Úřadem se v českém právu rozumí zpravidla správní úřad V teorii však může být obsah tohoto pojmu širší a zahrnovat i další orgány veřejné moci jako např policii nebo i soudy Různé významy pojmu úřad Funkční pojetí Dle prvního funkčního pojetí se jím rozumí okruh záležitostí přiřazených nějaké organizační jednotce nebo orgánu jako jejich působnost Tuto působnost pak vykonávají vždy fyzické osoby jako monokratické orgány např prezident republiky nebo kolegiální orgány např vláda Institucionální pojetí Druhé instituciální pojetí chápe pojmem úřad obecné označení organizační jednotky které je přikázána jistá věcná a územní působnost Pojetí pomocného útvaru Třetí pojetí pomocného útvaru odkazuje na soubor osob přidělených určitému orgánu na pomoc při výkonu jeho úřadu Tento soubor osob tvoří organizační jednotku bez vrchnostenské pravomoci vydávat normativní nebo individuální právní akty např Kancelář prezidenta republiky Externí odkazy Čínská lidová republika zkráceně ČLR či Čína je nejlidnatější stát světa Velmi rychle rostoucí ekonomika vojenská síla i progresivní diplomacie dávají vzrůst nové supervelmoci Země je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny Čínská lidová republika si dělá nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky Dějiny Čínská občanská válka Po druhé světové válce v Číně znovu propukla občanská válka mezi Komunistickou stranou Číny Kungčchantang a Nacionalisty Kuomintang jež skončila roku 1949 poté co komunisté vedení Mao Ce-tungem převzali kontrolu nad pevninskou Čínou včetně ostrova Chaj-nan a příslušníci Kuomintangu se stáhli na ostrov Tchaj-wan a několik menších přilehlých ostrovů území dnešní Čínské republiky 1 října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském náměstí Nebeského klidu slovy „Číňané povstali Čínskou lidovou republiku Vláda Mao Ce-tunga Období vlády během života Mao Ce-tunga 1949–1976 dodnes vzbuzuje řadu kontroverzí hlavně kvůli nesmiřitelné politice vůči odpůrcům mnohým omylům a až zločinným důsledkům na obyvatelstvu způsobených mj fanatickým vykládáním komunistické ideologie Nová vláda okamžitě uzákonila pozemkovou reformu znárodnila průmyslovou výrobu a započala s vyhlašováním kampaní programy gramotnosti očkování zvýšení kvality zemědělství atd Hned po vzniku nového státu v roce 1949 ČLR také formálně anektovala Východní Turkestán dnešní autonomní oblast Sin-ťiang a v roce 1950 i Tibet oficiálně až roku 1951 dnešní Tibetská autonomní oblast čímž dokončila opětovné sjednocení území připojením všech separatistických států vzniklých po vyhlášení republiky roku 1912 Komunistická ČLR se také zapojila do korejské války 1950–1953 na straně komunistického bloku V roce 1956 byla vyhlášena pod heslem „Ať rozkvétá sto květů umění ať soupeří sto škol učení Kampaň Sta květů v jejímž rámci byli intelektuálové vyzváni aby dali kritikou podněty pro další zlepšení země Když se ale kampaň postupně zvrhla v kritiku vládního režimu následovala kampaň proti pravičákům 1957 která odsoudila statisíce lidí převážně intelektuálů k smrti nebo k převýchově V pokusu dohnat a předehnat Západ byl vyhlášen tzv Velký skok vpřed 1958–1960 jenž ale skončil katastrofou na hladomor zemřelo podle odhadů dokonce více než 30 milionů lidí a proto z čela KS Číny odstoupil Mao Ce-tung přestože si i nadále ve straně udržoval velký vliv a na jeho místo byl zvolen Liou Šao-čchi V důsledku ideologické roztržky se Sovětským svazem od roku 1960 byla navíc ČLR odkázána pouze sama na sebe Roku 1964 byla provedena úspěšná jaderná zkouška a ČLR se tak zařadila mezi jaderné mocnosti Kulturní revoluce V roce 1966 Mao Ce-tung inicioval Velkou proletářskou kulturní revoluci jež byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie a měla za cíl vymýtit kapitalismus uvnitř strany Hlavním Maovým důvodem pro uskutečnění revoluce však patrně bylo to že od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způsobem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení kultuře obyčejům a návykům Hnací silou Maovy revoluce se stala mládež která vytvářela tzv rudé gardy Hlavními oběťmi kampaně se stali Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec V důsledku došlo k obrovským škodám na kulturním dědictví byly páleny knihy vypleněna muzea a ničeny historické budovy a země se zmítala v chaosu Kampaň trvala do roku 1969 ale její výsledky přetrvaly do Maovy smrti v roce 1976 a dále V květnu 1984 po 31 měsících intenzivního vyšetřování ověřování a přehodnocování Ústředním výborem jsou počty vztahující se k Velké kulturní revoluci tyto 42 milionu lidí bylo zatčeno a vyšetřováno 17 milionu lidí zemřelo nepřirozenou smrtí 135 000 lidí bylo označeno za kontrarevolucionáře a popraveno 237 000 lidí bylo zabito 703 milionu lidí bylo zraněno nebo zmrzačeno při ozbrojených útocích a 71 200 rodin bylo rozbito Statistiky sestavené ze zdrojů na úrovni krajů uvádějí že v průběhu revoluce zemřelo 773 milionu lidí nepřirozenou smrtí< ref> Liberalizace ekonomiky Kulturní revoluce skončila až smrtí Mao Ce-tunga V následném boji o moc neuspěla tzv banda čtyř jež měla velký podíl na kulturní revoluci Byla obviněna z uvedení země do chaosu a všichni členové odsouzeni k vysokým trestům Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezentované Teng Siao-pchingem který postupně převzal veškerou moc ve státě Současně s tím došlo k oteplování vztahů se Západem V následujících letech proběhly mnohé reformy díky nímž se hlavně v ekonomické oblasti země postupně přiblížila více Západu Zřízeny byly například tzv „Zvláštní ekonomické zóny kde bylo umožněno podnikání západním investorům Byla ale naopak zavedena politika jednoho dítěte která ve výsledku přinesla mnohé negativní vlivy včetně nepoměru mezi pohlavími stárnutí populace a úbytku pracovní síly Studentské protesty na náměstí Tchien-an-men Roku 1989 došlo po narůstající nespokojenosti k protestům studentů proti vládě KS Číny na náměstí Nebeského klidu v metropoli Pekingu ty však byly tvrdě potlačeny zásahem armády a uvrhly ČLR do přechodné izolace K demokratizaci a zavedení pluralitního systému nedošlo komunistické vedení země se však generačně obměnilo a pokračovalo nadále v hospodářských reformách 90 léta a nové tisíciletí 1 července 1997 byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong dříve pod správou Velké Británie pod podmínkou „jeden stát dva systémy; 20 prosince 1999 bylo pod stejnými podmínkami připojeno Macao dříve pod správou Portugalska Ve výdajích na ozbrojené síly se dostala Čína na druhé místo hned za Spojené státy a výrazně začala modernizovat všechny složky armády Za současné administrativy Chu Ťin-tchaa která vládne od roku 2003 začaly být řešeny problémy zejména v sociální oblasti Vláda vytvořila koncept s názvem harmonická společnost který slibuje fúzi socialismu a demokracie podporu střední třídy vládu práva a zároveň zahrnuje prvky nového konfuciánství Tato administrativa byla vůbec první v historii ČLR která začala otevřeně podporovat náboženství a to zejména buddhismus a taoismus které vidí jako tradiční součást čínské kultury Někteří zahraniční pozorovatelé ovšem označují aktivitu čínské vlády za další pokus o namalování falešného obrazu< ref> neboť v zemi neustále probíhají masové represe cenzura informací a zabíjení jako v předchozích obdobích Pokračují také restrikce proti určitým náboženským skupinám proti nimž trvá takzvaný "boj proti zlým kultům" který Strana vyhlásila v roce 1999 zasažena jsou veškerá náboženství která se nepodřizují Straně tedy křesťané loajální papeži buddhisté loajální dalajlámovi Falun Gong loajální k zakladateli Li Chung-č'ovi a podobně zůstává také sporná otázka Tibetu V roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny údajné protičínské demonstrace různé zdroje pokazují na angažování čínské vlády ve vyprovokování a řízení nepokojů Režimem propagovaná "harmonická společnost" a vláda práva je vzhledem k skutečným událostem v Číně chápána rovněž jako pouhý politický manévr na okrášlení obrazu země Čínský právník Kao Č'-šeng Právníci kteří hájí vládou pronásledované duchovní z řad Falun Gongu jsou pronásledováni Dokonce i ekonomický růst je podle znalců vykoupen devastací životního prostředí Skutečná demokracie a vláda práva ani svoboda projevu svoboda víry a šíření informací není v Číně fakticky povolována< ref> a ani umožněna přesto že je v čínských zákonech ustavena Geografie Čínská lidová republika se nalézá ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánuOd severu k jihu se rozkládá od řeky Chej-lung-ťiang Amur na 53º sš k nejjižnějšímu cípu ostrovů Nan-ša Spratlyovy ostrovy na 18º sš Spojnice měří kolem 5 500 km Od Pamíru na západě 71º vd po soutok řek Chej-lung-ťiang a Ussuri 135º vd přesahuje spojnice 5 200 km Časový rozdíl je více než čtyři hodiny v celém státě se však používá jednotný čas UTC+8 ČLR přímo sousedí se 14 zeměmi Má suchozemskou hranici o délce 22 800 km a spolu s mnohem větším Ruskem nejvíce sousedů ze všech států světa Po směru hodinových ručiček jimi jsou Indie délka hranice 3 380 km Pákistán 523 km Afghánistán 76 km Tádžikistán 414 km Kyrgyzstán 858 km Kazachstán 1 533 km Rusko 3 645 km Mongolsko 4 677 km Severní Korea 1 416 km Vietnam 1 281 km Laos 423 km Myanmar 2 185 km Bhútán 470 km a Nepál 1 236 km Dále moře odděluje Čínu od Jižní Koreje Japonska Čínské republiky na Tchaj-wanu Filipín Bruneje Malajsie a Indonésie ČLR vede spor o pozemní hranici s Indií spor o hranici s Tádžikistánem krátký úsek hranice s KLDR není určen Pohraniční spory s Ruskem byly urovnány v roce 2004 Na východě a na jihu omývají čínské území moře Po směru hodinových ručiček je to Pochajský záliv které je považováno za čínské kontinentální moře dále pak Žluté Východočínské a Jihočínské moře jež jsou okrajovými moři Tichého oceánu V teritoriálních vodách Číny o celkové rozloze 473 milionu km² se nalézá na 5 400 ostrovů Největší z nich o rozloze 36 000 km² je Tchaj-wan ovládán je však Čínskou republikou následovaný ostrovem Chaj-nan 34 000 km² Nejvýchodnějšími čínskými ostrovy je souostroví Tiao-jü nacházející se severně od Tchaj-wanu přičemž nejvýchodněji leží ostrov Čch'-wej; ostrovy jsou ovšem pod námořní kontrolou Japonska Mnoho ostrovů ostrůvků a skalních útesů které se nalézají na jihu jsou označovány jako „ostrovy Jihočínského moře přičemž patří hlavně do čtyř větších souostroví Tung-ša Východní písky Si-ša Západní písky Čung-ša Střední písky a Nan-ša Jižní písky; o oblast se stále vedou rozsáhlé územní spory ČLR je zaangažována ve spletitém sporu o ostrovy Nan-ša Spratlyovy ostrovy s Malajsií Filipínami Čínskou republikou Vietnamem a Brunejí a ve sporu o souostroví Senkaku Tiao-jü s Japonskem a s Čínskou republikou Dále vede spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu Ostrovy Si-ša Paracelské ostrovy jsou obsazené Čínskou lidovou republikou ale nárokovány Vietnamem a Čínskou republikou na Tchaj-wanu Podobná situace je i okolo souostroví Tung-ša Prataské ostrovy a Čung-ša Podnebí V severovýchodní Číně bývají studené zimy a horká léta s přiměřeným množstvím srážek Šanghaj leží ve východní oblasti střední Číny má mírné zimy a vysoké množství srážek Na jihovýchodě je vlhké subtropické podnebí na západě je podnebí velmi drsné Lhasa má velmi studené zimy a málo srážek Administrativní členění Čínská lidová republika má vícestupňový správní systém Na nejvyšší úrovní stojí provincie 省 shěng šeng Vláda ČLR jich kontroluje 22 ostrov Tchaj-wan je vládou ČLR sice považován za další provincii ale fakticky nad ním nemá žádnou moc Mimo provincií je v ČLR 5 autonomních oblastí 自治区 zìzhìqū c-č-čchü zahrnujících území obydlené z velké části příslušníky národnostních menšin 4 přímo ústřední vládou spravovaná města 直辖市 zhíxiáshì č-sia-š a 2 zvláštní správní oblasti 特别行政区 tèbié xíngzhèngqū tche-pie sing-čeng-čchü těšící se velké míře autonomie Dále jsou provincie a autonomní oblasti rozděleny na autonomní prefektury okresy autonomní okresy a města a ty dále na města a obce včetně měst a obcí etnických menšin Přehled provincií ČLR Poznámka ČLR považuje Tchaj-wan za svou 23 provincii přestože jej fakticky neovládá Města s více než 10 mil obyvatel Politika Čínská lidová republika je autoritářský režim pod vedením Komunistické strany Číny Od roku 1949 do současnosti se v jejím čele vystřídaly čtyři „generace vůdců První válečná generace Mao Ce-tung předseda strany 1945-1976 prezident 1954-1959 Čou En-laj předseda vlády 1949-1976 Ču Te předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců 1959-1976 hlava státu 1975-1976 Liou Šao-čchi prezident 1959-1968 Druhá válečná generace Teng Siao-pching předseda vojenské komise 1981-1989 Maův nástupce provedl ekonomické reformy a otevřel Čínu zahraničnímu kapitálu Chua Kuo-feng předseda strany 1976-1981 předseda vlády 1976-1980 Chu Jao-Pang generální tajemník strany 1980-1987 Třetí generace vzešlá z ředitelů státních podniků vzdělaných v Sovětském svazu Čao C'-jang předseda vlády 1983-1987 generální tajemník strany 1987-1989 Ťiang Ce-min generální tajemník strany 1989-2002 prezident 1993-2003 Li Pcheng předseda vlády 1988-1998 Ču Žung-ťi předseda vlády 1998-2003 Čtvrtá generace technokratická Chu Ťin-tchao generální tajemník strany od 2002 prezident od 2003 Wen Ťia-pao předseda vlády od 2003 Pátá generace Si Ťin-pching generální tajemník strany od 2012 prezident od 2013 Li Kche-čchiang předseda vlády od 2013 Ekonomika Díky ekonomickým reformám které začal od roku 1976 prosazovat Teng Siao-pching a na které navázali jeho nástupci v 90 letech byl v ČLR v polovině 90 let 20 století nastartován rychlý hospodářský růst jenž trvá dodnes a rychle stimuluje všechny oblasti národního hospodářství Ekonomika země v roce 2007 rostla tempem 119 % nejvyšším za 13 let Hrubý domácí produkt tak dosáhl cifry 24953 biliónů CNY tj 3428 biliónů USD ovšem dlouhodobý dvouciferný růst způsobil zvýšení inflace na 48 % oproti necelým 2 % roku 2006 V únoru 2008 inflace dokonce vyšplhala až na 87 % což je jedenáctileté maximum Čínský vývoz v roce 2006 vzrostl o 272 % zatímco dovoz ve stejném období narostl o 20 % Saldo obchodní bilance tak dosáhlo přebytku 1775 miliard USD oproti 100 mld USD v roce 2005 Čínská ekonomika v roce 2005 předstihla britskou a v roce 2007 německou ekonomiku a s objemem HDP 249 bilionu € se dostala tehdy na třetí místo na světě V roce 2010 předstihla Japonsko a stala se druhou největší státní ekonomikou světa V roce 2012 předstihla Spojené státy americké co do objemu obchodovaného zboží a v říjnu 2014 vyhlásil Mezinárodní měnový fond ekonomiku Číny za nejsilnější na světě v ukazateli HDP dle parity kupní síly Energetika Čínská energetika je založena na všech typech zdrojů Elektrická energie je zatím vyráběna především v tepelných elektrárnách Z vodních elektráren je nejvýznamnější elektrárna Tři soutěsky která ze zároveň největší elektrárnou nejen vodní na světě Čína má i velmi ambiciozní projekt výstavby jaderných elektráren Do roku 2015 má být výkon zařízení tohoto typu dvojnásobný Na výstavbě jaderných reaktorů v Číně pracují jak francouzské tak americké a ruské společnosti Po havárii v japonské Fukušimě bylo sice dočasně pozastaveno vydávání povolení ke stavbě nových jaderných elektráren a provedeny prověrky v těch stávajících ovšem Čína hodlá ve své projaderné politice beze změny pokračovat< ref> Obyvatelstvo Obyvatelstvo podle etnik Zdroj tisková agentura Xinhua Životní prostředí Půda Došlo mj ke značnému znečištění zemědělských půd a povodí řeky Jang-c' hlavních oblastí produkce potravin v zemi Jen zamoření půd těžkými kovy způsobuje znehodnocení zemědělské produkce v hodnotě 20 miliard jüanů cca 54 miliard Kč ročně Dalším problémem intenzifikovaného zemědělství ČLR je země s 9 největším růstem zemědělství je eroze půdy Voda Čína je jednou z oblastí s nejmenšími zásobami vody na světě Sever Číny má kritický nedostatek vody a nedostatkem pitné vody trpí 2 3 čínských měst Ekologickým problémem je kontaminace valné většiny řek Kvalita vody je také ohrožována rizikovými průmyslovými provozy v blízkosti zdrojů pitné vody např 13 listopadu 2005 způsobila exploze chemičky ve městě Ťi-lin kontaminaci řeky Sung-chua benzenem tedy i ohrožení a znečištění pitné vody ve městech po proudu např Charbinu Ovzduší Oblast východního pobřeží je území s největším znečištěním ovzduší na světě< ref> Důvodem je využívání černého uhlí jako topiva Desertifikace Velkou část severu země ohrožuje desertifikace tedy postupné rozšiřování pouště Proti tomuto postupu byl započat plán nazvaný „Velká zelená zeď který počítá s masivním zalesňováním ohrožených oblastí setbou vyšlechtěných odolných druhů dřevin ze vzduchu a dalšími opatřeními Jeho splnění se odhaduje na desítky let Zajímavosti Celkem 833 % čínských žen ve věku 15 až 49 let vdaných či zadaných používalo ke konci roku 2005 moderní metody antikoncepce a tímto podílem se dostala Čína na první místo na světě< ref> Odkazy Reference Literatura Související články Čína Čínská republika Čínština Dynastie čínské historie Velký skok Externí odkazy Čadské jezero resp jezero Čad je velké mělké bezodtoké jezero mezi státy Nigérie Niger Čad a Kamerun v severní části střední Afriky Je neobyčejně ekonomicky důležité protože představuje hlavní zdroj vody a obživy pro 20 miliónů lidí 4 států na jeho březích Rozloha jezera se mění v důsledku dlouhodobého kolísání hladiny a pohybuje se kolem 1350 km² Maximální hloubka pak kolísá mezi 2 a 11 m Jezero leží v nadmořské výšce 240 m Pobřeží Pobřeží je nízké převážně bažinaté Na severu je obklopeno písečnými dunami Odkrytá vodní prostranství na severozápadě jihu a jihovýchodě jsou rozdělena mělčinami starými zatopenými dunami které jsou porostlé rákosem a šáchorem Vodní režim Kvůli jeho mělkosti je velikost jeho plochy velmi citlivá na jakékoliv kolísání hladiny Do jezera ústí řeky Šari z jihu Komaduru-Jobe ze západu a několik menších mělkých Řeká Šari je největší zdroj vody protože tvoří přes 90% přítoku Průměrná roční odchylka úrovně hladiny je 1 m Nejvyšší úroveň je v prosinci a lednu když je nejvyšší stav na řece Šari a nejnižší v červenci Ve výjimečných případech při mimořádně vysokém stavu vody odtéká voda z jezera na severovýchod suchým ramenem Bahr-el-Gazal Vlastnosti vody Poblíž ústí řek je voda sladká a ve zbývající pouze mírně slaná Nízká mineralizace je vysvětlována neustálou výměnou vody v jezeře díky podzemnímu průsaku vody do proláklin Soro a Bodele Fauna a flóra V jezeře žijí hroši a krokodýlové Velmi bohatě jsou zastoupeni vodní a bažinatí ptáci Je zde rozvinuté rybářství Roční výlov činí přibližně 100 000 t Lodní doprava Na jezeře je rozvinutá místní vodní doprava mezi ústími řek Šari a Komaduru-Jobe Historie Současné jezero je pozůstatkem starého vnitrozemského moře Nejedenkrát se zvětšilo před 5 až 6 tisíci lety až na 400 000 km² což je srovnatelné s Kaspickým mořem a poté znovu zmenšilo Vzhledem ke klimatickým změnám a neustále rostoucí spotřebě vody z jezera i jeho přítoků jezero v současné době rychle vysychá z více než 26 000 km² v roce 1960 se zmenšilo na současných méně než 1 500 km² Na druhé straně jezero bylo vždy pověstné svou nestálou hladinou zcela či téměř zcela vyschlo v letních obdobích let 1908 a 1984 takže existuje určitá naděje že se situace postupem času zase zlepší byť nadměrnost současné spotřeby vody je evidentní Související články Dezertifikace Literatura Externí odkazy Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 23 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také čtvrtou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské a ukrajinské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je čtvrtou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k únoru 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská srbochorvatská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území nynější České republiky Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60 letech 20 století československá nová vlna Snímky Obchod na korze 1965 Ostře sledované vlaky 1967 a Kolja 1996 získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film šest dalších se dostalo do užší nominace Do české kinematografie je někdy zahrnována i tvorba českých exulantů jako je Miloš Forman Ivan Passer či Vojtěch Jasný Němý film Prvním českým režisérem a kameramanem byl Jan Kříženecký který od druhé poloviny 90 let 19 století natáčel krátké dokumenty zvané filmové aktuality S hercem Josefem Švábem-Malostranským spolupracoval na krátkých filmových skečích jako byl Výstavní párkař a lepič plakátů První stálé kino založil Viktor Ponrepo v roce 1907 v Praze v domě U Modré Štiky Před tím měla kina podobu kočovných stanů film byl putovní atrakce Po osamostatnění Československa se často natáčely nacionalistické filmy mimo jiných Utrpením ke slávě 1919 režie Richard F Branald nebo Svatý Václav 1929 režie Jan S Kolár Zvukový film před druhou světovou válkou Zvuk byl v Československu poprvé použit ve filmu Když struny lkají V září 1930 se v Československu konaly krajně pravicovým tiskem vyvolané nacionalistické demonstrace Čechů proti filmům mluveným v němčině Vedly k zákazu všech potenciálně pobuřujících německých filmů v Československu včetně protiválečného snímku Na západní frontě 1918 režie Georg Wilheim Pabst Stát ve 30 letech omezoval import zahraničních filmů a protežoval domácí tvůrce V roce 1932 byl zaveden kontingentní systém byla stanovena kvóta podle níž směl za jeden film vyrobený v Československu jeho výrobce dovézt 7 zahraničních filmů Později byla kvóta snížena na 15 Roku 1934 byl kontingentní systém zrušen a nahradil jej registrační systém; regulace dovozu byla zrušena importéři za jeden dovezený film nadále platili registrační poplatek 20 tisíc korun Tyto peníze se přes Fond pro podporu domácí výroby dostávaly formou dotací k československým tvůrcům V roce 1933 byly zprovozněny ateliéry A-B Barandov Kinematografie za Protektorátu Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 došlo k první ze tří emigračních vln Československo opustil herec a režisér Hugo Haas Ve Spojených státech se jako experimentální filmař a dokumentarista uplatnil Alexander Hackenschmied který v exilu používal příjmení Hammid Do USA odešli též Jiří Voskovec Jan Werich a skladatel Jaroslav Ježek Válečné dokumentaristice se ve Velké Británii po dobu války věnoval Jiří Weiss Ostravský rodák Karel Reisz se jako dítě dostal do Británie s pomocí Nicholase Wintona a v šedesátých letech byl klíčovou postavou hnutí Free Cinema Po okupaci Československa nacistickým Německem v roce 1939 byla zavedena tuhá cenzura Okupanti zřídili dohlížecí instituci Českomoravské filmové ústředí Okamžitě začali s arizací a germanizací českého filmového průmyslu Titulky a plakáty musely být česko-německé Filmy s židovskými herci nesměly být promítány a filmoví pracovníci museli být přezkušováni z němčiny Nacisté už na počátku války vyvlastnili barrandovské ateliéry Někteří filmaři stejně jako další umělci byli před rokem 1945 pro protinacistickou činnost popraveni; mezi nimi Vladislav Vančura Film po druhé světové válce Mezi nejslavnější filmy z 50 let patří Cesta do pravěku Dobrý voják Švejk Císařův pekař Pekařův císař Princezna se zlatou hvězdou Vynález zkázy Pyšná princezna a Byl jednou jeden král Už v průběhu války české intelektuální kruhy diskutovaly o možnosti zestátnění filmového průmyslu někteří umělci v tomto kroku viděli naději na nezávislost tvorby na komerčních zájmech producentů K zestátnění došlo krátce po osvobození ještě před komunistickým převratem Dekret presidenta republiky ze dne 11 srpna 1945 o opatření v oblasti filmu stanovil „1 K provozu filmových atelierů k výrobě osvětlených filmů kinematografických … k laboratornímu zpracování filmů k půjčování filmů jakož i k jejich veřejnému promítání je oprávněn výhradně stát 2 K dovozu a vývozu filmů pro celé území Československé republiky jest rovněž oprávněn výhradně stát Po následující čtyři desetiletí tak výrobu dovoz i distribuci filmů v Československu plně kontroloval stát V roce 1947 byl natočen první český barevný film šlo o jiráskovské drama Jan Roháč z Dubé režie Vladimír Borský V témže roce byla také v Praze založena Filmová fakulta Akademie múzických umění známá jako FAMU Po Únoru 1948 odešla do zahraničí další vlna emigrantů Režisér František Čáp se stal jedním ze zakladatelů jugoslávské kinematografie Jako nezávislý dokumentarista se živil v zahraničí Ladislav Brom Ve čtyřicátých a padesátých letech byl československý film především nástrojem komunistické propagandy Náznak změny se objevil koncem 50 let; lehce společensky kritické filmy Tři přání 1958 režie Ján Kadár a Elmar Klos Zde jsou lvi 1958 režie Václav Krška Škola otců 1957 Ladislav Helge a Zářijové noci 1956 režie Vojtěch Jasný byly zkritizovány na I festivalu československého filmu v Banské Bystrici a následně staženy z distribuce Československá nová vlna Kinematografie za normalizace V letech 1968-1970 odešla v reakci na okupaci Československa vojsky pěti armád Varšavské smlouvy v roce 1968 do zahraničí řada významných režisérů Vlast tak opustili Ivan Passer Vojtěch Jasný Jana Boková Václav Reischl Otakar Votoček Bernard Šafařík Jan Němec a další Odmlčet se musel Pavel Juráček na několik let i Jiří Menzel a Věra Chytilová Miloš Forman odešel do Spojených států již v roce 1967 na základě smlouvy americké společnosti Paramount s českou institucí Filmexport Mezi lety 1970 a 1989 tento exodus spolu s cenzurou způsobily úbytek filmů obsahujících uměleckou autorskou výpověď česká kinematografie přestala získávat pozitivní ohlasy ze zahraničí; za celou dobu se dočkala pouze jedné nominace na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film a to za Menzelův film Vesničko má středisková 1985 Dominujícími žánry byly lidové komedie a detektivky Český film po roce 1989 V prvních letech po sametové revoluci došlo k postupné privatizaci filmového průmyslu Prvním filmem vyrobeným mimo státní monopol byl Tankový prapor 1991 režie Vít Olmer který produkovala společnost Bontonfilm Byla plně odstraněna státní cenzura filmaři se zato nově museli vyrovnávat s tržním prostředím Ve filmech se začal objevovat product placement Na přelomu století se objevují první filmy natočené videokamerou mimo jiné Láska shora 2002 režie Petr Marek Reference Související články kinematografie dějiny filmu Český lev 2014 byl 22 ročník výročních cen České filmové a televizní akademie Český lev Členové akademie vybírali z 32 hraných a 23 dokumentárních snímků které byly v roce 2014 natočeny Nominace byly vyhlášeny 14 ledna 2015 a vyhlášení vítězů se uskutečnilo 21 února téhož roku přičemž ceremoniál z pražského Rudolfina s Lucií Výbornou v roli moderátorky byl v přímém přenosu vysílán Českou televizí Nejčastěji nominovaný snímek Fair Play si neodnesl ani jednu cenu zatímco Cesta ven kromě hlavní ceny sklidila úspěch i v kategoriích nejlepší režie ženského hereckého výkonu v hlavní roli nejlepšího scénáře kamery střihu i zvuku Díra u Hanušovic bodovala v kategoriích nejlepšího mužského hereckého výkonu v hlavní i vedlejší roli a nejlepšího ženského hereckého výkonu ve vedlejší roli Pro Tři bratry byly úspěšné kategorie kostýmů masek a scénografie Z celého ceremoniálu vzbudil dodatečnou mediální pozornost i výstup muže který byl původně některými organizátory označován za Jima Carreyho avšak později se potvrdilo že šlo jen o nepříliš podobného dvojníka Ceny a nominace Vítězové jsou vyznačeni tučně Nominovaní jsou řazeni abecedně podle názvu filmu Nejlepší film Cesta ven – produkce Miloš Lochman Jan Macola Karel Chvojka Díra u Hanušovic – produkce Ondřej Zima Fair Play – produkce Kateřina Černá Pavel Strnad Pojedeme k moři – produkce Miloslav Šmídmajer Tři bratři – produkce Jan Svěrák Nejlepší dokumentární film Olga – Miroslav Janek K oblakům vzhlížíme – Martin Dušek Magický hlas rebelky – Olga Sommerová Století Miroslava Zikmunda – Petr Horký Život podle Václava Havla – Andrea Sedláčková Nejlepší režie Cesta ven – Petr Václav Díra u Hanušovic – Miroslav Krobot Fair Play – Andrea Sedláčková Pojedeme k moři – Jiří Mádl Tři bratři – Jan Svěrák Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Cesta ven – Klaudia Dudová Andělé všedního dne – Klára Melíšková Díra u Hanušovic – Tatiana Vilhelmová Fair Play – Judit Bárdos Něžné vlny – Tatiana Pauhofová Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli Díra u Hanušovic – Ivan Trojan Andělé všedního dne – Boleslav Polívka Fair Play – Roman Luknár Jak jsme hráli čáru – Milan Lasica MY 2 – Ondřej Nosálek Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli Díra u Hanušovic – Lenka Krobotová Andělé všedního dne – Zuzana Bydžovská Cesta ven – Mária Ferencová-Zajacová Fair Play – Anna Geislerová Fair Play – Eva Josefíková Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli Díra u Hanušovic – Jaroslav Plesl Fair Play – Igor Bareš Jak jsme hráli čáru – Ondřej Vetchý Krásno – Karel Roden Pohádkář – Matěj Hádek Nejlepší scénář Cesta ven – Petr Václav Díra u Hanušovic – Lubomír Smékal Miroslav Krobot Fair Play – Andrea Sedláčková Pojedeme k moři – Jiří Mádl Tři bratři – Zdeněk Svěrák Nejlepší kamera Cesta ven – Štěpán Kučera Díra u Hanušovic – Jan Baset Střítežský Fair Play – Jan Baset Střítežský Pohádkář – Martin Štrba Tři bratři – Vladimír Smutný Nejlepší střih Cesta ven – Florent Mangeot Díra u Hanušovic – Jan Daňhel Fair Play – Jakub Hejna Jak jsme hráli čáru – Alois Fišárek Tři bratři – Alois Fišárek Nejlepší zvuk Cesta ven – Daniel Němec Ivan Horák Díra u Hanušovic – Viktor Ekrt Marek Hart Fair Play – Daniel Němec Pohádkář – Radim Hladík Tři bratři – Jakub Čech Claus Lynge Nejlepší hudba Krásno – Jan P Muchow Andělé všedního dne – Michal Novinski Fair Play – David Solař Miro Žbirka Pohádkář – Roman Holý Tři bratři – Jaroslav Uhlíř Michal Novinski Nejlepší filmová scénografie Tři bratři – Jan Vlasák Cesta ven – Jan Pfeiffer Díra u Hanušovic – Jan Vlček Fair Play – Petr Fořt Viera Dandová Jak jsme hráli čáru – Pavol Andraško Nejlepší kostýmy Tři bratři – Simona Rybáková Cesta ven – Tereza Kučerová Díra u Hanušovic – Katarína Hollá Fair Play – Simona Rybáková Hany – Zuzana Krejzková Nejlepší masky Tři bratři – Zdeněk Klika Díra u Hanušovic – Lukáš Král Fair Play – Anett Weber Katarína Horská Krásno – Lucie Lišková Něžné vlny – Jiřina Pahlerová Mimořádný přínos české kinematografii Drahomíra Vihanová Cena filmových fanoušků Fair Play Cena Magnesia za nejlepší studentský film Pravomil režie Pavel Nosek FAMU Nejlepší filmový plakát Nestatutární cena jejíž vítěz byl vyhlášen mimo hlavní večer již spolu s nominacemi z ostatních kategorií Fair Play – Tomáš Machek Marius Corradini Dál nic – Ex Lovers Intimity – Roman Werner Olga – Ondřej Matyáš V tichu – Helena Jiskrová Reference Externí odkazy na stránkách ČFTA Česko úředním názvem Česká republika je stát ve střední Evropě a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí Hlavou státu je prezident republiky vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím která dle ekonomických sociálních a politických indikátorů jako HDP na obyvatele indexu lidského rozvoje indexu svobody tisku indexu svobody internetu od cenzury patří k vysoce hodnoceným státům světa Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník Česko je členem Organizace spojených národů Severoatlantické aliance součástí Schengenského prostoru Evropského hospodářského prostoru členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí které byly po značnou část dějin součástí zemí Koruny české a to Čechami a Moravou k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a částí Slezska Má rozlohu 78 866 km2 Sousedí na západě s Německem délka hranice 810 km na severu s Polskem 762 km na východě se Slovenskem 252 km a na jihu s Rakouskem 466 km Administrativně se Česká republika dělí na 8 územních krajů a zároveň na 14 samosprávných krajů Hlavním městem je Praha která je zároveň i jedním z krajů V roce 2012 v Česku bylo evidováno přibližně 105 milionu obyvatel Výrazná většina se hlásí k české případně moravské národnosti Historické státní útvary na území Česka Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9 století Velká Morava Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát též nazývaný jako český stát od přelomu 10 a 11 století tvořící součást Svaté říše římské Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do Habsburské monarchie jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře 1620 ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti Korunními zeměmi Habsburků po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými zůstaly České království Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1 světové války v roce 1918 Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouska a poté od roku 1867 Rakouska-Uherska Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků vytvořeno Československo jako národní stát národa Československého od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského Ten krátce po svém vzniku odebral svým zemím jejich zemské svobody které s výjimkou Slovenska měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních zemských zákonů ústavy zemských sněmů a dalších a stal se státem striktně unitárním centralistickým Jeho součástí poté České země byly kromě 2 světové války kdy na základě práva národů na sebeurčení – tj na základě stejného práva podle kterého vzniklo např i Slovensko – byly Československu odebrány Sudety až do roku 1992 kdy bylo Československo jako stát zrušeno Česká republika byla formálně zřízena k 1 lednu 1969 v rámci federalizace Československé socialistické republiky pod názvem Česká socialistická republika Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace Česká a Slovenská Federativní Republika a v jejím rámci i České republiky od března 1990 Česká republika poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická ale především stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů Zánik Československa proběhl bez referenda K 1 lednu 1993 federace zanikla dvoustranou politickou dohodou Suverénními nástupnickými státy se staly Slovenská republika a Česká republika Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava tedy Ústava České republiky Název a státní symboly O území Česka se hovoří jako o Českých zemích což je pomocný historicko-geografický termín který je používán jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku tzn tři historické České země – Čechy Morava a česká část Slezska Termín vychází z tradičního zemského členění politického útvaru na území dnešní České republiky které vydrželo od středověku až do roku 1928 kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské resp do roku 1949 kdy byly země zrušeny nicméně i poté se jako České země označovala česká část Československa Vymezení pojmu České země kolísá Součástí území Česka jsou i tzv České Rakousy které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje vůbec; část veřejnosti slovo Česko odmítá První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy jako oficiální označení české části československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978 V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský Tradičně se ale používá podoba Česko a z něj vycházející tvar český Vliv na podobu termínu měla také jazyková úspornost Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak státní vlajka republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít standarta prezidenta státní pečeť státní barvy a státní hymna Kde domov můj? Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu znak husitského hnutí heslo na prezidentské standartě národního obrození hymna a demokratického Československa vlajka Název Česko vzniklý zjednodušením původního tvaru Češsko odvozeného od adjektiva češský je ve významu Čechy doložen již z 18 století od 19 století se objevuje též jako označení pro celé České země Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky po vášnivých sporech po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil a prosadil Historie Původní osídlení Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 let O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př n l svědčí řada archeologických nálezů Od 3 století př n l obývali tuto oblast Keltové Bojové a v 1 století n l přicházely kmeny Germánů Markomani a Kvádové Od konce 5 století se na území dnešního Česka objevovali první Slované V 7 století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši asi 623–659 jednalo se spíše o nadkmenový svaz V letech 830–833 na Moravě na Slovensku v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše která postupně zahrnula i Čechy 890–894 Slezsko Lužici Malopolsko a zbytek Maďarska Velkomoravská říše byla již prvním státním útvarem Čechy se od ní odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary Středověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9 stol kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I V průběhu 10 a 11 století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy České knížectví postupně získalo znaky víceméně samostatného středověkého státu v rámci Svaté říše římské pražské biskupství založeno roku 973 hlavním národním světcem se stal svatý Václav České království nicméně vzniklo až roku 1198 kdy německý král uznal dědičně český královský titul který poté potvrdil císař papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I jakož i další privilegia Českého království Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech Přemysl Otakar II vybudoval rozsáhlé panství které se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři Václav II obrátil svou pozornost na sever a východ kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři a jeho syn Václav III i uherské území Svého mocenského vrcholu stát dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV 1316–1378 který v roce 1348 ustanovil tzv Země Koruny české a pod Českou korunu připojil Braniborsko do 1415 Lužice do 1635 a Slezsko do 1742 Už v době vlády Karla IV lze spatřovat počátky českého reformního hnutí které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve a tím i o obrodu celé společnosti Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici se napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci proměnilo v otevřené nepřátelství a události vyústili v husitské války Radikální husité založili město Tábor které se stalo centrem husitské revoluce Jan Žižka z Trocnova a Prokop Holý poté porazili všechny čtyři křížové výpravy do Čech Války byly ukončeny dohodou mezi Basilejským koncilem a umírněnými husity tzv Basilejskými kompaktáty v roce 1436 Novověk V roce 1526 nastoupila na český trůn dynastie Habsburků která zemi postupně včlenila do habsburské monarchie V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války Vojsko českých stavů bylo roku 1620 v bitvě na Bílé hoře poraženo a stavové byli veřejně popraveni v Praze Začala násilná rekatolizace českých protestantů Rozsáhlý majetek české šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků Do poloviny 17 století klesla populace v Čechách a na Moravě z 26 milionu na zhruba 15 milionu obyvatel Roku 1627 bylo v Česku vydáno Obnovené zřízení zemské kterým Habsburkové získali Český královský titul dědičně jediné povolené náboženství bylo prohlášeno Katolické a jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly Země Koruny české de facto zrušeny ale i nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království Během hladomoru v letech 1771-72 zemřelo nejméně 250 000 lidí což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II v roce 1781 Od 17 až do počátku 19 století rovněž probíhala centralizace monarchie Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě V odpověď na poněmčování kultury i jazyka se koncem 18 století začalo v českých zemích projevovat české národní obrození tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika Ve druhé polovině 19 století nastal v Česku i významný hospodářský a kulturní rozvoj Většina asi 70 % průmyslu Rakouska-Uherska byla soustředěna v Českých zemích Československo V první světové válce bojovalo 15 milionu mužů odvedených z českých okresů z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce jen do konce války v legiích Po porážce Rakouska-Uherska byly 28 října 1918 Země Koruny české část Uherského království a Podkarpatská Rus sjednocený do nového státního útvaru Československa Přes svůj deklarovaný národní charakter mělo Československo na svém území významné německé maďarské polské a rusínské národnostní menšiny Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem stejně jako k nepokojům v německých oblastech země Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk V období od vzniku státu až do zániku první republiky bylo Československo unitárním státem a zůstalo jediným demokratickým státem ve střední Evropě< ref> Německá menšina v pohraničí se v důsledku Velké hospodářské krize masivní nezaměstnanosti a intenzivní nacistické propagandy radikalizovala a začala požadovat odtržení od Československa Tyto snahy reprezentovala SdP vedená Konradem Henleinem Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou podepsána Německem Francií Británií a Itálií donuceno postoupit Německu pohraničí tzv Sudety Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát jelikož zástupci československé strany k jednání přizváni nebyli a vojenská aliance Československo mělo s Francií a Británií se ukázala jako zbytečná Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku malou část československého území zejména oblast Těšínska získalo Polsko Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem Česko-Slovensko a je nazýván druhá republika Protektorát Čechy a Morava Dne 14 března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15 března 1939 byl na zbytku československého území tedy v Česku bez Sudet připojených v roce 1938 k Německu a východní části československého Těšínska připojené ve stejném roce k Polsku vyhlášen Protektorát Čechy a Morava na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku zatímco zbytek včetně východní poloviny československého Těšínska byl připojen k Německu Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí na který nacisté reagovali terorem V průběhu druhé světové války zde nacisté realizovali politiku totálního nasazení českých pracovních sil na území Německa stejně jako likvidaci židovské diaspory na území Protektorátu Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněným Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem z roku 1956 odhaduje se že během války zemřelo 360 000 Čechoslováků< ref> Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát Od března 1945 postupovala sovětská armáda na české území z Ostravska a od Bratislavy později i ze severu k Praze a k linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice osvobodila zhruba dvě třetiny Česka O zbytek českého prostoru tedy západní a jihozápadní Čechy se postarala americká armáda Osvobození také pomohlo české květnové povstání Došlo však poté k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např těžkého průmyslu energetiky filmového průmyslu bank pojišťoven větších stavebních podniků atd V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí 1949 až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma 1953 připravily miliony občanů o majetek V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika ČSSR Koncem 50 let a v 60 letech docházelo k postupné liberalizaci která vyvrcholila v roce 1968 Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21 srpna 1968 Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země který zažívala po připojení k sovětskému bloku Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou která definitivně odešla až roku 1991 a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody Poválečné Československo nebylo plně unitární ale mělo asymetrickou strukturu Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců zatímco Česko obdobné orgány nemělo Zatímco vzájemné hranice Čech Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku Záležitosti které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje Příkladem je státní ochrana přírody Slovenská národní rada přijala zákon č 1 1955 Zb SNR o štátnej ochrane prírody platný jen pro slovenské kraje Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č 40 1956 Sb o státní ochraně přírody který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje Česká socialistická republika a Česká republika v rámci federace Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky nastolená k 1 lednu 1969 jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky ČSR a Slovenské socialistické republiky SSR Sametová revoluce zahájená 17 listopadu 1989 svrhla komunistický režim a umožnila reformu demokracie a obnovila svobodné podnikání ale zároveň dramatický nárůst kriminality značné zadlužení státu a prohlubování federace až k jejímu rozpadu Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace která sice formálně platila již od roku 1969 ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena Mezi oběma složkami federace Českou republikou a Slovenskou republikou však rychle narůstaly rozpory které vedly k rychlému rozpadu společného státu Československo zaniklo mírovou cestou ke 31 prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky Samostatná Česká republika Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1 ledna 1993 se zánikem federace Zapojila do západoevropských politických struktur 12 března 1999 byla přijata do NATO a 1 května 2004 vstoupila do Evropské unie Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám na jejichž základě se 21 prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa Od svého vzniku do 13 července 2009 však nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná Stávající Česká republika je v zahraničí kritizována kvůli značné korupci a aroganci politických elit< ref> Geografie Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy Na západě jde o Německo na severovýchodě o Polsko na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem Délka západní společné hranice s Německem činí 8107 km s Rakouskem je dlouhá 4661 km se Slovenskem 2518 km a s Polskem na severu 7618 km Celková rozloha činí 78 866 km² z toho 2 % tvoří vodní plochy Geologie geomorfologie a půdy Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu v prvohorách Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin Šumava Český les Krušné hory Jizerské hory Krkonoše Orlické hory Králický Sněžník Jeseníky Do východní části státu zasahují Západní Karpaty Beskydy Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 67 % v nadmořské výšce do 500 m 25 222 km2 32 % ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 105 % ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n m nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n m Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy V nížinách se nachází úrodné černozemě Hydrologie a podnebí Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního Baltského a Černého moře Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe 370 km s Vltavou 433 km na Moravě řeka Morava 246 km s Dyjí 306 km a ve Slezsku Odra 135 km s Opavou 131 km Podnebí je v Česku mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem Typické je střídání čtyř ročních období Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf Fauna a flora Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo Lesy převážně jehličnaté zaujímají 33 % celkové rozlohy země Vyskytuje se zde živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného podnebného pásu Ochrana životního prostředí Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky V Česku se nachází čtyři chráněné národní parky Národní park Šumava Krkonošský národní park Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí Mezi chráněná území patří národní parky NP chráněné krajinné oblasti CHKO národní přírodní rezervace NPR přírodní rezervace PR národní přírodní památky NPP přírodní památky PP Největší města podle počtu obyvatel Obyvatelstvo Míra porodnosti v Česku patří mezi nejnižší na světě v roce 2012 to bylo 127 dětí na jednu ženu< ref> Celkový počet obyvatelstva dle odhadů ČSÚ v letech 1995–2002 mírně klesal nyní se celkový přírůstek pohybuje okolo nuly −008 v roce 2003 a +09 % v roce 2004 díky sílící imigraci ze zahraničí přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen odhad 2004 Ve městech žije celkem 71 % populace V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 637 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti 86 % z těch kteří se k nějaké národnosti přihlásili která zcela převažuje ve všech okresech Česka 49 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 01 % národnost slezskou politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození Celkem 26 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou Náboženství Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných že věří v Boha 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 36 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry To je 342 % populace K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 15 miliónů obyvatel 139 % Jako věřící ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob 67 % Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 21 miliónů tedy 206 % obyvatel Česka Celkem 47 miliónu obyvatel 452 % tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo< ref> Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická která měla 108 miliónu věřících 104 % což je pokles oproti roku 2001 kdy se k ní hlásilo celkem 27 miliónu věřících 268 %< ref> Následují velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická 52 tisíc členů 049 % a Církev československá husitská 39 tisíc členů 037 % Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev která má celkem 21 tisíc členů příznivci jediismu s 15 tisíci Svědkové Jehovovi s 13 tisíci Církev bratrská respektive Křesťanská společenství obě s 10 tisíci věřícími Přes 700 tisíc lidí využilo možnost přihlásit se k víře přičemž se nehlásí k žádné organizované církvi Počet vyznavačů judaismu je asi 1 500 obyvatel k islámu se hlásí téměř 3 500 lidí K různým odvětvím buddhismu se hlásí přes 6 100 osob K ateismu se hlásí 1 075 osob pohanství deklaruje 863 osob Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil Výrazně klesl i počet osob nedeklarujících žádné náboženství Novinku sčítání 2011 totiž možnost přihlásit se jako věřící bez nutnosti příslušnosti ke konkrétní církvi využilo téměř 7 % obyvatel Oproti tomu se zvýšil počet osob které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat< ref> Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání SouborVěřící sčítání 1991png|Sčítání lidu 1991 SouborVěřící sčítání 2001png|Sčítání lidu 2001 SouborVěřící sčítání 2011png|Sčítání lidu 2011 < gallery> Etnografické skupiny V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem kde žijí které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem V Čechách to jsou například Chodové Plzeňáci Blaťáci a Doudlebové na Moravě Horáci Hanáci Moravští Chorvati Tyto rozdíly se začaly zejména po druhé světové válce stírat některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku skupiny víceméně rozptýlené které také tvoří specifické etnografické skupiny Jedná se o romskou a izraelskou etnografickou skupinu Cizinci Celkově se v Česku v roce 2011 snížil počet cizinců oproti minulému roku o přibližně 8000 osob na současných 416700 4% Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR Nejvíce přistěhovalců pocházelo ze Slovenska 14 % Ukrajiny 05% Polska 04% Vietnamu 03% Německa 02% Ruska 02% a Maďarska 01% Politický systém Česká republika je zastupitelská demokracie parlamentní republika Výkonnou mocí disponuje prezident a vláda přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně Hlavou státu je prezident volený přímou volbou Prezident jmenuje se souhlasem Senátu soudce Ústavního soudu za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony kromě ústavních Jmenuje také předsedu vlády a další její členy jmenuje na jeho návrh Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády Centrální bankou státu je nezávislá Česká národní banka která mj vydává českou měnu českou korunu Parlament České republiky je dvoukomorový s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti poskytuje ochranu základním ústavním právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení Není ale součástí systému obecných soudů vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud působící v civilní i trestní justici a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví Vláda Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice Její postavení vymezuje Ústava České republiky Vláda se skládá z předsedy vlády premiéra místopředsedů vlády vicepremiérů a ministrů Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně Ozbrojené síly Armáda České republiky se skládá z letectva pozemních sil a podpůrných jednotek Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací V roce 12 března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance v rámci níž plní své vojenské závazky Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR SFOR EUFOR v Bosně a Hercegovině KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen bojové letouny Aero L-159 Alca útočné helikoptéry Mil Mi-35 obrněné transportéry Pandur II BVP-1 BVP-2 OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ Lidská práva Lidská práva v Česku jsou garantována Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech Přesto se vyskytují případy porušování lidských práv jako diskriminace romských dětí kvůli kterým Evropská komise požádala Česko o podání vysvětlení nebo nezákonné sterilizace romských žen za které se vláda omluvila a v psychiatrických léčebnách Administrativní dělení Kraje Území Česka se dříve dělilo na 7 krajů podle zákona o územním členění státu v novelizovaném znění Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960 ještě před federalizací Československa Z hlediska zákona tyto kraje stále existují v praxi jsou však zastíněny existencí nových samosprávných krajů Osmou samostatnou územní jednotkou která je z některých hledisek postavena na roveň krajům je hlavní město Praha Kraje se dále dělí na okresy dohromady je v Česku 76 okresů poslední z nich – okres Jeseník – vznikl až 1 ledna 1996 Dnes je území krajů definováno výčtem okresů Původní krajské národní výbory KNV podobně jako národní výbory obcí a okresů nebyly samosprávné v dnešním smyslu protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy měly však své volené orgány plénum a radu jejichž pravomoci byly stanoveny KNV byly zrušeny v roce 1990 kraje jako územní článek existují dále ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; jejich obvodům pouze odpovídají obvody působnosti krajských soudů státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy Od 1 ledna 2000 bylo ústavním zákonem č 347 1997 Sb zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků jejichž názvy obsahovaly slovo kraj Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960 Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických Českých zemí Území Jihočeského kraje Jihomoravského kraje Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě tak v Českém Slezsku Okresy V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem Ke dni 1 ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny Okresy jako jednotka státní správy nadále existují okresy také zůstávají jednotkou statistickou Obce a jejich správní obvody V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model obecní úřad je obecním orgánem Česká republika se 1 ledna 1993 stala samostatným státem ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností někdy též zvané „malé okresy nebo „obce III typu Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města přibyla k nim však řada dalších měst Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem tzv „obce II typu které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce Ještě menší bývají některé správní obvody matrik Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce NUTS Členění na jednotky NUTS 1 které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel nebylo v Česku zavedeno Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka Některé kraje se směrem nahoru sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2 které mají mít srovnatelný počet obyvatel aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie a při financování místních projektů Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad Liberecký Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava Oblast NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3 přičemž NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2 Euroregiony Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi Nejstarší z nich je Euroregion Nisa který leží na trojmezí Čech Německa a Polska především v povodí Lužické Nisy Zabírá plochu 13 033 km2 z toho na českém území 3 163 km2 Ekonomika Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD což představuje 82 % průměru EU Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla v roce 2005 ekonomiku Portugalska poté Řecka Kypru a nyní se blíží úrovni Itálie a Španělska Velmi důležitý je ale také fakt že jako člen Světové banky WB již Česko není „rozvojovou zemí ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států tzv „plátců ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze ale naopak je do ní vkládají Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa Největším zahraničním obchodním partnerem země je Německo Vývoj ekonomiky Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě Po roce 1989 došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948 Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu které nebyly konkurenceschopné V roce 1995 se země stala členem OECD Po vstupu země do Evropské unie následovalo období hospodářského růstu Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb Tak jako většinu států světa i Česko zasáhla světová ekonomická krize Projevila se zejména poklesem HDP o 45 % v roce 2009 zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily Pozitivní vývoj české ekonomiky potvrdila například agentura Moody's která Česku potvrdila v roce 2011 hodnocení A1 s dobrým výhledem do budoucna< ref> Ve zprávě se mimo jiné konstatuje že dluhová krize Eurozóny se Česka prakticky nedotýká Na rok 2011 byl očekáván růst HDP o 25 % v roce 2012 22 % a v roce 2013 dokonce o 38 % Ve skutečnosti byl růst nižší než bylo očekávání Těžba a zemědělství Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí dál kaolín jíl grafit vápenec nebo jiné stavební hmoty Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska Jelikož třetinu země pokrývají lesy patří dřevo též k vývozním artiklům Pěstuje se hlavně obilí pšenice ječmen kukuřice brambory cukrová řepa; z technických plodin len a řepka Význam má i pěstování chmele sadařství a vinohradnictví Základem živočišné výroby je chov skotu prasat a drůbeže dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb zvláště kaprů Průmysl Hlavními průmyslovými centry jsou Praha Brno Ostravsko Plzeň a Mladá Boleslav Mezi hlavní odvětví v Česku patří průmysl chemický strojírenský hutnický a potravinářský Další významná odvětví jsou energetický průmysl stavebnictví a výroba spotřebního zboží Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl a např sklářství které ovšem má v Čechách dlouhou tradici Velký význam zvláště pro export má automobilový průmysl Největším výrobcem automobilů je společnost Škoda Auto V roce 2010 vyrobily v České republice společnosti Škoda patřící německému koncernu Volkswagen TPCA která sdružuje japonskou firmu Toyota a francouzskou Peugeot-Citroën a jihokorejská firma Hyundai dohromady 1 072 209 automobilů Celkově vytváří průmysl 35 % hrubého produktu českého hospodářství Telekomunikace V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na Telefónica O2 Czech Republic Tato společnost je také spolu se společnostmi T-Mobile Vodafone a jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi Česko má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii V roce 2007 mělo internet předplaceno 350 000 zákazníků Doprava Silniční síť Délka silniční dopravní sítě činí 55 653 km 734 km tvoří dálnice 422 km rychlostní komunikace a 6 255 km silnice 1 třídy údaje z roku 2010< ref> Dálniční síť je stále ve výstavbě Páteřní komunikací bude po svém dokončení dálnice D1 která spojí Prahu a Brno s Ostravou s Polskem směr Katovice Již dokončenými komunikacemi jsou dálnice D2 spojující Brno a Bratislavu a dálnice D5 spojující Prahu Plzeň a Německo směr Norimberk Dokončení dálnice D8 plánované na rok 2015 komplikuje dostavba úseku přes CHKO České středohoří Dlouhodobě naplánovaná je také dostavba dálnice D11 spojující Prahu s Hradcem Králové a polskou hranicí a dálnice D3 která má spojit Prahu s Českými Budějovicemi a rakouskou hranicí Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130 km h Za užívání dálnic a rychlostních komunikací platí motoristé dálniční poplatek Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 16× vyšší než v Německu přestože intenzita dopravy je nižší Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje< ref> V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí Železnice Česko má se svými 9 568 km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě Z toho je 3 212 km tratí elektrizováno a 1 906 km je dvou- a vícekolejných< ref> Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace Správa železniční dopravní cesty České dráhy provozují vysokorychlostní vlaky Pendolino ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní je jejich rychlost omezena na 160 km h Přepravní výkon necelých 165 milionů cestujících při 6 590 milionech osobokilometrů i 13 770 milionů tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles< ref> Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava Největším železničním dopravcem jsou České dráhy Jejich dceřiná společnost ČD Cargo je pátým největším železničním nákladním přepravcem v Evropě Nákladní železniční trh je liberalizován liberalizace v osobní dopravě probíhá Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci Letectví Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes letiště Václava Havla Praha které ročně přepraví kolem na 10 milionů pasažérů V Česku je celkem 46 letišť se zpevněným povrchem z nichž 6 vypravuje veřejné mezinárodní lety letiště Brno-Tuřany letiště Karlovy Vary letiště Kunovice letiště Leoše Janáčka Ostrava letiště Pardubice a letiště Václava Havla Praha Hlavním českým leteckým dopravcem jsou České aerolinie Vodní doprava Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách pro rekreační účely Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská Energetika Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách V roce 2005 bylo 654 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním hlavně uhlí 30 procent v jaderných elektrárnách a 46 procenta z obnovitelných zdrojů včetně vodních elektráren Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín 14 % výroby elektřiny v Česku další jaderná elektrárna je v Dukovanech Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh což je víc než vyrobí Temelín< ref> Zemní plyn do Česka dodává ruská společnost Gazprom která pokrývá tři čtvrtiny spotřeby a zbytek dodávají norské společnosti V lednu 2013 byl otevřen plynovod Gazela který přivádí ruský plyn také severní cestou Česko se tak zbavilo závislosti na plynu procházející přes Ukrajinu kde byly v minulosti dodávky ohroženy< ref> Ropu do Česka přivádějí ropovod Družba z Ruska a ropovod Ingolstadt z Německa Cestovní ruch České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 11813 miliardy korun což představuje 55 % HDP V následujících letech však zájem cizinců o Prahu částečně z důvodu silné koruny opadl Kromě centra Prahy jsou pro turisty lákavá i jiná města v Česku Zejména se jedná o lázeňská města jako Karlovy Vary Mariánské Lázně a Františkovy Lázně ale také historická sídla jako Český Krumlov Kutná Hora Karlštejn nebo Lednicko-valtický areál Významné rekreační oblasti mimo města jsou České Švýcarsko Český ráj Krkonoše a Šumava Kultura Literatura Česká literatura je literatura psaná příslušníky českého etnika a jiných etnik psaná na území českého státu Je psána nejen česky ale též staroslověnsky latinsky a německy např Kosmova Kosmova kronika česká Kafkův Zámek K české literatuře se počítá také literatura psaná Čechy v zahraničí nebo česky příslušníky jiných etnik Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší či např Eisnerova Chrám a tvrz Jaroslav Seifert jako jediný český autor získal Nobelovu cenu za literaturu Divadlo České divadelnictví má kořeny již ve středověku Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry zvané obvykle Mastičkář ze 14 století< ref> V 19 století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození když se emancipační snahy českého národa projevily otevřením Národního divadla v roce 1883 V 90 letech 19 století pronikají do českého divadla evropské literární směry zejména realismus a naturalismus V první polovině 20 století dochází k rozvoji avantgardního divadla reprezentovaného Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha Ve druhé polovině 20 století se rozvíjejí divadla malých forem jako Semafor divadlo Na zábradlí Činoherní klub Husa na provázku či divadlo Járy Cimrmana V českém prostředí se také daří absurdnímu dramatu reprezentovanému Václavem Havlem Film Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Československa a České republiky Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60 letech 20 století československá nová vlna spojovaná se jmény Miloše Formana Věry Chytilové Jiřího Menzla a dalších jako byli Ján Kadár Elmar Klos Vojtěch Jasný Snímky Obchod na korze 1965 Ostře sledované vlaky 1967 a Kolja 1996 získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film šest dalších filmů se dostalo do užší nominace Lásky jedné plavovlásky 1966 Hoří má panenko 1968 Vesničko má středisková 1986 Obecná škola 1991 Musíme si pomáhat 2000 a Želary 2003 Hudba Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě Nejstarší dochovanou českou písní je „Hospodine pomiluj ny z přelomu 10 a 11 století Oblast Šumavy byla od středověku významným hudebním centrem první hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě založeného roku 1259 Například rukopis č 42 z roku 1410 zde popisuje píseň „Jezu Kriste ščedrý kněže kterou si zpívali také husité Světově proslulým českým hudebním skladatelem je Antonín Dvořák Symfonie č 9 Mezi velmi známé se řadí i Bedřich Smetana Má vlast Leoš Janáček Sinfonietta Bohuslav Martinů Adam Michna z Otradovic Heinrich Biber Jan Dismas Zelenka Jan Václav Stamic a Jan Ladislav Dusík Výtvarné umění Na výzdobě Národního divadla se podíleli nejslavnější čeští malíři té doby především Mikoláš Aleš František Ženíšek a Josef Tulka Mikoláš Aleš také namaloval monumentální cyklus Vlast a olejový obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem Českou krajinu malovali impresionisté Julius Mařák Antonín Chittussi a Antonín Slavíček Slavíček společně s Janem Preislerem a Milošem Jiránkem položili základy našeho moderního výtvarného umění byli to nejvýznamnějším čeští malíři přelomu 19 a 20 století Nejznámější expresionisté Emil Filla Bohumil Kubišta Josef Čapek a Otakar Kubín byli ovlivněni prvky kubismu a novoklasicismu Jeden z nejznámějších českých malířů Alfons Mucha 1860–1939 byl světově proslulý hlavně svými plakáty art nouveau a cyklem 20 velkoformátových obrazů Slovanská epopej která shrnuje dějiny Českého i ostatních Slovanských národů Vystavena je ve Veletržním paláci v Praze bývala v Moravském Krumlově Veletržní palác spravuje největší sbírku výtvarného umění v ČR Videoherní tvorba V sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech se v Česku objevilo nové odvětví kulturní tvorby – počítačové hry To se začalo rozvíjet hlavně po roce 1994 kdy vyšlo Tajemství Oslího ostrova Poté následovaly v Česku poměrně úspěšné a populární hry jako Dračí historie Fish Fillets či Brány Skeldalu V roce 1999 se povedlo v zahraničí uspět hře Hidden & Dangerous V příštích letech následovaly mezinárodně úspěšné herní tituly jako Operace Flashpoint ' či Vietcong' V Česku funguje několik světově známých herních studií jako 2K Czech Bohemia Interactive Studio SCS Software Amanita Design nebo Madfinger Games Od roku 2010 jsou české hry oceňovány na Anifilmu v rámci soutěže Česká hra roku a od roku 2011 v rámci soutěže Booom Lze se setkat s názorem že videohry jsou největším kulturním exportem České republiky Další charakteristiky Česka Věda České země zrodily mnoho úspěšných a významných vědců z rozličných oborů od vynálezu kontaktních čoček silonu a objevu různých krevních skupin k výrobě Semtexu či výpočtu dráhy bolidů Vědci působící v českých zemích přispěli do světové vědy např Jan Amos Komenský 1592–1670 pedagog a zakladatel moderního vzdělávání Václav Prokop Diviš 1698–1765 vynálezce hromosvodu Bernard Bolzano 1781–1848 matematik logik a filozof Jan Evangelista Purkyně 1787–1869 anatom a fyziolog objevil např purkyňova vlákna bratranci Veverkové 1790–1849 a 1799–1849 vynálezci ruchadla prvního moderního pluhu Josef Ressel 1793–1857 vynálezce lodního šroubu a buzoly Gregor Mendel 1822–1884 zakladatel genetiky Jakub Husník 1837–1916 vynálezce fotolitografie Ernst Mach 1838–1916 fyzik Karel Klíč 1841–1926 vynálezce heliogravury František Křižík 1847–1941 elektrotechnik vynálezce obloukové lampy Jan Janský 1873–1921 objevil klasifikaci krve do čtyř typů Bedřich Hrozný 1879–1952 rozluštitel chetitského jazyka Josef Čapek 1887–1945 a Karel Čapek 1890–1938 bratři kteří dali vznik slovu robot František Burian a Arnold Jirásek založili první plastickou chirurgii 1927 Jaroslav Heyrovský 1890–1967 držitel Nobelovy ceny z roku 1959 za polarografii a analytickou chemii Otto Wichterle 1913–1998 a Drahoslav Lím 1925–2003 čeští chemici vynálezci kontaktních čoček a silonu Oldřich Homuta vynálezce remosky 1957 Stanislav Brebera 1925–2012 vynálezce plastické trhaviny Semtex< ref> Antonín Holý 1936–2012 vědec a chemik v roce 2009 objevil nejúčinnější lék proti AIDS< ref> Ladislav Mareš vynálezce prvního stroje na výrobu nanovláken tzv "Nanospider" Mnoho dalších vědců je spojeno s českými zeměmi včetně astronomů Keplera a Tycho Brahe paleontologa Joachima Barrande fyzika Alberta Einsteina vynálezce kaplanovy turbíny Viktora Kaplana podílníka na vynálezu atomové bomby Georga Placzeka světově významného matematického logika Kurta Gödela či vynálezce psychoanalýzy Sigmunda Freuda Školství Školství v České republice je organizováno v rámci základních středních vyšších odborných a vysokých škol Vysoké školy jsou veřejné státní a soukromé nejstarší a nejvýznamnější je Univerzita Karlova v Praze která je zároveň nejstarším vysokým učením ve střední Evropě Dalšími významnými vysokými školami jsou např Masarykova univerzita České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoké učení technické v Brně Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 107 %; co se týče měst nejvyšší podíl vykazuje Praha 207 % Brno 206 % a Olomouc 179 %< ref> Sport Podle statistiky ČSTV velikosti členské základny jsou nejpopulárnější české sporty hokej fotbal tenis volejbal florbal golf hokejbal atletika basketbal a lyžování Mezi největší hokejové úspěchy patří zlaté medaile na ZOH 1998 nebo tři po sobě jdoucí výhry v hokejovém Mistrovství světa 1999–2001 Kuchyně Česká kuchyně není příliš zdravá na trávení je většinou dosti těžká Je velmi výrazně ovlivněna polohou Česka v průsečíku západních a východních vlivů Půldruhého století ovlivňovala a byla ovlivňována kuchyní kulturně i jazykově blízkého Slovenska ale mnohem déle trvala interakce s německou zejména pak bavorskou a rakouskou kuchyní od kterých různé pokrmy přijímala vídeňský řízek vepřo-knedlo-zelo bramboračka štrůdl ale také tyto kuchyně naopak inspirovala povidla koláče svíčková Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí s některými místními originalitami – krom už uvedených např smažený sýr knedlíky utopenci olomoucké syrečky vánoční kapr Český kapr je obchodní značkou hořické trubičky škubánky pivní sýr atd Východní vlivy slovenské maďarské polské či ruské v české kuchyni zastupují např boršč trdelník živánská pečeně guláš anebo tlačenka Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté tzv mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu naopak v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého máku Tvary některých druhů pečiva – např rohlíků – jsou také v Evropě s výjimkou Slovenska neobvyklé i když samotné těsto z něhož jsou vyráběny je běžné Z českých nápojů vyniká pivo jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě V rámci EU je název České pivo chráněným zeměpisným označením První známý pivovar tu existoval už v roce 1118 a Česká republika má nejvyšší spotřebu piva na hlavu na světě Vysoce alkoholická slivovice pálená hlavně na východní Moravě je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy zato bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka jsou českými specialitami Víno se vyrábí především na jižní Moravě která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy např Cabernet Moravia Pálava nebo Muškát moravský Kofeinová limonáda Kofola je další českou specialitou Svátky Dny pracovního klidu zahrnují svátky které se vážou k historickým událostem nebo tradicím a státní svátky které se váží k české státnosti ¹ Označuje tzv ostatní svátky které nesouvisejí s českou státností Odkazy Poznámky Reference Související články Seznam hlav českého státu Externí odkazy Československá armáda ČSA tvořila hlavní část ozbrojených sil Československa od jeho vzniku roku 1918 V letech 1939–1945 v důsledku rozbití republiky zanikla byla obnovena po skončení druhé světové války a svůj název nesla až do roku 1954 kdy byla po 10 sjezdu KSČ přejmenována jako Československá lidová armáda Ke svému původnímu názvu se vrátila v roce 1990 a zanikla v důsledku rozdělení Československa v roce 1992 Vznik armády 1918–1920 Po rozbití Rakouska-Uherska a vytvoření Československé republiky v říjnu 1918 došlo k formování nové československé armády I když existovaly úvahy o tom že armáda bude v novém státě nahrazena milicí z tohoto konceptu sešlo a nová československá vláda převzala prakticky základní rakousko-uherské branné zákony Jako první vznikly dobrovolnické organizace které se většinou skládaly z bývalých českých vojáků rakousko-uherské armády K nim postupně přibyly jednotky československých legií v Itálii a ve Francii které však byly podřízeny velitelům z těchto zemí Z důvodu nedostatku odborníků byla uzavřena dne 20 ledna 1919 smlouva ve které bylo stanoveno že náčelník francouzské mise bude zároveň náčelníkem hlavního štábu Československé armády Vytváření čs armády probíhalo za chodu a výrazně se do něho promítly boje které museli čs vojáci podstupovat V listopadu a v prosinci roku 1918 probíhaly boje s německými separatisty kteří chtěli připojit české pohraničí k Německu přičemž čs armádě se nakonec podařilo zajistit veškeré území které náleželo ke Koruně České Armáda též zajišťovala Těšínsko což vyvrcholilo tzv Sedmidenní válkou v lednu 1919 Československo-polský spor o Těšínsko se podařilo diplomaticky urovnat teprve roku 1920 Nejobtížnější situace však nastala na Slovensku a v Podkarpatské Rusi kde se nechtěli Maďaři vzdát svých územních ambicí Jestliže obsazování jižního Slovenska čs armádou probíhalo na počátku roku 1919 docela úspěšně pak po vypuknutí bolševické revoluce v Maďarsku došlo ke změně situace Dobře vyzbrojená maďarská armáda obsadila značnou část Slovenska a katastrofě musel zabránit až přísun posil pod vedením Josefa Šnejdárka jehož vojska v bitvě o Zvolen přivodila obrat a znovu zajistila oblasti obsazené Maďary V roce 1920 došlo k rozpuštění posledních dobrovolnických sborů a byla přijata unifikace při které byly dislokovány pravidelné pluky Československé armády Zároveň došlo i k návratu čs legií z Ruska čímž získala armáda další zkušené bojovníky Armáda ve 20 letech V Československé armádě došlo v roce 1922 k další reorganizaci při níž vzniklo 12 pěších divizí 2 horské brigády a 3 jezdecké brigády o celkovém počtu 150 000 mužů Tento mírový stav mohl být v případě ohrožení navýšen o brance podléhající základní vojenské službě Ta trvala 24 měsíců od roku 1924 jen 18 měsíců Čs armáda též kladla velký důraz na výzbroj která se skládala z různých typů zbraní s nejednotnou municí Základní zbraní vojáků se tak stala puška vz 24 která vycházela z typu Mauser stejně jako důstojnická pistole vz 24 Do výzbroje byl zaveden těžký kulomet vz 24 a lehký kulomet vz 26 Značná část kanónů převzatá po rakousko-uherské armádě např 75cm horský kanón M 15 10cm horská houfnice M 16 či 15cm hrubá houfnice M 14 byla vyráběna plzeňskou Škodovkou která ve výrobě různých typů děl a houfnic pokračovala i v poválečném období Do armády se začaly zavádět i první dělostřelecké tahače nejdříve dovážené později i české výroby od výrobců Škoda Plzeň Praga a také nákladní automobily Mezi vybavení armády též patřily obrněné automobily OA vz 23 OA vz 27 OA vz 30 obrněné vlaky či obrněné drezíny Armáda také nakoupila první tanky z Francie kterými byly Renaulty FT-17 Po rakousko-uherské armádě zůstaly v Československu různé typy letounů např Hansa Brandenburg BI Phönix CI Aviatik DI a další které byly ovšem zastaralé a v nevalném technickém stavu Později byly pro armádu získány letouny z Francie SPAD SVII SPAD SXIII Salmson 2 a jiné – viz Československé vojenské letouny po první světové válce Záhy se však rozběhla výroba prvních čs vojenských letadel mezi nejúspěšnější typy patřily Avia BH-3 Avia BH-9 Aero A-18 Aero A-11 či Letov Š-18 V období počátku 20 let byly uzavřeny spojenecké smlouvy s Francií proti Německu a s Jugoslávií a Rumunskem proti Maďarsku tzv Malá dohoda Od poloviny 20 let se změnila situace i ve vedení armády na nejvyšší místa nastoupili českoslovenští generálové a vliv francouzské vojenské mise poklesl Prvním československým náčelníkem hlavního štábu se stal generál Jan Syrový Armáda ve 30 letech Počátkem 30 let se začala zřetelně měnit bezpečnostní situace Československa K moci v Německu se dostal Adolf Hitler o jehož expanzívních záměrech nebylo pochyb Čs armáda musela na tento stav rychle reagovat zásadními opatřeními a to i přesto že se světová ekonomika nacházela v hospodářské krizi Nejvyšší rada obrany státu rozhodla v roce 1934 zrychlit modernizaci armády a doplnit výzbroj Změny přineslo i jmenování generála Ludvíka Krejčího do čela armády který učinil řadu nezbytných opatření Byla provedena reorganizace a modernizace armády opět zavedena dvouletá základní vojenská služba začalo se stavět pohraniční opevnění< ref> Vojenské výdaje na obranu státu neustále rostly a díky nim přicházely i nové pracovní příležitosti pro československé občany Československá armáda získala v tomto období nové typy zbraní Byl zkonstruován nový těžký kulomet vz 37 v brněnské Zbrojovce se připravovala výroba prvního čs samopalu Dělostřelectvo i pěchota byly vybaveny novými houfnicemi a kanóny např 37 cm protitankový kanón vz 37 105cm hrubý kanón vz 35 a další došlo k značnému nárůstu počtu dělostřeleckých tahačů nákladních i osobních automobilů např Tatra 85 Praga RN Tatra 57 a motocyklů Armáda byla vybavena postupně tančíky vz33 a tanky LT-34 a LT-35 připravovala se výroba moderního tanku LT-38 Modernizovalo se i letectvo nejrozšířenějším stíhacím letounem se stala Avia B-534 nejrozšířenějším bombardovacím letounem Letov Š-328 Ve francouzské licenci byl vyráběn víceúčelový letoun Aero MB-200 v sovětské licenci zase Tupolev SB-2 Byla připravována výroba moderních stíhaček Avia B-35 a Avia B-135 V roce 1935 uzavřelo Československo spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem Reorganizace čs armády byla ukončena v roce 1938 V míru se skládala ze 7 velitelství sborů 17 pěších divizí a 4 rychlých divizí přičemž její početní stav činil 200000 mužů V letech 1936–39 se českoslovenští vojáci v řadách Interbrigády účastnily španělské občanské války na straně demokratů V květnu roku 1938 byla v důsledku zhoršující se situace vyhlášena částečná mobilizace a 23 září 1938 v důsledku Mnichovské krize mobilizace všeobecná Českoslovenští vojáci ve válečném období V březnu roku 1939 vznikly rozdílné podmínky pro vojáky z Čech a Moravy a pro vojáky ze Slovenska Zatímco v českých zemích byla armáda rozpuštěna a vzniklo pouze nepočetné loutkové vládní vojsko pak na Slovensku došlo k ustanovení Slovenské armády která se účastnila invaze do Polska i Operace Barbarossa a následných bojů proti SSSR Velká skupina vojáků z českých zemí ale i někteří slovenští vojáci odešli v prvních letech po rozbití republiky do zahraničí kde se účastnili bojů na straně Spojenců Nejprve bojovali proti Němcům v Polsku a ve Francii v roce 1940 se začaly tvořit zahraniční jednotky v Palestině kde vznikl Československý pěší prapor 11 – Východní který se vyznamenal v bojích o Tobrúk a který se postupně rozrostl na Československou samostatnou obrněnou brigádu V letecké bitvě o Británii se vyznamenaly výrazným způsobem Československé perutě v RAF V Sovětském svazu vznikl v roce 1942 1 čs samostatný polní prapor který se po bitvě u Sokolova bitvě o Kyjev a účasti v Žytomyrsko-berdyčevské a Korsuň-ševčenkovské operaci rozrostl na 1 československý armádní sbor V SSSR vznikl i 1 československý stíhací letecký pluk který se postupem času rozrostl na divizi a 2 československá paradesantní brigáda která se rekrutovala zejména ze slovenských vojáků kteří přešli na stranu Spojenců Tyto východní jednotky vešly v závěru roku 1944 v Karpatsko-dukelské počátkem roku 1945 v Ostravsko-opavské operaci na území Československa již jako silná a dobře vyzbrojená armáda Mnoho československých vojáků bylo během války zapojeno do domácího protinacistického odboje nebo působilo v partyzánském odboji jak na území Čech a Moravy tak na území Slovenska při Slovenském národním povstání V roce 1945 se vojáci aktivně zapojili do květnového povstání které bylo jedním z faktorů zhroucení fronty a rychlého osvobození českých zemí v samotném závěru války Československá armáda 1945–1954 Dne 25 května 1945 byla schválená tzv Prozatímní organizace československé branné moci podle niž došlo k reorganizaci československé armády Do země se postupně vraceli vojáci kteří bojovali proti nacismu na všech frontách druhé světové války Území Československa bylo rozděleno na čtyři oblasti ve kterých vzniklo postupně 16 pěších divizí které doplňoval tankový sbor a dělostřelecká divize Počáteční optimismus v plánech na přestavbu armády byl vystřídán vystřízlivěním pramenícího z rozvrácené poválečné ekonomiky a z nedostatku lidských a materiálních zdrojů Československá armáda byla po válce pověřena provedením odsunu Němců a Maďarů a byla zapojena i do pomoci v národním hospodářství Vedle jednotek Sboru národní bezpečnosti se účastnila i bojů proti Banderovcům Po reorganizaci armády v roce 1947 byly sníženy stavy a řada jednotek zanikla Po roce 1948 kdy se moci v Československu ujali komunisté došlo k výrazným změnám i v armádě Z armády byla nucena odejít více než polovina důstojníků začalo docházet i k perzekucím vojáků V rámci politických procesů byli souzeni zejména vojáci kteří bojovali za druhé světové války v západní Evropě ale paradoxně docházelo i ke stíhání některých vojáků bojujících za války na frontě východní Armáda se dostala zcela do moci KSČ a v roce 1950 došlo k zásadní reorganizaci podle sovětského vzoru V roce 1951 byla mezi Československem a SSSR podepsána Dohoda o způsobu a podmínkách zúčtování za dodávanou výzbroj a materiál podle které poskytl SSSR úvěr ve výši téměř 44 miliónů rublů na nákup vojenské techniky zejména však letadel a radiolokátorů Došlo ke zvýšení zbrojení a zvyšování počtu příslušníků armády který po roce 1953 dosáhl 300 tisíc osob Pro čs armádu byl v poválečném období typický stav kdy se na území Československa nacházela různá výzbroj která pocházela snad z celé Evropy i USA Jednalo se o tanky LT-38 LLT LT-40 M5 Stuart Crusader Challenger Cromwell Sherman Firefly T-70 T-34 76 T-34 85 IS-2 Pz-III Pz-IV Panther Tiger samohybná děla SU-76 SU-85 ST-38 I ST-38 II StuG III 43M Zrínyi II SU-100 ISU-152 různé typy děl a jejich tahačů obrněné vozy automobily či lehké zbraně Čs vojenské letectvo disponovalo celou řadou letadel která byla po válce typově označena viz Označení letadel používaných v Československu po 2 světové válce Orientace na Sovětský svaz po únorovém převratu prakticky vyřešil i směrování pořizování další výzbroje Čs armáda začala postupně vyřazovat britské americké či německé tanky a letouny a začala se orientovat buď na výzbroj vyráběnou v SSSR na sovětskou výzbroj vyráběnou v licenci v Československu či na vlastní československé zbraně obrněné automobily či dopravní prostředky Jestliže pozemní síly užívaly do poloviny 50 let techniku která vznikla prakticky za druhé světové války pak v letectvu došlo k významné modernizaci Do výzbroje byly v tomto období zavedeny bitevní letouny Iljušin Il-10 proudové stíhačky Jakovlev Jak-17 Jakovlev Jak-23 MiG-15 a MiG-17 a proudový bombardér Iljušin Il-28 V červnu roku 1954 se v Praze konal X sjezd KSČ který konstatoval že „Československá armáda se stala armádou lidovou vychovávanou k bezmezné oddanosti a lásce k lidově-demokratické vlasti Název Československá armáda byl tak změněn na Československá lidová armáda Československá armáda v letech 1990–1992 Po změně režimu ke kterému došlo v listopadu 1989 nastala v Československé lidové armádě řada změn Jako jeden z prvních „viditelných bodů bylo její přejmenování na Československou armádu které se uskutečnilo dle zákona č 74 1990 Sb dne 14 března 1990 Byla postupně zkracována vojenská služba byl přijat zákon o civilní službě Klesl počet profesionálních příslušníků armády a v červnu 1991 zanikla Varšavská smlouva V souladu se Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě byly stanoveny maximální počty příslušníků armády i jejich výzbroje čímž došlo k jejich dalšímu snižování V letech 1990–91 se českoslovenští vojáci účastnili Války v zálivu Na přelomu let 1991 a 1992 nastala nová reorganizace armády která byla reakcí na měnící se bezpečnostní situaci v Evropě K 31 prosinci došlo k zániku Československa které bylo rozděleno na Českou republiku a Slovenskou republiku V této souvislosti došlo i k rozdělení Československé armády na Armádu České republiky a Armádu Slovenské republiky Reference Literatura Kolektiv autorů Vojenské dějiny Československa Naše vojsko 1989 Související články Československá lidová armáda Armáda České republiky Vojenský újezd Československé opevnění Externí odkazy Řecko oficiálně Helénská republika řecky Ελλάδα nebo Ελλάς je stát ležící v jižní Evropě – na jihu Balkánského poloostrova a rozkládající se jak na evropské pevnině tak na četných ostrovech v Egejském Krétském Thráckém Středozemním a Jónském moři Jeho sousedy jsou Albánie Makedonie Bulharsko a Turecko Hlavním městem jsou Athény Úředním jazykem je řečtina Etymologie Názvy Řecka ve světových jazycích mají tři různé původy První varianta Řecko pochází z latinského Graeci které podle Aristotela bylo starověkým názvem Řeků Druhou je Iónsko z řeckého toponymu Iónía a třetí podobou je Héllas podle mýtické předkyně Řeků Heleny Jazykem který se odlišuje je gruzínština kde se Řekům říká Berdzeni podle gruzínského slova „brdzeni – moudrý Dějiny Řecké dějiny patří mezi jedny z nejdelších a nejvýznamnějších světových dějin které začínají ještě před příchodem Řeků do Řecka kdy zde žili Pelasgové kontinentální a Mínojci Kréta a některé ostrovy Někdy ve 4–3 tisíciletí před Kristem do Řecka pronikly první řecké kmeny-Achajci kteří vytvořili první řeckou kulturu mykénskou kulturu Později se v Řecku usadily další řecké kmeny Dórové Ionové Aiolové Epiróti a Makedonci které se promíchaly s původním obyvatelstvem a tak vytvořily řecký národ V klasickém období vytvořili Řekové velkou kulturu následovala římská vláda byzantské období osmanská nadvláda období bojů za nezávislost a vznik moderního Řecka Pravěk a antika Pobřeží Řecka u Egejského moře bylo místem vzestupu první civilizace v Evropě jmenovitě Minóané a Mykéňané poté následovala Temná doba až do roku 800 př n l kdy začala nová éra řeckých městských států např Sparta nebo Athény které získávaly kolonie po celém Středozemí Po éře impéria Alexandra Velikého přišlo období kdy se řecká kultura stala základem helénské civilizace Nadvláda Římanů a středověk Vojensky Řecko sláblo natolik že se muselo po čase podřídit Římu – stalo se tak v roce 168 př n l přesto v mnoha směrech si spíše řecká kultura podmanila život Římanů Řecko se stalo provincií Římského impéria ale řecká kultura stále dominovala východnímu Středomoří Když se říše rozdělila na Východořímskou známá později jako Byzanc a Západořímskou východní část říše se soustředila okolo Konstantinopole a zůstala v jádru řecká zahrnujíc samotné Řecko a také řeckou Malou Asii Od 4 do 15 století Byzantská říše přežila jedenáct století útoků ze severu západu a východu až se Konstantinopol 29 května 1453 ocitla pod nadvládou Osmanské říše Stalo se tak tím že padl poslední císař z dynastie Palaiologů Konstantin XI Zbytek Řecka byl postupně podmaňován Osmany během 15 století 16 století Nadvláda Osmanů Turků Zatímco Osmané dokončovali dobytí pevninské části Řecka odehrály se dvě migrace Řeků První stěhování zahrnovalo přesunutí řecké inteligence do západní Evropy ze strachu před Turky a přispělo k nástupu renesance Druhé stěhování Řeků bylo opuštění plání řeckého poloostrova a usazení se v horách Osmané nebyli schopní vytvořit stálou vojenskou a administrativní přítomnost v těchto horských oblastech Výsledkem bylo to že některé řecké horské klany na poloostrově stejně jako na některých ostrovech si udržely statut nezávislosti Koncem 16 století až do 17 století se Řekové začali stěhovat zpět na planiny a do měst která se tak postupně začala rozšiřovat Systém milletu turecký termín označující právní ochranu náboženské menšiny přispěl k etnické soudržnosti mezi ortodoxními Řeky tím že izoloval různé lidi uvnitř Osmanské říše s jiným vyznáním Ortodoxní církev náboženská instituce se silným národním charakterem pomohla Řekům ze všech území poloostrova tj hor planin a ostrovů zachovat si jejich etnické kulturní a jazykové dědictví po léta osmanské nadvlády a to přestože tehdy se této církvi ještě neříkalo řecká; ta byla založena až po osvobození Řekové kteří zůstali na planinách během osmanské okupace byli buď křesťané vypořádávající se s břemenem cizí nadvlády nebo do značné míry krypto-křesťané řečtí muslimové kteří byli tajnými vyznavači ortodoxní víry aby se vyhnuli vysokému zdanění Řekové kteří konvertovali k Islámu a nebyli krypto-křesťany se stali v očích ortodoxních Řeků Turky Nebyli zde žádní řečtí muslimové ani křesťanští Turci Výsledkem bylo že vyznání hrálo neodlučitelnou roli ve utváření moderních řeckých a dalších post-osmanských národních identit Vznik současného řeckého státu 1832–1924 1935–1973 Řecké království získalo nezávislost na Osmanské říši v roce 1829 Během druhé poloviny 19 století a první poloviny 20 století Řecko postupně připojovalo sousední ostrovy s řecky mluvícím obyvatelstvem V první světové válce Řecko hodně získalo hlavně sever – dnešní Makedonské provincie Zato ale ztratilo jakýkoliv kulturní vliv v Anatolii anatolští Řekové byli přesídleni na západ stejně jako Turci žijící v Řecku byli vystěhováni do později vzniklé Turecké republiky V letech 1941–44 bylo Řecko obsazeno Německem k osvobození došlo za pomoci spojeneckých armád hlavně Velké Británie Po porážce komunisty organizovaného povstání v roce 1949 se Řecko orientovalo na západní demokracie a v roce 1952 se stalo členem NATO ovšem společně s dosud nepřátelským Tureckem o dva roky později jedním ze zakládajících členů Evropské organizace pro jaderný výzkum V letech 1967–1974 bylo Řecko vojenskou diktaturou viz Řečtí plukovníci ve které bylo mnoho politických svobod omezeno a řecký král byl donucen opustit zemi Demokratické volby v roce 1974 spolu s referendem ukončily období vojenské diktatury a zrušily monarchii Řecko se na základě výsledků referenda stalo parlamentní demokracií V roce 1981 se Řecko stalo členem evropských společenství Problematická historie se projevila i v národním sloganu – Svoboda nebo smrt Řecká kultura Řecká kultura položila základy moderní evropské kultury Mnohé poznatky byly známy již starým Řekům kteří založili např filozofii divadlo astronomii rétoriku moderní medicínu či demokracii Velký je i vliv řeckého jazyka v evropských jazycích Slova jako ekonomika politika matematika televize strategie zda aristokracie jsou řeckého původu Řecká kultura prožila svůj další velký rozmach během byzantské doby hlavně ve 12–15 století pak dalšímu velkému rozvoji bránila osmanská nadvláda Do 17 století patřila mezi nejkulturnější evropská centra i Kréta kde vládli Benátčané Vyspělá kultura přetrvala i na Jónských ostrovech kde Turci nikdy nevládli ale i v Anatolii která sice patřila Turkům ale díky vyspělým velkoměstům si Maloasijském Řekové dokázali udržet moderní kulturu Obrození nastává koncem 19 století po osvobození Řecka Kultura současného Řecka vychází především z byzantských a ze starověkých tradic Nejdůležitějším aspektem společnosti je řecká ortodoxní byzantská křesťanská církev kterou vyznává většina Řeků Celkově má řecká kultura blíže k orientálním zemím jako k Evropě Ale i tak tvoří jakousi vstupní bránu mezi západem a orientem Orientální prvky můžeme v řecké kultuře patrná už od mykénské kultury Řekové jsou národ který se rád baví při dobré hudbě tanci jídle a víně Hudba a tance Hudba je pro Řeky jedna z nejdůležitějších částí jejich života V Řecku je nejpopulárnějším žánrem lidová hudba a hudba vycházející z lidové hudby V žádné jiné zemi v Evropě není lidová hudba a tradiční tance tak populární a udržovány jako v Řecku kde dokonce i dnes vznikají nové lidové písně Řecká hudba má kořeny v starořecké hudbě a již od mykénské doby patří pod orientální styly hudby Tradiční lidová hudba je odlišná v různých tradičních krajích Řecka Rozděluje se lidová hudba pevninského Řecka lidová hudba z Kréty Jónských ostrovů Egejských ostrovů a z krajů které byly obývané Řeky do Řecko-turecké výměny obyvatel v r 1923 tedy lidová hudba Pontský maloasijských a Kapadóckých Řeků Pevninská hudba z Makedonie a trakt se podobá ostatní balkánské hudbě hudba z Epiru Thesálie Rumélie a Peloponésu dimotiki Musik je však specifická a zároveň nejpopulárnější celořecká lidová hudba Tradiční nástroje jsou hlavně dechové-klarinet zurna a flojera v pozadí zní brnkací Udi či Laut Nejznámější písně z této oblasti pocházejí od novořeckých kmenů Sarakacanů a Karagunidů a také z Peloponéského kraje Arkádie V mnoha písních se slaví i hrdinský boj Řeků proti Turkům Tradičním mužským ozdob je oblíbená suknice fustanella Hudba z řeckých ostrovů nisiotika je odlišná dominují zde housle a hudba je více melodická Podobnou hudbu mají i Maloasijském Řekové mikrasiatika V jejich tradiční hudbě převládají převážně brnkací nástroje kanonaki Udi a housle Hudba z Pontu pondiakaje odlišná hraná na smyčcový nástroj Kemence písně jsou rychlé v silném orientálním tónu Zvláštní postavení má i hudba z Kréty kritikakde je tradičním nástroje Smyčcové lyra podobná jako Kemence Písně jsou často rychlé a melodické Tradiční je zde i mandináda vtipná rýmováná pořekadlová píseň Mandinády jsou v Řecku velmi populární Tradiční řecké tance choroi se tančí obvykle v kruhu kyklos a většina z nich má starověký původ jako např tanec syrtos který se tančí ve všech oblastech a první zmínka o něm je z 1 stol po Kr Jemupodobný tanec je i kalamatianos a klistos které se tančí v pevninském Řecku Tradičním tancem pevninského Řecka je akrobatický tanec tsamiko nazývaný také kleftikos Choros tedy zbojnický tanec Na ostrovech se tančí tance Susta či pidichtos na Krétě je nejznámější divoký tanec pendozalis či siganos Některé mužské Tance jsou často doprovázeny výstřely Typycký maloasijském tance jsou zeimbekiko karsilamas a ženský tanec tsifteteli což je břišní tanec Pontský tance jsou také velmi divoké známé jsou Tik Dipat či Trigona Kapadócki Řekové tančí tance Seite Es Vassilis či leilalum Po výměně obyvatel mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923 přinesly Maloasijském Řekové do Řecka svou tradiční hudbu zpočátku zpívali ironicky o problémech drogách tento styl je známý jako Rembetiko Hrálo se v tradičních anatolských tónech převažovaly zde brnkací nástroje Po Druhé světové válce se tento styl zpopularizoval tedy i nástroje jako buzuki které se stalo nejpopulárnějším nástrojem Řeků Velký zlatý věk řecké hudby nastal v 50–70 letech kdy vznikl styl laika hraný na buzuki Jsou to tzv písně syrtaki které skládali známí skladatelé jako Mikis Theodorakis složil i píseň Zorbas Vassilis Tsitsanis Manos Chatzidakis Stavros Xarchakos Nikos Gatsos či Manos Loizos Nejznámější zpěváci byli Jorgos Dalaras Grigoris Bithikotsis či Stelios Kazantzidis Z tohoto stylu se vyvinula v 80 letech tzv synchroni laika která je nejpopulárnějším stylem dodnes nesmí zde chybět buzuki Dnes je populárním stylem i tradiční tsifteteli tedy břišní tanec takysto v doprovodu buzuki Věnují se mu zpěváci jako Tasos Bugas Jorgos Dalaras či Notis Sfakianakis Zvyky a tradice Řekové jsou velmi konzervativní lidé kteří ctí své starobylé tradice někdy vycházející ještě z pohanských dob Největšími řeckými slavnostmi jsou tradiční vesnické veselice panijiria které se pořádají na počest různých svatých ve starověku na počest bohů či na oslavu dobré úrody svátek chleba svátek hroznů svátek melounů Při těchto zábavách se tančí na hlavním náměstí kde se hoduje několik dní Tradiční oslavy křesťanských svátků jako Velikonoce a Vánoce si uchovaly množství zvyků z předkřesťanské doby Lidová mytologie vychází ze starořecké mytologie je plná pohanských bohů a pověr Známý je příběh o dřevorubci kde vystupuje říční bůh který trestá lidskou chamtivost Příběh o Jannise a Mandritse o nerozlučné lásce obsahuje prvky z řeckých mýtů o Filemonovi a Baukcis či o králi Midasovi Velkým svátkem je i svatba gamos kde se slaví několik dní a na venkově není výjimečné vidět na svatbě až 1000 hostů Na prvním místě je u Řeků rodina která drží spolu a je nerozlučitelná proto děti žijí se svými rodiči i v dospělosti a často i se svou rodinou Pro Řeky je tradiční i jejich pohostinnost filoxenia Literatura Řecká literatura začíná v 9 stol př Kr Homérem Řekové vymysleli moderní epos drama tedy komedii a tragédii a historiografie Nejvýznamnější starověcí spisovatelé byli např Sofokles Euripides Aischylos Aristofanes Thukydides Herodotos či Plutarchos Z filozofů nejznámější Platón a Aristoteles Velké literární díla vznikaly iv byzantské době známí historiografie byli např Theofilaktos Simokattis Prokopios Michail Psellos a Laonikos Chalkokondylis Nejvýznamnějším byzantským románem od neznámého autora psaným v moderní řečtině je Digenis Akritas byzantský voják zažívající lásku a dobrodružství když zabije draka Za zakladatele moderní řecké literatury je považován Visentzos Kornaros který v 16 stol napsal jeden z nejvýznamnějších renesančních děl Erotokritos milostný román zasazený do starověkých Athén SpisovatelKonstantinos Paparrigopoulos napsal v 19 stol jako první dějiny Řeků od starověku po současnost Koncem 19 av 20 stol působily velikáni řecké poezie jako Dionysios Solomos autor řecké hymny Konstantinos Kavafis Jannis Ritsos kosti Palamas a nositelé Nobelovy ceny Jorgos Seferis a Odysseas Elytis Z prozaik byli známí Adamantios Korais a Rigas Fereos později slavný Nikos Kazantzakis stvořitel Řeka Zorby Známí jsou i moderní řečtí filozofové snad nejslavnějším filozofem 20 století byl Řek Panajotis Kondylis Kuchyně Řecká kuchyně patří pod typickou středomořskou kuchyni Obecně je velmi zdravá Řekové konzumují velké množství olivového oleje který je základem skoro každého jídla Většina jídel pochází ze starověkého období přestože mnohé mají turecké jména jako např tradiční medový zákusek baklava okterém se zmiňoval již spisovatel Athénaios v 2 stol K tradičním řeckým jídlům patří pečené maso zejména jehněčí a kozí ryby a mořští živočichové saláty nejznámější je tradiční choriatiki-vesnický sýry nejznámější je feta mussaka zapékaný lilek s rajčatovou omáčkou suvlaki a gyros pastitsio dolmades vinné listy plněné ragú různé druhy omáček na těstoviny a omáčka tsatsiki Řecké zákusky jsou medové a velmi sladké existuje množství druhů ale nejznámější je zmiňovaný baklava Řecká kuchyně byla ovlivněna italskou kuchyní z níž pocházejí jídla jako pastitsio těstoviny či stifádo Velmi kvalitní je i Řecké víno a alkoholické nápoje ouzo retsina a Metaxa Oblíbeným nápojem je i tradiční frapé které vzniklo právě v Řecku Vzdělávání Řecko má poměrně vyspělý systém školské správy která zaručuje kvalitní vzdělání Struktura školského systému je zčásti podobná tomu v Česku Začíná se v tzv Lidové škole Dimotiko scholiopak se pokračuje středoškolského školou Jymnasio a středoškolské vzdělání se získá na lyceu Lykie nebo na Odborné-technické škole Technika ke epangelmatika ekpedeftiria Po absolvování střední školy se může pokračovat výukou na univerzitě Panepistimio Řecko má mnoho kvalitních univerzit které patří mezi nejkvalitnější v Evropě Známá je Athénská akademie Akadimia Athinon na počest Platóna Národní a Kapodistriasova univerzita v Aténách Ethnikon ke Kapodistriakon Panepistimion Athinon a nejvýznamnější univerzitou Řecka a celého Balkánu je Aristotelova univerzita v Soluni Aristotelio Panepistimio Thessalonikis Politika Řecko je Parlamentní republika v jejímž čele stojí prezident který je volen parlamentem na pětileté období Výkonnou moc má parlament Sice demokracievznikla právě v Aténách založil ji Kleisthenes v novověkém Řecku musela být po osvobození zpod turecké nadvlády nově nastolena Přesto však patří Řecko mezi jedny z prvních evropských novodobých demokratických států Demokracie zde vznikla podle francouzského vzoru v roce 1830 po porážce Turků Definitivně prosadit ji se podařilo až počátkem 20 stol jelikož do té doby zde byly různé státní převraty a politické vraždění První hlavou státu byl vzdělaný politik původem z ostrova Korfu Ioannis Kapodistrias který však byl zavražděn opozicí Moderní demokracie byla definitivně ustavena v roce 1974 kdy padla vojenská diktatura Jeorjiosa Papadopulos Byla založena pravicová strana Nea Dimokratia Nová demokraciekterou založil Konstantinos Karamanlis starší a která se jako první chopila moci Proti ní vytvořil politik Andreas Papandreu socialistickou stranu PASOK Panellinio sosialistiko kinima-Panhelénské socialistické hnutí Tyto dvě strany patří dodnes k nejsilnějším politickým stranám přestože zaznamenali větší pokles od doby co se koncemroku 2009 předseda strany a premiér Konstantinos Karamanlis vzdal vládya vypluly na povrch různé kauzy jako falšování údajů či utajovanou zadluženost země a následující krize Současným prezidentem je Karolos Papulias leden 2015 Parlament vůli se skládá z 300 poslanců Vuleftes a jedné komory Poslanci jsou voleni lidem každé čtyři roky případně předčasnými volbami dříve Nejvyšším soudem v zemi je tzv Areopagus řecky Arios Pagos tedy Areuv vrch Ekonomika Řecká ekonomika patří mezi nejslabší ekonomiky EU což je zapříčiněno několika faktory jako např nevyřešené vztahy se sousedy hlavně hraniční otázka s Tureckem kvůli kterým fakticky stojí některé možné příjmy do státního rozpočtu jako je například těžba ropy v Egejském moři Dalším faktorem je nevýhodná poloha Řecka které má pouze zanedbatelnou část úrodné půdy většinu území zabírají pohoří případně kamenitá neúrodná půda Starověcí Řekové tuto bezútěšnou situaci řešili kolonizací ostatního Středomoří Významnou část řecké ekonomiky zabírá turistický průmysl který tvoří přibližně 15 % HDP Důležitým odvětvím je i námořní průmysl který zaměstnává velkou část obyvatelstva a představuje 45% HDP Řecko má největší vojenskou flotilu v Evropě proto mnoho lidí pracuje i v armádě Řecké obchodní a jiné loďstvo představuje největší světové loďstvo a tvoří až až 18% světové flotily Pro řeckou ekonomiku je důležitý i potravinářský chemický a textilní průmysl chov zvířat hlavně ovcí a koz prožívá v posledních letech hluboký úpadek Řecká ekonomika začala rapidně postupovat hlavně po roce 1974 kdy se vlády ujal pravicový politik Konstantinos Karamanlis starší který zmodernizoval především průmysl Sociální politika Andrease Papandreu pomohla vyřešit těžké sociální problémy mnoha občanů Řecka a vytvořila vyspělý školský a zdravotnický systém Také se ekonomika během této vlády soustředila převážně na zemědělskou a ne na průmyslovou výrobu protože průmysl vyžadoval velké investice které si stát nemohl dovolit Problémy s řeckou ekonomikou se prohloubily začátkem tohoto století za další vlády PASOK kdy byl premiér Konstantinos Simitis Nejvíce však ekonomika utrpěla během pravicové vlády Nea ND Konstantinose Karamanlise která trvala do roku 2009 Vládní kabinet po odstoupení čelil skandálem s korupcí a zatajování státního deficitu který se vyšplhal až na 14 % Vláda místo toho aby šetřila si půjčovala další půjčky na udržení standardu země Nová vláda Jeorjosa Papandreu 2009 musela přijmout tvrdá opatření snížení platů či zvýšení důchodového věku ze 60 na 65 roku Zvýšila i daň z 19 na 21 % Za tyto kroky dostala řecká vláda půjčku od EU a měnového fondu celkově ve výši 114 miliard euro Radikálními opatřeními vlády a finanční půjčkou se Řecko vyhnulo bankrotu a do konce roku 2010 se podařilo snížit schodek na 8 % Radikální postupy vlády se však neobešly bez demonstrace kdy demonstrovalo přibližně 200 000 demonstrantů převážně komunistů přímo v Aténách Snížit deficit pod 8 % se však v roce 2011 nedařilo tak jak vláda plánovala proto musela v červenci přijmout další radikální úsporná opatření a změnit vládní kabinet premiér Jorgos Papandreu však svou pozici obhájil V říjnu 2011 byla na setkání evropské měnové unie sjednána nová dohoda odpis 50 % řeckého dluhu vůči bankovním subjektům a nová půjčka ve výši 120 miliard euro Po neshodě mezi některými vládními poslanci a premiérem Papandreuem byla nakonec sestavena nová prozatímní vláda v čele s nezávislým ekonomem Lukasem Papadimosem Ten pokračoval v úsporných opatřeních parlament přijal novou půjčku a poloviční odpis řeckého dluhu Po následných volbách odhlasovala koalice premiéra Antonise Samarase další v pořadí třetí velké memorandum tzv Memorandum III které zahrnuje velké šetření ve výši 11 miliard euro Podle premiéra a ministra financí Jannise Sturnarase jde o poslední velké memorandum šetření V roce 2014 zaznamenala řecká ekonomika první plusové hospodaření od roku 2008 v dubnu se Řecko vrátilo na mezinárodní trhy a byl mu ratingovými agenturami opět přidělen rating stabilní ekonomiky Premiér Samaras také prohlásil že situace se stabilizovala a Řecko nebude potřebovat další záchranné úvěry K roku 2015 po několika letech poklesu činil HDP PPP na hlavu 27 tisíc USD což bylo méně než mnoho nových členských států EU jmenovitě Česko Estonsko Litva Kypr Malta Slovensko a Slovinsko Jazyk Úředním jazykem v Řecku je novořečtina Dimotiki lidový jazyk kterým tradičně hovořla většina obyvatel Řecka Dimotiki se vyvinul ze starořečtiny konkrétně z jazyka koiné společná řeč který byl vytvořen v 3 stol př Kr na základě jónské attičtiny jako univerzální jazyk všech Řeků Kromě standardní novořečtiny dimotiki existují i jiné novořecké jazyky jimiž hovoří určité skupiny Řeků Jsou to jazyky pontská řečtina asi 2 miliony uživatelů cakonština vychází ze starověké dórštiny a kapadócká řečtina Nejrozšířenějším menšinovým řeckým jazykem je pontská řečtina kterou mluví pontští Řekové Kapadóčtina a cakonština jsou spíše na ústupu V Řecku se mluví také albánskou arvanitštinou kterou mluví Arvanité asi 200 000 uživatelů románskou arumunštinou kterou mluví řečtí Arumuni asi 100 000 uživatelů a řeckou slovanštinou kterou mluví řečtí Slované asi 60 000 uživatelů Muslimská turecká menšina mluví turecky Geografie a přírodní poměry Řecko na severu hraničí s Albánií 282 km Makedonií 246 km a Bulharskem 494 km a na východě s Tureckem 206 km Mezi Řeckem a Tureckem leží Egejské moře ze západu Řecko omývá Jónské moře a z jihu Středozemní moře Celková délka pobřeží je 13 676 km K Řecku patří okolo dvou tisíc ostrovů a ostrůvků které jsou převážně v Egejském moři Z větších ostrovů stojí za zmínku především Kréta ve Středozemním moři Řecko je členskou zemí Evropské unie od roku 1981 a NATO od roku 1952 Země se skládá z rozsáhlé pevninské části na jižním konci Balkánu Peloponéského poloostrova spojeného s pevninou prostřednictvím Korintské šíje a početných ostrovů okolo 3000 včetně Kréty Rhodu Euboie nebo Dodekanésu či Kykladů v Egejském moři a také z ostrovů v Iónském moři Řecko má více než 15 000 kilometrů pobřeží a pozemní hranice dlouhé 1160 kilometrů Okolo 80 % země je tvořeno horami nebo kopci což Řecko činí jednou z nejhornatějších zemí Evropy Horská pásma na území Řecka se souhrnně označují Helenidy Západní Řecko zahrnuje jezera a mokřady Centrální horstvo Pindos má nejvyšší bod o výšce 2636 metrů nad mořem Horské pásmo pokračuje prostřednictvím Peloponésu ostrovů Kythera a Antikythera a končí na ostrově Kréta Ostrovy v Egejském moři jsou ve skutečnosti vrcholy podvodních hor které kdysi byly prodloužením pevniny Střední a západní část Řecka zahrnuje vysoké strmé vrcholy přerušované mnoha kaňony a ostatními krasovými útvary včetně roklin Meteora a Vikos Pohoří Olymp s horou Mytikas o výšce 2919 metrů nad mořem je nejvyšším bodem Řecka Stejně tak je severní Řecko tvořeno dalším pohořím – Rodopy nacházejícími se ve východní Makedonii a Thrákii Toto území je pokryto rozsáhlými a hustými lesy jako například známá Dadia Příroda Krajina Planiny se nacházejí hlavně ve východní Thesálii Střední Makedonii a Thrákii Řecké klima je rozdělené na tři dobře definovatelné třídy – přímořské horské a mírné První zahrnuje mírné vlhké zimy a horká suchá léta Zimní teploty vzácně dosahují extrémů přestože příležitostně může sněžit i v Aténách na Kykladech nebo Krétě Horské se nachází hlavně v západním Řecku Epirus střední Řecko Thesálie západní Makedonie stejně jako ve středních částech Peloponésu jako je Achaea Arkádie a části Lakónie která s Alpami přímo sousedí Konečně mírné pásmo se nachází ve střední a východní Makedonii dále v Thrákii na místech jako jsou Komotini Xanthi a severní Evros; s chladnými a sychravými zimami a horkými suchými léty Stojí za zmínku že Atény jsou umístěny na přechodovém území mezi přímořským a horským klimatem v jižních čtvrtích je tedy klima přímořské zatímco v severních čtvrtích panuje to horské Fauna a flóra Okolo 50 % řeckého území je pokryto lesy s bohatě rozličnou vegetací která se rozpíná od horských jehličnanů až k přímořskému typu vegetace Řecké lesy jsou domovem posledním hnědým medvědům a rysům v západní Evropě stejně jako dalším druhům jakými jsou mimo jiné například vlci srnci divoké kozy lišky a divoká prasata V moři kolem Řecka žijí tuleni mořské želvy žraloci delfíni i krakatice Administrativní rozdělení 13 krajů rozdělených do 74 regionálních jednotek perifereiakés enóti̱tes; jednotné číslo perifereiakí̱ enóti̱ta a 1 autonomní stát Athos Attika – Jižní Athény Ostrovy Severní Athény Střední Athény Západní Athény Východní Attika Západní Attika Pireus Střední Řecko – Boiótie Euboia Eurytania Fókis Fthiótis Střední Makedonie – Chalkidiki Imathie Kilkis Pella Pieria Serres Soluň Kréta – Chania Heraklion Lasithi Rethymno Východní Makedonie a Thrákie – Drama Evros