Írán persky ایران původně Árjan neboli země Árjů je muslimský stát v Přední Asii dříve nazývaný Persie Na západě sousedí s Irákem na severozápadě s Tureckem Arménií a Ázerbájdžánem na severu s Turkmenistánem na východě s Afghánistánem a Pákistánem Na jihozápadě je omýván vodami Perského zálivu a Arabského moře na severu je to moře Kaspické Počtem 77 milionů obyvatel a rozlohou cca 16 milionu km² náleží Írán mezi 20 nejlidnatějších a nejrozlehlejších zemí světa Dějiny Dnešní Írán se rozkládá na území v českém prostředí dříve označovaném termínem Persie podle dominantního etnika Geografická poloha země vymezená Kavkazem na severu Arabským poloostrovem na jihu Indií a Čínou na východě a Mezopotámií a Sýrií na západě byla od nepaměti natolik exponovaná že z oblasti učinila dějiště významných historických zvratů a událostí Ve starověku zde vznikly rozlehlé říše Médů a perských Achaimenovců o nichž často píší klasičtí řečtí spisovatelé poté si teritorium podmanil Alexandr Veliký makedonští Seleukovci parthští Arsakovci a perští Sásánovci až nakonec Persii obsadili a islamizovali kočovní Arabové politicky sjednocení vystoupením Mohamedovým Arabští chalífové z rodu Umajjovců a později Abbásovců začlenili íránské kraje do své nadnárodní říše sahající od Maroka až do střední Asie ale již v 9 století se jejich stát začal rozpadat – proces který byl završen zhruba během sta let V Persii poté vládly různé dynastie většinou cizího původu např Seldžukové a již ve 13 století přišli noví dobyvatelé Mongolové v čele s Čingischánem Ti v oblasti založili tzv říši ílchánů zahrnující i Irák s částí Afghánistánu Pákistánu a Turkmenistánu avšak již po století následovalo nové období partikularismu Po přechodné nadvládě Tamerlána a jeho nástupců se staly vlastními tvůrci novodobého Íránu dynastie Safíovců a Kádžárovců za nichž také počíná evropské pronikání na Střední východ Dynastie Pahlaví Z evropských koloniálních mocností získaly v 19 století největší vliv Velká Británie a Rusko jež si Persii postupně rozdělily na zájmové sféry Slabá ústřední vláda v Teheránu jim v tom nebyla schopná zabránit a ani perská revoluce z let 1905–1911 která zemi zajistila parlamentarismus nevedla k důkladné reformě mnohdy archaických správních struktur V roce 1921 povstal proti kádžárovskému šáhu Ahmadovi kozácký důstojník plukovník Rezá Chán a poté co soustředil veškerou moc ve svých rukou dal se zvolit roku 1925 novým šáhem pod jménem Rezá Šáh Pahlaví Za jeho vlády nastala překotná a místy neuvážená modernizace země podle evropského vzoru prosazovaná diktátorskými metodami Po vypuknutí druhé světové války okupovaly Írán Velká Británie a SSSR což souviselo jednak s vojenskou strategií Londýna i Moskvy jednak s šáhovou proněmeckou politikou Obě velmoci také dosadily Íráncům nového vládce – dosavadního korunního prince Muhammada Rezu Pahlavího absolventa internátní školy ve Švýcarsku Pod dohledem okupačních vojsk se ve dnech 28 listopadu až 1 prosince 1943 konala v íránském hlavním městě Teheránská konference za účasti Roosevelta Churchilla a Stalina Muhammad Rezá Pahlaví po válce umožnil jisté uvolnění politických poměrů a v Íránu se tak na legální bázi zformovaly politické strany V roce 1951 se stal ministerským předsedou vůdce Národní fronty Muhammad Mosaddek jehož vláda znárodnila íránský ropný průmysl kontrolovaný od počátku století Brity Toto opatření vyvolalo mezinárodní krizi ve vztazích s Velkou Británií viz íránská krize a vyústilo ve státní převrat zorganizovaný šáhem za podpory CIA Od té doby vládl Muhammad Rezá Pahlaví diktátorsky pomocí tajné policie SAVAK přičemž zahraničněpoliticky se orientoval na spojenectví s USA Jeho autokratické metody a přílišné prosazování západní kultury postavily proti monarchii téměř celou společnost Islámská republika V roce 1978 vypukly v celém Íránu rozsáhlé protivládní demonstrace které přerostly v revoluci a skončily svržením starého režimu Šáh musel 16 ledna 1979 odejít do exilu a mocenské vakuum vyplnil charismatický duchovní ájatolláh Rúholláh Chomejní který se naopak z exilu vrátil V následujících měsících byly demontovány všechny pilíře šáhovy světské diktatury referendem schváleno ustavení islámské republiky a do ústavy zakomponovány teokratické prvky Chomejní postupně prosadil svou politickou doktrínu „o nadvládě teologa jež v praxi znamenala že moc převzalo šíitské duchovenstvo Jedna diktatura nahradila druhou Zahraničněpoliticky se nový režim dostal téměř ihned do konfliktu s USA viz Americká rukojmí v Íránu dosavadním nejužším spojencem a se sousedním Irákem ovládaným světskou stranou Baas Saddáma Husajna V roce 1980 překročila irácká armáda hranice Íránu a začala íránsko-irácká válka jež trvala osm let a stála zhruba milion lidských životů Vnější ohrožení Chomejnímu a jeho okolí umožnilo ještě více omezit svobodu ve vnitropolitickém smyslu – popravy byly na denním pořádku Uzavření míru v roce 1988 a Chomejního smrt o rok později nevedly k zásadní změně kursu islamistického vedení Íránu dílčí korektury ve vnitřní politice však přece jen proběhly V osobě Alího Chameneího nového vůdce země se dostala do popředí osobnost jež neměla zdaleka takovou autoritu jako Chomejní což umožnilo vzrůst reálné moci formální hlavy státu – prezidenta V politice se začali více angažovat lidé spíše pragmatičtí zaměření na ekonomiku a poválečnou obnovu infrastruktury a sami Íránci projevovali nyní mnohem hlasitěji nespokojenost s vývojem své země – jejich mínění musel brát režim vážně V roce 1997 byl zvolen prezidentem umírněný duchovní Muhammad Chátamí pod jehož vedením započal pokus o liberalizaci režimních struktur Byla zmírněna cenzura v tisku se po dlouhé době objevovaly kritické hlasy na adresu vlády a reformní strany navíc triumfovaly v parlamentních volbách v roce 2000 Konzervativní kruhy kladly tomuto vývoji od počátku silný odpor a protože moc prezidenta i parlamentu je v Íránu omezená podařilo se reálně docílit jen málo změn V roce 2004 nakonec vládnoucí konzervativci eliminovali volebními manipulacemi oponenty v parlamentu a o rok později získali vítaného spojence v novém konzervativním prezidentu Mahmúdu Ahmadínežádovi známém svými výpady proti Izraeli Současná situace v Íránu je komplikovaná – velká část společnosti si přeje změny není však prozatím sil které by je politicky mohly prosadit V oblasti zahraničních vztahů vzrostlo poslední dobou napětí se Spojenými státy především kvůli podezření že Írán usiluje o získání jaderné zbraně Geografie Írán je šestnáctou největší zemí světa po Súdánu a před Libyí Sdílí hranice s Ázerbájdžánem 432 km a Arménií 35 km na severozápadě s Turkmenistánem 992 km na severovýchodě s Pákistánem 909 km a Afghánistánem 936 km na východě a s Tureckem 499 km a Irákem 1458 km na západě Jeho hranice dále vymezuje Kaspické moře na severu a Perský a Ománský záliv na jihu Nejsevernější bod Íránu leží na 39°47' severní šířky a nachází se tak zhruba na stejné úrovni jako Palma de Mallorca ve Španělsku Nejjižnější bod je na 25° severní šířky což odpovídá poloze města Dohá v Kataru Íránské krajině dominují rozlehlá horstva mezi nimiž je spousta různých proláklin a náhorních plošin Nejhornatější je zalidněná západní část s pohořími jako Kavkaz Zagros a Elborz nejvyšší hora Íránu Damávand s 5671 m Východní část země tvoří hlavně neobydlené pouště jako Dašt-e Kavír občas zpestřené slaným jezerem Jediné rozlehlejší roviny se rozkládají na pobřeží Kaspického moře a na severním konci Perského zálivu Vodních toků je především ve vnitrozemí málo většina z nich ústí do bezodtokových jezer a některé z nich v létě úplně vysychají Podnebí Pro Írán je typické subtropické podnebí s výraznou kontinentalitou na jihu pak horké a suché podnebí tropického charakteru Průměrná teplota činí v lednu 2–19 °C v červenci 25–32 °C Srážky od západu k východu ubývají nejvíce jich spadne v oblastech u Kaspického moře ročně až 2000 mm Nejsušší jsou kraje u slaných jezer ve vnitrozemí zatímco v pouštích při jižním pobřeží dochází v noci ojediněle k tvorbě mlhy Na horách v severních oblastech země a náhorních plošinách na severozápadě v zimě sněží Fauna a flora Zhruba 53 % území Íránu zabírají pouštní oblasti 27 % pastviny 9 % zemědělská půda 75620 km² je zavlažováno 11 % lesy Mezi stromy převažuje dub jalovec habr jasan a javor na jihu myrta mandloň a ořešák Z živočichů je běžná antilopa středoasijská gazela perská jelen maral rys ostrovid vlk muflon koza bezoárová sysel frček dikobraz netopýr a varan K tomu přistupuje řada druhů ptáků hmyzu a hadů Za posledních sto let byli zcela vyhubeni někteří typičtí zástupci savců – mj i perské národní zvíře lev Teprve poslední dobou se podnikají opatření v oblasti ochrany životního prostředí V Íránu je 16 národních parků o celkové rozloze 1649771 ha přičemž první národní park vznikl již v roce 1957 Rezervací je v celé zemi celkem 33 Demografie V Íránu žijí lidé mnoha vyznání a etnického původu stmelení perskou kulturou Peršané tvůrci starověké perské říše jsou nejpočetnější složkou populace Sedmdesát procent Íránců je potomky árjských indoevropských kmenů které začaly do dnešního Íránu migrovat ze Střední Asie v 4 tisíciletí př n l Většina obyvatel hovoří jedním z íránských jazyků mezi které patří i oficiální jazyk země perština Nejvýznamnějšími etnickými skupinami jsou Peršané 51 % Ázeři 24 % Gílánci a Mázandaránci 8 % Kurdové 8 % Arabové 3 % Lúrové 2 % a Turkmeni 2 % Počet obyvatel Íránu dramaticky vzrostl během druhé poloviny 20 století a roku 2013 překročil hranici 77 milionů Gramotnost je 79 % Íránci se v průměru dožívají 7056 let u žen je toto číslo 7207 u mužů 6912 Průměrný věk činí v současnosti 26 let u žen a 256 let u mužů celkový průměr 258 let V roce 2007 vzrostl počet obyvatelstva o zhruba 066 % Problémem do budoucnosti se jeví být na rozvojovou zemi nízká porodnost úhrnná plodnost kolem 16 dítěte na ženu Přitom ještě v 80 letech to bylo 65 dítěte na ženu Tento prudký pokles byl zčásti způsoben politikou íránské vlády která např rozdávala zdarma kondomy platila vasektomie a všichni novomanželé museli povinně navštívit přednášku o antikoncepci Vláda ale v poslední době obrátila a naopak se snaží porodnost podporovat Náboženství Většina obyvatel Íránu je muslimského vyznání 90 % Íránců se hlásí k šíitské větvi islámu 8 % k sunnitské větvi Zbylá dvě procenta tvoří vyznavači nemuslimských náboženství Bahá'í mandaeismu hinduismu jazídismu jarsánismu zoroastrismu judaismu a křesťanství Poslední tři zmíněná náboženství jsou oficiálně uznávaná a chráněná a mají vyhrazená místa v íránském parlamentu Íránská židovská komunita je největší na Středním východě mimo Izrael; navzdory několika vlnám emigrace po vzniku Izraele a po pádu šáha je dnes populace stabilní kolem 25 000 lidí Na rozdíl od arabských zemí zde totiž mezi obyvatelstvem nepanuje taková nenávist vůči Židům i přes antisionistickou rétoriku íránské vlády Státní zřízení Od revoluce v roce 1979 je Írán islámskou republikou v čele s titulární hlavou státu – prezidentem v současnosti je jím Hasan Rúhání Skutečnou moc v zemi má však v rukou rahbar tedy duchovní vůdce jehož volí tzv Rada expertů na doživotí od roku 1989 je jím Sajjid Alí Chameneí Duchovní vůdce má právo jmenovat nejvyšší soudce je vrchním velitelem ozbrojených sil a jmenuje Radu dohlížitelů instituci již lze označit za jakýsi ústavní soud s rozšířenými pravomocemi Prezident volený obyvatelstvem na čtyři roky stojí v čele vlády avšak duchovní vůdce má právo jej z úřadu odvolat Zákonodárnou moc má jednokomorové Islámské poradní shromáždění Madžlis-e šúrá-je islámí jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem kromě let 2000–2004 v něm vždy dominovaly konzervativní síly Shromáždění je nezávislé na výkonné moci a nelze ho zásahem prezidenta rozpustit Volební právo mají občané již od 15 let věku kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů Rozložení sil v madžlisu parlamentu po volbách ze 14 března a 26 dubna 2008 Správní členění Írán se dělí na 31 provincií ostán z nichž každou spravuje guvernér استاندار ostándár Provincie se dále dělí na okresy šahrestán okrsky bachš a podokrsky dehestán Mapa nezobrazuje nejjižnější ostrovy provincie Hormozgán číslo 20 Ozbrojené síly Íránská armáda se stále ještě nachází ve fázi budování jejímž smyslem je vyrovnat ztráty z dob íránsko-irácké války v osmdesátých letech Podle odhadů amerických expertů zničil Irák během osmi let válčení 20 až 40 % íránských vojenských kapacit technických i lidských V oblasti početního stavu úderných jednotek je proces obnovy již dávno ukončen a totéž se patrně týká pozemních obranných systémů kde jde spíše o otázku jejich modernizace než o jejich množství Naopak v případě íránského vojenského letectva jehož ztráty za války byly značné a ještě více námořnictva je situace opačná – na tomto poli je Írán vzhledem ke svému regionálnímu významu dosud vyzbrojen nedostatečně Jednou z příčin je embargo řady států na vývoz špičkové vojenské techniky do země což vládu nutí nakupovat zbraně jinde především v Rusku Číně a Severní Koreji Z organizačního hlediska se vojsko dělí na regulérní armádu arteš a revoluční gardy pásdárán Celkový počet vojáků v aktivní službě se odhaduje na 545 000 k tomu přistupuje ještě kolem 350 000 osob v záloze Vrchním velitelem je od dob islámské revoluce duchovní vůdce a v součinnosti s ním působí Nejvyšší rada národní bezpečnosti která je vrcholným grémiem zabývajícím se bezpečnostní problematikou; ministerstvu obrany přísluší hlavně správní záležitosti Kosmický program Dne 4 února 2008 prezident Mahmúd Ahmadínežád slavnostně otevřel vesmírné kontrolní středisko Hospodářství Íránské hospodářství podléhá z větší části státní kontrole v soukromých rukou se nacházejí pouze menší podniky Nejdůležitějším ekonomickým odvětvím je těžební průmysl zpracovávající bohatá ložiska ropy a zemního plynu na západě země Kromě toho mají význam ještě textilní průmysl zemědělství a produkce cementu a stavebních hmot< ref> V Íránu je zhruba 2368 milionu obyvatel v produktivním věku ale úroveň vzdělání je dosud nízká Dle oficiálních údajů dosahuje nezaměstnanost zhruba 15 % stav z roku 2007 ve skutečnosti je však nezaměstnaností tak či onak postiženo přes 50 % obyvatel Sektor služeb včetně početného správního aparátu zahrnuje 45 % pracovních míst v zemědělství 30 % a v průmyslu 25 % SouborTEPIXPNG|Teheránská burza měla jedny z nejlepších výsledků na světových burzách v roce 2010 SouborTrade balance Iranpng|Obchodní bilance Íránu 2000–2007 Poprvé dosáhla hodnota vývozu íránských neropných produktů hodnoty dovozu v roce 2012< ref> SouborIranprovincesGDPjpg|Podíl íránských provincií na HDP Teherán vykazuje 45% íránského průmyslu< ref> SouborIran oil exports 1385 enjpg|Mapa íránského vývozu < gallery> Energetika a jaderný program V roce 2005 dosahovala kapacita íránských elektráren 41 000 megawatthodin elektrické energie Jako palivo se využívá především ropa tedy cenný vývozní artikl proto se plánuje výstavba cca 20 jaderných elektráren a zařízení na produkci jaderného paliva Podle prohlášení nového prezidenta Íránské organizace pro atomovou energii Ferejdúna Abbásího Daváního z jara 2011 postaví Írán v nejbližších letech čtyři až pět výzkumných reaktorů výkon 10 až 20 MW které budou spalovat uran obohacený na 20 % Je tedy nutné postavit i zařízení na obohacování uranu Účelem těchto jaderných zařízení bude získat zkušenosti pro stavbu a provoz elektráren Těžební průmysl Na íránském území se podle odhadů nachází 10–11 % světových zásob ropy Země disponuje zásobami černého zlata v celkovém množství zhruba 18 miliard tun což ji řadí na třetí místo ve světovém měřítku U zemního plynu je to dokonce druhé místo 27 bilionů m³ podle některých pramenů dokonce 940 bilionů m³ V těžbě ropy a zemního plynu byl Írán v roce 2005 na čtvrtém resp šestém místě na světě 200 milionů tun ropy 80 miliard m³ plynu Velká část tamních ropných polí byla objevena ve čtyřicátých a padesátých letech a jakmile Spojené státy dosáhly roku 1972 ropného vrcholu získala postupně ložiska v Íránu i v celé oblasti Blízkého východu velký geopolitický význam Po vážném ochromení v důsledku druhého ropného šoku v polovině sedmdesátých let a islámské revoluci v roce 1979 zajišťuje těžební průmysl v roce 2012 denní produkci v průměru 3979 milionů barelů ropy což obnáší zhruba 6327 milionů litrů Z toho je určeno 1425 milionu barelů 2266 milionů litrů či 0194 milionu tun pro vlastní potřebu ročně to je asi 71 milionů tun zbylých 25 milionů barelů téměř 400 milionů litrů se vyváží do zahraničí Spotřeba ropy pro vlastní potřebu se od roku 1980 ztrojnásobila a odpovídajícím způsobem rostl i export – výdaje s tím spojené dosáhly roku 2006 částky 4 miliardy dolarů Nadále jsou subvencovány ceny benzínu litr stojí v přepočtu 8 eurocentů parlament však vzhledem k finanční krizi již rozhodl o změnách Dne 17 února 2008 byla na ostrově Kiš v provincii Hormozgán otevřena Íránská ropná burza IOB na níž se místo obvyklých petrodolarů začíná obchodovat v petroeurech – trend související se stabilním postavením eura jako mezinárodního platidla ale i s krizí ve vztazích s USA v poslední době Zemědělství Navzdory tomu že íránská krajina je velmi hornatá zahrnuje zemědělsky využívaná půda 9 % rozlohy země přičemž ovšem třetina ploch musí být uměle zavlažována Nejdůležitějšími produkty jsou pšenice rýže cukr bavlna ovoce ořechy datle vlna a kaviár Od revoluce v roce 1979 se na 200000 hektarech půdy pěstují vzhledem k islámskému zákazu alkoholu především stolní odrůdy vinné révy nevhodné k výrobě vína; vzrostla rovněž produkce rozinek kde je Írán po Turecku druhým největším exportérem na světě Export a import V roce 2005 vyvezl Írán do zahraničí produkty a zboží v hodnotě 5525 miliard dolarů Největšími obchodními partnery byly v roce 2004 Japonsko kam směřovalo 184 % exportu Čína 97 % Itálie 6 % Jihoafrická republika 58 % Jižní Korea 54 % Čínská republika 46 % Turecko 44 % a Nizozemsko 4 % Mezi exportními artikly převažuje ropa jejíž vysoké ceny dovolovaly íránské vládě subvencovat průmysl a snižovat schodek státního rozpočtu Íránský import dosáhl v roce 2005 částky zhruba 425 miliard dolarů Hlavními dovozci byly v roce 2004 Německo 128 % Francie 83 % Itálie 77 % Čína 72 % Spojené arabské emiráty 72 % Jižní Korea 61 % a Rusko 54 % 15 ledna 2013 prohlásil íránský ministr ekonomiky Sejed Šamsedí Hosejní že íránská republika hodlá postupně zcela vyloučit ze zahraničních obchodních transakcí západní měny zejména euro a americký dolar< ref> Zejména ve zbavování se vlivu dolaru jde o dlouhodobější trend Kultura Od středověku je Persie známa především díky svým básníkům ať už jde o Firdausího Háfize či Sa'dího Také pohádky Tisíce a jedné noci spojuje většina Evropanů jednoznačně s perským prostředím třebaže jejich nejstarší vrstva je indického původu – Peršané jen celý soubor rozšířili a zprostředkovali západu V malířství je proslulá perská miniatura která zvláště za Safíovců dosáhla dokonalosti forem a barev Sakrální architektura vychází z arabských i perských vzorů a její stylové prvky lze najít od Indie až po středoasijské republiky bývalého SSSR Moderní íránská literatura se do širšího povědomí zapsala méně ačkoli ji reprezentují takové osobnosti jako např Nímá Júšídž 1897–1960 novátorský básník jenž zavrhl časomíru a prosazoval volný verš V současnosti je zejména u mladé generace populární autorka komiksů Marjane Satrapiová 1969 žijící v exilu ve Francii autobiografický komiks Persepolis který byl posléze i zfilmován< ref> Íránská kinematografie jejíž počátky jsou spjaty s osobou režiséra Abdulláha Sepanty je často ceněna více v zahraničí než doma a její produkce má co do počtu filmů spíše klesající úroveň viz tabulka V sedmdesátých letech existovalo v Íránu 14 studií kde se natáčelo kolem 70 filmů ročně; kin bylo v zemi zhruba 500 Islámská revoluce měla na celý žánr negativní dopad K hlavním poválečným osobnostem které ovlivnily vývoj íránského filmu patří Ismá’íl Kúšán a Farroch Ghaffárí V oblasti hudby byl Írán od 19 století vystavován západním vlivům – první vojenskou hudbu evropského střihu měli již kádžárovští šáhové Moderní pop music se výrazněji rozvinula až v sedmdesátých letech a po islámské revoluci byla rychle zakázána Její nejznámější představitelkou byla zpěvačka Kúkúš Gúgúš Rock se stal ve větší míře populární koncem let devadesátých kdy vznikla celá řada skupin působících zprvu uvnitř podzemní subkultury Vládě nakonec nezbylo nic jiného než se s existencí některých těchto těles smířit takže skupiny jako např 127 a The Technicolor Dream již natočily i písně nazpívané anglicky V současné době existuje i íránský heavy metal Sport Nejoblíbenějším druhem kolektivního sportu v Íránu je fotbal Íránská fotbalová reprezentace se zúčastnila mistrovství světa v Argentině 1978 mistrovství světa ve Francii 1998 a mistrovství světa v Německu 2006 nikdy však nepostoupila do osmifinále a vyhrála jediný zápas – v roce 1998 s USA 21 Kromě toho Íránci dvakrát remizovali 1978 11 se Skotskem a 2006 11 s Angolou a šestkrát prohráli 1978 03 s Nizozemskem a 14 s Peru 1998 01 s Jugoslávií a 02 s Německem 2006 13 s Mexikem a 02 s Portugalskem Třikrát vyhrál Írán mistrovství Asie ve fotbale 1968 1972 a 1976 Z dalších disciplín jsou populární zejména volejbal basketbal a vodní pólo Ve volejbalu se Íráncům nejnověji podařila kvalifikace na mistrovství světa v Japonsku 2006 jejich mužstvo však při utkáních nezaznamenalo ani jeden úspěch Významná města Celkem 60 % íránské populace žije ve městech Městské aglomerace trpí přelidněností nedostatečnou dopravní obslužností a smogem V první řadě to platí o metropoli Teheránu která je svými téměř 8 miliony obyvateli zdaleka největším městem země Z historického hlediska jsou vedle Teheránu nejvýznamnějšími středisky Mašhad Isfahán Tabríz a Šíráz Reference Literatura BAER Robert Jak naložit s ďáblem íránská velmoc na vzestupu VOLVOX GLOBATOR Praha 2010 Související články Seznam měst v Íránu Perská říše Chronologie starověkých íránských dějin Ší'itský islám Islám Íránská ropná burza Íránská islámská revoluce Americká rukojmí v Íránu Irácko-íránská válka Aféra Írán-Contras Perská revoluce Externí odkazy obsahuje řadu podrobných informací o Chomejního životě a o jeho náboženských i politických koncepcích pořadem provází íránistka Zuzana Kříhová Úřadem se v českém právu rozumí zpravidla správní úřad V teorii však může být obsah tohoto pojmu širší a zahrnovat i další orgány veřejné moci jako např policii nebo i soudy Různé významy pojmu úřad Funkční pojetí Dle prvního funkčního pojetí se jím rozumí okruh záležitostí přiřazených nějaké organizační jednotce nebo orgánu jako jejich působnost Tuto působnost pak vykonávají vždy fyzické osoby jako monokratické orgány např prezident republiky nebo kolegiální orgány např vláda Institucionální pojetí Druhé instituciální pojetí chápe pojmem úřad obecné označení organizační jednotky které je přikázána jistá věcná a územní působnost Pojetí pomocného útvaru Třetí pojetí pomocného útvaru odkazuje na soubor osob přidělených určitému orgánu na pomoc při výkonu jeho úřadu Tento soubor osob tvoří organizační jednotku bez vrchnostenské pravomoci vydávat normativní nebo individuální právní akty např Kancelář prezidenta republiky Externí odkazy Úřední neboli státní jazyk je jazyk stanovený zákonem pro komunikaci s úřady včetně školství Pro podání žádosti a její vyřízení je to vnější jazyk pro komunikaci mezi úřady navzájem a uvnitř úřadu je to vnitřní jazyk V laickém pojetí je úřední jazyk ten jazyk kterým se na území daného státu převážně komunikuje Historie Koncept úředního jazyka pochází z myšlenky že mezi národem etnikem a státem není rozdíl Ve skutečnosti zejména ve východní Evropě převažují mnohonárodní státy tj s početnými národnostními menšinami Za Rakouska nebyl úřední jazyk stanoven ačkoliv o to Němci v druhé polovině 19 století usilovali Na základě právního obyčeje to byla němčina ale Češi si postupně prosadili nejprve vnější češtinu v roce 1880 – Stremayrova jazyková nařízení vnitřní čeština byla částečně a dočasně zavedena v roce 1897 Badeniho nařízení a v roce 1898 Gautschova nařízení Naproti tomu za první republiky byl přijat zákon č 122 1920 Sb z a n podle § 129 ústavní listiny jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé který v § 1 stanovil že „jazyk československý jest státním oficielním jazykem republiky Podle § 2 na území s více než 20 % národní menšiny byl povolen vnější jazyk národní menšiny K tomu též srov usnesení pléna Nejvyššího správního soudu ze dne 19 3 1919 č 73 18 Boh A V 19 usnesení ze dne 26 6 1919 č 2334 Boh A XII 19 a usnesení pléna ze dne 9 11 1936 č 251 33 Boh A DXIV 36 Česká současnost Podle čl 25 Listiny mají „národnostní nebo etnické menšiny oprávnění na vnější jazyk Kromě mezinárodních smluv a právních předpisů k jejich provedení je právní norma stanovící úřední jazyk v § 16 správního řádu určuje jako jednací jazyk pro správní řízení český jazyk s tím že účastník řízení může jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském Dále občan České republiky příslušející k uznané národnostní menšině může činit podání a jednat v jazyce své menšiny Každý kdo prohlásí že neovládá jazyk jímž se vede jednání má právo na tlumočníka V řízení o žádosti si žadatel který není občanem České republiky obstará tlumočníka na své náklady sám nestanoví-li zákon jinak § 76 daňového řádu obsahuje shodnou úpravu s tím rozdílem že neobsahuje speciální výhodu pro slovenský jazyk podobná úprava je v § 46a loterijního zákona § 18 zákona č 99 1963 Sb občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů stanoví oprávnění na tlumočníka bez dalšího Stejně liberální je úprava § 2 odst 14 a §§ 28 – 29 zákona č 141 1961 Sb o trestním řízení soudním trestní řád ve znění pozdějších předpisů Dne 15 června 2004 byl zamítnut návrh komunistických poslanců na novelu Ústavy který by zaváděl národní a úřední jazyk Mezinárodní organizace Vnitřními jazyky Evropské unie jsou angličtina a francouzština s výjimkou Evropského soudního dvora v Lucemburku kde je to pouze francouzština „Od počátku evropské integrace 1951 až po první rozšíření 1973 byla jediným úředním jazykem ES francouzština Francie si primát svého národního jazyka přísně střežila a při jednání o rozšíření ES o Velkou Británii Irsko a Dánsko na počátku 70 let si vymínila ujištění že Velká Británie nebude vyžadovat používání angličtiny jako dalšího úředního jazyka Britové po svém vstupu slib dodrželi a při jednání uvnitř institucí používali jejich zástupci francouzštinu Menší státy ale zareagovaly odlišně Irsko a Dánsko kterým byla angličtina mnohem bližší než francouzština začaly při jednání používat angličtinu Ke „vzpouře proti výlučnému používání francouzštiny se přidala Itálie jejíž delegát dostal pokyn používat při jednání italštinu I když by se zřejmě všechny tehdejší státy spokojily se zavedením dvou úředních jazyků francouzštiny a angličtiny jednání o jazykovém režimu nakonec vyústila v rovnocenné a paralelní používání jazyků všech členských států Podle čl 21 al 3 smlouvy o ES má každý oprávnění na svůj vnější jazyk který je uveden v čl 314 smlouvy o ES Po rozšíření dne 1 května 2004 přidání irštiny v roce 2005 a rozšíření dne 1 ledna 2007 je těchto jazyků 23 OSN má 6 úředních jazyků angličtinu čínštinu arabštinu francouzštinu španělštinu a ruštinu a Rada Evropy 2 angličtinu a francouzštinu Jiné státy Ve většině států USA není angličtina jako úřední jazyk vůbec stanovena Švédština je stanovena úředním jazykem ve Finsku vedle finštiny nikoliv však ve Švédsku kde jí hovoří většina obyvatel Reference Literatura Antonín Hartmann Václav Joachim a Hugo Diwald Jazykové právo In Slovník veřejného práva československého II Polygrafia – Rudolf M Rohrer Brno 1932 pp 61 – 85; reprint Eurolex Bohemia Praha 2000 ISBN 80-902752-6-5 Ivo Šlosarčík Jazyková politika v členských zemích EU a její potenciální konflikt s komunitárním právem In Intergrace EUROPEUM 12 2002 Externí odkazy zatím da de el en es fr it nl pt fi sv francouzsky Čína tradiční znaky 中國 zjednodušené znaky 中国 hanyu pinyin Zhōngguó český přepis Čung-kuo; tento pojem ovšem neznamená „Říše středu jak praví žurnalistické klišé ve starověku se jím označovaly „ústřední státy tedy státy seskupené v Centrální planině které představovaly tradiční kolébku čínské starověké kultury je geografická oblast a historické území v Asii Označuje prostor ovládaný čínskými impérii bez ohledu na to šlo-li o etnicky čínské dynastie Oním středem se tedy rozumí střed Číny čínského světa v rozsahu zhruba dnešní Číny ne střed světa vůbec Od roku 1949 kdy skončila čínská občanská válka existují dva čínské státy republiky Čínská lidová republika s vládou Komunistické strany Číny Čínská republika dnes známá jako Tchaj-wan podle jména ostrova Spor o Čínu V současné době je „Čína ovládaná převážně Čínskou lidovou republikou ČLR Spolu s Čínskou republikou na Tchaj-wanu se obě dvě země od přelomu 40 a 50 let 20 století pokládají za právoplatného nástupce původní „jednotné Číny a uznávají existenci pouze jedné jediné Číny Tchaj-wan V Čínské republice Tchaj-wan – která je díky převaze Čínské lidové republiky v mezinárodních vztazích oslabena – sílí hlasy pro nezávislost a zrušení tohoto konceptu Jak z obav před válečným konfliktem s Čínskou lidovou republikou která si činí nároky na území Tchaj-wanu tak i z vnitřních politických důvodů však Tchaj-wan zatím nezávislost nevyhlásil Pevninská Čína Čínská lidová republika má dlouholeté nevyřešené územní nebo hraniční spory nejen s Čínskou republikou ale i s dalšími s ní sousedícími zeměmi – Japonskem Indií Tádžikistánem a KLDR Dále vede spor o Spratlyovy ostrovy s Malajsií Filipínami Tchaj-wanem Vietnamem a Brunejí spor o souostroví Senkaku Tiao-jü s Japonskem a s Čínskou republikou a spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu Paracelské ostrovy jsou obsazené ČLR ale nárokovány Vietnamem a Tchaj-wanem Dalšími problematickými oblastmi jsou Prataské ostrovy a souostroví Čung-ša Čínská lidová republika rovněž čelí separatistickým hnutím v Tibetu a Ujgurské autonomní oblasti Geografie Číny Na severozápadě území Číny se převážně nacházejí pouště Ve východní části leží nížiny a naproti tomu se na jihozápadě rozkládají Himaláje a Tibetská náhorní plošina Historie Číny Výrobky Postupem času se zde vyrábělo hedvábí papír střelný prach knihtisk porcelán kompas atd Čína ve středověku V roce 534 přichází pád dynastie Wej a nastává období zmatků to trvá až do nástupu dynastie Tchang v roce 618 Nastává ke znovusjednocení říše a Čína se stává raně středověkým státem V tomto období dochází k velkému rozmachu Číny jak územního tak kulturního a hospodářského ta se stává centrem celé Asie Dochází k vynalezení knihtisku papíru či porcelánu Zároveň dochází rozkvětu buddhismu Po velké revoluci během které byla dynastie Tchang svržena dochází znovu k období zmatků na šedesát let během kterých se vystřídá v Číně pět vládnoucích dynastií V roce 960 nastupuje dynastie Sung Znovu dochází k sjednocení Číny Nastávající období je nejvýznamnějším v čínských dějinách Zároveň však dochází k oslabení armády čehož ve 13 století využívají Mongolové Jejich vpád způsobil rozpad země jejíž obyvatelstvo zotročili V tomto období Čínu navštěvuje cestovatel Marco Polo Roku 1368 dochází k Povstání Rudých turbanů při kterém je svržena mongolská dynastie Vlády se chopí dynastie Ming Čína se stává největší asijskou námořní velmocí jejímž hlavním městem se stává Peking Související články Vlastní Čína – označení pro oblast kde tvořili Chanové tradičně většinu obyvatelstva Čínština Dějiny Číny Dynastie čínské historie Chanové Čínská kuchyně Literatura LIŠČÁK Vladimír Čína Praha Libri 2002 ISBN 80-7277-109-4 Externí odkazy Čadské jezero resp jezero Čad je velké mělké bezodtoké jezero mezi státy Nigérie Niger Čad a Kamerun v severní části střední Afriky Je neobyčejně ekonomicky důležité protože představuje hlavní zdroj vody a obživy pro 20 miliónů lidí 4 států na jeho březích Rozloha jezera se mění v důsledku dlouhodobého kolísání hladiny a pohybuje se kolem 1350 km² Maximální hloubka pak kolísá mezi 2 a 11 m Jezero leží v nadmořské výšce 240 m Pobřeží Pobřeží je nízké převážně bažinaté Na severu je obklopeno písečnými dunami Odkrytá vodní prostranství na severozápadě jihu a jihovýchodě jsou rozdělena mělčinami starými zatopenými dunami které jsou porostlé rákosem a šáchorem Vodní režim Kvůli jeho mělkosti je velikost jeho plochy velmi citlivá na jakékoliv kolísání hladiny Do jezera ústí řeky Šari z jihu Komaduru-Jobe ze západu a několik menších mělkých Řeká Šari je největší zdroj vody protože tvoří přes 90% přítoku Průměrná roční odchylka úrovně hladiny je 1 m Nejvyšší úroveň je v prosinci a lednu když je nejvyšší stav na řece Šari a nejnižší v červenci Ve výjimečných případech při mimořádně vysokém stavu vody odtéká voda z jezera na severovýchod suchým ramenem Bahr-el-Gazal Vlastnosti vody Poblíž ústí řek je voda sladká a ve zbývající pouze mírně slaná Nízká mineralizace je vysvětlována neustálou výměnou vody v jezeře díky podzemnímu průsaku vody do proláklin Soro a Bodele Fauna a flóra V jezeře žijí hroši a krokodýlové Velmi bohatě jsou zastoupeni vodní a bažinatí ptáci Je zde rozvinuté rybářství Roční výlov činí přibližně 100 000 t Lodní doprava Na jezeře je rozvinutá místní vodní doprava mezi ústími řek Šari a Komaduru-Jobe Historie Současné jezero je pozůstatkem starého vnitrozemského moře Nejedenkrát se zvětšilo před 5 až 6 tisíci lety až na 400 000 km² což je srovnatelné s Kaspickým mořem a poté znovu zmenšilo Vzhledem ke klimatickým změnám a neustále rostoucí spotřebě vody z jezera i jeho přítoků jezero v současné době rychle vysychá z více než 26 000 km² v roce 1960 se zmenšilo na současných méně než 1 500 km² Na druhé straně jezero bylo vždy pověstné svou nestálou hladinou zcela či téměř zcela vyschlo v letních obdobích let 1908 a 1984 takže existuje určitá naděje že se situace postupem času zase zlepší byť nadměrnost současné spotřeby vody je evidentní Související články Dezertifikace Literatura Externí odkazy Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 23 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také čtvrtou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské a ukrajinské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je čtvrtou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k únoru 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská srbochorvatská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 Český lev 2014 byl 22 ročník výročních cen České filmové a televizní akademie Český lev Členové akademie vybírali z 32 hraných a 23 dokumentárních snímků které byly v roce 2014 natočeny Nominace byly vyhlášeny 14 ledna 2015 a vyhlášení vítězů se uskutečnilo 21 února téhož roku přičemž ceremoniál z pražského Rudolfina s Lucií Výbornou v roli moderátorky byl v přímém přenosu vysílán Českou televizí Nejčastěji nominovaný snímek Fair Play si neodnesl ani jednu cenu zatímco Cesta ven kromě hlavní ceny sklidila úspěch i v kategoriích nejlepší režie ženského hereckého výkonu v hlavní roli nejlepšího scénáře kamery střihu i zvuku Díra u Hanušovic bodovala v kategoriích nejlepšího mužského hereckého výkonu v hlavní i vedlejší roli a nejlepšího ženského hereckého výkonu ve vedlejší roli Pro Tři bratry byly úspěšné kategorie kostýmů masek a scénografie Z celého ceremoniálu vzbudil dodatečnou mediální pozornost i výstup muže který byl původně některými organizátory označován za Jima Carreyho avšak později se potvrdilo že šlo jen o nepříliš podobného dvojníka Ceny a nominace Vítězové jsou vyznačeni tučně Nominovaní jsou řazeni abecedně podle názvu filmu Nejlepší film Cesta ven – produkce Miloš Lochman Jan Macola Karel Chvojka Díra u Hanušovic – produkce Ondřej Zima Fair Play – produkce Kateřina Černá Pavel Strnad Pojedeme k moři – produkce Miloslav Šmídmajer Tři bratři – produkce Jan Svěrák Nejlepší dokumentární film Olga – Miroslav Janek K oblakům vzhlížíme – Martin Dušek Magický hlas rebelky – Olga Sommerová Století Miroslava Zikmunda – Petr Horký Život podle Václava Havla – Andrea Sedláčková Nejlepší režie Cesta ven – Petr Václav Díra u Hanušovic – Miroslav Krobot Fair Play – Andrea Sedláčková Pojedeme k moři – Jiří Mádl Tři bratři – Jan Svěrák Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Cesta ven – Klaudia Dudová Andělé všedního dne – Klára Melíšková Díra u Hanušovic – Tatiana Vilhelmová Fair Play – Judit Bárdos Něžné vlny – Tatiana Pauhofová Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli Díra u Hanušovic – Ivan Trojan Andělé všedního dne – Boleslav Polívka Fair Play – Roman Luknár Jak jsme hráli čáru – Milan Lasica MY 2 – Ondřej Nosálek Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli Díra u Hanušovic – Lenka Krobotová Andělé všedního dne – Zuzana Bydžovská Cesta ven – Mária Ferencová-Zajacová Fair Play – Anna Geislerová Fair Play – Eva Josefíková Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli Díra u Hanušovic – Jaroslav Plesl Fair Play – Igor Bareš Jak jsme hráli čáru – Ondřej Vetchý Krásno – Karel Roden Pohádkář – Matěj Hádek Nejlepší scénář Cesta ven – Petr Václav Díra u Hanušovic – Lubomír Smékal Miroslav Krobot Fair Play – Andrea Sedláčková Pojedeme k moři – Jiří Mádl Tři bratři – Zdeněk Svěrák Nejlepší kamera Cesta ven – Štěpán Kučera Díra u Hanušovic – Jan Baset Střítežský Fair Play – Jan Baset Střítežský Pohádkář – Martin Štrba Tři bratři – Vladimír Smutný Nejlepší střih Cesta ven – Florent Mangeot Díra u Hanušovic – Jan Daňhel Fair Play – Jakub Hejna Jak jsme hráli čáru – Alois Fišárek Tři bratři – Alois Fišárek Nejlepší zvuk Cesta ven – Daniel Němec Ivan Horák Díra u Hanušovic – Viktor Ekrt Marek Hart Fair Play – Daniel Němec Pohádkář – Radim Hladík Tři bratři – Jakub Čech Claus Lynge Nejlepší hudba Krásno – Jan P Muchow Andělé všedního dne – Michal Novinski Fair Play – David Solař Miro Žbirka Pohádkář – Roman Holý Tři bratři – Jaroslav Uhlíř Michal Novinski Nejlepší filmová scénografie Tři bratři – Jan Vlasák Cesta ven – Jan Pfeiffer Díra u Hanušovic – Jan Vlček Fair Play – Petr Fořt Viera Dandová Jak jsme hráli čáru – Pavol Andraško Nejlepší kostýmy Tři bratři – Simona Rybáková Cesta ven – Tereza Kučerová Díra u Hanušovic – Katarína Hollá Fair Play – Simona Rybáková Hany – Zuzana Krejzková Nejlepší masky Tři bratři – Zdeněk Klika Díra u Hanušovic – Lukáš Král Fair Play – Anett Weber Katarína Horská Krásno – Lucie Lišková Něžné vlny – Jiřina Pahlerová Mimořádný přínos české kinematografii Drahomíra Vihanová Cena filmových fanoušků Fair Play Cena Magnesia za nejlepší studentský film Pravomil režie Pavel Nosek FAMU Nejlepší filmový plakát Nestatutární cena jejíž vítěz byl vyhlášen mimo hlavní večer již spolu s nominacemi z ostatních kategorií Fair Play – Tomáš Machek Marius Corradini Dál nic – Ex Lovers Intimity – Roman Werner Olga – Ondřej Matyáš V tichu – Helena Jiskrová Reference Externí odkazy na stránkách ČFTA Česko úředním názvem Česká republika je stát ve střední Evropě a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí Hlavou státu je prezident republiky vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím která dle ekonomických sociálních a politických indikátorů jako HDP na obyvatele indexu lidského rozvoje indexu svobody tisku indexu svobody internetu od cenzury patří k vysoce hodnoceným státům světa Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník Česko je členem Organizace spojených národů Severoatlantické aliance součástí Schengenského prostoru Evropského hospodářského prostoru členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí které byly po značnou část dějin součástí zemí Koruny české a to Čechami a Moravou k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a částí Slezska Má rozlohu 78 866 km2 Sousedí na západě s Německem délka hranice 810 km na severu s Polskem 762 km na východě se Slovenskem 252 km a na jihu s Rakouskem 466 km Administrativně se Česká republika dělí na 8 územních krajů a zároveň na 14 samosprávných krajů Hlavním městem je Praha která je zároveň i jedním z krajů V roce 2012 v Česku bylo evidováno přibližně 105 milionu obyvatel Výrazná většina se hlásí k české případně moravské národnosti Historické státní útvary na území Česka Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9 století Velká Morava Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát též nazývaný jako český stát od přelomu 10 a 11 století tvořící součást Svaté říše římské Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do Habsburské monarchie jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře 1620 ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti Korunními zeměmi Habsburků po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými zůstaly České království Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1 světové války v roce 1918 Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouska a poté od roku 1867 Rakouska-Uherska Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků vytvořeno Československo jako národní stát národa Československého od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského Ten krátce po svém vzniku odebral svým zemím jejich zemské svobody které s výjimkou Slovenska měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních zemských zákonů ústavy zemských sněmů a dalších a stal se státem striktně unitárním centralistickým Jeho součástí poté České země byly kromě 2 světové války kdy na základě práva národů na sebeurčení – tj na základě stejného práva podle kterého vzniklo např i Slovensko – byly Československu odebrány Sudety až do roku 1992 kdy bylo Československo jako stát zrušeno Česká republika byla formálně zřízena k 1 lednu 1969 v rámci federalizace Československé socialistické republiky pod názvem Česká socialistická republika Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace Česká a Slovenská Federativní Republika a v jejím rámci i České republiky od března 1990 Česká republika poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická ale především stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů Zánik Československa proběhl bez referenda K 1 lednu 1993 federace zanikla dvoustranou politickou dohodou Suverénními nástupnickými státy se staly Slovenská republika a Česká republika Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava tedy Ústava České republiky Název a státní symboly O území Česka se hovoří jako o Českých zemích což je pomocný historicko-geografický termín který je používán jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku tzn tři historické České země – Čechy Morava a česká část Slezska Termín vychází z tradičního zemského členění politického útvaru na území dnešní České republiky které vydrželo od středověku až do roku 1928 kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské resp do roku 1949 kdy byly země zrušeny nicméně i poté se jako České země označovala česká část Československa Vymezení pojmu České země kolísá Součástí území Česka jsou i tzv České Rakousy které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje vůbec; část veřejnosti slovo Česko odmítá První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy jako oficiální označení české části československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978 V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský Tradičně se ale používá podoba Česko a z něj vycházející tvar český Vliv na podobu termínu měla také jazyková úspornost Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak státní vlajka republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít standarta prezidenta státní pečeť státní barvy a státní hymna Kde domov můj? Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu znak husitského hnutí heslo na prezidentské standartě národního obrození hymna a demokratického Československa vlajka Název Česko vzniklý zjednodušením původního tvaru Češsko odvozeného od adjektiva češský je ve významu Čechy doložen již z 18 století od 19 století se objevuje též jako označení pro celé České země Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky po vášnivých sporech po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil a prosadil Historie Původní osídlení Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 let O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př n l svědčí řada archeologických nálezů Od 3 století př n l obývali tuto oblast Keltové Bojové a v 1 století n l přicházely kmeny Germánů Markomani a Kvádové Od konce 5 století se na území dnešního Česka objevovali první Slované V 7 století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši asi 623–659 jednalo se spíše o nadkmenový svaz V letech 830–833 na Moravě na Slovensku v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše která postupně zahrnula i Čechy 890–894 Slezsko Lužici Malopolsko a zbytek Maďarska Velkomoravská říše byla již prvním státním útvarem Čechy se od ní odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary Středověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9 stol kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I V průběhu 10 a 11 století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy České knížectví postupně získalo znaky víceméně samostatného středověkého státu v rámci Svaté říše římské pražské biskupství založeno roku 973 hlavním národním světcem se stal svatý Václav České království nicméně vzniklo až roku 1198 kdy německý král uznal dědičně český královský titul který poté potvrdil císař papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I jakož i další privilegia Českého království Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech Přemysl Otakar II vybudoval rozsáhlé panství které se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři Václav II obrátil svou pozornost na sever a východ kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři a jeho syn Václav III i uherské území Svého mocenského vrcholu stát dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV 1316–1378 který v roce 1348 ustanovil tzv Země Koruny české a pod Českou korunu připojil Braniborsko do 1415 Lužice do 1635 a Slezsko do 1742 Už v době vlády Karla IV lze spatřovat počátky českého reformního hnutí které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve a tím i o obrodu celé společnosti Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici se napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci proměnilo v otevřené nepřátelství a události vyústili v husitské války Radikální husité založili město Tábor které se stalo centrem husitské revoluce Jan Žižka z Trocnova a Prokop Holý poté porazili všechny čtyři křížové výpravy do Čech Války byly ukončeny dohodou mezi Basilejským koncilem a umírněnými husity tzv Basilejskými kompaktáty v roce 1436 Novověk V roce 1526 nastoupila na český trůn dynastie Habsburků která zemi postupně včlenila do habsburské monarchie V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války Vojsko českých stavů bylo roku 1620 v bitvě na Bílé hoře poraženo a stavové byli veřejně popraveni v Praze Začala násilná rekatolizace českých protestantů Rozsáhlý majetek české šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků Do poloviny 17 století klesla populace v Čechách a na Moravě z 26 milionu na zhruba 15 milionu obyvatel Roku 1627 bylo v Česku vydáno Obnovené zřízení zemské kterým Habsburkové získali Český královský titul dědičně jediné povolené náboženství bylo prohlášeno Katolické a jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly Země Koruny české de facto zrušeny ale i nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království Během hladomoru v letech 1771-72 zemřelo nejméně 250 000 lidí což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II v roce 1781 Od 17 až do počátku 19 století rovněž probíhala centralizace monarchie Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě V odpověď na poněmčování kultury i jazyka se koncem 18 století začalo v českých zemích projevovat české národní obrození tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika Ve druhé polovině 19 století nastal v Česku i významný hospodářský a kulturní rozvoj Většina asi 70 % průmyslu Rakouska-Uherska byla soustředěna v Českých zemích Československo V první světové válce bojovalo 15 milionu mužů odvedených z českých okresů z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce jen do konce války v legiích Po porážce Rakouska-Uherska byly 28 října 1918 Země Koruny české část Uherského království a Podkarpatská Rus sjednocený do nového státního útvaru Československa Přes svůj deklarovaný národní charakter mělo Československo na svém území významné německé maďarské polské a rusínské národnostní menšiny Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem stejně jako k nepokojům v německých oblastech země Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk V období od vzniku státu až do zániku první republiky bylo Československo unitárním státem a zůstalo jediným demokratickým státem ve střední Evropě< ref> Německá menšina v pohraničí se v důsledku Velké hospodářské krize masivní nezaměstnanosti a intenzivní nacistické propagandy radikalizovala a začala požadovat odtržení od Československa Tyto snahy reprezentovala SdP vedená Konradem Henleinem Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou podepsána Německem Francií Británií a Itálií donuceno postoupit Německu pohraničí tzv Sudety Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát jelikož zástupci československé strany k jednání přizváni nebyli a vojenská aliance Československo mělo s Francií a Británií se ukázala jako zbytečná Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku malou část československého území zejména oblast Těšínska získalo Polsko Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem Česko-Slovensko a je nazýván druhá republika Protektorát Čechy a Morava Dne 14 března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15 března 1939 byl na zbytku československého území tedy v Česku bez Sudet připojených v roce 1938 k Německu a východní části československého Těšínska připojené ve stejném roce k Polsku vyhlášen Protektorát Čechy a Morava na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku zatímco zbytek včetně východní poloviny československého Těšínska byl připojen k Německu Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí na který nacisté reagovali terorem V průběhu druhé světové války zde nacisté realizovali politiku totálního nasazení českých pracovních sil na území Německa stejně jako likvidaci židovské diaspory na území Protektorátu Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněným Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem z roku 1956 odhaduje se že během války zemřelo 360 000 Čechoslováků< ref> Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát Od března 1945 postupovala sovětská armáda na české území z Ostravska a od Bratislavy později i ze severu k Praze a k linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice osvobodila zhruba dvě třetiny Česka O zbytek českého prostoru tedy západní a jihozápadní Čechy se postarala americká armáda Osvobození také pomohlo české květnové povstání Došlo však poté k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např těžkého průmyslu energetiky filmového průmyslu bank pojišťoven větších stavebních podniků atd V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí 1949 až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma 1953 připravily miliony občanů o majetek V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika ČSSR Koncem 50 let a v 60 letech docházelo k postupné liberalizaci která vyvrcholila v roce 1968 Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21 srpna 1968 Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země který zažívala po připojení k sovětskému bloku Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou která definitivně odešla až roku 1991 a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody Poválečné Československo nebylo plně unitární ale mělo asymetrickou strukturu Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců zatímco Česko obdobné orgány nemělo Zatímco vzájemné hranice Čech Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku Záležitosti které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje Příkladem je státní ochrana přírody Slovenská národní rada přijala zákon č 1 1955 Zb SNR o štátnej ochrane prírody platný jen pro slovenské kraje Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č 40 1956 Sb o státní ochraně přírody který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje Česká socialistická republika a Česká republika v rámci federace Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky nastolená k 1 lednu 1969 jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky ČSR a Slovenské socialistické republiky SSR Sametová revoluce zahájená 17 listopadu 1989 svrhla komunistický režim a umožnila reformu demokracie a obnovila svobodné podnikání ale zároveň dramatický nárůst kriminality značné zadlužení státu a prohlubování federace až k jejímu rozpadu Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace která sice formálně platila již od roku 1969 ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena Mezi oběma složkami federace Českou republikou a Slovenskou republikou však rychle narůstaly rozpory které vedly k rychlému rozpadu společného státu Československo zaniklo mírovou cestou ke 31 prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky Samostatná Česká republika Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1 ledna 1993 se zánikem federace Zapojila do západoevropských politických struktur 12 března 1999 byla přijata do NATO a 1 května 2004 vstoupila do Evropské unie Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám na jejichž základě se 21 prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa Od svého vzniku do 13 července 2009 však nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná Stávající Česká republika je v zahraničí kritizována kvůli značné korupci a aroganci politických elit< ref> Geografie Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy Na západě jde o Německo na severovýchodě o Polsko na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem Délka západní společné hranice s Německem činí 8107 km s Rakouskem je dlouhá 4661 km se Slovenskem 2518 km a s Polskem na severu 7618 km Celková rozloha činí 78 866 km² z toho 2 % tvoří vodní plochy Geologie geomorfologie a půdy Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu v prvohorách Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin Šumava Český les Krušné hory Jizerské hory Krkonoše Orlické hory Králický Sněžník Jeseníky Do východní části státu zasahují Západní Karpaty Beskydy Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 67 % v nadmořské výšce do 500 m 25 222 km2 32 % ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 105 % ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n m nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n m Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy V nížinách se nachází úrodné černozemě Hydrologie a podnebí Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního Baltského a Černého moře Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe 370 km s Vltavou 433 km na Moravě řeka Morava 246 km s Dyjí 306 km a ve Slezsku Odra 135 km s Opavou 131 km Podnebí je v Česku mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem Typické je střídání čtyř ročních období Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf Fauna a flora Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo Lesy převážně jehličnaté zaujímají 33 % celkové rozlohy země Vyskytuje se zde živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného podnebného pásu Ochrana životního prostředí Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky V Česku se nachází čtyři chráněné národní parky Národní park Šumava Krkonošský národní park Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí Mezi chráněná území patří národní parky NP chráněné krajinné oblasti CHKO národní přírodní rezervace NPR přírodní rezervace PR národní přírodní památky NPP přírodní památky PP Největší města podle počtu obyvatel Obyvatelstvo Míra porodnosti v Česku patří mezi nejnižší na světě v roce 2012 to bylo 127 dětí na jednu ženu< ref> Celkový počet obyvatelstva dle odhadů ČSÚ v letech 1995–2002 mírně klesal nyní se celkový přírůstek pohybuje okolo nuly −008 v roce 2003 a +09 % v roce 2004 díky sílící imigraci ze zahraničí přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen odhad 2004 Ve městech žije celkem 71 % populace V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 637 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti 86 % z těch kteří se k nějaké národnosti přihlásili která zcela převažuje ve všech okresech Česka 49 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 01 % národnost slezskou politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození Celkem 26 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou Náboženství Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných že věří v Boha 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 36 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry To je 342 % populace K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 15 miliónů obyvatel 139 % Jako věřící ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob 67 % Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 21 miliónů tedy 206 % obyvatel Česka Celkem 47 miliónu obyvatel 452 % tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo< ref> Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická která měla 108 miliónu věřících 104 % což je pokles oproti roku 2001 kdy se k ní hlásilo celkem 27 miliónu věřících 268 %< ref> Následují velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická 52 tisíc členů 049 % a Církev československá husitská 39 tisíc členů 037 % Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev která má celkem 21 tisíc členů příznivci jediismu s 15 tisíci Svědkové Jehovovi s 13 tisíci Církev bratrská respektive Křesťanská společenství obě s 10 tisíci věřícími Přes 700 tisíc lidí využilo možnost přihlásit se k víře přičemž se nehlásí k žádné organizované církvi Počet vyznavačů judaismu je asi 1 500 obyvatel k islámu se hlásí téměř 3 500 lidí K různým odvětvím buddhismu se hlásí přes 6 100 osob K ateismu se hlásí 1 075 osob pohanství deklaruje 863 osob Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil Výrazně klesl i počet osob nedeklarujících žádné náboženství Novinku sčítání 2011 totiž možnost přihlásit se jako věřící bez nutnosti příslušnosti ke konkrétní církvi využilo téměř 7 % obyvatel Oproti tomu se zvýšil počet osob které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat< ref> Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání SouborVěřící sčítání 1991png|Sčítání lidu 1991 SouborVěřící sčítání 2001png|Sčítání lidu 2001 SouborVěřící sčítání 2011png|Sčítání lidu 2011 < gallery> Etnografické skupiny V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem kde žijí které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem V Čechách to jsou například Chodové Plzeňáci Blaťáci a Doudlebové na Moravě Horáci Hanáci Moravští Chorvati Tyto rozdíly se začaly zejména po druhé světové válce stírat některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku skupiny víceméně rozptýlené které také tvoří specifické etnografické skupiny Jedná se o romskou a izraelskou etnografickou skupinu Cizinci Celkově se v Česku v roce 2011 snížil počet cizinců oproti minulému roku o přibližně 8000 osob na současných 416700 4% Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR Nejvíce přistěhovalců pocházelo ze Slovenska 14 % Ukrajiny 05% Polska 04% Vietnamu 03% Německa 02% Ruska 02% a Maďarska 01% Politický systém Česká republika je zastupitelská demokracie parlamentní republika Výkonnou mocí disponuje prezident a vláda přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně Hlavou státu je prezident volený přímou volbou Prezident jmenuje se souhlasem Senátu soudce Ústavního soudu za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony kromě ústavních Jmenuje také předsedu vlády a další její členy jmenuje na jeho návrh Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády Centrální bankou státu je nezávislá Česká národní banka která mj vydává českou měnu českou korunu Parlament České republiky je dvoukomorový s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti poskytuje ochranu základním ústavním právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení Není ale součástí systému obecných soudů vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud působící v civilní i trestní justici a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví Vláda Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice Její postavení vymezuje Ústava České republiky Vláda se skládá z předsedy vlády premiéra místopředsedů vlády vicepremiérů a ministrů Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně Ozbrojené síly Armáda České republiky se skládá z letectva pozemních sil a podpůrných jednotek Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací V roce 12 března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance v rámci níž plní své vojenské závazky Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR SFOR EUFOR v Bosně a Hercegovině KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen bojové letouny Aero L-159 Alca útočné helikoptéry Mil Mi-35 obrněné transportéry Pandur II BVP-1 BVP-2 OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ Lidská práva Lidská práva v Česku jsou garantována Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech Přesto se vyskytují případy porušování lidských práv jako diskriminace romských dětí kvůli kterým Evropská komise požádala Česko o podání vysvětlení nebo nezákonné sterilizace romských žen za které se vláda omluvila a v psychiatrických léčebnách Administrativní dělení Kraje Území Česka se dříve dělilo na 7 krajů podle zákona o územním členění státu v novelizovaném znění Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960 ještě před federalizací Československa Z hlediska zákona tyto kraje stále existují v praxi jsou však zastíněny existencí nových samosprávných krajů Osmou samostatnou územní jednotkou která je z některých hledisek postavena na roveň krajům je hlavní město Praha Kraje se dále dělí na okresy dohromady je v Česku 76 okresů poslední z nich – okres Jeseník – vznikl až 1 ledna 1996 Dnes je území krajů definováno výčtem okresů Původní krajské národní výbory KNV podobně jako národní výbory obcí a okresů nebyly samosprávné v dnešním smyslu protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy měly však své volené orgány plénum a radu jejichž pravomoci byly stanoveny KNV byly zrušeny v roce 1990 kraje jako územní článek existují dále ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; jejich obvodům pouze odpovídají obvody působnosti krajských soudů státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy Od 1 ledna 2000 bylo ústavním zákonem č 347 1997 Sb zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků jejichž názvy obsahovaly slovo kraj Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960 Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických Českých zemí Území Jihočeského kraje Jihomoravského kraje Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě tak v Českém Slezsku Okresy V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem Ke dni 1 ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny Okresy jako jednotka státní správy nadále existují okresy také zůstávají jednotkou statistickou Obce a jejich správní obvody V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model obecní úřad je obecním orgánem Česká republika se 1 ledna 1993 stala samostatným státem ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností někdy též zvané „malé okresy nebo „obce III typu Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města přibyla k nim však řada dalších měst Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem tzv „obce II typu které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce Ještě menší bývají některé správní obvody matrik Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce NUTS Členění na jednotky NUTS 1 které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel nebylo v Česku zavedeno Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka Některé kraje se směrem nahoru sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2 které mají mít srovnatelný počet obyvatel aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie a při financování místních projektů Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad Liberecký Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava Oblast NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3 přičemž NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2 Euroregiony Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi Nejstarší z nich je Euroregion Nisa který leží na trojmezí Čech Německa a Polska především v povodí Lužické Nisy Zabírá plochu 13 033 km2 z toho na českém území 3 163 km2 Ekonomika Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD což představuje 82 % průměru EU Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla v roce 2005 ekonomiku Portugalska poté Řecka Kypru a nyní se blíží úrovni Itálie a Španělska Velmi důležitý je ale také fakt že jako člen Světové banky WB již Česko není „rozvojovou zemí ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států tzv „plátců ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze ale naopak je do ní vkládají Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa Největším zahraničním obchodním partnerem země je Německo Vývoj ekonomiky Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě Po roce 1989 došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948 Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu které nebyly konkurenceschopné V roce 1995 se země stala členem OECD Po vstupu země do Evropské unie následovalo období hospodářského růstu Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb Tak jako většinu států světa i Česko zasáhla světová ekonomická krize Projevila se zejména poklesem HDP o 45 % v roce 2009 zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily Pozitivní vývoj české ekonomiky potvrdila například agentura Moody's která Česku potvrdila v roce 2011 hodnocení A1 s dobrým výhledem do budoucna< ref> Ve zprávě se mimo jiné konstatuje že dluhová krize Eurozóny se Česka prakticky nedotýká Na rok 2011 byl očekáván růst HDP o 25 % v roce 2012 22 % a v roce 2013 dokonce o 38 % Ve skutečnosti byl růst nižší než bylo očekávání Těžba a zemědělství Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí dál kaolín jíl grafit vápenec nebo jiné stavební hmoty Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska Jelikož třetinu země pokrývají lesy patří dřevo též k vývozním artiklům Pěstuje se hlavně obilí pšenice ječmen kukuřice brambory cukrová řepa; z technických plodin len a řepka Význam má i pěstování chmele sadařství a vinohradnictví Základem živočišné výroby je chov skotu prasat a drůbeže dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb zvláště kaprů Průmysl Hlavními průmyslovými centry jsou Praha Brno Ostravsko Plzeň a Mladá Boleslav Mezi hlavní odvětví v Česku patří průmysl chemický strojírenský hutnický a potravinářský Další významná odvětví jsou energetický průmysl stavebnictví a výroba spotřebního zboží Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl a např sklářství které ovšem má v Čechách dlouhou tradici Velký význam zvláště pro export má automobilový průmysl Největším výrobcem automobilů je společnost Škoda Auto V roce 2010 vyrobily v České republice společnosti Škoda patřící německému koncernu Volkswagen TPCA která sdružuje japonskou firmu Toyota a francouzskou Peugeot-Citroën a jihokorejská firma Hyundai dohromady 1 072 209 automobilů Celkově vytváří průmysl 35 % hrubého produktu českého hospodářství Telekomunikace V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na Telefónica O2 Czech Republic Tato společnost je také spolu se společnostmi T-Mobile Vodafone a jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi Česko má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii V roce 2007 mělo internet předplaceno 350 000 zákazníků Doprava Silniční síť Délka silniční dopravní sítě činí 55 653 km 734 km tvoří dálnice 422 km rychlostní komunikace a 6 255 km silnice 1 třídy údaje z roku 2010< ref> Dálniční síť je stále ve výstavbě Páteřní komunikací bude po svém dokončení dálnice D1 která spojí Prahu a Brno s Ostravou s Polskem směr Katovice Již dokončenými komunikacemi jsou dálnice D2 spojující Brno a Bratislavu a dálnice D5 spojující Prahu Plzeň a Německo směr Norimberk Dokončení dálnice D8 plánované na rok 2015 komplikuje dostavba úseku přes CHKO České středohoří Dlouhodobě naplánovaná je také dostavba dálnice D11 spojující Prahu s Hradcem Králové a polskou hranicí a dálnice D3 která má spojit Prahu s Českými Budějovicemi a rakouskou hranicí Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130 km h Za užívání dálnic a rychlostních komunikací platí motoristé dálniční poplatek Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 16× vyšší než v Německu přestože intenzita dopravy je nižší Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje< ref> V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí Železnice Česko má se svými 9 568 km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě Z toho je 3 212 km tratí elektrizováno a 1 906 km je dvou- a vícekolejných< ref> Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace Správa železniční dopravní cesty České dráhy provozují vysokorychlostní vlaky Pendolino ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní je jejich rychlost omezena na 160 km h Přepravní výkon necelých 165 milionů cestujících při 6 590 milionech osobokilometrů i 13 770 milionů tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles< ref> Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava Největším železničním dopravcem jsou České dráhy Jejich dceřiná společnost ČD Cargo je pátým největším železničním nákladním přepravcem v Evropě Nákladní železniční trh je liberalizován liberalizace v osobní dopravě probíhá Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci Letectví Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes letiště Václava Havla Praha které ročně přepraví kolem na 10 milionů pasažérů V Česku je celkem 46 letišť se zpevněným povrchem z nichž 6 vypravuje veřejné mezinárodní lety letiště Brno-Tuřany letiště Karlovy Vary letiště Kunovice letiště Leoše Janáčka Ostrava letiště Pardubice a letiště Václava Havla Praha Hlavním českým leteckým dopravcem jsou České aerolinie Vodní doprava Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách pro rekreační účely Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská Energetika Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách V roce 2005 bylo 654 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním hlavně uhlí 30 procent v jaderných elektrárnách a 46 procenta z obnovitelných zdrojů včetně vodních elektráren Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín 14 % výroby elektřiny v Česku další jaderná elektrárna je v Dukovanech Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh což je víc než vyrobí Temelín< ref> Zemní plyn do Česka dodává ruská společnost Gazprom která pokrývá tři čtvrtiny spotřeby a zbytek dodávají norské společnosti V lednu 2013 byl otevřen plynovod Gazela který přivádí ruský plyn také severní cestou Česko se tak zbavilo závislosti na plynu procházející přes Ukrajinu kde byly v minulosti dodávky ohroženy< ref> Ropu do Česka přivádějí ropovod Družba z Ruska a ropovod Ingolstadt z Německa Cestovní ruch České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 11813 miliardy korun což představuje 55 % HDP V následujících letech však zájem cizinců o Prahu částečně z důvodu silné koruny opadl Kromě centra Prahy jsou pro turisty lákavá i jiná města v Česku Zejména se jedná o lázeňská města jako Karlovy Vary Mariánské Lázně a Františkovy Lázně ale také historická sídla jako Český Krumlov Kutná Hora Karlštejn nebo Lednicko-valtický areál Významné rekreační oblasti mimo města jsou České Švýcarsko Český ráj Krkonoše a Šumava Kultura Literatura Česká literatura je literatura psaná příslušníky českého etnika a jiných etnik psaná na území českého státu Je psána nejen česky ale též staroslověnsky latinsky a německy např Kosmova Kosmova kronika česká Kafkův Zámek K české literatuře se počítá také literatura psaná Čechy v zahraničí nebo česky příslušníky jiných etnik Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší či např Eisnerova Chrám a tvrz Jaroslav Seifert jako jediný český autor získal Nobelovu cenu za literaturu Divadlo České divadelnictví má kořeny již ve středověku Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry zvané obvykle Mastičkář ze 14 století< ref> V 19 století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození když se emancipační snahy českého národa projevily otevřením Národního divadla v roce 1883 V 90 letech 19 století pronikají do českého divadla evropské literární směry zejména realismus a naturalismus V první polovině 20 století dochází k rozvoji avantgardního divadla reprezentovaného Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha Ve druhé polovině 20 století se rozvíjejí divadla malých forem jako Semafor divadlo Na zábradlí Činoherní klub Husa na provázku či divadlo Járy Cimrmana V českém prostředí se také daří absurdnímu dramatu reprezentovanému Václavem Havlem Film Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Československa a České republiky Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60 letech 20 století československá nová vlna spojovaná se jmény Miloše Formana Věry Chytilové Jiřího Menzla a dalších jako byli Ján Kadár Elmar Klos Vojtěch Jasný Snímky Obchod na korze 1965 Ostře sledované vlaky 1967 a Kolja 1996 získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film šest dalších filmů se dostalo do užší nominace Lásky jedné plavovlásky 1966 Hoří má panenko 1968 Vesničko má středisková 1986 Obecná škola 1991 Musíme si pomáhat 2000 a Želary 2003 Hudba Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě Nejstarší dochovanou českou písní je „Hospodine pomiluj ny z přelomu 10 a 11 století Oblast Šumavy byla od středověku významným hudebním centrem první hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě založeného roku 1259 Například rukopis č 42 z roku 1410 zde popisuje píseň „Jezu Kriste ščedrý kněže kterou si zpívali také husité Světově proslulým českým hudebním skladatelem je Antonín Dvořák Symfonie č 9 Mezi velmi známé se řadí i Bedřich Smetana Má vlast Leoš Janáček Sinfonietta Bohuslav Martinů Adam Michna z Otradovic Heinrich Biber Jan Dismas Zelenka Jan Václav Stamic a Jan Ladislav Dusík Výtvarné umění Na výzdobě Národního divadla se podíleli nejslavnější čeští malíři té doby především Mikoláš Aleš František Ženíšek a Josef Tulka Mikoláš Aleš také namaloval monumentální cyklus Vlast a olejový obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem Českou krajinu malovali impresionisté Julius Mařák Antonín Chittussi a Antonín Slavíček Slavíček společně s Janem Preislerem a Milošem Jiránkem položili základy našeho moderního výtvarného umění byli to nejvýznamnějším čeští malíři přelomu 19 a 20 století Nejznámější expresionisté Emil Filla Bohumil Kubišta Josef Čapek a Otakar Kubín byli ovlivněni prvky kubismu a novoklasicismu Jeden z nejznámějších českých malířů Alfons Mucha 1860–1939 byl světově proslulý hlavně svými plakáty art nouveau a cyklem 20 velkoformátových obrazů Slovanská epopej která shrnuje dějiny Českého i ostatních Slovanských národů Vystavena je ve Veletržním paláci v Praze bývala v Moravském Krumlově Veletržní palác spravuje největší sbírku výtvarného umění v ČR Videoherní tvorba V sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech se v Česku objevilo nové odvětví kulturní tvorby – počítačové hry To se začalo rozvíjet hlavně po roce 1994 kdy vyšlo Tajemství Oslího ostrova Poté následovaly v Česku poměrně úspěšné a populární hry jako Dračí historie Fish Fillets či Brány Skeldalu V roce 1999 se povedlo v zahraničí uspět hře Hidden & Dangerous V příštích letech následovaly mezinárodně úspěšné herní tituly jako Operace Flashpoint ' či Vietcong' V Česku funguje několik světově známých herních studií jako 2K Czech Bohemia Interactive Studio SCS Software Amanita Design nebo Madfinger Games Od roku 2010 jsou české hry oceňovány na Anifilmu v rámci soutěže Česká hra roku a od roku 2011 v rámci soutěže Booom Lze se setkat s názorem že videohry jsou největším kulturním exportem České republiky Další charakteristiky Česka Věda České země zrodily mnoho úspěšných a významných vědců z rozličných oborů od vynálezu kontaktních čoček silonu a objevu různých krevních skupin k výrobě Semtexu či výpočtu dráhy bolidů Vědci působící v českých zemích přispěli do světové vědy např Jan Amos Komenský 1592–1670 pedagog a zakladatel moderního vzdělávání Václav Prokop Diviš 1698–1765 vynálezce hromosvodu Bernard Bolzano 1781–1848 matematik logik a filozof Jan Evangelista Purkyně 1787–1869 anatom a fyziolog objevil např purkyňova vlákna bratranci Veverkové 1790–1849 a 1799–1849 vynálezci ruchadla prvního moderního pluhu Josef Ressel 1793–1857 vynálezce lodního šroubu a buzoly Gregor Mendel 1822–1884 zakladatel genetiky Jakub Husník 1837–1916 vynálezce fotolitografie Ernst Mach 1838–1916 fyzik Karel Klíč 1841–1926 vynálezce heliogravury František Křižík 1847–1941 elektrotechnik vynálezce obloukové lampy Jan Janský 1873–1921 objevil klasifikaci krve do čtyř typů Bedřich Hrozný 1879–1952 rozluštitel chetitského jazyka Josef Čapek 1887–1945 a Karel Čapek 1890–1938 bratři kteří dali vznik slovu robot František Burian a Arnold Jirásek založili první plastickou chirurgii 1927 Jaroslav Heyrovský 1890–1967 držitel Nobelovy ceny z roku 1959 za polarografii a analytickou chemii Otto Wichterle 1913–1998 a Drahoslav Lím 1925–2003 čeští chemici vynálezci kontaktních čoček a silonu Oldřich Homuta vynálezce remosky 1957 Stanislav Brebera 1925–2012 vynálezce plastické trhaviny Semtex< ref> Antonín Holý 1936–2012 vědec a chemik v roce 2009 objevil nejúčinnější lék proti AIDS< ref> Ladislav Mareš vynálezce prvního stroje na výrobu nanovláken tzv "Nanospider" Mnoho dalších vědců je spojeno s českými zeměmi včetně astronomů Keplera a Tycho Brahe paleontologa Joachima Barrande fyzika Alberta Einsteina vynálezce kaplanovy turbíny Viktora Kaplana podílníka na vynálezu atomové bomby Georga Placzeka světově významného matematického logika Kurta Gödela či vynálezce psychoanalýzy Sigmunda Freuda Školství Školství v České republice je organizováno v rámci základních středních vyšších odborných a vysokých škol Vysoké školy jsou veřejné státní a soukromé nejstarší a nejvýznamnější je Univerzita Karlova v Praze která je zároveň nejstarším vysokým učením ve střední Evropě Dalšími významnými vysokými školami jsou např Masarykova univerzita České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoké učení technické v Brně Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 107 %; co se týče měst nejvyšší podíl vykazuje Praha 207 % Brno 206 % a Olomouc 179 %< ref> Sport Podle statistiky ČSTV velikosti členské základny jsou nejpopulárnější české sporty hokej fotbal tenis volejbal florbal golf hokejbal atletika basketbal a lyžování Mezi největší hokejové úspěchy patří zlaté medaile na ZOH 1998 nebo tři po sobě jdoucí výhry v hokejovém Mistrovství světa 1999–2001 Kuchyně Česká kuchyně není příliš zdravá na trávení je většinou dosti těžká Je velmi výrazně ovlivněna polohou Česka v průsečíku západních a východních vlivů Půldruhého století ovlivňovala a byla ovlivňována kuchyní kulturně i jazykově blízkého Slovenska ale mnohem déle trvala interakce s německou zejména pak bavorskou a rakouskou kuchyní od kterých různé pokrmy přijímala vídeňský řízek vepřo-knedlo-zelo bramboračka štrůdl ale také tyto kuchyně naopak inspirovala povidla koláče svíčková Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí s některými místními originalitami – krom už uvedených např smažený sýr knedlíky utopenci olomoucké syrečky vánoční kapr Český kapr je obchodní značkou hořické trubičky škubánky pivní sýr atd Východní vlivy slovenské maďarské polské či ruské v české kuchyni zastupují např boršč trdelník živánská pečeně guláš anebo tlačenka Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté tzv mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu naopak v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého máku Tvary některých druhů pečiva – např rohlíků – jsou také v Evropě s výjimkou Slovenska neobvyklé i když samotné těsto z něhož jsou vyráběny je běžné Z českých nápojů vyniká pivo jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě V rámci EU je název České pivo chráněným zeměpisným označením První známý pivovar tu existoval už v roce 1118 a Česká republika má nejvyšší spotřebu piva na hlavu na světě Vysoce alkoholická slivovice pálená hlavně na východní Moravě je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy zato bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka jsou českými specialitami Víno se vyrábí především na jižní Moravě která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy např Cabernet Moravia Pálava nebo Muškát moravský Kofeinová limonáda Kofola je další českou specialitou Svátky Dny pracovního klidu zahrnují svátky které se vážou k historickým událostem nebo tradicím a státní svátky které se váží k české státnosti ¹ Označuje tzv ostatní svátky které nesouvisejí s českou státností Odkazy Poznámky Reference Související články Seznam hlav českého státu Externí odkazy Řecko oficiálně Helénská republika řecky Ελλάδα nebo Ελλάς je stát ležící v jižní Evropě – na jihu Balkánského poloostrova a rozkládající se jak na evropské pevnině tak na četných ostrovech v Egejském Krétském Thráckém Středozemním a Jónském moři Jeho sousedy jsou Albánie Makedonie Bulharsko a Turecko Hlavním městem jsou Athény Úředním jazykem je řečtina Etymologie Názvy Řecka ve světových jazycích mají tři různé původy První varianta Řecko pochází z latinského Graeci které podle Aristotela bylo starověkým názvem Řeků Druhou je Iónsko z řeckého toponymu Iónía a třetí podobou je Héllas podle mýtické předkyně Řeků Heleny Jazykem který se odlišuje je gruzínština kde se Řekům říká Berdzeni podle gruzínského slova „brdzeni – moudrý Dějiny Řecké dějiny patří mezi jedny z nejdelších a nejvýznamnějších světových dějin které začínají ještě před příchodem Řeků do Řecka kdy zde žili Pelasgové kontinentální a Mínojci Kréta a některé ostrovy Někdy ve 4–3 tisíciletí před Kristem do Řecka pronikly první řecké kmeny-Achajci kteří vytvořili první řeckou kulturu mykénskou kulturu Později se v Řecku usadily další řecké kmeny Dórové Ionové Aiolové Epiróti a Makedonci které se promíchaly s původním obyvatelstvem a tak vytvořily řecký národ V klasickém období vytvořili Řekové velkou kulturu následovala římská vláda byzantské období osmanská nadvláda období bojů za nezávislost a vznik moderního Řecka Pravěk a antika Pobřeží Řecka u Egejského moře bylo místem vzestupu první civilizace v Evropě jmenovitě Minóané a Mykéňané poté následovala Temná doba až do roku 800 př n l kdy začala nová éra řeckých městských států např Sparta nebo Athény které získávaly kolonie po celém Středozemí Po éře impéria Alexandra Velikého přišlo období kdy se řecká kultura stala základem helénské civilizace Nadvláda Římanů a středověk Vojensky Řecko sláblo natolik že se muselo po čase podřídit Římu – stalo se tak v roce 168 př n l přesto v mnoha směrech si spíše řecká kultura podmanila život Římanů Řecko se stalo provincií Římského impéria ale řecká kultura stále dominovala východnímu Středomoří Když se říše rozdělila na Východořímskou známá později jako Byzanc a Západořímskou východní část říše se soustředila okolo Konstantinopole a zůstala v jádru řecká zahrnujíc samotné Řecko a také řeckou Malou Asii Od 4 do 15 století Byzantská říše přežila jedenáct století útoků ze severu západu a východu až se Konstantinopol 29 května 1453 ocitla pod nadvládou Osmanské říše Stalo se tak tím že padl poslední císař z dynastie Palaiologů Konstantin XI Zbytek Řecka byl postupně podmaňován Osmany během 15 století 16 století Nadvláda Osmanů Turků Zatímco Osmané dokončovali dobytí pevninské části Řecka odehrály se dvě migrace Řeků První stěhování zahrnovalo přesunutí řecké inteligence do západní Evropy ze strachu před Turky a přispělo k nástupu renesance Druhé stěhování Řeků bylo opuštění plání řeckého poloostrova a usazení se v horách Osmané nebyli schopní vytvořit stálou vojenskou a administrativní přítomnost v těchto horských oblastech Výsledkem bylo to že některé řecké horské klany na poloostrově stejně jako na některých ostrovech si udržely statut nezávislosti Koncem 16 století až do 17 století se Řekové začali stěhovat zpět na planiny a do měst která se tak postupně začala rozšiřovat Systém milletu turecký termín označující právní ochranu náboženské menšiny přispěl k etnické soudržnosti mezi ortodoxními Řeky tím že izoloval různé lidi uvnitř Osmanské říše s jiným vyznáním Ortodoxní církev náboženská instituce se silným národním charakterem pomohla Řekům ze všech území poloostrova tj hor planin a ostrovů zachovat si jejich etnické kulturní a jazykové dědictví po léta osmanské nadvlády a to přestože tehdy se této církvi ještě neříkalo řecká; ta byla založena až po osvobození Řekové kteří zůstali na planinách během osmanské okupace byli buď křesťané vypořádávající se s břemenem cizí nadvlády nebo do značné míry krypto-křesťané řečtí muslimové kteří byli tajnými vyznavači ortodoxní víry aby se vyhnuli vysokému zdanění Řekové kteří konvertovali k Islámu a nebyli krypto-křesťany se stali v očích ortodoxních Řeků Turky Nebyli zde žádní řečtí muslimové ani křesťanští Turci Výsledkem bylo že vyznání hrálo neodlučitelnou roli ve utváření moderních řeckých a dalších post-osmanských národních identit Vznik současného řeckého státu 1832–1924 1935–1973 Řecké království získalo nezávislost na Osmanské říši v roce 1829 Během druhé poloviny 19 století a první poloviny 20 století Řecko postupně připojovalo sousední ostrovy s řecky mluvícím obyvatelstvem V první světové válce Řecko hodně získalo hlavně sever – dnešní Makedonské provincie Zato ale ztratilo jakýkoliv kulturní vliv v Anatolii anatolští Řekové byli přesídleni na západ stejně jako Turci žijící v Řecku byli vystěhováni do později vzniklé Turecké republiky V letech 1941–44 bylo Řecko obsazeno Německem k osvobození došlo za pomoci spojeneckých armád hlavně Velké Británie Po porážce komunisty organizovaného povstání v roce 1949 se Řecko orientovalo na západní demokracie a v roce 1952 se stalo členem NATO ovšem společně s dosud nepřátelským Tureckem o dva roky později jedním ze zakládajících členů Evropské organizace pro jaderný výzkum V letech 1967–1974 bylo Řecko vojenskou diktaturou viz Řečtí plukovníci ve které bylo mnoho politických svobod omezeno a řecký král byl donucen opustit zemi Demokratické volby v roce 1974 spolu s referendem ukončily období vojenské diktatury a zrušily monarchii Řecko se na základě výsledků referenda stalo parlamentní demokracií V roce 1981 se Řecko stalo členem evropských společenství Problematická historie se projevila i v národním sloganu – Svoboda nebo smrt Řecká kultura Řecká kultura položila základy moderní evropské kultury Mnohé poznatky byly známy již starým Řekům kteří založili např filozofii divadlo astronomii rétoriku moderní medicínu či demokracii Velký je i vliv řeckého jazyka v evropských jazycích Slova jako ekonomika politika matematika televize strategie zda aristokracie jsou řeckého původu Řecká kultura prožila svůj další velký rozmach během byzantské doby hlavně ve 12–15 století pak dalšímu velkému rozvoji bránila osmanská nadvláda Do 17 století patřila mezi nejkulturnější evropská centra i Kréta kde vládli Benátčané Vyspělá kultura přetrvala i na Jónských ostrovech kde Turci nikdy nevládli ale i v Anatolii která sice patřila Turkům ale díky vyspělým velkoměstům si Maloasijském Řekové dokázali udržet moderní kulturu Obrození nastává koncem 19 století po osvobození Řecka Kultura současného Řecka vychází především z byzantských a ze starověkých tradic Nejdůležitějším aspektem společnosti je řecká ortodoxní byzantská křesťanská církev kterou vyznává většina Řeků Celkově má řecká kultura blíže k orientálním zemím jako k Evropě Ale i tak tvoří jakousi vstupní bránu mezi západem a orientem Orientální prvky můžeme v řecké kultuře patrná už od mykénské kultury Řekové jsou národ který se rád baví při dobré hudbě tanci jídle a víně Hudba a tance Hudba je pro Řeky jedna z nejdůležitějších částí jejich života V Řecku je nejpopulárnějším žánrem lidová hudba a hudba vycházející z lidové hudby V žádné jiné zemi v Evropě není lidová hudba a tradiční tance tak populární a udržovány jako v Řecku kde dokonce i dnes vznikají nové lidové písně Řecká hudba má kořeny v starořecké hudbě a již od mykénské doby patří pod orientální styly hudby Tradiční lidová hudba je odlišná v různých tradičních krajích Řecka Rozděluje se lidová hudba pevninského Řecka lidová hudba z Kréty Jónských ostrovů Egejských ostrovů a z krajů které byly obývané Řeky do Řecko-turecké výměny obyvatel v r 1923 tedy lidová hudba Pontský maloasijských a Kapadóckých Řeků Pevninská hudba z Makedonie a trakt se podobá ostatní balkánské hudbě hudba z Epiru Thesálie Rumélie a Peloponésu dimotiki Musik je však specifická a zároveň nejpopulárnější celořecká lidová hudba Tradiční nástroje jsou hlavně dechové-klarinet zurna a flojera v pozadí zní brnkací Udi či Laut Nejznámější písně z této oblasti pocházejí od novořeckých kmenů Sarakacanů a Karagunidů a také z Peloponéského kraje Arkádie V mnoha písních se slaví i hrdinský boj Řeků proti Turkům Tradičním mužským ozdob je oblíbená suknice fustanella Hudba z řeckých ostrovů nisiotika je odlišná dominují zde housle a hudba je více melodická Podobnou hudbu mají i Maloasijském Řekové mikrasiatika V jejich tradiční hudbě převládají převážně brnkací nástroje kanonaki Udi a housle Hudba z Pontu pondiakaje odlišná hraná na smyčcový nástroj Kemence písně jsou rychlé v silném orientálním tónu Zvláštní postavení má i hudba z Kréty kritikakde je tradičním nástroje Smyčcové lyra podobná jako Kemence Písně jsou často rychlé a melodické Tradiční je zde i mandináda vtipná rýmováná pořekadlová píseň Mandinády jsou v Řecku velmi populární Tradiční řecké tance choroi se tančí obvykle v kruhu kyklos a většina z nich má starověký původ jako např tanec syrtos který se tančí ve všech oblastech a první zmínka o něm je z 1 stol po Kr Jemupodobný tanec je i kalamatianos a klistos které se tančí v pevninském Řecku Tradičním tancem pevninského Řecka je akrobatický tanec tsamiko nazývaný také kleftikos Choros tedy zbojnický tanec Na ostrovech se tančí tance Susta či pidichtos na Krétě je nejznámější divoký tanec pendozalis či siganos Některé mužské Tance jsou často doprovázeny výstřely Typycký maloasijském tance jsou zeimbekiko karsilamas a ženský tanec tsifteteli což je břišní tanec Pontský tance jsou také velmi divoké známé jsou Tik Dipat či Trigona Kapadócki Řekové tančí tance Seite Es Vassilis či leilalum Po výměně obyvatel mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923 přinesly Maloasijském Řekové do Řecka svou tradiční hudbu zpočátku zpívali ironicky o problémech drogách tento styl je známý jako Rembetiko Hrálo se v tradičních anatolských tónech převažovaly zde brnkací nástroje Po Druhé světové válce se tento styl zpopularizoval tedy i nástroje jako buzuki které se stalo nejpopulárnějším nástrojem Řeků Velký zlatý věk řecké hudby nastal v 50–70 letech kdy vznikl styl laika hraný na buzuki Jsou to tzv písně syrtaki které skládali známí skladatelé jako Mikis Theodorakis složil i píseň Zorbas Vassilis Tsitsanis Manos Chatzidakis Stavros Xarchakos Nikos Gatsos či Manos Loizos Nejznámější zpěváci byli Jorgos Dalaras Grigoris Bithikotsis či Stelios Kazantzidis Z tohoto stylu se vyvinula v 80 letech tzv synchroni laika která je nejpopulárnějším stylem dodnes nesmí zde chybět buzuki Dnes je populárním stylem i tradiční tsifteteli tedy břišní tanec takysto v doprovodu buzuki Věnují se mu zpěváci jako Tasos Bugas Jorgos Dalaras či Notis Sfakianakis Zvyky a tradice Řekové jsou velmi konzervativní lidé kteří ctí své starobylé tradice někdy vycházející ještě z pohanských dob Největšími řeckými slavnostmi jsou tradiční vesnické veselice panijiria které se pořádají na počest různých svatých ve starověku na počest bohů či na oslavu dobré úrody svátek chleba svátek hroznů svátek melounů Při těchto zábavách se tančí na hlavním náměstí kde se hoduje několik dní Tradiční oslavy křesťanských svátků jako Velikonoce a Vánoce si uchovaly množství zvyků z předkřesťanské doby Lidová mytologie vychází ze starořecké mytologie je plná pohanských bohů a pověr Známý je příběh o dřevorubci kde vystupuje říční bůh který trestá lidskou chamtivost Příběh o Jannise a Mandritse o nerozlučné lásce obsahuje prvky z řeckých mýtů o Filemonovi a Baukcis či o králi Midasovi Velkým svátkem je i svatba gamos kde se slaví několik dní a na venkově není výjimečné vidět na svatbě až 1000 hostů Na prvním místě je u Řeků rodina která drží spolu a je nerozlučitelná proto děti žijí se svými rodiči i v dospělosti a často i se svou rodinou Pro Řeky je tradiční i jejich pohostinnost filoxenia Literatura Řecká literatura začíná v 9 stol př Kr Homérem Řekové vymysleli moderní epos drama tedy komedii a tragédii a historiografie Nejvýznamnější starověcí spisovatelé byli např Sofokles Euripides Aischylos Aristofanes Thukydides Herodotos či Plutarchos Z filozofů nejznámější Platón a Aristoteles Velké literární díla vznikaly iv byzantské době známí historiografie byli např Theofilaktos Simokattis Prokopios Michail Psellos a Laonikos Chalkokondylis Nejvýznamnějším byzantským románem od neznámého autora psaným v moderní řečtině je Digenis Akritas byzantský voják zažívající lásku a dobrodružství když zabije draka Za zakladatele moderní řecké literatury je považován Visentzos Kornaros který v 16 stol napsal jeden z nejvýznamnějších renesančních děl Erotokritos milostný román zasazený do starověkých Athén SpisovatelKonstantinos Paparrigopoulos napsal v 19 stol jako první dějiny Řeků od starověku po současnost Koncem 19 av 20 stol působily velikáni řecké poezie jako Dionysios Solomos autor řecké hymny Konstantinos Kavafis Jannis Ritsos kosti Palamas a nositelé Nobelovy ceny Jorgos Seferis a Odysseas Elytis Z prozaik byli známí Adamantios Korais a Rigas Fereos později slavný Nikos Kazantzakis stvořitel Řeka Zorby Známí jsou i moderní řečtí filozofové snad nejslavnějším filozofem 20 století byl Řek Panajotis Kondylis Kuchyně Řecká kuchyně patří pod typickou středomořskou kuchyni Obecně je velmi zdravá Řekové konzumují velké množství olivového oleje který je základem skoro každého jídla Většina jídel pochází ze starověkého období přestože mnohé mají turecké jména jako např tradiční medový zákusek baklava okterém se zmiňoval již spisovatel Athénaios v 2 stol K tradičním řeckým jídlům patří pečené maso zejména jehněčí a kozí ryby a mořští živočichové saláty nejznámější je tradiční choriatiki-vesnický sýry nejznámější je feta mussaka zapékaný lilek s rajčatovou omáčkou suvlaki a gyros pastitsio dolmades vinné listy plněné ragú různé druhy omáček na těstoviny a omáčka tsatsiki Řecké zákusky jsou medové a velmi sladké existuje množství druhů ale nejznámější je zmiňovaný baklava Řecká kuchyně byla ovlivněna italskou kuchyní z níž pocházejí jídla jako pastitsio těstoviny či stifádo Velmi kvalitní je i Řecké víno a alkoholické nápoje ouzo retsina a Metaxa Oblíbeným nápojem je i tradiční frapé které vzniklo právě v Řecku Vzdělávání Řecko má poměrně vyspělý systém školské správy která zaručuje kvalitní vzdělání Struktura školského systému je zčásti podobná tomu v Česku Začíná se v tzv Lidové škole Dimotiko scholiopak se pokračuje středoškolského školou Jymnasio a středoškolské vzdělání se získá na lyceu Lykie nebo na Odborné-technické škole Technika ke epangelmatika ekpedeftiria Po absolvování střední školy se může pokračovat výukou na univerzitě Panepistimio Řecko má mnoho kvalitních univerzit které patří mezi nejkvalitnější v Evropě Známá je Athénská akademie Akadimia Athinon na počest Platóna Národní a Kapodistriasova univerzita v Aténách Ethnikon ke Kapodistriakon Panepistimion Athinon a nejvýznamnější univerzitou Řecka a celého Balkánu je Aristotelova univerzita v Soluni Aristotelio Panepistimio Thessalonikis Politika Řecko je Parlamentní republika v jejímž čele stojí prezident který je volen parlamentem na pětileté období Výkonnou moc má parlament Sice demokracievznikla právě v Aténách založil ji Kleisthenes v novověkém Řecku musela být po osvobození zpod turecké nadvlády nově nastolena Přesto však patří Řecko mezi jedny z prvních evropských novodobých demokratických států Demokracie zde vznikla podle francouzského vzoru v roce 1830 po porážce Turků Definitivně prosadit ji se podařilo až počátkem 20 stol jelikož do té doby zde byly různé státní převraty a politické vraždění První hlavou státu byl vzdělaný politik původem z ostrova Korfu Ioannis Kapodistrias který však byl zavražděn opozicí Moderní demokracie byla definitivně ustavena v roce 1974 kdy padla vojenská diktatura Jeorjiosa Papadopulos Byla založena pravicová strana Nea Dimokratia Nová demokraciekterou založil Konstantinos Karamanlis starší a která se jako první chopila moci Proti ní vytvořil politik Andreas Papandreu socialistickou stranu PASOK Panellinio sosialistiko kinima-Panhelénské socialistické hnutí Tyto dvě strany patří dodnes k nejsilnějším politickým stranám přestože zaznamenali větší pokles od doby co se koncemroku 2009 předseda strany a premiér Konstantinos Karamanlis vzdal vládya vypluly na povrch různé kauzy jako falšování údajů či utajovanou zadluženost země a následující krize Současným prezidentem je Karolos Papulias leden 2015 Parlament vůli se skládá z 300 poslanců Vuleftes a jedné komory Poslanci jsou voleni lidem každé čtyři roky případně předčasnými volbami dříve Nejvyšším soudem v zemi je tzv Areopagus řecky Arios Pagos tedy Areuv vrch Ekonomika Řecká ekonomika patří mezi nejslabší ekonomiky EU což je zapříčiněno několika faktory jako např nevyřešené vztahy se sousedy hlavně hraniční otázka s Tureckem kvůli kterým fakticky stojí některé možné příjmy do státního rozpočtu jako je například těžba ropy v Egejském moři Dalším faktorem je nevýhodná poloha Řecka které má pouze zanedbatelnou část úrodné půdy většinu území zabírají pohoří případně kamenitá neúrodná půda Starověcí Řekové tuto bezútěšnou situaci řešili kolonizací ostatního Středomoří Významnou část řecké ekonomiky zabírá turistický průmysl který tvoří přibližně 15 % HDP Důležitým odvětvím je i námořní průmysl který zaměstnává velkou část obyvatelstva a představuje 45% HDP Řecko má největší vojenskou flotilu v Evropě proto mnoho lidí pracuje i v armádě Řecké obchodní a jiné loďstvo představuje největší světové loďstvo a tvoří až až 18% světové flotily Pro řeckou ekonomiku je důležitý i potravinářský chemický a textilní průmysl chov zvířat hlavně ovcí a koz prožívá v posledních letech hluboký úpadek Řecká ekonomika začala rapidně postupovat hlavně po roce 1974 kdy se vlády ujal pravicový politik Konstantinos Karamanlis starší který zmodernizoval především průmysl Sociální politika Andrease Papandreu pomohla vyřešit těžké sociální problémy mnoha občanů Řecka a vytvořila vyspělý školský a zdravotnický systém Také se ekonomika během této vlády soustředila převážně na zemědělskou a ne na průmyslovou výrobu protože průmysl vyžadoval velké investice které si stát nemohl dovolit Problémy s řeckou ekonomikou se prohloubily začátkem tohoto století za další vlády PASOK kdy byl premiér Konstantinos Simitis Nejvíce však ekonomika utrpěla během pravicové vlády Nea ND Konstantinose Karamanlise která trvala do roku 2009 Vládní kabinet po odstoupení čelil skandálem s korupcí a zatajování státního deficitu který se vyšplhal až na 14 % Vláda místo toho aby šetřila si půjčovala další půjčky na udržení standardu země Nová vláda Jeorjosa Papandreu 2009 musela přijmout tvrdá opatření snížení platů či zvýšení důchodového věku ze 60 na 65 roku Zvýšila i daň z 19 na 21 % Za tyto kroky dostala řecká vláda půjčku od EU a měnového fondu celkově ve výši 114 miliard euro Radikálními opatřeními vlády a finanční půjčkou se Řecko vyhnulo bankrotu a do konce roku 2010 se podařilo snížit schodek na 8 % Radikální postupy vlády se však neobešly bez demonstrace kdy demonstrovalo přibližně 200 000 demonstrantů převážně komunistů přímo v Aténách Snížit deficit pod 8 % se však v roce 2011 nedařilo tak jak vláda plánovala proto musela v červenci přijmout další radikální úsporná opatření a změnit vládní kabinet premiér Jorgos Papandreu však svou pozici obhájil V říjnu 2011 byla na setkání evropské měnové unie sjednána nová dohoda odpis 50 % řeckého dluhu vůči bankovním subjektům a nová půjčka ve výši 120 miliard euro Po neshodě mezi některými vládními poslanci a premiérem Papandreuem byla nakonec sestavena nová prozatímní vláda v čele s nezávislým ekonomem Lukasem Papadimosem Ten pokračoval v úsporných opatřeních parlament přijal novou půjčku a poloviční odpis řeckého dluhu Po následných volbách odhlasovala koalice premiéra Antonise Samarase další v pořadí třetí velké memorandum tzv Memorandum III které zahrnuje velké šetření ve výši 11 miliard euro Podle premiéra a ministra financí Jannise Sturnarase jde o poslední velké memorandum šetření V roce 2014 zaznamenala řecká ekonomika první plusové hospodaření od roku 2008 v dubnu se Řecko vrátilo na mezinárodní trhy a byl mu ratingovými agenturami opět přidělen rating stabilní ekonomiky Premiér Samaras také prohlásil že situace se stabilizovala a Řecko nebude potřebovat další záchranné úvěry K roku 2015 po několika letech poklesu činil HDP PPP na hlavu 27 tisíc USD což bylo méně než mnoho nových členských států EU jmenovitě Česko Estonsko Litva Kypr Malta Slovensko a Slovinsko Jazyk Úředním jazykem v Řecku je novořečtina Dimotiki lidový jazyk kterým tradičně hovořla většina obyvatel Řecka Dimotiki se vyvinul ze starořečtiny konkrétně z jazyka koiné společná řeč který byl vytvořen v 3 stol př Kr na základě jónské attičtiny jako univerzální jazyk všech Řeků Kromě standardní novořečtiny dimotiki existují i jiné novořecké jazyky jimiž hovoří určité skupiny Řeků Jsou to jazyky pontská řečtina asi 2 miliony uživatelů cakonština vychází ze starověké dórštiny a kapadócká řečtina Nejrozšířenějším menšinovým řeckým jazykem je pontská řečtina kterou mluví pontští Řekové Kapadóčtina a cakonština jsou spíše na ústupu V Řecku se mluví také albánskou arvanitštinou kterou mluví Arvanité asi 200 000 uživatelů románskou arumunštinou kterou mluví řečtí Arumuni asi 100 000 uživatelů a řeckou slovanštinou kterou mluví řečtí Slované asi 60 000 uživatelů Muslimská turecká menšina mluví turecky Geografie a přírodní poměry Řecko na severu hraničí s Albánií 282 km Makedonií 246 km a Bulharskem 494 km a na východě s Tureckem 206 km Mezi Řeckem a Tureckem leží Egejské moře ze západu Řecko omývá Jónské moře a z jihu Středozemní moře Celková délka pobřeží je 13 676 km K Řecku patří okolo dvou tisíc ostrovů a ostrůvků které jsou převážně v Egejském moři Z větších ostrovů stojí za zmínku především Kréta ve Středozemním moři Řecko je členskou zemí Evropské unie od roku 1981 a NATO od roku 1952 Země se skládá z rozsáhlé pevninské části na jižním konci Balkánu Peloponéského poloostrova spojeného s pevninou prostřednictvím Korintské šíje a početných ostrovů okolo 3000 včetně Kréty Rhodu Euboie nebo Dodekanésu či Kykladů v Egejském moři a také z ostrovů v Iónském moři Řecko má více než 15 000 kilometrů pobřeží a pozemní hranice dlouhé 1160 kilometrů Okolo 80 % země je tvořeno horami nebo kopci což Řecko činí jednou z nejhornatějších zemí Evropy Horská pásma na území Řecka se souhrnně označují Helenidy Západní Řecko zahrnuje jezera a mokřady Centrální horstvo Pindos má nejvyšší bod o výšce 2636 metrů nad mořem Horské pásmo pokračuje prostřednictvím Peloponésu ostrovů Kythera a Antikythera a končí na ostrově Kréta Ostrovy v Egejském moři jsou ve skutečnosti vrcholy podvodních hor které kdysi byly prodloužením pevniny Střední a západní část Řecka zahrnuje vysoké strmé vrcholy přerušované mnoha kaňony a ostatními krasovými útvary včetně roklin Meteora a Vikos Pohoří Olymp s horou Mytikas o výšce 2919 metrů nad mořem je nejvyšším bodem Řecka Stejně tak je severní Řecko tvořeno dalším pohořím – Rodopy nacházejícími se ve východní Makedonii a Thrákii Toto území je pokryto rozsáhlými a hustými lesy jako například známá Dadia Příroda Krajina Planiny se nacházejí hlavně ve východní Thesálii Střední Makedonii a Thrákii Řecké klima je rozdělené na tři dobře definovatelné třídy – přímořské horské a mírné První zahrnuje mírné vlhké zimy a horká suchá léta Zimní teploty vzácně dosahují extrémů přestože příležitostně může sněžit i v Aténách na Kykladech nebo Krétě Horské se nachází hlavně v západním Řecku Epirus střední Řecko Thesálie západní Makedonie stejně jako ve středních částech Peloponésu jako je Achaea Arkádie a části Lakónie která s Alpami přímo sousedí Konečně mírné pásmo se nachází ve střední a východní Makedonii dále v Thrákii na místech jako jsou Komotini Xanthi a severní Evros; s chladnými a sychravými zimami a horkými suchými léty Stojí za zmínku že Atény jsou umístěny na přechodovém území mezi přímořským a horským klimatem v jižních čtvrtích je tedy klima přímořské zatímco v severních čtvrtích panuje to horské Fauna a flóra Okolo 50 % řeckého území je pokryto lesy s bohatě rozličnou vegetací která se rozpíná od horských jehličnanů až k přímořskému typu vegetace Řecké lesy jsou domovem posledním hnědým medvědům a rysům v západní Evropě stejně jako dalším druhům jakými jsou mimo jiné například vlci srnci divoké kozy lišky a divoká prasata V moři kolem Řecka žijí tuleni mořské želvy žraloci delfíni i krakatice Administrativní rozdělení 13 krajů rozdělených do 74 regionálních jednotek perifereiakés enóti̱tes; jednotné číslo perifereiakí̱ enóti̱ta a 1 autonomní stát Athos Attika – Jižní Athény Ostrovy Severní Athény Střední Athény Západní Athény Východní Attika Západní Attika Pireus Střední Řecko – Boiótie Euboia Eurytania Fókis Fthiótis Střední Makedonie – Chalkidiki Imathie Kilkis Pella Pieria Serres Soluň Kréta – Chania Heraklion Lasithi Rethymno Východní Makedonie a Thrákie – Drama Evros Kavala Rodopy Thasos Xánthi Epirus – Arta Janina Preveza Thesprotie Iónské ostrovy – Ithaka Kefalonie Korfu Lefkada Zakynthos Severní Egeis – Chios Ikaria Lemnos Lesbos Samos Peloponés – Arkádie Argolis Korinthie Lakónie Messénie Jižní Egeis – Andros Kalymnos Karpathos Kea-Kythnos Kos Milos Mykonos Naxos Paros Rhodos Sýros Théra Tinos Thesálie – Karditsa Lárisa Magnesia Sporady Trikala Západní Řecko – Achaja Ajtólie-Akarnánie Élis Západní Makedonie – Florina Grevena Kastoria Kozani Demografie Počet obyvatel je okolo 115 milionů Atény okolo 4 miliony obyvatel Většina obyvatel 98 % vyznává řecké ortodoxní náboženství jen asi 13 % patří islámu Úředním jazykem v Řecku je řečtina Podle studie z ledna 2003 má Řecko 11 018 000 obyvatel trvalých Z těch žije 588 % na městských územích přičemž jen 284 % žije ve venkovských oblastech Obyvatelstvo dvou největších řeckých měst – Athén a Soluně – dosahuje počtu 5 miliónů téměř 4 milióny v Aténách zatímco v Soluni je to mírně přes 1 milion Přestože celkový počet obyvatel pokračuje v růstu Řecko čelí vážnému demografickému problému V roce 2002 poprvé v historii moderního Řecka byl počet narození přesažen počtem úmrtí Řecké sčítání lidu z roku 2001 zaznamenalo 10 930 000 obyvatel z nichž 760 000 bylo původu jiného než řeckého Z tohoto důvodu se výše zmíněný průzkum trendem silně odlišuje od průzkumu uskutečněného pouze o dva roky dříve a následně vykazuje také negativní růst populace Řecko má mnoho rozličných jazykové a kulturně národnostních menšin Neúplný výčet by zahrnoval Pomaky a různé skupiny Romů Taktéž zde existuje množství náboženských menšin včetně muslimů v západní Thrákii tvořících většinu místních obyvatel a vytvářejících tak druhou nejpočetnější skupinu Přistěhovalectví Podle nejnovějších statistických údajů o přistěhovalcích v Řecku se odhaduje že v Řecku žije 115 miliónu přistěhovalců z nichž 60 – 65 % přišlo z Albánie přičemž asi 200 000 z nich bylo zadokumentováno jako příslušníci řecké národnostní skupiny nebo homogeneis Dalšími většími národnostmi jsou podle údajů o povolení k pobytu Bulhaři 67 000 Rumuni 29 000 Ukrajinci 23 000 Pákistánci 17 000 a Gruzínci 15 000 přestože je zde hlášeno přes více než 180 různých národností Právní status přistěhovalce byl během 90 let 20 století velmi nejasný stejně jako po celé jižní Evropě a to spolu s velkým počtem ilegálních přistěhovalců vedlo od roku 1997 k uskutečnění 3 legalizačních programů nařízených řeckým státem čtvrtý probíhá nyní v roce 2005 V 90 letech imigrovalo do Řecka několik prominentních řeckých sportovců jako etničtí přistěhovalci z Albánie a Gruzie včetně legendárních vzpěračů Pyrrose Dimase a Kakhiho Kakhiashviliho Přistěhovalectví je v Řecku stejně jako v mnoha jiných zemích Evropské unie kontroverzní záležitostí Průzkum Centra Evropské unie pro monitorování rasismu a xenofobie oficiální agentury Evropské unie studující přístupy související s rasou a národností v EU z roku 2003 zjistil že Řekové mají negativnější přístup vůči mnohonárodnosti než jacíkoliv jiní lidé ve státech EU a mnohem více než ostatní občané EU také upřednostňují navrácení nezaměstnaných legálních přistěhovalců do vlasti Přesto Řekové mají mírnější vztah než ostatní členové EU k tomu zda by měli mít legální přistěhovalci stejnou právní ochranu jako rodilí Řekové a zda by se měli podřídit místním zákonům a konvencím V roce 2005 vláda navrhla další zákon o přistěhovalectví se záměrem zefektivnit imigrační procedury a minimalizovat rozsáhlé byrokratické problémy které se táhly od roku 1991 Po francouzských občanských nepokojích vůdce opoziční strany „PASOK navrhl lepší řízení integrace přistěhovalců a to hlavně v místním volebním právu Tento přístup byl vřele uvítán vládou Přesto několik veřejných průzkumů v té době prokázalo veřejné znepokojení nad všeobecným vlivem přistěhovalců v