Čína tradiční znaky 中國 zjednodušené znaky 中国 hanyu pinyin Zhōngguó český přepis Čung-kuo; tento pojem ovšem neznamená „Říše středu jak praví žurnalistické klišé ve starověku se jím označovaly „ústřední státy tedy státy seskupené v Centrální planině které představovaly tradiční kolébku čínské starověké kultury je geografická oblast a historické území v Asii Označuje prostor ovládaný čínskými impérii bez ohledu na to šlo-li o etnicky čínské dynastie Oním středem se tedy rozumí střed Číny čínského světa v rozsahu zhruba dnešní Číny ne střed světa vůbec Od roku 1949 kdy skončila čínská občanská válka existují dva čínské státy republiky Čínská lidová republika s vládou Komunistické strany Číny Čínská republika dnes známá jako Tchaj-wan podle jména ostrova Spor o Čínu V současné době je „Čína ovládaná převážně Čínskou lidovou republikou ČLR Spolu s Čínskou republikou na Tchaj-wanu se obě dvě země od přelomu 40 a 50 let 20 století pokládají za právoplatného nástupce původní „jednotné Číny a uznávají existenci pouze jedné jediné Číny Tchaj-wan V Čínské republice Tchaj-wan – která je díky převaze Čínské lidové republiky v mezinárodních vztazích oslabena – sílí hlasy pro nezávislost a zrušení tohoto konceptu Jak z obav před válečným konfliktem s Čínskou lidovou republikou která si činí nároky na území Tchaj-wanu tak i z vnitřních politických důvodů však Tchaj-wan zatím nezávislost nevyhlásil Pevninská Čína Čínská lidová republika má dlouholeté nevyřešené územní nebo hraniční spory nejen s Čínskou republikou ale i s dalšími s ní sousedícími zeměmi – Japonskem Indií Tádžikistánem a KLDR Dále vede spor o Spratlyovy ostrovy s Malajsií Filipínami Tchaj-wanem Vietnamem a Brunejí spor o souostroví Senkaku Tiao-jü s Japonskem a s Čínskou republikou a spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu Paracelské ostrovy jsou obsazené ČLR ale nárokovány Vietnamem a Tchaj-wanem Dalšími problematickými oblastmi jsou Prataské ostrovy a souostroví Čung-ša Čínská lidová republika rovněž čelí separatistickým hnutím v Tibetu a Ujgurské autonomní oblasti Geografie Číny Na severozápadě území Číny se převážně nacházejí pouště Ve východní části leží nížiny a naproti tomu se na jihozápadě rozkládají Himaláje a Tibetská náhorní plošina Historie Číny Výrobky Postupem času se zde vyrábělo hedvábí papír střelný prach knihtisk porcelán kompas atd Čína ve středověku V roce 534 přichází pád dynastie Wej a nastává období zmatků to trvá až do nástupu dynastie Tchang v roce 618 Nastává ke znovusjednocení říše a Čína se stává raně středověkým státem V tomto období dochází k velkému rozmachu Číny jak územního tak kulturního a hospodářského ta se stává centrem celé Asie Dochází k vynalezení knihtisku papíru či porcelánu Zároveň dochází rozkvětu buddhismu Po velké revoluci během které byla dynastie Tchang svržena dochází znovu k období zmatků na šedesát let během kterých se vystřídá v Číně pět vládnoucích dynastií V roce 960 nastupuje dynastie Sung Znovu dochází k sjednocení Číny Nastávající období je nejvýznamnějším v čínských dějinách Zároveň však dochází k oslabení armády čehož ve 13 století využívají Mongolové Jejich vpád způsobil rozpad země jejíž obyvatelstvo zotročili V tomto období Čínu navštěvuje cestovatel Marco Polo Roku 1368 dochází k Povstání Rudých turbanů při kterém je svržena mongolská dynastie Vlády se chopí dynastie Ming Čína se stává největší asijskou námořní velmocí jejímž hlavním městem se stává Peking Související články Vlastní Čína – označení pro oblast kde tvořili Chanové tradičně většinu obyvatelstva Čínština Dějiny Číny Dynastie čínské historie Chanové Čínská kuchyně Literatura LIŠČÁK Vladimír Čína Praha Libri 2002 ISBN 80-7277-109-4 Externí odkazy Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 23 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také čtvrtou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské a ukrajinské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je čtvrtou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k únoru 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská srbochorvatská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 Česko úředním názvem Česká republika je stát ve střední Evropě a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí Hlavou státu je prezident republiky vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím která dle ekonomických sociálních a politických indikátorů jako HDP na obyvatele indexu lidského rozvoje indexu svobody tisku indexu svobody internetu od cenzury patří k vysoce hodnoceným státům světa Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník Česko je členem Organizace spojených národů Severoatlantické aliance součástí Schengenského prostoru Evropského hospodářského prostoru členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí které byly po značnou část dějin součástí zemí Koruny české a to Čechami a Moravou k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a částí Slezska Má rozlohu 78 866 km2 Sousedí na západě s Německem délka hranice 810 km na severu s Polskem 762 km na východě se Slovenskem 252 km a na jihu s Rakouskem 466 km Administrativně se Česká republika dělí na 8 územních krajů a zároveň na 14 samosprávných krajů Hlavním městem je Praha která je zároveň i jedním z krajů V roce 2012 v Česku bylo evidováno přibližně 105 milionu obyvatel Výrazná většina se hlásí k české případně moravské národnosti Historické státní útvary na území Česka Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9 století Velká Morava Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát též nazývaný jako český stát od přelomu 10 a 11 století tvořící součást Svaté říše římské Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do Habsburské monarchie jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře 1620 ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti Korunními zeměmi Habsburků po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými zůstaly České království Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1 světové války v roce 1918 Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouska a poté od roku 1867 Rakouska-Uherska Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků vytvořeno Československo jako národní stát národa Československého od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského Ten krátce po svém vzniku odebral svým zemím jejich zemské svobody které s výjimkou Slovenska měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních zemských zákonů ústavy zemských sněmů a dalších a stal se státem striktně unitárním centralistickým Jeho součástí poté České země byly kromě 2 světové války kdy na základě práva národů na sebeurčení – tj na základě stejného práva podle kterého vzniklo např i Slovensko – byly Československu odebrány Sudety až do roku 1992 kdy bylo Československo jako stát zrušeno Česká republika byla formálně zřízena k 1 lednu 1969 v rámci federalizace Československé socialistické republiky pod názvem Česká socialistická republika Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace Česká a Slovenská Federativní Republika a v jejím rámci i České republiky od března 1990 Česká republika poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická ale především stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů Zánik Československa proběhl bez referenda K 1 lednu 1993 federace zanikla dvoustranou politickou dohodou Suverénními nástupnickými státy se staly Slovenská republika a Česká republika Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava tedy Ústava České republiky Název a státní symboly O území Česka se hovoří jako o Českých zemích což je pomocný historicko-geografický termín který je používán jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku tzn tři historické České země – Čechy Morava a česká část Slezska Termín vychází z tradičního zemského členění politického útvaru na území dnešní České republiky které vydrželo od středověku až do roku 1928 kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské resp do roku 1949 kdy byly země zrušeny nicméně i poté se jako České země označovala česká část Československa Vymezení pojmu České země kolísá Součástí území Česka jsou i tzv České Rakousy které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje vůbec; část veřejnosti slovo Česko odmítá První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy jako oficiální označení české části československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978 V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský Tradičně se ale používá podoba Česko a z něj vycházející tvar český Vliv na podobu termínu měla také jazyková úspornost Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak státní vlajka republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít standarta prezidenta státní pečeť státní barvy a státní hymna Kde domov můj? Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu znak husitského hnutí heslo na prezidentské standartě národního obrození hymna a demokratického Československa vlajka Název Česko vzniklý zjednodušením původního tvaru Češsko odvozeného od adjektiva češský je ve významu Čechy doložen již z 18 století od 19 století se objevuje též jako označení pro celé České země Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky po vášnivých sporech po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil a prosadil Historie Původní osídlení Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 let O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př n l svědčí řada archeologických nálezů Od 3 století př n l obývali tuto oblast Keltové Bojové a v 1 století n l přicházely kmeny Germánů Markomani a Kvádové Od konce 5 století se na území dnešního Česka objevovali první Slované V 7 století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši asi 623–659 jednalo se spíše o nadkmenový svaz V letech 830–833 na Moravě na Slovensku v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše která postupně zahrnula i Čechy 890–894 Slezsko Lužici Malopolsko a zbytek Maďarska Velkomoravská říše byla již prvním státním útvarem Čechy se od ní odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary Středověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9 stol kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I V průběhu 10 a 11 století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy České knížectví postupně získalo znaky víceméně samostatného středověkého státu v rámci Svaté říše římské pražské biskupství založeno roku 973 hlavním národním světcem se stal svatý Václav České království nicméně vzniklo až roku 1198 kdy německý král uznal dědičně český královský titul který poté potvrdil císař papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I jakož i další privilegia Českého království Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech Přemysl Otakar II vybudoval rozsáhlé panství které se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři Václav II obrátil svou pozornost na sever a východ kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři a jeho syn Václav III i uherské území Svého mocenského vrcholu stát dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV 1316–1378 který v roce 1348 ustanovil tzv Země Koruny české a pod Českou korunu připojil Braniborsko do 1415 Lužice do 1635 a Slezsko do 1742 Už v době vlády Karla IV lze spatřovat počátky českého reformního hnutí které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve a tím i o obrodu celé společnosti Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici se napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci proměnilo v otevřené nepřátelství a události vyústili v husitské války Radikální husité založili město Tábor které se stalo centrem husitské revoluce Jan Žižka z Trocnova a Prokop Holý poté porazili všechny čtyři křížové výpravy do Čech Války byly ukončeny dohodou mezi Basilejským koncilem a umírněnými husity tzv Basilejskými kompaktáty v roce 1436 Novověk V roce 1526 nastoupila na český trůn dynastie Habsburků která zemi postupně včlenila do habsburské monarchie V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války Vojsko českých stavů bylo roku 1620 v bitvě na Bílé hoře poraženo a stavové byli veřejně popraveni v Praze Začala násilná rekatolizace českých protestantů Rozsáhlý majetek české šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků Do poloviny 17 století klesla populace v Čechách a na Moravě z 26 milionu na zhruba 15 milionu obyvatel Roku 1627 bylo v Česku vydáno Obnovené zřízení zemské kterým Habsburkové získali Český královský titul dědičně jediné povolené náboženství bylo prohlášeno Katolické a jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly Země Koruny české de facto zrušeny ale i nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království Během hladomoru v letech 1771-72 zemřelo nejméně 250 000 lidí což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II v roce 1781 Od 17 až do počátku 19 století rovněž probíhala centralizace monarchie Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě V odpověď na poněmčování kultury i jazyka se koncem 18 století začalo v českých zemích projevovat české národní obrození tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika Ve druhé polovině 19 století nastal v Česku i významný hospodářský a kulturní rozvoj Většina asi 70 % průmyslu Rakouska-Uherska byla soustředěna v Českých zemích Československo V první světové válce bojovalo 15 milionu mužů odvedených z českých okresů z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce jen do konce války v legiích Po porážce Rakouska-Uherska byly 28 října 1918 Země Koruny české část Uherského království a Podkarpatská Rus sjednocený do nového státního útvaru Československa Přes svůj deklarovaný národní charakter mělo Československo na svém území významné německé maďarské polské a rusínské národnostní menšiny Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem stejně jako k nepokojům v německých oblastech země Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk V období od vzniku státu až do zániku první republiky bylo Československo unitárním státem a zůstalo jediným demokratickým státem ve střední Evropě< ref> Německá menšina v pohraničí se v důsledku Velké hospodářské krize masivní nezaměstnanosti a intenzivní nacistické propagandy radikalizovala a začala požadovat odtržení od Československa Tyto snahy reprezentovala SdP vedená Konradem Henleinem Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou podepsána Německem Francií Británií a Itálií donuceno postoupit Německu pohraničí tzv Sudety Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát jelikož zástupci československé strany k jednání přizváni nebyli a vojenská aliance Československo mělo s Francií a Británií se ukázala jako zbytečná Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku malou část československého území zejména oblast Těšínska získalo Polsko Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem Česko-Slovensko a je nazýván druhá republika Protektorát Čechy a Morava Dne 14 března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15 března 1939 byl na zbytku československého území tedy v Česku bez Sudet připojených v roce 1938 k Německu a východní části československého Těšínska připojené ve stejném roce k Polsku vyhlášen Protektorát Čechy a Morava na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku zatímco zbytek včetně východní poloviny československého Těšínska byl připojen k Německu Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí na který nacisté reagovali terorem V průběhu druhé světové války zde nacisté realizovali politiku totálního nasazení českých pracovních sil na území Německa stejně jako likvidaci židovské diaspory na území Protektorátu Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněným Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem z roku 1956 odhaduje se že během války zemřelo 360 000 Čechoslováků< ref> Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát Od března 1945 postupovala sovětská armáda na české území z Ostravska a od Bratislavy později i ze severu k Praze a k linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice osvobodila zhruba dvě třetiny Česka O zbytek českého prostoru tedy západní a jihozápadní Čechy se postarala americká armáda Osvobození také pomohlo české květnové povstání Došlo však poté k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např těžkého průmyslu energetiky filmového průmyslu bank pojišťoven větších stavebních podniků atd V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí 1949 až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma 1953 připravily miliony občanů o majetek V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika ČSSR Koncem 50 let a v 60 letech docházelo k postupné liberalizaci která vyvrcholila v roce 1968 Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21 srpna 1968 Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země který zažívala po připojení k sovětskému bloku Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou která definitivně odešla až roku 1991 a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody Poválečné Československo nebylo plně unitární ale mělo asymetrickou strukturu Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců zatímco Česko obdobné orgány nemělo Zatímco vzájemné hranice Čech Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku Záležitosti které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje Příkladem je státní ochrana přírody Slovenská národní rada přijala zákon č 1 1955 Zb SNR o štátnej ochrane prírody platný jen pro slovenské kraje Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č 40 1956 Sb o státní ochraně přírody který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje Česká socialistická republika a Česká republika v rámci federace Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky nastolená k 1 lednu 1969 jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky ČSR a Slovenské socialistické republiky SSR Sametová revoluce zahájená 17 listopadu 1989 svrhla komunistický režim a umožnila reformu demokracie a obnovila svobodné podnikání ale zároveň dramatický nárůst kriminality značné zadlužení státu a prohlubování federace až k jejímu rozpadu Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace která sice formálně platila již od roku 1969 ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena Mezi oběma složkami federace Českou republikou a Slovenskou republikou však rychle narůstaly rozpory které vedly k rychlému rozpadu společného státu Československo zaniklo mírovou cestou ke 31 prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky Samostatná Česká republika Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1 ledna 1993 se zánikem federace Zapojila do západoevropských politických struktur 12 března 1999 byla přijata do NATO a 1 května 2004 vstoupila do Evropské unie Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám na jejichž základě se 21 prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa Od svého vzniku do 13 července 2009 však nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná Stávající Česká republika je v zahraničí kritizována kvůli značné korupci a aroganci politických elit< ref> Geografie Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy Na západě jde o Německo na severovýchodě o Polsko na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem Délka západní společné hranice s Německem činí 8107 km s Rakouskem je dlouhá 4661 km se Slovenskem 2518 km a s Polskem na severu 7618 km Celková rozloha činí 78 866 km² z toho 2 % tvoří vodní plochy Geologie geomorfologie a půdy Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu v prvohorách Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin Šumava Český les Krušné hory Jizerské hory Krkonoše Orlické hory Králický Sněžník Jeseníky Do východní části státu zasahují Západní Karpaty Beskydy Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 67 % v nadmořské výšce do 500 m 25 222 km2 32 % ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 105 % ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n m nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n m Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy V nížinách se nachází úrodné černozemě Hydrologie a podnebí Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního Baltského a Černého moře Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe 370 km s Vltavou 433 km na Moravě řeka Morava 246 km s Dyjí 306 km a ve Slezsku Odra 135 km s Opavou 131 km Podnebí je v Česku mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem Typické je střídání čtyř ročních období Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf Fauna a flora Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo Lesy převážně jehličnaté zaujímají 33 % celkové rozlohy země Vyskytuje se zde živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného podnebného pásu Ochrana životního prostředí Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky V Česku se nachází čtyři chráněné národní parky Národní park Šumava Krkonošský národní park Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí Mezi chráněná území patří národní parky NP chráněné krajinné oblasti CHKO národní přírodní rezervace NPR přírodní rezervace PR národní přírodní památky NPP přírodní památky PP Největší města podle počtu obyvatel Obyvatelstvo Míra porodnosti v Česku patří mezi nejnižší na světě v roce 2012 to bylo 127 dětí na jednu ženu< ref> Celkový počet obyvatelstva dle odhadů ČSÚ v letech 1995–2002 mírně klesal nyní se celkový přírůstek pohybuje okolo nuly −008 v roce 2003 a +09 % v roce 2004 díky sílící imigraci ze zahraničí přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen odhad 2004 Ve městech žije celkem 71 % populace V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 637 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti 86 % z těch kteří se k nějaké národnosti přihlásili která zcela převažuje ve všech okresech Česka 49 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 01 % národnost slezskou politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození Celkem 26 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou Náboženství Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných že věří v Boha 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 36 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry To je 342 % populace K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 15 miliónů obyvatel 139 % Jako věřící ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob 67 % Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 21 miliónů tedy 206 % obyvatel Česka Celkem 47 miliónu obyvatel 452 % tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo< ref> Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická která měla 108 miliónu věřících 104 % což je pokles oproti roku 2001 kdy se k ní hlásilo celkem 27 miliónu věřících 268 %< ref> Následují velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická 52 tisíc členů 049 % a Církev československá husitská 39 tisíc členů 037 % Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev která má celkem 21 tisíc členů příznivci jediismu s 15 tisíci Svědkové Jehovovi s 13 tisíci Církev bratrská respektive Křesťanská společenství obě s 10 tisíci věřícími Přes 700 tisíc lidí využilo možnost přihlásit se k víře přičemž se nehlásí k žádné organizované církvi Počet vyznavačů judaismu je asi 1 500 obyvatel k islámu se hlásí téměř 3 500 lidí K různým odvětvím buddhismu se hlásí přes 6 100 osob K ateismu se hlásí 1 075 osob pohanství deklaruje 863 osob Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil Výrazně klesl i počet osob nedeklarujících žádné náboženství Novinku sčítání 2011 totiž možnost přihlásit se jako věřící bez nutnosti příslušnosti ke konkrétní církvi využilo téměř 7 % obyvatel Oproti tomu se zvýšil počet osob které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat< ref> Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání SouborVěřící sčítání 1991png|Sčítání lidu 1991 SouborVěřící sčítání 2001png|Sčítání lidu 2001 SouborVěřící sčítání 2011png|Sčítání lidu 2011 < gallery> Etnografické skupiny V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem kde žijí které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem V Čechách to jsou například Chodové Plzeňáci Blaťáci a Doudlebové na Moravě Horáci Hanáci Moravští Chorvati Tyto rozdíly se začaly zejména po druhé světové válce stírat některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku skupiny víceméně rozptýlené které také tvoří specifické etnografické skupiny Jedná se o romskou a izraelskou etnografickou skupinu Cizinci Celkově se v Česku v roce 2011 snížil počet cizinců oproti minulému roku o přibližně 8000 osob na současných 416700 4% Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR Nejvíce přistěhovalců pocházelo ze Slovenska 14 % Ukrajiny 05% Polska 04% Vietnamu 03% Německa 02% Ruska 02% a Maďarska 01% Politický systém Česká republika je zastupitelská demokracie parlamentní republika Výkonnou mocí disponuje prezident a vláda přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně Hlavou státu je prezident volený přímou volbou Prezident jmenuje se souhlasem Senátu soudce Ústavního soudu za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony kromě ústavních Jmenuje také předsedu vlády a další její členy jmenuje na jeho návrh Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády Centrální bankou státu je nezávislá Česká národní banka která mj vydává českou měnu českou korunu Parlament České republiky je dvoukomorový s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti poskytuje ochranu základním ústavním právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení Není ale součástí systému obecných soudů vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud působící v civilní i trestní justici a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví Vláda Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice Její postavení vymezuje Ústava České republiky Vláda se skládá z předsedy vlády premiéra místopředsedů vlády vicepremiérů a ministrů Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně Ozbrojené síly Armáda České republiky se skládá z letectva pozemních sil a podpůrných jednotek Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací V roce 12 března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance v rámci níž plní své vojenské závazky Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR SFOR EUFOR v Bosně a Hercegovině KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen bojové letouny Aero L-159 Alca útočné helikoptéry Mil Mi-35 obrněné transportéry Pandur II BVP-1 BVP-2 OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ Lidská práva Lidská práva v Česku jsou garantována Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech Přesto se vyskytují případy porušování lidských práv jako diskriminace romských dětí kvůli kterým Evropská komise požádala Česko o podání vysvětlení nebo nezákonné sterilizace romských žen za které se vláda omluvila a v psychiatrických léčebnách Administrativní dělení Kraje Území Česka se dříve dělilo na 7 krajů podle zákona o územním členění státu v novelizovaném znění Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960 ještě před federalizací Československa Z hlediska zákona tyto kraje stále existují v praxi jsou však zastíněny existencí nových samosprávných krajů Osmou samostatnou územní jednotkou která je z některých hledisek postavena na roveň krajům je hlavní město Praha Kraje se dále dělí na okresy dohromady je v Česku 76 okresů poslední z nich – okres Jeseník – vznikl až 1 ledna 1996 Dnes je území krajů definováno výčtem okresů Původní krajské národní výbory KNV podobně jako národní výbory obcí a okresů nebyly samosprávné v dnešním smyslu protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy měly však své volené orgány plénum a radu jejichž pravomoci byly stanoveny KNV byly zrušeny v roce 1990 kraje jako územní článek existují dále ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; jejich obvodům pouze odpovídají obvody působnosti krajských soudů státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy Od 1 ledna 2000 bylo ústavním zákonem č 347 1997 Sb zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků jejichž názvy obsahovaly slovo kraj Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960 Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických Českých zemí Území Jihočeského kraje Jihomoravského kraje Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě tak v Českém Slezsku Okresy V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem Ke dni 1 ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny Okresy jako jednotka státní správy nadále existují okresy také zůstávají jednotkou statistickou Obce a jejich správní obvody V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model obecní úřad je obecním orgánem Česká republika se 1 ledna 1993 stala samostatným státem ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností někdy též zvané „malé okresy nebo „obce III typu Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města přibyla k nim však řada dalších měst Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem tzv „obce II typu které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce Ještě menší bývají některé správní obvody matrik Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce NUTS Členění na jednotky NUTS 1 které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel nebylo v Česku zavedeno Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka Některé kraje se směrem nahoru sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2 které mají mít srovnatelný počet obyvatel aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie a při financování místních projektů Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad Liberecký Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava Oblast NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3 přičemž NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2 Euroregiony Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi Nejstarší z nich je Euroregion Nisa který leží na trojmezí Čech Německa a Polska především v povodí Lužické Nisy Zabírá plochu 13 033 km2 z toho na českém území 3 163 km2 Ekonomika Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD což představuje 82 % průměru EU Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla v roce 2005 ekonomiku Portugalska poté Řecka Kypru a nyní se blíží úrovni Itálie a Španělska Velmi důležitý je ale také fakt že jako člen Světové banky WB již Česko není „rozvojovou zemí ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států tzv „plátců ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze ale naopak je do ní vkládají Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa Největším zahraničním obchodním partnerem země je Německo Vývoj ekonomiky Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě Po roce 1989 došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948 Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu které nebyly konkurenceschopné V roce 1995 se země stala členem OECD Po vstupu země do Evropské unie následovalo období hospodářského růstu Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb Tak jako většinu států světa i Česko zasáhla světová ekonomická krize Projevila se zejména poklesem HDP o 45 % v roce 2009 zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily Pozitivní vývoj české ekonomiky potvrdila například agentura Moody's která Česku potvrdila v roce 2011 hodnocení A1 s dobrým výhledem do budoucna< ref> Ve zprávě se mimo jiné konstatuje že dluhová krize Eurozóny se Česka prakticky nedotýká Na rok 2011 byl očekáván růst HDP o 25 % v roce 2012 22 % a v roce 2013 dokonce o 38 % Ve skutečnosti byl růst nižší než bylo očekávání Těžba a zemědělství Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí dál kaolín jíl grafit vápenec nebo jiné stavební hmoty Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska Jelikož třetinu země pokrývají lesy patří dřevo též k vývozním artiklům Pěstuje se hlavně obilí pšenice ječmen kukuřice brambory cukrová řepa; z technických plodin len a řepka Význam má i pěstování chmele sadařství a vinohradnictví Základem živočišné výroby je chov skotu prasat a drůbeže dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb zvláště kaprů Průmysl Hlavními průmyslovými centry jsou Praha Brno Ostravsko Plzeň a Mladá Boleslav Mezi hlavní odvětví v Česku patří průmysl chemický strojírenský hutnický a potravinářský Další významná odvětví jsou energetický průmysl stavebnictví a výroba spotřebního zboží Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl a např sklářství které ovšem má v Čechách dlouhou tradici Velký význam zvláště pro export má automobilový průmysl Největším výrobcem automobilů je společnost Škoda Auto V roce 2010 vyrobily v České republice společnosti Škoda patřící německému koncernu Volkswagen TPCA která sdružuje japonskou firmu Toyota a francouzskou Peugeot-Citroën a jihokorejská firma Hyundai dohromady 1 072 209 automobilů Celkově vytváří průmysl 35 % hrubého produktu českého hospodářství Telekomunikace V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na Telefónica O2 Czech Republic Tato společnost je také spolu se společnostmi T-Mobile Vodafone a jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi Česko má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii V roce 2007 mělo internet předplaceno 350 000 zákazníků Doprava Silniční síť Délka silniční dopravní sítě činí 55 653 km 734 km tvoří dálnice 422 km rychlostní komunikace a 6 255 km silnice 1 třídy údaje z roku 2010< ref> Dálniční síť je stále ve výstavbě Páteřní komunikací bude po svém dokončení dálnice D1 která spojí Prahu a Brno s Ostravou s Polskem směr Katovice Již dokončenými komunikacemi jsou dálnice D2 spojující Brno a Bratislavu a dálnice D5 spojující Prahu Plzeň a Německo směr Norimberk Dokončení dálnice D8 plánované na rok 2015 komplikuje dostavba úseku přes CHKO České středohoří Dlouhodobě naplánovaná je také dostavba dálnice D11 spojující Prahu s Hradcem Králové a polskou hranicí a dálnice D3 která má spojit Prahu s Českými Budějovicemi a rakouskou hranicí Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130 km h Za užívání dálnic a rychlostních komunikací platí motoristé dálniční poplatek Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 16× vyšší než v Německu přestože intenzita dopravy je nižší Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje< ref> V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí Železnice Česko má se svými 9 568 km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě Z toho je 3 212 km tratí elektrizováno a 1 906 km je dvou- a vícekolejných< ref> Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace Správa železniční dopravní cesty České dráhy provozují vysokorychlostní vlaky Pendolino ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní je jejich rychlost omezena na 160 km h Přepravní výkon necelých 165 milionů cestujících při 6 590 milionech osobokilometrů i 13 770 milionů tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles< ref> Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava Největším železničním dopravcem jsou České dráhy Jejich dceřiná společnost ČD Cargo je pátým největším železničním nákladním přepravcem v Evropě Nákladní železniční trh je liberalizován liberalizace v osobní dopravě probíhá Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci Letectví Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes letiště Václava Havla Praha které ročně přepraví kolem na 10 milionů pasažérů V Česku