Kavala Rodopy Thasos Xánthi Epirus – Arta Janina Preveza Thesprotie Iónské ostrovy – Ithaka Kefalonie Korfu Lefkada Zakynthos Severní Egeis – Chios Ikaria Lemnos Lesbos Samos Peloponés – Arkádie Argolis Korinthie Lakónie Messénie Jižní Egeis – Andros Kalymnos Karpathos Kea-Kythnos Kos Milos Mykonos Naxos Paros Rhodos Sýros Théra Tinos Thesálie – Karditsa Lárisa Magnesia Sporady Trikala Západní Řecko – Achaja Ajtólie-Akarnánie Élis Západní Makedonie – Florina Grevena Kastoria Kozani Demografie Počet obyvatel je okolo 115 milionů Atény okolo 4 miliony obyvatel Většina obyvatel 98 % vyznává řecké ortodoxní náboženství jen asi 13 % patří islámu Úředním jazykem v Řecku je řečtina Podle studie z ledna 2003 má Řecko 11 018 000 obyvatel trvalých Z těch žije 588 % na městských územích přičemž jen 284 % žije ve venkovských oblastech Obyvatelstvo dvou největších řeckých měst – Athén a Soluně – dosahuje počtu 5 miliónů téměř 4 milióny v Aténách zatímco v Soluni je to mírně přes 1 milion Přestože celkový počet obyvatel pokračuje v růstu Řecko čelí vážnému demografickému problému V roce 2002 poprvé v historii moderního Řecka byl počet narození přesažen počtem úmrtí Řecké sčítání lidu z roku 2001 zaznamenalo 10 930 000 obyvatel z nichž 760 000 bylo původu jiného než řeckého Z tohoto důvodu se výše zmíněný průzkum trendem silně odlišuje od průzkumu uskutečněného pouze o dva roky dříve a následně vykazuje také negativní růst populace Řecko má mnoho rozličných jazykové a kulturně národnostních menšin Neúplný výčet by zahrnoval Pomaky a různé skupiny Romů Taktéž zde existuje množství náboženských menšin včetně muslimů v západní Thrákii tvořících většinu místních obyvatel a vytvářejících tak druhou nejpočetnější skupinu Přistěhovalectví Podle nejnovějších statistických údajů o přistěhovalcích v Řecku se odhaduje že v Řecku žije 115 miliónu přistěhovalců z nichž 60 – 65 % přišlo z Albánie přičemž asi 200 000 z nich bylo zadokumentováno jako příslušníci řecké národnostní skupiny nebo homogeneis Dalšími většími národnostmi jsou podle údajů o povolení k pobytu Bulhaři 67 000 Rumuni 29 000 Ukrajinci 23 000 Pákistánci 17 000 a Gruzínci 15 000 přestože je zde hlášeno přes více než 180 různých národností Právní status přistěhovalce byl během 90 let 20 století velmi nejasný stejně jako po celé jižní Evropě a to spolu s velkým počtem ilegálních přistěhovalců vedlo od roku 1997 k uskutečnění 3 legalizačních programů nařízených řeckým státem čtvrtý probíhá nyní v roce 2005 V 90 letech imigrovalo do Řecka několik prominentních řeckých sportovců jako etničtí přistěhovalci z Albánie a Gruzie včetně legendárních vzpěračů Pyrrose Dimase a Kakhiho Kakhiashviliho Přistěhovalectví je v Řecku stejně jako v mnoha jiných zemích Evropské unie kontroverzní záležitostí Průzkum Centra Evropské unie pro monitorování rasismu a xenofobie oficiální agentury Evropské unie studující přístupy související s rasou a národností v EU z roku 2003 zjistil že Řekové mají negativnější přístup vůči mnohonárodnosti než jacíkoliv jiní lidé ve státech EU a mnohem více než ostatní občané EU také upřednostňují navrácení nezaměstnaných legálních přistěhovalců do vlasti Přesto Řekové mají mírnější vztah než ostatní členové EU k tomu zda by měli mít legální přistěhovalci stejnou právní ochranu jako rodilí Řekové a zda by se měli podřídit místním zákonům a konvencím V roce 2005 vláda navrhla další zákon o přistěhovalectví se záměrem zefektivnit imigrační procedury a minimalizovat rozsáhlé byrokratické problémy které se táhly od roku 1991 Po francouzských občanských nepokojích vůdce opoziční strany „PASOK navrhl lepší řízení integrace přistěhovalců a to hlavně v místním volebním právu Tento přístup byl vřele uvítán vládou Přesto několik veřejných průzkumů v té době prokázalo veřejné znepokojení nad všeobecným vlivem přistěhovalců v řecké společnosti Zda bude vládní směr zrychlení sociálního zařazení mezi veřejností populární je zatím stále nejasné Náboženství Ještě před nadvládou Osmanů bylo Řecko součástí Byzantské říše Státní stejně jako náboženské centrum říše bylo Konstantinem I přesunuto do Konstantinopole dnešní Istanbul Od Konstantinových časů se ortodoxní křesťanská víra úspěšně rozvíjela a rozšiřovala do východní Evropy Dokonce i pod nadvládou Turků a po opakovaných pokusech jezuitů a poté protestantů o převrácení na svou víru ortodoxní křesťanství přežívalo a vzkvétalo Úloha ortodoxní církve v oblasti udržování řecké etnické a kulturní identity během 400 let Osmanské nadvlády posílila pouto mezi náboženstvím a vládou Většina Řeků i mnoho z těch kteří nebyli stoupenci křesťanství uctívají a respektují ortodoxní křesťanskou víru chodí do kostela a slaví hlavní svátky a jsou citově spjati s ortodoxním křesťanstvím jako se svou národní vírou Řecká ústava odráží tento vztah tím že zaručuje absolutní svobodu vyznání zatímco definuje převládající náboženství Řecka jako východní ortodoxní církev Ježíšovu V praxi jsou ortodoxní církev a světský stav vzájemně blízce spjati Jejich společný souhlas je potřebný pro stavbu kostelů a církev také zablokovala v Aténách stavbu míst uctívání jiných církví Kněží přijímají plat od státu Prezident republiky přísahá na Bibli svatou a ortodoxnímu křesťanství je dáváno přednostní místo v náboženských předmětech v prvotním vzdělávání Církvi také bylo umožněno udržet si své rozsáhlé portfolio finančního majetku vyňatého z daňové a rozpočtové evidence V lednu 2005 vyšla najevo série korupčních skandálů zahrnující vysoce postavené představitele církve která vedla k mnoha požadavkům i ze strany nevěřících Řeků na dokončení oddělení církve a státu a větší kontrolu církevního majetku Většina Řeků 95–98 % je alespoň formálními členy východní ortodoxní církve ačkoliv zachovávání náboženských tradic v posledních letech klesá Řečtí muslimové tvoří okolo 13 % populace a žijí převážně v Thrákii Rovněž zde žijí příslušníci římskokatolické církve hlavně ve městě Patra v souostroví Kyklad na ostrovech Syros Paros a Naxos protestanti a Židé hlavně v Soluni která bylo kdysi důležitým židovským městem až do holokaustu Určité skupiny v Řecku se také snažily oživit staré řecké náboženství Hora Athos Malá část Řecka poloostrov Athos někdy se též uvádí jen hora Athos je považována řeckou ústavou za autonomní republiku ačkoliv zahraniční vztahy přesto zůstávají výsadou řeckého státu Duchovně je Athos pod patriarchátem Konstantinopole a proto je ve spojení se všemi kláštery na hoře Athos a s ortodoxní církví zastoupenou v mnoha zemích Jeden klášter se nedávno odloučil a vytvořil zcela nezávislé schisma na Svaté hoře – Klášter Esphygmenou Esphygmenou se skládá ze 117 mnichů kteří oponují hlavě církve a už ji více neuznávají Věří tomu že jsou posledními zbylými opravdovými křesťany na světě a že ortodoxní se stali zkaženými protože vedou s ostatními vírami dialog Také mají výhrady vůči patriarchovi Athenagorasovi který v 60 letech 20 století zvyšoval nevoli k římsko-katolické církvi Reference Literatura Související články Dějiny Řecka Řecké království Starověká Makedonie Starověké Řecko Řečtí plukovníci Řecká hudba Externí odkazy návštěvníků Řecka Šikana z francouzského chicane označuje fyzické i psychické omezování či týrání slabšího jedince v kolektivu Dochází k ní ve všech skupinách věkových i sociálních Setkat se s ní můžeme v jakémkoliv typu škol a školských zařízeních v armádě sportovním klubu ve vězení ale i v rodině zaměřena na neoblíbené dítě či v zaměstnání podle toho zda je původcem kolega či nadřízený mluvíme o mobbingu nebo bossingu Varianty šikany jsou velmi různé stejně jako metody kterými je prováděna Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou či početní převahu Následky šikany si do dalšího života odnášejí všichni zúčastnění největší dopad má ale pochopitelně na oběť Někdy bývá jako „šikana označováno také byrokratické obtěžování a omezování Původ slova a význam Slovo šikana má původ ve francouzském „chicane což znamená „zlomyslné obtěžování týrání sužování pronásledování byrokratické lpění na liteře předpisů například vůči podřízeným nebo vůči občanům od nichž šikanující úředníci zbytečně vyžadují nová a nová potvrzení a razítka nechávají je pro nic za nic čekat atd< ref> V tomto významu se slovo šikana uplatňuje právě v souvislosti se zneužíváním moci a obtěžováním v byrokratických systémech Šikanovat tak mohou např státní úředníci nebo policisté< ref> Dnes je však častěji používáno jako synonymum pro psychotraumatizaci ve skupině je označením pro opakované týrání zotročování ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace V přeneseném smyslu se pak slovo používá pro označení jakéhokoliv omezování slabších subjektů silnějšími V dopravní terminologii se jako šikana označuje zakřivení vozovky obrubníkovými výběžky které nutí řidiče zpomalit a tak slouží ke zklidňování dopravy Podstata a rysy Šikana může mít fyzickou i psychickou podobu a projevuje se ve všech skupinách věkových i sociálních Asi nejkomplexněji šikanu představuje ve svých knihách PhDr Michal Kolář který pracuje s tzv „trojrozměrným praktickým pohledem na šikanování< ref> Tímto pohledem zkoumá vnější znaky kterými se šikana vykazuje charakter vztahu agresora a oběti a vývojové stádium v němž se konkrétní případ nachází Vnější znaky Definice šikany jako „opakovaného týrání zotročování ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace se opírá právě o vnější znaky šikanování Charakteristické vnější rysy šikany jsou dále záměrnost jednání; nepoměr sil mezi agresorem a obětí zpravidla vlastní fyzická síla početní převaha agresorů; psychická převaha nad méně odolným jedincem; samoúčelnost agrese šikanujícímu nejde primárně o dosažení konkrétního cíle zisku sama agrese je původním a hlavním cílem šikany protože je nejmarkantnějším stvrzením převahy útočníka proto mu poskytuje nezastupitelné uspokojení; její opakování jednorázovou agresi je možné považovat za šikanu v případě že se agresor a oběť již znovu nesetkali< ref> Šikanu je možné členit dle následujících kritérií< ref> „viditelnost šikany – šikanování zjevné fyzické útoky psychické ponižování vydírání a skryté vyloučení ze skupiny Kolář mluví o šikaně přímé a nepřímé< ref> obsahově je však oboje dělení velmi blízké; míra nutné aktivity oběti – pasivní snášení útoků a nedobrovolné vykonávání příkazů agresora; forma útoku – fyzické nebo verbální šikanování dále i ničení a odcizování osobních věcí Kritéria dělení umožňují klasifikovat různé typy šikany Znalost variant a typologie usnadňuje „léčení i odhalení signálů které šikanovaný dává svému okolí Tradiční křtící rituály zacházení s nováčky nejsou šikanou v pravém slova smyslu Od šikany jako takové se odlišují tím že „slouží spíše zábavě jsou jednorázové oběť je podstupuje dobrovolně ví že jde o zkoušku vše se řídí pravidly a zvykovým právem Vhodnější je tedy patrně označení „praktiky blízké šikaně Vztah oběti a agresora Vztah který se vytvoří mezi agresorem a obětí může být až překvapivě silný Příčinu je možné hledat v absenci citových vztahů které jedinec substituuje intenzivním vztahem navázaným skrze šikanu V druhém případě vznikne u šikanujícího „návyk který musí uspokojovat stále většími dávkami U oběti naproti tomu může pod tlakem šikany dojít k identifikaci s agresorem V souvislosti s tím můžeme mluvit o vzniku „pseudosvědomí které šikanovaného kárá za negativní myšlenky o šikanujícím< ref> To jsou jedny z důvodů proč je velmi nevhodné konfrontovat oběť s agresorem či je jen společně vyslýchat Oběť se při pohledu na svůj „vzor může agresora zastávat nechce ho podrazit často odvolává svá předchozí svědectví a případ před agresorem zlehčuje Vývoj Na šikanu je možné nahlížet jako na onemocnění skupiny Pojem psychotraumatizace ve skupině ukazuje že se nejedná jen o vztah mezi agresorem a obětí nýbrž že jde o infekci která postihla vztahy v celé skupině Vývoj této choroby pak postupuje od prvotního ostrakismu přes počátky systematizace a vytvoření jádra šikanujících až po fázi kdy normy agresorů přijímají či respektují všichni členové skupiny páni i otroci a kdy je možné mluvit o dokonalé šikaně< ref> Poslední fáze mohou být provázeny zapojením šikany do oficiální struktury příslušné instituce především věznice či armáda ale i školská zařízení a u mobbingu pracoviště V takových případech pak šikanující představují „příkladné členy kolektivu kterých se instituce mnohdy zastává Znalost vývojových stádií je podmínkou pro úspěšnou léčbu Aplikace nevhodných metod pro konkrétní fázi nebo náprava založená pouze na odstraňování vnějších znaků může vést ke zhoršení situace a k prohloubení šikany Příčiny Příčiny nárůstu agrese tedy i šikany je možné vidět v rychle se měnících životních podmínkách v absenci požadavku na neagresivní chování i v obecné krizi autority< ref> V takovém prostředí pak skupinová dynamika může vést k agresi projevované například šikanou Nejsilnějším faktorem který ovlivňuje vznik šikany jsou osobnostní charakteristiky členů skupiny< ref> Podstatná je také osobnost autority pod kterou skupina spadá např nadřízený učitel rodič Nevhodné chování autority může být dokonce impulzem ke vzniku šikany nebo jejím podpůrným faktorem Pouze ve strukturách v nichž je šikana tradicí armáda vězení ale i školská zařízení v nichž není šikana dlouhodobě řešena ustupuje profil osobnosti do pozadí Šikana se objevuje převážně tam kde je kolektiv uzavřeným celkem z něhož nelze kdykoliv beztrestně vystoupit škola vojna vězení Charakteristika aktérů Agresoři bývají starší fyzicky vyspělejší jedinci nebo skupina disponující početní převahou Šikanující mnohdy pochází z prostředí kde je agrese prostředkem jednání K šikanování ho často vede vlastní zakomplexovanost nedostatek sebevědomí a nejistota< ref> K oběti bývá bezohledný a mnohdy ji považuje za méněcennou Obětí bývá často jedinec který se nějak odlišuje Spektrum odlišností je velké nejčastěji jsou šikanováni jedinci handicapovaní vzhledově sociálně či fyzicky lidé úzkostní plaší či ti kteří se odlišují rasově národnostně vyznáním nebo chováním< ref> Stejně tak se může obětí stát nový člen skupiny nový žák spolupracovník Šikanující i šikanovaní mají některé společné rysy Mají horší výsledky ve škole v práci jsou v kolektivu méně oblíbeni mívají nižší sebevědomí a častěji zakoušejí problémy v rodině< ref> V jedné osobě se také může spojovat role oběti a agresora U těchto tzv „agresivních obětí jsou ještě umocněny negativní důsledky šikany ve srovnání s jednoznačnými oběťmi či jednoznačnými agresory Formy Formu ovlivňuje jednak věk účastníků u dětí jsou praktiky mírnější než u mladistvých pohlaví u mužů je typičtější fyzická forma u žen psychická a šikanování ženami je obecně méně častější Nejkrutější formy šikanování se objevují tam kde je oběť nucená pobývat společně s agresorem na jednom místě školní zájezdy internáty výchovné ústavy věznice apod Mezi formy šikany patří ignorování oběti její izolace pomlouvání a zesměšňování snižování pozice v kolektivu ale i vyhrožování udílení násilných a manipulativních příkazů a vydírání Dále sem řadíme krádeže věcí jejich poškozování a nedovolenou manipulace s nimi V neposlední řadě jde o praktiky fyzického násilí a to i za použití zbraní Nelze pominout ani šikanu se sexuálním podtextem ta sahá od verbálního obtěžování až k pohlavnímu zneužívání a znásilnění Novým fenoménem je kyberšikana Ta využívá možností které jí poskytují moderní technologie jako jsou mobilní telefony fotoaparáty kamery a internet Příkladem může být nahrání ponižující situace na mobilní telefon a její rozesílání ve formě MMS či přes internet Jde pak o „dovršení klasické šikany Jiným odvětvím kyberšikany je terorizování jiných pomocí e-mailových zpráv blogů atd Kolář< ref> ve své knize Bolest šikanování uvádí třístránkový „reprezentativní přehled konkrétních typů a forem agresí a manipulací které zaznamenal při šetření a nápravě učňovských šikan ve své poradenské praxi Stádia šikany podle Koláře 1997 ;První stupeň zrod ostrakismu Šikana se může objevit kdekoliv podmínky jejího vzniku nejsou totiž nijak neobvyklé V každé skupině se najdou jedinci kteří jsou méně oblíbení a vlivní Jde o mírné převážně psychické formy násilí kdy se okrajový člen necítí dobře Ostatní ho více či méně odmítají nebaví se s ním pomlouvají ho spřádají proti němu intriky a dělají na jeho účet drobné legrácky ;Druhý stupeň fyzická agrese a přitvrzování manipulace Existuje více důvodů pro postoupení do druhého stádia Jedna z možností je odreagování žáků prostřednictvím nejslabšího jedince který funguje jako ventil Druhá možnost může nastat na školních zájezdech kdy nejslabší slouží jako oživení programu Třetí možnost nastane když se ve třídě sejde více agresivních jedinců kteří prostřednictvím násilí uspokojují své potřeby Při bití a týrání zažívají jedinci pocit moci který prolomí poslední zábrany Ovšem ani v tomto stupni nemusí šikana vypuknout V případě že ve třídě existuje soudržnost kamarádské vztahy a převažují pozitivní mravní hodnoty kdy žáci mají zásadně negativní postoje k násilí a ubližování slabším pokusy o šikanování neuspějí ;Třetí stupeň klíčový moment – vytvoření jádra V tomto stupni se vytvoří skupinka agresorů tzv úderné jádro které nyní již spolupracuje systematicky Skupina je nyní rozdělena na řadu podskupin bojujících o vliv Jestliže se do této doby nezformuje silná pozitivní podskupina která bude alespoň rovnocenným partnerem podskupině tyranů tažení tyranů za mocí může nerušeně pokračovat ;Čtvrtý stupeň většina přijímá normy agresorů Nyní jsou normy agresorů přijaty většina je považuje za nepsané zákony Kolář 1997 varuje že v této fázi se i mírní a ukáznění žáci začnou chovat krutě týrat spolužáka a dokonce u toho pociťovat uspokojení ;Pátý stupeň totalita neboli dokonalá šikana V poslední fázi dochází nastolení totalitní ideologie šikanování Žáci jsou rozděleni na dvě skupiny lidí – na agresory a na oběti Agresoři využívají vše co lze zužitkovat od materiálních věcí až po školní znalosti Agresoři ztrácí veškeré zábrany chtějí pouze provádět násilí které považují za normální dokonce za legraci Tento nejvyšší stupeň je příznačný spíše pro šikany ve věznicích vojenském prostředí a výchovných ústavech pro mládež V mírnější podobě se však někdy vyskytuje i na školách< ref> Dopad na zúčastněné Jak bylo zmíněno výše šikanování se týká všech členů skupiny v níž k ní dochází Šikanování proto negativně postihuje oběť ale i agresora a ostatní členy skupiny Zasáhnout však může i jedince stojícího mimo skupinu například rodiče šikanovaného U agresorů dochází k upevňování antisociálních postojů Odnášejí si zkušenost že agresivní chování je možné využívat k osobnímu prospěchu V dalším životě pak mají častěji problémy se zákonem< ref> Ostatní členové kolektivu „přihlížející přijímají názor že společnost není schopna zajistit bezpečnost některým jedincům a že porušování mravních i zákonných norem není trestáno V budoucnosti se pak při setkání s porušováním norem chovají pasivně nebo se takového porušování mohou sami dopouštět< ref> Oběti šikany trpí pochopitelně nejvíce Potíže které se u nich objevují je možné zahrnout mezi posttraumatické stresové poruchy Deprese a apatie může šikanovaný řešit útěkem k drogám a alkoholu V závažnějších případech může přistoupit i k pokusu o sebevraždu Podobně jako u ostatních členů skupiny také u obětí šikany roste pravděpodobnost že se v budoucnu budou dopouštět neetického chování a násilí< ref> Školní šikana Šikana ve škole není novinkou je patrně stejně stará jako škola sama Vědecká diskuse o šikaně však započala až v roce 1969 ve Skandinávii a až na konci osmdesátých let 20 století byly publikovány výzkumy i jinde ve světě Velká Británie USA Austrálie Japonsko Nizozemsko Kanada Ministerstvo školství šikanu definuje následovně Ve své zárodečné formě je šikana přítomna prakticky na všech školách Výzkum z roku 2001 provedený na 66 základních školách při němž bylo osloveno přes 6000 žáků přinesl šokující výsledky na 2 stupni ZŠ je šikanováno 41 % žáků Problémem statistického zachycení šikany je její skrytost neochota některých učitelů a ředitelů přiznat výskyt šikany ale i rozdílné chápání toho jaké chování už je možné za šikanu považovat Šikana se nevyhýbá ani středním školám může se objevit i na vysokých koleje Výraznější je na učilištích Ve všech případech však šikana snižuje pokud přímo neznemožňuje pedagogické působení školy Výchovný i vzdělávací efekt je v takových skupinách minimální V 90 letech 20 století se v Česku nově objevila šikana motivovaná sociálně-ekonomickými rozdíly mezi žáky a jejich rodinami Tyto rozdíly se projevují např v oblečení či v mobilních telefonech Prevence a řešení Řešení školní šikany má řadu překážek mezi které může patřit chování učitelů ředitelů i samotných žáků či nedostatečné legislativně-kázeňské pravomoci školy< ref> Pomineme-li tzv utopická řešení např zrušení škol či úplné nahrazení školní docházky domácím vzděláváním praktikování dozorů; snaha odhalit šikanu cíleným pozorováním a dotazováním i formou dotazníků a sociometrických šetření; práce s potenciální obětí za účelem zvýšení sebedůvěry i odolnosti proti projevům šikany Pavel Říčan dokonce mluví o „výchově k násilí;< ref> práce s potenciálními agresory pěstování empatie pomoc při budování jejich osobní perspektivy i s programy na odplavení stresu a agresivity; práce se všemi žáky která sestává z osvěty mravní výchovy pěstování spolupráce Žáci a studenti by měli být vedeni k participaci na předcházení šikaně i na jejím řešení ať již formou samosprávy nebo školních projektů Jednoznačně přínosná je také dlouhodobá spolupráce s rodiči žáků a s institucemi které se šikaně věnují státní i nevládní organizace Šikanovaný učitel Stále častěji se obětí šikany stávají učitelé Podle studie uveřejněné v časopise Pedagogika jsou útoky ze strany žáků důvodem proč více než deset procent českých středoškolských učitelů uvažuje o odchodu ze školství < ref> Šikana na pracovišti – mobbing a bossing Mobbing označuje nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti Charakteristická je pro ně skrytost rafinovanost a zákeřnost Při rozhodování zda už jde o mobbing se užívá tzv Leymannova pravidla pravidla za mobbing lze považovat pouze chování které se objevuje alespoň 1× týdně po dobu minimálně 6 měsíců Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti jiné pojetí vymezuje mobbing jako špatné zacházení bez sexuální či rasové příčiny Dle výsledků výzkumu z roku 2002 je obětí mobbingu 4–8 % pracujících Bossing je druh mobbingu specifický tím že šikany se dopouští nadřízený pracovník Příčinou bossingu může být strach o vlastní pracovní pozici obavy že by ho mohl nahradit jeho podřízený Spouštěčem může být také „tlak shora kdy vedoucí pracovník na podřízeného přenáší frustraci z vlastního neúspěchu Šikana v armádě Oběťmi vojenského šikanování jsou outsideři nováčci fyzicky méně výkonní apod od nichž se očekává podřízení služebně starším či zdatnějším Šikana u vojáků základní vojenské služby má často charakter rituálu přijímaného oběťmi jako nutné zlo Oběti si jsou vědomé toho že za určitý čas získají stejnou pozici a stejnou moc jako dnešní šikanující samy se stanou „mazáky tedy služebně staršími vojáky Noví mazáci mají poté i „právo na odreagování předchozího příkoří ovšem ne na jeho původcích ale na nových outsiderech Sociálním učením se tento zvyk přenáší na stále další ročníky Málokdo je ochoten přerušit tento řetěz Se šikanou se roku 1996 dle průzkumu setkalo asi 96 % vojáků české armády Šikana během základní vojenské služby se skládala z nepřeberného množství praktik Systém „mazáků tj služebně starších a „bažantů tj nováčků není specifikem pouze armády Setkáváme se s ním i v tzv uzavřených institucích jakými jsou například internát výchovný ústav nápravně léčebné zařízení a věznice Některé oficiální státní struktury však praktiky blízké šikaně i využívají Jde především o zacházení se zajatci a špiony v době válečného konfliktu či o pravomoci bezpečnostních složek nedemokratických režimů Armádní a příbuzné instituce uplatňují tyto praktiky i vůči svým členům a to s úmyslem zvýšit jejich fyzickou i psychickou odolnost např u Hitlerjugend ale i u U S Marine Corps< ref> Reference Literatura Externí odkazy Televizní pořady Reportéři ČT Česká televize 28 5 2007 Kde hledat pomoc http wwwpomoconlinecz – Podpora obětem šikany – Národní centrum bezpečnějšího internetu http wwwminimalizacesikanycz – Projekt zaměřený na snížení výskytu šikany na českých školách poradna http wwwnaseditecz – Nadace Naše dítě http wwwbkbcz – Bílý kruh bezpečí http wwwsikanaorg – Občanské sdružení Společenství proti šikaně http wwwe-bezpecicz – E-Bezpečí Švédsko oficiálně Švédské království v místní řeči [] je jedním ze severských států na Skandinávském poloostrově v severní Evropě Švédsko hraničí na západě s Norskem na východě s Finskem a na jihu je spojeno s Dánskem pomocí unikátního mostu-tunelu přes průliv Öresund Švédsko je se svou rozlohou 449 964 km² třetí největší zemí Evropské unie Celkový počet obyvatel je zhruba 96 milionu přičemž hustota osídlení je nízká 21 obyvatel na km² Obyvatelstvo je koncentrováno především v jižní polovině země Zhruba 85 % populace žije v městských oblastech Hlavním městem Švédska je Stockholm který je zároveň i největším městem Švédsko se vyvinulo v nezávislý a jednotný stát již během středověku V 17 století země rozšířila svá teritoria což vedlo ke vzniku Švédského království Říše se úspěšně rozvíjela a během 17 století a na počátku 18 století byla jednou z nejvýznamnějších evropských mocností O většinu území dobytých mimo území Skandinávského poloostrova však Švédsko opět přišlo během 18 a 19 století Východní polovina Švédska dnešní Finsko byla roku 1809 podrobena Rusku Švédsko naposledy vstoupilo do války roku 1814 kdy vojenskými prostředky donutilo Norsko vstoupit s ním do personální unie Od té doby je ve Švédsku mír a země uplatňuje zahraniční politiku nezúčastněnosti v době míru a status neutrality v době války Dnes je Švédsko konstituční monarchií s parlamentní demokracií a vysoce rozvinutou ekonomikou V roce 1960 bylo jednou ze zakládajících zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD a od 1 ledna 1995 je členskou zemí Evropské unie Velkou část země pokrývají lesy v západní části se rozkládá masiv Skandinávských hor Hustota obyvatelstva je nízká většina je koncentrována v městských oblastech Mezi nejdůležitější přírodní zdroje Švédska se řadí voda dřevo a železná ruda jež jsou jedním z pilířů prosperující švédské ekonomiky Švédsko má rovněž poměrně vysokou úroveň sociální politiky a je považováno za ekologicky šetrnou moderní a liberální zemi Hlavním městem Švédska je Stockholm Švédsko je konstituční monarchií v čele s králem Karlem XVI Gustavem Název země Sverige se odvozuje od germánského kmene Sveů švédsky svear latinsky suiones který ve středověku obýval oblast centrálního Švédska Svealand – Swerige Svea rike říše Sveů bylo původně označení pro tuto oblast Název kmene není úplně jasný patrně je odvozen od pragermánského swihoniz s významem „my sami Dějiny Území Švédska bylo obýváno již v době bronzové Nejstarší obyvatelé byli zřejmě lovci a sběrači kteří se živili tím co jim poskytovalo moře dnes označované jako Baltské moře Není známo kdy Švédské království vzniklo ale už v roce 98 n l římský historik Tacitus píše o panovníkovi který vládl nad zemí Svealand Historici ale většinou považují za vznik Švédska spojení území Svealand a Götaland pod jednoho panovníka krále jménem Erik VIII 970–995 Začátkem středověku patřili Švédové mezi Vikingy Pokřesťanštění ve 12 století přispělo ke vzniku jednotného švédského státu V roce 1389 se tři státy Norsko Dánsko a Švédsko sjednotily do jedné monarchie tzv Kalmarská unie V 15 století vzdorovali Švédové snaze centralizovat moc pod korunu Dánska což vyústilo v ozbrojené konflikty Švédsko se nakonec odpojilo v roce 1521 kdy Gustav Eriksson Vasa od roku 1523 známý jako Gustav I Vasa založil dědičnou monarchii a tím moderní švédský stát Gustav Vasa je tak Švédy považován za otce národa 17 století bylo ve znamení rychlého rozmachu který zařadil Švédsko mezi evropské velmoci Tato pozice se však začala hroutit v 18 století kdy imperialistické Rusko bojovalo se státy severní Evropy ve velké severské válce což vedlo až k oddělení východní poloviny Švédska ze které vzniklo Finské velkoknížectví Ruska Novodobá historie Švédska je převážně pokojná Poslední válkou byla výprava proti Norsku v roce 1814 po které vznikla Švédskem řízená unie s Norskem Tato unie se rozpadla v roce 1905 Švédsko zůstalo neutrální i v průběhu světových válek a neangažovalo se ani ve studené válce Ani dnes není země členem žádné vojenské aliance Roku 1995 vstoupilo do Evropské unie Geografie Švédsko se nachází na Skandinávském poloostrově v severní Evropě Leží západně od Baltského moře a Botnického zálivu V západní části odděluje Švédsko od Norska Skandinávské pohoří Rozloha země činí 449 964 km² Švédsko je 54 největší zemí světa 5 v Evropě a největší v severní Evropě Švédsko se dělí na tři hlavní oblasti Norrland zabírá na severu asi tři pětiny země Jedná se o hornatou krajinu s rozlehlými lesy a velkými zásobami rud Svealand má zvlněné hřebeny ledovcového původu a většinu z více než 90 tisíc švédských jezer Götaland na jihu zahrnuje kamenité vrchoviny Smålandu a bohaté roviny Skåne Asi 15 % území Švédska leží za Severním polárním kruhem Jižní část země je převážně zemědělská směrem na sever se zvyšuje podíl lesů Největšími ostrovy jsou Gotland a Öland Největší jezera jsou Vänern a Vättern Klima Přes severní polohu má Švédsko převážně mírné podnebí a to hlavně díky teplému Golfskému proudu Na jihu Švédska převládají listnaté stromy dále na sever jsou to borovice a smrky a na úplném severu břízy V horách severního Švédska převládá subarktické podnebí Severně od polárního kruhu v určité letní dny slunce vůbec nezapadá v zimě naopak vůbec nevychází Aktuálně lze pohlédnout na různá místa v této zemi rozsáhlým systémem webových kamer< ref> Chráněná území Ve Švédsku se nachází dvacet osm národních parků Mají celkovou rozlohu 63264 km² v roce 2005 což zabírá 14 % rozlohy země Geologie Největší část švédského území s výjimkou jihozápadního výběžku a hraničního hřebene Skandinávského pohoří náleží k Baltskému štítu složeného především ze žul a rul Ledovec který pokrýval celé Švédsko a dosahoval mocnosti až 3000 m odstranil pokryv starých zvětralin zbrousil krystalické horniny skalního podkladu do zaoblených tvarů a zanechal po sobě rozsáhlé morény Hlinitojílovité nánosy z tavných vod ledovce a mořských usazenin dnes představují nejlepší orné půdy ve Švédsku – vyskytují se především ve středním Švédsku mezi Stockholmem a Göteborgem Obyvatelstvo Počet obyvatel 9 292 959 k 30 říjnu 2009 z toho většina obyvatel cca 8 730 000 jsou Švédové a 562 000 cizinci Podíl osob s imigrantským původem osoby narozené v zahraničí a osoby narozenými ve Švédsku s oběma rodiči narozenými v zahraničí činí 179 % k 31 prosinci 2008 přičemž nejpočetnější skupinu tvoří Finové a žije zde také na 7000 Čechů Tyto přistěhovalce do země přivedl štědrý švédský sociální systém a vcelku benevolentní přistěhovalecký režim socialistických vlád Dále jsou v zemi menšiny Dánů v jižní části země Finů a Sámů na severu Největší hustota zalidnění je v oblasti Öresundu na jihu Švédska a v údolí jezera Mälaren ve středním Švédsku Plodnost v zemi kolísá okolo 19 dítěte na ženu v plodném věku čímž je sice Švédsko na předních příčkách v přírůstku obyvatelstva v Evropě ale v podprůměru na světě Nejrozšířenější křestní jméno při narození je Erik a William Jazyk Švédština je severogermánský jazyk podobný norštině a dánštině kterým hovoří většina obyvatel Švédska Základem švédštiny je de facto dánština a všechny tři jazyky jsou si vzájemně bez potíží srozumitelné Zajímavé je že švédský parlament švédštinu nikdy neschválil jako úřední jazyk Švédska Urbanizace Ve městech žije 85 % obyvatel Švédska přičemž podle švédských hledisek je městem uzavřené sídlo s více než 200 obyvateli Největšími městy jsou Stockholm Göteborg a Malmö Náboženství Pokřesťanštění Švédska které probíhalo od poloviny 9 století Olof Skottkonung do 12 století přispělo ke vzniku jednotného švédského státu V roce 1527 přestoupilo Švédsko pod vládou Gustava I Vasy k luteránství K luterské církvi se v současnosti hlásí kolem 80 % obyvatel Švédska Politika Švédsko je konstituční monarchií a králem je Carl XVI Gustaf Švédsko je označováno za nejliberálnější zemi Evropy ve smyslu sociálního liberalismu Švédsko proto prosazuje "genderovou rovnost" a ročně přijímá velké množství imigrantů ze zemí mimo Evropskou unii především žadatelů o azyl Soudní systém Švédsko má dvě soustavy soudů obecné soudy které se zabývají trestními a občanskoprávními případy a obecné správní soudy které se zabývají správními věcmi Existují tři stupně obecných soudů – okresní soudy tingsrätt odvolací soudy hovrätt a nejvyšší soud Högsta domstolen Rovněž správní soudnictví je trojstupňové a sestává z krajských soudů länsrätt správních odvolacích soudů kammarrätt a nejvyššího správního soudu Regeringsrätten Zahraniční vztahy členství v mezinárodních organizacích – v EU od roku 1995 Administrativní dělení Kraje Ekonomika K pilířům prosperující švédské ekonomiky patří přírodní zdroje voda dřevo a železná ruda Švédsko má rovněž poměrně štědrou sociální politiku a svým občanům poskytuje vysoký životní standard Výnosy z daní tvoří 513 % HDP což je nejvyšší číslo ze všech ostatních zemí Zemědělství Nejdůležitějším odvětvím primárního sektoru ve Švédsku je lesní hospodářství a těžba dřeva Hospodářsky je využíváno 45 % rozlohy země tj asi 2 3 lesních ploch Lesy pokrývají celkem 62 % plochy země Těžba i zpracování dřeva jsou kontrolovány vládou Nejdůležitější produkční oblastí je Norrland jehož řeky zásobují elektrickou energií množství pil a také papírny na pobřeží Botnického zálivu Produkce zahrnuje vedle stavebního dříví a dřevní hmoty pro výrobu celulózy a papíru také pryskyřice terpentýn barviva a umělé hmoty Podmínky pro zemědělskou výrobu jsou příznivé pouze na jihu celkem orná půda tvoří méně než 7 % plochy země Zemědělství dokáže uspokojit téměř 90 % domácí spotřeby Nejintenzivněji je půda využívána v úrodném Skåne v zázemí Malmö a dále v nížinách ve středu země V krátkém vegetačním období se pěstuje cukrovka na jihu pšenice dále ječmen oves brambory a další krmné plodiny Na farmách o průměrné velikosti 35 ha totiž jasně dominuje chov skotu a vepřů Menší je rozsah chovu ovcí Významný je chov norků a lišek včetně polárních Rybolov stačí pokrýt domácí spotřebu ale větší hospodářský efekt nemá Loví se zejména sledi makrely a tresky Vysoká mechanizace a produktivita výroby podíl zaměstnaných v zemědělství lesnictví a rybolovu snížila Průmysl strojírenský těžební průmysl průmyslová střediska a firmy ABB Electrolux Err-Bee Hagmans Husqvarna H&M IKEA JBT FoodTech Koenigsegg Oriflame SAAB Saab Automobile Scania SKF Sony Ericsson Tieto Volvo Kultura výtvarné umění literatura divadlo filmografie architektura hudba Sport Ze švédským sportů patří k nejúspěšnějším na mezinárodním poli florbal lední hokej stolní tenis tenis a lyžování Švédsko patří mezi nejlepší školu moderních brankařů v ledním hokeji k této reputaci se zasloužila brankařská hokejová škola GDIMezi úspěšné švédské hokejové brankaře patří Henrik Lundqvist Viktor Fasth Jonas Gustavsson známí švédští sportovci Henrik Lundqvist Peter Forsberg Anja Pärsonová Mats Sundin Björn Borg Mats Wilander Stefan Edberg Věda a školství Švédsko má jednotný vzdělávací systém který koordinuje univerzitní a odborné studium s programy škol druhého stupně Existuje povinná školní docházka od 7 do 16 let Od 3 třídy se vyučuje angličtina a později se přidává němčina nebo francouzština Již v 7 třídě si žáci mohou částečně volit skladbu předmětů Ve Švédsku působí třináct univerzit z nichž nejstarší je v Uppsale založena roku 1477 Velmi rozšířené a kvalitní je vzdělání dospělých v rámci denních večerních dálkových i domácích kursů a na lidových univerzitách Ke švédským vědcům se řadí Nils Gustaf Dalén či Alfred Nobel Ve Stockholmu jsou v prosinci každoročně udělovány Nobelovy ceny Obrana a bezpečnost Švédsko je od roku 1814 neutrální stát a proto není členem žádné vojenské aliance Přesto se vojáci účastní mírových misí v Demokratické republice Kongo Kypru Bosně a Hercegovině Kosovu Libérii Libanonu Afghánistánu a Čadu Švédská armáda je rozdělena na tři složky pozemní vojsko námořnictvo a letectvo Švédsko mělo brannou povinnost od 18 do 47 let věku Ta byla 172010 zrušena Každý Švéd musel absolvovat minimálně 7 měsíců vojenské služby U pozemních vojsk bylo nutno sloužit sedm a půl měsíce u námořnictva mezi 8 a 15 měsíci a u letectva se délka služby pohybovala od 8 měsíců do jednoho roku Po splnění povinné služby mohl být v případě potřeby každý povolán a to do věku 47 let Od roku 2009 mohly do vojenské služby vstoupit i ženy Odkazy Reference Literatura Externí odkazy 15 září je 258 den roku podle gregoriánského kalendáře 259 v přestupném roce Do konce roku zbývá 107 dní Události Česko 1420 – Vyšehrad začaly obléhat oddíly pražských orebských žateckých lounských a táborských husitů 1655 – Ferdinand III prohlásil Olomouc pevnostním městem 1859 – Papež Pius IX blahořečil Jana Sarkandra 1920 – Vznikla první vláda Jana Černého 1956 – Byla založena společnost Sazka v budově nakladatelství Olympia v Klimentské ulici v Praze 2002 – Začala vysílat televize Óčko 2005 – V Praze začala soutěžní část Mistrovství světa v orbě za účasti týmů z 29 zemí Svět 1621 – Rigy byla dobyta švédskými oddíly 1655 – Nové Švédsko se stalo součástí Nového Nizozemí 1821 – Kostarika Salvador Guatemala Honduras a Nikaragua společně vyhlásily nezávislost na Španělsku 1916 – První světová válka Angličané v boji poprvé v historii použili tanky 1920 – Polsko-sovětská válka Začala bitva na řece Němen 1935 – Německý Říšský sněm v Norimberku přijal dva ústavní zákony zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti 1950 – Korejská válka Americké jednotky pod vedením generála Douglase MacArthura uskutečnily vylodění u jihokorejského přímořského města Inčchon Narození Česko 1564 – Karel starší ze Žerotína český resp moravský šlechtic a politik † 9 října 1636 1786 – František Antonín Gindl rakouský a moravský církevní hodnostář brněnský biskup † 24 října 1841 1803 – Hugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt-Raitz moravský politik velkostatkář a průmyslník † 18 dubna 1888 1811 – Jan Nepomuk Škroup český hudební skladatel † 5 května 1892 1867 – Petr Bezruč spisovatel † 12 února 1958 1868 – František Urban český malíř † 9 března 1919 1872 – Štěpán Doubek hudební skladatel a pedagog † 7 prosince 1920 1873 – Jozef Cholek československý politik slovenské národnosti † 20 listopadu 1928 1878 – František Sís československý politik a novinář † 17 srpna 1938 1897 – Miloš Lukáš filolog překladatel uznávaný polyglot a esperantista † 26 dubna 1976 1907 – Václav Peřina malíř † 2 srpna 1979 1913 – Ludvík Horký kněz administrátor brněnské diecéze † 5 ledna 2008 1915 – Ivan Poldauf jazykovědec † 9 srpna 1984 1919 – Heda Margoliová-Kovályová spisovatelka † 5 prosince 2010 1921 Jan Frank Fischer hudební skladatel a překladatel † 27 ledna 2006 Oldřich Velen herec † 4 května 2013 1930 Petr Haničinec herec † 7 listopadu 2007 Magdaléna Beranová česká archeoložka 1941 – Jiří Kleňha český citerista hráč na kladívkovou citeru 1944 – Josef Vavroušek ekolog publicista a politik † 18 března 1995 1949 – Pavla Břínková česká zpěvačka a muzikálová a operetní herečka 1954 – Verner Lička fotbalista 1959 – Oldřich Tichý výtvarník 1990 – Tereza Skoumalová modelka Česká Miss World 2014 Svět 1231 – Ludvík I Bavorský vévoda bavorský a falckrabí rýnský 23 prosince 1173 1254 – Marco Polo italský cestovatel † 8 ledna 1324 1326 – Jolanda z Dampierre hraběnka a regentka hrabství Bar † 12 prosince 1395 1607 – Karel Španělský španělský infant † 30 července 1632 1613 – François de La Rochefoucauld francouzský spisovatel † 17 března 1680 1666 – Žofie Dorotea z Celle brunšvicko-lüneburská princezna manželka anglického krále Jiřího I † 13 listopadu 1726 1736 – Jean Sylvain Bailly francouzský astronom a politik † 1793 1757 – Karl Philipp Moritz německý spisovatel editor a esejista † 26 června 1793 1784 – Cipriano Palafox y Portocarrero hrabě z Montija a otec poslední francouzské císařovny Evženie † 1839 1789 – James Fenimore Cooper americký spisovatel † 1851 1805 – Charles Didier švýcarský básník a spisovatel † 7 března 1864 1814 – Ferdinand von Arnim německý architekt a malíř † 23 března 1866 1828 – Alexandr Michajlovič Butlerov ruský chemik † 1886 1830 – Porfirio Díaz mexický prezident † 2 července 1915 1851 – Adolf von Liebenberg rakouský zemědělský odborník † 6 května 1920 1856 – Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy ministr zemědělství Předlitavska † 27 září 1909 1857 – William Howard Taft 27 prezident USA † 1930 1858 – Karel de Foucauld francouzský kněz a mučedník † 1 prosince 1916 1865 – Hendrik Bulthuis holandskýspisovatel esperantista † 27 dubna 1945 1867 – Vladimir Maj-Majevskij ruský generál † 30 listopadu 1920 1872 – Eduard Pichl rakouský horolezec † 15 března 1955 1874 – Alceste De Ambris italský politik odborář a novinář † 9 prosince 1934 1878 – Wilhelm Adam německý generál wehrmachtu za druhé světové války † 8 dubna 1949 1881 – Ettore Bugatti automobilový konstruktér † 21 srpna 1947 1882 – Otto Eduard Weddigen ponorkový velitel císařského Německa † 18 března 1915 1885 – Heinrich Hanselmann švýcarský defektolog † 29 února 1961 1890 – Agatha Christie anglická spisovatelka † 12 ledna 1976 1891 – Hans Kohn americký historik filosof teoretik nacionalismu † 16 března 1971 1894 – Jean Renoir francouzský režisér scénárista producent herec a spisovatel † 12 února 1979 1896 – Alexej Innokenťjevič Antonov sovětský generál † 18 června 1962 1897 – Kurt Daluege říšský protektor v Čechách a na Moravě † 23 října 1946 1902 – Charles Samuels americký novinář spisovatel † 27 dubna 1982 1903 – Roy Acuff americký country zpěvák † 23 listopadu 1992 1904 – Umberto II italský král † 18 března 1983 1905 – Patrick O’Callaghan irský dvojnásobný olympijský vítěz v hodu kladivem † 1 prosince 1991 1906 – Irving Jaffee americký rychlobruslař olympijský vítěz † 20 března 1981 1908 – Miško Kranjec slovinský spisovatel novinář a politik † 8 června 1983 1911 – Anton Rašla slovenský prokurátor a politik † 17 května 2007 1914 Aharon Kacir izraelský chemik † 30 května 1972 Creighton Abrams americký generál který velel ve vietnamské válce † 4 září 1974 Jens Otto Krag premiér Dánska † 22 června 1978 1915 − Al Casey americký kytarista † 11 září 2005 1916 – Antonio Branca švýcarský pilot formule 1 † 1985 1919 – Fausto Coppi italský závodník v silniční cyklistice † 2 ledna 1960 1920 – Michiel Daniel Overbeek jihoafrický astronom † 19 července 2001 1921 Ivan Bukovčan slovenský dramatik a filmový scénárista † 25 května 1975 Moše Šamir izraelský spisovatel publicista a politik † 21 srpna 2004 1922 – Bob Anderson anglický šermíř a filmový choreograf bojových scén † 1 ledna 2012 1924 – György Lázár předseda rady ministrů Maďarska † 2 října 2014 1928 Cannonball Adderley americký jazzový saxofonista † 8 srpna 1975 Jozef Kuchár slovenský herec a operní pěvec † 23 ledna 2009 1929 Halina Birenbaum polská spisovatelka Murray Gell-Mann americký fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 1969 Grigorij Fedorovič Krivošejev ruský historik 1930 – Halszka Osmólska polská paleontoložka † 31 března 2008 1931 − Jac Holzman zakladatel vydavatelství Elektra Records 1934 – Friedrich Waidacher rakouský muzeolog jazzový bubeník pozounista a skladatel 1936 – Jurij Koch lužickosrbský spisovatel 1937 Giuseppe Puglisi italský kněz odpůrce mafie zavražděn blahoslavený † 15 září 1994 Robert Lucas mladší americký ekonom nositel Nobelovy ceny za ekonomii 1995 1941 Flórián Albert maďarský fotbalista † 31 října 2011 Mirosław Hermaszewski první polský kosmonaut Viktor Zubkov ruský předseda vlády a ekonom 1942 Wen Ťia-pao předseda vlády Čínské lidové republiky Lee Dorman americký baskytarista člen skupin Iron Butterfly a Captain Beyond † 21 prosince 2012 1944 – Mauro Piacenza italský kardinál 1945 – Mukrín bin Abd al-Azíz saúdskoarabský korunní princ 1946 Tommy Lee Jones americký herec Oliver Stone americký filmový režisér 1947 – Mark Hučko slovenský jazykovědec 1949 − Billy Bryans americký hudebník a hudební producent † 23 dubna 2012 1956 Maggie Reilly britská zpěvačka Ned Rothenberg americký hudebník a hudební skladatel 1967 – Huw Bunford velšský kytarista 1978 – Kew Jaliens nizozemský fotbalista 1984 – Harry princ z Walesu britský princ Úmrtí Česko 1140 – Adléta Arpádovna česká kněžna jako manželka Soběslava I 1105–1107 1582 – Jindřich Dvorský z Helfenburka rektor Univerzity Karlovy 2 března 1505 1851 – František Labler regenschori a hudební skladatel 11 listopadu 1805 1859 – Václav Kliment Klicpera spisovatel a dramatik 23 listopadu 1792 1888 – Jan Adolf II ze Schwarzenbergu rakouský šlechtic činný v Čechách 28 května 1799 1897 – Josef Symerský děkan olomoucké teologické fakulty 9 ledna 1831 1901 – Josef Frankovský český herec 13 května 1840 1922 – Matěj Norbert Vaněček matematik a pedagog 30ledna 1859 1950 – Vojtěch Říhovský fotbalista 7 března 1906 1958 – František Lydie Gahura český architekt a sochař 10 října 1891 1967 – Jan Harus československý politik ministr 12 července 1892 1976 – Josef Sudek český fotograf 17 března 1896 1980 – Václav Chytil ekonom a politik pronásledovaný komunisty 3 listopadu 1907 1986 – Jaroslav Burgr fotbalista 7 března 1906 1988 – Oswald Demuth český matematik 12 září 1936 1994 – Anna Cydrichová česká spisovatelka 19 července 1903 1999 – Zdeněk Jánoš fotbalový brankář  11 května 1967 2003 – Josef Hiršal básník a překladatel 24 července 1920 2010 – Hugo Demartini sochař 11 července 1931 2011 Otakar Vávra filmový režisér scenárista a pedagog 28 února 1911 Josef Vajce český akademický sochař 19 září 1937 Svět 668 – Konstans II byzantský císař 630 1243 – Hedvika Slezská slezská kněžna katolická světice 1174 1559 – Isabela Jagellonská manželka uherského vzdorokrále Jana Zápolského 18 ledna 1519 1700 – André Le Nôtre francouzský zahradní architekt 12 března 1613 1785 – Luigi Valadier italský zlatník a klenotník 26 února 1726 1858 – Markéta Saská manželka arcivévody Karla Ludvíka 24 května 1840 1859 – Isambard Kingdom Brunel britský konstruktér 9 dubna 1806 1875 – Guillaume Duchenne de Boulogne francouzský neurolog a fotograf 17 září 1806 1891 – Ivan Alexandrovič Gončarov ruský spisovatel 1812 1905 – Willgodt Theophil Odhner švédský inženýr a vynálezce 10 srpna 1845 1913 – Ármin Vámbéry uherský orientalista jazykovědec a cestovatel 19 března 1832 1914 – Koos de la Rey búrský generál 22 října 1847 1915 – Benedetto Lorenzelli italský filosof právník diplomat a teolog 11 května 1853 1921 – Roman Fjodorovič Ungern von Sternberg ruský vojenský důstojník baltskoněmeckého původu zvaný Šílený Baron 29 prosince 1885 1926 – Rudolf Christoph Eucken německý filozof 1846 1933 – Chafec Chajim polský rabín a etik 6 února 1838 1936 – Svetozar Pribićević srbský politik 26 října 1875 1938 – Thomas Wolfe americký spisovatel 3 října 1900 1941 – Jurij Steklov sovětský historik a novinář 15 srpna 1873 1945 – Anton Webern rakouský skladatel a dirigent 3 prosince 1883 1947 – Frederick Russell Burnham americký spisovatel 11 května 1861 1953 – Erich Mendelsohn architekt německého původu 21 března 1887 1954 – Arthur Wieferich německý matematik 27 dubna 1884 1966 – Reinhold Platz německý letecký konstruktér 16 ledna 1886 1973 – Gustav VI Adolf král švédský 11 listopadu 1882 1978 – Wilhelm Emil Messerschmitt německý podnikatel a letecký konstruktér 1898 1982 – Pasang Dawa Lama nepálský horolezec 1912 1985 Josip Rus slovinský právník a politik 16 března 1893 Cootie Williams americký trumpetista 10 července 1911 1991 John Hoyt americký filmový divadelní a televizní herec 5 října 1905 Charles E Osgood americký psycholog 20 listopadu 1916 1994 – Giuseppe Puglisi italský kněz odpůrce mafie zavražděn blahoslavený 15 září 1937 1995 – Gunnar Nordahl švédský fotbalista 19 října 1921 1997 – Hubert Petschnigg rakouský architekt 31 října 1913 2004 – Johnny Ramone americký kytarista punkové kapely The Ramones 1948 2006 − Oriana Fallaci italská novinářka spisovatelka 1929 2007 – Colin McRae závodník automobilové rallye 5 srpna 1968 2008 – Richard Wright britský hudebník zakládající člen skupiny Pink Floyd 28 července 1945 2012 James Crawford americký rhythm and bluesový pianista a zpěvák 12 října 1934 Pierre Mondy francouzský herec 10 února 1925 Svátky Církev Panna Maria Bolestná Česko Jolana Melisa Melita Roland Svět OSN – Mezinárodní den demokracie< ref> Slovinsko – Připojení Přímoří k matičnímu státu Pranostiky Česko Od Panny Marie Sedmibolestné teplota rychleji poklesne Od Marie Sedmibolestné teplota rychle poklesne Reference 16 únor je 47 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 316 dní 317 v přestupném roce Události Česko 1335 – Uskutečnil se politický sňatek Anny dcery Jana Lucemburského s rakouským vévodou Otou Habsburským 1862 – V Praze vzniká organizace Sokol 1922 – Československý tým vybojoval na mistrovství Evropy v hokeji ve Svatém Mořici zlatou medaili 1930 – Národní strana práce vedená Jaroslavem Stránským ohlásila konec činnosti a vyzvala své stoupence aby vstoupili do strany národně socialistické 2014 Zlatá medaile na ZOH Sochi vyhrála Eva Samková v snowboardcrossu Svět 1742 – Spencer Compton se stal prvním ministrem Velké Británie 1918 – Ve Vilniusu vyhlášena nezávislost Litvy 1923 – Howard Carter odpečetil Tutanchamonovu hrobku 1945 – Začala bitva o Iwodžimu jedna z důležitých bitev druhé světové války 1963 – Se svým druhým hitem Please Please Me se skupina Beatles poprvé objevila na špičce britské hitparády 1959 – Fidel Castro se stal po svržení prezidenta Batisty politickým vůdcem Kuby 2005 – V platnost vstoupil Kjótský protokol o omezení emisí skleníkových plynů 2006 – Premiérem Palestinské samosprávy se stal Ismail Hanija Narození Česko 1636 – Bohumír Kapoun ze Svojkova 4 biskup královéhradecký † 18 září 1701 1684 – Bohuslav Matěj Černohorský český hudební skladatel kněz a varhaník † 1 července 1742 1796 – Jakub Beer velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou a politik † 13 června 1866 1804 – Antonín Arnošt Schaffgotsche 6 biskup brněnský † 31 března 1870 1822 – Anna Forchheimová-Rajská česká herečka † 3 prosince 1903 1838 – Arnoštka Libická česká herečka † 30 listopadu 1893 1839 – Václav Radimský poslanec Českého zemského sněmu starosta Kolína † 25 ledna 1907 1855 – František Kvapil básník a překladatel † 19 října 1925 1865 Miloslav Stieber profesor dějin soukromého i veřejného práva ve střední Evropě † 14 února 1934 František Jílek 1865–1911 český dirigent a hudební skladatel † 25 ledna 1911 1867 – Václav Tille český spisovatel † 26 června 1937 1870 – Josef Seliger rakouský a československý politik † 18 října 1920 1877 – Milan Fijala československý politik slovenské národnosti † 16 ledna 1964 1879 – Miloš Nový český herec režisér a divadelní ředitel † 3 září 1932 1880 – Otakar Theer český básník prozaik dramatik a překladatel † 20 prosince 1917 1882 – Alfred Berger český pedagog a matematik † 10 března 1942 1886 – Jan Bor český divadelní režisér † 25 března 1943 1893 – Victor Fürth architekt a pedagog židovského původu † 23 srpna 1984 1897 – Karel Lukas český odbojář a voják † 19 května 1949 1902 – Lola Skrbková herečka a režisérka † 28 září 1978 1903 – Ludwig Eichholz sudetoněmecký politik † 3 května 1964 1906 – Věra Menčíková československo-britská šachová mistryně † 27 června 1944 1908 – Olga Menčíková československá šachistka † 27 června 1944 1914 – Jan Kazimour ekonom politik předseda Státního statistického úřadu † 30 října 1995 1923 – Jiří David sprinter † 19 června 1997 1925 – Jaroslav Turek český malíř † 2005 1926 – Ivan Karel oftalmolog † - 1927 – Jan Bůžek hudební skladatel a pedagog † 3 prosince 2005 1930 – Jiří Koutný český operní herec † 3 ledna 2010 1932 Stanislav Rudolf spisovatel scenárista redaktor a filmový dramaturg Leoš Suchařípa herec dramaturg překladatel a divadelní teoretik † 14 června 2005 1935 – Vlastimil Ehrenberger ministr vlád ČSSR 1936 – Petr Růžička český hudební skladatel † 31 července 2007 1938 Vojtěch Cepl pedagog a ústavní soudce † 21 listopadu 2009 Zbyšek Pantůček český kabaretní zpěvák † 5 listopadu 1992 1941 Jan Černý lékař kardiochirurg Vratislav Ducháček český chemik a vysokoškolský pedagog 1944 – Jiří Vačkář ministr pro místní rozvoj 1947 Oldřich Urban český fotbalista záložník a obránce reprezentant † 18 prosince 1998 Jaroslav Kubera český politik 1948 – Jaromír Hanzlík český herec 1953 – Jan Vávra český fotograf Svět 1032 – Jing-cung Sung vládce čínské říše Sung † 25 ledna 1067 1304 – Tug Temür císař říše Jüan a veliký chán mongolské říše † 2 září 1332 1331 – Coluccio Salutati italský politik a učenec † 4 květen 1406 1497 – Philipp Melanchthon německý humanistický učenec reformační teolog † 19 dubna 1560 1514 – Georg Joachim Rhaeticus rakouský matematik a astronom † 4 prosince 1574 1519 – Gaspard de Coligny admirál Francie † 24 srpna 1572 1620 – Fridrich Vilém I Braniborský vládce v Braniborsku-Prusku † 9 května 1688 1692 – Gian Domenico Mansi teolog a církevní historik † 27 září 1769 1709 – Charles Avison britský hudební skladatel † 10 května 1770 1721 – Ján Karlovský slovenský osvícenský filosof † 20 října 1794 1731 – Marcello Bacciarelli italský malíř působící v Polsku † 5 ledna 1818 1740 – Giambattista Bodoni italský typograf † 30 listopadu 1813 1761 – Jean-Charles Pichegru francouzský generál † 5 dubna 1804 1774 – Pierre Rode francouzský houslista a hudební skladatel † 25 listopadu 1830 1803 – Louis-Antoine Garnier-Pagès francouzský politik † 31 října 1878 1812 – Henry Wilson americký politik a státník † 22 listopadu 1875 1813 – Semen Hulak-Artemovskyj ukrajinský zpěvák hudební skladatel a herec † 17 dubna 1873 1822 – Sir Francis Galton anglický vědec † 17 ledna 1911 1831 – Nikolaj Leskov ruský spisovatel a dramatik † 5 března 1895 1834 – Ernst Haeckel německý biolog † 8 srpna 1919 1838 – Henry Adams americký spisovatel a historik † 27 března 1918 1841 – Armand Guillaumin francouzský malíř † 26 června 1927 1848 Hugo de Vries holandský botanik evoluční biolog † 21 května 1935 Octave Mirbeau francouzský spisovatel † 16 února 1917 1852 – Charles Taze Russell americký kazatel a náboženský reformátor † 31 října 1916 1859 – Sophus Juncker-Jensen dánský fotograf † 15 října 1940 1868 Edward S Curtis americký antropolog a fotograf † 19 října 1952 Wilhelm Schmidt německý teolog lingvista antropolog a etnolog † 10 ledna 1954 1877 – Isidora Sekulić srbská spisovatelka † 5 dubna 1958 1884 – Robert J Flaherty americký režisér † 23 července 1951 1888 – Ferdinand Bie norský olympijský vítěz v pětiboji † 9 listopadu 1961 1889 – Pavel Dybenko sovětský voják a politik † 29 července 1938 1891 – Hans F K Günther německý rasistický pseudovědec a eugenik † 25 září 1968 1893 Julian Grobelny německo-americký malíř † 5 prosince 1944 Michail Tuchačevskij maršál Sovětského svazu † 12 června 1937 1904 Josef Bühler německý válečný zločinec † 22 srpna 1948 George Frost Kennan americký diplomat historik a politický poradce † 17 března 2005 1907 – Dobroslav Chrobák slovenský spisovatel † 16 května 1951 1916 – Karl Brunner švýcarský ekonom † 9 května 1989 1921 Esther Bubley americká fotografka † 16 března 1998 Harold Kelley americký psycholog † 29 ledna 2003 Chua Kuo-feng vůdce komunistické Číny † 20 srpna 2008 1922 Lilli Promet estonská básnířka prozaička † 16 února 2007 Gordon Tullock americký ekonom 1926 – John Schlesinger britský filmový režisér a herec † 25 července 2003 1928 – Les Costello americký hokejista † 11 prosince 2002 1931 – Alfred Kolleritsch rakouský spisovatel a básník 1936 Leopold Haverl slovenský herec Elijahu Inbal izraelský dirigent Fernando Solanas argentinský filmový režisér 1939 – Czesław Niemen polský zpěvák písničkář klávesista a hudební experimentátor † 17 ledna 2004 1941 – Kim Čong-il vůdce Korejské lidově demokratické republiky † 17 prosince 2011 1948 – Eckhart Tolle německý filozof a duchovní učitel 1959 – John McEnroe americký tenista 1979 – Valentino Rossi italský motocyklový závodník 1984 – Sofia Arvidssonová švédská tenistka Úmrtí Česko 1690 – Philipp Jakob Rittler římskokatolický kněz a hudební skladatel 1637 1803 – Jan Václav Stich virtuos na lesní roh houslista a skladatel 28 září 1746 1881 – Maximilian Dormitzer rakouský a český politik německé národnosti 11 listopadu 1819 1892 – Franz Herrmann poslanec Českého zemského sněmu 5 dubna 1811 1905 – Ferdinand Schulz novinář a spisovatel 17 ledna 1835 1919 – Karel Slavkovský český klavírista 25 ledna 1846 1922 – Theodor Tomášek český dirigent a hudební skladatel 18 dubna 1840 1924 – Jan Deyl oční lékař profesor UK filantrop 24 června 1855 1928 Eduard August Schröder právník a sociolog 25 května 1852 Ondřej Červíček český herec a principál 14 června 1844 1939 – Ferdinand Vach český hudební skladatel dirigent a sbormistr 25 února 1860 1940 – Jan Žížala kněz a odborový funkcionář 16 května 1878 1941 – Alfred Fuchs spisovatel novinář a překladatel umučený nacisty 23 června 1892 1952 – Ivo Váňa Psota tanečník a choreograf 1 května 1908 1956 – Františka Kolářová-Vlčková spisovatelka 19 ledna 1883 1968 – Jaime Sabartés katalánský sochař básník a spisovatel 10 června 1881 1982 – Rudolf Štrubl český kapelník klarinetista a hudební skladatel 2 dubna 1912 1993 – Vladimír Denkstein český historik umění 3 února 1906 1996 – Miloš Kopecký český herec 22 srpna 1922 2004 – Miloslav Šimek český herec moderátor a spisovatel 7 března 1940 2009 – Jan Winkler český právník politik a diplomat 1957 2014 – Jaroslav Krejčí ml politik právník ekonom a sociolog 13 února 1916 Svět 1279 – Alfons III Portugalský král Portugalska a Algarves 5 května 1210 1281 – Gertruda z Hohenbergu první manželka Rudolfa Habsburského 1225 1391 – Jan V Palaiologos byzantský císař 18 června 1332 1517 – Alžběta Jagellonská polská princezna a lehnická kněžna z rodu Jagellonců 13 listopadu 1483 1579 – Gonzalo Jimenéz de Quesada španělský conquistador zakladatel kolumbijského hlavního města Bogoty 1495 1630 – Dominik à Jesu Maria generál řádu karmelitánů 16 května 1559 1687 – Charles Cotton anglický básník 28 dubna 1630 1673 – Molière francouzský dramatik a herec 15 ledna 1622 1754 – Richard Mead anglický lékař a epidemiolog 11 srpna 1673 1811 – Vicente Requeno španělský archeolog 4 července 1743 1819 – Pierre-Henri de Valenciennes francouzský malíř 6 prosince 1750 1829 – François-Joseph Gossec francouzský houslista hudební skladatel a pedagog 17 ledna 1734 1837 – Jóska Sobri uherský lupič 1810 1850 – Édouard Alletz francouzský diplomat a spisovatel 23 dubna 1798 1865 – Tadeusz Wolański polský archeolog 17 října 1785 1881 – Gustav Neumann německý šachový mistr 15 prosince 1838 1892 – Henry Walter Bates anglický přírodovědec 8 února 1825 1899 – Félix Faure francouzský prezident 30 ledna 1841 1907 – Giosuè Carducci italský básník nositel Nobelovy ceny za literaturu 27 července 1835 1908 – Andrej Kmeť slovenský kněz přírodovědec a archeolog 19 listopadu 1841 1909 – Pierre Petit francouzský litografik a fotograf 15 srpna 1832 1917 – Octave Mirbeau francouzský spisovatel 16 února 1848 1918 – Károly Khuen-Héderváry premiér Uherska 23 května 1849 1924 – Wilhelm Schmidt německý konstruktér a vynálezce 18 února 1858 1927 Jonas Basanavičius litevský]lékař historik spisovatel národní obrozenec 23 listopadu 1851 Friedrich Reinitzer rakouský botanik a chemik 25 února 1857 1931 – Wilhelm von Gloeden německý fotograf 16 září 1856 1932 – Ferdinand Buisson francouzský pacifista a socialistický politik 20 prosince 1841 1968 – Jevhen Malanjuk ukrajinský básník 1 února 1897 1975 – Morgan Taylor americký olympijský vítěz 400 metrů překážek 1924 17 dubna 1903 1992 – Angela Carterová anglická spisovatelka a novinářka 7 května 1940 1994 – François Marty arcibiskup remešský pařížský a kardinál 16 května 1904 2006 – Paul Avrich americký historik 4 srpna 1931 2007 – Lilli Promet estonská básnířka prozaička 16 února 1922 2012 – Ethel Stark kanadská houslistka dirigentka a hudební pedagožka 25 srpna 1916 2013 – Tony Sheridan britský hudebník 21 května 1940 2015 John Davies velšský historik 1938 Lesley Gore americká zpěvačka 2 května 1946 Svátky Česko Ljuba Danuta Svět Slovensko – Ida a Liana Pranostiky Česko O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně O svaté Juliáně schovej sáně Když slunce na svatou Juliánu stromy osvítí bude mnoho jablek 17 únor je 48 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 317 dní 318 v přestupném roce Události Česko 1411 – Václav IV přebírá v Brně funkci moravského markraběte 1754 – Marie Terezie nařizuje sčítání lidu Jedná se první sčítání lidu na našem území 1956 – Byla vyhlášena Přírodní rezervace Dubno 2003 Zprovozněny stanice Můstek a Florenc na Lince B Svět 1500 – Dánská armáda neuspěla při pokusu dobýt rolnickou republiku Dithmarschen v bitvě u Hemmingstedtu 1598 – Boris Fjodorovič Godunov se stal ruským carem 1904 – Premiéra Pucciniho opery Madam Butterfly v Milanské Scale 1944 – Skončila Korsuň-ševčenkovská operace Bojů se účastnila i 1 československá samostatná brigáda 1959 – Byla vypuštěna první meteorologická družice 1965 – V rámci programu Ranger pořídila na Měsíci bezpilotní sonda Ranger 8 fotografie Moře Klidu Akce se konala v rámci přípravy na mise programu Apollo v tomto místě měla v budoucnu přistát posádka Apolla 11 1979 – Vypukla čínsko-vietnamská válka 2000 – Společnost Microsoft uvolnila operační systém Windows 2000 2003 – V platnost vstoupil London Congestion Charge 2004 – Byla objevena planetka Orcus 2005 – Předsedou vlády Gruzie se stal Zurab Nogaideli 2008 – Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku 2008 – otevřena Íránská ropná burza Narození Česko 1180 – Konstancie Uherská česká královna a druhá manželka Přemysla Otakara I † 6 prosince 1240 1692 – Kristián David moravský misionář † 3 února 1751 1711 – Matyáš Kovanda barokní sochař a štukatér † 13 prosince 1767 1725 – Joseph Ignatz Sadler český malíř † 9 ledna 1767 1754 – Jan Jáchym Kopřiva český kantor varhaník a hudební skladatel † 17 srpna 1792 1794 – Karel Bořivoj Presl český botanik † 2 října 1852 1797 – Jean Maria Nicolaus Bellot průmyslník francouzského původu † 24 května 1880 1798 – Josef Matěj Navrátil český malíř † 21 dubna 1865 1810 – Josef Zikmund český advokát a politik † 12 prosince 1868 1813 – Josef Schrott rakouský a český vysokoškolský pedagog a politik německé národnosti † 22 prosince 1888 1817 – Josef Müller český varhaník † 16 dubna 1885 1818 – Jan Nepomuk Maýr český operní zpěvák a skladatel † 25 října 1888 1822 – Magnus Knappe první baptistický misionář na českém území † 25 listopadu 1910 1844 – Josef Bernard český podnikatel a politik † 7 července 1905 1845 – Bohumil Bauše český přírodovědec a spisovatel † 14 listopadu 1924 1851 – Ferenc Koperniczky československý politik † 22 března 1941 1853 – Jaroslav Vrchlický český spisovatel † 9 září 1912 1857 – Josef Bosáček český malíř † 5 září 1934 1862 – Edvín Bayer český botanik † 17 března 1927 1868 – Pavel Huyn 30 arcibiskup pražský † 1 října 1946 1869 – Alois Špera československý politik † 23 ledna 1934 1872 – Jan Preisler český malíř † 27 dubna 1918 1873 – Josef Tichánek český malíř † 17 ledna 1950 1875 – Rudolf Malík československý politik † 10 prosince 1969 1878 – Vladimír Hatlák československý politik † ? 1884 Karl Friedrich Kühn český architekt a historik umění † 8 května 1945 Josef David legionář politik místopředseda vlády † 21 dubna 1968 1890 – Zdena Wattersonová novinářka překladatelka publicistka † 19 prosince 1980 1894 – Alois Hrdlička konstruktér Škodových závodů † 24 dubna 1961 1897 – Ján Lichner československý politik a ministr † 16 října 1979 1902 – Antonín Kalina nositel titulu Spravedlivý mezi národy † 1 ledna 1990 1907 – Vilém Sacher generál a spisovatel † 14 srpna 1987 1908 – Augustin Uher novinář spisovatel a historik † 25 prosince 1985 1909 Jana Berdychová zakladatelka cvičení rodičů s dětmi † 21 dubna 2007 Karel Valter malíř † 17 listopadu 2006 1914 – František Jiroudek malíř grafik scénický výtvarník † 15 června 1991 1917 – Miloslav Kaňák teolog duchovní Církve československé husitské † 24 ledna 1985 1921 Svatopluk Studený český herec a režisér † 1 července 2002 Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér † 23 srpna 2002 1929 – Karel Sodomka český hudební skladatel dirigent a sbormistr † 1988 1931 Jiřina Jirásková česká herečka † 7 ledna 2013 Jiří Tomek herec † 29 srpna 2013 Josef Věntus reprezentant ve veslování bronzová medaile na LOH † ? 2001 1932 – Vladimír Váňa český esperantista † 25 března 2000 1933 – Karel Sklenička český hudební skladatel a varhaník † 26 března 2001 1934 – Miroslav Ambro kameraman a režisér dabingu † 22 ledna 1964 1935 – Jan Bouzek český klasický archeolog 1937 – Jan Přeučil český filmový a divadelní herec 1940 – Petr Kalaš český ministr životního prostředí 1945 – Petr Burian herec básník a režisér 1949 – Milan Šimonovský ministr dopravy ČR 1952 – Vladimír Padrůněk český rockový baskytarista † 30 srpna 1991 1963 – Bára Basiková česká zpěvačka 1963 – Karel Tomek český varhaník sbormistr skladatel zakladatel sboru Musica Animata a Serafín 1975 – Václav Prospal český hokejista 1976 – Radim Kopáč český literární kritik a publicista 1980 – Tomáš Rolinek český hokejista 1982 – Tomáš Hrdlička český fotbalista 1988 – Michael Frolík český hokejista Svět 1653 – Arcangelo Corelli italský barokní hudební skladatel a houslista † 8 ledna 1713 1717 – Adam Friedrich Oeser německý malíř a sochař † 18 března 1799 1723 – Tobias Mayer německý matematik astronom a kartograf † 20 února 1762 1740 – Horace-Bénédict de Saussure švýcarský přírodovědec † 22 ledna 1799 1742 – Dositej Obradović srbský osvícenec reformátor a spisovatel † 7 dubna 1811 1752 – Friedrich Maximilian Klinger německý preromatický dramatik člen hnutí Sturm und Drang † 25 února 1831 1781 – René Théophile Hyacinthe Laënnec francouzský lékař vynálezce stetoskopu † 13 srpna 1826 1792 – Karl Ernst von Baer baltsko-německý lékař jeden ze zakladatelů embryologie † 28 září 1876 1796 – Philipp Franz von Siebold německý lékař a cestovatel † 18 října 1866 1808 – Jan Antonín Harbuval Chamaré francouzský šlechtic který se zakoupil v Čechách 16 listopadu 1737 1836 – Gustavo Adolfo Bécquer španělský pozdně romantický básník a prozaik † 22 prosince 1870 1837 – Pierre Auguste Cot francouzský malíř † 2 srpna 1883 1838 – Friedrich Konrad Beilstein ruskoněmecký chemik † 18 října 1906 1844 – Bernadette Soubirous katolická světice z Lurd † 16 dubna 1879 1847 – Charles W Leadbeater britský duchovní okultista a spisovatel † 29 února 1934 1855 – Otto Liman von Sanders německý generál † 22 srpna 1929 1856 – Frederic Eugene Ives americký fotograf a vynálezce † 27 května 1937 1863 – Fjodor Sologub ruský symbolistický a dekadentní básník dramatik a spisovatel † 5 prosince 1927 1864 – Jozef Murgaš slovenský vynálezce průkopník bezdrátové telekomunikace † 11 května 1929 1865 – Ernst Troeltsch německý protestantský teolog a sociolog † 1 února 1923 1868 – Félix Díaz mexický generál † 9 července 1945 1869 – Gago Coutinho portugalský námořník pilot a historik † 18 února 1959 1870 – Georgij Gapon ruský kněz a revolucionář † 10 dubna 1906 1873 – Oscar Stjerne švédský spisovatel † 24 října 1917 1874 – Jovan Dučić srbský básník † 7 dubna 1943 1877 – André Maginot francouzský politik který prosadil vybudování soustavy pevností na hranicích s Německem tzv Maginotovy linie † 7 ledna 1932 1885 – Romano Guardini německý filozof a katolický teolog † 1 října 1968 1888 Ronald Knox anglický katolický kněz a spisovatel † 24 srpna 1957 Otto Stern německý fyzik nositel Nobelovy ceny † 17 srpna 1969 1890 – Ronald Fisher anglický statistik evoluční biolog eugenik a genetik † 29 července 1962 1891 – Adolf Fraenkel izraelský matematik † 15 října 1965 1892 – Josip Slipyj řeckokatolický arcibiskup a kardinál † 7 září 1984 1893 – František Karel Rakousko-Toskánský rakouský arcivévoda a princ toskánský † 10 prosince 1918 1903 – Oľga Adamčíková slovenská herečka † 16 srpna 1992 1904 – Hans Joachim Morgenthau americký teoretik mezinárodních vztahů německo-židovského původu † 19 července 1980 1905 – Osvald Käpp estonský zápasník olympijský vítěz † 18 dubna 1995 1908 – Uuras Saarnivaara finský luterský teolog † 5 května 1998 1912 – Andre Norton americká autorka sci-fi † 17 března 2005 1923 – Buddy DeFranco americký klarinetista † 24 prosince 2014 1925 − Hal Holbrook americký herec 1927 – Juan Almeida Bosque kubánský revolucionář † 11 září 2009 1929 Alejandro Jodorowsky francouzský filmař herec filozof a spisovatel Chaim Potok americký spisovatel a rabín † 23 července 2002 1930 – Jonathan Bennett britský filozof 1936 – Stipe Šuvar jugoslávský komunistický politik † 29 června 2004 1939 – Mary Ann Mobleyová americká herečka † 9 prosince 2014 1940 Gene Pitney americký zpěvák-skladatel hudebník a zvukový inženýr † 5 dubna 2006 Willi Holdorf německý atlet olympijský vítěz v desetiboji 1942 – Mitja Deisinger slovinský právník a soudce 1944 Karl Jenkins velšský hudebník a skladatel Eva Nowotny rakouská diploamtka 1946 – André Dussollier francouzský divadelní a filmový herec 1947 – Charles Higham novozélandský profesor antropologie 1948 – György Cserhalmi maďarský herec 1949 Fred Frith britský kytarista multiinstrumentalista a skladatel František Rábek slovenský římskokatolický biskup 1954 – Jean-Marie Laclavetine francouzský spisovatel a překladatel 1960 – Grzegorz Dolniak polský politik † 10 dubna 2010 1961 – Andrej Korotajev ruský antropolog orientalista ekonom historik a sociolog 1963 – Michael Jordan americký basketbalista 1965 – Michael Bay americký producent a režisér 1970 – Dominic Purcell australský herec narozený v Anglii 1971 Denise Richards americká herečka a bývalá modelka Martyn Bennett skotský hudebník narozený v Kanadě † 30 ledna 2005 1972 Billie Joe Armstrong americký punkrockový hudebník Green Day Taylor Hawkins americký hudebník Foo Fighters 1981 – Paris Hilton americká zpěvačka modelka a herečka dědička hotelového impéria Hilton 1982 Eunice Jepkorir keňská atletka – běžkyně 3000 m překážek Adriano brazilský fotbalista 1985 – Anders Jacobsen norský skokan na lyžích 1988 – Natascha Kampusch rakouská dívka mediálně známá oběť únosu 1991 Bonnie Wright britská herečka Ed Sheeran anglický zpěvák a textař Úmrtí Česko 1810 – Johann Georg Berger severočeský průmyslník 15 dubna 1739 1864 – Václav Jindřich Veit německy mluvící český hudební skladatel 19 ledna 1806 1865 – František Jaroslav Kubíček teolog filozof redaktor a spisovatel 14 září 1838 1867 – Evžen Vratislav z Mitrovic český šlechtic 8 července 1786 1912 – Alois Lexa von Aehrenthal český šlechtic a rakouský diplomat a politik † 17 února 1912 1915 – Stanislaus von Prowazek český zoolog a parazitolog 12 ledna 1875 1924 – Leopold Heyrovský český právník rektor Univerzity Karlovy 14 listopadu 1852 1937 – Marie Kalašová spisovatelka a překladatelka 26 listopadu 1852 1940 František Pastrnek český jazykovědec slavista 4 října 1853 Helena Malířová česká novinářka a spisovatelka 31 října 1877 1944 – Ivan Markovič československý politik meziválečný poslanec a ministr 3 června 1888 1945 – Ivan Hálek lékař spisovatel pedagog a politik 11 listopadu 1872 1949 – Petr Stránský československý politik 28 června 1878 1951 – Antonín Smrček český stavební odborník 10 prosince 1859 1962 – Václav Mařan sochař a keramik 23 května 1879 1969 – Julius Pelikán sochař a medailér 23 února 1887 1970 Otto Heller český kameraman 3 září 1896 Čeněk Šlégl český herec režisér a scenárista 30 září 1893 1971 – Michal Mareš český spisovatel a novinář oběť komunistického režimu 22 ledna 1893 1973 – Josef Ludvík Fischer český filosof a sociolog 6 listopadu 1894 1983 – Anton Bruder grafik a malíř 11 června 1898 1984 Karel Kolský československý fotbalový reprezentant 21 září 1914 František Hieke příslušník Obrany národa a zahraničního protinacistického odboje 3 července 1893 1990 – Gustav Křivinka český hudební skladatel 24 dubna 1928 1991 – Miroslav Macháček herec a divadelní režisér 8 května 1922 1996 – Ján Stanek důstojník československé armády 4 června 1900 2007 – Josef Künzl voják a příslušník výsadku Chalk 19 ledna 1919 2014 – Tom Zajíček český sociolog a politik 25 srpna 1948 Svět 364 – Jovianus římský císař 331 440 – Sv Mesrop Maštoc arménský mnich teolog a lingvista tvůrce arménského písma okolo 360 1071 – Frozza Orseolo rakouská markraběnka z rodu Orseolů 1015 1281 – biskup Bruno ze Schauenburku 1205 1339 – Ota Habsburský vévoda rakouský štýrský a korutanský zakladatel kláštera Neuberg ve Štýrsku 23 července 1301 1600 – Giordano Bruno italský astronom filozof a spisovatel 1548 1609 – Ferdinand I Medicejský toskánský velkovévoda 30 července 1549 1647 – Johann Heermann slezský básník a evangelický kazatel 11 října 1585 1654 – Michael Lohr německý skladatel 23 září 1591 1673 – Molière francouzský dramatik spisovatel a herec 15 ledna 1622 1707 – Giambattista Rubini italský kardinál 1642 1732 – Louis Marchand francouzský skladatel cembalista a varhaník 2 února 1669 1782 – Josef I Adam ze Schwarzenbergu rakouský a český šlechtic vévoda krumlovský 25 prosince 1722 1788 – Maurice Quentin de La Tour francouzský malíř 5 října 1704 1796 – James Macpherson skotský básník a politik 27 října 1736 1827 – Johann Heinrich Pestalozzi švýcarský pedagog 12 ledna 1746 1841 – Ferdinando Carulli italský kytarista a hudební skladatel 9 února 1770 1854 – John Martin anglický romantický malíř 19 července 1789 1856 John Braham anglický operní pěvec 1774 Heinrich Heine německý prozaik básník publicista a esejista 13 prosince 1797 1964 – Heinrich Tietze rakouský matematik 31 srpna 1880 1874 – Adolphe Quetelet belgický astronom matematik statistik a sociolog 22 února 1796 1875 – Friedrich Wilhelm August Argelander německý astronom 22 března 1799 1891 – Theophil von Hansen dánsko-rakouský architekt 13 července 1813 1903 − Joseph Parry velšský hudební skladatel 21 května 1841 1905 – Sergej Alexandrovič syn cara Alexandra II 11 května 1857 1907 – Henry Steel Olcott americký právník a novinář zakladatel Teosofické společnosti 2 srpna 1832 1908 – Ignaz von Plener rakouský politik 21 května 1810 1909 Vladimír Alexandrovič Romanov ruský velkokníže 22 dubna 1847 Carl Bolle německý přírodovědec 21 listopadu 1821 Geronimo náčelník Apačů 16 června 1829 1917 – Jakob Groh rakouský grafik 14 května 1855 1920 Teofil Kotykiewicz vídeňský stavitel varhan 1849 Eduard von Knorr německý admirál 8 března 1840 1925 – Nikodim Pavlovič Kondakov ruský historik umění 13 listopadu 1844 1934 Siegbert Tarrasch německý šachový velmistr teoretik a pedagog židovského původu 5 března 1862 Albert I Belgický třetí belgický král 8 dubna 1875 1943 – Juzuru Hiraga důstojník konstruktér japonského námořnictva 8 března 1878 1944 – Jean Cavaillès francouzský filosof a matematik 15 května 1903 1946 Jutta Meklenbursko-Střelická korunní princezna černohorská 24 ledna 1880 Todor Lukanov bulharský politik 1 prosince 1874 1947 – Elena Văcărescu rumunská a francouzská spisovatelka 21 září 1864 1949 – Ellery Clark americký atlet olympijský vítěz 13 března 1874 1960 – Vilho Petter Nenonen finský generál 6 března 1883 1966 Alfred P Sloan prezident a předseda správní rady společnosti General Motors 23 května 1875 Hans Hofmann německý malíř 21 března 1880 1967 – Henri Perruchot francouzský spisovatel výtvarný a literární kritik 27 ledna 1917 1970 – Šmuel Josef Agnon novohebrejský spisovatel původem z Haliče nositel Nobelovy ceny za literaturu 17 července 1888 1975 – Zvonimír Eichler chorvatsko-český malíř 29 ledna 1903 1982 – Thelonious Monk americký jazzový pianista 1917 1986 – Jiddu Krišnamurtí indický filozof a básník 25 května 1895 1989 – Guy Laroche francouzský módní návrhář 16 července 1921 1993 – Hans Baur německý válečný pilot Hitlerův osobní pilot 19 červen 1897 1996 – Hervé Bazin francouzský spisovatel 7 dubna 1911 1998 Ernst Käsemann německý protestantský theolog 12 července 1906 Ernst Jünger německý spisovatel publicista filozof a entomolog 29 března 1895 Marie-Louise von Franz švýcarská psycholožka 4 ledna 1915 Albert Wass maďarský spisovatel 8 ledna 1908 2001 – Richard Wurmbrand rumunský luteránský farář spisovatel a teolog německo-židovského původu 24 března 1909 2005 Omar Sívori argentinský fotbalista naturalizovaný v Itálii 2 října 1935 Jens Martin Knudsen dánský astrofyzik 12 října 1930 2007 Jurga Ivanauskaitė litevská spisovatelka výtvarnice a cestovatelka 14 listopadu 1961 Maurice Papon francouzský politik kolaborující za druhé světové války s nacisty 3 září 1910 2010 Hans Henning Ørberg dánský didaktik a autor učebnic latiny 21 dubna 1920 Svetloslav Veigl slovenský katolický kněz řeholník a básník 24 prosince 1915 2011 – Marián Bednár slovenský rockový baskytarista a zpěvák The Beatmen 12 srpna 1947 2012 Ulric Neisser americký psycholog 8 prosince 1928 Nicolaas Govert de Bruijn holandský matematik 9 července 1918 Michael Davis americký rockový baskytarista 5 června 1943 2013 – Mindy McCready americká zpěvačka 30 listopadu 1975 Svátky Česko Miloslava Flavián Flavie Flavius Graciána Grácie Svět Slovensko – Miloslava 18 únor je 49 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 317 dní 318 v přestupném roce Události Česko 1126 – vyvrcholily boje o české knížectví mezi Soběslavem I a Otou II Olomouckým bitvou u Chlumce 1279 – uvěznil správce Českého království markrabě Ota Braniborský vdovu po Přemyslu Otakaru II královnu Kunhutu a jejího nezletilého syna Václava na hradě Bezdězu 1769 – vydává Marie Terezie nový hrdelní zákon jimž se zapovídají středověké tresty mučení 2002 – Lípy u Mže byly prohlášeny za památné stromy 2009 v Liberci začalo Mistrovství světa v klasickém lyžování 2009 182 132009 Svět 1198 – Cučimikado se stal japonským císařem 1685 – Byla založena pevnost St Louis v Mataborské zátoce na jejímž základě Francie deklamovala nárok na Texas 1920 – Do provozu byla uvedena Berlínská podzemní dráha 1921 – Ve Švédsku se konalo druhé mistrovství Evropy v ledním hokeji kterého se účastnily pouze dva týmy 1929 – Poprvé byli vyhlášeni vítězové filmové ceny Oscar Ceny ale byly předány o měsíc později 1930 – Clyde Tombaugh při studiu fotografií které pořídil v lednu objevil trpasličí planetu Pluto 1965 – Gambie získala nezávislost na Velké Británii 1984 – Mezi Vatikánem a Itálií byl uzavřen nový konkordát 2004 – Výbuch vlaku přepravujícího benzín hnojiva a síru v Íránu zabil 320 lidí 2005 V předvečer šíitského svátku ašúrá bylo v Bagdádu při útocích sebevražedných atentátníků zabito nejméně 35 lidí Americká unie pro ochranu občanských svobod ACLU získala právními kroky od armády USA dokumenty podle kterých armáda v minulosti vyšetřovala celou řadu obvinění z mučení zajatců v Iráku a Afghánistánu Podle americké armády se v řadě případů obvinění nepodařilo prokázat či vyvrátit podle ACLU z dokumentů vyplývá že armáda úmyslně zničila důkazní materiál Ve Velké Británii nabyl účinnosti zákon o zákazu honu na lišku Narození Česko 1694 – Jan Kryštof Handke moravský barokní malíř † 31 prosince 1774 1780 – Josefa Pedálová řeholnice a spisovatelka † 4 března 1831 1793 – Josef Chmela český pedagog a spisovatel † 28 února 1847 1711 – Antonín Gerber český hudební skladatel a flétnista † 25 listopadu 1792 1814 – Jan Krouský organizátor hospodářského života na Mladoboleslavsku † 4 října 1876 1819 – Prokop Chocholoušek český novinář a spisovatel † 5 července 1864 1830 – Karl Moritz Zedtwitz rakouský a český šlechtic a politik německé národnosti † 1915 1834 – Bedřich Karel Kinský český šlechtic a politik † 23 září 1899 1838 – Ernst Mach rakouský teoretický fyzik a filozof původem z Moravy † 19 února 1916 1846 – Kuneš Kunz organizátor českojazyčného školství v Brně † 17 června 1890 1847 – Leopoldina Ortová česká herečka † 7 března 1903 1858 Luisa Belgická belgická princezna † 1 března 1924 Wilhelm Schmidt německý konstruktér a vynálezce † 16 února 1924 1859 – Ondřej Kadlec český houslista dirigent a hudební skladatel † 6 února 1928 1860 – Enrique Stanko Vráz český cestovatel † 20 února 1932 1864 – Alois Podhajský československý armádní generál † 24 prosince 1946 1872 – Jiří Pichl československý politik † 20 prosince 1952 1877 – Josef Tykal československý politik † 1952 1888 – Josef Martínek český hudební pedagog a skladatel † 29 května 1962 1896 – Svatopluk Innemann český režisér scenárista kameraman a herec † 30 října 1945 1901 – Hugo Haas český herec a režisér † 1 prosince 1968 1911 – Erich Kulka spisovatel † 12 července 1995 1920 – Zdenka Sulanová herečka a zpěvačka † 9 srpna 2004 1923 Antonín Jedlička herec † 28 srpna 1993 Zdeněk Podskalský režisér a herec † 29 října 1993 1929 – Jiří Hanibal spisovatel scenárista a režisér 1930 Karel Janovický hudební skladatel klavírista a publicista Barbara Krzemieńska česká historička polského původu † 5 ledna 2006 1932 – Miloš Forman česko-americký filmový režisér a scenárista 1938 – Ivan Pavlů český archeolog 1941 Hana Růžičková sportovní gymnastka stříbrná medaile z LOH 1960 a 1964 † 29 května 1981 Věra Petráčková česká bohemistka slavistka lexikografka † 23 května 1998 1943 – Miroslav Tyl český botanik a politik 1946 – Ivan Odilo Štampach český teolog religionista a pedagog 1950 – Jaroslav Radvanovský český hokejový brankář 1954 – Aleš Kuneš český fotograf Svět 1201 – Naṣīr al-Dīn al-Ṭūsī perský učenec † 26 června 1274 1374 – Svatá Hedvika královna polská † 17 června 1399 1516 – Marie I královna Anglie † 17 listopadu 1558 1530 – Kenšin Uesugi japonský vládce † 19 května 1578 1589 – Maarten Gerritsz Vries nizozemský mořeplavec † 1647 1626 – Francesco Redi italský lékař a přírodovědec † 1 března 1697 1745 – Alessandro Volta italský fyzik † 5 března 1827 1782 – Daniel Webster americký politik † 25 října 1852 1795 – Charles Crozatier francouzský sochař † 8 února 1855 1816 – Robert von Benda německý šlechtic a politik † 16 srpna 1899 1825 – Mór Jókai maďarský spisovatel † 5 května 1904 1827 Heinrich Brugsch německý egyptolog † 9 září 1894 Leopold Abaffy slovenský spisovatel † 27 února 1883 1836 – Šrí Rámakršna indický mystik a hinduistický filozof † 16 srpna 1886 1839 – Harry Govier Seeley britský paleontolog † 8 ledna 1909 1849 – Alexander Kielland norský spisovatel † 6 dubna 1906 1857 – Max Klinger německý sochař malíř a grafik † 4 července 1920 1860 – Anders Zorn švédský malíř a grafik † 22 srpna 1920 1867 – Hedwiga Courthsová-Mahlerová německá spisovatelka † 26 listopadu 1950 1875 – Walter Andrae německý archeolog † 28 července 1956 1882 – Petre Dumitrescu rumunský generál † 15 ledna 1950 1883 – Nikos Kazantzakis řecký spisovatel † 26 října 1957 1885 – Henri Laurens francouzský sochař grafik a ilustrátor † 5 května 1954 1889 – Gerhard Marcks německý sochař † 13 listopadu 1981 1894 – Alexandr Ivanovič Oparin sovětský biolog † 21 dubna 1980 1895 – Semjon Konstantinovič Timošenko maršál SSSR † 31 března 1970 1898 – Enzo Ferrari zakladatel automobilky Ferrari † 14 srpna 1988 1903 – Alexej Leonťjev sovětský psycholog † 21 ledna 1979 1906 – Hans Asperger rakouský pediatr † 21 října 1980 1909 – Matti Järvinen finský olympijský vítěz v hodu oštěpem † 22 července 1985 1911 – Hans Woellke německý olympijský vítěz ve vrhu koulí † 22 března 1943 1913 – Artur Axmann německý nacista † 24 listopadu 1996 1914 – George Caddy australský tanečník a fotograf † 21 října 1983 1917 – Oliver F Atkins americký fotograf † 24 ledna 1977 1919 – José de Jesús Pimiento Rodríguez kolumbijský kardinál 1922 – Hazy Osterwald švýcarský jazzový hudebník skladatel a kapelník † 26 února 2012 1928 Harold Land americký jazzový tenorsaxofonista † 27 července 2001 John Ostrom americký paleontolog † 16 července 2005 Leif Preus norský fotograf † 5 května 2013 Eduard Hájek slovenský malíř ilustrátor grafik typograf a sochař Eeva Kilpiová finská prozaička a básnířka 1931 Toni Morrisonová americká spisovatelka nositelka Nobelovy ceny za literaturu Marat Nikolajevič Tiščenko ruský letecký konstruktér 1933 Yoko Ono japonsko-americká výtvarná umělkyně a hudebnice manželka Johna Lennona Bobby Robson anglický fotbalista a fotbalový trenér † 31 července 2009 1934 − Skip Battin americký hudebník † 6 července 2003 1936 Philip Jones Griffiths velšský fotožurnalista † 19 března 2008 Jean M Auelová americká spisovatelka Jozef Vengloš slovenský fotbalista fotbalový funkcionář a trenér 1938 – Louis-Marie Billé francouzský kardinál † 12 března 2002 1945 – Damjan Prelovšek slovinský historik umění diplomat a vodní slalomář 1946 – Angéla Némethová maďarská olympijská vítězka v hodu oštěpem † 5 srpna 2014 1947 – Carlos Lopes portugalský olympijský vítěz v maratonu na OH 1984 1950 – John Hughes americký filmový režisér scenárista producent a herec † 6 srpna 2009 1954 – John Travolta americký filmový herec 1965 – Andre Young americký průkopník hip-hopové kultury známý jako Dr Dre 1969 – Alexandr Mogilnyj ruský hokejista 1977 – Meredith Ostrom americká herečka 1991 − Esther Garrel francouzská herečka Úmrtí Česko 1126 – Ota II Olomoucký český kníže olomouckého a brněnského údělu 1227 1228 – Vladislav moravský markrabě třetí syn českého krále Přemysla Otakara I 1207 1799 – Maurus Haberhauer český řádový skladatel a hudební pedagog 13 března 1746 1829 – Jan Křtitel Kuchař český varhaník a hudební skladatel 5 března 1751 1875 – Josef Neruda český varhaník 16 ledna 1807 1890 – Franz von Hein ministr spravedlnosti Rakouského císařství 28 června 1808 1907 – Jiří Pacold rektor Českého vysokého učení technického 24 dubna 1834 1914 – Emanuel Trmal český právník a politik 22 listopadu 1830 1923 – Alois Rašín český politik a národohospodář 18 října 1867 1940 – Friedrich Benze český matematik 23 září 1873 1942 – Dobroslav Orel český hudební vědec 15 prosince 1870 1958 – Jaroslav Kvapil český klavírista dirigent hudební skladatel a pedagog 21 dubna 1892 1980 – Václav Lohniský český divadelní režisér a filmový herec 5 listopadu 1920 1986 Vladimír Kryštovský kněz teolog a vysokoškolský profesor 14 května 1909 Václav Smetáček hobojista hudební skladatel a dirigent 30 září 1906 Július Ďuriš československý komunistický politik 9 března 1904 1988 – Jaromír Tobola katolický teolog 23 března 1916 2001 – Zdeněk Borovec český textař 7 ledna 1932 2010 – Eduard Bakalář český psycholog 31 října 1934 2013 – Alena Maxová překladatelka a rozhlasová redaktorka 20 března 1920 Svět 999 – Řehoř V papež 972 1139 – Jaropolk II Vladimírovič veliký kníže kyjevský 1082 1221 – Dětřich Míšeňský míšeňský a lužický markrabě 1162 1294 – Kublaj mongolský Velký chán a vojevůdce 23 září 1215 1405 – Tamerlán turkický vojevůdce a dobyvatel 8 dubna 1336 1455 – Fra Angelico italský mnich a malíř rané renesance 1395 1478 – Ču Čan-šan syn čínského císaře Chung-siho 4 dubna 1406 1535 – Heinrich Cornelius Agrippa von Nettesheim německý teosof okultista alchymista a lékař 14 září 1486 1546 – Martin Luther německý teolog kazatel a reformátor zakladatel luteránství 10 listopadu 1483 1558 – Eleonora Habsburská královna portugalská a francouzská † 15 listopadu 1498 1564 – Michelangelo Buonarroti italský renesanční architekt sochař malíř a básník 6 března 1475 1675 – Marie Eleonora Braniborská braniborská princezna a falcká landkraběnka 1 dubna 1607 1679 – Anne Conwayová anglická filosofka 14 prosince 1631 1682 – Baldassare Longhena italský architekt 1598 1695 – György Széchenyi uherský primas a arcibiskup ostřihomský 1592 1745 – Nicola Fago italský barokní skladatel 26 února 1677 1748 – Otto Ferdinand von Abensberg und Traun rakouský polní maršál 27 srpna 1677 1790 – Alžběta Vilemína Württemberská manželka Františka II 21 dubna 1767 1803 – Johann Wilhelm Ludwig Gleim německý básník 2 dubna 1719 1827 – Antoine Nicolas Duchesne francouzský botanik 7 října 1747 1840 – Alžběta Kristýna Ulrika Brunšvicko-Wolfenbüttelská první manželka Fridricha Viléma II Pruského 9 listopadu 1746 1851 – Carl Gustav Jacob Jacobi německý matematik 10 prosince 1804 1873 – Vasil Levski bulharský vlastenec a revolucionář 18 července 1837 1890 – Gyula Andrássy první ministerský předseda Uherského království 8 března 1823 1895 – Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský těšínský kníže rakouský arcivévoda 3 srpna 1817 1899 Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská princezna bourbonská a arcivévodkyně rakouská 14 dubna 1844 Sophus Lie norský matematik 17 prosince 1842 1906 – Adolph von Asch bavorský ministr války 30 října 1839 1913 – George Washington Custis Lee syn generála Roberta Edwarda Lee 16 září 1832 1915 – Harry Ward Leonard americký elektrotechnik a vynálezce 8 února 1861 1924 – Jakob Bosshart švýcarský spisovatel 7 srpna 1862 1930 – Johannes Driesch německý malíř 21 listopadu 1901 1931 – Peter Elfelt dánský fotograf a filmový režisér 1 ledna 1866 1932 Machiel Hendricus Laddé holandský fotograf a filmový režisér 5 listopadu 1866 Fridrich August III Saský poslední saský král z rodu Wettinů 25 května 1865 1937 – Grigorij Konstantinovič Ordžonikidze gruzínský a sovětský politik 24 října 1886 1939 – Jakub Lorenc-Zalěski lužickosrbský spisovatel 18 července 1874 1941 – Karol Wojtyła st poručík Rakousko-uherské armády otec papeže Jana Pavla II 18 července 1879 1947 – Jáchym Arnošt Anhaltský poslední anhaltský vévoda 11 ledna 1901 1950 – Prežihov Voranc slovinský spisovatel komunistický politik 10 srpna 1893 1955 – Tadeusz Michejda polský architekt 22 května 1885 1957 – Henry Norris Russell americký astronom 25 října 1877 1959 – Gago Coutinho portugalský námořník pilot a historik 17 února 1869 1963 – Fernando Tambroni premiér Itálie 25 listopadu 1901 1964 Ján Borodáč slovenský herec dramatik divadelní režisér a pedagog 18 června 1892 Joseph-Armand Bombardier kanadský vynálezce 16 dubna 1907 1967 – Robert Oppenheimer americký fyzik 22 dubna 1904 1969 – Dragiša Cvetković jugoslávský premiér 15 ledna 1893 1973 – Frank Costello mafiánský boss 26 ledna 1891 1982 – Ngaio Marshová novozélandská divadelní režisérka a spisovatelka 23 dubna 1895 1995 − Denny Cordell anglický hudební producent 1 srpna 1943 1999 – Andreas Feininger americký fotograf 27 prosince 1906 2003 – Iser Har'el ředitel Mosadu 1912 2004 – Jean Rouch francouzský filmař a antropolog 31 května 1917 2006 – Sirr al-Chatim al-Chalífa prezident a premiér Súdánu 1 ledna 1919 2008 – Alain Robbe-Grillet francouzský spisovatel 18 srpna 1922 2009 Snooks Eaglin americký bluesový kytarista a zpěvák 21 ledna 1936 Kamila Skolimowská polská atletka olympijská vítězka v hodu kladivem 4 listopadu 1982 2012 – Roald Aas norský rychlobruslař a cyklista olympijský vítěz 25 března 1928 2013 Kevin Ayers britský hudebník 16 srpna 1944 Otfried Preußler německý spisovatel 20 října 1923 2014 − Bernd Noske německý hudebník 17 srpna 1946 2015 – Wilhelm Störmer německý historik 13 září 1928 Svátky Česko Gizela Gisela Simeon Svět Slovensko – Jaromír Pranostiky Česko O svatém Šimoně schází sníh ze stráně 1857 MDCCCLVII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem Události 3 března – Francie a Spojené království vyhlásilo válku Číně – druhá opiová válka 21 března – zemětřesení v Tokiu zabilo 100 000 lidí Začalo povstání Sipáhíů v Indii proti britské nadvládě a za zájmy rolnictva Hlavní silou lidového povstání byli Bengálci v anglických službách na severu Indie Po tuhém boji bylo povstání roku 1858 potlačeno Britský cestovatel John Hanning Speke se vydává na první expedici k prameni Nilu ale většina lidí nevěří tvrzení že jej našel Viktoriino jezero stavba železniční tratě Vídeň Terst Začala stavba železničního tunelu pod Mont Cenis mezi Francií a Itálií Francie začala s těžbou ropy Byla dostavěna Pevnost Boyard Anglo-francouzská okupace Pekingu 1857–1860 Občanská válka v Mexiku Vědy a umění Silas Mitchell v americkém periodiku The Chess Monthly odhalil podstatu údajného šachového automatu Turek podvodu rakouského vynálezce Wolfganga von Kempelena Narození Česko 1 ledna – František Oldřich Vaněk český orientalista fotograf a propagátor letectví † 2 ledna 1923 22 ledna – Josef Klvaňa přírodovědec etnograf pedagog a fotograf † 13 srpna 1919 28 ledna – Josef Klika pedagog komeniolog a překladatel † 24 března 1906 31 ledna – Karel Krejčík český ilustrátor † 4 ledna 1901 13 února – Friedrich Adler pražský židovský básník † 2 února 1938 17 února – Josef Bosáček český malíř † 5 září 1934 19 února – Augusta Rozsypalová česká učitelka a politička † 23 listopadu 1925 2 března – Oldřich Seykora český novinář a spisovatel † 15 listopadu 1922 11 března – Adolf Liebscher český malíř † 11 června 1919 5 dubna – Vilemína Auerspergová česká hraběnka z rodu Kinských † 1 října 1909 18 dubna – Karel Chytil historik umění † 2 června 1934 24 dubna Antonín Adamovský československý politik † 12 června 1938 Jan Vladimír Hráský rektor Českého vysokého učení technického † 12 dubna 1939 25 dubna – Antonín Cechner architekt restaurátor pedagog a znalec středověkých památek † 24 září 1942 29 dubna – František Ondříček houslista a hudební skladatel † 12 dubna 1922 7 května – Jan Herben československý politik spisovatel a historik † 24 prosince 1936 10 června – Bohumil Vojáček český kontrabasista † 4 října 1926 11 června – Václav Hübner ředitel Národního divadla v Brně † 7 ledna 1920 14 června – Ignaz Petschek obchodník a průmyslník † 15 února 1934 4 července – Karel Pařík architekt † 16 června 1942 31 července – Josef Taschek československý německé národnosti † 29 ledna 1939 3 srpna – Gustav Adolf Skalský teolog a historik † 28 ledna 1926 4 srpna – Felix Jenewein český malíř † 2 ledna 1905 8 září – Alois Koldinský poslanec Českého zemského sněmu a starosta Smíchova † 28 března 1934 9 září – Julius Stoklasa český chemik fyziolog a biolog † 4 dubna 1936 10 září – Břetislav Lvovský český kontrabasista a hudební skladatel † 12 července 1910 5 října – Bohuslav Rieger právník a profesor rakouských říšských dějin † 25 května 1907 10 října – Eduard Peck kulturní pracovník valašský † 23 ledna 1931 20 října – František Mareš český fyziolog filozof rektor Univerzity Karlovy † 6 února 1942 8 prosince – Eduard Brzorád český politik † 18 listopadu 1903 16 prosince – František Řehoř český etnograf † 6 října 1899 25prosince – Jan Alois Kubíček kněz církevní historik † 3 března 1929 30 prosince – František Chalupa český spisovatel † 1 ledna 1890 Svět 12 ledna – Knut Johan Ångström švédský fyzik † 4 března 1910 16 ledna – Stojan Protić srbský politik a novinář † 28 října 1923 20 ledna – Vladimir Michajlovič Bechtěrev ruský neurofyziolog † 24 prosince 1927 23 ledna – Andrija Mohorovičić chorvatský seismolog a meteorolog † 18 prosince 1936 26 ledna – Thinlä Gjamccho 12 tibetský dalajlama † 25 dubna 1875 3 února – Wilhelm Johannsen dánský biolog a botanik † 11 listopadu 1927 12 února – Eugène Atget francouzský fotograf † 4 srpna 1927 18 února – Max Klinger německý sochař malíř a grafik † 4 července 1920 22 února Robert Baden-Powell zakladatel skautu † 8 ledna 1941 Heinrich Rudolf Hertz německý fyzik † 1 ledna 1894 25 února – Friedrich Reinitzer rakouský botanik a chemik † 16 února 1927 27 února – Albert Meyer německý dvorní fotograf † 24 srpna 1924 28 února – Alfred Loisy francouzský filozof a teolog † 1 června 1940 7 března – Julius Wagner-Jauregg rakouský neurolog nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu † 27 září 1940 21 března – Max Wickenburg ministr veřejných prací Předlitavska † 4 února 1918 22 března – Paul Doumer francouzský prezident † 7 května 1932 24 března – Timothee Adamowski polský violoncellista dirigent a hudební skladatel † 18 dubna 1943 27 března – Karl Pearson anglický matematik a filozof † 27 dubna 1936 30 března – Gabriela Zapolska polská dramatička spisovatelka a publicistka † 17 prosince 1921 5 dubna – Alexandr I Bulharský první kníže znovuobnoveného bulharského státu † 23 října 1893 10 dubna – Lucien Lévy-Bruhl francouzský filozof † 13 března 1939 13 dubna – Sarah Ladd americká fotografka † 30 března 1927 14 dubna – Beatrix Sasko-Koburská dcera britské královny Viktorie † 26 října 1944 20 dubna – Herman Bang dánský spisovatel † 29 ledna 1912 27 dubna – Theodor Kittelsen norský malíř a ilustrátor † 21 ledna 1914 30 dubna – Eugen Bleuler švýcarský psychiatr † 15 července 1939 1 května – Theo van Gogh bratr malíře Vincenta van Gogha † 25 ledna 1891 9 května – Luigi Illica italský libretista † 16 prosince 1919 11 května – Sergej Alexandrovič syn cara Alexandra II † 17 února 1905 13 května – Ronald Ross britský parazitolog a spisovatel nositel Nobelovy ceny † 16 září 1932 17 května – Mary Devens americká fotografka † 13 března 1920 19 května – John Jacob Abel americký biochemik a farmakolog † 26 května 1938 31 května Vojtech Alexander slovenský lékař a fyzik † 15 ledna 1916 Pius XI papež † 10 února 1939 2 června Edward Elgar anglický hudební skladatel † 23 února 1934 Karl Adolph Gjellerup dánský nositel Nobelovy ceny za literaturu † 11 října 1919 11 června – Antoni Grabowski polský inženýr a esperantista † 4 července 1921 24 června – Viktor von Hochenburger předlitavský ministr spravedlnosti † 9 srpna 1918 30 června – Friedrich von Ingenohl německý admirál † 19 prosince 1933 5 července – Klára Zetkinová německá socialistická politička a novinářka † 20 června 1933 6 července – Jakub Bojko polský spisovatel a politik † 7 dubna 1943 8 července – Alfred Binet francouzský psycholog † 18 října 1911 9 července – Fridrich II Bádenský poslední bádenský velkovévoda † 8 srpna 1928 11 července – David Prain skotský botanik † 16 března 1944 13 července – Mauriz von Rössler ministr obchodu Předlitavska † 12 prosince 1912 20 července – Viktor Mataja ministr obchodu Předlitavska † 19 června 1934 21 července – Max Weiss rakouský šachový mistr † 14 března 1927 24 července Juan Vicente Gómez venezuelský prezident † 17 prosince 1935 Henrik Pontoppidan dánský spisovatel † 21 srpna 1943 30 července – Thorstein Veblen americký ekonom a sociolog † 3 srpna 1929 5 srpna – Gustave Lanson francouzský literární kritik † 15 prosince 1934 8 srpna – Henry Fairfield Osborn americký geolog] a paleontolog † 6 listopadu 1935 5 září – Konstantin Eduardovič Ciolkovskij teoretik raketových letů † 19 září 1935 10 září – Anton Bielek slovenský spisovatel † 27 ledna 1911 15 září – William Howard Taft prezident Spojených států amerických † 8 března 1930 6 října – Robert Buser švýcarský botanik † 29 března 1931 18 října Leopold Steiner zemský hejtman Dolních Rakous † 16 ledna 1927 Liu O čínský spisovatel † 23 srpna 1909 23 října – Georg Albrecht Klebs německý botanik † 25 října 1918 28 října – James Aurig německý fotograf † 19 prosince 1935 29 října Theodor Escherich německý bakteriolog † 15 února 1911 Konrad Haebler německý historik † 13 prosince 1946 30 října – Georges Gilles de la Tourette francouzský neurolog † 26 května 1904 31 října – Axel Munthe švédský lékař spisovatel pacifista a ochránce zvířat † 11 února 1949 3 listopadu – Michail Alexejev ruský generál † 25 září 1918 12 listopadu – Constant Puyo francouzský fotograf † 6 října 1933 18 listopadu – Gunnar Heiberg norský dramatik † 22 února 1929 21 listopadu – Gottlieb Schumacher americký architekt a archeolog † 26 listopadu 1925 26 listopadu Georgij Plechanov ruský politik a filozof † 30 května 1918 Ferdinand de Saussure švýcarský jazykovědec † 22 února 1913 27 listopadu – Charles Scott Sherrington britský fyziolog † 4 března 1952 28 listopadu – Alfons XII španělský král † 25 listopadu 1885 3 prosince – Joseph Conrad anglický spisovatel polského původu † 3 srpna 1924 7 prosince Louis Dollo belgický paleontolog † 19 dubna 1931 Hans-Georg Tersling dánský architekt † 13 listopadu 1920 16 prosince – Edward Emerson Barnard americký astronom † 6 února 1923 26 prosince – William B Post americký fotograf † 12 června 1921 31 prosince – Wojciech Kossak polský malíř † 29 července 1942 ? – Elmer Chickering americký fotograf † 1915 ? – René Le Bègue francouzský fotograf † 1914 ? – Kyrylo Genyk ukrajinsko-kanadský imigrační pracovník † 12 února 1925 Úmrtí Česko 23 března – Ignác Jaksch teolog 1792 27 července – Josef Ladislav Jandera teolog matematik rektor Karlovy univerzity 19 února 1776 5 srpna – Valentin Schopper opat kláštera Vyšším Brodě 9 září 1771 16 srpna – Karel Zimmermann česko-německý malíř a kreslíř ? 1796 9 října – Josef Ressel český lesník spisovatel a vynálezce 29 června 1793 15 října – Alois Jelen skladatel 11 května 1801 22 prosince – Josef Franta Šumavský buditel spisovatel a lexikograf 27 listopadu 1796 ? – František Josef z Klebelsbergu český šlechtic rakouský ministr sběratel umění 1774 Svět 3 ledna – Marie Dominique Auguste Sibour francouzský arcibiskup 4 srpna 1792 13 ledna – József Szén maďarský šachový mistr 9 července 1805 12 února – Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj ruský šlechtic a generál 2 srpna 1772 15 února – Michail Ivanovič Glinka ruský skladatel 1 června 1804 1 března – Johann Jakob Heckel rakouský zoolog a ichtyolog 23 ledna 1790 9 března – Svatý Dominik Savio patron ministrantů 2 dubna 1842 12 března – Jean de Carro švýcarský lékař 8 srpna 1770 25 března – William Colgate americký průmyslník 25 ledna 1783 1 května – Frederick Scott Archer britský fotograf 1813 2 května – Alfred de Musset francouzský básník 11 prosince 1810 4 května – Vasilij Andrejevič Tropinin ruský malíř 19 března 1776 11 května – Eugène-François Vidocq zakladatel Sûreté 23 července 1775 23 května – Augustin Louis Cauchy francouzský matematik 21 srpna 1789 28 května – John Plumbe fotograf a železniční stavitel 13 července 1809 13 července – François-Auguste Cheussey francouzský architekt a stavitel 31 července 1781 15 července – Carl Czerny rakouský klavírista a skladatel 21 ledna 1791 3 srpna – Eugène Sue francouzský novinář a prozaik 10 prosince 1804 27 srpna – Rufus Wilmot Griswold americký básník 13 února 1815 2 září – Martin Lichtenstein německý lékař průzkumník a zoolog 10 ledna 1780 5 září – Auguste Comte francouzský myslitel jeden ze zakladatelů sociologie a filosofie pozitivismu 17 ledna 1798 14 října – Johan Christian Dahl norský malíř 24 února 1788 18 listopadu – John Fleming skotský zoolog a geolog 10 ledna 1785 26 listopadu – Joseph von Eichendorff německý spisovatel 10 března 1788 15 prosince – George Cayley britský konstruktér kluzáků 27 prosince 1773 17 prosince – Francis Beaufort irský hydrograf 7 května 1774 23 prosince – Achille Devéria francouzský malíř a litograf 6 února 1800 Hlavy států České království – František Josef I Papež – Pius IX Království Velké Británie – Viktorie Francie – Napoleon III Uherské království – František Josef I Rakouské císařství – František Josef I Osmanská říše – Abdulmecid Rusko – Alexandr II Nikolajevič Dánsko – Frederik VII Švédsko – Oskar I Španělsko – Isabela II Španělská Portugalsko – Petr V Portugalský Řecko – Ota I Řecký Belgie – Leopold I Belgický USA – Franklin Pierce James Buchanan Japonsko – Kómei Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1857 Pražské noviny — Časopis Musea království Českého — Lumír — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Živa — Památky archeologické — Bohemia deník pražských Němců — 1882 MDCCCLXXXII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události Česko 18 červen – V Praze se konal jubilejní sjezd sokolských jednot později označovaný jako I všesokolský slet Účastnilo se ho 1600 sokolů 4 října provedena reforma volebního řádu do říšské rady která snížila v kurii městských a venkovských obcí volební census z 10 na 5 zlatých přímých daní Univerzita Karlova Karlo-Ferdinandova univerzita byla rozdělena na českou a německou Německé městské divadlo v Brně je jako první v Evropě osvětleno Edisonovými žárovkami vzniká Vinařsko-ovocnická škola v Mělníku na základě výnosu zemského výboru Království českého číslo 35932 z 29 listopadu Vzniká jako první škola tohoto typu s českým vyučovacím jazykem na území tehdejšího Rakouska-Uherska V Obřím prameni v Lahošti u Duchcova byl objeven tzv Duchcovský poklad – velký depot bronzových spon náramků aj z doby okolo poloviny 4 století př n l Svět byla postavena první vodní elektrárna Appleton stát Wisconsin; USA ve Švýcarsku byl zprovozněn 15 km dlouhý Gotthardský tunel Britské vojenské jednotky obsazují Egypt Srbsko bylo prohlášeno královstvím Itálie se přidala k Dvojspolku a tak vznikl Trojspolek V Bosně a Hercegovině vypuklo povstání proti rakousko-uherské okupační správě 22 prosince byl poprvé rozsvícen žárovkami ozdobený vánoční strom Vědy a umění 6 prosince 1357 – 2015 UTC – přechod Venuše přes sluneční kotouč Robert Koch prokazuje původ tuberkulózy Thomas Alva Edison patentoval elektrocentrálu T A Edison uvedl do provozu první parní elektrárnu Narození Česko 5 ledna – František Němec český sochař † 10 března 1918 6 ledna – Ivan Olbracht český spisovatel † 30 prosince 1952 13 ledna – Karel Hrdina klasický filolog a překladatel † 28 srpna 1949 27 ledna – Ladislav Lábek český historik a muzeolog † 26 května 1970 1 února Antonín Majer český malíř † 6 prosince 1963 Marie Majerová česká spisovatelka a novinářka † 16 ledna 1967 František Schön český akademický malíř † 11 února 1976 5 února – Emanuel Jaroš hudební skladatel † 12 dubna 1959 10 února – Bedřich Vašek děkan teologické fakulty v Olomouci † 14 srpna 1959 16 února – Alfred Berger český matematik † 10 března 1942 23 února – Ladislav Vycpálek český hudební skladatel † 9 ledna 1969 3 března – Pavel Ludikar český pěvec – basista † 20 února 1970 5 března – Antonín Boháč filolog statistik politik † 27 prosince 1950 6 března – Karel Pergler československý právník politik a diplomat † 14 srpna 1954 12 března – Pavel Janák český architekt † 1 srpna 1956 15 března – Josef Haszpra umělecký slévač † 21 listopadu 1966 22 března – Mario Korbel český sochař † 31 března 1954 30 března – Bohuslav Vrbenský český stomatolog novinář politik ministr a poslanec † 25 listopadu 1944 3 dubna – Vincenc Lesný český indolog a překladatel † 9 dubna 1953 4 dubna – Emil Filla český kubistický malíř grafik a sochař † 7 října 1953 11 dubna – Hugo Iltis česko-americký biolog † 22 června 1952 14 dubna – Harry Palme sklářský průmyslník spisovatel sběratel a archeolog † červen 1955 16 dubna Jaromír John český spisovatel † 24 dubna 1952 Rudolf Jung československý politik významný člen NSDAP † 11 prosince 1945 20 dubna – Josef Václav Najman čs ministr železnic a ministr průmyslu obchodu a živností † 4 prosince 1937 21 dubna – Jaroslav Hýbl profesor a rektor Českého vysokého učení technického † 14 srpna 1950 26 dubna – Ernst Schollich československý politik starosta Nového Jičína † květen 1945 27 dubna – Jaroslav Benda český malíř † 12 ledna 1970 28 dubna – Rudolf Wels český architekt † 1944 2 května – Antonín Dědourek český knihař a nakladatel † 11 ledna 1964 4 května – Karel Domin český botanik rektor Univerzity Karlovy † 10 června 1953 12 května – Václav Chaloupecký český historik † 22 listopadu 1951 27 května – Thea Červenková česká filmová režisérka a spisovatelka † ? 5 června – Antonín Procházka český malíř † 9 června 1945 6 června – František Cína Jelínek český malíř † 3 února 1961 7 června – Rudolf Těsnohlídek český spisovatel † 12 ledna 1928 18 června – Antonín Uhlíř český sociolog a politik † 23 listopadu 1957 9 července – Max Horb český malíř † 9 prosince 1907 15 července – Fráňa Zemínová česká politička představitelka feministického hnutí vězeň komunistického režimu † 26 září 1962 22 července – Antonín Zmrhal čs ministr vnitřního obchodu † 26 listopadu 1954 3 srpna – Vilém Mathesius jazykovědec a literární historik † 12 dubna 1945 13 srpna – Robert Schälzky československý politik velmistr Řádu německých rytířů † 27 ledna 1948 24 srpna Jaroslav Tuček český šermíř olympijský medailista † ? Max Urban český architekt a filmař † 17 července 1959 27 srpna – Jaroslav Křička hudební skladatel a dirigent † 23 ledna 1969 28 srpna – Ernst Weiss český německy píšící lékař spisovatel a dramatik † 15 června 1940 31 srpna – Josef Fiala český malíř † 11 srpna 1963 8 září – Alberto Vojtěch Frič etnograf cestovatel botanik a spisovatel † 4 prosince 1944 24 září – Rudolf Winternitz pražský architekt † ? 