řecké společnosti Zda bude vládní směr zrychlení sociálního zařazení mezi veřejností populární je zatím stále nejasné Náboženství Ještě před nadvládou Osmanů bylo Řecko součástí Byzantské říše Státní stejně jako náboženské centrum říše bylo Konstantinem I přesunuto do Konstantinopole dnešní Istanbul Od Konstantinových časů se ortodoxní křesťanská víra úspěšně rozvíjela a rozšiřovala do východní Evropy Dokonce i pod nadvládou Turků a po opakovaných pokusech jezuitů a poté protestantů o převrácení na svou víru ortodoxní křesťanství přežívalo a vzkvétalo Úloha ortodoxní církve v oblasti udržování řecké etnické a kulturní identity během 400 let Osmanské nadvlády posílila pouto mezi náboženstvím a vládou Většina Řeků i mnoho z těch kteří nebyli stoupenci křesťanství uctívají a respektují ortodoxní křesťanskou víru chodí do kostela a slaví hlavní svátky a jsou citově spjati s ortodoxním křesťanstvím jako se svou národní vírou Řecká ústava odráží tento vztah tím že zaručuje absolutní svobodu vyznání zatímco definuje převládající náboženství Řecka jako východní ortodoxní církev Ježíšovu V praxi jsou ortodoxní církev a světský stav vzájemně blízce spjati Jejich společný souhlas je potřebný pro stavbu kostelů a církev také zablokovala v Aténách stavbu míst uctívání jiných církví Kněží přijímají plat od státu Prezident republiky přísahá na Bibli svatou a ortodoxnímu křesťanství je dáváno přednostní místo v náboženských předmětech v prvotním vzdělávání Církvi také bylo umožněno udržet si své rozsáhlé portfolio finančního majetku vyňatého z daňové a rozpočtové evidence V lednu 2005 vyšla najevo série korupčních skandálů zahrnující vysoce postavené představitele církve která vedla k mnoha požadavkům i ze strany nevěřících Řeků na dokončení oddělení církve a státu a větší kontrolu církevního majetku Většina Řeků 95–98 % je alespoň formálními členy východní ortodoxní církve ačkoliv zachovávání náboženských tradic v posledních letech klesá Řečtí muslimové tvoří okolo 13 % populace a žijí převážně v Thrákii Rovněž zde žijí příslušníci římskokatolické církve hlavně ve městě Patra v souostroví Kyklad na ostrovech Syros Paros a Naxos protestanti a Židé hlavně v Soluni která bylo kdysi důležitým židovským městem až do holokaustu Určité skupiny v Řecku se také snažily oživit staré řecké náboženství Hora Athos Malá část Řecka poloostrov Athos někdy se též uvádí jen hora Athos je považována řeckou ústavou za autonomní republiku ačkoliv zahraniční vztahy přesto zůstávají výsadou řeckého státu Duchovně je Athos pod patriarchátem Konstantinopole a proto je ve spojení se všemi kláštery na hoře Athos a s ortodoxní církví zastoupenou v mnoha zemích Jeden klášter se nedávno odloučil a vytvořil zcela nezávislé schisma na Svaté hoře – Klášter Esphygmenou Esphygmenou se skládá ze 117 mnichů kteří oponují hlavě církve a už ji více neuznávají Věří tomu že jsou posledními zbylými opravdovými křesťany na světě a že ortodoxní se stali zkaženými protože vedou s ostatními vírami dialog Také mají výhrady vůči patriarchovi Athenagorasovi který v 60 letech 20 století zvyšoval nevoli k římsko-katolické církvi Reference Literatura Související články Dějiny Řecka Řecké království Starověká Makedonie Starověké Řecko Řečtí plukovníci Řecká hudba Externí odkazy návštěvníků Řecka Šikana z francouzského chicane označuje fyzické i psychické omezování či týrání slabšího jedince v kolektivu Dochází k ní ve všech skupinách věkových i sociálních Setkat se s ní můžeme v jakémkoliv typu škol a školských zařízeních v armádě sportovním klubu ve vězení ale i v rodině zaměřena na neoblíbené dítě či v zaměstnání podle toho zda je původcem kolega či nadřízený mluvíme o mobbingu nebo bossingu Varianty šikany jsou velmi různé stejně jako metody kterými je prováděna Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou či početní převahu Následky šikany si do dalšího života odnášejí všichni zúčastnění největší dopad má ale pochopitelně na oběť Někdy bývá jako „šikana označováno také byrokratické obtěžování a omezování Původ slova a význam Slovo šikana má původ ve francouzském „chicane což znamená „zlomyslné obtěžování týrání sužování pronásledování byrokratické lpění na liteře předpisů například vůči podřízeným nebo vůči občanům od nichž šikanující úředníci zbytečně vyžadují nová a nová potvrzení a razítka nechávají je pro nic za nic čekat atd< ref> V tomto významu se slovo šikana uplatňuje právě v souvislosti se zneužíváním moci a obtěžováním v byrokratických systémech Šikanovat tak mohou např státní úředníci nebo policisté< ref> Dnes je však častěji používáno jako synonymum pro psychotraumatizaci ve skupině je označením pro opakované týrání zotročování ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace V přeneseném smyslu se pak slovo používá pro označení jakéhokoliv omezování slabších subjektů silnějšími V dopravní terminologii se jako šikana označuje zakřivení vozovky obrubníkovými výběžky které nutí řidiče zpomalit a tak slouží ke zklidňování dopravy Podstata a rysy Šikana může mít fyzickou i psychickou podobu a projevuje se ve všech skupinách věkových i sociálních Asi nejkomplexněji šikanu představuje ve svých knihách PhDr Michal Kolář který pracuje s tzv „trojrozměrným praktickým pohledem na šikanování< ref> Tímto pohledem zkoumá vnější znaky kterými se šikana vykazuje charakter vztahu agresora a oběti a vývojové stádium v němž se konkrétní případ nachází Vnější znaky Definice šikany jako „opakovaného týrání zotročování ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace se opírá právě o vnější znaky šikanování Charakteristické vnější rysy šikany jsou dále záměrnost jednání; nepoměr sil mezi agresorem a obětí zpravidla vlastní fyzická síla početní převaha agresorů; psychická převaha nad méně odolným jedincem; samoúčelnost agrese šikanujícímu nejde primárně o dosažení konkrétního cíle zisku sama agrese je původním a hlavním cílem šikany protože je nejmarkantnějším stvrzením převahy útočníka proto mu poskytuje nezastupitelné uspokojení; její opakování jednorázovou agresi je možné považovat za šikanu v případě že se agresor a oběť již znovu nesetkali< ref> Šikanu je možné členit dle následujících kritérií< ref> „viditelnost šikany – šikanování zjevné fyzické útoky psychické ponižování vydírání a skryté vyloučení ze skupiny Kolář mluví o šikaně přímé a nepřímé< ref> obsahově je však oboje dělení velmi blízké; míra nutné aktivity oběti – pasivní snášení útoků a nedobrovolné vykonávání příkazů agresora; forma útoku – fyzické nebo verbální šikanování dále i ničení a odcizování osobních věcí Kritéria dělení umožňují klasifikovat různé typy šikany Znalost variant a typologie usnadňuje „léčení i odhalení signálů které šikanovaný dává svému okolí Tradiční křtící rituály zacházení s nováčky nejsou šikanou v pravém slova smyslu Od šikany jako takové se odlišují tím že „slouží spíše zábavě jsou jednorázové oběť je podstupuje dobrovolně ví že jde o zkoušku vše se řídí pravidly a zvykovým právem Vhodnější je tedy patrně označení „praktiky blízké šikaně Vztah oběti a agresora Vztah který se vytvoří mezi agresorem a obětí může být až překvapivě silný Příčinu je možné hledat v absenci citových vztahů které jedinec substituuje intenzivním vztahem navázaným skrze šikanu V druhém případě vznikne u šikanujícího „návyk který musí uspokojovat stále většími dávkami U oběti naproti tomu může pod tlakem šikany dojít k identifikaci s agresorem V souvislosti s tím můžeme mluvit o vzniku „pseudosvědomí které šikanovaného kárá za negativní myšlenky o šikanujícím< ref> To jsou jedny z důvodů proč je velmi nevhodné konfrontovat oběť s agresorem či je jen společně vyslýchat Oběť se při pohledu na svůj „vzor může agresora zastávat nechce ho podrazit často odvolává svá předchozí svědectví a případ před agresorem zlehčuje Vývoj Na šikanu je možné nahlížet jako na onemocnění skupiny Pojem psychotraumatizace ve skupině ukazuje že se nejedná jen o vztah mezi agresorem a obětí nýbrž že jde o infekci která postihla vztahy v celé skupině Vývoj této choroby pak postupuje od prvotního ostrakismu přes počátky systematizace a vytvoření jádra šikanujících až po fázi kdy normy agresorů přijímají či respektují všichni členové skupiny páni i otroci a kdy je možné mluvit o dokonalé šikaně< ref> Poslední fáze mohou být provázeny zapojením šikany do oficiální struktury příslušné instituce především věznice či armáda ale i školská zařízení a u mobbingu pracoviště V takových případech pak šikanující představují „příkladné členy kolektivu kterých se instituce mnohdy zastává Znalost vývojových stádií je podmínkou pro úspěšnou léčbu Aplikace nevhodných metod pro konkrétní fázi nebo náprava založená pouze na odstraňování vnějších znaků může vést ke zhoršení situace a k prohloubení šikany Příčiny Příčiny nárůstu agrese tedy i šikany je možné vidět v rychle se měnících životních podmínkách v absenci požadavku na neagresivní chování i v obecné krizi autority< ref> V takovém prostředí pak skupinová dynamika může vést k agresi projevované například šikanou Nejsilnějším faktorem který ovlivňuje vznik šikany jsou osobnostní charakteristiky členů skupiny< ref> Podstatná je také osobnost autority pod kterou skupina spadá např nadřízený učitel rodič Nevhodné chování autority může být dokonce impulzem ke vzniku šikany nebo jejím podpůrným faktorem Pouze ve strukturách v nichž je šikana tradicí armáda vězení ale i školská zařízení v nichž není šikana dlouhodobě řešena ustupuje profil osobnosti do pozadí Šikana se objevuje převážně tam kde je kolektiv uzavřeným celkem z něhož nelze kdykoliv beztrestně vystoupit škola vojna vězení Charakteristika aktérů Agresoři bývají starší fyzicky vyspělejší jedinci nebo skupina disponující početní převahou Šikanující mnohdy pochází z prostředí kde je agrese prostředkem jednání K šikanování ho často vede vlastní zakomplexovanost nedostatek sebevědomí a nejistota< ref> K oběti bývá bezohledný a mnohdy ji považuje za méněcennou Obětí bývá často jedinec který se nějak odlišuje Spektrum odlišností je velké nejčastěji jsou šikanováni jedinci handicapovaní vzhledově sociálně či fyzicky lidé úzkostní plaší či ti kteří se odlišují rasově národnostně vyznáním nebo chováním< ref> Stejně tak se může obětí stát nový člen skupiny nový žák spolupracovník Šikanující i šikanovaní mají některé společné rysy Mají horší výsledky ve škole v práci jsou v kolektivu méně oblíbeni mívají nižší sebevědomí a častěji zakoušejí problémy v rodině< ref> V jedné osobě se také může spojovat role oběti a agresora U těchto tzv „agresivních obětí jsou ještě umocněny negativní důsledky šikany ve srovnání s jednoznačnými oběťmi či jednoznačnými agresory Formy Formu ovlivňuje jednak věk účastníků u dětí jsou praktiky mírnější než u mladistvých pohlaví u mužů je typičtější fyzická forma u žen psychická a šikanování ženami je obecně méně častější Nejkrutější formy šikanování se objevují tam kde je oběť nucená pobývat společně s agresorem na jednom místě školní zájezdy internáty výchovné ústavy věznice apod Mezi formy šikany patří ignorování oběti její izolace pomlouvání a zesměšňování snižování pozice v kolektivu ale i vyhrožování udílení násilných a manipulativních příkazů a vydírání Dále sem řadíme krádeže věcí jejich poškozování a nedovolenou manipulace s nimi V neposlední řadě jde o praktiky fyzického násilí a to i za použití zbraní Nelze pominout ani šikanu se sexuálním podtextem ta sahá od verbálního obtěžování až k pohlavnímu zneužívání a znásilnění Novým fenoménem je kyberšikana Ta využívá možností které jí poskytují moderní technologie jako jsou mobilní telefony fotoaparáty kamery a internet Příkladem může být nahrání ponižující situace na mobilní telefon a její rozesílání ve formě MMS či přes internet Jde pak o „dovršení klasické šikany Jiným odvětvím kyberšikany je terorizování jiných pomocí e-mailových zpráv blogů atd Kolář< ref> ve své knize Bolest šikanování uvádí třístránkový „reprezentativní přehled konkrétních typů a forem agresí a manipulací které zaznamenal při šetření a nápravě učňovských šikan ve své poradenské praxi Stádia šikany podle Koláře 1997 ;První stupeň zrod ostrakismu Šikana se může objevit kdekoliv podmínky jejího vzniku nejsou totiž nijak neobvyklé V každé skupině se najdou jedinci kteří jsou méně oblíbení a vlivní Jde o mírné převážně psychické formy násilí kdy se okrajový člen necítí dobře Ostatní ho více či méně odmítají nebaví se s ním pomlouvají ho spřádají proti němu intriky a dělají na jeho účet drobné legrácky ;Druhý stupeň fyzická agrese a přitvrzování manipulace Existuje více důvodů pro postoupení do druhého stádia Jedna z možností je odreagování žáků prostřednictvím nejslabšího jedince který funguje jako ventil Druhá možnost může nastat na školních zájezdech kdy nejslabší slouží jako oživení programu Třetí možnost nastane když se ve třídě sejde více agresivních jedinců kteří prostřednictvím násilí uspokojují své potřeby Při bití a týrání zažívají jedinci pocit moci který prolomí poslední zábrany Ovšem ani v tomto stupni nemusí šikana vypuknout V případě že ve třídě existuje soudržnost kamarádské vztahy a převažují pozitivní mravní hodnoty kdy žáci mají zásadně negativní postoje k násilí a ubližování slabším pokusy o šikanování neuspějí ;Třetí stupeň klíčový moment – vytvoření jádra V tomto stupni se vytvoří skupinka agresorů tzv úderné jádro které nyní již spolupracuje systematicky Skupina je nyní rozdělena na řadu podskupin bojujících o vliv Jestliže se do této doby nezformuje silná pozitivní podskupina která bude alespoň rovnocenným partnerem podskupině tyranů tažení tyranů za mocí může nerušeně pokračovat ;Čtvrtý stupeň většina přijímá normy agresorů Nyní jsou normy agresorů přijaty většina je považuje za nepsané zákony Kolář 1997 varuje že v této fázi se i mírní a ukáznění žáci začnou chovat krutě týrat spolužáka a dokonce u toho pociťovat uspokojení ;Pátý stupeň totalita neboli dokonalá šikana V poslední fázi dochází nastolení totalitní ideologie šikanování Žáci jsou rozděleni na dvě skupiny lidí – na agresory a na oběti Agresoři využívají vše co lze zužitkovat od materiálních věcí až po školní znalosti Agresoři ztrácí veškeré zábrany chtějí pouze provádět násilí které považují za normální dokonce za legraci Tento nejvyšší stupeň je příznačný spíše pro šikany ve věznicích vojenském prostředí a výchovných ústavech pro mládež V mírnější podobě se však někdy vyskytuje i na školách< ref> Dopad na zúčastněné Jak bylo zmíněno výše šikanování se týká všech členů skupiny v níž k ní dochází Šikanování proto negativně postihuje oběť ale i agresora a ostatní členy skupiny Zasáhnout však může i jedince stojícího mimo skupinu například rodiče šikanovaného U agresorů dochází k upevňování antisociálních postojů Odnášejí si zkušenost že agresivní chování je možné využívat k osobnímu prospěchu V dalším životě pak mají častěji problémy se zákonem< ref> Ostatní členové kolektivu „přihlížející přijímají názor že společnost není schopna zajistit bezpečnost některým jedincům a že porušování mravních i zákonných norem není trestáno V budoucnosti se pak při setkání s porušováním norem chovají pasivně nebo se takového porušování mohou sami dopouštět< ref> Oběti šikany trpí pochopitelně nejvíce Potíže které se u nich objevují je možné zahrnout mezi posttraumatické stresové poruchy Deprese a apatie může šikanovaný řešit útěkem k drogám a alkoholu V závažnějších případech může přistoupit i k pokusu o sebevraždu Podobně jako u ostatních členů skupiny také u obětí šikany roste pravděpodobnost že se v budoucnu budou dopouštět neetického chování a násilí< ref> Školní šikana Šikana ve škole není novinkou je patrně stejně stará jako škola sama Vědecká diskuse o šikaně však započala až v roce 1969 ve Skandinávii a až na konci osmdesátých let 20 století byly publikovány výzkumy i jinde ve světě Velká Británie USA Austrálie Japonsko Nizozemsko Kanada Ministerstvo školství šikanu definuje následovně Ve své zárodečné formě je šikana přítomna prakticky na všech školách Výzkum z roku 2001 provedený na 66 základních školách při němž bylo osloveno přes 6000 žáků přinesl šokující výsledky na 2 stupni ZŠ je šikanováno 41 % žáků Problémem statistického zachycení šikany je její skrytost neochota některých učitelů a ředitelů přiznat výskyt šikany ale i rozdílné chápání toho jaké chování už je možné za šikanu považovat Šikana se nevyhýbá ani středním školám může se objevit i na vysokých koleje Výraznější je na učilištích Ve všech případech však šikana snižuje pokud přímo neznemožňuje pedagogické působení školy Výchovný i vzdělávací efekt je v takových skupinách minimální V 90 letech 20 století se v Česku nově objevila šikana motivovaná sociálně-ekonomickými rozdíly mezi žáky a jejich rodinami Tyto rozdíly se projevují např v oblečení či v mobilních telefonech Prevence a řešení Řešení školní šikany má řadu překážek mezi které může patřit chování učitelů ředitelů i samotných žáků či nedostatečné legislativně-kázeňské pravomoci školy< ref> Pomineme-li tzv utopická řešení např zrušení škol či úplné nahrazení školní docházky domácím vzděláváním praktikování dozorů; snaha odhalit šikanu cíleným pozorováním a dotazováním i formou dotazníků a sociometrických šetření; práce s potenciální obětí za účelem zvýšení sebedůvěry i odolnosti proti projevům šikany Pavel Říčan dokonce mluví o „výchově k násilí;< ref> práce s potenciálními agresory pěstování empatie pomoc při budování jejich osobní perspektivy i s programy na odplavení stresu a agresivity; práce se všemi žáky která sestává z osvěty mravní výchovy pěstování spolupráce Žáci a studenti by měli být vedeni k participaci na předcházení šikaně i na jejím řešení ať již formou samosprávy nebo školních projektů Jednoznačně přínosná je také dlouhodobá spolupráce s rodiči žáků a s institucemi které se šikaně věnují státní i nevládní organizace Šikanovaný učitel Stále častěji se obětí šikany stávají učitelé Podle studie uveřejněné v časopise Pedagogika jsou útoky ze strany žáků důvodem proč více než deset procent českých středoškolských učitelů uvažuje o odchodu ze školství < ref> Šikana na pracovišti – mobbing a bossing Mobbing označuje nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti Charakteristická je pro ně skrytost rafinovanost a zákeřnost Při rozhodování zda už jde o mobbing se užívá tzv Leymannova pravidla pravidla za mobbing lze považovat pouze chování které se objevuje alespoň 1× týdně po dobu minimálně 6 měsíců Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti jiné pojetí vymezuje mobbing jako špatné zacházení bez sexuální či rasové příčiny Dle výsledků výzkumu z roku 2002 je obětí mobbingu 4–8 % pracujících Bossing je druh mobbingu specifický tím že šikany se dopouští nadřízený pracovník Příčinou bossingu může být strach o vlastní pracovní pozici obavy že by ho mohl nahradit jeho podřízený Spouštěčem může být také „tlak shora kdy vedoucí pracovník na podřízeného přenáší frustraci z vlastního neúspěchu Šikana v armádě Oběťmi vojenského šikanování jsou outsideři nováčci fyzicky méně výkonní apod od nichž se očekává podřízení služebně starším či zdatnějším Šikana u vojáků základní vojenské služby má často charakter rituálu přijímaného oběťmi jako nutné zlo Oběti si jsou vědomé toho že za určitý čas získají stejnou pozici a stejnou moc jako dnešní šikanující samy se stanou „mazáky tedy služebně staršími vojáky Noví mazáci mají poté i „právo na odreagování předchozího příkoří ovšem ne na jeho původcích ale na nových outsiderech Sociálním učením se tento zvyk přenáší na stále další ročníky Málokdo je ochoten přerušit tento řetěz Se šikanou se roku 1996 dle průzkumu setkalo asi 96 % vojáků české armády Šikana během základní vojenské služby se skládala z nepřeberného množství praktik Systém „mazáků tj služebně starších a „bažantů tj nováčků není specifikem pouze armády Setkáváme se s ním i v tzv uzavřených institucích jakými jsou například internát výchovný ústav nápravně léčebné zařízení a věznice Některé oficiální státní struktury však praktiky blízké šikaně i využívají Jde především o zacházení se zajatci a špiony v době válečného konfliktu či o pravomoci bezpečnostních složek nedemokratických režimů Armádní a příbuzné instituce uplatňují tyto praktiky i vůči svým členům a to s úmyslem zvýšit jejich fyzickou i psychickou odolnost např u Hitlerjugend ale i u U S Marine Corps< ref> Reference Literatura Externí odkazy Televizní pořady Reportéři ČT Česká televize 28 5 2007 Kde hledat pomoc http wwwpomoconlinecz – Podpora obětem šikany – Národní centrum bezpečnějšího internetu http wwwminimalizacesikanycz – Projekt zaměřený na snížení výskytu šikany na českých školách poradna http wwwnaseditecz – Nadace Naše dítě http wwwbkbcz – Bílý kruh bezpečí http wwwsikanaorg – Občanské sdružení Společenství proti šikaně http wwwe-bezpecicz – E-Bezpečí 12 květen je 132 den roku podle gregoriánského kalendáře 133 v přestupném roce Do konce roku zbývá 233 dní Události Česko 1082 – V reakci na vpád Leopolda II na Moravu vniklo vojsko vedené knížaty Konrádem I Brněnským a Otou I do Rakouska a nepřátelskou armádu rozdrtilo v bitvě u Mailberku 1468 – Česko-uherské války začala bitva o Třebíč 1743 – Marie Terezie byla v Praze korunována českou královnou tzv korunovace na usmířenou 1902 – V Mariánských Lázních byl zahájen provoz elektrické tramvaje 1904 – začíná Pražské jaro 1905 – Byl ukončen provoz koňky v Praze 1945 – U Milína se střetla poslední bojující vojska Německa s Rudou armádou 1999 – Zemanova vláda rozhodla o dostavbě Jaderné elektrárny Temelín Svět 1364 – Byla založena nejstarší polská univerzita Jagellonská univerzita v Krakově 1942 – Druhá světová válka začala Druhá bitva o Charkov po níž se Němcům otevřely dveře k útoku na Stalingrad a Kavkaz 1944 – Druhá světová válka skončila sovětským vítězstvím krymská operace 1949 – Skončila Berlínská blokáda Narození Česko 1523 – Oldřich Prefát z Vlkanova spisovatel matematik astronom a cestovatel † 26 července 1565 1739 – Jan Křtitel Vaňhal hudební skladatel druhé poloviny 18 století † 20 srpna 1813 1763 – Antonín Josef Zíma spisovatel buditel a knihtiskař † 4 července 1832 1820 – Josef Mánes malíř zakladatel novodobého českého malířství † 9 prosince 1871 1830 – Antonín Baum architekt a archeolog † 2 května 1886 1837 – František Steiner poslanec Českého zemského sněmu starosta Kolína † 1 ledna 1916 1850 – Petr Cingr český sociálně demokratický novinář a politik † 4 listopadu 1920 1855 – Jan Nepomuk Wünsch český hudební skladatel † 7 května 1950 1856 – Emil Kozánek hudební organizátor hudebník a advokát † 31 října 1927 1873 – František Picka dirigent sbormistr a hudební skladatel † 18 října 1918 1877 – Wilhelm Maixner československý politik německé národnosti † 14 dubna 1941 1878 – Jaroslav Syřiště český architekt † 20 září 1951 1882 – Václav Chaloupecký český historik † 22 listopadu 1951 1883 – Jindřich Trnobranský československý politik † 1945 1897 František Kerhart architekt † 15 ledna 1963 Jaroslav Malínský český akademický malíř † 26 dubna 1979 1899 – Josef Hinner starosta Moravské Ostravy na počátku druhé světové války † 19 srpna 1951 1900 – Jan Jiří Rückl sklářský průmyslník politik a publicista † 24 srpna 1938 1901 Zdeněk Hůla hudební teoretik a skladatel † 12 ledna 1986 František Matoušek malíř † 13 října 1961 Jaroslav Čermák architekt † 12 června 1990 1902 František Němec básník novinář fejetonista a prozaik † 29 srpna 1963 Josef Bohumil Souček teolog biblista † 9 září 1972 1910 – Karel Janů architekt † 11 února 1995 1913 – Oldřich Pechal československý voják velitel výsadkové skupiny Zinc † 22 září 1942 1916 – František Hanus herec a divadelní režisér † 2 září 1991 1917 – Jaroslav Popelka kněz a misionář † 30 září 1987 1920 – Vilém Flusser filozof † 27 listopadu 1991 1921 Jaroslav Hrbáček hydrobiolog a zooekolog † 16 června 2010 Miloš Hájek historik 1927 – Jan Šejna československý politik a generál † 23 srpna 1997 1929 – Otakar Hořínek olympionik sportovní střelec 1930 – Radim Malát český malíř ilustrátor a grafik † 24 listopadu 1997 1932 – Jan Matějka teolog 1936 – Dobrava Moldanová profesorka dějin české literatury 1937 – Vladimír Andrs veslař reprezentant Československa bronzová na OH 1964 1945 – Zdeněk Mička římskokatolický duchovní člen Řádu kazatelů a hudební skladatel 1947 – Zdeněk Zeman fotbalový trenér 1948 – Ivan Král český hudebník a režizér 1949 – Jiří Liška český zvěrolékař a politik 1975 – David Kostelecký sportovní střelec 1981 – David Kočí hokejista Svět 1496 – Gustav Vasa švédský král † 1560 1590 – Cosimo II de Medici toskánský velkovévoda † 28 února 1621 1606 – Joachim von Sandrart německý malíř rytec historik umění a překladatel † 1688 1626 – Louis Hennepin francouzský misionář a cestovatel † 1705 1670 – August II Silný polský král velkokníže litevské a saský kurfiřt † 1733 1700 – Luigi Vanvitelli italský architekt a malíř † 1 března 1773 1725 – Ludvík Filip I Orléanský francouzský vévoda † 1785 1729 – Michael von Melas rakouský generál † 1806 1733 – János Sajnovics maďarský astronom a jazykovědec † 4 května 1785 1752 – Gabriel Antonín Španělský syn krále Karla III † 23 listopadu 1788 1802 – Henri Lacordaire francouzský dominikánský kněz † 21 listopadu 1861 1803 – Justus von Liebig německý chemik † 18 dubna 1873 1806 – Johan Vilhelm Snellman finský filozof novinář a státník † 4 července 1881 1812 – Edward Lear anglický ilustrátor a spisovatel † 1888 1815 – Benjamin Brecknell Turner britský fotograf † 29 dubna1894 1817 – Edmund Heusinger německý železniční konstruktér † 1886 1820 – Florence Nightingale anglická ošetřovatelka spisovatelka průkopnice srovnávací lékařské statistiky zakladatelka první školy pro ošetřovatelky na světě † 1910 1823 – John Russell Hind britský astronom † 1895 1828 – Dante Gabriel Rossetti anglický malíř a básník italského původu † 1882 1833 – Georg Emil Hansen dánský fotograf † 21 prosince 1891 1841 – Gandolph von Kuenburg předlitavský politik † 2 března 1921 1842 – Jules Massenet francouzský skladatel † 1912 1845 – Gabriel Fauré francouzský skladatel † 1924 1868 – Myrtle Corbin „Čtyřnohá dívka z Texasu † 6 května 1928 1869 – Carl Schuhmann německý gymnasta čtyřnásobný olympijský vítěz v roce 1896 † 1946 1872 – Anton Korošec předseda vlády Království Slovinců Chorvatů a Srbů † 14 prosince 1940 1874 Alfred Kastil německý filosof † 20 července 1950 Petr Ferdinand Toskánský rakouský arcivévoda a titulární toskánský velkovévoda † 8 listopadu 1948 1880 – Lincoln Ellsworth americký podnikatelletec a polární badatel † 26 května 1951 1881 – Albert Thellung švýcarský botanik † 26 června 1928 1888 – Theodor Reik rakouský psychoanalytik † 31 prosince 1969 1890 – Kurt Student německý elitný pilot z první světové války architekt a velitel německých výsadkových vojsk za druhé světové války † 1978 1895 – William Giauque americký chemik Nobelova cena 1949 † 28 března 1982 1899 – Maurice Carême belgický spisovatel a básník † 13 ledna 1978 1903 – Wilfrid Hyde-White britský herec † 6 května 1991 1907 – Katharine Hepburnová americká herečka † 29 července 2003 1910 – Dorothy Crowfoot Hodgkin nositelka Nobelovy ceny za chemii 1964 † 29 července 1994 1914 Joe Louis americký boxer † 13 dubna 1981 Bertus Aafjes nizozemský spisovatel a básník † 22 dubna 1993 1915 – Roger Schütz zakladatel a převor ekumenického společenství ve francouzském Taizé † 2005 1916 − Albert Murray americký spisovatel † 18 srpna 2013 1921 Joseph Beuys německý performer sochař malíř estetik filozof a teoretik umění † 23 ledna 1986 Farley Mowat kanadský spisovatel novinář přírodovědec a cestovatel † 7 května 2014 Frans Krajcberg brazilský sochař malíř a spisovatel 1922 – Tibor Bártfay slovenský sochař 1926 – James Samuel Coleman americký sociolog † 25 března 1995 1928 – Burt Bacharach americký hudební skladatel 1929 Ágnes Hellerová maďarská filosofka a disidentka Sam Nujoma dlouholetý vůdce namibijského osvobozeneckého hnutí Lidové organizace Jihozápadní Afriky SWAPO a první prezident nezávislé Namibie 1930 − Jess Franco španělský režisér † 2 dubna 2013 1933 – Andrej Andrejevič Vozněsenskij ruský básník † 2010 1935 Johnny Bucyk kanadský hokejista Gary Peacock americký kontrabasista Steve Knight americký hráč na klávesové nástroje † 19 ledna 2013 1936 – Frank Stella americký výtvarník 1937 – George Carlin americký komik satirik herec spisovatel † 22 června 2008 1938 Jimmy Hastings britský saxofonista flétnista a klarinetista Andrej Alexejevič Amalrik ruský disident spisovatel a publicista † 12 listopadu 1980 Ayaz Mutallibov prezident Ázerbájdžánu 1942 – Ian Dury anglický rock and rollový zpěvák † 27 březen 2000 1944 – Chris Patten britský konzervativní politik 1946 Yuri Dojč slovensko-kanadský umělecký a komerční fotograf Daniel Libeskind americký architekt 1947 – Michael Ignatieff kanadský historik spisovatel politik 1948 – Steve Winwood britský hudobník Traffic 1950 – Renate Stecherová německá atletka 1954 – Friðrik Þór Friðriksson islandský filmový režisér 1958 – Eric Singer americký bubeník člen skupiny Kiss 1964 – Przemysław Gosiewski polský politik † 2010 1966 − Ben Perowsky americký bubeník 1968 – Tony Hawk americký skateboardista 1977 – Graeme Dott skotský snookerový hráč 1982 – Anastasia Rodionovová ruská tenistka 1983 – Virginie Razzanová francouzská tenistka 1988 – Marcelo brazilský fotbalista Úmrtí Česko 1868 – Rudolf von Thyssebaert olomoucký prelát a biskup 29 dubna 1798 1884 – Bedřich Smetana hudební skladatel 2 března 1824 1901 – František Zeibert děkan brněnské kapituly a pedagog 30 září 1830 1903 – Hans Watzek rakouský fotograf narozený v Čechách 20 prosince 1848 1930 – Josef Štolba právník pedagog a spisovatel 3 května 1846 1931 – Karel Chodounský lékař 18 května 1843 1937 – Josef Volf historik 7 února 1878 1939 – Jaroslav Budínský československý politik 17 září 1865 1940 – Michael Kácha novinář anarchista a nakladatel 6 ledna 1874 1942 – Emanuel Rádl filozof 21 prosince 1873 1944 Jindřich Vichra básník 1 října 1918 Jindřich Janotta slezský politik a podnikatel 18 dubna 1856 1947 – Karel Mečíř československý novinář spisovatel diplomat a politik 18 dubna 1876 1951 – Tomáš Dytrych československý politik 20 prosince 1884 1956 Vladimír Ambros skladatel dirigent a pedagog 18 září 1890 Bohuslav Leopold houslista kapelník hudební skladatel a aranžér 6 září 1888 1957 – Jaromír Klika český botanik 26 prosince 1888 1967 Timotheus Vodička filosof katolický spisovatel redaktor a překladatel 16 září 1910 Julius Kalaš hudební skladatel pedagog a klavírista 18 srpna 1902 1971 – Ludvík Kundera klavírista muzikolog a hudební pedagog 17 srpna 1891 1972 – František Michálek Bartoš historik archivář a vysokoškolský pedagog 5 dubna 1889 1981 – Lata Brandisová jediná žena která zvítězila ve Velké pardubické 26 června 1895 1984 – Jaroslav Kučera československý fotbalový reprezentant 28 ledna 1905 1993 – Jiří Bulis český hudebník skladatel a klavírista 3 října 1946 1997 – Jiří Pecka kanoista olympijský medailista 4 června 1917 1999 Valerie Kaplanová herečka 12 září 1917 Josef Dostál botanik 20 prosince 1903 2000 Ladislav Pokorný teolog kněz liturgista a spisovatel 22 června 1915 Bohuslav Niederle chirurg 28 března 1907 2001 – Míla Tomášová mikrobioložka spisovatelka 24 září 1920 2003 Radko Pavlovec konstruktér vynálezce účastník 2 a 3odboje 29 července 1931 Richard Kybic rockový kytarista zpěvák a skladatel 1 prosince 1949 2004 – Jiří Pavlov český politik 2 dubna 1943 2006 – Karel Beneš český biolog 14 září 1932 2007 – Milan Havlín kanadský zahradní architekt českého původu 2 června 1928 2012 – Vácslav Babička český archivář 28 května 1949 Svět 1003 – Silvestr II papež kolem 950 1012 – Sergius IV papež kolem 970 1182 – Valdemar I vévoda šlesvický kníže jutský a dánský král 14 ledna 1131 1642 – Safí I perský šáh 1611 1684 – Edme Mariotte francouzský kněz a fyzik 1620 1700 – John Dryden anglický básník 1631 1701 – Ottavio Mosto italský barokní sochař 1659 1738 – Karel Vilém Bádensko-Durlašský bádensko-durlašský markrabě 28 ledna 1679 1845 – August Wilhelm Schlegel teoretik německého romantizmu 1767 1876 – Louis-Auguste Bisson francouzský fotograf 21 dubna 1814 1879 – Ludwig Angerer rakouský fotograf 15 srpna 1827 1904 – Gabriel Tarde francouzský sociolog 12 března 1843 1910 – William Huggins anglický astronom 7 února 1824 1916 – James Connolly irský socialistický politik 5 června 1868 1921 – Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten ministr války Rakouska-Uherska 26 dubna 1861 1925 – Léonce Bénédite francouzský historik umění 14 ledna 1859 1927 – Guido von Call předlitavský politik 6 září 1849 1930 – Nicola Perscheid německý portrétní fotograf 3 prosince 1864 1935 – Józef Piłsudski polský revolucionář 1867 1936 – Peter Henry Emerson britský fotograf 13 května 1856 1944 – Max Brand americký spisovatel westernů 29 května 1892 1945 Karolina Marie Rakousko-Toskánská rakouská arcivévodkyně a sasko-kobursko-ghotská princezna 5 září 1869 Carl von Pückler-Burghauss německý šlechtic veterán první světové války a důstojník Waffen-SS 7 října 1886 Richard Thomalla německý nacistický válečný zločinec 23 října 1903 1950 – Sheldon Dick americký vydavatel filmař a fotograf 1906 1957 – Erich von Stroheim rakouský filmový režisér a herec 22 srpna 1885 1958 – Paul Reinecke německý archeolog 1872 1963 Ernst Marischka rakouský scenárista a režisér 2 ledna 1893 Bobby Kerr kanadský olympijský vítěz v běhu na 200 metrů 9 června 1882 1965 – Roger Vailland francouzský spisovatel 16 října 1907 1966 – Felix Steiner nacistický generál 23 května 1896 1970 Władysław Anders hlavní velitel polských ozbrojených sil v letech 1944–1945 11 srpna 1892 Nelly Sachsová německá spisovatelka a překladatelka nositelka Nobelovy ceny za literaturu 1891 1985 – Jean Dubuffet francouzský malíř a sochař 31 července 1901 1987 − Victor Feldman britský bubeník a klavírista 7 dubna 1934 1994 Roy J Plunkett americký chemik vynálezce teflonu 26 června 1910 Erik Erikson německý psycholog 15 června 1902 2001 – Didi brazilský fotbalista 8 října 1928 2004 − John LaPorta americký jazzový klarinetista 13 dubna 1920 2008 Irena Sendlerowa spravedlivá mezi národy 1910 Robert Rauschenberg americký výtvarník 22 října 1925 2013 – Milan Čorba slovenský scénograf filmový a divadelní kostýmní výtvarník 26 července 1940 2014 Ludo Lehen slovenský malíř 3 června 1925 Marco Cé italský kněz benátský patriacha a kardinál 8 července 1925 H R Giger švýcarský malíř sochař a návrhář 5 února 1940 Svátky Česko Pankrác Gema Vsevolod Všeboj Všebor Svět Mezinárodní den ošetřovatelek Mezinárodní den podpory nemocných s chronickým únavovým syndromem Mezinárodní den informovanosti o fibromyalgii http fibromyalgikwebnodecz Slovensko Pankrác Finsko Den J V Snellmana neboli tzv Den finské národní hrdosti fin JV Snellmanin päivä suomalaisuuden päivä Katolický kalendář Pankrác Pranostiky Česko Pankrác a Urban bez deště – hojnost vína Pankrácova nepohoda – vinohradům výhoda Na Pankráce na Urbana 25 5 suchý den – urodí se víno hustý bude len Pan Serboni pálí stromy Pankrác Servác Bonifác – ledoví muži spalují mrazem ovoce i růži 16 únor je 47 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 316 dní 317 v přestupném roce Události Česko 1335 – Uskutečnil se politický sňatek Anny dcery Jana Lucemburského s rakouským vévodou Otou Habsburským 1862 – V Praze vzniká organizace Sokol 1922 – Československý tým vybojoval na mistrovství Evropy v hokeji ve Svatém Mořici zlatou medaili 1930 – Národní strana práce vedená Jaroslavem Stránským ohlásila konec činnosti a vyzvala své stoupence aby vstoupili do strany národně socialistické 2014 Zlatá medaile na ZOH Sochi vyhrála Eva Samková v snowboardcrossu Svět 1742 – Spencer Compton se stal prvním ministrem Velké Británie 1918 – Ve Vilniusu vyhlášena nezávislost Litvy 1923 – Howard Carter odpečetil Tutanchamonovu hrobku 1945 – Začala bitva o Iwodžimu jedna z důležitých bitev druhé světové války 1963 – Se svým druhým hitem Please Please Me se skupina Beatles poprvé objevila na špičce britské hitparády 1959 – Fidel Castro se stal po svržení prezidenta Batisty politickým vůdcem Kuby 2005 – V platnost vstoupil Kjótský protokol o omezení emisí skleníkových plynů 2006 – Premiérem Palestinské samosprávy se stal Ismail Hanija Narození Česko 1636 – Bohumír Kapoun ze Svojkova 4 biskup královéhradecký † 18 září 1701 1684 – Bohuslav Matěj Černohorský český hudební skladatel kněz a varhaník † 1 července 1742 1796 – Jakub Beer velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou a politik † 13 června 1866 1804 – Antonín Arnošt Schaffgotsche 6 biskup brněnský † 31 března 1870 1822 – Anna Forchheimová-Rajská česká herečka † 3 prosince 1903 1838 – Arnoštka Libická česká herečka † 30 listopadu 1893 1839 – Václav Radimský poslanec Českého zemského sněmu starosta Kolína † 25 ledna 1907 1855 – František Kvapil básník a překladatel † 19 října 1925 1865 Miloslav Stieber profesor dějin soukromého i veřejného práva ve střední Evropě † 14 února 1934 František Jílek 1865–1911 český dirigent a hudební skladatel † 25 ledna 1911 1867 – Václav Tille český spisovatel † 26 června 1937 1870 – Josef Seliger rakouský a československý politik † 18 října 1920 1877 – Milan Fijala československý politik slovenské národnosti † 16 ledna 1964 1879 – Miloš Nový český herec režisér a divadelní ředitel † 3 září 1932 1880 – Otakar Theer český básník prozaik dramatik a překladatel † 20 prosince 1917 1882 – Alfred Berger český pedagog a matematik † 10 března 1942 1886 – Jan Bor český divadelní režisér † 25 března 1943 1893 – Victor Fürth architekt a pedagog židovského původu † 23 srpna 1984 1897 – Karel Lukas český odbojář a voják † 19 května 1949 1902 – Lola Skrbková herečka a režisérka † 28 září 1978 1903 – Ludwig Eichholz sudetoněmecký politik † 3 května 1964 1906 – Věra Menčíková československo-britská šachová mistryně † 27 června 1944 1908 – Olga Menčíková československá šachistka † 27 června 1944 1914 – Jan Kazimour ekonom politik předseda Státního statistického úřadu † 30 října 1995 1923 – Jiří David sprinter † 19 června 1997 1925 – Jaroslav Turek český malíř † 2005 1926 – Ivan Karel oftalmolog † - 1927 – Jan Bůžek hudební skladatel a pedagog † 3 prosince 2005 1930 – Jiří Koutný český operní herec † 3 ledna 2010 1932 Stanislav Rudolf spisovatel scenárista redaktor a filmový dramaturg Leoš Suchařípa herec dramaturg překladatel a divadelní teoretik † 14 června 2005 1935 – Vlastimil Ehrenberger ministr vlád ČSSR 1936 – Petr Růžička český hudební skladatel † 31 července 2007 1938 Vojtěch Cepl pedagog a ústavní soudce † 21 listopadu 2009 Zbyšek Pantůček český kabaretní zpěvák † 5 listopadu 1992 1941 Jan Černý lékař kardiochirurg Vratislav Ducháček český chemik a vysokoškolský pedagog 1944 – Jiří Vačkář ministr pro místní rozvoj 1947 Oldřich Urban český fotbalista záložník a obránce reprezentant † 18 prosince 1998 Jaroslav Kubera český politik 1948 – Jaromír Hanzlík český herec 1953 – Jan Vávra český fotograf Svět 1032 – Jing-cung Sung vládce čínské říše Sung † 25 ledna 1067 1304 – Tug Temür císař říše Jüan a veliký chán mongolské říše † 2 září 1332 1331 – Coluccio Salutati italský politik a učenec † 4 květen 1406 1497 – Philipp Melanchthon německý humanistický učenec reformační teolog † 19 dubna 1560 1514 – Georg Joachim Rhaeticus rakouský matematik a astronom † 4 prosince 1574 1519 – Gaspard de Coligny admirál Francie † 24 srpna 1572 1620 – Fridrich Vilém I Braniborský vládce v Braniborsku-Prusku † 9 května 1688 1692 – Gian Domenico Mansi teolog a církevní historik † 27 září 1769 1709 – Charles Avison britský hudební skladatel † 10 května 1770 1721 – Ján Karlovský slovenský osvícenský filosof † 20 října 1794 1731 – Marcello Bacciarelli italský malíř působící v Polsku † 5 ledna 1818 1740 – Giambattista Bodoni italský typograf † 30 listopadu 1813 1761 – Jean-Charles Pichegru francouzský generál † 5 dubna 1804 1774 – Pierre Rode francouzský houslista a hudební skladatel † 25 listopadu 1830 1803 – Louis-Antoine Garnier-Pagès francouzský politik † 31 října 1878 1812 – Henry Wilson americký politik a státník † 22 listopadu 1875 1813 – Semen Hulak-Artemovskyj ukrajinský zpěvák hudební skladatel a herec † 17 dubna 1873 1822 – Sir Francis Galton anglický vědec † 17 ledna 1911 1831 – Nikolaj Leskov ruský spisovatel a dramatik † 5 března 1895 1834 – Ernst Haeckel německý biolog † 8 srpna 1919 1838 – Henry Adams americký spisovatel a historik † 27 března 1918 1841 – Armand Guillaumin francouzský malíř † 26 června 1927 1848 Hugo de Vries holandský botanik evoluční biolog † 21 května 1935 Octave Mirbeau francouzský spisovatel † 16 února 1917 1852 – Charles Taze Russell americký kazatel a náboženský reformátor † 31 října 1916 1859 – Sophus Juncker-Jensen dánský fotograf † 15 října 1940 1868 Edward S Curtis americký antropolog a fotograf † 19 října 1952 Wilhelm Schmidt německý teolog lingvista antropolog a etnolog † 10 ledna 1954 1877 – Isidora Sekulić srbská spisovatelka † 5 dubna 1958 1884 – Robert J Flaherty americký režisér † 23 července 1951 1888 – Ferdinand Bie norský olympijský vítěz v pětiboji † 9 listopadu 1961 1889 – Pavel Dybenko sovětský voják a politik † 29 července 1938 1891 – Hans F K Günther německý rasistický pseudovědec a eugenik † 25 září 1968 1893 Julian Grobelny německo-americký malíř † 5 prosince 1944 Michail Tuchačevskij maršál Sovětského svazu † 12 června 1937 1904 Josef Bühler německý válečný zločinec † 22 srpna 1948 George Frost Kennan americký diplomat historik a politický poradce † 17 března 2005 1907 – Dobroslav Chrobák slovenský spisovatel † 16 května 1951 1916 – Karl Brunner švýcarský ekonom † 9 května 1989 1921 Esther Bubley americká fotografka † 16 března 1998 Harold Kelley americký psycholog † 29 ledna 2003 Chua Kuo-feng vůdce komunistické Číny † 20 srpna 2008 1922 Lilli Promet estonská básnířka prozaička † 16 února 2007 Gordon Tullock americký ekonom 1926 – John Schlesinger britský filmový režisér a herec † 25 července 2003 1928 – Les Costello americký hokejista † 11 prosince 2002 1931 – Alfred Kolleritsch rakouský spisovatel a básník 1936 Leopold Haverl slovenský herec Elijahu Inbal izraelský dirigent Fernando Solanas argentinský filmový režisér 1939 – Czesław Niemen polský zpěvák písničkář klávesista a hudební experimentátor † 17 ledna 2004 1941 – Kim Čong-il vůdce Korejské lidově demokratické republiky † 17 prosince 2011 1948 – Eckhart Tolle německý filozof a duchovní učitel 1959 – John McEnroe americký tenista 1979 – Valentino Rossi italský motocyklový závodník 1984 – Sofia Arvidssonová švédská tenistka Úmrtí Česko 1690 – Philipp Jakob Rittler římskokatolický kněz a hudební skladatel 1637 1803 – Jan Václav Stich virtuos na lesní roh houslista a skladatel 28 září 1746 1881 – Maximilian Dormitzer rakouský a český politik německé národnosti 11 listopadu 1819 1892 – Franz Herrmann poslanec Českého zemského sněmu 5 dubna 1811 1905 – Ferdinand Schulz novinář a spisovatel 17 ledna 1835 1919 – Karel Slavkovský český klavírista 25 ledna 1846 1922 – Theodor Tomášek český dirigent a hudební skladatel 18 dubna 1840 1924 – Jan Deyl oční lékař profesor UK filantrop 24 června 1855 1928 Eduard August Schröder právník a sociolog 25 května 1852 Ondřej Červíček český herec a principál 14 června 1844 1939 – Ferdinand Vach český hudební skladatel dirigent a sbormistr 25 února 1860 1940 – Jan Žížala kněz a odborový funkcionář 16 května 1878 1941 – Alfred Fuchs spisovatel novinář a překladatel umučený nacisty 23 června 1892 1952 – Ivo Váňa Psota tanečník a choreograf 1 května 1908 1956 – Františka Kolářová-Vlčková spisovatelka 19 ledna 1883 1968 – Jaime Sabartés katalánský sochař básník a spisovatel 10 června 1881 1982 – Rudolf Štrubl český kapelník klarinetista a hudební skladatel 2 dubna 1912 1993 – Vladimír Denkstein český historik umění 3 února 1906 1996 – Miloš Kopecký český herec 22 srpna 1922 2004 – Miloslav Šimek český herec moderátor a spisovatel 7 března 1940 2009 – Jan Winkler český právník politik a diplomat 1957 2014 – Jaroslav Krejčí ml politik právník ekonom a sociolog 13 února 1916 Svět 1279 – Alfons III Portugalský král Portugalska a Algarves 5 května 1210 1281 – Gertruda z Hohenbergu první manželka Rudolfa Habsburského 1225 1391 – Jan V Palaiologos byzantský císař 18 června 1332 1517 – Alžběta Jagellonská polská princezna a lehnická kněžna z rodu Jagellonců 13 listopadu 1483 1579 – Gonzalo Jimenéz de Quesada španělský conquistador zakladatel kolumbijského hlavního města Bogoty 1495 1630 – Dominik à Jesu Maria generál řádu karmelitánů 16 května 1559 1687 – Charles Cotton anglický básník 28 dubna 1630 1673 – Molière francouzský dramatik a herec 15 ledna 1622 1754 – Richard Mead anglický lékař a epidemiolog 11 srpna 1673 1811 – Vicente Requeno španělský archeolog 4 července 1743 1819 – Pierre-Henri de Valenciennes francouzský malíř 6 prosince 1750 1829 – François-Joseph Gossec francouzský houslista hudební skladatel a pedagog 17 ledna 1734 1837 – Jóska Sobri uherský lupič 1810 1850 – Édouard Alletz francouzský diplomat a spisovatel 23 dubna 1798 1865 – Tadeusz Wolański polský archeolog 17 října 1785 1881 – Gustav Neumann německý šachový mistr 15 prosince 1838 1892 – Henry Walter Bates anglický přírodovědec 8 února 1825 1899 – Félix Faure francouzský prezident 30 ledna 1841 1907 – Giosuè Carducci italský básník nositel Nobelovy ceny za literaturu 27 července 1835 1908 – Andrej Kmeť slovenský kněz přírodovědec a archeolog 19 listopadu 1841 1909 – Pierre Petit francouzský litografik a fotograf 15 srpna 1832 1917 – Octave Mirbeau francouzský spisovatel 16 února 1848 1918 – Károly Khuen-Héderváry premiér Uherska 23 května 1849 1924 – Wilhelm Schmidt německý konstruktér a vynálezce 18 února 1858 1927 Jonas Basanavičius litevský]lékař historik spisovatel národní obrozenec 23 listopadu 1851 Friedrich Reinitzer rakouský botanik a chemik 25 února 1857 1931 – Wilhelm von Gloeden německý fotograf 16 září 1856 1932 – Ferdinand Buisson francouzský pacifista a socialistický politik 20 prosince 1841 1968 – Jevhen Malanjuk ukrajinský básník 1 února 1897 1975 – Morgan Taylor americký olympijský vítěz 400 metrů překážek 1924 17 dubna 1903 1992 – Angela Carterová anglická spisovatelka a novinářka 7 května 1940 1994 – François Marty arcibiskup remešský pařížský a kardinál 16 května 1904 2006 – Paul Avrich americký historik 4 srpna 1931 2007 – Lilli Promet estonská básnířka prozaička 16 února 1922 2012 – Ethel Stark kanadská houslistka dirigentka a hudební pedagožka 25 srpna 1916 2013 – Tony Sheridan britský hudebník 21 května 1940 2015 John Davies velšský historik 1938 Lesley Gore americká zpěvačka 2 května 1946 Svátky Česko Ljuba Danuta Svět Slovensko – Ida a Liana Pranostiky Česko O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně O svaté Juliáně schovej sáně Když slunce na svatou Juliánu stromy osvítí bude mnoho jablek 17 únor je 48 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 317 dní 318 v přestupném roce Události Česko 1411 – Václav IV přebírá v Brně funkci moravského markraběte 1754 – Marie Terezie nařizuje sčítání lidu Jedná se první sčítání lidu na našem území 1956 – Byla vyhlášena Přírodní rezervace Dubno 2003 Zprovozněny stanice Můstek a Florenc na Lince B Svět 1500 – Dánská armáda neuspěla při pokusu dobýt rolnickou republiku Dithmarschen v bitvě u Hemmingstedtu 1598 – Boris Fjodorovič Godunov se stal ruským carem 1904 – Premiéra Pucciniho opery Madam Butterfly v Milanské Scale 1944 – Skončila Korsuň-ševčenkovská operace Bojů se účastnila i 1 československá samostatná brigáda 1959 – Byla vypuštěna první meteorologická družice 1965 – V rámci programu Ranger pořídila na Měsíci bezpilotní sonda Ranger 8 fotografie Moře Klidu Akce se konala v rámci přípravy na mise programu Apollo v tomto místě měla v budoucnu přistát posádka Apolla 11 1979 – Vypukla čínsko-vietnamská válka 2000 – Společnost Microsoft uvolnila operační systém Windows 2000 2003 – V platnost vstoupil London Congestion Charge 2004 – Byla objevena planetka Orcus 2005 – Předsedou vlády Gruzie se stal Zurab Nogaideli 2008 – Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku 2008 – otevřena Íránská ropná burza Narození Česko 1180 – Konstancie Uherská česká královna a druhá manželka Přemysla Otakara I † 6 prosince 1240 1692 – Kristián David moravský misionář † 3 února 1751 1711 – Matyáš Kovanda barokní sochař a štukatér † 13 prosince 1767 1725 – Joseph Ignatz Sadler český malíř † 9 ledna 1767 1754 – Jan Jáchym Kopřiva český kantor varhaník a hudební skladatel † 17 srpna 1792 1794 – Karel Bořivoj Presl český botanik † 2 října 1852 1797 – Jean Maria Nicolaus Bellot průmyslník francouzského původu † 24 května 1880 1798 – Josef Matěj Navrátil český malíř † 21 dubna 1865 1810 – Josef Zikmund český advokát a politik † 12 prosince 1868 1813 – Josef Schrott rakouský a český vysokoškolský pedagog a politik německé národnosti † 22 prosince 1888 1817 – Josef Müller český varhaník † 16 dubna 1885 1818 – Jan Nepomuk Maýr český operní zpěvák a skladatel † 25 října 1888 1822 – Magnus Knappe první baptistický misionář na českém území † 25 listopadu 1910 1844 – Josef Bernard český podnikatel a politik † 7 července 1905 1845 – Bohumil Bauše český přírodovědec a spisovatel † 14 listopadu 1924 1851 – Ferenc Koperniczky československý politik † 22 března 1941 1853 – Jaroslav Vrchlický český spisovatel † 9 září 1912 1857 – Josef Bosáček český malíř † 5 září 1934 1862 – Edvín Bayer český botanik † 17 března 1927 1868 – Pavel Huyn 30 arcibiskup pražský † 1 října 1946 1869 – Alois Špera československý politik † 23 ledna 1934 1872 – Jan Preisler český malíř † 27 dubna 1918 1873 – Josef Tichánek český malíř † 17 ledna 1950 1875 – Rudolf Malík československý politik † 10 prosince 1969 1878 – Vladimír Hatlák československý politik † ? 1884 Karl Friedrich Kühn český architekt a historik umění † 8 května 1945 Josef David legionář politik místopředseda vlády † 21 dubna 1968 1890 – Zdena Wattersonová novinářka překladatelka publicistka † 19 prosince 1980 1894 – Alois Hrdlička konstruktér Škodových závodů † 24 dubna 1961 1897 – Ján Lichner československý politik a ministr † 16 října 1979 1902 – Antonín Kalina nositel titulu Spravedlivý mezi národy † 1 ledna 1990 1907 – Vilém Sacher generál a spisovatel † 14 srpna 1987 1908 – Augustin Uher novinář spisovatel a historik † 25 prosince 1985 1909 Jana Berdychová zakladatelka cvičení rodičů s dětmi † 21 dubna 2007 Karel Valter malíř † 17 listopadu 2006 1914 – František Jiroudek malíř grafik scénický výtvarník † 15 června 1991 1917 – Miloslav Kaňák teolog duchovní Církve československé husitské † 24 ledna 1985 1921 Svatopluk Studený český herec a režisér † 1 července 2002 Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér † 23 srpna 2002 1929 – Karel Sodomka český hudební skladatel dirigent a sbormistr † 1988 1931 Jiřina Jirásková česká herečka † 7 ledna 2013 Jiří Tomek herec † 29 srpna 2013 Josef Věntus reprezentant ve veslování bronzová medaile na LOH † ? 2001 1932 – Vladimír Váňa český esperantista † 25 března 2000 1933 – Karel Sklenička český hudební skladatel a varhaník † 26 března 2001 1934 – Miroslav Ambro kameraman a režisér dabingu † 22 ledna 1964 1935 – Jan Bouzek český klasický archeolog 1937 – Jan Přeučil český filmový a divadelní herec 1940 – Petr Kalaš český ministr životního prostředí 1945 – Petr Burian herec básník a režisér 1949 – Milan Šimonovský ministr dopravy ČR 1952 – Vladimír Padrůněk český rockový baskytarista † 30 srpna 1991 1963 – Bára Basiková česká zpěvačka 1963 – Karel Tomek český varhaník sbormistr skladatel zakladatel sboru Musica Animata a Serafín 1975 – Václav Prospal český hokejista 1976 – Radim Kopáč český literární kritik a publicista 1980 – Tomáš Rolinek český hokejista 1982 – Tomáš Hrdlička český fotbalista 1988 – Michael Frolík český hokejista Svět 1653 – Arcangelo Corelli italský barokní hudební skladatel a houslista † 8 ledna 1713 1717 – Adam Friedrich Oeser německý malíř a sochař † 18 března 1799 1723 – Tobias Mayer německý matematik astronom a kartograf † 20 února 1762 1740 – Horace-Bénédict de Saussure švýcarský přírodovědec † 22 ledna 1799 1742 – Dositej Obradović srbský osvícenec reformátor a spisovatel † 7 dubna 1811 1752 – Friedrich Maximilian Klinger německý preromatický dramatik člen hnutí Sturm und Drang † 25 února 1831 1781 – René Théophile Hyacinthe Laënnec francouzský lékař vynálezce stetoskopu † 13 srpna 1826 1792 – Karl Ernst von Baer baltsko-německý lékař jeden ze zakladatelů embryologie † 28 září 1876 1796 – Philipp Franz von Siebold německý lékař a cestovatel † 18 října 1866 1808 – Jan Antonín Harbuval Chamaré francouzský šlechtic který se zakoupil v Čechách 16 listopadu 1737 1836 – Gustavo Adolfo Bécquer španělský pozdně romantický básník a prozaik † 22 prosince 1870 1837 – Pierre Auguste Cot francouzský malíř † 2 srpna 1883 1838 – Friedrich Konrad Beilstein ruskoněmecký chemik † 18 října 1906 1844 – Bernadette Soubirous katolická světice z Lurd † 16 dubna 1879 1847 – Charles W Leadbeater britský duchovní okultista a spisovatel † 29 února 1934 1855 – Otto Liman von Sanders německý generál † 22 srpna 1929 1856 – Frederic Eugene Ives americký fotograf a vynálezce † 27 května 1937 1863 – Fjodor Sologub ruský symbolistický a dekadentní básník dramatik a spisovatel † 5 prosince 1927 1864 – Jozef Murgaš slovenský vynálezce průkopník bezdrátové telekomunikace † 11 května 1929 1865 – Ernst Troeltsch německý protestantský teolog a sociolog † 1 února 1923 1868 – Félix Díaz mexický generál † 9 července 1945 1869 – Gago Coutinho portugalský námořník pilot a historik † 18 února 1959 1870 – Georgij Gapon ruský kněz a revolucionář † 10 dubna 1906 1873 – Oscar Stjerne švédský spisovatel † 24 října 1917 1874 – Jovan Dučić srbský básník † 7 dubna 1943 1877 – André Maginot francouzský politik který prosadil vybudování soustavy pevností na hranicích s Německem tzv Maginotovy linie † 7 ledna 1932 1885 – Romano Guardini německý filozof a katolický teolog † 1 října 1968 1888 Ronald Knox anglický katolický kněz a spisovatel † 24 srpna 1957 Otto Stern německý fyzik nositel Nobelovy ceny † 17 srpna 1969 1890 – Ronald Fisher anglický statistik evoluční biolog eugenik a genetik † 29 července 1962 1891 – Adolf Fraenkel izraelský matematik † 15 října 1965 1892 – Josip Slipyj řeckokatolický arcibiskup a kardinál † 7 září 1984 1893 – František Karel Rakousko-Toskánský rakouský arcivévoda a princ toskánský † 10 prosince 1918 1903 – Oľga Adamčíková slovenská herečka † 16 srpna 1992 1904 – Hans Joachim Morgenthau americký teoretik mezinárodních vztahů německo-židovského původu † 19 července 1980 1905 – Osvald Käpp estonský zápasník olympijský vítěz † 18 dubna 1995 1908 – Uuras Saarnivaara finský luterský teolog † 5 května 1998 1912 – Andre Norton americká autorka sci-fi † 17 března 2005 1923 – Buddy DeFranco americký klarinetista † 24 prosince 2014 1925 − Hal Holbrook americký herec 1927 – Juan Almeida Bosque kubánský revolucionář † 11 září 2009 1929 Alejandro Jodorowsky francouzský filmař herec filozof a spisovatel Chaim Potok americký spisovatel a rabín † 23 července 2002 1930 – Jonathan Bennett britský filozof 1936 – Stipe Šuvar jugoslávský komunistický politik † 29 června 2004 1939 – Mary Ann Mobleyová americká herečka † 9 prosince 2014 1940 Gene Pitney americký zpěvák-skladatel hudebník a zvukový inženýr † 5 dubna 2006 Willi Holdorf německý atlet olympijský vítěz v desetiboji 1942 – Mitja Deisinger slovinský právník a soudce 1944 Karl Jenkins velšský hudebník a skladatel Eva Nowotny rakouská diploamtka 1946 – André Dussollier francouzský divadelní a filmový herec 1947 – Charles Higham novozélandský profesor antropologie 1948 – György Cserhalmi maďarský herec 1949 Fred Frith britský kytarista multiinstrumentalista a skladatel František Rábek slovenský římskokatolický biskup 1954 – Jean-Marie Laclavetine francouzský spisovatel a překladatel 1960 – Grzegorz Dolniak polský politik † 10 dubna 2010 1961 – Andrej Korotajev ruský antropolog orientalista ekonom historik a sociolog 1963 – Michael Jordan americký basketbalista 1965 – Michael Bay americký producent a režisér 1970 – Dominic Purcell australský herec narozený v Anglii 1971 Denise Richards americká herečka a bývalá modelka Martyn Bennett skotský hudebník narozený v Kanadě † 30 ledna 2005 1972 Billie Joe Armstrong americký punkrockový hudebník Green Day Taylor Hawkins americký hudebník Foo Fighters 1981 – Paris Hilton americká zpěvačka modelka a herečka dědička hotelového impéria Hilton 1982 Eunice Jepkorir keňská atletka – běžkyně 3000 m překážek Adriano brazilský fotbalista 1985 – Anders Jacobsen norský skokan na lyžích 1988 – Natascha Kampusch rakouská dívka mediálně známá oběť únosu 1991 Bonnie Wright britská herečka Ed Sheeran anglický zpěvák a textař Úmrtí Česko 1810 – Johann Georg Berger severočeský průmyslník 15 dubna 1739 1864 – Václav Jindřich Veit německy mluvící český hudební skladatel 19 ledna 1806 1865 – František Jaroslav Kubíček teolog filozof redaktor a spisovatel 14 září 1838 1867 – Evžen Vratislav z Mitrovic český šlechtic 8 července 1786 1912 – Alois Lexa von Aehrenthal český šlechtic a rakouský diplomat a politik † 17 února 1912 1915 – Stanislaus von Prowazek český zoolog a parazitolog 12 ledna 1875 1924 – Leopold Heyrovský český právník rektor Univerzity Karlovy 14 listopadu 1852 1937 – Marie Kalašová spisovatelka a překladatelka 26 listopadu 1852 1940 František Pastrnek český jazykovědec slavista 4 října 1853 Helena Malířová česká novinářka a spisovatelka 31 října 1877 1944 – Ivan Markovič československý politik meziválečný poslanec a ministr 3 června 1888 1945 – Ivan Hálek lékař spisovatel pedagog a politik 11 listopadu 1872 1949 – Petr Stránský československý politik 28 června 1878 1951 – Antonín Smrček český stavební odborník 10 prosince 1859 1962 – Václav Mařan sochař a keramik 23 května 1879 1969 – Julius Pelikán sochař a medailér 23 února 1887 1970 Otto Heller český kameraman 3 září 1896 Čeněk Šlégl český herec režisér a scenárista 30 září 1893 1971 – Michal Mareš český spisovatel a novinář oběť komunistického režimu 22 ledna 1893 1973 – Josef Ludvík Fischer český filosof a sociolog 6 listopadu 1894 1983 – Anton Bruder grafik a malíř 11 června 1898 1984 Karel Kolský československý fotbalový reprezentant 21 září 1914 František Hieke příslušník Obrany národa a zahraničního protinacistického odboje 3 července 1893 1990 – Gustav Křivinka český hudební skladatel 24 dubna 1928 1991 – Miroslav Macháček herec a divadelní režisér 8 května 1922 1996 – Ján Stanek důstojník československé armády 4 června 1900 2007 – Josef Künzl voják a příslušník výsadku Chalk 19 ledna 1919 2014 – Tom Zajíček český sociolog a politik 25 srpna 1948 Svět 364 – Jovianus římský císař 331 440 – Sv Mesrop Maštoc arménský mnich teolog a lingvista tvůrce arménského písma okolo 360 1071 – Frozza Orseolo rakouská markraběnka z rodu Orseolů 1015 1281 – biskup Bruno ze Schauenburku 1205 1339 – Ota Habsburský vévoda rakouský štýrský a korutanský zakladatel kláštera Neuberg ve Štýrsku 23 července 1301 1600 – Giordano Bruno italský astronom filozof a spisovatel 1548 1609 – Ferdinand I Medicejský toskánský velkovévoda 30 července 1549 1647 – Johann Heermann slezský básník a evangelický kazatel 11 října 1585 1654 – Michael Lohr německý skladatel 23 září 1591 1673 – Molière francouzský dramatik spisovatel a herec 15 ledna 1622 1707 – Giambattista Rubini italský kardinál 1642 1732 – Louis Marchand francouzský skladatel cembalista a varhaník 2 února 1669 1782 – Josef I Adam ze Schwarzenbergu rakouský a český šlechtic vévoda krumlovský 25 prosince 1722 1788 – Maurice Quentin de La Tour francouzský malíř 5 října 1704 1796 – James Macpherson skotský básník a politik 27 října 1736 1827 – Johann Heinrich Pestalozzi švýcarský pedagog 12 ledna 1746 1841 – Ferdinando Carulli italský kytarista a hudební skladatel 9 února 1770 1854 – John Martin anglický romantický malíř 19 července 1789 1856 John Braham anglický operní pěvec 1774 Heinrich Heine německý prozaik básník publicista a esejista 13 prosince 1797 1964 – Heinrich Tietze rakouský matematik 31 srpna 1880 1874 – Adolphe Quetelet belgický astronom matematik statistik a sociolog 22 února 1796 1875 – Friedrich Wilhelm August Argelander německý astronom 22 března 1799 1891 – Theophil von Hansen dánsko-rakouský architekt 13 července 1813 1903 − Joseph Parry velšský hudební skladatel 21 května 1841 1905 – Sergej Alexandrovič syn cara Alexandra II 11 května 1857 1907 – Henry Steel Olcott americký právník a novinář zakladatel Teosofické společnosti 2 srpna 1832 1908 – Ignaz von Plener rakouský politik 21 května 1810 1909 Vladimír Alexandrovič Romanov ruský velkokníže 22 dubna 1847 Carl Bolle německý přírodovědec 21 listopadu 1821 Geronimo náčelník Apačů 16 června 1829 1917 – Jakob Groh rakouský grafik 14 května 1855 1920 Teofil Kotykiewicz vídeňský stavitel varhan 1849 Eduard von Knorr německý admirál 8 března 1840 1925 – Nikodim Pavlovič Kondakov ruský historik umění 13 listopadu 1844 1934 Siegbert Tarrasch německý šachový velmistr teoretik a pedagog židovského původu 5 března 1862 Albert I Belgický třetí belgický král 8 dubna 1875 1943 – Juzuru Hiraga důstojník konstruktér japonského námořnictva 8 března 1878 1944 – Jean Cavaillès francouzský filosof a matematik 15 května 1903 1946 Jutta Meklenbursko-Střelická korunní princezna černohorská 24 ledna 1880 Todor Lukanov bulharský politik 1 prosince 1874 1947 – Elena Văcărescu rumunská a francouzská spisovatelka 21 září 1864 1949 – Ellery Clark americký atlet olympijský vítěz 13 března 1874 1960 – Vilho Petter Nenonen finský generál 6 března 1883 1966 Alfred P Sloan prezident a předseda správní rady společnosti General Motors 23 května 1875 Hans Hofmann německý malíř 21 března 1880 1967 – Henri Perruchot francouzský spisovatel výtvarný a literární kritik 27 ledna 1917 1970 – Šmuel Josef Agnon novohebrejský spisovatel původem z Haliče nositel Nobelovy ceny za literaturu 17 července 1888 1975 – Zvonimír Eichler chorvatsko-český malíř 29 ledna 1903 1982 – Thelonious Monk americký jazzový pianista 1917 1986 – Jiddu Krišnamurtí indický filozof a básník 25 května 1895 1989 – Guy Laroche francouzský módní návrhář 16 července 1921 1993 – Hans Baur německý válečný pilot Hitlerův osobní pilot 19 červen 1897 1996 – Hervé Bazin francouzský spisovatel 7 dubna 1911 1998 Ernst Käsemann německý protestantský theolog 12 července 1906 Ernst Jünger německý spisovatel publicista filozof a entomolog 29 března 1895 Marie-Louise von Franz švýcarská psycholožka 4 ledna 1915 Albert Wass maďarský spisovatel 8 ledna 1908 2001 – Richard Wurmbrand rumunský luteránský farář spisovatel a teolog německo-židovského původu 24 března 1909 2005 Omar Sívori argentinský fotbalista naturalizovaný v Itálii 2 října 1935 Jens Martin Knudsen dánský astrofyzik 12 října 1930 2007 Jurga Ivanauskaitė litevská spisovatelka výtvarnice a cestovatelka 14 listopadu 1961 Maurice Papon francouzský politik kolaborující za druhé světové války s nacisty 3 září 1910 2010 Hans Henning Ørberg dánský didaktik a autor učebnic latiny 21 dubna 1920 Svetloslav Veigl slovenský katolický kněz řeholník a básník 24 prosince 1915 2011 – Marián Bednár slovenský rockový baskytarista a zpěvák The Beatmen 12 srpna 1947 2012 Ulric Neisser americký psycholog 8 prosince 1928 Nicolaas Govert de Bruijn holandský matematik 9 července 1918 Michael Davis americký rockový baskytarista 5 června 1943 2013 – Mindy McCready americká zpěvačka 30 listopadu 1975 Svátky Česko Miloslava Flavián Flavie Flavius Graciána Grácie Svět Slovensko – Miloslava 18 únor je 49 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 317 dní 318 v přestupném roce Události Česko 1126 – vyvrcholily boje o české knížectví mezi Soběslavem I a Otou II Olomouckým bitvou u Chlumce 1279 – uvěznil správce Českého království markrabě Ota Braniborský vdovu po Přemyslu Otakaru II královnu Kunhutu a jejího nezletilého syna Václava na hradě Bezdězu 1769 – vydává Marie Terezie nový hrdelní zákon jimž se zapovídají středověké tresty mučení 2002 – Lípy u Mže byly prohlášeny za památné stromy 2009 v Liberci začalo Mistrovství světa v klasickém lyžování 2009 182 132009 Svět 1198 – Cučimikado se stal japonským císařem 1685 – Byla založena pevnost St Louis v Mataborské zátoce na jejímž základě Francie deklamovala nárok na Texas 1920 – Do provozu byla uvedena Berlínská podzemní dráha 1921 – Ve Švédsku se konalo druhé mistrovství Evropy v ledním hokeji kterého se účastnily pouze dva týmy 1929 – Poprvé byli vyhlášeni vítězové filmové ceny Oscar Ceny ale byly předány o měsíc později 1930 – Clyde Tombaugh při studiu fotografií které pořídil v lednu objevil trpasličí planetu Pluto 1965 – Gambie získala nezávislost na Velké Británii 1984 – Mezi Vatikánem a Itálií byl uzavřen nový konkordát 2004 – Výbuch vlaku přepravujícího benzín hnojiva a síru v Íránu zabil 320 lidí 2005 V předvečer šíitského svátku ašúrá bylo v Bagdádu při útocích sebevražedných atentátníků zabito nejméně 35 lidí Americká unie pro ochranu občanských svobod ACLU získala právními kroky od armády USA dokumenty podle kterých armáda v minulosti vyšetřovala celou řadu obvinění z mučení zajatců v Iráku a Afghánistánu Podle americké armády se v řadě případů obvinění nepodařilo prokázat či vyvrátit podle ACLU z dokumentů vyplývá že armáda úmyslně zničila důkazní materiál Ve Velké Británii nabyl účinnosti zákon o zákazu honu na lišku Narození Česko 1694 – Jan Kryštof Handke moravský barokní malíř † 31 prosince 1774 1780 – Josefa Pedálová řeholnice a spisovatelka † 4 března 1831 1793 – Josef Chmela český pedagog a spisovatel † 28 února 1847 1711 – Antonín Gerber český hudební skladatel a flétnista † 25 listopadu 1792 1814 – Jan Krouský organizátor hospodářského života na Mladoboleslavsku † 4 října 1876 1819 – Prokop Chocholoušek český novinář a spisovatel † 5 července 1864 1830 – Karl Moritz Zedtwitz rakouský a český šlechtic a politik německé národnosti † 1915 1834 – Bedřich Karel Kinský český šlechtic a politik † 23 září 1899 1838 – Ernst Mach rakouský teoretický fyzik a filozof původem z Moravy † 19 února 1916 1846 – Kuneš Kunz organizátor českojazyčného školství v Brně † 17 června 1890 1847 – Leopoldina Ortová česká herečka † 7 března 1903 1858 Luisa Belgická belgická princezna † 1 března 1924 Wilhelm Schmidt německý konstruktér a vynálezce † 16 února 1924 1859 – Ondřej Kadlec český houslista dirigent a hudební skladatel † 6 února 1928 1860 – Enrique Stanko Vráz český cestovatel † 20 února 1932 1864 – Alois Podhajský československý armádní generál † 24 prosince 1946 1872 – Jiří Pichl československý politik † 20 prosince 1952 1877 – Josef Tykal československý politik † 1952 1888 – Josef Martínek český hudební pedagog a skladatel † 29 května 1962 1896 – Svatopluk Innemann český režisér scenárista kameraman a herec † 30 října 1945 1901 – Hugo Haas český herec a režisér † 1 prosince 1968 1911 – Erich Kulka spisovatel † 12 července 1995 1920 – Zdenka Sulanová herečka a zpěvačka † 9 srpna 2004 1923 Antonín Jedlička herec † 28 srpna 1993 Zdeněk Podskalský režisér a herec † 29 října 1993 1929 – Jiří Hanibal spisovatel scenárista a režisér 1930 Karel Janovický hudební skladatel klavírista a publicista Barbara Krzemieńska česká historička polského původu † 5 ledna 2006 1932 – Miloš Forman česko-americký filmový režisér a scenárista 1938 – Ivan Pavlů český archeolog 1941 Hana Růžičková sportovní gymnastka stříbrná medaile z LOH 1960 a 1964 † 29 května 1981 Věra Petráčková česká bohemistka slavistka lexikografka † 23 května 1998 1943 – Miroslav Tyl český botanik a politik 1946 – Ivan Odilo Štampach český teolog religionista a pedagog 1950 Jaroslav Radvanovský český hokejový brankář Václav Šanda český geodet kartograf 1954 – Aleš Kuneš český fotograf Svět 1201 – Naṣīr al-Dīn al-Ṭūsī perský učenec † 26 června 1274 1374 – Svatá Hedvika královna polská † 17 června 1399 1516 – Marie I královna Anglie † 17 listopadu 1558 1530 – Kenšin Uesugi japonský vládce † 19 května 1578 1589 – Maarten Gerritsz Vries nizozemský mořeplavec † 1647 1626 – Francesco Redi italský lékař a přírodovědec † 1 března 1697 1745 – Alessandro Volta italský fyzik † 5 března 1827 1782 – Daniel Webster americký politik † 25 října 1852 1795 – Charles Crozatier francouzský sochař † 8 února 1855 1816 – Robert von Benda německý šlechtic a politik † 16 srpna 1899 1825 – Mór Jókai maďarský spisovatel † 5 května 1904 1827 Heinrich Brugsch německý egyptolog † 9 září 1894 Leopold Abaffy slovenský spisovatel † 27 února 1883 1836 – Šrí Rámakršna indický mystik a hinduistický filozof † 16 srpna 1886 1839 – Harry Govier Seeley britský paleontolog † 8 ledna 1909 1849 – Alexander Kielland norský spisovatel † 6 dubna 1906 1857 – Max Klinger německý sochař malíř a grafik † 4 července 1920 1860 – Anders Zorn švédský malíř a grafik † 22 srpna 1920 1867 – Hedwiga Courthsová-Mahlerová německá spisovatelka † 26 listopadu 1950 1875 – Walter Andrae německý archeolog † 28 července 1956 1882 – Petre Dumitrescu rumunský generál † 15 ledna 1950 1883 – Nikos Kazantzakis řecký spisovatel † 26 října 1957 1885 – Henri Laurens francouzský sochař grafik a ilustrátor † 5 května 1954 1889 – Gerhard Marcks německý sochař † 13 listopadu 1981 1894 – Alexandr Ivanovič Oparin sovětský biolog † 21 dubna 1980 1895 – Semjon Konstantinovič Timošenko maršál SSSR † 31 března 1970 1898 – Enzo Ferrari zakladatel automobilky Ferrari † 14 srpna 1988 1903 – Alexej Leonťjev sovětský psycholog † 21 ledna 1979 1906 – Hans Asperger rakouský pediatr † 21 října 1980 1909 – Matti Järvinen finský olympijský vítěz v hodu oštěpem † 22 července 1985 1911 – Hans Woellke německý olympijský vítěz ve vrhu koulí † 22 března 1943 1913 – Artur Axmann německý nacista † 24 listopadu 1996 1914 – George Caddy australský tanečník a fotograf † 21 října 1983 1917 – Oliver F Atkins americký fotograf † 24 ledna 1977 1919 – José de Jesús Pimiento Rodríguez kolumbijský kardinál 1922 – Hazy Osterwald švýcarský jazzový hudebník skladatel a kapelník † 26 února 2012 1928 Harold Land americký jazzový tenorsaxofonista † 27 července 2001 John Ostrom americký paleontolog † 16 července 2005 Leif Preus norský fotograf † 5 května 2013 Eduard Hájek slovenský malíř ilustrátor grafik typograf a sochař Eeva Kilpiová finská prozaička a básnířka 1931 Toni Morrisonová americká spisovatelka nositelka Nobelovy ceny za literaturu Marat Nikolajevič Tiščenko ruský letecký konstruktér 1933 Yoko Ono japonsko-americká výtvarná umělkyně a hudebnice manželka Johna Lennona Bobby Robson anglický fotbalista a fotbalový trenér † 31 července 2009 1934 − Skip Battin americký hudebník † 6 července 2003 1936 Philip Jones Griffiths velšský fotožurnalista † 19 března 2008 Jean M Auelová americká spisovatelka Jozef Vengloš slovenský fotbalista fotbalový funkcionář a trenér 1938 – Louis-Marie Billé francouzský kardinál † 12 března 2002 1945 – Damjan Prelovšek slovinský historik umění diplomat a vodní slalomář 1946 – Angéla Némethová maďarská olympijská vítězka v hodu oštěpem † 5 srpna 2014 1947 – Carlos Lopes portugalský olympijský vítěz v maratonu na OH 1984 1950 – John Hughes americký filmový režisér scenárista producent a herec † 6 srpna 2009 1954 – John Travolta americký filmový herec 1965 – Andre Young americký průkopník hip-hopové kultury známý jako Dr Dre 1969 – Alexandr Mogilnyj ruský hokejista 1977 – Meredith Ostrom americká herečka 1991 − Esther Garrel francouzská herečka Úmrtí Česko 1126 – Ota II Olomoucký český kníže olomouckého a brněnského údělu 1227 1228 – Vladislav moravský markrabě třetí syn českého krále Přemysla Otakara I 1207 1799 – Maurus Haberhauer český řádový skladatel a hudební pedagog 13 března 1746 1829 – Jan Křtitel Kuchař český varhaník a hudební skladatel 5 března 1751 1875 – Josef Neruda český varhaník 16 ledna 1807 1890 – Franz von Hein ministr spravedlnosti Rakouského císařství 28 června 1808 1907 – Jiří Pacold rektor Českého vysokého učení technického 24 dubna 1834 1914 – Emanuel Trmal český právník a politik 22 listopadu 1830 1923 – Alois Rašín český politik a národohospodář 18 října 1867 1940 – Friedrich Benze český matematik 23 září 1873 1942 – Dobroslav Orel český hudební vědec 15 prosince 1870 1958 – Jaroslav Kvapil český klavírista dirigent hudební skladatel a pedagog 21 dubna 1892 1980 – Václav Lohniský český divadelní režisér a filmový herec 5 listopadu 1920 1986 Vladimír Kryštovský kněz teolog a vysokoškolský profesor 14 května 1909 Václav Smetáček hobojista hudební skladatel a dirigent 30 září 1906 Július Ďuriš československý komunistický politik 9 března 1904 1988 – Jaromír Tobola katolický teolog 23 března 1916 2001 – Zdeněk Borovec český textař 7 ledna 1932 2010 – Eduard Bakalář český psycholog 31 října 1934 2013 – Alena Maxová překladatelka a rozhlasová redaktorka 20 března 1920 Svět 999 – Řehoř V papež 972 1139 – Jaropolk II Vladimírovič veliký kníže kyjevský 1082 1221 – Dětřich Míšeňský míšeňský a lužický markrabě 1162 1294 – Kublaj mongolský Velký chán a vojevůdce 23 září 1215 1405 – Tamerlán turkický vojevůdce a dobyvatel 8 dubna 1336 1455 – Fra Angelico italský mnich a malíř rané renesance 1395 1478 – Ču Čan-šan syn čínského císaře Chung-siho 4 dubna 1406 1535 – Heinrich Cornelius Agrippa von Nettesheim německý teosof okultista alchymista a lékař 14 září 1486 1546 – Martin Luther německý teolog kazatel a reformátor zakladatel luteránství 10 listopadu 1483 1558 – Eleonora Habsburská královna portugalská a francouzská † 15 listopadu 1498 1564 – Michelangelo Buonarroti italský renesanční architekt sochař malíř a básník 6 března 1475 1675 – Marie Eleonora Braniborská braniborská princezna a falcká landkraběnka 1 dubna 1607 1679 – Anne Conwayová anglická filosofka 14 prosince 1631 1682 – Baldassare Longhena italský architekt 1598 1695 – György Széchenyi uherský primas a arcibiskup ostřihomský 1592 1745 – Nicola Fago italský barokní skladatel 26 února 1677 1748 – Otto Ferdinand von Abensberg und Traun rakouský polní maršál 27 srpna 1677 1790 – Alžběta Vilemína Württemberská manželka Františka II 21 dubna 1767 1803 – Johann Wilhelm Ludwig Gleim německý básník 2 dubna 1719 1827 – Antoine Nicolas Duchesne francouzský botanik 7 října 1747 1840 – Alžběta Kristýna Ulrika Brunšvicko-Wolfenbüttelská první manželka Fridricha Viléma II Pruského 9 listopadu 1746 1851 – Carl Gustav Jacob Jacobi německý matematik 10 prosince 1804 1873 – Vasil Levski bulharský vlastenec a revolucionář 18 července 1837 1890 – Gyula Andrássy první ministerský předseda Uherského království 8 března 1823 1895 – Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský těšínský kníže rakouský arcivévoda 3 srpna 1817 1899 Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská princezna bourbonská a arcivévodkyně rakouská 14 dubna 1844 Sophus Lie norský matematik 17 prosince 1842 1906 – Adolph von Asch bavorský ministr války 30 října 1839 1913 – George Washington Custis Lee syn generála Roberta Edwarda Lee 16 září 1832 1915 – Harry Ward Leonard americký elektrotechnik a vynálezce 8 února 1861 1924 – Jakob Bosshart švýcarský spisovatel 7 srpna 1862 1930 – Johannes Driesch německý malíř 21 listopadu 1901 1931 – Peter Elfelt dánský fotograf a filmový režisér 1 ledna 1866 1932 Machiel Hendricus Laddé holandský fotograf a filmový režisér 5 listopadu 1866 Fridrich August III Saský poslední saský král z rodu Wettinů 25 května 1865 1937 – Grigorij Konstantinovič Ordžonikidze gruzínský a sovětský politik 24 října 1886 1939 – Jakub Lorenc-Zalěski lužickosrbský spisovatel 18 července 1874 1941 – Karol Wojtyła st poručík Rakousko-uherské armády otec papeže Jana Pavla II 18 července 1879 1947 – Jáchym Arnošt Anhaltský poslední anhaltský vévoda 11 ledna 1901 1950 – Prežihov Voranc slovinský spisovatel komunistický politik 10 srpna 1893 1955 – Tadeusz Michejda polský architekt 22 května 1885 1957 – Henry Norris Russell americký astronom 25 října 1877 1959 – Gago Coutinho portugalský námořník pilot a historik 17 února 1869 1963 – Fernando Tambroni premiér Itálie 25 listopadu 1901 1964 Ján Borodáč slovenský herec dramatik divadelní režisér a pedagog 18 června 1892 Joseph-Armand Bombardier kanadský vynálezce 16 dubna 1907 1967 – Robert Oppenheimer americký fyzik 22 dubna 1904 1969 – Dragiša Cvetković jugoslávský premiér 15 ledna 1893 1973 – Frank Costello mafiánský boss 26 ledna 1891 1982 – Ngaio Marshová novozélandská divadelní režisérka a spisovatelka 23 dubna 1895 1995 − Denny Cordell anglický hudební producent 1 srpna 1943 1999 – Andreas Feininger americký fotograf 27 prosince 1906 2003 – Iser Har'el ředitel Mosadu 1912 2004 – Jean Rouch francouzský filmař a antropolog 31 května 1917 2006 – Sirr al-Chatim al-Chalífa prezident a premiér Súdánu 1 ledna 1919 2008 – Alain Robbe-Grillet francouzský spisovatel 18 srpna 1922 2009 Snooks Eaglin americký bluesový kytarista a zpěvák 21 ledna 1936 Kamila Skolimowská polská atletka olympijská vítězka v hodu kladivem 4 listopadu 1982 2012 – Roald Aas norský rychlobruslař a cyklista olympijský vítěz 25 března 1928 2013 Kevin Ayers britský hudebník 16 srpna 1944 Otfried Preußler německý spisovatel 20 října 1923 2014 − Bernd Noske německý hudebník 17 srpna 1946 2015 – Wilhelm Störmer německý historik 13 září 1928 Svátky Česko Gizela Gisela Simeon Svět Slovensko – Jaromír Pranostiky Česko O svatém Šimoně schází sníh ze stráně 1824 MDCCCXXIV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem Události Vznik tzv Druhého Saúdského státu Vědy a umění 4 února – V Římě proběhla světová premiéra opery Vychovatel v rozpacích 20 února – V Anglii byl přírodovědcem Williamem Bucklandem popsán a veřejnosti představen první objevený dinosaurus Megalosaurus 10 května – Byla pro veřejnost poprvé otevřena Národní galerie v Londýně Narození Česko 22 ledna – Josef Leopold Zvonař hudební skladatel teoretik a pedagog † 23 listopadu 1865 12 února – Emanuel Jan Křtitel Schöbel 14 biskup litoměřický † 28 listopadu 1909 20 února – Wenzel Hecke poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady † 27 dubna 1900 2 března Bedřich Smetana hudební skladatel † 12 května 1884 Josef Němeček čestný kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích † 23 srpna 1912 13 března – Josef Matyáš Trenkwald česko-rakouský malíř † 28 července 1897 24 března – Josef Zelený český malíř † 3 května 1886 29 dubna – Antonín Horný rektor olomoucké univerzity † 12 října 1908 5 května – Petr Bušek český řezbář † 29 ledna 1894 24 května – Ferdinand Pravoslav Náprstek český podnikatel mecenáš hudby a divadla † 16 srpna 1887 14 června – Karel Svoboda český malíř † 13 září 1870 21 června – Ferdinand Heller český hudební skladatel a sbormistr † 9 června 1912 8 července – Karel III Schwarzenberg rakouský voják a český politik † 1904 13 srpna – Benedikt Roezl zahradník cestovatel † 14 srpna 1885 20 srpna – Alois Bubák český malíř † 6 března 1870 30 srpna – Václav Žížala-Donovský novinář spisovatel a herec † 3 června 1890 4 září – Jan Prokopec český továrník a politik † 18 července 1895 6 září – Alexander Seik český fotograf starosta Tábora † 2 října 1905 4 října – Vincenc Vávra Haštalský český novinář a politik † 6 srpna 1877 19 října – František Pivoda hudební pedagog a kritik † 4 ledna 1898 22 listopadu – Jan Ludvík Lukes český operní pěvec † 24 února 1906 6 prosince – Jan Evangelista Šťastný český pedagog a autor učebnic † 17 června 1913 24 prosince – Josef Arnold rakouský stavitel a kameník † 12 srpna 1887 ? – Jakub Hruška poslanec Českého zemského sněmu † 1897 Svět 21 ledna – Thomas Jonathan Jackson americký generál Konfederace † 10 května 1863 7 února – William Huggins anglický astronom † 12 května 1910 12 února – Karl Sigmund von Hohenwart předlitavský státní úředník a politik † 26 dubna 1899 22 února – Pierre Janssen francouzský fyzik a astronom † 23 prosince 1907 28 února – Karl Maria Kertbeny maďarský spisovatel cestopisů pamětí a literatury faktu † 23 ledna 1882 29 února Stjepan Mitrov Ljubiša rakouský spisovatel a politik srbské národnosti † 11 listopadu 1878 Onofrio Abbate italský lékař přírodovědec a spisovatel † 11 října 1915 2 března – Konstantin Dmitrijevič Ušinskij ruský pedagog † 3 ledna 1871 4 března – Gustáv Kazimír Zechenter-Laskomerský slovenský spisovatel † 20 srpna 1908 19 března – William Allingham irský spisovatel † 18 listopadu 1889 22 března – Karl Pfizer německý chemik † 19 října 1906 28 března – Branko Radičević srbský básník † 1 července 1853 31 března – Adela Ostrolúcka slovenská šlechtična † 18 března 1853 10 dubna – Julius Meinl rakouský obchodník † 24 prosince 1914 14 dubna – Auguste Salzmann francouzský archeolog malíř a fotograf † 24 února 1872 8 května – William Walker americký dobrodruh prezident Nikaraguy † 12 září 1860 11 května – Jean-Léon Gérôme francouzský malíř a sochař † 10 ledna 1904 16 května – Levi P Morton americký politik † 16 května 1920 18 května – Alexander von Petrino předlitavský politik † 17 dubna 1899 23 května – Ambrose Burnside americký generál vynálezce a politik † 13 září 1881 7 června – Jean-Pierre Barillet-Deschamps francouzský zahradní architekt † 12 září 1873 28 června – Paul Broca francouzský anatom a antropolog † 1880 12 července – Eugène Boudin francouzský malíř † 8 srpna 1898 27 července – Alexandre Dumas mladší francouzský spisovatel † 27 listopadu 1895 8 srpna Marie Alexandrovna ruská carevna † 8 července 1880 Arnošt Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda vnuk Leopolda II † 4 dubna 1899 13 srpna – Paweł Stalmach polský národní buditel novinář † 13 listopadu 1891 15 srpna – Jovan Ilić srbský básník a politik † 12 března 1901 18srpna – Pierre-Émile Martin francouzský inženýr metalurg † 23 května 1915 4 září – Anton Bruckner rakouský hudební skladatel † 11 října 1896 26 září – Conrad Dietrich Magirus německý podnikatel a vynálezce † 26 června 1895 13 října – Carl Gustaf Thomson švédský entomolog † 20 září 1899 18 října – Juan Valera španělský spisovatel † 18 dubna 1905 30 října – Gabriel-Jean-Antoine Davioud francouzský architekt † 6 dubna 1881 11 listopadu – Andreas Steinhuber německý jezuita spisovatel a kardinál † 15 října 1907 13 listopadu – Ernest Fournier de Flaix francouzský ekonom † 1904 4 prosince – Wenzel Weber rakouský a český duchovní a politik německé národnosti † 22 září 1888 10 prosince – George MacDonald britský spisovatel † 18 září 1905 14 prosince – Pierre Puvis de Chavannes francouzský malíř † 24 října 1898 15 prosince – Juliusz Kossak polský malíř † 3 února 1899 24 prosince – Peter Cornelius německý hudební skladatel a básník † 26 října 1874 ? – Pierre Brandebourg lucemburský malíř a fotograf † 1878 Úmrtí Česko 18 března – Ignác Jan Nepomuk Palliardi architekt italského původu 15 května 1737 16 dubna – Ignác Jaksch arciděkan v Horní Polici 31 ledna 1754 26 srpna – Jan Rudolf Chotek z Chotkova česko-rakouský politik a úředník 17 května 1748 ? – Josefína Dušková operní pěvkyně 6 března 1754 ? – Ignác Raška hrnčířský podnikatel v Kopřivnici 1768 Svět 1 ledna – Vincenc Maria Strambi italský biskup a světec 1 ledna 1745 10 ledna – Viktor Emanuel I sardinský král 24 července 1759 26 ledna – Théodore Géricault francouzský malíř a grafik 26 září 1791 9 února – Anna Kateřina Emmerichová německá mystička vizionářka a stigmatička 8 září 1774 21 února – Evžen de Beauharnais francouzský velkovévoda 3 září 1781 27 března – Louis-Marie de La Révellière-Lépeaux francouzský revoluční politik 24 srpna 1753 29 března – Hans Nielsen Hauge norský lidový kazatel 3 dubna 1771 10 dubna – Jean-Baptiste Drouet francouzský poštmistr který poznal krále Ludvíka XVI na útěku 8 ledna 1763 19 dubna – George Gordon Byron anglický spisovatel 22 ledna 1788 4 května – Joseph Joubert francouzský moralista a esejista 7 května 1754 14 července – Kamehameha II havajský král 1797 17 července – Ferdinand III Toskánský toskánský velkovévoda 6 března 1769 19 července – Agustín de Iturbide mexický voják politik císař 27 září 1783 20 července – Maine de Biran francouzský politik filosof a psycholog 29 listopadu 1766 8 srpna – Friedrich August Wolf německý klasický filolog 15 února 1759 16 září Giacomo Tritto italský hudební skladatel a pedagog 2 dubna 1733 Ludvík XVIII francouzský král 17 listopadu 1755 9 prosince – Anne-Louis Girodet-Trioson francouzský malíř 5 ledna 1767 ? – David Bushnell americký vynálezce 30 srpna 1740 Hlavy států České království – František I Papež – Lev XII Království Velké Británie – Jiří IV Francouzské království – Ludvík XVIII – Karel X Uherské království – František I Rakouské císařství – František I 1836 MDCCCXXXVI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pátkem Události 7 září – Ferdinand I Dobrotivý korunován na českého krále Texas se odtrhává od Mexika a vyhlašuje se nezávislou republikou Vědy a umění Otevřeno divadlo v Třeboni 4 února – V Benátkách proběhla světová premiéra opery Gaetana Donizettiho Belisario 29 března – V Magdeburgu proběhla světová premiéra opery Richarda Wagnera Zákaz lásky aneb Novicka z Palerma V Petrohradě proběhla světová premiéra komedie Nikolaje Vasiljeviče Gogola Revizor Narození Česko 10 ledna – Josef Emler český historik † 10 února 1899 22 ledna – Václav Janda český politik † 25 března 1902 25 ledna – František Věnceslav Jeřábek český spisovatel novinář a politik † 31 března 1893 30 března – František Pošepný český geolog † 27 března 1895 20 února – Edmund Kaizl poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady † 14 dubna 1900 7 dubna – Karl Korb von Weidenheim předlitavský český šlechtic a politik † 15 října 1881 21 května – Karel Mattuš český právník a politik † 24 října 1919 2 června – Josef Pražák poslanec Českého zemského sněmu † 7 ledna 1886 18 června – Martin Kolář český historik † 15 května 1898 23 června – Erwin Dubský český šlechtic cestovatel a politik † 28 února 1909 27 června – František Josef Studnička český matematik † 21 února 1903 2 července – Eduard von Eltz rakouský a český politik německé národnosti † 24 února 1915 14 července – Jindřich Hanuš Böhm libretista překladatel divadelní a hudební kritik † 2 prosince 1916 27 července – Adolf Patera historik a filolog † 9 prosince 1912 30 července – Gustav Trautenberger evangelický duchovní církevní historik † 25 června 1902 10 srpna – Jan Vašatý český politik † 6 září 1898 18 září – Josef Srb-Debrnov český hudební historik a spisovatel † 1 září 1904 27 září – Václav Antonín Crha novinář a spisovatel † 8 září 1905 28 září – Václav Nedoma český novinář † 11 března 1917 16 října – Jiljí Jarolímek český báňský inženýr † 22 února 1886 29 října – Karel Nedbal český advokát † 26 února 1889 31 října – Antonín Fiala amatérský meteorolog † 17 srpna 1912 3 listopadu – Emanuel von Merta velící generál v Josefově † 31 srpna 1899 21 listopadu – František Sequens český malíř † 14 června 1896 30 listopadu – Martin Pokorný český matematik pedagog a politik † 30 ledna 1900 5 prosince – Rudolf Jablonský český právník a politik starosta Čáslavi † 30 září 1902 7 prosince – Čeněk Hevera český ekonom a politik † 27 ledna 1896 9 prosince – Adolf Albert Pozděna český klavírista a hudební skladatel † po roce 1900 20 prosince – Arnošt Freissler český lékař † 19 dubna 1908 27 prosince – Karl Schücker český politik německé národnosti † 15 prosince 1917 ? – Karl Goldberg poslanec Českého zemského sněmu a starosta Varnsdorfu † 9 října 1897 Svět 2ledna – Mendele Mocher Sforim židovský spisovatel † 8 prosince 1917 4 ledna – Anna Saská saská princezna z dynastie Wettinů † 10 února 1859 8 ledna – Lawrence Alma-Tadema holandský malíř † 25 června 1912 13 ledna – Giuseppe Abbati italský malíř † 21 února 1868 14 ledna – Henri Fantin-Latour francouzský malíř a litograf † 25 srpna 1904 16 ledna – František II Neapolsko-Sicilský poslední král Království obojí Sicílie † 27 prosince 1894 27 ledna – Leopold von Sacher-Masoch rakouský novinář † 1905 5 února Alexander Stewart Herschel britský astronom † 18 června 1907 Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov ruský literární kritik a publicista † 29 listopadu 1861 17 února – Gustavo Adolfo Bécquer španělský spisovatel † 22 prosince 1870 18 února – Šrí Rámakršna indický mystik a hinduistický filozof † 16 srpna 1886 21 února – Léo Delibes francouzský skladatel † 16 ledna 1891 24 února – Winslow Homer americký realistický malíř † 29 září 1910 25 února – Pauline Metternichová rakouská šlechtična † 28 září 1921 25 března – Jozef Ľudovít Holuby slovenský protestantský kazatel botanik spisovatel a národní buditel † 15 června 1923 15 dubna – William Allen Fuller hrdina americké občanské války † 28 prosince 1905 19 dubna – Gustav Tschermak rakouský mineralog † 4 května 1927 1 května – Ludvig Grundtvig dánský fotograf a malíř † 28 listopadu 1901 17 května – Wilhelm Steinitz rakouský šachista † 12 srpna 1900 30 května – Jean-Baptiste Clément francouzský šansoniér † 23 února 1903 31 května – Jules Chéret francouzský secesní reklamní výtvarník † 23 září 1932 9 června – Elizabeth Garrett Anderson anglická lékařka † 17 prosince 1917 24 června – Harry Rosenbusch německý geolog † 20 ledna 1914 28 června – Filip Zaleski předlitavský státní úředník a politik † 24 září 1911 9 července – Žofie Nassavská švédská a norská královna † 30 prosince 1913 20 července – Thomas Clifford Allbutt britský lékař a vynálezce † 22 února 1925 11 srpna – Cato Guldberg norský matematik a chemik † 14 ledna 1902 16 srpna – Eugen Petersen německý klasický filolog a archeolog † 14 prosince 1919 19 srpna – Eugène Anthiome francouzský hudební skladatel † 24 července 1916 25 srpna – Francis Bret Harte americký spisovatel a žurnalista † 6 května 1902 2 září – Fjodor Kamenskij ruský sochař † 26 srpna 1913 7 září – Henry Campbell-Bannerman britský premiér † 22 dubna 1908 8 září – Victor Widmann-Sedlnitzky předlitavský politik † 25 ledna 1886 9 září – Ioan Lupul rakouský spisovatel a politik rumunské národnosti † 1922 2 října – Otilie Malybrok-Stielerová německá básnířka a překladatelka † 19 září 1913 4 října – Piet Cronje búrský generál † 4 února 1911 5 října – Takeaki Enomoto japonský admirál † 26 října 1908 8 října – Leon Abbett guvernér New Jersey † 4 prosince 1894 15 října – James Tissot francouzský malíř † 8 srpna 1902 28 října – James Edward Tierney Aitchison anglický lékař a botanik † 30 září 1898 13 listopadu – Jarosław Dąbrowski polský levicový nacionalista bojovník za vznik nezávislého Polska † 23 května 1871 16 listopadu – Kalākaua král Havajských ostrovů † 20 ledna 1891 18 listopadu Máximo Gómez kubánský generál † 17 června 1905 W S Gilbert anglický dramatik libretista básník a ilustrátor † 29 května 1911 23 listopadu – Marie Jindřiška Habsbursko-Lotrinská belgická královna † 19 února 1902 13 prosince – Franz von Lenbach německý malíř † 6 května 1904 Úmrtí Česko 6 ledna – Josef Karel Šíp frýdecký kněz a historik 5 března 1751 27 ledna – Rudolf kníže Kinský šlechtic vlastenec a diplomat 30 března 1802 22 února – Alois Martin David německo-český kněz astronom a kartograf 8 prosince 1757 31 března – Hugo František Salm šlechtic průmyslník a mecenáš 1 dubna 1776 28 května – Antonín Rejcha český hudební skladatel pedagog a teoretik 26 února 1770 31 srpna – Vincenc Zahradník český kněz a spisovatel 29 prosince 1790 5 září – Ferdinand Maria Chotek olomoucký arcibiskup 8 září 1771 6 listopadu – Karel Hynek Mácha český básník 16 listopadu 1810 Svět 13 ledna – Jules Armand Louis de Rohan francouzský šlechtic z rodiny Rohanů a voják 20 října 1768 27 ledna – Vilemína Luisa Bádenská velkovévodkyně hesenská 10 září 1788 2 února – Josef Vojtěch Sedláček český kněz buditel a vlastenec 24 února 1785 28 ledna – Marie von Brühl německá šlechtična 3 června 1779 30 ledna – Betsy Rossová americká švadlena; ušila první americkou vlajku 1 ledna 1752 2 února – Laetitia Ramolino matka Napoleona 24 srpna 1750 6 března – William Travis plukovník texaské armády v období Texaské revoluce 1 srpna 1809 15 března – Karl Hermann Heinrich Benda německý hudebník a hudební skladatel 2 května 1748 7 dubna – William Godwin anglický novinář spisovatel a filosof 3 března 1756 20 dubna – Johann I z Lichtenštejna lichtenštejnský kníže 26 června 1760 24 dubna – Charles Alain de Rohan francouzský voják a šlechtic z rodu Rohanů 18 ledna 1764 10 června – André-Marie Ampère francouzský matematik a fyzik 22 ledna 1775 20 června – Joseph Emmanuel Sieyes francouzský politik 3 května 1748 23 června – James Mill skotský historik a ekonom 6dubna 1773 28 června – James Madison americký prezident 16 března 1751 26 července – Claude Joseph Rouget de Lisle francouzský revolucionář a skladatel 10 května 1760 6 srpna Jean Lafitte francouzský pirát 21 května 1787 26 srpna – William Elford Leach anglický zoolog 22 února 1790 2 září – William Henry anglický chemik 12 prosince 1775 5 září – Ferdinand Raimund rakouský dramatik a herec 1 června 1790 14 září – Aaron Burr americký právník politik a dobrodruh třetí viceprezident USA 6 února 1756 17 září – Antoine Laurent de Jussieu francouzský botanik 12 dubna 1748 27 září – Isabella Albrizzi-Teotochi benátská spisovatelka 28 listopadu 1763 10 října – Martha Jeffersonová Randolphová dcera 3 amerického prezidenta Thomase Jeffersona 27 září 1772 22 října – Heinrich Adolf Schrader německý lékař mykolog a botanik 1 ledna 1767 6 listopadu – Karel X francouzský král 9 října 1757 16 listopadu – Christiaan Hendrik Persoon francouzský mykolog 1 února 1761 1 prosince – Jozef Ignác Bajza slovenský kněz a spisovatel 5 března 1755 12 prosince – Giuseppe Farinelli italský skladatel 7 května 1769 19 prosince – Emily Donelsonová neteř 7 prezidenta USA Andrewa Jacksona první dáma USA 1 června 1807 Hlavy států České království – Ferdinand I Dobrotivý Papež – Řehoř XVI Království Velké Británie – Vilém IV Francouzské království – Ludvík Filip Uherské království – Ferdinand I Dobrotivý Rakouské císařství – Ferdinand I Dobrotivý Bavorsko – Ludvík I Bavorský Rusko – Mikuláš I Pavlovič Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1836 Pražské noviny — Květy — Časopis českého Museum — Bohemia ein Unterhaltungsblatt deník pražských Němců — 1884 MDCCCLXXXIV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česko připojení obce Holešovice-Bubny k městu Praze jako nové pražské čtvrti nazvané Praha VII 31 května – v Brně zahájen provoz parní tramvaje 4 listopadu začátek existence Bohemica české koleje v Římě Svět Vědy a umění 19 ledna proběhla v Paříži světová premiéra opery Manon L A Pelton konstruuje rychloběžnou vodní turbínu P G Nipkow vynalezl mechanický rozklad obrazu Před fotočlánkem se otáčel kotouč s otvory které tvořily spirálu Takto pracovala většina systémů mechanické televize Narození Česko 3 ledna – Rudolf Koppitz rakouský fotograf českého původu † 8 července 1936 6 ledna Josef Ryšavý profesor geodezie a rektor na ČVUT † 4 ledna 1967 Vojtěch Sucharda český sochař řezbář a loutkář † 31 října 1968 Vilém Kreibich český malíř † 27 listopadu 1955 10 ledna – Karl Breu český iluzionista † 17 října 1953 15 ledna – Jaroslav Stránský československý politik novinář a právník † 13 srpna 1973 16 ledna – Heinrich Blum brněnský funkcionalistický architekt † 1942 20 ledna – Karel Marušák československý politik a politický vězeň † 25 června 1970 21 ledna – Jan Zázvorka starší architekt † 27 května 1963 22 ledna – Helena Johnová česká sochařka keramička † 14 února 1962 24 ledna – Jan C Vondrouš český rytec a grafik † 28 června 1970 28 ledna – Linka Procházková česká malířka † 21 října 1960 30 ledna – František Smotlacha český mykolog a zakladatel českého vysokoškolského sportu † 18 června 1956 3 února – Blažej Ráček katolický kněz a církevní Jaroslav Mezník]]mbolistický básník a spisovatel † ] ] – ] norský luteránský biskup † ] ] ] – ] jugoslávský generál a exilový premiér † ] ] ]u – ] italský generál za druhé světové války † ] ] ]u – ] německý spisovatel a dramatik † ] ] ]u ] srbská princezna dcera srbského krále ] † ] ] ] ministr spravedlnosti autonomní slovenské vlády † ] ] ]u – ] švýcarský psycholog a psychiatr † ] ] ]u – ] polská spisovatelka † ] ] ]u – ] kanadský olympijský vítěz v chůzi na 10 kilometrů † ] ] ]u – ] prezident Izraele † ] ] ] – ] německý expresionistický malíř a grafik † ] ] ] – ] první indický prezident † ]a ] ] – ] rumunský prezident † ] ] ] – ] švýcarský spisovatel † ] ] ] – ] premiér Belgie † ] ] ] – ] japonský generál a politik † ] ] ? – ] americký vládní fotograf † ] ? – ] španělský experionistický malíř † ] ? – ] holandský matematik † ] ? – ] druhý starosta ]u † ]u ] ? – ] ]ový klarinetista pocházející z Polska † ] ? – ] španělský fotograf a reportér † ] ? – ] ruským letecký konstruktér † ] ? – ] německý malíř † ] Úmrtí Česko ] – ] zakladatel ] ] ] ] – ] organizátor školství a politik ]u ] ] – ] moravský podnikatel ] ] ] – ] český hudební skladatel varhaník a zpěvák ] ] ] – ] významný český hudební skladatel ] ] ] – ] český šlechtic podnikatel a politik ] ] ] – ] český spisovatel ]a ] ] – ] literární vědec a spisovatel ]u ] ] – ] historik umění estetik profesor dějin na UK zakladatel Sokola ] ] ] – ] jihočeský lidový umělec zedník a stavitel ] ] ] – ] český architekt ]u ] ] – ] český politik německé národnosti ] ] ] – ] český lékař přírodovědec odborný spisovatel novinář a politik ] ] ] – ] český malíř ]a ] ]u – ] český pedagog ] ] ]u – ] český spisovatel ] ] ]u – ] český politik německé národnosti ]u ] ] – ] český podnikatel a politik německé národnosti ]u ] Svět ] – ] německý baptistický kazatel ] ] ] – ] německý šachový mistr ] ] ] – ] německý zoolog ] ] ] – ] francouzský violoncellista a hudební skladatel ] ] ] – ] francouzský fotograf ] ] ]a – ] portugalská a saská princezna ] ] ] – ] brazilský spisovatel ] ] ] – ] finský spisovatel ] ] ] – ] syn britské královny ] ] ] ] – ] německá filantropka a vydavatelka ]a ] ] – ] rakouská císařovna ] ] ] – ] německý podnikatel ]u ] ] – ] lužickosrbský spisovatel ] ] ] – ] dánská fotografka ]a ] ] – ] nizozemský princ z dynastie ] ] ] ] – ] francouzský hudební skladatel ] ] ] – ] německý malíř ] ] ] ] americký šachista ] ] zakladatel německé egyptologie ] ] – ] francouzský fotograf ] ] ] – ] francouzský architekt ]u ] ] – ] maďarský přírodovědec ] ] ] – ] italský malíř ]a ] ] – ] rakouský stavitel železnic a konstruktér lokomotiv ] ] ] – ] rakouský zoolog ] ] ] – ] francouzský fyzik ] ] ] – ] rakouský malíř ] ] ] – ] německý houslista ] ] ] – ] japonský fotograf ] ] ] – ] vévoda z Braunschweigu ] ] ] – ] předlitavský spisovatel státní úředník a politik ] ] ]u – ] německý zoolog a spisovatel ]a ] ]u – ] německý chemik ] ] ]u – ] rakouská tanečnice ] ] ? – ] polský malíř ] ? – ] americký podvodník se „spirituální fotografií ] Hlavy států ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] – ] ] – ] ] – ] Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1884 ] — ] — ] — ] ] — ] — ] ] — odkaz vede na přehled ročníků ] — ] — ] — archiv ] nebo v ] ] — archiv ] nebo v ] ] — archiv ] nebo v ] ] — ] — archiv ] nebo v ] ] česká verze — ] ] 1931 MCMXXXI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem Události Československo 4 února – Během tzv Duchcovské stávky byli zabiti 4 protestující dělníci a několik dalších bylo zraněno 25 února – demonstrace a hladové pochody nezaměstnaných v mnoha městech u příležitosti Mezinárodního dne boje proti nezaměstnanosti Někde došlo ke srážkám s policií a četnictvem 28 září – Byla otevřena ZOO v Praze 25 listopadu Při Frývaldovské stáce konané na protest proti dalšímu propuštění v kamenolomech na severu Moravy bylo policií zastřeleno 8 demonstrujících dělníků Svět 1 května byl slavnostně otevřen mrakodrap Empire State Building v New Yorku 18 září Mukdenský incident dává Japonsku záminku k invazi a obsadit Mandžusko 5 prosinec Katedrála Krista Spasitele v Moskvě byl zničen usnesením ze dne Josifa Stalina Kanada se stala členem britského Společenství národů Mexiko se stalo členem Společnosti národů Povodně na řece Jang-c’-ťiang a Žluté řece Byla sjednána Úmluva upravující lov velryb Vědy a umění 26 srpna – V New Yorku přistál hydroplán Dornier Do X poté co uskutečnil historicky první komerční přelet Atlantického oceánu s cestujícími Nobelova cena za literaturu Erik Axel Karlsfeld za medicínu Otto Warburg – za výzkum enzymů dýchacího řetězce jejich povahy a funkce za fyziku nebyla udělena za chemii Carl Bosch – za výrobu syntetických čpavků a Friedrich Bergius – za postup zkapalňování uhlí a výrobu syntetického benzinu za mír Jane Adamsová a Nicholas Murray Butler Oscar za nejlepší kameru Floyd Crosby za filmu Tabu Narození Česko 2 ledna Jaroslav Weigel český malíř grafik a herec František Šafránek československý fotbalový reprezentant † 27 června 1987 7 ledna Jaroslav Bakala historik † 22 srpna 2008 Richard Pražák historik a hungarista † 12 září 2010 8 ledna Oldřich Fejfar paleontolog Adolf Filip český divadelní a filmový herec † 25 června 2007 9 ledna Pavel Knihař český příslušník Francouzské cizinecké legie Jan Šebestík československý filozof vědy 10 ledna – Ladislav Vodička český country zpěvák a textař † 7 března 1999 14 ledna Dagmar Sedláčková česká akademická malířka ilustrátorka a grafička † 28 října 2008 Juraj Pospíšil slovenský hudební skladatel českého původu † 20 září 2007 16 ledna – Vladimír Škutina český humorista publicista spisovatel † 19 srpna 1995 24 ledna – Jaroslav Vostrý český dramatik divadelní teoretik historik režisér a dramaturg 29 ledna – Josef Poláček afrikanista † 10 února 2012 30 ledna – Jaromír Povejšil jazykovědec germanista a překladatel † 3 dubna 2010 4 února – Oldřich Kopal český horolezec † 16 června 2011 5 února – Rudolf Čechura spisovatel † 7 října 2014 7 února – Jiří Kořalka historik † 30 ledna 2015 8 února – Milan Chladil zpěvák † 28 června 1984 9 února Josef Masopust československý fotbalový reprezentant Mojmír Preclík sochař keramik restaurátor a fotograf † 16 srpna 2001 15 února – Zdeněk Marat pianista hudební skladatel publicista a dirigent 17 února Josef Věntus reprezentant ve veslování bronzová medaile na LOH † 2001 Jiřina Jirásková herečka † 7 ledna 2013 Jiří Tomek herec † 29 srpna 2013 21 února – Karel Malina rozhlasový sportovní reportér † 2 února 2015 27 února – Karel Toman český malíř grafik a ilustrátor † 2 října 2000 28 února – Gustav Ginzel cestovatel horolezec a podivín † 28 listopadu 2008 5 března – Rudolf Ströbinger novinář publicista a spisovatel † 1 prosince 2005 12 března – Otto Zelenka český spisovatel dramatik dramaturg a scenárista † 22 října 2013 13 března – Eduard Světlík český spisovatel a překladatel 17 března – Karel Velebný jazzový hudebník herec a hudební pedagog † 7 března 1989 18 března – Vlastimil Bubník český hokejista a fotbalista † 6 ledna 2015 19 března – František Trnka zemědělský odborník a politik 23 března – Kamil Prachař herec 26 března – Květoslav Hísek malíř 30 března – Olga Krijtová filoložka pedagožka a překladatelka z nizozemštiny † 7 listopadu 2013 1 dubna – Jaroslav Štika valašský národopisec sběratel lidové kultury † 28 září 2010 3 dubna – Jiří Laburda hudební vědec skladatel a pedagog 6 dubna – Radomil Eliška dirigent 7 dubna – Milan Paumer člen antikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů † 22 července 2010 11 dubna – Ota Koval režisér scénárista a herec † 14 srpna 1981 13 dubna – Ivo Paukert televizní scenárista a režisér † 4 dubna 2013 23 dubna – Radek Pilař výtvarník † 7 února 1993 27 dubna – Zdeněk Zuska primátor hlavního města Prahy † 17 prosince 1982 29 dubna Zdeněk Kolářský sochař Václav Vlasák český jazykovědec 2 května – Eva Jiroušková herečka a dabérka † 8 ledna 2015 3 května – Jiřina Bohdalová herečka 5 května – Adolf Sýkora houslista a houslový pedagog 7 května Ervín Urban český akademický malíř ilustrátor a grafik † 21 října 1997 Ivo Urban československý fotbalový reprezentant 9 května Milan Šamánek lékař pediatr a kardiolog Vratislav Šotola český sklářský návrhář † 12 ledna 2010 10 května – Miroslav Florian básník a překladatel † 10 května 1996 13 května – Milan Hrala profesor ruské literatury překladael 16 května – Ája Vrzáňová americká krasobruslařka a podnikatelka českého původu 19 května – Věra Příkazská zpěvačka 20 května – Ota Karen ekonom právník představitel mezinárodního družstevního hnutí † 20 března 2007 23 května – Jaroslav Porák bohemista slavista † 6 července 1985 25 května – Jiří Vacek český mystik spisovatel a překladatel duchovní literatury 26 května – Helena Stachová česká překladatelka z polštiny 27 května – Věroslav Neumann český hudební skladatel † 28 listopadu 2006 28 května Ivan Hlaváček historik a archivář Jiří Komárek český algolog 4 června – Jan Zábrana básník prozaik esejista a překladatel † 3 září 1984 5 června – Ladislav Dvorský český spisovatel † 25 července 1995 6 června – Marie Zápotocká česká archeoložka 13 června – Věra Suková česká tenistka † 13 května 1982 15 června – Jiří Corvin český malíř † 17 července 2004 17června – Otakar Binar architekt 25 června – Zdeněk Kárník historik † 30 září 2011 28 června – Zdeněk Sázava teolog 1 července Stanislav Grof americký psychiatr českého původu Miroslav Krejča herec a spisovatel † 11 června 2005 3 července – Josef Chuchro violoncellista † 19 srpna 2009 5 července – Milan Opočenský český teolog filozof duchovní Českobratrské církve evangelické † 31 ledna 2007 6 července – Vladimír Blucha historik 9 července – Mikuláš Lobkowicz filosof a politolog rektor univerzit v Mnichově a v Eichstättu 11 července – Hugo Demartini sochař † 15 září 2010 16 července – Eva Sadková česká filmová režisérka a scenáristka † 8 dubna 2000 19 července – Vladimír Svatoň profesor ruské a srovnávací literatury 20 července – Jiří Samek herec † 6 září 2009 25 července – Miroslav Košler sbormistr dirigent a pedagog 29 července – Radko Pavlovec český konstruktér vynálezce účastník 2 a 3odboje † 12 května 2003 30 července – Jan Teplý herec † 25 února 2007 1 srpna – Kamil Hála český jazzový hudební skladatel pianista dirigent 8 srpna – Ivo Vodseďálek básník výtvarník a podnikatel v cestovním ruchu 12 srpna – Jiří Stránský spisovatel scenárista dramatik překladatel básník 22 srpna – Stanislav Sousedík český katolický filosof 29 srpna – Jiří Srnec divadelník scénograf režisér výtvarník hudební skladatel 30 srpna – Jaroslav Balátě český vědec v oboru informatiky † 6 prosince 2012 31 srpna – Václav Veber historik 10 září – Tomáš Klíma americký lékař českého původu 14 září Pavel Blatný klavírista skladatel muzikolog dirigent a hudební pedagog Ivan Klíma spisovatel 22 září František Janouch český a švédský jaderný fyzik Ladislav Fialka herec-mim † 22 února 1991 23 září – Jan Petr český lingvista-slavista † 13 prosince 1989 28 září – Jan Libíček herec † 24 května 1974 30 září – Štěpánka Haničincová česká herečka scenáristka dramaturgyně a televizní moderátorka † 27 října 1999 1 října – Jiří Suchý divadelník hudebník básník skladatel spisovatel filmař výtvarník divadelní režisér a sběratel 2 října Richard Novák český operní pěvec bas skladatel varhaník Josef Koníček choreograf † 3 dubna 2010 10 října – Jiří Andreska lesník myslivecký historik muzejník etnograf † 10 listopadu 1999 11 října – Tomislav Volek muzikolog 14 října – Sylva Kysilková horolezkyně † 19 února 2013 17 října Romana Rotterová grafička sochařka textilní výtvarnice a ilustrátorka Jiří Papež herec † 3 dubna 2004 20 října Hana Hegerová československá zpěvačka Vendelín Macho vědec chemik vynálezce a politik † 11 července 2011 23 října – Oto Ševčík herec a režisér † 25 února 2003 3 listopadu – Marie Stryjová česká spisovatelka † 10 července 1977 4 listopadu – Miroslav Zedníček český římskokatolický teolog † 19 února 2012 5 listopadu – Jan Švéda reprezentant ve veslování bronzová medaile na LOH 1960 † 14 prosince 2007 7 listopadu – Jiří Vícha český házenkář a trenér † 14 ledna 2013 12 listopadu Stanislav Lusk reprezentant ve veslování olympijský vítěz † 6 května 1987 Josef Lamka výtvarník scenárista režisér a animátor † 6 července 2009 14 listopadu Ctirad Kučera jazykovědec a překladatel † 19 listopadu 2009 Ladislav Lakomý herec a divadelní pedagog † 11 dubna 2011 15 listopadu – Zdeněk Hořínek divadelní teoretik dramaturg dramatik a herec † 20 září 2014 19 listopadu – Bořivoj Srba divadelní historik teoretik a kritik dramaturg a pedagog † 3 května 2014 20 listopadu – Miroslav Dolejší český politický vězeň a publicista † 26 června 2001 21 listopadu – Jaroslav Rybka český lékař internista a diabetolog 22 listopadu – Alena Chadimová sportovní gymnastka a olympijská medailistka 24 listopadu – Zdeněk Mareš prozaik 26 listopadu – Jaroslav Borovička československý fotbalový reprezentant † 29 prosince 1992 27 listopadu – Milan Horálek ekonom publicista a politik † 13 listopadu 2012 30 listopadu – Radim Cvrček režisér scenárista a herec † 29 dubna 2004 3 prosince – František Vaněk československý hokejový reprezentant 5 prosince – Ladislav Novák československý fotbalový reprezentant † 21 března 2011 6 prosince Stanislav Kovář malíř a textilní výtvarník Ivo Chlupáč český geolog a paleontolog † 7 listopadu 2002 8 prosince – Rudolf Komorous český fagotista a hudební skladatel 9 prosince – Ladislav Smoljak režisér scenárista a herec † 6 června 2010 10 prosince – Rita Klímová ekonomka disidentka a diplomatka † 30 prosince 1993 13 prosince – Václav Konzal paleoslovenista 14 prosince – Stanislav Fišer český herec 15 prosince – Evald Schorm český filmový a divadelní režisér † 14 prosince 1988 17 prosince – Mojmír Trávníček literární kritik a editor † 8 července 2011 18 prosince – Eva Bosáková sportovní gymnastka olympijská vítězka † 10 listopadu 1991 22 prosince – Stanislav Reiniš lékař a spisovatel v exilu † 7 července 2012 31 prosince – Ivan Poledňák hudební vědec † 5 října 2009 ? – Bohumil Kobliha spisovatel Svět 2 ledna – Tošiki Kaifu premiér Japonska 4 ledna – William Deane guvernér Austrálie 5 ledna Alfred Brendel rakousko-britský klavírista Walt Davis americký olympijský vítěz ve skoku do výšky Robert Duvall americký herec a režisér Dizzy Reece jamajský jazzový trumpetista 6 ledna Edgar Lawrence Doctorow americký spisovatel Dickie Moore kanadský lední hokejista 7 ledna – Pierina Morosini italská mučednice blahoslavená † 6 dubna 1957 8 ledna – Chuck Metcalf americký jazzový kontrabasista a skladatel † 11 ledna 2012 11 ledna – Milan Peťovský slovenský kameraman a filmový režisér † 19 září 2000 13 ledna – Elias Menachem Stein americký matematik 14 ledna – Manuel Galbán kubánský kytarista a zpěvák † 7 července 2011 15ledna – Alan Scholefield jihoafrický spisovatel 16 ledna – Johannes Rau osmý prezident Spolkové republiky Německo † 27 ledna 2006 17 ledna – James Earl Jones americký herec 18 ledna – Čon Tu-hwan prezident Jižní Koreje 19 ledna – Horace Parlan americký jazzový klavírista 20 ledna – David Morris Lee americký fyzik Nobelova cena za fyziku1996 22 ledna Galina Zybinová sovětská olympijská vítězka ve vrhu koulí Sam Cooke americký písničkář král soulu † 11 prosince 1964 24 ledna – Lars Hörmander švédský matematik 25 ledna – Stig Anderson švédský textař manažer skupiny ABBA † 12 září 1997 26 ledna – Bernard Panafieu francouzský kněz arcibiskup Marseille kardinál 29 ledna – Ferenc Mádl druhý prezident Maďarska † 29 května 2011 1 února – Boris Jelcin první prezident Ruské federace † 23 dubna 2007 2 února – Dries van Agt premiér Nizozemska 4 února – Isabel Martínez de Perón prezidentka Argentiny 6 února – Ricardo Jamin Vidal filipínský kardinál 7 února – Pierre Chambon francouzský genetik 8 února – James Dean americký filmový a televizní herec † 30 září 1955 9 února – Thomas Bernhard rakouský spisovatel a dramatik † 12 února 1989 12 února Janwillem van de Wetering nizozemský spisovatel † 4 července 2008 Agustín García-Gasco y Vicente španělský kardinál † 1 května 2011 14 února Margarita Lozanová španělská herečka Bernie Geoffrion kanadský profesionální hokejista † 11 března 2006 16 února – Alfred Kolleritsch rakouský spisovatel a básník 18 února Toni Morrisonová americká spisovatelka nositelka Nobelovy ceny za literaturu Marat Nikolajevič Tiščenko ruský letecký konstruktér 19 února – Camillo Ruini generální vikář Říma kardinál 20 února – John Milnor americký matematik 24 února – Uri Orlev polsko-izraelský autor literatury pro děti a mládež 26 února – Claude Piron belgický švýcarský lingvista psycholog spisovatel a esperantista † 22 ledna 2008 1 března – Lamberto Dini premiér Itálie 2 března Michail Sergejevič Gorbačov vůdce Sovětského svazu Tom Wolfe americký novinář a spisovatel 4 března – William Henry Keeler americký kněz arcibiskup Baltimore kardinál 8 března – Neil Postman americký mediální teoretik kulturní kritik † 5 října 2003 11 března – Rupert Murdoch australský mediální magnát 15 března – D J Fontana americký bubeník 16 března Elliott Belgrave generální guvernér Barbadosu Theo Altmeyer německý tenorista † 28 července 2007 22 března Burton Richter americký fyzik Nobelova cena za fyziku William Shatner kanadský herec 23 března Viktor Korčnoj sovětský a švýcarský šachový velmistr Jerzy Krzysztoń polský prozaik dramatik reportér a překladatel † 16 května 1982 Jevgenij Grišin sovětský rychlobruslař olympijský vítěz † 9 července 2005 Jevdokija Mekšilo sovětská běžkyně na lyžích olympijská vítězka † 16 ledna 2013 25 března Paul Motian americký jazzový bubeník a skladatel † 22 listopadu 2011 Riz Ortolani italský filmový hudební skladatel † 23 ledna 2014 26 března – Leonard Nimoy americký herec filmový režisér básník a fotograf † 27 února 2015 27 března – Anton Šulík slovenský herec † 11 ledna 1999 29 března – Alexej Alexandrovič Gubarev sovětský vojenský letec a kosmonaut † 21 února 2015 31 března Július Krempaský slovenský fyzik Tamara Tyškevičová sovětská olympijská vítězka ve vrhu koulí † 29 prosince 1997 1 dubna Rolf Hochhuth německý spisovatel Ladislav Kačáni slovenský fotbalista a československý reprezentant 3 dubna – Gil Robbins americký herec a folkový hudebník † 5 dubna 2011 4 dubna – Jake Hanna americký jazzový bubeník † 12 února 2010 5 dubna – Jack Clement americký zpěvák hudební skladatel a producent † 8 srpna 2013 7 dubna – Donald Barthelme americký spisovatel † 23 července 1989 11 dubna – Sergio Sebastiani italský kardinál 12 dubna – Miroslav Bázlik slovenský hudební skladatel a klavírista 14 dubna – Friedrich-Wilhelm Möller německý designér nábytku a bytový architekt † 23 června 1996 15 dubna Tomas Tranströmer švédský spisovatel překladatel a psycholog Nobelova cena 2011 Jicchak Zamir soudce Nejvyššího soudu a generální prokurátor Izraele 17 dubna – David Axelrod americký zpěvák a skladatel 19 dubna – Frederick Brooks americký informatik 29 dubna – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník † 3 listopadu 2002 1 května – Ira Sullivan americký jazzový trumpetista a multiinstrumentalista 2 května – Richard Holmes americký jazzový varhaník † 29 června 1991 3 května Aldo Rossi italský architekt † 4 září 1997 Vasilij Ruděnkov sovětský olympijský vítěz v hodu kladivem † 2 listopadu 1982 4 května – Richard Williams americký jazzový trumpetista † 4 listopadu 1985 7 května – Gene Wolfe americký autor science fiction 9 května – Vance Brand americký letecký inženýr zkušební pilot a kosmonaut 13 května – Jim Jones zakladatel sekty Chrám lidu † 18 listopadu 1978 14 května – Alvin Lucier americký hudební skladatel 17 května Alfred Kučevskij sovětský hokejový reprezentant † 15 května 2000 Jackie McLean americký jazzový altsaxofonista † 31 března 2006 Dewey Redman americký jazzový saxofonista a skladatel † 2 září 2006 Georg Zundel německý fyzikální chemik † 11 března 2007 19 května – David Wilkerson americký křesťanský kazatel a spisovatel † 27 dubna 2011 22 května – Tadeusz Andrzej Zieliński polský muzikolog hudební kritik a spisovatel † 25 února 2012 24 května – Gabriel Altmann německý lingvista 25 května – Georgij Grečko sovětský kosmonaut 26 května – Sven Delblanc švédský spisovatel † 15 prosince 1992 27 května – Fátin Hamámaová egyptská filmová producentka a herečka † 17 ledna 2015 31 května Cvi Hecker izraelský architekt polského původu John Robert Schrieffer americký fyzik Nobelova cena za fyziku1972 3 června Raúl Castro prezident Kuby Lindy Remigino americký atlet sprinter dvojnásobný olympijský vítěz Anton Moravčík československý fotbalový reprezentant † 12 prosince 1996 7 června – Magda Paveleková slovenská herečka 10 června – João Gilberto brazilský zpěvák a kytarista 13 června – Irvin Yalom americký psycholog a spisovatel 18 června – Fernando Henrique Cardoso prezident Brazílie 23 června – Ola Ullsten premiér Švédska 25 června – Višvanat Pratap Singh premiér Indie † 27 listopadu 2008 26 června – Colin Wilson britský spisovatel filozof † 5 prosince 2013 27 června – Martinus J G Veltman nizozemský teoretický fyzik Nobelova cena za fyziku 1999 28 června – Geraldo Mattos brazilský spisovatel † 23 března 2014 29 června – Jorge Edwards chilský diplomat a spisovatel 30 června – Andrew Hill americký jazzový klavírista a skladatel † 20 dubna 2007 1 července – Leslie Caronová francouzská herečka a tanečnice 6 července – Aloyzas Sakalas litevský fyzik politik 7 července – David Eddings americký spisovatel fantasy † 2 června 2009 9 července – Thorvald Stoltenberg norský politik 10 července Alice Munroová kanadská spisovatelka nositelka Nobelovy ceny za literaturu Ivan Rajniak slovenský herec † 23 února 1999 14 července – Robert Stephens britský filmový a divadelní herec † 12 srpna 1995 17 července – Pavel Hoffmann slovenský ekonom a československý politik 21 července Plas Johnson americký jazzový saxofonista Sonny Clark americký jazzový klavírista † 13 ledna 1963 23 července – Arata Isozaki japonský architekt 24 července Ermanno Olmi italský režisér scenárista střihač kameraman producent a scénograf Éric Tabarly francouzský námořník a jachtař † 14 června 1998 31 července Nick Bollettieri americký tenisový trenér Kenny Burrell americký jazzový kytarista a skladatel 1 srpna Ramblin' Jack Elliott americký zpěvák a kytarista Harold Connolly americký atlet olympijský vítěz v hodu kladivem † 18 srpna 2010 Lloyd Brevett jamajský kontrabasista † 3 května 2012 2 srpna – Viliam Schrojf slovenský fotbalový brankář reprezentant Československa † 1 září 2007 4 srpna – Paul Avrich americký historik † 16 února 2006 8 srpna – Roger Penrose anglický teoretický fyzik 9 srpna – Mário Zagallo brazilský fotbalista 11 srpna – Martin Hollý slovenský filmový a televizní režisér a scenárista † 18 března 2004 12 srpna – William Goldman americký spisovatel 13 srpna – Norman Read novozélandský olympijský vítěz v chůzi na 50 km z roku 1956 † 22 května 1994 15 srpna – Richard F Heck americký chemik Nobelova cenu za chemii 2010 25 srpna – Cecil Dale Andrus americký politik a ministr vnitra 27 srpna Šrí Činmoj indicko-americký myslitel a duchovní učitel † 11 října 2007 Sven Tumba Johansson švédský hokejista † 1 října 2011 29 srpna – Manolo Escobar španělský zpěvák † 24 října 2013 30 srpna – John Swigert americký vojenský letec a astronaut † 27 prosince 1982 31 srpna – Jean Béliveau kanadský lední hokejista † 2 prosince 2014 1 září Friedrich Kurrent rakouský architekt Michael O Rabin izraelský informatik Willie Ruff americký hudebník Martin Stade německý spisovatel 2 září – Clifford Jordan americký jazzový saxofonista † 27 března 1993 3 září Fritz J Raddatz německý spisovatel novinář a literární kritik † 26 února 2015 Michael Fisher anglicky fyzik Samir Amin egyptský marxistický ekonom 4 září Anthony de Mello indický kněz psychoterapeut a spisovatel † 2 června 1987 Jack E Boucher americký fotograf architektury † 2 září 2012 5 září Amnon Rubinstein ministr školství Izraele Richie Powell americký jazzový klavírista † 26 června 1956 8 září – Marion Brown americký jazzový altsaxofonista † 18 října 2010 12 září Ian Holm britský herec Silvia Pinalová mexická herečka a politička George Jones americký country zpěvák † 26 dubna 2013 13 září Jakob Beck mistr bojových umění srbského původu Marjorie Jacksonová australská sprinterka dvojnásobná olympijská vítězka 16 září – Tadeusz Gocłowski arcibiskup gdaňský 17 září Jean-Claude Carrière francouzský scenárista herec a režisér Anne Bancroftová americká herečka † 6 června 2005 19 září – Márta Mészárosová maďarská filmová režisérka 20 září – Chaja Hararit izraelská herečka 21 září Eduard Grečner slovenský filmový scenárista a režisér Larry Hagman americký herec † 23 listopadu 2012 22 září – Fay Weldonová anglická spisovatelka esejistka a dramatička 24 září Anthony Newley anglický herec zpěvák a textař † 14 dubna 1999 Medardo Joseph Mazombwe zambijský kněz arcibiskup Lusaky kardinál † 29 srpna 2013 25 září – Anatolij Sevasťjanov ruský a sovětský spisovatel fotograf a biolog 26 září – Marína Čeretková-Gállová slovenská spisovatelka 29 září Anita Ekbergová švédská herečka † 11 ledna 2015 James Watson Cronin americký jaderný fyzik Nobelova cena za fyziku 1980 1 října – Mirjam Zohar izraelská divadelní herečka 4 října – Richard Rorty americký filozof † 8 června 2007 6 října Riccardo Giacconi americko-italský astrofyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku Andrej Rimko slovenský herec † 2 ledna 2006 7 října Desmond Tutu jihoafrický anglikánský arcibiskup Nobelova cena míru 1984 Štefan Babjak slovenský operní pěvec † 27 dubna 2008 8 října – Andreas Molterer rakouský sjezdař 9 října – Pavol Hrivnák slovenský ekonom poslední komunistický předseda vlády † 3 února 1995 11 října – Henrich Sidorenko sovětský reprezentační hokejový obránce † 5 ledna 1990 13 října – Raymond Kopa francouzský fotbalový záložník 14 října – Nikhil Banerdží indický hráč na sitár † 27 ledna 1986 15 října – Abdul Kalám atomový vědec a bývalý prezident Indie 17 října – Anatolij Pristavkin ruský spisovatel † 11 července 2008 19 října – John le Carré britský spisovatel 20 října – Hans Waldenfels německý fundamentální teolog 22 října – Hikaru Hajaši japonský hudební skladatel klavírista a dirigent † 5 ledna 2012 23 října – Diana Dorsová anglická herečka a zpěvačka † 4 května 1984 24 října – Sofia Gubajdulina hudební skladatelka tatarského původu 25 října – Annie Girardotová francouzská divadelní filmová a televizní herečka a zpěvačka † 28 února 2011 2 listopadu Gérard Barray francouzský herec Phil Woods americký jazzový saxofonista klarinetista a skladatel 3 listopadu – Monica Vittiová italská herečka 4 listopadu Bernard Francis Law americký kardinál Imrich Stacho slovenský fotbalista československý reprezentant † 10 ledna 2006 5 listopadu Charles Taylor kanadský sociolog politický vědec a filosof Ike Turner americký kytarista zpěvák a hudební producent † 12 listopadu 2007 Sergio Larrain chilský fotograf † 7 února 2012 6 listopadu – Mike Nichols americký filmový a divadelní režisér německého původu † 19 listopadu 2014 8 listopadu – George Maciunas litevský umělec † 9 května 1978 15 listopadu – Mwai Kibaki prezident Keni 16 listopadu – Hubert Sumlin americký bluesový kytarista a zpěvák † 4 prosince 2011 17 listopadu Pierre Nora francouzský historik a nakladatel Wayne Andre americký jazzový pozounista † 26 srpna 2003 20 listopadu – Franz Bydlinski rakouský právník † 7 února 2011 23 listopadu Darina Laščiaková slovenská rozhlasová redaktorka folkloristka a zpěvačka Tosiwo Nakayama první prezident Federativních států Mikronésie † 29 března 2007 25 listopadu – Nat Adderley americký jazzový kornetista a skladatel † 2 ledna 2000 26 listopadu Adolfo Pérez Esquivel argentinský sochař architekt a pacifista Adrianus Johannes Simonis nizozemský kardinál 27 listopadu – Ja'akov Ziv izraelský informatik 30 listopadu – Jack Sheldon americký jazzový trumpetista zpěvák a herec 1 prosince – Miroslav Kusý slovenský politolog filosof publicista a pedagog 2 prosince – Wynton Kelly americký jazzový klavírista † 12 dubna 1971 4 prosince – Alex Delvecchio kanadský lední hokejista 6 prosince – Volker Oppitz německý ekonom a matematik 7 prosince – Nicholas Cheong Jin-suk arcibiskup Soulu kardinál 11 prosince Rita Moreno americká herečka tanečnice a zpěvačka Osho indický duchovní učitel mystik a guru † 19 ledna 1990 12 prosince – Christian Metz francouzský filmový teoretik † 7 září 1993 14 prosince – Phineas Newborn americký jazzový klavírista † 26 května 1989 23 prosince – Maria Tipo italská koncertní klavíristka 24 prosince – Ray Bryant americký jazzový klavírista a skladatel † 2 června 2011 27 prosince John Charles velšský fotbalista † 21 února 2004 Walter Norris americký jazzový klavírista a skladatel † 29 října 2011 28 prosince – Guy Debord francouzský filosof spisovatel a filmař † 30 listopadu 1994 ? – Chufo Lloréns španělský spisovatel ? – Otto Peter švýcarský barytonista ? – Erich Schutt německý fotograf a fotoreportér ? – Pjotr Ufimcev ruský matematik a fyzik ? – Roger Saubot francouzský architekt † 25 června 1999 ? – Ram Karmi izraelský architekt † 11 dubna 2013 Úmrtí Česko 2 ledna – Josef Wohanka český šlechtitel a politik 2 listopadu 1842 7 ledna – Josef Loutocký reformní pedagog a spisovatel 31 března 1868 20 ledna – Josef Gross biskup litoměřický 10 října 1866 23 ledna – Eduard Peck kulturní pracovník valašský 10 října 1857 29 ledna – Jaroslav Auerswald herec režisér a výtvarník 28 června 1870 4 února – Jiří Skorkovský československý politik 1 února 1873 14 února – Dominik Löw sudetoněmecký politik 9 listopadu 1863 25 února – Karel Cumpfe český klasický filolog 14 listopadu 1853 21 března – Josef Zubatý český indolog 20 dubna 1855 29 března – Kuneš Sonntag československý politik 19 února 1878 11 dubna – Karel Vávra český herec a divadelní režisér 16 května 1884 20 dubna – Gabriel Pecháček český katolický teolog 25 října 1855 30 dubna – Osvald Polívka český architekt 24 května 1859 3 května – Vojtěch Šíp český sochař 10 června 1885 7 května – Antonín Petzold český varhaník dirigent sbormistr a hudební skladatel 13 srpna 1858 10 května – Jan Sobotka český matematik 2 září 1862 12 května – Karel Chodounský lékař zakladatel české farmakologie 18 května 1843 14 května – Viktor Dyk český básník a politik 31 prosince 1877 19 května Adolf Procházka československý právník politik 14 ledna 1869 Adolf Hrstka český lékař a vlastivědný pracovník 7 března 1864 15 června – Jan Nepomuk Kapras český pedagog psycholog a filozof 25 května 1847 11 července – Stanislav Rolínek český sochař 9 února 1902 18 července – Otakar Bystřina český spisovatel 23 května 1861 20 července – Herbert Baddeley britský tenista 11 ledna 1872 23 července – Ludvík Singer československý politik ? 