Úřadem se v českém právu rozumí zpravidla správní úřad V teorii však může být obsah tohoto pojmu širší a zahrnovat i další orgány veřejné moci jako např policii nebo i soudy Různé významy pojmu úřad Funkční pojetí Dle prvního funkčního pojetí se jím rozumí okruh záležitostí přiřazených nějaké organizační jednotce nebo orgánu jako jejich působnost Tuto působnost pak vykonávají vždy fyzické osoby jako monokratické orgány např prezident republiky nebo kolegiální orgány např vláda Institucionální pojetí Druhé instituciální pojetí chápe pojmem úřad obecné označení organizační jednotky které je přikázána jistá věcná a územní působnost Pojetí pomocného útvaru Třetí pojetí pomocného útvaru odkazuje na soubor osob přidělených určitému orgánu na pomoc při výkonu jeho úřadu Tento soubor osob tvoří organizační jednotku bez vrchnostenské pravomoci vydávat normativní nebo individuální právní akty např Kancelář prezidenta republiky Externí odkazy Únorová či Schmerlingova ústava byla ústava Rakouského císařství kterou 26 února 1861 státní ministr Anton von Schmerling oktrojoval vyhlásil pro celé její území Tato centralistická ústava byla přitaja poté co se zvedl odpor proti Říjnového diplomu z předchozího roku který předjímal federalistické uspořádání říše Vyhlášením ústavy došlo fakticky ke změně systému na konstituční monarchii Zřizovala dvoukomorovou říšskou radu jako základní zákonodárný orgán monarchie a zemská zřízení s volebními řády do zemských sněmů Vytýkán jí byl především paragraf 13 podle kterého mohla vláda v případě nutnosti vydat zákon bez součinnosti poslanců jakož i bez jejich dodatečného souhlasu Ústava platila do roku 1865 kdy byla její platnost pozastavena tzv sistace ústavy císařem na žádost předsedy vlády Richarda Belcrediho který vystřídal ve funkci právě Schmerlinga Po porážce Rakouského císařství Pruskem u Hradce Králové došlo k Rakousko-Uherskému vyrovnání na něj navázala Prosincová ústava platná do konce existence Rakouska-Uherska Čadské jezero resp jezero Čad je velké mělké bezodtoké jezero mezi státy Nigérie Niger Čad a Kamerun v severní části střední Afriky Je neobyčejně ekonomicky důležité protože představuje hlavní zdroj vody a obživy pro 20 miliónů lidí 4 států na jeho březích Rozloha jezera se mění v důsledku dlouhodobého kolísání hladiny a pohybuje se kolem 1350 km² Maximální hloubka pak kolísá mezi 2 a 11 m Jezero leží v nadmořské výšce 240 m Pobřeží Pobřeží je nízké převážně bažinaté Na severu je obklopeno písečnými dunami Odkrytá vodní prostranství na severozápadě jihu a jihovýchodě jsou rozdělena mělčinami starými zatopenými dunami které jsou porostlé rákosem a šáchorem Vodní režim Kvůli jeho mělkosti je velikost jeho plochy velmi citlivá na jakékoliv kolísání hladiny Do jezera ústí řeky Šari z jihu Komaduru-Jobe ze západu a několik menších mělkých Řeká Šari je největší zdroj vody protože tvoří přes 90% přítoku Průměrná roční odchylka úrovně hladiny je 1 m Nejvyšší úroveň je v prosinci a lednu když je nejvyšší stav na řece Šari a nejnižší v červenci Ve výjimečných případech při mimořádně vysokém stavu vody odtéká voda z jezera na severovýchod suchým ramenem Bahr-el-Gazal Vlastnosti vody Poblíž ústí řek je voda sladká a ve zbývající pouze mírně slaná Nízká mineralizace je vysvětlována neustálou výměnou vody v jezeře díky podzemnímu průsaku vody do proláklin Soro a Bodele Fauna a flóra V jezeře žijí hroši a krokodýlové Velmi bohatě jsou zastoupeni vodní a bažinatí ptáci Je zde rozvinuté rybářství Roční výlov činí přibližně 100 000 t Lodní doprava Na jezeře je rozvinutá místní vodní doprava mezi ústími řek Šari a Komaduru-Jobe Historie Současné jezero je pozůstatkem starého vnitrozemského moře Nejedenkrát se zvětšilo před 5 až 6 tisíci lety až na 400 000 km² což je srovnatelné s Kaspickým mořem a poté znovu zmenšilo Vzhledem ke klimatickým změnám a neustále rostoucí spotřebě vody z jezera i jeho přítoků jezero v současné době rychle vysychá z více než 26 000 km² v roce 1960 se zmenšilo na současných méně než 1 500 km² Na druhé straně jezero bylo vždy pověstné svou nestálou hladinou zcela či téměř zcela vyschlo v letních obdobích let 1908 a 1984 takže existuje určitá naděje že se situace postupem času zase zlepší byť nadměrnost současné spotřeby vody je evidentní Související články Dezertifikace Literatura Externí odkazy Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 23 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také čtvrtou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské a ukrajinské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je čtvrtou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k únoru 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská srbochorvatská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 Český lev 2014 byl 22 ročník výročních cen České filmové a televizní akademie Český lev Členové akademie vybírali z 32 hraných a 23 dokumentárních snímků které byly v roce 2014 natočeny Nominace byly vyhlášeny 14 ledna 2015 a vyhlášení vítězů se uskutečnilo 21 února téhož roku přičemž ceremoniál z pražského Rudolfina s Lucií Výbornou v roli moderátorky byl v přímém přenosu vysílán Českou televizí Nejčastěji nominovaný snímek Fair Play si neodnesl ani jednu cenu zatímco Cesta ven kromě hlavní ceny sklidila úspěch i v kategoriích nejlepší režie ženského hereckého výkonu v hlavní roli nejlepšího scénáře kamery střihu i zvuku Díra u Hanušovic bodovala v kategoriích nejlepšího mužského hereckého výkonu v hlavní i vedlejší roli a nejlepšího ženského hereckého výkonu ve vedlejší roli Pro Tři bratry byly úspěšné kategorie kostýmů masek a scénografie Z celého ceremoniálu vzbudil dodatečnou mediální pozornost i výstup muže který byl původně některými organizátory označován za Jima Carreyho avšak později se potvrdilo že šlo jen o nepříliš podobného dvojníka Ceny a nominace Vítězové jsou vyznačeni tučně Nominovaní jsou řazeni abecedně podle názvu filmu Nejlepší film Cesta ven – produkce Miloš Lochman Jan Macola Karel Chvojka Díra u Hanušovic – produkce Ondřej Zima Fair Play – produkce Kateřina Černá Pavel Strnad Pojedeme k moři – produkce Miloslav Šmídmajer Tři bratři – produkce Jan Svěrák Nejlepší dokumentární film Olga – Miroslav Janek K oblakům vzhlížíme – Martin Dušek Magický hlas rebelky – Olga Sommerová Století Miroslava Zikmunda – Petr Horký Život podle Václava Havla – Andrea Sedláčková Nejlepší režie Cesta ven – Petr Václav Díra u Hanušovic – Miroslav Krobot Fair Play – Andrea Sedláčková Pojedeme k moři – Jiří Mádl Tři bratři – Jan Svěrák Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Cesta ven – Klaudia Dudová Andělé všedního dne – Klára Melíšková Díra u Hanušovic – Tatiana Vilhelmová Fair Play – Judit Bárdos Něžné vlny – Tatiana Pauhofová Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli Díra u Hanušovic – Ivan Trojan Andělé všedního dne – Boleslav Polívka Fair Play – Roman Luknár Jak jsme hráli čáru – Milan Lasica MY 2 – Ondřej Nosálek Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli Díra u Hanušovic – Lenka Krobotová Andělé všedního dne – Zuzana Bydžovská Cesta ven – Mária Ferencová-Zajacová Fair Play – Anna Geislerová Fair Play – Eva Josefíková Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli Díra u Hanušovic – Jaroslav Plesl Fair Play – Igor Bareš Jak jsme hráli čáru – Ondřej Vetchý Krásno – Karel Roden Pohádkář – Matěj Hádek Nejlepší scénář Cesta ven – Petr Václav Díra u Hanušovic – Lubomír Smékal Miroslav Krobot Fair Play – Andrea Sedláčková Pojedeme k moři – Jiří Mádl Tři bratři – Zdeněk Svěrák Nejlepší kamera Cesta ven – Štěpán Kučera Díra u Hanušovic – Jan Baset Střítežský Fair Play – Jan Baset Střítežský Pohádkář – Martin Štrba Tři bratři – Vladimír Smutný Nejlepší střih Cesta ven – Florent Mangeot Díra u Hanušovic – Jan Daňhel Fair Play – Jakub Hejna Jak jsme hráli čáru – Alois Fišárek Tři bratři – Alois Fišárek Nejlepší zvuk Cesta ven – Daniel Němec Ivan Horák Díra u Hanušovic – Viktor Ekrt Marek Hart Fair Play – Daniel Němec Pohádkář – Radim Hladík Tři bratři – Jakub Čech Claus Lynge Nejlepší hudba Krásno – Jan P Muchow Andělé všedního dne – Michal Novinski Fair Play – David Solař Miro Žbirka Pohádkář – Roman Holý Tři bratři – Jaroslav Uhlíř Michal Novinski Nejlepší filmová scénografie Tři bratři – Jan Vlasák Cesta ven – Jan Pfeiffer Díra u Hanušovic – Jan Vlček Fair Play – Petr Fořt Viera Dandová Jak jsme hráli čáru – Pavol Andraško Nejlepší kostýmy Tři bratři – Simona Rybáková Cesta ven – Tereza Kučerová Díra u Hanušovic – Katarína Hollá Fair Play – Simona Rybáková Hany – Zuzana Krejzková Nejlepší masky Tři bratři – Zdeněk Klika Díra u Hanušovic – Lukáš Král Fair Play – Anett Weber Katarína Horská Krásno – Lucie Lišková Něžné vlny – Jiřina Pahlerová Mimořádný přínos české kinematografii Drahomíra Vihanová Cena filmových fanoušků Fair Play Cena Magnesia za nejlepší studentský film Pravomil režie Pavel Nosek FAMU Nejlepší filmový plakát Nestatutární cena jejíž vítěz byl vyhlášen mimo hlavní večer již spolu s nominacemi z ostatních kategorií Fair Play – Tomáš Machek Marius Corradini Dál nic – Ex Lovers Intimity – Roman Werner Olga – Ondřej Matyáš V tichu – Helena Jiskrová Reference Externí odkazy na stránkách ČFTA Česko úředním názvem Česká republika je stát ve střední Evropě a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí Hlavou státu je prezident republiky vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím která dle ekonomických sociálních a politických indikátorů jako HDP na obyvatele indexu lidského rozvoje indexu svobody tisku indexu svobody internetu od cenzury patří k vysoce hodnoceným státům světa Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník Česko je členem Organizace spojených národů Severoatlantické aliance součástí Schengenského prostoru Evropského hospodářského prostoru členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí které byly po značnou část dějin součástí zemí Koruny české a to Čechami a Moravou k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a částí Slezska Má rozlohu 78 866 km2 Sousedí na západě s Německem délka hranice 810 km na severu s Polskem 762 km na východě se Slovenskem 252 km a na jihu s Rakouskem 466 km Administrativně se Česká republika dělí na 8 územních krajů a zároveň na 14 samosprávných krajů Hlavním městem je Praha která je zároveň i jedním z krajů V roce 2012 v Česku bylo evidováno přibližně 105 milionu obyvatel Výrazná většina se hlásí k české případně moravské národnosti Historické státní útvary na území Česka Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9 století Velká Morava Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát též nazývaný jako český stát od přelomu 10 a 11 století tvořící součást Svaté říše římské Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do Habsburské monarchie jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře 1620 ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti Korunními zeměmi Habsburků po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými zůstaly České království Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1 světové války v roce 1918 Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouska a poté od roku 1867 Rakouska-Uherska Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků vytvořeno Československo jako národní stát národa Československého od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského Ten krátce po svém vzniku odebral svým zemím jejich zemské svobody které s výjimkou Slovenska měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních zemských zákonů ústavy zemských sněmů a dalších a stal se státem striktně unitárním centralistickým Jeho součástí poté České země byly kromě 2 světové války kdy na základě práva národů na sebeurčení – tj na základě stejného práva podle kterého vzniklo např i Slovensko – byly Československu odebrány Sudety až do roku 1992 kdy bylo Československo jako stát zrušeno Česká republika byla formálně zřízena k 1 lednu 1969 v rámci federalizace Československé socialistické republiky pod názvem Česká socialistická republika Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace Česká a Slovenská Federativní Republika a v jejím rámci i České republiky od března 1990 Česká republika poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická ale především stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů Zánik Československa proběhl bez referenda K 1 lednu 1993 federace zanikla dvoustranou politickou dohodou Suverénními nástupnickými státy se staly Slovenská republika a Česká republika Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava tedy Ústava České republiky Název a státní symboly O území Česka se hovoří jako o Českých zemích což je pomocný historicko-geografický termín který je používán jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku tzn tři historické České země – Čechy Morava a česká část Slezska Termín vychází z tradičního zemského členění politického útvaru na území dnešní České republiky které vydrželo od středověku až do roku 1928 kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské resp do roku 1949 kdy byly země zrušeny nicméně i poté se jako České země označovala česká část Československa Vymezení pojmu České země kolísá Součástí území Česka jsou i tzv České Rakousy které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje vůbec; část veřejnosti slovo Česko odmítá První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy jako oficiální označení české části československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978 V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský Tradičně se ale používá podoba Česko a z něj vycházející tvar český Vliv na podobu termínu měla také jazyková úspornost Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak státní vlajka republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít standarta prezidenta státní pečeť státní barvy a státní hymna Kde domov můj? Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu znak husitského hnutí heslo na prezidentské standartě národního obrození hymna a demokratického Československa vlajka Název Česko vzniklý zjednodušením původního tvaru Češsko odvozeného od adjektiva češský je ve významu Čechy doložen již z 18 století od 19 století se objevuje též jako označení pro celé České země Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky po vášnivých sporech po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil a prosadil Historie Původní osídlení Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 let O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př n l svědčí řada archeologických nálezů Od 3 století př n l obývali tuto oblast Keltové Bojové a v 1 století n l přicházely kmeny Germánů Markomani a Kvádové Od konce 5 století se na území dnešního Česka objevovali první Slované V 7 století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši asi 623–659 jednalo se spíše o nadkmenový svaz V letech 830–833 na Moravě na Slovensku v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše která postupně zahrnula i Čechy 890–894 Slezsko Lužici Malopolsko a zbytek Maďarska Velkomoravská říše byla již prvním státním útvarem Čechy se od ní odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary Středověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9 stol kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I V průběhu 10 a 11 století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy České knížectví postupně získalo znaky víceméně samostatného středověkého státu v rámci Svaté říše římské pražské biskupství založeno roku 973 hlavním národním světcem se stal svatý Václav České království nicméně vzniklo až roku 1198 kdy německý král uznal dědičně český královský titul který poté potvrdil císař papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I jakož i další privilegia Českého království Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech Přemysl Otakar II vybudoval rozsáhlé panství které se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři Václav II obrátil svou pozornost na sever a východ kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři a jeho syn Václav III i uherské území Svého mocenského vrcholu stát dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV 1316–1378 který v roce 1348 ustanovil tzv Země Koruny české a pod Českou korunu připojil Braniborsko do 1415 Lužice do 1635 a Slezsko do 1742 Už v době vlády Karla IV lze spatřovat počátky českého reformního hnutí které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve a tím i o obrodu celé společnosti Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici se napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci proměnilo v otevřené nepřátelství a události vyústili v husitské války Radikální husité založili město Tábor které se stalo centrem husitské revoluce Jan Žižka z Trocnova a Prokop Holý poté porazili všechny čtyři křížové výpravy do Čech Války byly ukončeny dohodou mezi Basilejským koncilem a umírněnými husity tzv Basilejskými kompaktáty v roce 1436 Novověk V roce 1526 nastoupila na český trůn dynastie Habsburků která zemi postupně včlenila do habsburské monarchie V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války Vojsko českých stavů bylo roku 1620 v bitvě na Bílé hoře poraženo a stavové byli veřejně popraveni v Praze Začala násilná rekatolizace českých protestantů Rozsáhlý majetek české šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků Do poloviny 17 století klesla populace v Čechách a na Moravě z 26 milionu na zhruba 15 milionu obyvatel Roku 1627 bylo v Česku vydáno Obnovené zřízení zemské kterým Habsburkové získali Český královský titul dědičně jediné povolené náboženství bylo prohlášeno Katolické a jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly Země Koruny české de facto zrušeny ale i nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království Během hladomoru v letech 1771-72 zemřelo nejméně 250 000 lidí což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II v roce 1781 Od 17 až do počátku 19 století rovněž probíhala centralizace monarchie Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě V odpověď na poněmčování kultury i jazyka se koncem 18 století začalo v českých zemích projevovat české národní obrození tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika Ve druhé polovině 19 století nastal v Česku i významný hospodářský a kulturní rozvoj Většina asi 70 % průmyslu Rakouska-Uherska byla soustředěna v Českých zemích Československo V první světové válce bojovalo 15 milionu mužů odvedených z českých okresů z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce jen do konce války v legiích Po porážce Rakouska-Uherska byly 28 října 1918 Země Koruny české část Uherského království a Podkarpatská Rus sjednocený do nového státního útvaru Československa Přes svůj deklarovaný národní charakter mělo Československo na svém území významné německé maďarské polské a rusínské národnostní menšiny Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem stejně jako k nepokojům v německých oblastech země Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk V období od vzniku státu až do zániku první republiky bylo Československo unitárním státem a zůstalo jediným demokratickým státem ve střední Evropě< ref> Německá menšina v pohraničí se v důsledku Velké hospodářské krize masivní nezaměstnanosti a intenzivní nacistické propagandy radikalizovala a začala požadovat odtržení od Československa Tyto snahy reprezentovala SdP vedená Konradem Henleinem Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou podepsána Německem Francií Británií a Itálií donuceno postoupit Německu pohraničí tzv Sudety Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát jelikož zástupci československé strany k jednání přizváni nebyli a vojenská aliance Československo mělo s Francií a Británií se ukázala jako zbytečná Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku malou část československého území zejména oblast Těšínska získalo Polsko Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem Česko-Slovensko a je nazýván druhá republika Protektorát Čechy a Morava Dne 14 března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15 března 1939 byl na zbytku československého území tedy v Česku bez Sudet připojených v roce 1938 k Německu a východní části československého Těšínska připojené ve stejném roce k Polsku vyhlášen Protektorát Čechy a Morava na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku zatímco zbytek včetně východní poloviny československého Těšínska byl připojen k Německu Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí na který nacisté reagovali terorem V průběhu druhé světové války zde nacisté realizovali politiku totálního nasazení českých pracovních sil na území Německa stejně jako likvidaci židovské diaspory na území Protektorátu Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněným Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem z roku 1956 odhaduje se že během války zemřelo 360 000 Čechoslováků< ref> Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát Od března 1945 postupovala sovětská armáda na české území z Ostravska a od Bratislavy později i ze severu k Praze a k linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice osvobodila zhruba dvě třetiny Česka O zbytek českého prostoru tedy západní a jihozápadní Čechy se postarala americká armáda Osvobození také pomohlo české květnové povstání Došlo však poté k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např těžkého průmyslu energetiky filmového průmyslu bank pojišťoven větších stavebních podniků atd V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí 1949 až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma 1953 připravily miliony občanů o majetek V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika ČSSR Koncem 50 let a v 60 letech docházelo k postupné liberalizaci která vyvrcholila v roce 1968 Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21 srpna 1968 Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země který zažívala po připojení k sovětskému bloku Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou která definitivně odešla až roku 1991 a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody Poválečné Československo nebylo plně unitární ale mělo asymetrickou strukturu Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců zatímco Česko obdobné orgány nemělo Zatímco vzájemné hranice Čech Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku Záležitosti které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje Příkladem je státní ochrana přírody Slovenská národní rada přijala zákon č 1 1955 Zb SNR o štátnej ochrane prírody platný jen pro slovenské kraje Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č 40 1956 Sb o státní ochraně přírody který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje Česká socialistická republika a Česká republika v rámci federace Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky nastolená k 1 lednu 1969 jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky ČSR a Slovenské socialistické republiky SSR Sametová revoluce zahájená 17 listopadu 1989 svrhla komunistický režim a umožnila reformu demokracie a obnovila svobodné podnikání ale zároveň dramatický nárůst kriminality značné zadlužení státu a prohlubování federace až k jejímu rozpadu Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace která sice formálně platila již od roku 1969 ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena Mezi oběma složkami federace Českou republikou a Slovenskou republikou však rychle narůstaly rozpory které vedly k rychlému rozpadu společného státu Československo zaniklo mírovou cestou ke 31 prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky Samostatná Česká republika Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1 ledna 1993 se zánikem federace Zapojila do západoevropských politických struktur 12 března 1999 byla přijata do NATO a 1 května 2004 vstoupila do Evropské unie Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám na jejichž základě se 21 prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa Od svého vzniku do 13 července 2009 však nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná Stávající Česká republika je v zahraničí kritizována kvůli značné korupci a aroganci politických elit< ref> Geografie Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy Na západě jde o Německo na severovýchodě o Polsko na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem Délka západní společné hranice s Německem činí 8107 km s Rakouskem je dlouhá 4661 km se Slovenskem 2518 km a s Polskem na severu 7618 km Celková rozloha činí 78 866 km² z toho 2 % tvoří vodní plochy Geologie geomorfologie a půdy Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu v prvohorách Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin Šumava Český les Krušné hory Jizerské hory Krkonoše Orlické hory Králický Sněžník Jeseníky Do východní části státu zasahují Západní Karpaty Beskydy Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 67 % v nadmořské výšce do 500 m 25 222 km2 32 % ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 105 % ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n m nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n m Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy V nížinách se nachází úrodné černozemě Hydrologie a podnebí Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního Baltského a Černého moře Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe 370 km s Vltavou 433 km na Moravě řeka Morava 246 km s Dyjí 306 km a ve Slezsku Odra 135 km s Opavou 131 km Podnebí je v Česku mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem Typické je střídání čtyř ročních období Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf Fauna a flora Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo Lesy převážně jehličnaté zaujímají 33 % celkové rozlohy země Vyskytuje se zde živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného podnebného pásu Ochrana životního prostředí Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky V Česku se nachází čtyři chráněné národní parky Národní park Šumava Krkonošský národní park Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí Mezi chráněná území patří národní parky NP chráněné krajinné oblasti CHKO národní přírodní rezervace NPR přírodní rezervace PR národní přírodní památky NPP přírodní památky PP Největší města podle počtu obyvatel Obyvatelstvo Míra porodnosti v Česku patří mezi nejnižší na světě v roce 2012 to bylo 127 dětí na jednu ženu< ref> Celkový počet obyvatelstva dle odhadů ČSÚ v letech 1995–2002 mírně klesal nyní se celkový přírůstek pohybuje okolo nuly −008 v roce 2003 a +09 % v roce 2004 díky sílící imigraci ze zahraničí přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen odhad 2004 Ve městech žije celkem 71 % populace V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 637 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti 86 % z těch kteří se k nějaké národnosti přihlásili která zcela převažuje ve všech okresech Česka 49 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 01 % národnost slezskou politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození Celkem 26 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou Náboženství Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných že věří v Boha 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 36 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry To je 342 % populace K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 15 miliónů obyvatel 139 % Jako věřící ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob 67 % Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 21 miliónů tedy 206 % obyvatel Česka Celkem 47 miliónu obyvatel 452 % tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo< ref> Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická která měla 108 miliónu věřících 104 % což je pokles oproti roku 2001 kdy se k ní hlásilo celkem 27 miliónu věřících 268 %< ref> Následují velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická 52 tisíc členů 049 % a Církev československá husitská 39 tisíc členů 037 % Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev která má celkem 21 tisíc členů příznivci jediismu s 15 tisíci Svědkové Jehovovi s 13 tisíci Církev bratrská respektive Křesťanská společenství obě s 10 tisíci věřícími Přes 700 tisíc lidí využilo možnost přihlásit se k víře přičemž se nehlásí k žádné organizované církvi Počet vyznavačů judaismu je asi 1 500 obyvatel k islámu se hlásí téměř 3 500 lidí K různým odvětvím buddhismu se hlásí přes 6 100 osob K ateismu se hlásí 1 075 osob pohanství deklaruje 863 osob Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil Výrazně klesl i počet osob nedeklarujících žádné náboženství Novinku sčítání 2011 totiž možnost přihlásit se jako věřící bez nutnosti příslušnosti ke konkrétní církvi využilo téměř 7 % obyvatel Oproti tomu se zvýšil počet osob které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat< ref> Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání SouborVěřící sčítání 1991png|Sčítání lidu 1991 SouborVěřící sčítání 2001png|Sčítání lidu 2001 SouborVěřící sčítání 2011png|Sčítání lidu 2011 < gallery> Etnografické skupiny V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem kde žijí které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem V Čechách to jsou například Chodové Plzeňáci Blaťáci a Doudlebové na Moravě Horáci Hanáci Moravští Chorvati Tyto rozdíly se začaly zejména po druhé světové válce stírat některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku skupiny víceméně rozptýlené které také tvoří specifické etnografické skupiny Jedná se o romskou a izraelskou etnografickou skupinu Cizinci Celkově se v Česku v roce 2011 snížil počet cizinců oproti minulému roku o přibližně 8000 osob na současných 416700 4% Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR Nejvíce přistěhovalců pocházelo ze Slovenska 14 % Ukrajiny 05% Polska 04% Vietnamu 03% Německa 02% Ruska 02% a Maďarska 01% Politický systém Česká republika je zastupitelská demokracie parlamentní republika Výkonnou mocí disponuje prezident a vláda přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně Hlavou státu je prezident volený přímou volbou Prezident jmenuje se souhlasem Senátu soudce Ústavního soudu za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony kromě ústavních Jmenuje také předsedu vlády a další její členy jmenuje na jeho návrh Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády Centrální bankou státu je nezávislá Česká národní banka která mj vydává českou měnu českou korunu Parlament České republiky je dvoukomorový s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti poskytuje ochranu základním ústavním právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení Není ale součástí systému obecných soudů vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud působící v civilní i trestní justici a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví Vláda Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice Její postavení vymezuje Ústava České republiky Vláda se skládá z předsedy vlády premiéra místopředsedů vlády vicepremiérů a ministrů Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně Ozbrojené síly Armáda České republiky se skládá z letectva pozemních sil a podpůrných jednotek Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací V roce 12 března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance v rámci níž plní své vojenské závazky Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR SFOR EUFOR v Bosně a Hercegovině KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen bojové letouny Aero L-159 Alca útočné helikoptéry Mil Mi-35 obrněné transportéry Pandur II BVP-1 BVP-2 OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ Lidská práva Lidská práva v Česku jsou garantována Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech Přesto se vyskytují případy porušování lidských práv jako diskriminace romských dětí kvůli kterým Evropská komise požádala Česko o podání vysvětlení nebo nezákonné sterilizace romských žen za které se vláda omluvila a v psychiatrických léčebnách Administrativní dělení Kraje Území Česka se dříve dělilo na 7 krajů podle zákona o územním členění státu v novelizovaném znění Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960 ještě před federalizací Československa Z hlediska zákona tyto kraje stále existují v praxi jsou však zastíněny existencí nových samosprávných krajů Osmou samostatnou územní jednotkou která je z některých hledisek postavena na roveň krajům je hlavní město Praha Kraje se dále dělí na okresy dohromady je v Česku 76 okresů poslední z nich – okres Jeseník – vznikl až 1 ledna 1996 Dnes je území krajů definováno výčtem okresů Původní krajské národní výbory KNV podobně jako národní výbory obcí a okresů nebyly samosprávné v dnešním smyslu protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy měly však své volené orgány plénum a radu jejichž pravomoci byly stanoveny KNV byly zrušeny v roce 1990 kraje jako územní článek existují dále ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; jejich obvodům pouze odpovídají obvody působnosti krajských soudů státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy Od 1 ledna 2000 bylo ústavním zákonem č 347 1997 Sb zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků jejichž názvy obsahovaly slovo kraj Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960 Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických Českých zemí Území Jihočeského kraje Jihomoravského kraje Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě tak v Českém Slezsku Okresy V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem Ke dni 1 ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny Okresy jako jednotka státní správy nadále existují okresy také zůstávají jednotkou statistickou Obce a jejich správní obvody V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model obecní úřad je obecním orgánem Česká republika se 1 ledna 1993 stala samostatným státem ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností někdy též zvané „malé okresy nebo „obce III typu Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města přibyla k nim však řada dalších měst Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem tzv „obce II typu které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce Ještě menší bývají některé správní obvody matrik Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce NUTS Členění na jednotky NUTS 1 které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel nebylo v Česku zavedeno Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka Některé kraje se směrem nahoru sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2 které mají mít srovnatelný počet obyvatel aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie a při financování místních projektů Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad Liberecký Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava Oblast NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3 přičemž NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2 Euroregiony Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi Nejstarší z nich je Euroregion Nisa který leží na trojmezí Čech Německa a Polska především v povodí Lužické Nisy Zabírá plochu 13 033 km2 z toho na českém území 3 163 km2 Ekonomika Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD což představuje 82 % průměru EU Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla v roce 2005 ekonomiku Portugalska poté Řecka Kypru a nyní se blíží úrovni Itálie a Španělska Velmi důležitý je ale také fakt že jako člen Světové banky WB již Česko není „rozvojovou zemí ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států tzv „plátců ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze ale naopak je do ní vkládají Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa Největším zahraničním obchodním partnerem země je Německo Vývoj ekonomiky Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě Po roce 1989 došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948 Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu které nebyly konkurenceschopné V roce 1995 se země stala členem OECD Po vstupu země do Evropské unie následovalo období hospodářského růstu Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb Tak jako většinu států světa i Česko zasáhla světová ekonomická krize Projevila se zejména poklesem HDP o 45 % v roce 2009 zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily Pozitivní vývoj české ekonomiky potvrdila například agentura Moody's která Česku potvrdila v roce 2011 hodnocení A1 s dobrým výhledem do budoucna< ref> Ve zprávě se mimo jiné konstatuje že dluhová krize Eurozóny se Česka prakticky nedotýká Na rok 2011 byl očekáván růst HDP o 25 % v roce 2012 22 % a v roce 2013 dokonce o 38 % Ve skutečnosti byl růst nižší než bylo očekávání Těžba a zemědělství Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí dál kaolín jíl grafit vápenec nebo jiné stavební hmoty Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska Jelikož třetinu země pokrývají lesy patří dřevo též k vývozním artiklům Pěstuje se hlavně obilí pšenice ječmen kukuřice brambory cukrová řepa; z technických plodin len a řepka Význam má i pěstování chmele sadařství a vinohradnictví Základem živočišné výroby je chov skotu prasat a drůbeže dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb zvláště kaprů Průmysl Hlavními průmyslovými centry jsou Praha Brno Ostravsko Plzeň a Mladá Boleslav Mezi hlavní odvětví v Česku patří průmysl chemický strojírenský hutnický a potravinářský Další významná odvětví jsou energetický průmysl stavebnictví a výroba spotřebního zboží Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl a např sklářství které ovšem má v Čechách dlouhou tradici Velký význam zvláště pro export má automobilový průmysl Největším výrobcem automobilů je společnost Škoda Auto V roce 2010 vyrobily v České republice společnosti Škoda patřící německému koncernu Volkswagen TPCA která sdružuje japonskou firmu Toyota a francouzskou Peugeot-Citroën a jihokorejská firma Hyundai dohromady 1 072 209 automobilů Celkově vytváří průmysl 35 % hrubého produktu českého hospodářství Telekomunikace V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na Telefónica O2 Czech Republic Tato společnost je také spolu se společnostmi T-Mobile Vodafone a jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi Česko má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii V roce 2007 mělo internet předplaceno 350 000 zákazníků Doprava Silniční síť Délka silniční dopravní sítě činí 55 653 km 734 km tvoří dálnice 422 km rychlostní komunikace a 6 255 km silnice 1 třídy údaje z roku 2010< ref> Dálniční síť je stále ve výstavbě Páteřní komunikací bude po svém dokončení dálnice D1 která spojí Prahu a Brno s Ostravou s Polskem směr Katovice Již dokončenými komunikacemi jsou dálnice D2 spojující Brno a Bratislavu a dálnice D5 spojující Prahu Plzeň a Německo směr Norimberk Dokončení dálnice D8 plánované na rok 2015 komplikuje dostavba úseku přes CHKO České středohoří Dlouhodobě naplánovaná je také dostavba dálnice D11 spojující Prahu s Hradcem Králové a polskou hranicí a dálnice D3 která má spojit Prahu s Českými Budějovicemi a rakouskou hranicí Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130 km h Za užívání dálnic a rychlostních komunikací platí motoristé dálniční poplatek Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 16× vyšší než v Německu přestože intenzita dopravy je nižší Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje< ref> V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí Železnice Česko má se svými 9 568 km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě Z toho je 3 212 km tratí elektrizováno a 1 906 km je dvou- a vícekolejných< ref> Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace Správa železniční dopravní cesty České dráhy provozují vysokorychlostní vlaky Pendolino ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní je jejich rychlost omezena na 160 km h Přepravní výkon necelých 165 milionů cestujících při 6 590 milionech osobokilometrů i 13 770 milionů tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles< ref> Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava Největším železničním dopravcem jsou České dráhy Jejich dceřiná společnost ČD Cargo je pátým největším železničním nákladním přepravcem v Evropě Nákladní železniční trh je liberalizován liberalizace v osobní dopravě probíhá Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci Letectví Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes letiště Václava Havla Praha které ročně přepraví kolem na 10 milionů pasažérů V Česku je celkem 46 letišť se zpevněným povrchem z nichž 6 vypravuje veřejné mezinárodní lety letiště Brno-Tuřany letiště Karlovy Vary letiště Kunovice letiště Leoše Janáčka Ostrava letiště Pardubice a letiště Václava Havla Praha Hlavním českým leteckým dopravcem jsou České aerolinie Vodní doprava Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách pro rekreační účely Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská Energetika Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách V roce 2005 bylo 654 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním hlavně uhlí 30 procent v jaderných elektrárnách a 46 procenta z obnovitelných zdrojů včetně vodních elektráren Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín 14 % výroby elektřiny v Česku další jaderná elektrárna je v Dukovanech Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh což je víc než vyrobí Temelín< ref> Zemní plyn do Česka dodává ruská společnost Gazprom která pokrývá tři čtvrtiny spotřeby a zbytek dodávají norské společnosti V lednu 2013 byl otevřen plynovod Gazela který přivádí ruský plyn také severní cestou Česko se tak zbavilo závislosti na plynu procházející přes Ukrajinu kde byly v minulosti dodávky ohroženy< ref> Ropu do Česka přivádějí ropovod Družba z Ruska a ropovod Ingolstadt z Německa Cestovní ruch České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 11813 miliardy korun což představuje 55 % HDP V následujících letech však zájem cizinců o Prahu částečně z důvodu silné koruny opadl Kromě centra Prahy jsou pro turisty lákavá i jiná města v Česku Zejména se jedná o lázeňská města jako Karlovy Vary Mariánské Lázně a Františkovy Lázně ale také historická sídla jako Český Krumlov Kutná Hora Karlštejn nebo Lednicko-valtický areál Významné rekreační oblasti mimo města jsou České Švýcarsko Český ráj Krkonoše a Šumava Kultura Literatura Česká literatura je literatura psaná příslušníky českého etnika a jiných etnik psaná na území českého státu Je psána nejen česky ale též staroslověnsky latinsky a německy např Kosmova Kosmova kronika česká Kafkův Zámek K české literatuře se počítá také literatura psaná Čechy v zahraničí nebo česky příslušníky jiných etnik Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší či např Eisnerova Chrám a tvrz Jaroslav Seifert jako jediný český autor získal Nobelovu cenu za literaturu Divadlo České divadelnictví má kořeny již ve středověku Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry zvané obvykle Mastičkář ze 14 století< ref> V 19 století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození když se emancipační snahy českého národa projevily otevřením Národního divadla v roce 1883 V 90 letech 19 století pronikají do českého divadla evropské literární směry zejména realismus a naturalismus V první polovině 20 století dochází k rozvoji avantgardního divadla reprezentovaného Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha Ve druhé polovině 20 století se rozvíjejí divadla malých forem jako Semafor divadlo Na zábradlí Činoherní klub Husa na provázku či divadlo Járy Cimrmana V českém prostředí se také daří absurdnímu dramatu reprezentovanému Václavem Havlem Film Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Československa a České republiky Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60 letech 20 století československá nová vlna spojovaná se jmény Miloše Formana Věry Chytilové Jiřího Menzla a dalších jako byli Ján Kadár Elmar Klos Vojtěch Jasný Snímky Obchod na korze 1965 Ostře sledované vlaky 1967 a Kolja 1996 získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film šest dalších filmů se dostalo do užší nominace Lásky jedné plavovlásky 1966 Hoří má panenko 1968 Vesničko má středisková 1986 Obecná škola 1991 Musíme si pomáhat 2000 a Želary 2003 Hudba Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě Nejstarší dochovanou českou písní je „Hospodine pomiluj ny z přelomu 10 a 11 století Oblast Šumavy byla od středověku významným hudebním centrem první hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě založeného roku 1259 Například rukopis č 42 z roku 1410 zde popisuje píseň „Jezu Kriste ščedrý kněže kterou si zpívali také husité Světově proslulým českým hudebním skladatelem je Antonín Dvořák Symfonie č 9 Mezi velmi známé se řadí i Bedřich Smetana Má vlast Leoš Janáček Sinfonietta Bohuslav Martinů Adam Michna z Otradovic Heinrich Biber Jan Dismas Zelenka Jan Václav Stamic a Jan Ladislav Dusík Výtvarné umění Na výzdobě Národního divadla se podíleli nejslavnější čeští malíři té doby především Mikoláš Aleš František Ženíšek a Josef Tulka Mikoláš Aleš také namaloval monumentální cyklus Vlast a olejový obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem Českou krajinu malovali impresionisté Julius Mařák Antonín Chittussi a Antonín Slavíček Slavíček společně s Janem Preislerem a Milošem Jiránkem položili základy našeho moderního výtvarného umění byli to nejvýznamnějším čeští malíři přelomu 19 a 20 století Nejznámější expresionisté Emil Filla Bohumil Kubišta Josef Čapek a Otakar Kubín byli ovlivněni prvky kubismu a novoklasicismu Jeden z nejznámějších českých malířů Alfons Mucha 1860–1939 byl světově proslulý hlavně svými plakáty art nouveau a cyklem 20 velkoformátových obrazů Slovanská epopej která shrnuje dějiny Českého i ostatních Slovanských národů Vystavena je ve Veletržním paláci v Praze bývala v Moravském Krumlově Veletržní palác spravuje největší sbírku výtvarného umění v ČR Videoherní tvorba V sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech se v Česku objevilo nové odvětví kulturní tvorby – počítačové hry To se začalo rozvíjet hlavně po roce 1994 kdy vyšlo Tajemství Oslího ostrova Poté následovaly v Česku poměrně úspěšné a populární hry jako Dračí historie Fish Fillets či Brány Skeldalu V roce 1999 se povedlo v zahraničí uspět hře Hidden & Dangerous V příštích letech následovaly mezinárodně úspěšné herní tituly jako Operace Flashpoint ' či Vietcong' V Česku funguje několik světově známých herních studií jako 2K Czech Bohemia Interactive Studio SCS Software Amanita Design nebo Madfinger Games Od roku 2010 jsou české hry oceňovány na Anifilmu v rámci soutěže Česká hra roku a od roku 2011 v rámci soutěže Booom Lze se setkat s názorem že videohry jsou největším kulturním exportem České republiky Další charakteristiky Česka Věda České země zrodily mnoho úspěšných a významných vědců z rozličných oborů od vynálezu kontaktních čoček silonu a objevu různých krevních skupin k výrobě Semtexu či výpočtu dráhy bolidů Vědci působící v českých zemích přispěli do světové vědy např Jan Amos Komenský 1592–1670 pedagog a zakladatel moderního vzdělávání Václav Prokop Diviš 1698–1765 vynálezce hromosvodu Bernard Bolzano 1781–1848 matematik logik a filozof Jan Evangelista Purkyně 1787–1869 anatom a fyziolog objevil např purkyňova vlákna bratranci Veverkové 1790–1849 a 1799–1849 vynálezci ruchadla prvního moderního pluhu Josef Ressel 1793–1857 vynálezce lodního šroubu a buzoly Gregor Mendel 1822–1884 zakladatel genetiky Jakub Husník 1837–1916 vynálezce fotolitografie Ernst Mach 1838–1916 fyzik Karel Klíč 1841–1926 vynálezce heliogravury František Křižík 1847–1941 elektrotechnik vynálezce obloukové lampy Jan Janský 1873–1921 objevil klasifikaci krve do čtyř typů Bedřich Hrozný 1879–1952 rozluštitel chetitského jazyka Josef Čapek 1887–1945 a Karel Čapek 1890–1938 bratři kteří dali vznik slovu robot František Burian a Arnold Jirásek založili první plastickou chirurgii 1927 Jaroslav Heyrovský 1890–1967 držitel Nobelovy ceny z roku 1959 za polarografii a analytickou chemii Otto Wichterle 1913–1998 a Drahoslav Lím 1925–2003 čeští chemici vynálezci kontaktních čoček a silonu Oldřich Homuta vynálezce remosky 1957 Stanislav Brebera 1925–2012 vynálezce plastické trhaviny Semtex< ref> Antonín Holý 1936–2012 vědec a chemik v roce 2009 objevil nejúčinnější lék proti AIDS< ref> Ladislav Mareš vynálezce prvního stroje na výrobu nanovláken tzv "Nanospider" Mnoho dalších vědců je spojeno s českými zeměmi včetně astronomů Keplera a Tycho Brahe paleontologa Joachima Barrande fyzika Alberta Einsteina vynálezce kaplanovy turbíny Viktora Kaplana podílníka na vynálezu atomové bomby Georga Placzeka světově významného matematického logika Kurta Gödela či vynálezce psychoanalýzy Sigmunda Freuda Školství Školství v České republice je organizováno v rámci základních středních vyšších odborných a vysokých škol Vysoké školy jsou veřejné státní a soukromé nejstarší a nejvýznamnější je Univerzita Karlova v Praze která je zároveň nejstarším vysokým učením ve střední Evropě Dalšími významnými vysokými školami jsou např Masarykova univerzita České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoké učení technické v Brně Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 107 %; co se týče měst nejvyšší podíl vykazuje Praha 207 % Brno 206 % a Olomouc 179 %< ref> Sport Podle statistiky ČSTV velikosti členské základny jsou nejpopulárnější české sporty hokej fotbal tenis volejbal florbal golf hokejbal atletika basketbal a lyžování Mezi největší hokejové úspěchy patří zlaté medaile na ZOH 1998 nebo tři po sobě jdoucí výhry v hokejovém Mistrovství světa 1999–2001 Kuchyně Česká kuchyně není příliš zdravá na trávení je většinou dosti těžká Je velmi výrazně ovlivněna polohou Česka v průsečíku západních a východních vlivů Půldruhého století ovlivňovala a byla ovlivňována kuchyní kulturně i jazykově blízkého Slovenska ale mnohem déle trvala interakce s německou zejména pak bavorskou a rakouskou kuchyní od kterých různé pokrmy přijímala vídeňský řízek vepřo-knedlo-zelo bramboračka štrůdl ale také tyto kuchyně naopak inspirovala povidla koláče svíčková Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí s některými místními originalitami – krom už uvedených např smažený sýr knedlíky utopenci olomoucké syrečky vánoční kapr Český kapr je obchodní značkou hořické trubičky škubánky pivní sýr atd Východní vlivy slovenské maďarské polské či ruské v české kuchyni zastupují např boršč trdelník živánská pečeně guláš anebo tlačenka Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté tzv mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu naopak v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého máku Tvary některých druhů pečiva – např rohlíků – jsou také v Evropě s výjimkou Slovenska neobvyklé i když samotné těsto z něhož jsou vyráběny je běžné Z českých nápojů vyniká pivo jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě V rámci EU je název České pivo chráněným zeměpisným označením První známý pivovar tu existoval už v roce 1118 a Česká republika má nejvyšší spotřebu piva na hlavu na světě Vysoce alkoholická slivovice pálená hlavně na východní Moravě je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy zato bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka jsou českými specialitami Víno se vyrábí především na jižní Moravě která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy např Cabernet Moravia Pálava nebo Muškát moravský Kofeinová limonáda Kofola je další českou specialitou Svátky Dny pracovního klidu zahrnují svátky které se vážou k historickým událostem nebo tradicím a státní svátky které se váží k české státnosti ¹ Označuje tzv ostatní svátky které nesouvisejí s českou státností Odkazy Poznámky Reference Související články Seznam hlav českého státu Externí odkazy Československá armáda ČSA tvořila hlavní část ozbrojených sil Československa od jeho vzniku roku 1918 V letech 1939–1945 v důsledku rozbití republiky zanikla byla obnovena po skončení druhé světové války a svůj název nesla až do roku 1954 kdy byla po 10 sjezdu KSČ přejmenována jako Československá lidová armáda Ke svému původnímu názvu se vrátila v roce 1990 a zanikla v důsledku rozdělení Československa v roce 1992 Vznik armády 1918–1920 Po rozbití Rakouska-Uherska a vytvoření Československé republiky v říjnu 1918 došlo k formování nové československé armády I když existovaly úvahy o tom že armáda bude v novém státě nahrazena milicí z tohoto konceptu sešlo a nová československá vláda převzala prakticky základní rakousko-uherské branné zákony Jako první vznikly dobrovolnické organizace které se většinou skládaly z bývalých českých vojáků rakousko-uherské armády K nim postupně přibyly jednotky československých legií v Itálii a ve Francii které však byly podřízeny velitelům z těchto zemí Z důvodu nedostatku odborníků byla uzavřena dne 20 ledna 1919 smlouva ve které bylo stanoveno že náčelník francouzské mise bude zároveň náčelníkem hlavního štábu Československé armády Vytváření čs armády probíhalo za chodu a výrazně se do něho promítly boje které museli čs vojáci podstupovat V listopadu a v prosinci roku 1918 probíhaly boje s německými separatisty kteří chtěli připojit české pohraničí k Německu přičemž čs armádě se nakonec podařilo zajistit veškeré území které náleželo ke Koruně České Armáda též zajišťovala Těšínsko což vyvrcholilo tzv Sedmidenní válkou v lednu 1919 Československo-polský spor o Těšínsko se podařilo diplomaticky urovnat teprve roku 1920 Nejobtížnější situace však nastala na Slovensku a v Podkarpatské Rusi kde se nechtěli Maďaři vzdát svých územních ambicí Jestliže obsazování jižního Slovenska čs armádou probíhalo na počátku roku 1919 docela úspěšně pak po vypuknutí bolševické revoluce v Maďarsku došlo ke změně situace Dobře vyzbrojená maďarská armáda obsadila značnou část Slovenska a katastrofě musel zabránit až přísun posil pod vedením Josefa Šnejdárka jehož vojska v bitvě o Zvolen přivodila obrat a znovu zajistila oblasti obsazené Maďary V roce 1920 došlo k rozpuštění posledních dobrovolnických sborů a byla přijata unifikace při které byly dislokovány pravidelné pluky Československé armády Zároveň došlo i k návratu čs legií z Ruska čímž získala armáda další zkušené bojovníky Armáda ve 20 letech V Československé armádě došlo v roce 1922 k další reorganizaci při níž vzniklo 12 pěších divizí 2 horské brigády a 3 jezdecké brigády o celkovém počtu 150 000 mužů Tento mírový stav mohl být v případě ohrožení navýšen o brance podléhající základní vojenské službě Ta trvala 24 měsíců od roku 1924 jen 18 měsíců Čs armáda též kladla velký důraz na výzbroj která se skládala z různých typů zbraní s nejednotnou municí Základní zbraní vojáků se tak stala puška vz 24 která vycházela z typu Mauser stejně jako důstojnická pistole vz 24 Do výzbroje byl zaveden těžký kulomet vz 24 a lehký kulomet vz 26 Značná část kanónů převzatá po rakousko-uherské armádě např 75cm horský kanón M 15 10cm horská houfnice M 16 či 15cm hrubá houfnice M 14 byla vyráběna plzeňskou Škodovkou která ve výrobě různých typů děl a houfnic pokračovala i v poválečném období Do armády se začaly zavádět i první dělostřelecké tahače nejdříve dovážené později i české výroby od výrobců Škoda Plzeň Praga a také nákladní automobily Mezi vybavení armády též patřily obrněné automobily OA vz 23 OA vz 27 OA vz 30 obrněné vlaky či obrněné drezíny Armáda také nakoupila první tanky z Francie kterými byly Renaulty FT-17 Po rakousko-uherské armádě zůstaly v Československu různé typy letounů např Hansa Brandenburg BI Phönix CI Aviatik DI a další které byly ovšem zastaralé a v nevalném technickém stavu Později byly pro armádu získány letouny z Francie SPAD SVII SPAD SXIII Salmson 2 a jiné – viz Československé vojenské letouny po první světové válce Záhy se však rozběhla výroba prvních čs vojenských letadel mezi nejúspěšnější typy patřily Avia BH-3 Avia BH-9 Aero A-18 Aero A-11 či Letov Š-18 V období počátku 20 let byly uzavřeny spojenecké smlouvy s Francií proti Německu a s Jugoslávií a Rumunskem proti Maďarsku tzv Malá dohoda Od poloviny 20 let se změnila situace i ve vedení armády na nejvyšší místa nastoupili českoslovenští generálové a vliv francouzské vojenské mise poklesl Prvním československým náčelníkem hlavního štábu se stal generál Jan Syrový Armáda ve 30 letech Počátkem 30 let se začala zřetelně měnit bezpečnostní situace Československa K moci v Německu se dostal Adolf Hitler o jehož expanzívních záměrech nebylo pochyb Čs armáda musela na tento stav rychle reagovat zásadními opatřeními a to i přesto že se světová ekonomika nacházela v hospodářské krizi Nejvyšší rada obrany státu rozhodla v roce 1934 zrychlit modernizaci armády a doplnit výzbroj Změny přineslo i jmenování generála Ludvíka Krejčího do čela armády který učinil řadu nezbytných opatření Byla provedena reorganizace a modernizace armády opět zavedena dvouletá základní vojenská služba začalo se stavět pohraniční opevnění< ref> Vojenské výdaje na obranu státu neustále rostly a díky nim přicházely i nové pracovní příležitosti pro československé občany Československá armáda získala v tomto období nové typy zbraní Byl zkonstruován nový těžký kulomet vz 37 v brněnské Zbrojovce se připravovala výroba prvního čs samopalu Dělostřelectvo i pěchota byly vybaveny novými houfnicemi a kanóny např 37 cm protitankový kanón vz 37 105cm hrubý kanón vz 35 a další došlo k značnému nárůstu počtu dělostřeleckých tahačů nákladních i osobních automobilů např Tatra 85 Praga RN Tatra 57 a motocyklů Armáda byla vybavena postupně tančíky vz33 a tanky LT-34 a LT-35 připravovala se výroba moderního tanku LT-38 Modernizovalo se i letectvo nejrozšířenějším stíhacím letounem se stala Avia B-534 nejrozšířenějším bombardovacím letounem Letov Š-328 Ve francouzské licenci byl vyráběn víceúčelový letoun Aero MB-200 v sovětské licenci zase Tupolev SB-2 Byla připravována výroba moderních stíhaček Avia B-35 a Avia B-135 V roce 1935 uzavřelo Československo spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem Reorganizace čs armády byla ukončena v roce 1938 V míru se skládala ze 7 velitelství sborů 17 pěších divizí a 4 rychlých divizí přičemž její početní stav činil 200000 mužů V letech 1936–39 se českoslovenští vojáci v řadách Interbrigády účastnily španělské občanské války na straně demokratů V květnu roku 1938 byla v důsledku zhoršující se situace vyhlášena částečná mobilizace a 23 září 1938 v důsledku Mnichovské krize mobilizace všeobecná Českoslovenští vojáci ve válečném období V březnu roku 1939 vznikly rozdílné podmínky pro vojáky z Čech a Moravy a pro vojáky ze Slovenska Zatímco v českých zemích byla armáda rozpuštěna a vzniklo pouze nepočetné loutkové vládní vojsko pak na Slovensku došlo k ustanovení Slovenské armády která se účastnila invaze do Polska i Operace Barbarossa a následných bojů proti SSSR Velká skupina vojáků z českých zemí ale i někteří slovenští vojáci odešli v prvních letech po rozbití republiky do zahraničí kde se účastnili bojů na straně Spojenců Nejprve bojovali proti Němcům v Polsku a ve Francii v roce 1940 se začaly tvořit zahraniční jednotky v Palestině kde vznikl Československý pěší prapor 11 – Východní který se vyznamenal v bojích o Tobrúk a který se postupně rozrostl na Československou samostatnou obrněnou brigádu V letecké bitvě o Británii se vyznamenaly výrazným způsobem Československé perutě v RAF V Sovětském svazu vznikl v roce 1942 1 čs samostatný polní prapor který se po bitvě u Sokolova bitvě o Kyjev a účasti v Žytomyrsko-berdyčevské a Korsuň-ševčenkovské operaci rozrostl na 1 československý armádní sbor V SSSR vznikl i 1 československý stíhací letecký pluk který se postupem času rozrostl na divizi a 2 československá paradesantní brigáda která se rekrutovala zejména ze slovenských vojáků kteří přešli na stranu Spojenců Tyto východní jednotky vešly v závěru roku 1944 v Karpatsko-dukelské počátkem roku 1945 v Ostravsko-opavské operaci na území Československa již jako silná a dobře vyzbrojená armáda Mnoho československých vojáků bylo během války zapojeno do domácího protinacistického odboje nebo působilo v partyzánském odboji jak na území Čech a Moravy tak na území Slovenska při Slovenském národním povstání V roce 1945 se vojáci aktivně zapojili do květnového povstání které bylo jedním z faktorů zhroucení fronty a rychlého osvobození českých zemí v samotném závěru války Československá armáda 1945–1954 Dne 25 května 1945 byla schválená tzv Prozatímní organizace československé branné moci podle niž došlo k reorganizaci československé armády Do země se postupně vraceli vojáci kteří bojovali proti nacismu na všech frontách druhé světové války Území Československa bylo rozděleno na čtyři oblasti ve kterých vzniklo postupně 16 pěších divizí které doplňoval tankový sbor a dělostřelecká divize Počáteční optimismus v plánech na přestavbu armády byl vystřídán vystřízlivěním pramenícího z rozvrácené poválečné ekonomiky a z nedostatku lidských a materiálních zdrojů Československá armáda byla po válce pověřena provedením odsunu Němců a Maďarů a byla zapojena i do pomoci v národním hospodářství Vedle jednotek Sboru národní bezpečnosti se účastnila i bojů proti Banderovcům Po reorganizaci armády v roce 1947 byly sníženy stavy a řada jednotek zanikla Po roce 1948 kdy se moci v Československu ujali komunisté došlo k výrazným změnám i v armádě Z armády byla nucena odejít více než polovina důstojníků začalo docházet i k perzekucím vojáků V rámci politických procesů byli souzeni zejména vojáci kteří bojovali za druhé světové války v západní Evropě ale paradoxně docházelo i ke stíhání některých vojáků bojujících za války na frontě východní Armáda se dostala zcela do moci KSČ a v roce 1950 došlo k zásadní reorganizaci podle sovětského vzoru V roce 1951 byla mezi Československem a SSSR podepsána Dohoda o způsobu a podmínkách zúčtování za dodávanou výzbroj a materiál podle které poskytl SSSR úvěr ve výši téměř 44 miliónů rublů na nákup vojenské techniky zejména však letadel a radiolokátorů Došlo ke zvýšení zbrojení a zvyšování počtu příslušníků armády který po roce 1953 dosáhl 300 tisíc osob Pro čs armádu byl v poválečném období typický stav kdy se na území Československa nacházela různá výzbroj která pocházela snad z celé Evropy i USA Jednalo se o tanky LT-38 LLT LT-40 M5 Stuart Crusader Challenger Cromwell Sherman Firefly T-70 T-34 76 T-34 85 IS-2 Pz-III Pz-IV Panther Tiger samohybná děla SU-76 SU-85 ST-38 I ST-38 II StuG III 43M Zrínyi II SU-100 ISU-152 různé typy děl a jejich tahačů obrněné vozy automobily či lehké zbraně Čs vojenské letectvo disponovalo celou řadou letadel která byla po válce typově označena viz Označení letadel používaných v Československu po 2 světové válce Orientace na Sovětský svaz po únorovém převratu prakticky vyřešil i směrování pořizování další výzbroje Čs armáda začala postupně vyřazovat britské americké či německé tanky a letouny a začala se orientovat buď na výzbroj vyráběnou v SSSR na sovětskou výzbroj vyráběnou v licenci v Československu či na vlastní československé zbraně obrněné automobily či dopravní prostředky Jestliže pozemní síly užívaly do poloviny 50 let techniku která vznikla prakticky za druhé světové války pak v letectvu došlo k významné modernizaci Do výzbroje byly v tomto období zavedeny bitevní letouny Iljušin Il-10 proudové stíhačky Jakovlev Jak-17 Jakovlev Jak-23 MiG-15 a MiG-17 a proudový bombardér Iljušin Il-28 V červnu roku 1954 se v Praze konal X sjezd KSČ který konstatoval že „Československá armáda se stala armádou lidovou vychovávanou k bezmezné oddanosti a lásce k lidově-demokratické vlasti Název Československá armáda byl tak změněn na Československá lidová armáda Československá armáda v letech 1990–1992 Po změně režimu ke kterému došlo v listopadu 1989 nastala v Československé lidové armádě řada změn Jako jeden z prvních „viditelných bodů bylo její přejmenování na Československou armádu které se uskutečnilo dle zákona č 74 1990 Sb dne 14 března 1990 Byla postupně zkracována vojenská služba byl přijat zákon o civilní službě Klesl počet profesionálních příslušníků armády a v červnu 1991 zanikla Varšavská smlouva V souladu se Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě byly stanoveny maximální počty příslušníků armády i jejich výzbroje čímž došlo k jejich dalšímu snižování V letech 1990–91 se českoslovenští vojáci účastnili Války v zálivu Na přelomu let 1991 a 1992 nastala nová reorganizace armády která byla reakcí na měnící se bezpečnostní situaci v Evropě K 31 prosinci došlo k zániku Československa které bylo rozděleno na Českou republiku a Slovenskou republiku V této souvislosti došlo i k rozdělení Československé armády na Armádu České republiky a Armádu Slovenské republiky Reference Literatura Kolektiv autorů Vojenské dějiny Československa Naše vojsko 1989 Související články Československá lidová armáda Armáda České republiky Vojenský újezd Československé opevnění Externí odkazy Československo byl stát ve střední Evropě který existoval s krátkou přestávkou během druhé světové války od 28 října 1918 do 31 prosince 1992 Československo vzniklo po první světové válce jako jeden z nástupnických států Rakouska-Uherska Zahrnovalo území Čech Moravy Českého Slezska jihovýchodní část Slezska Slovenska a Podkarpatské Rusi „Horní Uhry Československo zaniklo k 1 lednu 1993 rozdělením na Českou republiku a Slovenskou republiku Název Oficiální název státu procházel vývojem dle toho jak se měnilo jeho politické zřízení Oficiálním název v letech 1918 až 1920 byl Republika Československá nebo Česko-Slovenský stát V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika Za druhé republiky 1938–1939 byl používán název Česko-Slovenská republika Po válce bylo opět užíváno názvu Československá republika až do roku 1960 V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí Komunistické strany Československa název státu změněn na Československá socialistická republika V preambuli ústavy se nový název zdůvodňoval vítězstvím socialismu v zemi po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin komunismu Spolu s názvem byl změněn také státní znak Po pádu režimu v roce 1989 byl název státu změněn na Československá federativní republika Po vleklých sporech byl nakonec schválen název z hlediska pravopisných pravidel nesprávný Česká a Slovenská Federativní Republika který se používal až do zániku státu v roce 1993 Podle současných Pravidel slovenského pravopisu má být krátký název psán se spojovníkem jako Česko-Slovensko adjektivum česko-slovenský byť je to s dobovými dokumenty v rozporu Hlavně na slovenské Wikipedii to vedlo k výkladu že tvar Československo adjektivum československý není přípustný což je ale příliš rigidním výkladem Slovník současného slovenského jazyka z roku 2006 udává oba tvary právě v historickém kontextu Historie První republika 1918–1938 Původní koncepci nově vzniklého Československa nastínil na mírové konferenci v Paříži Eduard Beneš který předložil státníkům celou řadu memorand Jedním z takto předložených dokumentů byla Nóta o národnostním režimu v Česko-Slovenské republice v níž Beneš přislíbil že nově vzniklá Československá republika „zamýšlí vybudovat organizaci státu na přijetí národních práv a zásad uplatňovaných v ústavě Švýcarské republiky Dále bylo v nótě uvedeno např to že oficiálním jazykem v Československu bude čeština a rovnoprávným jazykem s češtinou bude němčina a že veřejné úřady budou otevřeny všem národnostem obývajícím území republiky Po vzniku Československa však převážila myšlenka vytvořit jednotný demokratický centralistický „národní stát založený na ideji čechoslovakismu příkladem a garantem se stala Francie Na jeho území se hovořilo více než půl tuctem jazyků česky německy slovensky maďarsky polsky rusínsky a dalšími nářečími ukrajinštiny Mezi další jazyky patřily jidiš rómština rumunština a jejich nářečí zejména v příhraničí s Rumunskem Sudetskými Němci již od 19 století požadované vytvoření oddělených jazykových území s vlastní oddělenou správou bylo zakladateli Československa v reakci na secesi německojazyčných území a německé odmítnutí spolupráce při tvorbě nového státu odmítnuto Státotvorným národem byl prohlášen národ československý a státním jazykem se stal jazyk československý v podobě češtiny a slovenštiny Češi a Slováci byli vnímáni jako dvě větve jednoho politického národa který populačně dominoval meziválečnému Československu Slováci jako samostatný národ by byli v tehdejším Československu až třetí nejpočetnější národností po Češích a Němcích Ústava byla dopracována ve 2 hod 30 min 29 února 1920 a schválena 2 března 1920 jako první ústavní listina nových evropských států Prvním československým prezidentem se stal 14 listopadu 1918 Tomáš Garrigue Masaryk opětovně zvolen v květnu v letech 1920 1927 1934 kterého po jeho abdikaci 14 prosince v roce 1935 vystřídal Edvard Beneš Do československých poměrů státu s vysokou životní úrovní projevující se také výstavbou vilových čtvrtí většiny měst vážně zasáhla celosvětová hospodářská krize první poloviny třicátých let v roce 1933 tak bylo v Československu téměř 1 000 000 nezaměstnaných Dalším vážným zásahem do vývoje situace v ČSR byl nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu který se stal podnětem pro vznik Sudetoněmecké strany která vyvolávala v českém pohraničí protičeské nálady a kladla československým oficiálním orgánům požadavky dle zadání A Hitlera Československo je v důsledku těchto událostí někdy přezdíváno jako „ostrov demokracie ve střední Evropě< ref> Od roku 1937 po skonu T G Masaryka 14 září 1937 se situace začala dramaticky radikalizovat což vyvrcholilo protičeským pučem v září 1938 Zcela v souladu s rostoucími vlivy nacionalistických hnutí a tendencí v té době také Slováci začali usilovat o svoji národní identitu viz Hlinkova slovenská ľudová strana Mnichovská dohoda a druhá světová válka 1938–1945 Když byla československá politická reprezentace přinucena přijmout Mnichovskou dohodu podepsanou 29 září 1938 byl to konec předválečné RČS tzv První republiky Němci osídlené Sudety byly o den později 30 září 1938 postoupeny Třetí říši a východní část československého Těšínska kde se 35 % obyvatel hlásilo k polské a 56 % obyvatel k české národnosti Polsku Následně byla po První vídeňské arbitráži Maďarsku odstoupena národnostně smíšené území na jihu Slovenska a Podkarpatské Rusi Jako náhradu za ztráty které Československo utrpělo vlivem uzavření Mnichovské dohody a k překonání hospodářských těžkostí spojených s odstoupením Sudet nacistickému Německu poskytla Velká Británie Československu tzv mnichovský úvěr Okleštěné Československo však existovalo jen krátce neboť 14 března 1939 pod tlakem Hitlera Slovensko vyhlásilo samostatnost a jako Slovenská republika se stalo satelitem hitlerovského Německa Zbylé území českých zemí bylo 15 března 1939 obsazeno nacistickými vojsky O den později byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava Ještě před tím odešla z Československa první vlna emigrace během které odcházeli jednak lidé politicky angažovaní ale zejména Židé kterým Adolf Hitler otevřeně vyhrožoval likvidací Mnozí tzv „rasově nečistí kteří zůstali zejména Židé Romové tělesně nebo mentálně hendikepovaní jakož i političtí oponenti režimu zahynuli v koncentračních táborech nebo byli popraveni V roce 1940 bylo v Londýně Edvardem Benešem ustanoveno Prozatímní státní zřízení Centrum komunistického zahraničního odboje sídlilo v Moskvě V jeho čele stáli Klement Gottwald a Rudolf Slánský Do odboje proti nacistické okupaci na domácí půdě se zapojilo množství občanů přestože věděli jak krutě je odbojová činnost trestána Cílem odboje bylo obnovení Československa v předválečných hranicích a vyrovnání se s kolaboranty Významnými organizacemi domácího odboje byli Obrana národa a Ústřední vedení odboje domácího Obrana národa byla prakticky rozbita říšským protektorem Reinhardem Heydrichem Reinhard Heydrich byl 27 května 1942 zabit skupinou v Anglii vycvičených československých výsadkářů Jan Kubiš a Jozef Gabčík vyslaných na území protektorátu v rámci Operace Anthropoid jedná se o nejvýše postaveného nacistického politika úmyslně zabitého během války V reakci na tento čin rozpoutali nacisté vlnu represí které stály život mnoha obyvatel Protektorátu V důsledku nepotvrzených udání byly srovnány se zemí vesnice Lidice a Ležáky a jejich obyvatelé odvezeni do koncentračních táborů V důsledku rychlého postupu sovětských vojsk se 29 srpna 1944 představitelé Wehrmachtu rozhodli obsadit území Slovenského státu Tento krok vyvolal na středním Slovensku protifašistické povstání které mělo za cíl zamezit obsazení slovenského území a pomoci tak postupu sovětské Rudé armády V důsledku zdržení sovětské ofenzivy bylo povstání tvrdě potlačeno a celé slovenské území bylo obsazeno německou armádou Povstalci se tak museli uchýlit k metodám partyzánského boje 5 května 1945 propuklo v Praze povstání které se rozšířilo na většinu území Protektorátu Květnové povstání českého lidu Cílem bylo co nejrychlejší osvobození českého území z německé nadvlády a minimalizace dalších válečných škod zejména v oblasti průmyslu Praze pomohla tzv ROA generála Vlasova když Americká armáda přítomná od 6 května 1945 v Plzni musela zastavit po překročení tzv demarkační čáry v Rokycanech Do Prahy v tyto dny dorazil pouze americký průzkumný oddíl Po krutých bojích v Nuslích a na Pankráci byl v Praze 8 května již v podstatě klid Následující den 9 května 1945 byla Praha osvobozena sovětskými vojsky tehdy Rudou armádou čímž de facto skončila druhá světová válka v Evropě Třetí republika 1945–1948 Po skončení války v květnu 1945 bylo Československo obnoveno ale bez území Podkarpatské Rusi které bylo připojeno k sovětské Ukrajině v rámci expanze SSSR na západ Varianta že by Československo bylo obnoveno v rámci federace Československa Rakouska a Polska byla Edvardem Benešem odmítnuta už v roce 1942< ref> Na základě dohod z postupimské konference bylo k 1 listopadu 1946 vyhnáno 2 232 544 obyvatel německé národnosti v roce 1947 došlo k vyhnání dalších 80 000 českých Němců Protože postupimská konference zároveň odmítla schválit podobný postup i v případě občanů maďarské národnosti uzavřela československá vláda s vládou maďarskou dohodu o tzv výměně obyvatelstva při které se jakýkoliv příslušník slovenské menšiny v Maďarsku mohl přestěhovat do ČSR a za něj byl vystěhován do Maďarska jeden příslušník maďarské menšiny na Slovensku Na základě této dohody bylo přesídleno do Maďarska 90 000 slovenských Maďarů< ref> Samostatnost poválečné ČSR byla oslabena Již tehdy se v československé politice začala prosazovat závislost na Sovětském svazu připravovaná Komunistickou stranou Československa KSČ za války v Moskvě Už v roce 1945 došlo ke zestátnění většiny československého průmyslu V květnu 1946 se konaly první poválečné parlamentní volby které vyhrála v českých zemích se ziskem 40 % hlasů Komunistická strana Československa Vytěžila nejen maximum z poválečného růstu popularity levice a Sovětského svazu jako vítěze nad nacismem ale díky slibům další pozemkové reformy získala většinu hlasů venkovského obyvatelstva Zato na Slovensku jasně zvítězila Demokratická strana s 62 % hlasů a komunisté jen 30 % ale i přes tento neúspěch získali komunisté společně 38 % hlasů a stali se nejsilnější stranou v zemi Výsledek voleb se odrazil ve složení vlády Komunisté si podrželi nejen vlivná místa na ministerstvech vnitra informací a zemědělství ale získali i křeslo předsedy vlády do něhož usedl předseda strany Klement Gottwald Ministrem obrany se stal generál Ludvík Svoboda dle některých historiků tajný člen KSČ který navenek vystupoval jako nestraník< ref> V únoru 1948 vrcholí vládní krize v Hradeckém programu KSČ Program požaduje další znárodňování a rozparcelování statků nad 50 ha Komunisté také dále pronikají na významná místa v silových složkách 8 členů vedení SNB bylo nahrazeno komunisty Na protest proti tomu podává většina nekomunistických ministrů 20 února demisi Například Jan Masaryk a Ludvík Svoboda zůstávají ve vládě Odstoupivší předpokládali že prezident Beneš demisi nepřijme nebo jmenuje novou úřednickou vládu To se ale nestalo a prezident 25 února demisi přijal V těchto pěti dnech komunisté vyvíjeli na prezidenta silný nátlak organizováním demonstrací stávek a vyzbrojováním Lidových milicí Byla sestavena nová vláda Národní fronty v čele s Klementem Gottwaldem Jediný skutečně nekomunistický ministr v této vládě Jan Masaryk zemřel za nevyjasněných okolností Komunistický režim 1948–1989 Komunistický puč dovršený 25 února 1948 vedl k převzetí veškeré moci KSČ a k jednomu z totalitních režimů bývalé zájmové sféry Sovětského svazu Tento den byl jako „Vítězný Únor následně jako významný den Také rozdělili statky nad 50 ha Vydali zákon o všeobecném zdravotním pojištění a provedli reformu školství Všem sociálním demokratům poslali bez jejich vědomí poštou komunistické legitimace a sociální demokracii tak zlikvidovali Ti kdož odmítli byli doživotně perzekvováni včetně rodinných příslušníků zabránění ve studiu nepřijetí nebo ztráta zaměstnání pozdější odnímání majetku zejména soukromníkům-živnostníkům což se s nimi táhlo i do nového tisíciletí nálepky reakcionářů domnělý antikomunismus nemožnost rehabilitace předpojatost v restitučních sporech apod 9 května 1948 bylo Československo prohlášeno lidově demokratickou republikou na což již nemocný a psychicky deptaný prezident Edvard Beneš reagoval svou abdikací když předtím odmítl podepsat takzvanou "Ústavu devátého května" Prezidentem se tak stal komunista Klement Gottwald Edvard Beneš skonal v Sezimově Ústí 3 září 1948 ve věku 64 let V září 1948 byl schválen Zákon o táborech nucené práce načež byly zřízeny tábory nucené práce při uranových dolech Vojna u Příbrami Rovnost Svornost Bratrství u Jáchymova 10 října byl vyhlášen Zákon na ochranu lidově demokratické republiky Byly též zřízeny armádní pomocné technické prapory pro politicky nespolehlivé jedince jako kulaky kněží západní letce atd kteří nesměli sloužit se zbraní Odhaduje se že jimi prošlo asi 22 tisíc lidí Režim plánovitě likvidoval své politické odpůrce náboženské představitele a nekomunistickou inteligenci snažil se omezit vyšší vzdělání na politicky spolehlivé jedince K velkým změnám došlo také v hospodářství které bylo budováno centrálně podle sovětského vzoru Důraz byl kladen na těžký průmysl a to hlavně zbrojní Začala industrializace Slovenska V roce 1949 byla vyhlášena 1 pětiletka která znamenala rozvoj těžkého průmyslu na úkor spotřebního byl také vydán zákon o JZD a začala násilná kolektivizace Po roce 1948 odešla druhá vlna emigrace Režim konsolidoval svou moc vykonstruovanými procesy popravami vězněním a vládou strachu Druhá vlna znárodnění a kolektivizace převedla další majetky do rukou vznikající „nové třídy Prakticky všechny odbojové skupiny kromě bratří Mašínů byly i v náznaku likvidovány Dne 5 listopadu 1949 byly vykonány rovněž tresty smrti nad představiteli skupin nestraníků Vratislavem Polesným Vratislavem Jandou Josefem Charvátem Emanuelem Čančíkem Květoslavem Prokešem a Jaroslavem Borkovcem bratr prvního vyšetřovatele kauzy Jana Masaryka JUDr Zdeňka Borkovce jemuž byl případ odejmut a předán StB odsouzenými v souvislosti s přípravou údajného květnového protikomunistického povstání 1949 Počátkem března 1953 zemřel sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin a nové vedení v SSSR v čele s Nikitou Sergejevičem Chruščovem zanedlouho odsoudilo kult Stalinovy osobnosti Ve stejném roce zemřel bezprostředně po návratu ze Stalinova pohřbu i Klement Gottwald a novým prezidentem byl zvolen Antonín Zápotocký Uvedl se neblahou měnovou reformou s následnými krvavě potlačovanými nepokoji a protesty zejména v Plzni kde byla jako odveta za tyto protesty odstraněna i socha T G Masaryka Antonín Zápotocký zemřel v roce 1957 místo něj nastoupil tehdejší první tajemník strany Antonín Novotný Za něho pokračovaly ale pomalu již ustávaly popravy z politických důvodů Posledním takto popraveným byl dle údajů ÚDV Vladivoj Tomek dne 17 listopadu 1960 který byl nicméně k trestu smrti odsouzen za více trestných činnů mimo jiné i vraždu Krátce předtím byl formálně dovršen socialismus a změněn název republiky na Československá socialistická republika zkratka ČSSR Hospodářská krize systému se projevila nutností zrušit 3 pětiletku v roce 1963 Krátké období tání v Sovětském svazu v polovině šedesátých let vedlo i k uvolnění v tehdejší ČSSR a k Pražskému jaru v roce 1968 kdy se Antonín Novotný vzdává prezidentské i stranické funkce Prezidentem se stal po krátké době Ludvík Svoboda Naděje na „socialismus s lidskou tváří byly na rozkaz Moskvy rázně ukončeny invazí států Varšavské smlouvy oficiálně nazvanou „bratrská internacionální pomoc ve středu 21 srpna 1968 Přes spontánní odpor obyvatelstva zejména k sovětským okupantům tehdejší českoslovenští politici Alexander Dubček a většina dalších po odvlečení do Moskvy ustoupili nátlaku a okupaci schválili K 1 lednu 1969 bylo Československo přeměněno na federaci dvou formálně suverénních národních států České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky se zachováním souhrnného názvu Československá socialistická republika V době po roce 1968 zejména v roce 1969 odešla třetí vlna emigrace Na protest proti cenzuře a počínající normalizaci obětovali svůj život 16 ledna 1969 Jan Palach a 25 února 1969 Jan Zajíc S nástupem Gustáva Husáka do čela KSČ který na pokyn z Moskvy vystřídal Alexandra Dubčeka nastalo definitivně období utužení režimu tzv normalizace Následující dvě desetiletí jsou označována za vládu „šedé zóny vládu konformismu a "reálný socialismus" lidově tzv "socialismus s husí kůží" Ideologicky nepohodlní lidé byli v té době opět odstraňováni z významných míst a stát dál ztrácel schopné lidi Petiční akce Charta 77 poukazovala na porušování lidských práv v ČSSR a vyvolala ostrou reakci režimu První obětí režimního potlačování této plně v mezích tehdejších zákonů vedené akce se stal již v březnu 1977 český filozof Jan Patočka poslední Pavel Wonka který 26 dubna 1988 za nejasných okolností zemřel ve vězení Policejní represe zahrnující nevybíravé metody získávání spolupracovníků tajné Státní bezpečnosti a zřejmě i policejní vraždy inscenované jako sebevraždy např Přemysl Coufal Pavel Švanda nebo nehody Luboš Holeček spolužák Jana Palacha byly mírnější a méně časté než v padesátých letech byly zároveň dobře utajeny a nedávány na odiv jako výstraha v letech padesátých V sedmdesátých letech rostl hrubý domácí produkt tempem o 6-11 % každý rok a republika zažila ekonomický boom dílčí restrukturalizace konce 60 let levné suroviny ze SSSR a vývoz do zemí RVHP ale pouze prodloužily trvání neefektivního průmyslu Technické zaostávání většiny podniků se především v 80 letech soustavně prohlubovalo což se plně projevilo po roce 1989 Ovšem probíhala industrializace Slovenska dál byl budován převážně těžký průmysl dálniční síť Pražské metro a panelová sídliště Rozvoj skončil na začátku 80 let kdy ČSSR se zpožděním projevil tzv ropný šok ČSSR totiž platila za dodávky ropy pětileté průměrné tržní světové ceny Krize hospodářství vyvolaná centrálním direktivním řízením ekonomiky kdy mnohým podnikům chyběly peníze zvláště přídělové devizy prakticky na všechno zejména však na stavební a strojní investice Průmysl byl málo efektivní a zejména těžký průmysl výrazně poškozoval životní prostředí v Severních Čechách a na Severní Moravě Relativní životní úroveň obyvatelstva se ve srovnání se Západní Evropou dále postupně snižovala Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení perestrojky v druhé polovině osmdesátých let se v listopadu 1989 i socialistické Československo otevřelo okolnímu světu a vydalo se na cestu k demokracii a tržnímu hospodářství Gustáv Husák odstoupil a prezidentem republiky byl 29 prosince 1989 zvolen jednomyslně Václav Havel Československo 1990–1992 1 března 1990 došlo k přejmenování Slovenské socialistické republiky na Slovenskou republiku SR 6 března 1990 pak došlo i k přejmenování České socialistické republiky na Českou republiku ČR 29 března 1990 následovalo přejmenování Československé socialistické republiky na Československou federativní republiku Československo zaniklo k 1 lednu 1993 kdy se Česká republika a Slovenská republika zcela osamostatnily jako dva samostatné a na sobě zcela nezávislé státy Obyvatelstvo Populace Československa za dobu jeho existence vzrostla z 14 milionů v roce 1924 na 156 milionů v roce 1991 Z etnického hlediska tvořili populaci z 628% Češi následovaní Slováky se 31% dále Maďary 38% Rómy 07% Slezany 03% Rusíny Ukrajinci Němci Poláky a Židy Přirozený přírůstek dosahoval v roce 1985 27% a 17% v roce 1990 postupně tedy klesal Náboženství V Československu převládalo římskokatolické náboženství V době komunismu bylo náboženství potlačováno a prosazován byl ateismus Reference Literatura Kipke Rüdiger Vodička Karel Rozloučení s Československem Český spisovatel Praha 1993 ISBN 80-202-0447-4 Kipke Rüdiger Vodička Karel Abschied von der Tschechoslowakei Wissenschaft und Politik Köln 1993 ISBN 3-8046-8803-9 Vodička Karel Dělení Československa Deset let poté Volvox Globator Praha 2003 ISBN 80-7207-479-2 Externí odkazy Library of Congress Country Studies alternativní historické koncepce státoprávního uspořádání Československa Řecko oficiálně Helénská republika řecky Ελλάδα nebo Ελλάς je stát ležící v jižní Evropě – na jihu Balkánského poloostrova a rozkládající se jak na evropské pevnině tak na četných ostrovech v Egejském Krétském Thráckém Středozemním a Jónském moři Jeho sousedy jsou Albánie Makedonie Bulharsko a Turecko Hlavním městem jsou Athény Úředním jazykem je řečtina Etymologie Názvy Řecka ve světových jazycích mají tři různé původy První varianta Řecko pochází z latinského Graeci které podle Aristotela bylo starověkým názvem Řeků Druhou je Iónsko z řeckého toponymu Iónía a třetí podobou je Héllas podle mýtické předkyně Řeků Heleny Jazykem který se odlišuje je gruzínština kde se Řekům říká Berdzeni podle gruzínského slova „brdzeni – moudrý Dějiny Řecké dějiny patří mezi jedny z nejdelších a nejvýznamnějších světových dějin které začínají ještě před příchodem Řeků do Řecka kdy zde žili Pelasgové kontinentální a Mínojci Kréta a některé ostrovy Někdy ve 4–3 tisíciletí před Kristem do Řecka pronikly první řecké kmeny-Achajci kteří vytvořili první řeckou kulturu mykénskou kulturu Později se v Řecku usadily další řecké kmeny Dórové Ionové Aiolové Epiróti a Makedonci které se promíchaly s původním obyvatelstvem a tak vytvořily řecký národ V klasickém období vytvořili Řekové velkou kulturu následovala římská vláda byzantské období osmanská nadvláda období bojů za nezávislost a vznik moderního Řecka Pravěk a antika Pobřeží Řecka u Egejského moře bylo místem vzestupu první civilizace v Evropě jmenovitě Minóané a Mykéňané poté následovala Temná doba až do roku 800 př n l kdy začala nová éra řeckých městských států např Sparta nebo Athény které získávaly kolonie po celém Středozemí Po éře impéria Alexandra Velikého přišlo období kdy se řecká kultura stala základem helénské civilizace Nadvláda Římanů a středověk Vojensky Řecko sláblo natolik že se muselo po čase podřídit Římu – stalo se tak v roce 168 př n l přesto v mnoha směrech si spíše řecká kultura podmanila život Římanů Řecko se stalo provincií Římského impéria ale řecká kultura stále dominovala východnímu Středomoří Když se říše rozdělila na Východořímskou známá později jako Byzanc a Západořímskou východní část říše se soustředila okolo Konstantinopole a zůstala v jádru řecká zahrnujíc samotné Řecko a také řeckou Malou Asii Od 4 do 15 století Byzantská říše přežila jedenáct století útoků ze severu západu a východu až se Konstantinopol 29 května 1453 ocitla pod nadvládou Osmanské říše Stalo se tak tím že padl poslední císař z dynastie Palaiologů Konstantin XI Zbytek Řecka byl postupně podmaňován Osmany během 15 století 16 století Nadvláda Osmanů Turků Zatímco Osmané dokončovali dobytí pevninské části Řecka odehrály se dvě migrace Řeků První stěhování zahrnovalo přesunutí řecké inteligence do západní Evropy ze strachu před Turky a přispělo k nástupu renesance Druhé stěhování Řeků bylo opuštění plání řeckého poloostrova a usazení se v horách Osmané nebyli schopní vytvořit stálou vojenskou a administrativní přítomnost v těchto horských oblastech Výsledkem bylo to že některé řecké horské klany na poloostrově stejně jako na některých ostrovech si udržely statut nezávislosti Koncem 16 století až do 17 století se Řekové začali stěhovat zpět na planiny a do měst která se tak postupně začala rozšiřovat Systém milletu turecký termín označující právní ochranu náboženské menšiny přispěl k etnické soudržnosti mezi ortodoxními Řeky tím že izoloval různé lidi uvnitř Osmanské říše s jiným vyznáním Ortodoxní církev náboženská instituce se silným národním charakterem pomohla Řekům ze všech území poloostrova tj hor planin a ostrovů zachovat si jejich etnické kulturní a jazykové dědictví po léta osmanské nadvlády a to přestože tehdy se této církvi ještě neříkalo řecká; ta byla založena až po osvobození Řekové kteří zůstali na planinách během osmanské okupace byli buď křesťané vypořádávající se s břemenem cizí nadvlády nebo do značné míry krypto-křesťané řečtí muslimové kteří byli tajnými vyznavači ortodoxní víry aby se vyhnuli vysokému zdanění Řekové kteří konvertovali k Islámu a nebyli krypto-křesťany se stali v očích ortodoxních Řeků Turky Nebyli zde žádní řečtí muslimové ani křesťanští Turci Výsledkem bylo že vyznání hrálo neodlučitelnou roli ve utváření moderních řeckých a dalších post-osmanských národních identit Vznik současného řeckého státu 1832–1924 1935–1973 Řecké království získalo nezávislost na Osmanské říši v roce 1829 Během druhé poloviny 19 století a první poloviny 20 století Řecko postupně připojovalo sousední ostrovy s řecky mluvícím obyvatelstvem V první světové válce Řecko hodně získalo hlavně sever – dnešní Makedonské provincie Zato ale ztratilo jakýkoliv kulturní vliv v Anatolii anatolští Řekové byli přesídleni na západ stejně jako Turci žijící v Řecku byli vystěhováni do později vzniklé Turecké republiky V letech 1941–44 bylo Řecko obsazeno Německem k osvobození došlo za pomoci spojeneckých armád hlavně Velké Británie Po porážce komunisty organizovaného povstání v roce 1949 se Řecko orientovalo na západní demokracie a v roce 1952 se stalo členem NATO ovšem společně s dosud nepřátelským Tureckem o dva roky později jedním ze zakládajících členů Evropské organizace pro jaderný výzkum V letech 1967–1974 bylo Řecko vojenskou diktaturou viz Řečtí plukovníci ve které bylo mnoho politických svobod omezeno a řecký král byl donucen opustit zemi Demokratické volby v roce 1974 spolu s referendem ukončily období vojenské diktatury a zrušily monarchii Řecko se na základě výsledků referenda stalo parlamentní demokracií V roce 1981 se Řecko stalo členem evropských společenství Problematická historie se projevila i v národním sloganu – Svoboda nebo smrt Řecká kultura Řecká kultura položila základy moderní evropské kultury Mnohé poznatky byly známy již starým Řekům kteří založili např filozofii divadlo astronomii rétoriku moderní medicínu či demokracii Velký je i vliv řeckého jazyka v evropských jazycích Slova jako ekonomika politika matematika televize strategie zda aristokracie jsou řeckého původu Řecká kultura prožila svůj další velký rozmach během byzantské doby hlavně ve 12–15 století pak dalšímu velkému rozvoji bránila osmanská nadvláda Do 17 století patřila mezi nejkulturnější evropská centra i Kréta kde vládli Benátčané Vyspělá kultura přetrvala i na Jónských ostrovech kde Turci nikdy nevládli ale i v Anatolii která sice patřila Turkům ale díky vyspělým velkoměstům si Maloasijském Řekové dokázali udržet moderní kulturu Obrození nastává koncem 19 století po osvobození Řecka Kultura současného Řecka vychází především z byzantských a ze starověkých tradic Nejdůležitějším aspektem společnosti je řecká ortodoxní byzantská křesťanská církev kterou vyznává většina Řeků Celkově má řecká kultura blíže k orientálním zemím jako k Evropě Ale i tak tvoří jakousi vstupní bránu mezi západem a orientem Orientální prvky můžeme v řecké kultuře patrná už od mykénské kultury Řekové jsou národ který se rád baví při dobré hudbě tanci jídle a víně Hudba a tance Hudba je pro Řeky jedna z nejdůležitějších částí jejich života V Řecku je nejpopulárnějším žánrem lidová hudba a hudba vycházející z lidové hudby V žádné jiné zemi v Evropě není lidová hudba a tradiční tance tak populární a udržovány jako v Řecku kde dokonce i dnes vznikají nové lidové písně Řecká hudba má kořeny v starořecké hudbě a již od mykénské doby patří pod orientální styly hudby Tradiční lidová hudba je odlišná v různých tradičních krajích Řecka Rozděluje se lidová hudba pevninského Řecka lidová hudba z Kréty Jónských ostrovů Egejských ostrovů a z krajů které byly obývané Řeky do Řecko-turecké výměny obyvatel v r 1923 tedy lidová hudba Pontský maloasijských a Kapadóckých Řeků Pevninská hudba z Makedonie a trakt se podobá ostatní balkánské hudbě hudba z Epiru Thesálie Rumélie a Peloponésu dimotiki Musik je však specifická a zároveň nejpopulárnější celořecká lidová hudba Tradiční nástroje jsou hlavně dechové-klarinet zurna a flojera v pozadí zní brnkací Udi či Laut Nejznámější písně z této oblasti pocházejí od novořeckých kmenů Sarakacanů a Karagunidů a také z Peloponéského kraje Arkádie V mnoha písních se slaví i hrdinský boj Řeků proti Turkům Tradičním mužským ozdob je oblíbená suknice fustanella Hudba z řeckých ostrovů nisiotika je odlišná dominují zde housle a hudba je více melodická Podobnou hudbu mají i Maloasijském Řekové mikrasiatika V jejich tradiční hudbě převládají převážně brnkací nástroje kanonaki Udi a housle Hudba z Pontu pondiakaje odlišná hraná na smyčcový nástroj Kemence písně jsou rychlé v silném orientálním tónu Zvláštní postavení má i hudba z Kréty kritikakde je tradičním nástroje Smyčcové lyra podobná jako Kemence Písně jsou často rychlé a melodické Tradiční je zde i mandináda vtipná rýmováná pořekadlová píseň Mandinády jsou v Řecku velmi populární Tradiční řecké tance choroi se tančí obvykle v kruhu kyklos a většina z nich má starověký původ jako např tanec syrtos který se tančí ve všech oblastech a první zmínka o něm je z 1 stol po Kr Jemupodobný tanec je i kalamatianos a klistos které se tančí v pevninském Řecku Tradičním tancem pevninského Řecka je akrobatický tanec tsamiko nazývaný také kleftikos Choros tedy zbojnický tanec Na ostrovech se tančí tance Susta či pidichtos na Krétě je nejznámější divoký tanec pendozalis či siganos Některé mužské Tance jsou často doprovázeny výstřely Typycký maloasijském tance jsou zeimbekiko karsilamas a ženský tanec tsifteteli což je břišní tanec Pontský tance jsou také velmi divoké známé jsou Tik Dipat či Trigona Kapadócki Řekové tančí tance Seite Es Vassilis či leilalum Po výměně obyvatel mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923 přinesly Maloasijském Řekové do Řecka svou tradiční hudbu zpočátku zpívali ironicky o problémech drogách tento styl je známý jako Rembetiko Hrálo se v tradičních anatolských tónech převažovaly zde brnkací nástroje Po Druhé světové válce se tento styl zpopularizoval tedy i nástroje jako buzuki které se stalo nejpopulárnějším nástrojem Řeků Velký zlatý věk řecké hudby nastal v 50–70 letech kdy vznikl styl laika hraný na buzuki Jsou to tzv písně syrtaki které skládali známí skladatelé jako Mikis Theodorakis složil i píseň Zorbas Vassilis Tsitsanis Manos Chatzidakis Stavros Xarchakos Nikos Gatsos či Manos Loizos Nejznámější zpěváci byli Jorgos Dalaras Grigoris Bithikotsis či Stelios Kazantzidis Z tohoto stylu se vyvinula v 80 letech tzv synchroni laika která je nejpopulárnějším stylem dodnes nesmí zde chybět buzuki Dnes je populárním stylem i tradiční tsifteteli tedy břišní tanec takysto v doprovodu buzuki Věnují se mu zpěváci jako Tasos Bugas Jorgos Dalaras či Notis Sfakianakis Zvyky a tradice Řekové jsou velmi konzervativní lidé kteří ctí své starobylé tradice někdy vycházející ještě z pohanských dob Největšími řeckými slavnostmi jsou tradiční vesnické veselice panijiria které se pořádají na počest různých svatých ve starověku na počest bohů či na oslavu dobré úrody svátek chleba svátek hroznů svátek melounů Při těchto zábavách se tančí na hlavním náměstí kde se hoduje několik dní Tradiční oslavy křesťanských svátků jako Velikonoce a Vánoce si uchovaly množství zvyků z předkřesťanské doby Lidová mytologie vychází ze starořecké mytologie je plná pohanských bohů a pověr Známý je příběh o dřevorubci kde vystupuje říční bůh který trestá lidskou chamtivost Příběh o Jannise a Mandritse o nerozlučné lásce obsahuje prvky z řeckých mýtů o Filemonovi a Baukcis či o králi Midasovi Velkým svátkem je i svatba gamos kde se slaví několik dní a na venkově není výjimečné vidět na svatbě až 1000 hostů Na prvním místě je u Řeků rodina která drží spolu a je nerozlučitelná proto děti žijí se svými rodiči i v dospělosti a často i se svou rodinou Pro Řeky je tradiční i jejich pohostinnost filoxenia Literatura Řecká literatura začíná v 9 stol př Kr Homérem Řekové vymysleli moderní epos drama tedy komedii a tragédii a historiografie Nejvýznamnější starověcí spisovatelé byli např Sofokles Euripides Aischylos Aristofanes Thukydides Herodotos či Plutarchos Z filozofů nejznámější Platón a Aristoteles Velké literární díla vznikaly iv byzantské době známí historiografie byli např Theofilaktos Simokattis Prokopios Michail Psellos a Laonikos Chalkokondylis Nejvýznamnějším byzantským románem od neznámého autora psaným v moderní řečtině je Digenis Akritas byzantský voják zažívající lásku a dobrodružství když zabije draka Za zakladatele moderní řecké literatury je považován Visentzos Kornaros který v 16 stol napsal jeden z nejvýznamnějších renesančních děl Erotokritos milostný román zasazený do starověkých Athén SpisovatelKonstantinos Paparrigopoulos napsal v 19 stol jako první dějiny Řeků od starověku po současnost Koncem 19 av 20 stol působily velikáni řecké poezie jako Dionysios Solomos autor řecké hymny Konstantinos Kavafis Jannis Ritsos kosti Palamas a nositelé Nobelovy ceny Jorgos Seferis a Odysseas Elytis Z prozaik byli známí Adamantios Korais a Rigas Fereos později slavný Nikos Kazantzakis stvořitel Řeka Zorby Známí jsou i moderní řečtí filozofové snad nejslavnějším filozofem 20 století byl Řek Panajotis Kondylis Kuchyně Řecká kuchyně patří pod typickou středomořskou kuchyni Obecně je velmi zdravá Řekové konzumují velké množství olivového oleje který je základem skoro každého jídla Většina jídel pochází ze starověkého období přestože mnohé mají turecké jména jako např tradiční medový zákusek baklava okterém se zmiňoval již spisovatel Athénaios v 2 stol K tradičním řeckým jídlům patří pečené maso zejména jehněčí a kozí ryby a mořští živočichové saláty nejznámější je tradiční choriatiki-vesnický sýry nejznámější je feta mussaka zapékaný lilek s rajčatovou omáčkou suvlaki a gyros pastitsio dolmades vinné listy plněné ragú různé druhy omáček na těstoviny a omáčka tsatsiki Řecké zákusky jsou medové a velmi sladké existuje množství druhů ale nejznámější je zmiňovaný baklava Řecká kuchyně byla ovlivněna italskou kuchyní z níž pocházejí jídla jako pastitsio těstoviny či stifádo Velmi kvalitní je i Řecké víno a alkoholické nápoje ouzo retsina a Metaxa Oblíbeným nápojem je i tradiční frapé které vzniklo právě v Řecku Vzdělávání Řecko má poměrně vyspělý systém školské správy která zaručuje kvalitní vzdělání Struktura školského systému je zčásti podobná tomu v Česku Začíná se v tzv Lidové škole Dimotiko scholiopak se pokračuje středoškolského školou Jymnasio a středoškolské vzdělání se získá na lyceu Lykie nebo na Odborné-technické škole Technika ke epangelmatika ekpedeftiria Po absolvování střední školy se může pokračovat výukou na univerzitě Panepistimio Řecko má mnoho kvalitních univerzit které patří mezi nejkvalitnější v Evropě Známá je Athénská akademie Akadimia Athinon na počest Platóna Národní a Kapodistriasova univerzita v Aténách Ethnikon ke Kapodistriakon Panepistimion Athinon a nejvýznamnější univerzitou Řecka a celého Balkánu je Aristotelova univerzita v Soluni Aristotelio Panepistimio Thessalonikis Politika Řecko je Parlamentní republika v jejímž čele stojí prezident který je volen parlamentem na pětileté období Výkonnou moc má parlament Sice demokracievznikla právě v Aténách založil ji Kleisthenes v novověkém Řecku musela být po osvobození zpod turecké nadvlády nově nastolena Přesto však patří Řecko mezi jedny z prvních evropských novodobých demokratických států Demokracie zde vznikla podle francouzského vzoru v roce 1830 po porážce Turků Definitivně prosadit ji se podařilo až počátkem 20 stol jelikož do té doby zde byly různé státní převraty a politické vraždění První hlavou státu byl vzdělaný politik původem z ostrova Korfu Ioannis Kapodistrias který však byl zavražděn opozicí Moderní demokracie byla definitivně ustavena v roce 1974 kdy padla vojenská diktatura Jeorjiosa Papadopulos Byla založena pravicová strana Nea Dimokratia Nová demokraciekterou založil Konstantinos Karamanlis starší a která se jako první chopila moci Proti ní vytvořil politik Andreas Papandreu socialistickou stranu PASOK Panellinio sosialistiko kinima-Panhelénské socialistické hnutí Tyto dvě strany patří dodnes k nejsilnějším politickým stranám přestože zaznamenali větší pokles od doby co se koncemroku 2009 předseda strany a premiér Konstantinos Karamanlis vzdal vládya vypluly na povrch různé kauzy jako falšování údajů či utajovanou zadluženost země a následující krize Současným prezidentem je Karolos Papulias leden 2015 Parlament vůli se skládá z 300 poslanců Vuleftes a jedné komory Poslanci jsou voleni lidem každé čtyři roky případně předčasnými volbami dříve Nejvyšším soudem v zemi je tzv Areopagus řecky Arios Pagos tedy Areuv vrch Ekonomika Řecká ekonomika patří mezi nejslabší ekonomiky EU což je zapříčiněno několika faktory jako např nevyřešené vztahy se sousedy hlavně hraniční otázka s Tureckem kvůli kterým fakticky stojí některé možné příjmy do státního rozpočtu jako je například těžba ropy v Egejském moři Dalším faktorem je nevýhodná poloha Řecka které má pouze zanedbatelnou část úrodné půdy většinu území zabírají pohoří případně kamenitá neúrodná půda Starověcí Řekové tuto bezútěšnou situaci řešili kolonizací ostatního Středomoří Významnou část řecké ekonomiky zabírá turistický průmysl který tvoří přibližně 15 % HDP Důležitým odvětvím je i námořní průmysl který zaměstnává velkou část obyvatelstva a představuje 45% HDP Řecko má největší vojenskou flotilu v Evropě proto mnoho lidí pracuje i v armádě Řecké obchodní a jiné loďstvo představuje největší světové loďstvo a tvoří až až 18% světové flotily Pro řeckou ekonomiku je důležitý i potravinářský chemický a textilní průmysl chov zvířat hlavně ovcí a koz prožívá v posledních letech hluboký úpadek Řecká ekonomika začala rapidně postupovat hlavně po roce 1974 kdy se vlády ujal pravicový politik Konstantinos Karamanlis starší který zmodernizoval především průmysl Sociální politika Andrease Papandreu pomohla vyřešit těžké sociální problémy mnoha občanů Řecka a vytvořila vyspělý školský a zdravotnický systém Také se ekonomika během této vlády soustředila převážně na zemědělskou a ne na průmyslovou výrobu protože průmysl vyžadoval velké investice které si stát nemohl dovolit Problémy s řeckou ekonomikou se prohloubily začátkem tohoto století za další vlády PASOK kdy byl premiér Konstantinos Simitis Nejvíce však ekonomika utrpěla během pravicové vlády Nea ND Konstantinose Karamanlise která trvala do roku 2009 Vládní kabinet po odstoupení čelil skandálem s korupcí a zatajování státního deficitu který se vyšplhal až na 14 % Vláda místo toho aby šetřila si půjčovala další půjčky na udržení standardu země Nová vláda Jeorjosa Papandreu 2009 musela přijmout tvrdá opatření snížení platů či zvýšení důchodového věku ze 60 na 65 roku Zvýšila i daň z 19 na 21 % Za tyto kroky dostala řecká vláda půjčku od EU a měnového fondu celkově ve výši 114 miliard euro Radikálními opatřeními vlády a finanční půjčkou se Řecko vyhnulo bankrotu a do konce roku 2010 se podařilo snížit schodek na 8 % Radikální postupy vlády se však neobešly bez demonstrace kdy demonstrovalo přibližně 200 000 demonstrantů převážně komunistů přímo v Aténách Snížit deficit pod 8 % se však v roce 2011 nedařilo tak jak vláda plánovala proto musela v červenci přijmout další radikální úsporná opatření a změnit vládní kabinet premiér Jorgos Papandreu však svou pozici obhájil V říjnu 2011 byla na setkání evropské měnové unie sjednána nová dohoda odpis 50 % řeckého dluhu vůči bankovním subjektům a nová půjčka ve výši 120 miliard euro Po neshodě mezi některými vládními poslanci a premiérem Papandreuem byla nakonec sestavena nová prozatímní vláda v čele s nezávislým ekonomem Lukasem Papadimosem Ten pokračoval v úsporných opatřeních parlament přijal novou půjčku a poloviční odpis řeckého dluhu Po následných volbách odhlasovala koalice premiéra Antonise Samarase další v pořadí třetí velké memorandum tzv Memorandum III které zahrnuje velké šetření ve výši 11 miliard euro Podle premiéra a ministra financí Jannise Sturnarase jde o poslední velké memorandum šetření V roce 2014 zaznamenala řecká ekonomika první plusové hospodaření od roku 2008 v dubnu se Řecko vrátilo na mezinárodní trhy a byl mu ratingovými agenturami opět přidělen rating stabilní ekonomiky Premiér Samaras také prohlásil že situace se stabilizovala a Řecko nebude potřebovat další záchranné úvěry K roku 2015 po několika letech poklesu činil HDP PPP na hlavu 27 tisíc USD což bylo méně než mnoho nových členských států EU jmenovitě Česko Estonsko Litva Kypr Malta Slovensko a Slovinsko Jazyk Úředním jazykem v Řecku je novořečtina Dimotiki lidový jazyk kterým tradičně hovořla většina obyvatel Řecka Dimotiki se vyvinul ze starořečtiny konkrétně z jazyka koiné společná řeč který byl vytvořen v 3 stol př Kr na základě jónské attičtiny jako univerzální jazyk všech Řeků Kromě standardní novořečtiny dimotiki existují i jiné novořecké jazyky jimiž hovoří určité skupiny Řeků Jsou to jazyky pontská řečtina asi 2 miliony uživatelů cakonština vychází ze starověké dórštiny a kapadócká řečtina Nejrozšířenějším menšinovým řeckým jazykem je pontská řečtina kterou mluví pontští Řekové Kapadóčtina a cakonština jsou spíše na ústupu V Řecku se mluví také albánskou arvanitštinou kterou mluví Arvanité asi 200 000 uživatelů románskou arumunštinou kterou mluví řečtí Arumuni asi 100 000 uživatelů a řeckou slovanštinou kterou mluví řečtí Slované asi 60 000 uživatelů Muslimská turecká menšina mluví turecky Geografie a přírodní poměry Řecko na severu hraničí s Albánií 282 km Makedonií 246 km a Bulharskem 494 km a na východě s Tureckem 206 km Mezi Řeckem a Tureckem leží Egejské moře ze západu Řecko omývá Jónské moře a z jihu Středozemní moře Celková délka pobřeží je 13 676 km K Řecku patří okolo dvou tisíc ostrovů a ostrůvků které jsou převážně v Egejském moři Z větších ostrovů stojí za zmínku především Kréta ve Středozemním moři Řecko je členskou zemí Evropské unie od roku 1981 a NATO od roku 1952 Země se skládá z rozsáhlé pevninské části na jižním konci Balkánu Peloponéského poloostrova spojeného s pevninou prostřednictvím Korintské šíje a početných ostrovů okolo 3000 včetně Kréty Rhodu Euboie nebo Dodekanésu či Kykladů v Egejském moři a také z ostrovů v Iónském moři Řecko má více než 15 000 kilometrů pobřeží a pozemní hranice dlouhé 1160 kilometrů Okolo 80 % země je tvořeno horami nebo kopci což Řecko činí jednou z nejhornatějších zemí Evropy Horská pásma na území Řecka se souhrnně označují Helenidy Západní Řecko zahrnuje jezera a mokřady Centrální horstvo Pindos má nejvyšší bod o výšce 2636 metrů nad mořem Horské pásmo pokračuje prostřednictvím Peloponésu ostrovů Kythera a Antikythera a končí na ostrově Kréta Ostrovy v Egejském moři jsou ve skutečnosti vrcholy podvodních hor které kdysi byly prodloužením pevniny Střední a západní část Řecka zahrnuje vysoké strmé vrcholy přerušované mnoha kaňony a ostatními krasovými útvary včetně roklin Meteora a Vikos Pohoří Olymp s horou Mytikas o výšce 2919 metrů nad mořem je nejvyšším bodem Řecka Stejně tak je severní Řecko tvořeno dalším pohořím – Rodopy nacházejícími se ve východní Makedonii a Thrákii Toto území je pokryto rozsáhlými a hustými lesy jako například známá Dadia Příroda Krajina Planiny se nacházejí hlavně ve východní Thesálii Střední Makedonii a Thrákii Řecké klima je rozdělené na tři dobře definovatelné třídy – přímořské horské a mírné První zahrnuje mírné vlhké zimy a horká suchá léta Zimní teploty vzácně dosahují extrémů přestože příležitostně může sněžit i v Aténách na Kykladech nebo Krétě Horské se nachází hlavně v západním Řecku Epirus střední Řecko Thesálie západní Makedonie stejně jako ve středních částech Peloponésu jako je Achaea Arkádie a části Lakónie která s Alpami přímo sousedí Konečně mírné pásmo se nachází ve střední a východní Makedonii dále v Thrákii na místech jako jsou Komotini Xanthi a severní Evros; s chladnými a sychravými zimami a horkými suchými léty Stojí za zmínku že Atény jsou umístěny na přechodovém území mezi přímořským a horským klimatem v jižních čtvrtích je tedy klima přímořské zatímco v severních čtvrtích panuje to horské Fauna a flóra Okolo 50 % řeckého území je pokryto lesy s bohatě rozličnou vegetací která se rozpíná od horských jehličnanů až k přímořskému typu vegetace Řecké lesy jsou domovem posledním hnědým medvědům a rysům v západní Evropě stejně jako dalším druhům jakými jsou mimo jiné například vlci srnci divoké kozy lišky a divoká prasata V moři kolem Řecka žijí tuleni mořské želvy žraloci delfíni i krakatice Administrativní rozdělení 13 krajů rozdělených do 74 regionálních jednotek perifereiakés enóti̱tes; jednotné číslo perifereiakí̱ enóti̱ta a 1 autonomní stát Athos Attika – Jižní Athény Ostrovy Severní Athény Střední Athény Západní Athény Východní Attika Západní Attika Pireus Střední Řecko – Boiótie Euboia Eurytania Fókis Fthiótis Střední Makedonie – Chalkidiki Imathie Kilkis Pella Pieria Serres Soluň Kréta – Chania Heraklion Lasithi Rethymno Východní Makedonie a Thrákie – Drama Evros Kavala Rodopy Thasos Xánthi Epirus – Arta Janina Preveza Thesprotie Iónské ostrovy – Ithaka Kefalonie Korfu Lefkada Zakynthos Severní Egeis – Chios Ikaria Lemnos Lesbos Samos Peloponés – Arkádie Argolis Korinthie Lakónie Messénie Jižní Egeis – Andros Kalymnos Karpathos Kea-Kythnos Kos Milos Mykonos Naxos Paros Rhodos Sýros Théra Tinos Thesálie – Karditsa Lárisa Magnesia Sporady Trikala Západní Řecko – Achaja Ajtólie-Akarnánie Élis Západní Makedonie – Florina Grevena Kastoria Kozani Demografie Počet obyvatel je okolo 115 milionů Atény okolo 4 miliony obyvatel Většina obyvatel 98 % vyznává řecké ortodoxní náboženství jen asi 13 % patří islámu Úředním jazykem v Řecku je řečtina Podle studie z ledna 2003 má Řecko 11 018 000 obyvatel trvalých Z těch žije 588 % na městských územích přičemž jen 284 % žije ve venkovských oblastech Obyvatelstvo dvou největších řeckých měst – Athén a Soluně – dosahuje počtu 5 miliónů