je celkem 46 letišť se zpevněným povrchem z nichž 6 vypravuje veřejné mezinárodní lety letiště Brno-Tuřany letiště Karlovy Vary letiště Kunovice letiště Leoše Janáčka Ostrava letiště Pardubice a letiště Václava Havla Praha Hlavním českým leteckým dopravcem jsou České aerolinie Vodní doprava Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách pro rekreační účely Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská Energetika Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách V roce 2005 bylo 654 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním hlavně uhlí 30 procent v jaderných elektrárnách a 46 procenta z obnovitelných zdrojů včetně vodních elektráren Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín 14 % výroby elektřiny v Česku další jaderná elektrárna je v Dukovanech Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh což je víc než vyrobí Temelín< ref> Zemní plyn do Česka dodává ruská společnost Gazprom která pokrývá tři čtvrtiny spotřeby a zbytek dodávají norské společnosti V lednu 2013 byl otevřen plynovod Gazela který přivádí ruský plyn také severní cestou Česko se tak zbavilo závislosti na plynu procházející přes Ukrajinu kde byly v minulosti dodávky ohroženy< ref> Ropu do Česka přivádějí ropovod Družba z Ruska a ropovod Ingolstadt z Německa Cestovní ruch České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 11813 miliardy korun což představuje 55 % HDP V následujících letech však zájem cizinců o Prahu částečně z důvodu silné koruny opadl Kromě centra Prahy jsou pro turisty lákavá i jiná města v Česku Zejména se jedná o lázeňská města jako Karlovy Vary Mariánské Lázně a Františkovy Lázně ale také historická sídla jako Český Krumlov Kutná Hora Karlštejn nebo Lednicko-valtický areál Významné rekreační oblasti mimo města jsou České Švýcarsko Český ráj Krkonoše a Šumava Kultura Literatura Česká literatura je literatura psaná příslušníky českého etnika a jiných etnik psaná na území českého státu Je psána nejen česky ale též staroslověnsky latinsky a německy např Kosmova Kosmova kronika česká Kafkův Zámek K české literatuře se počítá také literatura psaná Čechy v zahraničí nebo česky příslušníky jiných etnik Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší či např Eisnerova Chrám a tvrz Jaroslav Seifert jako jediný český autor získal Nobelovu cenu za literaturu Divadlo České divadelnictví má kořeny již ve středověku Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry zvané obvykle Mastičkář ze 14 století< ref> V 19 století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození když se emancipační snahy českého národa projevily otevřením Národního divadla v roce 1883 V 90 letech 19 století pronikají do českého divadla evropské literární směry zejména realismus a naturalismus V první polovině 20 století dochází k rozvoji avantgardního divadla reprezentovaného Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha Ve druhé polovině 20 století se rozvíjejí divadla malých forem jako Semafor divadlo Na zábradlí Činoherní klub Husa na provázku či divadlo Járy Cimrmana V českém prostředí se také daří absurdnímu dramatu reprezentovanému Václavem Havlem Film Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Československa a České republiky Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60 letech 20 století československá nová vlna spojovaná se jmény Miloše Formana Věry Chytilové Jiřího Menzla a dalších jako byli Ján Kadár Elmar Klos Vojtěch Jasný Snímky Obchod na korze 1965 Ostře sledované vlaky 1967 a Kolja 1996 získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film šest dalších filmů se dostalo do užší nominace Lásky jedné plavovlásky 1966 Hoří má panenko 1968 Vesničko má středisková 1986 Obecná škola 1991 Musíme si pomáhat 2000 a Želary 2003 Hudba Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě Nejstarší dochovanou českou písní je „Hospodine pomiluj ny z přelomu 10 a 11 století Oblast Šumavy byla od středověku významným hudebním centrem první hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě založeného roku 1259 Například rukopis č 42 z roku 1410 zde popisuje píseň „Jezu Kriste ščedrý kněže kterou si zpívali také husité Světově proslulým českým hudebním skladatelem je Antonín Dvořák Symfonie č 9 Mezi velmi známé se řadí i Bedřich Smetana Má vlast Leoš Janáček Sinfonietta Bohuslav Martinů Adam Michna z Otradovic Heinrich Biber Jan Dismas Zelenka Jan Václav Stamic a Jan Ladislav Dusík Výtvarné umění Na výzdobě Národního divadla se podíleli nejslavnější čeští malíři té doby především Mikoláš Aleš František Ženíšek a Josef Tulka Mikoláš Aleš také namaloval monumentální cyklus Vlast a olejový obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem Českou krajinu malovali impresionisté Julius Mařák Antonín Chittussi a Antonín Slavíček Slavíček společně s Janem Preislerem a Milošem Jiránkem položili základy našeho moderního výtvarného umění byli to nejvýznamnějším čeští malíři přelomu 19 a 20 století Nejznámější expresionisté Emil Filla Bohumil Kubišta Josef Čapek a Otakar Kubín byli ovlivněni prvky kubismu a novoklasicismu Jeden z nejznámějších českých malířů Alfons Mucha 1860–1939 byl světově proslulý hlavně svými plakáty art nouveau a cyklem 20 velkoformátových obrazů Slovanská epopej která shrnuje dějiny Českého i ostatních Slovanských národů Vystavena je ve Veletržním paláci v Praze bývala v Moravském Krumlově Veletržní palác spravuje největší sbírku výtvarného umění v ČR Videoherní tvorba V sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech se v Česku objevilo nové odvětví kulturní tvorby – počítačové hry To se začalo rozvíjet hlavně po roce 1994 kdy vyšlo Tajemství Oslího ostrova Poté následovaly v Česku poměrně úspěšné a populární hry jako Dračí historie Fish Fillets či Brány Skeldalu V roce 1999 se povedlo v zahraničí uspět hře Hidden & Dangerous V příštích letech následovaly mezinárodně úspěšné herní tituly jako Operace Flashpoint ' či Vietcong' V Česku funguje několik světově známých herních studií jako 2K Czech Bohemia Interactive Studio SCS Software Amanita Design nebo Madfinger Games Od roku 2010 jsou české hry oceňovány na Anifilmu v rámci soutěže Česká hra roku a od roku 2011 v rámci soutěže Booom Lze se setkat s názorem že videohry jsou největším kulturním exportem České republiky Další charakteristiky Česka Věda České země zrodily mnoho úspěšných a významných vědců z rozličných oborů od vynálezu kontaktních čoček silonu a objevu různých krevních skupin k výrobě Semtexu či výpočtu dráhy bolidů Vědci působící v českých zemích přispěli do světové vědy např Jan Amos Komenský 1592–1670 pedagog a zakladatel moderního vzdělávání Václav Prokop Diviš 1698–1765 vynálezce hromosvodu Bernard Bolzano 1781–1848 matematik logik a filozof Jan Evangelista Purkyně 1787–1869 anatom a fyziolog objevil např purkyňova vlákna bratranci Veverkové 1790–1849 a 1799–1849 vynálezci ruchadla prvního moderního pluhu Josef Ressel 1793–1857 vynálezce lodního šroubu a buzoly Gregor Mendel 1822–1884 zakladatel genetiky Jakub Husník 1837–1916 vynálezce fotolitografie Ernst Mach 1838–1916 fyzik Karel Klíč 1841–1926 vynálezce heliogravury František Křižík 1847–1941 elektrotechnik vynálezce obloukové lampy Jan Janský 1873–1921 objevil klasifikaci krve do čtyř typů Bedřich Hrozný 1879–1952 rozluštitel chetitského jazyka Josef Čapek 1887–1945 a Karel Čapek 1890–1938 bratři kteří dali vznik slovu robot František Burian a Arnold Jirásek založili první plastickou chirurgii 1927 Jaroslav Heyrovský 1890–1967 držitel Nobelovy ceny z roku 1959 za polarografii a analytickou chemii Otto Wichterle 1913–1998 a Drahoslav Lím 1925–2003 čeští chemici vynálezci kontaktních čoček a silonu Oldřich Homuta vynálezce remosky 1957 Stanislav Brebera 1925–2012 vynálezce plastické trhaviny Semtex< ref> Antonín Holý 1936–2012 vědec a chemik v roce 2009 objevil nejúčinnější lék proti AIDS< ref> Ladislav Mareš vynálezce prvního stroje na výrobu nanovláken tzv "Nanospider" Mnoho dalších vědců je spojeno s českými zeměmi včetně astronomů Keplera a Tycho Brahe paleontologa Joachima Barrande fyzika Alberta Einsteina vynálezce kaplanovy turbíny Viktora Kaplana podílníka na vynálezu atomové bomby Georga Placzeka světově významného matematického logika Kurta Gödela či vynálezce psychoanalýzy Sigmunda Freuda Školství Školství v České republice je organizováno v rámci základních středních vyšších odborných a vysokých škol Vysoké školy jsou veřejné státní a soukromé nejstarší a nejvýznamnější je Univerzita Karlova v Praze která je zároveň nejstarším vysokým učením ve střední Evropě Dalšími významnými vysokými školami jsou např Masarykova univerzita České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoké učení technické v Brně Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 107 %; co se týče měst nejvyšší podíl vykazuje Praha 207 % Brno 206 % a Olomouc 179 %< ref> Sport Podle statistiky ČSTV velikosti členské základny jsou nejpopulárnější české sporty hokej fotbal tenis volejbal florbal golf hokejbal atletika basketbal a lyžování Mezi největší hokejové úspěchy patří zlaté medaile na ZOH 1998 nebo tři po sobě jdoucí výhry v hokejovém Mistrovství světa 1999–2001 Kuchyně Česká kuchyně není příliš zdravá na trávení je většinou dosti těžká Je velmi výrazně ovlivněna polohou Česka v průsečíku západních a východních vlivů Půldruhého století ovlivňovala a byla ovlivňována kuchyní kulturně i jazykově blízkého Slovenska ale mnohem déle trvala interakce s německou zejména pak bavorskou a rakouskou kuchyní od kterých různé pokrmy přijímala vídeňský řízek vepřo-knedlo-zelo bramboračka štrůdl ale také tyto kuchyně naopak inspirovala povidla koláče svíčková Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí s některými místními originalitami – krom už uvedených např smažený sýr knedlíky utopenci olomoucké syrečky vánoční kapr Český kapr je obchodní značkou hořické trubičky škubánky pivní sýr atd Východní vlivy slovenské maďarské polské či ruské v české kuchyni zastupují např boršč trdelník živánská pečeně guláš anebo tlačenka Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté tzv mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu naopak v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého máku Tvary některých druhů pečiva – např rohlíků – jsou také v Evropě s výjimkou Slovenska neobvyklé i když samotné těsto z něhož jsou vyráběny je běžné Z českých nápojů vyniká pivo jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě V rámci EU je název České pivo chráněným zeměpisným označením První známý pivovar tu existoval už v roce 1118 a Česká republika má nejvyšší spotřebu piva na hlavu na světě Vysoce alkoholická slivovice pálená hlavně na východní Moravě je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy zato bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka jsou českými specialitami Víno se vyrábí především na jižní Moravě která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy např Cabernet Moravia Pálava nebo Muškát moravský Kofeinová limonáda Kofola je další českou specialitou Svátky Dny pracovního klidu zahrnují svátky které se vážou k historickým událostem nebo tradicím a státní svátky které se váží k české státnosti ¹ Označuje tzv ostatní svátky které nesouvisejí s českou státností Odkazy Poznámky Reference Související články Seznam hlav českého státu Externí odkazy Československá lidová armáda zkratka ČSLA byl název armády československého státu v letech 1954 až 1990 Dnem vyhlášení zákona č 74 1990 Sb 14 března 1990 byl změněn název armády na Československá armáda Složky armády Součástí ČSLA bylo pozemní vojsko vojenské letectvo a vojska protivzdušné obrany státu Pozemní vojsko Pozemní vojsko bylo nejpočetnější složkou armády Základem jeho bojové síly byly operační a taktické rakety Hlavní údernou silou byly tanky Dělostřelectvo bylo vybaveno různými typy děl a minometů protitankovými kanóny řízenými protitankovými střelami a dalšími zbraněmi K pozemnímu vojsku patřily motostřelecké a tankové svazky útvary protivzdušné obrany dělostřelectvo a speciální vojska jako je ženijní spojovací chemické železniční a výsadkové vojsko Další útvary a zařízení poskytovaly bojovým útvarům nezbytné technické materiální a další služby Ženijní vojsko bylo vybaveno silničními a zemními stroji odminovacími tanky a technikou k zajištění přepravy vojsk přes vodní toky a jiné terénní překážky Železniční vojsko bylo schopné zajišťovat výstavbu i obnovu železničních tratí včetně mostů a sdělovacích a zabezpečovacích zařízení a údržbu železničních vozidel Železniční i ženijní vojsko se podílely na likvidaci následků živelních a jiných pohrom Vojenské letectvo Vojenské letectvo bylo vybaveno nadzvukovými reaktivními letouny bitevními vrtulníky raketovými zbraněmi a elektronickým zařízením Vojska protivzdušné obrany státu Vojska protivzdušné obrany státu PVOS byla tvořena protiletadlovými raketovými útvary útvary stíhacího letectva radiotechnickými a speciálními útvary Hodnosti 1954 1959 Československá lidová armáda měla soustavu hodností převzatu ze Sovětské armády 1960 1990 Od r 1960 bylo upraveno seskupení hodnostních sborů což s malými odchylkami a platilo i v obnovené Československé armádě do r 1992< ref> mužstvo vojín svobodník poddůstojníci desátník četař rotný rotmistr nadrotmistr praporčíci podpraporčík praporčík nadpraporčík důstojníci podporučík poručík nadporučík kapitán major podplukovník plukovník generálové generálmajor generálporučík generálplukovník armádní generál Rovněž se upravilo hodnostní označení které více přiblížilo tradičnímu Označení na výložkách udává následující tabulka Charakteristika Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17 listopadu 1989 charakterizovala Československou lidovou armádu takto "Československá armáda byla vedle SNB a LM chápána jako jeden z přímých mocenských nástrojů ovládání společnosti a bezprostředního zvládání vnitropolitických potíží KSČ prostřednictvím obrovského aparátu Hlavní politické správy ČSLA prolínajícího se do nejnižších jednotek prakticky kontrolovala svůj absolutní vliv v armádě" V průběhu Sametové revoluce navrhoval komunistický ministr národní obrany Václavík nasazení armády proti demonstrantům ale jeho návrh nebyl vyslyšen Reference Související články Československá armáda název předcházející a následující po názvu ČSLA Armáda České republiky Armáda Slovenské republiky Dům armády Označení letadel používaných v Československu po 2 světové válce Pomocné technické prapory Zpravodajská správa Generálního štábu ČSLA Externí odkazy Československá socialistická republika ČSSR byl oficiální název Československa od 11 července 1960 do 28 března 1990 V roce 1960 byla přijata nová československá ústava která mimo jiné změnila název státu na Československá socialistická republika Československá socialistická republika se stala 1 ledna 1969 federací Ústavním zákonem Federálního shromáždění ze dne 29 března 1990 „O změně názvu Československé socialistické republiky byl změněn oficiální název státu na Československá federativní republika< ref> Historický vývoj 1960–1970 Nová ústava pád Antonína Novotného okupace vojsky Varšavské smlouvy Československá socialistická republika vznikla změnou názvu Československé lidově demokratické republiky novou ústavou viz Ústava Československé socialistické republiky z r 1960 V ní byly stanoveny nové státní symboly pevně zakotven socialismus a vedoucí úloha KSČ Nadále byly tolerovány 2 další politické strany strana lidová a socialistická ovšem členství ve straně nikoliv vedoucí bylo samo o sobě podezřelé a většinou obyvatel byla jejich existence chápána pouze jako loutková aby navenek existovala teoretická možnost volby a stranického soutěžení idejí Po období stalinismu a tuhého režimu v letech padesátých nastala po odsouzení kultu osobnosti jistá změna; krátké období tání v Sovětském svazu v polovině šedesátých let vedlo i k uvolnění v tehdejší ČSSR Došlo k povolení mnohých tehdejších regulí rehabilitováni byli i někteří odsouzenci z politických procesů Hospodářsky se zemi také dařilo 60 léta vůbec jako celá lze charakterizovat obdobím ekonomického růstu v celé Evropě východní blok nevyjímaje Nutno však přiznat že v roce 1963 po naprostém nedostatku některého zboží a "neplnění plánu" musela být zrušena tzv III pětiletka Po prezidentu Novotném představiteli tužšího jádra se nástupcem stal obyvatelům sympatičtější armádní generál Ludvík Svoboda veterán 2 světové války na východní frontě a někdejší Masarykův legionář když druhý kandidát dr Čestmír Císař byl pro Moskvu nepřijatelný Postupné uvolňování poměrů vedlo nakonec až k Pražskému jaru v roce 1968 Plán demokratického socialismu ne nepodobný Gorbačovově perestrojce však vzbudil podezření z kontrarevoluce mezi konzervativními komunistickými kruhy v Moskvě Naděje na „socialismus s lidskou tváří tak byly Sovětským svazem rázně ukončeny 21 srpna invazí vojsk států Varšavské smlouvy oficiálně nazvanou „bratrská internacionální pomoc Tehdejší českoslovenští politici Alexander Dubček a další museli nátlaku ustoupit Okupace vedla zpočátku k velkému odporu veřejnosti časem však polevil a nevyústil v žádné ústupky režimu; Československo se muselo smířit s "dočasnou" přítomností vojsk SSSR méně početná vojska ostatních "spřátelených" lidově-demokratických zemí byla stažena krátce po invazi nejrychleji již během postupu vojska NDR aby nevyvolávala asociace s obsazením ČR r 1939 Srpnová okupace změnila zcela pohled československé veřejnosti na Sovětský svaz; nyní byli Sověti vnímáni jako okupanti; ne již osvoboditelé z r 1945 Československo-sovětské přátelství tolik oficiálně proklamované se pro většinu stalo prázdnou frází charakterizující tehdejší dobu 1 ledna 1969 se Československo stalo federací dvou svrchovaných států České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky Přesto přetrvaly jisté paradoxy např slovenský komunista se členstvím v KSS Komunistická strana