1876 27 července – Karel Fiala český herec 22 ledna 1871 5srpna – Marie Hübnerová česká divadelní herečka 12 října 1865 16 srpna – Zdeněk Záhoř literární historik kritik a spisovatel 10 července 1881 25 srpna – Alois Kolísek československý politik 1 dubna 1868 1 září – Stanislav Suda skladatel flétnista hudební pedagog 30 dubna 1865 9 září – Josef Náprstek československý politik 8 listopadu 1881 14 září – František Rambousek entomolog a československý politik 1 dubna 1886 20 září – Jarmila Hašková česká novinářka a prozaička 28 června 1887 3 října – Michal Navrátil autor životopisných a místopisných publikací 21 srpna 1861 9 října – Antal Stašek český spisovatel 22 července 1843 20 října – Marie Laudová česká herečka 16 srpna 1869 27 října – Ludvík Čelanský český dirigent a hudební skladatel 17 července 1870 19 listopadu – Jan Axamit český lékař a archeolog 12 prosince 1870 25 listopadu – Milada Schusserová česká malířka 14 března 1877 3 prosince – Emanuel Leminger český pedagog a archeolog 25 prosince 1846 6 prosince – František Zíka československý politik 2 prosince 1869 10 prosince – Leopold Sviták český automobilový vynálezce 11 října 1856 18 prosince – Adolf Stránský novinář a politik 8 dubna 1855 ? – Karel Andrlík st český chemik 1861 ? – Jan May lékař starosta města Mariánské Hory 1869 ? – Jan Dvořák československý politik 4 dubna 1870 Svět 1 ledna – Martinus Wilhelm Beijerinck nizozemský botanik a mikrobiolog 16 března 1851 3 ledna – Joseph Joffre francouzský generál 12 ledna 1852 4 ledna Art Acord americký herec němého filmu a rodeový šampion 17 dubna 1890 Luisa Koburská vévodkyně z Fife dcera britského krále Eduarda VII 20 února 1867 7 ledna – Paul Kuh-Chrobak poslední ministr financí Rakouska-Uherska 11 března 1863 13 ledna – Kálmán Kandó maďarský inženýr vynálezce 10 července 1869 17 ledna – Petr Nikolajevič Ruský velkokníže ruský 10 ledna 1864 23 ledna Anna Pavlovna Pavlovová ruská tanečnice 12 února 1881 Ernst Seidler von Feuchtenegg předseda vlád Předlitavska 5června 1862 August Rohling rakouský katolický teolog a antisemita 15 března 1839 24 ledna – Fridrich August II Oldenburský poslední oldenburský velkovévoda 16 listopadu 1852 11 února – Charles Algernon Parsons irský vynálezce a technik 13 června 1854 16 února – Wilhelm von Gloeden německý fotograf 16 září 1856 18 února – Peter Elfelt dánský fotograf a filmový režisér 1 ledna 1866 26 února – Otto Wallach německý chemik držitel Nobelovy cenu za chemii 27 března 1847 7 března Theo van Doesburg nizozemský malíř spisovatel a architekt 30 srpna 1883 Akseli Gallen-Kallela finský malíř a designér 26 dubna 1865 11 března – Friedrich Wilhelm Murnau filmový režisér němé éry 28 prosince 1888 12 března – Jozef Bahéry slovenský hudební skladatel 8 prosince 1844 20 března – Hermann Müller německý říšský kancléř 18 května 1876 29 března – Robert Buser švýcarský botanik 6 října 1857 8 dubna – Erik Axel Karlfeldt švédský básník 20 července 1864 10 dubna – Chalíl Džibrán libanonský malíř básník a spisovatel 6 ledna 1883 15 dubna – Joe Masseria mafiánský boss v New Yorku 1887 16 dubna – Rachel Bluwsteinová hebrejská básnířka 20 září 1890 19 dubna – Louis Dollo belgický paleontolog 7 prosince 1857 20 dubna Matthias Eldersch ministr spravedlnosti a vnitra Rakouska 24 února 1869 Cosmo Duff-Gordon pátý baronet z Halkinu 22 července 1862 9 května – Albert Abraham Michelson americký fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 1907 19 prosince 1852 21 května – Théophile Cart francouzský esperantista 31 března 1855 4 června – Husajn bin Alí al-Hášimí král Hidžázu 1854 15 června – Albertina Berkenbrocková brazilská mučednice blahoslavená 11 dubna 1919 16 června – Eduard Spelterini švýcarský průkopník létání 2 června 1852 22 června – Armand Fallières francouzský prezident 6 listopadu 1841 2 července – Peter Kürten německý sériový vrah 26 května 1883 3 července – Peter Kürten německý sériový vrah 26 května 1883 5 července – Oscar Kjellberg švédský inženýr a vynálezce 21 září 1870 11 července – Giovanni Boldini italský malíř 31 prosince 1842 12 července – Nathan Söderblom švédský evangelický teolog 15 ledna 1866 13 července – Tor Hedberg švédský spisovatel 23 března 1862 2 srpna – Cyril Horváth slovenský právník a národovec 24 září 1864 6 srpna – Bix Beiderbecke americký jazzový kornetista klavírista a hudební skladatel 10 března 1903 31 srpna – Sergej Borisov ruský fotograf 15 října 1867 4 září – Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský rakouský arcivévoda a princ toskánský 15 října 1863 5 září – Isabela z Croy rakouská arcivévodkyně a těšínská kněžna 27 února 1856 10 září – Salvatore Maranzano newyorský mafiánský boss 1886 11 září – Henry B Goodwin švédský filolog a fotograf 20 únor a 1878 19 září – David Starr Jordan americký zoolog a botanik 19 ledna 1851 25 září Aleksander Skrzyński předseda vlády druhé Polské republiky 19 března 1882 Ulrich von Wilamowitz-Moellendorff německý klasický filolog 22 prosince 1848 29 září – Paula Wolf-Kalmarová rakouská šachová mistryně březen 1881 3 října – Carl Nielsen dánský dirigent houslista a skladatel 9 června 1865 11 října – Otto von Moser německý vojenský historik 21 března 1860 17 října – Otto Haab švýcarský oftalmolog 19 dubna 1850 18 října – Thomas Alva Edison americký vynálezce 11 února 1847 21 října – Arthur Schnitzler rakouský prozaik dramatik a lékař 15 května 1862 26 října – John Isaac Briquet švýcarský botanik 13 března 1870 5 listopadu – Konrad Stäheli švýcarský sportovní střelec trojnásobný olympijský vítěz 1900 17 prosince 1866 9 listopadu – Isaac Newton Lewis americký vojenský konstruktér 12 října 1858 16 listopadu – Joshua Millner irský sportovní střelec 5 července 1847 19 listopadu – Adelaide Hanscom Leeson americká umělkyně a fotografka 25 listopadu 1875 27 listopadu – David Bruce skotský lékař patolog a mikrobiolog 29 května 1855 2 prosince – Vincent d'Indy francouzský hudební skladatel 27 března 1851 5 prosince – Filippo Rinaldi rector major salesiánů 28 května 1856 10 prosince – Max Elskamp belgický spisovatel 5 května 1862 13 prosince – Gustave Le Bon francouzský lékař sociolog a archeolog 7 května 1841 20 prosince – Gustaf Kossinna německý filolog a archeolog 28 srpna 1858 23 prosince – Wilson Bentley americký fotograf sněhových vloček 9 února 1865 26 prosince – Melvil Dewey americký knihovník a vynálezce 10 prosince 1851 ? – Alexandre Darracq francouzský podnikatel a průkopník automobilismu 10 listopadu 1855 ? – Alexandr Krasilnikov vedoucí zahraničních oddělení carské Ochranky 6 února 1861 ? – Richard von Hampe ministr kultu a vyučování Předlitavska 1863 ? – Heinrich Götz vratislavský fotograf německého původu 1866 ? – Dionysios Kasdaglis řecko-egyptský tenista 10 října 1872 ? – Maksym Hryva ukrajinský spisovatel 1893 Hlavy státu Evropa Československo – Tomáš Garrigue Masaryk Litva – Antanas Smetona Asie Japonsko – Císař Šówa Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1931 Národní listy — Národní politika — Lumír — archiv ÚČL AV ČR 1933 MCMXXXIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události Československo 22 ledna přívrženci Národní obce fašistické se pokusili o fašisický puč když v 030 přepadli židenické Svatoplukovy kasárny 16 února byla sepsána Malá dohoda mezi Rumunskem Jugoslávií a Československem 28 února – vrchol nezaměstnanosti v Československu Zprostředkovatelny práce evidují 920 182 nezaměstnaných Odhaduje se že skutečný stav byl až o 1 3 vyšší 21 března – zákon o Půjčce práce mající krýt rozpočtové schodky během hospodářské krize 9 června – schválen zmocňovací zákon dávající vládě mimořádné pravomoci v hospodářské oblasti první ovocný jogurt byl vymyšlen v Radlické mlékárně na Smíchově byla zahájena stavba Letiště Praha-Ruzyně poprvé se jel závod 1000 mil československých 31 prosince – vyhlášeny národní přírodní rezervace Novozámecký rybník Přírodní rezervace Velký a Malý Polom Chlumská stráň Svět 30 ledna říšský prezident Hindenburg jmenuje Hitlera kancléřem; Německo 27 února požár Říšského sněmu; Německo 24 března počátek vlády národních socialstů v Německu 17 května založena norská fašistická strana Nasjonal Samling 26 května vzniklo gestapo 20 července je podepsán Říšský konkordát mezi Německou říší a Svatým stolcem 14 října – Německo vystoupilo ze Společnosti národů 26 prosince dopadl na území Ruska meteorit známý jako Pervomajskij posjolok erupce sopky Vesuv; Itálie podepsána konvence o právech a povinnostech států; Montevideo obě meklenburské země se staly součástí Německa Vědy a umění 20 ledna – V Československu má premiéru film Gustava Machatého Ekstase 16 září – Založeno divadlo D 34; Československo Fritz Zwicky publikoval teorii Temné hmoty ve Velké Británii založena dokumentaristická skupina GPO Film Unit v SSSR se začíná se zplyňováním uhlí pod zemí A V Moskvin zdokonalil ikonoskop a vynalezl mozaikovou elektrodu Nobelova cena za literaturu Ivan Alexejevič Bunin za medicínu Thomas Hunt Morgan – za práce v oboru biologie dědičnosti za fyziku Werner Heisenberg Erwin Schrödinger a Maurice Dirac – za práce na poli teoretické a atomové fyziky za chemii nebyla udělena za mír nebyla udělena Narození Česko 2 ledna – Jarmila Veselá zpěvačka flétnistka a herečka 3 ledna – Karel Paulus český volejbalový hráč a trenér † 31 října 2003 9 ledna – Vilém Prečan historik 10 ledna – Josef Randa český sochař a exulant † 6 července 2005 12 ledna Sáva Šabouk český historik umění † 31 ledna 1993 Josef Henke režisér scenárista autor rozhlasových her † 19 března 2006 17 ledna – Lubomír Skřivánek český sochař a malíř † 27 října 1994 19 ledna – Robert Sak český historik † 14 srpna 2014 23 ledna Emílie Tomanová malířka a grafička † 16 března 1994 Zdeněk Pičman československý fotbalový reprezentant † 6 července 2014 30 ledna – Milena Vecková-Blahoutová československá basketbalistka 12 února – Vladimír Suchánek český malíř a grafik 14 února – Míla Myslíková filmová a divadelní herečka a spisovatelka † 11 února 2005 17 února – Karel Sklenička český hudební skladatel a varhaník † 26 března 2001 19 února – Milan Iglo český hudební skladatel a pedagog 22 února – Vladimír Veselý český odborník v oblasti včelařství † 8 května 2013 23 února – Zdeněk Velíšek moderátor redaktor reportér překladatel a tlumočník 5 března – Eduard Ovčáček básník grafik sochař malíř fotograf 8 března Pavel Gan literární vědec a prozaik Věra Horáková-Grubrová československá basketbalistka 9 března – Stanislav Milota český kameraman a signatář Charty 77 10 března Zdeněk Frolík český matematik † 3 května 1989 František Hobizal kněz a spisovatel † 8 července 2001 12 března – Valentina Thielová herečka 20 března – Luděk Munzar herec 24 března – Jiří Klobouk spisovatel scenárista kameraman a jazzový pianista 29 března – Matylda Šínová-Matoušková československá gymnastka bronzová medailistka z OH 1952 31 března – Miloš Petr hráč na lesní roh † 2 března 2001 4 dubna Ladislav Přáda československý fotbalový reprezentant † 19 prosince 1995 Ladislav Holý český antropolog † 13 dubna 1997 6 dubna – Jiří Březina německý geolog českého původu 7 dubna – Stanislav Vávra český básník a spisovatel 8 dubna – Jaroslav Smolka hudební režisér muzikolog a skladatel † 19 srpna 2011 18 dubna – Pavel Říčan český psycholog 21 dubna – Petr Pokorný český evangelický teolog 30 dubna – Karla Erbová česká básnířka 2 května – Eva Klepáčová herečka † 18 června 2012 8 května – Jaroslav Oliverius český arabista a hebraista 9 května – Jiří Chvála český sbormistr a pedagog 20 května – Zdeněk Vašíček filosof esejista historik archivář archeolog † 13 dubna 2011 21 května – Erazim Kohák český filosof a publicista 22 května Dalimil Klapka herec Ivo Tretera český filosof † 7 ledna 2012 25 května Jaromír Šavrda český spisovatel disident a chartista † 2 května 1988 Jindřich Brabec český hudební skladatel a publicista † 5 července 2001 František Zoulík právník a vysokoškolský pedagog † 23 března 2013 27 května – Jiří Polák politolog překladatel spisovatel 6 června – Tomáš Pasák český historik † 26 října 1995 9 června – Vladivoj Tomek skaut oběť komunistického režimu † 17 listopadu 1960 10 června – Milena Hübschmannová česká indoložka a zakladatelka české romistiky † 8 září 2005 22 června – Libor Pešek český dirigent 24 června – František Vicena český herec a divadelní pedagog † 15 října 1984 25 června – Věra Hrochová česká historička a byzantoložka † 9 října 1996 27 června – Ivo Zajonc československý zoolog a astronom 3 července – František Štorek český novinář spisovatel a básník † 19 června 1999 4 července – Vojtěch Adamec český sochař † 28 března 2011 6 července – Vladimír Miltner indolog † 13 ledna 1997 10 července – Ivan Passer česko-americký filmový scenárista a režisér 11 července – Olga Havlová první manželka českého prezidenta Václava Havla † 27 ledna 1996 18 července – František Tikal československý hokejový reprezentant † 10 srpna 2008 22 července Jana Rabasová sportovní gymnastka a olympijská medailistka Evžen Quitt český geograf a klimatolog † 19 srpna 2013 26 července Ctibor Nečas český historik Jiří Veselský český básník † 18 dubna 2004 27 července – Alena Reichová sportovní gymnastka a olympijská medailistka † 21 června 2011 1 srpna – Dušan Třeštík český historik a publicista † 23 srpna 2007 3 srpna – Miroslav Houra ilustrátor pedagog grafik malíř typograf † 19ledna 2006 5 srpna – Ludvík Kolek český architekt sochař a malíř 6 srpna Josef Kolmaš český sinolog a tibetolog Jiří Vašíček český zpěvák † 13 listopadu 2001 9 srpna – Josef Krása český historik umění středověku a pedagog † 20 února 1985 13 srpna – Alois Mikulka malíř sochař grafik ilustrátor scénograf a spisovatel 14 srpna – Václav Rabas varhaník publicista hudební pedagog a politik 18 srpna Pavel Jurkovič hudebník zpěvák skladatel a popularizátor lidových písní † 4 února 2015 Ivar Otruba architekt 20 srpna – Milan Tichák český historik a spisovatel 21 srpna – Jaromír Johanes ministr zahraničních věcí ČSSR 25 srpna – Luděk Frýbort český exilový spisovatel 27 srpna – Rudolf Dašek český jazzový kytarista a skladatel † 1 února 2013 28 srpna – Jaroslav Tejral český archeolog 6 září – Josef Stolařík československý volejbalový reprezentant 12 září – Petr Zvolský český psychiatr † 29října 2014 25 září – Josef Němec český boxer bronzový olympionik z Říma 1960 † 10 září 2013 26 září – Bořivoj Navrátil český divadelní a filmový herec † 31 října 2011 29 září – Josef Kadraba československý fotbalový reprezentant 2 října – Karel Hála český zpěvák † 6 července 2008 14 října – Václav Šašek český dramaturg a filmový scenárista 15 října Vladimír Vašků historik Vladimír Novotný hudebník folklorista hudební aranžér a pedagog † 4 srpna 2007 17 října – Ján Starší československý hokejový reprezentant 21 října – Zdena Salivarová zpěvačka prozaička překladatelka 29 října Miloš Hlavica český herec a malíř Miloslav Nevrlý zoolog publicista spisovatel cestovatel 31 října – Evžen Neustupný český archeolog 2 listopadu – Vladimír Jirásek československý vodní slalomář 7 listopadu – Jan Stejskal ministr financí Československé socialistické republiky † ? 21 listopadu – Jiří Velemínský český rostlinný genetik † 23 února 2008 24 listopadu – Jan Jílek český dramatik spisovatel scenárista a herec † 6 října 2011 1 prosince – Zdeněk Bobrovský československý basketbalista a trenér † 21 listopad 2014 6 prosince – Jiří Tichý československý fotbalový reprezentant 13 prosince – Eva Filemonová malířka a sochařka 14 prosince – Milan Lukeš český historik překladatel a politik † 22 září 2007 25 prosince – Eva Křížová-Dobiášová československá basketbalistka 30 prosince – Zdeněk Humhal český volejbalový reprezentant ? – Vladimír Malíšek český fyzik pedagog a spisovatel Svět 1 ledna – Ranko Bugarski srbský filolog 3 ledna – Jozef Jablonický slovenský historik † 7 prosince 2012 4 ledna – Henri-François Van Aal belgický frankofonní žurnalista a politik † 19 srpna 2001 6 ledna – Oleg Makarov sovětský konstruktér a kosmonaut † 29 května 2003 8ledna – Juan Marsé španělský spisovatel novinář a scenárista 9 ledna – Wilbur Smith britský autor dobrodružných románů 12 ledna Liliana Cavani italská režisérka a scenáristka Pavlos Matesis řecký spisovatel a překladatel † 20 ledna 2013 13 ledna – Paul Biya prezident Kamerunu 16 ledna Susan Sontagová americká spisovatelka teoretička fotografie publicistka režisérka † 28 prosince 2004 Nat Finkelstein americký fotograf a fotožurnalista † 2 října 2009 17 ledna – Dalida francouzská zpěvačka † 3 května 1987 18 ledna – Ray Dolby americký vědec technik a vynálezce † 12 září 2013 20 ledna – Don Thompson britský olympijský vítěz na 50 km chůze † 4 října 2006 25 ledna – Corazon Aquinová prezidentka Filipín † 1 srpna 2009 26 ledna – Javier Lozano Barragán mexický kardinál 28 ledna – Erik Hornung švýcarský egyptolog 1 února – Sadao Watanabe japonský saxofonista a flétnista 2 února Than Šwei vládce Myanmaru Orlando Cachaíto López kubánský kontrabasista † 9 února 2009 11 února – Ján Mlynárik slovenský historik a politik † 26 března 2012 12 února – Costa-Gavras řecko-francouzský filmař 13 února – Kim Novak americká filmová a televizní herečka 15 února – Kelvin Edward Felix kardinál z ostrova Dominika 18 února Yoko Ono japonsko-americká výtvarná umělkyně a hudebnice Bobby Robson anglický fotbalista a fotbalový trenér † 31 července 2009 21 února – Nina Simone americká zpěvačka skladatelka pianistka † 21 dubna 2003 22 února – Katharine vévodkyně z Kentu manželka britského prince Edwarda 23 února – Lee Calhoun americký dvojnásobný olympijský vítěz v běhu na 110 m překážek † 21 června 1989 24 února – David Newman americký saxofonista † 20 ledna 2009 26 února – Lubomyr Huzar ukrajinský řeckokatolický kněz kardinál 2 března – Franz W Seidler německý historik spisovatel 5 března – Walter Kasper německý biskup teolog a kardinál 9 března – Lloyd Price americký R&B zpěvák 13 března – Gero von Wilpert německý spisovatel a literární teoretik † 24 prosince 2009 14 března Michael Caine anglický filmový herec Quincy Jones americký hudebník dirigent skladatel a trumpetista Anu Kaipainen finská spisovatelka † 29 září 2009 15 března – Philippe de Broca francouzský režisér † 26 listopadu 2004 18 března – Severino Poletto italský kardinál 19 března – Philip Roth americký spisovatel 20 března Aimée Beekmanová estonská spisovatelka a scenáristka Henryk Muszyński arcibiskup metropolita hnězdenský polský primas Othar Čiladze gruzínský básník a romanopisec † 1 října 2009 22 března – Abú al-Hasan Baní Sadr první prezident Íránu 23 března Philip Zimbardo americký psycholog Jozef Dunajovec slovenský novinář publicista a autor literatury faktu † 22 února 2007 26 března Tinto Brass italský avantgardní filmař Donald Bailey americký jazzový bubeník † 15 října 2013 28 března – Juan Sandoval Íñiguez mexický kardinál 30 března – Jean-Claude Brialy francouzský herec režisér scenárista a spisovatel † 30 května 2007 31 března – John C Butcher novozélandský matematik 1 dubna Claude Cohen-Tannoudji francouzský fyzik Robert Šavlakadze gruzínský olympijský vítěz ve skoku do výšky Dan Flavin americký minimalistický sochař † 29 listopadu 1996 2 dubna – György Konrád maďarský spisovatel 4 dubna – Armand Abécassis francouzský spisovatel a filosof 7 dubna – Wayne Rogers americký herec 9 dubna Jean-Paul Belmondo francouzský divadelní a filmový herec René Burri švýcarský fotograf † 20 října 2014 10 dubna – Philip Corner americký hudební skladatel teoretik klavírista a pozounista 12 dubna – Montserrat Caballé katalánsko-španělská operní pěvkyně 15 dubna Věra Krepkinová ukrajinská olympijská vítězka ve skoku do dálky Boris Strugackij ruský spisovatel † 19 listopadu 2012 21 dubna – Ian Carr britský trumpetista a hudební skladatel † 25 února 2009 24 dubna – Alan Eagleson kanadský právník a hokejový funkcionář 26 dubna – Arno Allan Penzias americký fyzik Nobelova cena 1978 27 dubna – Calvin Newborn americký jazzový kytarista a kontrabasista 28 dubna Džalál Talabání kurdský irácký politik Oliver Jackson americký jazzový bubeník † 29 května 1994 29 dubna – Mark Eyskens premiér Belgie 30 dubna – Willie Nelson americký countryový zpěvák textař skladatel kytarista a herec 2 května – Bunk Gardner americký hudebník 3 května Steven Weinberg americký fyzik Nobelova cena 1979 James Brown americký zpěvák hudební skladatel a vydavatel † 25 prosince 2006 5 května – Manuel Guajiro Mirabal kubánský trumpetista 6 května – Juanita Castro sestra Fidela Castra agentka CIA 10 května – Michael Garrick britský jazzový klavírista a hudební skladatel † 11 listopadu 2011 12 května – Andrej Andrejevič Vozněsenskij ruský básník † 1 června 2010 14 května – Stu Williamson americký jazzový trumpetista † 1 října 1991 17 května – Jarosław Abramow-Newerly polský spisovatel a skladatel 18 května – Deve Govda premiér Indie 19 května José Luis Abellán španělský historik filozofie a literární kritik Edward de Bono maltský psycholog a kognitivní vědec 21 května Jevgenij Minajev sovětský vzpěrač olympijský vítěz † 8 prosince 1993 Maurice André francouzský trumpetista † 25 února 2012 Joe Byrd americký jazzový kytarista a kontrabasista † 6 března 2012 22 května – Arnold Lobel americký spisovatel a ilustrátor † 4 prosince 1987 25 května – Romuald Klim sovětský olympijský vítěz a mistr Evropy v hodu kladivem † 28 května 2011 27 května – Jozef Košnár slovenský ekonom † 27 září 2008 1 června Rut Arnonová izraelská biochemička a imunoložka Gilli Smyth britská zpěvačka a básnířka 4 června – Godfried Danneels belgický kněz kardinál 5 června – William Kahan kanadský matematik a informatik 6 června Jean-Pierre Mocky francouzský filmový režisér a herec Heinrich Rohrer švýcarský fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1986 † 16 května 2013 7 června – Lamine Diack prezident Mezinárodní atletické federace 8 června – Joan Rivers americká herečka † 4 září 2014 11 června – Gene Wilder americký herec režisér scénárista a spisovatel 14 června Henri d'Orléans pretendent francouzského trůnu z rodu Orléans Jerzy Kosiński anglicky píšící spisovatel polského původu † 3 května 1991 Matti Suuronen finský architekt † 16 dubna 2013 15 června – Muhammad Alí Radžáí íránský předseda vlády † 30 srpna 1981 16 června – Fuád Mebazá prezident Tuniska 17 června – Christian Ferras francouzský houslista † 14 září 1982 19 června – Viktor Pacajev tragicky zesnulý sovětský kosmonaut † 29 června 1971 20 června – Danny Aiello americký herec 25 června – Álvaro Siza Vieira portugalský architekt 26 června – Claudio Abbado italský dirigent † 20 ledna 2014 7 července – Murray Halberg novozélandský olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů 8 července – Peter Orlovsky americký básník † 30 května 2010 9 července Zinaida Kirijenková ruská filmová herečka Oliver Sacks britský neurolog 12 července – Donald E Westlake americký spisovatel † 31 prosince 2008 13 července – David Storey britský prozaik dramatik scenárista 14 července – František vévoda bavorský Jeho královská výsost vévoda bavorský 17 července – Ben Riley americký jazzový bubeník 18 července – Jean Yanne francouzský herec a režisér † 23 května 2003 20 července José Vicente Asuar chilský hudební skladatel Ciprian Foias rumunský matematik Cormac McCarthy americký spisovatel a scenárista 23 července – Richard Rogers britský architekt 26 července – Edmund S Phelps americký ekonom a nositel Nobelovy ceny z roku 2006 27 července – Anton Popovič slovenský literární historik a teoretik † 24 června 1984 31 července – Cees Nooteboom nizozemský prozaik básník cestopisec a esejista 1 srpna – Antonio Negri italský politický filozof marxistické orientace 4 srpna – Sonny Simmons americký jazzový saxofonista 7 srpna Jerry Pournelle americký esejista novinář a autor science fiction Elinor Ostrom americká politická ekonomka Nobelova cena 2009 † 12 června 2012 10 srpna – Bill Nieder americký atlet olympijský vítěz ve vrhu koulí 14 srpna – Richard R Ernst švýcarský fyzikální chemik a nositel Nobelovy ceny 15 srpna – Stanley Milgram americký sociální a experimentální psycholog † 20 prosince 1984 16 srpna – Stuart Roosa americký letec a astronaut pilot lodi Apollo 14 † 12 prosince 1994 17 srpna – Tom Courtney americký běžec na 400 a 800 metrů dvojnásobný olympijský vítěz 18 srpna – Roman Polanski polský režisér herec a producent 19 srpna – Guy Grosso francouzský herec a komik † 14 února 2001 23 srpna – Robert Curl americký chemik Nobelova cena za chemii 1996 25 srpna Wayne Shorter americký jazzový saxofonista a skladatel Tom Skerritt americký filmový herec Rune Gustafsson švédský jazzový kytarista a hudební skladatel † 15 června 2012 1 září Conway Twitty americký zpěvák a kytarista † 5 června 1993 Gene Harris americký jazzový klavírista † 16 ledna 2000 Marshall Lytle americký kontrabasista † 25 května 2013 2 září – Mathieu Kérékou prezident afrického státu Benin 5 září Bruce Davidson americký fotograf Francisco Javier Errázuriz Ossa chilský kardinál 8 září – Michael Frayn anglický dramatik a spisovatel 9 září – Michael Novak americký katolický filozof novinář spisovatel a diplomat 10 září Karl Lagerfeld módní návrhář Jevgenij Chrunov sovětský kosmonaut velitel Sojuzu 5 † 19 května 2000 11 září Nicola Pietrangeli italský tenista a tenisový trenér Mátyás Szűrös prezident Maďarska William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista † 23 července 2002 18 září Scotty Bowman nejúspěšnější kouč historie NHL Eugeniusz Iwanicki polský spisovatel satirik 19 září – Jack Cohen anglický biolog 20 září – Cissy Houston americká soulová zpěvačka 21 září – Dmitrij Alexandrovič Bilenkin ruský sovětský autor vědecko-fantastické literatury † 28 července 1988 24 září Raffaele Farina italský kardinál Mel Taylor americký rockový bubeník † 11 srpna 1996 28 září – Johnny Mathis americký countryový zpěvák a skladatel † 27 září 2011 2 října – John Gurdon britský vývojový biolog Nobelova cena 2012 3 října – Abdon Pamich italský olympijský vítěz v chůzi na 50 km 4 října – Georges Astalos francouzský spisovatel básník a dramatik 6 října Louis Begley americký spisovatel Alicia D'Amico argentinská fotografka † 30 srpna 2001 9 října – Ján Sokol arcibiskup trnavský 14 října – Wilfried Dietrich německý zápasník olympijský vítěz † 3 června 1992 17 října – William Alison Anders americký astronaut z letu Apolla 8 19 října – Geraldo Majella Agnelo brazilský kněz kardinál 21 října – Francisco Gento španělský fotbalista 22 října – Donald Peterson americký důstojník a kosmonaut 23 října Jig'al Tumarkin izraelský malíř a sochař Ján Lenčo slovenský spisovatel † 1 listopadu 2012 24 října – Joram Aridor izraelský pravicový politik ministr 26 října – Alexander Pituk slovenský šachista † 30 dubna 2002 23 října – Garrincha brazilský fotbalista † 20 ledna 1983 3 listopadu Amartya Sen indický bengálský ekonom a filozof Nobelova cena za ekonomii 1998 Jeremy Brett britský zpěvák a herec † 12 září 1995 John Barry anglický hudební skladatel a dirigent † 30 ledna 2011 4 listopadu Charles Kuen Kao čínský fyzik Nobelova cena za fyziku 2009 Mildred McDanielová americká olympijská vítězka ve skoku do výšky † 30 září 2004 Chukwuemeka Odumegwu Ojukwu nejvyšší představitel Biafry † 26 listopadu 2011 6 listopadu – Knut Johannesen norský rychlobruslař olympijský vítěz 10 listopadu – Ronald Evans americký vojenský letec a astronaut z Apolla 17 † 7 dubna 1990 13 listopadu Peter Härtling německý dramatik básník a spisovatel Ojārs Vācietis lotyšský básník a novinář † 28 listopadu 1983 14 listopadu – Fred Haise americký pilot a astronaut z dramatického letu Apollo 13 15 listopadu – Jaroslava Blažková slovenská spisovatelka 19 listopadu – Larry King americký moderátor a fundraiser 23 listopadu Henry Hartsfield americký vojenský letec a astronaut † 17 července 2014 Krzysztof Penderecki polský hudební skladatel 29 listopadu Egil Danielsen norský olympijský vítěz v hodu oštěpem John Mayall britský bluesový zpěvák a hudebník 1 prosince James Wolfensohn devátý prezident Skupiny Světové banky Lou Rawls americký zpěvák a herec † 6 ledna 2006 2 prosince – Michael Larrabee americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz † 22 dubna 2003 3 prosince – Paul J Crutzen holandský chemik Nobelova cena za chemii 1995 4 prosince Denis Charles americký jazzový bubeník † 24 března 1998 Horst Buchholz německý herec † 3 března 2003 6 prosince – Henryk Górecki polský skladatel soudobé hudby † 12 listopadu 2010 9 prosince Aranka Szentpétery slovenská herečka maďarské národnosti Milton Campbell americký olympijský vítěz v desetiboji † 2 listopadu 2012 10 prosince – Štefan Šáro slovenský jaderný fyzik † 28 května 2013 12 prosince – Manu Dibango kamerunský zpěvák saxofonista a hráč na vibrafon 13 prosince – Borah Bergman americký jazzový klavírista † 18 října 2012 14 prosince – Leo Wright americký jazzový saxofonista † 4 ledna 1991 15 prosince – Řehoř III melchitský řeckokatolický patriarcha Antiochie 16 prosince – Johnny Smith americký jazzový varhaník † 4 června 1997 17 prosince – Walter Booker americký jazzový kontrabasista † 24 listopadu 2006 19 prosince – Cicely Tyson americká herečka 23 prosince – Akihito 125 japonský císař 25 prosince – Joachim Meisner německý kardinál ? – Jean Clottes francouzský odborník na pravěké umění ? – Paldän Gjaccho tibetský buddhistický mnich ? – Basil Moore kanadský post-keynesiánský ekonom ? – Ron Wyatt americký dobrodruh amatérský archeolog a spisovatel † 4 srpna 1999 Úmrtí Česko 7 ledna – Stanislav Feikl český malíř 12 listopadu 1883 9 ledna – Věnceslav Hrubý právník filolog historik a politik 21 listopadu 1848 12 ledna – Václav Suk český houslista dirigent a hudební skladatel působící v Rusku 16 listopadu 1861 17 ledna František Klement český spisovatel a cestovatel 9 října 1851 Josef Rössler-Ořovský český sportovec a sportovní organizátor 26 června 1869 18 ledna – Bohumír Jaroněk český výtvarník a zakladatel Valašského muzea v přírodě 23 dubna 1866 28 ledna – Adolf Krössing český pěvec tenor 5 ledna 1848 30 ledna – Jan Svatopluk Procházka český přírodovědec 13 května 1891 2 února – Josef V Pokorný vlastenecký básník 15 března 1842 4 února – Bohumil Pták operní pěvec 14 června 1869 19 února – Václav Felix český fyzik rektor Českého vysokého učení technického 14 září 1873 27 února – Josef Konstantin Beer malíř restaurátor a sběratel umění 11 března 1862 28 února – Josef Šíl český lékař a politik 5 října 1850 6 března – Antonín Josef Čermák starosta Chicaga 1 dubna 1873 9 března – Norbert Jan Nepomucký Klein brněnský biskup a velmistr řádu Německých rytířů 25 října 1866 13 března – Jaromír Pečírka československý vojenský lékař 19 dubna 1864 21 března – Jiří Polívka filolog slavista 6 března 1858 29 března – Eduard Koerner právník a politik 6 srpna 1863 31 března – Josef Kocourek český spisovatel 22 ledna 1909 4 dubna Géza Grosschmid československý politik maďarské národnosti 12 ledna 1872 Lájos Franciscy československý politik maďarské národnosti ? 1862 5 dubna – Jaroslav Schiebl český novinář statistik a politik 13 září 1851 11 dubna – Anton Jarolim československý odborový předák a politik německé národnosti 30 října 1869 14 dubna – Adolf Srb český novinář a politik 24 září 1850 23 dubna – Josef Baar český poštmistr a politik starosta Třeboně 10 prosince 1852 30 dubna – Adolf Pohl československý politik německé národnosti 11 března 1875 2 května – František Adolf Borovský český historik umění 19 srpna 1852 3 května – Arnošt Heinrich československý novinář a politik 26 prosince 1880 4 května – Josef Baudiš český keltista a indoevropeista 27 srpna 1883 17 května – Georg Böllmann československý politik 13 prosince 1866 24 května – Roderich Bass český klavírista a hudební skladatel 16 listopadu 1873 31 května – Emanuel Kubíček kněz jezuita pedagog a církevní historik 24 prosince 1873 2 června – Zikmund Polášek houslista skladatel a hudební pedagog 26 dubna 1877 3 června – Cyrill Pivko československý politik slovenské národnosti 1879 10 června – Heinrich Brunar československý politik německé národnosti 5 října 1876 25 června – Kamil Hilbert český architekt 12 ledna 1869 6 července – Josef Kožíšek český básník a esperantista 6 července 1861 18 července – Karel Vaněk novinář fejetonista a spisovatel 17 března 1887 23 července – Jan Soukup regionální historik etnograf a spisovatel 15 února 1867 23 srpna – Adolf Loos český architekt 10 prosince 1870 1 září – Otýlie Vranská oběť brutální vraždy 9 března 1911 4 října – Ján Janček československý politik slovenské národnosti 13 února 1881 22 října – Eliška Purkyňová československá politička 16 listopadu 1868 25 října – Roman Tuma herec 15 ledna 1899 11 listopadu – Vratislav Černý československý politik 5 července 1871 26 listopadu Ladislav Burket spoluzakladatel a první ředitel lesnických škol v Písku 22 října 1855 Josef Pazourek rektor Českého vysokého učení technického 3 ledna 1862 5 prosince – Josef Mandl český malíř 18 března 1874 7 prosince – Hans Knirsch československý politik německé národnosti 14 září 1877 10 prosince – Anton Gnirs český německy mluvící učitel archeolog konzervátor archivář a historik 18 ledna 1873 12 prosince – Antonín Švehla československý politik předseda tří vlád 15 dubna 1873 22 prosince – Josef Úlehla český pedagog propagátor vysokoškolského vzdělání učitelů 16 března 1852 23 prosince – Otakar Nekvasil československý stavební podnikatel a politik 30 srpna 1869 27 prosince – František Horák československý politik 1865 ? – Karel Maloch český fotograf 16 dubna 1858 ? – Otokar Walter st český sochař a štukatér 1862 ? – Emanuel Trčka československý politik 1873 ? – Hynek Albrecht amatérský entomolog 5 srpna 1874 Svět 3 ledna – Wilhelm Cuno německý říšský kancléř 2 července 1876 5 ledna – Calvin Coolidge prezident Spojených států amerických 4 července 1872 14 ledna – Aenne Biermann německá fotografka 3 března 1898 16 ledna – René Lorin francouzský inženýr vynálezce náporového motoru 24 března 1877 31 ledna – John Galsworthy anglický prozaik 14 srpna 1867 4 února – Jean Gilletta francouzský fotograf 1 května 1856 12 února – Henri Duparc francouzský skladatel 21 ledna 1848 21 února – Johanes Schmidt dánský zoolog a fyziolog 2 ledna 1872 26 února – Thyra Dánská dánská princezna 29 září 1853 6 března – Antonín Čermák americký podnikatel a politik českého původu 9 května 1873 8 března – William Hope britský spiritistický fotograf ? 1863 10 března – Ivo Prodan kněz politik chorvatský bán 10 prosince 1852 13 března – Robert Innes jihoafrický astronom 10 listopadu 1861 15 března – Paul Féval mladší francouzský prozaik 25 ledna 1860 18 března – Luigi Amedeo di Savoia-Aosta italský šlechtic námořník horolezec a cestovatel 29 ledna 1873 26 března – Eddie Lang americký jazzový kytarista 25 října 1902 27 března – Matylda Saská saská princezna 19 března 1863 5 dubna – Earl Derr Biggers americký spisovatel detektivních románů 24 srpna 1884 7 dubna Raymond Paley anglický matematik 7 ledna 1907 Karel Štěpán Rakousko-Těšínský rakouský arcivévoda a admirál 5 září 1860 15 dubna – George Saling americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek z roku 1932 27 července 1909 16 dubna – Harold Peto anglický zahradní architekt 11 července 1854 22 dubna – Henry Royce britský automobilový konstruktér 27 března 1863 25 dubna – Franz Nopcsa maďarský paleontolog 3 května 1877 29 dubna – Konstantinos Kavafis řecký básník 29 dubna 1863 1 května – Carl Roman Abt švýcarský konstruktér a vynálezce 16 července 1850 22 května – Sándor Ferenczi maďarský psychoanalytik 7 července 1873 23 května – Ivan Roškar jugoslávský ministr zemědělství 8 dubna 1860 26 května – Jimmie Rodgers americký zpěvák country 8 září 1897 2 června – Frank Jarvis americký sprinter olympijský vítěz 31 srpna 1878 16 června Chajim Arlozorov izraelský filosof básník a politik 23 února 1899 Anton Beskid podkarpatoruský právník a politik 16 září 1855 20 června – Klára Zetkinová německá socialistická politička a novinářka 5 července 1857 27 června – Nikolaj Smirnov sovětský spisovatel 15 března 1890 2 července Heinrich Baak německý sochař 29 června 1886 Pavel Lebeděv ruský a sovětský generál 21 dubna 1872 3 července – Hipólito Yrigoyen prezident Argentiny 12 července 1852 13 srpna – Hasan Prishtina politický předák kosovských Albánců 1873 31 srpna – Štefan Ambrózy-Migazzi uherský dendrolog 5 března 1869 3 září – Clarice Tartufariová italská spisovatelka 14 února 1868 7 září – Max Adalbert německý divadelní a filmový herec 19 února 1874 8 září – Fajsal I králem Velké Sýrie a Iráku 20 května 1883 10 září – Laurits Andersen Ring dánský malíř 15 srpna 1854 15 září – Chafec Chajim polský rabín a etik 6 února 1838 25 září – Paul Ehrenfest rakouský fyzik a matematik 18 ledna 1880 27 září – Zaida Ben-Yusufová newyorská fotografka 21 listopadu 1869 5 října – Nikolaj Judenič ruský carský generál 18 července 1862 6 října – Constant Puyo francouzský fotograf 12 listopadu 1857 19 října – Oskari Friman finský zápasník olympijský vítěz 27 ledna 1893 7 listopadu – Ignaz von Ruber předlitavský státní úředník a politik 8 května 1845 8 listopadu – Vittorio Matteo Corcos italský malíř 4 října 1859 12 listopadu – F Holland Day americký malíř 8 července 1864 21 listopadu – Frederick Hollyer anglický fotograf a grafik 17 června 1838 4 prosince – Stefan George německý básník 12 července 1868 7 prosince – August Exter německý architekt 18 května 1858 16 prosince – Robert William Chambers americký malíř a spisovatel 26 května 1865 17 prosince Thubtän Gjamccho 13 tibetský dalajlama 12 února 1876 Oskar Potiorek rakousko-uherský generál 20 listopadu 1853 18 prosince – Mary Parker Follettová americká průkopnice managementu 3 září 1868 19 prosince – Friedrich von Ingenohl německý admirál 30 června 1857 21 prosince – Knud Rasmussen grónský polární badatel a antropolog 7 června 1879 26 prosince Anatolij Lunačarskij ruský marxistický politik a filozof 23 listopadu 1875 Henry Watson Fowler britský jazykovědec a lexikograf 10 března 1858 27 prosince – Alexander von Krobatin ministr války Rakouska-Uherska 2 září 1849 ? – Charles Bernhoeft lucemburský dvorní fotograf 22 července 1859 ? – Avetik Sahakjan arménský politik 1863 ? – Philipp Bauknecht španělský experionistický malíř 1884 ? – Erhard Heiden druhý říšský vůdce SS 23 února 1901 Hlavy státu Evropa Československo – Tomáš Garrigue Masaryk Litva – Antanas Smetona Asie Japonsko – Císař Šówa Související články 1933 v letectví Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1933 Národní listy — Národní politika — Lumír — archiv ÚČL AV ČR 1978 MCMLXXVIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události Československo 2 března – Ze sovětského kosmodromu v Bajkonuru dnešní Kazachstán byla vypuštěna raketa Sojuz 28 s posádkou tvořenou sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem a prvním československým kosmonautem – Vladimírem Remkem Součástí vědeckého programu letu byl výzkum růstu řas ve stavu beztíže 3 března se raketa spojila s orbitální stanicí Sojuz 6 obsazenou kosmonauty Jurijem Romaněnkem a Georgijem Grečkem Kosmonauti Sojuzu 28 strávili na orbitální stanici celkem 7 dní 10 března se Remek a Gubarev vrátili zpět na Zemi přistáli asi 300 km západně od dnešní Astany Vladimír Remek se tak jako občan Československa stal zástupcem třetího státu ve vesmíru – po kosmonautech Sovětského Svazu a USA 26 března – Ve svatovítské katedrále v Praze byla vykonána intronizace kardinála ThDrFrantiška Tomáška do funkce pražského arcibiskupa 24 dubna – Aktivisté Charty 77 Václav Havel Jiří Dienstbier Petr Uhl a další založili v Praze Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných VONS Sdružení si kladlo za cíl monitorovat případy nespravedlivě stíhaných československých politických vězňů a informovat o jejich situaci zahraniční sdělovací prostředky zejm rozhlasové stanice Svobodná Evropa a Hlas Ameriky 10 května – Pod pohrůžkou odpálení výbušniny na palubě letadla Iljušin II-18 na pravidelné lince Praha – Brno donutili únosci Josef Katrinčák a Radomír Šebesta posádku změnit kurz směrem do NSR a cca po 90 minutách letu přistát na letišti ve Frankfurtu nad Mohanem Únosci se poté vzdali německé policii V Německu byli oba pachatelé odsouzeni k odnětí svobody na 3 roky německá strana je odmítla vydat do ČSSR Krajský soud v Plzni je v nepřítomnosti roku 1983 odsoudil k podstatně vyšším trestům – 9 až 12 let Souzena byla i Katrinčákova manželka která na palubě letadla seděla také i s jejich dvěma dětmi Radomír Šebesta dostal v roce 2004 od prezidenta Klause milost 23 května – Bratranci Milan Robert a Václav Barešovi ozbrojení ukradenými kulovnicemi přepadli v prostoru přehrady Jesenice na Chebsku autobus se studenty třetího ročníku říčanského gymnázia kteří byli na školním výletě do NDR Pod pohrůžkou zastřelení přinutili řidiče autobusu aby změnil směr jízdy na hranice s NSR Prostřednictvím studentů které si vzali jako rukojmí se v Chebu snažili vyjednat průjezd hraničním přechodem do NSR na Pomezí Vzhledem k faktu že odpovědné orgány neměly v úmyslu nechat únosce projít hranicí začali pachatelé střílet z kulovnic do stropu autobusu přičemž došlo nešťastnou náhodou ke zranění jedné ze studentek kterou poté propustili Před hraničním přechodem v Pomezí nad Ohří se po dalších jednáních a výhrůžkách mezi Barešovými a Pohraniční stráží podařilo domluvit propuštění všech 39 rukojmích a volný průjezd autobusu i s řidičem do NSR Orgány Pohraniční stráže však své sliby nemyslely vážně – autobus zastavily hřeby na silnici a tank který mu byl postaven do cesty Při následovné prudké přestřelce mezi vojáky Pohraniční stráže a únosci byl smrtelně zraněn Milan Bareš a řidič autobusu Jan Novák Zbývající únosci – Robert a Václav Barešovi byli vážně zraněni 7 září 1978 byli Krajským soudem v Plzni odsouzeni k výjimečným trestům – Václav Bareš k odnětí svobody na 25 let a Robert Bareš k trestu smrti V roce 1992 byl rozsudek soudu pozměněn Václavu Barešovi byl trest zkrácen na 115 roku a byl propuštěn z vězení Soudní proces však nebyl dosud uzavřen z důvodu nejasných okolností smrti řidiče Jana Nováka Souzen byl i tehdejší velitel pohraniční stráže František Šádek který se zásahu přímo účastnil a dal pokyn k zadržení únosců všemi prostředky 30 května – Na oficiální přátelskou návštěvu ČSSR přiletěla do Prahy sovětská stranická a vládní delegace vedená generálním tajemníkem ÚV KSSS Leonidem Iljičem Brežněvem Po projednání vzájemných vztahů Československa a Sovětského svazu a některých mezinárodně politických otázek převzal Brežněv z rukou Gustáva Husáka Řád Klementa Gottwalda a podepsal prohlášení o dalším rozvoji přátelství a spolupráce Sovětská delegace setrvala v ČSSR do 2 června 12 června – Fotbalisté Zbrojovky Brno se po výhře v Trnavě stávají poprvé v historii mistry ČSSR Následně na poslední zápas sezony proti Dukle přišlo Za Lužánky více než 40 000 diváků 20 června – Na čtyřdenní oficiální návštěvu přiletěl do Prahy generální tajemník Všeobecného lidového kongresu Libyjské arabské lidové socialistické džamáhirije Muammar Kaddáfí Ve společném komuniké byly konstatovány přátelské vztahy mezi oběma zeměmi odhodlání nadále rozvíjet vzájemnou spolupráci a shoda v různých mezinárodně politických otázkách – zejm ohledně podpory Palestinců v Izraeli< ref> 21 června – Byl schválen zákon o opatřeních ve školství který zaváděl povinnou desetiletou školní docházku v rámci 8 ročníků základní školy a minimálně 2 ročníků školy střední 26 června – U příležitosti 600 výročí úmrtí českého krále a římského císaře Karla IV byla na Pražském hradě za mimořádného zájmu československých občanů i návštěvníků Prahy otevřena výstava Doba Karla IV v dějinách národů Československa Po dlouhé době byly veřejnosti vystaveny české korunovační klenoty i další významné památky české státnosti 12 července – Olomouc dosáhla počtu 100 000 obyvatel a stala se tak 7 velkoměstem Československa 12 srpna – V Praze byl slavnostně uveden do provozu první úsek druhé trasy metra – A ze stanice Leninova v Dejvicích dnes Dejvická do stanice Náměstí Míru na Vinohradech o délce 47 km Na úseku se nachází 7 stanic Na rozdíl od prvního úseku trasy C byla trasa A stavěna odlišným způsobem – je podstatně hlouběji založena a byla vybudována převážně za pomoci razicích štítů Při výstavbě trasy pod územím Starého Města bylo učiněno mnoho zajímavých archeologických objevů Slavnostního zahájení provozu se zúčastnili nejvyšší představitelé ČSSR přítomni byli také zástupci Sovětského svazu protože i tento úsek byl budován jako stavba československo-sovětské spolupráce 30 října – V Košicích u amfiteátru na okraji sídliště Terasa došlo v 655 k závažné nehodě tramvaje na lince č 6 jedoucí od železniční stanice po třídě Slovenského národního povstání V prudkém klesání od nemocnice ke křižovatce u amfiteátru nabrala plně obsazená tramvaj značnou rychlost která se řidičce zcela vymkla z kontroly Při vjezdu do prudké pravotočivé zatáčky tramvajová souprava v rychlosti 86 km hod vykolejila Přední vůz se převrátil na levý bok a smýkal se po vozovce až k okrasným stromům na okraji chodníku Zadní vůz zůstal ležet na pravém boku V důsledku nehody zahynulo 9 lidí včetně řidičky tramvajové soupravy Přímým účastníkem tragédie byl i známý slovenský operní pěvec Štefan Margita který seděl v zadním voze soupravy V průběhu následného vyšetřování bylo konstatováno že minimálně 3 ze 4 brzd předního vozu fungovaly dobře a při jejich správném použití by mohla řidička havárii zabránit Vzhledem k úmrtí řidičky však bylo trestní stíhání zastaveno< ref> 5 listopadu – Československá televize odvysílala první díl seriálu Nemocnice na kraji města který podle scénáře Jaroslava Dietla natočil režisér Jaroslav Dudek Původně třináctidílný seriál z prostředí ortopedického oddělení okresní nemocnice si získal nesmírnou popularitu nejen v Československu ale také v německy mluvících zemích a tak byla na žádost německých diváků v roce 1981 dotočena ještě druhá série o sedmi dílech V hlavních rolích se představili Ladislav Chudík Ladislav Frej Josef Abrhám Miloš Kopecký Eliška Balzerová Jana Štěpánková a další 20 listopadu – Po třech letech od poslední obdobné havárie došlo opět k výbuchu v brněnské teplárně Tentokrát explodoval plyn – pracovníci teplárny spustili přívod plynu do právě opravovaného kotle v době kdy v něm ještě pracovali dělníci Zahynuli 4 lidé< ref> 4–5 prosince – Na zasedání ÚV KSČ bylo kritizováno zvyšování zadluženosti ČSSR u vyspělých kapitalistických zemí Poukazováno bylo také na špatnou situaci v palivo-energetické základně jež se plně projevila počátkem roku 1979 a na obtíže a špatné výsledky v zemědělství kde stále doznívaly důsledky neúrody z roku 1976 13 prosince – Provoz zahájil poslední – čtvrtý blok tepelné elektrárny ve Chvaleticích na Pardubicku zásobované severočeským hnědým uhlím prostřednictvím labské vodní cesty Dominantou elektrárny je nevyšší komín v republice vysoký 305 m Svět 17 dubna – v důsledku rozsáhlé akce SZO byly celosvětově vymýceny pravé neštovice Ali Maow Maalin kuchař nemocnice v somálském městě Merca je posledním známým případem této nemoci na světě 7 července – Šalamounovy ostrovy získaly nezávislost 26 srpna – v pořadí 263 papežem se stal Jan Pavel I 16 září – Zemětřesení v Íránu v Tabbasu o síle 79 stupňů Richterovy stupnice si vyžádalo 25 tisíc obětí 1 října – Tuvalu získalo nezávislost 16 října – v pořadí 264 papežem se stal polský krakovský arcibiskup Karol Józef Wojtyła Zvolil si jméno Jan Pavel II 3 listopadu – Dominika získala nezávislost Vietnam vstoupil do RVHP Vědy a umění 2 – 10 března Vladimír Remek byl členem posádky kosmické lodi Sojuz 28 Pioneer Venus 1 – 20 května 1978 – družice Venuše 22 června – byl objeven měsíc Pluta Charon 8 srpna – Pioneer Venus 2 – sonda Venuše 12 srpna – ISEE-3 ICE – průlet kolem komety Giacobini-Zinner a Halleyovy komety – první průlet kolem komety 9 září – Veněra 11 – družice a přistání na Venuši 14 září – Veněra 12 – družice a přistání na Venuši 24 října – sovětskou nosnou raketou byla vypuštěna družice Magion 1 prvním československé umělé kosmické těleso NASA poslala k Venuši dvě kosmické lodě Pioneer založena folková skupina Nezmaři UNESCO vyhlásilo Galapágy světovým přírodním dědictvím lidstva Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Pjotr Leonidovič Kapica Arno Allan Penzias Robert Woodrow Wilson Nobelova cena za chemii – Peter D Mitchell Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Werner Arber Daniel Nathans Hamilton O Smith Nobelova cena za literaturu – Isaac Bashevis Singer Nobelova cena míru – Anvar as-Sádát Menachem Begin Nobelova cena za ekonomii – Herbert A Simon Narození Česko 2 března – Tomáš Kaberle český hokejista 18 března – Jan Bulis český hokejista 27 dubna – Jakub Janda český skokan na lyžích 29 dubna – Železník kůň čtyřnásobný vítěz Velké pardubické † 29 prosinec 2004 8 května – Sandra Kleinová česká tenistka 18 června – Jan Hejda český hokejista 30 června – Tomáš Hrubý český basketbalista 13 července – Tatiana Vilhelmová česká herečka 12 srpna – Ivana Vaňková česká divadelní herečka 14 srpna – Jaroslav Němec český umělec 23 srpen – Johana Gazdíková česká divadelní herečka 3 září – Michal Rozsíval český hokejista 10 září – Lenka Baarová česká sólová flétnistka 12 září – Tomáš Došek český fotbalista 4 listopadu – Romana Dubnova česká atletka 10 listopadu – Karel Večeřa český fotbalista 28 listopadu – Radka Coufalová česká divadelní herečka 23 prosince – Aleš Kotalík český hokejový hráč Beata Hlavenková – česká jazzová pianistka a skladatelka Svět 7 února – Daniel Van Buyten belgický fotbalista 11 března – Didier Drogba fotbalista Pobřeží slonoviny 1 dubna – Karine Rubyová francouzská snowboardistka olympijská vítězka a šestinásobná mistryně světa † 29 května 2009 22 srpen – Jean-Francois Stinco kanadský kytarista 23 srpna – Kobe Bryant americký basketbalista 15 listopadu – Jozef Karika slovenský spisovatel a publicista 5 prosince – Olli Jokinen finský lední hokejista 8 prosince – Ian Somerhalder americký herec a producent 20 prosince – Hazem Ali americký wrestler Úmrtí Česko 11 ledna – Antonín Wagner sochař architekt a restaurátor 5 prosince 1904 19 ledna – Bohuslav Brouk psychoanalytik filosof spisovatel básník a publicista 19 listopadu 1912 3 února – Zuzana Ondrouchová herečka 20 března 1950 2 března – Bohuslav Havránek český filolog 30 ledna 1893 3 března – Vlastimil Hajšman československý hokejový reprezentant 26 února 1928 7 března – Vítězslav Gardavský spisovatel 24 října 1923 21 března – Jaroslav Hájíček voják zpravodajský důstojník a odbojář 25 srpna 1899 31 března Vladimír Henzl spisovatel překladatel publicista a diplomat 2 září 1910 Karel Hájek novinářský fotograf 22 ledna 1900 1 dubna – Bohumír Kozák český architekt 4 prosince 1885 14 dubna – Karel Stránský právník a sokolský funkcionář 5 října 1898 20 dubna – Ferdinand Peroutka český spisovatel dramatik a publicista 6 února 1895 28 dubna – Oldřich Svačina ministr průmyslu České socialistické republiky 1 srpna 1921 9 května – Jan Slavík český historik a archivář 25 března 1885 10 května – Vladimír Vondráček český psychiatr 23 února 1895 13 května – Jan Heřmánek československý boxer stříbrná medaile OH 1928 28 května 1907 22 května – Václav Dobiáš český hudební skladatel a politik 22 září 1909 29 května – Karel Lenhart sochař a restaurátor 21 ledna 1904 2 června – Josef Kuchynka učitel psycholog a spisovatel 25 srpna 1906 17 června – Zdenek Seydl malíř 29 dubna 1916 4 července – Ladislav Boháč herec a režisér 14 dubna 1907 7 července – Boleslav Vomáčka český hudební kritik a skladatel 28 června 1887 10 července – Josef Beyvl český herec a dabér 7 června 1906 11 července – Ladislav Menzel filosof 13 června 1929 20 července – Marie Waltrová česká herečka 2 dubna 1897 26 července – František Vavřínek stíhací pilot RAF 25 ledna 1914 27 července – Václav Mencl český historik architektury 16 ledna 1905 28 července – Ferdinand Hajný československý fotbalový reprezentant 3 února 1899 29 července – Miroslav Hák fotograf 9 května 1911 1 srpna – Vlasta Javořická česká spisovatelka 25 března 1890 8 srpna – Josef Hlinomaz český herec 9 října 1914 10 srpna – Myrtil Frída filmový archivář a historik 21 prosince 1919 11 srpna – Rudolf Hurt archivář a historik 26 listopadu 1902 20 srpna – Ivan Jirko český hudební skladatel a kritik 7 října 1926 21 srpna – Edvard Valenta spisovatel básník a publicista 22 ledna 1901 12 září – Olga Masaryková nejmladší dcera T G Masaryka 25 května 1891 18 září – Bohuslav Taraba český skladatel malíř hudební spisovatel a vydavatel 22 listopadu 1894 28 září – Lola Skrbková herečka a režisérka 16 února 1902 1 října – Vilém Balarin malíř 11 března 1894 10 října – Josef Beyvl český herec 7 června 1906 26 října – Miloslav Bureš český trumpetista 20 října 1930 31 října – František Šterc československý fotbalový reprezentant 27 ledna 1912 9 listopadu – Florence Marlyová vlastním jménem Hana Smékalová herečka 2 června 1919 10 listopadu Vladimír Balthasar český přírodovědec 21 června 1897 Jan Šrámek český architekt 14 března 1924 14 listopadu – Jiří Mrázek geofyzik 17 dubna 1923 18 listopadu – Jiří Skobla československý sportovec bronzová medaili ve vrhu koulí na OH 1956 6 dubna 1930 19 listopadu – Dobroslava Menclová historička umění architektka a archeoložka 2 ledna 1904 20 listopadu – Jindřich Spáčil český spisovatel a amatérský archeolog 24 května 1899 21 listopadu – Marie Kornelová česká spisovatelka a překladatelka 15 února 1909 23 listopadu – Nina Jirsíková tanečnice choreografka a kostýmní výtvarnice 6 února 1910 6 prosince – Jarmila Kurandová česká herečka 30 ledna 1890 20 prosince – Alfons Jindra skladatel klarinetista saxofonista a houslista 28 července 1908 26 prosince – Ludvík Souček český spisovatel 17 května 1926 ? – Pavla Vachková operní pěvkyně – soprán 24 srpna 1891 ? – František Teuner lékař a pronacistický kolaborant 6 března 1911 Svět 3 ledna – Jaka Avšič jugoslávský generál 24 dubna 1896 7 ledna – Hana Meličková slovenská herečka 27 ledna 1900 10 ledna – Peter Zaťko slovenský ministr 17 října 1903 13 ledna Hubert Humphrey americký státník a politik 27 května 1911 Maurice Carême belgický spisovatel a básník 12 května 1899 14 ledna Kurt Gödel významný logik matematik a filosof 28 dubna 1906 Harold Abrahams britský sprinter olympijský vítěz v běhu na 100 metrů z roku 1924 15 prosince 1899 18 ledna – John Lyng premiér Norska 22 srpna 1905 25 ledna – Skender Kulenović bosenský spisovatel 2 září 1910 28 ledna – Arnold Hauser maďarský historik a sociolog umění 8 května 1892 1 února – Arthur Siegel americký fotograf 2 srpna 1913 5 února – Gerhard Oestreich německý historik 2 května 1910 7 února – Keizó Komura admirál japonského císařského námořnictva 20 července 1896 9 února – Herbert Kappler německý válečný zločinec 23 září 1907 11 února – Harry Martinson švédský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1974 6 května 1904 21 února – Jo'el Palgi izraelský voják diplomat a viceprezident letecké společnosti El Al 1 ledna 1918 25 února – Ján Poničan slovenský spisovatel 15 června 1902 28 února – Janusz Meissner pilot polského vojska spisovatel 21 ledna 1901 2 března Ljubiša Jocić srbský spisovatel 19 června 1910 Barbora Zsigmondiová slovenská fotografka 17 června 1908 11 března – Claude François francouzský zpěvák hudební skladatel a tanečník 1 února 1939 12 března – John Cazale americký filmový a divadelní herec 12 srpna 1935 19 března – Carlos Torre Repetto mexický mezinárodní velmistr v šachu 23 listopadu 1904 20 března Robert Gilbert německý hudební skladatel 29 září 1899 Jacques Brugnon francouzský tenista 11 května 1895 21 března – Cearbhall Ó Dálaigh prezident Irska 12 února 1911 25 března – William Mulloy americký antropolog 3 května 1917 27 března – Sverre Farstad norský rychlobruslař olympijský vítěz 8 února 1920 28 března – Wadía Haddád velitel ozbrojeného křídla Lidové fronty pro osvobození Palestiny 1927 30 března – Larry Young americký jazzový varhaník 7 října 1940 14 dubna – Frank Raymond Leavis britský literární kritik 14 července 1895 21 dubna Sandy Denny anglická zpěvačka a písničkářka 6 ledna 1947 Angelo Maria Ripellino italský slavista básník a překladatel 4 prosince 1923 28 dubna – Muhammad Dáúd Chán první afghánský prezident 18 července 1909 1 května – Aram Chačaturjan rusko-arménský skladatel 6 června 1903 3 května – Pinchas Rosen izraelský ministr spravedlnosti 1 května 1887 9 května George Maciunas litevský umělec 8 listopadu 1931 Aldo Moro premiér Itálie 23 září 1916 10 května – Boris Chajkin běloruský dirigent 26 října 1904 15 května – Robert Menzies premiér Austrálie 20 prosince 1894 18 května – Selwyn Lloyd britský konzervativní politik 28 července 1904 26 května – Jan Schwarzenberg rakouský diplomat 31 ledna 1903 30 května – Tecu Katajama 3 premiér Japonska 28 července 1887 9 června – Lee McGiffinová americká novinářka a spisovatelka 1 října 1908 22 června – Jens Otto Krag premiér Dánska 15 září 1914 24 června – Mstislav Keldyš sovětský vědec matematik fyzik a pedagog 10 února 1911 1 července – Kurt Student generál německé Luftwaffe za druhé světové války 12 května 1890 4 července – Carola Braunbocková německá herečka 9 ledna 1924 15 července – Lajos Tárkony maďarský esperantista 1902 22 července – André Chapelon francouzský konstruktér parních lokomotiv 26 října 1892 26 července – Mary Blairová americká výtvarnice 21 října 1911 29 července – Peter Meaden první manažer skupiny The Who 11 listopadu 1941 30 července – Umberto Nobile italský generál vzduchoplavec konstruktér a objevitel 21 ledna 1885 6 srpna – Pavel VI 262 papež 26 září 1897 9 srpna – Lajos Keresztes maďarský zápasník zlato na LOH 1928 28 dubna 1900 21 srpna – Norbert Conrad Kaser jihotyrolský rebelující spisovatel a básník 19 dubna 1947 22 srpna – Jomo Kenyatta první předseda vlády a první prezident Keni 1889 24 srpna Louis Prima americký zpěvák herec písňový autor a trumpetista 7 prosince 1910 Kathleen Kenyon britská archeoložka 5 ledna 1906 26 srpna – José Manuel Moreno argentinský fotbalista 3 srpna 1916 29 srpna – Ša'ul Avigur první ředitel izraelské zpravodajské služby 22 října 1899 30 srpna – Thomas Dolliver Church americký zahradní architekt 27 dubna 1902 2 září – Gerhard Wahrig německý jazykovědec 10 května 1923 6 září – Adolf Dassler zakladatel společnosti Adidas 3 listopadu 1900 7 září – Keith Moon anglický bubeník skupiny The Who 8 září – Ricardo Zamora španělský fotbalista 21 ledna 1901 10 září – Georgi Markov bulharský spisovatel zavražděný bulharskou tajnou službou 1 března 1929 11 září – Ronnie Peterson švédský automobilový závodník 14 února 1944 15 září – Willy Messerschmitt německý letecký konstruktér 26 června 1898 19 září – Étienne Gilson francouzský filozof 13 června 1884 26 září – Manne Siegbahn švédský fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 3 prosince 1886 28 září – papež Jan Pavel I 17 října 1912 1 října – Charles Pacôme francouzský zápasník zlato na OH 1932 5 listopadu 1902 8 října – Jacques Brel belgický písničkář 8 dubna 1929 9 října – Jacques Brel belgický šansoniér 8 dubna 1929 12 října – Ivan Těrenťjevič Peresypkin sovětský vojevůdce 18 června 1904 14 října – Boleslaw Filipiak polský kněz a kardinál 1 září 1901 15 října – William Eugene Smith americký novinářský fotograf 30 prosince 1918 17 října Giovanni Gronchi 3 prezident Itálie 10 září 1887 Jean Améry filosof a spisovatel rakouského původu 31 října 1912 18 října – Ramón Mercader španělský komunista vrah Trockého 7 února 1913 20 října – Gunnar Nilsson švédský pilot F1 20 listopadu 1948 21 října – Anastáz Ivanovič Mikojan sovětský státník arménského původu 25 listopadu 1895 23 října Jacques Bergier francouzský chemik a spisovatel 8 srpna 1912 Roman Petrovič Romanov člen ruské carské rodiny 17 října 1896 2 listopadu – Giuseppe Berto italský spisovatel 27 prosince 1914 8 listopadu – Norman Rockwell americký ilustrátor 3 února 1894 15 listopadu – Margaret Meadová americká antropoložka 16 prosince 1901 18 listopadu Jim Jones zakladatel sekty Chrám lidu 13 května 1931 Lennie Tristano americký jazzový pianista a skladatel 19 března 1919 20 listopadu – Giorgio de Chirico řecko-italský malíř a sochař 10 července 1888 4 prosince Rudolf Svensson švédský zápasník zlato na OH 1924 1928 a 1932 27 března 1899 Tancred Ibsen norský důstojník pilot filmový režisér a scenárista 11 července 1893 Tadeusz Kasprzycki polský generál 16 ledna 1891 5 prosince – Pavol Čády slovenský skladatel a textař 9 srpna 1911 8 prosince Golda Meirová ministerská předsedkyně Izraele 3 května 1898 Edith Jacobsonová německo-americká psychoanalytička 10 září 1897 10 prosince – Ed Wood tvůrce nejhorších filmů všech dob 10 října 1924 11 prosince – Vincent du Vigneaud americký biochemik Nobelova cena za chemii 1955 18 května 1901 17 prosince Don Ellis americký jazzový trumpetista bubeník a skladatel 25 července 1934 Joseph Frings kolínský arcibiskup a kardinál 6 února 1887 18 prosince – Harold Lasswell americký politolog a teoretik komunikace 13 února 1902 20 prosince – Robin Reed americký zápasník zlato na OH 1924 20 října 1899 21 prosince – Roger Caillois francouzský spisovatel a sociolog 3 března 1913 27 prosince – Houari Boumédiène druhý prezident nezávislého Alžírska 23 srpna 1932 ? – Bud Brisbois americký trumpetista 11 dubna 1937 Hlavy států Evropa Československo – prezident Gustáv Husák Vatikán papež Pavel VI Jan Pavel I 1978 Jan Pavel II 1978–2005 Sovětský svaz předseda prezidia Nejvyššího sovětu a generální tajemník KSSS Leonid Iljič Brežněv Francie – prezident Valéry Giscard d'Estaing Dánsko – královna Markéta II Španělsko – král Juan Carlos I Ostatní Čína – předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců Jie Ťin-jing USA – prezident Jimmy Carter Reference Externí odkazy 2 březen je 61 den roku podle gregoriánského kalendáře 62 v přestupném roce Do konce roku zbývá 304 dní Události Česko 1950 – V Českých Budějovicích byl ukončen provoz tramvají 1902 – Vršovice jsou povýšeny na město 1978 – První člověk jenž nebyl občanem SSSR a USA se dostal do vesmíru Byl to občan Československa Vladimír Remek na lodi Sojuz 28 Svět 1796 – Napoleon Buonaparte dostává velení nad italskou armádou 1835 – Na rakouský císařský trůn nastoupil Ferdinand I Dobrotivý Později byl korunován i králem českým a uherským 1896 – Francouzský fyzik Henri Becquerel oznámil objev nového typu záření později pojmenovaného jako radioaktivita 1921 – 16 000 námořníků v pevnosti Kronštadt u Petrohradu se vzbouřilo proti bolševické vládě a požadovali Sověty bez komunistů 1977 – Nastolena Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríje 1998 – Na severu Vídně byla unesena Natascha Kampuschová která se na svobodu z podzemní kobky dostala až v srpnu 2006 – po osmi dlouhých letech Narození Česko 1505 – Jindřich Dvorský z Helfenburka rektor Univerzity Karlovy † 15 září 1582 1710 – Dionýz Ignác Staneti slezský barokní sochař † květen 1767 1822 – Karel Čulík poslanec Českého zemského sněmu † 24 května 1912 1824 Bedřich Smetana hudební skladatel † 12 května 1884 Josef Němeček čestný kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích † 23 srpna 1912 1830 – Karel Habětínek předlitavský vysokoškolský pedagog soudce a politik † 21 března 1915 1849 – Otto Pinkas český dramatik a spisovatel † 12 března 1890 1850 – Karel Marek předlitavský ministr financí † 15 října 1936 1857 – Oldřich Seykora český novinář a spisovatel † 15 listopadu 1922 1869 – Bedřich Kočí nakladatel a knihkupec † 17 ledna 1955 1880 – Arne Novák český literární historik † 26 listopadu 1939 1884 – Ivan Dérer československý politik ministr několika vlád † 10 března 1973 1888 – Josef Jan Litomiský zakladatel Kongregace bratří těšitelů z Gethseman † 6 června 1956 1889 – František Horník-Lánský malíř † 10 ledna 1955 1901 – Josef Wagner sochař a kreslíř † 10 února 1957 1902 – Josef Plojhar kněz a politik † 5 listopadu 1981 1903 – Hana Wichterlová sochařka † 29 srpna 1990 1904 – Vladimír Borský herec režisér a scenárista † 24 října 1962 1907 František Mrázek Dobiáš evangelický teolog překladatel a pedagog † 2 října 1972 Augustin Schramm komunistický funkcionář a agent NKVD † 27 května 1948 1908 – Jaromír Brož experimentální fyzik a pedagog † 29 května 1990 1913 Zdenko Feyfar fotograf † 3 února 2001 Ladislav Kozderka skladatel dirigent a klavírista † 11 prosince 1999 1918 – Jaromír Šotola český voják letec † 25 října 1938 1922 – Antonín Závodný skladatel lidové hudby † 8 září 1990 1924 Stanislav Berton exilový vydavatel historik editor básník Antonín Jaroslav Liehm filmový a literární kritik publicista a komunistický politik 1928 – Karel Pichlík historik † 16 dubna 2001 1934 – Milena Vostřáková česká televizní hlasatelka a moderátorka † 7 července 2011 1938 – Břetislav Novák český matematik † 18 srpna 2003 1954 – Vladimír Petkevič lingvista a překladatel 1955 Oliver Dohnányi dirigent Václav Koubek písničkář a harmonikář 1971 Roman Čechmánek hokejový brankář Karel Rada český fotbalista 1978 – Tomáš Kaberle český reprezentant v ledním hokeji 1991 – Michael Špaček český motokrosový jezdec † 12 října 2009 Svět 1185 – Angel Jeruzalémský palestinský katolický kněz mučedník a světec † 5 května 1225 1316 – Robert II Skotský král skotský † 19 dubna 1390 1459 – Hadrián VI papež vl jm Adriaan Florenszoon Boeyens † 14 září 1523 1585 – Svatý Jan Macías dominikánský misionář v Peru † 16 září 1645 1760 – Camille Desmoulins francouzský revolucionář † 5 dubna 1794 1770 – Louis Gabriel Suchet francouzský napoleonský maršál † 3 ledna 1826 1778 – Frederika Meklenbursko-Střelická princezna pruská královna hannoverská † 29 června 1841 1793 – Sam Houston americký politik a generál † 26 červenec 1863 1797 – Étienne Mulsant francouzský entomolog a ornitolog † 4 listopadu 1880 1800 – Jevgenij Abramovič Baratynskij ruský básník † 11 července 1844 1810 – Lev XIII papež † 20 července 1903 1820 – Multatuli neboli Eduard Douwes Dekker nizozemský koloniální úředník a spisovatel † 19 února 1887 1824 – Konstantin Dmitrijevič Ušinskij ruský pedagog † 3 ledna 1871 1833 – Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda † 13 června 1905 1838 – Léon Benett francouzský malíř † 7 prosince 1917 1842 – Enrique Gaspar y Rimbau španělský diplomat a spisovatel † 7 září 1902 1859 – Šolom Alejchem židovský spisovatel † 13 května 1916 1863 – Richard von Bienerth-Schmerling předseda vlády Předlitavska † 3 června 1918 1864 – Sergej Zubatov agent ruské carské policie † 15 března 1917 1874 – Karl Schlechter rakouský šachový mistr † 27 prosince 1918 1876 – Pius XII papež † 9 října 1958 1886 – Vittorio Pozzo italský fotbalový hráč a trenér † 21 prosince 1968 1890 – Paul de Kruif americký mikrobiolog a spisovatel † 28 února 1971 1893 – Elijahu Golomb zakladatel a vůdce židovské podzemní vojenské organizace Hagana † 11 června 1945 1894 – Hans Jüttner německý generál † 24 května 1965 1895 – Tage Aurell švédský spisovatel novinář a překladatel † 21 února 1976 1900 – Kurt Weill německý hudební skladatel a dirigent † 3 dubna 1950 1904 Irena Blühová slovenská fotografka † 30 listopadu 1991 Dr Seuss americký spisovatel † 24 září 1991 1910 – George Kojac americký plavec dvojnásobný olympijský vítěz † 28 května 1996 1919 – Jennifer Jonesová americká herečka oceněná Oscarem † 17 prosince 2009 1920 – Ilona Hollós maďarská zpěvačka † 1 června 1998 1922 – Eddie „Lockjaw Davis americký saxofonista † 3 listopadu 1986 1923 – Orrin Keepnews americký hudební producent † 1 března 2015 1926 Murray Rothbard americký ekonom † 7 ledna 1995 Bernard Agré kněz z Pobřeží slonoviny arcibiskup Abidžanu kardinál † 9 června 2014 1930 – Sergej Adamovič Kovaljov ruský politik aktivista v oblasti lidských práv 1931 Tom Wolfe americký novinář a spisovatel Michail Sergejevič Gorbačov ruský politik 1985–1991 vedoucí představitel SSSR 1933 – Franz W Seidler německý historik spisovatel 1934 Doug Watkins americký jazzový kontrabasista † 5 února 1962 Alojz Tkáč arcibiskup košický a metropolita východoslovenský 1937 – Abdelazíz Buteflika alžírský prezident 1940 Juraj Beneš slovenský skladatel a klavírista † 11 září 2004 Adela Gáborová slovenská herečka † 12 července 2007 Lothar de Maizière předseda vlády NDR před sjednocením Německa 1942 Lou Reed americký hudebník spoluzakladatel The Velvet Underground † 27 října 2013 John Irving americký spisovatel držitel Oscara Mír Hosejn Músáví íránský reformní politik malíř a architekt 1943 Jackson C Frank americký folkový zpěvák † 3 března 1999 Peter Straub americký spisovatel 1944 − Pavol Mikulík slovenský herec † 27 listopadu 2007 1947 – Juraj Szikora slovenský fotbalista útočník reprezentant Československa † 12 prosince 2005 1948 – Rory Gallagher irský blues rockový kytarista † 14 června 1995 1949 Gates McFaddenová americká herečka a choreografka Francisco Robles Ortega mexický kardinál Vojtech Tkáč slovenský politik 1950 – Karen Carpenter americká zpěvačka † 1983 1962 – Jon Bon Jovi americký zpěvák skupiny Bon Jovi 1968 – Daniel Craig britský herec představitel Jamese Bonda 1977 – Chris Martin britský zpěvák Úmrtí Česko 1282 – Svatá Anežka Česká 1211 1624 – Jan Jiří Krnovský krnovský vévoda český vojevůdce a vrchní velitel armády slezských stavů během českého stavovského povstání 16 prosince 1577 1835 – František I císař rakouský král český a uherský 12 února 1768 1842 – František Preiss jihlavský malíř 29 března 1797 1891 – František Skopalík vlastivědný pracovník písmák a politik 18 června 1822 1895 – Joseph John Ruston britský konstruktér a podnikatel působící v Čechách 3 března 1809 1901 – Ignác Schiebl český podnikatel novinář a politik 8 května 1823 1912 – Vilém Mrštík český spisovatel 14 května 1863 1927 Jan Kašpar průkopník české aviatiky 20 května 1883 Antonín Heveroch český psychiatr a neurolog 19 ledna 1869 1945 – Engelmar Hubert Unzeitig sudetský kněz a řeholník odpůrce nacismu 1 března 1911 1946 – Čeněk Vaněček československý politik 24 října 1879 1947 – Leopold Prečan 11 arcibiskup olomoucký a metropolita moravský 8 března 1866 1949 – Antonín Bednář český dirigent sbormistr a skladatel 1 listopadu 1896 1956 – František Janda český architekt a urbanista 10 září 1886 1963 – Karel Řepa český architekt 23 října 1895 1965 – Karel Horký novinář fejetonista spisovatel kritik a vydavatel 25 dubna 1879 1967 – Hans Ledwinka rakouskočeský automobilový konstruktér 14 února 1878 1978 – Bohuslav Havránek český filolog 30 ledna 1893 1979 – Jiří Štuchal kabaretní a cirkusový herec bavič a konferenciér 20 listopadu 1912 1988 – Ivo Ducháček lidovecký a exilový politik 27 února 1913 1989 – Eduard Dubský český herec 19 listopadu 1911 1998 – Miroslav Barvík český hudební skladatel 14 září 1919 2001 Miloš Petr hráč na lesní roh 31 března 1933 Jan Moštěk malíř a spisovatel 9 srpna 1923 2011 Čestmír Gregor český hudební skladatel teoretik a publicista 14 května 1926 Jiří Hejna český akademický malíř ilustrátor a grafik 29 července 1921 2012 – Jiří Hanzálek český sochař a malíř 3 března 1926 2013 – Zdeněk Švestka český astronom 30 září 1925 Svět 986 – Lothar I Francouzský západofranský král 941 1316 – Marjorie Bruce nejstarší dcera skotského krále Roberta I Bruce prosinec 1296 1333 – Vladislav I Lokýtek polský král 1261 1341 – Markéta Dánská dánská princezna a manželka švédského krále Birgera Magnussona 1277 1725 – José Benito de Churriguera španělský barokní architekt a sochař 21 března 1665 1734 – Domenico Trezzini Švýcarsko italský architekt působící v Petrohradě 1670 1758 – Johann Baptist Zimmermann německý malíř a štukatér 3 ledna 1680 1791 – John Wesley anglický teolog 1838 – Ludwig Abeille německý klavírista a skladatel 20 února 1761 1840 – Heinrich Wilhelm Olbers německý astronom lékař a fyzik 11 října 1758 1852 – Auguste Marmont francouzský maršál 20 července 1774 1855 – Mikuláš I Pavlovič ruský car 6 července 1796 1876 – Johannes Falke německý historik 10 dubna 1823 1878 – John Cochrane skotský právník a šachista 1798 1887 – August Wilhelm Eichler německý botanik 22 dubna 1839 1895 – Berthe Morisotová francouzská malířka 14 ledna 1841 1916 – Alžběta zu Wied rumunská královna a spisovatelka 9 prosince 1843 1918 – Mirko Dmitrij Petrović-Njegoš černohorský princ 17 dubna 1879 1921 – Gandolph von Kuenburg předlitavský politik 12 května 1841 1930 – David Herbert Lawrence anglický spisovatel období realismu 11 září 1885 1936 – Viktorie Melita Sasko-Koburská velkovévodkyně hesenská a ruská velkokněžna 25 listopadu 1876 1939 – Howard Carter britský archeolog 9 května 1874 1942 – Charlie Christian americký kytarista 29 července 1916 1951 – Ľudmila Podjavorinská slovenská spisovatelka 26 dubna 1872 1953 – James Lightbody americký atlet trojnásobný olympijský vítěz v roce 1904 15 března 1882 1965 – Ján Valašťan Dolinský slovenský skladatel sběratel lidových písní a esperantista 15 února 1892 1973 – Alina Szapocznikow polská sochařka 16 května 1926 1978 Ljubiša Jocić srbský spisovatel 19 června 1910 Barbora Zsigmondiová slovenská fotografka 17 června 1908 1982 – Philip K Dick americký spisovatel 16 prosince 1928 1989 – Gejza Medrický slovenský politik ministr hospodářství slovenského státu 12 listopadu 1901 1991 – Serge Gainsbourg francouzský skladatel zpěvák herec a režisér 2 dubna 1928 1999 – Dusty Springfield britská zpěvačka 16 dubna 1939 2001 – Harold Gordon Skilling kanadský historik bohemista a politolog 28 února 1912 2003 − Hank Ballard americký zpěvák 18 listopadu 1927 2007 – Henri Troyat rusko-francouzský spisovatel a historik 1 listopadu 1911 2008 – Jeff Healey kanadský jazzový a blues-rockový kytarista 25 března 1966 2014 – Ryhor Baradulin běloruský publicista překladatel a básník 24 února 1935 Svátky Česko Anežka Ines Inesa Inéz Svět Den boje spisovatelů za mír Slovensko – Anežka Pranostiky Česko Na Anežku není radno sebou v trávě šítiprotože se celkem snadno vlčí neduh chytí O svaté Anežce od kamen se nechce 2001 MMI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím Události Česká republika 3 ledna – Demonstrace na Václavském náměstí na podporu vzpoury v České televize odhadováno přes 100 000 lidí Krize v České televizi 28 ledna – Cyril Svoboda byl zvolen lídrem Čtyřkoalice 31 března – Cyril Svoboda rezignoval na funkci lídra Čtyřkoalice duben – Vladimír Špidla se stal předsedou ČSSD 13 května – Mistrem světa v ledním hokeji se stalo mužstvo Česka ve finále porazilo mužstvo Finska v poměru 32 po prodloužení 26 května – Cyril Svoboda byl zvolen předsedou KDU-ČSL 31 května – Vstoupil v účinnost ústavní zákon na základě kterého došlo k přejmenování Brněnského kraje na kraj Jihomoravský Budějovického kraje na kraj Jihočeský Jihlavského kraje na Kraj Vysočina a Ostravského kraje na kraj Moravskoslezský 29 září – Založeno občanské sdružení Arnika říjen – Summit hlav států Severoatlantické aliance Založena česká liberální politická strana Cesta změny Pražské metro otevřelo stanici Kolbenova Proběhlo Sčítání lidu 2001 Ve světě 1 ledna – Finsko vstoupilo do EUROCONTROLu 10 ledna – V rámci projektu Nupedia byla otevřena první wiki 15 ledna – Zahájen projekt Wikipedia 20 ledna George W Bush se stal prezidentem USA Gloria Macapagal-Arroyová se stala prezidentkou na Filipínách 1 února – Jose Maria Pereira Neves se stal premiérem Kapverd 20 února – vypukla epidemie slintavky a kulhavky ve Velké Británii 26 ledna – Prezidentem Demokratické republiky Kongo se stal Joseph Kabila 4 března – Premiérem Džibutska se stal Dileita Mohamed Dileita 10 března – mluvčí Tálibánu Abdal Hají Mutmain oznámil že demolice soch Buddhů z Bamjánu je téměř u konce 22 března – Pedro Pires se stal prezidentem Kapverd 27 března – Premiérem Laosu se stal Boungnang Volachit 29 března – Premiérem ostrova Svatý Vincenc a Grenadiny se stal Ralph E Gonsalves 28 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala ruská kosmická loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i první vesmírný turista Dennis Tito Na oběžné dráze strávil 7 dní 22 hodin a 4 minuty 4 června – Králem Nepálu Gyanendra Bir Bikram Shah 28 června – Zatmění Měsíce 28 července – Prezidentem Peru se stal Alejandro Toledo Manrique 3 září – Prezidentem ostrovů Svatý Tomáš a Princův ostrov se stal Fradique de Menezes 10 září – na americkkém ministerstvu obrany se záhadně ztratilo 23 bilionu dolarů 11 října – založena firma Sony Ericsson 11 září – Teroristé unesli 4 dopravní letadla v USA Dvěma narazili do budov World Trade Center v New Yorku jedno letadlo narazilo do budovy Pentagonu jedno se zřítilo v Pensylvánii Celkem přibližně 3000 mrtvých 21 září – Americká sonda Deep Space 1 proletěla okolo jádra Borrellyovy komety 10 října – Bégam Chálida Zijáová se stala premiérkou Bangladéše 11 října – založena firma Sony Ericsson 13 listopadu – Ve Spojených státech amerických bylo tzv „nepřátelským bojovníkům odebráno právo Habeas corpus< ref> 16 listopadu – Získala titul Miss World Agbani Darego první dívka pocházející z Afriky která dosáhla na tento titul 29 listopad – Zemřel George Harrison 12 prosince – Tuanku Syed Sirajuddin se stal hlavou státu Malajsie 17 prosince – Allan Kemakeza se stal premiérem Šalamounových Ostrovů 23 prosince – Argentinský prezident vyhlásil moratorium na dluhy 24 prosince – Patrick Manning se stal premiérem Trinidadu a Tobaga prosinec – Hámid Karzaj byl jmenován předsedou prozatímní vlády Afghánistánu Švýcarsko v referendu odmítlo začít jednání o přístupu k EU Vznikl Konvent o budoucnosti Evropy Konal se Lusacký summit Založena organizace Creative Commons V Durbanu se konala Světová konference proti rasismu Umění Román Quo vadis se v Polsku dočkal druhého filmového zpracování Série knih o Zaklínači Andrzej Sapkowski byla zfilmována 18 července – premiéra pokračování veleúspěšného filmu Jurský park 3 natočené režisérem Joem Johnstonem Vědy 10 března – Založena Free Software Foundation Europe 23 března – Mir byl záměrně naveden do zemské atmosféry z větší části v ní shořel březen – Operační systém Mac OS X byl uvolněn do komerčního provozu 7 dubna – Vypuštěna družice Mars Odyssey 8 srpna – Genesis – Návrat vzorků slunečního větru 21 srpna – Objeveno transneptunické těleso 2001 QR322< sub> první z tzv Neptunových trojánů< ref> Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Eric Allin Cornell Wolfgang Ketterle Carl Wieman Nobelova cena za chemii – William S Knowles Rjódži Nojori K Barry Sharpless Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Leland H Hartwell R Timothy Hunt Sir Paul M Nurse Nobelova cena za literaturu – V S Naipaul Nobelova cena míru – Organizace spojených národů Kofi Annan Nobelova cena za ekonomii – George Akerlof Michael Spence Joseph Stiglitz Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – František Hájek psychiatr 31 října 1915 11 ledna – Josef Polišenský historik 16 prosince 1915 25 ledna – Jiří Wimmer herec komik a bavič básník kreslíř 21 září 1943 3 února – Zdenko Feyfar fotograf 2 března 1913 6 února – Alois Knop jazykovědec 31 května 1917 11 února – Vítězslav Rzounek marxistický literární kritik 2 května 1921 18 února – Zdeněk Borovec textař 7 ledna 1932 26 února – Josef Hons spisovatel 16 října 1907 2 března Miloš Petr hráč na lesní roh 31 března 1933 Jan Moštěk malíř a spisovatel 9 srpna 1923 9 března – Martin Stáhalík akrobatický pilot a mistr světa v letecké akrobacii z roku 1995 4 červena 1962 16 března – Stanislav Šturz malíř 27 října 1908 22 března – Václav Morávek fotbalový reprezentant 3 listopadu 1921 26 března – Karel Sklenička hudební skladatel a varhaník 17 února 1933 2 dubna – Roman Podrázský sochař 24 února 1943 5 dubna – Jaroslav Bouček novinář a překladatel 10 prosince 1923 7 dubna – Josef Filipec jazykovědec lexikograf 21 února 1915 8 dubna – Jiří Zahradníček operní zpěvák tenorista 22 listopadu 1923 10 dubna – Ferdinand Plánický fotbalový reprezentant 22 května 1920 16 dubna – Karel Pichlík historik 2 března 1928 3 května – Karel Kalaš operní pěvec 9 října 1910 12 května – Míla Tomášová mikrobioložka spisovatelka 24 září 1920 15 května – Ladislav Kareš fotbalový reprezentant 19 listopadu 1919 21 května – Josef Daněk vynálezce 8 dubna 1920 26 května – Josef Kratochvil spisovatel skautský činitel a vysokoškolský pedagog 1 ledna 1915 30 května – Jan Šulc reprezentant ve vodním slalomu 1916 31 května Ota Hemele fotbalový reprezentant 22 ledna 1926 Karel Prager architekt 24 srpna 1923 22 června Slavomil Hejný botanik 21 června 1924 Oldřich Oplt malíř 25 října 1919 24 června – Karel Židek varhaník skladatel a dirigent 17 listopadu 1912 25 června – Miloslav Charouzd hokejový reprezentant 15 srpna 1928 26 června – Miroslav Dolejší politický vězeň a publicista 20 listopadu 1931 28 června – Václav Zahradník skladatel a dirigent 29 ledna 1942 4 července – Bedřich Havlík violoncellista a pedagog 6 prosince 1936 5 července – Jindřich Brabec skladatel a publicista 25 května 1933 8 července – František Hobizal kněz a spisovatel 10 března 1933 10 července – Ota Kraus spisovatel 7 září 1909 12 července – Andrej Stankovič básník knihovník editor a filmový kritik 22 června 1940 26 července – Josef Černota voják a příslušník výsadku Wolfram 1 srpna 1914 4 srpna – Rudolf Horský teolog biskup Církve československé husitské 4 prosince 1914 12 srpna – Michal Kudělka akademický malíř ilustrátor grafik typograf a pedagog 3 září 1943 14 srpna – Pavel Schmidt skifař olympijský vítěz 9 února 1930 16 srpna – Mojmír Preclík sochař keramik restaurátor a fotograf 9 února 1931 17 srpna – Eduard Tomek rakousko-český malíř 28 března 1912 22 srpna – Milena Honzíková partyzánka spisovatelka a literární historička 28 listopadu 1925 26 srpna – Zdeněk Bažant geomechanik stavební inženýr pedagog 11 června 1908 28 srpna – Olga Zezulová režisérka a spisovatelka 17 září 1922 3 září – Jiří Zdeněk Novák spisovatel scenárista a překladatel 14 října 1912 7 září – Vladimír Sís scenárista a režisér 7 července 1925 13 září – Jaroslav Drobný tenista a lední hokejista 12 října 1921 25 září – Josef Kšica starší sbormistr pedagog a hudební skladatel 11 listopad u 1926 28 září – Josef Václav Scheybal malíř grafik ilustrátor historik umění a etnograf 31 prosince 1928 2 října – Oldřich Lajsek malíř 8 února 1925 4 října Antonín Máša spisovatel scenárista dramatik režisér 22 července 1935 Jiří Němec klinický psycholog filosof překladatel publicista a jeden z iniciátorů Charty 77 18 října 1932 7 října – Václav Hilský architekt a urbanista 6 září 1909 9 října – Judita Čeřovská zpěvačka 21 dubna 1929 24 října – Jaromil Jireš filmový scenárista a režisér 10 prosince 1935 26 října – Jaromír Neumann historik umění 15 srpna 1924 3 listopadu – František Pácalt hokejový reprezentant 20 července 1912 8 listopadu – Stanislav Štrunc fotbalový reprezentant 30 října 1942 13 listopadu – Jiří Vašíček zpěvák 6 srpna 1933 21 listopadu – Jaroslav Zástěra historik 21 března 1921 23 listopadu – Petr Urbánek básník a publicista 5 srpna 1941 30 listopadu – Miloslav Ošmera československý hokejový reprezentant 21 ledna 1924 8 prosince Oleg Homola literární vědec spisovatel a politik 31 ledna 1921 Lumír Čivrný básník a politik 3 srpna 1915 Miroslav Vlach hokejový útočník 19 října 1935 Ladislav Zajíček hudebník novinář spisovatel 21 června 1947 9 prosince Hynek Maxa operní pěvec 7 května 1922 Karel Bříza kněz hudební skladatel varhaník a varhanář 14 října 1926 11 prosince – Zdeněk Dítě herec 19 listopadu 1920 12 prosince – Josef Bican fotbalový útočník 25 září 1913 23 prosince – Eustach Bittner numismatik a muzejní pracovník 26 března 1912 ? – Vlasta Foltová gymnastka 14 prosince 1913 ? – Karel Texel divadelní režisér dramatik a básník 3 března 1926 ? – Josef Věntus reprezentant ve veslování bronzová medaile na LOH 17 února 1931 Svět 1 ledna – Emil Horváth st slovenský herec 27 srpna 1923 2 ledna – William P Rogers americký politik 23 června 1913 5 ledna – Elizabeth Anscombe britská katolická filosofka 18 března 1919 9 ledna – Paul Vanden Boeynants premiér Belgie 22 května 1919 12 ledna – Adhemar Ferreira da Silva brazilský olympijský vítěz v trojskoku 29 září 1925 14 ledna – József Csermák maďarský olympijský vítěz v hodu kladivem 14 února 1932 16 ledna – Laurent-Désiré Kabila prezident Konžské demokratické republiky 27 listopadu 1939 17 ledna Sergej Kraigher jugoslávský politik slovinského původu 30 května 1914 Gregory Corso americký básník 26 března 1930 19 ledna – Marián Gallo slovenský herec 6 června 1928 21 ledna – Livij Stěpanovič Ščipačev ruský výtvarník a herec 4 srpna 1926 23 ledna Ilja Afroimovič Turičin ruský sovětský novinář a spisovatel 27 ledna 1921 Jack McDuff americký jazzový varhaník a zpěvák 17 září 1926 27 ledna – Marie Josefa Belgická italská královna 4 srpna 1906 28 ledna – Mortimer Adler americký filosof a spisovatel 28 prosince 1902 4 února J J Johnson americký jazzový pozounista a skladatel 22 ledna 1924 Iannis Xenakis řecký hudební skladatel 29 května 1922 9 února – Herbert A Simon americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1978 15 června 1916 12 února – Kristina Söderbaum německá filmová herečka 5 září 1912 14 února Guy Grosso francouzský herec a komik 19 srpna 1933 Ploutis Servas kyperský komunistický politik a spisovatel 22 května 1907 17 února – Richard Wurmbrand rumunský luteránský farář spisovatel a teolog 24 března 1909 19 února Stanley Kramer americký režisér 29 září 1913 Charles Trenet francouzský zpěvák a skladatel 18 května 1913 20 února – Donella Meadowsová americká ekoložka a spisovatelka 13 března 1941 24 února – Claude Shannon americký elektronik a matematik 30 dubna 1916 2 března – Harold Gordon Skilling kanadský historik bohemista a politolog 28 února 1912 12 března – Robert Ludlum americký spisovatel 25 května 1927 18 března – John Phillips americký zpěvák kytarista skladatel 30 srpna 1935 21 března – Basilea Schlinková německá náboženská vůdkyně a spisovatelka 21 října 1904 22 března – William Hanna americký animátor scenárista kreslíř a režisér 14 června 1910 23 března – Louis Dudek kanadský básník 6 února 1918 24 března – Jörg Konrad Hoensch německý bohemista historik a univerzitní profesor 8 září 1935 29 března – John Lewis americký jazzový klavírista a skladatel 3 května 1920 31 března – Clifford Shull americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1994 23 září 1915 23 dubna – David Walker americký astronaut 20 května 1944 29 dubna – Barend Biesheuvel premiér Nizozemska 5 dubna 1920 1 května – Trịnh Công Sơn vietnamský hudební skladatel 28 února 1939 3 května – Billy Higgins americký jazzový bubeník 11 října 1936 5 května – Chantal Chaudé de Silans francouzská šachistka 9 března 1919 8 května – Horst Grund německý fotograf a kameraman 29 července 1915 11 května – Douglas Adams britský spisovatel 11 března 1952 12 května – Didi brazilský fotbalista 8 října 1928 13 května – Sergej Alexandrovič Afanasjev sovětský politik 30 srpna 1918 15 května – Sacha Vierny francouzský kameraman 10 srpna 1919 17 května – Jacques-Louis Lions francouzský matematik 3 května 1928 19 května – Alexej Petrovič Maresjev legendární sovětský válečný pilot 20 května 1916 21 května – Tad Szulc americký novinář a spisovatel polského původu 25 července 1926 22 května – Jenő Fock maďarský komunistický politik předseda Rady ministrů 16 května 1916 25 května Alberto Korda kubánský fotograf 14 září 1928 Malcom McLean americký průkopník kontejnerizace 14 listopadu 1913 28 května – Tony Ashton anglický rockový pianista klávesista zpěvák skladatel 1 března 1946 1 června – Biréndra nepálský král 28 prosince 1945 3 června Anthony Quinn mexicko-americký herec malíř a scenárista 21 dubna 1915 Friedl Rinderová německá šachistka 20 listopadu 1905 6 června – Douglas Lilburn novozélandský hudební skladatel 2 listopadu 1915 9 června – Arno Puškáš slovenský horolezec publicista 4 února 1925 14 června – Tibor Andrašovan slovenský skladatel a dirigent 3 dubna 1917 16 června – Vincent Šikula slovenský spisovatel 19 října 1936 19 června – Lindsay L Cooper skotský kontrabasista a violoncellista 18 ledna 1940 21 června – John Lee Hooker americký bluesový kytarista a zpěvák 22 srpna 1917 27 června Jack Lemmon americký herec 8 února 1925 Tove Janssonová finská spisovatelka 9 srpna 1914 30 června Hans Trippel německý automobiový konstruktér a designer 19 června 1908 Joe Henderson americký jazzový tenorsaxofonista 24 dubna 1937 Chet Atkins americký kytarista 20 června 1924 1 července – Nikolaj Gennadijevič Basov sovětský fyzik Nobelova cena za fyziku 1964 14 prosince 1922 3 července – Ivan Slamnig chorvatský spisovatel 24 června 1930 8 července – Ťia Lan-pcho čínský paleontolog 25 listopadu 1908 12 července – Paul Magloire vojenský diktátor na Haiti 19 července 1907 16 července – Morris belgický karikaturista 1 prosince 1923 18 července – Viktorija Kamenská ruská spisovatelka a překladatelka 13 srpna 1925 19 července – Michiel Daniel Overbeek jihoafrický astronom 15 září 1920 26 července – Josef Klaus rakouský kancléř 15 srpna 1910 27 července – Harold Land americký jazzový tenorsaxofonista 18 února 1928 31 července – Miklós Vásárhelyi maďarský novinář a politik 9 října 1917 6 srpna Vasilij Kuzněcov sovětský atlet desetibojař 7 února 1932 Jorge Amado brazilský spisovatel člen Světové rady míru 10 srpna 1912 19 srpna – Henri-François Van Aal belgický žurnalista a politik 4 ledna 1933 20 srpna – Fred Hoyle britský astronom 24 června 1915 21 srpna – Juan Antonio Villacañas španělský básník esejista a kritik 10 ledna 1922 22 srpna Taťjana Averinová sovětská rychlobruslařka olympijská vítězka 25 června 1950 Bernard Heuvelmans francouzský zoolog 10 října 1916 25 srpna – Jozef Zlocha slovenský geolog důlní inženýr politik 6 června 1940 26 srpna – Marita Petersen faerská premiérka 21 října 1940 29 srpna – Francisco Rabal španělský herec 8 března 1926 30 srpna – Alicia D'Amico argentinská fotografka 6 října 1933 31 srpna – Poul Anderson americký spisovatel science fiction 25 listopadu 1926 2 září Jay Migliori americký jazzový saxofonista 14 listopadu 1930 Christiaan Barnard jihoafrický chirurg jako první provedl transplantaci srdce 8 listopadu 1922 Troy Donahue americký herec 27 ledna 1936 7 září – Felix Vašečka slovenský odbojář a komunistický politik 13 ledna 1915 9 září – Ahmad Šáh Masúd afghánský politik 1 září 1953 22 září – Isaac Stern houslový virtuóz 21 června 1920 25 září – Robert Floyd americký informatik 8 června 1936 30 září John Lilly americký psychoanalytik filosof a spisovatel 6 ledna 1915 Gerhard Ebeling evangelický teolog 6 července 1912 1 října – Lee Cronbach americký psycholog 22 dubna 1916 5 října – Emilie Schindlerová manželka Oskara Schindlera zachránce Židú 22 října 1907 6 října – Milton A Rothman americký fyzik a spisovatel science fiction 30 listopadu 1919 10 října – Joachim von Zedtwitz lékař Spravedlivý mezi národy 11 června 1910 11 října – Nada Mamulová srbská interpretka lidových milostných písní 9 ledna 1927 14 října – David Kellogg Lewis americký filozof 28 září 1941 15 října – Ján Klimo slovenský herec a divadelní režisér 8 června 1921 16 října – Jurij Ozerov ruský herec a režisér 26 ledna 1921 17 října – Rechavam Zeevi izraelský generál politik a historik 20 června 1926 18 října – Micheline Ostermeyerová francouzská olympijská vítězka ve vrhu koulí 23 prosince 1922 22 října – Ernest Hilgard americký psycholog 25 července 1904 23 října – Josh Kirby britský ilustrátor 27 listopadu 1928 24 října – Wolf Rüdiger Hess architekt syn nacistického politika Rudolfa Hesse 18 listopadu 1937 25 října – Marvin Harris americký antropolog 18 srpna 1927 2 listopadu – El'azar Menachem Man Šach jeden z vůdčích charedi rabínů 13 ledna 1898 3 listopadu Vojtech Mihálik slovenský básník překladatel publicista a politik 30 března 1926 Ernst Gombrich britský teoretik a historik umění 30 března 1909 7 listopadu – Geoffrey Jenkins jihoafrický spisovatel 16 června 1920 9 listopadu Nancye Wynneová australská tenistka 2 prosince 1916 Giovanni Leone premiér Itálie 3 listopadu 1908 10 listopadu – Ken Kesey americký spisovatel 17 září 1935 12 listopadu – Albert Hague německý skladatel a textař 13 října 1920 16 listopadu – Tommy Flanagan americký jazzový klavírista a hudební skladatel 16 března 1930 27 listopadu – Nils-Aslak Valkeapää sámský spisovatel hudebník a malíř 23 března 1943 29 listopadu – George Harrison britský zpěvák a kytarista člen legendární skupiny The Beatles 25 února 1943 3 prosince – Juan José Arreola mexický spisovatel 21 září 1918 13 prosince Dušan Slobodník slovenský spisovatel politik ministr kultury SR 11 dubna 1927 Chuck Schuldineramerický zpěvák a kytarista 13 května 1967 14 prosince – Winfried Georg Sebald německý literární vědec a spisovatel 18 května 1944 15 prosince – Rufus Thomas americký zpěvák a komik 26 března 1917 18 prosince – Gilbert Bécaud francouzský šansoniér skladatel a herec 24 října 1927 20 prosince – Léopold Sédar Senghor básník a první prezident Senegalu 9 října 1906 21 prosince – Thomas A Sebeok maďarský filosof a lingvista 9 listopadu 1920 23 prosince – Jelle Zijlstra premiér Nizozemska 27 srpna 1918 25 prosince – Alfred A Tomatis francouzský otorhinolaryngolog 1 ledna 1920 26 prosince – Nigel Hawthorne britský herec 5 dubna 1929 30 prosince – Samuel Mockbee americký architekt 23 prosince 1944 ? – Jean-Hervé Nicolas švýcarský teolog 1910 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident Bill Clinton 1993–2001 George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005 Poznámky Externí odkazy 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září – Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mikola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005 21 únor je 52 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 313 dní 314 v přestupném roce Události Česko Svět 362 – Athanasius se vrátil do Alexandrie 1242 – Go-Saga se stal japonským císařem 1440 – Vznikl Pruský spolek 1543 – Bitva Wayna Daga – armáda spojená z etiopských a portugalských vojenských jednotek porazila muslimskou armádu vedenou Ahmedem Gragnem 1613 – Michal I byl zvolen všemi hlasy za cara na národním shromáždění v Rusku Začal počátek vlády dynastie Romanovců a počátek císařského Ruska 1804 – První samohybná parní lokomotiva Darrenovy železárny byla předvedena ve Wales 1842 – Johnu Greenoughovi byl ve USA udělen patent na šicí stroj 1848 – Karel Marx a Friedrich Engels publikovali Manifest komunistické strany 1878 – První telefonní seznam byl vydán ve státě Connecticut 1885 – Byl slavnostně otevřen Washingtonův monument 1893 – Thomas Edison obdržel dva americké patenty – na žárovku a přerušovací relé 1916 – V první světové válce začala bitva u Verdunu 1945 – Ve druhé světové válce potopila japonská letadla kamikadze eskortní letadlovou loď Bismarck Sea a poškodila letadlovou loď Saratoga 1947 – V New Yorku na setkání Společenství Ameriky pro optiku představuje Edwin Land polaroidovou instantní kameru 1952 Vláda Winstona Churchilla ve Velké Británii zrušila občanské průkazy jako akt pro svobodu lidí V Dháce Bangladéš zahájila policie palbu na průvod studentů kteří demonstrovali za bengálštinu jako jednací jazyk v Pákistánu byli zabiti čtyři lidé Začal celostátní protest který vyústil v uznání bengálštiny jedním z národních jazyků Pákistánu Tyto události pak vedly UNESCO k uznání 21 února jako " Mezinárodní den mateřských jazyků 1953 – Francis Crick a James D Watson objevili strukturu molekuly DNA 1960 – Kubánský vůdce Fidel Castro znárodnil všechny obchody na Kubě 1965 – Malcolm X byl zavražděn v Audubonském tanečním sále v New York City členy islámského národa 1970 – neštěstí blízko Zürichu ve Švýcarsku v letadle Swissair 330 došlo vysoko nad zemí k pumové explozi bylo zabito 38 pasažérů a devět členů posádky 1971 – Ve Vídni byla podepsána evropská Konvence o psychotropních substancích 1972 Prezident USA Richard Nixon navštívil Čínskou lidovou republiku aby stabilizoval čínsko-americké vztahy Byla vypuštěna sovětská kosmická loď Luna 20 směřující na Měsíc 1973 – Přes Sinajskou poušť se přehnal izraelský bojový letoun a sestřelil letadlo libyjské aerolinky Při incidentu zahynulo 108 civilistů 1974 – poslední izraelští vojáci opouští západní břehy Suezského kanálu k naplnění příměří s Egyptem 1975 – skandál Watergate Aféra presidenta Nixona vedla k odsouzení a uvěznění bývalého generálního prokurátora US Johna N Mitchella a úředníků z Bílého domu H R Haldemana a Johna Ehrlichmana 1995 Steve Fossett se stal první osobou která přeletěla samostatně Tichý oceán v balonu Serkadjiho vězeňská vzpoura v Alžírsku – byli zabiti čtyři členové stráže a 96 vězňů 2003 – Přes 100 návštěvníků koncertu v Rhode Islandu zemřelo při požáru během představení rockové kapely 2004 – První evropská politická strana Evropští zelení se ustavila v Římě 2005 – Izrael propustil 500 palestinských vězňů jako gesto dobré vůle Narození Česko 1296 – Markéta Přemyslovna dcera českého krále Václava II † 8 dubna 1322 1521 – Matěj Červenka biskup Jednoty bratrské † 13 prosince 1569 1795 – Josef Arnošt Ryba český oční lékař † 1 března 1856 1801 – Jan Křtitel Václav Kalivoda houslista a skladatel † 3 prosince 1866 1820 – Alois Pražák politik a právník † 30 ledna 1901 1839 – Václav Sedláček český právník a politik † 22 srpna 1894 1840 – Aleš Balcárek moravský básník † 8 května 1862 1846 Svatopluk Čech český básník † 23 února 1908 Karel Bubela český politik † 6 února 1908 1860 – Karel Matěj Čapek-Chod český spisovatel † 3 listopadu 1927 1862 – Vincenc Ševčík československý kněz a politik † 16 října 1921 1865 – Karel Groš starosta Prahy † 12 října 1938 1870 Bohumil Navrátil historik a rektor Masarykovy univerzity v Brně † 2 července 1936 Josef Vančura český právník profesor římského práva † 26 května 1930 1877 Čeněk Chyský český historik † 28 února 1952 Josef Václav Bohuslav Pilnáček starosta města Hradce Králové † 11 května 1949 1879 Igor Hrušovský československý politik † 24 května 1937 Josef Syrový malíř † 22 srpna 1956 1880 Karel Hloucha spisovatel † 7 ledna 1957 Emil Králík český architekt † 26 června 1946 1888 – Josef Hendrich profesor pedagogiky † 5 října 1950 1893 – Vladimír Kajdoš československý generál politik a ministr † 8 července 1970 1896 – Karel Josef Beneš český spisovatel † 27 března 1969 1900 – Leo Mayer pražský architekt † 1944 1901 – Antonín Šatra český hudební skladatel † 28 prosince 1979 1907 – Oldřich Kovář operní pěvec † 5 dubna 1967 1915 – Josef Filipec český jazykovědec lexikograf † 7 dubna 2001 1919 – Věra Gabrielová herečka a fotografka † 12 prosince 2002 1920 – Nora Cífková česká herečka 1921 – Zdeněk Miler ilustrátor a autor animovaných filmů pro děti † 30 listopadu 2011 1924 Stanislav Langer český klinický psycholog † 29 června 2004 Miloš Sedmidubský český hudební skladatel † 13 dubna 1995 1926 František Černý český teatrolog a historik † 12 června 2010 Bohumil Švarc herec dabér a rozhlasový hlasatel † 1 dubna 2013 1928 – Jaroslav Malák český malíř a ilustrátor † 17 srpna 2012 1929 – Václav Hudeček divadelní režisér † 3 prosince 1991 1931 – Karel Malina rozhlasový sportovní reportér † 2 února 2015 1938 – Jan Seger děkan fakulty informatiky a statistiky VŠE 1941 – Vladimír Nálevka český historik † 6 června 2010 1943 – Jiří Zmožek český skladatel populární hudby hudebník a zpěvák 1944 – Petr Ulrych český zpěvák hudební skladatel a textař člen skupiny Javory 1946 – Vladimír Petlák český volejbalista mistr světa † 2 února 1999 1947 – Franta Kocourek český bavič silák a herec † 7 července 1991 1948 – Miroslav Škaloud český fyzik a politik 1949 Karel Třešňák vodní slalomář mistr světa Rudy Kovanda český bavič zpěvák a sportovec † 29 října 1989 1973 – Simona Babčáková česká herečka 1975 – Petra Špalková česká herečka 1981 – Jana Bernášková česká divadelní a filmová herečka 1987 – Tomáš Okleštěk český fotbalista 1991 – Pavel Maslák český atlet Svět 1591 – Girard Desargues francouzský matematik architekt a inženýr † říjen 1661 1609 – Raimund hrabě Montecuccoli vojevůdce a vojenský teoretik † 16 října 1680 1728 – Petr III ruský car manžel Kateřiny Veliké † 7 18 července 1762 1763 – Alois Dessauer německý bankéř † 11 dubna 1850 1770 – Georges Mouton de Lobau francouzský generál † 21 listopadu 1838 1794 – Antonio López de Santa Anna mexický generál a prezident † 21 června 1876 1801 – John Henry Newman anglický teolog † 11 srpna 1890 1809 – Teofil Kwiatkowski polský malíř † 14 srpna 1891 1817 – José Zorilla y Moral španělský romantický básník a dramatik † 23 března 1893 1820 – Apollo Korzeniowski polský spisovatel † 23 května 1869 1836 – Léo Delibes francouzský skladatel † 16 ledna 1891 1838 – Silvestre de Sacy francouzský filolog 21 září 1758 1844 – Charles-Marie Widor francouzský varhaník a skladatel † 12 března 1937 1846 – Heinrich Ehrlich rakouský finančník a mecenáš † ? 