téměř 4 milióny v Aténách zatímco v Soluni je to mírně přes 1 milion Přestože celkový počet obyvatel pokračuje v růstu Řecko čelí vážnému demografickému problému V roce 2002 poprvé v historii moderního Řecka byl počet narození přesažen počtem úmrtí Řecké sčítání lidu z roku 2001 zaznamenalo 10 930 000 obyvatel z nichž 760 000 bylo původu jiného než řeckého Z tohoto důvodu se výše zmíněný průzkum trendem silně odlišuje od průzkumu uskutečněného pouze o dva roky dříve a následně vykazuje také negativní růst populace Řecko má mnoho rozličných jazykové a kulturně národnostních menšin Neúplný výčet by zahrnoval Pomaky a různé skupiny Romů Taktéž zde existuje množství náboženských menšin včetně muslimů v západní Thrákii tvořících většinu místních obyvatel a vytvářejících tak druhou nejpočetnější skupinu Přistěhovalectví Podle nejnovějších statistických údajů o přistěhovalcích v Řecku se odhaduje že v Řecku žije 115 miliónu přistěhovalců z nichž 60 – 65 % přišlo z Albánie přičemž asi 200 000 z nich bylo zadokumentováno jako příslušníci řecké národnostní skupiny nebo homogeneis Dalšími většími národnostmi jsou podle údajů o povolení k pobytu Bulhaři 67 000 Rumuni 29 000 Ukrajinci 23 000 Pákistánci 17 000 a Gruzínci 15 000 přestože je zde hlášeno přes více než 180 různých národností Právní status přistěhovalce byl během 90 let 20 století velmi nejasný stejně jako po celé jižní Evropě a to spolu s velkým počtem ilegálních přistěhovalců vedlo od roku 1997 k uskutečnění 3 legalizačních programů nařízených řeckým státem čtvrtý probíhá nyní v roce 2005 V 90 letech imigrovalo do Řecka několik prominentních řeckých sportovců jako etničtí přistěhovalci z Albánie a Gruzie včetně legendárních vzpěračů Pyrrose Dimase a Kakhiho Kakhiashviliho Přistěhovalectví je v Řecku stejně jako v mnoha jiných zemích Evropské unie kontroverzní záležitostí Průzkum Centra Evropské unie pro monitorování rasismu a xenofobie oficiální agentury Evropské unie studující přístupy související s rasou a národností v EU z roku 2003 zjistil že Řekové mají negativnější přístup vůči mnohonárodnosti než jacíkoliv jiní lidé ve státech EU a mnohem více než ostatní občané EU také upřednostňují navrácení nezaměstnaných legálních přistěhovalců do vlasti Přesto Řekové mají mírnější vztah než ostatní členové EU k tomu zda by měli mít legální přistěhovalci stejnou právní ochranu jako rodilí Řekové a zda by se měli podřídit místním zákonům a konvencím V roce 2005 vláda navrhla další zákon o přistěhovalectví se záměrem zefektivnit imigrační procedury a minimalizovat rozsáhlé byrokratické problémy které se táhly od roku 1991 Po francouzských občanských nepokojích vůdce opoziční strany „PASOK navrhl lepší řízení integrace přistěhovalců a to hlavně v místním volebním právu Tento přístup byl vřele uvítán vládou Přesto několik veřejných průzkumů v té době prokázalo veřejné znepokojení nad všeobecným vlivem přistěhovalců v řecké společnosti Zda bude vládní směr zrychlení sociálního zařazení mezi veřejností populární je zatím stále nejasné Náboženství Ještě před nadvládou Osmanů bylo Řecko součástí Byzantské říše Státní stejně jako náboženské centrum říše bylo Konstantinem I přesunuto do Konstantinopole dnešní Istanbul Od Konstantinových časů se ortodoxní křesťanská víra úspěšně rozvíjela a rozšiřovala do východní Evropy Dokonce i pod nadvládou Turků a po opakovaných pokusech jezuitů a poté protestantů o převrácení na svou víru ortodoxní křesťanství přežívalo a vzkvétalo Úloha ortodoxní církve v oblasti udržování řecké etnické a kulturní identity během 400 let Osmanské nadvlády posílila pouto mezi náboženstvím a vládou Většina Řeků i mnoho z těch kteří nebyli stoupenci křesťanství uctívají a respektují ortodoxní křesťanskou víru chodí do kostela a slaví hlavní svátky a jsou citově spjati s ortodoxním křesťanstvím jako se svou národní vírou Řecká ústava odráží tento vztah tím že zaručuje absolutní svobodu vyznání zatímco definuje převládající náboženství Řecka jako východní ortodoxní církev Ježíšovu V praxi jsou ortodoxní církev a světský stav vzájemně blízce spjati Jejich společný souhlas je potřebný pro stavbu kostelů a církev také zablokovala v Aténách stavbu míst uctívání jiných církví Kněží přijímají plat od státu Prezident republiky přísahá na Bibli svatou a ortodoxnímu křesťanství je dáváno přednostní místo v náboženských předmětech v prvotním vzdělávání Církvi také bylo umožněno udržet si své rozsáhlé portfolio finančního majetku vyňatého z daňové a rozpočtové evidence V lednu 2005 vyšla najevo série korupčních skandálů zahrnující vysoce postavené představitele církve která vedla k mnoha požadavkům i ze strany nevěřících Řeků na dokončení oddělení církve a státu a větší kontrolu církevního majetku Většina Řeků 95–98 % je alespoň formálními členy východní ortodoxní církve ačkoliv zachovávání náboženských tradic v posledních letech klesá Řečtí muslimové tvoří okolo 13 % populace a žijí převážně v Thrákii Rovněž zde žijí příslušníci římskokatolické církve hlavně ve městě Patra v souostroví Kyklad na ostrovech Syros Paros a Naxos protestanti a Židé hlavně v Soluni která bylo kdysi důležitým židovským městem až do holokaustu Určité skupiny v Řecku se také snažily oživit staré řecké náboženství Hora Athos Malá část Řecka poloostrov Athos někdy se též uvádí jen hora Athos je považována řeckou ústavou za autonomní republiku ačkoliv zahraniční vztahy přesto zůstávají výsadou řeckého státu Duchovně je Athos pod patriarchátem Konstantinopole a proto je ve spojení se všemi kláštery na hoře Athos a s ortodoxní církví zastoupenou v mnoha zemích Jeden klášter se nedávno odloučil a vytvořil zcela nezávislé schisma na Svaté hoře – Klášter Esphygmenou Esphygmenou se skládá ze 117 mnichů kteří oponují hlavě církve a už ji více neuznávají Věří tomu že jsou posledními zbylými opravdovými křesťany na světě a že ortodoxní se stali zkaženými protože vedou s ostatními vírami dialog Také mají výhrady vůči patriarchovi Athenagorasovi který v 60 letech 20 století zvyšoval nevoli k římsko-katolické církvi Reference Literatura Související články Dějiny Řecka Řecké království Starověká Makedonie Starověké Řecko Řečtí plukovníci Řecká hudba Externí odkazy návštěvníků Řecka Šikana z francouzského chicane označuje fyzické i psychické omezování či týrání slabšího jedince v kolektivu Dochází k ní ve všech skupinách věkových i sociálních Setkat se s ní můžeme v jakémkoliv typu škol a školských zařízeních v armádě sportovním klubu ve vězení ale i v rodině zaměřena na neoblíbené dítě či v zaměstnání podle toho zda je původcem kolega či nadřízený mluvíme o mobbingu nebo bossingu Varianty šikany jsou velmi různé stejně jako metody kterými je prováděna Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou či početní převahu Následky šikany si do dalšího života odnášejí všichni zúčastnění největší dopad má ale pochopitelně na oběť Někdy bývá jako „šikana označováno také byrokratické obtěžování a omezování Původ slova a význam Slovo šikana má původ ve francouzském „chicane což znamená „zlomyslné obtěžování týrání sužování pronásledování byrokratické lpění na liteře předpisů například vůči podřízeným nebo vůči občanům od nichž šikanující úředníci zbytečně vyžadují nová a nová potvrzení a razítka nechávají je pro nic za nic čekat atd< ref> V tomto významu se slovo šikana uplatňuje právě v souvislosti se zneužíváním moci a obtěžováním v byrokratických systémech Šikanovat tak mohou např státní úředníci nebo policisté< ref> Dnes je však častěji používáno jako synonymum pro psychotraumatizaci ve skupině je označením pro opakované týrání zotročování ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace V přeneseném smyslu se pak slovo používá pro označení jakéhokoliv omezování slabších subjektů silnějšími V dopravní terminologii se jako šikana označuje zakřivení vozovky obrubníkovými výběžky které nutí řidiče zpomalit a tak slouží ke zklidňování dopravy Podstata a rysy Šikana může mít fyzickou i psychickou podobu a projevuje se ve všech skupinách věkových i sociálních Asi nejkomplexněji šikanu představuje ve svých knihách PhDr Michal Kolář který pracuje s tzv „trojrozměrným praktickým pohledem na šikanování< ref> Tímto pohledem zkoumá vnější znaky kterými se šikana vykazuje charakter vztahu agresora a oběti a vývojové stádium v němž se konkrétní případ nachází Vnější znaky Definice šikany jako „opakovaného týrání zotročování ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace se opírá právě o vnější znaky šikanování Charakteristické vnější rysy šikany jsou dále záměrnost jednání; nepoměr sil mezi agresorem a obětí zpravidla vlastní fyzická síla početní převaha agresorů; psychická převaha nad méně odolným jedincem; samoúčelnost agrese šikanujícímu nejde primárně o dosažení konkrétního cíle zisku sama agrese je původním a hlavním cílem šikany protože je nejmarkantnějším stvrzením převahy útočníka proto mu poskytuje nezastupitelné uspokojení; její opakování jednorázovou agresi je možné považovat za šikanu v případě že se agresor a oběť již znovu nesetkali< ref> Šikanu je možné členit dle následujících kritérií< ref> „viditelnost šikany – šikanování zjevné fyzické útoky psychické ponižování vydírání a skryté vyloučení ze skupiny Kolář mluví o šikaně přímé a nepřímé< ref> obsahově je však oboje dělení velmi blízké; míra nutné aktivity oběti – pasivní snášení útoků a nedobrovolné vykonávání příkazů agresora; forma útoku – fyzické nebo verbální šikanování dále i ničení a odcizování osobních věcí Kritéria dělení umožňují klasifikovat různé typy šikany Znalost variant a typologie usnadňuje „léčení i odhalení signálů které šikanovaný dává svému okolí Tradiční křtící rituály zacházení s nováčky nejsou šikanou v pravém slova smyslu Od šikany jako takové se odlišují tím že „slouží spíše zábavě jsou jednorázové oběť je podstupuje dobrovolně ví že jde o zkoušku vše se řídí pravidly a zvykovým právem Vhodnější je tedy patrně označení „praktiky blízké šikaně Vztah oběti a agresora Vztah který se vytvoří mezi agresorem a obětí může být až překvapivě silný Příčinu je možné hledat v absenci citových vztahů které jedinec substituuje intenzivním vztahem navázaným skrze šikanu V druhém případě vznikne u šikanujícího „návyk který musí uspokojovat stále většími dávkami U oběti naproti tomu může pod tlakem šikany dojít k identifikaci s agresorem V souvislosti s tím můžeme mluvit o vzniku „pseudosvědomí které šikanovaného kárá za negativní myšlenky o šikanujícím< ref> To jsou jedny z důvodů proč je velmi nevhodné konfrontovat oběť s agresorem či je jen společně vyslýchat Oběť se při pohledu na svůj „vzor může agresora zastávat nechce ho podrazit často odvolává svá předchozí svědectví a případ před agresorem zlehčuje Vývoj Na šikanu je možné nahlížet jako na onemocnění skupiny Pojem psychotraumatizace ve skupině ukazuje že se nejedná jen o vztah mezi agresorem a obětí nýbrž že jde o infekci která postihla vztahy v celé skupině Vývoj této choroby pak postupuje od prvotního ostrakismu přes počátky systematizace a vytvoření jádra šikanujících až po fázi kdy normy agresorů přijímají či respektují všichni členové skupiny páni i otroci a kdy je možné mluvit o dokonalé šikaně< ref> Poslední fáze mohou být provázeny zapojením šikany do oficiální struktury příslušné instituce především věznice či armáda ale i školská zařízení a u mobbingu pracoviště V takových případech pak šikanující představují „příkladné členy kolektivu kterých se instituce mnohdy zastává Znalost vývojových stádií je podmínkou pro úspěšnou léčbu Aplikace nevhodných metod pro konkrétní fázi nebo náprava založená pouze na odstraňování vnějších znaků může vést ke zhoršení situace a k prohloubení šikany Příčiny Příčiny nárůstu agrese tedy i šikany je možné vidět v rychle se měnících životních podmínkách v absenci požadavku na neagresivní chování i v obecné krizi autority< ref> V takovém prostředí pak skupinová dynamika může vést k agresi projevované například šikanou Nejsilnějším faktorem který ovlivňuje vznik šikany jsou osobnostní charakteristiky členů skupiny< ref> Podstatná je také osobnost autority pod kterou skupina spadá např nadřízený učitel rodič Nevhodné chování autority může být dokonce impulzem ke vzniku šikany nebo jejím podpůrným faktorem Pouze ve strukturách v nichž je šikana tradicí armáda vězení ale i školská zařízení v nichž není šikana dlouhodobě řešena ustupuje profil osobnosti do pozadí Šikana se objevuje převážně tam kde je kolektiv uzavřeným celkem z něhož nelze kdykoliv beztrestně vystoupit škola vojna vězení Charakteristika aktérů Agresoři bývají starší fyzicky vyspělejší jedinci nebo skupina disponující početní převahou Šikanující mnohdy pochází z prostředí kde je agrese prostředkem jednání K šikanování ho často vede vlastní zakomplexovanost nedostatek sebevědomí a nejistota< ref> K oběti bývá bezohledný a mnohdy ji považuje za méněcennou Obětí bývá často jedinec který se nějak odlišuje Spektrum odlišností je velké nejčastěji jsou šikanováni jedinci handicapovaní vzhledově sociálně či fyzicky lidé úzkostní plaší či ti kteří se odlišují rasově národnostně vyznáním nebo chováním< ref> Stejně tak se může obětí stát nový člen skupiny nový žák spolupracovník Šikanující i šikanovaní mají některé společné rysy Mají horší výsledky ve škole v práci jsou v kolektivu méně oblíbeni mívají nižší sebevědomí a častěji zakoušejí problémy v rodině< ref> V jedné osobě se také může spojovat role oběti a agresora U těchto tzv „agresivních obětí jsou ještě umocněny negativní důsledky šikany ve srovnání s jednoznačnými oběťmi či jednoznačnými agresory Formy Formu ovlivňuje jednak věk účastníků u dětí jsou praktiky mírnější než u mladistvých pohlaví u mužů je typičtější fyzická forma u žen psychická a šikanování ženami je obecně méně častější Nejkrutější formy šikanování se objevují tam kde je oběť nucená pobývat společně s agresorem na jednom místě školní zájezdy internáty výchovné ústavy věznice apod Mezi formy šikany patří ignorování oběti její izolace pomlouvání a zesměšňování snižování pozice v kolektivu ale i vyhrožování udílení násilných a manipulativních příkazů a vydírání Dále sem řadíme krádeže věcí jejich poškozování a nedovolenou manipulace s nimi V neposlední řadě jde o praktiky fyzického násilí a to i za použití zbraní Nelze pominout ani šikanu se sexuálním podtextem ta sahá od verbálního obtěžování až k pohlavnímu zneužívání a znásilnění Novým fenoménem je kyberšikana Ta využívá možností které jí poskytují moderní technologie jako jsou mobilní telefony fotoaparáty kamery a internet Příkladem může být nahrání ponižující situace na mobilní telefon a její rozesílání ve formě MMS či přes internet Jde pak o „dovršení klasické šikany Jiným odvětvím kyberšikany je terorizování jiných pomocí e-mailových zpráv blogů atd Kolář< ref> ve své knize Bolest šikanování uvádí třístránkový „reprezentativní přehled konkrétních typů a forem agresí a manipulací které zaznamenal při šetření a nápravě učňovských šikan ve své poradenské praxi Stádia šikany podle Koláře 1997 ;První stupeň zrod ostrakismu Šikana se může objevit kdekoliv podmínky jejího vzniku nejsou totiž nijak neobvyklé V každé skupině se najdou jedinci kteří jsou méně oblíbení a vlivní Jde o mírné převážně psychické formy násilí kdy se okrajový člen necítí dobře Ostatní ho více či méně odmítají nebaví se s ním pomlouvají ho spřádají proti němu intriky a dělají na jeho účet drobné legrácky ;Druhý stupeň fyzická agrese a přitvrzování manipulace Existuje více důvodů pro postoupení do druhého stádia Jedna z možností je odreagování žáků prostřednictvím nejslabšího jedince který funguje jako ventil Druhá možnost může nastat na školních zájezdech kdy nejslabší slouží jako oživení programu Třetí možnost nastane když se ve třídě sejde více agresivních jedinců kteří prostřednictvím násilí uspokojují své potřeby Při bití a týrání zažívají jedinci pocit moci který prolomí poslední zábrany Ovšem ani v tomto stupni nemusí šikana vypuknout V případě že ve třídě existuje soudržnost kamarádské vztahy a převažují pozitivní mravní hodnoty kdy žáci mají zásadně negativní postoje k násilí a ubližování slabším pokusy o šikanování neuspějí ;Třetí stupeň klíčový moment – vytvoření jádra V tomto stupni se vytvoří skupinka agresorů tzv úderné jádro které nyní již spolupracuje systematicky Skupina je nyní rozdělena na řadu podskupin bojujících o vliv Jestliže se do této doby nezformuje silná pozitivní podskupina která bude alespoň rovnocenným partnerem podskupině tyranů tažení tyranů za mocí může nerušeně pokračovat ;Čtvrtý stupeň většina přijímá normy agresorů Nyní jsou normy agresorů přijaty většina je považuje za nepsané zákony Kolář 1997 varuje že v této fázi se i mírní a ukáznění žáci začnou chovat krutě týrat spolužáka a dokonce u toho pociťovat uspokojení ;Pátý stupeň totalita neboli dokonalá šikana V poslední fázi dochází nastolení totalitní ideologie šikanování Žáci jsou rozděleni na dvě skupiny lidí – na agresory a na oběti Agresoři využívají vše co lze zužitkovat od materiálních věcí až po školní znalosti Agresoři ztrácí veškeré zábrany chtějí pouze provádět násilí které považují za normální dokonce za legraci Tento nejvyšší stupeň je příznačný spíše pro šikany ve věznicích vojenském prostředí a výchovných ústavech pro mládež V mírnější podobě se však někdy vyskytuje i na školách< ref> Dopad na zúčastněné Jak bylo zmíněno výše šikanování se týká všech členů skupiny v níž k ní dochází Šikanování proto negativně postihuje oběť ale i agresora a ostatní členy skupiny Zasáhnout však může i jedince stojícího mimo skupinu například rodiče šikanovaného U agresorů dochází k upevňování antisociálních postojů Odnášejí si zkušenost že agresivní chování je možné využívat k osobnímu prospěchu V dalším životě pak mají častěji problémy se zákonem< ref> Ostatní členové kolektivu „přihlížející přijímají názor že společnost není schopna zajistit bezpečnost některým jedincům a že porušování mravních i zákonných norem není trestáno V budoucnosti se pak při setkání s porušováním norem chovají pasivně nebo se takového porušování mohou sami dopouštět< ref> Oběti šikany trpí pochopitelně nejvíce Potíže které se u nich objevují je možné zahrnout mezi posttraumatické stresové poruchy Deprese a apatie může šikanovaný řešit útěkem k drogám a alkoholu V závažnějších případech může přistoupit i k pokusu o sebevraždu Podobně jako u ostatních členů skupiny také u obětí šikany roste pravděpodobnost že se v budoucnu budou dopouštět neetického chování a násilí< ref> Školní šikana Šikana ve škole není novinkou je patrně stejně stará jako škola sama Vědecká diskuse o šikaně však započala až v roce 1969 ve Skandinávii a až na konci osmdesátých let 20 století byly publikovány výzkumy i jinde ve světě Velká Británie USA Austrálie Japonsko Nizozemsko Kanada Ministerstvo školství šikanu definuje následovně Ve své zárodečné formě je šikana přítomna prakticky na všech školách Výzkum z roku 2001 provedený na 66 základních školách při němž bylo osloveno přes 6000 žáků přinesl šokující výsledky na 2 stupni ZŠ je šikanováno 41 % žáků Problémem statistického zachycení šikany je její skrytost neochota některých učitelů a ředitelů přiznat výskyt šikany ale i rozdílné chápání toho jaké chování už je možné za šikanu považovat Šikana se nevyhýbá ani středním školám může se objevit i na vysokých koleje Výraznější je na učilištích Ve všech případech však šikana snižuje pokud přímo neznemožňuje pedagogické působení školy Výchovný i vzdělávací efekt je v takových skupinách minimální V 90 letech 20 století se v Česku nově objevila šikana motivovaná sociálně-ekonomickými rozdíly mezi žáky a jejich rodinami Tyto rozdíly se projevují např v oblečení či v mobilních telefonech Prevence a řešení Řešení školní šikany má řadu překážek mezi které může patřit chování učitelů ředitelů i samotných žáků či nedostatečné legislativně-kázeňské pravomoci školy< ref> Pomineme-li tzv utopická řešení např zrušení škol či úplné nahrazení školní docházky domácím vzděláváním praktikování dozorů; snaha odhalit šikanu cíleným pozorováním a dotazováním i formou dotazníků a sociometrických šetření; práce s potenciální obětí za účelem zvýšení sebedůvěry i odolnosti proti projevům šikany Pavel Říčan dokonce mluví o „výchově k násilí;< ref> práce s potenciálními agresory pěstování empatie pomoc při budování jejich osobní perspektivy i s programy na odplavení stresu a agresivity; práce se všemi žáky která sestává z osvěty mravní výchovy pěstování spolupráce Žáci a studenti by měli být vedeni k participaci na předcházení šikaně i na jejím řešení ať již formou samosprávy nebo školních projektů Jednoznačně přínosná je také dlouhodobá spolupráce s rodiči žáků a s institucemi které se šikaně věnují státní i nevládní organizace Šikanovaný učitel Stále častěji se obětí šikany stávají učitelé Podle studie uveřejněné v časopise Pedagogika jsou útoky ze strany žáků důvodem proč více než deset procent českých středoškolských učitelů uvažuje o odchodu ze školství < ref> Šikana na pracovišti – mobbing a bossing Mobbing označuje nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti Charakteristická je pro ně skrytost rafinovanost a zákeřnost Při rozhodování zda už jde o mobbing se užívá tzv Leymannova pravidla pravidla za mobbing lze považovat pouze chování které se objevuje alespoň 1× týdně po dobu minimálně 6 měsíců Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti jiné pojetí vymezuje mobbing jako špatné zacházení bez sexuální či rasové příčiny Dle výsledků výzkumu z roku 2002 je obětí mobbingu 4–8 % pracujících Bossing je druh mobbingu specifický tím že šikany se dopouští nadřízený pracovník Příčinou bossingu může být strach o vlastní pracovní pozici obavy že by ho mohl nahradit jeho podřízený Spouštěčem může být také „tlak shora kdy vedoucí pracovník na podřízeného přenáší frustraci z vlastního neúspěchu Šikana v armádě Oběťmi vojenského šikanování jsou outsideři nováčci fyzicky méně výkonní apod od nichž se očekává podřízení služebně starším či zdatnějším Šikana u vojáků základní vojenské služby má často charakter rituálu přijímaného oběťmi jako nutné zlo Oběti si jsou vědomé toho že za určitý čas získají stejnou pozici a stejnou moc jako dnešní šikanující samy se stanou „mazáky tedy služebně staršími vojáky Noví mazáci mají poté i „právo na odreagování předchozího příkoří ovšem ne na jeho původcích ale na nových outsiderech Sociálním učením se tento zvyk přenáší na stále další ročníky Málokdo je ochoten přerušit tento řetěz Se šikanou se roku 1996 dle průzkumu setkalo asi 96 % vojáků české armády Šikana během základní vojenské služby se skládala z nepřeberného množství praktik Systém „mazáků tj služebně starších a „bažantů tj nováčků není specifikem pouze armády Setkáváme se s ním i v tzv uzavřených institucích jakými jsou například internát výchovný ústav nápravně léčebné zařízení a věznice Některé oficiální státní struktury však praktiky blízké šikaně i využívají Jde především o zacházení se zajatci a špiony v době válečného konfliktu či o pravomoci bezpečnostních složek nedemokratických režimů Armádní a příbuzné instituce uplatňují tyto praktiky i vůči svým členům a to s úmyslem zvýšit jejich fyzickou i psychickou odolnost např u Hitlerjugend ale i u U S Marine Corps< ref> Reference Literatura Externí odkazy Televizní pořady Reportéři ČT Česká televize 28 5 2007 Kde hledat pomoc http wwwpomoconlinecz – Podpora obětem šikany – Národní centrum bezpečnějšího internetu http wwwminimalizacesikanycz – Projekt zaměřený na snížení výskytu šikany na českých školách poradna http wwwnaseditecz – Nadace Naše dítě http wwwbkbcz – Bílý kruh bezpečí http wwwsikanaorg – Občanské sdružení Společenství proti šikaně http wwwe-bezpecicz – E-Bezpečí 12 únor je 43 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 322 dní 323 v přestupném roce Události Česko 1784 – Spojením čtyř samostatných královských měst Staré Město Nové Město Malá Strana Hradčany vzniklo Královské hlavní město Praha 1911 – V Těšíně dnes Český Těšín a Cieszyn byl zahájen provoz elektrické tramvaje Svět 1541 – Bylo založeno město Santiago de Chile 1938 – Mezi Německem a Rakouskem byla podepsána smlouva Berchtesgadener Abkommen 1941 – Generálporučík Erwin Rommel převzal v Libyi velení Afrikakorpsu 1942 – Německým bitevním lodím Scharnhorst Gneisenau a těžkému křižníku Prinz Eugen se podařilo proplout z Brestu přes kanál La Manche do Severního moře 1944 – Admirál Wilhelm Canaris byl odvolán z čela abwehru 1950 – Albert Einstein varoval v televizním vystoupení před výrobou vodíkové bomby kterou požadoval americký prezident Harry S Truman 1961 – Odstartovala Veněra 1 – první sonda k cizí planetě Narození Česko 1322 – Jan Jindřich Lucemburský český kralevic a moravský markrabě † 12 listopadu 1375 1626 – Jan Kořínek jezuitský kněz filozof a spisovatel † 12 srpna 1680 1740 – Matěj Sojka varhaník a hudební skladatel † 13 března 1817 1760 – Jan Ladislav Dusík Dussek hudební skladatel a klavírista † 20 března 1812 1824 – Emanuel Jan Křtitel Schöbel 14 biskup litoměřický † 28 listopadu 1909 1827 – Johann Brantner starosta Znojma † 25 dubna 1904 1837 – Johann Haase starosta Znojma † 18 srpna 1904 1864 – Josef Šusta historik spisovatel a politik † 27 května 1945 1871 – František Šamberger profesor dermatovenerologie na Univerzitě Karlově † 9 prosince 1944 1874 – Antonín Breitenbacher kněz historik a archivář † 8 srpna 1937 1885 – Viktor Nikodem malíř výtvarný kritik a legionář † 20 února 1958 1891 – Jaroslava Vobrubová-Koutecká česká překladatelka † 18 prosince 1969 1897 – Břetislav Bakala dirigent a hudební skladatel † 1 dubna 1958 1900 – Jaroslav Vlček český fotbalový reprezentant † 1967 1905 – Josef Hlisnikovský entomolog † 24 května 1972 1910 Jindřich Chalupecký výtvarný a literární teoretik † 19 června 1990 Petr Lotar herec překladatel a spisovatel † 12 července 1986 1920 – Josef Bublík voják a příslušník výsadku Bioscop † 18 června 1942 1921 – Vlastimil Preis československý fotbalový reprezentant † 8 února 2000 1922 – Stanislav Hnělička účastník československé zahraniční armády 1925 – Jiří Korec český sochař a medailér † 7 července 2004 1927 – Věněk Šilhán politik a ekonom † 9 května 2009 1933 – Vladimír Suchánek malíř a grafik 1934 – Antonín Švorc český operní pěvec-barytonista † 22 února 2011 1936 – Arnošt Parsch český hudební skladatel † 19 září 2013 1942 – František Derfler český herec 1944 – Viktoria Hradská překladatelka politička a manažerka 1947 – Jana Šulcová herečka 1948 Marta Skarlandtová televizní moderátorka tlumočnice scenáristka a překladatelka Josef Vondruška český komunistický politik za normalizace vězeňský dozorce 1960 – Markéta Fišerová herečka 1982 – Josef Havel futsalista 1982 – Vladimír Pecina herec Svět 1074 – Konrád Francký panovník Svaté říše římské † 27 července 1101 1440 – Ladislav Pohrobek uherský a český král † 23 listopadu 1457 1584 – Caspar van Baerle holandský humanista teolog historik a básník † 14 ledna 1648 1665 – Rudolf Jakob Camerarius německý botanik a fyzik † 11 září 1721 1731 – Matej Butschany slovenský fyzik a matematik † 2 srpna 1796 1753 – François-Paul Brueys d'Aigalliers francouzský admirál † 1 srpna 1798 1768 – František I uherský a český král † 2 března 1835 1773 – Evžen z Montija španělský šlechtic † 16 července 1834 1775 – Louisa Adamsová manželka amerického prezidenta Johna Quincyho Adamse † 15 května 1852 1785 – Pierre Louis Dulong francouzský fyzik † 19 července1838 1788 – Carl Reichenbach německý chemik a filozof † 19 ledna 1869 1791 – Peter Cooper americký filantrop † 4 dubna 1883 1794 – Alexandr Dmitrijevič Petrov ruský šachista † 1867 1800 – John Edward Gray britský zoolog † 7 března 1875 1804 – Heinrich Lenz německý fyzik † 10 února 1865 1809 Charles Darwin anglický přírodovědec a zakladatel evoluční biologie † 19 dubna 1882 Abraham Lincoln 16 americký prezident † 15 dubna 1865 1811 – Karol Heiller bratislavský kazatel a titulární biskup † 24 března 1889 1815 – Sir John Retcliffe německý spisovatel Hermann Goedsch † 8 listopadu 1878 1823 – Hrabě Richard Belcredi rakouský politik † 2 prosince 1902 1824 – Karl Sigmund von Hohenwart předlitavský státní úředník a politik † 26 dubna 1899 1826 – Valentin Oswald Ottendorfer americký tiskový magnát mecenáš † 15 prosince 1900 1850 – Auguste Hauschnerová německá spisovatelka † 10 dubna 1924 1851 – Eugen von Böhm-Bawerk rakouský ekonom a politik † 27 srpna 1914 1856 – Eduard von Böhm-Ermolli polní maršál rakousko-uherské císařské armády † 9 prosince 1941 1857 – Eugène Atget francouzský fotograf † 4 srpna 1927 1861 Lou Andreas-Salomé německá spisovatelka a psycholožka † 5 února 1937 Frank Rinehart americký malíř a fotograf † 17 prosince 1928 1866 – Ladislav Nádaši-Jégé slovenský lékař novinář a spisovatel † 2 července 1940 1873 – Barnum Brown americký paleontolog † 5 února 1963 1874 – Auguste Perret francouzský architekt † 25 února 1954 1876 – Thubtän Gjamccho 13 tibetský dalajlama † 17 prosince 1933 1877 – Louis Renault francouzský průkopník automobilismu † 24 října 1944 1881 – Anna Pavlovna Pavlovová ruská tanečnice † 23 ledna 1931 1884 Max Beckmann německý malíř grafik sochař a spisovatel † 27 prosince 1950 Johan Laidoner estonský vojevůdce a politik † 13 března 1953 1893 – Omar Bradley americký pětihvězdičkový generál † 8 dubna 1981 1899 – Max Clara rakouský anatom † 13 března 1966 1900 Pink Anderson americký bluesový kytarista a zpěvák † 12 října 1974 Vasilij Ivanovič Čujkov sovětský maršál dvojnásobný hrdina SSSR a diplomat † 1982 1903 – Georges Simenon belgický spisovatel † 1989 1904 – Étienne Wolff francouzský biolog † 18 listopadu 1996 1908 Jean Effel francouzský kreslíř a novinář † 11 října 1982 Jacques Herbrand francouzský logik a matematik † 27 července 1931 1910 – Gunnar Höckert finský olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů 1936 † 11 února 1940 1911 Cearbhall Ó Dálaigh prezident Irska † 21 března 1978 Charles Mathiesen norský rychlobruslař olympijský vítěz † 7 listopadu 1994 1918 – Julian Schwinger americký fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku † 16 července 1994 1920 − Bill Pitman americký kytarista 1923 – Franco Zeffirelli italský režisér 1928 – Ján Havlík slovenský řeholník politický vězeň † 27 prosince 1965 1931 Agustín García-Gasco y Vicente španělský kardinál † 1 května 2011 Janwillem van de Wetering nizozemský spisovatel † 4 července 2008 1932 − Axel Jensen norský spisovatel † 13 února 2003 1933 – Costa-Gavras řecko-francouzský filmař 1934 – Jozef Psotka slovenský horolezec † 16 října 1984 1936 – Richard Lynch americký herec † 19 června 2012 1937 Jicchak Galanti izraelský politik † 25 červen 2012 Charles Dumas americký atlet olympijský vítěz ve skoku do výšky † 5 ledna 2004 Viktor Emanuel Savojský syn posledního italského krále Umberta II 1939 – Ray Manzarek americký hudebník † 20 května 2013 1941 Dennis Sullivan americký matematik Christoph Höhne německý atlet 1942 – Ehud Barak izraelský generál a premiér 1945 Thilo Sarrazin německý politik Maud Adams švédská herečka a supermodelka Cliff DeYoung americký herec a hudebník David Friedman americký ekonom právní teoretik a spisovatel 1948 – Ray Kurzweil americký vynálezce futurolog 1949 Ašraf Ghaní prezident Afghánistánu Robin Thomas americký herec 1950 Michael Ironside kanadský herec Steve Hackett britský hudebník 1954 – Philip Zimmermann americký programátor 1955 – Bill Laswell americký baskytarista a producent 1957 – Dominique Reymond francouzská herečka 1963 Ján Zvara československý reprezentant v skoku do výšky slovenské národnosti Igor Stělnov ruský hokejista † 2009 1967 Chris McKinstry kanadský počítačový vědec Chitravina N Ravikiran indická skladatelka a muzikantka 1968 – Josh Brolin americký herec 1969 Darren Aronofsky americký filmový režisér a scenárista Steve Backley britský oštěpař 1979 – Jesse Spencer australský herec 1980 Juan Carlos Ferrero španělský tenista Christina Ricci americká herečka Gucci Mane americký rapper 1982 – Milena Minichová slovenská herečka 1985 – Saskia Burmeister australská herečka 1986 – Johanna Allstonová australská reprezentantka v orientačním běhu 1987 – Jeremy Chardy francouzský tenista 1993 – Benik Afobe anglický fotbalista Úmrtí Česko 1649 – Jan Antonín I z Eggenbergu český a štýrský šlechtic vévoda krumlovský 1610 1799 – František Xaver Dušek skladatel harfeník a klavírista 8 prosince 1731 1812 – Jan Antonín Otto Minquitz z Minquitzburgu olomoucký kanovník a rektor univerzity 8 června 1734 1844 – Jan Nepomuk Štěpánek herec režisér dramatik a publicista 19 května 1783 1880 – Ferdinand Heidler poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu starosta Jemnice 1811 1913 – Matěj Anastasia Šimáček novinář a spisovatel 5 února 1860 1923 – Čeněk Ryzner lékař archeolog a sběratel 9 ledna 1845 1929 – Václav Ertl bohemista a překladatel 13 dubna 1875 1936 – Eduard Šimek československý politik 17 března 1879 1939 – František Mareš archivář a spisovatel 28 prosince 1850 1941 – Břetislav Coufal československý politik 1 listopadu 1880 1946 – Ernst von Niebelschütz německý historik umění 25 února 1879 1958 Petr Bezruč spisovatel 15 září 1867 Josef Kohout hudební skladatel a pedagog 29 října 1895 1982 – Emil Hába varhaník sbormistr hudební skladatel a pedagog 21 května 1900 1964 – František Xaver Boštík básník spisovatel a fotograf 27 října 1883 1973 – Josef Šinovský ostravský spisovatel 14 července 1902 1987 – František Kahuda československý ministr školství 3 ledna 1911 1992 – Ladislav Sirový 46 velmistr Křižovníků s červenou hvězdou ? 1918 1998 – Josef Crha československý fotbalový reprezentant 15 dubna 1927 1999 – Otakar Diblík český designér 19 srpna 1929 2003 – Miloslav Krbec český jazykovědec 3 července 1924 2008 – Josef Havel pěstitel a šlechtitel růží 10 března 1930 2013 Jaroslav Kolár literární historik 18 září 1929 Jaroslav Deršák fotbalový útočník a operní pěvec 25 července 1920 Svět 1242 – Jindřich VII Štaufský sicilský král král Svaté říše římské a vévoda švábský ? 1211 1266 – Svatý Amadeus Amidejský zakladatel řádu servitů 1538 – Albrecht Altdorfer německý renesanční malíř rytec a stavitel kolem 1480 1554 – Jana Greyová anglická královna asi 1536 1590 – François Hotman francouzský[spisovatel 23 srpna 1524 1595 – Arnošt Habsburský rakouský arcivévoda syn císaře Maxmiliána II 15 července 1553 1612 – Christopher Clavius německý astronom 25 března 1538 1624 – George Heriot skotský filantrop 1563 1627 – Karel I z Lichtenštejna zakladatel knížecího rodu Lichtenštejnů 30 července 1569 1689 – Marie Louisa Orléanská španělská královna manželka Karla II 26 března 1662 1712 – Marie Adelaide Savojská savojská princezna 6 prosince 1685 1728 – Agostino Steffani italský diplomat a skladatel 25 července 1653 1762 – Laurent Belissen francouzský skladatel 8 srpna 1693 1763 – Pierre Carlet de Chamblain de Marivaux francouzský spisovatel dramatik a žurnalista 8 února 1688 1771 – Adolf I Fridrich švédský král 14 května 1710 1798 – Stanislav August Poniatowski polský král 17 ledna 1732 1799 – Lazzaro Spallanzani italský biolog 10 ledna 1729 1804 – Immanuel Kant pruský filozof 22 dubna 1724 1807 – Jean Joseph Ange d'Hautpoul francouzský generál 13 května 1754 1837 – Ignaz Rösler zakladatel nožířského průmyslu v Mikulášovicích 1 srpna 1765 1857 – Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj ruský šlechtic a generál 2 srpna 1772 1860 – Johann Georg Christian Lehmann německý botanik 25 února 1792 1861 – Hippolyte Chelard francouzský skladatel 1 února 1789 1894 – Hans von Bülow německý skladatel a pianista 8 ledna 1830 1896 – Ambroise Thomas francouzský operní skladatel 5 srpna 1811 1904 – Antonio Labriola italský marxistický filozof 2 července 1843 1905 – Marcel Schwob francouzský symbolistický básník a spisovatel 23 srpna 1867 1907 – Muriel Robbová anglická tenistka 13 května 1878 1915 – Émile Waldteufel francouzský skladatel 9 prosince 1837 1916 – Richard Dedekind německý matematik 6 října 1831 1921 – Franciszek Michejda polský národní buditel 3 října 1848 1925 – Kyrylo Genyk ukrajinsko-kanadský imigrační pracovník 1857 1928 – Manfred Clary-Aldringen předlitavský politik a šlechtic 30 května 1852 1933 – Henri Duparc francouzský skladatel 21 ledna 1848 1935 – Auguste Escoffier francouzský šéfkuchař 28 října 1846 1938 – Pavel Petrovič Trubeckoj ruský sochař 15 února 1866 1942 Avraham Stern židovský básník a zakladatel radikální skupiny Lechi 23 prosince 1907 Grant Wood americký malíř 1891 1944 – Marie Tereza Portugalská manželka arcivévody Karla Ludvíka 24 srpna 1855 1945 – Michal Bubnič diecézní biskup rožňavský 22 května 1877 1947 – Kurt Lewin americký psycholog 9 září 1890 1949 – Hasan al-Banná muslimský teolog zakladatel Muslimského bratrstva 14 října 1906 1951 – Choudhary Rahmat Ali pákistánský nacionalista 16 listopadu 1897 1954 – Dziga Vertov ruský režisér dokumentárních filmů 2 ledna 1896 1959 – John L Pierce americký brigádní generál 25 dubna 1895 1964 – Gerald Gardner anglický úředník antropolog spisovatel a okultista 13 června 1884 1968 – Maria Caspar-Filser německá malířka 7 srpna 1878 1979 – Jean Renoir francouzský režisér 1894 1984 – Julio Cortázar argentinský spisovatel 26 srpna 1914 1989 – Thomas Bernhard rakouský spisovatel 1931 1990 – Darina Lehotská slovenská archivářka a historička 28 ledna 1922 1994 – Donald Judd americký sochař a malíř 3 června 1928 2000 Charles Shulz americký tvůrce komiksů 26 listopadu 1922 Screamin' Jay Hawkins afroamerický zpěvák a herec 18 července 1929 2001 – Kristina Söderbaum německá filmová herečka 5 září 1912 2005 – Dorothy Stangová americká řeholnice a misionářka 7 června 1937 2010 Nodar Kumaritašvili gruzínský sáňkař 25 listopadu 1988 Jake Hanna americký bubeník 4 dubna 1931 2011 – Peter Alexander rakouský zpěvák a herec 30 června 1926 Svátky Česko Slavěna Slávka Eulálie Perla Solveig Solveiga Svatoslava Zoroslav Svět Slovensko – Perla 13 únor je 44 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 321 dní 322 v přestupném roce Události Česko 1562 – Jan Malinovský rakovnický purkmistr byl nobilitován Ferdinandem I 1992 – Oficiální připojení ČSFR k Internetu Jako první bylo připojeno ČVUT v Praze Svět 1130 – Inocenc II byl zvolen papežem 1542 – Kateřina Howardová pátá manželka Jindřicha VIII byla popravena za cizoložství 1575 – Ve Francii v Remeši byl korunován Jindřich III 1633 – Galileo Galilei přijel do Říma před katolický soud – inkvizici aby obhajoval svou teorii o kulatosti a otáčení Země 1635 – V USA byla založena první státní škola – Boston Latin School 1668 – Byla podepsána Lisabonská mírová smlouva která stvrdila portugalskou nezávislost 1689 – Vilém Oranžský a Marie II byli prohlášeni spoluvládci Anglie Skotska a Irska Skotsko a Irsko je však nepřijalo 1692 – Došlo k masakru v Glencoe asi 78 lidí z Macdonaldova klanu bylo zabito v údolí Glen Coe ve Skotsku brzo ráno když okamžitě neslíbili oddanost novým panovníkům Marii II Stuartovně a jejímu manželovi Vilému III Oranžskému 1706 – Se v rámci severní války odehrála bitva u Fraustadtu 1866 – Jesse James a jeho gang se dopustil první ozbrojené bankovní loupeže ve Spojených státech v historii během míru v Liberty Missouri 1880 – Thomas Edison objevil tepelnou emisi 1881 – V Paříži začaly být vydávány aktivistkou Hubertine Auclertová 1 feministické noviny La Citoyenne 1894 – Bratři Lumièrové patentovali kinematograf – kombinaci filmové kamery a projektoru 1932 – Skončily III Zimní olympijské hry 1942 – V SSSR byla vyhlášena všeobecná mobilizace mužů do 55 let a žen do 45 let 1945 Rudá armáda dobyla maďarské hlavní město Budapešť Anglické bombardéry královského letectva a bombardéry amerických vzdušných sil zahájily masivní bombardování Drážďan v Německu 1970 – Sedmihradský Maďar Márton Moyses se upálil v Brašově na protest proti komunistickému režimu 1971 – Jihovietnamské vojenské jednotky podporované Spojenými státy americkými napadají v rámci Vietnamské války Laos 1974 – Alexandr Isajevič Solženicyn nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1970 odešel do exilu ze Sovětského svazu 1984 – Konstantin Černěnko nahradil Jurie Andropova ve funkci generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu 1988 – Byly zahájeny zimní olympijské hry v Calgary v Albertě v Kanadě 1991 – Válka v Perském zálivu 2 laserem řízené bomby zničily uhelnu v Bagdádu 1996 – V Nepálu začala občanská válka vedená zdejšími maoisty proti monarchistickému státnímu zřízení 1997 – Byla zahájena mise STS-82 raketoplánu Discovery při níž proběhly opravné práce na Hubbleově vesmírném dalekohledu 2001 – Zemětřesení o síle 66 Richterovy stupnici postihlo El Salvador zabilo přinejmenším 400 lidí 2002 – Byla vydána první verze webového prohlížeče Camino 2004 – Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics objevilo ve vesmíru dosud největšího bílého trpaslíka hvězdu BPM 37093' Narození Česko 1518 – Antonín Brus z Mohelnice český katolický duchovní † 15 srpna 1580 1630 – Matěj Václav Šteyer český jezuitský kněz kazatel překladatel náboženský spisovatel a jazykovědec † 7 září 1692 1646 – Bernard Bartlicius český piaristický historik † 20 července 1716 1662 – Alžběta Stuartovna manželka Fridricha Falckého 19 srpna 1596 1691 – Antonín Koniáš český kazatel misionář a cenzor † 27 října 1760 1711 – Quirin Mickl opat učenec a básník † 23 února 1767 1758 – Josef Hardtmuth rakouský architekt zakladatel firmy Koh-i-noor Hardtmuth † 23 května 1816 1798 – František Dobromysl Trnka učitel jazyků a překladatel † 24 května 1837 1848 – Karel Klostermann český spisovatel † 16 července 1923 1854 – Maxmilián Pirner český malíř † 2 dubna 1924 1857 – Friedrich Adler český německy píšící básník a překladatel † 2 únor a 1938 1862 – Karel Weis skladatel a sběratel lidových písní † 4 dubna 1944 1878 – Tereza Dubrovská básnířka klavíristka mecenáška † 8 listopadu 1951 1881 – Ján Janček československý politik slovenské národnosti † 4 října 1933 1888 – Richard Teltscher zakladatel Židovského ústředního musea v Mikulově † 7 června 1974 1894 Gabriel Hart herec a režisér † 13 listopadu 1961 Vladimír Matula československý politik a diplomat † 8 října 1975 1895 – Josef Voleský český malíř † 18 listopadu 1932 1896 – Ján Ševčík československý politik † 6 března 1965 1916 – Jaroslav Krejčí ml politik právník ekonom a sociolog † 16 února 2014 1924 – Zdeněk Váňa český archeolog † 30 ledna 1994 1929 – Hana Vrbová spisovatelka redaktorka a překladatelka † 20 května 1995 1930 – Leoš Nebor český fotograf † 16 prosince 1992 1935 – Jiří Michný český herec † ? 1969 1937 – Ivan Štraus houslový virtuos 1938 – Elena Antalová slovenská redaktorka dramatička a osvětová pracovnice 1946 – Vladimír Veit český písničkář 1947 – Jiří Helekal český zpěvák 1948 – Daniela Fischerová česká spisovatelka dramatička scenáristka publicistka 1953 – Jiří Dědeček český písničkář básník textař a překladatel 1980 – Zdeněk Kutlák český hokejista Svět 1457 – Marie Burgundská dcera Karla Smělého a manželka Maximiliána I císaře svaté říše římské † 27 března 1482 1480 – Girolamo Aleandro italský katolický kardinál † 1 ledna 1542 1599 – Alexandr VII papež † 22 května 1667 1717 – Ernst Gideon von Laudon rakouský vojevůdce † 14 července 1790 1719 – Josef Liesganig rakouský kněz astronom a kartograf † 4 března 1799 1728 – John Hunter skotský lékař a chirurg zakladatel moderní patologie † 16 října 1793 1734 – Yves-Joseph Kerguélen-Trémarec bretaňský mořeplavec a francouzský námořní důstojník † 1797 1743 – Joseph Banks anglický botanik a přírodovědec † 19 června 1820 1757 – Thaddäus Anton Dereser německý kněz a odborník na hermeneutiku a orientální jazyky † 16 června 1827 1766 – Thomas Robert Malthus anglický ekonom † 23 prosince 1834 1768 – Édouard Adolphe Casimir Joseph Mortier francouzský maršál † 28 července 1835 1769 – Ivan Andrejevič Krylov ruský spisovatel † 21 listopadu 1844 1805 – Peter Gustav Dirichlet německý matematik † 5 května 1859 1811 – François Achille Bazaine francouzský maršál † 23 září 1888 1815 Anna Ottendorfer německá filantropka a vydavatelka † 1 dubna 1884 Rufus Wilmot Griswold americký básník † 27 srpna 1857 1818 Angelica Van Burenová snacha 8 prezidenta USA Martina Van Burena první dáma † 29 prosince 1877 Anton Melbye dánský malíř a fotograf † 10 ledna 1875 1834 – Heinrich Caro německý chemik † 11 října 1910 1837 – Mariano José de Larra španělský romantický prozaik 24 března 1809 1847 – Erich von Kielmansegg předlitavský státní úředník a politik † 5 února 1923 1849 Wilhelm Voigt německý švec který se proslavil jako Hejtman z Kopníku † 3 ledna 1922 Randolph Churchill britský politik † 24 ledna 1895 1850 – Jindřich Larisch-Mönnich II slezský šlechtic průmyslník a uhlobaron † 8 prosince 1918 1852 – John Dreyer irský astronom † 14 září 1926 1855 – Paul Deschanel prezident Francouzské republiky † 28 dubna 1922 1863 – Milenko Vesnić srbský diplomat † 15 května 1921 1866 – Lev Šestov ruský spisovatel a filosof † 20 listopadu 1938 1867 – Harold Mahony irský tenista † 27 června 1905 1873 – Fjodor Ivanovič Šaljapin operní pěvec-basista † 12 dubna 1938 1879 – Sarojini Naidu indický bojovník za svobodu † 2 března 1949 1881 – Eleanor Farjeonová anglická spisovatelka † 5 června 1965 1884 – Alfred Gilbert americký olympijský vítěz ve skoku o tyči † 24 ledna 1961 1885 – Bess Trumanová manželka 33 prezidenta USA Harry S Trumana † 18 října 1982 1891 – Grant Wood americký malíř † 12 února 1942 1895 – Paul Nougé belgický surrealistický básník a fotograf † 6 listopadu 1967 1901 – Paul Felix Lazarsfeld americký sociolog rakouského původu † 30 srpna 1976 1902 – Harold Lasswell americký politolog a teoretik komunikace † 18 prosince 1978 1903 Georgij Michajlovič Berijev sovětský letecký konstruktér † 12 července 1979 Georges Simenon belgický spisovatel † 4 září 1989 1910 – William Shockley americký fyzik nositel Nobelovy ceny z roku 1956 † 12 srpna 1989 1911 – Wincenty Urban polský biskup profesor dějin církve patrologie a dějin umění † 13 prosince 1983 1912 – Anton Malloth dozorce v Terezíně † 31 října 2002 1918 Antolín Abad Pérez španělský historik spisovatel a františkánský kněz † 13 září 2007 Harold J Berman americký právní historik † 13 listopadu 2007 1919 – Tennessee Ernie Ford americký herec a moderátor † 17 října 1991 1923 – Chuck Yeager první člověk který překročil rychlost zvuku 1930 – Israel Kirzner americký ekonom 1933 – Kim Novak americká filmová a televizní herečka 1936 – Pavol Molnár československý fotbalový reprezentant 1937 – Rupiah Banda prezident Zambie 1938 – Elena Antalová slovenská redaktorka dramatička a osvětová pracovnice 1939 Valerij Rožděstvenskij sovětský kosmonaut ruské národnosti † 31 srpna 2011 Beate Klarsfeld německá vyšetřovatelka a lovkyně nacistů 1942 – Donald Williams americký vojenský letec a kosmonaut 1945 – Evald Flisar slovinský spisovatel básník překladatel dramatik 1946 – Janet Finchová britská socioložka 1947 – Taťána Tarasovová ruská krasobruslařská trenérka a choreografka 1949 – Jan Egil Storholt norský rychlobruslař olympijský vítěz 1950 Peter Gabriel britský hudebník Peter Hain britský politik 1958 – Marc Emery kanadský aktivista bojující za legalizaci marihuany 1971 – Mats Sundin švédský hokejista hrající v NHL za Toronto Maple Leafs 1974 – Robbie Williams britský zpěvák 1977 – Julia Faure francouzská herečka 1979 – Mena Suvari americká herečka modelka módní designérka a mluvčí 1985 – Hedwiges Maduro nizozemský fotbalista Úmrtí Česko 921 – Vratislav I český kníže asi 888 1788 – Josef Jáchym Redelmayer malíř freskař a divadelní dekoratér 20 dubna 1727 1841 – Josef Mirovít Král kněz obrozenecký spisovatel básník a překladatel 16 března 1789 1875 – Zachariáš Frankl česko-německý rabín a teolog 30 září 1801 1880 – Jan Čermák kněz a kanovník 1802 1925 – Ferdinand Pantůček právník a politik 24 května 1863 1932 – Karel Prášek československý ministr zemědělství 4 února 1868 1942 – Otakar Batlička český radioamatér světoběžník spisovatel 12 března 1895 1952 – Otakar Krouský československý politik 28 listopadu 1873 1960 – František Lexa český egyptolog 5 dubna 1876 1961 – Marie Helena Knajblová řeholnice oběť komunistického teroru 25 dubna 1888 1963 Noemi Jirečková česká klavíristka 29 července 1874 Vilém Rittershain český filmový architekt 6 dubna 1889 1967 – Čeněk Kudláček československý generál legionář protinacistický a protikomunistický odbojář 19 července 1896 1980 – František Rachlík spisovatel 16 září 1904 1981 – Jiří V Svoboda český překladatel a básník 27 března 1924 1985 – František Šilhan český katolický kněz a jezuita 7 ledna 1905 1999 – Zdeněk Galuška spisovatel vypravěč a malíř 11 července 1913 2006 – Anna Siebenscheinová překladatelka 29 března 1918 2010 – Werner Forman český fotograf 13 ledna 1921 2013 – Ctibor Rybár šéfredaktor Nakladatelství Olympia autor průvodců po Československu 25 května 1920 2015 – Jan Pohan herec 7 prosince 1930 Svět 858 – Kenneth I první král skotský 810 1141 – Béla II Uherský uherský král z dynastie Arpádovců 1108 až 1110 1247 – Ermesinda Lucemburská lucemburská hraběnka ? 1186 1332 – Andronikos II byzantský císař 25 března 1259 1550 – Eleonora Gonzaga vévodkyně urbinská 31 prosince 1493 1592 – Jacopo Bassano italský malíř 1515 1660 – Karel X Gustav švédský král 8 listopadu 1622 1741 – Johann Joseph Fux rakouský barokní komponista 1659 nebo 1660 1787 – Ruđer Bošković chorvatský fyzik astronom a básník 18 května 1711 1806 – Samuel Ambrozi slovenský publicista 22 března 1748 1817 – Alexej Ivanovič Musin-Puškin ruský šlechtic historik a sběratel umění 27 března 1744 1840 – Nicolas-Joseph Maison francouzský generál 19 prosince 1771 1870 – Franz Unger rakouský paleontolog a botanik 30 listopadu 1800 1875 – Bruno Braquehais francouzský fotograf 28 ledna 1823 1878 – Jindřich Ferdinand Toskánský rakouský arcivévoda a toskánský princ † 21 května 1969 1882 – Auguste Barbier francouzský básník 29 dubna 1805 1883 – Richard Wagner německý skladatel 22 května 1813 1898 – Gustav Kálnoky ministr zahraničí Rakouska-Uherska 29 prosince 1832 1914 – Alphonse Bertillon francouzský policejní důstojník zakladatel antropometrie 24 dubna 1853 1920 – Otto Gross rakouský lékař psychiatr a psychoanalytik 17 března 1877 1935 – Vernon Lee britská spisovatelka 14 října 1856 1936 – Johann Paul Karplus rakouský neuropsycholog a psychiatr 25 října 1866 1947 – Erich Hecke německý matematik 20 září 1887 1950 – Rafael Sabatini anglický spisovatel 29 dubna 1875 1951 – Lloyd C Douglas americký luteránský pastor a spisovatel 27 srpna 1877 1953 – Lev Zacharovič Mechlis sovětský generál a politik 13 ledna 1889 1956 – Jan Łukasiewicz polský matematik a filozof 21 prosince 1878 1957 – Gustav Mie německý fyzik 29 září 1869 1958 Christabel Pankhurst britská sufražetka 22 září 1880 Georges Rouault francouzský malíř 27 května 1871 František Viktor Podolay slovenský malíř 27 května 1905 1964 – Patrick Ryan americký olympijský vítěz v hodu kladivem 4 ledna 1881 1967 – Forugh Farrokhzad íránská básnířka a filmová režisérka 5 ledna 1935 1970 – Paul Camenisch švýcarský malíř a architekt 7 listopadu 1893 1980 – Marian Rejewski polský matematik a kryptolog 16 srpna 1905 1983 – Pavol Poljak slovenský fotograf a publicista 16 prosince 1911 1985 – Karol Martinka slovenský a československý ekonom politik a ministr 5 července 1923 1991 – Arno Breker německý sochař a architekt 19 července 1900 1992 – Nikolaj Nikolajevič Bogoljubov ruský matematik 21 srpna 1909 1996 – Martin Balsam americký herec 4 listopadu 1919 1997 – Mark Alexandrovič Krasnoselskij rusko-ukrajinský matematik 27 dubna 1920 2000 – James Cooke Brown americký autor a vynálezce 21 července 1921 2003 Walt Whitman Rostow americký ekonom a politický teoretik 7 října 1916 Axel Jensen norský spisovatel 12 února 1932 2006 Peter Frederick Strawson britský analytický filosof 23 listopadu 1919 Wang Xuan čínský vědec 5 února 1937 Andreas Katsulas americký herec řeckého původu 18 května 1946 2007 – Eliana Ramos uruguayská modelka a sestra Luisel Ramos 1988 2010 – Jamil Nasser americký kontrabasista 21 června 1932 2011 Ondrej Richard Halaga slovenský historik 4 března 1918 Inese Jaunzeme sovětská atletka olympijská vítězka v hodu oštěpem 21 května 1932 2012 – Jodie Christian americký jazzový klavírista 2 února 1932 2014 Marty Thau americký hudební producent a manažer 7 prosince 1938 Ralph Waite americký herec a režisér 22 června 1928 2015 – John McCabe anglický hudební skladatel a klavírista 21 dubna 1939 Svátky Česko Věnceslav Věnceslava Věnek Věnka Jordan Jordana Svět Slovensko – Arpád Švédsko – Agne Pranostiky Česko O svatém Řehoři mrazy přituhnou a vše moří 14 únor je 45 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 320 dní 321 v přestupném roce Události Česko 1945 – Poprvé v průběhu 2 světové války byla bombardována Praha 1995 – Akademickou radou AV ČR byla zřízena Čestná oborová medaile Ernsta Macha Svět 842 – Byla podepsána Štrasburská přísaha 1797 – Došlo k bitvě u mysu svatého Vincenta 1844 – svatba hraběnky Františky z Teby sestry francouzské císařovny Evženie s vévodou Jakubem z Alby v Madridu 1849 – 11 prezident USA James K Polk se stal prvním americkým prezidentem v úřadu který byl fotografován Snímky byly pořízeny v newyorském ateliéru Mathewa Bradyho 1859 – Oregon se připojil jako 33 stát k USA 1876 – Alexander Graham Bell si nechal patentovat telefon 1924 – Byla založena společnost IBM 1939 – Na vodu byla spuštěna bitevní loď Bismarck 1940 – Rusko v zimní válce prolomilo Mannerheimovu linii 1945 – Skončilo spojenecké bombardování Drážďan 1946 – V Anglii byly znárodněny banky 1949 – Poprvé se sešel izraelský parlament 1950 – V Moskvě byla podepsána smlouva o přátelství mezi SSSR a Čínou 1956 – Na tajném zasedání XX sjezdu Komunistické strany SSSR přiznal Nikita Chruščov Stalinovy zločiny 1961 – V laboratořích kalifornské univerzity v Berkeley byl připraven umělý prvek lawrencium 1989 – Na oběžnou dráhu bylo umístěno prvních 24 satelitů pro GPS 2000 – Kosmická sonda NEAR Shoemaker vstoupila na oběžnou dráhu okolo planetky 433 Eros 2005 – Bylo spuštěno YouTube Narození Česko 1628 – Humprecht Jan Černín český šlechtic a diplomat † 3 března 1682 1743 – Josef Valentin Zlobický právník překladatel a jazykovědec † 24 března 1810 1788 – Milota Zdirad Polák český básník † 31 března 1856 1819 – Karel Feistmantel český geolog a paleontolog † 29 září 1885 1850 – Vojtěch Kulp český politik † 23 března 1932 1870 – Ludwig Czech ministr sociální péče Československa † 20 srpna 1942 1871 – Alexandr Kantor český divadelní herec režisér a dramatik † 6 září 1929 1875 – František Sekanina český básník † 27 března 1958 1878 Bohumil Kafka český sochař † 24 listopadu 1942 Hans Ledwinka rakouskočeský automobilový konstruktér † 2 března 1967 1879 – Albín Polášek český sochař † 19 května 1965 1880 – Simeon Vacula československý politik † 1 května 1958 1881 – František Čech-Vyšata český cestovatel a spisovatel † 3 října 1942 1892 – Radola Gajda český generál velitel † 15 dubna 1948 1910 – Jan Fadrhons vojenský dirigent a hudebník † 7 července 1963 1914 – Jan Melka československý fotbalový reprezentant † 12 října 1997 1919 – Miroslav Zikmund český cestovatel 1920 – Bohumil Kvasil fyzik a politik † 30 října 1985 1924 Jiří Dušek herec Jindřich Roudný československý atlet běžec Albert Rosen český dirigent † 23 května 1997 1927 – Ján Tabaček ministr zahraničního obchodu Československa 1929 – Anna Medunová česká archeoložka † 13 dubna 2001 1930 – Pavel Bergmann historik † 17 dubna 2005 1933 – Míla Myslíková česká herečka † 11 února 2005 1934 – Vlastimil Šubrt český politik ekonom a spisovatel † 20 února 2013 1935 Otakar Chaloupka učitel literární kritik a vědec spisovatel † 9 července 2013 Bohumil Kubát československý zápasník bronz na OH 1960 1940 – Marko Čermák český kreslíř a hudebník 1942 – Jan Hališka český violoncellista 1943 Vojen Koreis česko-australský spisovatel publicista překladatel výtvarník Petr Oliva český herec a dabér 1953 – Václav Martínek český technolog 1956 – Michal Pavlíček český hudebník 1963 – David Matásek český herec a hudebník 1967 – Martin Wihoda český historik 1976 – Milan Hejduk český hokejista 1983 – Martina Trchová česká zpěvačka skladatelka a textařka 1992 – Petr Mrázek český hokejista Svět 1368 – Zikmund Lucemburský braniborský markrabě uherský a český král † 9 prosince 1437 1404 – Leon Battista Alberti italský architekt a teoretik architektury období renesance † 25 dubna 1472 1480 – Fridrich II Lehnický lehnický a břežský kníže † 18 září 1547 1468 – Johann Werner německý matematik † květen 1522 1483 – Bábur indický vládce zakladatel Mughalské říše † 26 prosince 1530 1602 – Francesco Cavalli italský hudební skladatel † 14 ledna 1676 1625 – Marie Eufrozýna Falcká falckraběnka a švédská princezna † 24 říjen 1687 1652 – Camille d'Hostun vévoda de Tallard francouzský vojevůdce † 20 března 1728 1690 – Jakub Arnošt z Lichtenštejna biskup olomoucký a arcibiskup salcburský † 12 června 1747 1714 – Marie Luisa Savojská španělská královna 17 září 1688 1763 – Jean-Victor Moreau francouzský generál † 2 září 1813 1766 – Thomas Malthus britský ekonom † 23 prosince 1834 1778 – Fernando Sor španělský kytarista a skladatel † 10 června 1839 1802 – Józef Bohdan Zaleski polský básník † 31 března 1886 1813 – Alexandr Sergejevič Dargomyžskij ruský hudební skladatel † 17 ledna 1869 1827 – George Bassett Clark americký astronom † 20 prosince 1891 1828 Sisinio de Pretis předlitavský státní úředník a politik † 15 prosince 1890 Edmond About francouzský spisovatel † 16 ledna 1885 1829 – Jean Dufresne německý šachový mistr † 13 dubna 1893 1835 – Louis Gallet francouzský dramatik libretista a spisovatel † 16 října 1898 1842 – Gottfried Schenker švýcarský podnikatel † 26 listopadu 1901 1845 – Cecil De Vere britský šachový mistr † 9 února 1875 1848 Jean Aicard francouzský spisovatel básník a dramatik † 13 května 1921 Benjamin Baillaud francouzský astronom † 8 července 1934 1864 – Robert Ezra Park americký sociolog † 7 února 1944 1868 – Clarice Tartufariová italská spisovatelka † 3 září 1933 1869 – Charles Wilson skotský fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1927 † 15 listopadu1959 1877 – Edmund Landau německý matematik † 19 února 1938 1878 – Hans Ledwinka rakouský automobilový konstruktér † 2 března 1967 1884 – Kostas Varnalis řecký spisovatel † 16 prosince 1974 1894 – Karol Hławiczka polský skladatel muzikolog pianista a varhaník † 22 července 1976 1895 – Max Horkheimer německý filozof a sociolog † 7 července 1973 1898 Fritz Zwicky švýcarsko-americký astronom † 8 února 1974 Aksel Fredrik Airo finský generál † 9 května 1985 1899 – Onni Pellinen finský zápasník † 30 října 1945 1901 – Rolf Wanka rakouský herec † 28 listopadu 1982 1903 – Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně a princezna modenská a těšínská † 17 ledna 1831 1904 – Hertta Kuusinenová finská komunistická politička † 18 března 1974 1906 – Norbert Mueller kanadský hokejista zlato na OH 1928 † 6 července 1956 1912 – Tibor Sekelj jugoslávský právník a esperantista † 23 září 1988 1914 – Boris Kraigher jugoslávský politik slovinského původu a národní hrdina Jugoslávie † 4 ledna 1967 1917 – Herbert A Hauptman americký matematik Nobelova cena za chemii 1985† 23 října 2011 1920 – Albert Barillé francouzský filmový producent a scenárista † 11 února 2009 1927 Roy Adzak britský malíř sochař rytec a fotograf † 30 ledna 1987 Lois Maxwellová kanadská herečka † 29 září 2007 1929 – Wyn Morris velšský dirigent † 23 února 2010 1930 – Dwike Mitchell americký klavírista † 7 dubna 2013 1931 Bernie Geoffrion kanadský profesionální hokejista † 11 března 2006 Margarita Lozanová španělská herečka 1932 – József Csermák maďarský olympijský vítěz v hodu kladivem † 14 ledna 2001 1934 Merl Saunders americký hudebník † 24 října 2008 Herwig Wolfram rakouský historik 1937 – Michal Barnovský slovenský historik † 31 května 2008 1939 – Eugene Fama americký ekonom nositel Nobelovy ceny za ekonomii 1940 – Arno Anzenbacher rakouský filosof a teolog 1941 – Big Jim Sullivan britský kytarista † 2 října 2012 1942 Michael Bloomberg starosta New Yorku Andrew Robinson americký herec 1943 Eric Andersen americký kytarista zpěvák a skladatel Maceo Parker americký funkový saxofonista 1944 Carl Bernstein americký novinář a spisovatel Alan Parker britský filmový režisér scénárista a producent Ronnie Peterson švédský automobilový závodník † 11 září 1978 1945 Hans Adam II vládnoucí lichtenštejnský kníže Vic Briggs britský hudebník 1946 Jan Decleir belgický herec Amadito Valdés kubánský perkusionista 1947 Majgull Axelssonová švédská novinářka a spisovatelka Heide Rosendahlová německá atletka olympijská vítězka Tim Buckley americký kytarista a zpěvák † 29 června 1975 1948 – Judita Ďurdiaková slovenská herečka † 6 února 1992 1951 – Sylvain Sylvain americký kytarista člen New York Dolls 1982 – Marián Gáborík slovenský hokejista Úmrtí Česko 1140 – Soběslav I český kníže okolo 1090 1393 – Alžběta Pomořanská česká královna a římská císařovna 1346 nebo 1347 1900 – Rafael Michael Pavel knihovník a historik převor vyšebrodského kláštera 15 srpna 1842 1913 – Karel Krohn zakladatelem prvního dobrovolného hasičského sboru v Čechách 25 října 1846 1914 – Josef Truhlář knihovník literární historik překladatel 16 října 1840 1920 – Hana Dumková autorka kuchařských knih 1851 1929 – Franz Friedrich Palme severočeský sklářský průmyslník 16 listopadu 1858 1931 – Dominik Löw sudetoněmecký politik 9 listopadu 1863 1932 Antonín Podlaha teolog archeolog historik umění biskup 22 ledna 1865 Čeněk Zíbrt český kulturní historik folklorista a etnograf 12 října 1864 1934 – Miloslav Stieber profesor dějin soukromého i veřejného práva ve střední Evropě 16 února 1865 1945 Vlasta Štáflová spisovatelka 1 dubna 1907 Otakar Štáfl český malíř 30 prosince 1884 1961 – Josef Waltner český herec a kabaretiér 8 května 1883 1962 Karel Pokorný český sochař 18 ledna 1891 Helena Johnová česká sochařka keramička 22 ledna 1884 1980 – Ladislav Struna český herec a malíř 27 června 1899 1983 – Bobek Bryen kapelník houslista a bubeník 30 května 1909 1984 – Bohumil Trnka český jazykovědec a literární historik 3 června 1895 1990 – Luděk Čajka československý hokejista 3 listopadu 1964 2006 – Karel Pech herec televizní scenárista a režisér 18 května 1917 2009 Ilja Bojanovský český kameraman 20 ledna 1923 Josef Vaniš český kameraman 6 ledna 1927 2013 – Zdeněk Zikán československý fotbalový reprezentant 10 listopadu 1937 2015 – Jan Šabršula český romanista 31 března 1918 Svět 869 – svatý Cyril byzantský filozof a misionář 826 nebo 827 1318 – Markéta Francouzská anglická královna vdova 1282 1400 – Richard II anglický král 6 ledna 1367 1573 – Ján Silván slovenský renesanční básník hudebník a kazatel 1493 1772 – Marie Hannoverská Hessensko-kasselská landkraběnka 5 března 1723 1779 – James Cook britský mořeplavec 28 října 1728 1806 – Jean Dauberval francouzský tanečník a choreograf 19 srpna 1742 1831 – Maximilian Füger rakouský profesor práv 11 října 1774 1834 – Ludvík Arnošt Buquoy rakouský grafik malíř a kreslíř † 26 prosince 1783 1891 – William Tecumseh Sherman americký generál 8 února 1820 1894 – Eugène Charles Catalan belgický matematik 30 května 1814 1903 – Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně dcera uherského palatina Josefa Rakouského 17 ledna 1831 1915 – Teresa Titos Garzón španělská řeholnice 4 ledna 1852 1922 – Jules Robuchon francouzský sochař a fotograf 30 října 1840 1925 – Jacques Rivière francouzský spisovatel redaktor a kritik 15 července 1886 1929 – Tom Burke americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz 1896 15 ledna 1875 1936 – Alexandr Gučkov ministr války v ruské prozatímní vládě 14 října 1862 1943 – David Hilbert německý matematik 23 ledna 1862 1948 – Hugo Erfurth německý fotograf 14 října 1874 1950 – Karl Guthe Jansky americký fyzik radioastronom 22 října 1905 1952 – Henri Donnedieu de Vabres francouzský soudce při Norimberském procesu 8 července 1880 1968 – Pierre Veuillot pařížský arcibiskup 5 ledna 1913 1969 – Vito Genovese italsko-americký mafiánský boss 27 listopadu 1897 1975 Pelham Grenville Wodehouse britský spisovatel 15 října 1881 Julian Huxley britský biolog 22 června 1887 1983 – Lina Radkeová německá olympijská vítězka v běhu na 800 metrů z roku 1928 18 října 1903 1987 – Dmitrij Kabalevskij ruský hudební skladatel klavírista hudební teoretik a pedagog 30 prosince 1904 1988 – Frederick Loewe rakousko-americký skladatel 10 června 1901 1989 James Bond americký ornitolog 4 ledna 1900 Vincent Crane britský hudebník 21 května 1943 1994 Vermont Garrison americký vojenský pilot 29 října 1915 Andrej Čikatilo ruský sériový vrah 16 října 1936 Christopher Lasch americký historik a sociolog 1 června 1932 2001 Guy Grosso francouzský herec a komik 19 srpna 1933 Ploutis Servas kyperský komunistický politik a spisovatel 22 května 1907 2002 – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 2003 Grigorij Mkrtyčan sovětský hokejový brankář 3 ledna 1925 Byla utracena první klonovaná ovce na světě Dolly pro plicní infekci 2004 – Walter Perkins americký bubeník 10 února 1932 2005 – Rafík Harírí libanonský politik a miliardář 1 listopadu 1944 2006 – Šošana Damari izraelská zpěvačka a herečka 1923 2007 – Salomon Morel velitel polského koncentračního tábora Zgoda 15 listopadu 1919 2009 – Louie Bellson americký bubeník 6 července 1924 2010 – Dick Francis britský žokej novinář a spisovatel detektivních románů 31 října 1920 2011 – George Shearing britsko-americký klavírista 13 srpna 1919 2012 – Tonmi Lillman finský bubeník skupiny Lordi 3 června 1973 2013 – Shadow Morton americký hudební producent a skladatel 3 září 1940 2014 – Tom Finney anglický fotbalista 5 dubna 1922 2015 Philip Levine americký básník 10 ledna 1928 Wim Ruska reprezentant Nizozemska v judu olympijský vítěz 29 srpna 1940 Svátky Česko Valentýn Valentin Valentina Valentýna Velimír Svět svatí Cyril a Metoděj Sv Valentýn – svátek zamilovaných Slovensko – Valentín Bulharsko – Trifon Zarezan Pranostiky Česko Na svatého Valentina zamrzne i kolo mlýna Svatý Valentínek – jara tatínek Na svatého Valentýna zima sílit počíná Na svatého Valentina nemá hospodyně nasazovat husy na vejce; nebudou prý dobrá housata 15 únor je 46 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 319 dní 320 v přestupném roce Události Česko 1903 – Byl založen klub SK Kladno 1921 – Proběhlo 1 československé sčítání lidu 2008 – Prezidentem České republiky podruhé zvolen Václav Klaus Svět 438 – Východořímský císař Theodosius II vydal sbírku zákonů Codex Theodosianus 1575 – Sňatek francouzského krále Jindřicha II s Luisou Lotrinskou v Remeši 1763 – byl podepsán tzv hubertsburgský mír který ukončil sedmiletou válku v Evropě 1786 – William Herschel objevil mlhovinu Kočičí oko 1890 – V Japonsku bylo založeno město Takamacu 1902 – V Berlíně byla otevřena nadzemní a podzemní dráha 1921 – Proběhla invaze Rudé armády do Gruzie 1932 – Byl spáchán neúspěšný atentát na amerického prezidenta Franklina Delana Roosevelta 1940 – V rámci bojů zimní války Rudá armáda prolomila hlavní pozice Mannerheimovy linie u Summy Finové začali ustupovat na rezervní pozice 1942 – Japonsko dobylo Singapur Vzdalo se 70 000 spojeneckých vojáků 1944 – USAF zničilo bombardováním klášter v Monte Casinu 1988 – Odvysílal program BBC 2 první epizodu sci-fi sitcomu Red Dwarf 1991 – Proběhl summit hlav státu nebo vlád Československa Maďarska a Polska ve městě Visegrád kterým byla zahájena novodobá éra spolupráce v rámci Visegrádské skupiny 1995 – Byl zatčen Kevin Mitnick nejslavnější hacker na světě 2005 – V Iráku byli uneseni dva indonéští novináři Narození Česko 1782 – Faustin Ens topograf a pedagog † 5 března 1858 1831 – Josef Hlávka český architekt a mecenáš † 11 března 1908 1832 – Wilhelm Riedel český malíř † 12 června 1876 1833 – Julius Feifalik český literární historik † 30 června 1862 1840 – Václav Nekvasil český stavební podnikatel a politik † 9 března 1906 1860 – Heinrich Reiniger poslanec Českého zemského sněmu a starosta Mariánských Lázní † 25 května 1915 1867 – Jan Soukup regionální historik etnograf a spisovatel † 23 července 1933 1888 – Adolf Jasník český básník † 5 února 1928 1895 – Josef Limpouch kněz pedagog a politik † 17 května 1965 1897 – Růžena Jilemnická slovenská spisovatelka českého původu † 19 srpna 1947 1902 – Miloslav Volf historik a archivář † 3 května 1982 1904 – Jan Malík český loutkař † 24 července 1980 1909 – Marie Kornelová česká spisovatelka a překladatelka † 21 listopadu 1978 1910 Rudolf Kende hudební skladatel † 24 srpna 1958 Jozef Čabelka vědec v obotu metalurgie † 6 července 1987 1912 – Bohdan Lacina malíř † 6 července 1971 1914 – Karel Niemczyk voják a příslušník výsadku Calcium † 31 července 2004 1917 – Oto Mádr český katolický kněz a teolog † 27 února 2011 1921 – Jan Pohl kněz papežský prelát † 23 července 2002 1922 – Božin Laskov československý a bulharský fotbalový reprezentant † 2 dubna 2007 1924 – Jiří Šlitr český hudební skladatel instrumentalista virtuózní klavírista zpěvák herec a výtvarník † 26 prosince 1969 1925 – Jindřich Kučera český lingvista † 20 února 2010 1931 – Zdeněk Marat pianista hudební skladatel publicista a dirigent 1932 Josef Brukner český spisovatel překladatel a filmový scenárista Vladimír Váňa český esperantista † 25 března 2000 1934 Petr Kersch český spisovatel Antonín Winter český spisovatel 1935 Miroslav J Černý akademický malíř grafik a sochař † 7 června 2007 Vlastimil Novobilský český chemik pedagog a esperantista Vladimír Smékal český psycholog 1937 – Petr Kop český volejbalista olympionik 1943 – Jiří Leitner český politik 1946 – Lubomír Zajíček volejbalista reprezentant člen bronzového týmu na LOH 1968 1948 – Petr Sáha chemik rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně 1949 – Michal Gera český jazzový a bluesový trumpetista 1963 – Iva Pekárková česká prozaička publicistka a překladatelka 1969 – Horst Siegl český fotbalista 1972 – Jaromír Jágr český hokejista 1973 – Kateřina Neumannová česká lyžařka Svět 1472 – Piero de Medici florentský vládce † 28 prosince 1503 1564 – Galileo Galilei toskánský astronom filozof a fyzik † 8 ledna 1642 1571 – Michael Praetorius německý skladatel varhaník a hudební teoretik † 15 února 1621 1697 – Vito Maria Amico italský historik a politik † 15 prosince 1762 1698 – Johann Elias Ridinger německý rytec malíř a nakladatel † 10 dubna 1767 1710 – Ludvík XV francouzský král † 10 května 1774 1724 – Petr Biron kuronský a semgalský kníže † 13 ledna 1800 1739 – Charles-Henri Sanson francouzský kat † 4 července 1806 1748 – Jeremy Bentham britský právní teoretik osvícenský filosof zakladatel utilitarismu † 6 června 1832 1755 – Jean-Nicolas Corvisart francouzský lékař † 18 září 1821 1759 – Friedrich August Wolf německý klasický filolog † 8 srpna 1824 1760 – Jean-François Le Sueur francouzský hudební skladatel dirigent a pedagog † 6 října 1837 1768 – Anthony Carlisle anglický chirurg † 2 listopadu 1842 1774 – Vilém George Frederik syn Viléma V Oranžského † 6 ledna 1799 1782 – William Miller americký baptistický misionář † 20 prosince 1849 1802 – Jean Jacques Alexis Uhrich francouzský vojenský velitel † 9 říjen 1886 1803 – Ludwig Persius pruský architekt † 12 července 1845 1807 – Noël Marie Paymal Lerebours francouzský optik fotograf a vydavatel † 24 července 1873 1810 – Giovanni Lanza italský politik † 9 března 1885 1820 – Susan B Anthony americká aktivistka hnutí za práva žen † 13 března 1906 1827 – Francis A Pratt americký inženýr vynálezce † 10 února 1902 1835 – Demetrius Vikelas řecký obchodník a první předseda MOV † 20 června 1908 1845 – Elihu Root americký právník a politik nositel Nobelovy ceny míru † 7 února 1937 1850 – Adolf Jarisch rakouský dermatolog † 21 března 1902 1855 – Robert William Wilcox havajský politik † 23 října 1903 1856 – Emil Kraepelin německý psychiatr † 7 října 1926 1858 – William Henry Pickering americký astronom † 17 ledna 1938 1861 Charles Edouard Guillaume francouzsko-švýcarský fyzik nositel Nobelovy ceny † 13 června 1938 Halford Mackinder britský geograf † 6 března 1947 Alfred North Whitehead britský filozof fyzik a matematik {† 30 prosince 1947 1866 – Pavel Petrovič Trubeckoj ruský sochař † 12 února 1938 1873 – Hans von Euler-Chelpin švédský biochemik nositel Nobelovy ceny † 6 listopadu 1964 1874 – Ernest Henry Shackleton polární badatel irského původu † 5 ledna 1922 1883 – Fritz Gerlich německý novinář a historik † 30 června 1934 1886 – Paul Ferdinand Schilder rakouský psychiatr psychoanalytik a neurolog † 7 prosince 1940 1892 Ján Valašťan Dolinský slovenský skladatel sběratel lidových písní a esperantista † 2 března 1965 Nickolas Muray maďarsko-americký fotograf a olympijský šermíř † 2 listopadu 1965 1895 Wilhelm Burgdorf generál pěchoty německého Wehrmachtu † 1 května 1945 Earl Thomson kanadský olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek OH 1920 † 19 dubna 1971 1897 – Carl Erhardt britský lední hokejista † 3 května 1988 1898 Totò italský komik a zpěvák † 15 dubna 1967 Allen Woodring americký sprinter olympijský vítěz v běhu na 200 metrů z roku 1920 † 15 listopadu 1982 1899 – Ernst Biberstein evangelický pastor nacistický válečný zločinec † 8 prosince 1986 1901 – André Parrot francouzský archeolog † 24 srpna 1980 1909 – Miep Giesová žena která pomáhala skrývat Annu Frankovou † 11 ledna 2010 1910 – Irena Sendlerowa spravedlivá mezi národy † 12 května 2008 1915 – Haruo Umezaki japonský prozaik 1916 – Lise London francouzská komunistická odbojářka a aktivistka † 31 března 2012 1923 – Jelena Bonnerová sovětská disidentka a aktivistka † 18 června 2011 1927 – Carlo Maria Martini italský kardinál a milánský arcibiskup † 31 srpna 2012 1929 – Graham Hill anglický pilot Formule 1 † 29 listopadu 1975 1930 – Giorgio Zur německý arcibiskup a bývalý apoštolský nuncius 1933 – Kelvin Edward Felix kardinál z ostrova Dominika 1934 Paul Ekman americký psycholog Niklaus Wirth švýcarský informatik 1935 – Roger Bruce Chaffee americký astronaut † 27 ledna 1967 1937 – Raymundo Damasceno Assis brazilský kardinál 1941 – Florinda Bolkanová brazilská herečka 1942 Glyn Johns britský hudební producent zvukař hudebník Alexandr Serebrov sovětský kosmonaut † 12 listopadu 2013 1943 – France Cukjati slovinský teolog lékař a politik 1944 Mick Avory anglický hudebník Henry Threadgill americký jazzový saxofonosta flétnista a hudební skladatel Džochar Dudajev první prezident separatistické Čečenské republiky Ičkérie † 21 dubna 1996 1945 John Helliwell britský hudebník Douglas Hofstadter americký filosof 1947 – John Adams americký minimalistický hudební skladatel 1948 – Art Spiegelman americký komiksový kreslíř editor a spisovatel 1949 – Billy Nicholls anglický zpěvák skladatel 1951 – Jane Seymourová britská herečka 1954 – Matt Groening americký animátor tvůrce komiksů 1977 – Brooks Wackerman americký bubeník Úmrtí Česko 1709 – Maxmilián Adam z Lichtenštejna-Kastelkornu probošt brněnské kapituly pokřtěn 18 června 1647 1738 – Matyáš Bernard Braun barokní sochař 24 února 1684 1744 – František Václav Míča český hudební skladatel a kapelník 5 září 1694 1840 – Josef Heřman Agapit Gallaš malíř lékař a spisovatel 4 dubna 1756 1877 – Antonín Marek český spisovatel 5 září 1785 1883 – Ferdinand Lehmann poslanec Českého zemského sněmu starosta Verneřic 5 května 1832 1887 – František Pštross pražský podnikatel a komunální politik 3 listopadu 1797 1934 Vincenc Hlavinka odborník v oboru vodárenství 5 dubna 1862 Ignaz Petschek obchodník a průmyslník 14 června 1857 1935 – Bohuslav Brauner český chemik 8 května 1855 1943 – Alois Tvrdek středoškolský profesor překladatel a spisovatel 21 března 1870 1944 – Vladimír Makovický československý podnikatel a politik 26 dubna 1862 1947 Franz Werner československý politik německé národnosti 22 dubna 1881 Hans Krebs sudetoněmecký nacistický politik 26 dubna 1888 1949 – Miloš Steimar divadelní a filmový herec 28 března 1922 1955 Josef Loos český lední hokejista a funkcionář 13 března 1888 Otakar Španiel český sochař řezbář a medailér 13 června 1881 1959 – Drahoš Želenský český herec 23 prosince 1896 1962 – Franz Josef Arnold městský architekt v Ústí nad Labem 18 ledna 1888 1964 – Adolf Šimperský československý fotbalový reprezentant 5 srpna 1909 1971 – Vlasta Kálalová česká lékařka specialistka na tropické nemoci a entomologii 26 října 1896 1976 – Přemysl Pitter protestantský kazatel spisovatel publicista a sociální pracovník 21 června 1895 1980 – Čeněk Torn československý politik 30 května 1898 1981 – Ludvík Pompe český divadelní a rozhlasový režisér 12 listopadu 1920 1997 – Vladimír Maděra profesor chemie rektor pražské VŠCHT 23 ledna 1905 2000 – Kamila Sojková spisovatelka 3 dubna 1901 2003 Miroslav Horníček český herec 10 listopadu 1918 Jiří Hanzelka český cestovatel 24 prosince 1920 Vlastimil Koubek architekt 17 března 1927 2004 – Ivo Novák scenárista a režisér 4 září 1918 2013 – Antonín Kohout violoncellista a hudební pedagog 12 prosince 1919 Svět 1043 – Gisela Švábská římská císařovna 11 listopadu 989 nebo 999 1152 – Konrád III římský král 1093 1245 – Beatrix d'Este uherská královna 1215 1288 – Jindřich III Míšeňský markrabě míšeňský durynský a saský 1215 1591 – Hidenaga Hašiba japonský vojevůdce 8 dubna 1540 1621 – Michael Praetorius německý skladatel varhaník a hudební teoretik 15 února 1571 1634 – Wilhelm Fabry významný německý chirurg 25 června 1560 1637 – Ferdinand II císař římský král český uherský a chorvatský a arcivévoda rakouský 9 července 1578 1711 – Marek Antonín Canevalle italský architekt 28 září 1652 1731 – María de León Bello y Delgado španělská jeptiška a mystička 23 března 1643 1741 – Georg Raphael Donner rakouský sochař 24 května 1693 1781 – Gotthold Ephraim Lessing německý básník kritik spisovatel a filozof 22 ledna 1729 1788 – Marie Josefa z Harrachu lichtenštejnská kněžna provdaná Lobkovicová 20 listopadu 1727 1844 – Henry Addington britský státník 30 května 1757 1857 – Michail Ivanovič Glinka ruský skladatel 1 června 1804 1900 – Karl Theodor Robert Luther německý astronom 16 dubna 1822 1905 Leonhard Achleuthner kněz hornorakouský] zemský hejtman 10 ledna 1826 Lew Wallace americký voják politik a spisovatel 10 dubna 1827 1911 – Theodor Escherich německý bakteriolog 29 října 1857 1917 – Otto Brückwald německý architekt 6 května 1841 1928 – Herbert Henry Asquith britský politik předseda vlády 12 září 1852 1930 – Giulio Douhet italský generál teoretik vedení vzdušného boje 30 května 1869 1935 – Basil Hall Chamberlain britský japanolog 18 října 1850 1937 – Vincenzo Lancia italský automobilový závodník a konstruktér 24 srpna 1881 1940 – Otto Toeplitz německý matematik 1 srpna 1881 1941 – Guido Adler rakouský právník hudební vědec a skladatel 1 listopadu 1855 1946 Cornelius Johnson americký olympijský vítěz ve skoku do výšky 28 srpna 1913 Witold Makowiecki polský spisovatel 3 srpna 1902 1947 Arthur Machen velšský spisovatel a okultista 3 března 1863 Raoul Le Mat americký filmový režisér a hokejový trenér 3 září 1875 1949 – Otto Prutscher rakouský designér a architekt 7 dubna 1880 1959 – Owen Willans Richardson anglický fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 26 dubna 1879 1964 – Réginald Marie Garrigou-Lagrange francouzský teolog 21 února 1877 1965 – Nat King Cole americký jazzový pianista skladatel a zpěvák 17 března 1919 1968 – Little Walter americký zpěvák hamonikář a kytarista 1 května 1930 1969 – Hans Vollmer německý encyklopedista 16 listopadu 1878 1970 – Hugh Dowding velitel britské Royal Air Force 24 dubna 1882 1975 – Michał Sopoćko zpovědník sv Marie Faustiny Kowalské 1 listopadu 1888 1979 – George Dunning kanadský ilustrátor a filmový animátor 17 listopadu 1920 1981 Karl Richter německý varhaník cembalista a dirigent 15 října 1926 Mike Bloomfield americký bluesový kytarista a zpěvák 28 července 1943 1987 – Andrej Sergejevič Někrasov sovětský spisovatel 4 června 1907 1988 Richard Feynman americký fyzik 11 května 1918 Al Cohn americký saxofonista 24 listopadu 1925 1996 McLean Stevenson americký herec a scenárista 14 listopadu 1927 Brunó Ferenc Straub maďarský biochemik a prezident Maďarska 5 ledna 1914 1999 – Henry Way Kendall americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1990 9 prosince 1926 2005 – Richard Grunberger rakouský historik 7 března 1924 2006 – Josip Vrhovec chorvatský politik ministr zahraničí SFRJ 9 února 1926 2009 – Stephen Kim Sou-hwan arcibiskup Soulu kardinál 8 května 1922 2011 – François Nourissier francouzský spisovatel a publicista 18 května 1927 2012 – Clive Shakespeare V Anglii narozený australský kytarista člen skupiny Sherbet 3 června 1949 2014 – Cliff Bole americký režisér 9 listopadu 1937 Svátky Česko Jiřina Faust Faustin Faustýna Jorga Nevena Sigfríd Svět Slovensko – Pravoslav Pravoslavné církevní kalendárium podle starého juliánského kalendáře Obětování Páně – Setkání Pána a Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista se Simeonem Bohopříjemce; veliký svátek z dvanáctera 16 únor je 47 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 316 dní 317 v přestupném roce Události Česko 1335 – Uskutečnil se politický sňatek Anny dcery Jana Lucemburského s rakouským vévodou Otou Habsburským 1862 – V Praze vzniká organizace Sokol 1922 – Československý tým vybojoval na mistrovství Evropy v hokeji ve Svatém Mořici zlatou medaili 1930 – Národní strana práce vedená Jaroslavem Stránským ohlásila konec činnosti a vyzvala své stoupence aby vstoupili do strany národně socialistické 2014 Zlatá medaile na ZOH Sochi vyhrála Eva Samková v snowboardcrossu Svět 1742 – Spencer Compton se stal prvním ministrem Velké Británie 1918 – Ve Vilniusu vyhlášena nezávislost Litvy 1923 – Howard Carter odpečetil Tutanchamonovu hrobku 1945 – Začala bitva o Iwodžimu jedna z důležitých bitev druhé světové války 1963 – Se svým druhým hitem Please Please Me se skupina Beatles poprvé objevila na špičce britské hitparády 1959 – Fidel Castro se stal po svržení prezidenta Batisty politickým vůdcem Kuby 2005 – V platnost vstoupil Kjótský protokol o omezení emisí skleníkových plynů 2006 – Premiérem Palestinské samosprávy se stal Ismail Hanija Narození Česko 1636 – Bohumír Kapoun ze Svojkova 4 biskup královéhradecký † 18 září 1701 1684 – Bohuslav Matěj Černohorský český hudební skladatel kněz a varhaník † 1 července 1742 1796 – Jakub Beer velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou a politik † 13 června 1866 1804 – Antonín Arnošt Schaffgotsche 6 biskup brněnský † 31 března 1870 1822 – Anna Forchheimová-Rajská česká herečka † 3 prosince 1903 1838 – Arnoštka Libická česká herečka † 30 listopadu 1893 1839 – Václav Radimský poslanec Českého zemského sněmu starosta Kolína † 25 ledna 1907 1855 – František Kvapil básník a překladatel † 19 října 1925 1865 Miloslav Stieber profesor dějin soukromého i veřejného práva ve střední Evropě † 14 února 1934 František Jílek 1865–1911 český dirigent a hudební skladatel † 25 ledna 1911 1867 – Václav Tille český spisovatel † 26 června 1937 1870 – Josef Seliger rakouský a československý politik † 18 října 1920 1877 – Milan Fijala československý politik slovenské národnosti † 16 ledna 1964 1879 – Miloš Nový český herec režisér a divadelní ředitel † 3 září 1932 1880 – Otakar Theer český básník prozaik dramatik a překladatel † 20 prosince 1917 1882 – Alfred Berger český pedagog a matematik † 10 března 1942 1886 – Jan Bor český divadelní režisér † 25 března 1943 1893 – Victor Fürth architekt a pedagog židovského původu † 23 srpna 1984 1897 – Karel Lukas český odbojář a voják † 19 května 1949 1902 – Lola Skrbková herečka a režisérka † 28 září 1978 1903 – Ludwig Eichholz sudetoněmecký politik † 3 května 1964 1906 – Věra Menčíková československo-britská šachová mistryně † 27 června 1944 1908 – Olga Menčíková československá šachistka † 27 června 1944 1914 – Jan Kazimour ekonom politik předseda Státního statistického úřadu † 30 října 1995 1923 – Jiří David sprinter † 19 června 1997 1925 – Jaroslav Turek český malíř † 2005 1926 – Ivan Karel oftalmolog † - 1927 – Jan Bůžek hudební skladatel a pedagog † 3 prosince 2005 1930 – Jiří Koutný český operní herec † 3 ledna 2010 1932 Stanislav Rudolf spisovatel scenárista redaktor a filmový dramaturg Leoš Suchařípa herec dramaturg překladatel a divadelní teoretik † 14 června 2005 1935 – Vlastimil Ehrenberger ministr vlád ČSSR 1936 – Petr Růžička český hudební skladatel † 31 července 2007 1938 Vojtěch Cepl pedagog a ústavní soudce † 21 listopadu 2009 Zbyšek Pantůček český kabaretní zpěvák † 5 listopadu 1992 1941 Jan Černý lékař kardiochirurg Vratislav Ducháček český chemik a vysokoškolský pedagog 1944 – Jiří Vačkář ministr pro místní rozvoj 1947 Oldřich Urban český fotbalista záložník a obránce reprezentant † 18 prosince 1998 Jaroslav Kubera český politik 1948 – Jaromír Hanzlík český herec 1953 – Jan Vávra český fotograf Svět 1032 – Jing-cung Sung vládce čínské říše Sung † 25 ledna 1067 1304 – Tug Temür císař říše Jüan a veliký chán mongolské říše † 2 září 1332 1331 – Coluccio Salutati italský politik a učenec † 4 květen 1406 1497 – Philipp Melanchthon německý humanistický učenec reformační teolog † 19 dubna 1560 1514 – Georg Joachim Rhaeticus rakouský matematik a astronom † 4 prosince 1574 1519 – Gaspard de Coligny admirál Francie † 24 srpna 1572 1620 – Fridrich Vilém I Braniborský vládce v Braniborsku-Prusku † 9 května 1688 1692 – Gian Domenico Mansi teolog a církevní historik † 27 září 1769 1709 – Charles Avison britský hudební skladatel † 10 května 1770 1721 – Ján Karlovský slovenský osvícenský filosof † 20 října 1794 1731 – Marcello Bacciarelli italský malíř působící v Polsku † 5 ledna 1818 1740 – Giambattista Bodoni italský typograf † 30 listopadu 1813 1761 – Jean-Charles Pichegru francouzský generál † 5 dubna 1804 1774 – Pierre Rode francouzský houslista a hudební skladatel † 25 listopadu 1830 1803 – Louis-Antoine Garnier-Pagès francouzský politik † 31 října 1878 1812 – Henry Wilson americký politik a státník † 22 listopadu 1875 1813 – Semen Hulak-Artemovskyj ukrajinský zpěvák hudební skladatel a herec † 17 dubna 1873 1822 – Sir Francis Galton anglický vědec † 17 ledna 1911 1831 – Nikolaj Leskov ruský spisovatel a dramatik † 5 března 1895 1834 – Ernst Haeckel německý biolog † 8 srpna 1919 1838 – Henry Adams americký spisovatel a historik † 27 března 1918 1841 – Armand Guillaumin francouzský malíř † 26 června 1927 1848 Hugo de Vries holandský botanik evoluční biolog † 21 května 1935 Octave Mirbeau francouzský spisovatel † 16 února 1917 1852 – Charles Taze Russell americký kazatel a náboženský reformátor † 31 října 1916 1859 – Sophus Juncker-Jensen dánský fotograf † 15 října 1940 1868 Edward S Curtis americký antropolog a fotograf † 19 října 1952 Wilhelm Schmidt německý teolog lingvista antropolog a etnolog † 10 ledna 1954 1877 – Isidora Sekulić srbská spisovatelka † 5 dubna 1958 1884 – Robert J Flaherty americký režisér † 23 července 1951 1888 – Ferdinand Bie norský olympijský vítěz v pětiboji † 9 listopadu 1961 1889 – Pavel Dybenko sovětský voják a politik † 29 července 1938 1891 – Hans F K Günther německý rasistický pseudovědec a eugenik † 25 září 1968 1893 Julian Grobelny německo-americký malíř † 5 prosince 1944 Michail Tuchačevskij maršál Sovětského svazu † 12 června 1937 1904 Josef Bühler německý válečný zločinec † 22 srpna 1948 George Frost Kennan americký diplomat historik a politický poradce † 17 března 2005 1907 – Dobroslav Chrobák slovenský spisovatel † 16 května 1951 1916 – Karl Brunner švýcarský ekonom † 9 května 1989 1921 Esther Bubley americká fotografka † 16 března 1998 Harold Kelley americký psycholog † 29 ledna 2003 Chua Kuo-feng vůdce komunistické Číny † 20 srpna 2008 1922 Lilli Promet estonská básnířka prozaička † 16 února 2007 Gordon Tullock americký ekonom 1926 – John Schlesinger britský filmový režisér a herec † 25 července 2003 1928 – Les Costello americký hokejista † 11 prosince 2002 1931 – Alfred Kolleritsch rakouský spisovatel a básník 1936 Leopold Haverl slovenský herec Elijahu Inbal izraelský dirigent Fernando Solanas argentinský filmový režisér 1939 – Czesław Niemen polský zpěvák písničkář klávesista a hudební experimentátor † 17 ledna 2004 1941 – Kim Čong-il vůdce Korejské lidově demokratické republiky † 17 prosince 2011 1948 – Eckhart Tolle německý filozof a duchovní učitel 1959 – John McEnroe americký tenista 1979 – Valentino Rossi italský motocyklový závodník 1984 – Sofia Arvidssonová švédská tenistka Úmrtí Česko 1690 – Philipp Jakob Rittler římskokatolický kněz a hudební skladatel 1637 1803 – Jan Václav Stich virtuos na lesní roh houslista a skladatel 28 září 1746 1881 – Maximilian Dormitzer rakouský a český politik německé národnosti 11 listopadu 1819 1892 – Franz Herrmann poslanec Českého zemského sněmu 5 dubna 1811 1905 – Ferdinand Schulz novinář a spisovatel 17 ledna 1835 1919 – Karel Slavkovský český klavírista 25 ledna 1846 1922 – Theodor Tomášek český dirigent a hudební skladatel 18 dubna 1840 1924 – Jan Deyl oční lékař profesor UK filantrop 24 června 1855 1928 Eduard August Schröder právník a sociolog 25 května 1852 Ondřej Červíček český herec a principál 14 června 1844 1939 – Ferdinand Vach český hudební skladatel dirigent a sbormistr 25 února 1860 1940 – Jan Žížala kněz a odborový funkcionář 16 května 1878 1941 – Alfred Fuchs spisovatel novinář a překladatel umučený nacisty 23 června 1892 1952 – Ivo Váňa Psota tanečník a choreograf 1 května 1908 1956 – Františka Kolářová-Vlčková spisovatelka 19 ledna 1883 1968 – Jaime Sabartés katalánský sochař básník a spisovatel 10 června 1881 1982 – Rudolf Štrubl český kapelník klarinetista a hudební skladatel 2 dubna 1912 1993 – Vladimír Denkstein český historik umění 3 února 1906 1996 – Miloš Kopecký český herec 22 srpna 1922 2004 – Miloslav Šimek český herec moderátor a spisovatel 7 března 1940 2009 – Jan Winkler český právník politik a diplomat 1957 2014 – Jaroslav Krejčí ml politik právník ekonom a sociolog 13 února 1916 Svět 1279 – Alfons III Portugalský král Portugalska a Algarves 5 května 1210 1281 – Gertruda z Hohenbergu první manželka Rudolfa Habsburského 1225 1391 – Jan V Palaiologos byzantský císař 18 června 1332 1517 – Alžběta Jagellonská polská princezna a lehnická kněžna z rodu Jagellonců 13 listopadu 1483 1579 – Gonzalo Jimenéz de Quesada španělský conquistador zakladatel kolumbijského hlavního města Bogoty 1495 1630 – Dominik à Jesu Maria generál řádu karmelitánů 16 května 1559 1687 – Charles Cotton anglický básník 28 dubna 1630 1673 – Molière francouzský dramatik a herec 15 ledna 1622 1754 – Richard Mead anglický lékař a epidemiolog 11 srpna 1673 1811 – Vicente Requeno španělský archeolog 4 července 1743 1819 – Pierre-Henri de Valenciennes francouzský malíř 6 prosince 1750 1829 – François-Joseph Gossec francouzský houslista hudební skladatel a pedagog 17 ledna 1734 1837 – Jóska Sobri uherský lupič 1810 1850 – Édouard Alletz francouzský diplomat a spisovatel 23 dubna 1798 1865 – Tadeusz Wolański polský archeolog 17 října 1785 1881 – Gustav Neumann německý šachový mistr 15 prosince 1838 1892 – Henry Walter Bates anglický přírodovědec 8 února 1825 1899 – Félix Faure francouzský prezident 30 ledna 1841 1907 – Giosuè Carducci italský básník nositel Nobelovy ceny za literaturu 27 července 1835 1908 – Andrej Kmeť slovenský kněz přírodovědec a archeolog 19 listopadu 1841 1909 – Pierre Petit francouzský litografik a fotograf 15 srpna 1832 1917 – Octave Mirbeau francouzský spisovatel 16 února 1848 1918 – Károly Khuen-Héderváry premiér Uherska 23 května 1849 1924 – Wilhelm Schmidt německý konstruktér a vynálezce 18 února 1858 1927 Jonas Basanavičius litevský]lékař historik spisovatel národní obrozenec 23 listopadu 1851 Friedrich Reinitzer rakouský botanik a chemik 25 února 1857 1931 – Wilhelm von Gloeden německý fotograf 16 září 1856 1932 – Ferdinand Buisson francouzský pacifista a socialistický politik 20 prosince 1841 1968 – Jevhen Malanjuk ukrajinský básník 1 února 1897 1975 – Morgan Taylor americký olympijský vítěz 400 metrů překážek 1924 17 dubna 1903 1992 – Angela Carterová anglická spisovatelka a novinářka 7 května 1940 1994 – François Marty arcibiskup remešský pařížský a kardinál 16 května 1904 2006 – Paul Avrich americký historik 4 srpna 1931 2007 – Lilli Promet estonská básnířka prozaička 16 února 1922 2012 – Ethel Stark kanadská houslistka dirigentka a hudební pedagožka 25 srpna 1916 2013 – Tony Sheridan britský hudebník 21 května 1940 2015 John Davies velšský historik 1938 Lesley Gore americká zpěvačka 2 května 1946 Svátky Česko Ljuba Danuta Svět Slovensko – Ida a Liana Pranostiky Česko O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně O svaté Juliáně schovej sáně Když slunce na svatou Juliánu stromy osvítí bude mnoho jablek 17 únor je 48 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 317 dní 318 v přestupném roce Události Česko 1411 – Václav IV přebírá v Brně funkci moravského markraběte 1754 – Marie Terezie nařizuje sčítání lidu Jedná se první sčítání lidu na našem území 1956 – Byla vyhlášena Přírodní rezervace Dubno 2003 Zprovozněny stanice Můstek a Florenc na Lince B Svět 1500 – Dánská armáda neuspěla při pokusu dobýt rolnickou republiku Dithmarschen v bitvě u Hemmingstedtu 1598 – Boris Fjodorovič Godunov se stal ruským carem 1904 – Premiéra Pucciniho opery Madam Butterfly v Milanské Scale 1944 – Skončila Korsuň-ševčenkovská operace Bojů se účastnila i 1 československá samostatná brigáda 1959 – Byla vypuštěna první meteorologická družice 1965 – V rámci programu Ranger pořídila na Měsíci bezpilotní sonda Ranger 8 fotografie Moře Klidu Akce se konala v rámci přípravy na mise programu Apollo v tomto místě měla v budoucnu přistát posádka Apolla 11 1979 – Vypukla čínsko-vietnamská válka 2000 – Společnost Microsoft uvolnila operační systém Windows 2000 2003 – V platnost vstoupil London Congestion Charge 2004 – Byla objevena planetka Orcus 2005 – Předsedou vlády Gruzie se stal Zurab Nogaideli 2008 – Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku 2008 – otevřena Íránská ropná burza Narození Česko 1180 – Konstancie Uherská česká královna a druhá manželka Přemysla Otakara I † 6 prosince 1240 1692 – Kristián David moravský misionář † 3 února 1751 1711 – Matyáš Kovanda barokní sochař a štukatér † 13 prosince 1767 1725 – Joseph Ignatz Sadler český malíř † 9 ledna 1767 1754 – Jan Jáchym Kopřiva český kantor varhaník a hudební skladatel † 17 srpna 1792 1794 – Karel Bořivoj Presl český botanik † 2 října 1852 1797 – Jean Maria Nicolaus Bellot průmyslník francouzského původu † 24 května 1880 1798 – Josef Matěj Navrátil český malíř † 21 dubna 1865 1810 – Josef Zikmund český advokát a politik † 12 prosince 1868 1813 – Josef Schrott rakouský a český vysokoškolský pedagog a politik německé národnosti † 22 prosince 1888 1817 – Josef Müller český varhaník † 16 dubna 1885 1818 – Jan Nepomuk Maýr český operní zpěvák a skladatel † 25 října 1888 1822 – Magnus Knappe první baptistický misionář na českém území † 25 listopadu 1910 1844 – Josef Bernard český podnikatel a politik † 7 července 1905 1845 – Bohumil Bauše český přírodovědec a spisovatel † 14 listopadu 1924 1851 – Ferenc Koperniczky československý politik † 22 března 1941 1853 – Jaroslav Vrchlický český spisovatel † 9 září 1912 1857 – Josef Bosáček český malíř † 5 září 1934 1862 – Edvín Bayer český botanik † 17 března 1927 1868 – Pavel Huyn 30 arcibiskup pražský † 1 října 1946 1869 – Alois Špera československý politik † 23 ledna 1934 1872 – Jan Preisler český malíř † 27 dubna 1918 1873 – Josef Tichánek český malíř † 17 ledna 1950 1875 – Rudolf Malík československý politik † 10 prosince 1969 1878 – Vladimír Hatlák československý politik † ? 1884 Karl Friedrich Kühn český architekt a historik umění † 8 května 1945 Josef David legionář politik místopředseda vlády † 21 dubna 1968 1890 – Zdena Wattersonová novinářka překladatelka publicistka † 19 prosince 1980 1894 – Alois Hrdlička konstruktér Škodových závodů † 24 dubna 1961 1897 – Ján Lichner československý politik a ministr † 16 října 1979 1902 – Antonín Kalina nositel titulu Spravedlivý mezi národy † 1 ledna 1990 1907 – Vilém Sacher generál a spisovatel † 14 srpna 1987 1908 – Augustin Uher novinář spisovatel a historik † 25 prosince 1985 1909 Jana Berdychová zakladatelka cvičení rodičů s dětmi † 21 dubna 2007 Karel Valter malíř † 17 listopadu 2006 1914 – František Jiroudek malíř grafik scénický výtvarník † 15 června 1991 1917 – Miloslav Kaňák teolog duchovní Církve československé husitské † 24 ledna 1985 1921 Svatopluk Studený český herec a režisér † 1 července 2002 Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér † 23 srpna 2002 1929 – Karel Sodomka český hudební skladatel dirigent a sbormistr † 1988 1931 Jiřina Jirásková česká herečka † 7 ledna 2013 Jiří Tomek herec † 29 srpna 2013 Josef Věntus reprezentant ve veslování bronzová medaile na LOH † ? 