Slovenska automaticky stal členem KSČ ovšem v ČSR adekvátní republikový stupeň strany vůbec neexistoval Po okupaci v roce 1968 odešla třetí vlna emigrace Roční výročí okupace připomenuté veřejným sebeupálením Jana Palacha a následovníků přineslo nakrátko opět zvýšení odporu obyvatelstva S nástupem Gustáva Husáka do čela KSČ nastalo definitivně období "normalizace" započaté anulováním mimořádného sjezdu KSČ z r 1968 a přijetím Poučení z krizového vývoje Následující dvě desetiletí jsou označována za vládu „šedé zóny vládu konformismu kdy domácí normalizátoři byli horší než cizí okupanti 1970–1980 Normalizace a stagnace ČSSR V 70 letech byl normalizační režim velmi silný Docházelo k mnohým čistkám hospodářství upadalo Československo však dosáhlo jistých úspěchů Začala se budovat dálniční síť metro přehrady velká panelová sídliště a v roce 1978 letěl první československý kosmonaut Vladimír Remek na palubě sovětské kosmické lodi do vesmíru Další důležitou otázkou se stala industrializace Slovenska – na východě republiky se budovaly rozsáhlé průmyslové komplexy z hospodářského hlediska však pro ekonomiku ČSSR neudržitelné Ve výrobě hrál velkou roli těžký průmysl připravený na možnou válečnou výrobu Rostl vliv disentu a nevládních organizací mezi které patřila například Charta 77 Ta poukazovala na porušování lidských práv v zemi k nimž se vláda ČSSR zavázala na mezinárodních konferencích Režim proti těmto organizacím bojoval například vytvořením anticharty což bylo sdružení umělců kteří oficiálně tímto vyjádřili podporu tehdejšímu režimu Režim představitele opozičních sil různým způsobem umlčoval zavíral do vězení aj 1980–1990 Krize přestavba společnosti a sametová revoluce V osmdesátých letech se ještě více projevil hospodářský ale i společenský a kulturní úpadek z let sedmdesátých Zprůmyslnění bylo sice vysoké a zaměstnanost oficiálně absolutní efektivita výroby však byla nízká V některých oblastech docházelo k devastaci krajiny a životního prostředí například v Severních Čechách a na Severní Moravě Rozsáhlé plochy které byly zdevastované již populačními změnami v obdobích kolem druhé světové války byly nyní zcela zlikvidovány; mnohá města přesunuta na nové místo a vybudovaná podle socialistického vzoru Surovinově byla země závislá na dodávkách ze Sovětského svazu který byl jedním z jejích největších obchodních partnerů Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení perestrojky v druhé polovině osmdesátých let začalo i vedení Komunistické strany Československa hledat způsob jak zlepšit situaci doma Potřeba bylo hlavně upevnit obchod se zeměmi Západní Evropy ohledně demokratizace a otevřenosti se ale příliš nediskutovalo V listopadu 1989 proběhla i zde demokratická revoluce čímž se socialistické Československo přidalo jako poslední stát střední Evropy k demokratizačnímu procesu a otevřelo se okolnímu světu sametová revoluce začala až 17 listopadu a hranice se otevřely 4 prosince tedy jako poslední v Maďarsku padl komunistický režim již 23 října a hranice se dokonce otevřely o dva měsíce dříve v Polsku začaly změny již prvními svobodnými volbami 4 června 1989 a v NDR padly hranice a s nimi i samotný režim pádem berlínské zdi 9 listopadu a země se vydala na cestu k demokracii a tržnímu hospodářství Dne 29 prosince 1989 byl Federálním shromážděním jednomyslně ve Vladislavském sále Pražského hradu zvolen poslední Československý prezident Václav Havel 1992 Rozdělení ČSSR Odkazy Reference Literatura Související články Ekonomika Československé socialistické republiky Ústavní zákon o československé federaci Externí odkazy Československo byl stát ve střední Evropě který existoval s krátkou přestávkou během druhé světové války od 28 října 1918 do 31 prosince 1992 Československo vzniklo po první světové válce jako jeden z nástupnických států Rakouska-Uherska Zahrnovalo území Čech Moravy Českého Slezska jihovýchodní část Slezska Slovenska a Podkarpatské Rusi „Horní Uhry Československo zaniklo k 1 lednu 1993 rozdělením na Českou republiku a Slovenskou republiku Název Oficiální název státu procházel vývojem dle toho jak se měnilo jeho politické zřízení Oficiálním název v letech 1918 až 1920 byl Republika Československá nebo Česko-Slovenský stát V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika Za druhé republiky 1938–1939 byl používán název Česko-Slovenská republika Po válce bylo opět užíváno názvu Československá republika až do roku 1960 V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí Komunistické strany Československa název státu změněn na Československá socialistická republika V preambuli ústavy se nový název zdůvodňoval vítězstvím socialismu v zemi po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin komunismu Spolu s názvem byl změněn také státní znak Po pádu režimu v roce 1989 byl název státu změněn na Československá federativní republika Po vleklých sporech byl nakonec schválen název z hlediska pravopisných pravidel nesprávný Česká a Slovenská Federativní Republika který se používal až do zániku státu v roce 1993 Podle současných Pravidel slovenského pravopisu má být krátký název psán se spojovníkem jako Česko-Slovensko adjektivum česko-slovenský byť je to s dobovými dokumenty v rozporu Hlavně na slovenské Wikipedii to vedlo k výkladu že tvar Československo adjektivum československý není přípustný což je ale příliš rigidním výkladem Slovník současného slovenského jazyka z roku 2006 udává oba tvary právě v historickém kontextu Historie První republika 1918–1938 Původní koncepci nově vzniklého Československa nastínil na mírové konferenci v Paříži Eduard Beneš který předložil státníkům celou řadu memorand Jedním z takto předložených dokumentů byla Nóta o národnostním režimu v Česko-Slovenské republice v níž Beneš přislíbil že nově vzniklá Československá republika „zamýšlí vybudovat organizaci státu na přijetí národních práv a zásad uplatňovaných v ústavě Švýcarské republiky Dále bylo v nótě uvedeno např to že oficiálním jazykem v Československu bude čeština a rovnoprávným jazykem s češtinou bude němčina a že veřejné úřady budou otevřeny všem národnostem obývajícím území republiky Po vzniku Československa však převážila myšlenka vytvořit jednotný demokratický centralistický „národní stát založený na ideji čechoslovakismu příkladem a garantem se stala Francie Na jeho území se hovořilo více než půl tuctem jazyků česky německy slovensky maďarsky polsky rusínsky a dalšími nářečími ukrajinštiny Mezi další jazyky patřily jidiš rómština rumunština a jejich nářečí zejména v příhraničí s Rumunskem Sudetskými Němci již od 19 století požadované vytvoření oddělených jazykových území s vlastní oddělenou správou bylo zakladateli Československa v reakci na secesi německojazyčných území a německé odmítnutí spolupráce při tvorbě nového státu odmítnuto Státotvorným národem byl prohlášen národ československý a státním jazykem se stal jazyk československý v podobě češtiny a slovenštiny Češi a Slováci byli vnímáni jako dvě větve jednoho politického národa který populačně dominoval meziválečnému Československu Slováci jako samostatný národ by byli v tehdejším Československu až třetí nejpočetnější národností po Češích a Němcích Ústava byla dopracována ve 2 hod 30 min 29 února 1920 a schválena 2 března 1920 jako první ústavní listina nových evropských států Prvním československým prezidentem se stal 14 listopadu 1918 Tomáš Garrigue Masaryk opětovně zvolen v květnu v letech 1920 1927 1934 kterého po jeho abdikaci 14 prosince v roce 1935 vystřídal Edvard Beneš Do československých poměrů státu s vysokou životní úrovní projevující se také výstavbou vilových čtvrtí většiny měst vážně zasáhla celosvětová hospodářská krize první poloviny třicátých let v roce 1933 tak bylo v Československu téměř 1 000 000 nezaměstnaných Dalším vážným zásahem do vývoje situace v ČSR byl nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu který se stal podnětem pro vznik Sudetoněmecké strany která vyvolávala v českém pohraničí protičeské nálady a kladla československým oficiálním orgánům požadavky dle zadání A Hitlera Československo je v důsledku těchto událostí někdy přezdíváno jako „ostrov demokracie ve střední Evropě< ref> Od roku 1937 po skonu T G Masaryka 14 září 1937 se situace začala dramaticky radikalizovat což vyvrcholilo protičeským pučem v září 1938 Zcela v souladu s rostoucími vlivy nacionalistických hnutí a tendencí v té době také Slováci začali usilovat o svoji národní identitu viz Hlinkova slovenská ľudová strana Mnichovská dohoda a druhá světová válka 1938–1945 Když byla československá politická reprezentace přinucena přijmout Mnichovskou dohodu podepsanou 29 září 1938 byl to konec předválečné RČS tzv První republiky Němci osídlené Sudety byly o den později 30 září 1938 postoupeny Třetí říši a východní část československého Těšínska kde se 35 % obyvatel hlásilo k polské a 56 % obyvatel k české národnosti Polsku Následně byla po První vídeňské arbitráži Maďarsku odstoupena národnostně smíšené území na jihu Slovenska a Podkarpatské Rusi Jako náhradu za ztráty které Československo utrpělo vlivem uzavření Mnichovské dohody a k překonání hospodářských těžkostí spojených s odstoupením Sudet nacistickému Německu poskytla Velká Británie Československu tzv mnichovský úvěr Okleštěné Československo však existovalo jen krátce neboť 14 března 1939 pod tlakem Hitlera Slovensko vyhlásilo samostatnost a jako Slovenská republika se stalo satelitem hitlerovského Německa Zbylé území českých zemí bylo 15 března 1939 obsazeno nacistickými vojsky O den později byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava Ještě před tím odešla z Československa první vlna emigrace během které odcházeli jednak lidé politicky angažovaní ale zejména Židé kterým Adolf Hitler otevřeně vyhrožoval likvidací Mnozí tzv „rasově nečistí kteří zůstali zejména Židé Romové tělesně nebo mentálně hendikepovaní jakož i političtí oponenti režimu zahynuli v koncentračních táborech nebo byli popraveni V roce 1940 bylo v Londýně Edvardem Benešem ustanoveno Prozatímní státní zřízení Centrum komunistického zahraničního odboje sídlilo v Moskvě V jeho čele stáli Klement Gottwald a Rudolf Slánský Do odboje proti nacistické okupaci na domácí půdě se zapojilo množství občanů přestože věděli jak krutě je odbojová činnost trestána Cílem odboje bylo obnovení Československa v předválečných hranicích a vyrovnání se s kolaboranty Významnými organizacemi domácího odboje byli Obrana národa a Ústřední vedení odboje domácího Obrana národa byla prakticky rozbita říšským protektorem Reinhardem Heydrichem Reinhard Heydrich byl 27 května 1942 zabit skupinou v Anglii vycvičených československých výsadkářů Jan Kubiš a Jozef Gabčík vyslaných na území protektorátu v rámci Operace Anthropoid jedná se o nejvýše postaveného nacistického politika úmyslně zabitého během války V reakci na tento čin rozpoutali nacisté vlnu represí které stály život mnoha obyvatel Protektorátu V důsledku nepotvrzených udání byly srovnány se zemí vesnice Lidice a Ležáky a jejich obyvatelé odvezeni do koncentračních táborů V důsledku rychlého postupu sovětských vojsk se 29 srpna 1944 představitelé Wehrmachtu rozhodli obsadit území Slovenského státu Tento krok vyvolal na středním Slovensku protifašistické povstání které mělo za cíl zamezit obsazení slovenského území a pomoci tak postupu sovětské Rudé armády V důsledku zdržení sovětské ofenzivy bylo povstání tvrdě potlačeno a celé slovenské území bylo obsazeno německou armádou Povstalci se tak museli uchýlit k metodám partyzánského boje 5 května 1945 propuklo v Praze povstání které se rozšířilo na většinu území Protektorátu Květnové povstání českého lidu Cílem bylo co nejrychlejší osvobození českého území z německé nadvlády a minimalizace dalších válečných škod zejména v oblasti průmyslu Praze pomohla tzv ROA generála Vlasova když Americká armáda přítomná od 6 května 1945 v Plzni musela zastavit po překročení tzv demarkační čáry v Rokycanech Do Prahy v tyto dny dorazil pouze americký průzkumný oddíl Po krutých bojích v Nuslích a na Pankráci byl v Praze 8 května již v podstatě klid Následující den 9 května 1945 byla Praha osvobozena sovětskými vojsky tehdy Rudou armádou čímž de facto skončila druhá světová válka v Evropě Třetí republika 1945–1948 Po skončení války v květnu 1945 bylo Československo obnoveno ale bez území Podkarpatské Rusi které bylo připojeno k sovětské Ukrajině v rámci expanze SSSR na západ Varianta že by Československo bylo obnoveno v rámci federace Československa Rakouska a Polska byla Edvardem Benešem odmítnuta už v roce 1942< ref> Na základě dohod z postupimské konference bylo k 1 listopadu 1946 vyhnáno 2 232 544 obyvatel německé národnosti v roce 1947 došlo k vyhnání dalších 80 000 českých Němců Protože postupimská konference zároveň odmítla schválit podobný postup i v případě občanů maďarské národnosti uzavřela československá vláda s vládou maďarskou dohodu o tzv výměně obyvatelstva při které se jakýkoliv příslušník slovenské menšiny v Maďarsku mohl přestěhovat do ČSR a za něj byl vystěhován do Maďarska jeden příslušník maďarské menšiny na Slovensku Na základě této dohody bylo přesídleno do Maďarska 90 000 slovenských Maďarů< ref> Samostatnost poválečné ČSR byla oslabena Již tehdy se v československé politice začala prosazovat závislost na Sovětském svazu připravovaná Komunistickou stranou Československa KSČ za války v Moskvě Už v roce 1945 došlo ke zestátnění většiny československého průmyslu V květnu 1946 se konaly první poválečné parlamentní volby které vyhrála v českých zemích se ziskem 40 % hlasů Komunistická strana Československa Vytěžila nejen maximum z poválečného růstu popularity levice a Sovětského svazu jako vítěze nad nacismem ale díky slibům další pozemkové reformy získala většinu hlasů venkovského obyvatelstva Zato na Slovensku jasně zvítězila Demokratická strana s 62 % hlasů a komunisté jen 30 % ale i přes tento neúspěch získali komunisté společně 38 % hlasů a stali se nejsilnější stranou v zemi Výsledek voleb se odrazil ve složení vlády Komunisté si podrželi nejen vlivná místa na ministerstvech vnitra informací a zemědělství ale získali i křeslo předsedy vlády do něhož usedl předseda strany Klement Gottwald Ministrem obrany se stal generál Ludvík Svoboda dle některých historiků tajný člen KSČ který navenek vystupoval jako nestraník< ref> V únoru 1948 vrcholí vládní krize v Hradeckém programu KSČ Program požaduje další znárodňování a rozparcelování statků nad 50 ha Komunisté také dále pronikají na významná místa v silových složkách 8 členů vedení SNB bylo nahrazeno komunisty Na protest proti tomu podává většina nekomunistických ministrů 20 února demisi Například Jan Masaryk a Ludvík Svoboda zůstávají ve vládě Odstoupivší předpokládali že prezident Beneš demisi nepřijme nebo jmenuje novou úřednickou vládu To se ale nestalo a prezident 25 února demisi přijal V těchto pěti dnech komunisté vyvíjeli na prezidenta silný nátlak organizováním demonstrací stávek a vyzbrojováním Lidových milicí Byla sestavena nová vláda Národní fronty v čele s Klementem Gottwaldem Jediný skutečně nekomunistický ministr v této vládě Jan Masaryk zemřel za nevyjasněných okolností Komunistický režim 1948–1989 Komunistický puč dovršený 25 února 1948 vedl k převzetí veškeré moci KSČ a k jednomu z totalitních režimů bývalé zájmové sféry Sovětského svazu Tento den byl jako „Vítězný Únor následně jako významný den Také rozdělili statky nad 50 ha Vydali zákon o všeobecném zdravotním pojištění a provedli reformu školství Všem sociálním demokratům poslali bez jejich vědomí poštou komunistické legitimace a sociální demokracii tak zlikvidovali Ti kdož odmítli byli doživotně perzekvováni včetně rodinných příslušníků zabránění ve studiu nepřijetí nebo ztráta zaměstnání pozdější odnímání majetku zejména soukromníkům-živnostníkům což se s nimi táhlo i do nového tisíciletí nálepky reakcionářů domnělý antikomunismus nemožnost rehabilitace předpojatost v restitučních sporech apod 9 května 1948 bylo Československo prohlášeno lidově demokratickou republikou na což již nemocný a psychicky deptaný prezident Edvard Beneš reagoval svou abdikací když předtím odmítl podepsat takzvanou "Ústavu devátého května" Prezidentem se tak stal komunista Klement Gottwald Edvard Beneš skonal v Sezimově Ústí 3 září 1948 ve věku 64 let V září 1948 byl schválen Zákon o táborech nucené práce načež byly zřízeny tábory nucené práce při uranových dolech Vojna u Příbrami Rovnost Svornost Bratrství u Jáchymova 10 října byl vyhlášen Zákon na ochranu lidově demokratické republiky Byly též zřízeny armádní pomocné technické prapory pro politicky nespolehlivé jedince jako kulaky kněží západní letce atd kteří nesměli sloužit se zbraní Odhaduje se že jimi prošlo asi 22 tisíc lidí Režim plánovitě likvidoval své politické odpůrce náboženské představitele a nekomunistickou inteligenci snažil se omezit vyšší vzdělání na politicky spolehlivé jedince K velkým změnám došlo také v hospodářství které bylo budováno centrálně podle sovětského vzoru Důraz byl kladen na těžký průmysl a to hlavně zbrojní Začala industrializace Slovenska V roce 1949 byla vyhlášena 1 pětiletka která znamenala rozvoj těžkého průmyslu na úkor spotřebního byl také vydán zákon o JZD a začala násilná kolektivizace Po roce 1948 odešla druhá vlna emigrace Režim konsolidoval svou moc vykonstruovanými procesy popravami vězněním a vládou strachu Druhá vlna znárodnění a kolektivizace převedla další majetky do rukou vznikající „nové třídy Prakticky všechny odbojové skupiny kromě bratří Mašínů byly i v náznaku likvidovány Dne 5 listopadu 1949 byly vykonány rovněž tresty smrti nad představiteli skupin nestraníků Vratislavem Polesným Vratislavem Jandou Josefem Charvátem Emanuelem Čančíkem Květoslavem Prokešem a Jaroslavem Borkovcem bratr prvního vyšetřovatele kauzy Jana Masaryka JUDr Zdeňka Borkovce jemuž byl případ odejmut a předán StB odsouzenými v souvislosti s přípravou údajného květnového