1856 – Henrik Petrus Berlage nizozemský architekt † 12 srpna 1934 1866 – August von Wassermann německý bakteriolog † 16 března 1925 1875 – Jeanne Calmentová Francouzka považovaná za nejdéle žijícího člověka † 4 srpna 1997 1877 – Réginald Marie Garrigou-Lagrange francouzský teolog † 15 února 1964 1888 – Jozef Miloslav Hurban slovenský kněz spisovatel a politik 19 března 1817 1892 – Harry Stack Sullivan americký psychiatr a psycholog † 15 ledna 1949 1893 – Andrés Segovia španělský klasický kytarista † 2 června 1987 1895 – Henrik Carl Peter Dam dánský biochemik nositel Nobelovy ceny † 17 duben 1976 1901 – Fjodor Konstantinov sovětský marxisticko-leninský filosof † 8 prosince 1991 1907 – W H Auden anglo-americký levicově orientovaný básník † 29 září 1973 1903 Anaïs Nin americká spisovatelka dánsko-kubánského původu † 14 ledna 1977 Raymond Queneau francouzský prozaik † 25 října 1976 1904 – Alexej Kosygin předseda Rady ministrů Sovětského svazu † 18 prosince 1980 1907 – Wystan Hugh Auden anglo-americký básník † 29 září 1973 1912 – Pierre Boulle francouzský spisovatel † 30 ledna 1994 1915 – Anton Vratuša slovinský politik a diplomat 1917 Tadd Dameron americký jazzový klavírista a hudební skladatel † 8 března 1965 Victor Marijnen premiér Nizozemska † 5 dubna 1975 1920 – Leo Scheffczyk německý římskokatolický kněz teolog kardinál † 8 prosince 2005 1921 John Rawls americký liberální filozof profesor na Harvardu † 24 listopadu 2002 Antonio María Javierre Ortas španělský kardinál † 1 února 2007 1922 – Zvi Zeitlin rusko-americký houslista a pedagog † 2 května 2012 1924 Robert Gabriel Mugabe zimbabwský prezident a diktátor Silvano Piovanelli italský kardinál 1925 – Štefan Vrablec biskup bratislavsko-trnavské arcidiecéze 1926 – Heike Kamerlingh Onnes nizozemský fyzik 21 září 1853 1927 – Erma Bombecková americká humoristka † 22 dubna 1996 1933 – Nina Simone americká zpěvačka skladatelka pianistka † 21 dubna 2003 1937 Ron Clarke australský atlet nejlepší světový vytrvalec šedesátých let Harald V norský král 1943 – Roberto Faenza italský filmový režisér a scenárista 1945 – Paul Newton baskytarista skupiny Uriah Heep 1946 – Alan Rickman anglický herec a režisér 1948 – Roberto de Mattei italský katolický historik a spisovatel 1949 – Ronnie Hellström švédský fotbalista 1952 − Jean-Jacques Burnel anglický zpěvák a baskytarista 1953 – William Petersen americký herec 1962 – Chuck Palahniuk americký postmoderní spisovatel a novinář na volné noze 1969 − James Dean Bradfield velšský zpěvák a kytarista 1971 Randy Blythe americký zpěvák Jason Cirone kanadský hokejista 1979 – Nathalie Dechy francouzská tenistka 1984 – David Odonkor německý fotbalista 1987 – Ellen Page kanadská herečka 1987 – Ashley Greene americká herečka a modelka Úmrtí Česko 1471 – Jan Rokycana český spisovatel a husitský kazatel asi 1396 1842 – Vojtěch Živný hudebník a pedagog 13 května 1756 1846 – Martin Štěpán český luteránský kazatel v Německu a USA 13 srpna 1777 1864 – Bedřich Moser český humorista 5 března 1821 1885 – Václav Šubert český reformovaný kazatel 9 července 1825 1901 – Emanuel Max česko-německý sochař 19 října 1810 1902 – Emil Holub český cestovatel 7 října 1847 1903 – František Josef Studnička český matematik 27 června 1836 1909 – Julius Gomperz český politik německé národnosti 21 listopadu 1823 1914 – Josef Starck plzeňský právník a politik 17 října 1835 1929 – Karel Ludvík Klusáček český malíř ilustrátor a básník 25 října 1865 1934 – František Symon hudebník ředitel kůru a sbormistr 15 ledna 1847 1939 – Václav Šturc první předseda Komunistické strany Československa 21 srpna 1858 1946 – Marie Janků-Sandtnerová učitelka autorka kuchařských příruček 8 prosince 1885 1952 – Josef Pilnáček moravský historik a genealog 9 února 1883 1960 – Dalibor Pták herec zpěvák skladatel a klavírista 31 prosince 1894 1965 – Malcolm X americký bojovník za práva černochů 19 května 1925 1968 – Jan Krines chodský kronikář 23 června 1897 1972 – Antonín Jemelka český malíř a kněz 8 října 1896 1981 – Tomáš Vybíral český stíhač 29 září 1911 1983 Jaroslav Svojše skaut a spisovatel 30 října 1920 Emil Kotrba malíř 22 února 1912 1998 – Jan Zelenka novinář ředitel Československé televize a komunistický politik 5 prosince 1923 2003 – Karel Kosík český filozof 26 června 1926 2006 – Světla Mathauserová literární historička a rusistka 7 března 1924 2013 – Karel Hoffmann komunistický politik ministr 15 června 1924 Svět 1359 – Eufémie Sicilská sicilská princezna ? 1330 1437 – Jakub I Skotský král skotský 10 prosince 1394 1513 – papež Julius II 5 prosince 1443 1677 – Baruch Spinoza nizozemský filozof 24 listopadu 1632 1730 – papež Benedikt XIII 2 února 1649 1738 – Gottlieb Siegfried Bayer německý filolog 5 nebo 6 ledna 1694 1741 – Jethro Tull anglický agronom březen 1674 1788 – Johann Georg Palitzsch německý astronom 11 června 1723 1823 – Charles Wolfe irský badatel a dějepisec 14 prosince 1791 1824 – Evžen de Beauharnais francouzský princ italský vicekrál dědičný frankfurtský velkovévoda vévoda z Leuchtenberku a kníže z Eichstättu 3 září 1781 1846 – Ninkó japonský císař 16 března 1800 1866 – Nils Gustaf Nordenskjöld finský mineralog 12 října 1792 1868 – Giuseppe Abbati italský malíř 13 ledna 1836 1878 – Andrew Scott Waugh britský armádní důstojník a zeměměřič 3 února 1810 1888 – Jozef Miloslav Hurban slovenský literát čelní postava slovenského národního obrození 19 března 1842 1891 – Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt ministr války Rakouska-Uherska 3 května 1821 1894 – Gustave Caillebotte francouzský malíř 19 srpna 1848 1901 Henry Peach Robinson anglický fotograf 9 července 1830 George Francis FitzGerald irský mathematik 3 srpna 1851 1906 – Johann Nepomuk Gleispach předlitavský šlechtic právník a politik 29 září 1840 1919 – Kurt Eisner německý levicový politik 14 května 1867 1926 – Heike Kamerlingh Onnes dánský fyzik nositel Nobelovy ceny 21 září 1853 1928 – Zdzisław Morawski polský literární historik státní úředník a politik 12 dubna 1855 1933 – Johanes Schmidt dánský zoolog a fyziolog 2 ledna 1872 1934 – Augusto César Sandino nikaragujský revolucionář 18 května 1895 1938 George Charles Beresford anglický portrétní fotograf 10 července 1864 George Ellery Hale americký astronom 29 června 1868 1941 – Frederick Banting kanadský lékař nositel Nobelovy ceny 14 listopadu 1891 1942 – Olena Telihová ukrajinská básnířka 21 července 1907 1945 – Eric Liddell britský atlet a misionář 16 ledna 1902 1949 – Anders Beer Wilse norský fotograf 12 června 1865 1965 – Malcolm X americký bojovník za práva černochů 19 května 1925 1967 – Wolf Albach-Retty rakouský herec 28 května 1906 1968 – Howard Walter Florey v Austrálii narozený farmakolog nositel Nobelovy ceny 24 září 1898 1974 – Gustav Przeczek polský menšinový spisovatel a politik 30 května 1913 1976 – Tage Aurell švédský spisovatel novinář a překladatel 2 března 1895 1978 – Jo'el Palgi izraelský voják diplomat a viceprezident letecké společnosti El Al 1 ledna 1918 1982 – Geršom Scholem izraelský filosof a historik 5 prosince 1897 1984 – Michail Alexandrovič Šolochov ruský spisovatel 24 května 1905 1991 – Mordechaj Iš-Šalom starosta Jeruzaléma 2 ledna 1902 1994 – Oscar Collazo pachatel atentátu na prezidenta Trumana 20 ledna 1914 1999 – Gertrude Belle Elion americká fyzioložka a farmakoložka držitelka Nobelovy ceny 23 ledna 1918 2004 John Charles velšský fotbalista 27 prosince 1931 Irina Pressová sovětská sprinterka dvojnásobná olympijská vítězka 10 března 1939 2006 – Pavel Žiburtovič sovětský hokejista 8 září 1925 2009 – Ilja Pjatěckij-Šapiro rusko-izraelský matematik 30 března 1929 2013 Magic Slim americký bluesový hudebník 7 srpna 1937 Alexej Jurjevič German ruský režisér scénárista a herec 20 července 1938 2015 – Clark Terry americký trumpetista 14 prosince 1920 2015 – Alexej Alexandrovič Gubarev sovětský kosmonaut 29 března 1931 Svátky Česko Lenka Lena Leonora Eleonora Svět Mezinárodní den boje proti kolonialismu Mezinárodní den mateřského jazyka Mezinárodní den průvodců cestovního ruchu Slovensko – Eleonóra 23 únor je 54 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 311 dní 312 v přestupném roce Události Česko 1654 – Císař Ferdinand III vytvořil v Praze tzv Karlo-Ferdinandovu univerzitu tím že spojil Karolinum s jezuitskou kolejí Práva a medicína zůstaly v Karolinu sídlem fakult filozofické a teologické se stalo jezuitské Klementinum Karlo-Ferdinandova univerzita pak existovala až do roku 1920 1856 – Premiéra Wagnerovy opery Lohengrin v Praze 1924 – Zakládající schůze brněnského Devětsilu spolku pro propagaci kultury 1943 – K H Frank pronesl v pražské Lucerně projev k zahájení totální mobilizace v českých zemích To znamenalo zvýšení nároků na pracovní sílu Totální nasazení na práci do říše a další omezování a likvidaci výroby nedůležité pro válku Už od podzimu 1942 přišly do říše na práci celé ročníky mládeže 1921–1922 později ročníky 1918–1920 1948 – Byly založeny Lidové milice 1991 – Vnitřní krize v Občanském fóru mezi dvěma proudy jeden hlásal přeměnu hnutí v klasickou politickou stranu – V Klaus druhý chtěl uchovat původní „hnutí bez organizačně pevné struktury – „liberální klub v čele s J Dienstbierem vedla po lednovém sněmu 1991 který schválil přetvoření OF v politickou stranu k rozdělení OF na pravicovou Občanskou demokratickou stranu ODS a liberálně demokratické Občanské hnutí OH Svět 1455 – Johannes Gutenberg zahájil masové tištění tzv Gutenbergovy Bible první Bible která se na světě objevila ve větší sérii 1775 – Premiéra Beaumarchaisovy komedie Lazebník sevillský slaví velký úspěch v Paříži 1893 – Rudolf Diesel získal patent na dieselový motor 1914 – Premiéra poslední Massenetovy opery Cleopatra v Monte Carlu 1941 – V USA proběhla první izolace čistého plutonia 1945 – Druhá světová válka – Američané osvobozují města na Filipínách a Manile V Polsku v Poznani kapitulují Němci pod tlakem Polských a ruských sil Německé město Pforzheim je zbořeno bombardováním vizte Letecký útok na Pforzheim 1947 – Byla založena Mezinárodní společnost pro standardizaci – IOS 1955 – Proběhlo první setkání SEATO 1987 Supernova SN 1987A 1999 obří lavina zasypala rakouskou alpskou vesnici a lyžařské tředisko Galtür Pronikla až do tzv zelené zóny která byla do té doby považována za lavinami neohroženou a zabila 31 lidí Tisíce obyvatel i turistů musely být následně evakuovány 2005 – Francie přijímá kontroverzní zákon o kolonizaci Narození Česko 1322 – Jan Neplach opatovický opat a kronikář † 16 září 1371 1678 – Jan Adam z Questenberka český šlechtic a mecenáš umění † 10 května 1752 1756 – František Josef Gerstner český matematik † 25 července 1832 1793 – Jindřich Larisch-Mönnich slezský hrabě a podnikatel † 21 dubna 1859 1802 – Ondřej Zelinka rakouský právník a politik moravského původu † 21 listopadu 1868 1858 – Alois Konečný československý politik † 19 října 1923 1859 – Kajetán Tichý český kantor a hudební skladatel † 27 března 1937 1864 – Rudolph von Procházka český německojazyčný právník a skladatel † 24 března 1936 1878 – František Žákavec historik umění † 25 prosince 1937 1882 – Ladislav Vycpálek český hudební skladatel † 9 ledna 1969 1887 – Julius Pelikán sochař a medailér † 17 února 1969 1895 – Vladimír Vondráček český psychiatr † 10 května 1978 1902 – Josef Holub český houslový virtuos a hudební skladatel † 11 května 1973 1903 Julius Fučík český novinář † 8 září 1943 Julius Dolanský literární historik a politik † 26 dubna 1975 1911 – Jarmila Urbánková česká překladatelka a lyrická básnířka † 13 května 2000 1912 Truda Grosslichtová herečka a zpěvačka † 8 června 1995 Josef Strnadel spisovatel a literární teoretik † 4 března 1986 František Široký voják a příslušník výsadku Calcium † 5 května 1965 1920 – František Hoffmann archivář a historik † 1921 – Věra Merhautová sochařka autorka monumentální figurativní tvorby † ? 2006 1923 – Lenka Hašková česká novinářka 1924 Ladislav Kubeš starší pozounista kapelník a hudební skladatel † 28 srpna 1998 Karel Hubáček architekt † 23 listopadu 2011 1926 – Miroslav Rada malíř 1933 – Zdeněk Velíšek moderátor redaktor reportér překladatel a tlumočník 1934 – Milan Neděla český herec a moderátor † 14 dubna 1997 1938 – Jiří Menzel český režisér 1939 – Luboš Kropáček český islamolog arabista afrikanista 1948 – MUDr Jan Cimický český psychiatr básník spisovatel a překladatel 1949 Pavel Váně český zpěvák kytarista skladatel aranžér a hudební producent Rostislav Vojáček český fotbalista 1962 – Ivo Knoflíček český fotbalista 1965 – Helena Suková česká tenistka 1977 – David Hubáček český fotbalista 1983 Zuzana Maxa česká herečka a zpěvačka Svět 1440 – Matyáš Korvín uherský král † 6 dubna 1490 1615 – Johann Franz von Preysing knížecí biskup z Chiemsee † 8 července 1687 1649 – pokřtěn John Blow anglický hudební skladatel † 1 října 1708 1680 – Jean-Baptiste Le Moyne Sieur de Bienville francouzský guvernér Louisiany † 7 března 1767 1685 – Georg Friedrich Händel hudební skladatel † 14 dubna 1759 1744 – Jan van Os holandský malíř † 7 února 1808 1774 – John Parish von Senftenberg německý obchodník a astronom † 2 září 1858 1792 – Joshua Reynolds anglický malíř 16 července 1723 1800 – Adéla Anhaltská manželka oldenburského velkovévody Augusta † 13 září 1820 1815 – Franz Antoine rakouský botanik a fotograf † 11 března 1886 1822 – Giovanni Battista de Rossi italský archeolog † 20 září 1894 1823 – Najden Gerov bulharský obrozenec † 9 října 1900 1840 – Carl Menger rakouský ekonom † 26 února 1921 1842 – Eduard von Hartmann německý filozof † 5 června 1906 1847 – Sofie Bavorská bavorská princezna z rodu Wittelsbachů † 4 května 1897 1852 – Jozef Agnelli slovenský kněz a šlechtitel † 6 srpna 1923 1859 – Guido von Haerdtl ministr vnitra Předlitavska † 20 července 1928 1863 – Franz von Stuck německý malíř sochař a grafik † 30 srpna 1928 1868 William Edward Burghardt Du Bois americko-ghanský sociolog historik a spisovatel † 27 srpna 1963 Nachman Syrkin ruský politický teoretik a sionista † 6 září 1924 1869 – Ferenc Raichle maďarský architekt † 12 dubna 1960 1878 – Kazimir Malevič ruský malíř † 15 května 1935 1879 – Kazimir Malevič ukrajinsko-polský malíř † 15 května 1935 1883 – Karl Jaspers německý psychiatr a filosof † 26 února 1969 1884 – Kazimierz Funk polský vědec objevitel vitamínu B1 † 19 ledna 1967 1891 Franz Koritschoner jeden ze zakladatelů Komunistické strany Rakouska † 9 června 1941 Jevgenij Pašukanis sovětský právní teoretik † 4 září 1937 1896 – Jozef Cíger-Hronský slovenský spisovatel a malíř † 13 července 1960 1897 – Mordechaj Namir izraelský politik a diplomat † 22 února 1975 1899 Chajim Arlozorov izraelský filosof básník a politik † 16 června 1933 Erich Kästner německý novinář a spisovatel † 29 července 1974 1901 – Erhard Heiden druhý říšský vůdce SS † 1933 1908 – William McMahon předseda vlády Austrálie † 31 března 1988 1915 – Paul Tibbets americký pilot který shodil na Hirošimu atomovou bombu † 1 listopadu 2007 1916 – Toon Kortooms nizozemský spisovatel † 5 února 1999 1920 – Anton Antonov-Ovsejenko ruský historik a spisovatel † 9 července 2013 1922 – James L Holloway III velitel námořních operací USA 1923 – Joannis Grivas premiér úřednického kaninetu Řecka 1924 – Allan MacLeod Cormack americký fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu 7 května 1998 1925 – K Gunn McKay americký politik † 6 října 2000 1927 – Robert N Bellah americký sociolog † 31 července 2013 1928 – Vasilij Lazarev sovětský lékař a kosmonaut † 31 prosince 1990 1929 – Alexij II patriarcha moskevský a celé Rusi hlava Ruské pravoslavné církve † 5 prosince 2008 1932 Anton Hykisch slovenský politik a spisovatel Majel Barrettová americká herečka † 18 prosince 2008 1933 – Lee Calhoun americký dvojnásobný olympijský vítěz v běhu na 110 m překážek † 21 června 1989 1936 – Fred Herko americký tanečník † 27 října 1964 1938 Paul Morrissey americký filmový režisér Milan Sládek slovenský herec – mim choreograf režisér 1940 – Peter Fonda americký herec 1942 – Dioncounda Traoré malijský prozatímní prezident 1944 Bernard Cornwell britský spisovatel autor historických románů Johnny Winter americký bluesový kytarista † 16 července 2014 1945 – Světlana Gerasimenková ukrajinská astronomka 1948 – Hiroši Sugimoto japonský fotograf 1952 − Brad Whitford americký kytarista 1954 – Viktor Juščenko ukrajinský prezident 1994 – Dakota Fanning americká herečka Úmrtí Česko 1732 – Jan Ignác Angermayr český skladatel a houslista 30 dubna 1701 1767 – Quirin Mickl opat učenec a básník 13 února 1711 1883 – Jan Valerián Jirsík čtvrtý biskup českobudějovický 19 června 1798 1908 – Svatopluk Čech český básník 21 února 1846 1912 – Otilie Sklenářová-Malá česká herečka 12 prosince 1844 1914 – Alain Benjamin Rohan český šlechtic voják politik 8 ledna 1853 1924 – Karel Vaněk československý politik 28 ledna 1866 1935 – Gustav Gross železniční odborník manažer a politik 12 června 1856 1940 – Franz Hantschel český německy píšící lékař a vlastivědný pracovník 4 října 1844 1944 Josef Sýkora astronom a astrofyzik 28 ledna 1874 Adolf Truksa spisovatel a překladatel 12 říjen 1864 1946 – Slavomil Ctibor Daněk teolog vysokoškolský pedagog 5 října 1885 1956 Vilém Veleba československý politik 8 června 1870 Bohuslav Kindl československý politik 22 února 1879 1966 – Bedřich Vrbský český herec 4 května 1890 1986 – Jiří Kalousek český malíř kreslíř karikaturista a ilustrátor 7 února 1925 1989 – Jaroslav Volek estetik muzikolog a sémiotik 15 července 1923 1992 – Vincenc Havel sochař 5 dubna 1906 2002 – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 2003 – Christopher Hill anglický historik 6 února 1912 2004 – Jaroslav Valenta český historik 27 října 1930 2008 – Jiří Velemínský český rostlinný genetik 21 listopadu 1933 2014 – Alice Herzová-Sommerová klavíristka 26 listopadu 1903 Svět 1100 – Če-cung Čínský císař říše Sung 4 ledna 1076 1507 – Gentile Bellini italský malíř 1429 1603 Andrea Cesalpino italský fyzik filosof a botanik 6 červen 1519 François Viète francouzský matematik 1540 1632 – Giambattista Basile neapolský barokní básník dvořan a sběratel pohádek ? 1566 1704 – Georg Muffat hudební skladatel skotského původu 1 června 1653 1712 – Ludvík Francouzský vévoda burgundský 16 srpna 1682 1719 – Bartholomäus Ziegenbalg protestantský misionář 10 července 1682 1739 – Michal Kromholc slovenský jezuita náboženský spisovatel 7 září 1672 1745 – Joseph Effner německý architekt 4 února 1687 1766 – Stanislav I Leszczyński polský král a vévoda lotrinský 20 října 1677 1809 – Dirk van der Aa nizozemský rokokový malíř 1731 1821 – John Keats anglický básník 31 října 1795 1844 – Thomas Wallace anglický politik 1768 1848 – John Quincy Adams šestý prezident Spojených států amerických 11 června 1767 1855 – Carl Friedrich Gauss německý matematik a fyzik 30 dubna 1777 1859 – Zygmunt Krasiński polský básník 19 února 1812 1900 – Henri-Léon Nagant belgický konstruktér a výrobce zbraní 1833 1903 – Jean-Baptiste Clément francouzský šansoniér 30 května 1836 1917 – Jean Gaston Darboux francouzský matematik 14 srpna 1842 1918 Adolf Fridrich VI Meklenburský poslední meklenbursko-střelický velkovévoda 17 června 1882 Leopold von Auersperg předlitavský státní úředník a politik 16 května 1855 1926 – Attilio Hortis rakouský historik a politik 13 března 1850 1929 – Mercédès Jellinek dívka jejíž jméno nesou automobily Mercedes-Benz 16 září 1889 1930 – Horst Wessel německý nacista 9 září 1907 1934 – Edward Elgar anglický skladatel 2 června 1857 1935 – Jan Duiker holandský architekt 1 března 1890 1942 – Stefan Zweig rakouský spisovatel 28 listopadu 1881 1944 – Leo Baekeland americký chemik a vynálezce 14 listopadu 1863 1945 – Alexej Nikolajevič Tolstoj ruský spisovatel 10 ledna 1883 1946 – Tomojuki Jamašita japonský generál 8 listopadu 1885 1952 – Heinrich von Vietinghoff německý generálplukovník za druhé světové války 6 prosince 1887 1955 – Paul Claudel francouzský básník a dramatik 6 srpna 1868 1957 – Paul Ende německý politik 31 října 1874 1965 – Stan Laurel anglický komik a režisér 16 června 1890 1968 – Camille Huysmans belgický politik 26 května 1871 1982 – Leonid Spirin sovětský chodec olympijský vítěz 21 června 1932 1984 – Maurice Tabard francouzský portrétní fotograf 12 července 1897 1986 – Ernst Neufert německý architekt 15 března 1900 1995 – James Herriot britský veterinář a spisovatel 3 října 1916 1997 – Tony Williams americký jazzový bubeník 1945 1999 – Ivan Rajniak slovenský herec 10 července 1931 2000 Stanley Matthews legenda anglické i světové kopané 1 února 1915 Ofra Haza izraelská herečka a zpěvačka 19 listopad 1957 2003 – Robert K Merton americký sociolog 4 července 1910 2004 – Alžbeta Barthová slovenská herečka 11 května 1938 2006 – Telmo Zarra španělský fotbalista 20 ledna 1921 2007 – Pascal Yoadimnadji čadský premiér asi 1950 2008 – Janez Drnovšek druhý slovinský prezident 17 květen 1950 2009 – Sverre Fehn norský architekt 14 srpna 1924 2010 Lev Kiršner ruský spisovatel a historik 1922 Wyn Morris velšský dirigent 14 února 1929 2013 Julien Ries belgický kardinál církevní historik 19 dubna 1920 Sonny Russo americký jazzový pozounista 20 března 1929 Svátky Česko Svatopluk Svatoboj Svatobor Svatoslav Alfréda Památeční den vzpomínek obětem komunistického únorového puče z roku 1948 Svět Rusko Den obránce vlasti Slovensko – Roman a Romana Pranostiky Česko Na svatého Polykarpa sněhu plná škarpa 24 únor je 55 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 310 dní 311 v přestupném roce Podle církevního kalendáře byl v přestupných letech přestupným dnem právě 24 únor; svátky připadající v běžném roce na 24–28 únor byly o den později Události Česko 1928 – Podle urbanistického projektu architekta M Urbana začala výstavba Barrandova 1948 – Ve 12 hodin začala hodinová generální stávka které se zúčastnilo 25 milionů pracujících Měla pomoci prosadit sociální a ekonomické požadavky Byli zatčeni další funkcionáři národně socialistické strany která odmítla vytvoření akčního výboru a přestaly vycházet stranické noviny „Svobodné slovo V lidové straně byl akční výbor vytvořen a převzal kontrolu nad deníkem „Lidová demokracie Lidové milice obsadily budovu sekretariátu sociální demokracie a následně Lidový dům Pod tímto nátlakem se strana rozhodla k účasti v budoucí Gottwaldově vládě Když potlačili odpor politických stran soustředili komunisté svůj nátlak na prezidenta V dělnickém hnutí organizovali podepisování rezolucí požadujících přijetí demise ministrů a vyhrožovali další generální stávkou Sociálně demokratičtí ministři Václav Majer a František Tymeš podávají demisi 2015 – Střelba v Uherském Brodě – 62letý útočník v hospodě zastřelil osm osob a poté spáchal sebevraždu Svět 1321 – Český král Jan Lucemburský byl během rytířského turnaje zraněn a málem přišel o oko 1582 – Papež Řehoř XIII vyhlásil bulou Inter gravissimas reformu kalendáře 1753 – Blahoslavení Josefa Kupertinského 1848 – Karl Marx a Friedrich Engels zveřejnili Komunistický manifest 1848 – V Paříži vypuká revoluce 1918 – Estonsko vyhlásilo nezávislost 1920 – Vznikla NSDAP 1938 – Americká firma DuPont představila první zubní kartáček se syntetickými vlákny 1942 – Začala vysílat rozhlasová stanice Hlas Ameriky 1946 – Juan Perón byl zvolen prezidentem Argentiny 1949 – Skončila Palestinská válka 1965 – Beatles začínají na Bahamách točit svůj 2celovečerní film Help! 2011 – v Alžírsku byl zrušen výjimečný stav vyhlášený v roce 1992 Narození Česko 1533 – Petr Codicillus z Tulechova český humanista matematik astronom a básník † 29 října 1589 1567 – Jindřich Matyáš Thurn česko-německý šlechtic jeden z vůdců českého stavovského povstání † 26 ledna 1640 1775 – Matěj Kopecký český loutkový divadelník a národní buditel † 3 července 1847 1785 – Josef Vojtěch Sedláček český kněz buditel a vlastenec † 2 února 1836 1830 – Karolina Světlá česká spisovatelka † 7 září 1899 1835 – Josef Svátek český novinář kulturní historik a spisovatel † 9 prosince 1897 1847 – Miloslava Pippichová-Havelková česká operní pěvkyně † 28 března 1878 1851 – Karel Liebscher český malíř – krajinář a ilustrátor † 20 dubna 1906 1856 – Matyáš Žďárský jeden ze zakladatelů alpského lyžování malíř a sochař † 20 června 1940 1859 – Bohdan Kaminský vlastním jménem Karel Bušek český básník a překladatel † 13 července 1929 1861 – Karel Černohorský poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Morašic † ? 1870 – Jaroslav Maria vlastním jménem Jaroslav Meyer český právník spisovatel dramatik a esejista židovského původu † 3 listopadu 1942 1872 – Alois Dryák český architekt † 6 června 1932 1873 – Josef Kuška kněz generální vikář české části litoměřické diecéze † 25 ledna 1953 1876 – Albín Stocký český archeolog † 18 dubna 1934 1895 – Rudolf Klapka český fotbalový reprezentant † 11 září 1951 1902 – Antonín Hřebík československý politik a odbojář † 20 listopadu 1984 1903 – Ludvika Smrčková sklářská výtvarnice grafička a malířka † 20 ledna 1991 1907 – Oldřich Palkovský český hudební skladatel a pedagog † 13 května 1983 1910 – Čeněk Kottnauer československý později anglický šachista † 14 února 1996 1911 – Štěpán Benda vysokoškolský učitel a exilový československý politik † 12 června 2000 1912 Jiří Trnka český výtvarník ilustrátor scenárista a režisér animovaných filmů † 30 prosince 1969 Július Kowalski český hudební skladatel a pedagog † 2 června 2003 1918 – Svatopluk Beneš český herec † 27 dubna 2007 1921 – Ludvík Aškenazy český spisovatel † 18 března 1986 1924 – Karel Hubáček český architekt † 23 listopadu 2011 1932 – Jaromír Rybák malíř sochař a sklářský výtvarník 1939 – Jiří Fiala český matematik analytický filozof a překladatel † 23 listopadu 2012 1942 – Eduard Bureš český politik a lékař 1943 – Roman Podrázský český sochař † 2 dubna 2001 1946 Jiří Bělohlávek český dirigent Pavel Šremer biolog a politik 1945 – Jindřich Šťáhlavský zpěvák country † 5 února 2013 1955 – Helena Krmíčková česká historička 1977 Erich Brabec český fotbalista Lukáš Zíb český hokejista 1982 – Klára Zakopalová česká tenistka Svět 1463 – Pico della Mirandola italský humanista a filozof † 17 listopadu 1494 1500 – Karel V španělský král a římský císař † 21 září 1558 1536 – papež Klement VIII † 3 března 1605 1547 – Juan de Austria španělský princ † 1 října 1578 1557 – Matyáš Habsburský český král a římský císař † 20 března 1619 1595 – Maciej Kazimierz Sarbiewski polský básník člen jezuitského řádu † 2 dubna 1640 1604 – Arcangela Tarabotti italská renesanční spisovatelka a jeptiška † 1652 1619 – Charles Le Brun francouzský malíř a teoretik umění † 22 února 1690 1664 – Thomas Newcomen anglický kovář a vynálezce † 5 srpna 1729 1684 – Matyáš Bernard Braun rakouský barokní sochař působící převážně v Čechách † 15 února 1738 1709 – Jacques de Vaucanson francouzský inženýr a vynálezce † 21 listopadu 1782 1744 – Fjodor Fjodorovič Ušakov ruský admirál zakladatel ruského vojenského námořního umění † 14 října 1817 1786 – Wilhelm Grimm německý jazykovědec a literární vědec † 16 prosince 1859 1788 – Johan Christian Dahl norský malíř † 14 října 1857 1794 – Manuela Kirkpatricková matka poslední francouzské císařovny Evženie † 22 listopadu 1879 1823 – Hippolyte Babou francouzský spisovatel a literární kritik † 21 října 1878 1824 – Henri-Alfred Jacquemart francouzský sochař † 4 ledna 1896 1831 Albert Schäffle německý ekonom předlitavský politik † 25 prosince 1903 Leo von Caprivi německý kancléř † 6 února 1899 1833 – Eduard Taaffe rakouský státník † 29 listopadu 1895 1836 – Winslow Homer americký malíř † 29 září 1910 1837 – Rosalía de Castro galicijská spisovatelka a básnířka † 15 července 1885 1841 – Leonard Piętak předlitavský politik † 26 února 1909 1842 – Arrigo Boito italský spisovatel básník novinář a hudební skladatel † 10 června 1918 1858 – Marie Louisa hraběnka Larischová-Wallersee dcera vévody Ludvíka Bavorského † 4 července 1940 1865 – Carl Isidor Cori rakouský zoolog a rektor pražské univerzity † 3 srpna 1954 1868 – George R Lawrence americký fotograf † 15 prosince 1938 1869 – Matthias Eldersch ministr spravedlnosti a vnitra Rakouska † 20 dubna 1931 1878 – Felix Bernstein německý matematik † 3 prosince 1956 1883 – Amleto Giovanni Cicognani italský kardinál a státní sekretář † 17 prosince 1973 1885 Chester Nimitz americký admirál nejvyšší velitel amerického vojenského námořnictva † 20 února 1966 Stanisław Ignacy Witkiewicz zvaný též Witkacy polský avantgardní malíř dramatik a spisovatel † 18 září 1939 1898 – Alois Podhajsky ředitel Španělské jezdecké školy ve Vídni olympijský medailista v drezuře jezdecký instruktor a spisovatel † 23 května 1973 1902 – Marcel Rochas francouzský módní návrhář † 14 března 1955 1903 Irena Nemirovská ruská spisovatelka píšící ve francouzštině † 17 srpna 1942 Vladimir Bartol slovinský spisovatel † 12 září 1967 1906 Alexandr Rou ruský filmový režisér † 28 prosince 1973 Josef Serlin izraelský politik † 15 ledna 1974 1907 – Eugen Rosenberg slovenský architekt † listopad 1990 1910 – Karl Hugo Strunz německý mineralog † 19 dubna 2006 1921 – Gaston Reiff belgický olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů z roku 1948 † 6 května 1992 1922 Richard Hamilton britský malíř † 13 září 2011 Felix Werder v Německu narozený australský hudební skladatel † 3 května 2012 1924 Teresa Bracco italská katolická laika mučednice čistoty a blahoslavená katolické církve † 28 srpna 1944 1927 Jacqueline Roque druhá manželka Pabla Picassa † 15 října 1986 Emmanuelle Riva francouzská herečka 1929 Zdzisław Beksiński polský malíř † 21 února 2005 André Gunder Frank americký sociolog ekonom a historik † 13 dubna 2005 1931 – Uri Orlev polsko-izraelský autor literatury pro děti a mládež 1933 – David Newman americký saxofonista † 20 ledna 2009 1934 – Bettino Craxi italský sociálnědemokratický politik † 19 ledna 2000 1935 – Ryhor Baradulin běloruský publicista překladatel a básník † 2 března 2014 1940 – Denis Law skotský fotbalista útočník 1942 Paul Jones britský zpěvák harmonikář herec a moderátor Gayatri Chakravorty Spivak indická literární kritička a teoretička 1943 – Catherine Cesarsky francouzská astronomka 1944 David J Wineland americký fyzik Nobelova cena 2012 José Luis Lacunza Maestrojuán panamský kardinál Ivica Račan předseda chorvatské vlády † 29 dubna 2007 Nicky Hopkins anglický rockový pianista † 6 září 1994 1945 – Steve Berrios americký jazzový bubeník † 24 července 2013 1946 Grigorij Alexandrovič Margulis ruský matematik Michael Radford britský režisér a scenárista Terry Winograd americký informatik 1952 – Bryan Talbot britský spisovatel a autor komiksů zakladatel románu v obrazech 1955 Steve Jobs americký podnikatel zakladatel společnosti Apple Computer † 2011 Alain Prost francouzský pilot Formule 1 1958 – Plastic Bertrand vlastním jménem Roger Marie François Jouret belgický zpěvák a skladatel 1961 – Richard Barnbrook britský politik člen Britské národní strany 1971 – Pedro de la Rosa španělský pilot Formule 1 1972 – Chris Fehn americký bubeník člen skupiny Slipknot 1976 Zuzana Belohorcová slovenská moderátorka Adriana Kučerová slovenská sopranistka 1981 Lleyton Hewitt australský tenista Mauro Rosales argentinský fotbalista 1984 – Brian Dabul argentinský tenista 1985 – Fabian Hertner švýcarský reprezentant v orientačním běhu Úmrtí Česko 1612 – Jan Zrinský ze Serynu český šlechtic 1565 1566 1657 – Rudolf Colloredo šlechtic italského původu 2 listopadu 1585 1698 – Jan Křtitel Erna stavitel a zednický a kamenický mistr italského původu kolem r 1625 1723 – Prokop Lažanský z Bukové císařský komoří a tajný rada 2 května 1771 1801 – František Martin Pelcl český historik a spisovatel 11 listopadu 1734 1900 – Adam Ithamar Marian Koch evangelický duchovní 11 března 1834 1906 – Jan Ludvík Lukes český operní pěvec 22 listopadu 1824 1915 – Eduard von Eltz rakouský a český politik německé národnosti 2 července 1836 1925 – Alois Mrštík český spisovatel 14 října 1861 1934 – Šimon Roháček československý politik slovenské národnosti 10 září 1873 1943 – Antonín Šachl československý politik 11 června 1860 1954 – Josef Jindřich Šechtl český fotograf 9 května 1877 1956 – František Kolenatý československý fotbalový reprezentant 29 ledna 1900 1961 – Antonín Klouda československý politik 6 listopadu 1871 1973 – Erich Srbek český fotbalista 4 června 1908 1979 – Jan Otčenášek český spisovatel 19 listopadu 1924 1981 – Přemysl Coufal tajně vysvěcený kněz oběť komunizmu 9 ledna 1932 1984 – Otto František Babler český překladatel spisovatel básník literární historik knihovník kulturní publicista a polyglot 26 ledna 1901 1989 – Miroslav Skála český spisovatel 6 dubna 1924 1994 – Ladislav Mňačko slovensky píšící spisovatel 29 ledna 1919 1995 – Dagmar Šimková politická vězeňkyně komunistického režimu spisovatelka 23 května 1929 1998 – Zbyněk Sekal sochař malíř a překladatel 12 července 1923 2002 – Stanislav Libenský český sklářský výtvarník sochař a pedagog 27 března 1921 2003 – Petr Voženílek český herpetolog a terarista 3 května 1943 2009 – Svatopluk Havelka český hudební skladatel a hudební pedagog 2 května 1925 Svět 1221 – Alix z Montmorency manželka Simona IV z Montfortu 1173 1386 – Karel III Neapolský král neapolský kníže achajský král uherský 1345 1674 – Matthias Weckmann německý barokní hudební skladatel asi 1616 1685 – Isabella Klára Tyrolská rakouská arcivévodkyně a vévodkyně mantovská 12 srpna 1629 1704 – Marc-Antoine Charpentier francouzský hudební skladatel období baroka ? 1643 1777 – Josef I Portugalský portugalský král 6 června 1714 1785 – Carlo Buonaparte otec Napoleona Bonaparte 29 března 1746 1799 – Georg Christoph Lichtenberg německý satirik fyzik astronom a matematik 1 července 1742 1810 – Henry Cavendish britský fyzik a chemik 10 října 1731 1811 – György Bessenyei maďarský spisovatel filozof a dramatik 1747 1812 – Étienne-Louis Malus francouzský důstojník inženýr matematik a fyzik 23 června 1775 1815 – Robert Fulton americký vynálezce parníku 14 listopadu 1765 1829 – Jan Stefani polský houslista dirigent a hudební skladatel českého původu asi 1746 1856 – Nikolaj Ivanovič Lobačevskij ruský matematik zakladatel neeuklidovské geometrie 1 prosince 1792 1866 – Bernhard Rudolf Abeken německý filolog a učitel 1 prosince 1780 1872 – Auguste Salzmann francouzský archeolog malíř a fotograf 14 dubna 1824 1876 – Joseph J Roberts liberijský politik amerického původu první liberijský prezident 15 března 1809 1899 – Charles Nuitter francouzský právník dramatik a libretista 24 dubna 1828 1913 – Seweryn Kniaziołucki předlitavský státní úředník a politik 24 března 1853 1938 – Thomas Gann irský archeolog 13 května 1867 1934 – Friedrich Kollarz rakouský důstojník a politik 5 února 1876 1945 – Ekai Kawaguči japonský buddhistický mnich cestovatel 26 února 1866 1947 – Pierre Janet francouzský psycholog 30 května 1859 1953 August Emil Fieldorf polský voják a národní hrdina vůdčí osobnost polského protinacistického odboje 20 března 1895 Gerd von Rundstedt nacistický vojenský velitel 12 prosince 1875 1973 – Eugen Rosenstock-Huessy německo-americký právník historik a originální filosof dějin 6 července 1888 1975 – Nikolaj Bulganin sovětský politik ministr obrany a ministerský předseda 30 března 1895 1986 – Tommy Douglas premiér kanadské provincie Saskatchewan 20 října 1904 1988 – Memphis Slim americký bluesový zpěvák a klavírista 3 září 1915 1989 – Martin Kusý slovenský architekt vysokoškolský pedagog odborný publicista a zasloužilý umělec 14 listopadu 1916 1990 – Sandro Pertini sedmý prezident italské republiky 25 září 1896 1993 – Bobby Moore anglický fotbalista 12 dubna 1941 1994 – Ladislav Mňačko slovenský spisovatel 29 ledna 1919 1997 – Nils-Olof Franzén švédský spisovatel 23 srpna 1916 2001 – Claude Shannon americký elektronik a matematik zvaný „otec teorie informace 30 dubna 1916 2002 – Leo Ornstein americký hudební skladatel klavírista a pedagog 2 prosince 1893 2004 – Ziva Kunda americká profesorka sociální psychologie 13 června 1955 2006 – Vladimír Kašpar slovenský odbojář voják novinář a politik 11 srpna 1923 2010 – Dawn Brancheau trenérka kosatek v SeaWorld Orlando na Floridě Zemřela po útoku kosatky 2011 Steve Jobs zakladatel výkonný ředitel CEO a předseda představenstva firmy Apple 24 února 1955 2012 – István Anhalt maďarsko-kanadský hudební skladatel 12 dubna 1919 2013 – Milan Hladký slovenský architekt a politik 7 listopadu 1925 2014 – Harold Ramis americký scénárista režisér producent herec 21 listopadu 1944 Svátky Česko Matěj Matyáš Jasmína Svět Slovensko – Matej Pranostiky Česko Najde-li Matěj led seká ho hned;nenajde-li led dělá ho hned Nenajde-li Matěj led dělá ho hned;najde-li led seká ho hned Svatý Matěj láme vždy led není-li ho zmrzne hned Svatý Matěj ledy láme nemá-li jich nadělá je Svatý Matěj boří mosty nebo staví Nenajde-li led Matějova pila najde Josefova širočina Svatý Matěj zimu tratí když netratí obohatí Na svatého Matěje každá myší díra se zavěje Na svatého Matěje do závěje naleje Na svatého Matěje pije skřivan z koleje Na svatého Matěje lidské srdce okřejeslunce pozře závěje nad polem si skřivan zapěje Prší-li na svatého Matěje bude se brzy síti Jaký mráz bude večer a v noci na svatého Matějetakový bude za 40 dní napořád Je-li na svatého Matěje mráz malý je jich po něm 40 malých;je-li velký jest 40 velkých není-li mráz žádný je jich po něm bezpočtu Matěja – k vesnu náděja Matěja – léta naděja Na svatého Matěje rampouchy – ourodný rok na mouchy Svatý Matěj přidá polínko svatý Josef dvě a Panna Maria celou náruč Svatý Matěj šel sekat ledy stavil se v hospoděSvatý Josef šel za ním a zůstal tam Panna Maria je vyhnala oba Svatý Matěj ledy boří a Josef je dělá a naopak 25 únor je 56 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 309 dní 310 v přestupném roce Události Česko 1570 – V Praze byl vidět poprvé živý slon a lev 1894 – Premiéra Sukovy Serenády Es dur 1919 – Na tajné schůzi Národního shromáždění byla uzákoněna koruna československá jako měna Československé republiky 1948 – Prezident Beneš přijal demisi ministrů a doplnil vládu podle Gottwaldovy předlohy Protestní demonstrace české inteligence byla potlačena studenti zbiti v Nerudově ulici účastníci byli zatýkáni Byl završen komunistický převrat Komunistická vláda slavila tyto události jako Vítězný únor 1951 – Pražský rozhlas informoval o odhalení "protistátního spiknutí" jednalo se o pokračování čistek kterými se totalitní KSČ zbavovala nepohodlných pohlavárů Na svém zasedání Ústředního výkonného výboru obvinila z protistátní činnosti nebo buržoazního nacionalismu Rudolfa Slánského Vladimíra Clementise Gustáva Husáka a další Hledání vnitřního nepřítele vyvrcholilo v roce 1952 soudním procesem s protistátním spikleneckým centrem jemuž údajně velel právě Slánský K smrti bylo odsouzeno 11 komunistických funkcionářů 1954 – Československá televize zahájila pravidelné vysílání ze studia v Měšťanské besedě ve Vladislavově ulici v Praze 1965 – Josef Beran jmenován v Římě kardinálem 1969 – Na Václavském náměstí se upálil 19letý student Jan Zajíc 2005 – Obyvatelé obcí Horní Jiřetín a Černice se v místním referendu většinou vyjádřili pro zachování územních limitů těžby hnědého uhlí Svět 1525 – Se odehrála bitva u Pavie 1600 – U příležitosti svatby francouzského krále Jindřicha IV s Marií Medicejskou byla provedena opera Euridice která dnes představuje nejstarší dochovanou operu 1947 – Rozhodnutím spojenecké kontrolní komise oficiálně zaniká Pruský stát 1956 – V závěrečný den 20 sjezdu KSSS tehdejší první tajemník Nikita Chruščov přednesl projev ve kterém odsoudil Stalinovo zneužívání moci a kult jeho osobnosti 1986 – Sonda Voyager 2 provedla první průlet kolem planety Uran 1986 – Byla přijata haitská vlajka 1991 – Na konferenci hlav šesti států v Budapešti bylo rozhodnuto o rozpuštění Varšavské smlouvy k 1 červnu 1991 2005 Byl naklonován kastrovaný kůň Pieraz světový šampión ve vytrvalostním běhu 1994 a 1996 Klon byl pojmenován Pieraz-Cryozootech-Stallion a byl naklonován z obchodních důvodů Neznámí ozbrojenci přepadli mírové jednotky OSN rozmístěné v Demokratické republice Kongo a zabili devět bangladéšských vojáků Na pobřežní promenádě v Tel Avivu se odpálil palestinský sebevražedný útočník Útok si vyžádal pět mrtvých a asi 50 zraněných z toho 20 vážně K útoku se přihlásil Islámský džihád ústy svého mluvčího v Bejrútu zatímco podle jiných zpráv útok provedl člen palestinské radikální skupiny Brigády mučedníků od Al-Aksá ovšem na pokyn agenta Hizballáhu Jak libanonský Hizballáh tak představitelé Islámského džihádu v Pásmu Gazy však popřeli odpovědnost za útok Ozbrojenci v Iráku zabili tři americké vojáky a osm zranili při výbuchu nastražené pumy severně od Bagdádu Při dopravní nehodě zahynul v Iráku také jeden polský voják Narození Česko 1337 – Václav Český spisovatel † 1 prosince 1383 1708 – Felix Benda skladatel a varhaník † 12 ledna 1768 1752 – Matěj Brixi kantor † 1 května 1806 1810 – Celestýn Opitzchirurg průkopník anesteziologie † 7 prosince 1866 1817 Moric Schöne poslanec Českého zemského sněmu starosta Tábora † 14 listopadu 1883 Eleonora Šomková snoubenka Karla Hynka Máchy † 31 října 1891 1823 – Josef Masaryk Jozef Masarik otec TG Masaryka † 25 září 1907 1844 – Jindřich Kafka vídeňský skladatel českého původu † 2 dubna 1917 1847 – Josef Paukner hudební skladatel † 2 února 1906 1856 – Václav Veverka československý politik † 14 listopadu 1924 1860 – Ferdinand Vach český hudební skladatel dirigent a sbormistr † 16 února 1939 1862 – Bohumil Benoni český operní pěvec – barytonista † 10 února 1942 1870 – Vilém Votruba československý politik † 16 dubna 1939 1877 – Karel Toman básník † 12 června 1946 1879 – Otakar Ostrčil hudební skladatel a dirigent † 20 srpna 1935 1889 – Adolf Kramenič varhaník sbormistr a hudební skladatel † 19 prosince 1953 1895 Jaromír Dolanský komunistický politik ministr československých vlád † 16 července 1973 Jiří Hejda český spisovatel a politik † 25 dubna 1985 Hynek Pelc profesor sociálního lékařství ředitel Státního zdravotního ústavu † 2 července 1942 1896 – Jan Němeček hudební historik † 31 března 1968 1903 – Imrich Karvaš československý ekonom a politik † 20 února 1981 1906 Rudolf Brdička akademik a profesor fyzikální chemie † 25 června 1970 Josef Robotka generálmajor im† 12 listopadu 1952 1909 Josef Frank komunistický politik oběť čistek † 3 prosince 1952 Josef Mach český filmový herec scenárista a režisér † 7 července 1987 1922 – Miloslava Misáková sportovní gymnastka zlato na OH 1948 1923 – Emil Boček válečný veterán druhé světové války 1928 Otakar Čemus grafik malíř a ilustrátor Václav Rusek farmaceutický odborník a historik 1932 – Eva Melmuková evangelická theoložka a historička 1936 Jiří Černý hudební kritik Bohumil Palek český lingvista semiotik a překladatel 1943 Pavel Dostál politik † 24 července 2005 Stanislav Holý malíř grafik a ilustrátor † 14 srpna 1998 1944 – Věra Jirousová historička umění a básnířka † 27 února 2011 1948 Zdenek Hůla český malíř a sochař Lea Vivot kanadská sochařka českého původu Ladislav Landa český básník † 4 června 1965 1949 – Jaroslava Hanušová herečka 1956 – Jim Čert písničkář 1957 – Martin Klásek loutkař 1969 – Henryk Mrejzek fotograf Svět 1591 – Friedrich Spee německý jezuita † 7 srpna 1635 1649 – Johann Philipp Krieger německý barokní hudební skladatel a varhaník † 7 února 1725 1668 – Gottlieb Wernsdorf německý profesor luterské teologie † 1 července 1729 1707 – Carlo Goldoni italský dramatik † 6 února 1793 1735 – Ernst Wilhelm Wolf německý koncertní mistr a skladatel † 1 prosince 1792 1768 – Friedrich von Adelung německý právník a filozof † 30 ledna 1843 1778 – José de San Martín vůdce boje za nezávislost jihoamerického kontinentu na Španělsku † 17 srpna 1850 1792 – Johann Georg Christian Lehmann německý botanik † 12 února 1860 1812 – Carl Christian Hall premiér Konseilspræsident Dánska † 14 srpna 1888 1816 – Charles Reutlinger německý fotograf † patrně po r 1890 1836 – Pauline Metternichová vídeňská a pařížská aristokratka † 28 září 1921 1838 – Friedrich Kleinwächter rakouský ekonom † 12 prosince 1927 1841 – Auguste Renoir francouzský impresionistický malíř † 3 prosince 1919 1842 – Karel May německý spisovatel † 30 března 1912 1846 – Giuseppe De Nittis italský malíř † 21 srpna 1884 1853 – Karl von Weizsäcker německý politik † 2 února 1926 1857 – Friedrich Reinitzer rakouský botanik a chemik † 16 února 1927 1861 Me'ir Dizengoff starosta Tel Avivu † 23 září 1936 Rudolf Steiner rakouský filosof † 30 března 1925 1862 – Stanisław Głąbiński polský ministr zahraničních věcí † 14 srpna 1943 1865 – Andranik Ozanian arménský generál národní hrdina † 31 srpna 1927 1866 Benedetto Croce italský filosof historik spisovatel a politik † 20 listopadu 1952 Heinrich Kühn rakouský fotograf † 14 září 1944 1868 – Erwin Baum německý politik † 22 března 1950 1871 – Lesja Ukrajinka ukrajinská spisovatelka † 1 srpna 1913 1873 – Enrico Caruso italský operní pěvec † 2 srpna 1921 1879 – Ernst von Niebelschütz německý historik umění † 12 února 1946 1881 – Alexej Rykov sovětský politik † 15 března 1938 1885 – Alice z Battenbergu matka Filipa Mountbattena manžela britské královny Alžběty II † 5 prosince 1969 1887 – Ewald Mataré německý malíř a sochař † 28 března 1965 1888 – John Foster Dulles americký diplomat a politik † 24 května 1959 1889 Gordon Dobson britský fyzik † 11 března 1976 Albin Stenroos finský olympijský vítěz v maratonu † 30 dubna 1971 1890 – Myra Hessová britská klavíristka † 25 listopadu 1965 1905 – Perry Miller americký historik † 9 prosince 1963 1906 – Boris Papandopulo chorvatský skladatel a dirigent † 16 října 1991 1915 – Alla Alexandrovna Andrejevová ruská výtvarnice žena básníka a mystika Daniila Andrejeva † 29 dubna 2005 1917 – Anthony Burgess britský spisovatel hudební skladatel a klavírista † 22 listopadu 1993 1918 − Fred Katz americký violoncellista † 7 září 2013 1919 Fred Katz americký violoncellista † 7 září 2013 Karl H Pribram americký neurochirurg a myslitel † 19 ledna 2015 1920 Philip Habib americký diplomat † 25 května 1992 Son-mjong Mun korfejský zakladatel náboženského hnutí Církev sjednocení † 3 září 2012 1927 Ram Narayan hindský hudebník Ralph Stanley americký hudebník 1929 – Jerome Kagan americký psycholog 1934 – Michael Fairman americký herec spisovatel a režisér 1935 – Janusz Gaudyn polský lékař a spisovatel † 22 června 1984 1937 Don Randi americký klavírista Gyula Zsivótzky maďarský trojnásobný olympijský medailista v hodu kladivem † 29 září 2007 1938 Viktor Kosičkin sovětský rychlobruslař olympijský vítěz † 30 března 2012 Diane Baker americká herečka a producentka Herb Elliott australský atlet olympijský vítěz 1940 – Béchara Butrus Raï libanonský kardinál maronitský patriarcha Antiochie 1942 – Bojan Radev bulharský zápasník dvojnásobný olympijský šampión 1943 – George Harrison britský hudebník člen kapely The Beatles † 29 listopadu 2001 1944 – François Cevert francouzský automobilový závodník † 6 října 1973 1945 – Elkie Brooks anglická rocková bluesová zpěvačka 1946 – Ján Štrasser slovenský spisovatel a překladatel 1947 Lee Evans americký sprinter dvojnásobný zlatý medailista OH Rjó Kawasaki japonský kytarista Doug Yule americký hudebník člen The Velvet Underground 1949 Danuta Wałęsová manželka bývalého polského prezidenta Lecha Wałęsy Frank „Poncho Sampedro americký kytarista 1950 – Neil Jordan irský režisér 1953 – Leszek Deptuła polský politik † 10 dubna 2010 1966 – Téa Leoni americká herečka 1967 – Daniel Glazman francouzský programátor 1968 – Oumou Sangaré malijská zpěvačka 1971 – Sean Astin americký herec 1976 – Chris Pitman americký hudebník 1981 – Pak Či-Song jihokorejský fotbalista 1986 – Oliver a James Phelpsovi britští herci Úmrtí Česko 1634 – Albrecht z ValdštejnaVáclav Eusebius vojevůdce 24 září 1583 1891 – Peter Bibus rakouský a český politik německé národnosti 9 března 1825 1926 – Karel Krnka český konstruktér zbraní 6 dubna 1858 1929 – František Neumann dirigent a hudební skladatel 16 června 1874 1931 – Karel Cumpfe klasický filolog 14 listopadu 1853 1934 – Vincenc Hlavinka český průkopník vodárenství meliorací kanalizací a čištění odpadních vod 5 dubna 1862 1938 Julie Reisserová hudební skladatelka a básnířka 9 října 1888 Václav Štolba československý politik 27 ledna 1869 1945 – František Chvalkovský politik a diplomat 30 července 1885 1950 – Josef Toufar ThDr číhošťský farář římskokatolický kněz 14 února 1902 1960 – Gabriel Volko československý politik slovenské národnosti 26 října 1873 1968 – Miloš Havel český mediální podnikatel a filmový producent 3 listopadu 1899 1969 – Jan Zajíc student odpůrce sovětské okupace 3 července 1950 1970 – Světla Svozilová herečka 13 listopadu 1906 1980 – Rudolf Bureš lékař odbojář politik 14 března 1906 1981 – Hana Dostalová malířka ilustrátorka textilní a sklářská návrhářka 11 listopadu 1890 1983 Stanislav Kyselák varhaník a hudební skladatel 30 května 1915 Jozef Mjartan československý politik 22 února 1900 1984 – Michael Florian grafik 3 června 1911 1997 – František Belfín hudební skladatel a dirigent 11 července 1923 1999 – Štěpán Zavřel český ilustrátor animátor grafik malíř a spisovatel 25 prosince 1932 2000 – Vlastimil Koutecký architekt a scénograf 1 září 1930 2002 – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 2003 – Oto Ševčík herec a režisér 23 října 1931 2007 – Jan Teplý herec 30 července 1931 2009 – Hana Bořkovcová autorka próz pro děti a mládež 4 června 1927 2013 – Bob Frídl zpěvák kytarista a skladatel 13 listopadu 1947 Svět 1321 – Beatrix z Avesnes lucemburská hraběnka 1547– Vittoria Colonna italská renesanční básnířka 1492 1639 – pohřben Roelant Savery vlámský a nizozemský malíř a rytec 1576 1659 – Willem Drost nizozemský malíř 19 dubna 1633 1682 – Alessandro Stradella italský barokní hudební skladatel 1 října 1639 1713 – Fridrich I Pruský braniborský kurfiřt a první pruský král 11 července 1657 1715 – Pchu Sung-ling čínský spisovatel 5 června 1640 1723 – Sir Christopher Wren anglický architekt 20 října 1632 1764 – Yves-Marie André francouzský filozof spisovatel a matematik 22 května 1675 1831 – Friedrich Maximilian Klinger německý dramatik 17 února 1752 1852 – Thomas Moore anglický romantický básník 28 května 1779 1856 – George Don skotský botanik 17 května 1798 1864 – Anna Harrisonová manželka 9 prezidenta USA Williama H Harrisona 25 července 1775 1877 Catherine Anne Austenová Hubbacková britská spisovatelka 7 července 1818 Džang Bahádur vládce Nepálu 18 června 1816 1897 – Cornélie Falcon francouzská operní pěvkyně 28 ledna 1812 1898 – Francis Frith anglický krajinářský fotograf 31 října 1822 1899 – Paul Julius Reuter zakladatel agentury Reuters 21 července 1816 1908 – Alfred Horsley Hinton anglický fotograf 1863 1911 – Fritz von Uhde německý malíř 22 května 1848 1912 – Vilém IV Lucemburský lucemburský velkovévoda 22 dubna 1852 1918 – Heinrich Kadich vom Pferd ruský genealog a heraldik 5 června 1865 1920 – Vadim Podbělskij revolucionář sovětský státník listopad 1887 1922 – Henri Landru francouzský sériový vrah 12 dubna 1869 1929 – Alexander Binder švýcarský fotograf 1888 1945 – Mário de Andrade brazilský spisovatel a fotograf 1893 1950 – George Richards Minot americký lékař nositel Nobelovy ceny 2 prosince 1885 1954 – Auguste Perret francouzský architekt 12 února 1874 1956 – Elmer Drew Merrill americký botanik 15 října 1876 1957 – Bugs Moran chicagský gangster 21 srpna 1893 1959 – Elijahu Berligne signatář deklarace nezávislosti Státu Izrael 1866 1961 – Sebastiano Visconti Prasca italský generál 27 února 1883 1964 Alexander Archipenko ukrajinsko americký sochař a grafik 30 května 1887 Maurice Farman francouzský automobilový závodník letec a konstruktér 21 března 1877 1966 – Viktor Kravčenko sovětský inženýr a diplomat 11 října 1905 1970 Ján Bendík slovenský poslanec 25 prosince 1903 Mark Rothko americký malíř 25 září 1903 1971 – Theodor Svedberg švédský chemik Nobelova cena za chemii 30 srpna 1884 1978 – Ján Poničan slovenský spisovatel 15 června 1902 1979 – Henrich Focke německý průkopník letectví 8 října 1890 1983 – Tennessee Williams americký dramatik 26 března 1911 1997 – Andrej Donatovič Siňavskij ruský literární vědec spisovatel a literární kritik 8 října 1925 1999 – Glenn Seaborg americký jaderný chemik nositel Nobelovy ceny 19 dubna 1912 2003 – Alberto Sordi italský herec zpěvák skladatel a režisér 15 června 1920 2005 – Peter Benenson britský právník zakladatel Amnesty International 31 července 1921 2009 – Ian Carr britský trumpetista 21 dubna 1933 2012 Maurice André francouzský trumpetista 1933 Tadeusz Andrzej Zieliński polský muzikolog 22 května 1931 Red Holloway americký jazzový saxofonista 31 května 1927 Louisiana Red americký bluesový kytarista a hráč na foukací harmoniku 23 března 1932 2013 − Dirk Fischer americký jazzový hudebník 1 září 1924 2014 – Paco de Lucía flamencový kytarový virtuos 21 prosince 1947 Svátky Česko Liliana Taras Valburga Pamětní den české inteligence a Konfederace politických vězňů obětem komunistického převratu a totalitní doby Socialistický kalendář – Vítězství československého pracujícího lidu 1948 Svět Slovensko – Frederik Reference 26 únor je 57 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 308 dní 309 v přestupném roce Události Česko 1469 – vojsko Jiřího z Poděbrad obklíčilo u Vilémova na Vysočině oddíly uherského krále Matyáše Korvína Po setkání obou králů k bitvě nedošlo uherské vojsko se stáhlo 1948 – Arcibiskup Josef Beran vydal pastýřský list Arcibiskupe nemlč nesmíš mlčet 1990 – Jiří Dienstbier a Eduard Ševarnadze podepsali smlouvu o stažení sovětských okupačních vojsk z Československa Svět 230 – Čandragupta I indický panovník zakladatel říše a dynastie Guptovců korunován na vládce Indie 1616 – Galileo Galilei předvolán před církevní soud v Itálii u kterého údajně řekl své slavné A přece se točí 1869 – V Petrohradu proběhla světová premiéra opery William Ratcliff 1935 – Britský inženýr Robert Watson-Watt poprvé vyzkoušel na poli nedaleko vesnice Upper Stowe radar od den dříve připravili antény Druhý den ráno za přítomnosti ministerského úředníka a fyzika Alberta Roweho čekali přílet letounu které pro experiment zapůjčilo královské letectvo Jednalo se o stroj Handley Page Heyford Experiment byl úspěšný 1971 – Generální tajemník OSN U Thant vyhlašuje den jarní rovnodennosti jako Den Země 1972 – Sonda Luna 20 přistála na zemi a přivezla 55 g měsíční půdy 1993 – První bombový útok na Světové obchodní centrum 1993 bomba zabila 6 lidí a více než tisíc jich zranila Akci financovala teroristická skupina Al-Káida 1995 – Zkrachovala nejstarší investiční banka v Británii Barings Bank 2001 – Šéf Tálibánu mulla Muhammad Umar vydal rozkaz ke zničení kamenných soch Buddhů hledících na úrodné údolí Bámjánu sevřené bílými štíty Hindúkuše byly vyhozeny do povětří Narození Česko 1361 – Václav IV český a německý král † 16 srpna 1419 1706 – Jan Antonín Vocásek barokní malíř † 26 června 1757 1735 – Josef Rosenauer inženýr stavitel Schwarzenberského kanálu † 10 března 1804 1770 – Antonín Rejcha hudební skladatel pedagog a teoretik † 28 května 1836 1801 – Josef Tadeáš Lumbe profesor přírodních věd † 1 června 1875 1844 – Josef Karlík poslanec Českého zemského sněmu starosta Blovic † 18 července 1915 1860 – Jan Evangelista Chadt-Ševětínský lesník a autor lesnické literatury † 15 března 1925 1864 – Antonín Sova básník a prozaik † 16 srpna 1928 1872 – Václav Johanis československý ministr pro zásobování lidu † 19 června 1939 1878 František Václav Peřinka regionální archivář a historik † 14 září 1949 Ema Destinnová operní pěvkyně † 28 ledna 1930 1880 – Georg Scharnagl československý politik německé národnosti † 1965 1886 František Bláha československý generál † 21 května 1945 Karel V Schwarzenberg kníže orlické větve rodu Schwarzenbergů † 6 září 1914 1898 – Konstantin Biebl básník † 12 listopadu 1951 1900 – Antonín Fingerland český patolog † 27 prosince 1999 1901 – Alexandr Hořejší básník a překladatel † 30 října 1970 1902 Emil Strankmüller zpravodajec účastník zahraničního protinacistického odboje † 28 února 1988 Josef Kepka oběť komunismu † 26 dubna 1952 1910 Božena Novotná manželka prezidenta Antonína Novotného † 25 dubna 1980 Jindřich Wielgus sochař a grafik † 6 května 1998 1911 Alois Kříž novinář kolaborující s nacisty † 26 března 1947 Josef Smrkovský československý politik † 15 ledna 1974 1914 – Alexandr Plocek houslový virtuos † 30 listopadu 1982 1916 – Václav Kojzar hrdina protinacistického odboje oběť komunismu † 21 ledna 2006 1918 – Karel Horák československý fotbalový reprezentant † 5 února 1988 1920 – Karel Houba spisovatel a překladatel † 26 prosince 1999 1922 – Jan Vavrda voják a příslušník výsadku Spelter † 15 dubna 1995 1923 – Antonín Kachlík režisér 1928 – Vlastimil Hajšman československý hokejový reprezentant † 3 března 1978 1929 – Zdeněk Jičínský právník a politik 1930 – Oldřich Jelínek český malíř 1932 – Bedřich Lipina primátor města Ostravy † 31 prosince 1995 1933 – Jiří Havlíček politik ČSL politik 1936 – Vojtěch Mastný česko-americký historik 1938 – Zdeněk Masopust právní filosof teoretik a politik † 15března 2012 1940 Oldřich Kulhánek malíř grafik ilustrátor scénograf a pedagog † 28 ledna 2013 Eduard Vlček právník a vysokoškolský učitel 1941 Jaroslav Matouš malíř a sklářský výtvarník Jaroslav Kovanda český básník a publicista 1942 – Jozef Adamec československý fotbalista a trenér 1943 – Pavel Novák disident a politik † 3 května 1997 1946 – Vladimír Vojíř speleolog 1948 – Václav Plechatý český grafik a řezbář 1949 Ivan Landsmann český spisovatel Petr Svárovský český televizní dramaturg scénárista režisér a herec 1961 – Jiří Bezděk hudební skladatel a pedagog 1976 Stanislav Vlček fotbalista Petr Vondráček herec moderátor konferenciér klavírista Svět 1564 – Christopher Marlowe anglický dramatik básník a překladatel † 30 května 1593 1677 – Francesco Nicola Fago italský barokní skladatel † 18 února 1745 1715 – Claude-Adrien Helvétius francouzský filozof a encyklopedista † 26 prosince 1771 1718 – Johan Ernst Gunnerus norský biskup a přírodovědec † 23 září 1773 1719 – Christian Ziegra luteránský teolog a historik † 22 leden 1778 1725 – Nicolas Joseph Cugnot francouzský vynálezce a dělostřelecký důstojník † 2 října 1804 1726 – Luigi Valadier italský zlatník a klenotník † 15 září 1785 1746 – Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně dcera Marie Terezie † 18 června 1804 1776 – Johann Gebhard Maass německý filozof a psycholog † 23 prosince 1823 1786 – Dominique François Jean Arago francouzský matematik fyzik astronom a politik † 2 října 1853 1802 – Victor Hugo francouzský básník † 22 květen 1885 1808 – Honoré Daumier francouzský malíř sochař grafik kreslíř a karikaturista † 10 února 1879 1821 – Félix Ziem francouzský malíř † 10 listopadu 1911 1829 – Levi Strauss americký obchodník a vynálezce džínsů † 26 září 1902 1838 – Ferdinand Kronawetter rakouský levicově liberální politik † 30 ledna 1913 1842 – Camille Flammarion francouzský astronom a spisovatel † 7 června 1925 1846 – Buffalo Bill vlastním jménem William Frederic Cody americký dobrodruh a legendární postava Divokého západu † 10 ledna 1917 1851 – Paul Gautsch rakouský politik † 20 dubna 1918 1855 – Karl Bulla otec ruského fotožurnalismu † 28 listopadu 1929 1861 – Ferdinand I Bulharský bulharský kníže a později car † 10 září 1948 1866 – Ekai Kawaguči japonský buddhistický mnich cestovatel † 24 února 1945 1869 – Naděžda Krupská sovětská politická pracovnice a revolucionářka manželka V I Lenina † 27 února 1939 1871 – Friedemann Götze německý důstojník SS † 22 května 1946 1874 – Nikolaj Sergejevič Korotkov ruský chirurg † 14 března 1920 1875 – Erich Koch-Weser německý politik období Výmarské republiky † 19 října 1944 1876 – Filipp Isajevič Gološčokin sovětský státní a partajní činovník † 28 října 1941 1878 – Albert Edwin Roberts australský fotograf † 24 července 1964 1880 Kenneth Essex Edgeworth irský voják a astronom † 10 října 1972 Karin Smirnoff finská spisovatelka † 10 května 1973 1882 – Husband Kimmel admirál amerického vojenského námořnictva † 14 května 1968 1894 – Wilhelm Bittrich německý nacistický generál † 19 dubna 1979 1896 – Andrej Ždanov sovětský komunistický politik a ideolog † 31 srpna 1948 1900 – Halina Konopacka polská olympijská vítězka v hodu diskem † 28 ledna 1989 1901 – Aharon Cizling izraelský ministr zemědělství † 16 ledna 1964 1903 Jean Forge Jan Fethke polský režisér † 16 prosince 1980 Orde Wingate britský tvůrce speciálních vojenských jednotek † 24 března 1944 1904 – Konštantín Čulen slovenský politik novinář a historik † 7 dubna 1964 1907 – John Bowlby anglický psychoanalytik † 2 září 1990 1909 – Talal I jordánský král † 7 července 1972 1910 Sergej Georgijevič Gorškov admirál loďstva Sovětského svazu † 13 května 1988 Alexander Matuška slovenský literární vědec a politik † 1 dubna 1975 1914 – Viktor Avbelj slovinský partyzán politik a právník † 3 dubna 1993 1918 Theodore Sturgeon přední americký spisovatel science fiction † 8 května 1985 Otis R Bowen americký politik † 3 května 2013 Pjotr Mašerov první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Běloruska † 4 října 1980 1920 – Hilmar Baunsgaard premiér Dánska † 2 července 1989 1924 – Noboru Takešita premiér Japonska † 19 června 2000 1925 – John Gunn australský spisovatel 1928 Ariel Šaron izraelský voják politik a bývalý premiér † 11 ledna 2014 Anatolij Filipčenko sovětský kosmonaut a letec Fats Domino americký pianista a zpěvák 1930 Doug Sandom britský bubeník Robert Francis americký herec † 31 července 1955 1931 – Claude Piron belgický lingvista a esperantista † 22 ledna 2008 1932 – Johnny Cash americký zpěvák kytarista a skladatel † 12 září 2003 1933 – Lubomyr Huzar ukrajinský kardinál 1935 – Artur Rasizada ázerbájdžánský předseda vlády 1936 José da Cruz Policarpo portugalský kardinál † 12 března 2014 Adem Demaçi kosovskoalbánský spisovatel aktivista politik 1941 – Jože Tratnik slovinský právník 1942 Jozef Adamec slovenský fotbalista československý reprezentant a trenér Yosuke Yamashita japonský jazzový klavírista 1943 Johnny Höglin švédský rychlobruslař olympijský vítěz Kazimira Prunskienė premiérka Litvy Bob Hite americký zpěvák † 5 dubna 1981 1944 – Ronald Lauder americký podnikatel mecenáš a sběratel umění prezident Světového židovského kongresu syn Estée Lauder 1946 Ahmed Zewail egyptský chemik nositel Nobelovy ceny z r 1999 Dimitri Kavrakos řecký pěvec 1947 – Sandie Shaw britská zpěvačka 1953 – Michael Bolton americký zpěvák 1954 Recep Tayyip Erdoğan turecký politik od r 2003 premiér Masaki Etó japonský reprezentant v zápase 1955 – Andreas Maislinger rakouský historik a politolog 1958 Michel Houellebecq kontroverzní francouzský spisovatel Susan J Helms americká astronautka inženýrka a pilotka 1960 – Jaz Coleman britský hudebník frontman post-punkové skupiny Killing Joke 1971 – Erykah Badu americká zpěvačka R&B 1973 Ole Gunnar Solskjær bývalý norský fotbalista a mládežnický trenér André Tanneberger alias ATB světový trance Dj 1974 – Sébastien Loeb francouzský jezdec rallye sedminásobný mistr světa 1975 – Per-Johan Axelsson švédský hokejista 1979 – Corinne Bailey Rae britská písničkářka 1981 – Sharon Van Etten americká píšničkářka 1984 – Emmanuel Adebayor tožský fotbalista 1987 – Juraj Kucka slovenský fotbalista 1992 – Mikael Granlund finský hokejista Úmrtí Česko 1703 – Kristián Gottfried Hirschmentzel historik kněz spisovatel filozof 7 ledna 1638 1874 – Václav F Kumpošt zakladatel časopisu Vesmír 1846 1889 – Karel Nedbal advokát a hudebník 29 října 1836 1909 – Vincenc Tiebl rakouský a český stavební podnikatel a politik 1852 1940 – Alfons Bébar převor kláštera v Domažlicích 1881 1945 – Viktor Kaufmann lékař odbojář 21 srpna 1900 1950 – Ignác Arnož český katolický biskup a misionář 1 dubna 1885 1953 – Fedor Houdek čs ministr výživy lidu 5 ledna 1877 1955 Josef Dostál český archivář a překladatel 20 října 1892 Karel Sellner český spisovatel 23 října 1873 1961 – Zdeněk Wirth historik umění 11 srpna 1878 1966 – Antonín Matěj Píša český básník literární a divadelní kritik 10 května 1902 1967 – Antonín Machát československý politik 5 listopadu 1880 1971 – Josef Berg hudební skladatel 8 března 1927 1973 – Antonín Fivébr český malíř a fotbalista 22 prosince 1888 1977 – František Antonín Jelínek český akademický malíř 8 března 1890 1986 – Karel Vlach kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha 8 října 1911 1998 – Emilie Bednářová spisovatelka 2 dubna 1907 2001 – Josef Hons spisovatel 16 října 1907 2008 – Jaroslav Macek český archivář a historik 19 prosince 1925 2011 – Arnošt Lustig spisovatel 21 prosince 1926 2013 – Bob Frídl český písničkář zpěvák kytarista a skladatel 13 listopadu 1947 2014 – Jiří Litochleb český ložiskový geolog a mineralog 29 září 1948 Svět 1154 – Roger II Sicilský sicilský hrabě a první sicilský král 22 prosince 1095 1266 – Manfréd Sicilský sicilský král 1231 1275 – Markéta Anglická 1240-1275 skotská královna z dynastie Plantagenetů 29 září 1240 1577 – Erik XIV Švédský švédský král 13 prosince 1533 1726 – Maxmilián II Emanuel vévoda a kurfiřt bavorský 11 července 1662 1770 – Giuseppe Tartini italský houslista a skladatel 8 dubna 1692 1815 – Fridrich Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský vojevůdce v rakouských službách 26 prosince 1737 1816 – Levi Hill vynálezce barevné fotografie † 1865 1821 – Joseph de Maistre francouzský filozof a konzervativní myslitel 1 dubna 1753 1829 – Bernard Baron profesor práv 7 srpna 1780 1831 – Anton Antonovič Delvig ruský básník 17 srpna 1798 1834 – Alois Senefelder rakouský herec vynálezce litografie dramatik 6 listopadu 1771 1853 – János Libényi maďarský nacionalista který spáchal atentát na Františka Josefa I 1831 1876 – Svetozar Marković srbský realistický spisovatel 1846 1890 – Wilhelm Gail německý malíř 7 března 1804 1903 – Richard Gatling americký vynálezce tzv Gatlingova kulometu 12 září 1818 1908 – Wilhelm Friedrich Gintl rakouský a český vysokoškolský pedagog chemik a politik německé národnosti 4 srpna 1843 1909 Hermann Ebbinghaus německý filosof a psycholog 24 ledna 1850 Leonard Piętak předlitavský politik 24 února 1841 1914 – Pierre Souvestre francouzský spisovatel a novinář 1 června 1874 1921 – Carl Menger rakouský ekonom 23 února 1840 1924 – Isabela Marie Bavorská vévodkyně z Janova 28 srpna 1863 1931 – Otto Wallach německý chemik židovského původu nositel Nobelovy ceny 27 března 1847 1933 – Thyra Dánská dánská princezna 29 září 1853 1935 – Liborius von Frank rakousko-uherský generál 5 října 1848 1936 – Antonio Scotti italský barytonista 25 ledna 1866 1940 – Michael Hainisch rakouský prezident 15 srpna 1858 1943 – Theodor Eicke německý nacista velitel divize SS Totenkopf 17 října 1892 1957 – Roger Vercel francouzský spisovatel 8 ledna 1894 1962 – Riccardo Moizo italský generál 27 srpna 1877 1963 Lauri Kettunen finský filolog 10 září 1885 Rádžéndra Prasád první indický prezident 3 prosince 1884 1965 – Julius Skutnabb finský rychlobruslař olympijský vítěz 12 června 1889 1966 – Gino Severini italský malíř 7 dubna 1883 1969 Karl Jaspers německý filozof a psychiatr 23 února 1883 Levi Eškol izraelský politik třetí premiér země 25 října 1895 1971 – Fernandel francouzský herec 8 května 1903 1972 – Josef Sapir izraelský politik 27 ledna 1902 1982 – Gábor Szabó maďarský kytarista 8 března 1936 1984 – Kosťantyn Daňkevyč ukrajinský hudební skladatel klavírista a pedagog 24 prosince 1905 1985 – Tjalling Koopmans nizozemský ekonom Nobelova cena 1975 28 srpna 1910 1989 – Roy Eldridge americký trumpetista 30 ledna 1911 1993 – Beaumont Newhall americký historik umění a fotograf 22 června 1908 1996 – Svetozár Stračina slovenský hudební skladatel klavírista 3 prosince 1940 2004 – Adolf Erik Ehrnrooth finský generál 9 února 1905 2005 – Jef Raskin americký inženýr a softwarový vývojář 9 března 1943 2008 – Buddy Miles americký rockový bubeník 5 září 1947 2011 – Mark Tulin americký baskytarista 21 listopadu 1948 2012 – Hazy Osterwald švýcarský jazzový hudebník skladatel a kapelník 18 února 1922 2013 Stéphane Hessel francouzský diplomat filozof a spisovatel 20 října 1917 Marie-Claire Alainová francouzská varhanice 10 srpna 1926 2014 – Dezső Novák maďarský fotbalista 3 února 1939 2015 – Fritz J Raddatz německý spisovatel a novinář 3 září 1931 Svátky Česko Dorota Dora Doris Božetěch Božetěcha Svět Slovensko – Viktor Pranostiky Česko Svatý Radko – na poli hladko 27 únor je 58 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 307 dní 308 v přestupném roce Události Česko 1784 – Po silné oblevě postihla Prahu velká povodeň která dosáhla vrcholu 28 2 kdy na Staroměstském náměstí bylo 30 cm vody 1790 – Vznikla Česká expedice vydavatelství české literatury knihkupectví a prodejna novin Václava Matěje Krameria v Michalské ulici na Starém Městě pražském 1930 – v pražském kině Alfa se konala premiéra českého zvukového filmu Tonka Šibenice natočeného režisérem K Antonem podle povídky E E Kische 2004 – Skončilo vysílání americké rozhlasové stanice Hlas Ameriky pro 10 zemí střední a východní Evropy včetně České republiky a Slovenska Svět 1594 – Jindřich IV Navarrský byl korunován králem Francie 1844 – Dominikánská republika získala nezávislost na Haiti 1861 – Proběhl protest ve Varšavě proti ruské nadvládě v Polsku který byl rozehnán ruskými jednotkami zemřelo pět demonstrantů 1900 – V Londýně byl založen Labour Representation Commitee předchůdce pozdější Labour Party V jeho čele stál Ramsay MacDonald 1905 – Maxim Gorkij byl vyhnán do exilu do Rigy 1933 – Požár Říšského sněmu – Reichstagu 1942 – Američané utrpěli v průběhu druhé světové války zdrcující porážku od japonské flotily v bitvě v Jávském moři 1963 – Dominikánská republika si zvolila svého prvního demokratického prezidenta Juana Bosche po skončení diktatury Rafaela Trujilla 1964 – Italská vláda požádala o pomoc při záchraně šikmé věže v Pise Narození Česko 1830 – Josef Leander Beneš český právník a učitel † 8 května 1887 1831 – Petr Maixner český malíř † 22 října 1884 1833 – Alois Beer český písmák a malíř † 10 října 1897 1835 – Josef Dastich český filozof † 21 března 1870 1845 – Josef Krofta poslanec Českého zemského sněmu a starosta Plzně † 3 listopadu 1892 1849 – Václav Beneš Třebízský český spisovatel † 20 června 1884 1851 František Herites český básník a spisovatel † 19 ledna 1929 Albín Bráf český právník profesor politik a novinář † 1 července 1912 1853 – Josef Holeček český spisovatel † 6 března 1929 1854 – Leander Čech literární historik národní buditel † 27 července 1911 1855 – Jakub Schikaneder český malíř † 15 listopadu 1924 1880 – Albín Chalupa československý politik † ? 1881 – Bedřich Pospíšil československý politik † 14 září 1919 1907 – Bohumil Říha český spisovatel † 15 prosince 1987 1908 – Ladislav Ceé člen protikomunistického odboje popraven † 1 srpna 1951 1912 Nataša Gollová česká herečka † 29 října 1988 Karel Svoboda český režisér a herec † 30 března 1982 1913 – Ivo Ducháček lidovecký a exilový politik † 2 března 1988 1915 Karel Solařík malíř † 29 března 2007 Miloslav Holub český herec † 12 března 1999 1921 – Ladislav Veltruský rektor Vysoké školy ekonomické a politik † 24 ledna 1979 1923 – Viktor Kalabis hudební skladatel † 28 září 2006 1925 – Vlastimil Růžička cyklista a mistr Československa v cyklokrosu † 29 března 1985 1928 – Jaroslav Šerých malíř grafik a ilustrátor † 23 března 2014 1931 – Karel Toman český malíř grafik a ilustrátor † 2 října 2000 1935 – Rudolf Jelínek herec 1936 – Zdeněk Uher český hokejista a trenér 1937 – Jaroslav Kotulan český hráč na lesní roh 1938 – Jiří Hanák český novinář 1946 – Jaroslav Beneš český fotograf 1947 Zdeněk Pokorný astronom † 5 prosince 2007 Ivan Margolius architekt a spisovatel Jaroslav Vaculík český historik 1948 – Zdeněk Smrž český archeolog 1959 – Vlastimil Sehnal český politik 1962 – František Ptáčník český atlet 1967 – Robert Kron český hokejista 1984 – Tommy Wheeler český hudebník Svět 1347 – Albrecht V z Este markýz z Ferrary † 30 července 1393 1433 – Liou Ťien politik čínské říše Ming † 9 prosince 1526 1572 – František II Lotrinský lotrinský vévoda † 14 října 1632 1575 – Johann Adolf Schleswig-Holstein-Gottorf německý arcibiskup † 31 března 1616 1607 Giovanni Francesco Loredano italský spisovatel † 1661 Christian Keimann německý pedagog a básník † 13 února 1662 1622 – pokřtěn Carel Fabritius nizozemský malíř † 12 října 1654 1648 – Theodor Dassov německý jazykovědec a teolog † 6 ledna 1721 1657 – Juan Álvaro Cienfuegos Villazón španělský kardinál † 18 srpna 1739 1691 – Edward Cave britský tiskař a typograf † 10 ledna 1754 1702 – Johann Valentin Görner německý hudební skladatel † 1762 1717 – Johann David Michaelis německý teolog a orientalista † 22 srpna 1791 1732 – Jean de Dieu-Raymond de Boisgelin de Cucé francouzský kardinál † 22 srpna 1804 1736 – René Madec francouzský námořník † 1794 1746 Gian Francesco Fortunati italský hudební skladatel † 20 prosince 1821 Louis Gohier francouzský politik † 29 května 1830 1748 – Anders Erikson Sparrman švédský přírodovědec † 9 srpna 1820 1755 – Fortunata Sulgher italská básnířka † 13 června 1824 1763 – Eustache Charles d'Aoust francouzský generál † 2 července 1794 1767 – Jacques Charles Dupont de l'Eure francouzský politik † 2 března 1855 1769 – Juraj Palkovič slovenský básník novinář pedagog † 13 června 1850 1772 – Charles-Joseph Christiani francouzský generál † 6 dubna 1840 1791 – Vincenzo Tineo italský botanik † 25 července 1856 1797 – Wilhelm Meinhold německý spisovatel a farář † 30 listopadu 1851 1799 Edward Belcher anglický polárník † 18 března 1877 Frederick Catherwood britský architekt a archeolog † 27 září 1854 1807 – Henry Wadsworth Longfellow americký básník † 24 března 1882 1808 – August Giacomo Jochmus rakouský maršál a politik † 14 září 1881 1811 – Robert Turnbull Macpherson skotský fotograf † 17 listopadu 1872 1812 – Samo Chalupka slovenský spisovatel † 19 května 1883 1813 – Gabriel-Vital Dubray francouzský sochař † 1 října 1892 1815 – Franz Pfeiffer německý germanista † 29 květen 1868 1816 – Gustave Charles Ferdinand de Bonstetten švýcarský archeolog † 9 března 1892 1823 Édouard Lalo francouzský skladatel † 22 dubna 1892 Bernhard Franz Wilhelm von Werder pruský generál † 19 března 1907 Ernest Renan francouzský spisovatel a historik † 2 října 1892 William Buel Franklin americký generál † 8 března 1903 1825 Ludwig Heinrich Grote německý teolog † 10 září 1887 Guillaume-Marie-Romain Sourrieu francouzský kardinál † 16 června 1899 1834 – Herman Riegel německý kunsthistorik † 12 srpna 1900 1836 – Russell Alexander Alger americký politik † 24 ledna 1907 1837 – Carl Weisshuhn slezský podnikatel † 4 ledna 1919 1838 – Josefine Gallmeyer rakouská herečka † 3 února 1884 1841 – Jean-Sully Moune francouzský herec † 1 března 1916 1844 – Franz Xaver von Schönaich předlitavský generál a politik † 26 ledna 1916 1846 Franz Mehring německý politik a historik † 28 ledna 1919 Simon Bamberger americký politik † 6 října 1926 1847 – Ellen Terry anglická herečka † 28 července 1928 1848 – Hubert Parry anglický hudební skladatel † 7 října 1918 1851 – James Churchward britský spisovatel † 4 ledna 1936 1853 – Jules Lemaître francouzský spisovatel † 5 srpna 1941 1854 – Odilon Desmarais kanadský politik † 18 května 1904 1856 Mattia Battistini italský pěvec † 7 listopadu 1928 Isabela z Croy – rakouská arcivévodkyně a těšínská kněžna † 5 září 1931 1857 – Albert Meyer německý dvorní fotograf † 24 srpna 1924 1859 – Bertha Pappenheim rakouská feministka a sociální pracovnice † 28 května 1936 1861 – Rudolf Steiner rakouský filozof † 30 března 1925 1863 – George Herbert Mead americký filozof a psycholog † 26 dubna 1931 1864 – Eemil Nestor Setälä finský politik a jazykovědec † 8 února 1935 1865 – Jacques Mieses německo britský šachista † 23 února 1954 1867 – Irving Fisher americký ekonom † 29 dubna 1947 1869 – Henry Chandler Cowles americký botanik † 12 září 1939 1873 – Enrico Caruso italský pěvec 1874 – Pierre Le Roux bretaňský lingvista † 3 října 1975 1875 – Manuel Ugarte argentinský spisovatel † 2 prosince 1951 1877 – Mordechaj Chaim Rumkowski hlava židovské rady v Łódźském ghettu † 28 srpna 1944 1879 – Louis Adolphe Coerne americký hudební skladatel † 11 září 1922 1880 – Ernst Otto Oßwald německý architekt † 1 května 1960 1881 Sveinn Björnsson prezident Islandu † 25 ledna 1952 Luitzen Egbertus Jan Brouwer holandský matematik † 2 prosince 1966 1882 – Edmund Glaise-Horstenau rakouský politik † 20 července 1946 1883 – Sebastiano Visconti Prasca italský generál † 25 února 1961 1884 – Alexandre Arnoux francouzský spisovatel † 5 ledna 1973 1886 – Hugo Black americký politik a právník † 25 září 1971 1888 – Lotte Lehmann německo-americká operní pěvkyně † 26 srpna 1976 1890 – Freddie Keppard americký hudebník † 15 července 1933 1891 Maurice G Hindus rusko-americký spisovatel † 8 července 1969 Arie Bijvoet nizozemský fotbalista † 12 listopadu 1976 Flérida de Nolasco dominikánský muzikolog † 12 února 1976 1892 – William Demarest americký herec † 28 prosince 1983 1893 – Ralph Linton americký antropolog † 24 prosince 1953 1894 – Traugott Vogel švýcarský spisovatel † 31 ledna 1975 1895 Ferdinand Heim německý generál obětní beránek Stalingradu † 14 listopadu 1977 Štefan Kločurak předseda vlády Huculské republiky † 8 února 1980 1897 Bernard Ferdinand Lyot francouzský astronom † 2 dubna 1952 Marian Anderson americká operní pěvkyně † 8 dubna 1993 1898 – Bronisław Rutkowski polský varhaník † 1 června 1964 1899 – Charles Best americký filozof a biochemik † 31 března 1978 1900 Julián Acuña Galé kubánský botanik † 24 července 1973 Luís Americano brazilský hudebník † 29 března 1960 1901 – Marino Marini italský sochař malíř a grafik † 6 srpna 1980 1902 Lucio Costa brazilský architekt † 13 června 1998 Ľudovít Fulla slovenský malíř † 21 dubna 1980 John Steinbeck americký spisovatel oceněný Nobelovou cenou za literaturu za rok 1962 † 20 prosince 1968 1903 – Grethe Weiser německá herečka † 2 října 1970 1905 – Franchot Tone americký herec † 18 září 1968 1907 – Mildred Bailey americká zpěvačka † 12 prosince 1951 1910 Robert Buron francouzský politik † 28 dubna 1973 Joan Bennett americká herečka † 7 prosince 1990 1906 – Julio Alejandro španělský scenárista † 21 září 1995 1912 – Lawrence Durrell britský spisovatel † 7 listopadu 1990 1913 Irwin Shaw americký spisovatel † 16 května 1984 Paul Ricœur francouzský filozof † 20 května 2005 1914 – Yvan Audouard francouzský spisovatel † 21 března 2004 1915 – Arthur Gilson belgický politik † 2 února 2004 1917 – John Bowden Connally americký politik † 15 června 1993 1920 – Jacques Charon francouzský herec † 15 října 1975 1923 – Dexter Gordon americký jazzový saxofonista † 25 dubna 1990 1926 – David Hunter Hubel americký vědec 1927 – Lynn Cartwright americká herečka † 2 ledna 2004 1928 – Alfred Hrdlicka rakouský politik † 5 prosince 2009 1929 – Djalma Santos brazilský fotbalista † 23 července 2013 1930 – Joanne Woodwardová americká herečka 1932 – Elizabeth Taylorová americká herečka † 23 března 2011 1936 – Roger Michael Mahony americký kardinál 1939 – Kenzó Takada japonský módní návrhář 1941 – Gabriel Zubeir Wako súdánský kardinál 1942 – Robert Grubbs americký chemik Nobelova cena 2005 1944 – Roger Scruton britský filosof estetik politolog spisovatel a hudebník 1947 Alan Guth americký teoretický fyzik a kosmolog Gidon Kremer lotyšský houslista a dirigent 1951 Steve Harley britský zpěvák Susanne Sievers německá archeoložka 1953 – Yolande Moreau belgická herečka 1954 Monika Heubaum německá politička Neal Joseph Schon americký kytarista 1955 Peter Christopherson britský hudebník † 24 listopadu 2010 Rainhard Fendrich rakouský zpěvák 1956 – Brigitte Ederer rakouská politička 1957 – Adrian Smith kytarista skupiny Iron Maiden 1958 – Christoph Güsken německý spisovatel 1959 – Johnny Van Zant americký hudebník 1960 – Andrés Gómez ekvádorský tenista 1963 Barbara Dare americká pornoherečka Pär Nuder švédský politik 1964 Christian Lange německý politik Thomas Lange německý veslař 1965 Joey Calderazzo americký pianista Oliver Reck německý fotbalista 1966 Barbara Goldstein německá spisovatelka Donal Logue kanandský herec 1967 – Volkan Konak turecký zpěvák 1969 – Gareth Llewellyn velšský ragbista 1970 Joachim Haedke německý politik Jörg Teuchert německý motocyklista 1971 Rozonda Thomas americká zpěvačka Derren Brown britský mentalista 1973 – Trajče Nedev makedonský šachista 1975 – Aitor González Jiménez španělský cyklista 1976 Ludovic Capelle belgický cyklista Rhea Harder německá herečka 1977 – James Wan australský režisér 1978 James Beattie anglický fotbalista Kacha Kaladze gruzínský fotbalista Emelie Öhrstig švédská běžkyně na lyžích 1980 – Bobby Valentino americký zpěvák 1981 Natalie Grandinová jihoafrická tenistka Josh Groban americký zpěvák Stefanie Böhler německá běžkyně na lyžích 1982 – Bruno Soares brazilský tenista 1984 – Akseli Kokkonen finský skokan na lyžích 1985 – Otman Bakkal nizozemský fotbalista 1987 Anna Blässe německá fotbalistka Maximiliano Nicolás Moralez argentinský fotbalista 1988 – Adrian Honkisz polský cyklista Úmrtí Česko 1616 – Adam Slavata český šlechtic z rodu Slavatů 1546 1699 – František Oldřich Kinský český šlechtic a politik 1634 1718 – Václav Karel Holan Rovenský český hudební skladatel 1644 1852 – Josef Drechsler česko-rakouský kapelník hudební skladatel a pedagog pocházející z Čech 26 května 1782 1881 – Boleslav Jablonský kněz obrozenecký básník 14 ledna 1813 1897 Vilém Gabler český pedagog a novinář 14 března 1821 Bedřich Wachsmann český malíř a architekt 17 května 1820 1933 – Josef Konstantin Beer malíř restaurátor a sběratel umění 11 března 1862 1936 – Ivan Petrovič Pavlov ruský fyziolog psycholog a lékař 14 září 1849 1943 Karel Schulz český spisovatel 6 května 1899 Václav Košek odborový předák a poslanec 5 ledna 1870 Pavel Kropáček český historik umění 30 října 1915 1947 – Václav Štech divadelní ředitel a spisovatel 29 dubna 1859 1950 – Adolf Schwarzenberg šlechtic příslušník hlubocko-krumlovské větve 18 srpna 1890 1966 – Rudolf Walter divadelní režisér herec a pedagog 22 března 1894 1967 – Theodor Ježdík profesor hydrologie rektor ČVUT 9 listopadu 1889 1968 – Ludvík Podéšť hudební skladatel a dirigent 19 prosince 1921 1972 – Alois Král speleolog 30 července 1877 1976 – Kálmán Kalocsay maďarský esperantista básník a lékař 6 října 1891 2009 – Karel Káša Jahn bubeník zpěvák a skladatel 8 srpna 1949 2010 – Anna Fárová česko-francouzská historička umění 1 června 1928 2011 – Věra Jirousová historička umění a básnířka 25 února 1944 2012 – Vlasta Janečková česká filmová a televizní scenáristka a režisérka 2 července 1934 2013 – Jaroslav Celba jazzový kytarista a skladatel 26 prosince 1924 2014 – Richard Sacher ministr vnitra Československa 1 září 1942 Svět 1425 – Vasilij I Dmitrijevič veliký kníže moskevský 30 prosince 1371 1666 – Luisa de Guzmán manželka portugalského krále Jana IV 13 října 1613 1706 – John Evelyn anglický přírodovědec 31 října 1620 1814 – Jean-Louis-Ebenezer Reynier francouzský generál 14 ledna 1771 1853 – August I Oldenburský oldenburský velkovévoda 13 července 1783 1854 – Félicité Robert de Lamennais francouzský kněz spisovatel a filosof 19 června 1782 1861 – Prosper Ludwig von Arenberg vévoda z Arenbergu 28 dubna 1785 1862 – svatý Gabriel Possenti italský passionista student bohosloví a velký ctitel Panny Marie 1 března 1838 1883 Alexandr Gorčakov ruský diplomat poslední kancléř Ruského impéria 4 července 1798 Leopold Abaffy slovenský spisovatel 18 února 1827 1887 – Alexandr Porfirjevič Borodin ruský hudební skladatel 12 listopadu 1833 1897 – Benjamin Forstner americký vynálezce 25 března 1834 1906 – Samuel Pierpont Langley americký astronom fyzik a vynálezce 22 srpna 1834 1910 – Paul Poggendorff německý agronom a spisovatel 21 října 1832 1927 – Luke Fildes anglický malíř 3 října 1843 1930 – Ahmad Šáh perský šáh z rodu Kádžárovců 21 ledna 1898 1936 – Ivan Petrovič Pavlov ruský fyziolog oceněný Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství 26 září 1849 1939 – Naděžda Krupská manželka V I Lenina 26 února 1869 1940 – Peter Behrens německý architekt 14 dubna 1868 1950 Yvan Goll francouzský básník 29 května 1891 Ted Colson australský antropolog a cestovatel 3 června 1881 1957 – Ernst Kris americký psychoanalytik historik umění a sociolog 25 dubna 1900 1961 – Platt Adams americký olympijský vítěz ve skoku do výšky z místa 23 března 1885 1968 – Frankie Lymon afroamerický rocknrollový zpěvák a skladatel 30 září 1942 1982 – Jozef Cincík slovenský reportér a fotograf 12 srpna 1908 1986 – Jacques Plante kanadský profesionální hokejový brankář 17 ledna 1929 1989 – Konrad Lorenz rakouský zoolog a etolog laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 7 listopadu 1903 1991 Charles Duchaussois francouzský spisovatel 27 ledna 1941 Bob Widlar americký vynálezce v oboru elektroniky 30 listopadu 1937 1992 – Algirdas Julien Greimas francouzský sémiotik 9 března 1917 1993 – Lillian Gishová americká herečka 14 října 1893 2000 – Jurij Andrejevič Tregubov ruský spisovatel 4 dubna 1913 2006 – Ferdinand Hložník slovenský malíř a ilustrátor 18 listopadu 1921 2007 − Bobby Rosengarden americký jazzový bubeník 23 dubna 1924 2015 Leonard Simon Nimoy americký herec 26 března 1931 Svátky Česko Alexandr Drahotín Drahutín Leander Leandr Svět Slovensko – Alexander Pranostiky Česko Je-li mráz na svatého Gabriele bývají žně veselé Abd Rabú Mansúr Hádí ; 1 září 1945 Thúkajn v provincii Abján Adenský protektorát je jemenský politik Od 27 února 2012 je 2 prezidentem sjednoceného Jemenu Dne 22 ledna na svou funkci rezignoval parlament však oznámil že odchod prezidenta nepřijímá< ref> Je představitelem strany Všeobecný lidový kongres hegemonní síly jemenského politického systému V letech 1994–2012 byl viceprezidentem Do funkce prezidenta prozatímně nastoupil v období mezi 4 červnem až 23 zářím kdy se jeho předchůdce Alí Abdalláh Sálih musel v důsledku zranění utrpěných během jemenské revoluce roku 2011 léčit v Saúdské Arábii Posléze byl zvolen i v přímých prezidentských volbách roku 2012 v nichž byl ovšem jediným kandidátem Získal v nich 998 % hlasů Reference Externí odkazy Afghánistán česky také Afganistan< ref> Islámský stát Afghánistán; De'Afghánistán islámí daulat darijsky Doulat-e eslámí-je Afghánestán je stát který leží ve středu Asie Země nemá přístup k moři Na severu hraničí s Uzbekistánem 137 km a Tádžikistánem 1206 km na severovýchodě s Čínou 76 km na východě s Pákistánem tzv Durandova linie 2430 km na západě s Íránem 936 km a na severozápadě s Turkmenistánem 744 km Historie Historie do roku 1978 Současný Afghánistán byl v 8 století př n l součástí Médie a od 6 století př n l okrajovou součástí Achaimenovské říše na západě současného Afghánistánu a jejich vazalských území na východě Alexandr Veliký dobyl tuto oblast Perské říše v roce 330 př n l Ve 3 století se zde rozkládala říše Kušánů v 6 století říše Hefthalitů Od 7 století n l bylo území Afghánistánu postupně připojováno k území arabské říše Koncem 14 století se stalo součástí říše Velkých Mughalů Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746 pod jménem Durránská říše Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenu Abdalí jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupu Ahmada Šáha Na konci 19 staletí se Afghánistán stál "nárazníkovým státem" v rámci rusko-britské Velké hry Během třetí Anglo-afghánské války v roce 1919 uhájil svou nezávislost a získal mezinárodní uznání Za vlády krále Zahira Šáha mezi lety 1933 a 1973 zažíval Afghánistán období stability Pokusy o modernizaci země však byly zastaveny ultrakonzevativními předáky kmenů a duchovními V roce 1973 ale Záhirův švagr Muhammad Dáúd Chán zahájil nekrvavý puč při němž se země změnila na republiku Dáúd a celá jeho rodina byli zavražděni v roce 1978 kdy afghánská komunistická strana uspořádala převrat a převzala vládu v zemi Vláda komunistů a sovětská okupace V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů Dne 24 prosince 1979 SSSR intervenoval na základě žádosti tamního rozhádaného marxistického vládního uskupení O dva dny později byl za pomoci sovětských zvláštních jednotek zavražděn prezident Hafizulláh Amín a místo něj dosazen Babrak Karmal bývalý velvyslanec v Československu Tím začala Sovětská válka v Afghánistánu trvající 9 let a 2 měsíce 24 12 1979 – 15 2 1989 některé zdroje uvádějí chybně 10 let Spojené státy kvůli invazi sovětů rozjeli operaci Cyclone s úmyslem podpořit vyzbrojit a vycvičit obránce Afganistanu Sovětské armádě se nikdy nepodařilo dobýt celý Afghánistán Sověti v zemi postupovali s neuvěřitelnou brutalitou mnoho vesnic bylo vyvražděno pro pouhé podezření ze spolupráce s mudžáhidy Během bojů bylo zabito až 15 milionů lidí převážně civilistů a cca 5-10 milionů uprchlo převážně do Pákistánu a Íránu cca polovina všech uprchlíků na světě byli Afghánci Nejkrvavější období války bylo prvních 18 měsíců po nástupu Gorbačova který tuto válku nechtěl a nařídil proto generalitě že válku musí do roka vyhrát Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku ztrátě asi 15 000 vojáků zabitých mudžáhidy trénovanými USA Pákistánem a dalšími zahraničními vládami a ekonomickými problémy se v roce 1989 SSSR stáhl Občanská válka Po odchodu sovětských vojsk přestaly místní mudžáhedíny podporovat i Spojené státy Ve vzniklém „mocenském vakuu mezi sebou začaly bojovat jednotlivé mudžáhedínské frakce Potichu ale rychle začala občanská válka která trvala dalších cca 7 let Hlavní město Kábul které bylo jako jedno z mála území Afghánistánu stále v rukou místní komunistické vlády bylo dobyto v roce 1992 Poslední prosovětský prezident Muhammad Nadžíbulláh abdikoval a utekl do kábulského komplexu Organizace spojených národů Zde zůstával v bezpečí až do doby kdy se v oblasti k moci dostal Tálibán Tito radikální islámští bojovníci Nadžíbulláha v roce 1996 zatkli a veřejně popravili Následně převzali kontrolu nad celým Afghánistánem vyjma severovýchodního cípu země Islámský emirát Afghánistán Boje mezi skupinami mudžáhidů pokračovaly Nejvážnější boje se odehrály v roce 1994 kdy bylo zabito 10 000 lidí při boji mezi dvěma frakcemi v Kábulu Podporován Pákistánem vybudoval Tálibán nábožensko-politickou sílu a v roce 1996 převzal moc v zemi Tálibán byl schopen ovládat 90 % země nekontroloval jen území Severní aliance na severovýchodě Tálibán se snažil o přísnou interpretaci islámského práva šarí’a Aliance Pákistánu s Tálibánem poskytovala útočiště islámským teroristům Operace Trvalá svoboda USA a spojenci ve spolupráci s afghánskou opozicí svrhli po teroristických útocích 11 září 2001 Tálibán Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu V prosinci 2001 byl jmenován Hamíd Karzáí předsedou prozatímní vlády v roce 2002 tzv prozatímním prezidentem a 9 října 2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu Tálibánu se dá říci že Tálibán má v současnosti pod kontrolou menší část země Karzáí pouze oblast hlavního města a vojenští velitelé zbytek země Administrativní rozdělení 34 provincií velájat Geografie Afghánistán je hornatá země sousedící s Íránem Turkmenistánem Uzbekistánem Tádžikistánem Čínou a Pákistánem Velká území země jsou suchá s omezenými zdroji pitné vody Afghánistán má kontinentální klima s horkými léty a chladnými zimami V zemi jsou častá zemětřesení Povrch Afghánistán je hornatá země s rovinami na severu a severozápadě Velmi podstatnou roli hraje v otázce Afghánistánu nejen jeho poloha ale také jeho povrch Afghánistán je totiž vyloženě horskou zemí s velmi členitým povrchem Přesto se dají v Afghánistánu podobně jako např v pouštích oázy najít i ve vysokých horách skrytá zelená údolí Celých 33 % plochy státu leží mezi a 10 % země je výše než 3000 m n m Od severovýchodu k jihozápadu se táhne horská soustava Hindúkuše nejvyššího pohoří v Afghánistánu jehož vrcholy přesahují 7000 m n m nejvyšším je na pákistánských hranicích Nošak – 7492 m n m Pohoří Hindúkuš tak tvoří ohromnou přírodní bariéru díky které je Afghánistán izolován nejen "diplomaticky" ale zčásti i geograficky Nemalou důležitost má proto pro stát Chajbarský průsmyk kterým vede cesta do Pákistánu Už z charakteristiky povrchu je patrné že země rozhodně nenabízí ty nejlepší podmínky pro nějaké výraznější aktivity Jednak jde o naprostou nedostupnost některých oblastí dále o to že většina státu leží na velmi suchém a neúrodném území na jihu a jihovýchodě jsou převážně pouště např Registan a Margo Nejúrodnější místo země je tak jednoznačně na severu podél řeky Amudarji pramení na ledovcích Pamíru která zde tvoří hranici s Uzbekistánem a Tádžikistánem Zajímavé na afghánských řekách je to že jen jejich mizivá část patří k nějakému světovému rozvodí Do moří či oceánů se tak dostává jen několik málo řek na východě země Z nich je nejdůležitější Kábul která vtéká do Indu a díky němu dále do Indického oceánu Drtivá většina řek tak končí svou pouť ve vnitrozemských jezerech nebo vysychají v písečných pouštích či v solných oblastech Goude zíre Přesto jsou řeky v mnoha místech velmi významným dárcem života K těm významnějším mohu zařadit např ještě Helmand Hari či Farrahrud Podnebí Navíc existuje několik jakýchsi regionálních variací podnebí Velké rozdíly panují hlavně mezi severem a jihem Klima severovýchodu je subarktické hlavně díky velké nadmořské výšce což přináší obyvatelům velmi tvrdé studené a suché zimy Pohoří na hranici s Pákistánem oblast Núristánu je zase silně ovlivněno Indickými monzuny které přicházejí pravidelně v období června až září Ty přinášejí do oblasti velkou vlhkost a také tolik chybějící déšť Průměrné srážky na většině území se pohybují mezi 40 – 400 mm za rok většina srážek zde navíc spadne mezi březnem a květnem Maximálních hodnot dosahují právě v horských oblastech hraničících s Pákistánem až 800 mm srážek na metr čtverečný za rok Velké rozdíly jsou ovšem také v teplotách V místech kam ještě zasahuje vliv monzunu se průměrná letní teplota pohybuje od 25 do 32 stupňů a v zimě od 0 do -8 stupňů Celsia Horské oblasti pak nabízejí nesrovnatelně drsnější podmínky kde v létě nepřekročí teplota často ani 10 stupňů a v zimě se zde mohou dočkat až 35 stupňových mrazů Jih země je pak ovlivněn hlavně svou polopouštní charakteristikou Tedy opět stačí krátce shrnout teplo sucho Navíc jsou v této oblasti časté velmi prudké větry které pak vyvolávají písečné bouře Díky své izolovanosti a díky drsnému podnebí však zůstává pravdou že některé části Afghánistánu si opravdu zachovávají svou tvář tak jak je příroda stvořila Je zde mnoho oblastí kam lidská noha nikdy nevkročila což dalo vzniknout mnoha národním parkům a přírodním rezervacím Vláda a politika S cílem odstranit politické vakuum v zemi se v Petersbergu Německo pod patronací OSN konaly politické rozhovory hlavních afghánských frakcí o budoucnosti země které skončily v prosinci 2001 podpisem dohody o vytvoření přechodné vlády v čele s uznávaným paštunského vůdcem Hamidem Karzáím V červnu 2002 se v Kábulu konalo zasedání mimořádného kmenového shromáždění Velká džirga které navzdory neshodám a složitým jednáním potvrdilo složení mnohonárodnostní prozatímní vlády a zvolilo Karzájího za prezidenta Armáda Důležitým údajem je výška výdajů na obranu která například v roce 2000 dosahovala 250 mil USD Veřejné zdroje uvádějí že afghánské ozbrojené síly mají více než 150 000 vyzbrojených vojáků v činné službě přičemž příslušníků Talibanu je 45 000 Výzbroj a bojová technika je převážně ruské výroby i když v omezené míře byla dovezena i bojová technika a zbraně západní výroby V roce 1992 mělo letectvo ve své výzbroji 190 bojových letadel a přibližně 80 bojových vrtulníků Předpokládá se že většina z nich je dodnes používána Taliban koncem roku 2000 vlastnil asi 6 letadel Su-22 a 20 letadel MiG-21 4 kompletně vyzbrojené cvičné bojové letouny L-39 československé výroby a 26 bojových vrtulníků převážně typu Mi-8 a Mi-17 Charakteristickým znakem jsou relativně vysoká mobilnost a přepravní kapacita kterou zajišťuje 24 velkých dopravních letadel Antonov několika typů Ozbrojené síly Afghánistánu jsou relativně zastaralé a neodpovídají požadavkům k vedení moderního boje Infrastruktura systém velení řízení a spojení jsou vybudovány na principech odpovídajících silového vedení boje Ekonomika Afghánistán je velmi chudá země vysoce závislá na zemědělství a chovu dobytka Ekonomika velmi utrpěla politickým a vojenským neklidem Většina obyvatelstva trpí nedostatkem potravy oblečení bydlení lékařské péče a jinými problémy způsobenými vojenskými operacemi a politickou nejistotou Inflace zůstává vážným problémem Po válce proti Tálibánu mnoho farmářů začalo pěstovat na export místo na výživu domácího obyvatelstva např se vrátilo k pěstování máku na výrobu opia Afghánistán je zdaleka největším výrobcem heroinu na světě – mezi lety 2004 a 2007 se podíl ze světové produkci v této zemi zvýšil z 87 na 93 procent Nedávno byla v zemi objevena ohromná ložiska kovů za bilión dolarů především lithia ale i železa zlata kobaltu uranu a mědi To představuje budoucí naději pro tuto zemi která jinak nemá žádný těžební průmysl ani odpovídající infrastrukturu takže země nedokáže své přírodní bohatství využít dříve než za několik desítek let Významnou složkou afghánského hospodářství je kontrola nad tranzitem neprocleného a nezdaněného zboží zejména ve směru z Pákistánu přes Afghánistán zpět do Pákistánu nebo do Íránu a Turkmenistánu Uzbekistánu i Číny Pákistánu je třeba věnovat vzhledem k ekonomice Afghánistánu přece jen trochu více místa Afghánská ekonomika byla v posledních letech vždy velmi závislá a tím i velmi ovlivněna na ekonomikách sousedních zemí V minulosti ať už v době míru nebo války byl Afghánistán vázán na vztahy s bývalým Sovětským svazem Po odchodu sovětských vojsk a rozpadu SSSR se Afghánistán stal doslova závislým na svém východním sousedovi Pákistánu Nejenže je Pákistán největším obchodním partnerem Afghánistánu ale různé výkyvy v ekonomice Pákistánu se dále přenášejí i na jeho západního souseda Tak například zvýšení cen základních komodit v Pákistánu vedlo v minulosti ke zvýšení cen těchto surovin také v příhraničních oblastech Afghánistánu Dalším příkladem může být rok 1998 kdy v Pákistánu došlo k devalvaci rupie což pak v Afghánistánu zapříčinilo obrovský propad místní měny Velmi důležitá byla pro obchod mezi těmito dvěma zeměmi tzv Afghan Transit Trade Agreement smlouva která vstoupila v platnost v roce 1950 Díky této smlouvě získal Afghánistán přístup k moři Tato smlouva zaručuje mimo jiné Afghánistánu dovážet zboží přes Pákistán bezcelně a daní Část z těchto statků je pak následně propašována zpět do Pákistánu Právě kontrola neprocleného tranzitního obchodu prováděného na základě Afghan Transit Trade Agreement naznačuje hloubku propojení některých pákistánských kruhů s Talibanem Navzdory tomu že pákistánská Central Board Of Revenue odhaduje že národní hospodářství ztratilo v důsledku pašování zboží z Karáčí přes Afghánistán zpět do Pákistánu na clech a daních 875 mil USD v roce 1992-1993 275 mil USD v roce 1993 1994 a přibližně 500 mil USD v roce 1994 1995 dosud chybí politická vůle nejen pašování zabránit ale i tranzitní dohodu vypovědět Stejně jako výroba drog bylo i převážené zboží na afghánském území zpoplatněno administrativou Talibanu Odhaduje se že právě to bylo asi největším zdrojem příjmu tohoto islámského hnutí Doprava Ekonomická infrastruktura země je silně narušena a dezintegrována Cestování je velmi omezené už povrchem Afghánistánu Silniční dopravní síť jediná fungující je narušována aktuální vojenskou situací i kontrolou místních vojenských velitelů Přesto je v Afghánistánu 21 000 km cest z nich je ale pouze 13% zpěvněných a 8 % štěrkovýc Železnice v Afghánistánu prakticky neexistuje V celé zemi je pouze 25 km kolejí které jsou určeny k přepravě zboží mezi Afghánistánem a Turkmenistánem a Uzbekistánem Z řek je k přepravě vhodná pouze Amudarja která má splavných 1 400 km Na Amudarji leží také 2 jediné větší říční přístavy v zemi Keleft a Chejrabad Řeky které jsou velmi divoké jsou využívány pro samosplavování dřevěných trámů Veřejná doprava probíhá v Afghánistánu především pomocí autobusů nebo nákladních aut V nich se převážejí jak lidé tak zvířata a jak uvnitř dopravního prostředku tak na jeho střeše V hromadné dopravě je důležité si zapamatovat to že ženy vždy cestují odděleně od mužů převážně v přední části vozu Obyvatelé měst pak velmi často využívají k dopravě jízdní kolo Letecká doprava se opírá o 2 mezinárodní letiště v Kábulu a Kandaháru V celé zemi je celkem 48 letišť z nichž přibližně polovina má zpěvněné přistávací plochy Národní leteckou společností je Ariana Afghan Airlines Další významnější společnost je Kam Air služby této společnosti jsou však velmi omezené V Afghánistánu byla zakázána mezinárodní letecká doprava a tudíž šlo využít letadla k přepravě pouze mezi městy v Afghánistánu Obyvatelstvo Populace Afghánistánu činí asi 30 milionů a kvůli nízké životní úrovni se vyznačuje rychlým růstem a to i přes vysokou míru emigrace spojenou s válečnými konflikty a špatnou bezpečnostní situací v zemi Podle odhadů by do roku 2050 měla populace stoupnout na 82 milionů< ref> Obyvatelstvo se rozděluje do mnoha etnických skupin Největší skupinou jsou Tádžikové další nejpočetnější jsou Paštunové Uzbeci a Hazárové Mezi další skupiny patří například Ajmakové a Turkméni Mezi nejdůležitější jazyky patří perština darijština či darí a paštu či paštština Další jsou uzbečtina a turkmenština V zemi se mluví ještě asi dalšími 30 jazyky Většina Afghánců jsou muslimové Velkým problémem pro obyvatele Afghánistánu z minulých a současných konfliktů jsou nášlapné miny a nevybuchlá munice Každý jediný den 10 až 20 lidí ztratí končetinu nebo život nejvíce děti a zemědělci V hlavním městě Mezinárodní červený půlměsíc spolupracuje s výrobnou umělých končetin a protetických implantátů Co se týče postavení žen ve společnosti v posledních několika letech v zemi působí místní organizace které si kladou za cíl je vylepšit Mezi ně patří například organizace RAWA revoluční asociace afghánských žen která bojuje za práva žen vede vzdělávací lekce pro ženy a provozuje sirotčince Lepší výsledky podle pozorovatelů vykazuje ale jenom oblast hlavního města země V roce 2004 mělo přístup k pitné vodě 24-25 % Afghánců k sanitaci sprcha koupel pak 12-13 % Velká města Kábul 4 000 000 Kandahár 225 000 Herát 170 000 Mazár-e Šaríf 118 000 Jazyk Paštštinu používají logicky převážně Paštúnové více než 1 3 obyvatel darijštinu lze pak slyšet z úst Tádžiků Hazarů Ajmaků a Kizilbašů tímto jazykem tak mluví více než polovina obyvatel Afghánistánu Další indoevropské jazyky jsou zastoupeny už jen okrajově Celkový počet jazyků v Afghánistánu se odhaduje na 50 Vzdělání V létě 2003 bylo 30 % ze 7 000 afghánských škol vážně poničeno následkem bojů v předchozích letech Jenom polovina škol měla čistou vodu Za vlády Tálibánu nebylo vzdělání chlapců dostatečné a dívky se nesměly vzdělávat vůbec Až čtyři miliony afghánských dětí se v roce 2003 přihlásilo do školy což je asi nejvíc v historii země Vzdělání je teoreticky dostupné pro obě pohlaví v praxi zejména ve venkovských oblastech může být vzdělání žen a dívek značně podmíněno tamním dodržováním orthodoxního islámského náboženství Gramotnost je 281 % z toho muži 431% a ženy 126% údaj k roku 2000 Náboženství Afghánistán patří mezi státy kde vládne Islám Od roku 1994 vládl Afghánistánu v té nejhorší formě jakou si jen lze představit V tomto roce bylo totiž v jižním Afghánistánu v provincii Kandahár založeno hnutí Taliban To si dalo za úkol oživit islámské tradice Toto hnutí se pak "proslavilo" především násilím které páchalo na obyvatelstvu a to ve jménu božím tedy jménem Alláha Přihlásilo se tak k Džihádu tedy Svaté Válce díky níž by se měl stát Islám světovým náboženstvím Postupně se Talibanu podařilo ovládnout asi 95 % území celého Afghánistánu A především Taliban je důvodem toho že prakticky celý svět přerušil všechny styky s tímto státem Taliban státu vládl podle koránu Korán je pro Afghánistán vlastně zákonem a kdo se podle zákona nechová bývá tvrdě trestán Nejvíce postiženy byly tímto ženy kterým už samotný Islám příliš nedopřál Taliban pak zaváděl výklad koránu až do absurdity nad kterými obyčejný smrtelník z civilizovaného světa může jen žasnout Lidé jsou vlastně nuceni žít v chudobě nemohou se šatit podle svého uvážení opět to platí především pro ženy dokonce by neměli vlastnit ani televizor Muži nemohou být oholení musí mít neustále na tváři bradku Ženy jsou nuceny chodit zahalené do oděvů přes které není vidět ani kousíček jejich těla V některých provinciích musely ženy nosit dokonce i síťky přes oči Tyto praktiky byly Talibanem dohnány do extrémů ve zdravotnictví kde často nastanou situace že v daném obvodu nemůže být žena dokonce ani operována protože muž-doktor nesmí vidět odhalenou část těla cizí ženy v Afghánistánu se koránem řídí prakticky celý život Je zde přesně upravené například to jak požádat dívku o ruku je třeba se obrátit na otce nebo jak se lze s ženou či mužem rozvést apod V oblastech které ovládal Tálibán byly tyto náboženské zvyklosti povinnosti striktně dodržovány a "nečinnost" se tvrdě trestala pochopitelně opět dle Koránu tedy bičováním kamenováním useknutím končetiny apod Kultura Mnoho historických památek bylo ve válkách v poslední době zničeno Slavné sochy dvou Buddhů byly bezohledně zničeny Tálibánem protože byly označeny za symbol jiného náboženství Afghánci jsou známí jezdci na koních Než se k moci dostal Tálibán byl Afghánistán sídlem mnoha hudebníků tradiční i moderní afghánské