2001 1932 – Vladimír Váňa český esperantista † 25 března 2000 1933 – Karel Sklenička český hudební skladatel a varhaník † 26 března 2001 1934 – Miroslav Ambro kameraman a režisér dabingu † 22 ledna 1964 1935 – Jan Bouzek český klasický archeolog 1937 – Jan Přeučil český filmový a divadelní herec 1940 – Petr Kalaš český ministr životního prostředí 1945 – Petr Burian herec básník a režisér 1949 – Milan Šimonovský ministr dopravy ČR 1952 – Vladimír Padrůněk český rockový baskytarista † 30 srpna 1991 1963 – Bára Basiková česká zpěvačka 1963 – Karel Tomek český varhaník sbormistr skladatel zakladatel sboru Musica Animata a Serafín 1975 – Václav Prospal český hokejista 1976 – Radim Kopáč český literární kritik a publicista 1980 – Tomáš Rolinek český hokejista 1982 – Tomáš Hrdlička český fotbalista 1988 – Michael Frolík český hokejista Svět 1653 – Arcangelo Corelli italský barokní hudební skladatel a houslista † 8 ledna 1713 1717 – Adam Friedrich Oeser německý malíř a sochař † 18 března 1799 1723 – Tobias Mayer německý matematik astronom a kartograf † 20 února 1762 1740 – Horace-Bénédict de Saussure švýcarský přírodovědec † 22 ledna 1799 1742 – Dositej Obradović srbský osvícenec reformátor a spisovatel † 7 dubna 1811 1752 – Friedrich Maximilian Klinger německý preromatický dramatik člen hnutí Sturm und Drang † 25 února 1831 1781 – René Théophile Hyacinthe Laënnec francouzský lékař vynálezce stetoskopu † 13 srpna 1826 1792 – Karl Ernst von Baer baltsko-německý lékař jeden ze zakladatelů embryologie † 28 září 1876 1796 – Philipp Franz von Siebold německý lékař a cestovatel † 18 října 1866 1808 – Jan Antonín Harbuval Chamaré francouzský šlechtic který se zakoupil v Čechách 16 listopadu 1737 1836 – Gustavo Adolfo Bécquer španělský pozdně romantický básník a prozaik † 22 prosince 1870 1837 – Pierre Auguste Cot francouzský malíř † 2 srpna 1883 1838 – Friedrich Konrad Beilstein ruskoněmecký chemik † 18 října 1906 1844 – Bernadette Soubirous katolická světice z Lurd † 16 dubna 1879 1847 – Charles W Leadbeater britský duchovní okultista a spisovatel † 29 února 1934 1855 – Otto Liman von Sanders německý generál † 22 srpna 1929 1856 – Frederic Eugene Ives americký fotograf a vynálezce † 27 května 1937 1863 – Fjodor Sologub ruský symbolistický a dekadentní básník dramatik a spisovatel † 5 prosince 1927 1864 – Jozef Murgaš slovenský vynálezce průkopník bezdrátové telekomunikace † 11 května 1929 1865 – Ernst Troeltsch německý protestantský teolog a sociolog † 1 února 1923 1868 – Félix Díaz mexický generál † 9 července 1945 1869 – Gago Coutinho portugalský námořník pilot a historik † 18 února 1959 1870 – Georgij Gapon ruský kněz a revolucionář † 10 dubna 1906 1873 – Oscar Stjerne švédský spisovatel † 24 října 1917 1874 – Jovan Dučić srbský básník † 7 dubna 1943 1877 – André Maginot francouzský politik který prosadil vybudování soustavy pevností na hranicích s Německem tzv Maginotovy linie † 7 ledna 1932 1885 – Romano Guardini německý filozof a katolický teolog † 1 října 1968 1888 Ronald Knox anglický katolický kněz a spisovatel † 24 srpna 1957 Otto Stern německý fyzik nositel Nobelovy ceny † 17 srpna 1969 1890 – Ronald Fisher anglický statistik evoluční biolog eugenik a genetik † 29 července 1962 1891 – Adolf Fraenkel izraelský matematik † 15 října 1965 1892 – Josip Slipyj řeckokatolický arcibiskup a kardinál † 7 září 1984 1893 – František Karel Rakousko-Toskánský rakouský arcivévoda a princ toskánský † 10 prosince 1918 1903 – Oľga Adamčíková slovenská herečka † 16 srpna 1992 1904 – Hans Joachim Morgenthau americký teoretik mezinárodních vztahů německo-židovského původu † 19 července 1980 1905 – Osvald Käpp estonský zápasník olympijský vítěz † 18 dubna 1995 1908 – Uuras Saarnivaara finský luterský teolog † 5 května 1998 1912 – Andre Norton americká autorka sci-fi † 17 března 2005 1923 – Buddy DeFranco americký klarinetista † 24 prosince 2014 1925 − Hal Holbrook americký herec 1927 – Juan Almeida Bosque kubánský revolucionář † 11 září 2009 1929 Alejandro Jodorowsky francouzský filmař herec filozof a spisovatel Chaim Potok americký spisovatel a rabín † 23 července 2002 1930 – Jonathan Bennett britský filozof 1936 – Stipe Šuvar jugoslávský komunistický politik † 29 června 2004 1939 – Mary Ann Mobleyová americká herečka † 9 prosince 2014 1940 Gene Pitney americký zpěvák-skladatel hudebník a zvukový inženýr † 5 dubna 2006 Willi Holdorf německý atlet olympijský vítěz v desetiboji 1942 – Mitja Deisinger slovinský právník a soudce 1944 Karl Jenkins velšský hudebník a skladatel Eva Nowotny rakouská diploamtka 1946 – André Dussollier francouzský divadelní a filmový herec 1947 – Charles Higham novozélandský profesor antropologie 1948 – György Cserhalmi maďarský herec 1949 Fred Frith britský kytarista multiinstrumentalista a skladatel František Rábek slovenský římskokatolický biskup 1954 – Jean-Marie Laclavetine francouzský spisovatel a překladatel 1960 – Grzegorz Dolniak polský politik † 10 dubna 2010 1961 – Andrej Korotajev ruský antropolog orientalista ekonom historik a sociolog 1963 – Michael Jordan americký basketbalista 1965 – Michael Bay americký producent a režisér 1970 – Dominic Purcell australský herec narozený v Anglii 1971 Denise Richards americká herečka a bývalá modelka Martyn Bennett skotský hudebník narozený v Kanadě † 30 ledna 2005 1972 Billie Joe Armstrong americký punkrockový hudebník Green Day Taylor Hawkins americký hudebník Foo Fighters 1981 – Paris Hilton americká zpěvačka modelka a herečka dědička hotelového impéria Hilton 1982 Eunice Jepkorir keňská atletka – běžkyně 3000 m překážek Adriano brazilský fotbalista 1985 – Anders Jacobsen norský skokan na lyžích 1988 – Natascha Kampusch rakouská dívka mediálně známá oběť únosu 1991 Bonnie Wright britská herečka Ed Sheeran anglický zpěvák a textař Úmrtí Česko 1810 – Johann Georg Berger severočeský průmyslník 15 dubna 1739 1864 – Václav Jindřich Veit německy mluvící český hudební skladatel 19 ledna 1806 1865 – František Jaroslav Kubíček teolog filozof redaktor a spisovatel 14 září 1838 1867 – Evžen Vratislav z Mitrovic český šlechtic 8 července 1786 1912 – Alois Lexa von Aehrenthal český šlechtic a rakouský diplomat a politik † 17 února 1912 1915 – Stanislaus von Prowazek český zoolog a parazitolog 12 ledna 1875 1924 – Leopold Heyrovský český právník rektor Univerzity Karlovy 14 listopadu 1852 1937 – Marie Kalašová spisovatelka a překladatelka 26 listopadu 1852 1940 František Pastrnek český jazykovědec slavista 4 října 1853 Helena Malířová česká novinářka a spisovatelka 31 října 1877 1944 – Ivan Markovič československý politik meziválečný poslanec a ministr 3 června 1888 1945 – Ivan Hálek lékař spisovatel pedagog a politik 11 listopadu 1872 1949 – Petr Stránský československý politik 28 června 1878 1951 – Antonín Smrček český stavební odborník 10 prosince 1859 1962 – Václav Mařan sochař a keramik 23 května 1879 1969 – Julius Pelikán sochař a medailér 23 února 1887 1970 Otto Heller český kameraman 3 září 1896 Čeněk Šlégl český herec režisér a scenárista 30 září 1893 1971 – Michal Mareš český spisovatel a novinář oběť komunistického režimu 22 ledna 1893 1973 – Josef Ludvík Fischer český filosof a sociolog 6 listopadu 1894 1983 – Anton Bruder grafik a malíř 11 června 1898 1984 Karel Kolský československý fotbalový reprezentant 21 září 1914 František Hieke příslušník Obrany národa a zahraničního protinacistického odboje 3 července 1893 1990 – Gustav Křivinka český hudební skladatel 24 dubna 1928 1991 – Miroslav Macháček herec a divadelní režisér 8 května 1922 1996 – Ján Stanek důstojník československé armády 4 června 1900 2007 – Josef Künzl voják a příslušník výsadku Chalk 19 ledna 1919 2014 – Tom Zajíček český sociolog a politik 25 srpna 1948 Svět 364 – Jovianus římský císař 331 440 – Sv Mesrop Maštoc arménský mnich teolog a lingvista tvůrce arménského písma okolo 360 1071 – Frozza Orseolo rakouská markraběnka z rodu Orseolů 1015 1281 – biskup Bruno ze Schauenburku 1205 1339 – Ota Habsburský vévoda rakouský štýrský a korutanský zakladatel kláštera Neuberg ve Štýrsku 23 července 1301 1600 – Giordano Bruno italský astronom filozof a spisovatel 1548 1609 – Ferdinand I Medicejský toskánský velkovévoda 30 července 1549 1647 – Johann Heermann slezský básník a evangelický kazatel 11 října 1585 1654 – Michael Lohr německý skladatel 23 září 1591 1673 – Molière francouzský dramatik spisovatel a herec 15 ledna 1622 1707 – Giambattista Rubini italský kardinál 1642 1732 – Louis Marchand francouzský skladatel cembalista a varhaník 2 února 1669 1782 – Josef I Adam ze Schwarzenbergu rakouský a český šlechtic vévoda krumlovský 25 prosince 1722 1788 – Maurice Quentin de La Tour francouzský malíř 5 října 1704 1796 – James Macpherson skotský básník a politik 27 října 1736 1827 – Johann Heinrich Pestalozzi švýcarský pedagog 12 ledna 1746 1841 – Ferdinando Carulli italský kytarista a hudební skladatel 9 února 1770 1854 – John Martin anglický romantický malíř 19 července 1789 1856 John Braham anglický operní pěvec 1774 Heinrich Heine německý prozaik básník publicista a esejista 13 prosince 1797 1964 – Heinrich Tietze rakouský matematik 31 srpna 1880 1874 – Adolphe Quetelet belgický astronom matematik statistik a sociolog 22 února 1796 1875 – Friedrich Wilhelm August Argelander německý astronom 22 března 1799 1891 – Theophil von Hansen dánsko-rakouský architekt 13 července 1813 1903 − Joseph Parry velšský hudební skladatel 21 května 1841 1905 – Sergej Alexandrovič syn cara Alexandra II 11 května 1857 1907 – Henry Steel Olcott americký právník a novinář zakladatel Teosofické společnosti 2 srpna 1832 1908 – Ignaz von Plener rakouský politik 21 května 1810 1909 Vladimír Alexandrovič Romanov ruský velkokníže 22 dubna 1847 Carl Bolle německý přírodovědec 21 listopadu 1821 Geronimo náčelník Apačů 16 června 1829 1917 – Jakob Groh rakouský grafik 14 května 1855 1920 Teofil Kotykiewicz vídeňský stavitel varhan 1849 Eduard von Knorr německý admirál 8 března 1840 1925 – Nikodim Pavlovič Kondakov ruský historik umění 13 listopadu 1844 1934 Siegbert Tarrasch německý šachový velmistr teoretik a pedagog židovského původu 5 března 1862 Albert I Belgický třetí belgický král 8 dubna 1875 1943 – Juzuru Hiraga důstojník konstruktér japonského námořnictva 8 března 1878 1944 – Jean Cavaillès francouzský filosof a matematik 15 května 1903 1946 Jutta Meklenbursko-Střelická korunní princezna černohorská 24 ledna 1880 Todor Lukanov bulharský politik 1 prosince 1874 1947 – Elena Văcărescu rumunská a francouzská spisovatelka 21 září 1864 1949 – Ellery Clark americký atlet olympijský vítěz 13 března 1874 1960 – Vilho Petter Nenonen finský generál 6 března 1883 1966 Alfred P Sloan prezident a předseda správní rady společnosti General Motors 23 května 1875 Hans Hofmann německý malíř 21 března 1880 1967 – Henri Perruchot francouzský spisovatel výtvarný a literární kritik 27 ledna 1917 1970 – Šmuel Josef Agnon novohebrejský spisovatel původem z Haliče nositel Nobelovy ceny za literaturu 17 července 1888 1975 – Zvonimír Eichler chorvatsko-český malíř 29 ledna 1903 1982 – Thelonious Monk americký jazzový pianista 1917 1986 – Jiddu Krišnamurtí indický filozof a básník 25 května 1895 1989 – Guy Laroche francouzský módní návrhář 16 července 1921 1993 – Hans Baur německý válečný pilot Hitlerův osobní pilot 19 červen 1897 1996 – Hervé Bazin francouzský spisovatel 7 dubna 1911 1998 Ernst Käsemann německý protestantský theolog 12 července 1906 Ernst Jünger německý spisovatel publicista filozof a entomolog 29 března 1895 Marie-Louise von Franz švýcarská psycholožka 4 ledna 1915 Albert Wass maďarský spisovatel 8 ledna 1908 2001 – Richard Wurmbrand rumunský luteránský farář spisovatel a teolog německo-židovského původu 24 března 1909 2005 Omar Sívori argentinský fotbalista naturalizovaný v Itálii 2 října 1935 Jens Martin Knudsen dánský astrofyzik 12 října 1930 2007 Jurga Ivanauskaitė litevská spisovatelka výtvarnice a cestovatelka 14 listopadu 1961 Maurice Papon francouzský politik kolaborující za druhé světové války s nacisty 3 září 1910 2010 Hans Henning Ørberg dánský didaktik a autor učebnic latiny 21 dubna 1920 Svetloslav Veigl slovenský katolický kněz řeholník a básník 24 prosince 1915 2011 – Marián Bednár slovenský rockový baskytarista a zpěvák The Beatmen 12 srpna 1947 2012 Ulric Neisser americký psycholog 8 prosince 1928 Nicolaas Govert de Bruijn holandský matematik 9 července 1918 Michael Davis americký rockový baskytarista 5 června 1943 2013 – Mindy McCready americká zpěvačka 30 listopadu 1975 Svátky Česko Miloslava Flavián Flavie Flavius Graciána Grácie Svět Slovensko – Miloslava 18 únor je 49 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 317 dní 318 v přestupném roce Události Česko 1126 – vyvrcholily boje o české knížectví mezi Soběslavem I a Otou II Olomouckým bitvou u Chlumce 1279 – uvěznil správce Českého království markrabě Ota Braniborský vdovu po Přemyslu Otakaru II královnu Kunhutu a jejího nezletilého syna Václava na hradě Bezdězu 1769 – vydává Marie Terezie nový hrdelní zákon jimž se zapovídají středověké tresty mučení 2002 – Lípy u Mže byly prohlášeny za památné stromy 2009 v Liberci začalo Mistrovství světa v klasickém lyžování 2009 182 132009 Svět 1198 – Cučimikado se stal japonským císařem 1685 – Byla založena pevnost St Louis v Mataborské zátoce na jejímž základě Francie deklamovala nárok na Texas 1920 – Do provozu byla uvedena Berlínská podzemní dráha 1921 – Ve Švédsku se konalo druhé mistrovství Evropy v ledním hokeji kterého se účastnily pouze dva týmy 1929 – Poprvé byli vyhlášeni vítězové filmové ceny Oscar Ceny ale byly předány o měsíc později 1930 – Clyde Tombaugh při studiu fotografií které pořídil v lednu objevil trpasličí planetu Pluto 1965 – Gambie získala nezávislost na Velké Británii 1984 – Mezi Vatikánem a Itálií byl uzavřen nový konkordát 2004 – Výbuch vlaku přepravujícího benzín hnojiva a síru v Íránu zabil 320 lidí 2005 V předvečer šíitského svátku ašúrá bylo v Bagdádu při útocích sebevražedných atentátníků zabito nejméně 35 lidí Americká unie pro ochranu občanských svobod ACLU získala právními kroky od armády USA dokumenty podle kterých armáda v minulosti vyšetřovala celou řadu obvinění z mučení zajatců v Iráku a Afghánistánu Podle americké armády se v řadě případů obvinění nepodařilo prokázat či vyvrátit podle ACLU z dokumentů vyplývá že armáda úmyslně zničila důkazní materiál Ve Velké Británii nabyl účinnosti zákon o zákazu honu na lišku Narození Česko 1694 – Jan Kryštof Handke moravský barokní malíř † 31 prosince 1774 1780 – Josefa Pedálová řeholnice a spisovatelka † 4 března 1831 1793 – Josef Chmela český pedagog a spisovatel † 28 února 1847 1711 – Antonín Gerber český hudební skladatel a flétnista † 25 listopadu 1792 1814 – Jan Krouský organizátor hospodářského života na Mladoboleslavsku † 4 října 1876 1819 – Prokop Chocholoušek český novinář a spisovatel † 5 července 1864 1830 – Karl Moritz Zedtwitz rakouský a český šlechtic a politik německé národnosti † 1915 1834 – Bedřich Karel Kinský český šlechtic a politik † 23 září 1899 1838 – Ernst Mach rakouský teoretický fyzik a filozof původem z Moravy † 19 února 1916 1846 – Kuneš Kunz organizátor českojazyčného školství v Brně † 17 června 1890 1847 – Leopoldina Ortová česká herečka † 7 března 1903 1858 Luisa Belgická belgická princezna † 1 března 1924 Wilhelm Schmidt německý konstruktér a vynálezce † 16 února 1924 1859 – Ondřej Kadlec český houslista dirigent a hudební skladatel † 6 února 1928 1860 – Enrique Stanko Vráz český cestovatel † 20 února 1932 1864 – Alois Podhajský československý armádní generál † 24 prosince 1946 1872 – Jiří Pichl československý politik † 20 prosince 1952 1877 – Josef Tykal československý politik † 1952 1888 – Josef Martínek český hudební pedagog a skladatel † 29 května 1962 1896 – Svatopluk Innemann český režisér scenárista kameraman a herec † 30 října 1945 1901 – Hugo Haas český herec a režisér † 1 prosince 1968 1911 – Erich Kulka spisovatel † 12 července 1995 1920 – Zdenka Sulanová herečka a zpěvačka † 9 srpna 2004 1923 Antonín Jedlička herec † 28 srpna 1993 Zdeněk Podskalský režisér a herec † 29 října 1993 1929 – Jiří Hanibal spisovatel scenárista a režisér 1930 Karel Janovický hudební skladatel klavírista a publicista Barbara Krzemieńska česká historička polského původu † 5 ledna 2006 1932 – Miloš Forman česko-americký filmový režisér a scenárista 1938 – Ivan Pavlů český archeolog 1941 Hana Růžičková sportovní gymnastka stříbrná medaile z LOH 1960 a 1964 † 29 května 1981 Věra Petráčková česká bohemistka slavistka lexikografka † 23 května 1998 1943 – Miroslav Tyl český botanik a politik 1946 – Ivan Odilo Štampach český teolog religionista a pedagog 1950 – Jaroslav Radvanovský český hokejový brankář 1954 – Aleš Kuneš český fotograf Svět 1201 – Naṣīr al-Dīn al-Ṭūsī perský učenec † 26 června 1274 1374 – Svatá Hedvika královna polská † 17 června 1399 1516 – Marie I královna Anglie † 17 listopadu 1558 1530 – Kenšin Uesugi japonský vládce † 19 května 1578 1589 – Maarten Gerritsz Vries nizozemský mořeplavec † 1647 1626 – Francesco Redi italský lékař a přírodovědec † 1 března 1697 1745 – Alessandro Volta italský fyzik † 5 března 1827 1782 – Daniel Webster americký politik † 25 října 1852 1795 – Charles Crozatier francouzský sochař † 8 února 1855 1816 – Robert von Benda německý šlechtic a politik † 16 srpna 1899 1825 – Mór Jókai maďarský spisovatel † 5 května 1904 1827 Heinrich Brugsch německý egyptolog † 9 září 1894 Leopold Abaffy slovenský spisovatel † 27 února 1883 1836 – Šrí Rámakršna indický mystik a hinduistický filozof † 16 srpna 1886 1839 – Harry Govier Seeley britský paleontolog † 8 ledna 1909 1849 – Alexander Kielland norský spisovatel † 6 dubna 1906 1857 – Max Klinger německý sochař malíř a grafik † 4 července 1920 1860 – Anders Zorn švédský malíř a grafik † 22 srpna 1920 1867 – Hedwiga Courthsová-Mahlerová německá spisovatelka † 26 listopadu 1950 1875 – Walter Andrae německý archeolog † 28 července 1956 1882 – Petre Dumitrescu rumunský generál † 15 ledna 1950 1883 – Nikos Kazantzakis řecký spisovatel † 26 října 1957 1885 – Henri Laurens francouzský sochař grafik a ilustrátor † 5 května 1954 1889 – Gerhard Marcks německý sochař † 13 listopadu 1981 1894 – Alexandr Ivanovič Oparin sovětský biolog † 21 dubna 1980 1895 – Semjon Konstantinovič Timošenko maršál SSSR † 31 března 1970 1898 – Enzo Ferrari zakladatel automobilky Ferrari † 14 srpna 1988 1903 – Alexej Leonťjev sovětský psycholog † 21 ledna 1979 1906 – Hans Asperger rakouský pediatr † 21 října 1980 1909 – Matti Järvinen finský olympijský vítěz v hodu oštěpem † 22 července 1985 1911 – Hans Woellke německý olympijský vítěz ve vrhu koulí † 22 března 1943 1913 – Artur Axmann německý nacista † 24 listopadu 1996 1914 – George Caddy australský tanečník a fotograf † 21 října 1983 1917 – Oliver F Atkins americký fotograf † 24 ledna 1977 1919 – José de Jesús Pimiento Rodríguez kolumbijský kardinál 1922 – Hazy Osterwald švýcarský jazzový hudebník skladatel a kapelník † 26 února 2012 1928 Harold Land americký jazzový tenorsaxofonista † 27 července 2001 John Ostrom americký paleontolog † 16 července 2005 Leif Preus norský fotograf † 5 května 2013 Eduard Hájek slovenský malíř ilustrátor grafik typograf a sochař Eeva Kilpiová finská prozaička a básnířka 1931 Toni Morrisonová americká spisovatelka nositelka Nobelovy ceny za literaturu Marat Nikolajevič Tiščenko ruský letecký konstruktér 1933 Yoko Ono japonsko-americká výtvarná umělkyně a hudebnice manželka Johna Lennona Bobby Robson anglický fotbalista a fotbalový trenér † 31 července 2009 1934 − Skip Battin americký hudebník † 6 července 2003 1936 Philip Jones Griffiths velšský fotožurnalista † 19 března 2008 Jean M Auelová americká spisovatelka Jozef Vengloš slovenský fotbalista fotbalový funkcionář a trenér 1938 – Louis-Marie Billé francouzský kardinál † 12 března 2002 1945 – Damjan Prelovšek slovinský historik umění diplomat a vodní slalomář 1946 – Angéla Némethová maďarská olympijská vítězka v hodu oštěpem † 5 srpna 2014 1947 – Carlos Lopes portugalský olympijský vítěz v maratonu na OH 1984 1950 – John Hughes americký filmový režisér scenárista producent a herec † 6 srpna 2009 1954 – John Travolta americký filmový herec 1965 – Andre Young americký průkopník hip-hopové kultury známý jako Dr Dre 1969 – Alexandr Mogilnyj ruský hokejista 1977 – Meredith Ostrom americká herečka 1991 − Esther Garrel francouzská herečka Úmrtí Česko 1126 – Ota II Olomoucký český kníže olomouckého a brněnského údělu 1227 1228 – Vladislav moravský markrabě třetí syn českého krále Přemysla Otakara I 1207 1799 – Maurus Haberhauer český řádový skladatel a hudební pedagog 13 března 1746 1829 – Jan Křtitel Kuchař český varhaník a hudební skladatel 5 března 1751 1875 – Josef Neruda český varhaník 16 ledna 1807 1890 – Franz von Hein ministr spravedlnosti Rakouského císařství 28 června 1808 1907 – Jiří Pacold rektor Českého vysokého učení technického 24 dubna 1834 1914 – Emanuel Trmal český právník a politik 22 listopadu 1830 1923 – Alois Rašín český politik a národohospodář 18 října 1867 1940 – Friedrich Benze český matematik 23 září 1873 1942 – Dobroslav Orel český hudební vědec 15 prosince 1870 1958 – Jaroslav Kvapil český klavírista dirigent hudební skladatel a pedagog 21 dubna 1892 1980 – Václav Lohniský český divadelní režisér a filmový herec 5 listopadu 1920 1986 Vladimír Kryštovský kněz teolog a vysokoškolský profesor 14 května 1909 Václav Smetáček hobojista hudební skladatel a dirigent 30 září 1906 Július Ďuriš československý komunistický politik 9 března 1904 1988 – Jaromír Tobola katolický teolog 23 března 1916 2001 – Zdeněk Borovec český textař 7 ledna 1932 2010 – Eduard Bakalář český psycholog 31 října 1934 2013 – Alena Maxová překladatelka a rozhlasová redaktorka 20 března 1920 Svět 999 – Řehoř V papež 972 1139 – Jaropolk II Vladimírovič veliký kníže kyjevský 1082 1221 – Dětřich Míšeňský míšeňský a lužický markrabě 1162 1294 – Kublaj mongolský Velký chán a vojevůdce 23 září 1215 1405 – Tamerlán turkický vojevůdce a dobyvatel 8 dubna 1336 1455 – Fra Angelico italský mnich a malíř rané renesance 1395 1478 – Ču Čan-šan syn čínského císaře Chung-siho 4 dubna 1406 1535 – Heinrich Cornelius Agrippa von Nettesheim německý teosof okultista alchymista a lékař 14 září 1486 1546 – Martin Luther německý teolog kazatel a reformátor zakladatel luteránství 10 listopadu 1483 1558 – Eleonora Habsburská královna portugalská a francouzská † 15 listopadu 1498 1564 – Michelangelo Buonarroti italský renesanční architekt sochař malíř a básník 6 března 1475 1675 – Marie Eleonora Braniborská braniborská princezna a falcká landkraběnka 1 dubna 1607 1679 – Anne Conwayová anglická filosofka 14 prosince 1631 1682 – Baldassare Longhena italský architekt 1598 1695 – György Széchenyi uherský primas a arcibiskup ostřihomský 1592 1745 – Nicola Fago italský barokní skladatel 26 února 1677 1748 – Otto Ferdinand von Abensberg und Traun rakouský polní maršál 27 srpna 1677 1790 – Alžběta Vilemína Württemberská manželka Františka II 21 dubna 1767 1803 – Johann Wilhelm Ludwig Gleim německý básník 2 dubna 1719 1827 – Antoine Nicolas Duchesne francouzský botanik 7 října 1747 1840 – Alžběta Kristýna Ulrika Brunšvicko-Wolfenbüttelská první manželka Fridricha Viléma II Pruského 9 listopadu 1746 1851 – Carl Gustav Jacob Jacobi německý matematik 10 prosince 1804 1873 – Vasil Levski bulharský vlastenec a revolucionář 18 července 1837 1890 – Gyula Andrássy první ministerský předseda Uherského království 8 března 1823 1895 – Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský těšínský kníže rakouský arcivévoda 3 srpna 1817 1899 Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská princezna bourbonská a arcivévodkyně rakouská 14 dubna 1844 Sophus Lie norský matematik 17 prosince 1842 1906 – Adolph von Asch bavorský ministr války 30 října 1839 1913 – George Washington Custis Lee syn generála Roberta Edwarda Lee 16 září 1832 1915 – Harry Ward Leonard americký elektrotechnik a vynálezce 8 února 1861 1924 – Jakob Bosshart švýcarský spisovatel 7 srpna 1862 1930 – Johannes Driesch německý malíř 21 listopadu 1901 1931 – Peter Elfelt dánský fotograf a filmový režisér 1 ledna 1866 1932 Machiel Hendricus Laddé holandský fotograf a filmový režisér 5 listopadu 1866 Fridrich August III Saský poslední saský král z rodu Wettinů 25 května 1865 1937 – Grigorij Konstantinovič Ordžonikidze gruzínský a sovětský politik 24 října 1886 1939 – Jakub Lorenc-Zalěski lužickosrbský spisovatel 18 července 1874 1941 – Karol Wojtyła st poručík Rakousko-uherské armády otec papeže Jana Pavla II 18 července 1879 1947 – Jáchym Arnošt Anhaltský poslední anhaltský vévoda 11 ledna 1901 1950 – Prežihov Voranc slovinský spisovatel komunistický politik 10 srpna 1893 1955 – Tadeusz Michejda polský architekt 22 května 1885 1957 – Henry Norris Russell americký astronom 25 října 1877 1959 – Gago Coutinho portugalský námořník pilot a historik 17 února 1869 1963 – Fernando Tambroni premiér Itálie 25 listopadu 1901 1964 Ján Borodáč slovenský herec dramatik divadelní režisér a pedagog 18 června 1892 Joseph-Armand Bombardier kanadský vynálezce 16 dubna 1907 1967 – Robert Oppenheimer americký fyzik 22 dubna 1904 1969 – Dragiša Cvetković jugoslávský premiér 15 ledna 1893 1973 – Frank Costello mafiánský boss 26 ledna 1891 1982 – Ngaio Marshová novozélandská divadelní režisérka a spisovatelka 23 dubna 1895 1995 − Denny Cordell anglický hudební producent 1 srpna 1943 1999 – Andreas Feininger americký fotograf 27 prosince 1906 2003 – Iser Har'el ředitel Mosadu 1912 2004 – Jean Rouch francouzský filmař a antropolog 31 května 1917 2006 – Sirr al-Chatim al-Chalífa prezident a premiér Súdánu 1 ledna 1919 2008 – Alain Robbe-Grillet francouzský spisovatel 18 srpna 1922 2009 Snooks Eaglin americký bluesový kytarista a zpěvák 21 ledna 1936 Kamila Skolimowská polská atletka olympijská vítězka v hodu kladivem 4 listopadu 1982 2012 – Roald Aas norský rychlobruslař a cyklista olympijský vítěz 25 března 1928 2013 Kevin Ayers britský hudebník 16 srpna 1944 Otfried Preußler německý spisovatel 20 října 1923 2014 − Bernd Noske německý hudebník 17 srpna 1946 2015 – Wilhelm Störmer německý historik 13 září 1928 Svátky Česko Gizela Gisela Simeon Svět Slovensko – Jaromír Pranostiky Česko O svatém Šimoně schází sníh ze stráně 1802 MDCCCII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pátkem Události 26 ledna Napoleon Bonaparte je vyhlášen presidentem Italské republiky 27 března Mír v Amiens ukončuje válku mezi Británií a Francií zahájenou v roce 1793 4 května – V Rakousku a tedy i v Čechách a na Moravě byla zrušena doživotní vojenská služba 19 května Napoleon Bonaparte zakládá řád Čestné legie 10 října – se v Barceloně konaly svatby asturijského prince a pozdějšího španělského krále Ferdinanda VII s neapolsko-sicilskou princeznou Marií Antonií a pozdějšího krále obojí Sicílie Františka I se španělskou infantkou Marií Isabelou založena Královská vojenská akademie Sandhurst v Británii založena americká vojenská akademie ve West Point Vědy a umění Franz Karl Achar vybudoval v Německu první cukrovar a stal se tak zakladatelem průmyslové výroby řepného cukru Byl objeven chemický prvek tantal Narození Česko 23 ledna – Augustin Pavel Wahala litoměřický biskup † 10 září 1877 23 února – Ondřej Zelinka rakouský právník a politik moravského původu † 21 listopadu 1868 24 března – Alois Josef Schrenk pražský arcibiskup † 5 března 1849 30 března Josef Kačer evangelický kazatel a básník † 25 ledna 1871 Rudolf kníže Kinský šlechtic vlastenec a diplomat † 27 ledna 1836 1 dubna – Josef Alexandr Dundr učitel a vlastenec † 14 září 1874 14 dubna – Josef Věnceslav Vlasák učitel a obrozenecký spisovatel † 16 června 1871 17 dubna – Vincenc Morstadt malíř † 19 února 1875 20 května – Antonín Boček archivář a historik † 13 ledna 1847 5 června – Tomáš Burian důstojník a učitel češtiny † 22 ledna 1874 7 června – Johann Liebieg východočeský průmyslník † 16 července 1870 4 července – Josef Labický skladatel † 18 srpna 1881 17 srpna – Josef John lesník † 24 ledna 1871 ? – Josef Malý kněz a teolog † 7 října 1862 ? – Jan Čermák kněz a kanovník † 13 února 1880 ? – Anton Glasner starosta Znojma † 5 února 1871 Svět 21 ledna – Karel II Schwarzenberg rakouský politik a voják † 25 června 1858 26 ledna – Casimir Lefaucheux francouzský puškař † 9 srpna 1852 31 ledna – Nils Ericson švédský inženýr stavitel a voják † 8 září 1870 6 února – Charles Wheatstone britský vědec a vynálezce † 19 října 1875 9 února – Étienne Arago francouzský spisovatel a politik † 7 března 1892 14 února – Józef Bohdan Zaleski polský básník † 31 března 1886 15 února – Jean Jacques Alexis Uhrich francouzský vojenský velitel † 9 říjen 1886 20 února – Charles Auguste de Bériot belgický houslista a hudební skladatel † 8 dubna 1870 26 února – Victor Hugo francouzský básník a spisovatel † 22 květen 1885 27 března – Félix-Jacques Moulin francouzský fotograf † 12 prosince 1875 9 dubna – Elias Lönnrot finský spisovatel † 19 března1884 13 dubna – Leopold Fitzinger rakouský zoolog † 20 září 1884 16 dubna – François-Christophe-Edouard Kellermann francouzský státník † 2 října1868 6 května – Charles Nicholas Aubé francouzský lékař a entomolog † 15 října 1869 12 května – Henri Lacordaire francouzský dominikánský kněz † 21 listopadu 1861 14 května – Carlo Caccia Dominioni italský biskup † 6 října 1866 25 května – Johann Friedrich von Brandt německý přírodovědec † 15 července 1879 12 června – Harriet Martineauová anglická spisovatelka a socioložka † 27 června 1876 5 července – Pavel Nachimov ruský admirál † 12 července 1855 24 července – Alexandre Dumas starší francouzský spisovatel † 5 prosince1870 5 srpna – Niels Henrik Abel norský matematik † 6 dubna1829 25 srpna – Nikolaus Lenau rakouský básník † 22 srpna 1850 26 srpna – Ludwig Schwanthaler bavorský sochař † 14 listopadu 1848 19 září – Lajos Kossuth maďarský politik spisovatel a revolucionář † 20 března 1894 25 října – Richard Parkes Bonington anglický romantický krajinář † 23 září 1828 26 října – Michal I Portugalský portugalský vzdorokrál † 14 listopadu 1866 29 listopadu – Wilhelm Hauff německý spisovatel † 18 listopadu 1827 13 prosince – Joseph Hippolyte Guibert francouzský arcibiskup a kardinál † 8 července 1866 15 prosince – János Bolyai maďarský matematik † 27 ledna1860 17 prosince – František Karel Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda † 8 března1878 27 prosince – Thomas Fearnley norský malíř † 16 ledna 1842 neznámé datum – Daniel Block americký židovský aktivista † 1853 neznámé datum – Eugène Flachat francouzský stavitel železnic † 16 června 1873 neznámé datum – Husejn Gradaščević bosenský generál † 17 srpna 1834 neznámé datum – David Octavius Hill skotský malíř litograf a fotograf † 17 května 1870 neznámé datum – Ambroży Mieroszewski polský malíř † 1884 Úmrtí Česko 20 února – Jakub Teplý sochař a řezbář 24 července 1729 27 dubna – Josef Kramolín malíř 11 dubna 1730 3 června – Josef Adam Arco královehradecký biskup 27 ledna 1733 18 července – Jan Quirin Jahn malíř historik a teoretik umění 4 června 1739 4 srpna – Gotthard Pokorný varhaník a hudební skladatel 16 listopadu 1733 31 srpna – Václav Fortunát Durych filolog 28 září 1735 neznámé datum – Arnošt Vančura skladatel klavírista a dirigent v Rusku 1750 Svět 1 dubna – Joseph Duplessis francouzský malíř 22 září 1725 11 dubna – Juraj Papánek slovenský kněz a historik 1 dubna 1738 18 dubna – Erasmus Darwin anglický lékař filosof vynálezce a básník 12 prosince 1731 22 května – Martha Washingtonová manželka George Washingtona 2 června 1731 23 května – Ercole del Rio italský šachista 1723 22 července – Marie François Xavier Bichat francouzský anatom a fyziolog 14 listopadu 1771 19 září – Marie Luisa Neapolsko-Sicilská velkovévodkyně toskánská 27 července 1773 24 září – Alexandr Nikolajevič Radiščev ruský spisovatel filosof a revolucionář 31 srpna 1749 26 září – Jurij Vega slovinsko-rakouský generál matematik a fyzik 23 března 1754 9 října – Ferdinand Parmský parmský vévoda 20 ledna 1751 30 října – Charles Alexandre de Calonne francouzský ministr financí za vlády Ludvíka XVI 20 ledna 1734 2 prosince – Charles Leclerc d'Ostin francouzský generál 17 března 1772 Hlavy států České království – František I Svatá říše římská – František I Papež – Pius VII Království Velké Británie – Jiří III Francie – Napoleon Bonaparte jako první konzul Uherské království – František I Rakouské vévodství – František I Spojené státy americké – Thomas Jefferson Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1802 Krameriusovy císařské královské vlastenské noviny vyd Václav Matěj Kramerius — 1815 MDCCCXV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události probíhají napoleonské války 1803–1815 probíhá britsko-americká válka 1812–1815 probíhá Vídeňský kongres 1814–1815 10 dubna – erupce sopky Tambora 8 června – založení Německého spolku 18 června – bitva u Waterloo 9 června – ukončení Vídeňského kongresu 26 září – vznik Svaté aliance vyhlášení Spojeného království Nizozemského Holanďané postupují Kapskou kolonii Britům ;Česko 23 listopadu – zrušeno vybírání mostného na Karlově mostě< ref> Vědy a umění Francouzský fyziolog Francois Magendie vede komisi která zkoumá zda lze z masovitého gelovitého extraktu připravit výživnou potravinu pro hladovějící Francii Tento nápad neuspěl ale Magendie se zabýval dál zkoumáním látek obsahujících dusík které jak zjistil jsou pro živé tělo nepostradatelné Byly to bílkoviny Magendie se tak stal jedním ze zakladatelů „moderní vědy o výživě Britský vědec Peter Roget vynalezl logaritmické pravítko které umožňovalo počítání logaritmů což umožňovalo přímé umocňování a odmocňování ;Česko 24 září – mechanik pražské polytechniky Josef Božek předvedl v Královské oboře veřejnosti vůz poháněný parním strojem Narození Česko 2 ledna – Athanasius Bernhard opat kláštera v Oseku u Duchcova † 18 března 1875 3 ledna – Tomáš Vorbes český pedagog † 10 května 1888 21 ledna – Ernst Mayer poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Prachatic † 12 března 1891 23 ledna – Jiří Macourek český fagotista a hudební skladatel † po roce 1863 29 ledna – Beda Dudík kněz církevní historik † 18 ledna 1890 31 ledna – Martin Stelzer plzeňský stavitel † 3 srpna 1894 3 února – Matěj Mikšíček novinář sběratel lidové tvorby a spisovatel † 12 března 1892 8 března – Magdalena Hynková česká herečka † 9 dubna 1883 27 března – Josef Walter český pedagog † 16 června 1890 31 března – František Hajniš český básník † 27 prosince 1885 2 dubna – Alois Pravoslav Trojan český právník a politik † 9 února 1893 3 dubna – Vincenc Bradáč kněz odborník na církevní hudbu a politik † 9 února 1874 16 dubna – Josef Fischer lékař a český národní buditel † 11 července 1894 15 května – Alfred Skene brněnský starosta † 15 května 1887 29 května Antonín Jaroslav Vrťátko český spisovatel † 19 prosince 1892 Jan Malýpetr učitel a propagátor tělocviku † 31 ledna 1899 30 května – August Jakub Rott český podnikatel výrobce hudebních nástrojů † 30 června 1868 11 června – Antonín Porák český lékař a politik † 6 května 1892 19 července – František Alexandr Heber pražský kupec a amatérský historik † 29 července 1849 22 července – Josef Ehrenberger kněz a spisovatel † 7 února 1882 30 července – Karel Javůrek český malíř † 23 března 1909 12 srpna – Ferdinand Spiegel-Diesenberg moravský šlechtic velkostatkář a poslanec Moravského zemského sněmu † 23 července 1877 29 srpna – Franz Eduard Strache rakouský a český podnikatel novinář fotograf a politik † 22 ledna 1894 7 září – Jan Perner projektant a stavitel železnic † 10 září 1845 3 listopadu – František Tomáš Bratránek literární vědec a spisovatel † 2 srpna 1884 18 prosince – Jan Bělský český architekt a stavitel † 7 února 1880 Svět 9 ledna – Frederik Ferdinand Petersen dánský fotograf † 18 prosince 1898 11 ledna – John Alexander Macdonald první ministerský předseda Kanady † 6 června 1891 18 ledna – Konstantin von Tischendorf saský teolog † 7 prosince 1874 25 ledna – Bertha Wehnert-Beckmann německá fotografka † 6 prosince 1901 4 února – Josip Juraj Strossmayer chorvatský teolog spisovatel a politik † 8 května 1905 12 února – Sir John Retcliffe německý spisovatel Hermann Goedsch † 8 listopadu 1878 13 února Anna Ottendorfer německá filantropka a vydavatelka † 1 dubna 1884 Rufus Wilmot Griswold americký básník † 27 srpna 1857 23 února – Franz Antoine rakouský botanik a fotograf † 11 března 1886 5 března – Franz Anton Mesmer švýcarský lékař 23 května 1734 8 března – Jean-Delphin Alard francouzský houslista a hudební skladatel † 22 února 1888 15 března – John Heneage Jesse anglický historik † 7 července 1874 1 dubna – Otto von Bismarck německý kancléř † 30 července 1895 8 dubna – Andrew Graham irský astronom † 5 listopadu 1908 19 dubna – Johann von Wagner ministr zeměbrany Předlitavska † 1894 22 dubna – Wilhelm Peters německý přírodovědec † 20 dubna 1883 24 dubna – Anthony Trollope anglický romanopisec † 6 prosince 1882 12 května – Benjamin Brecknell Turner britský fotograf † 29 dubna1894 18 května – James Bicheno Francis anglický inženýr a vynálezce † 18 září 1892 1 června – Ota I Řecký řecký král † 26 července 1867 11 června – Julia Margaret Cameronová britská fotografka † 26 ledna 1879 18 června – Ludwig von der Tann-Rathsamhausen bavorský generál † 26 dubna 1881 4 července – Pavel Fedotov ruský malíř † 26 listopadu 1852 24 července – Arnaud Michel d'Abbadie francouzský cestovatel a kartograf † 18 listopadu 1893 1 srpna – Richard Henry Dana Jr americký právník politik a spisovatel † 6 ledna 1882 14 srpna – Alois Löcherer německý fotograf † 15 července 1862 16 srpna – Svatý Jan Bosco italský katolický kněz † 31 ledna 1888 31 srpna – Ernst Beyrich německý geolog a paleontolog † 9 července 1896 7 září – John McDouall Stuart skotský cestovatel † 5 června 1866 21 září – Paul Rudolf von Bilguer německý šachový mistr † 16 září 1840 29 září – Andreas Achenbach německý malíř † 1 dubna 1910 16 října – Franz Dittrich anatom patolog rektor univerzity v Erlangenu † 29 srpna 1859 27 října – Friedrich Karl Wunder německý litograf a fotograf † 30 prosince 1893 29 října – Ľudovít Štúr slovenský politik jazykovědec učitel spisovatel a novinář † 12 ledna 1856 31 října Andrew Jackson Downing americký zahradní architekt † 28 července 1852 Karl Theodor Wilhelm Weierstrass německý matematik † 19 února 1897 1 listopadu – Crawford Long americký lékař a farmakolog † 16 června 1878 2 listopadu – George Boole britský matematik † 8 prosince 1864 20 listopadu – Franz von John ministr války Rakouska-Uherska † 25 května 1876 3 prosince – Louis de Loménie francouzský spisovatel † 2 dubna 1878 8 prosince – Adolf von Menzel německý malíř † 9 února 1905 10 prosince – Ada Lady Lovelace anglická hraběnka † 27 listopadu 1852 21 prosince – Thomas Couture francouzský malíř † 30 března 1879 22 prosince Johann Jakob Bachofen švýcarský právník a historik † 25 prosince 1887 Marmaduke Wyvill anglický politik a šachový mistr † 29 června 1896 ? – James Valentine skotský fotograf † 1880 ? – Kazimierz Grocholski rakouský ministr pro haličské záležitosti † 10 prosince 1888 ? – Heinrich von Scholl ministr zeměbrany Předlitavska † 1879 Úmrtí ;Česko 8 dubna – Jakub Jan Ryba český hudební skladatel přelomu klasicismu a romantismu 26 října 1765 25 prosince – Josef Mader český právník a numismatik 8 září 1754 ;Svět 15 ledna – Lady Hamiltonová milenka admirála Horatio Nelsona 26 dubna 1765 31 ledna – Karolina Meineke manželka anglického krále Viléma IV 27 listopadu 1768 24 února – Robert Fulton americký vynálezce parníku 14 listopadu 1765 26 února – Fridrich Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský vojevůdce v rakouských službách 26 prosince 1737 26 dubna – Carsten Niebuhr německý zeměměřič a objevitel 17 března 1733 1 června – Louis Berthier francouzský napoleonský maršál 20 listopadu 1753 18 června – Guillaume Philibert Duhesme francouzský generál 7 července 1766 4 července – Eberhard August Wilhelm von Zimmermann německý geograf a zoolog 17 srpna 1743 5 července – Maxmilian von Merveldt rakouský generál a diplomat † 29 června 1770 2 srpna – Guillaume Marie Anne Brune francouzský napoleonský maršál 13 března 1763 19 srpna – Charles de la Bédoyére francouzský generál 17 dubna 1786 9 září – John Singleton Copley anglický malíř 3 července 1738 13 října – Joachim Murat král neapolský a sicilský maršál Francie 25 března 1767 22 října – Claude-Jacques Lecourbe francouzský generál 22 února 1759 7 prosince – Michel Ney francouzský napoleonský maršál 10 ledna 1769 23 prosince – Jan Potocki polský spisovatel historik a cestovatel 8 března 1761 ? – Lungtog Gjamccho 9 tibetský dalajlama 1806 Hlavy států Papež – Pius VII Království Velké Británie – Jiří III Francie – Ludvík XVIII – Napoleon I – Napoleon II – Ludvík XVIII Rakouské císařství – František I Varšavské vévodství – Friedrich August Saský Spojené státy americké – James Madison Odkazy Reference Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1815 Císařské královské vlastenské noviny založil Václav Matěj Kramerius — 1861 MDCCCLXI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události 26 února – Státní ministr Anton von Schmerling oktrojoval vyhlásil pro celé území Habsburské monarchie tzv Únorovou ústavu 17 března – Vznik Itálie – sjednocení městských států 8 dubna – Vydán protestantský patent kterým se protestantům v Habsburské monarchii dostalo po stránce právní plné náboženské rovnoprávnosti V Rusku je zrušeno nevolnictví První burza v Praze Začátek americké občanské války mezi Severem a Jihem Město Trutnov postiženo požárem koncem roku zemřeli při epidemii cholery portugalský král Petr V 11 listopadu a jeho dva mladší bratři infant Jan 27 prosince a infant Ferdinand 6 listopadu Vědy a umění V Německu byl objeven slavný „prapták Archaeopteryx dodnes považovaný za nejprimitivnějšího známého ptáka Byly objeveny chemické prvky thallium a rubidium První použitelný telefon sestrojil P Reis Jeho telefon poměrně dobře reprodukoval jednotlivé hlásky ale přenos řeči ještě nebyl kvalitní Narození Česko 4 ledna – Josef Kořínek mladší klasický filolog † 22 srpna 1924 8 ledna – Konstantin Bušek kreslíř řezbář a publicista † 8 listopadu 1938 9 ledna Hugo Rex lékař a univerzitní profesor † 13 srpna 1936 František Wald profesor fyzikální chemie rektor ČVUT † 19 října 1930 12 ledna Emanuel Kovář český lingvista a etnograf † 14 července 1898 Hanuš Kuffner český novinář spisovatel a vojenský historik † 21 května 1929 15 ledna – František Serafínský Procházka český redaktor básník a spisovatel † 28 ledna 1939 21 ledna – Zikmund Václav Halka-Ledóchowski kanovník olomoucké kapituly † 11 ledna 1944 22 ledna – Jan Bukáček senátní president u Nejvyššího soudu † 19 dubna 1940 23 ledna Jiří Stanislav Guth-Jarkovský předseda Československého olympijského výboru † 8 ledna 1943 František Černý český kontrabasista a skladatel † 3 září 1940 26 ledna – Pavla Moudrá spisovatelka a překladatelka † 10 září 1940 4 února – Kateřina Thomová zakladatelka žambereckého muzea † 5 května 1952 20 února – Jaroslav Palliardi moravský archeolog † 12 března 1922 24 února – Karel Černohorský poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Morašic † ? 4 března – František Ondrúšek český malíř † 3 dubna 1932 12 března – Josef Jan Frič zakladatel hvězdárny na Ondřejově † 10 září 1945 15 března – Augustin Němejc český malíř † 16 srpna 1938 23 března – Vácslav Havel český podnikatel a mecenáš † 6 září 1921 27 března – František Faktor český chemik † 23 října 1911 3 dubna – Jan Červenka prozaik dramatik básník a překladatel † 24 ledna 1908 7 dubna – Antonín Pikhart překladatel ze španělštiny a katalánštiny † 13 prosince 1909 24 dubna – Viktor Oliva český malíř a ilustrátor † 5 dubna 1928 5 května – Vít Grus pardubický měšťan † 25 října 1945 8 května – Bohuslav Franta československý politik † 24 dubna 1929 15 května Jan Vávra český divadelní herec † 19 listopadu 1932 Josef Švehla pedagog archeolog a spisovatel † 10 května 1934 20 května – Martin Zaus český varhanář † 19 ledna 1905 23 května – Otakar Bystřina český spisovatel † 18 července 1931 30 května Alois Škampa básník a spisovatel † 14 května 1907 Antonín Bílý prezident Nejvyššího soudu † 30 dubna 1940 31 května – Rudolf Inemann český herec a režisér † 12 listopadu 1907 1 června – Jan Evangelista Mitvalský český lékař-oftalmolog † 7 prosince 1899 30 června – Hynek Tomáš varhaník sbormistr a hudební skladatel † 17 května 1956 2 července – Kamil Henner rektor Univerzity Karlovy † 9 května 1928 6 července – Josef Kožíšek český básník a esperantista † 6 července 1933 18 července – František Zapletal biskup salonský a pomocný biskup pražský † 20 srpna 1935 1 srpna – Pavel Albieri česko-americký spisovatel † 21 října 1901 15 srpna – Josef Vyvlečka kněz papežský prelát umělecký historik † 8 ledna 1942 16 srpna – Alois Adlof kazatel Jednoty českobratrské † 25 března 1927 21 srpna – Michal Navrátil právník autor životopisných a místopisných publikací † 3 října 1931 26 srpna – Vincenc Drbohlav kněz vlastenec a spisovatel † 4 ledna 1937 9 září – Václav Řezníček spisovatel a novinář † 26 ledna 1924 20 září – František Mizera semilský pedagog a historik † 15 července 1924 21 září – Josef Scheiner právník tělovýchovný a veřejný činitel † 11 ledna 1932 23 září – Norbert František Drápalík opat kanonie premonstrátů v Nové Říši † 25 ledna 1920 3 října – František Drtina český filozof univerzitní profesor politik † 14 ledna 1925 7 října – Růžena Čechová česká spisovatelka † 5 července 1921 14 října – Alois Mrštík spisovatel a dramatik † 24 února 1925 17 října – Teodor Wallo československý politik † 18 října 1932 20 října – Bronislava Herbenová česká spisovatelka † 7 března 1942 26 října – Joža Uprka malíř a grafik † 12 ledna 1940 28 října – Rudolf Kříženecký český architekt † 12 března 1939 29 října – Josef Bartoš český hudební skladatel † 14 ledna 1924 16 listopadu Josef Friml autor mechanismu Třebechovického betlému † 28 září 1946 Václav Suk houslista dirigent a hudební skladatel † 12 ledna 1933 23 listopadu – Vladimír Hanačík československý ekonom a politik † 11 ledna 1954 27 listopadu – Ján Kovalik československý básník a politik † 8 března 1950 1 prosince Maxmilian Pilát československý politik † 16 prosince 1928 Maria Stona německy píšící spisovatelka † 30 března 1944 3 prosince – Franz Schreiter rakouský a český pedagog a politik † 31 prosince 1935 8 prosince – Johann Ulrich sedmý moravskoostravský starosta † 7 září 1920 30 prosince – Václav Chlumecký československý novinář a politik † 30 září 1944 ? – Karel Andrlík st český chemik † 1931 ? – Jan Grmela obecní tajemník Mariánských Hor † 1932 Svět 1 ledna – Marcellin Boule francouzský paleoantropolog a paleontolog † 4 července 1942 3 ledna Ernest Renshaw anglický tenista † 2 září 1899 William Renshaw anglický tenista † 12 srpna 1904 14 ledna – Mehmed VI poslední sultán Osmanské říše † 16 května 1926 26 ledna – Louis Anquetin francouzský malíř † 19 srpna 1932 27 ledna – Constantin Prezan rumunský generál † 27 srpna 1943 1 února – Emilio Pizzi italský skladatel † 27 listopadu 1940 2 února – Solomon R Guggenheim americký průmyslník a mecenáš † 3 listopadu 1949 5 února Bjarnat Krawc lužickosrbský hudební skladatel † 25 listopadu 1948 August von Parseval německý stavitel vzducholodí † 22 února 1942 6 února – Alexandr Krasilnikov vedoucí zahraničních oddělení carské Ochranky † ? 1931 8 února – Harry Ward Leonard americký elektrotechnik a vynálezce † 18 února 1915 10 února – Matija Murko slovinský literární historik † 11 února 1952 12 února Lou Andreas-Salomé německá spisovatelka a psycholožka † 5 února 1937 Frank Rinehart americký malíř a fotograf † 17 prosince 1928 15 února Charles Edouard Guillaume francouzsko-švýcarský fyzik nositel Nobelovy ceny † 13 června 1938 Halford Mackinder britský geograf † 6 března 1947 Alfred North Whitehead americký fyzik a matematik † 30 prosince 1947 25 února Me'ir Dizengoff starosta Tel Avivu † 23 září 1936 Rudolf Steiner rakouský filosof † 30 března 1925 26 února – Ferdinand I Bulharský bulharský car spisovatel botanik a filatelista † 10 září 1948 4 března – Curt von Bardeleben německý šachový mistr † 31 ledna 1924 8 března – Lina Jonn švédská průkopnice v oblasti fotografického průmyslu † 25 prosince 1896 24 března – Richard Weiskirchner ministr obchodu Předlitavska † 30 dubna 1926 8 dubna – Son Pjong-hui vůdcem korejské náboženské sekty Tonghak † 19 května 1922 23 dubna – Edmund Allenby britský maršál † 14 května 1936 26 dubna – Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten ministr války Rakouska-Uherska † 12 května 1921 6 května – Rabíndranáth Thákur bengálský básník † 7 srpna 1941 11 května – Frederick Russell Burnham americký spisovatel † 15 září 1947 14 května – Nikolaj Rysakov ruský revolucionář † 13 března 1881 16 května – H H Holmes americký sériový vrah † 7 května 1896 27 května – Karl von Leth ministr financí Předlitavska † 17 listopadu 1930 2 června – Helen Herron Taftová manželka 27 prezidenta USA Williama H Tafta † 22 května 1943 8 června – Karl Gölsdorf rakouský lokomotivní konstruktér † 18 března 1916 10 června – Pierre Duhem francouzský fyzik † 14 září 1916 12 června – Karl von Banhans ministr železnic Předlitavska † 15 července 1942 19 června – José Rizal národní hrdina Filipín † 30 prosince 1896 20 června – Frederick Hopkins anglický biochemik † 16 května 1947 22 června Jakob Gartner rakouský architekt † 15 dubna 1921 Maximilian von Spee německý admirál † 8 prosince 1914 13 července – Marie Anna Portugalská portugalská infantka a lucemburská velkovévodkyně † 31 července 1942 14 července – August Harambašić chorvatský básník a politik † 16 července 1911 19 července – August Stauda rakouský fotograf † 8 července 1928 21 července – Albert Hodges americký šachový mistr † 2 února 1944 1 srpna – Ivar Otto Bendixson švédský matematik † 29 listopadu 1935 3 srpna – Michel Verne francouzský spisovatel † 5 března 1925 6 srpna – Edith Rooseveltová manželka prezidenta USA Theodora Roosevelta † 30 září 1948 8 srpna – William Bateson britský genetik † 8 února 1926 11 srpna – Albert Boehringer německý chemik a podnikatel † 11 března 1939 26 srpna – Ceferino Gimenéz Malla španělský mučedník patron Romů † 8 srpna 1936 8 září – Percy John Heawood britský matematik † 24 ledna 1955 11 září Juhani Aho finský spisovatel † 8 srpna 1921 Erich von Falkenhayn německý generál † 8 dubna 1922 23 září Robert Bosch německý vynálezce a podnikatel † 12 března 1942 Draga Mašínová srbská královna † 29 května 1903 24 září – František Josef Battenberský princ z rodu Battenbergů † 31 července 1924 25 září – Guido Boggiani malíř a fotograf † 1901 28 září – Paul Boyer francouzský fotograf † 1908 9 října – Joseph Knaffl americký výtvarný a portrétní fotograf † 23 března 1938 10 října – Fridtjof Nansen norský průzkumník vědec a diplomat † 13 května 1930 11 října – Eille Norwood britský herec † 24 prosince 1948 12 října – Alexej Kaledin ruský carský generál † 29 ledna 1918 15 října – Alexander Neumann rakouský architekt † 16 června 1947 21 října – Charles van Lerberghe belgický spisovatel † 26 října 1907 29 října – Antoine Bourdelle francouzský sochař a malíř † 1 října 1929 2 listopadu – Maurice Blondel francouzský křesťanský filosof † 4 června 1949 6 listopadu – James Naismith vynálezce basketbalu † 28 listopadu 1939 10 listopadu – Robert Innes jihoafrický astronom † 13 března 1933 25 listopadu – József Rippl-Rónai maďarský malíř † 23 května 1927 30 listopadu Georgij Lvov předseda ruské prozatimní vlády † 7 března 1925 Ernst Rüdiger kníže von Starhemberg rakouský velkostatkář a politik † 16 listopadu 1927 5 prosince Konstantin Aleksejevič Korovin ruský malíř † 11 září 1939 Armando Diaz italský generál † 29 února 1928 8 prosince Aristide Maillol francouzský sochař a malíř † 27 září 1944 Georges Méliès francouzský filmový režisér † 21 ledna 1938 19 prosince – Italo Svevo italský spisovatel † 13 září 1928 20 prosince – Ivana Kobilca slovinská malířka † 4 prosince 1926 26 prosince – Emil Wiechert německý fyzik a seismolog † 19 března 1928 ? – Reginald Brooks-King velšský lukostřelec a olympionik † 19 září 1938 ? – Henry Gantt americký strojní inženýr † 23 října 1919 ? – Antoni Lange polský spisovatel † 17 března 1929 ? – Georgios Orphanidis řecký sportovní střelec olympijský vítěz † 1942 ? – Eugene de Salignac americký fotograf † 1943 ? – Gottlieb Schäffer německý fotograf † 1934 ? – Edith Watson kanadská fotografka † 1943 Úmrtí Česko 2 ledna – Fridrich Vilém IV pruský král 15 října 1795 12 ledna – Václav Hanka český spisovatel 10 června 1791 4 dubna – František Antonín Kolovrat šlechtic a rakouský státník 31 ledna 1778 3 května – Antonín Filip Heinrich český hudební skladatel 11 března 1781 6 června – Václav Rodomil Kramerius redaktor a překladatel 6 května 1792 26 června – Pavel Josef Šafařík český a slovenský spisovatel 13 května 1795 29 srpna – František Glaeser český hudební skladatel 19 dubna 1798 29 září – Vincenc Barták český hudební skladatel 7 února 1797 24 října – Václav Krolmus kněz sběratel lidové slovesnosti spisovatel a archeolog 3 října 1790 4 listopadu – Johann Reislin von Sonthausen německý lékař a pedagog činný v Olomouci 20 května 1784 28 listopadu – Robert Führer český varhaník a hudební skladatel 2 června 1807 3 prosince – Václav Josef Rosenkranz český obrozenecký skladatel 8 června 1797 13 prosince – Josef August Hecht lázeňský podnikatel a politik německé národnosti 20 dubna 1792 ? – Josef František Smetana přírodopisec a historik 1801 Svět 28 ledna – Henri Murger francouzský spisovatel 27 března 1822 12 února – Hippolyte Chelard francouzský skladatel 1 února 1789 27 února – Prosper Ludwig von Arenberg vévoda z Arenbergu 28 dubna 1785 10 března – Taras Ševčenko ukrajinský básník 9 března 1814 17 března – Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská saská princezna vévodkyně z Kentu matka britské královny Viktorie 17 srpna 1786 21 května – Evžen z Mazenodu francouzský katolický světec 1 srpna 1782 6 června – Camillo Benso Cavour první italský premiér 10 srpna 1810 7 června – Patrick Brontë britský kněz a básník 17 března 1777 25 června – Abdulmecid turecký sultán 25 dubna 1823 29 června – Elizabeth Barrettová-Browningová anglická básnířka 6 března 1806 15 července – Adam Jerzy Czartoryski polský šlechtic a politik 14 ledna 1770 19 července – Michele Tenore italský botanik 5 května 1780 25 července – Jonas Furrer první prezident Švýcarské konfederace 3 března 1805 25 října – Friedrich Carl von Savigny německý právník 21 ledna 1779 6 listopadu – portugalský infant Ferdinand 23 července 1846 zemřel na choleru 11 listopadu – portugalský král Petr V Portugalský 31 října 1838 14 listopadu – Antun Mihanović chorvatský básník 10 června 1796 29 listopadu – Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov ruský literární kritik a publicista 5 února 1836 14 prosince – Albert Sasko-Kobursko-Gothajský manžel britské královny Viktorie 26 srpna 1819 16 prosince – Heinrich Marschner německý skladatel 16 srpna 1795 21 listopadu – Henri Lacordaire francouzský dominikánský kněz 12 května 1802 27 prosince – portugalský infant Jan 16 března 1842 zemřel na choleru 28 prosince – Anton Stefan von Martini rakouský admirál 13 června 1792 ? – Utagawa Kunijoši japonský výtvarník 1798 ? – Luigi Sacchi italský fotograf 1805 Hlavy států České království – František Josef I Papež – Pius IX Království Velké Británie – Viktorie Francie – Napoleon III Uherské království – František Josef I Rakouské císařství – František Josef I Rusko – Alexandr II Nikolajevič Prusko – Fridrich Vilém IV Pruský Vilém I Pruský Osmanská říše – Abdulmecid Abdulaziz Španělsko – Izabela II Španělská Portugalsko – Petr V Portugalský Ludvík I Portugalský Dánsko – Frederik VII Švédsko – Karel XV Řecko – Ota I Řecký Belgie – Leopold I Belgický Itálie – Viktor Emanuel II od března USA – James Buchanan Abraham Lincoln Japonsko – Kómei Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1861 Národní listy — Pražské noviny — Časopis Musea království Českého — Lumír — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Světozor — Živa — Humoristické listy — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Bohemia deník pražských Němců — 1885 MDCCCLXXXV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem Události 21 únor – slavnostní otevření Washingtonova monumentu 28 až 31 prosinec – v Indii byl založen Indický národní kongres založen první český sbor baptistů Bratrská jednota baptistů Vědy a umění 6 červenec – Louis Pasteur poprvé očkoval proti vzteklině lidského pacienta pokousaného vzteklým psem Očkování bylo úspěšné 20 listopad Pražský hvězdář uherského původu Ladislaus Weinek jako první na světě vyfotografoval meteor Karl Benz představil první automobil Byly objeveny chemické prvky praseodym a neodym C F Benz vynalezl benzínový motor s elektrickým zapalováním 1885 1887 První významné objevy propagátora střídavého proudu N Tesly umožňující přenos elektrické energie Narození Česko 1 ledna – Karel Kügler český operní pěvec–tenorista herec režisér † 4 listopadu 1950 3 ledna – Hanuš Ringhoffer průmyslník z rodiny Ringhofferů † prosinec 1946 5 ledna – Bedřich Jerie evangelický farář a spisovatel † 27 října 1965 9 ledna – Karel V Rypáček český novinář a překladatel † 11 března 1957 10 ledna – Antonín Rýdl český herec a divadelní režisér † 3 března 1960 13 ledna – Josef Štětka komunistický politik † 24 října 1963 17 ledna – Jaroslav Kratochvíl český spisovatel † 20 března 1945 20 ledna – Vincenc Šťastný hudební skladatel klavírní virtuos a pedagog † 26 ledna 1971 22 ledna – Alois Štůla poslanec Národního shromáždění ČSR první náměstek primátora hlavního města Prahy † 26 srpna 1941 31 ledna – Luisa Landová-Štychová novinářka popularizátorka vědy feministka a politička † 31 srpna 1969 7 února – Hanuš Zápal český architekt † 28 listopadu 1964 12 února Josef Juran komunistický politik † 26 prosince 1963 Josef Wenig český malíř jevištní a kostýmní výtvarník † 8 září 1939 Viktor Nikodem malíř výtvarný kritik a legionář † 20 února 1958 20 února – Zdenka Baldová česká herečka † 26 září 1958 28 února – Josef Černý ministr vnitra Československa † 7 prosince 1971 1 března – Jindřich Praveček pedagog dirigent a skladatel † 11 února 1969 16 března – Josef Tříška český malíř † 16 května 1967 17 března – Eduard Reich čs ministr zemědělství † 24 května 1943 23 března – Tecellin Jaksch 43 opat vyšebrodského kláštera † 23 května 1954 25 března – Jan Slavík český historik a archivář † 9 května 1978 31 března – Václav Vilém Štech český historik umění † 24 června 1974 1 dubna Ignác Arnož český katolický biskup a misionář † 26 února 1950 Arnošt Bass pedagog překladatel a publicista † 1943 2 dubna – František Taufer moravský básník a prozaik † 22 července 1915 10 dubna – Anton Gebert kanovník u katedrály sv Víta v Praze † 18 května 1942 11 dubna – Hugo Vojta český generál † 28 září 1941 14 dubna – Ján Halla slovenský básník a československý meziválečný politik † 26 května 1955 20 dubna – Gustav Peters spisovatel poslanec Národního shromáždění ČSR † 1959 21 dubna – Bedřich Beneš Buchlovan spisovatel a překladatel † 9 září 1953 23 dubna – Otakar Husák československý generál legionář a ministr obrany † 12 června 1964 24 dubna – Jan Eisner český archeolog † 2 května 1967 29 dubna – Egon Erwin Kisch novinář a spisovatel † 31 března 1948 7 května – Josef Heger katolický teolog překladatel Bible † 6 ledna 1952 10 května – Marie Záhořová-Němcová česká pedagožka vnučka Boženy Němcové † 21 května 1930 14 května – Arthur Breisky český prozaik a překladatel † 10 července 1910 26 května – Jan Opočenský československý diplomat a historik † 4 ledna 1961 31 května – Evžen Čihák český průkopník letectví † 8 května 1958 5 června – František Pospíšil etnograf a muzejník † 24 dubna 1958 10 června – Vojtěch Šíp český sochař † 3 května 1931 13 června – Antonín Ausobský český architekt † 13 června 1957 17 června – Vratislav Nechleba český malíř † 26 července 1965 24 června – Karel Truksa český architekt † ? 26 června František Kadeřávek matematik rektor Českého vysokého učení technického † 9 února 1961 Antonie Nedošinská česká herečka † 17 července 1950 6 července – Jan Fleischmann právník hokejista a sportovní funkcionář † 23 září 1939 7 července – Metoděj Řihák první československý provinciál Tovaryšstva Ježíšova † 26 ledna 1934 10 července – Method Kaláb český grafik ilustrátor bibliofilský specialista † 17 listopadu 1963 14 července – Ernst Eckert spisovatel podnikatel a československý politik německé národnosti † 23 září 1952 15 července – Jindřich Veselý loutkářský badatel a autor loutkových her † 19 září 1939 16 července – Hana Benešová manželka prezidenta Edvarda Beneše † 2 prosince 1974 24 července – Karel Loevenstein český průmyslník a manažer † 2 února 1938 29 července – Emil Artur Longen dramatik režisér herec scenárista spisovatel a malíř † 24 dubna 1936 30 července – František Chvalkovský politik a diplomat † 25 února 1945 3 srpna – Vilém Kvasnička český architekt † 26 listopadu 1969 16 srpna Karel Václav Petřík československý generál † 8 července 1957 Karel Rychlík český matematik † 28 května 1968 23 srpna – Stanislav Ondříček houslista a hudební pedagog † 16 července 1953 24 srpna – Václav Špála český malíř † 12 nebo 13 května 1946 27 srpna – Jan Křtitel Voves varhaník a hudební skladatel † 10 října 1945 30 srpna – Otakar Sedloň český malíř † 18 října 1973 2 září – Jaromír Sedláček děkanem právnické fakulty v Brně † 12 dubna 1945 18 září – Metoděj Kubáň kněz generál československé armádní duchovní správy † 5 března 1942 5 října – Slavomil Ctibor Daněk teolog vysokoškolský pedagog † 23 února 1946 8 října – Vladimír Jiří Rott pražský obchodník † 22 listopadu 1965 11 října – Václav Vrbata tragicky zemřelý lyžař † 24 března 1913 12 října – Marie Blažková česká filmová herečka † 29 prosince 1975 17 října – Josef Mareš poslanec a starosta Znojma † 12 dubna 1945 18 října – Josef Resl plzeňský arcibiskupský vikář † 3 března 1967 24 října – Karel Handzel autor povídek z ostravského prostředí překladatel † 11 dubna 1948 1 listopadu – František Zavřel spisovatel a dramatik † 4 prosince 1947 5 listopadu – Karel Hugo Hilar spisoatel a divadelní režisér † 6 března 1935 13 listopadu – Václav Rabas český malíř † 26 října 1954 20 listopadu – Bohumil Holý učitel stenograf a autor všeslovanštiny † 3 dubna 1947 1 prosince – Sidonie Nádherná česká mecenáška a organizátorka kulturního života † 30 září 1950 4 prosince – Bohumír Kozák český architekt † 1 dubna 1978 7 prosince – Ctibor Malý fotbalista a lední hokejista † 8 ledna 1968 8 prosince – Marie Janků-Sandtnerová učitelka autorka kuchařských příruček † 21 února 1946 13 prosince Alois Richard Nykl český lingvista † 5 prosince 1958 Rudolf Weiser český německy hovořící architekt † 1968 16 prosince – František Bílek český hipolog † 29 března 1972 21 prosince – Karel Konvalinka hudební skladatel pedagog a dirigent † 28 října 1970 27 prosince – Pavel Dědeček dirigent sbormistr a skladatel † 23 listopadu 1954 ? – Kamil Berdych český anarchistický básník † 1914 Svět 9 ledna – Charles Bacon americký běžec olympijský vítěz v běhu na 400 metrů překážek † 15 listopadu 1968 17 ledna – Nikolaus von Falkenhorst německý generál Wehrmachtu † 18 června 1968 21 ledna – Umberto Nobile italský generál vzduchoplavec konstruktér a objevitel † 30 července 1978 27 ledna Eduard Künneke německý operetní skladatel † 27 října 1953 Cecil von Renthe-Fink německý diplomat † 22 srpna 1964 30 ledna – Hana Gregorová slovenská spisovatelka † 11 prosince 1958 31 ledna – Einar Erici švédský lékař varhanář a fotograf † 10 listopadu 1965 2 února – Michail Frunze sovětský politik a vojenský velitel † 31 října 1925 3 února – Camille Arambourg francouzský vertebrátní paleontolog † 19 listopadu 1969 7 února – Sinclair Lewis americký spisovatel Nobelova cena za literaturu † 10 ledna 1951 9 února – Alban Berg rakouský hudební skladatel † 24 prosince 1935 10 února – Josef Weingartner německý kněz a historik umění † 11 května 1957 12 února – Julius Streicher německý nacistický politik antisemita † 16 října 1946 13 února – Bess Trumanová manželka 33 prezidenta USA Harry S Trumana † 18 října 1982 17 února – Romano Guardini německý filosof † 1 října 1968 18 února – Henri Laurens francouzský sochař grafik a ilustrátor † 5 května 1954 22 února – Alexandra Kimová korejská komunistická revolucionářka † 16 září 1918 24 února Chester Nimitz nejvyšší velitel amerického vojenského námořnictva † 20 února 1966 Stanisław Ignacy Witkiewicz polský dramatik spisovatel malíř a fotograf † 18 září 1939 25 února – Alice z Battenbergu matka Filipa Mountbattena manžela britské královny Alžběty II † 5 prosince 1969 14 března – Hendrik Sartov dánský fotograf a kameraman † 21 března 1970 16 března – Alfred Wiener německý bojovník proti antisemitismu a rasismu † 4 února 1964 17 března Ralph Rose americký trojnásobný olympijský vítěz ve vrhu koulí † 16 října 1913 Henry Taylor britský plavec trojnásobný olympijský vítěz † 28 února 1951 23 března Yves Le Prieur korvetní kapitán francouzského námořnictva a vynálezce † 1 června 1963 Arthur Benda německý fotograf † 7 září 1969 24 března Juozas Balčikonis litevský lexikograf † 5 února 1969 Charles Daniels americký plavec olympijský vítěz † 8 srpna 1973 25 března – Mateiu Ion Caragiale rumunský spisovatel † 17 ledna 1936 29 března – Dezső Kosztolányi maďarský spisovatel † 3 listopadu 1936 1 dubna – Wallace Beery americký herec † 15 dubna 1949 2 dubna – Jekatěrina Svanidzeová první manželka Josifa Stalina † 5 prosince 1907 8 dubna – Alfred Cheney Johnston americký fotograf † 17 dubna 1971 10 dubna – Christian Hansen generál Wehrmachtu † 7 srpna 1972 12 dubna – Hermann Hoth generálplukovník Wehrmachtu † 26 ledna 1971 13 dubna – György Lukács maďarský marxistický filosof a literární kritik † 4 června 1971 15 dubna – Tadeusz Kutrzeba polský divizní generál † 8 ledna 1947 17 dubna Karen Blixenová dánská spisovatelka † 7 září 1962 Vladimír Roy slovenský básník a překladatel † 6 února 1936 25 dubna – Semjon Michajlovič Buďonnyj sovětský vojevůdce a legendární hrdina † 26 října 1973 26 dubna – Carl Einstein německý historik umění spisovatel † 5 července 1940 30 duben – Luigi Russolo italský malíř a kritik umění experimentální hudby † 4 února 1947 14 května – Otto Klemperer německý dirigent a hudební skladatel † 6 července 1973 22 května – Tadeusz Michejda polský architekt † 18 února 1955 24 května – Pavel Blaschke německý hudební skladatel † 10 března 1969 26 května – Maurice Dekobra francouzský spisovatel † 1 června 1973 31 května Alois Hudal rakouský katolický biskup pomáhal uprchnout nacistickým zločincům † 13 května 1963 Alter Kacyzne židovský spisovatel a fotograf † 7 července 1941 3 června – Jakov Sverdlov bolševický stranický předák † 16 března 1919 7 června – Fletcher Steele americký krajinářský architekt † 16 července 1971 24 června – Alexandr Jakovlevič Tairov ruský herec a režisér † 25 září 1950 30 června – Viktor Schauberger rakouský myslivec přírodovědec vynálezce a filozof † 25 září 1958 8 července – Ernst Bloch německý filosof † 4 srpna 1977 19 července – Aristides Sousa Mendes portugalský šlechtic a diplomat † 3 dubna 1954 26 července Jarosław Kaczmarczyk rusínský politik právník a prezident Lemko-rusínské republiky † 1944 André Maurois francouzský spisovatel † 9 října 1967 29 července – Theda Bara americká herečka † 5 dubna 1955 1 srpna – George de Hevesy maďarský radiochemik Nobelova cena za chemii † 5 července 1966 15 srpna – Sergej Kavtaradze gruzínský politik novinář a diplomat † 17 října 1971 18 srpna – Timothy Ahearne irský olympijský vítěz v trojskoku † listopad 1968 22 srpna – Erich von Stroheim rakouský filmový režisér a herec † 12 května 1957 26 srpna – Jules Romains francouzský spisovatel † 14 srpna 1972 30 srpna – Fridrich Weinwurm slovenský architekt † 1942 10 září – Lauri Kettunen finský filolog † 26 února 1963 11 září – David Herbert Lawrence britský spisovatel † 2 března 1930 12 září – Heinrich Hoffmann německý fotograf a tvůrce nacistické propagandy † 16 prosince 1957 15 září – Heinrich Hanselmann švýcarský defektolog † 29 února 1961 16 září – Karen Horneyová americká psycholožka a psychiatrička † 4 prosince 1952 18 září – Michal Buzalka slovenský teolog a biskup † 7 prosince 1961 22 září Erik Gunnar Asplund švédský architekt † 20 října 1940 Ben Chifley premiér Austrálie † 13 června 1951 28 září – Emil Väre finský zápasník olympijský vítěz † 31 ledna 1974 7 října – Niels Bohr dánský fyzik † 18 listopadu 1962 11 října – François Mauriac francouzský spisovatel Nobelova cena za literaturu † 1 září 1970 15 října – Frank Hurley australský fotograf † 16 ledna 1962 16 října – Dorando Pietri italský maratónec † 7 února 1942 24 října Ernest Claes vlámský spisovatel † 2 září 1968 Rachel Kacnelsonová-Šazarová manželka izraelského prezidenta Zalmana Šazara literární kritička † 11 srpna 1975 28 října – Per Albin Hansson premiér Švédska † 6 října 1946 29 října – Lajos Tihanyi maďarský a francouzský malíř † 11 června 1938 30 října – Ezra Pound americký básník † 1 listopadu 1972 31 října – Karl Radek sovětský komunistický politik † 19 května 1939 1 listopadu – Anton Flettner německý letecký konstruktér † 29 prosince 1961 5 listopadu – Will Durant americký historik a filozof † 7 listopadu 1981 7 listopadu Frank Knight americký ekonom † 15 dubna 1972 Sabina Spielrein ruská lékařka psychoanalytička † 12 srpna 1942 8 listopadu – Tomojuki Jamašita japonský generál † 23 února 1946 9 listopadu Velemir Chlebnikov ruský básník a dramatik † 28 června 1922 Hermann Weyl německý matematik teoretický fyzik a filosof † 8 prosince 1955 11 listopadu – George S Patton americký čtyřhvězdičkový generál † 21 prosince 1945 15 listopadu – Frederick Handley Page britský letecký konstruktér a podnikatel † 21 dubna 1962 19 listopadu – Kazimierz Sosnkowski polský generál ministr obrany † 11 října 1969 22 listopadu Valér Ferenczy maďarský malíř † 23 prosince 1954 Michał Nawka lužickosrbský spisovatel † 16 března 1968 24 listopadu – Christian Wirth německý SS Sturmbannführer † 26 května 1944 26 listopadu – Heinrich Brüning německý říšský kancléř † 30 března 1970 27 listopadu – Liviu Rebreanu rumunský spisovatel † 1 září 1944 30 listopadu – Albert Kesselring německý polní maršál † 16 července 1960 2 prosince – George Richards Minot americký lékař Nobelova cena za fyziologii a medicínu † 25 února 1950 5 prosince – Andrej Kavuljak slovenský historik a lesní inženýr † 30 května 1952 19 prosince – Joe King Oliver americký jazzový hudebník † 10 dubna 1938 23 prosince – Dobrivoje Božić srbský inženýr a vynálezce † 13 října 1967 28 prosince – Vladimir Tatlin ruský malíř sochař architekt scénograf a průmyslový výtvarník † 31 května 1953 29 prosince – Roman Fjodorovič Ungern von Sternberg ruský vojenský důstojník baltskoněmeckého původu zvaný Šílený Baron † 15 září 1921 ? – Theo Brün německý malíř † 1981 ? – Allen Roy Evans kanadský spisovatel † 1965 ? – Nikifor Grigorjev ukrajinský válečník † 27 července 1919 ? – Marie Nikiforová vůdkyně ukrajinských partyzánů † 1919 ? – Oskar Guttmann německý hudební skladatel † 1943 Úmrtí Česko 8 února – Jan Nepomuk František Desolda český kněz a obrozenec 10 září 1811 21 února – Václav Šubert český reformovaný kazatel 9 července 1825 7 března – Jakub Malý český buditel a spisovatel 4 srpna 1811 27 března – Bedřich Schwarzenberg arcibiskup v Salzburgu a v Praze 6 dubna 1809 16 dubna – Josef Müller varhaník a hudební skladatel 17 února 1817 25 dubna – Antonín Zvěřina poslanec Českého zemského sněmu starosta Jičína 8 října 1811 5 května – František Šimáček český novinář a nakladatel 2 prosince 1834 8 května – Pavel Křížkovský český hudební skladatel a sbormistr 9 ledna 1820 23 května – Vendelín Grünwald český právník a politik 19 října 1812 29 září – Karel Feistmantel český geolog a paleontolog 14 února 1819 3 října – Franz Pauly rakouský klasický filolog ředitel gymnázia v Praze 5 března 1827 14 října – Benedikt Roezl český cestovatel zahradník a botanik 13 srpna 1823 20 října – Adolf Průcha český varhaník a hudební skladatel 16 června 1837 28 října – Jakub Škoda český pedagog překladatel a komunální politik 10 dubna 1835 6 listopadu – Jiří Czarda český lékař první český otolog 15 května 1851 27 prosince – František Hajniš český básník 31 března 1815 Svět 5 ledna Adolf Daniel kníže z Auerspergu ministerský předseda Předlitavska 21 července 1821 Peter Christen Asbjørnsen norský spisovatel 15 ledna 1812 11 ledna – Rodolphe Bresdin francouzský grafik 12 srpna 1822 13 ledna – Schuyler Colfax americký politik 23 března 1823 16 ledna – Edmond About francouzský spisovatel 14 února 1828 26 ledna – Charles George Gordon britský armádní důstojník 28 ledna 1833 1 února Sidney Gilchrist Thomas anglický chemik metalurg a vynálezce 16 dubna 1850 Henri Dupuy de Lôme francouzský stavitel lodí 15 října 1816 16 března – Alexander Julius Schindler rakouský spisovatel a politik 26 září 1818 23 března – Platt Adams americký olympijský vítěz ve skoku do výšky z místa † 27 února 1961 30 března – Ludvík z Casorie italský římskokatolický kněz blahoslavený 11 března 1814 2 dubna – Anton Forgách rakouský vysoký státní úředník a politik 6 března 1819 18 dubna Marc Monnier švýcarský spisovatel 7 prosince 1827 Rudolf Eitelberger rakouský historik výtvarného umění 17 dubna 1817 30 dubna – Jens Peter Jacobsen dánský spisovatel básník a přírodovědec 7 dubna 1847 1 května – Johann Heinrich Christian Schubart německý klasický filolog 28 února 1800 3 května – Alexandr Karađorđević srbský kníže 11 října 1806 5 května – Konstantin Kavelin ruský filozof a historik 4 listopadu 1818 11 května – Ferdinand Hiller německý hudební skladatel 24 října 1811 18 května – Alphonse de Neuville francouzský malíř 31 května 1835 21 května – Gavriil Jakimovič Lomakin ruský sborový dirigent hudebník a skladatel 6 dubna 1812 22 května – Victor Hugo francouzský básník 1802 2 června Karel Anton von Hohenzollern-Sigmaringen německý kníže a politik 7 září 1811 Maximilián Maria Thurn-Taxis kníže Thurn-Taxis 1862 7 června – Richard Beard anglický fotograf a podnikatel 22 prosince 1801 22 června – Al-Mahdí súdánský vládce a islámský reformátor 12 srpna 1845 14 července – Ernest Hello francouzský katolický spisovatel překladatel a filosof 4 listopadu 1828 15 července – Rosalía de Castro spisovatelka píšící v galicijštině 24 února 1837 23 července – Ulysses Simpson Grant 18 prezident Spojených států amerických 27 dubna 1822 29 srpna – Bernhard Horwitz britský šachový mistr 10 května 1807 5 září – Walter B Woodbury britský fotograf a vynálezce 26 června 1834 14 září – Gustav Becker německý hodinář 2 května 1819 23 září – Carl Spitzweg německý malíř 5 února 1808 3 října – Franz Pauly rakouský klasický filolog 5 března 1827 22 října – Pavol Dobšinský slovenský kněz folklorista básník a spisovatel 16 března 1828 24 října – Leopold Friedrich von Hofmann ministr financí Rakouska-Uherska 4 května 1822 7 listopadu – Nikolaj Jakovlevič Danilevskij ruský filozof biolog a historik 28 listopadu 1822 16 listopadu – Louis Riel kanadský politik 22 října 1844 25 listopadu Thomas A Hendricks americký politik a právník 7 září 1819 Alfons XII španělský král z rodu Bourbonů 28 listopadu 1857 8 prosince – Stephan von Jovanovič rakouský vojenský velitel 5 ledna 1828 14 prosince – Ernst Falkbeer rakouský šachový mistr 27 června 1819 15 prosince – Ferdinand II Portugalský portugalský král 29 října 1816 25 prosince – Eugène Emmanuel Amaury Duval francouzský malíř 16 dubna 1808 26 prosince – Julius Anton Glaser ministr spravedlnosti Předlitavska 19 března 1831 ? – Félix Bonfils francouzský fotograf 8 března 1831 Hlavy států České království – František Josef I Papež – Lev XIII Království Velké Británie – Viktorie Francouzské království – Uherské království – František Josef I Rakouské císařství – František Josef I Japonsko – Meidži Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1885 Národní listy — Národní politika — Pražský deník — Moravská orlice Brno — Opavský Týdenník — Budivoj České Budějovice — odkaz vede na přehled ročníků Květy — Časopis Musea království Českého — Lumír — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Světozor — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Zlatá Praha — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Vesmír — Osvěta red Václav Vlček — Humoristické listy — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Paleček humor — Říšský zákoník česká verze — 1991 MCMXCI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Československo 1 ledna byla zavedena vnitřní směnitelnost Československé koruny současně se liberalizoval zahraniční i vnitřní obchod – byla zavedena volná cenotvorba 26–27 ledna – Prvními veřejnými aukcemi byla zahájena malá privatizace 15 února – Nejvyšší představitelé ČSFR Polska a Maďarska podepsali v maďarském Visegrádu dohodu o spolupráci a koordinaci kroků k evropské integraci těchto původních členských států Varšavské smlouvy 3 března – proběhlo československé Sčítání lidu domů a bytů 1991 Poprvé od sčítání v roce 1950 obsahovalo také otázky týkající se náboženského vyznání občanů Akci provedl Federální statistický úřad ČSFR Na území ČR bylo zjištěno 10 302 215 obyvatel na území SR 5 274 335 obyvatel celkem v ČSFR tedy 15 576 550 obyvatel 14 března – Při oslavách 52 výročí vzniku fašistického Slovenského státu byl napaden prezident Václav Havel 1 dubna proběhla premiéra Troškovy trilogie Slunce seno erotika 5 dubna – podnikatel Aleš Katovský byl zavražděn gangem Orlických vrahů duben – vznikl Národní park Šumava 20–21 dubna – V Praze byla ustanovena Občanská demokratická strana Jejím předsedou byl zvolen Václav Klaus 30 dubna – sjel z pásu poslední Trabant 15 května – 28 října proběhla na pražském Výstavišti Všeobecná československá výstava v Praze 6 června společnost AHOLD Czech Republic as otevřela v Jihlavě první supermarket Mana v České republice 21 června – Byl zahájen poslední transport sovětských okupačních vojsk z Československa 1 července byla v Černínském paláci v Praze rozpuštěna Varšavská smlouva Příslušný protokol byl podepsán zástupci vlád šesti zbývajících členů paktu tedy zástupci Moskvy Varšavy Budapeště Bukureště Sofie a Prahy 1 července byl nařízením vlády ČR č 164 1991 Sb vyhlášen Národní park Podyjí 13 srpna – založena Union banka 28 září – založena Západočeská univerzita v Plzni sloučením Vysoké školy strojní a elektrotechnické a Pedagogické fakulty 4 října – Federální shromáždění přijalo tzv „velký lustrační zákon který upravoval morální způsobilost osob k výkonu určitých rozhodujících veřejných funkcí 23 listopadu – šest vězňů uprchlo z Leopoldova Svět 16 leden – V Iráku zahájena operace Pouštní bouře 17 leden – Byl korunován Norským králem Harald V 4 dubna – Ukončena výroba Trabantu 11 a 601 od dubna do prosince 1991 se od Sovětského svazu oddělují jeho republiky vyhlášením samostatnosti 10 srpna – 15 srpna proběhly Světové dny mládeže v Čenstochové 19 srpna – 21 srpna Srpnový puč pokus o státní převrat v Sovětském svazu 9 září – Tádžikistán získal nezávislost na Sovětském svazu prosinec – V KLDR otevřena po vzoru Číny tzv Zvláštní ekonomická zóna 31 prosinec – přestal existovat Svaz sovětských socialistických republik Jeho nástupnickou organizací se stalo Společenství nezávislých států SNS Bez přesného data v České republice se začíná šířit plzák španělský Byly vyrobeny dva prototypy elektrické jednotky 470 používané v provozu českých drah míra inflace v České republice dosáhla 566% společnost AHOLD Czech Republic as začala provozovat supermarkety Mana nyní Albert Vědy a umění 24 září – Grungeová skupina Nirvana vydala své nejslavnější album Nevermind obsahující píseň Smells Like Teen Spirit Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Pierre-Gilles de Gennes Nobelova cena za chemii – Richard R Ernst Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Erwin Neher Bert Sakmann Nobelova cena za literaturu – Nadine Gordimerová Nobelova cena míru – Aun Schan Su Ťij Nobelova cena za ekonomii – Ronald H Coase Narození 16 února – Alexandra Lucemburská lucemburská princezna 2 března – Michael Špaček český motokrosový jezdec † 12 října 2009 15 duben – Kateřina Lebedová přední česká grafička říjen – Khágendra Thapa Magar nejmenší muž na světě 24 prosince – Louis William Tomlinson zpěvák skupiny One Direction Úmrtí Česko 1 ledna – Jan Lauschmann chemik a fotograf 1 dubna 1901 7 ledna Augustin Podolák biskup Starokatolické církve 24 června 1912 Jan Evangelista Urban teolog a filosof 20 února 1901 8 ledna – Jiřina Salačová zpěvačka 14 května 1920 11 ledna – Marie Provazníková náčelnice Sokola emigrantka 24 října 1890 12 ledna – Eduard Ingriš český hudební skladatel dirigent a fotograf 11 února 1905 17 ledna – Vladimír Skalička český jazykovědec a polyglot 19 srpna 1909 19 ledna – Františka Pecháčková česká spisovatelka 1 srpna 1904 20 ledna – Ludvika Smrčková sklářská výtvarnice grafička a malířka 24 února 1903 1 února – Vratislav Grégr profesor kvasné chemie a biotechnologie VŠCHT 28 října 1914 5 února – Vlastimil Havlíček československý fotbalový reprezentant 12 července 1924 11 února – Bohumil Kudrna český kanoista 15 března 1920 17 února – Miroslav Macháček herec a divadelní režisér 8 května 1922 22 února – Ladislav Fialka herec-mim 22 září 1931 7 března – Josef Páleníček klavírní virtuos a hudební skladatel 19 července 1914 22 března – Ladislav Karoušek český výtvarník 17 září 1926 26 března – Karel Burkert československý fotbalový reprezentant 1 prosince 1909 5 dubna Antonín Bradáč československý fotbalový reprezentant 7 srpna 1920 Jiří Mucha prozaik publicista a scenárista 12 března 1915 6 dubna – Karel Misař spisovatel redaktor vychovatel a dramaturg 30 září 1934 26 května – Konrád Babraj sochař 22 dubna 1921 29 května – Jindřich Krejča malíř vědecký ilustrátor 4 dubna 1920 30 května – Josef Stehlík stíhací pilot 26 března 1915 31 května – Boleslav Bárta moravský psycholog a politik 1929 15 června Vilém Reichmann fotograf 25 dubna 1909 Bohumil Šťastný fotoreportér 15 června 1905 František Jiroudek malíř grafik scénický výtvarník 17 února 1914 16 června – Adina Mandlová česká herečka 28 ledna 1910 18 června – Zdeněk Pluhař spisovatel 16 května 1913 26 června – Vlasta Fabianová herečka 29 června 1912 29 června – Vladimír Leraus divadelní a filmový herec 28 července 1905 30 června – Karel Biňovec český spisovatel žurnalista a disident 23 října 1924 4 července – Bohumil Šimonovský kněz politický vězeň 19 září 1913 7 července – Franta Kocourek brněnský bavič silák a herec 21 února 1947 9 července – Petr Sadecký publicista teoretik výtvarného umění a mystifikátor 4 ledna 1943 11 července – Felix Zbořil voják a politický vězeň komunistického režimu 9 ledna 1916 17 července – Mirko Paráček sprinter 13 srpna 1920 18 července – František Pošta kontrabasista 22 srpna 1919 30 července – Jiří Strniště český dirigent a hudební skladatel 24 dubna 1914 7 srpna – František Ferda kněz a léčitel 31 března 1915 10 srpna – Josef Machovský-Vrbka voják a příslušník výsadku Potash 30 září 1917 13 srpna – Vilibald Bezdíček vysokoškolský pedagog politik ministr 12 listopadu 1906 1 září – František Weber generálmajor letectva Wing Commander RAF 28 února 1908 2 září – František Hanus herec a divadelní režisér 12 května 1916 9 září – Viktor Tegelhoff československý fotbalový reprezentant 22 prosince 1918 14 září – František Vaňák 13 arcibiskup olomoucký 28 června 1916 16 září Jiří Cvetler právní historik papyrolog a slavista 4 února 1902 Arnošt Faltýnek herec 8 ledna 1906 4 října – Zdeněk Kaňák český dirigent sbormistr a pedagog 4 října 1910 14 října – Ladislav Báča vlastivědný pracovník 24 června 1908 31 října – Ella Šárková herečka 23 září 1906 5 listopadu – Jan Lebeda katolický kněz a biskup 23 dubna 1913 8 listopadu – František Husák český herec 24 května 1936 9 listopadu – Jana Dítětová česká herečka 7 října 1926 10 listopadu – Eva Bosáková sportovní gymnastka olympijská vítězka 18 prosince 1931 13 listopadu – Rudolf Turek historik a archeolog 20 června 1910 18 listopadu – Gustáv Husák československy prezident 1913 27 listopadu – Vilém Flusser český filozof 20 května 1920 30 listopadu – Ján Papánek československý diplomat 24 října 1896 3 prosince – Václav Hudeček divadelní režisér 21 února 1929 10 prosince Josef Macek historik a politik 8 dubna 1922 Kamila Značkovská-Neumannová překladatelka 25 září 1900 22 prosince – Ernst Křenek americký hudební skladatel a pedagog českého původu 23 srpna 1900 23 prosince – Bořivoj Zeman režisér a scenárista 6 března 1912 25 prosince – Petr Hana český malíř 4 června 1945 27 prosince – Frank Towen tanečník a choreograf 27 října 1912 ? – Ferdinand Faczinek československý fotbalový reprezentant 31 prosince 1911 ? – Josef Paukert malíř 2 října 1915 ? – Miloš Josef Pulec představitel starokatolické církve spisovatel 19 března 1923 ? – Jaroslav Prokopec ministr zdravotnictví Československa 16 dubna 1923 Svět 4 ledna – Leo Wright americký jazzový saxofonista 14 prosince 1933 5 ledna – Tõnis Kint předseda estonské exilové vlády 17 srpna 1896 11 ledna Carl David Anderson americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1936 3 září 1905 Aurel von Jüchen německý teolog a spisovatel 20 května 1902 16 ledna – Anna Baugová lotyšská spisovatelka 13 března 1905 17 ledna – Olaf V norský král 2 července 1903 20 ledna – Stan Szelest americký klávesista 11 února 1943 23 ledna – Northrop Frye kanadský literární kritik 14 července 1912 24 ledna – Jack Schaefer americký novinář a spisovatel 19 listopadu 1907 27 ledna – Miroslav Válek slovenský spisovatel a politik ministr kultury 17 července 1927 30 ledna – John Bardeen americký fyzik 23 května 1908 3 února – Harry Ackerman americký televizní producent 17 listopadu 1912 8 února – Aaron Siskind americký fotograf 4 prosince 1903 13 února – Arno Breker německý sochař a architekt 19 července 1900 21 února – Mordechaj Iš-Šalom starosta Jeruzaléma 2 ledna 1902 27 února Bob Widlar americký vynálezce v oboru elektroniky 30 listopadu 1937 Charles Duchaussois francouzský spisovatel 27 ledna 1941 2 března – Serge Gainsbourg francouzský skladatel zpěvák herec a režisér 2 dubna 1928 6 března – Hans Jürgen Kallmann německý malíř 20 května 1908 7 března – Jean Piveteau francouzský vertebrátní paleontolog 23 září 1899 12 března Ragnar Granit finsko-švédský neurofyziolog a nositel Nobelovy ceny 1967 30 října 1900 William Heinesen dánsky píšící faerský spisovatel 15 ledna 1900 Etienne Decroux francouzský herec a mim 19 července 1898 15 března Miodrag Bulatović srbský romanopisec a dramatik 20 února 1930 Robert Hill britský biochemik 2 dubna 1899 18 března – Dezider Kardoš slovenský hudební skladatel a pedagog 23 prosince 1914 21 března – Leo Fender americký výrobce elektrických kytar 10 srpna 1909 25 března – Marcel Lefebvre francouzský arcibiskup 29 listopadu 1905 31 března – John Carter americký jazzový saxofonista 24 září 1929 1 dubna – Paulo Muwanga prezident Ugandy 1924 3 dubna – Graham Greene anglický spisovatel 2 října 1904 4 dubna Max Frisch švýcarský spisovatel 15 května 1911 Forrest Towns americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 6 února 1914 10 dubna Martin Hannett anglický hudebník a hudební producent 31 května 1948 Kevin Peter Hall americký herec 9 května 1955 14 dubna – Josef Tekoa izraelský diplomat 4 března 1925 16 dubna – David Lean britský filmový režisér 25 března 1908 17 dubna – Jozef Lukačovič slovenský politik 15 ledna 1902 20 dubna – Steve Marriott britský zpěvák 30 ledna 1947 24 dubna – Jumdžágín Cedenbal mongolský předseda vlády 17 září 1916 3 května – Jerzy Kosiński anglicky píšící spisovatel polského původu 14 června 1933 6 května – Wilfrid Hyde-White britský herec 12 května 1903 14 května Aladár Gerevich maďarský šermíř který získal zlatou medaili na šesti OH 16 března 1910 Ťiang Čching manželka čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga březen 1914 18 května – Gerd Achgelis německý akrobatický pilot a podnikatel 16 července 1908 21 května – Rádžív Gándhí 7 indický premiér 20 srpna 1944 23 května – Jean Van Houtte premiér Belgie 17 března 1907 24 května – Gene Clark americký zpěvák a hudební skladatel 17 listopadu 1944 4 června – Margit Anna maďarská malířka 23 prosince 1913 5 června – Stan Getz americký jazzový saxofonista 1927 9 června – Claudio Arrau chilsko-americký klavírista 6 února 1903 15 června – Arthur Lewis britský ekonom Nobelova cena 1979 23 ledna 1915 29 června Richard Holmes americký jazzový varhaník 2 května 1931 Henri Lefebvre francouzský filozof a sociolog 16 června 1901 2 července – Lee Remicková americká herečka 14 prosince 1935 3 července – Efrajim Urbach izraelský rabín judaista a politik ? 1912 15 července – Roger Revelle americký oceánograf 7 března 1909 16 července – Robert Motherwell americký malíř 24 ledna 1915 18 července – Magnus Goodman kanadský hokejista člen hokejové síně slávy 6 března 1898 24 července – Isaac Bashevis Singer židovský spisovatel 21 listopadu 1902 25 července – Lazar Kaganovič sovětský politik 22 listopadu 1893 26 července – Maria Treben rakouská spisovatelka a bylinkářka 27 září 1907 27 července – Gino Colaussi italský fotbalista 4 března 1914 4 srpna – Jevgenij Dragunov ruský konstruktér zbraní 20 února 1920 5 srpna – Sóičiró Honda japonský inženýr a průmyslník 17 listopadu 1906 8 srpna James Irwin americký astronaut 17 března 1930 Ivan Nikitovič Kožedub sovětský válečný pilot 8 června 1920 11 srpna – Helmut Walcha německý varhaník a cembalista 27 října 1907 14 srpna – Ludwig Landgrebe rakouský filosof 9 března 1902 21 srpna – Wolfgang Hildesheimer německý spisovatel dramatik grafik a malíř 9 prosince 1916 22 srpna – Colleen Dewhurstová kanadská filmová divadelní a televizní herečka 3 června 1924 2 září – Alfonso García Robles mexický diplomat Nobelova cena za mír 1982 20 března 1911 4 září Charlie Barnet americký jazzový saxofonista a skladatel 26 října 1913 Henri de Lubac francouzský teolog kardinál 20 února 1896 7 září – Edwin McMillan americký fyzik Nobelova cena za chemii 1951 18 září 1907 8 září – Alex North americký hudební skladatel 4 prosince 1910 9 září – Åke Holmberg švédský spisovatel a překladatel 31 května 1907 15 září Charles E Osgood americký psycholog 20 listopadu 1916 John Hoyt americký filmový divadelní a televizní herec 5 října 1905 16 září – Murilo Rubião brazilský spisovatel 1 června 1916 17 září – Zino Francescatti francouzský houslista 9 srpna 1902 24 září – Dr Seuss americký spisovatel 2 března 1904 25 září – Klaus Barbie nacistický válečný zločinec 25 října 1913 28 září – Miles Davis americký jazzový trumpetista a skladatel 26 května 1926 1 října – Stu Williamson americký jazzový trumpetista 14 května 1933 12 října – Arkadij Strugackij ruský spisovatel 28 srpna 1925 16 října Juraj Martvoň slovenský operní pěvec-barytonista 29 června 1921 Boris Papandopulo chorvatský skladatel a dirigent 25 února 1906 17 října – Tennessee Ernie Ford americký herec a moderátor 13 února 1919 23 října – Július Torma slovenský boxer olympijský vítěz 7 března 1922 24 října – Gene Roddenberry americký scenárista tvůrce TV seriálu Star Trek 19 srpna 1921 29 října – Mario Scelba premiér Itálie 5 září 1901 říjen – Clem Albers americký fotograf 1903 5 listopadu – Robert Maxwell britský žurnalista a multimilionář 10 června 1923 7 listopadu – Ed Marlo americký kouzelník 10 října 1913 8 listopadu – Ferdinand Vrba slovenský tenista a tenisový trenér 27 června 1922 9 listopadu – Yves Montand francouzsko-italský herec a šansoniér 13 října 1921 10 listopadu – Gunnar Gren švédský fotbalista 31 října 1920 14 listopadu – Tăng Tuyết Minh manželka vietnamského komunistického vůdce Ho Či Mina říjen 1905 23 listopadu – Klaus Kinski německý herec a režisér 18 října 1926 24 listopadu Freddie Mercury zpěvák skupiny Queen 5 září 1946 Eric Carr vl jménem Paul Caravello bubeník skupiny Kiss od roku 1980 26 listopadu – François Billetdoux francouzský spisovatel 7 září 1927 29 listopadu – Ralph Bellamy americký filmový a televizní herec 17 června 1904 30 listopadu – Irena Blühová slovenská fotografka 2 března 1904 1 prosince Patrick O’Callaghan irský dvojnásobný olympijský vítěz v hodu kladivem 15 září 1905 George Stigler americký ekonom Nobelova cena 1982 17 ledna 1911 2 prosince – Sándor Tatay maďarský spisovatel 6 května 1910 6 prosince – Richard Stone britský ekonom 30 srpna 1913 8 prosince Fjodor Konstantinov sovětský marxisticko-leninský filosof 21 února 1901 Buck Clayton americký jazzový trumpetista 12 listopadu 1911 9 prosince – Berenice Abbottová americká fotografka 17 července 1898 11 prosince – Artur Lundkvist švédský spisovatel 3 března 1906 15 prosince Samuel Falťan slovenský historik a politik 22 února 1920 Vasilij Zajcev sovětský odstřelovač 23 března 1915 18 prosince – George Abecassis britský automobilový závodník 21 března 1913 20 prosince – Gaston Waringhien francouzský esperantista 20 července 1901 25 prosince – Anton Burger vedoucí koncentračního tábora v Terezíně 19 listopadu 1911 29 prosince – Ronald Richter argentinský fyzik rakouského původu 11 října 1909 31 prosince – Pat Patrick americký jazzový saxofonista 23 listopadu 1929 ? – Avraham Tehomi velitel sionistické vojenské organizace Irgun 1903 Hlava státu Evropa Československo – Václav Havel Maďarsko – Árpád Göncz Vatikán – Jan Pavel II papež Spojené království – Alžběta II Reference 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září – Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mikola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005 21 únor je 52 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 313 dní 314 v přestupném roce Události Česko Svět 362 – Athanasius se vrátil do Alexandrie 1242 – Go-Saga se stal japonským císařem 1440 – Vznikl Pruský spolek 1543 – Bitva Wayna Daga – armáda spojená z etiopských a portugalských vojenských jednotek porazila muslimskou armádu vedenou Ahmedem Gragnem 1613 – Michal I byl zvolen všemi hlasy za cara na národním shromáždění v Rusku Začal počátek vlády dynastie Romanovců a počátek císařského Ruska 1804 – První samohybná parní lokomotiva Darrenovy železárny byla předvedena ve Wales 1842 – Johnu Greenoughovi byl ve USA udělen patent na šicí stroj 1848 – Karel Marx a Friedrich Engels publikovali Manifest komunistické strany 1878 – První telefonní seznam byl vydán ve státě Connecticut 1885 – Byl slavnostně otevřen Washingtonův monument 1893 – Thomas Edison obdržel dva americké patenty – na žárovku a přerušovací relé 1916 – V první světové válce začala bitva u Verdunu 1945 – Ve druhé světové válce potopila japonská letadla kamikadze eskortní letadlovou loď Bismarck Sea a poškodila letadlovou loď Saratoga 1947 – V New Yorku na setkání Společenství Ameriky pro optiku představuje Edwin Land polaroidovou instantní kameru 1952 Vláda Winstona Churchilla ve Velké Británii zrušila občanské průkazy jako akt pro svobodu lidí V Dháce Bangladéš zahájila policie palbu na průvod studentů kteří demonstrovali za bengálštinu jako jednací jazyk v Pákistánu byli zabiti čtyři lidé Začal celostátní protest který vyústil v uznání bengálštiny jedním z národních jazyků Pákistánu Tyto události pak vedly UNESCO k uznání 21 února jako " Mezinárodní den mateřských jazyků 1953 – Francis Crick a James D Watson objevili strukturu molekuly DNA 1960 – Kubánský vůdce Fidel Castro znárodnil všechny obchody na Kubě 1965 – Malcolm X byl zavražděn v Audubonském tanečním sále v New York City členy islámského národa 1970 – neštěstí blízko Zürichu ve Švýcarsku v letadle Swissair 330 došlo vysoko nad zemí k pumové explozi bylo zabito 38 pasažérů a devět členů posádky 1971 – Ve Vídni byla podepsána evropská Konvence o psychotropních substancích 1972 Prezident USA Richard Nixon navštívil Čínskou lidovou republiku aby stabilizoval čínsko-americké vztahy Byla vypuštěna sovětská kosmická loď Luna 20 směřující na Měsíc 1973 – Přes Sinajskou poušť se přehnal izraelský bojový letoun a sestřelil letadlo libyjské aerolinky Při incidentu zahynulo 108 civilistů 1974 – poslední izraelští vojáci opouští západní břehy Suezského kanálu k naplnění příměří s Egyptem 1975 – skandál Watergate Aféra presidenta Nixona vedla k odsouzení a uvěznění bývalého generálního prokurátora US Johna N Mitchella a úředníků z Bílého domu H R Haldemana a Johna Ehrlichmana 1995 Steve Fossett se stal první osobou která přeletěla samostatně Tichý oceán v balonu Serkadjiho vězeňská vzpoura v Alžírsku – byli zabiti čtyři členové stráže a 96 vězňů 2003 – Přes 100 návštěvníků koncertu v Rhode Islandu zemřelo při požáru během představení rockové kapely 2004 – První evropská politická strana Evropští zelení se ustavila v Římě 2005 – Izrael propustil 500 palestinských vězňů jako gesto dobré vůle Narození Česko 1296 – Markéta Přemyslovna dcera českého krále Václava II † 8 dubna 1322 1521 – Matěj Červenka biskup Jednoty bratrské † 13 prosince 1569 1795 – Josef Arnošt Ryba český oční lékař † 1 března 1856 1801 – Jan Křtitel Václav Kalivoda houslista a skladatel † 3 prosince 1866 1820 – Alois Pražák politik a právník † 30 ledna 1901 1839 – Václav Sedláček český právník a politik † 22 srpna 1894 1840 – Aleš Balcárek moravský básník † 8 května 1862 1846 Svatopluk Čech český básník † 23 února 1908 Karel Bubela český politik † 6 února 1908 1860 – Karel Matěj Čapek-Chod český spisovatel † 3 listopadu 1927 1862 – Vincenc Ševčík československý kněz a politik † 16 října 1921 1865 – Karel Groš starosta Prahy † 12 října 1938 1870 Bohumil Navrátil historik a rektor Masarykovy univerzity v Brně † 2 července 1936 Josef Vančura český právník profesor římského práva † 26 května 1930 1877 Čeněk Chyský český historik † 28 února 1952 Josef Václav Bohuslav Pilnáček starosta města Hradce Králové † 11 května 1949 1879 Igor Hrušovský československý politik † 24 května 1937 Josef Syrový malíř † 22 srpna 1956 1880 Karel Hloucha spisovatel † 7 ledna 1957 Emil Králík český architekt † 26 června 1946 1888 – Josef Hendrich profesor pedagogiky † 5 října 1950 1893 – Vladimír Kajdoš československý generál politik a ministr † 8 července 1970 1896 – Karel Josef Beneš český spisovatel † 27 března 1969 1900 – Leo Mayer pražský architekt † 1944 1901 – Antonín Šatra český hudební skladatel † 28 prosince 1979 1907 – Oldřich Kovář operní pěvec † 5 dubna 1967 1915 – Josef Filipec český jazykovědec lexikograf † 7 dubna 2001 1919 – Věra Gabrielová herečka a fotografka † 12 prosince 2002 1920 – Nora Cífková česká herečka 1921 – Zdeněk Miler ilustrátor a autor animovaných filmů pro děti † 30 listopadu 2011 1924 Stanislav Langer český klinický psycholog † 29 června 2004 Miloš Sedmidubský český hudební skladatel † 13 dubna 1995 1926 František Černý český teatrolog a historik † 12 června 2010 Bohumil Švarc herec dabér a rozhlasový hlasatel † 1 dubna 2013 1928 – Jaroslav Malák český malíř a ilustrátor † 17 srpna 2012 1929 – Václav Hudeček divadelní režisér † 3 prosince 1991 1931 – Karel Malina rozhlasový sportovní reportér † 2 února 2015 1938 – Jan Seger děkan fakulty informatiky a statistiky VŠE 1941 – Vladimír Nálevka český historik † 6 června 2010 1943 – Jiří Zmožek český skladatel populární hudby hudebník a zpěvák 1944 – Petr Ulrych český zpěvák hudební skladatel a textař člen skupiny Javory 1946 – Vladimír Petlák český volejbalista mistr světa † 2 února 1999 1947 – Franta Kocourek český bavič silák a herec † 7 července 1991 1948 – Miroslav Škaloud český fyzik a politik 1949 Karel Třešňák vodní slalomář mistr světa Rudy Kovanda český bavič zpěvák a sportovec † 29 října 1989 1973 – Simona Babčáková česká herečka 1975 – Petra Špalková česká herečka 1981 – Jana Bernášková česká divadelní a filmová herečka 1987 – Tomáš Okleštěk český fotbalista 1991 – Pavel Maslák český atlet Svět 1591 – Girard Desargues francouzský matematik architekt a inženýr † říjen 1661 1609 – Raimund hrabě Montecuccoli vojevůdce a vojenský teoretik † 16 října 1680 1728 – Petr III ruský car manžel Kateřiny Veliké † 7 18 července 1762 1763 – Alois Dessauer německý bankéř † 11 dubna 1850 1770 – Georges Mouton de Lobau francouzský generál † 21 listopadu 1838 1794 – Antonio López de Santa Anna mexický generál a prezident † 21 června 1876 1801 – John Henry Newman anglický teolog † 11 srpna 1890 1809 – Teofil Kwiatkowski polský malíř † 14 srpna 1891 1817 – José Zorilla y Moral španělský romantický básník a dramatik † 23 března 1893 1820 – Apollo Korzeniowski polský spisovatel † 23 května 1869 1836 – Léo Delibes francouzský skladatel † 16 ledna 1891 1838 – Silvestre de Sacy francouzský filolog 21 září 1758 1844 – Charles-Marie Widor francouzský varhaník a skladatel † 12 března 1937 1846 – Heinrich Ehrlich rakouský finančník a mecenáš † ? 1856 – Henrik Petrus Berlage nizozemský architekt † 12 srpna 1934 1866 – August von Wassermann německý bakteriolog † 16 března 1925 1875 – Jeanne Calmentová Francouzka považovaná za nejdéle žijícího člověka † 4 srpna 1997 1877 – Réginald Marie Garrigou-Lagrange francouzský teolog † 15 února 1964 1888 – Jozef Miloslav Hurban slovenský kněz spisovatel a politik 19 března 1817 1892 – Harry Stack Sullivan americký psychiatr a psycholog † 15 ledna 1949 1893 – Andrés Segovia španělský klasický kytarista † 2 června 1987 1895 – Henrik Carl Peter Dam dánský biochemik nositel Nobelovy ceny † 17 duben 1976 1901 – Fjodor Konstantinov sovětský marxisticko-leninský filosof † 8 prosince 1991 1907 – W H Auden anglo-americký levicově orientovaný básník † 29 září 1973 1903 Anaïs Nin americká spisovatelka dánsko-kubánského původu † 14 ledna 1977 Raymond Queneau francouzský prozaik † 25 října 1976 1904 – Alexej Kosygin předseda Rady ministrů Sovětského svazu † 18 prosince 1980 1907 – Wystan Hugh Auden anglo-americký básník † 29 září 1973 1912 – Pierre Boulle francouzský spisovatel † 30 ledna 1994 1915 – Anton Vratuša slovinský politik a diplomat 1917 Tadd Dameron americký jazzový klavírista a hudební skladatel † 8 března 1965 Victor Marijnen premiér Nizozemska † 5 dubna 1975 1920 – Leo Scheffczyk německý římskokatolický kněz teolog kardinál † 8 prosince 2005 1921 John Rawls americký liberální filozof profesor na Harvardu † 24 listopadu 2002 Antonio María Javierre Ortas španělský kardinál † 1 února 2007 1922 – Zvi Zeitlin rusko-americký houslista a pedagog † 2 května 2012 1924 Robert Gabriel Mugabe zimbabwský prezident a diktátor Silvano Piovanelli italský kardinál 1925 – Štefan Vrablec biskup bratislavsko-trnavské arcidiecéze 1926 – Heike Kamerlingh Onnes nizozemský fyzik 21 září 1853 1927 – Erma Bombecková americká humoristka † 22 dubna 1996 1933 – Nina Simone americká zpěvačka skladatelka pianistka † 21 dubna 2003 1937 Ron Clarke australský atlet nejlepší světový vytrvalec šedesátých let Harald V norský král 1943 – Roberto Faenza italský filmový režisér a scenárista 1945 – Paul Newton baskytarista skupiny Uriah Heep 1946 – Alan Rickman anglický herec a režisér 1948 – Roberto de Mattei italský katolický historik a spisovatel 1949 – Ronnie Hellström švédský fotbalista 1952 − Jean-Jacques Burnel anglický zpěvák a baskytarista 1953 – William Petersen americký herec 1962 – Chuck Palahniuk americký postmoderní spisovatel a novinář na volné noze 1969 − James Dean Bradfield velšský zpěvák a kytarista 1971 Randy Blythe americký zpěvák Jason Cirone kanadský hokejista 1979 – Nathalie Dechy francouzská tenistka 1984 – David Odonkor německý fotbalista 1987 – Ellen Page kanadská herečka 1987 – Ashley Greene americká herečka a modelka Úmrtí Česko 1471 – Jan Rokycana český spisovatel a husitský kazatel asi 1396 1842 – Vojtěch Živný hudebník a pedagog 13 května 1756 1846 – Martin Štěpán český luteránský kazatel v Německu a USA 13 srpna 1777 1864 – Bedřich Moser český humorista 5 března 1821 1885 – Václav Šubert český reformovaný kazatel 9 července 1825 1901 – Emanuel Max česko-německý sochař 19 října 1810 1902 – Emil Holub český cestovatel 7 října 1847 1903 – František Josef Studnička český matematik 27 června 1836 1909 – Julius Gomperz český politik německé národnosti 21 listopadu 1823 1914 – Josef Starck plzeňský právník a politik 17 října 1835 1929 – Karel Ludvík Klusáček český malíř ilustrátor a básník 25 října 1865 1934 – František Symon hudebník ředitel kůru a sbormistr 15 ledna 1847 1939 – Václav Šturc první předseda Komunistické strany Československa 21 srpna 1858 1946 – Marie Janků-Sandtnerová učitelka autorka kuchařských příruček 8 prosince 1885 1952 – Josef Pilnáček moravský historik a genealog 9 února 1883 1960 – Dalibor Pták herec zpěvák skladatel a klavírista 31 prosince 1894 1965 – Malcolm X americký bojovník za práva černochů 19 května 1925 1968 – Jan Krines chodský kronikář 23 června 1897 1972 – Antonín Jemelka český malíř a kněz 8 října 1896 1981 – Tomáš Vybíral český stíhač 29 září 1911 1983 Jaroslav Svojše skaut a spisovatel 30 října 1920 Emil Kotrba malíř 22 února 1912 1998 – Jan Zelenka novinář ředitel Československé televize a komunistický politik 5 prosince 1923 2003 – Karel Kosík český filozof 26 června 1926 2006 – Světla Mathauserová literární historička a rusistka 7 března 1924 2013 – Karel Hoffmann komunistický politik ministr 15 června 1924 Svět 1359 – Eufémie Sicilská sicilská princezna ? 1330 1437 – Jakub I Skotský král skotský 10 prosince 1394 1513 – papež Julius II 5 prosince 1443 1677 – Baruch Spinoza nizozemský filozof 24 listopadu 1632 1730 – papež Benedikt XIII 2 února 1649 1738 – Gottlieb Siegfried Bayer německý filolog 5 nebo 6 ledna 1694 1741 – Jethro Tull anglický agronom březen 1674 1788 – Johann Georg Palitzsch německý astronom 11 června 1723 1823 – Charles Wolfe irský badatel a dějepisec 14 prosince 1791 1824 – Evžen de Beauharnais francouzský princ italský vicekrál dědičný frankfurtský velkovévoda vévoda z Leuchtenberku a kníže z Eichstättu 3 září 1781 1846 – Ninkó japonský císař 16 března 1800 1866 – Nils Gustaf Nordenskjöld finský mineralog 12 října 1792 1868 – Giuseppe Abbati italský malíř 13 ledna 1836 1878 – Andrew Scott Waugh britský armádní důstojník a zeměměřič 3 února 1810 1888 – Jozef Miloslav Hurban slovenský literát čelní postava slovenského národního obrození 19 března 1842 1891 – Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt ministr války Rakouska-Uherska 3 května 1821 1894 – Gustave Caillebotte francouzský malíř 19 srpna 1848 1901 Henry Peach Robinson anglický fotograf 9 července 1830 George Francis FitzGerald irský mathematik 3 srpna 1851 1906 – Johann Nepomuk Gleispach předlitavský šlechtic právník a politik 29 září 1840 1919 – Kurt Eisner německý levicový politik 14 května 1867 1926 – Heike Kamerlingh Onnes dánský fyzik nositel Nobelovy ceny 21 září 1853 1928 – Zdzisław Morawski polský literární historik státní úředník a politik 12 dubna 1855 1933 – Johanes Schmidt dánský zoolog a fyziolog 2 ledna 1872 1934 – Augusto César Sandino nikaragujský revolucionář 18 května 1895 1938 George Charles Beresford anglický portrétní fotograf 10 července 1864 George Ellery Hale americký astronom 29 června 1868 1941 – Frederick Banting kanadský lékař nositel Nobelovy ceny 14 listopadu 1891 1942 – Olena Telihová ukrajinská básnířka 21 července 1907 1945 – Eric Liddell britský atlet a misionář 16 ledna 1902 1949 – Anders Beer Wilse norský fotograf 12 června 1865 1965 – Malcolm X americký bojovník za práva černochů 19 května 1925 1967 – Wolf Albach-Retty rakouský herec 28 května 1906 1968 – Howard Walter Florey v Austrálii narozený farmakolog nositel Nobelovy ceny 24 září 1898 1974 – Gustav Przeczek polský menšinový spisovatel a politik 30 května 1913 1976 – Tage Aurell švédský spisovatel novinář a překladatel 2 března 1895 1978 – Jo'el Palgi izraelský voják diplomat a viceprezident letecké společnosti El Al 1 ledna 1918 1982 – Geršom Scholem izraelský filosof a historik 5 prosince 1897 1984 – Michail Alexandrovič Šolochov ruský spisovatel 24 května 1905 1991 – Mordechaj Iš-Šalom starosta Jeruzaléma 2 ledna 1902 1994 – Oscar Collazo pachatel atentátu na prezidenta Trumana 20 ledna 1914 1999 – Gertrude Belle Elion americká fyzioložka a farmakoložka držitelka Nobelovy ceny 23 ledna 1918 2004 John Charles velšský fotbalista 27 prosince 1931 Irina Pressová sovětská sprinterka dvojnásobná olympijská vítězka 10 března 1939 2006 – Pavel Žiburtovič sovětský hokejista 8 září 1925 2009 – Ilja Pjatěckij-Šapiro rusko-izraelský matematik 30 března 1929 2013 Magic Slim americký bluesový hudebník 7 srpna 1937 Alexej Jurjevič German ruský režisér scénárista a herec 20 července 1938 2015 – Clark Terry americký trumpetista 14 prosince 1920 2015 – Alexej Alexandrovič Gubarev sovětský kosmonaut 29 března 1931 Svátky Česko Lenka Lena Leonora Eleonora Svět Mezinárodní den boje proti kolonialismu Mezinárodní den mateřského jazyka Mezinárodní den průvodců cestovního ruchu Slovensko – Eleonóra 22 květen je 142 den roku podle gregoriánského kalendáře 143 v přestupném roce Do konce roku zbývá 223 dní Události Česko 833 – Podle kroniky Václava Hájka z Libočan byl korunován jako pátý kníže pohanský Křesomysl 1945 Uzavření hranic mezi Československem a Rakouskem Svět 1455 – Bitvou v Saint Albans začaly války růží 1960 – Velké chilské zemětřesení které dosáhlo 95 stupně Richterovy stupnice bylo dosud nejsilnějším zaznamenaným zemětřesením 2006 – V referendu se hlasující v Černé Hoře vyslovili pro její nezávislost Narození Česko 1780 – Jan Emanuel Doležálek hudební skladatel † 6 července 1858 1834 – Josef Balcar pedagog autor učebnic † 3 června 1899 1845 – Jan Kušta geolog a paleontolog † 1 dubna 1900 1851 – Antonín Cyril Stojan moravský římskokatolický duchovní a politik arcibiskup olomoucký a metropolita moravský † 29 září 1923 1868 – Anton Schalk rakouský český politik † 4 července 1951 1886 – Ludmila Zatloukalová-Coufalová československá politička a aktivistka za ženská práva † ? ? 1887 – Otto Pick pražský německy píšící novinář spisovatel a básník † 25 října 1940 1893 – František Sátora československý ekonom ředitel Škodových závodů † 22 ledna 1973 1894 – Vincenc Straňák katolický kněz teolog † 16 dubna 1967 1902 – Vojtěch Jirát literární historik a kritik † 7 května 1945 1905 – Vilém Závada básník a spisovatel † 30 listopadu 1982 1913 – František Jílek dirigent klavírista a skladatel † 16 září 1993 1914 – Vlasta Urbanová operní zpěvačka † 22 října 2004 1920 – Ferdinand Plánický československý fotbalový reprezentant † 10 dubna 2001 1921 – Gustav Brom brněnský kapelník saxofonista zpěvák a skladatel † 25 září 1995 1922 – Zbyněk Havlíček básník literární teoretik psychoanalytik a překladatel † 7 ledna 1969 1924 – Jiří Křižák československý fotbalový reprezentant † 5 května 1981 1925 – Jan Grossman český divadelní dramaturg a režisér † 10 února 1993 1928 – Radoslav Sís československý basketbalista a trenér 1929 Jaroslav Dietl scenárista dramatik a dramaturg † 29 června 1985 Jaromír Obzina ministr vnitra vlád Československa za normalizace † 28 ledna 2003 1930 – Jiří Popper český zpěvák † 13 ledna 2013 1933 Dalimil Klapka herec Ivo Tretera český filosof † 7 ledna 2012 1935 Jiří Kaftan český herec mim tanečník a divadelní pedagog † 11 listopadu 2011 Jaroslav Opěla český dirigent 1938 – Milan Špůrek český geolog astrolog a publicista 1946 Martin Kratochvíl český jazzový a jazz-rockový hudebník Miroslav Machotka fotograf 1970 − Ivan Manolov kytarista Svět 1562 – Anna Marie Bádenská manželka Viléma z Rožmberka † 25 dubna 1583 1610 – Francesco Alberti di Pola tridentský biskup † 4 února 1689 1675 – Yves-Marie André francouzský jezuita a spisovatel † 1764 1694 – Daniel Gran rakouský freskař a malíř † 16 dubna 1757 1688 – Alexander Pope anglický básník † 1744 1729 – Giuseppe Parini italský básník kněz a politik † 15 srpna 1799 1744 – Juan Francisco Bodega y Quadra španělský námořní důstojník a objevitel † 26 března 1794 1798 – Alexander McDonnell irský šachista † 14 září 1835 1808 – Gérard de Nerval francouzský spisovatel † 1855 1811 – Leopold Löw maďarský rabín † 13 října 1875 1813 – Richard Wagner německý skladatel † 1883 1844 – Mary Cassatt americká malířka † 1926 1848 – Fritz von Uhde německý malíř † 25 února 1911 1852 – Moritz von Auffenberg ministr války Rakouska-Uherska † 18 května 1928 1856 – Emilio Rabasa chiapasský romanopisec advokát a politik † 25 dubna 1930 1859 – Arthur Conan Doyle britský spisovatel † 1930 1877 – Michal Bubnič diecézny biskup rožňavský † 12 února 1945 1885 – Tadeusz Michejda polský architekt † 18 února 1955 1889 – Julius Ringel generál horských myslivců německého Wehrmachtu † 12 srpna 1982 1891 – Johannes Robert Becher německý básník a komunistický politik † 1958 1896 – Hubert Lanz generál Wehrmachtu † 12 srpna 1982 1900 – Clyde Tolson ředitel FBI † 14 dubna 1975 1903 – Jevgenij Mravinskij ruský dirigent † 19 ledna 1988 1905 – Paul Oskar Kristeller americký historik † 7 července 1999 1907 Hergé belgický kreslíř † 3 března 1983 Jean-Marie Maury vatikánský diplomat a 106 arcibiskup remešský † 5 ledna 1994 sir Laurence Olivier britský režisér herec a dramatik † 11 července 1989 Ploutis Servas kyperský komunistický politik a spisovatel † 14 února 2001 1911 – Anatol Rapoport americký matematik psycholog a sociolog † 20 ledna 2007 1914 − Sun Ra americký jazzový hudebník a hudební skladatel 30 května 1993 1919 – Paul Vanden Boeynants premiér Belgie † 9 ledna 2001 1921 – Gustav Brom český dirigent kapelník a hudební skladatel † 1995 1922 − Jacques Poitrenaud francouzský režisér a herec † 5 dubna 2005 1924 – Charles Aznavour arménsko-francouzský šansoniér textař herec diplomat a podnikatel 1926 – Michail Byčkov sovětský hokejový reprezentant † 17 května 1997 1927 – George A Olah americký chemik maďarského původu držitel Nobelovy ceny 1930 − Kenny Ball britský trumpetista † 7 března 2013 1931 – Tadeusz Andrzej Zieliński polský muzikolog hudební kritik a spisovatel † 25 února 2012 1933 – Arnold Lobel americký spisovatel a ilustrátor † 4 prosince 1987 1937 Guy Marchand francouzský filmový herec zpěvák a hudebník Viktor Ponědělnik ruský fotbalista Tomáš Janovic slovenský spisovatel novinář textař básník dramatik a autor literatury pro děti a mládež 1939 Ian Underwood americký hudebník a skladatel Dick Berk americký jazzový bubeník † 8 února 2014 Paul Winfield americký herec 1943 – Betty Williamsová irská mírová aktivistka Nobelova cena za mír 1976 1944 – John Flanagan australský spisovatel 1946 Francesco Montenegro italský kardinál George Best severoirský fotbalista † 2005 1967 − Brooke Smith americká herečka 1970 – Naomi Campbell britská topmodelka 1981 – Jürgen Melzer rakouský tenista 1987 – Novak Đoković srbský tenista Úmrtí Česko 1124 – Wiprecht Grojčský německý šlechtic přítel bojovník a rádce českého krále Vratislava II kolem 1050 1626 – Václav Pantaleon Kirwitzer astronom a jezuitský misionář 1588 1759 – Jiří Antonín Heinz barokní sochař 24 března 1698 1765 – Václav Haan hudební skladatel 1714 1878 – Václav Bělský český právník politik pražský purkmistr 5 března 1818 1883 – Johann Anton Starck poslanec rakouské říšské rady 5 prosince 1808 1887 – Josef Hamerník lékař 18 srpna 1810 1925 – Julius Ambros advokát a spisovatel 13 dubna 1855 1934 – Josef Jelinek brněnský podnikatel a politik německé národnosti 18 ledna 1864 1938 – Augustin Popelka český právník a politik 25 dubna 1854 1939 – Jiří Mahen spisovatel 12 prosince 1882 1941 – Jaroslav Galia hudební skladatel a diplomat 31 října 1875 1942 – Václav Choc poslanec Říšské rady publicista a právník 23 září 1860 1946 Karl Hermann Frank sudetoněmecký státní ministr pro Čechy a Moravu 24 ledna 1898 Ottokar Slawik skladatel a hudební kritik 2 července 1871 1968 – Adolf Novotný evangelický teolog 27 června 1891 1970 – Jiří Svoboda hudební skladatel a pedagog 23 prosince 1897 1978 – Václav Dobiáš hudební skladatel pedagog organizátor a politik 22 září 1909 1988 – Jaroslav Maštalíř skladatel a klavírista 1 května 1906 1998 – Vladimír Neuwirth katolicky orientovaný filosof a překladatel 12 srpna 1921 2005 – Šárka Štembergová-Kratochvílová herečka 8 července 1924 2008 František Vnouček český politik 16 listopadu 1945 Zdenka Bergrová básnířka a překladatelka 10 března 1923 2010 – Josef Koukl biskup litoměřický 8 listopadu 1926 2012 – Zdeněk Dienstbier český lékař onkolog 30 května 1926 Svět 337 – Konstantin I Veliký římský císař mezi 272 a 285 1455 – Edmund Beaufort 1 vévoda ze Somersetu anglický šlechtic významná postava války růží i Stoleté války 1406 1455 – Jindřich Percy 2 hrabě z Northumberlandu anglický šlechtic 1392 1457 – Rita z Cascie italská katolická světice 1377 1381 1540 – Francesco Guicciardini italský historik filozof a diplomat 6 března 1483 1591 – Antonio Abondio italský medailér 1538 1667 – Alexandr VII papež 1599 1669 – Mons Dr Filip Fridrich Breuner olomoucký kanovník světící biskup a biskup vídeňský 6 listopadu 1597 1718 – Gaspard Abeille francouzský duchovní spisovatel a dramatik 1648 1752 – Johann Alexander Thiele německý malíř a rytec 26 března 1685 1802 – Martha Washingtonová manželka prezidenta USA George Washingtona 2 června 1731 1832 – Karolína Ferdinanda Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně a saská korunní princezna 8 dubna 1801 1851 – Thomas Edmondson anglický vynálezce lepenkové jízdenky 30 června 1792 1873 – Alessandro Manzoni italský spisovatel a básník 1885 1885 – Victor Hugo francouzský básník prozaik dramatik esejista a politik vrcholný představitel romantismu 1802 1891 – Ernst Julius Hähnel německý sochař 9 března 1811 1895 – Karl von Pusswald předlitavský státní úředník a politik 5 ledna 1825 1904 – Hikoma Ueno japonský fotograf 15 října 1838 1910 – Jules Renard francouzský spisovatel 22 února 1864 1933 – Sándor Ferenczi maďarský psychoanalytik 7 července 1873 1942 – Rade Končar jugoslávský vůdce a partyzán 6 srpna 1911 1943 – Helen Herron Taftová manželka 27 prezidenta USA Williama H Tafta 2 června 1861 1946 – Friedemann Götze německý důstojník SS 26 února 1871 1949 – Hans Pfitzner německý skladatel klavírista a dirigent 5 května 1869 1958 – Madelon Székely-Lulofsová nizozemská spisovatelka 24 června 1899 1964 – Michał Karaszewicz-Tokarzewski polský generál 5 ledna 1893 1967 − Langston Hughes americký spisovatel 1 února 1902 1975 – Boris Kalin slovinský sochař 24 června 1905 1977 − Hampton Hawes americký klavírista 13 listopadu 1928 1983 Marie Augusta Anhaltská dcera vévody Eduarda Anhaltského 10 června 1898 Albert Claude belgický biolog držitel Nobelovy ceny 1899 1985 Alister Hardy britský mořský biolog 10 února 1895 Karl-Adolf Hollidt generálplukovník německého Wehrmachtu 28 dubna 1891 1994 – Norman Read novozélandský olympijský vítěz v chůzi na 50 km z roku 1956 13 srpna 1931 1997 – Alfred Hershey americký bakteriolog a genetik Nobelova cena 1969 4 prosince 1908 2001 – Jenő Fock maďarský komunistický politik předseda Rady ministrů 16 května 1916 2002 Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 2005 – Thurl Ravenscroft americký dabér a zpěvák 6 února 1914 2008 – Robert Lynn Asprin americký autor fantasy a science fiction literatury 1946 2010 – Martin Gardner americký matematik 21 října 1914 2013 Henri Dutilleux francouzský hudební skladatel 22 ledna 1916 Wayne Miller americký fotograf 19 září 1918 Svátky Česko Emil Emilián Rita Svět Mezinárodní den biodiverzity Slovensko – Júlia a Juliana 23 únor je 54 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 311 dní 312 v přestupném roce Události Česko 1654 – Císař Ferdinand III vytvořil v Praze tzv Karlo-Ferdinandovu univerzitu tím že spojil Karolinum s jezuitskou kolejí Práva a medicína zůstaly v Karolinu sídlem fakult filozofické a teologické se stalo jezuitské Klementinum Karlo-Ferdinandova univerzita pak existovala až do roku 1920 1856 – Premiéra Wagnerovy opery Lohengrin v Praze 1924 – Zakládající schůze brněnského Devětsilu spolku pro propagaci kultury 1943 – K H Frank pronesl v pražské Lucerně projev k zahájení totální mobilizace v českých zemích To znamenalo zvýšení nároků na pracovní sílu Totální nasazení na práci do říše a další omezování a likvidaci výroby nedůležité pro válku Už od podzimu 1942 přišly do říše na práci celé ročníky mládeže 1921–1922 později ročníky 1918–1920 1948 – Byly založeny Lidové milice 1991 – Vnitřní krize v Občanském fóru mezi dvěma proudy jeden hlásal přeměnu hnutí v klasickou politickou stranu – V Klaus druhý chtěl uchovat původní „hnutí bez organizačně pevné struktury – „liberální klub v čele s J Dienstbierem vedla po lednovém sněmu 1991 který schválil přetvoření OF v politickou stranu k rozdělení OF na pravicovou Občanskou demokratickou stranu ODS a liberálně demokratické Občanské hnutí OH Svět 1455 – Johannes Gutenberg zahájil masové tištění tzv Gutenbergovy Bible první Bible která se na světě objevila ve větší sérii 1775 – Premiéra Beaumarchaisovy komedie Lazebník sevillský slaví velký úspěch v Paříži 1893 – Rudolf Diesel získal patent na dieselový motor 1914 – Premiéra poslední Massenetovy opery Cleopatra v Monte Carlu 1941 – V USA proběhla první izolace čistého plutonia 1945 – Druhá světová válka – Američané osvobozují města na Filipínách a Manile V Polsku v Poznani kapitulují Němci pod tlakem Polských a ruských sil Německé město Pforzheim je zbořeno bombardováním vizte Letecký útok na Pforzheim 1947 – Byla založena Mezinárodní společnost pro standardizaci – IOS 1955 – Proběhlo první setkání SEATO 1987 Supernova SN 1987A 1999 obří lavina zasypala rakouskou alpskou vesnici a lyžařské tředisko Galtür Pronikla až do tzv zelené zóny která byla do té doby považována za lavinami neohroženou a zabila 31 lidí Tisíce obyvatel i turistů musely být následně evakuovány 2005 – Francie přijímá kontroverzní zákon o kolonizaci Narození Česko 1322 – Jan Neplach opatovický opat a kronikář † 16 září 1371 1678 – Jan Adam z Questenberka český šlechtic a mecenáš umění † 10 května 1752 1756 – František Josef Gerstner český matematik † 25 července 1832 1793 – Jindřich Larisch-Mönnich slezský hrabě a podnikatel † 21 dubna 1859 1802 – Ondřej Zelinka rakouský právník a politik moravského původu † 21 listopadu 1868 1858 – Alois Konečný československý politik † 19 října 1923 1859 – Kajetán Tichý český kantor a hudební skladatel † 27 března 1937 1864 – Rudolph von Procházka český německojazyčný právník a skladatel † 24 března 1936 1878 – František Žákavec historik umění † 25 prosince 1937 1882 – Ladislav Vycpálek český hudební skladatel † 9 ledna 1969 1887 – Julius Pelikán sochař a medailér † 17 února 1969 1895 – Vladimír Vondráček český psychiatr † 10 května 1978 1902 – Josef Holub český houslový virtuos a hudební skladatel † 11 května 1973 1903 Julius Fučík český novinář † 8 září 1943 Julius Dolanský literární historik a politik † 26 dubna 1975 1911 – Jarmila Urbánková česká překladatelka a lyrická básnířka † 13 května 2000 1912 Truda Grosslichtová herečka a zpěvačka † 8 června 1995 Josef Strnadel spisovatel a literární teoretik † 4 března 1986 František Široký voják a příslušník výsadku Calcium † 5 května 1965 1920 – František Hoffmann archivář a historik † 1921 – Věra Merhautová sochařka autorka monumentální figurativní tvorby † ? 2006 1923 – Lenka Hašková česká novinářka 1924 Ladislav Kubeš starší pozounista kapelník a hudební skladatel † 28 srpna 1998 Karel Hubáček architekt † 23 listopadu 2011 1926 – Miroslav Rada malíř 1933 – Zdeněk Velíšek moderátor redaktor reportér překladatel a tlumočník 1934 – Milan Neděla český herec a moderátor † 14 dubna 1997 1938 – Jiří Menzel český režisér 1939 – Luboš Kropáček český islamolog arabista afrikanista 1948 – MUDr Jan Cimický český psychiatr básník spisovatel a překladatel 1949 Pavel Váně český zpěvák kytarista skladatel aranžér a hudební producent Rostislav Vojáček český fotbalista 1962 – Ivo Knoflíček český fotbalista 1965 – Helena Suková česká tenistka 1977 – David Hubáček český fotbalista 1983 Zuzana Maxa česká herečka a zpěvačka Svět 1440 – Matyáš Korvín uherský král † 6 dubna 1490 1615 – Johann Franz von Preysing knížecí biskup z Chiemsee † 8 července 1687 1649 – pokřtěn John Blow anglický hudební skladatel † 1 října 1708 1680 – Jean-Baptiste Le Moyne Sieur de Bienville francouzský guvernér Louisiany † 7 března 1767 1685 – Georg Friedrich Händel hudební skladatel † 14 dubna 1759 1744 – Jan van Os holandský malíř † 7 února 1808 1774 – John Parish von Senftenberg německý obchodník a astronom † 2 září 1858 1792 – Joshua Reynolds anglický malíř 16 července 1723 1800 – Adéla Anhaltská manželka oldenburského velkovévody Augusta † 13 září 1820 1815 – Franz Antoine rakouský botanik a fotograf † 11 března 1886 1822 – Giovanni Battista de Rossi italský archeolog † 20 září 1894 1823 – Najden Gerov bulharský obrozenec † 9 října 1900 1840 – Carl Menger rakouský ekonom † 26 února 1921 1842 – Eduard von Hartmann německý filozof † 5 června 1906 1847 – Sofie Bavorská bavorská princezna z rodu Wittelsbachů † 4 května 1897 1852 – Jozef Agnelli slovenský kněz a šlechtitel † 6 srpna 1923 1859 – Guido von Haerdtl ministr vnitra Předlitavska † 20 července 1928 1863 – Franz von Stuck německý malíř sochař a grafik † 30 srpna 1928 1868 William Edward Burghardt Du Bois americko-ghanský sociolog historik a spisovatel † 27 srpna 1963 Nachman Syrkin ruský politický teoretik a sionista † 6 září 1924 1869 – Ferenc Raichle maďarský architekt † 12 dubna 1960 1878 – Kazimir Malevič ruský malíř † 15 května 1935 1879 – Kazimir Malevič ukrajinsko-polský malíř † 15 května 1935 1883 – Karl Jaspers německý psychiatr a filosof † 26 února 1969 1884 – Kazimierz Funk polský vědec objevitel vitamínu B1 † 19 ledna 1967 1891 Franz Koritschoner jeden ze zakladatelů Komunistické strany Rakouska † 9 června 1941 Jevgenij Pašukanis sovětský právní teoretik † 4 září 1937 1896 – Jozef Cíger-Hronský slovenský spisovatel a malíř † 13 července 1960 1897 – Mordechaj Namir izraelský politik a diplomat † 22 února 1975 1899 Chajim Arlozorov izraelský filosof básník a politik † 16 června 1933 Erich Kästner německý novinář a spisovatel † 29 července 1974 1901 – Erhard Heiden druhý říšský vůdce SS † 1933 1908 – William McMahon předseda vlády Austrálie † 31 března 1988 1915 – Paul Tibbets americký pilot který shodil na Hirošimu atomovou bombu † 1 listopadu 2007 1916 – Toon Kortooms nizozemský spisovatel † 5 února 1999 1920 – Anton Antonov-Ovsejenko ruský historik a spisovatel † 9 července 2013 1922 – James L Holloway III velitel námořních operací USA 1923 – Joannis Grivas premiér úřednického kaninetu Řecka 1924 – Allan MacLeod Cormack americký fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu 7 května 1998 1925 – K Gunn McKay americký politik † 6 října 2000 1927 – Robert N Bellah americký sociolog † 31 července 2013 1928 – Vasilij Lazarev sovětský lékař a kosmonaut † 31 prosince 1990 1929 – Alexij II patriarcha moskevský a celé Rusi hlava Ruské pravoslavné církve † 5 prosince 2008 1932 Anton Hykisch slovenský politik a spisovatel Majel Barrettová americká herečka † 18 prosince 2008 1933 – Lee Calhoun americký dvojnásobný olympijský vítěz v běhu na 110 m překážek † 21 června 1989 1936 – Fred Herko americký tanečník † 27 října 1964 1938 Paul Morrissey americký filmový režisér Milan Sládek slovenský herec – mim choreograf režisér 1940 – Peter Fonda americký herec 1942 – Dioncounda Traoré malijský prozatímní prezident 1944 Bernard Cornwell britský spisovatel autor historických románů Johnny Winter americký bluesový kytarista † 16 července 2014 1945 – Světlana Gerasimenková ukrajinská astronomka 1948 – Hiroši Sugimoto japonský fotograf 1952 − Brad Whitford americký kytarista 1954 – Viktor Juščenko ukrajinský prezident 1994 – Dakota Fanning americká herečka Úmrtí Česko 1732 – Jan Ignác Angermayr český skladatel a houslista 30 dubna 1701 1767 – Quirin Mickl opat učenec a básník 13 února 1711 1883 – Jan Valerián Jirsík čtvrtý biskup českobudějovický 19 června 1798 1908 – Svatopluk Čech český básník 21 února 1846 1912 – Otilie Sklenářová-Malá česká herečka 12 prosince 1844 1914 – Alain Benjamin Rohan český šlechtic voják politik 8 ledna 1853 1924 – Karel Vaněk československý politik 28 ledna 1866 1935 – Gustav Gross železniční odborník manažer a politik 12 června 1856 1940 – Franz Hantschel český německy píšící lékař a vlastivědný pracovník 4 října 1844 1944 Josef Sýkora astronom a astrofyzik 28 ledna 1874 Adolf Truksa spisovatel a překladatel 12 říjen 1864 1946 – Slavomil Ctibor Daněk teolog vysokoškolský pedagog 5 října 1885 1956 Vilém Veleba československý politik 8 června 1870 Bohuslav Kindl československý politik 22 února 1879 1966 – Bedřich Vrbský český herec 4 května 1890 1986 – Jiří Kalousek český malíř kreslíř karikaturista a ilustrátor 7 února 1925 1989 – Jaroslav Volek estetik muzikolog a sémiotik 15 července 1923 1992 – Vincenc Havel sochař 5 dubna 1906 2002 – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 2003 – Christopher Hill anglický historik 6 února 1912 2004 – Jaroslav Valenta český historik 27 října 1930 2008 – Jiří Velemínský český rostlinný genetik 21 listopadu 1933 2014 – Alice Herzová-Sommerová klavíristka 26 listopadu 1903 Svět 1100 – Če-cung Čínský císař říše Sung 4 ledna 1076 1507 – Gentile Bellini italský malíř 1429 1603 Andrea Cesalpino italský fyzik filosof a botanik 6 červen 1519 François Viète francouzský matematik 1540 1632 – Giambattista Basile neapolský barokní básník dvořan a sběratel pohádek ? 