protikomunistického povstání 1949 Počátkem března 1953 zemřel sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin a nové vedení v SSSR v čele s Nikitou Sergejevičem Chruščovem zanedlouho odsoudilo kult Stalinovy osobnosti Ve stejném roce zemřel bezprostředně po návratu ze Stalinova pohřbu i Klement Gottwald a novým prezidentem byl zvolen Antonín Zápotocký Uvedl se neblahou měnovou reformou s následnými krvavě potlačovanými nepokoji a protesty zejména v Plzni kde byla jako odveta za tyto protesty odstraněna i socha T G Masaryka Antonín Zápotocký zemřel v roce 1957 místo něj nastoupil tehdejší první tajemník strany Antonín Novotný Za něho pokračovaly ale pomalu již ustávaly popravy z politických důvodů Posledním takto popraveným byl dle údajů ÚDV Vladivoj Tomek dne 17 listopadu 1960 který byl nicméně k trestu smrti odsouzen za více trestných činnů mimo jiné i vraždu Krátce předtím byl formálně dovršen socialismus a změněn název republiky na Československá socialistická republika zkratka ČSSR Hospodářská krize systému se projevila nutností zrušit 3 pětiletku v roce 1963 Krátké období tání v Sovětském svazu v polovině šedesátých let vedlo i k uvolnění v tehdejší ČSSR a k Pražskému jaru v roce 1968 kdy se Antonín Novotný vzdává prezidentské i stranické funkce Prezidentem se stal po krátké době Ludvík Svoboda Naděje na „socialismus s lidskou tváří byly na rozkaz Moskvy rázně ukončeny invazí států Varšavské smlouvy oficiálně nazvanou „bratrská internacionální pomoc ve středu 21 srpna 1968 Přes spontánní odpor obyvatelstva zejména k sovětským okupantům tehdejší českoslovenští politici Alexander Dubček a většina dalších po odvlečení do Moskvy ustoupili nátlaku a okupaci schválili K 1 lednu 1969 bylo Československo přeměněno na federaci dvou formálně suverénních národních států České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky se zachováním souhrnného názvu Československá socialistická republika V době po roce 1968 zejména v roce 1969 odešla třetí vlna emigrace Na protest proti cenzuře a počínající normalizaci obětovali svůj život 16 ledna 1969 Jan Palach a 25 února 1969 Jan Zajíc S nástupem Gustáva Husáka do čela KSČ který na pokyn z Moskvy vystřídal Alexandra Dubčeka nastalo definitivně období utužení režimu tzv normalizace Následující dvě desetiletí jsou označována za vládu „šedé zóny vládu konformismu a "reálný socialismus" lidově tzv "socialismus s husí kůží" Ideologicky nepohodlní lidé byli v té době opět odstraňováni z významných míst a stát dál ztrácel schopné lidi Petiční akce Charta 77 poukazovala na porušování lidských práv v ČSSR a vyvolala ostrou reakci režimu První obětí režimního potlačování této plně v mezích tehdejších zákonů vedené akce se stal již v březnu 1977 český filozof Jan Patočka poslední Pavel Wonka který 26 dubna 1988 za nejasných okolností zemřel ve vězení Policejní represe zahrnující nevybíravé metody získávání spolupracovníků tajné Státní bezpečnosti a zřejmě i policejní vraždy inscenované jako sebevraždy např Přemysl Coufal Pavel Švanda nebo nehody Luboš Holeček spolužák Jana Palacha byly mírnější a méně časté než v padesátých letech byly zároveň dobře utajeny a nedávány na odiv jako výstraha v letech padesátých V sedmdesátých letech rostl hrubý domácí produkt tempem o 6-11 % každý rok a republika zažila ekonomický boom dílčí restrukturalizace konce 60 let levné suroviny ze SSSR a vývoz do zemí RVHP ale pouze prodloužily trvání neefektivního průmyslu Technické zaostávání většiny podniků se především v 80 letech soustavně prohlubovalo což se plně projevilo po roce 1989 Ovšem probíhala industrializace Slovenska dál byl budován převážně těžký průmysl dálniční síť Pražské metro a panelová sídliště Rozvoj skončil na začátku 80 let kdy ČSSR se zpožděním projevil tzv ropný šok ČSSR totiž platila za dodávky ropy pětileté průměrné tržní světové ceny Krize hospodářství vyvolaná centrálním direktivním řízením ekonomiky kdy mnohým podnikům chyběly peníze zvláště přídělové devizy prakticky na všechno zejména však na stavební a strojní investice Průmysl byl málo efektivní a zejména těžký průmysl výrazně poškozoval životní prostředí v Severních Čechách a na Severní Moravě Relativní životní úroveň obyvatelstva se ve srovnání se Západní Evropou dále postupně snižovala Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení perestrojky v druhé polovině osmdesátých let se v listopadu 1989 i socialistické Československo otevřelo okolnímu světu a vydalo se na cestu k demokracii a tržnímu hospodářství Gustáv Husák odstoupil a prezidentem republiky byl 29 prosince 1989 zvolen jednomyslně Václav Havel Československo 1990–1992 1 března 1990 došlo k přejmenování Slovenské socialistické republiky na Slovenskou republiku SR 6 března 1990 pak došlo i k přejmenování České socialistické republiky na Českou republiku ČR 29 března 1990 následovalo přejmenování Československé socialistické republiky na Československou federativní republiku Československo zaniklo k 1 lednu 1993 kdy se Česká republika a Slovenská republika zcela osamostatnily jako dva samostatné a na sobě zcela nezávislé státy Obyvatelstvo Populace Československa za dobu jeho existence vzrostla z 14 milionů v roce 1924 na 156 milionů v roce 1991 Z etnického hlediska tvořili populaci z 628% Češi následovaní Slováky se 31% dále Maďary 38% Rómy 07% Slezany 03% Rusíny Ukrajinci Němci Poláky a Židy Přirozený přírůstek dosahoval v roce 1985 27% a 17% v roce 1990 postupně tedy klesal Náboženství V Československu převládalo římskokatolické náboženství V době komunismu bylo náboženství potlačováno a prosazován byl ateismus Reference Literatura Kipke Rüdiger Vodička Karel Rozloučení s Československem Český spisovatel Praha 1993 ISBN 80-202-0447-4 Kipke Rüdiger Vodička Karel Abschied von der Tschechoslowakei Wissenschaft und Politik Köln 1993 ISBN 3-8046-8803-9 Vodička Karel Dělení Československa Deset let poté Volvox Globator Praha 2003 ISBN 80-7207-479-2 Externí odkazy Library of Congress Country Studies alternativní historické koncepce státoprávního uspořádání Československa Plnoprávným členským státem Evropské unie se kandidátská země může stát po splnění Kodaňských kritérií politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritéria přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Rozšiřování EU Zakládajícími členy dnešní EU byly v roce 1952 Belgie Francie Itálie Lucembursko SRN a Nizozemsko takzvaná „šestka K prvnímu rozšíření tehdejších Evropských společenství EHS ESUO a Euratom došlo až o 21 let později v roce 1973 V tomto roce byly za členy přijaty Dánsko Irsko a Spojené království V roce 1981 se Evropská společenství rozšířila o Řecko které bylo v roce 1986 následováno Portugalskem a Španělskem rozšíření druhé a třetí takzvané jižní Čtvrté rozšíření zvané severní v roce 1995 přidalo k EU další tři země Finsko Rakousko a Švédsko Společně s těmito zeměmi vyjednávalo o členství v EU také Norsko jehož obyvatelé ale nakonec vstup odmítli v referendu Šlo již o jeho druhé odmítnutí členství v Unii poprvé norští voliči zamítli členství v roce 1973 Norsko ale zůstává členem Evropské sdružení volného obchodu ESVO Znovusjednocení Německa 3 října 1990 zvětšilo Unii o pět zemí bývalé NDR Oficiálně nešlo o rozšíření EU nové země Spolkové republiky Německo převzaly její právní řád a i mezinárodní status Páté rozšíření EU zvané východní proběhlo 1 května 2004 kdy se Unie rozšířila o 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Šesté rozšíření – Od 1 ledna 2007 jsou členy EU Rumunsko a Bulharsko Sedmé rozšíření proběhlo dne 1 července 2013 kdy se součástí EU stalo Chorvatsko Kandidátské země jsou Makedonie Turecko Island Černá Hora Srbsko a Albánie stav k červenci 2014 Přehled států EU Státy s nadprůměrnou úrovní ekonomiky AIC nebo PPP na hlavu jsou vyznačeny tučně Oblasti EU se zvláštním statusem Nejvzdálenější regiony Statut „nejvzdálenějšího regionu outermost regions má v roce 2014 devět území< ref> Jmenovitě se jedná o Francouzská Guyana Jižní Amerika Guadeloupe Karibik Martinik Karibik Svatý Martin Karibik Mayotte Indický oceán< ref> Réunion Indický oceán Azory Makaronésie Madeira Makaronésie Kanárské ostrovy Makaronésie Zámořské země a území Zámořské země a území overseas countries and territories je souhrnné pojmenování pro území pod správou Spojeného království Francouzské republiky Dánského království a Nizozemského království Následující výčet území je platný k 1 lednu 2015 britská území Anguilla Karibik Bermudy severní Atlantik Britské antarktické území Jižní oceán Britské indickooceánské území Indický oceán Britské Panenské ostrovy Karibik Falklandy jižní Atlantik Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy jižní Atlantik Kajmanské ostrovy Karibik Montserrat Karibik Pitcairnovy ostrovy Tichý oceán Svatá Helena Ascension a Tristan da Cunha jižní Atlantik Turks a Caicos Atlantik francouzská území Francouzská Polynésie Tichý oceán Francouzská jižní a antarktická území Indický oceán Nová Kaledonie Tichý oceán Saint-Pierre a Miquelon severní Atlantik Wallis a Futuna Tichý oceán Svatý Bartoloměj Karibik< ref> nizozemská území všechna v Karibiku Aruba Curaçao Bonaire Saba Svatý Martin Svatý Eustach dánská území Grónsko severní Amerika Oblasti které patří do EU ale jsou mimo celní oblast EU Několik území která jsou plnohodnotnou součástí EU je vyjmuto z celní oblasti EU Jedná se< ref> německá území Helgoland a Büsingen am Hochrhein francouzské zámořské departmenty španělská území Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla řecká Hora Athos italská území Livigno Campione d'Italia a italská část Luganského jezera finské souostroví Ålandy Gibraltar Oblasti pod správou členů EU které nepatří do EU Ostrov Man Irské moře Jersey kanál La Manche Guernsey kanál La Manche Faerské ostrovy severní Atlantik Akrotiri a Dhekelia ostrov Kypr Odkazy Poznámky Reference Externí odkazy – přehledný rozcestník užitečných odkazů Evropské unie Sekce Státy EU • • • • na webu EU 1 březen je 60 den roku podle gregoriánského kalendáře 61 v přestupném roce Do konce roku zbývá 305 dní 1 březen je jedním z dnů používaných v historii jako začátek kalendářního roku Za začátek roku platil tento den ve starém Římě před opravou kalendáře Juliem Caesarem 45 př n l – proto má září latinský název september tedy „sedmý měsíc ačkoliv je měsícem devátým Tento počátek roku užívali i první křesťané v Galii až do 8 století 1 březen platil za počátek roku také v republice benátské a to až do jejího pádu v roce 1797 za Napoleona I Události Česko 1950 – V Československu bylo provedeno sčítání lidu podle něhož mělo k tomuto datu 12 338 450 obyvatel z toho Česko 8 896 133 a Slovensko 3 442 317 1955 – Byla vyhlášena nejstarší Chráněná krajinná oblast v České republice Český ráj 2003 Po náročných opravách zprovozněny stanice Národní Třída a Náměstí Republiky 2008 – Českou republiku zasáhla ničivá vichřice Emma 2013 – Český rozhlas spustil novou stanici mluveného slova jménem Plus 2013 Začala vysílat televizní stanice Kino Svět Svět 1565 – Je založeno Rio de Janeiro 1815 – Po útěku z Elby se vylodil bývalý francouzský císař Napoleon Bonaparte v zátoce San Juan u Cannes 1872 – Byl vyhlášen Yellowstonský národní park nejstarší národní park na světě známý především pro divočinu a řadu geotermálních úkazů zejména pak gejzír Old Faithful 1896 – Střetla se vojska Etiopie a Itálie v rámci první italsko-etiopské války v bitvě u Awdy 1920 – Vznik novodobého Maďarského království pod vedením Miklóse Horthyho 1920 – Slovenské národní divadlo slavnostně zahájilo svoji činnost operou Bedřicha Smetany Hubička 1932 – Ve věku dvaceti měsíců byl unesen prvorozený syn Charles III Charlese Lindbergha ml amerického letce známého především prvním sólovým přeletem Atlantského oceánu v roce 1927 1932 Prohlásit Mandžukuo Založení 1942 – Proběhla bitva v Sundském průlivu 1947 – Mezinárodní měnový fond zahájil finanční operace 1950 – Klaus Fuchs usvědčený ze špionáže pro SSSR byl odsouzen k 14 letům káznice 1950 – Čankajšek byl opět zvolen prezidentem Tchajwanu 1954 – USA odpálily vodíkovou bombu Bravo v Mikronésii Exploze v oblasti bikinského atolu na první pohled smazala z povrchu všechny okolní korálové ostrovy 1963 – V platnost vstoupila Mezinárodní úmluva o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu 1992 – Muslimové a Chorvati se v referendu vyjádřili pro nezávislost Bosny 2003 – Vstoupila v platnost Smlouva z Nice 2005 – Nejvyšší soud USA rozhodl že popravy osob které v době spáchání trestného činu byly mladší než 18 let jsou protiústavní Soud toto usnesení schválil nejtěsnějším poměrem hlasů 54 Narození Česko 1456 – Vladislav Jagellonský český a uherský král z dynastie Jagellonců † 13 března 1516 1709 – Josef Antonín Gurecký český hudební skladatel a houslista † 27 března 1769 1711 – Franz Kohl barokní sochař † 1766 1785 – Albín Heinrich mineralog historik a pedagog † 5 dubna 1864 1848 – Jan Váňa český filolog a satirický básník † 17 května 1915 1864 – Jan Nevěřil děkan teologické fakulty v Olomouci † 9 března 1940 1868 – Žofie Chotková česká šlechtična † 28 června 1914 1875 – František Černý varhaník a hudební skladatel † 6 května 1958 1880 – Johann Platzer československý politik německé národnosti † 19 července 1946 1883 – Jaroslav Kovář starší český architekt † 24 května 1961 1885 – Jindřich Praveček pedagog dirigent a skladatel † 11 února 1969 1888 – Karel Hrdlička významná osobnost československého automobilového průmyslu † 7 prosince 1979 1897 – Antonín Lhoták český sochař a medailér † 7 srpna 1975 1903 – Bohumil Durdis vzpěrač † ? 1904 – Mirko Očadlík hudební vědec † 26 června 1964 1907 – Antonín Vodička český fotbalista † 9 srpna 1975 1909 – Josef Vachek lingvista † 31 března 1996 1911 – Engelmar Hubert Unzeitig sudetský kněz a řeholník odpůrce nacismu † 2 března 1945 1913 – Bedřich Koula studentský funkcionář popravený nacisty † 17 listopadu 1939 1917 – Josef Beneš etnograf a muzeolog † 2 října 2005 1922 – Libuše Řídelová česká herečka a pedagožka † 6 února 2009 1923 – Jiří Fried spisovatel † 13 září 1999 1925 – Emanuel Vlček český paleoantropolog lékař a profesor Anatomického ústavu † 24 října 2006 1928 – Václav Snítil český houslista 1929 – Dagmar Pistorová herečka † 6 září 1989 1932 Jiří Platenka fotograf † 1 února 1999 Miloš Smetana český scénárista a dramaturg † 20 září 2009 1936 – Václav Sloup herec † 19 července 2014 1937 – Václav Wolf český katolický kněz 1939 Eva Oubramová básnířka spisovatelka a žurnalistka † 21 června 1997 Ivan Kraus český spisovatel herec a loutkoherec Jiří Pavlík malíř ilustrátor a grafik † 3 května 1993 1942 – Antonín Sochor český matematik logik a politik † 17 května 2008 1943 – Milan Pitlach český architekt a fotograf 1944 Václav Aulický architekt a vysokoškolský profesor Václav Roubíček rektor Vysoké školy báňské a politik † 14 července 2010 1946 – Jan Kodeš český tenista 1950 Karel Rechlík český výtvarník grafik a výtvarný teoretik Lubomír Voleník první prezident Nejvyššího kontrolního úřadu † 5 června 2003 1963 – Hana Heřmánková česká moderátorka 1968 – Jana Janatová česká dětská herečka tanečnice Svět 1105 – Alfons VII Kastilský král Leónu a Kastílie a hraběte barcelonský † 21 srpna 1157¨ 1320 – Ajurbarwada čtvrtý císař říše Jüan a sedmý veliký chán mongolské říše 9 dubna 1285 1389 – Antonín Florentský dominikánský mnich florentský arcibiskup † 2 května 1459 1432 – Isabela de Coimbra portugalská královna † 2 prosince 1455 1445 – Sandro Botticelli italský malíř † 17 května 1510 1683 – Karolina z Ansbachu manželka britského krále Jiřího II † 20 listopadu 1737 1691 – Conrad Beissel německý mystik † 6 března 1768 1786 – Franz von Pillersdorf rakouský státník † 22 února 1862 1788 – Gheorghe Asachi rumunský spisovatel malíř a historik † 12 listopadu 1869 1798 – Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská dcera císaře Františka I † 3 září 1881 1804 – Franz Hanfstaengl německý malíř a fotograf † 18 dubna 1877 1810 – Frédéric Chopin polský skladatel a pianista † 17 října 1849 1814 – Francis Fletcher osadník v americkém státě Oregon † 7 října 1871 1819 – François-Marie-Benjamin Richard arcibiskup pařížský a kardinál † 28 ledna 1908 1826 – Blahoslavený Jan Křtitel Mazzucconi italský misionář † září 1855 1838 – Svatý Gabriel Possenti od Panny Marie Bolestné patron mládeže † 27 února 1862 1846 – Vasilij Vasiljevič Dokučajev ruský pedogeograf pedolog a geolog † 8 listopadu 1903 1858 – Georg Simmel německý filozof a sociolog † 1918 1868 – Žofie Chotková manželka rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este † 28 června 1914 1869 – Pietro Canonica italský sochař † 8 června 1959 1876 Henri de Baillet-Latour belgický šlechtic předseda Mezinárodního olympijského výboru † 6 ledna 1942 Arthur Ruppin izraelský sociolog a politik † 1 ledna 1943 1879 – Aleksandar Stambolijski premiér Bulharska † 14 června 1923 1886 – Oskar Kokoschka rakouský malíř spisovatel a dramatik † 22 února 1980 1890 – Jan Duiker holandský architekt † 23 února 1935 1891 – Alfons Maria Mazurek polský katolický kněz mučedník blahoslavený † 28 srpna 1944 1897 – Shoghi Effendi strážce víry Baha'i † 1957 1899 Zalman Aran ministr v izraelské vládě † 6 září 1970 Erich von dem Bach-Zelewski nacistický generál válečný zločinec † 8 března 1972 1904 – Glenn Miller americký jazzový skladatel a šéf big bandu swingové éry † 1944 1905 – Emmanuel Mounier francouzský katolický publicista a filosof † 23 března 1950 1906 – Milutin Ivković jugoslávský fotbalový reprezentant † 23 května 1943 1908 – Gustav René Hocke německý žurnalista historik kultury † 14 července 1985 1909 – David Niven britský herec † 1983 1910 Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 † 28 července 2002 David Niven britský herec a voják † 29 července 1983 1919 – João Goulart brazilský prezident † 6 prosince 1976 1920 – Simon Ignatius Pimenta indický kardinál arcibiskup Bombaje † 19 července 2013 1922 – Jicchak