1944 28 září – Antonín Dostálek skladatel a klavírista † 9 srpna 1938 2 října – Josef Havlín československý politik † 2 prosince 1945 5 října – Otto Peters český malíř † 8 července 1970 7 října – František Linhart český teolog filozof a překladatel † 18 dubna 1959 17 října – František Hrdina český houslista kapelník a skladatel † 20 května 1963 25 října – Otýlie Beníšková česká herečka † 22 srpna 1967 27 října – Leopold Koubek geodet a politik † 4 července 1961 30 října – Oldřich Duras šachista první český mezinárodní velmistr † 5 ledna 1957 8 listopadu – Otto Lev Stanovský kněz rektor Arcibiskupského semináře v Praze skladatel † 5 prosince 1945 4 prosince – Franta Sauer český proletářský spisovatel † 26 března 1947 12 prosince – Jiří Mahen český básník a novinář † 22 května 1939 19 prosince – Gracian Černušák zpěvák sbormistr a hudební historik a publicista † 13 října 1961 21 prosince – Josef Blekta český pedagog a muzejník † 7 listopadu 1960 24 prosince – Jakub Obrovský český sochař malíř grafik a spisovatel † 31 března 1949 ? – Karel Novák český fotograf † 1952 ? – Georges Kars český malíř krajin a aktů † 5 února 1945 Svět 6 ledna – Xösäyen Jamaşev tatarský revolucionář a spisovatel † 26 března 1912 7 ledna – Ernst Gagliardi švýcarský historik † 22 ledna 1940 13 ledna – Alois Hitler mladší bratr německého diktátora Adolfa Hitlera † 20 května 1956 14 ledna – Hendrik Willem van Loon americký novinář a spisovatel † 11 března 1944 15 ledna Margareta z Connaughtu anglická a švédská princezna † 1 května 1920 Florian Znaniecki polský sociolog a filozof † 23 března 1958 18 ledna – Alan Alexander Milne anglický spisovatel a dramatik † 31 ledna 1956 21 ledna – Pavel Florenskij ruský teolog filozof matematik a elektroinženýr † 8 prosince 1937 22 ledna – Louis Pergaud francouzský spisovatel † 8 dubna 1915 25 ledna – Virginia Woolfová anglická spisovatelka † 28 března 1941 26 ledna – Franciszek Stryjas polský katolický kněz mučedník blahoslavený † 31 července 1944 30 ledna – Franklin Delano Roosevelt prezident Spojených států amerických † 12 dubna 1945 1 února – Louis Saint-Laurent premiér Kanady † 25 července 1973 2 února – James Joyce irský romanopisec a básník † 13 ledna 1941 18 února – Petre Dumitrescu rumunský generál † 15 ledna 1950 20 února – Nicolai Hartmann německý filosof † 9 října 1950 26 února – Husband Kimmel admirál amerického vojenského námořnictva † 14 května 1968 únor – Johnny Torrio italsko-americký mafiánský boss † 16 dubna 1957 3 března – Elisabeth Abeggová učitelka a členka německého protinacistického odboje † 8 srpna 1974 3 března – Fritz Burger-Mühlfeld německý malíř † 17 května 1969 14 března – Wacław Sierpiński polský matematik † 21 října 1969 15 března – James Lightbody americký běžec na střední tratě olympijský vítěz † 2 března 1953 18 března – Gian Francesco Malipiero italský hudební skladatel † 1 srpna 1973 19 března – Aleksander Skrzyński předseda vlády druhé Polské republiky † 25 září 1931 20 března – René Coty prezident Francouzské republiky † 22 listopadu 1962 23 března – Emmy Noetherová německá matematička † 14 dubna 1935 25 března – Kjúsaku Ogino japonský gynekolog † 1 ledna 1975 30 března – Melanie Kleinová rakouská psychoanalytička † 22 září 1960 5 dubna – Vilhelm Carlberg švédský sportovní střelec trojnásobný olympijský vítěz † 10 října 1970 7 dubna – Kurt von Schleicher poslední říšský kancléř Výmarské republiky † 30 června 1934 9 dubna Fridrich František IV Meklenburský meklenbursko-zvěřínský velkovévoda † 17 listopadu 1945 Bohuslav Klimo slovenský básník a politik † 11 května 1952 14 dubna – Moritz Schlick německý fyzik a filosof † 22 června 1936 18 dubna – Julius Edgar Lilienfeld rakouský fyzik † 28 srpna 1963 19 dubna – Getúlio Vargas prezident Brazílie † 24 srpna 1954 21 dubna – Percy Williams Bridgman americký fyzik a filosof † 20 srpna 1961 24 dubna – Hugh Dowding velitel britské Royal Air Force † 15 února 1970 1 května – Reginald Ruggles Gates kanadský antropolog botanik a genetik † 12 srpna 1962 3 května – Arnold Winkler rakouský historik † 4 října 1969 6 května – Vilém Pruský pruský korunní princ † 20 července 1951 13 května – Georges Braque francouzský malíř a sochař † 31 srpna 1963 15 května – Erwin Janchen rakouský botanik † 10 července 1970 20 května – Sigrid Undsetová norská spisovatelka nositelka Nobelovy cena za literaturu † 10 června 1949 25 května – Ernst von Weizsäcker německý diplomat státní tajemník Ministerstva zahraničí za 2 světové války † 4 srpna 1951 29 května – Doris Ulmann americká fotografka † 28 srpna 1934 30 května – Wyndham Halswelle britský olympijský vítěz v běhu na 400 metrů † 31 března 1915 4 června – John Bauer švédský malíř † 20 listopadu 1918 9 června – Bobby Kerr kanadský olympijský vítěz v běhu na 200 metrů † 12 května 1963 10 června – Nevile Henderson velvyslanec Spojeného království v nacistickém Německu † 30 prosince 1942 11 června – Alvin Langdon Coburn americký fotograf † 23 listopadu 1966 15 června – Ion Antonescu rumunský generál a politik † 1 června 1946 16 června – Muhammad Mosaddek íránský předseda vlády † 5 března 1967 17 června Adolf Fridrich VI Meklenburský poslední meklenbursko-střelický velkovévoda † 23 února 1918 Igor Fjodorovič Stravinskij ruský hudební skladatel † 6 dubna 1971 18 června – Georgi Dimitrov bulharský komunistický politik a revolucionář † 2 července 1949 21 června Ja'akov Ben-Dov izraelský fotograf a filmař † 7 března 1968 Lluís Companys španělský politik prezident katalánské samosprávy † 15 října 1940 26 června – Oskar Lüthy švýcarský malíř † 1 října 1945 2 července – Marie Bonapartová francouzská spisovatelka a psychoanalytička † 21 září 1962 7 července Zdzisław Jachimecki polský hudební historik a skladatel † 27 října 1953 Janka Kupala běloruský spisovatel † 28 června 1942 12 července – Charles Voisin francouzský průkopník letectví † 26 září 1912 15 července – Simon Ter-Petrosjan gruzínský bolševik † 14 července 1922 22 července – Edward Hopper americký malíř † 15 května 1967 27 července – Eduard Spranger německý psycholog † 17 září 1963 31 července – Itamar Ben Avi novinář a sionistický aktivista † 8 dubna 1943 3 srpna – Alojz Gradnik slovinský básník soudce a překladatel † 14 července 1967 7 srpna – Francis Balodis lotyšský archeolog a egyptolog † 8 srpna 1947 11 srpna Kimon Georgiev bulharský předseda vlády † 28 září 1969 Rodolfo Graziani italský generál a ministr války republiky Saló † 11 ledna 1955 21 srpna – Franz Kruckenberg německý železniční konstruktér † 19 června 1965 25 srpna – Seán Thomas O'Kelly prezident Irska † 23 listopadu 1966 26 srpna – James Franck německý nositel Nobelovy ceny za fyziku † 21 května 1964 29 srpna – Alexandre Koyré historik a filosof ruského původu † 28 dubna 1964 11 září – Boris Stěpanovič Žitkov ruský sovětský spisovatel † 19 října 1938 15 září – Otto Eduard Weddigen ponorkový velitel císařského Německa † 18 března 1915 30 září – Johannes Wilhelm Geiger německý fyzik † 24 září 1945 2 října – Boris Michajlovič Šapošnikov sovětský vojenský teoretik náčelník generálního štábu Rudé armády † 26 března 1945 3 října – Karol Szymanowski polský hudební skladatel † 27 července 1937 5 října – Robert Goddard americký konstruktér raket † 10 srpna 1945 10 října – Natálie Konstantinovićová princezna Černé Hory † 21 srpna 1950 14 října – Éamon de Valera irský prezident † 29 srpna 1975 16 října – Xawery Czernicki polský admirál zavražděný v Katyni † 1940 18 října – Lucien Petit-Breton francouzský cyklista † 20 prosince 1917 19 října Umberto Boccioni italský malíř] a sochař † 17 srpna 1916 Tapa Čermojev první a poslední ministerský předseda Horské republiky v severním Kavkazu † 28 srpna 1937 20 října – Béla Lugosi maďarský herec † 16 srpna 1956 22 října Adolf Abramovič Joffe ruský revolucionář sovětský politik a diplomat † 17 listopadu 1927 Wilhelm Keitel německý polní maršál válečný zločinec † 16 října 1946 24 října Paul Günther německý skokan do vody olympijský vítěz † 1945 Emmerich Kálmán maďarský operetní skladatel † 30 října 1953 29 října – Jean Giraudoux francouzský spisovatel dramatik a diplomat † 31 ledna 1944 30 října William F Halsey velitel americké 3 floty za druhé světové války † 20 srpna 1959 Günther von Kluge polní maršál nacistického Německa † 19 srpna 1944 3 listopadu Jakub Kolas běloruský spisovatel † 13 srpna 1956 George Mehnert americký zápasník olympijský vítěz † 8 července 1948 11 listopadu – Gustav VI Adolf král švédský † 15 září 1973 18 listopadu Jozef Leo Cardijn belgický kardinál † 25 července 1967 Jacques Maritain francouzský katolický filosof † 28 dubna 1973 19 listopadu – Izz ad-Dín al-Kassám arabský nacionalista a terorista † 20 listopadu 1935 21 listopadu – Paul Niehans švýcarský lékař † 1 září 1971 23 listopadu – John Rabe předseda výboru Nankingské bezpečné zóny † 5 ledna 1950 24 listopadu – Eric Rücker Eddison anglický spisovatel † 18 srpna 1945 29 listopadu – Henri Fabre francouzský průkopník letectví † 30 června 1984 8 prosince – Manuel María Ponce mexický skladatel a klavírista † 24 dubna 1948 10 prosince – Otto Neurath rakouský filozof sociolog a ekonom † 22 prosince 1945 11 prosince Max Born německý matematik a fyzik nositel Nobelovy cenu za fyziku † 5 ledna 1970 Fiorello H La Guardia starosta New Yorku † 20 září 1947 12 prosince – Akiba Rubinstein polský šachový velmistr † 15 března 1961 16 prosince – Zoltán Kodály maďarský hudební skladatel † 6 března 1967 18 prosince – Samuel Zoch slovenský kněz spisovatel a politik † 4 ledna 1928 28 prosince – Arthur Eddington britský astrofyzik † 22 listopadu 1944 ? – Abdalláh I jordánský král † 20 července 1951 ? – Rudolph Grossmann německý grafik † ? 1941 ? – Benjamin Jones britský cyklista olympijský vítěz † ? ? – Hanns Katz německý malíř † 1940 ? – Šlomo Lavi izraelský politik † 23 července 1963 ? – B Traven německý spisovatel † 26 března 1969 Úmrtí Česko 14 ledna – Karel Nöttig 7 brněnský sídelní biskup 23 prosince 1806 21 ledna – Antonín Emil Titl český kapelník a hudební skladatel 2 října 1809 3 února – Alfred Waldau německy mluvící právník spisovatel překladatel z češtiny do němčiny 24 listopadu 1837 7 února – Josef Ehrenberger kněz a spisovatel 22 července 1815 10 února – Ferdinand Voith český státní úředník a politik 1812 1 března – Antonín Buchtel český skladatel a sběratel hudebních nástrojů 4 května 1804 3 března – Wilhelm Woratschka poslanec Českého zemského sněmu 1838 17 března – František Matouš Klácel český básník novinář a filosof 1808 18 března – Marie Čacká česká spisovatelka 9 března 1811 23 března – Alois Vojtěch Šembera český jazykovědec a literární historik 21 března 1807 1 května – Emanuel Tuschner český politik starosta Plzně 24 prosince 1828 23 května – Emanuel Purkyně botanik a meteorolog 17 prosince 1831 6 června – František Mnohoslav Vrána básník a folklorista 5 prosince 1853 28 června – František Čupr český filozof pedagog a politik 11 dubna 1821 18 července – Šebestián Kubínek písmák kazatel a šiřitel knih 1 ledna 1799 23 července – Josef Věnceslav Soukup český učitel hudební skladatel malíř a odborný publicista 10 února 1819 17 srpna – Václav Bolemír Nebeský český básník 18 srpna 1818 24 října – Karl Egon Ebert pražský německý básník spisovatel a novinář 5 června 1801 25 prosince – Josef František Doubek český podnikatel a politik 1806 Svět 6 ledna – Richard Henry Dana Jr americký právník politik a spisovatel 1 srpna 1815 23 ledna – Karl Maria Kertbeny maďarský spisovatel cestopisů pamětí a literatury faktu 28 února 1824 4 ledna – John William Draper americký přírodovědec a historik 5 května 1811 7 ledna – Ignacy Łukasiewicz polský lékárník chemik a vynálezce 8 března 1822 11 ledna – Theodor Schwann německý vědec 7 prosince 1810 13 ledna Szymon Syrski polský přírodovědec 24 října 1829 Samuel Boden anglický šachový mistr a novinář 4 dubna 1826 14 ledna – Timothy H O'Sullivan americký fotograf 1840 13 února – Auguste Barbier francouzský básník 29 dubna 1805 4 března – Louis Alphons Poitevin francouzský fotograf a vynálezce 30 srpna 1819 12 března – Thomas Martin Easterly americký fotograf 3 října 1809 19 března – Carl Robert Jakobson estonský národní buditel spisovatel a novinář 26 července 1841 24 března Bertall francouzský karikaturista a fotograf 18 prosince 1820 Henry Wadsworth Longfellow americký básník 27 února 1807 27 března – Jørgen Engebretsen Moe norský foklorista biskup a básník 22 dubna 1813 11 dubna – Joaquim Manuel de Macedo brazilský spisovatel a politik 24 června 1820 3 dubna – Jesse James americký zločinec 5 září 1847 5 dubna – Pierre Guillaume Frédéric le Play francouzský ekonom a sociolog 11 dubna 1806 9 dubna – Dante Gabriel Rossetti anglický básník a malíř italského původu člen společnosti prerafaelitů 1828 13 dubna – Bruno Bauer německý theolog filosof a historik 6 září 1809 15 dubna – Henri Giffard francouzský konstruktér první řiditelné vzducholodi 8 února 1825 19 dubna – Charles Darwin anglický přírodovědec 1809 27 dubna Josef Kalchegger von Kalchberg ministr obchodu Rakouského císařství 27 března 1801 Ralph Waldo Emerson americký myslitel esejista aforista a básník 1808 29 dubna – John Nelson Darby angloirský biblista a evangelista 18 listopadu 1800 30 května – Carlo Naya italský fotograf 2 srpna 1816 2 června – Giuseppe Garibaldi italský národní hrdina generál 1807 10 června – Vasilij Grigorjevič Perov ruský malíř 2 ledna 1834 26 června – Pietro Boyesen dánský portrétní fotograf 1819 30 června – Alberto Henschel německo-brazilský fotograf 13 června 1827 16 července – Mary Toddová Lincolnová manželka 16 prezidenta USA Abrahama Lincolna 13 prosince 1818 6 srpna – Johann Friedrich Gabriel Poppel německý malíř a rytec 14 května 1807 13 srpna – William Stanley Jevons britský ekonom 1 září 1835 24 srpna – John Dillwyn Llewelyn britský botanik a fotograf 12 ledna 1810 25 srpna – Friedrich Reinhold Kreutzwald estonský spisovatel 26 prosince 1803 8 září – Joseph Liouville francouzský matematik 24 března 1809 23 září – Friedrich Woehler německý chemik 1800 12 října – Bernhard Grueber německý architekt první profesor architektury na AVU v Praze a historik umění 27 března 1807 13 října – Arthur de Gobineau francouzský spisovatel rasista 14 července 1816 20 listopadu – Henry Draper americký fyzik a astronom 7 března 1837 21 listopadu – Sergej Nečajev ruský revolucionář a anarchista 2 října 1847 6 prosince Anthony Trollope anglický romanopisec 24 dubna 1815 Louis Blanc francouzský politik a historik 29 října 1811 10 prosince – Alexandr Gardner skotský a americký fotograf 17 října 1821 21 prosince – Francesco Hayez milánský malíř 10 února 1791 24 prosince – Johann Benedict Listing německý matematik 25 července 1808 26 prosince – Henri Le Secq francouzský malíř a fotograf 18 srpna 1818 31 prosince – Léon Gambetta francouzský ministr a předseda vlády 3 dubna 1878 ? – Wilhelm Lundberg finský fotograf 1842 ? – Lozang Paldän Čhökji osmý tibetský pančhenlama 1855 Hlavy států České království – František Josef I Papež – Lev XIII Království Velké Británie – Viktorie Francie – Jules Grévy Uherské království – František Josef I Rakouské císařství – František Josef I Rusko – Alexandr III Alexandrovič Prusko – Vilém I Pruský Švédsko – Oskar II Dánsko – Kristián IX Belgie – Leopold II Belgický Nizozemsko – Vilém III Nizozemský Španělsko – Alfons XII Portugalsko – Ludvík I Portugalský Itálie – Umberto I Řecko – Jiří I Řecký Osmanská říše – Abdulhamid II Japonsko – Meidži Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1882 Národní listy — Pražský deník — Moravská orlice Brno — Opavský týdenník — Budivoj České Budějovice — odkaz vede na přehled ročníků Květy — Časopis Musea království Českého — Lumír — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Světozor — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Vesmír — Osvěta red Václav Vlček — Humoristické listy — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Paleček humor — Říšský zákoník česká verze — 1911 MCMXI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události Česko Jaroslav Hašek založil stranu mírného pokroku v mezích zákona 12 února – byla založena Agrární banka 12 února – v Těšíně dnes Český Těšín a Cieszyn byl zahájen provoz elektrické tramvaje 13 května uskutečnil inženýr Jan Kašpar historický první dálkový let v Čechách – z Pardubic do Velké Chuchle 121 km překonal za 92 minut ve výšce okolo 800 m 1 listopadu – Byl zahájen elektrický provoz na dráze Hrušov – Polská Ostrava Předlitavsko 28 června – předsedou vlády potřetí Paul Gautsch 3 listopadu – předsedou vlády Karl Stürgkh do 1916 Svět 1 července zakotvil v marockém přístavu Agadir německý dělový člun SMS Panther Tento „skok Panthera do Agadiru vedl k eskalaci druhé marocké krize a zvýšení mezinárodního napětí vedoucího nakonec k 1 světové válce 24 července objevil Hiram Bingham ruiny inckého města Machu Picchu 14 prosince Roald Amundsen jako první člověk stanul na jižním pólu pád dynastie Čching v Číně povodeň na řece Jang-c’-ťiang asi 100 000 lidí zemřelo svolána první "Haagská opiová konference" zamrzly Niagarské vodopády Vědy a umění 8 dubna — Heike Kamerlingh Onnes objevil nízkoteplotní supravodivost byla založena německá expresionistická skupina Der Blaue Reiter Modrý jezdec IBM se stala akciovou společností Shell Canada založení společnosti a začátky podnikání v Kanadě Nobelova cena za literaturu Maurice Maeterlinck Belgie za medicínu Allvar Gullstrand – Švédsko za fyziku Wilhelm Wien – formulování zákonů tepelného záření za chemii Marie Curie-Sklodowska – za objev radia a polonia za mír Tobias Michael Asser a Alfred H Friedem – založil Německou mírovou společnost Narození Česko 2 ledna – Sláva E Nováček skladatel † 27 března 1979 3 ledna Valter Feldstein překladatel † 6 března 1970 František Kahuda fyzik pedagog a politik † 12 února 1987 7 ledna Světla Amortová herečka a politička † 14 března 1985 Zdeněk Jirotka spisovatel † 12 dubna 2003 František Tručka malíř 11 ledna – Jaromír Wíšo malíř † 26 dubna 1992 22 ledna – Jan Klán český válečný pilot † 10 prosince 1986 28 ledna – Oldřich Rulc československý fotbalový reprezentant † 3 dubna 1969 29 ledna – František Váhala egyptolog † 29 prosince 1974 30 ledna – Josef Otisk voják a velitel výsadku Wolfram † 10 ledna 1986 3 února – Blažena Janečková československá šachistka † 1961 6 února – Vladimír Vand fyzik † 4 dubna 1968 18 února – Erich Kulka spisovatel † 12 července 1995 20 února – Adolf Turek historik archivář a politik † 20 března 1998 23 února – Jarmila Urbánková česká překladatelka a lyrická básnířka † 13 května 2000 24 února – Štěpán Benda vysokoškolský učitel a exilový československý politik † 12 června 2000 26 února Alois Kříž novinář kolaborující s nacisty † 26 března 1947 Josef Smrkovský československý politik † 15 ledna 1974 28 února – Otakar Vávra režisér † 15 září 2011 1 března – Engelmar Hubert Unzeitig sudetský kněz a řeholník odpůrce nacismu † 2 března 1945 6 března Samuel Takáč ministr vlády Československa † 21 září 1981 František Teuner lékař a pronacistický kolaborant † 1978 9 března – Otýlie Vranská oběť brutální vraždy † 1 září 1933 11 března – Jiří Faltus umělecký knihař † 2 listopadu 1993 20 března – Darja Hajská zpěvačka herečka a spisovatelka † 18 března 1981 21 března – Antonín Kubec příslušník výsadku Bronse † 15 března 1943 26 března – Karel Dvořák spisovatel novinář divadelník a překladatel † 13 května 1988 29 března – Vladimír Hawlík varhaník a skladatel † 18 prosince 1993 3 dubna – Oldřich Marek entomolog † 26 prosince 1986 4 dubna Marie Kettnerová česká stolní tenistka † 28 února 1998 Václav Čtvrtek spisovatel pro děti a mládež † 6 listopadu 1976 8 dubna – František Peřina generál legendární pilot † 6 května 2006 14 dubna – Jan Žalman filmový kritik a teoretik † 27 září 1990 15 dubna – Josef Pohl československý voják oběť komunismu † 25 května 1950 17 dubna – Josef Kuhn hudební skladatel a varhaník † 30 ledna 1984 24 dubna – Jan Pelnář ministr vnitra vlád ČSSR † 28 dubna 1982 26 dubna – Erich Orlický skladatel † 1982 27 dubna – Pavel Eckstein muzikolog hudební kritik a dramaturg † 20 července 2000 28 dubna – Maria Tauberová operní pěvkyně † 16 ledna 2003 29 dubna Jiří Novotný architekt a urbanista † 24 prosince 2000 Jaroslav Šlezinger sochař † 2 srpna 1955 9 května – Miroslav Hák fotograf † 29 července 1978 16 května – Marie Vášová herečka † 6 srpna 1984 3 června – Michael Florian grafik † 25 února 1984 9 června – Eva Vrchlická mladší tanečnice a choreografka † 6 listopadu 1996 11 června – Josef Budský herec divadelní režisér a zpěvák † 31 ledna 1989 18 června – Jindřich Uher ministr několika vlád Československa † 26 července 1985 5 července Karel VI Schwarzenberg kníže spisovatel heraldik † 9 dubna 1986 Jiří Taufer básník a překladatel † 3 prosince 1986 6 července – Jiří Sobotka československý fotbalový reprezentant † 20 května 1994 7 července – Bohuslav Kouba příslušník výsadku Bioscop † 3 května 1942 11 července – Marie Glázrová herečka † 19 února 2000 22 července – František Fric český lesní inženýr a spisovatel † 7 října 1975 12 srpna Pavel Hromek příslušník výsadku Bauxite † 10 září 1977 Hans Ernest Oplatka fotograf † 1 prosince 1992 Oldřich Zajíček československý fotbalový reprezentant † 21 května 1956 20 srpna – Bohumil Bednařík voják a velitel výsadku Chalk † 28 února 1973 23 srpna – Ladislav Babůrek malíř † 9 ledna 1973 28 srpna – Miroslav Šmok čs ministr hutního průmyslu † 2002 7 září – Karel Hes československý fotbalový reprezentant † 1947 11 září – Josef Buršík generál politický vězeň a účastník zahraničního odboje † 30 června 2002 26 září – Marie Eliška Pretschnerová česká řeholnice † 4 května 1993 29 září Bedřich Reicin agent NKVD politik oběť vlastních soudruhů † 3 prosince 1952 Tomáš Vybíral český stíhač † 21 února 1981 4 října – František Vojtek kněz jezuita filozof † 22 července 1981 8 října Jaroslav Krátký příslušník výsadkové operace Karas † únor 1945 Karel Vlach kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha † 26 února 1986 10 října – Karel Čurda voják člen paradesantu Out distance a konfident gestapa † 29 dubna 1947 12 října – Alois Lukášek malíř † 14 dubna 1984 15 října – Dobroslav Líbal historik architektury † 9 února 2002 18 října Egon Karter česko-švýcarský herec a operní zpěvák † 17 listopadu 2006 František Závorka voják a velitel výsadkové skupiny Antimony † 16 ledna 1943 21 října – Helena Bušová herečka † 1986 22 října – Karel Hlásný podplukovník čs armády exulant † 20 listopadu 1982 25 října – Alois Honěk lékař a houslař † 30 června 2002 31 října – Karel Dvořáček spisovatel † 20 srpna 1945 15 listopadu – Leopold Musil voják a příslušník výsadku Tungsten † 23 října 1997 18 listopadu – Václav Renč básník a dramatik † 30 dubna 1973 19 listopadu – Eduard Dubský herec † 2 března 1989 7 prosince – Jan Viktor Mládek americký ekonom polsko-českého původu † 7 srpna 1989 12 prosince – Erich Auerbach novinářský fotograf † 1977 18 prosince – Josef Borůvka ministr zemědělství a výživy † 30 července 1979 24 prosince – Miloš Morávek člen protinacistického a protikomunistického odboje † 1 srpna 1951 25 prosince – Svatoslav Štěpánek sériový vrah † 8 listopadu 1938 27 prosince – Josef Gemrot příslušník výsadku Calcium † 11 srpna 1955 31 prosince – Ferdinand Faczinek československý fotbalový reprezentant † 1991 ? – Maurus Verzich opat kláštera benediktinů v Praze na Slovanech Emauzy † 1992 Svět 1 ledna – Roman Totenberg polsko-americký houslista † 8 května 2012 8 ledna – Andrej Očenáš slovenský hudební skladatel † 8 dubna 1995 11 ledna – Zenkó Suzuki premiér Japonska † 19 července 2004 13 ledna – Guido del Mestri italský kardinál † 2 srpna 1993 14 ledna – Anatolij Rybakov ruský spisovatel † 23 prosince 1998 17 ledna Moše Karmel izraelský generál a politik † 14 srpna 2003 George Stigler americký ekonom Nobelova cena 1982 † 1 prosince 1991 18 ledna – Marin Franičević chorvatský básník † 17 července 1990 19 ledna – Garrett Birkhoff americký matematik † 22 listopadu 1996 20 ledna – Alfredo Foni italský fotbalista † 28 ledna 1985 22 ledna – Bruno Kreisky rakouský kancléř † 29 července 1990 26 ledna – Polykarp Kusch americký fyzik † 20 března 1993 30 ledna – Roy Eldridge americký trumpetista † 26 února 1989 3 února – Jehan Alain francouzský skladatel varhaník a válečný hrdina † 20 června 1940 6 února – Ronald Reagan prezident Spojených států amerických † 5 června 2004 10 února – Mstislav Keldyš sovětský vědec matematik fyzik a pedagog † 24 června 1978 12 února Cearbhall Ó Dálaigh prezident Irska † 21 března 1978 Charles Mathiesen norský rychlobruslař olympijský vítěz † 7 listopadu 1994 18 února – Hans Woellke německý olympijský vítěz ve vrhu koulí † 22 března 1943 13 února – Wincenty Urban polský biskup profesor dějin církve patrologie a dějin umění † 13 prosince 1983 28 února – Eduard Hegel německý teolog a církevní historik † 23 listopadu 2005 8 března – Alan Hovhaness arménsko-americký hudební skladatel † 21 června 2000 13 března – L Ron Hubbard americký spisovatel zakladatel dianetiky a scientologie † 24 ledna 1986 14 března – Akira Jošizawa japonský origamista † 14 března 2005 16 března Pierre Harmel premiér Belgie † 15 listopadu 2009 Josef Mengele německý lékař proslulý zvrhlými testy na lidech † 7 února 1979 20 března – Alfonso García Robles mexický diplomat Nobelova cena za mír 1982 † 2 září 1991 24 března – Joseph Barbera americký animátor režisér kreslíř † 18 prosince 2006 26 března John Langshaw Austin britský jazykovědec † 8 února 1960 Tennessee Williams americký dramatik † 25 února 1983 3 března – Ekrem Akurgal turecký klasický archeolog † 1 listopadu 2002 1 dubna – Adam Kozłowiecki polský arcibiskup a kardinál † 28 září 2007 3 dubna – Stanisława Walasiewiczová americká sprinterka olympijská vítězka 1932 † 4 prosince 1980 6 dubna – Feodor Lynen německý biochemik Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1964 † 6 srpna 1979 7 dubna – Hervé Bazin francouzský spisovatel † 17 února 1996 8 dubna Melvin Calvin americký chemik Nobelova cena † 8 ledna 1997 Emil Cioran rumunsko-francouzský filozof † 20 června 1995 10 dubna – Maurice Schumann francouzský politik novinář a spisovatel † 9 února 1998 11 dubna – Zdenko Kalin slovinský sochař † 11 listopadu 1990 14 dubna – Teodor Romža rusínský řeckokatolický biskup † 1 listopadu 1947 22 dubna – Max Dupain australský fotograf † 27 července 1992 23 dubna Józef Cyrankiewicz polský komunistický politik předseda vlády † 20 ledna 1989 Ronald Neame anglický kameraman scenárista a režisér † 16 června 2010 27 dubna – Bruno Beger německý nacistický antropolog † 12 října 2009 30 dubna – Luise Rinserová německá spisovatelka † 17 března 2002 5 května – Andor Lilienthal maďarský šachový velmistr † 8 května 2010 8 května – Robert Johnson americký bluesový muzikant † 16 srpna 1938 9 kvetna – Rafael Arnáiz Barón španělský trapista architekt a katoliský světec † 26 května 1938 15 května – Max Frisch švýcarský spisovatel † 4 dubna 1991 17 května – Ernst T Krebs americký biochemik † 8 září 1996 20 května – Annie M G Schmidt nizozemská básnířka a spisovatelka † 21 května 1995 22 května – Anatol Rapoport americký matematik psycholog a sociolog † 20 ledna 2007 23 května – Paul Augustin Mayer německý kardinál † 30 dubna 2010 27 května Hubert Humphrey americký státník a politik † 13 ledna 1978 Teddy Kollek starosta Jeruzaléma † 2 ledna 2007 29 května Lea Goldbergová izraelská básnířka spisovatelka a překladatelka † 15 ledna 1970 George Szekeres maďarský a australský matematik † 28 srpna 2005 30 května – Boris Pantělejmonovič Mirošničenko sovětský diplomat a ekonom † 25 září 1987 31 května – Maurice Allais francouzský ekonom Nobelova cena 1988 † 9 října 2010 4 června Faustino Oramas kubánský zpěvák † 27 března 2007 Milovan Djilas srbský politik a marxistický teoretik † 20 dubna 1995 9 června – Maclyn McCarty americký genetik † 2 ledna 2005 13 června – Luis Walter Alvarez americký fyzik španělského původu † 1 září 1988 14 června – Lina Heydrichová manželka Reinharda Heydricha † 14 srpna 1985 17 června – Viktor Někrasov ruský spisovatel † 3 září 1987 18 června – Ferdinand Schneider německý chemik † 11 května 1984 21 června – Ralph Wendell Burhoe americký teolog † 8 května 1997 24 června Juan Manuel Fangio argentinský automobilový závodník † 17 července 1995 Ernesto Sábato argentinský spisovatel † 30 dubna 2011 26 června – Mildred Didriksonová americká sportovkyně olympijská vítězka † 27 září 1956 28 června – Gerhard Stöck německý olympijský vítěz v hodu oštěpem 1936 † 29 března 1985 29 června – Bernard Herrmann americký hudební skladatel † 24 prosince 1975 30 června – Czesław Miłosz polský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1980 † 14 srpna 2004 1 července – Sergej Leonidovič Sokolov maršál Sovětského svazu a ministr obrany † 31 srpna 2012 2 července Diego Fabbri italský dramatik a scenárista † 14 srpna 1980 Reg Parnell britský pilot Formule 1 † 7 ledna 1964 5 července – Georges Pompidou prezident Francie † 2 dubna 1974 7 července Gian Carlo Menotti italský hudební skladatel a libretista † 1 února 2007 Bohuslav Partyk slovenský ekonom † 12 září 1990 9 července – John Archibald Wheeler americký fyzik † 13 dubna 2008 10 července – Cootie Williams americký jazzový trumpetista † 15 září 1985 14 července – Pavel Prudnikau běloruský básník a spisovatel † 16 března 2000 16 července – Ginger Rogersová americká tanečnice herečka a zpěvačka † 25 dubna 1995 21 července – Marshall McLuhan kanadský filozof a spisovatel † 31 prosince 1980 29 července – Ján Cikker slovenský hudební skladatel † 21 prosince 1989 6 srpna Lucille Ballová americká komediální herečka † 26 dubna 1989 Rade Končar jugoslávský vůdce a prtyzán † 22 května 1942 7 srpna – István Bibó maďarský právník historik a politolog † 10 května 1979 9 srpna William Alfred Fowler americký fyzik a astrofyzik Nobelova cena za fyziku 1983 † 14 března 1995 Pavol Čády slovenský skladatel a textař † 5 prosince 1978 16 srpna – Ernst Friedrich Schumacher britský ekonom německého původu † 4 září 1977 17 srpna Michail Botvinnik ruský šachový velmistr † 5 května 1995 Ondrej Klokoč předseda Slovenské národní rady † 26 března 1975 22 srpna – Enric Valor i Vives valencijský vypravěč a filolog † 13 ledna 2000 23 srpna Birger Ruud norský lyžař olympijský vítěz † 13 června 1998 Elizabeth Robinsonová americká sprinterka dvojnásobná olympijská vítězka † 18 května 1999 24 srpna Viktor Barna maďarský stolní tenista † 28 února 1972 Konstantin Ustinovič Černěnko nejvyšší představitel Sovětského svazu † 10 března 1985 25 srpna Võ Nguyên Giáp vietnamský generál a státník † 4 října 2013 André Leroi-Gourhan francouzský antropolog archeolog a historik † 19 února 1986 28 srpna – Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO † 17 července 2002 30 srpna – Arsenio Rodríguez kubánský hudebník a skladatel † 30 prosince 1970 2 září – Floyd Council americký bluesový kytarista a zpěvák † 9 května 1976 7 září – Todor Živkov komunistický vůdce Bulharska † 5 srpna 1998 9 září Richard Baer velitel koncentračního tábora Auschwitz I † 17 června 1963 John Gorton premiér Austrálie † 19 května 2002 10 září – Nyrki Tapiovaara finský režisér † 29 února 1940 13 září – Bill Monroe americký hudebník † 9 září 1996 15 září – Anton Rašla slovenský prokurátor a politik † 17 května 2007 19 září – William Golding anglický spisovatel † 19 června 1993 1 října – Heinrich Mark předseda exilové vlády Estonska † 2 srpna 2004 2 října – Tilly Fleischerová německá olympijská vítězka v hodu oštěpem † 14 července 2005 7 října – Jo Jones americký jazzový bubeník † 3 září 1985 11 října – Juan Carlos Zabala argentinský olympijský vítěz v maratonu v roce 1932 † 24 ledna 1983 14 října – Lê Ðức Thọ vietnamský revolucionář Nobelova cena za mír 1973 † 13 října 1990 20 října – Mona May Karffová americká šachistka † 10 ledna 1998 21 října – Mary Blairová americká výtvarnice † 26 července 1978 24 října – Clarence M Kelley ředitel FBI † 5 srpna 1997 26 října Mahalia Jackson americká gospelová zpěvačka † 27 ledna 1972 Sorley MacLean skotský gaelský básník † 24 listopadu 1996 1 listopadu Henri Troyat rusko-francouzský spisovatel a historik † 2 března 2007 Sidney Wood americký tenista † 10 ledna 2009 2 listopadu – Odysseas Elytis řecký básník nositel Nobelovy ceny za literaturu 1979 † 18 března 1996 11 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř † 23 listopadu 2002 12 listopadu – Buck Clayton americký jazzový trumpetista † 8 prosince 1991 19 listopadu – Anton Burger vedoucí koncentračního tábora v Terezíně † 25 prosince 1991 20 listopadu David Seymour americký fotograf † 10 listopadu 1956 Jean Shileyová americká olympijská vítězka ve skoku do výšky z roku 1932 † 11 března 1998 25 listopadu – Kurt Lütgen německý spisovatel † 25 června 1992 26 listopadu – Samuel Reshevsky americký šachový velmistr † 4 dubna 1992 29 listopadu – Antanas Škėma litevský spisovatel † 11 srpna 1961 3 prosince – Nino Rota italský hudební skladatel † 10 dubna 1979 5 prosince Carlos Marighella brazilský spisovatel a marxistický revolucionář † 4 prosince 1969 Władysław Szpilman polský klavírista a hudební skladatel † 6 července 2000 6 prosince – Čeng Ťün-li čínský filmový herec a režisér † 23 dubna 1969 7 prosince Birger Wasenius finský rychlobruslař † 2 ledna 1940 Gabrielle Woods americká herečka † 23 září 2006 9 prosince – Broderick Crawford americký herec † 26 dubna 1986 11 prosince – Nagíb Mahfúz egyptský romanopisec Nobelova cena za literaturu 1988 † 30 srpna 2006 13 prosince – Trygve Haavelmo norský ekonom Nobelova cena 1989 † 28 července 1999 15 prosince – Stan Kenton americký jazzový klavírista a hudební skladatel † 25 srpna 1979 16 prosince – Pavol Poljak slovenský fotograf a publicista † 13 února 1983 25 prosince – Louise Bourgeois francouzská sochařka † 31 května 2010 26 prosince – Renato Guttuso italský malíř † 18 ledna 1987 28 prosince – Fritz Kruspersky německý scénograf a malíř † 29 října 1996 31 prosince – Dal Stivens australský novinář spisovatel humorista a lidový vypravěč † 15 června 1997 ? – José F Aguayo španělský kameraman † 11 května 1999 ? – Alija bint Alí irácká královna † 21 prosince 1950 ? – Olive Cotton australská fotografka † 2003 ? – Jehošua Rabinovic ministr financí Izraele † 14 srpna 1979 Úmrtí Česko 15 ledna – Jan Maloch malíř a fotograf 11 června 1825 22 ledna – František Stratil český advokát a politik 15 listopadu 1849 23 ledna – Alois Funke český politik německé národnosti 5 ledna 1834 25 ledna – František Jílek český dirigent a hudební skladatel 16 února 1865 17 března – Vavřinec Josef Dušek historik dialektolog etnograf a překladatel 5 listopadu 1858 22 března – Vojtěch Hlaváč český varhaník skladatel dirigent a vynálezce působící převážně v Rusku 23 března 1849 15 dubna – Vilemína Nerudová houslistka 29 března 1839 16 dubna – Josef Vilímek český vydavatel 1 dubna 1835 4 května – Karel Link taneční mistr a skladatel 4 srpna 1832 6 května – Jindřich Mošna český herec 1 srpna 1837 21 května – Bedřich Kamarýt kněz malíř a spisovatel 8 září 1831 26 května – Alois Strnad matematik a geometr 1 října 1852 9 června – Josef Čipera rakouský a český pedagog a politik ? 1850 6 července – Ignác Šechtl český fotograf a průkopník kinematografie 26 května 1840 15 července – Karl Eppinger český právník a politik německé národnosti 6 ledna 1853 20 července – František Ladislav Chleborád český ekonom průkopník družstevnictví 24 listopadu 1839 27 července – Leander Čech český literární historik 27 února 1854 24 srpna – Rudolf Treybal český zemědělský pedagog agronom a politik 19 dubna 1854 4 října – Ignát Wurm český kněz a etnograf 12 července 1825 17 října – Bohuslava Kecková historicky první česká lékařka 18 března 1854 21 října – Josef J Pihert český hudební skladatel a pedagog 27 srpna 1845 23 října – František Faktor český chemik 27 března 1861 24 října – Václav Emanuel Mourek český germanista 20 srpna 1846 31 října – Jaroslav Kamper novinář a kritik 12 srpna 1871 2 listopadu – Miloš Jiránek český malíř 19 listopadu 1875 6 listopadu Meinrad Siegl opat kláštera v Oseku u Duchcova 16 října 1842 Mikuláš Karlach kněz politik organizátor církevních a vlasteneckých podniků 5 prosince 1831 10 listopadu – Josef Košín z Radostova advokát a spisovatel 14 září 1832 5 prosince – Josef Kyselka kněz učitel a spisovatel 16 března 1846 12 prosince – Václav Karel Řehořovský zakladatel české archeologie 1 listopadu 1849 19 prosince – Josef Ladislav Píč zakladatel české archeologie 19 ledna 1847 23 prosince – Karl Hoschna americký skladatel a hobojista českého původu 16 srpna 1877 25 prosince – Josef Braniš historik umění archeolog a spisovatel 23 března 1853 Svět 17 ledna – Francis Galton anglický psycholog a antropolog 16 února 1822 22 ledna – Rudolf von Merkl ministr války Rakouska-Uherska 28 března 1831 27 ledna – Anton Bielek slovenský spisovatel 10 září 1857 4 února – Piet Cronje búrský generál 1840 15 února – Theodor Escherich německý bakteriolog 29 října 1857 25 února – Fritz von Uhde německý malíř 22 května 1848 1 března – Jacobus Henricus van't Hoff nizozemský chemik 30 srpna 1852 7 března – Antonio Fogazzaro italský spisovatel 25 března 1842 24 března – Dragan Cankov bulharský politik 9 listopadu 1828 10 dubna Mikalojus Konstantinas Čiurlionis litevský hudební skladatel a malíř 22 září 1875 Edward Palmer americký botanik a archeolog 12 ledna 1829 11 dubna – Sam Loyd americký šachista 30 ledna 1841 15 dubna – Georg Knorr švýcarský železniční inženýr a vynálezce 13 listopadu 1859 25 dubna – Emilio Salgari italský spisovatel 21 srpna 1862 29 dubna – Jiří ze Schaumburg-Lippe kníže německého knížectví Schaumburg-Lippe 10 října 1846 2 května – Alfred von Kropatschek generál rakouské armády konstruktér zbraní 30 ledna 1838 18 května – Gustav Mahler hudební skladatel 7 července 1860 27 května – Thursday October Christian II vůdce kolonie na Pitcairnových ostrovech říjen 1820 28 května – Gaston Couté francouzský básník a šansonier 23 září 1880 29 května – W S Gilbert anglický dramatik libretista básník a ilustrátor 18 listopadu 1836 14 června – Johan Svendsen norský skladatel dirigent a houslista 30 září 1840 26 června – Othmar Zeidler rakouský chemik 1859 2 července – Felix Josef von Mottl rakouský dirigent a skladatel 24 srpna 1856 5 července – Marie Pia Savojská portugalská královna 14 února 1847 6 července – Alexandra Sasko-Altenburská ruská velkokněžna 8 června 1830 16 července – August Harambašić chorvatský básník a politik 14 července 1861 1 srpna – Konrad Duden německý filolog 3 ledna 1829 12 srpna – Raimund von Stillfried rakouský malíř a fotograf 6 srpna 1839 25 srpna – Anton Emanuel Schönbach rakouský germanista a literární vědec 29 května 1848 12 září – Oscar Kellner německý agronom 13 května 1851 18 září – Pjotr Stolypin ministerský předseda Ruska 14 dubna 1862 24 září Dmitrij Bogrov ruský revolucionář 11 února 1887 Filip Zaleski předlitavský státní úředník a politik 28 června 1836 1 října – Wilhelm Dilthey německý filosof 19 listopadu 1833 3 října – Kazuo Hatojama japonský politik 6 května 1856 7 října – Alexander Wielemans von Monteforte rakouský architekt 4 února 1843 9 října – Elzéar Abeille de Perrin francouzský entomolog 3 ledna 1843 18 října – Alfred Binet francouzský psycholog 8 července 1857 19 října – Eugene Burton Ely americký letecký průkopník 21 října 1886 29 října – Joseph Pulitzer maďarsko-americký novinář zakladatel Pulitzerovy ceny 10 dubna 1847 10 listopadu – Félix Ziem francouzský malíř 26 února 1821 16 listopadu – Ján Mocko slovenský evangelický duchovní církevní a literární historik 26 ledna 1843 26 listopadu – Paul Lafargue politický aktivista zeť Karla Marxe 15 ledna 1842 1 prosince – Vasilij Maximovič Maximov ruský realistický malíř 17 ledna 1844 5 prosince – Valentin Alexandrovič Serov ruský malíř a grafik 19 ledna 1865 10 prosince – Joseph Dalton Hooker anglický botanik 30 června 1817 13 prosince – Nikolaj Nikolajevič Beketov ruský fyzikální chemik 13 ledna 1827 20 prosince – Paul Topinard francouzský antropolog a lékař 4 listopadu 1830 ? – Amory N Hardy americký fotograf 1835 ? – Eugenio Interguglielmi italský fotograf 1850 Hlavy států České království – František Josef I Papež – Pius X Království Velké Británie – Jiří V Francie – Armand Fallières Uherské království – František Josef I Rakouské císařství – František Josef I Japonsko – Meidži Čínské císařství Sinchajská revoluce – Süan-tchung Pchu-i Související články 1911 v letectví Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1911 Národní listy — Národní politika — Budivoj České Budějovice — odkaz vede na přehled ročníků Lumír — archiv ÚČL AV ČR Zlatá Praha — Říšský zákoník česká verze — 1972 MCMLXXII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou Události Československo Mezi toky řek Úpa a Metuje jižně od České Skalice v okrese Náchod ve Východočeském kraji byla dokončena a napuštěna vodní nádrž Rozkoš která je pro svoji rozlohu přes 10 km² nazývána také jako „Východočeské moře Příprava stavby byla zahájena již v roce 1951 avšak po roce byla ukončena a opětovně se rozjela až v roce 1964 Je napájena přivaděčem vody z řeky Úpy pod Babiččiným údolím a duplicitním přivaděčem z Metuje odtok je zajištěn prostřednictvím Rozkošského potoka do řeky Metuje v prostoru obce Velká Jesenice Celkové náklady na výstavbu dosáhly bezmála 100 mil Kčs 1 ledna – Bylo výrazně rozšířeno území hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy Ze Západoslovenského kraje okr Bratislava – vidiek byly připojeny Podunajské Biskupice Vrakuňa Devín Devínská Nová Ves Záhorská Bystrica Čunovo Jarovce a Rusovce Bratislava tak dosáhla dnešního územního rozsahu 27 ledna – V letadle Jugoslávských aerolinií let JAT 367 na lince Stockholm – Bělehrad explodovala po 16 hodině nálož a stroj se zřítil do prostoru obce Srbská Kamenice v okrese Děčín Na místě zahynulo 27 cestujících a členů posádky Neštěstí přežila letuška Vesna Vulovićová která se stala jedinou osobou na světě přeživší pád z výšky přes 10 km K umístění nálože se přihlásila chorvatská organizace národního odporu Ustaša 7 – 22 dubna – V Praze se konalo Mistrovství světa v ledním hokeji na němž mužstvo Československa získalo zlatou medaili 18 dubna – Únosci Karel Doležal a Antonín Lerch se zmocnili letadla Slovair na lince Praha – Mariánské Lázně a pod pohrůžkou zastřelení a odpálení výbušniny donutili piloty letadla změnit směr letu do Norimberka Během únosu postřelil Karel Doležal prvního z pilotů Po přistání v Norimberku se cestující i členové posádky vrátili zpět do Československa únosci byli v Německu odsouzeni k 7 letům odnětí svobody a později získali v NSR politický azyl 3 května – V Otrokovicích na Zlínsku byla při příležitosti výročí osvobození města Rudou armádou otevřena nová pneumatikárna n p Rudý říjen Závod který vznikl na ploše 13 ha měl mít dostatečnou kapacitu pro zásobování Československa kvalitními tehdy nedostatkovými pneumatikami Slavnostního otevření se při příležitosti své návštěvy Jihomoravského kraje zúčastnil také generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák 31 května – 1 června – Na zámku na Dobříši byl ustaven prorežimně orientovaný Svaz českých spisovatelů Do jeho čela byl jmenován Jan Kozák 8 června – Skupina 10 lidí ve snaze emigrovat do západního Německa unesla letadlo na lince Mariánské Lázně – Praha Při únosu jeden z pachatelů zastřelil kapitána letadla Ján Mičicu Skupina si poté hrubým násilím na druhém pilotovi vynutila přistání ve Weidenu Mimořádná brutalita činu vyvolala opovržení i v západních zemích Německé úřady všechny účastníky zatkly hlavní organizátor a vrah Lubomír Adamica se 14 ledna 1973 oběsil ve vazbě červenec – srpen – Probíhaly soudní procesy se 47 představiteli domácí opozice kteří byli dohromady odsouzeni k 118 letům odnětí svobody 26 srpna – V Bratislavě byl při příležitosti blížícího se výročí SNP uveden do provozu Most Slovenského národního povstání který se stal významnou dominantou města Otevření se zúčastnil také generální tajemník ÚV KSČ bratislavský rodák Gustáv Husák spolu s nejvyššími představiteli Komunistické strany Slovenska Součástí architektonicky hodnotného mostu je vyhlídková kavárna umístěná na vrcholu pylonu mostu ve výšce 85 m nad úrovní vozovky Po mostě je vedena významná čtyřproudová silniční komunikace spojující centrum Bratislavy s největším sídlištěm v Petržalce 12 – 16 září – Na území ČSSR proběhlo vojenské cvičení armád států Varšavské smlouvy pod názvem Štít 72 27 – 30 září – Na 1 sjezdu SSM v Praze byl kladen zvýšený důraz na aktivní zapojení mládeže do pomoci národnímu hospodářství 5 října – V New Yorku se uskutečnilo první kolo jednání o československo – amerických vztazích které vedli ministři zahraničí ČSSR a USA – Bohuslav Chňoupek a William P Rogers 16 října – Po 36 letech byl ukončen provoz nejstarší trolejbusové sítě Československa v Praze Důvodem bylo naplňování nové koncepce pražské MHD která počítala s páteřním systémem metra doplněným zejména autobusovou dopravou Argumentem pro zrušení byla také zastaralost sítě a tehdy ještě levná sovětská nafta která ekonomicky zvýhodňovala autobusovou doprava Poslední trolejbus dojezdil na lince 51 od Strahovského stadionu přes Karlovo náměstí na Orionku 24 října – V Jaslovských Bohunicích okr Trnava na západním Slovensku byla zprovozněna první jaderné elektrárna v ČSSR Jednalo se o experimentální reaktor označovaný A1 vyrobený ve spolupráci ČSSR a SSSR Palivem reaktoru byl kovový uran moderátorem štěpné reakce těžká voda a chladícím médiem oxid uhličitý Budování jaderné elektrárny trvalo více než 14 let – od srpna 1958 13 – 14 prosince – Federální shromáždění přijalo zákon o zvýšení přídavků na děti a zavedení novomanželských půjček Zároveň došlo k razantnímu nárůstu bytové výstavby Jednalo se o úspěšná populační opatření – v následujících letech byla zaznamenána rekordní porodnost – vrcholu dosáhla v roce 1974 kdy se na území České socialistické republiky narodilo přes 195 tisíc dětí Svět 1 ledna – Kurt Waldheim se stal generálním tajemníkem OSN 4 ledna – Za 395 dolarů se začala prodávat první vědecká kalkulačka HP-35 značky Hewlett-Packard 7 ledna – Při havárii letadla společnosti Iberian Airlines na ostrově Ibiza zahynulo 104 cestujících 9 ledna – V Hongkongu zničil požár loď RMS Queen Elizabeth 13 ledna – Při vojenském převratu v Ghaně je svržen premiér Kofi Abrefa Busia 14 ledna – V Dánsku nastupuje na trůn královna Markéta II 20 ledna – Pákistánský prezident Zulfikár Alí Bhutto oznámil začátek budování jaderného programu 25 ledna – První afroameričanka Shirley Chisholm ohlásila kandidaturu na prezidentku USA 30 ledna – Pákistán vystoupil z Commonwealthu Znovu vstoupil v roce 1989 31 ledna – Na nepálský trůn nastoupil král Biréndra 3 února – Začaly zimní olympijské hry v Sapporu poprvé v Asii 5 února – Americké letecké společnosti zahajují povinné kontroly cestujících i zavazadel 15 února – V Ekvádoru byl sesazen prezident José María Velasco Ibarra 17 února – Počet vyrobených modelů Volkswagen Brouk dosáhl 15 007 034 tedy více než Ford model T 18 února – V Kalifornii byl zrušen trest smrti 21 února – Sovětská bezpilotní meziplanetární sonda Luna 20 přistála na Měsíci 21 února – Prezident USA Richard Nixon zahájil osmidenní návštěvu Číny při které se setkal s Mao Ce-tungem 22 února – Dopravní letadlo Lufthansy bylo uneseno a zadržováno v Adenu Za pasažéry je zaplaceno výkupné 16 000 000 marek 23 února – Levicová aktivistka Angela Davisová byla propuštěna z vězení 26 února – Sonda Luna 20 přistála na zemi a přivezla 55 g měsíční půdy 1 března – Římský klub vydává zprávu Meze růstu 2 března – Pioneer 10 odstartoval k Jupiteru 2 března – Jean-Bédel Bokassa se stal prezidentem Středoafrické republiky 26 března – Pod lavinou na hoře Fudži zahynulo 19 horolezců 10 dubna – V íránské provincii Fárs zahynulo okolo 5 000 lidí při zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy stupnice 16 dubna – Odstartovala loď Apollo 16 5 května – Při havárii letadla společnosti Alitalia zahynulo u Palerma 115 lidí 7 května – Parlamentní volby v Itálii 13 května – Při požáru nočního klubu v Osace zahynulo 115 lidí 15 května – Okinawa se po 27 letech okupace USA vrátila Japonsku 22 května – Podle nové ústavy se Cejlon přejmenoval na Srí Lanku 26 května – Richard Nixon s Leonidem Iljičem Brežněvem v Moskvě podepsali Smlouvu o antibalistických raketách 26 května – V Novém Jižním Walesu je založen národní park Willandra 1 června – Znárodnění iráckého ropného průmyslu 1 června – Nabyla platnost SALT I 15 června – 200 km západně od Galapág se po útoku kosatek dravých potopila jachta Lucette 17 června – Počátek aféry Watergate – 5 mužů bylo zatčeno v sídle Demokratické strany ve Washingtonu 18 června – Při nehodě letadla Hawker Siddeley Trident v Londýně zemřelo 118 lidí 26 června – Kuba se stala členem RVHP 18 července – Anvar as-Sádát odesílá 20 000 sovětských poradců z Egypta 21 července – Krvavý pátek – Irská republikánská armáda nechala v Belfastu explodovat 22 bomb a zabila 9 lidí a 130 zranila 22 července – Veněra 8 přistála na Venuši 23 července – USA vypustily družici Landsat 1 která byla určena k podrobnému snímkování Země 12 srpna – Poslední vojenské jednotky USA byly staženy z Vietnamu 14 srpna – Při havárii dopravního letadla Iljušin v Berlíně zemřelo 156 cestujících 16 srpna – Pokus o státní převrat v Maroku 26 srpna – Začaly letní olympijské hry v Mnichově 5 září – Mnichovský masakr – arabskou teroristickou skupinou Černé září bylo v Mnichově zastřeleno 11 izraelských sportovců 14 září – Západní Německo a Polsko obnovují diplomatické vztahy 18 září – Bylo dáno do provozu metro v Sao Paulu 26 září – V Norsku se 56% občanů odmítlo v referendu stát členem Evropského hospodářského společenství 30 září – Byl otevřen most na ostrov Öland 2 října – Dánsko s Grónskem se bez Faerských ostrovů stalo členem Evropského hospodářského společenství 13 října – Při nehodě letadla Iljušin II-62 zemřelo v Moskvě 176 cestujících 13 října – Let Fuerza Aérea Uruguaya 571 – Uruguayské letadlo se zřítilo v Andách a 16 cestujících přežívalo 72 dnů při čekání na pomoc Kvůli přežití se uchýlili ke kanibalismu 16 října – Demokratický kongresman Hale Boggs se s letadlem ztratil nad Aljaškou a přes důkladné pátrání nebyl nikdy nalezen 17 října – Královna Alžběta II navštívila Jugoslávii 25 října – Do FBI jsou jako agenti poprvé přijímány ženy 28 října – Poprvé vzlétl Airbus A300 29 října – Teroristická skupina Černé září unesla Boeing 727 společnosti Lufthansa a požadovala propuštění tří teroristů kteří se podíleli na Mnichovském masakru 7 listopadu – V amerických prezidentských volbách Richard Nixon porazil demokratického kandidáta George McGoverna K volbám přišlo 55% voličů – nejméně od roku 1948 28 listopadu – Ve Francii byl naposled vykonán trest smrti 3 prosince – Při nehodě letadla na ostrově Tenerife zemřelo 165 cestujících 5 prosince – Australským premiérem se stal Gough Whitlam a jako první krok ve funkci nařídil stáhnout všechny australské pracovníky z vietnamské války 14 prosince – Apollo 17 – Eugene Cernan se jako poslední člověk ve 20 století prochází po povrchu Měsíce 14 prosince – Willy Brandt je podruhé zvolen německým kancléřem 16 prosince – Portugalská armáda zabila 400 domorodců v mosambickém Tete 19 prosince – Apollo 17 přistálo na Zemi 23 prosince – Při zemětřesení v nikaragujské Managui zemřelo 5 000-12 000 lidí 24 prosince – Švédský premiér Olof Palme přirovnal bombardování severní Vietnamu k nacistickým masakrům USA přerušili diplomatické styky se Švédskem Založena společnost SAP Zákaz DDT v USA V Sierra Leone nalezen diamant Hvězda Sierry Leone Grónsko a Dánsko se staly členy Evropského společenství V Maastrichtu bylo uvedeno do provozu první mezinárodní středisko řízení horního letového provozu UAC Upper Area Control Centre Mezinárodní rok knihy International year of the book Zahájen vývoj ICBM LGM-118 Peacekeeper Vědy a umění 7 – 19 prosince – Poslední let programu Apollo Apollo 17 úspěšně přistává na Měsíci a vrací se zpět na Zemi ARPANET rozšířena na cca 20 směrovačů a 50 počítačů použit protokol NCP Network Control Protocol Zahájení používání elektronické pošty zaveden zavináč Publikována studie Meze růstu Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – John Bardeen Leon Cooper John Robert Schrieffer Nobelova cena za chemii – Christian B Anfinsen Stanford Moore William H Stein Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Gerald M Edelman Rodney R Porter Nobelova cena za literaturu – Heinrich Böll Nobelova cena míru – Cena neudělena finanční část vložena do zvláštního fondu Nobelovy ceny míru Nobelova cena za ekonomii – Kenneth Arrow John Hicks Narození Československo 12 ledna – Radim Jančura český podnikatel majitel firmy Student Agency 15 února – Jaromír Jágr český hokejista 18 února – Vendula Svobodová prezidentka nadace Kapka naděje 15 března – Jan Holna český architekt 17 března – Markéta Hrubešová česká herečka 18 března – David Macháček český architekt 30 března – Karel Poborský český fotbalista 31 března – Žaneta Fuchsová česká dětská herečka 6 dubna – David Švehlík český herec 8 dubna – Sabina Laurinová česká herečka 14 dubna – Roman Vojtek český herec 21 dubna – Stano Šimor český skladatel a hudební producent 27 dubna – Lenka Vlasáková česká herečka 11 května – Tomáš Dvořák český atlet vícebojař 11 května – Jiří Vejdělek český režisér 18 května – Sabina Remundová česká herečka 24 května – Viktor Ujčík český hokejista 8 června – Jaroslav Rudiš český spisovatel 4 července – Tomio Okamura český podnikatel a politik 20 července – Jozef Stümpel slovenský hokejista 26 července – Saša Rašilov mladší český herec 28 července – Alena Antalová slovenská herečka 18 srpna – Petra Špindlerová česká herečka 29 srpna – Radek Bejbl český fotbalista 30 srpna – Pavel Nedvěd český fotbalista 3 září – Martin Straka český hokejista 10 října – Nguyen Phuong Thao vietnamská fotografka působící v Česku 16 listopadu – Martin Altrichter český hokejista 7 prosince – Dara Rolins slovenská zpěvačka 8 prosince – Pavel Vostřák český hokejista 15 prosince – Ester Janečková česká herečka a moderátorka Svět 17 února – Taylor Hawkins americký hudebník 17 února – Billie Joe Armstrong zpěvák a kytarista skupiny Green Day 3 dubna – Jennie Garth americká filmová herečka a režisérka 21 dubna – Severina Vučković chorvatská zpěvačka 5 května – Devin Townsend kanadský hudebník a producent 2 červen – Wentworth Miller americký herec 25 června – Sajf al-Islám Kaddáfí de facto premiér libyjské džamáhíríje 28 červen – Ngô Bảo Châu vietnamský matematik 1 srpna – Thomas Woods americký historik 3 srpna – Sandis Ozoliņš lotyšský hokejista 6 září – China Miéville britský spisovatel fantasy 20 září – Victor Ponta rumunský politik a premiér 21 září – Liam Gallagher britský hudebník člen skupiny Oasis 16 října – Darjus Kasparajtis ruský hokejista 17 října – Eminem americký hip hopový zpěvák 21 listopadu – Ejal Ran izraelský tenista 26 listopadu – Chris Osgood kanadský hokejový brankář 1 prosince – Norbert Wójtowicz polský historik a římskokatolický teolog 10 prosince – Brian Molko zpěvák a kytarista skupiny Placebo 25 prosince – Adam Wielomski polský publicista Úmrtí Česko 6 ledna – Karel Bakeš stavební inženýr spisovatel a překladatel 12 ledna 1888 8 ledna – Ján Ursíny československý politik ministr odbojář 11 října 1896 13 ledna – František Čáp český režisér 7 prosince 1913 18 ledna – Bohumil Turek motocyklový a automobilový závodník 26 května 1901 20 ledna – Josef Dobiáš český historik a klasický filolog 26 září 1888 26 ledna Václav Majer československý ministr předseda exilové ČSSD 22 ledna 1904 František Smolík český herec 23 ledna 1891 30 ledna – Karel Boleslav Jirák český skladatel hudební pedagog a dirigent 28 ledna 1891 31 ledna – Pavel Roman československý krasobruslař 25 ledna 1943 9 února – Ludvík Krejčí český generál 17 srpna 1890 19 února – Josef Macek československý ekonom a politik 13 září 1887 21 února – Antonín Jemelka český kněz a malíř 8 října 1896 22 února – Karel Skoupý 12 biskup brněnský 30 prosince 1886 27 února – Alois Král speleolog 30 července 1877 7 března Otto Jírovec parazitolog 31 ledna 1907 Jan Weiss český spisovatel 10 května 1892 9 března – Josef Moucha entomolog 7 dubna 1930 17 března – Karel Balling skladatel český hudební skladatel 17 prosince 1889 19 března Josef Grus architekt 19 října 1893 Karel Bíbr český architekt projektant a stavitel 1 listopadu 1887 František Klátil československý politik 5 června 1905 20 března – Albert Pek český folklorista dirigent a hudební skladatel 21 října 1893 29 března – František Bílek český hipolog 16 prosince 1885 31 března – Hana Mašková československá krasobruslařka 26 září 1949 4 dubna – Anna Polmanová-Preclíková sbormistryně a dirigentka 28 března 1895 5 dubna – Vítězslav Lederer uprchlík z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau 6 března 1904 8 dubna – Josef Nepomucký československý politik ministr československých vlád 12 října 1897 10 dubna – Jiří Toman fotograf ilustrátor a knižní grafik 22 března 1924 14 dubna Marie Burešová herečka 1 listopadu 1907 Ján Bečko československý politik člen exilových vlád 16 listopadu 1889 16 dubna František Penc ministr hornictví vlád Československa a diplomat 7 února 1921 Rudolf Deyl starší český herec 6 dubna 1876 26 dubna – Eva Adamcová divadelní herečka a překladatelka 1895 12 května – František Michálek Bartoš historik archivář a vysokoškolský pedagog 5 dubna 1889 23 května – Kamil Bednář český básník a překladatel 4 července 1912 24 května – Josef Hlisnikovský entomolog 12 února 1905 10 června – Josef Hlouch 9 biskup českobudějovický 26 března 1902 19 června – Otakar Šimůnek komunistický politik ministr 23 října 1908 22 června – Jiří John malíř a ilustrátor 6 listopadu 1923 25 června – Jan Matulka americký malíř českého původu 7 listopadu 1890 26 června – Alfréd Piffl český architekt 13 června 1907 27 června – Leopolda Dostalová česká herečka 23 ledna 1879 22 července – Pavel Bořkovec hudební skladatel 10 června 1894 26 července – Karel Husárek československý generál ministr veřejných prací 31 ledna 1893 27 července – Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi rakouský šlechtic s československým občanstvím spisovatel a politik 16 listopadu 1894 11 srpna – Jaroslav Pešán voják a příslušník výsadku Platinum – Pewter 28 ledna 1912 20 srpna – Drahomír Kolder československý politik 29 prosince 1925 22 srpna – Karel Štipl sochař architekt a sklářský výtvarník 21 ledna 1889 28 srpna – Bohuslav Kratochvíl politik a diplomat 21 října 1901 9 září – Josef Bohumil Souček teolog biblista 12 května 1902 10 září – Vojtěch Bořivoj Aim český hudební skladatel 13 dubna 1886 14 září – Jaroslav Helfert muzeolog 27 září 1883 18 září – Bohuslav Fuchs český architekt 24 března 1895 2 října – František Mrázek Dobiáš evangelický teolog překladatel a pedagog 2 března 1907 4 října – Jan Roth český kameraman 10 listopadu 1899 17 října – František Gel český novinář 18 září 1901 3 listopadu – Ladislav Hosák český historik 5 června 1898 5 listopadu – Lubor Bárta český hudební skladatel 8 srpna 1928 6 listopadu – Richard Wiesner český malíř 6 července 1900 8 listopadu – Rudolf Šmejkal československý fotbalový reprezentant 14 ledna 1915 11 listopadu – Zdeněk Gina Hašler herec a režisér 31 října 1909 18 listopadu – Eduard Oliva generální vikář litoměřické diecéze 19 července 1905 21 listopadu – Karel Hába český hudební skladatel sbormistr violista a pedagog 21 května 1898 25 listopadu – Karl Ernstberger český architekt německé národnosti 25 září 1887 29 listopadu – Josef Kubíček český malíř sochař a řezbář 13 března 1890 6 prosince – Josef Kurz jazykovědec literární historik a překladatel 3 února 1901 27 prosince – Jan Berlík český pěvec-tenorista 24 května 1892 30 prosince – T Svatopluk český prozaik a malíř 25 října 1900 31 prosince – Josef Toman český nevidomý klavírista varhaník a hudební skladatel 15 dubna 1894 ? – Jaroslav Ignác Čížek brigádní generál legionář 1891 Svět 1 ledna Eberhard Wolfgang Möller německý nacistický spisovatel 6 ledna 1906 Maurice Chevalier francouzský a americký herec tanečník a šansoniér 12 září 1888 14 ledna – Frederik IX dánský král 11 března 1899 15 ledna – Daisy Ashfordová anglická spisovatelka 7 dubna 1881 23 ledna – Big Maybelle americká zpěvačka 1 května 1924 27 ledna Richard Courant německý matematik 8 ledna 1888 Mahalia Jackson americká gospelová zpěvačka 26 října 1911 28 ledna – Dino Buzzati italský spisovatel 16 října 1906 31 ledna Matvěj Vasiljevič Zacharov sovětský generál 17 srpna 1898 Fritiof Nilsson Piraten švédský humoristický spisovatel 4 prosince 1895 Mahéndra nepálský král 11 června 1920 6 února – Emil Maurice zakládající člen NSDAP osobní strážný řidič i přítel Adolfa Hitlera 19 ledna 1897 9 února – Nikolaj Ivanovič Krylov velitel strategických raketových sil Sovětské armády 29 dubna 1903 11 února – Colin MacLeod americký genetik 28 ledna 1909 19 února – Lee Morgan americký jazzový trumpetista 10 července 1938 20 února – Maria Göppert-Mayer americká fyzička německého původu Nobelova cena 1963 28 června 1906 22 února – Paul Grüninger švýcarský policejní důstojník nositel titulu Spravedlivý mezi národy 27 října 1891 26 února – Josef Sapir izraelský politik 27 ledna 1902 28 února – Viktor Barna maďarský stolní tenista 24 srpna 1911 8 března – Erich von dem Bach-Zelewski nacistický generál válečný zločinec 1 března 1899 9 března – Ja'akov Herzog izraelský rabín právník a diplomat 21 března 1921 16 března – Franjo Lučić chorvatský skladatel a varhaník 31 března 1889 27 března – M C Escher nizozemský umělec 17 června 1898 2 dubna – Tošicugu Takamacu učitel bojových umění 10 března 1887 6 dubna – Heinrich Lübke prezident Spolkové republiky Německo 14 října 1894 8 dubna – Marian Bielicki polský spisovatel 5 června 1920 12 dubna – C W Ceram německý novinář a spisovatel 20 ledna 1915 15 dubna – Frank Knight americký ekonom 7 listopadu 1885 16 dubna – Jasunari Kawabata japonský spisovatel nositel Nobelovy ceny za literaturu 14 června 1899 27 dubna – Kwame Nkrumah první prezident Ghany 21 září 1909 29 dubna – Ntaré V poslední král Burundi 2 prosince 1947 2 května – J Edgar Hoover první ředitel americké agentury FBI 1 ledna 1895 3 května – Leslie Harvey skotský kytarista 13 září 1944 5 května – Reverend Gary Davis americký bluesový zpěvák kytarista a skladatel 30 dubna 1896 9 května – Nikolaj Dmitrijevič Jakovlev sovětský vojevůdce maršál dělostřelectva 31 prosince 1898 10 května – Otto Isakower rakouský psychiatr a psychoanalytik 2 června 1899 28 května – Eduard VIII britský panovník 23 června 1894 30 května Aharon Kacir izraelský chemik 15 září 1914 Watchman Nee čínský křesťanský kazatel a spisovatel 4 listopadu 1903 7 června – Jean Merrien francouzský mořeplavec a spisovatel 3 června 1905 9 června Róbert Pobožný biskup neilenský apoštolský administrátor rožňavský 30 května 1890 Rudolf Belling německý sochař 26 srpna 1886 12 června Ludwig von Bertalanffy rakouský biolog a filosof 19 září 1901 Edmund Wilson americký spisovatel 8 května 1895 Saul Alinsky americký organizátor občanské společnosti a teoretik aktivismu 30 ledna 1909 30 června – Guy Chapman britský historik a spisovatel 11 září 1889 7 července Athenagoras I 268 ekumenický patriarcha konstantinopolský 6 dubna 1886 Talal I jordánský král 26 února 1909 10 července – Lovie Austin americká klavíristka 19 září 1887 11 července – Jevgenij Babič sovětský hokejista 7 ledna 1921 14 července – Vilém Stanovský divizní generál čs Letectva oběť komunismu 27 března 1896 19 července – Helge Roswaenge dánský tenorista 29 srpna 1897 21 července Džigme Dordže Wangčhug bhútánský dračí král 2 května 1928 Ralph Craig americký sprinter olympijský vítěz 21 června 1889 22 července – Max Aub španělský spisovatel 2 června 1903 25 července – Leonid Jengibarov sovětský arménsko-ruský scenárista herec klaun a mim 15 března 1935 31 července Paul-Henri Spaak premiér Belgie předseda Evropského parlamentu předseda OSN a generální tajemník NATO 25 ledna 1899 Alfons Gorbach kancléř Rakouska v letech 1961–1964 2 září 1898 Ernst Fischer rakouský marxistický spisovatel literární vědec a politik 3 července 1899 4 srpna – Ján Jamnický slovenský herec režisér scenárista 20 května 1908 7 srpna – Christian Hansen generál Wehrmachtu 10 dubna 1885 8 srpna – Andrea Feldman americká herečka 1 dubna 1948 9 srpna – Ernst von Salomon německý spisovatel a atentátník 25 září 1902 11 srpna – Max Theiler jihoafrický lékař-virolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1951 30 ledna 1899 13 srpna – Carl Malmsten švédský designér nábytku 7 prosince 1888 14 srpna – Jules Romains francouzský spisovatel 26 srpna 1885 23 srpna – Arthur Russell britský olympijský vítěz na 3000 metrů překážek 13 března 1886 28 září – Władysław Langner polský generál 18 června 1896 30 září – Edgar G Ulmer americký filmový režisér 17 září 1904 7 října – Erik Eriksen premiér Dánska 20 listopadu 1902 8 října – Ivan Antonovič Jefremov sovětský paleontolog a spisovatel 22 dubna 1908 10 října – Kenneth Essex Edgeworth irský astronom 26 února 1880 17 října – Jiří Karadjordjević srbský korunní princ 27 srpna 1887 18 října – Edward Cook americký olympijský vítěz ve skoku o tyči 27 listopadu 1889 19 října – Saíd bin Tajmúr sultán Maskatu a Ománu 13 srpna 1910 26 října – Igor Sikorskij letecký konstruktér 25 května 1889 1 listopadu – Ezra Pound americký básník 30 října 1885 4 listopadu – George Campbell kanadský hráč lakrosu olympijský vítěz 1 února 1878 11 listopadu – Berry Oakley americký baskytarista 4 dubna 1948 12 listopadu – Rudolf Friml americký pianista a skladatel českého původu 2 prosince 1879 13 listopadu – Arnold Jackson britský atlet olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů 5 dubna 1891 15 listopadu – William Ross Ashby britský kybernetik 6 září 1903 18 listopadu – Danny Whitten americký zpěvák kytarista a hudební skladatel 8 května 1943 22 listopadu – Kójó Okada japonský fotograf 31 srpna 1895 25 listopadu Hans Scharoun německý architekt 20 září 1893 Henri Coandă rumunský letecký konstruktér 7 června 1886 1 prosince – Antonio Segni premiér a prezident Itálie 2 února 1891 3 prosince – Bill Johnson americký jazzový kontrabasista 10 srpna 1872 4 prosince – Kadiš Luz izraelský politik ministr předseda Knesetu 10 ledna 1895 13 prosince – Leslie Poles Hartley anglický spisovatel 30 prosince 1895 16 prosince – Ferdinand Čatloš ministr národní obrany slovenského státu 7 října 1895 20 prosince – Günter Eich německý spisovatel 1 února 1907 21 prosince Zora Jesenská slovenská spisovatelka 3 května 1909 Paul Hausser německý generál 7 října 1880 22 prosince – Mkrtič Armen arménský prozaik 27 prosince 1906 23 prosince – Andrej Nikolajevič Tupolev sovětský letecký konstruktér 10 listopadu 1888 26 prosince – Harry S Truman 33 americký prezident 8 května 1884 27 prosince – Lester B Pearson kanadský historik státník a diplomat Nobelovu cenu míru 1957 23 dubna 1897 ? – Hildegarde Hoyt Swiftová americká spisovatelka 1890 Hlavy států Evropa Československo – prezident Ludvík Svoboda SFR Jugoslávie – Josip Broz Tito Bulharská LR – Todor Živkov Maďarská lidová republika – János Kádár generální tajemník MSDS Rumunsko – Nicolae Ceaușescu Rakousko – Franz Jonas NDR – Erich Honecker Generální tajemník SED Willi Stoph předseda státní rady NSR Willy Brandt kancléř Gustav Heinemann prezident Polská lidová republika Edward Gierek Litevská SSR – Antanas Sniečkus Sovětský svaz předseda prezidia Nejvyššího sovětu Nikolaj Viktorovič Podgornyj de facto první tajemník KSSS Leonid Iljič Brežněv Francie – prezident Georges Pompidou Španělsko – Francisco Franco Dánsko král Frederik IX královna Markéta II Vatikán – papež Pavel VI Ostatní Japonsko – Císař Šówa Čína – úřadující předseda ČLR Tung Pi-wu USA – prezident Richard Nixon OSN UN – Kurt Waldheim Reference Externí odkazy 1986 MCMLXXXVI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal středou Události Československo 17 ledna – V Plzni na nábřeží Radbuzy byl slavnostně otevřen Dům kultury ROH třetí největší zařízení tohoto typu v ČSSR Obsahoval velký sál pro 1 300 lidí Rozsáhlá stavba která získala mezi Plzeňany přezdívku „dům hrůzy u Radbůzy byla i přes protesty občanů zbourána v roce 2012 5 února – V závodě sirkárny SOLO v Lipníku nad Bečvou na Přerovsku vypukl rozsáhlý požár při němž uhořely 4 pracovnice Vyšetřování určilo jako pravděpodobnou příčinu vznícení speciálních AT zápalek využívaných při svařování Zároveň vyšlo najevo rozsáhlé zanedbání bezpečnostních předpisů které již v minulosti k několika méně závažným požárům v závodě vedlo V následovném soudním přelíčení které mělo zjistit viníky požáru bylo obviněno 12 pracovníků závodu vč nejvyššího vedení potrestáni však byli pouze vybraní „řadoví zaměstnanci 24 – 28 března – Na XVII sjezdu KSČ byl schválen plán hospodářského a sociálního vývoje na léta 8 pětiletky 1986 – 1990 projednány byly také strategické rozvojové směry dlouhodobého vývoje do roku 2000 Zmiňovány byly myšlenky Přestavby která v Sovětském svazu započala nástupem Michaila Gorbačova k moci v roce 1985 Navrhované reformy byly však zejména ze strany generálního tajemníka Gustáva Husáka přijímány spíše vlažně a opatrně Prozatím nebyly provedeny žádné výraznější kádrové obměny Jednalo se o poslední sjezd KSČ před Sametovou revolucí 29 dubna – Pracovníci Jaderné elektrárny Dukovany zachytili jako první v Československu zvýšenou úroveň radiace způsobenou únikem látek z havarovaného čtvrtého reaktoru černobylské jaderné elektrárny v Sovětském svazu Zvýšená koncentrace byla zjištěna zejména u radioaktivního cesia a jódu Nejvyšších objemových aktivit bylo dosaženo ve dnech 30 dubna a 1 května Úřady 3 května nařídily kontrolu krmiva hospodářských zvířat očekávány byly také zvýšené koncentrace radioaktivních prvků v mléce a listové zelenině Do 15 května byla prováděna opatření zejména při výrobě výživy pro novorozence a kojence v podstatně vyšší míře byly využívány zásoby sušeného mléka Naprosto nedostatečná informovanost obyvatel k havárii došlo v noci 26 dubna první zpráva o neštěstí byla v československých sdělovacích prostředcích uveřejněna až 29 dubna kdy už radioaktivní mrak přecházející přes území ČSSR mířil na NSR vedla k rozvoji paniky ve společnosti Sdělovací prostředky informovaly na počátku května o snižování předtím neoznámené zvýšené radiace 8 dní po havárii – 6 května vystoupila v televizi hlavní hygienička ČSR MUDr Dana Zusková Připustila zvýšené množství radioaktivity v ovzduší naměřené hodnoty však dle ní nebyly zdraví škodlivé Dle údajů Státního ústavu radiační ochrany Praha nedosáhlo radioaktivní zamoření na území ČSSR plošně zdraví škodlivých hodnot Nejvyšší míry koncentrace radionuklidů byly zjištěny na okresech Náchod Ústí nad Orlicí a Šumperk 30 dubna – V Mariánských Lázních byla po rekonstrukci slavnostně předána budova kolonády vč unikátní „Zpívající fontány umístěné před objektem která je dílem slovenského architekta Pavla Mikšíka Jedná se o kruhovitou vodní nádrž v jejímž středu je umístěno 12 kamenných kvádrů obepínajících nerezovou plastiku Vodní trysky jsou umístěny takovým způsobem aby bylo možné proudy vody regulovat k vhodnému dokreslení hudebního podkresu spouštěného z reproduktorů umístěných pod fontánou Za tmy jsou představení fontány doprovázena také světelnými efekty První skladbu pro fontánu složil Petr Hapka 17 května – V Ostravě – Vítkovicích byla dokončena rozsáhlá multifunkční budova Paláce kultury a sportu dnešní ČEZ aréna Jedná se o moderně pojatou halu sloužící zejména pro pořádaní hokejových utkání konají se zde však i četné kulturní akce V době otevření byla největší multifunkční arénou v Evropě Vybudována byla na ploše 7 700 m² nákladem 300 mil Kčs dle návrhu architekta Vladimíra Dědečka Moderně pojatá stavba má tvar na sobě stojících jehlanů které ve vertikálním směru rozdělují dvě kvádrové přepážky Vzhledem k nestabilnímu poddolovanému podloží byla vystavěna na železobetonové desce 23 – 24 května – Konaly se všeobecné volby do všech zastupitelských orgánů – do Federálního shromáždění do České a Slovenské národní rady do všech stupňů národních výborů Jednalo se o poslední nedemokratické volby jež proběhly podle již zaběhnutého scénáře kontrolované volební účasti a „výběru kandidátky Národní fronty Zúčastnilo se jich 994 % oprávněných voličů 999 % hlasovalo pro kandidáty Národní fronty Zajímavostí se stala snad jen propagační píseň 40 československých umělců s názvem Nejhezčí dárek kterou složil skladatel Jiří Zmožek Výtěžek z prodeje desek s písní byl věnován na školní pomůcky dětem v Nikaraguy Po dobu konání voleb byla vyhlášena jako tradičně prohibice 24 května – Ke dni voleb došlo na území Československa k několika významným administrativním změnám Nejvýraznější bylo nové administrativní uspořádání města a okresu Ústí nad Labem K městu byla již 1 února nově přičleněna území Neštěmic Chabařovic a Chlumce a počet obyvatel tak vzrostl o 13 tisíc na hodnotu 105 tisíc Ústí nad Labem se stalo velkoměstem V souvislosti s nevyhovující strukturou národních výborů kdy Městský národní výbor v Ústí nad Labem suploval funkce Okresního národního výboru a naopak a kdy na území města Ústí nad Labem žilo 90 % obyvatel okresu vznikl ke dni voleb nový orgán – Národní výbor města Ústí nad Labem jenž sdružoval funkci Městského i Okresního národního výboru Město Ústí nad Labem tak získalo po Brně Ostravě Košicích a Plzni postavení úrovně okresu a mohlo být tedy rozčleněno na městské obvody které byly vyhlášeny pro střed města Střekov Severní Terasu Neštěmice Chabařovice a Chlumec Administrativní změny byly provedeny také v Bratislavě která měla již od federalizace v roce 1969 postavení kraje Z části čtvrtého městského obvodu zahrnující jih a západ města bylo z důvodu bouřlivého rozvoje a navýšení počtu obyvatel vyčleněno území na pravém břehu Dunaje zahrnující Petržalku Jarovce Rusovce a Čunovo Na tomto území vznikl 5 bratislavský obvod 1 srpna – Do kin byla uvedena komedie režiséra Jiřího Menzela – Vesničko má středisková Autorem scénáře k diváckou obcí oblíbenému i kritiky dobře přijímanému filmu je Zdeněk Svěrák Film vykresluje s humornou nadsázkou život a charaktery postav ve střediskové obci a v jejím JZD V hlavních rolích se představili Marián Labuda Rudolf Hrušínský János Bán Libuše Šafránková Jan Hartl Petr Čepek a další Film se natáčel převážně v obci Křečovice na Benešovsku a v Praze 2 září – Orgány StB provedly razii v bytech 7 členů tzv Jazzové sekce a zabavila na 800 knih a několik set časopisů „diverzní povahy Akce byla vyvrcholením rozsáhlé kampaně proti sdružení alternativních hudebníků Jazzová sekce které bylo již v roce 1984 státními orgány zakázáno V následném soudním líčení byli vybraní členové sdružení odsouzeni k několikaletým trestům odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost nedovolené podnikání a porušování autorského zákona Za odsouzené hudebníky se postavily opoziční organizace Charta 77 a Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných stejně jako větší množství významných zahraničních umělců např Elton John Paul McCartney Sting nebo Phil Collins 2 září – Na světové výstavě EXPO 86 ve Vancouveru v Kanadě proběhl československý národní den který zahájil předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal V kulturním programu vystoupily mimo jiné československé národopisné soubory Lúčnica a Konopa Československý pavilón měl také na vancouverské výstavě značný úspěch a tvořily se před ním dlouhé fronty Byl založen na audiovizuálním programu který umožňoval např virtuální prohlídku Prahy 3 září – V Televizních novinách byla odvysílána reportáž o emigraci zpěváka Waldemara Matušky který se rozhodl požádat o politický azyl v USA 2 září vystoupil v americkém zahraničním rozhlasovém vysílání a poukázal na nemožnost svobodné tvůrčí umělecké činnosti i na potlačování lidských práv v Československu 8 – 12 září – Ve vojenských prostorech Československa se konalo cvičení sovětské maďarské a československé lidové armády pod názvem Družba 86 s účastí přes 25 tisíc vojáků 18 září – V prostoru státní hranice Československa a Německé spolkové republiky v lesích mezi obcemi Broumov na Tachovsku a Mähring v okrese Tirschenreuth došlo k závažnému incidentu s mezinárodněpolitickou dohrou V polední době byl na rotě Pohraniční stráže v Broumově vyhlášen poplach Tři mladí občané Polské lidové republiky vstoupili do hraničního pásma s úmyslem ilegálně překročit státní hranici Pohraničníci po nich okamžitě začali pátrat přičemž se nešťastnou shodou náhod střetli s německým turistou Johannem Dickem který v prostoru hranice sbíral houby Příslušníci PS opakovaně vyzvali Dicka k zastavení Ten však zpanikařil a dal se před pohraničníky na útěk Nereagoval ani na poplašné výstřely do vzduchu Proto pohraničníci přistoupili k cílené střelbě na „narušitele v domnění že se jedná o některého z prchajících Poláků přičemž osobu zasáhli Snahy o poskytnutí první pomoci nebyly příliš účinné Při přesunu ještě živého muže k cestě zjistili příslušníci PS že oběť zasáhli již skoro 200 m za hranicí na území Německé spolkové republiky Vzhledem k dlouhé prodlevě mezi zásahem a příjezdem profesionální zdravotní pomoci vojenské záchranné služby se Johanna Dicka již nepodařilo zachránit – zemřel v sanitce při cestě do nemocnice v Plané u Mariánských Lázní Ještě v Československu byla provedena pitva při níž jak později zjistili němečtí lékaři odebrali českoslovenští patologové zřejmě na příkaz orgánů StB některé části těla Případ měl značnou dohru – československý velvyslanec v NSR převzal protestní nótu západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Gentscher si na půdě OSN v New Yorku vyžádal osobní schůzku se šéfem československé diplomacie Bohuslavem Chňoupkem vdova po zastřeleném si nárokovala odškodné ve výši 50 tis marek Dickova pohřbu se zúčastnili i představitelé bavorské vlády V průběhu vyšetřování byla prokázána vina na československé straně proto ČSSR vyplatila vdově vyšší odškodné ve výši 100 tis marek a omluvu a politování nad událostí vyjádřil i prezident republiky Gustáv Husák 4 října – Na náměstí Republiky v Plzni se za účasti 7 tisíc žáků studentů a učňů natáčela davová scéna filmu Discopříběh Svět 1 ledna – Evropské společenství se rozšířilo o Španělsko a Portugalsko Portugalsko vstoupilo do EUROCONTROLu 8 ledna Mentor sepsal hackerův manifest 28 ledna – Raketoplán Challenger explodoval 73 sekundy po startu Celá sedmičlenná posádka zahynula 29 ledna – Byl zvolen dnešní prezident Ugandy Yoweri Museveni 8 února – Při srážce nákladního vlaku a rychlíku v kanadských Skalistých horách zemřelo 23 osob a 95 osob bylo zraněno 20 února – Sovětský svaz vypustil kosmickou stanici Mir ve které kosmonauti stráví rekordně dlouhou dobu 13 dubna – Papež Jan Pavel II navštívil římskou synagogu 25 dubna – Mswati III se stal králem Svazijska 26 dubna – Při nejhorší jaderné katastrofě v dějinách explodoval a začal hořet čtvrtý reaktor jaderné elektrárny v Černobylu na Ukrajině Zahynulo 31 hasičů a zaměstnanců elektrárny a radioaktivní spad pokryl rozsáhlé území 27 dubna – Začala plošná evekuace města Pripjaťkteré se nachází v blízkosti jaderné elektrárny Černobyl 2 května – Skončila plošná evakuace města Pripjať domov opustilo 52000 lidí 21 srpna – Tragédie u jezera Nyos Náhlý výron oxidu uhličitého zabil v okolí jezera více než 1800 lidí 7 září – Desmond Tutu se stal jako první černoch v historii primasem anglikánské církve v Jihoafrické republice 11 října – Reagan a Gorbačov se setkali v Reykjavíku 21 října – Marshallovy ostrovy získaly nezávislost 27 října – pod vedením Jana Pavla II se konalo první mezináboženské setkání v Assisi 3 listopadu – Mikronésie získala nezávislost 26 prosince 1986 – 4 ledna 1987 – Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji v Piešťanech Evropské sdružení volného obchodu přijalo Finsko opustilo jej Portugalsko Vstoupila v platnost Dohoda o volném přidružení mezi Spojenými státy a Marshallovými ostrovy Vědy a umění Halleyova kometa prolétala v blízkosti Země v její blízkosti prolétlo několik sond Intel započal výrobu mikroprocesoru Intel 80386 založena Bahrajnská univerzita v Manámě první realizace Mikroskopie atomárních sil – mikroskopická technika která se používá k trojrozměrnému zobrazování povrchů během zemětřesení ve střední Itálii došlo k těžkému poškození baziliky sv Františka v Assisi první zkameněliny dinosaura byly objeveny i v Antarktidě rod Antarctopelta Americká metalová skupina Metallica vydala album Master of Puppets Nobelova cena Fyzika Ernst Ruska Gerd Binnig a Heinrich Rohrer Chemie Dudley Robert Herschbach Yuan Tseh Lee John Charles Polanyi Medicína a fyziologie Stanley Cohen Rita Leviová-Montalciniová Literatura Wole Soyinka Mír Elie Wiesel Ekonomie James M Buchanan Jr Narození Česko 24 ledna – Jakub Šindel český hokejista 1 února – Ladislav Šmíd český hokejový hráč 19 února – Aneta Savarová česká moderátorka a redaktorka 12 března – Jan Urban český fotbalista 15 května – Tomáš Klus český zpěvák a herec 31 května – Jan Bernášek český šachista 6 září – Martin Jakš běžec na lyžích 23 října – Jiří Mádl český herec 14 listopadu – Lukáš Klimek český hokejista 26 listopadu – Aneta Langerová zpěvačka 24 prosince – Theodor Gebre Selassie český fotbalista Svět 21 ledna – Matt Heafy americký hudebník 24 ledna – Mischa Anne Barton britská herečka 20 února – Agnieszka Bednarek polská volejbalistka 28 března – Lady Gaga americká zpěvačka 3 dubna – Amanda Bynesová americká herečka a zpěvačka 10 dubna – Augusto Fernández argentinský fotbalista 11 června – Shia LaBeouf americký herec 21 června – Lana Del Rey americká zpěvačka textařka a modelka 13 června – Mary-Kate Olsen a Ashley Olsen dvojčata herečky 2 července – Lindsay Lohan americká herečka a popová zpěvačka 12 září – Emmy Rossum americká herečka 14 září – Andrew James Trauth americký herec a zpěvák 21 září – Lindsey Stirling americká houslistka 21 září – Elton Santiago dos Santos Lira brazilský fotbalista 5 října – Alex Bourret kanadský hokejista 22 listopadu – Oscar Pistorius jihoafrický tělesně postižený atlet 27 prosince – Shelly-Ann Fraserová-Pryceová jamajská sprinterka Úmrtí Česko 8 ledna – Vladimír Sedlák rektor Vysoké školy ekonomické v Praze a politik 1913 10 ledna Jaroslav Seifert lyrický básník prozaik publicista a překladatel nositel Nobelovy ceny 23 září 1901 Josef Otisk voják a velitel výsadku Wolfram 30 ledna 1911 12 ledna – Zdeněk Hůla hudební teoretik a skladatel 12 května 1901 14 ledna – Josef Moštěk katolický kněz a politický vězeň 28 února 1913 27 ledna – Michal Vičan československý fotbalový reprezentant 26 března 1925 2 února – Rudolf Macudzinski československý klavírista a hudební skladatel 29 dubna 1907 18 února Vladimír Kryštovský kněz teolog a vysokoškolský profesor 14 května 1909 Václav Smetáček hobojista hudební skladatel a dirigent 30 září 1906 Július Ďuriš československý komunistický politik 9 března 1904 23 února – Jiří Kalousek český malíř kreslíř karikaturista a ilustrátor 7 února 1925 26 února – Karel Vlach kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha 8 října 1911 4 března Josef Strnadel spisovatel a literární teoretik 23 února 1912 František Hochmann československý fotbalový reprezentant 2 dubna 1904 6 března – Georgia O'Keeffe americká malířka 15 listopadu 1887 10 března – Jaroslava Vondráčková česká textilní výtvarnice a spisovatelka 5 ledna 1894 15 března – František Čůta český analytický chemik 15 listopadu 1898 16 března – Erich Roučka český technik a vynálezce 30 října 1888 18 března – Ludvík Aškenazy český spisovatel 24 února 1921 30 března – Milan Munclinger český flétnista dirigent skladatel muzikolog a hudební publicista 3 července 1923 31 března – Jarka Mottl textař a skladatel trampských písní 2 února 1900 4 dubna – Josef Vosolsobě atlet krasobruslař a sportovní zpravodaj ČTK 3 ledna 1905 9 dubna – Karel VI Schwarzenberg kníže spisovatel heraldik 5 července 1911 11 dubna Stanislav Jungwirth český atlet běžec na středních tratích 15 srpna 1930 Josef Růžička stříbrná olympijská medaile v zápase řecko-římském 17 března 1925 14 dubna – Ladislav Vachulka varhaník cembalista 27 března 1910 19 dubna – Zdeněk Sklenář malíř grafik a ilustrátor 15 dubna 1910 4 května – Petr Schulhoff režisér a scenárista 10 července 1922 8 května – Karel Kácl profesor lékařské chemie a politik 25 ledna 1900 16 května – František Krajčír komunistický politik 12 června 1913 23 května – Bohumil Muzikant účastník československého protinacistického odboje 11 května 1914 1 června – Anděla Kozáková-Jírová první žena v Československu která získala doktorát práv 14 května 1897 2 června – Václav Hlavsa archivář a knihovník 8 listopadu 1905 6 června – Leopold Slíva československý politik 12 listopadu 1896 23 června – Antonín Martin Brousil český divadelní a filmový teoretik 15 května 1907 24 června – Otto Maria Stritzko malíř grafik a restaurátor 2 února 1908 6 července Blanka Waleská herečka 19 května 1910 Vladimír Šacha spisovatel 11 července 1903 12 července – Petr Lotar herec překladatel a spisovatel 12 února 1910 13 července – Ladislav Pešek filmový a divadelní herec 4 října 1906 21 července – Vlado Čech československý rockový bubeník 1 září 1949 30 července Jenda Korda trampský zpěvák a skladatel 22 ledna 1904 Vladimír Hrubý český herec 23 března 1924 Zdeněk Půček ministr hutnictví a těžkého průmyslu ČSSR 16 října 1924 5 srpna – Emanuel Löffler československý gymnasta olympionik 29 prosince 1901 10 srpna – Vratislav Effenberger literární teoretik 22 dubna 1923 17 srpna – Josef Pehr herec a loutkář 14 srpna 1919 18 srpna – Tomáš Šalé atlet běžec 6 července 1916 27 srpna Olga Šilhánová sportovní gymnastka a olympijská vítězka 21 prosince 1920 Josef Chvalovský český legionář a důstojník čs armády 29 listopadu 1896 Jan Zach český sochař malíř a designér 27 července 1914 31 srpna – Čestmír Řanda herec a divadelní režisér 5 prosince 1923 4 září – Ladislav Dědourek knihkupec nakladatel a amatérský fotograf 27 dubna 1912 8 září – Vladimír Janoušek sochař a malíř 30 ledna 1922 15 září – Jaroslav Burgr český fotbalista 7 března 1906 16 září – Karel Svolinský český malíř 14 ledna 1896 20 září – František Vaněk generální vikář pražské arcidiecéze 23 srpna 1916 22 září – Jan Merell římskokatolický teolog biblista 10 května 1904 12 října – Helena Teigová česká překladatelka 12 března 1902 16 října – Antonín Houba československý hokejový reprezentant 27 května 1909 19 října – Oldřich Lipský režisér herec a scenárista 4 července 1924 4 listopadu – Jiří Voženílek architekt 14 srpna 1909 7 listopadu – Artur London komunistický politik diplomat a publicista 1 února 1915 9 listopadu – Jaroslava Muchová malířka dcera malíře Alfonse Muchy 15 března 1909 14 listopadu – Ferdinand Daučík československý fotbalový reprezentant 30 května 1910 15 listopadu – Johann Wolfgang Brügel československý právník a historik německé národnosti 3 července 1905 17 listopadu – Laďka Kozderková česká muzikálová zpěvačka a herečka 26 června 1949 29 listopadu Alois Jilemnický regionální historik a spisovatel 28 května 1910 Tomáš Býček příslušník výsadku Barium 10 května 1910 3 prosince – Jiří Taufer básník a překladatel 5 července 1911 5 prosince – Milena Zahrynowská česká zpěvačka a herečka 10 listopadu 1941 9 prosince – Zdeněk Vogel zoolog a spisovatel 10 listopadu 1913 10 prosince – Jan Klán český válečný pilot 22 ledna 1911 12 prosince – Rudolf Cortés český herec a zpěvák 16 března 1921 17 prosince – Alfréd Technik český spisovatel reportér a scenárista 6 srpna 1913 26 prosince – Oldřich Marek entomolog 3 dubna 1911 29 prosince Gertruda Sekaninová-Čakrtová právnička politička diplomatka a disidentka 21 května 1908 Vilém Laufberger lékař fyziolog 29 srpna 1890 30 prosince – Jiří Jaroch český hudební skladatel 23 září 1920 ? – Jan Wimmer český fotbalový reprezentant 15 ledna 1903 ? – Harry Jelínek podvodník a kolaborant 14 října 1905 ? – Karel Pivoňka fagotista 16 května 1907 ? – Charlotte Schrötter-Radnitz česká a italská malířka 18 dubna 1899 ? – Helena Bušová herečka 21 října 1911 ? – Jaroslav Barták matematik a pedagog 5 února 1923 Svět 4 ledna Phil Lynott irský zpěvák 20 srpna 1949 Christopher Isherwood britský spisovatel 26 srpna 1904 5 ledna Radovan Zogović černohorský básník a politik 19 srpna 1907 Ilmari Salminen finský olympijský vítěz v běhu na 10km v roce 1936 21 září 1902 7 ledna Juan Rulfo mexický spisovatel 16 května 1917 Július Nemčík slovenský malíř 12 listopadu 1909 9 ledna – Michel de Certeau francouzský kněz sociolog historik a filosof 17 května 1922 10 ledna – Joe Farrell americký jazzový saxofonista a flétnista 16 prosince 1937 14 ledna Donna Reedová americká filmová a televizní herečka 27 ledna 1921 Valerian Alexandrovič Zorin sovětský diplomat 14 ledna 1902 Thierry Sabine francouzský automobilový závodník zakladatel Rallye Paříž – Dakar 13 června 1949 23 ledna – Joseph Beuys německý performer sochař malíř estetik filozof a teoretik umění 12 května 1921 24 ledna – L Ron Hubbard americký spisovatel zakladatel dianetiky a scientologie 13 března 1911 25 ledna – Heinrich Bacht německý teolog 8 prosince 1910 27 ledna – Nikhil Banerdží indický hráč na sitár 14 října 1931 28 ledna Michael Smith americký astronaut 30 dubna 1945 Gregory Jarvis americký astronaut 24 srpna 1944 Francis Scobee americký letec a astronaut 19 května 1939 Ellison Onizuka americký důstojník letec a astronaut 24 června 1946 Christa McAuliffeová americká astronautka která tragicky zahynula 2 září 1948 Judith Resniková americká astronautka 5 dubna 1949 30 ledna – Ivan Dmitrijevič Papanin sovětský polární badatel 26 listopadu 1894 1 února – Alva Myrdalová švédská socioložka Nobelova cena za mír 1982 31 ledna 1902 11 února – Frank Herbert americký spisovatel 8 října 1920 17 února – Jiddu Krišnamurtí indický filozof a básník 25 května 1895 19 února – André Leroi-Gourhan francouzský antropolog archeolog a historik 25 srpna 1911 22 února – Boris Sluckij sovětský básník 7 května 1919 23 února – Ernst Neufert německý architekt 15 března 1900 24 února – Tommy Douglas premiér kanadské provincie Saskatchewan 20 října 1904 27 února – Jacques Plante kanadský profesionální hokejový brankář 17 ledna 1929 28 února – Olof Palme švédský předseda vlády 30 ledna 1927 1 března – Martta Wendelinová finská ilustrátorka 23 listopadu 1893 4 března Richard Manuel kanadský klávesista zpěvák 3 dubna 1943 Ljudmila Ruděnková mistryně světa v šachu 27 července 1904 10 března – Ray Milland velšský herec 3 ledna 1907 18 března – Bernard Malamud americký spisovatel 26 dubna 1914 24 března – Michael Černohorský černohorský korunní princ 14 září 1908 26 března – Dezider Hoffman slovenský fotograf 24 května 1918 30 března John Ciardi americký básník 24 června 1916 James Cagney americký herec 17 července 1899 6 dubna – Bill Cook kanadský profesionální hokejista 9 října 1896 7 dubna Leonid Kantorovič sovětský matematik a ekonom Nobelova cena za ekonomii 1975 19 ledna 1912 Rudolf Dilong slovenský kněz a spisovatel 1 srpna 1905 9 dubna – Heinz Conrads rakouský herec a interpret 21 prosince 1913 12 dubna – Valentin Petrovič Katajev sovětský spisovatel 18 ledna 1897 13 dubna Dorothy Ashby americká harfenistka 6 srpna 1932 Jack van Bebber americký zápasník zlato na OH 1932 27 července 1907 14 dubna – Simone de Beauvoir francouzská spisovatelka 9 ledna 1908 15 dubna – Jean Genet francouzský básník 19 prosince 1910 17 dubna – Marcel Dassault francouzský letecký průmyslník konstruktér a politik 22 ledna 1892 22 dubna – Mircea Eliade rumunský historik náboženství a spisovatel 9 března 1907 24 dubna – Wallis Simpson manželka britského krále Eduardem VIII 19 června 1890 26 dubna – Broderick Crawford americký herec 9 prosince 1911 29 dubna – Thomas N Scortia americký spisovatel 29 srpna 1926 2 května – Henry Toivonen finský jezdec rally 25 srpna 1956 4 května – Vladimír Petruška slovenský herec a divadelní režisér 5 června 1923 9 května – Tenzing Norgay nepálský horolezec 29 května 1914 30 května – Hank Mobley americký jazzový saxofonista 7 července 1930 31 května – James Rainwater americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1975 9 prosince 1917 2 června – Arthur Hoerée belgický hudební skladatel 16 dubna 1897 12 června – Carlo Vivarelli švýcarský grafický designér 8 května 1919 13 června Dean Reed americký zpěvák písničkář herec režisér scenárista a politický aktivista 22 září 1938 Benny Goodman „Král swingu 30 května 1909 14 června Alan Jay Lerner americký skladatel a libretista 31 srpna 1918 Jorge Luis Borges argentinský spisovatel 24 srpna 1899 16 června – Maurice Duruflé francouzský varhaník a hudební skladatel 11 ledna 1902 19 června Coluche francouzský herec komik a humanitární aktivista 28 října 1944 Rajmund Galon polský geograf 14 srpna 1906 3 července – Oskár Jeleň slovenský politik pověřenec vnitra Slovenska 4 září 1904 5 července – Jaroslav Stecko ukrajinský nacionalistický politik 19 ledna 1912 15 července – Ferenc Donáth maďarský politik historik zemědělství publicista 5 září 1913 18 července – Stanley Rous anglický fotbalový rozhodčí prezident FIFA 25 dubna 1895 25 července – Vincente Minnelli americký filmový a divadelní režisér 28 února 1903 29 července – Dan Pagis izraelský básník 16 října 1930 31 července Teddy Wilson americký jazzový klavírista 24 listopadu 1912 Čiune Sugihara japonský diplomat 1 ledna 1900 3 srpna – Beryl Markham pilotka britského původu a trenérka koní 26 října 1902 20 srpna – Thad Jones americký jazzový trumpetista a skladatel 28 března 1923 27 srpna – Peter Mehringer americký zápasník a hráč amerického fotbalu zlato na OH 1932 15 července 1910 28 srpna – Russell Lee americký novinářský fotograf 21 července 1903 31 srpna Urho Kaleva Kekkonen prezident Finské republiky 3 září 1900 Henry Moore anglický sochař 30 července 1898 10 září – Pepper Adams americký jazzový saxofonista a skladatel 8 října 1930 12 září – Jacques Henri Lartigue francouzský fotograf a malíř 13 června 1894 13 září – Oľga Borodáčová slovenská herečka 16 prosince 1899 21 září – John Kuck americký olympijský vítěz ve vrhu koulí 27 dubna 1905 25 září – Marcel Rüedi švýcarský horolezec 1 listopadu 1938 27 září – Cliff Burton americký baskytarista 10 února 1962 5 října – James Hardy Wilkinson anglický matematik a informatik 27 září 1919 9 října – Harald Reinl německo-rakouský filmový režisér 9 července 1908 11 října – Georges Dumézil francouzský lingvista a religionista 4 března 1898 12 října – Mikuláš Huba slovenský herec 19 října 1919 15 října – Jacqueline Roque druhá manželka Pabla Picassa 24 února 1927 22 října – Albert Szent-Györgyi maďarský biochemik a fyziolog Nobelova cena 1937 16 září 1893 23 října – Edward Adelbert Doisy americký chemik Nobelova cena 1943 13 listopadu 1893 26 října – Jackson Scholz americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 15 března 1897 28 října – John Gerard Braine anglický spisovatel 13 dubna 1922 31 října – Robert Sanderson Mulliken americký chemik nositel Nobelovy ceny za výzkum v oblasti chemických vazeb a elektronových struktur molekul 7 června 1886 3 listopadu – Eddie Davis americký jazzový saxofonista 2 března 1922 8 listopadu – Vjačeslav Michajlovič Molotov sovětský ministr zahraničí 9 března 1890 11 listopadu – Roger C Carmel americký herec 27 září 1932 12 listopadu – Fritz G Winter německý architekt 22 března 1910 14 listopadu – Sven Tito Achen dánský spisovatel a heraldik 29 července 1922 21 listopadu – Ctibor Filčík slovenský herec 15 srpna 1920 25 listopadu – Gabdulchaj Achatov sovětský lingvista 8 září 1927 29 listopadu Herbert Alexander Rosenfeld britský psychoanalytik 2 července 1910 Cary Grant americký herec 18 ledna 1904 30 listopadu – Eino Leino finský zápasník olympijský vítěz 7 dubna 1891 8 prosince Anatolij Marčenko ruský politický vězeň a spisovatel 23 ledna 1938 Ernst Biberstein evangelický pastor nacistický válečný zločinec 15 února 1899 21 prosince – Willy Coppens nejúspěšnější belgický stíhací pilot první světové války 6 července 1892 23 prosince – Robert Gordon Wasson americký spisovatel bankéř a amatérský biolog 22 září 1898 29 prosince Harold Macmillan britský premiér 10 února 1894 Andrej Tarkovskij ruský režisér 4 dubna 1932 30 prosince – Augustín Kubán slovenský herec 4 července 1921 ? – Alois Weiss nacistický popravčí v Praze 16 října 1906 ? – Richard Armstrong anglický spisovatel 18 června 1903 Hlava státu Československo Gustáv Husák Spojené království Alžběta II Dánsko Markéta II Papež Jan Pavel II USA Ronald Reagan SSSR Michail Sergejevič Gorbačov Spolková republika Německo Helmut Kohl Ostatní Svazijsko – Mswati III Reference Externí odkazy 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září – Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mikola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005   2011 MMXI byl rok který podle gregoriánského kalendáře začal sobotou Rok byl vyhlášen za mezinárodní rok lesů a chemie Události Automatický abecedně řazený seznam viz Česká republika 1 ledna Pavel Zeman se stal nejvyšším státním zástupcem Václav Klaus veřejně přečetl svůj novoroční projev v televizi a rozhlase který trval 10 minut 24 ledna – skončilo vysílání televize Z1 údajně z důvodu nízké sledovanosti 8 března – začala vysílat nová televizní stanice Prima Love 16 března – byly nalezeny ostatky zmizelé Anny Janatkové 21 března – hlavní podezřelý v kauze Anna Janatkové Otakar Tomek se pokusil o sebevraždu 23 března zemřel 25 až 26 března proběhlo v Česku celostátní sčítání lidu domů a bytů které zajišťoval Český statistický úřad 28 března – Jiřímu Kajínkovi byla opět zamítnuta žádost na obnovení procesu 31 března – přestala platit česká bankovka v hodnotě 50 Kč v komerčních bankách ji lze vyměnit následující rok v ČNB následujících 6 let 1 května – Začala vysílat Pražská televize Metropol TV 28 května – byla zahájena demolice Zimního stadiónu na pražské Štvanici 5 června – Lukáš Adamec se stal vítězem 2 Česko Slovenské Superstar 16 června – konala se jednodenní celostátní stávka v dopravě zastavily se vlaky některé autobusy a tramvaje nevyjelo ani pražské metro 6 července – dosáhla česká Wikipedie hranice 200 000 článků 14 až 17 července – v Ostravě se uskutečnilo osmé Mistrovství Evropy v atletice do 23 let 28 července až 7 srpna – v Hradci Králové a Pardubicích se uskutečnilo Mistrovství Evropy v basketbalu mužů do 16 let 27 listopadu – Kyrgyzstánec Atai Omurzakov se stal vítězem druhé řady soutěže Česko Slovensko má talent 28 listopadu – byl otevřen první úsek Vysočanské radiály 30 listopadu – Česká televize ukončila analogové televizní vysílání 10 prosince – proběhlo úplné zatmění Měsíce částečně viditelné i z území Česka 23 prosince – konal se státní pohřeb Václava Havla Ve světě Leden 1 ledna Maďarsko se na půl roku ujalo předsednictví EU Estonsko přijalo euro Ostrovy patřící pod Nizozemsko Bonaire St Eustatius a Saba Nizozemské Antily přešly z antilského guldenu na americký dolar Litva se stala předsedou OBSE Dilma Rousseffová se stala prezidentkou Brazílie jako první žena v historii země Následkem výbuchu v koptském kostele v Alexandrii Egyptě zahynulo 23 lidí a dalších 97 bylo zraněno V Surgute Rusko při vzletu se vzňalo a následně vybuchlo letadlo Tu-154 Zemřeli 3 lidé a dalších 44 bylo zraněno 2 ledna V Chile došlo k zemětřesení o Richterovy škále 65 Nevyžádalo si však žádné oběti ani škody Konjunkce Jupitera a Uranu 3 ledna – Arnold Schwarzenegger opustil funkci guvernéra Kalifornie USA 4 ledna – Z větší části Evropy severní Afriky a západní Asie bylo viditelné částečné zatmění Slunce 7 ledna – 15 mistrovství Asijského fotbalového šampionátu v Kataru 9 ledna V jižním Súdánu začalo referendum o nezávislosti na Súdánu Ruská federace zakázala cizincům nákup pozemků v příhraničních oblastech Při zřícení letadla v Íránu zahynulo 77 osob a dalších 26 bylo zraněno 10 ledna – Jižní Osetie zcela zakázala vnik Gruzínské lari na svém území 13 ledna – Začal 9 ročník Mezinárodního festivalu duchovní hudby Stříbrné Zvony Sudraba zvani Silver Bells v Daugavpils Lotyšsko 14 ledna Parlament Kazachstánu se rozhodl uspořádat referendum o rozšíření pravomocí prezidenta Nursultana Nazarbajeva do roku 2020 Došlo k převratu v Tunisku V důsledku nepokojů v Tunisku tuniský prezident Zín Abidín bin Alí uprchl ze země 15 ledna – 10 výročí založení Wikipedie 19 ledna – Na jihozápadě Pákistánu došlo k zemětřesení o síle 74 Richterovy stupnice 19 ledna – První trestní řízení proti uživatelům internetu kvůli porušení autorských práv v Rusku 20 ledna – Došlo k několika výbuchům v Doněcké Oblasti na Ukrajině Nebyla zjištěna žádná zranění 21 ledna – Alexandr Lukašenko se oficiálně už počtvrté stal prezidentem Běloruska 23 ledna – V prezidentských volbách v Portugalsku zvítězil stávající prezident Aníbal Cavaco Silva 23 ledna – V jižním Pákistánu se srazil autobus s autocisternou na benzin Zemřelo 32 lidi a 9 jich bylo zraněno 24 ledna – Během teroristického útoku na letišti Letiště Moskva-Domodědovo v Moskvě zahynulo 35 lidí a 180 jich bylo zraněno Únor 6 února – Super Bowl XLV se odehrál na Cowboys Stadium v Texasu vítězem se stali Green Bay Packers 24 února – Poslední let raketoplánu Discovery k ISS Mezinárodní vesmírná stanice 10 února – Do oběhu byl uveden nový vzorek stodolarové bankovky 11 února – Egyptský prezident Husní Mubarak odstoupil pod nátlakem miliónových demonstrací 12 února – V Erzurumu v Turecku začala Zimní univerziáda 2011 27 února – Udílení filmové ceny Oscar nejúspěšnějším filmem se stal film Králova řeč Březen 5 března – Automatická meziplanetární stanice New Horizons křižovala orbit Uranu po pětileté cestě 11 března – Silné podmořské zemětřesení způsobilo vlnu tsunami vysokou až 11 metrů Jeho epicentrum se nacházelo u tichomořského ostrova Honšú zasáhlo celý Tichý oceán Velké následky utrpěla zejména japonská města např Sendai nebo Tokio Zemětřesení způsobilo havárie v atomových elektrárnách Fukušima 1 i Fukušima 2 V elektrárně Fukušima I nastal v sobotu 12 března 2011 výbuch chladicího okruhu další dva výbuchy následovaly v dalších dnech 17 března – Rada bezpečnosti OSN vyhlásila bezletovou zónu nad Libyí což se dá pokládat za počátek libyjské občanské války Silné nepokoje a protivládní demonstrace propukly v březnu i Sýrii 17–20 března – Lipský knižní veletrh 18 března – Kosmická sonda MESSENGER byla uvedena na oběžnou dráhu okolo Merkuru 20 března – Parlamentní volby ve Finsku 27 března – Bulharsko a Rumunsko se nestalo součástí Schengenského prostoru Duben 4 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k Mezinárodní vesmírné stanici ISS kosmická loď Sojuz TMA-21 12 dubna – Den kosmonautů 50 let po letu do vesmíru Jurije Gagarina 22 dubna – Mezinárodní Den Země 24 dubna – Velikonoce Boží hod velikonoční 29 dubna – Svatba prince Williama a Kate Middletonové 29 dubna – 15 května na Slovensku v Bratislavě a Košicích Mistrovství světa v ledním hokeji 2011 Květen 1 května – ve Vatikánu byl slavnostně prohlášen za blahoslaveného jeden z největších papežů 20 století Jan Pavel II Ceremoniálu který vedl jeho nástupce Benedikt XVI se zúčastnily stovky tisíc lidí a další miliony ho sledovaly v přímém přenosu 2 května – Usáma bin Ládin zabit Americkými vojáky 5 května – Ve Velké Británii proběhlo historicky vůbec první celostátní referendum o změně britského volebního systému britští voliči navrhovanou změnu neschválili 16 května – Vypuštění raketoplánu Endeavour Poslední let raketoplánu Endeavour 26 května – Byl zatčen srbský generál a válečný zločinec Ratko Mladić Červen 12 června – proběhly v Turecku parlamentní volby V nich opět zvítězila vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje tureckého premiéra Recepa Erdoğana který tak dosáhl historického úspěchu poprvé v tureckých dějinách se jedné straně podařilo třikrát zvítězit ve volbách navíc ve všech třech získat nadpoloviční většinu 18 června – 3 července – Polsko hostilo Mistrovství Evropy v basketbale žen a to ve městech Bydhošť Katovice Lodž Vyhrály Rusky druhé skončily Turkyně a třetí Francouzky Český výběr pod vedení Lubora Blažka obsadil čtvrtou příčku Červenec 1 července – Polsko se ujalo předsednictví EU 2 července Svatba knížete Alberta II a Charlene Wittstockové Petra Kvitová vyhrála tenisový turnaj ve Wimbledonu – viz článek finále ženské dvouhry ve Wimbledonu 2011 3 července – Zahájení 43 Jihoamerického mistrovství ve fotbale v Argentině 6 července – Mezinárodní olympijský výbor rozhodl o hostitelském městě zimních olympijských her v roce 2018 volba padla na jihokorejský Pchjongčchang 8 července – Poslední let raketoplánu Atlantis Po tomto letu NASA ukončí provoz raketoplánů Space Shuttle 9 července – Vznikl nový stát – Jižní Súdán Takto rozhodlo lednové referendum 20 července – Oznámen objev čtvrtého měsíce Pluta později nazvaného Kerberos 21 července – Naposledy přistál poslední americký raketoplán Atlantis skončila další éra dobývání kosmu 22 července – Nor Anders Behring Breivik zavraždil na letním táboře mladých sociálních demokratů na ostrůvku Utøya 69 lidí Spáchal i bombový útok na vládní budovu v Oslu kde zabil 8 lidí viz Útoky v Norsku v červenci 2011 23 července – Ve svém londýnském bytě byla nalezena mrtvá britská zpěvačka Amy Winehouse 24 července Skončil 98 ročník cyklistického etapového závodu Tour de France Vítězem se stal australský závodník Cadel Evans Uruguay porazila ve finále Copa América Paraguay 30 24 července – 30 července – 18 Mezinárodní botanický kongres v Melbourne Austrálie Srpen 1 srpna – Začátek ramadánu 12 srpna Anthony Sowell byl odsouzen za vraždu 11 žen k trestu smrti Byla zahájena Letní univerziáda 2011 v čínském Shenzhenu která potrvá až do 23 srpna 15 srpna – 21 srpna – V Madridu proběhly světové dny mládeže 24 srpna Libyjští povstalci ovládli hlavní město Libye Tripolis Při pokusu o start havarovala raketa Sojuz-U s kosmickou lodí Progress M-12M vezoucí zásoby na Mezinárodní vesmírnou stanici Bylo zahájeno Mistrovství světa v atletice 2011 které trvalo až do 4 září v Tegu Daegu v Jižní Koreji 29 srpna – Byl zahájen 4 grandslamový tenisový turnaj sezóny US Open 2011 který trval až do 11 září 31 srpna – Kanada ukončila analogové televizní vysílání Září 1 září – Zakázán prodej 50wattových žárovek v EU 7 září – Při letecké havárii u ruského města Jaroslavl tragicky zahynuli členové ruského hokejového týmu Lokomotiv Jaroslavl Byli mezi nimi i Češi Josef Vašíček Karel Rachůnek a Jan Marek a Slovák Pavol Demitra 9 září – Bylo zahájeno sedmé mistrovství světa v ragby union v Aucklandu na Novém Zélandu 30 září – 1října – Začal židovský Nový rok Říjen 3 října – laureáty Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství se stali imunologové Bruce A Beutler a Jules A Hoffmann za objevy týkající se aktivace vrozené imunity a Ralph M Steinman za objev dendritických buněk a jejich roli v získané imunitě 9 října – Sebastian Vettel podruhé získal titul Mistra světa ve Formuli 1 14 října – 30 října – Šestnácté Panamerické hry v Guadalajaře Mexiko 16 října – Při automobilovém závodu IndyCar v Las Vegas zahynul při hromadné havárii 15 vozů britský pilot Dan Wheldon 20 října – Skončila další fáze libyjské občanské války v Syrtě byl dopaden a zabit libyjský diktátor Muammar Kaddáfí 23 října Parlamentní volby v rámci Arabského jara do ústavodárného shromáždění proběhly v Tunisku volby vyhrála islámská Strana obnovy Smrtelná nehoda italského motocyklového jezdce Marca Simoncelliho poznamenala Velkou cenu Malajsie v královské třídě MotoGP 30 října – Prezidentské volby v Kyrgyzstánu 31 října NATO ukončilo svoji misi při pomoci řešení libyjské občanské války Na Zemi by mělo žít 7 miliard lidí Listopad 6 listopadu – V Bratislavě byla zahájena série koncertů německé hudební skupiny Rammstein s názvem Made in Germany 1995-2011 18 listopadu – V Las Vegas byla na Mineconu vydána oficiální verze hry Minecraft 100 25 listopadu – Částečné zatmění Slunce viditelné v Antarktidě 26 listopadu – Odstartovala nová kosmická sonda programu Mars Science Laboratory 29 listopadu – Americká policie identifikovala jednu z osmi dosud neidentifikovaných obětí sériového vraha Johna Wayna Gacyho Mladík nesl jméno William Bundy Prosinec 4 prosince – Volby do Státní dumy Ruské federace VI svoláni 5 prosince – Oznámen objev extrasolární planety Kepler-22b první známé planety v obyvatelné zóně hvězdy spektrální třídy G tj hvězdy stejné třídy jako Slunce 10 prosince – Úplné zatmění Měsíce je částečně viditelné z území Česka 18 prosince – Po téměř devíti letech opustili američtí vojáci Irák 29 prosince – Samoa a Tokelau vynechaly 30 prosinec a posunuly se o 24 hodin dopředu tedy rovnou do 31 prosince kvůli zjednodušení obchodování mezi Austrálií a Novým Zélandem Uskutečněné události Arabské jaro Dluhová krize v eurozóně Dluhová krize v Řecku Občanská válka v Sýrii Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Miloš Raban katolický kněz filosof a teolog 20 června 1948 8 ledna – Jiří Dienstbier politik a novinář 20 dubna 1937 12 ledna – Karel Stádník sochař a restaurátor 24 srpna 1924 19 ledna – Antonín Kubálek klavírista 5 listopadu 1935 21 ledna – Jiří Batušek kněz teolog a politický vězeň 10 dubna 1919 23 ledna Miroslav Řepiský organizátor hasičského hnutí 10 června 1924 Luboš Holý folklórní zpěvák a vysokoškolský pedagog 21 října 1930 25 ledna – Jiří Franěk novinář 20 dubna 1944 26 ledna – Mojmír Horyna historik umění 23 března 1945 29 ledna – Zorka Prachtelová horolezkyně vytrvalostní běžkyně a jeskyňářka 16 ledna 1943 1 února – Jiří Kárnet česko-americký dramatik divadelní kritik režisér básník a překladatel 24 ledna 1920 5 února Stanislav Lachman designér 16 října 1921 Pavel Vondruška herec dirigent cimrmanolog 15 listopadu 1925 7 února – Pavel Vašák literární teoretik 10 února 1941 9 února – Prokop Voskovec divadelník básník esejista a překladatel 21 ledna 1942 22 února – Antonín Švorc operní pěvec-barytonista 12 února 1934 26 února – Arnošt Lustig spisovatel 21 prosince 1926 27 února Věra Jirousová česká historička umění a básnířka 25 února 1944 Oto Mádr katolický kněz a teolog 15 února 1917 2 března Jiří Hejna akademický malíř ilustrátor a grafik 29 července 1921 Čestmír Gregor hudební skladatel teoretik a publicista 14 května 1926 4 března – Milan Růžička televizní a filmový režisér a scenárista 25 května 1937 5 března – Svatopluk Mrázek trenér a funkcionář basketbalu 15 ledna 1923 6 března – Rostislav Čtvrtlík herec 9 listopadu 1963 7 března – Miloslav Stibor fotograf 11 července 1927 10 března Jaroslav Čermák příslušník francouzského protinacistického odboje oběť komunismu 30 července 1929 Přemysl Hauser jazykovědec 16 dubna 1921 14 března – Josef Kinský šlechtic 19 listopadu 1913 21 března Bohumil Fišer – lékař a politik 22 října 1943 Ladislav Novák – fotbalista 5 prosince 1931 Gustav Krum – malíř a ilustrátor 23 května 1924 24 března – Boris Masník filmový animátor srpen 1923 26 března – František Havránek fotbalový trenér 11 července 1923 27 března – Jitka Válová výtvarnice a malířka 13 prosince 1922 28 března – Vojtěch Adamec sochař 4 července 1933 31 března – Zuzana Šavrdová herečka 6 června 1945 7 dubna – Blažena Holišová herečka 11 července 1930 9 dubna – Zdeněk Šmíd spisovatel 17 května 1937 11 dubna – Ladislav Lakomý herec a divadelní pedagog 14 listopadu 1931 12 dubna Karel Janský český herec 28 dubna 1944 Miroslav Tichý malíř a fotograf 20 listopadu 1926 13 dubna – Zdeněk Vašíček filosof esejista historik archivář archeolog 20 května 1933 24 dubna – Ctibor Dostálek neurofyziolog 3 listopadu 1928 6 května – Jan Burian filolog a historik 19 března 1929 9 května Karel Hieke dendrolog a zahradník 29 července 1930 Ivo Pešák zpěvák a klarinetista 7 září 1944 10 května – Erik Pardus herec 2 února 1957 17 května – Olga Stankovičová disidentka politická aktivistka signatářka Charty 77 1945 19 května – Ladislav Simon hudební skladatel dramaturg dirigent a klavírista 3 dubna 1929 20 května Jiří Pešek fotbalový reprezentant 4 června 1927 Eduard Janota ekonom a bývalý ministr financí 13 března 1952 Jaroslav Hovadík grafik malíř a sochař 8 května 1935 23 května – Karel Otčenášek katolický duchovní a biskup 13 dubna 1920 2 června – Max Wittmann jazzový hudební publicista skladatel editor producent dirigent 3 prosince 1941 13 června – Mojmír Stránský konstruktér a vynálezce 29 června 1924 16 června – Oldřich Kopal horolezec 4 února 1931 17 června – Dušan Pálka grafik fotograf karikaturista humorista a kreslíř 3 listopadu 1942 19 června – Alexej Fried hudební skladatel a dirigent 13 října 1922 21 června Alena Reichová sportovní gymnastka a olympijská medailistka 27 července 1933 Stanislav Zámečník historik 12 listopadu 1922 22 června – Zbyněk Zeman česko-britský historik 18 října 1928 25 června – Václav Kural historik 25 června 1928 29 června – Lubomír Tesáček sportovec atlet 9 února 1957 1 července – František Vízner sklářský výtvarník a designér 9 března 1936 6 července Josef Suk mladší houslista 8 srpna 1929 Eva Palyzová dostihová žokejka trenérka a manažerka 17 září 1935 7 července – Milena Vostřáková televizní hlasatelka a moderátorka 2 března 1934 8 července – Mojmír Trávníček literární kritik a editor 17 prosince 1931 10 července – Stanislav Bártl novinář publicista spisovatel a polárník 13 prosince 1927 11 července Jaroslav Jiřík – hokejista 10 prosince 1939 Hynek Hlasivec stavbař mostař 29 ledna 1926 Vendelín Macho vědec chemik vynálezce a politik 20 října 1931 12 července – Zdeněk Sýkora malíř 3 února 1920 14 července – František Kyncl malíř a sochař 21 listopadu 1934 19 července – Josef Klempera prozaik a autor odborné a naučné literatury 30 srpna 1926 20 července – Jiří Ješ novinář a publicista 19 června 1926 22 července – Ladislav Vik kněz a politický vězeň komunistického režimu 25 března 1923 27 července – Zdeněk Švarc hudební skladatel 1 srpna 1957 28 července – Steva Maršálek herec 11 září 1923 1 srpna – Milada Šubrtová operní pěvkyně-sopranistka 24 května 1924 3 srpna Vítězslav Houška spisovatel a karikaturista 30 dubna 1925 Robert Bakalář – sportovní novinář a komentátor 6 června 1940 Simona Monyová – spisovatelka 17 března 1967 7 srpna – Jiří Traxler klavírista skladatel textař a hudební aranžér 12 března 1912 8 srpna – Jiřina Švorcová herečka a komunistická politička 25 května 1928 10 srpna – Oldřich Machač hokejista 18 dubna 1946 12 srpna – Miroslav Richter archeolog 29 května 1932 13 srpna – Ctirad Mašín člen protikomunistické skupiny bratří Mašínů 11 srpna 1930 19 srpna – Jaroslav Smolka hudební režisér muzikolog a skladatel 8 dubna 1933 23 srpna Blanka Vikusová herečka 28 května 1925 Markéta Fialková disidentka a diplomatka 27 března 1956 25 srpna – Jan Haluza atlet trenér a politický vězeň 12 července 1914 5 září – Anděla Dvořáková předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu 30 května 1927 7 září Pavel Vrba básník a textař 16 dubna 1938 Karel Rachůnek hokejista 27 srpna 1979 Josef Vašíček hokejista 12 září 1980 Jan Marek hokejista 31 prosince 1979 15 září Josef Vajce akademický sochař 19 září 1937 Otakar Vávra filmový režisér scénárista a pedagog 28 února 1911 16 září – Zuzana Dřízhalová herečka 27 ledna 1975 19 září Vladimír Bejval dětský herec 31 prosince 1942 Ctirad Kohoutek hudební skladatel vědec a pedagog 18 března 1929 25 