1566 1704 – Georg Muffat hudební skladatel skotského původu 1 června 1653 1712 – Ludvík Francouzský vévoda burgundský 16 srpna 1682 1719 – Bartholomäus Ziegenbalg protestantský misionář 10 července 1682 1739 – Michal Kromholc slovenský jezuita náboženský spisovatel 7 září 1672 1745 – Joseph Effner německý architekt 4 února 1687 1766 – Stanislav I Leszczyński polský král a vévoda lotrinský 20 října 1677 1809 – Dirk van der Aa nizozemský rokokový malíř 1731 1821 – John Keats anglický básník 31 října 1795 1844 – Thomas Wallace anglický politik 1768 1848 – John Quincy Adams šestý prezident Spojených států amerických 11 června 1767 1855 – Carl Friedrich Gauss německý matematik a fyzik 30 dubna 1777 1859 – Zygmunt Krasiński polský básník 19 února 1812 1900 – Henri-Léon Nagant belgický konstruktér a výrobce zbraní 1833 1903 – Jean-Baptiste Clément francouzský šansoniér 30 května 1836 1917 – Jean Gaston Darboux francouzský matematik 14 srpna 1842 1918 Adolf Fridrich VI Meklenburský poslední meklenbursko-střelický velkovévoda 17 června 1882 Leopold von Auersperg předlitavský státní úředník a politik 16 května 1855 1926 – Attilio Hortis rakouský historik a politik 13 března 1850 1929 – Mercédès Jellinek dívka jejíž jméno nesou automobily Mercedes-Benz 16 září 1889 1930 – Horst Wessel německý nacista 9 září 1907 1934 – Edward Elgar anglický skladatel 2 června 1857 1935 – Jan Duiker holandský architekt 1 března 1890 1942 – Stefan Zweig rakouský spisovatel 28 listopadu 1881 1944 – Leo Baekeland americký chemik a vynálezce 14 listopadu 1863 1945 – Alexej Nikolajevič Tolstoj ruský spisovatel 10 ledna 1883 1946 – Tomojuki Jamašita japonský generál 8 listopadu 1885 1952 – Heinrich von Vietinghoff německý generálplukovník za druhé světové války 6 prosince 1887 1955 – Paul Claudel francouzský básník a dramatik 6 srpna 1868 1957 – Paul Ende německý politik 31 října 1874 1965 – Stan Laurel anglický komik a režisér 16 června 1890 1968 – Camille Huysmans belgický politik 26 května 1871 1982 – Leonid Spirin sovětský chodec olympijský vítěz 21 června 1932 1984 – Maurice Tabard francouzský portrétní fotograf 12 července 1897 1986 – Ernst Neufert německý architekt 15 března 1900 1995 – James Herriot britský veterinář a spisovatel 3 října 1916 1997 – Tony Williams americký jazzový bubeník 1945 1999 – Ivan Rajniak slovenský herec 10 července 1931 2000 Stanley Matthews legenda anglické i světové kopané 1 února 1915 Ofra Haza izraelská herečka a zpěvačka 19 listopad 1957 2003 – Robert K Merton americký sociolog 4 července 1910 2004 – Alžbeta Barthová slovenská herečka 11 května 1938 2006 – Telmo Zarra španělský fotbalista 20 ledna 1921 2007 – Pascal Yoadimnadji čadský premiér asi 1950 2008 – Janez Drnovšek druhý slovinský prezident 17 květen 1950 2009 – Sverre Fehn norský architekt 14 srpna 1924 2010 Lev Kiršner ruský spisovatel a historik 1922 Wyn Morris velšský dirigent 14 února 1929 2013 Julien Ries belgický kardinál církevní historik 19 dubna 1920 Sonny Russo americký jazzový pozounista 20 března 1929 Svátky Česko Svatopluk Svatoboj Svatobor Svatoslav Alfréda Památeční den vzpomínek obětem komunistického únorového puče z roku 1948 Svět Rusko Den obránce vlasti Slovensko – Roman a Romana Pranostiky Česko Na svatého Polykarpa sněhu plná škarpa 24 únor je 55 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 310 dní 311 v přestupném roce Podle církevního kalendáře byl v přestupných letech přestupným dnem právě 24 únor; svátky připadající v běžném roce na 24–28 únor byly o den později Události Česko 1928 – Podle urbanistického projektu architekta M Urbana začala výstavba Barrandova 1948 – Ve 12 hodin začala hodinová generální stávka které se zúčastnilo 25 milionů pracujících Měla pomoci prosadit sociální a ekonomické požadavky Byli zatčeni další funkcionáři národně socialistické strany která odmítla vytvoření akčního výboru a přestaly vycházet stranické noviny „Svobodné slovo V lidové straně byl akční výbor vytvořen a převzal kontrolu nad deníkem „Lidová demokracie Lidové milice obsadily budovu sekretariátu sociální demokracie a následně Lidový dům Pod tímto nátlakem se strana rozhodla k účasti v budoucí Gottwaldově vládě Když potlačili odpor politických stran soustředili komunisté svůj nátlak na prezidenta V dělnickém hnutí organizovali podepisování rezolucí požadujících přijetí demise ministrů a vyhrožovali další generální stávkou Sociálně demokratičtí ministři Václav Majer a František Tymeš podávají demisi 2015 Masakr v hospodě v Uherském Brodě 61 letý vrah zabil 8 nevinných lidí Poté obrátil zbraň proti sobě NAPSAL JAKUB ŠEVČÍK Svět 1321 – Český král Jan Lucemburský byl během rytířského turnaje zraněn a málem přišel o oko 1582 – Papež Řehoř XIII vyhlásil bulou Inter gravissimas reformu kalendáře 1753 – Blahoslavení Josefa Kupertinského 1848 – Karl Marx a Friedrich Engels zveřejnili Komunistický manifest 1848 – V Paříži vypuká revoluce 1918 – Estonsko vyhlásilo nezávislost 1920 – Vznikla NSDAP 1938 – Americká firma DuPont představila první zubní kartáček se syntetickými vlákny 1942 – Začala vysílat rozhlasová stanice Hlas Ameriky 1946 – Juan Perón byl zvolen prezidentem Argentiny 1949 – Skončila Palestinská válka 1965 – Beatles začínají na Bahamách točit svůj 2celovečerní film Help! 2011 – v Alžírsku byl zrušen výjimečný stav vyhlášený v roce 1992 Narození Česko 1533 – Petr Codicillus z Tulechova český humanista matematik astronom a básník † 29 října 1589 1567 – Jindřich Matyáš Thurn česko-německý šlechtic jeden z vůdců českého stavovského povstání † 26 ledna 1640 1775 – Matěj Kopecký český loutkový divadelník a národní buditel † 3 července 1847 1785 – Josef Vojtěch Sedláček český kněz buditel a vlastenec † 2 února 1836 1830 – Karolina Světlá česká spisovatelka † 7 září 1899 1835 – Josef Svátek český novinář kulturní historik a spisovatel † 9 prosince 1897 1847 – Miloslava Pippichová-Havelková česká operní pěvkyně † 28 března 1878 1851 – Karel Liebscher český malíř – krajinář a ilustrátor † 20 dubna 1906 1856 – Matyáš Žďárský jeden ze zakladatelů alpského lyžování malíř a sochař † 20 června 1940 1859 – Bohdan Kaminský vlastním jménem Karel Bušek český básník a překladatel † 13 července 1929 1861 – Karel Černohorský poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Morašic † ? 1870 – Jaroslav Maria vlastním jménem Jaroslav Meyer český právník spisovatel dramatik a esejista židovského původu † 3 listopadu 1942 1872 – Alois Dryák český architekt † 6 června 1932 1873 – Josef Kuška kněz generální vikář české části litoměřické diecéze † 25 ledna 1953 1876 – Albín Stocký český archeolog † 18 dubna 1934 1895 – Rudolf Klapka český fotbalový reprezentant † 11 září 1951 1902 – Antonín Hřebík československý politik a odbojář † 20 listopadu 1984 1903 – Ludvika Smrčková sklářská výtvarnice grafička a malířka † 20 ledna 1991 1907 – Oldřich Palkovský český hudební skladatel a pedagog † 13 května 1983 1910 – Čeněk Kottnauer československý později anglický šachista † 14 února 1996 1911 – Štěpán Benda vysokoškolský učitel a exilový československý politik † 12 června 2000 1912 Jiří Trnka český výtvarník ilustrátor scenárista a režisér animovaných filmů † 30 prosince 1969 Július Kowalski český hudební skladatel a pedagog † 2 června 2003 1918 – Svatopluk Beneš český herec † 27 dubna 2007 1921 – Ludvík Aškenazy český spisovatel † 18 března 1986 1924 – Karel Hubáček český architekt † 23 listopadu 2011 1932 – Jaromír Rybák malíř sochař a sklářský výtvarník 1939 – Jiří Fiala český matematik analytický filozof a překladatel † 23 listopadu 2012 1942 – Eduard Bureš český politik a lékař 1943 – Roman Podrázský český sochař † 2 dubna 2001 1946 Jiří Bělohlávek český dirigent Pavel Šremer biolog a politik 1945 – Jindřich Šťáhlavský zpěvák country † 5 února 2013 1955 – Helena Krmíčková česká historička 1977 Erich Brabec český fotbalista Lukáš Zíb český hokejista 1982 – Klára Zakopalová česká tenistka Svět 1463 – Pico della Mirandola italský humanista a filozof † 17 listopadu 1494 1500 – Karel V španělský král a římský císař † 21 září 1558 1536 – papež Klement VIII † 3 března 1605 1547 – Juan de Austria španělský princ † 1 října 1578 1557 – Matyáš Habsburský český král a římský císař † 20 března 1619 1595 – Maciej Kazimierz Sarbiewski polský básník člen jezuitského řádu † 2 dubna 1640 1604 – Arcangela Tarabotti italská renesanční spisovatelka a jeptiška † 1652 1619 – Charles Le Brun francouzský malíř a teoretik umění † 22 února 1690 1664 – Thomas Newcomen anglický kovář a vynálezce † 5 srpna 1729 1684 – Matyáš Bernard Braun rakouský barokní sochař působící převážně v Čechách † 15 února 1738 1709 – Jacques de Vaucanson francouzský inženýr a vynálezce † 21 listopadu 1782 1744 – Fjodor Fjodorovič Ušakov ruský admirál zakladatel ruského vojenského námořního umění † 14 října 1817 1786 – Wilhelm Grimm německý jazykovědec a literární vědec † 16 prosince 1859 1788 – Johan Christian Dahl norský malíř † 14 října 1857 1794 – Manuela Kirkpatricková matka poslední francouzské císařovny Evženie † 22 listopadu 1879 1823 – Hippolyte Babou francouzský spisovatel a literární kritik † 21 října 1878 1824 – Henri-Alfred Jacquemart francouzský sochař † 4 ledna 1896 1831 Albert Schäffle německý ekonom předlitavský politik † 25 prosince 1903 Leo von Caprivi německý kancléř † 6 února 1899 1833 – Eduard Taaffe rakouský státník † 29 listopadu 1895 1836 – Winslow Homer americký malíř † 29 září 1910 1837 – Rosalía de Castro galicijská spisovatelka a básnířka † 15 července 1885 1841 – Leonard Piętak předlitavský politik † 26 února 1909 1842 – Arrigo Boito italský spisovatel básník novinář a hudební skladatel † 10 června 1918 1858 – Marie Louisa hraběnka Larischová-Wallersee dcera vévody Ludvíka Bavorského † 4 července 1940 1865 – Carl Isidor Cori rakouský zoolog a rektor pražské univerzity † 3 srpna 1954 1868 – George R Lawrence americký fotograf † 15 prosince 1938 1869 – Matthias Eldersch ministr spravedlnosti a vnitra Rakouska † 20 dubna 1931 1878 – Felix Bernstein německý matematik † 3 prosince 1956 1883 – Amleto Giovanni Cicognani italský kardinál a státní sekretář † 17 prosince 1973 1885 Chester Nimitz americký admirál nejvyšší velitel amerického vojenského námořnictva † 20 února 1966 Stanisław Ignacy Witkiewicz zvaný též Witkacy polský avantgardní malíř dramatik a spisovatel † 18 září 1939 1898 – Alois Podhajsky ředitel Španělské jezdecké školy ve Vídni olympijský medailista v drezuře jezdecký instruktor a spisovatel † 23 května 1973 1902 – Marcel Rochas francouzský módní návrhář † 14 března 1955 1903 Irena Nemirovská ruská spisovatelka píšící ve francouzštině † 17 srpna 1942 Vladimir Bartol slovinský spisovatel † 12 září 1967 1906 Alexandr Rou ruský filmový režisér † 28 prosince 1973 Josef Serlin izraelský politik † 15 ledna 1974 1907 – Eugen Rosenberg slovenský architekt † listopad 1990 1910 – Karl Hugo Strunz německý mineralog † 19 dubna 2006 1921 – Gaston Reiff belgický olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů z roku 1948 † 6 května 1992 1922 Richard Hamilton britský malíř † 13 září 2011 Felix Werder v Německu narozený australský hudební skladatel † 3 května 2012 1924 Teresa Bracco italská katolická laika mučednice čistoty a blahoslavená katolické církve † 28 srpna 1944 1927 Jacqueline Roque druhá manželka Pabla Picassa † 15 října 1986 Emmanuelle Riva francouzská herečka 1929 Zdzisław Beksiński polský malíř † 21 února 2005 André Gunder Frank americký sociolog ekonom a historik † 13 dubna 2005 1931 – Uri Orlev polsko-izraelský autor literatury pro děti a mládež 1933 – David Newman americký saxofonista † 20 ledna 2009 1934 – Bettino Craxi italský sociálnědemokratický politik † 19 ledna 2000 1935 – Ryhor Baradulin běloruský publicista překladatel a básník † 2 března 2014 1940 – Denis Law skotský fotbalista útočník 1942 Paul Jones britský zpěvák harmonikář herec a moderátor Gayatri Chakravorty Spivak indická literární kritička a teoretička 1943 – Catherine Cesarsky francouzská astronomka 1944 David J Wineland americký fyzik Nobelova cena 2012 José Luis Lacunza Maestrojuán panamský kardinál Ivica Račan předseda chorvatské vlády † 29 dubna 2007 Nicky Hopkins anglický rockový pianista † 6 září 1994 1945 – Steve Berrios americký jazzový bubeník † 24 července 2013 1946 Grigorij Alexandrovič Margulis ruský matematik Michael Radford britský režisér a scenárista Terry Winograd americký informatik 1952 – Bryan Talbot britský spisovatel a autor komiksů zakladatel románu v obrazech 1955 Steve Jobs americký podnikatel zakladatel společnosti Apple Computer † 2011 Alain Prost francouzský pilot Formule 1 1958 – Plastic Bertrand vlastním jménem Roger Marie François Jouret belgický zpěvák a skladatel 1961 – Richard Barnbrook britský politik člen Britské národní strany 1971 – Pedro de la Rosa španělský pilot Formule 1 1972 – Chris Fehn americký bubeník člen skupiny Slipknot 1976 Zuzana Belohorcová slovenská moderátorka Adriana Kučerová slovenská sopranistka 1981 Lleyton Hewitt australský tenista Mauro Rosales argentinský fotbalista 1984 – Brian Dabul argentinský tenista 1985 – Fabian Hertner švýcarský reprezentant v orientačním běhu Úmrtí Česko 1612 – Jan Zrinský ze Serynu český šlechtic 1565 1566 1657 – Rudolf Colloredo šlechtic italského původu 2 listopadu 1585 1698 – Jan Křtitel Erna stavitel a zednický a kamenický mistr italského původu kolem r 1625 1723 – Prokop Lažanský z Bukové císařský komoří a tajný rada 2 května 1771 1801 – František Martin Pelcl český historik a spisovatel 11 listopadu 1734 1900 – Adam Ithamar Marian Koch evangelický duchovní 11 března 1834 1906 – Jan Ludvík Lukes český operní pěvec 22 listopadu 1824 1915 – Eduard von Eltz rakouský a český politik německé národnosti 2 července 1836 1925 – Alois Mrštík český spisovatel 14 října 1861 1934 – Šimon Roháček československý politik slovenské národnosti 10 září 1873 1943 – Antonín Šachl československý politik 11 června 1860 1954 – Josef Jindřich Šechtl český fotograf 9 května 1877 1956 – František Kolenatý československý fotbalový reprezentant 29 ledna 1900 1961 – Antonín Klouda československý politik 6 listopadu 1871 1973 – Erich Srbek český fotbalista 4 června 1908 1979 – Jan Otčenášek český spisovatel 19 listopadu 1924 1981 – Přemysl Coufal tajně vysvěcený kněz oběť komunizmu 9 ledna 1932 1984 – Otto František Babler český překladatel spisovatel básník literární historik knihovník kulturní publicista a polyglot 26 ledna 1901 1989 – Miroslav Skála český spisovatel 6 dubna 1924 1994 – Ladislav Mňačko slovensky píšící spisovatel 29 ledna 1919 1995 – Dagmar Šimková politická vězeňkyně komunistického režimu spisovatelka 23 května 1929 1998 – Zbyněk Sekal sochař malíř a překladatel 12 července 1923 2002 – Stanislav Libenský český sklářský výtvarník sochař a pedagog 27 března 1921 2003 – Petr Voženílek český herpetolog a terarista 3 května 1943 2009 – Svatopluk Havelka český hudební skladatel a hudební pedagog 2 května 1925 Svět 1221 – Alix z Montmorency manželka Simona IV z Montfortu 1173 1386 – Karel III Neapolský král neapolský kníže achajský král uherský 1345 1674 – Matthias Weckmann německý barokní hudební skladatel asi 1616 1685 – Isabella Klára Tyrolská rakouská arcivévodkyně a vévodkyně mantovská 12 srpna 1629 1704 – Marc-Antoine Charpentier francouzský hudební skladatel období baroka ? 1643 1777 – Josef I Portugalský portugalský král 6 června 1714 1785 – Carlo Buonaparte otec Napoleona Bonaparte 29 března 1746 1799 – Georg Christoph Lichtenberg německý satirik fyzik astronom a matematik 1 července 1742 1810 – Henry Cavendish britský fyzik a chemik 10 října 1731 1811 – György Bessenyei maďarský spisovatel filozof a dramatik 1747 1812 – Étienne-Louis Malus francouzský důstojník inženýr matematik a fyzik 23 června 1775 1815 – Robert Fulton americký vynálezce parníku 14 listopadu 1765 1829 – Jan Stefani polský houslista dirigent a hudební skladatel českého původu asi 1746 1856 – Nikolaj Ivanovič Lobačevskij ruský matematik zakladatel neeuklidovské geometrie 1 prosince 1792 1866 – Bernhard Rudolf Abeken německý filolog a učitel 1 prosince 1780 1872 – Auguste Salzmann francouzský archeolog malíř a fotograf 14 dubna 1824 1876 – Joseph J Roberts liberijský politik amerického původu první liberijský prezident 15 března 1809 1899 – Charles Nuitter francouzský právník dramatik a libretista 24 dubna 1828 1913 – Seweryn Kniaziołucki předlitavský státní úředník a politik 24 března 1853 1938 – Thomas Gann irský archeolog 13 května 1867 1934 – Friedrich Kollarz rakouský důstojník a politik 5 února 1876 1945 – Ekai Kawaguči japonský buddhistický mnich cestovatel 26 února 1866 1947 – Pierre Janet francouzský psycholog 30 května 1859 1953 August Emil Fieldorf polský voják a národní hrdina vůdčí osobnost polského protinacistického odboje 20 března 1895 Gerd von Rundstedt nacistický vojenský velitel 12 prosince 1875 1973 – Eugen Rosenstock-Huessy německo-americký právník historik a originální filosof dějin 6 července 1888 1975 – Nikolaj Bulganin sovětský politik ministr obrany a ministerský předseda 30 března 1895 1986 – Tommy Douglas premiér kanadské provincie Saskatchewan 20 října 1904 1988 – Memphis Slim americký bluesový zpěvák a klavírista 3 září 1915 1989 – Martin Kusý slovenský architekt vysokoškolský pedagog odborný publicista a zasloužilý umělec 14 listopadu 1916 1990 – Sandro Pertini sedmý prezident italské republiky 25 září 1896 1993 – Bobby Moore anglický fotbalista 12 dubna 1941 1994 – Ladislav Mňačko slovenský spisovatel 29 ledna 1919 1997 – Nils-Olof Franzén švédský spisovatel 23 srpna 1916 2001 – Claude Shannon americký elektronik a matematik zvaný „otec teorie informace 30 dubna 1916 2002 – Leo Ornstein americký hudební skladatel klavírista a pedagog 2 prosince 1893 2004 – Ziva Kunda americká profesorka sociální psychologie 13 června 1955 2006 – Vladimír Kašpar slovenský odbojář voják novinář a politik 11 srpna 1923 2010 – Dawn Brancheau trenérka kosatek v SeaWorld Orlando na Floridě Zemřela po útoku kosatky 2011 Steve Jobs zakladatel výkonný ředitel CEO a předseda představenstva firmy Apple 24 února 1955 2012 – István Anhalt maďarsko-kanadský hudební skladatel 12 dubna 1919 2013 – Milan Hladký slovenský architekt a politik 7 listopadu 1925 2014 – Harold Ramis americký scénárista režisér producent herec 21 listopadu 1944 Svátky Česko Matěj Matyáš Jasmína Svět Slovensko – Matej Pranostiky Česko Najde-li Matěj led seká ho hned;nenajde-li led dělá ho hned Nenajde-li Matěj led dělá ho hned;najde-li led seká ho hned Svatý Matěj láme vždy led není-li ho zmrzne hned Svatý Matěj ledy láme nemá-li jich nadělá je Svatý Matěj boří mosty nebo staví Nenajde-li led Matějova pila najde Josefova širočina Svatý Matěj zimu tratí když netratí obohatí Na svatého Matěje každá myší díra se zavěje Na svatého Matěje do závěje naleje Na svatého Matěje pije skřivan z koleje Na svatého Matěje lidské srdce okřejeslunce pozře závěje nad polem si skřivan zapěje Prší-li na svatého Matěje bude se brzy síti Jaký mráz bude večer a v noci na svatého Matějetakový bude za 40 dní napořád Je-li na svatého Matěje mráz malý je jich po něm 40 malých;je-li velký jest 40 velkých není-li mráz žádný je jich po něm bezpočtu Matěja – k vesnu náděja Matěja – léta naděja Na svatého Matěje rampouchy – ourodný rok na mouchy Svatý Matěj přidá polínko svatý Josef dvě a Panna Maria celou náruč Svatý Matěj šel sekat ledy stavil se v hospoděSvatý Josef šel za ním a zůstal tam Panna Maria je vyhnala oba Svatý Matěj ledy boří a Josef je dělá a naopak 25 únor je 56 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 309 dní 310 v přestupném roce Události Česko 1570 – V Praze byl vidět poprvé živý slon a lev 1894 – Premiéra Sukovy Serenády Es dur 1919 – Na tajné schůzi Národního shromáždění byla uzákoněna koruna československá jako měna Československé republiky 1948 – Prezident Beneš přijal demisi ministrů a doplnil vládu podle Gottwaldovy předlohy Protestní demonstrace české inteligence byla potlačena studenti zbiti v Nerudově ulici účastníci byli zatýkáni Byl završen komunistický převrat Komunistická vláda slavila tyto události jako Vítězný únor 1951 – Pražský rozhlas informoval o odhalení "protistátního spiknutí" jednalo se o pokračování čistek kterými se totalitní KSČ zbavovala nepohodlných pohlavárů Na svém zasedání Ústředního výkonného výboru obvinila z protistátní činnosti nebo buržoazního nacionalismu Rudolfa Slánského Vladimíra Clementise Gustáva Husáka a další Hledání vnitřního nepřítele vyvrcholilo v roce 1952 soudním procesem s protistátním spikleneckým centrem jemuž údajně velel právě Slánský K smrti bylo odsouzeno 11 komunistických funkcionářů 1954 – Československá televize zahájila pravidelné vysílání ze studia v Měšťanské besedě ve Vladislavově ulici v Praze 1965 – Josef Beran jmenován v Římě kardinálem 1969 – Na Václavském náměstí se upálil 19letý student Jan Zajíc 2005 – Obyvatelé obcí Horní Jiřetín a Černice se v místním referendu většinou vyjádřili pro zachování územních limitů těžby hnědého uhlí Svět 1525 – Se odehrála bitva u Pavie 1600 – U příležitosti svatby francouzského krále Jindřicha IV s Marií Medicejskou byla provedena opera Euridice která dnes představuje nejstarší dochovanou operu 1947 – Rozhodnutím spojenecké kontrolní komise oficiálně zaniká Pruský stát 1956 – V závěrečný den 20 sjezdu KSSS tehdejší první tajemník Nikita Chruščov přednesl projev ve kterém odsoudil Stalinovo zneužívání moci a kult jeho osobnosti 1986 – Sonda Voyager 2 provedla první průlet kolem planety Uran 1986 – Byla přijata haitská vlajka 1991 – Na konferenci hlav šesti států v Budapešti bylo rozhodnuto o rozpuštění Varšavské smlouvy k 1 červnu 1991 2005 Byl naklonován kastrovaný kůň Pieraz světový šampión ve vytrvalostním běhu 1994 a 1996 Klon byl pojmenován Pieraz-Cryozootech-Stallion a byl naklonován z obchodních důvodů Neznámí ozbrojenci přepadli mírové jednotky OSN rozmístěné v Demokratické republice Kongo a zabili devět bangladéšských vojáků Na pobřežní promenádě v Tel Avivu se odpálil palestinský sebevražedný útočník Útok si vyžádal pět mrtvých a asi 50 zraněných z toho 20 vážně K útoku se přihlásil Islámský džihád ústy svého mluvčího v Bejrútu zatímco podle jiných zpráv útok provedl člen palestinské radikální skupiny Brigády mučedníků od Al-Aksá ovšem na pokyn agenta Hizballáhu Jak libanonský Hizballáh tak představitelé Islámského džihádu v Pásmu Gazy však popřeli odpovědnost za útok Ozbrojenci v Iráku zabili tři americké vojáky a osm zranili při výbuchu nastražené pumy severně od Bagdádu Při dopravní nehodě zahynul v Iráku také jeden polský voják Narození Česko 1337 – Václav Český spisovatel † 1 prosince 1383 1708 – Felix Benda skladatel a varhaník † 12 ledna 1768 1752 – Matěj Brixi kantor † 1 května 1806 1810 – Celestýn Opitzchirurg průkopník anesteziologie † 7 prosince 1866 1817 Moric Schöne poslanec Českého zemského sněmu starosta Tábora † 14 listopadu 1883 Eleonora Šomková snoubenka Karla Hynka Máchy † 31 října 1891 1823 – Josef Masaryk Jozef Masarik otec TG Masaryka † 25 září 1907 1844 – Jindřich Kafka vídeňský skladatel českého původu † 2 dubna 1917 1847 – Josef Paukner hudební skladatel † 2 února 1906 1856 – Václav Veverka československý politik † 14 listopadu 1924 1860 – Ferdinand Vach český hudební skladatel dirigent a sbormistr † 16 února 1939 1862 – Bohumil Benoni český operní pěvec – barytonista † 10 února 1942 1870 – Vilém Votruba československý politik † 16 dubna 1939 1877 – Karel Toman básník † 12 června 1946 1879 – Otakar Ostrčil hudební skladatel a dirigent † 20 srpna 1935 1889 – Adolf Kramenič varhaník sbormistr a hudební skladatel † 19 prosince 1953 1895 Jaromír Dolanský komunistický politik ministr československých vlád † 16 července 1973 Jiří Hejda český spisovatel a politik † 25 dubna 1985 Hynek Pelc profesor sociálního lékařství ředitel Státního zdravotního ústavu † 2 července 1942 1896 – Jan Němeček hudební historik † 31 března 1968 1903 – Imrich Karvaš československý ekonom a politik † 20 února 1981 1906 Rudolf Brdička akademik a profesor fyzikální chemie † 25 června 1970 Josef Robotka generálmajor im† 12 listopadu 1952 1909 Josef Frank komunistický politik oběť čistek † 3 prosince 1952 Josef Mach český filmový herec scenárista a režisér † 7 července 1987 1922 – Miloslava Misáková sportovní gymnastka zlato na OH 1948 1923 – Emil Boček válečný veterán druhé světové války 1928 Otakar Čemus grafik malíř a ilustrátor Václav Rusek farmaceutický odborník a historik 1932 – Eva Melmuková evangelická theoložka a historička 1936 Jiří Černý hudební kritik Bohumil Palek český lingvista semiotik a překladatel 1943 Pavel Dostál politik † 24 července 2005 Stanislav Holý malíř grafik a ilustrátor † 14 srpna 1998 1944 – Věra Jirousová historička umění a básnířka † 27 února 2011 1948 Zdenek Hůla český malíř a sochař Lea Vivot kanadská sochařka českého původu Ladislav Landa český básník † 4 června 1965 1949 – Jaroslava Hanušová herečka 1956 – Jim Čert písničkář 1957 – Martin Klásek loutkař 1969 – Henryk Mrejzek fotograf 1996 Erik Klemš český bridžista Svět 1591 – Friedrich Spee německý jezuita † 7 srpna 1635 1649 – Johann Philipp Krieger německý barokní hudební skladatel a varhaník † 7 února 1725 1668 – Gottlieb Wernsdorf německý profesor luterské teologie † 1 července 1729 1707 – Carlo Goldoni italský dramatik † 6 února 1793 1735 – Ernst Wilhelm Wolf německý koncertní mistr a skladatel † 1 prosince 1792 1768 – Friedrich von Adelung německý právník a filozof † 30 ledna 1843 1778 – José de San Martín vůdce boje za nezávislost jihoamerického kontinentu na Španělsku † 17 srpna 1850 1792 – Johann Georg Christian Lehmann německý botanik † 12 února 1860 1812 – Carl Christian Hall premiér Konseilspræsident Dánska † 14 srpna 1888 1816 – Charles Reutlinger německý fotograf † patrně po r 1890 1836 – Pauline Metternichová vídeňská a pařížská aristokratka † 28 září 1921 1838 – Friedrich Kleinwächter rakouský ekonom † 12 prosince 1927 1841 – Auguste Renoir francouzský impresionistický malíř † 3 prosince 1919 1842 – Karel May německý spisovatel † 30 března 1912 1846 – Giuseppe De Nittis italský malíř † 21 srpna 1884 1853 – Karl von Weizsäcker německý politik † 2 února 1926 1857 – Friedrich Reinitzer rakouský botanik a chemik † 16 února 1927 1861 Me'ir Dizengoff starosta Tel Avivu † 23 září 1936 Rudolf Steiner rakouský filosof † 30 března 1925 1862 – Stanisław Głąbiński polský ministr zahraničních věcí † 14 srpna 1943 1865 – Andranik Ozanian arménský generál národní hrdina † 31 srpna 1927 1866 Benedetto Croce italský filosof historik spisovatel a politik † 20 listopadu 1952 Heinrich Kühn rakouský fotograf † 14 září 1944 1868 – Erwin Baum německý politik † 22 března 1950 1871 – Lesja Ukrajinka ukrajinská spisovatelka † 1 srpna 1913 1873 – Enrico Caruso italský operní pěvec † 2 srpna 1921 1879 – Ernst von Niebelschütz německý historik umění † 12 února 1946 1881 – Alexej Rykov sovětský politik † 15 března 1938 1885 – Alice z Battenbergu matka Filipa Mountbattena manžela britské královny Alžběty II † 5 prosince 1969 1887 – Ewald Mataré německý malíř a sochař † 28 března 1965 1888 – John Foster Dulles americký diplomat a politik † 24 května 1959 1889 Gordon Dobson britský fyzik † 11 března 1976 Albin Stenroos finský olympijský vítěz v maratonu † 30 dubna 1971 1890 – Myra Hessová britská klavíristka † 25 listopadu 1965 1905 – Perry Miller americký historik † 9 prosince 1963 1906 – Boris Papandopulo chorvatský skladatel a dirigent † 16 října 1991 1915 – Alla Alexandrovna Andrejevová ruská výtvarnice žena básníka a mystika Daniila Andrejeva † 29 dubna 2005 1917 – Anthony Burgess britský spisovatel hudební skladatel a klavírista † 22 listopadu 1993 1918 − Fred Katz americký violoncellista † 7 září 2013 1919 Fred Katz americký violoncellista † 7 září 2013 Karl H Pribram americký neurochirurg a myslitel † 19 ledna 2015 1920 Philip Habib americký diplomat † 25 května 1992 Son-mjong Mun korfejský zakladatel náboženského hnutí Církev sjednocení † 3 září 2012 1927 Ram Narayan hindský hudebník Ralph Stanley americký hudebník 1929 – Jerome Kagan americký psycholog 1934 – Michael Fairman americký herec spisovatel a režisér 1935 – Janusz Gaudyn polský lékař a spisovatel † 22 června 1984 1937 Don Randi americký klavírista Gyula Zsivótzky maďarský trojnásobný olympijský medailista v hodu kladivem † 29 září 2007 1938 Viktor Kosičkin sovětský rychlobruslař olympijský vítěz † 30 března 2012 Diane Baker americká herečka a producentka Herb Elliott australský atlet olympijský vítěz 1940 – Béchara Butrus Raï libanonský kardinál maronitský patriarcha Antiochie 1942 – Bojan Radev bulharský zápasník dvojnásobný olympijský šampión 1943 – George Harrison britský hudebník člen kapely The Beatles † 29 listopadu 2001 1944 – François Cevert francouzský automobilový závodník † 6 října 1973 1945 – Elkie Brooks anglická rocková bluesová zpěvačka 1946 – Ján Štrasser slovenský spisovatel a překladatel 1947 Lee Evans americký sprinter dvojnásobný zlatý medailista OH Rjó Kawasaki japonský kytarista Doug Yule americký hudebník člen The Velvet Underground 1949 – Frank „Poncho Sampedro americký kytarista 1950 – Neil Jordan irský režisér 1953 – Leszek Deptuła polský politik † 10 dubna 2010 1966 – Téa Leoni americká herečka 1967 – Daniel Glazman francouzský programátor 1968 – Oumou Sangaré malijská zpěvačka 1971 – Sean Astin americký herec 1976 – Chris Pitman americký hudebník 1981 – Pak Či-Song jihokorejský fotbalista 1986 – Oliver a James Phelpsovi britští herci Úmrtí Česko 1634 – Albrecht z ValdštejnaVáclav Eusebius vojevůdce 24 září 1583 1891 – Peter Bibus rakouský a český politik německé národnosti 9 března 1825 1926 – Karel Krnka český konstruktér zbraní 6 dubna 1858 1929 – František Neumann dirigent a hudební skladatel 16 června 1874 1931 – Karel Cumpfe klasický filolog 14 listopadu 1853 1934 – Vincenc Hlavinka český průkopník vodárenství meliorací kanalizací a čištění odpadních vod 5 dubna 1862 1938 Julie Reisserová hudební skladatelka a básnířka 9 října 1888 Václav Štolba československý politik 27 ledna 1869 1945 – František Chvalkovský politik a diplomat 30 července 1885 1950 – Josef Toufar ThDr číhošťský farář římskokatolický kněz 14 února 1902 1960 – Gabriel Volko československý politik slovenské národnosti 26 října 1873 1968 – Miloš Havel český mediální podnikatel a filmový producent 3 listopadu 1899 1969 – Jan Zajíc student odpůrce sovětské okupace 3 července 1950 1970 – Světla Svozilová herečka 13 listopadu 1906 1980 – Rudolf Bureš lékař odbojář politik 14 března 1906 1981 – Hana Dostalová malířka ilustrátorka textilní a sklářská návrhářka 11 listopadu 1890 1983 Stanislav Kyselák varhaník a hudební skladatel 30 května 1915 Jozef Mjartan československý politik 22 února 1900 1984 – Michael Florian grafik 3 června 1911 1997 – František Belfín hudební skladatel a dirigent 11 července 1923 1999 – Štěpán Zavřel český ilustrátor animátor grafik malíř a spisovatel 25 prosince 1932 2000 – Vlastimil Koutecký architekt a scénograf 1 září 1930 2002 – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 2003 – Oto Ševčík herec a režisér 23 října 1931 2007 – Jan Teplý herec 30 července 1931 2009 – Hana Bořkovcová autorka próz pro děti a mládež 4 června 1927 2013 – Bob Frídl zpěvák kytarista a skladatel 13 listopadu 1947 Svět 1321 – Beatrix z Avesnes lucemburská hraběnka 1547– Vittoria Colonna italská renesanční básnířka 1492 1639 – pohřben Roelant Savery vlámský a nizozemský malíř a rytec 1576 1659 – Willem Drost nizozemský malíř 19 dubna 1633 1682 – Alessandro Stradella italský barokní hudební skladatel 1 října 1639 1713 – Fridrich I Pruský braniborský kurfiřt a první pruský král 11 července 1657 1715 – Pchu Sung-ling čínský spisovatel 5 června 1640 1723 – Sir Christopher Wren anglický architekt 20 října 1632 1764 – Yves-Marie André francouzský filozof spisovatel a matematik 22 května 1675 1831 – Friedrich Maximilian Klinger německý dramatik 17 února 1752 1852 – Thomas Moore anglický romantický básník 28 května 1779 1856 – George Don skotský botanik 17 května 1798 1864 – Anna Harrisonová manželka 9 prezidenta USA Williama H Harrisona 25 července 1775 1877 Catherine Anne Austenová Hubbacková britská spisovatelka 7 července 1818 Džang Bahádur vládce Nepálu 18 června 1816 1897 – Cornélie Falcon francouzská operní pěvkyně 28 ledna 1812 1898 – Francis Frith anglický krajinářský fotograf 31 října 1822 1899 – Paul Julius Reuter zakladatel agentury Reuters 21 července 1816 1908 – Alfred Horsley Hinton anglický fotograf 1863 1911 – Fritz von Uhde německý malíř 22 května 1848 1912 – Vilém IV Lucemburský lucemburský velkovévoda 22 dubna 1852 1918 – Heinrich Kadich vom Pferd ruský genealog a heraldik 5 června 1865 1920 – Vadim Podbělskij revolucionář sovětský státník listopad 1887 1922 – Henri Landru francouzský sériový vrah 12 dubna 1869 1929 – Alexander Binder švýcarský fotograf 1888 1945 – Mário de Andrade brazilský spisovatel a fotograf 1893 1950 – George Richards Minot americký lékař nositel Nobelovy ceny 2 prosince 1885 1954 – Auguste Perret francouzský architekt 12 února 1874 1956 – Elmer Drew Merrill americký botanik 15 října 1876 1957 – Bugs Moran chicagský gangster 21 srpna 1893 1959 – Elijahu Berligne signatář deklarace nezávislosti Státu Izrael 1866 1961 – Sebastiano Visconti Prasca italský generál 27 února 1883 1964 Alexander Archipenko ukrajinsko americký sochař a grafik 30 května 1887 Maurice Farman francouzský automobilový závodník letec a konstruktér 21 března 1877 1966 – Viktor Kravčenko sovětský inženýr a diplomat 11 října 1905 1970 Ján Bendík slovenský poslanec 25 prosince 1903 Mark Rothko americký malíř 25 září 1903 1971 – Theodor Svedberg švédský chemik Nobelova cena za chemii 30 srpna 1884 1978 – Ján Poničan slovenský spisovatel 15 června 1902 1979 – Henrich Focke německý průkopník letectví 8 října 1890 1983 – Tennessee Williams americký dramatik 26 března 1911 1997 – Andrej Donatovič Siňavskij ruský literární vědec spisovatel a literární kritik 8 října 1925 1999 – Glenn Seaborg americký jaderný chemik nositel Nobelovy ceny 19 dubna 1912 2003 – Alberto Sordi italský herec zpěvák skladatel a režisér 15 června 1920 2005 – Peter Benenson britský právník zakladatel Amnesty International 31 července 1921 2009 – Ian Carr britský trumpetista 21 dubna 1933 2012 Maurice André francouzský trumpetista 1933 Tadeusz Andrzej Zieliński polský muzikolog 22 května 1931 Red Holloway americký jazzový saxofonista 31 května 1927 Louisiana Red americký bluesový kytarista a hráč na foukací harmoniku 23 března 1932 2013 − Dirk Fischer americký jazzový hudebník 1 září 1924 2014 – Paco de Lucía flamencový kytarový virtuos 21 prosince 1947 Svátky Česko Liliana Taras Valburga Pamětní den české inteligence a Konfederace politických vězňů obětem komunistického převratu a totalitní doby Socialistický kalendář – Vítězství československého pracujícího lidu 1948 Svět Slovensko – Frederik Reference 26 únor je 57 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 308 dní 309 v přestupném roce Události Česko 1469 – vojsko Jiřího z Poděbrad obklíčilo u Vilémova na Vysočině oddíly uherského krále Matyáše Korvína Po setkání obou králů k bitvě nedošlo uherské vojsko se stáhlo 1990 – Jiří Dienstbier a Eduard Ševarnadze podepsali smlouvu o stažení sovětských okupačních vojsk z Československa Svět 1869 – V Petrohradu proběhla světová premiéra opery William Ratcliff 1935 – Britský inženýr Robert Watson-Watt poprvé vyzkoušel na poli nedaleko vesnice Upper Stowe radar od den dříve připravili antény Druhý den ráno za přítomnosti ministerského úředníka a fyzika Alberta Roweho čekali přílet letounu které pro experiment zapůjčilo královské letectvo Jednalo se o stroj Handley Page Heyford Experiment byl úspěšný 1971 – Generální tajemník OSN U Thant vyhlašuje den jarní rovnodennosti jako Den Země 1972 – Sonda Luna 20 přistála na zemi a přivezla 55 g měsíční půdy 1993 – První bombový útok na Světové obchodní centrum 1993 bomba zabila 6 lidí a více než tisíc jich zranila Akci financovala teroristická skupina Al-Káida 1995 – Zkrachovala nejstarší investiční banka v Británii Barings Bank 2001 – Šéf Tálibánu mulla Muhammad Umar vydal rozkaz ke zničení kamenných soch Buddhů hledících na úrodné údolí Bámjánu sevřené bílými štíty Hindúkuše byly vyhozeny do povětří Narození Česko 1361 – Václav IV český a německý král † 16 srpna 1419 1706 – Jan Antonín Vocásek barokní malíř † 26 června 1757 1735 – Josef Rosenauer inženýr stavitel Schwarzenberského kanálu † 10 března 1804 1770 – Antonín Rejcha hudební skladatel pedagog a teoretik † 28 května 1836 1801 – Josef Tadeáš Lumbe profesor přírodních věd † 1 června 1875 1844 – Josef Karlík poslanec Českého zemského sněmu starosta Blovic † 18 července 1915 1860 – Jan Evangelista Chadt-Ševětínský lesník a autor lesnické literatury † 15 března 1925 1864 – Antonín Sova básník a prozaik † 16 srpna 1928 1872 – Václav Johanis československý ministr pro zásobování lidu † 19 června 1939 1878 František Václav Peřinka regionální archivář a historik † 14 září 1949 Ema Destinnová operní pěvkyně † 28 ledna 1930 1880 – Georg Scharnagl československý politik německé národnosti † 1965 1886 František Bláha československý generál † 21 května 1945 Karel V Schwarzenberg kníže orlické větve rodu Schwarzenbergů † 6 září 1914 1898 – Konstantin Biebl básník † 12 listopadu 1951 1900 – Antonín Fingerland český patolog † 27 prosince 1999 1901 – Alexandr Hořejší básník a překladatel † 30 října 1970 1902 Emil Strankmüller zpravodajec účastník zahraničního protinacistického odboje † 28 února 1988 Josef Kepka oběť komunismu † 26 dubna 1952 1910 Božena Novotná manželka prezidenta Antonína Novotného † 25 dubna 1980 Jindřich Wielgus sochař a grafik † 6 května 1998 1911 Alois Kříž novinář kolaborující s nacisty † 26 března 1947 Josef Smrkovský československý politik † 15 ledna 1974 1914 – Alexandr Plocek houslový virtuos † 30 listopadu 1982 1916 – Václav Kojzar hrdina protinacistického odboje oběť komunismu † 21 ledna 2006 1918 – Karel Horák československý fotbalový reprezentant † 5 února 1988 1920 – Karel Houba spisovatel a překladatel † 26 prosince 1999 1922 – Jan Vavrda voják a příslušník výsadku Spelter † 15 dubna 1995 1923 – Antonín Kachlík režisér 1928 – Vlastimil Hajšman československý hokejový reprezentant † 3 března 1978 1929 – Zdeněk Jičínský právník a politik 1930 – Oldřich Jelínek český malíř 1932 – Bedřich Lipina primátor města Ostravy † 31 prosince 1995 1933 – Jiří Havlíček politik ČSL politik 1936 – Vojtěch Mastný česko-americký historik 1938 – Zdeněk Masopust právní filosof teoretik a politik † 15března 2012 1940 Oldřich Kulhánek malíř grafik ilustrátor scénograf a pedagog † 28 ledna 2013 Eduard Vlček právník a vysokoškolský učitel 1941 Jaroslav Matouš malíř a sklářský výtvarník Jaroslav Kovanda český básník a publicista 1942 – Jozef Adamec československý fotbalista a trenér 1943 – Pavel Novák disident a politik † 3 května 1997 1948 – Václav Plechatý český grafik a řezbář 1949 Ivan Landsmann český spisovatel Petr Svárovský český televizní dramaturg scénárista režisér a herec 1961 – Jiří Bezděk hudební skladatel a pedagog 1976 Stanislav Vlček fotbalista Petr Vondráček herec moderátor konferenciér klavírista Svět 1564 – Christopher Marlowe anglický dramatik básník a překladatel † 30 května 1593 1677 – Francesco Nicola Fago italský barokní skladatel † 18 února 1745 1715 – Claude-Adrien Helvétius francouzský filozof a encyklopedista † 26 prosince 1771 1718 – Johan Ernst Gunnerus norský biskup a přírodovědec † 23 září 1773 1719 – Christian Ziegra luteránský teolog a historik † 22 leden 1778 1725 – Nicolas Joseph Cugnot francouzský vynálezce a dělostřelecký důstojník † 2 října 1804 1726 – Luigi Valadier italský zlatník a klenotník † 15 září 1785 1746 – Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně dcera Marie Terezie † 18 června 1804 1776 – Johann Gebhard Maass německý filozof a psycholog † 23 prosince 1823 1786 – Dominique François Jean Arago francouzský matematik fyzik astronom a politik † 2 října 1853 1802 – Victor Hugo francouzský básník † 22 květen 1885 1808 – Honoré Daumier francouzský malíř sochař grafik kreslíř a karikaturista † 10 února 1879 1821 – Félix Ziem francouzský malíř † 10 listopadu 1911 1829 – Levi Strauss americký obchodník a vynálezce džínsů † 26 září 1902 1838 – Ferdinand Kronawetter rakouský levicově liberální politik † 30 ledna 1913 1842 – Camille Flammarion francouzský astronom a spisovatel † 7 června 1925 1846 – Buffalo Bill vlastním jménem William Frederic Cody americký dobrodruh a legendární postava Divokého západu † 10 ledna 1917 1851 – Paul Gautsch rakouský politik † 20 dubna 1918 1855 – Karl Bulla otec ruského fotožurnalismu † 28 listopadu 1929 1861 – Ferdinand I Bulharský bulharský kníže a později car † 10 září 1948 1866 – Ekai Kawaguči japonský buddhistický mnich cestovatel † 24 února 1945 1869 – Naděžda Krupská sovětská politická pracovnice a revolucionářka manželka V I Lenina † 27 února 1939 1871 – Friedemann Götze německý důstojník SS † 22 května 1946 1874 – Nikolaj Sergejevič Korotkov ruský chirurg † 14 března 1920 1875 – Erich Koch-Weser německý politik období Výmarské republiky † 19 října 1944 1876 – Filipp Isajevič Gološčokin sovětský státní a partajní činovník † 28 října 1941 1878 – Albert Edwin Roberts australský fotograf † 24 července 1964 1880 Kenneth Essex Edgeworth irský voják a astronom † 10 října 1972 Karin Smirnoff finská spisovatelka † 10 května 1973 1882 – Husband Kimmel admirál amerického vojenského námořnictva † 14 května 1968 1894 – Wilhelm Bittrich německý nacistický generál † 19 dubna 1979 1896 – Andrej Ždanov sovětský komunistický politik a ideolog † 31 srpna 1948 1900 – Halina Konopacka polská olympijská vítězka v hodu diskem † 28 ledna 1989 1901 – Aharon Cizling izraelský ministr zemědělství † 16 ledna 1964 1903 Jean Forge Jan Fethke polský režisér † 16 prosince 1980 Orde Wingate britský tvůrce speciálních vojenských jednotek † 24 března 1944 1904 – Konštantín Čulen slovenský politik novinář a historik † 7 dubna 1964 1907 – John Bowlby anglický psychoanalytik † 2 září 1990 1909 – Talal I jordánský král † 7 července 1972 1910 Sergej Georgijevič Gorškov admirál loďstva Sovětského svazu † 13 května 1988 Alexander Matuška slovenský literární vědec a politik † 1 dubna 1975 1914 – Viktor Avbelj slovinský partyzán politik a právník † 3 dubna 1993 1918 Theodore Sturgeon přední americký spisovatel science fiction † 8 května 1985 Otis R Bowen americký politik † 3 května 2013 Pjotr Mašerov první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Běloruska † 4 října 1980 1920 – Hilmar Baunsgaard premiér Dánska † 2 července 1989 1924 – Noboru Takešita premiér Japonska † 19 června 2000 1925 – John Gunn australský spisovatel 1928 Ariel Šaron izraelský voják politik a bývalý premiér † 11 ledna 2014 Anatolij Filipčenko sovětský kosmonaut a letec Fats Domino americký pianista a zpěvák 1930 Doug Sandom britský bubeník Robert Francis americký herec † 31 července 1955 1931 – Claude Piron belgický lingvista a esperantista † 22 ledna 2008 1932 – Johnny Cash americký zpěvák kytarista a skladatel † 12 září 2003 1933 – Lubomyr Huzar ukrajinský kardinál 1935 – Artur Rasizada ázerbájdžánský předseda vlády 1936 José da Cruz Policarpo portugalský kardinál † 12 března 2014 Adem Demaçi kosovskoalbánský spisovatel aktivista politik 1941 – Jože Tratnik slovinský právník 1942 Jozef Adamec slovenský fotbalista československý reprezentant a trenér Yosuke Yamashita japonský jazzový klavírista 1943 Johnny Höglin švédský rychlobruslař olympijský vítěz Kazimira Prunskienė premiérka Litvy Bob Hite americký zpěvák † 5 dubna 1981 1944 – Ronald Lauder americký podnikatel mecenáš a sběratel umění prezident Světového židovského kongresu syn Estée Lauder 1946 Ahmed Zewail egyptský chemik nositel Nobelovy ceny z r 1999 Dimitri Kavrakos řecký pěvec 1947 – Sandie Shaw britská zpěvačka 1953 – Michael Bolton americký zpěvák 1954 Recep Tayyip Erdoğan turecký politik od r 2003 premiér Masaki Etó japonský reprezentant v zápase 1955 – Andreas Maislinger rakouský historik a politolog 1958 Michel Houellebecq kontroverzní francouzský spisovatel Susan J Helms americká astronautka inženýrka a pilotka 1960 – Jaz Coleman britský hudebník frontman post-punkové skupiny Killing Joke 1971 – Erykah Badu americká zpěvačka R&B 1973 Ole Gunnar Solskjær bývalý norský fotbalista a mládežnický trenér André Tanneberger alias ATB světový trance Dj 1974 – Sébastien Loeb francouzský jezdec rallye sedminásobný mistr světa 1975 – Per-Johan Axelsson švédský hokejista 1979 – Corinne Bailey Rae britská písničkářka 1981 – Sharon Van Etten americká píšničkářka 1984 – Emmanuel Adebayor tožský fotbalista 1987 – Juraj Kucka slovenský fotbalista 1992 – Mikael Granlund finský hokejista Úmrtí Česko 1703 – Kristián Gottfried Hirschmentzel historik kněz spisovatel filozof 7 ledna 1638 1874 – Václav F Kumpošt zakladatel časopisu Vesmír 1846 1889 – Karel Nedbal advokát a hudebník 29 října 1836 1909 – Vincenc Tiebl rakouský a český stavební podnikatel a politik 1852 1940 – Alfons Bébar převor kláštera v Domažlicích 1881 1945 – Viktor Kaufmann lékař odbojář 21 srpna 1900 1950 – Ignác Arnož český katolický biskup a misionář 1 dubna 1885 1953 – Fedor Houdek čs ministr výživy lidu 5 ledna 1877 1955 Josef Dostál český archivář a překladatel 20 října 1892 Karel Sellner český spisovatel 23 října 1873 1961 – Zdeněk Wirth historik umění 11 srpna 1878 1966 – Antonín Matěj Píša český básník literární a divadelní kritik 10 května 1902 1967 – Antonín Machát československý politik 5 listopadu 1880 1971 – Josef Berg hudební skladatel 8 března 1927 1973 – Antonín Fivébr český malíř a fotbalista 22 prosince 1888 1977 – František Antonín Jelínek český akademický malíř 8 března 1890 1986 – Karel Vlach kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha 8 října 1911 1998 – Emilie Bednářová spisovatelka 2 dubna 1907 2001 – Josef Hons spisovatel 16 října 1907 2008 – Jaroslav Macek český archivář a historik 19 prosince 1925 2011 – Arnošt Lustig spisovatel 21 prosince 1926 2013 – Bob Frídl český písničkář zpěvák kytarista a skladatel 13 listopadu 1947 2014 – Jiří Litochleb český ložiskový geolog a mineralog 29 září 1948 Svět 1154 – Roger II Sicilský sicilský hrabě a první sicilský král 22 prosince 1095 1266 – Manfréd Sicilský sicilský král 1231 1275 – Markéta Anglická 1240-1275 skotská královna z dynastie Plantagenetů 29 září 1240 1577 – Erik XIV Švédský švédský král 13 prosince 1533 1726 – Maxmilián II Emanuel vévoda a kurfiřt bavorský 11 července 1662 1770 – Giuseppe Tartini italský houslista a skladatel 8 dubna 1692 1815 – Fridrich Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský vojevůdce v rakouských službách 26 prosince 1737 1816 – Levi Hill vynálezce barevné fotografie † 1865 1821 – Joseph de Maistre francouzský filozof a konzervativní myslitel 1 dubna 1753 1829 – Bernard Baron profesor práv 7 srpna 1780 1831 – Anton Antonovič Delvig ruský básník 17 srpna 1798 1834 – Alois Senefelder rakouský herec vynálezce litografie dramatik 6 listopadu 1771 1853 – János Libényi maďarský nacionalista který spáchal atentát na Františka Josefa I 1831 1876 – Svetozar Marković srbský realistický spisovatel 1846 1890 – Wilhelm Gail německý malíř 7 března 1804 1903 – Richard Gatling americký vynálezce tzv Gatlingova kulometu 12 září 1818 1908 – Wilhelm Friedrich Gintl rakouský a český vysokoškolský pedagog chemik a politik německé národnosti 4 srpna 1843 1909 Hermann Ebbinghaus německý filosof a psycholog 24 ledna 1850 Leonard Piętak předlitavský politik 24 února 1841 1914 – Pierre Souvestre francouzský spisovatel a novinář 1 června 1874 1921 – Carl Menger rakouský ekonom 23 února 1840 1924 – Isabela Marie Bavorská vévodkyně z Janova 28 srpna 1863 1931 – Otto Wallach německý chemik židovského původu nositel Nobelovy ceny 27 března 1847 1933 – Thyra Dánská dánská princezna 29 září 1853 1935 – Liborius von Frank rakousko-uherský generál 5 října 1848 1936 – Antonio Scotti italský barytonista 25 ledna 1866 1940 – Michael Hainisch rakouský prezident 15 srpna 1858 1943 – Theodor Eicke německý nacista velitel divize SS Totenkopf 17 října 1892 1957 – Roger Vercel francouzský spisovatel 8 ledna 1894 1962 – Riccardo Moizo italský generál 27 srpna 1877 1963 Lauri Kettunen finský filolog 10 září 1885 Rádžéndra Prasád první indický prezident 3 prosince 1884 1965 – Julius Skutnabb finský rychlobruslař olympijský vítěz 12 června 1889 1966 – Gino Severini italský malíř 7 dubna 1883 1969 Karl Jaspers německý filozof a psychiatr 23 února 1883 Levi Eškol izraelský politik třetí premiér země 25 října 1895 1971 – Fernandel francouzský herec 8 května 1903 1972 – Josef Sapir izraelský politik 27 ledna 1902 1982 – Gábor Szabó maďarský kytarista 8 března 1936 1984 – Kosťantyn Daňkevyč ukrajinský hudební skladatel klavírista a pedagog 24 prosince 1905 1985 – Tjalling Koopmans nizozemský ekonom Nobelova cena 1975 28 srpna 1910 1989 – Roy Eldridge americký trumpetista 30 ledna 1911 1993 – Beaumont Newhall americký historik umění a fotograf 22 června 1908 1996 – Svetozár Stračina slovenský hudební skladatel klavírista 3 prosince 1940 2004 – Adolf Erik Ehrnrooth finský generál 9 února 1905 2005 – Jef Raskin americký inženýr a softwarový vývojář 9 března 1943 2008 – Buddy Miles americký rockový bubeník 5 září 1947 2011 – Mark Tulin americký baskytarista 21 listopadu 1948 2012 – Hazy Osterwald švýcarský jazzový hudebník skladatel a kapelník 18 února 1922 2013 Stéphane Hessel francouzský diplomat filozof a spisovatel 20 října 1917 Marie-Claire Alainová francouzská varhanice 10 srpna 1926 2014 – Dezső Novák maďarský fotbalista 3 února 1939 Svátky Česko Dorota Dora Doris Božetěch Božetěcha Svět Slovensko – Viktor Pranostiky Česko Svatý Radko – na poli hladko Abú Zabí též Abú Dhabí arabsky Abū Ẓabī je hlavní město Spojených arabských emirátů a metropole stejnojmenného emirátu Město má 1 500 000 obyvatel Město má za sebou pestrou minulost zahrnující období kdy bylo útočištěm pirátů Od 60 let 20 století prošlo město závratnou přeměnou do moderního střediska se širokými bulváry a vysokými budovami Ze starého města do dnešních dnů zůstalo jen pramálo výjimku tvoří Starý palác který reprezentuje jednu z nejstarších budov postavenou nad pramenem Poblíž města se nachází mezinárodní letiště Byly zde pořádány mezinárodní soutěže v letecké akrobacii Red Bull Air Race Velká mešita šejka Zayeda Její architektura byla odvozena z marocké mešity v Casablance patří k největším v islámském světě Zaujímá plochu 22412 metrů čtverečních a pojme 41 tisíc věřících ženám je vstup povolen pouze v dlouhém oděvu zakrývajícím hlavu vlasy paže i nohy Měšita byla otevřena v prosinci roku 2007 Je zbudována především z bílého mramoru vykládána dalšími barevnými kameny některé výzdobné články jsou zlacené skleněné lustry dodala firma Swarowski V sousedství měšity je hrob šejka Zayeda který stavbu financoval Závodní okruh Yas Marina Circuit Okruh Yas Marina Circuit měl premiéru ve formuli 1 na konci sezóny v roce 2009 navrhl ho architekt Hermann Tilke a nachází se na Yas Islandu nedaleko města Abú Dhabí Byl dokončen v průběhu roku 2009 a je součástí zábavního komplexu ve kterém se mimo jiné nachází i Ferrari World Má celkem 21 zatáček Externí odkazy Abd Rabú Mansúr Hádí ; 1 září 1945 Thúkajn v provincii Abján Adenský protektorát je jemenský politik Od 27 února 2012 je 2 prezidentem sjednoceného Jemenu Dne 22 ledna na svou funkci rezignoval parlament však oznámil že odchod prezidenta nepřijímá< ref> Je představitelem strany Všeobecný lidový kongres hegemonní síly jemenského politického systému V letech 1994–2012 byl viceprezidentem Do funkce prezidenta prozatímně nastoupil v období mezi 4 červnem až 23 zářím kdy se jeho předchůdce Alí Abdalláh Sálih musel v důsledku zranění utrpěných během jemenské revoluce roku 2011 léčit v Saúdské Arábii Posléze byl zvolen i v přímých prezidentských volbách roku 2012 v nichž byl ovšem jediným kandidátem Získal v nich 998 % hlasů Reference Externí odkazy Americká občanská válka 1861-1865 byl ozbrojený konflikt jenž probíhal na severoamerickém kontinentu mezi státy Unie neboli dnešními zakladatelskými státy USA a Státy konfederace což byla koalice jedenácti amerických států které se chtěly odtrhnout od Unie Jelikož státy Konfederace byly soustředěny v jihovýchodní části Unie nazývá se tato válka také válkou Severu proti Jihu Jako příčina války se často uvádí spor o to zda má být povoleno otroctví Ale tento výklad je značně zjednodušený důvodů byla celá řada Podstatou většiny z nich bylo to že Jih usiloval o mnohem větší autonomii jednotlivých států v Unii se kterou Sever který prosazoval silnější centrální vládu nemohl než nesouhlasit Bezprostřední otázka zrušení otroctví se často přeceňuje I když se Jih obával že jeho zrušení bude logickým důsledkem růstu moci vlády ve Washingtonu otroctví ovšem stálo ne vždy zcela zřetelně v pozadí i ostatních rozporů Válka přinesla asi 970 000 obětí přes 3 % populace z toho kolem 600 000 mrtvých což převyšuje ztráty amerických vojsk ve všech ostatních konfliktech dohromady Občanská válka přinesla první masivní využití telegrafu železnice a kulometů v boji a skončila porážkou populačně i průmyslově slabšího Jihu Jejím důsledkem bylo posílení centrální vlády zrušení otroctví a zbídačení Jihu ale i rozšíření občanských svobod další územní expanze USA a mohutný hospodářský rozmach včetně Jihu Předcházející vývoj Poté co byla v roce 1776 vyhlášena nezávislost USA a vyřešeny vnitřní problémy se Amerika pustila do obchodního a územního výpadu Za francouzské revoluce a za napoleonských válek v Evropě bylo využíváno neutrality V letech 1812–1814 proběhla v podstatě nerozhodná válka s Velkou Británií která Spojeným státům mnoho nepřinesla Již roku 1803 ale Spojené státy americké od Napoleona odkoupily Louisianu a tím zdvojnásobily své území Nadále také pokračovaly problémy s Indiány jež často končívaly jejich masakrem Roku 1819 získaly USA od Španělů poloostrov Floridu Roku 1823 vyhlásil prezident James Monroe tzv Monroeovu doktrínu Ta deklarovala jako cíl zahraniční politiky USA vzájemné nevměšování se evropských a amerických zemí do záležitostí druhého kontinentu Reagovala na zásahy některých evropských států v Jižní Americe Dočasně byla opuštěna během první světové války a definitivně při druhé V roce 1845 USA obsadily Texas V letech 1846 až 1848 vedly válku s Mexikem a získaly Kalifornii Arizonu Nové Mexiko a Oregon Stále víc se také vyhrocovaly spory mezi jižní a severní částí USA Zatímco na jihu převažovalo pěstování plodin které měly být vyváženy sever USA byl průmyslovější a dovozový Nejzásadnějším sporem vedoucím až k občanské válce byla výše cel kterou chtěl mít Jih co nejmenší a sever naopak co nejvyšší Příčiny občanské války Otroctví a clo Příčinou občanské války byl dlouhodobý odlišně probíhající vývoj Severu a Jihu Na Jihu si bohatí plantážníci uvědomili že sotva seženou dostatek bílých lidí kteří budou ochotni pracovat v tamním horkém podnebí Indiáni se velmi brzy ukázali jako málo odolní a tak se představa černochů zvyklých na horké podnebí zdála jako nejlepší V 19 století si už žádný Jižan nedokázal představit život bez otroků Největšími vlastníky byli plantážníci pěstující převážně bavlnu Ti byli privilegovanou vrstvou jižanského obyvatelstva Jejich plantáže produkovaly většinu zemědělských výrobků celých USA V roce 1860 se vyvezlo z USA 57 % sklizně bavlny do zahraničí převážně do Velké Británie kde byla po bavlně velká poptávka Americká bavlna byla nejkvalitnější a díky otrokářskému systému také nejlevnější na trhu V roce 1860 se nacházely v USA 4 miliony otroků Ovšem plantážníci a otroci nebyli jedinými obyvateli Jihu Žila zde i takzvaná střední vrstva Byli to drobní zemědělci pracující na své půdě kteří většinou vlastnili dva až tři otroky Většina z nich toužila po tom stát se také velkými plantážníky Další skupinou obyvatel byla bílá chátra což byli nemajetní bílí obyvatelé většinou žebráci O starém Jihu existuje spousta mýtů Jeden mluví o pyšných vzdělaných mužích kteří brali otroctví jako nutnost bez které by jejich plantáže nepřežily Druhý mluví o despotech kteří bičují své otroky chovají se nelidsky a ve své krutosti si libují Ani jeden z nich není ten pravý Pravdu musíme hledat někde mezi nimi Na severu USA se rozvíjel průmysl a rozdílný pohled na otroctví byl nejvýraznějším rysem odlišující Unii a pozdější Konfederaci Na průmyslovém Severu se nacházelo obrovské přírodní bohatství neustále přicházeli další přistěhovalci z Evropy dynamicky rostl vnitřní trh k jehož rozmachu vedlo další dobývání a osídlování Západu Na Severu se budovaly železniční cesty a v rychlém tempu se rozvíjela oblast bankovnictví V roce 1850 činila průmyslová produkce Jihu 168 milionů dolarů zatímco na Severu to bylo 845 milionů dolarů V roce 1860 se Sever podílel na celkovém ročním produktu USA 925 % Těsně před vypuknutím války byl poměr sil jednoznačný – v ozbrojených silách měl Sever převahu 21 a ve výrobě zbraní 301 Další rozpory vznikly také kvůli clům vůči Britům Jih chtěl cla co nejmenší Naproti tomu průmyslníci obchodníci a bankéři ze Severu usilovali o pevnou měnu a celní ochranu I přes společenské rozdíly byly ale dlouho snahy o kompromisní řešení Missouriský kompromis a Kansaská občanská válka V roce 1818 měla být do Unie tj později neotrokářská část USA přijata Missouri což by způsobilo převahu otrokářských států v Senátu Výsledkem byl Missourský kompromis z 20 března 1820 na základě kterého byl spolu s Missouri přijat i svobodný stát Maine a byla stanovena hranice 36° a 30' severní šířky za kterou se nesmělo otrokářství šířit Tento kompromis byl zrušen dne 30 května 1854 zákonem o Kansasu a Nebrasce podle kterého se občané těchto teritorií měli rozhodnout zda v nich bude povoleno otroctví Výsledkem byla kritika z obou stran To že do Kansasu přicházeli jak odpůrci otrokářství tak jeho zastánci vedlo následně k občanské válce v Kansasu 1855-1858 kterou ukončil až zásah federálních vojsk „Krvácející Kansas značně přispěl k vyhrocení situace mezi Severem a Jihem Byla to hlavní příčina pozdějších událostí Spory v Kansasu rozdělily politické strany Unie Proti vládnoucí Demokratické straně hájící zájmy jižanských plantážníků a lidí spojených s obchodováním s bavlnou byla založena roku 1854 Republikánská strana USA Hájila zájmy farmářů dělníků a průmyslníků ze Severu Zásadně byla proti otroctví V boji proti otroctví vznikly dva proudy Abolicionisté byli pro úplné zrušení otroctví Pomáhali utíkat otrokům do Kanady a měli značný vliv na veřejné mínění Naproti tomu již zmiňovaná Republikánská strana byla z pragmatických důvodů jen pro zamezení šíření otroctví do nových států Povstání Johna Browna V říjnu 1859 došlo k povstání Johna Browna při kterém bylo obsazeno skladiště zbraní v Harpers Ferry ve Virginii Toto povstání bylo potlačeno oddíly Virginie a Marylandu a John Brown byl popravenByl to jediný povstalec na Jihu Zvolení Abrahama Lincolna V roce 1860 v prezidentských volbách zvítězil Abraham Lincoln kandidát Republikánské strany která byla proti otrokářství a plně si věřila v zastavení jižanských států Přestože Lincoln neplánoval zrušení otroctví tam kde již bylo a zachování jednoty Unie pro něj bylo prvořadé na jeho zvolení zareagovala Jižní Karolína tím že se 20 prosince rozhodla vystoupit z Unie Následovaly ji Mississippi Florida Alabama Georgia Louisiana a Texas Vznikly tak Konfederované státy americké s vlastní ústavou jejichž prezidentem byl zvolen Jefferson Davis Hlavním městem Konfederace se stalo město Montgomery ve státě Alabama a později Richmond ve Virginii Konec nadějí o smírné řešení znamenal útok jižanských jednotek na federální pevnost Fort Sumter u Charlestonu 12 dubna 1861 Oficiálním začátkem války je 15 duben 1861 kdy Lincoln povolal 75 000 dobrovolníků přihlásilo se 500 000 19 dubna 1861 vyhlásil blokádu jižanských přístavů Ke Konfederaci se následně přidaly další čtyři státy Virginie Arkansas Tennessee a Severní Karolína V Unii však nadále zůstávaly otrokářské státy Maryland Kentucky Delaware a Missouri Na začátku války to vypadalo že výhodu má Jih Přestože Sever byl průmyslově rozvinutější a měl k dispozici větší kapitál suroviny a zbraně nedostávalo se mu zkušených vojevůdců protože většina důstojníků pocházela z Jihu a odešla do konfederačních sil Navíc Sever musel útočit Jihu stačilo bránit se Průběh občanské války Důstojníci z Evropy Většina důstojníků armády USA vstoupila na počátku konfliktu do služeb Konfederace což se v armádě Unie projevilo nedostatkem kvalitních velitelů Agenti Unie se pak snažili naverbovat důstojníky v Evropě V Rakousko-Uhersku tak Unie získala do svých služeb hraběte Gustava Alba v Německu 57 vyšších důstojníků v čele s baronem Ottou von Steubenem ve Švédsku Charlese A Strohlbranda nebo Ludwiga von Holstein v Itálii Luigiho Palmu de Cesnolu v Rusku Ivana Vasiljeviče Turchanina Další důstojníci byli naverbováni ve Velké Británii a Francii Unie stála také třeba o Giuseppa Garibaldiho ale ten nabídku odmítl V důstojnickém sboru amády Unie sloužila dále celá řada emigrantů kteří museli opustit Evropu po revolučním roce 1848 Prvotní úspěchy Konfederace Zpočátku docházelo pouze k menším ozbrojeným střetům ovšem velká bitva přišla velice rychle První velká bitva byla svedena 21 července 1861 u Bull Runu též Manassas Tato bitva skončila nerozhodně ale armáda Unie se dala při ústupu na útěk i s početným davem civilistů který bitvě přihlížel Bylo rovněž jasné že půjde o delší konflikt než obě strany očekávaly V dubnu 1862 zavedla Konfederace povinné odvody do armády a v roce 1863 je zavedla i Unie ovšem počáteční porážky Unie byly zapříčiněny velice malými zkušenostmi vojáků v boji Rebelové Konfederace měli naopak zkušeností dostatek a byli vedeni dobrými generály Jackson Lee atd ale na Unii to nestačilo Únos vlaku Dne 12 dubna 1862 se odehrála jedna ze známých epizod občanské války známá jako velká lokomotivní honička Seveřan Andrews s dobrovolníky z armády unesli jižanský vlak směřující z Atlanty do Chattanoogy Únos se však nezdařil lokomotivě došlo palivo únosci se rozprchli ale byli polapeni a část z nich včetně Andrewse byla popravena Námořní akce Výhodou Unie bylo silnější námořnictvo rekrutované zejména z Nové Anglie které mělo v Atlantiku výraznou převahu Několikrát se podílelo na přepravě jednotek do týla nepřítele a uzavřelo jižní státy do námořní blokády širšího úspěchu ovšem nezaznamenalo 9 března 1862 došlo v zátoce Chesapeake k námořní bitvě pancéřovaných lodí Konfederace CSS Virginia známé též jako Merrimac a Unie – USS Monitor Virginie zničila tři lodě ale když se na bojišti objevilo menší plavidlo Monitor byla po dlouhém boji nucena ustoupit Zanedlouho při ústupu byla vojáky Konfederace zapálena a zničena v kotvišti Norfolk aby nepadla do rukou jednotkám Unie 17 února 1864 potopila ponorka Konfederace Hunley jako vůbec první ponorka nepřátelskou válečnou loď – USS Housatonic když se chystala prorazit námořní blokádu Charlestownu dnešní Charleston ve státě Jižní Karolína Akci provedla v pozdních nočních hodinách Výbušninu upevněnou na ráhně ponorka zabodla do trupu lodě Při couvání se lanem spustila exploze Bitevní loď Housatonic se potopila během 5 minut a zemřelo při tom 5 členů posádky lodi Ponorka však byla též poškozena a krátce poté se při návratu k pobřeží potopila – žádný z osmi členů její posádky nepřežil Na západním bojišti se dlouho bojovalo o tok Mississippi jako o důležitou dopravní tepnu Ačkoli ze severu postupovala silná říční flotila a z jihu námořní lodě provoz lodí Unie na Mississippi nebyl až do posledního roku války možný protože trasu ohrožovala děla konfederačních pevností Zrušení otroctví v Unii 6 dubna 1862 dosáhla vojska Unie vítězství pod vedením generála Ulyssese S Granta v bitvě u Shilohu bylo to ovšem draze zaplacené vítězství počet padlých na obou stranách činil 25 000 Po vítězné bitvě u Antietamu přednesl Abraham Lincoln 22 září 1862 předběžné vyhlášení podle kterého byli od 1 ledna 1863 všichni otroci na územích Unie svobodní definitivní osvobození otroků znamenal až 13 dodatek Ústavy USA z roku 1865 S tímto rozhodnutím bylo úmyslně vyčkáváno na jakékoliv byť i menší vítězství aby byla zamaskována podstata potřeby více vojáků neboť Lincoln potřeboval po mnoha porážkách rychle podporu a navíc musel zabránit vstupu do války dalším evropským státům které odsuzovaly násilné potlačování svobody Konfederace Od roku 1863 začaly vznikat první oddíly černošských dobrovolníků které výrazně pomohly v bitvách proti Konfederaci Toto prohlášení rovněž částečně eliminovalo hrozbu že by Francie Španělsko a Velká Británie pomohly Konfederaci protože by to znamenalo že otevřeně podporují otroctví Unie v krizi Koncem roku 1862 sílila v Unii stále více poraženecká nálada Odpor vůči válce a celková skepse z dosavadního vývoje dosáhly takové míry že prezident Lincoln musel dočasně omezit některá demokratická práva občanů a zavést jistý druh výjimečného stavu Prezident Lincoln pozastavil platnost práva habeas corpus a vydal příkazy že povstalci a všichni ti kteří páchají trestné činy proti Spojeným státům budou postaveni před vojenský tribunál Opoziční poslanci Demokratické strany označili tato opatření za diktátorská Jedním z nejhlasitějších kritiků těchto Lincolnových opatření byl politik Clement Laure Vallandigham který byl za své výroky zatčen a odsouzen na dva roky do vězení Na Lincolnův pokyn byl nakonec vyhoštěn do státu Tennessee 3 3 1863 byla ve státech Unie zavedena povinná vojenská služba což způsobilo další napětí ve společnosti stejně jako to že bohatí občané se mohli z vojenské povinnosti vykoupit a poslat za sebe náhradníky Ve velkých městech došlo k násilným nepokojům a ve dnech 13 až 16 července 1863 vyvrcholila nespokojenost některých občanů převážně irských přistěhovalců v New Yorku tak že Lincoln byl nucen vyslat proti násilníkům tři armádní pluky a jeden pluk milice Zásah vojska si vyžádal 100 zabitých a 300 zraněných civilistů Pomoc Ruska V roce 1863 došlo k diplomatickému sblížení Unie s Ruskem Důvodem byly zostřené vztahy mezi Ruskem na jedné straně a Velkou Británií a Francií na straně druhé kvůli protiruskému povstání v Polsku Zatímco Velká Británie a Francie sympatizovaly s Konfederací tak Rusové projevili svůj kladný vztah vůči Unii tím že v létě 1863 vyslali jednu eskadru do New Yorku a druhou do San Francisca K bojům nakonec nedošlo ale pouhá přítomnost ruských válečných lodí ochránila San Francisco před případným útokem Konfederace Konfederace na ústupu 1-3 července 1863 zuřila bitva u Gettysburgu Vrchní generál Konfederace Robert Edward Lee utrpěl drtivou porážku a byl donucen se stáhnout Bitva u Gettysburgu se stala zásadním přelomem ve válce Prakticky ve stejné době kdy Unie zvítězila u Gettysburgu došlo i k pádu dalších opěrných bodů jižanů – Vicksburgu a Port Hudsonu což byly poslední dvě bašty Konfederace na řece Mississippi V březnu 1864 byl generálporučík Ulysses Simpson Grant jmenován vrchním velitelem všech ozbrojených sil Unie V dalším průběhu války si vzal generál Grant na starosti operace na východní frontě kde byl jeho soupeřem generál Lee zatímco generál William Tecumseh Sherman se na západní frontě pustil do souboje s armádou generála Josepha E Johnstona přičemž vojska Unie měla na obou frontách početní i materiální převahu Generál Lee se až do listopadu 1864 usilovně snažil dosáhnout zvratu ve prospěch Konfederace čímž chtěl poškodit pověst Abrahama Lincolna těsně před prezidentskými volbami V případě nezvolení Lincolna spoléhali Jižané na to že boje budou nakonec ukončeny s neutrálním výsledkem a na území bývalých USA budou dále fungovat dva nezávislé státy Jižanský generál Jubal Anderson Early se tedy dle plánu vydal směrem na Washington ale jeho útok byl odražen a on se se svou armádou stáhl zpět do Virginie 19 10 1864 byla armáda generála Earlyho definitivně poražena u říčky Cedar Creek Za necelé tři týdny po této bitvě se v Unii konaly prezidentské volby v nichž za Republikánskou stranu kandidoval dosavadní prezident Abraham Lincoln a za Demokratickou stranu generál B McClellan 8 11 1864 byl prezidentem znovu zvolen Abraham Lincoln Obsazení Atlanty a Savannah Generál Sherman dosáhl na své bojové frontě v průběhu roku 1864 například toho že před jeho vojskem 1 9 1864 kapitulovala Atlanta což značně posílilo optimismus na Severu Pro Konfederaci to znamenalo ztrátu významného železničního centra Generál Sherman vydal příkaz k vystěhování všech obyvatel Atlanty a následně nechal toto město 11 11 1864 vypálit do základů Ušetřeny byly jen nemocnice a kostely Od Atlanty pak vojsko táhlo dál státem Georgie a důsledně ničilo a vypalovalo všechny obce a města která mu stála v cestě Těsně před vánočními svátky 1864 vstoupily Shermanovy oddíly do města Savannah Odtud pak postupovaly na sever kde se připravovalo setkání s Grantovou armádou a konečný útok na armády generála Leea Během postupu na sever Sherman nadále prosazoval taktiku spálené země čímž chtěl zničit jižanskou ekonomiku Touto plánovanou devastací byly kromě Georgie silně poškozeny ještě státy Jižní a Severní Karolína Ve dnech 27 a 28 3 1865 se v malém přístavu City Point na říčním plavidle River Queen konala závěrečná konference vojenských velitelů Unie – sešel se tu generál Grant generál Sherman kontradmirál David D Porter a prezident Lincoln Programem porady byla koordinace postupu všech ozbrojených složek k brzkému ukončení války Po tomto setkání zahájil generál Grant tažení od něhož očekával co nejrychlejší ukončení bojů Konec bojů Závěrečné boje proběhly ve Virginii na řece Appomattox Výsledek byl ten že se 9 4 1865 ve zděném domku farmářské rodiny McCleanových u Appomattox Court House sešel generál Ulysses Simpson Grant a poražený generál Robert Edward Lee aby tu podepsali kapitulační listinu 12 4 1865 Severovirginská armáda generála Leea složila své zbraně O dva dny později 14 4 1865 byl ve Fordově divadle spáchán atentát na prezidenta Abrahama Lincolna který střelnému poranění o den později podlehl Vrahem byl bývalý herec John Wilkes Booth člen spiklenecké skupiny sympatizující s Jihem Kromě prezidenta Lincolna měli spiklenci v plánu zavraždit také generála Granta viceprezidenta Andrewa Johnsona a ministra zahraničí Williama H Sewarda což se jim nepodařilo i když ministr Seward unikl zavraždění ve svém domě jen náhodou a byl pouze zraněn K definitivní kapitulaci všech jižanských vojsk došlo až 26 5 1865 kdy byla v Trans-Mississippi uzavřena dohoda o definitivním ukončení organizovaného vojenského odporu s účinností od 2 6 1865 Informování veřejnosti Válka Severu proti Jihu je historicky prvním konfliktem kde byli novináři odděleni od vojska a fungovali čistě jako informátoři veřejnosti Právě v tuto dobu v podstatě vznikl žánr reportáže a začali se objevovat první váleční korespondenti Konec války a její důsledky Zavražděním prezidenta Abrahama Lincolna 14 dubna 1865 atentátníci Jihu spíše uškodili protože rekonstrukce Jihu se namísto Lincolna který by díky svému vlivu dokázal prosadit smířlivý přístup ujal Andrew Johnson Tento Lincolnův nástupce ve funkci prezidenta svěřil znovuobnovení Jihu radikálům toužícím po pomstě na Jihu za válečné útrapy – jednalo se o Scalawagy a Carpetbaggery česky tzv taškáře a darebáky Tzv rekonstrukce jihu probíhala v letech 1865–1877 Na jihu byla vytvořena vojenská správa a bylo ihned vynucováno dodržování 13 a 14 dodatku ústavy USA a z větší části negramotní bývalí otroci byli dosazováni do úřadů Tehdy také vznikla rasistická organizace Ku-Klux-Klan Pro rostoucí vlnu odporu tak byla vojenská okupace Jihu nakonec ukončena a správa svěřena místním vládám Občanská válka byla po genocidě Indiánů evropskými přistěhovalci druhým nejkrvavějším konfliktem na území Severní Ameriky A přestože byli černí otroci podle zákona svobodní neznamenalo to že jsou z nich plnoprávní občané Pět let po ukončení války 12 12 1870 byl do americké sněmovny reprezentantů zvolen první Afroameričan v historii USA Byl jím syn otroků holič Joseph Rainey Ekonomické dopady občanské války Občanská válka samozřejmě přinesla oběma znepřáteleným stranám nesmírné hospodářské a ekonomické ztráty ale došlo také k dalšímu prohloubení už existujících rozdílů v ekonomikách obou oblastí Slabší Jih byl válkou zcela zdevastován a poslední ranou pak byla taktika spálené země kterou při obsazování Jihu nekompromisně prosazoval generál William Tecumseh Sherman Naproti tomu Sever se během války změnil z agrárně-průmyslové země v zemi s industriálním systémem a jednotným trhem Průmysl zde zažil obrovský růst díky vládním zakázkám – došlo ke zvýšení výroby železa zvýšila se těžba uhlí rostl zbrojní strojírenský a textilní průmysl Válečné úsilí vyžadovalo neprodlené zavádění nových vynálezů do výroby a také do zemědělství kde chyběla pracovní síla Na farmách v Unii se tak začaly objevovat zcela nové stroje jako mlátičky obilí a otočné pluhy Válka však také odpuzovala další vlny přistěhovalců a tím Sever přicházel o levnou pracovní sílu Oběma válčícím stranám odčerpaly boje značný finanční kapitál a zároveň došlo k nadměrnému rozšíření papírových peněz které následně způsobilo inflaci Ta byla děsivá především na Jihu kde ke konci války dosahovala neuvěřitelných 9 000 % Americká občanská válka také přinesla velké šance nejen pro celou řadu finančních dobrodruhů ale i pro skutečně odvážné a schopné podnikatele Právě v době této války vznikaly základy kapitálu mnohých rodinných dynastií které následně ovládaly ekonomiku USA – mezi tyto podnikatele patřil např Andrew Carnegie Cornelius Vanderbilt John Pierpont Morgan nebo John Davidson Rockefeller Čechoameričané ve válce Většina Čechů kteří přišli do USA před válkou sloužila později v ozbrojených silách Unie V Chicagu existovala Slovanská setnina původně složená z Čechů která byla vůbec první jednotkou dobrovolníků vyslanou na frontu Česká jednotka sloužila také u 22 pluku v Iowě nebo u 36 pluku ve Wisconsinu Prezident Lincoln také vydal souhlas k tomu aby se Slovanská setnina z Chicaga přejmenovala na Slovanskou Lincolnovu střeleckou rotu která byla do frontové linie nasazena 21 4 1861 Čechoameričané se zúčastnili také většiny významných bitev této války – např bitvy u Gettysburgu nebo bitvy u Fredericksburgu Mnozí z nich dosáhli důstojnických hodností např Adolf Chládek původem z Rokycan dosáhl u 9 pluku z Wisconsinu hodnosti poručíka Odkazy Související články Francouzská intervence v Mexiku Literatura Hvězdy proti hvězdám- Ivan Brož Země krví zbrocená- Jiří Hutečka Chaloupka strýčka Toma- Harriet BeecherStoweová Reference Anton rytíř von Schmerling 23 srpna 1805 Vídeň – 23 května 1893 tamtéž byl rakouský politik a právník aktivní během revolučního roku 1848 významný člen celoněmeckého frankfurtského parlamentu v letech 1849–1851 rakouský ministr spravedlnosti v letech 1860–1865 státní ministr Rakouského císařství a faktický šéf vlády představitel německorakouského liberálního proudu Ústavní strana zastánce liberálních svobod centralismu a odpůrce státoprávních a autonomistických aspirací neněmeckých etnik Rodina Pocházel z rodiny která se přistěhovala do Rakouska z vévodství Kleve a roku 1707 byla povýšena do šlechtického stavu jako římští rytíři a šlechtici s predikátem von Schmerling Roku 1835 se oženil s rakouskou malířkou Paulinou Freiin von Koudelka 1806–1840 se kterou měl dvě dcery Jeho bratr Josef von Schmerling 1806–1884 byl c k polní mistr zbrojíř v letech 1860-1862 zástupce ministra armády a měl podstatný podíl na výstavbě a organizaci rakouské c k zemské obrany jak nejmladší Teilstreitkraft habsburské monarchie Bratr Rainer von Schmerling 1810–1892 byl vojenský lékař osobní lékař arcivévody Albrechta a prezident kolegia vídeňských doktorů lékařství Jeho nejmladší bratr Moriz von Schmerling 1822–1882 byl rovněž právníkem a od roku 1867 předseda nově založeného správního soudního dvora Jeho vnuk Richard von Bienerth-Schmerling byl předlitavským ministerským předsedou v letech 1908-1911< ref> Život Mládí a aktivity během revoluce roku 1848 V letech 1821–1824 studoval filozofii a v období let 1824–1828 právo na Vídeňské univerzitě V roce 1830 získal titul doktora práv a nastoupil jako justiční úředník ve Vídni Profiloval se jako odpůrce Metternichovského systému a byl stoupencem liberální filozofie koncepce konstituční monarchie a německého sjednocení 13 března 1848 zastupoval stavovské shromáždění a po úspěchu březnové revoluce patřil mezi revolucionáře kteří ve Vídni zřídili Národní gardu V této době byl zvolen do takzvaného frankfurtského parlamentu coby provizorního celoněmeckého zákonodárného sboru Zvolen sem byl za město Tulln Frankfurtský parlament měl vypracovat jednotnou svobodnou německou říšskou ústavu Schmerling zde patřil ke skupině pravého středu Odmítal centralistické všeněmecké pojetí budoucího německého státu a preferoval variantu volnějšího soustátí Staatenbund Ještě v roce 1848 se stal ministrem vnitra Německé říše krátkodobě v létě 1848 i německým ministerským předsedou a ministrem zahraničních věcí Vystupoval proti pruské hegemonii V 12 března 1849 z Frankfurtského parlamentu i postů v celoněmecké vládě rezignoval v souvislosti s porážkou revolučního hnutí a s tím že nemohl prosazovat rakouské stanovisko rakouská vláda po porážce domácího revolučního hnutí totiž jasně deklarovala že nepřipustí žádný německý státní útvar který by ohrozil integritu Rakouského císařství například tím že by do německého státu byly začleněny jen neuherské západní části monarchie Od 28 července 1849 do 23 ledna 1851 zastával post ministra spravedlnosti Rakouského císařství ve vládě Felixe Schwarzenberga Kvůli zostřujícímu se neoabsolutismu v Rakousku se ale vzdal vládní funkce a následně se stáhl z aktivní politiky a do roku 1858 byl předsedou senátu u nejvyššího soudního dvoru Roku 1858 pak nastoupil na pozici prezidenta vrchního zemského soudu ve Vídni Působení v rakouské vládě Do politiky se vrátil po otřesu vládního režimu kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost a pádu Bachova režimu V té době patřil mezi populární společenské postavy reprezentující liberálnější Rakousko oproti konzervativní vysoké šlechtě Jeho odchod z vlády počátkem 50 let na protest proti absolutistickým tendencím byl oceňován v kruzích měšťanských elit 13 prosince 1860 ho František Josef I jmenoval státním ministrem Rakouského císařství ve vládě Johanna Rechberga a tuto pozici si udržel i v následující vládě Rainera Ferdinanda Habsbursko-Lotrinského až do 27 července 1865 Jeho působení v rakouském kabinetu bylo érou liberalismu a počátkem ústavní a parlamentní vlády v Rakouském císařství Schmerling měl velký podíl na únorové ústavě z roku 1861 která nastavila parametry pro místní i zemskou samosprávu a celostátní zákonodárství Prosadil klíčové předlohy jako protestantský patent a výklad lidských práv 1862 Od roku 1861 byl čestným občanem Innsbrucku a roku 1862 byl jmenován čestným členem rakouské Akademie věd Od roku 1861 byl i poslancem Říšské rady celostátní zákonodárný sbor tehdy ještě nevolen přímo ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů kde reprezentoval kurii venkovských obcí obvod Horšovský Týn Hostouň Poběžovice Ačkoliv měl Schmerling historii liberálního politika počátkem 60 let postupoval často ve shodě s panovnickým dvorem a v zásadních otázkách volil vyčkávací postup Postupně ztrácel podporu některých německorakouských liberálů například pro souhlasný postoj k dánsko-německé válce v níž Rakousko působilo coby spojenec konzervativního Pruska Sympatie liberální levice ztrácel i ostrým výkladem tiskového zákona časté zatýkání novinářů a pozastavování periodik Postupně tak ztrácel provládní většinu v parlamentu U neněmeckých etnik měl trvale slabou podporu V státoprávní oblasti byl totiž zastáncem unitárního centralizovaného státu Odmítal například státoprávní aspirace Čechů a Maďarů Češi od počátku 60 let byli v opozici vůči vládě což projevovali bojkotem Říšské rady Ještě ostřejší byla opozice maďarské politické reprezentace odmítající se vůbec na jednání Říšské rady dostavit vedené Ferencem Deákem V únoru 1864 vyhlásila vláda výjimečný stav v Haliči Když Schmerlinga v parlamentu k této otázce interpeloval Johann von Berger pobouřil Schmerling sněmovnu tím že se odkazoval na jeden z paragrafů ústavy podle kterého nemusí vláda parlamentu vysvětlovat své kroky Ztrácel i podporu císaře Nakonec musel v roce 1865 opustit vládní post a monarchie se vydala směrem k zásadní ústavní revizi jež vyústila v rakousko-uherské vyrovnání Historik Otto Urban považuje Schmerlinga za jednoho z posledních představitelů poražené koncepce centralizovaného Velkorakouska tedy státního útvaru zahrnujícího celou monarchii včetně Uherska Pozdější veřejné působení Jeho kariéra pak neskončila Ještě v roce 1865 byl jmenován prezidentem nejvyššího soudního dvora a v roce 1867 byl jmenován členem Panské sněmovny horní komora Říšské rady kde byl jedním z předáků centrlalistické liberální německorakouské Ústavní strana V roce 1868 se stal místopředsedou a od roku 1871 i předsedou Panské sněmovny Ještě v roce 1879 se tu zapojil do diskuzí na plénu poté co po volbách do Říšské rady roku 1879 vstoupili čeští poslanci na Říšskou radu a opětovně přednesli své požadavky na ústavní reformu Schmerling to odmítl jako nové experimenty V letech 1873 1875 1879 a 1891 byl předsedou společné delegace při jednáních o obnovení rakousko-uherského vyrovnání Post prezidenta nejvyššího soudního dvora zastával až do roku 1891 Odkazy Reference Australské královské námořnictvo Royal Australian Navy je námořní složkou australských obranných sil Vzniklo roku 1911 a od počátku bylo úzce spojeno s Britským královským námořnictvem Účastnilo se řady konfliktů například první i druhé světové války korejské či vietnamské války V současnosti patří mezi největší a nejmodernější námořnictva v oblasti Pacifiku Důležitou roli hraje též v Indickém oceánu a v mezinárodních misích Jeho hlavní údernou silou je 12 fregat a 6 konvenčních ponorek V rámci modernizačních programů by mělo námořnictvo brzy získat tři raketové torpédoborce třídy Hobart a dvě výsadkové dokové lodě třídy Canberra v obou případech konstrukce španělské loděnice Navantia Historie Vznik Od počátku evropské kolonizace Austrálie v roce 1788 až do poloviny 19 století se na obraně země podílely britské válečné lodě operující ze Sydney V roce 1859 pak byla zřízena samostatná British Naval Station a až do roku 1913 v Austrálii operovala britská eskadra válečných lodí V roce 1909 bylo rozhodnuto o zřízení čistě australských námořních sil jejichž prvními plavidly se v následujícím roce staly torpédoborce Yarra a Parramatta Dne 10 července 1911 král Jiří V přejmenoval dosavadní Commonwealth Naval Forces na Australské královské námořnictvo Světové války Na počátku první světové války australské válečné lodě pomáhaly s obsazením německých kolonií v oblasti a bránily domácí námořní plavbu a přístavy proti německé východoasijské eskadře viceadmirála Maximiliana von Spee Během eskorty konvoje například australský křižník Sydney odhalil německý lehký křižník Emden který v následné bitvě potopil V pozdějších fázích války australské lodě operovaly na evropském válčišti například se podílely na neúspěšné Dardanelské kampani ovšem vždy jako integrální součást Royal Navy Po první světové válce nastalo výrazné snížení stavů námořnictva na pouhých pět torpédoborců a šest ponorek Hlavní posilou se pak staly těžké křižníky Australia a Canberra po nárůstu mezinárodního napětí ve 30 letech námořnictvo posílily ještě lehké křižníky Sydney Perth a Hobart a několik torpédoborců Na počátku druhé světové války v roce 1939 tak australské námořnictvo provozovalo dva těžké křižníky čtyři lehké křižníky pět torpédoborců a tři šalupy Za druhé světové války bylo australské námořnictvo velice aktivní zapojilo se jak do operací v Evropě tak zejména v Pacifiku kam se válka rozšířila na sklonku roku 1941 Hlavním úkolem námořnictva byla obrana země námořních tras a podpora ofenzivních operací proti Japonskému císařství Během války se námořnictvo výrazně rozšířilo – z 5010 mužů v roce 1939 na 37 000 osob v roce 1945 Ztráty námořnictva čítaly okolo 2170 mužů Potopeny byly těžký křižník Canberra lehké křižníky Sydney a Petrh torpédoborce Nestor Vampire Voyager a Waterhen šalupy Parramatta a Yarra a okolo 30 dalších lodí menších kategorií Studená válka Po druhé světové válce opět nastala redukce velikosti námořnictva to ale například získalo své první letadlové lodě – Sydney a Melbourne Námořnictvo se přitom zapojilo do řady konfliktů studené války – například korejské a vietnamské války Dále se účastnilo války v Perském zálivu války v Iráku a operací na Východním Timoru Současnost Současné námořnictvo plánuje stavbu tří nových torpédoborců třídy Hobart a dvojice výsadkových dokových lodí třídy Canberra V obou případěch byly vybrány konstrukce španělské loděnice Navantia Složení Fregaty Třída Anzac – německý typ MEKO 200 HMAS Anzac FFH 150 HMAS Arunta FFH 151 HMAS Warramunga FFH 152 HMAS Stuart FFH 153 HMAS Parramatta FFH 154 HMAS Ballarat FFH 155 HMAS Toowoomba FFH 156 HMAS Perth FFH 157 Třída Adelaide – americká třída Oliver Hazard Perry HMAS Sydney FFG 03 HMAS Darwin FFG 04 HMAS Melbourne FFG 05 HMAS Newcastle FFG 06 Ponorky Třída Collins – zvětšená verze švédské třídy Västergötland HMAS Collins SSG 73 HMAS Farncomb SSG 74 HMAS Waller SSG 75 HMAS Dechaineux SSG 76 HMAS Sheean SSG 77 HMAS Rankin SSG 78 Výsadkové lodě Třída Bay HMAS Choules L100 Tanková výsadková loď – britská třída Round Table HMAS Tobruk L 50 Třída Balikpapan HMAS Balikpapan L 126 HMAS Brunei L 127 HMAS Labuan L 128 HMAS Tarakan L 129 HMAS Wewak L 130 HMAS Betano L 133 Minolovky Třída Huon – italská třída Lerici HMAS Huon M 82 HMAS Hawkesbury M 83 HMAS Norman M 84 HMAS Gascoyne M 85 HMAS Diamantina M 86 HMAS Yarra M 87 Hlídkové čluny Třída Armidale 14 ks Výzkumné lodě Třída Leeuwin 2 ks Třída Paluma 4 ks Zásobovací lodě HMAS Sirius O 266 – tanker HMAS Success OR 304 – tanker francouzské třídy Durance Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Bělorusko oficiálním názvem Běloruská republika Respublika Belarus; Respublika Belarus je vnitrozemský stát ve východní Evropě Hraničí s Polskem 407 km s Litvou 660 km a Lotyšskem 167 km na západě Ruskem 900 km na severu a východě a Ukrajinou 975 km na jihu Hlavním městem je Minsk Země má necelých 10 milionů obyvatel z nichž většinu tvoří Bělorusové nejpoužívanějším jazykem je však v současnosti ruština která má stejně jako běloruština úřední status Bělorusko je nezávislé od roku 1991 kdy se stalo jednou z nástupnických republik Sovětského svazu Je zakládajícím členem Společenství nezávislých států a zahraničně-politicky je silně orientováno na Rusko s nímž roku 1997 vstoupilo do svazu< ref> Od roku 1994 je prezidentem země Alexandr Lukašenko který je západními zeměmi kritizován za nedemokratické postupy a potlačování opozice Bělorusko je jediný stát v Evropě který v praxi vykonává trest smrti Dějiny Středověk Příchod slovanských kmenů na území dnešního Běloruska se datuje do prvního století našeho letopočtu Na tomto území se usadily tři slovanské kmenové svazy Kriviči Dregoviči a Radimiči První zmínky o běloruských knížectvích však pochází až z 9 století Konkrétně jde o Polocké knížectví jeden ze tří hlavních celků Kyjevské Rusi; později vznikly i další mocné útvary Turovské Grodecké a Novogrodecké knížectví Kolem roku 992 dorazilo do běloruských zemí křesťanství misionáři vyslaní z kyjevského centra Vladimírem I Svatým Po zániku Kyjevské Rusi definitivně 1240 pod náporem Mongolů začala do mocensky rozdrobeného prostoru pronikat litevská knížata Území tzv Černé Rusi okolí Novogrodku si podřídil už kníže později král Mindaugas v polovině 13 století po r 1316 nástup Gediminase už litevští panovníci systematicky připojovali jednotlivé běloruské a ukrajinské země ke svému soustátí Také vzrůstající tlak německých vojsk Řád německých rytířů a Řád mečových rytířů a nájezdy Tatarů Mongolů přispěl k zformování litevsko-běloruské jednoty Bílá Rus tvořila podstatnou část Velikého knížectví litevského VKL Hlavním městem byl zpočátku Novogrodek od roku 1323 pak Vilnius Vilno Zlatá éra tohoto státního útvaru nastala zejména za vlády Vitolda Velikého Symboly tohoto státního celku znak zvaný pahoňa a bílo-červeno-bílá vlajka jsou dnes v Bělorusku zakázány V rámci Rzeczpospolité raný novověk Útoky moskevských vojsk na východní hranice země na konci 15 století si vynutily centralizaci státu a zvýšení finančních výdajů na vojsko Na začátku 16 století ztratila slábnoucí Litva východní část Bílé Rusi včetně města Smolenska 1514 V roce 1569 se Litva a sousední Polsko do té doby spojené pouze osobou panovníka sjednotily ve federativní stát nazvaný Republika obou národů polsky Rzeczpospolita Pro Litvu a Bílou Rus to znamenalo ztrátu některých území na jihu dnes Ukrajina a podřízení se svrchovanosti polského království také částečnou polonizaci především šlechty a kléru a katolizaci ovšem díky sjednocení bylo možné až do poloviny 17 století vzdorovat tlaku Ruského carství V průběhu svého vývoje byla běloruština silně ovlivněna polštinou V letech 1772–1795 se dělením Polska země postupně stala součástí Ruského impéria Běloruština byla následně zakázána a byla povolena pouze pravoslavná církev V letech 1830 31 pak propuklo v Polsku tzv Kongresovce Litvě a Bílé Rusi protiruské povstání které ale bylo tvrdě potlačeno Roku 1839 byla zahájena silná rusifikace Koncem 19 století a začátkem 20 století zesílilo národní hnutí které usilovalo o samosprávu a opětovné zavedení běloruštiny Ve 20 století Po zhroucení carského Ruska se v prosinci 1917 konal Všeběloruský sjezd na kterém byla zvolena vláda Běloruska Toto jednání však bylo přerušeno Rudou armádou která následně v březnu 1918 musela ustoupit německé armádě Političtí představitelé museli uprchnout do zahraničí Politického zmatku využila bolševická strana která vyhrála volby a 25 března 1918 vyhlásila Běloruskou lidovou republiku Rudá armáda opět dorazila do Minsku a bolševici 1 ledna 1919 vyhlásili Běloruskou sovětskou socialistickou republiku Po sovětsko-polské válce v roce 1921 připadla její západní část – tzv Kresy přibližně třetina území včetně Grodna a Brestu Litevského Polsku zbývající část včetně Minsku pak zůstala Běloruské SSR v rámci Sovětského svazu V září 1939 Polsko bylo přepadeno Sovětským svazem; polská část Běloruska byla následně připojena k Běloruské SSR a byla zde zahájena kolektivizace Druhá světová válka způsobila Bělorusku obrovské škody a ztrátu 22 miliónu lidských životů což byla celá čtvrtina předválečné populace okupační německá moc tu jako odpověď na velmi silné partyzánské hnutí uplatňovala taktiku spálené země V roce 1945 byla ustanovena současná polsko-sovětská hranice která nově probíhala asi o 200 km západněji někdejším polským vnitrozemím; většina lidí polské národnosti na získaných západních územích Běloruské SSR byla nuceně repatriována do Polska Po válce byla poskytnuta Běloruské SSR centrálně řízená hospodářská pomoc která významně pomohla k obnově ekonomiky V 50 letech byla Běloruská SSR dosídlována Rusy a v menší míře také dalšími národy Sovětského svazu; současně opět zesílila rusifikace V roce 1986 bylo Bělorusko postiženo černobylskou jadernou havárií Nezávislost Dne 27 června 1990 vyhlásilo Bělorusko svou svrchovanost a v procesu rozpadu SSSR nakonec dne 25 srpna 1991 i plnou samostatnost V současnosti Bělorusku vládne prezident Alexandr Lukašenko který nečekaně zvítězil ve volbách v roce 1994 a od té doby posílil svou pozici V prezidentských volbách v roce 2006 mu byli protikandidáty společný kandidát běloruské opozice Aljaksandar Milinkevič Sjarhej Hajdukevič a další nezávislý kandidát opozice Aljaksandar Kazulin V roce 2010 se konaly další prezidentské volby ve kterých získali Lukašenkovi protikandidáti zisk v hodnotě jednotek procent Opozice označila volby za zmanipulované následovaly pokojné demonstrace které režim tvrdě rozehnal a hlavní představitele včetně několika prezidentských protikandidátů uvěznil Geografie Poloha Bělorusko se rozkládá v nížinné oblasti v západní části Východoevropské roviny s nevelkými výškovými rozdíly Nejvyšším bodem země je se svými 345 m vrch Dzjaržynskaja hara západně od Minsku Vodstvo Bělorusko leží na hranici povodí několika velkých evropských řek a současně na rozvodí Černého a Baltského moře Celková délka řek delších než 5 km je 51 000 km Hustota říční sítě je 02 až 028 km km² Nejvýznamnější řeky jsou Dněpr s přítoky Pripjať Sož a Berezina Západní Dvina Němen s přítokem Vilija a na severovýchodě horní tok řeky Lovati povodí Něvy Zdroj řek je smíšený s převahou dešťového a sněhového Pro všechny řeky jsou charakteristické vysoké stavy na jaře v povodí Západní Dviny a Němenu i v zimě Řeky se využívají pro lodní dopravu splavování dřeva a v menší míře i jako zdroj energie Mnohé řeky přijímají vodu z vysoušených bažin a mokřin které jsou pro Bělorusko charakteristické Splavné jsou Dněpr Berezina a Němen Po Pripjati lodě proplouvají do řeky Západní Bug přes Dněpro-bužský kanál Bělorusko má přes 11000 jezer Běloruská jezera jsou pozůstatkem po ustupujícím ledovci na konci poslední doby ledové Nejvýznamnější hluboká jezera ledovcového původu rozmanitých tvarů pobřeží jsou charakteristické pro sever republiky Největší z nich jsou jezero Narač 796 km² a Asvějské jezero 528 km² Ve středu Běloruska jsou jezera mělká a zarůstající převážně říčního a krasovo-sufozního původu Na jihu v Polesí je mnoho mělkých jezer uprostřed bažin z nichž nejvýznamnější jsou Červené 436 km² a Vyhanavské 26 km² Nejhlubší jezera jsou Dlouhé 528 m Riču 519 m a Hiňkava 433 m Klima Klimatické podmínky v Bělorusku mají oproti střední Evropě výrazněji kontinentální charakter s chladnější zimou Průměrné lednové teploty se pohybují od -51 na západě do -75 °C na východě v červenci je pak po celé zemi průměrná teplota kolem 18 °C Průměrné roční srážky jsou 550–650 mm Většina z nich připadá na jaro a léto Vlhkost podnebí je důsledkem vlivu atlantského proudění a blízkosti Baltského moře Flóra a fauna Země má nadprůměrné zalesnění zhruba jedna třetina státu jsou lesy Na severu převažuje smrk borovice jedle bříza na jihu pak dub buk a jilm Jehličnany jsou silně zastoupeny v Polesí Fauna se zde podstatně neliší od středoevropské Běloruské lesy jsou mimořádně bohaté na živočišné druhy Vyskytuje se zde los rys medvěd hnědý méně často pak vlk V polsko-běloruském národním parku Bělověžský prales lze pak spatřit zubry Obyvatelstvo 10 největších měst Běloruska Podle údajů k 30 6 2009 žije v zemi 9 648 533 obyvatel Poslední oficiální sčítání lidu z roku 1999 přineslo výsledek 10 045 237 osob Přestože v důsledku stalinské národnostní politiky přišlo do země mnoho Rusů a naopak mnoho Bělorusů bylo přesídleno zejména do Kazachstánu tvoří Bělorusové 812 % obyvatel země Největší menšinou jsou Rusové s 114 % následováni Poláky 39 % Ukrajinci 24 % a Židy Ostatní národnostní menšiny se dělí o zbývající 1 % patří sem Lotyši Litevci Romové Arméni a další Jazyková situace Oficiálními jazyky státu jsou běloruština a ruština Již v dobách carského Ruska byla však běloruština vystavena útlaku ve prospěch ruštiny Současná běloruská vláda v tomto trendu pokračuje Výsledkem je rusifikace Běloruska tj stav kdy v běžné praxi a často i ve školství je užívána ruština případně tzv trasjanka směs obou jazyků obdoba suržyku na Ukrajině zatímco spisovná běloruština zvláště ve své předreformní podobě z 20 let 20 století tzv taraškevica je znakem spíše národně orientované inteligence a protilukašenkovské opozice jejíž účast na společenském životě a vliv na něj jsou státním aparátem potlačovány Náboženství Zhruba 60 % věřících obyvatel se hlásí k pravoslaví 15 % k uniatům a 8 % ke katolictví především příslušníci polské menšiny Zbylá procenta představují protestanti židé a muslimové a dalších 20 církví Početná část obyvatel je bez vyznání Původně až do 16 století byla drtivá většina obyvatelstva Bílé Rusi pravoslavná ale postupem času sílily přestupy hlavně šlechticů k protestantským církvím a ke katolicismu Vývoj vyústil ve vyhlášení brestlitevské unie roku 1596 čímž vznikla řeckokatolická církev a pravoslaví bylo zároveň postaveno mimo zákon Hrubé snahy o její všeobecné prosazení vyvolaly ohromný odpor např povstání ve Vitebsku pravoslavného obyvatelstva i většiny duchovenstva takže nakonec muselo být roku 1635 pravoslaví opět oficiálně povoleno Přestože běloruský lid a nižší šlechta vnímali řecké katolictví jako vnucovanou víru získávalo postupně v dalších staletích své stoupence i v těchto vrstvách a v 19 století začalo být uniatství chápáno a vyzdvihováno jako charakteristický rys běloruského národa V důsledku vnucovaného – pro změnu – pravoslaví ze strany carské moci však uniaté nezískali tak silné pozice jako na Malé Rusi Ukrajině Původně početná komunita běloruských židů byla zdecimována za 2 světové války zbytek po rozpadu SSSR odešel do Izraele Z původně sedmisettisícové komunity tak zbývá zhruba 10 000 Židů Vysoký podíl ateistů je mj důsledkem omezení dřívějšího církevního vlivu na školství zejména v době Sovětského svazu Ekonomika Běloruska Bělorusko je průmyslově-zemědělský stát se vzrůstající hospodářsko-politickou izolací Hlavní průmyslová odvětví jsou strojírenství těžba a zpracování draselných solí papírenský textilní potravinářský a chemický průmysl V zemědělství převažuje živočišná výroba zejména chov prasat skotu koní a drůbeže nad výrobou rostlinnou Pěstují se brambory ječmen žito cukrová řepa a len HDP na obyvatele za rok je 11600 USD 2009 Převažuje tepelná energetika Po rozpadu SSSR si Lukašenkův režim zachoval kontrolu nad ekonomikou a uplatňuje politiku "tržního socialismu" kde stát má velkou kontrolu nad cenami a měnovou politikou; státní sektor je též velký To sice zabránilo rozsáhlému rozkrádání a tunelování jako v ostatních postsovětských republikách na druhou stranu ale tyto zásahy do ekonomiky ji destabilizují a poškozují V roce 2011 bylo Bělorusko zasaženo krizí která byla především způsobena zvýšením platů zaměstnanců státních podniků o 40% na 500$ před prezidentskými volbami v roce 2010 Další příčiny byly silná státní kontrola nad hospodářstvím úroková míra nižší než inflace a deficit státního rozpočtu Inflace v roce 2011 dosáhla 1087% a platy poklesly z 530$ v prosinci 2010 na 330$ v květnu 2011< ref> Cestovní ruch Přestože Bělorusko není příliš turisticky atraktivní zemí což je však z velké části způsobeno minimální propagací a omezenými podmínkami pro rozvoj turistického ruchu lze najít místa která za pozornost určitě stojí Hlavní město Minsk bylo bohužel za 2 světové války zničeno a jen nepatrná část se dočkala obnovy takže se zde zachovalo jen málo ze staré architektury Nejstarší budovy pocházejí ze 17 století katedrála bernardinský klášter Pozornost návštěvníka by mohlo upoutat především Trojické předměstí na severozápadním okraji centra Jinak je běloruská metropole skvělou ukázkou sovětského funkcionalistického stavebního stylu a urbanismu velké funkcionalistické budovy rozsáhlé parky a široké prospekty jsou typickým obrazem Minska vytvořeným v poválečných desetiletích Minsk je také kulturním centrem Běloruska najdeme zde osm muzeí a šest divadel včetně opery Z dalších historicky či kulturně zajímavějších měst lze jmenovat Grodno zachovaná část historické zástavby Vitebsk který je rodištěm Marka Chagalla či Polock bohatý na sakrální památky Zajímavou a přitažlivou krajinou je Polesí na jihu Běloruska Jde o zalesněnou nížinu podél řeky Pripjať jejíž jižní část leží již na Ukrajině Řeka se zde pohybuje s téměř nulovým spádem což způsobilo vytváření obrovských mokřin podél Pripjati a jejich přítoků Národní park Bělověžský prales na hranici s Polskem také stojí za zhlédnutí Odkazy Reference Literatura ŘEZNÍK Miloš Běloruská státnost – novum nebo tradice? Historický obzor 1997 85 6 s 118–120 Související články Alexandr Lukašenko Bělověžský prales Černobyl Seznam měst v Bělorusku Externí odkazy Baga je město v severovýchodní Nigérii ve státě Borno poblíž hranice s Čadem u Čadského jezera Leží asi 200 km severovýchodně od Maiduguri hlavního města státu Borno Zhruba do 70 let dvacátého století bylo město domovem mnoha rybářů rybářství ale ve městě skončilo v důsledku vysychání Čadského jezera Město má hrubým odhadem okolo 10 tisíc obyvatel Útoky na město V dubnu 2013 došlo ve městě k bojům mezi nigerijskými vojenskými složkami a členy radikálního islamistického hnutí Boko Haram Boj si vyžádal 185 místních civilních obětí a na 2000 domů bylo zničeno 3 ledna 2015 došlo k dalšímu útoku tohoto hnutí na město hnutí město obsadilo vypálilo a zmasakrovalo asi 2 000 zdejších obyvatel Jednalo se doposud o největší masakr způsobený hnutím Celé město bylo útokem velmi zničené Nigerijská armáda ho osvobodila až 21 února Reference Birdman je americký film z roku 2014 Natočil jej mexický režisér Alejandro González Iñárritu Hlavní roli herce ve filmu ztvárnil Riggana Thomsona Michael Keaton který se snaží dosáhnout úspěchu na Broadwayi Film měl premiéru 27 srpna 2014 na Benátském filmovém festivalu a v kinech byl představen 17 října toho roku Autorem hudby k filmu je jazzový bubeník Antonio Sánchez< ref> < nowiki>Film získal Zlatý glóbus za nejlepší scénář a herec Michael Keaton byl za roli Birdmana oceněn Zlatým glóbem za nejlepší mužský herecký výkon komedie muzikál Na 87 předávání Oscarů film získal cenu za Nejlepší film Nejlepší režiséra Nejlepší scénář a Nejlepší kameru Obsazení Michael Keaton jako Riggan Thomson Birdman Edward Norton jako Mike Shiner Emma Stone jako Sam Thomson Naomi Watts jako Lesley Zach Galifianakis jako Jake Andrea Riseborough jako Laura Amy Ryan jako Sylvia Thomson Lindsay Duncan jako Tabitha Dickinson Merritt Wever jako Annie Jeremy Shamos jako Ralph Frank Ridley jako Pan Roth Katherine O'Sullivan jako Kostymní asistentka Damian Young jako Gabriel Ocenění a nominace Michael Keaton získal svůj první Zlatý Glóbus v kategorii Nejlepší herec ve filmu muzikál nebo komedie Na 87 ročníku předávání Oscarů film získal devět nominaci včetně Nejlepšího filmu Alejandro González Iñárritu získal cenu za Nejlepší režii Film získal Oscara za Nejlepší film Nejlepšího režiséra Nejlepší původní scénář a Nejlepší kameru Odkazy Reference Externí odkazy Bitva u Gettysburgu se odehrála ve dnech 1–3 července 1863 v okolí pensylvánského města Gettysburg Početně silnější Potomacká armáda Unie Severu v čele s generálmajorem Georgem Meadem zde porazila Armádu severní Virginie náležející k ozbrojeným silám Konfederace Jihu vedenou generálem Robertem Edvardem Lee Události u Gettysburgu měly rozhodující vliv na vývoj americké občanské války a bitva je dodnes největším ozbrojeným střetnutím svedeným na severoamerickém kontinentu Bylo v ní vystřeleno něco kolem 55 000 dělových nábojů a utkalo se zde 6% Američanů z 29 států ve věku kdy byli schopni vojenské služby Ačkoli armáda Konfederace před střetnutím mohla do pole postavit zhruba o dvacet tisíc mužů méně než nepřítel nebyl výsledek boje jednoznačný neboť Jižané v průběhu války dokázali Seveřany opakovaně porážet i při výrazném oslabení Avšak díky těmto vítězstvím vzrostlo sebevědomí generála Leea natolik že se při plánování taktických operací druhého a třetího dne bitvy dopustil stejných chyb jakých se při předchozích bojích s ním opakovaně dopouštěl protivník< ref> Ačkoli se velitel Armády severní Virginie rozhodl soustředit své divize na křižovatce cest u Gettysburgu již v dřívějších dnech došlo k rozhodujícímu střetnutí americké občanské války u tohoto města téměř náhodou neboť první Jižané se do boje s protivníkem dostali díky prozaickému důvodu jímž byla možnost opatřit si z místního skladiště nové boty Do první šarvátky Hethových a Bulfordových jednotek se postupně zapojily Hillův III a Ewellův II sbor proti nimž se postavil Reynoldsův I a Howardův XI sbor Ačkoli příslušníci konfederační armády za oboustranně vysokých ztrát přinutili protivníka k ústupu nedůrazný postup vojáků generála Ewella umožnil dočasnému veliteli federálních jednotek generálovi Howardovi soustředit zbylé vojáky a zaujmout obranu na svazích Culp‘s Hillu Cemetery Hillu a na hřebenu Cemetery Ridge formace bývá připodobňovaná k háčku na ryby Vzápětí začal velitel I sboru generál Longstreet organizovat obranu proti případnému protiútoku k tomu se však generál Meade neodhodlal 4 července za značně nepříznivého počasí tedy jižanská armáda zahájila ústup k rozvodněnému Potomacu To že se jedna ze stran dopustí závažné chyby bylo ve stávající atmosféře velmi pravděpodobné neboť velitelé obou armád byli pod velkým tlakem Zejména generál Meade který byl do své funkce jmenován jen několik dní před bitvou Díky telegrafu a sílícímu vlivu žurnalismu byla o každém kroku armád ihned informovaná široká veřejnost a stejně tak oba prezidenti Na severu vládlo po řadě porážek Potomacké armády v politickém i civilním životě značné napětí a podobně tomu bylo i na mezinárodní scéně neboť vše nasvědčovalo tomu že další vítězství Konfederace by mohlo znamenat uznání její nezávislosti a konec války< ref> Od Rappahannocku do Pensylvánie Ve druhém roce americké občanské války velení Potomacké armády v čele s generálmajorem Brunsidem naplánovalo tažení jehož primárním cílem bylo prorazit si cestu k hlavnímu městu konfederace Richmondu V rámci této operace překročili vojáci Unie 10 prosince 1862 řeku Rappahannock a o den později zaútočili proti pevným pozicím Armády severní Virginie u města Fredericksburg Při bitvě však utrpěli těžkou porážku která generála Brunsida přinutila stáhnou se zpět za říční koryto Po této konfrontaci si obě armády zřídily opevněné tábory ve kterých proti sobě zůstaly stát po celou zimu 1862–1863 Jedinou větší činnost v tomto období iniciovaly opět jednotky Unie které se pokusily obejít horní tok Rappahannocku nicméně bláto ve které se proměnily cesty je přinutilo vrátit se zpět do výchozích pozic Další akci naplánoval nový velitel Potomacké armády generál Hooker na 30 dubna Armáda Unie opět přešla vodní tok a 1 května vyrazili vojáci listnatou krajinou zvanou Divočina k západní straně Fredericksburgu aby vpadli Jižanům do zad Postup jednotek se však federálním velitelům nepodařilo patřičně utajit v důsledku čehož Potomacká armáda utrpěla porážku u Chancellorsville Také generální štáb Armády severní Virginie v čele s generálem Leem na jaře 1863 zvažoval další strategii pro vývoj války Jelikož se na území Virginie nacházelo hlavní město Konfederace a její důležitá hospodářská centra bylo v zájmu Jižanů vést ofenzivní způsob boje a to pokud možno na území severních států Nejenže by tím uspokojili jedno ze základních pravidel války že armádu živí nepřítel čímž by zároveň podobného osudu ušetřili Virginii ale navíc by tím i hospodářsky oslabili Unii V důsledku těchto operací navíc nebylo vyloučeno že tísněná Potomacká armáda bude posílena jednotkami ze západu čímž by mohl povolit tlak na Vicksburg jehož obléhání zahájily jednotky Unie v červnu předchozího roku Jako vhodné místo pro invazi byla zvolena Pensylvánie přičemž místem jehož ztráta by pro Seveřany znamenala velmi citelnou újmu se jevil železniční uzel v Harrisburgu Ovládnutím tohoto bodu by si navíc generál Lee stále nechával otevřenou cestu k pochodu na metropoli Unie Washington Po vnitřní reorganizaci se dala konfederační armáda do pohybu 4 června 1863 Velitel Potomacké armády v tomto pohybu spatřil svou příležitost neboť pochopil že mu nepřítel nabídl volný postup na Richmond tato strategie se však křížila se záměrem prezidenta Lincolna který za prioritu považoval absolutní zničení jižanské armády Hooker byl proto nucen ustupovat zpět na území Severu přičemž se snažil Potomackou armádu udržovat mezi protivníkem a Washingtonem To bylo zcela v souladu s Leeovým záměrem podle něj měli Seveřané přejít řeku Potomac a pokusit se blokovat mu cestu na Baltimore a Filadelfii Doufal že unaveným kolonám roztaženým rychlými pochody zastoupí cestu udeří na jejich čelo dřív než se stačí celá federální armáda soustředit a rozdrtí přicházející sbory jeden za druhým Skutečnost byla ovšem taková že již 27 června byla celá seveřanská armáda za řekou Potomac Téhož dne také podal demisi její velitel generál Hooker který byl již dne následujícího nahrazen velitelem V sboru generálem Georgem Meadem Jeho záměrem bylo shromáždit armádu a obezřetně postupovat kupředu tak aby přinutil Jižany zaútočit na něj v místě které bude nejpříhodnější pro jeho vojáky 28 června se velitel I sboru Armády severní Virginie generálporučík James Longstreet dozvěděl o pravém stavu věcí a ihned o této