hudby Kábul poloviny 20 století byl přirovnáván k Vídni 18 a 19 století Hudba V Afghánistánu se setkáme jen s hudbou místní Není to tím že by se Afgháncům zahraniční hudba nelíbila ale tím že se k ní prostě neměli jak dostat V celé zemi byly zakázány televizory a radiopřijímačů je v celém Afghánistánu jen asi 100 000 pochopitelně lze naladit pouze místní stanice Internet či jiné modernější formy komunikací zde nejsou vůbec Přesto nelze říci že by si Afghánci nemohli vybrat z více odnoží hudby naopak Mimo tradiční hudby si lze poslechnout jako afghánské folkové skladby tak například i afghánský pop jeho představitelem je například asi nejznámější zpěvák v Afghánistánu Ahmad Zahir Zřejmě nejoblíbenější je však tradiční afghánská hudba Využívá se při ní mnoho zvláštních nástrojů které nelze vidět nikde jinde než zde Jde hlavně o různé druhy bubínků bubnů a strunných nástrojů pro zajímavost názvy některých z nich Richak jakási místní basa Waj drnkací nástroj Rebab plní funkci kytary Sport Národním sportem je tzv Buzkaši mimochodem jde o sport o kterém se říká že se začal v Afghánistánu praktikovat už s příchodem prvních obyvatel na toto území Mongolů Hrají ho pochopitelně jen muži Prohánějí se na velkém prostranství na koních a snaží se dostat bezhlavou telecí mrtvolu do určeného sektoru branky Vítězí pochopitelně ten tím kterému se podaří mrtvolu do branky umístit nejvícekrát Navíc existují v Afghánistánu jakési dvě verze této hry Tudabarai a Qarajai Rozdíl je pouze v obtížnosti pravidel Jednodušší na pochopení je prý Tudabarai Je nutno dodat že umístit "míč" do kruhového vymezeného prostoru je velmi těžké a muži kteří to dokáží jsou ve svém okolí dokonce uctíváni říká se jim Chapandaz Taliban nastolil během své vlády v zemi velké omezení například ve sportovním oblékání v době kdy se smí či nesmí sportovat apod Díky tomu se například musel před lety Afghánistán oficiálně omluvit speciálně město Kandahár pakistanským fotbalistům za to že jejich hnutí Taliban po zápase s národním týmem Afghánistánu ostříhali dohola Důvodem bylo to že hráči z Pákistánu hráli v trenýrkách což je nábožensky celkem nepřípustné Dalším omezením ze strany Talibanu bylo to že se her nemohou účastnit ženy čili tím pádem Afghánistán nemohl své sportovce vysílat na olympijské hry V zemi jsou populární především silové sporty jako wrestling Palwani box či judo Dále pak basketbal fotbal střelba či atletika především běhy na větší vzdálenost Kuchyně Svých tradičních jídel si Afghánci příliš neužijí Mnoho z nich žije na hranici chudoby a mnozí z nich dokonce pod ní v některých částech Afghánistánu jsou dokonce lidé nuceni jíst listí ze stromů Proto se častěji setkáváme s jídly mnohem jednoduššími Nejčastěji se je afghánský chléb -Naan speciální typ jogurtu Mast či zeleninové polévky Strava je pak pochopitelně doplněna místním ovocem a zeleninou Maso či rýže se na jídelníček dostávají popravdě zřídka Nejoblíbenějším nápojem v Afghánistánu je zelený velmi slazený čaj Čajovny jsou vůbec místem kde je rušno Lidé se tu scházejí a povídají a dokonce do nich často zvou své návštěvy Česká pomoc v Afghánistánu Člověk v tísni Česká humanitární organizace Člověk v tísni má v současnosti 2013 v Afghánistánu svoji největší misi Zaměřuje se zejména na dlouhodobé řešení problémů týkajících se vzdělávacího systému dostupnosti pitné vody zdrojů obživy a rozvoje venkovských komunit Do konce roku 2012 zde realizovala pomoc v hodnotě více než 47 milionů dolarů Provinční rekonstrukční tým v Lógaru Ve východoafghánské provincii Lógar působí z americké základny Shank český Provinční rekonstrukční tým Lógar který je společným projektem Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany Český PRT tvoří jedenáct 10-12 civilních odborníků řízených Ministerstvem zahraničních věcí ČR a cca 2-3 sty vojáků Armády ČR Český PRT má jednu z poměrově největších zastoupení civilních expertů v rámci PRT PRT působí v Lógaru od 19 března 2008 Členy civilního rekonstrukčního týmu jsou stavební inženýři zemědělští inženýři odborníci na rozvoj veterinární medicínu bezpečnost a média Experti úzce spolupracují s provinční vládou radami starších šúrami a dalšími představiteli komunit na posilování jejich kapacit prostřednictvím vzájemné spolupráce na širokém spektru projektů které mají dopad jak ve střednědobém časovém horizontu tak z hlediska dlouhodobého rozvoje provincie Zajímavosti V Afghánistánu se prý nachází nejvýše položené hnízdiště plameňáka růžového 3 000 m n m Odkazy Reference Literatura CHLÁDEK Milan Afghánistán na vlastní kůži Praha NZB 2009 ISBN 978-80-904272-0-4 Související články Seznam představitelů Afghánistánu Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly Provinční rekonstrukční tým Transafghánský plynovod Externí odkazy cestyin Texaská univerzita v Austinu clovekvtisnicz prtlogarcz Africký roh nebo Somálský poloostrov je poloostrov ve východní Africe který vybíhá do Arabského moře Je to nejvýchodnější část Afrického kontinentu a nazývá se tak protože připomíná roh nosorožce Tento pojem také označuje území které zahrnuje země Etiopie Somálsko Džibutsko Eritrea Zabírá území přibližně 2 000 000 km² a žije zde asi 80 milionů obyvatel Geografie a klima Africký roh leží téměř ve stejné vzdálenosti od rovníku i od obratníku raka Podnebí je zde suché U pobřeží poloostrova leží ostrov Sokotra Je to malý ostrov v Indickém oceánu který je považován za část Afriky Zabírá území 3 600 km² Je to teritorium Jemenu zemi na Arabském poloostrově Ekonomika Státy v tomto regionu závisí na pár klíčových produktech k exportu Etiopie Káva 80% celkového exportu Somálsko Banány a dobytek přes 50% celkového exportu Ekologie Africký roh jedno z míst chráněných organizací UNESCO Problém však je s mizením přirozené pastvy a zůstává pouze 5% z původního přirozeného prostředí Na ostrově Sokotra je další problém s růstem infrastruktury Fauna Přibližně 220 druhů savců se nachází na tomto území Mezi ohroženými druhy je několik druhů antilop Další pozoruhodné druhy zahrnují například Somálského divokého osla pouštní prase bradavičnaté a spoustu dalších Jako symbol regionu je brána zebra Grévyho Flora Na tomto území se nachází mnoho ohrožených druhů Mnoho z nich jsou endemité Nejvíce těchto druhů je na ostrově Sokotra a na severu Somálska Související články Afrika Ohrožené druhy Reference Externí odkazy Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti anglicky American Israel Public Affairs Committee; odtud zkratka AIPAC je americká zájmová skupina která v Bílém domě a Kongresu Spojených států amerických lobuje za silnou americkou podporu Izraele Je považován za nejmocnější a nejvlivnější lobbistickou skupinu ve Washingtonu < ref> AIPAC se sám označuje jako „Americká proizraelská lobby Jedná se o neziskovou organizaci s velkým množstvím členů mezi jejíž členy patří členové Demokratické strany Republikánské strany i nezávislých AIPAC je financován prostřednictvím příspěvků a darů jeho členů Historie AIPAC byl založen roku 1953 Izajášem L Kenenem pod názvem Americko-sionistický výbor pro veřejné záležitosti Podle profesora politologie Kalifornské univerzity Stevena Spiegela „byly spory mezi Eisenhowerovou administrativou a izraelskými podporovateli natolik vážné že kolovaly zvěsti jak se později ukázalo tak neopodstatněné že dojde k vyšetřování Americké sionistické rady Z toho důvodu byla zformována nezávislý lobbistický výbor který byl později přejmenován na AIPAC< ref> Kenen ve své knize kde popisuje historii AIPACu uvádí že Výkonný výbor AIPACu se rozhodl pro změnu názvu z Americko-sionistického výboru pro veřejné záležitosti na Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti „aby organizaci zvýšil podporu< ref> Internetové stránky AIPACu uvádí že v současné době se jeho členská základna rozrostla na 100 tisíc < ref> Snahy a aktivity AIPAC uvádí že jeho účelem je lobbovat u Kongresu Spojených států amerických v rámci otázek a zákonů které zahrnují Tlak na Palestinskou autonomii za účelem dodržování jejího závazku boje proti terorismu a boje proti podněcování vůči Izraeli Posílení svazků mezi Washingtonem a Jeruzalémem prostřednictvím sdílení informací tajných služeb vojenské spolupráce a ekonomické pomoci v roce 2006 celkem 252 miliard $ Odsouzení Íránu za jeho snahy získání jaderných zbraní a zpochybňování holocaustu a prosazení finančních sankcí které by měly zbrzdit jeho jaderné ambice Tvrdý postoj vůči zemím a skupinám nepřátelským k Izraeli Prosazení demokracie na Blízkém východě Odkazy Poznámky Související články Israel Lobby and US Foreign Policy Externí odkazy 06 2008 Britské listy Angers je město na západě Francie v departmentu Maine-et-Loire a regionu Pays de la Loire Je centrum aglomerace která má 270 000 obyvatel Město se nachází na břehu řeky Maine Geografie Sousední obce Avrillé Cantenay-Épinard Écouflant Saint-Sylvain-dAnjou Beaucouzé Trélazé Saint-Barthélemy-dAnjou Bouchemaine Sainte-Gemmes-sur-Loire a Les Ponts-de-Cé Historie Viz Angers hrad Muzea a galérie Muzeum krásných umění Musée des Beaux-Arts shromažďuje sbírky malby a sochařství od 14 století po současnost Galerie Davida z Angers Galerie David d'Angers spravuje sbírku tohoto sochaře 19 století Musée Pincé je muzeum starověkého umění řeckého římského etruského egyptského japonského a čínského Muzeum Jeana Lurcata a současné tapisérie Musée Jean Lurçat et de la Tapisserie contemporaine je umístěno ve Špitálu sv Jana nejstarší budově nemocnice ve Francii Vystavuje mimo jiné slavný gobelín Zpěv světa a jiné práce od Jeana Lurçata Přírodovědecké muzeum Musée d’histoire naturelle d’Angers je umístěno v renesanční budově hotelu Hôtel Demarie-Valentin z roku 1521 Vývoj počtu obyvatel Počet obyvatel Colors idlightgrey valuegray09 iddarkgrey valuegray07 idsfondo valuergb111 idbarra valuergb060708 ImageSize width455 height373 PlotArea left50 bottom50 top30 right30 DateFormat xy Period from0 till200000 TimeAxis orientationvertical AlignBars justify ScaleMajor gridcolordarkgrey increment50000 start0 ScaleMinor gridcolorlightgrey increment10000 start0 BackgroundColors canvassfondo BarData bar1962 text1962 bar1968 text1968 bar1975 text1975 bar1982 text1982 bar1990 text1990 bar1999 text1999 PlotData colorbarra width20 alignleft bar1962 from0 till 115252 bar1968 from0 till 128533 bar1975 from0 till 137591 bar1982 from0 till 136038 bar1990 from0 till 141404 bar1999 from0 till 151279 PlotData bar1962 at 115252 fontsizeS text 115252 shift-105 bar1968 at 128533 fontsizeS text 128533 shift-105 bar1975 at 137591 fontsizeS text 137591 shift-105 bar1982 at 136038 fontsizeS text 136038 shift-105 bar1990 at 141404 fontsizeS text 141404 shift-105 bar1999 at 151279 fontsizeS text 151279 shift-105 TextData fontsizeS pos2020 text"Zdroj INSEE" < timeline> Partnerská města Bamako Mali 1974 Corpus Christi USA Haarlem Nizozemsko 1964 Jen-tchaj Čína 2006 Osnabrück Německo 1964 Pisa Itálie 1982 Sevilla Španělsko 2000 Södertälje Švédsko 1998 Wigan Velká Británie 1988 Externí odkazy Angličtina je západogermánský jazyk který se vyvinul na území Anglie Je třetím nejrozšířenějším mateřským jazykem na světě Rozšíření Dnes se anglicky mluví v mnoha zemích světa Jako mateřština většiny populace figuruje mimo jiné v těchto zemích Spojené království Irsko Spojené státy americké Austrálie Nový Zéland Kanada Jihoafrická republika a jiné Je však používána v mnoha zemích jako jeden z úředních jazyků Indie Kanada Jižní Afrika Používá se však i mezi lidmi z různých zemí kteří si navzájem nerozumí ale používají ji jako mezinárodní dorozumívací prostředek Kvůli rozšíření v zemích kde není mateřským jazykem se vyvinulo mnoho mutací angličtiny mícháním s jazykem dané země Japlish v Japonsku v Japonsku je angličtina učena ve znacích tudíž mají tendenci přidávat do slov samohlásky navíc Japlish – Japulish… Franglais pro spojení francouzštiny a francouzského slova anglais angličtina Spanglish pro latinskoamerické přistěhovalce ze slov Spanish English španělská angličtina Swenglish Swedish English pro švédštinu Singlish pro singapurskou angličtinu Neobratná angličtina v podání Čechů kteří do ní zavlékají českou větnou stavbu a další bohemismy bývá někdy označována jako Czenglish Anglicky se dnes hovoří v následujících zemích Americká Samoa Americké Panenské ostrovy Anguilla Antigua a Barbuda Aruba Austrálie Bahamy Barbados Belize Bermudy Botswana Britské indickooceánské teritorium Britské Panenské ostrovy Brunej Cookovy ostrovy Čína Dominika Dominikánská republika Eritrea Etiopie Falklandské ostrovy Fidži Filipíny Gambie Ghana Gibraltar Grenada Guadeloupe Guam Guyana Honduras Indie Irsko Izrael Jamajka Jihoafrická republika Kajmanské ostrovy Kambodža Kamerun Kanada Keňa Kiribati Libanon Lesotho Libérie Malawi Malajsie Malta Marshallovy ostrovy Mauricius Mikronésie Montserrat Namibie Nauru Nizozemské Antily Nový Zéland Nigérie Niue Norfolk Pákistán Palau Papua-Nová Guinea Pitcairn Portoriko Rwanda Saint-Pierre a Miquelon Samoa Severní Mariany Seychely Sierra Leone Singapur Somálsko Spojené státy americké Šrí Lanka Svatá Helena Ascension a Tristan da Cunha Svatá Lucie Svatý Kryštof a Nevis Svatý Vincenc a Grenadiny Svazijsko Šalamounovy ostrovy Tanzanie Tokelau Tonga Trinidad a Tobago Turks a Caicos Uganda Vanuatu Zambie Zimbabwe Úředním jazykem je angličtina v těchto zemích primární – Spojené království de facto Spojené státy de facto de jure na úrovni některých států Austrálie de facto Nový Zéland Antigua a Barbuda Bahamy Barbados Bermudy Dominika Gibraltar Grenada Guyana Jamajka Kanada Svatá Lucie Svatý Kryštof a Nevis Svatý Vincenc a Grenadiny Trinidad a Tobago jeden ze 6 jazyků OSN jeden z hlavních – Belize Hongkong Indie Irsko Jihoafrická republika Kanada Singapur Evropská unie doplňkový – Argentina Fidži Filipíny Ghana Gambie Kamerun Keňa Kiribati Kostarika Lesotho Libérie Mikronésie Namibie Nigérie Nikaragua Malta Marshallovy ostrovy Pákistán Panama Papua-Nová Guinea Samoa Sierra Leone Svazijsko Šalamounovy ostrovy Tanzanie Zambie Zimbabwe Historie Germánsky mluvící kmeny z různých částí severozápadního Německa Sasové Anglové a Jutska Jutové v pátém století našeho letopočtu vpadly do východní Anglie Zde se jejich jazyk anglosaština rozšířila bud tím že nově příchozí původní keltské obyvatelstvo vytlačili nebo došlo k postupné asimilaci a původní obyvatelé postupně jazyk a kulturu nové panující vrstvy přijali Angličtina je tedy svým původem anglofríský jazyk Ať už byl postup jejího rozšiřování jakýkoliv jednotlivé germánské dialekty se časem sloučily do jazyka dnes nazývaného „staroangličtina jež připomínal některá dnešní nářečí severozápadního pobřeží Německa a Nizozemí resp Fríska Psaná angličtina si dlouho dále udržovala svoji syntetickou strukturu a víceméně byla tvořena jedním literárním standardem Oproti ní mluvená staroangličtina tuto strukturu postupem doby ztrácela a stávala se více analytickou Přišla o komplexnější systém práce s podstatnými jmény a začala se více spoléhat na předložky a pevné pořadí slov Předpokládá se též že byla ovlivňována vývojem britonských jazyků Později byla ovlivněna i příbuznou staronorštinou patřící mezi severogermánské jazyky kterou používali Vikingové usídlení především v severních oblastech a při východním pobřeží až k dnešnímu Londýnu v historické oblasti dnes známé jako Danelaw V roce 1066 si Anglii podmaňují Normané Dalších tři sta let tak normanští králové a vysoká šlechta používá pouze anglonormanštinu blízce příbuznou starofrancouzštině Do staroangličtiny přechází mnoho normanských slov později je množství slov převzato i z latiny a řečtiny a ve slovní zásobě zůstávají až do dnešních dnů Normanský vliv silně ovlivňuje vývoj jazyka v následujících staletích aby vyústil do „Střední angličtiny „Middle English Během patnáctého století prošel jazyk velkými změnami výslovnosti samohlásek a londýnský dialekt angličtiny se rozšířil v administrativě a státní správě Ke standardizaci jazyka přispěl i rozvoj knihtisku Počátky moderní angličtiny tak lze vysledovat v období života Williama Shakespeara V roce 1755 Samuel Johnson vydává první slovník angličtiny – Dictionary of the English Language – a vytváří jím první jazykový standard Roku 1828 zveřejňuje ve Spojených státech Noah Webster vlastní slovník kterým angličtinu zjednodušuje a modernizuje ačkoliv se mnohé jeho novotvary neuchytily a v používání zůstaly konzervativnější Johnsonova slova Pro moderní angličtinu je příznačné že se dělí na jednotlivé národní varianty v rámci světa americká angličtina australská angličtina novozélandská angličtina atd a navíc do ní díky mezinárodnímu obchodu dnes již bývalé koloniální říši a internacionalizaci opět vstupuje mnoho slov z cizích jazyků Díky industrializaci a velkým společenským změnám v době průmyslové revoluce a později v průběhu a mezi oběma světovými válkami dochází především ve Velké Británii ke snižování rozdílů jazyka jednotlivých společenských vrstev Výrazný vliv má zahájení rádiového vysílání ve dvacátých letech dvacátého století jež nejenže vytvořilo prostřednictvím BBC dnešní jazykový standard ale zároveň přispělo k zahájení uvolňování jazyka a šíření a míchání jeho jednotlivých akcentů tak jak je tomu dnes Abeceda a pravopis Angličtina se píše latinkou S výjimkou některých cizích slov se obejde bez diakritických znamének Díky dominantnímu postavení angličtiny ve světě a též díky výpočetní technice která zpočátku podporovala především angličtinu se anglická abeceda stává de facto standardem pro „základní latinku – přestože ne všechna její písmena byla původně obsažena v latině Anglická abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí 1 Irské; oboje podoby rozšířené v Austrálii 2 Americké Angličtina používá historický pravopis který odráží stav jazyka okolo roku 1400 Vzhledem k tomu že téměř nereflektuje změny ke kterým došlo ve vývoji v pozdější době písemný projev se značně rozchází s výslovností Pravopisná pravidla mají velké množství výjimek lze jen zhruba odhadnout jak se které slovo vyslovuje Problematická je zejména výslovnost cizích slov především převzatých z francouzštiny Výslovnost samohlásek závisí především na tom zda se v písmu nacházejí v otevřených např klobouk slabikách Výslovnost Vzhledem k rozsáhlému jazykovému území a velkému počtu mluvčích se výslovnost angličtiny regionálně značně liší Existují dva všeobecně přijímané standardy anglické výslovnosti a to britský označovaný jako RP a americký známý jako GA Přízvuk je v angličtině pohyblivý Ve slovech germánského původu stojí zpravidla na první slabice s výjimkou slov s nepřízvučnými předponami V četných přejatých slovech se však může nacházet na kterékoliv slabice mnohdy rozlišuje význam stejně psaných slov Přízvuk výrazně ovlivňuje výslovnost samohlásek Nepřízvučné samohlásky jsou redukovány Gramatika Anglická mluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků Minimální flexe dává současné angličtině převažující charakter analytického jazyka Jmenný rod Angličtina nerozlišuje rod mužský ženský a střední Výjimkou jsou pouze osobní a přivlastňovací zájmena ve 3 osobě jednotného čísla – on; – ona; – ono; – jeho; – její; – jeho která se používají na základě přirozeného rodu Toto nemá žádný vliv na mluvnické tvary slov Člen Podstatná jména jsou obvykle determinována členem který je dvojí neurčitý ' původní význam „jeden který se používá pouze v jednotném čísle; delší tvar an' se používá před slovem začínajícím ve výslovnosti samohláskou např nějaký pomeranč; určitý '' původní význam „ten se používá v jednotném i množném čísle Vyslovuje se před samohláskou Podstatná jména Skloňování podstatných jmen je značně zjednodušené Z původního systému 4 pádů se zachoval nominativ a genitiv zakončení -s v množném čísle -s< nowiki>; např Petrovo auto který má funkci výlučně přivlastňovací V ostatních případech je podstatné jméno ve tvaru nominativu K vyjádření větných vztahů se používají předložky a pevný slovosled Množné číslo se tvoří pomocí koncovky -es výslovnost dle předcházející hlásky např auta Malé množství podstatných jmen tvoří množné číslo nepravidelně např muž – muži Přídavná jména Přídavná jména jsou nesklonná Mohou se odvozovat od jiných slovních druhů příponami např hlad –> hladový Často se však přídavným jménem stává podstatné jméno v přívlastkové pozici tj před jiným podstatným jménem např kůň –> koňská hříva Přídavná jména se stupňují některá analyticky složenými tvary s  více nejvíce jiná synteticky koncovkami -er -est Superlativ 3 stupeň se obvykle pojí se členem určitým Zájmena Osobní zájmena se skloňují mají zvláštní tvary pro podmět nominativ a předmět dativ akuzativ např ona –> jí ji Přivlastňovací zájmena mají odlišné tvary pokud nestojí bezprostředně před podstatným jménem např můj dům × tento dům je můj Chybí tvar zvratných osobních a přivlastňovacích zájmen používaný v ostatních germánských jazycích ve 3 osobě např může znamenat „on viděl své auto i „on viděl jeho auto Naopak existují zvláštní tvary osobních zvratných zájmen např vidím se v zrcadle Slovesa Systém sloves má stejně jako i v ostatních germánských jazycích jednoduché tvary v přítomném a minulém čase Ostatní časy se tvoří pomocnými slovesy Slovesa se neobejdou bez osobních zájmen protože pozbyla skoro všech odlišujících osobních koncovek V přítomném čase se zachovala pouze koncovka -s ve 3 osobě jednotného čísla např on pracuje Infinitiv zvláštní zakončení nemá a je často používán s částicí to např chci být Trpný rod se tvoří opisně pomocí slovesa '' být a příčestí trpného Jako všechny germánské jazyky rozlišuje i angličtina slabá a silná slovesa Silná slovesa obvykle uváděná jako nepravidelná mají v minulém čase a příčestí trpném přehlásku např zpívat Slabá slovesa pravidelná mají v minulém čase a příčestí trpném koncovku -ed např pracovat Zvláštností angličtiny oproti ostatním germánským jazykům je rozlišení aspektu průběhovosti např jdu právě nyní × chodím často pravidelně Syntaxe Angličtina má pevný slovosled typu SVO podmět S – přísudek V – předmět O Na rozdíl od jiných germánských jazyků neplatí zásada že sloveso v určitém tvaru stojí zpravidla na druhém místě ve větě I v případě přesunutí příslovečného určení na začátek věty zůstává uvedené pořadí podmětu a přísudku Otázka se obvykle tvoří vždy pomocným slovesem v přítomném a minulém čase specificky pomocí slovesa dělat např víš? Obdobně se tvoří i slovesný zápor např '' nevím V anglické větě zpravidla bývá ve spisovné angličtině jediný záporný výraz např mám nic Zápor sloves se tvoří částicí ' viz výše zkráceně nt Přívlastky vyjádřené přídavnými jmény číslovkami ukazovacími a přivlastňovacími zájmeny a genitivem stojí před podstatným jménem Slovní zásoba Slovní zásoba angličtiny obsahuje největší podíl slov cizího původu převážně z románských jazyků hlavně z francouzštiny např language – langue jazyk grand – grande veliký parrot – perroquet papoušek Slova germánského původu „původní anglosaská nebo odvozená ze skandinávských jazyků včetně mimo jiné všech zájmen a spojek bývají kratší než latinská slova a jsou běžnější v každodenní řeči Delší slova latinská jsou často považována za elegantnější nebo učenější alternativy Nadměrné používání těchto slov je však obecně považováno za nevhodné V mnoha případech je možné volit mezi germánskými a latinskými synonymy V některých případech se pak přidává i varianta francouzská odvozená od stejného latinského základu Znalost těchto variant umožňuje mluvčímu dobře kontrolovat formální úroveň svého jazyka Chce-li například v diskusi uvést argument velmi přímo většinou zvolí germánské slovo Naopak latinská a francouzská slova budou většinou užívána v psaném projevu nebo mluvené řeči formální Bohatství jazyka pak spočívá v množství různých variant rozdílných významů a odstínů umožňujících komplexně a přesně vyjádřit odstíny popisovaných myšlenek Angličtina je typická i svou celkově velkou slovní zásobou v oblasti aktivní slovní zásoby a svou přizpůsobivostí Do běžného použití snadno přijímá technické termíny často dokonce celé nové fráze Nové významy velmi často a také velmi snadno vytváří starým slovům slang Počet slov Angličtina má bohatou slovní zásobu a schopnost přijímat nová slova Jelikož však na rozdíl od ostatních velkých jazyků neexistuje žádný regulační úřad jež by nová slova „přijímal je velmi problematické určit jejich počet Novotvary vznikají především v lékařství vědě a technologiích ale i v dalších oblastech Jednotlivé slangy se neustále vyvíjejí Často se navíc uplatňují slova přinesená komunitami přistěhovalců Druhá editace Oxford English Dictionary zahrnuje 600 000 slov ale editoři Merriam Webster's Third New International Dictionary Unabridged předpokládají že celkový počet je mnohem vyšší Global Language Monitor po zkombinování oxfordského slovníku a dalších slovníkových zdrojů odhadl že angličtina v současnosti obsahuje přibližně 990 000 slov Původ slov Jedním z důsledků normanskofrancouzského vlivu je že anglická slovní zásoba je poměrně rovnoměrně rozdělena mezi slova germánská většinou staroanglická a slova latinská resp starofrancouzská resp anglonormanská Bylo vytvořeno již mnoho statistických průzkumů zachycující vzájemné poměry žádný z nich však nebyl všemi lingvisty zcela přijat Počítačový průzkum 80 000 slov ze staršího Shorter Oxford Dictionary uveřejněný v Ordered Profusion Thomasem Finkenstaedtem a Dieterem Wolffem v roce 1973 například uvádí původ z oblastí langues d'oïl včetně francouzštiny a staronormanštiny 283 % z latiny včetně latiny moderní vědecké a technické 2824 % z ostatních germánských jazyků včetně slov přímo převzatých ze staroangličtiny 25 % z řečtiny 532 % z ostatních jazyků méně než 1 % Jiný průzkum Josepha M Williamse v Origins of the English Language mezi deseti tisíci slov převzatých z několika tisíců obchodních dopisů nalézá francouzštinu langue d'oïl 41 % „původní angličtinu 33 % latinu 15 % dánštinu 2 % nizozemštinu 1 % a ostatní 10 % Jisté však je že 83 % z jednoho tisíce nejčastějších anglických slov má anglosaský původ Vzorový text Odkazy Externí odkazy Praktické informace ke rozcestník webů o angličtině jazykové kurzy překlady přehled jazykových kurzů angličtiny v ČR přehled překladatelů angličtiny a překladatelských agentur přehled tlumočníků angličtiny a agentur co zajistí tlumočení angličtiny Literatura Související články Anglická gramatika Seznam jazyků Seznam písem Speciální angličtina Audiovizuální dokumenty Arabština je semitský jazyk Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky např egyptskou syrskou iráckou marockou hovorovou arabštinou Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka Koránu ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách Důvodů je několik arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis např znak ج běžně přepisovaný a čtený jako se v Egyptě vyslovuje ale píše se pořád stejně Historie Nejstarší nápisy pocházejí ze 4 století Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii 6 7 století a v Koránu 7 století Od 8 století dochází k upevnění gramatických pravidel Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území používali ji i příslušníci jiných národů kteří od Arabů přejali islám Turci Peršané aj Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných historických geografických lékařských filozofických aj Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů Od 19 století se modernizuje slovní zásoba zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké Gramatika Arabština je flexivní jazyk což znamená že ohýbá slova pomocí předpon přípon a zejména změnami uvnitř kmene v indoevropských jazycích nepříliš obvyklými kitábun kniha kutubun knihy kmen KTB rasala poslal ursila byl poslán kmen RSL kabírun velký akbar větší kmen KBR madínatun město mudunun města kmen MDN Časy má arabština pouze dva nedokončený a dokončený a má 3 pády nominativ genitiv a akuzativ Lze tedy říct že arabština je vidový jazyk neboť je založena na protikladu ukončeného a neukončeného děje Českému minulému času přibližně odpovídá arabské perfektum které tvoří pouze jeden způsob indikativ oznamovací způsob Naproti perfektu je imperfektum přibližně český přítomný a budoucí čas Imperfektum tvoří pět způsobů indikativ subjunktiv apokopát energikus imperativ kataba napsal perfektní tvar jaktubu píše imperfektní tvar všimněte si že kořen KTB je vždy stejný nemění se ani zde uktub napiš kátib píšící kátib spisovatel kuttáb spisovatelé kitáb kniha psaní Kořeny slov jsou v arabštině velmi důležité neboť se s nimi hodně pracuje Jiná ukázka kořen SKN sakana bydlel perfektní tvar jaskunu bydlí imperfektní tvar sákin bydlící obyvatel sukkán obyvatelé sakan bydliště bydlení Ukázka časování askun bydlím taskunu bydlíš muži taskunína bydlíš ženě jaskunu bydlí on taskunu bydlí ona V arabštině se rozlišují dva rody mužský a ženský Rodově se mohou lišit podstatná i přídavná jména Například „džamíl znamená hezký když přidáme koncovku -a „džamíla znamená to hezká Čísla má arabština tři singulár duál plurál Duál se tvoří jednoduše koncovkou "-áni" bez ohledu na rod darsun lekce darsáni dvě lekce Množné číslo se dělí na dva typy vnitřní a vnější Vnitřní se tvoří samohláskovými změnami uvnitř slova někdy i souhláskovými Vnější se tvoří koncovkami podle rodu mudarrisun učitel mudarrisún učitelé tilmídha žákyně tilmídhát žákyně plurál Abeceda a výslovnost Hlavní článek Arabské písmo Arabština používá řadu hlásek které se v češtině ani žádném jiném evropském jazyce nevyskytují Používá např emfatické souhlásky t d z s které mají i svůj neemfatický protějšek Tyto souhlásky se vyslovují s tzv emfatickým důrazem jazyk je při nich lžícovitě prohnut směrem dolů podobně jako při ruském tvrdém "l" Dále má například písmeno „ajn ع které je asi nejobtížnějším zvukem v arabštině Jednoduše se mu říká hrdelní "a" vyslovuje se v zadní části dutiny ústní někdy až v hrdle Jedná se o silnou hrtanovou hlásku laryngálu Jeho hlasnější protějšek obyčejně přepisovaný jako „ghajn se vyslovuje někdy jako jindy jako ve spisovné arabštině ale jako francouzské Zvláštností ve výslovnosti je určitě také „hamza neboli hlasový ráz který se může vyskytovat jak na začátku či uprostřed slova tak na jeho konci Arabské písmo vychází z nabatejské varianty kurzívy aramejského písma Arabské písmo je tedy kurzivní tzn že nerozlišuje tiskací či psací písmo a dokonce jako je tomu ve starých písmech zvykem ani malá a velká písmena Ačkoli tedy vychází z původního starosemitského fénického písma stejně jako hebrejština či řecká alfabeta či latinka není vůbec podobné evropským písmům určité podobnosti se ale vyskytují mezi arabským písmem a hebrejskou kurzívou Píše se zprava doleva a zpravidla se nepíší znaky pro krátké samohlásky Podoba písmen se liší dle jejich postavení ve slově Každý znak má svou podobu samostatnou na začátku slova uprostřed a na konci Je šest písmen ا د ذ ر ز و které se neváží tzn že sama se dají připojit k předchozímu písmenu ale nemůže se za ně připojit další písmeno takže tvoří pouze koncovou a samostatnou formu např rá ر ve slově noha رجل Další zvláštností na písmu jsou tzv ligatury znaky usnadňující psaní určitých skladeb znaků v arabštině existuje jediná povinná ligatura a to lám + alif lá لا a zvláštní psaní některých vazeb znaků Vzorový text Související články Seznam zemí ve kterých je arabština úřední jazyk Lingvistika Arabské písmo Arabská Wikipedie Externí odkazy Asmara je hlavním městem Eritrejského státu Historické milníky města Založeno bylo italskými kolonialisty avšak již dávno předtím toto místo bylo známé svým obchodním a politickým životem Nejstarší záznamy o jakémsi obchodním městečku nalézajícím se na území dnešní Asmery sahají až do samotného středověku tak 700 let zpět Území obývaly čtyři klany žijící na území zvaném Kebessa Plateau na kterém se nachází dnešní velkoměsto Následkem neustálého ohrožování těchto čtyř kmenů bandyty došlo ke kmenovému spojení Po vítězství přijalo místo také nové jméno Arbaete Asmara – což v překladu z místního jazyka Tigrinya znamená „čtyři se spojili Moderní ráz hlavního města italské kolonie vtiskl guvernér Martini v roce 1897 Začala se zde stavět infrastruktura města připomínající města na evropském kontinentě Se svými 500 000 obyvateli to bylo největší město v tehdejší Eritrei Postupná výstavnost a na tehdejší dobu i modernita města však po třicetileté okupaci etiopskými vojsky a následnými boji velmi vzala za své Svobodným se stalo až v roce 1991 kdy Eritrea získala opět svou krvavě nabytou samostatnost Všední život v Asmaře Každé ráno ve městě začíná svoláváním věřících muezínem z Hlavní asmarské mešity nedaleko odsud jsou slyšet masivní údery zvonů Katolické katedrály a ortodoxních kostelů Asmara je totiž známa svým multináboženským cítěním a smířlivostíZe všech afrických hlavních měst je Asmara právě snad nejčistším městem Se svými elegantními uličkami lemovanými kavárnami a restauracemi připomíná jih Itálie Náboženství v Asmaře Asmara je rozdílnou zemí různých náboženství Ve městě se nachází tři monumentální budovy náboženského rysu Katolická katedrála Mešita Al Khulafa Al Rashiudin Koptská katedrála Nda Mariam Katolická katedrála byla vybudována 1922 v Lombardsko-románském slohu Se svou velkou věžívysokou přes 52 metrů je velmi význačnou budovou města V katedrále se nachází základní škola a klášter Mešita Al Khulafa Al Rashiudin se nachází na Ulici míru Byla postavena v roce 1938 z Dekemharského travertinového mramoru a Carrarského mramoru Vládní a výstavní budovy Svými budovami postavenými za období kolonialismu se může jako jedno z afrických měst Asmara pyšnit Můžeme se zde setkat s pravými klenoty koloniálního stavitelství Mezi takovéto poklady patří například Asmarské muzeumsídlo prvního italského guvernéra Fernando Martiniho postavené v roce 1897 Eritrejský bílý dům sídlo prezidenta Budova eritrejského ministerstva financí finanční policie Národní banka Eritreje nacházející se na Zerai Derres Square Podniky a továrny Asmary Během vlády Haile Selassie bylo hlavní město Eritrey definováno jako dynamicky se rozvíjející aglomerace Avšak situace je jiná následnými válkami a plundrováním zažívá město i země spíše hluboký propad I přes četné potíže se ve městě nachází textilní továrna Godaif Asmara Eritrea nově zřízená továrna New Santa Famiglia Pasta factory Adi Guadad Asmara Eritrea továrna společnosti COCA COLA Asmarský pivovar známý výrobou piva ginu a koňaku British American Tabaco Company Office Asmarská továrna na mýdlo Divadla a kina v Asmaře je devět kin jsou zde promítány anglicky italsky a indicky mluvené filmy doplňované titulky v místním jazyce Eritrejské divadlo nemá tradici v dramatických představeních Místní divadelní hry tak velmi často směřují k hraní a zesměšňování politické situace Ambasády V eritrejské Asmaře mají velvyslanectví tyto země USA Belgie Británie Kanada Čína Dánsko Džibutsko Egypt Etiopie Evropská delegace Francie Německo Řecko Izrael Itálie Japonsko Libye Holandsko Nigérie Norsko Rusko Rwanda Saúdská Arábie Súdán Švédsko Švýcarsko Jemen Externí odkazy Běh na 800 metrů se již nepočítá mezi sprinty ale jedná se o běh na střední trati Běží se ve velmi rychlém tempu i když ne v maximálním jako sprint Trať se běhá na dva okruhy délka běžecké atletické dráhy na stadionu činí 400 metrů v oddělených drahách širokých 122 – 125 cm Při běhu na 800 m a na delší vzdálenosti již atleti nestartují ze startovních bloků V průběhu závodu hraje roli také taktika protože závodníci se v průběhu závodu seběhnou k vnitřní straně dráhy Nejlepší muži a ženy v této disciplíně dokáží běhat časy pod 145 minut resp 200 minuty Rekordmanem MS v běhu na 800 m je rodilý Keňan od r 1996 reprezentant Dánska Wilson Kipketer se třemi zlatými medailemi Po 13 letech vymazal v srpnu 2010 jeho SR o pouhé dvě setiny David Lekuta Rudisha časem 14109 min Vlastní světový rekord poté vylepšil v italském Rieti o osm setin na 14101 Na Letních Olympijských hrách v Londýně v roce 2012 svůj rekord znovu vylepšil na 14091 Z žen má stejně úspěšnou bilanci Mozambičanka Maria Mutolaová Ta však na rozdíl od Wilsona Kipketera získala na halovém mistrovství světa dalších 7 titulů světové šampionky Světový rekord zaběhla při mítinku v Mnichově v roce 1983 česká atletka Jarmila Kratochvílová časem 15328 Tento čas je dodnes platným světovým rekordem a je zároveň v současnosti nejdéle platným světovým rekordem v atletických disciplínách O měsíc později na prvním mistrovství světa v atletice svou vynikající formu zúročila a získala zlatou medaili V roce 1999 vybojovala zlatou medaili její svěřenkyně Ludmila Formanová která v roce 1998 získala i halový titul Halovými mistry Evropy se v roce 1972 stali Jozef Plachý a v roce 1984 Milena Matějkovičová Běhu na 800 m se také říká půlka protože vzdálenost odpovídá zhruba polovině anglosaské míle Současné rekordy dráha Aktuální rekordy hala Vývoj světového rekordu muži 1519 Ted Meredith USA 08 Jul 12 Stockholm 1522y Ted Meredith 03 May 15 USA Philadelphia 1516 Otto Peltzer GER 03 Jul 26 London 1514 Lloyd Hahn USA 07 Jul 28 Cambridge Mass 1506 Sera Martin FRA 14 Jul 28 Paris 1513y Ben Eastman USA 09 Apr 32 Stanford 1500 1509y Ben Eastman USA 04 Jun 32 San Francisco 1509y Chuck Hornbostel USA 17 Jun 33 Chicago 1509y Glenn Cunningham USA 17 Jun 33 Chicago 1498 Thomas Hampson GBR 02 Aug 32 Los Angeles 1498 Ben Eastman USA 16 Jun 1934 Princeton 1497 Glenn Cunningham USA 20 Aug 36 Stockholm 1496 Elroy Robinson USA 11 Jul 37 New York 1484 Sydney Wooderson GBR 20 Aug 38 Motspur Park 1466 Rudolf Harbig GER 15 Jun 39 Milano 1492y Doug Harris NZL 25 Jan 47 Wanganui 1492y Mel Whitfield USA 19 Aug 50 Berea 1486y Mel Whitfield USA 17 Jul 53 Turku 1486y Gunnar Nielsen DEN 30 Sep 54 Kbenhavn 1475y Lonnie Spurrier USA 26 Mar 55 Berkeley 1457 Roger Moens BEL 03 Aug 55 Oslo 1468y Tom Courtney USA 24 May 57 Los Angeles 1443 Peter Snell NZL 02 Feb 62 Christchurch 1449y Jim Ryun USA 10 Jun 66 Terre Haute 1443 Ralph Doubell AUS 15 Oct 68 Mexico City 1443 David Wottle USA 01 Jul 72 Eugene 1440 Rick Wohlhuter USA 27 May 73 Los Angeles 1437 Marcello Fiasconaro ITA 27 Jun 73 Milano 1441y Rick Wohlhuter USA 08 Jun 74 Eugene 1435 Rick Wohlhuter USA 08 Jun 74 Eugene 14350 Alberto Juantorena CUB 16 Jul 76 Montreal 14344 Alberto Juantorena CUB 21 Aug 77 Sofia 14233 Sebastian Coe GBR 05 Jul 79 Oslo 14173 Sebastian Coe GBR 10 Jun 81 Florence 14173 Wilson Kipketer DEN 07 Jul 97 Stockholm 14124 Wilson Kipketer DEN 13 Aug 97 Zürich 14111 Wilson Kipketer DEN 24 Aug 97 Köln 14109 David Lekuta Rudisha KEN 22 Aug 10 Berlin 14101 David Lekuta Rudisha KEN 29 Aug 10 Rieti 14091 David Lekuta Rudisha KEN 09 Aug 12 London
Vývoj světového rekordu ženy 2168 Lina Batschauer-Radke GER 02 Aug 28 Amsterdam 2159 Anna Larsson SWE 28 Aug 44 Stockholm 2148 Anna Larsson SWE 19 Aug 45 Hälsingborg 2138 Anna Larsson SWE 30 Aug 45 Stockholm 2130 Jevdokia Vasiljeva URS 17 Jul 50 Moscow 2122 Valentina Pomogajeva URS 26 Jul 51 Moscow 2120 Nina Pletneva URS 26 Aug 51 Minsk 2085 Nina Pletneva Otkalenko URS 15 Jun 52 Kiev 2073 Nina Otkalenko URS 27 Aug 53 Moscow 2066 Nina Otkalenko URS 16 Sep 54 Kiev 2050 Nina Otkalenko URS 24 Sep 55 Zagreb 2043 Ludmila Shevtsova URS 03 Jul 60 Moscow Ludmila Shevtsova URS 07 Sep 60 Rome 2012 Dixie Willis AUS 03 Mar 63 Perth 2011 Ann Packer GBR 20 Oct 64 Tokio 2010 Judy Pollock AUS 28 Jun 67 Helsinki 2005 Vera Nikolic YUG 20 Jul 68 London 1585 Hildegard Falck FRG 11 Jul 71 Stuttgart 1575 Svetla Zlateva BUL 24 Aug 73 Athens 1560 Valentina Gerasimova URS 12 Jun 76 Kiev 1549 Tatjana Kazankina URS 26 Jul 76 Montreal 15485 Nadeshda Olizarenko URS 12 Jun 80 Moscow 15343 Nadeshda Olizarenko URS 27 Jul 80 Moscow 15328 Jarmila Kratochvilova CZE 26 Jul 83 Munich Související články Seznam medailistů na letních olympijských hrách v běhu na 800 m Seznam medailistů na mistrovství světa v běhu na 800 m Seznam medailistů na mistrovství Evropy v běhu na 800 m Seznam medailistů na halovém mistrovství světa v běhu na 800 m Seznam medailistů na halovém mistrovství Evropy v běhu na 800 m Externí odkazy mastersathleticsnet Video Baga je město v severovýchodní Nigérii ve státě Borno poblíž hranice s Čadem u Čadského jezera Leží asi 200 km severovýchodně od Maiduguri hlavního města státu Borno Zhruba do 70 let dvacátého století bylo město domovem mnoha rybářů rybářství ale ve městě skončilo v důsledku vysychání Čadského jezera Město má hrubým odhadem okolo 10 tisíc obyvatel Útoky na město V dubnu 2013 došlo ve městě k bojům mezi nigerijskými vojenskými složkami a členy radikálního islamistického hnutí Boko Haram Boj si vyžádal 185 místních civilních obětí a na 2000 domů bylo zničeno 3 ledna 2015 došlo k dalšímu útoku tohoto hnutí na město hnutí město obsadilo vypálilo a zmasakrovalo asi 2 000 zdejších obyvatel Jednalo se doposud o největší masakr způsobený hnutím Celé město bylo útokem velmi zničené Nigerijská armáda ho osvobodila až 21 února Reference Banka je instituce která poskytuje finanční služby Její základní činností je shromažďování dočasně volných peněžních prostředků které formou úvěru dává k dispozici Tímto způsobem umožňuje pohyb peněz v ekonomice a prostřednictvím multiplikace znásobuje množství dočasně volných zdrojů v peněžním oběhu Rozdíl mezi úrokovými sazbami debetních účtů úvěrů a kreditních účtů vkladů a poplatky za jejich rezervaci uložení či správu tvoří základní zisk každé banky Provozování těchto služeb je regulováno státem Banka v České republice potřebuje pro svoji činnost bankovní licenci a podléhá bankovnímu dozoru který vykonává centrální banka Historie V dávných dobách se bohatá část společnosti obávala o své úspory a hledala pro ně úkryt bezpečnou úschovu Protože za spolehlivé považovali chrámy tak do nich začali odnášet peníze které nepotřebovali k okamžité spotřebě V antickém Řecku se bankovní operace počaly přesunovat mimo náboženské objekty Velký rozmach pro bankovnictví přišel v období starověkého Říma Z této doby pochází slovo banka které má původ v italském slově il banco Význam toho slova je lavice nebo stůl na nichž byly prováděny finanční transakce Ve středověké Evropě je počátek výrazného úspěchu židovských bankéřů Křesťanství totiž zakazovalo půjčovat peníze na úrok U muslimů platí dodnes zákaz půjčené peníze zatěžovat úrokem a proto islámské banky fungují na jiných principech Průmyslová revoluce přinesla potřebu většího množství finančních služeb a ústavů V tomto období nastal rozmach bankovnictví který celý obor nasměroval k vývoji do jeho dnešní podoby Rozdělení Obchodní banky mohou být buď univerzální to znamená že poskytuje široký rejstřík bankovních služeb anebo specializovaných na jednotlivé činnosti Tato specializace vyplývá buď ze zákona tj je-li v zemi bankovní soustava univerzální či specializovaná nebo z povahy banky dobrovolně Dělení bank podle specializace poskytování služeb občanům spořitelny služby pro firmy investiční banky Oborové zaměření Existují také banky specializované podle činností exportní banky ČEBEGAP rozvojové banky ČMZRB EBRD hypoteční banky známější případ Struktura dceřiná banka převod majetku na mateřskou banku lze např formou dividend pobočka lze převádět aktiva a vklady jsou pojištěny u země mateřské banky např v zahraničí Obchody bank aktivní úvěry – poskytování půjček pasivní vedení účtů vydávání platebních karet kreditní nebo debetní Další úkoly bank emise peněz zprostředkování bezhotovostního platebního styku úschova cenných předmětů směnárenská činnost vydávání cenných papírů burzovní obchody poradenské a zprostředkovatelské služby Odkazy Související články Družstevní záložna Seznam českých bank Reference Externí odkazy Bedřich Smetana 2 března 1824 Litomyšl< ref> – 12 května 1884 Praha byl významný český hudební skladatel období romantismu Pocházel z poměrně zámožné sládkovské rodiny ale od raného mládí se věnoval hudbě zejména hře na klavír a kompozici Po studiu u Josefa Proksche od roku 1847 působil v Praze jako koncertní klavírista a hudební pedagog v letech 1856–61 pak jako dirigent a učitel hudby ve švédském Göteborgu Po návratu do Prahy se mnohostranně zapojil do českého společenského a kulturního života a to i jako hudební kritik jako první kapelník Prozatímního divadla v letech 1866–74 a zejména jako operní skladatel V padesáti letech zcela ohluchl ale i po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl Jeho choroba se postupně zhoršovala a přešla v šílenství; zemřel v pražském ústavu pro choromyslné V duchu pozdního národního obrození celým svým dílem usiloval o vytvoření svébytného českého hudebního stylu na základě domácích i soudobých světových podnětů Hlavním hudebním vzorem mu byl Franz Liszt Svými osmi dokončenými operami různých žánrů položil základ českého repertoáru; největší popularity a to i ve světě dosáhla komická opera z venkovského prostředí Prodaná nevěsta která je považována za prototyp české národní opery Z dalších skladeb jsou nejznámější cyklus symfonických básní Má vlast a smyčcový kvartet č 1 e moll „Z mého života jež jsou zásadními příspěvky do vývoje těchto žánrů Vedle toho napsal také četné klavírní skladby a sbory Ačkoli jeho působení i tvorba vyvolávaly bouřlivé polemiky stal se Bedřich Smetana ještě za svého života předním reprezentantem české hudby a národní kultury vůbec Je tradičně označován za zakladatele moderní české národní hudby a výrazně ovlivnil následující generace českých skladatelů Jeho dílo i osobnost jsou v českém prostředí předmětem soustavné pozornosti odborníků i interpretů těší se značné oblibě u posluchačů a pronikly i do všeobecného povědomí Ve světovém měřítku se však zájem o Smetanu nerovná proslulosti Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka Je po něm pojmenován rozsáhlý kráter Smetana na planetě Merkur Život Mládí 1824–1843 Rodinné poměry a dětství Bedřich křtěn jako Fridrich resp v česky vedené matrice psáno jako Frydrych Smetana se narodil dne 2 března 1824 v přízemí pivovaru v Litomyšli do poměrně zámožné rodiny< ref> Jeho otec František Franz Smetana 26 října 1777 Sadová – 12 června 1857 Nové Město nad Metují se vyučil sládkem Po praxi si pronajal postupně pivovary ve slezské Nise Chvalkovicích Novém Městě nad Metují a od konce roku 1823 pak měl v nájmu panský valdštejnský pivovar ve východočeské Litomyšli Oba Smetanovi rodiče měli jisté hudební nadání jeho matka Barbora Lynková 1791 Miletín – 20 listopadu 1864 Mladá Boleslav pocházela ze stejného rodu jako skladatel Jiří Ignác Linek; Svého syna od útlého věku zasvěcoval do hry na housle a v pěti letech nechal Bedřichovi dávat hodiny hry na klavír od místního učitele a hudebního organizátora Jana Chmelíka Ještě v Litomyšli začal Bedřich Smetana komponovat i jednoduché kousky první dochovaná skladba – nedokončený kvapík D dur – však vznikla až v Jindřichově Hradci Tam se rodina přestěhovala roku 1831 když otec získal výhodnější čtyřletý nájem pivovaru hraběte Černína Jindřichův Hradec neměl tak bohatý kulturní život jako Litomyšl Smetana však zde vedle pravidelné školní docházky hlavní školy a prvního ročníku gymnázia získával své první pravidelné vyučování hře na housle violu a klavír od místního regenschoriho Františka Ikavce 1800–1860 Ten jej vyučoval i zpěvu a hoch zpíval sopránová sóla v proboštském kostele V Jindřichově Hradci se Smetanova rodina úzce stýkala s rodinou Kolářovou z níž pocházela jeho pozdější první manželka V deseti letech Bedřich utrpěl zranění které zanechalo trvalé následky Při klukovské hře s vrstevníky jim explodovala láhev se střelným prachem a Bedřicha zasáhly střepiny do pravé tváře Malý Bedřich se snažil si zranění ošetřit omytím v rybníce zřejmě i proto aby se vyhnul potrestání za klukovinu Následoval však bolestivý zánět postihující horní a dolní čelist a spánkovou kost Důsledkem byla deformita tváře a přetrvávající bolestivost Ve vyšším věku maskoval Smetana důsledky zranění plnovousem který nosil z tohoto důvodu poněkud nesymetrický Oproti některým spekulacím se však toto zranění na Smetanově postižení hluchotou nepodílelo Gymnaziální studia V roce 1835 skončil Františku Smetanovi nájem jindřichohradeckého pivovaru a podařilo se mu v dražbě výhodně koupit svobodnický statek Růžkovy Lhotice poblíž Čechtic se zámečkem pivovarem a hostincem Přestěhoval se tam i s rodinou Bedřich zde však trávil jen školní prázdniny Jeho gymnaziální studium bylo často přerušované a málo úspěšné; začal v Jindřichově Hradci ale v polovině druhého ročníku měl – možná v důsledku nemoci Ve školním roce 1835 36 nastoupil do gymnázia v Jihlavě ale i zde se mu nedařilo a navíc propadal depresím; nakonec uprosil otce aby jej odtud ještě před koncem školního roku odvedl Následujícího roku nastoupil na doporučení svého bratrance premonstráta dr Josefa Františka Smetany 1801–1861 na řádové gymnázium v Německém Brodě kde se mu líbilo více a kde se seznámil mj s Karlem Havlíčkem Hudební vzdělávání omezoval na hru na klavír u profesora P Šindeláře a prázdninové lekce u čechtického učitele Jana Syrového Od podzimního semestru 1839 přecházela řada Smetanových přátel z Německého Brodu na akademické gymnázium v Praze a hoch přemluvil otce aby mu rovněž zařídil přestup V Praze plné kulturních podnětů – z nichž velký význam měla pro Smetanu zejména série koncertů Franze Liszta v březnu 1840 – se však začal brzy zabývat více hudbou než studiem Oznámil tehdejšímu řediteli Josefu Jungmannovi že z gymnázia vystupuje a hodlá se věnovat hudbě Smetanův otec který s tím přirozeně nesouhlasil jej odvezl z Prahy a od následujícího školního roku ho zapsal na premonstrátské gymnázium v Plzni na němž působil jako profesor Josef František Smetana Pod ochranou a dohledem svého o 23 let staršího bratrance tam Bedřich studia přece jen dokončil 6 srpna 1843 byť s nevalným prospěchem V Plzni se dospívající Smetana pod patronací svého profesora humanitních předmětů hudbymilovného Gustava Beera živě zapojil do společenského života hrál na návštěvách v salonech a k tanci a rovněž sám rád tancoval Podle svého deníku v té době prožil také několik citových vzplanutí první ke své sestřenici Aloisii Smetanové ještě o prázdninách před plzeňským pobytem které trávil u strýce v Novém Městě nad Metují Aloisii Louise také věnoval Louisinu polku Louisen-Polka jež je jeho první v úplnosti dochovanou skladbou V Plzni Smetana složil řadu dalších drobných klavírních skladeb většinou tanečních polky kvapíky čtverylky z nichž zejména Louisina polka Jiřinková polka podle jiřinkových slavností v České Skalici a polka Ze studentského života dosáhly již ve své době značné popularity Pokoušel se však i o první orchestrální skladby Menuet B dur a Galop bajadérek z roku 1842 a o náročnější klavírní kusy tři impromptus 1841–42 Po dokončení studií se vzepřel přání otce aby se stal úředníkem či pokračoval ve studiích na univerzitě a odešel do Prahy s úmyslem věnovat se výhradně hudbě Do deníku si tehdy zapsal „S pomocí Boží budu jednou v technice Lisztem v komponování Mozartem< ref> První pražský pobyt 1843–1856 V Praze bydlel Smetana u své příbuzné a první tři měsíce nuzoval Otec jej peněžně nepodporoval nacházel se v té době ve vážných finančních potížích a roku 1844 byl nucen prodat statek v Růžkových Lhoticích a přijmout opět nájem pivovaru v Obříství Mladík se však zapojil do umělecké společnosti Concordia kde se seznámil mimo jiné s ředitelem konzervatoře Janem Bedřichem Kittlem na jehož přímluvu se od 18 ledna 1844 stal domácím učitelem pěti dětí hraběte Leopolda Thuna 1797–1877 hudebně vesměs málo nadaných V této funkci navázal mnoho užitečných kontaktů mezi aristokracií i hudebníky a rodina Thunových zůstala po celý život jeho podporovatelkou Současně na přímluvu Anny Kolářové Kateřininy matky zahájil soustavné studium kompozice u Josefa Proksche Proksch se opíral o tehdy nejmodernější učebnici Adolfa Bernarda Marxe a o díla Beethovena Berlioze Chopina a lipského okruhu Smetana v té době vyprodukoval velké množství cvičných skladeb včetně své jediné klavírní sonáty g moll Když v lednu 1847 v Praze koncertovali Robert a Clara Schumannovi ukázal jim Smetana sonátu k posouzení jež však dopadlo nepříznivě shledávali ji příliš berliozovskou Vedle studijních prací psal drobné příležitostné klavírní skladby ve stylu Chopina Schumanna nebo Adolfa Henselta zejména cyklus Bagately a impromptus 1844 a postupně vznikající Lístky do památníku Vedle studia kompozice pokračoval Smetana ve cvičení hry na klavír a po třech letech se rozhodl pokusit se o kariéru koncertního pianisty; ta mu měla sloužit především k získání peněz a proslulosti k tomu aby se mohl stát kapelníkem dirigentem nebo učitelem nebo dokonce sestavit vlastní orchestr Jeho plánovaná koncertní cesta po západočeských lázních však skončila fiaskem plzeňský koncert byl slušně navštíven ale v Chebu se sešli jen čtyři diváci a vystoupení v Mariánských Lázních Františkových Lázních a Karlových Varech musel Smetana odvolat Rozhodl se tedy založit v Praze hudební ústav klavírní školu a 24 ledna 1848 podal zemskému guberniu žádost o její povolení Při pražských nepokojích v červnu 1848 se Smetana jenž udržoval styky s radikálními demokraty nechal strhnout k účasti na barikádovém boji Napsal také dva příležitostné pochody Pochod Národní gardy a Pochod studentské legie které se staly jeho prvními skladbami vydanými tiskem V době příprav na otevření Smetana poprvé navázal kontakt se svým vzorem Franzem Lisztem Zaslal mu s věnováním své Six morceaux caractéristiques se žádostí a zařízení jejich publikace a o půjčku 400 zlatých Liszt věnování přijal půjčku odmítl a po osobním seznámení se Smetanou zařídil i vydání skladeb v Lipsku u Friedricha Kistnera jako Smetanův Opus 1 Škola zpočátku značně prosperovala a získala si dobré jméno žákovskými koncerty vedle toho získal Smetana řadu soukromých žaček v aristokratických kruzích a krátce byl zaměstnán pro klavírní předehrávky u císaře Ferdinanda Dobré majetkové situace mohl využít k založení rodiny 29 srpna 1849 se oženil se svou dávnou láskou Kateřinou Otilií Kolářovou 5 března 1827 Klatovy – 19 dubna 1859 Drážďany a měl s ní brzy čtyři dcery Nadále dosti úspěšně vystupoval jako pianista a na koncertech komorní hudby Smetana pokračoval v komponování virtuózních klavírních kusů jednotlivých i řazených do volných cyklů Svatební scény 1849 Lístky do památníku Črty některé z nich poslal na posouzení Lisztovi a Kláře Schumannové Jeho specialitou se stávaly polky oproti těm z plzeňského období umělecky stylizované do koncertní podoby Tři salonní polky Tři poetické polky Usiloval o pozvednutí polky na umělecký žánr tak jak to učinil Chopin s mazurkou a polonézou V letech 1853–54 složil také svou jedinou symfonii Triumfální symfonii ke konci života ji revidoval a přejmenoval na Slavnostní určenou ke sňatku císaře Františka Josefa I Dedikace však nebyla přijata a symfonie se také vcelku nikdy neprosadila; nejvíce se hrála samostatně 3 věta Scherzo která jako jediná neobsahuje citaci rakouské císařské hymny V polovině 50 let Smetanův rodinný život zasáhly vážné rány Tři z jeho čtyř dcer – Gabriela Bedřiška a Kateřina – zemřely a naživu zůstala pouze Žofie Smrt hudebně nejtalentovanější dcery Bedřišky otce velmi zasáhla a na její památku zkomponoval svou dosud nejmodernější a nejvýznamnější skladbu Klavírní trio g moll 1855 Ale i jeho manželku tyto tragédie zdrtily navíc se u ní začala projevovat tuberkulóza a změna povahy vedla k manželským neshodám V Göteborgu 1856–1861 Rodinné ztráty a problémy i nespokojenost s pouhým vyučováním nemožností získat v Praze význačnější hudební postavení snižující se příjmy z hudební školy i politicky tíživá situace přispěly k tomu že Smetana využil příležitosti kterou mu zprostředkoval pražský klavírní virtuos Alexander Dreyschock Tomu bylo na turné v severských zemích nabídnuto ředitelství Filharmonické společnosti Harmoniska sällskapet v Göteborgu Dreyschock odmítl doporučil však na místo Smetanu a ten 11 října 1856 odjel do Švédska Nejprve uspořádal na zkoušku dva klavírní koncerty již 12 listopadu pak byl přijat za dirigenta Filharmonické společnosti; současně se stal vyhledávaným učitelem hry na klavír pro místní dívky a dámy a vůbec významnou osobností göteborské společnosti Göteborg bylo otevřené a prosperující ale z kulturního hlediska ve srovnání s Prahou provincionální město Pro Smetanu však bylo zdejší působení velmi přínosné získával zkušenosti jako kapelník a sbormistr po umělecké i praktické stránce a měl – s nutnými ohledy na záliby obecenstva – volnou ruku v dramaturgii navíc pobíral poměrně vysoký plat ve Filharmonické společnosti i honoráře za klavírní hodiny Uváděl zde jak klasiky Händla Haydna Mozarta Beethovena tak zejména soudobé skladatele Mendelssohna Schumanna Liszta Chopina Berlioze Wagnera Gadeho Verdiho Rubinsteina i některé vlastní skladby S moderním hudebním vývojem udržoval Smetana styk především prostřednictvím Liszta Při návštěvě u něj ve Výmaru v září 1857 slyšel poprvé Lisztovu Faustovskou symfonii a byl novým žánrem programní symfonie neboli symfonické básně fascinován V průběhu svého pobytu ve Švédsku složil postupně tři symfonické básně Richard III na námět tragédie Williama Shakespeara poté Valdštýnův tábor inspirovaný prvním dílem Schillerovy valdštejnské trilogie a nakonec Hakon Jarl na základě eposu dánského básníka Adama Oehlenschlägera Jako symfonická báseň byla možná původně zamýšlena i shakespearovská klavírní skizza Macbeth a čarodějnice V červnu 1859 se pak v Lipsku účastnil významného sjezdu umělců v Lipsku na němž byl založen a vyhlášena tzv novoněmecká škola neudeutsche Schule v hudbě < ref> Poté opět navštívil Liszta a slyšel mimo jiné poprvé preludium k Wagnerovu Tristanovi První rok ve Švédsku strávil Smetana bez rodiny; tehdy navázal dlouholeté přátelství s Fröjdou Beneckovou roz Gumpertová později Rubensová V létě obvykle navštěvoval Čechy a na druhou sezónu se vrátil na sever s manželkou V dubnu 1859 při předčasném návratu do Prahy zemřela cestou v Drážďanech Léto toho roku trávil Smetana v Chloumku u svého bratra Karla a blíže se seznámil se svou švagrovou Barborou Betty Ferdinandiovou 10 listopadu 1840 Černé Budy – 14 prosince 1908 Luhačovice Požádal ji o ruku a o rok později 10 července 1860 se s ní oženil V mezidobí v prosinci 1859 vznikla jako dárek pro snoubenku Bettina polka Brzy se však ukázalo že manželství bylo omylem Betty necítila k více než o šestnáct let staršímu skladateli lásku nepřitahoval ji a neměla porozumění pro jeho talent ani temperament; od poloviny šedesátých let žili již z větší části odděleně Zejména později v době nemoci Smetana odcizením a nezájmem své ženy velmi trpěl Smetana si podržel nejužší vztah ke své dceři z prvního manželství Žofii od 3 ledna 1874 provdané za lesníka Josefa Schwarze V této době již začínal být nespokojen se svým švédským působištěm Byl tu jednak stesk po domově jejž nejlépe vyjádřil v cyklu čtyř polek nazvaném Souvenirs de Bohême en forme de polkas 1859 60 Jeho deníkové zápisy i korespondence svědčí o zintenzivnění vlasteneckého přesvědčení; Současně však toužil naplnit své širší umělecké ambice „Nemohu se zahrabat v Göteborgu; musím se vynasnažit aby se mé skladby dostaly do veřejnosti aby mně byla dána příležitost k nové činnosti a popud k rozsáhlejší práci Proto jen ven do světa a to co nejdříve! zápis v deníku z 31 března 1861 Se Švédskem se rozloučil sérií koncertů v březnu až květnu roku 1861 Stockholm Norrköping Göteborg a hudebně též kompozicí koncertní etudy Vid strandem Am Seegestrande Na břehu mořském Návrat do Čech nebyl zprvu definitivní Smetana se naposledy pokusil prosadit jako klavírní virtuos vystoupeními v Německu a Nizozemsku avšak s finančním neúspěchem který musel zhojit novým kratším pobytem v Göteborgu březen až květen 1862< ref> Veškerou svou další činnost již soustředil na Prahu Zpět v Praze 1861–1866 Jedním z důvodů proč Smetana opustil zajištěné postavení ve Švédsku a vrátil se do vlasti bylo znatelné politické a společenské uvolnění po publikaci Říjnového diplomu Smetana se činně zapojil do společenského i uměleckého života Svým žákem a přítelem J L Procházkou byl uveden do Měšťanské besedy a začal navštěvovat také významné úterní schůzky české inteligence u knížete Rudolfa Thurn-Taxise Spoluzakládal Uměleckou besedu a 28 ledna 1863 byl zvolen prvním předsedou jejího hudebního odboru V té době také usilovně zdokonaloval svou psanou i mluvenou češtinu pocházel sice z česky mluvící rodiny ale dosud veškeré jeho vzdělání a téměř veškerý společenský kontakt probíhaly v němčině Politicky se brzy přiklonil k mladočeské frakci Národní strany a soupeření mladočechů se staročechy značně ovlivňovalo celou jeho další kariéru Se zvláštním zájmem sledoval přípravu otevření prvního českého stálého profesionálního divadla v Praze Prozatímního divadla Smetana se v něm hodlal ucházet o místo prvního kapelníka Při obsazování kapelnického místa nového divadla však byla dána přednost osvědčenému a zkušenému profesionálovi dosavadnímu druhému kapelníkovi Stavovského divadla Janu Nepomukovi Maýrovi Rovněž jeho úsilí o získání místa ředitele pražské konzervatoře po J B Kittlovi který byl pro alkoholismus nucen v dubnu 1865 své místo opustit nepřineslo výsledky jmenován byl dosavadní ředitel varhanické školy Josef Krejčí; neuspěl ani se žádostí o rakouské umělecké stipendium Svou výkonnou uměleckou činnost v té době Smetana soustředil do své funkce sbormistra Hlaholu 30 října 1863 – 7 července 1865 a do práce v Umělecké besedě kde sestavoval a řídil její hudební podniky především velkou shakespearovskou slavnost 23 dubna 1864 a sérii abonentních koncertů v sezóně 1864 65 s ambiciózním programem ale končící značným schodkem Jedním z vrcholů jeho organizační a dirigentské činnosti v tomto období byla pražská premiéra Lisztova oratoria Legenda o svaté Alžbětě Vedle toho psal především do Národních listů kritiky hudebního života opery v Prozatímním divadle i koncertů ale také všeobecné programové úvahy jak o koncertní činnosti O našich koncertech Slavoj 1 října 1862 tak o opeře Národní listy 4 června a 15 a 22 července 1864 Na opeře v Prozatímním divadle kritizoval zejména repertoár neodpovídající společenské a výchovné funkci divadla ale také různé z uměleckého hlediska škodlivé provozní zvyklosti jako častá benefiční představení a hostování málo zkoušek neopodstatněné škrty v operách nevhodné kombinování děl nebo zábavná meziaktní intermezza Z kompozic v této době byly některé spojeny s jeho činností v Hlaholu sbory Tři jezdci 1862 a Odrodilec 1864 a Umělecké besedě slavnostní pochod k shakespearovské slavnosti Hlavní úkol však od návratu ze Švédska spatřoval v práci na české opeře V únoru 1862 prostřednictvím J L Procházky zakoupil od Karla Sabiny libreto k historické opeře Braniboři v Čechách Práci na ní dokončil 23 dubna 1863 a stihl tedy odloženou uzávěrku operní soutěže vyhlášené hrabětem Janem Harrachem Současně ji nabídl Prozatímnímu divadlu První kapelník Maýr jenž se Harrachovy soutěže účastnil s vlastní operou však Branibory dlouho odmítal uvést proto byli přijati proti jeho vůli až v roce 1865 po nástupu ředitele Franze Thomého přičemž je nastudoval a řídil sám skladatel a premiéra se konala 5 ledna 1866 Velmi úspěšné přijetí u obecenstva i u kritiky upevnilo Smetanovo postavení jako jednoho z vedoucích českých skladatelů a vedlo k tomu že Harrachova komise s výhradami přiznala Braniborům v Čechách 28 března 1866 první cenu 600 zlatých Bezprostředně po dokončení Braniborů požádal Smetana Sabinu o libreto ke komické opeře Sabina první verzi libreta Prodané nevěsty dodal 5 července 1863 již 18 listopadu 1863 měla premiéru předehra celá kompozice byla dokončena 15 března 1866 Po úspěchu Braniborů byla nová opera – tehdy ještě ve dvou jednáních a s mluvenými dialogy – zařazena na program Prozatímního divadla bez odkladu Premiéra 30 května 1866 však nebyla příliš úspěšná zejména v důsledku bezprostředně hrozící prusko-rakouské války Mnoho Pražanů se uchylovalo na venkov následoval je i Smetana obávající se že jej Prusové jakožto autora Braniborů v Čechách zastřelí a nedostatek diváků vedl k finančnímu kolapsu Prozatímního divadla Situace se však vyvinula ve Smetanův prospěch vedení divadla převzalo nově utvořené družstvo s převládajícím mladočeským vlivem které od 13 září 1866 nahradilo staročeského prvního kapelníka Maýra mladočechem Smetanou Následující reprízy Prodané nevěsty již byly přijímány stále nadšeněji; v partituře však probíhaly nadále podstatné změny a teprve roku 1870 byla představena konečná dnešní verze Kapelníkem Prozatímního divadla 1866–1874 Vlastní kapelnická činnost Smetana přebíral kapelnickou funkci s programem učinit Prozatímní divadlo „centrálním střediskem veškerého domácího světa uměleckého V duchu Lisztova působení ve Výmaru zde chtěl postupně uvést „všechna mistrovská díla světová v nejpřesnější reprodukci současně však pěstovat zárodky svébytné národní hudební kultury Operu přebíral v poměrně konsolidovaném stavu jeho působení však bylo omezováno týmiž faktory jako za Maýra a Smetana musel z řady svých zásad slevovat Stísněné prostory divadla značně omezovaly inscenační možnosti orchestr zůstával již velikostí orchestřiště omezen na 35 členů podobně i sbor Pěvecký soubor byl nevyrovnaný a podléhal četným fluktuacím z nichž nejkontroverznější bývaly odchody do pražského německého divadla Václav Dobš Vojtěch Šebesta cenné síly však odešly také do Ruska Antonín Barcal Josef Paleček; zejména obory dramatického tenoru a sopránu byly dlouhodobě neobsazeny Smetana měl zásluhu na konsolidaci a rozvoji operního baletu v roce 1868 byla při divadle zřízena baletní škola již vedla nově jmenovaná baletní mistryně Marie Hentzová Podobně usiloval o zlepšení divadelní režie a zasadil se o přijetí prvního operního režiséra Prozatímního divadla významného zastánce jevištního realismu Edmunda Chvalovského Od roku 1867 byl Smetanovi po ruce spolehlivý druhý kapelník Adolf Čech zato další kapelníci kterými byli často významní hudebníci a skladatelé Karel Šebor Vojtěch Hřímalý Karel Bendl odcházeli mnohdy záhy protože se nedokázali vedle Smetany a Čecha uplatnit jako samostatné osobnosti Již J N Maýr uvažoval o zřízení operní pěvecké školy při divadle Podrobný návrh podal roku 1868 pěvecký pedagog František Pivoda Byl však odmítnut z finančních důvodů i pro rozdílnost uměleckých záměrů Smetany a Pivody; ten tedy založil soukromou školu Smetana nakonec prosadil otevření operní školy při divadle v lednu 1873 a její provoz začal v září 1 července 1874 se konal první žákovský koncert v následujícím roce však po odchodu Smetany škola zanikla Jejím nástupcem se stala soukromá škola J L Lukese Svůj dramaturgický program mohl Smetana realizovat jen v omezené míře Limitovaly ho přitom nejen provozní a finanční otázky Víra v obecenstvo které spontánně rozeznává a přijímá předkládané umělecké hodnoty musela ustoupit ohledům na konzervativní vkus pražského publika jež dávalo přednost výpravným zábavným nebo pěvecky efektním představením Velkému zájmu se těšila opereta zejména díla Offenbachova Suppého a Zajcova Smetana se snažil tuto vlnu korigovat a vzdělávat vkus lidového diváka uváděním děl „malých mistrů francouzské komické opery Auber Adam Hérold Boieldieu Halévy Grisar Gevaert Francouzská velká opera zůstávala významným a nevyhnutelným žánrem Smetana však do Prozatímního divadla zavedl lyričtější a neokázalejší díla Charlese Gounoda jemu zvláště blízkého Oblíbený ale stylově zastarávající belcantový repertoár vážné opery Donizetti Bellini nerušil ale ani příliš nerozšiřoval Raději uváděl pozdní Verdiho díla velmi si cenil Rossiniho a dbal o větší zastoupení italské komické opery od Cimarosova Tajného manželství přes Donizettiho Dona Pasquala a Rossiniho Lazebníka sevillského a Popelku po Kryšpína a kmotru bratří Ricciů uvedenou na české jeviště oblíbenou hostující zpěvačkou Giuseppinou Vitelliovou Své představě o výchovném poslání národního divadla Smetana dostál nejvíce v klasickém německém repertoáru Na pražskou kulturní tradici odkazovala nejen hudebně co nejpečlivější nastudování oper Gluckových a Mozartových ale i nově uvedený Beethovenův Fidelio Málo úspěšný byl pokus o rozšiřování slovanského repertoáru V lednu 1867 navštívil Prahu Milij Alexejevič Balakirev který zde řídil Glinkův Život za cara a nově nastudoval Ruslana a Ludmilu Jeho práce však mimo jiné kvůli změně praktikovaných škrtů v partituře vyústila v konflikty s uměleckým souborem Prozatímního divadla a nepřátelství se Smetanou Více slovanských oper Smetana neuvedl Velkou část novinek v této době tvořila díla českých skladatelů Smetana uváděl starší díla žijících skladatelů J N Škroup Skuherský Měchura ale též mladších skladatelů Šebor Bendl Blodek Rozkošný Fibich Dvořákova první česká opera Král a uhlíř se však ve své první verzi za Smetany na jeviště nedostala přestože již byla zkoušena< ref> Ani v inscenační praxi se Smetanovi nepodařilo odstranit všechny nešvary které dříve divadlu vytýkal Oblíbená hostování cizích umělců kteří si volili vesměs efektní úlohy ze známých až ohraných oper přispívala k repertoárové stagnaci; navíc zpívali i v českých představeních v cizích jazycích a dovolovali si nejrůznější manýry Rovněž systém beneficí představení podle volby účinkujících se zvláštním výdělkem v jejich prospěch narušoval soustavné dramaturgické snahy I v otázce inscenačních škrtů v operách které Smetana u Maýra často kritizoval ukazují zachované prameny že se ve skutečnosti oba kapelníci nijak významně nelišili< ref> Jako dirigent se Smetana uvedl 28 září 1866 Weberovým Čarostřelcem Sám dirigoval vedle svých oper většinou vážné opery všech národních škol včetně českých novinek zatímco většinu italského repertoáru a obecně komické opery s výjimkou Mozarta Rossiniho a Ricciů a operety přenechával zejména svému druhému kapelníkovi Adolfu Čechovi Jako první kapelník Prozatímního divadla zastával Smetana významné společenské postavení a účastnil se řady národně politických akcí Tak se v červenci 1868 účastnil národní pouti do Kostnice nebo v roce 1870 pouti do Borové při příležitosti odhalení Havlíčkovy pamětní desky Nejvýznamnější pro něj byla slavnost položení základních kamenů Národního divadla 16 května 1868 Při poklepu na kámen pronesl Smetana později proslavené heslo „V hudbě život Čechů dokládající zvláštní význam hudby v procesu české národní emancipace v 19 století Kompozice z doby kapelnictví Smetanova skladatelská činnost ani v době kapelnického vytížení neustoupila stranou Soustředila se pochopitelně na operu Ihned po dokončení práce na Prodané nevěstě začal Smetana pracovat na Daliborovi tragické opeře z českých dějin na původně německé libreto Josefa Wenziga Celá opera pak byla v partituře hotova 29 prosince 1867 Premiéra se konala 16 května 1868 v den položení základních kamenů Národního divadla; předcházela jí rovněž Smetanova Slavnostní předehra C dur a proverb J J Kolára Věštba Libušina Premiérové přijetí bylo příznivé ale již při první repríze se nedostávalo diváků Rovněž kritika byla i od Smetanových přívrženců spíše zdrženlivá J L Procházka jeho odpůrci ji ve staročeském tisku odsoudili jako nenárodní a wagnerovskou Ani revize na základě kritických připomínek provedená roku 1870 nezvýšila oblibu díla Koncem šedesátých let se vedle revizí Prodané nevěsty a Dalibora začal zabývat Libuší slavnostní operou opět na libreto Wenziga a Špindlera Libreto obdržel roku 1868 kompozici začal následujícího roku a dokončil ji 12 listopadu 1872 Tato práce spíše tableau neboli Smetanovými slovy „hudebně dramatické uživotnění V Libuši neustoupil Smetana svým kritikům v otázce „wagnerismu; naopak tato programově nacionální opera je nejbližší koncepci wagnerovského hudebního dramatu Naopak velmi vážně vzal připomínky které k deklamaci češtiny mj ve Smetanových operách formulovala Eliška Krásnohorská Navázal kontakt s mladou básnířkou kterou již znal ze ženské sekce Hlaholu i jako sestru Jaroslava Pecha učitele na Smetanově a Hellerově ústavu a přihlížel k jejím názorům již při kompozici Libuše Navíc od ní získal dvě nová libreta roku 1870 Lumíra kterého si však Krásnohorská sebekriticky vyžádala zpět a Violu jejíž libreto obdržel roku v červnu 1871 a prozatím ji odložil Pod výčitkami skladatelské nečinnosti že totiž za svého kapelnictví složil jen jednu neúspěšnou operu Smetana jednak nechal veřejně provést některé úryvky z Libuše z nichž zejména předehra pronikla i do zahraničí jednak se bezprostředně po jejím dokončení pustil do nové méně náročné komické opery ve dvou jednáních s mluvenými dialogy Libreto k novému dílu nazvanému Dvě vdovy mu napsal Emanuel František Züngel podle francouzské salónní komedie Jeana-Pierra Mallefilla která se hrála v Praze německy od roku 1862 a v Züngelově českém překladu od roku 1868 Smetana na ní pracoval se zaujetím a velmi rychle od 16 července 1873 do 15 ledna 1874 Velmi úspěšná premiéra se konala 27 března 1874 ale kritika opět diskutovala o „wagnerismu této opery a po slibném rozběhu reprízy vázly Práci na operách v tomto období ustoupila téměř veškerá další Smetanova skladatelská činnost až na pár menších příležitostných skladeb jako právě Slavnostní předehra k položení základních kamenů Národního divadla 1868 hudba k živým obrazům pro dobročinné slavnosti české šlechty Rybář a Libušin soud 1869 a sbory Rolnická a Česká píseň 1868 pro spolek Hlahol Spory o Smetanovu činnost a dílo Smetanovo působení v kapelnické funkci jeho tvorba i samotná osoba se staly předmětem rozsáhlých a vzrušených polemik vedených v denících i odborném tisku později nazývané „boje o Smetanu V prvním plánu to byly osobní animozity proti Smetanovi vystupovali lidé kteří se s ním střetli v profesionálním životě Patřil mezi ně kapelník J N Maýr sesazený ve prospěch Smetany jenž se neúčastnil sporů přímo avšak zůstával vážným kandidátem na Smetanovo místo Další protivníci se rekrutovali z řad Smetanových dřívějších příznivců Pěvecký pedagog František Pivoda se s ním definitivně rozešel v době kdy Smetana z důvodů rozdílných uměleckých názorů nepodpořil Pivodův plán operní školy při Prozatímním divadle Nevraživost spisovatele a překladatele Jindřicha Hanuše Böhma souvisí se Smetanovým odmítnutím komponovat na Böhmovo libreto Zakletý princ; houslista a skladatel Vojtěch Hřímalý nenacházel vedle Smetany v divadle jako kapelník i skladatel očekávané uplatnění Na opačné straně se vedle samotného Smetany – který veřejně reagoval jen zřídka a velmi nediplomaticky a estetik Otakar Hostinský Spory o Smetanovo působení se vedle toho zařazovaly do prudkého politického boje mezi frakcemi staročeskou a mladočeskou které mezi sebou mimo jiné soupeřily o vliv v Prozatímním divadle jakožto jedné z nejvýznamnějších národních institucí Smetana se hlásil k mladočeské skupině jeho přítelem byl pozdější předseda mladočeské strany Karel Sladkovský Protismetanovské příspěvky proto vycházely ve staročeských listech Pokrok Osvěta a německy psané Politik Hudební listy založené v roce 1870 patřily původně mezi Smetanovy zastánce Když je však koncem roku 1872 převzal Skrejšovský šéfredaktor J L Procházka odešel a nahradil jej nejprve formálně skladatel Josef Richard Rozkošný a záhy přímo František Pivoda Největší polemiky poté probíhaly právě mezi Pivodovými Hudebními listy a Procházkovým nově založeným časopisem Dalibor Smetanovi byly činěny nejrůznější výčitky spojené s provozem divadla prosazování vlastních oper na úkor jiných českých skladatelů proněmecká orientace repertoáru „enormní gáže nedostatečně energické vedení souboru favoritismus mezi sólisty… V prosinci 1872 zveřejnilo 68 abonentů Politik otevřený dopis kterým žádali o nahrazení Smetany Maýrem Smetana našel podporu u divadelního souboru i veřejnosti kulturní osobnosti sepsaly petici v jeho prospěch a výsledkem bylo naopak zlepšení jeho smlouvy a jmenování uměleckým ředitelem opery Přesto se od března 1874 v divadelním družstvu odehrával nový usilovný boj o Smetanovo místo Historicky má největší význam estetický rozměr smetanovské debaty Otevření Prozatímního divadla vyvolalo pokusy o definování české národní opery a české hudby vůbec Současně se v celé Evropě obnovila debata o hudebních reformách Richarda Wagnera který po dlouhém odmlčení právě uváděl svá vrcholná díla Na tomto pozadí se střetávala koncepce reprezentovaná názory F L Riegra o nutnosti stavět národní hudbu na základech národní písně a názory F Pivody jenž kladl důraz na primát „krásného zpěvu v opeře Smetanovi byl – pro jeho důraz na dramatickou stavbu opery i hojné využití orchestru – vyčítán „wagnerismus a tím i poněmčování české hudby Těmito výčitkami byl stíhán zejména Dalibor Ve skutečnosti však byly základní pojmy diskuse vágní a subjektivně cítěné „národní český ráz býval shledáván zejména u prostých zpěvných melodií jakéhokoli původu zatímco k označení hudby za „cizí či „wagnerovskou stačila hustější orchestrální sazba nezvyklé harmonie a polyfonie Smetana sám své stanovisko formuloval v dopise A Čechovi z 4 prosince 1882 „Já nepadělám skladatele slovutného žádného já jen se obdivuju velikosti jejich a vše přijímám pro sebe co uznám za dobré a krásné v umění a především pravdivé Vy to už dávno u mně znáte ale jiní to nevědí a myslejí že zavádím Wagnerismus!!! Mám dost co dělat ze Smetanismem jen když ten sloh je poctivej! Přímá polemika utichla po Smetanově ohluchnutí a odchodu z divadla; již roku 1875 zanikly jak Hudební listy tak Dalibor Smetanova strana označovala v tisku již od počátku skladatelovo onemocnění za následek „neustálého rozčilování jakých mu v poslední době způsobováno bylo s jisté strany Dalibor 15 srpna 1874 a stylizovala ho tak do podoby mučedníka Hrubé útoky Smetanových oponentů kteří se v Hudebních listech vysmívali jeho „neslýchanému lazarství a penzi přiznanou mu divadlem komentovali slovy „Toť první osobnost která české divadlo pokládá za útulek zaopatřovací za invalidovnu za pathologický ústav veřejnost odsuzovala a tyto osobnosti byly postupně společensky izolovány Estetická diskuse o „wagnerismu a české národní hudbě však pokračovala Nemoc a závěr života 1874–1884 Ohluchnutí a odchod z divadla Po roce 1870 se začal zhoršovat Smetanův zdravotní stav Náhle trpěl úpornými kožními vyrážkami a řadou dalších obtíží Podle dobových dokumentů jej trápilo „pálení močového měchýře často u něho docházelo ke „krčním katarům měl závratě a zvracel Nemoci mu často bránily v plnění pracovních povinností což mu vyčítala kritika V červenci 1874 za pobytu v Jabkenicích jeden z katarů přešel ve sluchové halucinace hučení a zaléhání zejména v pravém uchu a ztrátu rovnováhy Smetana nastoupil léčbu u pražského profesora Emanuela Zaufala ale přes toto léčení postupně ztratil sluch v pravém uchu Na levé ucho plně ohluchnul náhle k ránu 20 října 1874 Příčina choroby je dosud předmětem odborných diskusí Tento názor dosud v nemedicínské literatuře převládá a zastával jej např profesor Ladislav Haškovec ke stejnému závěru vedl výzkum Smetanových ostatků jejž provedl roku 1987 tým pod vedením profesora Emanuela Vlčka Nicméně od 20 let 20 století je jako alternativa navrhováno kornatění mozkových tepen tento názor zastávali například profesor Antonín Heveroch Jiří a Milada Semotánovi profesor Ivan Lesný hovoří o Pickově nemoci Nejnověji docent Jiří Ramba který vyšetřoval Smetanovu lebku odvozuje skladatelovu nemoc od chronického infekčního zánětu kostní dřeně v obličejové oblasti jímž trpěl od úrazu v dětství Na ostatcích byly známky vývojové anomálie způsobené v dětském věku zpomalením růstu pravé poloviny obličeje následkem infekce Odborná asistentka Alena Němečková vyšetřila ušní kůstky skladatelova pravého ucha a zjistila že jsou prohlodány chodbičkami lakunami vyplněnými granulační tkání Je toho názoru že v těch místech musel probíhat zánět který přešel do chronického stadia Profesor Vladimír Vondráček hovoří že dobová diagnóza Smetanovy nemoci zněla anoia pošetilost pomatenost a tvrdí že to bylo zcela nepochybně na podkladě pokročilé arteriosklerózy „Byla to těžká sklerotická psychóza-činnost mozková zachována-závěr díla je vzestupný Arteriosklerosu potvrzuje i samotný pitevní nález „Cévy na spodině mozku jsou atheromatosní Smetana zprvu neztrácel naději na konečné uzdravení Jelikož sám neměl peníze na léčení u nejlepších odborníků přijal peníze ze sbírky uspořádané paní Fröjdou Beneckovou v Göteborgu 1244 zlatých a z výtěžku soukromého koncertu uspořádaného jeho aristokratickými žačkami v čele s hraběnkou Kaunicovou 1800 zlatých a veřejného koncertu 4 března 1875 na kterém poprvé zazněla Vltava V dubnu odejel do Würzburgu k přednímu ušnímu specialistovi profesorovi Antonu von Tröltschovi 1829–1890 poté do Vídně k profesoru Adamu Politzerovi 1835–1920 avšak bezvýsledně lékaři konstatovali nezvratnou paralýzu sluchových nervů Dne 7 září 1874 požádal Smetana správu divadla o zproštění povinností na neurčitou dobu as k 31 říjnu pak rezignoval na veškeré své funkce v divadle Právě v té době se v divadelním družstvu prosadilo staročeské vedení a od 1 listopadu byl ředitelem Prozatímního divadla jmenován J N Maýr prvním kapelníkem se stal Adolf Čech Jelikož aktivní hudebnická i pedagogická činnost při Smetanově stavu nepadala v úvahu a tantiémy z oper i autorské příjmy z vydaných skladeb byly nepravidelné a velmi nízké ocitl se skladatel ve značné finanční tísni Divadelní družstvo se k němu zachovalo čestně ponechalo jej v zaměstnání jako divadelního komponistu a vyměřilo mu čestnou penzi 1200 zlatých ročně Za to se však Smetana musel zříci příjmů za své dosavadní čtyři opery Za pozdější opery opět pobíral tantiémy Nebyl to velký příjem a Smetana žil v neustálých finančních starostech a tahanicích s měnícím se vedením divadla Vysoké životní náklady v Praze jej donutily pobývat i s rodinou na venkově totiž v Jabkenicích u své dcery Žofie Schwarzové kam se 3 června 1876 odstěhoval definitivně Prozatímní divadlo se do roku 1877 potýkalo s finančními problémy i s vnitřní krizí přičemž byly činěny snahy o snížení Smetanovy penze kterou vedení navíc několik měsíců zadržovalo což skladatele téměř zruinovalo Až těsně před smrtí se jeho finanční situace zlepšila díky vzrůstající popularitě jeho skladeb; v létě 1883 mu ředitel Národního divadla František Adolf Šubert zvýšil penzi na 1500 zlatých ročně Tvorba v období hluchoty Ohluchnutí neznamenalo ztrátu Smetanovy schopnosti skládat hudbu; naopak kvůli tomu že většina ostatní činnosti mu byla nyní znemožněna patří první léta nemoci mezi jeho nejplodnější jak objemem tak žánrovou různorodostí Již v září 1874 začal pracoval na cyklu symfonických básní oslavujících krásu i dějiny české vlasti na který myslil od dokončení Libuše První z nich byl Vyšehrad dokončený 18 listopadu v rychlém sledu pak vznikly Vltava 20 listopadu – 8 prosince 1874 a Šárka leden – 20 únor 1875 Po návratu z léčení pak v létě zkomponoval Z českých luhů a hájů Tím byl cyklus prozatím ukončen; až koncem roku 1878 vznikl Tábor a začátkem roku následujícího Blaník a celý cyklus nazván Vlast později Má vlast Vedle toho se Smetana vrátil ke klavírní tvorbě Cyklus šesti lisztovských skladeb Rêves Sny složil v létě 1875 a podělil jimi z vděčnosti své bývalé šlechtické žačky které jej navštěvovaly a podporovaly v obtížné době Pozdější dva cykly Českých tanců 1877 1879 vznikly vědomě jako pendant a současně protipól Dvořákových Slovanských tanců kterými Smetanův mladší současník razantně pronikl na mezinárodní scénu Komorní i sólové vokální hudbě se Smetana dosud věnoval jen velmi okrajově V roce 1876 však napsal smyčcový kvartet e moll „Z mého života jedinečnou programní komorní skladbu zachycující běh jeho života od mládí přes vzpomínky na první ženu až po ohluchnutí; přijetí této skladby v domácím prostředí bylo pomalé zato jako první Smetanovo dílo vůbec se záhy prosadila v zahraničí Proti tomu dvě dua pro housle a klavír Z domoviny z roku 1880 jsou jakýmsi intimním protějškem Mé vlasti V roce 1879 pak Smetana napsal svůj jediný písňový cyklus intimně a autobiograficky laděné Večerní písně na slova svého přítele básníka Vítězslava Hálka zemřelého roku 1874 Složil také několik mužských sborů na podnět Josefa Srba-Debrnova mezi nimi nejrozsáhlejší Píseň na moři – opět na Hálkova slova – a nejznámější Věno jakož i tři ženské sbory na podnět dávného přítele Ferdinanda Hellera K vokální tvorbě se po Smetana po určitých obavách vrátil až po téměř roce od ohluchnutí Jeho jedinou libretistkou v této životní etapě byla Eliška Krásnohorská Její dramaticky nenáročná libreta s prostými příběhy nevyvolávala u skladatelových přátel nadšení ale jsou psána vybraným bohatě rytmizovaným básnickým jazykem o němž Smetana řekl „…A já jsem srostl s vašimi verši s tou hudbou kterou z nich vždycky vyciťují a která v žádných jiných verších již pro mne nezní To skladateli přesně vyhovovalo; navíc Krásnohorská odmítala za svou práci pro něj jakoukoli odměnu Již těsně před ztrátou sluchu skicoval jednak její Violu jednak Hubičku ke které se vrátil v listopadu 1875 a dokončil ji v srpnu následujícího roku 7 listopadu 1876 měla nová opera – jejíž konečné vážnější vyznění přimělo Smetanu změnit označení „komická na „prostonárodní – nadšeně přijatou premiéru Za první úspěch vděčila zvědavosti veřejnosti na dílo hluchého skladatele ale Hubička se ihned stala nejpopulárnější operou po Prodané nevěstě Na rozdíl od ní je však Hubička plně prokomponovaná a hudebně jednolitá prostému příběhu dodává váhu jemné psychologické vystižení postav Roku 1877 Smetana pracoval nejprve na nové verzi Dvou vdov které podstatně rozšířil a mluvené dialogy převedl na recitativy Od června do května následujícího roku pracoval na další opeře Tajemství premiéra v září 1878 Je to zřejmě nejdokonalejší Krásnohorské libreto a současně stavebně nejdokonalejší Smetanova opera s řadou propracovaných ansámblů založená na variační práci s pouhými dvěma základními motivy I tato opera byla přijata velmi příznivě ačkoli méně vřele než Hubička Kompozice však byla obtížná skladatel tvořil čím dál pomaleji a s větší námahou; podle vlastního vyjádření „… já bohužel nemohu tak pracovati jako zdravý člověk moje choroba hluchota a s tím spojené ustavičné hučení v hlavě mně nedovolí než v malých časových odstavcích pracovati Poslední roky života a smrt Již v průběhu 70 let se Smetana stával pro českou veřejnost reprezentantem národní hudby; počátkem 80 let toto jeho postavení potvrdila série událostí 4 ledna 1880 se na Žofíně konal velký koncert při příležitosti 50 výročí jeho prvního veřejného vystoupení skladatel zde sám zahrál na klavír a poprvé byly zpívány Večerní písně a hrány Tábor a Blaník 19 září 1880 byl Smetana v Litomyšli přítomen národní slavnosti při níž mu byla odhalena pamětní deska 11 června 1881 bylo prozatímně otevřeno Národní divadlo a to Smetanovou Libuší vedení divadla vypsalo k otevření soutěž o novou operu kterou Libuše podle očekávání vyhrála 5 května dosáhla Prodaná nevěsta stého představení – jako první česká opera s velkým odstupem před ostatními českými operami Slavnostní představení bylo holdem skladateli a „na všeobecnou žádost se muselo konat druhé „sté představení Prodaná nevěsta byla rovněž posledním představením hraným v Prozatímním divadle 14 dubna 1883 Nadšeného přijetí se dočkalo také první souborné uvedení Mé vlasti 5 listopadu 1882 O něco dříve 29 října 1882 měla premiéru poslední Smetanova opera Čertova stěna Pro postupující chorobu stála její kompozice skladatele mnohem více času i fyzického a duševního úsilí než předchozí díla Zásahy které přitom učinil do libreta vedly i k ochlazení vztahů s Krásnohorskou Tím spíše byl hořce zklamán neúspěchem jejího nastudování na němž měly podíl i zanedbaná výprava nepromyšlená režie i nešťastné obsazení Po pěti představeních byla Čertova stěna stažena Koncem roku 1882 se skladatelův stav vážně zhoršil Obavy ze šílenství o kterých se zmiňoval již v dopise Nerudovi roku 1879 nabývaly reálné podoby v polovině listopadu nastal první záchvat při němž ztratil schopnost číst mluvit i vybavovat si jména Takové stavy se vracely množily se i halucinace 10 října 1883 popisoval některé z nich na večeru k poctě Otakara Hostinského Skladatelská práce byla již velmi obtížná Smetana se na ni mohl soustředit jen po krátké okamžiky; jeho poslední skladby se vyznačují zkratkovitou stěsnanou hudební mluvou a mnoha harmonickými nezvyklostmi které byly vykládány jako projev choroby v mnohém však předznamenávají hudební styly 20 století V této době červen 1882 až březen 1883 vznikl jeho druhý smyčcový kvartet d moll na jaře roku 1883 napsal svůj poslední sbor Naše píseň začal nový cyklus symfonických skladeb pod názvem Pražský karneval z něhož dokončil 13 září jen první část Introdukci s rejem masek a zahajovací polonézu Od dubna 1883 pracoval na čtyřikrát odložené Viole stěží však zinstrumentoval starší skici a provedl některá doplnění; Viola zůstal torzem a poslední listy partitury svědčí o rychlé progresi skladatelovy nemoci Naposledy komponoval 25 února 1884 Smetana se ještě 18 listopadu 1883 účastnil druhého otevření Národního divadla svou Libuší Jeho povaha již však byla zjevně narušena poznamenána halucinacemi megalomanií a paranoiou jeho písemné i ústní vyjadřování se stávalo nesrozumitelným Od počátku roku 1884 světlých chvílí ubývalo až zmizely docela; celonárodních oslav svých 60 narozenin si již nebyl vědom Když se v záchvatech zuřivosti stával nezvladatelným a často nebezpečným pro své okolí byl 22 dubna 1884 převezen do Ústavu pro choromyslné v Praze na Vinohradech v Kateřinské ulici kde bez nabytí čistého vědomí zemřel v půl páté odpoledne dne 12 května 1884 Josef Václav Sládek psal Juliu Zeyerovi „… myslím že ta duše těžce tělo opouštěla a že trpěl mnoho Smetanovo tělo bylo po pitvě oděno do čamary a převezeno do Týnského chrámu Slavnostní pohřeb se konal 15 května pořádala ho Umělecká beseda a účastnila se ho řada zástupců politického i uměleckého života zástupci různých spolků Sokol Hlahol… a personál Národního divadla Průvod vedl od Týnského chrámu k Národnímu divadlu k sídlu Umělecké besedy na Jungmannově třídě a pak na Vyšehradský hřbitov kde byl skladatel pohřben v samostatném hrobě Po několika letech byly jeho ostatky přeneseny do nově zbudovaného Slavína Dílo Smetanovo skladatelské dílo lze stylově zařadit do novoromantismu V mládí přišel do styku s klasicistní i raně romantickou hudbou běžnou ve střední Evropě Gluck Mozart Beethoven později jej ovlivnili například Schumann Chopin nebo Berlioz O ni přitom Smetana usiloval a zakládal si na ní a o svém vztahu k novoněmecké škole se – při všem obdivu k Lisztovi a Wagnerovi – vyjádřil tak že k ní náleží jen natolik nakolik „hlásá pokrok v ostatním sám sobě Smetana sám spatřoval těžiště své tvorby v oborech operním a symfonickém< ref> Značný objem v jeho díle zaujímá též klavírní tvorba soustředěná v prvních etapách jeho skladatelské činnosti Komorní hudba je zastoupena ojedinělými i když zásadními díly spíše okrajové postavení zaujímají sbory a písně Sólové či koncertní skladby pro jiné nástroje než klavír Smetana prakticky nepsal Opery Prvořadý význam v rámci Smetanova díla má jeho tvorba operní Souborem svých osmi dokončených oper a jednoho zlomku vzniklým v letech 1862–84 vědomě usiloval o položení základu českého operního repertoáru a proto se snažil nabídnout co nejvíce různých dobově aktuálních forem Rovněž svůj individuální národní styl vytvořil osobitým tvůrčím využitím různých stylových znaků a technik soudobé evropské opery Velmi si vážil reforem Richarda Wagnera zejména jeho představy hudebního dramatu ve svých dílech je však nijak důsledně nesledoval například Smetanova práce s motivy vychází spíše ze staršího německého romantismu a Liszta než z Wagnera a na rozdíl od něj se nevyhýbal ansámblům V mnohém ohledu zejména dramaturgickém se často opíral o francouzské vzory a přes své výhrady k italskému stylu využíval nezřídka i belcantové pasáže Nikdy také nezavrhnul koncept uzavřených hudebních čísel i když kladl stále větší důraz na jednotu díla Sám svůj operní styl označil jako „Smetanovský tj sloučení melodijích i jednodušejších se vždy svědomitě volenou harmonisaci a promyšleným plánem a ve stavbě souvyslosti a jednotě celé opery jako jedná velká synfonie arcit zde – co je nejhlavnejší – s textem spojená Smetanovy opery lze rozdělit do tří okruhů Tvarově čistší je Dalibor 1866–67 tragická opera hlásící se k „novoněmecké škole důrazem na motivickou práci a posílením úlohy orchestru Libuše 1869–72 je před Parsifalem ojedinělým mytologickým obrazem který se na jedné straně nejvíce přibližuje Wagnerovu deklamačnímu opernímu jazyku na druhé straně účinně využívá velkooperní obřadnosti Komické opery Prodaná nevěsta 1864–66 a Dvě vdovy 1873–74 obě vycházejí z různých podob francouzské opéra comique původně i s mluvenými dialogy totiž vesnického žánrového obrázku a salónní konverzační komedie i zde s využitím podnětů italské Rossini a německé Mozart Lortzing komické opery Trojice oper na libreta Elišky Krásnohorské Hubička 1875–76 Tajemství 1877–78 Čertova stěna 1880 méně sledují tradiční operní schémata a jsou skladatelovou osobitou formou lyrické opery střídající komická a vážná místa; uzavřená čísla jsou podřízena celkové stavbě utvářené mimo jiné pomocí pamětných motivů a motivické transformace V souladu se svým vlasteneckým programem si Smetana volil náměty české nebo alespoň počeštěné; jedinou operu na „světový námět Violu charakteristicky několikrát odložil až zůstala nedokončena Volba konkrétního námětu přitom zpravidla nevycházela od něho pouze v případě Dvou vdov a Violy nýbrž od libretistů do jejichž práce ostatně Smetana zasahoval jen poměrně málo – nejvíce v případě Braniborů v Čechách a Čertovy stěny I řada rysů jednotlivých jeho oper např podíl ansámblů sborů rozložení hlasů byla podmíněna libretem spíše než skladatelovými záměry Smetana navíc psal pro konkrétní podmínky Prozatímního divadla jeho orchestru a sólistů pro něž psal úlohy ve svých operách a pro něž podle potřeby neváhal svou hudbu dodatečně doplnit nebo uzpůsobit Jiná vokální tvorba S ohledem na význam oper v rámci Smetanova díla je počet a rozsah dalších vokálních děl překvapivě malý navíc jen malá část z nich předchází jeho prvním zpěvohrám Dominují mezi nimi sbory Většinu z nich psal Smetana pro pražský pěvecký spolek Hlahol zejména na počátku 60 let kdy byl i krátce jeho sbormistrem a pak v době hluchoty kdy byl tajemník spolku Josef Srb-Debrnov skladatelovým nejbližším přítelem a pomocníkem Jedná se proto většinou o sbory mužské a bez doprovodu i když postupně vznikaly i různé jiné úpravy; pouze konečná podoba České písně má náročnější formu kantáty pro smíšený sbor s průvodem orchestru Tuto řadu otvírá Píseň česká z roku 1860 a uzavírá Naše píseň z roku 1883 současně vůbec poslední dokončená Smetanova skladba Vedle toho napsal Smetana roku 1878 také tři trojhlasé ženské sbory bez konkrétního adresáta Náměty sborových skladeb jsou vesměs vlastenecké ale tvarově jsou značně pestré od několikataktových Dvou hesel po rozsáhlou dramatickou scénu Píseň na moři Rovněž jejich osud byl různý zatímco některé sbory zpopulárněly Česká píseň Věno jiné se ukázaly pro amatérský provoz značně obtížné Píseň na moři Za hory slunce zapadá a některé byly objednateli odloženy a dočkaly se prvního provedení až desítky let po skladatelově smrti Modlitba Naše píseň Sólovou vokální tvorbu ve Smetanově díle – vedle hrstky příležitostných nebo cvičných písní – zastupují pouze Večerní písně cyklus pěti písní na slova Vítězslava Hálka z roku 1879 v schumannovském duchu vyjadřujících různé nálady ale spojených intenzitou výrazu i autobiografickými rysy Orchestrální tvorba Pro Smetanovu orchestrální tvorbu je charakteristický odstup od tradičních v zásadě klasicistních forem „absolutní hudby jako symfonie nebo koncert Tíhl spíše k volnější romantické formě osamostatněné programní předehry jak ji zpopularizovali Mendelssohn a Berlioz z níž se zejména ve tvorbě Franze Liszta vyvinula symfonická báseň a i jediná jeho symfonie Triumfální symfonie z roku 1855 je svou strukturou zejména způsobem zpracování melodie rakouské hymny blízká žánru předehry Bližší seznámení s Lisztovými orchestrálními skladbami v letech 1856 57 podstatně ovlivnilo směr Smetanovy orchestrální tvorby a v následujících letech strávených ve Švédsku se věnoval řadě námětů na programní orchestrální díla označení „symfonická báseň jim přiřknul až později z nichž konečné podoby nabyly Richard III Valdštýnův tábor a Hakon Jarl Ty mají zřetelné lisztovské rysy základem je literární námět jehož ústřední myšlenku má hudba nikoli ilustrovat ale hlouběji vyjádřit prostředky které literatuře či divadlu chybějí V době pražského působení 1861–74 se Smetana omezil na drobnější příležitostné orchestrální skladby Teprve po ohluchnutí se značným odstupem od „švédského cyklu se vrátil k symfonické básni v cyklu čtyř později šesti děl pod souborným názvem Má vlast Lisztův příklad je zde sledován mnohem volněji již proto že program nemá literární původ ale definuje ho samotný skladatel Rovněž intenzivní vlastenecká náplň je pro instrumentální hudbu nezvyklá Má vlast je slovy Marty Ottlové „monumentální cyklus který je jedinečnou apoteózou vlasti země v níž je zakořeněna existence národa a oslavou krajiny která byla pro vznikající moderní český národ naplněna mýtickými a historickými vzpomínkami svázanými s vizí budoucnosti Torzo dalšího zamýšleného cyklu symfonických básní Pražský karneval opět dokládá Smetanovo nadšení pro společenský ruch a tanec; má rysy jeho pozdního období jako útržkovitost zhuštěnost a harmonickou příkrost Komorní dílo Komorní tvorba Bedřicha Smetany je nečetná ale obsahuje zásadní díla Právě v tomto oboru vytvořil své nejosobnější často autobiografické skladby S ohlédnutím od rané virtuózní a užitkové Fantasie na českou píseň Sil jsem proso na souvrati pro housle a klavír sem patří nejprve Trio g moll pro housle violoncello a klavír napsané po smrti dcery Bedřišky 1854 Rapsodické dílo vyjadřuje na malé ploše měnící se nálady od bolu a zoufalství přes rezignaci po smír s životem; jednotu díla zajišťuje důmyslná tematická provázanost Nejvýznamnějším komorním dílem je Smyčcový kvartet č 1 e moll „Z mého života 1876 Jeho vnější forma je tradiční jen místo scherza je polková věta jako již v dřívějších kvartetech Fibichových a Dvořákových ale jedinečný je autobiografický charakter dochovalo se pět programových výkladů od samotného skladatele Je to vůbec první významné programní dílo v oboru komorní hudby Soukromější a opět autobiografickou i když ne tak jasně programově vyložitelnou povahu má poslední Smetanovo komorní dílo Smyčcový kvartet č 2 d moll 1882–83 Zkratkovitost útržkovitost a melodická zhuštěnost tohoto kvartetu je dílem skladatelovy choroby která mu dovolovala komponovat jen v krátkých časových úsecích ale současně předjímá kompoziční styl 20 století a působí tak nezvykle moderně Klavírní tvorba Skladby pro sólový klavír tvoří podstatnou část Smetanovy tvorby z 40 a 50 let 19 století Počínají prvními skladbami z doby dětství i gymnaziálních studií zcela převažují i mezi kompozičními cvičeními i jinými díly z doby studia u Proksche Později je řada z nich spojena s jeho aktivitou jako učitele hry na klavír v podobě didaktických skladeb a úprav přímo či nepřímo určených pro výuku Z hlediska typu skladeb sledoval Smetana několik linií Jednou z hlavních byla stylizace dobového společenského tance zejména polky Od užitkových skutečně tanečních polek z plzeňských let se její zpracování zušlechťovalo cykly Tři salonní polky Tři poetické polky a umělecké svébytnosti dosáhlo v cyklu Vzpomínky na Čechy ve formě polek 1859–60 Druhou linií byly romantické v podstatě salónní drobné skladby řazené do volných cyklů Bagately a impromptus Šest charakteristických kusů Lístky do památníku Črty… často věnované Smetanovým žákům známým nebo hudebním idolům Formou i zpracováním tyto skladby připomínají skladatelovy vzory Mendelssohna Chopina Schumanna a Liszta Další skladby pak vznikaly v souvislosti se Smetanovou dráhou koncertního klavíristy pro tento účel vypracovával virtuózní klavírní transkripce kadence do klavírních koncertů i samostatné skladby jako koncertní etuda Na břehu mořském 1861 nebo Fantasie na české národní písně z roku 1862 jíž se jeho klavírní tvorba na dlouho uzavřela; skladatelova pozornost se obrátila k žánrům považovaným za významnější pro rozvoj národního hudebního života opera sbory orchestrální hudba Ke klavírní tvorbě se Smetana vrátil až po ohluchnutí ve dvou zralých cyklech završujících oba jeho dřívější tematické okruhy Sny 1875 je soubor skladeb který věnoval svým bývalým aristokratickým žačkám jež přispěly na jeho léčení Nostalgicky se v nich vrací k intimní salonní formě Lístků do památníku Na svou snahu o umělecké využití a zušlechtění českého pololidového tance skladatel navazuje ve dvou řadách Českých tanců 1877 1879 které jsou ohlasem soudobé popularity „etnických skladeb Brahmsových a Dvořákových současně však mají vlastenecký podtext mající dokládat původnost a hodnotu české kulturní tradice Význam a místo v české kultuře Smetanův význam a jeho interpretace Smetana je tradičně označován za zakladatele české národní hudby Sám o sobě ostatně na sklonku života prohlásil „Jsemť dle záslůh mých a dle mého snažení skladatelem českým a stvořitelem českého slohu v dramatickém a ve symfonickém oddílu hudby – výhradně české! dopis J L Procházkovi z 31 srpna 1882 Proto se také Smetana stal slovy německého smetanovského badatele Kurta Honolky „reprezentativní tvůrčí osobností českého národa vůbec Již od 70 let 19 století v rámci žurnalistických „bojů o Smetanu vytvořila skupina skladatelových příznivců pod vedením Otakara Hostinského do značné míry stereotypizovaný obraz Smetany i jeho díla který se pak pod vlivem významného Smetanova propagátora Zdeňka Nejedlého a jeho školy upevňoval v první polovině 20 století v dogma jež se za komunistické éry stalo ideologickým kultem Podobně byly výběrově přiznávány nebo odmítány vnější vlivy na skladatelovo dílo apod Smetanova osobnost byla již za jeho života idealizována a sentimentalizována do podoby osudem i nepřáteli pronásledovaného českého mučedníka nepochopeného génia z novější literatury teto přístup reprezentuje například kniha Zdeňka Mahlera Nekamenujte proroky< ref> Smetanovo dílo doma a v zahraničí Přestože Smetana zažil některá zklamání Dalibor Čertova stěna většina jeho skladeb ze zralého období byla uvedena se značným ohlasem vcelku však se většina z nich dostala v českých zemích na repertoár ještě za jeho života nebo v následujících desetiletích a udržela se tam hojně dodnes Mezi nejznámější Smetanovy skladby a to i díky využití jako různé znělky patří vedle mnoha čísel z Prodané nevěsty také některé melodie z ostatních oper sbor „Udeřila naše hodina z Braniborů ukolébavka „Letěla bělounká holubička z Hubičky fanfáry z Libuše „Vyšehrad a „Vltava z Mé vlasti sbor „Věno „Zpěvu dar všech srdcí vroucích… nebo píseň „Nekamenujte proroky z Večerních písní O oblíbenosti jeho děl ale i o oficiální podpoře smetanovského kultu v době komunismu svědčí četné rozhlasové gramofonové a CD záznamy i filmové a televizní inscenace oper Do zahraničí Smetana pronikal později a pomaleji než jeho mladší současník Antonín Dvořák Přes Lisztovu pomoc se jeho klavírní a symfonické skladby z 40 a 50 let nerozšířily Z oper byly za jeho života v zahraničí provedeny jen Prodaná nevěsta 1871 Petrohrad 1873 Záhřeb a Dvě vdovy Hamburk 1881 avšak v podstatě bez úspěchu Nejdříve se v mezinárodním kontextu prosadilo jeho komorní dílo první smyčcový kvartet a trio g moll; kvartet Z mého života zpopularizovalo zejména České kvarteto Prodaná nevěsta byla velmi dlouhou dobu nejhranější českou operou v zahraničí teprve od poslední čtvrtiny 20 století jí konkurují opery Janáčkovy Její pastorkyňa a Dvořákova Rusalka která je podle statistiky Operabase za roky 2007–2012 nejhranější českou operou současnosti a dosud je zřejmě světově nejhranějším a nejnahrávanějším Smetanovým dílem Ve světovém kontextu však Smetana nikdy nedosáhl postavení přiznávaného Antonínu Dvořákovi nebo Leoši Janáčkovi Smetanova dominantní umělecká osobnost silně zapůsobila na současníky počínaje Antonínem Dvořákem Jeho zakladatelská pozice a stálá přítomnost jeho děl na české hudební scéně navíc více méně nutila všechny české skladatele se s jeho osobností vyrovnat ať už se k němu oddaně hlásili jako Josef Bohuslav Foerster nebo se vůči němu vymezovali jako Leoš Janáček Specificky Prodaná nevěsta se ve své době stala přímým vzorem pro díla řady skladatelů od Blodka Šebora Rozkošného a Bendla přes Dvořáka až po třeba Antonína Foerstera nebo Jana Maláta I později vznikaly opery ve smetanovské tradici jako Weinbergerův meziválečný hit Švanda dudák nebo nejhranější poválečná česká opera Zuzana Vojířová od Jiřího Pauera Smetanovu osobnost reflektovaly i jiné obory umění Sochařské a malířské portréty Smetany vytvořili například Josef Václav Myslbek Jan Štursa Josef Wagner Max Švabinský ze spisovatelů inspiroval například Jaroslava Vrchlického Josefa Svatopluka Machara nebo Vítězslava Nezvala nejznámější literární reflexí je báseň Antonína Sovy Těžké poslední chvíle skladatelova života popsal Antonín Sova v básni ' Smyčcový kvartet e moll „Z mého života posloužil jakožto název pro stejnojmenný životopisný film Z mého života' z roku 1955 režiséra Václava Kršky s Karlem Högerem v hlavní roli Ve filmu se kromě jiných historických postav epizodně vyskytují i další známí hudební skladatelé například Ferenc Liszt a Antonín Dvořák ze spisovatelů například Jan Neruda Smetana v hudební vědě Díky soustavné pozornosti hudební vědy je téměř celé dílo Bedřicha Smetany – jako jediného českého skladatele – dostupné v kritické edici byť s určitými metodickými nedostatky Formou faksimile vyšel Smetanův zápisník motivů 1942 vydány byly i Smetanovy kresby 1925 i jeho novinové články a kritiky 1948 Smetanovy kresby jsou spolu s kresbami dalších členů jeho rodiny manželky Betty Smetanové vnuka Zdeňka Schwarze námětem výstavy Jak se u Smetanů malovalo která probíhá od března 2013 do ledna 2014 v Muzeu Bedřicha Smetany Dosud nebyl vydán tematický katalog Smetanových skladeb dokončený v rukopise Jiřím Berkovcem roku 1999 na podkladě starší práce Františka Bartoše Smetanovou osobností a hudbou se vědecky zabývali například Otakar Hostinský Zdeněk Nejedlý Vladimír Helfert Julien Tiersot Mirko Očadlík Přemysl Pražák Brian Large John Clapham Josef Jiránek Karel Janeček Jaroslav Smolka Hana Séquardtová Václav Holzknecht v poslední době například John Tyrrell Olga Mojžíšová Marta Ottlová nebo Milan Pospíšil Muzea památníky a instituce nesoucí Smetanovo jméno Již roku 1883 bylo z iniciativy Václava Vladimíra Zeleného založeno Družstvo ctitelů Smetanových jehož prvním činem bylo vydání klavírního výtahu Dalibora ke skladatelovým šedesátinám V roce 1909 pak vznikl Sbor pro postavení Smetanova pomníku v Praze který brzy rozšířil svou aktivitu na výstavní sběratelskou a vydavatelskou a v roce 1931 se přejmenoval na dosud existující Společnost Bedřicha Smetany Z jím shromážděných sbírek pak bylo roku 1936 otevřeno Muzeum Bedřicha Smetany v Praze na Novotného lávce roku 1952 postátněné a od roku 1976 spravované Národním muzeem Národní muzeum spravuje též Památník Bedřicha Smetany v Jabkenicích odkoupený roku 1936 spolkem Dědictví Bedřicha Smetany Od roku 1949 existuje též muzeum Rodný byt Bedřicha Smetany v Litomyšli od roku 1956 expozice na zámku v Benátkách nad Jizerou od roku 1968 pak Památník Bedřicha Smetany na Lamberku u Obříství a od roku 1984 smetanovská expozice na zámku v Růžkových Lhoticích Expozice na zámku v Novém Městě nad Metují z roku 1974 po restituci zámku zanikla Od roku 1961 existuje též expozice Bedřicha Smetany v budově bývalé burzy v Göteborgu Na mnoha místech byly Smetanovi postaveny pomníky nebo zasazeny pamětní desky První pamětní desky byly zasazeny v Litomyšli 1880 Jabkenicích 1888 a Jindřichově Hradci 1893 první pomník byl postaven v Hořicích roku 1903< ref> V letech 1949–1992 nesla Smetanovo jméno budova dnešní Státní opery Praha hlavní koncertní prostor pražského Obecního domu nese jméno Smetanova síň Mezinárodní hudební festival Pražské jaro začíná každoročně ve Smetanův úmrtní den 12 května jeho Mou vlastí ve skladatelově rodném městě se koná festival Smetanova Litomyšl v Plzni se každoročně koná Mezinárodní smetanovská klavírní soutěž Smetanovo jméno nese řada pěveckých sborů např v Praze Hradci Králové Frýdku-Místku Jindřichově Hradci Telči Kladně Jičíně nebo Hulíně Smetanovo jméno nese též planetka č 2047 Galerie památníků Odkazy Reference Literatura Externí odkazy farnosti Litomyšl v Státním oblastním archivu Zámrsk sign 1305 Birdman je americký film z roku 2014 Natočil jej mexický režisér Alejandro González Iñárritu Hlavní roli herce ve filmu ztvárnil Riggana Thomsona Michael Keaton který se snaží dosáhnout úspěchu na Broadwayi Film měl premiéru 27 srpna 2014 na Benátském filmovém festivalu a v kinech byl představen 17 října toho roku Autorem hudby k filmu je jazzový bubeník Antonio Sánchez< ref> < nowiki>Film získal Zlatý glóbus za nejlepší scénář a herec Michael Keaton byl za roli Birdmana oceněn Zlatým glóbem za nejlepší mužský herecký výkon komedie muzikál Na 87 předávání Oscarů film získal cenu za Nejlepší film Nejlepší režiséra Nejlepší scénář a Nejlepší kameru Obsazení Michael Keaton jako Riggan Thomson Birdman Edward Norton jako Mike Shiner Emma Stone jako Sam Thomson Naomi Watts jako Lesley Zach Galifianakis jako Jake Andrea Riseborough jako Laura Amy Ryan jako Sylvia Thomson Lindsay Duncan jako Tabitha Dickinson Merritt Wever jako Annie Jeremy Shamos jako Ralph Frank Ridley jako Pan Roth Katherine O'Sullivan jako Kostymní asistentka Damian Young jako Gabriel Ocenění a nominace Michael Keaton získal svůj první Zlatý Glóbus v kategorii Nejlepší herec ve filmu muzikál nebo komedie Na 87 ročníku předávání Oscarů film získal devět nominaci včetně Nejlepšího filmu Alejandro González Iñárritu získal cenu za Nejlepší režii Film získal Oscara za Nejlepší film Nejlepšího režiséra Nejlepší původní scénář a Nejlepší kameru Odkazy Reference Externí odkazy Boje o Debalceve se vedly v rámci války na východě Ukrajiny od července 2014 Jedná se o strategický silniční a železniční uzel Ráno 18 února 2015 oznámila ukrajinská armáda svůj ústup z tohoto území Průběh Po zářijové povstalecké protiofenzívě roku 2014 a první dohodě z Minsku se vytvořil v okolí města Debalceve výběžek který držela ukrajinská armáda I když bylo některými médii oznámeno že tento výběžek byl uzavřen a ukrajinská vojska jsou v obklíčení Vůdce DLR Alexandr Zacharčenko navrhl aby se vojáci obklíčení u Debalceva vzdali Další zprávu o úplném uzavření kotle přinesla média 8 února 2015 13 února tedy po uzavření druhé dohody z Minsku ukázali povstalci