září Milan Elleder lékař a profesor patologie 4 prosince 1938 Jiří Stárek dirigent a hudební pedagog 25 března 1928 26 září – Jan Fišer divadelní režisér 19 července 1921 27 září – Jiří Hubač dramatik a scenárista 27 srpna 1929 28 září – Stanislav Staněk akademický malíř 12 srpna 1927 30 září Zdeněk Kárník historik a vysokoškolský pedagog 25 června 1931 Jaroslav Dufek herec 26 dubna 1934 5 října – Jiří Hermach filosof Československého jara 6 června 1912 6 října – Jan Jílek spisovatel dramatik scénárista a herec 24 listopadu 1933 10 října – Ewald Osers básník a překladatel 13 května 1917 11 října – František Sokol volejbalista bronzový olympionik 5 února 1939 14 října – Bedřich Zelenka komik humorista a scenárista 3 prosince 1921 24 října – Oleg Reif herec 20 září 1928 26 října – Roman Kukleta fotbalista 22 prosince 1964 28 října – Jiří Gruša spisovatel a politik 10 listopadu 1938 29 října – Mojmír Fučík lékař profesor UK 18 července 1913 30 října Miloš Pick ekonom a publicista 16 srpna 1926 Jiří Winter Neprakta kreslíř karikaturista ilustrátor a humorista 12 července 1924 Marie Těšitelová lingvistka 3 dubna 1921 31 října – Bořivoj Navrátil herec 26 září 1933 7 listopadu – Marie Ljalková válečná snajperka 3 prosince 1920 9 listopadu – Ivan Martin Jirous básník publicista a výtvarný kritik 23 září 1944 10 listopadu – Karel Musela malíř 10 června 1955 11 listopadu – Jiří Kaftan herec mim tanečník a divadelní pedagog 22 května 1935 14 listopadu Čestmír Vejdělek spisovatel a publicista 8 října 1925 Karel Mareš hudební skladatel hudební aranžér scenárista režisér klavírista korepetitor písňový textař 2 srpna 1927 18 listopadu – Zdeněk Zouhar pedagog muzikolog a skladatel 8 února 1927 23 listopadu – Karel Hubáček architekt a pedagog 24 února 1924 26 listopadu – Jiří Bažant hudební skladatel klavírista a aranžér 27 září 1924 28 listopadu – Milan Togner historik umění 29 září 1938 30 listopadu – Zdeněk Miler ilustrátor 21 února 1921 7 prosince – Jiří Klikorka chemik 6 ledna 1922 18 prosince Bohuslav Švarc lesnický odborník 6 prosince 1921 Václav Havel prezident spisovatel a disident 5 října 1936 20 prosince Václav Zítek pěvec 24 března 1932 Hana Andronikova spisovatelka 9 září 1967 21 prosince – Karel Macek chemik pedagog a operní pěvec 31 října 1928 22 prosince – Emanuel Bosák ministr mládeže a tělovýchovy 2 září 1922 23 prosince – Ladislav Nižňanský důstojník československé armády kolaborant 1917 26 prosince – Hana Mejdrová historička a levicová intelektuálka 7 července 1918 27 prosince Koloman Gajan historik 7 listopadu 1918 Pavel Linhart režisér producent scenárista kameraman a pedagog 10 srpna 1960 ? – Vilém Václav hokejový reprezentant 16 prosince 1925 ? – Jaroslav Marek historik 27 listopadu 1926 Svět 2 ledna Anne Francisová americká herečka 16 září 1930 Pete Postlethwaite britský herec 7 února 1946 Richard Winters americký voják 21 ledna 1918 4 ledna Gerry Rafferty skotský hudebník 16 dubna 1947 Alí Rezá Pahlaví člen císařské dynastie Pahlaví 28 dubna 1966 8 ledna – Šimon Ondruš slovenský jazykovědec 27 října 1924 9 ledna – Peter Yates britský režisér a producent 24 července 1929 16 ledna – Stefka Jordanovová bulharská sportovkyně atletka-běžkyně 9 ledna 1947 17 ledna Don Kirshner americký hudební vydavatel producent a skladatel 17 dubna 1934 Jean Dutourd francouzský novinář kritik a prozaik 14 ledna 1920 18 ledna – Robert Sargent Shriver americký politik a aktivista 9 listopadu 1915 20 ledna Vladimír Kompánek slovenský sochař a malíř 28 října 1927 Ladislav Ťažký slovenský spisovatel-prozaik publicista dramatik scenárista 19 září 1924 25 ledna – Daniel Bell americký publicista a sociolog 10 května 1919 26 ledna – Tore Sjöstrand švédský olympijský vítěz v běhu na 3000 metrů překážek 31 července 1921 30 ledna – John Barry britský hudební skladatel a dirigent 3 listopadu 1933 1 února – Jiří Kárnet americký dramatik režisér novinář spisovatel a překladatel českého původu 24 ledna 1920 3 února – Tony Levin britský jazzový bubeník 30 ledna 1940 5 února Fanizani Akuda zimbabwský sochař 11 listopadu 1932 Konštantín Horecký slovenský spisovatel a novinář 19 května 1925 6 února – Gary Moore irský blues rockový kytarista a zpěvák 4 dubna 1952 7 února – Franz Bydlinski rakouský právník 20 listopadu 1931 11 února – Bo Carpelan finskošvédský spisovatel 25 října 1926 12 února – Peter Alexander rakouský zpěvák herec a konferenciér 30 června 1926 13 února Inese Jaunzeme sovětská atletka olympijská vítězka v hodu oštěpem 21 května 1932 Ondrej Richard Halaga slovenský historik 4 března 1918 14 února – George Shearing britsko-americký jazzový klavírista 13 srpna 1919 15 února – François Nourissier francouzský spisovatel a publicista 18 května 1927 19 února – Anson Rainey americký lingvista 11 ledna 1930 26 února – Mark Tulin americký baskytarista 21 listopadu 1948 28 února Annie Girardotová francouzská herečka 25 října 1931 Jane Russell americká herečka 21 června 1921 3 března – Friedhelm Kemp německý spisovatel a překladatel 11 prosince 1914 4 března Michail Petrovič Simonov ruský letecký konstruktér 19 října 1929 Simon van der Meer nizozemský fyzik Nobelova cena 1984 24 listopadu 1925 6 března – Ján Popluhár československý fotbalista a slovenský fotbalový trenér 12 září 1935 12 března – Joe Morello americký jazzový bubeník 17 července 1928 17 března Ferlin Husky americký zpěvák country hudby 3 prosince 1925 Michael Gough britský herec 23 listopadu 1917 15 března – Yvon Mauffret francouzský novinář a spisovatel 24 prosince 1927 18 března Warren Christopher ministr zahraničních věcí Spojených států amerických 27 října 1925 Antoinette baronka z Massy sestra monackého knížete Rainiera III 28 prosince 1920 Jet Harris anglický baskytarista a člen skupiny The Shadows 6 července 1939 21 března – Pinetop Perkins americký bluesový pianista 7 července 1913 23 března – Elizabeth Taylorová americká herečka 27 února 1932 25 března – Marija Isakovová sovětská rychlobruslařka 5 července 1918 30 března – Jorge Camacho kubánský malíř 5 ledna 1934 31 března – Claudia Heillová rakouská judistka 24 ledna 1982 1 dubna – Varkey Vithayathil arcibiskup katolické církve syrsko-malabarského ritu kardinál 29 května 1927 3 dubna Calvin Russell americký roots rockový zpěvák-skladatel a kytarista 1 listopadu 1948 Ondrej Malachovský slovenský operní zpěvák 5 dubna 1929 5 dubna Gil Robbins americký herec a folkový hudebník 3 dubna 1931 Baruch Samuel Blumberg americký lékař spoludržitel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 1976 28 července 1925 Ange-Félix Patassé prezident Středoafrické republiky 25 ledna 1937 8 dubna – John McCracken americký minimalistický sochař a malíř 9 prosince 1934 9 dubna – Sidney Lumet americký herec a režisér 25 června 1924 18 dubna – Giovanni Saldarini italský kněz arcibiskup Turína kardinál 11 prosince 1924 21 dubna Harold Garfinkel americký sociolog 29 října 1917 Annalisa Ericsonová švédská herečka 14 září 1913 24 dubna – Marie-France Pisier francouzská herečka scenáristka a režisérka 10 května 1944 25 dubna – Ira Cohen americký filmový režisér herec básník a fotograf 3 února 1935 27 dubna David Wilkerson americký křesťanský kazatel a spisovatel 19 května 1931 Igor Kon ruský sociolog a sexuolog 21 května 1928 30 dubna Daniel Quillen americký matematik 22 června 1940 Ernesto Sábato argentinský spisovatel 24 června 1911 1 května Agustín García-Gasco y Vicente španělský kardinál 12 února 1931 Moše Landau předseda Nejvyššího soudu Izraele 29 dubna 1912 Usáma bin Ládin jeden ze zakladatelů teroristické organizace al-Káida 10 března 1957 Jacques Fresco americký multidisciplinární vědec 12 března 1916 2 května – Leonid Ivanovič Abalkin sovětský ekonom a politik 5 května 1930 3 května – Jackie Cooper americký herec 15 září 1922 4 května – Frans Sammut maltský spisovatel a esejista 19 listopadu 1945 7 května Willard Sterling Boyle americký fyzik Nobelova cena 2009 19 srpna 1924 Seve Ballesteros španělský golfista 7 dubna 1957 8 května – Cornell Dupree americký jazzový a R&B kytarista 19 prosince 1942 11 května – Snooky Young americký jazzový trumpetista 3 února 1919 16 května – Douglas Blubaugh americký zápasník olympijský vítěz 31 prosince 1934 19 května – Garret FitzGerald premiér Irska 9 února 1926 27 května Gil Scott-Heron americký hudebník 1 dubna 1949 Janet Brown britská herečka 14 prosince 1923 28 května – Romuald Klim sovětský olympijský vítěz a mistr Evropy v hodu kladivem 25 května 1933 29 května Sergej Bagapš prezident separatistické Republiky Abcházie 4 března 1949 Ferenc Mádl maďarský politik a bývalý maďarský prezident 29 ledna 1931 30 května – Rosalyn Yalowová americká lékařská fyzička Nobelova cena 1977 19 července 1921 31 května – Pauline Betzová americká tenistka 6 srpna 1919 1 června – Max Wittmann jazzový hudební publicista skladatel a dirigent 3 prosince 1941 2 června – Ray Bryant americký jazzový klavírista a skladatel 24 prosince 1931 3 června – Jack Kevorkian americký lékař propagátor eutanazie 26 května 1928 4 června – Lawrence Eagleburger ministr zahraničních věcí Spojených států amerických 1 srpna 1930 7 června – Ricardo Alegría portorický archeolog antropolog a spisovatel 14 dubna 1921 8 června – Anatole Abragam francouzský fyzik 5 prosince 1914 10 června – Al Schwimmer izraelský průmyslník zakladatel Izraelského vojenského letectva 10 června 1917 16 června – Wild Man Fischer americký hudebník a skladatel 6 listopadu 1944 18 června Bob Pease americký vynálezce 22 srpna 1940 Jelena Bonnerová sovětská disidentka a aktivistka 15 února 1923 Clarence Clemons americký saxofonista zpěvák hudební skladatel a herec 11 ledna 1942 Frederick Chiluba druhý prezident Zambie 30 dubna 1943 23 června Christiane Desroches Noblecourt francouzská egyptoložka 17 listopadu 1913 Peter Falk americký herec 16 září 1927 26 června – Jan van Beveren nizozemský fotbalista brankář 5 března 1948 30 června – Georg Sterzinsky německý kardinál 9 února 1936 1 července – Anne LaBastille americká spisovatelka 20 listopadu 1935 4 července – Otto von Habsburg rakousko-německý politik následník rakouského trůnu 20 listopadu 1912 5 července Cy Twombly americký malíř 25 dubna 1928 Hanna Segalová britská psychoanalytička 20 srpna 1918 7 července – Manuel Galbán kubánský kytarista a zpěvák 14 ledna 1931 8 července – Betty Fordová manželka 38 prezidenta USA Geralda Forda 8 dubna 1918 9 července – Michael Burston anglický heavy metalový kytarista a zpěvák 23 října 1949 11 července – Rob Grill americký zpěvák baskytarista a skladatel 30 listopadu 1943 17 července – Georges Condominas francouzský etnograf a etnologie|etnolog 29 června 1921 20 července – Lucian Freud britský malíř 8 prosince 1922 21 července – Kazimierz Świątek polský arcibiskup a kardinál 21 října 1914 23 července Fran Landesman americká textařka a básnířka 21 října 1927 Amy Winehouse britská zpěvačka 14 září 1983 24 července Virgilio Noe italský kardinál 30 března 1922 Vladimír Hajko slovenský fyzik a politik 3 října 1920 25 července Michalis Kakojannis řecký filmový režisér 11 června 1922 Jeret Peterson americký akrobatický lyžař 12 prosince 1981 26 července – Frank Foster americký jazzový saxofonista a skladatel 23 září 1928 27 července Agota Kristofová švýcarská spisovatelka maďarského původu 30 října 1935 John Stott britský kazatel vůdce britského a světového evangelikálního hnutí 27 dubna 1921 28 července J Milton Yinger americký sociolog 6 července 1916 Eric Stein česko-americký právník a vysokoškolský učitel 8 července 1913 2 srpna Karol Benický slovenský fotograf nakladatel 13 dubna 1940 Baruj Benacerraf americký imunolog Nobelova cena 1980 29 října 1920 3 srpna Rudolf Brazda poslední přeživší gay vězeň koncentračních táborů 26 června 1913 Bubba Smith americký herec a hráč amerického fotbalu 28 února 1945 Annette Charlesová americká herečka 5 března 1948 5 srpna – Andrzej Lepper polský politik a odborář 13 června 1954 7 srpna – Jiří Traxler český pianista hudební skladatel textař a hudební aranžér 12 března 1912 11 srpna – Jani Lane americký hudebník zpěvák textař a frontman americké skupiny Warrant 1 února 1964 13 srpna – Ctirad Mašín český protifašistický a protikomunistický odbojář 11 srpna 1930 16 srpna – Andrej Bajuk slovinský ekonom a politik 18 října 1943 19 srpna – Raúl Ruiz chilský režisér 25 července 1941 22 srpna – Vicco von Bülow německý karikaturista režisér a filmový herec 12 listopadu 1923 25 srpna – Eugene Nida americký lingvista 11 listopadu 1914 26 srpna – Alojzij Ambrožič kanadský kardinál slovinského původu 27 ledna 1930 27 srpna – Norman Frederick Simpson anglický dramatik 29 ledna 1919 30 srpna – Alla Bajanovová ruská a rumunská zpěvačka 18 května 1914 31 srpna André-Marcel Adamek belgický spisovatel píšící francouzsky 3 května 1946 Valerij Rožděstvenskij sovětský kosmonaut ruské národnosti 13 února 1939 3 září Andrzej Maria Deskur polský kardinál 29 února 1924 Finn Helgesen norský rychlobruslař olympijský vítěz 25 dubna 1919 6 září George Kuchar americký filmový režisér a herec 31 srpna 1942 Felix Rakouský rakouský arcivévoda 31 května 1916 7 září Pavol Demitra slovenský hokejista 29 listopadu 1974 Ruslan Salej běloruský hokejista 2 listopadu 1974 Stefan Liv švédský hokejista 21 prosince 1980 Eddie Marshall americký jazzový bubeník 13 dubna 1938 9 září – Horst Fuhrmann německý historik 22 června 1926 10 září – Cliff Robertson americký herec 9 září 1923 11 září – Andy Whitfield americký herec 17 července 1972 12 září – Wade Mainer americký bluegrassový banjista 21 dubna 1907 13 září Walter Bonatti italský horolezec novinář a spisovatel 22 června 1930 Richard Hamilton britský malíř 24 února 1922 14 září – Rudolf Ludwig Mössbauer německý fyzik Nobelova cena za fyziku 1957 31 ledna 1929 16 září – Willie Smith americký bluesový zpěvák bubeník a hráč na foukací harmoniku 19 ledna 1936 20 září – Burhánuddín Rabbání prezident Afghánistánu 20 září 1940 21 září John Du Cann britský kytarista a zpěvák 5 června 1946 Paulette Dubost francouzská filmová herečka a zpěvačka 8 října 1910 22 září – Aristides Pereira první prezident Kapverd 17 listopadu 1923 25 září – Wangari Maathai keňská aktivistka nositelka Nobelovy ceny míru 1 dubna 1940 26 září – Harry Muskee nizozemský zpěvák 10 června 1941 27 září Johnny Mathis americký countryový zpěvák a skladatel 28 září 1933 Ida Finková izraelská spisovatelka polského původu 1921 Imre Makovecz maďarský architekt 20 listopadu 1935 Jesús María Pereda španělský fotbalista 15 června 1938 30 září Ralph M Steinman kanadský imunolog a cytolog Nobelova cena 2011 14 ledna 1943 Marv Tarplin americký soulový kytarista a skladatel 13 června 1941 1 října Sven Tumba Johansson švédský hokejista 27 srpna 1931 David Bedford britský hudebník a skladatel 4 srpna 1937 Butch Ballard americký jazzový bubeník 26 prosince 1918 5 října Pietro Lombardi italský zápasník zlato na OH 1948 6 června 1922 Steve Jobs zakladatel a ředitel firmy Apple 24 února 1955 Charles Napier americký herec 12 dubna 1936 Bert Jansch skotský kytarista a zpěvák 3 listopadu 1943 7 října – Ramiz Alia albánský komunistický politik a prezident 18 října 1925 9 října – Dennis Ritchie americký programátor a informační vědec 9 září 1941 12 října Joel DiGregorio americký countryový klávesista 8 ledna 1944 Dennis Ritchie americký programátor 9 září 1941 16 října Pete Rugolo americký jazzový aranžér a skladatel 25 prosince 1915 Dan Wheldon britský automobilový závodník 22 června 1978 18 října – Bob Brunning britský baskytarista 29 června 1943 20 října – Muammar Kaddáfí libyjský voják a diktátor 7 června 1942 22 října – Sultán ibn Abdal Azíz Saúd saúdskoarabský korunní princ a politik 5 ledna 1928 23 října Herbert A Hauptman americký matematik 14 února 1917 Marco Simoncelli italský motocyklový závodník 20 ledna 1987 John McCarthy americký informatik 4 září 1927 Bronislovas Lubys litevský velkopodnikatel průmyslník a politik 8 října 1938 24 října – Morio Kita japonský lékař a spisovatel 1 května 1927 27 října – Radomir Konstantinović srbský spisovatel 27 března 1928 29 října Robert Lamoureux francouzský filmař a divadelník 4 ledna 1920 Jimmy Savile britský moderátor a filantrop 31 října 1926 Walter Norris americký jazzový klavírista a skladatel 27 prosince 1931 31 října – Flórián Albert maďarský fotbalista 15 září 1941 1 listopadu – Heinz Ludwig Arnold německý publicista 29 března 1940 4 listopadu – Norman Foster Ramsey americký fyzik a pedagog nositel Nobelovy ceny 27 srpna 1915 7 listopadu – Joe Frazier americký boxer 12 ledna 1944 11 listopadu – Michael Garrick britský jazzový klavírista a hudební skladatel 10 května 1933 13 listopadu – František Miko slovenský literární vědec a teoretik jazykovědec 13 dubna 1920 21 listopadu Josef Nave izraelský archeolog 1928 Anne McCaffrey americká spisovatelka 1 dubna 1926 22 listopadu Georg Kreisler všestranný slovesný hudební a divadelní umělec 18 července 1922 Světlana Allilujevová dcera sovětského diktátora Stalina 28 února 1926 Paul Motian americký jazzový bubeník a skladatel 25 března 1931 Lynn Margulisová americká bioložka 5 března 1938 24 listopadu – Ludwig Hirsch rakouský šansoniér poeta a herec 28 února 1946 25 listopadu – Vasilij Alexejev ruský vzpěrač olympijský vítěz 7ledna 1942 26 listopadu Keef Hartley britský bubeník a kapelník 8 dubna 1944 Chukwuemeka Odumegwu Ojukwu nejvyšší představitel Biafry 4 listopadu 1933 27 listopadu – Ken Russell anglický filmový režisér 3 července 1927 28 listopadu – Ante Marković předseda federální vlády Jugoslávie 25 listopadu 1924 30 listopadu – Leka korunní princ albánský jediný syn krále Zogu 5 dubna 1939 1 prosince – Christa Wolfová německá spisovatelka 18 března 1929 2 prosince Howard Tate americký zpěvák a skladatel 13 srpna 1939 Bill Tapia americký hudebník 1 ledna 1908 4 prosince Hubert Sumlin americký bluesový kytarista a zpěvák 16 listopadu 1931 Sócrates brazilský fotbalový reprezentant 19 února 1954 5 prosince – Violetta Villas polská zpěvačka 10 června 1938 7 prosince – Harry Morgan americký herec 10 dubna 1915 8 prosince – Gilbert Adair skotský spisovatel básník filmový kritik novinář a překladatel 29 prosince 1944 11 prosince – John Patrick Foley americký kardinál 11 listopadu 1935 14 prosince – Joe Simon americký komiksový spisovatel 11 října 1913 15 prosince Christopher Hitchens anglicko-americký spisovatel a novinář 13 dubna 1949 Bob Brookmeyer americký jazzový pozounista pianista a skladatel 19 prosince 1929 17 prosince Cesária Évora kapverdská zpěvačka 27 srpna 1941 Kim Čong-il korejský levicový politik vůdce KLDR 16 února 1941 nebo 1942 19 prosince – Tony Duran britský kytarista a zpěvák 14 října 1945 20 prosince – Sean Bonniwell americký kytarista zpěvák a skladatel 16 srpna 1940 21 prosince Jevhen Rudakov ukrajinský fotbalista 2 ledna 1942 Werner Otto německý podnikatel 13 srpna 1909 24 prosince – Johannes Heesters nizozemský herec a zpěvák 5 prosince 1903 25 prosince – Jim Sherwood americký saxofonista zpěvák 8 května 1942 26 prosince – Sam Rivers americký jazzový hudebník a skladatel 25 září 1923 27 prosince Michael Dummett britský filozof 27 června 1925 Helen Frankenthaler americká malířka 12 prosince 1928 30 prosince – Eva Zeisel americká průmyslová designérka narozená v Budapešti 13 listopadu 1906 Hlavy států V tomto seznamu jsou uvedeni pouze představitelé nejvýznamnějších států Brazílie – prezidentka Dilma Rousseffová od 2011 Čínská lidová republika – prezident Chu Ťin-tchao od 2003 Česko – prezident Václav Klaus od 2003 Dánsko – královna Markéta II od 1972 Francie – prezident Nicolas Sarkozy od 2007 Indie – prezidentka Pratibha Pátilová od 2007 Itálie – prezident Giorgio Napolitano od 2006 Japonsko – císař Akihito od 1989 Kanada – generální guvernérka Michaëlle Jean od 2005 Maďarsko – prezident Pál Schmitt od 2010 Německo – prezident Christian Wulff od 2010 Polsko – prezident Bronisław Komorowski od 2010 Rakousko – prezident Heinz Fischer od 2004 Rusko – prezident Dmitrij Medveděv od 2008 Slovensko – prezident Ivan Gašparovič od 2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident Barack Obama od 2009 Vatikán – papež a suverén Vatikánu Benedikt XVI od 2005 Reference 21 únor je 52 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 313 dní 314 v přestupném roce Události Česko Svět 362 – Athanasius se vrátil do Alexandrie 1242 – Go-Saga se stal japonským císařem 1440 – Vznikl Pruský spolek 1543 – Bitva Wayna Daga – armáda spojená z etiopských a portugalských vojenských jednotek porazila muslimskou armádu vedenou Ahmedem Gragnem 1613 – Michal I byl zvolen všemi hlasy za cara na národním shromáždění v Rusku Začal počátek vlády dynastie Romanovců a počátek císařského Ruska 1804 – První samohybná parní lokomotiva Darrenovy železárny byla předvedena ve Wales 1842 – Johnu Greenoughovi byl ve USA udělen patent na šicí stroj 1848 – Karel Marx a Friedrich Engels publikovali Manifest komunistické strany 1878 – První telefonní seznam byl vydán ve státě Connecticut 1885 – Byl slavnostně otevřen Washingtonův monument 1893 – Thomas Edison obdržel dva americké patenty – na žárovku a přerušovací relé 1916 – V první světové válce začala bitva u Verdunu 1945 – Ve druhé světové válce potopila japonská letadla kamikadze eskortní letadlovou loď Bismarck Sea a poškodila letadlovou loď Saratoga 1947 – V New Yorku na setkání Společenství Ameriky pro optiku představuje Edwin Land polaroidovou instantní kameru 1952 Vláda Winstona Churchilla ve Velké Británii zrušila občanské průkazy jako akt pro svobodu lidí V Dháce Bangladéš zahájila policie palbu na průvod studentů kteří demonstrovali za bengálštinu jako jednací jazyk v Pákistánu byli zabiti čtyři lidé Začal celostátní protest který vyústil v uznání bengálštiny jedním z národních jazyků Pákistánu Tyto události pak vedly UNESCO k uznání 21 února jako " Mezinárodní den mateřských jazyků 1953 – Francis Crick a James D Watson objevili strukturu molekuly DNA 1960 – Kubánský vůdce Fidel Castro znárodnil všechny obchody na Kubě 1965 – Malcolm X byl zavražděn v Audubonském tanečním sále v New York City členy islámského národa 1970 – neštěstí blízko Zürichu ve Švýcarsku v letadle Swissair 330 došlo vysoko nad zemí k pumové explozi bylo zabito 38 pasažérů a devět členů posádky 1971 – Ve Vídni byla podepsána evropská Konvence o psychotropních substancích 1972 Prezident USA Richard Nixon navštívil Čínskou lidovou republiku aby stabilizoval čínsko-americké vztahy Byla vypuštěna sovětská kosmická loď Luna 20 směřující na Měsíc 1973 – Přes Sinajskou poušť se přehnal izraelský bojový letoun a sestřelil letadlo libyjské aerolinky Při incidentu zahynulo 108 civilistů 1974 – poslední izraelští vojáci opouští západní břehy Suezského kanálu k naplnění příměří s Egyptem 1975 – skandál Watergate Aféra presidenta Nixona vedla k odsouzení a uvěznění bývalého generálního prokurátora US Johna N Mitchella a úředníků z Bílého domu H R Haldemana a Johna Ehrlichmana 1995 Steve Fossett se stal první osobou která přeletěla samostatně Tichý oceán v balonu Serkadjiho vězeňská vzpoura v Alžírsku – byli zabiti čtyři členové stráže a 96 vězňů 2003 – Přes 100 návštěvníků koncertu v Rhode Islandu zemřelo při požáru během představení rockové kapely 2004 – První evropská politická strana Evropští zelení se ustavila v Římě 2005 – Izrael propustil 500 palestinských vězňů jako gesto dobré vůle Narození Česko 1296 – Markéta Přemyslovna dcera českého krále Václava II † 8 dubna 1322 1521 – Matěj Červenka biskup Jednoty bratrské † 13 prosince 1569 1795 – Josef Arnošt Ryba český oční lékař † 1 března 1856 1801 – Jan Křtitel Václav Kalivoda houslista a skladatel † 3 prosince 1866 1820 – Alois Pražák politik a právník † 30 ledna 1901 1839 – Václav Sedláček český právník a politik † 22 srpna 1894 1840 – Aleš Balcárek moravský básník † 8 května 1862 1846 Svatopluk Čech český básník † 23 února 1908 Karel Bubela český politik † 6 února 1908 1860 – Karel Matěj Čapek-Chod český spisovatel † 3 listopadu 1927 1862 – Vincenc Ševčík československý kněz a politik † 16 října 1921 1865 – Karel Groš starosta Prahy † 12 října 1938 1870 Bohumil Navrátil historik a rektor Masarykovy univerzity v Brně † 2 července 1936 Josef Vančura český právník profesor římského práva † 26 května 1930 1877 Čeněk Chyský český historik † 28 února 1952 Josef Václav Bohuslav Pilnáček starosta města Hradce Králové † 11 května 1949 1879 Igor Hrušovský československý politik † 24 května 1937 Josef Syrový malíř † 22 srpna 1956 1880 Karel Hloucha spisovatel † 7 ledna 1957 Emil Králík český architekt † 26 června 1946 1888 – Josef Hendrich profesor pedagogiky † 5 října 1950 1893 – Vladimír Kajdoš československý generál politik a ministr † 8 července 1970 1896 – Karel Josef Beneš český spisovatel † 27 března 1969 1900 – Leo Mayer pražský architekt † 1944 1901 – Antonín Šatra český hudební skladatel † 28 prosince 1979 1907 – Oldřich Kovář operní pěvec † 5 dubna 1967 1915 – Josef Filipec český jazykovědec lexikograf † 7 dubna 2001 1919 – Věra Gabrielová herečka a fotografka † 12 prosince 2002 1920 – Nora Cífková česká herečka 1921 – Zdeněk Miler ilustrátor a autor animovaných filmů pro děti † 30 listopadu 2011 1924 Stanislav Langer český klinický psycholog † 29 června 2004 Miloš Sedmidubský český hudební skladatel † 13 dubna 1995 1926 František Černý český teatrolog a historik † 12 června 2010 Bohumil Švarc herec dabér a rozhlasový hlasatel † 1 dubna 2013 1928 – Jaroslav Malák český malíř a ilustrátor † 17 srpna 2012 1929 – Václav Hudeček divadelní režisér † 3 prosince 1991 1931 – Karel Malina rozhlasový sportovní reportér † 2 února 2015 1938 – Jan Seger děkan fakulty informatiky a statistiky VŠE 1941 – Vladimír Nálevka český historik † 6 června 2010 1943 – Jiří Zmožek český skladatel populární hudby hudebník a zpěvák 1944 – Petr Ulrych český zpěvák hudební skladatel a textař člen skupiny Javory 1946 – Vladimír Petlák český volejbalista mistr světa † 2 února 1999 1947 – Franta Kocourek český bavič silák a herec † 7 července 1991 1948 – Miroslav Škaloud český fyzik a politik 1949 Karel Třešňák vodní slalomář mistr světa Rudy Kovanda český bavič zpěvák a sportovec † 29 října 1989 1973 – Simona Babčáková česká herečka 1975 – Petra Špalková česká herečka 1981 – Jana Bernášková česká divadelní a filmová herečka 1987 – Tomáš Okleštěk český fotbalista 1991 – Pavel Maslák český atlet Svět 1591 – Girard Desargues francouzský matematik architekt a inženýr † říjen 1661 1609 – Raimund hrabě Montecuccoli vojevůdce a vojenský teoretik † 16 října 1680 1728 – Petr III ruský car manžel Kateřiny Veliké † 7 18 července 1762 1763 – Alois Dessauer německý bankéř † 11 dubna 1850 1770 – Georges Mouton de Lobau francouzský generál † 21 listopadu 1838 1794 – Antonio López de Santa Anna mexický generál a prezident † 21 června 1876 1801 – John Henry Newman anglický teolog † 11 srpna 1890 1809 – Teofil Kwiatkowski polský malíř † 14 srpna 1891 1817 – José Zorilla y Moral španělský romantický básník a dramatik † 23 března 1893 1820 – Apollo Korzeniowski polský spisovatel † 23 května 1869 1836 – Léo Delibes francouzský skladatel † 16 ledna 1891 1838 – Silvestre de Sacy francouzský filolog 21 září 1758 1844 – Charles-Marie Widor francouzský varhaník a skladatel † 12 března 1937 1846 – Heinrich Ehrlich rakouský finančník a mecenáš † ? 1856 – Henrik Petrus Berlage nizozemský architekt † 12 srpna 1934 1866 – August von Wassermann německý bakteriolog † 16 března 1925 1875 – Jeanne Calmentová Francouzka považovaná za nejdéle žijícího člověka † 4 srpna 1997 1877 – Réginald Marie Garrigou-Lagrange francouzský teolog † 15 února 1964 1888 – Jozef Miloslav Hurban slovenský kněz spisovatel a politik 19 března 1817 1892 – Harry Stack Sullivan americký psychiatr a psycholog † 15 ledna 1949 1893 – Andrés Segovia španělský klasický kytarista † 2 června 1987 1895 – Henrik Carl Peter Dam dánský biochemik nositel Nobelovy ceny † 17 duben 1976 1901 – Fjodor Konstantinov sovětský marxisticko-leninský filosof † 8 prosince 1991 1907 – W H Auden anglo-americký levicově orientovaný básník † 29 září 1973 1903 Anaïs Nin americká spisovatelka dánsko-kubánského původu † 14 ledna 1977 Raymond Queneau francouzský prozaik † 25 října 1976 1904 – Alexej Kosygin předseda Rady ministrů Sovětského svazu † 18 prosince 1980 1907 – Wystan Hugh Auden anglo-americký básník † 29 září 1973 1912 – Pierre Boulle francouzský spisovatel † 30 ledna 1994 1915 – Anton Vratuša slovinský politik a diplomat 1917 Tadd Dameron americký jazzový klavírista a hudební skladatel † 8 března 1965 Victor Marijnen premiér Nizozemska † 5 dubna 1975 1920 – Leo Scheffczyk německý římskokatolický kněz teolog kardinál † 8 prosince 2005 1921 John Rawls americký liberální filozof profesor na Harvardu † 24 listopadu 2002 Antonio María Javierre Ortas španělský kardinál † 1 února 2007 1922 – Zvi Zeitlin rusko-americký houslista a pedagog † 2 května 2012 1924 Robert Gabriel Mugabe zimbabwský prezident a diktátor Silvano Piovanelli italský kardinál 1925 – Štefan Vrablec biskup bratislavsko-trnavské arcidiecéze 1926 – Heike Kamerlingh Onnes nizozemský fyzik 21 září 1853 1927 – Erma Bombecková americká humoristka † 22 dubna 1996 1933 – Nina Simone americká zpěvačka skladatelka pianistka † 21 dubna 2003 1937 Ron Clarke australský atlet nejlepší světový vytrvalec šedesátých let Harald V norský král 1943 – Roberto Faenza italský filmový režisér a scenárista 1945 – Paul Newton baskytarista skupiny Uriah Heep 1946 – Alan Rickman anglický herec a režisér 1948 – Roberto de Mattei italský katolický historik a spisovatel 1949 – Ronnie Hellström švédský fotbalista 1952 − Jean-Jacques Burnel anglický zpěvák a baskytarista 1953 – William Petersen americký herec 1962 – Chuck Palahniuk americký postmoderní spisovatel a novinář na volné noze 1969 − James Dean Bradfield velšský zpěvák a kytarista 1971 Randy Blythe americký zpěvák Jason Cirone kanadský hokejista 1979 – Nathalie Dechy francouzská tenistka 1984 – David Odonkor německý fotbalista 1987 – Ellen Page kanadská herečka 1987 – Ashley Greene americká herečka a modelka Úmrtí Česko 1471 – Jan Rokycana český spisovatel a husitský kazatel asi 1396 1842 – Vojtěch Živný hudebník a pedagog 13 května 1756 1846 – Martin Štěpán český luteránský kazatel v Německu a USA 13 srpna 1777 1864 – Bedřich Moser český humorista 5 března 1821 1885 – Václav Šubert český reformovaný kazatel 9 července 1825 1901 – Emanuel Max česko-německý sochař 19 října 1810 1902 – Emil Holub český cestovatel 7 října 1847 1903 – František Josef Studnička český matematik 27 června 1836 1909 – Julius Gomperz český politik německé národnosti 21 listopadu 1823 1914 – Josef Starck plzeňský právník a politik 17 října 1835 1929 – Karel Ludvík Klusáček český malíř ilustrátor a básník 25 října 1865 1934 – František Symon hudebník ředitel kůru a sbormistr 15 ledna 1847 1939 – Václav Šturc první předseda Komunistické strany Československa 21 srpna 1858 1946 – Marie Janků-Sandtnerová učitelka autorka kuchařských příruček 8 prosince 1885 1952 – Josef Pilnáček moravský historik a genealog 9 února 1883 1960 – Dalibor Pták herec zpěvák skladatel a klavírista 31 prosince 1894 1965 – Malcolm X americký bojovník za práva černochů 19 května 1925 1968 – Jan Krines chodský kronikář 23 června 1897 1972 – Antonín Jemelka český malíř a kněz 8 října 1896 1981 – Tomáš Vybíral český stíhač 29 září 1911 1983 Jaroslav Svojše skaut a spisovatel 30 října 1920 Emil Kotrba malíř 22 února 1912 1998 – Jan Zelenka novinář ředitel Československé televize a komunistický politik 5 prosince 1923 2003 – Karel Kosík český filozof 26 června 1926 2006 – Světla Mathauserová literární historička a rusistka 7 března 1924 2013 – Karel Hoffmann komunistický politik ministr 15 června 1924 Svět 1359 – Eufémie Sicilská sicilská princezna ? 1330 1437 – Jakub I Skotský král skotský 10 prosince 1394 1513 – papež Julius II 5 prosince 1443 1677 – Baruch Spinoza nizozemský filozof 24 listopadu 1632 1730 – papež Benedikt XIII 2 února 1649 1738 – Gottlieb Siegfried Bayer německý filolog 5 nebo 6 ledna 1694 1741 – Jethro Tull anglický agronom březen 1674 1788 – Johann Georg Palitzsch německý astronom 11 června 1723 1823 – Charles Wolfe irský badatel a dějepisec 14 prosince 1791 1824 – Evžen de Beauharnais francouzský princ italský vicekrál dědičný frankfurtský velkovévoda vévoda z Leuchtenberku a kníže z Eichstättu 3 září 1781 1846 – Ninkó japonský císař 16 března 1800 1866 – Nils Gustaf Nordenskjöld finský mineralog 12 října 1792 1868 – Giuseppe Abbati italský malíř 13 ledna 1836 1878 – Andrew Scott Waugh britský armádní důstojník a zeměměřič 3 února 1810 1888 – Jozef Miloslav Hurban slovenský literát čelní postava slovenského národního obrození 19 března 1842 1891 – Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt ministr války Rakouska-Uherska 3 května 1821 1894 – Gustave Caillebotte francouzský malíř 19 srpna 1848 1901 Henry Peach Robinson anglický fotograf 9 července 1830 George Francis FitzGerald irský mathematik 3 srpna 1851 1906 – Johann Nepomuk Gleispach předlitavský šlechtic právník a politik 29 září 1840 1919 – Kurt Eisner německý levicový politik 14 května 1867 1926 – Heike Kamerlingh Onnes dánský fyzik nositel Nobelovy ceny 21 září 1853 1928 – Zdzisław Morawski polský literární historik státní úředník a politik 12 dubna 1855 1933 – Johanes Schmidt dánský zoolog a fyziolog 2 ledna 1872 1934 – Augusto César Sandino nikaragujský revolucionář 18 května 1895 1938 George Charles Beresford anglický portrétní fotograf 10 července 1864 George Ellery Hale americký astronom 29 června 1868 1941 – Frederick Banting kanadský lékař nositel Nobelovy ceny 14 listopadu 1891 1942 – Olena Telihová ukrajinská básnířka 21 července 1907 1945 – Eric Liddell britský atlet a misionář 16 ledna 1902 1949 – Anders Beer Wilse norský fotograf 12 června 1865 1965 – Malcolm X americký bojovník za práva černochů 19 května 1925 1967 – Wolf Albach-Retty rakouský herec 28 května 1906 1968 – Howard Walter Florey v Austrálii narozený farmakolog nositel Nobelovy ceny 24 září 1898 1974 – Gustav Przeczek polský menšinový spisovatel a politik 30 května 1913 1976 – Tage Aurell švédský spisovatel novinář a překladatel 2 března 1895 1978 – Jo'el Palgi izraelský voják diplomat a viceprezident letecké společnosti El Al 1 ledna 1918 1982 – Geršom Scholem izraelský filosof a historik 5 prosince 1897 1984 – Michail Alexandrovič Šolochov ruský spisovatel 24 května 1905 1991 – Mordechaj Iš-Šalom starosta Jeruzaléma 2 ledna 1902 1994 – Oscar Collazo pachatel atentátu na prezidenta Trumana 20 ledna 1914 1999 – Gertrude Belle Elion americká fyzioložka a farmakoložka držitelka Nobelovy ceny 23 ledna 1918 2004 John Charles velšský fotbalista 27 prosince 1931 Irina Pressová sovětská sprinterka dvojnásobná olympijská vítězka 10 března 1939 2006 – Pavel Žiburtovič sovětský hokejista 8 září 1925 2009 – Ilja Pjatěckij-Šapiro rusko-izraelský matematik 30 března 1929 2013 Magic Slim americký bluesový hudebník 7 srpna 1937 Alexej Jurjevič German ruský režisér scénárista a herec 20 července 1938 2015 – Clark Terry americký trumpetista 14 prosince 1920 2015 – Alexej Alexandrovič Gubarev sovětský kosmonaut 29 března 1931 Svátky Česko Lenka Lena Leonora Eleonora Svět Mezinárodní den boje proti kolonialismu Mezinárodní den mateřského jazyka Mezinárodní den průvodců cestovního ruchu Slovensko – Eleonóra 23 únor je 54 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 311 dní 312 v přestupném roce Události Česko 1654 – Císař Ferdinand III vytvořil v Praze tzv Karlo-Ferdinandovu univerzitu tím že spojil Karolinum s jezuitskou kolejí Práva a medicína zůstaly v Karolinu sídlem fakult filozofické a teologické se stalo jezuitské Klementinum Karlo-Ferdinandova univerzita pak existovala až do roku 1920 1856 – Premiéra Wagnerovy opery Lohengrin v Praze 1924 – Zakládající schůze brněnského Devětsilu spolku pro propagaci kultury 1943 – K H Frank pronesl v pražské Lucerně projev k zahájení totální mobilizace v českých zemích To znamenalo zvýšení nároků na pracovní sílu Totální nasazení na práci do říše a další omezování a likvidaci výroby nedůležité pro válku Už od podzimu 1942 přišly do říše na práci celé ročníky mládeže 1921–1922 později ročníky 1918–1920 1948 – Byly založeny Lidové milice 1991 – Vnitřní krize v Občanském fóru mezi dvěma proudy jeden hlásal přeměnu hnutí v klasickou politickou stranu – V Klaus druhý chtěl uchovat původní „hnutí bez organizačně pevné struktury – „liberální klub v čele s J Dienstbierem vedla po lednovém sněmu 1991 který schválil přetvoření OF v politickou stranu k rozdělení OF na pravicovou Občanskou demokratickou stranu ODS a liberálně demokratické Občanské hnutí OH Svět 1455 – Johannes Gutenberg zahájil masové tištění tzv Gutenbergovy Bible první Bible která se na světě objevila ve větší sérii 1775 – Premiéra Beaumarchaisovy komedie Lazebník sevillský slaví velký úspěch v Paříži 1893 – Rudolf Diesel získal patent na dieselový motor 1914 – Premiéra poslední Massenetovy opery Cleopatra v Monte Carlu 1941 – V USA proběhla první izolace čistého plutonia 1945 – Druhá světová válka – Američané osvobozují města na Filipínách a Manile V Polsku v Poznani kapitulují Němci pod tlakem Polských a ruských sil Německé město Pforzheim je zbořeno bombardováním vizte Letecký útok na Pforzheim 1947 – Byla založena Mezinárodní společnost pro standardizaci – IOS 1955 – Proběhlo první setkání SEATO 1987 Supernova SN 1987A 1999 obří lavina zasypala rakouskou alpskou vesnici a lyžařské tředisko Galtür Pronikla až do tzv zelené zóny která byla do té doby považována za lavinami neohroženou a zabila 31 lidí Tisíce obyvatel i turistů musely být následně evakuovány 2005 – Francie přijímá kontroverzní zákon o kolonizaci Narození Česko 1322 – Jan Neplach opatovický opat a kronikář † 16 září 1371 1678 – Jan Adam z Questenberka český šlechtic a mecenáš umění † 10 května 1752 1756 – František Josef Gerstner český matematik † 25 července 1832 1793 – Jindřich Larisch-Mönnich slezský hrabě a podnikatel † 21 dubna 1859 1802 – Ondřej Zelinka rakouský právník a politik moravského původu † 21 listopadu 1868 1858 – Alois Konečný československý politik † 19 října 1923 1859 – Kajetán Tichý český kantor a hudební skladatel † 27 března 1937 1864 – Rudolph von Procházka český německojazyčný právník a skladatel † 24 března 1936 1878 – František Žákavec historik umění † 25 prosince 1937 1882 – Ladislav Vycpálek český hudební skladatel † 9 ledna 1969 1887 – Julius Pelikán sochař a medailér † 17 února 1969 1895 – Vladimír Vondráček český psychiatr † 10 května 1978 1902 – Josef Holub český houslový virtuos a hudební skladatel † 11 května 1973 1903 Julius Fučík český novinář † 8 září 1943 Julius Dolanský literární historik a politik † 26 dubna 1975 1911 – Jarmila Urbánková česká překladatelka a lyrická básnířka † 13 května 2000 1912 Truda Grosslichtová herečka a zpěvačka † 8 června 1995 Josef Strnadel spisovatel a literární teoretik † 4 března 1986 František Široký voják a příslušník výsadku Calcium † 5 května 1965 1920 – František Hoffmann archivář a historik † 1921 – Věra Merhautová sochařka autorka monumentální figurativní tvorby † ? 2006 1923 – Lenka Hašková česká novinářka 1924 Ladislav Kubeš starší pozounista kapelník a hudební skladatel † 28 srpna 1998 Karel Hubáček architekt † 23 listopadu 2011 1926 – Miroslav Rada malíř 1933 – Zdeněk Velíšek moderátor redaktor reportér překladatel a tlumočník 1934 – Milan Neděla český herec a moderátor † 14 dubna 1997 1938 – Jiří Menzel český režisér 1939 – Luboš Kropáček český islamolog arabista afrikanista 1948 – MUDr Jan Cimický český psychiatr básník spisovatel a překladatel 1949 Pavel Váně český zpěvák kytarista skladatel aranžér a hudební producent Rostislav Vojáček český fotbalista 1962 – Ivo Knoflíček český fotbalista 1965 – Helena Suková česká tenistka 1977 – David Hubáček český fotbalista 1983 Zuzana Maxa česká herečka a zpěvačka Svět 1440 – Matyáš Korvín uherský král † 6 dubna 1490 1615 – Johann Franz von Preysing knížecí biskup z Chiemsee † 8 července 1687 1649 – pokřtěn John Blow anglický hudební skladatel † 1 října 1708 1680 – Jean-Baptiste Le Moyne Sieur de Bienville francouzský guvernér Louisiany † 7 března 1767 1685 – Georg Friedrich Händel hudební skladatel † 14 dubna 1759 1744 – Jan van Os holandský malíř † 7 února 1808 1774 – John Parish von Senftenberg německý obchodník a astronom † 2 září 1858 1792 – Joshua Reynolds anglický malíř 16 července 1723 1800 – Adéla Anhaltská manželka oldenburského velkovévody Augusta † 13 září 1820 1815 – Franz Antoine rakouský botanik a fotograf † 11 března 1886 1822 – Giovanni Battista de Rossi italský archeolog † 20 září 1894 1823 – Najden Gerov bulharský obrozenec † 9 října 1900 1840 – Carl Menger rakouský ekonom † 26 února 1921 1842 – Eduard von Hartmann německý filozof † 5 června 1906 1847 – Sofie Bavorská bavorská princezna z rodu Wittelsbachů † 4 května 1897 1852 – Jozef Agnelli slovenský kněz a šlechtitel † 6 srpna 1923 1859 – Guido von Haerdtl ministr vnitra Předlitavska † 20 července 1928 1863 – Franz von Stuck německý malíř sochař a grafik † 30 srpna 1928 1868 William Edward Burghardt Du Bois americko-ghanský sociolog historik a spisovatel † 27 srpna 1963 Nachman Syrkin ruský politický teoretik a sionista † 6 září 1924 1869 – Ferenc Raichle maďarský architekt † 12 dubna 1960 1878 – Kazimir Malevič ruský malíř † 15 května 1935 1879 – Kazimir Malevič ukrajinsko-polský malíř † 15 května 1935 1883 – Karl Jaspers německý psychiatr a filosof † 26 února 1969 1884 – Kazimierz Funk polský vědec objevitel vitamínu B1 † 19 ledna 1967 1891 Franz Koritschoner jeden ze zakladatelů Komunistické strany Rakouska † 9 června 1941 Jevgenij Pašukanis sovětský právní teoretik † 4 září 1937 1896 – Jozef Cíger-Hronský slovenský spisovatel a malíř † 13 července 1960 1897 – Mordechaj Namir izraelský politik a diplomat † 22 února 1975 1899 Chajim Arlozorov izraelský filosof básník a politik † 16 června 1933 Erich Kästner německý novinář a spisovatel † 29 července 1974 1901 – Erhard Heiden druhý říšský vůdce SS † 1933 1908 – William McMahon předseda vlády Austrálie † 31 března 1988 1915 – Paul Tibbets americký pilot který shodil na Hirošimu atomovou bombu † 1 listopadu 2007 1916 – Toon Kortooms nizozemský spisovatel † 5 února 1999 1920 – Anton Antonov-Ovsejenko ruský historik a spisovatel † 9 července 2013 1922 – James L Holloway III velitel námořních operací USA 1923 – Joannis Grivas premiér úřednického kaninetu Řecka 1924 – Allan MacLeod Cormack americký fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu 7 května 1998 1925 – K Gunn McKay americký politik † 6 října 2000 1927 – Robert N Bellah americký sociolog † 31 července 2013 1928 – Vasilij Lazarev sovětský lékař a kosmonaut † 31 prosince 1990 1929 – Alexij II patriarcha moskevský a celé Rusi hlava Ruské pravoslavné církve † 5 prosince 2008 1932 Anton Hykisch slovenský politik a spisovatel Majel Barrettová americká herečka † 18 prosince 2008 1933 – Lee Calhoun americký dvojnásobný olympijský vítěz v běhu na 110 m překážek † 21 června 1989 1936 – Fred Herko americký tanečník † 27 října 1964 1938 Paul Morrissey americký filmový režisér Milan Sládek slovenský herec – mim choreograf režisér 1940 – Peter Fonda americký herec 1942 – Dioncounda Traoré malijský prozatímní prezident 1944 Bernard Cornwell britský spisovatel autor historických románů Johnny Winter americký bluesový kytarista † 16 července 2014 1945 – Světlana Gerasimenková ukrajinská astronomka 1948 – Hiroši Sugimoto japonský fotograf 1952 − Brad Whitford americký kytarista 1954 – Viktor Juščenko ukrajinský prezident 1994 – Dakota Fanning americká herečka Úmrtí Česko 1732 – Jan Ignác Angermayr český skladatel a houslista 30 dubna 1701 1767 – Quirin Mickl opat učenec a básník 13 února 1711 1883 – Jan Valerián Jirsík čtvrtý biskup českobudějovický 19 června 1798 1908 – Svatopluk Čech český básník 21 února 1846 1912 – Otilie Sklenářová-Malá česká herečka 12 prosince 1844 1914 – Alain Benjamin Rohan český šlechtic voják politik 8 ledna 1853 1924 – Karel Vaněk československý politik 28 ledna 1866 1935 – Gustav Gross železniční odborník manažer a politik 12 června 1856 1940 – Franz Hantschel český německy píšící lékař a vlastivědný pracovník 4 října 1844 1944 Josef Sýkora astronom a astrofyzik 28 ledna 1874 Adolf Truksa spisovatel a překladatel 12 říjen 1864 1946 – Slavomil Ctibor Daněk teolog vysokoškolský pedagog 5 října 1885 1956 Vilém Veleba československý politik 8 června 1870 Bohuslav Kindl československý politik 22 února 1879 1966 – Bedřich Vrbský český herec 4 května 1890 1986 – Jiří Kalousek český malíř kreslíř karikaturista a ilustrátor 7 února 1925 1989 – Jaroslav Volek estetik muzikolog a sémiotik 15 července 1923 1992 – Vincenc Havel sochař 5 dubna 1906 2002 – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 2003 – Christopher Hill anglický historik 6 února 1912 2004 – Jaroslav Valenta český historik 27 října 1930 2008 – Jiří Velemínský český rostlinný genetik 21 listopadu 1933 2014 – Alice Herzová-Sommerová klavíristka 26 listopadu 1903 Svět 1100 – Če-cung Čínský císař říše Sung 4 ledna 1076 1507 – Gentile Bellini italský malíř 1429 1603 Andrea Cesalpino italský fyzik filosof a botanik 6 červen 1519 François Viète francouzský matematik 1540 1632 – Giambattista Basile neapolský barokní básník dvořan a sběratel pohádek ? 1566 1704 – Georg Muffat hudební skladatel skotského původu 1 června 1653 1712 – Ludvík Francouzský vévoda burgundský 16 srpna 1682 1719 – Bartholomäus Ziegenbalg protestantský misionář 10 července 1682 1739 – Michal Kromholc slovenský jezuita náboženský spisovatel 7 září 1672 1745 – Joseph Effner německý architekt 4 února 1687 1766 – Stanislav I Leszczyński polský král a vévoda lotrinský 20 října 1677 1809 – Dirk van der Aa nizozemský rokokový malíř 1731 1821 – John Keats anglický básník 31 října 1795 1844 – Thomas Wallace anglický politik 1768 1848 – John Quincy Adams šestý prezident Spojených států amerických 11 června 1767 1855 – Carl Friedrich Gauss německý matematik a fyzik 30 dubna 1777 1859 – Zygmunt Krasiński polský básník 19 února 1812 1900 – Henri-Léon Nagant belgický konstruktér a výrobce zbraní 1833 1903 – Jean-Baptiste Clément francouzský šansoniér 30 května 1836 1917 – Jean Gaston Darboux francouzský matematik 14 srpna 1842 1918 Adolf Fridrich VI Meklenburský poslední meklenbursko-střelický velkovévoda 17 června 1882 Leopold von Auersperg předlitavský státní úředník a politik 16 května 1855 1926 – Attilio Hortis rakouský historik a politik 13 března 1850 1929 – Mercédès Jellinek dívka jejíž jméno nesou automobily Mercedes-Benz 16 září 1889 1930 – Horst Wessel německý nacista 9 září 1907 1934 – Edward Elgar anglický skladatel 2 června 1857 1935 – Jan Duiker holandský architekt 1 března 1890 1942 – Stefan Zweig rakouský spisovatel 28 listopadu 1881 1944 – Leo Baekeland americký chemik a vynálezce 14 listopadu 1863 1945 – Alexej Nikolajevič Tolstoj ruský spisovatel 10 ledna 1883 1946 – Tomojuki Jamašita japonský generál 8 listopadu 1885 1952 – Heinrich von Vietinghoff německý generálplukovník za druhé světové války 6 prosince 1887 1955 – Paul Claudel francouzský básník a dramatik 6 srpna 1868 1957 – Paul Ende německý politik 31 října 1874 1965 – Stan Laurel anglický komik a režisér 16 června 1890 1968 – Camille Huysmans belgický politik 26 května 1871 1982 – Leonid Spirin sovětský chodec olympijský vítěz 21 června 1932 1984 – Maurice Tabard francouzský portrétní fotograf 12 července 1897 1986 – Ernst Neufert německý architekt 15 března 1900 1995 – James Herriot britský veterinář a spisovatel 3 října 1916 1997 – Tony Williams americký jazzový bubeník 1945 1999 – Ivan Rajniak slovenský herec 10 července 1931 2000 Stanley Matthews legenda anglické i světové kopané 1 února 1915 Ofra Haza izraelská herečka a zpěvačka 19 listopad 1957 2003 – Robert K Merton americký sociolog 4 července 1910 2004 – Alžbeta Barthová slovenská herečka 11 května 1938 2006 – Telmo Zarra španělský fotbalista 20 ledna 1921 2007 – Pascal Yoadimnadji čadský premiér asi 1950 2008 – Janez Drnovšek druhý slovinský prezident 17 květen 1950 2009 – Sverre Fehn norský architekt 14 srpna 1924 2010 Lev Kiršner ruský spisovatel a historik 1922 Wyn Morris velšský dirigent 14 února 1929 2013 Julien Ries belgický kardinál církevní historik 19 dubna 1920 Sonny Russo americký jazzový pozounista 20 března 1929 Svátky Česko Svatopluk Svatoboj Svatobor Svatoslav Alfréda Památeční den vzpomínek obětem komunistického únorového puče z roku 1948 Svět Rusko Den obránce vlasti Slovensko – Roman a Romana Pranostiky Česko Na svatého Polykarpa sněhu plná škarpa 24 únor je 55 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 310 dní 311 v přestupném roce Podle církevního kalendáře byl v přestupných letech přestupným dnem právě 24 únor; svátky připadající v běžném roce na 24–28 únor byly o den později Události Česko 1928 – Podle urbanistického projektu architekta M Urbana začala výstavba Barrandova 1948 – Ve 12 hodin začala hodinová generální stávka které se zúčastnilo 25 milionů pracujících Měla pomoci prosadit sociální a ekonomické požadavky Byli zatčeni další funkcionáři národně socialistické strany která odmítla vytvoření akčního výboru a přestaly vycházet stranické noviny „Svobodné slovo V lidové straně byl akční výbor vytvořen a převzal kontrolu nad deníkem „Lidová demokracie Lidové milice obsadily budovu sekretariátu sociální demokracie a následně Lidový dům Pod tímto nátlakem se strana rozhodla k účasti v budoucí Gottwaldově vládě Když potlačili odpor politických stran soustředili komunisté svůj nátlak na prezidenta V dělnickém hnutí organizovali podepisování rezolucí požadujících přijetí demise ministrů a vyhrožovali další generální stávkou Sociálně demokratičtí ministři Václav Majer a František Tymeš podávají demisi 2015 – Střelba v Uherském Brodě – 62letý útočník zastřelil osm osob jednu vážně zranil a poté spáchal sebevraždu Svět 1321 – Český král Jan Lucemburský byl během rytířského turnaje zraněn a málem přišel o oko 1582 – Papež Řehoř XIII vyhlásil bulou Inter gravissimas reformu kalendáře 1753 – Blahoslavení Josefa Kupertinského 1848 – Karl Marx a Friedrich Engels zveřejnili Komunistický manifest 1848 – V Paříži vypuká revoluce 1918 – Estonsko vyhlásilo nezávislost 1920 – Vznikla NSDAP 1938 – Americká firma DuPont představila první zubní kartáček se syntetickými vlákny 1942 – Začala vysílat rozhlasová stanice Hlas Ameriky 1946 – Juan Perón byl zvolen prezidentem Argentiny 1949 – Skončila Palestinská válka 1965 – Beatles začínají na Bahamách točit svůj 2celovečerní film Help! 2011 – v Alžírsku byl zrušen výjimečný stav vyhlášený v roce 1992 Narození Česko 1533 – Petr Codicillus z Tulechova český humanista matematik astronom a básník † 29 října 1589 1567 – Jindřich Matyáš Thurn česko-německý šlechtic jeden z vůdců českého stavovského povstání † 26 ledna 1640 1775 – Matěj Kopecký český loutkový divadelník a národní buditel † 3 července 1847 1785 – Josef Vojtěch Sedláček český kněz buditel a vlastenec † 2 února 1836 1830 – Karolina Světlá česká spisovatelka † 7 září 1899 1835 – Josef Svátek český novinář kulturní historik a spisovatel † 9 prosince 1897 1847 – Miloslava Pippichová-Havelková česká operní pěvkyně † 28 března 1878 1851 – Karel Liebscher český malíř – krajinář a ilustrátor † 20 dubna 1906 1856 – Matyáš Žďárský jeden ze zakladatelů alpského lyžování malíř a sochař † 20 června 1940 1859 – Bohdan Kaminský vlastním jménem Karel Bušek český básník a překladatel † 13 července 1929 1861 – Karel Černohorský poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Morašic † ? 1870 – Jaroslav Maria vlastním jménem Jaroslav Meyer český právník spisovatel dramatik a esejista židovského původu † 3 listopadu 1942 1872 – Alois Dryák český architekt † 6 června 1932 1873 – Josef Kuška kněz generální vikář české části litoměřické diecéze † 25 ledna 1953 1876 – Albín Stocký český archeolog † 18 dubna 1934 1895 – Rudolf Klapka český fotbalový reprezentant † 11 září 1951 1902 – Antonín Hřebík československý politik a odbojář † 20 listopadu 1984 1903 – Ludvika Smrčková sklářská výtvarnice grafička a malířka † 20 ledna 1991 1907 – Oldřich Palkovský český hudební skladatel a pedagog † 13 května 1983 1910 – Čeněk Kottnauer československý později anglický šachista † 14 února 1996 1911 – Štěpán Benda vysokoškolský učitel a exilový československý politik † 12 června 2000 1912 Jiří Trnka český výtvarník ilustrátor scenárista a režisér animovaných filmů † 30 prosince 1969 Július Kowalski český hudební skladatel a pedagog † 2 června 2003 1918 – Svatopluk Beneš český herec † 27 dubna 2007 1921 – Ludvík Aškenazy český spisovatel † 18 března 1986 1924 – Karel Hubáček český architekt † 23 listopadu 2011 1932 – Jaromír Rybák malíř sochař a sklářský výtvarník 1939 – Jiří Fiala český matematik analytický filozof a překladatel † 23 listopadu 2012 1942 – Eduard Bureš český politik a lékař 1943 – Roman Podrázský český sochař † 2 dubna 2001 1946 Jiří Bělohlávek český dirigent Pavel Šremer biolog a politik 1945 – Jindřich Šťáhlavský zpěvák country † 5 února 2013 1955 – Helena Krmíčková česká historička 1977 Erich Brabec český fotbalista Lukáš Zíb český hokejista 1982 – Klára Zakopalová česká tenistka Svět 1463 – Pico della Mirandola italský humanista a filozof † 17 listopadu 1494 1500 – Karel V španělský král a římský císař † 21 září 1558 1536 – papež Klement VIII † 3 března 1605 1547 – Juan de Austria španělský princ † 1 října 1578 1557 – Matyáš Habsburský český král a římský císař † 20 března 1619 1595 – Maciej Kazimierz Sarbiewski polský básník člen jezuitského řádu † 2 dubna 1640 1604 – Arcangela Tarabotti italská renesanční spisovatelka a jeptiška † 1652 1619 – Charles Le Brun francouzský malíř a teoretik umění † 22 února 1690 1664 – Thomas Newcomen anglický kovář a vynálezce † 5 srpna 1729 1684 – Matyáš Bernard Braun rakouský barokní sochař působící převážně v Čechách † 15 února 1738 1709 – Jacques de Vaucanson francouzský inženýr a vynálezce † 21 listopadu 1782 1744 – Fjodor Fjodorovič Ušakov ruský admirál zakladatel ruského vojenského námořního umění † 14 října 1817 1786 – Wilhelm Grimm německý jazykovědec a literární vědec † 16 prosince 1859 1788 – Johan Christian Dahl norský malíř † 14 října 1857 1794 – Manuela Kirkpatricková matka poslední francouzské císařovny Evženie † 22 listopadu 1879 1823 – Hippolyte Babou francouzský spisovatel a literární kritik † 21 října 1878 1824 – Henri-Alfred Jacquemart francouzský sochař † 4 ledna 1896 1831 Albert Schäffle německý ekonom předlitavský politik † 25 prosince 1903 Leo von Caprivi německý kancléř † 6 února 1899 1833 – Eduard Taaffe rakouský státník † 29 listopadu 1895 1836 – Winslow Homer americký malíř † 29 září 1910 1837 – Rosalía de Castro galicijská spisovatelka a básnířka † 15 července 1885 1841 – Leonard Piętak předlitavský politik † 26 února 1909 1842 – Arrigo Boito italský spisovatel básník novinář a hudební skladatel † 10 června 1918 1858 – Marie Louisa hraběnka Larischová-Wallersee dcera vévody Ludvíka Bavorského † 4 července 1940 1865 – Carl Isidor Cori rakouský zoolog a rektor pražské univerzity † 3 srpna 1954 1868 – George R Lawrence americký fotograf † 15 prosince 1938 1869 – Matthias Eldersch ministr spravedlnosti a vnitra Rakouska † 20 dubna 1931 1878 – Felix Bernstein německý matematik † 3 prosince 1956 1883 – Amleto Giovanni Cicognani italský kardinál a státní sekretář † 17 prosince 1973 1885 Chester Nimitz americký admirál nejvyšší velitel amerického vojenského námořnictva † 20 února 1966 Stanisław Ignacy Witkiewicz zvaný též Witkacy polský avantgardní malíř dramatik a spisovatel † 18 září 1939 1898 – Alois Podhajsky ředitel Španělské jezdecké školy ve Vídni olympijský medailista v drezuře jezdecký instruktor a spisovatel † 23 května 1973 1902 – Marcel Rochas francouzský módní návrhář † 14 března 1955 1903 Irena Nemirovská ruská spisovatelka píšící ve francouzštině † 17 srpna 1942 Vladimir Bartol slovinský spisovatel † 12 září 1967 1906 Alexandr Rou ruský filmový režisér † 28 prosince 1973 Josef Serlin izraelský politik † 15 ledna 1974 1907 – Eugen Rosenberg slovenský architekt † listopad 1990 1910 – Karl Hugo Strunz německý mineralog † 19 dubna 2006 1921 – Gaston Reiff belgický olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů z roku 1948 † 6 května 1992 1922 Richard Hamilton britský malíř † 13 září 2011 Felix Werder v Německu narozený australský hudební skladatel † 3 května 2012 1924 Teresa Bracco italská katolická laika mučednice čistoty a blahoslavená katolické církve † 28 srpna 1944 1927 Jacqueline Roque druhá manželka Pabla Picassa † 15 října 1986 Emmanuelle Riva francouzská herečka 1929 Zdzisław Beksiński polský malíř † 21 února 2005 André Gunder Frank americký sociolog ekonom a historik † 13 dubna 2005 1931 – Uri Orlev polsko-izraelský autor literatury pro děti a mládež 1933 – David Newman americký saxofonista † 20 ledna 2009 1934 – Bettino Craxi italský sociálnědemokratický politik † 19 ledna 2000 1935 – Ryhor Baradulin běloruský publicista překladatel a básník † 2 března 2014 1940 – Denis Law skotský fotbalista útočník 1942 Paul Jones britský zpěvák harmonikář herec a moderátor Gayatri Chakravorty Spivak indická literární kritička a teoretička 1943 – Catherine Cesarsky francouzská astronomka 1944 David J Wineland americký fyzik Nobelova cena 2012 José Luis Lacunza Maestrojuán panamský kardinál Ivica Račan předseda chorvatské vlády † 29 dubna 2007 Nicky Hopkins anglický rockový pianista † 6 září 1994 1945 – Steve Berrios americký jazzový bubeník † 24 července 2013 1946 Grigorij Alexandrovič Margulis ruský matematik Michael Radford britský režisér a scenárista Terry Winograd americký informatik 1952 – Bryan Talbot britský spisovatel a autor komiksů zakladatel románu v obrazech 1955 Steve Jobs americký podnikatel zakladatel společnosti Apple Computer † 2011 Alain Prost francouzský pilot Formule 1 1958 – Plastic Bertrand vlastním jménem Roger Marie François Jouret belgický zpěvák a skladatel 1961 – Richard Barnbrook britský politik člen Britské národní strany 1971 – Pedro de la Rosa španělský pilot Formule 1 1972 – Chris Fehn americký bubeník člen skupiny Slipknot 1976 Zuzana Belohorcová slovenská moderátorka Adriana Kučerová slovenská sopranistka 1981 Lleyton Hewitt australský tenista Mauro Rosales argentinský fotbalista 1984 – Brian Dabul argentinský tenista 1985 – Fabian Hertner švýcarský reprezentant v orientačním běhu Úmrtí Česko 1612 – Jan Zrinský ze Serynu český šlechtic 1565 1566 1657 – Rudolf Colloredo šlechtic italského původu 2 listopadu 1585 1698 – Jan Křtitel Erna stavitel a zednický a kamenický mistr italského původu kolem r 1625 1723 – Prokop Lažanský z Bukové císařský komoří a tajný rada 2 května 1771 1801 – František Martin Pelcl český historik a spisovatel 11 listopadu 1734 1900 – Adam Ithamar Marian Koch evangelický duchovní 11 března 1834 1906 – Jan Ludvík Lukes český operní pěvec 22 listopadu 1824 1915 – Eduard von Eltz rakouský a český politik německé národnosti 2 července 1836 1925 – Alois Mrštík český spisovatel 14 října 1861 1934 – Šimon Roháček československý politik slovenské národnosti 10 září 1873 1943 – Antonín Šachl československý politik 11 června 1860 1954 – Josef Jindřich Šechtl český fotograf 9 května 1877 1956 – František Kolenatý československý fotbalový reprezentant 29 ledna 1900 1961 – Antonín Klouda československý politik 6 listopadu 1871 1973 – Erich Srbek český fotbalista 4 června 1908 1979 – Jan Otčenášek český spisovatel 19 listopadu 1924 1981 – Přemysl Coufal tajně vysvěcený kněz oběť komunizmu 9 ledna 1932 1984 – Otto František Babler český překladatel spisovatel básník literární historik knihovník kulturní publicista a polyglot 26 ledna 1901 1989 – Miroslav Skála český spisovatel 6 dubna 1924 1994 – Ladislav Mňačko slovensky píšící spisovatel 29 ledna 1919 1995 – Dagmar Šimková politická vězeňkyně komunistického režimu spisovatelka 23 května 1929 1998 – Zbyněk Sekal sochař malíř a překladatel 12 července 1923 2002 – Stanislav Libenský český sklářský výtvarník sochař a pedagog 27 března 1921 2003 – Petr Voženílek český herpetolog a terarista 3 května 1943 2009 – Svatopluk Havelka český hudební skladatel a hudební pedagog 2 května 1925 Svět 1221 – Alix z Montmorency manželka Simona IV z Montfortu 1173 1386 – Karel III Neapolský král neapolský kníže achajský král uherský 1345 1674 – Matthias Weckmann německý barokní hudební skladatel asi 1616 1685 – Isabella Klára Tyrolská rakouská arcivévodkyně a vévodkyně mantovská 12 srpna 1629 1704 – Marc-Antoine Charpentier francouzský hudební skladatel období baroka ? 1643 1777 – Josef I Portugalský portugalský král 6 června 1714 1785 – Carlo Buonaparte otec Napoleona Bonaparte 29 března 1746 1799 – Georg Christoph Lichtenberg německý satirik fyzik astronom a matematik 1 července 1742 1810 – Henry Cavendish britský fyzik a chemik 10 října 1731 1811 – György Bessenyei maďarský spisovatel filozof a dramatik 1747 1812 – Étienne-Louis Malus francouzský důstojník inženýr matematik a fyzik 23 června 1775 1815 – Robert Fulton americký vynálezce parníku 14 listopadu 1765 1829 – Jan Stefani polský houslista dirigent a hudební skladatel českého původu asi 1746 1856 – Nikolaj Ivanovič Lobačevskij ruský matematik zakladatel neeuklidovské geometrie 1 prosince 1792 1866 – Bernhard Rudolf Abeken německý filolog a učitel 1 prosince 1780 1872 – Auguste Salzmann francouzský archeolog malíř a fotograf 14 dubna 1824 1876 – Joseph J Roberts liberijský politik amerického původu první liberijský prezident 15 března 1809 1899 – Charles Nuitter francouzský právník dramatik a libretista 24 dubna 1828 1913 – Seweryn Kniaziołucki předlitavský státní úředník a politik 24 března 1853 1938 – Thomas Gann irský archeolog 13 května 1867 1934 – Friedrich Kollarz rakouský důstojník a politik 5 února 1876 1945 – Ekai Kawaguči japonský buddhistický mnich cestovatel 26 února 1866 1947 – Pierre Janet francouzský psycholog 30 května 1859 1953 August Emil Fieldorf polský voják a národní hrdina vůdčí osobnost polského protinacistického odboje 20 března 1895 Gerd von Rundstedt nacistický vojenský velitel 12 prosince 1875 1973 – Eugen Rosenstock-Huessy německo-americký právník historik a originální filosof dějin 6 července 1888 1975 – Nikolaj Bulganin sovětský politik ministr obrany a ministerský předseda 30 března 1895 1986 – Tommy Douglas premiér kanadské provincie Saskatchewan 20 října 1904 1988 – Memphis Slim americký bluesový zpěvák a klavírista 3 září 1915 1989 – Martin Kusý slovenský architekt vysokoškolský pedagog odborný publicista a zasloužilý umělec 14 listopadu 1916 1990 – Sandro Pertini sedmý prezident italské republiky 25 září 1896 1993 – Bobby Moore anglický fotbalista 12 dubna 1941 1994 – Ladislav Mňačko slovenský spisovatel 29 ledna 1919 1997 – Nils-Olof Franzén švédský spisovatel 23 srpna 1916 2001 – Claude Shannon americký elektronik a matematik zvaný „otec teorie informace 30 dubna 1916 2002 – Leo Ornstein americký hudební skladatel klavírista a pedagog 2 prosince 1893 2004 – Ziva Kunda americká profesorka sociální psychologie 13 června 1955 2006 – Vladimír Kašpar slovenský odbojář voják novinář a politik 11 srpna 1923 2010 – Dawn Brancheau trenérka kosatek v SeaWorld Orlando na Floridě Zemřela po útoku kosatky 2011 Steve Jobs zakladatel výkonný ředitel CEO a předseda představenstva firmy Apple 24 února 1955 2012 – István Anhalt maďarsko-kanadský hudební skladatel 12 dubna 1919 2013 – Milan Hladký slovenský architekt a politik 7 listopadu 1925 2014 – Harold Ramis americký scénárista režisér producent herec 21 listopadu 1944 Svátky Česko Matěj Matyáš Jasmína Svět Slovensko – Matej Pranostiky Česko Najde-li Matěj led seká ho hned;nenajde-li led dělá ho hned Nenajde-li Matěj led dělá ho hned;najde-li led seká ho hned Svatý Matěj láme vždy led není-li ho zmrzne hned Svatý Matěj ledy láme nemá-li jich nadělá je Svatý Matěj boří mosty nebo staví Nenajde-li led Matějova pila najde Josefova širočina Svatý Matěj zimu tratí když netratí obohatí Na svatého Matěje každá myší díra se zavěje Na svatého Matěje do závěje naleje Na svatého Matěje pije skřivan z koleje Na svatého Matěje lidské srdce okřejeslunce pozře závěje nad polem si skřivan zapěje Prší-li na svatého Matěje bude se brzy síti Jaký mráz bude večer a v noci na svatého Matějetakový bude za 40 dní napořád Je-li na svatého Matěje mráz malý je jich po něm 40 malých;je-li velký jest 40 velkých není-li mráz žádný je jich po něm bezpočtu Matěja – k vesnu náděja Matěja – léta naděja Na svatého Matěje rampouchy – ourodný rok na mouchy Svatý Matěj přidá polínko svatý Josef dvě a Panna Maria celou náruč Svatý Matěj šel sekat ledy stavil se v hospoděSvatý Josef šel za ním a zůstal tam Panna Maria je vyhnala oba Svatý Matěj ledy boří a Josef je dělá a naopak 25 únor je 56 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 309 dní 310 v přestupném roce Události Česko 1570 – V Praze byl vidět poprvé živý slon a lev 1894 – Premiéra Sukovy Serenády Es dur 1919 – Na tajné schůzi Národního shromáždění byla uzákoněna koruna československá jako měna Československé republiky 1948 – Prezident Beneš přijal demisi ministrů a doplnil vládu podle Gottwaldovy předlohy Protestní demonstrace české inteligence byla potlačena studenti zbiti v Nerudově ulici účastníci byli zatýkáni Byl završen komunistický převrat Komunistická vláda slavila tyto události jako Vítězný únor 1951 – Pražský rozhlas informoval o odhalení "protistátního spiknutí" jednalo se o pokračování čistek kterými se totalitní KSČ zbavovala nepohodlných pohlavárů Na svém zasedání Ústředního výkonného výboru obvinila z protistátní činnosti nebo buržoazního nacionalismu Rudolfa Slánského Vladimíra Clementise Gustáva Husáka a další Hledání vnitřního nepřítele vyvrcholilo v roce 1952 soudním procesem s protistátním spikleneckým centrem jemuž údajně velel právě Slánský K smrti bylo odsouzeno 11 komunistických funkcionářů 1954 – Československá televize zahájila pravidelné vysílání ze studia v Měšťanské besedě ve Vladislavově ulici v Praze 1965 – Josef Beran jmenován v Římě kardinálem 1969 – Na Václavském náměstí se upálil 19letý student Jan Zajíc 2005 – Obyvatelé obcí Horní Jiřetín a Černice se v místním referendu většinou vyjádřili pro zachování územních limitů těžby hnědého uhlí Svět 1525 – Se odehrála bitva u Pavie 1600 – U příležitosti svatby francouzského krále Jindřicha IV s Marií Medicejskou byla provedena opera Euridice která dnes představuje nejstarší dochovanou operu 1947 – Rozhodnutím spojenecké kontrolní komise oficiálně zaniká Pruský stát 1956 – V závěrečný den 20 sjezdu KSSS tehdejší první tajemník Nikita Chruščov přednesl projev ve kterém odsoudil Stalinovo zneužívání moci a kult jeho osobnosti 1986 – Sonda Voyager 2 provedla první průlet kolem planety Uran 1986 – Byla přijata haitská vlajka 1991 – Na konferenci hlav šesti států v Budapešti bylo rozhodnuto o rozpuštění Varšavské smlouvy k 1 červnu 1991 2005 Byl naklonován kastrovaný kůň Pieraz světový šampión ve vytrvalostním běhu 1994 a 1996 Klon byl pojmenován Pieraz-Cryozootech-Stallion a byl naklonován z obchodních důvodů Neznámí ozbrojenci přepadli mírové jednotky OSN rozmístěné v Demokratické republice Kongo a zabili devět bangladéšských vojáků Na pobřežní promenádě v Tel Avivu se odpálil palestinský sebevražedný útočník Útok si vyžádal pět mrtvých a asi 50 zraněných z toho 20 vážně K útoku se přihlásil Islámský džihád ústy svého mluvčího v Bejrútu zatímco podle jiných zpráv útok provedl člen palestinské radikální skupiny Brigády mučedníků od Al-Aksá ovšem na pokyn agenta Hizballáhu Jak libanonský Hizballáh tak představitelé Islámského džihádu v Pásmu Gazy však popřeli odpovědnost za útok Ozbrojenci v Iráku zabili tři americké vojáky a osm zranili při výbuchu nastražené pumy severně od Bagdádu Při dopravní nehodě zahynul v Iráku také jeden polský voják Narození Česko 1337 – Václav Český spisovatel † 1 prosince 1383 1708 – Felix Benda skladatel a varhaník † 12 ledna 1768 1752 – Matěj Brixi kantor † 1 května 1806 1810 – Celestýn Opitzchirurg průkopník anesteziologie † 7 prosince 1866 1817 Moric Schöne poslanec Českého zemského sněmu starosta Tábora † 14 listopadu 1883 Eleonora Šomková snoubenka Karla Hynka Máchy † 31 října 1891 1823 – Josef Masaryk Jozef Masarik otec TG Masaryka † 25 září 1907 1844 – Jindřich Kafka vídeňský skladatel českého původu † 2 dubna 1917 1847 – Josef Paukner hudební skladatel † 2 února 1906 1856 – Václav Veverka československý politik † 14 listopadu 1924 1860 – Ferdinand Vach český hudební skladatel dirigent a sbormistr † 16 února 1939 1862 – Bohumil Benoni český operní pěvec – barytonista † 10 února 1942 1870 – Vilém Votruba československý politik † 16 dubna 1939 1877 – Karel Toman básník † 12 června 1946 1879 – Otakar Ostrčil hudební skladatel a dirigent † 20 srpna 1935 1889 – Adolf Kramenič varhaník sbormistr a hudební skladatel † 19 prosince 1953 1895 Jaromír Dolanský komunistický politik ministr československých vlád † 16 července 1973 Jiří Hejda český spisovatel a politik † 25 dubna 1985 Hynek Pelc profesor sociálního lékařství ředitel Státního zdravotního ústavu † 2 července 1942 1896 – Jan Němeček hudební historik † 31 března 1968 1903 – Imrich Karvaš československý ekonom a politik † 20 února 1981 1906 Rudolf Brdička akademik a profesor fyzikální chemie † 25 června 1970 Josef Robotka generálmajor im† 12 listopadu 1952 1909 Josef Frank komunistický politik oběť čistek † 3 prosince 1952 Josef Mach český filmový herec scenárista a režisér † 7 července 1987 1922 – Miloslava Misáková sportovní gymnastka zlato na OH 1948 1923 – Emil Boček válečný veterán druhé světové války 1928 Otakar Čemus grafik malíř a ilustrátor Václav Rusek farmaceutický odborník a historik 1932 – Eva Melmuková evangelická theoložka a historička 1936 Jiří Černý hudební kritik Bohumil Palek český lingvista semiotik a překladatel 1943 Pavel Dostál politik † 24 července 2005 Stanislav Holý malíř grafik a ilustrátor † 14 srpna 1998 1944 – Věra Jirousová historička umění a básnířka † 27 února 2011 1948 Zdenek Hůla český malíř a sochař Lea Vivot kanadská sochařka českého původu Ladislav Landa český básník † 4 června 1965 1949 – Jaroslava Hanušová herečka 1956 – Jim Čert písničkář 1957 – Martin Klásek loutkař 1969 – Henryk Mrejzek fotograf Svět 1591 – Friedrich Spee německý jezuita † 7 srpna 1635 1649 – Johann Philipp Krieger německý barokní hudební skladatel a varhaník † 7 února 1725 1668 – Gottlieb Wernsdorf německý profesor luterské teologie † 1 července 1729 1707 – Carlo Goldoni italský dramatik † 6 února 1793 1735 – Ernst Wilhelm Wolf německý koncertní mistr a skladatel † 1 prosince 1792 1768 – Friedrich von Adelung německý právník a filozof † 30 ledna 1843 1778 – José de San Martín vůdce boje za nezávislost jihoamerického kontinentu na Španělsku † 17 srpna 1850 1792 – Johann Georg Christian Lehmann německý botanik † 12 února 1860 1812 – Carl Christian Hall premiér Konseilspræsident Dánska † 14 srpna 1888 1816 – Charles Reutlinger německý fotograf † patrně po r 1890 1836 – Pauline Metternichová vídeňská a pařížská aristokratka † 28 září 1921 1838 – Friedrich Kleinwächter rakouský ekonom † 12 prosince 1927 1841 – Auguste Renoir francouzský impresionistický malíř † 3 prosince 1919 1842 – Karel May německý spisovatel † 30 března 1912 1846 – Giuseppe De Nittis italský malíř † 21 srpna 1884 1853 – Karl von Weizsäcker německý politik † 2 února 1926 1857 – Friedrich Reinitzer rakouský botanik a chemik † 16 února 1927 1861 Me'ir Dizengoff starosta Tel Avivu † 23 září 1936 Rudolf Steiner rakouský filosof † 30 března 1925 1862 – Stanisław Głąbiński polský ministr zahraničních věcí † 14 srpna 1943 1865 – Andranik Ozanian arménský generál národní hrdina † 31 srpna 1927 1866 Benedetto Croce italský filosof historik spisovatel a politik † 20 listopadu 1952 Heinrich Kühn rakouský fotograf † 14 září 1944 1868 – Erwin Baum německý politik † 22 března 1950 1871 – Lesja Ukrajinka ukrajinská spisovatelka † 1 srpna 1913 1873 – Enrico Caruso italský operní pěvec † 2 srpna 1921 1879 – Ernst von Niebelschütz německý historik umění † 12 února 1946 1881 – Alexej Rykov sovětský politik † 15 března 1938 1885 – Alice z Battenbergu matka Filipa Mountbattena manžela britské královny Alžběty II † 5 prosince 1969 1887 – Ewald Mataré německý malíř a sochař † 28 března 1965 1888 – John Foster Dulles americký diplomat a politik † 24 května 1959 1889 Gordon Dobson britský fyzik † 11 března 1976 Albin Stenroos finský olympijský vítěz v maratonu † 30 dubna 1971 1890 – Myra Hessová britská klavíristka † 25 listopadu 1965 1905 – Perry Miller americký historik † 9 prosince 1963 1906 – Boris Papandopulo chorvatský skladatel a dirigent † 16 října 1991 1915 – Alla Alexandrovna Andrejevová ruská výtvarnice žena básníka a mystika Daniila Andrejeva † 29 dubna 2005 1917 – Anthony Burgess britský spisovatel hudební skladatel a klavírista † 22 listopadu 1993 1918 − Fred Katz americký violoncellista † 7 září 2013 1919 Fred Katz americký violoncellista † 7 září 2013 Karl H Pribram americký neurochirurg a myslitel † 19 ledna 2015 1920 Philip Habib americký diplomat † 25 května 1992 Son-mjong Mun korfejský zakladatel náboženského hnutí Církev sjednocení † 3 září 2012 1927 Ram Narayan hindský hudebník Ralph Stanley americký hudebník 1929 – Jerome Kagan americký psycholog 1934 – Michael Fairman americký herec spisovatel a režisér 1935 – Janusz Gaudyn polský lékař a spisovatel † 22 června 1984 1937 Don Randi americký klavírista Gyula Zsivótzky maďarský trojnásobný olympijský medailista v hodu kladivem † 29 září 2007 1938 Viktor Kosičkin sovětský rychlobruslař olympijský vítěz † 30 března 2012 Diane Baker americká herečka a producentka Herb Elliott australský atlet olympijský vítěz 1940 – Béchara Butrus Raï libanonský kardinál maronitský patriarcha Antiochie 1942 – Bojan Radev bulharský zápasník dvojnásobný olympijský šampión 1943 – George Harrison britský hudebník člen kapely The Beatles † 29 listopadu 2001 1944 – François Cevert francouzský automobilový závodník † 6 října 1973 1945 – Elkie Brooks anglická rocková bluesová zpěvačka 1946 – Ján Štrasser slovenský spisovatel a překladatel 1947 Lee Evans americký sprinter dvojnásobný zlatý medailista OH Rjó Kawasaki japonský kytarista Doug Yule americký hudebník člen The Velvet Underground 1949 – Frank „Poncho Sampedro americký kytarista 1950 – Neil Jordan irský režisér 1953 – Leszek Deptuła polský politik † 10 dubna 2010 1966 – Téa Leoni americká herečka 1967 – Daniel Glazman francouzský programátor 1968 – Oumou Sangaré malijská zpěvačka 1971 – Sean Astin americký herec 1976 – Chris Pitman americký hudebník 1981 – Pak Či-Song jihokorejský fotbalista 1986 – Oliver a James Phelpsovi britští herci Úmrtí Česko 1634 – Albrecht z ValdštejnaVáclav Eusebius vojevůdce 24 září 1583 1891 – Peter Bibus rakouský a český politik německé národnosti 9 března 1825 1926 – Karel Krnka český konstruktér zbraní 6 dubna 1858 1929 – František Neumann dirigent a hudební skladatel 16 června 1874 1931 – Karel Cumpfe klasický filolog 14 listopadu 1853 1934 – Vincenc Hlavinka český průkopník vodárenství meliorací kanalizací a čištění odpadních vod 5 dubna 1862 1938 Julie Reisserová hudební skladatelka a básnířka 9 října 1888 Václav Štolba československý politik 27 ledna 1869 1945 – František Chvalkovský politik a diplomat 30 července 1885 1950 – Josef Toufar ThDr číhošťský farář římskokatolický kněz 14 února 1902 1960 – Gabriel Volko československý politik slovenské národnosti 26 října 1873 1968 – Miloš Havel český mediální podnikatel a filmový producent 3 listopadu 1899 1969 – Jan Zajíc student odpůrce sovětské okupace 3 července 1950 1970 – Světla Svozilová herečka 13 listopadu 1906 1980 – Rudolf Bureš lékař odbojář politik 14 března 1906 1981 – Hana Dostalová malířka ilustrátorka textilní a sklářská návrhářka 11 listopadu 1890 1983 Stanislav Kyselák varhaník a hudební skladatel 30 května 1915 Jozef Mjartan československý politik 22 února 1900 1984 – Michael Florian grafik 3 června 1911 1997 – František Belfín hudební skladatel a dirigent 11 července 1923 1999 – Štěpán Zavřel český ilustrátor animátor grafik malíř a spisovatel 25 prosince 1932 2000 – Vlastimil Koutecký architekt a scénograf 1 září 1930 2002 – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 2003 – Oto Ševčík herec a režisér 23 října 1931 2007 – Jan Teplý herec 30 července 1931 2009 – Hana Bořkovcová autorka próz pro děti a mládež 4 června 1927 2013 – Bob Frídl zpěvák kytarista a skladatel 13 listopadu 1947 Svět 1321 – Beatrix z Avesnes lucemburská hraběnka 1547– Vittoria Colonna italská renesanční básnířka 1492 1639 – pohřben Roelant Savery vlámský a nizozemský malíř a rytec 1576 1659 – Willem Drost nizozemský malíř 19 dubna 1633 1682 – Alessandro Stradella italský barokní hudební skladatel 1 října 1639 1713 – Fridrich I Pruský braniborský kurfiřt a první pruský král 11 července 1657 1715 – Pchu Sung-ling čínský spisovatel 5 června 1640 1723 – Sir Christopher Wren anglický architekt 20 října 1632 1764 – Yves-Marie André francouzský filozof spisovatel a matematik 22 května 1675 1831 – Friedrich Maximilian Klinger německý dramatik 17 února 1752 1852 – Thomas Moore anglický romantický básník 28 května 1779 1856 – George Don skotský botanik 17 května 1798 1864 – Anna Harrisonová manželka 9 prezidenta USA Williama H Harrisona 25 července 1775 1877 Catherine Anne Austenová Hubbacková britská spisovatelka 7 července 1818 Džang Bahádur vládce Nepálu 18 června 1816 1897 – Cornélie Falcon francouzská operní pěvkyně 28 ledna 1812 1898 – Francis Frith anglický krajinářský fotograf 31 října 1822 1899 – Paul Julius Reuter zakladatel agentury Reuters 21 července 1816 1908 – Alfred Horsley Hinton anglický fotograf 1863 1911 – Fritz von Uhde německý malíř 22 května 1848 1912 – Vilém IV Lucemburský lucemburský velkovévoda 22 dubna 1852 1918 – Heinrich Kadich vom Pferd ruský genealog a heraldik 5 června 1865 1920 – Vadim Podbělskij revolucionář sovětský státník listopad 1887 1922 – Henri Landru francouzský sériový vrah 12 dubna 1869 1929 – Alexander Binder švýcarský fotograf 1888 1945 – Mário de Andrade brazilský spisovatel a fotograf 1893 1950 – George Richards Minot americký lékař nositel Nobelovy ceny 2 prosince 1885 1954 – Auguste Perret francouzský architekt 12 února 1874 1956 – Elmer Drew Merrill americký botanik 15 října 1876 1957 – Bugs Moran chicagský gangster 21 srpna 1893 1959 – Elijahu Berligne signatář deklarace nezávislosti Státu Izrael 1866 1961 – Sebastiano Visconti Prasca italský generál 27 února 1883 1964 Alexander Archipenko ukrajinsko americký sochař a grafik 30 května 1887 Maurice Farman francouzský automobilový závodník letec a konstruktér 21 března 1877 1966 – Viktor Kravčenko sovětský inženýr a diplomat 11 října 1905 1970 Ján Bendík slovenský poslanec 25 prosince 1903 Mark Rothko americký malíř 25 září 1903 1971 – Theodor Svedberg švédský chemik Nobelova cena za chemii 30 srpna 1884 1978 – Ján Poničan slovenský spisovatel 15 června 1902 1979 – Henrich Focke německý průkopník letectví 8 října 1890 1983 – Tennessee Williams americký dramatik 26 března 1911 1997 – Andrej Donatovič Siňavskij ruský literární vědec spisovatel a literární kritik 8 října 1925 1999 – Glenn Seaborg americký jaderný chemik nositel Nobelovy ceny 19 dubna 1912 2003 – Alberto Sordi italský herec zpěvák skladatel a režisér 15 června 1920 2005 – Peter Benenson britský právník zakladatel Amnesty International 31 července 1921 2009 – Ian Carr britský trumpetista 21 dubna 1933 2012 Maurice André francouzský trumpetista 1933 Tadeusz Andrzej Zieliński polský muzikolog 22 května 1931 Red Holloway americký jazzový saxofonista 31 května 1927 Louisiana Red americký bluesový kytarista a hráč na foukací harmoniku 23 března 1932 2013 − Dirk Fischer americký jazzový hudebník 1 září 1924 2014 – Paco de Lucía flamencový kytarový virtuos 21 prosince 1947 Svátky Česko Liliana Taras Valburga Pamětní den české inteligence a Konfederace politických vězňů obětem komunistického převratu a totalitní doby Socialistický kalendář – Vítězství československého pracujícího lidu 1948 Svět Slovensko – Frederik Reference 26 únor je 57 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 308 dní 309 v přestupném roce Události Česko 1469 – vojsko Jiřího z Poděbrad obklíčilo u Vilémova na Vysočině oddíly uherského krále Matyáše Korvína Po setkání obou králů k bitvě nedošlo uherské vojsko se stáhlo 1948 – Arcibiskup Josef Beran vydal pastýřský list Arcibiskupe nemlč nesmíš mlčet 1990 – Jiří Dienstbier a Eduard Ševarnadze podepsali smlouvu o stažení sovětských okupačních vojsk z Československa Svět 230 – Čandragupta I indický panovník zakladatel říše a dynastie Guptovců korunován na vládce Indie 1616 – Galileo Galilei předvolán před církevní soud v Itálii u kterého údajně řekl své slavné A přece se točí 1869 – V Petrohradu proběhla světová premiéra opery William Ratcliff 1935 – Britský inženýr Robert Watson-Watt poprvé vyzkoušel na poli nedaleko vesnice Upper Stowe radar od den dříve připravili antény Druhý den ráno za přítomnosti ministerského úředníka a fyzika Alberta Roweho čekali přílet letounu které pro experiment zapůjčilo královské letectvo Jednalo se o stroj Handley Page Heyford Experiment byl úspěšný 1971 – Generální tajemník OSN U Thant vyhlašuje den jarní rovnodennosti jako Den Země 1972 – Sonda Luna 20 přistála na zemi a přivezla 55 g měsíční půdy 1993 – První bombový útok na Světové obchodní centrum 1993 bomba zabila 6 lidí a více než tisíc jich zranila Akci financovala teroristická skupina Al-Káida 1995 – Zkrachovala nejstarší investiční banka v Británii Barings Bank 2001 – Šéf Tálibánu mulla Muhammad Umar vydal rozkaz ke zničení kamenných soch Buddhů hledících na úrodné údolí Bámjánu sevřené bílými štíty Hindúkuše byly vyhozeny do povětří Narození Česko 1361 – Václav IV český a německý král † 16 srpna 1419 1706 – Jan Antonín Vocásek barokní malíř † 26 června 1757 1735 – Josef Rosenauer inženýr stavitel Schwarzenberského kanálu † 10 března 1804 1770 – Antonín Rejcha hudební skladatel pedagog a teoretik † 28 května 1836 1801 – Josef Tadeáš Lumbe profesor přírodních věd † 1 června 1875 1844 – Josef Karlík poslanec Českého zemského sněmu starosta Blovic † 18 července 1915 1860 – Jan Evangelista Chadt-Ševětínský lesník a autor lesnické literatury † 15 března 1925 1864 – Antonín Sova básník a prozaik † 16 srpna 1928 1872 – Václav Johanis československý ministr pro zásobování lidu † 19 června 1939 1878 František Václav Peřinka regionální archivář a historik † 14 září 1949 Ema Destinnová operní pěvkyně † 28 ledna 1930 1880 – Georg Scharnagl československý politik německé národnosti † 1965 1886 František Bláha československý generál † 21 května 1945 Karel V Schwarzenberg kníže orlické větve rodu Schwarzenbergů † 6 září 1914 1898 – Konstantin Biebl básník † 12 listopadu 1951 1900 – Antonín Fingerland český patolog † 27 prosince 1999 1901 – Alexandr Hořejší básník a překladatel † 30 října 1970 1902 Emil Strankmüller zpravodajec účastník zahraničního protinacistického odboje † 28 února 1988 Josef Kepka oběť komunismu † 26 dubna 1952 1910 Božena Novotná manželka prezidenta Antonína Novotného † 25 dubna 1980 Jindřich Wielgus sochař a grafik † 6 května 1998 1911 Alois Kříž novinář kolaborující s nacisty † 26 března 1947 Josef Smrkovský československý politik † 15 ledna 1974 1914 – Alexandr Plocek houslový virtuos † 30 listopadu 1982 1916 – Václav Kojzar hrdina protinacistického odboje oběť komunismu † 21 ledna 2006 1918 – Karel Horák československý fotbalový reprezentant † 5 února 1988 1920 – Karel Houba spisovatel a překladatel † 26 prosince 1999 1922 – Jan Vavrda voják a příslušník výsadku Spelter † 15 dubna 1995 1923 – Antonín Kachlík režisér 1928 – Vlastimil Hajšman československý hokejový reprezentant † 3 března 1978 1929 – Zdeněk Jičínský právník a politik 1930 – Oldřich Jelínek český malíř 1932 – Bedřich Lipina primátor města Ostravy † 31 prosince 1995 1933 – Jiří Havlíček politik ČSL politik 1936 – Vojtěch Mastný česko-americký historik 1938 – Zdeněk Masopust právní filosof teoretik a politik † 15března 2012 1940 Oldřich Kulhánek malíř grafik ilustrátor scénograf a pedagog † 28 ledna 2013 Eduard Vlček právník a vysokoškolský učitel 1941 Jaroslav Matouš malíř a sklářský výtvarník Jaroslav Kovanda český básník a publicista 1942 – Jozef Adamec československý fotbalista a trenér 1943 – Pavel Novák disident a politik † 3 května 1997 1946 – Vladimír Vojíř speleolog 1948 – Václav Plechatý český grafik a řezbář 1949 Ivan Landsmann český spisovatel Petr Svárovský český televizní dramaturg scénárista režisér a herec 1961 – Jiří Bezděk hudební skladatel a pedagog 1976 Stanislav Vlček fotbalista Petr Vondráček herec moderátor konferenciér klavírista Svět 1564 – Christopher Marlowe anglický dramatik básník a překladatel † 30 května 1593 1677 – Francesco Nicola Fago italský barokní skladatel † 18 února 1745 1715 – Claude-Adrien Helvétius francouzský filozof a encyklopedista † 26 prosince 1771 1718 – Johan Ernst Gunnerus norský biskup a přírodovědec † 23 září 1773 1719 – Christian Ziegra luteránský teolog a historik † 22 leden 1778 1725 – Nicolas Joseph Cugnot francouzský vynálezce a dělostřelecký důstojník † 2 října 1804 1726 – Luigi Valadier italský zlatník a klenotník † 15 září 1785 1746 – Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně dcera Marie Terezie † 18 června 1804 1776 – Johann Gebhard Maass německý filozof a psycholog † 23 prosince 1823 1786 – Dominique François Jean Arago francouzský matematik fyzik astronom a politik † 2 října 1853 1802 – Victor Hugo francouzský básník † 22 květen 1885 1808 – Honoré Daumier francouzský malíř sochař grafik kreslíř a karikaturista † 10 února 1879 1821 – Félix Ziem francouzský malíř † 10 listopadu 1911 1829 – Levi Strauss americký obchodník a vynálezce džínsů † 26 září 1902 1838 – Ferdinand Kronawetter rakouský levicově liberální politik † 30 ledna 1913 1842 – Camille Flammarion francouzský astronom a spisovatel † 7 června 1925 1846 – Buffalo Bill vlastním jménem William Frederic Cody americký dobrodruh a legendární postava Divokého západu † 10 ledna 1917 1851 – Paul Gautsch rakouský politik † 20 dubna 1918 1855 – Karl Bulla otec ruského fotožurnalismu † 28 listopadu 1929 1861 – Ferdinand I Bulharský bulharský kníže a později car † 10 září 1948 1866 – Ekai Kawaguči japonský buddhistický mnich cestovatel † 24 února 1945 1869 – Naděžda Krupská sovětská politická pracovnice a revolucionářka manželka V I Lenina † 27 února 1939 1871 – Friedemann Götze německý důstojník SS † 22 května 1946 1874 – Nikolaj Sergejevič Korotkov ruský chirurg † 14 března 1920 1875 – Erich Koch-Weser německý politik období Výmarské republiky † 19 října 1944 1876 – Filipp Isajevič Gološčokin sovětský státní a partajní činovník † 28 října 1941 1878 – Albert Edwin Roberts australský fotograf † 24 července 1964 1880 Kenneth Essex Edgeworth irský voják a astronom † 10 října 1972 Karin Smirnoff finská spisovatelka † 10 května 1973 1882 – Husband Kimmel admirál amerického vojenského námořnictva † 14 května 1968 1894 – Wilhelm Bittrich německý nacistický generál † 19 dubna 1979 1896 – Andrej Ždanov sovětský komunistický politik a ideolog † 31 srpna 1948 1900 – Halina Konopacka polská olympijská vítězka v hodu diskem † 28 ledna 1989 1901 – Aharon Cizling izraelský ministr zemědělství † 16 ledna 1964 1903 Jean Forge Jan Fethke polský režisér † 16 prosince 1980 Orde Wingate britský tvůrce speciálních vojenských jednotek † 24 března 1944 1904 – Konštantín Čulen slovenský politik novinář a historik † 7 dubna 1964 1907 – John Bowlby anglický psychoanalytik † 2 září 1990 1909 – Talal I jordánský král † 7 července 1972 1910 Sergej Georgijevič Gorškov admirál loďstva Sovětského svazu † 13 května 1988 Alexander Matuška slovenský literární vědec a politik † 1 dubna 1975 1914 – Viktor Avbelj slovinský partyzán politik a právník † 3 dubna 1993 1918 Theodore Sturgeon přední americký spisovatel science fiction † 8 května 1985 Otis R Bowen americký politik † 3 května 2013 Pjotr Mašerov první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Běloruska † 4 října 1980 1920 – Hilmar Baunsgaard premiér Dánska † 2 července 1989 1924 – Noboru Takešita premiér Japonska † 19 června 2000 1925 – John Gunn australský spisovatel 1928 Ariel Šaron izraelský voják politik a bývalý premiér † 11 ledna 2014 Anatolij Filipčenko sovětský kosmonaut a letec Fats Domino americký pianista a zpěvák 1930 Doug Sandom britský bubeník Robert Francis americký herec † 31 července 1955 1931 – Claude Piron belgický lingvista a esperantista † 22 ledna 2008 1932 – Johnny Cash americký zpěvák kytarista a skladatel † 12 září 2003 1933 – Lubomyr Huzar ukrajinský kardinál 1935 – Artur Rasizada ázerbájdžánský předseda vlády 1936 José da Cruz Policarpo portugalský kardinál † 12 března 2014 Adem Demaçi kosovskoalbánský spisovatel aktivista politik 1941 – Jože Tratnik slovinský právník 1942 Jozef Adamec slovenský fotbalista československý reprezentant a trenér Yosuke Yamashita japonský jazzový klavírista 1943 Johnny Höglin švédský rychlobruslař olympijský vítěz Kazimira Prunskienė premiérka Litvy Bob Hite americký zpěvák † 5 dubna 1981 1944 – Ronald Lauder americký podnikatel mecenáš a sběratel umění prezident Světového židovského kongresu syn Estée Lauder 1946 Ahmed Zewail egyptský chemik nositel Nobelovy ceny z r 1999 Dimitri Kavrakos řecký pěvec 1947 – Sandie Shaw britská zpěvačka 1953 – Michael Bolton americký zpěvák 1954 Recep Tayyip Erdoğan turecký politik od r 2003 premiér Masaki Etó japonský reprezentant v zápase 1955 – Andreas Maislinger rakouský historik a politolog 1958 Michel Houellebecq kontroverzní francouzský spisovatel Susan J Helms americká astronautka inženýrka a pilotka 1960 – Jaz Coleman britský hudebník frontman post-punkové skupiny Killing Joke 1971 – Erykah Badu americká zpěvačka R&B 1973 Ole Gunnar Solskjær bývalý norský fotbalista a mládežnický trenér André Tanneberger alias ATB světový trance Dj 1974 – Sébastien Loeb francouzský jezdec rallye sedminásobný mistr světa 1975 – Per-Johan Axelsson švédský hokejista 1979 – Corinne Bailey Rae britská písničkářka 1981 – Sharon Van Etten americká píšničkářka 1984 – Emmanuel Adebayor tožský fotbalista 1987 – Juraj Kucka slovenský fotbalista 1992 – Mikael Granlund finský hokejista Úmrtí Česko 1703 – Kristián Gottfried Hirschmentzel historik kněz spisovatel filozof 7 ledna 1638 1874 – Václav F Kumpošt zakladatel časopisu Vesmír 1846 1889 – Karel Nedbal advokát a hudebník 29 října 1836 1909 – Vincenc Tiebl rakouský a český stavební podnikatel a politik 1852 1940 – Alfons Bébar převor kláštera v Domažlicích 1881 1945 – Viktor Kaufmann lékař odbojář 21 srpna 1900 1950 – Ignác Arnož český katolický biskup a misionář 1 dubna 1885 1953 – Fedor Houdek čs ministr výživy lidu 5 ledna 1877 1955 Josef Dostál český archivář a překladatel 20 října 1892 Karel Sellner český spisovatel 23 října 1873 1961 – Zdeněk Wirth historik umění 11 srpna 1878 1966 – Antonín Matěj Píša český básník literární a divadelní kritik 10 května 1902 1967 – Antonín Machát československý politik 5 listopadu 1880 1971 – Josef Berg hudební skladatel 8 března 1927 1973 – Antonín Fivébr český malíř a fotbalista 22 prosince 1888 1977 – František Antonín Jelínek český akademický malíř 8 března 1890 1986 – Karel Vlach kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha 8 října 1911 1998 – Emilie Bednářová spisovatelka 2 dubna 1907 2001 – Josef Hons spisovatel 16 října 1907 2008 – Jaroslav Macek český archivář a historik 19 prosince 1925 2011 – Arnošt Lustig spisovatel 21 prosince 1926 2013 – Bob Frídl český písničkář zpěvák kytarista a skladatel 13 listopadu 1947 2014 – Jiří Litochleb český ložiskový geolog a mineralog 29 září 1948 Svět 1154 – Roger II Sicilský sicilský hrabě a první sicilský král 22 prosince 1095 1266 – Manfréd Sicilský sicilský král 1231 1275 – Markéta Anglická 1240-1275 skotská královna z dynastie Plantagenetů 29 září 1240 1577 – Erik XIV Švédský švédský král 13 prosince 1533 1726 – Maxmilián II Emanuel vévoda a kurfiřt bavorský 11 července 1662 1770 – Giuseppe Tartini italský houslista a skladatel 8 dubna 1692 1815 – Fridrich Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský vojevůdce v rakouských službách 26 prosince 1737 1816 – Levi Hill vynálezce barevné fotografie † 1865 1821 – Joseph de Maistre francouzský filozof a konzervativní myslitel 1 dubna 1753 1829 – Bernard Baron profesor práv 7 srpna 1780 1831 – Anton Antonovič Delvig ruský básník 17 srpna 1798 1834 – Alois Senefelder rakouský herec vynálezce litografie dramatik 6 listopadu 1771 1853 – János Libényi maďarský nacionalista který spáchal atentát na Františka Josefa I 1831 1876 – Svetozar Marković srbský realistický spisovatel 1846 1890 – Wilhelm Gail německý malíř 7 března 1804 1903 – Richard Gatling americký vynálezce tzv Gatlingova kulometu 12 září 1818 1908 – Wilhelm Friedrich Gintl rakouský a český vysokoškolský pedagog chemik a politik německé národnosti 4 srpna 1843 1909 Hermann Ebbinghaus německý filosof a psycholog 24 ledna 1850 Leonard Piętak předlitavský politik 24 února 1841 1914 – Pierre Souvestre francouzský spisovatel a novinář 1 června 1874 1921 – Carl Menger rakouský ekonom 23 února 1840 1924 – Isabela Marie Bavorská vévodkyně z Janova 28 srpna 1863 1931 – Otto Wallach německý chemik židovského původu nositel Nobelovy ceny 27 března 1847 1933 – Thyra Dánská dánská princezna 29 září 1853 1935 – Liborius von Frank rakousko-uherský generál 5 října 1848 1936 – Antonio Scotti italský barytonista 25 ledna 1866 1940 – Michael Hainisch rakouský prezident 15 srpna 1858 1943 – Theodor Eicke německý nacista velitel divize SS Totenkopf 17 října 1892 1957 – Roger Vercel francouzský spisovatel 8 ledna 1894 1962 – Riccardo Moizo italský generál 27 srpna 1877 1963 Lauri Kettunen finský filolog 10 září 1885 Rádžéndra Prasád první indický prezident 3 prosince 1884 1965 – Julius Skutnabb finský rychlobruslař olympijský vítěz 12 června 1889 1966 – Gino Severini italský malíř 7 dubna 1883 1969 Karl Jaspers německý filozof a psychiatr 23 února 1883 Levi Eškol izraelský politik třetí premiér země 25 října 1895 1971 – Fernandel francouzský herec 8 května 1903 1972 – Josef Sapir izraelský politik 27 ledna 1902 1982 – Gábor Szabó maďarský kytarista 8 března 1936 1984 – Kosťantyn Daňkevyč ukrajinský hudební skladatel klavírista a pedagog 24 prosince 1905 1985 – Tjalling Koopmans nizozemský ekonom Nobelova cena 1975 28 srpna 1910 1989 – Roy Eldridge americký trumpetista 30 ledna 1911 1993 – Beaumont Newhall americký historik umění a fotograf 22 června 1908 1996 – Svetozár Stračina slovenský hudební skladatel klavírista 3 prosince 1940 2004 – Adolf Erik Ehrnrooth finský generál 9 února 1905 2005 – Jef Raskin americký inženýr a softwarový vývojář 9 března 1943 2008 – Buddy Miles americký rockový bubeník 5 září 1947 2011 – Mark Tulin americký baskytarista 21 listopadu 1948 2012 – Hazy Osterwald švýcarský jazzový hudebník skladatel a kapelník 18 února 1922 2013 Stéphane Hessel francouzský diplomat filozof a spisovatel 20 října 1917 Marie-Claire Alainová francouzská varhanice 10 srpna 1926 2014 – Dezső Novák maďarský fotbalista 3 února 1939 2015 – Fritz J Raddatz německý spisovatel a novinář 3 září 1931 Svátky Česko Dorota Dora Doris Božetěch Božetěcha Svět Slovensko – Viktor Pranostiky Česko Svatý Radko – na poli hladko 27 únor je 58 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 307 dní 308 v přestupném roce Události Česko 1784 – Po silné oblevě postihla Prahu velká povodeň která dosáhla vrcholu 28 2 kdy na Staroměstském náměstí bylo 30 cm vody 1790 – Vznikla Česká expedice vydavatelství české literatury knihkupectví a prodejna novin Václava Matěje Krameria v Michalské ulici na Starém Městě pražském 1930 – v pražském kině Alfa se konala premiéra českého zvukového filmu Tonka Šibenice natočeného režisérem K Antonem podle povídky E E Kische 2004 – Skončilo vysílání americké rozhlasové stanice Hlas Ameriky pro 10 zemí střední a východní Evropy včetně České republiky a Slovenska Svět 1594 – Jindřich IV Navarrský byl korunován králem Francie 1844 – Dominikánská republika získala nezávislost na Haiti 1861 – Proběhl protest ve Varšavě proti ruské nadvládě v Polsku který byl rozehnán ruskými jednotkami zemřelo pět demonstrantů 1900 – V Londýně byl založen Labour Representation Commitee předchůdce pozdější Labour Party V jeho čele stál Ramsay MacDonald 1905 – Maxim Gorkij byl vyhnán do exilu do Rigy 1933 – Požár Říšského sněmu – Reichstagu 1942 – Američané utrpěli v průběhu druhé světové války zdrcující porážku od japonské flotily v bitvě v Jávském moři 1963 – Dominikánská republika si zvolila svého prvního demokratického prezidenta Juana Bosche po skončení diktatury Rafaela Trujilla 1964 – Italská vláda požádala o pomoc při záchraně šikmé věže v Pise Narození Česko 1830 – Josef Leander Beneš český právník a učitel † 8 května 1887 1831 – Petr Maixner český malíř † 22 října 1884 1833 – Alois Beer český písmák a malíř † 10 října 1897 1835 – Josef Dastich český filozof † 21 března 1870 1845 – Josef Krofta poslanec Českého zemského sněmu a starosta Plzně † 3 listopadu 1892 1849 – Václav Beneš Třebízský český spisovatel † 20 června 1884 1851 František Herites český básník a spisovatel † 19 ledna 1929 Albín Bráf český právník profesor politik a novinář † 1 července 1912 1853 – Josef Holeček český spisovatel † 6 března 1929 1854 – Leander Čech literární historik národní buditel † 27 července 1911 1855 – Jakub Schikaneder český malíř † 15 listopadu 1924 1880 – Albín Chalupa československý politik † ? 1881 – Bedřich Pospíšil československý politik † 14 září 1919 1907 – Bohumil Říha český spisovatel † 15 prosince 1987 1908 – Ladislav Ceé člen protikomunistického odboje popraven † 1 srpna 1951 1912 Nataša Gollová česká herečka † 29 října 1988 Karel Svoboda český režisér a herec † 30 března 1982 1913 – Ivo Ducháček lidovecký a exilový politik † 2 března 1988 1915 Karel Solařík malíř † 29 března 2007 Miloslav Holub český herec † 12 března 1999 1921 – Ladislav Veltruský rektor Vysoké školy ekonomické a politik † 24 ledna 1979 1923 – Viktor Kalabis hudební skladatel † 28 září 2006 1925 – Vlastimil Růžička cyklista a mistr Československa v cyklokrosu † 29 března 1985 1928 – Jaroslav Šerých malíř grafik a ilustrátor † 23 března 2014 1931 – Karel Toman český malíř grafik a ilustrátor † 2 října 2000 1935 – Rudolf Jelínek herec 1936 – Zdeněk Uher český hokejista a trenér 1937 – Jaroslav Kotulan český hráč na lesní roh 1938 – Jiří Hanák český novinář 1946 – Jaroslav Beneš český fotograf 1947 Zdeněk Pokorný astronom † 5 prosince 2007 Ivan Margolius architekt a spisovatel Jaroslav Vaculík český historik 1948 – Zdeněk Smrž český archeolog 1959 – Vlastimil Sehnal český politik 1962 – František Ptáčník český atlet 1967 – Robert Kron český hokejista 1984 – Tommy Wheeler český hudebník Svět 1347 – Albrecht V z Este markýz z Ferrary † 30 července 1393 1433 – Liou Ťien politik čínské říše Ming † 9 prosince 1526 1572 – František II Lotrinský lotrinský vévoda † 14 října 1632 1575 – Johann Adolf Schleswig-Holstein-Gottorf německý arcibiskup † 31 března 1616 1607 Giovanni Francesco Loredano italský spisovatel † 1661 Christian Keimann německý pedagog a básník † 13 února 1662 1622 – pokřtěn Carel Fabritius nizozemský malíř † 12 října 1654 1648 – Theodor Dassov německý jazykovědec a teolog † 6 ledna 1721 1657 – Juan Álvaro Cienfuegos Villazón španělský kardinál † 18 srpna 1739 1691 – Edward Cave britský tiskař a typograf † 10 ledna 1754 1702 – Johann Valentin Görner německý hudební skladatel † 1762 1717 – Johann David Michaelis německý teolog a orientalista † 22 srpna 1791 1732 – Jean de Dieu-Raymond de Boisgelin de Cucé francouzský kardinál † 22 srpna 1804 1736 – René Madec francouzský námořník † 1794 1746 Gian Francesco Fortunati italský hudební skladatel † 20 prosince 1821 Louis Gohier francouzský politik † 29 května 1830 1748 – Anders Erikson Sparrman švédský přírodovědec † 9 srpna 1820 1755 – Fortunata Sulgher italská básnířka † 13 června 1824 1763 – Eustache Charles d'Aoust francouzský generál † 2 července 1794 1767 – Jacques Charles Dupont de l'Eure francouzský politik † 2 března 1855 1769 – Juraj Palkovič slovenský básník novinář pedagog † 13 června 1850 1772 – Charles-Joseph Christiani francouzský generál † 6 dubna 1840 1791 – Vincenzo Tineo italský botanik † 25 července 1856 1797 – Wilhelm Meinhold německý spisovatel a farář † 30 listopadu 1851 1799 Edward Belcher anglický polárník † 18 března 1877 Frederick Catherwood britský architekt a archeolog † 27 září 1854 1807 – Henry Wadsworth Longfellow americký básník † 24 března 1882 1808 – August Giacomo Jochmus rakouský maršál a politik † 14 září 1881 1811 – Robert Turnbull Macpherson skotský fotograf † 17 listopadu 1872 1812 – Samo Chalupka slovenský spisovatel † 19 května 1883 1813 – Gabriel-Vital Dubray francouzský sochař † 1 října 1892 1815 – Franz Pfeiffer německý germanista † 29 květen 1868 1816 – Gustave Charles Ferdinand de Bonstetten švýcarský archeolog † 9 března 1892 1823 Édouard Lalo francouzský skladatel † 22 dubna 1892 Bernhard Franz Wilhelm von Werder pruský generál † 19 března 1907 Ernest Renan francouzský spisovatel a historik † 2 října 1892 William Buel Franklin americký generál † 8 března 1903 1825 Ludwig Heinrich Grote německý teolog † 10 září 1887 Guillaume-Marie-Romain Sourrieu francouzský kardinál † 16 června 1899 1834 – Herman Riegel německý kunsthistorik † 12 srpna 1900 1836 – Russell Alexander Alger americký politik † 24 ledna 1907 1837 – Carl Weisshuhn slezský podnikatel † 4 ledna 1919 1838 – Josefine Gallmeyer rakouská herečka † 3 února 1884 1841 – Jean-Sully Moune francouzský herec † 1 března 1916 1844 – Franz Xaver von Schönaich předlitavský generál a politik † 26 ledna 1916 1846 Franz Mehring německý politik a historik † 28 ledna 1919 Simon Bamberger americký politik † 6 října 1926 1847 – Ellen Terry anglická herečka † 28 července 1928 1848 – Hubert Parry anglický hudební skladatel † 7 října 1918 1851 – James Churchward britský spisovatel † 4 ledna 1936 1853 – Jules Lemaître francouzský spisovatel † 5 srpna 1941 1854 – Odilon Desmarais kanadský politik † 18 května 1904 1856 Mattia Battistini italský pěvec † 7 listopadu 1928 Isabela z Croy – rakouská arcivévodkyně a těšínská kněžna † 5 září 1931 1857 – Albert Meyer německý dvorní fotograf † 24 srpna 1924 1859 – Bertha Pappenheim rakouská feministka a sociální pracovnice † 28 května 1936 1861 – Rudolf Steiner rakouský filozof † 30 března 1925 1863 – George Herbert Mead americký filozof a psycholog † 26 dubna 1931 1864 – Eemil Nestor Setälä finský politik a jazykovědec † 8 února 1935 1865 – Jacques Mieses německo britský šachista † 23 února 1954 1867 – Irving Fisher americký ekonom † 29 dubna 1947 1869 – Henry Chandler Cowles americký botanik † 12 září 1939 1873 – Enrico Caruso italský pěvec 1874 – Pierre Le Roux bretaňský lingvista † 3 října 1975 1875 – Manuel Ugarte argentinský spisovatel † 2 prosince 1951 1877 – Mordechaj Chaim Rumkowski hlava židovské rady v Łódźském ghettu † 28 srpna 1944 1879 – Louis Adolphe Coerne americký hudební skladatel † 11 září 1922 1880 – Ernst Otto Oßwald německý architekt † 1 května 1960 1881 Sveinn Björnsson prezident Islandu † 25 ledna 1952 Luitzen Egbertus Jan Brouwer holandský matematik † 2 prosince 1966 1882 – Edmund Glaise-Horstenau rakouský politik † 20 července 1946 1883 – Sebastiano Visconti Prasca italský generál † 25 února 1961 1884 – Alexandre Arnoux francouzský spisovatel † 5 ledna 1973 1886 – Hugo Black americký politik a právník † 25 září 1971 1888 – Lotte Lehmann německo-americká operní pěvkyně † 26 srpna 1976 1890 – Freddie Keppard americký hudebník † 15 července 1933 1891 Maurice G Hindus rusko-americký spisovatel † 8 července 1969 Arie Bijvoet nizozemský fotbalista † 12 listopadu 1976 Flérida de Nolasco dominikánský muzikolog † 12 února 1976 1892 – William Demarest americký herec † 28 prosince 1983 1893 – Ralph Linton americký antropolog † 24 prosince 1953 1894 – Traugott Vogel švýcarský spisovatel † 31 ledna 1975 1895 Ferdinand Heim německý generál obětní beránek Stalingradu † 14 listopadu 1977 Štefan Kločurak předseda vlády Huculské republiky † 8 února 1980 1897 Bernard Ferdinand Lyot francouzský astronom † 2 dubna 1952 Marian Anderson americká operní pěvkyně † 8 dubna 1993 1898 – Bronisław Rutkowski polský varhaník † 1 června 1964 1899 – Charles Best americký filozof a biochemik † 31 března 1978 1900 Julián Acuña Galé kubánský botanik † 24 července 1973 Luís Americano brazilský hudebník † 29 března 1960 1901 – Marino Marini italský sochař malíř a grafik † 6 srpna 1980 1902 Lucio Costa brazilský architekt † 13 června 1998 Ľudovít Fulla slovenský malíř † 21 dubna 1980 John Steinbeck americký spisovatel oceněný Nobelovou cenou za literaturu za rok 1962 † 20 prosince 1968 1903 – Grethe Weiser německá herečka † 2 října 1970 1905 – Franchot Tone americký herec † 18 září 1968 1907 – Mildred Bailey americká zpěvačka † 12 prosince 1951 1910 Robert Buron francouzský politik † 28 dubna 1973 Joan Bennett americká herečka † 7 prosince 1990 1906 – Julio Alejandro španělský scenárista † 21 září 1995 1912 – Lawrence Durrell britský spisovatel † 7 listopadu 1990 1913 Irwin Shaw americký spisovatel † 16 května 1984 Paul Ricœur francouzský filozof † 20 května 2005 1914 – Yvan Audouard francouzský spisovatel † 21 března 2004 1915 – Arthur Gilson belgický politik † 2 února 2004 1917 – John Bowden Connally americký politik † 15 června 1993 1920 – Jacques Charon francouzský herec † 15 října 1975 1923 – Dexter Gordon americký jazzový saxofonista † 25 dubna 1990 1926 – David Hunter Hubel americký vědec 1927 – Lynn Cartwright americká herečka † 2 ledna 2004 1928 – Alfred Hrdlicka rakouský politik † 5 prosince 2009 1929 – Djalma Santos brazilský fotbalista † 23 července 2013 1930 – Joanne Woodwardová americká herečka 1932 – Elizabeth Taylorová americká herečka † 23 března 2011 1936 – Roger Michael Mahony americký kardinál 1939 – Kenzó Takada japonský módní návrhář 1941 – Gabriel Zubeir Wako súdánský kardinál 1942 – Robert Grubbs americký chemik Nobelova cena 2005 1944 – Roger Scruton britský filosof estetik politolog spisovatel a hudebník 1947 Alan Guth americký teoretický fyzik a kosmolog Gidon Kremer lotyšský houslista a dirigent 1951 Steve Harley britský zpěvák Susanne Sievers německá archeoložka 1953 – Yolande Moreau belgická herečka 1954 Monika Heubaum německá politička Neal Joseph Schon americký kytarista 1955 Peter Christopherson britský hudebník † 24 listopadu 2010 Rainhard Fendrich rakouský zpěvák 1956 – Brigitte Ederer rakouská politička 1957 – Adrian Smith kytarista skupiny Iron Maiden 1958 – Christoph Güsken německý spisovatel 1959 – Johnny Van Zant americký hudebník 1960 – Andrés Gómez ekvádorský tenista 1963 Barbara Dare americká pornoherečka Pär Nuder švédský politik 1964 Christian Lange německý politik Thomas Lange německý veslař 1965 Joey Calderazzo americký pianista Oliver Reck německý fotbalista 1966 Barbara Goldstein německá spisovatelka Donal Logue kanandský herec 1967 – Volkan Konak turecký zpěvák 1969 – Gareth Llewellyn velšský ragbista 1970 Joachim Haedke německý politik Jörg Teuchert německý motocyklista 1971 Rozonda Thomas americká zpěvačka Derren Brown britský mentalista 1973 – Trajče Nedev makedonský šachista 1975 – Aitor González Jiménez španělský cyklista 1976 Ludovic Capelle belgický cyklista Rhea Harder německá herečka 1977 – James Wan australský režisér 1978 James Beattie anglický fotbalista Kacha Kaladze gruzínský fotbalista Emelie Öhrstig švédská běžkyně na lyžích 1980 – Bobby Valentino americký zpěvák 1981 Natalie Grandinová jihoafrická tenistka Josh Groban americký zpěvák Stefanie Böhler německá běžkyně na lyžích 1982 – Bruno Soares brazilský tenista 1984 – Akseli Kokkonen finský skokan na lyžích 1985 – Otman Bakkal nizozemský fotbalista 1987 Anna Blässe německá fotbalistka Maximiliano Nicolás Moralez argentinský fotbalista 1988 – Adrian Honkisz polský cyklista Úmrtí Česko 1616 – Adam Slavata český šlechtic z rodu Slavatů 1546 1699 – František Oldřich Kinský český šlechtic a politik 1634 1718 – Václav Karel Holan Rovenský český hudební skladatel 1644 1852 – Josef Drechsler česko-rakouský kapelník hudební skladatel a pedagog pocházející z Čech 26 května 1782 1881 – Boleslav Jablonský kněz obrozenecký básník 14 ledna 1813 1897 Vilém Gabler český pedagog a novinář 14 března 1821 Bedřich Wachsmann český malíř a architekt 17 května 1820 1933 – Josef Konstantin Beer malíř restaurátor a sběratel umění 11 března 1862 1936 – Ivan Petrovič Pavlov ruský fyziolog psycholog a lékař 14 září 1849 1943 Karel Schulz český spisovatel 6 května 1899 Václav Košek odborový předák a poslanec 5 ledna 1870 Pavel Kropáček český historik umění 30 října 1915 1947 – Václav Štech divadelní ředitel a spisovatel 29 dubna 1859 1950 – Adolf Schwarzenberg šlechtic příslušník hlubocko-krumlovské větve 18 srpna 1890 1966 – Rudolf Walter divadelní režisér herec a pedagog 22 března 1894 1967 – Theodor Ježdík profesor hydrologie rektor ČVUT 9 listopadu 1889 1968 – Ludvík Podéšť hudební skladatel a dirigent 19 prosince 1921 1972 – Alois Král speleolog 30 července 1877 1976 – Kálmán Kalocsay maďarský esperantista básník a lékař 6 října 1891 2009 – Karel Káša Jahn bubeník zpěvák a skladatel 8 srpna 1949 2010 – Anna Fárová česko-francouzská historička umění 1 června 1928 2011 – Věra Jirousová historička umění a básnířka 25 února 1944 2012 – Vlasta Janečková česká filmová a televizní scenáristka a režisérka 2 července 1934 2013 – Jaroslav Celba jazzový kytarista a skladatel 26 prosince 1924 2014 – Richard Sacher ministr vnitra Československa 1 září 1942 Svět 1425 – Vasilij I Dmitrijevič veliký kníže moskevský 30 prosince 1371 1666 – Luisa de Guzmán manželka portugalského krále Jana IV 13 října 1613 1706 – John Evelyn anglický přírodovědec 31 října 1620 1814 – Jean-Louis-Ebenezer Reynier francouzský generál 14 ledna 1771 1853 – August I Oldenburský oldenburský velkovévoda 13 července 1783 1854 – Félicité Robert de Lamennais francouzský kněz spisovatel a filosof 19 června 1782 1861 – Prosper Ludwig von Arenberg vévoda z Arenbergu 28 dubna 1785 1862 – svatý Gabriel Possenti italský passionista student bohosloví a velký ctitel Panny Marie 1 března 1838 1883 Alexandr Gorčakov ruský diplomat poslední kancléř Ruského impéria 4 července 1798 Leopold Abaffy slovenský spisovatel 18 února 1827 1887 – Alexandr Porfirjevič Borodin ruský hudební skladatel 12 listopadu 1833 1897 – Benjamin Forstner americký vynálezce 25 března 1834 1906 – Samuel Pierpont Langley americký astronom fyzik a vynálezce 22 srpna 1834 1910 – Paul Poggendorff německý agronom a spisovatel 21 října 1832 1927 – Luke Fildes anglický malíř 3 října 1843 1930 – Ahmad Šáh perský šáh z rodu Kádžárovců 21 ledna 1898 1936 – Ivan Petrovič Pavlov ruský fyziolog oceněný Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství 26 září 1849 1939 – Naděžda Krupská manželka V I Lenina 26 února 1869 1940 – Peter Behrens německý architekt 14 dubna 1868 1950 Yvan Goll francouzský básník 29 května 1891 Ted Colson australský antropolog a cestovatel 3 června 1881 1957 – Ernst Kris americký psychoanalytik historik umění a sociolog 25 dubna 1900 1961 – Platt Adams americký olympijský vítěz ve skoku do výšky z místa 23 března 1885 1968 – Frankie Lymon afroamerický rocknrollový zpěvák a skladatel 30 září 1942 1982 – Jozef Cincík slovenský reportér a fotograf 12 srpna 1908 1986 – Jacques Plante kanadský profesionální hokejový brankář 17 ledna 1929 1989 – Konrad Lorenz rakouský zoolog a etolog laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 7 listopadu 1903 1991 Charles Duchaussois francouzský spisovatel 27 ledna 1941 Bob Widlar americký vynálezce v oboru elektroniky 30 listopadu 1937 1992 – Algirdas Julien Greimas francouzský sémiotik 9 března 1917 1993 – Lillian Gishová americká herečka 14 října 1893 2000 – Jurij Andrejevič Tregubov ruský spisovatel 4 dubna 1913 2006 – Ferdinand Hložník slovenský malíř a ilustrátor 18 listopadu 1921 2007 − Bobby Rosengarden americký jazzový bubeník 23 dubna 1924 2015 Leonard Simon Nimoy americký herec 26 března 1931 Svátky Česko Alexandr Drahotín Drahutín Leander Leandr Svět Slovensko – Alexander Pranostiky Česko Je-li mráz na svatého Gabriele bývají žně veselé 28 únor je 59 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 306 dní 307 v přestupném roce Události Česko 1621 – Po porážce českého stavovského povstání se drážďanským akordem vzdali slezští stavové králi Ferdinandu II 1882 – Karlo-Ferdinandova univerzita byla rozdělena na českou a německou část Prvním rektorem české univerzity se stal historik Václav Vladivoj Tomek prvním profesorem filosofie Tomáš Garrigue Masaryk 1914 zakončení posledního zasedání moravského zemského sněmu 1986 – V Ostravě byl jako v posledním městě v ČSSR ukončen provoz dvounápravových tramvají 2003 – Prezidentem České republiky byl zvolen Václav Klaus 2005 – Výrobní linku v závodě Toyota-Peugeot-Citroën Automobile TPCA v Kolíně opustilo první vyrobené vozidlo Svět 380 – Římský císař Theodosius I vydal edikt ve kterém prohlásil křesťanskou víru v Trojjedinost boží za oficiální římské náboženství Odlišné formy křesťanství a další pohanské kulty byly zakázány 1525 – Během Cortézova pochodu do Hondurasu byl popraven poslední aztécký panovník Cuauhtémoc 1850 – V Benátkách proběhla světová premiéra opery Crispino a Smrt kmotřička 1872 – V Petrohradě proběhla světová premiéra opery Kamenný host 1900 – Britská armáda búrské válce v osvobodila město Ladysmith 1914 – Byl zahájen osobní provoz elektrické tramvaje v Košicích Současně s tímto skončil provoz košické koňky i parní tramvaje 1983 – Po jedenácti sezonách byl odvysílán poslední díl amerického seriálu MASH 1986 – Ve Stockholmu byl zavražděn švédský premiér Olof Palme 1991 – Skončila válka v Zálivu 1993 – Došlo k první fázi obležení Waco 1998 – Kosovská válka v Kosovu konflikt který se používá pro popis sekvenčního a občas paralelního ozbrojeného konfliktu v Kosovu 2013 – Odstupuje papež Benedikt XVI Narození Česko 1409 – Alžběta Lucemburská česká uherská a římská královna manželka Albrechta Habsburského a matka Ladislava Pohrobka † 19 prosince 1442 1630 – Matěj Tanner český jezuitský duchovní a spisovatel † 8 února 1692 1782 – Josef Božek český konstruktér † 21 října 1835 1790 – Josef Christian Zedlitz slezský a rakouský diplomat a politik německy píšící básník a dramatik † 16 března 1862 1816 – Vilém Kandler český malíř † 18 května 1896 1825 – Jan Krejčí český geolog † 1 srpna 1887 1828 – Jan Ladislav Mašek český pedagog † 9 ledna 1886 1867 – Alois Jalovec český kameraman a podnikatel † 16 září 1932 1885 – Josef Černý ministr vnitra Československa † 7 prosince 1971 1891 – Julie Wohryzková snoubenka Franze Kafky † 26 srpna 1944 1892 – Otto Rothmayer český architekt † 24 září 1966 1893 – Julie Winterová-Mezerová malířka † 2 května 1980 1894 – Josef Šindelář československý legionář a amatérský botanik Kladenska † 11 srpna 1987 1901 Josef Kranz architekt a malíř † 30 května 1968 Otakar Pařík dirigent a klavírista † 19 února 1955 1906 – Jaroslav Francl český hudební skladatel a pedagog † 19 června 1990 1908 – František Weber generálmajor letectva Wing Commander RAF † 1 září 1991 1911 – Otakar Vávra český filmový režisér scenárista a pedagog † 15 září 2011 1913 Josef Moštěk katolický kněz a politický vězeň † 14 ledna 1986 František Šorm chemik † 18 listopadu 1980 1920 – Ladislav Vychodil scénograf † 20 srpna 2005 1921 Vladimír Sommer český hudební skladatel † 8 září 1997 Josef Mixa herec 1923 – Rudolf Pellar herec překladatel a zpěvák † 4 září 2010 1924 – Ladislav Tondl český logik sémantik filozof a teoretik vědy 1926 – Oldřich Zábrodský československý hokejový reprezentant 1931 – Gustav Ginzel cestovatel horolezec a podivín † 28 listopadu 2008 1935 – Jan Bartůšek český reportážní fotograf † 11 září 1993 1939 – Marta Urbanová česká spisovatelka 1943 – Michal Černík český spisovatel básník 1944 – Věra Křesadlová výtvarnice herečka a zpěvačka 1949 Jozef Plachý československý atlet běžec na středních tratích a trenér Pavel Rímský český herec a dabér 1954 – Vítek Čapek český výtvarník † 14 ledna 1988 1965 – Jiří X Doležal český novinář a fotograf 1978 – Milan Pacanda fotbalista 1984 – Karolína Kurková česká modelka 1988 – Markéta Irglová česká zpěvačka a hudebnice Svět 1155 – Jindřich Mladík anglický král syn Jindřicha II Plantageneta a Eleonory Akvitánské † 11 června 1183 1261 – Markéta Skotská 1261-1283 skotská princezna a manželka norského krále Erika II † 9 dubna 1283 1533 – Michel de Montaigne francouzský renesanční myslitel a humanista † 13 září 1592 1552 – Joost Bürgi švýcarský výrobce hodinek matematik a astronom † 1632 1619 – Giuseppe Felice Tosi italský varhaník a hudební skladatel † 14 prosince 1693 1683 – René-Antoine Ferchault de Réaumur všestranný francouzský vědec autor lihového teploměru s tzv Réaumurovou stupnicí † 17 října 1757 1690 – Alexej Petrovič syn ruského cara Petra I Velikého † 7 července 1718 1698 – Zikmund Kryštof hrabě ze Schrattenbachu salcburský arcibiskup † 16 prosince 1771 1712 – Louis-Joseph de Montcalm francouzský šlechtic velitel francouzských vojsk v Severní Americe za sedmileté války † 14 září 1759 1714 – Gizziello italský kastrát † 1762 1728 – Jozef Bencúr slovenský evangelický kněz a spisovatel † 21 srpna 1784 1735 – Alexandre-Théophile Vandermonde francouzský matematik chemik a hudebník † 1796 1743 – René Just Haüy francouzský mineralog † 3 června 1822 1792 – Karl Ernst von Baer estonský lékař německého původu zoolog spoluzakladatel embryologie † 1876 1800 – Johann Heinrich Christian Schubart německý klasický filolog † 1 května 1885 1803 – John Sutter zlatokop † 18 června 1880 1824 – Karl Maria Kertbeny maďarský spisovatel cestopisů pamětí a literatury faktu † 23 ledna 1882 1833 – Alfred von Schlieffen německý polní maršál autor tzv Schlieffenova plánu † 4 ledna 1913 1834 – Charles Santley anglický barytonista † 22 září 1922 1843 – Kazimierz Chłędowski předlitavský státní úředník a politik † 26 března 1920 1857 – Alfred Loisy francouzský filozof a teolog † 1 června 1940 1863 – Vladimir Ivanovič Vernadskij ruský mineralog † 6 ledna 1945 1865 – Arthur Symons britský básník † 22 ledna 1945 1866 – Vjačeslav Ivanov ruský básník symbolista filosof překladatel † 16 července 1949 1873 – William McMaster Murdoch skotský námořník na Titanicu † 15 dubna 1912 1874 – Vsevolod Emiljevič Mejerchold ruský avantgardní režisér † 2 února 1940 1875 – Viliam Figuš-Bystrý slovenský hudební skladatel a pedagog † 1937 1878 – Ngo Van Chieu vietnamský zakladatel náboženského směru kaodaismu † 18 dubna 1932 1880 – Kim Kju-sik viceprezident korejské prozatímní vlády † 10 prosince 1950 1882 – Geraldine Farrar americká sopranistka † 11 března 1967 1888 – Anders Knutsson Ångström švédský fyzik † 27 října 1981 1891 – Roman Abraham polský generál za druhé světové války † 26 srpna 1976 1895 – Marcel Pagnol francouzský spisovatel dramaturg a režisér člen Francouzské akademie † 18 dubna 1974 Nicolas Bunkerd Kitbamrung thajský kněz mučedník a blahoslavený katolické církve † 12 ledna 1944 1898 Zeid bin Husajn irácký princ z arabské dynastie Hášimovců † 18 října 1970 Hugh O'Flaherty irský kněz vatikánský diplomat a bojovník proti nacismu † 30 října 1963 1901 – Linus Pauling americký kvantový chemik a biochemik nositel Nobelovy ceny za chemii za rok 1954 † 19 srpna 1994 1903 – Vincente Minnelli americký filmový a divadelní režisér † 25 července 1986 1906 – Bugsy Siegel americký gangster † 20 června 1947 1910 – Michal Chorváth slovenský básník a politik † 14 ledna 1982 1911 – Eduard Hegel německý teolog a církevní historik † 23 listopadu 2005 1912 Clara Petacci milenka Benita Mussoliniho † 28 dubna 1945 Harold Gordon Skilling kanadský historik bohemista a politolog † 2 března 2001 1914 – Miroslav Iringh slovenský velitel ve Varšavském povstání † 28 května 1985 1915 – Karl Leisner německý mučedník blahoslavený † 12 srpna 1945 1918 – Alexandr Vinogradov sovětský hokejový reprezentant † 10 prosince 1988 1920 − Ben Kynard americký saxofonista a hudební skladatel † 5 července 2012 1921 Pierre Clostermann francouzský stíhací pilot letecké eso v 2 světové válce † 22 března 2006 Saul Zaentz americký filmový producent † 3 ledna 2014 1922 – Jurij Michajlovič Lotman sovětský sémiotik † 28 října 1993 1923 – Charles Durning americký herec † 24 prosince 2012 1924 – Herwig Schopper německý fyzik a ředitel CERNu † - 1926 – Světlana Allilujevová jediná dcera sovětského diktátora Josefa Stalina † 22 listopadu 2011 1928 – Walter Tevis americký povídkář a romanopisec † 8 srpna 1984 1929 – Frank O Gehry kanadský architekt žijící v USA mj autor Tančícího domu 1930 – Leon N Cooper americký fyzik nositel Nobelovy ceny 1931 – Gustav Ginzel český cestovatel horolezec a podivín † 2008 1938 − Mike Wofford americký jazzový klavírista 1939 Cchuej Čchi americký fyzik čínského původu držitel Nobelovy ceny Charles Gayle americký saxofonista a klavírista 1940 – Mario Andretti italsko-americký automobilový závodník mistr světa ve formuli 1 z roku 1978 1942 Brian Jones anglický kytarista spoluzakladatel skupiny The Rolling Stones † 3 července 1969 Dino Zoff italský fotbalový brankář a trenér Oliviero Toscani italský fotograf 1944 Kelly Bishop americká herečka a tanečnice Sepp Maier německý fotbalový brankář Storm Thorgerson anglický grafik † 18 dubna 2013 Frans Krassenburg nizozemský zpěvák 1945 – Bubba Smith americký herec a hráč amerického fotbalu † 2011 1946 Ludwig Hirsch rakouský šansoniér poeta a herec † 24 listopadu 2011 Robin Cook britský politik † 6 srpna 2005 1947 Leena Krohnová finská spisovatelka Włodzimierz Lubański polský fotbalista 1948 Mike Figgis anglický filmový režisér spisovatel a hudební skladatel Steven Chu americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1997 Geoff Nicholls britský hudebník a klávesista Bernadette Peters americká herečka zpěvačka a autorka dětských knih 1949 – Amin Maalouf francouzsky píšící libanonský spisovatel 1953 – Paul Krugman americký ekonom a spisovatel 1956 – Guy Maddin kanadský scenárista režisér a kameraman 1957 – John Turturro americký herec scenárista a režisér 1961 – Rae Dawn Chong kanadsko-americká herečka 1964 – Džamolidin Abdužaparov sovětský uzbecký cestní cyklista 1966 – Edward Shearmur britský hudební skladatel filmové hudby 1967 – Andrew Tridgell australský informatik a počítačový programátor 1969 – Robert Sean Leonard americký herec držitel Tony Award 1970 Noureddine Morceli alžírský atlet Daniel Handler americký scenárista a spisovatel známý pod pseudonymem Lemony Snicket 1972 – Rory Cochrane americký herec 1973 – Eric Lindros kanadský hokejista 1976 – Ali Larter americká herečka a bývalá modelka 1977 – Lukáš Latinák slovenský herec 1978 – Benjamin Raich rakouský lyžař 1979 Ivo Karlović chorvatský tenista Sébastien Bourdais francouzský automobilový závodník jezdec formule 1 vítěz formule 3000 a čtyřnásobný vítěz série Champ Car 1982 – Jelena Slesarenková ruská atletka 1985 – Jelena Jankovićová srbská tenistka 1994 − Jake Bugg anglický zpěvák Úmrtí Česko 1837 – Jan Melič lékař-porodník 7 května 1763 1847 – Josef Chmela český pedagog a spisovatel 18 února 1793 1863 Karel Maria Jiříček sběratel českých lidových písní ? 