skutečnosti informoval generála Leea Tomu bylo zřejmé že to on sám musí v rychlosti soustředit roztažené síly a jediným takovým vhodným místem bylo městečko s křižovatkou deseti cest nesoucí jméno Gettysburg Bojiště Důvodů proč se rozhodl generál Lee shromáždit svou armádu právě v okolí Gettysburgu bylo hned několik Mezi první z nich patřil fakt že město stálo na křižovatce cest vedoucích do všech světových stran – silnice carlislelská yorská hanoverská taneytownská emmitsburská ad Po těchto cestách se mohly snadno přisunout rozptýlené jednotky obou stran Vedla sem také železniční trať ale ta zde končila a dál na severozápad pokračovala jen jako zásek čekající na položení kolejí Okolí městečka skýtalo vhodný terén pro rozličné manévry a bylo tak dokonalým prostorem pro svedení bitvy Nad Gettysburgem se tyčí hned několik terénních vyvýšenin jako Seminary Ridge Seminární hřbet a proti němu stojící Cemetery Ridge Hřbitovní návrší Mezi oběma se rozprostírá míli široké údolí Cemerity Ridge dál přechází v pahorek Cemetery Hill Hřbitovní vrch korunovaný zdí a masivní zděnou branou gettysburského hřbitova a návrší Culp’s Hill Culpův kopec Na jihu stojí dva další pahorky – Little Round Top Malý okrouhlý štít a Round Top Okrouhlý štít Na jejich úpatí se rozprostíraly bažinaté úseky z rozlévajících se potoků které bránily přesunům děl a povozů Mezi samotným Gettysburgem a Seminary Ridge tekl Plum Run Švestkový potok který ústil do Rock Creeku Na svazích kopců rostly husté dubové lesy a plochy kolem městečka byly osázeny obilnými poli V údolích i na návrších kolem jižní emmitsburské cesty byly roztroušeny stavby farem sady a louky Armády Armáda severní Virginie Virginská armáda se po reorganizaci u Fredericksburgu skládala ze tří sborů a divize jezdectva Její vrchní velitel Robert E Lee měl k dispozici 75 000 mužů nicméně bitvy se jich účastnilo méně I sboru o síle 21 031 vojáků velel generálporučík Longstreet který byl Leeovým oblíbencem Projevoval se jako rozvážný a opatrný velitel jenž upřednostňoval defenzivní způsob boje Jeho třem divizím veleli generálové McLaws Peckett a Hood a jeho dělostřelectvo tvořily Alexandrův prapor a Washingtonův dělostřelecký prapor III sbor řídil generálporučík Ambrose P Hill jenž byl nepříliš nápaditým profesionálem a u Gettysburgu byl nemocen Právě tato indispozice mohla stát za jeho neschopností dostát Leeovým rozkazům Jeho divize vedli do bitvy generálové Anderson Heth a Pender a dělostřeleckou zálohu tvořily McIntoschův prapor a Pegramův prapor Velení jízdní divize o velikosti 6428 jezdců náleželo generálmajorovi J E B Stuartovi Ten na bojiště dorazil teprve v odpoledních hodinách druhého dne bitvy neboť se svými muži podnikl jízdu do protivníkova týlu v okolí Washingtonu Nejčastěji byli vojáci Konfederace vyzbrojeni puškou Enfield ráže 0577 palce či puškou Springfield ráže 058 palce V boji na krátkou vzdálenost tyto zbraně nezřídka nabíjeli kulkou v kombinaci s dvěma až šesti broky Standardně byli vystrojovaní do uniforem šedé barvy nicméně nedostatkové šedé sukno velmi často nahrazovali oděvy z ručně tkané látky kterou obarvovali pomocí skořápek olejnatých ořechů nebo výtažky z jiných rostlin Výsledkem byly kabátce a kalhoty hnědého až žlutobéžového zabarvení přezdívané butternut ořešák Nebylo však výjimečným jevem že se vojáci oblékali do nevojenských součástí oděvu které jim příbuzní zasílali z domova potažmo je získali u civilního obyvatelstva SouborRobert Edward Leejpg|Velitel Armády severní Virginie Robert Edward Lee SouborJames Longstreetjpg|Velitel I sboru James Longstreet SouborRichard S Ewellpng|Velitel II sboru Richard S Ewell SouborGeorgePickettjpeg|Generálmajor George E Pickett < gallery> Potomacká armáda Armáda Potomaku pod velením generálmajora George G Meada čítala 112 735 vojáků nicméně bitvy se jich účastnilo něco přes devadesát tisíc Byli rozděleni do sedmi sborů doplněných jezdectvem generálmajora Alfreda A Pleasontona 11 475 mužů a armádní dělostřeleckou zálohou brigádního generála Roberta O Tylera I sbor pod velením generálmajora Johna F Reynoldse 12 596 mužů tvořily tři divize; Wadsworthova Robinsonova Doubledayova Součástí II sboru generálmajora Scotta Hancocka 11 509 mužů byly divize Caldwellova Gibbonova a Heysova Dvěma divizím III sboru generálmajora Daniela E Sicklese 10 726 mužů veleli generálové Birney ten po Sicklesově zranění přebral velení sboru a Humphreys V sbor do bitvy vedl generálmajor Sykes 10 997 mužů a jeho divize byly podřízeny generálům Barnesovi Ayresovi a Crawfordovi Divizím VI sboru generálmajora Johna Sedgwicka 11 917 mužů veleli generálové Wright Howe a Newton V čele XI sboru stál generálmajor Oliver O Howard 9226 mužů a jeho divize vedli generálové Barlow Steinwehr a Schulz Součástí XII sboru generálmajora Alpheuse S Williamse 9983 mužů byli divize generálů Williamse a Gearyho Vojáci Unie byli u Gettysburgu vyzbrojeni převážně puškami Springfield vzor 1861; dvě jednotky ostrostřelců disponovaly zadovkami Sharps Naprostá většina jich byla vystrojena do uniformy jejíž součástí bylo modré sako a čapka typu képi nebo klobouk klopák Až 25 kg vážila další výstroj k níž patřily například tlumok chlebník polní láhev příbor toaletní náčiní pogumovaná plachta polovina plachty stanu nebo dlouhý plášť do zimního počasí Všeobecně byly federální oddíly mnohem lépe zásobované než protivník a k výpadkům v logistice docházelo jen zřídka Současně disponovaly mnohem lepší lékařskou službou k níž náležely i ambulantně vybavené sanitární oddíly se školenými sanitáři SouborGeorge Meade Brady-Handyjpg|Velitel Armády Potomaku George Meade SouborGenJFRenyoldsjpg|Velitel I sboru John F Reynolds SouborWinfieldSHancockpng|Velitel II sboru Winfield S Hancock < gallery> Den první McPherson‘s Ridge dopoledne 1 divize federálního jízdního sboru generála Buforda která dorazila ke Gettysburgu těsně před polednem 30 června nebyla první jednotkou jež operovala v okolí města Již před třemi dny zde pobývala divize konfederační pěchoty jejíž zadní voj se stáhl krátce po příchodu Bufordových jezdců Velitel divize generál Pettigrew o pohybu seveřanských jezdců neprodleně informoval svého kolegu generála Henryho Hetha a jejich přímého nadřízeného velitele III sboru Armády severní Virginie generálporučíka Hilla Na základě této informace se Heth generála Hilla dotázal zda by neměl námitky proti tomu kdyby jeho divize Gettysburg obsadila neboť podle jeho informací se zde nacházelo skladiště bot kterých se často bosým vojákům konfederace tristně nedostávalo K tomuto podniku obdržel svolení a po páté hodině ranní jeho vojáci následovaní Penderovou divizí a děly dvou dělostřeleckých praporů vyrazili po cashtownské cestě směrem městu U Marsh Creeku Bahenního potoka asi 35 míle před Gettysburgem čelo kolony které tvořil 13 alabamský pluk Archerovy brigády narazilo na čtyřčlennou jízdní patrolu 9 newyorského jízdního pluku Její velitel ihned vyslal jednoho ze svých mužů aby předal informaci o pohybu protivníkovy pěchoty veliteli divize generálu Bufordovi který po obdržení zprávy pochopil že právě v okolí Gettysburgu se odehraje očekávané generální střetnutí obou armád Rozpoznal význam krajiny a uvědomoval si že Jižany musí za každou cenu zpomalit v postupu a nedovolit jim obsadit výhodnější kopcovitý terén dál na východ Nechal proto svých 2500 mužů vyzbrojených opakovacími karabinami sesednout z koní a rozmístil je za ohrady ploty zídky a kmeny stromů McPhersonova sadu mapa 02 Z této pozice také začalo unionistické dělostřelectvo odstřelovat přibližující se vojáky Konfederace Krátce poté asi v 800 hod co i Jižanům dorazila na pomoc artilerie dal generál Heth rozkaz k útoku Archerově a Davisově brigádě Generál Buford o stávající situaci neprodleně informoval velitele I sboru Potomacké armády generála Reynoldse jehož vojáci ke Gettysburgu vyrazili krátce po čtvrté hodině od Emmitsburgu Když Reynolds se svými pobočníky dorazil na místo střetnutí aby zvážil situaci ihned vyslal kurýra k vrchnímu veliteli Potomacké armády generálu Meadovi Posléze odjel k nejbližší divizi Wadsworthově aby jí ukázal nejkratší cestu Jakmile i s pěchotou opět dorazil ke Gettysburgu vyslal Cutlerovu brigádu na pravé křídlo a Mereditthovu „železnou brigádu na křídlo levé mapa 03 Ta zaskočila dva pluky Archerovy brigády při překračování potoka Willoughby Na chvíli donutila Jižany ustoupit ale vzápětí se její útok zbrzdil u břehů potoka V 1050 hod byl při Archerově protiútoku zabit generál Reynolds nicméně Meredithově brigádě se v boji muže proti muži podařilo vojáky konfederace odrazit a k dovršení úspěchu i zajmout generála Archera Na pravém křídle se po útoku Davisovy brigády dali Cutlerovi Seveřané na útěk Zbytek federální brigády však vpadl útočníkům do boku a přinutil je k rychlému ústupu Vojáci Konfederace se ukryli v železničním výkopu kde asi 250 mužů uvízlo a následně padlo do zajetí Kolem jedenácté hodiny na bojišti severovýchodně od Gettysburgu kde obě strany ztratili kolem 1000 mužů bojové operace dočasně ustaly McPherson‘s Ridge odpoledne Ve 1230 dorazila Seveřanům do Gettysburgu posila v podobě XI sboru generála Howarda Ten se po Reynoldsově smrti stal velitelem všech federálních sil na bojišti a ihned začal rozmisťovat jednotky do linie od McPhersonova návrší až k železničnímu výkopu a dále severně v půlkruhu kolem celého městečka až k harrisburské cestě Druhý sled který měl zároveň sloužit jako záloha dislokoval v okolí hřbitova na Cemetery Hill Ve 1300 dostali posilu také vojáci Konfederace k nimž se od severu připojila Rodesova divize patřící ke II sboru generála Evella Jednotka se zformovala u Oaks Hill Dubového kopce kde generál Rodes umístil 16 děl pod jejichž ochranou chtěl vést úder na pravé protivníkovo křídlo Nicméně špatná koordinace a nepříhodný terén způsobily že tento útok skončil pro Jižany katastrofou mapa 04 Mezitím co Dolesova brigáda jen z dálky ostřelovala Schimmelpfennigovu divizi ONealova brigáda udeřila na pravé křídlo Robinsonovy divize u mummasburské silnice které tvořila Baxterova brigáda Její soustředěná palba a následný útok Amesburgovy brigády z boku přinutil konfederační oddíly s vysokými ztrátami ustoupit do výchozích pozic při útoku padlo 696 z 1688 nasazených vojáků Ve 1400 zaútočila i Iversonova brigáda jejíž úder směřoval na Seminary Ridge Seminární hřbet kde se Baxterova brigáda kryla za kamennou zdí Čtyři severokarolínské pluky které měly za úkol vzít zeď útokem pochodovaly bez řádného zajištění harcovníky a v přehlídkové formaci Záhy pocítily palbu Cutlerovy brigády která je přiměla uhnout více doleva čímž se dostaly přímo před ukrytou brigádu generála Baxtera Sotva Jižané připochodovali na padesát metrů od zdi stali se terčem prudké střelby z mušket a děl jež v jejich řadách způsobila vysoké ztráty Někdy v té době se na bojišti objevil vrchní velitel Armády severní Virginie generál Lee Generál Heth jej okamžitě požádal o povolení k dalšímu útoku ze západu avšak Lee váhal s rozpoutáním velké bitvy dokud nedorazí I Longstreetův sbor Nicméně Rodesovi muži dál pokračovali v útocích jejichž účelem bylo proražení seveřanské obrany Do zápolení se zapojila i Danielova brigáda kterou zastavil železniční výkop a palba Stoneovy brigády Jakmile jednotky Unie přinutily Jižany k ústupu samy vyrazily do protiútoku přes příkop Při boji na bodák však Stoneovy pluky narazily na tvrdý odpor a nakonec byly samy nuceny ustupovat zpět k výkopu Přesto byl tento úspěch pro Armádu severní Viginie cenným vítězstvím Dobytím McPhersonova lesa odkryli bok Stoneovy a Cutlerovy brigády které byly záhy za vysokých ztrát donuceny k ústupu na Seminary Ridge Kolem 1600 ovládly jednotky Konfederace celý prostor McPhersonova návrší Na sever od Gettysburgu Zhruba ve 1300 dostal zástupce velitele III divize XI sboru federální armády generál Schimmelpfennig rozkaz od svého nadřízeného aby s celou jednotkou zaútočil na Oaks Hill Pravé křídlo mu měl krýt generál Barlow s I divizí Obě brigády III divize však byly u Stevensova potoka donuceny před silnou dělostřelbou z Oaks Hill zalehnout Navíc se jim na levém křídle nepodařilo dostat do kontaktu s I sborem a mezi oběma jednotkami vznikla mezera kterou zaplnilo pouze federální dělostřelectvo Další nebezpečná mezera vznikla na jejich pravém křídle když se Barlowovy jednotky vysunuly poněkud více než bylo ke splnění úkolu potřeba Ve 1430 se po těžkých ztrátách konfederační jednotky pod velením generála Rodese probojovaly do mezery mezi I a XI sborem Dolesova brigáda zaútočila na levé křídlo Barlowovy divize čímž se oddělila od ostatních Rodesových jednotek Dolesovi muži tak zůstali osamoceni a Seveřani se je pokusili odříznout od zbytku sboru V 1500 však Jižanům dorazila od Harrisburgu na pomoc Earlyho divize náležející k II Ewellovu sboru mapa 04 V 1600 hodin po krátkém odpočinku využily Earlyho jednotky situace že XI sbor je vázán bojem s Rodesovou divizí a začaly obchvacovat jeho pravé křídlo Netrvalo dlouho a příliš roztažená obrana Potomacké armády severně od Gettysburgu se začala hroutit V 1630 se na Howardův rozkaz dal celý XI sbor na ústup k Cemetery Hill V Gettysburgu se však jednotky promíchaly s prchajícími vojáky I sboru a Jižanům se podařilo v ulicích města zajmout na pět tisíc zajatců Seminary Ridge Vojáci I sboru Potomacké armády ustupující z McPhersonova návrší se začali shromažďovat do obranného postavení v okolí luteránského teologického semináře na Seminari Ridge Jejich nový velitel generál Doubleday vyslal ke generálu Howardovi svého důstojníka s žádostí o posily tomu však zůstal v záloze pouze jediný pluk požadavek proto zamítl V 1600 zaútočila na muže I sboru Penderova divize mapa 05 Zprava doleva postupovaly brigády generálů Lanea Perrina a Scalese Nedaleko protivníkových pozic se levé křídlo Jižanů dostalo pod těžkou palbu 10–20 federálních děl jež zdecimovala téměř celý Scalesův důstojnický sbor Jedinému nezraněnému důstojníkovi se sice podařilo vojáky shromáždit do tvaru nicméně asi 75 yardů před hlavněmi artilerie byli nuceni zalehnout a nedokázali se pohnout vzad ani vpřed Také Laneova brigády na pravém křídle nedokázala výrazněji postoupit To se podařilo až jednotkám generála Perina které udeřily na střed Doubledayova postavení a přes Byddleovu brigádu prorazili seveřanskou obranou Tento úspěch jim umožnil zahájit devastující boční palbu podél celého protivníkova postavení a ve čtvrt na pět veliteli I sboru nezůstávala jiná možnost než svým jednotkám nařídit ústup ke Gettysburgu Středeční večer Pět minut před půl pátou dorazil na Cemetery Hill generál Hancock jenž byl vyslán generálem Meadem aby po Reynoldsově smrti převzal velení nad oběma přítomnými sbory V tuto chvíli bylo Cemetery Hill velmi dobře opevněno a shromažďovaly se zde všechny ustupující síly seveřanů Hancock si brzy uvědomil i význam Culpova návrší Culps‘ Hill které bylo významným taktickým bodem na pravém křídle Cemetery Hill a nechal jej v 1745 obsadit Wadsworthovou divizí Generál Lee si význam tohoto návrší také uvědomoval a zaslal v tomto směru pokyny generálu Ewelovi Podle nich měl „… bude-li to možné obsadit Cemetery Hill i Culp’s Hill Měl se však zároveň vyhýbat generální bitvě dokud nedorazí zbytek sil severovirginské armády Generál Ewell který svůj post získal po smrti generála „Stonewalla Jacksona nebyl ofenzivním typem velitele jako jeho předchůdce a i přes naléhání svého štábu zejména generála Trimbla dosud prázdný Culp’s Hill neobsadil a nezaútočil ani na opevněný Cemetery Hill Domníval se že nemá dostatečné síly že jsou muži příliš vyčerpaní a Cemetery Hill je mimo dosah jeho dělostřelectva Kolem páté hodiny odpolední dorazil ke Gettysburgu velitel I sboru konfederační armády generál Longstreet Osobně prozkoumal celé postavení Potomacké armády a naléhal na generála Leea aby nehazardoval a rozhodně na nepřítele v těchto pozicích neútočil Zároveň navrhoval plán při kterém měla Armáda severní Virginie obejít pravé křídlo unionistů vydat se směrem na Washington a s nepřítelem se střetnout v podmínkách které budou příhodné pro ni To Lee rezolutně odmítl Byl odhodlaný podstoupit riziko bitvy i za nevýhodných podmínek neboť pevně věřil v mnohokrát prověřené schopnosti svých vojáků „Pokud tam ještě budou odpověděl generál Lee generálu Longstreetovi „musíme na ně zaútočit Zaútočíme zítra ráno tak brzy jak jen to bude možné „Jestli tam budou odtušil jeho protějšek „tak proto že chtějí abychom na ně zaútočili Pro mě je to dostatečný důvod abychom to nedělali „Ne ukončil celou diskusi o opuštění již dobytého území Lee „zaujali tu pozice a buď porazím já je nebo oni mě Na poradě velitelů ve 2000 bylo dohodnuto že hlavní akcí druhého bude Longstreetův útok směřující na Little Round Top jehož cílem bude proražení a obchvácení obrany Potomacké armády Generál Ewell dostal za úkol ohrožovat křídlo pravé a odvrátit tak pozornost od hlavního směru útoku Den druhý Oboustranné manévry Po páté hodině ranní se na Seminary Ridge konala porada konfederačních velitelů Generál Lee si uvědomoval taktickou převahu protivníka v možnostech operovat na kratších liniích ale stále byl přesvědčen že jeho muži jsou neporazitelní a nebral zřetel na sílu federální pozice Neobsazen zůstal pouze Little Round Top neboť generálmajor Sickles byl přesvědčen že by tak příliš roztáhl obě divize svého III sboru Ačkoli během dne dostal dvakrát rozkaz od generála Meada jenž na bojiště dorazil kolem třetí hodiny ranní aby jeho jednotka zůstala v kontaktu s levým křídlem II sboru na jižním okraji Cemetery Ridge jednal podle svého uvážení Rozkazy vrchního velitele Potomacké armády nerespektoval a své muže v odpoledních hodinách vysunul vpřed aby je rozestavil v dlouhé linii na vyvýšeném terénu podél emmitsburské cesty v oblouku kolem pšeničného pole a broskvového sadu až ke skalnímu útvaru zvanému Devil's Den Ďáblovo doupě Nicméně v dopoledních hodinách se na zdejší části bojiště nepohybovaly žádné federální síly a zvědové Armády severní Virginie přinesli na poradu vrchních velitelů informaci že tento prostor i Little Round Top kromě pozorovacího stanoviště obsazen není To rozhodlo Na základě získaných informací generál Lee upřesnil dispozice pro pokračování bojových operací Jak bylo dohodnuto předchozího večera sbory generálů Hilla a Ewella byly pověřeny vést demonstrační útok jenž měl zabránit protivníkovi přesouvat síly na jiné ohrožené úseky Konkrétně proti Longstreetovu I sboru posílenému Andersonovou divizí na jejichž vojácích spočíval úkol vést hlavní nápor podél emmitsburské cesty ve směru k Cemetery Ridge Plán této akce počítal s postupným útokem vedeným směrem z jihu na sever při němž měly konfederační brigády vyrážet jedna po druhé s úkolem drtit a "srolovat" protivníkovo levé křídlo Nicméně generál Longstreet odmítal jít do boje bez Lawovy brigády díky čemuž dostala akce své první zpoždění neboť tato jednotka dorazila ke Gettysburgu po 24 mílovém pochodu což zabralo 8 hodin cesty až o půl dvanácté Unavení vojáci se ihned začali přemisťovat z McPhersonova návrší k cestě do Emmitsburgu avšak tento 8-13 mil dlouhý úsek místy velmi těžkého terénu jim trvalo překonat další 3 hodiny Mezitím již federální jednotky V sboru obsadily Little Round Top a Longstreet se tak dočkal nepředvídaného překvapení V 1600 zahájily na levém konfederačním křídle demonstrační palbu dělostřelecké baterie pod velením generál Ewella avšak díky zpoždění Longstreetových brigád a špatné koordinaci pohybů pěchoty obou sborů přišla celá akce na Cemetery Ridge vniveč Navíc kolem 1500 dorazila Seveřanům další posila v podobě VI sboru genmjr Sedgwicka Jeho muži vyrazili na pochod o půlnoci přičemž 35 mil 50 kilometrů urazili za 15 hodin Po příchodu do prostoru Gettysburgu se sotva drželi na nohou ale jejich příchod povzbudil morálku již přítomných federálních sborů Generál Lee na Seminary Ridge těžko skrýval svou nervozitu která byla možná zapříčiněna i střevními potížemi nad zdržením Longstreetova útoku Ten se dostal do výchozích postavení pro útok až kolem 1600 tedy v době kdy předchozí den již bojové operace ustávaly Mezitím co děla I sboru zahájila dělostřeleckou přípravu vyslal generál Hood kurýra ke generálu Longstreetovi s návrhem že obejde Little Round Top a zaútočí na Seveřany zboku a zezadu Na to Longstreet reagoval pouze slovy „Generál Lee dal rozkaz k útoku podél emmitsburské cesty Sám na ranní poradě předložil generálu Leeovi podobný návrh ale byl nekompromisně zamítnut Longstreet nesl odmítnutí svého návrhu velmi těžce Linie Little Round Top – Cemetery Ridge Little Round Top 2 července dopoledne se na Little Round Topu nenacházela žádná federální jednotka stálo zde pouze pozorovací stanoviště které si na jeho vrcholu zřídil generál Warren Ten v odpoledních hodinách zaznamenal že se naproti jeho pozici shromažďuje větší uskupení konfederačních sil a Armádě Potomaku hrozí obchvat jejího levého křídla O svém zjištění tedy okamžitě informoval generála Meada jenž nařídil genmjr Sicklesovi aby na Little Round Top přesunul jednu ze svých brigád Velitel III sboru však nedisponoval žádnými rezervami povel obsadit svah vrcholku tedy dostala nejbližší Barnesova divize náležící k V sboru Avšak generál Barnes nebyl k nalezení do ohroženého sektoru svoji brigádu na vlastní zodpovědnost přivedl plukovník Strong Vincent který své muže rozmístil čelem k Round Topu pod vrcholem kopce aby případný ústup mohl být podnikán vzhůru do svahu V 1600 jako první z jednotek Armády severní Virginie vyrazila do útoku dlouhými pochody vyčerpaná brigáda pod velením Evandera McIvera Lawa jenž své nadřízené opakovaně a neúspěšně žádal o možnost obchvátit protivníkovo křídlo Jeho vojáci zamířili do údolí Plum Runu kde nechal 44 a 48 alabamský pluk zahnout k Devil's Den V 1620 byl zraněn generál Hood a generál Law se ujal velení divize Zbylé pluky jeho brigády posléze obsadily Round Top odkud po krátkém odpočinku vyrazily proti Little Round Topu mapa 09 Do bojů na členitém úbočí kopce se zapojily i 4 a 5 pluk z Robertsonovy texaské brigády jejíž zbytek podnikal útoky na Ďáblovo doupě Seveřanům na pomoc dorazila baterie poručíka Hazletta z 5 pravidelného dělostřeleckého pluku a generál Warren na vrchol kopce povolal brigádu generála Weeda 2 divize V sboru jež zaujala postavení vpravo od brigády Vincentovy Zcela vlevo stálo 386 vojáků a důstojníků 20 mainského pluku pod velením plk Chamberlaina jenž vyslal setninu B do údolí kde měla zajistit jeho levé křídlo Vojáci Konfederace se snažili dobýt vrchol kopce více než hodinu avšak naráželi na zatvrzelou obranu kterou se jim nepodařilo prorazit Nakonec došla příslušníkům 20 mainského pluku munice a před půl šestou plk Chamberlain vrhl celou jednotku do bodákového protiútoku Překvapení Jižané kvapně ustoupili až na svah Round Topu a v rukou protivníka zanechali asi 100 zajatců Posléze 20 mainský pokračoval v útoku před linií celé brigády a odrazil zbylé protivníkovy formace Devil's Den Přírodní útvar s názvem Devils Den Ďáblovo doupě tvoří shluk obrovských balvanů a 2 července 1863 jej obsadilo 2200 mužů Wardovy brigády náležející k divizi generálmajora Davida B Birneye Jako první se k útoku na tuto pozici seřadila část Robertsonovy brigády Vlna konfederačních pluků udeřila na linii Seveřanů čelně a celý skalnatý prostor se stal dějištěm téměř hodinu trvajících zuřivých bojů Do první fáze střetnutí se zapojily i dva Lawovy pluky které se od brigády oddělily v údolí Plum Runu Ve vzájemné součinnosti udeřily Wardovi do boku avšak zejména díky Smithově dělostřelectvu utrpěly těžké ztráty Jedním ze zraněných byl i generál Hood kterému dělový náboj rozerval paži od zápěstí k ramenu Jako druhá vlna byly proti Ďáblovu doupěti vrženy brigády generálů Benninga a Andersona Celkově boj o Devils Den trval dvě hodiny a teprve v 1800 zavlála nad skaliskem texaská vlajka Nicméně díky účinné palbě z Little Round Topu se Jižanům dále proniknout nepodařilo Z celkového počtu 2423 nasazených Seveřanů včetně posil jich bylo zabito 138 zraněno 548 a 135 zůstalo nezvěstných Z 5525 nasazených vojáků Konfederace jich zahynulo 329 1107 bylo zraněno a 378 se pohřešovalo Pšeničné pole V 1730 po předchozí dělostřelecké přípravě a v souladu se schématem útoků postupných formací se dala do pohybu část McLawovy divize brigády Kershawova a Semmesova jejíž vojáci zaútočili do prostoru pšeničného pole osázeného mezi Devils Den a broskvovým sadem kde na Stony Hill a na severním výběžku Houcks Ridge bránily své postavení federální brigády plukovníků Tiltona Sweitzera a Trobrianda z 1 divize generála Jamese Barnese V sbor Soustředěný nápor brigád generálů Kershawa a Semmese které na prvém křídle podpořil i postup brigády generála Andersona náležející k Hoodově divizi donutil Seveřany k ústupu mapa 10a Tento úspěch konfederačním jednotkám otevřel cestu do týlu Trobriandovy brigády z níž pluky 5 michiganský a 110 pensylvánský v krátké chvíli ztratily téměř polovinu svého početního stavu Jen díky protiútoku 17 pluku z Maine a 5 z Michiganu se Jižany podařilo zpomalit natolik že jejich postup ztratil na údernosti Za této situace velitel linie generál Birney požádal o podporu velitele sousedního sboru generála Hancocka který k pšeničnému poli neprodleně vyslal Caldwellovu divizi brigády 1 Crossova 2 Kellyho irská 3 Zookova 4 Brookeova Ta se do střetnutí zapojila v 1840 a krátce nato se jí podařilo zastavit Kershawovu brigádu kterou dočasně přinutila ustoupit v boji byli těžce zranění generál Zook a plukovník Cross Do prostoru bojiště z rozhodnutí vrchního velitele Potomacké armády generála Meada dorazila i Ayresova divize brigády 1 Dayova 2 Burbankova 3 Weedova která při svém postupu ze svahu Little Round Topu byla nucena přejít údolí Švestkového potoka Zde se pluky pochodující zejména na levém křídle formace dostaly pod těžkou palbu Jižanů ukrytých za balvany Ďáblova doupěte díky čemuž přišly o značné množství vojáků i důstojníků Bahnité břehy Švestkového potoka mezi Houck's Ridge a Okrouhlými štíty v průběhu druhého dne bojů pokryly stovky mrtvých vojáků z obou stran a od 2 července 1863 bude lokalita známá jako Údolí smrti Švestkový potok dostane jméno Krvavý potok Po příchodu k pšeničnému poli se generálové Ayres a Caldwell rozhodli zaútočit proti Andersonovým oddílům než však stačili svůj záměr zrealizovat zapojila se do střetnutí Benningova brigáda uvolněná odbytím Devil's Den která v součinnosti s Andersonem udeřila na Ayresovo levé křídlo Svůj nápor čelním směrem obnovily i brigády generálů Semmese při útoku byl smrtelně zraněn střepinou a Kershawa a do sektoru dorazila brigáda generála Wofforda jíž se podařilo prolomit obranu Seveřanů v broskvovém sadě Na vojáky Unie v tu chvíli dopadl útok ze tří stran a v následujících minutách pšeničné pole pětkrát změnilo svého majitele Po tvrdém boji nakonec získaly převahu jednotky Konfederace mapa 10b Jako první dostala rozkaz bojiště opustit Brookeova brigáda v jejích stopách posléze pokračovaly Sweitzerova brigáda Kellyho Irové a brigády generálů Zooka a Burbanka Celý ústup kryly tři odkryté pluky Sweitzerovy dobrovolnické brigády kterým se podařilo vyprostit z boje jen díky odhodlanosti mužů z pravidelné brigády plukovníka Sidneyho Burbanka Unavené a promíchané jednotky Jižanů protivníka zatlačily až k západnímu okraji pole v tu chvíli však postupující vojáky začala decimovat palebná přehrada dělostřeleckých baterií dislokovaných na Little Round Topu Na svahu kopce stály v obranném postavení také tři pěší Crawfordovy pensylvánské pluky které v první chvíli ustoupily stranou aby kolem sebe nechaly proběhnout muže II a V sboru Vzápětí za nepřetržité podpory dělostřelectva udeřily na otřesené pronásledovatele Při sestupu ze svahu na protivníka vypálily dvě devastující salvy a posléze konfederační jednotky srazily zpět k výchozím pozicím Zde se vojáci v šedých uniformách ukryli za kamennou zeď která lemovala celý východní okraj bojiště Situaci nakonec stabilizoval příchod jednotek VI sboru důsledkem čehož pěchota Jihu i Severu zůstala stát v liniích na protilehlých stranách pšeničného pole které se tak do konce bitvy stalo územím nikoho Broskvový sad Další z konfederačních jednotek připravených k nasazení do probíhajících bojů byly brigády generálů Barksdala a Wofforda McLawsova divize Jejich útok měl začít přesně půl hodiny po zahájení boje na pšeničném poli nicméně generál Barksdale po svém nadřízeném požadoval zapojení do akce uspíšit neboť mu neuniklo že III sbor genmjr Sicklese je vysunutý ve značné vzdálenosti před federální linií Tím jednotkám Armády severní Virginie nabídl možnost napadnout jeho nezajištěné boky uskutečnění záměru před stanoveným časem však generál Longstreet zamítl Přestože silné ostřelování bylo příčinou značných ztrát v jejich řadách po zahájení postupu odrazili protiútok Grahamovy pensylvánské brigády kterou zcela rozprášili a k dovršení úsilí zajali i generála Grahama Když generál Longstreet zaznamenal tento úspěch rozhodl se využít Barksdalovy iniciativy a nechal jeho muže pokračovat v náporu za emmitsburskou cestu mapa 11a Woffordova brigáda postupující za Barksdalem mezitím uhnula mírně doprava a přímo skrze broskvový sad pokračovala v postupu na pšeničné pole Jelikož se v prostoru u broskvového sadu nenacházely již žádné zálohy seveřanské pěchoty vyslal generál Hunt na ohrožený úsek polovinu všech dělostřeleckých rezerv cca 70 děl Ačkoli tato posila způsobila Jižanům další ztráty celá obrana III sboru Potomacké armády se zhroutila Navíc byl nedaleko Trostlovy stodoly těžce zraněn generál Sickles kterému dělová kule urvala kus nohy a velení jeho brigád převzal generál Hancock jehož ve funkci velitele II sboru nahradil generál Gibbon Jednotky Seveřanů hromadně ustupovaly a do jejich pronásledování se pustilo i dělostřelectvo Konfederace které likvidovalo jak prchající skupiny pěšáků tak i vytrvale bojující federální artilerii Jako poslední z unionistických jednotek se ze svých pozic stahovala baterie kapitána Bigelowa která pokračovala v boji na prolongách Díky Bigelowově vytrvalé střelbě z prostoru u Trostlovy farmy se podařilo několik desítek metrů za jeho pozicí zformovat novou obrannou linii kterou plukovník McGilveri vytvořil ze čtyřiceti děl 1 dobrovolnické brigády dělostřelecké zálohy Nicméně i toto postavení včetně Bigelowovy baterie záhy začala likvidovat střelba konfederačního dělostřelectva pod velením plukovníka Alexandra a útok 21 pěšího mississippského pluku v čele s generálem Barksdalem V této chvíli se však podařilo generálu Hancockovi stáhnout ze středu postavení Willardovu brigádu z Haisovy divize II sboru jejíž 39 newyorský pluk Jižanům ukořistil děla právě dobyté 5 pravidelné baterie Zbytek brigády se zatím zformoval za McGilveryho linií Ve spolupráci s Barksdalovými jednotkami zahájila v 1800 postup proti federálním pozicím severně od broskvového sadu i část Andersonovy pěší divize brigády Wilcoxova Perryho u Gettysburgu jí velel plk Lang a Wrightova která udeřila na úsek obrany držený Humphreysovou divizí brigády Carrova Brewsterova a Burlingova Hned v úvodní části boje byly u Klingelova domu Wilcoxovou brigádou rozdrceny 11 pluk z New Jersey a 16 pluk z Massachusetts Záhy se Jižané z boku vrhli na 12 pluk z New Hampshire který se právě natáčel k jihu Za těžkých ztrát byl přinucen ustoupit i 11 pluk z Massachusetts který čelně a z obou boků napadla Langova brigáda Wrightova georgijská brigáda zničila obranu Codoriho farmy kterou tvořily 82 newyorský a 15 massachusettský pluk a pokračovala do odkrytého prostoru severně od usedlosti kde se dostala pod palbu Brownovy baterie a děl ze Hřbitovního hřbetu Při pokusu zničit Brownovy kusy se Jižanům do cesty opět postavil 15 massachusettský pluk který tak umožnil ohroženému dělostřelectvu opustit pozici Ačkoliv generál Wright neměl zajištěno levé křídlo a značně se vysunul před zbylé útočící Andersonovy brigády jeho vojáci vyrazili obsadit Hřbitovní návrší Mezi tím byly na pravé křídlo Humphreysovy divize generálem Hancockem na pomoc vyslány dva pluky Hallovy brigády 19 z Massachusetts 42 z New Yorku pro jednotky Konfederace však těchto 400 mužů nepředstavovalo větší překážku a brzy byli s vysokými ztrátami odraženi zpět Když plukovník William Brewster viděl debakl Carrových jednotek postavil proti postupujícímu protivníkovi svoji newyorskou brigádu na níž zanedlouho dopadl úder Wilcoxových jednotek Ani tomuto náporu nebyli vojáci ze Severu schopní odolat Jižany jen za obrovských ztrát nepatrně zpomalili Z druhé strany se k rozprášeným Brewsterovým plukům navíc začala přibližovat i Langova brigáda jež po střetu s Carrovou brigádou na chvíli zastavila v lesíku u Codoriho farmy Cestou přinutila ustoupit 19 mainský pluk a ukořistila čtyři děla z Weirovy baterie které sem spolu s Thomasovou baterií narychlo povolal generál Hancock mapa 11b Mezitím se Barksdalova brigáda vynořila z lesíku před Willardovu brigádou která na Jižany ihned zaútočila bajonety Bojem prozatím netknutí Newyorčané přinutili mississippské oddíly ustoupit při střetnutí zahynul generál Barksdale a zhruba v 1900 přešli do úspěšného protiútoku při němž zahnali jednotky Konfederace až za broskvový sad Ve chvíli kdy se vynořili ze stromového porostu se však dostali přímo před hlavně Alexandrových děl jejichž účinná palba je přinutila stočit svůj postup k severu Tímto manévrem Willardovi muži vpadli přímo do boku Langovy brigády která se po krátkém boji dala na ústup Stáhly se i federální jednotky při této epizodě dělová koule urvala půlku hlavy generálu Willardovi nicméně Langův ústup odkryl křídlo sousední Wilcoxovy alabamské brigády Ta zatím napadla děla Thomasovy baterie a i přes vysoké ztráty pokračovala v náporu doleva ke Hřbitovnímu hřbetu Generál Wilcox si však nemohl dovolit mít nekryté křídlo požadoval proto po generálu Andersonovi aby podpořil jeho útok Poseovou a Mahonovou brigádou Odpovědi se nedočkal začal se proto z bojiště stahovat společně s Langovými jednotkami V té době již muži Wrightovy brigády smetli zbytek Gibbonových jednotek prolomili seveřanskou obranu a ovládli pozici uprostřed Hřbitovního hřbetu Před sebou měli už jen chaoticky prchajícího nepřítele generál Wright proto požádal velitele divize o vyslání posil jež by podpořily jeho další akce Po Wrightově ústupu až na dílčí střety nápor Jižanů u broskvového sadu ustal V průběhu bojů ztratila Langova brigáda 300 mužů Wilcoxova 577 a Wrightova 688 Linie Cemetery Hill – Culp's Hill Cemetery Hill Ve snaze odvrátit pozornost vojáků Potomacké armády od hlavního útoku Jižanů podél linie Little Round Top – Cemetery Ridge pověřil generál Lee velitele II sboru generála Richarda S Ewella provést demonstraci síly proti pozicím protivníka na Cemetery Hillu a Culp's Hillu kde svůj úsek obrany držel XI sbor generálmajora Howarda Akce měla začít ve chvíli kdy zahájí palbu dělostřelectvo podřízené generálu Longstreetovi a účastnit se jí měly divize generálů Earlyho brigády Haysova a Hokova a Johnsona Mimoto těchto rozkazů generál Ewell obdržel nepřímou instrukcí aby přešel do skutečného útoku pokud by se mu naskytla vhodná příležitost nicméně jak tuto situaci rozpoznat vrchní velitel Armády severní Virginie nespecifikoval Po ukončení porady velitelského štábu navštívil generál Ewell pozice Earlyho divize kde vydal dispozice pro velitele brigád a rozhodl o rozmístění dělostřelectva načež se odebral do svého stanu kde usnul V 1600 přesně v souladu s jeho rozhodnutím zahájil z Bannerova návrší ostřelování seveřanských pozic dělostřelecký prapor poručíka Latimera který podpořilo 55 děl ze III sboru generála A P Hilla Prudká dělostřelecká příprava vedená na obou stranách se značnou intenzitou postupně umlkala až se západem slunce který 2 července nastal v 1934 Krátce před tímto časem se poblíž domu Williama Culpa začaly formovat dvě brigády Earlyho divize pod velením plukovníka Averyho ten převzal velení za zraněného generála Hoka a generála Hayse jejichž úkolem bylo zaútočit proti Amesově divizi kterou tvořily brigády generálů Harrise a Leopolda von Gilsy v postavení za kamennou zdí lemující Brickyardskou cestu mapa 12 Uvolněné místo po těchto jednotkách měla převzít brigáda generála Gordona Útok Averyho severokarolíňanů směřoval do průsmyku mezi Cemetery Hillem a Culp's Hillem kde se však jeho muži dostali pod soustavnou a přesně mířenou palbu Stevensovy 5 mainské baterie Do kontaktu s pravým protivníkovým křídlem se jim proto podařilo probojovat až po hodinu trvajícím přesunu Z pochodu však okamžitě přešli do útoku a za vysokých ztrát v boji byl smrtelně zraněn plukovník Avery prorazili Gilsovou linií a udeřili na Rickettsovu baterii Ještě dvakrát jeho muži střetli na bodáky s Krzyżanowského polskou legii boj se však postupně dostal do patové situace Ta ale trvala jen do té chvíle než na Cemetery Hill dorazila Carrollova brigáda kterou na ohrožený úsek ze své vůle vyslal generál Hancock Příchod nových unionistických posil přinutil Jižany za hluboké tmy k ústupu sebou si i přesto odváděli značný počet zajatců a odnášeli čtyři ukořistěné prapory Ke stažení byly přinuceny také Averyho severokarolínské pluky přestože i jim se podařilo ovládnout část hřebene Hřbitovního návrší Neúspěšná akce připravila Earlyho brigády o 1650 mrtvých a raněných vojáků Zároveň byla díky špatné koordinaci jednotek jejíž příčinou byl spánek generála Ewella zmařena příležitost konfederačních jednotek obsadit klíčové postavení seveřanské armády V tomto smyslu se vojenští historici shodují že stačilo aby generál Ewell podpořil Earlyho muže Gordonovu brigádou a Rodesovou divizi a Potomacká armáda se mohla dostat do složité pozice Culp's Hill Poté co generál Meade odvolal z Culp's Hillu Culpova kopce vše co mohl na pomoc levému křídlu zůstala na tomto úseku pouze 3 brigáda 2 divize XII sboru Potomacké armády jejíž levé křídlo kryla Železná brigáda pod velením plukovníka Robinsona Velitel tohoto úseku generál George S Green nechal na vrcholu kopce zbudovat pás okopů a předprsní se záseky neměl však dostatek mužů na pokrytí celé linie a jeho vojáci tak byli nuceni bojovat v metrových rozestupech V 1830 dostala od generála Ewella rozkaz k napadení Greenovy brigády Johonsonova divize brigády Steuartova Stonewallova Nichollsova a Jonesova Konfederační jednotky okamžitě vyrazily proti severovýchodnímu svahu Culp's Hillu od cíle pochodu je však dělila značná vzdálenost Navíc mezi křovinami stromy a skupinami balvanů vojáci ztráceli orientaci díky čemuž na dotek k protivníkovi připochodovali až po soumraku mapa 13 Ve chvíli kdy se Jižané dostali na dostřel z muškety začala je decimovat dobře mířená a nepřetržitě vedená palba která v kombinaci s těžkým terénem způsobila že se jejich útok začal zpomalovat až se nakonec zcela zastavil Jediného výrazného úspěchu dosáhly o půl desáté pluky Steuartovy brigády které obsadily prázdné okopy na východním svahu a pokračovaly v útoku na pravé Greenovo křídlo Vojáci Potomacké armády se však stáhli na druhou obrannou linii a Jižané nebyli bez další podpory schopni svého úspěchu využít Jakmile generál Johnson obdržel zprávu že se jeho mužům podařilo obsadit významný bod který stojí několik set metrů do silnice vedoucí do Baltimoru snažil se v souladu s rozkazy generála Leea útok rozšířit Obsazení baltimorské cesty by představovalo významný průlom do protivníkova postavení díky němuž by se stala pozice na Cemetery Hillu neudržitelná nicméně Smithova brigáda která byla vyslána Steuartově brigádě na pomoc v nastalé tmě a nepřehledném terénu nedokázala k určené pozici nalézt cestu Těžké střety na Culp's Hillu trvaly ještě dlouho do noci boj však nakonec ustal aniž by Jižanům přinesl další zisky Čtvrteční večer Někdy v průběhu odpoledne dorazila k severovirginské armádě tolik postrádaná jízdní divize generála J E B Stuarta jež byla neprodleně odeslaná krýt levé křídlo konfederačních pozic proti zde dislokované federální kavalérii Kolem 1900 přibyla jižanům další posila v podobě Pickettovy divize I sbor vrchní velitel Armády severní Virginie ji však do bojů nenasadil a nechal ji do druhého dne odpočívat Když se generál Lee průběžně dozvídal aktuální výsledky bojů neviděl svou situaci nijak pesimisticky Spíše se domníval že dosáhl částečného úspěchu a proto se také rozhodl následujícího dne pokračovat v útočných operacích Avšak generál Longstreet byl právě uplynulými událostmi velmi rozčarován a po ukončení akcí na levém seveřanském křídle se ve stanu svého nadřízeného ani neohlásil Unavený a v depresi usnul v trávě na Seminary Ridge Vrchní velitel Potomacké armády generál Meade stejně jako jeho protějšek na straně Konfederace svou situaci zpočátku také hodnotil vesměs positivně nicméně první pochybnosti pocítil když se seznámil s utrpěnými ztrátami I když se jeho jednotkám víceméně podařilo udržet všechny klíčové pozice podle dostupných údajů ztratil přes čtvrtinu početního stavu armády v důsledku čehož svou momentální sílu odhadoval na 58 000 bojeschopných mužů Aby se seznámil se stanovisky svých přímých podřízených svolal na 2300 poradu všech sborových velitelů Znova zde nadnesl možnost ústupu armády ale o dalším kroku nechal přítomné velitele hlasovat Ti učinili jednohlasné rozhodnutí dál v boji pokračovat ačkoli generál Meade vzápětí poznamenal že okolí Gettysburgu považuje za nevhodné pro svedení rozhodující bitvy Následně usoudil že vojáci generála Lee po neúspěšných pokusech prorazit na křídlech příštího dne udeří na střed jeho postavení Den třetí Dohra na Culp's Hillu Přesně ve 345 zahájilo z prostoru mezi Powersovým návrším a McAllisterovým mlýnem palbu federální dělostřelectvo jehož cílem byla pěchota Johnsonovy divize v zákopech na Culp's Hillu a v údolí Rock Creeku Skalního potoka Současně ze svých okopů zahájili střelbu i vojáci Greenovy brigády kterou v průběhu noci posílili muži Gearyho brigády Candyho a Kaneova a Williamsovy brigády McDougallova a Thomasova třetího dne bojů jí velel plukovník Colgrove divize Jejich úkolem bylo vyprovokovat protivníka k akci a ve 445 ve chvíli kdy zmlkla seveřanská děla Jižané skutečně podnikli útok po celé délce linie Šlo zejména o Walkerovu brigádu Stonewall Brigade jež za tmy postoupila do svahu a kterou palbou podporovaly všechny zúčastněné konfederační jednotky její úder však odrazili vojáci Gearyho divize Další bojové akce zahájili Jižané na povel generála Ewella v 500 ale narazili na dobře organizovanou obranu a i přes veškerou snahu se jim protivníkovou linií nepodařilo prorazit mapa 14 V 900 se generál Walker pokusil ještě jednou o samostatnou akci dosáhl však stejného výsledku jako při prvním ranním útoku V 945 provedla federální divize pod velením generála Williamse obchvat protivníkova křídla směrem od Spanglers Spring Spanglerova pramene avšak díky špatně interpretovaným rozkazům ztratily při zbytečném útoku 27 pluk z Indiany a 2 pluk z Massachusetts na 250 mužů 1145 hod Ve snaze vázat síly armády Potomaku na pravém křídle nařídil v 1000 generál Ewell bez jakékoliv koordinace s generálem Longstreetem nebo s akcemi jiných oddílů útok celé Johnsonově divizi obnovit I přes silný nesouhlas v 1010 hodin vyrazil v čele své brigády do útoku generál George H „Meryland Steuart jeho muže však záhy začaly decimovat kartáče a silná křížová palba z mušket Akce ho nakonec stála celou třetinu nasazených vojáků a z hlediska taktického významu nepřinesla žádný positivní výsledek Podobně i když s menšími ztrátami skončil také útok Danielovy brigády Pickettův útok Hlavní bojovou operací kterou generál Lee naplánoval pro třetí den bitvy byl útok jeho pěchoty na střed protivníkovy linie Po masivním dělostřeleckém ostřelování měla na Seveřany udeřit Pickettova divize brigády Garnettova Armisteadova Kemperova na pravém křídle zajištěná brigádami generálů Langa a Wilcoxe z Andersonovy divize na levém boku pak podporovaná divizí generála Pettigrewa brigády Marshallova Brockenboroughova Archerova Davisova a dvěma brigádami Lanova a Scalesova Penderovy divize pod velením generála Trimbla Celkově toto uskupení čítalo asi 11 500 mužů a jeho úkolem bylo vrazit klín do postavení Potomacké armády a definitivně tak rozhodnout bitvu ve prospěch Konfederace Pochod Pickettovy divize měl směřovat k jedinému výraznému bodu v protivníkově postavení jímž byla skupina stromů která stála zhruba uprostřed Cemetery Ridge Tento záměr ale narazil na razantní nesouhlas velitele operace generála Longstreeta jenž krátce předtím svému nadřízenému opět nabídl možnost obchvatu protivníkova levého křídla Generál Lee však jakékoliv protiargumenty zamítl a dal rozkaz pokračovat v přípravách Bojem prozatím netknutá Pickettova divize jejíž vojáci doposud sloužili pouze v okolí Richmondu Petersburgu a v Severní Karolíně se začala shromažďovat za Seminary Ridge od sedmé hodiny ranní O hodinu později vyrazili generálové Lee Longstreet a Pickett na obhlídku dalších jednotek z nichž většina utrpěla v předchozích střetech značné ztráty a kolem 1100 bylo rozhodnuto o definitivní podobě útoku Mezitím plukovník Alexander pověřený dělostřeleckou podporou připravované akce rozmístil svých 75 hlavní do 1300 metrů dlouhé linie táhnoucí se od broskvového sadu podél emmitsburské cesty až ke Spanglerovu lesu na severu Celkem na Seveřany rozmístěné na Cemetery Ridge mířilo 172 děl z nichž bylo dalších 60 dislokovaných poněkud víc vzadu na Seminary Ridge Jejich palba měla začít ve chvíli kdy budou všechny pěší útočné jednotky připraveny ve svých pozicích a podle vyhodnocení účinků střelby měl plukovník Alexander rozhodnout kdy se mají dát Pickettovi muži do pohybu Hlavním záměrem ostřelování protivníka bylo v dostatečné míře zlikvidovat jeho dělostřelecké baterie a tím umožnit vojákům bezpečnější přechod údolí Rozkaz k zahájení palby dostal plukovník Alexander od generála Longstreeta krátce před třináctou hodinou Přesně ve 1307 signalizovaly dva osamělé výstřely z děl Washingtonovy baterie zahájení ostřelování které vzápětí propuklo plnou silou Zanedlouho Konfederačním jednotkám z protilehlých pozic odpovědělo 130 hlavní artilerie Potomacké armády pod velením generála Hunta Těžká dělostřelecká příprava trvala zhruba hodinu a půl a stála obě strany značné materiální i lidské ztráty Ve 1450 si plukovník Alexander všiml že se ze hřbitova stahuje 18 seveřanských děl a v domnění že se protivníkova obrana začíná hroutit odeslal list generálu Pickettovi aby urychleně vyrazil nebo mu nezbude munice pro jeho podporu V tu chvíli nemohl tušit že ústup baterie z Cemetery Hill byla léčka kterou se generál Hunt pokusil vylákat protivníka k akci neboť i obsluhám jeho děl docházely náboje Po obdržení zprávy se generál Pickett dotázal svého přímého nadřízeného zda má skutečně vyrazit Generál Longstreet jen nepatrně přikývl hlavou neboť se nezmohl na slovo V 1510 George E Pickett krátce promluvil ke svým vojákům a vzápětí jim dal povel k pochodu mapa 15 V pozicích na Cemetery Hill stálo také na 6000 mužů pěchoty Gibbonovy a Haysovy divize z Hancockova II sboru a dvě brigády generála Doubledaye Obě divize držely úsek v délce zhruba 1000 yardů a vojáci byli chráněni tři čtvrtě metru vysokou kamennou podezdívkou plotu za níž se dokázal skrýt klečící voják I přes prudkou dělostřelbu a značné ztráty postupovaly konfederační jednotky směrem k protivníkovu postavení pod rozvinutými prapory 30 vlajek a 19 plukovních zástav rychlostí sto až sto deset kroků za minutu Rozprášeni byli i těžce ostřelovaní vojáci z brigády generála Brockenborougha kteří byli při svém zaváhání před pozicemi na Cemetery Hill vystaveni bočnímu protiútoku 8 ohijského a 125 newyorského pluku Úderná linie Jižanů se těmito ztrátami zkrátila na necelou míli a její početní stav klesl zhruba na polovinu původně nasazených mužů Před čtvrtou hodinou odpolední se konfederačním velitelům podařilo zvládnout paniku v řadách mužstva a zbylé jednotky se začaly seskupovat podél emmitsburské cesty V 1600 se brigády generálů Armisteada a Garnetta vpravo spolu s ukázněnými zbytky Marshallových a Davisových pluků a brigádami generálů Frye Lana a Scalese vlevo daly opět do pohybu Na zbývajících 300 yardů do svahu vyrazili vojáci v dokonalých řadách záhy se však na jejich formace snesla prudká palba federální pěchoty V nastalé vřavě byl zabit generál Garnett který na koni a s kloboukem v ruce nad hlavou cválal podél linie svých mužů V této fázi boje byl smrtelně raněn generál Armistead kterého zasáhla střela v okamžiku kdy se opíral o jedno z dobytých děl a s kloboukem nabodnutým na šavli volal na své muže „Dejte jim chladnou ocelí chlapci! Vojáci z jeho brigády i přes tuto ztrátu pokračovali v razantním útoku jehož prudkost Seveřany naprosto demoralizovala Jako první se zády k nepříteli otočil 71 pensylvánský pluk který v panice strhl k útěku i muže 69 pensylvánského pluku V reakci na úspěch Jižanů generál Hancock vyslal do protiútoku 19 massachusettský a 42 newyorský pluk které podpořila i Harrowova brigáda ve stávající chvíli však byly tyto posily nedostatečné Vlevo od Pickettových mužů se Pettigrewova divize teprve k cíli útoku přibližovala neboť byla zpomalena 8 ohijským plukem Sektor do nějž se vojáci Konfederace připravovali udeřit později dostal název Blood Angle Krvavý kout jelikož kamenná zídka se zde v pravém úhlu stáčela dozadu a po osmdesáti yardech znovu ostře zahýbala ve směru podél hřbetu kopce Sotva se čelní řady Jižanů dostaly téměř na konec svahu dopadly na ně salvy 11 děl a 1700 vojáků Haysovy brigády I přes narůstající ztráty však vojáci Armády severní Virginie pokračovali v útoku a v době kdy zbytkům brigád generálů Marshlla a Davise na levém křídle divize zbývalo k cíli urazit 80 yardů vpadla do pozic Seveřanů po obou stranách rohu Fryova brigáda Ke zdi se blížila také divize složená z Langovy a Scalesovy brigády jejímž nominálním velitelem byl generál Trimbl nicméně délka jejího šiku již nestačila pokrýt linii Haysovy brigády což seveřanskému veliteli umožnilo na pravém křídle formace vysunout 126 newyorský pluk a sekci Woodruffovy baterie jež zahájily palbu Jižanům do boku a týlu Během boje přišel generál Trimble o nohu a následně byl zajat I přes vytrvalý boj ve střední části Cemetery Ridge se velitelům Potomacké armády podařilo zkonsolidovat brigády generálů Halla a Harrowa do té míry že je mohli ve vzájemné spolupráci vyslat na úseky kde se Pickettovým Jižanům podařilo prorazit „Stlačený dav vojáků se sunul vpřed tlačený jeden přes druhého a šlapající po raněných a mrtvých Poručík Haskell si všiml že nekřičeli ani nevolali ale vrčeli Někteří stříleli naslepo a občas zasáhli své druhy Dvakrát konfederanti zastavili nepřátelský nápor Masa vojáků se zmítala po vrcholu návrší Poslední řada 19 massachusettského pluku se chytila za ruce hnala se vpřed a tlačila ostatní před sebou Nakonec se Hancockovým jednotkám podařilo muže generála Picketta vytlačit za zeď a obrátit na ústup S nimi se stahovala i podpory zbavená Pettigrewova divize která přišla o generála Frye jenž padl do zajetí Za poraženými jednotkami se neslo oslavné „Hurá nebo „Fredericksburg na některých místech federální vojáci začali zpívat John Brown’s Body Brigády Andersenovy divize do boje významněji nezasáhly Vojáci generála Wilcoxe v oblacích kouře ztratili směr díky čemuž se s Langovými jednotkami vynořili před Caldwellovou brigádou teprve ve chvíli kdy se ostatní konfederační divize začaly z Cemetery Ridge stahovat Navíc se nedrželi Pickettova křídla a postupovali víceméně rovně což umožnilo části Stannardovy brigády pluky 14 a 16 z Vermontu udeřit do jejich levého boku Po krátkém a špatně organizovaném střetu se Jižané za vysokých ztrát z bojiště stáhli V průběhu tohoto boje byl raněn generál Hancock kterému do stehna spolu s kulkou a třískami ze sedla vlétl i silný hřeb Generál Lee porážce uvěřil teprve ve chvíli kdy na Seminary Ridge dorazil generál Wilcox a zbytky jeho vojáků Za neúspěch ihned převzal plnou zodpovědnost a britský pozorovatel lieutenant colonel Arthur James Fremantle si do deníku poznamenal „Jeho tvář nenesla žádnou známku sebemenšího znepokojení starosti nebo obav Pro každého vojáka kterého potkal měl pár slov povzbuzení Nakonec všechno dobře skončí říkal promluvíme si o tom později Zatím ale musíme shromáždit všechny bojeschopné muže Mluvil ke všem zraněným a ty kdož byli zraněni lehce vyzýval ‚ovažte si své rány a mějte zbraně připraveny‛ Bylo jen málo těch kteří mu na jeho slova neodpověděli a já viděl muže se strašnými ranami kteří aspoň sundali klobouk a usmáli se na něj Obranu proti případnému protiútoku Seveřanů z vlastní iniciativy zorganizoval generál Longstreet ale brzy se ukázalo že vrchní velitel Potomacké armády na další boj nepomýšlí neboť nechtěl útokem do neznáma riskovat ztrátu úspěchu dosaženého obranou Celá akce stála Armádu severní Virginie téměř polovinu nasazených mužů V Pickettově divizi zahynuli všichni velitelé pluků a šestnáct ze sedmnácti jim přímo podléhajících důstojníků Zároveň byli zabiti nebo umírali všichni velitelé brigád a celkem padlo bylo raněno nebo zajato 2640 Pickettových vojáků což v rámci pluků představovalo průměrně 40% ztráty Divize generálů Pettigrewa a Trimbla přišly o 2200 mužů Síly Potomacké armády byly oslabeny zhruba o 1500 příslušníků pěchoty a dělostřelectva Střet kavalérie Úkolem jízdního sboru pod velením generála J E B Stuarta jenž na bojiště dorazil v průběhu odpoledne 2 července bylo zajistit yorskou cestu a krýt levé křídlo konfederační armády Generál Lee jeho veliteli zároveň udělil pokyn zaútočit do protivníkova týlu pokud by se mu naskytla vhodná příležitost V souladu s těmito směrnicemi tedy generál Stuart v doprovodu Jenkinsovy a Chamblissovy brigády vyrazil na průzkum podél yorské cesty Po třech mílích odbočil k jihu aby zjistil zda se přes pozemky farem dostane na baltimorskou cestu která vedla do zad pěchoty Unie rozmístěné na Cemetery Ridge Z Cress Ridge Cressova hřbetu obhlédl terén a patrně shledal že tento přesun zvládne bez větších obtíží dal proto svým dvěma dalším brigádám Hamptonova a Fitzhugha Lee rozkaz aby se urychleně přesunuly k jeho současné pozici Jednotky tvořící jeho doprovod se mezitím rozmístily v okolním lese Ačkoli se připravoval provést překvapivý útok do zad seveřanů patrně z obavy aby nebyly jeho eskadrony v průběhu operace zaskočeny nechal generál Stuart děla svých jízdních baterií několikrát vystřelit do různých světových stran Avšak namísto aby přinutil skrytého protivníka odhalit své pozice upozornil na svou přítomnost velitele 2 divize federální kavalerie generála Davida M Gregga brigády McIntoshova a Irvina Gregga Ten pochopil že se schyluje k boji a ihned zastavil 2 brigádu 3 jízdní divize pod velením generála G A Custera která se na rozkaz generála Kilpatricka přesouvala k Round Topu Posléze nechal vojáky z 5 a 6 michiganského pluku aby sesedli z koní a zahájili postup proti Jižanům rozmístěným v okolí Rummelovy farmy kde došlo ke střeleckému souboji předsunutých harcovníků McIntoshovy a Jenkinsovy brigády Do přestřelky se na obou stranách zapojily též jízdní baterie jejichž souboj zasáhl jak Custerovy pluky tak 34 prapor z Virginie dislokovaný na Rummelově farmě Kolem druhé hodiny odpolední generál Stuart zaznamenal že aktivita seveřanských pěších kavaleristů v důsledku nedostatku munice slábne rozhodl se proto do útoku proti jejich pozici nasadit elitní 1 pluk z Virginie který na bocích podporovali opěšalí vojáci 3 a 9 virginského pluku mapa 16a Tento úder sice Custerovu linii prorazili záhy však vojáky Konfederace zpomalil jezdecký protiútok 5 michiganského pluku jenž ustoupil až kolem 1430 kdy Jižany posílili jezdci Cobbovy legie mapa 16b Za tohoto vývoje tedy generál Custer do střetnutí nasadil záložní 7 michiganský pluk v jehož čele virginské jezdce rozprášil a zahnal k nedaleké ohradě kde došlo k dalším potyčkám Současně se Custer s částí 7 pluku střetl s 1 severokarolínským plukem a Legií Jeffa Davise na blízké farmě kde však během deseti minut přišel o 100 vojáků a byl přinucen místo střetnutí kvapně opustit Mezitím plukovník McIntosh zastavil prchající 5 michiganský pluk kterému se za podpory Penningtonovy baterie podařilo postupující Jižany obrátit na ústup Když tento zvrat v boji spatřil generál Wade Hampton pokusil se dezorganizované konfederační jezdce osobně uspořádat jakmile však vyrazil s praporem v ruce vpřed začali ho spontánně následovat jak muži jeho brigády tak brigády generála Fitzbugha Lee Zhruba v 1500 zaútočily pluky obou jednotek do prostoru u Lottovy farmy kde se dostaly pod těžkou palbu protivníkova dělostřelectva I přes narůstající ztráty jezdci pokračoval vpřed dokud se jim nepostavil do cesty 1 michiganský pluk poslední jednotka generála Custera Netrvalo ovšem dlouho a Custerovi muži se díky protivníkově přesile dostali do obklíčení z nějž byli vyproštěni jen díky iniciativě kapitána Millera který s 3 pensylvánským plukem vpadl Jižanům do boku Střet v němž byl několikrát poraněn generál Hampton začal být značně zmatený a postupně se rozpadl do dílčích srážek Kvůli přečíslení protivníka generál McIntosh do boje nasadil i členy štábu a hudebníky a nakonec se mu podařilo pozici uhájit Jižané kteří v boji ztratili 181 mužů se stáhli zpět na Cress Ridge Seveřany celé střetnutí stálo 254 vojáků z nichž 219 náleželo k Custerově brigádě nicméně se jim podařilo zabránit postupu konfederační kavalerie dál k baltimorské cestě kde by mohla mít její intervence nepředvídatelné důsledky Páteční večer Asi v 1500 došlo na nejzazším pravém křídle konfederačních pozic k potyčkám mezi pěchotou generála Lawa a dvěma brigádami federálního jezdectva pod velením generálů Farnswortha a Merritta Zhruba v 1700 dal generál Kilpatrick nominální velitel obou seveřanských jednotek rozkaz generálu Farnsworthovi aby napadl protivníka v prostoru mezi emmitsburskou cestou a Okrouhlými štíty mapa 17 V první fázi akce se Seveřanům podařilo prorazit rojnici 1 texaského pluku vzápětí se však jejich útočná formace rozpadla Část jezdců byla odražena Robertsonovou brigádou část v čele s generálem Farnsworthem se dostala pod palbu jednotek držících Devil's Den Soustavnému ostřelování pěchotou a dělostřelectvem tento oddíl neunikl ani při pokusu o návrat Navíc mu generál Law uzavřel cestu 15 alabamským plukem a federální jezdci z 1 vermontského pluku se dostali do pasti Nakonec se jim podařilo z obklíčení uniknout avšak celá tato jízda na smrt je stála pětašedesát jezdců včetně života generála Farnswortha Po odražení Pickettova útoku svolal generál Meade do hlavního stanu válečnou poradu V jejím průběhu se generálové Hancock a Pleasanton pokoušeli razantně prosadit aby federální jednotky podnikly na rozvrácený Leeův střed kde se dala předpokládat 15 km široká mezera protiútok jejich nadřízený však nechtěl riskovat úder do neznáma a spokojil se s již dosaženým Navíc se v 1800 zatáhlo a nad bojištěm se strhla prudká bouřka Ústup 4 července ráno se nad Gettysburgem strhla další bouřka V 800 požádali Seveřané o příměří aby mohli být z bojiště odneseni ranění které Jižané v doprovodu Imbodenovy brigády začali z tábora odvážet v 1600 Téhož dne generál Lee vyslal po fairfieldské cestě Robertsonovu jízdní brigádu jejíž úkolem bylo obsadit průsmyk South Mountain Robertsonovy muže zanedlouho následovalo vozatajstvo v doprovodu Jonesovy jízdní brigády Za nimi se po setmění a v průběhu zuřící letní bouře začaly postupně stahovat sbory A P Hilla generála Longstreeta a nakonec generála Ewella V táboře byla jako zadní stráž ponechána pouze Gordonova brigáda která okolí Gettysburgu opustila 5 června kolem poledne 7 července severovirginská armáda dorazila k Potomaku kde generál Lee zjistil že rozvodněná řeka zničila jeho pontonový most což jej přinutilo rozkázat vojákům vybudovat 9 mil dlouhou obrannou linii vedoucí od Hagerstownu až k Williamsportu O dva dny později voda opadla a Jižané opět poškozený most zprovoznili Jako první se po opravené konstrukci začali přesunovat zajatci s raněnými Seveřané se k fortifikační bariéře přiblížili teprve 12 července Následujícího dne přinucen nátlakem prezidenta Lincolna dal opatrný generál Meade rozkaz jezdectvu aby vyrazilo proti nepřátelským liniím k bojovému průzkumu Kavaleristy však při nočním boji odrazila část Pettigrewovy divize a jediným jejich úspěchem bylo zajetí několika raněných nebo tuláků Při přestřelce byl smrtelně raněn i generál Pettigrew který o tři hodiny později svému zranění podlehl a stal se tak posledním mrtvým vojákem Konfederace v pensylvánské kampani Až 14 července Seveřané zjistili že Pettigrewova jednotka tvořila zadní voj který se ještě v noci přes Potomac stáhl za zbytkem armády Přestože vojáci Unie v bitvě u Gettysburgu zvítězili zavládlo ve Washingtonu zklamání že se generálovi Leeovi podařilo uniknout Prezident Lincoln byl velmi nespokojen a generálu Meadovi sice vyjádřil poděkování za jeho osobní zásluhu na vítězství v boji ale zároveň mu vyčetl že vrchního velitele Armády severní Virginie nezajal což mohlo vést k rychlejšímu ukončení války< ref> Ztracené naděje Kromě porážky u Gettysburgu utrpěla Konfederace další významnou ztrátu když 4 července kapituloval obléhaný Vicksburg a s ním jeho 20 000 obránců Obě tyto události měly pro secesionisty závažný důsledek nejen na domácí ale i na mezinárodní frontě neboť vládní představitelé Velké Británie a Francie zamítli další úvahy o možnosti uznat území pod správou Richmondu jako suverénní stát Současně byla ve francouzských docích ukončena výstavba lodí pro Konfederaci a pod nátlakem federální vlády Britové zabavili dvě pancéřové lodě které pro Jižany dokončili ve svých loděnicích Na základě těchto faktů zastavili vládní představitelé Konfederace s oběma evropskými mocnostmi vzájemné diplomatické vztahy Všechny tyto skutečnosti se odrazily i na burze neboť cena bavlny hlavního zdroje příjmu Jihu ještě v červenci klesla na 65 bodů do konce roku tato devalvace dosáhla 37 bodů Vláda Konfederace se pokoušela kurz udržet nicméně její intervence neměla úspěch a stála daňové poplatníky šest milionů dolarů ve zlatě Díky tomuto ztrátovému hospodaření se zhroutily kurzy obligací vnitřních dluhů ještě více stoupla cena zlata čímž se prohloubila depreciace měny a inflace konfederační měny se dostala na 100 % Jihem se začala šířit poraženecká nálada která v armádě stála za vzmáhající se vlnou dezerce Gettysburgští generálové paradoxně kromě generála Leea byli podrobováni přísné kritice ale tato negativní hodnocení již nezmohla nic se skutečností že Konfederace byla zatlačena do defenzívy a další pozemní vojenské operace se měly odehrávat na jejím území Bitva u Gettysburgu se tak stala skutečným zlomem v celém secesionistickém konfliktu a snaha generála Leea válku protahovat až za hranice možností armády i národa vedla pouze k destrukci celého Jihu ohromným lidským i materiálním ztrátám a nevyhnutelné porážce Dodatky Češi u Gettysburgu Ačkoliv se americké občanské války účastnilo značné množství vojáků české národnosti dochovaly se písemné prameny které potvrzují jejich nasazení u Gettysburgu pouze na straně Unie Šlo především o příslušníky 26 pěšího pluku wisconsinských dobrovolníků který patřil k druhé brigádě třetí divize Howardova XI sboru O osudech těchto mužů informují ve svých dopisech které odesílali svým příbuzným v Čechách například Václav Dušek Josef Paidr nebo Jan Švec Tímto způsobem se dochoval i list jenž prve jmenovaný adresoval svým rodičům a opatřil jej datem 20 července Odeslán byl z nemocnice v Little Yorku kde se Václav Dušek léčil po zranění utrženém v průběhu prvního dne bojů Z dalších Čechů zraněných v bitvě jsou známí například Ludvík Chon kulka mu uvízla v prsou kulkou do ramene byl zasažen František Řezáč s roztříštěným kolenem a kulkou v rameni byl z boje odnesen Jakub Dušenes V lazaretu mu byla poraněná noha uříznuta následkem čehož dožil v National Soldier's Home domově pro vysloužilce Do zajetí upadl Josef Rozsíval Zajímavosti Když 4 července dorazili federální vyjednavači rokovat o příměří kvůli sesbírání raněných oznámil generálu Longstreetovi jeden z unionistů že „Generál Longstreet je zraněn a zajat ale bude o něj dobře postaráno Na to mu jižanský velitel odpověděl že velice děkuje ale že se o sebe postará sám Později se prokázalo že zraněným důstojníkem byl plukovník Powell z texaského pluku zajatý 2 července na Little Round Topu Posledním raněným nalezeným na bojišti až 15 července byl seržant Enoch Miller Po uzdravení opustil vojsko a stal se řeholníkem Již týden po událostech z 1–3 července nařídil Pensylvánský guvernér zakoupit pozemky na nichž se bitva odehrála aby zde mohl být zřízen vojenský hřbitov Místní pohřební podnikatel si účtoval 159 dolaru za tělo dokázal však pohřbít jen 100 padlých denně Mnoho z padlých vojáků bylo pohřbeno na hřbitově na Cemetery Hill kde u vstupu stál nápis „Všechny osoby které na tomto pozemku užijí střelné zbraně budou přísně potrestány dle zákona Na prahu jednoho z gettysburských domů bylo nalezeno tělo federálního vojáka který v ruce třímal fotografii tří dětí Snímek byl vydán v novinách a brzy se přihlásila žena která fotografii poznala Mrtvým byl její muž seržant 154 newyorského pluku Amos Humiston sedlář z městečka Portville Po bitvě byly sbírány zbraně Nalezlo se 27 574 pušek z nichž bylo 13 000 ještě nabito a celá polovina dvěma náboji – některé třemi i více Rekordem byla mušketa kterou její majitel nabil třiadvacetkrát Útoku na Culp’s Hill se v řadách 2 virginského pluku účastnil i syn majitele pozemku seržant Weasley Culp Ještě 2 července dopoledne se stavil v rodném domě aby si popovídal se svými sestrami avšak příštího dne při sérii vzájemně nevydařených útoků byl na kopci nesoucím jeho jméno zabit Generálu Sicklesovi byla po zranění utrženém v broskvovém sadu amputovaná noha nad kolenem Seveřanský velitel ji vzápětí věnoval Armádnímu lékařskému muzeu které po válce často navštěvoval aby zde dlouho stával před vitrínou kam byla končetina umístěna Nejstarším vojákem v bitvě u Gettysburgu byl třiašedesátiletý brigádní generál George S Green velitel 3 brigády 2 divize XII sboru Potomacké armády Dnes stojí v místech někdejšího bojiště 1300 pomníků Z nich připomíná příslušníky Konfederace pouze 200 Odkazy Poznámky Reference Literatura Externí odkazy Boje o Debalceve se vedly v rámci války na východě Ukrajiny od července 2014 Jedná se o strategický silniční a železniční uzel Ráno 18 února 2015 oznámila ukrajinská armáda svůj ústup z tohoto území Průběh Po zářijové povstalecké protiofenzívě roku 2014 a první dohodě z Minsku se vytvořil v okolí města Debalceve výběžek který držela ukrajinská armáda I když bylo některými médii oznámeno že tento výběžek byl uzavřen a ukrajinská vojska jsou v obklíčení Vůdce DLR Alexandr Zacharčenko navrhl aby se vojáci obklíčení u Debalceva vzdali Další zprávu o úplném uzavření kotle přinesla média 8 února 2015 13 února tedy po uzavření druhé dohody z Minsku ukázali povstalci novinářům letáky ve kterých vyzývali ukrajinské vojáky ke kapitulaci a nabízeli jim volný odchod z obklíčení Podle některých zpráv se 15 února navzdory dohodám z Minsku o příměří přisouvala k frontě u Debalceva kolona ruských tanků T-72B3 které mají strategickou výhodu oproti ukrajinským protějškům především díky nenápadnějšímu systému nočního zaměřování Povstalci zároveň dali obklíčeným ukrajinským jednotkám před útokem ultimátum ať se vzdají< ref> 17 února 2015 před polednem dobyli separatisté město Debalceve zhruba z 80 % Podle jejich mluvčího Eduarda Basurina zbývá již jen několik obytných čtvrtí aby měli město zcela pod kontrolou Podařilo se jim již získat kontrolu nad policejní stanicí a nádražím Více než 300 ukrajinských vojáků bylo zajato a je mnoho padlých a to na obou stranách Ukrajinské ministerstvo obrany potvrdilo že část města Debalceve padla do rukou „banditů Ukrajinští vojáci ve vesnici Komuna západně od Debalceve požádali 17 února o pomoc neboť v tu chvíli byli schopni vydržet již jen 12 hodin Prohlásili že bez pomoci budou všichni zabiti Stažení ukrajinské armády Ráno 18 února 2015 město Debalceve po rostoucím tlaku padlo do rukou separatistů Povstalci totiž nasadili posily a dalších 25 tanků a do centra města pronikli z východní části Ukrajinská armáda se začala organizovaně stahovat čemuž se snažili separatisté zabránit odříznout Ukrajincům únikovou cestu a ostřelovat je Později představitelé povstalců ohlásili že je možná nechají odejít pokud tam nechají všechny zbraně a techniku Stovky vojáků ukrajinské armády ve městě během bojů padly a ležely tam jejich mrtvoly další stovky byly zajaty Někteří z vojáků až pět dní nic nejedli Asi 40 Ukrajinců zemřelo během ústupu a 100 jich bylo během něj zraněno Podle zprávy amerického listu New York Times přišel rozkaz prezidenta Petra Porošenka k ústupu ukrajinských jednotek z debalcevského kotle v 0100 hod místního času dne 18 února 2015 Počet padlých a zraněných vojáků je vysoký ale není přesně znám Ústup probíhal po polích protože hlavní silnice z Debalceva do Arťemivsku je podminovaná Zčásti museli vojáci pochodovat pěšky jen zčásti byl ústup dokončen na nákladních vozech Únikovou cestu do Arťemivsku měla ukrajinská armáda během stahování sice pod „palebnou kontrolou ale ostřelovali ji ze svých pozic separatisté Ukrajinská armáda ústup kryla pomocí palby dělostřelectva a tanků Separatisté do města ústavičně odmítali vpustit pozorovatele OBSE kteří opakovaně trvali na okamžitém zastavení bojů dle nových dohod z Minsku Boje přitom v noci probíhaly i v dalších oblastech u doněckého letiště a v Šyrokyne u Mariupolu Dopoledne pak separatisté podle neověřených informací zahájili útok za pomocí raketového systému Grad na obec Trojicke Velitel praporu Donbas Semjon Semenčenko vyzval k rezignaci ukrajinského ministra obrany a náčelníka generálního štábu kteří podle něj situaci v okolí města nezvládli Mluvčí Národní bezpečnostní rady plukovník Andrij Lysenko uvedl že byl na základě nastalé situace přerušen provoz na osmi železničních tratích mezi Ukrajinou a dočasně okupovanými teritorii Zastaven byl také provoz několika dolů a v metalurgických továrnách Ruská účast v bojích a zahraniční reakce V ranním telefonátu 18 února ministr zahraničí USA John Kerry vyzval svého ruského protějška Sergeje Lavrova aby byly ukončeny separatistické a ruské útoky na ukrajinské pozice v okolí Debalceva Kanada zavedla další vlnu protiruských sankcí za vojenskou podporu separatistů Ruskou účast ostře kritizovala i šéfka diplomacie EU Federica Mogheriniová podle níž jsou Ruskem podporované separatistické akce u města jasným porušením příměří Stejný názor uvedl ministr zahraničí ČR Lubomír Zaorálek Také generální tajemník NATO Jens Stoltenberg vyjádřil hluboké znepokojení nad nedodržováním příměří povstalci a vyzval Rusko ke stažení ruských jednotek a zbraní z Ukrajiny podle dohod z Minsku Důkazy o ruské podpoře povstalců se průběžně objevovaly také v médiích Britská ambasáda na Ukrajině například přidala na Twitter ironickou infografiku „Jak poznat ruský Pancir-S1 který není ve výzbroji ukrajinských sil která obsahovala fotky těchto systémů z ukrajinského území Ukrajinský voják Miroslav Gal novinářům ukazoval ruské insignie padlých vojáků poblíž města Ruská a separatistická média ve městě Debalceve fotograficky zachytila zástupce velitele pozemních vojsk Ruské federace generálporučíka Alexandra Lencova Rusko přes všechny důkazy nadále trvalo na tom že na Ukrajině nejsou nasazeny jeho jednotky Na svém území zahájilo ostré bojové cvičení třiceti stíhaček které nacvičovaly údery raketami proti vzdušným cílům< ref> Odkazy Reference Související články Válka na východní Ukrajině Ukrajinská krize Externí odkazy Boko Haram česky Západní učení je rouhání je islamistická povstalecká skupina operující na území severní Nigérie Jejím cílem je z Nigérie vytvořit muslimský stát založený na striktním výkladu práva šaría Šaría již platí v muslimských severních státech na převážně křesťanském jihu nikoliv Boko Haram je známá svými teroristickými útoky které stály stovky lidí životy 13 listopadu 2013 označily Spojené státy organizaci za teroristickou 22 května 2014 přidala Rada bezpečnosti OSN Boko Haram na svůj seznam teroristických organizací< ref> Teroristické útoky připisované Boko Haram V prosinci 2010 provedla Boko Haram sérii útoků proti křesťanům ve střední Nigérii Útoky se odehrály v okolí měst Jos a Maiduguri cílem byly i kostely a farnosti Při násilnostech zahynulo 32 osob V srpnu 2011 explodovala bomba v budově Organizace spojených národů v hlavním městě Abuja a zabila 16 lidí Nigerijská vláda obvinila z tohoto útoku Boko Haram V lednu 2012 zemřelo po sérii bombových útoků ve městě Kano nejméně 211 lidí Policie poté zatkla 158 příslušníků Boko Haram Útok byl údajně odvetou za nepropuštění některých vězněných členů sekty na svobodu Při útoku se jich neupřesněný počet podařilo osvobodit V červenci 2013 zaútočili radikálové z Boko Haram na školu ve městě Mamudu Školu polili benzínem a zapálili následně stříleli do prchajících dětí a učitelů Zahynulo 29 lidí další byli hospitalizování s popáleninami a střelnými zraněními V listopadu téhož roku byla organizace Spojenými státy zařazena na jejich seznam teroristických organizací< ref> Dne 14 dubna 2014 explodovala na autobusovém nádraží na předměstí nigerijské metropole Abuja nálož Podle místní policie zemřelo 71 lidí a dalších 124 utrpělo zranění Bezpečnostní experti se domnívají že trhavinu pachatelé nastražili do jednoho z vozidel K útoku se nikdo nepřihlásil podezření nicméně padá na islamistickou sektu Boko Haram Dne 5 května 2014 Boko Haram přepadla město Gamboru které leží v nigerijském státě Borno na hranicích s Kamerunem Střelba trvala asi čtyři hodiny Útočníci podpálili přes 250 domů Podle odhadů zahynulo kolem 155 až 200 lidí Řada lidí prý zahynula pod palbou ale mnozí další uhořeli ve svých domech V květnu 2014 přidala OSN toto hnutí na svůj seznam teroristických organizací< ref> Únosy Boko Haram má na svědomí mnoho únosů V dubnu 2014 Boko Haram unesla přes 274 křesťanských studentek z internátů vládních škol a následně je rozprodala jako "manželky" a sexuální otrokyně svým členům za cenu asi 240- Kč za "kus" Většina dívek pak byla svými novými pány odvlečena do muslimského zahraničí především Čadu a Kamerunu Reference Související články Islámský stát Jádro z lat nucleus – jádro nebo oříšek příp řec karyon jádro< ref> je organela eukaryotických buněk v níž je uložena většina genetického materiálu DNA buňky Je to vlastně váček obalený dvěma buněčnými membránami který má v průměru 5–10 mikrometrů Uvnitř se nachází chromatin tedy DNA a různé přidružené bílkoviny ale i další struktury např jadérko kde probíhají různé enzymatické procesy související s DNA a RNA Jádro se vyskytuje v buňkách všech eukaryot s několika drobnými výjimkami – např lidská červená krvinka tedy u všech rostlin živočichů hub nebo např u prvoků Někdy jich je dokonce v buňce více než jedno O způsobu vzniku jádra existuje několik hypotéz a stále v tom není jasno Pro jeho nápadnost bylo jádro jednou z prvních struktur které byly pozorovány pod mikroskopem ale konkrétní biochemické a genetické děje uplatňující se v jádře jsou odhalovány až postupně Mimo to že jádro obsahuje DNA má důležitou roli jako bariéra mezi místem transkripce přepis DNA do RNA a translace z RNA do bílkovin Historie výzkumu Jádro bylo první objevenou organelou vůbec Autorem nejstaršího známého nákresu buňky s jádrem byl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek 1632–1723 Jádro které nazýval „lumen pozoroval v červených krvinkách lososa posléze do značných detailů Robert Brown Poslední jmenovaný zkoumal stavbu květu orchidejí pod mikroskopem a ve vnější vrstvě květu si všiml struktury kterou nazval areola či nucleus V letech 1876–1878 publikoval Oscar Hertwig studie o průběhu oplodnění ježovek přičemž si všiml že během tohoto procesu dochází k fúzi jader vajíčka a spermie Navrhl že nový jedinec vzniká vždy z jedné oplozené buňky Tomu se sice vzpouzel jeho současník Haeckel nicméně později bylo to samé pozorováno u obojživelníků měkkýšů a u rostlin Jádro od té doby bylo považováno za centrum dědičnosti V roce 1949 britský vědec H G Callan objevil jaderné póry Posléze bylo učiněno mnoho dalších důležitých objevů například termín spliceozom který označuje jaderný molekulární komplex sloužící k sestřihu RNA byl poprvé použit v roce 1985 v laboratoři Johna Abelsona Podstata mnoha biochemických a molekulárních dějů v jádře však stále čeká na objevení Evoluční původ Buněčné jádro je zřejmě evoluční novinka eukaryot Velmi vzácně sice i některé bakterie rod Gemmata mohou mít DNA uzavřenou ve váčku ale nejedná se o pravé eukaryotické jádro Podle jedné z nich se prostě z cytoplazmatické membrány v místě kde byla navázána DNA odštěpily váčky které následně splývaly a postupně obklopily genom Mnoho hypotéz o eukaryogenezi využívá endosymbióz několika primitivních buněk Třeba podle syntrofické hypotézy ke vzniku jádra došlo takto jakési bakterie se přiložily těsně k buněčné membráně dávné archebakterie a vzájemně mezi sebou splynuly Archeální cytoplazmatická membrána se díky tomu mohla stát jadernou membránou nové eukaryotické buňky a cytoplazmatická membrána bakterií údajně představuje dnešní buněčnou membránu eukaryot< ref> Další hypotézou je tzv virová eukaryogeneze „tři viry tři domény Tato velmi kontroverzní myšlenka hlásá že vznik eukaryotické buňky se vším všudy je nutné přičítat virům Důkazem je pro zastánce této hypotézy podoba v určitých rysech virů a eukaryot mají lineární řetězce DNA čepičku na mRNA a podobně Virus mohl být pohlcen fagocytózou do buňky Podle některých autorů by předky jádra mohly být poxviry jejichž DNA polymeráza vykazuje podobnost s totožným enzymem eukaryot< ref> Konečně je možné zmínit ještě čtvrtou tzv „exomembránovou hypotézu která byla vyslovena před několika lety Podle ní endosymbiotické modely nejsou dostatečným vysvětlením pro vznik eukaryotického jádra Jádro se podle této představy vyvinulo z jisté buňky která si vyvinula druhou vnější cytoplazmatickou membránu Tím pádem se ta vnitřní z membrán mohla stát jadernou membránou zatímco její původní funkci přejala nová vnější membrána V jaderné membráně vznikly komplikované pórovité komplexy aby mohlo docházet k transportu různých struktur jako jsou ribozomální podjednotky z jádra do cytoplazmy či zpět< ref> Parametry Velikost a tvar Jádro je dynamický útvar který má různou velikost i tvar Konkrétní rozměry jsou velmi rozmanité průměrně se například uvádí 5–10 μm to jsou však pouze střední hodnoty Jádro nervových buněk může mít pouhé 3 ale také 18 μm v průměru V typickém případě údajně jádro představuje asi 10% objemu buňky V žabím vajíčku mohou mít jádra průměr klidně i 400 μm Jádra se obecně zvětšují během svého buněčného cyklu nejmenší jsou zpravidla po dokončení mitózy největší na konci interfáze Známá je i skutečnost že velikost jádra do jisté míry souvisí s ploidií viz níže tedy počtem chromozomových sad Polyploidní jádra bývají výrazně větší Jádra se často přizpůsobují i tvaru buňky která se dokonce mění s časem – nejprve jsou tyčkovitá pak postupuje čím dál výraznější segmentace Také u rostlin se udávají nejen kulovitá ale i protáhlá až tyčinkovitá jádra např v buňkách vodivých pletiv Prvoci s velkými jádry makronukleus nálevníků mají také tendenci mít laločnatá či segmentovaná jádra zřejmě proto aby lépe probíhala výměna látek mezi jádrem a cytoplazmou Počet jader v buňce Ve většině buněk se obyčejně vyskytuje jen jedno jádro případně dvě těsně před rozdělením Objevují se však výjimky většinou u prvoků nebo hub Kromě těchto mnohojaderných útvarů ještě existují případy prvoků které mají za normálního stavu dvě jádra Rozlišují se homokaryotičtí prvoci kteří mají více identických jader a heterokaryotičtí prvoci kteří mají v buňce dva jaderné typy každý specializovaný pro jinou funkci K homokaryotickým prvokům patří například améby Chaos a Pelomyxa ale i rody Actinosphaerium a Opalina Mnozí výtrusovci jako např kokcidie Coccidiasina mají alespoň vícejaderná životní stadia Pro druhou zmíněnou skupinu tedy heterokaryotické prvoky je typický tzv jaderný dualismus Nálevníci Ciliophora a někteří dírkonošci Foraminifera mají totiž velký makronukleus který je exprimován a neslouží k rozmnožování a malý mikronukleus který slouží k rozmnožování Také některé řasy Caulerpa Vaucheria Botrydium a buňky mléčnic jsou vícejaderné polyenergidní I u mnohobuněčných živočichů existují mnohojaderné buňky patří k nim zejména syncytia a plazmodia Syncytia vznikají splynutím několika jednojaderných buněk plazmodia zase dělením jádra bez následného rozdělení buňky Například do kategorie mnohojaderných buněk patří osteoklasty buňky kosterního svalu rhabdomyocyty ale i třeba buňky jaterní tkáně chrupavek kostní a epitelové přechodné tkáně v močovém měchýři Existují i buňky bezjaderné takzvané neplnohodnotné jako jsou červené krvinky savců tedy i člověka Také rostlinné buňky které tvoří lýko články sítkovic sítkové buňky nemají funkční jádra ale jsou vyživovány buňkami okolními které jádro mají < ref> Počet sad chromozomů Dalším parametrem kterým je možno popsat jakékoliv jádro je počet chromozomových sad které se v nich nalézají Mnoho eukaryot má haploidní jádra pouze s jednou sadou genetické informace – například válečovití bičíkovci Volvocida oxymonády Oxymonadida výtrusovci Apicomplexa či pravé hlenky Myxogastrea U člověka jsou haploidní pouze pohlavní buňky vajíčko a spermie u rostlin všechny buňky gametofytu Pro většinu buněk eukaryot je nicméně typické mít v jádře dvě sady genetické informace tedy být diploidní To platí namátkou pro mikronukley nálevníků Ciliophora opalinky Opalinata pro většinu těla cévnatých rostlin jsou totiž z většiny tvořeny sporofytem a pro téměř všechny buňky živočichů Některá jádra však mohou být i polyploidní tedy mít více než dvě sady genetické informace např makronukley nálevníků či celá těla některých polyploidních rostlin Stavba Jádro je váček obklopený dvěma fosfolipidovými membránami tvořícími dohromady tzv jadernou membránu karyolemu Ta je na vnitřní straně vyztužena systémem intermediárních filament tzv jadernou laminou Uvnitř jádra se nachází karyoplazma tedy vlastně cytoplazma s charakteristickým jaderným složením Obsahuje především chromatin tedy jadernou DNA a s ní asociované proteiny histony a podobně Kromě chromatinu lze v jádře najít ještě jadérka a další drobné struktury Jaderný obal Jádro je ohraničeno dvojitým jaderným obalem „jadernou membránou v němž se nacházejí póry tvořené speciálními bílkovinami které mají usnadnit a řídit transport specifických makromolekul např RNA Z důvodu transportu mRNA k ribozómům a posttranslační úpravy bílkovin je jádro napojeno na drsné endoplazmatické retikulum Obal jádra sestává ze dvou membrán a vrstvy mezi nimi Vnitřní membrána na kterou se váže chromatin DNA a přídatné proteiny jehož poloha se tím určuje Také bývá přítomna vrstva filament která zvyšuje pevnost V typickém případě to je jaderná lamina síť proteinů laminů silná 80–300 nm U měňavky Amoeba proteus se namísto klasické laminy nachází tzv plástvová vrstva Vnější membrána připomíná membránu hrubého endoplasmatického retikula a stejně jako ona nese navázané ribozomy< ref> Mezimembránový prostor perinukleární prostor perinukleární cisterna je ohraničen vnější a vnitřní membránou pokračuje jako hrubé endoplazmatické retikulum Ribozomy umístěné na vnější membráně syntetizují proteiny do tohoto prostoru Šířka činí asi 20-40 nanometrů podle jiných zdrojů až 70 nm V jaderné membráně se nachází tzv jaderné póry které umožňují transport látek přes membránu Co se týče obratlovců jaderný pór má velikost přibližně 145 nanometrů v průměru a 80 nanometrů na délku napříč membránou podle jiných zdrojů 50 Kupříkladu když buňka replikuje svoji DNA v S-fázi musí skrz každý z 3000 pórů projít každou minutu 100 histonů Malé molekuly prochází pasivně větší pomocí speciálních receptorů které se s nimi asociují a přenášejí je Chromatin Většinu vnitřního prostoru jádra vyplňuje tzv chromatin tedy vlastně DNA a asociované bílkoviny jako jsou třeba histony Jaderná DNA která slouží jako genetická informace pro syntézu většiny bílkovin v buňce je tvořena několika lineárními řetězci které se označují jako chromozomy Zdravý člověk má v každé tělní buňce 46 takových lineárních molekul jejichž celková délka je asi jeden metr Nejedná se však obvykle o náhodný spletenec nýbrž o vysoce organizovaný komplex DNA a bílkovin Na nejnižší úrovni vznikají z DNA a histonů tzv nukleozomy na vyšších úrovních nacházíme další typy organizace DNA Kódující části chromatinu se nazývají euchromatin a bývají poněkud volněji smotané než heterochromatin který tvoří nekódující DNA Jednotlivé chromozomy jsou obvykle pozorovány v M-fázi při mitóze kdy se buňka připravuje na dělení a jednotlivé chromozomy získávají svůj typický tvar dvě chromatidy spojené v centromeře V této době totiž je DNA tak hustě kondenzována že jsou chromozomy viditelné i pod světelným mikroskopem Většinu doby jsou však buňky v interfázi období mezi děleními kdy se chromozomy naopak rozmotávají aby mohly být správně využívány pro běžnou činnost buňky Je však zajímavé že i v této době si udržují chromozomy svůj „prostor a příliš se navzájem nesplétají Každá taková „komůrka se označuje chromozomální teritorium – zřejmě to hraje významnou epigenetickou roli v expresi genů< ref> Jadérko Jadérko nucleolus je malá vnitřní část buněčného jádra kulovitého tvaru která obsahuje velké množství ribozomální RNA rRNA Vyskytuje se ve většině eukaryotických buněk Jadérko je tvořeno satelitní DNA akrocentrických chromosomů Jadérek bývá v typickém případě v jedné buňce jen několik ale například v oocytech dochází k jejich namnožení do obrovských počtů aby bylo později vajíčko schopné vyrobit dostatečné množství ribozomů< ref> Jadérko se v jádře vytváří kolem genů pro ribozomální RNA Tyto geny jsou tak v jadérku transkribovány a následně se v jadérku zabudovávají do nově vznikajících ribozomů Poté jsou jadernými póry transportovány ven do cytoplazmy Další struktury Kromě jadérka jsou uvnitř buněčného jádra pravidelně pozorovány i další struktury různých rozměrů a funkcí Ač se někdy označují za organely pomocí metody FRAP obvykle je zjištěno že mezi nimi a karyoplazmou dochází k rychlé výměně materiálu ostatně stejně tomu je i u jadérka Jsou to tedy spíše lokální nahromadění molekulárních komplexů jež spolu drží na základě slabých vazebných interakcí a zvyšují zde svou lokální koncentraci což je vhodné pro rychlý průběh biochemických reakcí K známějším tělískům tohoto typu patří například Cajalova tělíska jsou obvykle menší než 1 mikrometr v jádře jich bývá kolem desíti a obsahují vysokou koncentraci proteinu coilin p80-coilin Podílí na tvorbě snRNP snoRNP a zrání telomerázy její RNA komponenta je příbuzná snoRNA< ref> GEMs obsahují protein SMN a hrají zřejmě důležitou roli v dozrávání snRNP komplexů PIKA OPT doména zkratka pochází z anglického polymorphic interphase karyosomal association je to zřejmě místo kde dochází k vyhledávání a opravě chyb v DNA ale jsou tam taky nahromaděny některé transkripční faktory Během G fáze má až 5 mikrometrů PML tělíska též PODs či ND10 nachází se v jádře po 10–30 a jeho poruchy jsou dávány do souvislosti s některými typy leukémie jaderné skvrny speckles jsou to zřejmě místa kde dochází ke splicingu neboť jsou v nich nahromaděny různé součásti sestřihové mašinerie Jiné zdroje uvádí že se zde tyto sestřihové faktor pouze skladují pro pozdější použití paraspeckles "tělíska v blízkosti jaderných skvrn" se vyskytují v bezprostřední blízkosti jaderných skvrn jejich strukturní součást je dlouhá nekódující RNA NEAT1 Slouží k zachycení některých mRNA nesoucích informaci pro tvorbu proteinů využívaných pro odolání stresovým podmínkám takové mRNA jsou bohatě modifikované RNA editací adenosin→inositol Ve stresových podmínkách se odštípne modifikovaná oblast na 3' konci se doplní polyA konec a zachycené mRNA je umožněno opustit jádro< ref> Z různých menších mikroskopem těžko pozorovatelných tělísek je v poslední době studován např spliceozom komplex v němž probíhá splicing tedy odstraňování intronů z pre-mRNA Funkce Jádro je zcela zásadní součástí eukaryotických buněk bez níž se nedá dlouhodobě přežívat Například bezjaderné červené krvinky savců mají životnost obvykle přibližně pouhých 30 dní< ref> u člověka 120 dní Je jasné že hlavní funkcí jádra je uchovávat genetickou informaci z níž je vystavěn život Nabízí se však mimo jiné otázka proč nestačí mít DNA v cytosolu jako to ostatně běžně dělají bakterie a archebakterie – důvodem jsou zřejmě výhody které přináší „kompartmentalizace buňky Genetická informace Jádro obsahuje většinu genetické informace eukaryotických buněk Jedná se o tzv jadernou DNA mimo ní existuje sice ještě mitochondriální DNA nebo plastidová DNA ty však obvykle jsou řádově menší V DNA se skrývají geny tedy tzv kódující úseky které se v procesu transkripce nejprve musí přepsat v RNA Tomu pomáhají různé jaderné enzymy jako je RNA polymeráza helikáza nebo topoisomeráza a navíc různé transkripční faktory< ref> Vzniklá RNA se označuje jako primární transkript je to surový materiál který je třeba opatřit odolnými konci a sestříhat Uvádí se tři základní kroky zahrnované pod posttranskripční modifikace 5' guanosinová čepička polyA konec a RNA sestřih splicing Poslední jmenovaný proces – sestřih – provádí spliceozom enzymatická mašinérie která vystřihává z primárních transkriptů introny Podle toho jak je vystřihne mohou vznikat různé varianty též mRNA v procesu zvaném alternativní splicing Dalším krokem je obvykle export RNA z jádra Ačkoliv některé typy RNA mohou pracovat v jádře většina jich je jadernými póry posílána do cytoplazmy To platí například pro všechny messenger RNA mRNA V cytoplazmě se mRNA váže na ribozomy a dochází k výrobě translaci polypeptidů bílkovin Kompartmentalizace Za tímto dlouhým slovem které se však běžně používá se skrývá zřejmě jedna z výhod eukaryotického jádra Jaderný obal kolem jádra umožňuje aby buňka vytvořila dva odlišné světy cytoplazmu vnitřek buňky a karyoplazmu vnitřek jádra To je pro eukaryotickou buňku velice typické Na obou stranách jaderného obalu tak může docházet k odlišným procesům Pěkným příkladem je první krok glykolýzy který je katalyzován enzymem hexokinázou Je–li v buňce příliš fruktóza-1-fosfátu hexokináza je přesunuta do jádra Podobná je situace s transkripčními faktory proteiny které ovlivňují transkripci – ty se také nalézají v cytosolu do doby než jsou aktivovány Ukazuje se že nejlepší kontrolou transkripce je oddělit fyzicky transkripční faktory od DNA aby se zamezilo byť slabé aktivaci genů ve chvíli kdy to není žádoucí Možná nejdůležitější je však schopnost jádra oddělit transkripci přepis DNA v RNA a translaci přepis RNA v protein Bakterie tyto dva děje provádí téměř současně ale eukaryotická buňka musí po transkripci udělat ještě několik důležitých kroků předtím než může mRNA být předána ribozomu Zejména musí být proveden splicing sestřih intronů Kdyby k tomu nedošlo a pre-mRNA byla rovnou překládána v polypeptid vznikaly by nefunkční bílkoviny< ref> Jádro při buněčném dělení Každá normální buňka musí mít plnohodnotné jádro Zároveň však je žádoucí aby se buňky mohly dělit Aby se oba požadavky daly zkoordinovat postupuje se v několika krocích Nejprve se pouze v rámci tzv S fáze jen namnoží obsah jádra zejména celý genom načež po kontrolním bodu vstoupí buňka do mitózy M fáze V prometafázi dojde k fosforylaci jaderné laminy pomocí cyklin-dependentních kináz načež se zcela rozpadne jaderná membrána Díky tomu se mohou během metafáze navázat mikrotubuly z cytoplazmy na jednotlivé chromozomy v anafázi dojde k rozchodu sesterských chromatid do protilehlých pólů buňky Až v telofázi se opět obnovuje jaderná lamina i membrána do níž se navíc znovu vkládají jaderné póry Barvitelnost Jádra poutala pozornost přírodovědců již od úsvitu mikroskopických technik Někdy jsou dobře patrná pouhým okem jindy je vhodné je barvit Mezi klasická barviva patří zásaditý hematoxylin fialově či hnědě zbarvená jádra Giemsa neutrální červeň nilská modř nebo třeba safranin červeně Takzvaná Feulgenova reakce zase využívá Shiffovo činidlo kyselina fuchsinsiřičitá Jindy se na jaderné proteiny navěšuje fluorescenční protein GFP Odkazy Reference Literatura ;Anglická ;Česká Cesta ven je český film režiséra Petra Václava z roku 2014 Vypráví o romském páru Žanety a Davida Obsazení je tvořeno romskými neherci kteří zažili první zkušenost s natáčením Snímek byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie Film měl premiéru na Filmovém festivalu v Cannes v nesoutěžní sekci ACID Stal se tak prvním českým celovečerním filmem uvedeným na tomto festivalu od roku 1998 kdy zde byl na programu film Postel Oskara Reifa Během premiérového víkendu v českých kinech na film přišlo 845 diváků Výroba Film se točil s romskými neherci v reálných lokacích především na Ostravsku v Přednádraží nebo na ubytovně Ocenění V červnu 2014 získal film cenu za nejlepší film na slovenském filmovém festivalu Art Film Fest Klaudia Dudová zde také získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon Na Cenách české filmové kritiky 2014 měl film nejvíce nominací 6 zvítězil ve čtyřech kategoriích nejlepší film režie scénář a ženský herecký výkon pro Klaudii Dudovou Na Českém lvu 2014 snímek vyhrál v sedmi kategoriích nejlepší film režie ženský herecký výkon v hlavní roli scénář kamera střih a zvuk < ref> Recenze Mirka Spáčilová iDNEScz 25 května 2014 Reference Externí odkazy – oficiální stránky Debalceve ; – Děbalcevo je město v Doněcké oblasti na Ukrajině Leží v Donbasu zhruba 58 kilometrů na severovýchod od Doněcku hlavního města oblasti Na východě hraničí s Luhanskou oblastí a na jihozápadě s Vuhlehirskem patřícím do města Jenakijeve V roce 2013 v něm žilo bezmála 26 tisíc obyvatel Město Debalceve a jeho okolí bylo dějištěm bojů v průběhu Války na východní Ukrajině od roku 2014 Reference Externí odkazy Derna je přístavní město v severovýchodní části Libye Roku 1805 se Derna stala dějištěm bitvy během níž získaly město americké síly Od října 1911 kdy zde probíhala italsko-turecká válka byla okupována Italy Během druhé světové války získali Dernu Australané později Němci v listopadu 1942 Britové V listopadu 2014 město ovládli radikální islamisté hlásící se k Islámskému státu Reference Dluhová krize v Řecku byla způsobena dopady celosvětové hospodářské krize významně k ní však přispěly i machinace Karamanlisovy vlády 2004 − 2009 se schodkem státního rozpočtu Cesta k zadlužení Hluboké zadlužení Řecka má počátek ve druhé polovině 90 let 20 století kdy bylo u moci Panhelénské socialistické hnutí PASOK premiéra Kostase Simitise Ačkoliv snaha o zabezpečení vysoké životní úrovně obyvatel měla podíl na rostoucích státních výdajích daleko větší měrou se na nich podílely předražené státní zakázky V roce 1997 řecké hlavní město Athény získalo právo na pořádání olympijských her 2004 To byl Simitisův velký politický úspěch Kromě nových sportovních areálů bylo kompletně rekonstruováno mezinárodní letiště výrazně rozšířeno athénské metro a příměstský dopravní systém Okolo metropole byla postavena nová dálnice „Attiki Odos která ač z velké části financována ze státních peněz evropských fondů a půjček za které ručil stát byla svěřena do soukromých rukou Na druhou stranu Simitisova vláda v roce 1998 nepřivedla Řecko do eurozóny když nedokázala splnit konvergenční kritéria Poté začala řecká vláda falšovat statistiky o velikosti rozpočtového deficitu a současně pomocí nekalých transakcí prostřednictvím investiční banky Goldman Sachs opticky snižovala výši zadlužení státu Tyto machinace pomohly Řecku k přijetí eura od 2001 Do té doby si Řecko pomáhalo „umazávat dluh také pomocí devalvace drachmy; po vstupu do eurozóny zase získalo přístup k levnějším půjčkám na další a další investice Díky tomu se řecká ekonomika v letech 2000-2007 řadila mezi nejrychleji rostoucí v rámci eurozóny roční přírůstek 42 % HDP V březnu 2004 Eurostat odmítl již podruhé statistická data poskytnutá řeckou vládou jakožto zmanipulovaná a následně též Evropská komise obvinila Řecko ze špatné fiskální politiky V téže době korupční skandály a další potíže vyústily ve volební porážku strany PASOK a vlády se ujala konzervativní pravicová strana Nová demokracie ONNED Nový premiér Karamanlis pak nechal provést finanční audit jehož výsledek ukázal že údaje na jejichž základě bylo Řecko přijato do eurozóny Simitisova vláda zfalšovala Navíc se ukázalo že ačkoliv do olympijských her zbývalo již jen pár měsíců řada staveb dosud nebyla hotova – urychlené dokončení způsobilo vícenáklady a další zadlužení země Karamanlisova vláda proto pokračovala v praktikách svých předchůdců rovněž v letech 2005-2009 Eurostat každoročně zpochybnil řeckou fiskální statistiku a navíc se pokoušela oživit ekonomiku snížením daní a investičními pobídkami což v letech 2004-2009 vyústilo v hrozivou disproporci mezi příjmy a výdaji řeckého státu Světová finanční krize v roce 2008 těžce postihla dvě tradičně největší řecká odvětví turismus a dopravu Výrazně deficitní vládní návrh rozpočtu v listopadu 2009 pak definitivně učinil přítrž levným půjčkám a naopak postavil Řecko před vážný problém splácení dluhů Rok 2009 Řecko se dostalo do vážných finančních potíží poté co 20 října 2009 Giorgos Papakonstantinu tehdejší řecký ministr financí v Lucemburku na schůzce ministrů financí oznámil že bývalá řecká vláda lhala Evropské unii o schodku státního rozpočtu Vláda Kostase Karamanlise totiž tvrdila že schodek rozpočtu nebude ani čtyřprocentní přitom do něj nezapočetla například platby za velké stavební projekty jako jsou dálnice Rok 2010 V květnu 2010 když zemi hrozil státní bankrot Řecku poskytly Evropská unie a Mezinárodní měnový fond úvěr ve výši 110 miliard eur Výměnou za záchranný úvěr MMF a EU se Řecko zavázalo zkrotit vysoký rozpočtový schodek a přijmout celou řadu reforem V roce 2010 měl deficit klesnout na 94 % HDP a zadlužení posílit na 144 % HDP S reformami ale nesouhlasily odbory které svolaly celou řadu stávek Rok 2011 Dluhovou krizi v Řecku se však nepodařilo zastavit pokračovala i v následujícím roce 2011 V důsledku krize pod tlakem řecké i mezinárodní veřejnosti i své vlastní politické strany v listopadu 2011 odstoupil premiér Jorgos Papandreu nahradil jej Lukas Papadimos který v době kdy řecká vláda ve spolupráci s bankou Goldman Sachs prováděla kontroverzní transakce a falšovala statistiky k zamaskování skutečné výše státního dluhu zastával post guvernéra Řecké centrální banky 1994-2002 a má tedy na současné finanční situaci Řecka nezanedbatelný podíl Rok 2012 9 2 2012 se řečtí politici dohodli v Aténách na nezbytných škrtech a přijali tak už druhý záchranný úvěr od EU a MMF ve výši 130 miliard eur což znamená bailout neboli "minibankrot" věřitelé totiž Řecku částečně odpouštěli část dluhů Ihned po dohodě odboráři oznámili další generální stávky Dluh Řecka činí cca 160 % HDP tedy celkově 350 miliard eur a tak i přes finanční pomoc je riziko bankrotu velmi vysoké Což potvrzují i ratingové agentury třeba Moodys snížila hodnocení Řecka na nejnižší možnou známku své stupnice tedy na úroveň C ratingová agentura Standard & Poors zařadila Řecko do kategorie „selektivní platební neschopnosti Panují obavy že pokusy o záchranu Řecka nemají požadovaný efekt Slovenská premiérka Iveta Radičová přímo uvedla o prvním a druhém záchranném balíčku že Ty peníze jim nepomohly absolutně jim nepomohly Všichni to vědí Ani ty úvěry které se nyní poskytují nepomůžou Řecko ostatně získá jen zlomek peněz z oněch 130 miliard většinu obdrží banky jimž Řecko dluží Peníze tak nejspíše půjdou hlavně do zemí které se rozhodly na Řecko přispět Okolo 355 miliard dostanou soukromé subjekty výměnou za dluhopisy ve výši 200 miliard eur které mají v držení Dále bylo uvolněno 23 miliard na rekapitalizaci řeckých bank Situace v Řecku je zoufalá mezi občany sílí extremistické názory úspory které Řecku nařizují dohody obou záchranných balíčků pravděpodobně povedou k dalším stávkám protestům a demonstracím Nadace pro hospodářský a průmyslový výzkum IOBE odhaduje že v roce 2012 může v Řecku nastat až pětiprocentní ekonomický propad přičemž odhad Mezinárodního měnového fondu MMF je propad o 47–48 % Na základě úsporných opatření roste i nezaměstnanost až na 20 % 6 května se v Řecku konaly předčasné volby proevropské strany utrpěly velké ztráty a je tak nejisté jak budou dodržovány úspory stanovené Bruselem Nová demokracie ND je sice vítězem voleb ale získala jen 189 % hlasů její dosavadní koaliční partner PASOK je třetí s 132 % radikálně levicová SYRIZA získala 1676 % hlasů Politické strany se neshodly na sestavení vlády 17 června budou tedy nové volby Zemi k volbám dovede přechodná vláda Po volbách se země a banky evropské unie začínají připravovat na případný odchod Řecka z eurozóny tzv "Grexit" Řekové vybírají z bank nemalé částky pomalu tak může začínat "run na banky" vybírání vkladů z bank ve větší než obvyklé míře probíhá i ve Španělsku a Irsku 17 června se konaly nové předčasné volby vyhrála pravicová ND a socialisté z PASOK obě podporují úsporný plán stanovený Evropskou komisí MMF a ECB ND a PASOK tak budou tvořit základ budoucí vládní koalice< ref> 26 září Odbory zorganizovaly generální stávku na protest proti dalším plánovaným škrtům v rozpočtu které mají činit 116 miliardy eur Jejich přijetím je podmíněno uvolnění dalších peněz z úvěru slíbeného Řecku Pokračovat ve stávce až do pátku hodlají kromě daňových úředníků také celníci a obecně zaměstnanci ministerstva financí Do 20 října má trvat již probíhající stávka soudců státních žalobců a dalších zaměstnanců v justici< ref> 18 října se koná další celodenní generální stávka Odborové organizace soukromého i státního sektoru protestují proti úspornému balíčku ve výši 135 miliardy eur 3338 miliardy Kč na roky 2013 a 2014 které požadují poskytovatelé úvěrů Řecku Řecká policie použila i slzný plyn proti demonstrantům kteří házeli kameny a zápalné lahve< ref> V říjnu zákonodárci v Řecku těsnou většinou rozhodli o privatizaci klíčových státních podniků Předlužená země by měla prodat podíly v desítkách přístavů energetických a dopravních firmách nebo v poště Atény chtějí prodejem majetku do roku 2016 získat 111 miliard eur Atény zatím dostaly z privatizace nebo pronájmu státního majetku jen 15 miliardy eur privatizace patří mezi základní reformy které po zemi požadují mezinárodní věřitelé za své úvěry Řecko nyní chystá druhou vlnu privatizace v jejímž rámci prodá největší rafinerii Hellenic Petroleum největší přístavy a vodárenskou společnost V příštích letech se má vzdát podílů například v elektrárenském gigantu DEI ropné společnosti EP či v poště a velkých dopravních společnostech včetně správy přístavů< ref> 6 listopadu V Řecku začala dvoudenní generální stávka provázená demonstracemi na protest proti novým úsporným opatřením vlády Přičemž už v pondělí 5 listopadu do práce nepřišli novináři řidiči veřejné dopravy a popeláři Stávky se zúčastnily zaměstnanci veřejného sektoru včetně učitelů železničáři ale i někteří živnostníci takže zavřené zůstaly úřady školy ale i obchody a banky zastavila se i letecká železniční a lodní doprava v Aténách nefungovala městská hromadná doprava ani taxislužba televize a rozhlas nevysílal Státní nemocnice udržují jen pohotovostní službu V Aténách se sešlo kolem 55 000 osob v Soluni demonstrovalo na 20 000 lidí I přes protesty Řecký parlament 11 listopadu schválil úsporný rozpočet na rok 2013 Rozpočet počítá s dalšími škrty a zvyšováním daní jde o program úspor ve výši 135 miliardy eur Jeho schválením Řecko splnilo předpoklad pro uvolnění další záchranné půjčky ve výši 315 miliardy eur zhruba 795 miliard Kč Nový rozpočet počítá s dalším poklesem HDP v příštím roce o 45% 2012 byl pokles 65% deficit rozpočtu má klesnout na 52% roku 2012 deficit 66% státní dluh by měl vzrůst z 340 na 3462 miliardy eur< ref> 27 listopadu se ministři financí eurozóny kteří jednali i se zástupci MMF dohodly že Řecko získá další půjčku ve výši zhruba 44 miliard eur ze záchranného balíku Původně se počítalo s tím že řecký dluh v roce 2020 bude dosahovat zhruba 120% HDP Právě tuto hranici MMF označil za trvale udržitelnou Jenže vzhledem ke stavu tamní ekonomiky a postupu reforem to není příliš reálné Dluh Řecka totiž příští rok vystoupá podle odhadů až na hranici kolem 190% HDP Řecká ekonomika se za posledních pět let propadla o téměř 25% a další pokles se čeká příštích rok< ref> Čtyři největší řecké banky Národní banka Eurobank Aplha a Piraeus potřebují 275 miliardy eur možná budou znárodněny Podle zprávy řecké centrální banky bude 14 řeckých komerčních bank potřebovat minimálně 405 miliardy eur< ref> Rok 2013 16 ledna začali stávkovat řidiči metra v Athénách Odbory zaměstnanců metra a částečně i povrchové dopravy hodlají ve stávce pokračovat až do konce měsíce i když ji vláda a soudy po týdenním trvání označily za nelegitimní a vláda zvažuje vyhlášení mobilizace řidičů tedy nařízení práce< ref> V roce 2012 byl rozpočtový schodek Řecka 157 miliardy eur zhruba 400 miliard Kč v roce 2011 činil rozpočtový schodek 228 miliardy eur Deficit se tak v roce 2012 snížil na 81% HDP z 94% HDP v roce 2011 Cílem vlády a mezinárodních věřitelů pro rok 2012 byl pokles schodku na 163 miliard eur tedy na 84% HDP < ref> 20 února se konala generální stávka první v roce 2013 Do ulic Atén vyrazily desetitisíce asi 60 000 lidí kteří před sídlem parlamentu dávali najevo nevoli s úspornou politikou vlády Zastavila se veřejná doprava provoz omezily mimo jiné nemocnice školy či letiště Lodě nevypluly z přístavů až do večera nejezdily městské autobusy trolejbusy a příměstské vlaky Nepracovaly například ani advokáti či novináři Řecká vláda snižuje platy státních zaměstnanců a důchody a chystá masivní propouštění Daně a nezaměstnanost roste což dál zhoršuje ekonomickou situaci Řeků Podle odhadů dál poroste nezaměstnanost a brzy dosáhne rekordních 30%< ref> 1 května se konala stávka v hromadné dopravě a také u lodních spojů a na železnicích která se protáhne na celý den Odbory svolaly do Atén demonstrace Chtějí aby vláda zamezila narůstající nezaměstnanosti Řecká nezaměstnanost je podle Eurostatu stále největší v eurozóně bez práce je 272% Řeků z toho téměř 60% mladých do 25 let Řecký parlament před třemi dny schválil nový soubor úsporných opatření která počítají mimo jiné s bezprecedentním propouštěním tisíců státních zaměstnanců< ref> Řecká ekonomika by podle řecké centrální banky měla v roce 2013 poklesnout o 46% Míra nezaměstnanosti vstoupne na přibližně 28% ze současných 27%< ref> 12 června Řecká vláda rozhodla že v rámci úsporných opatření zásadně omezí výdaje na veřejnoprávní televizi a rozhlas ERT roční náklady na provoz ERT činily zhruba 300 miliónů eur koncesionáři přispívali měsíčním poplatkem 430 euro ERT přestala vysílat 116 2013 Zaměstnanci budou propuštěni cca 2500 zaměstnanců někteří z propuštěných zaměstnanců protestovali před sídlem ERT Vláda plánuje stanici později znovu spustit její struktura však má být výrazně zjednodušená Rozhodnutí vlády vyvolalo pobouření také u části veřejnosti Ve středu před ústředím ERT v Aténách protestovaly tisíce lidí 16 18 července Řecko ochromila už čtvrtá generální stávka v tomto roce Trvala jeden den série protestů ale trvaly tři dny Lidé protestují proti propouštění zaměstnanců státních a polostátních podniků Nejezdí vlaky trolejbusy a autobusy nemocnice omezily provoz na minimum Protesty se soustřeďují hlavně na Atény Nová úsporná opatření mají uspokojit věřitele před poskytnutím dalšího balíku peněz ve výši 68 miliardy eur Řecká vláda se chystá do září uvolnit z pozic 12 500 zaměstnanců státních či polostátních podniků s tím že mají osm měsíců na to aby si našli novou práci Do konce roku by pak měl program zahrnovat 25 000 propuštěných lidí< ref> Řecká vláda rozhodla v rámci úsporných opatření zrušit bezplatnou ochranu bohatých majících čistý roční příjem vyšší než 100 000 eur tedy zhruba 26 miliónu Kč Řeků bodyguardy Bodyguardy si budou muset řekové platit pokud budou chtít využívat jejich služeb< ref> V říjnu se Řecku podařilo uzavřít první velkou privatizaci v rámci záchranného programu od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu Česko-řecká investiční skupina Emma Delta v níž působí investor Jiří Šmejc totiž dokončila převzetí kontrolního podílu v řeckém sázkovém monopolu OPAP Novým generálním ředitelem a předsedou představenstva OPAP se stal český bankéř Kamil Ziegler< ref> Rok 2014 V roce 2014 se situace v Řecku začala mírně zlepšovat a ke konci roku vykázala mírný hospodářský růst Nezaměstnanost ve druhém čtvrtletí klesla na 266% což je ale pořád dost< ref> Rok 2015 Předčasné parlamentí volby v Řecku vyhrála ultralevicová Strana SYRIZA premiérem se stal Alexis Tsipras< ref> Počátkem roku 2012 umazalo Řecko po dohodě s věřiteli zhruba 100 miliard eur tím že jim cenné papíry nahradilo jinými ale méně ziskovými Ale země která je od roku 2010 závislá na mezinárodní finanční pomoci je stále ještě zatížená dluhem dosahujícím asi 175% HDP Nový řecký premiér Alexis Tsipras usiluje o nová jednání která by vedla k revizi obrovského zadlužení země Opakovaně zdůrazňuje že současná dluhová zátěž je pro Řecko neúnosná Řecko čeká na poslední část peněz ve výši 72 miliardy eur z mezinárodního záchranného programu Aténám přitom hrozí že budou v létě muset uhradit splátku zhruba deset miliard eur Už na konci února musí Řecko splatit dlužnou částku zhruba 23 miliardy Eurozónu ovšem premiér žádá aby přistoupila na umazání řeckého dluhu a umožnila tak Aténám najet na program s většími veřejnými výdaji s cílem oživit ekonomiku Spekuluje se o tom že pokud se Řecko s věřiteli nedohodne bude muset opustit Eurozónu a nastane tzv "Gerxit" a navrátit se ke své původní měně drachmám< ref> Reference Externí odkazy na tydencz Doněcká uhelná pánev ukrajinsky Донецький вугільний басейн; rusky Донецкий угольный бассейн neboli Donbas ukr Донбас; rus Донбасс je rozsáhlý těžební a průmyslový region na východní Ukrajině Název je odvozen od řeky Doněc přítoku Donu Žije zde přes 8 milionů lidí z nichž většina se hlásí k ruské národnosti a menšina jsou etničtí Ukrajinci; převládajícím jazykem je zde ruština Poloha geografie a geologie Donbas zahrnuje dnešní Doněckou a Luhanskou oblast východní část Dněpropetrovské oblasti okolí Pavlohradu a také západní část Rostovské oblasti náležící k Ruské federaci Na jihu zasahuje k Azovskému moři Největším městem a centrem Donbasu který je jednou z největších evropských aglomerací je Doněck 1 milion obyvatel Další velká města jsou Luhansk rusky Lugansk 450 000 azovský přístav Mariupol 480 000 dále Makijivka Makejevka 373 000 Horlivka Gorlovka 275 000 a také ruské město Šachty 234 000 a jeho okolí Historie První stálá osídlení v regionu založili donští kozáci Historie oblasti sahá do 17 století kdy byla objevena rozsáhlá solná ložiska Solné doly jsou dodnes v provozu a tamní sůl se vyváží i do Česka Rozsáhlá uhelná ložiska byla objevena v 18 století což zapříčinilo výrazný rozvoj průmyslu až do první poloviny 20 století kdy tomuto území připadla velká role v rámci industrializace Sovětského svazu nařízené Josifem Vissarionovičem Stalinem Místní horníci se zapsali do historie v roce 1941 kdy byla zformována 383 hornická střelecká divize složená výhradně z místních horníků Tato divize nejprve v roce 1941 neúspěšně bránila Doněck před nacisty poté ho v roce 1943 dobyla zpět a v roce 1945 se zúčastnila bitvy o Berlín V roce 2014 vypukly v této silně rusifikované oblasti proruské nepokoje proti nové centrální ukrajinské vládě které vyvrcholily vyhlášením tzv Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky v dosavadních dvou administrativních oblastech Donbasu Posléze bylo 24 května 2014 ohlášeno sloučení těchto mezinárodně neuznaných republik do státu "Nové Rusko" který má navázat na tradici rozsáhlého stejnojmenného území které bylo součástí bývalého Ruského impéria Průmysl těžba uhlí železa manganu; hutnictví aj Reference Související články Severní Doněc a Doněcký krjaž Ekonomika Ukrajiny Kuzbas Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva Příčiny války bývají hledány v důsledcích Versailleské smlouvy která podle některých historiků prohloubila pocit ponížení v poražených státech zvláště v Německu a velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let Tato krize zásadním způsobem oslabila mnoho evropských států čímž umožnila vzestup nacismu pod vedením Adolfa Hitlera a jiných totalitárních režimů v celé Evropě Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1 září 1939 kdy nacistické Německo napadlo Polsko 17 září 1939 tedy šestnáct dní později zahájil Sovětský svaz SSSR invazi do Polska z východu Krátce poté se do konfliktu vložily Francie Velká Británie a státy Commonwealthu Za první předčasný útok druhé světové války v Evropě je považován tzv Jablunkovský incident V Asii je za počátek války považováno přepadení Číny Japonskem které začalo 7 července 1937 Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení tzv Pakt Ribbentrop-Molotov podepsanou 24 srpna 1939 avšak datovanou o jeden den dříve tedy 23 srpna 1939 Tímto paktem si tyto dva státy mimo jiných ustanovení rozdělily sféry vlivu V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států V dalším průběhu událostí byl však 22 června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci tzv Operace Barbarossa Spojené státy americké které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc vstoupily aktivně do války 7 prosince 1941 poté co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru Konec války v Evropě nastal 8 května 1945 kapitulací Německa Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2 září téhož roku Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo jež utrpělo obrovské ztráty Příkladem genocidy se stal holocaust kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů Dalším příkladem bylo systematické vyhlazování slovanského obyvatelstva na okupovaných územích východní fronty kde bylo na 8 milionů civilních obětí Většina civilních obětí podlehla nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé armády a masakrům nebo genocidě páchanými speciálními německými komandy Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský ekonomický průmyslový a vědecký potenciál všech zúčastněných národů lze tak hovořit o vedení totální války Taktéž pohled na „civilizované metody válčení se v mnoha ohledech výrazně proměnil neboť zatímco v roce 1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USA odmítaly plošné nálety na nepřátelská města posléze se k nim samy uchýlily V samotném závěru války byla ustavena Organizace spojených národů jejímž ústředním cílem byla prevence vzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu Po vítězství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmoci Sovětský svaz a Spojené státy americké Jejich stále větší vzájemný antagonismus vedl k bipolárnímu rozdělení světa a k počátku studené války když Josif Stalin spustil napříč evropským kontinentem železnou oponu která od sebe oddělila svobodný západní svět a komunistické státy ve Východní Evropě poddané Sovětům Vedlejším efektem války byl také vzrůst požadavků na právo na sebeurčení mezi národy ovládanými koloniálními mocnostmi což vedlo k akceleraci dekolonizačních hnutí v Asii a v Africe Příčiny a předehra k válce Příčiny konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledky první světové války které se kromě řady menších zemí týkaly především třech velkých mocností Poražené Německo bylo podle versailleské smlouvy přinuceno vzdát se významné části svého území smělo udržovat jenom omezené vojenské síly a muselo se zavázat k platbám vysokých válečných reparací Itálie jeden ze států stojících na straně vítězů obdržela jenom nedostatečné území vzhledem k rozměrům předchozích ztrát současně se cítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy zajištěním stabilního míru V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů jež měla fungovat jako fórum na němž měly národy mírovým způsobem urovnávat svoje spory O pět let později byla sjednána smlouva z Locarna v níž byla poskytnuta záruka německo-francouzské hranici přičemž případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny arbitráží V roce 1928 byl uzavřen Briand-Kelloggův pakt který zakazoval vedení útočné války Mírové snahy však byly mařeny obnoveným izolacionismem Spojených států a obzvláště rozmachem různých totalitních režimů k čemuž výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství Ruská občanská válka vedla k vytvoření komunistického Sovětského svazu v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl zde k nastolení výbojného militaristického režimu Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko které ustavilo svým loutkovým státem Ekonomický rozvrat v Německu na počátku třicátých let měl za následek vzestup Adolfa Hitlera vůdce nacionálních socialistů NSDAP slibujícího Němcům zrušení versailleské smlouvy a zajištění „životního prostoru na Východě Lebensraum 30 ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost čímž bylo urychleno obnovení německé armády Wehrmacht a rovněž bylo připojeno Sársko V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány která byla podporována Sovětským svazem a tzv mezinárodními brigádami Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv Osu Berlín-Řím O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví nazvané pakt proti Kominterně čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu čímž započala druhá čínsko-japonská válka Čínští nacionalisté a komunisté válčící proti sobě uzavřeli mír aby společně čelili cizím útočníkům I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj Nanking a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl 12 března 1938 k tzv anšlusu Rakouska tedy připojení tohoto malého státu k Německé říši proti čemuž Británie a Francie přes své znepokojení německým postupem a stále se stupňujícím zbrojením nijak nezasáhly 12 září 1938 pohrozil Hitler Československu válkou pokud by Německu nebylo vydáno československé pohraniční území obývané sudetskými Němci Toto vyvolalo v českém pohraničí puč organizovaný Sudetoněmeckou stranou Československá armáda sice tento puč potlačila ale od 19 září začaly proti Československu útočit jednotky Sudetoněmeckého Freikorpsu vyzbrojovaného Německem Datum začátku této teroristické kampaně bylo pozdější československou exilovou vládou v Londýně určeno jako datum kdy Československo vstoupilo do válečného stavu s Německem< ref> Britský premiér Neville Chamberlain mezitím inicioval rozhovory jež vyvrcholily 29 září 1938 přijetím mnichovské dohody V ní bylo Československo donuceno k odstoupení Sudet výměnou za Hitlerův příslib že nezabere žádné další československé území Důsledkem této dohody byl nucený odchod Čechů Židů a německých odpůrců Adolfa Hitlera do okleštěného Československa Chamberlain věřil že dosáhl „míru pro naši dobu Nicméně neuplynulo ani šest měsíců když 15 března 1939 obsadil Wehrmacht zbytek Československa jenž byl přeměněn v Protektorát Čechy a Morava Již o den dříve vyhlásil svoji nezávislost slovenský štát jenž se stal v čele s Jozefem Tisem německým satelitem Pobouřeni touto novou agresí a Hitlerovými výhrůžkami vůči Polsku kvůli Gdaňsku se Britové a Francouzi zaručili za polskou nezávislost Vzájemná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokraciemi nakonec přispěla ke sjednání paktu Ribbentrop-Molotov v němž se Německo a SSSR 23 srpna 1939 zavázaly k oboustranné neutralitě V tajném dodatku k této smlouvě si tyto dvě velmoci navíc jak se později ukázalo na krátkou dobu mezi sebou rozdělily Polsko a velkou část východní Evropy Průběh války Vzestup Osy Přepadení Polska Druhá světová válka začala 1 září 1939 německým a slovenským útokem proti Polsku< ref> Již v předchozích dnech provedli Němci několik fingovaných provokací jako bylo přepadení vysílačky v Gliwicích příslušníky Abwehru v polských uniformách které měly ospravedlnit jejich invazi Třebaže polská armáda nebyla početně o mnoho slabší než Wehrmacht svojí úrovní výzbroje a výstroje nepředstavovala pro útočníka rovnocenného soupeře Polská vláda spoléhala na podporu Francie a Velké Británie které v souladu s dřívějšími zárukami vyhlásily po marném vypršení ultimáta 3 září Německu válku< ref> Vlastní vojenský útok byl zahájen bombardováním města Wieluń Německá Luftwaffe ihned poté zaútočila proti polským vojenským a komunikačním cílům Sotva po čtyřech dnech bojů prolomila dvě velká německá vojenská uskupení útočící z Pomořanska a ze Slezska polskou obrannou linii Rychle se pohybující německé pancéřové a motorizované divize vyrazily vstříc Varšavě a Brestu v čemž jim těžkopádná polská pěchota nedokázala zabránit Západní novináři použili k popisu tohoto nového způsobu vedení boje termínu Blitzkrieg „blesková válka Mezi 8 až 10 září se Němci přiblížili ze severu a jihu k Varšavě avšak polské divize sevřené v Poznani západně od Varšavy podnikly rozhodný protiútok 17 září překročila sovětská Rudá armáda polské východní hranice< ref> a v tentýž den byla Varšava zcela obklíčena Po dalších jedenácti dnech bojů a intenzivního dělostřeleckého a leteckého bombardování obležené polské hlavní město kapitulovalo V té době byla prakticky celá země v rukou Němců a Sovětů pouze izolované kapsy vytrvávaly v odporu jenž skončil do 6 října Po završení bojů si Němci a Sověti rozdělili svoji kořist západní území Polska byla začleněna do Říše zatímco východní Polsko se stalo součástí Sovětského svazu Střední Polsko bylo přeměněno v Generální gouvernement okupovaný Němci Na dobytém území byly zahájeny rozsáhlé represálie proti civilnímu obyvatelstvu Probíhaly deportace na nucené práce a popravy polské inteligence a Židů Na tomto teroru se podílely především Himmlerovy Einsatzgruppen a jednotky SS-Totenkopfverbände Stejně nemilosrdné metody uplatňovali Sověti ve východní části Polska 22 000 polských důstojníků zajatých Rudou armádou bylo na Stalinův příkaz popraveno NKVD v tzv katyňském masakru Zimní válka Poté co po více než dvou měsících diplomatického nátlaku odmítlo Finsko sovětské požadavky na odstoupení území bylo 30 listopadu napadeno Rudou armádou Vzhledem k drtivé sovětské převaze očekával Stalin rychlé a snadné vítězství avšak Sověti Finy hrubě podcenili Díky obratné taktice dokázala finská armáda vedená maršálem Mannerheimem zadržovat Sověty až do března 1940 Rudá armáda jejíž velení bylo zdecimováno stalinskými čistkami přišla o 200 000 mužů zatímco finské ztráty činily 25 000 mužů Britové a Francouzi zvažovali vojenskou operaci na podporu Finska ovšem dříve než mohla být uskutečněna byla 13 března 1940 podepsána mírová smlouva podle níž muselo Finsko odstoupit Sovětům část Karélie Německé poznatky z tohoto konfliktu přivedly Hitlera k přesvědčení že Rudá armáda nemůže být pro Wehrmacht vážnou překážkou V důsledku tohoto sovětského útoku se Finové v roce 1941 zapojili do německého tažení proti SSSR aby se v tzv pokračovací válce pokusili dobýt zpět ztracená území I když byli Finové spojenci Německa zachránili si svoje židovské spoluobčany před holokaustem O židovské otázce se finská vláda odmítla s Němci vůbec bavit Obsazení Dánska a Norska Velitel německého válečného námořnictva Kriegsmarine vyzýval od podzimu 1939 Hitlera k okupaci Norska jehož přístavy představovaly optimální základny pro německé ponorky V polovině prosince Hitler projevil souhlas načež byl vypracován plán Unternehmen Weserübung podle něhož mělo být Norsko obsazeno po souběžném vylodění německých pozemních sil v osmi největších přístavech Plán zahrnoval také okupaci Dánska které mělo poskytnout letecké základny Svoji roli v Hitlerově rozhodnutí sehrála rovněž důležitost norského přístavu Narvik jenž sloužil jako překladiště při dovozu švédské železné rudy do Německa Této skutečnosti si byli dobře vědomi i Britové kteří chystali vlastní výsadek v Narviku odkud hodlali podpořit Finy v jejich boji proti Sovětům Po skončení Zimní války bylo ale od tohoto záměru upuštěno Začátkem dubna zahájili Britové zaminovávání norských výsostných vod čímž však podnítili německý útok k němuž došlo 9 dubna 1940< ref> Dánsko se vzdalo bez boje během jediného dne Byla to jediná okupovaná země která si svoje židovské spoluobčany zachránila před nacistickým holokaustem Shromáždila je a v noci je tajně převedla do neutrálního Švédska Zato v Norsku narazili Němci na houževnatý odpor Většina vylodění proběhla úspěšně s výjimkou Osla které bylo dobyto teprve německými výsadkáři V Narviku se Němcům podařilo obsadit město i přístav záhy však byli obklíčeni takřka pětinásobnou přesilou Britů Francouzů a Norů podporovaných Královským námořnictvem Royal Navy V následné bitvě o Narvik byli Němci koncem května nuceni město vyklidit a ustoupit směrem k hranicím Švédska ovšem vývoj situace ve Francii přiměl Spojence počátkem června ke stažení jejich oddílů z Norska Němci zde později instalovali loutkovou vládu pod vedením norského zrádce Vidkuna Quislinga Německý útok na západ Dva dny po vyhlášení války Německu podnikli Francouzi omezenou a spíše symbolickou ofenzívu do Sárska Následovalo klidné období na západní frontě označované jako Sitzkrieg „válka vsedě případně „podivná válka které kvůli nepříznivému podzimnímu počasí a neočekávaně vysokým německým ztrátám v Polsku pokračovalo až do jara následujícího roku Důvody francouzské pasivity spočívaly v defenzivní mentalitě v jejímž duchu se francouzská armáda spoléhala na silně opevněnou pohraniční Maginotovu linii Ta však nebyla vybudována podél hranic s Belgií Na počátku října pověřil Hitler Vrchní velení armády Oberkommando des Heeres vypracováním plánu pro tažení proti Francii nazvaném Fall Gelb Na jaře 1940 byl německý plán útoku proti Francii a státům Beneluxu hotov Původní záměru měla být invaze na západ provedena podobně jako v první světové válce Nicméně generál Erich von Manstein a jeho spolupracovníci přesvědčili Hitlera aby jádro obrněných sil soustředil k rychlému postupu přes Ardenský les a řeku Mázu přičemž následný průlom měl vést k rozštěpení spojeneckých armád ve dví Ardeny představovaly kopcovitý hustě zalesněný terén naprosto nevhodný pro operace tanků avšak Manstein tvrdil že nepřítel zde nebude očekávat masivní útok čímž bude dosaženo momentu překvapení Obě válčící strany disponovaly stejně početnými armádami Spojenci měli převahu v tancích naproti tomu německá Luftwaffe měla nad svými protivníky navrch ve vzduchu což se spolu s pružnější organizací německých pancéřových sil ukázalo jako rozhodující faktor Vlastní útok započal 10 května 1940 kdy Wehrmacht překročil hranice Belgie Holandska a Lucemburska< ref> Němečtí výsadkáři obsadili důležitá letiště mosty a strategicky významnou belgickou pevnost Eben-Emael V reakci na německý vpád do Beneluxu postoupil britský expediční sbor a část francouzských armád do Belgie na linii řeky Dyle kde hodlaly zastavit německý postup Tím však šly na ruku Mansteinovu plánu neboť v téže době se sedm z deseti německých pancéřových divizí valilo nikým nezpozorováno ardenskými průsmyky Po třech dnech kdy se setkaly jen se slabým odporem dorazily německé tanky vedené generálem Guderianem u Sedanu k řece Maase kterou 14 května po urputném boji zdolaly V tentýž den podnikla Luftwaffe ničivý nálet na Rotterdam načež Holandsko kapitulovalo O tři dny později padl také Brusel Po překročení Mázy se německé tankové divize ocitly v nížině severní Francie a 20 května dosáhly ústí řeky Sommy do kanálu La Manche čímž byl završen Mansteinův „sek srpem Sichelschnitt Britové se pokusili zasáhnout bok německých divizí u Arrasu avšak poté co byli odraženi se ocitli v obklíčení Do 27 května vedl neustálý německý postup k sevření britských a francouzských jednotek u Dunkerque Na záchranu obklíčených vojsk byla proto zahájena operace Dynamo v níž se i přes nepřetržité německé nálety britským vojenským i civilním plavidlům podařilo do 4 června evakuovat z Dunkerque takřka 340 000 spojeneckých vojáků Evakuován byl téměř celý expediční sbor a rovněž 110 000 příslušníků francouzské armády K této záchraně Spojenců přispěl i Hitlerův rozkaz z 24 května kterým ze zcela nepochopitelných důvodů zakázal svým tankům v pokračování postupu Němci obnovili 5 června ofenzívou na řekách Sommě a Aisně útok do nitra Francie a již po čtyřech dnech překročili řeku Seinu 10 června se zapojila do války po boku Německa i Mussoliniho Itálie Útok Italů v Alpách skončil ale navzdory italské převaze pohromou 14 června vstoupil triumfující Wehrmacht do Paříže která byla ještě předtím prohlášena otevřeným městem britským námořnictvem aby nepadla do rukou Němců Bitva o Británii Po vítězství nad Francií ovládal Adolf Hitler v létě 1940 přímo nebo prostřednictvím spojenců téměř celou Evropu Jeho jediným zbývajícím nepřítelem zůstávala osamocená Velká Británie jejíž nový ministerský předseda Winston Churchill sliboval Britům ve svých burcujících projevech pouze „krev pot a slzy Nicméně britská armáda se po katastrofě ve Francii nacházela v troskách Jedinou překážkou která bránila Hitlerovým armádám v podrobení Britských ostrovů a jež mohla zmařit chystanou invazi operace Seelöwe bylo nyní britské letectvo Royal Air Force v čele s leteckým maršálem Hughem Dowdingem Zlomit sílu RAF se v nadcházející bitvě pokusila německá Luftwaffe jejímž velitelem byl Hermann Göring Němci rovněž doufali že Británii izolují a vyhladoví s pomocí svých ponorek operujících z Francie a Norska Samotná letecká bitva začala krátce po dobytí Francie V první fázi se Luftwaffe zaměřila na britské konvoje které během tzv bitvy o kanál Kanalkampf vytlačila z Lamanšského průlivu Hlavní útok byl zahájen 13 srpna v tzv „den orla Adlertag Němci nejprve částečně neutralizovali britský radarový systém a zaútočili proti přístavům a vojenským a leteckým zařízením na pobřeží V průběhu této fáze boje utrpěly obě strany nejvyšší ztráty za celou bitvu Později se Luftwaffe zaměřila proti letištím RAF ve vnitrozemí a leteckým továrnám V závěrečné etapě boje na počátku září podnikli Němci denní útoky na Londýn a jiná velká britská města jako bylo třeba Coventry s cílem zlomit morálku jejich obyvatel Konečně 15 září Britové přesvědčivě odrazili rozsáhlý německý útok načež Hitler nařídil odložit vylodění na neurčito Luftwaffe i nadále pokračovala v bombardování měst Blitz Kvůli velkému množství zničených letadel se však od října omezovala pouze na noční útoky které si i přesto do jara následujícího roku vyžádaly přes 40 000 životů V bitvě o Británii usilovali Němci o zničení nepřátelských stíhaček avšak podcenili význam radaru pro obranu Britů Navíc britský průmysl dokázal vždy plně nahrazovat ztráty vlastních strojů Značný podíl na tomto vítězství „nemnohých náležel kromě britských pilotů také Polákům Kanaďanům Novozélanďanům Čechoslovákům Belgičanům a zástupcům mnoha jiných národů Řecko a Jugoslávie Již od třicátých let směřoval Benito Mussolini své velmocenské ambice na Balkánský poloostrov V dubnu 1939 okupovala italská vojska Albánii z níž 28 října 1940 zahájila překvapivý útok proti Řecku< ref> Ovšem ofenzíva špatně vybavených a nedostatečně motivovaných italských vojáků selhala sotva po několika dnech Řekové přiměli italské agresory k přechodu do defenzívy a vzápětí je zatlačili zpět do Albánie Vzhledem k nebezpečí porážky svého spojence a z obav z britského zásahu jenž by mohl ohrozit německou kontrolu rumunských ropných polí vydal v prosinci Hitler pokyn k vypracování plánů tažení na Balkán operace Marita Zároveň byla zahájena diplomatická ofenzíva v jejímž rámci se na stranu mocností Osy přidaly Rumunsko Maďarsko a Bulharsko Na konci března 1941 se k Ose připojila i Jugoslávie avšak protiněmecké demonstrace a puč jugoslávských leteckých důstojníků měl za následek vystoupení Jugoslávie z aliance 6 dubna 1941 překročily německé divize z Rakouska Rumunska a Bulharska hranice s Jugoslávií souběžně Luftwaffe podnikla ničivý nálet na Bělehrad Jugoslávská obrana byla brzy prolomena a už 10 dubna 1941 stanuly jednotky Wehrmachtu v chorvatském Záhřebu kde byly uvítány jásajícími davy Bělehrad dobyly německé pancéřové divize dva dny nato a 17 dubna přijalo jugoslávské velení svou bezpodmínečnou kapitulaci Poražená Jugoslávie byla rozdělena mezi vítězné státy a na jejích troskách byl vyhlášen tzv Nezávislý stát Chorvatsko pod vedením Ustašovců Řekové posílení britskými jednotkami přesunutými ze severní Afriky kladli Němcům houževnatější odpor Německý postup do vnitrozemí ztěžoval také nepříznivý hornatý terén Po překonání Metaxasovy linie padlo 9 dubna 1941 do rukou Němců město Soluň takže téměř polovina řecké armády byla uvězněna ve východní Makedonii Během dvou týdnů byli Řekové obklíčeni rovněž v Epiru Britové se pokusili zadržet Němce u Thermopyl avšak poté co byla jejich obrana zdolána zahájili obojživelnou evakuační operaci 27 dubna 1941 vstoupily oddíly Wehrmachtu do Athén a na Peloponés čímž bylo balkánské tažení ukončeno O necelý měsíc později 20 května 1941 provedly německé vzdušné síly leteckou invazi na Krétu Při tomto útoku však němečtí výsadkáři utrpěli těžké ztráty a také zprvu nedokázali dobýt žádné letiště potřebné k zajištění příchodu posil a k plynulému zásobování Kvůli špatné koordinaci a komunikaci mezi jednotkami britského Commonwealthu a intenzivním útokům Luftwaffe se však Němcům nakonec podařilo konsolidovat svoje pozice a vytlačit Spojence z ostrova Hitler nicméně do budoucna zakázal provádění jakýchkoli dalších výsadkových operací Válka v Africe a na Středním východě Severoafrické tažení začalo v září 1940 kdy 160 000 italských vojáků proniklo z Libye do Egypta jenž byl protektorátem Britů Italský postup se však zastavil po pouhých sto kilometrech načež začátkem prosince zahájilo 36 000 britských australských indických novozélandských a jihoafrických vojáků protiútok při němž byli Italové vytlačeni do Libye V pokračujících bojích byli Italové nuceni ustoupit na Kyrenaiku kde byla většina italské armády posléze polapena a zničena britským útokem napříč poloostrovem Po tomto katastrofálním vývoji nezbylo Mussolinimu než požádat o pomoc Hitlera který vyslal do severní Afriky dvě divize pod velením generála Rommela Ihned po svém příchodu koncem března 1941 se Rommel vrhl do ofenzívy Po překonání britské obrany oslabené stažením části sil do Řecka dobyl jeho Afrikakorps zpět Kyrenaiku a přístav Benghází V dubnu dorazily Rommelovy tanky k libyjskému přístavu a pevnosti Tobrúk bráněnému australskými vojáky Jelikož Tobrúk představoval překážku postupu do Egypta pokusili se ho Němci třikrát dobýt avšak jejich úsilí skončilo neúspěchem Podobně dopadly také britské snahy o vyproštění načež se Rommel uchýlil k obléhání pevnosti jež se protáhlo na osm měsíců Zatím v květnu 1941 přemohlo vojsko Commonwealthu proněmeckou vládu v Iráku která byla podporována německými vzdušnými silami z letišť ve vichystickou vládou kontrolované Sýrii Během června a července proto Britové spolu se Svobodnými Francouzi obsadili Sýrii a Libanon Už v lednu pronikly smíšené britské a koloniální oddíly do Etiopie a do konce května 1941 porazily zde umístěné italské vojsko čímž Italská východní Afrika vzala za své Přepadení Sovětského svazu Boj proti bolševismu náležel společně se získáním „životního prostoru na východě mezi hlavní motivy Hitlerovy politické kariéry Vlastní tažení proti Sovětskému svazu jež mělo být podle nacistické rasové ideologie vedeno jako vyhlazovací válka bylo připravováno již od vítězství nad Francií v létě 1940 Operace Barbarossa jak byl výsledný plán pojmenován předpokládala rozdělení německých vojenských sil do třech skupin armád Na severu měly být obsazeny pobaltské státy a Leningrad Skupina armád Střed na níž spočívala hlavní tíže tažení měla postoupit přes Bělorusko a dobýt Moskvu Jižní uskupení německých vojsk spolu s Rumuny Italy a Maďary mělo okupovat Ukrajinu Za operační cíl jehož mělo být dosaženo byla stanovena linie spojující města Archangelsk a Astrachaň Sovětský svaz byl napaden 22 června 1941 kdy 3 miliony německých vojáků s 3600 tanky překročily sovětské hranice< ref> Ačkoli přesuny německých armád byly dobře patrné celé měsíce před začátkem tažení Stalin jehož důvěra v sovětské vojenské kapacity byla otřesena zimní válkou odmítal vykonat jakákoli protiopatření jež by mohla vyprovokovat Němce Rudá armáda byla tudíž útokem naprosto zaskočena třebaže měla nad Němci převahu v tancích i v letadlech Obzvláště sovětské letectvo bylo značně poničeno německými nálety první den útoku Německé pancéřové kleště následované pěchotou už v prvním týdnu obklíčily a zničily ohromné seskupení sovětských vojsk v prostoru Białystok-Minsk Přitom urazily více než 600 kilometrů Na počátku července překročila skupina armád Střed Dněpr a přiblížila se ke Smolensku kde se poté odehrála rozhořčená obkličovací bitva jež byla skončena v srpnu V obou těchto střetnutích padly do zajetí stovky tisíc sovětských vojáků Mezitím skupina armád Jih obsadila západní Ukrajinu zatímco Rumuni obklíčili Oděsu Postup v tomto sektoru fronty se však rozvíjel pomaleji Na severu Němci rychle překonali řeku Dvinu a po obsazení Litvy Lotyšska a Estonska směřovali k Leningradu Stejně jako v Polsku postupovaly za jednotkami Wehrmachtu Einsatzgruppen SS které nemilosrdně likvidovaly veškeré židovské obyvatelstvo a politické komisaře Rudé armády Na těchto zvěrstvech se leckdy podílel i Wehrmacht S obdobnou krutostí a brutalitou bylo nakládáno rovněž se zajatými rudoarmějci všech hodností s partyzány a také s civilisty Po dobytí Smolenska se němečtí generálové zasazovali za okamžitý útok na Moskvu která byla pro jejich vojska nyní vzdálená jen 400 kilometrů Nicméně Hitler považoval za důležité ovládnout ukrajinské zemědělské a průmyslové zdroje ačkoli krátce po začátku tažení nařídilo sovětské vrchní velení Stavka evakuaci sovětského průmyslu na východ především demontování veškerého těžkého průmyslu a jeho evakuaci ze západních regionů do oblastí za Ural Hitler proto skupině armád Střed nařídil zastavit postup na sovětské hlavní město a obrátit se na jih 8 září 1941 Němci spolu s Finy oblehli Leningrad a toto město postupně téměř zcela odřízli od veškerého nutného zásobování Obležení Leningradu trvalo více než dva roky a vyžádalo si životy až jednoho milionu civilistů Do konce září bylo pak v gigantické obkličovací bitvě u Kyjeva zajato dalších 650 000 sovětských vojáků< ref> Po šestitýdenní pauze obnovila skupina armád Střed 2 října svůj útok na Moskvu tzv operace Tajfun Německý postup však záhy zpomalily podzimní deště jež proměnily ruské cesty v bláto O měsíc později udeřily první mrazy V listopadu pronikli Němci do Rostova na Donu a na Krym 15 listopadu zahájili svoji finální ofenzívu proti Moskvě jež měla být provedena obrovitým obchvatem města Na konci měsíce stály předsunuté jednotky Wehrmachtu sotva 30 kilometrů od Kremlu vyčerpaní němečtí vojáci se ale ocitli na pokraji svých sil Do 5 prosince 1941 byl celý německý postup zastaven Následujícího dne zahájily čerstvé sibiřské divize maršála Žukova které byly vybaveny moderními tanky T-34 sovětský protiútok který do začátku ledna 1942 zatlačil příliš roztažené německé linie o 200 kilometrů zpět Německá blesková válka v Sovětském svazu již tehdy prakticky ztroskotala Síly se vyrovnávají Útok na Pearl Harbor vstup USA do války Japonská agrese v Číně od roku 1937 měla za následek ochlazení ve vztazích s USA Po pádu metropolitní Francie vstoupily japonské jednotky koncem září 1940 do Francouzské Indočíny a krátce nato Japonsko formálně stvrdilo své spojenectví s Německem a Itálií Přítomnost císařské armády v Indočíně a stupňující se japonské požadavky vůči Holandské východní Indii přiměly USA k uvalení ropného embarga na Japonsko čímž bylo vážně poškozeno jeho hospodářství Podle militantního křídla japonské vlády v jehož čele stál Hideki Tódžó si Japonsko muselo k zachování svých výbojů ve východní Asii zajistit dodávky ropy a ostatních surovin silou Císařský generální štáb proto vypracoval plán obranného perimetru v Asii a v Tichém oceánu umožňujícího Japonsku nerušené využívání tamních přírodních zdrojů k vedení defenzivní války Nezbytným předpokladem úspěchu tohoto záměru byla neutralizace americké tichomořské flotily 7 prosince 1941 se z japonských letadlových lodí jež nepozorovaně připluly do blízkosti Havajských ostrovů vznesly stovky japonských letadel které krátce před osmou hodinou podnikly ničivý nálet na americkou námořní základnu v Pearl Harboru< ref> Během dvouhodinového útoku byla potopena nebo vážně poškozena řada amerických bitevních lodí a jiných plavidel Po tomto zákeřném napadení vyhlásily USA Japonsku válku Na stranu Japonska se o čtyři dny později přidaly také Německo a Itálie Už před vstupem do konfliktu USA pozvolna opouštěly svoji izolacionistickou politiku a zastávaly jen formálně neutrální postoj k válčícím stranám V březnu 1941 prezident Roosevelt podpořil Spojence když prosadil zákon o půjčce a pronájmu umožňující Britům Číňanům a Sovětům odebírat americké zbrojní a jiné dodávky bez nutnosti okamžitého splacení Konečně po japonském přepadení Pearl Harboru se ohromné americké průmyslové kapacity plně zapojily do boje proti Ose 11 12 1941 vyhlásilo nacistické Německo válku USA a Adolf Hitler osobně schválil přípravu na provedení sabotážních a teroristických útoků na území USA např Operace Pastorius v roce 1942 Ochromení pacifické floty poskytlo Japoncům volnou ruku k jejich expanzi Před koncem prosince obsadili Japonci britský Hongkong a Gilbertovy ostrovy stejně jako Guam a ostrov Wake jež byly v držení Američanů Rovněž vpadli do britského Malajska Ze spojeneckého Siamu napadli Barmu a vylodili se na Američanech kontrolovaných Filipínách Singapur považovaný za nedobytnou pevnost padl 15 února 1942 Kolem 130 000 Indů Australanů a Britů bylo vzato do zajetí pád Singapuru se stal tudíž nejvíce pokořující kapitulací britských dějin Po vítězství v bitvě v Jávském moři okupovali Japonci v březnu Holandskou východní Indii a přistáli na Nové Guinei Americké a filipínské oddíly kapitulovaly na filipínském Luzonu v dubnu a obránci Corregidoru vydrželi až do května Na počátku téhož měsíce zahájili Japonci obojživelnou operaci k obsazení Port Moresby na Nové Guinei čímž by narušili komunikační spoje mezi USA a Austrálií Ovšem v následné bitvě v Korálovém moři Spojenci odrazili japonské invazní síly Po symbolickém Doolittlově náletu na Tokio japonské velení rozhodlo o obsazení atolu Midway Současně měly být dobyty Aleutské ostrovy Na konci května vyplula japonská flota pod velením admirála Jamamota vstříc Midwayi Japonci usilovali o další překvapivý úder avšak Američané krátce předtím prolomili japonský kód a byli tak zpraveni o jejich úmyslu 4 června 1942 se Američanům podařilo v bitvě u Midway rozdrtit japonské letadlové lodě jež tvořily jádro japonských námořních sil načež Jamamoto nařídil ústup Po pouhých šesti měsících skončilo období japonských úspěchů neboť císařské námořnictvo se z této porážky která ho připravila o klíčové letadlové lodě nikdy zcela nevzpamatovalo Tažení do Egypta V listopadu 1941 zahájila posílená britská 8 armáda operaci Crusader během níž osvobodila Tobrúk Jelikož německé námořní a zásobovací linie byly narušovány útoky britských námořních a leteckých sil operujících z Malty byl Rommel přinucen k ústupu na svoji výchozí pozici Jakmile britský tlak na nepřátelské komunikační linie na počátku roku 1942 polevil síly Osy byly rychle doplněny pročež v lednu obnovily svoji ofenzívu Rommel poté snadno vytlačil Brity zpět na Kyrenaiku kde koncem května přemohl jejich obranu u Gazaly Nato Afrikakorps zdolal veškeré britské obranné pozice a po dvoudenním boji obsadil na konci června 1942 Tobrúk Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000 spojeneckých vojáků Rommel pak navzdory rozkazům pronásledoval poraženou 8 armádu do Egypta a v červenci se s ní střetl v první bitvě u El Alamejnu Nicméně Rommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých 100 kilometrů neuspěl Boje pokračovaly po celý červenec než byly obě strany příliš vyčerpány Bitva o Atlantik Německé ponorkové loďstvo mělo obdobně jako v první světové válce vyhladovět a izolovat Britské ostrovy ničením obchodních lodí Za vlastní počátek bitvy o Atlantik lze považovat 14 říjen 1939 kdy jedna německá ponorka vnikla do zálivu Scapa Flow hlavního opěrného bodu britské domácí floty Home Fleet přičemž potopila jednu ze zde zakotvených bitevních lodí Přes tento úspěch se však do poloviny roku 1940 německé útoky v Atlantském oceánu omezovaly pouze na ojedinělé akce osamocených ponorek Teprve po dobytí Francie jež umožnilo zřízení ponorkových základen v přístavech v Brestu Lorientu Saint-Nazaire a La Rochelle zajišťujících rychlejší dosažení operačních prostorů došlo k zefektivnění německých ponorkových operací Německé ponorky plně rozvinuly taktiku vlčích smeček proti nimž byly spojenecké konvoje slabě chráněné doprovodnými torpédoborci bezmocné V roce 1940 přišli Spojenci o 45 milionů tun lodního prostoru a v roce 1941 o zhruba stejné množství Vítězství německých ponorek obratně využívala nacistická propaganda jež mnohé z úspěšných kapitánů stylizovala do role národních hrdinů K podpoře vedení ponorkové války vyplula v květnu 1941 z Baltského moře do Atlantiku německá eskadra Ta sestávala z právě do služby uvedené bitevní lodě Bismarck těžkého křižníku Prinz Eugen a několika torpédoborců V průběhu plavby v Dánském průlivu mezi Grónskem a Islandem poslal Bismarck ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood Přesto dříve než doplul do Francie byl dostižen a zničen britským loďstvem Po vstupu Spojených států do války se těžiště německých akcí přesunulo blíže k americkému pobřeží Zpočátku špatně organizovaná americká pobřežní obrana nedokázala zamezit útokům na obchodní lodě Operační pásmo ponorek se později v důsledku intenzivnější obrany rozšířilo až do Karibiku a jižního Atlantiku Původní počet asi 50 ponorek na počátku války vzrostl ve druhé polovině roku 1942 na více než 300 Tento rok byl proto nejúspěšnějším rokem německých ponorek které zničily přes 8 milionů tun lodního prostoru čímž se nejvíce přiblížily kritické hranici ohrožující britské hospodářství V červnu 1942 také proběhla neúspěšná Operace Pastorius kdy došlo k prvnímu pokusu o vylodění německých sabotérů na území USA kteří měli za úkol poškodit válečný průmysl USA a vyvolat bombovými útoky paniku mezi civilním obyvatelstvem Koncem roku 1942 však Spojenci prolomili německé šifrovací zařízení Enigma používané ponorkami Díky zvýšené spojenecké produkci modernějších letadel a torpédoborců bylo v květnu 1943 potopeno 43 německých ponorek což si vynutilo dočasné přerušení ponorkových operací Na tomto zvratu jenž se projevil poklesem potopené tonáže na 35 milionů nic nezměnil ani vynález šnorchlu Po osvobození Francie v létě 1944 musely být opuštěny ponorkové základny na pobřeží Atlantiku Ponorky byly pak zatlačeny zpět do Severního a Baltského moře Po německé kapitulaci v květnu 1945 byly ponorky buď poslány ke dnu nebo se jejich posádky vzdaly ve spojeneckých přístavech Bitva u Stalingradu Poté co byly sovětské průlomy na východní frontě eliminovány převzal Wehrmacht na jaře 1942 opět iniciativu Nová Hitlerova ofenzíva Fall Blau si kladla za cíl dobytí jižního Ruska a po dosažení Volhy proniknutí za Kavkaz kde mělo být obsazeno Baku a místní ropná pole Jakmile půda po jarním tání dostatečně ztvrdla byl v květnu zahájen útok proti Sovětům na Krymu jenž byl završen dobytím obleženého Sevastopolu na začátku července 28 června vyrazili Němci východně od Charkova směrem na Voroněž a za méně než čtyři týdny stanuli na březích Donu Navzdory rychlosti útoku byly počty zajatých sovětských vojáků nesrovnatelně nižší než v předchozím roce Stalin a jeho generálové věřili že Němci chystají druhý mnohem mocnější úder na Moskvu a shromáždili zde veškeré dostupné zálohy zatímco na jihu se Rudá armáda měla vyvarovat obklíčení Koncem července se Hitler vlivem relativní snadnosti německého postupu rozhodl pozměnit původní plán a nařídil polovině armád blížících se ke Stalingradu zamířit na Kavkaz 23 července byl znovu dobyt Rostov a na začátku srpna se německé tanky přehnaly přes Kubáň načež dorazily k severnímu Kavkazu kde byly spatřeny první vrtné věže 21 srpna vztyčili bavorští horští myslivci vlajku se svastikou na hoře Elbrus Kvůli velkým vzdálenostem a nedostačující železniční síti se však vážně zhoršilo zásobování vojenských operací což zpomalilo další útoky Souběžně s ofenzívou na Kavkaze pokračoval rovněž postup německé 6 armády vstříc Stalingradu Vlastní bitva u Stalingradu začala 23 srpna potom co asi 1000 letadel Luftwaffe zasypalo Stalingrad zápalnými bombami které proměnily většinu města v hromadu sutin Krátce nato dosáhly německé jednotky Volhy severně od města V samotném Stalingradu Stavka zorganizovala improvizovanou obranu s níž se Němci střetli v rozhořčeném boji o každý dům a ulici Zapletli se tak do náročné a vyčerpávající bitvy v rozvalinách města v níž utrpěli vysoké ztráty Během německé ofenzívy pokračující až do poloviny října přišla 6 armáda o polovinu svých bojových stavů zatímco sovětské 62 armádě neustále proudily přes Volhu čerstvé posily Kvůli přílišnému roztažení fronty byla německá křídla tvořena méně kvalitními rumunskými maďarskými a italskými divizemi Této slabosti využili Sověti když v rámci operace Uran provedli 19 listopadu dva mohutné údery severozápadně a jihovýchodně od města O čtyři dny později se útočící sovětské fronty setkaly západně od Stalingradu čímž byla 6 armáda uvržena do obklíčení Ujištěn Göringovým tvrzením že Luftwaffe dokáže zásobit obleženou 6 armádu letecky rozkázal Hitler jejímu veliteli generálu Paulusovi vytrvat na místě 12 prosince byl zahájen pokus o vyproštění Nicméně trvající sovětský nápor a Hitlerův kategorický nesouhlas s vyklizením Stalingradu měly za následek že němečtí vojáci ve městě se ocitli v pasti V polovině prosince byla spuštěna operace Saturn při níž Rudá armáda vytlačila Němce z Kavkazu Zatím ve Stalingradu Paulus odmítl sovětskou výzvu ke kapitulaci pročež Sověti obnovili útok na město než konečně 31 ledna Paulus a většina vyhladovělých vojáků 6 armády v beznadějné situaci kapitulovala Zbytky německých sil ve Stalingradu se vzdaly 2 února 1943 ačkoli omezené střety především v městských stokách pokračovaly ještě v dalších měsících Z téměř 300 000 příslušníků 6 armády padlo do sovětského zajetí 90 000 mužů z nichž se po válce vrátilo do Německa pouze 6000 Sovětské vítězství u Stalingradu definitivně zlomilo mýtus o neporazitelnosti Wehrmachtu a stalo se symbolem obratu ve vývoji války Vítězství Spojenců v Africe Armády Spojenců a Osy v severní Africe se v srpnu 1942 zotavovaly z předchozích náročných bojů V témže měsíci navštívil Winston Churchill Egypt načež byl novým velitelem 8 armády jmenován generál Montgomery jenž dodal britským silám v Africe novou energii Koncem srpna se Rommel pokusil znovu prorazit do údolí Nilu avšak byl odražen rozhodnou britskou obranou v bitvě u Alam Halfy Rommel se poté vydal ze zdravotních důvodů do Německa čehož Britové využili k posílení svých vojsk a k přípravě vlastní ofenzívy 23 října zahájil Montgomery druhou bitvu u El Alameinu v níž po dvanácti dnech intenzivních bojů síly Commonwealthu přinutily Afrikakorps ke stažení z Egypta Na počátku listopadu se americké a britské jednotky vylodily v Casablance Oranu a Alžíru ve francouzské severní Africe operace Torch Nicméně Hitler a Mussolini nečekaně rychle zareagovali přesunutím vojska do Tuniska Tam ustupoval rovněž Rommelův Afrikakorps obezřetně stíhaný Montgomeryho 8 armádou Po překročení Libye se Rommel opevnil na tuniských hranicích V únoru se pokusil vymanit z nepřátelského sevření a zaútočil na západ proti americkým divizím v průsmyku Kaserín Ostřílení němečtí veteráni zde přivodili Američanům vážnou porážku ti se ale z tohoto nezdaru rychle poučili Koncem března se Britům podařilo vymanévrovat Rommela u Mareth pročež se postavení Osy v Africe začalo pozvolna hroutit Poté co Spojenci vstoupili do Tunisu síly Osy 13 května 1943 kapitulovaly Do zajetí padlo 275 000 italských a německých vojáků Odpor proti okupaci Po příchodu německé armády byly v různých evropských státech zavedeny rozdílné metody zacházení s podrobeným obyvatelstvem které vycházely z nacistických politických rasových a ekonomických idejí a záměrů K jejich naplnění využívali okupanti všech možných prostředků represe jež obnášely především vojenský a policejní útlak reprezentovaný systémem koncentračních táborů a hrozbou odvlečení na nucené práce jimiž byly postiženy miliony lidí Represe a vykořisťování však brzy narazily na odpor poražených a okupovaných národů V Nizozemsku proběhla stávka policie a železničářů Ve Francii docházelo k ozbrojeným útokům na nichž se podílely odbojové skupiny Résistance a Maquis V Polsku působila podzemní Zemská armáda Armija Krajowa která v srpnu 1944 zorganizovala varšavské povstání V Protektorátu proběhl v květnu 1942 úspěšný atentát na Reinharda Heydricha jednoho z nejvýše postavených nacistů< ref> Nejsilnější odpor převládal v balkánských státech a ve východní Evropě Jugoslávští partyzáni vedení Titem dokázali osvobodit rozlehlá území Bosny a Hercegoviny a Černé Hory přičemž na sebe vázali několik divizí Osy Obdobně řečtí komunističtí ELAS a monarchističtí partyzáni EDES kontrolovali hornaté řecké vnitrozemí Taktéž na dobytém území Sovětského svazu operovaly četné odbojové skupiny které prováděly sabotáže na komunikačních uzlech Partyzánský způsob boje byl plánován Rudou armádou už před vypuknutím války takže po obsazení západních částí země zahájily odříznuté jednotky útoky proti okupačním silám v týlu fronty Boj proti partyzánům vedli Němci odlišně ve východní a západní Evropě Ve Francii nebo Itálii kde vzniklo silné komunistické hnutí odporu po okupaci země Němci docházelo k spíše ojedinělým případům masakrů civilního obyvatelstva Naproti tomu válka proti partyzánům v Řecku Jugoslávii Albánii nebo SSSR nabývala podoby nemilosrdného a systematického vyhlazovacího boje Dokladem toho je skutečnost že jenom v Bělorusku zahynula v průběhu války takřka čtvrtina veškeré populace Asijské národy okupované císařskou armádou byly Japonci zahrnuty do Velké východoasijské sféry společného blahobytu Ačkoli japonští vojáci byli nejprve vítáni jako osvoboditelé z nadvlády Evropanů jejich brutalita vůči Asiatům zvedla proti nim brzy všeobecnou nenávist a odpor Sicílie a Itálie V lednu 1943 se konala Casablanská konference na níž Churchill přesvědčil Roosevelta k upřednostnění invaze na Sicílii a do Itálie před přímým útokem na západní Evropu Realizace tohoto záměru započala 9 července 1943 kdy se kombinované britsko-kanadsko-americké síly zachytily na Sicílii Navzdory houževnatému odporu německých divizí nebyla vojska Osy schopná zabránit Spojencům v dobytí ostrova Přesto ještě před pádem Sicílie v polovině srpna stihla Osa evakuovat většinu svých jednotek na pevninu Mezitím co probíhaly boje na Sicílii byl Mussolini v Itálii zbaven moci a uvězněn Na začátku září byl však osvobozen německým komandem a na Němci okupovaném území později vyhlásil loutkovou Italskou socialistickou republiku Italská vláda zahájila vyjednávání se Spojenci které vyústilo v podepsání kapitulace 3 září 1943 V tentýž den překročili Britové Messinský průliv 9 září den po zveřejnění italské kapitulace se Američané vylodili u Salerna nedaleko Neapole Zde ale museli čelit prudkému německému protiútoku Ovšem ještě před začátkem zimy se Němci stáhli na Gustavovu linii na jih od Říma kde hodlali využít přirozeného defenzivního terénu Apeninského poloostrova k co největšímu zpomalení spojeneckého postupu na sever Američané se v lednu 1944 neúspěšně pokusili prolomit německou obranu vyloděním u Anzia v týlu Gustavovy linie V téže době začala namáhavá a zdlouhavá bitva o Monte Cassino Spojenci podnikli celkem čtyři útoky avšak teprve v květnu se Polákům podařilo v tomto boji dobýt vítězství 4 června vstoupili spojenečtí vojáci do Říma< ref> Němci zatím v pořádku ustoupili na Gótskou linii protínající italský poloostrov mezi Pisou a Rimini Churchill věřil že rychlý postup přes severní Itálii by Spojencům umožnil proniknout k Vídni Nicméně do začátku zimy 1944 spojenecké armády nedokázaly zdolat německý odpor Kursk a osvobození Ukrajiny V průběhu operace Saturn přišel Wehrmacht do poloviny února 1943 o kontrolu nad Rostovem a Charkovem Při následném německém protiútoku jemuž čelili v bitvě u Sokolova i vojáci 1 československého praporu však Němci opět obsadili Charkov čímž vznikla výduť u města Kursk Ještě než jarní deště přerušily v březnu 1943 boje na východní frontě vrhl se Hitler do plánování nové letní ofenzívy jejímž cílem mělo být obklíčení a zničení sovětských vojsk ve výběžku u města Kursk Ve srovnání s dřívějšími letními kampaněmi se jednalo o mnohem skromnější operační cíl Stavka byla prostřednictvím sovětské rozvědky dostatečně informována o německých úmyslech a nechala proto kurský oblouk značně opevnit vytvořením hustých minových polích a protitankových pastí rozmístěním velkého počtu protitankových děl a zřízením do hloubky vedených linií zákopů Bitva u Kurska začala 5 července 1943 německým úderem severně a jižně od města přičemž jádro německých sil představovaly pancéřové divize tvořené také novými typy tanků včetně Tigrů Toto střetnutí se stalo největší tankovou bitvou celé války Navzdory ohromné koncentraci tankových sil se německým pancéřovým kleštím nepodařilo spojit načež Hitler po několika dnech nařídil zastavení ofenzívy V tomto marném boji byly promrhány německé tankové zálohy takže iniciativa na východní frontě přešla definitivně na stranu Rudé armády Sověti zahájili vlastní protiútok již v polovině července a do konce srpna dobyli těžce zkoušený Charkov V srpnu začala druhá bitva o Smolensk jenž byl Sověty osvobozen na konci září Hitler se pokusil zadržet stupňující se nápor Rudé armády vybudováním Východního valu Tato obranná linie byla ale záhy proražena poté co v bitvě o Dněpr vytvořili Sověti řadu předmostí na pravém břehu tohoto toku a v listopadu dobyli za účasti československých vojáků Kyjev Postup Rudé armády neustával a v lednu 1944 byla v rámci leningradsko-novgorodské operace prolomena blokáda Leningradu Na jihu zatím pokračovalo osvobozování Pravobřežní Ukrajiny na němž se v rámci žytomyrsko-berdyčevské a korsuň-ševčenkovské operace podíleli i příslušníci 1 československé brigády Na přelomu března a dubna se části německých vojsk podařilo vyváznout z hrozícího obklíčení v bitvě u Kamence Podolského Pokračující sovětské ofenzívy zatlačily Němce do konce dubna k řece Prut na rumunských hranicích Sovětské tanky se dále na západě probily až do blízkosti Lvova když předtím dosáhly sovětsko-polské hranice z roku 1939 Část německých a rumunských divizí byla odříznuta na Krymu kde byla dílem zlikvidována při krymské operaci dílem se je podařilo evakuovat Ofenzíva Spojenců v Tichomoří Po zastavení japonské expanze v Tichomoří rozhodlo americké vrchní velení v červenci 1942 o vyslání námořních a pozemních sil na Šalamounovy ostrovy a Novou Guineu kde měla být eliminována klíčová japonská vojenská základna v Rabaulu První krok k jejímu obsazení představovalo dobytí ostrova Guadalcanal na němž byl v následujícím měsíci zahájen výsadek americké námořní pěchoty Počáteční snadné přistání na ostrově zkomplikoval příchod japonských posil „tokijský expres V pobřežních vodách svedly obě strany šest námořních bitev zatímco na souši zuřila vyčerpávající materiálová bitva Enormní ztráty lodí a letadel přinutily Japonce ke stažení loďstva koncem listopadu Vlastní bitva o Guadalcanal skončila pak 9 února 1943 americkým vítězstvím V závěru roku 1942 se Britové pokusili proniknout z Indie barmskou džunglí do údolí řeky Iravadi avšak tato operace skončila katastrofálním ústupem v květnu 1943 V téže době získali Američané zpět Aleutské ostrovy ovšem hlavní operace probíhaly v jihozápadním Pacifiku V září vypudili Australané a Američané pod velením generála MacArthura Japonce z východního pobřeží Nové Guineie Americký a novozélandský postup na Šalamounových ostrovech byl fakticky završen vyloděním na Bougainville v listopadu Na konci roku 1943 zaútočili Američané na Gilbertovy ostrovy v centrálním Pacifiku obzvláště tvrdé boje se odehrávaly v bitvě o silně opevněný atol Tarawa V únoru 1944 pokračovali Američané na Marshallovy ostrovy kde se setkali s podobně tuhým odporem na Kwajaleinu a Eniwetoku Významný podíl na japonských nezdarech náležel americkým ponorkám které potápěly japonské obchodní lodě Kvůli následnému nedostatku surovin kolabovala japonská válečná výroba a nedostávalo se rovněž pohonných hmot Zásobování odloučených postů se hroutilo evakuace a přesuny jednotek musely provádět válečné lodě kterých ale nebylo dostatečné množství V březnu 1944 bylo po dobytí okolních ostrovů Spojenci izolováno asi 100 000 japonských vojáků v Rabaulu Ve stejném měsíci byla spuštěna operace U-Go japonská invaze do indického Ásámu jehož dobytím by Japonci znemožnili přísun zásob Čankajškovým čínským nacionalistům Japonské záměry byly však zmařeny odhodlanou obranou pohraničních indických měst Kohimy a Imphálu silami Commonwealthu Takřka současně probíhala v Číně japonská ofenzíva Iči-Go která vyústila v téměř úplný kolaps čínských vojsk V červnu se Američané vylodili na Marianech a utkali se s Japonci v namáhavé bitvě o Saipan Japonci usilovali o zvrat ve vývoji války v Tichomoří ovšem jejich námořnictvo a letectvo byly v témže měsíci poraženy v bitvě ve Filipínském moři Z Marian mohly od tohoto okamžiku vzlétat americké bombardéry čímž byla započata destrukce japonských průmyslových center Ve druhé polovině října byl zahájen americký výsadek na Filipínách Krátce nato vyplulo japonské císařské námořnictvo do svého posledního velkého střetnutí v této válce V tři dny trvající bitvě u Leyte na konci října 1944 byla japonská flota navzdory sebevražedným útokům kamikaze zcela rozdrcena Vítězství Spojenců Strategické bombardování Počátky koncepce strategického bombardování lze vypozorovat již na konci první světové války V meziválečném období byla myšlenka leteckého bombardování nepřátelského týlu rozvíjena především britskými a americkými leteckými teoretiky Nicméně byli to Němci kteří jako první aplikovali tuto doktrínu když ve španělské občanské válce Legie Condor bombardovala Guerniku Rovněž Japonci napadali v Číně velká města jako byla Šanghaj Wu-chan Nanking nebo Kanton V září 1939 uskutečnila Luftwaffe ničivé nálety proti civilním i vojenským cílům v Polsku zvlášť těžce byla poničena Varšava Podobně bylo postiženo také centrum Rotterdamu při útoku Luftwaffe 14 května 1940 Bombardování Britských ostrovů začalo už během bitvy o Británii po jejímž neúspěchu přešla Luftwaffe na podzim 1940 k nočním náletům na britská města Blitz 8 listopadu vybombardovali Němci Coventry V reakci na to Bombardovací velitelství RAF zintenzívnilo odvetné útoky proti průmyslovým cílům v Německu Hitler původně trval na tom že bombardování budou vystavena pouze letiště a jiné vojenské cíle Od těchto omezení bylo ale postupně upuštěno Vzhledem k blížícímu se tažení proti SSSR omezila Luftwaffe v květnu 1941 další bombardování Británie Po napadení Jugoslávie byl v dubnu téhož roku srovnán se zemí Bělehrad Luftwaffe sehrála velkou roli taktéž při operacích na východní frontě ačkoli ani u Moskvy ani u Stalingradu nepřivodila rozhodnutí Pozdější německá snaha zbrzdit postup Rudé armády strategickým bombardováním sovětských továren byla limitována neexistencí vhodného typu letounu dlouhého doletu Od poloviny roku 1942 působilo v Evropě americké letectvo USAAF V téže době se začala projevovat rostoucí účinnost bombardování v důsledku zvyšování počtu bombardérů vylepšování technických prostředků a posilování eskort doprovodných stíhaček Z důvodu kriticky nízké efektivity útoků na německé továrny přešli Britové na počátku roku 1942 k plošným náletům na německá města Zpočátku se bombardovalo v noci od druhé poloviny roku 1944 – po oslabení Luftwaffe – se přešlo k bombardování i ve dne V březnu provedla RAF nálet na Lübeck jenž se stal prvním německým městem obráceným v trosky V květnu a červnu podniklo tisíc britských bombardérů nálety nejprve na Kolín a později na Essen a Brémy Spojenci brzy zjistiliže než ničit města výbušninami je mnohem efektivnější je zapálit Proto svrhávali na veliké ploše velké množství lehkých zápalných bomb Požár město osvětlil a další vlna bombardérů měla těžké bomby které svrhávala do ulic Přerušila dopravu aby se hasiči nedostali k požárům současně tím přerušila rozvod vody a plynuPo válce prováděné statistiky zjistily že sklepní kryty chránily dosti – přímým zásahem bomby zemřelo jen 5% obětí ale cca 80% obětí způsobilo ve sklepích udušení kouřem z požárů- oproti bunkru který má vlastní klimatizaci Na jaře a v létě 1943 byla spálena na prach města v Porúří Spojenecké bombardování Hamburku v červenci způsobilo ohňovou bouři jíž padlo za oběť 30 000 lidí Hamburk hořel 14 dní a nocí a jeho zář byla v noci vidět na 200 kilometrů Od září 1943 byl náletům vystaven také Berlín V první polovině roku 1944 se spojenecké útoky zaměřily více na komunikační uzly ve Francii avšak německá města byla vytrvale bombardována až do konce války Na tuto zkázu se nacisté pokusili v červnu 1944 odpovědět tajnými zbraněmi raketami V1 a V2 které byly příliš nepřesné k útokům na vojenské cíle Z toho důvodu byly uplatňovány proti civilnímu obyvatelstvu Londýna Antverp a jiných západoevropských měst V samém závěru války provedli Spojenci mezi 13 a 15 únorem 1945 bombardování Drážďan při němž zahynulo mezi 25 000 až 40 000 lidí Z důvodu vzdušných útoků zemřelo v Německu kolem 600 000 civilistů přesto ochromení německé průmyslové produkce následkem rozvratu morálky jež bylo hlavním cílem strategického bombardování nenastalo dříve než na jaře 1945 V souvislosti s postupem Američanů v Pacifiku bylo v roce 1944 zahájeno bombardování Japonska do něhož se zapojovaly rovněž americké letouny z Číny V posledních sedmi měsících vyústila letecká kampaň proti Japonsku ve zničení takřka šedesáti měst Nejničivěji byly zasaženy velké konurbace jako Nagoja Ósaka Kóbe a Jokohama Po náletech na Tokio z přelomu února a března 1945 jež si vyžádaly 100 000 obětí se v sutiny proměnily celé městské části Vylodění v západní Evropě Na konci listopadu 1943 se Roosevelt Churchill a Stalin setkali na konferenci v Teheránu aby zde projednali společný postup přičemž bylo dohodnuto že spojenecká invaze do Francie bude uskutečněna v nadcházejícím roce Hitler hodlal tomuto nebezpečí předejít budováním silně opevněného systému pobřežních pevností zvaných Atlantický val Operace Overlord jak zněl krycí název vylodění v Normandii začala 6 června 1944 den D kdy zhruba 6500 spojeneckých plavidel vysadilo na plážích Normandie dvě americké dvě britské a jednu kanadskou divizi< ref> Ty byly podporovány třemi výsadkovými divizemi zajišťujícími v německém týlu křídla vyloďujících se jednotek a téměř 12 000 letadly Navzdory houževnaté obraně se Němcům nepodařilo zatlačit útočníky do moře a Spojenci jejichž vrchním velitelem byl generál Eisenhower dokázali postupně rozšířit svoje předmostí Do konce června dopravili Spojenci do Normandie kolem 850 000 vojáků a vyčistili poloostrov Cotentin s přístavem Cherbourg Zároveň podnikali útoky na Caen které bylo po tuhých bojích dobyto Brity a Kanaďany v průběhu července Koncem téhož měsíce zahájili Američané operaci Cobra jež vedla k prolomení německé linie na počátku srpna Hitler se pokusil provést protiútok jímž by odřízl divize generála Pattona pronikající do Bretaně a k Loiře Jeho tanky však byly snadno odraženy Kolem německých pancéřových sil na západě se navíc začala u Falaise nebezpečně stahovat smyčka hrozící jejich obklíčením Westheer jen stěží vyvázl z této pohromy a v značně pošramoceném stavu se stáhl za Seinu Vítězní Spojenci poté za úzké součinnosti s francouzským hnutím odporu osvobodili 25 srpna Paříž Už o deset dnů dříve uskutečnili Američané a svobodní Francouzi operaci Dragoon když se vylodili v jižní Francii odkud rychle postoupili údolím řeky Rhôny na sever Do poloviny září se setkali u Dijonu se spojeneckými jednotkami razícími si cestu z Normandie Skupina německých generálů vědoma si bezvýchodnosti německého postavení provedla 20 července atentát na Hitlera Akce skončila neúspěchem načež byli spiklenci popraveni Po překročení Seiny pronikli Spojenci do Belgie a k německým hranicím Britové vstoupili v prvním zářijovém týdnu do Bruselu a osvobodili také Antverpy Ústí Šeldy bez něhož byl zdejší přístav bezcenný setrvalo v rukou Němců až do listopadu Řadu jiných přístavů na pobřeží Lamanšského průlivu a Atlantiku držely v souladu s Hitlerovými rozkazy německé posádky které tím výrazně narušily již tak komplikované zásobování Spojenců Mezi tyto přístavy patřil i Dunkerque na jehož obléhání se výrazně podílela i Československá samostatná obrněná brigáda Němci mezitím konsolidovali svoje pozice na Západním valu pročež Montgomery získal podporu pro operaci Market Garden v rámci níž měli Spojenci rychle překonat Rýn a vpadnout do Německa 17 září byli britští a američtí parašutisté vysazeni u mostů přes Rýn v Nizozemsku Souběžně vyrazily z Belgie britské tanky jež měly výsadkáře vyprostit Posledního z těchto mostů jenž se nacházel v Arnhemu se ale Spojenci zmocnit nedokázali Úspěšnou obranou Nizozemska si Němci zajistili čas k rekonstrukci svých poničených divizí neboť kvůli přetrvávajícím zásobovacím obtížím Spojenců se situace na západní frontě na podzim 1944 stabilizovala Východní Evropa a Balkán 22 června 1944 v den třetího výročí napadení SSSR zahájily Žukovovy a Vasilevského fronty operaci Bagration jež směřovala proti skupině armád Střed v Bělorusku Do konce července dobyli Sověti Lvov východní Polsko a Vilno na severu čímž ohrozili německé pozice v Pobaltí a přiblížili se k Východnímu Prusku Sovětské údery uvrhly Ostheer na pokraj kolapsu a teprve na počátku srpna se Rudá armáda zastavila na Visle v bezprostřední blízkosti Varšavy V reakci na to vypuklo 1 srpna varšavské povstání vedené Zemskou armádou jež však nacisté po dvou měsících bojů brutálně potlačili přičemž zemřelo 200 000 Poláků Ve druhé polovině srpna spustila Rudá armáda jasko-kišiněvskou operaci proti Rumunsku Nato v Bukurešti došlo ke svržení proněmeckého diktátora Antonesca Poté co Rudá armáda vstoupila do rumunského hlavního města uzavřeli Rumuni se Sověty příměří a vyhlásili válku Německu V téže době se rozhořelo národní povstání na Slovensku Sověti společně s československými jednotkami proto v září zahájili karpatsko-dukelskou operaci Nicméně dříve než mohlo být s povstalci navázáno spojení Němci v říjnu slovenskou vzpouru rozdrtili V září během baltické operace zlomili Sověti v Pobaltí odpor Němců a jejich místních spojenců Zbytky několika německých divizí byly sevřeny v kuronské kapse kde pokračovaly v boji až do května následujícího roku V důsledku toho kapitulovalo 19 září Finsko Již o několik dní dříve pronikla Rudá armáda do Bulharska jež poté změnilo strany stejně jako dříve Rumunsko 20 října osvobodili Sověti a jugoslávští partyzáni Bělehrad což vedlo k německému vyklizení Řecka Krátce předtím se maďarský regent Miklós Horthy pokusil sjednat příměří se Sověty avšak byl svržen maďarskými fašisty podporovanými Němci kteří okupovali Maďarsko v březnu Ovšem i přes úpornou obranu německých a maďarských jednotek se Rudé armádě podařilo do konce prosince 1944 dokončit obklíčení Budapešti Ardeny a Rýn Podzimního zklidnění na západní frontě využil Hitler ke shromáždění nových tankových záloh S nimi hodlal udeřit proti americkým divizím v Ardenách čímž by si otevřel cestu do belgických nížin a k Antverpám Dobytím tohoto přístavu by pak vrazil klín mezi americké a britské armády Bitva v Ardenách poslední Hitlerův pokus o zvrat vývoje války na západě začala 16 prosince 1944 kdy tři německé armády zcela zaskočily své protivníky Špatné klimatické podmínky zpočátku znemožnily Spojencům uplatnit jejich vzdušnou převahu Po několika počátečních německých úspěších však energická protiopatření Spojenců a nedostatek pohonných hmot přinutily Němce k zastavení ofenzívy dříve než stihli překonat řeku Mázu Jakmile nastalo zlepšení počasí obnovilo spojenecké letectvo útoky na německé pancéřové divize které tudíž přešly do obrany Vzniklý výběžek Spojenci eliminovali do poloviny ledna 1945 když zatlačili Wehrmacht do jeho původních pozic Přesto ještě 1 ledna podnikli Němci menší ofenzívu v Alsasku V průběhu února Spojenci vyčistili Porýní načež 24 března překročili na široké frontě samotný Rýn a pronikli do nitra Německa V dubnu se rozhořela bitva v Porúří kde bylo obklíčeno a zajato přes 300 000 německých vojáků Mezitím Britové překonali 5 dubna řeku Veseru a o šest dnů později dosáhli Američané Labe u Magdeburku Berlín se nacházel pouhých 120 kilometrů na východ nicméně Eisenhower rozhodl přenechat dobytí německého hlavního města Rudé armádě 25 dubna se američtí vojáci setkali se Sověty v Torgau na Labi Americká 3 armáda pokračovala na jih do Bavorska a začátkem 18 dubna překročila západní hranice prvorepublikového Československa Současně Britové a Kanaďané dorazili k Baltu Konec války v Evropě V lednu 1945 se Němci pokusili vyprostit obleženou Budapešť avšak jejich protiútoky dosáhly jen omezených úspěchů zbývající němečtí a maďarští obránci města kapitulovali v polovině února 12 ledna spustili Sověti viselsko-oderskou operaci jež vedla už po několika dnech k prolomení německé obranné linie Sověti následně osvobodili zcela zničenou Varšavu a města v západním a jižním Polsku Dále pronikli do Slezska a do začátku února stanuli na Odře ve vzdálenosti pouhých 60 kilometrů od Berlína Při svém postupu Sověti 27 ledna objevili nacistický vyhlazovací tábor Osvětim v němž bylo zavražděno kolem 1 milionu Židů O dalším osudu Polska a východoevropských států bylo rozhodnuto v únoru na jaltské konferenci na níž představitelé Roosevelt Churchill a Stalin jednali o poválečném uspořádání Německa a Evropy Stalin se navíc zavázal zasáhnout proti Japonsku Od února vedla pěchota 1 československého armádního sboru tuhé dvouměsíční boje o Liptovský Mikuláš Na začátku března dosáhla Rudá armáda pobřeží Baltského moře v Pomořansku V témže měsíci byly zahájeny i ostravsko-opavská a bratislavsko-brněnská operace Ve Východním Prusku odříznuté německé síly byly neutralizovány v dubnu v rámci východopruské operace Po překonání Maďarska vstoupili Sověti koncem března do Rakouska a 13 dubna dobyli Vídeň Zatímco na východní frontě se schylovalo k závěrečnému střetnutí v Itálii zahájili Spojenci začátkem dubna ofenzívu během níž překročili řeku Pád a dobyli severoitalská města Nedlouho nato dopadli italští partyzáni prchajícího Mussoliniho jenž byl 28 dubna zastřelen V Itálii válka oficiálně skončila kapitulací zdejších německých sil 2 května Bitva o Berlín Pražské povstání a poslední boje v českých zemích Finální bitva o Berlín začala 16 dubna útokem Žukovových a Koněvových divizí na Odře a Nise Po více než týdnu rozhořčených bojů Sověti dokončili obklíčení Berlína čímž boj o město vstoupil do své konečné fáze 30 dubna pronikli sovětští vojáci do centra města načež Adolf Hitler spáchal v podzemním bunkru pod Říšským kancléřstvím sebevraždu Zbývající obránci Berlína se 2 května vzdali Sovětům 5 května zahájili Američané postup do Čech na osu Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice Již počátkem května vypuklo v českých zemích květnové povstání českého lidu které se z Přerova rozšířilo do dalších měst i na venkov 5 května začalo pražské povstání které tři dny poté skončilo podpisem příměří a ústupem Wehrmachtu Následující den vstoupily do Prahy v rámci Pražské operace sovětské jednotky jež západně od města sváděly s Němci boje až do 11 května Posledním bojem československých jednotek byla bitva o Břest která se uskutečnila 7 května Válka v Evropě skončila 8 května 1945 kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil< ref> Kapitulace Japonska Americké námořní a pozemní síly se v lednu 1945 vylodily na klíčovém filipínském ostrově Luzon a v březnu následoval výsadek na Mindanao Britové s podporou čínských nacionalistů zahájili na podzim 1944 ofenzívu proti Japoncům v Barmě jíž završili obsazením Rangúnu v květnu dalšího roku V Pacifiku zatím Američané svedli náročnou bitvu o Iwodžimu jež byla s těžkými ztrátami dobyta v březnu Zdejší letiště posléze využilo americké letectvo k zintenzivnění už tak ničivých náletů na Japonsko 1 dubna začala bitva o Okinawu která byla vzdálena jen 500 kilometrů od Kjúšú nejjižnějšího z japonských ostrovů Dobře opevněni v horách na jihu Okinawy vedli Japonci tvrdošíjný a fanatický odpor až do poloviny června přičemž drtivá většina z nich padla nebo spáchala sebevraždu Američané utrpěli v tomto boji podobně jako předtím na Iwodžimě nesmírné ztráty 11 července se vůdčí představitelé Spojenců sešli na konferenci v Postupimi Byla potvrzena předchozí ujednání týkající se Německa a zároveň byla Japonsku adresována výzva k bezpodmínečné kapitulaci Ta však byla japonskou vládou odmítnuta a proto americký prezident Truman jenž nastoupil do tohoto úřadu po smrti Roosevelta rozhodl o použití jaderných zbraní Nato americké letectvo svrhlo 6 srpna jadernou bombu na japonské město Hirošimu a o tři dny později další na Nagasaki Při tomto dosud jediném atomovém úderu přišlo o život více než 100 000 lidí 8 srpna vyhlásil válku Japonsku i Sovětský svaz a následující den zahájil operaci Srpnová bouře Během několika dní přemohl kwantungskou armádu v Japonci ovládaném Mandžusku V důsledku těchto katastrof japonský císař Hirohito oznámil 15 srpna kapitulaci Japonska která byla oficiálně podepsána 2 září 1945< ref> Dopady války Počty obětí Odhadovaný celkový počet lidských obětí ve druhé světové válce se značně liší avšak většina současných historiků se kloní k číslu 60 milionů mrtvých z čehož 20 milionů připadá na vojáky a 40 milionů na civilisty Procentuálně nejvyššími ztrátami bylo stiženo Polsko jež pozbylo takřka pětinu své předválečné populace Polovinu jeho mrtvých představovali polští Židé Ze souhrnného počtu obětí tvořili přibližně 83 % příslušníci spojeneckých států a 17 % obyvatelé zemí účastnících se konfliktu na straně Osy Většina civilních obětí podlehla nemocem hladu masakrům nebo genocidě Odhaduje se že v nacistických koncentračních táborech zahynulo asi 12 milionů civilistů Další 15 milionů zemřelo v důsledku bombardování a kolem 145 milionů z jiných příčin Smrt mnoha lidí byla důsledkem genocidy a válečných zločinů prováděných německými a japonskými silami na okupovaných územích Nejodpornější německý zločin představuje holocaust systematické a promyšlené vyvražďování Židů na nacisty a jejich spojenci ovládaném teritoriu jež si vyžádalo životy 6 milionů lidí Nacistická brutalita se zaměřovala i proti dalším skupinám obyvatelstva V Bělorusku byly vyvražděny stovky vesnic v odvetě za útoky partyzánů a celkem zahynula asi čtvrtina tehdejší běloruské populace Patrně nejotřesnějším japonským zločinem byl nankingský masakr při němž byly zavražděny či znásilněny stovky tisíc čínských civilistů V průběhu konfliktu pak japonská císařská armáda přivodila smrt 3 až 10 milionů civilistů převážně Číňanů Koncentrační tábory a válečné zločiny V lednu 1942 se nacistické špičky sešly na konferenci ve Wannsee kde rozhodly o konečném řešení židovské otázky holokaust K uskutečnění tohoto zvráceného záměru posloužil nacistům systém koncentračních a vyhlazovacích táborů v nichž bylo zavražděno zhruba 6 milionů Židů Stejný osud stihl také 2 miliony Poláků a další asi 4 miliony „podlidí Untermenschen včetně Romů Slovanů mentálně postižených homosexuálů Svědků Jehovových a jiných skupin osob Součástí programu úmyslného vyhlazování jenž byl plánován a realizován v nacistickém Německu byl Generalplan Ost podle něhož měla být provedena likvidace a etnická čistka Slovanů čímž měl být pro německý národ zajištěn Lebensraum „životní prostor na východě Miliony osob převážně z východní Evropy byly proti své vůli totálně nasazeny na práci v německé válečné ekonomice Podobně jako v nacistických koncentračních táborech zahynulo nesčíslné množství lidí i v sovětských gulazích a pracovních táborech v nichž byli uvězněni občané okupovaných zemí jako bylo Polsko Litva Lotyšsko Estonsko stejně jako němečtí váleční zajatci a sovětští občané podezřelí ze spolupráce s nacisty Z přibližně 57 milionů Sovětů kteří upadli do německého zajetí zemřelo během války téměř 60 % V prvním roce po napadení Sovětského svazu bylo zabito nebo zemřelo hlady a na nemoci asi 3 miliony sovětských válečných zajatců Po svém návratu do vlasti byli navíc pokládáni za zrádce pročež byli mnozí posláni do gulagů Vysokou mírou úmrtnosti se vyznačovaly také japonské zajatecké tábory které sloužily jako pracovní tábory Japonská armáda dále odvedla ze svých domovů více než 10 milionů čínských civilistů jichž pak využívala k otrockým pracím v Mandžukuu a v severní Číně Je taktéž prokázáno omezené použití biologických a chemických zbraní státy Osy Italové nasadili yperit při tažení v Etiopii zatímco japonští vojáci uplatnili různé druhy těchto smrtících prostředků při invazi a okupaci Číny Němci i Japonci testovali účinky zbraní hromadného ničení na civilistech a v některých případech i na zajatcích K otrocké práci byli nuceni i zajatí či po válce internovaní Němci S miliony z nich bylo takto nakládáno především v Sovětském svazu a v Polsku ačkoli obdobnému zacházení byli vystaveni i na Západě Ve Spojených státech byly internovány tisíce japonských italských a německých Američanů přičemž stejnou praxi uplatnila i kanadská vláda Po skončení druhé světové války byly německé zločiny proti lidskosti vedení útočné války zločiny proti míru a válečné zločiny potrestány v hlavním norimberském procesu v němž byli odsouzeni čelní představitelé nacistického režimu Podobně byli souzeni strůjci japonských válečných zločinů v tokijském procesu Rozhodnutí obou těchto mezinárodních soudních tribunálů jsou považována za základy moderního mezinárodního trestního práva Závěr norimberského tribunálu zní "Každý kdo vykoná zločinný rozkaz je vinen" Nebylo možné se nadále vymlouvat "Já jsem jenom splnil rozkaz" Např německá ponorka U 852 postřílela bezbranné trosečníky kulometem Po válce byli aktéři nalezeni a byl potrestán kapitán za vydání a voják- kulometčík- za splnění zločinného rozkazu Pro úplnost nutno dodat že německým vojákům bylo stále zdůrazňováno že daný rozkaz musí okamžitě splnit a že za ten rozkaz je zodpovědný nadřízený který jim ho dal Po válce však pravidla určují vítězové Oproti zločinům jichž se dopustili příslušníci států Osy činy způsobené na straně Spojenců nebyly nikdy souzeny Někteří pokládají za válečné zločiny přesuny obyvatelstva v Sovětském svazu internace občanů japonského německého a italského původu ve Spojených státech a Kanadě sovětský masakr polských důstojníků v Katyni a kontroverzní plošné nálety na civilní cíle na nepřátelském území především bombardování Drážďan a atomové útoky na Hirošimu a Nagasaki Technologický pokrok Dokonalejší typy letadel plnily obdobně jako za první světové války průzkumné stíhací a bombardovací úkoly jimiž podporovaly pozemní síly Vedle toho začala letadla sloužit k vzdušné přepravě zásob vybavení či posil třebaže jen v omezeném měřítku V rámci strategického bombardování se navíc zaměřovala na útoky proti zalidněným oblastem jejichž cílem bylo narušení nepřátelské průmyslové výroby a morálky obyvatelstva Značný pokrok zaznamenal systém protiletadlové obrany který využíval radaru a vylepšeného protiletadlového dělostřelectvaPo válce prováděné statistiky však překvapivě ukázaly že když se vzalo v úvahu množství nasazené techniky a vojáků byl efekt sestřelených letadel velmi nízký- nejvíce letadel sestřelily stíhačky Jednalo se spíše o morální efekt lidé běželi do krytu a dunění děl znamenalo že se s letadly bojuje Větší efekt byl v tom že nepřátelská letadla byla přinucena létat ve větší výšce a tím měla ztížené přesné zaměřování Svého prvního omezeného nasazení se za druhé světové války dočkala proudová letadla Kvůli svému pozdnímu zavedení a nepříliš velkému počtu sice neměla vážnější vliv na vývoj války přesto předznamenala poválečné masové rozšíření tohoto typu letadel V námořním válečnictví bylo rovněž dosaženo všestranného rozvoje zvláště je však třeba vyzdvihnout rozmach letadlových lodí a ponorek Ačkoli na počátku války se námořní letectvo mohlo pochlubit jen skromnými úspěchy útoky na Tarent Pearl Harbor a bitvy v Korálovém moři a u Midway brzy povýšily letadlové lodě na klíčovou námořní zbraň na úkor bitevních lodí V bitvě o Atlantik se doprovodné lodě ukázaly být životně důležitou součástí spojeneckých konvojů výrazně zvyšující jejich obranyschopnost Vedle vyšší efektivity byly letadlové lodě ekonomicky méně náročné než bitevní lodě jelikož nemusely být podobně silně pancéřovány Ponorky které prokázaly svoji ničivou účinnost za první světové války byly nasazovány všemi válčícími stranami Hlavně Britové se soustředili na vývoj protiponorkových zbraní a taktiky jako byl sonar hlubinné pumy a konvoje zatímco Němci usilovali o zvýšení svých útočných kapacit vynalezením schnorchelu a uplatňování taktiky vlčích smeček Pozemní vojenství se zásadně proměnilo od statických frontových linií první světové války k dynamičtějšímu a mobilnějšímu vedení války Výraznou inovací byl koncept koordinované podpory jednotlivých druhů zbraní Tank jenž byl v první světové válce uplatňován převážně k podpoře pěchoty se vyvinul v primární pozemní zbraň Na konci 30 let byly sestrojeny po všech stránkách pokročilejší typy tankových konstrukcí a tento trend pokračoval i po celou dobu války To se projevilo zvyšováním rychlosti zesílením pancíře a vyšší palebnou silou Nejprogresivnější doktrínu použití tanků rozvinuli na počátku války Němci kteří se snažili vyvarovat přímému střetu vlastních tanků s nepřátelskými což se za podpory ostatních složek ozbrojených sil především ze strany letectva osvědčilo v podobě taktiky Blitzkriegu vysoce úspěšné v Polsku a ve Francii Velkého významu postupně nabývaly různé protitankové zbraně jako byly stíhače tanků nepřímá střelba protitanková děla protitankové miny a pěchotní protitankové zbraně krátkého dostřelu I přes zvyšující se úroveň mechanizace armád zůstávala méně pohyblivá pěchota jádrem každého vojska Většina pěchotních zbraní a vybavení se přitom příliš nelišila od těch jež byly využívány v předchozí válce Největších pokroků bylo dosaženo rozšířením rychle přenosných kulometů a různých typů samopalů které byly obzvláště vhodné pro boj zblízka v městské zástavbě anebo v džungli Přednosti pušky a samopalu v sobě spojovala útočná puška jež se po válce stala standardní pěchotní zbraní takřka všech armád V oblasti komunikace se válčící strany pokusily vyřešit problém zabezpečení používáním rozsáhlých seznamů kódů pro šifrování využívaných různými šifrovacími stroji z nichž nejznámější byla německá Enigma Proti tomu působily systémy rozluštění kódů mezi něž náležela například britská Ultra či americký systém jenž dokázal prolomit japonský námořní kód Vojenské rozvědky se dále zaměřovaly na provádění mystifikačních operací kterých několikrát použili s velkým úspěchem Spojenci čímž odvrátili pozornost německého velení od příprav invazí na Sicílii či do Normandie Mezi jiné významné technologické a technické počiny dosažené během druhé světové války patří první programovatelné počítače řízené střely a balistické rakety V1 a V2 a v projektu Manhattan vyvinuté jaderné zbraně Ve strojírenství skončily mnohaleté diskuze zda je lepší nýtování nebo svařování Svařování je rychlejší úspornější a hlavně proto bylo zaváděno Svařené díly jsou až o 30% lehčí nýtované spoje musí být přeplátované proto byly ruské tanky lehčí a materiálově úspornější Mimo to je nýtování fyzicky velmi namáhavé pro ženy je na hranici jejich fyzické síly a museli je vykonávat muži Kdežto sváření zvládly ve zbrojovkách i ženy a muži mohli jít na frontu Zrušení válečného stavu s Německou spolkovou republikou Válečný stav spojenci zrušili až v roce 1951 Velká Británie 97Francie 13 7USA 24 10 Poválečný vývoj Poražené Německo a Rakousko byly rozděleny do čtyř okupačních zón přičemž historické německé země na východě byly podřízeny polské a sovětské správě Souběžně s tím proběhlo vysídlení německého obyvatelstva z východní Evropy zvláště z Polska a Československa což bylo stvrzeno na postupimské konferenci Své domovy bylo nuceno opustit více než 12 milionů Němců Polsko získalo nové západní hranice čímž mu byla kompenzována ztráta Sověty zabraného polského východního území z něhož uprchlo kolem 35 milionů lidí Sovětský svaz si vedle někdejšího východního Polska podržel přímou kontrolu nad pobaltskými státy Litvou Lotyšskem a Estonskem a nad dříve rumunskou Besarábií k čemuž získal československou Podkarpatskou Rus V Asii okupovaly Spojené státy Japonsko a své správě vystavily někdejší japonské ostrovy v západním Tichomoří zatímco Sověti anektovali jižní Sachalin a Kurilské ostrovy Dříve Japonci kontrolovaná Korea byla rozdělena mezi obě velmoci Ve snaze o zachování mezinárodního míru vytvořili Spojenci Organizaci spojených národů která byla založena v San Franciscu 26 června 1945 Navzdory tomuto počinu se v alianci mezi Západem a Sovětským svazem začaly brzy po skončení konfliktu objevovat vážné trhliny Evropa byla proto již několik let po válce rozdělena tzv železnou oponou která byla spuštěna od Štětína na Baltu k Terstu na Jadranu a jež od sebe oddělovala demokratické západní státy a komunistické země řízené Sověty Vzrůstající napětí mezi USA a SSSR přerostlo ve studenou válku a vedlo ke vzniku Američany vedené Severoatlantické aliance NATO a sovětské Varšavské smlouvy V mnoha částech světa se nedlouho po konci druhé světové války rozhořely nové válečné konflikty V Číně se nacionalisté a komunisté utkali v občanské válce Komunistické síly v ní se sovětskou podporou zvítězily pročež byla v říjnu 1949 Mao Ce-tungem založena Čínská lidová republika Poražení nacionalisté se stáhli na ostrov Tchaj-wan V Řecku vypukla občanská válka mezi královským vojskem za nímž stáli Britové a Američané a místními komunisty kteří v tomto boji nakonec podlehli Nejvážnější konflikt se rozhořel v roce 1950 na Korejském poloostrově kde komunistická Severní Korea podporovaná Sověty a Čínou napadla Jižní Koreu která obdržela vojenskou a materiální pomoc od západních mocností Korejská válka skončila po třech letech příměřím Ihned po válce nastalo v zámořských državách evropských států období dekolonizace Příčiny tohoto jevu tkvěly ve změně nahlížení Evropanů na kolonialismus především však v ekonomickém vyčerpání evropských koloniálních mocností způsobeném válkou a v rostoucích požadavcích ovládaných národů na právo na sebeurčení Dekolonizační proces probíhal z větší části mírovou cestou přesto se vyskytly četné výjimky v zemích jako Indočína Madagaskar Indonésie a Alžírsko Řada zemí byla po odchodu Evropanů rozdělena podle etnického nebo náboženského hlediska což mělo za následek rozdělení Britského mandátu v Palestině na Izrael a Palestinu a vytvoření nezávislých států Indie a Pákistánu na území někdejšího Britského Rádže Rychlost poválečné ekonomické obnovy se lišila v různých částech světa třebaže všeobecně probíhala vcelku rychle V Evropě se Západní Německo díky Marshallovu plánu snadno zotavilo a již v 50 letech dosáhlo dvojnásobné hospodářské výkonnosti oproti předválečnému stavu Už v roce 1955 se v ulicích objevily plakáty „Wir sind wieder Wer – My jsme zase Někdo! V roce 1956 uvítali v Německu první vlak zahraničních dělníků znáborovaných v Itálii Německo prožívalo obrovský hospodářský rozmach a vyhlásilo že bude potřebovat miliony dalších dělníků Itálie vzešla z války zcela zruinována nicméně během 50 let vykazovala stabilní a vysoký ekonomický růst Vyčerpané Spojené království se po skončení války ocitlo na pokraji hospodářského kolapsu přičemž jeho relativní hospodářský pokles pokračoval i v dalších desetiletích Francie navzdory počátečním obtížím brzy dosáhla ekonomického růstu jenž napomohl rychlé modernizaci země Rovněž Sovětský svaz se dokázal poměrně pružně vyrovnat s utrpěnými škodami které postihly převážně západní území státu V Asii dosáhlo Japonsko rapidního hospodářského vzestupu díky němuž se tato země stala v 80 letech jednou z největších světových ekonomik Čína se po skončení občanské války nacházela v troskách Obstojně se vyvíjející hospodářství které už v roce 1953 dosáhlo úrovně před druhou světovou válkou bylo však tvrdě zasaženo Velkým skokem ekonomickým experimentem s katastrofálními důsledky Spojené státy obstarávaly v samém závěru války téměř polovinu veškeré průmyslové výroby na čemž se mnoho nezměnilo až do 70 let Odkazy Reference Literatura BETHELL Nicholas Útok na SSSR druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2000 ISBN 80-7237-279-3 BOYLE David Druhá světová válka ve fotografiích Čestlice Rebo 2007 ISBN 978-80-7234-780-3 CAWTHORNE Nigel Bitvy druhé světové války Frýdek-Místek Alpress 2007 ISBN 978-80-7362-446-0 CÍLEK Roman Holocaust zřetězení zla Praha P3K 2007 ISBN 978-80-903584-8-5 GILBERT Martin Druhá světová válka úplná historie Praha BB art 2006 ISBN 80-7341-933-5 CHURCHILL Winston Druhá světová válka I-VI Praha NLN Nakladatelství Lidové noviny 2005 ISBN 80-7106-739-3 JORDAN David; WIEST Andrew Atlas druhé světové války fakta o bojových střetnutích na všech frontách Praha Ottovo nakladatelství 2006 ISBN 80-7360-273-3 KEEGAN John Druhá světová válka Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2003 ISBN 80-7306-063-9 LIDDELL HART Basil Dějiny druhé světové války Brno Jota 2000 ISBN 80-7217-117-8 NÁLEVKA Vladimír Druhá světová válka Praha Triton 2003 ISBN 80-7254-390-3 OVERY Richard Proč spojenci zvítězili Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2008 ISBN 978-80-7306-338-2 PIEKALKIEWICZ Janusz Druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2007 ISBN 978-80-7352-764-8 SALMAGGI Cesare; PALLAVISINI Alfredo 2194 dnů ilustrovaná chronologie druhé světové války Praha Olympia 2007 ISBN 978-80-7376-005-2 SHAW Antony II světová válka den po dni Praha Naše vojsko Columbus 2007 ISBN 80-206-0732-3 WILLMOTH Hedley Paul Druhá světová válka Praha Euromedia Group – Knižní klub 2005 ISBN 80-242-1403-2 Kronika druhé světové války Praha Fortuna Print 2003 ISBN 80-7321-072-X FRIEDRICHJörg Der Brand München 13Auflage 2003 Propyläen Verlag ISBN 3-549-07165-5 Související články První světová válka Příčiny druhé světové války Chronologie druhé světové války Velká vlastenecká válka Holocaust Moderní dějiny Studená válka Druhá světová válka v literatuře Seznam filmů s tematikou druhé světové války z východní fronty Seznam českých filmů odehrávajících se během druhé světové války Vojenská produkce během druhé světové války Externí odkazy České Cizojazyčné Edward John David "Eddie" Redmayne 6 leden 1982 Londýn Anglie Spojené království je britský herec zpěvák a model Profesionální kariéru zahájil v divadelních produkcích a v televizních seriálech První filmová role přišla v roce 2006 s filmem Like Minds Od té doby se objevil ve filmech jako Můj týden s Marilyn 2012 Bídníci 2012 Teorie všeho 2014 a Jupiter vychází 2015 V roce 2015 získal Zlatý Glóbus Oscara a BAFTA Award za roli Stephena Hawkinga ve filmu Teorie všeho V roce 2010 vyhrál cenu Laurence Oliviera v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli a ve stejném roce vyhrál i cenu Tony v kategorii nejlepší herec v divadelní hře za svůj výkon ve west endském a broadwayském uvedení dramatu Red V roce 2011 také získal cenu divadelních kritiků v kategorii nejlepší shakespearovský výkon za jeho ztvárnění role Richarda II Životopis Narodil se v Londýně v Anglii Jeho matka Patricia vlastní firmu umožňující stěhování a jeho otec Richard Redmayne je londýnský podnikatel Navštěvoval Eton College a absolvoval v roce 2000 Pokračoval se studiem dějin umění na Trinity College v Cambridge kde získal titul a absolvoval v roce 2003 Kariéra Divadlo Jeho profesionální jevištní debut přišel v roce 2002 v divadle Shakespeares Globe ve hře Twelfth Night Za svůj výkon ve hře The Goat or Who Is Sylvia? získal cenu pro nejlepšího nového herce na 50 ročníku předávání cen Evening Standard Theatre Awards 2004 a cenu pro nejlepšího nováčka na Critics Circle Theatre Awards v roce 2005 Mezi pozdější představení ve kterém se objevil patří Now or Later od Christophera Shinna Představení se uvádělo od 3 září do 18 října 2008 v Royal Court Theatre V roce 2009 se objevil v nové hře Johna Logana Red a za svůj výkon v představení získal v roce 2010 cenu Laurence Oliviera pro nejlepšího herce ve vedlejší roli Roli v Red si zopakoval i v divadle John Golden Theatre na Broadwayi od 11 března do 27 června 2010 a vyhrál cenu Tony v kategorii nejlepší herec v divadelní hře Ztvárnil titulní roli v dramatu Richard II kde vystupoval od 6 prosince 2011 do 4 února 2012 Televize Mezi jeho televizní kredity patří minisérie BBC Tess z rodu D'Urbervillů minisérie Pilíře Země a dvoudílná minisérie Birdsong adaptace novely od Sebastiana Faulkse Filmy Mezi filmy ve kterých se objevil patří Kauza CIA Powder Blue Divoká krása Králova přízeň Hick Zlomový rok 39 Černá smrt a The Yellow Handkerchief V roce 2011 hrál roli filmaře Colina Clarka jednu z hlavních rolí v dramatickém filmu Můj týden s Marylin V roce 2012 získal roli Mariuse Pontmercy v muzikálovém filmu Bídníci V roce 2014 se jako Stephen Hawking objevil ve filmu Teorie všeho Za roli získal v roce 2015 Zlatý Glóbus Oscara a BAFTA Award 6 února proběhla ve Spojených státech premiéra filmu Jupiter vychází Modeling V roce 2008 a 2012 byl modelem pro britskou značku Burberry V září 2012 se objevil ve vydání časopisu Vanity Fair kde byl zahrnut v seznamu mezinárodně nejlépe oblékaných lidí Osobní život 31 května 2014 oznámil zasnoubení se svojí dlouholetou přítelkyní Hannah Bagshawe Pár se vzal v Babington House v Somersetu 15 prosince 2014 Filmografie Film Televize Reference Externí odkazy na Česko-Slovenské filmové databázi na Internet Movie Database na Internet Broadway Database na PlaybillVaultcom Egyptské vojenské letectvo القوات الجوية المصرية Al-Qūwāt al-Gawwīyä al-Miṣrīyä je největší vojenské letectvo v Africe Historie Královské Egyptské vojenské letectvo vzniklo v 1937 oddělením od armády Během druhé světové války byly egyptské hranice ohrožovány postupujícími německými a italskými jednotkami Britské královské letectvo výrazně rozšířilo své kapacity v Egyptě avšak Egyptské letectvo zachovávalo téměř dokonce války neutralitu Po vyhlášení nezávislosti státu Izrael v roce 1948 se Egypt podílel spolu se státy arabské ligy na válce proti Izraeli Egyptské letectvo zaútočilo na britskou leteckou základnu v Ramat David v domnění že byla zabrána Izraelci Během druhého náletu na základnu byla veškerá egyptská letadla sestřelena zkušenými britskými piloty V roce 1952 proběhl v Egyptě převrat vedený plukovníkem Násirem Ten měl za následek příklon země k Sovětskému svazu Již v roce 1955 byla egyptskému letectvu dodána první letadla ze SSSR a letečtí instruktoři vyslaní z Československa započali se školením egyptských pilotů Po znárodnění Suezského průplavu Násirem v roce 1956 vypukla tzv Suezská krize během níž bylo egyptské území napadeno vojsky Izraele Francie a Spojeného království Egypt byl v tomto konfliktu vojensky poražen Cizí vojska ze z jeho území musela kvůli silnému diplomatickému tlaku supervelmocí stáhnout Následně byly v šedesátých letech britské stroje plně nahrazeny sovětskými a hlavní bojovou silou se staly stíhací letouny MiG-21 V roce 1958 Egypt se Sýrií uzavřel svazek nazvaný Sjednocená arabská republika Pro egyptské letectvo to znamenalo spojení se syrskými jednotkami V sedmdesátých letech se Egyptské ozbrojené síly zapojily do konfliktu v Severním Jemenu kde podporovaly republikánské povstalce v boji proti Saúdské Arábii Jordánsku Íránu Egyptské letectvo vázané v Severním Jemenu bylo roku 1967 překvapeno preventivním Izraelským útokem který zničil téměř veškeré jeho kapacity Zničené stroje byly však s pomocí Sovětského svazu brzy nahrazeny V následujících letech egyptské letectvo výrazně rozšířilo počet svých základen Když 6 října 1973 překročila egyptská vojska Suezský průplav začala Jomkipurská válka Izraelské letectvo nedokázalo v této válce získat úplnou vzdušnou převahu Egyptské letectvo v první fázi války nasadilo k útoku na izraelské pozice na Sinaji kolem 220 letounů Egyptští piloti si také počínali zkušeněji využívali možnosti podlétávání radaru Výraznou součástí bojů byla i protivzdušná obrana jejíž součástí byl i protiletadlový raketový komplet 2K12 Kub Významná letecká bitva proběhla 14 října u základny el-Mansourah Během tohoto více než 50 minutového střetnutí se více než 250 izraelských letadel pokusilo zničit egyptskou leteckou základnu el-Mansourah Egypťanům se základnu podařilo ubránit V červenci 1977 propukl konflikt mezi Egyptem a sousední Libyí kterého se Egyptské letectvo rovněž účastnilo Vybavení Jádro současných egyptských vzdušných sil tvoří 240 stíhacích letounů Lockheed F-16 186 ks verze F-16C 54 ks verze F-16D; 18 ks Dassault Mirage 2000; 35 kusů bitevních vrtulníků AH-64D Apache; 60 ks Dassault Mirage 5; 32 ks McDonnell F-4E Phantom II; 62 modernizovaných MiG 21 Další stroje cvičné Aero L-39 10 kusů; Aero L-59 47 kusů; Embraer EMB 312 Tucano 54 kusů; Grob G-115 74 kusů transportní Antonov An-74 9 kusů; Antonov An-24 3 kusy; Beechcraft 1900 8 kusů; Lockheed C-130 Hercules 26 kusů včasného varování E-2C Hawkeye 8 kusů vrtulníky Mi-17 51 kusů; Mi-8 42 kusů; Sikorsky UH-60A 22 kusů; Sikorsky UH-60M 8 kusů; Aérospatiale SA-342 Gazelle 84 kusů Odkazy Reference Elba je italský ostrov v Tyrhénském moři patřící k Toskánsku ležící asi 10 kilometrů od pobřežního města Piombino Svojí rozlohou jde o největší ostrov Toskánských ostrovů a po Sicílii a Sardinii třetí největší italský ostrov Geografie Ostrov je rozdělen do osmi administrativních částí Portoferraio Campo nellElba Capoliveri Marciana Marciana Marina Porto Azzurro Rio Marina a Rio nellElba Rozloha ostrova činí asi 224 km² a délka pobřeží přibližně 147 kilometrů Nejvyšším vrcholem je Monte Capanne s nadmořskou výškou 1019 metrů Elba spolu s dalšími ostrovy Gorgona Capraia Pianosa Montecristo Giglio a Giannutri je součástí Národního Parku Toskánské souostroví Asi 35 kilometrů západně od Elby leží francouzský ostrov Korsika Historie Ostrov byl znám už nejstarším civilizacím díky svým nalezištím železné rudy První doly vznikly v době osídlení Etrusky další vybudovali po roce 480 př n l staří Římané Staří Řekové Elbu nazývali Aethalia plamen podle plamenů nad pecemi kde se vyrábělo železo Pod nadvládou Říma se jí říkalo Ilva současný název pochází ze 6 století< ref> Po zániku Římské říše byla Elba pustošena nájezdy barbarů a Saracénů Na počátku 11 století se stal vlastnictvím Pisy Když Pisu roku 1398 koupil milánský rod Viscontů Elba přešla do vlastnictví pánů z rodu Appiani z města Piombino kde zůstala po dvě století Roku 1546 získal část ostrova Cosimo I de Medici; ten opevnil přístav Portoferraio a přejmenoval jej na „Cosmopoli Zbývající část Elby se stala roku 1577 opět vlastnictvím Appianiů Roku 1603 se zmocnil přístavu Porto Azzurro Filip II Španělský a vystavěl zde dvě pevnosti V roce 1802 se stala Elba francouzským územím a nastal její hospodářský rozkvět Elba se 3 května 1814 stala prvním ostrovem na nějž se uchýlil do nuceného exilu Napoleon Bonaparte po vynucené abdikaci a podepsání Smlouvy z Fontainebleau Byl jmenován císařem ostrova a měl k dispozici osobní gardu čítající 700 mužů Vládcem ostrova však byl pouze formálně neboť v okolních vodách hlídkovaly britské lodě Během svého pobytu provedl Napoleon na ostrově řadu ekonomických a sociálních reforem které vedly ke zlepšení životních podmínek obyvatel Navrhl také vlajku ostrova bílou s červeným pruhem a třemi zlatými včelami Napoleon pobýval na Elbě 9 měsíců a 21 dnů; 26 února 1815 uprchl zpět do Francie období stodenního císařství Po porážce v bitvě u Waterloo byl internován podruhé na odlehlém ostrově Svatá Helena v Atlantickém oceánu Po Vídeňském kongresu připadla Elba Toskánskému velkovévodství V roce 1860 se pak stala součástí sjednoceného Italského království Během druhé světové války byl ostrov obsazen německou armádou která se zde silně opevnila Po tuhém boji byl osvobozen francouzskými vojáky 17 června 1944 V současnosti je Elba známa pěstováním vinné révy a jako cíl turistů Reference Externí odkazy Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Evropská unie EU je politická a ekonomická unie kterou od posledního rozšíření 1 7 2013 tvoří 28 evropských států s 5077 miliony obyvatel přibližně 73 % světové populace EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii známější jako Maastrichtská smlouva která navazovala na evropský integrační proces probíhající od padesátých let Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů Podle čl 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír své hodnoty a blahobyt obyvatel Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic ve kterém je zaručen volný pohyb osob Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení Mezi cíle dále patří podpora hospodářské sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii jejíž měnou je euro Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů Dle smlouvy přispívá k míru bezpečnosti udržitelnému rozvoji planety volnému a spravedlivému obchodování vymýcení chudoby ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír< ref> Dějiny Snaha o prevenci hrůz druhé světové války ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu která založila Evropské společenství uhlí a oceli Montánní unie ESUO Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952 Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby Základem této smlouvy byl tzv Schumanův plán který 9 května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman< ref> V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv Římské smlouvy kterými vzniklo Evropské hospodářské společenství EHS a Evropské společenství pro atomovou energii Euratom Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnosti ESUO byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích< ref> Po 1 červenci 1967 se po sloučení tří společenství ESUO EHS a Euratom začalo hovořit o  Evropských společenstvích ES Počátkem sedmdesátých let v době ropné krize se ES poprvé rozšiřují K Spolkové republice Německo SRN Francii Itálii Belgii Lucembursku a Nizozemsku se k 1 lednu 1973 přidalo Spojené království Irsko a Dánsko Desátým členem je od 1 ledna 1981 Řecko a k 1 lednu 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko Jednotný evropský akt JEA jehož východiskem byla Bílá kniha Komise specifikující přibližně tři sta opatření směřujících k zajištění jednotného vnitřního trhu znamenal změnu strategie a přístupu k harmonizaci práva Ve stejné době ačkoliv odlišnou formou a to prostřednictvím mezinárodní smlouvy se Francie SRN Belgie Nizozemsko a Lucembursko rozhodli řešit otázku fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb V roce 1985 tak byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích V roce 1990 byla podepsána i druhá Schengenská dohoda Schengenská prováděcí úmluva jež vstoupila v platnost v roce 1995 Tyto dvě dohody a jejich další prováděcí předpisy jsou souhrnně označovány za Schengenské acquis Byl tak vytvořen Schengenský prostor v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení Maastrichtská smlouva oficiálně zavedla pojem Evropská unie pro zastřešení tří Společenství bez založení její právní subjektivity a zavedla tři pilíře EU – první pilíř zahrnoval otázky komunitární mající v zásadě vztah ke třem Společenstvím druhý pilíř představoval společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a třetí policejní a justiční spolupráci Druhý a třetí pilíř byly nekomunitární což znamenalo že komunitární orgány v těchto oblastech nemohly přijímat sekundární právo Maastrichtská smlouva nastavila novou proceduru přijímání předpisů spolurozhodování zavedla nové politiky a institut občanství EU Přinesla také změnu do fungování EHS když došlo k vypuštění slova hospodářské V roce 1995 došlo k rozšíření EU o Rakousko Finsko a Švédsko Proces postupoval dál a tak byla v červenci 1997 uzavřena Amsterodamská smlouva která tzv Schengenské acquis začlenila do práva EU posílila pravomoci Evropského parlamentu zavedla princip flexibility a ze třetího pilíře do prvního přesunula oblast justiční spolupráce v civilních věcech Vznikl tak Evropský justiční prostor v civilních otázkách jako základ pozdějšího prostoru svobody bezpečnosti a spravedlnosti S ohledem na blížící se přistoupení dalších států byla přijata Smlouva z Nice 2001 která měla přizpůsobit instituce EU novému počtu členů Předpokládalo se snížení počtu komisařů posílení pozic větších států rozšíření oblastí rozhodovaných kvalifikovanou většinou Všechny předchozí smlouvy měla nahradit Smlouva o Ústavě pro Evropu Ta počítala s nahrazením Evropského společenství Evropskou unií jež by měla právní subjektivitu Smlouva o Ústavě pro Evropu měla státoprávní charakter počítala se zavedením termínů blízkých vnitrostátnímu právu zákony rámcové zákony a vytvořením funkcí typických pro stát prezident Smlouva byla však odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemsku Následně byla připravena nová smlouva – Lisabonská jejímž základem byla právě odmítnutá Smlouva o Ústavě pro Evropu z níž byly odstraněny sporné instituty Lisabonská smlouva je další novelizační smlouvou jako Jednotný evropský akt Maastrichtská smlouva Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice Lisabonská smlouva změnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství jež byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie Evropské společenství přestalo existovat jeho právním nástupcem je EU Z bývalých tří společenství zůstal již jen Euroatom neboť ESUO zaniklo v roce 2002 když uplynulo padesátileté období na které bylo Pařížskou smlouvou uzavřeno Geografie Evropská unie zasahuje na území o rozloze 43 mil km² jež ohraničuje na severovýchodě Finsko na jihovýchodě Kypr na jihozápadě Portugalsko a na severozápadě Irsko Součástí Evropské unie jsou formálně i četná zámořská území a závislá území španělské Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla; za Portugalsko Azory a Madeira; britský Gibraltar a francouzská území Réunion Francouzská Guyana Martinik Guadeloupe Mayotte Saint-Martin zatímco jindy nejsou území přidružená k členským států součástí EU například Grónsko většina zámořských území přidružených ke Spojenému království Aruba Curaçao Sint Maarten Karibské Nizozemsko Svatý Bartoloměj Francouzská Polynésie Wallis a Futuna či Nová Kaledonie a mají statut přidruženého území Kromě toho je k Evropské unii řada území asociovaných existují také území pod správou členských států Evropské unie které do EU nepatří a podobně viz Oblasti EU se zvláštním statusem především v oblasti Karibiku a Pacifiku Nejvyšší hora na území Unie je Mont Blanc 4808 m na hranici Francie a Itálie kdyby do EU vstoupilo Turecko stal by se nejvyšší horou Ararat s 5166 m Největší jezero je Vänern na jihu Švédska s plochou 5650 km² a hloubkou 106 m Nejdelší řeka EU je Dunaj 2850 km pramení v německém pohoří Schwarzwald a ústí do Černého moře u rumunsko-ukrajinských hranic EU leží převážně v mírném klimatickém pásmu severní oblasti Finska spadají do subarktického pásma a Středomoří do pásma subtropického Jednotlivé země EU mají rozmanité klimatické podmínky Například v Helsinkách je průměrná teplota v lednu −56 °C a v červenci 178 °C naproti tomu na Maltě je průměrná teplota v lednu 128 °C a v červenci 256 °C Členové Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria která by noví členové museli splnit kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky tzv Kodaňská kritéria politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Evropská unie má od roku 2013 28 členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel 2009; lidnatější jsou jen Čína 1 306 mil a Indie 1 080 mil Rozšířila se celkem sedmkrát Poprvé v roce 1973 o Dánsko Irsko a Spojené království Řecko se připojilo v roce 1981 následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986 V roce 1985 vystoupilo Grónsko když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko Rakousko a Švédsko V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko 1 července 2013 se stalo členem Chorvatsko Kandidátské země V současné době je šest kandidátských zemí stav k 4 červenci 2014 Albánie přihláška 2009 Island přihláška 2009 Makedonie přihláška 2004 Černá Hora přihláška 2008 Srbsko přihláška 2009 a Turecko přihláška 1987 ;Turecko O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již od padesátých let 20 století První asociační dohoda mezi Tureckem a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím byla uzavřena v roce 1963 Přihlášku ke členství v EU podalo Turecko roku 1987 ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny 3 října 2005 Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo zatím otevřeno 13 a uzavřena 1 < ref> Zastánci přijetí Turecka poukazují na to že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě Zároveň by přinesl také výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to že většinou území leží v Asii sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru a Arménií dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915 Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy a potlačování jejich práv Kritici přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako nejlidnatější země EU Německo ;Makedonie Prvním v přístupovém procesu Makedonie k Evropské unii bylo podepsání Stabilizační a asociační dohody s EU v roce 2001 Dohoda vstoupila v platnost v roce 2004 kdy také Makedonie podala oficiální přihlášku Po kladném doporučení Evropské komise byl Makedonii v roce 2005 udělen status kandidátské země ale oficiální přístupová jednání zatím nezačala Vyjednávání doposud probíhala spíše pomalu a především se soustředila na uvolňování vzájemného obchodu a od roku 2008 na odstranění vízové povinnosti pro občany Makedonie Vliv na pomalý průběh přístupových jednání měl zejména bilaterální spor Makedonie která se oficiálně jmenuje Bývalá Jugoslávská Republika Makedonie a Řecka o jméno země jež koliduje s názvem části řeckého území u hranice právě s Makedonií < ref> ; Island Island podal 16 července 2009 oficiální přihlášku do EU Evropská komise v rekordním čase žádost zpracovala a 24 února 2010 vydala zprávu o připravenosti Islandu ke vstupu do EU na jejímž základě doporučila Evropské radě udělit Islandu status kandidátské země a zahájit tak oficiální vyjednávání o členství Status kandidátského státu byl Islandu udělen 17 června 2010 Island je od roku 1994 členem Evropského hospodářského prostoru a od roku 2000 také Schengenského prostoru do svojí legislativy tedy již implementoval podstatnou část legislativy Evropské unie < ref> Vstup Islandu provázejí obavy ze sporů o legislativu upravující rybolov a dále bilaterální spory o zaplacení dluhů insolventní islandské internetové banky Icesave Nizozemsku a Spojenému Království obě země jsou členy EU a uhradily škody svým občanům kteří měli svoje finanční prostředky uložené v Icesave < ref> Zásadní motivací ke vstupu byl vliv mezinárodní ekonomické krize a snaha o vyrovnání se s jejími následky vstupem do EU a zejména rychlým přijetím eura V červnu 2013 po islandských volbách z dubna 2013 které vyhrály politické strany stavějící se negativně ke vstupu Islandu do EU prohlásil islandský ministr zahraničních věcí že Island jednostranně pozastavuje přístupové rozhovory Další postup bude záležet na výsledku plánovaného referenda < ref> ;Černá Hora Černá Hora podala přihlášku do EU 15 prosince 2008 Dohoda stabilizaci a přidružení vstoupila v platnost 1 května 2010 < ref> Status kandidátské země byl Černé Hoře oficiálně udělen 17 prosince 2010 ;Srbsko Srbsko se stalo kandidátem oficiálně 1 března 2012 ;Albánie Albánie získala status kandidátské země 24 června 2014< ref> Sousední země ;Norsko Norsko se dvakrát neúspěšně pokoušelo vstoupit do tehdejšího EHS v letech 1963 a 1967 bylo jeho přistoupení vetováno Francií stejně jako přistoupení dalších 4 zemí které byly součástí daného vyjednávání dále v letech 1972 do EHS a 1994 do EU se potom norští občané vyjádřili proti vstupu v referendech Norové se obávají ztráty suverenity hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu Norsko je bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu a existují určité obavy že by muselo neúměrně přispívat do finančních struktur EU na druhou stranu se dobrovolně angažuje v mnoha projektech a agenturách včetně těch které jsou součástí Unie v nichž vystupuje jako donor pro chudší části světa < ref> Norsko je i bez přímého členství v EU zapojeno do vícerých evropských integračních struktur Dokonce bylo jedním ze zakládajících členů Evropského sdružení volného obchodu díky němuž se stalo v roce 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru V roce 1996 společně s Islandem přistoupilo k Schengenské dohodě a od roku 2001 je plně participujícím členem Schengenského prostoru < ref> ;Švýcarsko Švýcarsko proslulo tradiční neutralitou zároveň je ale kontinentální zemí která je v současnosti obklopená Evropskou unií Díky těmto skutečnostem bylo a je nuceno balancovat mezi neutralitou a tlaky okolního vývoje V roce 1960 Švýcarsko spoluzaložilo Evropské sdružení volného obchodu a v roce 1972 dokonce uzavřelo s EHS bilaterální dohodu o volném obchodu Na začátku 90 let se Švýcarsko účastnilo jako člen ESVO vyjednávání o vytvoření Evropského hospodářského společenství které motivovalo Švýcarskou spolkovou vládu aby v roce 1992 podala přihlášku ke členství v EU následně ale v témže roce občané země zamítli vyjednávaní o EHP což vedlo i k ukončení snah o přistoupení k Unii Další období charakterizovalo uzavírání mnoha dvojstranných smluv mezi Evropskou unií a Švýcarskem jejich počet se vyšplhal až do řádu stovek z nichž nevýznamnější byly série prostě nazvané Bilaterální dohody I a II uzavřené v letech 1999 respektive 2004 Od roku 2009 člen Schengenského prostoru Instituce Základním principem fungování Evropské unie je sdílení pravomocí které byly dříve v kompetenci jednotlivých členských států Za tímto účelem vznikly společné instituce Jádro institucionálního rámce tvoří sedm orgánů Evropské unie které jsou vyjmenovány v čl 13 Smlouvy o Evropské unii Jedná se o Evropský parlament Evropskou radu Radu Evropské unie Evropskou komisi Soudní dvůr Evropské unie Evropskou centrální banku a o Účetní dvůr Kromě toho existují poradní a další instituce Evropská komise má sídlo v Bruselu budova Berlaymont ačkoliv některá oddělení jsou umístěny v Lucembursku V Bruselu sídlí rovněž Rada Evropské unie budova Justus Lipsius s výjimkou dubna června a října kdy se schůze rady koná v Lucemburku dále zde sídlí Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku budova Louise Weiss a hostuje dvanáct měsíčních plenárních zasedání včetně rozpočtového zasedání Evropský soudní dvůr hlavní soud účetní dvůr a Evropská investiční banka mají sídlo v Lucemburku Lucemburk také hostí Sekretariát Evropského parlamentu Evropská centrální banka má sídlo ve Frankfurtu budova Eurotower SouborCommflagjpg|Sídlem Evropské komise je Berlaymont v Bruselu SouborInstitutions europeennes IMG 4300jpg|Evropský parlament ve Štrasburku SouborEuropean council building in Brusselsjpg|Rada Evropské unie v Bruselu SouborCommittee of the Regionsjpg|Výbor regionů v Bruselu SouborEuropäische Zentralbank 9344323139 2jpg|Eurotower ve Frankfurtu SouborLuxembourg EU-Hauptstadt 08JPG|Instituce EU v Lucemburku < gallery> Evropský parlament Základní rámec činnosti Evropského parlamentu EP je vymezen v ustanovení čl 14 Smlouvy o Evropské unii Evropský parlament je zde vymezen jako subjekt jenž vykonává – společně s Radou – legislativní a rozpočtovou funkci Skládá se ze zástupců občanů Unie Po posledním rozšíření EU o Chorvatsko čítá Evropský parlament 766 členů ve volbách v roce 2014 bylo zvoleno 751 poslanců Členové EP jsou voleni na pětileté volební období ve všeobecných přímých tajných a svobodných volbách Institucionální vymezení EP se pak nachází v článcích 223 až 234 Smlouvy o fungování Evropské unie SFEU Sídlem EP je Štrasburk ale parlament zasedá také v Bruselu a Lucemburku Rada Evropské unie Rada Evropské unie dříve Rada ministrů zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni Její hlavní pravomocí je společně s Evropským parlamentem přijímání legislativy Evropská rada Evropská rada se skládá z hlav států a předsedů vlád členských států předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry kterými se má Unie ubírat Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti Lisabonská smlouva zřídila stálého předsedu Evropské rady který je volen na 25 roku Prvním předsedou byl Herman Van Rompuy kterého 1 prosince 2014 nahradil Donald Tusk Rada jedná v různých složeních Nejvyšší úrovní je Rada složená z ministrů jednotlivých států kteří se schází podle potřeby Další úrovní je Výbor stálých zástupců kde se schází zástupci členských států příp jejich zástupci Dalšími úrovněmi pak jsou výbory a pracovní skupiny Rada rozhoduje buď jednomyslně kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU Evropská komise Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku Komisaři nesmějí přihlížet k zájmům jednotlivých zemí Komise má výlučné právo iniciovat návrhy legislativy a dohlíží na dodržování zakládacích smluv EU Vypracovává návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody Na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře v současnosti je jich dvacet osm Předsedou komise je od listopadu 2014 Lucemburčan Jean-Claude Juncker Od roku 2014 smlouvy předpokládají snížení počtu komisařů na 2 3 počtu členských států a zavedení systému rotace Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů Sídlo má v Bruselu Soudní dvůr Evropské unie Soudní dvůr Evropské unie dbá nad jednotným výkladem evropského práva Má sídlo v Lucemburku Evropská centrální banka Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem která spolu s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank je měnovou bankou pro Eurozónu Evropský účetní dvůr Evropský účetní dvůr kontroluje hospodaření Unie Má sídlo v Lucemburku Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů jsou poradní a konzultativní orgány Evropské unie Jsou nápomocny Evropskému parlamentu Radě a Komisi V některých předepsaných oblastech a případech je jejich konzultace povinná Další instituce Evropská investiční banka poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice Sídlí v Lucemburku pobočky má v Athénách Lisabonu Londýně Madridu a Římě Evropský investiční fond pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům Sídlí v Lucemburku Evropský ombudsman se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU Sídlí ve Štrasburku Politiky Evropské unie Od Maastrichtské smlouvy se oblasti činnosti EU tzv politiky EU dělily do tzv tří pilířů Lisabonská smlouva toto dělení formálně zrušila ale fakticky částečně přetrvává v přechodných obdobích a specifických procedurách První pilíř nadstátní zastřešoval všechna tři dosavadní Společenství druhý a třetí pilíř zaváděly nové oblasti mezivládní spolupráce Druhý pilíř zahrnoval společnou bezpečnostní a zahraniční politiku třetí pilíř pak policejní a justiční spolupráci Lisabonskou smlouvou se dosavadní druhý a třetí pilíř přeměnily v další společné politiky EU Určitá výjimka zůstala v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky kde je zachována jednomyslnost členských států Ekonomika Evropská unie je největší světovou ekonomikou s HDP 118 biliónu euro v paritě kupní síly 2009 EU má dlouhodobě aktivní saldo běžného účtu platební bilance a nízkou inflaci zvláště v zemích bývalé „patnáctky; finanční krize roku 2008 ji však vážně postihla Mezi starými a novými zeměmi existují významné rozdíly v ekonomické vyspělosti i ostatních ekonomických ukazatelích Většina hospodářských aktivit je buď koordinována např sociální politika nebo je zcela v pravomoci institucí Evropské unie např obchodní politika Všechny státy Evropské unie jsou zapojeny do jednotného vnitřního trhu je zajištěn volný pohyb zboží osob služeb a kapitálu neexistují technické překážky obchodu rozdíly technických požadavků různé stupně ochrany duševního vlastnictví apod snížení administrativy v daňové oblasti Evropská měnová unie Devatenáct zemí EU Belgie Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Malta Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko a Španělsko je navíc členy eurozóny což znamená že na jejich území platí společná měna euro; další země ho plánují zavést Podmínkou pro přijetí eura jsou tzv konvergenční nebo Maastrichtská kritéria průměrná míra inflace země v období jednoho roku před prověřením o vstupu do závěrečného stadia nesmí převýšit o více než 15 procentního bodu průměrnou míru inflace tří zemí s nejnižší mírou inflace dlouhodobá nominální úroková míra nesmí v roce před prověřením země o možnosti vstupu do závěrečného stadia převýšit o více než 2 procentní body průměrnou úrokovou míru tří zemí s nejnižší mírou inflace deficit veřejných financí nesmí převýšit 3 % HDP a státní dluh nesmí převýšit 60 % HDP v době kdy bude EU prověřovat vstup do EMU kritérium státního dluhu se považuje za splněné pokud se podíl dluhu na HDP dlouhodobě snižuje měnový kurz členské země nesmí překročit rozpětí dané Evropským měnovým systémem ERM II a alespoň dva roky před prověřením možnosti vstupu do závěrečného stadia nesmí členská země devalvovat svou měnu oproti měnám ostatních členských zemí EU Financování a rozpočet EU Rozpočet Evropské unie je určen k financování politik EU administrativních výdajů evropských institucí a další účely Na rozdíl od národních rozpočtů musí být vždy vyrovnaný nepřipouští se tedy rozpočtové deficity Podle rozpočtového rámce na období 2007–2013 bude činit 105 % HDP Unie podíl výdajů národních rozpočtů na HDP členských států se přitom pohybuje okolo 40 % Návrh rozpočtu vypracovává Evropská komise a předkládá jej ke schválení Radě EU Evropský parlament je oprávněn návrh pozměnit Česká republika a Evropská unie Integrace do západoevropských struktur byla jedním z hlavních cílů Československa po sametové revoluci v roce 1989 První významnou změnou bylo otevření hranic a odstranění řady dovozních omezení Před Československem ale stál obtížný úkol transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní Již v roce 1989 byl založen fond PHARE jehož úkolem bylo pomáhat Polsku a Maďarsku při přechodu na tržní ekonomiku prostřednictvím finančních grantů a poradenství Postupně se jeho působnost rozšířila i na další státy bývalého východního bloku Československo k němu přistoupilo v roce 1990 Dle informací Ministerstva financí ČR zaplatila celkově Česká republika od svého vstupu do EU tedy od 1 května 2004 do 31 prosince 2012 3012 mld Kč oproti tomu získala 5512 mld Kč Celkově se tak Česká republika řadí mezi čisté příjemce s kladným saldem okolo 250 mld Kč< ref> Podle agentury STEM klesá od roku 2010 podíl lidí v Česku kteří pozitivně hodnotí fungování Evropské unie za efektivně fungující organizaci ji pokládá pouze 27 % občanů< ref> Asociační dohody V průběhu první poloviny 90 let byly s postkomunistickými státy uzavírány asociační dohody též dohody o přidružení nebo Eurodohody které sice nedávaly záruku přijetí do EU ale umožňovaly lepší politický dialog institucionální spolupráci a odstraňování obchodních bariér Evropská unie se zavázala snižovat svoje cla a kvóty rychleji než východní státy aby zmírnila dopady na jejich ekonomiky Po rozpadu Československa musela Česká republika podepsat novou asociační dohodu; vstoupila v platnost 1 února 1995 a na jejím základě se český premiér například mohl účastnit zasedání Evropské rady a resortní ministři se mohli 2× ročně účastnit zasedání Rady ministrů V první polovině 90 let se představitelé EU zdráhali dát závazný termín přistoupení postkomunistických zemí Na summitu v červnu 1993 byla ale schválena tzv Kodaňská kritéria určující podmínky vstupu Přístupová jednání Česká republika podala žádost o členství v EU 17 ledna 1996; vstup do EU byl jednou z priorit české zahraniční politiky s významnými dopady také na domácí politickou a ekonomickou situaci např nutnost postupné implementace acquis communautaire do českého právního řádu V červenci 1997 vydala Evropská komise Agendu 2000 která se stala základním metodologickým dokumentem pro přijímání nových členských zemí a obsahovala posudky nově přistupujících zemí ohledně plnění nutných podmínek členství v EU Na jejím základě EK doporučila zahájit přístupová jednání s Českou republikou Estonskem Kyprem Maďarskem Polskem a Slovinskem; ta začala v březnu 1998 I v následujících letech vydávala EK každoroční posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické právní politické i dalších oblastech Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi Bulharskem Litvou Lotyšskem Maltou Rumunskem a Slovenskem tzv Helsinská skupina skupina v niž byla i Česká republika se nazývala Lucemburská Kvůli zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání se celé acquis communautaire rozdělilo do 31 kapitol tzv screening – tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou Vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí členských států EU jednání vždy řídila předsednická země EU s kandidátskými zeměmi Pro vstup nových zemí byla důležitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003 která připravila evropské instituce na rozšíření V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; datem vstupu byl 1 květen 2004 Smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty stávajících členských zemí EU a Evropský parlament Některé přistupující státy ratifikovaly vstup do EU v parlamentu některé zvolily referendum včetně ČR kde v červnu 2003 hlasovalo pro vstup 773 % voličů volební účast byla 552 % Česká republika je plnoprávným členem Evropské unie s přechodnými obdobími vyjednanými v přístupové smlouvě omezení volného pohybu pracovních sil maximálně do roku 2011 v některých zemích netýká se např Spojeného království a Irska postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům 25 % v r 2004 30 % v r 2005 a 35 % v r 2006 omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci – občany EU 7 let a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU 5 let přechodné období do 31 12 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích přechodné období do 31 12 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí přechodné období do 31 12 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH trvalá výjimka pro sníženou sazbu DPH z produktů pěstitelského pálení množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí týkající se obalových odpadů čištění městských odpadních vod omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod Evropská komise přijala v červenci 2007 priority rozvoje České republiky specifikované v Národním strategickém referenčním rámci Ten určuje strategii čerpání finanční pomoci v souladu s Lisabonskou strategií ve výši 2669 miliard eur v období 2007 až 2013 Obyvatelstvo Demografie Evropské unie představuje vysoce zalidněnou a kulturně rozmanitou unii 28 členských států K 1 lednu 2009 žilo v Evropské unii celkem 4997 milionů obyvatel což by mohlo být v rámci celku vyrovnáno vstupem nových států do EU v horizontu příštích 20 let Nejlidnatějším členským státem je Německo s odhadovaným počtem 821 milionu obyvatel zatímco nejméně lidnatým členským státem je Malta se 400 tisíci obyvateli Porodnost je v EU nízká; v průměru připadá na jednu ženu 15 dítěte Nejvyšší je porodnost v Irsku kde je 169 ‰ a ve Francii kde je 13 ‰ Nejnižší porodnost má v EU Německo s 82 ‰ Náboženství EU má významnou náboženskou rozmanitost která se zrcadlí v rozmanitosti dějin a kultury Nominální většina obyvatel vyznává křesťanství převážně římský katolicismus protestantství a pravoslaví Navzdory tomu ne všechny státy EU mají křesťanské většiny v Česku a Estonsku mají například většinu ateisté Nedávný příliv přistěhovalců do bohatých států EU s sebou přinesl množství různých náboženství která dotyční vyznávali ve svých rodných vlastech Patří mezi ně islám hinduismus buddhismus sikhismus a Bahá'í Judaismus má v Evropě dlouhou historii a Židé žili pokojně s ostatním obyvatelstvem po celá století navzdory stoletím kdy byli Židé diskriminováni perzekvováni a nakonec na nich byla spáchána genocida v podobě holocaustu V Evropě má rovněž tradici sekularismus který přispěl k vzestupu ateismu a agnosticismu Jazyk Každý z úředních jazyků 28 členských zemí má status oficiálního jazyku Evropské unie V současnosti tak má EU celkem 24 úředních jazyků nejnovějšími úředními jazyky jsou irština bulharština rumunština a úplně poslední chorvatština Nejvíce mluveným jazykem EU je angličtina kterou hovoří na 51 % obyvatel unie Tento vysoký podíl je dán tím že 38 % občanů EU používá angličtinu jinak než jako svůj mateřský jazyk tj buď druhý jazyk nebo cizí jazyk Nejvíce mluveným mateřským jazykem je němčina kterou mluví 18 % obyvatel EU Kultura Titul Evropské hlavní město kultury je vždy na jeden rok propůjčován Evropskou unií jednomu či více evropským městům která tak mají po celý rok možnost představit Evropě svůj kulturní život a jeho rozvoj Původně byla tato města volena na základě kulturní historie naplánovaných akcích a schopnosti projekt podpořit finančními prostředky a infrastrukturou Odkazy Reference Související články Euro Evropský rok občanů Evropské ministáty a Evropská unie Evropské společenství Fondy Evropské unie Vzdělávací programy EU Literatura FIALA P PITROVÁ M Evropská unie Brno CDK 2003 BRDEK M JÍROVÁ H Sociální politika v zemích EU a ČR Praha CODEX Bohemia 1998 BRŮŽEK A Evropská měnová integrace Praha VŠE 1996 CIHELKOVÁ E Vnější ekonomické vztahy Evropské unie Praha C H Beck 2003 CIHELKOVÁ E JAKŠ J A KOL Evropská integrace – Evropská unie Praha VŠE 2004 JAKŠ J Quo Vadis Evropská unie Praha ETC Publishing 1998 NEUMANN P LUKÁŠ Z Společná zemědělská politika EU – Regionální a strukturální politika EU Praha VŠE 2000 PELTRÁM A KOŘÍNKOVÁ K Rozvoj transevropské dopravní sítě Praha Nadatur 1997 PELTRÁM A Transevropské sítě Praha Nadatur 1997 SVOBODA P Právo vnějších vztahů Evropské unie Praha Linde Praha 1999 TICHÝ L ARNOLD R A KOL Evropské právo Praha C H Beck 1999 TÝČ V Základy práva Evropské unie pro ekonomy Praha Linde 2004 ISBN 80-7201-478-1 BALANYÁ B DOHERTY A HOEDMAN O MA´ANIT A WESSELIUS E '' nakl paradigmask 2003 311 stran Externí odkazy oficiální portál Evropské unie informační portál Odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR informační portál o Evropské unii přehledy informací a zpravodajství Přehled organizací Evropské unie YouTubecom eutube Francie francouzsky La France výslovnost fʀɑ̃s oficiální název Francouzská republika francouzsky République française výslovnost ʀepyblik fʀɑ̃sɛz je demokratický stát jehož většina území někdy označovaná jako Metropolitní Francie se nachází v západní Evropě Francouzskou republiku tvoří i tzv Zámořská Francie která zahrnuje území v Karibiku Severní a Jižní Americe v Indickém oceánu a Oceánii Francouzi metropolitní Francii kvůli jejímu geografickému tvaru často přezdívají L'Hexagone šestiúhelník Je členskou zemí Severoatlantické aliance a je jedním ze zakládajících členů Evropské unie a Organizace spojených národů Je jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN s právem veta jednou z osmi uznaných jaderných mocností a členem sdružení osmi nejvyspělejších států světa G8 Spolu se Spojeným královstvím je Francie jedinou doposud existující koloniální velmocí Dějiny Hranice současné Francie zhruba souhlasí s těmi z dob starověké Galie obývané keltským kmenem Galů Galie byla podrobena v 1 století př n l Římany a Galové částečně převzali latinský jazyk i kulturu S romanizací území souvisí i časné šíření křesťanství od 2 a 3 století Galské východní hranice byly ve 4 století obsazeny germánskými kmeny převážně Franky kteří později dali zemi její dnešní jméno Existence Francie jako samostatného státu se tradičně datuje od rozděleni Francké říše roku 843 na Francia orientalis na východě Francia occidentalis na západě a Lotharingii ve středu Z Východní Francké Říše se stala Svatá říše římská západní část dala vzniknout dnešní Francii Potomci Karla Velikého vládli Francii až do roku 987 kdy byl korunován králem Hugo Kapet Jeho potomci Kapetovci a jejich vedlejší větve z Valois a Bourboni postupně pomocí série válek a dědictví sjednotili území pod centrální panovnickou moc Monarchie dosáhla své největší moci za vlády Ludvíka XIV který vládl v 2 polovině 17 a začátkem 18 století V té době měla Francie velký vliv na evropskou politiku ekonomii a kulturu Byla nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po Číně a Indii Zároveň se však postupně propadala do rekordní zadluženosti a ekonomického úpadku Úpadek říše se za následníků Ludvíka XIV stále prohluboval a byl jednou z příčin Francouzské revoluce která propukla v roce 1789 a vedla 3 září 1791 k nahrazení absolutistické monarchie konstituční 22 září 1792 byla následně nastolena První republika Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu 22 srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III vlády se chopilo direktorium Následně v roce 1799 ovládl republiku Napoleon Bonaparte stal se prvním konzulem a 18 května 1804 státním převratem založil první francouzské císařství jehož se stal prvním panovníkem Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy bojoval se Spojeným Královstvím Pruskem Rakouskem a Ruskem založil nová království do jejichž čela dosadil členy své rodiny Po porážce v bitvě u Lipska už nebyl schopen čelit aliančním armádám a v dubnu 1814 abdikoval Poté došlo k restauraci bourbonského království Během Vídeňského kongresu uprchl z vyhnanství na ostrově Elba a nakrátko obnovil císařství Definitivně poražen byl v bitvě u Waterloo V roce 1830 dala Červencová revoluce vzniknout konstituční monarchii v čele s vedlejší větví Bourbonů nahrazené roku 1848 Druhou republikou Její existence byla zanedlouho ukončena zvolením dosavadního prezidenta a císařova synovce Ludvíka Napoleona císařem jako Napoleona III který byl zajat po prohrané prusko-francouzské válce roku 1870 kdy vznikla Třetí republika Ačkoliv vyšla Francie vítězně z první i druhé světové války ztrácela během 20 století postupně bývalé velmocenské postavení Po II světové válce vznikla Čtvrtá republika V roce 1958 byla nastolena současná Pátá republika v čele s generálem Charlesem de Gaullem V posledních desetiletích se Francie smířila s Německem a ve spojení s ním usiluje o politickou a ekonomickou integraci Evropy Francie byla v čele států podporujících urychlení rozšíření měnové unie kterou chtěla dosáhnout vytvoření více sjednocené a schopné Evropské politiky obrany a bezpečnostního aparátu V referendu o přijetí Smlouvy o Evropské ústavě však 55 % francouzských občanů hlasovalo proti Původ francouzského národa Ačkoliv Francii obvykle vnímáme jako jednolitý národní stát Francouzi se vyznačují značně různorodým národnostním původem který je stejně jako jejich dějiny výsledkem mnoha vlivů V průběhu svých dějin zažila Francie množství přistěhovaleckých vln což je příznačné i pro současnou Francii Tato skutečnost je zřejmější při uvědomění si geografické polohy Francie na západním okraji evropského kontinentu Jejím vlivem byla Francie místem kde se zastavovaly invaze a usazovali se vetřelci Navíc přestože dnešní Francie má přirozené hranice z historického hlediska nebyla nijak uzavřeným celkem Na jejím území se tak od počátku dějin setkáváme s nejrozličnějšími národy — Kelty Řeky Římany Germány Franky Normany Židy Španěly Portugalci Italy Alžířany a mnoha dalšími Nejvýznamnější stopy v dějinách Francie zanechaly vlivy Galů což byla ta část Keltů která se usadila ve Francii Římanů a Franků přičemž první dva na přelomu tisíciletí splynuly dohromady a třetí dal Francii jméno Přístup k imigrantům byl na území Francie téměř výhradně asimilační což znamená že kultura jazyk a genetické dispozice nově příchozích se rozpouštěly mezi zde již dříve usazeným obyvatelstvem přičemž je samozřejmě do jisté míry i obohacovaly Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury což se odráží i na dnešní podobě francouzštiny kterou řadíme mezi románské jazyky Výskyt mnoha oblastních jazyků které většinou nemají s latinským původem příliš společného bretonština baskičtina korsičtina vlámština nebo alsaské nářečí němčiny však velmi názorně dokládá že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější „Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatství dnešní Francie Geografie Největší část území Francie metropolitní Francie se nachází v západní Evropě kde hraniční na severovýchodě s Belgií délka hranic 620 km a Lucemburskem 73 km na východě s Německem 450 km a Švýcarskem 572 km na jihovýchodě s Itálií 515 km a na jihu se Španělskem 649 km Andorrou 566 km a Monakem 45 km Francouzská republika je tvořena i tzv zámořskou Francií která sestává z území v Severní a Jižní Americe kde má Francouzská Guyana 673 km dlouhou hranici s Brazílií a 520 km se Surinamem v Indickém a Tichém oceánu Karibiku ostrov Svatý Martin je rozdělen na francouzskou a nizozemskou část hranicí o délce 102 km a Antarktidě suverenita deklarovaná v Antarktidě nebyla uznána většinou jiných zemí — viz Antarktický smluvní systém Evropská část Francie zaujímá plochu 543 965 km² Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá Ve francouzských Alpách se nachází nejvyšší bod západní Evropy Mont Blanc 4 810 m Další hornaté kraje země zahrnují Pyreneje Centrální masív Jura Vogézy Armorský masív a Ardeny Největšími francouzskými řekami jsou Loira Rhône pramenící ve Švýcarsku Garonna ve Španělsku Seina a část toku Rýnu Loira je zároveň také nejdelší francouzskou řekou Města Kromě hlavního města Paříže v jejíž aglomeraci žije přes 12 milionů lidí jsou největšími městy Marseille Lyon Toulouse Nice Nantes Štrasburk Montpellier Bordeaux Lille Vláda a politika Ústava Páté republiky byla schválena 28 srpna 1958 Výrazně posílila autoritu výkonného výboru ve vztahu k parlamentu Francie je zastupitelská demokracie a poloprezidentská republika Podle ústavy je francouzský prezident volen přímo na období pěti let původně sedm let Prezidentská rada zabezpečuje regulérní fungování moci lidu a kontinuitu státu Prezident jmenuje předsedu vlády předsedá kabinetu velí ozbrojeným silám a uzavírá mezinárodní smlouvy Národní shromáždění Assemblée Nationale je dolní komorou parlamentu Jeho členové jsou voleni přímo na pětileté období a všechna křesla jsou volena v jediných volbách Národní shromáždění má právo rozpustit vládu a tím tedy většinová volba Shromáždění určuje rozhodování vlády Senátoři jsou vybíráni volební akademií na dobu devíti let a jedna třetina Senátu se mění každé tři roky počínaje rokem 2007 Legislativa Senátu je omezená; pokud se tyto dvě komory neshodují v nějakém bodě s výjimkou ústavních práv Národní shromáždění má poslední slovo Vláda má silný vliv na utváření programu Parlamentu Francie je zakládajícím členem Evropské unie a to velikou měrou definuje francouzskou zahraniční politiku 29 května 2005 Francie odmítla v referendu ratifikování Evropské ústavy když přibližně 55 % obyvatel vyslovilo své „ne Francie je členem SPC Sekretariát Pacifické komunity Secretariat of the Pacific Community a COI Komise Indického oceánu Indian Ocean Commission Francie je vedoucím členem Mezinárodní Organizace Frankofonie La Francophonie International Organisation of Francophonie která sdružuje 51 francouzsky mluvících států Ve Francii sídlí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj UNESCO Mezinárodní úřad pro míry a váhy a Interpol Administrativní dělení Francie se skládá z 27 regionů Ty jsou dále děleny do 101 departementů které jsou očíslovány podle pořadí v abecedě což má následně význam např pro směrovací čísla nebo poznávací značky aut 22 regionů leží v evropské části Francie France métropolitaine z nichž jeden tvoří Korsika se zvláštním statutem collectivité territoriale a zbylých pět je tvořeno vždy jen jedním departmentem a bývají tak označovány jako zámořské departmenty a zámořské regiony Départements et régions d'outre-mer zkratka DOM-ROM jmenovitě se jedná o Réunion Mayotte Francouzskou Guyanu Martinik a Guadeloupe Departmenty se dále rozdělují na 342 arrondisementů do kterých se nevolí žádné zastupitelstvo a které mají smysl pouze pro zařazení a administraci Arrondisementy se člení na 4 055 kantonů ale ty opět slouží jen k administraci a rozdělení voličů Poslední článek tvoří obce kterých je ve Francii 36 700 Obce jsou samosprávné s voleným zastupitelstvem obecní rada Původně měly arrondisementy i kantony určité pravomoci a vlastní zastupitelstva v případě městských obvodů tento stav skončil rokem 1940 díky vládě ve Vichy a definitivně odstraněn založením Čtvrté republiky v roce 1946 V případě kantonů tomu tak bylo mnohem dříve Kromě 27 regionů a 101 departmentů pod francouzskou suverenitu spadají Nová Kaledonie Wallis a Futuna Francouzská Polynésie Clippertonův ostrov Saint-Pierre a Miquelon Svatý Bartoloměj Svatý Martin a Francouzská jižní a antarktická území Teritoria v Pacifiku nadále používají frank jako svou měnu i když byla v Evropě nahrazena eurem Polynéský frank má však kurs vázán na euro Ekonomika Ekonomika Francie kombinuje rozsáhlé soukromé společnosti přibližně 25 milionu registrovaných se společnostmi se značnou měrou intervence vlády Vláda si ponechala velký vliv na klíčové segmenty sektorů infrastruktury což znamená že rozhoduje v otázkách železnice energetiky letectví a telekomunikace Tento stav byl výhodný asi do 90 let v posledních letech vláda pomalu odprodává své podíly ve společnostech France Télécom Air France stejně tak jako pojišťovny banky a zbrojní průmysl Francie je členem skupiny G8 Francouzská ekonomika je 5 největší ekonomikou na světě V roce 2002 úplně přestala používat svou historickou měnu francouzský frank a v rámci Evropské měnové unie užívá společnou měnu euro Podle údajů OECD za rok 2007 je Francie 5 největší exportér výrobků na světě po Německu Číně USA a Japonsku Je šestý největší dovozce výrobků za USA Německem Čínou Spojeným královstvím a Japonskem Dále podle statistiky OECD byla v roce 2007 Francie na třetím místě v získávání přímých zahraničních investic S téměř 158 miliardami USD zahraničních investic se Francie zařadila za USA 2375 mld USD investic a Spojené království 1859 mld USD Na druhou stranu francouzské společnosti investovaly ve stejném období 2246 miliard USD v zahraničí což zařazuje Francii na třetí místo žebříčku největších zahraničních investorů po USA 3332 mld USD a Spojeném království 2298 mld USD Francie je také druhou nejvíce produktivní zemí v OECD nepočítaje Norsko kde jsou hodnoty zvýšeny uměle tržbami z ropy a Lucembursko kde s velkými offshorovými investicemi bank V roce 2003 byl průměrný hrubý domácí produkt na jednu hodinu práce 472 USD Mezi příklady technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří mj vysokorychlostní vlaky TGV a letadla Airbus Demografie Už od pravěku byla Francie křižovatkou obchodu migrace obyvatelstva a invazí Původně zde byly čtyři kmeny Keltové Galie a Bretaň Aquitánci Baskicko Latinici a Germáni Frankové Vizigótové Burgunďané a Vikingové Tyto kmeny se mezi sebou po staletí mísily a výsledkem je dnešní populace Kromě dávných dob zde byla ještě jedna vlna migrace v 19 století a to hlavně lidí těchto národností Belgičané Italové Španělé Portugalci Poláci Arméni Židé z Východní Evropy a Maghrebu Arabové Berbeři Černoši z Afriky a Číňané Zjišťovat rasu etnickou příslušnost a náboženství při sčítání lidu je zákonem zakázáno Je ale odhadováno že 40 % francouzské populace má předka který pochází z nějaké migrační vlny což dělá z Francie etnicky nejrůznorodější zemi v Evropě úroveň je srovnatelná např s USA či Kanadou Dále jsou známa data z testování novorozenců na srpkovitou anémii které se provádí pouze u osob s původem v rizikových oblastech mimo Evropu Podle těchto údajů bylo v roce 2012 3444% novorozenců nebílých což představovalo zvýšení z 27% v roce 2006< ref> Od 19 století byl historický vývoj populace Francie velmi atypický oproti zbytku Západního Světa Na rozdíl od zbylé Evropy nemá Francie zkušenosti se silným populačním růstem v 19 století a na počátku 20 století Na druhou stranu v druhé polovině 20 století zažila mnohem větší populační explozi než kterýkoliv jiný evropský stát Oficiálním jazykem Francie je francouzština Za ní následují němčina a arabština Náboženství Tradičně dominantní římskokatolická země se znatelným protiklerikálním vlivem Svoboda náboženství je dána ústavou; inspirace pochází ze Všeobecné deklarace lidských práv Dominantní koncept vztahu mezi veřejnou sférou a věřícími zabezpečuje že vláda a vládní instituce jako například školy by neměly zasahovat do věcí víry a stejně tak církev by se neměla žádným způsobem angažovat v politické činnosti Vláda samotná neudržuje statistiky o víře svých občanů Statistiky The World Factbook ukazují následující čísla Římskokatolické křesťanství 83–88 % islám 5–10 % protestantismus 2 % židovské náboženství 1 % Avšak podle průzkumu z roku 2003 považuje 41 % lidí existenci boha za vyloučenou 33 % se považuje spíše za ateisty a 51 % lidí o sobě řeklo že jsou křesťané Na počátku 20 století žilo ve Francii mnoho lidí na venkově a řídili se podle křesťanských tradic Během tohoto století nastalo ale mnoho změn došlo k vylidnění venkova a mnoho lidí se odvrátilo od křesťanství Toto vedlo k mnoha změnám ve společenských zvycích Školství Systém francouzského vzdělání je vysoce centralizovaný organizovaný a rozvětvený Dělí se na tři části primární vzdělání enseignement primaire sekundární vzdělání enseignement secondaire terciární nebo akademické vzdělání enseignement supérieur Primární a sekundární vzdělání je převážně veřejné soukromé školy také existují jako celonárodní síť jednotlivých primárních a sekundárních katolických škol zatímco akademické vzdělání je otázkou státních i soukromých škol Obrana a bezpečnost Francouzské ozbrojené síly mohou být rozděleny do čtyř skupin Pozemní vojsko Armée de Terre Chasseurs Alpins horská divize armády Cizinecká legie Námořní pěchota Lehké letectvo ALAT Aviation Légére de l'Armée de Terre Technikové Génie včetně Pařížského požárního sboru Námořnictvo Marine Nationale Námořní letectvo Fusiliers de Marine ochrana námořních objektů na zemi Commandos Marines speciální jednotka francouzské armády včetně požárního praporu města Marseille Letectvo Armée de l'Air Teritoriální letecká obrana Letectvo Četníci Gendarmerie Nationale armádní policie které fungují jako částečně jako policie na venkově a jako policie taková Do armády se může vstoupit v 17 letech Od Alžírské války o nezávislost byla branná povinnost omezena a úplně zrušena byla roku 1996 Jacquesem Chiracem Francii se v oblasti armádních výdajů vyrovná jen Německo a Spojené království Francie ročně utratí na armádu bezmála 50 mld dolarů což je 26 % HDP podle statistik NATO z roku 2003 a v absolutních číslech třetí místo na světě za USA a Čínou Spolu se Spojeným královstvím platí 40 % z celkových výdajů na obranu celé EU Francie je jedním z pěti států světa které vlastní jak jaderné a termojaderné zbraně Kultura Francouzská kultura je ovlivněna rozdílností a posledními vlnami imigrace Francie hrála po celá staletí velmi důležitou roli jako kulturní centrum celé Evropy v čele s Paříží Mnoho architektonických stylů západní civilizace vzniklo ve Francii; většina výtvarných stylů novověku se zrodila v pařížské umělecké komunitě Francie byla dlouhou dobu považována za centrum evropského umění a hudby Země se chlubí širokým spektrem tradiční lidové hudby ale i hudbou přinesenou imigranty z Afriky Latinské Ameriky a[Asie Co se týče klasické hudby pochází z Francie několik legendárních skladatelů stejně tak jako v dnešní době řada umělců hrajících rock hip hop techno funk a pop Francie se také považuje za zemi klarinetu Francouzská kuchyně je charakteristická svou velikou rozmanitostí Je označována jako jeden z nejvíce kultivovaných a elegantních stylů vaření na světě Mnoho nejlepších světových šéfkuchařů jako Taillevent La Varenne Carême Escoffier nebo Bocuse byli mistry této kuchyně Navíc francouzské způsoby vaření ovlivnily bezmála celou Západní Evropu a mnoho kulinářských škol užívá francouzskou kuchyni jako základ všech ostatních forem evropského vaření Francouzská literatura vznikla jako pokračování latinsky psané literatury Nejstarší písemnou památkou jsou tzv Štrasburské přísahy z roku 842 V průběhu dějin zaznamenala francouzská literatura bouřlivý rozvoj a určovala po mnoho století světový trend Mnoho literárních směrů 20 století má svůj původ ve Francii např dadaismus kubismus surrealismus Díky uvolněnějšímu prostředí zde mohlo vzniknout spousta děl která byla jinde zavrhována např v USA díla Henryho Millera Svůj vliv nezapře ani v dnešní době Mezi nejznámější autory patří François Villon Jules Verne François Rabelais Michel de Montaigne Pierre Corneille Molière Voltaire Victor Hugo Stendhal Gustav Flaubert Honoré de Balzac Romain Rolland Antoine de Saint-Exupéry Jean-Paul Sartre Albert Camus a další Umění Francouzské umění existovalo společně s německým až do rozdělení Franské říše pod názvem „karolinské umění Vlastní vývoj zaznamenalo v 11 století s šířením románského slohu Přibližně od roku 1100 se datuje rozkvět architektury a sochařství spojeného převážně s regionem Provence kde bylo stavitelství silně ovlivněno římskou kulturou O padesát let později se střediskem umění stává sever země tedy oblast Normandie převážně Burgundsko Zde se objevují počátky gotiky První ryze gotickou stavbou je Bazilika Saint-Denis u Paříže Od 13 století je již umělecká tvorba spojena s Paříží a oblastí Île-de-France odkud se gotika rozšířila do celé Evropy Nejvýznamnějšími francouzskými památkami tohoto slohu jsou katedrály hlavně v městech Paříž Remeš Chartres Amiens aj vitráže a sochařská díla S nástupem renesance ztrácí Francie výsadní postavení nejen v oblasti umění Typické je přejímání vzorů z Itálie Gotika se dále drží pouze v Burgundsku jako pozdní gotika Nejvýznamnějším uměleckým skvostem této doby je zřejmě zámek ve Fontainebleau kde se projevil vliv pozdní renesance a manýrismu Inspiraci malbami sochami a dekoracemi lze spatřit v Antverpách Bruselu i v Praze V oblasti architektury jsou dále známé zámky na řece Loiře Blois Chambord zámek Fountain u Paříže a Lucemburský palác v Paříži Během rozvoje baroka v 17 století se díky podpoře francouzských králů dostává do Francie řada umělců kteří tvoří opět model umění pro celou Evropu Tento standard si Francie udržela až do pozdního 18 století Počátkem 18 století vzniká klasicismus který v podstatě vychází z francouzské kultury Typickými zástupci jsou malíři J L David Gérard Ingres dále pak Delacroix Géricault a později i Daumier jejichž dílo dalo impulz ke vzniku moderního umění V polovině 19 století vzniká realismus jehož hlavními představiteli jsou Courbet a barbizonská škola V moderním umění je velmi důležitá francouzská secese Art nouveau a to hlavně v architektuře vchody metra v Paříži Guimard Vzniká mnoho malířských směrů v čele s impresionismem Manet Renoir Monet Pissarro Sisley proti kterému se v roce 1880 postavil Cézanne se svým osobitým stylem Malíř Gauguin dále rozvíjel malbu s důrazem na plošnost a jasné ohraničení jednotlivých barevných polí Tento styl byl dále rozvíjen skupinou Nabis a fauvisty Matisse Derain Vlaminck V sochařství vyniká Rodin hra světla a Maillol ženský akt Rok 1907 se nese v duchu založení kubismu Picassem Braquem a Grisem kubismus převádí předměty na geometrické prvky Dalšími směry této doby jsou dadaismus a surrealismus inspirace psychoanalýzou Sigmunda Freuda hlavní otázky nevědomí v čele s Marcelem Duchampem Maxem Ernstem Salvadorrm Dalím Ke konci druhé světové války se do popředí dostává abstraktní umění díky Pařížské škole École de Paris a akčnímu umění action painting Dubuffet zavedl do malby používání netradičních materiálů jako sádra dehet nebo štěrk Vzniká op-art s hlavními představiteli V Vasarelym a F Morelletem K novějším směrům patřil nouveau réalisme nový realismus a pop art Arman César Spoerri Tinguely V 80 a 90 letech se Francie ztotožňuje s charakterem soudobého umění např proudy jako land art body art minimalismus a konceptualismus Christian Boltanski arte povera nouveau réalisme Erik Dietman neoexpresionismus ad Sport Nejpopulárnějším sportem ve Francii je fotbal Dalšími populárními sporty ve Francii jsou cyklistika ve Francii se každoročně pořádá světoznámá Tour de France ragby lehká atletika automobilový sport Grand Prix Francie v Magny-Cours 24 hodin Le Mans a tenis French Open v Paříži Nejhranějším sportem ve Francii je Pétanque Různé formy Pétanque jsou hrány ve Francii přibližně 17 miliony lidí Federation Française de Pétanque et Jeu Provençal ffpjp která dohlíží na Pétanque eviduje 480 000 licencovaných hráčů Další známou hrou která pochází z Francie je stolní fotbal Mezi Francouzi je velmi populární což dokazují četnými vítězstvími na světových šampionátech Francouzi několikrát pořádali olympijské hry letní v letech 1900 a 1924 v Paříži a zimní v roce 1924 v Chamonix 1968 v Grenoble a 1992 v Albertville Odkazy Poznámky Reference Literatura Související články Dějiny Francie Francouzské kolonie Francouzská literatura Zdravotní péče ve Francii Externí odkazy ;Oficiální instituce státu ;Oficiální informace ;Další informace ;Internetová media wwwonlinenewspaperscom interaktivní mapa wwww3newspaperscom ;Fotografie ;Cestování zajímavosti mapy regiony ubytování a doprava mapy kurzy měn počasí cestopisy jízdní řády články tipy na cesty stručné informace a počasí v některých městech turistické informace tipy na dovolenou zájezdy Genetická choroba resp dědičná či genetická nemoc je nemoc která je geneticky zapříčiněna např Downův syndrom srpkovitá anémie cystická fibróza nebo Duchenneova svalová dystrofie podmíněna např některé formy rakoviny či podpořena poslední skupina není započtena ve všech definicích genetických chorob Genetické choroby studuje lékařská genetika HMAS Sydney R17 byla letadlová loď australského námořnictva Byla vůbec první letadlovou lodí kterou australské námořnictvo získalo Stavba Kýl letadlové lodě HMS Terrible byl založen 17 dubna 1943 v loděnici HM Dockyard v Devonportu Trup byl na vodu spuštěn dne 30 září 1944 Stavbu téměř dokončené lodě zastavil konec světové války po kterém ji královské námořnictvo již nepotřebovalo V roce 1947 bylo rozhodnuto prodat Terrible přejmenována na HMAS Sydney a její sesterskou loď Majestic přejmenována na HMAS Melbourne Austrálii Melbourne byla v mnohem větší míře upravována dostala například úhlovou letovou palubu a proto Sydney následovala až s odstupem několika let Proto byla australskému námořnictvu až do jejího zařazení do služby v roce 1955 zapůjčena britská letadlová loď HMS Vengeance patřící ke třídě Colossus Konstrukce Po svém zařazení do služby loď nesla bojové letouny Hawker Sea Fury a Fairey Firefly Pohonný systém tvořily parní turbíny Brown Curtis Operační nasazení Od září 1951 do ledna 1952 byla Sydney bojově nasazena v Korejské válce kde nahradila britskou letadlovou loď HMS Glory Letadla ze Sydney během tohoto nasazení provedla celkem 2366 bojových letů především se jednalo o útoky na pozemní cíle Bylo to poprvé kdy přítomnost britských letadlových lodí zajišťovalo plavidlo provozované některým z britských dominií V říjnu 1952 byla Sydney přítomna v oblasti prvního britského pokusného jaderného výbuchu ke kterému došlo v oblasti ostrovů Montebello v severozápadní Austrálii V letech 1955–1958 Sydney sloužila jako cvičná letadlová loď a od roku 1963 sloužila pro rychlý transport vojáků V této roli byla několikrát odeslána do Vietnamu Krytí ji přitom poskytovala sesterská loď Melbourne V roce 1973 byla vyřazena ze služby a o dva roky později byla prodána k sešrotování Odkazy Reference Literatura HMS Belfast C35 byl lehký křižník podtřídy Edinburgh třídy Town britského válečného námořnictva – Royal Navy Byl nejtěžším britským lehkým křižníkem který se zapojil do bojů druhé světové války V současné době je zakotven na řece Temži poblíž Tower Bridge a slouží jako muzeum Toto muzeum jako poslední velký válečný křižník spravuje Imperial War Museum Loď byla spuštěna na vodu 17 března 1938 na den sv Patrika a do služby vstoupila 5 srpna 1939 Krátce po zahájení války byla poškozena minou která poškodila její trup a zranila několik členů posádky Tato nehoda vyřadila křižník z provozu na tři roky Mezi její nejznámější akce patří účast v bitvě u Severního mysu kde byl potopen německý bitevní křižník Scharnhorst a dělostřelecká podpora vylodění v Normandii Křižník byl také použit při podpoře sil OSN v době korejské války Loď byla vyřazena z provozu 24 srpna 1963 a roku 1971 byla zakoupena pro Imperial War Museum za 1 £ Byla odvlečena do nového kotviště v Symon's Wharf na řece Temži a 21 října téhož roku u příležitosti oslav bitvy u Trafalgaru zpřístupněna veřejnosti Popis a základní technická data Pohon křižníku zajišťovaly čtyři sestavy přetlakových kondenzačních parních turbín tzv turbína Parsonsova každá o jmenovitém výkonu 20 tisíc hp cca 14 914 kW při otáčkách vrtulí 300 ot min byly vyrobeny firmou Harland & Wolff Limited Každá sestávala z vysokotlaké a nízkotlaké části ty přes reduktory poháněly čtveřici lodních vrtulí každá sestava turbín poháněla jeden hřídel Zpětný chod zajišťovaly reverzní turbíny umístěné na společném hřídeli s nízkotlakou turbínou jsou umístěny za výstupem do kondenzátoru Mimo to každá sestava turbín byla pro ekonomický provoz při nižších rychlostech doplněna turbínou pro cestovní chod Při ekonomické rychlosti 13 uzlů při plném výtlaku při 106 ot min vrtulí činila hodinová spotřeba paliva cca 386 metrické tuny Páru dodávaly tříbubnové vodotrubné kotle s přehříváky a předehříváním vzduchu šlo o kotle standardizované konstrukce Admiralty type maximální pracovní tlak byl 350 psi cca 246 kp cm² tedy asi 2413 kPa Kotle rovněž vyrobila firma Harland & Wolff Takticko-technická data Technická data platí pro stav při zařazení HMS Belfast do služby Související články Seznam křižníků Royal Navy Imperial War Museum je muzeum v londýnském obvodu Lambeth zaměřené na vojenskou historii Jeho sbírky obsahují vojenská vozidla zbraně knihovnu fotografický archív a umělecká díla vztahující se k válečným konfliktům 20 století speciálně těch kterých se účastnila Velká Británie Budova na Lambeth Road je centrálou několika poboček Muzeum je částečně subvencováno vládou ale je závislé i na soukromých příspěvcích Sbírky muzea Obsahem sbírek muzea nejsou výhradně jen britské exponáty ale obsahují i předměty z Francie USA Německa Itálie a Ruska Jeho rozsáhlé sbírky zahrnují více než 15 000 obrazů kreseb a soch a více než 30 000 plakátů Podle informací muzea jsou v jeho sbírkách „předměty od letadel obrněných bojových vozidel a plavidel až po uniformy nášivky označující příslušnost k druhu zbraně osobní výstroj medaile dokumenty knihovna s více než 155 000 svazky; 40 miliónů metrů filmu a více než 6 500 hodin videa; více než 6 miliónů fotografií a negativů Před vchodem do muzea jsou umístěna dvě děla z křižníků Royal Navy Historie Imperial War Museum původně sídlilo v Crystal Palace na Sydenham Hill Bylo založeno roku 1917 pro připomínku padlých v první světové válce která ještě v době založení muzea probíhala Poté co byla 30 listopadu 1936 budova muzea zničena požárem bylo pro něj nalezeno nové místo Budova v němž v současnosti sídlí centrála muzea bylo původně psychiatrickou nemocnicí – Bethlem Royal Hospital Od roku 1939 muzeum shromažďovalo i předměty vztahující se k druhé světové válce a od roku 1953 byly do sbírek zařazovány exponáty ze všech válečných konfliktů v nichž se Velká Británie angažovala Pobočky Muzeum má ve Velké Británii několik poboček Churchillovo muzeum a Cabinet War Rooms – bunkr v němž jednala britská vláda v době druhé světové války HMS Belfast – bitevní křižník zakotvený na Temži nedaleko od Tower Bridge Imperial War Museum Duxford – letecké muzeum Imperial War Museum North – nová pobočka založená roku 2002 pro lepší přístup k exponátům pro obyvatele severní části země Islámský stát zkráceně IS; arabsky ad-Dawla al-ʾIslámíja zkráceně Daiš je radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku Na dobytém území na částech území států Iráku a Sýrie vyhlásila samostatný Islámský stát Ten není mezinárodně uznán žádným jiným státem Jeho stoupenci vyhlásili toto území za chalífát který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě Cílem je obnovit chalífát na územích Iráku a Levanty dřívější geografické označení zahrnující Sýrii Palestinu Jordánsko a Libanon či dalších zemí které byly někdy v historii pod muslimskou vládou Do 29 června 2014 se hnutí nazývalo Islámský stát v Iráku a Levantě zkráceně ISIL arabsky případně též Islámský stát v Iráku a Sýrii ISIS kde Šām označuje Sýrii v zemském slova smyslu na rozdíl od moderního státu; Šām je tedy nejpřesnější překládat jako Levanta Hnutí je známé svou přísnou interpretací islámu a islámského práva šaría a je nechvalně proslulé násilím páchaným na obyvatelstvu které je zaměřené hlavně na ty kteří vyznávají jiná náboženství než sunnitský islám Díky působení v syrské občanské válce se hnutí rozrostlo zesílilo a dne 31 prosince 2013 obsadil ISIL některé části iráckých měst Fallúdža a Ramádí Islamisté ovládli velkou část západoirácké provincie Anbár a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ten nebyl dosud mezinárodně nikým uznán nemá vyřešené vztahy se svými sousedy ani pevné hranice Jeho vůdcem se stal Abú Bakr al-Bagdádí jenž si přisvojil čestný islámský titul emíra Dne 29 června 2014 byl vyhlášen v obsazených částech Sýrie a Iráku chalífát „Islámský stát Současně s tím začal Abú Bakr Bagdádí pod jménem Ibrahím užívat titulu chalífy Územní nároky Islámského státu V současnosti si Islámský stát nárokuje Sýrii Irák Egypt Saúdskou Arábii Jemen Libyii a Alžírsko Současné geografické dělení IS Islámský stát v Iráku a Levantě Irák a Sýrie Velení Islámského státu užívá specifická geografická označení pro ta území ve kterých organizace operuje a označuje je termínem vilájet arabsky ولاية- wilāyat tj ve smyslu provincie Vilájet Sinaj Sinajský poloostrov Vilájet Barka Libye viz Občanská válka v Libyi Vilájet Alžírsko zde IS zastupuje organizace Jund al-Chilafah viz organizace spřízněné s Islámským státem Saúdská Arábie a Jemen neznámé militantní skupiny Historie Džamáa at-Tavhíd 1999–2004 Původní název organizace byl „Džamáa at-Tavhíd wa-al-Džihád Organizace pro monoteismus a džihád Bilád ar-Ráfidín Al-Káida v Iráku 2004–2006 V letech 2004 až 2006 se organizace nazývala zkráceně „Bilád ar-Ráfidín ale známa byla spíše pod názvem „Al-Káida v Iráku jejím vůdcem byl známý terorista Abú Musab az-Zarkáví Mudžáhidská rada šúry 2006 Menší povstalecká skupina později nahrazená Islámským státem v Iráku Islámský stát v Iráku 2006–2013 Vyhlásit samostatný stát na území Iráku se islamisté snažili již dříve naposledy v roce 2006 během války v Iráku tj „Islámský stát v Iráku „Dawlat al-'Irák al-Islamíja Tehdy měl zahrnovat provincie Bagdád Anbár Dijála Kirkúk Saladdín i Ninive tedy oblasti kde mají převahu vyznavači sunnitské větve islámu k tomu patřily i části provincií Babylón a Wásit kde mají převahu spíše šiíté Historie tohoto islamisty vyhlášeného "státu" prakticky nikdy neskončila; Islámský stát v Iráku a Sýrii na něj kontinuálně navazuje pouze s tím rozdílem že nově vyhlášený stát by měl zahrnovat i Sýrii či jen její část V roce 2011 byla ukončena okupace Iráku zahraničními vojsky a ozbrojenci z hnutí Islámský stát začali mimo jiné působit i v sousední Sýrii během občanské války Zde získali východní část země Islámský stát v Iráku a Levantě 2013–2014 Organizace ISIL vznikala postupně jako irácká odnož Al-Káidy která operovala během války v Iráku v letech 2003–2011 která skončila úspěšným svržením autoritářského režimu Saddáma Husajna zemi však zachvátilo sektářské násilí Již od začátku se islámští ozbrojenci z hnutí ISIL netajili odvážným plánem vytvořit na území Iráku ryze islámský stát ve kterém by platily pouze islámské zákony ISIL byl jednou z mnoha vojenských organizací které vedly záškodnické a teroristické operace proti americkým okupačním silám a jejich spojencům Na konci roku 2013 se ozbrojencům podařilo ovládnout i velkou část západoirácké provincie Anbár kterou obývají především sunnité a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát s centrem v irácké Fallúdži Následovaly další boje s iráckou armádou která usilovala o dobytí ztracených území Iráku a většina syrských milicí které bojovaly na straně syrské opozice se od ISILu distancovaly Přesto islámští separatisté pokračovali na dobytých území ve svém plánu zavést islámský stát s islámským právem ve prospěch muslimské větve sunnitů přičemž následovaly tvrdé represe a teror zejména proti náboženským menšinám spojený s jejich vyhlazováním Vyhlášení nezávislosti Vyhlášení nezávislosti předcházely nepokoje v západní irácké provincii Anbár 2013–14 Vojenské střety na území provincie začaly 30 prosince 2013 poté co irácké bezpečnostní síly zničily protestní tábor sunnitů v Ramádí Kmenové milice vytlačily iráckou armádu z provincie Anbár ta se musela stáhnout Dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ofenziva v severním Iráku v roce 2014 Organizace ISIL v sobotu 4 ledna 2014 oznámila že zcela ovládla město Fallúdža a pod kontrolou měla částečně také Ramádí hlavní město provincie Anbár jež leží u hranice se Sýrií a zabírá přibližně třetinu iráckého území Cílem islamistů na dobytém území je vytvoření oblasti řízené islámskými zákony O totéž usilují islámští radikálové i z druhé strany hranice – v Sýrii kde bojují proti vládě tamního autoritářského prezidenta Bašára Asada Ve městě Ramádí se ozývala střelba Irácké ozbrojené síly plánovaly ztracené území dobýt zpět Irácké vojsko ostřelovalo Fallúdžu za pomocí minometů údajně 8 lidí zahynulo a 30 lidí bylo zraněno Mezi mrtvými se měli nacházet i někteří kmenoví vůdci Spojené státy americké a Írán jsou ochotny poskytnout Iráku zbraně a výzbroj nikoli však vojáky Ministr zahraničí John Kerry je přesvědčen že Irák by se měl s islamisty na svém území vypořádat sám bez cizího vojenského zásahu USA mimo jiné zvažuje i nabídku pomoci s výcvikem iráckých speciálních jednotek Jejich výcvik by s největší pravděpodobností mohl probíhat na území Jordánska V červnu 2014 dobyl ISIL velkou část severního Iráku včetně několika hraničních přechodů Dobyt byl dvoumilionový Mosul který padl do rukou islamistům poté co vládní jednotky dezertovaly Islamisté také vykradli banky ve městě čímž se stali nejbohatší teroristickou organizací na světě Probíhaly také boje o strategickou rafinerii v Bajdží< ref> Islámský stát od června 2014 Dne 29 června 2014 byla organizace znovu přejmenována na Islámský stát tentokrát však vyhlásila i obnovení islámského chalífátu Její vůdce Abú Bakr al-Bagdádí prohlásil sám sebe za chalífu Ibráhíma< ref> Postup islamisté zastavili v Tikrítu kde odrazili útok irácké armády a namísto toho se soustředili na boj s Kurdy V srpnu 2014 dobyli město Sindžár obývané náboženskou menšinou jezídů poté co se z něj kurdské milice pešmergů stáhly Výsledkem byl exodus obyvatel z města z nichž mnoho uvízlo na hoře Džabal Sindžár Islamisté během útoku zabili nejméně 500 jezídů a některé i pohřbili zaživa zajali také stovky žen které drží jako otrokyně Islámský stát v Libyi „Vilájet Barka Od začátku roku 2014 působí v libyjském městě Derna ozbrojenci z řad Islámského státu vyhlašující oddanost k Abú Bakru al-Bagdádímu Dne 5 října 2014 je město pod úplnou kontrolou Islámského státu v počtu 800 bojovníků Islamisté označují tuto oblast jako provincii tj vilájet Barka což je arabský název pro Kyrenaiku Intervence USA a spojenců 8 srpna 2014 americký prezident Barack Obama autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu a humanitární pomoc jazídským uprchlíkům v pohoří Sindžár Cílem úderů byla kromě prevence genocidy také ochrana amerických zájmů v Iráku Vojenská operace byla později rozšířena kvůli ochraně irácké infrastruktury a letecké podpoře irácké armády Po rozšíření úderů proti Islámskému státu byly kurdské a irácké jednotky schopné zvrátit islámistický postup a znovu obsadit Mosulskou přehradu která je největším vodním dílem v Iráku 10 září americký prezident Barack Obama oznámil že autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu v Sýrii pokud je schválí americký kongres Zároveň oznámil že navýší počet úderů v Iráku 19 září provedlo francouzské letectvo nálet na muniční sklad Islámského státu 22 září provedly ozbrojené síly USA Bahrajnu Jordánska Kataru Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů nálety na pozice Islámského státu v Sýrii Dohoda s An-Nusrou V listopadu 2014 uzavřeli představitelé Islámského státu a Fronty an-Nusrá organizací Al-Káidy dohodu o spolupráci Obě organizace bojovaly doposud proti sobě Právo Na území islámského chalífátu je údajně přísně dodržováno islámské právo šaría Podle Mezinárodního svazu muslimských učenců jsou ale některé kroky IS nekompatibilní s právem šaría < ref> < ref> Podle svazu není zabíjení a mučení nevinných lidí jehož se IS dopouští u svých odpůrců nic než zločin Spojenci Oponenti Globální koalice proti Islámskému státu Ostatní oponenti Liga arabských států Al-Káida Fronta an-Nusrá Anonymous Poznámky Reference Související články Sykesova-Picotova dohoda Boko Haram Válka v Iráku Irácká krize Občanská válka v Sýrii Islámský emirát Afghánistán Externí odkazy Jachta je označení pro poměrně široké spektrum malých lodí v historii i současnosti Původně se jednalo o malé vojenské lodě dnes se termín používá především pro lodě sportovní a rekreační Historie Termín jachta pochází z holandského jacht což znamená lov Tento typ lodi byl používán pro boj proti pirátům a byl vyvinut v první polovině 17 století Jednalo se o 15-23 m dlouhou loď ozbrojenou maximálně 10 lehkými děly Výtlak se pohyboval mezi 100-200 t Poté co se na jedné této lodi vrátil Karel II Stuart do Anglie a 15 těchto plavidel zařadil do britského námořnictva stala se tato loď známá i jako plavidlo pro vysoce postavené osobnosti Jednu jachtu z roku 1640 vlastnil například Petr Veliký Externí odkazy Jemen oficiálně nazývaný Jemenská republika je stát na jihu Arabského poloostrova v jihozápadní Asii Sousedí se Saúdskou Arábií na severu a Ománem na severovýchodě Z jihu jej omývají vody Arabského moře z jihozápadu průliv Bab-al-Mandab a ze západu Rudé moře Součástí Jemenu je také ostrov Sokotra který leží 415 km na jihovýchod v Arabském moři Hlavním městem je San'á Dějiny Území Jemenu bylo během historie pod vládou mnoha říší a království Nejznámější je říše Sabejská která ovládala území mezi léty 750 před nl 115 nl V roce 631 ovládl území Mohamed a začal se zde šířit islám V 16 století se stal Jemen součástí Osmanské říše Místní obyvatelé však vyhnali Turky v roce 1635 V roce 1839 zabrali velice strategický přístav Aden Britové Město Aden leží na jihu Jemenu a je to největší přístav v zemi Kdo kontroluje tento přístav de facto kontroluje spojení mezi Rudým mořem a Indický oceánem nejsnazší lodní spojení mezi Evropou a Indií Turci znovu zabrali v 70 letech 19 století severní Jemen a udrželi ho až do začátku první světové války Po vyhnání Turků připadl severozápadní Jemen islámským vůdcům imámům Aden se stal v roce 1937 britskou korunní kolonií a později byla vytvořena pod správou Britů Jihoarabská unie V roce 1962 byl v severozápadním Jemenu svržen poslední imám a byla vyhlášena Jemenská arabská republika zkráceně Severní Jemen Následovala občanská válka Na jejím konci v roce 1967 vznikla na jihu země Jemenská lidově demokratická republika zkráceně Jižní Jemen Její vláda byla silně komunisticky zaměřená Mírové soužití dvou Jemenů trvalo jen krátce a v roce 1979 vypukla mezi nimi válka Po válce představitelé obou Jemenů usedli k jednacímu stolu Po kolapsu celého východní bloku došlo k sjednocení obou Jemenů v roce 1990 Sjednocený stát musel přežít další válku která začala roku 1994 kdy se bývalý Jižní Jemen pokusil znovu osamostatnit Jižní Jemen byl poražen a byla vydána nová ústava Podle ní je v čele státu prezident a vládu vede ministerský předseda V době podepsání ústavy byl prezident ze Severního Jemenu a ministerský předseda z Jižního Jemenu Jemen je podle ústavy pluralitní republika s více politickými stranami Po sjednocení bylo dohodnuto přenesení hlavního města z Adenu do San'á Obyvatelstvo Podle odhadů žilo v roce 2014 v Jemenu 24 milionů obyvatel 46 % z nich je mladších než 15 let a 27 % starších než 65 let V roce 1950 zde žilo 43 milionu obyvatel a dle odhadů jich v roce 2050 bude kolem 60 milionů V žebříčku světové porodnosti je na 30 místě kdy na jednu ženu připadá 445 dítěte Rychle roste i populace samotného hlavního města San'á V roce 1978 mělo okolo 55 000 obyvatel a na počátku 21 století jsou to téměř 2 miliony Jemenská společnost je z velké části rozdělena do kmenů v městských částech do kast V severní hornaté části země existuje kolem 400 kmenů Velmi početná je menšina Jemenců perského původu která zde žije přes tisíc let Žila zde i významná židovská komunita V letech 1949-1950 bylo během operace Létající koberec z Jemenu přepraveno 47 000 jemenských Židů do Izraele Dnes jich zde žije okolo 200 V jižní části země žije kolem 100 000 obyvatel indického původu Asi 75 % obyvatel žije na venkově Naprostou většinu obyvatel tvoří muslimští Arabové Malou menšinu tvoří přistěhovalci z Afriky asi 12 % Asie či Evropy V roce 2007 zde asi 124 000 uprchlíků žádalo o azyl mezi nimi přes 110 000 Somálců 11 000 Iráčanů a 2 000 Etiopanů Až 1 milion Jemenců žije v Saúdské Arábii a 70 000 – 80 000 ve Velké Británii Dle ústavy je islám státním náboženstvím Zákony neumožňují muslimům konvertovat k jinému náboženství Okolo 65 % obyvatel jsou sunnité a 35 % tvoří šíité Sunnité jsou soustředěni převážně na jihu a jihovýchodě země Kolem 1 % Jemenců nevyznává islám Je zde okolo 3 000 křesťanů židé hinduisté nebo ateisté V Adenu jsou tři katolické kostely jeden anglikánský a hinduistický chrám Na severu země je jedna synagoga V roce 2005 umělo číst a psát 73 % mužů a 35 % žen Geografie Povrch je velice rozmanitý Západ země je velice hornatý Směrem na východ se postupně pohoří snižuje a na východě tvoří rovinnou tabuli Klima je tropické a velice suché Výjimku tvoří západní horské oblasti Srážky sem přináší letní monzun z Indického oceánu Většina území má ale méně než 100 mm srážek za rok Vegetaci tvoří suchomilné rostliny a v úrodnějších západních oblastech rostou i ovocné stromy Ekonomika Jemen patří k nejméně rozvinutým zemím Polovina obyvatel je zaměstnána v zemědělství Pěstují se převážně pšenice proso a brambory Vývozním artiklem je hlavně káva víno a bavlna Velice významným druhem obživy je tradiční rybolov V 80 letech byla v oblasti objevena ropa Však průmysl se rozvíjí pouze v Adenu kde se nacházejí velké ropné rafinérie Dále se těží draselné soli a fosfáty v zemi neexistuje železniční síť a silnic s pevných povrchem je jen pár na západě Mezinárodní letiště je v hlavním městě Saně v přístavu Aden ale i v Taizu Sociální péče a školství jsou na velice nízké úrovni Vzděláni je sice bezplatné ale pro velké množství dětí které nebydlí ve městě je prakticky nedostupné Jemen patříval k prioritním zemím české zahraniční rozvojové spolupráce Jednalo se o pomoc především ve dvou sektorech energetika a vodohospodářství pitná voda čištění odpadních vod Administrativní dělení V roce 2004 byl Jemen rozdělen na 21 provincií muhafazah množné číslo muhafazat ; tento výraz se do angličtiny obvykle překládá jako governorate gubernie a jeden samosprávný územní celek< ref> Průměrná rozloha provincie je 27 788 km2 Provincie jsou dále rozděleny na 333 oblastí muderiah které jsou ještě dále rozděleny na 2210 podoblastí ve kterých se celkem nachází 38 284 měst roce 2001 Významná místa v Jemenu Sana'a – hlavní město Aden Al-Hudayda Zabid Šibam Sokotra Reference Externí odkazy Julianne Moore rodným jménem Julie Anne Smith 3 prosince 1960 Fayetteville Severní Karolína je americká herečka Je držitelkou Zlatého glóbusu za film Prostřihy 1994 a seriál Prezidentské volby 2012 Objevila se ve filmech Hannibal pokračování Oscary oceněného filmu Mlčení jehňátek kde hrála po boku skvělého Anthonyho Hopkinse Další postavu ztvárnila ve filmu ' kde si zahrála roli paleontoložky Sarah Hardingové po boku Jeffa Goldbluma Objevila se také ve filmech Next s Nicolasem Cagem Ohlas získalo její vystoupení ve filmech Děcka jsou v pohodě 2010 Mapy k hvězdám 2014 a Still Alice '2014 Životopis Julianne se narodila ve Fort Bragg v Severní Karolíně Její otec Peter Moore Smith pracoval jako výsadkář u americké armády později se stal plukovníkem a vojenským soudcem Její matka Anne byla psycholožka s sociální pracovnice ze Skotska která emigrovala do Spojených států jako dítě v roce 1950 Má mladší sestru Valerii a mladšího bratra Petera V 16 letech se její rodina přestěhovala do Frankfurtu do Německa kde navštěvovala Frankfurt American High School S herectvím začala ve školních produkcích a s pomocí učitelky angličtiny se rozhodla zkusit hereckou kariéru< ref> Byla přijata na Bostonskou univerzitu a odmaturovala v roce 1983 Kariéra První role Po maturitě se Julianne přestěhovala do New York City a začala pracovat jako servírka Začala pracovat na své herecké kariéře v divadlech a v televizi Na obrazovce se poprvé objevila v roce 1984 v epizodě telenovely The Edge of Night Průlom v kariéře nastal o rok později kdy získala roli ve seriálu As the World Turns V show hrála do roku 1988 a za roli získala ocenění Daytime Emmy Award V roce 1987 získala roli v mini-seriálu stanice CBS I'll Take Manhattan Poté co skončila s telenovelama soustředila se na divadlo a hrála ve hře Ophelia a Hamlet v divadle Guthrie Theater V roce 1990 začala pracovat na divadelní produkci hry Uncle Vanya Ten samý rok si zahrála ve filmu ' Další role přišla až v roce 1992 s thrillerem Ruka na kolébce V tom samém roce se objevila v komedii Proměna Betty Lou O rok později se objevila ve filmu Benny a Joon s Johnny Deppem S Harrisonem Fordem si zahrála ve filmu Uprchlík 'Film se stal jedním z největších hitů roku Vzestup v kariéře Filmař Robert Altman viděl Julianne v produkci Uncle Vanya a velice ho zaujal její výkon rozhodl se proto ji obsadit do dramatického filmu Prostřihy Film zažil obrovský úspěch a obdržel cenu za nejlepší obsazení na Filmovém festivalu ve Venice a Zlatý glóbus Julianne získala nominaci na cenu Independent Spirit Awards Následoval film Vanya on 42nd Street v roce 1994 kdy za roli Yeleny získala cenu Boston Society of Film Critics Award v kategorii Nejlepší herečka V roce 1995 získala hlavní roli ve filmu Safe a vedlejší role ve filmech Dva v tom a Nikdo není sám Ve filmu Nájemní vrazi se objevila jako Electra po boku Sylvestera Stallona a Antonia Banderase Film získal negativní kritiku ale vydělal 835 milionů dolarů po celém světě Další úspěch zaznamenala s filmem Stevena Spielberga ve filmu ' První nominace na Oscara přišla s filmem Hříšné noci 1997 Za roli získala nominaci na Zlatý Glóbus a Screen Actors Guild award Následoval úspěch s filmem Big Lebowski Na konci roku 1998 se objevila v remaku klasiky od Alfreda Hitchcocka Psycho' Za roli ve filmu Ideální manžel z roku 1999 získala nominaci na Zlatý Glóbus v kategorii Nejlepší herečka v muzikálu nebo komedii Ten samý rok získala také nominaci v kategorii Nejlepší herečka v dramatu za film Hranice láskyZa roli získala i druhou nominaci na Oskara a také nominaci na British Academy Award a Screen Actors Guild Award V roce 2000 získala cameo roli ve filmu Proutník Na začátku roku 2001 se objevila jako FBI agentka Claire Starling ve filmu Hannibal pokračování Oscary oceněného filmu Mlčení jehňátek kde hrála po boku skvělého Anthonyho Hopkinse V roce 2001 se objevila také v sci-fi komedii Evoluce v dramatickém filmu Světoběžník a ve filmu Ostrovní zprávy V roce 2002 byla nominovaná ve dvou kategoriích cen Oscarů Nominaci obdržela za film Daleko do nebe a Hodiny Film Hodiny získal 9 nominací na Oscara včetně ceny za nejlepší film 2003–2009 V roce 2003 nehrála v žádném filmu ale v roce 2004 hned ve třech První dva filmy nezaznamenaly velký úspěch Marie a Bruce neměl premiéru v kinech film Zákon přitažlivosti získal negativní kritiku Úspěch zaznamela pouze thriller Zloději paměti V roce 2005 získala roli v komedii Nevěřte mužům V roce 2006 měl premiéru film Ve stínu pravdy a Potomci lidí Od listopadu roku 2006 do května 2007 se objevovala v Broadwayské hře The Vertical Hour V roce 2007 se objevila ve filmu Next po boku Nicolase Cage a Jessicy Biel Následoval film Divoká krása který obdržel negativní kritiku Ve filmu V roce 2009 hrála s Markem Ruffalo ve filmu Slepota vedlejší roli ve filmu Soukromé životy Pippy Lee v erotickém filmu Pokušení po boku Amandy Seyfried a Liama Neesona Krátce poté se objevila v dramatickém filmu Single Man po boku Colina Firtha 2010–2013 Objevila se v pěti epizodách Emmy oceněném seriálu 30 Rock V roce 2010 získala roli ve filmu Skrýš Po boku Annette Benning si zahrála ve filmu Děcka jsou v pohodě komedie o lesbickém páru jejichž děti hledají svého otce Film obdržel nominaci na Oskara v kategorii Nejlepší film a Julianne získala svou šestou nominaci na Zlatý Glóbus a druhou nominaci na cenu BAFTA V roce 2011 se objevila v komediálním filmu Bláznivá zatracená láska po boku Steva Carella Emmy Stone a Ryana Goslinga Film vydělal přes 1428 milionů dolarů Získala roli v HBO televizním filmu Prezidentské volby a za roli získala cenu Zlatý Glóbus Emmy a SAG Award V roce 2012 se objevila v dramatickém filmu V tátově stínu a ve filmu Co všechno věděla Maisie V roce 2013 získala vedlejší roli ve filmu Josepha Gordon-Levitta Don Jon Další film Učitelka angličtiny byl záporně hodnocen kritiky V říjnu 2013 si zahrála roli Margaret White v hororovém filmu Carrie 2014–současnost První zveřejněný film roku 2014 byl thriller NON-STOP kde hraje po boku Liama Neesona Film získal přes 198 milionů dolarů V květnu 2014 byla oceněna cenou za nejlepší herečku na Filmovém festivalu Cannes za roli ve filmu Mapy ke hvězdám Získala roli ve třetím dílu velmi úspěšné Hunger Games filmové sáze Roli prezidentky Almy Coinové si zahraje i ve čtvrtém díle ' V roce 2014 také získala hlavní roli ve filmu Still Alice kde hraje profesorku diagnostikovanou Alzheimerovou chorobou Za roli ve filmu Still Alice získala cenu Zlatý Glóbus Screen Actors Guild Award a Critics Choice Movie Award V únoru 2015 má stanovenou premiéru její film Sedmý syn ve kterém hraje zlou královnu Po boku Ellen Page se objeví ve filmu Freeheld a v romantické komedii Maggie's Plan si zahraje s Gretou Gerwig Osobní život Herec a režisér John Gould Rubin byl jejím prvním manželem pár se seznámil v roce 1984 a vzali se o dva roky později Rozešli se v roce 1993 a v roce 1995 se uskutečnil rozvod S režisérem Bartem Freundlichem začala chodit v roce 1996 V prosinci 1997 se jim narodil syn Caleb a v dubnu 2002 dcera Liv Pár se vzal v srpnu 2003 Filmografie Film Televize Odkazy Reference Externí odkazy Kalendář lat calendarium od calendae původně svátky novoluní je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších zejména v rámci roku Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem zvláště pro účely společenské náboženské hospodářské a politické zaznamenané v přehledu událostí Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem a nebo pojmenované Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků let např juliánský a gregoriánský kalendář V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní týdnů a měsíců na určitý rok například tištěný nástěnný a stolní kalendář případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků včetně jmenin umožňující plánovat Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení Kalendářní systém Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data Jednotkou kalendářového členění je vždy den každý kalendářní systém tedy stanovuje počátek konec dne pravidelné členění roku na menší části počátek roku Nový rok Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků letopočet a jeho počátek éru Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1 leden 10 dní po zimním slunovratu Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let to jest roků které mají druhý měsíc únor o jeden den delší 29 únor Přestupný je každý rok jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule pak je přestupný pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský Řehoř Gregorius Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů které se pravidelně opakují dny rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce astronomický měsíc střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako měsíční čtvrti a kalendářní měsíce od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména roky oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období Z nich nejnápadnější nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce tak důležité pro zemědělství a obchod se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů Hlavní typy Podle toho kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost se obvykle rozlišuje Lunární kalendář Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer za soumraku kdy lze Měsíc pozorovat Solární kalendář Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář jehož základem je rok resp tropický rok doba oběhu Země okolo Slunce přibližně 36525 dne Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny čtyři roční období jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den Čistě sluneční kalendář však není praktický roční období jsou příliš dlouhá Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního Lunisolární kalendář Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc Pravý astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" astronomický měsíc Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského gregoriánský kalendář jeho předchůdce juliánský kalendář čínský egyptský indický makedonský a perský japonský židovský kalendář Naopak např islámský kalendář zůstal čistě lunární na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne Počátek roku Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou kde se vedou záznamy a účty platí daně a podobně Počátkem roku bývaly buď jarní svátky snad hlavně u pastevců anebo dožínky slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu Odtud pochází i dnešní začátek školního roku kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní Počátek letopočtu epocha Letopočet éra jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře dělení času v rámci roku v běžném užití se ale s ním spojuje Počátek letopočtu se nazývá epocha dobu od epochy pak odborníci označují jako éru tj letopočet také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky Stanovoval se velmi různě zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn jako dodnes v Japonsku a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly nýbrž jmenovaly podle konsulů Obdobně se určoval rok i později např podle místních biskupů včetně římských papežů i jiných významných osob Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád od 776 př n l a římský letopočet ab urbe condita „od založení města Říma 753 př n l Křesťanský letopočet od narození Krista který se dnes všeobecně užívá vypočetl resp stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500 Tento letopočet se prosadil až od 9 století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000 Přesné datum narození Kristova není známo velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve tj již před naším letopočtem Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny hidžra 622 vznikl v 7 století Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku Týden Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible Gn 1 jako obdoba pracovního období Tvůrce světa V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům jako v antickém Římě jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích České názvy jsou pořadové úterý čtvrtek a pátek podle jejich pořadí podle středu pracovního týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota" dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku Novodobé reformy kalendáře Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat Např gregoriánskou velmi mírnou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918 Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny přes něž se překládají „pohyblivé svátky Velikonoce Svatodušní svátky Roš ha-šana ramadán a pod tradičně odvozované od Měsíce ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18 století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře někdy podnícené revolucí jako francouzský revoluční kalendář viz níže který se však neprosadil a brzy zanikl podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30 let Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné; aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá Obvykle se navrhuje aby se na konci roku zařazoval jeden den v přestupném roce dva který by nebyl součástí týdne ani měsíce Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi takže rok může souhlasit s cyklem týdnů a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech ostatní o 30 dnech Jiný radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny" Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60 letech 20 století se dokonce zdálo že je mezinárodní organizace schválí nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo Významnější kalendářní systémy Egyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem; roku 266 př n l zavedl Ptolemaios III přestupné roky Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského Řecký kalendář Řecký den začínal východem slunce Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní Počátkem letopočtu byl první den první olympiády 8 červenec r 776 př n l Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem Od 87 olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv Metonův 19letý cyklus a od 3 roku 112 olympiády 76letý Kalipův cyklus který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den Mayský kalendář Mayský letopočet začínal rokem 3114 př n l podle Thompsonovy korelace a pracoval s cykly po 5119 letech „Velkými roky Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let Mayské datum pro tento den totiž je 130000 4 Ahau 3 Kankin zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př n l bylo 00000 4 Ahau 8 Cumhu někdy označované jako 130000 A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin Juliánský křesťanský kalendář Juliánský kalendář zavedl v předkřesťanském Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př n l Měl 12 měsíců po 29 30 nebo 31 dnech dohromady 365 dnů a nově začal 1 ledna místo 1 března Latinské názvy a v dalších jazycích 9 až 12 měsíce dosud zachovávají číslování od března např září september Každý čtvrtý rok je přestupný čili přidává se jeden den na konec měsíce února Sedmý měsíc roku náš červenec byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní Délka kalendářního roku je mezi siderickým hvězdným rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný siderický rok Za součást tohoto kalendáře se považuje i křesťanský letopočet který byl ale zaveden až o řadu staletí později Kvůli kumulované odchylce od slunečního tropického roku vznikl Gregoriánský kalendář přesněji „gregoriánská korekce Juliánského kalendáře protože jde pouze o korekci přestupného vkládání dnů a sám kalendář se nezměnil Křesťanský juliánský kalendář v plném rozsahu dodnes používá většina pravoslavných křesťanů počítá se podle něj v historii i před naším letopočtem a používá se i v astronomii Židovský kalendář Den začíná západem slunce již z Bible Gn 1 má týden sedm dnů od posledního dne který se nazýval „šabat pochází naše sobota Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě Roky se dělí na jednoduché 353 354 nebo 355 dnů a přestupné 382 384 nebo 385 dnů a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé Jednoduché normální mají 12 měsíců V přestupných letech se mezi 6 měsíc adar a 7 měsíc nizan zařazoval přestupný měsíc veadar Začátek roku byl určován „modelem tj novoluním které je nejbližší podzimní rovnodennosti Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7 říjen 3671 př n l což je také první rok první epochy tišry; tento letopočet se však objevuje až ve středověku Gregoriánský kalendář Gregoriánský kalendář vznikl úpravou juliánského kalendáře za papeže Řehoře Gregor XIII v r 1582 když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní Rok 1582 byl zkrácen o těchto 10 dnů a počet přestupných let byl zredukován tak že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty Kalendář v užším slova smyslu se tedy vůči juliánskému nijak nezměnil Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná Snahy o vytvoření tzv věčného kalendáře kde by odchylka neexistovala mají tedy spíše akademickou povahu Islámský Islámský kalendář je výjimečný tím že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce běžné i v daleko jednodušších kulturách korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje Byl zaveden chalífou Umarem roku 637 počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 hidžra Liturgické kalendáře Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria zvláštní význam měl až do 20 století římský kalendář se jmény světců Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti které nezačínají půlnocí ale již západem slunce předchozího dne tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer Francouzský revoluční kalendář Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24 listopadu 1793 během tzv jakobínské diktatury tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky 1792 rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců Podzim vendémiaire měsíc vinobraní brumaire měsíc mlh frimaire měsíc jinovatky Zima nivôse měsíc sněhu pluviôse měsíc dešťů ventôse měsíc větrů Jaro germinal měsíc rašení floréal měsíc květů prairial měsíc luk Léto messidor měsíc žní thermidor měsíc horka koupelí fructidor měsíc plodů Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech dekády Dny se jmenovaly podle praktických věcí potřebných k životu den ovoce lilku … Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti tj Rozumu se slavil v červnu Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804 Hypotetický keltský kalendář Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky tak zvaný kalendář z Coligny Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky podle jiných gallský keltský kalendář o němž se zmiňují latinští autoři César Plinius mladší Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce Den začínal večer měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci srv anglické fortnight S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" a Stonehenge atd množství spekulací které se však vesměs nedají věrohodně podložit Odkazy Reference Související články Astronomické cykly Český liturgický kalendář Český státní svátek Chronologie datování Století Letopočet Rok Přestupný rok Kalendářní měsíc Kalendář literatura Sovětský revoluční kalendář Výčet zim Íránský perský kalendář Etiopský kalendář Oromo kalendář Somálský kalendář Budhistický kalendář Baháistický kalendář Externí odkazy Literatura Bláhová M Historická chronologie Libri Praha 2001 800 stran ISBN 80-7277-024-1 Hlaváček I a kol Vademecum pomocných věd historických Jinočany H& 1997 448 s ISBN 80-86022-09-9 Kotulová Eva Kalendář aneb kniha o věčnosti a času Nakladatelství Svoboda Praha 1978 vyd 1 192 s Ottův slovník naučný heslo Kalendář Sv 13 str 777 Sokol J Čas a rytmus 2 vyd Oikumene Praha 2004 332 str ISBN 80-7298-123-4 Konstituční monarchie je forma monarchie ve které je moc panovníka stanovená a omezená ústavou z lat constitutio ustanovení ústava Respektuje zvoleného nebo dědičného monarchu jako hlavu státu Moderní konstituční monarchie většinou uznávají systém „trias politica neboli rozdělení moci kde je monarcha buď hlavou moci výkonné nebo má pouze roli představitele Má-li monarcha absolutní moc hovoříme o absolutní monarchii Vliv vlády a právní systém se v takovém druhu monarchie od konstituční monarchie značně liší a to ve prospěch monarchy V konstitučních monarchiích které jsou reprezentativními demokraciemi např ve Spojeném království je suverenita představována hlavou státu nikoli premiérem který stojí v čele vlády a jehož moc se odvozuje přímo nebo nepřímo z voleb Některé parlamentní monarchie bývají uváděny jako konstitučně-parlamentní protože panovnická moc je na pomezí těchto typů monarchie ale většina těchto monarchií má blíže k parlamentní monarchii především Spojené království a země Commonwealth realm Konstituční monarchie ve světě Bahrajn Belgie Bhútán Japonsko Jordánsko Kanada Kuvajt Lichtenštejnsko Maroko Nizozemské království Norsko Dánské království Monako Spojené arabské emiráty federace emirátů v podstatě volená monarchie Tonga Švédsko Španělsko Související články Absolutní monarchie Parlamentní monarchie Republika Koptové jsou Egypťané jejichž předkové v prvních staletích přijali křesťanství Slovo „koptský pochází z řeckého eu-kyptos a označuje obecně Egypťany V průběhu staletí se však význam slova posunul takže dnes označuje egyptské křesťany V moderním smyslu se označení vztahuje často na členy koptské pravoslavné a koptské katolické církve nehledě na jejich národnost takže se coby o Koptech hovoří i o etiopských a eritrejských křesťanech případně též o Núbijcích před jejich přijetím islámu Království SHS neboli Království Srbů Chorvatů a Slovinců tehdejší srbochorvatštinou Kraljevina Srba Hrvata i Slovenaca cyrilicí Краљевина Срба Хрвата и Словенаца slovinsky Kraljevina Srbov Hrvatov in Slovencev byl stát na Balkáně v jihovýchodní Evropě který existoval mezi lety 1918–1941 5 Od 3 října 1929 byl název státu Království Jugoslávie Краљевина Југославија Kraljevina Jugoslavija Vznik a vývoj Vznik Po rozpadu Rakousko-Uherska vznikl v jeho jižní části v oblasti obývané Jihoslovany Stát Slovinců Chorvatů a Srbů Stát SHS srbochorvatsky Država Slovenaca Hrvata i Srba slovinsky Država Slovencev Hrvatov in Srbov který vyhlásila 29 října 1918 Národní rada Slovinců Chorvatů a Srbů se sídlem v Záhřebu Tento stát zabíral Kraňsko část Štýrska Chorvatsko Slavonii Dalmácii a Bosnu a Hercegovinu Části Vojvodiny – Bačka Banát a Baranja – se však 24 listopadu 1918 připojily k Srbsku 26 listopadu 1918 se poté na základě usnesení Podgorické skupštiny sloučila se Srbskem k němuž již dříve patřila ioblast Kosova a Makedonie i předtím samostatná Černá Hora 1 prosince 1918 pak došlo ke sjednocení Státu SHS se Srbským královstvím a vyhlášení Království Srbů Chorvatů a Slovinců jako společného státu všech Jihoslovanů; hlavním městem nového státu se stal Bělehrad Tomuto vývoji předcházelo podepsání několika dohod mezi představiteli rakousko-uherských Jihoslovanů v emigraci sdružených kolem Jihoslovanského výboru a v Chorvatsku kolem Národní rady a Srbského království z nichž nejdůležitější byla Korfská deklarace z 20 července 1917 a Ženevská dohoda z 6– 9 listopadu 1918 Ještě v květnu 1917 jihoslovanští poslanci vídeňské Říšské rady navrhovali v Májové deklaraci vytvoření společného státu Slovinců Chorvatů a Srbů pod vládou habsbursko-lotrinské dynastie Sjednocení jihoslovanských národů do jednoho státu se na první pohled může zdát jako logické vyústění jejich dlouhodobých snah o kulturní a politickou nezávislost ale z druhé strany k němu došlo jen spíše díky souhře událostí na mezinárodní a jihoslovanské politické scéně rozpoutání první světové války vstupu USA do války rozpadu Rakousko-Uherska a konečnému vítězství Srbska a zejména snaze Itálie o anexi Slovinska a chorvatského přímoří Společný stát byl tedy „sňatkem z rozumu který byl volbou menšího zla před větším Jednotlivé národy a národnosti se nacházely na zcela odlišných stupních vývoje a to jak v oblasti kulturní tak také hospodářské a společenské Zatímco sever který byl do roku 1918 součástí Rakouska-Uherska byl hospodářsky vyspělejší jih byl vzhledem ke svému dlouhodobému vývoji zaostalý Dalším problémem společného státu byla existence tří kulturně-civilizačních okruhů – západního východního a orientálního potažmo tří náboženství – katolického a pravoslavného křesťanství a sunnitského islámu Ve Vidovdanské ústavě byl potvrzen centralistický charakter státu Původní jednotky které existovaly během Rakousko-Uherska apod byly zrušeny a považovány za nebezpečný zdroj možného separatismu pokud by byly obnoveny Každá z oblastí byla organizována tak aby měla nejméně 800 000 obyvatel a aby mohla být ekonomicky funkční; i přesto však nedošlo k tomu co bylo zavedeno v roce 1929 tedy k spojení zcela nesourodých území do velkých celků Všech 33 oblastí víceméně respektovalo historické hranice jednu oblast tvořila například Černá Hora šest Bosna a Hercegovina či tři nejjižnější pak území budoucí svazové republiky Makedonie< ref> Proti takovému uspořádání však byla řada např chorvatských politiků 20 a 30 léta Prvním panovníkem Království SHS se stal srbský král Petr I Karadjordjević 1844–1921 který vládl až do své smrti v roce 1921 Na sklonku jeho vlády roku 1920 došlo k podpisu obranné smlouvy s Československem která byla později rozšířena o Rumunsko a dostala název Malá dohoda Jejím cílem bylo zamezit revizionistickým snahám Maďarska Bulharska a Itálie po první světové válce Nástupcem Petra I se stal nejstarší syn Alexandr po korunovaci nazývaný jako Alexandr I Karađorđević 1883–1934 Značné regionální odlišnosti jednotlivých oblastí v království vyvolávaly nestabilní situaci která vyústila na počátku 20 let v rozsáhlé zmatky ve státní správě a politice časté střídání vlád a několik protestních akcí v Lublani Záhřebu Podgorici i Bělehradě Panovaly obavy z komunistického převratu či intervence ze zahraničí Neutěšená situace vyvrcholila v létě 1928 kdy došlo v parlamentu k zastřelení dvou chorvatských poslanců Následně v lednu 1929 se za pomoci vojenských kruhů král Alexandr I chopil moci a nastolil diktaturu Okamžitě zakázal všechny politické strany založené na národnostním náboženském nebo teritoriálním základě V té době také začala nekompromisní perzekuce členů Komunistické strany Jugoslávie V roce 1929 se název země změnil na Království Jugoslávie a změny postihly i správní členění státu Původní oblasti byly nahrazeny devíti bánovinami popírajícími historické hranice jednotlivých oblastí V šesti z nich mělo většinu srbské obyvatelstvo ve dvou chorvatské a v jedné slovinské V zahraniční politice 30 let se sice Jugoslávie orientovala především stejně jako například Československo na Francii a Malou Dohodu ČSR také Jugoslávii prodávala vojenskou techniku a odebírala odtamtud suroviny postupem času hlavně se sílením Německa bylo jasné že bude nezbytná změna kurzu chce-li společný jihoslovanský stát obklopený samými nepřáteli Itálie Maďarsko Bulharsko Albánie přežít Během vlády Milana Stojadinoviće se navíc rozvinul s Německem i zahraniční obchod což bylo zapříčiněno také i izolací Itálie kvůli válce v Habeši V rámci Malé Dohody začal Bělehrad zastávat stále rezervovanější postoj na rozdíl od Rumunska a Československa které zhoršování vztahů mezi Berlínem a Paříží děsilo a kteří se obávali další německé expanze Jugoslávská strana odmítala návrhy na posílení paktu Třicátá léta 20 století byla svědkem růstu nacionalistických ambicí jednotlivých národů Jugoslávie které vyústily v úspěšný atentát na Alexandra I v Marseille spáchaný probulharským Makedoncem Veličkem Kerinem Novým králem se stal nezletilý Petr II Karadjordjević 1923–1970 kterému v roce 1934 bylo pouhých jedenáct let Do nabytí plnoletosti měl být zastupován svým strýcem Pavlem Karadjordjevićem avšak politická situace v Evropě to neumožnila Druhá světová válka a zánik království Ihned po napadení Polska Německem v září 1939 se silně zradikalizovaly chorvatsko-srbské vztahy které vyústily v podepsání dohody Maček-Cvetković Došlo k vytvoření Chorvatské bánoviny oblasti pod samosprávou chorvatských orgánů která zahrnovala i značnou část Bosny a Hercegoviny Ohrožení ze strany mocností Osy vedlo tehdejšího regenta prince Pavla k podpisu paktu o spolupráci s Osou 25 března 1941 Jeho rozhodnutí však vedlo k masovým demonstracím převratu a uchopení moci tehdy sedmnáctiletým králem Petrem II Krátce na to 9 dubna vtrhla vojska Osy do Jugoslávie a obsadila ji Během několika dní se podařilo okupačním silám obsadit všechna hlavní města v zemi Nákladně budované vojsko království se ukázalo jako zcela neschopná síla Dne 17 dubna 1941 se Jugoslávie rozpadla na několik celků Chorvatští ustašovci v čele s Antem Pavelićem vytvořili na území dnešního Chorvatska a Bosny a Hercegoviny Nezávislý stát Chorvatsko NDH; Nezavisna država Hrvatska Slovinsko bylo rozděleno na tři části o největší dvě se podělilo Německo Itálie Maďarsku připadla malá oblast Prekmurje na východě Slovinska Srbsko bylo obsazeno několika státy Vojvodina severní část Srbska byla rozdělena mezi Maďarsko severozápadní část – Bačka Nezávislý stát Chorvatsko jihozápadní část – Srem a Německo východní část Vojvodiny – Banát Území dnešního Kosova spolu se západní částí dnešní Makedonie a částí Černé Hory bylo připojeno k Velké Albánii – loutkovému státu pod kontrolou Itálie zbytek Makedonie a část východního Srbska zabralo Bulharsko Ve zbytku Srbska byla k moci dosazena proněmecká fašistická vláda vedená generálem Milanem Nedićem V Černé Hoře byl k moci dosazen proitalský kníže italské snahy na návrat dynastie Petrovićů-Njegošů která zde vládla před rokem 1918 ztroskotaly Okupační síly se pokoušely zajistit si válečnou výrobu v obsazených zemích Budovaly proto nové továrny a upravovaly staré Většina obyvatel však tehdy ještě pracovala v zemědělství byl jim ale zabavován dobytek Hospodářství které bylo slabé již před válkou dostalo další zásah Infrastrukturu začaly velmi brzy napadat protiokupační ozbrojené síly< ref> Petr II uprchl do Londýna odpor na jugoslávském území však dále vedl komunistický vůdce Josip Broz Tito který 29 listopadu 1943 na 2 zasedání AVNOJ vyhlásil Demokratickou federativní Jugoslávii Vedle toho proti Němcům také bojovaly skupiny četniků ozbrojených srbských vzbouřenců Ti měli zpočátku velké sympatie západních zemí avšak poté co Titovi partyzáni slavili úspěch a četnické síly se pokoušely vyjednat s Němci alespoň příměří podpořila Evropa v čele s Británií hlavně Tita Západní spojenci se sice snažili o sloučení vedení domácího i zahraničního odboje a obnovení království exilová vláda se však propadala do stále závažnějších problémů a 29 listopadu 1945 byla vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie Předsedové vlád Království SHS Stojan Protić 1918–1919 Ljubomir Davidović 1919–1920 Stojan Protić 1920 Milenko Vesnić 1920–1921 Nikola Pašić 1921–1924 Ljubomir Davidović 1924 Nikola Pašić 1924–1926 Nikola Uzunović 1926–1927 Velimir Vukićević 1927–1928 Anton Korošec 1928–1929 Království Jugoslávie Petar Živković 1929–1932 Vojislav Marinković 1932 Milan Srškić 1932–1934 Nikola Uzunović 1934 Bogoljub Jevtić 1934–1935 Milan Stojadinović 1935–1939 Dragiša Cvetković 1939–1941 Exilová vláda v době druhé světové války Dušan Simović 1941–1942 Slobodan Jovanović 1942–1943 Miloš Trifunović 1943 Božidar Purić 1943–1944 Ivan Šubašić 1944–45 Drago Marušić 1945 Reference Související články Vidovdanská ústava Svetozar Pribićević Lehký křižník je označení pro válečné lodě po londýnské dohodě z r 1930 vyzbrojené děly ráže do 155 mm s výtlakem 4–10 tisíc tun nejčastěji 6–8 tisíc t parními turbínami kotly vytápěnými naftou či olejem rychlostí až 35 uzlů pancéřováním od 25 do 200 mm; postupně přibývalo protiletadlových děl torpédomety bývaly odstraňovány První lehký křižník byl postaven v Británii roku 1879 HMS Mercury Okolo 1 světové války byly britské křižníky vyzbrojeny buď 2 děly ráže 152 mm a případně 8 děly ráže 100 mm nebo jednotnou výzbrojí děl ráže 152 mm a další výzbrojí s výtlakem okolo 5000 tun Německé křižníky byly během války přezbrojovány z děl ráže 105 mm na děla ráže 150 mm Lehké křižníky dostávaly rozmanitou řadu úkolů průzkum eskorta stíhání ponorek i pokládání min Po 2 světové válce rozlišování mezi lehkým a těžkým křižníkem postupně zmizelo Příklady lehkých křižníků Royal Navy Třída C HMS Belfast United States Navy Třída Omaha Třída Brooklyn Třída St Louis Třída Atlanta Třída Cleveland Nizozemsko Hr Ms Java Hr Ms Sumatra Hr Ms De Ruyter Hr Ms Tromp Hr Ms Jacob van Heemskerk Let Malaysia Airlines 17 MH17 byl pravidelný let společnosti Malaysia Airlines z amsterdamského mezinárodního letiště Schiphol s cílem plánovaného doletu na mezinárodní letiště Kuala Lumpur který byl proveden dopravním letadlem Boeing 777 Toto letadlo se 17 července 2014 zřítilo poblíž vesničky Hrabove severně od města Torez v Doněcké oblasti na Ukrajině Zahynulo všech 298 lidí na palubě letadla Pro společnost Malaysia Airlines to byla po zmizení letu 370 v březnu 2014 už druhá ztráta letadla ve stejném roce Neštěstí se stalo v oblasti kde probíhá válka na východní Ukrajině několik desítek kilometrů od hranice s Ruskem Ihned po nehodě se objevily spekulace že letadlo bylo sestřeleno protiletadlovým raketovým kompletem Buk Ukrajinská tajná služba SBU prohlásila že má k dispozici nahrávky rozhovoru dvou separatistů ve kterém tito mluví o sestřelení letadla povstalci Povstalci se také zavázali že umožní na místo nehody volný přístup státní vyšetřovací komisi a mezinárodním vyšetřovatelům a zajistí jejich bezpečnost Podle tvrzení ruského ministerstva obrany může sestřelení letadla souviset s aktivitou ukrajinské armády vlastnící systém Buk-M1 rozmístěný poblíž místa neštěstí Podle údajů listu The Wall Street Journal Europe se malajsijský premiér Najib Razak po společné tiskové konferenci s australským předsedou vlády Tonym Abbottem s odkazem na předběžné informace vyšetřovací komise vydané 5 září 2014 vyjádřil že považuje za velmi přesvědčivé zprávy zpravodajských služeb podle nichž bylo letadlo sestřeleno raketou země-vzduch vypálenou z území kontrolovaného protivládními ozbrojenci Táž zpráva označila za podvrhy jak ukrajinské nahrávky tak ruské prezentace radioelektronických záznamů majících dokládat zodpovědnost ukrajinského bojového letounu či střely země-vzduch za neštěstí Průběh letu Letoun odstartoval z amsterdamského mezinárodního letiště Schiphol ve čtvrtek 17 července v 1214 místního času SELČ předpokládaný přílet na mezinárodní letiště v Kuala Lumpuru byl v 0000 18 července 600 lokálního času Poslední kontakt malajsijské společnosti s letadlem proběhl v 1415 Stroj se zřítil nedaleko vesnice Hrabove severně od města Torez v Doněcké oblasti přibližně 50 km od ukrajinsko-ruské hranice v lokalitě kontrolované proruskými separatisty Podle Evropské organizace pro bezpečnost leteckého provozu Eurocontrol nemělo letadlo žádné problémy Před zřícením se pohybovalo ve výšce 10 tisíc metrů 33 tisíc stop tedy 300 metrů nad úrovní zakázaného prostoru který Ukrajina vymezila ve výšce 32 tisíc stop Pasažéři a posádka V letadle letělo 283 pasažérů dvanácti národností a 15 členů posádky malajsijské národnosti Mezi cestujícími byli mimo jiné odborníci na infekci virem HIV kteří letěli na konferenci o epidemii AIDS v Melbourne Následky Letoun se rozpadl ještě ve vzduchu a trosky se zřítily na území ovládané proruskými rebely Dlouho také nebyl jasný osud mrtvých těl Objevovaly se zprávy že zůstavájí tlít na místě nálezu Odtud byla následně převezena přes Doněck do Charkova Zde si je vyzvednou nizozemští představitelé Po identifikaci v Nizozemsku budou ostatky obětí repatriovány do příslušných zemí V důsledku katastrofy uzavřela Ukrajina letový prostor nad východní Ukrajinou pro veškeré lety ve všech letových výškách Letový prostor nad Doněckou oblastí byl již od 1 července 2014 uzavřen až do výšky 26 000 stop 7 900 m od 14 července 2014 pak až do výšky 32 000 stop 9 800 m Řízení letového provozu Eurocontrol vydalo prohlášení dle kterého byl v okamžiku ztráty kontaktu let MH 17 v letové výšce 33 000 stop 10 060 m tedy nad hranicí uzavřeného prostoru Letadla některých letových společnosti například Qantas Korean Airlines či British Airways se již několik měsíců před katastrofou oblasti vyhýbala kvůli obavám z bezpečnosti letu Další aerolinie například Aeroflot Lufthansa Virgin Airways Transaero či Turkish Airways oznámily krátce po nehodě úmysl výhýbat se ukrajinskému vzdušnému prostoru Vyšetřování Den po nehodě se sešli k trojstrannému jednání zástupci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě OBSE Ukrajiny a Ruska Po videokonferenci se zástupci proruských rebelů tito přislíbili „bezpečný přístup a záruku bezpečnosti pro mezinárodní vyšetřovací komisi a spolupráci s ukrajinskými úřady a pozorovateli OBSE Avšak hned 18 července ozbrojenci zabránili týmu OBSE v přístupu na místo neštěstí Po 75 mínutách marného čekání na místě se tým vrátil do Doněcku První dva dny po neštěstí 18 a 19 července ozbrojenci bránili týmu OBSE a mezinárodním pozorovatelům ve svobodném vyšetřování na místě katastrofy Dle ukrajinské vlády rebelové za pomoci Ruska ničí důkazy včetně přesunu 38 těl do Doněcku Příčinu katastrofy má objasnit mezinárodní vyšetřování vedené Ukrajinou Zástupce ukrajinského ministerstva zahraničí oznámil že těla budou převezena k ohledání a identifikaci do Charkova asi 270 kilometrů severně od místa dopadu K 18 červenci bylo nalezeno 181 těl Téhož dne bylo oznámeno že jedna ze dvou černých skříněk nacházejících se na palubě letounu je v rukou separatistů; ti to však popřeli Ve stejný den oznámil zástupce separatistické Doněcké lidové republiky že obě černé skříňky byly nalezeny jejich záchrannými týmy Nebyl však schopen sdělit kde se momentálně nachází 19 července ukrajinský představitel prohlásil před zástupci tisku že rebelové odvezli z místa neštěstí 38 těl za účelem odstranění střepin z vybuchlé rakety a zničení důkazů V tisku se objevily zprávy o okrádání obětí o kreditní a debetní karty Ukrajinské úřady vyzvaly příbuzné obětí k preventivnímu zablokování těchto karet Předseda nizozemské vlády Mark Rutte 19 července vyjádřil znechucení nad nedostatkem respektu k osobním věcem obětí a šok nad neúctou k mrtvým tělům 23 července Alexandr Chodakovskij vůdce praporu Vostok připustil že v době pádu letadla rebelové systémem Buk disponovali Chodakovskij následující den popřel že by takovou informaci tisku poskytl Příčina Zatím nebyl učiněn konečný závěr Ukrajinští představitelé považují za nejpravděpodobnější příčinu neštěstí sestřelení raketou země-vzduch Stejný názor vyjádřily i americké úřady Pokud šlo skutečně o sestřelení téměř jistě šlo o raketu vypálenou protiletadlovým systémem Buk jelikož se jedná o jediný typ rakety země-vzduch používaný v dané oblasti schopný zasáhnout cíl v tak vysoké letové výšce Systém Buk mají ve své výzbroji jak Ukrajinci tak Rusové Ukrajinci používají starší verzi M1 Rusové modernější verzi M3 Dne 9 září 2014 byla zveřejněna předběžná správa nizozemských vyšetřovatelů Zpráva jednoznačně vyloučila že by se letoun zřítil v důsledku technického selhání chyby pilota nebo leteckého dispečinku Pád letadla způsobilo proražení trupu „vnějšími objekty letícími vysokou rychlostí Poté se letadlo rozlomilo ve vzduchu Ačkoliv se předběžná zpráva výslovně odvolává na informace ruského primárního radaru o ukrajinském vojenském letadle dle ruských zdrojů údajně křížícím trajektorii MH17 v okamžiku neštěstí není v kapitole o okolním provozu vůbec zmínka Ukrajinský postoj Ukrajinská vláda ihned po neštěstí obvinila separatisty s tím že letadlo sestřelili z Ruska dodaným protiletadlovým systémem Buk Většina předkládaných důkazů je založena na odposleších telefonních hovorů mezi separatisty Ověření pravosti těchto odposlechů případně totožnosti odposlouchávaných osob je ovšem problematické Služba bezpečnosti Ukrajiny SBU zveřejnila nahrávky rozhovorů mezi vůdci separatistů ve kterých tito hovoří o sestřelení civilního letadla Dle jedné z těchto nahrávek byl let MH 17 sestřelen skupinou proruských separatistů operujících ze stanoviště v blízkosti obce Čornuchine v Luhanské oblasti zhruba 80 km severovýchodně od Doněcku Další nahrávka dle ukrajinských úřadů naznačuje že systém Buk byl na místo dopraven z Ruska a obsluhován ruskou posádkou< ref> Různé zdroje též poukazují na zprávu na sociálních sítích připisovanou jednomu z vůdců separatistů Igoru Strelkovovi Zpráva která se objevila zhruba v době neštěstí oznamovala sestřelení letounu An-26 ukrajinské armády Ukrajinské úřady se domnívají že došlo k záměně Zpráva byla o několik hodin později smazána a bylo popřeno že by Igor Strelkov měl na příslušné síti oficiální účet Ukrajinský ministr zahraničí Pavlo Klimkin prohlásil že žádný z ukrajinských protiletadlových systémů Buk se nenacházel v blízkosti místa katastrofy Zároveň popřel že by se v uplynulých týdnech některého systému zmocnili separatisté Ruský postoj Ruská strana po neštěstí obvinila Ukrajinu z neschopnosti dohodnout na východní Ukrajině příměří a nepřímo naznačila že za sestřelení je zodpovědná ukrajinská armáda Dle ruských úřadů bylo letadlo buď sestřeleno ukrajinskou protiletadlovou baterií nebo stíhacím letounem Su-27 či Su-25 A musel by tak sestřelené letadlo ostřelovat z palubního kanonu s pomocí laserového mířidla na vzdálenost tří kilometrů< ref> Ruská verze předpokládající sestřelení ukrajinským letounem se opírá především o záznamy primárního radaru který oficiálně zveřejnilo Ministerstvo obrany RF a na kterém je v okamžiku nehody zaznamenán v těsné blízkosti letadla MH 17 manévr ukrajinského vojenského letounu možná Su-35 Dále o očitá svědectví lidí kteří měli vidět dva stíhací letouny v blízkosti letu MH-17 krátce před nehodou či dokonce střelu vypálenou jedním z nich na letoun Ruské úřady též poukazují na zprávy na Twitteru od údajného leteckého kontrolora španělského původu pracujícího na Ukrajině dle kterého byl let MH-17 doprovázen dvěma ukrajinskými stíhacími letouny až do doby tři minuty před jeho zmizením z radaru Twitterový účet byl ovšem následně zablokován a totožnost příslušné osoby se nepodařilo ověřit Teorii o sestřelení letadla ukrajinským protiletadlovým systémem Buk podporují družicové snímky zveřejněné ministerstvem obrany Ruské federace podle kterých mělo být letadlo MH-17 v době zásahu v dosahu dvou baterií ukrajinských Buků Navíc v té době bylo zaznamenáno maximum aktivit radarových komponent systému Buk Dne 18 července mluvčí ruského ministerstva obrany sdělil novinářům že 17 července zachytily ruské radarové stanice činnost radarové stanice 9S18 Kupol zaměřovače pro systém Buk z Ukrajinci kontrolované oblasti u vesnice Styla 30 km jižně od Doněcku 14 listopadu byly v Rusku uveřejněny fotografie podle kterých se poblíž letadla pohybovala stíhačka Ta měla po Boeingu vypálit střelu vzduch-vzduch Fotografie a video byly odeslány e-mailem prvnímu viceprezidentovi Ruského svazu inženýrů Ivanovi Andrijevskimu Fotografie však vyvolala pochybnosti kvůli podezřelému získání nebo velkému časovému rozmezí od sestřelení Uživatelé sociálních sítí posléze původce zprávy usvědčili z podvodu protože namísto satelitního snímku se jedná o fotomontáž s využitím staré fotomapy< ref> Související články Let Malaysia Airlines 370 letecká nehoda stejných aerolinek v témže roce Reference Externí odkazy '' telegraphcouk 18 července 2014 Libeň je městská čtvrť a katastrální území tvořící jižní část pražské městské části Praha 8 a zasahující i do městských částí Praha 7 a Praha 9 Sousedí s Karlínem Trojou Kobylisy Střížkovem Prosekem Vysočany a Žižkovem Od Holešovic Libeň odděluje řeka Vltava V minulosti díky svému členitému reliéfu patřila k nejromantičtějším pražským předměstím Čtvrť se nachází mezi pražskými kopci Labuťka Hájek Balabenka Sluncová Vítkov Ládví Okrouhlík a Zámecký vrch část Libně se nazývala Podviní Protéká tudy potok Rokytka a tvoří údolí v místě rozlivu směrem k Vltavě vytváří prostornou nivu Ves Libeň je písemně doložena V druhé polovině 19 století se změnila na průmyslové centrum severovýchodu Prahy V letech 1898–1901 byla Libeň městem v roce 1901 byla připojena k Praze jako její 8 čtvrť Až do druhé světové války zde bylo rozsáhlé židovské město Na území Libně byl podepsán tzv Libeňský mír mezi Rudolfem II a jeho bratrem Matyášem Habsburským 1608 byla tu provozována první předměstská tramvajová trať v Praze 1896 a uskutečnil se tu atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 1942 S Libní jsou provázaná jména spisovatele Bohumila Hrabala výtvarníka Vladimíra Boudníka nebo básníka Karla Hlaváčka V Horní Libni se nachází hostinec Na Vlachovce který je považován za jedno z tradičních center dechové hudby v Praze Vymezení a geografie Převážná část Libně se nachází v dnešní Praze 8 Do Prahy 7 patří pouze malý pruh území západně od severního předmostí mostu Barikádníků do Prahy 9 oblast východně od křižovatky Balabenka nákladová část nádraží Praha-Libeň O2 arena stanice metra Českomoravská kulturní dům Gong Podvinný mlýn část Sokolovské a Ocelářské ulice a zahrádkářská osada s hřištěm TJ Střížkov Čtvrť se neformálně dělí na Starou také Dolní Libeň a Novou Horní Libeň Jejím územím protéká říčka Rokytka která v Thomayerových sadech ústí do Vltavy Původ jména Jméno Libeň pravděpodobně pochází ze jména někdejšího majitele osady Ľubena resp Libena Ve starých mapách se také objevuje německý název Lieben Historie Libně Nejstarší historie Libně Podle archeologických nálezů se předpokládá že Libeň byla osídlena už ve starší době kamenné Byla zde nalezena řada kostrových i žárových hrobů Nejvýznamnější stopy zde zanechaly kultura únětická knovízská bylanská a laténská doba Keltů Řada zmínek v nejstarších českých kronikách se však tohoto místa týká nepřímo – hovoří zejména o událostech v údolí řeky Rokytnice dnešní Rokytky První písemná zpráva o Libni pochází z roku 1363 Osada Libeň vznikla na přelomu 13 a 14 století a skládala se ze dvou tvrzí Jedna stála v oblasti dnešních Thomayerových sadů druhá na hranicích s Vysočany 15 až 18 století Prvními doloženými držiteli Libně byla rodina Rotlevů kteří ji vlastnili až do roku 1438 Poté se vystřídalo několik majitelů z řad pražských měšťanských rodů mj Bryknarové z Brukštejna 1520-1595 Tento rod rozšířil své panství o osady Kobylisy Střížkov Klecany a Brázdim Eliška Hoffmannová z Donína později provdaná za Bedřicha z Černhausu Libeň vlastnila od roku 1595 Na místě původní tvrze nechala vystavět renezanční zámek který se později stal základem dnešního Libeňského zámku Tato stavba již v roce 1608 hostila římského císaře Rudolfa II a jeho bratra Matyáše Habsburského kteří zde podepsali Libeňskou smlouvu též Libeňský mír Ta určila že Rudolf Matyášovi svěřil vládu nad Moravou Uhry a Rakousy ve své oblasti vlivu si ponechal jen Čechy Lužici a Slezsko Smlouva také zajišťovala Matyášovi nástupnictví na českém trůnu Po bitvě na Bílé hoře Černhausové jako protestantská šlechta přišli o své majetky Libeň připadla Albrechtovi z Valdštejna a Trautmannsdorfům V roce 1639 bylo panství vráceno Černhausům kteří jej roku 1651 prodali Nosticům a ti zas obec převedli v roce 1662 na Staré město pražské V té době k libeňskému panství patřily Kobylisy Dolní Chabry část Holešovic Střížkov a Vysočany V blízkosti zámku se nacházel poplužní dvůr pivovar sladovna a mlýn na Libeňském ostrově byl provozován měděný hamr papírna pila a prachovna Zámek se v té době stal letní rezidencí staroměstských purkmistrů Libeň byla značně poničena během pruského vpádu do Čech v roce 1757 Tehdejší staroměstský purkmistr Václav Fridrich z Friedenbergu využil nutné opravy k tomu aby prosadil rozšíření zámku a jeho rokokovou přestavbu Protože nezískal potřebné peníze od obce rozhodl se o ně požádat císařovnu Marii Terezii výměnou za příslib že renovovaný zámek by sloužil k dočasnému ubytování členů císařské rodiny během jejich návštěv Prahy Díky tomu byl zámek v letech 1769-1770 rekonstruován do současné podoby Marie Terezie možnosti využila krátce po dokončení rekonstrukce v roce 1770 Další významnou událostí v 18 století byl korunovační průvod Leopolda II který vyšel z Libeňského zámku 31 srpna 1791 19 století Na přelomu let 1803 a 1804 zde během císařských manévrů pobýval císař František I roku 1813 maršál Karel Schwarzenberg a v roce 1830 tu po svém svržení z trůnu pobýval francouzský král Karel X První náznaky proměny Libně z romantické venkovské krajiny na průmyslové předměstí Prahy lze zaznamenat už v první polovině 19 století Ve 20 letech tu vznikla kartounka Antonína Gottlase později Kubešova a roku 1832 První akciová strojírna Rustonka Zásadní význam pro další rozvoj oblasti měla stavba železniční trati Praha–Vídeň která vede po jižní hranici libeňského katastru Ve druhé polovině 19 století byla založena První českomoravská továrna na stroje výroba parních kotlů železničních mostních konstrukcí zařízení pro cukrovary doly hutě a vodárny slévárny a strojírny bratří Prášilů Bohumila Voleského nebo firmy John Fewler Rozvíjel se tu i textilní průmysl vznikla tkalcovna a přádelna bratrů Perutzů Grabova továrna na voskovaná plátna a roku 1892 vznikla Weiderova továrna na klobouky Podél Vltavy se objevilo několik jirchářských podniků mj barvírna kůží Ludvíka Jellinka Starému zámeckému pivovaru začal konkurovat parní pivovar anglické firmy The Bohemian Breweries Limited a nedaleko Balabenky F X Brosch vystavěl obří lihovar Ve Švábkách byla roku 1881 otevřena plynárna Kdysi nejromantičtější místo Libně viniční usedlost Kolčavka – se v 80 letech 19 století změnila na továrnu na cementové roury V 90 letech bylo nedaleko Libeňského zámku zbudováno přístaviště s překladištěm Další rozvoj čtvrti podpořila výstavba druhé železniční trati která od 70 let 19 století protínala nejprůmyslovější část Libně Jednalo se o Propojení nádraží na Těšnově s Vysočany Všetaty a Lysou nad Labem Z obou tratí vedly vlečky do průmyslových závodů od roku 1877 zde byla dvě nádraží Horní nádraží u dnešní křižovatky Harfa a Dolní nádraží u Palmovky Roku 1885 bylo v Libni zavedeno veřejné petrolejové osvětlení o desetl let později osvětlení plynové Od roku 1896 spojila Palmovku s Karlínem elektrická tramvajová trať financovaná z prostředků Františka Křižíka která byla o rok později prodloužena do Nové Libně na křižovatce U Kříže Libeň zažívala prudký růst počtu obyvatel V roce 1869 měla 5845 obyvatel o 25 let později už 17 240 Roku 1898 byla libeňská obec prohlášena městem 20 století 12 září 1901 byla na základě zemského zákona Libeň připojena k Praze jako její osmá čtvrť zajímavostí je že sousední a ku Praze výrazně bližší Karlín se spojil s Prahou až o 20 let později Až do první světové války se Libeň dále rozvíjela Okolo existujících továren vznikaly bloky činžovních domů a čtvrť se dále rozrůstala severním a východním směrem Roku 1903 došlo k provizornímu propojení Libně s Holešovicemi pomocí dřevěného mostu v Dolní Libni byla postavena sokolovna dřevěný kostel sv Vojtěcha a libeňské gymnázium na Bulovce byl v letech 1913–1915 otevřen infekční pavilon který se stal základem budoucí nemocnice V období první republiky byly k osmému městskému obvodu připojeny Kobylisy Střížkov Troja a Bohnice Pokračoval stavební boom v oblasti dnešního náměstí dr Václava Holého a pod Bulovkou Vedle činžovních domů zde začaly vznikat vilová a zahradní městečka v Holešovičkách Rokoska na Slovance Kundratce Na Stráži a později i na Střížkově V centrální části Libně vyrostl Palác Svět obchodní dům Te-Ta Teweles-Taussig a na palmoveckém kopci se v roce 1931 objevila jedna z významných dominant Libeňský plynojem V druhé polovině 20 let 20 století byl postaven Libeňský most tehdy Masarykův most otevřený 29 10 1928 dodnes nejdelší betonové přemostění Vltavy V upadajícím libeňském přístavu jehož význam po regulaci Vltavy převzalo překladiště v Holešovicích vybudoval v roce 1924 inženýr Platovský opravnu lodí a loděnici Ve 30 letech byla na vrcholu buloveckého kopce postavena Nemocnice Bulovka jejíž výstavba zde byla plánována od první světové války V období druhé světové války byla průmyslová Libeň postižena podobně jako další významná centra v Protektorátu Čechy a Morava Došlo k přeorientování výroby z civilní na vojenskou do Libeňského zámku se nastěhovalo velitelství II úseku letecké obrany státu Grabovu vilu obsadili Hitlerjugend Na území Libně pod buloveckým kopcem byl 27 května 1942 uskutečněn atentát na jednoho z nejmocnějších mužů Třetí říše – Reinharda Heydricha Výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš v rámci Operace Anthropoid zaútočili na zastupujícího říšského protektora v tzv kobyliské zatáčce na křižovatce ulic V Holešovičkách a Zenklovy ulice tehdejší Kirchmayerovy třídy Heydrich byl po útoku hospitalizován v nedaleké nemocnici Bulovka kde 4 června 1942 zemřel Pomoc atentátníkům poskytla řada místních obyvatel – členové ilegální sokolské organizace Jindra rodina truhláře Václava Nováka jeho dcera Jindřiška po atentátu odklidila Kubišovo jízdní kolo a pomohla tak ukrýt důležitou stopu nebo Bohumila Vosmíka Řada obyvatel Libně byla v období heydrichiády deportována do koncentračních táborů nebo popravených na nedaleké Kobyliské střelnici Atentát a jeho oběti od roku 2009 připomíná pomník který stojí v místě události v ulici v Holešovičkách v místě autobusové zastávky Na konci druhé světové války 25 března 1945 byla východní část Libně poškozena spojeneckými nálety Mezi Balabenkou a Harfou byla většina budov srovnána se zemí a poškozeno bylo i vlakové spojení na trati Praha–Český Brod Během květnového povstání v roce 1945 od 5 května vyrůstaly na řadě míst u Trojského mostu na Košince u Balabenky a pod Bulovkou barikády Mezi 7 a 8 květnem byla Libeň dočasně obsazena jednotkami Wehrmachtu 9 května vjela do Prahy tanková jednotka Rudé armády V ulici V Holešovičkách se generálplukovník Pavel Semjonovič Rybalko setkal s oficiálními představiteli Prahy Po osvobození republiky v tradičně dělnická Libeň