novinářům letáky ve kterých vyzývali ukrajinské vojáky ke kapitulaci a nabízeli jim volný odchod z obklíčení Podle některých zpráv se 15 února navzdory dohodám z Minsku o příměří přisouvala k frontě u Debalceva kolona ruských tanků T-72B3 které mají strategickou výhodu oproti ukrajinským protějškům především díky nenápadnějšímu systému nočního zaměřování Povstalci zároveň dali obklíčeným ukrajinským jednotkám ultimátum ať se vzdají a potom zaútočili< ref> 17 února 2015 před polednem dobyli separatisté město Debalceve zhruba z 80 % Podle jejich mluvčího Eduarda Basurina zbývalo již jen několik obytných čtvrtí aby měli město zcela pod kontrolou Podařilo se jim získat kontrolu nad policejní stanicí a nádražím Více než 300 ukrajinských vojáků bylo zajato a bylo mnoho padlých na obou stranách Ukrajinské ministerstvo obrany potvrdilo že část města Debalceve padla do rukou „banditů Ukrajinští vojáci ve vesnici Komuna západně od Debalceve požádali 17 února o pomoc neboť v tu chvíli byli schopni vydržet již jen 12 hodin Prohlásili že bez pomoci budou všichni zabiti Stažení ukrajinské armády Ráno 18 února 2015 město Debalceve po rostoucím tlaku padlo do rukou separatistů Povstalci totiž nasadili navzdory vyhlášenému příměří posily a dalších 25 tanků a do centra města pronikli z východní části Ukrajinská armáda se začala organizovaně stahovat čemuž se snažili separatisté zabránit odříznout Ukrajincům únikovou cestu a ostřelovat je Později představitelé povstalců ohlásili že je možná nechají odejít pokud tam nechají všechny zbraně a techniku Stovky vojáků ukrajinské armády ve městě během bojů padly a ležely tam jejich mrtvoly další stovky byly zajaty Někteří z vojáků až pět dní nic nejedli Asi 40 Ukrajinců zemřelo během ústupu a 100 jich bylo během něj zraněno Podle zprávy amerického listu New York Times přišel rozkaz prezidenta Petra Porošenka k ústupu ukrajinských jednotek z debalcevského kotle v 0100 hod místního času dne 18 února 2015 Počet padlých a zraněných vojáků je vysoký ale není přesně znám Ústup probíhal po polích protože hlavní silnice z Debalceva do Arťemivsku je podminovaná Zčásti museli vojáci pochodovat pěšky jen zčásti byl ústup dokončen na nákladních vozech Únikovou cestu do Arťemivsku měla ukrajinská armáda během stahování sice pod „palebnou kontrolou ale ostřelovali ji ze svých pozic separatisté Ukrajinská armáda ústup kryla pomocí palby dělostřelectva a tanků Separatisté do města ustavičně odmítali vpustit pozorovatele OBSE kteří opakovaně trvali na okamžitém zastavení bojů dle nových dohod z Minsku Boje přitom v noci probíhaly i v dalších oblastech u doněckého letiště a v Šyrokyne u Mariupolu Dopoledne pak separatisté podle neověřených informací zahájili útok za pomocí raketového systému Grad na obec Trojicke Vedoucí činitel separatistů Denis Pušilin po skončení bojů o Debalceve prohlásil že v nich celkově zahynulo kolem 3 000 ukrajinských vojáků Ukrajinské vládní zdroje naopak tvrdily že u Debalceva padlo 179 ukrajinských vojáků 110 vojáků bylo zajato a 81 vojáků se pohřešuje Separatičtí vůdcové také ohlásili že jejich jednotky ukořistily po ústupu Ukrajinců značné množství těžkých zbraní Velitel praporu Donbas Semjon Semenčenko vyzval k rezignaci ukrajinského ministra obrany a náčelníka generálního štábu kteří podle něj situaci v okolí města nezvládli Mluvčí ukrajinské Národní bezpečnostní rady plukovník Andrij Lysenko uvedl že byl na základě nastalé situace přerušen provoz na osmi železničních tratích mezi Ukrajinou a dočasně okupovanými teritorii Zastaven byl také provoz několika dolů a v metalurgických továrnách Ruská účast v bojích a zahraniční reakce V ranním telefonátu 18 února ministr zahraničí USA John Kerry vyzval svého ruského protějška Sergeje Lavrova aby byly ukončeny separatistické a ruské útoky na ukrajinské pozice v okolí Debalceva Kanada zavedla další vlnu protiruských sankcí za vojenskou podporu separatistů Ruskou účast ostře kritizovala i šéfka diplomacie EU Federica Mogheriniová podle níž jsou Ruskem podporované separatistické akce u města jasným porušením příměří Stejný názor uvedl ministr zahraničí ČR Lubomír Zaorálek Také generální tajemník NATO Jens Stoltenberg vyjádřil hluboké znepokojení nad nedodržováním příměří povstalci a vyzval Rusko ke stažení ruských jednotek a zbraní z Ukrajiny podle dohod z Minsku Důkazy o ruské podpoře povstalců se průběžně objevovaly také v médiích Britská ambasáda na Ukrajině například přidala na Twitter ironickou infografiku „Jak poznat ruský Pancir-S1 který není ve výzbroji ukrajinských sil která obsahovala fotky těchto systémů z ukrajinského území Ukrajinský voják Miroslav Gal novinářům ukazoval ruské insignie padlých vojáků poblíž města Ruská a separatistická média ve městě Debalceve fotograficky zachytila zástupce velitele pozemních vojsk Ruské federace generálporučíka Alexandra Lencova Rusko přes všechny důkazy nadále trvalo na tom že na Ukrajině nejsou nasazeny jeho jednotky Na svém území zahájilo ostré bojové cvičení třiceti stíhaček které nacvičovaly údery raketami proti vzdušným cílům< ref> Odkazy Reference Související články Válka na východní Ukrajině Ukrajinská krize Externí odkazy Boko Haram česky Západní učení je rouhání je islamistická povstalecká skupina operující na území severní Nigérie Jejím cílem je z Nigérie vytvořit muslimský stát založený na striktním výkladu práva šaría Šaría již platí v muslimských severních státech na převážně křesťanském jihu nikoliv Boko Haram je známá svými teroristickými útoky které stály stovky lidí životy 13 listopadu 2013 označily Spojené státy organizaci za teroristickou 22 května 2014 přidala Rada bezpečnosti OSN Boko Haram na svůj seznam teroristických organizací< ref> Teroristické útoky připisované Boko Haram V prosinci 2010 provedla Boko Haram sérii útoků proti křesťanům ve střední Nigérii Útoky se odehrály v okolí měst Jos a Maiduguri cílem byly i kostely a farnosti Při násilnostech zahynulo 32 osob V srpnu 2011 explodovala bomba v budově Organizace spojených národů v hlavním městě Abuja a zabila 16 lidí Nigerijská vláda obvinila z tohoto útoku Boko Haram V lednu 2012 zemřelo po sérii bombových útoků ve městě Kano nejméně 211 lidí Policie poté zatkla 158 příslušníků Boko Haram Útok byl údajně odvetou za nepropuštění některých vězněných členů sekty na svobodu Při útoku se jich neupřesněný počet podařilo osvobodit V červenci 2013 zaútočili radikálové z Boko Haram na školu ve městě Mamudu Školu polili benzínem a zapálili následně stříleli do prchajících dětí a učitelů Zahynulo 29 lidí další byli hospitalizování s popáleninami a střelnými zraněními V listopadu téhož roku byla organizace Spojenými státy zařazena na jejich seznam teroristických organizací< ref> Dne 14 dubna 2014 explodovala na autobusovém nádraží na předměstí nigerijské metropole Abuja nálož Podle místní policie zemřelo 71 lidí a dalších 124 utrpělo zranění Bezpečnostní experti se domnívají že trhavinu pachatelé nastražili do jednoho z vozidel K útoku se nikdo nepřihlásil podezření nicméně padá na islamistickou sektu Boko Haram Dne 5 května 2014 Boko Haram přepadla město Gamboru které leží v nigerijském státě Borno na hranicích s Kamerunem Střelba trvala asi čtyři hodiny Útočníci podpálili přes 250 domů Podle odhadů zahynulo kolem 155 až 200 lidí Řada lidí prý zahynula pod palbou ale mnozí další uhořeli ve svých domech V květnu 2014 přidala OSN toto hnutí na svůj seznam teroristických organizací< ref> Únosy Boko Haram má na svědomí mnoho únosů V dubnu 2014 Boko Haram unesla přes 274 křesťanských studentek z internátů vládních škol a následně je rozprodala jako "manželky" a sexuální otrokyně svým členům za cenu asi 240- Kč za "kus" Většina dívek pak byla svými novými pány odvlečena do muslimského zahraničí především Čadu a Kamerunu Reference Související články Islámský stát Boris Jefimovič Němcov 9 října 1959 Soči – 27 února 2015 Moskva byl ruský liberální politik kritik prezidenta Vladimira Putina V letech 1997–1998 v době prezidentství Borise Jelcina zastával funkci vicepremiéra země Původním povoláním byl matematik a fyzik V únoru 2015 byl v Moskvě zastřelen neznámým útočníkem Život Boris Němcov se narodil v černomořském městě Soči Absolvoval radiofyzikální fakultu Gorkovské univerzity Jako vědec vzbuzoval Němcov velké naděje měl ale větší zájem o veřejnou činnost V r 1992 byl na seznamu „200 světových předáků příštího století" který sestavila Cambridgeská univerzita Měl tehdy 33 let a byl nejmladším ruským guvernérem Až do r 2010 byl Němcov jedním z předáků pravicové strany Svaz pravicových sil která se dvakrát za sebou nedostala do parlamentu Poté byl jedním z předáků hnutí Solidarita a vyvíjel všestranný nátlak na moc z pozic liberalismu V letech 2007 až 2011 byl kvůli účasti na protestech třikrát zatčen V jednom z případů byl odsouzen k 15 dnům vězení což odsoudili američtí senátoři John McCain a Joe Lieberman Organizace Amnesty International jej tehdy označila za vězně svědomí V roce 2010 se stal jedním z prvních signatářů opoziční kampaně s názvem Putin musí odejít V době příprav ZOH v Soči zveřejnil zprávu s názvem Zimní olympiáda v subtropech která se zabývala výrazným předražením nových olympijských objektů a nízkou kvalitou jejich provedení Němcov uvedl že hry budou stát více než padesát miliard dolarů přičemž rozkradeno z nich bude až šedesát procent< ref> Atentát V pátek 27 února 2015 byl Němcov v centru Moskvy krátce před půlnocí čtyřikrát střelen neznámým střelcem načež na následky zranění zemřel V interview z 10 února téhož roku Němcov vyjádřil své obavy z toho že ho prezident Putin nechá zabít Němcov se totiž netajil svými kritickými postoji k roli Ruska ve válce na východě Ukrajiny< ref> Němcov byl zabit krátce před plánovaným masovým protestem opozice který se konal v neděli 1 března Původně mělo jít o demonstraci proti hospodářské krizi a válce na Ukrajině po vraždě Němcova se změnila na vzpomínkový pochod Zúčastnilo se jej několik desítek tisíc lidí mnozí drželi Němcovovy fotografie řada lidí měla placky s nápisem „Nebojím se Někteří účastníci nesli na transparentech kritická hesla ozvalo se volání „Rusko bez Putina Reakce Atentát na Němcova odsoudil americký prezident Barack Obama který se s ním setkal v Moskvě v roce 2009 Označil jej za „brutální vraždu a ruskou vládu vyzval k rychlému nestrannému a transparentnímu vyšetření události Ukrajinský prezident Petro Porošenko uvedl že je smrtí Němcova šokován Němcova který byl zastáncem prozápadního kurzu Ukrajiny považoval za „jednoho z mála které může nazývat přáteli< ref> V březnu 2015 se rozhodl udělit mu Řád svobody Ruský prezident Vladimír Putin prohlásil že bude uděláno vše pro to aby byli organizátoři a vykonavatelé podlé a cynické vraždy Borise Němcova po zásluze potrestáni Reference Buddhové z Bamjánu تندیس‌های بودا در باميان byly dvě obří sochy stojících Buddhů vytesané do skalního masivu v bamjánském údolí v Afghánistánu Sochy se nacházely přibližně 230 kilometrů severozápadně od afghánského hlavního města Kábulu v nadmořské výšce okolo 2 500 metrů Byly vytvořeny v 6 století a stály až do roku 2001 kdy byly zničeny radikální islámsko-politickou skupinou Tálibán ačkoliv se proti tomu postavilo i množství islámských států Sochy reprezentující Buddhu Vairóčanu a Buddhu Šákjamuniho byly typickým příkladem prolínání vlivů indického a řeckého sochařství Hlavní části byly vytesány přímo do pískovce avšak detaily byly vymodelovány z hmoty sestávající z bláta a slámy pokryté štukem Zatímco větší z Buddhů měl být jednolitě obarven karmínově červenou barvou menší byl původně různobarevný Celá vnější vrstva i s barvami však podlehla povětrnostním vlivům Větší socha Buddhy měřila přes 50 metrů a menší přes 30 metrů Sochy dělila vzdálenost 850 metrů Ve skalách bývalo možné spatřit také tři menší sochy sedících Buddhů které však podlehly času již mnohem dříve Ve skalním masivu se zachovaly celé jeskynní systémy často umístěné v několika patrech nad sebou které byly podobně jako výklenky soch vyzdobeny nástěnnými malbami< ref> V roce 2003 byli bamjánští Buddhové spolu s dalšími archeologickými památkami bamjánského údolí přijati na Seznam světového dědictví UNESCO I po zničení soch mnozí badatelé dále prozkoumávají oblast Na základě popisu čínského poutníka Süan-canga někteří z nich věří že se zde nachází další až několikasetmetrová socha ležícího Buddhy a věnují se jeho hledání ale tento záměr nebyl uskutečněn Oblast Bamjánu Bamján v minulosti ležel na křižovatce tras hedvábné stezky která zajišťovala obchodní spojení mezi Čínou a Indií na jedné straně a Centrální Asií Středním východem a Evropou na straně druhé Již od prvních století našeho letopočtu se zde usídlovali poutníci kteří si ve skalách hloubili jeskynní příbytky Ty sloužily jako stálé obydlí až několika tisícům mnichů i jako dočasné příbytky poutníků a nejrůznějších pocestných První buddhističtí mniši kteří v oblasti Bamjánu šířili svou víru byli podle tradice vysláni již králem Ašókou Rozkvět buddhismu však v Bamjánu nastal až v průběhu 2 století za dob krále Kanišky asi nejznámějšího vládce z Kušánské dynastie králů Baktrie Jak dokazují četné pozůstatky měst a opevnění v údolí oblast byla také významným centrem obchodu V následujících staletích byl buddhismus z oblasti postupně vytlačován islámem až byl vypuzen úplně Mniši byli nuceni z oblasti Bamjánu odejít a údolí bylo z převážné části opuštěno Město Bamján které se nachází nedaleko bamjánského údolí se dochovalo až do současnosti a je hlavním městem stejnojmenné provincie Popis Obě sochy nesly známky tzv gandhárského umění které se v této oblasti rozvíjelo přibližně od 1 století př n l Oba Buddhové pak byli typickým příkladem tohoto stylu přičemž na dalších vyobrazeních této oblasti lze rozpoznat i další např čínské vlivy< ref> Ve skále bývaly umístěné také sochy sedících Buddhů a v přilehlých jeskyních se dodnes nachází vzácné malby Stojící sochy Buddhů a nejbližší jeskyně Sochy z nichž větší reprezentovala Buddhu Vairóčanu a menší Buddhu Šákjamuniho a dívaly se směrem k místům kde stávalo město a procházeli poutníci a karavany Hrubé obrysy soch byly vytesány přímo do skály přičemž detaily jako obličejové části či roucho byly doplněny směsí z bláta a slámy Na jeho obrys byla dřevěnými kolíky přichycena lana která byla následně pokryta štukem čímž se vytvořilo zvrásnění celého roucha Následně byla celá noha překryta vrstvou štuku představující sukno Hluboký výklenek většího Buddhy měl představovat tělesné halo mandorlu Podle německého badatele Edmunda Melzla Největší stojící sochou Buddhy byla v té době japonská socha Ušiku Daibucu která však představuje Buddhu Amitábhu Zachovaný výklenek většího Buddhy je 58 m vysoký 24 m široký a 16 m hluboký Obsahuje dva do skály vytesané ochozy které byly původně zdobeny nástěnnými malbami Buddhů a bódhisattvů V červenci 2002 kdy sochy již byly zničeny byla nedestruktivními geofyzikálními metodami zkoumána oblast o rozloze 1 hektaru před výklenkem většího Buddhy Průzkum na němž se podílely organizace UNESCO ICOMOS a afghánský Národní archeologický institut zjistil že tudy vedla cesta a stávaly zde různé stavby vstupní brána a podél skály ochranná zeď Někteří archeologové věří že někde mezi oběma výklenky jsou pod zemí ukryty i pozůstatky buddhistického chrámu Výklenek menšího Buddhy je 38 m vysoký a 16 m široký Ještě před zničením sochy v roce 2001 byl vyzdoben poměrně zachovalými freskami a osm ve skále vytesaných jeskyní ze 3 až 6 století bylo přístupných vchodem při úpatí sochy Většina z těchto jeskyní měla tvar osmiúhelníku a byla rovněž vyzdobena freskami které však již byly do značné míry zvětrané V březnu 2003 tálibánské jednotky zničily i tyto zbytky maleb Sedící sochy Buddhů a další vytesané jeskyně Ve skále bývaly také sochy sedících Buddhů Jedna byla vytesána asi 50 metrů západně od menšího stojícího Buddhy ovšem v průběhu věků byla zničena takže do dnešních dnů po ní zůstal jen 62 m široký 76 m vysoký a 3 m hluboký výklenek se zbytky maleb umístěný ve výšce 30 metrů nad úpatím skály Výklenek je obklopen 15 jeskyněmi a propojenými ochozy v několika patrech Další velká socha sedícího Buddhy bývala v 108 m vysoké 14 m široké a 3 m hluboké jeskyni patřící ke skupině jeskyní mezi oběma stojícími Buddhy Socha byla zničena vlivem prosakující vody a činností vandalů ovšem její zbytky bylo možné spatřit ještě v 70 letech 20 století V prostorné jeskyni která byla součástí velkého jeskynního komplexu 140 metrů západně od tohoto místa bývala ještě jedna malá socha sedícího Buddhy Freskami bohatě zdobený výklenek je 56 m široký 65 m vysoký a 45 m hluboký a je vytesaný ve výšce 30 m Ze sochy která byla pravděpodobně dřevěná a pocházela z 5 až 6 století se zachoval pouze kamenný podstavec a malby již také podléhají povětrnostním vlivům Skála obsahuje ještě další jeskynní systémy z nichž některé jsou obydlené V jedné z jeskyní lze spatřit ceněnou nástěnnou malbu bódhisattvy obklopeného šesti Buddhy s korunou< ref> Olejomalby Vědci z  v Grenoblu analyzovali některé jeskynní malby pocházející ze 7 století a v dubnu 2008 oznámili že několik z nich bylo malováno barvami na bázi oleje Jeho zdrojem zřejmě byly vlašské ořechy a máky které v oblasti rostly Vynález olejových barev se dosud připisoval evropským malířům ovšem bamjánské kresby je předešly o šest století a staly se tedy nejstaršími známými olejomalbami< ref> Buddhové v proměnách staletí Sochy Buddhů v Bamjánském údolí vznikaly postupně v rozmezí 3 a 6 století< ref> v období rozkvětu buddhismu v oblasti Postupem doby však v souvislosti s šířením islámu jejich význam začal upadat staly se ohroženými až byly v roce 2001 zcela zničeny Vytvoření soch a jejich osudy ve středověku Počátky obou velkých soch Buddhů sahají do 3 století kdy si jejich vytesání objednali stoupenci lókóttaravádové školy jedné z mnoha tehdejších škol théravádového buddhismu První písemnou zmínku o sochách zanechal okolo roku 400 čínský cestovatel Fa-sien Dále mimo jiné napsal že obě sochy Buddhů byly zdobeny zlatými šperky jejichž „záře oslňuje zrak Od doby kdy byly sochy vystavěny se o ně starali především buddhističtí mniši obývající tamní jeskynní obydlí Se stále častějšími nájezdy muslimů v následujících stoletích však mniši začali bamjánskou oblast pomalu opouštět a když se v 7 a 8 století chopila vlády arabská umajjovská dynastie byl buddhismus z oblasti takřka úplně vytlačen Novověké objevování soch V 19 století se sochy staly předmětem zájmu evropských amatérských archeologů Britský cestovatel Alexander Burnes který navštívil Bamján roku 1832 je považován za jejich novodobého objevitele Burnes zde pořídil cenné náčrty na nichž lze vidět v jakém stavu se sochy nacházely v té době Ke konci 19 století byly sochy poničeny v důsledku nepokojů spojených se sporem mezi novým emírem Abdurrahmánem Chánem a Hazáry V roce 1919 se moci v Afghánistánu chopil Amanulláh který si dokázal uvědomit výjimečnost obou soch a jejich nevídanou historickou hodnotu a začal podnikat rázná opatření na jejich ochranu Avšak vládci po něm následující již takové pochopení neměli a sochy nadále ponechali jejich vlastnímu osudu 23 května 1920 dorazil k sochám Čech Josef Aul propuštěný zajatec z první světové války který se rozhodl prchnout z Ruska před blížící se občanskou válkou a vydal se z Turkmenistánu přes Afghánistán do Indie a roku 1947 publikoval upravenou verzi pod názvem Karavanou do Indie< ref> Podle jeho líčení místní muslimské obyvatelstvo sochy nazývalo výrazem dev který označoval zlé duchy a nečisté síly V té době již sochy měly zničené obličeje až po ústa okolo uší však byly zachované vlnící se vlasy a na jejich tělech byly četné hluboké jamky Větší socha měla roztříštěné nohy pod koleny menší měla nohy zachované zato však byla bez rukou Aul vystoupal třemi poschodími jeskyní vytesaných ve skále až na vrchol hlavy menšího z Buddhů Výklenek byl podle jeho popisu vyzdoben barevnými kresbami poprsí mužů a žen mužských postav a obrazy Buddhy jejichž náčrtky zveřejnil v první ze zmíněných knih Řada postav byla ozdobena svastikou Jeskyně v blízkosti většího Buddhy Aul nenavštívil protože schody v nich již byly zřícené Pokusy o záchranu Roku 1969 se s pomocí indických archeologů rozběhly práce na opravách soch Protože počasí nedovolovalo pracovat déle než čtyři měsíce v roce byla do roku 1973 opravena pouze menší socha Práce pokračovaly nadále velmi pomalu až roku 1979 musely být kvůli sovětské invazi do země a následné válce zastaveny Přesto v prosinci roku 1981 afghánský ministr informatiky a kultury podepsal nominaci bamjánského údolí na Seznam světového dědictví která byla o čtyři měsíce později doručena organizaci UNESCO V letech 1982 až 1983 nominaci hodnotila asociace ICOMOS a zapsání památek na seznam doporučila s podmínkou že bude zajištěna jejich ochrana Podobně se v červnu 1983 vyjádřil i Úřad Výboru pro světové dědictví V prosinci téhož roku pak Výbor pro světové dědictví konstatoval že podmínka nebyla splněna a zapsání oblasti na seznam odložil< ref> Pod nadvládou Tálibánu Sochy Buddhů byly již od středověku vystaveny nebezpečí zničení To však přišlo až s islámským radikalismem na počátku 21 století V roce 1996 získala moc v Afghánistánu radikální nábožensko-politická skupina Tálibán Když v roce 1997 dobyla jedna z tálibánských skupin i bamjánské údolí začal jeden z jejích velitelů vyhrožovat že obě sochy Buddhů vyhodí do vzduchu v čemž mu zabránili jeho nadřízení Zničení soch V červenci 1999 vůdce Tálibánu Muhammad Umar prohlásil že souhlasí se zachováním kulturního dědictví země do něhož patřily i sochy Buddhů S množstvím návštěvníků kteří přijížděli z celého světa představovali totiž Buddhové velký zdroj příjmů Poté události nabraly rychlý spád Tálibán který tehdy ovládal téměř celý Afghánistán se rozhodl v zemi zničit veškeré sochy mezi něž patřili i oba Buddhové Mnoho zemí v čele s UNESCO se proti tomuto rozhodnutí postavilo a snažilo se zabránit zničení soch Dokonce i tehdejší spojenec Afghánistánu Pákistán se vyjádřil pro zachování obou soch Obě sochy Buddhů však začaly být ničeny jen o několik týdnů později Nejdříve byly po několik dní ostřelovány protiletadlovými zbraněmi což je značně poškodilo avšak nezničilo úplně Poté tálibové použili protitankové miny které umístili přímo do spodní části soch Několikadenní proces ničení byl úspěšný a obě sochy byly zlikvidovány Spotřebovalo se na to okolo 50 tun výbušnin Pokud někdo z nich odmítl s Tálibánem spolupracovat a pomoci při kladení min byl zastřelen jako nepřítel islámu 10 března 2001 mluvčí Tálibánu Abdal Hají Mutmain oznámil že sochy jsou zničeny z 80–90 % a práce na jejich demolici je takřka u konce Události po zničení V roce 2003 bylo údolí přijato na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem což lze přeložit jako „Kulturní krajina a archeologické pozůstatky Bamjánského údolí Celkem se jedná o osm konkrétních památek s plochou ochranného pásma 34195 hektarů< ref> přičemž sochy Buddhů zabírají jeho větší část Ke světovému dědictví byla zdejší oblast přiřazena pod kritérii i ii iii iv a vi Přestože obě sochy byly takřka zcela zničeny jejich hlavní rysy lze stále rozpoznat Odstřelování soch však natolik poškodilo celý masiv že do skály musely být ukotveny kovové výztuže které mají za úkol zabránit úplnému zřícení Němečtí archeologové v roce 2006 oznámili nalezení sútry která byla ukryta v jedné ze soch I když je v jiných zemích poměrně běžné že jsou do nitra buddhistických soch vkládány buddhistické texty v tomto případě se jedná o vůbec první písemný dokument který byl nalezen v buddhistické soše na území Afghánistánu< ref> Možnosti rekonstrukce Někteří vědci se zabývali myšlenkou rekonstrukce obou soch Ta by však byla nesmírně nákladná a mnozí také poukazovali na fakt že značná část materiálu ze soch byla rozmetána na prach a odvál ji vítr Někteří umělci též navrhovali řešení které by sochy alespoň částečně nahradilo Mezi nejdiskutovanější patřil návrh japonského umělce Hiro Jamagaty který prosazoval laserovou projekci jež by na skalní stěnu promítala barevné obrazy Buddhů< ref> Žádný z těchto návrhů však nebyl uskutečněn Sochy v dokumentárním filmu V roce 2006 byl uveřejněn dokumentární film s názvem Obří buddhové který se zabýval zničením bamjánských Buddhů Ve filmu hrál jednu z hlavních rolí i Tajsir Alony reportér televize Al-Džazíra kterému se jako jedinému podařilo udělat záznam zničení soch Autor filmu švýcarský režisér Christian Frei v dokumentu také vyjádřil názor že sochy byly zničeny přímo na příkaz Usámy bin Ládina< ref> Odkazy Reference Literatura Externí odkazy  – 3D projekce na skalní masiv po zničení  – sbírka odkazů o Bamjánu Jádro z lat nucleus – jádro nebo oříšek příp řec karyon jádro< ref> je organela eukaryotických buněk v níž je uložena většina genetického materiálu DNA buňky Je to vlastně váček obalený dvěma buněčnými membránami který má v průměru 5–10 mikrometrů Uvnitř se nachází chromatin tedy DNA a různé přidružené bílkoviny ale i další struktury např jadérko kde probíhají různé enzymatické procesy související s DNA a RNA Jádro se vyskytuje v buňkách všech eukaryot s několika drobnými výjimkami – např lidská červená krvinka tedy u všech rostlin živočichů hub nebo např u prvoků Někdy jich je dokonce v buňce více než jedno O způsobu vzniku jádra existuje několik hypotéz a stále v tom není jasno Pro jeho nápadnost bylo jádro jednou z prvních struktur které byly pozorovány pod mikroskopem ale konkrétní biochemické a genetické děje uplatňující se v jádře jsou odhalovány až postupně Mimo to že jádro obsahuje DNA má důležitou roli jako bariéra mezi místem transkripce přepis DNA do RNA a translace z RNA do bílkovin Historie výzkumu Jádro bylo první objevenou organelou vůbec Autorem nejstaršího známého nákresu buňky s jádrem byl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek 1632–1723 Jádro které nazýval „lumen pozoroval v červených krvinkách lososa posléze do značných detailů Robert Brown Poslední jmenovaný zkoumal stavbu květu orchidejí pod mikroskopem a ve vnější vrstvě květu si všiml struktury kterou nazval areola či nucleus V letech 1876–1878 publikoval Oscar Hertwig studie o průběhu oplodnění ježovek přičemž si všiml že během tohoto procesu dochází k fúzi jader vajíčka a spermie Navrhl že nový jedinec vzniká vždy z jedné oplozené buňky Tomu se sice vzpouzel jeho současník Haeckel nicméně později bylo to samé pozorováno u obojživelníků měkkýšů a u rostlin Jádro od té doby bylo považováno za centrum dědičnosti V roce 1949 britský vědec H G Callan objevil jaderné póry Posléze bylo učiněno mnoho dalších důležitých objevů například termín spliceozom který označuje jaderný molekulární komplex sloužící k sestřihu RNA byl poprvé použit v roce 1985 v laboratoři Johna Abelsona Podstata mnoha biochemických a molekulárních dějů v jádře však stále čeká na objevení Evoluční původ Buněčné jádro je zřejmě evoluční novinka eukaryot Velmi vzácně sice i některé bakterie rod Gemmata mohou mít DNA uzavřenou ve váčku ale nejedná se o pravé eukaryotické jádro Podle jedné z nich se prostě z cytoplazmatické membrány v místě kde byla navázána DNA odštěpily váčky které následně splývaly a postupně obklopily genom Mnoho hypotéz o eukaryogenezi využívá endosymbióz několika primitivních buněk Třeba podle syntrofické hypotézy ke vzniku jádra došlo takto jakési bakterie se přiložily těsně k buněčné membráně dávné archebakterie a vzájemně mezi sebou splynuly Archeální cytoplazmatická membrána se díky tomu mohla stát jadernou membránou nové eukaryotické buňky a cytoplazmatická membrána bakterií údajně představuje dnešní buněčnou membránu eukaryot< ref> Další hypotézou je tzv virová eukaryogeneze „tři viry tři domény Tato velmi kontroverzní myšlenka hlásá že vznik eukaryotické buňky se vším všudy je nutné přičítat virům Důkazem je pro zastánce této hypotézy podoba v určitých rysech virů a eukaryot mají lineární řetězce DNA čepičku na mRNA a podobně Virus mohl být pohlcen fagocytózou do buňky Podle některých autorů by předky jádra mohly být poxviry jejichž DNA polymeráza vykazuje podobnost s totožným enzymem eukaryot< ref> Konečně je možné zmínit ještě čtvrtou tzv „exomembránovou hypotézu která byla vyslovena před několika lety Podle ní endosymbiotické modely nejsou dostatečným vysvětlením pro vznik eukaryotického jádra Jádro se podle této představy vyvinulo z jisté buňky která si vyvinula druhou vnější cytoplazmatickou membránu Tím pádem se ta vnitřní z membrán mohla stát jadernou membránou zatímco její původní funkci přejala nová vnější membrána V jaderné membráně vznikly komplikované pórovité komplexy aby mohlo docházet k transportu různých struktur jako jsou ribozomální podjednotky z jádra do cytoplazmy či zpět< ref> Parametry Velikost a tvar Jádro je dynamický útvar který má různou velikost i tvar Konkrétní rozměry jsou velmi rozmanité průměrně se například uvádí 5–10 μm to jsou však pouze střední hodnoty Jádro nervových buněk může mít pouhé 3 ale také 18 μm v průměru V typickém případě údajně jádro představuje asi 10% objemu buňky V žabím vajíčku mohou mít jádra průměr klidně i 400 μm Jádra se obecně zvětšují během svého buněčného cyklu nejmenší jsou zpravidla po dokončení mitózy největší na konci interfáze Známá je i skutečnost že velikost jádra do jisté míry souvisí s ploidií viz níže tedy počtem chromozomových sad Polyploidní jádra bývají výrazně větší Jádra se často přizpůsobují i tvaru buňky která se dokonce mění s časem – nejprve jsou tyčkovitá pak postupuje čím dál výraznější segmentace Také u rostlin se udávají nejen kulovitá ale i protáhlá až tyčinkovitá jádra např v buňkách vodivých pletiv Prvoci s velkými jádry makronukleus nálevníků mají také tendenci mít laločnatá či segmentovaná jádra zřejmě proto aby lépe probíhala výměna látek mezi jádrem a cytoplazmou Počet jader v buňce Ve většině buněk se obyčejně vyskytuje jen jedno jádro případně dvě těsně před rozdělením Objevují se však výjimky většinou u prvoků nebo hub Kromě těchto mnohojaderných útvarů ještě existují případy prvoků které mají za normálního stavu dvě jádra Rozlišují se homokaryotičtí prvoci kteří mají více identických jader a heterokaryotičtí prvoci kteří mají v buňce dva jaderné typy každý specializovaný pro jinou funkci K homokaryotickým prvokům patří například améby Chaos a Pelomyxa ale i rody Actinosphaerium a Opalina Mnozí výtrusovci jako např kokcidie Coccidiasina mají alespoň vícejaderná životní stadia Pro druhou zmíněnou skupinu tedy heterokaryotické prvoky je typický tzv jaderný dualismus Nálevníci Ciliophora a někteří dírkonošci Foraminifera mají totiž velký makronukleus který je exprimován a neslouží k rozmnožování a malý mikronukleus který slouží k rozmnožování Také některé řasy Caulerpa Vaucheria Botrydium a buňky mléčnic jsou vícejaderné polyenergidní I u mnohobuněčných živočichů existují mnohojaderné buňky patří k nim zejména syncytia a plazmodia Syncytia vznikají splynutím několika jednojaderných buněk plazmodia zase dělením jádra bez následného rozdělení buňky Například do kategorie mnohojaderných buněk patří osteoklasty buňky kosterního svalu rhabdomyocyty ale i třeba buňky jaterní tkáně chrupavek kostní a epitelové přechodné tkáně v močovém měchýři Existují i buňky bezjaderné takzvané neplnohodnotné jako jsou červené krvinky savců tedy i člověka Také rostlinné buňky které tvoří lýko články sítkovic sítkové buňky nemají funkční jádra ale jsou vyživovány buňkami okolními které jádro mají < ref> Počet sad chromozomů Dalším parametrem kterým je možno popsat jakékoliv jádro je počet chromozomových sad které se v nich nalézají Mnoho eukaryot má haploidní jádra pouze s jednou sadou genetické informace – například válečovití bičíkovci Volvocida oxymonády Oxymonadida výtrusovci Apicomplexa či pravé hlenky Myxogastrea U člověka jsou haploidní pouze pohlavní buňky vajíčko a spermie u rostlin všechny buňky gametofytu Pro většinu buněk eukaryot je nicméně typické mít v jádře dvě sady genetické informace tedy být diploidní To platí namátkou pro mikronukley nálevníků Ciliophora opalinky Opalinata pro většinu těla cévnatých rostlin jsou totiž z většiny tvořeny sporofytem a pro téměř všechny buňky živočichů Některá jádra však mohou být i polyploidní tedy mít více než dvě sady genetické informace např makronukley nálevníků či celá těla některých polyploidních rostlin Stavba Jádro je váček obklopený dvěma fosfolipidovými membránami tvořícími dohromady tzv jadernou membránu karyolemu Ta je na vnitřní straně vyztužena systémem intermediárních filament tzv jadernou laminou Uvnitř jádra se nachází karyoplazma tedy vlastně cytoplazma s charakteristickým jaderným složením Obsahuje především chromatin tedy jadernou DNA a s ní asociované proteiny histony a podobně Kromě chromatinu lze v jádře najít ještě jadérka a další drobné struktury Jaderný obal Jádro je ohraničeno dvojitým jaderným obalem „jadernou membránou v němž se nacházejí póry tvořené speciálními bílkovinami které mají usnadnit a řídit transport specifických makromolekul např RNA Z důvodu transportu mRNA k ribozómům a posttranslační úpravy bílkovin je jádro napojeno na drsné endoplazmatické retikulum Obal jádra sestává ze dvou membrán a vrstvy mezi nimi Vnitřní membrána na kterou se váže chromatin DNA a přídatné proteiny jehož poloha se tím určuje Také bývá přítomna vrstva filament která zvyšuje pevnost V typickém případě to je jaderná lamina síť proteinů laminů silná 80–300 nm U měňavky Amoeba proteus se namísto klasické laminy nachází tzv plástvová vrstva Vnější membrána připomíná membránu hrubého endoplasmatického retikula a stejně jako ona nese navázané ribozomy< ref> Mezimembránový prostor perinukleární prostor perinukleární cisterna je ohraničen vnější a vnitřní membránou pokračuje jako hrubé endoplazmatické retikulum Ribozomy umístěné na vnější membráně syntetizují proteiny do tohoto prostoru Šířka činí asi 20-40 nanometrů podle jiných zdrojů až 70 nm V jaderné membráně se nachází tzv jaderné póry které umožňují transport látek přes membránu Co se týče obratlovců jaderný pór má velikost přibližně 145 nanometrů v průměru a 80 nanometrů na délku napříč membránou podle jiných zdrojů 50 Kupříkladu když buňka replikuje svoji DNA v S-fázi musí skrz každý z 3000 pórů projít každou minutu 100 histonů Malé molekuly prochází pasivně větší pomocí speciálních receptorů které se s nimi asociují a přenášejí je Chromatin Většinu vnitřního prostoru jádra vyplňuje tzv chromatin tedy vlastně DNA a asociované bílkoviny jako jsou třeba histony Jaderná DNA která slouží jako genetická informace pro syntézu většiny bílkovin v buňce je tvořena několika lineárními řetězci které se označují jako chromozomy Zdravý člověk má v každé tělní buňce 46 takových lineárních molekul jejichž celková délka je asi jeden metr Nejedná se však obvykle o náhodný spletenec nýbrž o vysoce organizovaný komplex DNA a bílkovin Na nejnižší úrovni vznikají z DNA a histonů tzv nukleozomy na vyšších úrovních nacházíme další typy organizace DNA Kódující části chromatinu se nazývají euchromatin a bývají poněkud volněji smotané než heterochromatin který tvoří nekódující DNA Jednotlivé chromozomy jsou obvykle pozorovány v M-fázi při mitóze kdy se buňka připravuje na dělení a jednotlivé chromozomy získávají svůj typický tvar dvě chromatidy spojené v centromeře V této době totiž je DNA tak hustě kondenzována že jsou chromozomy viditelné i pod světelným mikroskopem Většinu doby jsou však buňky v interfázi období mezi děleními kdy se chromozomy naopak rozmotávají aby mohly být správně využívány pro běžnou činnost buňky Je však zajímavé že i v této době si udržují chromozomy svůj „prostor a příliš se navzájem nesplétají Každá taková „komůrka se označuje chromozomální teritorium – zřejmě to hraje významnou epigenetickou roli v expresi genů< ref> Jadérko Jadérko nucleolus je malá vnitřní část buněčného jádra kulovitého tvaru která obsahuje velké množství ribozomální RNA rRNA Vyskytuje se ve většině eukaryotických buněk Jadérko je tvořeno satelitní DNA akrocentrických chromosomů Jadérek bývá v typickém případě v jedné buňce jen několik ale například v oocytech dochází k jejich namnožení do obrovských počtů aby bylo později vajíčko schopné vyrobit dostatečné množství ribozomů< ref> Jadérko se v jádře vytváří kolem genů pro ribozomální RNA Tyto geny jsou tak v jadérku transkribovány a následně se v jadérku zabudovávají do nově vznikajících ribozomů Poté jsou jadernými póry transportovány ven do cytoplazmy Další struktury Kromě jadérka jsou uvnitř buněčného jádra pravidelně pozorovány i další struktury různých rozměrů a funkcí Ač se někdy označují za organely pomocí metody FRAP obvykle je zjištěno že mezi nimi a karyoplazmou dochází k rychlé výměně materiálu ostatně stejně tomu je i u jadérka Jsou to tedy spíše lokální nahromadění molekulárních komplexů jež spolu drží na základě slabých vazebných interakcí a zvyšují zde svou lokální koncentraci což je vhodné pro rychlý průběh biochemických reakcí K známějším tělískům tohoto typu patří například Cajalova tělíska jsou obvykle menší než 1 mikrometr v jádře jich bývá kolem desíti a obsahují vysokou koncentraci proteinu coilin p80-coilin Podílí na tvorbě snRNP snoRNP a zrání telomerázy její RNA komponenta je příbuzná snoRNA< ref> GEMs obsahují protein SMN a hrají zřejmě důležitou roli v dozrávání snRNP komplexů PIKA OPT doména zkratka pochází z anglického polymorphic interphase karyosomal association je to zřejmě místo kde dochází k vyhledávání a opravě chyb v DNA ale jsou tam taky nahromaděny některé transkripční faktory Během G fáze má až 5 mikrometrů PML tělíska též PODs či ND10 nachází se v jádře po 10–30 a jeho poruchy jsou dávány do souvislosti s některými typy leukémie jaderné skvrny speckles jsou to zřejmě místa kde dochází ke splicingu neboť jsou v nich nahromaděny různé součásti sestřihové mašinerie Jiné zdroje uvádí že se zde tyto sestřihové faktor pouze skladují pro pozdější použití paraspeckles "tělíska v blízkosti jaderných skvrn" se vyskytují v bezprostřední blízkosti jaderných skvrn jejich strukturní součást je dlouhá nekódující RNA NEAT1 Slouží k zachycení některých mRNA nesoucích informaci pro tvorbu proteinů využívaných pro odolání stresovým podmínkám takové mRNA jsou bohatě modifikované RNA editací adenosin→inositol Ve stresových podmínkách se odštípne modifikovaná oblast na 3' konci se doplní polyA konec a zachycené mRNA je umožněno opustit jádro< ref> Z různých menších mikroskopem těžko pozorovatelných tělísek je v poslední době studován např spliceozom komplex v němž probíhá splicing tedy odstraňování intronů z pre-mRNA Funkce Jádro je zcela zásadní součástí eukaryotických buněk bez níž se nedá dlouhodobě přežívat Například bezjaderné červené krvinky savců mají životnost obvykle přibližně pouhých 30 dní< ref> u člověka 120 dní Je jasné že hlavní funkcí jádra je uchovávat genetickou informaci z níž je vystavěn život Nabízí se však mimo jiné otázka proč nestačí mít DNA v cytosolu jako to ostatně běžně dělají bakterie a archebakterie – důvodem jsou zřejmě výhody které přináší „kompartmentalizace buňky Genetická informace Jádro obsahuje většinu genetické informace eukaryotických buněk Jedná se o tzv jadernou DNA mimo ní existuje sice ještě mitochondriální DNA nebo plastidová DNA ty však obvykle jsou řádově menší V DNA se skrývají geny tedy tzv kódující úseky které se v procesu transkripce nejprve musí přepsat v RNA Tomu pomáhají různé jaderné enzymy jako je RNA polymeráza helikáza nebo topoisomeráza a navíc různé transkripční faktory< ref> Vzniklá RNA se označuje jako primární transkript je to surový materiál který je třeba opatřit odolnými konci a sestříhat Uvádí se tři základní kroky zahrnované pod posttranskripční modifikace 5' guanosinová čepička polyA konec a RNA sestřih splicing Poslední jmenovaný proces – sestřih – provádí spliceozom enzymatická mašinérie která vystřihává z primárních transkriptů introny Podle toho jak je vystřihne mohou vznikat různé varianty též mRNA v procesu zvaném alternativní splicing Dalším krokem je obvykle export RNA z jádra Ačkoliv některé typy RNA mohou pracovat v jádře většina jich je jadernými póry posílána do cytoplazmy To platí například pro všechny messenger RNA mRNA V cytoplazmě se mRNA váže na ribozomy a dochází k výrobě translaci polypeptidů bílkovin Kompartmentalizace Za tímto dlouhým slovem které se však běžně používá se skrývá zřejmě jedna z výhod eukaryotického jádra Jaderný obal kolem jádra umožňuje aby buňka vytvořila dva odlišné světy cytoplazmu vnitřek buňky a karyoplazmu vnitřek jádra To je pro eukaryotickou buňku velice typické Na obou stranách jaderného obalu tak může docházet k odlišným procesům Pěkným příkladem je první krok glykolýzy který je katalyzován enzymem hexokinázou Je–li v buňce příliš fruktóza-1-fosfátu hexokináza je přesunuta do jádra Podobná je situace s transkripčními faktory proteiny které ovlivňují transkripci – ty se také nalézají v cytosolu do doby než jsou aktivovány Ukazuje se že nejlepší kontrolou transkripce je oddělit fyzicky transkripční faktory od DNA aby se zamezilo byť slabé aktivaci genů ve chvíli kdy to není žádoucí Možná nejdůležitější je však schopnost jádra oddělit transkripci přepis DNA v RNA a translaci přepis RNA v protein Bakterie tyto dva děje provádí téměř současně ale eukaryotická buňka musí po transkripci udělat ještě několik důležitých kroků předtím než může mRNA být předána ribozomu Zejména musí být proveden splicing sestřih intronů Kdyby k tomu nedošlo a pre-mRNA byla rovnou překládána v polypeptid vznikaly by nefunkční bílkoviny< ref> Jádro při buněčném dělení Každá normální buňka musí mít plnohodnotné jádro Zároveň však je žádoucí aby se buňky mohly dělit Aby se oba požadavky daly zkoordinovat postupuje se v několika krocích Nejprve se pouze v rámci tzv S fáze jen namnoží obsah jádra zejména celý genom načež po kontrolním bodu vstoupí buňka do mitózy M fáze V prometafázi dojde k fosforylaci jaderné laminy pomocí cyklin-dependentních kináz načež se zcela rozpadne jaderná membrána Díky tomu se mohou během metafáze navázat mikrotubuly z cytoplazmy na jednotlivé chromozomy v anafázi dojde k rozchodu sesterských chromatid do protilehlých pólů buňky Až v telofázi se opět obnovuje jaderná lamina i membrána do níž se navíc znovu vkládají jaderné póry Barvitelnost Jádra poutala pozornost přírodovědců již od úsvitu mikroskopických technik Někdy jsou dobře patrná pouhým okem jindy je vhodné je barvit Mezi klasická barviva patří zásaditý hematoxylin fialově či hnědě zbarvená jádra Giemsa neutrální červeň nilská modř nebo třeba safranin červeně Takzvaná Feulgenova reakce zase využívá Shiffovo činidlo kyselina fuchsinsiřičitá Jindy se na jaderné proteiny navěšuje fluorescenční protein GFP Odkazy Reference Literatura ;Anglická ;Česká Cesta ven je český film režiséra Petra Václava z roku 2014 Vypráví o romském páru Žanety a Davida Obsazení je tvořeno romskými neherci kteří zažili první zkušenost s natáčením Snímek byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie Film měl premiéru na Filmovém festivalu v Cannes v nesoutěžní sekci ACID Stal se tak prvním českým celovečerním filmem uvedeným na tomto festivalu od roku 1998 kdy zde byl na programu film Postel Oskara Reifa Během premiérového víkendu v českých kinech na film přišlo 845 diváků Výroba Film se točil s romskými neherci v reálných lokacích především na Ostravsku v Přednádraží nebo na ubytovně Ocenění V červnu 2014 získal film cenu za nejlepší film na slovenském filmovém festivalu Art Film Fest Klaudia Dudová zde také získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon Na Cenách české filmové kritiky 2014 měl film nejvíce nominací 6 zvítězil ve čtyřech kategoriích nejlepší film režie scénář a ženský herecký výkon pro Klaudii Dudovou Na Českém lvu 2014 snímek vyhrál v sedmi kategoriích nejlepší film režie ženský herecký výkon v hlavní roli scénář kamera střih a zvuk < ref> Recenze Mirka Spáčilová iDNEScz 25 května 2014 Reference Externí odkazy – oficiální stránky Cizoložství je obecně definováno jako mimomanželský pohlavní styk manžela nebo manželky čili manželská nevěra Cizoložníkem je podvádějící z manželů i jeho svůdník V některých státech je cizoložství trestným činem s trestem odnětí svobody v exrému až s trestem smrti V některých těchto zemích je za tento trestný čin považován i pohlavní styk nedobrovolný což je někdy terčem kritiky Otevřená manželství jsou ta kde je cizoložství oběma stranami tolerováno Dobrovolný pohlavní styk mimo vzájemné manželství se nazývá smilstvo Právní pojetí V některých oblastech je cizoložství stále nezákonné a v některých zemích jsou tresty za cizoložství nerovné Ženy jsou někdy například trestány více než muži nebo je za cizoložství považováno i znásilnění V historii Ve starém Římě bylo trestné pouze cizoložství ženy adulterium protože byla porušena moc manžela jako pána rodiny a rodina byla ohrožena nebezpečím uvedení cizoložných dětí Cizoložství muže stuprum bylo beztrestné Manžel měl ve starších dobách v případě přistižení při činu právo beztrestně zabít svůdníka své ženy otec ženy mohl beztrestně při přistižení zabít pouze oba najednou V pozdější době lex Julia de adulteriis coercendis r 18 př Kr byl domácí soud nahrazen soudem veřejným a trestem byly buď tresty majetkové nebo vyhoštění na pustý ostrov relegatio Svůdník manželky byl za Konstantina trestán smrtí mečem manželka za Justiniána uvržena doživotně do klášteru odkud si ji měl právo manžel ale po dvou letech vyžádat Stejně tak i starší německé právo chránilo jen manžela a až křesťanství zavázalo oba manžele ke stejné věrnosti V tomto duchu upravily i křesťanské státy svoje zákoníky Například rakouský zákon z roku 1852 trestal oba cizoložníky za spáchání přestupku odnětím svobody na 1 až 6 měsíců a žena měla dostat horší trest pakliže je v důsledku spáchaného činu pochybnost o manželském zrození dítěte Šlo o soukromý delikt jehož stíhání bylo vyhrazeno uražené straně která mohla podat žalobu proti jednomu nebo oběma cizoložníkům Náboženské pojetí Podle křesťanské Bible jsou hříchem vinni oba účastníci přičemž za cizoložství se považuje i styk rozvedené ženy pokud její první manžel dosud žije viz Mk 102–9; Mt 193–8; Lk 1618 Za cizoložství se nepovažuje znovu vstoupení do manželství a oddání se novému partneru pokud předchozí partner zemřel viz Římanům 72-3 Při uvěření v Ježíše Krista a jeho přijetí za Pána a spasitele jsou všechny dřívější hříchy člověku odpuštěny včetně cizoložství V Islámu je cizoložství hříchem z největších a Korán od něho zrazuje už od prvních kroků „Oči páchají cizoložství uši páchají cizoložství jazyky páchají cizoložství ruce páchají cizoložtsví nohy páchají cizoložství nakonec je dovršeno intimními oblastmi Podobný čin lze odčinit pouze trvalým hlubokým upřímným pokáním a trvalými upřímnými modlitbami k Alláhovi trvalým důsledným vytěsněním byť jen myšlenek na podobné jednání v budoucnu trvalým vykonáváním dobrých skutků a maximální trvalou snahou o potěšení zrazeného z manželů Související články Nevěra Smilstvo Promiskuita Externí odkazy Lojek Antonín Právní úprava deliktu cizoložství v českých zemích od 16 do 19 století In Sexuální trestné činy včera a dnes< em> Ostrava Key Publishing 2014 Schelle K; Tauchen J s 145-155 ISBN 978-80-7418-213-6 Coldplay je britská kapela z Londýna hrající alternativní rock která vznikla v roce 1997 Je známá svými rockovými melodiemi a introspektivními texty Někdy bývají zařazováni do škatulky „piano-rock nebo pop Kapela během svého působení získala několik cen včetně šesti Brit Awards – z toho třikrát za nejlepší kapelu čtyři MTV Video Music Awards a 7 prestižních cen Grammy z celkem dvaceti nominací Coldplay jsou jednou z nejprodávanějších kapel světa – celosvětově prodali přes 50 milionů nahrávek a jejich koncerty bývají permanentně vyprodané Složení Chris Martin hlavní zpěvák klavír klávesy kytara Jon Buckland kytara harmonika vokály Guy Berryman basová kytara harmonika vokály Will Champion bicí klavír vokály Historie skupiny Coldplay jsou britská alternative-rocková kapela kterou založil v roce 1996 její frontman Chris Martin se spolužákem Johnym Bucklandem během studií na londýnské University College Původně si chtěli říkat Pectoralz ale když se ke kapele po pár týdnech přidal Guy Berryman jakožto baskytarista přejmenovali se na Starfish Multiinstrumentalista Will Champion se připojil ke skupině jako poslední pro potřeby kapely se naučil hrát na bicí během několika týdnů a uzavřel tak celou sestavu Jejich manažer Phil Harvey je často označován jako neoficiální pátý člen Coldplay Toto jméno 4 mladíci přijali v roce 1998 těsně před natočením a vydáním tří EP; Safety z roku 1998 singl Brothers and Sisters z roku 1999 a The Blue Room v tom samém roce Do podvědomí posluchačů se ovšem dostali až po upsání se britské nahrávací společnosti Parlophone Celosvětové slávy dosáhli vydáním singlu "Yellow" v roce 2000 následovaným jejich prvním studiovým albem jménem Parachutes které bylo nominováno na cenu Mercury Druhé album nazvané A Rush of Blood to the Head 2002 bylo velmi očekávané a tomu také dostálo Coldplay s ním měli velmi pozitivní ohlasy a vyhráli i několik cen včetně ceny NME Album roku X&Y třetí album se stalo nejprodávanějším roku 2005 Recenze a názory na něj byly sice především pozitivní ale mluvilo se o stereotypnosti skladeb Čtvrté album Viva la Vida or Death And All His Friends z roku 2008 bylo produkováno věhlasným Brianem Eno a setkalo se s nadšenými kritikami Získalo několik nominací i výher na 51 ročníku udělování cen Grammy 24 října 2011 vydali po dlouhých třech letech albu Mylo Xyloto V březnu 2014 vydali své poslední album Ghost Stories Začátkem roku 2012 se stali první skupinou v historii které se podařilo třikrát obdržet cenu Kapela roku v soutěži Brit Awards Diskografie Studiová Alba Koncertní Alba Live 2003 2003 1 koncertní album Vydáno v listopadu 2003 LeftRightLeftRightLeft 2009 2 koncertní album Vydáno 15 května 2009 Live 2012 2012 3 koncertní album Vydáno v listopadu 2012 Kompilace The Singles 1999-2006 2007 EP 1998 Safety EP limitovaná edice 500 kopií k dostání pouze ve Velké Británii 1999 Brothers & Sisters EP limitovaná edice 2500 kopií k dostání pouze ve Velké Británii 1999 The Blue Room EP vydavatel EMI a Parlophone 2000 Trouble vydavatel EMI k dostání pouze v Norsku 2000 Sparks EP vydavatel Parlophone promo 2008 Prospekt's march EP vydavatel EMI Externí odkazy DécaNation je každoroční lehkoatletický mítink od roku 2005 organizovaný Francouzskou atletickou federací Fédération française d’athlétisme Závod zahrnuje soutěžení národních družstev v desetibojařských disciplínách kdy v každé z nich soutěží specialisté Všechny disciplíny jsou hodnoceny samostatně ale bodové zisky závodníků se také přičítají do soutěže týmů Úvodních pět ročníků proběhlo na pařížském Stadionu Sebastiana Charlétyho Od roku 2010 dochází ke střídání míst konání Událost probíhá v srpnovém či zářijovém termínu Oficiálním sponzorem je automobilka SEAT což odráží komerční název SEAT DecaNation Soutěže Závodu se účastní osm států V národním výběru startuje 20 atletů na každou disciplínu po jednom muži a ženě V roce 2013 poprvé soutěžily týmy složené z více atletických federací a to družstva balkánských zemí a severských zemí ;Disciplíny desetiboje ;Další disciplíny Od roku 2009 se na mítinku objevily také disciplíny které nejsou součástí desetiboje 800 m 3 000 m překážek hod kladivem Ročníky Galerie DécaNation 2014 Soubor2014 DécaNation Discus throw 04jpg|Hod diskem Soubor2014 DécaNation 100 m hurdles 02jpg|100 m překážek Soubor2014 DécaNation 1500 m 22jpg|Běh na 1 500 m < gallery> Soubor2014 DécaNation 400 m 24jpg|běh na 400 m Soubor2014 DécaNation 100 m 47jpg|běh na 100 m Soubor2014 DécaNation 1500 m 10jpg|běh na 1500 m Soubor2014 DécaNation Long Jump 28jpg|skok do dálky < gallery> Přehled výsledků Reference Externí odkazy – oficiální stránky Dělba moci angl separation of powers fr séparation de pouvoirs něm Gewaltenteilung je princip politického uspořádání který rozlišuje trojí typ moci ve státě zákonodárná moc legislativa výkonná moc exekutiva soudní moc judikativa či justice a stanoví že nemají být ve stejných rukou Jde tedy spíš o oddělení než rozdělení těchto složek moci Uvedené státní moci se kromě oddělení navíc mají i navzájem kontrolovat – tzv „princip brzd a protivah či „rovnovah podle anglického checks and balances Cílem je zamezit tendencím ke koncentraci moci bránit libovůli a případnému zneužití státní moci a tím chránit jednotlivce Zásady dělby moci Mezi zásady kterými se řídí dělba moci patří oddělenost mocí neslučitelnost mocí nezávislost mocí samostatnost mocí rovnováha mocí nezodpovědnost mocí jedné vůči druhé Historie Jisté rozdělení mocí bylo běžné ve starověkých republikách a městských státech Aristotelés rozlišuje funkci rady sněmu úřadů vlády a soudů V římské republice pak byla moc rozdělena mezi senát zákonodárná shromáždění občanů a výkonné úřady Senát řídil zahraniční a vojenskou politiku a mohl vydávat příkazy výkonné moci Zákonodárná shromáždění všech občanů vydávala zákony a volila vysoké úředníky jimž pak byla svěřena moc výkonná Princip dělby moci nabyl silně na významu s růstem panovnické moci v pozdním středověku a v období absolutismu Panovník se postupně zbavoval kontroly sněmem výběr daní prováděli jeho úředníci a panovník také disponoval stálou armádou Jedním z prvních kdo nově s myšlenkou moc ve státě dělit přišel byl John Locke ten ovšem ještě se samostatnou justicí nepočítal Klasický princip dělby moci navrhl až francouzský filosof Montesquieu jako rozdělení na moc zákonodárnou výkonnou a soudní aby se zajistila soudcovská nezávislost a výkonná moc byla omezena zákony jež si nemůže dávat sama Významné rozpracování tohoto principu pak provedl James Madison v Listech federalistů Francouzská Deklarace práv člověka a občana pak výslovně prohlásila že „společnost ve které není zajištěna záruka práv a vytyčena dělba moci nemá vůbec ústavu Dělba moci v demokracii V klasickém schématu moderní demokracie je soudcovská moc oddělena od státu a chráněna před jeho zásahy tím že soudce nelze přímo odvolat a tím že je vázán jen zákony nikoli nařízeními a vyhláškami které přijímá moc výkonná Vládu nejmenuje parlament ale hlava státu Platí také princip neslučitelnosti některých funkcí např hlava státu nemůže být zároveň poslancem ministr soudcem atd Princip vzájemných „brzd a protiváh se pak projevuje např v tom že vláda je kontrolována a omezována parlamentem nejen zákony ale i možností vyslovení nedůvěry tj de facto odvolání vlády pravidelným schvalováním rozpočtu interpelacemi a podobně Naproti tomu vláda administrativně řídí a financuje soudnictví ústavní soud může zrušit zákony apod Zákonodárná moc je omezena tím že zákony mohou být pouze obecné avšak míra jejich obecnosti a přípustnosti výjimek je mnohdy sporná a rozhoduje o ní soudní moc Ideální oddělení mocí však není nikdy zcela úplné v parlamentní formě vlády musí exekutiva získat důvěru parlamentu takže existuje silné propojení mezi vládou a parlamentní většinou a proti tomuto „bloku je postavena jen parlamentní opozice Tak je tomu především v evropských zemích naproti tomu nejdůslednější oddělení státních mocí je zřejmě ve Spojených státech amerických kde exekutivu řídí přímo volený prezident jehož vláda je na Kongresu méně závislá a soudci Nejvyššího soudu jsou jmenováni doživotně V České republice je systém oddělenosti státních mocí specifický v tom že nejenže jsou odděleny moci zákonodárná výkonná a soudní čl 2 odst 1 Ústavy ale rozděleny jsou i „zevnitř Poslanecká sněmovna – Senát prezident republiky – vláda Ústavní soud – obecné soudy Tím je omezena možnost koncentrace a zneužití moci i jen v rámci jedné z nich V poslední době navíc roste význam dalších „mocí ve státě například veřejných médií které by také neměly podléhat vládě ale ani parlamentním stranám I zákonné postavení České televize a Českého rozhlasu je tedy součástí snah o dělbu moci Významnými nezávislými složkami státní moci jsou i Česká národní banka které je svěřena správa měny a péče o cenovou stabilitu a Nejvyšší kontrolní úřad který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu Další typy moci Vedle této tradiční trojice bývají zmiňovány další typy moci masmédia hromadné sdělovací a komunikační prostředky tedy například tisk televize Internet a sociální sítě ekonomický systém silné ekonomické korporace atd církev či jiné ideologické a společenské struktury tzv občanská společnost nekomerční sdružení a hnutí nespojená se státní mocí Odkazy Reference Související články Demokracie Právní stát Vláda Externí odkazy Federalist Paper 51 Džibutsko je stát v Africe Jeho sousedy jsou Eritrea na severu Etiopie na západě a jihu a Somálsko na jihovýchodě Je to jedna z nejmenších zemí Afriky ležící ve východní části kontinentu ve strategické poloze při průlivu Bab-al-Mandab spojujícím Rudé moře s Adenským zálivem Indického oceánu Lidé a dějiny Dvě hlavní džibutské etnické skupiny hovoří hamitským jazykem a mají společné náboženství kterým je islám Sever obývají danakilští Afarové etnikum obývající oblast od 3 století na jihu převládají Isové pozdější přistěhovalci ze Somálska Ve druhé polovině 1 tisíciletí bylo strategicky významné území dnešního Džibutska ovládnuto Araby díky nimž přijala země islám později se však stalo součástí Osmanské říše ale skutečný vliv měl v oblasti Zanzibarský sultanát který provozoval zejména obchod s otroky Přítomnost Francouzů v oblasti se datuje od roku 1859 kdy si koupili přístav Obok; výrazněji se však tato skutečnost projevila až od roku 1881 kdy zde byla založena Francouzsko-etiopská obchodní společnost Stálou přítomnost Francie si v následujícím období vynutilo jednak soupeření s Velkou Británií v tzv Africkém rohu jednak potřeba zajistit si cestu k nově nabytým koloniím na Madagaskaru a ve východní Asii V roce 1888 byly místní spory s Británií ukončeny podpisem britsko-francouzské smlouvy která vytyčila hranici mezi oběma koloniemi mezi Zeilou a nově založeným přístavem Džibuti nad nímž Francouzi ustavili protektorát Roku 1896 bylo anektováno okolí a byla vytvořena kolonie Francouzské Somálsko V letech 1940 až 1942 bylo území okupováno Itálií Od roku 1946 bylo zámořským územím Francie; v roce 1967 byla rozšířena místní samospráva a území bylo přejmenováno na Francouzské území Afarů a Isů Samostatnost získalo Džibutsko 27 června 1977 Francie důrazně hájila své investice do vojenské základny ale v plebiscitu v roce 1977 se 85 % obyvatel vyslovilo pro nezávislost Hlavní důvod proč Francie držela dnešní Džibutsko tak dlouho spočíval v jeho strategické hodnotě kolonii zbudovali Francouzi při vjezdu do Rudého moře na konci Adenského zálivu jako protiváhu britskému Adenu Poloha a fyzicko-geografické podmínky země vždy hrály v dějinách Džibutska důležitou úlohu Francouzi původně plánovali že do hlavního města povede transafrická a transsaharská železniční trať až ze senegalského Dakaru ovšem nakonec se podařilo uskutečnit pouze spojení Džibuti a etiopského hlavního města Prvním prezidentem nové republiky se stal Hasan Gouled Aptidon Úředním jazykem je francouzština společně s arabštinou Francouzská vojenská pomoc v zemi se také nachází základna cizinecké legie zajišťuje džibutskou nezávislost a neutralitu v neklidné oblasti Afrického rohu Džibutský prezident je z etnické skupiny Isů V čele vlády pak stojí ministerský předseda z etnické skupiny Afarů Od roku 1992 je rovněž povolena činnost více politických stran Afarové pokládají sami sebe za znevýhodněnou menšinu Isové tyto nároky odmítají nicméně se však snaží politickou opozici neutralizovat V 90 letech 20 století vyvolali Afarové občanskou válku kterou se podařilo ukončit mírovou smlouvou v roce 1994 Isové tvoří asi polovinu obyvatelstva též někdy nazývaní Somálci Afarové tvoří asi 35 % obyvatelstva Dále jsou v zemi přítomné početné komunity Evropanů zejména Italů a Francouzů Arabů a Etiopanů Kromě nepočetné evropské menšiny křesťanů jsou téměř všichni obyvatelé muslimové Politika Džibutsko je poloprezidentská republika výkonnou moc má centrální vláda zákonodárnou moc vykonává vláda a parlament Džibutsko má politický systém jedné strany – v čele stojí People's Rally for Progress Lidový svaz pro rozvoj a současným prezidentem je Ismail Omar Guelleh Současná ústava pochází ze září 1992 Strany opozice jsou povoleny ovšem nemají téměř žádnou šanci dostat se k moci Druhý džibutský prezident Guelleh byl do úřadu poprvé zvolen v roce 1999 přičemž převzal moc po Hassanu Gouledu Aptidonovi který vládnul zemi od získání nezávislosti v roce 1977 Předseda vlády je jmenován prezidentem Parlament – Poslanecká sněmovna – se skládá z 52 členů kteří jsou voleni každých 5 až 9 let Přehled nejvyšších představitelů 2761977-851999 Hassan Gouled Aptidon prezident; RPP Od 851999 Ismail Omar Guelleh prezident; RPP UMP Autoritářský režim Džibutsko se řadí mezi ty státy kterým od získání nezávislosti stále vládne jediná strana Pouštní Džibutsko záviselo hospodářsky zejména na obchodu s Etiopií a tranzitu mezi Rudým mořem a Adenským zálivem Když se v 70 letech ujala v Etiopii moci komunistická strana a k tomu ještě zemi rozvrátila v té době ještě občanská válka s Eritreou začalo se tak dnešní Džibutsko potýkat s prvními vážnějšími hospodářskými problémy V jejich důsledku nakonec země zvolila nezávislost na Francii ačkoli těsné hospodářské i politické styky přetrvaly Před dekolonizací prosadila Francie záruky na zastoupení obou etnik v orgánech nezávislého státu a to při poměru 21 Strana RPP fr Rassemblement Populaire Pour le Progres tj Lidový svaz pro rozvoj tyto poměry vždycky dodržovala ačkoli v dalších ohledech se demokraticky nechovala Na politiku RPP ale měly vliv především jiné okolnosti Válka mezi Etiopií a vzbouřenci v Eritrei i Tigre pokračovala až do konce 20 století a k ní se přidala válka mezi Somálskem a Etiopií o oblast Ogadenu a následně došlo ke zhroucení Somálska V roce 1995 kdy mělo Džibutsko necelého půl milionu obyvatel se na tomto území vyskytovalo přibližně 100 tisíc uprchlíků Také jeho kočovné obyvatelstvo se potýkalo s rozšiřováním pouští a jinými problémy Oprávněnou kritiku že vláda RPP zneužívá státního rozpočtu k vlastnímu obohacení tak musíme dát do souvislosti s touto hospodářskou situací způsobenou hlavně vnějšími faktory Ovšem i v Džibutsku došlo k násilnostem mezi RPP a afarským hnutím FRUD fr Front pour la Restauration de l'Unité et de la Démocratie tj Hnutí za obnovu jednoty a demokracie mezi lety 1990 – 1993 které skončily uzavřením dohody o vyrovnání v politice mezi Afary a Isy v poměru 11 Svévolné zatýkání nebo razie proti novinám tak možná více souvisí s korupcí a tendencí Lidového svazu pro rozvoj zneužívat svou politickou moc v konkurenčním boji např mezi médii ve snaze dosáhnout zisku pro sebe i pro Džibutsko samotné Tento svaz by se mohl při hodnocení Džibutska hájit především tím že je na „demokracii příliš chudé Důležitým faktem je že Džibutsko zůstalo i po získání nezávislosti francouzskou vojenskou základnou jedním z pilířů umožňujících Francii ještě s pomocí základen na Réunionu fakticky kontrolovat velkou část Indického oceánu Vztahy se Spojenými státy které zde rovněž mají svá vojska poškozuje podpora USA Etiopii v Somálsku Správní rozdělení Džibutsko je rozděleno na 6 oblastí včetně hlavního města a dále na 15 distriktů Přehled jednotlivých oblastí Ali Sabieh Region Region d'Ali Sabieh Arta Region Region d'Arta Dikhil Region Region de Dikhil Djibouti město Ville de Djibouti Obock Region Region d'Obock Tadjourah Region Region de Tadjourah Přírodní poměry Území Džibutska je rozděleno na dvě části hluboce zaříznutým zálivem – Tadžura Tadjoura Ve středu země se nacházejí písčité sníženiny na jihu se zvedá čedičové plató a na severu téměř 2000 metrů vysoké Danakilské vrchy Zlomy paralelní s Rudým mořem vytvořily prolákliny až 150 metrů pod hladinou moře vyplněné solnými jezery Často se projevuje postvulkanická činnost Celá oblast je bezvodá přičemž do moře ústí jen suchá vádí s podzemní vodou Džibutsko patří s průměrnou roční teplotou vyšší než 30 °C mezi nejteplejší země světa Minimální srážky spadnou na podzim a v zimě a to zejména v horách na severu Vegetaci tvoří pouštní křoviny a na horách se uchovaly malé porosty řídkých lesů Zvěř představují šakalové stepní rysové a antilopy také četní plazi a hmyz V centrální části ve vzdálenosti 70 km západně od hlavního města Džíbútí na území regionů Tadjoura a Dikhil se nachází nejslanější jezero na světě jezero Assal To je také zároveň nejnižším bodem afrického kontinentu 153 m Hospodářství Zemědělství sice zaměstnává více než dvě třetiny obyvatelstva ale jeho produkce zajišťuje díky nepříznivým podmínkám jen asi jednu čtvrtinu domácí spotřeby Rozvoj brzdí nedostatek vody na zavlažování Zemědělskými produkty jsou hlavně zelenina datle a káva Na pastvinách které zaujímají necelou desetinu země se chovají kozy ovce skot nebo velbloudi Vyváží se káva a kůže a dováží se potraviny ropné produkty stroje a zařízení Země obchoduje zejména s Francií Čínou Velkou Británií Etiopií Saúdskou Arábií a dále s Pákistánem Somálskem a Jemenem Zároveň stoupá význam rybolovu Těží se pouze stavební suroviny a sůl Ve státě byla postavena geotermální elektrárna Ekonomika je tedy závislá na službách v souvislosti se zahraničním obchodem Oblast služeb těží právě z polohy země a jejím významu coby zóně volného obchodu severovýchodní Afriky Jedná se zejména o lodní překládku etiopského a somálského vývozu i dovozu Slabě rozvinutý průmysl vyrábí například nábytek nealkoholické nápoje a jednoduché elektrosoučástky Strategické zájmy motivují důležitou pomoc Francie Itálie či Saúdské Arábie Jen asi 15 % silnic má pevný povrch Mezinárodní letiště spojuje hlavní město s Francií Etiopií Madagaskarem Egyptem a dalšími zeměmi Afriky Rozhlas vysílá ve čtyřech jazycích I na venkově existují lékařská střediska a ošetřovny a hlavní město Džibuti které soustřeďuje přes 80 % populace země má také nemocnici Podvýživa dehydratace a otravy jsou příčinou téměř poloviny zaznamenaných úmrtí dětí do deseti let Dvě třetiny obyvatel žijí v hlavním městě zbytek tvoří kočovné kmeny žijící ve vnitrozemí Džibutsko tedy funguje jako oblastní dopravní uzel i jako mezinárodní překladiště lodí a středisko zásobování Země má nedostatečné přírodní zdroje a nerozvinutý průmysl Je proto také silně závislá na zahraniční finanční pomoci a rozvojové spolupráci které pomáhají udržet stabilní platební bilanci a zvětšují potenciál pro budoucí hospodářský růst Míra nezaměstnanosti pohybující se mezi 40 % a 50 % představuje závažný problém Inflace naopak není kvůli vázání džibutského franku k americkému dolaru nijak znepokojující Kultura Džibutský oděv se odvíjí od horkého a suchého klimatu Muži nosí volně ovinutý kus látky sahající asi ke kolenům spolu s bavlněným rouchem přes ramena Ženy nosí dlouhé sukně typicky zabarvené dohněda Vdané ženy nosí pokrývky hlavy svobodné dívky své hlavy nezakrývají Nošení tradičního arabského oděvu se přísně dodržuje během náboženských festivalů zvláště při přípravě na pouť do Mekky Při některých příležitostech se ženy smí ozdobit šperky nebo čelenkami Hodně džibutských tradic a příběhů se zachovalo ústní formou zejména díky zpěvu Obyvatelé používající rodný jazyk vyjadřují dávné příběhy zpěvem a tancem Na pečlivě ozdobených omítkách některých staveb je patrný francouzský a islámský vliv V zemi působí Asociace skautů Džibutska což je národní skautská organizace založená 23 května 1985 Jejím heslem je Buď připraven Náboženství Džibutským hlavním náboženstvím je islám Každé město či vesnice mají svou mešitu kam chodí věřící na bohoslužbu Nejznámějším posvátným místem muslimů v Džibutsku je hrobka Sheikha Abua Yazida nacházející se v pohoří Goda Muslimové v Džibutsku uznávají a slaví 1 leden jako Nový rok a 1 květen jako Svátek práce Hlavní město Hlavním městem země je Džibuti Djibouti které obývá cca 380 tisíc obyvatel Je to významný obchodní uzel který leží na západním konci Adenského zálivu při vstupu do zálivu Tadžura Tadjoura Většina budov ve městě je postavena v arabském nebo starém francouzském koloniálním stylu obzvlášť přepychový je prezidentský palác Ve městě se nachází několik tržnic největší je Le Marché Central v jižní části města Je tady mj mnoho obchůdků se zlatem Můžete zlatníky sledovat i při práci právě filigránské zlaté výrobky jsou pro místní řemeslníky charakteristické V městské čtvrti L’Escale se nachází rybářský přístav Půjčeným člunem je možno se odsud dostat na ostrovy v Tadjourském zálivu například na Ile Moucha nebo Ile Maskali Na těchto ostrovech se dá i přespat v kempu Tadžura Tadjoura Tadjoura je druhé největší a zároveň nejstarší město Džibutska Je zde sultánský palác do kterého je umožněn vstup s průvodcem Je to také jedno z posledních míst kde se ještě původními způsoby vyrábí tradiční čluny arabské plachetnice s jedním či dvěma stěžni které se pořád používají k přepravě přes záliv V okolním moři jsou korálové útesy vhodné pro potápění Do Tadjoury se lze dostat i z Djibouti lodí přes záliv Sedmnáct kilometrů západně od zálivu Tadjoura leží kráterové jezero Assal voda tu je třikrát slanější než mořská a jezero je obklopeno mohutnými solnými poli Směrem dále po silnici kolem zálivu se nachází pohoří Goda které dosahuje výše 1700 metrů a na rozdíl od nehostinné pouštní krajiny je poseto jalovci a olivovníky Na jihozápadě země je ještě jedna přírodní pozoruhodnost jezero Abbé Až třicetimetrové vápencové komíny které ční ze dna vyprahlého jezera vytvářejí téměř měsíční krajinu Vyvěrají tady i horké minerální prameny které zavlažují okolí a slouží k napájení zdejších velbloudů Specifika bezpečnostní situace turismus Hrozba teroristických útoků je stejně jako v dalších zemí Afrického rohu možná První teroristický sebevražedný útok se odehrál 24 5 2014 na restauraci La Chaumière kterou navštěvují turisté diplomaté a vojáci mezinárodní mise Mezinárodní vojenská přítomnost Spojených států EU v Džibuti případné útoky na západní turisty ještě zvyšuje Turisté by proto měli být obezřetní hlavně na veřejných a turisty často navštěvovaných místech a také v hotelích Jedná se o frankofonní muslimskou zemi s umírněným přístupem k cizincům Alkohol lze běžně konzumovat v barech a ve většině restaurací ale ne na veřejnosti jako pravidlo se ovšem vyžaduje decentní oblečení i chování Opilost na veřejnosti ale může být trestána až dvěma lety vězení Produkce a šíření nemravných fotografií a dalších materiálů je trestné Značně rozšířená je prostituce a s ní spojené pohlavní choroby včetně AIDS Jediný doporučený způsob dopravy do Džibuti a zpět je letecký Nejrozšířenější vnitrostátní dopravou v Džibutsku je autobus což je ovšem také nejméně pohodlný způsob Ve srovnání se sousedními zeměmi je bezpečnostní situace lepší zejména ve většině čtvrtí hlavního města Příhraniční oblasti bývají občas uzavřené na části území leží stále miny jako pozůstatek z dlouhé občanské války Pro místní obyvatele je typickou zvyklostí kam cizinci mohou být přizváni pravidelná dlouhá polední siesta s vyprávěním žvýkáním kátu a popíjením silného odvaru ze zázvoru místo čaje v klimatizovaných příbytcích a to výhradně za přítomnosti mužů Od neděle do čtvrtka mají otevřeno banky 730 1130 hod a oficiální směnárny v centru hlavního města 800-1200 1600-1945 hod Při odletu z jediného mezinárodního letiště v hlavním městě se platí letištní poplatek Vízum je povinné a je možno si jej zařídit v Paříži Ceny v zemi jsou o něco vyšší než jinde v Africe Odkazy Literatura BATEMAN G EGANOVÁ V Zeměpis světa; ISBN 80-901727-6-8 přeloženo z anglického originálu vydaného nakladatelstvím Barnes and Nobles Inc v New Yorku 1993 v ČR vydal Columbus spol s ro Praha 1999 KOVÁŘ M Modelové problémy ve výuce regionální geografie; ISBN 978-80-7368-397-9; Ostravská univerzita v Ostravě 2007 Externí odkazy http wwwlibricz databaze staty podlistphp?id36 http wwwczechembassyorg wwwo mzv defaultasp?id5425&ido236&idj1&amb1 http africancz dzibutsko http wwwdjiboutiorg Debalceve ; – Děbalcevo je město v Doněcké oblasti na Ukrajině Leží v Donbasu zhruba 58 kilometrů na severovýchod od Doněcku hlavního města oblasti Na východě hraničí s Luhanskou oblastí a na jihozápadě s Vuhlehirskem patřícím do města Jenakijeve V roce 2013 v něm žilo bezmála 26 tisíc obyvatel Město Debalceve a jeho okolí bylo dějištěm bojů v průběhu Války na východní Ukrajině od roku 2014 Reference Externí odkazy Derna je přístavní město v severovýchodní části Libye Roku 1805 se Derna stala dějištěm bitvy během níž získaly město americké síly Od října 1911 kdy zde probíhala italsko-turecká válka byla okupována Italy Během druhé světové války získali Dernu Australané později Němci v listopadu 1942 Britové V listopadu 2014 město ovládli radikální islamisté hlásící se k Islámskému státu Reference Dluhová krize v Řecku byla způsobena dopady celosvětové hospodářské krize významně k ní však přispěly i machinace Karamanlisovy vlády 2004 − 2009 se schodkem státního rozpočtu Cesta k zadlužení Hluboké zadlužení Řecka má počátek ve druhé polovině 90 let 20 století kdy bylo u moci Panhelénské socialistické hnutí PASOK premiéra Kostase Simitise Ačkoliv snaha o zabezpečení vysoké životní úrovně obyvatel měla podíl na rostoucích státních výdajích daleko větší měrou se na nich podílely předražené státní zakázky V roce 1997 řecké hlavní město Athény získalo právo na pořádání olympijských her 2004 To byl Simitisův velký politický úspěch Kromě nových sportovních areálů bylo kompletně rekonstruováno mezinárodní letiště výrazně rozšířeno athénské metro a příměstský dopravní systém Okolo metropole byla postavena nová dálnice „Attiki Odos která ač z velké části financována ze státních peněz evropských fondů a půjček za které ručil stát byla svěřena do soukromých rukou Na druhou stranu Simitisova vláda v roce 1998 nepřivedla Řecko do eurozóny když nedokázala splnit konvergenční kritéria Poté začala řecká vláda falšovat statistiky o velikosti rozpočtového deficitu a současně pomocí nekalých transakcí prostřednictvím investiční banky Goldman Sachs opticky snižovala výši zadlužení státu Tyto machinace pomohly Řecku k přijetí eura od 2001 Do té doby si Řecko pomáhalo „umazávat dluh také pomocí devalvace drachmy; po vstupu do eurozóny zase získalo přístup k levnějším půjčkám na další a další investice Díky tomu se řecká ekonomika v letech 2000-2007 řadila mezi nejrychleji rostoucí v rámci eurozóny roční přírůstek 42 % HDP V březnu 2004 Eurostat odmítl již podruhé statistická data poskytnutá řeckou vládou jakožto zmanipulovaná a následně též Evropská komise obvinila Řecko ze špatné fiskální politiky V téže době korupční skandály a další potíže vyústily ve volební porážku strany PASOK a vlády se ujala konzervativní pravicová strana Nová demokracie ONNED Nový premiér Karamanlis pak nechal provést finanční audit jehož výsledek ukázal že údaje na jejichž základě bylo Řecko přijato do eurozóny Simitisova vláda zfalšovala Navíc se ukázalo že ačkoliv do olympijských her zbývalo již jen pár měsíců řada staveb dosud nebyla hotova – urychlené dokončení způsobilo vícenáklady a další zadlužení země Karamanlisova vláda proto pokračovala v praktikách svých předchůdců rovněž v letech 2005-2009 Eurostat každoročně zpochybnil řeckou fiskální statistiku a navíc se pokoušela oživit ekonomiku snížením daní a investičními pobídkami což v letech 2004-2009 vyústilo v hrozivou disproporci mezi příjmy a výdaji řeckého státu Světová finanční krize v roce 2008 těžce postihla dvě tradičně největší řecká odvětví turismus a dopravu Výrazně deficitní vládní návrh rozpočtu v listopadu 2009 pak definitivně učinil přítrž levným půjčkám a naopak postavil Řecko před vážný problém splácení dluhů Rok 2009 Řecko se dostalo do vážných finančních potíží poté co 20 října 2009 Giorgos Papakonstantinu tehdejší řecký ministr financí v Lucemburku na schůzce ministrů financí oznámil že bývalá řecká vláda lhala Evropské unii o schodku státního rozpočtu Vláda Kostase Karamanlise totiž tvrdila že schodek rozpočtu nebude ani čtyřprocentní přitom do něj nezapočetla například platby za velké stavební projekty jako jsou dálnice Rok 2010 V květnu 2010 když zemi hrozil státní bankrot Řecku poskytly Evropská unie a Mezinárodní měnový fond úvěr ve výši 110 miliard eur Výměnou za záchranný úvěr MMF a EU se Řecko zavázalo zkrotit vysoký rozpočtový schodek a přijmout celou řadu reforem V roce 2010 měl deficit klesnout na 94 % HDP a zadlužení posílit na 144 % HDP S reformami ale nesouhlasily odbory které svolaly celou řadu stávek Rok 2011 Dluhovou krizi v Řecku se však nepodařilo zastavit pokračovala i v následujícím roce 2011 V důsledku krize pod tlakem řecké i mezinárodní veřejnosti i své vlastní politické strany v listopadu 2011 odstoupil premiér Jorgos Papandreu nahradil jej Lukas Papadimos který v době kdy řecká vláda ve spolupráci s bankou Goldman Sachs prováděla kontroverzní transakce a falšovala statistiky k zamaskování skutečné výše státního dluhu zastával post guvernéra Řecké centrální banky 1994-2002 a má tedy na současné finanční situaci Řecka nezanedbatelný podíl Rok 2012 9 2 2012 se řečtí politici dohodli v Aténách na nezbytných škrtech a přijali tak už druhý záchranný úvěr od EU a MMF ve výši 130 miliard eur což znamená bailout neboli "minibankrot" věřitelé totiž Řecku částečně odpouštěli část dluhů Ihned po dohodě odboráři oznámili další generální stávky Dluh Řecka činí cca 160 % HDP tedy celkově 350 miliard eur a tak i přes finanční pomoc je riziko bankrotu velmi vysoké Což potvrzují i ratingové agentury třeba Moodys snížila hodnocení Řecka na nejnižší možnou známku své stupnice tedy na úroveň C ratingová agentura Standard & Poors zařadila Řecko do kategorie „selektivní platební neschopnosti Panují obavy že pokusy o záchranu Řecka nemají požadovaný efekt Slovenská premiérka Iveta Radičová přímo uvedla o prvním a druhém záchranném balíčku že Ty peníze jim nepomohly absolutně jim nepomohly Všichni to vědí Ani ty úvěry které se nyní poskytují nepomůžou Řecko ostatně získá jen zlomek peněz z oněch 130 miliard většinu obdrží banky jimž Řecko dluží Peníze tak nejspíše půjdou hlavně do zemí které se rozhodly na Řecko přispět Okolo 355 miliard dostanou soukromé subjekty výměnou za dluhopisy ve výši 200 miliard eur které mají v držení Dále bylo uvolněno 23 miliard na rekapitalizaci řeckých bank Situace v Řecku je zoufalá mezi občany sílí extremistické názory úspory které Řecku nařizují dohody obou záchranných balíčků pravděpodobně povedou k dalším stávkám protestům a demonstracím Nadace pro hospodářský a průmyslový výzkum IOBE odhaduje že v roce 2012 může v Řecku nastat až pětiprocentní ekonomický propad přičemž odhad Mezinárodního měnového fondu MMF je propad o 47–48 % Na základě úsporných opatření roste i nezaměstnanost až na 20 % 6 května se v Řecku konaly předčasné volby proevropské strany utrpěly velké ztráty a je tak nejisté jak budou dodržovány úspory stanovené Bruselem Nová demokracie ND je sice vítězem voleb ale získala jen 189 % hlasů její dosavadní koaliční partner PASOK je třetí s 132 % radikálně levicová SYRIZA získala 1676 % hlasů Politické strany se neshodly na sestavení vlády 17 června budou tedy nové volby Zemi k volbám dovede přechodná vláda Po volbách se země a banky evropské unie začínají připravovat na případný odchod Řecka z eurozóny tzv "Grexit" Řekové vybírají z bank nemalé částky pomalu tak může začínat "run na banky" vybírání vkladů z bank ve větší než obvyklé míře probíhá i ve Španělsku a Irsku 17 června se konaly nové předčasné volby vyhrála pravicová ND a socialisté z PASOK obě podporují úsporný plán stanovený Evropskou komisí MMF a ECB ND a PASOK tak budou tvořit základ budoucí vládní koalice< ref> 26 září Odbory zorganizovaly generální stávku na protest proti dalším plánovaným škrtům v rozpočtu které mají činit 116 miliardy eur Jejich přijetím je podmíněno uvolnění dalších peněz z úvěru slíbeného Řecku Pokračovat ve stávce až do pátku hodlají kromě daňových úředníků také celníci a obecně zaměstnanci ministerstva financí Do 20 října má trvat již probíhající stávka soudců státních žalobců a dalších zaměstnanců v justici< ref> 18 října se koná další celodenní generální stávka Odborové organizace soukromého i státního sektoru protestují proti úspornému balíčku ve výši 135 miliardy eur 3338 miliardy Kč na roky 2013 a 2014 které požadují poskytovatelé úvěrů Řecku Řecká policie použila i slzný plyn proti demonstrantům kteří házeli kameny a zápalné lahve< ref> V říjnu zákonodárci v Řecku těsnou většinou rozhodli o privatizaci klíčových státních podniků Předlužená země by měla prodat podíly v desítkách přístavů energetických a dopravních firmách nebo v poště Atény chtějí prodejem majetku do roku 2016 získat 111 miliard eur Atény zatím dostaly z privatizace nebo pronájmu státního majetku jen 15 miliardy eur privatizace patří mezi základní reformy které po zemi požadují mezinárodní věřitelé za své úvěry Řecko nyní chystá druhou vlnu privatizace v jejímž rámci prodá největší rafinerii Hellenic Petroleum největší přístavy a vodárenskou společnost V příštích letech se má vzdát podílů například v elektrárenském gigantu DEI ropné společnosti EP či v poště a velkých dopravních společnostech včetně správy přístavů< ref> 6 listopadu V Řecku začala dvoudenní generální stávka provázená demonstracemi na protest proti novým úsporným opatřením vlády Přičemž už v pondělí 5 listopadu do práce nepřišli novináři řidiči veřejné dopravy a popeláři Stávky se zúčastnily zaměstnanci veřejného sektoru včetně učitelů železničáři ale i někteří živnostníci takže zavřené zůstaly úřady školy ale i obchody a banky zastavila se i letecká železniční a lodní doprava v Aténách nefungovala městská hromadná doprava ani taxislužba televize a rozhlas nevysílal Státní nemocnice udržují jen pohotovostní službu V Aténách se sešlo kolem 55 000 osob v Soluni demonstrovalo na 20 000 lidí I přes protesty Řecký parlament 11 listopadu schválil úsporný rozpočet na rok 2013 Rozpočet počítá s dalšími škrty a zvyšováním daní jde o program úspor ve výši 135 miliardy eur Jeho schválením Řecko splnilo předpoklad pro uvolnění další záchranné půjčky ve výši 315 miliardy eur zhruba 795 miliard Kč Nový rozpočet počítá s dalším poklesem HDP v příštím roce o 45% 2012 byl pokles 65% deficit rozpočtu má klesnout na 52% roku 2012 deficit 66% státní dluh by měl vzrůst z 340 na 3462 miliardy eur< ref> 27 listopadu se ministři financí eurozóny kteří jednali i se zástupci MMF dohodly že Řecko získá další půjčku ve výši zhruba 44 miliard eur ze záchranného balíku Původně se počítalo s tím že řecký dluh v roce 2020 bude dosahovat zhruba 120% HDP Právě tuto hranici MMF označil za trvale udržitelnou Jenže vzhledem ke stavu tamní ekonomiky a postupu reforem to není příliš reálné Dluh Řecka totiž příští rok vystoupá podle odhadů až na hranici kolem 190% HDP Řecká ekonomika se za posledních pět let propadla o téměř 25% a další pokles se čeká příštích rok< ref> Čtyři největší řecké banky Národní banka Eurobank Aplha a Piraeus potřebují 275 miliardy eur možná budou znárodněny Podle zprávy řecké centrální banky bude 14 řeckých komerčních bank potřebovat minimálně 405 miliardy eur< ref> Rok 2013 16 ledna začali stávkovat řidiči metra v Athénách Odbory zaměstnanců metra a částečně i povrchové dopravy hodlají ve stávce pokračovat až do konce měsíce i když ji vláda a soudy po týdenním trvání označily za nelegitimní a vláda zvažuje vyhlášení mobilizace řidičů tedy nařízení práce< ref> V roce 2012 byl rozpočtový schodek Řecka 157 miliardy eur zhruba 400 miliard Kč v roce 2011 činil rozpočtový schodek 228 miliardy eur Deficit se tak v roce 2012 snížil na 81% HDP z 94% HDP v roce 2011 Cílem vlády a mezinárodních věřitelů pro rok 2012 byl pokles schodku na 163 miliard eur tedy na 84% HDP < ref> 20 února se konala generální stávka první v roce 2013 Do ulic Atén vyrazily desetitisíce asi 60 000 lidí kteří před sídlem parlamentu dávali najevo nevoli s úspornou politikou vlády Zastavila se veřejná doprava provoz omezily mimo jiné nemocnice školy či letiště Lodě nevypluly z přístavů až do večera nejezdily městské autobusy trolejbusy a příměstské vlaky Nepracovaly například ani advokáti či novináři Řecká vláda snižuje platy státních zaměstnanců a důchody a chystá masivní propouštění Daně a nezaměstnanost roste což dál zhoršuje ekonomickou situaci Řeků Podle odhadů dál poroste nezaměstnanost a brzy dosáhne rekordních 30%< ref> 1 května se konala stávka v hromadné dopravě a také u lodních spojů a na železnicích která se protáhne na celý den Odbory svolaly do Atén demonstrace Chtějí aby vláda zamezila narůstající nezaměstnanosti Řecká nezaměstnanost je podle Eurostatu stále největší v eurozóně bez práce je 272% Řeků z toho téměř 60% mladých do 25 let Řecký parlament před třemi dny schválil nový soubor úsporných opatření která počítají mimo jiné s bezprecedentním propouštěním tisíců státních zaměstnanců< ref> Řecká ekonomika by podle řecké centrální banky měla v roce 2013 poklesnout o 46% Míra nezaměstnanosti vstoupne na přibližně 28% ze současných 27%< ref> 12 června Řecká vláda rozhodla že v rámci úsporných opatření zásadně omezí výdaje na veřejnoprávní televizi a rozhlas ERT roční náklady na provoz ERT činily zhruba 300 miliónů eur koncesionáři přispívali měsíčním poplatkem 430 euro ERT přestala vysílat 116 2013 Zaměstnanci budou propuštěni cca 2500 zaměstnanců někteří z propuštěných zaměstnanců protestovali před sídlem ERT Vláda plánuje stanici později znovu spustit její struktura však má být výrazně zjednodušená Rozhodnutí vlády vyvolalo pobouření také u části veřejnosti Ve středu před ústředím ERT v Aténách protestovaly tisíce lidí 16 18 července Řecko ochromila už čtvrtá generální stávka v tomto roce Trvala jeden den série protestů ale trvaly tři dny Lidé protestují proti propouštění zaměstnanců státních a polostátních podniků Nejezdí vlaky trolejbusy a autobusy nemocnice omezily provoz na minimum Protesty se soustřeďují hlavně na Atény Nová úsporná opatření mají uspokojit věřitele před poskytnutím dalšího balíku peněz ve výši 68 miliardy eur Řecká vláda se chystá do září uvolnit z pozic 12 500 zaměstnanců státních či polostátních podniků s tím že mají osm měsíců na to aby si našli novou práci Do konce roku by pak měl program zahrnovat 25 000 propuštěných lidí< ref> Řecká vláda rozhodla v rámci úsporných opatření zrušit bezplatnou ochranu bohatých majících čistý roční příjem vyšší než 100 000 eur tedy zhruba 26 miliónu Kč Řeků bodyguardy Bodyguardy si budou muset řekové platit pokud budou chtít využívat jejich služeb< ref> V říjnu se Řecku podařilo uzavřít první velkou privatizaci v rámci záchranného programu od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu Česko-řecká investiční skupina Emma Delta v níž působí investor Jiří Šmejc totiž dokončila převzetí kontrolního podílu v řeckém sázkovém monopolu OPAP Novým generálním ředitelem a předsedou představenstva OPAP se stal český bankéř Kamil Ziegler< ref> Rok 2014 V roce 2014 se situace v Řecku začala mírně zlepšovat a ke konci roku vykázala mírný hospodářský růst Nezaměstnanost ve druhém čtvrtletí klesla na 266% což je ale pořád dost< ref> Rok 2015 Předčasné parlamentí volby v Řecku vyhrála ultralevicová Strana SYRIZA premiérem se stal Alexis Tsipras< ref> Počátkem roku 2012 umazalo Řecko po dohodě s věřiteli zhruba 100 miliard eur tím že jim cenné papíry nahradilo jinými ale méně ziskovými Ale země která je od roku 2010 závislá na mezinárodní finanční pomoci je stále ještě zatížená dluhem dosahujícím asi 175% HDP Nový řecký premiér Alexis Tsipras usiluje o nová jednání která by vedla k revizi obrovského zadlužení země Opakovaně zdůrazňuje že současná dluhová zátěž je pro Řecko neúnosná Řecko čeká na poslední část peněz ve výši 72 miliardy eur z mezinárodního záchranného programu Aténám přitom hrozí že budou v létě muset uhradit splátku zhruba deset miliard eur Už na konci února musí Řecko splatit dlužnou částku zhruba 23 miliardy Eurozónu ovšem premiér žádá aby přistoupila na umazání řeckého dluhu a umožnila tak Aténám najet na program s většími veřejnými výdaji s cílem oživit ekonomiku Spekuluje se o tom že pokud se Řecko s věřiteli nedohodne bude muset opustit Eurozónu a nastane tzv "Gerxit" a navrátit se ke své původní měně drachmám< ref> Reference Externí odkazy na tydencz Edward John David "Eddie" Redmayne 6 leden 1982 Londýn Anglie Spojené království je britský herec zpěvák a model Profesionální kariéru zahájil v divadelních produkcích a v televizních seriálech První filmová role přišla v roce 2006 s filmem Like Minds Od té doby se objevil ve filmech jako Můj týden s Marilyn 2012 Bídníci 2012 Teorie všeho 2014 a Jupiter vychází 2015 V roce 2015 získal Zlatý Glóbus Oscara a BAFTA Award za roli Stephena Hawkinga ve filmu Teorie všeho V roce 2010 vyhrál cenu Laurence Oliviera v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli a ve stejném roce vyhrál i cenu Tony v kategorii nejlepší herec v divadelní hře za svůj výkon ve west endském a broadwayském uvedení dramatu Red V roce 2011 také získal cenu divadelních kritiků v kategorii nejlepší shakespearovský výkon za jeho ztvárnění role Richarda II Životopis Narodil se v Londýně v Anglii Jeho matka Patricia vlastní firmu umožňující stěhování a jeho otec Richard Redmayne je londýnský podnikatel Navštěvoval Eton College a absolvoval v roce 2000 Pokračoval se studiem dějin umění na Trinity College v Cambridge kde získal titul a absolvoval v roce 2003 Kariéra Divadlo Jeho profesionální jevištní debut přišel v roce 2002 v divadle Shakespeares Globe ve hře Twelfth Night Za svůj výkon ve hře The Goat or Who Is Sylvia? získal cenu pro nejlepšího nového herce na 50 ročníku předávání cen Evening Standard Theatre Awards 2004 a cenu pro nejlepšího nováčka na Critics Circle Theatre Awards v roce 2005 Mezi pozdější představení ve kterém se objevil patří Now or Later od Christophera Shinna Představení se uvádělo od 3 září do 18 října 2008 v Royal Court Theatre V roce 2009 se objevil v nové hře Johna Logana Red a za svůj výkon v představení získal v roce 2010 cenu Laurence Oliviera pro nejlepšího herce ve vedlejší roli Roli v Red si zopakoval i v divadle John Golden Theatre na Broadwayi od 11 března do 27 června 2010 a vyhrál cenu Tony v kategorii nejlepší herec v divadelní hře Ztvárnil titulní roli v dramatu Richard II kde vystupoval od 6 prosince 2011 do 4 února 2012 Televize Mezi jeho televizní kredity patří minisérie BBC Tess z rodu D'Urbervillů minisérie Pilíře Země a dvoudílná minisérie Birdsong adaptace novely od Sebastiana Faulkse Filmy Mezi filmy ve kterých se objevil patří Kauza CIA Powder Blue Divoká krása Králova přízeň Hick Zlomový rok 39 Černá smrt a The Yellow Handkerchief V roce 2011 hrál roli filmaře Colina Clarka jednu z hlavních rolí v dramatickém filmu Můj týden s Marylin V roce 2012 získal roli Mariuse Pontmercy v muzikálovém filmu Bídníci V roce 2014 se jako Stephen Hawking objevil ve filmu Teorie všeho Za roli získal v roce 2015 Zlatý Glóbus Oscara a BAFTA Award 6 února proběhla ve Spojených státech premiéra filmu Jupiter vychází Modeling V roce 2008 a 2012 byl modelem pro britskou značku Burberry V září 2012 se objevil ve vydání časopisu Vanity Fair kde byl zahrnut v seznamu mezinárodně nejlépe oblékaných lidí Osobní život 31 května 2014 oznámil zasnoubení se svojí dlouholetou přítelkyní Hannah Bagshawe Pár se vzal v Babington House v Somersetu 15 prosince 2014 Filmografie Film Televize Reference Externí odkazy na Česko-Slovenské filmové databázi na Internet Movie Database na Internet Broadway Database na PlaybillVaultcom Edward Bernard Raczyński 19 prosince 1891 Zakopane – 30 července 1993 Londýn byl polský diplomat politik a spisovatel v letech 1979–1986 polský prezident v exilu Hrabě Edward Bernard Maria Raczyński se narodil v Zakopaném do polské aristokratické rodiny Jeho otcem byl hrabě Edward Aleksander Raczyński a jeho matkou Róża rozená vévodkyně Potocká Dětství trávil v krakovském paláci Pod Baranami a v rodinném sídle v Rogalinu Studoval práva v Lipsku Krakově a v Londýně London School of Economics doktorát získal v roce 1915 na Jagellonské univerzitě V listopadu vstoupil do armády obnoveného Polska odtud byl v květnu 1919 povolán k diplomatické službě Až do roku 1925 pracoval na polských vyslanectvích a misích v Bernu Kodani a v Londýně Po návratu do Varšavy vedl oddělení mezinárodních smluv V témže roce se oženil s dcerou uhlobarona Joyous rozenou Markham Jeho žena záhy zemřela a v srpnu 1932 si vzal Cecylii Marii rozenou Jaroszyńska se kterou měl tři dcery Na počátku téhož roku se stal polským vyslance u Společnosti národů a v roce 1934 se stal polským vyslancem ve Spojeném království Jménem Polska podepsal 25 srpna 1939 britsko-polskou dohodu o vzájemné pomoci která nakonec přivedla Británii k vyhlášení války Německu Po porážce Polska zůstal Raczyński v Londýně kde nadále sloužil jako vyslanec polské exilové vlády a jeden z jejích významných členů Mezi 22 červencem 1941 a 14 červencem 1943 byl ministrem zahraničí v kabinetu Władysława Sikorského V této funkci předal Spojencům jednu z nejranějších a nejpřesnějších zpráv o probíhajícím holokaustu "The mass extermination of Jews in German occupied Poland" Raczynski's "Note addressed to the Governments of the United Nations on December 10 1942" a žádal o zásah Po roce 1945 když vláda Spojeného království přestala podporovat polskou exilovou vládu zůstal Raczyński v Londýně kde působil jako jeden z nejvýznamnějších členů tamější polské diaspory Byl aktivní v různých exilových politických a společenských organizacích včetně Fondu pomoci zemi který aktivně podporoval demokratickou opozici v komunisty kontrolovaném Polsku V letech 1954 a 1972 byl jedním z členů Výboru tří kolektivního prezidentské orgánu polské exilové vlády Byl také členem Výboru pro polské záležitosti a poradce různých britských vládních agentur a ministerstev V roce 1962 zemřela jeho druhá žena Cecylia Maria Raczyńska rozená Jaroszyńska V březnu 1979 se Raczyński stal polským prezidentem v exilu poté co jej do funkce vybral odcházející prezident Stanisław Ostrowski Současně Raczyński vybral svého nástupce kterým byl předseda exilové vlády Kazimierz Sabbat V době kdy Raczyński zastával prezidentský úřad 1979–1986 vzniklo v Polsku hnutí Solidarita Raczyński upozorňoval západní země na události probíhající v Polsku a vytvářel úzké vazby s polským opozičním hnutím Raczyński zvažoval jmenovat svým nástupcem Władysława Bartoszewského neboť chtěl vybrat někoho z vlasti a se silnými vazbami na opoziční hnutí avšak Bartoszewski nabídku odmítl Po skončení sedmiletého prezidentského mandátu 8 března 1986 rezignoval Byl posledním polským prezidentem v exilu který zastával významné úřady v dobách druhé polské republiky Jeho nástupci Kazimierz Sabbat a Ryszard Kaczorowski byli na začátku druhé světové války zhruba dvacetiletí Po odchodu z úřadu prezidenta by vysoce oceněn za znovusjednocení polské emigrace a reorganizaci polské exilové vlády V sedmadevadesáti letech se oženil potřetí vzal si Anielu Lilpopovou se kterou po mnoho let žil Zemřel 30 července 1993 ve svém domě v Londýně jako poslední potomek rodu Rakev s jeho tělem byla pohřbena do rodinného mausolea v kapli v Rogalinu Hrabě Raczyński v poslední vůli a závěti věnoval rodinný palác v Rogalinu a svoji knihovnu polskému národu Byl nejdéle žijící hlavou polského státu a jedním z mála stoletých mezi evropskými politiky 20 století V roce 2004 byla na domě kde žil a zemřel umístěna pamětní deska v čísle 8 Lennox Gardens v londýnském Bromptonu< ref> Reference Externí odkazy Egyptské vojenské letectvo القوات الجوية المصرية Al-Qūwāt al-Gawwīyä al-Miṣrīyä je největší vojenské letectvo v Africe Historie Královské Egyptské vojenské letectvo vzniklo v 1937 oddělením od armády Během druhé světové války byly egyptské hranice ohrožovány postupujícími německými a italskými jednotkami Britské královské letectvo výrazně rozšířilo své kapacity v Egyptě avšak Egyptské letectvo zachovávalo téměř dokonce války neutralitu Po vyhlášení nezávislosti státu Izrael v roce 1948 se Egypt podílel spolu se státy arabské ligy na válce proti Izraeli Egyptské letectvo zaútočilo na britskou leteckou základnu v Ramat David v domnění že byla zabrána Izraelci Během druhého náletu na základnu byla veškerá egyptská letadla sestřelena zkušenými britskými piloty V roce 1952 proběhl v Egyptě převrat vedený plukovníkem Násirem Ten měl za následek příklon země k Sovětskému svazu Již v roce 1955 byla egyptskému letectvu dodána první letadla ze SSSR a letečtí instruktoři vyslaní z Československa započali se školením egyptských pilotů Po znárodnění Suezského průplavu Násirem v roce 1956 vypukla tzv Suezská krize během níž bylo egyptské území napadeno vojsky Izraele Francie a Spojeného království Egypt byl v tomto konfliktu vojensky poražen Cizí vojska ze z jeho území musela kvůli silnému diplomatickému tlaku supervelmocí stáhnout Následně byly v šedesátých letech britské stroje plně nahrazeny sovětskými a hlavní bojovou silou se staly stíhací letouny MiG-21 V roce 1958 Egypt se Sýrií uzavřel svazek nazvaný Sjednocená arabská republika Pro egyptské letectvo to znamenalo spojení se syrskými jednotkami V sedmdesátých letech se Egyptské ozbrojené síly zapojily do konfliktu v Severním Jemenu kde podporovaly republikánské povstalce v boji proti Saúdské Arábii Jordánsku Íránu Egyptské letectvo vázané v Severním Jemenu bylo roku 1967 překvapeno preventivním Izraelským útokem který zničil téměř veškeré jeho kapacity Zničené stroje byly však s pomocí Sovětského svazu brzy nahrazeny V následujících letech egyptské letectvo výrazně rozšířilo počet svých základen Když 6 října 1973 překročila egyptská vojska Suezský průplav začala Jomkipurská válka Izraelské letectvo nedokázalo v této válce získat úplnou vzdušnou převahu Egyptské letectvo v první fázi války nasadilo k útoku na izraelské pozice na Sinaji kolem 220 letounů Egyptští piloti si také počínali zkušeněji využívali možnosti podlétávání radaru Výraznou součástí bojů byla i protivzdušná obrana jejíž součástí byl i protiletadlový raketový komplet 2K12 Kub Významná letecká bitva proběhla 14 října u základny el-Mansourah Během tohoto více než 50 minutového střetnutí se více než 250 izraelských letadel pokusilo zničit egyptskou leteckou základnu el-Mansourah Egypťanům se základnu podařilo ubránit V červenci 1977 propukl konflikt mezi Egyptem a sousední Libyí kterého se Egyptské letectvo rovněž účastnilo Vybavení Jádro současných egyptských vzdušných sil tvoří 240 stíhacích letounů Lockheed F-16 186 ks verze F-16C 54 ks verze F-16D; 18 ks Dassault Mirage 2000; 35 kusů bitevních vrtulníků AH-64D Apache; 60 ks Dassault Mirage 5; 32 ks McDonnell F-4E Phantom II; 62 modernizovaných MiG 21 Další stroje cvičné Aero L-39 10 kusů; Aero L-59 47 kusů; Embraer EMB 312 Tucano 54 kusů; Grob G-115 74 kusů transportní Antonov An-74 9 kusů; Antonov An-24 3 kusy; Beechcraft 1900 8 kusů; Lockheed C-130 Hercules 26 kusů včasného varování E-2C Hawkeye 8 kusů vrtulníky Mi-17 51 kusů; Mi-8 42 kusů; Sikorsky UH-60A 22 kusů; Sikorsky UH-60M 8 kusů; Aérospatiale SA-342 Gazelle 84 kusů Odkazy Reference Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Eritrea tigrajsky ኤርትራ Ertra plným názvem Stát Eritrea tigrajsky ሃግሬ ኤርትራ Hagara Ertra je státní útvar na pobřeží Rudého moře v oblasti Afrického rohu ve východní Africe Na západě sousedí se Súdánem na jihu s Etiopií a na východě s Džibutskem K roku 2009 měla 5 073 000 obyvatel Hlavním městem je Asmara Úřední jazyk Eritrea oficiálně nemá v praxi se užívají tigrajština arabština a angličtina Počátky Eritreje spadají do období kolem roku 1000 př n l kdy se na jejím území usadily semitské národy Zhruba od 3 století př n l se v oblasti Eritreje rozkládala aksumská říše jejíž vládci přijali po roce 325 křesťanství Úpadek obchodu a muslimská expanze zavinily izolaci Aksúmu od okolního světa a rozklad vlády na pobřeží To později částečně osídlili Arabové s nimiž se zde rozšířil islám Aksumská a později etiopská moc nebyla v Eritreji příliš silná Od 16 století zde drželi pobřežní města Osmané po nich Egypťané Britové a nakonec Italové kteří zde roku 1890 oficiálně vyhlásili kolonii Eritreu Za italské vlády došlo k rozvoji infrastruktury a k modernizaci společnosti Po druhé světové válce připadla Eritrea Etiopii proti jejíž nadvládě vedlo několik eritrejských ozbrojených skupin od 60 let válku Ta byla úspěšně završena roku 1993 kdy Eritrea získala nezávislost V Eritreji nyní panuje diktátorský režim vedený Lidovou stranou za demokracii a spravedlnost v jejímž čele stojí prezident Isaias Afwerki Silnou pozici má v zemi armáda Jedná se o jednu z nejchudších zemí světa Většinu podniků a firem vlastní armáda špičky vlády nebo podnikatelé s nimi spojení Ve srovnání s vyspělým světem je zde nemodernizované zemědělství závislé na dešťových srážkách průmysl upadá a jediný ziskovější sektor představují banky Vzhledem k několika nedávným vojenským srážkám převládá silná militarizace společnosti v armádě a v národní službě pracuje na 600 000 nedobrovolných rekrutů Sociální služby ani demokratické instituce zde nefungují neexistuje faktické oddělení jednotlivých složek státní moci Silně upadá školství rovněž militarizované Polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby V poslední době udržuje Eritrea lepší vztahy zejména se Súdánem Íránem a Čínou Zhruba polovina obyvatelstva jsou křesťané téměř stejný podíl mají muslimové jen malá část obyvatelstva praktikuje tradiční domorodá náboženství mnohé muslimské či křesťanské menšiny jsou potírány V zemi se vyskytuje devět etnik nejvýznamnější z nich jsou Tigrajové a Tigrejové Etymologie Jméno země pochází od latinského názvu Rudého moře Mare Erythreum Tento název přejali i Italové kteří zde ke konci 19 století získali kolonie a postupně svůj vliv rozšířili na celé dnešní eritrejské území V italizované podobě se vžil název Eritrea jímž byla označena celá kolonie oficiálně vyhlášená 1 ledna 1890 Dějiny Aksum Zhruba kolem roku 1000 př n l se objevili na eritrejském pobřeží lidé semitského původu kteří se přeplavili do Eritreje přes Rudé moře z Arábie Tito přistěhovalci z jihoarabského království Sába založili v dnešním etiopském vnitrozemí říši s centrem ve městě Aksúm Dle později zapsaných legend zde měli vládnout Šalomounovci potomci Menelika I který se narodil královně ze Sáby a židovskému králi Šalomounovi Někdy po roce 325 přijal tamější vládce Ezana křesťanství jež se stalo státním náboženstvím Do 6 století si aksumský stát udržoval silné postavení v oblasti Rudého moře a to zejména díky tomu že kontroloval pozice jak na eritrejském pobřeží tak v jižní Arábii Arabská území drželi aksumští vládci do roku 525 kdy došlo k jejich osamostatnění Aksumité se podíleli na obchodu a udržovali kontakty s okolními civilizacemi vedle Egypta a Arábie i se starověkým Řeckem a Římem Významným eritrejským přístavem byl v této době Adulis nacházející se poblíž dnešní Zuly Příchod muslimů Zatímco vliv i bohatství Aksumu postupně upadaly od počátku 7 století se v Arábii utvářelo nové náboženské hnutí – islám Když jeho prorok Mohamed byl v roce 622 donucen opustit se svými souvěrci Mekku poslal část muslimů i do Etiopie kde byli vlídně přijati Přestože aksumský vládce odmítl po Mohamedově vítězství přijmout islám poslal nazpět Mohamedovy následovníky s mnoha dary Tím byly na několik staletí umožněny více či méně mírové styky Muslimové se v Etiopii usazovali zejména na pobřeží Rudého moře Byli tolerování etiopskou mocí a žili často ve vazalském poměru s etiopskými vládci Aksumský a posléze i etiopský stát do značné míry izolovaný od světa a se sídelním městem dále na jih od pobřeží nedržel nad pobřežím pevnější ruku a zdejší vládci byli spojeni s etiopskými panovníky jen velmi volně Aksum začal od 9 století kolabovat Ve 13 století převzali nad etiopským vnitrozemím moc příslušníci dynastie Zagwe zhruba sto let po nich znovu nastupivší šalomounská dynastie Přístup do vnitrozemí Etiopie z eritrejského pobřeží v této době chránila napůl autonomní oblast jejíž vládci nesli titul bahr negaš vládce moře Osmané a počátky kolonialismu V 16 století získali eritrejský přístav Masawu a Dahlacké souostroví Osmané Eritrejské území rovněž zasáhla tažení adalského vládce Ahmada Graňňa Osmanská říše jež adalského sultána podporovala využila situace a získala v oblasti další území která si s krátkými přestávkami udržela až do roku 1865 kdy je předala Egypťanům Od roku 1869 kdy byl otevřen Suezský průplav se Rudé moře stalo předmětem zájmu a soupeření velmocí Poté co se Britům podařilo potlačit mahdistiscké povstání v Súdánu přenechali jimi okupované eritrejské území roku 1885 Itálii výměnou za privilegia v eritrejských přístavech Přestože se poté Italové střetli s etiopskými armádami roku 1896 v bitvě u Adwy a prohráli eritrejské území si díky špatné vnitropolitické situaci v Etiopii ponechali a v nové smlouvě z Addis Abeby znovu uznal Menelik II jejich dosavadní zisky výměnou za uznání etiopské suverenity Italská Eritrea Nová kolonie se měla stát pro Itálii zásobištěm levné pracovní síly a dodavatelem tropických plodin Začala rozsáhlá výstavba infrastruktury příliv italských kolonistů a vznik městských center ve vnitrozemí kde dosud žádná města neexistovala V souvislosti s industrializací došlo i k vytvoření vrstvy eritrejské inteligence Mnoho Eritrejců bylo zaměstnáno ve veřejné správě Kolonie však znamenala pro Itálii především finanční zátěž protože zisky z ní nepokryly výdaje na její správu Soužití mezi kolonisty a domorodým obyvatelstvem bylo vcelku pokojné dokud se v roce 1922 moci v Itálii nechopil fašistický režim Benita Mussoliniho Byla zavedena segregace a Eritrejci mohli v rámci správy zastávat jen nižší posty; agrární reformy nadále probíhaly byly ale omezeny na farmy v majetku Italů Itálie brala kolonii jako základnu k útoku na Etiopii a podle toho také území spravovala Tisíce Eritrejců tak muselo narukovat v polovině 30 let do armády kvůli přípravě na invazi do Etiopie po jejímž dobytí se Eritrea stala součástí takzvané Italské východní Afriky Italská vláda skončila roku 1941 kdy v rámci druhé světové války britská vojska zvítězila nad Italy v bitvě u Kerenu a úspěšně obsadila eritrejské území Federace s Etiopií Mezi lety 1941 a 1952 spravovali Eritreu Britové na základě rozhodnutí spojeneckých velmocí Spojené státy americké Sovětský svaz Velká Británie a Francie jako protektorát Zároveň se v poválečných letech vedla debata o dalším osudu země Britové navrhovali její rozdělení na základě křesťanské a muslimské populace s tím že by se tyto části předaly Etiopii a Súdánu Naopak Sovětský svaz v domnění že v italských volbách brzy vyhrají komunisté navrhoval Itálii vrátit její bývalou kolonii O slovo se hlásily i arabské státy které navrhovaly vyhlásit eritrejskou samostatnost Tento názor převládal i v eritrejské společnosti Na základě jednání OSN bylo nakonec území Eritreje přičleněno k Etiopii v podobě federace Eritrejské zastupitelské orgány měly mít v rámci spojení s Etiopií na starosti vnitřní záležitosti tedy policii místní správu a daně Federální vláda respektive císařská administrativa naopak měla pod kontrolou zahraniční záležitosti a obchod obranu finance a dopravu Od počátku však Eritrejci zvyklí na modernější politický život za vlády Italů a zejména Britů pociťovali vůči zaostalé feudální a silně centralizované Etiopii pocit nadřazenosti K dobrým vzájemným vztahům nepřispěl ani fakt že etiopský císař Haile Selassie I se pokoušel autonomii Eritreje se vzrůstající tendencí omezovat například zrušil užívání vlastní vlajky zavedl namísto arabštiny a tigrajštiny etiopskou úřední řeč amharštinu a přesunul množství průmyslu do Etiopie Vzrůstající animozitu tedy způsobovalo i zanedbávání dalšího ekonomického rozvoje protože Eritrea pomalu ztrácela oproti Etiopii svůj původní náskok Císařovo úsilí bylo završeno roku 1962 kdy byla federace formálně zrušena a Eritrea přičleněna k Etiopii Válka za nezávislost Organizovaný odpor vůči etiopské nadvládě začal již roku 1958 založením Eritrejského osvobozeneckého hnutí ELM v němž převažovali studenti intelektuálové a městští dělníci Již o čtyři roky později bylo hnutí odhaleno a zneškodněno Další významnou organizací byla Eritrejská osvobozenecká fronta ELF založená roku 1960 v níž zpočátku převládali muslimové a jež byla podporována ze strany Sýrie Íránu Súdánu a dalších muslimských států V druhé polovině 60 let získala ELF značnou podporu mezi rolníky Roku 1971 již byla situace tak vážná že císař v zemi vyhlásil stanné právo a přemístil sem takřka polovinu armády Vzájemné spory vedly k částečnému rozpadu hnutí když několik skupin ELF opustilo a spojilo se v Eritrejskou lidovou osvobozeneckou frontu EPLF Soudobá Eritrea Prvním prezidentem nového státu se stal dosavadní vůdce EPLF Isaias Afwerki Samotná EPLF se transformovala v politickou stranu zvanou Lidová fronta za demokracii a spravedlnost PFDJ V letech 1995 až 1996 svedla Eritrea krátký ale krvavý konflikt s Jemenem o Hanišské ostrovy které byly nakonec přiznány Jemenu Původní vřelé vztahy s Etiopií se začaly rychle zhoršovat vzhledem ke sporům o obchodní záležitosti přístup k eritrejským přístavům a přesné vytyčení hranic Pro Eritreu měl konflikt který oficiálně skončil v prosinci 2000 i další katastrofální důsledky – původně rychle se rozvíjející ekonomika utrpěla citelné ztráty z nichž se vzpamatovává dodnes V roce 2001 se proti režimu konaly velké protesty vládní složky však proti nim tvrdě zasáhly Geografie Eritrea se nachází v Africkém rohu ve východní Africe na pobřeží Rudého moře Délka pobřeží dosahuje celkem 2234 kilometrů přičemž 1151 km připadá na pevninu a 1083 km činí pobřeží eritrejských ostrovů Celková rozloha země činí zhruba 124 399 km² Sousedí se Súdánem na severu a na západě s Etiopií na jihu a Džibutskem na jihovýchodě Povrch charakterizují tři hlavní oblasti První je suchý pás země při pobřeží Rudého moře který se na sever od Zulského zálivu pohybuje v šířce 15 až 80 km ale na jihu se rozšiřuje a ústí do Danakilské prolákliny Celé toto území je součásti Velké příkopové propadliny Další je hornatá oblast na severu a ve středu země dosahující výšek mezi 1800 a 3000 metry a představující prodloužení Etiopské plošiny Ta je charakterizována hlubokými roklinami koryty řek a mezi nimi vysokými strmými plošinami zvanými ambas Poslední součástí eritrejského terénu je západní část podél súdánské hranice tvořená savanou a k západu se svažujícími kopci Nejvyšším bodem je hora Soira s 3018 metry naopak nejnižším bodem je oblast poblíž Kululu dosahující 75 metrů pod hladinou moře V rámci Eritreje se nachází