1821 Jakub Filip Kulik český matematik 20 dubna 1793 1877 – Robert Nápravník novinář a překladatel 17 června 1839 1905 – Jindřich Eckert významný český fotograf 22 dubna 1833 1903 – Antonín Gruda katolický kněz právník a národní buditel 17 srpna 1844 1909 – Erwin Dubský český šlechtic cestovatel a politik 23 června 1836 1926 – Jan Pehel český varhaník vojenský kapelník a skladatel 16 května 1927 – Jára Sedláček český herec a režisér 9 října 1884 1933 – Josef Šíl český lékař a politik 5 října 1850 1936 – Ladislav Pinkas český právník poslanec a šermíř 11 září 1863 1942 – Oskar Fischer psychiatr a neuropatolog 12 dubna 1876 1943 František Hájek československý důstojník účastník zahraničního protinacistického odboje 21 listopadu 1894 František Mašata československý politik 1 dubna 1879 1950 – Karel Dvořák český sochař 1 ledna 1893 1952 – Čeněk Chyský český historik 21 února 1877 1954 – Rudolf Beran česko-slovenský ministerský předseda 28 prosince 1887 1967 – Josef Svoboda masový vrah 1 listopadu 1923 1968 – Antonín Tomalík český výtvarník 9 května 1939 1970 – Jaroslav Augusta český malíř 4 září 1878 1973 – Bohumil Bednařík voják a velitel výsadku Chalk 20 srpna 1911 1984 – Bohuš Hradil herec a režisér 27 června 1905 1987 – Anny Ondráková česká herečka 15 května 1902 1988 – Emil Strankmüller zpravodajec účastník zahraničního protinacistického odboje 26 února 1902 1995 – Wabi Ryvola trampský písničkář 4 dubna 1935 1998 Marie Kettnerová česká stolní tenistka 4 dubna 1911 Josef Poulík archeolog 6 srpna 1910 2012 – Antonín Vítek český znalec a popularizátor v oboru kosmonautiky 25 ledna 1940 Svět 468 – Hilarius papež 1326 – Leopold I Habsburský rakouský a štýrský vévoda 4 srpna 1293 1525 – Cuauhtémoc poslední nezávislý aztécký vládce – tlatoani 1495 nebo 1502 1535 – Walter z Plettenbergu vůdce Řádu německých rytířů 1450 1572 – Kateřina Habsburská manželka polského krále Zikmunda II Augusta 15 ledna 1533 1621 – Cosimo II de Medici toskánský velkovévoda 12 května 1590 1648 – Kristián IV Dánský dánský a norský král 12 dubna 1577 1664 – Francisco de Zurbarán španělský malíř 1664 1732 – André-Charles Boulle francouzský ebenista malíř a sochař 11 listopadu 1642 1841 – Claude François Chauveau-Lagarde francouzský advokát 1756 1869 – Alphonse de Lamartine francouzský básník a politik 21 října 1790 1879 – Hortense Allart francouzská spisovatelka 7 září 1801 1904 – Levegh francouzský automobilový závodník 1871 1908 Pauline Lucca rakouská sopranistka 25 dubna 1841 Pat Garrett americký šerif 1850 1916 – Henry James anglický spisovatel amerického původu 15 dubna 1843 1925 – Friedrich Ebert německý politik poslední kancléř německého císařství a poté první prezident Výmarské republiky 4 února 1871 1926 – Alphonse Louis Nicolas Borrelly francouzský astronom 1842 1936 – Charles Jules Henri Nicolle francouzský lékař nositel Nobelovy ceny za rok 1928 „za práce o skvrnitém tyfu 21 listopadu 1866 1941 – Alfons XIII Španělský španělský král 17 května 1886 1942 Josef Ferdinand Toskánský toskánský velkovévoda 24 května 1872 Karel Doorman nizozemský námořní důstojník který za 2 světové války vedl východní flotilu 23 dubna 1889 1943 – Alexandre Yersin francouzsko-švýcarský lékař a bakteriolog 22 září 1863 1951 Vsevolod Vitaljevič Višněvskij sovětský dramatik 21 prosince 1900 Henry Taylor britský plavec trojnásobný olympijský vítěz 17 března 1885 1953 Eleazar Sukenik izraelský archeolog 12 srpna 1889 Félix Vieville francouzský pěvec 15 října 1872 1955 – Josiah Ritchie britský tenista olympijský vítěz 18 října 1870 1957 – Nils Åberg švédský prehistorik 24 července 1888 1965 – Adolf Schärf prezident Rakouska 20 dubna 1890 1966 Charles Bassett americký vojenský letec a astronaut který zahynul při havárii letadla 30 prosince 1931 Elliott See americký letecký inženýr 23 července 1927 1971 – Paul de Kruif americký mikrobiolog a spisovatel 2 března 1890 1972 – Viktor Barna legendární maďarský stolní tenista 24 srpna 1911 1973 – Józef Unrug polský viceadmirál 7 října 1884 1978 – Janusz Meissner pilot polského vojska spisovatel 21 ledna 1901 1985 – David Byron vlastním jménem David Garrick britský zpěvák – Uriah Heep Spice 29 ledna 1947 1986 – Olof Palme švédský politik předseda vlády 30 ledna 1927 1990 – Russell Jacquet americký trumpetista 4 prosince 1917 2003 – Chris Brasher britský olympijský vítěz v běhu na 3000 metrů překážek 21 srpna 1928 2004 Carmen Laforet španělská spisovatelka 6 září 1921 Daniel J Boorstin americký historik právník a spisovatel 1 října 1914 2005 – Jim Capaldi anglický hudebník a hudební skladatel 2 srpna 1944 2006 – Owen Chamberlain americký fyzik nositel Nobelovy ceny za rok 1959 za objev antiprotonu 10 července 1920 2008 – Aharon Amir izraelský spisovatel překladatel a básník 5 ledna 1923 2011 Annie Girardotová francouzská herečka 25 října 1931 Jane Russell americká herečka 21 června 1921 2013 – Jean Honoré francouzský kardinál arcibiskup Tours 13 srpna 1920 Svátky Česko Lumír Lumíra Slovensko Zlatica Pranostiky Česko Je-li na svatého Romana jasno bude hojná úroda Ostatní Následující den – 1 březen 29 únor v přestupném roce Abd Rabú Mansúr Hádí ; 1 září 1945 Thúkajn v provincii Abján Adenský protektorát je jemenský politik Od 27 února 2012 je 2 prezidentem sjednoceného Jemenu Dne 22 ledna na svou funkci rezignoval parlament však oznámil že odchod prezidenta nepřijímá< ref> Je představitelem strany Všeobecný lidový kongres hegemonní síly jemenského politického systému V letech 1994–2012 byl viceprezidentem Do funkce prezidenta prozatímně nastoupil v období mezi 4 červnem až 23 zářím kdy se jeho předchůdce Alí Abdalláh Sálih musel v důsledku zranění utrpěných během jemenské revoluce roku 2011 léčit v Saúdské Arábii Posléze byl zvolen i v přímých prezidentských volbách roku 2012 v nichž byl ovšem jediným kandidátem Získal v nich 998 % hlasů Reference Externí odkazy Afghánistán česky také Afganistan< ref> Islámský stát Afghánistán; De'Afghánistán islámí daulat darijsky Doulat-e eslámí-je Afghánestán je stát který leží ve středu Asie Země nemá přístup k moři Na severu hraničí s Uzbekistánem 137 km a Tádžikistánem 1206 km na severovýchodě s Čínou 76 km na východě s Pákistánem tzv Durandova linie 2430 km na západě s Íránem 936 km a na severozápadě s Turkmenistánem 744 km Historie Historie do roku 1978 Současný Afghánistán byl v 8 století př n l součástí Médie a od 6 století př n l okrajovou součástí Achaimenovské říše na západě současného Afghánistánu a jejich vazalských území na východě Alexandr Veliký dobyl tuto oblast Perské říše v roce 330 př n l Ve 3 století se zde rozkládala říše Kušánů v 6 století říše Hefthalitů Od 7 století n l bylo území Afghánistánu postupně připojováno k území arabské říše Koncem 14 století se stalo součástí říše Velkých Mughalů Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746 pod jménem Durránská říše Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenu Abdalí jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupu Ahmada Šáha Na konci 19 staletí se Afghánistán stál "nárazníkovým státem" v rámci rusko-britské Velké hry Během třetí Anglo-afghánské války v roce 1919 uhájil svou nezávislost a získal mezinárodní uznání Za vlády krále Zahira Šáha mezi lety 1933 a 1973 zažíval Afghánistán období stability Pokusy o modernizaci země však byly zastaveny ultrakonzevativními předáky kmenů a duchovními V roce 1973 ale Záhirův švagr Muhammad Dáúd Chán zahájil nekrvavý puč při němž se země změnila na republiku Dáúd a celá jeho rodina byli zavražděni v roce 1978 kdy afghánská komunistická strana uspořádala převrat a převzala vládu v zemi Vláda komunistů a sovětská okupace V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů Dne 24 prosince 1979 SSSR intervenoval na základě žádosti tamního rozhádaného marxistického vládního uskupení O dva dny později byl za pomoci sovětských zvláštních jednotek zavražděn prezident Hafizulláh Amín a místo něj dosazen Babrak Karmal bývalý velvyslanec v Československu Tím začala Sovětská válka v Afghánistánu trvající 9 let a 2 měsíce 24 12 1979 – 15 2 1989 některé zdroje uvádějí chybně 10 let Spojené státy kvůli invazi sovětů rozjeli operaci Cyclone s úmyslem podpořit vyzbrojit a vycvičit obránce Afganistanu Sovětské armádě se nikdy nepodařilo dobýt celý Afghánistán Sověti v zemi postupovali s neuvěřitelnou brutalitou mnoho vesnic bylo vyvražděno pro pouhé podezření ze spolupráce s mudžáhidy Během bojů bylo zabito až 15 milionů lidí převážně civilistů a cca 5-10 milionů uprchlo převážně do Pákistánu a Íránu cca polovina všech uprchlíků na světě byli Afghánci Nejkrvavější období války bylo prvních 18 měsíců po nástupu Gorbačova který tuto válku nechtěl a nařídil proto generalitě že válku musí do roka vyhrát Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku ztrátě asi 15 000 vojáků zabitých mudžáhidy trénovanými USA Pákistánem a dalšími zahraničními vládami a ekonomickými problémy se v roce 1989 SSSR stáhl Občanská válka Po odchodu sovětských vojsk přestaly místní mudžáhedíny podporovat i Spojené státy Ve vzniklém „mocenském vakuu mezi sebou začaly bojovat jednotlivé mudžáhedínské frakce Potichu ale rychle začala občanská válka která trvala dalších cca 7 let Hlavní město Kábul které bylo jako jedno z mála území Afghánistánu stále v rukou místní komunistické vlády bylo dobyto v roce 1992 Poslední prosovětský prezident Muhammad Nadžíbulláh abdikoval a utekl do kábulského komplexu Organizace spojených národů Zde zůstával v bezpečí až do doby kdy se v oblasti k moci dostal Tálibán Tito radikální islámští bojovníci Nadžíbulláha v roce 1996 zatkli a veřejně popravili Následně převzali kontrolu nad celým Afghánistánem vyjma severovýchodního cípu země Islámský emirát Afghánistán Boje mezi skupinami mudžáhidů pokračovaly Nejvážnější boje se odehrály v roce 1994 kdy bylo zabito 10 000 lidí při boji mezi dvěma frakcemi v Kábulu Podporován Pákistánem vybudoval Tálibán nábožensko-politickou sílu a v roce 1996 převzal moc v zemi Tálibán byl schopen ovládat 90 % země nekontroloval jen území Severní aliance na severovýchodě Tálibán se snažil o přísnou interpretaci islámského práva šarí’a Aliance Pákistánu s Tálibánem poskytovala útočiště islámským teroristům Operace Trvalá svoboda USA a spojenci ve spolupráci s afghánskou opozicí svrhli po teroristických útocích 11 září 2001 Tálibán Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu V prosinci 2001 byl jmenován Hamíd Karzáí předsedou prozatímní vlády v roce 2002 tzv prozatímním prezidentem a 9 října 2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu Tálibánu se dá říci že Tálibán má v současnosti pod kontrolou menší část země Karzáí pouze oblast hlavního města a vojenští velitelé zbytek země Administrativní rozdělení 34 provincií velájat Geografie Afghánistán je hornatá země sousedící s Íránem Turkmenistánem Uzbekistánem Tádžikistánem Čínou a Pákistánem Velká území země jsou suchá s omezenými zdroji pitné vody Afghánistán má kontinentální klima s horkými léty a chladnými zimami V zemi jsou častá zemětřesení Povrch Afghánistán je hornatá země s rovinami na severu a severozápadě Velmi podstatnou roli hraje v otázce Afghánistánu nejen jeho poloha ale také jeho povrch Afghánistán je totiž vyloženě horskou zemí s velmi členitým povrchem Přesto se dají v Afghánistánu podobně jako např v pouštích oázy najít i ve vysokých horách skrytá zelená údolí Celých 33 % plochy státu leží mezi a 10 % země je výše než 3000 m n m Od severovýchodu k jihozápadu se táhne horská soustava Hindúkuše nejvyššího pohoří v Afghánistánu jehož vrcholy přesahují 7000 m n m nejvyšším je na pákistánských hranicích Nošak – 7492 m n m Pohoří Hindúkuš tak tvoří ohromnou přírodní bariéru díky které je Afghánistán izolován nejen "diplomaticky" ale zčásti i geograficky Nemalou důležitost má proto pro stát Chajbarský průsmyk kterým vede cesta do Pákistánu Už z charakteristiky povrchu je patrné že země rozhodně nenabízí ty nejlepší podmínky pro nějaké výraznější aktivity Jednak jde o naprostou nedostupnost některých oblastí dále o to že většina státu leží na velmi suchém a neúrodném území na jihu a jihovýchodě jsou převážně pouště např Registan a Margo Nejúrodnější místo země je tak jednoznačně na severu podél řeky Amudarji pramení na ledovcích Pamíru která zde tvoří hranici s Uzbekistánem a Tádžikistánem Zajímavé na afghánských řekách je to že jen jejich mizivá část patří k nějakému světovému rozvodí Do moří či oceánů se tak dostává jen několik málo řek na východě země Z nich je nejdůležitější Kábul která vtéká do Indu a díky němu dále do Indického oceánu Drtivá většina řek tak končí svou pouť ve vnitrozemských jezerech nebo vysychají v písečných pouštích či v solných oblastech Goude zíre Přesto jsou řeky v mnoha místech velmi významným dárcem života K těm významnějším mohu zařadit např ještě Helmand Hari či Farrahrud Podnebí Navíc existuje několik jakýchsi regionálních variací podnebí Velké rozdíly panují hlavně mezi severem a jihem Klima severovýchodu je subarktické hlavně díky velké nadmořské výšce což přináší obyvatelům velmi tvrdé studené a suché zimy Pohoří na hranici s Pákistánem oblast Núristánu je zase silně ovlivněno Indickými monzuny které přicházejí pravidelně v období června až září Ty přinášejí do oblasti velkou vlhkost a také tolik chybějící déšť Průměrné srážky na většině území se pohybují mezi 40 – 400 mm za rok většina srážek zde navíc spadne mezi březnem a květnem Maximálních hodnot dosahují právě v horských oblastech hraničících s Pákistánem až 800 mm srážek na metr čtverečný za rok Velké rozdíly jsou ovšem také v teplotách V místech kam ještě zasahuje vliv monzunu se průměrná letní teplota pohybuje od 25 do 32 stupňů a v zimě od 0 do -8 stupňů Celsia Horské oblasti pak nabízejí nesrovnatelně drsnější podmínky kde v létě nepřekročí teplota často ani 10 stupňů a v zimě se zde mohou dočkat až 35 stupňových mrazů Jih země je pak ovlivněn hlavně svou polopouštní charakteristikou Tedy opět stačí krátce shrnout teplo sucho Navíc jsou v této oblasti časté velmi prudké větry které pak vyvolávají písečné bouře Díky své izolovanosti a díky drsnému podnebí však zůstává pravdou že některé části Afghánistánu si opravdu zachovávají svou tvář tak jak je příroda stvořila Je zde mnoho oblastí kam lidská noha nikdy nevkročila což dalo vzniknout mnoha národním parkům a přírodním rezervacím Vláda a politika S cílem odstranit politické vakuum v zemi se v Petersbergu Německo pod patronací OSN konaly politické rozhovory hlavních afghánských frakcí o budoucnosti země které skončily v prosinci 2001 podpisem dohody o vytvoření přechodné vlády v čele s uznávaným paštunského vůdcem Hamidem Karzáím V červnu 2002 se v Kábulu konalo zasedání mimořádného kmenového shromáždění Velká džirga které navzdory neshodám a složitým jednáním potvrdilo složení mnohonárodnostní prozatímní vlády a zvolilo Karzájího za prezidenta Armáda Důležitým údajem je výška výdajů na obranu která například v roce 2000 dosahovala 250 mil USD Veřejné zdroje uvádějí že afghánské ozbrojené síly mají více než 150 000 vyzbrojených vojáků v činné službě přičemž příslušníků Talibanu je 45 000 Výzbroj a bojová technika je převážně ruské výroby i když v omezené míře byla dovezena i bojová technika a zbraně západní výroby V roce 1992 mělo letectvo ve své výzbroji 190 bojových letadel a přibližně 80 bojových vrtulníků Předpokládá se že většina z nich je dodnes používána Taliban koncem roku 2000 vlastnil asi 6 letadel Su-22 a 20 letadel MiG-21 4 kompletně vyzbrojené cvičné bojové letouny L-39 československé výroby a 26 bojových vrtulníků převážně typu Mi-8 a Mi-17 Charakteristickým znakem jsou relativně vysoká mobilnost a přepravní kapacita kterou zajišťuje 24 velkých dopravních letadel Antonov několika typů Ozbrojené síly Afghánistánu jsou relativně zastaralé a neodpovídají požadavkům k vedení moderního boje Infrastruktura systém velení řízení a spojení jsou vybudovány na principech odpovídajících silového vedení boje Ekonomika Afghánistán je velmi chudá země vysoce závislá na zemědělství a chovu dobytka Ekonomika velmi utrpěla politickým a vojenským neklidem Většina obyvatelstva trpí nedostatkem potravy oblečení bydlení lékařské péče a jinými problémy způsobenými vojenskými operacemi a politickou nejistotou Inflace zůstává vážným problémem Po válce proti Tálibánu mnoho farmářů začalo pěstovat na export místo na výživu domácího obyvatelstva např se vrátilo k pěstování máku na výrobu opia Afghánistán je zdaleka největším výrobcem heroinu na světě – mezi lety 2004 a 2007 se podíl ze světové produkci v této zemi zvýšil z 87 na 93 procent Nedávno byla v zemi objevena ohromná ložiska kovů za bilión dolarů především lithia ale i železa zlata kobaltu uranu a mědi To představuje budoucí naději pro tuto zemi která jinak nemá žádný těžební průmysl ani odpovídající infrastrukturu takže země nedokáže své přírodní bohatství využít dříve než za několik desítek let Významnou složkou afghánského hospodářství je kontrola nad tranzitem neprocleného a nezdaněného zboží zejména ve směru z Pákistánu přes Afghánistán zpět do Pákistánu nebo do Íránu a Turkmenistánu Uzbekistánu i Číny Pákistánu je třeba věnovat vzhledem k ekonomice Afghánistánu přece jen trochu více místa Afghánská ekonomika byla v posledních letech vždy velmi závislá a tím i velmi ovlivněna na ekonomikách sousedních zemí V minulosti ať už v době míru nebo války byl Afghánistán vázán na vztahy s bývalým Sovětským svazem Po odchodu sovětských vojsk a rozpadu SSSR se Afghánistán stal doslova závislým na svém východním sousedovi Pákistánu Nejenže je Pákistán největším obchodním partnerem Afghánistánu ale různé výkyvy v ekonomice Pákistánu se dále přenášejí i na jeho západního souseda Tak například zvýšení cen základních komodit v Pákistánu vedlo v minulosti ke zvýšení cen těchto surovin také v příhraničních oblastech Afghánistánu Dalším příkladem může být rok 1998 kdy v Pákistánu došlo k devalvaci rupie což pak v Afghánistánu zapříčinilo obrovský propad místní měny Velmi důležitá byla pro obchod mezi těmito dvěma zeměmi tzv Afghan Transit Trade Agreement smlouva která vstoupila v platnost v roce 1950 Díky této smlouvě získal Afghánistán přístup k moři Tato smlouva zaručuje mimo jiné Afghánistánu dovážet zboží přes Pákistán bezcelně a daní Část z těchto statků je pak následně propašována zpět do Pákistánu Právě kontrola neprocleného tranzitního obchodu prováděného na základě Afghan Transit Trade Agreement naznačuje hloubku propojení některých pákistánských kruhů s Talibanem Navzdory tomu že pákistánská Central Board Of Revenue odhaduje že národní hospodářství ztratilo v důsledku pašování zboží z Karáčí přes Afghánistán zpět do Pákistánu na clech a daních 875 mil USD v roce 1992-1993 275 mil USD v roce 1993 1994 a přibližně 500 mil USD v roce 1994 1995 dosud chybí politická vůle nejen pašování zabránit ale i tranzitní dohodu vypovědět Stejně jako výroba drog bylo i převážené zboží na afghánském území zpoplatněno administrativou Talibanu Odhaduje se že právě to bylo asi největším zdrojem příjmu tohoto islámského hnutí Doprava Ekonomická infrastruktura země je silně narušena a dezintegrována Cestování je velmi omezené už povrchem Afghánistánu Silniční dopravní síť jediná fungující je narušována aktuální vojenskou situací i kontrolou místních vojenských velitelů Přesto je v Afghánistánu 21 000 km cest z nich je ale pouze 13% zpěvněných a 8 % štěrkovýc Železnice v Afghánistánu prakticky neexistuje V celé zemi je pouze 25 km kolejí které jsou určeny k přepravě zboží mezi Afghánistánem a Turkmenistánem a Uzbekistánem Z řek je k přepravě vhodná pouze Amudarja která má splavných 1 400 km Na Amudarji leží také 2 jediné větší říční přístavy v zemi Keleft a Chejrabad Řeky které jsou velmi divoké jsou využívány pro samosplavování dřevěných trámů Veřejná doprava probíhá v Afghánistánu především pomocí autobusů nebo nákladních aut V nich se převážejí jak lidé tak zvířata a jak uvnitř dopravního prostředku tak na jeho střeše V hromadné dopravě je důležité si zapamatovat to že ženy vždy cestují odděleně od mužů převážně v přední části vozu Obyvatelé měst pak velmi často využívají k dopravě jízdní kolo Letecká doprava se opírá o 2 mezinárodní letiště v Kábulu a Kandaháru V celé zemi je celkem 48 letišť z nichž přibližně polovina má zpěvněné přistávací plochy Národní leteckou společností je Ariana Afghan Airlines Další významnější společnost je Kam Air služby této společnosti jsou však velmi omezené V Afghánistánu byla zakázána mezinárodní letecká doprava a tudíž šlo využít letadla k přepravě pouze mezi městy v Afghánistánu Obyvatelstvo Populace Afghánistánu činí asi 30 milionů a kvůli nízké životní úrovni se vyznačuje rychlým růstem a to i přes vysokou míru emigrace spojenou s válečnými konflikty a špatnou bezpečnostní situací v zemi Podle odhadů by do roku 2050 měla populace stoupnout na 82 milionů< ref> Obyvatelstvo se rozděluje do mnoha etnických skupin Největší skupinou jsou Tádžikové další nejpočetnější jsou Paštunové Uzbeci a Hazárové Mezi další skupiny patří například Ajmakové a Turkméni Mezi nejdůležitější jazyky patří perština darijština či darí a paštu či paštština Další jsou uzbečtina a turkmenština V zemi se mluví ještě asi dalšími 30 jazyky Většina Afghánců jsou muslimové Velkým problémem pro obyvatele Afghánistánu z minulých a současných konfliktů jsou nášlapné miny a nevybuchlá munice Každý jediný den 10 až 20 lidí ztratí končetinu nebo život nejvíce děti a zemědělci V hlavním městě Mezinárodní červený půlměsíc spolupracuje s výrobnou umělých končetin a protetických implantátů Co se týče postavení žen ve společnosti v posledních několika letech v zemi působí místní organizace které si kladou za cíl je vylepšit Mezi ně patří například organizace RAWA revoluční asociace afghánských žen která bojuje za práva žen vede vzdělávací lekce pro ženy a provozuje sirotčince Lepší výsledky podle pozorovatelů vykazuje ale jenom oblast hlavního města země V roce 2004 mělo přístup k pitné vodě 24-25 % Afghánců k sanitaci sprcha koupel pak 12-13 % Velká města Kábul 4 000 000 Kandahár 225 000 Herát 170 000 Mazár-e Šaríf 118 000 Jazyk Paštštinu používají logicky převážně Paštúnové více než 1 3 obyvatel darijštinu lze pak slyšet z úst Tádžiků Hazarů Ajmaků a Kizilbašů tímto jazykem tak mluví více než polovina obyvatel Afghánistánu Další indoevropské jazyky jsou zastoupeny už jen okrajově Celkový počet jazyků v Afghánistánu se odhaduje na 50 Vzdělání V létě 2003 bylo 30 % ze 7 000 afghánských škol vážně poničeno následkem bojů v předchozích letech Jenom polovina škol měla čistou vodu Za vlády Tálibánu nebylo vzdělání chlapců dostatečné a dívky se nesměly vzdělávat vůbec Až čtyři miliony afghánských dětí se v roce 2003 přihlásilo do školy což je asi nejvíc v historii země Vzdělání je teoreticky dostupné pro obě pohlaví v praxi zejména ve venkovských oblastech může být vzdělání žen a dívek značně podmíněno tamním dodržováním orthodoxního islámského náboženství Gramotnost je 281 % z toho muži 431% a ženy 126% údaj k roku 2000 Náboženství Afghánistán patří mezi státy kde vládne Islám Od roku 1994 vládl Afghánistánu v té nejhorší formě jakou si jen lze představit V tomto roce bylo totiž v jižním Afghánistánu v provincii Kandahár založeno hnutí Taliban To si dalo za úkol oživit islámské tradice Toto hnutí se pak "proslavilo" především násilím které páchalo na obyvatelstvu a to ve jménu božím tedy jménem Alláha Přihlásilo se tak k Džihádu tedy Svaté Válce díky níž by se měl stát Islám světovým náboženstvím Postupně se Talibanu podařilo ovládnout asi 95 % území celého Afghánistánu A především Taliban je důvodem toho že prakticky celý svět přerušil všechny styky s tímto státem Taliban státu vládl podle koránu Korán je pro Afghánistán vlastně zákonem a kdo se podle zákona nechová bývá tvrdě trestán Nejvíce postiženy byly tímto ženy kterým už samotný Islám příliš nedopřál Taliban pak zaváděl výklad koránu až do absurdity nad kterými obyčejný smrtelník z civilizovaného světa může jen žasnout Lidé jsou vlastně nuceni žít v chudobě nemohou se šatit podle svého uvážení opět to platí především pro ženy dokonce by neměli vlastnit ani televizor Muži nemohou být oholení musí mít neustále na tváři bradku Ženy jsou nuceny chodit zahalené do oděvů přes které není vidět ani kousíček jejich těla V některých provinciích musely ženy nosit dokonce i síťky přes oči Tyto praktiky byly Talibanem dohnány do extrémů ve zdravotnictví kde často nastanou situace že v daném obvodu nemůže být žena dokonce ani operována protože muž-doktor nesmí vidět odhalenou část těla cizí ženy v Afghánistánu se koránem řídí prakticky celý život Je zde přesně upravené například to jak požádat dívku o ruku je třeba se obrátit na otce nebo jak se lze s ženou či mužem rozvést apod V oblastech které ovládal Tálibán byly tyto náboženské zvyklosti povinnosti striktně dodržovány a "nečinnost" se tvrdě trestala pochopitelně opět dle Koránu tedy bičováním kamenováním useknutím končetiny apod Kultura Mnoho historických památek bylo ve válkách v poslední době zničeno Slavné sochy dvou Buddhů byly bezohledně zničeny Tálibánem protože byly označeny za symbol jiného náboženství Afghánci jsou známí jezdci na koních Než se k moci dostal Tálibán byl Afghánistán sídlem mnoha hudebníků tradiční i moderní afghánské hudby Kábul poloviny 20 století byl přirovnáván k Vídni 18 a 19 století Hudba V Afghánistánu se setkáme jen s hudbou místní Není to tím že by se Afgháncům zahraniční hudba nelíbila ale tím že se k ní prostě neměli jak dostat V celé zemi byly zakázány televizory a radiopřijímačů je v celém Afghánistánu jen asi 100 000 pochopitelně lze naladit pouze místní stanice Internet či jiné modernější formy komunikací zde nejsou vůbec Přesto nelze říci že by si Afghánci nemohli vybrat z více odnoží hudby naopak Mimo tradiční hudby si lze poslechnout jako afghánské folkové skladby tak například i afghánský pop jeho představitelem je například asi nejznámější zpěvák v Afghánistánu Ahmad Zahir Zřejmě nejoblíbenější je však tradiční afghánská hudba Využívá se při ní mnoho zvláštních nástrojů které nelze vidět nikde jinde než zde Jde hlavně o různé druhy bubínků bubnů a strunných nástrojů pro zajímavost názvy některých z nich Richak jakási místní basa Waj drnkací nástroj Rebab plní funkci kytary Sport Národním sportem je tzv Buzkaši mimochodem jde o sport o kterém se říká že se začal v Afghánistánu praktikovat už s příchodem prvních obyvatel na toto území Mongolů Hrají ho pochopitelně jen muži Prohánějí se na velkém prostranství na koních a snaží se dostat bezhlavou telecí mrtvolu do určeného sektoru branky Vítězí pochopitelně ten tím kterému se podaří mrtvolu do branky umístit nejvícekrát Navíc existují v Afghánistánu jakési dvě verze této hry Tudabarai a Qarajai Rozdíl je pouze v obtížnosti pravidel Jednodušší na pochopení je prý Tudabarai Je nutno dodat že umístit "míč" do kruhového vymezeného prostoru je velmi těžké a muži kteří to dokáží jsou ve svém okolí dokonce uctíváni říká se jim Chapandaz Taliban nastolil během své vlády v zemi velké omezení například ve sportovním oblékání v době kdy se smí či nesmí sportovat apod Díky tomu se například musel před lety Afghánistán oficiálně omluvit speciálně město Kandahár pakistanským fotbalistům za to že jejich hnutí Taliban po zápase s národním týmem Afghánistánu ostříhali dohola Důvodem bylo to že hráči z Pákistánu hráli v trenýrkách což je nábožensky celkem nepřípustné Dalším omezením ze strany Talibanu bylo to že se her nemohou účastnit ženy čili tím pádem Afghánistán nemohl své sportovce vysílat na olympijské hry V zemi jsou populární především silové sporty jako wrestling Palwani box či judo Dále pak basketbal fotbal střelba či atletika především běhy na větší vzdálenost Kuchyně Svých tradičních jídel si Afghánci příliš neužijí Mnoho z nich žije na hranici chudoby a mnozí z nich dokonce pod ní v některých částech Afghánistánu jsou dokonce lidé nuceni jíst listí ze stromů Proto se častěji setkáváme s jídly mnohem jednoduššími Nejčastěji se je afghánský chléb -Naan speciální typ jogurtu Mast či zeleninové polévky Strava je pak pochopitelně doplněna místním ovocem a zeleninou Maso či rýže se na jídelníček dostávají popravdě zřídka Nejoblíbenějším nápojem v Afghánistánu je zelený velmi slazený čaj Čajovny jsou vůbec místem kde je rušno Lidé se tu scházejí a povídají a dokonce do nich často zvou své návštěvy Česká pomoc v Afghánistánu Člověk v tísni Česká humanitární organizace Člověk v tísni má v současnosti 2013 v Afghánistánu svoji největší misi Zaměřuje se zejména na dlouhodobé řešení problémů týkajících se vzdělávacího systému dostupnosti pitné vody zdrojů obživy a rozvoje venkovských komunit Do konce roku 2012 zde realizovala pomoc v hodnotě více než 47 milionů dolarů Provinční rekonstrukční tým v Lógaru Ve východoafghánské provincii Lógar působí z americké základny Shank český Provinční rekonstrukční tým Lógar který je společným projektem Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany Český PRT tvoří jedenáct 10-12 civilních odborníků řízených Ministerstvem zahraničních věcí ČR a cca 2-3 sty vojáků Armády ČR Český PRT má jednu z poměrově největších zastoupení civilních expertů v rámci PRT PRT působí v Lógaru od 19 března 2008 Členy civilního rekonstrukčního týmu jsou stavební inženýři zemědělští inženýři odborníci na rozvoj veterinární medicínu bezpečnost a média Experti úzce spolupracují s provinční vládou radami starších šúrami a dalšími představiteli komunit na posilování jejich kapacit prostřednictvím vzájemné spolupráce na širokém spektru projektů které mají dopad jak ve střednědobém časovém horizontu tak z hlediska dlouhodobého rozvoje provincie Zajímavosti V Afghánistánu se prý nachází nejvýše položené hnízdiště plameňáka růžového 3 000 m n m Odkazy Reference Literatura CHLÁDEK Milan Afghánistán na vlastní kůži Praha NZB 2009 ISBN 978-80-904272-0-4 Související články Seznam představitelů Afghánistánu Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly Provinční rekonstrukční tým Transafghánský plynovod Externí odkazy cestyin Texaská univerzita v Austinu clovekvtisnicz prtlogarcz Americká občanská válka 1861-1865 byl ozbrojený konflikt jenž probíhal na severoamerickém kontinentu mezi státy Unie neboli dnešními zakladatelskými státy USA a Státy konfederace což byla koalice jedenácti amerických států které se chtěly odtrhnout od Unie Jelikož státy Konfederace byly soustředěny v jihovýchodní části Unie nazývá se tato válka také válkou Severu proti Jihu Jako příčina války se často uvádí spor o to zda má být povoleno otroctví Ale tento výklad je značně zjednodušený důvodů byla celá řada Podstatou většiny z nich bylo to že Jih usiloval o mnohem větší autonomii jednotlivých států v Unii se kterou Sever který prosazoval silnější centrální vládu nemohl než nesouhlasit Bezprostřední otázka zrušení otroctví se často přeceňuje I když se Jih obával že jeho zrušení bude logickým důsledkem růstu moci vlády ve Washingtonu otroctví ovšem stálo ne vždy zcela zřetelně v pozadí i ostatních rozporů Válka přinesla asi 970 000 obětí přes 3 % populace z toho kolem 600 000 mrtvých což převyšuje ztráty amerických vojsk ve všech ostatních konfliktech dohromady Občanská válka přinesla první masivní využití telegrafu železnice a kulometů v boji a skončila porážkou populačně i průmyslově slabšího Jihu Jejím důsledkem bylo posílení centrální vlády zrušení otroctví a zbídačení Jihu ale i rozšíření občanských svobod další územní expanze USA a mohutný hospodářský rozmach včetně Jihu Předcházející vývoj Poté co byla v roce 1776 vyhlášena nezávislost USA a vyřešeny vnitřní problémy se Amerika pustila do obchodního a územního výpadu Za francouzské revoluce a za napoleonských válek v Evropě bylo využíváno neutrality V letech 1812–1814 proběhla v podstatě nerozhodná válka s Velkou Británií která Spojeným státům mnoho nepřinesla Již roku 1803 ale Spojené státy americké od Napoleona odkoupily Louisianu a tím zdvojnásobily své území Nadále také pokračovaly problémy s Indiány jež často končívaly jejich masakrem Roku 1819 získaly USA od Španělů poloostrov Floridu Roku 1823 vyhlásil prezident James Monroe tzv Monroeovu doktrínu Ta deklarovala jako cíl zahraniční politiky USA vzájemné nevměšování se evropských a amerických zemí do záležitostí druhého kontinentu Reagovala na zásahy některých evropských států v Jižní Americe Dočasně byla opuštěna během první světové války a definitivně při druhé V roce 1845 USA obsadily Texas V letech 1846 až 1848 vedly válku s Mexikem a získaly Kalifornii Arizonu Nové Mexiko a Oregon Stále víc se také vyhrocovaly spory mezi jižní a severní částí USA Zatímco na jihu převažovalo pěstování plodin které měly být vyváženy sever USA byl průmyslovější a dovozový Nejzásadnějším sporem vedoucím až k občanské válce byla výše cel kterou chtěl mít Jih co nejmenší a sever naopak co nejvyšší Příčiny občanské války Otroctví a clo Příčinou občanské války byl dlouhodobý odlišně probíhající vývoj Severu a Jihu Na Jihu si bohatí plantážníci uvědomili že sotva seženou dostatek bílých lidí kteří budou ochotni pracovat v tamním horkém podnebí Indiáni se velmi brzy ukázali jako málo odolní a tak se představa černochů zvyklých na horké podnebí zdála jako nejlepší V 19 století si už žádný Jižan nedokázal představit život bez otroků Největšími vlastníky byli plantážníci pěstující převážně bavlnu Ti byli privilegovanou vrstvou jižanského obyvatelstva Jejich plantáže produkovaly většinu zemědělských výrobků celých USA V roce 1860 se vyvezlo z USA 57 % sklizně bavlny do zahraničí převážně do Velké Británie kde byla po bavlně velká poptávka Americká bavlna byla nejkvalitnější a díky otrokářskému systému také nejlevnější na trhu V roce 1860 se nacházely v USA 4 miliony otroků Ovšem plantážníci a otroci nebyli jedinými obyvateli Jihu Žila zde i takzvaná střední vrstva Byli to drobní zemědělci pracující na své půdě kteří většinou vlastnili dva až tři otroky Většina z nich toužila po tom stát se také velkými plantážníky Další skupinou obyvatel byla bílá chátra což byli nemajetní bílí obyvatelé většinou žebráci O starém Jihu existuje spousta mýtů Jeden mluví o pyšných vzdělaných mužích kteří brali otroctví jako nutnost bez které by jejich plantáže nepřežily Druhý mluví o despotech kteří bičují své otroky chovají se nelidsky a ve své krutosti si libují Ani jeden z nich není ten pravý Pravdu musíme hledat někde mezi nimi Na severu USA se rozvíjel průmysl a rozdílný pohled na otroctví byl nejvýraznějším rysem odlišující Unii a pozdější Konfederaci Na průmyslovém Severu se nacházelo obrovské přírodní bohatství neustále přicházeli další přistěhovalci z Evropy dynamicky rostl vnitřní trh k jehož rozmachu vedlo další dobývání a osídlování Západu Na Severu se budovaly železniční cesty a v rychlém tempu se rozvíjela oblast bankovnictví V roce 1850 činila průmyslová produkce Jihu 168 milionů dolarů zatímco na Severu to bylo 845 milionů dolarů V roce 1860 se Sever podílel na celkovém ročním produktu USA 925 % Těsně před vypuknutím války byl poměr sil jednoznačný – v ozbrojených silách měl Sever převahu 21 a ve výrobě zbraní 301 Další rozpory vznikly také kvůli clům vůči Britům Jih chtěl cla co nejmenší Naproti tomu průmyslníci obchodníci a bankéři ze Severu usilovali o pevnou měnu a celní ochranu I přes společenské rozdíly byly ale dlouho snahy o kompromisní řešení Missouriský kompromis a Kansaská občanská válka V roce 1818 měla být do Unie tj později neotrokářská část USA přijata Missouri což by způsobilo převahu otrokářských států v Senátu Výsledkem byl Missourský kompromis z 20 března 1820 na základě kterého byl spolu s Missouri přijat i svobodný stát Maine a byla stanovena hranice 36° a 30' severní šířky za kterou se nesmělo otrokářství šířit Tento kompromis byl zrušen dne 30 května 1854 zákonem o Kansasu a Nebrasce podle kterého se občané těchto teritorií měli rozhodnout zda v nich bude povoleno otroctví Výsledkem byla kritika z obou stran To že do Kansasu přicházeli jak odpůrci otrokářství tak jeho zastánci vedlo následně k občanské válce v Kansasu 1855-1858 kterou ukončil až zásah federálních vojsk „Krvácející Kansas značně přispěl k vyhrocení situace mezi Severem a Jihem Byla to hlavní příčina pozdějších událostí Spory v Kansasu rozdělily politické strany Unie Proti vládnoucí Demokratické straně hájící zájmy jižanských plantážníků a lidí spojených s obchodováním s bavlnou byla založena roku 1854 Republikánská strana USA Hájila zájmy farmářů dělníků a průmyslníků ze Severu Zásadně byla proti otroctví V boji proti otroctví vznikly dva proudy Abolicionisté byli pro úplné zrušení otroctví Pomáhali utíkat otrokům do Kanady a měli značný vliv na veřejné mínění Naproti tomu již zmiňovaná Republikánská strana byla z pragmatických důvodů jen pro zamezení šíření otroctví do nových států Povstání Johna Browna V říjnu 1859 došlo k povstání Johna Browna při kterém bylo obsazeno skladiště zbraní v Harpers Ferry ve Virginii Toto povstání bylo potlačeno oddíly Virginie a Marylandu a John Brown byl popravenByl to jediný povstalec na Jihu Zvolení Abrahama Lincolna V roce 1860 v prezidentských volbách zvítězil Abraham Lincoln kandidát Republikánské strany která byla proti otrokářství a plně si věřila v zastavení jižanských států Přestože Lincoln neplánoval zrušení otroctví tam kde již bylo a zachování jednoty Unie pro něj bylo prvořadé na jeho zvolení zareagovala Jižní Karolína tím že se 20 prosince rozhodla vystoupit z Unie Následovaly ji Mississippi Florida Alabama Georgia Louisiana a Texas Vznikly tak Konfederované státy americké s vlastní ústavou jejichž prezidentem byl zvolen Jefferson Davis Hlavním městem Konfederace se stalo město Montgomery ve státě Alabama a později Richmond ve Virginii Konec nadějí o smírné řešení znamenal útok jižanských jednotek na federální pevnost Fort Sumter u Charlestonu 12 dubna 1861 Oficiálním začátkem války je 15 duben 1861 kdy Lincoln povolal 75 000 dobrovolníků přihlásilo se 500 000 19 dubna 1861 vyhlásil blokádu jižanských přístavů Ke Konfederaci se následně přidaly další čtyři státy Virginie Arkansas Tennessee a Severní Karolína V Unii však nadále zůstávaly otrokářské státy Maryland Kentucky Delaware a Missouri Na začátku války to vypadalo že výhodu má Jih Přestože Sever byl průmyslově rozvinutější a měl k dispozici větší kapitál suroviny a zbraně nedostávalo se mu zkušených vojevůdců protože většina důstojníků pocházela z Jihu a odešla do konfederačních sil Navíc Sever musel útočit Jihu stačilo bránit se Průběh občanské války Důstojníci z Evropy Většina důstojníků armády USA vstoupila na počátku konfliktu do služeb Konfederace což se v armádě Unie projevilo nedostatkem kvalitních velitelů Agenti Unie se pak snažili naverbovat důstojníky v Evropě V Rakousko-Uhersku tak Unie získala do svých služeb hraběte Gustava Alba v Německu 57 vyšších důstojníků v čele s baronem Ottou von Steubenem ve Švédsku Charlese A Strohlbranda nebo Ludwiga von Holstein v Itálii Luigiho Palmu de Cesnolu v Rusku Ivana Vasiljeviče Turchanina Další důstojníci byli naverbováni ve Velké Británii a Francii Unie stála také třeba o Giuseppa Garibaldiho ale ten nabídku odmítl V důstojnickém sboru amády Unie sloužila dále celá řada emigrantů kteří museli opustit Evropu po revolučním roce 1848 Prvotní úspěchy Konfederace Zpočátku docházelo pouze k menším ozbrojeným střetům ovšem velká bitva přišla velice rychle První velká bitva byla svedena 21 července 1861 u Bull Runu též Manassas Tato bitva skončila nerozhodně ale armáda Unie se dala při ústupu na útěk i s početným davem civilistů který bitvě přihlížel Bylo rovněž jasné že půjde o delší konflikt než obě strany očekávaly V dubnu 1862 zavedla Konfederace povinné odvody do armády a v roce 1863 je zavedla i Unie ovšem počáteční porážky Unie byly zapříčiněny velice malými zkušenostmi vojáků v boji Rebelové Konfederace měli naopak zkušeností dostatek a byli vedeni dobrými generály Jackson Lee atd ale na Unii to nestačilo Únos vlaku Dne 12 dubna 1862 se odehrála jedna ze známých epizod občanské války známá jako velká lokomotivní honička Seveřan Andrews s dobrovolníky z armády unesli jižanský vlak směřující z Atlanty do Chattanoogy Únos se však nezdařil lokomotivě došlo palivo únosci se rozprchli ale byli polapeni a část z nich včetně Andrewse byla popravena Námořní akce Výhodou Unie bylo silnější námořnictvo rekrutované zejména z Nové Anglie které mělo v Atlantiku výraznou převahu Několikrát se podílelo na přepravě jednotek do týla nepřítele a uzavřelo jižní státy do námořní blokády širšího úspěchu ovšem nezaznamenalo 9 března 1862 došlo v zátoce Chesapeake k námořní bitvě pancéřovaných lodí Konfederace CSS Virginia známé též jako Merrimac a Unie – USS Monitor Virginie zničila tři lodě ale když se na bojišti objevilo menší plavidlo Monitor byla po dlouhém boji nucena ustoupit Zanedlouho při ústupu byla vojáky Konfederace zapálena a zničena v kotvišti Norfolk aby nepadla do rukou jednotkám Unie 17 února 1864 potopila ponorka Konfederace Hunley jako vůbec první ponorka nepřátelskou válečnou loď – USS Housatonic když se chystala prorazit námořní blokádu Charlestownu dnešní Charleston ve státě Jižní Karolína Akci provedla v pozdních nočních hodinách Výbušninu upevněnou na ráhně ponorka zabodla do trupu lodě Při couvání se lanem spustila exploze Bitevní loď Housatonic se potopila během 5 minut a zemřelo při tom 5 členů posádky lodi Ponorka však byla též poškozena a krátce poté se při návratu k pobřeží potopila – žádný z osmi členů její posádky nepřežil Na západním bojišti se dlouho bojovalo o tok Mississippi jako o důležitou dopravní tepnu Ačkoli ze severu postupovala silná říční flotila a z jihu námořní lodě provoz lodí Unie na Mississippi nebyl až do posledního roku války možný protože trasu ohrožovala děla konfederačních pevností Zrušení otroctví v Unii 6 dubna 1862 dosáhla vojska Unie vítězství pod vedením generála Ulyssese S Granta v bitvě u Shilohu bylo to ovšem draze zaplacené vítězství počet padlých na obou stranách činil 25 000 Po vítězné bitvě u Antietamu přednesl Abraham Lincoln 22 září 1862 předběžné vyhlášení podle kterého byli od 1 ledna 1863 všichni otroci na územích Unie svobodní definitivní osvobození otroků znamenal až 13 dodatek Ústavy USA z roku 1865 S tímto rozhodnutím bylo úmyslně vyčkáváno na jakékoliv byť i menší vítězství aby byla zamaskována podstata potřeby více vojáků neboť Lincoln potřeboval po mnoha porážkách rychle podporu a navíc musel zabránit vstupu do války dalším evropským státům které odsuzovaly násilné potlačování svobody Konfederace Od roku 1863 začaly vznikat první oddíly černošských dobrovolníků které výrazně pomohly v bitvách proti Konfederaci Toto prohlášení rovněž částečně eliminovalo hrozbu že by Francie Španělsko a Velká Británie pomohly Konfederaci protože by to znamenalo že otevřeně podporují otroctví Unie v krizi Koncem roku 1862 sílila v Unii stále více poraženecká nálada Odpor vůči válce a celková skepse z dosavadního vývoje dosáhly takové míry že prezident Lincoln musel dočasně omezit některá demokratická práva občanů a zavést jistý druh výjimečného stavu Prezident Lincoln pozastavil platnost práva habeas corpus a vydal příkazy že povstalci a všichni ti kteří páchají trestné činy proti Spojeným státům budou postaveni před vojenský tribunál Opoziční poslanci Demokratické strany označili tato opatření za diktátorská Jedním z nejhlasitějších kritiků těchto Lincolnových opatření byl politik Clement Laure Vallandigham který byl za své výroky zatčen a odsouzen na dva roky do vězení Na Lincolnův pokyn byl nakonec vyhoštěn do státu Tennessee 3 3 1863 byla ve státech Unie zavedena povinná vojenská služba což způsobilo další napětí ve společnosti stejně jako to že bohatí občané se mohli z vojenské povinnosti vykoupit a poslat za sebe náhradníky Ve velkých městech došlo k násilným nepokojům a ve dnech 13 až 16 července 1863 vyvrcholila nespokojenost některých občanů převážně irských přistěhovalců v New Yorku tak že Lincoln byl nucen vyslat proti násilníkům tři armádní pluky a jeden pluk milice Zásah vojska si vyžádal 100 zabitých a 300 zraněných civilistů Pomoc Ruska V roce 1863 došlo k diplomatickému sblížení Unie s Ruskem Důvodem byly zostřené vztahy mezi Ruskem na jedné straně a Velkou Británií a Francií na straně druhé kvůli protiruskému povstání v Polsku Zatímco Velká Británie a Francie sympatizovaly s Konfederací tak Rusové projevili svůj kladný vztah vůči Unii tím že v létě 1863 vyslali jednu eskadru do New Yorku a druhou do San Francisca K bojům nakonec nedošlo ale pouhá přítomnost ruských válečných lodí ochránila San Francisco před případným útokem Konfederace Konfederace na ústupu 1-3 července 1863 zuřila bitva u Gettysburgu Vrchní generál Konfederace Robert Edward Lee utrpěl drtivou porážku a byl donucen se stáhnout Bitva u Gettysburgu se stala zásadním přelomem ve válce Prakticky ve stejné době kdy Unie zvítězila u Gettysburgu došlo i k pádu dalších opěrných bodů jižanů – Vicksburgu a Port Hudsonu což byly poslední dvě bašty Konfederace na řece Mississippi V březnu 1864 byl generálporučík Ulysses Simpson Grant jmenován vrchním velitelem všech ozbrojených sil Unie V dalším průběhu války si vzal generál Grant na starosti operace na východní frontě kde byl jeho soupeřem generál Lee zatímco generál William Tecumseh Sherman se na západní frontě pustil do souboje s armádou generála Josepha E Johnstona přičemž vojska Unie měla na obou frontách početní i materiální převahu Generál Lee se až do listopadu 1864 usilovně snažil dosáhnout zvratu ve prospěch Konfederace čímž chtěl poškodit pověst Abrahama Lincolna těsně před prezidentskými volbami V případě nezvolení Lincolna spoléhali Jižané na to že boje budou nakonec ukončeny s neutrálním výsledkem a na území bývalých USA budou dále fungovat dva nezávislé státy Jižanský generál Jubal Anderson Early se tedy dle plánu vydal směrem na Washington ale jeho útok byl odražen a on se se svou armádou stáhl zpět do Virginie 19 10 1864 byla armáda generála Earlyho definitivně poražena u říčky Cedar Creek Za necelé tři týdny po této bitvě se v Unii konaly prezidentské volby v nichž za Republikánskou stranu kandidoval dosavadní prezident Abraham Lincoln a za Demokratickou stranu generál B McClellan 8 11 1864 byl prezidentem znovu zvolen Abraham Lincoln Obsazení Atlanty a Savannah Generál Sherman dosáhl na své bojové frontě v průběhu roku 1864 například toho že před jeho vojskem 1 9 1864 kapitulovala Atlanta což značně posílilo optimismus na Severu Pro Konfederaci to znamenalo ztrátu významného železničního centra Generál Sherman vydal příkaz k vystěhování všech obyvatel Atlanty a následně nechal toto město 11 11 1864 vypálit do základů Ušetřeny byly jen nemocnice a kostely Od Atlanty pak vojsko táhlo dál státem Georgie a důsledně ničilo a vypalovalo všechny obce a města která mu stála v cestě Těsně před vánočními svátky 1864 vstoupily Shermanovy oddíly do města Savannah Odtud pak postupovaly na sever kde se připravovalo setkání s Grantovou armádou a konečný útok na armády generála Leea Během postupu na sever Sherman nadále prosazoval taktiku spálené země čímž chtěl zničit jižanskou ekonomiku Touto plánovanou devastací byly kromě Georgie silně poškozeny ještě státy Jižní a Severní Karolína Ve dnech 27 a 28 3 1865 se v malém přístavu City Point na říčním plavidle River Queen konala závěrečná konference vojenských velitelů Unie – sešel se tu generál Grant generál Sherman kontradmirál David D Porter a prezident Lincoln Programem porady byla koordinace postupu všech ozbrojených složek k brzkému ukončení války Po tomto setkání zahájil generál Grant tažení od něhož očekával co nejrychlejší ukončení bojů Konec bojů Závěrečné boje proběhly ve Virginii na řece Appomattox Výsledek byl ten že se 9 4 1865 ve zděném domku farmářské rodiny McCleanových u Appomattox Court House sešel generál Ulysses Simpson Grant a poražený generál Robert Edward Lee aby tu podepsali kapitulační listinu 12 4 1865 Severovirginská armáda generála Leea složila své zbraně O dva dny později 14 4 1865 byl ve Fordově divadle spáchán atentát na prezidenta Abrahama Lincolna který střelnému poranění o den později podlehl Vrahem byl bývalý herec John Wilkes Booth člen spiklenecké skupiny sympatizující s Jihem Kromě prezidenta Lincolna měli spiklenci v plánu zavraždit také generála Granta viceprezidenta Andrewa Johnsona a ministra zahraničí Williama H Sewarda což se jim nepodařilo i když ministr Seward unikl zavraždění ve svém domě jen náhodou a byl pouze zraněn K definitivní kapitulaci všech jižanských vojsk došlo až 26 5 1865 kdy byla v Trans-Mississippi uzavřena dohoda o definitivním ukončení organizovaného vojenského odporu s účinností od 2 6 1865 Informování veřejnosti Válka Severu proti Jihu je historicky prvním konfliktem kde byli novináři odděleni od vojska a fungovali čistě jako informátoři veřejnosti Právě v tuto dobu v podstatě vznikl žánr reportáže a začali se objevovat první váleční korespondenti Konec války a její důsledky Zavražděním prezidenta Abrahama Lincolna 14 dubna 1865 atentátníci Jihu spíše uškodili protože rekonstrukce Jihu se namísto Lincolna který by díky svému vlivu dokázal prosadit smířlivý přístup ujal Andrew Johnson Tento Lincolnův nástupce ve funkci prezidenta svěřil znovuobnovení Jihu radikálům toužícím po pomstě na Jihu za válečné útrapy – jednalo se o Scalawagy a Carpetbaggery česky tzv taškáře a darebáky Tzv rekonstrukce jihu probíhala v letech 1865–1877 Na jihu byla vytvořena vojenská správa a bylo ihned vynucováno dodržování 13 a 14 dodatku ústavy USA a z větší části negramotní bývalí otroci byli dosazováni do úřadů Tehdy také vznikla rasistická organizace Ku-Klux-Klan Pro rostoucí vlnu odporu tak byla vojenská okupace Jihu nakonec ukončena a správa svěřena místním vládám Občanská válka byla po genocidě Indiánů evropskými přistěhovalci druhým nejkrvavějším konfliktem na území Severní Ameriky A přestože byli černí otroci podle zákona svobodní neznamenalo to že jsou z nich plnoprávní občané Pět let po ukončení války 12 12 1870 byl do americké sněmovny reprezentantů zvolen první Afroameričan v historii USA Byl jím syn otroků holič Joseph Rainey Ekonomické dopady občanské války Občanská válka samozřejmě přinesla oběma znepřáteleným stranám nesmírné hospodářské a ekonomické ztráty ale došlo také k dalšímu prohloubení už existujících rozdílů v ekonomikách obou oblastí Slabší Jih byl válkou zcela zdevastován a poslední ranou pak byla taktika spálené země kterou při obsazování Jihu nekompromisně prosazoval generál William Tecumseh Sherman Naproti tomu Sever se během války změnil z agrárně-průmyslové země v zemi s industriálním systémem a jednotným trhem Průmysl zde zažil obrovský růst díky vládním zakázkám – došlo ke zvýšení výroby železa zvýšila se těžba uhlí rostl zbrojní strojírenský a textilní průmysl Válečné úsilí vyžadovalo neprodlené zavádění nových vynálezů do výroby a také do zemědělství kde chyběla pracovní síla Na farmách v Unii se tak začaly objevovat zcela nové stroje jako mlátičky obilí a otočné pluhy Válka však také odpuzovala další vlny přistěhovalců a tím Sever přicházel o levnou pracovní sílu Oběma válčícím stranám odčerpaly boje značný finanční kapitál a zároveň došlo k nadměrnému rozšíření papírových peněz které následně způsobilo inflaci Ta byla děsivá především na Jihu kde ke konci války dosahovala neuvěřitelných 9 000 % Americká občanská válka také přinesla velké šance nejen pro celou řadu finančních dobrodruhů ale i pro skutečně odvážné a schopné podnikatele Právě v době této války vznikaly základy kapitálu mnohých rodinných dynastií které následně ovládaly ekonomiku USA – mezi tyto podnikatele patřil např Andrew Carnegie Cornelius Vanderbilt John Pierpont Morgan nebo John Davidson Rockefeller Čechoameričané ve válce Většina Čechů kteří přišli do USA před válkou sloužila později v ozbrojených silách Unie V Chicagu existovala Slovanská setnina původně složená z Čechů která byla vůbec první jednotkou dobrovolníků vyslanou na frontu Česká jednotka sloužila také u 22 pluku v Iowě nebo u 36 pluku ve Wisconsinu Prezident Lincoln také vydal souhlas k tomu aby se Slovanská setnina z Chicaga přejmenovala na Slovanskou Lincolnovu střeleckou rotu která byla do frontové linie nasazena 21 4 1861 Čechoameričané se zúčastnili také většiny významných bitev této války – např bitvy u Gettysburgu nebo bitvy u Fredericksburgu Mnozí z nich dosáhli důstojnických hodností např Adolf Chládek původem z Rokycan dosáhl u 9 pluku z Wisconsinu hodnosti poručíka Odkazy Související články Francouzská intervence v Mexiku Literatura Hvězdy proti hvězdám- Ivan Brož Země krví zbrocená- Jiří Hutečka Chaloupka strýčka Toma- Harriet BeecherStoweová Reference Australské královské námořnictvo Royal Australian Navy je námořní složkou australských obranných sil Vzniklo roku 1911 a od počátku bylo úzce spojeno s Britským královským námořnictvem Účastnilo se řady konfliktů například první i druhé světové války korejské či vietnamské války V současnosti patří mezi největší a nejmodernější námořnictva v oblasti Pacifiku Důležitou roli hraje též v Indickém oceánu a v mezinárodních misích Jeho hlavní údernou silou je 12 fregat a 6 konvenčních ponorek V rámci modernizačních programů by mělo námořnictvo brzy získat tři raketové torpédoborce třídy Hobart a dvě výsadkové dokové lodě třídy Canberra v obou případech konstrukce španělské loděnice Navantia Historie Vznik Od počátku evropské kolonizace Austrálie v roce 1788 až do poloviny 19 století se na obraně země podílely britské válečné lodě operující ze Sydney V roce 1859 pak byla zřízena samostatná British Naval Station a až do roku 1913 v Austrálii operovala britská eskadra válečných lodí V roce 1909 bylo rozhodnuto o zřízení čistě australských námořních sil jejichž prvními plavidly se v následujícím roce staly torpédoborce Yarra a Parramatta Dne 10 července 1911 král Jiří V přejmenoval dosavadní Commonwealth Naval Forces na Australské královské námořnictvo Světové války Na počátku první světové války australské válečné lodě pomáhaly s obsazením německých kolonií v oblasti a bránily domácí námořní plavbu a přístavy proti německé východoasijské eskadře viceadmirála Maximiliana von Spee Během eskorty konvoje například australský křižník Sydney odhalil německý lehký křižník Emden který v následné bitvě potopil V pozdějších fázích války australské lodě operovaly na evropském válčišti například se podílely na neúspěšné Dardanelské kampani ovšem vždy jako integrální součást Royal Navy Po první světové válce nastalo výrazné snížení stavů námořnictva na pouhých pět torpédoborců a šest ponorek Hlavní posilou se pak staly těžké křižníky Australia a Canberra po nárůstu mezinárodního napětí ve 30 letech námořnictvo posílily ještě lehké křižníky Sydney Perth a Hobart a několik torpédoborců Na počátku druhé světové války v roce 1939 tak australské námořnictvo provozovalo dva těžké křižníky čtyři lehké křižníky pět torpédoborců a tři šalupy Za druhé světové války bylo australské námořnictvo velice aktivní zapojilo se jak do operací v Evropě tak zejména v Pacifiku kam se válka rozšířila na sklonku roku 1941 Hlavním úkolem námořnictva byla obrana země námořních tras a podpora ofenzivních operací proti Japonskému císařství Během války se námořnictvo výrazně rozšířilo – z 5010 mužů v roce 1939 na 37 000 osob v roce 1945 Ztráty námořnictva čítaly okolo 2170 mužů Potopeny byly těžký křižník Canberra lehké křižníky Sydney a Petrh torpédoborce Nestor Vampire Voyager a Waterhen šalupy Parramatta a Yarra a okolo 30 dalších lodí menších kategorií Studená válka Po druhé světové válce opět nastala redukce velikosti námořnictva to ale například získalo své první letadlové lodě – Sydney a Melbourne Námořnictvo se přitom zapojilo do řady konfliktů studené války – například korejské a vietnamské války Dále se účastnilo války v Perském zálivu války v Iráku a operací na Východním Timoru Současnost Současné námořnictvo plánuje stavbu tří nových torpédoborců třídy Hobart a dvojice výsadkových dokových lodí třídy Canberra V obou případěch byly vybrány konstrukce španělské loděnice Navantia Složení Fregaty Třída Anzac – německý typ MEKO 200 HMAS Anzac FFH 150 HMAS Arunta FFH 151 HMAS Warramunga FFH 152 HMAS Stuart FFH 153 HMAS Parramatta FFH 154 HMAS Ballarat FFH 155 HMAS Toowoomba FFH 156 HMAS Perth FFH 157 Třída Adelaide – americká třída Oliver Hazard Perry HMAS Sydney FFG 03 HMAS Darwin FFG 04 HMAS Melbourne FFG 05 HMAS Newcastle FFG 06 Ponorky Třída Collins – zvětšená verze švédské třídy Västergötland HMAS Collins SSG 73 HMAS Farncomb SSG 74 HMAS Waller SSG 75 HMAS Dechaineux SSG 76 HMAS Sheean SSG 77 HMAS Rankin SSG 78 Výsadkové lodě Třída Bay HMAS Choules L100 Tanková výsadková loď – britská třída Round Table HMAS Tobruk L 50 Třída Balikpapan HMAS Balikpapan L 126 HMAS Brunei L 127 HMAS Labuan L 128 HMAS Tarakan L 129 HMAS Wewak L 130 HMAS Betano L 133 Minolovky Třída Huon – italská třída Lerici HMAS Huon M 82 HMAS Hawkesbury M 83 HMAS Norman M 84 HMAS Gascoyne M 85 HMAS Diamantina M 86 HMAS Yarra M 87 Hlídkové čluny Třída Armidale 14 ks Výzkumné lodě Třída Leeuwin 2 ks Třída Paluma 4 ks Zásobovací lodě HMAS Sirius O 266 – tanker HMAS Success OR 304 – tanker francouzské třídy Durance Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Baga je město v severovýchodní Nigérii ve státě Borno poblíž hranice s Čadem u Čadského jezera Leží asi 200 km severovýchodně od Maiduguri hlavního města státu Borno Zhruba do 70 let dvacátého století bylo město domovem mnoha rybářů rybářství ale ve městě skončilo v důsledku vysychání Čadského jezera Město má hrubým odhadem okolo 10 tisíc obyvatel Útoky na město V dubnu 2013 došlo ve městě k bojům mezi nigerijskými vojenskými složkami a členy radikálního islamistického hnutí Boko Haram Boj si vyžádal 185 místních civilních obětí a na 2000 domů bylo zničeno 3 ledna 2015 došlo k dalšímu útoku tohoto hnutí na město hnutí město obsadilo vypálilo a zmasakrovalo asi 2 000 zdejších obyvatel Jednalo se doposud o největší masakr způsobený hnutím Celé město bylo útokem velmi zničené Nigerijská armáda ho osvobodila až 21 února Reference Birdman je americký film z roku 2014 Natočil jej mexický režisér Alejandro González Iñárritu Hlavní roli herce ve filmu ztvárnil Riggana Thomsona Michael Keaton který se snaží dosáhnout úspěchu na Broadwayi Film měl premiéru 27 srpna 2014 na Benátském filmovém festivalu a v kinech byl představen 17 října toho roku Autorem hudby k filmu je jazzový bubeník Antonio Sánchez< ref> < nowiki>Film získal Zlatý glóbus za nejlepší scénář a herec Michael Keaton byl za roli Birdmana oceněn Zlatým glóbem za nejlepší mužský herecký výkon komedie muzikál Na 87 předávání Oscarů film získal cenu za Nejlepší film Nejlepší režiséra Nejlepší scénář a Nejlepší kameru Obsazení Michael Keaton jako Riggan Thomson Birdman Edward Norton jako Mike Shiner Emma Stone jako Sam Thomson Naomi Watts jako Lesley Zach Galifianakis jako Jake Andrea Riseborough jako Laura Amy Ryan jako Sylvia Thomson Lindsay Duncan jako Tabitha Dickinson Merritt Wever jako Annie Jeremy Shamos jako Ralph Frank Ridley jako Pan Roth Katherine O'Sullivan jako Kostymní asistentka Damian Young jako Gabriel Ocenění a nominace Michael Keaton získal svůj první Zlatý Glóbus v kategorii Nejlepší herec ve filmu muzikál nebo komedie Na 87 ročníku předávání Oscarů film získal devět nominaci včetně Nejlepšího filmu Alejandro González Iñárritu získal cenu za Nejlepší režii Film získal Oscara za Nejlepší film Nejlepšího režiséra Nejlepší původní scénář a Nejlepší kameru Odkazy Reference Externí odkazy Bitva u Gettysburgu se odehrála ve dnech 1–3 července 1863 v okolí pensylvánského města Gettysburg Početně silnější Potomacká armáda Unie Severu v čele s generálmajorem Georgem Meadem zde porazila Armádu severní Virginie náležející k ozbrojeným silám Konfederace Jihu vedenou generálem Robertem Edvardem Lee Události u Gettysburgu měly rozhodující vliv na vývoj americké občanské války a bitva je dodnes největším ozbrojeným střetnutím svedeným na severoamerickém kontinentu Bylo v ní vystřeleno něco kolem 55 000 dělových nábojů a utkalo se zde 6% Američanů z 29 států ve věku kdy byli schopni vojenské služby Ačkoli armáda Konfederace před střetnutím mohla do pole postavit zhruba o dvacet tisíc mužů méně než nepřítel nebyl výsledek boje jednoznačný neboť Jižané v průběhu války dokázali Seveřany opakovaně porážet i při výrazném oslabení Avšak díky těmto vítězstvím vzrostlo sebevědomí generála Leea natolik že se při plánování taktických operací druhého a třetího dne bitvy dopustil stejných chyb jakých se při předchozích bojích s ním opakovaně dopouštěl protivník< ref> Ačkoli se velitel Armády severní Virginie rozhodl soustředit své divize na křižovatce cest u Gettysburgu již v dřívějších dnech došlo k rozhodujícímu střetnutí americké občanské války u tohoto města téměř náhodou neboť první Jižané se do boje s protivníkem dostali díky prozaickému důvodu jímž byla možnost opatřit si z místního skladiště nové boty Do první šarvátky Hethových a Bulfordových jednotek se postupně zapojily Hillův III a Ewellův II sbor proti nimž se postavil Reynoldsův I a Howardův XI sbor Ačkoli příslušníci konfederační armády za oboustranně vysokých ztrát přinutili protivníka k ústupu nedůrazný postup vojáků generála Ewella umožnil dočasnému veliteli federálních jednotek generálovi Howardovi soustředit zbylé vojáky a zaujmout obranu na svazích Culp‘s Hillu Cemetery Hillu a na hřebenu Cemetery Ridge formace bývá připodobňovaná k háčku na ryby Vzápětí začal velitel I sboru generál Longstreet organizovat obranu proti případnému protiútoku k tomu se však generál Meade neodhodlal 4 července za značně nepříznivého počasí tedy jižanská armáda zahájila ústup k rozvodněnému Potomacu To že se jedna ze stran dopustí závažné chyby bylo ve stávající atmosféře velmi pravděpodobné neboť velitelé obou armád byli pod velkým tlakem Zejména generál Meade který byl do své funkce jmenován jen několik dní před bitvou Díky telegrafu a sílícímu vlivu žurnalismu byla o každém kroku armád ihned informovaná široká veřejnost a stejně tak oba prezidenti Na severu vládlo po řadě porážek Potomacké armády v politickém i civilním životě značné napětí a podobně tomu bylo i na mezinárodní scéně neboť vše nasvědčovalo tomu že další vítězství Konfederace by mohlo znamenat uznání její nezávislosti a konec války< ref> Od Rappahannocku do Pensylvánie Ve druhém roce americké občanské války velení Potomacké armády v čele s generálmajorem Brunsidem naplánovalo tažení jehož primárním cílem bylo prorazit si cestu k hlavnímu městu konfederace Richmondu V rámci této operace překročili vojáci Unie 10 prosince 1862 řeku Rappahannock a o den později zaútočili proti pevným pozicím Armády severní Virginie u města Fredericksburg Při bitvě však utrpěli těžkou porážku která generála Brunsida přinutila stáhnou se zpět za říční koryto Po této konfrontaci si obě armády zřídily opevněné tábory ve kterých proti sobě zůstaly stát po celou zimu 1862–1863 Jedinou větší činnost v tomto období iniciovaly opět jednotky Unie které se pokusily obejít horní tok Rappahannocku nicméně bláto ve které se proměnily cesty je přinutilo vrátit se zpět do výchozích pozic Další akci naplánoval nový velitel Potomacké armády generál Hooker na 30 dubna Armáda Unie opět přešla vodní tok a 1 května vyrazili vojáci listnatou krajinou zvanou Divočina k západní straně Fredericksburgu aby vpadli Jižanům do zad Postup jednotek se však federálním velitelům nepodařilo patřičně utajit v důsledku čehož Potomacká armáda utrpěla porážku u Chancellorsville Také generální štáb Armády severní Virginie v čele s generálem Leem na jaře 1863 zvažoval další strategii pro vývoj války Jelikož se na území Virginie nacházelo hlavní město Konfederace a její důležitá hospodářská centra bylo v zájmu Jižanů vést ofenzivní způsob boje a to pokud možno na území severních států Nejenže by tím uspokojili jedno ze základních pravidel války že armádu živí nepřítel čímž by zároveň podobného osudu ušetřili Virginii ale navíc by tím i hospodářsky oslabili Unii V důsledku těchto operací navíc nebylo vyloučeno že tísněná Potomacká armáda bude posílena jednotkami ze západu čímž by mohl povolit tlak na Vicksburg jehož obléhání zahájily jednotky Unie v červnu předchozího roku Jako vhodné místo pro invazi byla zvolena Pensylvánie přičemž místem jehož ztráta by pro Seveřany znamenala velmi citelnou újmu se jevil železniční uzel v Harrisburgu Ovládnutím tohoto bodu by si navíc generál Lee stále nechával otevřenou cestu k pochodu na metropoli Unie Washington Po vnitřní reorganizaci se dala konfederační armáda do pohybu 4 června 1863 Velitel Potomacké armády v tomto pohybu spatřil svou příležitost neboť pochopil že mu nepřítel nabídl volný postup na Richmond tato strategie se však křížila se záměrem prezidenta Lincolna který za prioritu považoval absolutní zničení jižanské armády Hooker byl proto nucen ustupovat zpět na území Severu přičemž se snažil Potomackou armádu udržovat mezi protivníkem a Washingtonem To bylo zcela v souladu s Leeovým záměrem podle něj měli Seveřané přejít řeku Potomac a pokusit se blokovat mu cestu na Baltimore a Filadelfii Doufal že unaveným kolonám roztaženým rychlými pochody zastoupí cestu udeří na jejich čelo dřív než se stačí celá federální armáda soustředit a rozdrtí přicházející sbory jeden za druhým Skutečnost byla ovšem taková že již 27 června byla celá seveřanská armáda za řekou Potomac Téhož dne také podal demisi její velitel generál Hooker který byl již dne následujícího nahrazen velitelem V sboru generálem Georgem Meadem Jeho záměrem bylo shromáždit armádu a obezřetně postupovat kupředu tak aby přinutil Jižany zaútočit na něj v místě které bude nejpříhodnější pro jeho vojáky 28 června se velitel I sboru Armády severní Virginie generálporučík James Longstreet dozvěděl o pravém stavu věcí a ihned o této skutečnosti informoval generála Leea Tomu bylo zřejmé že to on sám musí v rychlosti soustředit roztažené síly a jediným takovým vhodným místem bylo městečko s křižovatkou deseti cest nesoucí jméno Gettysburg Bojiště Důvodů proč se rozhodl generál Lee shromáždit svou armádu právě v okolí Gettysburgu bylo hned několik Mezi první z nich patřil fakt že město stálo na křižovatce cest vedoucích do všech světových stran – silnice carlislelská yorská hanoverská taneytownská emmitsburská ad Po těchto cestách se mohly snadno přisunout rozptýlené jednotky obou stran Vedla sem také železniční trať ale ta zde končila a dál na severozápad pokračovala jen jako zásek čekající na položení kolejí Okolí městečka skýtalo vhodný terén pro rozličné manévry a bylo tak dokonalým prostorem pro svedení bitvy Nad Gettysburgem se tyčí hned několik terénních vyvýšenin jako Seminary Ridge Seminární hřbet a proti němu stojící Cemetery Ridge Hřbitovní návrší Mezi oběma se rozprostírá míli široké údolí Cemerity Ridge dál přechází v pahorek Cemetery Hill Hřbitovní vrch korunovaný zdí a masivní zděnou branou gettysburského hřbitova a návrší Culp’s Hill Culpův kopec Na jihu stojí dva další pahorky – Little Round Top Malý okrouhlý štít a Round Top Okrouhlý štít Na jejich úpatí se rozprostíraly bažinaté úseky z rozlévajících se potoků které bránily přesunům děl a povozů Mezi samotným Gettysburgem a Seminary Ridge tekl Plum Run Švestkový potok který ústil do Rock Creeku Na svazích kopců rostly husté dubové lesy a plochy kolem městečka byly osázeny obilnými poli V údolích i na návrších kolem jižní emmitsburské cesty byly roztroušeny stavby farem sady a louky Armády Armáda severní Virginie Virginská armáda se po reorganizaci u Fredericksburgu skládala ze tří sborů a divize jezdectva Její vrchní velitel Robert E Lee měl k dispozici 75 000 mužů nicméně bitvy se jich účastnilo méně I sboru o síle 21 031 vojáků velel generálporučík Longstreet který byl Leeovým oblíbencem Projevoval se jako rozvážný a opatrný velitel jenž upřednostňoval defenzivní způsob boje Jeho třem divizím veleli generálové McLaws Peckett a Hood a jeho dělostřelectvo tvořily Alexandrův prapor a Washingtonův dělostřelecký prapor III sbor řídil generálporučík Ambrose P Hill jenž byl nepříliš nápaditým profesionálem a u Gettysburgu byl nemocen Právě tato indispozice mohla stát za jeho neschopností dostát Leeovým rozkazům Jeho divize vedli do bitvy generálové Anderson Heth a Pender a dělostřeleckou zálohu tvořily McIntoschův prapor a Pegramův prapor Velení jízdní divize o velikosti 6428 jezdců náleželo generálmajorovi J E B Stuartovi Ten na bojiště dorazil teprve v odpoledních hodinách druhého dne bitvy neboť se svými muži podnikl jízdu do protivníkova týlu v okolí Washingtonu Nejčastěji byli vojáci Konfederace vyzbrojeni puškou Enfield ráže 0577 palce či puškou Springfield ráže 058 palce V boji na krátkou vzdálenost tyto zbraně nezřídka nabíjeli kulkou v kombinaci s dvěma až šesti broky Standardně byli vystrojovaní do uniforem šedé barvy nicméně nedostatkové šedé sukno velmi často nahrazovali oděvy z ručně tkané látky kterou obarvovali pomocí skořápek olejnatých ořechů nebo výtažky z jiných rostlin Výsledkem byly kabátce a kalhoty hnědého až žlutobéžového zabarvení přezdívané butternut ořešák Nebylo však výjimečným jevem že se vojáci oblékali do nevojenských součástí oděvu které jim příbuzní zasílali z domova potažmo je získali u civilního obyvatelstva SouborRobert Edward Leejpg|Velitel Armády severní Virginie Robert Edward Lee SouborJames Longstreetjpg|Velitel I sboru James Longstreet SouborRichard S Ewellpng|Velitel II sboru Richard S Ewell SouborGeorgePickettjpeg|Generálmajor George E Pickett < gallery> Potomacká armáda Armáda Potomaku pod velením generálmajora George G Meada čítala 112 735 vojáků nicméně bitvy se jich účastnilo něco přes devadesát tisíc Byli rozděleni do sedmi sborů doplněných jezdectvem generálmajora Alfreda A Pleasontona 11 475 mužů a armádní dělostřeleckou zálohou brigádního generála Roberta O Tylera I sbor pod velením generálmajora Johna F Reynoldse 12 596 mužů tvořily tři divize; Wadsworthova Robinsonova Doubledayova Součástí II sboru generálmajora Scotta Hancocka 11 509 mužů byly divize Caldwellova Gibbonova a Heysova Dvěma divizím III sboru generálmajora Daniela E Sicklese 10 726 mužů veleli generálové Birney ten po Sicklesově zranění přebral velení sboru a Humphreys V sbor do bitvy vedl generálmajor Sykes 10 997 mužů a jeho divize byly podřízeny generálům Barnesovi Ayresovi a Crawfordovi Divizím VI sboru generálmajora Johna Sedgwicka 11 917 mužů veleli generálové Wright Howe a Newton V čele XI sboru stál generálmajor Oliver O Howard 9226 mužů a jeho divize vedli generálové Barlow Steinwehr a Schulz Součástí XII sboru generálmajora Alpheuse S Williamse 9983 mužů byli divize generálů Williamse a Gearyho Vojáci Unie byli u Gettysburgu vyzbrojeni převážně puškami Springfield vzor 1861; dvě jednotky ostrostřelců disponovaly zadovkami Sharps Naprostá většina jich byla vystrojena do uniformy jejíž součástí bylo modré sako a čapka typu képi nebo klobouk klopák Až 25 kg vážila další výstroj k níž patřily například tlumok chlebník polní láhev příbor toaletní náčiní pogumovaná plachta polovina plachty stanu nebo dlouhý plášť do zimního počasí Všeobecně byly federální oddíly mnohem lépe zásobované než protivník a k výpadkům v logistice docházelo jen zřídka Současně disponovaly mnohem lepší lékařskou službou k níž náležely i ambulantně vybavené sanitární oddíly se školenými sanitáři SouborGeorge Meade Brady-Handyjpg|Velitel Armády Potomaku George Meade SouborGenJFRenyoldsjpg|Velitel I sboru John F Reynolds SouborWinfieldSHancockpng|Velitel II sboru Winfield S Hancock < gallery> Den první McPherson‘s Ridge dopoledne 1 divize federálního jízdního sboru generála Buforda která dorazila ke Gettysburgu těsně před polednem 30 června nebyla první jednotkou jež operovala v okolí města Již před třemi dny zde pobývala divize konfederační pěchoty jejíž zadní voj se stáhl krátce po příchodu Bufordových jezdců Velitel divize generál Pettigrew o pohybu seveřanských jezdců neprodleně informoval svého kolegu generála Henryho Hetha a jejich přímého nadřízeného velitele III sboru Armády severní Virginie generálporučíka Hilla Na základě této informace se Heth generála Hilla dotázal zda by neměl námitky proti tomu kdyby jeho divize Gettysburg obsadila neboť podle jeho informací se zde nacházelo skladiště bot kterých se často bosým vojákům konfederace tristně nedostávalo K tomuto podniku obdržel svolení a po páté hodině ranní jeho vojáci následovaní Penderovou divizí a děly dvou dělostřeleckých praporů vyrazili po cashtownské cestě směrem městu U Marsh Creeku Bahenního potoka asi 35 míle před Gettysburgem čelo kolony které tvořil 13 alabamský pluk Archerovy brigády narazilo na čtyřčlennou jízdní patrolu 9 newyorského jízdního pluku Její velitel ihned vyslal jednoho ze svých mužů aby předal informaci o pohybu protivníkovy pěchoty veliteli divize generálu Bufordovi který po obdržení zprávy pochopil že právě v okolí Gettysburgu se odehraje očekávané generální střetnutí obou armád Rozpoznal význam krajiny a uvědomoval si že Jižany musí za každou cenu zpomalit v postupu a nedovolit jim obsadit výhodnější kopcovitý terén dál na východ Nechal proto svých 2500 mužů vyzbrojených opakovacími karabinami sesednout z koní a rozmístil je za ohrady ploty zídky a kmeny stromů McPhersonova sadu mapa 02 Z této pozice také začalo unionistické dělostřelectvo odstřelovat přibližující se vojáky Konfederace Krátce poté asi v 800 hod co i Jižanům dorazila na pomoc artilerie dal generál Heth rozkaz k útoku Archerově a Davisově brigádě Generál Buford o stávající situaci neprodleně informoval velitele I sboru Potomacké armády generála Reynoldse jehož vojáci ke Gettysburgu vyrazili krátce po čtvrté hodině od Emmitsburgu Když Reynolds se svými pobočníky dorazil na místo střetnutí aby zvážil situaci ihned vyslal kurýra k vrchnímu veliteli Potomacké armády generálu Meadovi Posléze odjel k nejbližší divizi Wadsworthově aby jí ukázal nejkratší cestu Jakmile i s pěchotou opět dorazil ke Gettysburgu vyslal Cutlerovu brigádu na pravé křídlo a Mereditthovu „železnou brigádu na křídlo levé mapa 03 Ta zaskočila dva pluky Archerovy brigády při překračování potoka Willoughby Na chvíli donutila Jižany ustoupit ale vzápětí se její útok zbrzdil u břehů potoka V 1050 hod byl při Archerově protiútoku zabit generál Reynolds nicméně Meredithově brigádě se v boji muže proti muži podařilo vojáky konfederace odrazit a k dovršení úspěchu i zajmout generála Archera Na pravém křídle se po útoku Davisovy brigády dali Cutlerovi Seveřané na útěk Zbytek federální brigády však vpadl útočníkům do boku a přinutil je k rychlému ústupu Vojáci Konfederace se ukryli v železničním výkopu kde asi 250 mužů uvízlo a následně padlo do zajetí Kolem jedenácté hodiny na bojišti severovýchodně od Gettysburgu kde obě strany ztratili kolem 1000 mužů bojové operace dočasně ustaly McPherson‘s Ridge odpoledne Ve 1230 dorazila Seveřanům do Gettysburgu posila v podobě XI sboru generála Howarda Ten se po Reynoldsově smrti stal velitelem všech federálních sil na bojišti a ihned začal rozmisťovat jednotky do linie od McPhersonova návrší až k železničnímu výkopu a dále severně v půlkruhu kolem celého městečka až k harrisburské cestě Druhý sled který měl zároveň sloužit jako záloha dislokoval v okolí hřbitova na Cemetery Hill Ve 1300 dostali posilu také vojáci Konfederace k nimž se od severu připojila Rodesova divize patřící ke II sboru generála Evella Jednotka se zformovala u Oaks Hill Dubového kopce kde generál Rodes umístil 16 děl pod jejichž ochranou chtěl vést úder na pravé protivníkovo křídlo Nicméně špatná koordinace a nepříhodný terén způsobily že tento útok skončil pro Jižany katastrofou mapa 04 Mezitím co Dolesova brigáda jen z dálky ostřelovala Schimmelpfennigovu divizi ONealova brigáda udeřila na pravé křídlo Robinsonovy divize u mummasburské silnice které tvořila Baxterova brigáda Její soustředěná palba a následný útok Amesburgovy brigády z boku přinutil konfederační oddíly s vysokými ztrátami ustoupit do výchozích pozic při útoku padlo 696 z 1688 nasazených vojáků Ve 1400 zaútočila i Iversonova brigáda jejíž úder směřoval na Seminary Ridge Seminární hřbet kde se Baxterova brigáda kryla za kamennou zdí Čtyři severokarolínské pluky které měly za úkol vzít zeď útokem pochodovaly bez řádného zajištění harcovníky a v přehlídkové formaci Záhy pocítily palbu Cutlerovy brigády která je přiměla uhnout více doleva čímž se dostaly přímo před ukrytou brigádu generála Baxtera Sotva Jižané připochodovali na padesát metrů od zdi stali se terčem prudké střelby z mušket a děl jež v jejich řadách způsobila vysoké ztráty Někdy v té době se na bojišti objevil vrchní velitel Armády severní Virginie generál Lee Generál Heth jej okamžitě požádal o povolení k dalšímu útoku ze západu avšak Lee váhal s rozpoutáním velké bitvy dokud nedorazí I Longstreetův sbor Nicméně Rodesovi muži dál pokračovali v útocích jejichž účelem bylo proražení seveřanské obrany Do zápolení se zapojila i Danielova brigáda kterou zastavil železniční výkop a palba Stoneovy brigády Jakmile jednotky Unie přinutily Jižany k ústupu samy vyrazily do protiútoku přes příkop Při boji na bodák však Stoneovy pluky narazily na tvrdý odpor a nakonec byly samy nuceny ustupovat zpět k výkopu Přesto byl tento úspěch pro Armádu severní Viginie cenným vítězstvím Dobytím McPhersonova lesa odkryli bok Stoneovy a Cutlerovy brigády které byly záhy za vysokých ztrát donuceny k ústupu na Seminary Ridge Kolem 1600 ovládly jednotky Konfederace celý prostor McPhersonova návrší Na sever od Gettysburgu Zhruba ve 1300 dostal zástupce velitele III divize XI sboru federální armády generál Schimmelpfennig rozkaz od svého nadřízeného aby s celou jednotkou zaútočil na Oaks Hill Pravé křídlo mu měl krýt generál Barlow s I divizí Obě brigády III divize však byly u Stevensova potoka donuceny před silnou dělostřelbou z Oaks Hill zalehnout Navíc se jim na levém křídle nepodařilo dostat do kontaktu s I sborem a mezi oběma jednotkami vznikla mezera kterou zaplnilo pouze federální dělostřelectvo Další nebezpečná mezera vznikla na jejich pravém křídle když se Barlowovy jednotky vysunuly poněkud více než bylo ke splnění úkolu potřeba Ve 1430 se po těžkých ztrátách konfederační jednotky pod velením generála Rodese probojovaly do mezery mezi I a XI sborem Dolesova brigáda zaútočila na levé křídlo Barlowovy divize čímž se oddělila od ostatních Rodesových jednotek Dolesovi muži tak zůstali osamoceni a Seveřani se je pokusili odříznout od zbytku sboru V 1500 však Jižanům dorazila od Harrisburgu na pomoc Earlyho divize náležející k II Ewellovu sboru mapa 04 V 1600 hodin po krátkém odpočinku využily Earlyho jednotky situace že XI sbor je vázán bojem s Rodesovou divizí a začaly obchvacovat jeho pravé křídlo Netrvalo dlouho a příliš roztažená obrana Potomacké armády severně od Gettysburgu se začala hroutit V 1630 se na Howardův rozkaz dal celý XI sbor na ústup k Cemetery Hill V Gettysburgu se však jednotky promíchaly s prchajícími vojáky I sboru a Jižanům se podařilo v ulicích města zajmout na pět tisíc zajatců Seminary Ridge Vojáci I sboru Potomacké armády ustupující z McPhersonova návrší se začali shromažďovat do obranného postavení v okolí luteránského teologického semináře na Seminari Ridge Jejich nový velitel generál Doubleday vyslal ke generálu Howardovi svého důstojníka s žádostí o posily tomu však zůstal v záloze pouze jediný pluk požadavek proto zamítl V 1600 zaútočila na muže I sboru Penderova divize mapa 05 Zprava doleva postupovaly brigády generálů Lanea Perrina a Scalese Nedaleko protivníkových pozic se levé křídlo Jižanů dostalo pod těžkou palbu 10–20 federálních děl jež zdecimovala téměř celý Scalesův důstojnický sbor Jedinému nezraněnému důstojníkovi se sice podařilo vojáky shromáždit do tvaru nicméně asi 75 yardů před hlavněmi artilerie byli nuceni zalehnout a nedokázali se pohnout vzad ani vpřed Také Laneova brigády na pravém křídle nedokázala výrazněji postoupit To se podařilo až jednotkám generála Perina které udeřily na střed Doubledayova postavení a přes Byddleovu brigádu prorazili seveřanskou obranou Tento úspěch jim umožnil zahájit devastující boční palbu podél celého protivníkova postavení a ve čtvrt na pět veliteli I sboru nezůstávala jiná možnost než svým jednotkám nařídit ústup ke Gettysburgu Středeční večer Pět minut před půl pátou dorazil na Cemetery Hill generál Hancock jenž byl vyslán generálem Meadem aby po Reynoldsově smrti převzal velení nad oběma přítomnými sbory V tuto chvíli bylo Cemetery Hill velmi dobře opevněno a shromažďovaly se zde všechny ustupující síly seveřanů Hancock si brzy uvědomil i význam Culpova návrší Culps‘ Hill které bylo významným taktickým bodem na pravém křídle Cemetery Hill a nechal jej v 1745 obsadit Wadsworthovou divizí Generál Lee si význam tohoto návrší také uvědomoval a zaslal v tomto směru pokyny generálu Ewelovi Podle nich měl „… bude-li to možné obsadit Cemetery Hill i Culp’s Hill Měl se však zároveň vyhýbat generální bitvě dokud nedorazí zbytek sil severovirginské armády Generál Ewell který svůj post získal po smrti generála „Stonewalla Jacksona nebyl ofenzivním typem velitele jako jeho předchůdce a i přes naléhání svého štábu zejména generála Trimbla dosud prázdný Culp’s Hill neobsadil a nezaútočil ani na opevněný Cemetery Hill Domníval se že nemá dostatečné síly že jsou muži příliš vyčerpaní a Cemetery Hill je mimo dosah jeho dělostřelectva Kolem páté hodiny odpolední dorazil ke Gettysburgu velitel I sboru konfederační armády generál Longstreet Osobně prozkoumal celé postavení Potomacké armády a naléhal na generála Leea aby nehazardoval a rozhodně na nepřítele v těchto pozicích neútočil Zároveň navrhoval plán při kterém měla Armáda severní Virginie obejít pravé křídlo unionistů vydat se směrem na Washington a s nepřítelem se střetnout v podmínkách které budou příhodné pro ni To Lee rezolutně odmítl Byl odhodlaný podstoupit riziko bitvy i za nevýhodných podmínek neboť pevně věřil v mnohokrát prověřené schopnosti svých vojáků „Pokud tam ještě budou odpověděl generál Lee generálu Longstreetovi „musíme na ně zaútočit Zaútočíme zítra ráno tak brzy jak jen to bude možné „Jestli tam budou odtušil jeho protějšek „tak proto že chtějí abychom na ně zaútočili Pro mě je to dostatečný důvod abychom to nedělali „Ne ukončil celou diskusi o opuštění již dobytého území Lee „zaujali tu pozice a buď porazím já je nebo oni mě Na poradě velitelů ve 2000 bylo dohodnuto že hlavní akcí druhého bude Longstreetův útok směřující na Little Round Top jehož cílem bude proražení a obchvácení obrany Potomacké armády Generál Ewell dostal za úkol ohrožovat křídlo pravé a odvrátit tak pozornost od hlavního směru útoku Den druhý Oboustranné manévry Po páté hodině ranní se na Seminary Ridge konala porada konfederačních velitelů Generál Lee si uvědomoval taktickou převahu protivníka v možnostech operovat na kratších liniích ale stále byl přesvědčen že jeho muži jsou neporazitelní a nebral zřetel na sílu federální pozice Neobsazen zůstal pouze Little Round Top neboť generálmajor Sickles byl přesvědčen že by tak příliš roztáhl obě divize svého III sboru Ačkoli během dne dostal dvakrát rozkaz od generála Meada jenž na bojiště dorazil kolem třetí hodiny ranní aby jeho jednotka zůstala v kontaktu s levým křídlem II sboru na jižním okraji Cemetery Ridge jednal podle svého uvážení Rozkazy vrchního velitele Potomacké armády nerespektoval a své muže v odpoledních hodinách vysunul vpřed aby je rozestavil v dlouhé linii na vyvýšeném terénu podél emmitsburské cesty v oblouku kolem pšeničného pole a broskvového sadu až ke skalnímu útvaru zvanému Devil's Den Ďáblovo doupě Nicméně v dopoledních hodinách se na zdejší části bojiště nepohybovaly žádné federální síly a zvědové Armády severní Virginie přinesli na poradu vrchních velitelů informaci že tento prostor i Little Round Top kromě pozorovacího stanoviště obsazen není To rozhodlo Na základě získaných informací generál Lee upřesnil dispozice pro pokračování bojových operací Jak bylo dohodnuto předchozího večera sbory generálů Hilla a Ewella byly pověřeny vést demonstrační útok jenž měl zabránit protivníkovi přesouvat síly na jiné ohrožené úseky Konkrétně proti Longstreetovu I sboru posílenému Andersonovou divizí na jejichž vojácích spočíval úkol vést hlavní nápor podél emmitsburské cesty ve směru k Cemetery Ridge Plán této akce počítal s postupným útokem vedeným směrem z jihu na sever při němž měly konfederační brigády vyrážet jedna po druhé s úkolem drtit a "srolovat" protivníkovo levé křídlo Nicméně generál Longstreet odmítal jít do boje bez Lawovy brigády díky čemuž dostala akce své první zpoždění neboť tato jednotka dorazila ke Gettysburgu po 24 mílovém pochodu což zabralo 8 hodin cesty až o půl dvanácté Unavení vojáci se ihned začali přemisťovat z McPhersonova návrší k cestě do Emmitsburgu avšak tento 8-13 mil dlouhý úsek místy velmi těžkého terénu jim trvalo překonat další 3 hodiny Mezitím již federální jednotky V sboru obsadily Little Round Top a Longstreet se tak dočkal nepředvídaného překvapení V 1600 zahájily na levém konfederačním křídle demonstrační palbu dělostřelecké baterie pod velením generál Ewella avšak díky zpoždění Longstreetových brigád a špatné koordinaci pohybů pěchoty obou sborů přišla celá akce na Cemetery Ridge vniveč Navíc kolem 1500 dorazila Seveřanům další posila v podobě VI sboru genmjr Sedgwicka Jeho muži vyrazili na pochod o půlnoci přičemž 35 mil 50 kilometrů urazili za 15 hodin Po příchodu do prostoru Gettysburgu se sotva drželi na nohou ale jejich příchod povzbudil morálku již přítomných federálních sborů Generál Lee na Seminary Ridge těžko skrýval svou nervozitu která byla možná zapříčiněna i střevními potížemi nad zdržením Longstreetova útoku Ten se dostal do výchozích postavení pro útok až kolem 1600 tedy v době kdy předchozí den již bojové operace ustávaly Mezitím co děla I sboru zahájila dělostřeleckou přípravu vyslal generál Hood kurýra ke generálu Longstreetovi s návrhem že obejde Little Round Top a zaútočí na Seveřany zboku a zezadu Na to Longstreet reagoval pouze slovy „Generál Lee dal rozkaz k útoku podél emmitsburské cesty Sám na ranní poradě předložil generálu Leeovi podobný návrh ale byl nekompromisně zamítnut Longstreet nesl odmítnutí svého návrhu velmi těžce Linie Little Round Top – Cemetery Ridge Little Round Top 2 července dopoledne se na Little Round Topu nenacházela žádná federální jednotka stálo zde pouze pozorovací stanoviště které si na jeho vrcholu zřídil generál Warren Ten v odpoledních hodinách zaznamenal že se naproti jeho pozici shromažďuje větší uskupení konfederačních sil a Armádě Potomaku hrozí obchvat jejího levého křídla O svém zjištění tedy okamžitě informoval generála Meada jenž nařídil genmjr Sicklesovi aby na Little Round Top přesunul jednu ze svých brigád Velitel III sboru však nedisponoval žádnými rezervami povel obsadit svah vrcholku tedy dostala nejbližší Barnesova divize náležící k V sboru Avšak generál Barnes nebyl k nalezení do ohroženého sektoru svoji brigádu na vlastní zodpovědnost přivedl plukovník Strong Vincent který své muže rozmístil čelem k Round Topu pod vrcholem kopce aby případný ústup mohl být podnikán vzhůru do svahu V 1600 jako první z jednotek Armády severní Virginie vyrazila do útoku dlouhými pochody vyčerpaná brigáda pod velením Evandera McIvera Lawa jenž své nadřízené opakovaně a neúspěšně žádal o možnost obchvátit protivníkovo křídlo Jeho vojáci zamířili do údolí Plum Runu kde nechal 44 a 48 alabamský pluk zahnout k Devil's Den V 1620 byl zraněn generál Hood a generál Law se ujal velení divize Zbylé pluky jeho brigády posléze obsadily Round Top odkud po krátkém odpočinku vyrazily proti Little Round Topu mapa 09 Do bojů na členitém úbočí kopce se zapojily i 4 a 5 pluk z Robertsonovy texaské brigády jejíž zbytek podnikal útoky na Ďáblovo doupě Seveřanům na pomoc dorazila baterie poručíka Hazletta z 5 pravidelného dělostřeleckého pluku a generál Warren na vrchol kopce povolal brigádu generála Weeda 2 divize V sboru jež zaujala postavení vpravo od brigády Vincentovy Zcela vlevo stálo 386 vojáků a důstojníků 20 mainského pluku pod velením plk Chamberlaina jenž vyslal setninu B do údolí kde měla zajistit jeho levé křídlo Vojáci Konfederace se snažili dobýt vrchol kopce více než hodinu avšak naráželi na zatvrzelou obranu kterou se jim nepodařilo prorazit Nakonec došla příslušníkům 20 mainského pluku munice a před půl šestou plk Chamberlain vrhl celou jednotku do bodákového protiútoku Překvapení Jižané kvapně ustoupili až na svah Round Topu a v rukou protivníka zanechali asi 100 zajatců Posléze 20 mainský pokračoval v útoku před linií celé brigády a odrazil zbylé protivníkovy formace Devil's Den Přírodní útvar s názvem Devils Den Ďáblovo doupě tvoří shluk obrovských balvanů a 2 července 1863 jej obsadilo 2200 mužů Wardovy brigády náležející k divizi generálmajora Davida B Birneye Jako první se k útoku na tuto pozici seřadila část Robertsonovy brigády Vlna konfederačních pluků udeřila na linii Seveřanů čelně a celý skalnatý prostor se stal dějištěm téměř hodinu trvajících zuřivých bojů Do první fáze střetnutí se zapojily i dva Lawovy pluky které se od brigády oddělily v údolí Plum Runu Ve vzájemné součinnosti udeřily Wardovi do boku avšak zejména díky Smithově dělostřelectvu utrpěly těžké ztráty Jedním ze zraněných byl i generál Hood kterému dělový náboj rozerval paži od zápěstí k ramenu Jako druhá vlna byly proti Ďáblovu doupěti vrženy brigády generálů Benninga a Andersona Celkově boj o Devils Den trval dvě hodiny a teprve v 1800 zavlála nad skaliskem texaská vlajka Nicméně díky účinné palbě z Little Round Topu se Jižanům dále proniknout nepodařilo Z celkového počtu 2423 nasazených Seveřanů včetně posil jich bylo zabito 138 zraněno 548 a 135 zůstalo nezvěstných Z 5525 nasazených vojáků Konfederace jich zahynulo 329 1107 bylo zraněno a 378 se pohřešovalo Pšeničné pole V 1730 po předchozí dělostřelecké přípravě a v souladu se schématem útoků postupných formací se dala do pohybu část McLawovy divize brigády Kershawova a Semmesova jejíž vojáci zaútočili do prostoru pšeničného pole osázeného mezi Devils Den a broskvovým sadem kde na Stony Hill a na severním výběžku Houcks Ridge bránily své postavení federální brigády plukovníků Tiltona Sweitzera a Trobrianda z 1 divize generála Jamese Barnese V sbor Soustředěný nápor brigád generálů Kershawa a Semmese které na prvém křídle podpořil i postup brigády generála Andersona náležející k Hoodově divizi donutil Seveřany k ústupu mapa 10a Tento úspěch konfederačním jednotkám otevřel cestu do týlu Trobriandovy brigády z níž pluky 5 michiganský a 110 pensylvánský v krátké chvíli ztratily téměř polovinu svého početního stavu Jen díky protiútoku 17 pluku z Maine a 5 z Michiganu se Jižany podařilo zpomalit natolik že jejich postup ztratil na údernosti Za této situace velitel linie generál Birney požádal o podporu velitele sousedního sboru generála Hancocka který k pšeničnému poli neprodleně vyslal Caldwellovu divizi brigády 1 Crossova 2 Kellyho irská 3 Zookova 4 Brookeova Ta se do střetnutí zapojila v 1840 a krátce nato se jí podařilo zastavit Kershawovu brigádu kterou dočasně přinutila ustoupit v boji byli těžce zranění generál Zook a plukovník Cross Do prostoru bojiště z rozhodnutí vrchního velitele Potomacké armády generála Meada dorazila i Ayresova divize brigády 1 Dayova 2 Burbankova 3 Weedova která při svém postupu ze svahu Little Round Topu byla nucena přejít údolí Švestkového potoka Zde se pluky pochodující zejména na levém křídle formace dostaly pod těžkou palbu Jižanů ukrytých za balvany Ďáblova doupěte díky čemuž přišly o značné množství vojáků i důstojníků Bahnité břehy Švestkového potoka mezi Houck's Ridge a Okrouhlými štíty v průběhu druhého dne bojů pokryly stovky mrtvých vojáků z obou stran a od 2 července 1863 bude lokalita známá jako Údolí smrti Švestkový potok dostane jméno Krvavý potok Po příchodu k pšeničnému poli se generálové Ayres a Caldwell rozhodli zaútočit proti Andersonovým oddílům než však stačili svůj záměr zrealizovat zapojila se do střetnutí Benningova brigáda uvolněná odbytím Devil's Den která v součinnosti s Andersonem udeřila na Ayresovo levé křídlo Svůj nápor čelním směrem obnovily i brigády generálů Semmese při útoku byl smrtelně zraněn střepinou a Kershawa a do sektoru dorazila brigáda generála Wofforda jíž se podařilo prolomit obranu Seveřanů v broskvovém sadě Na vojáky Unie v tu chvíli dopadl útok ze tří stran a v následujících minutách pšeničné pole pětkrát změnilo svého majitele Po tvrdém boji nakonec získaly převahu jednotky Konfederace mapa 10b Jako první dostala rozkaz bojiště opustit Brookeova brigáda v jejích stopách posléze pokračovaly Sweitzerova brigáda Kellyho Irové a brigády generálů Zooka a Burbanka Celý ústup kryly tři odkryté pluky Sweitzerovy dobrovolnické brigády kterým se podařilo vyprostit z boje jen díky odhodlanosti mužů z pravidelné brigády plukovníka Sidneyho Burbanka Unavené a promíchané jednotky Jižanů protivníka zatlačily až k západnímu okraji pole v tu chvíli však postupující vojáky začala decimovat palebná přehrada dělostřeleckých baterií dislokovaných na Little Round Topu Na svahu kopce stály v obranném postavení také tři pěší Crawfordovy pensylvánské pluky které v první chvíli ustoupily stranou aby kolem sebe nechaly proběhnout muže II a V sboru Vzápětí za nepřetržité podpory dělostřelectva udeřily na otřesené pronásledovatele Při sestupu ze svahu na protivníka vypálily dvě devastující salvy a posléze konfederační jednotky srazily zpět k výchozím pozicím Zde se vojáci v šedých uniformách ukryli za kamennou zeď která lemovala celý východní okraj bojiště Situaci nakonec stabilizoval příchod jednotek VI sboru důsledkem čehož pěchota Jihu i Severu zůstala stát v liniích na protilehlých stranách pšeničného pole které se tak do konce bitvy stalo územím nikoho Broskvový sad Další z konfederačních jednotek připravených k nasazení do probíhajících bojů byly brigády generálů Barksdala a Wofforda McLawsova divize Jejich útok měl začít přesně půl hodiny po zahájení boje na pšeničném poli nicméně generál Barksdale po svém nadřízeném požadoval zapojení do akce uspíšit neboť mu neuniklo že III sbor genmjr Sicklese je vysunutý ve značné vzdálenosti před federální linií Tím jednotkám Armády severní Virginie nabídl možnost napadnout jeho nezajištěné boky uskutečnění záměru před stanoveným časem však generál Longstreet zamítl Přestože silné ostřelování bylo příčinou značných ztrát v jejich řadách po zahájení postupu odrazili protiútok Grahamovy pensylvánské brigády kterou zcela rozprášili a k dovršení úsilí zajali i generála Grahama Když generál Longstreet zaznamenal tento úspěch rozhodl se využít Barksdalovy iniciativy a nechal jeho muže pokračovat v náporu za emmitsburskou cestu mapa 11a Woffordova brigáda postupující za Barksdalem mezitím uhnula mírně doprava a přímo skrze broskvový sad pokračovala v postupu na pšeničné pole Jelikož se v prostoru u broskvového sadu nenacházely již žádné zálohy seveřanské pěchoty vyslal generál Hunt na ohrožený úsek polovinu všech dělostřeleckých rezerv cca 70 děl Ačkoli tato posila způsobila Jižanům další ztráty celá obrana III sboru Potomacké armády se zhroutila Navíc byl nedaleko Trostlovy stodoly těžce zraněn generál Sickles kterému dělová kule urvala kus nohy a velení jeho brigád převzal generál Hancock jehož ve funkci velitele II sboru nahradil generál Gibbon Jednotky Seveřanů hromadně ustupovaly a do jejich pronásledování se pustilo i dělostřelectvo Konfederace které likvidovalo jak prchající skupiny pěšáků tak i vytrvale bojující federální artilerii Jako poslední z unionistických jednotek se ze svých pozic stahovala baterie kapitána Bigelowa která pokračovala v boji na prolongách Díky Bigelowově vytrvalé střelbě z prostoru u Trostlovy farmy se podařilo několik desítek metrů za jeho pozicí zformovat novou obrannou linii kterou plukovník McGilveri vytvořil ze čtyřiceti děl 1 dobrovolnické brigády dělostřelecké zálohy Nicméně i toto postavení včetně Bigelowovy baterie záhy začala likvidovat střelba konfederačního dělostřelectva pod velením plukovníka Alexandra a útok 21 pěšího mississippského pluku v čele s generálem Barksdalem V této chvíli se však podařilo generálu Hancockovi stáhnout ze středu postavení Willardovu brigádu z Haisovy divize II sboru jejíž 39 newyorský pluk Jižanům ukořistil děla právě dobyté 5 pravidelné baterie Zbytek brigády se zatím zformoval za McGilveryho linií Ve spolupráci s Barksdalovými jednotkami zahájila v 1800 postup proti federálním pozicím severně od broskvového sadu i část Andersonovy pěší divize brigády Wilcoxova Perryho u Gettysburgu jí velel plk Lang a Wrightova která udeřila na úsek obrany držený Humphreysovou divizí brigády Carrova Brewsterova a Burlingova Hned v úvodní části boje byly u Klingelova domu Wilcoxovou brigádou rozdrceny 11 pluk z New Jersey a 16 pluk z Massachusetts Záhy se Jižané z boku vrhli na 12 pluk z New Hampshire který se právě natáčel k jihu Za těžkých ztrát byl přinucen ustoupit i 11 pluk z Massachusetts který čelně a z obou boků napadla Langova brigáda Wrightova georgijská brigáda zničila obranu Codoriho farmy kterou tvořily 82 newyorský a 15 massachusettský pluk a pokračovala do odkrytého prostoru severně od usedlosti kde se dostala pod palbu Brownovy baterie a děl ze Hřbitovního hřbetu Při pokusu zničit Brownovy kusy se Jižanům do cesty opět postavil 15 massachusettský pluk který tak umožnil ohroženému dělostřelectvu opustit pozici Ačkoliv generál Wright neměl zajištěno levé křídlo a značně se vysunul před zbylé útočící Andersonovy brigády jeho vojáci vyrazili obsadit Hřbitovní návrší Mezi tím byly na pravé křídlo Humphreysovy divize generálem Hancockem na pomoc vyslány dva pluky Hallovy brigády 19 z Massachusetts 42 z New Yorku pro jednotky Konfederace však těchto 400 mužů nepředstavovalo větší překážku a brzy byli s vysokými ztrátami odraženi zpět Když plukovník William Brewster viděl debakl Carrových jednotek postavil proti postupujícímu protivníkovi svoji newyorskou brigádu na níž zanedlouho dopadl úder Wilcoxových jednotek Ani tomuto náporu nebyli vojáci ze Severu schopní odolat Jižany jen za obrovských ztrát nepatrně zpomalili Z druhé strany se k rozprášeným Brewsterovým plukům navíc začala přibližovat i Langova brigáda jež po střetu s Carrovou brigádou na chvíli zastavila v lesíku u Codoriho farmy Cestou přinutila ustoupit 19 mainský pluk a ukořistila čtyři děla z Weirovy baterie které sem spolu s Thomasovou baterií narychlo povolal generál Hancock mapa 11b Mezitím se Barksdalova brigáda vynořila z lesíku před Willardovu brigádou která na Jižany ihned zaútočila bajonety Bojem prozatím netknutí Newyorčané přinutili mississippské oddíly ustoupit při střetnutí zahynul generál Barksdale a zhruba v 1900 přešli do úspěšného protiútoku při němž zahnali jednotky Konfederace až za broskvový sad Ve chvíli kdy se vynořili ze stromového porostu se však dostali přímo před hlavně Alexandrových děl jejichž účinná palba je přinutila stočit svůj postup k severu Tímto manévrem Willardovi muži vpadli přímo do boku Langovy brigády která se po krátkém boji dala na ústup Stáhly se i federální jednotky při této epizodě dělová koule urvala půlku hlavy generálu Willardovi nicméně Langův ústup odkryl křídlo sousední Wilcoxovy alabamské brigády Ta zatím napadla děla Thomasovy baterie a i přes vysoké ztráty pokračovala v náporu doleva ke Hřbitovnímu hřbetu Generál Wilcox si však nemohl dovolit mít nekryté křídlo požadoval proto po generálu Andersonovi aby podpořil jeho útok Poseovou a Mahonovou brigádou Odpovědi se nedočkal začal se proto z bojiště stahovat společně s Langovými jednotkami V té době již muži Wrightovy brigády smetli zbytek Gibbonových jednotek prolomili seveřanskou obranu a ovládli pozici uprostřed Hřbitovního hřbetu Před sebou měli už jen chaoticky prchajícího nepřítele generál Wright proto požádal velitele divize o vyslání posil jež by podpořily jeho další akce Po Wrightově ústupu až na dílčí střety nápor Jižanů u broskvového sadu ustal V