přijala ideu budování nové republiky pod vedením Komunistické strany Československa Ve volbách v roce 1946 zde komunisté získali téměř 50 % odevzdaných hlasů Už před únorem 1948 byl v průmyslové čtvrti zestátněn veškerý průmysl po komunistickém puči byla zlikvidována i většina živnostenských provozoven V souvislosti s novým administrativním rozdělením Prahy v roce 1949 byla od Prahy 8 odtržena část Libně mezi Balabenkou a Harfou a byla připojena k Praze 9 V roce 1960 získala Praha 8 Karlín Zásadní proměnu Libně přinesly až budovatelské projekty z 60–80 let 20 století První významnější asanace proběhly v souvislosti se stavbou železniční Holešovické přeložky kdy byla zbourána řada domů v oblasti Horova náměstí Z ospalé městské třídy na dálniční přivaděč se v 70 letech proměnila ulice V Holešovičkách Centrum Staré Libně bylo zbouráno během výstavby zastávky metra Palmovka na konci 80 let Byla zrušena trať z Těšnova došlo k demolici Dolního nádraží Další významné změny postihly Libeň po revoluci v listopadu 1989 Zanikla většina místních továren a jejich místo v současnosti obsazují kancelářské a obytné budovy Připravuje se rozsáhlá výstavba v oblasti Palmovky Rohanského ostrova Libeňského ostrova a náměstí Bohumila Hrabala Ve fázi projektu jsou připravované dopravní stavby zejména severovýchodní část Městského silničního okruhu který povede od mostu Barikádníků podél Thomayerových sadů a Košinky přes křižovatku U Kříže a Balabenku dále na Žižkov a do Malešic Mezi Horovým náměstím a Bulovkou má být vybudován komplex silničních tunelů Libeňská spojka Judenstadt Židovské město zde vzniklo v 16 století a rozprostíralo se v oblasti dnešní Dolní Libně Pro jeho existenci bylo důležité rozhodnutí Jana Hartvíka z Nostic který zdejší židovské obci udělil privilegium vlastní samosprávy a zaručil jí právní ochranu Impulzem k jeho výraznému rozšíření v polovině 18 století bylo rozhodnutí císařovny Marie Terezie která svým patentem vykázala Židy z Prahy Starý židovský hřbitov se rozprostíral na předpolí dnešního Libeňského mostu v sousedství nádraží Libeň-Dolní nádraží Během stavby mostu v letech 1925-1928 byl částečně zasypán k jeho definitivnímu zániku došlo v polovině 60 let 20 století Početnou komunitu libeňských Židů do dnešních dní připomíná jen budova Nové libeňské synagogy Libeňské usedlosti Libeň byla před svou zástavbou romantickou kopcovitou krajinou kde mezi vinicemi stálo jen několik statků a viničních usedlostí Mezi historické usedlosti patřily Balabenka Bulovka Hercovka Kolčavka Kotlaska dříve Primaska Kundratka Mazanka Palmovka Pekařka Rokoska a Truhlářka Hrabalova Libeň Spisovatel Bohumil Hrabal prožil nemalou část svého života v pražské Libni v ulici Na Hrázi 24 326 poeticky nazývané Na Hrázi věčnosti V Libni se odehrává děj hned několika jeho pábitelských knížek Konkrétně Svatby v Domě a Něžný barbar Jednu celou stranu této ulice později nahradila zeď autobusového nádraží Tato zeď je dnes bohužel zatím jen z menší části pomalována motivy z Hrabalových knížek a to díky umělkyni Tatianě Svatošové která s celým projektem přišla a zrealizovala jej Hlavní dominantou je kromě 55 metru vysoké podobizny Bohumila Hrabala i psací stroj značky Perkeo a 16 koček které Hrabalovi za jeho života dělaly společnost Hrabalova zeď byla dokončena 15 října 1999 Na zdi jsou dokonce vymalovány i úryvky z Hrabalových děl především z těch které se týkají ulice Na Hrázi Bohumil Hrabal ukončil svůj život skokem z okna nemocnice Na Bulovce Na počest Bohumila Hrabala bylo veřejné prostranství na libeňské Palmovce pojmenováno jako Náměstí Bohumila Hrabala Doprava Libeň byla už roku 1896 spojena s Florencí tratí elektrické tramvaje Z trati Florenc-Balabenka na Palmovce odbočovala trať na Libušák dnes zastávka tramvaje U Kříže Trať i s vozovnou a vlastní elektrárnou na Švábkách nechal postavit český vynálezce František Křižík Dnes je libeňská Palmovka jedním z důležitých dopravních uzlů Kříží se zde deset tramvajových linek Nalézá se zde autobusové nádraží zastávky tramvají i stanice metra Od roku 1875 do roku 1972 vedla přes dnešní křižovatku Palmovka také odbočka Rakouské severozápadní dráhy na nádraží Praha-Těšnov která byla zrušena kvůli výstavbě severojižní magistrály Poblíž přejezdu u Palmovky bývalo nádraží Praha-Libeň dolní nádraží Železniční nádraží Praha-Libeň dříve Praha-Libeň horní nádraží leží ve Vysočanech Praha 9 Na rozhraní Libně a Karlína byl v roce 1990 postaven tramvajový most z Palmovky na žižkovský Krejcárek a Ohradu V roce 2005 byla v souvislosti s výstavbou železničního tzv Nového spojení souběžně s tramvajovým mostem postavena otevřená silniční estakáda jež nahradila nevyhovující silnici několikrát křížící železniční trať Významné libeňské stavby Betonový most přes Rokytku Grabova vila Kostel svatého Vojtěcha Libeňská vodárenská věž Libeňský most Libeňský plynojem Libeňský zámeček Löwitův mlýn Libeňská synagoga O2 arena Palác Svět Libeňská sokolovna Další významné objekty Nemocnice Na Bulovce Libeňské viniční usedlosti Císařecká Flajšnerka Hercovka Kolčavka Mazanka Rokoska Stírka Šilboch Truhlářka Vlachovka Významná veřejná prostranství Horovo náměstí Náměstí Bohumila Hrabala na Palmovce Balabenka Náměstí Dr Václava Holého Elsnicovo náměstí Kašparovo náměstí Významné ulice Sokolovská V Holešovičkách Zenklova Další fotografie Odkazy Reference Literatura Související články Externí odkazy Libye je arabský stát v severní Africe u Středozemního moře Jejími sousedy jsou Egypt Súdán Čad Niger Alžírsko a Tunisko Jméno státu má původ ve starořeckém mýtu o Libyi V roce 2011 zde proběhla občanská válka mezi stoupenci Kaddáfího džamáhíríje a povstalci zastupovanými Národní přechodnou radou a podporovanými NATO Válka skončila vítězstvím povstalců Dějiny V letech 1911–1943 byla Libye italskou kolonií Itálie tuto bývalou osmanskou provincii získala na základě Smlouvy z Lausanne po vyhrané italsko-turecké válce kdy byli Turci tlačeni hrozícím konfliktem s balkánskými státy donuceni podepsat s Itálií mírovou smlouvu V rámci této smlouvy vyklidili Tripolsko a Kyrenaiku a předali ji pod správu Itálie Kyrenaiku se však Italům nepodařilo zcela obsadit a tak požívala značné autonomie v rámci italské koloniální říše vlastní parlament Až po další válce v letech 1922–1928 byla Kyrenaika zcela podrobena a roku 1929 spojena s Tripolskem a Fezzánem Itálie musela poté čelit tuhému odporu beduínských povstalců zesílenému v průběhu první světové války kdy byli zásobováni dodávkami zbraní od Centrálních mocností Poslední odpor byl zlomen roku 1935 dobytím oázy Kufra Italská vláda poskytovala kolonistům velké subvence v roce 1940 jich v Libyi žilo přibližně 110 000< ref> V roce 1938 se pobřežní části Kyrenaiky i Tripolska staly integrální součástí Itálie zatímco ve vnitrozemí vznikla provincie Libyjská Sahara Během druhé světové války bylo území Libye svědkem rozsáhlých válečných operací Válčící strany Němci Italové a Britové se střídali v kontrole nad touto oblastí Ke konci roku 1942 se Britům podařilo definitivně vytlačit italsko-německé jednotky z Libye Po zbytek války a po ní byly Tripolsko a Kyrenaika spravovány Velkou Británií Po druhé světové válce bylo území bývalé Italské severní afriky rozděleno na historické regiony Tripolsko pod vládou Britů Kyrenaika pod vládou Britů a Fazzān pod vládou Francouzů Poté co došlo v roce 1949 k rozsáhlým nepokojům rozhodla OSN o plném osamostatnění Libye Toto rozhodnutí bylo naplněno roku 1951 kdy spojením Fezzánu Tripolska a Kyrenaiky vznikl nezávislý federativní stát Libye jako Libyjské království pod vládou krále Idrise I emíra Kyrenaiky a Tripolska V roce 1963 byl za autoritativní vlády zrušeno federativní členění země V roce 1969 proběhl vojenský puč vedený skupinou plukovníků pod vedením Muammara Kaddáfího Libye po roce 1969 postupně začala usilovat o pozici regionální mocnosti v Africe Ze země byly vykázány americké a britské jednotky znárodněny zahraniční ropné společnosti Muammar Kaddáfí začal podporovat povstalecké skupiny které v mnoha zemích Afriky ale i Evropy a Latinské Ameriky ohrožovaly tamní vlády V 70 a 80 letech navíc Libye zvýšila tlak a následně i vojensky intervenovala v sousedním Čadu bývalé francouzské kolonii ve střední Africe na což Francie odpověděla vojenským zásahem Francouzské jednotky se tak v roce 1986 přímo střetly s Libyjci v rámci operace Épervier Francie zničila libyjské radarové zařízení a pomohla čadskému prezidentovi Habrému dobýt okupovaný sever země Zahraniční vztahy pod Kaddáfím V červnu 1972 Kaddáfí oznámil že kterýkoliv Arab který si přeje se dobrovolně přidat k palestinským ozbrojeným skupinám „může zaregistrovat své jméno na kterémkoliv libyjském velvyslanectví které mu zajistí potřebný bojový výcvik Rovněž přislíbil finanční pomoc pro útoky Dále založil Islámskou legii 1972–87 – žoldnéřskou paravojenskou skupinu mající napomoci vytvořit z oblasti Sahelu jeden velký islámský stát Libye hrála klíčovou roli při podpoře ropného embarga v roce 1973 jako politické zbraně v naději že cena ropy vzroste tak že přinutí Západ zastavit podporu Izraele Opakovaně byly zasílány zbraně různým teroristickým a národně-osvobozeneckým skupinám v Evropě zbraně „bomby působící křeče a lámající ducha Británie jsou bombami libyjského lidu Např v roce 1973 zachytilo irské námořnictvo loď Claudia dopravující sovětské zbraně z Libye do Severního Irska pro Prozatímní irskou republikánskou armádu PIRA; o 14 let později francouzské úřady zastavily loď MV Eksund která dovážela přes 120 tun libyjských zbraní teroristickým skupinám zejména IRA a PIRA Kaddáfí byl těsným stoupencem ugandského diktátora Idiho Amina Libyjské jednotky byly poslány do Aminovy války proti Tanzánii kde padlo na 600 libyjských vojáků Kaddáfí pomáhal také středoafrickému diktátorovi Jean-Bédel Bokassovi Podporoval i etiopského levicového diktátora Haile Mariama Mengistua; dále cvičil a podporoval Charlese Taylora prezidenta Libérie obviněného za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti v Sierra Leone Libye měla rovněž úzké kontakty s režimem Slobodana Miloševiče V dubnu 1984 protestovali libyjští uprchlíci v Londýně proti popravě dvou disidentů Libyjští diplomaté při tom zastřelili 11 lidí a britskou policistku Incident k vedl k ukončení diplomatických vztahů mezi Spojeným královstvím a Libyí na více než 10 let O dva měsíce později prohlásil Kaddáfí že očekává od svých agentů likvidaci uprchlých disidentů i během jejich pouti do Mekky v srpnu 1984 Libyjské spiknutí bylo skutečně v Saúdské Arábii odhaleno a zneškodněno saúdskoarabskou policií Po prosincových bombových útocích na letiště v Římě a Vídni v roce 1985 při kterých bylo 19 lidí zabito a kolem 140 zraněno prohlásil Kaddáfí že bude pokračovat v podpoře RAF Rudých brigád a IRA tak dlouho pokud západoevropské země budou podporovat protikaddáfíovsky orientované Libyjce V roce 1986 oznámila libyjská státní televize že Libye cvičí sebevražedné jednotky k útokům proti evropským a americkým zájmům Libyjští agenti 5 dubna 1986 provedli bombový útok na diskotéku La Belle v západním Berlíně při kterém byli 3 lidé zabiti a 229 zraněno Po sjednocení Německa a otevření archívu Stasi vyšlo najevo že tato teroristická akce byla nařízena z Tripolisu provedena za spoluúčasti Stasi a souhlasu sovětských poradců v NDR 14 dubna 1986 USA provedly odvetnou operaci El Dorado Canyon Protizvzdušná obrana 3 vojenské základny a 2 vojenská letiště v Tripolisu a Benghází byly bombardovány Zabít Kaddáfího se sice nepodařilo ale o život přišlo několik desítek armádních důtojníků Kaddáfí oznámil že dosáhl unikátního vojenského vítězství nad USA a přejmenoval Libyi na Velkou libyjskou arabskou lidovou socialistickou džamáhíríji Kaddáfí stimuloval několik islámských a komunistických teroristických skupin až na Filipínách; také dotoval paravojenské skupiny v Oceánii Pokusil se radikalizovat i novozélandské Maory V Austrálii podplácel obchodní svazy a některé politiky V květnu 1987 pak Austrálie vypověděla diplomaty ze země a kvůli aktivitám v Oceánii přerušila s Libyí styky V roce 1991 dva libyjští tajní agenti byli státními zastupitelstvími USA a Spojeného království obviněni z účasti na explozi dopravního letadla letu Pan Am 103 Šest dalších Libyjců bylo souzeno v nepřítomnosti za bombový útok letu UTA 772 nad Čadem a Nigerem Rada bezpečnosti OSN požadovala aby Libye spolupracovala s vyšetřovateli letů UTA 772 a Pan Am 103 zaplatila odškodné rodinám obětí a zastavila veškerou podporu terorismu Odmítnutí Libye vedlo k vydání rezoluce rady bezpečnosti OSN 748 dne 31 března 1992 o uvalení mezinárodních sankcí vůči Libyi Opětné odmítnutí Libyí pak vedlo k uvalení dalších sankcí v listopadu 1993 V roce 1999 méně než 10 let poté co na ni byly uvaleny sankce Libye začala svoji politiku vůči Západu dramaticky měnit Po pádu režimu Saddáma Husajna v roce 2003 se Kaddáfí rozhodl zastavit projekt zbraní hromadného ničení a zaplatil téměř 3 miliardy eur na odškodnění rodin obětí letů Pan Am 103 a UTA 772 Tento čin mnohé západní země přivítaly a pohlížely na něj jako na významný krok k návratu Libye do mezinárodních společenstev Od roku 2003 se země pokoušela normalizovat vztahy s EU a USA V roce 2004 prezident George W Bush hospodářské sankce vůči Libyi ukončil a současně s ní navázal mezinárodní styky V lednu 2004 se konala první oficiální návštěva Libye a to delegací amerického Kongresu Občanská válka Během vlny úspěšných revolucí v Tunisku a Egyptě v roce 2011 byly svrženy staré autoritativní režimy V únoru 2011 propuklo v Libyi také povstání namířené proti režimu Muammara Kaddáfího Protesty nejprve zachvátily města v Kyrenaice zejména v druhém největším libyjském městě Benghází načež zde došlo ke střetům protestujících s vojskem a k pouličním bitvám Později se nepokoje přenesly i do hlavního města Tripolisu 21 února 2011 začala armáda letecky bombardovat protestující< ref> Dne 19 března 2011 vstoupila francouzská bojová letadla do vzdušného prostoru Libye O několik hodin později se připojila letadla nebo technika ozbrojených sil Velké Británie Španělska Itálie Belgie Spojených států amerických Kanady i některých arabských zemí Tyto státy podpořily povstalce a vynutily dodržování rezoluce číslo 1973 Rady bezpečnosti OSN o bezletové zóně nad Libyí Vojenská intervence výrazně změnila strategickou situaci na bojišti Kaddáfího síly přišly částečně o výhody spojené s používáním těžké bojové techniky a to nejen letadel ale také tanků dělostřelectva a podpůrných jednotek které byly vystaveny útokům letadel NATO To povstalcům umožnilo přeskupit své sily Podařilo se jim též navázat první diplomatické styky a s pomocí Francie vyzbrojit své jednotky Kaddáfí se naproti tomu ocitl v mezinárodní izolaci Byl na něj vydán mezinárodní zatykač a jeho zahraniční konta byla zmrazena V červenci 2011 začala koordinovaná ofenziva povstalců Během srpna 2011 se povstalcům podařilo dobýt téměř celé území Libye a 23 srpna 2011 dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju aniž se jim však podařilo nalézt samotného Kaddáfího Libyjská Dočasná národní přechodná rada již oznámila že přesídlí do Tripolisu Na začátku října došlo k potyčkám mezi povstaleckými brigádami přičemž 20 října byl Kaddáfí povstalci dopaden lynčován a následně zastřelen< ref> V následných průzkumech veřejného mínění vyjádřilo podporu zásahu NATO 75% Libyjců dle Gallupova průzkumu 85% Libyjců se v roce 2011 vyjádřilo že země "je na správné cestě" v průzkumu ORB Libye po Kaddáfím 7 července 2012 se v Libyi konaly volby do přechodného parlamentu Celkově čítá 200 poslanců z nichž 80 bylo voleno proporčně dle stranických kandidátních listin zbylých 120 nezávislých kandidátů bylo volených systémem relativní většiny Ze západu země pocházelo 100 poslanců z východu 60 a jihu 40 Regionální rozložení mandátů vedlo k protestům na východě země Některým místním obyvatelům totiž připadal počet jejich poslanců jako nedostatečný Kvůli sporům o počtu delegátů z jednotlivých částí Libye v kongresu zároveň Dočasná národní přechodná rada těsně před volbami rozhodla že samotnou ústavu vytvoří nezávislý přímo volený orgán s rovným zastoupením účastníků ze tří regionů Libye tj Kyrenaiky Fezzánu a Tripolska Pozorovatelé EU a OSN označili průběh voleb za úspěšný Moc byla předána parlamentu 8 srpna Ekonomicky země v roce 2012 navázala na předchozí úroveň vývozu ropy s 15 milionem vyvezených barelů vůči 16 milionům před konfliktem Libye nyní prochází demokratickou transformací demokratické státní instituce v zemi se stále formují a tvoří se aktivní občanská společnost Během revoluce i po revoluci se začala významně rozvíjet soukromá sdružení občanů která byla pod Kaddáfím zakázána Vznikly až tři tisíce občanských subjektů sdružujících občany ve volném čase či při politickém aktivismu v zemi vznikla od roku 1969 první svobodná média včetně televize či tisku Vytvořená centrální vláda je však slabá a nedaří se prosazovat její moc vůči ozbrojeným milicím které se od revoluce nadále nedaří demobilizovat ačkoliv existují vládní snahy o jejich integraci do státního rámce V zemi se vyskytují ozbrojené střety a násilí zaměřené především proti státním orgánům jakož i vysoká kriminalita Na počátku roku 2014 byla Libye řízena Všeobecným národním kongresem VNK který ovládli islamisté poté co byl v červnu 2013 Núrí abú Sahmajn zvolen předsedou VNK Ten zneužil své pravomoci k potlačení diskuse a jednání kongresu V prosinci 2013 VNK hlasoval pro přijetí práva šaría V lednu 2014 VNK nedostál své povinnosti odstoupit na konci svého mandátu a jednostranně si tak uzurpoval moc 14 února 2014 nařídil generál Chalífa Haftar rozpuštění kongresu a požadoval sestavení komise úřednické vlády která by dohlížela na nové volby Jeho požadavky však byly ignorovány Operace Důstojnost 16 května 2014 síly věrné generálu Haftarovi zahájily rozsáhlou pozemní a vzdušnou ofenzivu proti islamistům v Benghází přezdívanou Operace důstojnost O dva dny později se Haftar pokusil rozpustit Všeobecný národní kongres v Tripolisu Konflikt zabránil VNK zablokovat nové volby 25 června 2014 Tyto volby měly za důsledek vytvoření Rady poslanců namísto VNK a vyústily v drtivou porážku islamistů Konflikt eskaloval 13 července kdy islamisté reagující na drtivou porážku islamistických politiků zahájili Operaci Libyjský úsvit která měla za cíl dobýt mezinárodní letiště v Tripolisu Po 41 dnech bojů islamisté dne 23 srpna letiště dobyli 31 července 2014 byla v důsledku probíhajících bojů evakuována česká ambasáda v Libyi< ref> Geografie Libye se rozkládá na 1 759 540 kilometrech čtverečních což z ní činí 17 nejrozlehlejší zemi na světě Je tak rozlohou zhruba třikráte větší nežli Francie a jen o něco menší nežli Indonésie Její poloha se nachází mezi 19° a 34° severní šířky 9° a 26° východní délky Ze západu sdílí hranici s Tuniskem a Alžírem na severu tvoří přirozenou hranici středozemní moře východní hranice sdílí s Egyptem na jihu pak sousedí se Súdánem Nigerem a Čadem Její severní pobřeží o délce 1770 kilometrů je pak nejdelším pobřežím kteréhokoliv státu Středomoří Většinu území zabírá Libyjská poušť podnebí je povětšinou suché pouštní pobřežní oblasti pak mají mírnější středomořské klima Mohou se objevovat písečné bouře na území Libye lze nalézt i pouštní oázy Obyvatelstvo V roce 1998 53 milionů obyvatel V roce 2011 65 milionů obyvatel Hospodářství Vzhledem ke své poloze v subtropickém pásu suchému podnebí a množství pouští má Libye minimum půdy vhodné pro zemědělství Většina hospodářství je tak orientována k těžbě ropy a zemního plynu Libye má zájem na přílivu zahraničních investic do ropného průmyslu který se vinou desetiletí zahraničních sankcí potýká s celkovou technickou zaostalostí v 90 letech se odhadovalo že je k obnově ropného průmyslu třeba 30 miliard USD V nedávné době se země více snažila angažovat na mezinárodním poli například členstvím ve Světové obchodní organizaci WTO zejména poté co Muammar Kaddáfí odstoupil od snah vedoucích k výrobě ZHN a OSN zareagovala uvolněním ekonomických sankcí prosinec 2003 až duben 2004 Libye v nedávné době diverzifikovala své hospodářství a snažila se po vzoru některých bohatých ropných zemí v Perském zálivu rozvinout sektor služeb potenciál je viděn zejména v cestovním ruchu V posledních letech například země začala modernizovat svou leteckou společnost Afrikíja Airways která má ambici stát se hlavním leteckým přepravcem mezi Evropou a Afrikou Některé další charakteritiky 91 % plochy země je neproduktivní půda 95 % tvoří poušť nebo polopoušť obdělávané půdy je jen 15 % 75 % potravin se vlivem nedostatku zemědělské půdy musí dovážet Mezi plodiny vyprodukované v Libyi patří ječmen olivy datle fíky agrumy vinná réva rajčata tabák a halfa 80 % zemědělské produkce pochází z pobřeží Středozemního moře 30 % obyvatelstva žije na venkově 95 % vývozu tvoří ropa v 90 letech to bylo dokonce 98 % 20 % HDP tvoří průmysl nesouvisející s těžbou ropy a zemního plynu z toho nejvíce asi stavebnictví a rozvoj infrastruktury nejvýznamnější obchodní partneři Libye jsou Itálie Francie Německo Nizozemsko Španělsko a Spojené království Ropa Libye vytěží denně zhruba 16 milionu barelů ropy 2011 z toho jde 11 milionu na vývoz a většinu ropy odebírá Itálie Ve skupině OPEC je co do vývozu ropy 12 z celkového počtu 12 členských zemí Zemní plyn Země má rovněž zásoby zemního plynu jejichž potvrzený rozsah činí 53 bilionů kubických stop 08% celkových světových zásob plynu Libye produkuje v současné době cca 12 miliard kubických metrů plynu ročně Z toho je osm miliard exportováno do Itálie podmořským plynovodem Greenstream V zemí však neexistují plynové rozvody a obyvatelstvo se spoléhá na propan-butan v lahvích Voda V roce 1953 byl objeven první rezervoár „fosilní vody a od 60 letech 20 století byly v pěti podložích libyjské pouště objeveny další významné zvodně V roce 1973 byla provedena studie proveditelnosti projektu který by tuto vodu pomocí podzemního potrubí a sítě čerpadel dostal do obydlených oblastí u pobřeží Středozemního moře Samotný projekt zvaný The Great Man-Made River Velká člověkem vybudovaná řeka nebo Velká umělá řeka dokončení té poslední se předpokládá za 25 let Podnik by měl po dokončení stát 25 mld dolarů a v závěru stávající fáze rozšíření zásobovat zemi 368 miliony m³ vody denně s cenou 35 centů za m³ Zásoby fosilní vody by měly při této spotřebě vydržet tisíce let Vzhledem ke své kapacitě má potenciál umožnit obdělávání 155000ha dosud neúrodné půdy a zaručit všem Libyjcům hojnost pitné vody a spolu s tím větší samozásobitelství a menší závislost na dovozu potravin většinou z Francie Itálie Kromě fosilní vody využívá Libye také odsolování mořské vody v současnosti takto získává přes 18 milionu m³ sladké vody za den při provozních nákladech které činí 935 milionu USD ročně přičemž se plánuje navýšení tohoto množství až na 42 milionu m³ v průběhu roku 2016 při provozních nákladech 351 milionů USD< ref> Administrativní rozdělení Po získání nezávislosti v roce 1951 byla Libye federací 3 historických zemí Tripolsko na severozápadě Kyrenaika na východě a Fezzán na jihu Federativní uspořádání bylo zrušeno v roce 1963 Na starších mapách je možné najít správní členění na 9 oblastí o průměrné rozloze 195 504 km² více než např Řecko Na webu se lze v současné době nejčastěji setkat s dělením na 25 baladijat jednotné číslo baladija بلدية; překládá se obvykle jako obec i když průměrné rozloze 70 382 km² jen o trochu méně než Česko by slušel alespoň výraz okres Podle různých nepotvrzených zpráv mohlo být toto členění nahrazeno členěním na 1500 menších obcí communes; článek v tisku 1992 nebo naopak na 13 krajů CIA World Factbook 2001 Ve skutečnosti nové členění zahrnuje 34 obcí zvaných ša'bīja شعبية a zavedeno bylo zřejmě v roce 2002 newsletter standardu ISO 3166-2 z 592003 kde se změna projevuje se odvolává na zprávu francouzského velvyslanectví v Libyi z předcházejícího roku Upozornění V následující tabulce není zaručeno že větší území se přesně skládají z menších a sdílejí vnější hranice Řazení baladijí spíše orientačně naznačuje ve které části Libye která obec leží K dispozici je pouze starší mapa 25 okresů Reference Externí odkazy Londonderry neoficiálně též Derry nebo je město v Severním Irsku nacházející se ve stejnojmenném hrabství Staré Londonderry leží na západním břehu řeky Foyle dnešní město leží na obou březích Cityside na západním a Waterside na východním Obě části jsou spojeny dvěma mosty Na jihovýchodě město přechází do venkovských zemědělských oblastí Podle sčítání obyvatel z roku 2001 ve městě žilo 85 016 obyvatel 2011 Celá Derry Urban Area zahrnující Culmore New Buildings and Strathfoyle má však 90 663 obyvatel čímž je druhým největším městem Severního Irska a čtvrtým největším městem v Irsku Je jedním z mála takto velkých měst v Evropě jež nemá porušen systém hradeb Leží blízko hranic s Irskou republikou je tak jakousi metropolí západního Ulsteru včetně hrabství Donegal a západní části hrabství Londonderry Součástí města je letiště i přístav 30 ledna 1972 se město stalo dějištěm události která vešla ve známost jako Krvavá neděle Během tohoto masakru příslušníci 1 výsadkového praporu Britské armády zmasakrovali účastníky mírumilovného pochodu Bylo zabito 14 lidí a dalších 13 bylo zraněno Tato událost ještě více rozvířila vztahy mezi protestanty a katolíky Externí odkazy Místní referendum o zákazu hazardu v Olomouci které bylo vyhlášeno na základě petice olomouckých občanů jež požadovala zákaz hazardních her na území města proběhlo 12 prosince 2014 Pro zákaz hlasovalo 955 % zúčastněných voličů ovšem referendum bylo z důvodu malé účasti prohlášeno za neplatné neboť k urnám dorazilo jen 82 % oprávněných voličů přičemž ze zákona byla nutná nejméně 35% účast Předchozí pokusy o omezení hazardu v Olomouci Zastupitelstvo města Olomouce se pokusilo hazard ve městě omezit obecně závaznými vyhláškami schválenými v únoru a v prosinci roku 2013 OZV č 1 2013 a 5 2013 Počet míst na území města kde bylo povoleno hraní hazardních her a provozování loterií byl omezen z předchozích 113 adres na 57 plus dalších 14 míst povolených dočasně do konce roku 2014 Vyhlášky sice omezily množství heren ovšem v jejich důsledku nedošlo téměř k žádnému snížení počtu hracích automatů a videoloterijních terminálů spíše jen k jejich koncentraci na povolených adresách Zatímco před rokem 2013 se v Olomouci jejich počet pohyboval mezi 1300 a 1500 pak v květnu 2014 činil 1299 ks což je asi 1 hrací přístroj na 77 obyvatel Podle iniciativy Olomouc bez hazardu jde o druhé nejhorší číslo v republice po Teplicích Petice První protestní protihazardní petice proběhla v Olomouci již v únoru 2013 v době přípravy první ze zmíněných vyhlášek Celkem 1811 olomouckých občanů se v ní vyjádřilo proti záměru přeměnit budovu bývalého divadla v městské části Hodolany v kasino což tato vyhláška výslovně umožňovala ovšem rozhodnutí městského zastupitelstva nezvrátili Na začátku května 2014 zahájil přípravný výbor který tvořilo pět členů sdružení Občané pro Olomouc sběr podpisů pod petici žádající vypsání místního referenda o úplném zákazu hazardních her na území města Podpořily je v tom mj Hnutí DUHA a Agentura rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje 13 května pak svou kampaň na podporu petice zahájila občanská iniciativa Olomouc bez hazardu jejíž představitelé argumentovali že hazard je pro společnost finanční zátěží a je spojen s kriminalitou Z politických stran a hnutí ji výslovně podpořilo jen zmíněné sdružení Občané pro Olomouc v němž se před komunálními volbami 2014 v Olomouci spojily Strana zelených Česká pirátská strana a někteří nezávislí kandidáti Ostatní strany zachovaly zdrženlivý postoj především kvůli obavám že by město přišlo o příjmy které z hazardu má Podle zákona 22 2004 Sb o místním referendu musí být návrh přípravného výboru na konání místního referenda ve městě s počtem 20 000 – 200 000 obyvatel podpořen podpisy alespoň 10 % občanů což v případě Olomouce činilo 8160 obyvatel Aktivistům se nakonec podařilo sehnat 8873 podpisů které 12 srpna odevzdali úředníkům magistrátu ovšem při kontrole bylo zjištěno že asi 1000 podpisů je neplatných Petiční výbor proto 28 srpna sběr podpisů obnovil a ještě téhož dne je opět odevzdal Konečný počet obyvatel kteří vyhlášení referenda podpořili byl 8175 Příprava referenda Občanům města měla být v referendu položena otázka „Souhlasíte s tím aby statutární město Olomouc učinilo veškeré kroky vedoucí k zákazu provozování loterií a sázkových her zejména výherních hracích přístrojů a interaktivních videoloterijních terminálů a jiných obdobných přístrojů uvedených v § 2 písm e g i j l m a n a v § 50 odst 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách a to na celém svém území? Zastupitelstvo města stanovilo termín jeho konání na 12 prosince 2014 Aktivisté původně žádali aby byl termín referenda spojen s termínem konání komunálních voleb 10–11 října 2014 od čehož si slibovali vyšší účast Městské zastupitelstvo to však zamítlo což odůvodnilo technickými potížemi a údajně vyššími náklady v případě společného termínu Jako další překážku vedení města uvedlo že v referendu nelze rozhodovat o změně či zrušení městské vyhlášky ovšem případný úspěch chystaného referenda by právě k takové změně vedl Proto bylo údajně potřeba otázku nejprve konzultovat s Ministerstvem vnitra ČR Názory politických stran na referendum Zástupci všech velkých politických stran ve městě se k záměru zakázat úplně hazard postavili negativně byť současně připouštěli že určitá regulace je potřeba Jediným významnějším politickým subjektem který ho otevřeně prosazoval tedy zůstalo sdružení Občané pro Olomouc Antonín Staněk ČSSD Aleš Jakubec TOP 09 Milan Feranec ANO a Miroslav Marek KSČM vyjádřili obavu že zákaz by vedl k rozšíření nelegálních heren Martin Major ODS se obával že prohibice by vedla k finančnímu výpadku v městském rozpočtu Podobně se krátce před referendem vyjádřil také Antonín Staněk který se mezitím po komunálních volbách v říjnu 2014 stal novým primátorem města Podle něj se městské příjmy z heren pohybovaly mezi 90 a 100 milióny korun Zástupce iniciativy Olomouc bez hazardu a současně politického sdružení Občané pro Olomouc Michal Krejčí Liberálně ekologická strana argumenty oponentů odmítl s tím že v jiných městech či městských částech kde k zákazu přikročili žádný výrazný nárůst ilegálních heren nezaznamenali Jako nevýznamný označil i finanční argument neboť zmíněná částka tvořila jen asi 45 procenta celého rozpočtu města Referendum Referendum proběhlo v pátek 12 prosince 2014 v době od 14 do 22 hodin Z celkového počtu 81 494 oprávněných olomouckých voličů svůj hlas odevzdalo 6685 občanů t j 82 % z nichž 6389 t j 955 % zúčastněných a 78 % oprávněných voličů hlasovalo pro zrušení hazardu 247 proti a 21 občanů se zdrželo hlasování tj odevzdali hlasovací list bez vyznačené odpovědi Požadavek zákona o místním referendu aby se místního referenda zúčastnilo nejméně 35 % občanů zapsaných v seznamech oprávněných voličů tedy nebyl splněn a referendum bylo prohlášeno za neplatné Nejvyšší účast byla zaznamenána v jednom ze čtyř okrsků v místní části Hodolany a to 16 % Hlasování probíhalo v 89 hlasovacích okrscích a na jeho zajištění se podílelo 400 lidí Finanční náklady byly odhadnuty na 14 milionu korun Podle olomouckého primátora Antonína Staňka výsledek znamenal že Olomoučané podpořili vedení radnice v postupném omezování hazardu a nepřáli si jeho úplný zákaz Pro další omezování se vyslovil i Michal Krejčí který zdůraznil že třebaže referendum nebylo platné tak z občanů kteří k němu dorazili byla pro zákaz naprostá většina Reference < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < references> Externí odkazy Miloš Zeman 28 září 1944 Kolín je český politik ekonom prognostik a třetí prezident České republiky Úřadu se ujal složením slibu dne 8 března 2013 V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru jejíž existence byla umožněna na základě tzv „opoziční smlouvy s Občanskou demokratickou stranou Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010 ve kterých se strana nedostala do sněmovny< ref> V přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky První kolo vyhrál se ziskem 2421 % platných hlasů a v rozhodujícím druhém kole porazil tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se ziskem 5480 % platných hlasů Stal se zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou Život Dětství a mládí Narodil se 28 září 1944 v Kolíně Jeho matka Marie Zemanová 1917–1997 byla učitelka otec byl poštovní úředník Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli dále vyrůstal jen s matkou a babičkou Otec se kterým se nestýkal zemřel když mu bylo třináct let Studium a povolání V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně Přitom hrozilo že mu bude odepřena možnost složit maturitu a to kvůli referátu ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T G Masarykem která byla komunistickým režimem zakázána Nakonec byl připuštěn k maturitě ale nebylo mu vystaveno doporučení ke studiu na vysoké škole Zeman z tohoto postupu později obvinil svou učitelku českého jazyka ta vinu odmítla Poté pracoval v účtárně v závodu Tatra Kolín Jeho spolupracovníci později vzpomínali že ho toto zaměstnání nebavilo a k ostatním byl přezíravý Díky praxi v závodu Tatra po dvou letech získal doporučení k dalšímu studiu Navíc kvůli srdeční vadě získal tzv modrou knížku a nemusel absolvovat základní vojenskou službu V roce 1965 začal dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze kde studoval obor národohospodářského plánování o dva roky později přešel na denní studium které zakončil roku 1969 Během studia bydlel na koleji Jarov Také spoluzaložil diskusní Studentský futurologický klub a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého Svou diplomovou práci napsal u profesora Věňka Šilhána Jeho tehdejší známí ho považovali za nadaného studenta a také namyšleného samotáře Rodinný život Z prvního manželství 1971–1978 s Blankou Zemanovou která byla jeho středoškolskou spolužákyní má syna MUDr Ing Davida Zemana PhD  1971 který pracuje jako lékař v oborech klinické biochemie a neurologie Podruhé uzavřel sňatek v červenci 1993 se svou asistentkou Ivanou Bednarčíkovou  29 dubna 1965 Do manželství se 1 ledna 1994 narodila dcera Kateřina Zemanová Se svou druhou ženou se Zeman seznámil v roce 1990 kdy jí nabídl práci asistentky Ta kvůli tomuto zaměstnání nakonec nedostudovala romanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně Po mateřské dovolené pracovala v několika firmách včetně Mold Vin CZ kterou vede Zemanův známý Zdeněk Zbytek Také pracovala na ředitelství pražského Výstaviště či na ministerstvu kultury ČR Později až do dubna 2012 byla zaměstnána jako kulturní referentka ve Správě Pražského hradu< ref> Od roku 2002 až do svého zvolení prezidentem České republiky v lednu 2013 trávil Zeman svůj čas převážně ve svém bytě v historické tvrzi v Novém Veselí okres Žďár nad Sázavou jejímž je spolumajitelem Mezi jeho zájmy patří pěší a lyžařská turistika četba nejrůznější literatury mj science fiction a hra v šachy< ref> Politická činnost Před rokem 1989 Během Pražského jara 1968 vstoupil do KSČ ze které byl v roce 1970 kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy vyloučen V letech 1971 až 1984 pracoval v tělovýchovném podniku Sportpropag v oddělení komplexního modelování Také se účastnil přednášek Vědeckotechnické společnosti Poté byl až do roku 1989 zaměstnán v podniku Agrodat kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů Od 31 ledna 1984 vedla Správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky součást Státní bezpečnosti Miloše Zemana jako prověřovanou osobu Není jasné co bylo důvodem sledování Svazek byl skartován na začátku prosince roku 1989< ref> V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu ve kterém na základě vědeckých poznatků kritizoval tehdejší režim Jeho účinek umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky Za tento článek byl propuštěn z tehdejšího zaměstnání v Agrodatu „…s probíhající přestavbou dostává u nás skutečně prognostika poprvé normální podmínky pro svou existenci Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik při kterém často s hrůzou zjišťujeme že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných ať již uskutečněných nebo projektovaných rozhodnutí tohoto vedení – Miloš Zeman Prognostika a přestavba srpen 1989 Po otištění článku byl Janem Martinkem vedoucím redaktorem Hospodářského zápisníku Československé televize pozván do uvedeného pořadu jako host I přesto že v něm Zeman otevřeně kritizoval tehdejší režim byl záznam nakonec odvysílán Zeman v rozhovoru mj uvedl „Asi vás nepotěším Za posledních čtyřicet let jsme se dostali z desátého místa ve světě na čtyřicáté místo V některých oblastech je to ještě horší Například ve vědeckotechnickém rozvoji podle oficiálně publikovaných informací jsme dnes zhruba na úrovni Alžírska nebo Peru a hluboko pod Portugalskem které je považováno za nejzaostalejší zemi západní Evropy … Já sám si tento vývoj vysvětluji tím že jsme ekonomická rozhodnutí přijímali nepromyšleně že tato nepromyšlenost vyplývala především z toho že neexistovala zdravá soutěž alternativních rozhodnutí a že i rozhodnutí která měla velice varovné důsledky byla přijímána aniž by existovala jakákoliv společenská kontrola jejich efektivity … Nikde není řečeno že bez změny řízení bez skutečné přestavby by u nás ve velice dohledné budoucnosti nedošlo k prázdným obchodům inflaci stávkám manifestacím to všechno jsou samozřejmě věci které nikdo nechce slyšet ale prognostik je tady právě od toho aby varoval Sametová revoluce 17 listopadu 1989 a v následujících dnech se zúčastnil pražských demonstrací ale jeho přímou účast na demonstraci na Národní třídě 17 listopadu někteří vyvrací Jako prognostik předpověděl pád komunistického režimu v termínu jaro 1990 Jeho krátký projev na Letenské pláni 25 listopadu 1989 kde srovnával životní úroveň v Československu např s africkými státy měl u účastníků obrovský ohlas Poslanec Federálního shromáždění V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec respektive poslanec za OF do české části Sněmovny národů volební obvod č 3 – Praha 3 – Praha 10 Mandát obhájil za OF ve volbách roku 1990 Po rozkladu Občanského fóra přešel v roce 1991 do Občanského hnutí od ledna 1992 pak byl členem poslaneckého klubu Klub Sociálně demokratické orientace< ref> Působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru parlamentu Současně v letech 1990–1993 pracoval jako vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV do kterého nastoupil v lednu roku 1990 Jako poslanec Federálního shromáždění vyslovil nesouhlas s vysídlením Němců z Československa které označil za porušení demokracie a přirovnal ho ke stalinským nuceným migracím K roku 1990 se profesně uvádí jako vědecký pracovník Prognostický ústav ČSAV bytem Praha< ref> Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu nyní jako poslanec za Českou stranou sociálně demokratickou ČSSD volební obvod Jihočeský kraj do které vstoupil v roce 1992 Podle vzpomínek Vladimíra Špidly byl iniciátorem zapojení Miloše Zemana do ČSSD a na kandidátku této strany ve volbách roku 1992 jihočeský politik Václav Svoboda Kandidátce ČSSD totiž tehdy v jižních Čechách prý chyběla výrazná osobnost a Svoboda navrhl oslovit tehdy politicky nezařazeného Miloše Zemana Emisaři ČSSD náhodou dorazili za Zemanem jen o několik hodin dříve než se u něj se stejnou nabídkou objevili i vyslanci dalšího politického subjektu Liberálně sociální unie takže Zeman dal přednost ČSSD a odstartoval svou kariéru v této formaci Ve FS se profiloval jako zastánce udržení společného státu a navrhl vznik česko-slovenské unie I když byl návrh původně schválen nebyl pak dále rozvinut HZDS myšlenku unie podpořilo ale pro nesouhlas jejího koaličního partnera na federální úrovni ODS od této podpory později ustoupilo< ref> Předseda ČSSD V roce 1992 se Zeman stal předsedou městské stranické organizace ČSSD v Praze a o rok později i předsedou celé strany Ve funkci předsedy ČSSD působil až do roku 2001 Této politické straně s dlouholetou tradicí která však krátce po sametové revoluci byla jen jedním z mnoha politických subjektů dopomohl Zeman během několika let nejprve k pozici nejsilnější opoziční strany a nakonec i k vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny Předseda Poslanecké sněmovny Poslancem se znovu stal až po volbách do české Poslanecké sněmovny v roce 1996 kdy ČSSD pod jeho vedením dosáhla historického úspěchu který znemožnil tehdejšímu předsedovi Občanské demokratické strany ODS Václavu Klausovi sestavit většinovou vládu Za toleranci menšinové vlády získal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny které zaujímal až do předčasných voleb v roce 1998 Dne 14 září 1997 60 výročí úmrtí TG Masaryka obdržel v Rudolfinu "Čestnou medaili T G Masaryka" Masarykova demokratického hnutí spolu s Petrem Pithartem a Václavem Klausem Předseda vlády České republiky 22 července 1998 se po vítězných volbách stal českým premiérem kterým byl pak po celé volební období až do 12 července 2002 Jeho jednobarevná menšinová vláda byla tolerována ze strany ODS na základě tzv opoziční smlouvy Zároveň ve volebním období 1998–2002 zasedal jako poslanec v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky Již v průběhu funkčního období oznámil Zeman že v roce 2001 nebude obhajovat pozici předsedy ČSSD a toto místo přenechal Vladimíru Špidlovi který po dalších vítězných volbách ČSSD převzal po něm i funkci premiéra Zeman se poté stáhl do politického ústraní a tvrdil že politiku nadobro opouští ačkoliv média i část politické scény předpovídaly jeho budoucí návrat Návraty do politiky Brzy se Zeman o návrat do politiky skutečně pokusil když na základě svého vítězství ve vnitrostranickém referendu v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta České republiky Při volbě prezidenta dne 24 ledna 2003 však neuspěl byl vyřazen již v prvním kole V tajné volbě prohrál v souboji s bývalým předsedou ODS Václavem Klausem a senátorkou Jaroslavou Moserovou Překvapivě nízký počet hlasů dokazoval že ho nevolili ani někteří zástupci ČSSD Po tomto fiasku se stáhl a politické dění již pouze příležitostně glosoval Přesto nadále ovlivňoval politickou scénu zejména prostřednictvím svých stále četných příznivců v ČSSD např Zdeňka Škromacha Ostře kritizoval působení jak Vladimíra Špidly ačkoliv jej původně doporučil jako svého následovníka tak jeho nástupce Stanislava Grosse kterého považoval za hlavního viníka svého neúspěchu při prezidentské kandidatuře Smír uzavřel až s dalším předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem a to přesto že právě Paroubek v minulosti dlouhodobě patřil mezi Zemanovy ostré názorové oponenty Vztahy mezi ním a Paroubkem však výrazně ochladly po volbách v roce 2006 kdy se Zeman s Paroubkem zásadně rozešli v názorech na nejvhodnější strategii povolebního vyjednávání zkomplikovaného patovou situací v Poslanecké sněmovně Spory Miloše Zemana s Jiřím Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007 kdy Paroubek Zemana obvinil že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu sídla ČSSD Altner spor sice v roce 2000 vyhrál ale později tvrdil že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD Konflikt mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem vyvrcholil poté co na Miloše Zemana podal v souvislosti s touto kauzou trestní oznámení Jaroslav Novák známý pod přezdívkou Večerníček Miloš Zeman to označil za skrytou aktivitu Jiřího Paroubka a 21 března 2007 vystoupil z ČSSD Dalším náznakem návratu Miloše Zemana do politiky bylo otevření pražské kanceláře jeho příznivci < ref> Jeden z iniciátorů – Miroslav Šlouf – otevřeně řekl že cílem této akce je aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky Jiní představitelé ČSSD to však nepovažovali za reálné Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 ve kterých ZEMANOVCI nepřesáhli 5 % které jsou nutné pro vstup do poslanecké sněmovny oznámil svou rezignaci na post předsedy strany Do budoucna přislíbil straně svou podporu v dalších kampaních jako například ve volbách do zastupitelstev obcí 2010< ref> Dne 13 listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou SPO Prezidentské volby 2013 V roce 2012 oznámil že bude kandidovat s podporou Strany Práv Občanů v prezidentské volbě konané v roce 2013 V 1 kole prezidentských voleb které se konaly v termínech 11 a 12 ledna 2013 se Miloš Zeman umístil na prvním místě s počtem 2421 % hlasů Do druhého kola postoupil společně s Karlem Schwarzenbergem Ve druhém kole které se konalo 25 a 26 ledna 2013 získal 548 % hlasů a stal se novým zvoleným prezidentem České republiky Zvítězil ve všech krajích kromě hlavního města Prahy Podle zmínek v českém tisku respektive jeho onlinových vydáních byl zvolený prezident Zeman v zahraničních médiích po volbě označován za politika neomaleného stylu s populistickým akcentem Taková byla dne 26 ledna 2013 vyjádření francouzského deníku Le Monde podobně také německých novin Die Welt a rakouského deníku Kurier kde byl Zeman označen za "levicového populistu" stejně jako ve vysílání BBC Prezident České republiky 2013 V 10 hodin a 17 minut v pátek 8 března 2013 složil Miloš Zeman prezidentský slib a stal se tak třetím prezidentem České republiky Složením prezidentského slibu se stal nositelem dvou nejvyšších státních vyznamenání Řádu Bílého lva a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka Již v březnu 2013 započal spor mezi Zemanem a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem o post velvyslance na Slovensku Zeman prohlásil že by na tomto postu rád viděl bývalou první dámu Livii Klausovou která ho podporovala během jeho prezidentské kampaně V dubnu 2013 Zeman řekl že případně obejde ministerstvo zahraničí a prosadí Klausovou přímo při jednání s premiérem To však nakonec neučinil Jmenování Klausové velvyslankyní schválila až Rusnokova vláda 31 července 2013 v tajném hlasování a to i přesto že sám Rusnok tvrdil že jeho vláda bez důvěry tento krok neuskuteční Ve funkci dne 3 dubna 2013 ratifikoval dodatek Lisabonské smlouvy který umožňuje vznik záchranného fondu tzv Eurovalu na pomoc ohroženým ekonomikám eurozóny Současně na Pražském hradě nechal vztyčit vlajku Evropské unie Oběma aktům v minulosti bránil předchozí prezident Václav Klaus Vlajka EU tím nad sídlem prezidenta zavlála poprvé od vstupu Česka do Unie v roce 2004 V květnu 2013 prohlásil že odmítá jmenovat literárního historika a kritika Martina C Putnu profesorem i přesto že byl navržen Karlovou univerzitou a splnil podmínky profesury Zeman své rozhodnutí odmítl zdůvodnit údajně z důvodu možného ponížení Putny Média následně spekulovala že důvodem mohla být častá kritika Putny na osobu Zemana to však sám Zeman odmítl Putna nakonec profesorem jmenován byl jmenovací titul ale nepřevzal od Zemana nýbrž od ministra školství Petra Fialy Fiala a Zeman se pak dohodli na tom že ministerstvo připraví novelu vysokoškolského zákona podle které bude profesory jmenovat ministr školství Tu v prosinci nový ministr Dalibor Štys předložil vládě ale ta ji vrátila k přepracování což blokuje jmenování dalších nových profesorů< ref> V červnu 2013 představil svůj Nadační fond na který bude každý měsíc až do března 2018 vkládat třetinu svého platu tedy 60 tisíc korun Fond má za úkol umoření státního dluhu Dne 25 června 2013 několik dní poté co podala demisi vláda Petra Nečase pověřil prezident Zeman sestavením nové vlády Jiřího Rusnoka Nevyslyšel tak požadavek vládní koalice která krátce před jmenováním přišla s tím že v dolní komoře drží potřebnou většinu 101 hlasů a na premiérský post prosazuje Miroslavu Němcovou Jmenování nové vlády následně kritizovali místopředseda Evropského parlamentu Othmar Karas a šéf tamního zahraničního výboru Elmar Brok kteří požadovali aby Evropská unie „rychle prověřila zda vznik vlády v ČR neodporuje unijním hodnotám Prezident Zeman na to reagoval s tím že by se měli nejprve seznámit s českou ústavou a dodal že Ústava ČR jasně říká že „prezident republiky jmenuje předsedu vlády aniž by stanovila podmínku že tuto vládu musí předem schválit sněmovna Dne 7 srpna 2013 před hlasováním o důvěře Rusnokově vládě opustili poslanci Tomáš Úlehla Jan Florián a Karolína Peake sněmovnu Vládě důvěra vyslovena nebyla absencí výše zmíněných poslanců však koalice přišla o většinu 101 hlasů a tak de facto zanikla Rusnok předal Zemanovi demisi vlády dne 13 srpna prezident pak jeho vládu pověřil pokračováním ve výkonu funkce v demisi až do složení vlády nové 28 srpna 2013 prezident Zeman podepsal rozpuštění sněmovny a vyhlásil termín předčasných voleb na 25 a 26 října 2013 V těchto volbách zvítězila Česká strana sociálně demokratická před hnutím ANO 2011 Do Poslanecké sněmovny zasedli také poslanci Komunistické strany Čech a Moravy hnutí TOP 09 Občanské demokratické strany hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové Po předčasných volbách si na den 26 října 2013 do zámku Lány pozval vedení ČSSD Haška Tejce Škromacha přitom řádně zvolený a úřadující předseda strany Bohuslav Sobotka pozván nebyl Hašek i další účastníci několikrát v médiích popřeli že by se schůzka konala ale nakonec pod mediálním tlakem schůzku potvrdili což vedlo k jejich rezignacím na vrcholné stranické funkce Zeman poté prohlásil že považuje za komické utajovat jakoukoliv schůzku a současně odmítl názor že by šlo o pokus o převrat ve vedení ČSSD V noci na 30 října 2013 utrpěl úraz kolene Dle slov jeho ošetřujícího lékaře a toho času úřednického ministra zdravotnictví Martina Holcáta Zeman v noci zakopl o shrnutý koberec a upadl na koleno Holcát dále řekl že léčba potrvá až šest týdnů během kterých bude Zeman chodit maximálně o berlích Kancelář prezidenta proto v daném termínu zrušila všechna plánovaná vystoupení Dne 29 listopadu 2013 převedl prezidentskou pravomoc udělování milostí na ministerstvo spravedlnosti jako výjimku si však ponechal pravomoc rozhodovat o osvobození z humanitárních důvodů De facto tak prezident bude určovat případ od případu kdy rozhodne sám a kdy bude rozhodovat ministerstvo V prosinci uvedl že nenaváže na tradici prezidentských novoročních projevů místo toho bude mít 26 prosince vánoční poselství ze zámku v Lánech Chce tak navázat na zvyk z první republiky kdy podobné projevy z období Vánoc měl Tomáš Garrigue Masaryk 2014 V lednu 2014 oznámil kandidáty na post ombudsmana Byli jimi Stanislav Křeček a Pavel Zářecký Druhý jmenovaný později nominaci z rodinných důvodů odmítl první ve volbě neuspěl a stal se zástupcem nové ombudsmanky Anny Šabatové Již v dubnu 2013 označil kancléř Vratislav Mynář bývalého hradního právníka Pavla Hasenkopfa spolu s bývalým vedoucím analytického oddělení hradu Ladislavem Jaklem a bývalým tiskovým mluvčím Václava Klause Petrem Hájkem za spoluautora Klausovy amnestie z ledna 2013 Zeman pak označil Hasenkopfa za autora kontroverzního aboličního článku na jehož základě byla zastavena stíhání trvající déle než osm let Brzy po tomto obvinění byl Hasenkopf ze služeb Hradu propuštěn V listopadu 2013 podal Hasenkopf žalobu na ochranu osobnosti na prezidentskou kancelář Zemana i Mynáře kromě „uvedení věci na pravou míru žádal od všech žalovaných celkem 1 milion Kč V srpnu 2014 však sporné strany uzavřely smír který soud schválil a jehož obsahem bylo pouze společné vyjádření podle nějž Hasenkopf nebyl jedním z „pravých otců amnestie Vypracoval její návrh který ale nebyl ze strany zaměstnavatele přijat konečnou verzi amnestie proto nemohl ovlivnit Kancléř Mynář nicméně hned druhý den na mimořádném tiskovém brífinku prohlásil že prezident republiky žádnou chybu neuznal a že trvá na tom že Hasenkopf se na přípravě amnestie podílel Ten na to reagoval prohlášením že podá na Mynáře trestní oznámení pro pomluvu V srpnu 2014 kdy vláda připravila služební zákon tento zákon zkritizoval a politické náměstky se kterými tento zákon počítá označil za „budižkničemy V září ve Sněmovně předeslal že pokud vláda politické náměstky ze zákona neodstraní zákon nechá vetovat a jestli Sněmovna jeho veto přehlasuje podá stížnost na Ústavní soud V říjnu Zeman zákon skutečně vetoval brzy poté Sněmovna jeho veto přehlasovala 7 listopadu podal prezident Miloš Zeman k Ústavnímu soudu návrh na zrušení služebního zákona< ref> Dne 24 října 2014 zahájil Zeman státní návštěvu Čínské lidové republiky poskytl rozhovor čínské státní televizi kde mimo jiné propagoval postavu českého krtečka Aby stihl oslavy 28 října vrátil se do ČR soukromým letadlem pronajatým skupinou PPF za což sklidil od politiků kritiku V listopadu 2014 v pořadu Hovory z Lán řekl „Vláda podle mého názoru dosud ve svém konání učinila jednu základní chybu že podlehla panu Kalouskovi a zkurvila služební zákon Sprostá slova zazněla také pří Zemanově překladu názvu ruské punkové kapely Pussy Riot kterou označil za „pornografickou skupinku vinnou výtržnictvím v pravoslavném chrámu a odmítl řazení členek kapely mezi politické vězně Z kategorie politických vězňů vyjmul také Michaila Chodorkovského kterého označil za spravedlivě odsouzeného tuneláře< ref> Za hrubé vulgarismy ve svém projevu sklidil ostrou kritiku od ostatních politiků a komentátorů Rada pro rozhlasové a televizní vysílání obdržela několik stovek stížností na vysílaní Českého rozhlasu< ref> Zemanova vulgarita měla ohlas i v zahraničním tisku Při Zemanově cestě po Moravskoslezském kraji ho v Opavě jeden z přítomných nazval "ruským švábem" Na výročí sametové revoluce dne 17 listopadu 2014 se na Národní třídě sešlo několik tisíc lidí na demonstraci proti osobě prezidenta Protestující Zemanovi vyčítali vstřícný postoj k Rusku a Číně i jeho vulgární verbální projevy Házení vajíček na Albertově odsoudili čeští politici i část veřejnosti Prezident Miloš Zeman pak protest na Albertově označil za mezinárodní ostudu a pokračování předvolební kampaně z prezidentské volby< ref> 16 listopadu 2014 poskytl prezident Zeman rozhovor Prvnímu kanálu ruské státní televize V němž mimo jiné označil konflikt na východně země za občanskou válku a ekonomickou pomoc Ukrajině označil za nesmyslnou dokud nebude dosaženo mírové dohody< ref> 20 listopadu si ukrajinské ministerstvo zahraničí předvolalo českého velvyslance Ivana Počucha a sdělilo mu že prezidentovy výroky považuje za nepřijatelné jelikož neodpovídají duchu tradičně přátelských česko–ukrajinských vztahů< ref> 2015 3 ledna 2015 poskytl rozhovor deníku Právo v němž ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka označil za „premiéra války který odmítá mírové řešení ukrajinského konfliktu< ref> O den později tedy 4 ledna vystoupil v pořadu Prezidentský Pressklub na rádiu Frekvence 1 Dne 27 ledna vystoupil na mezinárodním fóru „Let My People Live! s projevem kde přirovnal Islámský stát k nacistickému Německu a vyzval k ozbrojené mezinárodní akci Za to sklidil kritiku od ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka který eventuální tažení označil za "křížovou výpravu" Zeman naopak Zaorálkova slova označil za politiku appeasementu a rozhodl se mu při nejbližší příležitosti věnovat symbolický Chamberlainův deštník Ten mu poté předal v únoru na schůzce vrcholných ústavních činitelů o zahraniční politice na Pražském hradě< ref> V tomtéž projevu označil novináře Ferdinanda Peroutku za autora článku s titulkem „Hitler je gentleman" a výroku „Nemůžeme-li zpívat s anděly musíme výti s vlky" který byl směřován na dobu po mnichovské dohodě Zeman za tuto část projevu sklidil velkou kritiku z řad historiků v čele s Petrem Zídkem z Lidových novin nebo zástupců Sdružení Ferdinanda Peroutky Hrad se brání tím že dokument v současnosti dohledává v archivech< ref> Dne 8 února se v online rozhovoru pro Blesk TV vyjádřil ke kauze rodiny Michalákových kde norskou sociální službu Barnevernet která děti odebrala přirovnal k nacistickému programu Lebensborn Zároveň nevyloučil že na druhé volební období už kandidovat nebude< ref> V 11 února vyznamenal během státní návštěvy Jordánska Řádem Bílého lva krále Abdalláha II za jeho roli v boji proti Islámskému státu Během státní návštěvy také vyjádřil český zájem o rozvoj jordánské jaderné energetiky O den později během státní návštěvy Spojených arabských emirátů otevřel nové sídlo české ambasády< ref> Názory a postoje Miloš Zeman sám sebe označuje za „levicového politika a „tolerantního ateistu V oblasti ekonomie se považuje za keynesiánce V oblasti vnitřní politiky podporuje přímou demokracii v podobě většího uplatnění referend zavedení určité podoby sociálního státu podporuje zvláštní státní sociální podporu pro děti a důchodce nebo progresivní daň z příjmů Chce se také zasadit o zavedení povinného prokázání nabytí majetku včetně případné konfiskace nelegálně získaného majetku Podporuje zavedení institutu referenda dle švýcarského modelu a odvolatelnost poslanců lidovým hlasováním Uvítal by transformaci Senátu z přímo volené komory na orgán tvořený reprezentacemi krajských zastupitelstev K otázce přijetí eura je otevřený chce ho přijmout co nejdříve to bude možné Podporuje již zavedené zvýšení základní sazby DPH ale je zároveň pro to aby byla opět snížena tzv "snížená sazba" na základní potraviny a léky Také je proti zavedení školného na veřejných vysokých školách ale podpořil by zavedení pokut pro neúspěšné studenty Odmítavý postoj zaujímá i ohledně legalizace měkkých i tvrdých drog na jiné než lékařské účely naopak podporuje zrovnoprávnění homosexuálních párů s možností adopce dětí Již během předvolební kampaně opakovaně prohlašoval že je proti udělování milostí a amnestií a tohoto práva se veřejně vzdal krátce po složení prezidentského slibu Jako prezident by rád podpořil výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe Vztahy s Ruskem Americký list Washington Post označil Zemana za jeho proruské postoje jako "faktického mluvčího Kremlu" Vlivný senátor John McCain vyjádřil znepokojení ze Zemanova postoje k Rusku Vztahy s Čínou Je pro otevřenější spolupráci s Čínou V říjnu 2014 zde byl na státní návštěvě a prohásil že "respektuje územní integritu Číny že neuznává tibetskou exilovou vládu" za což si vysloužil kritiku od pravicových politiků Evropská unie Je zastáncem Evropské unie ale je eurofederalistou vystupuje tedy proti extrémnímu centralismu v EU Souhlasil se vstupem Chorvatska do EU a v EU si dle vlastních slov dokáže v budoucnu představit i Srbsko a Rusko Odmítavě jako o nové členské zemi EU naopak hovořil o Turecku Kritizoval také uznání Kosova samostatným státem přičemž jej označil „za teroristickou diktaturu financovanou narkomafiemi Společnou fiskální politiku považuje za potřebnou Islám a Blízký východ Negativně se vyjadřuje o islámu který označil za anticivilizaci financovanou z prodeje ropy a drog Odmítá rozlišovat mezi umírněnými a radikálními muslimy a nesouhlasí se stavbou mešit na území České republiky Je také proti tomu aby byla Palestina suverénním státem V případě budoucího rozšiřování NATO je pro přijetí Izraele spíše než pro přijeti Ukrajiny nebo Gruzie Krize na Ukrajině V souvislosti s ukrajinskou krizí která vypukla naplno v únoru 2014 a kde se spornou stala ruská anexe Krymu prohlásil o krymském referendu že je v rozporu s ukrajinskou ústavou a vyzval Evropskou unii a NATO k velmi razantní preventivní akci která by Rusko zastrašila před dalšími vojenskými výpady na Ukrajinu případně i do Moldavska Zároveň se však vyslovil proti uvalování blokád sankcí a embarg Dne 3 září 2014 v rozhovoru pro Frekvenci 1 uvedl že „zatím nebylo prokázáno že na Ukrajině je ruská invazní armáda a že „bere vážně prohlášení ministra zahraničí Lavrova že tam žádní ruští vojáci nejsou Dne 5 září pak během summitu NATO prohlásil že „není pochyb že Ukrajina čelí ruské agresi a že „nepochybuje o tom že tato agrese má několik podob mimo jiné například dodávky zbraní a dodávky dobrovolníků kteří nejsou dobrovolníci Životní prostředí K hrozbě globálního oteplování zaujímá podobně odmítavý postoj jako jeho předchůdce Václav Klaus když ji označil za „hysterii vyvolanou ekologickými lobbisty V roce 2010 pro agenturu Mediafax dále uvedl „Globální oteplování je v lidské historii po tisící prvé Globální oteplování je v historii planety po miliónté prvé Stejně tak je zde po tisící prvé a miliónté prvé globální ochlazování Pokládám teorii globálního oteplování za tvrzení které je založeno na lidské pýše tedy tvrzení že lidstvo svojí emisí skleníkových plynů může způsobit dramatické kolísání teplot na Zemi Zeman též souhlasí s prolomením těžebních limitů hnědouhelných dolů v severních Čechách a s tím spojeným bouráním obcí Zastává názor že Šumava je hospodářský les jako každý jiný je odpůrcem solárních a větrných elektráren a práva nevládních občanských organizací na účast ve správních řízeních s vlivem na životní prostředí považuje za „přemrštěná Podporuje naopak jadernou energetiku a dostavbu elektrárny Temelín Inkluzivní vzdělávaní Při své návštěvě Pardubického kraje dne 14 ledna 2015 řekl„Nejsem zastáncem názoru že by děti které jsou určitým způsobem handicapované měly být umisťované do tříd s nehandicapovanými žáky protože je to neštěstí pro oba… Z hlediska duševní pohody je daleko lepší když budou existovat praktické třídy Vůbec se mi inkluze nelíbí a jsem proti ní" načež je za tento výrok zkritizovala Národní rada osob se zdravotním postižením i ombudsmanka Anna Šabatová Prezidentův výrok zkritizoval také Petr Hrubý ředitel Jedličkova ústavu který poukázal na to že je k dětem třeba přistupovat individuálně< ref> Kritika Politické působení Miloše Zemana je spojováno s řadou afér a korupčních případů Kritizován byl i za výběr nejbližších spolupracovníků zejména šéfa svých poradců Miroslava Šloufa politického představitele předlistopadového SSM i KSČ Před volbami v roce 1996 jednal tajně s podnikatelem Janem Vízkem podrobněji Aféra Bamberg v roce 1999 vyšlo najevo zase vydírání správce Štiřínského zámku jeho poradcem Jaroslavem Novotným který po správci Václavu Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů na bývalého ministra zahraničí Zielence Ve stejné době bylo zjištěno že na zámku Štiřín bylo funkční odposlechové zařízení V květnu 2000 bylo odhaleno že v týmu Zemanových poradců vznikl materiál nazvaný Olovo který měl zdiskreditovat ministryni školství a Zemanovu stranickou kolegyni Petru Buzkovou Za jeho působení byla v roce 1998 uzavřena Opoziční smlouva s ODS za jejíhož trvání došlo podle dokumentárního filmu Vládneme nerušit natočeného dle stejnojmenné knihy Erika Taberyho k poklesu politické kultury zvýšení míry korupce k výhrůžkám a pokusu o vraždu novinářky Sabiny Slonkové Často mu bylo vytýkáno že do politiky vnesl nebývalou míru hrubosti a arogance On sám řekl že je arogantní jen vůči hlupákům Známé jsou zejména jeho četné urážky novinářů a politických protivníků ale i některé z jeho bonmotů které ve svých projevech často a rád používá V roce 1997 například druhou Klausovu vládu označil za „vládu zlodějů a tunelářů jindy zase na adresu novinářů řekl „Za celý svůj život jsem se nesetkal s blbějším a závistivějším stvořením než je český novinář V roce 2013 se dotkl feministek když bonmotem prohlásil že „knížata měla právo první noci a díky tomu zdegenerovala protože své nevolnice nemuseli znásilňovat nemuseli tedy vydávat energii na toto znásilňování Zatímco my zemani jsme si svého práva nejenom v sexuální oblasti vždycky toto právo museli těžce vybojovat a proto jsme nezdegenerovali' To pobouřilo ženy z české ženské lobby které tento výrok vnímaly jako zlehčování aktu znásilnění V listopadu 2013 svým výrokem směřovaným k Bohuslavu Sobotkovi „Pouze ho upozorním že pokud bych ho jmenoval premiérem tak bude muset počkat protože to je poněkud důstojnější záležitost kterou nemohu řešit z invalidního vozíku urazil Radu zdravotně postižených která to vnímala jako znevážení invalidních osob Občas ve svém projevu sklouzne k vulgarismům Například v roce 2004 v rozhovoru pro Lidové noviny řekl „A když se zeptáte Čecha jak se má tak i kdyby minutu před tím vyhrál milion v loterii tak vám odpoví že to stojí za hovno V pořadu Hovory z Lán na podzim roku 2014 pronesl v přímém přenosu Českého rozhlasu hned tři vulgární slova kunda hovno a zkurvit V rámci předvolební kampaně pro prezidentské volby v roce 2013 požádal stejně jako další kandidát Jiří Dienstbier o podporu vedení KSČM< ref> KSČM nakonec podpořila oba kandidáty< ref> V reakci na prezidentovo funkční období vznikla koncem roku 2014 počítačová hra s názvem PussyWalk která prezdenta představila jako hlavního hrdinu Hra se těší obliby po celém světě Zdravotní stav a životospráva Zeman během své kampaně při volbě prezidenta sám přiznal že denně vypije šest sklenic vína a tři „panáky tvrdého alkoholu Podle bývalého ministra zdravotnictví a vedoucího Zemanova lékařského konzilia Martina Holcáta toto množství není extrémní Zeman trpí cukrovkou a onemocněním nervů na nohách V květnu 2013 vzbudil Miloš Zeman značnou pozornost veřejnosti během otevírání komory s korunovačními klenoty v Svatovítské katedrále kde byl jedním z  klíčníků Zeman se pohyboval nekoordinovaně přidržoval se stěn a působil dojmem opilého člověka Podezření na opilost později potvrdila účastnice ceremoniálu Miroslava Němcová která stála během události přímo vedle Zemana Podle Němcové byl Zeman viditelně opilý a bylo to také cítit z jeho dechu Ve stejný den před touto událostí se prezident Zeman účastnil recepce na Ruském velvyslanectví kde byl novináři zachycen při popíjení alkoholu Další účastník ceremonie Milan Štěch naopak prohlásil že ze Zemana alkohol cítit nebyl a obvinil Němcovou že se chce zviditelnit Zemanovu opilost popřel také jeho předchůdce Václav Klaus který se recepce na Ruském velvyslanectví rovněž zúčastnil Byl prý v Zemanově přítomnosti celou dobu a Zeman vypil snad jen jednu sklenku vína Samotný Zeman vysvětloval své vrávorání virózou< ref> Odkaz v kultuře V roce 2007 o něm režisér Robert Sedláček natočil pro Českou televizi Brno dokument Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny V roce 2013 o něm tehdejší student FAMU Robin Kvapil natočil v rámci cyklu Expremiéři dokumentární portrét Miloš Zeman Kronos český Publikace 1991 Naše posttotalitní krize a její možná východiska Léto ISBN ? 1995 Zpověď bývalého prognostika rozhovory vedené Janem Bauerem Dekon ISBN 80-85814-23-4 1998 Varovná prognostika kniha která v roce 1991 nevyšla Horizont ISBN 80-7012-095-9 2005 Jak jsem se mýlil v politice J Otto Ottovo nakladatelství ISBN 80-7360-260-1 2006 Vzestup a pád české sociální demokracie Andrej Šťastný ISBN 80-86739-22-8 2012 Zpověď informovaného optimisty Čas ISBN 978-80-87470-85-5 Odkazy Reference Literatura Související články Inaugurace prezidenta České republiky Miloše Zemana Seznam předsedů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Seznam premiérů Česka Seznam prezidentů České republiky Externí odkazy – Oficiální životopis na stránkách Úřadu vlády ČR vladacz zemannahradcz 2012 Milan Churaň heslo v encyklopedii Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20 století libricz 27 12 2007 ceskatelevizecz – pořad Naostro ČT z 9 6 2002 televizní debata ceskatelevizecz Minsk bělorusky ; ukrajinsky Мінськ; rusky ; polsky je hlavní a největší město Běloruska V Minsku žije na ploše 3079 km2 1 800 000 lidí 2007 Město se administrativně dělí na 9 obvodů rajónů Hustota zalidnění činí asi 7 030 obyvatel na 1 km2 Město je hlavním hospodářským i kuturním centrem Běloruska a sídelním městem Společenství nezávislých států Geografie Minsk leží v mírně zvlněné a lesnaté krajině ve střední části Běloruska; průměrná nadmořská výška je 280 m průměrné roční srážky 646 mm Minsk je křižovatkou hlavních dopravních tepen východní Evropy V rámci územního dělení Běloruska má zvláštní status a je centrem Minské oblasti a Minského rajonu Minsk leží na řekách Svislač a Njamiha na 53°548 s š a 27°3341 v d Historie Středověk První zmínka o Minsku je z roku 1067 V roce 1326 se Minsk stal součástí Velkovévodství litevského a roku 1499 získal městská práva Od roku 1569 byl hlavním městem Minského vojvodství v Republice obou národů Na začátku 18 století jej zničili Švédové Jako důsledek tzv druhého dělení Polska byl roku 1793 anektován Ruskem Sovětská éra Po druhé světové válce během níž jej okupovali tři roky Němci byl sice Minsk přestavěn ne však ale rekonstruován jako jiná města Ruiny staletých starých domů ustoupily stalinistické architektuře – objevily se tak velké bulváry a velkolepé budovy Díky rozvoji průmyslu město zaznamenalo velký růst Již v roce 1972 překročilo 1 milion obyvatel o dalších čtrnáct let později to bylo 15 milionu Noví obyvatelé Minsku byli většinou venkované z celého Běloruska kteří se sem nastěhovali za prací Pro ně tak vznikla velká panelová sídliště; město několikrát muselo posouvat své hranice V dubnu a květnu roku 1991 zde probíhaly masové demonstrace na podporu politických a ekonomických požadavků při přestavbě skomírajícího Sovětského svazu Od prosince téhož roku zde sídlí koordinační orgány SNS Nová doba Během 90 let a po pádu SSSR se Minsk začal měnit Stal se hlavním městem země vznikla nové velvyslanectví z budov bývalých úřadů SSR se staly úřady vládní V 90 letech také došlo v zemi k ekonomické krizi která město poznamenala Muselo být zastaveno mnoho velkých projektů objevila se nezaměstnanost Od začátku 21 století však investic opět přibývá; staví se nové obytné domy silnice i metro Většinu těchto aktivit vykonává vláda jelikož soukromý sektor není vzhledem k politické situaci dostatečně rozvinut a je omezován Hospodářství Průmysl Minsk je hlavním průmyslovým centrem Běloruska Ve městě se nachází přes 250 továren a elektráren Jeho průmyslový vývoj který začal v 60 letech 19 století byl následně podpořen výstavbou železnice která proběhla v letech 70 Většina průmyslového vybavení města byla ale zničena během první a zejména druhé světové války Po válce byl rozvoj města spojen s rozvojem průmyslu zejména odvětví spojených s vědou a výzkumem Minsk se stal hlavním centrem strojírenství zejména výroby dopravních prostředků chemického průmyslu gumárenství a elektrotechniky výroba televizí rozhlasových přijímačů Kromě těchto klíčových oborů zde došlo také k rozvoji zpracovatelského potravinářského a textilního průmyslu K nejznámějším podnikům patří MAZ Minský automobilový závod MTZ Minský traktorový závod nebo BELAZ Běloruský automobilový závod Tyto závody jsou věhlasné výrobou osobních i nákladních automobilů autobusů ale i tramvají trolejbusů zemědělské techniky atd Jejich filiálky jsou po celé zemi Během sovětských dob byl rozvoj průmyslu úzce svázán s dodavateli a odběrateli z SSSR což vedlo po rozpadu svazu v roce 1991 k vážným ekonomickým problémům Po přijetí neokeynesiánských opatření Alexandra Lukašenka v roce 1995 byla ale většina průmyslové produkce obnovena Díky tomu neprošel Minsk v 90 letech 20 století masivní vlnou deindustrializace jako ostatní města SNS a východní Evropy Kolem 40% procent ekonomicky aktivních je stále zaměstnáno ve strojírenském průmyslu Přes 70% produkce je exportováno především do Ruska a ostatních členských států SNS Oživení průmyslové výroby nevedlo ale k obnově vybavení mj v důsledku odrazování zahraničních investorů proto není průmysl příliš konkurenceschopný na mezinárodním trhu Podnebí Mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánským Nejnižší naměřená teplota byla -391 °C a naopak nejvyšší 35 °C Vysoké školství V dnešním Bělorusku mají asi 32 univerzit z toho 12 se nachází právě v Minsku Mezi nejznámější patří Běloruská státní technická univerzita nebo Běloruská státní univerzita Doprava Minsk je jedním z hlavních dopravních uzlů východní Evropy Železniční tratě odtud vycházejí sice jen do 4 směrů jde však o hlavní evropské magistrály ve směru jihozápad severovýchod Berlín Varšava Brest Minsk Orša Smolensk Moskva a severozápad jihovýchod Riga Vilnius Maladzečna Minsk Homel Kyjev Ve stejných směrech vedou i hlavní silniční tahy přičemž další významné silnice vedou na Sluck a Polock resp Vitebsk Silnice a dálnice ve městě jsou v dobrém stavu V Minsku se nachází mezinárodní letiště Minsk-1 zhruba 40 km od centra města pak leží vnitrostátní letiště Minsk-2 otevřené roku 1992 Hlavním osobním nádražím je Minsk Passažyrskij Městská doprava Městskou hromadnou dopravu v Minsku tvoří metro autobusy trolejbusy a tramvaje Minské metro má v současné době 20 stanic; do roku 2015 by jich mělo být již 25 konečný počet by pak měl činit 48 stanic Městská hromadná doprava disponuje 8 tramvajovými linkami s 50 zastávkami a 70 trolejbusovými linkami s 330 zastávkami Partnerská města Minsk navázal přátelské vztahy s mnoha partnerskými městy v různých zemích Káthmándú Nepál Belo Horizonte Brazílie Bengalúru Indie Detroit Spojené státy americké Eindhoven Nizozemsko Lyon Francie Murmansk Rusko Nottingham Spojené království Novosibirsk Rusko Sendai Japonsko Postupim Německo Bakersfield Kalifornie Spojené státy americké Jerevan Arménie Teherán Írán Související články Metro v Minsku Tramvajová doprava v Minsku Externí odkazy Mitochondriální DNA též mtDNA či chondriom je označení pro DNA která se nachází v mitochondriích a tvoří tak součást mimojaderné genetické informace Mitochondriální DNA je zpravidla kruhová cirkulární a svým charakterem se podobá prokaryotnímu nukleoidu a nikoliv eukaryotickým chromozomům Mitochondriální DNA tedy představuje doklad endosymbiotické teorie tzn předpokladu že mitochondrie v procesu eukaryogeneze vznikly pohlcením a „ochočením určitých proteobakterií z příbuzenstva rodu Rickettsia Evoluce Mitochondriální DNA je odvozena od bakteriální DNA jisté přibližně 2 miliardy let staré alfaproteobakterie která byla pohlcena v procesu evoluce eukaryotické buňky Příbuzným se jeví zejména parazitický bakteriální rod Rickettsia Jako důkaz k těmto tvrzením vědcům slouží sekvenování DNA z malé i velké ribozomální podjednotky mtDNA a alfaproteobakterií Mnoho genů však během evoluce bylo z mtDNA horizontálně přeneseno do buněčného jádra Tím je možné vysvětlit skutečnost že mnohé geny v jádře kódující různé mitochondriální proteiny silně připomínají bakteriální proteiny Genom Mitochondriální DNA patří např společně s plastidovou DNA mezi mimochromosomální DNA Její uspořádání se odlišuje od jaderného genomu eukaryotické buňky a je podobné uspořádání genomu prokaryot Je obvykle kruhová ačkoliv u některých skupin má i lineární tvar např mtDNA kvasinek může být lineární Každá mitochondrie obsahuje řádově jednotky až desítky molekul mtDNA navíc je nutné si uvědomit že buňka může obsahovat až několik tisíc mitochondrií např v případě jaterních buněk savců žabí vajíčko až několik milionů V žabích vajíčkách tvoří mitochondriální DNA pokud vynásobíme počet mitochondrií počtem kopií DNA paradoxně většinu celkové genetické informace vajíčka V běžných lidských buňkách však tvoří mtDNA jen velmi malou část DNA< ref> Velikost jedné molekuly DNA se udává v párech nukleových bází Sekvenací byl zjištěn počet a pořadí bází u několika stovek organizmů Velmi malou mtDNA má Plasmodium falciparum jen 6000 bp zatímco některé vyšší rostliny mají až 300 000 párů bází Savci mají obvykle kolem 16 500 párů bází Velikost genomu samozřejmě nekoreluje s počtem genů Zatímco lidská DNA kóduje 13 proteinů 22× větší DNA huseníčku A thaliana kóduje 31 proteinů tedy jen asi 25× více DNA huseníčku je tedy zřejmě z části junk DNA bez zřejmě funkce Co se týče molekulární struktury mtDNA není asociována s bílkovinami a genetický kód využívaný v mitochondriích je mírně odlišný od kódu jaderného např UGA není stopkodon nýbrž kóduje tryptofan Lidská mitochondriální DNA Lidská mitochondriální DNA má velikost 16 569 párů bází celkem obsahuje 37 genů z toho 24 představují geny pro různou nekódující RNA 2 geny pro 16S a 23S rRNA a 22 genů pro tRNA Zbývajících 13 genů kóduje vlastní mitochondriální polypeptidy podílející se na enzymatické výbavě mitochondrií Tyto proteiny jsou využívány během oxidativní fosforylace Co kóduje Mitochondriální DNA kóduje rRNA a tRNA využívané při transkripci a translaci v mitochondriích a také některé mitochondriální bílkoviny Většina bílkovin je však do mitochondrií importována z cytoplazmy Mitochondrie jakožto semiautonomní organely v průběhu evoluce část své původní genetické informace ztratily – některé geny přešly do buněčného jádra Geny jsou kódovány na H těžkém vláknu DNA Informace je komprimovaná neobsahuje např introny Proteosyntetický aparát mitochondrií má několik odchylek proti ostatním známým analogickým aparátům např velikost rRNA podjednotek pouhých 22 tRNA typů Další rozdíly jsou v genetickém kódu mitochondrií 4 triplety mají jiný význam proti jadernému genomu rozdíly spočívají v iniciaci a terminaci Dědičnost mtDNA V případě mtDNA dochází zejména u živočichů k tzv maternální dědičnosti – je známo že drtivá většina mitochondriální genetické informace je děděna pouze po matce Výjimkou jsou např kvasinky u nichž každý z rodičů při pohlavním rozmnožování přispívá do celkového genofondu svých potomků napůl biparentální dědičnost Maternální dědičnosti mtDNA lze využít pro různé genetické analýzy a byla na jejím základě určena i migrace lidstva Posledním společným předkem všech lidských mitochondriálních DNA je tzv mitochondriální Eva Následující diagram zobrazuje migrace lidí od doby kdy žila mitochondriální Eva Odkazy Reference Související články Plastidová DNA Nadace Wikimedia oficiálně anglicky zkracováno WMF je nadace která spravuje projekty Wikipedie Wikislovník Wikicitáty Wikiknihy Wikizdroje Wikimedia Commons Wikizprávy a Wikiverzita Byla založena 20 června 2003 zakladatelem Wikipedie Jimmy Walesem jako nezisková organizace podle zákonů státu Florida USA< ref> Cílem nadace je podpora a rozvoj otevřených wiki projektů a to tak aby bylo zajištěno že veškerý obsah těchto projektů zůstane pro uživatele a čtenáře zdarma V rámci založení nadace převedl Wales na nadaci také vlastnictví všech doménových jmen Wikipedie Wikislovníku a Nupedie včetně všech autorských práv na veškeré materiály týkající se těchto projektů které v té době vlastnil on nebo jeho firma Bomis Také nadaci daroval počítačové vybavení na kterém projekty nadace běží Firma Bomis také projektům v současné době financuje některé náklady na provoz a připojení k internetu Zbytek finančních prostředků získává nadace na základě dobrovolného sponzorství Nadace Wikimedia je veřejnou dobročinnou organizací a jako taková je podle paragrafu 501c3 zákona Spojených států o daních osvobozena od federální daně z příjmu Dary této nadaci lze v USA i v dalších zemích odečíst z daní Jméno „Wikimedia navrhl v březnu 2003 Sheldon Rampton Toto jméno je občas kritizováno pro svou podobnost s názvy Wikipedia a MediaWiki což někdy vede k nedorozuměním Projekty Nadace Wikimedia v současnosti provozuje následující komunitní projekty Pobočky Tzv pobočky doplňují mezinárodní činnost nadace Wikimedia Místní pobočky vznikají v různých zemích a jsou nezávislé na Wikimedia Foundation avšak úzce s ní spolupracují a lokálně podporují její cíle Především podporují projekty nadace tvorbu svobodného obsahu či organizování workshopů konferencí atd V současné době je založeno 40 místních poboček po celém světě< ref> Wikimedia Česká republika V Česku sídlí spolek Wikimedia Česká republika jehož cílem je především propagace a podpora svobodné tvorby na území České republiky se zaměřením na projekty nadace Wikimedia Odkazy Reference Související články Florence Nibart-Devouard bývalá předsedkyně správní rady Lila Tretiková ředitelka Nadace Wikimedia Sue Gardnerová odcházející ředitelka Nadace Wikimedia Externí odkazy PDF – dvoustránkový TIFF umístěný na stránkách floridského Ministerstva vnitra na stránkách floridského Ministerstva vnitra 29 července 2011 – Napoleon I Bonaparte 15 srpna 1769 Ajaccio – 5 května 1821 Svatá Helena byl francouzský vojevůdce a státník císař v letech 1804–1814 a 1815 Narodil se na Korsice do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty V devíti letech odcestoval do Francie kde se jako stipendista vzdělával na vojenských školách Po smrti otce ve svých 16 letech převzal starost o rodinu předčasně dokončil studia a v hodnosti podporučíka vstoupil do armády Vzestup jeho vojenské kariéry nastal ve chvíli kdy se jako dělostřelecký důstojník zasloužil o dobytí pevnosti Toulon 1793 za což byl povýšen do hodnosti brigádního generála V roce 1795 úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských ulicích stal se divizním generálem a převzal velení nad armádami vnitřní a pařížské oblasti Následujícího roku byl na návrh Lazare Carnota vyslán Direktoriem do války s Rakouskem a pověřen velením nad francouzskou armádou v Itálii Zde se chopil nabízené příležitosti využil revolučního nadšení vojáků a řadou vítězství přinutil rakouský dvůr požádat o mír V roce 1799 po nepříliš vydařeném tažení do Egypta se Napoleon zapojil do politického převratu který měl omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci To jej vyneslo do pozice vůdčího ze tří vládnoucích konzulů Od roku 1800 zastával doživotní funkci prvního konzula a o čtyři roky později politickými machinacemi přiměl senát aby jej zvolil francouzským císařem Vládu si za téměř nepřetržitého válečného stavu podržel až do roku 1814 kdy byl po tragické kampani do Ruska vojsky VI koalice zatlačen až k francouzské metropoli a vlastními maršály přinucen abdikovat Posléze byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba odkud po necelém roce internace uprchl vrátil se do Francie a bez jediného výstřelu opět obsadil císařský trůn Francie se však dostala do vojenskopolitické izolace a obnovené císařství nepřežilo více než 100 dní Veškeré Napoleonovy snahy skončily porážkou v bitvě u Waterloo po níž abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojenců Ti jej odsoudili k doživotnímu pobytu na ostrově Svatá Helena kde ve věku jednapadesáti let zemřel Za svůj život Napoleon svedl okolo šedesáti bitev tedy více než Alexandr Makedonský Hannibal Caesar a Alexandr Suvorov dohromady Za Napoleonovy éry se Francie změnila ze stavovského feudálního státu v sociálně i občansky nově strukturovanou společnost a určovala politický trend ve značné části Evropy Mimo jiné uskutečnil i obsáhlou reformu vnitřní správy země a v roce 1804 vydal nový občanský zákoník Code civil jenž se stal vzorem pro další evropské země Avšak Napoleonovo jméno nebývá spojováno jen se superlativy Kdykoliv je připomínána jeho genialita a vytrvalost v úsilí o dosažení vytyčeného cíle nezůstává opomíjena jeho lhostejnost k lidem v nichž viděl jen prostředky a nástroje Díky tomuto přístupu sice dokázal ze svého národa získávat i skryté rezervy avšak další památkou na jeho panování zůstává oběť více než milionu francouzských občanů kteří zahynuli na četných evropských bojištích Mládí Napoleon Bonaparte rodným jménem Napoleone di Buonaparte se narodil v úterý 15 srpna 1769 v korsickém městě Ajaccio jako druhý syn nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty advokáta Carla Buonaparta a jeho ženy Laetitie roz Ramolino V mládí jeho myšlenky formovaly postoje korsických patriotů kteří Francouze považovali za cizí utlačovatele a obyvatelé stále ještě pociťovali roztrpčení nad ztrátou politické samostatnosti V poměru s francouzskou aristokracií žila rodina Buonapartů ve velmi skromných poměrech nouzí však netrpěla byl asesorem poradcem královského soudu a ve volných chvílích se věnoval zejména literární činnosti Na výchovou osmi dětí tedy dohlížela matka jež je vychovala s láskou nicméně poměrně tvrdě K tomu měla své důvody jak dosvědčil později sám Napoleon Když bylo Napoleonovi devět let odvezl jej otec i s jeho starším bratrem Josefem do Francie Zde ho nejprve umístil v autunské koleji avšak ještě téhož roku byl jako stipendista přijat do vojenského učiliště ve městě Brienne V této škole si velmi vytrpěl od studentů kteří se mu posmívali pro jeho malou výšku a špatnou francouzštinu přičemž podobné problémy řešil vulgárními a fyzickými útoky I přes tuto nepřízeň pilně studoval a projevoval mimořádné nadání v matematice Měl také výborné známky ze zeměpisu dějepisu i jiných předmětů s výjimkou latiny a němčiny Během prvního roku pak zdárně ukončil celé dvouleté studium a 30 října 1785 vstoupil do armády Počátky vojenské kariéry Poté co se šestnáctiletému Napoleonovi podařilo úspěšně složit důstojnické zkoušky byl přidělen k pluku La Fère–Artillerie který byl posádkou při dělostřelecké škole ve Valence Zde se mu i přes hodnost podporučíka žilo velmi těžce neboť větší část platu posílal matce O to více se ve volném čase věnoval soukromému studiu vojenské historie matematiky zeměpisu filosofie a osvícenské literatury 18 století V září roku 1786 si vyžádal dlouhodobou dovolenou a odcestoval na Korsiku aby urovnal materiální situaci rodiny Ke své jednotce která se mezitím přesunula do Auxonne se vrátil v červnu roku 1788 I na tomto novém místě pokračoval ve studiu a zde jej také o rok později zastihly události Velké francouzské revoluce Pluk se připojil k povstalcům a Napoleon který pochopil že se otevřela cesta pro jeho kariéru požádal dva a půl měsíce po vzpouře jednotky o další dovolenou Do Ajaccia dorazil koncem září 1789 a neprodleně se zapojil do místního politického dění Spolu se svým bratrem Josefem stál u počátků revolučního hnutí na ostrově Na jejich písemnou výzvu Národní shromáždění odsouhlasilo zrovnoprávnění Korsiky s ostatními částmi francouzského království Současně byla udělena amnestie všem kdo kdysi bojovali za nezávislost ostrova To umožnilo návrat i někdejšímu vůdci protifrancouzského odboje Pascalu Paolimu jenž byl pro Napoleona po celé jeho dětství ústředním hrdinou Avšak starší muž jehož Korsičané záhy zvolili předsedou direktoria departmentu a vrchním velitelem ozbrojených sil ostrova vystupoval vůči svému obdivovateli velmi chladně a brzy se ukázalo že jejich cesty se neshodují Snahou Paoliho byla korsická samostatnost naproti tomu Napoleon viděl v revoluci nové možnosti nejen pro rozvoj ostrova ale také pro svou kariéru Když tedy mladý dělostřelecký důstojník po několikaměsíčním pobytu ve svém rodišti zjistil že veškeré jeho snahy zůstávají bez větších výsledků odcestoval zpět do Auxonne Aby matce ulehčil v rodinných výdajích odvážel s sebou i mladšího bratra Ludvíka< ref> U své jednotky byl v červnu 1791 po šesti letech služby povýšen na poručíka a zároveň převelen ke 4 dělostřeleckému pluku ve Valence Ve městě jež stálo na počátku jeho vojenské kariéry jako jeden z prvních vstoupil do jakobínského Spolku přátel konstituce a záhy se stal jeho tajemníkem Tři měsíce po povýšení požádal o další dovolenou tentokrát dvanáctitýdenní Opět se vrátil na Korsiku kde se nechal zvolit podplukovníkem praporu dobrovolníků což mělo za následek jeho odchod z dělostřeleckého pluku a definitivně se odcizil s Pascalem Paolim Navíc se 8–12 dubna 1792 Bonapartovi dobrovolníci střetli s řádnou armádou přičemž byly ztráty jak v řadách vojáků tak mezi civilisty Kvůli této akci při níž se dokonce pokusil obsadit pevnost v Ajacciu byl Napoleon povolán do Paříže aby se po udání svých nepřátel zodpovídal u výboru vojenského ministerstva Do francouzské metropole dorazil koncem května a bez větších problémů se mu podařilo dosáhnout toho že proti němu vedená záležitost byla zamítnuta Díky skvělé politické reputaci byl na svou žádost opět umístěn ke 4 dělostřeleckému pluku a posléze povýšen do hodnosti kapitána Po této vojenské operaci která byla díky politické motivaci čelních korsických představitelů předem odsouzena k nezdaru označil Napoleonův bratr Lucien v jakobínském klubu v Toulonu korsického předsedu direktoria za zrádce republiky načež pařížský Konvent vydal rozkaz k Paoliho zatčení V reakci na toho rozhodnutí korsický vůdce vyzval lid k válce za nezávislost a bratři Buonapartové byli odsouzeni k veřejnému prokletí Jejich rodný dům byl vydrancován a Napoleonovi kterého zakrátko následovala i matka spolu s jeho bratry a sestrami se jen za velkých obtíží podařilo emigrovat do Francie Mladému uprchlíkovi pak nezbylo než se ze svého nedostatečného platu postarat o celou rodinu a sám žít v ještě větší nouzi Krátce po svém posledním návratu z Korsiky byl Napoleon převelen k Italské armádě francouzská armáda operující v Itálii Cestou na nové působiště navštívil svého politického ochránce a přítele Jeana Christopha Salicettiho který byl jedním ze dvou politických komisařů u armády obléhající francouzské přístavní město Toulon kde vypuklo povstání proti pařížské vládě jež bylo podpořeno anglickým a španělským loďstvem Jelikož byl v průběhu bojových akcí zraněn velitel dělostřelectva Dommartin nabídl Salicetti Napoleonovi zaujmout uvolněný post Mladý Korsičan s tímto zařazením souhlasil a 18 září 1793 se před Toulonem ujal svých nových povinností 14 prosince 1793 zahájily Napoleonem nově rozmístěné baterie palbu proti britskému opevnění Fort Mulgrave přezdívanému Malý Gibraltar a v noci ze 17 na 18 prosince došlo ke generálnímu útoku Úvodní nápor třech proudů kterým velel generál Dugommier byl obránci odražen teprve nápor čtvrté kolony pod přímým Bonapartovým velením přinesl úspěch při postupu byl pod Napoleonem zastřelen kůň a při závěrečném útoku utržil ránu bodákem na stehně Anglické a španělské lodě které byly v důsledku této akce vystaveny střelbě republikánských děl odpluly pryč z města Boje sice trvaly ještě celý následující den ale to již nic nezměnilo na skutečnosti že Toulon padl Francouzský generál Úspěch kterého Napoleon dosáhl u Toulonu se stal pro mladou generaci 19 století symbolem náhlého a rychlého obratu na životní dráze V pouhých čtyřiadvaceti letech mu vynesl hodnost brigádního generála a také důvěru tehdy vládnoucí strany jakobínů 6 února 1794 byl Napoleon jmenován velitelem dělostřelectva v Italské armádě v této pozici však působil jen necelých šest měsíců neboť 9 thermidoru r IIIfranc 27 červenec 1794 došlo v Paříži k převratu v jehož průběhu politickou moc převzal Konvent a čelní vůdci jakobínů byli pozatýkáni a dalšího dne popraveni Spolu s touto akcí došlo k vlně zatýkání osob blízkých popraveným jakobínům a 11 srpna byl zatčen i Napoleon Komisaři kteří jej vyšetřovali však neshledali na jeho osobě nic kompromitujícího a proto byl po čtrnácti dnech věznění propuštěn Posléze se jako velitel dělostřelectva účastnil expedice jejíž úkolem bylo dobýt z rukou paolistů Korsiku avšak výprava narazila britské námořnictvo které ji přinutilo k návratu Bonaparte tedy odcestoval do Paříže kde mu byla učiněna nabídka stát se generálem pěchoty ve Vendée Tuto alternativu uplatnění však odmítl prodloužil si zdravotní dovolenou a setrval ve francouzské metropoli Zde v opotřebované uniformě navštěvoval místa kde se scházela politická elita a snažil se na sebe upozorňovat předkládáním plánů a návrhů avšak vzhledem k jakobínské minulosti pro něj bylo velmi složité se prosadit Další obrat v Napoleonově kariéře nastal v druhé polovině téhož roku když ve většině pařížských sekcí došlo k velké roajalistické revoltě 13 vendémiairu r IVfranc 5 října byl narychlo zařazen do Vnitřní armády pod velení Paula Barrase což mu umožnilo dát rozkaz Joachimu Muratovi aby se v čele 21 pluku jízdních myslivců zmocnil čtyřiceti děl z vojenského tábora Sablons u Neuilly Většinu těchto zbraní pak rozmístil severně od sídla Konventu v paláci Tuilerie a ještě téhož dne jimi zcela rozvrátil útok čtyřnásobné přesily povstalců Tento čin mu vynesl hodnost divizního generála a velení nad Vnitřní armádou asi 39 000 branců z Paříže a blízkého okolí Napoleon přesto stále nebyl spokojen a toužil po jiné výzvě – velet vojákům v Itálii V tomto směru vyvinul značné úsilí a své strategické záměry předložil členu Výkonného direktoria Lazare Carnotovi který pochopil že jde o ambiciózní projekt jenž má naději na úspěch 23 února po několika vzájemných rozhovorech Lazare Carnot navrhl Napoleonovo jmenování do čela Italské armády a tento post mu byl přidělen po demisi jejího dosavadního velitele generála Schérera 2 března 1796 Následovaly přípravy k odjezdu v jejichž průběhu 8 března Napoleon pojal za choť o šest let starší Joséphine de Beauharnais s níž se seznámil krátce před událostmi z 13 vendémiaire Již tři dny po svatbě kvapně zamířil do hlavního stanu Italské armády ve městě Nizza kam dorazil 27 března Nazítří pak vydal svou první a nejspíše nejslavnější proklamaci jakou ke svým vojákům kdy pronesl V několika příštích dnech pak Napoleon v rychlosti zkonsolidoval a zrevidoval síly vojska a 5 dubna vyrazil proti nepříteli Na italské území vstoupil po čtyřdenním pochodu alpskými průsmyky a jeho vojáci se zanedlouho zapojil do bojových operací Během následujících dvou týdnů pak svedl šest vítězných bitev s rakousko–piemontskými sbory přičemž projevil pohrdání před osobním nebezpečím a odvahu hraničící s drzostí Bleskovým postupem přinutil Piemont uzavřít s Francií mír a brzy poté 7 května se jeho muži přepravili přes řeku Pád aby mohli pokračovat v boji s Rakušany Napoleon dosáhl dalších vítězství v bitvě u Lodi obsazením Milána v bitvě u Castiglione v bitvě o arcolský most v bitvě u Rivoli aj a postupně zatlačil rakouské jednotky až k Vídni U císařského dvora blízkost Francouzů vyvolala paniku v jejímž důsledku se císař František rozhodl 7 dubna 1797 zažádat o příměří To nebylo přerušeno ani po jeho vypršení a po sérii jednání obě strany podepsaly finální podmínky mírové smlouvy 17 října Napoleon se vrátil do Paříže kde byl na jeho počest v Louvru uspořádán banket a navíc byl jmenován členem matematické sekce francouzské Akademie V roce 1798 byl Napoleon pověřen velením připravované invaze do Velké Británie Tuto akci však vzhledem k síle anglického loďstva pokládal za hazard místo ní tedy Direktoriu navrhl expedici do Egypta jejíž realizaci již dříve nastínil ministr zahraničí Talleyrand Francii mělo dobytí této země otevřít cestu k Orientu a připravit jí pozici k možnému vyhnání Britů z Indie Oficiální velení výpravy obdržel Napoleon 5 března 21 července se za pochodu vítězně střetl s Egypťany v bitvě u pyramid a dalšího dne se zmocnil i samotné egyptské metropole Nadšení z dosažených vítězství na souši však zkalil neúspěch na moři neboť 1 srpna se admirálu Nelsonovi podařilo porazit francouzskou flotilu v bitvě u Aboukiru čímž se Napoleon dostal do naprosté izolace 31 ledna 1799 tedy zahájil ofenzívu do Sýrie a postupně dobyl El Arish a Jaffu a oblehl Akru Vojsko však bylo před hradbami města postiženo morovou epidemií a Napoleonovi nezbylo než ustoupit zpět ke Káhiře 25 července sice porazil turecké vojsko ohrožující Alexandrii v pozemní bitvě u Aboukiru ale již v této chvíli mu bylo zřejmé že egyptské tažení se stalo slepou uličkou jak ze strategického tak z jeho osobního hlediska A to tím spíše že po střetnutí u Aboukiru obdržel informace že Francie utrpěla od spojených rusko-rakouských sil zdrcující porážky a domácí politická scéna spěje k další nezadržitelné krizi Všechny tyto okolnosti nakonec stály za Napoleonovým rozhodnutím ráno 22 srpna 1799 potají odplout do Francie a zanechat celé vojsko v Africe V Paříži jej bouřlivě vítaly davy občanů jako hrdinu a dobyvatele který přijel aby zachránil svoji zemi Nejhorší tíseň však již minula a tak se záhy zapletl do politického převratu zorganizovaného členem Direktoria Emmanuelem Josephem Sieyèsem jenž zamýšlel omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci Naivně se domníval že se Napoleon spokojí pouze s rolí povolného vojenského nástroje Sám Bonaparte nic ohledně převratu nenavrhoval neboť plán již byl připraven a vybroušen do nejmenších podrobností Obratně však využil nabízené příležitosti a po událostech 18 –19 brumairu r VIIIfranc 9–10 listopadu 1799 kdy za dramatických okolností zanikly jak Direktorium tak i Rada starších a Rada pěti set byl po novém a zinscenovaném zasedání Rady pěti set jmenován prvním ze tří konzulů V jeho pravomoci bylo iniciovat tvorbu všech zákonů jmenovat ministry a činitele vyhlašovat válku a uzavírat mír Funkce dalších dvou konzulů byla pouze poradní a konzultativní I když se Sieyès jenž se snažil ústřední vládu získat pro sebe pokoušel limitovat Bonapartovu moc formálními omezeními ničeho nedosáhl neboť za třicetiletým Korsičanem stála armáda První konzul Spolu s vypracováním nové ústavy čekala na Napoleona řada dalších úkolů spojených s rekonstrukcí Francie Na domácí frontě to byla zejména finanční situace Vyprázdněnou státní kasu postupně zacelil důsledným spořením kontrolou vynaložených financí a daňovou politikou jež měla zcela jasně vymezený obsah Nelze opomenout ani vysoké půjčky získané v Nizozemí a Itálii Pokud jde o daně samotné Napoleon značně zvýšil daň nepřímou zato výrazně snížil daň přímou Uvědomoval si též že pro stát je prospěšná podpora podnikání přičemž za prvořadý zájem považoval rozvoj průmyslu a kritiku umlčel opatřením z 27 nivôsu r VIIIfranc 17 ledna 1800 jež zastavilo tisk šedesáti z celkových sedmdesáti tří vycházejících časopisů Během prvního půl roku se též vypořádal s rostoucí vlnou loupežnictví podél pozemních komunikací a výrazně utlumil stále doutnající roajalistické povstání ve Vendée V rámci vnitrostátních aktivit které souvisely se správou státu se Napoleon pustil i do budování vojenské moci neboť armády II koalice získaly zpět celou Itálii a stály na hranicích Francie Již od 1 ledna oficiálně teprve od 7 března 1800 začal s nejvyšším možným utajením vytvářet novou takzvanou Záložní armádu ' Místem shromažďování vojsk bylo město Dijon a jeho blízké okolí Zároveň s organizováním nové úderné síly první konzul posiloval Rýnskou armádu generála Moreaua a vydal pokyny veliteli Italské armády André Massénovi aby pouze odvracel pozornost Rakušanů Osobně se odebral do Dijonu 6 května odkud zamířil do Ženevy kam směřovaly jednotlivé celky Záložní armády 14 května dostali vojáci povel vyrazit k pochodu aby nepříteli vpadli do týlu průchodem Alp skrze Velký Svatobernardský průsmyk a Svatogotthardský průsmyk Mezi 17–22 květnem dosáhly hlavní francouzské síly Lombardie a 2 června vstoupily do Milána V dalších dnech pak Napoleon rozptýlil svou armádu v domnění že se nepřítel bude snažit vyklidit Alessandrii a ustoupí směrem přes řeku Pád Jeho protivník baron Michael von Melas však místo ústupu soustřeďoval své síly a 14 června udeřil na značně oslabenou francouzskou armádu u hospodářské usedlosti s názvem Vella di Marengo' Naprosto zaskočený Napoleon nebyl s to silnějšímu soupeři vzdorovat a záhy bylo zřejmé že bitva u Marenga se stane jeho výrazným neúspěchem Po páté hodině odpolední však na bojiště dorazilo 5000 mužů generála Desaixe který osobně zvrátil průběh střetu ve francouzské vítězství ačkoliv sám v bitvě zahynul Následujícího dne podepsaly obě strany příměří podle nějž se měli Rakušané stáhnout severně od řeky Pád Napoleonovi jenž se krátce po vítězství vrátil do Paříže dopomohl triumf k upevnění pozice prvního konzula i přesto že bitva u Marenga válku neukončila Nepřátelství mezi oběma stranami bylo v listopadu téhož roku obnoveno a k definitivnímu rozhodnutí došlo až po vítězství generála Moreaua v bitvě u Hohenlindenu 3 prosince Teprve poté byla 9 února 1801 mezi Francií a Rakouskem v Lunéville podepsána mírová smlouva 11 ledna 1802 dorazil první konzul Bonaparte do Lyonu kde bylo zahájeno zasedání Poradního shromáždění Cisalpinské republiky V jeho průběhu pronesl projev v němž shromážděným delegátům navrhl zřídit Italskou republiku Mezi přítomnými tím vzbudil značné nadšení a po ukončení zasedání byl zvolen italským prezidentem 11 floreálu roku Xfranc 1 května 1802 vydal zákon o veřejném vyučování jímž zřizoval veřejná lycea na území celé Francie Položil tak základ státního vzdělávacího systému Université de France který v pozdějších letech ještě doplnil dekrety z 10 května 1806 a 7 března 1808 Tato nařízení rozdělila vzdělávací stupně na základní střední a vyšší a navíc umožňovala Napoleonovi nebo jeho zástupci velmistru university předepisovat osnovy a školský řád a jmenovat veškerý personál školních institucí Na diplomatické frontě se Napoleon pokoušel urovnat poměry s Velkou Británií a jeho snaha se nakonec stala úspěšnou když se zástupci severního souseda uzavřel v Amiensu 22 března 1802 mírovou smlouvu Nadále se také věnoval upevňování svých pozic přičemž se mu podařilo Státní radu zbavit všech pravomocí podílet se na přípravě zákonů Zanedlouho pomocí neústavních machinací zorganizoval referendum ve kterém byl 29 července 1802 zvolen doživotním konsulem a 2 srpna jej byl vyšachovaný senát nucen do tohoto úřadu potvrdit 24 prosince téhož roku byl na Napoleona odjíždějícího na představení do opery spáchán atentát Následné vyšetřování prokázalo že za výbuchem pekelného stroje nedaleko jeho kočáru stáli příslušníci strany Šuanů V únoru 1803 Napoleon vyvinul mocenský nátlak na švýcarské povstalce a po podepsání listiny Acte de médiation se stal protektorem zprostředkovatelem Helvetské republiky 19 února Byl si naprosto jist svým vítězstvím a proto začal i ve zbytku Evropy uplatňovat agresivní politiku 5 června 1803 anektoval Hannoversko a 21 března 1804 nechal z území Bádenska unést a po zinscenovaném procesu popravit blízkého příbuzného bývalého francouzského krále Ludvíka XVI vévodu Antoina d'Enghien K tomuto skutku jej vedly zejména indicie které naznačovaly že mladý příslušník rodu Bourbonů je zapleten do spiknutí připravovaného britskými agenty jehož cílem byl státní převrat a Napoleonova násilná smrt Téhož měsíce Napoleon vydal nový občanský zákoník Code civil nebo Code Napoleon jenž se stal oficiálním pilířem francouzské právní vědy Přes mnohé novely zůstává doposud základem francouzského občanského práva K uskutečnění dalších ambicí Napoleonovi dopomohly obě odhalená spiknutí usilující o jeho život Pod záminkou že má v úmyslu zmařit pokusy budoucích atentátníků zavedením dědičného následnictví přiměl senát aby jej 18 května 1804 jmenoval císařem Francouzů Impozantní korunovace pak proběhla 2 prosince téhož roku za přítomnosti papeže Pia VII v katedrále Notre–Dame v Paříži Císař Francouzů Vláda v letech 1804–1805 V červnu 1804 Napoleon k Francii připojil Ligurskou republiku a v květnu 1805 podnikl vítěznou cestu po Itálii a nechal se korunovat italským králem 26 května K nejvýraznějšímu ochlazení francouzsko-ruských vztahů došlo po popravě vévody d'Enghien v druhé polovině roku 1804 nicméně Napoleon nechápal důvod carova jednání a společně se svými diplomaty se domníval že jde jen o dočasnou záležitost Ruský panovník však zatvrzele usiloval o spojenectví s některou z evropských velmocí a nakonec se jeho pověřencům podařilo dosáhnout úspěchu ve Velké Británii se kterou uzavřel dohodu 30 března 1805 K alianci se po diplomatickém nátlaku následně připojil i rakouský císař František I kterého proti Francii popudila zejména Napoleonova anexe Janovska a Luccy K podepsání britsko-rusko-rakouské spojenecké deklarace jíž vznikla III koalice došlo 28 července téhož roku Aby se Napoleon vyhnul obranné válce na několika frontách rozhodl se zaútočit na nejbližšího nepřítele kterým bylo Rakousko a posléze se vypořádat s Rusy Tažení se účastnilo na 200 000 francouzských vojáků bývalé Anglické armády sbory jež byly připraveny u Lamanšského průlivu na invazi do Británie která pro tuto kampaň nesla nové Napoleonovo přízvisko – Velká německá armáda všeobecně se nazývá jen – Velká armáda aniž by rakouský vrchní velitel tušil kde se objeví Dne 7 října dorazily sbory francouzských maršálů Soulta Davouta a Lanese a Muratovo jezdectvo k Dunaji který překročily 60 kilometrů v Mackově týlu O několik dní později byl podmaršálek i s většinou rakouské armády obklíčen u Ulmu kde také 20 října před svým protivníkem kapituloval Z obklíčení ho nevyprostila ani Podolská armáda ruského generála Kutuzova již vyslal Rakušanům na pomoc jejich spojenec car Alexandr I V průběhu pokračujícího tažení padla do francouzských rukou i Vídeň a Napoleon se ve stopách ustupujících Rusů vydal na Moravu Zde rozdrtil vojska koalice v bitvě u Slavkova čímž přinutil Rakušany aby s ním 26 prosince uzavřeli tzv prešpurský mír jenž pro ně znamenal ztrátu italských a velké části německých území< ref> Vláda v letech 1806–1808 Válka v Prusku a Polsku Po oslnivém vítězství u Slavkova se Napoleon ocitl na vrcholu slávy Upřímně si přál evropský mír avšak zbytky III koalice stále ještě existovaly; ruský car Alexandr I s Napoleonem odmítl jednat bez dalšího boje a debakl v námořní bitvě u Trafalgaru zmařil francouzské naděje na invazi do Anglie Navíc i v prozatím neutrálním Prusku začaly sílit protifrancouzské válečné tendence Napoleon se proto rozhodl upevnit vládu nad částí Německa vytvořením Rýnského spolku čímž se zapříčinil o definitivní zánik Svaté říše římské Své mocenské ambice rozšířil také v Itálii když v první polovině roku 1806 nařídil maršálu Massénovi obsadit Papežský stát a pevninskou část Království obojí Sicílie Smrtí britského premiéra Williama Pitta se Napoleonovi nakonec otevřela možnost jednat s ostrovní zemí o míru ale jeho ratifikace se ukázala být nemožnou V prvních měsících druhé půlky roku 1806 se začala vyostřovat situace v Prusku I přes zjevně nepřátelské nálady Napoleon do poslední chvíle s válečnými přípravami váhal a věřil že krize bude zažehnána K tomu však nedošlo neboť 15 září se jeho nepřátelé sjednotili ve IV koalici v níž byly zainteresovány Anglie Švédsko Rusko a Prusko V reakci na tento kolaps zažádal pruský král 22 října o mír Napoleon si však při zdlouhavém jednání s vyslanci Fridricha Viléma jenž uprchl do Königsbergu záměrně kladl nesplnitelné podmínky neboť po příměří ani míru s Pruskem netoužil Válka se však nechýlila ani zdánlivě ke konci 21 listopadu podepsal Napoleon dekrety o zavedení kontinentální blokády jež uzavírala přístavy Francií ovládaných zemí anglickému exportu i importu Přestože byl poražen jeden nepřítel a druhý měl pocítit tvrdý ekonomický tlak další se již rýsoval na obzoru Car Alexandr I se pomalým tempem šinul na pomoc pruskému panovníkovi Napoleon se rozhodl Rusy předejít a v prvním listopadovém týdnu jeho sbory vpadly do Polska Místní vyšší vrstvy vnímaly francouzského císaře jako obnovitele polské samostatnosti avšak ten se k podobné myšlence choval poměrně chladně 26 prosince se Napoleon s Rusy střetl v bitvě u Pultuska v níž ze strategického hlediska dosáhly vítězství francouzské jednotky avšak zima i vyčerpání vlastních vojáků jej přinutily armádu uložit do zimních kvartýrů Další vojenské operace však na sebe nedaly dlouho čekat neboť Rusové obnovili ofenzivu již na konci ledna 1807 Manévry této akce vyvrcholily 8 února nerozhodnou bitvou u Jílového v níž císař Francouzů jako velitel selhal především tím že nedokázal v čas zkoncentrovat svá vojska a některé jednotky do bitvy nezasáhly včas nebo vůbec V boji padlo či bylo raněno 15 000 vojáků téměř třetina mužů nasazených v poli Po doznění bojů se obě strany opět stáhly do zimních kvartýrů a další válečné operace polského tažení se odehrály teprve v následujících jarních měsících V jejich průběhu se Napoleonovi 14 června podařilo nad Rusy dosáhnout důležitého vítězství v bitvě u Friedlandu což mu o pět dní později umožnilo vstoupit do Tylže Vzápětí car Alexandr zažádal o mírové rozhovory které probíhaly na voru ukotveném uprostřed řeky Němen a vyvrcholily ve dnech 7 a 9 července podepsáním tzv tylžského míru Válka ve Španělsku Napoleon se vrátil do Paříže pouhé tři týdny po ratifikaci mírových podmínek 27 června jako vládce obrovského konglomerátu rozkládajícího se od Královce po Pyreneje od Varšavy až do Neapole od Antverp k horám severozápadního Balkánu od Hamburku po ostrov Korfu S vědomím že jeho jediným protivníkem zůstává pouze Anglie se pustil do uskutečňování svého nového cíle – ovládnutí pyrenejského poloostrova V atmosféře každodenních opulentních hostin banketů a plesů začal formovat novou armádu jejímž velením byl pověřen Napoleonův přítel ještě z dob obléhání Toulonu Andoche Junot Ten 17 října vstoupil do Portugalska a po sérii rychlých pochodů obsadil Lisabon 30 listopad z nějž uprchla celá královská rodina do Brazílie Dalším cílem Napoleonovy územní rozpínavosti se stalo spojenecké Španělsko I přes skutečnost že se jeho jižní soused připojil k dodržování berlínských dekretů bylo francouzskému císaři zřejmé že obyvatelé jsou do značné míry závislí na anglickém dovozu i vývozu a budou se snažit diplomatické závazky oklikami obcházet Rozhodl se proto Španělsko zcela ovládnout aby zemi nezbylo nic jiného než se systému kontinentální blokády naprosto podřídit Ve složité politické hře nakonec dosáhl úspěchu když v březnu 1808 postranními intrikami přinutil španělského krále Karla IV abdikovat ve prospěch prince Ferdinanda Po svém odstoupení Karel IV odeslal stížnost na synovo jednání přímo k Napoleonovi jenž jej vyzval aby své nároky přijel obhájit do Bayonne Tam sesazený král dorazil i se svou chotí Marií namísto slibovaného slyšení se však oba manželé dostali do francouzského zajetí 21 dubna Současně s těmito machinacemi Napoleon posiloval vojenskou přítomnost na celém pyrenejském poloostrově a počátkem roku 1808 francouzské ozbrojené síly ve Španělsku čítaly na 80 000 mužů Jejich velením byl pověřen císařův švagr maršál Joachim Murat Nedlouho po svých rodičích byl do Bayone vylákán a vzápětí uvězněn i král Ferdinand na jehož místo Napoleon neprodleně dosadil svého bratra Josefa Když se obyvatelé Španělska 2 května dozvěděli že se do Francie má odebrat i nejmladší syn Karla IV don Francisco de Paolo vypuklo v Madridu povstání To sice Joachim Murat potlačil ale během několika dnů vzpoura zachvátila téměř celé území Španělska Protifrancouzské akce nakonec dosáhly takových rozměrů že si vyžádaly pozornost samotného Napoleona který první operace proti juntám provinčním vládám řídil z Bayone Avšak 22 července byl kvůli císařovu chybnému rozkazu donucen kapitulovat sbor generála Duponta v Bailénu což velmi oživilo španělský odpor a oslabilo morálku Francouzů Andaluské armádě se v důsledku tohoto úspěchu otevřela cesta na Madrid který spolu s posádkou po desetidenním pobytu narychlo opustil i král Josef Bonaparte 31 července Tento debakl přišel ve velmi nevhodnou chvíli neboť k Napoleonovi již dorazily první zprávy že Rakousko nejspíš zbrojí k nové válce Navíc 1 srpna došlo na žádost junt k vylodění anglické pozorovací armády pod velením sira Arthura Welleslyho v zálivu Mondego V následujících dnech britský velitel porazil Junotův sboru v bitvě u Vimeira 21 srpna čímž Napoleona připravil o celé Portugalsko Všechny tyto okolnosti zejména hrozba boje na dvou frontách nakonec přinutily francouzského císaře aby se operací ve vzbouřené zemi ujal osobně Dříve se však pokusil upevnit spojenectví s carem Alexandrem K setkání nazvanému erfurtská konference došlo v září 1808 a Napoleonovi se dostalo od ruského panovníka příslibu že jeho země zůstane na straně Francie pokud se Rakousko stane agresorem 12 října vydal Napoleon instrukce k rozdělení Velké armády a 5 listopadu se připojil ke svým mužům ve Vitórii Po necelý měsíc trvajícím tažení pak 4 prosince opět obsadil Madrid a nastěhoval se do paláce El Escorial Krátce na to vydal čtyři dekrety kterými ve Španělsku zrušil veškerá feudální práva i vrchnostenské soudy dvě třetiny klášterů celou Svatou inkvizici a odstranil celní bariéry mezi jednotlivými španělskými provinciemi Tuto válečnou operaci však nedokončil neboť naléhavé zprávy z Rakouska a Paříže jej v prvních dnech roku 1809 donutily k návratu do Francie Vláda v letech 1809–1811 Jednou ze zpráv kvůli níž Napoleon opustil nedokončené tažení byla očekávaná informace že na hranicích Itálie a spo