přes 300 ostrovů z nichž zhruba 100 patří k Dahlackému souostroví Pouze několik ostrovů je trvale obydlených V zemi sporadicky dochází k zemětřesení něpříliš častá je také vulkanická aktivita Pouze méně než 5% půdy je vhodné k orbě zbytek je z většiny vhodný pouze k pastevectví Některé části země zejména pobřežní jsou suché natolik že nejsou vhodné ani pro pastvu Problémy pro zemědělství představují taktéž nájezdy sarančat Jediná trvalá řeka je Setit tekoucí z Etiopie Eritrejí podél její západní hranice dále do Súdánu Není však splavná Ostatní řeky jsou pouze sezonní vznikají během deštivých období a patří mezi ně Anseba Barka a Mareb zvaná též Gash jež je zároveň hraniční řekou mezi Eritreou a Etiopií Klima Eritrejké klimatické podmínky jsou velmi rozmanité což je dáno velkými rozdíly v nadmořské výšce Zatímco u moře v oblasti Masawy dosahují nejvyšší teploty až 50 °C a průměrné se zde pohybují kolem 30 °C ve výše položených oblastech ve vnitrozemí kolem hlavního města Asmary zhruba 2300 m n m je obvyklá průměrná roční teplota zhruba 16-17 °C maximální naměřená teplota činila 26 °C Podobné podmínky panují i v případě srážek – V Asmaře spadne za rok zhruba 500 milimetrů v Masawě je to mírně přes 200 mm Počasí je přes polovinu roku suché a slunečné od února do března dochází většinou k drobnějším krátkým dešťům zatímco dlouhotrvající deštivé období probíhá vždy od pozdního července do poloviny září To platí zejména pro západní části země a vysoko položené oblasti naopak na východě pevniny a na ostrovech je srážek málo V oblasti Danakilské prolákliny neprší takřka nikdy Vláda a politika Eritrea je oficiálně prezidentskou republikou Ve skutečnosti se však jedná o diktaturu charakterizovanou vládou jedné strany Tou je Lidová fronta za demokracii a spravedlnost PFDJ jež je jediným legálním politickým subjektem v zemi Toto shromáždění se však od roku 2002 nesešlo a mnoho jeho členů uprchlo do exilu či je ve vazbě Nejvyšší exekutivní mocí je vláda sestávající ze 17 ministrů vedená a jmenovaná prezidentem Isaiasem Afwerkim který zároveň předsedá vládě je hlavou státu vrchním velitelem ozbrojených sil a předsedou legislativy i vládnoucí strany PFDJ Soudní systém se skládá ze tří částí civilní vojenské a speciální Právní systém se skládá ze zákonů Eritrejské lidové osvobozenecké fronty vytvořených před osamostatněním upravených etiopských zákonů tradičního práva a zákonů vyhlášených po vzniku Eritreje V případě civilních sporů zahrnujících muslimy je užíváno právo šaría Administrativní systém Eritrea je od dubna 1996 rozdělena na šest oblastí zvaných zobatat singulár zoba Jednotlivé oblasti se nazývají Anseba Debub Jižní Debubawi Keyih Bahri Jižní Rudé moře Gash-Barka Maakel Centrální a Semenawi Keyih Bahri Severní Rudé moře Hlavním a největším městem je Asmara zhruba 435 000 obyvatel Mezi další významná centra patří Keren 57 000 Assab 28 000 Masawa 25 000 Afabet 25 000 Tessenie 25 000 Mendefera 25 000 Dekemhare 20 000 Adeikeh 15 000 Barentu 15 000 a Ghinda 15 000 Zahraniční vztahy Po získání nezávislosti udržovala Eritrea dobré vztahy se svými sousedy a i mezinárodní společnost k novému státu přistupovala příznivě avšak již o několik let později se země částečně dostala do mezinárodní izolace vzájemné spory ale byly postupně vyřešeny a v současnosti vztahy mezi oběma státy pookřávají Podobně bylo dosaženo dohody také s Jemenem s nímž v poslední době sílí vojenská a obchodní spolupráce Po roce 2001 silně ochladly vztahy s evropskými zeměmi vzhledem k tehdejšímu násilnému zakročení proti kritice režimu Nadále nejsou vyřešeny spory s Etiopií a Džibutskem Z významných organizací je Eritrea například členem OSN Africké unie a Organizace sahelských zemí Vztahy s Českou republikou Česká republika uznala eritrejský stát 24 května 1993 a téhož dne s ním navázala diplomatické styky Pro občany České republiky je zavedena vízová povinnost Styk s Českou republikou zajišťuje eritrejské velvyslanectví v Berlíně Z české strany se o vzájemné styky stará zastupitelský úřad v keňském Nairobi Demografie Celková populace činila k roku 2009 zhruba 5 073 000 lidí Všechny skupiny obyvatelstva mají mít teoreticky přístup k základním službám na základě kupónů mnohé náboženské skupiny jsou však vystaveny perzekuci a nemají rovné příležitosti Eritrea je celkově jednou z nejchudších zemí na světě – k roku 2005 žila více než polovina eritrejského obyvatelstva za méně než dolar na den V poslední době se však díky účinnějšímu užívání investic do zdravotnictví podařilo snížit dětskou úmrtnost která k roku 2011 činila zhruba 41 zemřelých dětí na 1000 úspěšných porodů K lékařské péči má přesto stále přístup jen 52% obyvatel ve městech a 4% na vesnici Odhad průměrné délky života dosahoval 625 roku 08% populace je nakaženo virem HIV dalšími rozšířenými chorobami jsou žloutenka typu A malárie tyfová horečka a průjmy způsobené bakteriální infekcí Čistou vodu má k dispozici 74% městské a 57% vesnické populace Přetrvává nucená militarizace společnosti a koncentrace bohatství v rukou politických a vojenských špiček V armádě slouží na 600 000 rekrutů kteří vykonávají různé práce pro vládou vytčený cíl samozásobitelské ekonomiky Příbuzní emigrantů jsou v Eritreji vystaveni perzekuci V lednu 2010 činil počet uprchlíků žijících v zahraničí 223 562 lidí Dalším problémem je obchod s lidmi Muži ženy i děti jsou převáženi do zahraničí na nucené práce a prostituci Mnoho Eritrejců každoročně vyráží na práci především do států v Perském zálivu kde se někteří z nich stávají obětí podobných praktik V mnoha oblastech výroby je běžná práce dětí které mnohdy trpí zneužíváním ze strany zaměstnavatelů Vláda se nepokouší tyto problémy řešit nepomáhá ani obětem těchto aktivit a v posledních letech nebyl v této oblasti učiněn žádný větší pokrok Náboženství Eritrea je definována jako sekulární stát a řadí se tak mezi monofyzitské církve Jejím nejvyšším představitelem je duchovní hodnostář zvaný abun Mezi další směry patří katolíci protestanti méně pak Adventisté sedmého dne a Svědkové Jehovovi Zatímco islám převládá v nížinách zejména u obchodnických vrstev ve městech a u pastevců zastánci křesťanství žijí ve vyšších polohách kde se většinou živí obděláváním půdy V omezené míře se v Eritreji vyskytují vyznavači víry bahá'í Vláda oficiálně uznává pouze pravoslavné muslimy katolíky Adventisty sedmého dne a luterány a od května 2002 se pokouší ostatní náboženské směry potlačit Podle nadace Bertesmann stát dohlíží na jednotlivé náboženské skupiny a jejich představitele aby se nepokoušely vměšovat do politických a sociálních záležitostí Taktéž soukromé schůzky za účelem hromadné modlitby jsou zakázané Muslimové přestože tvoří takřka polovinu populace jsou často diskriminováni a málokdy je jim umožněno zastávat vyšší místa ve státní správě armádě a vyučovat na vysokých školách Z ostatních náboženským skupin jsou například Svědkům Jehovovým upírána jakákoliv občanská práva a mnoho dalších muslimských i křesťanských menšin kupříkladu následovníci sunnitského směru wahhábismu je vystaveno perzekuci Ekonomika Přestože byla původně ekonomika Eritreje na vyšší úrovni oproti Etiopii po roce 1952 se investice do urbanizace a infrastruktury spolu s industrializací zaměřily na etiopské území V době získání nezávislosti roku 1993 bylo hospodářství navíc zničeno dlouhou válkou s etiopskou armádou Původně pozitivní růst ekonomiky vystřídal po vládě s Etiopií v letech 1998 až 2000 politický i hospodářský úpadek který trvá dodnes Podle Mezinárodního měnového fondu Eritreu těžce postihlo čtyřleté sucho po roce 2001 jež značně zpomalilo poválečnou obnovu Velkou zátěží byla i ztráta etiopského trhu kterou nyní vláda řeší navázáním lepších kontaktů se Súdánem Eritrejské hospodářství je v současnosti v podstatě řízenou ekonomikou Hlavní slovo v ekonomických záležitostech má armáda a vládnoucí strana PFDJ Podle nadace Bertelsmann mají soukromí investoři velmi omezený prostor k podnikání pakliže nepatří do malé skupinky podnikatelů úzce spojených s vládnoucími špičkami Trh práce je silně omezen rozsáhlými odvody do armády Rekruti jsou zaměstnáváni v mnoha oblastech výroby většinou v podnicích vlastněných stranickými funkcionáři nebo armádou a nepobírají regulérní plat Soukromé investice prakticky neprobíhají téměř také nefunguje ani tržní soutěž Na trhu je k dispozici zboží za dvojnásobné až trojnásobné ceny oproti zbytku světa což je způsobeno nutností pašování mnoha potřebných výrobků na čemž se podílejí i státní úředníci a armádní důstojníci Průmyslová výroba je velmi nízká a množství soukromých i vládních továren přestalo fungovat Import i export je pod přímou kontrolou vládní strany Stále větší vliv v ekonomice náleží armádě jejíž příslušníci se podílejí na legálních pololegálních i ilegálních obchodních aktivitách Skutečný odhad stavu hospodářství je velmi obtížný protože vláda málokdy publikuje věrohodné a komplexní informace o ekonomické činnosti Eritrea je jednou z nejchudších zemí světa Hrubý domácí produkt činil za rok 2010 celkem 3625 miliardy dolarů s ročním růstem 22% HDP na hlavu v paritě kupní síly činil 600 dolarů což řadí Eritreu mezi ostatními státy světa na šesté místo od konce Asi 80% obyvatelstva pracuje v zemědělství 20% v průmyslu či službách Eritrejská měna se nazývá nakfa Inflace dosahovala k roku 2010 zhruba 20% Mezi hlavní obchodní partnery patří Itálie Saúdská Arábie Jemen Súdán a Spojené státy americké Ve vývozu převažují potraviny živá zvířata kůže a arabská guma v poslední době se rozvíjí export květin soli a textilií V Rudém moři se loví pro export vedle ryb i sumýši Mezi dovezeným zbožím figurují zejména stroje ropné výrobky potraviny a zbraně Eritrea má zápornou obchodní bilanci – k roku 2010 činil objem exportu 25 milionů dolarů zatímco import dosahoval výšky 738 milionů dolarů Podstatnou část příjmu ekonomiky představují finance posílané Eritrejci ze zahraničí které podle odhadů přispívají více jak 30% k hrubému domácímu produktu země Co se týče nerostných surovin těží se zejména sůl žula a korály V menším množství se využívaly i naleziště zlata mědi potaše a železa mezi další v budoucnosti využitelné suroviny patří také zinek živec sádrovec azbest slída a síra Přes opakovanou snahu od dob italského kolonialismu nebyly dosud nalezeny žádné zdroje ropy Zemědělství V porovnání se západním světem je eritrejské zemědělství nadále silně zaostalé Nejsou k dispozici moderní zařízení nejsou ani užívány moderní zemědělské techniky převažují samozásobitelská hospodářství Pro hospodářské využití se chovají ovce skot kozy a velbloudi loví se různé druhy mořských ryb a sumýši V mnoha oblastech se o sklizeň starají vojenští rekruti Podle nadace Bertelsmann armáda odebírá od zemědělců jejich produkty za předem stanovené ceny které jsou nižší než náklady na jejich vypěstování což vede k dalšímu úpadku zemědělského sektoru Průmysl Průmyslová výroba je zaměřena na zpracování zemědělských produktů – vedle potravin se jedná o alkoholické nápoje tabákové výrobky textilie kožené zboží sklo a mramor Hlavním průmyslovým centrem je Asmara lehký průmysl se nachází v Masawě Kerenu a dalších městech V přístavu Assab se nachází ropná rafinerie ta je však od roku 1997 zavřená Celkově je průmyslový sektor zanedbáván a postupně upadává V roce 2010 přispěl průmysl k HDP 204% Služby Hlavní součástí služeb jsou bankovní instituce všechny vlastněné státem nebo vládnoucí stranou Bankovní sektor silně profituje na devizovém trhu zatímco jeho další vývoj je omezen množstvím nevynášejících půjček Výnosy z těchto půjček u většiny eritrejských komerčních bank nepokryjí náklady na provoz Turistika zůstává omezená Infrastruktura Největšími přístavy jsou Assab a Masawa V zemi původně fungovala železniční síť postavená za italské nadvlády ta však vzhledem k ozbrojenému konfliktu proti etiopské nadvládě od roku 1975 není v provozu Po vyhlášení nového státu se začalo pracovat na jejím opětovném zprovoznění Od roku 1999 byl dostavěn železniční spoj z Massawy do Embatkaly pokračuje se na stavbách železnice do hlavního města V letecké dopravě figuruje několik zahraničních i domácích leteckých společností Existují dvě mezinárodní letiště – jedno v Asmaře druhé v Masawě celkem je v zemi 13 letišť V oblasti energetiky využívá Eritrea ropné tepelné elektrárny Telekomunikace jsou nedostatečně vyvinuté kontrolu nad nimi si udržuje stát Soukromé sdělovací prostředky jsou zakázané v zemi existuje jediná televize a dvě radiová vysílání vše ve vlastnictví státu Internet používá zhruba 200 000 lidí Kultura Eritrea je zejména v Africe proslavená hudbou z šedesátých let kdy byla velmi oblíbená tigrajská popová hudba Mezi nejvýznamnější současné zpěváky patří Sami Berhane Wedi Tukul a Fyitnga Oblíbené je v současnosti také reggae Eritrejská kuchyně není zatím ve světě příliš známá Množství ingrediencí a technik má společných se svým etiopským protějškem například chléb či spíše placka zvaný indžera připravovaný většinou z teffu pšenice nebo čiroku Užívá se také nekvašený chléb zvaný kitča Jídlo je většinou podáváno na společný tác Namísto příborů se k nabírání jídla používají kusy chleba Mezi typická eritrejská jídla dále patří guláš vyrobený z ryb masa a zeleniny zvaný zigni dále ful což jsou pečené fazole pečené kuře nazývané dorho a čočkový pokrm širo K jídlu se přidává v Eritreji v hojné míře pěstovaný druh pepře zvaný berbere Některá jídla pocházejí z dob italské koloniální epochy například capretto kozí maso fritatta zeleninová omeleta či různé druhy těstovin Oblíbeným nápojem je káva ke které se někdy během vaření přidává zázvor Ke kávě se přikusuje popcorn či zákusky V Eritreji jsou oblíbené sporty zejména fotbal který se začal hrát v době italské okupace Národní eritrejský fotbalový tým je znám jako Red Sea Boys Dále se mnoho Eritrejců věnuje basketbalu cyklistice a běhu Venkovní aktivity zahrnují nejčastěji rybaření a potápění zejména v oblasti Dahlackých ostrovů Vzdělání a věda Dle odhadů z roku 2003 bylo 586% obyvatel starších 15 let schopno číst a psát Průměrná délka studia k roku 2009 je přibližně 5 let 6 let u chlapců 4 roky u dívek Roku 2009 vláda vynaložila na vzdělání 2% HDP Obrana a bezpečnost Eritrejské ozbrojené síly se dělí na pozemní síly námořnictvo a letectvo Po získání nezávislosti plánovala eritrejská vláda udržovat armádu v síle zhruba 30 000 mužů Koncem 90 let narostl tento počet na 50 000 a během války s Etiopií radikálně vzrostl na 300 000 Přestože po konci války proběhla částečná demobilizace nucené vstupy do armády které probíhají již několik let způsobily že v současnosti mají armáda a národní služba dohromady přes 600 000 mužů Na obranu se v roce 2006 vydalo 63% HDP což je 8 nejvyšší podíl výdajů HDP na světě Podle nadace Bertelsmann se armádní špičky pravděpodobně v budoucnu budou snažit nabourat absolutní moc prezidenta od roku 2008 mezi vládou a armádou rostou neshody a vysocí vojenští představitelé se domáhají většího vlivu na dění v zemi Armáda v zemi vlastní mnoho podniků drží si kontrolu nad zemědělskou produkcí i obchodem včetně pašeráctví Eritrejské pozemní síly měly k roku 2005 k dispozici 150 hlavních bojových tanků 80 vozidel 100 kusů polního dělostřelectva 25 samohybných děl 35 raketometů přes 100 granátometů 200 protitankových naváděných střel a 70 protiletadlových děl Námořnictvo má jeden raketový člun sedm pobřežních hlídkových člunů a tři obojživelná vozidla Vzdušné síly měly celkem 18 bojových letadel převážně typu MiG-21 MiG-23 a MiG-29 Dále vlastní asi 15 vzdušných strojů určených k dopravě či k výcviku případně ozbrojené vrtulníky Hodnověrné odhady týkající se eritrejské policie nejsou k dispozici Odkazy Poznámky Reference < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < references> Literatura Externí odkazy englisch Etiopie amharsky ኢትዮጵያ Itjopja je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe Sousedí na severu s Eritrejí na východě s Džibutskem a Somálskem na jihu s Keňou a se Súdánem a Jižním Súdánem na západě Podle odhadů z roku 2010 žije v Etiopii 82 101 998 lidí< ref> Hlavním městem je Addis Abeba úředním jazykem federace je amharština Na etiopském území se dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus První lépe zdokumentovaný historický státní útvar na etiopském území představuje zhruba od 3 století př n l aksumská říše v níž vládla šalomounská dynastie založená podle legend potomkem krále Šalomouna a královny ze Sáby Aksumští vládci přijali ve 4 století křesťanství Následující staletí – především v důsledku ztráty obchodních kontaktů a islámské expanze – znamenala úpadek a do značné míry i izolaci V polovině 19 století započala postupná modernizace a soupeření s evropským kolonialismem Od první světové války byl až do roku 1974 s pětiletou přestávkou v době italské okupace etiopským císařem Haile Selassie I Ten byl poté svržen Mengistu Haile Mariamem který v zemi nastolil komunistický režim Konec tohoto režimu přišel spolu se zhroucením sovětského bloku a Mengistu musel v roce 1991 uprchnout ze země Etiopie se federalizovala a v čele nové vlády pod vedením Etiopské lidové revoluční demokratické fronty stanul Meles Zenawi Ten v zemi postupem času zavedl autoritářský režim který je u moci dodnes Etiopský stát patří mezi nejchudší země světa Zemědělství je silně závislé na podnebí a v poměru k rozvinutým státům málo modernizované Průmysl je nevyvinutý a služby nepříliš kvalitní Dosud špatný stav infrastruktury se díky vládním investicím postupně zlepšuje Výjimku v jinak špatné etiopské dopravě tvoří Ethiopian Airlines které se řadí mezi tři nejdůležitější letecké společnosti v Africe Navzdory značné korupci a nedostatečným službám se ekonomika Etiopie rychle rozvíjí; země je však přesto závislá na zahraniční pomoci Etiopská armáda představuje jednu z nejsilnějších ozbrojených sil v Africe a úzce vojensky spolupracuje se Spojenými státy V oblasti zahraničních vztahů udržuje Etiopie dobré vztahy zvláště s okolními státy s výjimkou Eritreje a Somálska Ze zahraničních investorů se zde v poslední době nejvíce prosazuje Indie a Čína Etiopie má rovněž bohatou kulturu založenou na dlouhé historické tradici i kontaktech s okolním světem a v zemi je množství kulturních i přírodních památek Etymologie Slovo Etiopie pochází z řečtiny Αἰθιοπία Aethiopia a obecně se dá přeložit jako „země opálených lidí Tento výraz se nicméně nevztahoval pouze na dnešní etiopské území ale souhrnně označoval země s obyvatelstvem tmavší pleti Někdy se též užíval pro označení země Kuš Vedle Bible se slovo Etiopie objevuje například v Homérově Iliadě a Odyssei Druhý název Habeš nebo též Abyssinia pochází z pojmenování kmenové skupiny Habašat který později přejali Arabové a pod jménem al Habaša tím označovali zdejší obyvatele Termín Habeša se používá v Etiopii dodnes většinou pro vymezení etiopské rasové skupiny vůči černochům i bělochům Zároveň se jím nazývají tradiční etiopské výrobky pokrmy a nápoje Dějiny Pravěk a starověk Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let – právě zde byly také nalezeny kosterní pozůstatky příslušníka rodu Australopithecus jednoho z nejstarších předchůdců lidského rodu Ze starších etiopských legend je nejvýznamnější pověst o královně ze Sáby a králi Šalomounovi jejichž syn Menelik I měl nastoupil na trůn roku 982 př n l a být zakladatelem šalomounovské dynastie Tato dynastie pak v Etiopii s přestávkami vládla až do roku 1974 kdy byla monarchie svržena komunistickým převratem Prvním lépe zdokumentovaným historickým státním útvarem zde byla aksumská říše rozkládající se vedle etiopského území i v jihozápadní Arábii Zhruba někdy po roce 325 přijal aksumský vládce Enzana zásluhou svatého Frumentia křesťanství Země udržovala kontakty s antickým světem rozvíjela se architektura umění i řemeslná výroba razily se také mince Vrcholu svého vývoje se říše dočkala v první polovině 6 století za vlády císaře Kaleba který velkou část svého života strávil boji s židovskými povstalci v arabské části říše Po jeho smrti nastal úpadek neboť říše o arabská území přišla a namísto ní zde v druhé polovině 6 století nastoupila sásánovská Persie V říši se používal zejména jazyk ge'ez v obchodních stycích se zahraničím se používala i řečtina Období izolace a bojů s muslimy Kvůli územním ztrátám a později také expanzi muslimů se aksumská říše dostala do izolace Upadl obchod a řemesla a namísto peněz se začal znovu používat směnný systém Někdy v 8 až 9 století rozsáhlý úpadek vyústil v povstání židovského kmene Falašů vedeného královnou Yodit Po jeho potlačení se k moci v regionu dostala v polovině 12 století dynastie Zagwe za níž dosáhla vrcholu klášterní architektura Po zaniklé aksumské říši převzali tito noví vládci křesťanství jazyk ge'ez a státotvornou tradici Nové kontakty se zahraničím a boj s kolonialismem Nový problém představovali Portugalci a zejména jezuitští misionáři kteří sem s nimi přišli Etiopští císaři se ocitli pod silným tlakem aby přestoupili na katolickou víru a přestože se o to někteří z nich pokusili například Ze Dingil či Susneos lidový odpor byl tak silný že oba později přišli o vládu Susneův syn Fasiladas posléze misionáře ve 30 letech 17 století ze země vyhnal Toto období vyvrcholilo v letech 1784 až 1855 kdy etiopští vládci panovali pouze nominálně a namísto nich rozhodovali aristokraté Do historie se zapsalo jako Zemene Mes'afint doba princů Úpadek panovnické moci se snažil zastavit císař Tewedros II panující od roku 1855 O nový pokus o centralizaci moci se pokusil Johannes IV který nastoupil na trůn roku 1871 Úspěšně se ubránil proti egyptskému vpádu a bojoval na popud Velké Británie také se súdánskými mahdisty Dostal se též do konfliktu s Itálií která si v oblasti dnešní Eritreje vytvářela zázemí pro další postup v regionu Italy se podařilo zastavit až za vlády dalšího císaře Menelika II jenž rozdrtil italská vojska v bitvě u Adwy Aduy roku 1896 Zároveň za jeho vlády proběhla radikální expanze na jih a jihovýchod což vedlo k posílení státních financí a obranyschopnosti státu Začala se stavět první železnice mezi Addis Abebou novým hlavním městem a tehdy francouzským Džíbútí budovaly se též nové mosty a silnice Menelik vládl až do roku 1913 po jeho smrti se dostal k moci Menelikův vnuk Ijasu avšak během první světové války byl svržen a moci se chopil šlechtic neboli ras Tafari Makonen nejdříve jako regent později jako svrchovaný panovník Haile Selasie I Moderní dějiny Haile Selassie I se pokoušel o soustředění moci ve svých rukou aby dokázal provádět další reformy jimž se mnohé složky společnosti zejména šlechta a církev urputně bránily Jeho snahu přerušila etiopsko-italská válka v jejímž důsledku byl roku 1936 císař nucen odejít do exilu zatímco Etiopii dobyla někdy i za pomoci chemických zbraní a okupovala italská armáda Během druhé světové války se s pomocí Britů podařilo roku 1941 dobýt etiopské území nazpět Následně se díky úspěšnému diplomatickému jednání zdařilo získat Haile Selassiemu pod svou kontrolu také původní italskou kolonii Eritreu Proti vládě císaře a pomalému tempu jeho reforem postupně rostl odpor který vyvrcholil roku 1960 pokusem o puč Přestože byl pokus o převrat potlačen v zemi nepřestávalo působit sociální pnutí Císař si postupně znepřátelil reformám nakloněnou střední vrstvu studentstvo i nižší armádní důstojníky Právě tito příslušníci armády vinili císaře a přežívající feudální systém ze společenských problémů a ze své vlastní chudoby Vláda Šalomounovců postupně ztratila důvěru obyvatelstva což se projevilo roku 1974 kdy byl etiopský císař svržen a monarchie zrušena V následujících letech vládl v zemi takzvaný derg rada v jehož čele stanul armádní důstojník Mengistu Haile Mariam Ten inspirován několika konkurenčními marxistickými stranami které vznikly ze studentských hnutí a k nuceným přesunům obyvatelstva Sovětské zájmy a podpora režimu v Etiopii byla součástí velmocenského zápasu studené války v zemích tzv třetího světa Ačkoliv byl totiž původně Sovětský svaz spojencem Somálska kde držela moc v rukou levicová vláda pro sovětskou vládu bylo výhodnější podporovat dlouhodobě Etiopii zejména kvůli jejímu většímu materiálnímu zajištění a ideologicky bližšímu režimu I podpora východního bloku ale koncem 80 let skončila vzhledem k jeho postupnému úpadku Mengistova vláda ztratila domácí i zahraniční podporu byla následně roku 1991 svržena a o dva roky později vyhlásila Eritrea dosud pod etiopskou nadvládou nezávislost Na základě nové ústavy z roku 1994 se Etiopie stala federativní republikou rozdělenou na etnickém základě Volby v zemi vyhrála o rok později Etiopská lidová revoluční demokratická fronta EPRDF která Etiopii vládne dodnes Této straně se během posledních dvaceti let podařilo v zemi vytvořit autoritářský systém který udržuje s pomocí represí a nestandardního vedení voleb pozitivnímu vývoji nepomohla také etiopsko-eritrejská válka v letech 1998 až 2001 většina rozvojových projektů byla přerušena a jejich vývoj vržen o několik let nazpátek Geografie Etiopský stát se nachází ve východní Africe v oblasti zvané Africký roh poblíž jižní části Rudého moře Je to stát vnitrozemský o pobřeží přišel po vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 Celková rozloha činí 1 127 127 km2 Sousedí se Súdánem a Jižním Súdánem na západě Eritrejí na severu Džibutskem a Somálskem na východě a Keňou na jihu Etiopii dominuje rozsáhlá náhorní plošina nacházející se ve středu země rozdělená na dvě části Velkou příkopovou propadlinou Výška plošiny se průměrně pohybuje mezi 1500 a 3000 m n m celý masiv je charakterizován horskými hřebeny rozdělenými hlubokými roklemi a říčními údolími a to převážně v severní části Plošina se pomalu svažuje do nížin na západ do oblasti Súdánu a do jihovýchodní části Etiopie obývané Somálci Vzhledem ke geologické aktivitě Velké příkopové propadliny je v její blízkosti možný častější výskyt zemětřesení a sopečné činnosti Obdělává se zhruba 17 % půdy přestože podíl půdy použitelné k orbě je vyšší V důsledku intenzivní deforestace posledních 30 let je zalesněno pouze zhruba 10 až 15 % území Zbytek je využíván pro pastvu pakliže není příliš drsný suchý či neúrodný aby se dal využít k obhospodařování Země silně trpí nadměrným využíváním pastvin erozí desertifikací a častými suchy což v některých oblastech způsobuje v suchých obdobích nedostatek vody V rámci Velké příkopové propadliny se na jihu rozkládá rozsáhlá síť jezer největší přírodní vodní nádrž je však jezero Tana nacházející se na severozápadě Nejvodnatější etiopskou řekou je Modrý Nil Etiopie je domovem rozličných živočišných druhů mezi něž patří typičtí zástupci africké fauny například lev leopard gepard hroch slon zebra různé druhy opic a gazel žiraf stejně tak i ptáci jako plameňák pelikán husa čáp ibis či marabu V oblasti se také nacházejí i druhy endemické omezené na jedno menší území – těmi jsou například nyala horská vlček etiopský nebo dželada Jednou z nejznámějších a nejvýznamnějších etiopských plodin je káva která pravděpodobně z Etiopie také původně pochází Podnebí Území Etiopie se nachází v tropické monzunové oblasti Její podnebí je velmi rozmanité a to zejména vzhledem k rozdílům v nadmořské výšce V oblastech nad 1500 m n m převažují denní teploty mezi 16 a 30 °C střídané chladnějšími nocemi Někdy se nížiny vyznačují též vysokou vlhkostí vzduchu po němž přicházejí od poloviny června do poloviny září silné deště Intenzivní srážky zanechají v půdě dostatek vláhy která vydrží zhruba do prosince a ledna kdy opět přicházejí sucha následovaném od poloviny ledna občasnými dešti Vláda a politika Etiopie je federativní parlamentní republikou Jednotlivé státy federace vytvořené na etnickém základu mají právo ratifikovat vlastní regionální ústavy uvádět v platnost zákony a vytvářet i spravovat vládní funkce Mohou se též od mateřské země odtrhnout Zákonodárnou moc představuje dvoukomorový parlament skládající se z horní Komory federace mající 108 křesel a dolní Komory lidových zástupců skládající se z 548 křesel Zatímco členové horní komory jsou voleni parlamentními shromážděními jednotlivých států federace dolní komora je volena ve všeobecném hlasování Nejvyšší soudní autoritou je Nejvyšší federální soud jeho členové jsou navrhováni předsedou vlády a schvalováni dolní komorou parlamentu Ústava ukotvující oddělenou moc zákonodárnou soudní a výkonnou byla ratifikována v prosinci 1994 V zemi existuje systém více politických stran ačkoliv dle organizace Freedom House v praxi principy demokratického zastoupení nefungují – v posledních volbách v květnu 2010 vyhrála vládnoucí strana Etiopská lidová revoluční demokratická fronta EPRDF s 996 % hlasů a to zejména díky nestandardním zákrokům během voleb opakovanému pronásledování odpůrců represím porušování práva na shromažďování a spolčování a takřka absenci nezávislých médií Podle Nadace Bertelsmann federální systém zůstává téměř pouze na papíře – EPRDF udržuje nad jednotlivými regionálními vládami přísnou kontrolu Zatímco v centrální části země má vláda situaci pevně v rukou v mnoha odlehlejších oblastech proti ní bojují různá osvobozenecká hnutí Mezi jinými se jedná o Oromskou osvobozeneckou frontu OLF Ogadenskou národně osvobozeneckou frontu ONLF případně Afarskou národně osvobozeneckou frontu doprovázené dalšími menšími organizacemi Neklidnou situaci dokreslují časté krvavé kmenové srážky o vodu a půdu v jižních částech Etiopie Vedle toho mezi lety 2006 a 2008 explodovalo v Addis Abebě a dalších městech několik bomb které zabily zhruba 20 lidí Není známo kdo za těmito činy stál Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických a organizace Human Rights Watch uvádějí že lidé podezřelí ze sympatií k politické opozici případně osvobozeneckým hnutím jsou oběťmi porušování lidských práv mezi něž často patří popravy bez soudu znásilňování mučení či svévolné zatčení Řada umělců sportovců či diplomatů utíká do zahraničí a žádá o azyl Země má silné problémy s korupcí Nižší úrovně státní správy trpí úplatkářstvím a inkompetencí vyšší politické špičky používají úplatky k udržení loajality ve vlastní straně i vládě Silně zkorumpovaná je i justice která ani plně nefunguje ve všech oblastech země Zároveň je soudní moc pod silným vlivem moci výkonné Na druhou stranu Freedom House upozorňuje že přes určité korupční praktiky samotné vlády se objevuje ve vládnoucí třídě snaha tyto problémy řešit a korupční aktivity omezit Administrativní systém Území Etiopie se dělí na 9 etnicky založených federálních států a 2 samosprávné městské oblasti Hlavním městem je Addis Abeba která je sídlem stejnojmenné městské samosprávné oblasti a zároveň státu Oromie Mezi další státy patří Tigraj Stát jižních národů národností a lidu Afarsko Somalia Beningšangul-Gumuz Gambella Hararský stát a Amharsko Druhým samosprávným městem je Dire Dawa Státy se dále dělí na okresy wereda a obce kebele Mezi nejvýznamnější města patří Addis Abeba zhruba 3 147 000 obyvatel dále pak Dire Dawa 306 000 Adama dříve Nazareth; 251 000 Gondar 213 000 Džima 174 000 Desje 186 000 Mekelle 184 000 Bahir Dar 183 000 Awassa 137 000 Harar 131 000 a Gambella 33 000 Zahraniční vztahy Etiopie po dobu své existence udržovala kontakty s mnoha okolními národy i s evropskými křesťanskými státy V moderní době se významněji projevila na světové scéně roku 1896 když se etiopskému císaři Menelikovi II podařilo porazit v bitvě u Adwy italská vojska Zatímco etiopský panovník se orientoval zejména na Spojené státy vláda dergu jež nastoupila po převratu roku 1974 orientovala celou zemi směrem k východnímu bloku komunistických zemí a Sovětskému svazu Po roce 1991 obnovila nová etiopská vláda kontakty se Spojenými státy Etiopie se také snaží svého souseda konstantně držet v diplomatické izolaci Následkem těchto událostí udržuje Etiopie dobré vztahy s Džibutskem a Súdánem aby si tak zajistila přístup k mořským přístavům Dalším zdrojem napětí je občanská válka v Somálsku kde Etiopie zasáhla během roku 2007 proti Svazu islámských soudů a do ledna 2009 prováděla v somálské oblasti vojenské operace během nichž zasáhla i proti etiopským disidentům skrývajícím se na somálském území Etiopie nadále považuje probíhající konflikt v Somálsku za jeden z důležitých bezpečnostních faktorů v regionu Udržuje také vztahy se Somalilandem jednou z odtržených částí Somálska který umožňuje Etiopii využívat svých přístavů Počátek války proti teroru znamenal upevnění vztahů s USA i západoevropskými státy – Etiopie je v této době považována za důležitého spojence v boji proti islámskému fundamentalismu Vztahy s Československem a Českem Diplomatické vztahy navázala Etiopie s Československem po první světové válce Zájmy Československa v této době zastupovalo francouzské velvyslanectví Co se týče obchodní výměny v meziválečném období byly do Etiopie dodávány především zbraně Roku 1955 Československo zřídilo v Etiopii vyslanectví o čtyři roky později velvyslanectví Roku 1959 byla rovněž podepsána Smlouva o přátelství a Dohoda o kulturní vědecké a technické pomoci Do země poté přišli českoslovenští odborníci díky spolupráci mezi oběma státy vzniklo několik továrních podniků a v Hararu byla postavena s československou pomocí také nemocnice Od roku 2004 zde probíhá projekt Postavme školu v Africe ve spolupráci české humanitární organizace Člověk v tísni a skautské organizace Junák Roku 2007 byla mezi Českem a Etiopií podepsána Dohoda o zamezení dvojímu zdanění a prevenci daňových úniků pro rozdíly v hospodářské politice obou států však dosud nebyla podepsána již připravená Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic Na českých vysokých školách také studovalo několik generací etiopských studentů Přesto vzájemné kulturní a vědecké styky nejsou velmi rozšířené Pro občany ČR platí vízová povinnost Obyvatelstvo K roku 2010 čítala etiopská populace podle odhadů zhruba 82 101 998 obyvatel přičemž 16–17 % obyvatel žije ve městech Ve městech žijí i menšiny Italů Řeků Indů a Arménů Užívá se zhruba 83 různých jazyků a 200 dialektů Oficiálním jazykem celé federace je amharština vedle ní mají v jednotlivých státech statut oficiálního jazyka tigrajština oromština harerština afarština somálština angličtina a arabština Takřka polovina Etiopanů žije pod hranicí chudoby Zejména v oblasti Somalie je také často kritický nedostatek vody Zhruba 23 % lidí je nakaženo virem HIV u infikovaných převažují obyvatelé měst Vláda se snaží současnou situaci řešit a za posledních deset let se situace ve zdravotnictví mírně zlepšila Přesto etiopské zdravotnictví zůstává podle Center for National Health Development při Columbia University jedním z nejméně vyvinutých v subsaharské Africe Human Rights Watch dále uvádí že vládnoucí strana někdy zneužívá mezinárodních potravinových zásob a nedistribuuje je do rebely držených oblastí aby tak vyhladověla odbojová hnutí V zemi přetrvává diskriminační přístup k ženám a ačkoliv zákony země považují ženy a muže za sobě rovné tato ustanovení se v praxi podle Ministerstva zahraničí USA často nedodržují Ve zprávě OECD Development Centre se uvádí že žena je stále ve společnosti vnímána jako podřízená muži a přes všechna opatření přijatá vládou je Etiopie jednou z nejvíce tradicí svázaných zemí v Africe velmi obvyklé jsou v některých regionech nelegální sňatky s dívkami mladšími 18 sňatek za pomoci únosu Uvedené platí zejména pro venkovské oblasti Polygamie je v současné době zakázaná není však známo jestli je nadále praktikovaná či případně ve společnosti nějakým způsobem přijímaná Co se týče homosexuality ta je v Etiopii ilegální a v etiopské společnosti je brána jako tabu Náboženství Etiopie je sekulárním státem Mezi nejrozšířenější náboženství patří pravoslaví reprezentované etiopskou pravoslavnou církví 435 % populace islám 339 % protestantismus 18 % tradiční náboženství 26 % a katolictví 07 % Ostatní náboženské směry vyznává 07 % obyvatel V posledních letech stoupají v Etiopii náboženské rozepře které si vyžádaly i několik mrtvých Tradice etiopské pravoslavné církve sahá do 4 století kdy bylo křesťanství přijato králem Ezanou Značnou zásluhu na rozšíření křesťanství měl zejména Ezanův vychovatel svatý Frumentius a dále devět misionářů kteří v Etiopii působili v 6 století Dalším významným světcem je Tekle Haymanot Etiopská pravoslavná církev neuznává chalkedonský a druhý konstantinopolský koncil které uzákonily dvojí přirozenost Kristovu Pro dlouhou izolaci Etiopie se církev po úpadku Aksumu vrátila k některým starozákonním tradicím například obřízce rituální porážce činění rozdílů mezi čistým a nečistým masem uznáváním sabatu jako svátečního dne a dalších Etiopská bible také zahrnuje některé apokryfní texty které se v bibli obvyklé pro západní křesťanství nenacházejí Liturgickým jazykem je původní jazyk aksumské říše zvaný geez Formálně je církevní organizace podřízena alexandrijskému patriarchovi který původně vybíral představitele etiopské církve užívajícího titul abun Od roku 1951 je abun volen etiopskými biskupy Současným abunem je Pawlos Etiopští muslimové vyznávají sunnitskou formu islámu převážná část z nich jsou stoupenci mystického islámského hnutí súfismu Islám se vzhledem ke své jednotnosti ve světě nevyznačuje v Etiopii výraznými odchylkami od oficiálního učení Židovská komunita Samostatnou kapitolu tvoří etiopská komunita Falašů vyznávajících primitivní formu judaismu Jméno Falaš či Felaš je označení které etiopským židům dali jejich sousedé Pochází z amharštiny a znamená „zbavení kořenů „odtržení případně „cizinci–nájezdníci Falašové si sami říkali Bejt Jisrael neboli Dům Izraele Až do 13 století si Falašové zachovali silnou míru autonomie Pro svoje náboženské potřeby užívali jazyk geez Ani v moderní době se postavení etiopských židů příliš nezlepšilo ačkoliv od roku 1955 se nevládní Židovská agentura podílela na stavbě škol a výuce budoucích učitelů Falašů v Etiopii Od roku 1956 udržovala Etiopie s Izraelem diplomatické styky ty však byly přerušeny roku 1973 před vypuknutím jomkipurské války V zemi stále zůstává zhruba 2 100 židů čekajících na přesun do Izraele Ekonomika Ekonomika etiopského státu se řadí mezi jedny z nejchudších na světě Roku 2010 činil hrubý domácí produkt HDP podle parity kupní síly 8612 miliardy dolarů Země si udržuje vysoký ekonomický růst – roku 2008 činil 112 % HDP roku 2009 10 % roku 2010 klesl na 8 % Co do HDP na obyvatele v paritě kupní síly Etiopie je zhruba s 1000 dolarů na hlavu 213 státem na světě 85 % obyvatelstva pracuje v zemědělství 5 % v průmyslu a 10 % ve službách Země zůstává závislá na mezinárodní ekonomické a humanitární pomoci Vláda též využívá světovou ekonomickou krizi k zdůvodnění zpomalení liberálních hospodářských a politických reforem Měnou je etiopský birr který není volně směnitelný a je vázán na americký dolar V roce 2010 byl směnný kurs 144 birru za dolar Inflace dosahovala k roku 2010 celkem 8 % V poslední době v Etiopii investovaly nejvýrazněji zejména Indie a Čína mírná droga oblíbená zejména v Džibutsku Jemenu a Somálsku Vzhledem k tomu že Etiopie je nucena dovážet velké množství jídla a neprodukuje drahé exportní zboží jako minerály a ropu zůstává obchodní bilance trvale záporná V roce 2010 měl export hodnotu 1729 miliardy dolarů zatímco import dosáhl hodnoty 7517 miliardy dolarů Z nerostných surovin má Etiopie k dispozici naleziště soli zlata platiny železné rudy uhlí drahých kamenů uhličitanu sodného tantalu potaše mědi zatím nevyužitá ložiska ropy a zemního plynu niklu mramoru a žuly Ve větším množství se zatím těží pouze zlato Zemědělství Zemědělství je v porovnání s vyspělými ekonomikami silně zaostalé Veškerou půdu vlastní stát který ji zájemcům pronajímá V současné době se k zemědělské činnosti využívá 17 % půdy Přes 90 % zemědělsky užívané půdy obdělávají drobní rolníci jejichž zemědělské techniky se za posledních dva tisíce let takřka nezměnily Na vrchovině se pěstují obilniny zejména teff endemická plodina užívaná při výrobě etiopského chleba ječmen pšenice proso luštěniny a olejniny v nížinách jsou oblíbenými plodinami zejména čirok a cukrová třtina Běžné jsou také brambory druhou je lehké narkotikum khat V posledních letech pronajímá vláda půdu ve stále větší míře zahraničním investorům kteří v Etiopii zakládají rozsáhlé plantáže na pěstování květin zemědělských biopaliv kávy a čaje Tyto praktiky často vedou k vyhánění rolníků z jimi obdělávané půdy Stejně tak častá neúroda způsobená suchy vede rolníky k opouštění polí a stěhování se do měst kde rozšiřují řady městské chudiny V zemi také žije na 7 milionů pastevců Podle průzkumu z roku 2003 se v Etiopii nacházelo 35 milionů skotu což je největší stádo tohoto zvířecího druhu na světě kromě toho také 25 milionů ovcí a 18 milionů koz Začíná se rozvíjet sladkovodní rybářství Průmysl Rovněž průmysl je stále zaostalý ačkoliv toto odvětví začíná vykazovat silnější růst – zatímco v roce 2006 se podílel na HDP asi 51 % v současnosti je to již 13 % Největší podíl ve výrobě má průmysl potravinářský následovaný kožedělným a textilním Z dalších odvětví jsou významné výroba chemikálií léčiv stavebních hmot a dále kovozpracující průmysl dřevozpracující průmysl a výroba traktorů nákladních automobilů a ocelových konstrukcí Takřka veškeré průmyslové podniky se nachází v hlavním městě a jeho okolí Služby a cestovní ruch Služby v Etiopii nejsou až na výjimky na vysoké úrovni Vedle obchodu kde dominují převážně muslimové dopravy a komunikací představuje význačné odvětví cestovní ruch těšící se podpoře vlády která jej považuje za jeden ze základních kamenů budoucnosti Etiopie Převážnou část turistů kterých do Etiopie přijede ročně zhruba 100 000 tvoří Etiopané žijící v zahraničí Z turistiky přichází ročně státu zhruba 20 milionů dolarů Potenciál země však zdaleka není dostatečně využitý Etiopie nabízí velké množství historických i přírodních památek Nejnavštěvovanějšími místy jsou starobylé chrámy a obelisky v Aksumu hrady a zámky v Gondaru a skalní chrámy v Lalibele V zemi je také 12 národních parků například Národní park Awaš NP Bale Moutains NP Gambella NP Simien Mountains a další Ochrana prostředí je však silně zanedbána Stejně tak je stále problém s nedostatečnou úrovní dopravní infrastruktury a ubytování Další možnosti představuje horská turistika či kontakty s domorodými kmeny žijícími původním způsobem života Infrastruktura Celkově se etiopská infrastruktura rychle rozvíjí Etiopie vykládá na její výstavbu zhruba 10 % HDP což je jeden z nejvyšších podílů HDP určených na rozvoj infrastruktury v Africe V zemi je 4100 km asfaltových silnic spojujících především významná městská centra dobrá silniční síť funguje i při hranicích s Džibutskem a Keňou Dalších 19 tisíc km silnic je prašných nebo štěrkových Na africké poměry má vysokou úroveň letecká společnost Ethiopian Airlines která se řadí mezi tři nejlepší poskytovatele letecké dopravy v Africe Celkem je v Etiopii zhruba 80 letišť z toho 30 je užíváno pravidelně a to ve většině případů pro domácí linky Země přišla o pobřeží i o všechny přístavy důsledkem vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 Po etiopsko-eritrejské válce byla přesunuta námořní doprava do přístavu Džíbútí částečně také do somalilandské Berbery Momentálně má etiopské obchodní loďstvo devět lodí Zdrojem elektřiny jsou z 97 % vodní elektrárny Ropa se musí dovážet; plánovány jsou průzkumy nalezišť jak ropy tak zemního plynu Další možnost představuje využití geotermální energie Velká část populace nadále závisí na dřevě jakožto hlavní látce pro topení i stavbu což vede k prohlubující se deforestaci země V oblasti telekomunikací si udržuje monopolní postavení Ethiopian Telecommunications Corporation Přístup k telefonu má v současnosti zhruba 5 % lidí od roku 1999 funguje v zemi mobilní síť Je zaveden i internet Kultura Etiopie má dlouho trvající kulturu v mnoha ohledech odlišnou od zbytku Afriky vzhledem k dlouhé tradici křesťanství i takřka nepřerušenému státnímu vývoji trvajícímu několik staletí Etiopané užívají vlastní kalendář mající 12 měsíců o 30 dnech a 13 měsíc trvající pět nebo šest dní podle toho jedná–li se o rok normální či přestupný Etiopský rok začíná 11 září a vůči gregoriánskému je zpožděn o zhruba sedm let a osm měsíců Další zvláštností je etiopské písmo které vzniklo z písma jihoarabských Sabejců Jeho počátky tkví v písmu Féničanů takže nese podobnosti s například písmem řeckým latinským či hebrejským Jako jediné semitské písmo se čte zleva doprava Jedná se také o jediné původní africké písmo které se dodnes používá Etiopská literatura je psaná většinou v jazyku geez v případě starší literatury nebo v amharštině v případě literatury novější Původní etiopská architektura se taktéž vyvíjela po staletí Z doby aksumské říše se například v jejím hlavním městě Aksumu dochovaly chrámy paláce či obelisky za dynastie Zagwe dosáhla vrcholu klášterní architektura například tesané křesťanské chrámy v Lalibele a další Taktéž rozsáhlý palácový komplex v Gondaru svědčí o etiopském stavitelském umění v době druhého panování šalomounské dynastie Všechny tyto památky jsou v současné době součástí světového dědictví UNESCO V oblasti hudby se nejstarší tradice váže na práci svatého Yareda který zavedl vlastní notační systém s jehož pomocí vytvořil a zaznamenal mnoho liturgických skladeb dochovala se po něm i řada básní Typická moderní etiopská hudba mívá často dvojí význam Píseň se na jedné úrovni zabývá spirituální tematikou a zároveň její druhý význam má povahu spíše osobní Známá v užití tohoto stylu je například zpěvačka Mary Armede Ze zahraničních vlivů se v Etiopii v moderní době nejvíce uplatnily styly užívající ve velké míře žesťové nástroje případně soulová hudba Nejvýznamnějšími současnými zpěváky jsou Neway Debebe a Netsanet Mellesse dále skupiny Wallias a Roha Pro etiopskou kuchyni jsou typická silně kořeněná jídla časté jsou masné pokrmy s výjimkou vepřového které nejí většina obyvatelstva Konzumaci masa také omezují křesťanské i muslimské půsty takže jsou obvyklé i zeleninové pokrmy případně luštěnina Etiopský chléb se nazývá indžera Jedná se o tenkou kvašenou chlebovou placku vyráběnou z plodiny teff K ní se často jí masová směs podobná guláši zvaná wet Pálivá jídla jsou často doplněna kysanou smetanou nebo sýrem ajib na zmírnění ostré chuti K jídlu se podává voda pivo či etiopská medovina medž Při stolování se nepoužívají příbory pokrm se většinou zabalí do chlebové placky Po jídle se často připravuje káva s hřebíčkem kardamonem a skořicí případně oslazená medem Oblíbeným nápojem je také čaj Etiopie je známá pro mnoho význačných sportovců například běžce Abebe Bikilu Mama Wolde Haile Gebrselassie či Kenenisu Bekele kteří získali i několik zlatých olympijských medailí Dalším významným sportem byl dříve fotbal a Etiopie se významně podílela i na vzniku Afrického fotbalového svazu Známým fotbalistou a národním hrdinou byl například Worku Mengistu Po roce 1970 však etiopský fotbal začal upadat Vzdělání a věda Vzdělání je od základního po vysokoškolské bezplatné Povinná školní docházka je od sedmi do třinácti let Střední a vyšší vzdělání se dá získat pouze ve větších městech K roku 2005 bylo zhruba 359 % gramotných u dospělých a 499 % u mladší generace Základní škola začíná pro děti ve věku sedmi let střední pro patnáctileté V 10 ročníku tedy v rámci střední školy jsou žáci rozděleni na budoucí studenty univerzit a na ty kteří získají vyučení v oblasti obchodu polytechniky pedagogiky a dalších Hlavní univerzitou je Addis Abebská univerzita další se nachází v některých hlavních městech jednotlivých federálních států Zejména v Addis Abebě existuje také několik dalších převážně soukromých vysokých škol Většina významných kulturních a vědeckých institucí je situována v Addis Abebě mezi ně patří například Národní muzeum Etiopie Národní archiv a knihovna Etiopie a Muzeum institutu etiopských studií Obrana a bezpečnost Etiopská armáda pod souhrnným názvem Etiopské národní obranné síly sestává zhruba z 200 000 mužů což ji činí jednou z největších armád na africkém kontinentu Skládá se z pozemní armády a letectva zatímco etiopské loďstvo bylo přenecháno Eritreji po jejím odtržení Po pádu komunistického režimu byla původní armáda rozpuštěna a nahrazena guerillovými jednotkami povstalců Nová armáda od té doby prochází s americkou pomocí postupnou transformací v moderní vojsko Plánem vlády bylo vytvořit multietnickou armádu avšak té stále dominují Tigrajové kteří byli coby členové Tigrajské lidově osvobozenecké fronty spojenci EPRDF Vojenská služba je postavena na dobrovolnickém principu avšak v případě nutnosti je nastoupení do armády povinné Minimální věk pro vstup do armády je 18 let Vzhledem ke společným zájmům Etiopie a USA prohlubují tyto dva státy v poslední době vojenskou spolupráci Roku 2009 vynaložila Etiopie na vojenské potřeby 12 % HDP K roku 2005 Etiopie vlastnila 250 tanků 400 vozidel 400 kusů mobilního dělostřelectva 50 raketometů a 48 letadel mezi něž patřila letadla Su-27 a MiG-21 Toto armádní vybavení bylo většinou zakoupeno od ruských dodavatelů na přelomu let 1999 a 2000 V roce 2011 podepsala Etiopie obchodní smlouvu s Ukrajinou na nákup dalších 200 tanků T-72 Policie je rozdělena na federálním základě přesto se však její činitelé v mnoha regionech místním institucím nezodpovídají Etiopské policejní síly také postrádají profesionalitu a trpí silnou korupcí Podobně jako armáda se policie často uchyluje k nelegálním praktikám jako je svévolné zatčení týrání vraždy nepovolené prohledávání a podobně< ref> Za boj s terorismem výzvědnou činnost bezpečnost hranic a kriminální vyšetřování zodpovídá etiopská Národní výzvědná a bezpečnostní služba NISS Dle Ministerstva zahraničí USA si etiopská vláda většinou udržuje dohled i nad touto organizací ovšem vyskytly se případy kdy bezpečnostní síly jednaly na vlastní pěst V některých regionech například Oromii se bezpečnostní složky chovaly podle zprávy organizace Mezinárodní krizové skupiny jako stát ve státě Human Rights Watch také ve své zprávě z roku 2008 uvedla že vládní složky využívaly několikrát NISS ke sledování nátlaku a zastrašování proti lidem kteří byli považováni za nesympatizující s režimem Stejně tak je proti případné opozici využívána síť placených informátorů Odkazy Poznámky Reference Literatura Externí odkazy Evropská unie EU je politická a ekonomická unie kterou od posledního rozšíření 1 7 2013 tvoří 28 evropských států s 5077 miliony obyvatel přibližně 73 % světové populace EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii známější jako Maastrichtská smlouva která navazovala na evropský integrační proces probíhající od padesátých let Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů Podle čl 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír své hodnoty a blahobyt obyvatel Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic ve kterém je zaručen volný pohyb osob Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení Mezi cíle dále patří podpora hospodářské sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii jejíž měnou je euro Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů Dle smlouvy přispívá k míru bezpečnosti udržitelnému rozvoji planety volnému a spravedlivému obchodování vymýcení chudoby ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír< ref> Dějiny Snaha o prevenci hrůz druhé světové války ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu která založila Evropské společenství uhlí a oceli Montánní unie ESUO Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952 Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby Základem této smlouvy byl tzv Schumanův plán který 9 května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman< ref> V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv Římské smlouvy kterými vzniklo Evropské hospodářské společenství EHS a Evropské společenství pro atomovou energii Euratom Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnosti ESUO byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích< ref> Po 1 červenci 1967 se po sloučení tří společenství ESUO EHS a Euratom začalo hovořit o  Evropských společenstvích ES Počátkem sedmdesátých let v době ropné krize se ES poprvé rozšiřují K Spolkové republice Německo SRN Francii Itálii Belgii Lucembursku a Nizozemsku se k 1 lednu 1973 přidalo Spojené království Irsko a Dánsko Desátým členem je od 1 ledna 1981 Řecko a k 1 lednu 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko Jednotný evropský akt JEA jehož východiskem byla Bílá kniha Komise specifikující přibližně tři sta opatření směřujících k zajištění jednotného vnitřního trhu znamenal změnu strategie a přístupu k harmonizaci práva Ve stejné době ačkoliv odlišnou formou a to prostřednictvím mezinárodní smlouvy se Francie SRN Belgie Nizozemsko a Lucembursko rozhodli řešit otázku fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb V roce 1985 tak byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích V roce 1990 byla podepsána i druhá Schengenská dohoda Schengenská prováděcí úmluva jež vstoupila v platnost v roce 1995 Tyto dvě dohody a jejich další prováděcí předpisy jsou souhrnně označovány za Schengenské acquis Byl tak vytvořen Schengenský prostor v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení Maastrichtská smlouva oficiálně zavedla pojem Evropská unie pro zastřešení tří Společenství bez založení její právní subjektivity a zavedla tři pilíře EU – první pilíř zahrnoval otázky komunitární mající v zásadě vztah ke třem Společenstvím druhý pilíř představoval společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a třetí policejní a justiční spolupráci Druhý a třetí pilíř byly nekomunitární což znamenalo že komunitární orgány v těchto oblastech nemohly přijímat sekundární právo Maastrichtská smlouva nastavila novou proceduru přijímání předpisů spolurozhodování zavedla nové politiky a institut občanství EU Přinesla také změnu do fungování EHS když došlo k vypuštění slova hospodářské V roce 1995 došlo k rozšíření EU o Rakousko Finsko a Švédsko Proces postupoval dál a tak byla v červenci 1997 uzavřena Amsterodamská smlouva která tzv Schengenské acquis začlenila do práva EU posílila pravomoci Evropského parlamentu zavedla princip flexibility a ze třetího pilíře do prvního přesunula oblast justiční spolupráce v civilních věcech Vznikl tak Evropský justiční prostor v civilních otázkách jako základ pozdějšího prostoru svobody bezpečnosti a spravedlnosti S ohledem na blížící se přistoupení dalších států byla přijata Smlouva z Nice 2001 která měla přizpůsobit instituce EU novému počtu členů Předpokládalo se snížení počtu komisařů posílení pozic větších států rozšíření oblastí rozhodovaných kvalifikovanou většinou Všechny předchozí smlouvy měla nahradit Smlouva o Ústavě pro Evropu Ta počítala s nahrazením Evropského společenství Evropskou unií jež by měla právní subjektivitu Smlouva o Ústavě pro Evropu měla státoprávní charakter počítala se zavedením termínů blízkých vnitrostátnímu právu zákony rámcové zákony a vytvořením funkcí typických pro stát prezident Smlouva byla však odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemsku Následně byla připravena nová smlouva – Lisabonská jejímž základem byla právě odmítnutá Smlouva o Ústavě pro Evropu z níž byly odstraněny sporné instituty Lisabonská smlouva je další novelizační smlouvou jako Jednotný evropský akt Maastrichtská smlouva Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice Lisabonská smlouva změnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství jež byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie Evropské společenství přestalo existovat jeho právním nástupcem je EU Z bývalých tří společenství zůstal již jen Euroatom neboť ESUO zaniklo v roce 2002 když uplynulo padesátileté období na které bylo Pařížskou smlouvou uzavřeno Geografie Evropská unie zasahuje na území o rozloze 43 mil km² jež ohraničuje na severovýchodě Finsko na jihovýchodě Kypr na jihozápadě Portugalsko a na severozápadě Irsko Součástí Evropské unie jsou formálně i četná zámořská území a závislá území španělské Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla; za Portugalsko Azory a Madeira; britský Gibraltar a francouzská území Réunion Francouzská Guyana Martinik Guadeloupe Mayotte Saint-Martin zatímco jindy nejsou území přidružená k členským států součástí EU například Grónsko většina zámořských území přidružených ke Spojenému království Aruba Curaçao Sint Maarten Karibské Nizozemsko Svatý Bartoloměj Francouzská Polynésie Wallis a Futuna či Nová Kaledonie a mají statut přidruženého území Kromě toho je k Evropské unii řada území asociovaných existují také území pod správou členských států Evropské unie které do EU nepatří a podobně viz Oblasti EU se zvláštním statusem především v oblasti Karibiku a Pacifiku Nejvyšší hora na území Unie je Mont Blanc 4808 m na hranici Francie a Itálie kdyby do EU vstoupilo Turecko stal by se nejvyšší horou Ararat s 5166 m Největší jezero je Vänern na jihu Švédska s plochou 5650 km² a hloubkou 106 m Nejdelší řeka EU je Dunaj 2850 km pramení v německém pohoří Schwarzwald a ústí do Černého moře u rumunsko-ukrajinských hranic EU leží převážně v mírném klimatickém pásmu severní oblasti Finska spadají do subarktického pásma a Středomoří do pásma subtropického Jednotlivé země EU mají rozmanité klimatické podmínky Například v Helsinkách je průměrná teplota v lednu −56 °C a v červenci 178 °C naproti tomu na Maltě je průměrná teplota v lednu 128 °C a v červenci 256 °C Členové Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria která by noví členové museli splnit kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky tzv Kodaňská kritéria politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Evropská unie má od roku 2013 28 členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel 2009; lidnatější jsou jen Čína 1 306 mil a Indie 1 080 mil Rozšířila se celkem sedmkrát Poprvé v roce 1973 o Dánsko Irsko a Spojené království Řecko se připojilo v roce 1981 následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986 V roce 1985 vystoupilo Grónsko když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko Rakousko a Švédsko V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko 1 července 2013 se stalo členem Chorvatsko Kandidátské země V současné době je šest kandidátských zemí stav k 4 červenci 2014 Albánie přihláška 2009 Island přihláška 2009 Makedonie přihláška 2004 Černá Hora přihláška 2008 Srbsko přihláška 2009 a Turecko přihláška 1987 ;Turecko O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již od padesátých let 20 století První asociační dohoda mezi Tureckem a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím byla uzavřena v roce 1963 Přihlášku ke členství v EU podalo Turecko roku 1987 ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny 3 října 2005 Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo zatím otevřeno 13 a uzavřena 1 < ref> Zastánci přijetí Turecka poukazují na to že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě Zároveň by přinesl také výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to že většinou území leží v Asii sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru a Arménií dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915 Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy a potlačování jejich práv Kritici přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako nejlidnatější země EU Německo ;Makedonie Prvním v přístupovém procesu Makedonie k Evropské unii bylo podepsání Stabilizační a asociační dohody s EU v roce 2001 Dohoda vstoupila v platnost v roce 2004 kdy také Makedonie podala oficiální přihlášku Po kladném doporučení Evropské komise byl Makedonii v roce 2005 udělen status kandidátské země ale oficiální přístupová jednání zatím nezačala Vyjednávání doposud probíhala spíše pomalu a především se soustředila na uvolňování vzájemného obchodu a od roku 2008 na odstranění vízové povinnosti pro občany Makedonie Vliv na pomalý průběh přístupových jednání měl zejména bilaterální spor Makedonie která se oficiálně jmenuje Bývalá Jugoslávská Republika Makedonie a Řecka o jméno země jež koliduje s názvem části řeckého území u hranice právě s Makedonií < ref> ; Island Island podal 16 července 2009 oficiální přihlášku do EU Evropská komise v rekordním čase žádost zpracovala a 24 února 2010 vydala zprávu o připravenosti Islandu ke vstupu do EU na jejímž základě doporučila Evropské radě udělit Islandu status kandidátské země a zahájit tak oficiální vyjednávání o členství Status kandidátského státu byl Islandu udělen 17 června 2010 Island je od roku 1994 členem Evropského hospodářského prostoru a od roku 2000 také Schengenského prostoru do svojí legislativy tedy již implementoval podstatnou část legislativy Evropské unie < ref> Vstup Islandu provázejí obavy ze sporů o legislativu upravující rybolov a dále bilaterální spory o zaplacení dluhů insolventní islandské internetové banky Icesave Nizozemsku a Spojenému Království obě země jsou členy EU a uhradily škody svým občanům kteří měli svoje finanční prostředky uložené v Icesave < ref> Zásadní motivací ke vstupu byl vliv mezinárodní ekonomické krize a snaha o vyrovnání se s jejími následky vstupem do EU a zejména rychlým přijetím eura V červnu 2013 po islandských volbách z dubna 2013 které vyhrály politické strany stavějící se negativně ke vstupu Islandu do EU prohlásil islandský ministr zahraničních věcí že Island jednostranně pozastavuje přístupové rozhovory Další postup bude záležet na výsledku plánovaného referenda < ref> ;Černá Hora Černá Hora podala přihlášku do EU 15 prosince 2008 Dohoda stabilizaci a přidružení vstoupila v platnost 1 května 2010 < ref> Status kandidátské země byl Černé Hoře oficiálně udělen 17 prosince 2010 ;Srbsko Srbsko se stalo kandidátem oficiálně 1 března 2012 ;Albánie Albánie získala status kandidátské země 24 června 2014< ref> Sousední země ;Norsko Norsko se dvakrát neúspěšně pokoušelo vstoupit do tehdejšího EHS v letech 1963 a 1967 bylo jeho přistoupení vetováno Francií stejně jako přistoupení dalších 4 zemí které byly součástí daného vyjednávání dále v letech 1972 do EHS a 1994 do EU se potom norští občané vyjádřili proti vstupu v referendech Norové se obávají ztráty suverenity hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu Norsko je bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu a existují určité obavy že by muselo neúměrně přispívat do finančních struktur EU na druhou stranu se dobrovolně angažuje v mnoha projektech a agenturách včetně těch které jsou součástí Unie v nichž vystupuje jako donor pro chudší části světa < ref> Norsko je i bez přímého členství v EU zapojeno do vícerých evropských integračních struktur Dokonce bylo jedním ze zakládajících členů Evropského sdružení volného obchodu díky němuž se stalo v roce 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru V roce 1996 společně s Islandem přistoupilo k Schengenské dohodě a od roku 2001 je plně participujícím členem Schengenského prostoru < ref> ;Švýcarsko Švýcarsko proslulo tradiční neutralitou zároveň je ale kontinentální zemí která je v současnosti obklopená Evropskou unií Díky těmto skutečnostem bylo a je nuceno balancovat mezi neutralitou a tlaky okolního vývoje V roce 1960 Švýcarsko spoluzaložilo Evropské sdružení volného obchodu a v roce 1972 dokonce uzavřelo s EHS bilaterální dohodu o volném obchodu Na začátku 90 let se Švýcarsko účastnilo jako člen ESVO vyjednávání o vytvoření Evropského hospodářského společenství které motivovalo Švýcarskou spolkovou vládu aby v roce 1992 podala přihlášku ke členství v EU následně ale v témže roce občané země zamítli vyjednávaní o EHP což vedlo i k ukončení snah o přistoupení k Unii Další období charakterizovalo uzavírání mnoha dvojstranných smluv mezi Evropskou unií a Švýcarskem jejich počet se vyšplhal až do řádu stovek z nichž nevýznamnější byly série prostě nazvané Bilaterální dohody I a II uzavřené v letech 1999 respektive 2004 Od roku 2009 člen Schengenského prostoru Instituce Základním principem fungování Evropské unie je sdílení pravomocí které byly dříve v kompetenci jednotlivých členských států Za tímto účelem vznikly společné instituce Jádro institucionálního rámce tvoří sedm orgánů Evropské unie které jsou vyjmenovány v čl 13 Smlouvy o Evropské unii Jedná se o Evropský parlament Evropskou radu Radu Evropské unie Evropskou komisi Soudní dvůr Evropské unie Evropskou centrální banku a o Účetní dvůr Kromě toho existují poradní a další instituce Evropská komise má sídlo v Bruselu budova Berlaymont ačkoliv některá oddělení jsou umístěny v Lucembursku V Bruselu sídlí rovněž Rada Evropské unie budova Justus Lipsius s výjimkou dubna června a října kdy se schůze rady koná v Lucemburku dále zde sídlí Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku budova Louise Weiss a hostuje dvanáct měsíčních plenárních zasedání včetně rozpočtového zasedání Evropský soudní dvůr hlavní soud účetní dvůr a Evropská investiční banka mají sídlo v Lucemburku Lucemburk také hostí Sekretariát Evropského parlamentu Evropská centrální banka má sídlo ve Frankfurtu budova Eurotower SouborCommflagjpg|Sídlem Evropské komise je Berlaymont v Bruselu SouborInstitutions europeennes IMG 4300jpg|Evropský parlament ve Štrasburku SouborEuropean council building in Brusselsjpg|Rada Evropské unie v Bruselu SouborCommittee of the Regionsjpg|Výbor regionů v Bruselu SouborEuropäische Zentralbank 9344323139 2jpg|Eurotower ve Frankfurtu SouborLuxembourg EU-Hauptstadt 08JPG|Instituce EU v Lucemburku < gallery> Evropský parlament Základní rámec činnosti Evropského parlamentu EP je vymezen v ustanovení čl 14 Smlouvy o Evropské unii Evropský parlament je zde vymezen jako subjekt jenž vykonává – společně s Radou – legislativní a rozpočtovou funkci Skládá se ze zástupců občanů Unie Po posledním rozšíření EU o Chorvatsko čítá Evropský parlament 766 členů ve volbách v roce 2014 bylo zvoleno 751 poslanců Členové EP jsou voleni na pětileté volební období ve všeobecných přímých tajných a svobodných volbách Institucionální vymezení EP se pak nachází v článcích 223 až 234 Smlouvy o fungování Evropské unie SFEU Sídlem EP je Štrasburk ale parlament zasedá také v Bruselu a Lucemburku Rada Evropské unie Rada Evropské unie dříve Rada ministrů zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni Její hlavní pravomocí je společně s Evropským parlamentem přijímání legislativy Evropská rada Evropská rada se skládá z hlav států a předsedů vlád členských států předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry kterými se má Unie ubírat Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti Lisabonská smlouva zřídila stálého předsedu Evropské rady který je volen na 25 roku Prvním předsedou byl Herman Van Rompuy kterého 1 prosince 2014 nahradil Donald Tusk Rada jedná v různých složeních Nejvyšší úrovní je Rada složená z ministrů jednotlivých států kteří se schází podle potřeby Další úrovní je Výbor stálých zástupců kde se schází zástupci členských států příp jejich zástupci Dalšími úrovněmi pak jsou výbory a pracovní skupiny Rada rozhoduje buď jednomyslně kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU Evropská komise Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku Komisaři nesmějí přihlížet k zájmům jednotlivých zemí Komise má výlučné právo iniciovat návrhy legislativy a dohlíží na dodržování zakládacích smluv EU Vypracovává návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody Na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře v současnosti je jich dvacet osm Předsedou komise je od listopadu 2014 Lucemburčan Jean-Claude Juncker Od roku 2014 smlouvy předpokládají snížení počtu komisařů na 2 3 počtu členských států a zavedení systému rotace Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů Sídlo má v Bruselu Soudní dvůr Evropské unie Soudní dvůr Evropské unie dbá nad jednotným výkladem evropského práva Má sídlo v Lucemburku Evropská centrální banka Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem která spolu s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank je měnovou bankou pro Eurozónu Evropský účetní dvůr Evropský účetní dvůr kontroluje hospodaření Unie Má sídlo v Lucemburku Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů jsou poradní a konzultativní orgány Evropské unie Jsou nápomocny Evropskému parlamentu Radě a Komisi V některých předepsaných oblastech a případech je jejich konzultace povinná Další instituce Evropská investiční banka poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice Sídlí v Lucemburku pobočky má v Athénách Lisabonu Londýně Madridu a Římě Evropský investiční fond pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům Sídlí v Lucemburku Evropský ombudsman se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU Sídlí ve Štrasburku Politiky Evropské unie Od Maastrichtské smlouvy se oblasti činnosti EU tzv politiky EU dělily do tzv tří pilířů Lisabonská smlouva toto dělení formálně zrušila ale fakticky částečně přetrvává v přechodných obdobích a specifických procedurách První pilíř nadstátní zastřešoval všechna tři dosavadní Společenství druhý a třetí pilíř zaváděly nové oblasti mezivládní spolupráce Druhý pilíř zahrnoval společnou bezpečnostní a zahraniční politiku třetí pilíř pak policejní a justiční spolupráci Lisabonskou smlouvou se dosavadní druhý a třetí pilíř přeměnily v další společné politiky EU Určitá výjimka zůstala v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky kde je zachována jednomyslnost členských států Ekonomika Evropská unie je největší světovou ekonomikou s HDP 118 biliónu euro v paritě kupní síly 2009 EU má dlouhodobě aktivní saldo běžného účtu platební bilance a nízkou inflaci zvláště v zemích bývalé „patnáctky; finanční krize roku 2008 ji však vážně postihla Mezi starými a novými zeměmi existují významné rozdíly v ekonomické vyspělosti i ostatních ekonomických ukazatelích Většina hospodářských aktivit je buď koordinována např sociální politika nebo je zcela v pravomoci institucí Evropské unie např obchodní politika Všechny státy Evropské unie jsou zapojeny do jednotného vnitřního trhu je zajištěn volný pohyb zboží osob služeb a kapitálu neexistují technické překážky obchodu rozdíly technických požadavků různé stupně ochrany duševního vlastnictví apod snížení administrativy v daňové oblasti Evropská měnová unie Devatenáct zemí EU Belgie Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Malta Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko a Španělsko je navíc členy eurozóny což znamená že na jejich území platí společná měna euro; další země ho plánují zavést Podmínkou pro přijetí eura jsou tzv konvergenční nebo Maastrichtská kritéria průměrná míra inflace země v období jednoho roku před prověřením o vstupu do závěrečného stadia nesmí převýšit o více než 15 procentního bodu průměrnou míru inflace tří zemí s nejnižší mírou inflace dlouhodobá nominální úroková míra nesmí v roce před prověřením země o možnosti vstupu do závěrečného stadia převýšit o více než 2 procentní body průměrnou úrokovou míru tří zemí s nejnižší mírou inflace deficit veřejných financí nesmí převýšit 3 % HDP a státní dluh nesmí převýšit 60 % HDP v době kdy bude EU prověřovat vstup do EMU kritérium státního dluhu se považuje za splněné pokud se podíl dluhu na HDP dlouhodobě snižuje měnový kurz členské země nesmí překročit rozpětí dané Evropským měnovým systémem ERM II a alespoň dva roky před prověřením možnosti vstupu do závěrečného stadia nesmí členská země devalvovat svou měnu oproti měnám ostatních členských zemí EU Financování a rozpočet EU Rozpočet Evropské unie je určen k financování politik EU administrativních výdajů evropských institucí a další účely Na rozdíl od národních rozpočtů musí být vždy vyrovnaný nepřipouští se tedy rozpočtové deficity Podle rozpočtového rámce na období 2007–2013 bude činit 105 % HDP Unie podíl výdajů národních rozpočtů na HDP členských států se přitom pohybuje okolo 40 % Návrh rozpočtu vypracovává Evropská komise a předkládá jej ke schválení Radě EU Evropský parlament je oprávněn návrh pozměnit Česká republika a Evropská unie Integrace do západoevropských struktur byla jedním z hlavních cílů Československa po sametové revoluci v roce 1989 První významnou změnou bylo otevření hranic a odstranění řady dovozních omezení Před Československem ale stál obtížný úkol transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní Již v roce 1989 byl založen fond PHARE jehož úkolem bylo pomáhat Polsku a Maďarsku při přechodu na tržní ekonomiku prostřednictvím finančních grantů a poradenství Postupně se jeho působnost rozšířila i na další státy bývalého východního bloku Československo k němu přistoupilo v roce 1990 Dle informací Ministerstva financí ČR zaplatila celkově Česká republika od svého vstupu do EU tedy od 1 května 2004 do 31 prosince 2012 3012 mld Kč oproti tomu získala 5512 mld Kč Celkově se tak Česká republika řadí mezi čisté příjemce s kladným saldem okolo 250 mld Kč< ref> Podle agentury STEM klesá od roku 2010 podíl lidí v Česku kteří pozitivně hodnotí fungování Evropské unie za efektivně fungující organizaci ji pokládá pouze 27 % občanů< ref> Asociační dohody V průběhu první poloviny 90 let byly s postkomunistickými státy uzavírány asociační dohody též dohody o přidružení nebo Eurodohody které sice nedávaly záruku přijetí do EU ale umožňovaly lepší politický dialog institucionální spolupráci a odstraňování obchodních bariér Evropská unie se zavázala snižovat svoje cla a kvóty rychleji než východní státy aby zmírnila dopady na jejich ekonomiky Po rozpadu Československa musela Česká republika podepsat novou asociační dohodu; vstoupila v platnost 1 února 1995 a na jejím základě se český premiér například mohl účastnit zasedání Evropské rady a resortní ministři se mohli 2× ročně účastnit zasedání Rady ministrů V první polovině 90 let se představitelé EU zdráhali dát závazný termín přistoupení postkomunistických zemí Na summitu v červnu 1993 byla ale schválena tzv Kodaňská kritéria určující podmínky vstupu Přístupová jednání Česká republika podala žádost o členství v EU 17 ledna 1996; vstup do EU byl jednou z priorit české zahraniční politiky s významnými dopady také na domácí politickou a ekonomickou situaci např nutnost postupné implementace acquis communautaire do českého právního řádu V červenci 1997 vydala Evropská komise Agendu 2000 která se stala základním metodologickým dokumentem pro přijímání nových členských zemí a obsahovala posudky nově přistupujících zemí ohledně plnění nutných podmínek členství v EU Na jejím základě EK doporučila zahájit přístupová jednání s Českou republikou Estonskem Kyprem Maďarskem Polskem a Slovinskem; ta začala v březnu 1998 I v následujících letech vydávala EK každoroční posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické právní politické i dalších oblastech Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi Bulharskem Litvou Lotyšskem Maltou Rumunskem a Slovenskem tzv Helsinská skupina skupina v niž byla i Česká republika se nazývala Lucemburská Kvůli zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání se celé acquis communautaire rozdělilo do 31 kapitol tzv screening – tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou Vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí členských států EU jednání vždy řídila předsednická země EU s kandidátskými zeměmi Pro vstup nových zemí byla důležitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003 která připravila evropské instituce na rozšíření V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; datem vstupu byl 1 květen 2004 Smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty stávajících členských zemí EU a Evropský parlament Některé přistupující státy ratifikovaly vstup do EU v parlamentu některé zvolily referendum včetně ČR kde v červnu 2003 hlasovalo pro vstup 773 % voličů volební účast byla 552 % Česká republika je plnoprávným členem Evropské unie s přechodnými obdobími vyjednanými v přístupové smlouvě omezení volného pohybu pracovních sil maximálně do roku 2011 v některých zemích netýká se např Spojeného království a Irska postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům 25 % v r 2004 30 % v r 2005 a 35 % v r 2006 omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci – občany EU 7 let a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU 5 let přechodné období do 31 12 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích přechodné období do 31 12 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí přechodné období do 31 12 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH trvalá výjimka pro sníženou sazbu DPH z produktů pěstitelského pálení množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí týkající se obalových odpadů čištění městských odpadních vod omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod Evropská komise přijala v červenci 2007 priority rozvoje České republiky specifikované v Národním strategickém referenčním rámci Ten určuje strategii čerpání finanční pomoci v souladu s Lisabonskou strategií ve výši 2669 miliard eur v období 2007 až 2013 Obyvatelstvo Demografie Evropské unie představuje vysoce zalidněnou a kulturně rozmanitou unii 28 členských států K 1 lednu 2009 žilo v Evropské unii celkem 4997 milionů obyvatel což by mohlo být v rámci celku vyrovnáno vstupem nových států do EU v horizontu příštích 20 let Nejlidnatějším členským státem je Německo s odhadovaným počtem 821 milionu obyvatel zatímco nejméně lidnatým členským státem je Malta se 400 tisíci obyvateli Porodnost je v EU nízká; v průměru připadá na jednu ženu 15 dítěte Nejvyšší je porodnost v Irsku kde je 169 ‰ a ve Francii kde je 13 ‰ Nejnižší porodnost má v EU Německo s 82 ‰ Náboženství EU má významnou náboženskou rozmanitost která se zrcadlí v rozmanitosti dějin a kultury Nominální většina obyvatel vyznává křesťanství převážně římský katolicismus protestantství a pravoslaví Navzdory tomu ne všechny státy EU mají křesťanské většiny v Česku a Estonsku mají například většinu ateisté Nedávný příliv přistěhovalců do bohatých států EU s sebou přinesl množství různých náboženství která dotyční vyznávali ve svých rodných vlastech Patří mezi ně islám hinduismus buddhismus sikhismus a Bahá'í Judaismus má v Evropě dlouhou historii a Židé žili pokojně s ostatním obyvatelstvem po celá století navzdory stoletím kdy byli Židé diskriminováni perzekvováni a nakonec na nich byla spáchána genocida v podobě holocaustu V Evropě má rovněž tradici sekularismus který přispěl k vzestupu ateismu a agnosticismu Jazyk Každý z úředních jazyků 28 členských zemí má status oficiálního jazyku Evropské unie V současnosti tak má EU celkem 24 úředních jazyků nejnovějšími úředními jazyky jsou irština bulharština rumunština a úplně poslední chorvatština Nejvíce mluveným jazykem EU je angličtina kterou hovoří na 51 % obyvatel unie Tento vysoký podíl je dán tím že 38 % občanů EU používá angličtinu jinak než jako svůj mateřský jazyk tj buď druhý jazyk nebo cizí jazyk Nejvíce mluveným mateřským jazykem je němčina kterou mluví 18 % obyvatel EU Kultura Titul Evropské hlavní město kultury je vždy na jeden rok propůjčován Evropskou unií jednomu či více evropským městům která tak mají po celý rok možnost představit Evropě svůj kulturní život a jeho rozvoj Původně byla tato města volena na základě kulturní historie naplánovaných akcích a schopnosti projekt podpořit finančními prostředky a infrastrukturou Odkazy Reference Související články Euro Evropský rok občanů Evropské ministáty a Evropská unie Evropské společenství Fondy Evropské unie Vzdělávací programy EU Literatura FIALA P PITROVÁ M Evropská unie Brno CDK 2003 BRDEK M JÍROVÁ H Sociální politika v zemích EU a ČR Praha CODEX Bohemia 1998 BRŮŽEK A Evropská měnová integrace Praha VŠE 1996 CIHELKOVÁ E Vnější ekonomické vztahy Evropské unie Praha C H Beck 2003 CIHELKOVÁ E JAKŠ J A KOL Evropská integrace – Evropská unie Praha VŠE 2004 JAKŠ J Quo Vadis Evropská unie Praha ETC Publishing 1998 NEUMANN P LUKÁŠ Z Společná zemědělská politika EU – Regionální a strukturální politika EU Praha VŠE 2000 PELTRÁM A KOŘÍNKOVÁ K Rozvoj transevropské dopravní sítě Praha Nadatur 1997 PELTRÁM A Transevropské sítě Praha Nadatur 1997 SVOBODA P Právo vnějších vztahů Evropské unie Praha Linde Praha 1999 TICHÝ L ARNOLD R A KOL Evropské právo Praha C H Beck 1999 TÝČ V Základy práva Evropské unie pro ekonomy Praha Linde 2004 ISBN 80-7201-478-1 BALANYÁ B DOHERTY A HOEDMAN O MA´ANIT A WESSELIUS E '' nakl paradigmask 2003 311 stran Externí odkazy oficiální portál Evropské unie informační portál Odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR informační portál o Evropské unii přehledy informací a zpravodajství Přehled organizací Evropské unie YouTubecom eutube Genetická choroba resp dědičná či genetická nemoc je nemoc která je geneticky zapříčiněna např Downův syndrom srpkovitá anémie cystická fibróza nebo Duchenneova svalová dystrofie podmíněna např některé formy rakoviny či podpořena poslední skupina není započtena ve všech definicích genetických chorob Genetické choroby studuje lékařská genetika Ghost Stories je šesté studiové album britské rockové skupiny Coldplay z roku 2014 Nahráváno bylo od listopadu roku 2012 a do března 2014 a vedle členů skupiny se na jeho produkci podíleli Tim Bergling Paul Epworth Daniel Green Jon Hopkins a Rik Simpson Autorkou obalu je česká výtvarnice Mila Fürstová Seznam skladeb Obsazení ; Coldplay Guy Berryman – baskytara klávesy Jon Buckland – kytara klávesy klavír Will Champion – bicí bicí automat doprovodné vokály Chris Martin – zpěv kytara klavír klávesy ; Ostatní hudebníci Timbaland – bicí Apple Martin – zpěv Moses Martin – zpěv Mabel Krichefski – zpěv Tim Bergling − klávesy Reference Holokaust je anglický termín pro naprosté zničení úplnou katastrofu nebo masakr Po roce 1978 začal být mezinárodně používán k označení nacistické politiky systematického státem provozovaného pronásledování a hromadného vyvražďování osob židovské národnosti Současně je však slovem holokaust označován i celý nacistický perzekuční systém věznic káznic a táborů jako celek respektive nacistická perzekuce všech etnických náboženských a politických skupin Tj Romů Poláků občanů Sovětského svazu tělesně či mentálně postižených politických odpůrců zejména komunistů a sociálních demokratů homosexuálů a Svědků Jehovových V rámci genocidy namířenému na židovské etnikum bylo vyvražděno kolem 6 milionů Židů Pokud pod pojmem holokaust chápeme nacistickou perzekuci jako celek hovoříme o počtu obětí holokaustu mezi 11 až 17 miliony lidí Termín holokaust – problematické vymezení V českých textech se lze setkat jak s variantou holokaust tak i s původní anglickou odvozeninou holocaust Obě varianty jsou v češtině rovnocenné Moderní anglický termín holocaust však už po obsahové stránce nemá s původním náboženským termínem prakticky nic společného Až do konce 70 let 20 století bylo anglické slovo holocaust v anglofonním prostředí používáno pro označení prakticky jakékoli katastrofy Uvádí se že patrně první kdo použil slovo holocaust pro nacistické vyhlazování Židů byl nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel 1928 a to ve svém románu Noc La Nuit 1958 ve smyslu „zničení ohněm Nicméně až do vzniku amerického televizního seriálu Holocaust 1978 zůstával tento termín prakticky neznámý Někteří Židé z těchto důvodů preferují pro genocidu svého národa za druhé světové války hebrejský výraz šoa hebrejsky השואה zničení záhuba zmar S ohledem na nejasné vymezení tohoto pojmu se lze setkat i s řadou jeho dalších aplikací Někdy je užíván k označení pro jakoukoliv genocidu či masakr bez ohledu na lokalitu a konkrétní událost – Například pro etnické čistky ve Rwandě či genocidu Arménů v Turecku po 1 světové válce Fidel Castro označil za rasový holocaust vyhošťování Romů bez povolení k pobytu z Francie< ref> Vyvražďování Romů během druhé světové války zainteresovaní badatelé někdy nazývají slovem porajmos doslova pohlcení Oběti Židé Hlavní obětí holokaustu byli Židé Holokaust byl praktickou aplikací „konečného řešení židovské otázky Endlösung der Judenfrage kterým mělo být úplné vyvraždění židovské populace Obvykle používaný počet židovských obětí je 6 miliónů Raul Hilberg ve své knize The Destruction of European Jews uvádí číslo 52 miliónu Vyvražděny byly zhruba dvě třetiny evropských Židů většinu obětí tvořili Židé z Polska 3 milióny mrtvých Údaje jsou neustále zpřesňovány a doplňovány také díky zpřístupnění některých informací získaných až po rozpadu SSSR v r 1991 Nežidovské oběti Slované Jedním z Hitlerových plánů bylo vytvoření německého životní prostoru Tento plán počítal v řádu 20 až 30 let s odsunutím vyvražděním a zotročením většiny Slovanů Generalplan Ost byl zahájen v Polsku kde bylo v rámci operace Tannenberg popraveno přes 20 tisíc příslušníků polské elity Po ní následovala akce „Inteligence při níž bylo zabito přes 40 tisíc polských intelektuálů Německá okupační moc zavedla v Polsku resp v Generálním gouvernementu a na okupovaných polských územích politiku teroru přičemž prováděla hromadné veřejné popravy i exekuce rolníků které měly zastrašovat ostatní obyvatelstvo Postupně docházelo k vysídlování z oblastí určených k další germanizaci a násilnému zabírání zemědělské půdy přičemž bylo ze svých domovů vyhnáno několik stovek tisíc Poláků Odhaduje se že celkem 18-2 miliony polských občanů nežidovského původu zemřely v důsledku nacistické okupace a války Občané Sovětského svazu byli jednak jako civilisté vystaveni německým válečným zločinům ze strany Einsatzgruppen jejichž obětí bylo kolem 1 670 000 Byli jako váleční zajatci popravováni nasazováni na nucené práce a vystaveni krutému zacházení Je odhadováno že tímto způsobem byly zavražděny 2 až 3 miliony sovětských válečných zajatců Mezi státy s vysokým počtem civilních obětí patří i Jugoslávie s půl miliónem mrtvých převážně Srbů Romové Dalším terčem vyvražďování byli Romové a romští míšenci s odhadovaným počtem obětí 220 tisíc Některé odhady uvádějí až 800 tisíc což činí asi čtvrtinu až polovinu jejich předválečné populace Roku 1935 Norimberské zákony označily Romy a Židy za rasově méněcenné Sňatky mezi příslušníky árijské a neárijské rasy byly zakázány < ref> 14 prosince 1937 vydal říšský vůdce SS Heinrich Himmler a šéf německé policie výnos o preventivním potírání zločinnosti který mezi asociály jmenoval cikány cikánské míšence a cikánským způsobem kočující osoby které řádně nepracovaly a prováděly trestnou činnost V červenci 1938 začali být cikáni v Říši hromadně vězněni a deportování do koncentračních táborů 8 prosince 1938 vydal říšský vůdce SS a šéf německé policie „Výnos o potírání cikánského zlořádu který nařídil podchycení všech cikánů cikánských míšenců a cikánským způsobem kočujících osob V říjnu 1939 provedla říšská kriminální policie soupis všech cikánů cikánských míšenců a cikánským způsobem kočujících osob starších 6 let a zakázala jim volný pohyb 10 července 1942 vydal obdobné nařízení o soupisu cikánů i velitel protektorátní neuniformované policie Dosavadní kárné pracovní tábory byly změněny na cikánské sběrné tábory Na konci roku 1942 bylo vydáno prováděcí nařízení o deportacích romského obyvatelstva do cikánského tábora v Auschwitz-Birkenau Roku 1944 byl cikánský tábor nacisty zničen a asi tři tisíce Romů byly usmrceny v plynových komorách Na 1700 práceschopných Romů bylo před tím přemístěno do jiných koncentračních táborů < ref> Postižení Systematické vyvražďování postižených bylo zahájeno v roce 1939 k jeho oficiálnímu ukončení došlo v roce 1941 po protestech které iniciovali představitelé katolické církve Ve skutečnosti program ovšem skrytě pokračoval dál byť mnohem pomaleji až do konečné porážky Německa Celkem bylo v letech 1939–1945 povražděno asi 200–250 tisíc postižených Homosexuálové Neexistují oficiální záznamy o tom kolik homosexuálů zemřelo v koncentračních táborech ale odhaduje se že jde zhruba o 50 tisíc lidí Některé prameny uvádějí čísla od deseti tisíc až po půl milionu homosexuálů Vzhledem k tomuto počtu se o osudu homosexuálů za druhé světové války nemluví tolik jako o osudu Židů Homosexuálové museli nosit růžový trojúhelník který v současnosti patří mezi symboly homosexuálů bojujících za svoje práva Tyto oběti nacismu se doposud nedočkaly odškodnění Připomínání obětí holocaustu Oběti holocaustu si mnoho států světa připomíná 27 ledna den osvobození vyhlazovacího tábora Auschwitz Rudou armádou Uskutečnění holokaustu Nejčastější příčiny smrti Oběti z řad Židů mohly být zabity při pogromech popřípadě byli povražděni polovojenskými a protižidovskými komandy Se zrodem Konečného řešení židovské otázky byli Židé spolu s ostatními skupinami ale tvořící největší část koncentrováni v ghettech koncentračních táborech a nakonec posíláni do vyhlazovacích táborů na území dobytém Třetí říší Ty představovaly nejhrůznější prostředek holocaustu – „továrny na smrt mající za účel co nejefektivněji zabíjet a likvidovat mrtvá těla lidí dopravovaných za jejich zdi Nezanedbatelná část těch kdo do nich byli posláni zahynula již při transportu za nelidských podmínek namačkáni v dobytčích vagónech přepravováni často i několik dní bez jídla a vody Po příjezdu do tábora následovala zejména od léta 1942 kdy byla ve většině vyhlazovacích táborů vybudována krematoria vstupní selekce při kterých táborový lékař vybíral část nejzdatnějších vězňů kteří byli určeni pro práci buď v pomocných táborech nebo přímo v širším komplexu tábora nebo pro další budování tábora stavbu nových budov apod Lidi kteří vstupní selekcí neprošli čekala likvidace Například podle svědectví Rudolfa Vrby který utekl z Auschwitzu se v letech 1942–1944 počet lidí kteří neprošli v tomto táboře vstupní selekcí pohyboval typicky a zhruba okolo 75 až 90 % s tím že některé transporty byly zlikvidovány stoprocentně Ty kteří prošli vstupní selekcí čekala každodenní tvrdá práce v drsných podmínkách a v každém počasí a za ni malé příděly velmi nekvalitního jídla které zcela nedostačovaly jejich energetickému výdeji Přeživší z těchto táborů se shodují na tom že vedoucí z podniků ve kterých vězni pracovali si mohli dovolit je pracovně přetěžovat nad mez trvalé udržitelnosti kvality práce aniž by se museli bát o přísun nové pracovní síly – z tohoto úhlu pohledu se jednalo o nahodilou avšak záměrnou pomalou smrt v důsledku kombinace podvýživy a vyčerpání Selekce lidí určených pro likvidaci probíhaly nejenom při vstupu do vyhlazovacích táborů ale i pro jejich obyvatele a to tak aby byl korigován počet vězňů mezi jejich zdmi zvyšovaný o pravidelně přijíždějící transporty Ti kteří pracovali nejdéle a na jejichž zdraví se nesnesitelné pracovní podmínky a nedostačující výživa podepsaly nejvíce zeslábli natolik že v některé z těchto selekcí byli shledáni neschopnými další práce a následně zlikvidováni; jejich zesláblý organismus též mohla skolit běžně nesmrtelná nemoc či infekce ze zranění popř kombinace více těchto faktorů taktéž podchlazení vlivem sychravého a chladného počasí baráky v táborech nebyly nijak vyhřívány případně mohli nalézt smrt přímo při práci když již nebyli schopni plnit kvóty V několika případech navíc v táborech vypukly epidemie smrtelných nemocí – pravděpodobně nejvážnější byla epidemie tyfu v Osvětimi-Březince která trvala od července do září 1942 vyžádala si odhadem 15–20 tisíc životů a kvůli které byly selekce dočasně zastaveny Časté byly též zažívací potíže a „zdánlivě nevyléčitelné choroby nohou – otékaly do takové míry že lidé nemohli chodit V jiných případech mohli být obyvatelé vyhlazovacích tábora zabiti svými spoluvězni zejména těch z řad kriminálních zločinců nebo kápů; občas i bez zřejmého důvodu nebo za drobný prohřešek jako např nesundání čepice při setkání s esesmanem apod Řádově stovky možná několik málo tisíc nedobrovolných obyvatel koncentračních a vyhlazovacích táborů se v průběhu svého věznění pokusilo o útěk a bylo během něj zastřeleno nebo oběšeno před zraky ostatních po jejich dopadení; neznámý možná stejný počet vězňů nevydržel utrpení po stránce psychické a zvolil dobrovolný odchod ze života například vběhnutí do elektrického oplocení Několik desítek vězňů se stalo oběťmi pokusů na lidech které ve vybraných táborech probíhaly Vyhlazovací tábory Nejúčinnějším a nejhrůznějším prostředkem německého holocaustu byly vyhlazovací tábory kde se hromadně popravovalo v prvních fázích zastřelením oběšením a jedovatým plynem nejpoužívanější byl Cyklon B Mrtvoly byly poté hromadně pohřbívány či spalovány Po přepadení Sovětského svazu 22 června 1941 Operace Barbarossa nechal Adolf Hitler na území Polska zřídit šest vyhlazovacích táborů Chełmno Kulmhof 8 prosince 1941 – 17 ledna 1945 přibližně 320 000 obětí Osvětim Auschwitz Oświęcim – Výstavba původního tábora u města Osvětim začala v dubnu 1940 Tábor existoval do ledna 1945 velitelem byl Rudolf Höss Později v roce 1941–42 se rozšířil o Auschwitz II – Birkenau v nedaleké Březince V roce 1942 následoval Auschwitz III v Monowicích Celkový počet lidí zavražděných v Osvětimi nelze přesně určit neboť počet lidí usmrcených v plynových komorách nebyl registrován Dle údajů Hösse bylo v osvětimském vyhlazovacím táboře zplynováno 1 135 000 osob Tábory v Osvětimi a Březince jsou dnes přístupné veřejnosti Majdanek červenec 1941 – červenec 1944 78 000 až 360 000 obětí Bełżec březen 1942 – červen 1943 600 000 obětí Sobibor květen 1942 – říjen 1943 250 000 obětí Treblinka červenec 1942 – říjen 1943 nejméně 800 000 obětí Einsatzgruppen ve východní Evropě Představa že holokaust rovná se koncentrační tábory je však zjednodušující Holokaust začal masovými popravami střelnými zbraněmi které na dobytých územích Polska tzv Generální gouvernement a dobytých územích SSSR tzv Říšský komisariát Ostland a Říšský komisariát Ukrajina začaly od roku 1941 provádět zejména speciální jednotky Einsatzgruppen Uvádí se že tímto způsobem bylo zlikvidováno 125 milionů Židů tedy téměř jedna čtvrtina všech obětí holokaustu Typický scénář těchto masových poprav spočíval v tom že oběti vykopaly rokle do nichž pak postupně po řadách vstupovaly a zde byly stříleny do hlavy – je tak zdokumentováno fotograficky Největším jednotlivým masakrem byla poprava více než 30 tisíc kyjevských Židů v Babím Jaru na konci září 1941 Cesta k plynovým komorám se v těchto raných fázích konečného řešení teprve objevovala Nacisté experimentovali a hledali co nejefektivnější způsob vraždění který by zároveň nepůsobil tak silně na psychiku vrahů jako hromadné střílení které prováděly Einsatzgruppen na dobytých územích Právě Einsatzgruppen začaly od listopadu 1941 využívat nový způsob vraždění – mobilní plynové komory v nichž byly oběti zabíjeny výfukovým plynem< ref> Od začátku roku 1942 vznikala postupně vyhlazovací centra vybavená stálými plynovými komorami Svět a holokaust Holocaust a ostatní státy Nacistické Německo se při likvidaci Židů soustředilo nejen na Židy kteří se nacházeli na „předválečném německém území nebo na území nad nímž Německo získalo v průběhu války kontrolu Vyžadovalo též vydání Židů po svých spojencích a satelitech Různé státy se k této otázce postavily různě Za jeden z nejvstřícnějších států lze označit Slovenský štát který nejenže Židy vydával z větší části z vlastní iniciativy ale navíc za jejich odvoz nacistickému Německu z vlastní iniciativy platil nutno ovšem dodat že vydávání bylo několikráte přerušeno a dokončeno bylo až po propuknutí slovenského národního povstání V řadě dalších zemí bylo vydávání ve větší míře uskutečněno až na nátlak nacistů podpořený růstem moci pronacistických bojůvek a radikálním oslabení centrální vlády např Maďarsko Velmi vlažný přístup k pronásledování Židů měla Itálie byť i ona přijala protižidovské zákony Zcela odmítavě se k celé záležitosti postavilo Finsko které žádné protižidovské zákony nepřijalo a přes silný nátlak striktně odmítlo vydat nejen své občany židovského původu ale i drtivou většinu Židů uprchlých ze zemí které nacistické Německo ovládlo V řadě zemí které své židovské obyvatele a uprchlíky vydávaly byly deportace přerušovány a pozastavovány díky diplomatickému úsilí neutrálních zemí Významná byla snaha zejména Vatikánu který opakovaně protestoval proti deportacím především na Slovensku v Maďarsku a Chorvatsku kde byl jeho diplomatický vliv nejsilnější a kde byla podle jeho vedení naděje na pozitivní účinek protestů V Maďarsku v srpnu 1944 vedl papežský nuncius Angelo Rotta společnou delegaci pěti šéfů diplomatických zastoupení neutrálních zemí protestujících proti vydávání Židů do Německa protest připojilo Portugalsko Španělsko Švédsko a Švýcarsko Ve světě byl 27 leden zvolen jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu Holokaust v Českých zemích Holokaust v protektorátu se odehrával pod taktovkou okupačních úřadů a až na výjimky bez odporu obyvatel a za spolupráce českých úřadů a úředníků Před druhou světovou válkou žilo na dnešním území ČR více než 118 tisíc Židů; 26 tisícům se podařilo do roku 1941 – kdy bylo protektorátními úřady vystěhování zakázáno a současně začaly transporty – emigrovat Přes 80 tisíc osob bylo během holokaustu za druhé světové války vyvražděno Silnou kritiku si v moderní době vysloužilo rozhodnutí Československa z roku 1938 kdy zakázalo rakouským Židům vstup na své území a vrátilo do Rakouska do rukou nacistů tisíce židovských uprchlíků Zpochybňování holokaustu Holokaust je či některé z jeho částí jsou občas terčem zpochybňování Ačkoliv v drtivé většině případů není zpochybňována perzekuce Židů jako celek je pro tento fenomén vžité taktéž označení popírání holokaustu V mnoha státech světa včetně České republiky zpochybňování holokaustu též označované jako hlásání Osvětimské lži trestným činem Zpochybňování holokaustu je součástí širšího směru tzv historického revizionismu Zpochybňování holokaustu v souladu s vědeckými metodami je jedním z nových proudů tohoto původně v podstatě seriózního historického proudu který tak značně zdiskreditovalo Podle americké historičky Debory Lipstadt seriózní historikové tento směr odmítají a vyčítají mu pseudovědecké metody práce a neseriózní práci s prameny a citacemi s účelem falšovat historii Větší část revizionistů nezpochybňuje holokaust jako celek ale jeho plánovanost či rozsah a počet obětí Zneužívání památky holokaustu – holokaustový průmysl Vedle plného uznání na jedné straně a celkového nebo částečného zpochybnění na straně druhé existuje k holokaustu i jakýsi „třetí postoj byť tento je minoritně zastoupený Ten holokaust jako takový nezpochybňuje – nezaobírá se ani tak jím samotným jako spíš jeho odkazem a tím jak je jeho památka vnímána a jaký má v současnosti vliv popř zdali nebyl v minulosti zneužit pro ideologické politické či jiné cíle Hlavním představitelem je Norman Finkelstein sám židovského původu který na toto téma napsal knihu Průmysl holocaustu jež byla přeložena do 16 jazyků Zavádí v ní pojem průmysl holokaustu a rozvíjí v ní několik otázek jako je mimo jiné to jak holokaust obhajuje sám sebe a jak se staví nad podobné tragické události dějin; propagace holokaustu z finančního hlediska jeho kapitalizace; zveličování přikrášlování a zneužívání utrpení Židů jako pózy ublíženectví; zneužití holokaustu pro politické cíle zejména v prosazování politických zájmů Izraele; argumentace holokaustem těmi jichž se holokaust fakticky nedotkl V některých aspektech například těch politických se tento postoj překrývá s argumenty antisionismu Odkazy Reference Literatura Jehuda BauerÚvahy o holocaustu Praha Academia 2009 Ella Lingens-Reinerová Prisoners of Fear Londýn 1948 paměti Viktor Frankl Man's Search for Meaning New York 1958 paměti Raul Hilberg The Destruction of the European Jews New York 1961 ISBN 0-300-09557-0 Gerald Reitlinger The Final Solution Hannah Arendtová Eichmann v Jeruzalémě Zpráva o banalitě zla Mladá fronta Praha 1995 Deborah Lipstadtová Denying the Holocaust The Growing Assault on Truth and Memory Plume 1994 ISBN 0-02-919235-8 česky jako Popírání holocaustu sílící útok na pravdu a paměť Praha – Litomyšl 2001 ISBN 80-7185-402-6 Daniel Jonah Goldhagen Hitler's Willing Executioners Ordinary Germans and the Holocaust New York 1996 Norman G Finkelstein '' Dokořán 2006 ISBN 80-7363-068-0 Dean Martin Robbing the Jews – The Confiscation of Jewish Property in the Holocaust 1935–1945 Cambridge University Press 2008 Alfréd Wetzler Čo Dante nevidel Bratislava 1964 pod pseudonymem Jozef Lánik Dunajská Lužná 2009 i se Zprávou Wetzlera a Vrby Související články Průmysl holocaustu Jom ha-šo'a – den šoa připomínka židovských obětí holocaustu Jad vašem – památník obětí holocaustu v Izraeli Antisemitismus Spravedlivý mezi národy Zločiny Německa za druhé světové války Seznam lidí kteří pomáhali Židům za druhé světové války Externí odkazy – Stránky Institutu Terezínské iniciativy o holocaustu Islámský stát zkráceně IS; arabsky ad-Dawla al-ʾIslámíja zkráceně Daiš je radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku Na dobytém území na částech území států Iráku a Sýrie vyhlásila samostatný Islámský stát Ten není mezinárodně uznán žádným jiným státem Jeho stoupenci vyhlásili toto území za chalífát který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě Cílem je obnovit chalífát na územích Iráku a Levanty dřívější geografické označení zahrnující Sýrii Palestinu Jordánsko a Libanon či dalších zemí které byly někdy v historii pod muslimskou vládou Do 29 června 2014 se hnutí nazývalo Islámský stát v Iráku a Levantě zkráceně ISIL arabsky případně též Islámský stát v Iráku a Sýrii ISIS kde Šām označuje Sýrii v zemském slova smyslu na rozdíl od moderního státu; Šām je tedy nejpřesnější překládat jako Levanta Hnutí je známé svou přísnou interpretací islámu a islámského práva šaría a je nechvalně proslulé násilím páchaným na obyvatelstvu které je zaměřené hlavně na ty kteří vyznávají jiná náboženství než sunnitský islám Díky působení v syrské občanské válce se hnutí rozrostlo zesílilo a dne 31 prosince 2013 obsadil ISIL některé části iráckých měst Fallúdža a Ramádí Islamisté ovládli velkou část západoirácké provincie Anbár a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ten nebyl dosud mezinárodně nikým uznán nemá vyřešené vztahy se svými sousedy ani pevné hranice Jeho vůdcem se stal Abú Bakr al-Bagdádí jenž si přisvojil čestný islámský titul emíra Dne 29 června 2014 byl vyhlášen v obsazených částech Sýrie a Iráku chalífát „Islámský stát Současně s tím začal Abú Bakr Bagdádí pod jménem Ibrahím užívat titulu chalífy Příslušníci hnutí pochází z různých zemí Kromě toho dochází k militarizaci dětí pokud rodiče nesouhlasí s vojenským výcvikem musí souhlasit alespoň s přítomností svých synů při výkladu Koránu< ref> Územní nároky Islámského státu V současnosti si Islámský stát nárokuje Sýrii Irák Egypt Saúdskou Arábii Jemen Libyii a Alžírsko Současné geografické dělení IS Islámský stát v Iráku a Levantě Irák a Sýrie Velení Islámského státu užívá specifická geografická označení pro ta území ve kterých organizace operuje a označuje je termínem vilájet arabsky ولاية- wilāyat tj ve smyslu provincie Vilájet Sinaj Sinajský poloostrov Vilájet Barka Libye viz Občanská válka v Libyi Vilájet Alžírsko zde IS zastupuje organizace Jund al-Chilafah viz organizace spřízněné s Islámským státem Saúdská Arábie a Jemen neznámé militantní skupiny Historie Džamáa at-Tavhíd 1999–2004 Původní název organizace byl „Džamáa at-Tavhíd wa-al-Džihád Organizace pro monoteismus a džihád Bilád ar-Ráfidín Al-Káida v Iráku 2004–2006 V letech 2004 až 2006 se organizace nazývala zkráceně „Bilád ar-Ráfidín ale známa byla spíše pod názvem „Al-Káida v Iráku jejím vůdcem byl známý terorista Abú Musab az-Zarkáví Mudžáhidská rada šúry 2006 Menší povstalecká skupina později nahrazená Islámským státem v Iráku Islámský stát v Iráku 2006–2013 Vyhlásit samostatný stát na území Iráku se islamisté snažili již dříve naposledy v roce 2006 během války v Iráku tj „Islámský stát v Iráku „Dawlat al-'Irák al-Islamíja Tehdy měl zahrnovat provincie Bagdád Anbár Dijála Kirkúk Saladdín i Ninive tedy oblasti kde mají převahu vyznavači sunnitské větve islámu k tomu patřily i části provincií Babylón a Wásit kde mají převahu spíše šiíté Historie tohoto islamisty vyhlášeného "státu" prakticky nikdy neskončila; Islámský stát v Iráku a Sýrii na něj kontinuálně navazuje pouze s tím rozdílem že nově vyhlášený stát by měl zahrnovat i Sýrii či jen její část V roce 2011 byla ukončena okupace Iráku zahraničními vojsky a ozbrojenci z hnutí Islámský stát začali mimo jiné působit i v sousední Sýrii během občanské války Zde získali východní část země Islámský stát v Iráku a Levantě 2013–2014 Organizace ISIL vznikala postupně jako irácká odnož Al-Káidy která operovala během války v Iráku v letech 2003–2011 která skončila úspěšným svržením autoritářského režimu Saddáma Husajna zemi však zachvátilo sektářské násilí Již od začátku se islámští ozbrojenci z hnutí ISIL netajili odvážným plánem vytvořit na území Iráku ryze islámský stát ve kterém by platily pouze islámské zákony ISIL byl jednou z mnoha vojenských organizací které vedly záškodnické a teroristické operace proti americkým okupačním silám a jejich spojencům Na konci roku 2013 se ozbrojencům podařilo ovládnout i velkou část západoirácké provincie Anbár kterou obývají především sunnité a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát s centrem v irácké Fallúdži Následovaly další boje s iráckou armádou která usilovala o dobytí ztracených území Iráku a většina syrských milicí které bojovaly na straně syrské opozice se od ISILu distancovaly Přesto islámští separatisté pokračovali na dobytých území ve svém plánu zavést islámský stát s islámským právem ve prospěch muslimské větve sunnitů přičemž následovaly tvrdé represe a teror zejména proti náboženským menšinám spojený s jejich vyhlazováním Vyhlášení nezávislosti Vyhlášení nezávislosti předcházely nepokoje v západní irácké provincii Anbár 2013–14 Vojenské střety na území provincie začaly 30 prosince 2013 poté co irácké bezpečnostní síly zničily protestní tábor sunnitů v Ramádí Kmenové milice vytlačily iráckou armádu z provincie Anbár ta se musela stáhnout Dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ofenziva v severním Iráku v roce 2014 Organizace ISIL v sobotu 4 ledna 2014 oznámila že zcela ovládla město Fallúdža a pod kontrolou měla částečně také Ramádí hlavní město provincie Anbár jež leží u hranice se Sýrií a zabírá přibližně třetinu iráckého území Cílem islamistů na dobytém území je vytvoření oblasti řízené islámskými zákony O totéž usilují islámští radikálové i z druhé strany hranice – v Sýrii kde bojují proti vládě tamního autoritářského prezidenta Bašára Asada Ve městě Ramádí se ozývala střelba Irácké ozbrojené síly plánovaly ztracené území dobýt zpět Irácké vojsko ostřelovalo Fallúdžu za pomocí minometů údajně 8 lidí zahynulo a 30 lidí bylo zraněno Mezi mrtvými se měli nacházet i někteří kmenoví vůdci Spojené státy americké a Írán jsou ochotny poskytnout Iráku zbraně a výzbroj nikoli však vojáky Ministr zahraničí John Kerry je přesvědčen že Irák by se měl s islamisty na svém území vypořádat sám bez cizího vojenského zásahu USA mimo jiné zvažuje i nabídku pomoci s výcvikem iráckých speciálních jednotek Jejich výcvik by s největší pravděpodobností mohl probíhat na území Jordánska V červnu 2014 dobyl ISIL velkou část severního Iráku včetně několika hraničních přechodů Dobyt byl dvoumilionový Mosul který padl do rukou islamistům poté co vládní jednotky dezertovaly Islamisté také vykradli banky ve městě čímž se stali nejbohatší teroristickou organizací na světě Probíhaly také boje o strategickou rafinerii v Bajdží< ref> Islámský stát od června 2014 Dne 29 června 2014 byla organizace znovu přejmenována na Islámský stát tentokrát však vyhlásila i obnovení islámského chalífátu Její vůdce Abú Bakr al-Bagdádí prohlásil sám sebe za chalífu Ibráhíma< ref> Postup islamisté zastavili v Tikrítu kde odrazili útok irácké armády a namísto toho se soustředili na boj s Kurdy V srpnu 2014 dobyli město Sindžár obývané náboženskou menšinou jezídů poté co se z něj kurdské milice pešmergů stáhly Výsledkem byl exodus obyvatel z města z nichž mnoho uvízlo na hoře Džabal Sindžár Islamisté během útoku zabili nejméně 500 jezídů a některé i pohřbili zaživa zajali také stovky žen které drží jako otrokyně Islámský stát v Libyi „Vilájet Barka Od začátku roku 2014 působí v libyjském městě Derna ozbrojenci z řad Islámského státu vyhlašující oddanost k Abú Bakru al-Bagdádímu Dne 5 října 2014 je město pod úplnou kontrolou Islámského státu v počtu 800 bojovníků Islamisté označují tuto oblast jako provincii tj vilájet Barka což je arabský název pro Kyrenaiku Intervence USA a spojenců 8 srpna 2014 americký prezident Barack Obama autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu a humanitární pomoc jazídským uprchlíkům v pohoří Sindžár Cílem úderů byla kromě prevence genocidy také ochrana amerických zájmů v Iráku Vojenská operace byla později rozšířena kvůli ochraně irácké infrastruktury a letecké podpoře irácké armády Po rozšíření úderů proti Islámskému státu byly kurdské a irácké jednotky schopné zvrátit islámistický postup a znovu obsadit Mosulskou přehradu která je největším vodním dílem v Iráku 10 září americký prezident Barack Obama oznámil že autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu v Sýrii pokud je schválí americký kongres Zároveň oznámil že navýší počet úderů v Iráku 19 září provedlo francouzské letectvo nálet na muniční sklad Islámského státu 22 září provedly ozbrojené síly USA Bahrajnu Jordánska Kataru Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů nálety na pozice Islámského státu v Sýrii Dohoda s An-Nusrou V listopadu 2014 uzavřeli představitelé Islámského státu a Fronty an-Nusrá organizací Al-Káidy dohodu o spolupráci Obě organizace bojovaly doposud proti sobě Zločiny Na území islámského chalífátu je údajně přísně dodržováno islámské právo šaría Podle Mezinárodního svazu muslimských učenců jsou ale některé kroky IS nekompatibilní s právem šaría< ref> < ref> Podle svazu není zabíjení a mučení nevinných lidí jehož se IS dopouští u svých odpůrců nic než zločin Islámský stát se také dopouští kulturních zločinů kdy otevřeně ničí starobylé památky protože jde o pohanské modly ke kterým se lidé modlí místo k Alláhovi V muzeu v Mosulu tak jeho stoupenci zničili až tři tisíce let staré asyrské a akkadské sochy nevyčíslitelné hodnoty Vypálili také zdejší knihovnu s 8000 vzácných svazků a se vzácnými artefakty univerzitní knihovnu nebo divadlo V provincii Anbár také vypalují knihovny a zničili tak už 100 tisíc svazků Část ale propašovali za hranice a prodali< ref> Spojenci Oponenti Globální koalice proti Islámskému státu Ostatní oponenti Liga arabských států Al-Káida Fronta an-Nusrá Anonymous Poznámky Reference Související články Sykesova-Picotova dohoda Boko Haram Válka v Iráku Irácká krize Občanská válka v Sýrii Islámský emirát Afghánistán Externí odkazy Izrael Jisrael; Isráíl oficiálně Stát Izrael hebrejsky ; arabsky Daulat Isrá'íl je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie kde leží při východním pobřeží Středozemního moře Na severu sousedí s Libanonem na severovýchodě se Sýrií na východě s Jordánskem a na jihozápadě s Egyptem K Izraeli přiléhá i Západní břeh Jordánu Judea a Samaří a Pásmo Gazy tj území částečně spravovaná Palestinskou autonomií – tato území jsou Izraelem okupována od šestidenní války v roce 1967 Izrael je se svou populací 8 146 300 obyvatel z níž většinu 76 % tvoří Židé < ref> jediným židovským státem na světě < ref> Je rovněž domovem izraelských Arabů křesťanů Drúzů a Samaritánů stejně jako jiných náboženských a etnických menšin Moderní stát Izrael o jehož vznik usilovalo sionistické hnutí již od konce 19 století se odvolává na biblickou myšlenku země izraelské jejíž zaslíbení tvoří jeden z ústředních motivů judaismu po více než tři tisíce let Po první světové válce ustanovila Společnost národů Britský mandát Palestina s cílem vytvořit „domovinu pro židovský lid Přestože Liga arabských států tento plán odmítla Izrael na jeho základě vyhlásil 14 května 1948 nezávislost a v následující vítězné Válce za nezávislost rozšířil své hranice nad rámec plánu OSN na rozdělení Palestiny Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi konflikt který vyústil v několik válek a desetiletí násilí trvající dodnes < ref> Se dvěma sousedícími zeměmi Egypt a Jordánsko však Izrael už mírové smlouvy podepsal a nyní usiluje o dosažení dohod s Palestinci Izrael je parlamentní zastupitelská demokratická republika s všeobecným rovným volebním právem < ref> Vládu vede premiér a zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament Kneset Podle hrubého domácího produktu je izraelská ekonomika 41 největší na světě 2010 < ref> Mezi zeměmi Blízkého východu patří Izrael na první místo v indexu lidského rozvoje < ref> svobody tisku < ref> a ekonomiky < ref> Zatímco Izrael samotný považuje za své hlavní město Jeruzalém většina států uznává jako hlavní město Tel Aviv-Jaffa Etymologie Jméno Izrael již přes 3000 let v běžném i náboženském užití označuje jak židovský národ tak zemi izraelskou Podle Bible byl takto pojmenován Jákob po zápase s Bohem< ref> Biblický národ patriarchy Jákoba pak vešel ve známost jako „synové Izraele nebo Izraelité O významu jména existuje několik teorií jedna tvrdí že základem jména je sloveso s–r–r také š–r–r s významem „vládnout být silný mít nadvládu a proto je význam jména „Bůh vládne Bůh soudí < ref> zatímco jiná vykládá jméno jako „kníže Boží nebo „Bůh zápasí bojuje První historická zmínka o Izraeli pochází z Merneptahovy stély ze starověkého Egypta která se datuje do 13 století př n l V prvních týdnech nezávislosti oznámil ministr zahraničí Moše Šaret < ref> rozhodnutí vlády podle něhož se občané nového státu budou nazývat Izraelci Dějiny Starověké a středověké osídlení Území dnešního Izraele bylo obýváno již v paleolitu avšak teprve v neolitu začala být budována trvalá sídla Za nejstarší město je považováno Jericho které vzniklo okolo roku 8000 př n l Země izraelská byla podle Tóry Hospodinem přislíbena Abrahámovi a darována jeho potomkům jako Země zaslíbená Po neúspěšném protiřímském povstání Bar Kochby v letech 132−135 n l a následujícím vyhnání Židů se židovská populace na území dnešního Izraele zmenšila avšak úplně nikdy nezanikla Reakcí na povstání byla také změna názvu území římský císař Hadrianus přejmenoval provincii Judeu na Syria Palaestina podle národa Pelištejců< ref> Sionismus a britský mandát Židé žijící mimo Palestinu odedávna usilovali o návrat a tato touha byla vyjádřena v Tanachu < ref> Persekuce Židů v Evropě která začala ve 12 století a vyvrcholila jejich vyhnáním ze Španělska v roce 1492 První velká vlna moderní imigrace známá jako první alija vypukla po protižidovských pogromech ve východní Evropě v roce 1881 V roce 1896 představil Herzl své vize v knize Židovský stát a o rok později předsedal prvnímu Světovému sionistickému kongresu v Basileji Britský ministr zahraničí Arthur Balfour roku 1917 deklaroval že „vláda jejího Veličenstva pohlíží příznivě na zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině V roce 1917 byla Palestina obsazena Brity pod velením generála Edmunda Allenbyho v roce 1919 pak bylo na Pařížské mírové konferenci území Palestiny svěřeno pod britskou správu a vznikl tak protektorát Britský mandát Palestina mezi jehož hlavní cíle patřilo provedení Balfourovy deklarace Židovská imigrace pokračovala i za třetí aliji 1919−1923 a čtvrté aliji 1924−1929 během kterých přišlo do Palestiny více než 100 tisíc Židů Vzestup nacismu v Evropě ve 30 letech vedl k páté aliji přílivu téměř čtvrt milionu Židů který podnítil arabské násilnosti a povstání při nichž Arabové zabrali značnou část protektorátu Proto Spojené království změnilo politiku vůči židovskému přistěhovalectví a v roce 1939 v takzvané Bílé knize zavedlo kvóty pro židovské přistěhovalce Přes toto omezení však do Palestiny přijížděli uprchlíci v rámci ilegální aliji tzv aliji Bet Ke konci druhé světové války tvořili Židé v Palestině 33 % populace oproti 11 % v roce 1922 < ref> I když palestinští Židé s britskými přistěhovaleckými kvótami nesouhlasili připojili se většinou k Davidu Ben Gurionovi jenž prohlásil Budeme bojovat s Brity proti Hitlerovi jako by Bílá kniha neexistovala; a budeme bojovat proti Bílé knize jako by nebyla žádná válka Extremisté ze skupin Irgun a Lechi však zahájili teroristický boj proti Britům; členové Lechi útočili po celou válku Irgun protibritské akce zahájil až roku 1944 přestože Britové stále zadržovali lodě plné židovských uprchlíků Několik desítek palestinských Židů jako parašutisté seskočilo hluboko do evropského vnitrozemí ovládaného Němci a jako britští vyzvědači navazovali kontakt se zbylými židovskými komunitami Vyhlášení nezávislosti a první roky Po roce 1945 se vyostřil konflikt mezi Spojeným královstvím a Židy kteří Brity obviňovali z neochoty plnit své závazky a stranění Arabům Po sérii teroristických útoků na britské síly např útoku na hotel King David se britská vláda v roce 1947 vzdala svého mandátu v Palestině Nově vytvořená Organizace spojených národů OSN přijala 29 listopadu 1947 Plán OSN na rozdělení Palestiny podle něhož se území mělo rozdělit na arabský a židovský stát a Jeruzalém měl zůstat pod mezinárodní správou OSN jako Židé plán přijali přestože 75 % území které jim bylo přiřknuto byla poušť zatímco Liga arabských států a Vysoká arabská komise plán odmítly < ref> s odůvodněním že porušuje „ustanovení Charty OSN které dává národu právo na určení svého vlastního osudu< ref> 14 května 1948 den před ukončením Britského mandátu Palestina byla vyhlášena nezávislost Státu Izrael V době vzniku Izraele žilo na území někdejšího britského mandátu 12 miliónu Arabů a 650 tisíc Židů Po více než roce bojů bylo vyhlášeno příměří a stanoveny dočasné hranice známé jako Zelená linie Jordánsko anektovalo území Judeje a Samaří známé spíše jako Západní břeh Jordánu a Východní Jeruzalém Egypt převzal kontrolu nad Pásmem Gazy 11 května 1949 byl Izrael přijat do OSN Podle odhadů OSN během této války opustilo zemi na 711 tisíc Arabů tj zhruba 80 % dřívější arabské populace < ref> a osud těchto uprchlíků dodnes zatěžuje arabsko-izraelské vztahy První léta židovského státu byla poznamenána obrovskou imigrační vlnou přeživších holocaustu a Židů kteří byli vyhnání z arabských zemí Během deseti let 1948–1958 vzrostla populace Izraele z 800 tisíc na 2 miliony < ref> Nově příchozí byli většinou nemajetní a byli ubytováváni v provizorních uprchlických táborech známých jako ma'abarot V roce 1956 vypukla Suezská krize způsobená tím že Egypt znárodnil Suezský průplav a uzavřel Tiranskou úžinu Izrael se rozhodl spojit s Francií a Spojeným královstvím zaútočil na Egypt a pokusil se získat zpět přístup k Rudému moři Dobyl sice Sinajský poloostrov pod diplomatickým tlakem USA a Sovětského svazu se však stáhl výměnou za právo plavit se v Rudém moři a průplavu Počátkem následující dekády se Izraeli podařilo v Argentině zajmout Adolfa Eichmanna tvůrce „konečného řešení židovské otázky a postavit ho v Izraeli před soud Proces velmi přispěl k tomu že si veřejnost uvědomila rozměry holocaustu a dodnes je Eichmann jediným člověkem odsouzeným izraelským soudem k trestu smrti Konflikty a mírové dohody Arabské státy považovaly Stát Izrael za nelegitimní a v roce 1964 vznikla Organizace pro osvobození Palestiny OOP jež deklarovala cíl „dosáhnout zničení Izraele a v jejíž Národní chartě se až do prosince 1998 uvádělo že „ozbrojené povstání je jediný způsob jak osvobodit vlast V roce 1967 shromáždili Egypt Sýrie a Jordánsko svoje armády u hranic Izraele Egypt vyzval k odchodu mírové jednotky OSN a opět zablokoval Izraeli přístup k Rudému moři Tyto kroky Izrael chápal jako přípravu k válce a rozhodl že sám udeří první Šestidenní válka přinesla Izraeli rozhodující vítězství a zisk území Západního břehu Pásma Gazy Sinajského poloostrova Golanských výšin a Východního Jeruzaléma Na přelomu 60 a 70 let palestinští ozbrojenci provedli řadu teroristických útoků proti izraelským cílům po celém světě mimo jiné masakr izraelských atletů na LOH v Mnichově v roce 1972 Izrael odpověděl Operací Boží hněv pokusem izraelské tajné služby Mosad zlikvidovat strůjce mnichovského útoku 6 října 1973 v den židovského svátku Jom kipur překvapivě na Izrael zaútočily Egypt a Sýrie Jomkipurská válka skončila 26 října konečným vítězstvím Izraele který však zaznamenal těžké ztráty Po dlouhých letech nadvlády socialistů vyhrála v roce 1977 ve volbách do izraelského parlamentu Knesetu poprvé pravicová strana Likud Tentýž rok učinil egyptský prezident Anwar Sadat překvapivou cestu do Izraele a o dva roky později podepsali Sadat a Menachem Begin ve Washingtonu Egyptsko-izraelskou mírovou smlouvu podle níž se pak Izrael stáhl ze Sinajského poloostrova V roce 1978 podnikl Izrael v reakci na palestinský teroristický útok Operaci Lítání která přinesla růst napětí mezi Izraelci a palestinskými Araby 7 června 1981 Izrael vybombardoval v rámci operace Opera irácký jaderný reaktor v Osiraku protože se obával že by ho Irák mohl použít k výrobě jaderných zbraní V roce 1982 zasáhl Izrael do Libanonské občanské války aby zničil základny z nichž OOP ostřelovala raketami severní Izrael což vedlo k první libanonské válce Izrael se stáhl z většiny Libanonu v roce 1986 ale v tzv nárazníkové zóně setrval až do května 2000 V roce 1987 vypukla tzv první intifáda arabské povstání proti izraelské přítomnosti v Pásmu Gazy a území západně od Jordánu Během války v Zálivu v roce 1991 podporovala OOP a mnoho palestinských Arabů Saddáma Husajna a raketové útoky Iráku proti Izraeli Téhož roku proběhla za vlády Jicchaka Šamira Madridská konference Ta byla průlomová tím že se u jednoho stolu sešly znepřátelené strany jejichž představitelé zde spolu přímo hovořili poprvé od Války za nezávislost Tentýž rok vyhrál volby Jicchak Rabin Tzv Mírová dohoda z Osla byla podepsána 13 září 1993 ve Washingtonu Z ní vyplývalo že má být po přechodnou dobu pěti let na území Západního břehu a pásma Gazy ustanovena Palestinská samospráva V roce 1994 byla mezi Izraelem a Jordánskem podepsána Izraelsko-jordánská mírová smlouva Podepsání dohod z Osla narazilo na obou stranách na odpor radikálů což mírový proces značně zkomplikovalo V Izraeli se proti smlouvě vymezila strana Likud a další pravicová uskupení sám Jicchak Rabin byl 4 listopadu 1995 zavražděn pravicovým židovským radikálem Jigalem Amirem V říjnu 1998 bylo podepsáno Memorandum od Wye River jež přineslo postoupení 13 % území Západního břehu palestinským Arabům a úpravu statusu některých oblastí V červenci 2000 se uskutečnil summit v Camp Davidu kde Barak nabídl plán na založení Palestinského státu avšak ten byl Arafatem odmítnut Po ztroskotání jednání vypuklo 299 2000 další povstání palestinských Arabů tzv druhá intifáda neboli Intifáda al-Aksá V předčasných volbách v únoru 2001 se stal novým premiérem Ariel Šaron Během své vlády prosadil plán na jednostranné stažení z Pásma Gazy a plán na výstavbu bezpečnostní bariéry kolem Západního břehu V roce 2006 utrpěl mozkovou mrtvici po níž upadl do kómatu Premiérský post pak převzal vicepremiér Ehud Olmert V červenci téhož roku začala druhá libanonská válka která znamenala vytrvalé bombardování libanonských cílů izraelskou armádou a ostřelování severu Izraele libanonskou ší'itskou milicí Hizballáh Konflikt trval několik týdnů a příměří bylo uzavřeno 14 srpna Po válce v Izraeli zaznívaly silné hlasy kritizující premiéra Ehuda Olmerta a tehdejšího ministra obrany Amira Perece < ref>< ref> Dne 27 listopadu 2007 souhlasili tehdejší izraelský premiér Ehud Olmert a palestinský prezident Mahmúd Abbás s jednáním nad všemi spornými tématy izraelsko-palestinského konfliktu a snahou dosáhnout dohody do konce roku 2008 Začátkem září roku 2007 podniklo Izraelské vojenské letectvo operaci Ovocný sad při níž vybombardovalo syrský jaderný reaktor Trvalou bezpečnostní hrozbu představuje opakující se ostřelování ze strany palestinských radikálních skupin z Pásma Gazy Od roku 2005 kdy se Izrael z tohoto území jednostranně stáhl na něj bylo z Pásma Gazy k červenci 2014 vypáleno více než 11 tisíc raket Sám o sobě však raketovou a minometnou hrozbu odstranit nemůže kvůli čemuž proběhlo několik vojenských operací Na přelomu let 2008 a 2009 se jednalo o operaci Lité olovo v listopadu 2012 o operaci Pilíř obrany a mezi červencem a srpnem 2014 proběhla operace Ochranné ostří< ref> Geografie a klima Izrael se nachází na východě Středozemního moře které tvoří jeho západní hranici dále je ohraničen ze severu Libanonem ze severovýchodu Sýrií z východu Jordánskem a z jihozápadu Egyptem Bez území která získal během Šestidenní války v roce 1967 má rozlohu 20 770 km² z čehož 2 % tvoří vodní plochy < ref> Území spadající pod izraelskou jurisdikci zahrnuje také Východní Jeruzalém a Golanské výšiny s nimiž má rozlohu 22 072 km² < ref> Celková rozloha území pod izraelskou vládou včetně vojensky ovládaných a částečně autonomních palestinských území na Západním břehu Jordánu činí 27 799 km² < ref> Navzdory tomu že Izrael je malou zemí nacházejí se zde rozmanité geografické jevy a zvláštnosti například Negevská poušť na jihu či horské hřbety Galileje Karmelu a Golan na severu Východně od centrální vysočiny se nachází Jordánské údolí jež je částí Velké příkopové propadliny Řeka Jordán teče od hory Hermon přes Chulské údolí a Galilejské jezero do Mrtvého moře které je nejníže položeným místem na Zemi < ref> Na jihu se rozkládá údolí Vádí al-Araba končící v Akabském zálivu Rudého moře Pro Izrael a Sinajský poloostrov jsou jedinečné erodované kráterovité útvary zvané machtešim < ref> Největší machteš na světě je Machteš Ramon v Negevské poušti který je až 40 km dlouhý a 10 km široký < ref>