průběhu bojů ztratila Langova brigáda 300 mužů Wilcoxova 577 a Wrightova 688 Linie Cemetery Hill – Culp's Hill Cemetery Hill Ve snaze odvrátit pozornost vojáků Potomacké armády od hlavního útoku Jižanů podél linie Little Round Top – Cemetery Ridge pověřil generál Lee velitele II sboru generála Richarda S Ewella provést demonstraci síly proti pozicím protivníka na Cemetery Hillu a Culp's Hillu kde svůj úsek obrany držel XI sbor generálmajora Howarda Akce měla začít ve chvíli kdy zahájí palbu dělostřelectvo podřízené generálu Longstreetovi a účastnit se jí měly divize generálů Earlyho brigády Haysova a Hokova a Johnsona Mimoto těchto rozkazů generál Ewell obdržel nepřímou instrukcí aby přešel do skutečného útoku pokud by se mu naskytla vhodná příležitost nicméně jak tuto situaci rozpoznat vrchní velitel Armády severní Virginie nespecifikoval Po ukončení porady velitelského štábu navštívil generál Ewell pozice Earlyho divize kde vydal dispozice pro velitele brigád a rozhodl o rozmístění dělostřelectva načež se odebral do svého stanu kde usnul V 1600 přesně v souladu s jeho rozhodnutím zahájil z Bannerova návrší ostřelování seveřanských pozic dělostřelecký prapor poručíka Latimera který podpořilo 55 děl ze III sboru generála A P Hilla Prudká dělostřelecká příprava vedená na obou stranách se značnou intenzitou postupně umlkala až se západem slunce který 2 července nastal v 1934 Krátce před tímto časem se poblíž domu Williama Culpa začaly formovat dvě brigády Earlyho divize pod velením plukovníka Averyho ten převzal velení za zraněného generála Hoka a generála Hayse jejichž úkolem bylo zaútočit proti Amesově divizi kterou tvořily brigády generálů Harrise a Leopolda von Gilsy v postavení za kamennou zdí lemující Brickyardskou cestu mapa 12 Uvolněné místo po těchto jednotkách měla převzít brigáda generála Gordona Útok Averyho severokarolíňanů směřoval do průsmyku mezi Cemetery Hillem a Culp's Hillem kde se však jeho muži dostali pod soustavnou a přesně mířenou palbu Stevensovy 5 mainské baterie Do kontaktu s pravým protivníkovým křídlem se jim proto podařilo probojovat až po hodinu trvajícím přesunu Z pochodu však okamžitě přešli do útoku a za vysokých ztrát v boji byl smrtelně zraněn plukovník Avery prorazili Gilsovou linií a udeřili na Rickettsovu baterii Ještě dvakrát jeho muži střetli na bodáky s Krzyżanowského polskou legii boj se však postupně dostal do patové situace Ta ale trvala jen do té chvíle než na Cemetery Hill dorazila Carrollova brigáda kterou na ohrožený úsek ze své vůle vyslal generál Hancock Příchod nových unionistických posil přinutil Jižany za hluboké tmy k ústupu sebou si i přesto odváděli značný počet zajatců a odnášeli čtyři ukořistěné prapory Ke stažení byly přinuceny také Averyho severokarolínské pluky přestože i jim se podařilo ovládnout část hřebene Hřbitovního návrší Neúspěšná akce připravila Earlyho brigády o 1650 mrtvých a raněných vojáků Zároveň byla díky špatné koordinaci jednotek jejíž příčinou byl spánek generála Ewella zmařena příležitost konfederačních jednotek obsadit klíčové postavení seveřanské armády V tomto smyslu se vojenští historici shodují že stačilo aby generál Ewell podpořil Earlyho muže Gordonovu brigádou a Rodesovou divizi a Potomacká armáda se mohla dostat do složité pozice Culp's Hill Poté co generál Meade odvolal z Culp's Hillu Culpova kopce vše co mohl na pomoc levému křídlu zůstala na tomto úseku pouze 3 brigáda 2 divize XII sboru Potomacké armády jejíž levé křídlo kryla Železná brigáda pod velením plukovníka Robinsona Velitel tohoto úseku generál George S Green nechal na vrcholu kopce zbudovat pás okopů a předprsní se záseky neměl však dostatek mužů na pokrytí celé linie a jeho vojáci tak byli nuceni bojovat v metrových rozestupech V 1830 dostala od generála Ewella rozkaz k napadení Greenovy brigády Johonsonova divize brigády Steuartova Stonewallova Nichollsova a Jonesova Konfederační jednotky okamžitě vyrazily proti severovýchodnímu svahu Culp's Hillu od cíle pochodu je však dělila značná vzdálenost Navíc mezi křovinami stromy a skupinami balvanů vojáci ztráceli orientaci díky čemuž na dotek k protivníkovi připochodovali až po soumraku mapa 13 Ve chvíli kdy se Jižané dostali na dostřel z muškety začala je decimovat dobře mířená a nepřetržitě vedená palba která v kombinaci s těžkým terénem způsobila že se jejich útok začal zpomalovat až se nakonec zcela zastavil Jediného výrazného úspěchu dosáhly o půl desáté pluky Steuartovy brigády které obsadily prázdné okopy na východním svahu a pokračovaly v útoku na pravé Greenovo křídlo Vojáci Potomacké armády se však stáhli na druhou obrannou linii a Jižané nebyli bez další podpory schopni svého úspěchu využít Jakmile generál Johnson obdržel zprávu že se jeho mužům podařilo obsadit významný bod který stojí několik set metrů do silnice vedoucí do Baltimoru snažil se v souladu s rozkazy generála Leea útok rozšířit Obsazení baltimorské cesty by představovalo významný průlom do protivníkova postavení díky němuž by se stala pozice na Cemetery Hillu neudržitelná nicméně Smithova brigáda která byla vyslána Steuartově brigádě na pomoc v nastalé tmě a nepřehledném terénu nedokázala k určené pozici nalézt cestu Těžké střety na Culp's Hillu trvaly ještě dlouho do noci boj však nakonec ustal aniž by Jižanům přinesl další zisky Čtvrteční večer Někdy v průběhu odpoledne dorazila k severovirginské armádě tolik postrádaná jízdní divize generála J E B Stuarta jež byla neprodleně odeslaná krýt levé křídlo konfederačních pozic proti zde dislokované federální kavalérii Kolem 1900 přibyla jižanům další posila v podobě Pickettovy divize I sbor vrchní velitel Armády severní Virginie ji však do bojů nenasadil a nechal ji do druhého dne odpočívat Když se generál Lee průběžně dozvídal aktuální výsledky bojů neviděl svou situaci nijak pesimisticky Spíše se domníval že dosáhl částečného úspěchu a proto se také rozhodl následujícího dne pokračovat v útočných operacích Avšak generál Longstreet byl právě uplynulými událostmi velmi rozčarován a po ukončení akcí na levém seveřanském křídle se ve stanu svého nadřízeného ani neohlásil Unavený a v depresi usnul v trávě na Seminary Ridge Vrchní velitel Potomacké armády generál Meade stejně jako jeho protějšek na straně Konfederace svou situaci zpočátku také hodnotil vesměs positivně nicméně první pochybnosti pocítil když se seznámil s utrpěnými ztrátami I když se jeho jednotkám víceméně podařilo udržet všechny klíčové pozice podle dostupných údajů ztratil přes čtvrtinu početního stavu armády v důsledku čehož svou momentální sílu odhadoval na 58 000 bojeschopných mužů Aby se seznámil se stanovisky svých přímých podřízených svolal na 2300 poradu všech sborových velitelů Znova zde nadnesl možnost ústupu armády ale o dalším kroku nechal přítomné velitele hlasovat Ti učinili jednohlasné rozhodnutí dál v boji pokračovat ačkoli generál Meade vzápětí poznamenal že okolí Gettysburgu považuje za nevhodné pro svedení rozhodující bitvy Následně usoudil že vojáci generála Lee po neúspěšných pokusech prorazit na křídlech příštího dne udeří na střed jeho postavení Den třetí Dohra na Culp's Hillu Přesně ve 345 zahájilo z prostoru mezi Powersovým návrším a McAllisterovým mlýnem palbu federální dělostřelectvo jehož cílem byla pěchota Johnsonovy divize v zákopech na Culp's Hillu a v údolí Rock Creeku Skalního potoka Současně ze svých okopů zahájili střelbu i vojáci Greenovy brigády kterou v průběhu noci posílili muži Gearyho brigády Candyho a Kaneova a Williamsovy brigády McDougallova a Thomasova třetího dne bojů jí velel plukovník Colgrove divize Jejich úkolem bylo vyprovokovat protivníka k akci a ve 445 ve chvíli kdy zmlkla seveřanská děla Jižané skutečně podnikli útok po celé délce linie Šlo zejména o Walkerovu brigádu Stonewall Brigade jež za tmy postoupila do svahu a kterou palbou podporovaly všechny zúčastněné konfederační jednotky její úder však odrazili vojáci Gearyho divize Další bojové akce zahájili Jižané na povel generála Ewella v 500 ale narazili na dobře organizovanou obranu a i přes veškerou snahu se jim protivníkovou linií nepodařilo prorazit mapa 14 V 900 se generál Walker pokusil ještě jednou o samostatnou akci dosáhl však stejného výsledku jako při prvním ranním útoku V 945 provedla federální divize pod velením generála Williamse obchvat protivníkova křídla směrem od Spanglers Spring Spanglerova pramene avšak díky špatně interpretovaným rozkazům ztratily při zbytečném útoku 27 pluk z Indiany a 2 pluk z Massachusetts na 250 mužů 1145 hod Ve snaze vázat síly armády Potomaku na pravém křídle nařídil v 1000 generál Ewell bez jakékoliv koordinace s generálem Longstreetem nebo s akcemi jiných oddílů útok celé Johnsonově divizi obnovit I přes silný nesouhlas v 1010 hodin vyrazil v čele své brigády do útoku generál George H „Meryland Steuart jeho muže však záhy začaly decimovat kartáče a silná křížová palba z mušket Akce ho nakonec stála celou třetinu nasazených vojáků a z hlediska taktického významu nepřinesla žádný positivní výsledek Podobně i když s menšími ztrátami skončil také útok Danielovy brigády Pickettův útok Hlavní bojovou operací kterou generál Lee naplánoval pro třetí den bitvy byl útok jeho pěchoty na střed protivníkovy linie Po masivním dělostřeleckém ostřelování měla na Seveřany udeřit Pickettova divize brigády Garnettova Armisteadova Kemperova na pravém křídle zajištěná brigádami generálů Langa a Wilcoxe z Andersonovy divize na levém boku pak podporovaná divizí generála Pettigrewa brigády Marshallova Brockenboroughova Archerova Davisova a dvěma brigádami Lanova a Scalesova Penderovy divize pod velením generála Trimbla Celkově toto uskupení čítalo asi 11 500 mužů a jeho úkolem bylo vrazit klín do postavení Potomacké armády a definitivně tak rozhodnout bitvu ve prospěch Konfederace Pochod Pickettovy divize měl směřovat k jedinému výraznému bodu v protivníkově postavení jímž byla skupina stromů která stála zhruba uprostřed Cemetery Ridge Tento záměr ale narazil na razantní nesouhlas velitele operace generála Longstreeta jenž krátce předtím svému nadřízenému opět nabídl možnost obchvatu protivníkova levého křídla Generál Lee však jakékoliv protiargumenty zamítl a dal rozkaz pokračovat v přípravách Bojem prozatím netknutá Pickettova divize jejíž vojáci doposud sloužili pouze v okolí Richmondu Petersburgu a v Severní Karolíně se začala shromažďovat za Seminary Ridge od sedmé hodiny ranní O hodinu později vyrazili generálové Lee Longstreet a Pickett na obhlídku dalších jednotek z nichž většina utrpěla v předchozích střetech značné ztráty a kolem 1100 bylo rozhodnuto o definitivní podobě útoku Mezitím plukovník Alexander pověřený dělostřeleckou podporou připravované akce rozmístil svých 75 hlavní do 1300 metrů dlouhé linie táhnoucí se od broskvového sadu podél emmitsburské cesty až ke Spanglerovu lesu na severu Celkem na Seveřany rozmístěné na Cemetery Ridge mířilo 172 děl z nichž bylo dalších 60 dislokovaných poněkud víc vzadu na Seminary Ridge Jejich palba měla začít ve chvíli kdy budou všechny pěší útočné jednotky připraveny ve svých pozicích a podle vyhodnocení účinků střelby měl plukovník Alexander rozhodnout kdy se mají dát Pickettovi muži do pohybu Hlavním záměrem ostřelování protivníka bylo v dostatečné míře zlikvidovat jeho dělostřelecké baterie a tím umožnit vojákům bezpečnější přechod údolí Rozkaz k zahájení palby dostal plukovník Alexander od generála Longstreeta krátce před třináctou hodinou Přesně ve 1307 signalizovaly dva osamělé výstřely z děl Washingtonovy baterie zahájení ostřelování které vzápětí propuklo plnou silou Zanedlouho Konfederačním jednotkám z protilehlých pozic odpovědělo 130 hlavní artilerie Potomacké armády pod velením generála Hunta Těžká dělostřelecká příprava trvala zhruba hodinu a půl a stála obě strany značné materiální i lidské ztráty Ve 1450 si plukovník Alexander všiml že se ze hřbitova stahuje 18 seveřanských děl a v domnění že se protivníkova obrana začíná hroutit odeslal list generálu Pickettovi aby urychleně vyrazil nebo mu nezbude munice pro jeho podporu V tu chvíli nemohl tušit že ústup baterie z Cemetery Hill byla léčka kterou se generál Hunt pokusil vylákat protivníka k akci neboť i obsluhám jeho děl docházely náboje Po obdržení zprávy se generál Pickett dotázal svého přímého nadřízeného zda má skutečně vyrazit Generál Longstreet jen nepatrně přikývl hlavou neboť se nezmohl na slovo V 1510 George E Pickett krátce promluvil ke svým vojákům a vzápětí jim dal povel k pochodu mapa 15 V pozicích na Cemetery Hill stálo také na 6000 mužů pěchoty Gibbonovy a Haysovy divize z Hancockova II sboru a dvě brigády generála Doubledaye Obě divize držely úsek v délce zhruba 1000 yardů a vojáci byli chráněni tři čtvrtě metru vysokou kamennou podezdívkou plotu za níž se dokázal skrýt klečící voják I přes prudkou dělostřelbu a značné ztráty postupovaly konfederační jednotky směrem k protivníkovu postavení pod rozvinutými prapory 30 vlajek a 19 plukovních zástav rychlostí sto až sto deset kroků za minutu Rozprášeni byli i těžce ostřelovaní vojáci z brigády generála Brockenborougha kteří byli při svém zaváhání před pozicemi na Cemetery Hill vystaveni bočnímu protiútoku 8 ohijského a 125 newyorského pluku Úderná linie Jižanů se těmito ztrátami zkrátila na necelou míli a její početní stav klesl zhruba na polovinu původně nasazených mužů Před čtvrtou hodinou odpolední se konfederačním velitelům podařilo zvládnout paniku v řadách mužstva a zbylé jednotky se začaly seskupovat podél emmitsburské cesty V 1600 se brigády generálů Armisteada a Garnetta vpravo spolu s ukázněnými zbytky Marshallových a Davisových pluků a brigádami generálů Frye Lana a Scalese vlevo daly opět do pohybu Na zbývajících 300 yardů do svahu vyrazili vojáci v dokonalých řadách záhy se však na jejich formace snesla prudká palba federální pěchoty V nastalé vřavě byl zabit generál Garnett který na koni a s kloboukem v ruce nad hlavou cválal podél linie svých mužů V této fázi boje byl smrtelně raněn generál Armistead kterého zasáhla střela v okamžiku kdy se opíral o jedno z dobytých děl a s kloboukem nabodnutým na šavli volal na své muže „Dejte jim chladnou ocelí chlapci! Vojáci z jeho brigády i přes tuto ztrátu pokračovali v razantním útoku jehož prudkost Seveřany naprosto demoralizovala Jako první se zády k nepříteli otočil 71 pensylvánský pluk který v panice strhl k útěku i muže 69 pensylvánského pluku V reakci na úspěch Jižanů generál Hancock vyslal do protiútoku 19 massachusettský a 42 newyorský pluk které podpořila i Harrowova brigáda ve stávající chvíli však byly tyto posily nedostatečné Vlevo od Pickettových mužů se Pettigrewova divize teprve k cíli útoku přibližovala neboť byla zpomalena 8 ohijským plukem Sektor do nějž se vojáci Konfederace připravovali udeřit později dostal název Blood Angle Krvavý kout jelikož kamenná zídka se zde v pravém úhlu stáčela dozadu a po osmdesáti yardech znovu ostře zahýbala ve směru podél hřbetu kopce Sotva se čelní řady Jižanů dostaly téměř na konec svahu dopadly na ně salvy 11 děl a 1700 vojáků Haysovy brigády I přes narůstající ztráty však vojáci Armády severní Virginie pokračovali v útoku a v době kdy zbytkům brigád generálů Marshlla a Davise na levém křídle divize zbývalo k cíli urazit 80 yardů vpadla do pozic Seveřanů po obou stranách rohu Fryova brigáda Ke zdi se blížila také divize složená z Langovy a Scalesovy brigády jejímž nominálním velitelem byl generál Trimbl nicméně délka jejího šiku již nestačila pokrýt linii Haysovy brigády což seveřanskému veliteli umožnilo na pravém křídle formace vysunout 126 newyorský pluk a sekci Woodruffovy baterie jež zahájily palbu Jižanům do boku a týlu Během boje přišel generál Trimble o nohu a následně byl zajat I přes vytrvalý boj ve střední části Cemetery Ridge se velitelům Potomacké armády podařilo zkonsolidovat brigády generálů Halla a Harrowa do té míry že je mohli ve vzájemné spolupráci vyslat na úseky kde se Pickettovým Jižanům podařilo prorazit „Stlačený dav vojáků se sunul vpřed tlačený jeden přes druhého a šlapající po raněných a mrtvých Poručík Haskell si všiml že nekřičeli ani nevolali ale vrčeli Někteří stříleli naslepo a občas zasáhli své druhy Dvakrát konfederanti zastavili nepřátelský nápor Masa vojáků se zmítala po vrcholu návrší Poslední řada 19 massachusettského pluku se chytila za ruce hnala se vpřed a tlačila ostatní před sebou Nakonec se Hancockovým jednotkám podařilo muže generála Picketta vytlačit za zeď a obrátit na ústup S nimi se stahovala i podpory zbavená Pettigrewova divize která přišla o generála Frye jenž padl do zajetí Za poraženými jednotkami se neslo oslavné „Hurá nebo „Fredericksburg na některých místech federální vojáci začali zpívat John Brown’s Body Brigády Andersenovy divize do boje významněji nezasáhly Vojáci generála Wilcoxe v oblacích kouře ztratili směr díky čemuž se s Langovými jednotkami vynořili před Caldwellovou brigádou teprve ve chvíli kdy se ostatní konfederační divize začaly z Cemetery Ridge stahovat Navíc se nedrželi Pickettova křídla a postupovali víceméně rovně což umožnilo části Stannardovy brigády pluky 14 a 16 z Vermontu udeřit do jejich levého boku Po krátkém a špatně organizovaném střetu se Jižané za vysokých ztrát z bojiště stáhli V průběhu tohoto boje byl raněn generál Hancock kterému do stehna spolu s kulkou a třískami ze sedla vlétl i silný hřeb Generál Lee porážce uvěřil teprve ve chvíli kdy na Seminary Ridge dorazil generál Wilcox a zbytky jeho vojáků Za neúspěch ihned převzal plnou zodpovědnost a britský pozorovatel lieutenant colonel Arthur James Fremantle si do deníku poznamenal „Jeho tvář nenesla žádnou známku sebemenšího znepokojení starosti nebo obav Pro každého vojáka kterého potkal měl pár slov povzbuzení Nakonec všechno dobře skončí říkal promluvíme si o tom později Zatím ale musíme shromáždit všechny bojeschopné muže Mluvil ke všem zraněným a ty kdož byli zraněni lehce vyzýval ‚ovažte si své rány a mějte zbraně připraveny‛ Bylo jen málo těch kteří mu na jeho slova neodpověděli a já viděl muže se strašnými ranami kteří aspoň sundali klobouk a usmáli se na něj Obranu proti případnému protiútoku Seveřanů z vlastní iniciativy zorganizoval generál Longstreet ale brzy se ukázalo že vrchní velitel Potomacké armády na další boj nepomýšlí neboť nechtěl útokem do neznáma riskovat ztrátu úspěchu dosaženého obranou Celá akce stála Armádu severní Virginie téměř polovinu nasazených mužů V Pickettově divizi zahynuli všichni velitelé pluků a šestnáct ze sedmnácti jim přímo podléhajících důstojníků Zároveň byli zabiti nebo umírali všichni velitelé brigád a celkem padlo bylo raněno nebo zajato 2640 Pickettových vojáků což v rámci pluků představovalo průměrně 40% ztráty Divize generálů Pettigrewa a Trimbla přišly o 2200 mužů Síly Potomacké armády byly oslabeny zhruba o 1500 příslušníků pěchoty a dělostřelectva Střet kavalérie Úkolem jízdního sboru pod velením generála J E B Stuarta jenž na bojiště dorazil v průběhu odpoledne 2 července bylo zajistit yorskou cestu a krýt levé křídlo konfederační armády Generál Lee jeho veliteli zároveň udělil pokyn zaútočit do protivníkova týlu pokud by se mu naskytla vhodná příležitost V souladu s těmito směrnicemi tedy generál Stuart v doprovodu Jenkinsovy a Chamblissovy brigády vyrazil na průzkum podél yorské cesty Po třech mílích odbočil k jihu aby zjistil zda se přes pozemky farem dostane na baltimorskou cestu která vedla do zad pěchoty Unie rozmístěné na Cemetery Ridge Z Cress Ridge Cressova hřbetu obhlédl terén a patrně shledal že tento přesun zvládne bez větších obtíží dal proto svým dvěma dalším brigádám Hamptonova a Fitzhugha Lee rozkaz aby se urychleně přesunuly k jeho současné pozici Jednotky tvořící jeho doprovod se mezitím rozmístily v okolním lese Ačkoli se připravoval provést překvapivý útok do zad seveřanů patrně z obavy aby nebyly jeho eskadrony v průběhu operace zaskočeny nechal generál Stuart děla svých jízdních baterií několikrát vystřelit do různých světových stran Avšak namísto aby přinutil skrytého protivníka odhalit své pozice upozornil na svou přítomnost velitele 2 divize federální kavalerie generála Davida M Gregga brigády McIntoshova a Irvina Gregga Ten pochopil že se schyluje k boji a ihned zastavil 2 brigádu 3 jízdní divize pod velením generála G A Custera která se na rozkaz generála Kilpatricka přesouvala k Round Topu Posléze nechal vojáky z 5 a 6 michiganského pluku aby sesedli z koní a zahájili postup proti Jižanům rozmístěným v okolí Rummelovy farmy kde došlo ke střeleckému souboji předsunutých harcovníků McIntoshovy a Jenkinsovy brigády Do přestřelky se na obou stranách zapojily též jízdní baterie jejichž souboj zasáhl jak Custerovy pluky tak 34 prapor z Virginie dislokovaný na Rummelově farmě Kolem druhé hodiny odpolední generál Stuart zaznamenal že aktivita seveřanských pěších kavaleristů v důsledku nedostatku munice slábne rozhodl se proto do útoku proti jejich pozici nasadit elitní 1 pluk z Virginie který na bocích podporovali opěšalí vojáci 3 a 9 virginského pluku mapa 16a Tento úder sice Custerovu linii prorazili záhy však vojáky Konfederace zpomalil jezdecký protiútok 5 michiganského pluku jenž ustoupil až kolem 1430 kdy Jižany posílili jezdci Cobbovy legie mapa 16b Za tohoto vývoje tedy generál Custer do střetnutí nasadil záložní 7 michiganský pluk v jehož čele virginské jezdce rozprášil a zahnal k nedaleké ohradě kde došlo k dalším potyčkám Současně se Custer s částí 7 pluku střetl s 1 severokarolínským plukem a Legií Jeffa Davise na blízké farmě kde však během deseti minut přišel o 100 vojáků a byl přinucen místo střetnutí kvapně opustit Mezitím plukovník McIntosh zastavil prchající 5 michiganský pluk kterému se za podpory Penningtonovy baterie podařilo postupující Jižany obrátit na ústup Když tento zvrat v boji spatřil generál Wade Hampton pokusil se dezorganizované konfederační jezdce osobně uspořádat jakmile však vyrazil s praporem v ruce vpřed začali ho spontánně následovat jak muži jeho brigády tak brigády generála Fitzbugha Lee Zhruba v 1500 zaútočily pluky obou jednotek do prostoru u Lottovy farmy kde se dostaly pod těžkou palbu protivníkova dělostřelectva I přes narůstající ztráty jezdci pokračoval vpřed dokud se jim nepostavil do cesty 1 michiganský pluk poslední jednotka generála Custera Netrvalo ovšem dlouho a Custerovi muži se díky protivníkově přesile dostali do obklíčení z nějž byli vyproštěni jen díky iniciativě kapitána Millera který s 3 pensylvánským plukem vpadl Jižanům do boku Střet v němž byl několikrát poraněn generál Hampton začal být značně zmatený a postupně se rozpadl do dílčích srážek Kvůli přečíslení protivníka generál McIntosh do boje nasadil i členy štábu a hudebníky a nakonec se mu podařilo pozici uhájit Jižané kteří v boji ztratili 181 mužů se stáhli zpět na Cress Ridge Seveřany celé střetnutí stálo 254 vojáků z nichž 219 náleželo k Custerově brigádě nicméně se jim podařilo zabránit postupu konfederační kavalerie dál k baltimorské cestě kde by mohla mít její intervence nepředvídatelné důsledky Páteční večer Asi v 1500 došlo na nejzazším pravém křídle konfederačních pozic k potyčkám mezi pěchotou generála Lawa a dvěma brigádami federálního jezdectva pod velením generálů Farnswortha a Merritta Zhruba v 1700 dal generál Kilpatrick nominální velitel obou seveřanských jednotek rozkaz generálu Farnsworthovi aby napadl protivníka v prostoru mezi emmitsburskou cestou a Okrouhlými štíty mapa 17 V první fázi akce se Seveřanům podařilo prorazit rojnici 1 texaského pluku vzápětí se však jejich útočná formace rozpadla Část jezdců byla odražena Robertsonovou brigádou část v čele s generálem Farnsworthem se dostala pod palbu jednotek držících Devil's Den Soustavnému ostřelování pěchotou a dělostřelectvem tento oddíl neunikl ani při pokusu o návrat Navíc mu generál Law uzavřel cestu 15 alabamským plukem a federální jezdci z 1 vermontského pluku se dostali do pasti Nakonec se jim podařilo z obklíčení uniknout avšak celá tato jízda na smrt je stála pětašedesát jezdců včetně života generála Farnswortha Po odražení Pickettova útoku svolal generál Meade do hlavního stanu válečnou poradu V jejím průběhu se generálové Hancock a Pleasanton pokoušeli razantně prosadit aby federální jednotky podnikly na rozvrácený Leeův střed kde se dala předpokládat 15 km široká mezera protiútok jejich nadřízený však nechtěl riskovat úder do neznáma a spokojil se s již dosaženým Navíc se v 1800 zatáhlo a nad bojištěm se strhla prudká bouřka Ústup 4 července ráno se nad Gettysburgem strhla další bouřka V 800 požádali Seveřané o příměří aby mohli být z bojiště odneseni ranění které Jižané v doprovodu Imbodenovy brigády začali z tábora odvážet v 1600 Téhož dne generál Lee vyslal po fairfieldské cestě Robertsonovu jízdní brigádu jejíž úkolem bylo obsadit průsmyk South Mountain Robertsonovy muže zanedlouho následovalo vozatajstvo v doprovodu Jonesovy jízdní brigády Za nimi se po setmění a v průběhu zuřící letní bouře začaly postupně stahovat sbory A P Hilla generála Longstreeta a nakonec generála Ewella V táboře byla jako zadní stráž ponechána pouze Gordonova brigáda která okolí Gettysburgu opustila 5 června kolem poledne 7 července severovirginská armáda dorazila k Potomaku kde generál Lee zjistil že rozvodněná řeka zničila jeho pontonový most což jej přinutilo rozkázat vojákům vybudovat 9 mil dlouhou obrannou linii vedoucí od Hagerstownu až k Williamsportu O dva dny později voda opadla a Jižané opět poškozený most zprovoznili Jako první se po opravené konstrukci začali přesunovat zajatci s raněnými Seveřané se k fortifikační bariéře přiblížili teprve 12 července Následujícího dne přinucen nátlakem prezidenta Lincolna dal opatrný generál Meade rozkaz jezdectvu aby vyrazilo proti nepřátelským liniím k bojovému průzkumu Kavaleristy však při nočním boji odrazila část Pettigrewovy divize a jediným jejich úspěchem bylo zajetí několika raněných nebo tuláků Při přestřelce byl smrtelně raněn i generál Pettigrew který o tři hodiny později svému zranění podlehl a stal se tak posledním mrtvým vojákem Konfederace v pensylvánské kampani Až 14 července Seveřané zjistili že Pettigrewova jednotka tvořila zadní voj který se ještě v noci přes Potomac stáhl za zbytkem armády Přestože vojáci Unie v bitvě u Gettysburgu zvítězili zavládlo ve Washingtonu zklamání že se generálovi Leeovi podařilo uniknout Prezident Lincoln byl velmi nespokojen a generálu Meadovi sice vyjádřil poděkování za jeho osobní zásluhu na vítězství v boji ale zároveň mu vyčetl že vrchního velitele Armády severní Virginie nezajal což mohlo vést k rychlejšímu ukončení války< ref> Ztracené naděje Kromě porážky u Gettysburgu utrpěla Konfederace další významnou ztrátu když 4 července kapituloval obléhaný Vicksburg a s ním jeho 20 000 obránců Obě tyto události měly pro secesionisty závažný důsledek nejen na domácí ale i na mezinárodní frontě neboť vládní představitelé Velké Británie a Francie zamítli další úvahy o možnosti uznat území pod správou Richmondu jako suverénní stát Současně byla ve francouzských docích ukončena výstavba lodí pro Konfederaci a pod nátlakem federální vlády Britové zabavili dvě pancéřové lodě které pro Jižany dokončili ve svých loděnicích Na základě těchto faktů zastavili vládní představitelé Konfederace s oběma evropskými mocnostmi vzájemné diplomatické vztahy Všechny tyto skutečnosti se odrazily i na burze neboť cena bavlny hlavního zdroje příjmu Jihu ještě v červenci klesla na 65 bodů do konce roku tato devalvace dosáhla 37 bodů Vláda Konfederace se pokoušela kurz udržet nicméně její intervence neměla úspěch a stála daňové poplatníky šest milionů dolarů ve zlatě Díky tomuto ztrátovému hospodaření se zhroutily kurzy obligací vnitřních dluhů ještě více stoupla cena zlata čímž se prohloubila depreciace měny a inflace konfederační měny se dostala na 100 % Jihem se začala šířit poraženecká nálada která v armádě stála za vzmáhající se vlnou dezerce Gettysburgští generálové paradoxně kromě generála Leea byli podrobováni přísné kritice ale tato negativní hodnocení již nezmohla nic se skutečností že Konfederace byla zatlačena do defenzívy a další pozemní vojenské operace se měly odehrávat na jejím území Bitva u Gettysburgu se tak stala skutečným zlomem v celém secesionistickém konfliktu a snaha generála Leea válku protahovat až za hranice možností armády i národa vedla pouze k destrukci celého Jihu ohromným lidským i materiálním ztrátám a nevyhnutelné porážce Dodatky Češi u Gettysburgu Ačkoliv se americké občanské války účastnilo značné množství vojáků české národnosti dochovaly se písemné prameny které potvrzují jejich nasazení u Gettysburgu pouze na straně Unie Šlo především o příslušníky 26 pěšího pluku wisconsinských dobrovolníků který patřil k druhé brigádě třetí divize Howardova XI sboru O osudech těchto mužů informují ve svých dopisech které odesílali svým příbuzným v Čechách například Václav Dušek Josef Paidr nebo Jan Švec Tímto způsobem se dochoval i list jenž prve jmenovaný adresoval svým rodičům a opatřil jej datem 20 července Odeslán byl z nemocnice v Little Yorku kde se Václav Dušek léčil po zranění utrženém v průběhu prvního dne bojů Z dalších Čechů zraněných v bitvě jsou známí například Ludvík Chon kulka mu uvízla v prsou kulkou do ramene byl zasažen František Řezáč s roztříštěným kolenem a kulkou v rameni byl z boje odnesen Jakub Dušenes V lazaretu mu byla poraněná noha uříznuta následkem čehož dožil v National Soldier's Home domově pro vysloužilce Do zajetí upadl Josef Rozsíval Zajímavosti Když 4 července dorazili federální vyjednavači rokovat o příměří kvůli sesbírání raněných oznámil generálu Longstreetovi jeden z unionistů že „Generál Longstreet je zraněn a zajat ale bude o něj dobře postaráno Na to mu jižanský velitel odpověděl že velice děkuje ale že se o sebe postará sám Později se prokázalo že zraněným důstojníkem byl plukovník Powell z texaského pluku zajatý 2 července na Little Round Topu Posledním raněným nalezeným na bojišti až 15 července byl seržant Enoch Miller Po uzdravení opustil vojsko a stal se řeholníkem Již týden po událostech z 1–3 července nařídil Pensylvánský guvernér zakoupit pozemky na nichž se bitva odehrála aby zde mohl být zřízen vojenský hřbitov Místní pohřební podnikatel si účtoval 159 dolaru za tělo dokázal však pohřbít jen 100 padlých denně Mnoho z padlých vojáků bylo pohřbeno na hřbitově na Cemetery Hill kde u vstupu stál nápis „Všechny osoby které na tomto pozemku užijí střelné zbraně budou přísně potrestány dle zákona Na prahu jednoho z gettysburských domů bylo nalezeno tělo federálního vojáka který v ruce třímal fotografii tří dětí Snímek byl vydán v novinách a brzy se přihlásila žena která fotografii poznala Mrtvým byl její muž seržant 154 newyorského pluku Amos Humiston sedlář z městečka Portville Po bitvě byly sbírány zbraně Nalezlo se 27 574 pušek z nichž bylo 13 000 ještě nabito a celá polovina dvěma náboji – některé třemi i více Rekordem byla mušketa kterou její majitel nabil třiadvacetkrát Útoku na Culp’s Hill se v řadách 2 virginského pluku účastnil i syn majitele pozemku seržant Weasley Culp Ještě 2 července dopoledne se stavil v rodném domě aby si popovídal se svými sestrami avšak příštího dne při sérii vzájemně nevydařených útoků byl na kopci nesoucím jeho jméno zabit Generálu Sicklesovi byla po zranění utrženém v broskvovém sadu amputovaná noha nad kolenem Seveřanský velitel ji vzápětí věnoval Armádnímu lékařskému muzeu které po válce často navštěvoval aby zde dlouho stával před vitrínou kam byla končetina umístěna Nejstarším vojákem v bitvě u Gettysburgu byl třiašedesátiletý brigádní generál George S Green velitel 3 brigády 2 divize XII sboru Potomacké armády Dnes stojí v místech někdejšího bojiště 1300 pomníků Z nich připomíná příslušníky Konfederace pouze 200 Odkazy Poznámky Reference Literatura Externí odkazy Boje o Debalceve se vedly v rámci války na východě Ukrajiny od července 2014 Jedná se o strategický silniční a železniční uzel Ráno 18 února 2015 oznámila ukrajinská armáda svůj ústup z tohoto území Průběh Po zářijové povstalecké protiofenzívě roku 2014 a první dohodě z Minsku se vytvořil v okolí města Debalceve výběžek který držela ukrajinská armáda I když bylo některými médii oznámeno že tento výběžek byl uzavřen a ukrajinská vojska jsou v obklíčení Vůdce DLR Alexandr Zacharčenko navrhl aby se vojáci obklíčení u Debalceva vzdali Další zprávu o úplném uzavření kotle přinesla média 8 února 2015 13 února tedy po uzavření druhé dohody z Minsku ukázali povstalci novinářům letáky ve kterých vyzývali ukrajinské vojáky ke kapitulaci a nabízeli jim volný odchod z obklíčení Podle některých zpráv se 15 února navzdory dohodám z Minsku o příměří přisouvala k frontě u Debalceva kolona ruských tanků T-72B3 které mají strategickou výhodu oproti ukrajinským protějškům především díky nenápadnějšímu systému nočního zaměřování Povstalci zároveň dali obklíčeným ukrajinským jednotkám ultimátum ať se vzdají a potom zaútočili< ref> 17 února 2015 před polednem dobyli separatisté město Debalceve zhruba z 80 % Podle jejich mluvčího Eduarda Basurina zbývalo již jen několik obytných čtvrtí aby měli město zcela pod kontrolou Podařilo se jim získat kontrolu nad policejní stanicí a nádražím Více než 300 ukrajinských vojáků bylo zajato a bylo mnoho padlých na obou stranách Ukrajinské ministerstvo obrany potvrdilo že část města Debalceve padla do rukou „banditů Ukrajinští vojáci ve vesnici Komuna západně od Debalceve požádali 17 února o pomoc neboť v tu chvíli byli schopni vydržet již jen 12 hodin Prohlásili že bez pomoci budou všichni zabiti Stažení ukrajinské armády Ráno 18 února 2015 město Debalceve po rostoucím tlaku padlo do rukou separatistů Povstalci totiž nasadili navzdory vyhlášenému příměří posily a dalších 25 tanků a do centra města pronikli z východní části Ukrajinská armáda se začala organizovaně stahovat čemuž se snažili separatisté zabránit odříznout Ukrajincům únikovou cestu a ostřelovat je Později představitelé povstalců ohlásili že je možná nechají odejít pokud tam nechají všechny zbraně a techniku Stovky vojáků ukrajinské armády ve městě během bojů padly a ležely tam jejich mrtvoly další stovky byly zajaty Někteří z vojáků až pět dní nic nejedli Asi 40 Ukrajinců zemřelo během ústupu a 100 jich bylo během něj zraněno Podle zprávy amerického listu New York Times přišel rozkaz prezidenta Petra Porošenka k ústupu ukrajinských jednotek z debalcevského kotle v 0100 hod místního času dne 18 února 2015 Počet padlých a zraněných vojáků je vysoký ale není přesně znám Ústup probíhal po polích protože hlavní silnice z Debalceva do Arťemivsku je podminovaná Zčásti museli vojáci pochodovat pěšky jen zčásti byl ústup dokončen na nákladních vozech Únikovou cestu do Arťemivsku měla ukrajinská armáda během stahování sice pod „palebnou kontrolou ale ostřelovali ji ze svých pozic separatisté Ukrajinská armáda ústup kryla pomocí palby dělostřelectva a tanků Separatisté do města ústavičně odmítali vpustit pozorovatele OBSE kteří opakovaně trvali na okamžitém zastavení bojů dle nových dohod z Minsku Boje přitom v noci probíhaly i v dalších oblastech u doněckého letiště a v Šyrokyne u Mariupolu Dopoledne pak separatisté podle neověřených informací zahájili útok za pomocí raketového systému Grad na obec Trojicke Velitel praporu Donbas Semjon Semenčenko vyzval k rezignaci ukrajinského ministra obrany a náčelníka generálního štábu kteří podle něj situaci v okolí města nezvládli Mluvčí Národní bezpečnostní rady plukovník Andrij Lysenko uvedl že byl na základě nastalé situace přerušen provoz na osmi železničních tratích mezi Ukrajinou a dočasně okupovanými teritorii Zastaven byl také provoz několika dolů a v metalurgických továrnách Ruská účast v bojích a zahraniční reakce V ranním telefonátu 18 února ministr zahraničí USA John Kerry vyzval svého ruského protějška Sergeje Lavrova aby byly ukončeny separatistické a ruské útoky na ukrajinské pozice v okolí Debalceva Kanada zavedla další vlnu protiruských sankcí za vojenskou podporu separatistů Ruskou účast ostře kritizovala i šéfka diplomacie EU Federica Mogheriniová podle níž jsou Ruskem podporované separatistické akce u města jasným porušením příměří Stejný názor uvedl ministr zahraničí ČR Lubomír Zaorálek Také generální tajemník NATO Jens Stoltenberg vyjádřil hluboké znepokojení nad nedodržováním příměří povstalci a vyzval Rusko ke stažení ruských jednotek a zbraní z Ukrajiny podle dohod z Minsku Důkazy o ruské podpoře povstalců se průběžně objevovaly také v médiích Britská ambasáda na Ukrajině například přidala na Twitter ironickou infografiku „Jak poznat ruský Pancir-S1 který není ve výzbroji ukrajinských sil která obsahovala fotky těchto systémů z ukrajinského území Ukrajinský voják Miroslav Gal novinářům ukazoval ruské insignie padlých vojáků poblíž města Ruská a separatistická média ve městě Debalceve fotograficky zachytila zástupce velitele pozemních vojsk Ruské federace generálporučíka Alexandra Lencova Rusko přes všechny důkazy nadále trvalo na tom že na Ukrajině nejsou nasazeny jeho jednotky Na svém území zahájilo ostré bojové cvičení třiceti stíhaček které nacvičovaly údery raketami proti vzdušným cílům< ref> Odkazy Reference Související články Válka na východní Ukrajině Ukrajinská krize Externí odkazy Boko Haram česky Západní učení je rouhání je islamistická povstalecká skupina operující na území severní Nigérie Jejím cílem je z Nigérie vytvořit muslimský stát založený na striktním výkladu práva šaría Šaría již platí v muslimských severních státech na převážně křesťanském jihu nikoliv Boko Haram je známá svými teroristickými útoky které stály stovky lidí životy 13 listopadu 2013 označily Spojené státy organizaci za teroristickou 22 května 2014 přidala Rada bezpečnosti OSN Boko Haram na svůj seznam teroristických organizací< ref> Teroristické útoky připisované Boko Haram V prosinci 2010 provedla Boko Haram sérii útoků proti křesťanům ve střední Nigérii Útoky se odehrály v okolí měst Jos a Maiduguri cílem byly i kostely a farnosti Při násilnostech zahynulo 32 osob V srpnu 2011 explodovala bomba v budově Organizace spojených národů v hlavním městě Abuja a zabila 16 lidí Nigerijská vláda obvinila z tohoto útoku Boko Haram V lednu 2012 zemřelo po sérii bombových útoků ve městě Kano nejméně 211 lidí Policie poté zatkla 158 příslušníků Boko Haram Útok byl údajně odvetou za nepropuštění některých vězněných členů sekty na svobodu Při útoku se jich neupřesněný počet podařilo osvobodit V červenci 2013 zaútočili radikálové z Boko Haram na školu ve městě Mamudu Školu polili benzínem a zapálili následně stříleli do prchajících dětí a učitelů Zahynulo 29 lidí další byli hospitalizování s popáleninami a střelnými zraněními V listopadu téhož roku byla organizace Spojenými státy zařazena na jejich seznam teroristických organizací< ref> Dne 14 dubna 2014 explodovala na autobusovém nádraží na předměstí nigerijské metropole Abuja nálož Podle místní policie zemřelo 71 lidí a dalších 124 utrpělo zranění Bezpečnostní experti se domnívají že trhavinu pachatelé nastražili do jednoho z vozidel K útoku se nikdo nepřihlásil podezření nicméně padá na islamistickou sektu Boko Haram Dne 5 května 2014 Boko Haram přepadla město Gamboru které leží v nigerijském státě Borno na hranicích s Kamerunem Střelba trvala asi čtyři hodiny Útočníci podpálili přes 250 domů Podle odhadů zahynulo kolem 155 až 200 lidí Řada lidí prý zahynula pod palbou ale mnozí další uhořeli ve svých domech V květnu 2014 přidala OSN toto hnutí na svůj seznam teroristických organizací< ref> Únosy Boko Haram má na svědomí mnoho únosů V dubnu 2014 Boko Haram unesla přes 274 křesťanských studentek z internátů vládních škol a následně je rozprodala jako "manželky" a sexuální otrokyně svým členům za cenu asi 240- Kč za "kus" Většina dívek pak byla svými novými pány odvlečena do muslimského zahraničí především Čadu a Kamerunu Reference Související články Islámský stát Boris Jefimovič Němcov 9 října 1959 Soči – 27 února 2015 Moskva byl ruský liberální politik kritik prezidenta Vladimira Putina V letech 1997–1998 v době prezidentství Borise Jelcina zastával funkci vicepremiéra země Původním povoláním byl matematik a fyzik V únoru 2015 byl v Moskvě zastřelen neznámým útočníkem Život V letech 2007 až 2011 byl kvůli účasti na protestech třikrát zatčen V jednom z případů byl odsouzen k 15 dnům vězení což odsoudili američtí senátoři John McCain a Joe Lieberman Organizace Amnesty International jej tehdy označila za vězně svědomí V roce 2010 se stal jedním z prvních signatářů opoziční kampaně s názvem Putin musí odejít V době příprav ZOH v Soči zveřejnil zprávu s názvem Zimní olympiáda v subtropech která se zabývala výrazným předražením nových olympijských objektů a nízkou kvalitou jejich provedení Němcov uvedl že hry budou stát více než padesát miliard dolarů přičemž rozkradeno z nich bude až šedesát procent< ref> Úmrtí V pátek 27 února 2015 byl Němcov v centru Moskvy krátce před půlnocí čtyřikrát střelen neznámým střelcem načež na následky zranění zemřel Stalo se tak krátce před plánovaným masovým protestem opozice který se má konat v neděli 1 března V interview z 10 února téhož roku Němcov vyjádřil své obavy z toho že ho prezident Putin nechá zabít Němcov se totiž netajil svými kritickými postoji k roli Ruska ve válce na východě Ukrajiny< ref> Reakce Atentát na Němcova odsoudil americký prezident Barack Obama který se s ním setkal v Moskvě v roce 2009 Označil jej za „brutální vraždu a ruskou vládu vyzval k rychlému nestrannému a transparentnímu vyšetření události Ukrajinský prezident Petro Porošenko uvedl že je smrtí Němcova šokován Němcova který byl zastáncem prozápadního kurzu Ukrajiny považoval za „jednoho z mála které může nazývat přáteli< ref> Reference Jádro z lat nucleus – jádro nebo oříšek příp řec karyon jádro< ref> je organela eukaryotických buněk v níž je uložena většina genetického materiálu DNA buňky Je to vlastně váček obalený dvěma buněčnými membránami který má v průměru 5–10 mikrometrů Uvnitř se nachází chromatin tedy DNA a různé přidružené bílkoviny ale i další struktury např jadérko kde probíhají různé enzymatické procesy související s DNA a RNA Jádro se vyskytuje v buňkách všech eukaryot s několika drobnými výjimkami – např lidská červená krvinka tedy u všech rostlin živočichů hub nebo např u prvoků Někdy jich je dokonce v buňce více než jedno O způsobu vzniku jádra existuje několik hypotéz a stále v tom není jasno Pro jeho nápadnost bylo jádro jednou z prvních struktur které byly pozorovány pod mikroskopem ale konkrétní biochemické a genetické děje uplatňující se v jádře jsou odhalovány až postupně Mimo to že jádro obsahuje DNA má důležitou roli jako bariéra mezi místem transkripce přepis DNA do RNA a translace z RNA do bílkovin Historie výzkumu Jádro bylo první objevenou organelou vůbec Autorem nejstaršího známého nákresu buňky s jádrem byl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek 1632–1723 Jádro které nazýval „lumen pozoroval v červených krvinkách lososa posléze do značných detailů Robert Brown Poslední jmenovaný zkoumal stavbu květu orchidejí pod mikroskopem a ve vnější vrstvě květu si všiml struktury kterou nazval areola či nucleus V letech 1876–1878 publikoval Oscar Hertwig studie o průběhu oplodnění ježovek přičemž si všiml že během tohoto procesu dochází k fúzi jader vajíčka a spermie Navrhl že nový jedinec vzniká vždy z jedné oplozené buňky Tomu se sice vzpouzel jeho současník Haeckel nicméně později bylo to samé pozorováno u obojživelníků měkkýšů a u rostlin Jádro od té doby bylo považováno za centrum dědičnosti V roce 1949 britský vědec H G Callan objevil jaderné póry Posléze bylo učiněno mnoho dalších důležitých objevů například termín spliceozom který označuje jaderný molekulární komplex sloužící k sestřihu RNA byl poprvé použit v roce 1985 v laboratoři Johna Abelsona Podstata mnoha biochemických a molekulárních dějů v jádře však stále čeká na objevení Evoluční původ Buněčné jádro je zřejmě evoluční novinka eukaryot Velmi vzácně sice i některé bakterie rod Gemmata mohou mít DNA uzavřenou ve váčku ale nejedná se o pravé eukaryotické jádro Podle jedné z nich se prostě z cytoplazmatické membrány v místě kde byla navázána DNA odštěpily váčky které následně splývaly a postupně obklopily genom Mnoho hypotéz o eukaryogenezi využívá endosymbióz několika primitivních buněk Třeba podle syntrofické hypotézy ke vzniku jádra došlo takto jakési bakterie se přiložily těsně k buněčné membráně dávné archebakterie a vzájemně mezi sebou splynuly Archeální cytoplazmatická membrána se díky tomu mohla stát jadernou membránou nové eukaryotické buňky a cytoplazmatická membrána bakterií údajně představuje dnešní buněčnou membránu eukaryot< ref> Další hypotézou je tzv virová eukaryogeneze „tři viry tři domény Tato velmi kontroverzní myšlenka hlásá že vznik eukaryotické buňky se vším všudy je nutné přičítat virům Důkazem je pro zastánce této hypotézy podoba v určitých rysech virů a eukaryot mají lineární řetězce DNA čepičku na mRNA a podobně Virus mohl být pohlcen fagocytózou do buňky Podle některých autorů by předky jádra mohly být poxviry jejichž DNA polymeráza vykazuje podobnost s totožným enzymem eukaryot< ref> Konečně je možné zmínit ještě čtvrtou tzv „exomembránovou hypotézu která byla vyslovena před několika lety Podle ní endosymbiotické modely nejsou dostatečným vysvětlením pro vznik eukaryotického jádra Jádro se podle této představy vyvinulo z jisté buňky která si vyvinula druhou vnější cytoplazmatickou membránu Tím pádem se ta vnitřní z membrán mohla stát jadernou membránou zatímco její původní funkci přejala nová vnější membrána V jaderné membráně vznikly komplikované pórovité komplexy aby mohlo docházet k transportu různých struktur jako jsou ribozomální podjednotky z jádra do cytoplazmy či zpět< ref> Parametry Velikost a tvar Jádro je dynamický útvar který má různou velikost i tvar Konkrétní rozměry jsou velmi rozmanité průměrně se například uvádí 5–10 μm to jsou však pouze střední hodnoty Jádro nervových buněk může mít pouhé 3 ale také 18 μm v průměru V typickém případě údajně jádro představuje asi 10% objemu buňky V žabím vajíčku mohou mít jádra průměr klidně i 400 μm Jádra se obecně zvětšují během svého buněčného cyklu nejmenší jsou zpravidla po dokončení mitózy největší na konci interfáze Známá je i skutečnost že velikost jádra do jisté míry souvisí s ploidií viz níže tedy počtem chromozomových sad Polyploidní jádra bývají výrazně větší Jádra se často přizpůsobují i tvaru buňky která se dokonce mění s časem – nejprve jsou tyčkovitá pak postupuje čím dál výraznější segmentace Také u rostlin se udávají nejen kulovitá ale i protáhlá až tyčinkovitá jádra např v buňkách vodivých pletiv Prvoci s velkými jádry makronukleus nálevníků mají také tendenci mít laločnatá či segmentovaná jádra zřejmě proto aby lépe probíhala výměna látek mezi jádrem a cytoplazmou Počet jader v buňce Ve většině buněk se obyčejně vyskytuje jen jedno jádro případně dvě těsně před rozdělením Objevují se však výjimky většinou u prvoků nebo hub Kromě těchto mnohojaderných útvarů ještě existují případy prvoků které mají za normálního stavu dvě jádra Rozlišují se homokaryotičtí prvoci kteří mají více identických jader a heterokaryotičtí prvoci kteří mají v buňce dva jaderné typy každý specializovaný pro jinou funkci K homokaryotickým prvokům patří například améby Chaos a Pelomyxa ale i rody Actinosphaerium a Opalina Mnozí výtrusovci jako např kokcidie Coccidiasina mají alespoň vícejaderná životní stadia Pro druhou zmíněnou skupinu tedy heterokaryotické prvoky je typický tzv jaderný dualismus Nálevníci Ciliophora a někteří dírkonošci Foraminifera mají totiž velký makronukleus který je exprimován a neslouží k rozmnožování a malý mikronukleus který slouží k rozmnožování Také některé řasy Caulerpa Vaucheria Botrydium a buňky mléčnic jsou vícejaderné polyenergidní I u mnohobuněčných živočichů existují mnohojaderné buňky patří k nim zejména syncytia a plazmodia Syncytia vznikají splynutím několika jednojaderných buněk plazmodia zase dělením jádra bez následného rozdělení buňky Například do kategorie mnohojaderných buněk patří osteoklasty buňky kosterního svalu rhabdomyocyty ale i třeba buňky jaterní tkáně chrupavek kostní a epitelové přechodné tkáně v močovém měchýři Existují i buňky bezjaderné takzvané neplnohodnotné jako jsou červené krvinky savců tedy i člověka Také rostlinné buňky které tvoří lýko články sítkovic sítkové buňky nemají funkční jádra ale jsou vyživovány buňkami okolními které jádro mají < ref> Počet sad chromozomů Dalším parametrem kterým je možno popsat jakékoliv jádro je počet chromozomových sad které se v nich nalézají Mnoho eukaryot má haploidní jádra pouze s jednou sadou genetické informace – například válečovití bičíkovci Volvocida oxymonády Oxymonadida výtrusovci Apicomplexa či pravé hlenky Myxogastrea U člověka jsou haploidní pouze pohlavní buňky vajíčko a spermie u rostlin všechny buňky gametofytu Pro většinu buněk eukaryot je nicméně typické mít v jádře dvě sady genetické informace tedy být diploidní To platí namátkou pro mikronukley nálevníků Ciliophora opalinky Opalinata pro většinu těla cévnatých rostlin jsou totiž z většiny tvořeny sporofytem a pro téměř všechny buňky živočichů Některá jádra však mohou být i polyploidní tedy mít více než dvě sady genetické informace např makronukley nálevníků či celá těla některých polyploidních rostlin Stavba Jádro je váček obklopený dvěma fosfolipidovými membránami tvořícími dohromady tzv jadernou membránu karyolemu Ta je na vnitřní straně vyztužena systémem intermediárních filament tzv jadernou laminou Uvnitř jádra se nachází karyoplazma tedy vlastně cytoplazma s charakteristickým jaderným složením Obsahuje především chromatin tedy jadernou DNA a s ní asociované proteiny histony a podobně Kromě chromatinu lze v jádře najít ještě jadérka a další drobné struktury Jaderný obal Jádro je ohraničeno dvojitým jaderným obalem „jadernou membránou v němž se nacházejí póry tvořené speciálními bílkovinami které mají usnadnit a řídit transport specifických makromolekul např RNA Z důvodu transportu mRNA k ribozómům a posttranslační úpravy bílkovin je jádro napojeno na drsné endoplazmatické retikulum Obal jádra sestává ze dvou membrán a vrstvy mezi nimi Vnitřní membrána na kterou se váže chromatin DNA a přídatné proteiny jehož poloha se tím určuje Také bývá přítomna vrstva filament která zvyšuje pevnost V typickém případě to je jaderná lamina síť proteinů laminů silná 80–300 nm U měňavky Amoeba proteus se namísto klasické laminy nachází tzv plástvová vrstva Vnější membrána připomíná membránu hrubého endoplasmatického retikula a stejně jako ona nese navázané ribozomy< ref> Mezimembránový prostor perinukleární prostor perinukleární cisterna je ohraničen vnější a vnitřní membránou pokračuje jako hrubé endoplazmatické retikulum Ribozomy umístěné na vnější membráně syntetizují proteiny do tohoto prostoru Šířka činí asi 20-40 nanometrů podle jiných zdrojů až 70 nm V jaderné membráně se nachází tzv jaderné póry které umožňují transport látek přes membránu Co se týče obratlovců jaderný pór má velikost přibližně 145 nanometrů v průměru a 80 nanometrů na délku napříč membránou podle jiných zdrojů 50 Kupříkladu když buňka replikuje svoji DNA v S-fázi musí skrz každý z 3000 pórů projít každou minutu 100 histonů Malé molekuly prochází pasivně větší pomocí speciálních receptorů které se s nimi asociují a přenášejí je Chromatin Většinu vnitřního prostoru jádra vyplňuje tzv chromatin tedy vlastně DNA a asociované bílkoviny jako jsou třeba histony Jaderná DNA která slouží jako genetická informace pro syntézu většiny bílkovin v buňce je tvořena několika lineárními řetězci které se označují jako chromozomy Zdravý člověk má v každé tělní buňce 46 takových lineárních molekul jejichž celková délka je asi jeden metr Nejedná se však obvykle o náhodný spletenec nýbrž o vysoce organizovaný komplex DNA a bílkovin Na nejnižší úrovni vznikají z DNA a histonů tzv nukleozomy na vyšších úrovních nacházíme další typy organizace DNA Kódující části chromatinu se nazývají euchromatin a bývají poněkud volněji smotané než heterochromatin který tvoří nekódující DNA Jednotlivé chromozomy jsou obvykle pozorovány v M-fázi při mitóze kdy se buňka připravuje na dělení a jednotlivé chromozomy získávají svůj typický tvar dvě chromatidy spojené v centromeře V této době totiž je DNA tak hustě kondenzována že jsou chromozomy viditelné i pod světelným mikroskopem Většinu doby jsou však buňky v interfázi období mezi děleními kdy se chromozomy naopak rozmotávají aby mohly být správně využívány pro běžnou činnost buňky Je však zajímavé že i v této době si udržují chromozomy svůj „prostor a příliš se navzájem nesplétají Každá taková „komůrka se označuje chromozomální teritorium – zřejmě to hraje významnou epigenetickou roli v expresi genů< ref> Jadérko Jadérko nucleolus je malá vnitřní část buněčného jádra kulovitého tvaru která obsahuje velké množství ribozomální RNA rRNA Vyskytuje se ve většině eukaryotických buněk Jadérko je tvořeno satelitní DNA akrocentrických chromosomů Jadérek bývá v typickém případě v jedné buňce jen několik ale například v oocytech dochází k jejich namnožení do obrovských počtů aby bylo později vajíčko schopné vyrobit dostatečné množství ribozomů< ref> Jadérko se v jádře vytváří kolem genů pro ribozomální RNA Tyto geny jsou tak v jadérku transkribovány a následně se v jadérku zabudovávají do nově vznikajících ribozomů Poté jsou jadernými póry transportovány ven do cytoplazmy Další struktury Kromě jadérka jsou uvnitř buněčného jádra pravidelně pozorovány i další struktury různých rozměrů a funkcí Ač se někdy označují za organely pomocí metody FRAP obvykle je zjištěno že mezi nimi a karyoplazmou dochází k rychlé výměně materiálu ostatně stejně tomu je i u jadérka Jsou to tedy spíše lokální nahromadění molekulárních komplexů jež spolu drží na základě slabých vazebných interakcí a zvyšují zde svou lokální koncentraci což je vhodné pro rychlý průběh biochemických reakcí K známějším tělískům tohoto typu patří například Cajalova tělíska jsou obvykle menší než 1 mikrometr v jádře jich bývá kolem desíti a obsahují vysokou koncentraci proteinu coilin p80-coilin Podílí na tvorbě snRNP snoRNP a zrání telomerázy její RNA komponenta je příbuzná snoRNA< ref> GEMs obsahují protein SMN a hrají zřejmě důležitou roli v dozrávání snRNP komplexů PIKA OPT doména zkratka pochází z anglického polymorphic interphase karyosomal association je to zřejmě místo kde dochází k vyhledávání a opravě chyb v DNA ale jsou tam taky nahromaděny některé transkripční faktory Během G fáze má až 5 mikrometrů PML tělíska též PODs či ND10 nachází se v jádře po 10–30 a jeho poruchy jsou dávány do souvislosti s některými typy leukémie jaderné skvrny speckles jsou to zřejmě místa kde dochází ke splicingu neboť jsou v nich nahromaděny různé součásti sestřihové mašinerie Jiné zdroje uvádí že se zde tyto sestřihové faktor pouze skladují pro pozdější použití paraspeckles "tělíska v blízkosti jaderných skvrn" se vyskytují v bezprostřední blízkosti jaderných skvrn jejich strukturní součást je dlouhá nekódující RNA NEAT1 Slouží k zachycení některých mRNA nesoucích informaci pro tvorbu proteinů využívaných pro odolání stresovým podmínkám takové mRNA jsou bohatě modifikované RNA editací adenosin→inositol Ve stresových podmínkách se odštípne modifikovaná oblast na 3' konci se doplní polyA konec a zachycené mRNA je umožněno opustit jádro< ref> Z různých menších mikroskopem těžko pozorovatelných tělísek je v poslední době studován např spliceozom komplex v němž probíhá splicing tedy odstraňování intronů z pre-mRNA Funkce Jádro je zcela zásadní součástí eukaryotických buněk bez níž se nedá dlouhodobě přežívat Například bezjaderné červené krvinky savců mají životnost obvykle přibližně pouhých 30 dní< ref> u člověka 120 dní Je jasné že hlavní funkcí jádra je uchovávat genetickou informaci z níž je vystavěn život Nabízí se však mimo jiné otázka proč nestačí mít DNA v cytosolu jako to ostatně běžně dělají bakterie a archebakterie – důvodem jsou zřejmě výhody které přináší „kompartmentalizace buňky Genetická informace Jádro obsahuje většinu genetické informace eukaryotických buněk Jedná se o tzv jadernou DNA mimo ní existuje sice ještě mitochondriální DNA nebo plastidová DNA ty však obvykle jsou řádově menší V DNA se skrývají geny tedy tzv kódující úseky které se v procesu transkripce nejprve musí přepsat v RNA Tomu pomáhají různé jaderné enzymy jako je RNA polymeráza helikáza nebo topoisomeráza a navíc různé transkripční faktory< ref> Vzniklá RNA se označuje jako primární transkript je to surový materiál který je třeba opatřit odolnými konci a sestříhat Uvádí se tři základní kroky zahrnované pod posttranskripční modifikace 5' guanosinová čepička polyA konec a RNA sestřih splicing Poslední jmenovaný proces – sestřih – provádí spliceozom enzymatická mašinérie která vystřihává z primárních transkriptů introny Podle toho jak je vystřihne mohou vznikat různé varianty též mRNA v procesu zvaném alternativní splicing Dalším krokem je obvykle export RNA z jádra Ačkoliv některé typy RNA mohou pracovat v jádře většina jich je jadernými póry posílána do cytoplazmy To platí například pro všechny messenger RNA mRNA V cytoplazmě se mRNA váže na ribozomy a dochází k výrobě translaci polypeptidů bílkovin Kompartmentalizace Za tímto dlouhým slovem které se však běžně používá se skrývá zřejmě jedna z výhod eukaryotického jádra Jaderný obal kolem jádra umožňuje aby buňka vytvořila dva odlišné světy cytoplazmu vnitřek buňky a karyoplazmu vnitřek jádra To je pro eukaryotickou buňku velice typické Na obou stranách jaderného obalu tak může docházet k odlišným procesům Pěkným příkladem je první krok glykolýzy který je katalyzován enzymem hexokinázou Je–li v buňce příliš fruktóza-1-fosfátu hexokináza je přesunuta do jádra Podobná je situace s transkripčními faktory proteiny které ovlivňují transkripci – ty se také nalézají v cytosolu do doby než jsou aktivovány Ukazuje se že nejlepší kontrolou transkripce je oddělit fyzicky transkripční faktory od DNA aby se zamezilo byť slabé aktivaci genů ve chvíli kdy to není žádoucí Možná nejdůležitější je však schopnost jádra oddělit transkripci přepis DNA v RNA a translaci přepis RNA v protein Bakterie tyto dva děje provádí téměř současně ale eukaryotická buňka musí po transkripci udělat ještě několik důležitých kroků předtím než může mRNA být předána ribozomu Zejména musí být proveden splicing sestřih intronů Kdyby k tomu nedošlo a pre-mRNA byla rovnou překládána v polypeptid vznikaly by nefunkční bílkoviny< ref> Jádro při buněčném dělení Každá normální buňka musí mít plnohodnotné jádro Zároveň však je žádoucí aby se buňky mohly dělit Aby se oba požadavky daly zkoordinovat postupuje se v několika krocích Nejprve se pouze v rámci tzv S fáze jen namnoží obsah jádra zejména celý genom načež po kontrolním bodu vstoupí buňka do mitózy M fáze V prometafázi dojde k fosforylaci jaderné laminy pomocí cyklin-dependentních kináz načež se zcela rozpadne jaderná membrána Díky tomu se mohou během metafáze navázat mikrotubuly z cytoplazmy na jednotlivé chromozomy v anafázi dojde k rozchodu sesterských chromatid do protilehlých pólů buňky Až v telofázi se opět obnovuje jaderná lamina i membrána do níž se navíc znovu vkládají jaderné póry Barvitelnost Jádra poutala pozornost přírodovědců již od úsvitu mikroskopických technik Někdy jsou dobře patrná pouhým okem jindy je vhodné je barvit Mezi klasická barviva patří zásaditý hematoxylin fialově či hnědě zbarvená jádra Giemsa neutrální červeň nilská modř nebo třeba safranin červeně Takzvaná Feulgenova reakce zase využívá Shiffovo činidlo kyselina fuchsinsiřičitá Jindy se na jaderné proteiny navěšuje fluorescenční protein GFP Odkazy Reference Literatura ;Anglická ;Česká Cesta ven je český film režiséra Petra Václava z roku 2014 Vypráví o romském páru Žanety a Davida Obsazení je tvořeno romskými neherci kteří zažili první zkušenost s natáčením Snímek byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie Film měl premiéru na Filmovém festivalu v Cannes v nesoutěžní sekci ACID Stal se tak prvním českým celovečerním filmem uvedeným na tomto festivalu od roku 1998 kdy zde byl na programu film Postel Oskara Reifa Během premiérového víkendu v českých kinech na film přišlo 845 diváků Výroba Film se točil s romskými neherci v reálných lokacích především na Ostravsku v Přednádraží nebo na ubytovně Ocenění V červnu 2014 získal film cenu za nejlepší film na slovenském filmovém festivalu Art Film Fest Klaudia Dudová zde také získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon Na Cenách české filmové kritiky 2014 měl film nejvíce nominací 6 zvítězil ve čtyřech kategoriích nejlepší film režie scénář a ženský herecký výkon pro Klaudii Dudovou Na Českém lvu 2014 snímek vyhrál v sedmi kategoriích nejlepší film režie ženský herecký výkon v hlavní roli scénář kamera střih a zvuk < ref> Recenze Mirka Spáčilová iDNEScz 25 května 2014 Reference Externí odkazy – oficiální stránky Cizoložství je obecně definováno jako mimomanželský pohlavní styk manžela nebo manželky čili manželská nevěra Cizoložníkem je podvádějící z manželů i jeho svůdník V některých státech je cizoložství trestným činem s trestem odnětí svobody v exrému až s trestem smrti V některých těchto zemích je za tento trestný čin považován i pohlavní styk nedobrovolný což je někdy terčem kritiky Otevřená manželství jsou ta kde je cizoložství oběma stranami tolerováno Dobrovolný pohlavní styk mimo vzájemné manželství se nazývá smilstvo Právní pojetí V některých oblastech je cizoložství stále nezákonné a v některých zemích jsou tresty za cizoložství nerovné Ženy jsou někdy například trestány více než muži nebo je za cizoložství považováno i znásilnění V historii Ve starém Římě bylo trestné pouze cizoložství ženy adulterium protože byla porušena moc manžela jako pána rodiny a rodina byla ohrožena nebezpečím uvedení cizoložných dětí Cizoložství muže stuprum bylo beztrestné Manžel měl ve starších dobách v případě přistižení při činu právo beztrestně zabít svůdníka své ženy otec ženy mohl beztrestně při přistižení zabít pouze oba najednou V pozdější době lex Julia de adulteriis coercendis r 18 př Kr byl domácí soud nahrazen soudem veřejným a trestem byly buď tresty majetkové nebo vyhoštění na pustý ostrov relegatio Svůdník manželky byl za Konstantina trestán smrtí mečem manželka za Justiniána uvržena doživotně do klášteru odkud si ji měl právo manžel ale po dvou letech vyžádat Stejně tak i starší německé právo chránilo jen manžela a až křesťanství zavázalo oba manžele ke stejné věrnosti V tomto duchu upravily i křesťanské státy svoje zákoníky Například rakouský zákon z roku 1852 trestal oba cizoložníky za spáchání přestupku odnětím svobody na 1 až 6 měsíců a žena měla dostat horší trest pakliže je v důsledku spáchaného činu pochybnost o manželském zrození dítěte Šlo o soukromý delikt jehož stíhání bylo vyhrazeno uražené straně která mohla podat žalobu proti jednomu nebo oběma cizoložníkům Náboženské pojetí Podle křesťanské Bible jsou hříchem vinni oba účastníci přičemž za cizoložství se považuje i styk rozvedené ženy pokud její první manžel dosud žije viz Mk 102–9; Mt 193–8; Lk 1618 Za cizoložství se nepovažuje znovu vstoupení do manželství a oddání se novému partneru pokud předchozí partner zemřel viz Římanům 72-3 Při uvěření v Ježíše Krista a jeho přijetí za Pána a spasitele jsou všechny dřívější hříchy člověku odpuštěny včetně cizoložství V Islámu je cizoložství hříchem z největších a Korán od něho zrazuje už od prvních kroků „Oči páchají cizoložství uši páchají cizoložství jazyky páchají cizoložství ruce páchají cizoložtsví nohy páchají cizoložství nakonec je dovršeno intimními oblastmi Podobný čin lze odčinit pouze trvalým hlubokým upřímným pokáním a trvalými upřímnými modlitbami k Alláhovi trvalým důsledným vytěsněním byť jen myšlenek na podobné jednání v budoucnu trvalým vykonáváním dobrých skutků a maximální trvalou snahou o potěšení zrazeného z manželů Související články Nevěra Smilstvo Promiskuita Externí odkazy Lojek Antonín Právní úprava deliktu cizoložství v českých zemích od 16 do 19 století In Sexuální trestné činy včera a dnes< em> Ostrava Key Publishing 2014 Schelle K; Tauchen J s 145-155 ISBN 978-80-7418-213-6 Debalceve ; – Děbalcevo je město v Doněcké oblasti na Ukrajině Leží v Donbasu zhruba 58 kilometrů na severovýchod od Doněcku hlavního města oblasti Na východě hraničí s Luhanskou oblastí a na jihozápadě s Vuhlehirskem patřícím do města Jenakijeve V roce 2013 v něm žilo bezmála 26 tisíc obyvatel Město Debalceve a jeho okolí bylo dějištěm bojů v průběhu Války na východní Ukrajině od roku 2014 Reference Externí odkazy Derna je přístavní město v severovýchodní části Libye Roku 1805 se Derna stala dějištěm bitvy během níž získaly město americké síly Od října 1911 kdy zde probíhala italsko-turecká válka byla okupována Italy Během druhé světové války získali Dernu Australané později Němci v listopadu 1942 Britové V listopadu 2014 město ovládli radikální islamisté hlásící se k Islámskému státu Reference Dluhová krize v Řecku byla způsobena dopady celosvětové hospodářské krize významně k ní však přispěly i machinace Karamanlisovy vlády 2004 − 2009 se schodkem státního rozpočtu Cesta k zadlužení Hluboké zadlužení Řecka má počátek ve druhé polovině 90 let 20 století kdy bylo u moci Panhelénské socialistické hnutí PASOK premiéra Kostase Simitise Ačkoliv snaha o zabezpečení vysoké životní úrovně obyvatel měla podíl na rostoucích státních výdajích daleko větší měrou se na nich podílely předražené státní zakázky V roce 1997 řecké hlavní město Athény získalo právo na pořádání olympijských her 2004 To byl Simitisův velký politický úspěch Kromě nových sportovních areálů bylo kompletně rekonstruováno mezinárodní letiště výrazně rozšířeno athénské metro a příměstský dopravní systém Okolo metropole byla postavena nová dálnice „Attiki Odos která ač z velké části financována ze státních peněz evropských fondů a půjček za které ručil stát byla svěřena do soukromých rukou Na druhou stranu Simitisova vláda v roce 1998 nepřivedla Řecko do eurozóny když nedokázala splnit konvergenční kritéria Poté začala řecká vláda falšovat statistiky o velikosti rozpočtového deficitu a současně pomocí nekalých transakcí prostřednictvím investiční banky Goldman Sachs opticky snižovala výši zadlužení státu Tyto machinace pomohly Řecku k přijetí eura od 2001 Do té doby si Řecko pomáhalo „umazávat dluh také pomocí devalvace drachmy; po vstupu do eurozóny zase získalo přístup k levnějším půjčkám na další a další investice Díky tomu se řecká ekonomika v letech 2000-2007 řadila mezi nejrychleji rostoucí v rámci eurozóny roční přírůstek 42 % HDP V březnu 2004 Eurostat odmítl již podruhé statistická data poskytnutá řeckou vládou jakožto zmanipulovaná a následně též Evropská komise obvinila Řecko ze špatné fiskální politiky V téže době korupční skandály a další potíže vyústily ve volební porážku strany PASOK a vlády se ujala konzervativní pravicová strana Nová demokracie ONNED Nový premiér Karamanlis pak nechal provést finanční audit jehož výsledek ukázal že údaje na jejichž základě bylo Řecko přijato do eurozóny Simitisova vláda zfalšovala Navíc se ukázalo že ačkoliv do olympijských her zbývalo již jen pár měsíců řada staveb dosud nebyla hotova – urychlené dokončení způsobilo vícenáklady a další zadlužení země Karamanlisova vláda proto pokračovala v praktikách svých předchůdců rovněž v letech 2005-2009 Eurostat každoročně zpochybnil řeckou fiskální statistiku a navíc se pokoušela oživit ekonomiku snížením daní a investičními pobídkami což v letech 2004-2009 vyústilo v hrozivou disproporci mezi příjmy a výdaji řeckého státu Světová finanční krize v roce 2008 těžce postihla dvě tradičně největší řecká odvětví turismus a dopravu Výrazně deficitní vládní návrh rozpočtu v listopadu 2009 pak definitivně učinil přítrž levným půjčkám a naopak postavil Řecko před vážný problém splácení dluhů Rok 2009 Řecko se dostalo do vážných finančních potíží poté co 20 října 2009 Giorgos Papakonstantinu tehdejší řecký ministr financí v Lucemburku na schůzce ministrů financí oznámil že bývalá řecká vláda lhala Evropské unii o schodku státního rozpočtu Vláda Kostase Karamanlise totiž tvrdila že schodek rozpočtu nebude ani čtyřprocentní přitom do něj nezapočetla například platby za velké stavební projekty jako jsou dálnice Rok 2010 V květnu 2010 když zemi hrozil státní bankrot Řecku poskytly Evropská unie a Mezinárodní měnový fond úvěr ve výši 110 miliard eur Výměnou za záchranný úvěr MMF a EU se Řecko zavázalo zkrotit vysoký rozpočtový schodek a přijmout celou řadu reforem V roce 2010 měl deficit klesnout na 94 % HDP a zadlužení posílit na 144 % HDP S reformami ale nesouhlasily odbory které svolaly celou řadu stávek Rok 2011 Dluhovou krizi v Řecku se však nepodařilo zastavit pokračovala i v následujícím roce 2011 V důsledku krize pod tlakem řecké i mezinárodní veřejnosti i své vlastní politické strany v listopadu 2011 odstoupil premiér Jorgos Papandreu nahradil jej Lukas Papadimos který v době kdy řecká vláda ve spolupráci s bankou Goldman Sachs prováděla kontroverzní transakce a falšovala statistiky k zamaskování skutečné výše státního dluhu zastával post guvernéra Řecké centrální banky 1994-2002 a má tedy na současné finanční situaci Řecka nezanedbatelný podíl Rok 2012 9 2 2012 se řečtí politici dohodli v Aténách na nezbytných škrtech a přijali tak už druhý záchranný úvěr od EU a MMF ve výši 130 miliard eur což znamená bailout neboli "minibankrot" věřitelé totiž Řecku částečně odpouštěli část dluhů Ihned po dohodě odboráři oznámili další generální stávky Dluh Řecka činí cca 160 % HDP tedy celkově 350 miliard eur a tak i přes finanční pomoc je riziko bankrotu velmi vysoké Což potvrzují i ratingové agentury třeba Moodys snížila hodnocení Řecka na nejnižší možnou známku své stupnice tedy na úroveň C ratingová agentura Standard & Poors zařadila Řecko do kategorie „selektivní platební neschopnosti Panují obavy že pokusy o záchranu Řecka nemají požadovaný efekt Slovenská premiérka Iveta Radičová přímo uvedla o prvním a druhém záchranném balíčku že Ty peníze jim nepomohly absolutně jim nepomohly Všichni to vědí Ani ty úvěry které se nyní poskytují nepomůžou Řecko ostatně získá jen zlomek peněz z oněch 130 miliard většinu obdrží banky jimž Řecko dluží Peníze tak nejspíše půjdou hlavně do zemí které se rozhodly na Řecko přispět Okolo 355 miliard dostanou soukromé subjekty výměnou za dluhopisy ve výši 200 miliard eur které mají v držení Dále bylo uvolněno 23 miliard na rekapitalizaci řeckých bank Situace v Řecku je zoufalá mezi občany sílí extremistické názory úspory které Řecku nařizují dohody obou záchranných balíčků pravděpodobně povedou k dalším stávkám protestům a demonstracím Nadace pro hospodářský a průmyslový výzkum IOBE odhaduje že v roce 2012 může v Řecku nastat až pětiprocentní ekonomický propad přičemž odhad Mezinárodního měnového fondu MMF je propad o 47–48 % Na základě úsporných opatření roste i nezaměstnanost až na 20 % 6 května se v Řecku konaly předčasné volby proevropské strany utrpěly velké ztráty a je tak nejisté jak budou dodržovány úspory stanovené Bruselem Nová demokracie ND je sice vítězem voleb ale získala jen 189 % hlasů její dosavadní koaliční partner PASOK je třetí s 132 % radikálně levicová SYRIZA získala 1676 % hlasů Politické strany se neshodly na sestavení vlády 17 června budou tedy nové volby Zemi k volbám dovede přechodná vláda Po volbách se země a banky evropské unie začínají připravovat na případný odchod Řecka z eurozóny tzv "Grexit" Řekové vybírají z bank nemalé částky pomalu tak může začínat "run na banky" vybírání vkladů z bank ve větší než obvyklé míře probíhá i ve Španělsku a Irsku 17 června se konaly nové předčasné volby vyhrála pravicová ND a socialisté z PASOK obě podporují úsporný plán stanovený Evropskou komisí MMF a ECB ND a PASOK tak budou tvořit základ budoucí vládní koalice< ref> 26 září Odbory zorganizovaly generální stávku na protest proti dalším plánovaným škrtům v rozpočtu které mají činit 116 miliardy eur Jejich přijetím je podmíněno uvolnění dalších peněz z úvěru slíbeného Řecku Pokračovat ve stávce až do pátku hodlají kromě daňových úředníků také celníci a obecně zaměstnanci ministerstva financí Do 20 října má trvat již probíhající stávka soudců státních žalobců a dalších zaměstnanců v justici< ref> 18 října se koná další celodenní generální stávka Odborové organizace soukromého i státního sektoru protestují proti úspornému balíčku ve výši 135 miliardy eur 3338 miliardy Kč na roky 2013 a 2014 které požadují poskytovatelé úvěrů Řecku Řecká policie použila i slzný plyn proti demonstrantům kteří házeli kameny a zápalné lahve< ref> V říjnu zákonodárci v Řecku těsnou většinou rozhodli o privatizaci klíčových státních podniků Předlužená země by měla prodat podíly v desítkách přístavů energetických a dopravních firmách nebo v poště Atény chtějí prodejem majetku do roku 2016 získat 111 miliard eur Atény zatím dostaly z privatizace nebo pronájmu státního majetku jen 15 miliardy eur privatizace patří mezi základní reformy které po zemi požadují mezinárodní věřitelé za své úvěry Řecko nyní chystá druhou vlnu privatizace v jejímž rámci prodá největší rafinerii Hellenic Petroleum největší přístavy a vodárenskou společnost V příštích letech se má vzdát podílů například v elektrárenském gigantu DEI ropné společnosti EP či v poště a velkých dopravních společnostech včetně správy přístavů< ref> 6 listopadu V Řecku začala dvoudenní generální stávka provázená demonstracemi na protest proti novým úsporným opatřením vlády Přičemž už v pondělí 5 listopadu do práce nepřišli novináři řidiči veřejné dopravy a popeláři Stávky se zúčastnily zaměstnanci veřejného sektoru včetně učitelů železničáři ale i někteří živnostníci takže zavřené zůstaly úřady školy ale i obchody a banky zastavila se i letecká železniční a lodní doprava v Aténách nefungovala městská hromadná doprava ani taxislužba televize a rozhlas nevysílal Státní nemocnice udržují jen pohotovostní službu V Aténách se sešlo kolem 55 000 osob v Soluni demonstrovalo na 20 000 lidí I přes protesty Řecký parlament 11 listopadu schválil úsporný rozpočet na rok 2013 Rozpočet počítá s dalšími škrty a zvyšováním daní jde o program úspor ve výši 135 miliardy eur Jeho schválením Řecko splnilo předpoklad pro uvolnění další záchranné půjčky ve výši 315 miliardy eur zhruba 795 miliard Kč Nový rozpočet počítá s dalším poklesem HDP v příštím roce o 45% 2012 byl pokles 65% deficit rozpočtu má klesnout na 52% roku 2012 deficit 66% státní dluh by měl vzrůst z 340 na 3462 miliardy eur< ref> 27 listopadu se ministři financí eurozóny kteří jednali i se zástupci MMF dohodly že Řecko získá další půjčku ve výši zhruba 44 miliard eur ze záchranného balíku Původně se počítalo s tím že řecký dluh v roce 2020 bude dosahovat zhruba 120% HDP Právě tuto hranici MMF označil za trvale udržitelnou Jenže vzhledem ke stavu tamní ekonomiky a postupu reforem to není příliš reálné Dluh Řecka totiž příští rok vystoupá podle odhadů až na hranici kolem 190% HDP Řecká ekonomika se za posledních pět let propadla o téměř 25% a další pokles se čeká příštích rok< ref> Čtyři největší řecké banky Národní banka Eurobank Aplha a Piraeus potřebují 275 miliardy eur možná budou znárodněny Podle zprávy řecké centrální banky bude 14 řeckých komerčních bank potřebovat minimálně 405 miliardy eur< ref> Rok 2013 16 ledna začali stávkovat řidiči metra v Athénách Odbory zaměstnanců metra a částečně i povrchové dopravy hodlají ve stávce pokračovat až do konce měsíce i když ji vláda a soudy po týdenním trvání označily za nelegitimní a vláda zvažuje vyhlášení mobilizace řidičů tedy nařízení práce< ref> V roce 2012 byl rozpočtový schodek Řecka 157 miliardy eur zhruba 400 miliard Kč v roce 2011 činil rozpočtový schodek 228 miliardy eur Deficit se tak v roce 2012 snížil na 81% HDP z 94% HDP v roce 2011 Cílem vlády a mezinárodních věřitelů pro rok 2012 byl pokles schodku na 163 miliard eur tedy na 84% HDP < ref> 20 února se konala generální stávka první v roce 2013 Do ulic Atén vyrazily desetitisíce asi 60 000 lidí kteří před sídlem parlamentu dávali najevo nevoli s úspornou politikou vlády Zastavila se veřejná doprava provoz omezily mimo jiné nemocnice školy či letiště Lodě nevypluly z přístavů až do večera nejezdily městské autobusy trolejbusy a příměstské vlaky Nepracovaly například ani advokáti či novináři Řecká vláda snižuje platy státních zaměstnanců a důchody a chystá masivní propouštění Daně a nezaměstnanost roste což dál zhoršuje ekonomickou situaci Řeků Podle odhadů dál poroste nezaměstnanost a brzy dosáhne rekordních 30%< ref> 1 května se konala stávka v hromadné dopravě a také u lodních spojů a na železnicích která se protáhne na celý den Odbory svolaly do Atén demonstrace Chtějí aby vláda zamezila narůstající nezaměstnanosti Řecká nezaměstnanost je podle Eurostatu stále největší v eurozóně bez práce je 272% Řeků z toho téměř 60% mladých do 25 let Řecký parlament před třemi dny schválil nový soubor úsporných opatření která počítají mimo jiné s bezprecedentním propouštěním tisíců státních zaměstnanců< ref> Řecká ekonomika by podle řecké centrální banky měla v roce 2013 poklesnout o 46% Míra nezaměstnanosti vstoupne na přibližně 28% ze současných 27%< ref> 12 června Řecká vláda rozhodla že v rámci úsporných opatření zásadně omezí výdaje na veřejnoprávní televizi a rozhlas ERT roční náklady na provoz ERT činily zhruba 300 miliónů eur koncesionáři přispívali měsíčním poplatkem 430 euro ERT přestala vysílat 116 2013 Zaměstnanci budou propuštěni cca 2500 zaměstnanců někteří z propuštěných zaměstnanců protestovali před sídlem ERT Vláda plánuje stanici později znovu spustit její struktura však má být výrazně zjednodušená Rozhodnutí vlády vyvolalo pobouření také u části veřejnosti Ve středu před ústředím ERT v Aténách protestovaly tisíce lidí 16 18 července Řecko ochromila už čtvrtá generální stávka v tomto roce Trvala jeden den série protestů ale trvaly tři dny Lidé protestují proti propouštění zaměstnanců státních a polostátních podniků Nejezdí vlaky trolejbusy a autobusy nemocnice omezily provoz na minimum Protesty se soustřeďují hlavně na Atény Nová úsporná opatření mají uspokojit věřitele před poskytnutím dalšího balíku peněz ve výši 68 miliardy eur Řecká vláda se chystá do září uvolnit z pozic 12 500 zaměstnanců státních či polostátních podniků s tím že mají osm měsíců na to aby si našli novou práci Do konce roku by pak měl program zahrnovat 25 000 propuštěných lidí< ref> Řecká vláda rozhodla v rámci úsporných opatření zrušit bezplatnou ochranu bohatých majících čistý roční příjem vyšší než 100 000 eur tedy zhruba 26 miliónu Kč Řeků bodyguardy Bodyguardy si budou muset řekové platit pokud budou chtít využívat jejich služeb< ref> V říjnu se Řecku podařilo uzavřít první velkou privatizaci v rámci záchranného programu od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu Česko-řecká investiční skupina Emma Delta v níž působí investor Jiří Šmejc totiž dokončila převzetí kontrolního podílu v řeckém sázkovém monopolu OPAP Novým generálním ředitelem a předsedou představenstva OPAP se stal český bankéř Kamil Ziegler< ref> Rok 2014 V roce 2014 se situace v Řecku začala mírně zlepšovat a ke konci roku vykázala mírný hospodářský růst Nezaměstnanost ve druhém čtvrtletí klesla na 266% což je ale pořád dost< ref> Rok 2015 Předčasné parlamentí volby v Řecku vyhrála ultralevicová Strana SYRIZA premiérem se stal Alexis Tsipras< ref> Počátkem roku 2012 umazalo Řecko po dohodě s věřiteli zhruba 100 miliard eur tím že jim cenné papíry nahradilo jinými ale méně ziskovými Ale země která je od roku 2010 závislá na mezinárodní finanční pomoci je stále ještě zatížená dluhem dosahujícím asi 175% HDP Nový řecký premiér Alexis Tsipras usiluje o nová jednání která by vedla k revizi obrovského zadlužení země Opakovaně zdůrazňuje že současná dluhová zátěž je pro Řecko neúnosná Řecko čeká na poslední část peněz ve výši 72 miliardy eur z mezinárodního záchranného programu Aténám přitom hrozí že budou v létě muset uhradit splátku zhruba deset miliard eur Už na konci února musí Řecko splatit dlužnou částku zhruba 23 miliardy Eurozónu ovšem premiér žádá aby přistoupila na umazání řeckého dluhu a umožnila tak Aténám najet na program s většími veřejnými výdaji s cílem oživit ekonomiku Spekuluje se o tom že pokud se Řecko s věřiteli nedohodne bude muset opustit Eurozónu a nastane tzv "Gerxit" a navrátit se ke své původní měně drachmám< ref> Reference Externí odkazy na tydencz Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva Příčiny války bývají hledány v důsledcích Versailleské smlouvy která podle některých historiků prohloubila pocit ponížení v poražených státech zvláště v Německu a velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let Tato krize zásadním způsobem oslabila mnoho evropských států čímž umožnila vzestup nacismu pod vedením Adolfa Hitlera a jiných totalitárních režimů v celé Evropě Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1 září 1939 kdy nacistické Německo napadlo Polsko 17 září 1939 tedy šestnáct dní později zahájil Sovětský svaz SSSR invazi do Polska z východu Krátce poté se do konfliktu vložily Francie Velká Británie a státy Commonwealthu Za první předčasný útok druhé světové války v Evropě je považován tzv Jablunkovský incident V Asii je za počátek války považováno přepadení Číny Japonskem které začalo 7 července 1937 Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení tzv Pakt Ribbentrop-Molotov podepsanou 24 srpna 1939 avšak datovanou o jeden den dříve tedy 23 srpna 1939 Tímto paktem si tyto dva státy mimo jiných ustanovení rozdělily sféry vlivu V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států V dalším průběhu událostí byl však 22 června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci tzv Operace Barbarossa Spojené státy americké které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc vstoupily aktivně do války 7 prosince 1941 poté co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru Konec války v Evropě nastal 8 května 1945 kapitulací Německa Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2 září téhož roku Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo jež utrpělo obrovské ztráty Příkladem genocidy se stal holocaust kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů Dalším příkladem bylo systematické vyhlazování slovanského obyvatelstva na okupovaných územích východní fronty kde bylo na 8 milionů civilních obětí Většina civilních obětí podlehla nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé armády a masakrům nebo genocidě páchanými speciálními německými komandy Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský ekonomický průmyslový a vědecký potenciál všech zúčastněných národů lze tak hovořit o vedení totální války Taktéž pohled na „civilizované metody válčení se v mnoha ohledech výrazně proměnil neboť zatímco v roce 1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USA odmítaly plošné nálety na nepřátelská města posléze se k nim samy uchýlily V samotném závěru války byla ustavena Organizace spojených národů jejímž ústředním cílem byla prevence vzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu Po vítězství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmoci Sovětský svaz a Spojené státy americké Jejich stále větší vzájemný antagonismus vedl k bipolárnímu rozdělení světa a k počátku studené války když Josif Stalin spustil napříč evropským kontinentem železnou oponu která od sebe oddělila svobodný západní svět a komunistické státy ve Východní Evropě poddané Sovětům Vedlejším efektem války byl také vzrůst požadavků na právo na sebeurčení mezi národy ovládanými koloniálními mocnostmi což vedlo k akceleraci dekolonizačních hnutí v Asii a v Africe Příčiny a předehra k válce Příčiny konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledky první světové války které se kromě řady menších zemí týkaly především třech velkých mocností Poražené Německo bylo podle versailleské smlouvy přinuceno vzdát se významné části svého území smělo udržovat jenom omezené vojenské síly a muselo se zavázat k platbám vysokých válečných reparací Itálie jeden ze států stojících na straně vítězů obdržela jenom nedostatečné území vzhledem k rozměrům předchozích ztrát současně se cítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy zajištěním stabilního míru V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů jež měla fungovat jako fórum na němž měly národy mírovým způsobem urovnávat svoje spory O pět let později byla sjednána smlouva z Locarna v níž byla poskytnuta záruka německo-francouzské hranici přičemž případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny arbitráží V roce 1928 byl uzavřen Briand-Kelloggův pakt který zakazoval vedení útočné války Mírové snahy však byly mařeny obnoveným izolacionismem Spojených států a obzvláště rozmachem různých totalitních režimů k čemuž výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství Ruská občanská válka vedla k vytvoření komunistického Sovětského svazu v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl zde k nastolení výbojného militaristického režimu Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko které ustavilo svým loutkovým státem Ekonomický rozvrat v Německu na počátku třicátých let měl za následek vzestup Adolfa Hitlera vůdce nacionálních socialistů NSDAP slibujícího Němcům zrušení versailleské smlouvy a zajištění „životního prostoru na Východě Lebensraum 30 ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost čímž bylo urychleno obnovení německé armády Wehrmacht a rovněž bylo připojeno Sársko V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány která byla podporována Sovětským svazem a tzv mezinárodními brigádami Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv Osu Berlín-Řím O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví nazvané pakt proti Kominterně čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu čímž započala druhá čínsko-japonská válka Čínští nacionalisté a komunisté válčící proti sobě uzavřeli mír aby společně čelili cizím útočníkům I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj Nanking a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl 12 března 1938 k tzv anšlusu Rakouska tedy připojení tohoto malého státu k Německé říši proti čemuž Británie a Francie přes své znepokojení německým postupem a stále se stupňujícím zbrojením nijak nezasáhly 12 září 1938 pohrozil Hitler Československu válkou pokud by Německu nebylo vydáno československé pohraniční území obývané sudetskými Němci Toto vyvolalo v českém pohraničí puč organizovaný Sudetoněmeckou stranou Československá armáda sice tento puč potlačila ale od 19 září začaly proti Československu útočit jednotky Sudetoněmeckého Freikorpsu vyzbrojovaného Německem Datum začátku této teroristické kampaně bylo pozdější československou exilovou vládou v Londýně určeno jako datum kdy Československo vstoupilo do válečného stavu s Německem< ref> Britský premiér Neville Chamberlain mezitím inicioval rozhovory jež vyvrcholily 29 září 1938 přijetím mnichovské dohody V ní bylo Československo donuceno k odstoupení Sudet výměnou za Hitlerův příslib že nezabere žádné další československé území Důsledkem této dohody byl nucený odchod Čechů Židů a německých odpůrců Adolfa Hitlera do okleštěného Československa Chamberlain věřil že dosáhl „míru pro naši dobu Nicméně neuplynulo ani šest měsíců když 15 března 1939 obsadil Wehrmacht zbytek Československa jenž byl přeměněn v Protektorát Čechy a Morava Již o den dříve vyhlásil svoji nezávislost slovenský štát jenž se stal v čele s Jozefem Tisem německým satelitem Pobouřeni touto novou agresí a Hitlerovými výhrůžkami vůči Polsku kvůli Gdaňsku se Britové a Francouzi zaručili za polskou nezávislost Vzájemná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokraciemi nakonec přispěla ke sjednání paktu Ribbentrop-Molotov v němž se Německo a SSSR 23 srpna 1939 zavázaly k oboustranné neutralitě V tajném dodatku k této smlouvě si tyto dvě velmoci navíc jak se později ukázalo na krátkou dobu mezi sebou rozdělily Polsko a velkou část východní Evropy Průběh války Vzestup Osy Přepadení Polska Druhá světová válka začala 1 září 1939 německým a slovenským útokem proti Polsku< ref> Již v předchozích dnech provedli Němci několik fingovaných provokací jako bylo přepadení vysílačky v Gliwicích příslušníky Abwehru v polských uniformách které měly ospravedlnit jejich invazi Třebaže polská armáda nebyla početně o mnoho slabší než Wehrmacht svojí úrovní výzbroje a výstroje nepředstavovala pro útočníka rovnocenného soupeře Polská vláda spoléhala na podporu Francie a Velké Británie které v souladu s dřívějšími zárukami vyhlásily po marném vypršení ultimáta 3 září Německu válku< ref> Vlastní vojenský útok byl zahájen bombardováním města Wieluń Německá Luftwaffe ihned poté zaútočila proti polským vojenským a komunikačním cílům Sotva po čtyřech dnech bojů prolomila dvě velká německá vojenská uskupení útočící z Pomořanska a ze Slezska polskou obrannou linii Rychle se pohybující německé pancéřové a motorizované divize vyrazily vstříc Varšavě a Brestu v čemž jim těžkopádná polská pěchota nedokázala zabránit Západní novináři použili k popisu tohoto nového způsobu vedení boje termínu Blitzkrieg „blesková válka Mezi 8 až 10 září se Němci přiblížili ze severu a jihu k Varšavě avšak polské divize sevřené v Poznani západně od Varšavy podnikly rozhodný protiútok 17 září překročila sovětská Rudá armáda polské východní hranice< ref> a v tentýž den byla Varšava zcela obklíčena Po dalších jedenácti dnech bojů a intenzivního dělostřeleckého a leteckého bombardování obležené polské hlavní město kapitulovalo V té době byla prakticky celá země v rukou Němců a Sovětů pouze izolované kapsy vytrvávaly v odporu jenž skončil do 6 října Po završení bojů si Němci a Sověti rozdělili svoji kořist západní území Polska byla začleněna do Říše zatímco východní Polsko se stalo součástí Sovětského svazu Střední Polsko bylo přeměněno v Generální gouvernement okupovaný Němci Na dobytém území byly zahájeny rozsáhlé represálie proti civilnímu obyvatelstvu Probíhaly deportace na nucené práce a popravy polské inteligence a Židů Na tomto teroru se podílely především Himmlerovy Einsatzgruppen a jednotky SS-Totenkopfverbände Stejně nemilosrdné metody uplatňovali Sověti ve východní části Polska 22 000 polských důstojníků zajatých Rudou armádou bylo na Stalinův příkaz popraveno NKVD v tzv katyňském masakru Zimní válka Poté co po více než dvou měsících diplomatického nátlaku odmítlo Finsko sovětské požadavky na odstoupení území bylo 30 listopadu napadeno Rudou armádou Vzhledem k drtivé sovětské převaze očekával Stalin rychlé a snadné vítězství avšak Sověti Finy hrubě podcenili Díky obratné taktice dokázala finská armáda vedená maršálem Mannerheimem zadržovat Sověty až do března 1940 Rudá armáda jejíž velení bylo zdecimováno stalinskými čistkami přišla o 200 000 mužů zatímco finské ztráty činily 25 000 mužů Britové a Francouzi zvažovali vojenskou operaci na podporu Finska ovšem dříve než mohla být uskutečněna byla 13 března 1940 podepsána mírová smlouva podle níž muselo Finsko odstoupit Sovětům část Karélie Německé poznatky z tohoto konfliktu přivedly Hitlera k přesvědčení že Rudá armáda nemůže být pro Wehrmacht vážnou překážkou V důsledku tohoto sovětského útoku se Finové v roce 1941 zapojili do německého tažení proti SSSR aby se v tzv pokračovací válce pokusili dobýt zpět ztracená území I když byli Finové spojenci Německa zachránili si svoje židovské spoluobčany před holokaustem O židovské otázce se finská vláda odmítla s Němci vůbec bavit Obsazení Dánska a Norska Velitel německého válečného námořnictva Kriegsmarine vyzýval od podzimu 1939 Hitlera k okupaci Norska jehož přístavy představovaly optimální základny pro německé ponorky V polovině prosince Hitler projevil souhlas načež byl vypracován plán Unternehmen Weserübung podle něhož mělo být Norsko obsazeno po souběžném vylodění německých pozemních sil v osmi největších přístavech Plán zahrnoval také okupaci Dánska které mělo poskytnout letecké základny Svoji roli v Hitlerově rozhodnutí sehrála rovněž důležitost norského přístavu Narvik jenž sloužil jako překladiště při dovozu švédské železné rudy do Německa Této skutečnosti si byli dobře vědomi i Britové kteří chystali vlastní výsadek v Narviku odkud hodlali podpořit Finy v jejich boji proti Sovětům Po skončení Zimní války bylo ale od tohoto záměru upuštěno Začátkem dubna zahájili Britové zaminovávání norských výsostných vod čímž však podnítili německý útok k němuž došlo 9 dubna 1940< ref> Dánsko se vzdalo bez boje během jediného dne Byla to jediná okupovaná země která si svoje židovské spoluobčany zachránila před nacistickým holokaustem Shromáždila je a v noci je tajně převedla do neutrálního Švédska Zato v Norsku narazili Němci na houževnatý odpor Většina vylodění proběhla úspěšně s výjimkou Osla které bylo dobyto teprve německými výsadkáři V Narviku se Němcům podařilo obsadit město i přístav záhy však byli obklíčeni takřka pětinásobnou přesilou Britů Francouzů a Norů podporovaných Královským námořnictvem Royal Navy V následné bitvě o Narvik byli Němci koncem května nuceni město vyklidit a ustoupit směrem k hranicím Švédska ovšem vývoj situace ve Francii přiměl Spojence počátkem června ke stažení jejich oddílů z Norska Němci zde později instalovali loutkovou vládu pod vedením norského zrádce Vidkuna Quislinga Německý útok na západ Dva dny po vyhlášení války Německu podnikli Francouzi omezenou a spíše symbolickou ofenzívu do Sárska Následovalo klidné období na západní frontě označované jako Sitzkrieg „válka vsedě případně „podivná válka které kvůli nepříznivému podzimnímu počasí a neočekávaně vysokým německým ztrátám v Polsku pokračovalo až do jara následujícího roku Důvody francouzské pasivity spočívaly v defenzivní mentalitě v jejímž duchu se francouzská armáda spoléhala na silně opevněnou pohraniční Maginotovu linii Ta však nebyla vybudována podél hranic s Belgií Na počátku října pověřil Hitler Vrchní velení armády Oberkommando des Heeres vypracováním plánu pro tažení proti Francii nazvaném Fall Gelb Na jaře 1940 byl německý plán útoku proti Francii a státům Beneluxu hotov Původní záměru měla být invaze na západ provedena podobně jako v první světové válce Nicméně generál Erich von Manstein a jeho spolupracovníci přesvědčili Hitlera aby jádro obrněných sil soustředil k rychlému postupu přes Ardenský les a řeku Mázu přičemž následný průlom měl vést k rozštěpení spojeneckých armád ve dví Ardeny představovaly kopcovitý hustě zalesněný terén naprosto nevhodný pro operace tanků avšak Manstein tvrdil že nepřítel zde nebude očekávat masivní útok čímž bude dosaženo momentu překvapení Obě válčící strany disponovaly stejně početnými armádami Spojenci měli převahu v tancích naproti tomu německá Luftwaffe měla nad svými protivníky navrch ve vzduchu což se spolu s pružnější organizací německých pancéřových sil ukázalo jako rozhodující faktor Vlastní útok započal 10 května 1940 kdy Wehrmacht překročil hranice Belgie Holandska a Lucemburska< ref> Němečtí výsadkáři obsadili důležitá letiště mosty a strategicky významnou belgickou pevnost Eben-Emael V reakci na německý vpád do Beneluxu postoupil britský expediční sbor a část francouzských armád do Belgie na linii řeky Dyle kde hodlaly zastavit německý postup Tím však šly na ruku Mansteinovu plánu neboť v téže době se sedm z deseti německých pancéřových divizí valilo nikým nezpozorováno ardenskými průsmyky Po třech dnech kdy se setkaly jen se slabým odporem dorazily německé tanky vedené generálem Guderianem u Sedanu k řece Maase kterou 14 května po urputném boji zdolaly V tentýž den podnikla Luftwaffe ničivý nálet na Rotterdam načež Holandsko kapitulovalo O tři dny později padl také Brusel Po překročení Mázy se německé tankové divize ocitly v nížině severní Francie a 20 května dosáhly ústí řeky Sommy do kanálu La Manche čímž byl završen Mansteinův „sek srpem Sichelschnitt Britové se pokusili zasáhnout bok německých divizí u Arrasu avšak poté co byli odraženi se ocitli v obklíčení Do 27 května vedl neustálý německý postup k sevření britských a francouzských jednotek u Dunkerque Na záchranu obklíčených vojsk byla proto zahájena operace Dynamo v níž se i přes nepřetržité německé nálety britským vojenským i civilním plavidlům podařilo do 4 června evakuovat z Dunkerque takřka 340 000 spojeneckých vojáků Evakuován byl téměř celý expediční sbor a rovněž 110 000 příslušníků francouzské armády K této záchraně Spojenců přispěl i Hitlerův rozkaz z 24 května kterým ze zcela nepochopitelných důvodů zakázal svým tankům v pokračování postupu Němci obnovili 5 června ofenzívou na řekách Sommě a Aisně útok do nitra Francie a již po čtyřech dnech překročili řeku Seinu 10 června se zapojila do války po boku Německa i Mussoliniho Itálie Útok Italů v Alpách skončil ale navzdory italské převaze pohromou 14 června vstoupil triumfující Wehrmacht do Paříže která byla ještě předtím prohlášena otevřeným městem britským námořnictvem aby nepadla do rukou Němců Bitva o Británii Po vítězství nad Francií ovládal Adolf Hitler v létě 1940 přímo nebo prostřednictvím spojenců téměř celou Evropu Jeho jediným zbývajícím nepřítelem zůstávala osamocená Velká Británie jejíž nový ministerský předseda Winston Churchill sliboval Britům ve svých burcujících projevech pouze „krev pot a slzy Nicméně britská armáda se po katastrofě ve Francii nacházela v troskách Jedinou překážkou která bránila Hitlerovým armádám v podrobení Britských ostrovů a jež mohla zmařit chystanou invazi operace Seelöwe bylo nyní britské letectvo Royal Air Force v čele s leteckým maršálem Hughem Dowdingem Zlomit sílu RAF se v nadcházející bitvě pokusila německá Luftwaffe jejímž velitelem byl Hermann Göring Němci rovněž doufali že Británii izolují a vyhladoví s pomocí svých ponorek operujících z Francie a Norska Samotná letecká bitva začala krátce po dobytí Francie V první fázi se Luftwaffe zaměřila na britské konvoje které během tzv bitvy o kanál Kanalkampf vytlačila z Lamanšského průlivu Hlavní útok byl zahájen 13 srpna v tzv „den orla Adlertag Němci nejprve částečně neutralizovali britský radarový systém a zaútočili proti přístavům a vojenským a leteckým zařízením na pobřeží V průběhu této fáze boje utrpěly obě strany nejvyšší ztráty za celou bitvu Později se Luftwaffe zaměřila proti letištím RAF ve vnitrozemí a leteckým továrnám V závěrečné etapě boje na počátku září podnikli Němci denní útoky na Londýn a jiná velká britská města jako bylo třeba Coventry s cílem zlomit morálku jejich obyvatel Konečně 15 září Britové přesvědčivě odrazili rozsáhlý německý útok načež Hitler nařídil odložit vylodění na neurčito Luftwaffe i nadále pokračovala v bombardování měst Blitz Kvůli velkému množství zničených letadel se však od října omezovala pouze na noční útoky které si i přesto do jara následujícího roku vyžádaly přes 40 000 životů V bitvě o Británii usilovali Němci o zničení nepřátelských stíhaček avšak podcenili význam radaru pro obranu Britů Navíc britský průmysl dokázal vždy plně nahrazovat ztráty vlastních strojů Značný podíl na tomto vítězství „nemnohých náležel kromě britských pilotů také Polákům Kanaďanům Novozélanďanům Čechoslovákům Belgičanům a zástupcům mnoha jiných národů Řecko a Jugoslávie Již od třicátých let směřoval Benito Mussolini své velmocenské ambice na Balkánský poloostrov V dubnu 1939 okupovala italská vojska Albánii z níž 28 října 1940 zahájila překvapivý útok proti Řecku< ref> Ovšem ofenzíva špatně vybavených a nedostatečně motivovaných italských vojáků selhala sotva po několika dnech Řekové přiměli italské agresory k přechodu do defenzívy a vzápětí je zatlačili zpět do Albánie Vzhledem k nebezpečí porážky svého spojence a z obav z britského zásahu jenž by mohl ohrozit německou kontrolu rumunských ropných polí vydal v prosinci Hitler pokyn k vypracování plánů tažení na Balkán operace Marita Zároveň byla zahájena diplomatická ofenzíva v jejímž rámci se na stranu mocností Osy přidaly Rumunsko Maďarsko a Bulharsko Na konci března 1941 se k Ose připojila i Jugoslávie avšak protiněmecké demonstrace a puč jugoslávských leteckých důstojníků měl za následek vystoupení Jugoslávie z aliance 6 dubna 1941 překročily německé divize z Rakouska Rumunska a Bulharska hranice s Jugoslávií souběžně Luftwaffe podnikla ničivý nálet na Bělehrad Jugoslávská obrana byla brzy prolomena a už 10 dubna 1941 stanuly jednotky Wehrmachtu v chorvatském Záhřebu kde byly uvítány jásajícími davy Bělehrad dobyly německé pancéřové divize dva dny nato a 17 dubna přijalo jugoslávské velení svou bezpodmínečnou kapitulaci Poražená Jugoslávie byla rozdělena mezi vítězné státy a na jejích troskách byl vyhlášen tzv Nezávislý stát Chorvatsko pod vedením Ustašovců Řekové posílení britskými jednotkami přesunutými ze severní Afriky kladli Němcům houževnatější odpor Německý postup do vnitrozemí ztěžoval také nepříznivý hornatý terén Po překonání Metaxasovy linie padlo 9 dubna 1941 do rukou Němců město Soluň takže téměř polovina řecké armády byla uvězněna ve východní Makedonii Během dvou týdnů byli Řekové obklíčeni rovněž v Epiru Britové se pokusili zadržet Němce u Thermopyl avšak poté co byla jejich obrana zdolána zahájili obojživelnou evakuační operaci 27 dubna 1941 vstoupily oddíly Wehrmachtu do Athén a na Peloponés čímž bylo balkánské tažení ukončeno O necelý měsíc později 20 května 1941 provedly německé vzdušné síly leteckou invazi na Krétu Při tomto útoku však němečtí výsadkáři utrpěli těžké ztráty a také zprvu nedokázali dobýt žádné letiště potřebné k zajištění příchodu posil a k plynulému zásobování Kvůli špatné koordinaci a komunikaci mezi jednotkami britského Commonwealthu a intenzivním útokům Luftwaffe se však Němcům nakonec podařilo konsolidovat svoje pozice a vytlačit Spojence z ostrova Hitler nicméně do budoucna zakázal provádění jakýchkoli dalších výsadkových operací Válka v Africe a na Středním východě Severoafrické tažení začalo v září 1940 kdy 160 000 italských vojáků proniklo z Libye do Egypta jenž byl protektorátem Britů Italský postup se však zastavil po pouhých sto kilometrech načež začátkem prosince zahájilo 36 000 britských australských indických novozélandských a jihoafrických vojáků protiútok při němž byli Italové vytlačeni do Libye V pokračujících bojích byli Italové nuceni ustoupit na Kyrenaiku kde byla většina italské armády posléze polapena a zničena britským útokem napříč poloostrovem Po tomto katastrofálním vývoji nezbylo Mussolinimu než požádat o pomoc Hitlera který vyslal do severní Afriky dvě divize pod velením generála Rommela Ihned po svém příchodu koncem března 1941 se Rommel vrhl do ofenzívy Po překonání britské obrany oslabené stažením části sil do Řecka dobyl jeho Afrikakorps zpět Kyrenaiku a přístav Benghází V dubnu dorazily Rommelovy tanky k libyjskému přístavu a pevnosti Tobrúk bráněnému australskými vojáky Jelikož Tobrúk představoval překážku postupu do Egypta pokusili se ho Němci třikrát dobýt avšak jejich úsilí skončilo neúspěchem Podobně dopadly také britské snahy o vyproštění načež se Rommel uchýlil k obléhání pevnosti jež se protáhlo na osm měsíců Zatím v květnu 1941 přemohlo vojsko Commonwealthu proněmeckou vládu v Iráku která byla podporována německými vzdušnými silami z letišť ve vichystickou vládou kontrolované Sýrii Během června a července proto Britové spolu se Svobodnými Francouzi obsadili Sýrii a Libanon Už v lednu pronikly smíšené britské a koloniální oddíly do Etiopie a do konce května 1941 porazily zde umístěné italské vojsko čímž Italská východní Afrika vzala za své Přepadení Sovětského svazu Boj proti bolševismu náležel společně se získáním „životního prostoru na východě mezi hlavní motivy Hitlerovy politické kariéry Vlastní tažení proti Sovětskému svazu jež mělo být podle nacistické rasové ideologie vedeno jako vyhlazovací válka bylo připravováno již od vítězství nad Francií v létě 1940 Operace Barbarossa jak byl výsledný plán pojmenován předpokládala rozdělení německých vojenských sil do třech skupin armád Na severu měly být obsazeny pobaltské státy a Leningrad Skupina armád Střed na níž spočívala hlavní tíže tažení měla postoupit přes Bělorusko a dobýt Moskvu Jižní uskupení německých vojsk spolu s Rumuny Italy a Maďary mělo okupovat Ukrajinu Za operační cíl jehož mělo být dosaženo byla stanovena linie spojující města Archangelsk a Astrachaň Sovětský svaz byl napaden 22 června 1941 kdy 3 miliony německých vojáků s 3600 tanky překročily sovětské hranice< ref> Ačkoli přesuny německých armád byly dobře patrné celé měsíce před začátkem tažení Stalin jehož důvěra v sovětské vojenské kapacity byla otřesena zimní válkou odmítal vykonat jakákoli protiopatření jež by mohla vyprovokovat Němce Rudá armáda byla tudíž útokem naprosto zaskočena třebaže měla nad Němci převahu v tancích i v letadlech Obzvláště sovětské letectvo bylo značně poničeno německými nálety první den útoku Německé pancéřové kleště následované pěchotou už v prvním týdnu obklíčily a zničily ohromné seskupení sovětských vojsk v prostoru Białystok-Minsk Přitom urazily více než 600 kilometrů Na počátku července překročila skupina armád Střed Dněpr a přiblížila se ke Smolensku kde se poté odehrála rozhořčená obkličovací bitva jež byla skončena v srpnu V obou těchto střetnutích padly do zajetí stovky tisíc sovětských vojáků Mezitím skupina armád Jih obsadila západní Ukrajinu zatímco Rumuni obklíčili Oděsu Postup v tomto sektoru fronty se však rozvíjel pomaleji Na severu Němci rychle překonali řeku Dvinu a po obsazení Litvy Lotyšska a Estonska směřovali k Leningradu Stejně jako v Polsku postupovaly za jednotkami Wehrmachtu Einsatzgruppen SS které nemilosrdně likvidovaly veškeré židovské obyvatelstvo a politické komisaře Rudé armády Na těchto zvěrstvech se leckdy podílel i Wehrmacht S obdobnou krutostí a brutalitou bylo nakládáno rovněž se zajatými rudoarmějci všech hodností s partyzány a také s civilisty Po dobytí Smolenska se němečtí generálové zasazovali za okamžitý útok na Moskvu která byla pro jejich vojska nyní vzdálená jen 400 kilometrů Nicméně Hitler považoval za důležité ovládnout ukrajinské zemědělské a průmyslové zdroje ačkoli krátce po začátku tažení nařídilo sovětské vrchní velení Stavka evakuaci sovětského průmyslu na východ především demontování veškerého těžkého průmyslu a jeho evakuaci ze západních regionů do oblastí za Ural Hitler proto skupině armád Střed nařídil zastavit postup na sovětské hlavní město a obrátit se na jih 8 září 1941 Němci spolu s Finy oblehli Leningrad a toto město postupně téměř zcela odřízli od veškerého nutného zásobování Obležení Leningradu trvalo více než dva roky a vyžádalo si životy až jednoho milionu civilistů Do konce září bylo pak v gigantické obkličovací bitvě u Kyjeva zajato dalších 650 000 sovětských vojáků< ref> Po šestitýdenní pauze obnovila skupina armád Střed 2 října svůj útok na Moskvu tzv operace Tajfun Německý postup však záhy zpomalily podzimní deště jež proměnily ruské cesty v bláto O měsíc později udeřily první mrazy V listopadu pronikli Němci do Rostova na Donu a na Krym 15 listopadu zahájili svoji finální ofenzívu proti Moskvě jež měla být provedena obrovitým obchvatem města Na konci měsíce stály předsunuté jednotky Wehrmachtu sotva 30 kilometrů od Kremlu vyčerpaní němečtí vojáci se ale ocitli na pokraji svých sil Do 5 prosince 1941 byl celý německý postup zastaven Následujícího dne zahájily čerstvé sibiřské divize maršála Žukova které byly vybaveny moderními tanky T-34 sovětský protiútok který do začátku ledna 1942 zatlačil příliš roztažené německé linie o 200 kilometrů zpět Německá blesková válka v Sovětském svazu již tehdy prakticky ztroskotala Síly se vyrovnávají Útok na Pearl Harbor vstup USA do války Japonská agrese v Číně od roku 1937 měla za následek ochlazení ve vztazích s USA Po pádu metropolitní Francie vstoupily japonské jednotky koncem září 1940 do Francouzské Indočíny a krátce nato Japonsko formálně stvrdilo své spojenectví s Německem a Itálií Přítomnost císařské armády v Indočíně a stupňující se japonské požadavky vůči Holandské východní Indii přiměly USA k uvalení ropného embarga na Japonsko čímž bylo vážně poškozeno jeho hospodářství Podle militantního křídla japonské vlády v jehož čele stál Hideki Tódžó si Japonsko muselo k zachování svých výbojů ve východní Asii zajistit dodávky ropy a ostatních surovin silou Císařský generální štáb proto vypracoval plán obranného perimetru v Asii a v Tichém oceánu umožňujícího Japonsku nerušené využívání tamních přírodních zdrojů k vedení defenzivní války Nezbytným předpokladem úspěchu tohoto záměru byla neutralizace americké tichomořské flotily 7 prosince 1941 se z japonských letadlových lodí jež nepozorovaně připluly do blízkosti Havajských ostrovů vznesly stovky japonských letadel které krátce před osmou hodinou podnikly ničivý nálet na americkou námořní základnu v Pearl Harboru< ref> Během dvouhodinového útoku byla potopena nebo vážně poškozena řada amerických bitevních lodí a jiných plavidel Po tomto zákeřném napadení vyhlásily USA Japonsku válku Na stranu Japonska se o čtyři dny později přidaly také Německo a Itálie Už před vstupem do konfliktu USA pozvolna opouštěly svoji izolacionistickou politiku a zastávaly jen formálně neutrální postoj k válčícím stranám V březnu 1941 prezident Roosevelt podpořil Spojence když prosadil zákon o půjčce a pronájmu umožňující Britům Číňanům a Sovětům odebírat americké zbrojní a jiné dodávky bez nutnosti okamžitého splacení Konečně po japonském přepadení Pearl Harboru se ohromné americké průmyslové kapacity plně zapojily do boje proti Ose 11 12 1941 vyhlásilo nacistické Německo válku USA a Adolf Hitler osobně schválil přípravu na provedení sabotážních a teroristických útoků na území USA např Operace Pastorius v roce 1942 Ochromení pacifické floty poskytlo Japoncům volnou ruku k jejich expanzi Před koncem prosince obsadili Japonci britský Hongkong a Gilbertovy ostrovy stejně jako Guam a ostrov Wake jež byly v držení Američanů Rovněž vpadli do britského Malajska Ze spojeneckého Siamu napadli Barmu a vylodili se na Američanech kontrolovaných Filipínách Singapur považovaný za nedobytnou pevnost padl 15 února 1942 Kolem 130 000 Indů Australanů a Britů bylo vzato do zajetí pád Singapuru se stal tudíž nejvíce pokořující kapitulací britských dějin Po vítězství v bitvě v Jávském moři okupovali Japonci v březnu Holandskou východní Indii a přistáli na Nové Guinei Americké a filipínské oddíly kapitulovaly na filipínském Luzonu v dubnu a obránci Corregidoru vydrželi až do května Na počátku téhož měsíce zahájili Japonci obojživelnou operaci k obsazení Port Moresby na Nové Guinei čímž by narušili komunikační spoje mezi USA a Austrálií Ovšem v následné bitvě v Korálovém moři Spojenci odrazili japonské invazní síly Po symbolickém Doolittlově náletu na Tokio japonské velení rozhodlo o obsazení atolu Midway Současně měly být dobyty Aleutské ostrovy Na konci května vyplula japonská flota pod velením admirála Jamamota vstříc Midwayi Japonci usilovali o další překvapivý úder avšak Američané krátce předtím prolomili japonský kód a byli tak zpraveni o jejich úmyslu 4 června 1942 se Američanům podařilo v bitvě u Midway rozdrtit japonské letadlové lodě jež tvořily jádro japonských námořních sil načež Jamamoto nařídil ústup Po pouhých šesti měsících skončilo období japonských úspěchů neboť císařské námořnictvo se z této porážky která ho připravila o klíčové letadlové lodě nikdy zcela nevzpamatovalo Tažení do Egypta V listopadu 1941 zahájila posílená britská 8 armáda operaci Crusader během níž osvobodila Tobrúk Jelikož německé námořní a zásobovací linie byly narušovány