Rabin izraelský politik † 4 listopadu 1995 1923 – Vladimir Natanovič Gelfand ukrajinský spisovatel † 25 listopadu 1983 1924 – Donald Slayton astronaut USA † 13 června 1993 1925 – Alexandre do Nascimento angolský kardinál 1927 Harry Belafonte americký zpěvák Claude Gensac francouzská herečka George Ogden Abell americký astronom † 8 října 1983 Ivan Krivosudský slovenský herec † 4 prosince 2010 Robert Bork americký teoretik práva a soudce † 19 listopadu 2012 1928 – Jacques Rivette francouzský filmový režisér a herec 1929 – Georgi Markov bulharský spisovatel zavražděný bulharskou tajnou službou † 10 září 1978 1930 − Benny Powell americký jazzový pozounista † 26 června 2010 1931 – Lamberto Dini premiér Itálie 1933 − Gerry Bron britský hudební producent a manažer hudebních skupin † 19 června 2012 1937 – Jimmy Little australský hudebník herec a pedagog † 2 dubna 2012 1939 Leo Brouwer kubánský skladatel kytarista a dirigent Tzvetan Todorov francouzsko-bulharský filozof esejista a literární teoretik 1940 − Ralph Towner americký hudebník 1941 – Dietrich Benner německý pedagog 1942 – Michael Giles britský bubebník 1944 Mike d'Abo britský zpěvák Manfred Mann Roger Daltrey britský hudebník The Who 1945 – Wilfried Van Moer belgický fotbalista 1946 Lana Woodová americká herečka a producentka Tony Ashton anglický rockový pianista klávesista zpěvák skladatel † 28 května 2001 1949 – Ray Phillips britský bubeník 1950 – Dave Marsh americký hudební kritik spisovatel 1954 – Juraj Nvota slovenský režisér 1955 – Edward Wojtas polský politik † 10 dubna 2010 1956 – Tim Daly americký herec 1958 – Bertrand Piccard švýcarský psychiatr a vzduchoplavec 1963 Thomas Anders německý zpěvák Modern Talking Ron Francis kanadský hokejista 1967 – George Eads americký herec 1969 Javier Bardem španělský herec Dafydd Ieuan velšský bubeník 1971 – Dick Norman belgický tenista 1973 Ryan Peake kanadský kytarista Nickelback Jack Davenport britský herec 1978 − Jensen Ackles americký herec 1979 − Magüi Sernová španělská tenistka 1982 − Leryn Francová paraguayská atletka 1983 − Julio Cesar Serrano brazilský fotbalista 1987 − Jensen Ackles americká zpěvačka a skladatelka 1994 − Justin Drew Bieber americký kanadský zpěvák herec tenečník a skladatel Středozem 2931 Třetího věku – Aragorn Elessar Telcontar Úmrtí Česko 1396 – Jan Zhořelecký braniborský a zhořelecký vévoda syn Karla IV 22 června 1370 1792 – Leopold II rakouský císař král český a uherský 5 května 1747 1808 – Wenzel Hocke severočeský katolický kněz 8 ledna 1732 1856 – Josef Arnošt Ryba český oční lékař 21 února 1795 1882 – Antonín Buchtel český skladatel a sběratel hudebních nástrojů 4 května 1804 1899 – Bedřich Havránek český malíř 1 ledna 1821 1914 – Ferdinand Josef Lehner kněz pečoval o církevní hudbu výtvarné umění a památky 6 června 1837 1934 – Heinrich Koch česko-německý fotograf 20 srpna 1896 1945 Oldřich Janko voják a příslušník výsadku Sulphur 26 listopadu 1910 Adolf Horák československý voják a velitel výsadku Sulphur 16 května 1908 1966 – Karel Dostal český divadelní režisér a herec 14 března 1884 1970 – Miroslav Míčko historik umění pedagog výtvarný kritik a překladatel 26 března 1912 1971 – František Hrubín český spisovatel 17 září 1910 1974 – František Hák fotograf 27 května 1886 1980 – Anna Ticho izraelská malířka českého původu 27 října 1894 1987 – Vilém Nový československý politik 16 května 1904 1996 – Matej Lúčan dlouholetý místopředseda vlád ČSSR 11 ledna 1928 1997 – Václav Roziňák československý hokejový reprezentant 7 listopadu 1922 2005 – Jiří Trnka československý fotbalový reprezentant 2 prosince 1926 2008 – Eva Tauchenová herečka 8 prosince 1928 2009 – Petr Uruba český válečný veterán pilot 15 prosince 1916 2010 Jarmila Turnovská česká scenáristka a dramaturgyně 11 srpna 1930 Jindřich Valouch český politik a poslanec 31 října 1947 2014 Zdeněk Hajný český malíř grafik a psycholog 30 ledna 1942 Vojtěch Hurta český výtvarník řezbář 25 března 1943 Svět 1131 – Štěpán II Uherský uherský král 1101 1233 – Tomáš I Savojský savojský hrabě a pán Piemontu 1178 1320 – Ajurbarwada čtvrtý císař říše Jüan a sedmý veliký chán mongolské říše 9 dubna 1285 1510 – Francisco de Almeida portugalský mořeplavec 1450 1643 – Girolamo Frescobaldi italský hudební skladatel a varhaník září 1583 1697 – Francesco Redi italský lékař a přírodovědec 18 února 1626 1757 – Edward Moore anglický dramatik 1712 1768 – Hermann Samuel Reimarus německý osvícenský filozof a spisovatel 22 prosince 1694 1773 – Luigi Vanvitelli byl italský architekt a malíř 12 května 1700 1777 – Georg Christoph Wagenseil rakouský hudební skladatel 29 ledna 1715 1792 – Leopold II rakouský císař král český a uherský 5 května 1747 1793 – Abraham Roentgen německý umělecký truhlář 30 ledna 1711 1804 – Karolína Marie Tereza Parmská princezna parmská a saská 22 listopadu 1770 1807 – Nikolaj Rezanov ruský šlechtic a politik 28 března 1764 1857 – Johann Jakob Heckel rakouský zoolog a ichtyolog 23 ledna 1790 1860 – Honoré-Charles Reille francouzský generál 1 září 1775 1865 – Anna Pavlovna Ruská nizozemská královna 7 ledna 1795 1875 – Tristan Corbière francouzský básník 1845 1877 – Antoni Norbert Patek polskošvýcarský hodinář 14 června 1811 1881 – Ignacy Hryniewiecki vrah cara Alexandra II 25 dubna 1856 1884 – Auguste Mestral francouzský fotograf 20 března 1812 1895 – Richard Klemens Metternich rakouský diplomat 7 ledna 1829 1897 – Milan Piroćanac srbský politik právník premiér 7 ledna 1837 1909 – Marie Terezie Trani dcera bavorské vévodkyně Matyldy a hraběte Ludvíka Trani 15 ledna 1867 1911 – Jacobus Henricus van 't Hoff nizozemský chemik 1852 1914 – Edwin J Houston americký vynálezce 9 července 1847 1920 – Josef Trumpeldor sionista a židovský veterán rusko-japonské války 1 prosince 1880 1921 – Nikola I Petrović-Njegoš černohorský kníže a král; básník 1841 1924 – Luisa Belgická belgická princezna 18 února 1858 1928 – Jacques Rivette francouzský režisér 1929 Ernst Oppler německý malíř 9 září 1867 Vincenzo Gemito italský sochař a grafik 16 července 1852 1938 – Gabriele d'Annunzio italský básník 1943 – Alexandre Yersin francouzsko-švýcarský bakteriolog 22 září 1863 1945 – Perec Goldstein židovský příslušník protinacistického odboje 4 července 1923 1950 – Alfred Korzybski americký filozof 3 července 1879 1960 – František Hečko slovenský spisovatel 1905 1974 − Bobby Timmons americký klavírista 19 prosince 1935 1975 – Kurt Bauch německý historik umění 25 listopadu 1897 1976 – Jean Martinon francouzský skladatel a dirigent 10 ledna 1910 1980 – Dixie Dean anglický fotbalový útočník 22 ledna 1907 1982 – Walter Scheel prezident Západního Německa 8 července 1919 1983 – Arthur Koestler britský spisovatel filozof a novinář 5 září 1905 1984 – Peter Walker britský automobilový závodník 7 září 1912 1986 – Martta Wendelinová finská ilustrátorka 23 listopadu 1893 1997 – Hans Robert Jauß německý literární teoretik 12 prosince 1921 2006 – Reidar Liaklev norský olympijský vítěz v rychlobruslení 15 července 1917 2009 – Ken Henry americký rychlobruslař olympijský vítěz 7 ledna 1929 2010 – Vladimir Sergejevič Iljušin sovětský zkušební pilot 31 března 1927 2012 – Blagoje Adžić jugoslávský partyzán a politik 2 září 1932 2013 – Jim Murray americký kytarista a hráč na foukací harmoniku 30 května 1942 2014 − Alain Resnais francouzský režisér 3 června 1922 2015 – Orrin Keepnews americký hudební producent 2 března 1923 Svátky Česko Bedřich Alban Albín Alva Elvis Socialistický kalendář – Zahájení měsíce knihy Svět Slovensko – Albín Bosna a Hercegovina – Den nezávislosti Jižní Korea – Den hnutí za nezávislost Pranostiky Česko Svatá Eudokie psa až po uši sněhem zavěje Eudokie příznivá ale blátivá Ostatní Předchozí den – 28 únor 29 únor v přestupném roce 10 březen je 69 den roku podle gregoriánského kalendáře 70 v přestupném roce Do konce roku zbývá 296 dní Události Česko 1222 – Přemysl Otakar I vydává konkordát o vztahu s církvemi 1417 – Pražská univerzita vyhlásila oprávněnost přijímání pod obojí všemi věřícími Tím se definitvně rozešla s katolickou církví a stala zdrojem věroučných myšlenek husitského hnutí 1978 – Skončil let prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka 2005 – Nejvyšší soud v Brně zprostil viny Michala Zítka který v roce 2000 vydal český překlad knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf Můj boj Zítko byl obviněn z podpory a propagace hnutí potlačujících lidská práva Nejvyšší soud konstatoval že obžalovaný neměl v úmyslu taková hnutí propagovat Svět 241 př n l – proběhlo v rámci první punské války rozhodující námořní střetnutí mezi flotilami Kartága a římské republiky – bitva u Aegatských ostrovů 1535 – Španělé objevili Galapágy 1876 – Graham Bell provádí svůj první telefonický hovor 1945 – byla zahájena Ostravsko-opavská operace sovětských a československých vojsk která skončila osvobozením Ostravy a okolních měst a obcí od nacistické okupace 1959 – Tibetské národní povstání 2001 Založena Free Software Foundation Europe Mluvčí Tálibánu Abdal Hají Mutmain oznámil že demolice soch Buddhů z Bamjánu je téměř u konce 2005 Bývalý premiér srbské provincie Kosovo Ramush Haradinaj byl žalobcem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ICTY v Haagu formálně obviněn z 37 válečných zločinů a zločinů proti lidskosti Měl je spáchat v době kdy působil jako velitel jednotek albánských separatistů z Kosovské osvobozenecké armády Libanonský prezident Emil Lahúd pověřil sestavením nové vlády Umara Karámího Novým vůdcem čečenských separatistů se po zabitém Aslanu Maschadovovi stal Abdul Chalim Sajdullajev V Čečensku se zřítil vrtulník ruské armády Při havárii ke které podle ruských představitelů patrně došlo kvůli technické závadě zahynulo 15 vojáků a jeden byl zraněn Narození Česko 1535 – Vilém z Rožmberka významný český aristokrat a nejvyšší purkrabí českého království † 31 srpna 1592 1821 – Petr Mužák středoškolský profesor krasopisu a kreslení † 8 února 1892 1826 – Ferdinand Michl kanovník litoměřické kapituly † 7 března 1901 1827 – Elias Palme sklářský průmyslník zakladatel továrny na výrobu lustrů † 31 prosince 1893 1834 – Mathias Pangerl historik a archivář † 14 ledna 1879 1839 – Gustav Wiedersperg český šlechtic a politik † 8 května 1898 1845 – Vojtěch Mayerhofer český novinář a redaktor Ottova slovníku naučného nalezen mrtev 23 července 1899 1853 – Karel Maydl lékař zakladatel české chirurgie † 8 srpna 1903 1859 – Jozef Miškovský český novinář spisovatel nakladatel a historik † 14 července 1940 1862 – Rudolf Gudrich zakladatel českého hasičstva ve Slezsku † 13 září 1937 1872 – Ctibor Bezděk lékař spisovatel pacifista filantrop † 22 února 1956 1877 – Jindřiška Konopásková básnířka a spisovatelka † 31 března 1947 1878 – Jozef Branecký československý politik slovenské národnosti † 17 října 1941 1887 – Anatol Provazník hudební skladatel a varhaník † 24 listopadu 1950 1895 – František Michálek český varhaník a hudební skladatel † 18 listopadu 1951 1902 – Jaroslav Soukup kněz misionář v Peru a botanik † 14 listopadu 1989 1908 – Vendelín Opatrný československý velitel padl u Dukelského průsmyku † 31 října 1944 1921 – Josef Šimon politik člen několika vlád Československa † ? ? 1923 – Zdenka Bergrová česká básnířka a překladatelka † 22 května 2008 1924 Čestmír Adam politik † 6 června 1999 Ivo Toman český scenárista a filmový režisér † 23 prosince 1994 1926 – Dagmar Hochová fotografka † 16 dubna 2012 1927 – Antonín Procházka soudce Ústavního soudu † 9 února 2006 1930 – Josef Havel pěstitel a šlechtitel růží † 12 února 2008 1932 – Eduard Cupák filmový a divadelní herec † 23 června 1996 1933 Zdeněk Frolík český matematik † 3 května 1989 František Hobizal kněz a spisovatel † 8 července 2001 1934 – Alexandr Stich český jazykovědec a literární historik bohemista † 26 ledna 2003 1939 – Milan Bakeš český právník 1944 Pavel Novák český zpěvák a skladatel † 11 února 2009 Michal Polák zpěvák a kytarista 1945 – Ladislav Štaidl kytarista pianista dirigent skladatel textař 1948 – Jiří Lamberk český lékař a spisovatel 1949 – Pavel Tollner český politik 1950 Jiří Cieńciała ministr průmyslu a obchodu ČR Petr Kalandra bluesový zpěvák a kytarista † 7 září 1995 1968 – Pavel Srníček český fotbalista 1973 – Eva Herzigová česká supermodelka a herečka 1977 – Lenka Krobotová česká herečka 1982 – Kryštof Hádek herec 1994 – Monika Bagárová česká zpěvačka a finalistka Československé Superstar Svět 1452 – Ferdinand II Aragonský král sicilský a aragonský sjednotitel Španělska † 23 ledna 1516 1503 – Ferdinand I Habsburský císař římský král český a uherský † 25 července 1564 1549 – Svatý František Solano španělský misionář v Jižní Americe † 14 července 1610 1628 – Marcello Malpighi italský lékař a přírodovědec † 30 listopadu 1694 1653 – John Benbow legendární anglický admirál bojující ve válkách Velké aliance a válkách o dědictví španělské † 4 listopadu 1702 1749 – Lorenzo da Ponte italský básník a libretista † 17 srpna 1838 1760 – Leandro Fernandez de Moratín španělský dramatik † 2 června 1828 1772 – Friedrich Schlegel německý filosof literární kritik a překladatel † 11 ledna 1829 1776 – Luisa Meklenbursko-Střelická pruská královna manželka Fridricha Viléma III † 19 července 1810 1788 – Joseph von Eichendorff německý spisovatel † 26 listopadu 1857 1791 – Ángel de Saavedra španělský básník dramatik a politik † 22 června 1865 1804 – Ida Anhaltská manželka oldenburského velkovévody Augusta † 31 března 1828 1810 – Auguste Boniface Ghiesbreght belgický botanik a cestovatel † 7 února 1893 1829 – William H Getchell americký fotograf † srpen 1910 1845 – Alexandr III Alexandrovič ruský car † 1 listopadu 1894 1844 – Pablo de Sarasate španělský houslista a hudební skladatel † 20 září 1908 1845 – Alexandr III Alexandrovič ruský car † 20 října 1894 1849 – Ľudovít Vladimír Rizner zakladatel slovenské bibliografie † 7 října 1913 1850 – Spencer Gore anglický tenista a hráč kriketu † 19 dubna 1906 1858 – Henry Watson Fowler britský jazykovědec a lexikograf † 26 prosince 1933 1865 – Julian Nowak polský lékař a politik † 7 listopadu 1946 1867 – Hector Guimard francouzský architekt † 20 května 1942 1870 – Eugène Michel Antoniadi řecký astronom † 10 února 1944 1879 – Hans Luther německý říšský kancléř † 11 května 1962 1880 – Vladislav Petković Dis srbský básník † 16 května 1917 1887 – Tošicugu Takamacu učitel bojových umění † 2 dubna 1972 1888 – Ivan Stodola slovenský lékař dramatik a spisovatel † 26 března 1977 1889 – Taavi Tamminen finský zápasník mistr světa † 19 ledna 1967 1892 – Arthur Honegger švýcarský hudební skladatel † 27 listopadu 1955 1903 – Bix Beiderbecke americký jazzový kornetista klavírista a hudební skladatel † 6 srpna 1931 1907 – Toni Frissellová americká fotografka † 17 dubna 1988 1908 – Kristjan Palusalu estonský zápasník olympijský vítěz † 17 července 1987 1918 Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský pátý potomek rakouského císaře Karla I † 11 prosince 2007 Günther Rall německý letec stíhací eso Luftwaffe během druhé světové války † 4 října 2009 1920 – Boris Vian francouzský spisovatel a hudebník † 23 června 1959 1923 – Val Logsdon Fitch americký jaderný fyzik † 5 února 2015 1925 – Manolis Anagnostakis řecký básník † 23 června 2005 1927 – Jupp Derwall německý fotbalový trenér † 26 června 2007 1928 Elda Grin arménská spisovatelka a psycholožka James Earl Ray vrah Martina Luthera Kinga † 23 dubna 1998 1932 – Anatolij Roščin sovětský zápasník olympijský vítěz 1936 – Sepp Blatter švýcarský fotbalový funkcionář 8 prezident FIFA 1938 – Dave Alexander americký bluesový klavírista a zpěvák † 8 ledna 2012 1939 – Irina Pressová sovětská sprinterka dvojnásobná olympijská vítězka † 21 února 2004 1940 – Chuck Norris americký herec 1941 – Péter Mansfeld jedna z nejmladších obětí komunismu v Maďarsku † 21 března 1959 1943 – Peter Tremayne britský spisovatel a historik 1945 – Min Tanaka japonský herec a tanečník 1947 – Kim Campbellová kanadská politička právnička diplomatka a spisovatelka 1949 – Larry Wall kanadský vývojář autor programovacího jazyka Perl 1950 – Colin McGinn anglický filozof 1956 − Mitchell Lichtenstein americký herec a režisér 1957 – Usáma bin Ládin saúdskoarabský terorista 1958 – Sharon Stoneová americká herečka modelka a producentka 1971 – Timbaland americký hudební producent 1979 – Edi Gathegi americký herec 1992 – Emily Osmentová herečka zpěvačka Úmrtí Česko 1804 – Josef Rosenauer inženýr stavitel Schwarzenberského kanálu 26 února 1735 1870 – Ignaz Moscheles český klavírní virtuóz a skladatel 23 května 1794 1918 – František Němec český sochař 5 ledna 1882 1922 – Jan Hanuš Sitt česko-německý houslista a violista hudební skladatel a pedagog 21 září 1850 1942 Rudolf Tayerle československý politik 26 srpna 1877 Alfred Berger český pedagog a matematik 16 února 1882 1948 – Jan Masaryk československý ministr zahraničí 14 září 1886 1955 – Vladimír Krno československý politik maďarské národnosti 21 června 1874 1961 – Ladislav Daněk československý právník a politik 22 dubna 1889 1968 – Jan Poláček sběratel hanáckých a slováckých lidových písní 12 listopadu 1896 1970 Josef Schieszl čs ministr sociální péče a zdravotnictví 30 dubna 1876 František Píšek český odborník na slévárenství a hutnictví akademik ČSAV 24 dubna 1886 1973 – Ivan Dérer československý politik ministr několika vlád 2 března 1884 1982 – Lubomír Nácovský československý olympionik sportovní střelec 26 května 1935 1986 – Jaroslava Vondráčková česká textilní výtvarnice a spisovatelka 5 ledna 1894 1988 – Luděk Nekuda hudebník-trumpetista zpěvák textař scenárista a dramaturg 10 října 1942 1995 – Michal Tučný český zpěvák country hudby 11 ledna 1947 2008 – Radovan Lukavský český herec 1 listopadu 1919 2011 Jaroslav Čermák příslušník francouzského protinacistického odboje oběť komunismu 30 července 1929 Přemysl Hauser jazykovědec 16 dubna 1921 2013 Pavel Trenský teatrolog filolog a pedagog českého původu 24 března 1929 