; Extrémní rozdíly Nejnižší bod Mrtvé moře −408 metrů Nejvyšší bod hora Hermon na Golanských výšinách 2 814 m n m < ref> jinak hora Meron 1208 m n m Klima Teplota vzduchu v Izraeli kolísá a to zejména během zimy V horských oblastech převládá chladné a větrné podnebí mnohdy doprovázené sněžením Vrchol hory Hermon má po většinu roku sněhovou pokrývku a každoročně obvykle sněží i v Jeruzalémě < ref> Pobřežní města jako Tel Aviv a Haifa mají chladné deštivé zimy a dlouhá a teplá léta − tj středozemní podnebí Ve vesnici Tirat Cvi v severní části Jordánského údolí byla zaznamenána nejvyšší teplota v celé Asii 537 °C < ref> Mezi květnem a zářím je v Izraeli déšť vzácností < ref> < ref> Kvůli malému množství vodních zdrojů se izraelští vědci zaměřují také na vývoj technologií minimalizujících spotřebu vody Jedním z jejich vynálezů je kapková závlaha která umožňuje pěstitelům úsporně dávkovat vodu každé rostlině zvlášť < ref> Izraelci využívají příznivých geografických podmínek pro výrobu solární energie v jejíž produkci na osobu jsou na prvním místě na světě < ref> Vláda a politika Izrael je parlamentní zastupitelská demokratická republika s pluralitním politickým systémem a všeobecným rovným volebním právem < ref> Hlavou státu je prezident který je volen parlamentem na 7 let Výkonná moc je v rukou vlády v jejímž čele stojí premiér Premiérem se může stát pouze člen parlamentu který získá potřebnou většinu hlasů − obvykle to bývá předseda nejsilnější politické strany Zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament Kneset tvořený 120 poslanci Ti jsou voleni na základě poměrného volebního systému na čtyřleté volební období < ref> Pokud však parlament odvolá premiéra nebo vládě nevysloví důvěru je Kneset rozpuštěn předčasně Izrael nemá psanou ústavu a jeho politický systém je ukotven v jedenácti základních zákonech V roce 2003 začal Kneset vypracovávat návrh oficiální ústavy založené na těchto zákonech Soudní systém Izrael má trojstupňový soudní systém Na nejnižší úrovni jsou městské soudy sídlící ve většině měst Vyšší instancí jsou distriktní soudy sloužící jako odvolací soudy a v některých případech jako soudy první instance; nacházejí se v pěti ze šesti izraelských distriktů mimo Jeruzalémský distrikt Třetí a nejvyšší stupeň je Nejvyšší soud Státu Izrael který sídlí v Jeruzalémě a slouží jako odvolací soud a soud první instance v závažných případech kdy je zpochybněna zákonnost rozhodnutí a postupů představitelů státu Izrael není členem Mezinárodního trestního soudu kvůli obavě že by soud mohl být vůči Izraeli předpojatý < ref> Izraelský právní systém kombinuje britské zvykové právo kontinentální právo a židovské náboženské právo Je založen na principu stare decisis precedens a na obžalovacím způsobu řízení kdy strany sporu předkládají soudu důkazní materiály < ref> Svatby a rozvody jsou v jurisdikci židovských muslimských drúzských a křesťanských náboženských soudů < ref> Izraelský základní zákon '' zaručuje lidská právy a svobody Izrael je jediná země v oblasti Blízkého východu označená k roku 2013 organizací Freedom House za svobodnou v oblasti lidských a politických práv zatímco území Palestinské autonomie bylo touto organizací hodnoceno jako nesvobodné < ref> < ref> Na žebříčku svobody tisku organizace Reportéři bez hranic se Izrael k roku 2014 nachází na 96 místě ze 180 hodnocených zemí < ref> V souvislosti s arabsko-izraelským konfliktem kritizují organizace Amnesty International < ref> a Human Rights Watch < ref> porušování lidských práv Izraelem Porušování občanských svobod na okupovaných územích je také kritizováno nevládní izraelskou organizací Be-celem < ref> Od roku 1995 je v Izraeli uzákoněn systém státní zdravotní péče < ref> Administrativní dělení Izrael je rozdělen do šesti hlavních distriktů mechozot singulár machoz – Centrální distrikt Haifský distrikt Jeruzalémský distrikt Severní distrikt Jižní distrikt a Telavivský distrikt Distrikty jsou dále rozděleny do patnácti subdistriktů nafot singulár nafa Každý subdistrikt se dále dělí na přirozené oblasti kterých je celkem padesát < ref> V zemi se dále nachází tři metropolitní oblasti v nichž k roku 2012 žilo celkem 5 113 000 obyvatel a to Tel Aviv 3 464 100 obyvatel Haifa 1 073 900 a Beerševa 574 900 < ref> Co do rozlohy i počtu obyvatel je k témuž roku největším izraelským městem Jeruzalém s 815 300 obyvateli a 126 km² Co do lidnatosti jej následovali Tel Aviv 414 600 Haifa 272 200 a Rišon le-Cijon 235 100< ref> Okupovaná území Jako Izraelem okupovaná území se označují území Západního břehu Jordánu Východního Jeruzaléma a Golanských výšin která byla po Šestidenní válce v roce 1967 zabrána Egyptu Jordánsku a Sýrii Termín byl používán také pro Sinajský poloostrov navrácený Egyptu podle Egyptsko-izraelské mírové smlouvy Na všech těchto územích byly zakládány izraelské osady Ve Východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách je uplatňováno izraelské právo; tato území byla začleněna do vlastního Izraele a jejich občanům bylo nabídnuto izraelské občanství Naopak Západní břeh zůstává pod vojenskou správou Většina jednání o těchto územích probíhala na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č 242 která požaduje stažení Izraele z okupovaných území a jejich návrat arabským státům Populace Západního břehu se skládá převážně z palestinských Arabů jak původních obyvatel tak uprchlíků Války za nezávislost z roku 1948 < ref> Od roku 1967 do roku 1993 žili Arabové na těchto územích pod izraelskou vojenskou správou Od Dohod z Osla a Dopisů o vzájemném uznání je většina palestinské populace a měst pod správou tzv Palestinské autonomie avšak Izrael nad většinou území stále vykonává vojenský dohled Kvůli vzrůstajícím sebevraženým útokům při Druhé intifádě také nazývané Oslo válce se izraelská vláda rozhodla vybudovat kolem Západního břehu zeď tzv bezpečnostní bariéru < ref> V roce 2005 stáhl Izrael jednostranně všechny své obyvatele a vojenské síly z oblasti Pásma Gazy a čtyř osad na Západním břehu Zahraniční vztahy Izrael udržuje diplomatické vztahy se 161 zeměmi a po celém světě má 94 diplomatických zastoupení < ref> Z Ligy arabských států mají s Izraelem plné diplomatické vztahy pouze Egypt a Jordánsko které s ním podepsaly mírové smlouvy v letech 1979 a 1994 a Mauritánie jež navázala s Izraelem diplomatické vztahy v roce 1999 Další dva státy Ligy arabských států – Maroko a Tunisko – ukončily své částečné diplomatické styky s Izraelem počátkem Druhé intifády v roce 2000 < ref> Od roku 2003 kdy ministr zahraničních věcí Izraele navštívil Maroko se izraelsko-marocké vztahy zlepšují < ref> Podle izraelského zákona jsou Libanon Sýrie Saúdská Arábie Irák a Jemen nepřátelské země a občané Izraele je nesmí navštívit bez povolení ministerstva vnitra < ref> Od roku 1995 je Izrael součástí Středomořského dialogu v němž spolupracuje sedm zemí ležících kolem Středozemního moře a Severoatlantická aliance NATO < ref> Mezi nejbližší izraelské spojence patří Spojené státy americké Německo Spojené království Česko a Indie Spojené státy byly první zemí která uznala Izrael poté jej uznal i Sovětský svaz Vzhledem ke stejným politickým a náboženským hodnotám pokládají Spojené státy Izrael za svého nejbližšího spojence v jihozápadní Asii < ref> Silné vztahy Německa s Izraelem vychází z německé snahy odškodnit a napravit holocaust Obě země se podílí na vědeckých a vzdělávacích aktivitách a jsou silnými ekonomickými a vojenskými partnery < ref> < ref> Česká náklonnost Izraeli pramení hlavně z odkazu Václava Havla který jej po dobu svého působení v úřadu prezidenta a i poté podporoval Indie navázala plné diplomatické vztahy s Izraelem v roce 1992 a od té doby s ním udržuje silné vojenské a kulturní partnerství Spojené království které má s Izraelem vztah již z dob Britského mandátu Palestina < ref> s ním udržuje silné obchodní vazby < ref> Diplomatické vztahy měl Izrael za dynastie Pahlaví i s Íránem během íránské revoluce však Írán uznání Izraele zrušil Silné spojenectví pojilo Izrael rovněž s Tureckem Ačkoliv spolu obě země navázaly plné diplomatické vztahy až v roce 1991 < ref> již od roku 1949 mezi nimi probíhala spolupráce Vzájemné vztahy výrazně utrpěly v květnu 2010 v důsledku izraelského zásahu proti konvoji do Pásma Gazy při němž zemřelo devět Turků< ref> Vztahy s Československem a Českem V době předstátní a v počátečních letech existence státu měl Izrael velmi dobré vztahy s Československem které mu i přes embargo OSN poskytovalo vojenskou a hospodářskou pomoc v době První arabsko-izraelské války pro mladý stát životně důležitou < ref> Po změně izraelské politiky Sovětského svazu však Československo začalo naopak podporovat a vyzbrojovat Egypt a Izrael se tak stal až do Sametové revoluce v roce 1989 nepřátelskou zemí Diplomatické vztahy mezi Izraelem a Československem byly obnoveny až 9 února 1990< ref> Mezi Českem a Izraelem existuje řada bilaterálních smluv z nichž některé spadají do dob ČSFR Dohoda o letecké dopravě 1991 < ref> Po vstupu Česka do Evropské unie byly zrušeny ty smlouvy které byly v rozporu s unijním právem Mezi důležité mezistátní dohody patří Smlouva o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňového úniku v oboru daní z příjmu 1993 Dohoda o spolupráci v zemědělství 1996 Smlouva o bezvízovém styku 1996 Dohoda o vzájemné pomoci v celních otázkách 1997 a Dohoda o vzájemné podpoře a ochraně investic 1997 Během roku 2008 by měla být připravena Dohoda o výzkumu a vývoji Bezvízový styk se mezi Českem a Izraelem vztahuje výhradně na turistiku < ref> Mezi zeměmi není uzavřena dohoda o poskytování bezplatné zdravotní péče Obrana a bezpečnost Izraelské obranné síly se skládají z pozemních sil letectva a námořnictva Vznikly v roce 1948 během Války za nezávislost transformací Hagany a několika dalších polovojenských organizací jejichž existence předcházela založení státu < ref> Armáda při svých operací vychází z informací vojenské zpravodajské služby Aman která spolupracuje s zpravodajskou službou Mosad a bezpečnostní službou Šin Bet Izraelské obranné síly se již mnohokrát účastnily ozbrojených konfliktů což z nich činí jednu z nejzkušenějších a nejlépe připravených armád světa < ref> < ref> Většina Izraelců je v 18 letech povolána k povinné vojenské službě Muži slouží tři roky ženy dva < ref> a vojenskou službu je třeba vykonat ještě před nástupem na vysokou školu Poté muži prodělávají každoroční několikatýdenní vojenské cvičení až do svých zhruba čtyřiceti let; toto se netýká většiny žen Osvobozeni od povinné vojenské služby jsou izraelští Arabové a charedim osvobození studentů ješiv od povinné vojenské služby však naráží v izraelské společnosti na protesty < ref> Alternativou pro osoby které získají osvobození z různých důvodů je Šerut Le'umi neboli národní služba jež zahrnuje službu v nemocnicích školách a jiných sociálně prospěšných programech < ref> Izraelská armáda má k roku 2008 celkem 621 500 vojáků z toho 176 500 aktivních vojáků a 445 000 rezervistů < ref> K roku 2008 má pozemní armáda 133 000 vojáků námořnictvo 9500 a letectvo 34 000 vojáků Armáda je vybavena vyspělými zbraňovými systémy buď navrženými a vyrobenými v Izraeli nebo některými zahraničními produkty Významným zahraničním dodavatelem jsou zejména Spojené státy americké Předpokládá se že v letech 2008−2017 poskytnou Izraeli vojenskou pomoc ve výši 30 miliard dolarů < ref> Ve spolupráci Izraele a USA byl vyvinut systém protiraketové obrany Arrow Izrael rovněž od jomkipurské války v roce 1973 vyvinul vlastní síť špionážních satelitů < ref> Úspěch programu špionážních satelitů Ofek zařadil Izrael mezi sedm zemí světa které mají satelitní kapacity a technologie < ref> Izrael také vyvinul svůj vlastní bitevní tank Merkava který nebyl nikdy prodán do zahraničí Od svého založení vynakládá Izrael na svou obranu významný podíl hrubého domácího produktu HDP V roce 1984 to například činilo 24 % HDP < ref> zatímco k roku 2012 činily výdaje na obranu 569 % HDP< ref> Izrael není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a je pravděpodobné že vlastní jaderné zbraně< ref> Jejich vlastnictví ale nikdy oficiálně nepotvrdil ani nevyvrátil < ref> Izrael údajně ve spolupráci s Jihoafrickou republikou provedl v roce 1979 úspěšný jaderný test na námořní plošině v severní části Antarktidy < ref> Odhady množství izraelských jaderných hlavic se liší většinou se pohybují mezi jedním a dvěma sty< ref> některé odhady však mluví až o čtyřech stech hlavicích < ref> O 400 hlavicích hovoří i World Tribune který se odvolává na zdroje z letectva USA < ref> Ekonomika Izrael patří k nejvíce ekonomicky a průmyslově rozvinutým zemím jihozápadní Asie Roku 2012 měl 49 nejvyšší hrubý domácí produkt HDP 2609 miliard dolarů a 37 nejvyšší HDP na obyvatele v paritě kupní síly 33 878 dolarů< ref> Na indexu snadnosti podnikání se v roce 2013 umístil na 35 místě ve světě < ref> V roce 2007 byl přizván do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD < ref> která podporuje spolupráci mezi státy jenž dodržují demokratické principy a mají ekonomiku svobodného trhu < ref> Přes omezené přírodní zdroje se stal Izrael v uplynulých 20 letech z velké části soběstačným a to především díky intenzivnímu rozvoji zemědělství a průmyslu v oblasti produkce potravin; z klíčových potravinářských surovin musí dovážet pouze obilí a hovězí maso Izrael rovněž výrazně investuje do vědy a výzkumu; tyto investice v roce 2010 činily 434 % HDP zatímco průměr zemí OECD činil 238 % HDP a Česká republika vynakládá 155 % HDP< ref> Mezi nosné obory se řadí informatika a komunikační technika medicínské obory biotechnologie a nanotechnologie < ref> Míra nezaměstnanosti byla ve čtvrtém čtvrtletí roku 2010 celkem 66 % Izrael má dlouhodobě negativní obchodní bilanci objem importu je větší než exportu V roce 2012 činil objem importu 731 miliard dolarů oproti 631 miliardám exportu Z fosilních paliv Izrael importuje uhlí zemní plyn a zejména ropu kterou zpracovává na zemědělská hnojiva paliva a farmaceutika Mezi hlavní exportní komodity patří ovoce zelenina farmaceutika software chemikálie vojenské technologie a diamanty Mezi hlavní obchodní partnery Izraele patří Spojené státy americké Spojené království státy Beneluxu Švýcarsko Německo Francie Itálie a Nizozemsko Ekonomická spolupráce mezi Izraelem a Českem má trvale rostoucí tendenci V rámci vzájemného obchodu činil k roku 2013 objem importu z Česka dohromady 6308 milionů dolarů oproti 2205 milionům dolarů exportu Do Izraele se dováží zejména automobily dále též farmaceutika měřící přístroje aj Dováží se naopak léčiva chemické sloučeniny optické a lékařské přístroje < ref> Významné je působení izraelských společností na českém trhu; za největší zahraniční investicí roku 2008 v Česku v celkové výši 100 milionů dolarů stojí izraelská firma Teva Pharmaceutical Industries vyrábějící generická léčiva< ref> Důležitá je rovněž koupě české firmy NESS Logos a s podnikající v oblasti informačních technologií izraelskou Ness Technologies za 68 milionů dolarů < ref> Oficiální izraelskou měnou je nový izraelský šekel NIS který platí i na území Palestinské autonomie V oběhu je od roku 1985 kdy nahradil izraelský šekel jenž v roce 1980 nahradil izraelskou liru Díky své síle se stal jednou ze 17 měn obchodovaných na světových trzích < ref> Průmysl Izraelský průmysl zaměstnává 16 % pracujících a na HDP se podílí 30 % Mezi nejvýznamnější a nejrozvinutější odvětví průmyslu patří průmysl letecký komunikační softwarový elektronický zbrojní potravinářský textilní tabákový a chemický dále zpracování diamantů výroba dopravních prostředků elektronika papírenský a polygrafický průmysl rafinace ropy a hutnictví železa < ref> V roce 2007 průmyslová výroby jednotlivých oborů vzrostla o 5 % až 10 % Izrael patří k světové špičce v oboru ochrany vody a využití geotermální energie < ref> Jeho úspěchy ve špičkových technologiích v oblasti softwaru komunikací a přírodních věd jsou srovnatelné se Silicon Valley v USA < ref> < ref> Svá první zámořská výzkumná a vývojová centra vybudovaly v Izraeli společnosti Intel < ref> a Microsoft < ref> IBM Cisco Systems a Motorola V oblasti hi-tech elektronika avionika farmacie atp došlo v roce 2007 až ke 20% růstu Nerostné bohatství Izraele je omezené Těží se draselná hořečnatá a bromová sůl z Mrtvého moře fosfáty a stavební suroviny sádra a stavební kámen V malé míře se těží měděná a železná ruda ropa a zemní plyn Probíhá také geologický průzkum ložisek zemního plynu ve středomořském šelfu poblíž Aškelonu Zemědělství Izrael má vysoce rozvinuté zemědělství To k roku 2012 zaměstnává 16 % pracujících a na HDP se podílí 24 % V roce 2007 došlo k přibližně 10% růstu rostlinné produkce Zemědělská půda se získává finančně nákladným zúrodňováním pouště − zavodňováním odsolováním a vhodnou druhovou skladbou rostlin Orná půda zabírá 1545 % pastviny 7 % a lesy 53 % rozlohy státu Přibližně 54 % celkové výměry zemědělské půdy je zavlažováno a zemědělci se tak podílí zhruba 60 % na celkové izraelské spotřebě sladké vody Většina zemědělské půdy patří kibucům což jsou osady pracující na základě kolektivního vlastnictví výrobních prostředků s výjimkou půdy Dalším typem zemědělských osad v Izraeli jsou mošavy družstva samostatných sedláků kteří se sdružují pouze za účelem prodeje úrody nebo nákupu surovin Množství původně zemědělských podniků také zřídilo přidruženou průmyslovou výrobu Mezi pěstované plodiny patří obilí citrusové plody olivy brambory bavlna cukrová řepa tabák vinná réva a rajčata Důležitý je také chov dobytka většinou skotu velbloudů koz ovcí a drůbeže Rybolov se provozuje ve Středozemním moři zajímavostí je chov teplomilných ryb v poušti kde se k jejich chovu používá poloslaná voda čerpaná z termálních vrtů < ref> Značným problémem je nedostatek vodních zdrojů Jediným větším zdrojem je Galilejské jezero a řeka Jordán Pro zavlažování technických plodin se používá tzv recyklovaná voda v roce 2006 to bylo 550 miliónů m³ Voda se získává i pomocí odsolování 400 miliónů m³ v roce 2007 Proti nepříznivým přírodním podmínkám se Izrael snaží využívat moderní technologie a inovace Používají se například biotechnologie tkáňové kultury či kapková závlaha Na základě základního zákona je vlastníkem půdy stát zhruba 93 % a její prodej je možný pouze výjimečně obvykle stát půdu pronajímá zpravidla na 49 let Cestovní ruch Dalším odvětvím ekonomiky je cestovní ruch zejména náboženské poutnictví Izrael přitahuje turisty svým podnebím plážemi archeologickými a historickými pamětihodnostmi i jedinečnou geografií Na cestovní ruch měly značný dopad bezpečnostní problémy ale roku 2008 se již situace vrací zpět k normálu < ref> Mezi turisty nejčastěji navštěvovaná místa patří Jeruzalém hlavní město moderního Státu Izrael Nejposvátnější místo judaismu a křesťanství kde stál Jeruzalémský chrám a v současnosti jeho pozůstatek tzv Zeď nářků město kde Ježíš Kristus učil byl ukřižován a pohřben Třetí nejsvětější místo islámu kde se nachází Skalní dóm a mešita al-Aksá Safed jedno ze svatých měst judaismu v 15 a 16 století významné centrum studia kabaly Masada během první židovské války se Masada stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům Hebron druhé nejsvětější město judaismu Podle Tóry je místem posledního odpočinku patriarchů a pramatek Předtím než se král David přesunul do Jeruzaléma byl Hebron hlavním městem Izraelského království Tel Aviv největší metropolitní oblast pobřežní město kosmopolitní a finanční centrum Betlém místo posledního odpočinku Ráchel rodiště krále Davida a Ježíše Krista Mrtvé moře nejníže položené odkryté místo na zemském povrchu nejníže položené slané jezero a také jedno z nejslanějších jezer na světě Věda a školství Izrael má nejvyšší průměrnou délku vzdělání v jihozápadní Asii a společně s Japonskem se umísťuje na druhém místě mezi státy s nejdelší průměrnou dobou vzdělání v Asii po Jižní Koreji data z roku 2004 < ref> Podle Organizace spojených národů má Izrael největší míru gramotnosti v celé jihozápadní Asii < ref> Zákon o vzdělání z roku 1953 rozděluje školy v Izraeli do pěti skupin státní sekulární státní náboženské ultraortodoxní osadnické a arabské Největší skupinou jsou veřejné sekulární školy které navštěvuje většina židovských a nearabských dětí Arabové obvykle posílají své děti do škol kde je vyučujícím jazykem arabština < ref> Povinná školní docházka v Izraeli trvá od 3 do 18 let < ref> < ref> Školy jsou rozděleny do tří stupňů − základní škola prvního stupně 1−6 třída základní škola druhého stupně 7−9 třída a střední škola 10−12 třída která je zakončena maturitní zkouškou bagrut Ta se skládá z předmětů matematika bible hebrejština hebrejská a světová literatura angličtina dějepis a základy společenských věd < ref> V arabských křesťanských a drúzských školách jsou zkoušky ze studia bible nahrazeny zkouškami z dědictví islámu křesťanství a Drúzů < ref> Všech devět izraelských univerzit je subvencovaných státem < ref> Nejstarší izraelskou univerzitou je Hebrejská univerzita v Jeruzalémě která je zároveň domovem Národní a univerzitní knihovny disponující největší sbírkou knih s židovskou tematikou na světě < ref> V roce 2014 se umístila na 70 místě v Šanghajském žebříčku pěti set nejprestižnějších univerzit světa < ref> Mezi další izraelské univerzity patří Technion – Izraelský technologický institut Weizmannův institut věd Telavivská univerzita Bar-Ilanova univerzita Haifská univerzita Ben Gurionova univerzita v Negevu Open University of Israel a Arielská univerzita Izrael se řadí na třetí místo na světě v podílu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel 20 % populace < ref> < ref> Velký příliv imigrantů ze zemí bývalého Sovětského svazu v 90 letech 20 století z nichž 40 % mělo univerzitní vzdělání pomohl podpořit izraelský hi-tech sektor Čtyři izraelští vědci jsou nositeli Nobelových cen < ref> a Izrael registruje nejvíce vědeckých článků na jednoho obyvatele ze všech zemí světa < ref> < ref> Prvním izraelským kosmonautem se v roce 2003 stal Ilan Ramon který sloužil jako palubní specialista při osudovém letu STS-107 raketoplánu Columbia Demografie V dubnu 2013 měl Izrael 8 002 300 obyvatel a to ve městech jako Maale Adumim Modiin Ilit Bejtar Ilit nebo Ariel a v osadách jež zčásti vznikly před založením Izraele a byly obnoveny po šestidenní válce jako jsou Hebron a Guš Ecion Na Golanských výšinách žilo o rok dříve přes 20 tisíc Izraelců < ref> V roce 2010 žilo 198 tisíc Izraelců ve Východním Jeruzalémě < ref> Celkový počet izraelských osadníků je přes 500 tisíc 65 % izraelské populace Přibližně 7800 Izraelců žilo v osadách v Pásmu Gazy než byli evakuováni v souladu s plánem na jednostranné stažení < ref> Přibližně 68 % izraelských Židů se narodilo v Izraeli tito lidé se označují slovem sabra 22 % jsou imigranti z Evropy a Ameriky a 10 % jsou imigranti z Asie a Afriky včetně Arabského světa < ref> 70 % izraelské populace žije při pobřeží Středozemního moře < ref> Dva úřední jazyky jsou hebrejština a arabština Během 90 let nastal významný příliv pracovních sil z Rumunska Thajska a některých zemí Afriky a Jižní Ameriky který se odhaduje na 200 tisíc osob< ref> Náboženství Izrael byl založen jako domovina pro židovský lid a je často označován jako Židovský stát Zákon o návratu zaručuje všem Židům kteří maji židovské předky i konvertitům právo na získání izraelského občanství < ref> Zhruba tři čtvrtiny populace 761 % jsou Židé Asi 40−50 % Židů se považuje za sekulární hebrejsky חילוני chiloni; לא דתי lo dati − nevěřící či חופשי chofši − volnomyšlenkáři 30−40 % se považuje za tradicionalisty hebr מסורתי masorti či דתי dati − věřící a 20 % se považuje za religiózní mezi ně patří charedim a ortodoxní Židé < ref> Muslimové představují s 162 % izraelské populace největší náboženskou menšinu Izraelští Arabové kteří představují 19 % populace tomuto číslu významně přispívají jelikož více než čtyři pětiny 826 % jich jsou muslimové dále je 88 % z nich křesťanů a 84 % Drúzů < ref> Členů jiných náboženských skupin jako buddhistů a hinduistů je jen málo < ref> Jeruzalém má díky Zdi nářků Chrámové hoře mešitě Al-Aksá a bazilice Svatého hrobu zvláštní místo v srdcích Židů muslimů a křesťanů Další důležitá náboženská místa se nacházejí v Judejských horách mezi ně patří například místo narození Ježíše a Ráchelin hrob v Betlémě či Jeskyně patriarchů v Hebronu Ústředním místem víry Baháí je Haifa a její zakladatel Baháu'lláh je pohřben v Akko
Kultura Izrael má díky rozmanitosti své populace nesmírně bohatou kulturu Všichni příchozí si s sebou do Izraele přinesli své kulturní a náboženské zvyklosti a obdobně jako Spojené státy americké se i Izrael stal jakýmsi tavícím kotlíkem zvyků a věrouk < ref> Izrael je jedinou zemí na světě v níž se život a události odvíjejí podle židovského kalendáře Práce a prázdniny ve školách se řídí podle židovských svátků a šabat je oficiálním dnem odpočinku < ref> Na izraelskou kulturu měla vliv i početná arabská menšina a to zejména v oblastech architektury < ref> hudby < ref> nebo kulinářství < ref> Izraelská literatura je psaná převážně hebrejsky a jedná se především o poezii a prózu Obrovské množství hebrejských knih lze přičíst na vrub renesanci hebrejského jazyka v polovině 19 století Malá část literatury je však publikována i například v arabštině nebo angličtině Ze zákona je dáno že dva výtisky všech knih vydaných v Izraeli musí být uloženy do Národní a univerzitní knihovny při Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě V roce 2001 byl zákon doplněn o audio a video nahrávky a jiné typy netištěných médií < ref> K roku 2006 bylo 85 % z knih ukládaných do knihovny v hebrejštině < ref> Každoročně se v červnu koná festival Týden hebrejské knihy Součástí festivalu je veletrh knih autorská čtení a prezentace izraelských autorů je zde také udíleno nejprestižnější izraelské literární ocenění − Sapirova cena Izraelská hudba také odráží rozmanitost izraelské kultury je ovlivněna hudebními styly z celého světa ať už jemenskou hudbou chasidskými melodiemi klezmerem arabskou či řeckou hudbou jazzem popem nebo rockem < ref> Mezi světově uznávaná tělesa patří Izraelská filharmonie jež byla založena roku 1936 a která má každoročně více než dvě stě představení < ref> Izrael je rovněž rodištěm mnoha hudebníků − celosvětově známí jsou například Jicchak Perlman a Pinchas Zukerman Izrael se takřka každoročně od roku 1973 účastní soutěže Velká cena Eurovize kterou již třikrát vyhrál a dvakrát pořádal < ref> V Ejlatu se od roku 1987 koná každoroční letní Red Sea Jazz Festival < ref> Jakožto pokračovatel divadelních tradic východoevropského jidiš divadla má Izrael živou a činorodou divadelní scénu Nejstarší divadelní společností a národním divadlem je divadlo ha-Bima v Tel Avivu založené roku 1918 < ref> V Izraeli se nachází množství muzeí; mezi nejvýznamnější patří Izraelské muzeum v Jeruzalémě a Svatyně knihy kde jsou umístěny svitky od Mrtvého moře Nachází se zde rozsáhlé sbírky židovského a evropského umění Významný je památník obětí a hrdinů holocaustu Jad vašem největší a nejobsáhlejší archiv dokumentů o holocaustu na světě < ref> V kampusu Telavivské univerzity se nachází muzeum diaspory Bejt ha-Tfucot < ref> Mimo hlavní muzea ve velkých městech existuje také mnoho menších muzeí s kvalitními uměleckými sbírkami v menších městech a kibucech Země oplývá množstvím archeologických nalezišť a vykopávek archeologie v Izraeli představuje významnou disciplínu a mnohé její objevy se stávají cílem turistických výprav Sport Sport a fyzická cvičení nebyla po dlouhou dobu v rámci židovské kultury důležitá Na atletické dovednosti které byly oceňovány starověkými Řeky se Židé dívali skrz prsty jelikož byly chápány jako nevítaný dopad helénistické kultury Již středověký rabín a lékař Maimonides však zdůrazňoval důležitost fyzické aktivity a udržování se v kondici Jeho názor byl oživen v 19 století Maxem Nordauem a počátkem 20 století vrchním palestinským rabínem Abrahamem Issacem Kookem který tvrdil že „tělo slouží duši a pouze zdravé tělo může zaručit zdravou duši < ref> Od 30 let 20 století se v Izraeli každé čtyři roky konají Makabejské hry které jsou pro tamní atlety událostí srovnatelnou s Olympijskými hrami Mezi divácky nejpopulárnější sporty patří fotbal a basketbal< ref> Basketbalový klub Makabi Tel Aviv pětkrát vyhrál mistrovství Evropy v basketbalu klubů < ref> Beerševa se stala mezinárodním šachovým centrem kde žije mnoho šachových mistrů ze zemí bývalého SSSR V roce 2005 se zde konalo mistrovství světa družstev v šachu < ref> a zdejší velmistr Boris Gelfand se umístil na druhém místě v Mistrovství světa jednotlivců v šachu 2007 < ref> Izrael získal celkem sedm olympijských medailí včetně zlaté medaile z LOH v Aténách v disciplíně windsurfing < ref> Odkazy Poznámky Reference Literatura ; Cestopisy ; Průvodci Externí odkazy Vláda a státní správa oficiální internetové stránky izraelského parlamentu Obecné informace Média Ostatní Jachta je označení pro poměrně široké spektrum malých lodí v historii i současnosti Původně se jednalo o malé vojenské lodě dnes se termín používá především pro lodě sportovní a rekreační Historie Termín jachta pochází z holandského jacht což znamená lov Tento typ lodi byl používán pro boj proti pirátům a byl vyvinut v první polovině 17 století Jednalo se o 15-23 m dlouhou loď ozbrojenou maximálně 10 lehkými děly Výtlak se pohyboval mezi 100-200 t Poté co se na jedné této lodi vrátil Karel II Stuart do Anglie a 15 těchto plavidel zařadil do britského námořnictva stala se tato loď známá i jako plavidlo pro vysoce postavené osobnosti Jednu jachtu z roku 1640 vlastnil například Petr Veliký Externí odkazy Jemen oficiálně nazývaný Jemenská republika je stát na jihu Arabského poloostrova v jihozápadní Asii Sousedí se Saúdskou Arábií na severu a Ománem na severovýchodě Z jihu jej omývají vody Arabského moře z jihozápadu průliv Bab-al-Mandab a ze západu Rudé moře Součástí Jemenu je také ostrov Sokotra který leží 415 km na jihovýchod v Arabském moři Hlavním městem je San'á Dějiny Území Jemenu bylo během historie pod vládou mnoha říší a království Nejznámější je říše Sabejská která ovládala území mezi léty 750 před nl 115 nl V roce 631 ovládl území Mohamed a začal se zde šířit islám V 16 století se stal Jemen součástí Osmanské říše Místní obyvatelé však vyhnali Turky v roce 1635 V roce 1839 zabrali velice strategický přístav Aden Britové Město Aden leží na jihu Jemenu a je to největší přístav v zemi Kdo kontroluje tento přístav de facto kontroluje spojení mezi Rudým mořem a Indický oceánem nejsnazší lodní spojení mezi Evropou a Indií Turci znovu zabrali v 70 letech 19 století severní Jemen a udrželi ho až do začátku první světové války Po vyhnání Turků připadl severozápadní Jemen islámským vůdcům imámům Aden se stal v roce 1937 britskou korunní kolonií a později byla vytvořena pod správou Britů Jihoarabská unie V roce 1962 byl v severozápadním Jemenu svržen poslední imám a byla vyhlášena Jemenská arabská republika zkráceně Severní Jemen Následovala občanská válka Na jejím konci v roce 1967 vznikla na jihu země Jemenská lidově demokratická republika zkráceně Jižní Jemen Její vláda byla silně komunisticky zaměřená Mírové soužití dvou Jemenů trvalo jen krátce a v roce 1979 vypukla mezi nimi válka Po válce představitelé obou Jemenů usedli k jednacímu stolu Po kolapsu celého východní bloku došlo k sjednocení obou Jemenů v roce 1990 Sjednocený stát musel přežít další válku která začala roku 1994 kdy se bývalý Jižní Jemen pokusil znovu osamostatnit Jižní Jemen byl poražen a byla vydána nová ústava Podle ní je v čele státu prezident a vládu vede ministerský předseda V době podepsání ústavy byl prezident ze Severního Jemenu a ministerský předseda z Jižního Jemenu Jemen je podle ústavy pluralitní republika s více politickými stranami Po sjednocení bylo dohodnuto přenesení hlavního města z Adenu do San'á Obyvatelstvo Podle odhadů žilo v roce 2014 v Jemenu 24 milionů obyvatel 46 % z nich je mladších než 15 let a 27 % starších než 65 let V roce 1950 zde žilo 43 milionu obyvatel a dle odhadů jich v roce 2050 bude kolem 60 milionů V žebříčku světové porodnosti je na 30 místě kdy na jednu ženu připadá 445 dítěte Rychle roste i populace samotného hlavního města San'á V roce 1978 mělo okolo 55 000 obyvatel a na počátku 21 století jsou to téměř 2 miliony Jemenská společnost je z velké části rozdělena do kmenů v městských částech do kast V severní hornaté části země existuje kolem 400 kmenů Velmi početná je menšina Jemenců perského původu která zde žije přes tisíc let Žila zde i významná židovská komunita V letech 1949-1950 bylo během operace Létající koberec z Jemenu přepraveno 47 000 jemenských Židů do Izraele Dnes jich zde žije okolo 200 V jižní části země žije kolem 100 000 obyvatel indického původu Asi 75 % obyvatel žije na venkově Naprostou většinu obyvatel tvoří muslimští Arabové Malou menšinu tvoří přistěhovalci z Afriky asi 12 % Asie či Evropy V roce 2007 zde asi 124 000 uprchlíků žádalo o azyl mezi nimi přes 110 000 Somálců 11 000 Iráčanů a 2 000 Etiopanů Až 1 milion Jemenců žije v Saúdské Arábii a 70 000 – 80 000 ve Velké Británii Dle ústavy je islám státním náboženstvím Zákony neumožňují muslimům konvertovat k jinému náboženství Okolo 65 % obyvatel jsou sunnité a 35 % tvoří šíité Sunnité jsou soustředěni převážně na jihu a jihovýchodě země Kolem 1 % Jemenců nevyznává islám Je zde okolo 3 000 křesťanů židé hinduisté nebo ateisté V Adenu jsou tři katolické kostely jeden anglikánský a hinduistický chrám Na severu země je jedna synagoga V roce 2005 umělo číst a psát 73 % mužů a 35 % žen Geografie Povrch je velice rozmanitý Západ země je velice hornatý Směrem na východ se postupně pohoří snižuje a na východě tvoří rovinnou tabuli Klima je tropické a velice suché Výjimku tvoří západní horské oblasti Srážky sem přináší letní monzun z Indického oceánu Většina území má ale méně než 100 mm srážek za rok Vegetaci tvoří suchomilné rostliny a v úrodnějších západních oblastech rostou i ovocné stromy Ekonomika Jemen patří k nejméně rozvinutým zemím Polovina obyvatel je zaměstnána v zemědělství Pěstují se převážně pšenice proso a brambory Vývozním artiklem je hlavně káva víno a bavlna Velice významným druhem obživy je tradiční rybolov V 80 letech byla v oblasti objevena ropa Však průmysl se rozvíjí pouze v Adenu kde se nacházejí velké ropné rafinérie Dále se těží draselné soli a fosfáty v zemi neexistuje železniční síť a silnic s pevných povrchem je jen pár na západě Mezinárodní letiště je v hlavním městě Saně v přístavu Aden ale i v Taizu Sociální péče a školství jsou na velice nízké úrovni Vzděláni je sice bezplatné ale pro velké množství dětí které nebydlí ve městě je prakticky nedostupné Jemen patříval k prioritním zemím české zahraniční rozvojové spolupráce Jednalo se o pomoc především ve dvou sektorech energetika a vodohospodářství pitná voda čištění odpadních vod Administrativní dělení V roce 2004 byl Jemen rozdělen na 21 provincií muhafazah množné číslo muhafazat ; tento výraz se do angličtiny obvykle překládá jako governorate gubernie a jeden samosprávný územní celek< ref> Průměrná rozloha provincie je 27 788 km2 Provincie jsou dále rozděleny na 333 oblastí muderiah které jsou ještě dále rozděleny na 2210 podoblastí ve kterých se celkem nachází 38 284 měst roce 2001 Významná místa v Jemenu Sana'a – hlavní město Aden Al-Hudayda Zabid Šibam Sokotra Reference Externí odkazy Jižní Korea úředním názvem Korejská republika je stát ve východní Asii zaujímající jižní polovinu Korejského poloostrova Jeho sousedem je Severní Korea Počet obyvatel v roce 2013 přesahuje 50 milionů Největším a zároveň hlavním městem je Soul Úředním jazykem je korejština V korejštině zní celý název Tehan minguk 대한민국 Republika velkého národa Han ve zkrácené podobě Hanguk 한국 Země Han – jihokorejský společný název pro Severní a Jižní Koreu nebo Namhan 남한 – Jižní Korea Jižní Korea je zřízením prezidentská republika s demokratickou formou vlády Ačkoli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa od té doby její ekonomika zaznamenala rapidní růst a zařadila se mezi asijské tygry Dnes je Jižní Korea plně vyspělým státem s ekonomikou světového významu a 15 nejvyšším HDP na světě Historie Založení Na konci 2 světové války byla Korea rozdělena podél 38 rovnoběžky na severní část jež byla okupována Sovětským svazem a na jižní část jež byla okupována Spojenými státy Obě části založily vlastní vládu v roce 1948 Korejská válka V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběžku a zahájila tak Korejskou válku Spojenými státy a OSN podporovaný jih a komunistickým blokem zaštiťovaný sever se nakonec dostaly do slepé uličky a musely podepsat příměří v roce 1953 kdy byl Korejský poloostrov rozdělen demilitarizovanou zónou přibližně v oblasti původní demarkační linie 27 května 2009 Severní Korea oznámila že se příměřím již necítí vázána 8 březen 2013 Korejská lidově demokratická republika oficiálně oznamuje že korejská dohoda o příměří se s okamžitou platností ruší Autokratický režim Po válce byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena od moci studentskými nepokoji a v roce 1960 byla ustanovena krátká doba občanské vlády Avšak vojenský převrat vedený generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce nastolil diktaturu která trvala 18 let během níž ekonomika prudce posílila Pak byl zavražděn v roce 1979 a dalším překvapivým převratem se zmocnil moci generál Čon Tu-hwan Masivní studentské demonstrace na jaře roku 1980 měly za následek tvrdý vojenský zákrok a masakr v Kwangdžu Povstání v Kwangdžu Demokratizace Občanské nepokoje způsobily konec vojenské vlády a demokratické reformy postupně pokračovaly pod vládou Ro Tche-ua Kim Jong-sama a Kim Te-džunga V 90 letech se Jižní Korea stala jednou z velkých světových ekonomik V roce 1996 se Jižní Korea připojila k OECD Přestože národ velice ekonomicky strádal během Asijské finanční krize Jižní Korea je dnes plně fungující moderní demokracií a jedním z asijských tygrů Politika Korejská republika je zřízením prezidentskou republikou Hlavou státu a zároveň nejvyšším představitelem výkonné moci je prezident volený ve všeobecných volbách na jedno volební období každých pět let Poslední prezidentské volby se konaly v prosinci 2012 které vyhrála nynější prezidentka Pak Kun-hje Prezident jmenuje premiéra a celý vládní kabinet který musí odsouhlasit parlament Druhou složkou moci je jednokomorový parlament Kukhwe 국회 Národní shromáždění Zástupci do korejského parlamentu 299 míst jsou voleni ve všeobecných volbách které se konají každé 4 roky Parlamentní systém je založen na několika politických stranách První ústava Korejské republiky byla schválena 17 července 1948 Od té doby prošla pěti velkými změnami v letech 1960 1961 1972 1980 a 1987 Se změnou ústavy nastala i změna ve vládnutí a tyto hraniční roky jsou zároveň roky následujících "republik" – momentálně je to tzv 6 republika od roku 1988 dodnes Otázka sjednocení Otázka sjednocení země zůstává významným politickým tématem; přesto nebyla podepsána se Severem žádná mírová smlouva V roce 2000 se konalo historicky první jednání mezi Severní a Jižní Koreou přičemž Jih pokračuje v tzv „sluneční politice směřující k dohodě Od té doby pravidelné kontakty vedou k opatrnému oteplování vztahů Průměrný obyvatel Jižní Koreje si naproti tomu překotné sjednocení se Severem příliš nepřeje Korejci si jsou vědomi situace která nastala po pádu někdejšího východního Německa a toho že by nutná ekonomická pomoc Severu po sjednocení značně zatěžovala státní rozpočet i kapsy daňových poplatníků Oproti situaci v rozděleném Německu je však rozdíl daleko drastičtější HDP Západního Německa na hlavu byl v době sjednocení třikrát vyšší než v NDR zatímco HDP Jižní Koreje na hlavu v roce 2012 byl osmnáctkrát vyšší než v KLDR Mladí Korejci dnes již vidí sjednocení jako nemožné tvrdí že vzhledem k padesátileté izolaci mají dnes severní Korejci podstatně jiný jazyk kulturu a zvyky a jsou svébytným národem Po více než padesáti letech se definitivně zpřetrhávají i poslední pouta rozdělených rodin a obě země tak již spojuje hlavně společná historie Spory Vnitrokorejské Jeden z vnitrokorejských sporů se týká i pouhého pojmenování země Jižní Korea používá pro obě země společný název Hanguk 한국 země lidu Han Je-li potřeba rozlišit mezi jižní a severní částí použije se pro Jižní Koreu název Namhan 남한 jižní Han a pro KLDR Pukhan 북한 severní Han V Severní Koreji je situace stejná severokorejci používají starý historický název Čoson 조선 případně pro upřesnění Pukčoson 북조선 a Namčoson 남조선 Když někdo v Jižní Koreji mluví o Koreji obecně a použije název Čoson vše je zcela v pořádku žádný problém nevznikne dotyčný v nejhorším případě sklidí salvu smíchu Naproti tomu kdyby se v Severní Koreji někdo lhostejno kdo byť jen opovážil vyslovit slovo Hanguk je zle nastane trapné ticho a dotyčný se vystavuje riziku fyzické inzultace Severokorejci tento název odmítají protože naposledy byl pro zemi používán v krátkém období před nástupem japonské okupace Mezinárodní Kromě dlouhodobě napjaté situace na hranici se Severní Koreou je Jižní Korea obzvláště citlivá na jakékoli dění související s maličkým souostrovím Tokdo které se nachází na strategickém místě asi na půli cesty mezi Koreou a Japonskem Na ostrovy si dělají nárok obě země Korea jej klasifikuje jako součást souostroví Ullung ležícího v provincii Severní Kjŏngsang; v Japonsku je pod názvem Takešima zařazen jako část města Okinošima distrikt Oki prefektura Šimane Důvodem tohoto konfliktu je určitá nejednoznačnost japonských poválečných smluv Geografie Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova Ze západu je omývána vodami Žlutého moře na východě vodami Japonského moře Zajímavostí je že poválečná nevraživost vůči Japonsku se promítla i do geografických názvů Korejci Žluté moře nazývají Západní moře Japonské moře pak nazývají Východní moře Terén je obdobně jako v Severní Koreji velmi hornatý pohoří Diamantové hory a většina půdy není obdělávatelná Na jihozápadě a jihovýchodě země jsou nížiny ty ale zaujímají jen 30% plochy země V blízkosti Korejského poloostrova je také asi 3 000 menších ostrovů a ostrůvků z nichž největší je ostrov Čedžu 1 845 km2 asi 100 km od jižního pobřeží Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší vrchol Jižní Koreje vyhaslá sopka Halla-san 1 950 m n m Podnebí je v jižní Koreji mírné V létě nastává krátké období dešťů zimy mohou být velmi tuhé Průměrná lednová teplota v Soulu je od -7 °C do +1 °C průměrná teplota v červenci je od 22 °C po 29 °C Zimní teploty jsou nižší na východním pobřeží Většina srážek spadne v letním období dešťů Hory pohoří Diamantové hory Řeky Hangang Kumgang Nerostné bohatství wolfram železná ruda tuha zlato černé uhlí Obyvatelstvo Až 99% obyvatelstva Korejské republiky tvoří Korejci S počtem 502 milionů se řadí na 26 místo na světě S hustotou zalidnění 501 osob km² je jednou z nejhustěji zalidněných zemí na světě 19 místo S tím jak se měnily všechny sféry korejské společnosti se v posledních desetiletích prudce měnilo i složení obyvatelstva Převážně agrární země 50 let 20 století počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství dosahoval až 60% ve městech žilo 20% se změnila na vysoce urbanizovanou ve městech dnes žije 75% a průmyslovou zemi dnes pracuje v zemědělství 64% obyvatel v současnosti na postindustriální zemi Za vysoký stupeň urbanizace jsou zodpovědné zejména tyto faktory Situace po korejské válce – velký počet uprchlíků ze severu Od 60 let prudký průmyslový rozvoj soustředěný ve městech V 70 letech hnutí "Nová vesnice" Semaul undong 새마을 운동 Největší města mající více než milion obyvatel jsou Soul okolo 11 milionů obyvatel Pusan 37 Inčchon 25 Tegu 25 Ulsan 2 Tedžon 14 a Kwangdžu 14 60 léta 20 století byla charakterizována vysokým přirozeným přírůstkem obyvatelstva ve výši 26% Klesající trend posledních let pokles na 1% v 90 letech se projevuje nejvíce v současnosti kdy přirozený přírůstek obyvatelstva dosahuje pouze 062% což znamená ohrožení pro celou společnost Náboženství Náboženská situace v Jižní Koreji je složitá a rychle se vyvíjí což znesnadňuje její popis Tradiční asijská náboženství si dosud uchovala určitý vliv který ale zřetelně upadá na úkor křesťanství a agnosticismu Podle statistik z roku 2005 sestavených vládou se téměř polovina obyvatel nehlásí k žádnému náboženství Početně nejvíce zastoupeným náboženstvím je křesťanství k němuž se hlásí necelých 30 % obyvatel z toho asi 2 3 protestantů a 1 3 katolíků a až po něm následuje tradičnější buddhismus necelých 23 % Podíly příslušníků jiných náboženství už nepřesahují 05 % Státní svátky Nový rok 1 ledna – začátek nového roku podle gregoriánského kalendáře Sollal – 1 den 1 měsíce – začátek nového roku podle lunárního kalendáře – tradiční začátek roku ve Východní Asii Samil undong 삼일 운동 – 1 března – oslava výročí Hnutí nezávislosti 1 března 1919 kdy se po celém poloostrově rozšířilo lidové hnutí za nezávislost Den sázení stromů Šikmogil 식목일 – 5 dubna – v Korejské republice se hromadně sázejí stromy Den dětí – 5 května – velké oslavy pro děti po celé zemi Svátek Tano 단오 Buddhovy narozeniny 석가 탄신일 8 den 4 měsíce – podle lunárního kalendáře – ulice jsou vyzdobeny buddhisté oslavují v svatyních Památka padlých v boji 현충일 6 června – celonárodní slavnost oslavy památky všech Korejců kteří padli v boji za vlast Den ústavy Korejské republiky 제헌절 17 července – výročí první ústavy Korejské republiky z roku 1948 Den osvobození 15 srpna 광복절 – výročí osvobození zpod čtyřicetileté japonské okupace 1945 a výročí vzniku Korejské republiky v roce 1948 Den díkůvzdání Čchusok 추석 – 15 den 8 měsíce – podle lunárního kalendáře – největší a nejtradičnější korejský svátek kdy se všichni Korejci vrací do svého rodiště návštěvují hroby předků vzdávají jim vděk a celá rodina a spolu oslavuje Den založení národa 개천 철 3 října – podle mýtu v tento den v roce 2333 př n l Tangun založil korejský národ Ježíšovy narozeniny 성탄절 25 prosince – oslava Vánoc v západním stylu slaví je všichni Korejci bez ohledu na náboženství Ekonomika Po konci korejské války patřila Jižní Korea deset let k nejchudším státům světa HDP na hlavu v roce 1960 činil 79 amerických dolarů což bylo méně než ve většině jihoamerických a některých afrických zemích V roce 1963 se chopil moci diktátor Pak Čong-hui Provedl zásadní reformy a rozhodl se vybudovat silně exportní ekonomiku Právě jemu je připisována proměna Jižní Koreje v asijského tygra Infrastrukturu financoval především z japonských investic s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku 1965 Někdy se také tomuto ekonomickému zázraku také říká Zázrak na řece Han Ekonomický růst byl poněkud zbrzděn ekonomickou krizí v roce 1989 ale přesto v roce 2010 HDP na hlavu v přepočtu na kupní sílu dosáhlo 30 000 dolarů což se téměř rovná HDP zemí jako je Japonsko Jižní Korea je členem OECD Hospodářské ukazatele HDP – 155 bilionu USD 2011 Růst HDP – 39% 2011 HDP na osobu – 31800 USD 2011 Nezaměstnanost – 33% 2011 Veřejný dluh – 237% HDP 2010 Inflace – 45% 2011 Hodnota exportu – 4663 mld USD 2010 Hodnota importu – 4179 mld USD 2010 Průmysl strojírenský automobilový Hyundai Kia Ssang-Yong Daewoo textilní potravinářský Jinro Distillers Co Ltd chemický elektrotechnika Samsung LG iRiver iAudio Cowon Chudoba Chudobou je v Jižní Koreji podle oficiálního odhadu postiženo asi 15% obyvatel Zpráva OECD pro rok 2012 poznamenala že „zlepšení sociální soudržnosti snižováním nerovnosti a relativní chudoby je jedním z klíčových problémů kterým čelí Jižní Korea Chudoba v Jižní Koreji ovlivňuje především starší téměř polovina starších žije v relativní chudobě což je nejvyšší podíl mezi zeměmi OECD Mnohé jihokorejské důchodkyně si musí přivydělávat prostitucí Města a provincie Jižní Korea se skládá z jednoho speciálního města jednoho speciálního autonomního města šesti metropolitních měst osmi provincií a jedné speciální autonomní provincie Speciální město Soul 서울특별시; 서울特別市; Soul tchukpjolši Speciální autonomní město Sedžong 세종특별자치시; 世宗特別自治市; Sedžong tchukpjolčačchiši Metropolitní města Inčchon 인천광역시; 仁川廣域市; Inčchon kwangjokši Tegu 대구광역시; 大邱廣域市; Tegu kwangjokši Ulsan 울산광역시; 蔚山廣域市; Ulsan kwangjokši Pusan 부산광역시; 釜山廣域市; Pusan kwangjokši Kwangdžu 광주광역시; 光州廣域市; Kwangdžu kwangjokši Tedžon 대전광역시; 大田廣域市; Tedžon kwangjokši Provincie Kjonggi 경기도 京畿道 Kangwon 강원도 江原道 Severní Kjongsang 경상북도 慶尙北道 Jižní Kjongsang 경상남도 慶尙南道 Jižní Čolla 전라남도 全羅南道 Severní Čolla 전라북도 全羅北道 Jižní Čchungčchong 충청남도 忠淸南道 Severní Čchungčchong 충청북도 忠淸北道 Speciální autonomní provincie Čedžu 제주도 濟州道 Literatura Externí odkazy Julianne Moore rodným jménem Julie Anne Smith 3 prosince 1960 Fayetteville Severní Karolína je americká herečka Je držitelkou Zlatého glóbusu za film Prostřihy 1994 a seriál Prezidentské volby 2012 Objevila se ve filmech Hannibal pokračování Oscary oceněného filmu Mlčení jehňátek kde hrála po boku skvělého Anthonyho Hopkinse Další postavu ztvárnila ve filmu ' kde si zahrála roli paleontoložky Sarah Hardingové po boku Jeffa Goldbluma Objevila se také ve filmech Next s Nicolasem Cagem Ohlas získalo její vystoupení ve filmech Děcka jsou v pohodě 2010 Mapy k hvězdám 2014 a Still Alice '2014 Životopis Julianne se narodila ve Fort Bragg v Severní Karolíně Její otec Peter Moore Smith pracoval jako výsadkář u americké armády později se stal plukovníkem a vojenským soudcem Její matka Anne byla psycholožka s sociální pracovnice ze Skotska která emigrovala do Spojených států jako dítě v roce 1950 Má mladší sestru Valerii a mladšího bratra Petera V 16 letech se její rodina přestěhovala do Frankfurtu do Německa kde navštěvovala Frankfurt American High School S herectvím začala ve školních produkcích a s pomocí učitelky angličtiny se rozhodla zkusit hereckou kariéru< ref> Byla přijata na Bostonskou univerzitu a odmaturovala v roce 1983 Kariéra První role Po maturitě se Julianne přestěhovala do New York City a začala pracovat jako servírka Začala pracovat na své herecké kariéře v divadlech a v televizi Na obrazovce se poprvé objevila v roce 1984 v epizodě telenovely The Edge of Night Průlom v kariéře nastal o rok později kdy získala roli ve seriálu As the World Turns V show hrála do roku 1988 a za roli získala ocenění Daytime Emmy Award V roce 1987 získala roli v mini-seriálu stanice CBS I'll Take Manhattan Poté co skončila s telenovelama soustředila se na divadlo a hrála ve hře Ophelia a Hamlet v divadle Guthrie Theater V roce 1990 začala pracovat na divadelní produkci hry Uncle Vanya Ten samý rok si zahrála ve filmu ' Další role přišla až v roce 1992 s thrillerem Ruka na kolébce V tom samém roce se objevila v komedii Proměna Betty Lou O rok později se objevila ve filmu Benny a Joon s Johnny Deppem S Harrisonem Fordem si zahrála ve filmu Uprchlík 'Film se stal jedním z největších hitů roku Vzestup v kariéře Filmař Robert Altman viděl Julianne v produkci Uncle Vanya a velice ho zaujal její výkon rozhodl se proto ji obsadit do dramatického filmu Prostřihy Film zažil obrovský úspěch a obdržel cenu za nejlepší obsazení na Filmovém festivalu ve Venice a Zlatý glóbus Julianne získala nominaci na cenu Independent Spirit Awards Následoval film Vanya on 42nd Street v roce 1994 kdy za roli Yeleny získala cenu Boston Society of Film Critics Award v kategorii Nejlepší herečka V roce 1995 získala hlavní roli ve filmu Safe a vedlejší role ve filmech Dva v tom a Nikdo není sám Ve filmu Nájemní vrazi se objevila jako Electra po boku Sylvestera Stallona a Antonia Banderase Film získal negativní kritiku ale vydělal 835 milionů dolarů po celém světě Další úspěch zaznamenala s filmem Stevena Spielberga ve filmu ' První nominace na Oscara přišla s filmem Hříšné noci 1997 Za roli získala nominaci na Zlatý Glóbus a Screen Actors Guild award Následoval úspěch s filmem Big Lebowski Na konci roku 1998 se objevila v remaku klasiky od Alfreda Hitchcocka Psycho' Za roli ve filmu Ideální manžel z roku 1999 získala nominaci na Zlatý Glóbus v kategorii Nejlepší herečka v muzikálu nebo komedii Ten samý rok získala také nominaci v kategorii Nejlepší herečka v dramatu za film Hranice láskyZa roli získala i druhou nominaci na Oskara a také nominaci na British Academy Award a Screen Actors Guild Award V roce 2000 získala cameo roli ve filmu Proutník Na začátku roku 2001 se objevila jako FBI agentka Claire Starling ve filmu Hannibal pokračování Oscary oceněného filmu Mlčení jehňátek kde hrála po boku skvělého Anthonyho Hopkinse V roce 2001 se objevila také v sci-fi komedii Evoluce v dramatickém filmu Světoběžník a ve filmu Ostrovní zprávy V roce 2002 byla nominovaná ve dvou kategoriích cen Oscarů Nominaci obdržela za film Daleko do nebe a Hodiny Film Hodiny získal 9 nominací na Oscara včetně ceny za nejlepší film 2003–2009 V roce 2003 nehrála v žádném filmu ale v roce 2004 hned ve třech První dva filmy nezaznamenaly velký úspěch Marie a Bruce neměl premiéru v kinech film Zákon přitažlivosti získal negativní kritiku Úspěch zaznamela pouze thriller Zloději paměti V roce 2005 získala roli v komedii Nevěřte mužům V roce 2006 měl premiéru film Ve stínu pravdy a Potomci lidí Od listopadu roku 2006 do května 2007 se objevovala v Broadwayské hře The Vertical Hour V roce 2007 se objevila ve filmu Next po boku Nicolase Cage a Jessicy Biel Následoval film Divoká krása který obdržel negativní kritiku Ve filmu V roce 2009 hrála s Markem Ruffalo ve filmu Slepota vedlejší roli ve filmu Soukromé životy Pippy Lee v erotickém filmu Pokušení po boku Amandy Seyfried a Liama Neesona Krátce poté se objevila v dramatickém filmu Single Man po boku Colina Firtha 2010–2013 Objevila se v pěti epizodách Emmy oceněném seriálu 30 Rock V roce 2010 získala roli ve filmu Skrýš Po boku Annette Benning si zahrála ve filmu Děcka jsou v pohodě komedie o lesbickém páru jejichž děti hledají svého otce Film obdržel nominaci na Oskara v kategorii Nejlepší film a Julianne získala svou šestou nominaci na Zlatý Glóbus a druhou nominaci na cenu BAFTA V roce 2011 se objevila v komediálním filmu Bláznivá zatracená láska po boku Steva Carella Emmy Stone a Ryana Goslinga Film vydělal přes 1428 milionů dolarů Získala roli v HBO televizním filmu Prezidentské volby a za roli získala cenu Zlatý Glóbus Emmy a SAG Award V roce 2012 se objevila v dramatickém filmu V tátově stínu a ve filmu Co všechno věděla Maisie V roce 2013 získala vedlejší roli ve filmu Josepha Gordon-Levitta Don Jon Další film Učitelka angličtiny byl záporně hodnocen kritiky V říjnu 2013 si zahrála roli Margaret White v hororovém filmu Carrie 2014–současnost První zveřejněný film roku 2014 byl thriller NON-STOP kde hraje po boku Liama Neesona Film získal přes 198 milionů dolarů V květnu 2014 byla oceněna cenou za nejlepší herečku na Filmovém festivalu Cannes za roli ve filmu Mapy ke hvězdám Získala roli ve třetím dílu velmi úspěšné Hunger Games filmové sáze Roli prezidentky Almy Coinové si zahraje i ve čtvrtém díle ' V roce 2014 také získala hlavní roli ve filmu Still Alice kde hraje profesorku diagnostikovanou Alzheimerovou chorobou Za roli ve filmu Still Alice získala cenu Zlatý Glóbus Screen Actors Guild Award a Critics Choice Movie Award V únoru 2015 má stanovenou premiéru její film Sedmý syn ve kterém hraje zlou královnu Po boku Ellen Page se objeví ve filmu Freeheld a v romantické komedii Maggie's Plan si zahraje s Gretou Gerwig Osobní život Herec a režisér John Gould Rubin byl jejím prvním manželem pár se seznámil v roce 1984 a vzali se o dva roky později Rozešli se v roce 1993 a v roce 1995 se uskutečnil rozvod S režisérem Bartem Freundlichem začala chodit v roce 1996 V prosinci 1997 se jim narodil syn Caleb a v dubnu 2002 dcera Liv Pár se vzal v srpnu 2003 Filmografie Film Televize Odkazy Reference Externí odkazy Křesťan je označení pro vyznavače křesťanství nejrozšířenějšího monoteistického náboženství založeném na učení Ježíše Krista Většina křesťanů věří že Kristus je Syn Boží – jedna z osob Nejsvětější Trojice Viditelným znamením křesťanské víry je křest Neexistuje přesná definice křesťana Původ slova Slovo křesťan je odvozeno přes latinu z řeckého χριστιανός christianos s významem náležící Kristu či kristovec Slovo se tedy vztahuje k Ježíši Kristu Χριστός christos zakladateli křesťanství ale objevuje se až po jeho smrti poprvé se slovo křesťané objevuje ve Skutcích apoštolů Sk 1126 odkud plyne že se učedníkům židovským i pohanským konvertitům k formujícímu se náboženství začalo říkat křesťané poprvé v Antiochii Víra Obvykle se považuje za nutné věřit v božství zmrtvýchvstání a vykupitelskou roli Ježíše Krista měřítko používané drtivou většinou současných křesťanských církví i věřících hlásících se ke křesťanství Statistické vyhodnocení Pro statistické potřeby se někdy využívá evidence pokřtěných Je možné zjišťovat zda se dotyčná osoba sama považuje za křesťana či křesťanku Tímto směrem se posunula i formulace příslušné otázky v českém sčítání lidu 2001 na rozdíl od sčítání 1991 kde byla otázka formulována výhradně jako otázka na členství Kulturní křesťanství Kulturními křesťany jsou osoby jejichž národní kultura byla podstatně ovlivněna křesťanskou tradicí ale samy zároveň nemusí být vůbec věřící tedy v současné době nemalá část obyvatelstva vyspělých zemí Za kulturní křesťany lze považovat i ty kdo jsou ateisty ale drží se některých tradic křesťanství například slavení Vánoc< ref> Křesťané ve veřejném životě Významní církevní činitelé Významné osobnosti které se staly známými především svou aktivitou při šíření či budování křesťanství nebo svým příkladně křesťanským životem bývají v některých církvích označovány jako světci Mnoho významných vědců filosofů či spisovatelů v historii i v současnosti bylo či je taktéž křesťany a nezřídka se vedle práce ve svém oboru věnovali resp věnují i teologii či apologetice Politici Zdůrazňovaná křesťanská identita je či byla typická pro politiky v mnoha křesťanských zemích zejména pro představitele křesťansky orientovaných stran v Česku např KDU-ČSL Křesťany byla většina prezidentů USA včetně současného a panovník Velké Británie dokonce je z titulu svého úřadu hlavou anglikánské církve Zatímco dnes se většina křesťanských politiků orientuje demokraticky bylo až do 19 století typické spojení křesťanství a monarchického způsobu vládnutí Mezi světovými válkami se křesťanství v evropské kontinentální politice občas spojovalo s diktaturou a pohybovalo se v blízkosti fašismu např slovenský prezident Jozef Tiso nebo španělský diktátor Francisco Franco Odkazy Reference Související články Víra Bible Bůh JHVH Monoteismus Abrahámovská náboženství Náboženství Ateismus Církev Seznam křesťanských denominací Externí odkazy Kalendář lat calendarium od calendae původně svátky novoluní je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších zejména v rámci roku Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem zvláště pro účely společenské náboženské hospodářské a politické zaznamenané v přehledu událostí Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem a nebo pojmenované Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků let např juliánský a gregoriánský kalendář V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní týdnů a měsíců na určitý rok například tištěný nástěnný a stolní kalendář případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků včetně jmenin umožňující plánovat Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení Kalendářní systém Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data Jednotkou kalendářového členění je vždy den každý kalendářní systém tedy stanovuje počátek konec dne pravidelné členění roku na menší části počátek roku Nový rok Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků letopočet a jeho počátek éru Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1 leden 10 dní po zimním slunovratu Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let to jest roků které mají druhý měsíc únor o jeden den delší 29 únor Přestupný je každý rok jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule pak je přestupný pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský Řehoř Gregorius Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů které se pravidelně opakují dny rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce astronomický měsíc střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako měsíční čtvrti a kalendářní měsíce od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména roky oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období Z nich nejnápadnější nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce tak důležité pro zemědělství a obchod se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů Hlavní typy Podle toho kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost se obvykle rozlišuje Lunární kalendář Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer za soumraku kdy lze Měsíc pozorovat Solární kalendář Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář jehož základem je rok resp tropický rok doba oběhu Země okolo Slunce přibližně 36525 dne Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny čtyři roční období jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den Čistě sluneční kalendář však není praktický roční období jsou příliš dlouhá Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního Lunisolární kalendář Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc Pravý astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" astronomický měsíc Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského gregoriánský kalendář jeho předchůdce juliánský kalendář čínský egyptský indický makedonský a perský japonský židovský kalendář Naopak např islámský kalendář zůstal čistě lunární na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne Počátek roku Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou kde se vedou záznamy a účty platí daně a podobně Počátkem roku bývaly buď jarní svátky snad hlavně u pastevců anebo dožínky slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu Odtud pochází i dnešní začátek školního roku kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní Počátek letopočtu epocha Letopočet éra jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře dělení času v rámci roku v běžném užití se ale s ním spojuje Počátek letopočtu se nazývá epocha dobu od epochy pak odborníci označují jako éru tj letopočet také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky Stanovoval se velmi různě zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn jako dodnes v Japonsku a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly nýbrž jmenovaly podle konsulů Obdobně se určoval rok i později např podle místních biskupů včetně římských papežů i jiných významných osob Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád od 776 př n l a římský letopočet ab urbe condita „od založení města Říma 753 př n l Křesťanský letopočet od narození Krista který se dnes všeobecně užívá vypočetl resp stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500 Tento letopočet se prosadil až od 9 století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000 Přesné datum narození Kristova není známo velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve tj již před naším letopočtem Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny hidžra 622 vznikl v 7 století Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku Týden Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible Gn 1 jako obdoba pracovního období Tvůrce světa V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům jako v antickém Římě jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích České názvy jsou pořadové úterý čtvrtek a pátek podle jejich pořadí podle středu pracovního týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota" dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku Novodobé reformy kalendáře Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat Např gregoriánskou velmi mírnou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918 Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny přes něž se překládají „pohyblivé svátky Velikonoce Svatodušní svátky Roš ha-šana ramadán a pod tradičně odvozované od Měsíce ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18 století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře někdy podnícené revolucí jako francouzský revoluční kalendář viz níže který se však neprosadil a brzy zanikl podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30 let Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné; aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá Obvykle se navrhuje aby se na konci roku zařazoval jeden den v přestupném roce dva který by nebyl součástí týdne ani měsíce Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi takže rok může souhlasit s cyklem týdnů a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech ostatní o 30 dnech Jiný radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny" Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60 letech 20 století se dokonce zdálo že je mezinárodní organizace schválí nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo Významnější kalendářní systémy Egyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem; roku 266 př n l zavedl Ptolemaios III přestupné roky Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského Řecký kalendář Řecký den začínal východem slunce Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní Počátkem letopočtu byl první den první olympiády 8 červenec r 776 př n l Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem Od 87 olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv Metonův 19letý cyklus a od 3 roku 112 olympiády 76letý Kalipův cyklus který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den Mayský kalendář Mayský letopočet začínal rokem 3114 př n l podle Thompsonovy korelace a pracoval s cykly po 5119 letech „Velkými roky Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let Mayské datum pro tento den totiž je 130000 4 Ahau 3 Kankin zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př n l bylo 00000 4 Ahau 8 Cumhu někdy označované jako 130000 A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin Juliánský křesťanský kalendář Juliánský kalendář zavedl v předkřesťanském Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př n l Měl 12 měsíců po 29 30 nebo 31 dnech dohromady 365 dnů a nově začal 1 ledna místo 1 března Latinské názvy a v dalších jazycích 9 až 12 měsíce dosud zachovávají číslování od března např září september Každý čtvrtý rok je přestupný čili přidává se jeden den na konec měsíce února Sedmý měsíc roku náš červenec byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní Délka kalendářního roku je mezi siderickým hvězdným rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný siderický rok Za součást tohoto kalendáře se považuje i křesťanský letopočet který byl ale zaveden až o řadu staletí později Kvůli kumulované odchylce od slunečního tropického roku vznikl Gregoriánský kalendář přesněji „gregoriánská korekce Juliánského kalendáře protože jde pouze o korekci přestupného vkládání dnů a sám kalendář se nezměnil Křesťanský juliánský kalendář v plném rozsahu dodnes používá většina pravoslavných křesťanů počítá se podle něj v historii i před naším letopočtem a používá se i v astronomii Židovský kalendář Den začíná západem slunce již z Bible Gn 1 má týden sedm dnů od posledního dne který se nazýval „šabat pochází naše sobota Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě Roky se dělí na jednoduché 353 354 nebo 355 dnů a přestupné 382 384 nebo 385 dnů a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé Jednoduché normální mají 12 měsíců V přestupných letech se mezi 6 měsíc adar a 7 měsíc nizan zařazoval přestupný měsíc veadar Začátek roku byl určován „modelem tj novoluním které je nejbližší podzimní rovnodennosti Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7 říjen 3671 př n l což je také první rok první epochy tišry; tento letopočet se však objevuje až ve středověku Gregoriánský kalendář Gregoriánský kalendář vznikl úpravou juliánského kalendáře za papeže Řehoře Gregor XIII v r 1582 když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní Rok 1582 byl zkrácen o těchto 10 dnů a počet přestupných let byl zredukován tak že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty Kalendář v užším slova smyslu se tedy vůči juliánskému nijak nezměnil Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná Snahy o vytvoření tzv věčného kalendáře kde by odchylka neexistovala mají tedy spíše akademickou povahu Islámský Islámský kalendář je výjimečný tím že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce běžné i v daleko jednodušších kulturách korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje Byl zaveden chalífou Umarem roku 637 počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 hidžra Liturgické kalendáře Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria zvláštní význam měl až do 20 století římský kalendář se jmény světců Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti které nezačínají půlnocí ale již západem slunce předchozího dne tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer Francouzský revoluční kalendář Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24 listopadu 1793 během tzv jakobínské diktatury tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky 1792 rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců Podzim vendémiaire měsíc vinobraní brumaire měsíc mlh frimaire měsíc jinovatky Zima nivôse měsíc sněhu pluviôse měsíc dešťů ventôse měsíc větrů Jaro germinal měsíc rašení floréal měsíc květů prairial měsíc luk Léto messidor měsíc žní thermidor měsíc horka koupelí fructidor měsíc plodů Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech dekády Dny se jmenovaly podle praktických věcí potřebných k životu den ovoce lilku … Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti tj Rozumu se slavil v červnu Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804 Hypotetický keltský kalendář Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky tak zvaný kalendář z Coligny Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky podle jiných gallský keltský kalendář o němž se zmiňují latinští autoři César Plinius mladší Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce Den začínal večer měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci srv anglické fortnight S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" a Stonehenge atd množství spekulací které se však vesměs nedají věrohodně podložit Odkazy Reference Související články Astronomické cykly Český liturgický kalendář Český státní svátek Chronologie datování Století Letopočet Rok Přestupný rok Kalendářní měsíc Kalendář literatura Sovětský revoluční kalendář Výčet zim Íránský perský kalendář Etiopský kalendář Oromo kalendář Somálský kalendář Budhistický kalendář Baháistický kalendář Externí odkazy Literatura Bláhová M Historická chronologie Libri Praha 2001 800 stran ISBN 80-7277-024-1 Hlaváček I a kol Vademecum pomocných věd historických Jinočany H& 1997 448 s ISBN 80-86022-09-9 Kotulová Eva Kalendář aneb kniha o věčnosti a času Nakladatelství Svoboda Praha 1978 vyd 1 192 s Ottův slovník naučný heslo Kalendář Sv 13 str 777 Sokol J Čas a rytmus 2 vyd Oikumene Praha 2004 332 str ISBN 80-7298-123-4 King Kong je jméno fiktivní postavy obrovského opa z ostrova Lebek který byl od roku 1933 mnohokrát zfilmován Za vůbec nejznámější a dnes již legendární je považován původní film z roku 1933 další filmové verze pocházejí z let 1976 2005 a dalších V původním snímku se velký fiktivní op jmenuje Kong Ve filmu jméno dostal od obyvatel „Ostrova Lebek v Indickém oceáně kde žil s jinými stejně přerostlými zvířaty jako plesiosaurus pterosaurus a dinosaurus Přídavek King českykrál dostal od americké filmové expedice vedené Carlem Denhamem který Konga ulovil a přivezl do New Yorku na ukázku Kong mu ale utekl a vyšplhal se na Empire State Building v remaku z roku 1976 vyšplhal na World Trade Center kde byl zastřelen a zabit letouny ačkoli zaznělo „Byla to kráska kdo zabil příšeru Kong tam totiž vyšplhal pouze proto aby ochránil herečku Ann Darrowovou Dwan v remaku z roku 1976 I když ho fakticky zabil již Carl Denham když jej přivezl do New Yorku Filmografie King Kong film 1933 původní film je zmiňován za své rané speciální efekty za použití stop-motion modelů animatroniky a emotivního příběhu Syn Konga film 1933 Son of Kong pokračování v témže roce koncern znovu posílá expedici na Ostrov Lebek kde nachází Kongova syna King Kong vs Godzilla film vyprodukovaný společnosti Toho Studios v Japonsku postavy oživly za použití speciálních barevných technik King Kongův útěk film 1967 King Kong Escapes jiný film kde je Kong mechanický King Kong film 1976 remake filmového producenta Dino De Laurentiise společnosti Paramount Pictures režiséra Johna Guillermina Hrají Jessica Lange Jeff Bridges a Charles Grodin Film se setkal s rozporuplnou kritikou ale byl komerčně úspěšný a jeho reputace se za pár let zlepšila Spoluvítěz Oscara za speciální efekty společně s Logan's Run King Kong žije film 1986 King Kong Lives vyprodukovala společnost De Laurentiis Entertainment Group DEG hrála zde Linda Hamiltonová King Kong film 2005 Universal Pictures vytvořen remake originálu ale umístili děj do téhož časového období režírován novozélandským režisérem Peterem Jaksonem který je ponejvíce znám ze své režijní práce na filmové trilogii Pán prstenů Patrně nejlepší ztvárnění Konga je také časově nejdelší délka tři hodiny a osm minut Vyhrál tři Oscary za vizuální efekty zvukovou mixáž a zvuk King Kong je černobílý americký dobrodružný film z roku 1933 Jde o první a legendární z filmů o monstru King Kongovi podle námětu od úspěšného autora detektivek Edgara Wallaceho< ref> Děj Známý filmař Denham hrál jej R Amstrong chce natočit film o nezaměstnané herečce Ann Darrowové hrála ji F Wrayová Film má být natočen na tichomořském ostrově Během natáčení je dívka unesena divochy kteří ji chtějí věnovat jako oběť bohu Tím je gigantická opice Kong Kong si dívku odnese do pralesa Zachrání ji a veleopa uvězní důstojník John Driscoll hrál jej Bruce Cabot jako velitel záchranné výpravy Kinga pak odveze jako atrakci do New Yorku Tam se Kong vytrhne z řetězů a s Ann v náruči vyšplhá na mrakodrap Empire State Building Zde na něj zaútočí vojenské letouny Kong dívku uloží do bezpečí a pak se zřítí dolů Úspěch filmu Náklady dosáhly tehdy obrovské výše 650 000 dolarů nicméně se na tržbách vrátily Velmi úspěšný film se dočkal celé řady nových filmových zpracování a také knižního přepisu Původní verze z roku 1933 je považována za jedinečnou patřící do zlatého fondu světové kinematografie Odkazy Reference Externí odkazy Sociálně demokratická dělnická strana Ruska bolševiků 1903–1918 Komunistická strana Ruska bolševiků 1918–1925 Všesvazová komunistická strana bolševiků – 1925–1952 a od XIX sjezdu KSSS Komunistická strana Sovětského svazu KSSS 1952–1991 byla ruská komunistická strana – Коммунистическая партия Советского союза КПСС Nejdříve od roku 1903 existovala jako frakce uvnitř Ruské sociálně demokratické dělnické strany po říjnové revoluci 1917 se stala nejsilnější politickou mocí v Sovětském svazu kterou byla až do jeho zániku v roce 1991 Historie strany Frakce bolševiků Bolševici vznikli jako neformální menšinová frakce levicové strany SDDSR na jejím II sjezdu v roce 1903 Jednalo se o skupinu radikálních revolucionářů uvnitř marxistické sociální demokracie Ruska Na pražském sjezdu v lednu 1912 se organizačně osamostatnili přijali název Sociálně demokratická dělnická strana bolševiků ale stále zůstávali formálně součástí jednotné Sociálně demokratické dělnické strany Ruska Až po únorové revoluci v roce 1917 Leninovi stoupenci v srpnu 1917 formálně odešli ze strany a na slučovacím sjezdu s Trockého frakcí založili samostatnou stranu Měla 23 600 členů Rusko v té době mělo 100 milionů obyvatel Členové této frakce byli později neoficiálně nazýváni "starou gardou" Říjnová revoluce V den Trockého narozenin 7 listopadu 1917 bolševici provedli v Petrohradu revoluci a získali moc v centrálním Rusku Lenin vyzval rolníky nejpočetnější část obyvatel Ruska aby si sami zabrali půdu Ti přestali volit SR a až do kolektivizace 19 února 1918 byl přijat zákon o socializaci půdy podporovali SDDSRb Lenin byl nucen vytvořit koaliční vládu SDDSRb a levých eserů Dne 12 listopadu 1917 se konaly svobodné volby Ze 707 mandátů získali SR eseři socialističtí agrárníci 410 SDDSRb komunisté 175 KD liberálové 17 SDDSR sociální demokraté 16 Po prohraných volbách Lenin zamezil fungování parlamentu a prosadil vůdčí roli komunistické strany shora Dne 3 března 1918 uzavřela ruská vláda s Ústředními mocnostmi brestlitevský mír Protože levicoví eseři s ním nesouhlasili museli vládu opustit V roce 1922 měla KSRb půl milionu členů Vedení a hlavní orgány V prvních letech existence ruské komunistické strany předchůdkyně pozdější KSSS stál v čele její první předseda a zároveň i její hlavní ideový vůdce Vladimir Iljič Lenin Svou autokratickou moc zakládal především na své obrovské autoritě V bolševickém Rusku však vystupoval z pozice předsedy rady lidových komisařů Skutečným nejvyšším stranickým vedením se staly dva výbory Politické byro bolševiků neboli politbyro které ve svých rukou soustřeďovalo nejvyšší moc zabývalo se řízením ekonomiky zahraniční politiky otázkami obrany a politickým řízením země V letech 1952–1966 bylo nazýváno předsednictvo ÚV Organizační byro neboli orgbyro které se zabývalo organizačními otázkami vedení strany rozmísťování kádrů a obsazování klíčových funkcí V roce 1952 bylo zrušeno a jeho pravomoci přešly na sekretariát ÚV Od počátku dvacátých let začal stále větší úlohu hrát sekretariát ÚV který se skládal z tajemníků ÚV Ti řídili samotný aparát ÚV jednotlivá oddělení a správy Aparát strany měl realizovat usnesení politbyra a orgbyra Nejvýznamnějšími částmi stranického aparátu byly agitačně-propagační oddělení administrativní oddělení řídilo KGB a armádu oddělení stranických orgánů či oddělení s hospodářským zaměřením atd Generální tajemník Od roku 1922 stál v čele stranického aparátu generální tajemník který stanul na špici mocenského uspořádání sovětského stranicko-státního systému V ideálním případě se dařilo generálním tajemníkům získat do svých rukou i funkci ze státní správy Josif Vissarionovič Stalin – od roku 1922 generální tajemník KSRb – VKSb po roce 1941 zakládal J V Stalin svou mocenskou pozici především na funkci předsedy rady lidových komisařů či od roku 1946 rady ministrů a ve stranickém aparátě se řadil mezi ostatní tajemníky až do své smrti v březnu 1953 Georgij Maximilianovič Malenkov – Stalinův designovaný nástupce zprvu řídil stranu jako její tajemník ale od 14 března 1953 vykonával pouze funkci předsedy rady ministrů; ještě několik měsíců předsedal zasedáním předsednictva strany a byl pokládán za hlavního Stalinova dědice a nástupce; Nikita Sergejevič Chruščov – po Stalinově smrti se stal jediným ze členů politbyra který kromě předsednictva ÚV zasedal i v sekretariátu ÚV a tím pádem do svých rukou převzal řízení stranického aparátu Ostatní přesunuli svou pozornost do resortů v sovětské vládě V mocenském boji o nástupnictví se tak Chruščov v letech 1953–1957 prosadil jako nový vůdce strany a tím i státu Od září 1953 do října 1964 vykonával funkci prvního tajemníka ÚV vedle toho v letech 1958–1964 zároveň řídil i sovětský kabinet neboli radu ministrů Leonid Iljič Brežněv – v říjnovém převratu v roce 1964 společně se svými spojenci sesadil Chruščova Předsednictvo ÚV se znovu přihlásilo k politice kolektivního vedení a rozdělení funkcí prvním tajemníkem ÚV se stal L I Brežněv Ten stál v čele strany následujících 18 let kterých využil k upevňování svých pozic V roce 1966 se nechal zvolit generálním tajemníkem ÚV V roce 1977 převzal i on post ve státních orgánech – byl zvolen předsedou prezidia Nejvyššího sovětu SSSR Tuto praktiku spojení funkce generálního tajemníka a oficiální hlavy státu praktikovali i jeho nástupci – Jurij Vladimirovič Andropov 1982–1984 a Konstantin Ustinovič Černěnko 1984–1985 Michail Sergejevič Gorbačov – 1985–1991 nejprve byl zvolen generálním tajemníkem a v roce 1988 převzal i funkci předsedy prezidia Nejvyššího sovětu kterou o rok později vyměnil za nově zavedený úřad prezidenta SSSR Odkazy Související články Bolševici Komunistická strana XIX sjezd KSSS XX sjezd KSSS XXVIII sjezd KSSS Stará garda bolševiků Kypr řecky Κύπρος Kýpros; turecky Kıbrıs oficiálním názvem Kyperská republika řecky Κυπριακή Δημοκρατία Kypriakī́ Dīmokratía; turecky Kıbrıs Cumhuriyeti je euroasijský ostrovní stát nacházející se ve východní části Středozemního moře východně od Řecka jižně od Turecka západně od Sýrie a severně od Egypta Jde o třetí největší ostrov ve Středozemním moři a významnou turistickou destinaci Kypr byl zakládajícím členem Hnutí nezúčastněných zemí Od 1 května 2004 je členem Evropské unie 1 ledna 2008 se připojil k eurozóně V roce 1974 po jedenácti letech střetu mezi komunitami kyperských Řeků a Turků provedli kyperští řečtí nacionalisté vojenský převrat Členové Řecké vojenské junty navíc prosazovali sjednocení ostrova s pevninským Řeckem Na tuto situaci reagovalo Turecko invazí a okupací severní části ostrova která vedla k rozdělení ostrova a ustanovení Severokyperské turecké republiky Kyperská republika má de iure svrchovanost nad celým ostrovem a přilehlými vodami s výjimkou vojenských základen Akrotíri a Dekéleia patřících Spojenému království De facto je pod správou Kyperské republiky kolem 59 % ostrova Geografie Kypr je třetím největším ostrovem Středozemního moře po italských ostrovech Sicílie a Sardinie Svojí rozlohou je 81 největší ostrov Ze západu na východ měří 240 kilometrů a široký je 100 kilometrů Od tureckého území jej odděluje 75 kilometrů moře Ostrov se nachází mezi 34° a 36° severní šířky a 32° a 35° východní délky Přes moře země sousedí se Sýrií a Libanonem od kterých je vzdálena 105 respektive 108 kilometrů Od Izraele je ostrov vzdálen 200 kilometrů a od Egypta jej odděluje 380 kilometrů moře Od Řeckého Rhodu je Kypr vzdálen 400 kilometrů a od pevninského Řecka 800 kilometrů Fyzickému reliéfu ostrova dominuje pohoří Troodos a menší Kyrénský hřeben menší rozlohu mají centrální roviny Pohoří Troodos pokrývá většinu jižní a západní části ostrova a celkově tedy zabírá více jak polovinu jeho rozlohy Nejvyšší bod Kypru je Olympos vysoký 1952 metrů který se nachází v centrální části pohoří Kyrénský hřeben se rozkládá kolem severního pobřeží ostrova zabírá celkově menší plochu a jeho maximální výška nepřesahuje 1024 metrů Z geopolitického hlediska je ostrov rozdělen na čtyři hlavní segmenty Kyperská republika zabírá dvě třetiny ostrova 5974 % Severovýchodní třetinu ostrova zabírá Severokyperská turecká republika 3485 % Třetím segmentem je Spojenými národy spravovaná nárazníková zóna nazývaná Zelená linie Čtvrtým územím jsou britské základny Akrotiri a Dhekelia Historie Od poloviny 11 století byl Kypr prosperující ostrov kterému se vyhýbaly válečné konflikty Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodil Renaud de Châtillon v čele antiochijské armády< ref> posílené o arménské oddíly knížete Thorose< ref> Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala Boj byl velmi krátký Posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí Kyperské království Na Kypru v letech 1191–1489 existoval křižácký stát založený Richardem I Po pádu ostatních křižáckých států byl ostrov nakonec prodán Benátkám Osmanská a Britská nadvláda Roku 1571 získala ostrov Osmanská říše V 19 století začal postupně narůstat řecký nacionalismus Řekové toužili po spojení ostrova s Řeckem V roce 1878 ostrov získali Britové kteří se zde udrželi do roku 1960 Nezávislost a občanská válka Kypr získal nezávislost v roce 1960 odtržením se od Velké Británie v roce 1961 se stal součástí Commonwealthu Rok po získání nezávislosti se současně rozhořel konflikt mezi Řeky a Turky Mezi oběma národy byla OSN stanovena nárazníková zóna – tzv zelená linie V roce 1974 proběhl v jižní řecké části ostrova vojenský puč který mohl vést i k jejímu spojení s Řeckem Turecko odpovědělo invazí na severovýchodní část ostrova Byl ustanoven separatistický stát který se roku 1983 prohlásil nezávislou republikou jež byla doposud uznána pouze Tureckem Oba státy stále odděluje „zelená linie hlídaná vojsky OSN Referendum o sjednocení 2004 V roce 2004 bylo uspořádáno referendum o sjednocení ostrova které pokud by bylo přijato by vytvořilo Sjednocenou kyperskou republiku která by následně vstoupila do Evropské unie Ačkoli byl Annanův plán v severní části přijat 65 % hlasů byl zamítnut řeckou částí Kypru kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel Ekonomika Pod vedením komunistické Pokrokové strany pracujícího lidu řecky Ανορθωτικό Κόμμα Εργαζόμενου Λαού transkripce Anorthotiko Komma Ergazomenou Laou zkratka AKEL se prudce zhoršila ekonomická situace a na začátku roku 2013 se země nachází na hranici bankrotu Turistický ruch Hlavními turistickými středisky jsou Pafos v západní části; Larnaka Agia Napa a Protaras ve východní části Pláže jsou písčité s občasným výskytem kamenů Ročně Kypr navštíví 24 milionu turistů Odkazy Reference Literatura Související články Severokyperská turecká republika Geografie Kypru Zelená linie Externí odkazy Lavina je rychlý a náhlý sesuv většího množství sněhu po svahu na dráze delší než 50 metrů< ref> Slovo lavina se někdy např v běžném hovoru přeneseně používá i pro různé jiné sesuvy například kamení půdy bahna ale třeba i písku V tomto článku jsou popsány především sněhové laviny — ovšem i sněhová lavina s sebou často bere kamení stromy a další materiál Laviny představují vážné nebezpečí především v horských oblastech kde je jak dostatek strmých svahů tak dostatečná mohutnost sněhové pokrývky Podle statistik mezinárodní asociace horských služeb zahynulo v lavinách například v zimní sezoně 2003 04 v sledovaných zemích 126 osob< ref> Největší podíl z nich představují lyžaři skialpinisté a horolezci Laviny extrémních rozměrů mohou způsobit zničení rozsáhlých ploch lesa a pokud jim stojí v cestě též různých lidských konstrukcí silnic a budov Např 8 března 1956 spadly v Nízkých Tatrách dvě obrovské laviny Větší z nich měla objem přibližně 16 milionu metrů krychlových sněhu vážila 380 000 tun a její dráha měřila 3500 m Ve srubu který stál v cestě laviny zemřelo 16 z devatenácti dělníků< ref> Příčiny Z fyzikálního hlediska budoucí lavina představuje na strmém svahu značné množství potenciální energie Na místě se drží díky vlastní pevnosti třecím silám s podkladem a případnou podporou objektů na svahu které působí jako kotvy např stromy Rovnováha může být různě stabilní a ke kritickému vychýlení z rovnováhy může být potřeba různého impulzu síly Lavina vzniká když je tato rovnováha dostatečně porušena například vzroste zatížení spodních vrstev sněhu nově napadlým nebo navátým sněhem pádem převěje nebo zatížením lidmi i zvířaty např během lyžování Lavina také může vzniknout kvůli snížení tření s podkladem či pevnosti sněhových vrstev například při rychlém oteplení nebo penetraci sněhových vrstev deštěm Někdy jsou laviny uvolňovány řízeně například pomocí výbušnin Takové odstřely se provádí v mnoha lyžařských střediscích Lavinová prevence Většinu obětí ve světě způsobily laviny které vyvolala oběť sama nebo někdo z její skupiny Pro snížení rizika má zásadní význam lavinová prevence předpovídání rizika laviny v konkrétním terénu při konkrétní aktivitě např sjezdu svahu na snowboardu Obvykle se při předpovídání uvažují faktory obecně popsatelné jako Terén lavinovost svahu je výrazně ovlivněná jeho sklonem a expozicí ale také drsností povrchu přítomností kotvících objektů a pod Sníh Obecně může mít sněhová pokrývka složitou strukturu skládající se z mnoha vrstev odlišujících se druhem a velikostí krystalů hustotou teplotou pevností a dalšími parametry Tato struktura se nazývá sněhový profil a její vyhodocování je základem expertního posuzování lavinového nebezpečí pro větší horské a územní celky Výsledkem posouzení bývá například „stupeň lavinového nebezpečí vyhlašovaný v mnoha pohořích horskou službou nebo místním centrem lavinové prevence Počasí Počasí je vždy na mnoha místech řetězce příčin vedoucího k uvolnění laviny Počasí vytváří strukturu sněhového profilu meteorologické vlivy mohou vést přímo k uvolnění laviny např v již uvedeném případě prudkého oteplení Reference Literatura Externí odkazy http wwwhorskasluzbacz laviny Lavinové stránky Horské služby ČR http wwwslfch – Spolkový institut pro výzkum sněhu a lavin v Davosu Švýcarsko – anglicky německy francouzsky italsky http alpy4000cz lavinyphp Spousty informací o lavinách od lavinového experta v ČR Libye je arabský stát v severní Africe u Středozemního moře Jejími sousedy jsou Egypt Súdán Čad Niger Alžírsko a Tunisko Jméno státu má původ ve starořeckém mýtu o Libyi V roce 2011 zde proběhla občanská válka mezi stoupenci Kaddáfího džamáhíríje a povstalci zastupovanými Národní přechodnou radou a podporovanými NATO Válka skončila vítězstvím povstalců Dějiny V letech 1911–1943 byla Libye italskou kolonií Itálie tuto bývalou osmanskou provincii získala na základě Smlouvy z Lausanne po vyhrané italsko-turecké válce kdy byli Turci tlačeni hrozícím konfliktem s balkánskými státy donuceni podepsat s Itálií mírovou smlouvu V rámci této smlouvy vyklidili Tripolsko a Kyrenaiku a předali ji pod správu Itálie Kyrenaiku se však Italům nepodařilo zcela obsadit a tak požívala značné autonomie v rámci italské koloniální říše vlastní parlament Až po další válce v letech 1922–1928 byla Kyrenaika zcela podrobena a roku 1929 spojena s Tripolskem a Fezzánem Itálie musela poté čelit tuhému odporu beduínských povstalců zesílenému v průběhu první světové války kdy byli zásobováni dodávkami zbraní od Centrálních mocností Poslední odpor byl zlomen roku 1935 dobytím oázy Kufra Italská vláda poskytovala kolonistům velké subvence v roce 1940 jich v Libyi žilo přibližně 110 000< ref> V roce 1938 se pobřežní části Kyrenaiky i Tripolska staly integrální součástí Itálie zatímco ve vnitrozemí vznikla provincie Libyjská Sahara Během druhé světové války bylo území Libye svědkem rozsáhlých válečných operací Válčící strany Němci Italové a Britové se střídali v kontrole nad touto oblastí Ke konci roku 1942 se Britům podařilo definitivně vytlačit italsko-německé jednotky z Libye Po zbytek války a po ní byly Tripolsko a Kyrenaika spravovány Velkou Británií Po druhé světové válce bylo území bývalé Italské severní afriky rozděleno na historické regiony Tripolsko pod vládou Britů Kyrenaika pod vládou Britů a Fazzān pod vládou Francouzů Poté co došlo v roce 1949 k rozsáhlým nepokojům rozhodla OSN o plném osamostatnění Libye Toto rozhodnutí bylo naplněno roku 1951 kdy spojením Fezzánu Tripolska a Kyrenaiky vznikl nezávislý federativní stát Libye jako Libyjské království pod vládou krále Idrise I emíra Kyrenaiky a Tripolska V roce 1963 byl za autoritativní vlády zrušeno federativní členění země V roce 1969 proběhl vojenský puč vedený skupinou plukovníků pod vedením Muammara Kaddáfího Libye po roce 1969 postupně začala usilovat o pozici regionální mocnosti v Africe Ze země byly vykázány americké a britské jednotky znárodněny zahraniční ropné společnosti Muammar Kaddáfí začal podporovat povstalecké skupiny které v mnoha zemích Afriky ale i Evropy a Latinské Ameriky ohrožovaly tamní vlády V 70 a 80 letech navíc Libye zvýšila tlak a následně i vojensky intervenovala v sousedním Čadu bývalé francouzské kolonii ve střední Africe na což Francie odpověděla vojenským zásahem Francouzské jednotky se tak v roce 1986 přímo střetly s Libyjci v rámci operace Épervier Francie zničila libyjské radarové zařízení a pomohla čadskému prezidentovi Habrému dobýt okupovaný sever země Zahraniční vztahy pod Kaddáfím V červnu 1972 Kaddáfí oznámil že kterýkoliv Arab který si přeje se dobrovolně přidat k palestinským ozbrojeným skupinám „může zaregistrovat své jméno na kterémkoliv libyjském velvyslanectví které mu zajistí potřebný bojový výcvik Rovněž přislíbil finanční pomoc pro útoky Dále založil Islámskou legii 1972–87 – žoldnéřskou paravojenskou skupinu mající napomoci vytvořit z oblasti Sahelu jeden velký islámský stát Libye hrála klíčovou roli při podpoře ropného embarga v roce 1973 jako politické zbraně v naději že cena ropy vzroste tak že přinutí Západ zastavit podporu Izraele Opakovaně byly zasílány zbraně různým teroristickým a národně-osvobozeneckým skupinám v Evropě zbraně „bomby působící křeče a lámající ducha Británie jsou bombami libyjského lidu Např v roce 1973 zachytilo irské námořnictvo loď Claudia dopravující sovětské zbraně z Libye do Severního Irska pro Prozatímní irskou republikánskou armádu PIRA; o 14 let později francouzské úřady zastavily loď MV Eksund která dovážela přes 120 tun libyjských zbraní teroristickým skupinám zejména IRA a PIRA Kaddáfí byl těsným stoupencem ugandského diktátora Idiho Amina Libyjské jednotky byly poslány do Aminovy války proti Tanzánii kde padlo na 600 libyjských vojáků Kaddáfí pomáhal také středoafrickému diktátorovi Jean-Bédel Bokassovi Podporoval i etiopského levicového diktátora Haile Mariama Mengistua; dále cvičil a podporoval Charlese Taylora prezidenta Libérie obviněného za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti v Sierra Leone Libye měla rovněž úzké kontakty s režimem Slobodana Miloševiče V dubnu 1984 protestovali libyjští uprchlíci v Londýně proti popravě dvou disidentů Libyjští diplomaté při tom zastřelili 11 lidí a britskou policistku Incident k vedl k ukončení diplomatických vztahů mezi Spojeným královstvím a Libyí na více než 10 let O dva měsíce později prohlásil Kaddáfí že očekává od svých agentů likvidaci uprchlých disidentů i během jejich pouti do Mekky v srpnu 1984 Libyjské spiknutí bylo skutečně v Saúdské Arábii odhaleno a zneškodněno saúdskoarabskou policií Po prosincových bombových útocích na letiště v Římě a Vídni v roce 1985 při kterých bylo 19 lidí zabito a kolem 140 zraněno prohlásil Kaddáfí že bude pokračovat v podpoře RAF Rudých brigád a IRA tak dlouho pokud západoevropské země budou podporovat protikaddáfíovsky orientované Libyjce V roce 1986 oznámila libyjská státní televize že Libye cvičí sebevražedné jednotky k útokům proti evropským a americkým zájmům Libyjští agenti 5 dubna 1986 provedli bombový útok na diskotéku La Belle v západním Berlíně při kterém byli 3 lidé zabiti a 229 zraněno Po sjednocení Německa a otevření archívu Stasi vyšlo najevo že tato teroristická akce byla nařízena z Tripolisu provedena za spoluúčasti Stasi a souhlasu sovětských poradců v NDR 14 dubna 1986 USA provedly odvetnou operaci El Dorado Canyon Protizvzdušná obrana 3 vojenské základny a 2 vojenská letiště v Tripolisu a Benghází byly bombardovány Zabít Kaddáfího se sice nepodařilo ale o život přišlo několik desítek armádních důtojníků Kaddáfí oznámil že dosáhl unikátního vojenského vítězství nad USA a přejmenoval Libyi na Velkou libyjskou arabskou lidovou socialistickou džamáhíríji Kaddáfí stimuloval několik islámských a komunistických teroristických skupin až na Filipínách; také dotoval paravojenské skupiny v Oceánii Pokusil se radikalizovat i novozélandské Maory V Austrálii podplácel obchodní svazy a některé politiky V květnu 1987 pak Austrálie vypověděla diplomaty ze země a kvůli aktivitám v Oceánii přerušila s Libyí styky V roce 1991 dva libyjští tajní agenti byli státními zastupitelstvími USA a Spojeného království obviněni z účasti na explozi dopravního letadla letu Pan Am 103 Šest dalších Libyjců bylo souzeno v nepřítomnosti za bombový útok letu UTA 772 nad Čadem a Nigerem Rada bezpečnosti OSN požadovala aby Libye spolupracovala s vyšetřovateli letů UTA 772 a