útoky britských námořních a leteckých sil operujících z Malty byl Rommel přinucen k ústupu na svoji výchozí pozici Jakmile britský tlak na nepřátelské komunikační linie na počátku roku 1942 polevil síly Osy byly rychle doplněny pročež v lednu obnovily svoji ofenzívu Rommel poté snadno vytlačil Brity zpět na Kyrenaiku kde koncem května přemohl jejich obranu u Gazaly Nato Afrikakorps zdolal veškeré britské obranné pozice a po dvoudenním boji obsadil na konci června 1942 Tobrúk Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000 spojeneckých vojáků Rommel pak navzdory rozkazům pronásledoval poraženou 8 armádu do Egypta a v červenci se s ní střetl v první bitvě u El Alamejnu Nicméně Rommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých 100 kilometrů neuspěl Boje pokračovaly po celý červenec než byly obě strany příliš vyčerpány Bitva o Atlantik Německé ponorkové loďstvo mělo obdobně jako v první světové válce vyhladovět a izolovat Britské ostrovy ničením obchodních lodí Za vlastní počátek bitvy o Atlantik lze považovat 14 říjen 1939 kdy jedna německá ponorka vnikla do zálivu Scapa Flow hlavního opěrného bodu britské domácí floty Home Fleet přičemž potopila jednu ze zde zakotvených bitevních lodí Přes tento úspěch se však do poloviny roku 1940 německé útoky v Atlantském oceánu omezovaly pouze na ojedinělé akce osamocených ponorek Teprve po dobytí Francie jež umožnilo zřízení ponorkových základen v přístavech v Brestu Lorientu Saint-Nazaire a La Rochelle zajišťujících rychlejší dosažení operačních prostorů došlo k zefektivnění německých ponorkových operací Německé ponorky plně rozvinuly taktiku vlčích smeček proti nimž byly spojenecké konvoje slabě chráněné doprovodnými torpédoborci bezmocné V roce 1940 přišli Spojenci o 45 milionů tun lodního prostoru a v roce 1941 o zhruba stejné množství Vítězství německých ponorek obratně využívala nacistická propaganda jež mnohé z úspěšných kapitánů stylizovala do role národních hrdinů K podpoře vedení ponorkové války vyplula v květnu 1941 z Baltského moře do Atlantiku německá eskadra Ta sestávala z právě do služby uvedené bitevní lodě Bismarck těžkého křižníku Prinz Eugen a několika torpédoborců V průběhu plavby v Dánském průlivu mezi Grónskem a Islandem poslal Bismarck ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood Přesto dříve než doplul do Francie byl dostižen a zničen britským loďstvem Po vstupu Spojených států do války se těžiště německých akcí přesunulo blíže k americkému pobřeží Zpočátku špatně organizovaná americká pobřežní obrana nedokázala zamezit útokům na obchodní lodě Operační pásmo ponorek se později v důsledku intenzivnější obrany rozšířilo až do Karibiku a jižního Atlantiku Původní počet asi 50 ponorek na počátku války vzrostl ve druhé polovině roku 1942 na více než 300 Tento rok byl proto nejúspěšnějším rokem německých ponorek které zničily přes 8 milionů tun lodního prostoru čímž se nejvíce přiblížily kritické hranici ohrožující britské hospodářství V červnu 1942 také proběhla neúspěšná Operace Pastorius kdy došlo k prvnímu pokusu o vylodění německých sabotérů na území USA kteří měli za úkol poškodit válečný průmysl USA a vyvolat bombovými útoky paniku mezi civilním obyvatelstvem Koncem roku 1942 však Spojenci prolomili německé šifrovací zařízení Enigma používané ponorkami Díky zvýšené spojenecké produkci modernějších letadel a torpédoborců bylo v květnu 1943 potopeno 43 německých ponorek což si vynutilo dočasné přerušení ponorkových operací Na tomto zvratu jenž se projevil poklesem potopené tonáže na 35 milionů nic nezměnil ani vynález šnorchlu Po osvobození Francie v létě 1944 musely být opuštěny ponorkové základny na pobřeží Atlantiku Ponorky byly pak zatlačeny zpět do Severního a Baltského moře Po německé kapitulaci v květnu 1945 byly ponorky buď poslány ke dnu nebo se jejich posádky vzdaly ve spojeneckých přístavech Bitva u Stalingradu Poté co byly sovětské průlomy na východní frontě eliminovány převzal Wehrmacht na jaře 1942 opět iniciativu Nová Hitlerova ofenzíva Fall Blau si kladla za cíl dobytí jižního Ruska a po dosažení Volhy proniknutí za Kavkaz kde mělo být obsazeno Baku a místní ropná pole Jakmile půda po jarním tání dostatečně ztvrdla byl v květnu zahájen útok proti Sovětům na Krymu jenž byl završen dobytím obleženého Sevastopolu na začátku července 28 června vyrazili Němci východně od Charkova směrem na Voroněž a za méně než čtyři týdny stanuli na březích Donu Navzdory rychlosti útoku byly počty zajatých sovětských vojáků nesrovnatelně nižší než v předchozím roce Stalin a jeho generálové věřili že Němci chystají druhý mnohem mocnější úder na Moskvu a shromáždili zde veškeré dostupné zálohy zatímco na jihu se Rudá armáda měla vyvarovat obklíčení Koncem července se Hitler vlivem relativní snadnosti německého postupu rozhodl pozměnit původní plán a nařídil polovině armád blížících se ke Stalingradu zamířit na Kavkaz 23 července byl znovu dobyt Rostov a na začátku srpna se německé tanky přehnaly přes Kubáň načež dorazily k severnímu Kavkazu kde byly spatřeny první vrtné věže 21 srpna vztyčili bavorští horští myslivci vlajku se svastikou na hoře Elbrus Kvůli velkým vzdálenostem a nedostačující železniční síti se však vážně zhoršilo zásobování vojenských operací což zpomalilo další útoky Souběžně s ofenzívou na Kavkaze pokračoval rovněž postup německé 6 armády vstříc Stalingradu Vlastní bitva u Stalingradu začala 23 srpna potom co asi 1000 letadel Luftwaffe zasypalo Stalingrad zápalnými bombami které proměnily většinu města v hromadu sutin Krátce nato dosáhly německé jednotky Volhy severně od města V samotném Stalingradu Stavka zorganizovala improvizovanou obranu s níž se Němci střetli v rozhořčeném boji o každý dům a ulici Zapletli se tak do náročné a vyčerpávající bitvy v rozvalinách města v níž utrpěli vysoké ztráty Během německé ofenzívy pokračující až do poloviny října přišla 6 armáda o polovinu svých bojových stavů zatímco sovětské 62 armádě neustále proudily přes Volhu čerstvé posily Kvůli přílišnému roztažení fronty byla německá křídla tvořena méně kvalitními rumunskými maďarskými a italskými divizemi Této slabosti využili Sověti když v rámci operace Uran provedli 19 listopadu dva mohutné údery severozápadně a jihovýchodně od města O čtyři dny později se útočící sovětské fronty setkaly západně od Stalingradu čímž byla 6 armáda uvržena do obklíčení Ujištěn Göringovým tvrzením že Luftwaffe dokáže zásobit obleženou 6 armádu letecky rozkázal Hitler jejímu veliteli generálu Paulusovi vytrvat na místě 12 prosince byl zahájen pokus o vyproštění Nicméně trvající sovětský nápor a Hitlerův kategorický nesouhlas s vyklizením Stalingradu měly za následek že němečtí vojáci ve městě se ocitli v pasti V polovině prosince byla spuštěna operace Saturn při níž Rudá armáda vytlačila Němce z Kavkazu Zatím ve Stalingradu Paulus odmítl sovětskou výzvu ke kapitulaci pročež Sověti obnovili útok na město než konečně 31 ledna Paulus a většina vyhladovělých vojáků 6 armády v beznadějné situaci kapitulovala Zbytky německých sil ve Stalingradu se vzdaly 2 února 1943 ačkoli omezené střety především v městských stokách pokračovaly ještě v dalších měsících Z téměř 300 000 příslušníků 6 armády padlo do sovětského zajetí 90 000 mužů z nichž se po válce vrátilo do Německa pouze 6000 Sovětské vítězství u Stalingradu definitivně zlomilo mýtus o neporazitelnosti Wehrmachtu a stalo se symbolem obratu ve vývoji války Vítězství Spojenců v Africe Armády Spojenců a Osy v severní Africe se v srpnu 1942 zotavovaly z předchozích náročných bojů V témže měsíci navštívil Winston Churchill Egypt načež byl novým velitelem 8 armády jmenován generál Montgomery jenž dodal britským silám v Africe novou energii Koncem srpna se Rommel pokusil znovu prorazit do údolí Nilu avšak byl odražen rozhodnou britskou obranou v bitvě u Alam Halfy Rommel se poté vydal ze zdravotních důvodů do Německa čehož Britové využili k posílení svých vojsk a k přípravě vlastní ofenzívy 23 října zahájil Montgomery druhou bitvu u El Alameinu v níž po dvanácti dnech intenzivních bojů síly Commonwealthu přinutily Afrikakorps ke stažení z Egypta Na počátku listopadu se americké a britské jednotky vylodily v Casablance Oranu a Alžíru ve francouzské severní Africe operace Torch Nicméně Hitler a Mussolini nečekaně rychle zareagovali přesunutím vojska do Tuniska Tam ustupoval rovněž Rommelův Afrikakorps obezřetně stíhaný Montgomeryho 8 armádou Po překročení Libye se Rommel opevnil na tuniských hranicích V únoru se pokusil vymanit z nepřátelského sevření a zaútočil na západ proti americkým divizím v průsmyku Kaserín Ostřílení němečtí veteráni zde přivodili Američanům vážnou porážku ti se ale z tohoto nezdaru rychle poučili Koncem března se Britům podařilo vymanévrovat Rommela u Mareth pročež se postavení Osy v Africe začalo pozvolna hroutit Poté co Spojenci vstoupili do Tunisu síly Osy 13 května 1943 kapitulovaly Do zajetí padlo 275 000 italských a německých vojáků Odpor proti okupaci Po příchodu německé armády byly v různých evropských státech zavedeny rozdílné metody zacházení s podrobeným obyvatelstvem které vycházely z nacistických politických rasových a ekonomických idejí a záměrů K jejich naplnění využívali okupanti všech možných prostředků represe jež obnášely především vojenský a policejní útlak reprezentovaný systémem koncentračních táborů a hrozbou odvlečení na nucené práce jimiž byly postiženy miliony lidí Represe a vykořisťování však brzy narazily na odpor poražených a okupovaných národů V Nizozemsku proběhla stávka policie a železničářů Ve Francii docházelo k ozbrojeným útokům na nichž se podílely odbojové skupiny Résistance a Maquis V Polsku působila podzemní Zemská armáda Armija Krajowa která v srpnu 1944 zorganizovala varšavské povstání V Protektorátu proběhl v květnu 1942 úspěšný atentát na Reinharda Heydricha jednoho z nejvýše postavených nacistů< ref> Nejsilnější odpor převládal v balkánských státech a ve východní Evropě Jugoslávští partyzáni vedení Titem dokázali osvobodit rozlehlá území Bosny a Hercegoviny a Černé Hory přičemž na sebe vázali několik divizí Osy Obdobně řečtí komunističtí ELAS a monarchističtí partyzáni EDES kontrolovali hornaté řecké vnitrozemí Taktéž na dobytém území Sovětského svazu operovaly četné odbojové skupiny které prováděly sabotáže na komunikačních uzlech Partyzánský způsob boje byl plánován Rudou armádou už před vypuknutím války takže po obsazení západních částí země zahájily odříznuté jednotky útoky proti okupačním silám v týlu fronty Boj proti partyzánům vedli Němci odlišně ve východní a západní Evropě Ve Francii nebo Itálii kde vzniklo silné komunistické hnutí odporu po okupaci země Němci docházelo k spíše ojedinělým případům masakrů civilního obyvatelstva Naproti tomu válka proti partyzánům v Řecku Jugoslávii Albánii nebo SSSR nabývala podoby nemilosrdného a systematického vyhlazovacího boje Dokladem toho je skutečnost že jenom v Bělorusku zahynula v průběhu války takřka čtvrtina veškeré populace Asijské národy okupované císařskou armádou byly Japonci zahrnuty do Velké východoasijské sféry společného blahobytu Ačkoli japonští vojáci byli nejprve vítáni jako osvoboditelé z nadvlády Evropanů jejich brutalita vůči Asiatům zvedla proti nim brzy všeobecnou nenávist a odpor Sicílie a Itálie V lednu 1943 se konala Casablanská konference na níž Churchill přesvědčil Roosevelta k upřednostnění invaze na Sicílii a do Itálie před přímým útokem na západní Evropu Realizace tohoto záměru započala 9 července 1943 kdy se kombinované britsko-kanadsko-americké síly zachytily na Sicílii Navzdory houževnatému odporu německých divizí nebyla vojska Osy schopná zabránit Spojencům v dobytí ostrova Přesto ještě před pádem Sicílie v polovině srpna stihla Osa evakuovat většinu svých jednotek na pevninu Mezitím co probíhaly boje na Sicílii byl Mussolini v Itálii zbaven moci a uvězněn Na začátku září byl však osvobozen německým komandem a na Němci okupovaném území později vyhlásil loutkovou Italskou socialistickou republiku Italská vláda zahájila vyjednávání se Spojenci které vyústilo v podepsání kapitulace 3 září 1943 V tentýž den překročili Britové Messinský průliv 9 září den po zveřejnění italské kapitulace se Američané vylodili u Salerna nedaleko Neapole Zde ale museli čelit prudkému německému protiútoku Ovšem ještě před začátkem zimy se Němci stáhli na Gustavovu linii na jih od Říma kde hodlali využít přirozeného defenzivního terénu Apeninského poloostrova k co největšímu zpomalení spojeneckého postupu na sever Američané se v lednu 1944 neúspěšně pokusili prolomit německou obranu vyloděním u Anzia v týlu Gustavovy linie V téže době začala namáhavá a zdlouhavá bitva o Monte Cassino Spojenci podnikli celkem čtyři útoky avšak teprve v květnu se Polákům podařilo v tomto boji dobýt vítězství 4 června vstoupili spojenečtí vojáci do Říma< ref> Němci zatím v pořádku ustoupili na Gótskou linii protínající italský poloostrov mezi Pisou a Rimini Churchill věřil že rychlý postup přes severní Itálii by Spojencům umožnil proniknout k Vídni Nicméně do začátku zimy 1944 spojenecké armády nedokázaly zdolat německý odpor Kursk a osvobození Ukrajiny V průběhu operace Saturn přišel Wehrmacht do poloviny února 1943 o kontrolu nad Rostovem a Charkovem Při následném německém protiútoku jemuž čelili v bitvě u Sokolova i vojáci 1 československého praporu však Němci opět obsadili Charkov čímž vznikla výduť u města Kursk Ještě než jarní deště přerušily v březnu 1943 boje na východní frontě vrhl se Hitler do plánování nové letní ofenzívy jejímž cílem mělo být obklíčení a zničení sovětských vojsk ve výběžku u města Kursk Ve srovnání s dřívějšími letními kampaněmi se jednalo o mnohem skromnější operační cíl Stavka byla prostřednictvím sovětské rozvědky dostatečně informována o německých úmyslech a nechala proto kurský oblouk značně opevnit vytvořením hustých minových polích a protitankových pastí rozmístěním velkého počtu protitankových děl a zřízením do hloubky vedených linií zákopů Bitva u Kurska začala 5 července 1943 německým úderem severně a jižně od města přičemž jádro německých sil představovaly pancéřové divize tvořené také novými typy tanků včetně Tigrů Toto střetnutí se stalo největší tankovou bitvou celé války Navzdory ohromné koncentraci tankových sil se německým pancéřovým kleštím nepodařilo spojit načež Hitler po několika dnech nařídil zastavení ofenzívy V tomto marném boji byly promrhány německé tankové zálohy takže iniciativa na východní frontě přešla definitivně na stranu Rudé armády Sověti zahájili vlastní protiútok již v polovině července a do konce srpna dobyli těžce zkoušený Charkov V srpnu začala druhá bitva o Smolensk jenž byl Sověty osvobozen na konci září Hitler se pokusil zadržet stupňující se nápor Rudé armády vybudováním Východního valu Tato obranná linie byla ale záhy proražena poté co v bitvě o Dněpr vytvořili Sověti řadu předmostí na pravém břehu tohoto toku a v listopadu dobyli za účasti československých vojáků Kyjev Postup Rudé armády neustával a v lednu 1944 byla v rámci leningradsko-novgorodské operace prolomena blokáda Leningradu Na jihu zatím pokračovalo osvobozování Pravobřežní Ukrajiny na němž se v rámci žytomyrsko-berdyčevské a korsuň-ševčenkovské operace podíleli i příslušníci 1 československé brigády Na přelomu března a dubna se části německých vojsk podařilo vyváznout z hrozícího obklíčení v bitvě u Kamence Podolského Pokračující sovětské ofenzívy zatlačily Němce do konce dubna k řece Prut na rumunských hranicích Sovětské tanky se dále na západě probily až do blízkosti Lvova když předtím dosáhly sovětsko-polské hranice z roku 1939 Část německých a rumunských divizí byla odříznuta na Krymu kde byla dílem zlikvidována při krymské operaci dílem se je podařilo evakuovat Ofenzíva Spojenců v Tichomoří Po zastavení japonské expanze v Tichomoří rozhodlo americké vrchní velení v červenci 1942 o vyslání námořních a pozemních sil na Šalamounovy ostrovy a Novou Guineu kde měla být eliminována klíčová japonská vojenská základna v Rabaulu První krok k jejímu obsazení představovalo dobytí ostrova Guadalcanal na němž byl v následujícím měsíci zahájen výsadek americké námořní pěchoty Počáteční snadné přistání na ostrově zkomplikoval příchod japonských posil „tokijský expres V pobřežních vodách svedly obě strany šest námořních bitev zatímco na souši zuřila vyčerpávající materiálová bitva Enormní ztráty lodí a letadel přinutily Japonce ke stažení loďstva koncem listopadu Vlastní bitva o Guadalcanal skončila pak 9 února 1943 americkým vítězstvím V závěru roku 1942 se Britové pokusili proniknout z Indie barmskou džunglí do údolí řeky Iravadi avšak tato operace skončila katastrofálním ústupem v květnu 1943 V téže době získali Američané zpět Aleutské ostrovy ovšem hlavní operace probíhaly v jihozápadním Pacifiku V září vypudili Australané a Američané pod velením generála MacArthura Japonce z východního pobřeží Nové Guineie Americký a novozélandský postup na Šalamounových ostrovech byl fakticky završen vyloděním na Bougainville v listopadu Na konci roku 1943 zaútočili Američané na Gilbertovy ostrovy v centrálním Pacifiku obzvláště tvrdé boje se odehrávaly v bitvě o silně opevněný atol Tarawa V únoru 1944 pokračovali Američané na Marshallovy ostrovy kde se setkali s podobně tuhým odporem na Kwajaleinu a Eniwetoku Významný podíl na japonských nezdarech náležel americkým ponorkám které potápěly japonské obchodní lodě Kvůli následnému nedostatku surovin kolabovala japonská válečná výroba a nedostávalo se rovněž pohonných hmot Zásobování odloučených postů se hroutilo evakuace a přesuny jednotek musely provádět válečné lodě kterých ale nebylo dostatečné množství V březnu 1944 bylo po dobytí okolních ostrovů Spojenci izolováno asi 100 000 japonských vojáků v Rabaulu Ve stejném měsíci byla spuštěna operace U-Go japonská invaze do indického Ásámu jehož dobytím by Japonci znemožnili přísun zásob Čankajškovým čínským nacionalistům Japonské záměry byly však zmařeny odhodlanou obranou pohraničních indických měst Kohimy a Imphálu silami Commonwealthu Takřka současně probíhala v Číně japonská ofenzíva Iči-Go která vyústila v téměř úplný kolaps čínských vojsk V červnu se Američané vylodili na Marianech a utkali se s Japonci v namáhavé bitvě o Saipan Japonci usilovali o zvrat ve vývoji války v Tichomoří ovšem jejich námořnictvo a letectvo byly v témže měsíci poraženy v bitvě ve Filipínském moři Z Marian mohly od tohoto okamžiku vzlétat americké bombardéry čímž byla započata destrukce japonských průmyslových center Ve druhé polovině října byl zahájen americký výsadek na Filipínách Krátce nato vyplulo japonské císařské námořnictvo do svého posledního velkého střetnutí v této válce V tři dny trvající bitvě u Leyte na konci října 1944 byla japonská flota navzdory sebevražedným útokům kamikaze zcela rozdrcena Vítězství Spojenců Strategické bombardování Počátky koncepce strategického bombardování lze vypozorovat již na konci první světové války V meziválečném období byla myšlenka leteckého bombardování nepřátelského týlu rozvíjena především britskými a americkými leteckými teoretiky Nicméně byli to Němci kteří jako první aplikovali tuto doktrínu když ve španělské občanské válce Legie Condor bombardovala Guerniku Rovněž Japonci napadali v Číně velká města jako byla Šanghaj Wu-chan Nanking nebo Kanton V září 1939 uskutečnila Luftwaffe ničivé nálety proti civilním i vojenským cílům v Polsku zvlášť těžce byla poničena Varšava Podobně bylo postiženo také centrum Rotterdamu při útoku Luftwaffe 14 května 1940 Bombardování Britských ostrovů začalo už během bitvy o Británii po jejímž neúspěchu přešla Luftwaffe na podzim 1940 k nočním náletům na britská města Blitz 8 listopadu vybombardovali Němci Coventry V reakci na to Bombardovací velitelství RAF zintenzívnilo odvetné útoky proti průmyslovým cílům v Německu Hitler původně trval na tom že bombardování budou vystavena pouze letiště a jiné vojenské cíle Od těchto omezení bylo ale postupně upuštěno Vzhledem k blížícímu se tažení proti SSSR omezila Luftwaffe v květnu 1941 další bombardování Británie Po napadení Jugoslávie byl v dubnu téhož roku srovnán se zemí Bělehrad Luftwaffe sehrála velkou roli taktéž při operacích na východní frontě ačkoli ani u Moskvy ani u Stalingradu nepřivodila rozhodnutí Pozdější německá snaha zbrzdit postup Rudé armády strategickým bombardováním sovětských továren byla limitována neexistencí vhodného typu letounu dlouhého doletu Od poloviny roku 1942 působilo v Evropě americké letectvo USAAF V téže době se začala projevovat rostoucí účinnost bombardování v důsledku zvyšování počtu bombardérů vylepšování technických prostředků a posilování eskort doprovodných stíhaček Z důvodu kriticky nízké efektivity útoků na německé továrny přešli Britové na počátku roku 1942 k plošným náletům na německá města Zpočátku se bombardovalo v noci od druhé poloviny roku 1944 – po oslabení Luftwaffe – se přešlo k bombardování i ve dne V březnu provedla RAF nálet na Lübeck jenž se stal prvním německým městem obráceným v trosky V květnu a červnu podniklo tisíc britských bombardérů nálety nejprve na Kolín a později na Essen a Brémy Spojenci brzy zjistiliže než ničit města výbušninami je mnohem efektivnější je zapálit Proto svrhávali na veliké ploše velké množství lehkých zápalných bomb Požár město osvětlil a další vlna bombardérů měla těžké bomby které svrhávala do ulic Přerušila dopravu aby se hasiči nedostali k požárům současně tím přerušila rozvod vody a plynuPo válce prováděné statistiky zjistily že sklepní kryty chránily dosti – přímým zásahem bomby zemřelo jen 5% obětí ale cca 80% obětí způsobilo ve sklepích udušení kouřem z požárů- oproti bunkru který má vlastní klimatizaci Na jaře a v létě 1943 byla spálena na prach města v Porúří Spojenecké bombardování Hamburku v červenci způsobilo ohňovou bouři jíž padlo za oběť 30 000 lidí Hamburk hořel 14 dní a nocí a jeho zář byla v noci vidět na 200 kilometrů Od září 1943 byl náletům vystaven také Berlín V první polovině roku 1944 se spojenecké útoky zaměřily více na komunikační uzly ve Francii avšak německá města byla vytrvale bombardována až do konce války Na tuto zkázu se nacisté pokusili v červnu 1944 odpovědět tajnými zbraněmi raketami V1 a V2 které byly příliš nepřesné k útokům na vojenské cíle Z toho důvodu byly uplatňovány proti civilnímu obyvatelstvu Londýna Antverp a jiných západoevropských měst V samém závěru války provedli Spojenci mezi 13 a 15 únorem 1945 bombardování Drážďan při němž zahynulo mezi 25 000 až 40 000 lidí Z důvodu vzdušných útoků zemřelo v Německu kolem 600 000 civilistů přesto ochromení německé průmyslové produkce následkem rozvratu morálky jež bylo hlavním cílem strategického bombardování nenastalo dříve než na jaře 1945 V souvislosti s postupem Američanů v Pacifiku bylo v roce 1944 zahájeno bombardování Japonska do něhož se zapojovaly rovněž americké letouny z Číny V posledních sedmi měsících vyústila letecká kampaň proti Japonsku ve zničení takřka šedesáti měst Nejničivěji byly zasaženy velké konurbace jako Nagoja Ósaka Kóbe a Jokohama Po náletech na Tokio z přelomu února a března 1945 jež si vyžádaly 100 000 obětí se v sutiny proměnily celé městské části Vylodění v západní Evropě Na konci listopadu 1943 se Roosevelt Churchill a Stalin setkali na konferenci v Teheránu aby zde projednali společný postup přičemž bylo dohodnuto že spojenecká invaze do Francie bude uskutečněna v nadcházejícím roce Hitler hodlal tomuto nebezpečí předejít budováním silně opevněného systému pobřežních pevností zvaných Atlantický val Operace Overlord jak zněl krycí název vylodění v Normandii začala 6 června 1944 den D kdy zhruba 6500 spojeneckých plavidel vysadilo na plážích Normandie dvě americké dvě britské a jednu kanadskou divizi< ref> Ty byly podporovány třemi výsadkovými divizemi zajišťujícími v německém týlu křídla vyloďujících se jednotek a téměř 12 000 letadly Navzdory houževnaté obraně se Němcům nepodařilo zatlačit útočníky do moře a Spojenci jejichž vrchním velitelem byl generál Eisenhower dokázali postupně rozšířit svoje předmostí Do konce června dopravili Spojenci do Normandie kolem 850 000 vojáků a vyčistili poloostrov Cotentin s přístavem Cherbourg Zároveň podnikali útoky na Caen které bylo po tuhých bojích dobyto Brity a Kanaďany v průběhu července Koncem téhož měsíce zahájili Američané operaci Cobra jež vedla k prolomení německé linie na počátku srpna Hitler se pokusil provést protiútok jímž by odřízl divize generála Pattona pronikající do Bretaně a k Loiře Jeho tanky však byly snadno odraženy Kolem německých pancéřových sil na západě se navíc začala u Falaise nebezpečně stahovat smyčka hrozící jejich obklíčením Westheer jen stěží vyvázl z této pohromy a v značně pošramoceném stavu se stáhl za Seinu Vítězní Spojenci poté za úzké součinnosti s francouzským hnutím odporu osvobodili 25 srpna Paříž Už o deset dnů dříve uskutečnili Američané a svobodní Francouzi operaci Dragoon když se vylodili v jižní Francii odkud rychle postoupili údolím řeky Rhôny na sever Do poloviny září se setkali u Dijonu se spojeneckými jednotkami razícími si cestu z Normandie Skupina německých generálů vědoma si bezvýchodnosti německého postavení provedla 20 července atentát na Hitlera Akce skončila neúspěchem načež byli spiklenci popraveni Po překročení Seiny pronikli Spojenci do Belgie a k německým hranicím Britové vstoupili v prvním zářijovém týdnu do Bruselu a osvobodili také Antverpy Ústí Šeldy bez něhož byl zdejší přístav bezcenný setrvalo v rukou Němců až do listopadu Řadu jiných přístavů na pobřeží Lamanšského průlivu a Atlantiku držely v souladu s Hitlerovými rozkazy německé posádky které tím výrazně narušily již tak komplikované zásobování Spojenců Mezi tyto přístavy patřil i Dunkerque na jehož obléhání se výrazně podílela i Československá samostatná obrněná brigáda Němci mezitím konsolidovali svoje pozice na Západním valu pročež Montgomery získal podporu pro operaci Market Garden v rámci níž měli Spojenci rychle překonat Rýn a vpadnout do Německa 17 září byli britští a američtí parašutisté vysazeni u mostů přes Rýn v Nizozemsku Souběžně vyrazily z Belgie britské tanky jež měly výsadkáře vyprostit Posledního z těchto mostů jenž se nacházel v Arnhemu se ale Spojenci zmocnit nedokázali Úspěšnou obranou Nizozemska si Němci zajistili čas k rekonstrukci svých poničených divizí neboť kvůli přetrvávajícím zásobovacím obtížím Spojenců se situace na západní frontě na podzim 1944 stabilizovala Východní Evropa a Balkán 22 června 1944 v den třetího výročí napadení SSSR zahájily Žukovovy a Vasilevského fronty operaci Bagration jež směřovala proti skupině armád Střed v Bělorusku Do konce července dobyli Sověti Lvov východní Polsko a Vilno na severu čímž ohrozili německé pozice v Pobaltí a přiblížili se k Východnímu Prusku Sovětské údery uvrhly Ostheer na pokraj kolapsu a teprve na počátku srpna se Rudá armáda zastavila na Visle v bezprostřední blízkosti Varšavy V reakci na to vypuklo 1 srpna varšavské povstání vedené Zemskou armádou jež však nacisté po dvou měsících bojů brutálně potlačili přičemž zemřelo 200 000 Poláků Ve druhé polovině srpna spustila Rudá armáda jasko-kišiněvskou operaci proti Rumunsku Nato v Bukurešti došlo ke svržení proněmeckého diktátora Antonesca Poté co Rudá armáda vstoupila do rumunského hlavního města uzavřeli Rumuni se Sověty příměří a vyhlásili válku Německu V téže době se rozhořelo národní povstání na Slovensku Sověti společně s československými jednotkami proto v září zahájili karpatsko-dukelskou operaci Nicméně dříve než mohlo být s povstalci navázáno spojení Němci v říjnu slovenskou vzpouru rozdrtili V září během baltické operace zlomili Sověti v Pobaltí odpor Němců a jejich místních spojenců Zbytky několika německých divizí byly sevřeny v kuronské kapse kde pokračovaly v boji až do května následujícího roku V důsledku toho kapitulovalo 19 září Finsko Již o několik dní dříve pronikla Rudá armáda do Bulharska jež poté změnilo strany stejně jako dříve Rumunsko 20 října osvobodili Sověti a jugoslávští partyzáni Bělehrad což vedlo k německému vyklizení Řecka Krátce předtím se maďarský regent Miklós Horthy pokusil sjednat příměří se Sověty avšak byl svržen maďarskými fašisty podporovanými Němci kteří okupovali Maďarsko v březnu Ovšem i přes úpornou obranu německých a maďarských jednotek se Rudé armádě podařilo do konce prosince 1944 dokončit obklíčení Budapešti Ardeny a Rýn Podzimního zklidnění na západní frontě využil Hitler ke shromáždění nových tankových záloh S nimi hodlal udeřit proti americkým divizím v Ardenách čímž by si otevřel cestu do belgických nížin a k Antverpám Dobytím tohoto přístavu by pak vrazil klín mezi americké a britské armády Bitva v Ardenách poslední Hitlerův pokus o zvrat vývoje války na západě začala 16 prosince 1944 kdy tři německé armády zcela zaskočily své protivníky Špatné klimatické podmínky zpočátku znemožnily Spojencům uplatnit jejich vzdušnou převahu Po několika počátečních německých úspěších však energická protiopatření Spojenců a nedostatek pohonných hmot přinutily Němce k zastavení ofenzívy dříve než stihli překonat řeku Mázu Jakmile nastalo zlepšení počasí obnovilo spojenecké letectvo útoky na německé pancéřové divize které tudíž přešly do obrany Vzniklý výběžek Spojenci eliminovali do poloviny ledna 1945 když zatlačili Wehrmacht do jeho původních pozic Přesto ještě 1 ledna podnikli Němci menší ofenzívu v Alsasku V průběhu února Spojenci vyčistili Porýní načež 24 března překročili na široké frontě samotný Rýn a pronikli do nitra Německa V dubnu se rozhořela bitva v Porúří kde bylo obklíčeno a zajato přes 300 000 německých vojáků Mezitím Britové překonali 5 dubna řeku Veseru a o šest dnů později dosáhli Američané Labe u Magdeburku Berlín se nacházel pouhých 120 kilometrů na východ nicméně Eisenhower rozhodl přenechat dobytí německého hlavního města Rudé armádě 25 dubna se američtí vojáci setkali se Sověty v Torgau na Labi Americká 3 armáda pokračovala na jih do Bavorska a začátkem 18 dubna překročila západní hranice prvorepublikového Československa Současně Britové a Kanaďané dorazili k Baltu Konec války v Evropě V lednu 1945 se Němci pokusili vyprostit obleženou Budapešť avšak jejich protiútoky dosáhly jen omezených úspěchů zbývající němečtí a maďarští obránci města kapitulovali v polovině února 12 ledna spustili Sověti viselsko-oderskou operaci jež vedla už po několika dnech k prolomení německé obranné linie Sověti následně osvobodili zcela zničenou Varšavu a města v západním a jižním Polsku Dále pronikli do Slezska a do začátku února stanuli na Odře ve vzdálenosti pouhých 60 kilometrů od Berlína Při svém postupu Sověti 27 ledna objevili nacistický vyhlazovací tábor Osvětim v němž bylo zavražděno kolem 1 milionu Židů O dalším osudu Polska a východoevropských států bylo rozhodnuto v únoru na jaltské konferenci na níž představitelé Roosevelt Churchill a Stalin jednali o poválečném uspořádání Německa a Evropy Stalin se navíc zavázal zasáhnout proti Japonsku Od února vedla pěchota 1 československého armádního sboru tuhé dvouměsíční boje o Liptovský Mikuláš Na začátku března dosáhla Rudá armáda pobřeží Baltského moře v Pomořansku V témže měsíci byly zahájeny i ostravsko-opavská a bratislavsko-brněnská operace Ve Východním Prusku odříznuté německé síly byly neutralizovány v dubnu v rámci východopruské operace Po překonání Maďarska vstoupili Sověti koncem března do Rakouska a 13 dubna dobyli Vídeň Zatímco na východní frontě se schylovalo k závěrečnému střetnutí v Itálii zahájili Spojenci začátkem dubna ofenzívu během níž překročili řeku Pád a dobyli severoitalská města Nedlouho nato dopadli italští partyzáni prchajícího Mussoliniho jenž byl 28 dubna zastřelen V Itálii válka oficiálně skončila kapitulací zdejších německých sil 2 května Bitva o Berlín Pražské povstání a poslední boje v českých zemích Finální bitva o Berlín začala 16 dubna útokem Žukovových a Koněvových divizí na Odře a Nise Po více než týdnu rozhořčených bojů Sověti dokončili obklíčení Berlína čímž boj o město vstoupil do své konečné fáze 30 dubna pronikli sovětští vojáci do centra města načež Adolf Hitler spáchal v podzemním bunkru pod Říšským kancléřstvím sebevraždu Zbývající obránci Berlína se 2 května vzdali Sovětům 5 května zahájili Američané postup do Čech na osu Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice Již počátkem května vypuklo v českých zemích květnové povstání českého lidu které se z Přerova rozšířilo do dalších měst i na venkov 5 května začalo pražské povstání které tři dny poté skončilo podpisem příměří a ústupem Wehrmachtu Následující den vstoupily do Prahy v rámci Pražské operace sovětské jednotky jež západně od města sváděly s Němci boje až do 11 května Posledním bojem československých jednotek byla bitva o Břest která se uskutečnila 7 května Válka v Evropě skončila 8 května 1945 kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil< ref> Kapitulace Japonska Americké námořní a pozemní síly se v lednu 1945 vylodily na klíčovém filipínském ostrově Luzon a v březnu následoval výsadek na Mindanao Britové s podporou čínských nacionalistů zahájili na podzim 1944 ofenzívu proti Japoncům v Barmě jíž završili obsazením Rangúnu v květnu dalšího roku V Pacifiku zatím Američané svedli náročnou bitvu o Iwodžimu jež byla s těžkými ztrátami dobyta v březnu Zdejší letiště posléze využilo americké letectvo k zintenzivnění už tak ničivých náletů na Japonsko 1 dubna začala bitva o Okinawu která byla vzdálena jen 500 kilometrů od Kjúšú nejjižnějšího z japonských ostrovů Dobře opevněni v horách na jihu Okinawy vedli Japonci tvrdošíjný a fanatický odpor až do poloviny června přičemž drtivá většina z nich padla nebo spáchala sebevraždu Američané utrpěli v tomto boji podobně jako předtím na Iwodžimě nesmírné ztráty 11 července se vůdčí představitelé Spojenců sešli na konferenci v Postupimi Byla potvrzena předchozí ujednání týkající se Německa a zároveň byla Japonsku adresována výzva k bezpodmínečné kapitulaci Ta však byla japonskou vládou odmítnuta a proto americký prezident Truman jenž nastoupil do tohoto úřadu po smrti Roosevelta rozhodl o použití jaderných zbraní Nato americké letectvo svrhlo 6 srpna jadernou bombu na japonské město Hirošimu a o tři dny později další na Nagasaki Při tomto dosud jediném atomovém úderu přišlo o život více než 100 000 lidí 8 srpna vyhlásil válku Japonsku i Sovětský svaz a následující den zahájil operaci Srpnová bouře Během několika dní přemohl kwantungskou armádu v Japonci ovládaném Mandžusku V důsledku těchto katastrof japonský císař Hirohito oznámil 15 srpna kapitulaci Japonska která byla oficiálně podepsána 2 září 1945< ref> Dopady války Počty obětí Odhadovaný celkový počet lidských obětí ve druhé světové válce se značně liší avšak většina současných historiků se kloní k číslu 60 milionů mrtvých z čehož 20 milionů připadá na vojáky a 40 milionů na civilisty Procentuálně nejvyššími ztrátami bylo stiženo Polsko jež pozbylo takřka pětinu své předválečné populace Polovinu jeho mrtvých představovali polští Židé Ze souhrnného počtu obětí tvořili přibližně 83 % příslušníci spojeneckých států a 17 % obyvatelé zemí účastnících se konfliktu na straně Osy Většina civilních obětí podlehla nemocem hladu masakrům nebo genocidě Odhaduje se že v nacistických koncentračních táborech zahynulo asi 12 milionů civilistů Další 15 milionů zemřelo v důsledku bombardování a kolem 145 milionů z jiných příčin Smrt mnoha lidí byla důsledkem genocidy a válečných zločinů prováděných německými a japonskými silami na okupovaných územích Nejodpornější německý zločin představuje holocaust systematické a promyšlené vyvražďování Židů na nacisty a jejich spojenci ovládaném teritoriu jež si vyžádalo životy 6 milionů lidí Nacistická brutalita se zaměřovala i proti dalším skupinám obyvatelstva V Bělorusku byly vyvražděny stovky vesnic v odvetě za útoky partyzánů a celkem zahynula asi čtvrtina tehdejší běloruské populace Patrně nejotřesnějším japonským zločinem byl nankingský masakr při němž byly zavražděny či znásilněny stovky tisíc čínských civilistů V průběhu konfliktu pak japonská císařská armáda přivodila smrt 3 až 10 milionů civilistů převážně Číňanů Koncentrační tábory a válečné zločiny V lednu 1942 se nacistické špičky sešly na konferenci ve Wannsee kde rozhodly o konečném řešení židovské otázky holokaust K uskutečnění tohoto zvráceného záměru posloužil nacistům systém koncentračních a vyhlazovacích táborů v nichž bylo zavražděno zhruba 6 milionů Židů Stejný osud stihl také 2 miliony Poláků a další asi 4 miliony „podlidí Untermenschen včetně Romů Slovanů mentálně postižených homosexuálů Svědků Jehovových a jiných skupin osob Součástí programu úmyslného vyhlazování jenž byl plánován a realizován v nacistickém Německu byl Generalplan Ost podle něhož měla být provedena likvidace a etnická čistka Slovanů čímž měl být pro německý národ zajištěn Lebensraum „životní prostor na východě Miliony osob převážně z východní Evropy byly proti své vůli totálně nasazeny na práci v německé válečné ekonomice Podobně jako v nacistických koncentračních táborech zahynulo nesčíslné množství lidí i v sovětských gulazích a pracovních táborech v nichž byli uvězněni občané okupovaných zemí jako bylo Polsko Litva Lotyšsko Estonsko stejně jako němečtí váleční zajatci a sovětští občané podezřelí ze spolupráce s nacisty Z přibližně 57 milionů Sovětů kteří upadli do německého zajetí zemřelo během války téměř 60 % V prvním roce po napadení Sovětského svazu bylo zabito nebo zemřelo hlady a na nemoci asi 3 miliony sovětských válečných zajatců Po svém návratu do vlasti byli navíc pokládáni za zrádce pročež byli mnozí posláni do gulagů Vysokou mírou úmrtnosti se vyznačovaly také japonské zajatecké tábory které sloužily jako pracovní tábory Japonská armáda dále odvedla ze svých domovů více než 10 milionů čínských civilistů jichž pak využívala k otrockým pracím v Mandžukuu a v severní Číně Je taktéž prokázáno omezené použití biologických a chemických zbraní státy Osy Italové nasadili yperit při tažení v Etiopii zatímco japonští vojáci uplatnili různé druhy těchto smrtících prostředků při invazi a okupaci Číny Němci i Japonci testovali účinky zbraní hromadného ničení na civilistech a v některých případech i na zajatcích K otrocké práci byli nuceni i zajatí či po válce internovaní Němci S miliony z nich bylo takto nakládáno především v Sovětském svazu a v Polsku ačkoli obdobnému zacházení byli vystaveni i na Západě Ve Spojených státech byly internovány tisíce japonských italských a německých Američanů přičemž stejnou praxi uplatnila i kanadská vláda Po skončení druhé světové války byly německé zločiny proti lidskosti vedení útočné války zločiny proti míru a válečné zločiny potrestány v hlavním norimberském procesu v němž byli odsouzeni čelní představitelé nacistického režimu Podobně byli souzeni strůjci japonských válečných zločinů v tokijském procesu Rozhodnutí obou těchto mezinárodních soudních tribunálů jsou považována za základy moderního mezinárodního trestního práva Závěr norimberského tribunálu zní "Každý kdo vykoná zločinný rozkaz je vinen" Nebylo možné se nadále vymlouvat "Já jsem jenom splnil rozkaz" Např německá ponorka U 852 postřílela bezbranné trosečníky kulometem Po válce byli aktéři nalezeni a byl potrestán kapitán za vydání a voják- kulometčík- za splnění zločinného rozkazu Pro úplnost nutno dodat že německým vojákům bylo stále zdůrazňováno že daný rozkaz musí okamžitě splnit a že za ten rozkaz je zodpovědný nadřízený který jim ho dal Po válce však pravidla určují vítězové Oproti zločinům jichž se dopustili příslušníci států Osy činy způsobené na straně Spojenců nebyly nikdy souzeny Někteří pokládají za válečné zločiny přesuny obyvatelstva v Sovětském svazu internace občanů japonského německého a italského původu ve Spojených státech a Kanadě sovětský masakr polských důstojníků v Katyni a kontroverzní plošné nálety na civilní cíle na nepřátelském území především bombardování Drážďan a atomové útoky na Hirošimu a Nagasaki Technologický pokrok Dokonalejší typy letadel plnily obdobně jako za první světové války průzkumné stíhací a bombardovací úkoly jimiž podporovaly pozemní síly Vedle toho začala letadla sloužit k vzdušné přepravě zásob vybavení či posil třebaže jen v omezeném měřítku V rámci strategického bombardování se navíc zaměřovala na útoky proti zalidněným oblastem jejichž cílem bylo narušení nepřátelské průmyslové výroby a morálky obyvatelstva Značný pokrok zaznamenal systém protiletadlové obrany který využíval radaru a vylepšeného protiletadlového dělostřelectvaPo válce prováděné statistiky však překvapivě ukázaly že když se vzalo v úvahu množství nasazené techniky a vojáků byl efekt sestřelených letadel velmi nízký- nejvíce letadel sestřelily stíhačky Jednalo se spíše o morální efekt lidé běželi do krytu a dunění děl znamenalo že se s letadly bojuje Větší efekt byl v tom že nepřátelská letadla byla přinucena létat ve větší výšce a tím měla ztížené přesné zaměřování Svého prvního omezeného nasazení se za druhé světové války dočkala proudová letadla Kvůli svému pozdnímu zavedení a nepříliš velkému počtu sice neměla vážnější vliv na vývoj války přesto předznamenala poválečné masové rozšíření tohoto typu letadel V námořním válečnictví bylo rovněž dosaženo všestranného rozvoje zvláště je však třeba vyzdvihnout rozmach letadlových lodí a ponorek Ačkoli na počátku války se námořní letectvo mohlo pochlubit jen skromnými úspěchy útoky na Tarent Pearl Harbor a bitvy v Korálovém moři a u Midway brzy povýšily letadlové lodě na klíčovou námořní zbraň na úkor bitevních lodí V bitvě o Atlantik se doprovodné lodě ukázaly být životně důležitou součástí spojeneckých konvojů výrazně zvyšující jejich obranyschopnost Vedle vyšší efektivity byly letadlové lodě ekonomicky méně náročné než bitevní lodě jelikož nemusely být podobně silně pancéřovány Ponorky které prokázaly svoji ničivou účinnost za první světové války byly nasazovány všemi válčícími stranami Hlavně Britové se soustředili na vývoj protiponorkových zbraní a taktiky jako byl sonar hlubinné pumy a konvoje zatímco Němci usilovali o zvýšení svých útočných kapacit vynalezením schnorchelu a uplatňování taktiky vlčích smeček Pozemní vojenství se zásadně proměnilo od statických frontových linií první světové války k dynamičtějšímu a mobilnějšímu vedení války Výraznou inovací byl koncept koordinované podpory jednotlivých druhů zbraní Tank jenž byl v první světové válce uplatňován převážně k podpoře pěchoty se vyvinul v primární pozemní zbraň Na konci 30 let byly sestrojeny po všech stránkách pokročilejší typy tankových konstrukcí a tento trend pokračoval i po celou dobu války To se projevilo zvyšováním rychlosti zesílením pancíře a vyšší palebnou silou Nejprogresivnější doktrínu použití tanků rozvinuli na počátku války Němci kteří se snažili vyvarovat přímému střetu vlastních tanků s nepřátelskými což se za podpory ostatních složek ozbrojených sil především ze strany letectva osvědčilo v podobě taktiky Blitzkriegu vysoce úspěšné v Polsku a ve Francii Velkého významu postupně nabývaly různé protitankové zbraně jako byly stíhače tanků nepřímá střelba protitanková děla protitankové miny a pěchotní protitankové zbraně krátkého dostřelu I přes zvyšující se úroveň mechanizace armád zůstávala méně pohyblivá pěchota jádrem každého vojska Většina pěchotních zbraní a vybavení se přitom příliš nelišila od těch jež byly využívány v předchozí válce Největších pokroků bylo dosaženo rozšířením rychle přenosných kulometů a různých typů samopalů které byly obzvláště vhodné pro boj zblízka v městské zástavbě anebo v džungli Přednosti pušky a samopalu v sobě spojovala útočná puška jež se po válce stala standardní pěchotní zbraní takřka všech armád V oblasti komunikace se válčící strany pokusily vyřešit problém zabezpečení používáním rozsáhlých seznamů kódů pro šifrování využívaných různými šifrovacími stroji z nichž nejznámější byla německá Enigma Proti tomu působily systémy rozluštění kódů mezi něž náležela například britská Ultra či americký systém jenž dokázal prolomit japonský námořní kód Vojenské rozvědky se dále zaměřovaly na provádění mystifikačních operací kterých několikrát použili s velkým úspěchem Spojenci čímž odvrátili pozornost německého velení od příprav invazí na Sicílii či do Normandie Mezi jiné významné technologické a technické počiny dosažené během druhé světové války patří první programovatelné počítače řízené střely a balistické rakety V1 a V2 a v projektu Manhattan vyvinuté jaderné zbraně Ve strojírenství skončily mnohaleté diskuze zda je lepší nýtování nebo svařování Svařování je rychlejší úspornější a hlavně proto bylo zaváděno Svařené díly jsou až o 30% lehčí nýtované spoje musí být přeplátované proto byly ruské tanky lehčí a materiálově úspornější Mimo to je nýtování fyzicky velmi namáhavé pro ženy je na hranici jejich fyzické síly a museli je vykonávat muži Kdežto sváření zvládly ve zbrojovkách i ženy a muži mohli jít na frontu Zrušení válečného stavu s Německou spolkovou republikou Válečný stav spojenci zrušili až v roce 1951 Velká Británie 97Francie 13 7USA 24 10 Poválečný vývoj Poražené Německo a Rakousko byly rozděleny do čtyř okupačních zón přičemž historické německé země na východě byly podřízeny polské a sovětské správě Souběžně s tím proběhlo vysídlení německého obyvatelstva z východní Evropy zvláště z Polska a Československa což bylo stvrzeno na postupimské konferenci Své domovy bylo nuceno opustit více než 12 milionů Němců Polsko získalo nové západní hranice čímž mu byla kompenzována ztráta Sověty zabraného polského východního území z něhož uprchlo kolem 35 milionů lidí Sovětský svaz si vedle někdejšího východního Polska podržel přímou kontrolu nad pobaltskými státy Litvou Lotyšskem a Estonskem a nad dříve rumunskou Besarábií k čemuž získal československou Podkarpatskou Rus V Asii okupovaly Spojené státy Japonsko a své správě vystavily někdejší japonské ostrovy v západním Tichomoří zatímco Sověti anektovali jižní Sachalin a Kurilské ostrovy Dříve Japonci kontrolovaná Korea byla rozdělena mezi obě velmoci Ve snaze o zachování mezinárodního míru vytvořili Spojenci Organizaci spojených národů která byla založena v San Franciscu 26 června 1945 Navzdory tomuto počinu se v alianci mezi Západem a Sovětským svazem začaly brzy po skončení konfliktu objevovat vážné trhliny Evropa byla proto již několik let po válce rozdělena tzv železnou oponou která byla spuštěna od Štětína na Baltu k Terstu na Jadranu a jež od sebe oddělovala demokratické západní státy a komunistické země řízené Sověty Vzrůstající napětí mezi USA a SSSR přerostlo ve studenou válku a vedlo ke vzniku Američany vedené Severoatlantické aliance NATO a sovětské Varšavské smlouvy V mnoha částech světa se nedlouho po konci druhé světové války rozhořely nové válečné konflikty V Číně se nacionalisté a komunisté utkali v občanské válce Komunistické síly v ní se sovětskou podporou zvítězily pročež byla v říjnu 1949 Mao Ce-tungem založena Čínská lidová republika Poražení nacionalisté se stáhli na ostrov Tchaj-wan V Řecku vypukla občanská válka mezi královským vojskem za nímž stáli Britové a Američané a místními komunisty kteří v tomto boji nakonec podlehli Nejvážnější konflikt se rozhořel v roce 1950 na Korejském poloostrově kde komunistická Severní Korea podporovaná Sověty a Čínou napadla Jižní Koreu která obdržela vojenskou a materiální pomoc od západních mocností Korejská válka skončila po třech letech příměřím Ihned po válce nastalo v zámořských državách evropských států období dekolonizace Příčiny tohoto jevu tkvěly ve změně nahlížení Evropanů na kolonialismus především však v ekonomickém vyčerpání evropských koloniálních mocností způsobeném válkou a v rostoucích požadavcích ovládaných národů na právo na sebeurčení Dekolonizační proces probíhal z větší části mírovou cestou přesto se vyskytly četné výjimky v zemích jako Indočína Madagaskar Indonésie a Alžírsko Řada zemí byla po odchodu Evropanů rozdělena podle etnického nebo náboženského hlediska což mělo za následek rozdělení Britského mandátu v Palestině na Izrael a Palestinu a vytvoření nezávislých států Indie a Pákistánu na území někdejšího Britského Rádže Rychlost poválečné ekonomické obnovy se lišila v různých částech světa třebaže všeobecně probíhala vcelku rychle V Evropě se Západní Německo díky Marshallovu plánu snadno zotavilo a již v 50 letech dosáhlo dvojnásobné hospodářské výkonnosti oproti předválečnému stavu Už v roce 1955 se v ulicích objevily plakáty „Wir sind wieder Wer – My jsme zase Někdo! V roce 1956 uvítali v Německu první vlak zahraničních dělníků znáborovaných v Itálii Německo prožívalo obrovský hospodářský rozmach a vyhlásilo že bude potřebovat miliony dalších dělníků Itálie vzešla z války zcela zruinována nicméně během 50 let vykazovala stabilní a vysoký ekonomický růst Vyčerpané Spojené království se po skončení války ocitlo na pokraji hospodářského kolapsu přičemž jeho relativní hospodářský pokles pokračoval i v dalších desetiletích Francie navzdory počátečním obtížím brzy dosáhla ekonomického růstu jenž napomohl rychlé modernizaci země Rovněž Sovětský svaz se dokázal poměrně pružně vyrovnat s utrpěnými škodami které postihly převážně západní území státu V Asii dosáhlo Japonsko rapidního hospodářského vzestupu díky němuž se tato země stala v 80 letech jednou z největších světových ekonomik Čína se po skončení občanské války nacházela v troskách Obstojně se vyvíjející hospodářství které už v roce 1953 dosáhlo úrovně před druhou světovou válkou bylo však tvrdě zasaženo Velkým skokem ekonomickým experimentem s katastrofálními důsledky Spojené státy obstarávaly v samém závěru války téměř polovinu veškeré průmyslové výroby na čemž se mnoho nezměnilo až do 70 let Odkazy Reference Literatura BETHELL Nicholas Útok na SSSR druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2000 ISBN 80-7237-279-3 BOYLE David Druhá světová válka ve fotografiích Čestlice Rebo 2007 ISBN 978-80-7234-780-3 CAWTHORNE Nigel Bitvy druhé světové války Frýdek-Místek Alpress 2007 ISBN 978-80-7362-446-0 CÍLEK Roman Holocaust zřetězení zla Praha P3K 2007 ISBN 978-80-903584-8-5 GILBERT Martin Druhá světová válka úplná historie Praha BB art 2006 ISBN 80-7341-933-5 CHURCHILL Winston Druhá světová válka I-VI Praha NLN Nakladatelství Lidové noviny 2005 ISBN 80-7106-739-3 JORDAN David; WIEST Andrew Atlas druhé světové války fakta o bojových střetnutích na všech frontách Praha Ottovo nakladatelství 2006 ISBN 80-7360-273-3 KEEGAN John Druhá světová válka Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2003 ISBN 80-7306-063-9 LIDDELL HART Basil Dějiny druhé světové války Brno Jota 2000 ISBN 80-7217-117-8 NÁLEVKA Vladimír Druhá světová válka Praha Triton 2003 ISBN 80-7254-390-3 OVERY Richard Proč spojenci zvítězili Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2008 ISBN 978-80-7306-338-2 PIEKALKIEWICZ Janusz Druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2007 ISBN 978-80-7352-764-8 SALMAGGI Cesare; PALLAVISINI Alfredo 2194 dnů ilustrovaná chronologie druhé světové války Praha Olympia 2007 ISBN 978-80-7376-005-2 SHAW Antony II světová válka den po dni Praha Naše vojsko Columbus 2007 ISBN 80-206-0732-3 WILLMOTH Hedley Paul Druhá světová válka Praha Euromedia Group – Knižní klub 2005 ISBN 80-242-1403-2 Kronika druhé světové války Praha Fortuna Print 2003 ISBN 80-7321-072-X FRIEDRICHJörg Der Brand München 13Auflage 2003 Propyläen Verlag ISBN 3-549-07165-5 Související články První světová válka Příčiny druhé světové války Chronologie druhé světové války Velká vlastenecká válka Holocaust Moderní dějiny Studená válka Druhá světová válka v literatuře Seznam filmů s tematikou druhé světové války z východní fronty Seznam českých filmů odehrávajících se během druhé světové války Vojenská produkce během druhé světové války Externí odkazy České Cizojazyčné Edward John David "Eddie" Redmayne 6 leden 1982 Londýn Anglie Spojené království je britský herec zpěvák a model Profesionální kariéru zahájil v divadelních produkcích a v televizních seriálech První filmová role přišla v roce 2006 s filmem Like Minds Od té doby se objevil ve filmech jako Můj týden s Marilyn 2012 Bídníci 2012 Teorie všeho 2014 a Jupiter vychází 2015 V roce 2015 získal Zlatý Glóbus Oscara a BAFTA Award za roli Stephena Hawkinga ve filmu Teorie všeho V roce 2010 vyhrál cenu Laurence Oliviera v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli a ve stejném roce vyhrál i cenu Tony v kategorii nejlepší herec v divadelní hře za svůj výkon ve west endském a broadwayském uvedení dramatu Red V roce 2011 také získal cenu divadelních kritiků v kategorii nejlepší shakespearovský výkon za jeho ztvárnění role Richarda II Životopis Narodil se v Londýně v Anglii Jeho matka Patricia vlastní firmu umožňující stěhování a jeho otec Richard Redmayne je londýnský podnikatel Navštěvoval Eton College a absolvoval v roce 2000 Pokračoval se studiem dějin umění na Trinity College v Cambridge kde získal titul a absolvoval v roce 2003 Kariéra Divadlo Jeho profesionální jevištní debut přišel v roce 2002 v divadle Shakespeares Globe ve hře Twelfth Night Za svůj výkon ve hře The Goat or Who Is Sylvia? získal cenu pro nejlepšího nového herce na 50 ročníku předávání cen Evening Standard Theatre Awards 2004 a cenu pro nejlepšího nováčka na Critics Circle Theatre Awards v roce 2005 Mezi pozdější představení ve kterém se objevil patří Now or Later od Christophera Shinna Představení se uvádělo od 3 září do 18 října 2008 v Royal Court Theatre V roce 2009 se objevil v nové hře Johna Logana Red a za svůj výkon v představení získal v roce 2010 cenu Laurence Oliviera pro nejlepšího herce ve vedlejší roli Roli v Red si zopakoval i v divadle John Golden Theatre na Broadwayi od 11 března do 27 června 2010 a vyhrál cenu Tony v kategorii nejlepší herec v divadelní hře Ztvárnil titulní roli v dramatu Richard II kde vystupoval od 6 prosince 2011 do 4 února 2012 Televize Mezi jeho televizní kredity patří minisérie BBC Tess z rodu D'Urbervillů minisérie Pilíře Země a dvoudílná minisérie Birdsong adaptace novely od Sebastiana Faulkse Filmy Mezi filmy ve kterých se objevil patří Kauza CIA Powder Blue Divoká krása Králova přízeň Hick Zlomový rok 39 Černá smrt a The Yellow Handkerchief V roce 2011 hrál roli filmaře Colina Clarka jednu z hlavních rolí v dramatickém filmu Můj týden s Marylin V roce 2012 získal roli Mariuse Pontmercy v muzikálovém filmu Bídníci V roce 2014 se jako Stephen Hawking objevil ve filmu Teorie všeho Za roli získal v roce 2015 Zlatý Glóbus Oscara a BAFTA Award 6 února proběhla ve Spojených státech premiéra filmu Jupiter vychází Modeling V roce 2008 a 2012 byl modelem pro britskou značku Burberry V září 2012 se objevil ve vydání časopisu Vanity Fair kde byl zahrnut v seznamu mezinárodně nejlépe oblékaných lidí Osobní život 31 května 2014 oznámil zasnoubení se svojí dlouholetou přítelkyní Hannah Bagshawe Pár se vzal v Babington House v Somersetu 15 prosince 2014 Filmografie Film Televize Reference Externí odkazy na Česko-Slovenské filmové databázi na Internet Movie Database na Internet Broadway Database na PlaybillVaultcom Egyptské vojenské letectvo القوات الجوية المصرية Al-Qūwāt al-Gawwīyä al-Miṣrīyä je největší vojenské letectvo v Africe Historie Královské Egyptské vojenské letectvo vzniklo v 1937 oddělením od armády Během druhé světové války byly egyptské hranice ohrožovány postupujícími německými a italskými jednotkami Britské královské letectvo výrazně rozšířilo své kapacity v Egyptě avšak Egyptské letectvo zachovávalo téměř dokonce války neutralitu Po vyhlášení nezávislosti státu Izrael v roce 1948 se Egypt podílel spolu se státy arabské ligy na válce proti Izraeli Egyptské letectvo zaútočilo na britskou leteckou základnu v Ramat David v domnění že byla zabrána Izraelci Během druhého náletu na základnu byla veškerá egyptská letadla sestřelena zkušenými britskými piloty V roce 1952 proběhl v Egyptě převrat vedený plukovníkem Násirem Ten měl za následek příklon země k Sovětskému svazu Již v roce 1955 byla egyptskému letectvu dodána první letadla ze SSSR a letečtí instruktoři vyslaní z Československa započali se školením egyptských pilotů Po znárodnění Suezského průplavu Násirem v roce 1956 vypukla tzv Suezská krize během níž bylo egyptské území napadeno vojsky Izraele Francie a Spojeného království Egypt byl v tomto konfliktu vojensky poražen Cizí vojska ze z jeho území musela kvůli silnému diplomatickému tlaku supervelmocí stáhnout Následně byly v šedesátých letech britské stroje plně nahrazeny sovětskými a hlavní bojovou silou se staly stíhací letouny MiG-21 V roce 1958 Egypt se Sýrií uzavřel svazek nazvaný Sjednocená arabská republika Pro egyptské letectvo to znamenalo spojení se syrskými jednotkami V sedmdesátých letech se Egyptské ozbrojené síly zapojily do konfliktu v Severním Jemenu kde podporovaly republikánské povstalce v boji proti Saúdské Arábii Jordánsku Íránu Egyptské letectvo vázané v Severním Jemenu bylo roku 1967 překvapeno preventivním Izraelským útokem který zničil téměř veškeré jeho kapacity Zničené stroje byly však s pomocí Sovětského svazu brzy nahrazeny V následujících letech egyptské letectvo výrazně rozšířilo počet svých základen Když 6 října 1973 překročila egyptská vojska Suezský průplav začala Jomkipurská válka Izraelské letectvo nedokázalo v této válce získat úplnou vzdušnou převahu Egyptské letectvo v první fázi války nasadilo k útoku na izraelské pozice na Sinaji kolem 220 letounů Egyptští piloti si také počínali zkušeněji využívali možnosti podlétávání radaru Výraznou součástí bojů byla i protivzdušná obrana jejíž součástí byl i protiletadlový raketový komplet 2K12 Kub Významná letecká bitva proběhla 14 října u základny el-Mansourah Během tohoto více než 50 minutového střetnutí se více než 250 izraelských letadel pokusilo zničit egyptskou leteckou základnu el-Mansourah Egypťanům se základnu podařilo ubránit V červenci 1977 propukl konflikt mezi Egyptem a sousední Libyí kterého se Egyptské letectvo rovněž účastnilo Vybavení Jádro současných egyptských vzdušných sil tvoří 240 stíhacích letounů Lockheed F-16 186 ks verze F-16C 54 ks verze F-16D; 18 ks Dassault Mirage 2000; 35 kusů bitevních vrtulníků AH-64D Apache; 60 ks Dassault Mirage 5; 32 ks McDonnell F-4E Phantom II; 62 modernizovaných MiG 21 Další stroje cvičné Aero L-39 10 kusů; Aero L-59 47 kusů; Embraer EMB 312 Tucano 54 kusů; Grob G-115 74 kusů transportní Antonov An-74 9 kusů; Antonov An-24 3 kusy; Beechcraft 1900 8 kusů; Lockheed C-130 Hercules 26 kusů včasného varování E-2C Hawkeye 8 kusů vrtulníky Mi-17 51 kusů; Mi-8 42 kusů; Sikorsky UH-60A 22 kusů; Sikorsky UH-60M 8 kusů; Aérospatiale SA-342 Gazelle 84 kusů Odkazy Reference Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Evropská unie EU je politická a ekonomická unie kterou od posledního rozšíření 1 7 2013 tvoří 28 evropských států s 5077 miliony obyvatel přibližně 73 % světové populace EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii známější jako Maastrichtská smlouva která navazovala na evropský integrační proces probíhající od padesátých let Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů Podle čl 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír své hodnoty a blahobyt obyvatel Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic ve kterém je zaručen volný pohyb osob Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení Mezi cíle dále patří podpora hospodářské sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii jejíž měnou je euro Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů Dle smlouvy přispívá k míru bezpečnosti udržitelnému rozvoji planety volnému a spravedlivému obchodování vymýcení chudoby ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír< ref> Dějiny Snaha o prevenci hrůz druhé světové války ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu která založila Evropské společenství uhlí a oceli Montánní unie ESUO Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952 Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby Základem této smlouvy byl tzv Schumanův plán který 9 května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman< ref> V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv Římské smlouvy kterými vzniklo Evropské hospodářské společenství EHS a Evropské společenství pro atomovou energii Euratom Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnosti ESUO byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích< ref> Po 1 červenci 1967 se po sloučení tří společenství ESUO EHS a Euratom začalo hovořit o  Evropských společenstvích ES Počátkem sedmdesátých let v době ropné krize se ES poprvé rozšiřují K Spolkové republice Německo SRN Francii Itálii Belgii Lucembursku a Nizozemsku se k 1 lednu 1973 přidalo Spojené království Irsko a Dánsko Desátým členem je od 1 ledna 1981 Řecko a k 1 lednu 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko Jednotný evropský akt JEA jehož východiskem byla Bílá kniha Komise specifikující přibližně tři sta opatření směřujících k zajištění jednotného vnitřního trhu znamenal změnu strategie a přístupu k harmonizaci práva Ve stejné době ačkoliv odlišnou formou a to prostřednictvím mezinárodní smlouvy se Francie SRN Belgie Nizozemsko a Lucembursko rozhodli řešit otázku fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb V roce 1985 tak byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích V roce 1990 byla podepsána i druhá Schengenská dohoda Schengenská prováděcí úmluva jež vstoupila v platnost v roce 1995 Tyto dvě dohody a jejich další prováděcí předpisy jsou souhrnně označovány za Schengenské acquis Byl tak vytvořen Schengenský prostor v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení Maastrichtská smlouva oficiálně zavedla pojem Evropská unie pro zastřešení tří Společenství bez založení její právní subjektivity a zavedla tři pilíře EU – první pilíř zahrnoval otázky komunitární mající v zásadě vztah ke třem Společenstvím druhý pilíř představoval společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a třetí policejní a justiční spolupráci Druhý a třetí pilíř byly nekomunitární což znamenalo že komunitární orgány v těchto oblastech nemohly přijímat sekundární právo Maastrichtská smlouva nastavila novou proceduru přijímání předpisů spolurozhodování zavedla nové politiky a institut občanství EU Přinesla také změnu do fungování EHS když došlo k vypuštění slova hospodářské V roce 1995 došlo k rozšíření EU o Rakousko Finsko a Švédsko Proces postupoval dál a tak byla v červenci 1997 uzavřena Amsterodamská smlouva která tzv Schengenské acquis začlenila do práva EU posílila pravomoci Evropského parlamentu zavedla princip flexibility a ze třetího pilíře do prvního přesunula oblast justiční spolupráce v civilních věcech Vznikl tak Evropský justiční prostor v civilních otázkách jako základ pozdějšího prostoru svobody bezpečnosti a spravedlnosti S ohledem na blížící se přistoupení dalších států byla přijata Smlouva z Nice 2001 která měla přizpůsobit instituce EU novému počtu členů Předpokládalo se snížení počtu komisařů posílení pozic větších států rozšíření oblastí rozhodovaných kvalifikovanou většinou Všechny předchozí smlouvy měla nahradit Smlouva o Ústavě pro Evropu Ta počítala s nahrazením Evropského společenství Evropskou unií jež by měla právní subjektivitu Smlouva o Ústavě pro Evropu měla státoprávní charakter počítala se zavedením termínů blízkých vnitrostátnímu právu zákony rámcové zákony a vytvořením funkcí typických pro stát prezident Smlouva byla však odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemsku Následně byla připravena nová smlouva – Lisabonská jejímž základem byla právě odmítnutá Smlouva o Ústavě pro Evropu z níž byly odstraněny sporné instituty Lisabonská smlouva je další novelizační smlouvou jako Jednotný evropský akt Maastrichtská smlouva Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice Lisabonská smlouva změnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství jež byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie Evropské společenství přestalo existovat jeho právním nástupcem je EU Z bývalých tří společenství zůstal již jen Euroatom neboť ESUO zaniklo v roce 2002 když uplynulo padesátileté období na které bylo Pařížskou smlouvou uzavřeno Geografie Evropská unie zasahuje na území o rozloze 43 mil km² jež ohraničuje na severovýchodě Finsko na jihovýchodě Kypr na jihozápadě Portugalsko a na severozápadě Irsko Součástí Evropské unie jsou formálně i četná zámořská území a závislá území španělské Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla; za Portugalsko Azory a Madeira; britský Gibraltar a francouzská území Réunion Francouzská Guyana Martinik Guadeloupe Mayotte Saint-Martin zatímco jindy nejsou území přidružená k členským států součástí EU například Grónsko většina zámořských území přidružených ke Spojenému království Aruba Curaçao Sint Maarten Karibské Nizozemsko Svatý Bartoloměj Francouzská Polynésie Wallis a Futuna či Nová Kaledonie a mají statut přidruženého území Kromě toho je k Evropské unii řada území asociovaných existují také území pod správou členských států Evropské unie které do EU nepatří a podobně viz Oblasti EU se zvláštním statusem především v oblasti Karibiku a Pacifiku Nejvyšší hora na území Unie je Mont Blanc 4808 m na hranici Francie a Itálie kdyby do EU vstoupilo Turecko stal by se nejvyšší horou Ararat s 5166 m Největší jezero je Vänern na jihu Švédska s plochou 5650 km² a hloubkou 106 m Nejdelší řeka EU je Dunaj 2850 km pramení v německém pohoří Schwarzwald a ústí do Černého moře u rumunsko-ukrajinských hranic EU leží převážně v mírném klimatickém pásmu severní oblasti Finska spadají do subarktického pásma a Středomoří do pásma subtropického Jednotlivé země EU mají rozmanité klimatické podmínky Například v Helsinkách je průměrná teplota v lednu −56 °C a v červenci 178 °C naproti tomu na Maltě je průměrná teplota v lednu 128 °C a v červenci 256 °C Členové Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria která by noví členové museli splnit kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky tzv Kodaňská kritéria politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Evropská unie má od roku 2013 28 členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel 2009; lidnatější jsou jen Čína 1 306 mil a Indie 1 080 mil Rozšířila se celkem sedmkrát Poprvé v roce 1973 o Dánsko Irsko a Spojené království Řecko se připojilo v roce 1981 následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986 V roce 1985 vystoupilo Grónsko když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko Rakousko a Švédsko V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko 1 července 2013 se stalo členem Chorvatsko Kandidátské země V současné době je šest kandidátských zemí stav k 4 červenci 2014 Albánie přihláška 2009 Island přihláška 2009 Makedonie přihláška 2004 Černá Hora přihláška 2008 Srbsko přihláška 2009 a Turecko přihláška 1987 ;Turecko O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již od padesátých let 20 století První asociační dohoda mezi Tureckem a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím byla uzavřena v roce 1963 Přihlášku ke členství v EU podalo Turecko roku 1987 ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny 3 října 2005 Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo zatím otevřeno 13 a uzavřena 1 < ref> Zastánci přijetí Turecka poukazují na to že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě Zároveň by přinesl také výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to že většinou území leží v Asii sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru a Arménií dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915 Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy a potlačování jejich práv Kritici přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako nejlidnatější země EU Německo ;Makedonie Prvním v přístupovém procesu Makedonie k Evropské unii bylo podepsání Stabilizační a asociační dohody s EU v roce 2001 Dohoda vstoupila v platnost v roce 2004 kdy také Makedonie podala oficiální přihlášku Po kladném doporučení Evropské komise byl Makedonii v roce 2005 udělen status kandidátské země ale oficiální přístupová jednání zatím nezačala Vyjednávání doposud probíhala spíše pomalu a především se soustředila na uvolňování vzájemného obchodu a od roku 2008 na odstranění vízové povinnosti pro občany Makedonie Vliv na pomalý průběh přístupových jednání měl zejména bilaterální spor Makedonie která se oficiálně jmenuje Bývalá Jugoslávská Republika Makedonie a Řecka o jméno země jež koliduje s názvem části řeckého území u hranice právě s Makedonií < ref> ; Island Island podal 16 července 2009 oficiální přihlášku do EU Evropská komise v rekordním čase žádost zpracovala a 24 února 2010 vydala zprávu o připravenosti Islandu ke vstupu do EU na jejímž základě doporučila Evropské radě udělit Islandu status kandidátské země a zahájit tak oficiální vyjednávání o členství Status kandidátského státu byl Islandu udělen 17 června 2010 Island je od roku 1994 členem Evropského hospodářského prostoru a od roku 2000 také Schengenského prostoru do svojí legislativy tedy již implementoval podstatnou část legislativy Evropské unie < ref> Vstup Islandu provázejí obavy ze sporů o legislativu upravující rybolov a dále bilaterální spory o zaplacení dluhů insolventní islandské internetové banky Icesave Nizozemsku a Spojenému Království obě země jsou členy EU a uhradily škody svým občanům kteří měli svoje finanční prostředky uložené v Icesave < ref> Zásadní motivací ke vstupu byl vliv mezinárodní ekonomické krize a snaha o vyrovnání se s jejími následky vstupem do EU a zejména rychlým přijetím eura V červnu 2013 po islandských volbách z dubna 2013 které vyhrály politické strany stavějící se negativně ke vstupu Islandu do EU prohlásil islandský ministr zahraničních věcí že Island jednostranně pozastavuje přístupové rozhovory Další postup bude záležet na výsledku plánovaného referenda < ref> ;Černá Hora Černá Hora podala přihlášku do EU 15 prosince 2008 Dohoda stabilizaci a přidružení vstoupila v platnost 1 května 2010 < ref> Status kandidátské země byl Černé Hoře oficiálně udělen 17 prosince 2010 ;Srbsko Srbsko se stalo kandidátem oficiálně 1 března 2012 ;Albánie Albánie získala status kandidátské země 24 června 2014< ref> Sousední země ;Norsko Norsko se dvakrát neúspěšně pokoušelo vstoupit do tehdejšího EHS v letech 1963 a 1967 bylo jeho přistoupení vetováno Francií stejně jako přistoupení dalších 4 zemí které byly součástí daného vyjednávání dále v letech 1972 do EHS a 1994 do EU se potom norští občané vyjádřili proti vstupu v referendech Norové se obávají ztráty suverenity hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu Norsko je bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu a existují určité obavy že by muselo neúměrně přispívat do finančních struktur EU na druhou stranu se dobrovolně angažuje v mnoha projektech a agenturách včetně těch které jsou součástí Unie v nichž vystupuje jako donor pro chudší části světa < ref> Norsko je i bez přímého členství v EU zapojeno do vícerých evropských integračních struktur Dokonce bylo jedním ze zakládajících členů Evropského sdružení volného obchodu díky němuž se stalo v roce 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru V roce 1996 společně s Islandem přistoupilo k Schengenské dohodě a od roku 2001 je plně participujícím členem Schengenského prostoru < ref> ;Švýcarsko Švýcarsko proslulo tradiční neutralitou zároveň je ale kontinentální zemí která je v současnosti obklopená Evropskou unií Díky těmto skutečnostem bylo a je nuceno balancovat mezi neutralitou a tlaky okolního vývoje V roce 1960 Švýcarsko spoluzaložilo Evropské sdružení volného obchodu a v roce 1972 dokonce uzavřelo s EHS bilaterální dohodu o volném obchodu Na začátku 90 let se Švýcarsko účastnilo jako člen ESVO vyjednávání o vytvoření Evropského hospodářského společenství které motivovalo Švýcarskou spolkovou vládu aby v roce 1992 podala přihlášku ke členství v EU následně ale v témže roce občané země zamítli vyjednávaní o EHP což vedlo i k ukončení snah o přistoupení k Unii Další období charakterizovalo uzavírání mnoha dvojstranných smluv mezi Evropskou unií a Švýcarskem jejich počet se vyšplhal až do řádu stovek z nichž nevýznamnější byly série prostě nazvané Bilaterální dohody I a II uzavřené v letech 1999 respektive 2004 Od roku 2009 člen Schengenského prostoru Instituce Základním principem fungování Evropské unie je sdílení pravomocí které byly dříve v kompetenci jednotlivých členských států Za tímto účelem vznikly společné instituce Jádro institucionálního rámce tvoří sedm orgánů Evropské unie které jsou vyjmenovány v čl 13 Smlouvy o Evropské unii Jedná se o Evropský parlament Evropskou radu Radu Evropské unie Evropskou komisi Soudní dvůr Evropské unie Evropskou centrální banku a o Účetní dvůr Kromě toho existují poradní a další instituce Evropská komise má sídlo v Bruselu budova Berlaymont ačkoliv některá oddělení jsou umístěny v Lucembursku V Bruselu sídlí rovněž Rada Evropské unie budova Justus Lipsius s výjimkou dubna června a října kdy se schůze rady koná v Lucemburku dále zde sídlí Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku budova Louise Weiss a hostuje dvanáct měsíčních plenárních zasedání včetně rozpočtového zasedání Evropský soudní dvůr hlavní soud účetní dvůr a Evropská investiční banka mají sídlo v Lucemburku Lucemburk také hostí Sekretariát Evropského parlamentu Evropská centrální banka má sídlo ve Frankfurtu budova Eurotower SouborCommflagjpg|Sídlem Evropské komise je Berlaymont v Bruselu SouborInstitutions europeennes IMG 4300jpg|Evropský parlament ve Štrasburku SouborEuropean council building in Brusselsjpg|Rada Evropské unie v Bruselu SouborCommittee of the Regionsjpg|Výbor regionů v Bruselu SouborEuropäische Zentralbank 9344323139 2jpg|Eurotower ve Frankfurtu SouborLuxembourg EU-Hauptstadt 08JPG|Instituce EU v Lucemburku < gallery> Evropský parlament Základní rámec činnosti Evropského parlamentu EP je vymezen v ustanovení čl 14 Smlouvy o Evropské unii Evropský parlament je zde vymezen jako subjekt jenž vykonává – společně s Radou – legislativní a rozpočtovou funkci Skládá se ze zástupců občanů Unie Po posledním rozšíření EU o Chorvatsko čítá Evropský parlament 766 členů ve volbách v roce 2014 bylo zvoleno 751 poslanců Členové EP jsou voleni na pětileté volební období ve všeobecných přímých tajných a svobodných volbách Institucionální vymezení EP se pak nachází v článcích 223 až 234 Smlouvy o fungování Evropské unie SFEU Sídlem EP je Štrasburk ale parlament zasedá také v Bruselu a Lucemburku Rada Evropské unie Rada Evropské unie dříve Rada ministrů zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni Její hlavní pravomocí je společně s Evropským parlamentem přijímání legislativy Evropská rada Evropská rada se skládá z hlav států a předsedů vlád členských států předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry kterými se má Unie ubírat Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti Lisabonská smlouva zřídila stálého předsedu Evropské rady který je volen na 25 roku Prvním předsedou byl Herman Van Rompuy kterého 1 prosince 2014 nahradil Donald Tusk Rada jedná v různých složeních Nejvyšší úrovní je Rada složená z ministrů jednotlivých států kteří se schází podle potřeby Další úrovní je Výbor stálých zástupců kde se schází zástupci členských států příp jejich zástupci Dalšími úrovněmi pak jsou výbory a pracovní skupiny Rada rozhoduje buď jednomyslně kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU Evropská komise Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku Komisaři nesmějí přihlížet k zájmům jednotlivých zemí Komise má výlučné právo iniciovat návrhy legislativy a dohlíží na dodržování zakládacích smluv EU Vypracovává návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody Na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře v současnosti je jich dvacet osm Předsedou komise je od listopadu 2014 Lucemburčan Jean-Claude Juncker Od roku 2014 smlouvy předpokládají snížení počtu komisařů na 2 3 počtu členských států a zavedení systému rotace Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů Sídlo má v Bruselu Soudní dvůr Evropské unie Soudní dvůr Evropské unie dbá nad jednotným výkladem evropského práva Má sídlo v Lucemburku Evropská centrální banka Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem která spolu s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank je měnovou bankou pro Eurozónu Evropský účetní dvůr Evropský účetní dvůr kontroluje hospodaření Unie Má sídlo v Lucemburku Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů jsou poradní a konzultativní orgány Evropské unie Jsou nápomocny Evropskému parlamentu Radě a Komisi V některých předepsaných oblastech a případech je jejich konzultace povinná Další instituce Evropská investiční banka poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice Sídlí v Lucemburku pobočky má v Athénách Lisabonu Londýně Madridu a Římě Evropský investiční fond pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům Sídlí v Lucemburku Evropský ombudsman se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU Sídlí ve Štrasburku Politiky Evropské unie Od Maastrichtské smlouvy se oblasti činnosti EU tzv politiky EU dělily do tzv tří pilířů Lisabonská smlouva toto dělení formálně zrušila ale fakticky částečně přetrvává v přechodných obdobích a specifických procedurách První pilíř nadstátní zastřešoval všechna tři dosavadní Společenství druhý a třetí pilíř zaváděly nové oblasti mezivládní spolupráce Druhý pilíř zahrnoval společnou bezpečnostní a zahraniční politiku třetí pilíř pak policejní a justiční spolupráci Lisabonskou smlouvou se dosavadní druhý a třetí pilíř přeměnily v další společné politiky EU Určitá výjimka zůstala v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky kde je zachována jednomyslnost členských států Ekonomika Evropská unie je největší světovou ekonomikou s HDP 118 biliónu euro v paritě kupní síly 2009 EU má dlouhodobě aktivní saldo běžného účtu platební bilance a nízkou inflaci zvláště v zemích bývalé „patnáctky; finanční krize roku 2008 ji však vážně postihla Mezi starými a novými zeměmi existují významné rozdíly v ekonomické vyspělosti i ostatních ekonomických ukazatelích Většina hospodářských aktivit je buď koordinována např sociální politika nebo je zcela v pravomoci institucí Evropské unie např obchodní politika Všechny státy Evropské unie jsou zapojeny do jednotného vnitřního trhu je zajištěn volný pohyb zboží osob služeb a kapitálu neexistují technické překážky obchodu rozdíly technických požadavků různé stupně ochrany duševního vlastnictví apod snížení administrativy v daňové oblasti Evropská měnová unie Devatenáct zemí EU Belgie Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Malta Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko a Španělsko je navíc členy eurozóny což znamená že na jejich území platí společná měna euro; další země ho plánují zavést Podmínkou pro přijetí eura jsou tzv konvergenční nebo Maastrichtská kritéria průměrná míra inflace země v období jednoho roku před prověřením o vstupu do závěrečného stadia nesmí převýšit o více než 15 procentního bodu průměrnou míru inflace tří zemí s nejnižší mírou inflace dlouhodobá nominální úroková míra nesmí v roce před prověřením země o možnosti vstupu do závěrečného stadia převýšit o více než 2 procentní body průměrnou úrokovou míru tří zemí s nejnižší mírou inflace deficit veřejných financí nesmí převýšit 3 % HDP a státní dluh nesmí převýšit 60 % HDP v době kdy bude EU prověřovat vstup do EMU kritérium státního dluhu se považuje za splněné pokud se podíl dluhu na HDP dlouhodobě snižuje měnový kurz členské země nesmí překročit rozpětí dané Evropským měnovým systémem ERM II a alespoň dva roky před prověřením možnosti vstupu do závěrečného stadia nesmí členská země devalvovat svou měnu oproti měnám ostatních členských zemí EU Financování a rozpočet EU Rozpočet Evropské unie je určen k financování politik EU administrativních výdajů evropských institucí a další účely Na rozdíl od národních rozpočtů musí být vždy vyrovnaný nepřipouští se tedy rozpočtové deficity Podle rozpočtového rámce na období 2007–2013 bude činit 105 % HDP Unie podíl výdajů národních rozpočtů na HDP členských států se přitom pohybuje okolo 40 % Návrh rozpočtu vypracovává Evropská komise a předkládá jej ke schválení Radě EU Evropský parlament je oprávněn návrh pozměnit Česká republika a Evropská unie Integrace do západoevropských struktur byla jedním z hlavních cílů Československa po sametové revoluci v roce 1989 První významnou změnou bylo otevření hranic a odstranění řady dovozních omezení Před Československem ale stál obtížný úkol transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní Již v roce 1989 byl založen fond PHARE jehož úkolem bylo pomáhat Polsku a Maďarsku při přechodu na tržní ekonomiku prostřednictvím finančních grantů a poradenství Postupně se jeho působnost rozšířila i na další státy bývalého východního bloku Československo k němu přistoupilo v roce 1990 Dle informací Ministerstva financí ČR zaplatila celkově Česká republika od svého vstupu do EU tedy od 1 května 2004 do 31 prosince 2012 3012 mld Kč oproti tomu získala 5512 mld Kč Celkově se tak Česká republika řadí mezi čisté příjemce s kladným saldem okolo 250 mld Kč< ref> Podle agentury STEM klesá od roku 2010 podíl lidí v Česku kteří pozitivně hodnotí fungování Evropské unie za efektivně fungující organizaci ji pokládá pouze 27 % občanů< ref> Asociační dohody V průběhu první poloviny 90 let byly s postkomunistickými státy uzavírány asociační dohody též dohody o přidružení nebo Eurodohody které sice nedávaly záruku přijetí do EU ale umožňovaly lepší politický dialog institucionální spolupráci a odstraňování obchodních bariér Evropská unie se zavázala snižovat svoje cla a kvóty rychleji než východní státy aby zmírnila dopady na jejich ekonomiky Po rozpadu Československa musela Česká republika podepsat novou asociační dohodu; vstoupila v platnost 1 února 1995 a na jejím základě se český premiér například mohl účastnit zasedání Evropské rady a resortní ministři se mohli 2× ročně účastnit zasedání Rady ministrů V první polovině 90 let se představitelé EU zdráhali dát závazný termín přistoupení postkomunistických zemí Na summitu v červnu 1993 byla ale schválena tzv Kodaňská kritéria určující podmínky vstupu Přístupová jednání Česká republika podala žádost o členství v EU 17 ledna 1996; vstup do EU byl jednou z priorit české zahraniční politiky s významnými dopady také na domácí politickou a ekonomickou situaci např nutnost postupné implementace acquis communautaire do českého právního řádu V červenci 1997 vydala Evropská komise Agendu 2000 která se stala základním metodologickým dokumentem pro přijímání nových členských zemí a obsahovala posudky nově přistupujících zemí ohledně plnění nutných podmínek členství v EU Na jejím základě EK doporučila zahájit přístupová jednání s Českou republikou Estonskem Kyprem Maďarskem Polskem a Slovinskem; ta začala v březnu 1998 I v následujících letech vydávala EK každoroční posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické právní politické i dalších oblastech Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi Bulharskem Litvou Lotyšskem Maltou Rumunskem a Slovenskem tzv Helsinská skupina skupina v niž byla i Česká republika se nazývala Lucemburská Kvůli zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání se celé acquis communautaire rozdělilo do 31 kapitol tzv screening – tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou Vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí členských států EU jednání vždy řídila předsednická země EU s kandidátskými zeměmi Pro vstup nových zemí byla důležitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003 která připravila evropské instituce na rozšíření V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; datem vstupu byl 1 květen 2004 Smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty stávajících členských zemí EU a Evropský parlament Některé přistupující státy ratifikovaly vstup do EU v parlamentu některé zvolily referendum včetně ČR kde v červnu 2003 hlasovalo pro vstup 773 % voličů volební účast byla 552 % Česká republika je plnoprávným členem Evropské unie s přechodnými obdobími vyjednanými v přístupové smlouvě omezení volného pohybu pracovních sil maximálně do roku 2011 v některých zemích netýká se např Spojeného království a Irska postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům 25 % v r 2004 30 % v r 2005 a 35 % v r 2006 omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci – občany EU 7 let a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU 5 let přechodné období do 31 12 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích přechodné období do 31 12 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí přechodné období do 31 12 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH trvalá výjimka pro sníženou sazbu DPH z produktů pěstitelského pálení množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí týkající se obalových odpadů čištění městských odpadních vod omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod Evropská komise přijala v červenci 2007 priority rozvoje České republiky specifikované v Národním strategickém referenčním rámci Ten určuje strategii čerpání finanční pomoci v souladu s Lisabonskou strategií ve výši 2669 miliard eur v období 2007 až 2013 Obyvatelstvo Demografie Evropské unie představuje vysoce zalidněnou a kulturně rozmanitou unii 28 členských států K 1 lednu 2009 žilo v Evropské unii celkem 4997 milionů obyvatel což by mohlo být v rámci celku vyrovnáno vstupem nových států do EU v horizontu příštích 20 let Nejlidnatějším členským státem je Německo s odhadovaným počtem 821 milionu obyvatel zatímco nejméně lidnatým členským státem je Malta se 400 tisíci obyvateli Porodnost je v EU nízká; v průměru připadá na jednu ženu 15 dítěte Nejvyšší je porodnost v Irsku kde je 169 ‰ a ve Francii kde je 13 ‰ Nejnižší porodnost má v EU Německo s 82 ‰ Náboženství EU má významnou náboženskou rozmanitost která se zrcadlí v rozmanitosti dějin a kultury Nominální většina obyvatel vyznává křesťanství převážně římský katolicismus protestantství a pravoslaví Navzdory tomu ne všechny státy EU mají křesťanské většiny v Česku a Estonsku mají například většinu ateisté Nedávný příliv přistěhovalců do bohatých států EU s sebou přinesl množství různých náboženství která dotyční vyznávali ve svých rodných vlastech Patří mezi ně islám hinduismus buddhismus sikhismus a Bahá'í Judaismus má v Evropě dlouhou historii a Židé žili pokojně s ostatním obyvatelstvem po celá století navzdory stoletím kdy byli Židé diskriminováni perzekvováni a nakonec na nich byla spáchána genocida v podobě holocaustu V Evropě má rovněž tradici sekularismus který přispěl k vzestupu ateismu a agnosticismu Jazyk Každý z úředních jazyků 28 členských zemí má status oficiálního jazyku Evropské unie V současnosti tak má EU celkem 24 úředních jazyků nejnovějšími úředními jazyky jsou irština bulharština rumunština a úplně poslední chorvatština Nejvíce mluveným jazykem EU je angličtina kterou hovoří na 51 % obyvatel unie Tento vysoký podíl je dán tím že 38 % občanů EU používá angličtinu jinak než jako svůj mateřský jazyk tj buď druhý jazyk nebo cizí jazyk Nejvíce mluveným mateřským jazykem je němčina kterou mluví 18 % obyvatel EU Kultura Titul Evropské hlavní město kultury je vždy na jeden rok propůjčován Evropskou unií jednomu či více evropským městům která tak mají po celý rok možnost představit Evropě svůj kulturní život a jeho rozvoj Původně byla tato města volena na základě kulturní historie naplánovaných akcích a schopnosti projekt podpořit finančními prostředky a infrastrukturou Odkazy Reference Související články Euro Evropský rok občanů Evropské ministáty a Evropská unie Evropské společenství Fondy Evropské unie Vzdělávací programy EU Literatura FIALA P PITROVÁ M Evropská unie Brno CDK 2003 BRDEK M JÍROVÁ H Sociální politika v zemích EU a ČR Praha CODEX Bohemia 1998 BRŮŽEK A Evropská měnová integrace Praha VŠE 1996 CIHELKOVÁ E Vnější ekonomické vztahy Evropské unie Praha C H Beck 2003 CIHELKOVÁ E JAKŠ J A KOL Evropská integrace – Evropská unie Praha VŠE 2004 JAKŠ J Quo Vadis Evropská unie Praha ETC Publishing 1998 NEUMANN P LUKÁŠ Z Společná zemědělská politika EU – Regionální a strukturální politika EU Praha VŠE 2000 PELTRÁM A KOŘÍNKOVÁ K Rozvoj transevropské dopravní sítě Praha Nadatur 1997 PELTRÁM A Transevropské sítě Praha Nadatur 1997 SVOBODA P Právo vnějších vztahů Evropské unie Praha Linde Praha 1999 TICHÝ L ARNOLD R A KOL Evropské právo Praha C H Beck 1999 TÝČ V Základy práva Evropské unie pro ekonomy Praha Linde 2004 ISBN 80-7201-478-1 BALANYÁ B DOHERTY A HOEDMAN O MA´ANIT A WESSELIUS E '' nakl paradigmask 2003 311 stran Externí odkazy oficiální portál Evropské unie informační portál Odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR informační portál o Evropské unii přehledy informací a zpravodajství Přehled organizací Evropské unie YouTubecom eutube Film je souhrnné označení pro kinematografii a veškeré její aspekty umělecké technické komerční a společenské Spolu s tiskem rozhlasem a televizí a dnes už i internetem patří film mezi komunikační prostředky s největším dosahem a vlivem společně s televizí bývá řazen mezi tzv scénická umění Film K rozvoji filmu jako tech vynálezu jako druh umění kulturního společenského a hospodářského fenoménu došlo koncem 19 století První veřejné představení uskutečnili francouzští vynálezci kinematografického přístroje bratři Auguste a Louis Lumièrové 28 prosince 1895 v Paříži V českých zemích se poprvé promítalo 15 července 1896 v Karlových Varech a již na počátku srpna 1897 natáčela americká společnost v Hořicích na Šumavě zdejší pašijové hry jež byly uvedeny v Americe První české snímky natočil Jan Kříženecký a v roce 1898 je promítal na Výstavě architektury a inženýrství v Praze v pavilonu Český kinematograf Svatojánská pouť v československé vesnici Poslední výstřel Purkyňovo náměstí na Královských Vinohradech V témže roce realizoval hrané snímky Dostaveníčko v mlýnici Výstavní párkař a lepič plakátů Smích a pláč Před 1 světovou válkou vzniklo několik filmových společností mj Kinofa Ilusion ASUM jež kromě Lucernafilmu založeného a zařízeného Milošem Havlem záhy zanikly Z raného období jsou známy filmy Zkažená krev 1913 Zamilovaná tchýně 1914 Pan profesor nepřítel žen 1914 Ahasver 1915 Pražští adamité 1917 a mnoho dalších Po vzniku Československa v roce 1918 nastal rozkvět filmové produkce V roce 1921 byly v Praze vystavěny stálé filmové produkce Historie První filmy promítali bratři Lumièrové v roce 1895 ovšem pouze dokumentární příjezd lokomotivy na nádraží a viděli v tom pouhou pouťovou atrakci Patří jim však zásluha za promítání filmu na plátno pro celý sál plný lidí Teprve další Francouz Georges Méliès naučil film vyprávět příběhy Cesta na Měsíc Cesta do neznáma Dobytí pólu Postupně se film stával médiem poměrně oblíbeným zpočátku zejména žánr grotesky jehož nejvýznamnějším představitelem byl Charlie Chaplin V americké vesničce Hollywood nyní předměstí Los Angeles byla vybudována filmová studia která se postupně rozrostla na největší světovou „továrnu na sny Časem získal film původně černobílý a nezvukový natáčený kamerou s ruční klikou různé technické vymoženosti Nejdříve motor zajišťující rovnoměrné natáčení i promítání potom také zvuk v roce 1927 byl natočen první zvukový film prezentovaný v Berlíně Jazzový zpěvák a barvu Brzy se z filmu stal jeden z nejvýznamnějších uměleckých průmyslů 20 století Nejlepší filmy popřípadě herci režiséři kameramani střihači a jiné filmové profese jsou pravidelně odměňovány cenami z nichž nejprestižnější je cena Americké filmové akademie Oscar Vedle filmů hraných se prosadily i filmy animované a to jak kreslené tak loutkové Ve filmech se uplatňují filmové triky které tak někdy kombinují hraný a animovaný film V dnešní době už se ale k vytváření filmových iluzí používají zpravidla počítačové a digitální technologie Na přelomu 20 a 21 století se do mezinárodního povědomí dostala nová generace českých filmařů jako jsou např Jan Svěrák Vladimír Michálek Jan Hřebejk Saša Gedeon Petr Zelenka Alice Nellis Zatím největší úspěch slavil v České republice i ve světě Oscarem oceněný film Kolja 1996 Jana Svěráka Nominaci na Oscara získaly filmy Musíme si pomáhat 2000 Jana Hřebejka a Želary 2003 Ondřeje Trojana K rozvoji filmu přispěla i televize která nejen promítá filmy určené původně do kin ale natáčí i vlastní televizní filmy Specialitou televizní filmové tvorby jsou televizní seriály Poznámka Mnoho hraných a animovaných filmových děl je postaveno na umělecké fikci velké stylizaci a iluzi filmová díla toho typu bývají téměř vždy více či méně odlišná od všední reality velmi často je zde uplatněn umělecký princip licentia poetica S realitou reálný svět jako takovou pracuje především dokumentární film což je zcela samostatný a specifický filmový žánr Český film Seznam českých filmů chronologicky Seznam českých režisérů a režisérek Související články seznamy filmů seriál titulky hraný film němý film zvukový film animovaný film filmový žánr Externí odkazy Filmové novinky aktuality IMDb – anglicky – anglicky František Josef I 18 srpna 1830 zámek Schönbrunn Vídeň – 21 listopadu 1916 zámek Schönbrunn Vídeň z rodu Habsbursko-lotrinského byl 68 let císař rakouský nekorunovaný< ref> v letech 1848–1916 král český nekorunovaný a uherský korunovace 1867 král lombardský a benátský dalmátský chorvatský slavonský Císař a král Ferdinand I Dobrotivý se slavnostně vzdal vlády ve prospěch arcivévody Františka Josefa 2 prosince 1848 v Olomouci František Josef se roku 1854 oženil se svojí sestřenicí Alžbětou Bavorskou Stal se jedním z nejdéle vládnoucích panovníků na světě Dožil se nejvyššího věku 86 let ze všech habsburských panovníků Byl nejdéle vládnoucím císařem rakouským a na krátkou dobu od smrti vládce indického knížecího státu Phaltan Muhoji Rao Naik Nimbalkara 17 října 1916 do své smrti 21 listopadu 1916 i nejdéle vládnoucím tehdejším panovníkem na světě První léta vlády Na rakouský trůn nastoupil jako reprezentant nepříliš populární politické reakce která ovládla politickou scénu země po revoluci v roce 1848 V pozadí jeho nástupu stála v podstatě dvorská kamarila ve které měli nejvlivnější pozici vojáci a další konzervativní síly V tomto kontextu se mělo jednat o určitý kompromis jméno František podle císařova děda Františka I mělo symbolizovat konzervativní hodnoty zatímco jméno Josef mělo odkazovat na částečné přijetí reformní politiky podle císaře Josefa II K jeho popularitě nepřispěla krvavá porážka revoluce v Uhrách v roce 1849 v bitvě u Világoše Roku 1853 se Františka Josefa I pokusil zabít maďarský nacionalista János Libényi Díky přítomnosti císařova ochránce Maxmiliena O´Donnella se to však nepodařilo Libényi byl nakonec odsouzen k trestu smrti a popraven Mladý císař se stal spíše symbolem reakční formy vlády v Rakousku nazývané jako Bachův podle rakouského ministra vnitra Alexandra von Bacha neoabsolutismus Bachův neoabsolutismus se v podstatě snažil o posílení integrace Rakouska a jeho další centralizaci a to také ve vztahu k Uhrám Ideologicky se stavěl nepřátelsky k demokratizačním snahám a požadavkům stále významnější rakouské buržoazie o demokratické zastoupení Bach je ovšem také spojen s řadou reforem které měly za cíl zmodernizovat habsburskou monarchii Nejprve došlo k zrušení cechovních omezení což umožnilo rozvoj průmyslu Tato změna vedla k zakládání tzv živnostenských komor které fungovaly na moderních principech Rozvoj průmyslu však vyžadoval další změny a již v roce 1856 se ukázalo jako nezbytné změnit úvěrovou a finanční politiku což vyvolalo vznik banky Creditanstalt Jedním z dokladů císařových totalitárních tendencí bylo jeho nařízení deportovat předního českého žurnalistu Karla Havlíčka Borovského do jihotyrolského Brixenu Stalo se tak v prosinci roku 1851 bez jakéhokoli soudního řízení Během let 1849–1861 byly v Rakousku vyhlášeny dvě oktrojované ústavy Stadionova a Schmerlingova a základy státní správy byly postaveny na tzv Silvestrovských patentech 1851 1860–1867 V roce 1860 František Josef I Říjnovým diplomem otevřel cestu k reformě Rakouska v konstituční monarchii a postupně se přizpůsoboval nové roli konstitučního panovníka která sice neodpovídala jeho osobní víře ale kterou přijal Po roce 1860 se stal spíše mužem kompromisu než zastáncem tvrdé linie politické reakce Za touto změnou stála zřejmě snaha o zachování celistvosti monarchie Po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 prusko-rakouská válka a konečné ztrátě severoitalských držav Benátska a Lombardska přistoupil císař k vyrovnání s Uherskem a nechal se v roce 1867 korunovat uherským králem Prosincová ústava z roku 1867 stanovila poměrně jasné pravomoci císaře a krále který se nyní díky rakousko-uherskému vyrovnání stal ústředním představitelem a symbolem jednoty dvojstátí Jako konstituční panovník byl ale František Josef I stále panovníkem "z Boží vůle" a měl celou řadu pravomocí v oblasti zahraniční politiky a armády které byly kritiky označovány za absolutistické Konstituční období vlády Františka Josefa I bylo také dobou vzestupu jeho popularity Jestliže nastoupil v roce 1848 jako symbol nepopulární reakce a v roce 1853 na něj byl dokonce spáchán atentát od 70 let 19 století se stárnoucí František Josef I stal nejpopulárnějším členem dynastie a respektovaným monarchou Císařova popularita jistě souvisela s císařovým stylem vystupování a jeho novou politickou linii kompromisu a opatrného zasahování do politického života monarchie Jedním z nejvýznamnějších projevů císařovy politické vůle po roce 1867 byla kauza kolem potvrzení Karla Luegera do funkce vídeňského starosty Císař a král František Josef I nechal celkem třikrát opakovat volby než Luegera jehož antisemitské a populistické názory se císařovi zřejmě protivily potvrdil Vznik Rakouska-Uherska Vnitřní situace také nebyla stabilizovaná a kromě finančních problémů se začínala výrazněji otevírat i národnostní problematika což vedlo císaře k vydání tzv říjnového diplomu 20 října 1860 kde bylo přislíbeno řešení této problematiky novou ústavou Ústava byla vydána v únoru 1861 ale nesplnila očekávání do ní vkládané a došlo k nespokojenosti prakticky všech národností vyjma Němců Na nejsilnější odpor narazila nová ústava v Uhersku které požadovalo návrat ústavy z roku 1848 Nakonec Maďaři prosadili dualistickou koncepci státu často bývá užíván termín Rakousko-Uhersko který dle ústavy z prosince 1867 měl společnou osobu panovníka zahraniční politiku armádu a finance tzv Rakousko-Uherské vyrovnání V dalších otázkách existovala značná suverenita těchto dvou národů Každých deset let docházelo ke stanovení poměru financování společných výdajů což vedlo k poměrně ostrým sporům Národnostní nerovnost byla realitou Rakousko-Uherska Ačkoliv v monarchii byla většina Slovanů daleko lepší postavení všude měla německá minorita České politické špičky se pokoušely prosadit trialistickou koncepci monarchie narazily ale na protest Němců i Maďarů Zahraniční politika Výrazněji se do zahraniční politiky monarchie mladý František Josef I zapsal ve druhé polovině 50 let 19 století v souvislosti s Krymskou válkou a následně s válkou s Piemontem v roce 1859 V obou případech se jednalo o neúspěch V případě Krymské války se František Josef I rozhodl nepodpořit svého spojence cara Mikuláše I Následkem jeho kroku byla diplomatická izolace Rakouska a ztráta důvěry Ruska V roce 1859 se císař postavil osobně do čela velení a Rakousko bylo drtivě poraženo v několika bitvách z nichž nejznámější je bitva u Solferina 24 června 1859< ref> Tento neúspěch vedl k vnitropolitické krizi a ke konci éry reakčního neoabsolutismu v Rakousku Méně úspěšná byla zahraniční politika tohoto období v krymské válce se Rakousko postavilo proti Rusku sice prakticky nedošlo k vojenské akci ale politika Rakouska vedla k vyvolání nepřátelství s Ruskem To způsobilo že se Rakousko dostalo do těžké pozice protože se prakticky ocitlo v mezinárodní izolaci Této situace využilo Sardinské království které se postavilo proti Rakouské vládě v severní Itálii Roku 1859 byla rakouská armáda poražena u Magenty a Solferina čím Rakousko ztratilo Lombardii Tato ztráta spolu se špatnými státními financemi vedla k odvolání Bacha a k vytváření konstituční monarchie V tomto období se zhoršilo i rakouské postavení v Německém spolku kde postupně vzrůstala moc Pruska Roku 1864 se sice spojilo Prusko i Rakousko v tzv dánské válce ale již roku 1866 došlo k tzv německé válce ve které bylo po počátečních úspěších v Itálii Rakousko poraženo v bitvě u Hradce Králové tím bylo prakticky donuceno vzdát se svého postavení v Německu a orientovat se pouze na Balkán což však nutně muselo vést k problémům s Ruskem Po tomto neúspěchu se snažilo Rakousko svoji politiku orientovat směrem na Francii a Itálii když roku 1871 Francie prohrála válku s Pruskem rezignovala Rakouská politika na snahu získat v Německu zpět svůj vliv Rakousko svojí další politikou uznalo pruskou dominanci v německých zemích V roce 1876 císař na svém zámku v Zákupech jednal s ruským carem Alexandrem II za přítomnosti velvyslanců obou zemí o situaci v Evropě Žádné prohlášení z této schůzky nebylo vydáno< ref> Roku 1879 uzavřelo Rakousko-Uhersko s Pruskem obranný pakt proti Rusku Dvojspolek ke kterému se roku 1882 připojila Itálie Trojspolek V roce 1908 Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu a Hercegovinu což zvýšilo napětí s Ruskem a Srbskem Rodinný život František Josef Karel Franz Joseph Karl von Habsburg se narodil 18 srpna 1830 v 945 ve Vídni jako syn arcivévody Františka Karla mladšího syna císaře Františka I a jeho ženy Žofie bavorské princezny Měl čtyři sourozence Maxmiliána Karla Ludvíka Marii Annu zemřela v dětství a Ludvíka Viktora Bylo mu přezdíváno Salzprinz protože jeho matka před početím podstoupila léčbu v Bad Ischlu< ref> Císařem se stal ve svých osmnácti letech když během potlačení březnové revoluce v roce 1848 odstoupil jeho strýc Ferdinand I a jeho otec se vzdal trůnu Od počátku spatřoval svou hlavní úlohu v zamezení další revoluce Opřel se při tom především o armádu a církev To že na většině dobových fotografií je zobrazován v uniformě však vyplývá ze skutečnosti že v jeho době neexistoval civilní oděv který by byl hodný císaře V roce 1853 přežil pokus o atentát a v letní rezidenci v Bad Ischlu se seznámil se svou patnáctiletou sestřenicí Alžbětou známá jako oblíbená "císařovna Sisi" Alžběta byla druhá dcera bavorského vévody Maxmiliána Josefa a Ludoviky Vilhelmíny dcery bavorského krále Maxmiliána I a sestry Žofie matky Františka Josefa Císař se zamiloval do Alžběty a oženil se s ní 24 dubna 1854 Brzy přišly na svět tři děti po desetileté pauze pak čtvrté Žofie 1855–1857 Zemřela ve dvou letech na černý kašel při cestě po Uherském království Gisela 1856–1932 V 16 letech ji provdali za bavorského prince Leopolda a měla s ním čtyři děti Augustu Alžbětu Konráda a Georga Rudolf 1858–1889 František Josef izoloval korunního prince Rudolfa od státních záležitostí Poté co Rudolf směl – po opakovaných intervencích své matky Alžběty u císaře – ukončit striktně armádní vzdělání věnoval se přírodním vědám Mimo jiné spolupracoval na Brehmově Životě zvířat Působil také jako žurnalista v liberálním tisku samozřejmě anonymně a za zády svého otce Na císařův nátlak se v roce 1881 oženil s princeznou Stephanií dcerou belgického krále Leopolda II V roce 1883 se jim narodila dcera Alžběta V roce 1889 spáchal v Mayerlingu se svou sedmnáctiletou milenkou Mary Vetserovou sebevraždu Marie Valerie 1868–1924 Narodila se 10 měsíců po korunování Františka Josefa uherským králem Vzala si Františka Salvátora a měla s ním 9 dětí Díky její dobročinnosti jí lidé přezdívali „Anděl z Wallsee Mezi manželi později došlo k odcizení od roku 1885 udržoval císař vztah s herečkou Kateřinou Schrattovou Po smrti syna cestovala císařovna Alžběta po Evropě 10 září 1898 ji zavraždil pilníkem atentátník Luigi Lucheni První světová válka Po roce 1910 se celkově stupňovalo napětí v celé Evropě 28 června 1914 spáchali srbští nacionalisté úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d'Este plánovaného následníka Františka Josefa Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum a zajistilo si pro případnou válku podporu Německa Srbsko požadavky rakouského ultimáta téměř zcela přijalo ale jelikož nebyly přijaty zcela přerušilo Rakousko-Uhersko jednání 23 července a vyhlásilo částečnou mobilizaci a poté 28 července i válku Tímto vyhlášením začala I světová válka při které se dostala do konfliktu prakticky celá Evropa Rakousko-Uhersko se angažovalo především na Balkáně a na tzv haličské frontě kde válčili spolu s Němci proti Rusku a to nejprve na území dnešního Polska Zde boje probíhaly se střídavými úspěchy až do března 1915 kdy Rakousko-Uhersko a Německo prolomily na několika místech ruskou linii v průběhu června se zhroutila celá ruská jižní fronta což znamenalo obsazení celé Bukoviny a Haliče Přes počáteční úspěchy se fronta nakonec ustálila na podobné linii jako byl předchozí stav Prakticky až do říjnové revoluce se na této frontě nezměnila situace Po říjnové revoluci zde Rakousko-Uhersko s Německem dosáhlo značných úspěchů ale vzhledem k situaci na západní frontě zde byl 15 prosince 1917 uzavřen mír Na balkánské frontě sice Rakousko-Uhersko dobylo počátkem prosince 1914 Bělehrad ale již koncem roku ho bylo nuceno opustit a následně muselo ustoupit z celého srbského území V srpnu 1915 však spolu s Německem a Bulharskem zaútočili na Srbsko které koncem roku dobyli Počátkem roku 1916 obsadily rakouské oddíly část Albánie a v průběhu roku se podílely na obsazení většiny Rumunska které držely další dva roky V Rakousku-Uhersku se v průběhu války projevily všechny jeho problémy Jedním z největších problémů byla národní nejednotnost a špatná ekonomická situace válka Rakousko-Uhersko vyčerpávala více než jiné země a to se bylo nuceno orientovat stále více na Německo což vzbuzovalo nelibost u neněmeckých národů monarchie Zemřel uprostřed první světové války 21 listopadu 1916 ve Vídni Jeho pompézní pohřeb byl zastíněn válečnými událostmi a následným pádem rakousko-uherské monarchie již císař spojoval Po jeho smrti nastoupil na trůn Karel I jeho politika však nedokázala najít cestu k novým národním snahám V již zoufalé situaci se pokusil vyhlásit 16 října 1918 federaci ještě v průběhu října se začalo Rakousko-Uhersko rozpadat 28 října bylo vyhlášeno Československo 1 listopadu zprostil Karel I uherskou vládu přísahy věrnosti „Starej Procházka Přezdívku „Starej Procházka kterou mu posměšně říkali někteří Češi císař získal podle rozšířené legendy při své návštěvě Prahy v roce 1901 díky popisku na novinové fotografii „Procházka na mostě ve Světozoru z 12 června 1901 Tehdy František Josef I otevíral slavnostně most dnes nazývaný most Legií Podle historika Otty Urbana je ale tato přezdívka mnohem starší získal ji už v sedmdesátých letech 19 století kdy příjezd císařského průvodu ohlašoval jezdec na koni Jmenoval se Procházka a lidé volali „Starý Procházka už jede! Tuto verzi podporují i výzkumy historika Jiřího Raka který prohlédl< ref> veškeré noviny té doby a zjistil že žádný popisek pod uvedenou fotografií neexistuje Archiv Zlaté Prahy z 21 června 1901 která v tu dobu vycházela jako sjednocené periodikum se Světozorem a která ten den byla věnována otevření nového mostu a návštěvě mocnáře ovšem obsahuje i fotografii s popiskem "Promenáda na novém pražském mostě" Tituly Františka Josefa Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo N N z Boží vůle císař rakouský král český a uherský lombardský a benátský dalmatský chorvatský slavonský haličský vladimiřský a illyrský; král jeruzalémský; arcivévoda rakouský velkovévoda toskánský a krakovský; vévoda lotrinský salcburský štyrský korutanský kraňský a bukovinský; velkokníže sedmihradský markrabě moravský; vévoda horno- a dolnoslezský modenský parmský piacenzský a guastalský osvětimský a zátorský těšínský furlanský dubrovnický a zadarský; knížecí hrabě habsburský tyrolský kyburský goricijský a gradišťský; kníže tridentský a brixenský; markrabě horno- a dolnolužický a istrijský; hrabě hohenembský feldkirchský břežnický sonnenberský; pán terstský kotorský a na Slovinském Krajišti; velkovévoda srbský atd František Josef v jiných jazycích Německý Franz Joseph I Maďarsky Ferenc József Latinsky Franciscus Iosephus I Slovensky František Jozef I Italsky Francesco Giuseppe I Rumunsky Francisc Iosif Ukrajinsky Франц Йосиф Srbsky Фрањо Јосиф Franjo Josif Slovinsky Franc Jožef Furlansky Francesc Josef Polsky Franciszek Józef I Španělsky Francisco José I Anglicky Francis Joseph I Rusky Франц Иосиф I Vývod z předků Galerie Odkazy Reference Literatura Hołda Renata "Dobry władca" studium antropologiczne o Franciszku Józefie I Wyd 1 Katowice Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego 2008 198 s Prace Naukowe Uniwersytetu Śląskiego w Katowicach; nr 2579 ISBN 978-83-226-1707-6 ISSN 0208-6336 Související články Atentát na Františka Josefa I Země Františka Josefa Rakouská císařská hymna Seznam představitelů českého státu Rakousko-Uhersko Rakouské císařství Dějiny Česka Externí odkazy video z cyklu České televize Historický magazín Genetická choroba resp dědičná či genetická nemoc je nemoc která je geneticky zapříčiněna např Downův syndrom srpkovitá anémie cystická fibróza nebo Duchenneova svalová dystrofie podmíněna např některé formy rakoviny či podpořena poslední skupina není započtena ve všech definicích genetických chorob Genetické choroby studuje lékařská genetika HMAS Sydney R17 byla letadlová loď australského námořnictva Byla vůbec první letadlovou lodí kterou australské námořnictvo získalo Stavba Kýl letadlové lodě HMS Terrible byl založen 17 dubna 1943 v loděnici HM Dockyard v Devonportu Trup byl na vodu spuštěn dne 30 září 1944 Stavbu téměř dokončené lodě zastavil konec světové války po kterém ji královské námořnictvo již nepotřebovalo V roce 1947 bylo rozhodnuto prodat Terrible přejmenována na HMAS Sydney a její sesterskou loď Majestic přejmenována na HMAS Melbourne Austrálii Melbourne byla v mnohem větší míře upravována dostala například úhlovou letovou palubu a proto Sydney následovala až s odstupem několika let Proto byla australskému námořnictvu až do jejího zařazení do služby v roce 1955 zapůjčena britská letadlová loď HMS Vengeance patřící ke třídě Colossus Konstrukce Po svém zařazení do služby loď nesla bojové letouny Hawker Sea Fury a Fairey Firefly Pohonný systém tvořily parní turbíny Brown Curtis Operační nasazení Od září 1951 do ledna 1952 byla Sydney bojově nasazena v korejské válce kde nahradila britskou letadlovou loď HMS Glory Letadla ze Sydney během tohoto nasazení provedla celkem 2366 bojových letů především se jednalo o útoky na pozemní cíle Bylo to poprvé kdy přítomnost britských letadlových lodí zajišťovalo plavidlo provozované některým z britských dominií V říjnu 1952 byla Sydney přítomna v oblasti prvního britského pokusného jaderného výbuchu ke kterému došlo v oblasti ostrovů Montebello v severozápadní Austrálii V letech 1955–1958 Sydney sloužila jako cvičná letadlová loď a od roku 1963 sloužila pro rychlý transport vojáků V této roli byla několikrát odeslána do Vietnamu Krytí jí přitom poskytovala sesterská loď Melbourne V roce 1973 byla vyřazena ze služby a o dva roky později byla prodána k sešrotování Odkazy Reference Literatura HMS Belfast C35 byl lehký křižník podtřídy Edinburgh třídy Town britského válečného námořnictva – Royal Navy Byl nejtěžším britským lehkým křižníkem