Vojtěch Bartek český fotograf a pedagog 19 října 1942 Svět 1222 – Jan I Sverkersson švédský král 1201 1312 – Kazimír Bytomský kníže opolský a bytomský 1528 – Balthasar Hubmaier německý anabaptistický teolog nejspíše 1485 1615 – Svatý Jan Ogilvie mučedník skotský konvertita 1579 1792 – John Stuart skotský šlechtic a britský premiér 25 května 1713 1819 – Friedrich Heinrich Jacobi německý spisovatel a filosof kritik novověkého racionalismu 25 ledna 1743 1825 – Carl Brandan Mollweide německý matematik a astronom 3 února 1774 1826 – Jan VI Portugalský portugalský král 13 května 1767 1832 – Muzio Clementi italský hudební skladatel 23 ledna 1752 1849 – Robert Shaw britský poslanec a bankéř 29 ledna 1774 1851 – Leopold princ ze Salerna neapolský princ 2 července 1790 1852 – Armand Marrast francouzský novinář 5 června 1801 1855 – Karel Maria Isidor Bourbonský španělský infant zmámý jako „Don Carlos 29 března 1788 1861 – Taras Ševčenko ukrajinský básník a umělec 9 března 1814 1864 – Maxmilián II Bavorský bavorský král 28 listopadu 1811 1866 – Jicchak Me'ir Alter polský rabín dynastie Ger 1799 1872 – Giuseppe Mazzini italský filozof 22 června 1805 1873 – Pavlína Württemberská württemberská královna 4 srpen 1800 1874 Moritz Hermann Jacobi německý a ruský fyzik 21 září 1801 Jean Cruveilhier francouzský anatom 9 února 1791 1876 – Svetozar Marković srbský realistický spisovatel 21 září 1846 1884 – Bernardo Guimarães brazilský spisovatel 15 srpna 1825 1889 – Jan IV Etiopský etiopský císař 12 června 1837 1895 – Charles Frederick Worth pařížský módní návrhář 13 října 1825 1898 – George Müller zakladatel sítě sirotčinců v Anglii 27 září 1805 1910 – Karl Lueger starosta Vídně 24 října 1844 1919 – Leo Jogiches spoluzakladatel komunistické strany Německa 17 července 1867 1920 – Wilhelm J Burger rakouský fotograf a malíř 15 března 1844 1933 – Ivo Prodan kněz politik chorvatský bán 10 prosince 1852 1936 – Marie-Joseph Lagrange francouzský biblista 7 března 1855 1937 – Jevgenij Zamjatin ruský spisovatel 1 února 1884 1938 Wilhelm Ressel rakouský spisovatel 8 ledna 1852 Ahn Chang-Ho aktivista v hnutí za nezávislost Koreje 9 října 1878 1940 – Michail Bulgakov sovětský prozaik a dramatik 15 května 1891 1942 – William Henry Bragg britský fyzik nositel Nobelovy ceny 2 července 1862 1946 – Karl Haushofer německý geograf a geopolitik 27 srpna 1869 1948 – Zelda Fitzgeraldová americká spisovatelka 24 července 1900 1951 – Kidžúró Šidehara japonský politik 13 září 1872 1960 – Xenie Petrović-Njegoš černohorská princezna 22 dubna 1881 1962 – William Wauer německý sochař 26 října 1866 1964 – Oliver Sandys britská spisovatelka scenáristka a herečka 7 října 1886 1969 – Pavel Blaschke německý hudební skladatel 24 května 1885 1974 – Bolesław Kominek polský arcibiskup a kardinál 23 prosince 1903 1977 – Wim Schermerhorn premiér Nizozemska 17 prosince 1894 1982 – Milo Urban slovenský spisovatel 24 srpna 1904 1985 Cornelius Van Niel americký mikrobiolog 4 listopadu 1897 Konstantin Ustinovič Černěnko nejvyšší představitel Sovětského svazu 24 srpna 1911 1986 – Ray Milland velšský herec 3 ledna 1907 1998 Ilse Bing německá avantgardní a komerční fotografka 23 března 1899 Lloyd Bridges americký herec 15 ledna 1913 2000 William Porter americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 24 března 1926 John Thomas Sladek americký spisovatel vědeckofantastické literatury 15 prosince 1937 2002 – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 2003 – Naftali Temu keňský atlet běžec na dlouhé tratě olympijský vítěz 20 dubna 1945 2004 – Vlastimil Herold slovenský výtvarník a filmař 19 července 1924 2010 – Alexandru Mirodan rumunský a izraelský dramatik novinář a literární historik 5 června 1927 2012 – Sherwood Rowland americký chemik Nobelova cena za chemii 1995 28 června 1927 2013 – František Gregor slovenský hokejista československý reprezentant 8 prosince 1938 Svátky Česko Viktorie Ildika Melisa Melita Svět Den práv Tibetu Slovensko – Branislav Pranostiky Česko Mrzne-li v den Čtyřiceti mučedníků mrzne potom ještě 40 dní Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků přijde ještě čtyřicet ranních mrazíků Čtyřicet mučedníků – čtyřicet mrazíků Podle Čtyřiceti budeš Petra míti Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků bude úrodný rok Svatá panna Viktorie obrázky na okna ryje 11 březen je 70 den roku podle gregoriánského kalendáře 71 v přestupném roce Do konce roku zbývá 295 dní Události Česko 1422 – Poprava sedmi pražských konšelů 1500 – Přijal český sněm tzv Vladislavské zřízení zemské první obdobu české ústavy 1827 – Byla obnovena univerzita v Olomouci pod názvem Františkova Svět 1641 – Vítězství indiánských milicí jezuitských redukcí nad portugalskými otrokáři v bitvě na řece Mbororé znamenalo konec otrokářských nájezdů na redukce 1891 – Byl poprvé spuštěn na moře britský chráněný křižník HMS Hawke 1990 – Den obnovení nezávislosti Litvy která jako první ze sovětských republik vyhlásila nezávislost Počátek emancipačního procesu dalších svazových republik který vedl k zániku Sovětského svazu roku 1991 1990 – Ayrton Senna zvítězil v Grand Prix USA 1990 – Chilským prezidentem se stal demokraticky zvolený křesťanský demokrat Patricio Aylwin V úřadu prezidenta vystřídal dosavadního diktátora generála Augusta Pinocheta 2004 – Při deseti výbuších ve čtyřech předměstských vlacích v Madridu zahynulo 191 lidí 2011 – V Japonsku si silné zemětřesení a následná tsunami vyžádaly nejméně 15500 mrtvých Tsunami způsobila havárii jaderné elektrárny Fukušima která byla později na mezinárdní stupnici jaderných událostí označena nejvyšším stupněm stupeň č 7 Narození Česko 1781 – Antonín Filip Heinrich český hudební skladatel † 3 května 1861 1804 – Carl Hardtmuth český podnikatel a politik německé národnosti † 19 září 1881 1813 – Josef Dionys Halbmayr rakouský a český politik německé národnosti † 2 října 1879 1814 – Karel Tomíček český advokát a politik † 15 dubna 1903 1817 – Josef Niklas český architekt † 10 října 1877 1828 Alois Krása český novinář a politik † 12 března 1900 Gustav Adolf Lindner český pedagog † 1877 Jakub Škarda český právník a politik † 31 prosince 1894 1854 – Karel Hostaš český právník archeolog a politik † 22 června 1934 1855 – Josef Přibík hudební skladatel a dirigent † 20 října 1937 1857 – Adolf Liebscher český malíř-figuralista † 1919 1862 – Josef Konstantin Beer malíř restaurátor a sběratel umění † 27 února 1933 1875 – Adolf Pohl československý politik německé národnosti † 30 dubna 1933 1872 – Gustav Adolf Procházka patriarcha Církve československé husitské † 9 února 1942 1878 – Stanislav Hanzlík meteorolog † 8 října 1956 1880 – Josef Peter československý politik † ? 1881 – Ladislav Zelenka violoncellista a hudební pedagog † 2 července 1957 1884 – Alexandr Podaševský český dirigent a skladatel ruského původu † 28 června 1955 1894 – Vilém Balarin malíř † 1 října 1978 1902 – Zdeněk Otava operní pěvec † 4 prosince 1980 1906 – Josef Krčil malíř † 9 prosince 1985 1911 – Jiří Faltus umělecký knihař † 2 listopadu 1993 1912 – Matylda Pálfyová sportovní gymnastka stříbrná medaile na LOH 1936 † 23 září 1944 1928 Ivo Hána klinický imunolog a alergolog Jiřina Prokšová herečka a dabérka † 12 ledna 2014 1929 – Zdeněk Horský astronom a historik † 8 května 1988 1947 Viktor Dobal český chemik a politik † 7 února 2008 Jiří Brožek filmový střihač 1965 – Martin Dejdar český herec televizní moderátor a filmový producent 1971 Martin Ručinský český hokejista Jiří Vykoukal český hokejista 1976 – Vítězslav Maštalíř současný český klavírista varhaník a hudební skladatel 1983 – Lukáš Krajíček český hokejový hráč 1986 – Lucie Smatanová česká modelka Svět 1544 – Torquato Tasso italský básník † 25 dubna 1595 1727 – Andrew Planche anglický klenotník a hrnčíř † 1805 1730 – Darja Saltyková ruská šlechtična a sériová vražedkyně † 27 listopadu 1801 1739 – Sofronij Vračanský bulharský pravoslavný mnich a spisovatel † 23 září 1813 1754 – Juan Meléndez Valdés španělský básník † 24 května 1817 1811 – Urbain Le Verrier francouzský matematik † 23 září 1877 1814 – Ludvík z Casorie italský římskokatolický kněz blahoslavený † 30 března 1885 1818 – Antonio Bazzini italský houslista a skladatel † 10 února 1897 1863 – Paul Kuh-Chrobak poslední ministr financí Rakouska-Uherska † 7 ledna 1931 1874 – Charles W Gilmore americký paleontolog † 27 září 1945 1875 – Adriaan Boer nizozemský fotograf † 24 dubna 1940 1877 – Maurice Halbwachs francouzský filozof a sociolog † 16 března 1945 1884 – Alexandr Podaševský český dirigent a skladatel ruského původu † 28 června 1955 1886 – Edward Śmigły-Rydz polský generál politik a umělec † 2 prosince 1941 1890 – Vannevar Bush americký profesor elektronického inženýrství † 30 června 1974 1891 – Michael Polanyi maďarsko-britský filozof a chemik † 22 února 1976 1899 Frederik IX dánský král † 14 ledna 1972 Allan Woodman kanadský hokejista zlato na ZOH 1920 † 17 března 1963 1901 – Josef Martin Bauer německý spisovatel † 15 března 1970 1906 – Zino Davidoff švýcarský obchodník s tabákem † 14 ledna 1994 1907 – Cornelius Castoriadis řecko-francouzský levicový intelektuál † 26 prosince 1997 1912 – Paul Janes německý fotbalista † 12 června 1987 1915 – Joseph Carl Robnett Licklider americký informační vědec † 26 června 1990 1916 – Harold Wilson premiér Spojeného království † 24 května 1995 1918 – Louise Broughová americká tenistka † 3 února 2014 1919 − Mercer Ellington americký trumpetista a hudební skladatel † 8 února 1996 1920 – Nicolaas Bloembergen americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1981 † 1921 Ástor Piazzolla argentinský hudební skladatel a hráč na bandoneon † 4 července 1992 1924 – Jozef Tomko slovenský kardinál bývalý prefekt Kongregace pro evangelizaci národů 1930 – Jurij Krylov sovětský hokejový reprezentant † 4 listopadu 1979 1931 – Rupert Murdoch australský mediální magnát 1936 – Harald zur Hausen německý vědec držitel Nobelovy ceny 1938 – Viktor Konovalenko sovětský hokejový brankář † 20 února 1996 1939 – Orlando Beltran Quevedo filipínský kardinál 1942 – Suzanne Cory australská molekulární bioložka 1945 Pirri španělský fotbalista Harvey Mandel americký kytarista 1946 – Mark Metcalf americký herec 1947 – Blue Weaver britský hráč na klávesy skladatel 1948 George Kooymans nizozemský kytarista Jan Schelhaas britský hudebník 1950 Bobby McFerrin americký jazzový zpěvák skladatel a dirigent Jerry Zucker americký filmový režisér a scenárista 1952 – Douglas Adams anglický spisovatel † 2001 1964 – Raimo Helminen finský lední hokejista 1971 – Johnny Knoxville americký herec a komik 1978 – Didier Drogba fotbalista Pobřeží slonoviny 1981 – LeToya Luckett americká zpěvačka podnikatelka a členka skupiny Destiny's Child 1984 – Martina Csillagová slovenská zpěvačka 1986 – Dario Cologna švýcarský reprezentant v běhu na lyžích Úmrtí Česko 1888 – Josef Bojislav Pichl lékař novinář spisovatel 22 srpna 1813 1888 – Karel Kilcher lékař-bakteriolog 5 února 1862 1903 – Adolf Pštros český herec 18 prosince 1851 1908 – Josef Hlávka architekt a mecenáš 15 února 1831 1917 – Václav Nedoma český novinář 28 září 1836 1947 Richard Schmidt český německy hovořící právník a spisovatel 22 července 1875 Viktor Lustig český profesionální podvodník 4 ledna 1890 1952 – Jan Foltys československý mezinárodní šachový mistr 13 října 1908 1957 – Karel V Rypáček český novinář a překladatel 9 ledna 1885 1959 – Jan Lauda český sochař 4 dubna 1898 1974 Václav Sivko malíř grafik ilustrátor a scénograf 29 června 1923 Zdeněk Mysliveček český neurolog a psychiatr 13 září 1881 1981 Josef Filgas rozhlasový reportér fejetonista a spisovatel 16 října 1908 Felix Zrno sbormistr hudební skladatel a pedagog 2 října 1890 1984 – Libuše Paserová česká operní pěvkyně 8 dubna 1900 1999 – Jiří Reichl český režisér a scenárista 13 dubna 1940 2004 – Jiří Svoboda skladatel filmové hudby 13 září 1945 2006 – Bohuslav Kučera čs ministr spravedlnosti 26 března 1923 2009 – Pavel Verner český novinář spisovatel a dramatik 19 května 1947 2014 – Vladislav David profesor mezinárodního práva 12 srpna 1927 Svět 222 – Marcus Aurelius Antonius Heliogabalus římský císař asi 203 1272 – Enzio Sardinský král Korsiky a Sardinie z dynastie Štaufů cca 1220 1722 – John Toland irský filozof a satirik 30 listopadu 1670 1768 – Giovanni Battista Vaccarini italský architekt 3 února 1702 1807 – Anton Eberl rakouský hudební skladatel a klavírista 13 června 1765 1820 – Benjamin West americký malíř 10 října 1738 1849 – Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská neapolsko-sicilská princezna a manželka sardinského krále Karla Felixe 1853 – Karl von Hohenzollern-Sigmaringen kníže 20 února 1785 1869 – Vladimir Fjodorovič Odojevskij ruský spisovatel a vědec 13 srpna 1803 1886 – Franz Antoine rakouský botanik a fotograf 23 února 1815 1888 – Friedrich Wilhelm Raiffeisen propagátor rolnických úvěrových družstev v Bavorsku 30 března 1818 1889 – Karl Deschmann slovinský muzejník a politik 3 ledna 1821 1897 – Daniel Sanders německý lexikograf a jazykovědec 12 listopadu 1819 1907 – Jean Casimir-Perier prezident Francouzské republiky 8 listopadu 1847 1908 – Edmondo De Amicis italský spisovatel 21 října 1846 1915 – Ankó Itosu tvůrce moderního karate ? 1831 1924 – Helge von Koch švédský matematik 25 ledna 1879 1930 – Silvio Gesell německý ekonomický teoretik 17 března 1862 1931 – Friedrich Wilhelm Murnau filmový režisér němé éry 28 prosince 1888 1932 Hermann Gunkel německý luteránský teolog 23 května 1862 Dora de Houghton Carrington britská malířka a designérka 29 března 1893 1936 – David Beatty admirál britského královského námořnictva 17 ledna 1871 1939 – Albert Boehringer německý chemik a podnikatel 11 srpna 1861 1944 – Hendrik Willem van Loon americký novinář a spisovatel 14 ledna 1882 1945 – Walter Hohmann německý stavební inženýr a teoretik raketových letů 18 března 1880 1955 – Alexander Fleming skotský lékař objevitel penicilinu 6 srpna 1881 1957 – Richard Evelyn Byrd americký polární badatel 25 října 1888 1958 – Ingeborg Dánská dánská princezna 2 srpna 1878 1962 – Jozef Čársky slovenský římskokatolický biskup 9 května 1886 1969 – John Wyndham britský spisovatel sci-fi 10 července 1903 1976 – Gordon Dobson britský fyzik 25 února 1889 1978 – Claude François francouzský zpěvák hudební skladatel a tanečník 1 února 1939 1980 – Michail Kaufman ruský filmař a fotograf 4 září 1897 1997 – Hugh Lawson americký klavírista 12 března 1935 1998 – Jean Shileyová americká olympijská vítězka ve skoku do výšky z roku 1932 20 listopadu 1911 2000 – Kazimierz Brandys polský spisovatel a scenárista 27 října 1916 2002 Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 2006 Slobodan Milošević srbský prezident 20 srpna 1941 Bernie Geoffrion kanadský profesionální hokejista 14 února 1931 2007 – Georg Zundel německý fyzikální chemik 17 května 1931 2008 – Alun Hoddinott velšský hudební skladatel 11 srpna 1929 2013 – Florian Siwicki polský generál a politik 10 ledna 1925 Svátky Česko Anděla Anděl Andělín Andělína Angela Angelika Sofronie Svět Slovensko – Angela Evropský den mozku 12 březen je 71 den roku podle gregoriánského kalendáře 72 v přestupném roce Do konce roku zbývá 294 dní Události Česko 1539 – Pražská mincovna založena 1965 – Československo prodává Wichterleho patent čoček firmě NPDC 1983 – V Angole bylo uneseno 66 Čechoslováků protivládní organizací UNITA 1975 Ve věznici v Praze na Pankráci byla popravena oběšením Olga Hepnarová 1999 – Česká republika vstoupila do NATO Svět 1470 – Odehrálo se jedno z ozbrojených střetnutí válek růží – Bitva u Losecoat Field 1622 – Byl svatořečen František Xaverský 1897 – V Bruselu proběhla světová premiéra opery Fervaal 1938 – Byl proveden anšlus Rakouska 1940 – Byla dokončena dohoda o míru mezi Finskem a Sovětským svazem 1965 – Vypuštěna sovětská sonda Kosmos 60 která měla přistát na Měsíci Ke svému cíli nedoletěla 1969 – Paul McCartney se oženil s Lindou Eastmanovou 1979 – Premiéra filmu Miloše Formana Vlasy v USA 1968 – Mauricius vyhlásil nezávislost 2000 – Velkou cenu Austrálie vyhrál Michael Schumacher na voze Ferrari 2005 Ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo že prvních 150 ukrajinských vojáků opustilo Irák Začalo tím stahování celého ukrajinského kontingentu o síle 1650 mužů Podle italského listu La Repubblica italští agenti neinformovali americkou armádu v Iráku o akci na osvobození unesené italské novinářky Giuliany Sgrenové Důvodem měla být obava Italů z toho že USA operaci překazí protože odmítají politiku vyplácet za propuštění rukojmích výkupné což Itálie údajně v tomto případě učinila Velkou cenu Austrálie vyhrál Michael Schumacher na voze Ferrari 2011 – Po silném zemětřesení se v jaderné elektrárně Fukušima 1 na severovýchodě Japonska který byl nejvíce poškozen pátečním zemětřesením zřítila část budovy reaktoru Narození Česko 1646 – Augustin Strobach český jezuita a misionář † 27 srpna 1684 1794 – František Alois Skuherský lékař a filantrop v Opočně † 12 srpna 1864 1817 – Josef Grond rakouský a český politik německé národnosti starosta města Králíky † 4 dubna 1904 1840 – August Salaba strojní inženýr vynálezce rektor ČVUT † 28 ledna 1894 1844 – Mořic Stanislav Anger český dirigent a skladatel † 2 srpna 1905 1849 – Karel Pawlík gynekolog a porodník † 7 září 1914 1850 – Bernard Otto Seeling český sochař † 20 dubna 1895 1856 – Jozef Chládek český hudební skladatel † 25 března 1928 1859 – Josef Cyrill Sychra český hudební skladatel sbormistr a hudební pedagog † 21 srpna 1935 1861 – Josef Jan Frič zakladatel hvězdárny na Ondřejově † 10 září 1945 1863 – Norbert Kubát skladatel český sbormistr varhaník houslista a hudební skladatel † 4 prosince 1935 1869 Ján Duchaj československý politik † 2 dubna 1954 František Tomášek československý politik † 5 října 1938 Josef Záruba-Pfeffermann československý architekt a politik † 24 května 1938 1873 – Bohumil Němec botanik rektor University Karlovy a politik † 7 dubna 1966 1878 – Josef Vraštil představený Československé provincie Tovaryšstva Ježíšova † 22 srpna 1944 1882 – Pavel Janák český architekt a designér † 1 srpna 1956 1892 – Joža Vochala český folklorista a muzejník † 26 dubna 1965 1895 – Otakar Batlička český světoběžník a spisovatel † 13 února 1942 1899 – Rudolf Kögler český přírodovědec † 19 dubna 1949 1901 – Alois Neuman československý politik ministr a poslanec † 27 července 1977 1902 – Helena Teigová česká překladatelka † 12 října 1986 1904 – Josef Plíhal matematik politik a podnikatel † 9 října 1973 1905 – Jan Znoj sochař † 24 března 1950 1912 – Jiří Traxler český pianista hudební skladatel textař a hudební aranžér † 7 srpna 2011 1913 – Jan Nedělka komunistický poslanec † ? 