který se zapojil do bojů druhé světové války V současné době je zakotven na řece Temži poblíž Tower Bridge a slouží jako muzeum Toto muzeum jako poslední velký válečný křižník spravuje Imperial War Museum Loď byla spuštěna na vodu 17 března 1938 na den sv Patrika a do služby vstoupila 5 srpna 1939 Krátce po zahájení války byla poškozena minou která poškodila její trup a zranila několik členů posádky Tato nehoda vyřadila křižník z provozu na tři roky Mezi její nejznámější akce patří účast v bitvě u Severního mysu kde byl potopen německý bitevní křižník Scharnhorst a dělostřelecká podpora vylodění v Normandii Křižník byl také použit při podpoře sil OSN v době korejské války Loď byla vyřazena z provozu 24 srpna 1963 a roku 1971 byla zakoupena pro Imperial War Museum za 1 £ Byla odvlečena do nového kotviště v Symon's Wharf na řece Temži a 21 října téhož roku u příležitosti oslav bitvy u Trafalgaru zpřístupněna veřejnosti Popis a základní technická data Pohon křižníku zajišťovaly čtyři sestavy přetlakových kondenzačních parních turbín tzv turbína Parsonsova každá o jmenovitém výkonu 20 tisíc hp cca 14 914 kW při otáčkách vrtulí 300 ot min které byly vyrobeny firmou Harland & Wolff Limited Každá turbína sestávala z vysokotlaké a nízkotlaké části které přes reduktory poháněly čtveřici lodních vrtulí každá sestava turbín poháněla jeden hřídel Zpětný chod zajišťovaly reverzní turbíny umístěné na společném hřídeli s nízkotlakou turbínou jsou umístěny za výstupem do kondenzátoru Mimo to každá sestava turbín byla pro ekonomický provoz při nižších rychlostech doplněna turbínou pro cestovní chod Při ekonomické rychlosti 13 uzlů při plném výtlaku při 106 ot min vrtulí činila hodinová spotřeba paliva cca 386 metrické tuny Páru dodávaly tříbubnové vodotrubné kotle s přehřívači a předehříváním vzduchu šlo o kotle standardizované konstrukce Admiralty type Maximální pracovní tlak byl 350 psi cca 246 kp cm² 2413 kPa Kotle rovněž vyrobila firma Harland & Wolff Takticko-technická data Technická data platí pro stav při zařazení HMS Belfast do služby Související články Seznam křižníků Royal Navy Imperial War Museum je muzeum v londýnském obvodu Lambeth zaměřené na vojenskou historii Jeho sbírky obsahují vojenská vozidla zbraně knihovnu fotografický archív a umělecká díla vztahující se k válečným konfliktům 20 století speciálně těch kterých se účastnila Velká Británie Budova na Lambeth Road je centrálou několika poboček Muzeum je částečně subvencováno vládou ale je závislé i na soukromých příspěvcích Sbírky muzea Obsahem sbírek muzea nejsou výhradně jen britské exponáty ale obsahují i předměty z Francie USA Německa Itálie a Ruska Jeho rozsáhlé sbírky zahrnují více než 15 000 obrazů kreseb a soch a více než 30 000 plakátů Podle informací muzea jsou v jeho sbírkách „předměty od letadel obrněných bojových vozidel a plavidel až po uniformy nášivky označující příslušnost k druhu zbraně osobní výstroj medaile dokumenty knihovna s více než 155 000 svazky; 40 miliónů metrů filmu a více než 6 500 hodin videa; více než 6 miliónů fotografií a negativů Před vchodem do muzea jsou umístěna dvě děla z křižníků Royal Navy Historie Imperial War Museum původně sídlilo v Crystal Palace na Sydenham Hill Bylo založeno roku 1917 pro připomínku padlých v první světové válce která ještě v době založení muzea probíhala Poté co byla 30 listopadu 1936 budova muzea zničena požárem bylo pro něj nalezeno nové místo Budova v němž v současnosti sídlí centrála muzea bylo původně psychiatrickou nemocnicí – Bethlem Royal Hospital Od roku 1939 muzeum shromažďovalo i předměty vztahující se k druhé světové válce a od roku 1953 byly do sbírek zařazovány exponáty ze všech válečných konfliktů v nichž se Velká Británie angažovala Pobočky Muzeum má ve Velké Británii několik poboček Churchillovo muzeum a Cabinet War Rooms – bunkr v němž jednala britská vláda v době druhé světové války HMS Belfast – bitevní křižník zakotvený na Temži nedaleko od Tower Bridge Imperial War Museum Duxford – letecké muzeum Imperial War Museum North – nová pobočka založená roku 2002 pro lepší přístup k exponátům pro obyvatele severní části země Islámský stát zkráceně IS; arabsky ad-Dawla al-ʾIslámíja zkráceně Daiš je radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku Na dobytém území na částech území států Iráku a Sýrie vyhlásila samostatný Islámský stát Ten není mezinárodně uznán žádným jiným státem Jeho stoupenci vyhlásili toto území za chalífát který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě Cílem je obnovit chalífát na územích Iráku a Levanty dřívější geografické označení zahrnující Sýrii Palestinu Jordánsko a Libanon či dalších zemí které byly někdy v historii pod muslimskou vládou Do 29 června 2014 se hnutí nazývalo Islámský stát v Iráku a Levantě zkráceně ISIL arabsky případně též Islámský stát v Iráku a Sýrii ISIS kde Šām označuje Sýrii v zemském slova smyslu na rozdíl od moderního státu; Šām je tedy nejpřesnější překládat jako Levanta Hnutí je známé svou přísnou interpretací islámu a islámského práva šaría a je nechvalně proslulé násilím páchaným na obyvatelstvu které je zaměřené hlavně na ty kteří vyznávají jiná náboženství než sunnitský islám Díky působení v syrské občanské válce se hnutí rozrostlo zesílilo a dne 31 prosince 2013 obsadil ISIL některé části iráckých měst Fallúdža a Ramádí Islamisté ovládli velkou část západoirácké provincie Anbár a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ten nebyl dosud mezinárodně nikým uznán nemá vyřešené vztahy se svými sousedy ani pevné hranice Jeho vůdcem se stal Abú Bakr al-Bagdádí jenž si přisvojil čestný islámský titul emíra Dne 29 června 2014 byl vyhlášen v obsazených částech Sýrie a Iráku chalífát „Islámský stát Současně s tím začal Abú Bakr Bagdádí pod jménem Ibrahím užívat titulu chalífy Územní nároky Islámského státu V současnosti si Islámský stát nárokuje Sýrii Irák Egypt Saúdskou Arábii Jemen Libyii a Alžírsko Současné geografické dělení IS Islámský stát v Iráku a Levantě Irák a Sýrie Velení Islámského státu užívá specifická geografická označení pro ta území ve kterých organizace operuje a označuje je termínem vilájet arabsky ولاية- wilāyat tj ve smyslu provincie Vilájet Sinaj Sinajský poloostrov Vilájet Barka Libye viz Občanská válka v Libyi Vilájet Alžírsko zde IS zastupuje organizace Jund al-Chilafah viz organizace spřízněné s Islámským státem Saúdská Arábie a Jemen neznámé militantní skupiny Historie Džamáa at-Tavhíd 1999–2004 Původní název organizace byl „Džamáa at-Tavhíd wa-al-Džihád Organizace pro monoteismus a džihád Bilád ar-Ráfidín Al-Káida v Iráku 2004–2006 V letech 2004 až 2006 se organizace nazývala zkráceně „Bilád ar-Ráfidín ale známa byla spíše pod názvem „Al-Káida v Iráku jejím vůdcem byl známý terorista Abú Musab az-Zarkáví Mudžáhidská rada šúry 2006 Menší povstalecká skupina později nahrazená Islámským státem v Iráku Islámský stát v Iráku 2006–2013 Vyhlásit samostatný stát na území Iráku se islamisté snažili již dříve naposledy v roce 2006 během války v Iráku tj „Islámský stát v Iráku „Dawlat al-'Irák al-Islamíja Tehdy měl zahrnovat provincie Bagdád Anbár Dijála Kirkúk Saladdín i Ninive tedy oblasti kde mají převahu vyznavači sunnitské větve islámu k tomu patřily i části provincií Babylón a Wásit kde mají převahu spíše šiíté Historie tohoto islamisty vyhlášeného "státu" prakticky nikdy neskončila; Islámský stát v Iráku a Sýrii na něj kontinuálně navazuje pouze s tím rozdílem že nově vyhlášený stát by měl zahrnovat i Sýrii či jen její část V roce 2011 byla ukončena okupace Iráku zahraničními vojsky a ozbrojenci z hnutí Islámský stát začali mimo jiné působit i v sousední Sýrii během občanské války Zde získali východní část země Islámský stát v Iráku a Levantě 2013–2014 Organizace ISIL vznikala postupně jako irácká odnož Al-Káidy která operovala během války v Iráku v letech 2003–2011 která skončila úspěšným svržením autoritářského režimu Saddáma Husajna zemi však zachvátilo sektářské násilí Již od začátku se islámští ozbrojenci z hnutí ISIL netajili odvážným plánem vytvořit na území Iráku ryze islámský stát ve kterém by platily pouze islámské zákony ISIL byl jednou z mnoha vojenských organizací které vedly záškodnické a teroristické operace proti americkým okupačním silám a jejich spojencům Na konci roku 2013 se ozbrojencům podařilo ovládnout i velkou část západoirácké provincie Anbár kterou obývají především sunnité a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát s centrem v irácké Fallúdži Následovaly další boje s iráckou armádou která usilovala o dobytí ztracených území Iráku a většina syrských milicí které bojovaly na straně syrské opozice se od ISILu distancovaly Přesto islámští separatisté pokračovali na dobytých území ve svém plánu zavést islámský stát s islámským právem ve prospěch muslimské větve sunnitů přičemž následovaly tvrdé represe a teror zejména proti náboženským menšinám spojený s jejich vyhlazováním Vyhlášení nezávislosti Vyhlášení nezávislosti předcházely nepokoje v západní irácké provincii Anbár 2013–14 Vojenské střety na území provincie začaly 30 prosince 2013 poté co irácké bezpečnostní síly zničily protestní tábor sunnitů v Ramádí Kmenové milice vytlačily iráckou armádu z provincie Anbár ta se musela stáhnout Dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ofenziva v severním Iráku v roce 2014 Organizace ISIL v sobotu 4 ledna 2014 oznámila že zcela ovládla město Fallúdža a pod kontrolou měla částečně také Ramádí hlavní město provincie Anbár jež leží u hranice se Sýrií a zabírá přibližně třetinu iráckého území Cílem islamistů na dobytém území je vytvoření oblasti řízené islámskými zákony O totéž usilují islámští radikálové i z druhé strany hranice – v Sýrii kde bojují proti vládě tamního autoritářského prezidenta Bašára Asada Ve městě Ramádí se ozývala střelba Irácké ozbrojené síly plánovaly ztracené území dobýt zpět Irácké vojsko ostřelovalo Fallúdžu za pomocí minometů údajně 8 lidí zahynulo a 30 lidí bylo zraněno Mezi mrtvými se měli nacházet i někteří kmenoví vůdci Spojené státy americké a Írán jsou ochotny poskytnout Iráku zbraně a výzbroj nikoli však vojáky Ministr zahraničí John Kerry je přesvědčen že Irák by se měl s islamisty na svém území vypořádat sám bez cizího vojenského zásahu USA mimo jiné zvažuje i nabídku pomoci s výcvikem iráckých speciálních jednotek Jejich výcvik by s největší pravděpodobností mohl probíhat na území Jordánska V červnu 2014 dobyl ISIL velkou část severního Iráku včetně několika hraničních přechodů Dobyt byl dvoumilionový Mosul který padl do rukou islamistům poté co vládní jednotky dezertovaly Islamisté také vykradli banky ve městě čímž se stali nejbohatší teroristickou organizací na světě Probíhaly také boje o strategickou rafinerii v Bajdží< ref> Islámský stát od června 2014 Dne 29 června 2014 byla organizace znovu přejmenována na Islámský stát tentokrát však vyhlásila i obnovení islámského chalífátu Její vůdce Abú Bakr al-Bagdádí prohlásil sám sebe za chalífu Ibráhíma< ref> Postup islamisté zastavili v Tikrítu kde odrazili útok irácké armády a namísto toho se soustředili na boj s Kurdy V srpnu 2014 dobyli město Sindžár obývané náboženskou menšinou jezídů poté co se z něj kurdské milice pešmergů stáhly Výsledkem byl exodus obyvatel z města z nichž mnoho uvízlo na hoře Džabal Sindžár Islamisté během útoku zabili nejméně 500 jezídů a některé i pohřbili zaživa zajali také stovky žen které drží jako otrokyně Islámský stát v Libyi „Vilájet Barka Od začátku roku 2014 působí v libyjském městě Derna ozbrojenci z řad Islámského státu vyhlašující oddanost k Abú Bakru al-Bagdádímu Dne 5 října 2014 je město pod úplnou kontrolou Islámského státu v počtu 800 bojovníků Islamisté označují tuto oblast jako provincii tj vilájet Barka což je arabský název pro Kyrenaiku Intervence USA a spojenců 8 srpna 2014 americký prezident Barack Obama autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu a humanitární pomoc jazídským uprchlíkům v pohoří Sindžár Cílem úderů byla kromě prevence genocidy také ochrana amerických zájmů v Iráku Vojenská operace byla později rozšířena kvůli ochraně irácké infrastruktury a letecké podpoře irácké armády Po rozšíření úderů proti Islámskému státu byly kurdské a irácké jednotky schopné zvrátit islámistický postup a znovu obsadit Mosulskou přehradu která je největším vodním dílem v Iráku 10 září americký prezident Barack Obama oznámil že autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu v Sýrii pokud je schválí americký kongres Zároveň oznámil že navýší počet úderů v Iráku 19 září provedlo francouzské letectvo nálet na muniční sklad Islámského státu 22 září provedly ozbrojené síly USA Bahrajnu Jordánska Kataru Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů nálety na pozice Islámského státu v Sýrii Dohoda s An-Nusrou V listopadu 2014 uzavřeli představitelé Islámského státu a Fronty an-Nusrá organizací Al-Káidy dohodu o spolupráci Obě organizace bojovaly doposud proti sobě Zločiny Na území islámského chalífátu je údajně přísně dodržováno islámské právo šaría Podle Mezinárodního svazu muslimských učenců jsou ale některé kroky IS nekompatibilní s právem šaría< ref> < ref> Podle svazu není zabíjení a mučení nevinných lidí jehož se IS dopouští u svých odpůrců nic než zločin Islámský stát se také dopouští kulturních zločinů kdy otevřeně ničí starobylé památky protože jde o pohanské modly ke kterým se lidé modlí místo k Alláhovi V muzeu v Mosulu tak jeho stoupenci zničili až tři tisíce let staré asyrské a akkadské sochy nevyčíslitelné hodnoty Vypálili také zdejší knihovnu s 8000 vzácných svazků a se vzácnými artefakty univerzitní knihovnu nebo divadlo V provincii Anbár také vypalují knihovny a zničili tak už 100 tisíc svazků Část ale propašovali za hranice a prodali< ref> Spojenci Oponenti Globální koalice proti Islámskému státu Ostatní oponenti Liga arabských států Al-Káida Fronta an-Nusrá Anonymous Poznámky Reference Související články Sykesova-Picotova dohoda Boko Haram Válka v Iráku Irácká krize Občanská válka v Sýrii Islámský emirát Afghánistán Externí odkazy Jachta je označení pro poměrně široké spektrum malých lodí v historii i současnosti Původně se jednalo o malé vojenské lodě dnes se termín používá především pro lodě sportovní a rekreační Historie Termín jachta pochází z holandského jacht což znamená lov Tento typ lodi byl používán pro boj proti pirátům a byl vyvinut v první polovině 17 století Jednalo se o 15-23 m dlouhou loď ozbrojenou maximálně 10 lehkými děly Výtlak se pohyboval mezi 100-200 t Poté co se na jedné této lodi vrátil Karel II Stuart do Anglie a 15 těchto plavidel zařadil do britského námořnictva stala se tato loď známá i jako plavidlo pro vysoce postavené osobnosti Jednu jachtu z roku 1640 vlastnil například Petr Veliký Externí odkazy Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče Johann Joseph Wenzel Anton Franz Karl Graf Radetzky von Radetz 2 listopadu 1766 zámek Třebnice< ref> Habsburská monarchie – 5 ledna 1858 Milán Království lombardsko-benátské byl český šlechtic a rakouský maršál od 1836 považovaný za jednoho z nejlepších vojevůdců 19 století příslušník rodu Radeckých z Radče Životopis Narodil se jako syn hraběte Petra Eusebia Radeckého a Marie Venantie Bechyňové Bechinie z Lažan Po smrti rodičů byl poslán na výchovu do Prahy ke svému dědovi z otcovy strany bývalému důstojníkovi a studoval nejprve na gymnasiu u piaristů v Panské ulici na Novém Městě Dále pokračoval studiem na rytířské akademii v Brně a na Theresianu ve Vídni Ve věku osmnácti let 1 srpna roku 1784 vstoupil jako kadet do 1 kyrysnického pluku c a k rakouské armády ležením v Gyöngyösi Za dva roky se stal poručíkem rok na to nadporučíkem V letech 1788 1789 se vyznamenal v bojích s Osmanskou říší což mu zajistilo místo jednoho z pobočníků maršála Laudona V bojích proti revoluční Francii v První koaliční válce bojoval od roku 1794 v hodnosti rytmistra poté byl roku 1796 převelen do severní Itálie kde působil jako štábní důstojník z hodnosti majora byl povýšen na velitele pluku pionýrského Po uzavření campoformijského míru byl přesunut k ženijním jednotkám Po vypuknutí Druhé koaliční války sloužil opět v severní Itálii a to jako adjutant ve štábu generála Melase Na podzim roku 1800 se stal plukovníkem a velitelem kyrysnického pluku na Rýně v jehož čele se vyznamenal v bitvě u Hohenlindenu V roce 1803 byl jmenován generálmajorem Při opětovné tzv Válka třetí koalice proti Francii se stal velitelem brigády znovu na severoitalském bojišti S brigádou se zúčastnil vítězné bitvy u Caldiera ale poté mu bylo uděleno velení nad samostatným oddílem ve Štýrsku kde se mu podařilo porazit francouzské jednotky v šarvátce u Ehrenhausenu Když Rakouské císařství podepsalo Prešpurský mír a tím vystoupilo z protinapoleonské koalice byl Radecký převelen do Vídně kde se stal velitelem brigády a pobočníkem arcivévody Karla známým reformátorem rakouské císařské armády V již Páté koaliční válce vedl svou brigádu do boje u Welsu Ani tato válka však neskončila úspěchem rakouských zbraní Po opětovné porážce Rakouska se Radecký stal roku 1809 náčelníkem stálého generálního štábu přičemž dohlížel na reorganizaci rakouské armády Rezignoval roku 1812 poté kdy byla velká část jeho návrhů reformy zamítnuta jako příliš nákladná V roce 1813 jej generalissimus rakouských vojsk kníže Karel Filip Schwarzenberg jmenoval náčelníkem svého štábu kteroužto hodnost si podržel během celého tažení proti Francii Byl autorem spojeneckých plánů bitvy u Lipska Po protinapoleonském tažení vystřídal různé funkce ale prosazováním u ostatních velitelů nepopulárních vojenských reforem si udělal mnoho nepřátel kteří jej nakonec roku 1829 na čas odklidili na post velitele olomoucké pevnosti V letech 1829–1831 přebýval v Olomouci a sídlil zde v Edelmannově paláci od roku 1892 tam má pamětní desku na Horním náměstí zlepšil sanitární podmínky města vysušoval okolní mokřady a vysazoval stromy V roce 1831 byl jmenován velitelem rakouských vojsk na Apeninském poloostrově a provedl jejich rozsáhlou reorganizaci Ke svým sedmdesátým narozeninám roku 1836 obdržel hodnost polního maršálka V roce 1848 vpadla do Lombardie sardinská armáda s úmyslem sjednotit Itálii pod nadvládu Savojských a osvobodit ji tak z cizí nadvlády Pro nedostatek mužů byl Radecký nucen vyklidit většinu rakouských území v Itálii udržel však proti značné přesile nepřítele pevnost Veronu Když pak konečně dostal posily porazil podstatně početnější spojená vojska italských revolucionářů a sardinského království v bitvách u Custozy a u Novary což vedlo k rezignaci sardinského krále Karla Alberta Na počest těchto jeho vítězství složil roku 1848 rakouský skladatel Johann Strauss starší slavný Radeckého pochod a ruský car Mikuláš I ho ocenil titulem ruského generála polního maršálka V roce 1850 byl v souvislosti s napětím mezi Pruskem a Rakouskem poslán v čele dvou armádních sborů o síle asi 14 000 vojáků do Olomouce a tato manifestace síly nakonec významně přispěla k uzavření tzv „Olomoucké punktace V letech 1850 – 1856 byl Radecký generálním guvernérem lombardsko-benátského království a velitelem II armády Aktivní vojenskou kariéru ukončil po 72 letech Roku 1798 se oženil s Františkou hraběnkou Strassoldo-Grafenberg která zemřela roku 1854 Z tohoto manželství vzešlo pět synů a tři dcery z nichž otce přežili pouze syn Theodor a dcera provdaná hraběnka Wenkheimová Po svém penzionování Radecký dožíval ještě dvě desetiletí; s manželkou stále vedli nákladný způsob života takže se značně zadlužili Radeckého dluhy platil mecenáš Joseph Gottfried Pargfrieder který určil že Radecký bude pohřben ve Wetzdorfu v památníku rakouské armády na vrchu Heldenberg v dolním Rakousku v samostatné kryptě kryté obeliskem po boku generála Wimpfena Přáním císaře Františka Josefa I bylo pohřbít Radeckého v Kapucínské kryptě ve Vídni Před pohřbem bylo tělo vystaveno se všemi vojenskými poctami ve vídeňském Arsenalu a ve Svatoštěpánském dómu kde se konala smuteční slavnost Legendární epizody Podle jedné legendy si Radecký v 18 letech jako čerstvý kadet kyrysnického pluku dal věštit z ruky životní osudy od staré cikánky Ta mu údajně z čar na dlani předpověděla skvělou vojenskou kariéru ale také to že sejde z tohoto světa jinou než vojenskou smrtí Její předpověď se splnila Radecký se stal jako vojevůdce legendou ale nezemřel na válečném poli Uklouzl na navoskované podlaze v pokoji své rezidence v Miláně Pádem si zlomil krček stehenní kosti a zemřel na následky zranění na počátku roku 1858 v Miláně v požehnaném věku dvaadevadesáti let Podle vídeňské gastronomické tradice si Jan Radecký již v mládí oblíbil milánskou specialitu telecí řízek smažený ve směsi strouhanky a sýra Jeho osobní kuchař tuto pochoutku přivezl do Vídně vynechal strouhaný sýr a vznikl klasický vídeňský řízek v trojobalu Radecký byl proslulý gourmet a zadlužil se díky svým proslulým hostinám které pořádal až do pozdního věku Radeckého pochoutku brzy převzal jeho obdivovatel mladý císař František Josef I Památky a současnost Vojenské muzeum ve Vídni Heergeschichtliches Museum v budově Arsenalu věnovalo Radeckého vojenské kariéře jednu pamětní síň v níž jsou vystaveny jeho osobní předměty jako slavnostní jezdecké sedlo šavle některé ukořistěné prapory všechny vojenské řády a vyznamenání posmrtná maska a dopis na rozloučenou císaři Františku Josefovi I Expozici doprovázejí olejomalby vítězných bitev bronzová portrétní busta a model sochy Pomník malostranský Nejstarší z pomníků Radeckého byl iniciován krátce po vítězství u Novarry roku 1849 Nejprve byl naskicován na zeď Akademie malířem prof Christianem Rubenem Sochařskou podobu mu vtiskli sochaři bratři Josef Max sochy vojáků a Emanuel Max socha maršálka Z kovu ukořistěných děl italské armády na Sardinii jej odlili Jakob Daniel Burgschmiet a Christoph Lenz v Norimberku Pomník byl odhalen až po maršálkově smrti v listopadu roku 1858 Stál v letech 1858–1919 na dolním Malostranském náměstí v Praze v místech dnešního tramvajového ostrůvku proti tehdejší kavárně Caffé Radetzky; po zboření brány v Karmelitské ulici a zavedení koňské dráhy se musel asi o pět metrů přesunout Po osamostatnění Československa se v roce 1924 Italské velvyslanectví v Praze usídlilo v nedalekém Thunovském Kolovratském paláci v Nerudově ulici a protestovalo proti Radeckému jako nepříteli sjednocení Itálie Proto byl pomník v letech 1919–1920 rozebrán Kamenný podstavec z leštěné žuly se čtyřmi bronzovými tabulkami se jmény bitev Verona Vicenza Custozza Novara byl zničen bronzová sochařská část o výšce 676 centimetrů a váze přes 10 tun byla rozebrána a přenesena do Lapidária Národního muzea v Praze 7 na Pražském výstavišti kde je vystavena dodnes společně s modelem ze dřeva a z papírmašé Pomník představuje prostovlasého vojevůdce rozkročeného jako vítěze na kruhovém vypuklém štítu s maršálskou holí v pravici a s vítězným praporem z válek o Lombardii Kruhový štít po způsobu vojáků antického Říma nese sedm představitelů vojsk rakouské monarchie myslivec dělostřelec ztotožňovaný s Čechem dobrovolník z Tyrol husar námořník hulán a jihoslovanský serežan V rámci předpokládané rekonstrukce Malostranského náměstí se uvažuje o zhotovení kopie pomníku a jeho umístění v blízkosti původního místa Shromáždění na podporu obnovy pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí pořádá v posledních 10 letech každoročně politická strana Koruna Česká Dále v roce 2011 vzniklo sdružení Radecký 1766-2016 jehož cílem je obnova pomníku Podařilo se mu pro svůj záměr získat podporu mnoha významných osobností kulturní církevní i akademické oblasti jako např kardinála Dominika Duky malíře Adolfa Borna či historika prof Jiřího Raka V Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti v Holešovicích se u Radeckého pomníku od roku 2005 pořádá každoročně ve výroční den Radeckého úmrtí dne 2 listopadu pietní slavnost která od roku 2009 začala probíhat ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem jako společná česko-rakouská slavnost Ostatní pomníky Další Radeckého jezdecký pomník byl vztyčen ve Vídni roku 1891 před císařským dvorním kostelem na náměstí Am Hof od rakouského dvorního sochaře Caspara von Zumbusch od roku 1912 stojí na vídeňské Okružní třídě Ringstrasse Jeho model ve stříbře jako čestný dar provedla vídeňská firma J C Klinkosch a je rovněž ve sbírce vídeňského Arsenalu Pomník stojící pěší figury z bílého mramoru se dochoval v galerii slavných vojevůdců ve vídeňském Arsenalu týž v bronzovém odlitku stál do roku 1919 na hlavním náměstí v Lublani tamže v sadech stávala Radeckého portrétní busta Také v Miláně býval pomník Další české návrhy na jiné pomníky Radeckého se dochovaly v kresbách litografiích či v sériově vyráběných miniaturách v porcelánu nebo ve skle Další památky V místech Radeckého pobytů se dochovaly pamětní desky mj na zámku v Třebnici na domě v Duchcově v Husově ulici na kasárnách v Olomouci v Miláně V Národním muzeu v Praze se dochovaly na tři desítky památek pamětní medaile vlastní také Moravské zemské muzeum v Brně Památku svého rodáka připomíná v expozici regionální muzeum v Sedlčanech Město Olomouc od roku 2002 pořádá na začátku září každoročně „Oslavy maršála Radeckého V památníku Walhalla u obce Donaustauf nad řekou Dunaj asi 10 km východně od Řezna je umístěna busta maršála Jan Radeckého Literatura hudba film a divadlo Rakouský básník doby romantismu Franz Grillparzer jej oslavil v epické básni Óda na Radeckého Rakouský skladatel Johann Strauss starší složil Radeckého pochod Jeho postava se objevuje v divadelní hře České nebe uváděné Divadlem Járy Cimrmana Epizodní výstup má kníže maršál Radecký v rakouském filmu Sissi z roku 1955 Jeho postava se vyskytuje i v prvním dílu televizního filmu Císařovna Sissi z roku 2009 Je také jednou z hlavních postav v Divadle Járy Cimrmana v představení České Nebe z roku 2008 Vyznamenání Řád zlatého rouna Vojenský řád Marie Terezie – velkokříž komturský kříž i rytířský kříž Královský uherský řád sv Štěpána – velkokříž a komturský kříž Císařský rakouský řád Leopoldův – velkokříž Řád železné koruny – velkokříž ruský Řád sv Ondřeje – obdržel 2× jednou s brilianty ruský Řád sv Jiří – 1 a 3 stupeň ruský Řád sv Alexandra Něvského ruský Řád sv Vladimíra – 1 stupeň ruský Řád sv Anny – 1 stupeň ruský Řád bílé orlice bádenský Řád zähringenského lva – velkokříž bavorský Řád sv Huberta bavorský Vojenský řád Maxe Josefa – velkokříž dánský Řád slona francouzský Řád sv Ludvíka hannoverský Řád Guelfů – velkokříž hannoverský Řád sv Jiří hesenský Řád zlatého lva – velkokříž hesenský Řád Ludvíkův – velkokříž lukský Řád sv Jiří – 1 stupeň modenský Řád Estenské orlice – velkokříž papežský Řád Pia IX – velkokříž papežský Řád sv Řehoře Velkého – velkokříž parmský Řád konstantiniánských rytířů sv Jiří – velkokříž parmský Řád sv Jiří – velkokříž pruský Řád černé orlice pruský Řád červené orlice – 1 a 2 stupeň řecký Řád Spasitele – velkokříž sardinský Řád zvěstování saský Řád routové koruny sicilský Řád sv Ferdinanda a Za zásluhy – velkokříž toskánský Řád sv Štěpána papeže a mučedníka – velkokříž toskánský Řád sv Josefa – velkokříž toskánský Vojenský záslužný řád – 1 stupeň württemberský Řád württemberské koruny – velkokříž württemberský Vojenský záslužný řád – velkokříž Odkazy Reference Literatura Radecký mrtev! nekrolog Světozor č 2 16 ledna 1858 strana 1 2 Externí odkazy – video z cyklu České televize Historický magazín monografie Jemen oficiálně nazývaný Jemenská republika je stát na jihu Arabského poloostrova v jihozápadní Asii Sousedí se Saúdskou Arábií na severu a Ománem na severovýchodě Z jihu jej omývají vody Arabského moře z jihozápadu průliv Bab-al-Mandab a ze západu Rudé moře Součástí Jemenu je také ostrov Sokotra který leží 415 km na jihovýchod v Arabském moři Hlavním městem je San'á Dějiny Území Jemenu bylo během historie pod vládou mnoha říší a království Nejznámější je říše Sabejská která ovládala území mezi léty 750 před nl 115 nl V roce 631 ovládl území Mohamed a začal se zde šířit islám V 16 století se stal Jemen součástí Osmanské říše Místní obyvatelé však vyhnali Turky v roce 1635 V roce 1839 zabrali velice strategický přístav Aden Britové Město Aden leží na jihu Jemenu a je to největší přístav v zemi Kdo kontroluje tento přístav de facto kontroluje spojení mezi Rudým mořem a Indický oceánem nejsnazší lodní spojení mezi Evropou a Indií Turci znovu zabrali v 70 letech 19 století severní Jemen a udrželi ho až do začátku první světové války Po vyhnání Turků připadl severozápadní Jemen islámským vůdcům imámům Aden se stal v roce 1937 britskou korunní kolonií a později byla vytvořena pod správou Britů Jihoarabská unie V roce 1962 byl v severozápadním Jemenu svržen poslední imám a byla vyhlášena Jemenská arabská republika zkráceně Severní Jemen Následovala občanská válka Na jejím konci v roce 1967 vznikla na jihu země Jemenská lidově demokratická republika zkráceně Jižní Jemen Její vláda byla silně komunisticky zaměřená Mírové soužití dvou Jemenů trvalo jen krátce a v roce 1979 vypukla mezi nimi válka Po válce představitelé obou Jemenů usedli k jednacímu stolu Po kolapsu celého východní bloku došlo k sjednocení obou Jemenů v roce 1990 Sjednocený stát musel přežít další válku která začala roku 1994 kdy se bývalý Jižní Jemen pokusil znovu osamostatnit Jižní Jemen byl poražen a byla vydána nová ústava Podle ní je v čele státu prezident a vládu vede ministerský předseda V době podepsání ústavy byl prezident ze Severního Jemenu a ministerský předseda z Jižního Jemenu Jemen je podle ústavy pluralitní republika s více politickými stranami Po sjednocení bylo dohodnuto přenesení hlavního města z Adenu do San'á Obyvatelstvo Podle odhadů žilo v roce 2014 v Jemenu 24 milionů obyvatel 46 % z nich je mladších než 15 let a 27 % starších než 65 let V roce 1950 zde žilo 43 milionu obyvatel a dle odhadů jich v roce 2050 bude kolem 60 milionů V žebříčku světové porodnosti je na 30 místě kdy na jednu ženu připadá 445 dítěte Rychle roste i populace samotného hlavního města San'á V roce 1978 mělo okolo 55 000 obyvatel a na počátku 21 století jsou to téměř 2 miliony Jemenská společnost je z velké části rozdělena do kmenů v městských částech do kast V severní hornaté části země existuje kolem 400 kmenů Velmi početná je menšina Jemenců perského původu která zde žije přes tisíc let Žila zde i významná židovská komunita V letech 1949-1950 bylo během operace Létající koberec z Jemenu přepraveno 47 000 jemenských Židů do Izraele Dnes jich zde žije okolo 200 V jižní části země žije kolem 100 000 obyvatel indického původu Asi 75 % obyvatel žije na venkově Naprostou většinu obyvatel tvoří muslimští Arabové Malou menšinu tvoří přistěhovalci z Afriky asi 12 % Asie či Evropy V roce 2007 zde asi 124 000 uprchlíků žádalo o azyl mezi nimi přes 110 000 Somálců 11 000 Iráčanů a 2 000 Etiopanů Až 1 milion Jemenců žije v Saúdské Arábii a 70 000 – 80 000 ve Velké Británii Dle ústavy je islám státním náboženstvím Zákony neumožňují muslimům konvertovat k jinému náboženství Okolo 65 % obyvatel jsou sunnité a 35 % tvoří šíité Sunnité jsou soustředěni převážně na jihu a jihovýchodě země Kolem 1 % Jemenců nevyznává islám Je zde okolo 3 000 křesťanů židé hinduisté nebo ateisté V Adenu jsou tři katolické kostely jeden anglikánský a hinduistický chrám Na severu země je jedna synagoga V roce 2005 umělo číst a psát 73 % mužů a 35 % žen Geografie Povrch je velice rozmanitý Západ země je velice hornatý Směrem na východ se postupně pohoří snižuje a na východě tvoří rovinnou tabuli Klima je tropické a velice suché Výjimku tvoří západní horské oblasti Srážky sem přináší letní monzun z Indického oceánu Většina území má ale méně než 100 mm srážek za rok Vegetaci tvoří suchomilné rostliny a v úrodnějších západních oblastech rostou i ovocné stromy Ekonomika Jemen patří k nejméně rozvinutým zemím Polovina obyvatel je zaměstnána v zemědělství Pěstují se převážně pšenice proso a brambory Vývozním artiklem je hlavně káva víno a bavlna Velice významným druhem obživy je tradiční rybolov V 80 letech byla v oblasti objevena ropa Však průmysl se rozvíjí pouze v Adenu kde se nacházejí velké ropné rafinérie Dále se těží draselné soli a fosfáty v zemi neexistuje železniční síť a silnic s pevných povrchem je jen pár na západě Mezinárodní letiště je v hlavním městě Saně v přístavu Aden ale i v Taizu Sociální péče a školství jsou na velice nízké úrovni Vzděláni je sice bezplatné ale pro velké množství dětí které nebydlí ve městě je prakticky nedostupné Jemen patříval k prioritním zemím české zahraniční rozvojové spolupráce Jednalo se o pomoc především ve dvou sektorech energetika a vodohospodářství pitná voda čištění odpadních vod Administrativní dělení V roce 2004 byl Jemen rozdělen na 21 provincií muhafazah množné číslo muhafazat ; tento výraz se do angličtiny obvykle překládá jako governorate gubernie a jeden samosprávný územní celek< ref> Průměrná rozloha provincie je 27 788 km2 Provincie jsou dále rozděleny na 333 oblastí muderiah které jsou ještě dále rozděleny na 2210 podoblastí ve kterých se celkem nachází 38 284 měst roce 2001 Významná místa v Jemenu Sana'a – hlavní město Aden Al-Hudayda Zabid Šibam Sokotra Reference Externí odkazy Jižní Korea úředním názvem Korejská republika je stát ve východní Asii zaujímající jižní polovinu Korejského poloostrova Jeho sousedem je Severní Korea Počet obyvatel v roce 2013 přesahuje 50 milionů Největším a zároveň hlavním městem je Soul Úředním jazykem je korejština V korejštině zní celý název Tehan minguk 대한민국 Republika velkého národa Han ve zkrácené podobě Hanguk 한국 Země Han – jihokorejský společný název pro Severní a Jižní Koreu nebo Namhan 남한 – Jižní Korea Jižní Korea je zřízením prezidentská republika s demokratickou formou vlády Ačkoli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa od té doby její ekonomika zaznamenala rapidní růst a zařadila se mezi asijské tygry Dnes je Jižní Korea plně vyspělým státem s ekonomikou světového významu a 15 nejvyšším HDP na světě Historie Založení Na konci 2 světové války byla Korea rozdělena podél 38 rovnoběžky na severní část jež byla okupována Sovětským svazem a na jižní část jež byla okupována Spojenými státy Obě části založily vlastní vládu v roce 1948 Korejská válka V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběžku a zahájila tak Korejskou válku Spojenými státy a OSN podporovaný jih a komunistickým blokem zaštiťovaný sever se nakonec dostaly do slepé uličky a musely podepsat příměří v roce 1953 kdy byl Korejský poloostrov rozdělen demilitarizovanou zónou přibližně v oblasti původní demarkační linie 27 května 2009 Severní Korea oznámila že se příměřím již necítí vázána 8 březen 2013 Korejská lidově demokratická republika oficiálně oznamuje že korejská dohoda o příměří se s okamžitou platností ruší Autokratický režim Po válce byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena od moci studentskými nepokoji a v roce 1960 byla ustanovena krátká doba občanské vlády Avšak vojenský převrat vedený generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce nastolil diktaturu která trvala 18 let během níž ekonomika prudce posílila Pak byl zavražděn v roce 1979 a dalším překvapivým převratem se zmocnil moci generál Čon Tu-hwan Masivní studentské demonstrace na jaře roku 1980 měly za následek tvrdý vojenský zákrok a masakr v Kwangdžu Povstání v Kwangdžu Demokratizace Občanské nepokoje způsobily konec vojenské vlády a demokratické reformy postupně pokračovaly pod vládou Ro Tche-ua Kim Jong-sama a Kim Te-džunga V 90 letech se Jižní Korea stala jednou z velkých světových ekonomik V roce 1996 se Jižní Korea připojila k OECD Přestože národ velice ekonomicky strádal během Asijské finanční krize Jižní Korea je dnes plně fungující moderní demokracií a jedním z asijských tygrů Politika Korejská republika je zřízením prezidentskou republikou Hlavou státu a zároveň nejvyšším představitelem výkonné moci je prezident volený ve všeobecných volbách na jedno volební období každých pět let Poslední prezidentské volby se konaly v prosinci 2012 které vyhrála nynější prezidentka Pak Kun-hje Prezident jmenuje premiéra a celý vládní kabinet který musí odsouhlasit parlament Druhou složkou moci je jednokomorový parlament Kukhwe 국회 Národní shromáždění Zástupci do korejského parlamentu 299 míst jsou voleni ve všeobecných volbách které se konají každé 4 roky Parlamentní systém je založen na několika politických stranách První ústava Korejské republiky byla schválena 17 července 1948 Od té doby prošla pěti velkými změnami v letech 1960 1961 1972 1980 a 1987 Se změnou ústavy nastala i změna ve vládnutí a tyto hraniční roky jsou zároveň roky následujících "republik" – momentálně je to tzv 6 republika od roku 1988 dodnes Otázka sjednocení Otázka sjednocení země zůstává významným politickým tématem; přesto nebyla podepsána se Severem žádná mírová smlouva V roce 2000 se konalo historicky první jednání mezi Severní a Jižní Koreou přičemž Jih pokračuje v tzv „sluneční politice směřující k dohodě Od té doby pravidelné kontakty vedou k opatrnému oteplování vztahů Průměrný obyvatel Jižní Koreje si naproti tomu překotné sjednocení se Severem příliš nepřeje Korejci si jsou vědomi situace která nastala po pádu někdejšího východního Německa a toho že by nutná ekonomická pomoc Severu po sjednocení značně zatěžovala státní rozpočet i kapsy daňových poplatníků Oproti situaci v rozděleném Německu je však rozdíl daleko drastičtější HDP Západního Německa na hlavu byl v době sjednocení třikrát vyšší než v NDR zatímco HDP Jižní Koreje na hlavu v roce 2012 byl osmnáctkrát vyšší než v KLDR Mladí Korejci dnes již vidí sjednocení jako nemožné tvrdí že vzhledem k padesátileté izolaci mají dnes severní Korejci podstatně jiný jazyk kulturu a zvyky a jsou svébytným národem Po více než padesáti letech se definitivně zpřetrhávají i poslední pouta rozdělených rodin a obě země tak již spojuje hlavně společná historie Spory Vnitrokorejské Jeden z vnitrokorejských sporů se týká i pouhého pojmenování země Jižní Korea používá pro obě země společný název Hanguk 한국 země lidu Han Je-li potřeba rozlišit mezi jižní a severní částí použije se pro Jižní Koreu název Namhan 남한 jižní Han a pro KLDR Pukhan 북한 severní Han V Severní Koreji je situace stejná severokorejci používají starý historický název Čoson 조선 případně pro upřesnění Pukčoson 북조선 a Namčoson 남조선 Když někdo v Jižní Koreji mluví o Koreji obecně a použije název Čoson vše je zcela v pořádku žádný problém nevznikne dotyčný v nejhorším případě sklidí salvu smíchu Naproti tomu kdyby se v Severní Koreji někdo lhostejno kdo byť jen opovážil vyslovit slovo Hanguk je zle nastane trapné ticho a dotyčný se vystavuje riziku fyzické inzultace Severokorejci tento název odmítají protože naposledy byl pro zemi používán v krátkém období před nástupem japonské okupace Mezinárodní Kromě dlouhodobě napjaté situace na hranici se Severní Koreou je Jižní Korea obzvláště citlivá na jakékoli dění související s maličkým souostrovím Tokdo které se nachází na strategickém místě asi na půli cesty mezi Koreou a Japonskem Na ostrovy si dělají nárok obě země Korea jej klasifikuje jako součást souostroví Ullung ležícího v provincii Severní Kjŏngsang; v Japonsku je pod názvem Takešima zařazen jako část města Okinošima distrikt Oki prefektura Šimane Důvodem tohoto konfliktu je určitá nejednoznačnost japonských poválečných smluv Geografie Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova Ze západu je omývána vodami Žlutého moře na východě vodami Japonského moře Zajímavostí je že poválečná nevraživost vůči Japonsku se promítla i do geografických názvů Korejci Žluté moře nazývají Západní moře Japonské moře pak nazývají Východní moře Terén je obdobně jako v Severní Koreji velmi hornatý pohoří Diamantové hory a většina půdy není obdělávatelná Na jihozápadě a jihovýchodě země jsou nížiny ty ale zaujímají jen 30% plochy země V blízkosti Korejského poloostrova je také asi 3 000 menších ostrovů a ostrůvků z nichž největší je ostrov Čedžu 1 845 km2 asi 100 km od jižního pobřeží Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší vrchol Jižní Koreje vyhaslá sopka Halla-san 1 950 m n m Podnebí je v jižní Koreji mírné V létě nastává krátké období dešťů zimy mohou být velmi tuhé Průměrná lednová teplota v Soulu je od -7 °C do +1 °C průměrná teplota v červenci je od 22 °C po 29 °C Zimní teploty jsou nižší na východním pobřeží Většina srážek spadne v letním období dešťů Hory pohoří Diamantové hory Řeky Hangang Kumgang Nerostné bohatství wolfram železná ruda tuha zlato černé uhlí Obyvatelstvo Až 99% obyvatelstva Korejské republiky tvoří Korejci S počtem 502 milionů se řadí na 26 místo na světě S hustotou zalidnění 501 osob km² je jednou z nejhustěji zalidněných zemí na světě 19 místo S tím jak se měnily všechny sféry korejské společnosti se v posledních desetiletích prudce měnilo i složení obyvatelstva Převážně agrární země 50 let 20 století počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství dosahoval až 60% ve městech žilo 20% se změnila na vysoce urbanizovanou ve městech dnes žije 75% a průmyslovou zemi dnes pracuje v zemědělství 64% obyvatel v současnosti na postindustriální zemi Za vysoký stupeň urbanizace jsou zodpovědné zejména tyto faktory Situace po korejské válce – velký počet uprchlíků ze severu Od 60 let prudký průmyslový rozvoj soustředěný ve městech V 70 letech hnutí "Nová vesnice" Semaul undong 새마을 운동 Největší města mající více než milion obyvatel jsou Soul okolo 11 milionů obyvatel Pusan 37 Inčchon 25 Tegu 25 Ulsan 2 Tedžon 14 a Kwangdžu 14 60 léta 20 století byla charakterizována vysokým přirozeným přírůstkem obyvatelstva ve výši 26% Klesající trend posledních let pokles na 1% v 90 letech se projevuje nejvíce v současnosti kdy přirozený přírůstek obyvatelstva dosahuje pouze 062% což znamená ohrožení pro celou společnost Náboženství Náboženská situace v Jižní Koreji je složitá a rychle se vyvíjí což znesnadňuje její popis Tradiční asijská náboženství si dosud uchovala určitý vliv který ale zřetelně upadá na úkor křesťanství a agnosticismu Podle statistik z roku 2005 sestavených vládou se téměř polovina obyvatel nehlásí k žádnému náboženství Početně nejvíce zastoupeným náboženstvím je křesťanství k němuž se hlásí necelých 30 % obyvatel z toho asi 2 3 protestantů a 1 3 katolíků a až po něm následuje tradičnější buddhismus necelých 23 % Podíly příslušníků jiných náboženství už nepřesahují 05 % Státní svátky Nový rok 1 ledna – začátek nového roku podle gregoriánského kalendáře Sollal – 1 den 1 měsíce – začátek nového roku podle lunárního kalendáře – tradiční začátek roku ve Východní Asii Samil undong 삼일 운동 – 1 března – oslava výročí Hnutí nezávislosti 1 března 1919 kdy se po celém poloostrově rozšířilo lidové hnutí za nezávislost Den sázení stromů Šikmogil 식목일 – 5 dubna – v Korejské republice se hromadně sázejí stromy Den dětí – 5 května – velké oslavy pro děti po celé zemi Svátek Tano 단오 Buddhovy narozeniny 석가 탄신일 8 den 4 měsíce – podle lunárního kalendáře – ulice jsou vyzdobeny buddhisté oslavují v svatyních Památka padlých v boji 현충일 6 června – celonárodní slavnost oslavy památky všech Korejců kteří padli v boji za vlast Den ústavy Korejské republiky 제헌절 17 července – výročí první ústavy Korejské republiky z roku 1948 Den osvobození 15 srpna 광복절 – výročí osvobození zpod čtyřicetileté japonské okupace 1945 a výročí vzniku Korejské republiky v roce 1948 Den díkůvzdání Čchusok 추석 – 15 den 8 měsíce – podle lunárního kalendáře – největší a nejtradičnější korejský svátek kdy se všichni Korejci vrací do svého rodiště návštěvují hroby předků vzdávají jim vděk a celá rodina a spolu oslavuje Den založení národa 개천 철 3 října – podle mýtu v tento den v roce 2333 př n l Tangun založil korejský národ Ježíšovy narozeniny 성탄절 25 prosince – oslava Vánoc v západním stylu slaví je všichni Korejci bez ohledu na náboženství Ekonomika Po konci korejské války patřila Jižní Korea deset let k nejchudším státům světa HDP na hlavu v roce 1960 činil 79 amerických dolarů což bylo méně než ve většině jihoamerických a některých afrických zemích V roce 1963 se chopil moci diktátor Pak Čong-hui Provedl zásadní reformy a rozhodl se vybudovat silně exportní ekonomiku Právě jemu je připisována proměna Jižní Koreje v asijského tygra Infrastrukturu financoval především z japonských investic s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku 1965 Někdy se také tomuto ekonomickému zázraku také říká Zázrak na řece Han Ekonomický růst byl poněkud zbrzděn ekonomickou krizí v roce 1989 ale přesto v roce 2010 HDP na hlavu v přepočtu na kupní sílu dosáhlo 30 000 dolarů což se téměř rovná HDP zemí jako je Japonsko Jižní Korea je členem OECD Hospodářské ukazatele HDP – 155 bilionu USD 2011 Růst HDP – 39% 2011 HDP na osobu – 31800 USD 2011 Nezaměstnanost – 33% 2011 Veřejný dluh – 237% HDP 2010 Inflace – 45% 2011 Hodnota exportu – 4663 mld USD 2010 Hodnota importu – 4179 mld USD 2010 Průmysl strojírenský automobilový Hyundai Kia Ssang-Yong Daewoo textilní potravinářský Jinro Distillers Co Ltd chemický elektrotechnika Samsung LG iRiver iAudio Cowon Chudoba Chudobou je v Jižní Koreji podle oficiálního odhadu postiženo asi 15% obyvatel Zpráva OECD pro rok 2012 poznamenala že „zlepšení sociální soudržnosti snižováním nerovnosti a relativní chudoby je jedním z klíčových problémů kterým čelí Jižní Korea Chudoba v Jižní Koreji ovlivňuje především starší téměř polovina starších žije v relativní chudobě což je nejvyšší podíl mezi zeměmi OECD Mnohé jihokorejské důchodkyně si musí přivydělávat prostitucí Města a provincie Jižní Korea se skládá z jednoho speciálního města jednoho speciálního autonomního města šesti metropolitních měst osmi provincií a jedné speciální autonomní provincie Speciální město Soul 서울특별시; 서울特別市; Soul tchukpjolši Speciální autonomní město Sedžong 세종특별자치시; 世宗特別自治市; Sedžong tchukpjolčačchiši Metropolitní města Inčchon 인천광역시; 仁川廣域市; Inčchon kwangjokši Tegu 대구광역시; 大邱廣域市; Tegu kwangjokši Ulsan 울산광역시; 蔚山廣域市; Ulsan kwangjokši Pusan 부산광역시; 釜山廣域市; Pusan kwangjokši Kwangdžu 광주광역시; 光州廣域市; Kwangdžu kwangjokši Tedžon 대전광역시; 大田廣域市; Tedžon kwangjokši Provincie Kjonggi 경기도 京畿道 Kangwon 강원도 江原道 Severní Kjongsang 경상북도 慶尙北道 Jižní Kjongsang 경상남도 慶尙南道 Jižní Čolla 전라남도 全羅南道 Severní Čolla 전라북도 全羅北道 Jižní Čchungčchong 충청남도 忠淸南道 Severní Čchungčchong 충청북도 忠淸北道 Speciální autonomní provincie Čedžu 제주도 濟州道 Literatura Externí odkazy Julianne Moore rodným jménem Julie Anne Smith 3 prosince 1960 Fayetteville Severní Karolína je americká herečka Je držitelkou Zlatého glóbusu za film Prostřihy 1994 a seriál Prezidentské volby 2012 Objevila se ve filmech Hannibal pokračování Oscary oceněného filmu Mlčení jehňátek kde hrála po boku skvělého Anthonyho Hopkinse Další postavu ztvárnila ve filmu ' kde si zahrála roli paleontoložky Sarah Hardingové po boku Jeffa Goldbluma Objevila se také ve filmech Next s Nicolasem Cagem Ohlas získalo její vystoupení ve filmech Děcka jsou v pohodě 2010 Mapy k hvězdám 2014 a Still Alice '2014 Životopis Julianne se narodila ve Fort Bragg v Severní Karolíně Její otec Peter Moore Smith pracoval jako výsadkář u americké armády později se stal plukovníkem a vojenským soudcem Její matka Anne byla psycholožka s sociální pracovnice ze Skotska která emigrovala do Spojených států jako dítě v roce 1950 Má mladší sestru Valerii a mladšího bratra Petera V 16 letech se její rodina přestěhovala do Frankfurtu do Německa kde navštěvovala Frankfurt American High School S herectvím začala ve školních produkcích a s pomocí učitelky angličtiny se rozhodla zkusit hereckou kariéru< ref> Byla přijata na Bostonskou univerzitu a odmaturovala v roce 1983 Kariéra První role Po maturitě se Julianne přestěhovala do New York City a začala pracovat jako servírka Začala pracovat na své herecké kariéře v divadlech a v televizi Na obrazovce se poprvé objevila v roce 1984 v epizodě telenovely The Edge of Night Průlom v kariéře nastal o rok později kdy získala roli ve seriálu As the World Turns V show hrála do roku 1988 a za roli získala ocenění Daytime Emmy Award V roce 1987 získala roli v mini-seriálu stanice CBS I'll Take Manhattan Poté co skončila s telenovelama soustředila se na divadlo a hrála ve hře Ophelia a Hamlet v divadle Guthrie Theater V roce 1990 začala pracovat na divadelní produkci hry Uncle Vanya Ten samý rok si zahrála ve filmu ' Další role přišla až v roce 1992 s thrillerem Ruka na kolébce V tom samém roce se objevila v komedii Proměna Betty Lou O rok později se objevila ve filmu Benny a Joon s Johnny Deppem S Harrisonem Fordem si zahrála ve filmu Uprchlík 'Film se stal jedním z největších hitů roku Vzestup v kariéře Filmař Robert Altman viděl Julianne v produkci Uncle Vanya a velice ho zaujal její výkon rozhodl se proto ji obsadit do dramatického filmu Prostřihy Film zažil obrovský úspěch a obdržel cenu za nejlepší obsazení na Filmovém festivalu ve Venice a Zlatý glóbus Julianne získala nominaci na cenu Independent Spirit Awards Následoval film Vanya on 42nd Street v roce 1994 kdy za roli Yeleny získala cenu Boston Society of Film Critics Award v kategorii Nejlepší herečka V roce 1995 získala hlavní roli ve filmu Safe a vedlejší role ve filmech Dva v tom a Nikdo není sám Ve filmu Nájemní vrazi se objevila jako Electra po boku Sylvestera Stallona a Antonia Banderase Film získal negativní kritiku ale vydělal 835 milionů dolarů po celém světě Další úspěch zaznamenala s filmem Stevena Spielberga ve filmu ' První nominace na Oscara přišla s filmem Hříšné noci 1997 Za roli získala nominaci na Zlatý Glóbus a Screen Actors Guild award Následoval úspěch s filmem Big Lebowski Na konci roku 1998 se objevila v remaku klasiky od Alfreda Hitchcocka Psycho' Za roli ve filmu Ideální manžel z roku 1999 získala nominaci na Zlatý Glóbus v kategorii Nejlepší herečka v muzikálu nebo komedii Ten samý rok získala také nominaci v kategorii Nejlepší herečka v dramatu za film Hranice láskyZa roli získala i druhou nominaci na Oskara a také nominaci na British Academy Award a Screen Actors Guild Award V roce 2000 získala cameo roli ve filmu Proutník Na začátku roku 2001 se objevila jako FBI agentka Claire Starling ve filmu Hannibal pokračování Oscary oceněného filmu Mlčení jehňátek kde hrála po boku skvělého Anthonyho Hopkinse V roce 2001 se objevila také v sci-fi komedii Evoluce v dramatickém filmu Světoběžník a ve filmu Ostrovní zprávy V roce 2002 byla nominovaná ve dvou kategoriích cen Oscarů Nominaci obdržela za film Daleko do nebe a Hodiny Film Hodiny získal 9 nominací na Oscara včetně ceny za nejlepší film 2003–2009 V roce 2003 nehrála v žádném filmu ale v roce 2004 hned ve třech První dva filmy nezaznamenaly velký úspěch Marie a Bruce neměl premiéru v kinech film Zákon přitažlivosti získal negativní kritiku Úspěch zaznamela pouze thriller Zloději paměti V roce 2005 získala roli v komedii Nevěřte mužům V roce 2006 měl premiéru film Ve stínu pravdy a Potomci lidí Od listopadu roku 2006 do května 2007 se objevovala v Broadwayské hře The Vertical Hour V roce 2007 se objevila ve filmu Next po boku Nicolase Cage a Jessicy Biel Následoval film Divoká krása který obdržel negativní kritiku Ve filmu V roce 2009 hrála s Markem Ruffalo ve filmu Slepota vedlejší roli ve filmu Soukromé životy Pippy Lee v erotickém filmu Pokušení po boku Amandy Seyfried a Liama Neesona Krátce poté se objevila v dramatickém filmu Single Man po boku Colina Firtha 2010–2013 Objevila se v pěti epizodách Emmy oceněném seriálu 30 Rock V roce 2010 získala roli ve filmu Skrýš Po boku Annette Benning si zahrála ve filmu Děcka jsou v pohodě komedie o lesbickém páru jejichž děti hledají svého otce Film obdržel nominaci na Oskara v kategorii Nejlepší film a Julianne získala svou šestou nominaci na Zlatý Glóbus a druhou nominaci na cenu BAFTA V roce 2011 se objevila v komediálním filmu Bláznivá zatracená láska po boku Steva Carella Emmy Stone a Ryana Goslinga Film vydělal přes 1428 milionů dolarů Získala roli v HBO televizním filmu Prezidentské volby a za roli získala cenu Zlatý Glóbus Emmy a SAG Award V roce 2012 se objevila v dramatickém filmu V tátově stínu a ve filmu Co všechno věděla Maisie V roce 2013 získala vedlejší roli ve filmu Josepha Gordon-Levitta Don Jon Další film Učitelka angličtiny byl záporně hodnocen kritiky V říjnu 2013 si zahrála roli Margaret White v hororovém filmu Carrie 2014–současnost První zveřejněný film roku 2014 byl thriller NON-STOP kde hraje po boku Liama Neesona Film získal přes 198 milionů dolarů V květnu 2014 byla oceněna cenou za nejlepší herečku na Filmovém festivalu Cannes za roli ve filmu Mapy ke hvězdám Získala roli ve třetím dílu velmi úspěšné Hunger Games filmové sáze Roli prezidentky Almy Coinové si zahraje i ve čtvrtém díle ' V roce 2014 také získala hlavní roli ve filmu Still Alice kde hraje profesorku diagnostikovanou Alzheimerovou chorobou Za roli ve filmu Still Alice získala cenu Zlatý Glóbus Screen Actors Guild Award a Critics Choice Movie Award V únoru 2015 má stanovenou premiéru její film Sedmý syn ve kterém hraje zlou královnu Po boku Ellen Page se objeví ve filmu Freeheld a v romantické komedii Maggie's Plan si zahraje s Gretou Gerwig Osobní život Herec a režisér John Gould Rubin byl jejím prvním manželem pár se seznámil v roce 1984 a vzali se o dva roky později Rozešli se v roce 1993 a v roce 1995 se uskutečnil rozvod S režisérem Bartem Freundlichem začala chodit v roce 1996 V prosinci 1997 se jim narodil syn Caleb a v dubnu 2002 dcera Liv Pár se vzal v srpnu 2003 Filmografie Film Televize Odkazy Reference Externí odkazy Kalendář lat calendarium od calendae původně svátky novoluní je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších zejména v rámci roku Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem zvláště pro účely společenské náboženské hospodářské a politické zaznamenané v přehledu událostí Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem a nebo pojmenované Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků let např juliánský a gregoriánský kalendář V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní týdnů a měsíců na určitý rok například tištěný nástěnný a stolní kalendář případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků včetně jmenin umožňující plánovat Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení Kalendářní systém Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data Jednotkou kalendářového členění je vždy den každý kalendářní systém tedy stanovuje počátek konec dne pravidelné členění roku na menší části počátek roku Nový rok Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků letopočet a jeho počátek éru Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1 leden 10 dní po zimním slunovratu Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let to jest roků které mají druhý měsíc únor o jeden den delší 29 únor Přestupný je každý rok jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule pak je přestupný pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský Řehoř Gregorius Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů které se pravidelně opakují dny rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce astronomický měsíc střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako měsíční čtvrti a kalendářní měsíce od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména roky oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období Z nich nejnápadnější nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce tak důležité pro zemědělství a obchod se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů Hlavní typy Podle toho kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost se obvykle rozlišuje Lunární kalendář Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer za soumraku kdy lze Měsíc pozorovat Solární kalendář Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář jehož základem je rok resp tropický rok doba oběhu Země okolo Slunce přibližně 36525 dne Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny čtyři roční období jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den Čistě sluneční kalendář však není praktický roční období jsou příliš dlouhá Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního Lunisolární kalendář Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc Pravý astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" astronomický měsíc Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského gregoriánský kalendář jeho předchůdce juliánský kalendář čínský egyptský indický makedonský a perský japonský židovský kalendář Naopak např islámský kalendář zůstal čistě lunární na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne Počátek roku Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou kde se vedou záznamy a účty platí daně a podobně Počátkem roku bývaly buď jarní svátky snad hlavně u pastevců anebo dožínky slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu Odtud pochází i dnešní začátek školního roku kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní Počátek letopočtu epocha Letopočet éra jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře dělení času v rámci roku v běžném užití se ale s ním spojuje Počátek letopočtu se nazývá epocha dobu od epochy pak odborníci označují jako éru tj letopočet také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky Stanovoval se velmi různě zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn jako dodnes v Japonsku a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly nýbrž jmenovaly podle konsulů Obdobně se určoval rok i později např podle místních biskupů včetně římských papežů i jiných významných osob Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád od 776 př n l a římský letopočet ab urbe condita „od založení města Říma 753 př n l Křesťanský letopočet od narození Krista který se dnes všeobecně užívá vypočetl resp stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500 Tento letopočet se prosadil až od 9 století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000 Přesné datum narození Kristova není známo velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve tj již před naším letopočtem Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny hidžra 622 vznikl v 7 století Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku Týden Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible Gn 1 jako obdoba pracovního období Tvůrce světa V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům jako v antickém Římě jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích České názvy jsou pořadové úterý čtvrtek a pátek podle jejich pořadí podle středu pracovního týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota" dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku Novodobé reformy kalendáře Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat Např gregoriánskou velmi mírnou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918 Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny přes něž se překládají „pohyblivé svátky Velikonoce Svatodušní svátky Roš ha-šana ramadán a pod tradičně odvozované od Měsíce ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18 století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře někdy podnícené revolucí jako francouzský revoluční kalendář viz níže který se však neprosadil a brzy zanikl podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30 let Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné; aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá Obvykle se navrhuje aby se na konci roku zařazoval jeden den v přestupném roce dva který by nebyl součástí týdne ani měsíce Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi takže rok může souhlasit s cyklem týdnů a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech ostatní o 30 dnech Jiný radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny" Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60 letech 20 století se dokonce zdálo že je mezinárodní organizace schválí nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo Významnější kalendářní systémy Egyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem; roku 266 př n l zavedl Ptolemaios III přestupné roky Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského Řecký kalendář Řecký den začínal východem slunce Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní Počátkem letopočtu byl první den první olympiády 8 červenec r 776 př n l Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem Od 87 olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv Metonův 19letý cyklus a od 3 roku 112 olympiády 76letý Kalipův cyklus který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den Mayský kalendář Mayský letopočet začínal rokem 3114 př n l podle Thompsonovy korelace a pracoval s cykly po 5119 letech „Velkými roky Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let Mayské datum pro tento den totiž je 130000 4 Ahau 3 Kankin zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př n l bylo 00000 4 Ahau 8 Cumhu někdy označované jako 130000 A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin Juliánský křesťanský kalendář Juliánský kalendář zavedl v předkřesťanském Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př n l Měl 12 měsíců po 29 30 nebo 31 dnech dohromady 365 dnů a nově začal 1 ledna místo 1 března Latinské názvy a v dalších jazycích 9 až 12 měsíce dosud zachovávají číslování od března např září september Každý čtvrtý rok je přestupný čili přidává se jeden den na konec měsíce února Sedmý měsíc roku náš červenec byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní Délka kalendářního roku je mezi siderickým hvězdným rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný siderický rok Za součást tohoto kalendáře se považuje i křesťanský letopočet který byl ale zaveden až o řadu staletí později Kvůli kumulované odchylce od slunečního tropického roku vznikl Gregoriánský kalendář přesněji „gregoriánská korekce Juliánského kalendáře protože jde pouze o korekci přestupného vkládání dnů a sám kalendář se nezměnil Křesťanský juliánský kalendář v plném rozsahu dodnes používá většina pravoslavných křesťanů počítá se podle něj v historii i před naším letopočtem a používá se i v astronomii Židovský kalendář Den začíná západem slunce již z Bible Gn 1 má týden sedm dnů od posledního dne který se nazýval „šabat pochází naše sobota Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě Roky se dělí na jednoduché 353 354 nebo 355 dnů a přestupné 382 384 nebo 385 dnů a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé Jednoduché normální mají 12 měsíců V přestupných letech se mezi 6 měsíc adar a 7 měsíc nizan zařazoval přestupný měsíc veadar Začátek roku byl určován „modelem tj novoluním které je nejbližší podzimní rovnodennosti Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7 říjen 3671 př n l což je také první rok první epochy tišry; tento letopočet se však objevuje až ve středověku Gregoriánský kalendář Gregoriánský kalendář vznikl úpravou juliánského kalendáře za papeže Řehoře Gregor XIII v r 1582 když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní Rok 1582 byl zkrácen o těchto 10 dnů a počet přestupných let byl zredukován tak že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty Kalendář v užším slova smyslu se tedy vůči juliánskému nijak nezměnil Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná Snahy o vytvoření tzv věčného kalendáře kde by odchylka neexistovala mají tedy spíše akademickou povahu Islámský Islámský kalendář je výjimečný tím že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce běžné i v daleko jednodušších kulturách korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje Byl zaveden chalífou Umarem roku 637 počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 hidžra Liturgické kalendáře Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria zvláštní význam měl až do 20 století římský kalendář se jmény světců Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti které nezačínají půlnocí ale již západem slunce předchozího dne tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer Francouzský revoluční kalendář Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24 listopadu 1793 během tzv jakobínské diktatury tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky 1792 rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců Podzim vendémiaire měsíc vinobraní brumaire měsíc mlh frimaire měsíc jinovatky Zima nivôse měsíc sněhu pluviôse měsíc dešťů ventôse měsíc větrů Jaro germinal měsíc rašení floréal měsíc květů prairial měsíc luk Léto messidor měsíc žní thermidor měsíc horka koupelí fructidor měsíc plodů Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech dekády Dny se jmenovaly podle praktických věcí potřebných k životu den ovoce lilku … Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti tj Rozumu se slavil v červnu Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804 Hypotetický keltský kalendář Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky tak zvaný kalendář z Coligny Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky podle jiných gallský keltský kalendář o němž se zmiňují latinští autoři César Plinius mladší Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce Den začínal večer měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci srv anglické fortnight S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" a Stonehenge atd množství spekulací které se však vesměs nedají věrohodně podložit Odkazy Reference Související články Astronomické cykly Český liturgický kalendář Český státní svátek Chronologie datování Století Letopočet Rok Přestupný rok Kalendářní měsíc Kalendář literatura Sovětský revoluční kalendář Výčet zim Íránský perský kalendář Etiopský kalendář Oromo kalendář Somálský kalendář Budhistický kalendář Baháistický kalendář Externí odkazy Literatura Bláhová M Historická chronologie Libri Praha 2001 800 stran ISBN 80-7277-024-1 Hlaváček I a kol Vademecum pomocných věd historických Jinočany H& 1997 448 s ISBN 80-86022-09-9 Kotulová Eva Kalendář aneb kniha o věčnosti a času Nakladatelství Svoboda Praha 1978 vyd 1 192 s Ottův slovník naučný heslo Kalendář Sv 13 str 777 Sokol J Čas a rytmus 2 vyd Oikumene Praha 2004 332 str ISBN 80-7298-123-4 Království SHS neboli Království Srbů Chorvatů a Slovinců tehdejší srbochorvatštinou Kraljevina Srba Hrvata i Slovenaca cyrilicí Краљевина Срба Хрвата и Словенаца slovinsky Kraljevina Srbov Hrvatov in Slovencev byl stát na Balkáně v jihovýchodní Evropě který existoval mezi lety 1918–1941 5 Od 3 října 1929 byl název státu Království Jugoslávie Краљевина Југославија Kraljevina Jugoslavija Vznik a vývoj Vznik Po rozpadu Rakousko-Uherska vznikl v jeho jižní části v oblasti obývané Jihoslovany Stát Slovinců Chorvatů a Srbů Stát SHS srbochorvatsky Država Slovenaca Hrvata i Srba slovinsky Država Slovencev Hrvatov in Srbov který vyhlásila 29 října 1918 Národní rada Slovinců Chorvatů a Srbů se sídlem v Záhřebu Tento stát zabíral Kraňsko část Štýrska Chorvatsko Slavonii Dalmácii a Bosnu a Hercegovinu Části Vojvodiny – Bačka Banát a Baranja – se však 24 listopadu 1918 připojily k Srbsku 26 listopadu 1918 se poté na základě usnesení Podgorické skupštiny sloučila se Srbskem k němuž již dříve patřila ioblast Kosova a Makedonie i předtím samostatná Černá Hora 1 prosince 1918 pak došlo ke sjednocení Státu SHS se Srbským královstvím a vyhlášení Království Srbů Chorvatů a Slovinců jako společného státu všech Jihoslovanů; hlavním městem nového státu se stal Bělehrad Tomuto vývoji předcházelo podepsání několika dohod mezi představiteli rakousko-uherských Jihoslovanů v emigraci sdružených kolem Jihoslovanského výboru a v Chorvatsku kolem Národní rady a Srbského království z nichž nejdůležitější byla Korfská deklarace z 20 července 1917 a Ženevská dohoda z 6– 9 listopadu 1918 Ještě v květnu 1917 jihoslovanští poslanci vídeňské Říšské rady navrhovali v Májové deklaraci vytvoření společného státu Slovinců Chorvatů a Srbů pod vládou habsbursko-lotrinské dynastie Sjednocení jihoslovanských národů do jednoho státu se na první pohled může zdát jako logické vyústění jejich dlouhodobých snah o kulturní a politickou nezávislost ale z druhé strany k němu došlo jen spíše díky souhře událostí na mezinárodní a jihoslovanské politické scéně rozpoutání první světové války vstupu USA do války rozpadu Rakousko-Uherska a konečnému vítězství Srbska a zejména snaze Itálie o anexi Slovinska a chorvatského přímoří Společný stát byl tedy „sňatkem z rozumu který byl volbou menšího zla před větším Jednotlivé národy a národnosti se nacházely na zcela odlišných stupních vývoje a to jak v oblasti kulturní tak také hospodářské a společenské Zatímco sever který byl do roku 1918 součástí Rakouska-Uherska byl hospodářsky vyspělejší jih byl vzhledem ke svému dlouhodobému vývoji zaostalý Dalším problémem společného státu byla existence tří kulturně-civilizačních okruhů – západního východního a orientálního potažmo tří náboženství – katolického a pravoslavného křesťanství a sunnitského islámu Ve Vidovdanské ústavě byl potvrzen centralistický charakter státu Původní jednotky které existovaly během Rakousko-Uherska apod byly zrušeny a považovány za nebezpečný zdroj možného separatismu pokud by byly obnoveny Každá z oblastí byla organizována tak aby měla nejméně 800 000 obyvatel a aby mohla být ekonomicky funkční; i přesto však nedošlo k tomu co bylo zavedeno v roce 1929 tedy k spojení zcela nesourodých území do velkých celků Všech 33 oblastí víceméně respektovalo historické hranice jednu oblast tvořila například Černá Hora šest Bosna a Hercegovina či tři nejjižnější pak území budoucí svazové republiky Makedonie< ref> Proti takovému uspořádání však byla řada např chorvatských politiků 20 a 30 léta Prvním panovníkem Království SHS se stal srbský král Petr I Karadjordjević 1844–1921 který vládl až do své smrti v roce 1921 Na sklonku jeho vlády roku 1920 došlo k podpisu obranné smlouvy s Československem která byla později rozšířena o Rumunsko a dostala název Malá dohoda Jejím cílem bylo zamezit revizionistickým snahám Maďarska Bulharska a Itálie po první světové válce Nástupcem Petra I se stal nejstarší syn Alexandr po korunovaci nazývaný jako Alexandr I Karađorđević 1883–1934 Značné regionální odlišnosti jednotlivých oblastí v království vyvolávaly nestabilní situaci která vyústila na počátku 20 let v rozsáhlé zmatky ve státní správě a politice časté střídání vlád a několik protestních akcí v Lublani Záhřebu Podgorici i Bělehradě Panovaly obavy z komunistického převratu či intervence ze zahraničí Neutěšená situace vyvrcholila v létě 1928 kdy došlo v parlamentu k zastřelení dvou chorvatských poslanců Následně v lednu 1929 se za pomoci vojenských kruhů král Alexandr I chopil moci a nastolil diktaturu Okamžitě zakázal všechny politické strany založené na národnostním náboženském nebo teritoriálním základě V té době také začala nekompromisní perzekuce členů Komunistické strany Jugoslávie V roce 1929 se název země změnil na Království Jugoslávie a změny postihly i správní členění státu Původní oblasti byly nahrazeny devíti bánovinami popírajícími historické hranice jednotlivých oblastí V šesti z nich mělo většinu srbské obyvatelstvo ve dvou chorvatské a v jedné slovinské V zahraniční politice 30 let se sice Jugoslávie orientovala především stejně jako například Československo na Francii a Malou Dohodu ČSR také Jugoslávii prodávala vojenskou techniku a odebírala odtamtud suroviny postupem času hlavně se sílením Německa bylo jasné že bude nezbytná změna kurzu chce-li společný jihoslovanský stát obklopený samými nepřáteli Itálie Maďarsko Bulharsko Albánie přežít Během vlády Milana Stojadinoviće se navíc rozvinul s Německem i zahraniční obchod což bylo zapříčiněno také i izolací Itálie kvůli válce v Habeši V rámci Malé Dohody začal Bělehrad zastávat stále rezervovanější postoj na rozdíl od Rumunska a Československa které zhoršování vztahů mezi Berlínem a Paříží děsilo a kteří se obávali další německé expanze Jugoslávská strana odmítala návrhy na posílení paktu Třicátá léta 20 století byla svědkem růstu nacionalistických ambicí jednotlivých národů Jugoslávie které vyústily v úspěšný atentát na Alexandra I v Marseille spáchaný probulharským Makedoncem Veličkem Kerinem Novým králem se stal nezletilý Petr II Karadjordjević 1923–1970 kterému v roce 1934 bylo pouhých jedenáct let Do nabytí plnoletosti měl být zastupován svým strýcem Pavlem Karadjordjevićem avšak politická situace v Evropě to neumožnila Druhá světová válka a zánik království Ihned po napadení Polska Německem v září 1939 se silně zradikalizovaly chorvatsko-srbské vztahy které vyústily v podepsání dohody Maček-Cvetković Došlo k vytvoření Chorvatské bánoviny oblasti pod samosprávou chorvatských orgánů která zahrnovala i značnou část Bosny a Hercegoviny Ohrožení ze strany mocností Osy vedlo tehdejšího regenta prince Pavla k podpisu paktu o spolupráci s Osou 25 března 1941 Jeho rozhodnutí však vedlo k masovým demonstracím převratu a uchopení moci tehdy sedmnáctiletým králem Petrem II Krátce na to 9 dubna vtrhla vojska Osy do Jugoslávie a obsadila ji Během několika dní se podařilo okupačním silám obsadit všechna hlavní města v zemi Nákladně budované vojsko království se ukázalo jako zcela neschopná síla Dne 17 dubna 1941 se Jugoslávie rozpadla na několik celků Chorvatští ustašovci v čele s Antem Pavelićem vytvořili na území dnešního Chorvatska a Bosny a Hercegoviny Nezávislý stát Chorvatsko NDH; Nezavisna država Hrvatska Slovinsko bylo rozděleno na tři části o největší dvě se podělilo Německo Itálie Maďarsku připadla malá oblast Prekmurje na východě Slovinska Srbsko bylo obsazeno několika státy Vojvodina severní část Srbska byla rozdělena mezi Maďarsko severozápadní část – Bačka Nezávislý stát Chorvatsko jihozápadní část – Srem a Německo východní část Vojvodiny – Banát Území dnešního Kosova spolu se západní částí dnešní Makedonie a částí Černé Hory bylo připojeno k Velké Albánii – loutkovému státu pod kontrolou Itálie zbytek Makedonie a část východního Srbska zabralo Bulharsko Ve zbytku Srbska byla k moci dosazena proněmecká fašistická vláda vedená generálem Milanem Nedićem V Černé Hoře byl k moci dosazen proitalský kníže italské snahy na návrat dynastie Petrovićů-Njegošů která zde vládla před rokem 1918 ztroskotaly Okupační síly se pokoušely zajistit si válečnou výrobu v obsazených zemích Budovaly proto nové továrny a upravovaly staré Většina obyvatel však tehdy ještě pracovala v zemědělství byl jim ale zabavován dobytek Hospodářství které bylo slabé již před válkou dostalo další zásah Infrastrukturu začaly velmi brzy napadat protiokupační ozbrojené síly< ref> Petr II uprchl do Londýna odpor na jugoslávském území však dále vedl komunistický vůdce Josip Broz Tito který 29 listopadu 1943 na 2 zasedání AVNOJ vyhlásil Demokratickou federativní Jugoslávii Vedle toho proti Němcům také bojovaly skupiny četniků ozbrojených srbských vzbouřenců Ti měli zpočátku velké sympatie západních zemí avšak poté co Titovi partyzáni slavili úspěch a četnické síly se pokoušely vyjednat s Němci alespoň příměří podpořila Evropa v čele s Británií hlavně Tita Západní spojenci se sice snažili o sloučení vedení domácího i zahraničního odboje a obnovení království exilová vláda se však propadala do stále závažnějších problémů a 29 listopadu 1945 byla vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie Předsedové vlád Království SHS Stojan Protić 1918–1919 Ljubomir Davidović 1919–1920 Stojan Protić 1920 Milenko Vesnić 1920–1921 Nikola Pašić 1921–1924 Ljubomir Davidović 1924 Nikola Pašić 1924–1926 Nikola Uzunović 1926–1927 Velimir Vukićević 1927–1928 Anton Korošec 1928–1929 Království Jugoslávie Petar Živković 1929–1932 Vojislav Marinković 1932 Milan Srškić 1932–1934 Nikola Uzunović 1934 Bogoljub Jevtić 1934–1935 Milan Stojadinović 1935–1939 Dragiša Cvetković 1939–1941 Exilová vláda v době druhé světové války Dušan Simović 1941–1942 Slobodan Jovanović 1942–1943 Miloš Trifunović 1943 Božidar Purić 1943–1944 Ivan Šubašić 1944–45 Drago Marušić 1945 Reference Související články Vidovdanská ústava Svetozar Pribićević Kypr řecky Κύπρος Kýpros; turecky Kıbrıs oficiálním názvem Kyperská republika řecky Κυπριακή Δημοκρατία Kypriakī́ Dīmokratía; turecky Kıbrıs Cumhuriyeti je euroasijský ostrovní stát nacházející se ve východní části Středozemního moře východně od Řecka jižně od Turecka západně od Sýrie a severně od Egypta Jde o třetí největší ostrov ve Středozemním moři a významnou turistickou destinaci Kypr byl zakládajícím členem Hnutí nezúčastněných zemí Od 1 května 2004 je členem Evropské unie 1 ledna 2008 se připojil k eurozóně V roce 1974 po jedenácti letech střetu mezi komunitami kyperských Řeků a Turků provedli kyperští řečtí nacionalisté vojenský převrat Členové Řecké vojenské junty navíc prosazovali sjednocení ostrova s pevninským Řeckem Na tuto situaci reagovalo Turecko invazí a okupací severní části ostrova která vedla k rozdělení ostrova a ustanovení Severokyperské turecké republiky Kyperská republika má de iure svrchovanost nad celým ostrovem a přilehlými vodami s výjimkou vojenských základen Akrotíri a Dekéleia patřících Spojenému království De facto je pod správou Kyperské republiky kolem 59 % ostrova Geografie Kypr je třetím největším ostrovem Středozemního moře po italských ostrovech Sicílie a Sardinie Svojí rozlohou je 81 největší ostrov Ze západu na východ měří 240 kilometrů a široký je 100 kilometrů Od tureckého území jej odděluje 75 kilometrů moře Ostrov se nachází mezi 34° a 36° severní šířky a 32° a 35° východní délky Přes moře země sousedí se Sýrií a Libanonem od kterých je vzdálena 105 respektive 108 kilometrů Od Izraele je ostrov vzdálen 200 kilometrů a od Egypta jej odděluje 380 kilometrů moře Od Řeckého Rhodu je Kypr vzdálen 400 kilometrů a od pevninského Řecka 800 kilometrů Fyzickému reliéfu ostrova dominuje pohoří Troodos a menší Kyrénský hřeben menší rozlohu mají centrální roviny Pohoří Troodos pokrývá většinu jižní a západní části ostrova a celkově tedy zabírá více jak polovinu jeho rozlohy Nejvyšší bod Kypru je Olympos vysoký 1952 metrů který se nachází v centrální části pohoří Kyrénský hřeben se rozkládá kolem severního pobřeží ostrova zabírá celkově menší plochu a jeho maximální výška nepřesahuje 1024 metrů Z geopolitického hlediska je ostrov rozdělen na čtyři hlavní segmenty Kyperská republika zabírá dvě třetiny ostrova 5974 % Severovýchodní třetinu ostrova zabírá Severokyperská turecká republika 3485 % Třetím segmentem je Spojenými národy spravovaná nárazníková zóna nazývaná Zelená linie Čtvrtým územím jsou britské základny Akrotiri a Dhekelia Historie Od poloviny 11 století byl Kypr prosperující ostrov kterému se vyhýbaly válečné konflikty Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodil Renaud de Châtillon v čele antiochijské armády< ref> posílené o arménské oddíly knížete Thorose< ref> Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala Boj byl velmi krátký Posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí Kyperské království Na Kypru v letech 1191–1489 existoval křižácký stát založený Richardem I Po pádu ostatních křižáckých států byl ostrov nakonec prodán Benátkám Osmanská a Britská nadvláda Roku 1571 získala ostrov Osmanská říše V 19 století začal postupně narůstat řecký nacionalismus Řekové toužili po spojení ostrova s Řeckem V roce 1878 ostrov získali Britové kteří se zde udrželi do roku 1960 Nezávislost a občanská válka Kypr získal nezávislost v roce 1960 odtržením se od Velké Británie v roce 1961 se stal součástí Commonwealthu Rok po získání nezávislosti se současně rozhořel konflikt mezi Řeky a Turky Mezi oběma národy byla OSN stanovena nárazníková zóna – tzv zelená linie V roce 1974 proběhl v jižní řecké části ostrova vojenský puč který mohl vést i k jejímu spojení s Řeckem Turecko odpovědělo invazí na severovýchodní část ostrova Byl ustanoven separatistický stát který se roku 1983 prohlásil nezávislou republikou jež byla doposud uznána pouze Tureckem Oba státy stále odděluje „zelená linie hlídaná vojsky OSN Referendum o sjednocení 2004 V roce 2004 bylo uspořádáno referendum o sjednocení ostrova které pokud by bylo přijato by vytvořilo Sjednocenou kyperskou republiku která by následně vstoupila do Evropské unie Ačkoli byl Annanův plán v severní části přijat 65 % hlasů byl zamítnut řeckou částí Kypru kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel Ekonomika Pod vedením komunistické Pokrokové strany pracujícího lidu řecky Ανορθωτικό Κόμμα Εργαζόμενου Λαού transkripce Anorthotiko Komma Ergazomenou Laou zkratka AKEL se prudce zhoršila ekonomická situace a na začátku roku 2013 se země nachází na hranici bankrotu Turistický ruch Hlavními turistickými středisky jsou Pafos v západní části; Larnaka Agia Napa a Protaras ve východní části Pláže jsou písčité s občasným výskytem kamenů Ročně Kypr navštíví 24 milionu turistů Odkazy Reference Literatura Související články Severokyperská turecká republika Geografie Kypru Zelená linie Externí odkazy Lavina je rychlý a náhlý sesuv většího množství sněhu po svahu na dráze delší než 50 metrů< ref> Slovo lavina se někdy např v běžném hovoru přeneseně používá i pro různé jiné sesuvy například kamení půdy bahna ale třeba i písku V tomto článku jsou popsány především sněhové laviny — ovšem i sněhová lavina s sebou často bere kamení stromy a další materiál Laviny představují vážné nebezpečí především v horských oblastech kde je jak dostatek strmých svahů tak dostatečná mohutnost sněhové pokrývky Podle statistik mezinárodní asociace horských služeb zahynulo v lavinách například v zimní sezoně 2003 04 v sledovaných zemích 126 osob< ref> Největší podíl z nich představují lyžaři skialpinisté a horolezci Laviny extrémních rozměrů mohou způsobit zničení rozsáhlých ploch lesa a pokud jim stojí v cestě též různých lidských konstrukcí silnic a budov Např 8 března 1956 spadly v Nízkých Tatrách dvě obrovské laviny Větší z nich měla objem přibližně 16 milionu metrů krychlových sněhu vážila 380 000 tun a její dráha měřila 3500 m Ve srubu který stál v cestě laviny zemřelo 16 z devatenácti dělníků< ref> Příčiny Z fyzikálního hlediska budoucí lavina představuje na strmém svahu značné množství potenciální energie Na místě se drží díky vlastní pevnosti třecím silám s podkladem a případnou podporou objektů na svahu které působí jako kotvy např stromy Rovnováha může být různě stabilní a ke kritickému vychýlení z rovnováhy může být potřeba různého impulzu síly Lavina vzniká když je tato rovnováha dostatečně porušena například vzroste zatížení spodních vrstev sněhu nově napadlým nebo navátým sněhem pádem převěje nebo zatížením lidmi i zvířaty např během lyžování Lavina také může vzniknout kvůli snížení tření s podkladem či pevnosti sněhových vrstev například při rychlém oteplení nebo penetraci sněhových vrstev deštěm Někdy jsou laviny uvolňovány řízeně například pomocí výbušnin Takové odstřely se provádí v mnoha lyžařských střediscích Lavinová prevence Většinu obětí ve světě způsobily laviny které vyvolala oběť sama nebo někdo z její skupiny Pro snížení rizika má zásadní význam lavinová prevence předpovídání rizika laviny v konkrétním terénu při konkrétní aktivitě např sjezdu svahu na snowboardu Obvykle se při předpovídání uvažují faktory obecně popsatelné jako Terén lavinovost svahu je výrazně ovlivněná jeho sklonem a expozicí ale také drsností povrchu přítomností kotvících objektů a pod Sníh Obecně může mít sněhová pokrývka složitou strukturu skládající se z mnoha vrstev odlišujících se druhem a velikostí krystalů hustotou teplotou pevností a dalšími parametry Tato struktura se nazývá sněhový profil a její vyhodocování je základem expertního posuzování lavinového nebezpečí pro větší horské a územní celky Výsledkem posouzení bývá například „stupeň lavinového nebezpečí vyhlašovaný v mnoha pohořích horskou službou nebo místním centrem lavinové prevence Počasí Počasí je vždy na mnoha místech řetězce příčin vedoucího k uvolnění laviny Počasí vytváří strukturu sněhového profilu meteorologické vlivy mohou vést přímo k uvolnění laviny např v již uvedeném případě prudkého oteplení Reference Literatura Externí odkazy http wwwhorskasluzbacz laviny Lavinové stránky Horské služby ČR http wwwslfch – Spolkový institut pro výzkum sněhu a lavin v Davosu Švýcarsko – anglicky německy francouzsky italsky http alpy4000cz lavinyphp Spousty informací o lavinách od lavinového experta v ČR Lehký křižník je označení pro válečné lodě po londýnské dohodě z r 1930 vyzbrojené děly ráže do 155 mm s výtlakem 4–10 tisíc tun nejčastěji 6–8 tisíc t parními turbínami kotly vytápěnými naftou či olejem rychlostí až 35 uzlů pancéřováním od 25 do 200 mm; postupně přibývalo protiletadlových děl torpédomety bývaly odstraňovány První lehký křižník byl postaven v Británii roku 1879 HMS Mercury Okolo 1 světové války byly britské křižníky vyzbrojeny buď 2 děly ráže 152 mm a případně 8 děly ráže 100 mm nebo jednotnou výzbrojí děl ráže 152 mm a další výzbrojí s výtlakem okolo 5000 tun Německé křižníky byly během války přezbrojovány z děl ráže 105 mm na děla ráže 150 mm Lehké křižníky dostávaly rozmanitou řadu úkolů průzkum eskorta stíhání ponorek i pokládání min Po 2 světové válce rozlišování mezi lehkým a těžkým křižníkem postupně zmizelo Příklady lehkých křižníků Royal Navy Třída C HMS Belfast United States Navy Třída Omaha Třída Brooklyn Třída St Louis Třída Atlanta Třída Cleveland Nizozemsko Hr Ms Java Hr Ms Sumatra Hr Ms De Ruyter Hr Ms Tromp Hr Ms Jacob van Heemskerk Libeň je městská čtvrť a katastrální území tvořící jižní část pražské městské části Praha 8 a zasahující i do městských částí Praha 7 a Praha 9 Sousedí s Karlínem Trojou Kobylisy Střížkovem Prosekem Vysočany a Žižkovem Od Holešovic Libeň odděluje řeka Vltava V minulosti díky svému členitému reliéfu patřila k nejromantičtějším pražským předměstím Čtvrť se nachází mezi pražskými kopci Labuťka Hájek Balabenka Sluncová Vítkov Ládví Okrouhlík a Zámecký vrch část Libně se nazývala Podviní Protéká tudy potok Rokytka a tvoří údolí v místě rozlivu směrem k Vltavě vytváří prostornou nivu Ves Libeň je písemně doložena V druhé polovině 19 století se změnila na průmyslové centrum severovýchodu Prahy V letech 1898–1901 byla Libeň městem v roce 1901 byla připojena k Praze jako její 8 čtvrť Až do druhé světové války zde bylo rozsáhlé židovské město Na území Libně byl podepsán tzv Libeňský mír mezi Rudolfem II a jeho bratrem Matyášem Habsburským 1608 byla tu provozována první předměstská tramvajová trať v Praze 1896 a uskutečnil se tu atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 1942 S Libní jsou provázaná jména spisovatele Bohumila Hrabala výtvarníka Vladimíra Boudníka nebo básníka Karla Hlaváčka V Horní Libni se nachází hostinec Na Vlachovce který je považován za jedno z tradičních center dechové hudby v Praze Vymezení a geografie Převážná část Libně se nachází v dnešní Praze 8 Do Prahy 7 patří pouze malý pruh území západně od severního předmostí mostu Barikádníků do Prahy 9 oblast východně od křižovatky Balabenka nákladová část nádraží Praha-Libeň O2 arena stanice metra Českomoravská kulturní dům Gong Podvinný mlýn část Sokolovské a Ocelářské ulice a zahrádkářská osada s hřištěm TJ Střížkov Čtvrť se neformálně dělí na Starou také Dolní Libeň a Novou Horní Libeň Jejím územím protéká říčka Rokytka která v Thomayerových sadech ústí do Vltavy Původ jména Jméno Libeň pravděpodobně pochází ze jména někdejšího majitele osady Ľubena resp Libena Ve starých mapách se také objevuje německý název Lieben Historie Libně Nejstarší historie Libně Podle archeologických nálezů se předpokládá že Libeň byla osídlena už ve starší době kamenné Byla zde nalezena řada kostrových i žárových hrobů Nejvýznamnější stopy zde zanechaly kultura únětická knovízská bylanská a laténská doba Keltů Řada zmínek v nejstarších českých kronikách se však tohoto místa týká nepřímo – hovoří zejména o událostech v údolí řeky Rokytnice dnešní Rokytky První písemná zpráva o Libni pochází z roku 1363 Osada Libeň vznikla na přelomu 13 a 14 století a skládala se ze dvou tvrzí Jedna stála v oblasti dnešních Thomayerových sadů druhá na hranicích s Vysočany 15 až 18 století Prvními doloženými držiteli Libně byla rodina Rotlevů kteří ji vlastnili až do roku 1438 Poté se vystřídalo několik majitelů z řad pražských měšťanských rodů mj Bryknarové z Brukštejna 1520-1595 Tento rod rozšířil své panství o osady Kobylisy Střížkov Klecany a Brázdim Eliška Hoffmannová z Donína později provdaná za Bedřicha z Černhausu Libeň vlastnila od roku 1595 Na místě původní tvrze nechala vystavět renezanční zámek který se později stal základem dnešního Libeňského zámku Tato stavba již v roce 1608 hostila římského císaře Rudolfa II a jeho bratra Matyáše Habsburského kteří zde podepsali Libeňskou smlouvu též Libeňský mír Ta určila že Rudolf Matyášovi svěřil vládu nad Moravou Uhry a Rakousy ve své oblasti vlivu si ponechal jen Čechy Lužici a Slezsko Smlouva také zajišťovala Matyášovi nástupnictví na českém trůnu Po bitvě na Bílé hoře Černhausové jako protestantská šlechta přišli o své majetky Libeň připadla Albrechtovi z Valdštejna a Trautmannsdorfům V roce 1639 bylo panství vráceno Černhausům kteří jej roku 1651 prodali Nosticům a ti zas obec převedli v roce 1662 na Staré město pražské V té době k libeňskému panství patřily Kobylisy Dolní Chabry část Holešovic Střížkov a Vysočany V blízkosti zámku se nacházel poplužní dvůr pivovar sladovna a mlýn na Libeňském ostrově byl provozován měděný hamr papírna pila a prachovna Zámek se v té době stal letní rezidencí staroměstských purkmistrů Libeň byla značně poničena během pruského vpádu do Čech v roce 1757 Tehdejší staroměstský purkmistr Václav Fridrich z Friedenbergu využil nutné opravy k tomu aby prosadil rozšíření zámku a jeho rokokovou přestavbu Protože nezískal potřebné peníze od obce rozhodl se o ně požádat císařovnu Marii Terezii výměnou za příslib že renovovaný zámek by sloužil k dočasnému ubytování členů císařské rodiny během jejich návštěv Prahy Díky tomu byl zámek v letech 1769-1770 rekonstruován do současné podoby Marie Terezie možnosti využila krátce po dokončení rekonstrukce v roce 1770 Další významnou událostí v 18 století byl korunovační průvod Leopolda II který vyšel z Libeňského zámku 31 srpna 1791 19 století Na přelomu let 1803 a 1804 zde během císařských manévrů pobýval císař František I roku 1813 maršál Karel Schwarzenberg a v roce 1830 tu po svém svržení z trůnu pobýval francouzský král Karel X První náznaky proměny Libně z romantické venkovské krajiny na průmyslové předměstí Prahy lze zaznamenat už v první polovině 19 století Ve 20 letech tu vznikla kartounka Antonína Gottlase později Kubešova a roku 1832 První akciová strojírna Rustonka Zásadní význam pro další rozvoj oblasti měla stavba železniční trati Praha–Vídeň která vede po jižní hranici libeňského katastru Ve druhé polovině 19 století byla založena První českomoravská továrna na stroje výroba parních kotlů železničních mostních konstrukcí zařízení pro cukrovary doly hutě a vodárny slévárny a strojírny bratří Prášilů Bohumila Voleského nebo firmy John Fewler Rozvíjel se tu i textilní průmysl vznikla tkalcovna a přádelna bratrů Perutzů Grabova továrna na voskovaná plátna a roku 1892 vznikla Weiderova továrna na klobouky Podél Vltavy se objevilo několik jirchářských podniků mj barvírna kůží Ludvíka Jellinka Starému zámeckému pivovaru začal konkurovat parní pivovar anglické firmy The Bohemian Breweries Limited a nedaleko Balabenky F X Brosch vystavěl obří lihovar Ve Švábkách byla roku 1881 otevřena plynárna Kdysi nejromantičtější místo Libně viniční usedlost Kolčavka – se v 80 letech 19 století změnila na továrnu na cementové roury V 90 letech bylo nedaleko Libeňského zámku zbudováno přístaviště s překladištěm Další rozvoj čtvrti podpořila výstavba druhé železniční trati která od 70 let 19 století protínala nejprůmyslovější část Libně Jednalo se o Propojení nádraží na Těšnově s Vysočany Všetaty a Lysou nad Labem Z obou tratí vedly vlečky do průmyslových závodů od roku 1877 zde byla dvě nádraží Horní nádraží u dnešní křižovatky Harfa a Dolní nádraží u Palmovky Roku 1885 bylo v Libni zavedeno veřejné petrolejové osvětlení o desetl let později osvětlení plynové Od roku 1896 spojila Palmovku s Karlínem elektrická tramvajová trať financovaná z prostředků Františka Křižíka která byla o rok později prodloužena do Nové Libně na křižovatce U Kříže Libeň zažívala prudký růst počtu obyvatel V roce 1869 měla 5845 obyvatel o 25 let později už 17 240 Roku 1898 byla libeňská obec prohlášena městem 20 století 12 září 1901 byla na základě zemského zákona Libeň připojena k Praze jako její osmá čtvrť zajímavostí je že sousední a ku Praze výrazně bližší Karlín se spojil s Prahou až o 20 let později Až do první světové války se Libeň dále rozvíjela Okolo existujících továren vznikaly bloky činžovních domů a čtvrť se dále rozrůstala severním a východním směrem Roku 1903 došlo k provizornímu propojení Libně s Holešovicemi pomocí dřevěného mostu v Dolní Libni byla postavena sokolovna dřevěný kostel sv Vojtěcha a libeňské gymnázium na Bulovce byl v letech 1913–1915 otevřen infekční pavilon který se stal základem budoucí nemocnice V období první republiky byly k osmému městskému obvodu připojeny Kobylisy Střížkov Troja a Bohnice Pokračoval stavební boom v oblasti dnešního náměstí dr Václava Holého a pod Bulovkou Vedle činžovních domů zde začaly vznikat vilová a zahradní městečka v Holešovičkách Rokoska na Slovance Kundratce Na Stráži a později i na Střížkově V centrální části Libně vyrostl Palác Svět obchodní dům Te-Ta Teweles-Taussig a na palmoveckém kopci se v roce 1931 objevila jedna z významných dominant Libeňský plynojem V druhé polovině 20 let 20 století byl postaven Libeňský most tehdy Masarykův most otevřený 29 10 1928 dodnes nejdelší betonové přemostění Vltavy V upadajícím libeňském přístavu jehož význam po regulaci Vltavy převzalo překladiště v Holešovicích vybudoval v roce 1924 inženýr Platovský opravnu lodí a loděnici Ve 30 letech byla na vrcholu buloveckého kopce postavena Nemocnice Bulovka jejíž výstavba zde byla plánována od první světové války V období druhé světové války byla průmyslová Libeň postižena podobně jako další významná centra v Protektorátu Čechy a Morava Došlo k přeorientování výroby z civilní na vojenskou do Libeňského zámku se nastěhovalo velitelství II úseku letecké obrany státu Grabovu vilu obsadili Hitlerjugend Na území Libně pod buloveckým kopcem byl 27 května 1942 uskutečněn atentát na jednoho z nejmocnějších mužů Třetí říše – Reinharda Heydricha Výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš v rámci Operace Anthropoid zaútočili na zastupujícího říšského protektora v tzv kobyliské zatáčce na křižovatce ulic V Holešovičkách a Zenklovy ulice tehdejší Kirchmayerovy třídy Heydrich byl po útoku hospitalizován v nedaleké nemocnici Bulovka kde 4 června 1942 zemřel Pomoc atentátníkům poskytla řada místních obyvatel – členové ilegální sokolské organizace Jindra rodina truhláře Václava Nováka jeho dcera Jindřiška po atentátu odklidila Kubišovo jízdní kolo a pomohla tak ukrýt důležitou stopu nebo Bohumila Vosmíka Řada obyvatel Libně byla v období heydrichiády deportována do koncentračních táborů nebo popravených na nedaleké Kobyliské střelnici Atentát a jeho oběti od roku 2009 připomíná pomník který stojí v místě události v ulici v Holešovičkách v místě autobusové zastávky Na konci druhé světové války 25 března 1945 byla východní část Libně poškozena spojeneckými nálety Mezi Balabenkou a Harfou byla většina budov srovnána se zemí a poškozeno bylo i vlakové spojení na trati Praha–Český Brod Během květnového povstání v roce 1945 od 5 května vyrůstaly na řadě míst u Trojského mostu na Košince u Balabenky a pod Bulovkou barikády Mezi 7 a 8 květnem byla Libeň dočasně obsazena jednotkami Wehrmachtu 9 května vjela do Prahy tanková jednotka Rudé armády V ulici V Holešovičkách se generálplukovník Pavel Semjonovič Rybalko setkal s oficiálními představiteli Prahy Po osvobození republiky v tradičně dělnická Libeň přijala ideu budování nové republiky pod vedením Komunistické strany Československa Ve volbách v roce 1946 zde komunisté získali téměř 50 % odevzdaných hlasů Už před únorem 1948 byl v průmyslové čtvrti zestátněn veškerý průmysl po komunistickém puči byla zlikvidována i většina živnostenských provozoven V souvislosti s novým administrativním rozdělením Prahy v roce 1949 byla od Prahy 8 odtržena část Libně mezi Balabenkou a Harfou a byla připojena k Praze 9 V roce 1960 získala Praha 8 Karlín Zásadní proměnu Libně přinesly až budovatelské projekty z 60–80 let 20 století První významnější asanace proběhly v souvislosti se stavbou železniční Holešovické přeložky kdy byla zbourána řada domů v oblasti Horova náměstí Z ospalé městské třídy na dálniční přivaděč se v 70 letech proměnila ulice V Holešovičkách Centrum Staré Libně bylo zbouráno během výstavby zastávky metra Palmovka na konci 80 let Byla zrušena trať z Těšnova došlo k demolici Dolního nádraží Další významné změny postihly Libeň po revoluci v listopadu 1989 Zanikla většina místních továren a jejich místo v současnosti obsazují kancelářské a obytné budovy Připravuje se rozsáhlá výstavba v oblasti Palmovky Rohanského ostrova Libeňského ostrova a náměstí Bohumila Hrabala Ve fázi projektu jsou připravované dopravní stavby zejména severovýchodní část Městského silničního okruhu který povede od mostu Barikádníků podél Thomayerových sadů a Košinky přes křižovatku U Kříže a Balabenku dále na Žižkov a do Malešic Mezi Horovým náměstím a Bulovkou má být vybudován komplex silničních tunelů Libeňská spojka Judenstadt Židovské město zde vzniklo v 16 století a rozprostíralo se v oblasti dnešní Dolní Libně Pro jeho existenci bylo důležité rozhodnutí Jana Hartvíka z Nostic který zdejší židovské obci udělil privilegium vlastní samosprávy a zaručil jí právní ochranu Impulzem k jeho výraznému rozšíření v polovině 18 století bylo rozhodnutí císařovny Marie Terezie která svým patentem vykázala Židy z Prahy Starý židovský hřbitov se rozprostíral na předpolí dnešního Libeňského mostu v sousedství nádraží Libeň-Dolní nádraží Během stavby mostu v letech 1925-1928 byl částečně zasypán k jeho definitivnímu zániku došlo v polovině 60 let 20 století Početnou komunitu libeňských Židů do dnešních dní připomíná jen budova Nové libeňské synagogy Libeňské usedlosti Libeň byla před svou zástavbou romantickou kopcovitou krajinou kde mezi vinicemi stálo jen několik statků a viničních usedlostí Mezi historické usedlosti patřily Balabenka Bulovka Hercovka Kolčavka Kotlaska dříve Primaska Kundratka Mazanka Palmovka Pekařka Rokoska a Truhlářka Hrabalova Libeň Spisovatel Bohumil Hrabal prožil nemalou část svého života v pražské Libni v ulici Na Hrázi 24 326 poeticky nazývané Na Hrázi věčnosti V Libni se odehrává děj hned několika jeho pábitelských knížek Konkrétně Svatby v Domě a Něžný barbar Jednu celou stranu této ulice později nahradila zeď autobusového nádraží Tato zeď je dnes bohužel zatím jen z menší části pomalována motivy z Hrabalových knížek a to díky umělkyni Tatianě Svatošové která s celým projektem přišla a zrealizovala jej Hlavní dominantou je kromě 55 metru vysoké podobizny Bohumila Hrabala i psací stroj značky Perkeo a 16 koček které Hrabalovi za jeho života dělaly společnost Hrabalova zeď byla dokončena 15 října 1999 Na zdi jsou dokonce vymalovány i úryvky z Hrabalových děl především z těch které se týkají ulice Na Hrázi Bohumil Hrabal ukončil svůj život skokem z okna nemocnice Na Bulovce Na počest Bohumila Hrabala bylo veřejné prostranství na libeňské Palmovce pojmenováno jako Náměstí Bohumila Hrabala Doprava Libeň byla už roku 1896 spojena s Florencí tratí elektrické tramvaje Z trati Florenc-Balabenka na Palmovce odbočovala trať na Libušák dnes zastávka tramvaje U Kříže Trať i s vozovnou a vlastní elektrárnou na Švábkách nechal postavit český vynálezce František Křižík Dnes je libeňská Palmovka jedním z důležitých dopravních uzlů Kříží se zde deset tramvajových linek Nalézá se zde autobusové nádraží zastávky tramvají i stanice metra Od roku 1875 do roku 1972 vedla přes dnešní křižovatku Palmovka také odbočka Rakouské severozápadní dráhy na nádraží Praha-Těšnov která byla zrušena kvůli výstavbě severojižní magistrály Poblíž přejezdu u Palmovky bývalo nádraží Praha-Libeň dolní nádraží Železniční nádraží Praha-Libeň dříve Praha-Libeň horní nádraží leží ve Vysočanech Praha 9 Na rozhraní Libně a Karlína byl v roce 1990 postaven tramvajový most z Palmovky na žižkovský Krejcárek a Ohradu V roce 2005 byla v souvislosti s výstavbou železničního tzv Nového spojení souběžně s tramvajovým mostem postavena otevřená silniční estakáda jež nahradila nevyhovující silnici několikrát křížící železniční trať Významné libeňské stavby Betonový most přes Rokytku Grabova vila Kostel svatého Vojtěcha Libeňská vodárenská věž Libeňský most Libeňský plynojem Libeňský zámeček Löwitův mlýn Libeňská synagoga O2 arena Palác Svět Libeňská sokolovna Další významné objekty Nemocnice Na Bulovce Libeňské viniční usedlosti Císařecká Flajšnerka Hercovka Kolčavka Mazanka Rokoska Stírka Šilboch Truhlářka Vlachovka Významná veřejná prostranství Horovo náměstí Náměstí Bohumila Hrabala na Palmovce Balabenka Náměstí Dr Václava Holého Elsnicovo náměstí Kašparovo náměstí Významné ulice Sokolovská V Holešovičkách Zenklova Další fotografie Odkazy Reference Literatura Související články Externí odkazy Libye je arabský stát v severní Africe u Středozemního moře Jejími sousedy jsou Egypt Súdán Čad Niger Alžírsko a Tunisko Jméno státu má původ ve starořeckém mýtu o Libyi V roce 2011 zde proběhla občanská válka mezi stoupenci Kaddáfího džamáhíríje a povstalci zastupovanými Národní přechodnou radou a podporovanými NATO Válka skončila vítězstvím povstalců Dějiny V letech 1911–1943 byla Libye italskou kolonií Itálie tuto bývalou osmanskou provincii získala na základě Smlouvy z Lausanne po vyhrané italsko-turecké válce kdy byli Turci tlačeni hrozícím konfliktem s balkánskými státy donuceni podepsat s Itálií mírovou smlouvu V rámci této smlouvy vyklidili Tripolsko a Kyrenaiku a předali ji pod správu Itálie Kyrenaiku se však Italům nepodařilo zcela obsadit a tak požívala značné autonomie v rámci italské koloniální říše vlastní parlament Až po další válce v letech 1922–1928 byla Kyrenaika zcela podrobena a roku 1929 spojena s Tripolskem a Fezzánem Itálie musela poté čelit tuhému odporu beduínských povstalců zesílenému v průběhu první světové války kdy byli zásobováni dodávkami zbraní od Centrálních mocností Poslední odpor byl zlomen roku 1935 dobytím oázy Kufra Italská vláda poskytovala kolonistům velké subvence v roce 1940 jich v Libyi žilo přibližně 110 000< ref> V roce 1938 se pobřežní části Kyrenaiky i Tripolska staly integrální součástí Itálie zatímco ve vnitrozemí vznikla provincie Libyjská Sahara Během druhé světové války bylo území Libye svědkem rozsáhlých válečných operací Válčící strany Němci Italové a Britové se střídali v kontrole nad touto oblastí Ke konci roku 1942 se Britům podařilo definitivně vytlačit italsko-německé jednotky z Libye Po zbytek války a po ní byly Tripolsko a Kyrenaika spravovány Velkou Británií Po druhé světové válce bylo území bývalé Italské severní afriky rozděleno na historické regiony Tripolsko pod vládou Britů Kyrenaika pod vládou Britů a Fazzān pod vládou Francouzů Poté co došlo v roce 1949 k rozsáhlým nepokojům rozhodla OSN o plném osamostatnění Libye Toto rozhodnutí bylo naplněno roku 1951 kdy spojením Fezzánu Tripolska a Kyrenaiky vznikl nezávislý federativní stát Libye jako Libyjské království pod vládou krále Idrise I emíra Kyrenaiky a Tripolska V roce 1963 byl za autoritativní vlády zrušeno federativní členění země V roce 1969 proběhl vojenský puč vedený skupinou plukovníků pod vedením Muammara Kaddáfího Libye po roce 1969 postupně začala usilovat o pozici regionální mocnosti v Africe Ze země byly vykázány americké a britské jednotky znárodněny zahraniční ropné společnosti Muammar Kaddáfí začal podporovat povstalecké skupiny které v mnoha zemích Afriky ale i Evropy a Latinské Ameriky ohrožovaly tamní vlády V 70 a 80 letech navíc Libye zvýšila tlak a následně i vojensky intervenovala v sousedním Čadu bývalé francouzské kolonii ve střední Africe na což Francie odpověděla vojenským zásahem Francouzské jednotky se tak v roce 1986 přímo střetly s Libyjci v rámci operace Épervier Francie zničila libyjské radarové zařízení a pomohla čadskému prezidentovi Habrému dobýt okupovaný sever země Zahraniční vztahy pod Kaddáfím V červnu 1972 Kaddáfí oznámil že kterýkoliv Arab který si přeje se dobrovolně přidat k palestinským ozbrojeným skupinám „může zaregistrovat své jméno na kterémkoliv libyjském velvyslanectví které mu zajistí potřebný bojový výcvik Rovněž přislíbil finanční pomoc pro útoky Dále založil Islámskou legii 1972–87 – žoldnéřskou paravojenskou skupinu mající napomoci vytvořit z oblasti Sahelu jeden velký islámský stát Libye hrála klíčovou roli při podpoře ropného embarga v roce 1973 jako politické zbraně v naději že cena ropy vzroste tak že přinutí Západ zastavit podporu Izraele Opakovaně byly zasílány zbraně různým teroristickým a národně-osvobozeneckým skupinám v Evropě zbraně „bomby působící křeče a lámající ducha Británie jsou bombami libyjského lidu Např v roce 1973 zachytilo irské námořnictvo loď Claudia dopravující sovětské zbraně z Libye do Severního Irska pro Prozatímní irskou republikánskou armádu PIRA; o 14 let později francouzské úřady zastavily loď MV Eksund která dovážela přes 120 tun libyjských zbraní teroristickým skupinám zejména IRA a PIRA Kaddáfí byl těsným stoupencem ugandského diktátora Idiho Amina Libyjské jednotky byly poslány do Aminovy války proti Tanzánii kde padlo na 600 libyjských vojáků Kaddáfí pomáhal také středoafrickému diktátorovi Jean-Bédel Bokassovi Podporoval i etiopského levicového diktátora Haile Mariama Mengistua; dále cvičil a podporoval Charlese Taylora prezidenta Libérie obviněného za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti v Sierra Leone Libye měla rovněž úzké kontakty s režimem Slobodana Miloševiče V dubnu 1984 protestovali libyjští uprchlíci v Londýně proti popravě dvou disidentů Libyjští diplomaté při tom zastřelili 11 lidí a britskou policistku Incident k vedl k ukončení diplomatických vztahů mezi Spojeným královstvím a Libyí na více než 10 let O dva měsíce později prohlásil Kaddáfí že očekává od svých agentů likvidaci uprchlých disidentů i během jejich pouti do Mekky v srpnu 1984 Libyjské spiknutí bylo skutečně v Saúdské Arábii odhaleno a zneškodněno saúdskoarabskou policií Po prosincových bombových útocích na letiště v Římě a Vídni v roce 1985 při kterých bylo 19 lidí zabito a kolem 140 zraněno prohlásil Kaddáfí že bude pokračovat v podpoře RAF Rudých brigád a IRA tak dlouho pokud západoevropské země budou podporovat protikaddáfíovsky orientované Libyjce V roce 1986 oznámila libyjská státní televize že Libye cvičí sebevražedné jednotky k útokům proti evropským a americkým zájmům Libyjští agenti 5 dubna 1986 provedli bombový útok na diskotéku La Belle v západním Berlíně při kterém byli 3 lidé zabiti a 229 zraněno Po sjednocení Německa a otevření archívu Stasi vyšlo najevo že tato teroristická akce byla nařízena z Tripolisu provedena za spoluúčasti Stasi a souhlasu sovětských poradců v NDR 14 dubna 1986 USA provedly odvetnou operaci El Dorado Canyon Protizvzdušná obrana 3 vojenské základny a 2 vojenská letiště v Tripolisu a Benghází byly bombardovány Zabít Kaddáfího se sice nepodařilo ale o život přišlo několik desítek armádních důtojníků Kaddáfí oznámil že dosáhl unikátního vojenského vítězství nad USA a přejmenoval Libyi na Velkou libyjskou arabskou lidovou socialistickou džamáhíríji Kaddáfí stimuloval několik islámských a komunistických teroristických skupin až na Filipínách; také dotoval paravojenské skupiny v Oceánii Pokusil se radikalizovat i novozélandské Maory V Austrálii podplácel obchodní svazy a některé politiky V květnu 1987 pak Austrálie vypověděla diplomaty ze země a kvůli aktivitám v Oceánii přerušila s Libyí styky V roce 1991 dva libyjští tajní agenti byli státními zastupitelstvími USA a Spojeného království obviněni z účasti na explozi dopravního letadla letu Pan Am 103 Šest dalších Libyjců bylo souzeno v nepřítomnosti za bombový útok letu UTA 772 nad Čadem a Nigerem Rada bezpečnosti OSN požadovala aby Libye spolupracovala s vyšetřovateli letů UTA 772 a Pan Am 103 zaplatila odškodné rodinám obětí a zastavila veškerou podporu terorismu Odmítnutí Libye vedlo k vydání rezoluce rady bezpečnosti OSN 748 dne 31 března 1992 o uvalení mezinárodních sankcí vůči Libyi Opětné odmítnutí Libyí pak vedlo k uvalení dalších sankcí v listopadu 1993 V roce 1999 méně než 10 let poté co na ni byly uvaleny sankce Libye začala svoji politiku vůči Západu dramaticky měnit Po pádu režimu Saddáma Husajna v roce 2003 se Kaddáfí rozhodl zastavit projekt zbraní hromadného ničení a zaplatil téměř 3 miliardy eur na odškodnění rodin obětí letů Pan Am 103 a UTA 772 Tento čin mnohé západní země přivítaly a pohlížely na něj jako na významný krok k návratu Libye do mezinárodních společenstev Od roku 2003 se země pokoušela normalizovat vztahy s EU a USA V roce 2004 prezident George W Bush hospodářské sankce vůči Libyi ukončil a současně s ní navázal mezinárodní styky V lednu 2004 se konala první oficiální návštěva Libye a to delegací amerického Kongresu Občanská válka Během vlny úspěšných revolucí v Tunisku a Egyptě v roce 2011 byly svrženy staré autoritativní režimy V únoru 2011 propuklo v Libyi také povstání namířené proti režimu Muammara Kaddáfího Protesty nejprve zachvátily města v Kyrenaice zejména v druhém největším libyjském městě Benghází načež zde došlo ke střetům protestujících s vojskem a k pouličním bitvám Později se nepokoje přenesly i do hlavního města Tripolisu 21 února 2011 začala armáda letecky bombardovat protestující< ref> Dne 19 března 2011 vstoupila francouzská bojová letadla do vzdušného prostoru Libye O několik hodin později se připojila letadla nebo technika ozbrojených sil Velké Británie Španělska Itálie Belgie Spojených států amerických Kanady i některých arabských zemí Tyto státy podpořily povstalce a vynutily dodržování rezoluce číslo 1973 Rady bezpečnosti OSN o bezletové zóně nad Libyí Vojenská intervence výrazně změnila strategickou situaci na bojišti Kaddáfího síly přišly částečně o výhody spojené s používáním těžké bojové techniky a to nejen letadel ale také tanků dělostřelectva a podpůrných jednotek které byly vystaveny útokům letadel NATO To povstalcům umožnilo přeskupit své sily Podařilo se jim též navázat první diplomatické styky a s pomocí Francie vyzbrojit své jednotky Kaddáfí se naproti tomu ocitl v mezinárodní izolaci Byl na něj vydán mezinárodní zatykač a jeho zahraniční konta byla zmrazena V červenci 2011 začala koordinovaná ofenziva povstalců Během srpna 2011 se povstalcům podařilo dobýt téměř celé území Libye a 23 srpna 2011 dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju aniž se jim však podařilo nalézt samotného Kaddáfího Libyjská Dočasná národní přechodná rada již oznámila že přesídlí do Tripolisu Na začátku října došlo k potyčkám mezi povstaleckými brigádami přičemž 20 října byl Kaddáfí povstalci dopaden lynčován a následně zastřelen< ref> V následných průzkumech veřejného mínění vyjádřilo podporu zásahu NATO 75% Libyjců dle Gallupova průzkumu 85% Libyjců se v roce 2011 vyjádřilo že země "je na správné cestě" v průzkumu ORB Libye po Kaddáfím 7 července 2012 se v Libyi konaly volby do přechodného parlamentu Celkově čítá 200 poslanců z nichž 80 bylo voleno proporčně dle stranických kandidátních listin zbylých 120 nezávislých kandidátů bylo volených systémem relativní většiny Ze západu země pocházelo 100 poslanců z východu 60 a jihu 40 Regionální