1914 – Jan Kapr hudební skladatel † 29 dubna 1988 1915 Jiří Mucha prozaik publicista a scenárista † 5 dubna 1991 Adolf Staňura český esperantský literát † 16 března 2004 1922 Jan Kalous československý fotbalový reprezentant † 5 března 2002 Pavel Čotek český hudební skladatel a pedagog † 20 července 2005 1931 – Otto Zelenka český spisovatel dramatik dramaturg a scenárista † 22 října 2013 1933 – Valentina Thielová herečka 1937 – Miroslav Melena český scénograf a divadelní architekt † 9 srpna 2008 1939 Josef Fousek spisovatel básník humorista písničkář cestovatel a fotograf Josef Michl český chemik 1942 Jiří Kahoun spisovatel Ivan Mackerle český záhadolog kryptozoolog cestovatel a spisovatel † 3 ledna 2013 1948 – Petr Škvor český houslový sólista a dirigent † 13 října 1993 1949 – Jiří Prosecký český asyriolog 1950 – Vladimír Goněc český a slovenský historik a politolog 1978 – Matěj Ruppert český zpěvák 1982 – Barbora Černošková česká moderátorka a redaktorka Redakce sportu České televize 1986 – Jan Urban český fotbalista Svět 1270 – Karel I z Valois čtvrtý syn francouzského krále Filipa III Smělého† 16 prosince 1325 1598 – Guillaume Colletet francouzský básník † 11 února 1659 1613 – André Le Nôtre francouzský zahradní architekt † 15 září 1700 1626 – John Aubrey anglický starožitník a spisovatel † 7 července 1697 1637 – Anna Hydeová první manželka pozdějšího anglického krále Jakuba II † 31 března 1671 1685 – George Berkeley irský filosof a teolog † 14 leden 1753 1695 – Řehoř Theny tyrolský sochař a řezbář † 5 května 1759 1728 – Anton Raphael Mengs německý malíř † 29 června 1779 1732 – Joseph Gärtner německý lékař a botanik † 14 července 1791 1781 – Frederika Dorotea Bádenská švédská královna manželka švédského krále Gustava IV Adolfa † 25 září 1826 1784 – William Buckland britský geolog a paleontolog † 24 srpna 1856 1788 – Pierre Jean David d'Angers francouzský sochař † 5 ledna 1856 1806 – Jane Pierceová manželka 14 prezidenta USA Franklina Piercea † 2 prosince 1863 1811 – Albert Sands Southworth americký fotograf † 3 března 1894 1819 – Franz von Hruschka rakouský voják včelař a hoteliér † 8 května 1888 1821 – Luitpold Bavorský bavorský regent † 12 prosince 1912 1832 – Charles Friedel francouzský chemik † 20 dubna 1899 1840 – Séraphin-Médéric Mieusement francouzský fotograf † 10 září 1905 1843 – Gabriel Tarde francouzský sociolog † 12 května 1904 1853 – Simon Newcomb kanadsko-americký matematik a astronom † 11 července 1909 1863 – Gabriele d'Annunzio italský básník † 1 března 1938 1877 – Wilhelm Frick německý ministr vnitra říšský protektor Čech a Moravy † 16 října 1946 1878 Gemma Galganiová italská křesťanská světice † 11 dubna 1903 Musa Ćazim Ćatić bosenský básník novinář a překladatel † 6 dubna 1915 1879 – Viktor Tausk rakouský filozof a psychoanalytik † 3 července 1919 1888 – Hans Knappertsbusch německý dirigent † 25 října 1965 1889 Vaslav Nijinsky ruský tanečník a choreograf † 8 dubna 1950 Idris I král Libye † 25 května 1983 1896 – Jesse Fuller americký hudebník † 29 ledna 1976 1905 – Takaši Šimura japonský herec † 11 února 1982 1909 – Herbert Wotte německý spisovatel a historik umění † 8 března 1989 1910 – Masajoši Óhira premiér Japonska † 12 června 1980 1912 – Ghazi I irácký král † 4 května 1939 1920 – Françoise d'Eaubonne francouzská spisovatelka a feministka † 3 srpna 2005 1922 – Jack Kerouac americký spisovatel † 21 října 1969 1923 Wally Schirra americký astronaut † 3 května 2007 Hjalmar Andersen norský rychlobruslař † 27 března 2013 1925 Leo Esaki japonský experimentální fyzik Nobelova cena za fyziku 1973 Harry Harrison americký autor science fiction kreslíř a esperantista † 15 srpna 2012 1926 – John Clellon Holmes americký spisovatel † 30 března 1988 1927 André Green francouzský psychoanalytik a spisovatel † 22 ledna 2012 Raúl Alfonsín argentinský právník a politik bývalý prezident Argentiny † 31 března 2009 1928 – Edward Franklin Albee americký dramatik 1929 – Ferdinand Klinda slovenský varhaník 1932 – Aleksandr Titarenko sovětský marxisticko-lenininský filosof † 4 května 1993 1934 – Francisco J Ayala americký biolog a filozof španělského původu 1935 – Hugh Lawson americký klavírista † 11 března 1997 1936 – Michał Heller polský katolický kněz filosof teolog fyzik astronom 1942 – Ratko Mladić velitel bosenskosrbské armády Republiky srbské 1945 Sammy Gravano americký gangster informátor FBI Liza Minnelli americká zpěvačka a herečka 1946 Dean Cundey americký filmař a kameraman Ja'akov Dorčin izraelský sochař a malíř 1947 – Mitt Romney guvernér státu Massachusetts 1949 – Bill Payne americký hudebník 1950 – Roger Hodgson britský zpěvák hudebník 1956 – Steve Harris baskytarista a zakládající člen skupiny Iron Maiden 1969 – Graham Coxon britský písničkář 1984 − Jaimie Alexander americká herečka Úmrtí Česko 1786 – František Kermer architekt 1710 1809 – Dominik Oesterreicher pozdně barokní malíř 2 srpna 1750 1890 – Otto Pinkas český dramatik a spisovatel 2 března 1849 1891 – Ernst Mayer poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Prachatic 21 ledna 1815 1892 – Matěj Mikšíček moravský národní buditel a spisovatel 3 února 1815 1900 – Alois Krása český novinář a politik 11 března 1828 1910 – Antonín Vojtěch Horák český hudební skladatel 7 července 1875 1918 – Georg Habermann poslanec Českého zemského sněmu 3 dubna 1842 1920 – Dominik Riegel nadporučík dělostřelectva rakouské armády a mistr šermu 24 dubna 1840 1922 – Jaroslav Palliardi moravský archeolog 20 února 1861 1923 – Jan Pinkava český malíř 27 prosince 1846 1930 – Alois Jirásek český spisovatel 23 srpna 1851 1938 – Otokar Fischer divadelní kritik teoretik a historik překladatel dramaturg básník a dramatik 20 května 1883 1939 – Rudolf Kříženecký český architekt 28 října 1861 1943 – Jiří Langer český básník publicista a překladatel 19 března 1894 1948 – Robert Mayr-Harting ministr spravedlnosti Československa 13 září 1874 1961 – Josef Zeman zakladatel moderní československé defektologie 10 října 1867 1962 – Karel Paleček legionář generál zakladatel československých výsadkových jednotek 28 ledna 1896 1969 – Jarmila Švabíková herečka 18 srpna 1906 1974 – Otakar Štorch-Marien český nakladatel a spisovatel 16 září 1897 1975 – Olga Hepnarová vražedkyně 30 června 1951 1977 – Franz Nowotny šumavský pašerák a převáděč 1 prosince 1905 1984 – Jindřich Schmidt český rytec 24 června 1897 1999 – Miloslav Holub herec režisér divadelní ředitel a pedagog 27 února 1915 2004 – Karel Kachyňa režisér 1 května 1924 2010 − Vlastimil Lejsek klavírista a hudební skladatel 21 července 1927 2012 – Josef Fabián regionální kulturní pracovník divadelník a publicista politik 16 dubna 1944 2013 Slavomil Hubálek český psycholog a sexuolog 13 června 1947 Karel Cerman český horolezec 29 září 1926 2014 – Věra Chytilová režisérka 2 února 1929 Svět 250 – svatý Pionius křesťanský kněz upálen ve Smyrně 604 – Řehoř I Veliký papež 1356 – Rudolf I Saský první kurfiřt saský 1284 1672 – Ludmilla Elisabeth von Schwarzburg-Rudolstadt německá básnířka 7 dubna 1640 1673 – Markéta Habsburská manželka císaře Leopolda I česká královna 12 července 1651 1696 – Jean de la Vallée francouzský barokní architekt 1620 1749 – Alessandro Magnasco italský pozdně barokní malíř 4 února 1667 1790 – Andrej Hadik uherský hrabě a rakouský polní maršál 16října 1710 1825 – Maximin Isnard francouzský revoluční politik 16 listopadu 1755 1857 – Jean de Carro švýcarský lékař 8 srpna 1770 1870 – Thomas de Colmar francouzský vynálezce a podnikatel 5 května 1785 1882 – Thomas Martin Easterly americký fotograf 3 října 1809 1898 – Johann Jakob Balmer švýcarský matematik a fyzik 1 května 1825 1901 – Jovan Ilić srbský básník a politik 15 srpna 1824 1907 – Hermann von Loebl předlitavský státní úředník a politik 29 prosince 1835 1914 – George Westinghouse americký vynálezce a průmyslník 6 října 1846 1915 – Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda známý pod jménem Ferdinand Burg 27 prosince 1868 1916 – Marie von Ebner-Eschenbachová hraběnka Dubská rakouská spisovatelka 13 září 1830 1925 Arkadij Timofejevič Averčenko ruský spisovatel 27 března 1881 Sunjatsen čínský politik 12 listopadu 1866 1931 – Jozef Bahéry slovenský hudební skladatel 8 prosince 1844 1935 – Michael Pupin americko-srbský fyzik a vynálezce 4 října 1854 1937 – Charles-Marie Widor francouzský varhaník a skladatel 21 února 1844 1942 – Robert Bosch německý vynálezce a podnikatel 23 září 1861 1943 – Gustav Vigeland norský sochař 11 dubna 1869 1946 – Ferenc Szálasi maďarský politik vůdce pronacistické Strany Šípových křížů 6 ledna 1897 1950 – Heinrich Mann německý spisovatel 27 března 1871 1951 – Alfred Hugenberg německý nacionalistický politik 19 června 1865 1955 – Charlie Parker americký jazzový saxofonista a skladatel 29 srpna 1920 1956 – Boleslaw Bierut polský komunistický politik předseda vlády 18 dubna 1892 1958 – Adolf Záturecký slovenský právník místopředseda Ústavního soudu Československa 22 června 1884 1960 – Semjon Iljič Bogdanov sovětský maršál tankových vojsk 29 srpna 1894 1966 – Sydney Camm britský letecký konstruktér 5 srpna 1893 1970 – Erle Stanley Gardner americký spisovatel 17 července 1889 1978 – John Cazale americký filmový a divadelní herec 12 srpna 1935 1982 – Nikolaj Petrovič Kamanin sovětský letec a vojevůdce 18 října 1908 1990 – Philippe Soupault francouzský básník spisovatel a dramatik 2 srpna 1897 1991 Ragnar Granit finsko-švédský neurofyziolog a nositel Nobelovy ceny 1967 30 října 1900 William Heinesen dánsky píšící faerský spisovatel 15 ledna 1900 Etienne Decroux francouzský herec a mim 19 července 1898 1996 – Gyula Kállai maďarský premiér 1 června 1910 1998 – Jozef Kroner slovenský herec 20 března 1924 1999 – Yehudi Menuhin houslový virtuos a dirigent 22 dubna 1916 2001 – Robert Ludlum americký spisovatel 25 května 1927 2002 Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 února 1938 2003 – Zoran Djindjić srbský politik 1 srpna 1952 2006 – Jurij Brězan lužickosrbský spisovatel 9 června 1916 2008 – Erwin Geschonneck německý herec 27 prosince 1906 2010 – Miguel Delibes španělský spisovatel 17 října 1920 2011 – Joe Morello americký bubeník 17 července 1928 2012 – Michael Hossack americký rockový bubeník člen skupiny The Doobie Brothers 27 října 1946 2013 – Clive Burr britský bubeník člen skupiny Iron Maiden 8 března 1957 2014 – José da Cruz Policarpo portugalský kardinál 26 února 1936 2015 Terry Pratchett anglický autor fantasy 28 března 1948 Svátky Česko Významný den Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě NATO Řehoř Řehořka Svět Slovensko – Gregor Pranostiky Česko Zahoř vytlúká ledy z lesa Přilétají k nám zase čápi divoké husy kačicelaštovice okolo svatého Řehoře Na svatého Řehoře líný sedlák který neoře Na svatého Řehoře každý sedlák lenoch který neoře Žežule která v březnu velmi křičí čáp který mnoho hřeskádivoké husy které se ukazují oznamují teplé jaro Na svatého Řehoře přeletěly vlaštovičky přes moře Na svatého Řehoře šelma sedlák který neoře Na svatého Řehoře plove led do moře Na svatého Řehoře žába hubu otevře Na svatého Řehoře plove led do moře a čáp letí od moře Na svatého Řehoře všecko na dvoře krákoře Na svatého Řehoře čáp letí od moře žába hubu otevře líný sedlák který neoře Na svatýho Záhoře plave led do moře čáp letí vod moře naštovka přes moře žába hubu vorevře Na svatého Řehoře ledy plují do moře vlaštovičky od moře Na svatého Řehoře čáp letí přes moře žába hubu otevřeledy plují do moře líný sedlák který neoře Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře 13 březen je 72 den roku podle gregoriánského kalendáře 73 v přestupném roce Do konce roku zbývá 293 dní Události Česko 1495 – Na pražském hradě se schází stavové království Českého a rozhodují že všechny doklady do zemských desek budou dávány v jazyce českém ne v latině jako dosud 1858 – František Josef I ruší trestnici na brněnském hradě Špilberku 1862 – Schválením stanov byl v Praze ustanoven první spolek českých spisovatelů Svatobor 2014 – Tomáš Halík vyznamenán Templetonovou cenou Svět 1138 – Kardinál Gregorio Conti byl zvolen vzdoropapežem jako Viktor IV 1781 – William Herschel objevil planetu Uran 1881 – Blízko svého paláce zemřel po bombovém útoku ruský car Alexandr II Nikolajevič 1918 – Skončila bitva u Bachmače 1921 – Mongolsko vyhlásilo svoji nezávislost na Číně 1940 – Skončila druhá bitva u Taipale 1943 – Skončila bitva u Sokolova 1954 – Jednotky Viet Minh zaútočily na Francouze v bitvě u Dien Bien Phu 1988 – Otevřen podmořský tunel Seikan mezi japonskými ostrovy Honšú a Hokkaidó 2013 – Papežem zvolen Jorge Mario Bergoglio zvolil si jméno František Narození Česko 1271 – Guta Habsburská česká královna † 18 června 1297 1746 – Maurus Haberhauer český řádový skladatel a hudební pedagog † 18 února 1799 1752 – Josef Rejcha český hudební skladatel a violoncellista † 5 března 1795 1781 – Joseph Johann von Littrow rakouský astronom † 30 listopadu 1840 1824 – Josef Matyáš Trenkwald česko-rakouský malíř † 28 července 1897 1825 – Josef Baudiš pedagog matematik a fyzik † 7 listopadu 1898 1853 – Josef Jeřábek český hudební skladatel a publicista † 30 června 1914 1856 – Josef Ort český podvodník † 22 března 1902 1871 – Elemír Vollay československý politik † 21 května 1946 1873 – Karel Bastl český hudební skladatel † 24 října 1918 1880 – Josef Gočár český architekt představitel kubismu † 10 září1945 1886 – Růžena Pelantová sociální a politická pracovnice † 1959 1890 – Josef Kubíček český malíř sochař a řezbář † 29 listopadu 1972 1891 – Gustav Skalský český historik numismatik ředitel Národního muzea † 20 září 1956 1881 – Alois Kříž československý politik † 13 března 1945 1888 – Josef Loos český lední hokejista a funkcionář † 15 února 1955 1895 – Ervín Maršák legionář důstojník československé armády † 6 prosince 1944 1923 Miroslav Sýkora člen protikomunistického odboje † 1 srpna 1951 Vladimír Lavický malíř grafik a básník † 19 prosince 1997 1926 Hugo Engelhart lékař a bývalý politický vězeň Jaroslav Jirásek český ekonom 1930 – Josef Rudolf Winkler český zoolog entomolog † 19 února 1993 1931 – Eduard Světlík český spisovatel a překladatel 1935 – Miriam Kantorková česká zpěvačka herečka a moderátorka 1946 – Jaroslav Nešetřil český matematik a výtvarník 1947 – Viktor Preiss český herec Svět 963 – Anna Porfyrogennéta manželka ruského knížete Vladimíra I † 1011 1593 – Georges de La Tour francouzský barokní malíř † 30 ledna 1652 1599 – Svatý Jan Berchmans vlámský jezuita patron mládeže † 13 srpna 1621 1615 – Inocenc XII papež † 27 září 1700 1700 – Michel Blavet francouzský flétnista a skladatel † 28 října 1768 1717 – Johann Lucas Kracker rakouský malíř období baroka † 1779 1733 – Joseph Priestley anglický chemik filozof duchovní a pedagog † 8 února 1804 1741 – Josef II rakouský panovník † 20 února 1790 1763 – Guillaume Marie Anne Brune francouzský napoleonský maršál † 2 srpna 1815 1764 – Charles Grey britský státník † 17 července 1845 1774 – Pierre Narcisse Guérin francouzský malíř † 16 června 1833 1781 – Karl Friedrich Schinkel pruský architekt malíř a scénograf † 9 října 1841 1798 – Abigail Fillmoreová manželka 13 prezidenta USA Millarda Fillmorea † 30 března 1853 1824 – Josef Matyáš Trenkwald česko-rakouský malíř † 28 července 1897 1831 – Gustav Kraatz německý entomolog † 2 listopadu 1909 1833 – Christian Neuhaus dánský fotograf † 21 března 1907 1838 – Viktor Hübner rakouský politik † 27 dubna 1903 1842 – Karol Brančík slovenský lékař a přírodovědec † 18 listopadu 1915 1850 – Attilio Hortis rakouský historik a politik † 23 února 1926 1852 – Oscar Blumenthal německý spisovatel † 24 dubna 1917 1855 – Percival Lowell americký matematik astronom a diplomat † 12 listopadu 1916 1860 – Hugo Wolf rakouský hudební skladatel † 22 února 1903 1870 – John Isaac Briquet švýcarský botanik † 26 října 1931 1874 – Ellery Clark americký atlet olympijský vítěz † 17 února 1949 1879 – Karl Caspar německý malíř † 21 září 1956 1880 – Marius de Zayas mexický výtvarník a spisovatel † 10 ledna 1961 1883 Mehmed Spaho bosenský politik předseda první muslimské politické strany † 29 června 1939 Enrico Toselli italský klavírista a skladatel † 15 ledna 1926 1886 – Arthur Russell britský olympijský vítěz na 3000 metrů překážek † 23 srpna 1972 1887 – Alexander Vandegrift americký generál † 8 května 1973 1888 – Anton Semjonovič Makarenko ukrajinský a sovětský spisovatel a pedagog † 1 dubna 1939 1891 – Felix Aderca rumunský básník spisovatel překladatel a dramatik † 12 prosince 1962 1897 – Jeghiše Čarenc arménský básník oběť stalinského teroru † 29 listopadu 1937 1899 – John Hasbrouck van Vleck americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1977 † 27 října 1980 1900 – Jorgos Seferis řecký básník Nobelova cena za literaturu 1963 † 20 září 1971 1901 – Hanka Krawcec lužickosrbská výtvarnice † 19 října 1990 1905 – Anna Baugová lotyšská spisovatelka † 16 ledna 1991 1911 – L Ron Hubbard americký spisovatel zakladatel dianetiky a scientologie † 24 ledna 1986 1913 Joe Kelly irský automobilový závodník † 28 listopadu 1993 Sergej Vladimirovič Michalkov ruský dramatik spisovatel a autor textu ruské hymny † 27 srpna 2009 Paul Grice britský filozof † 28 srpna 1988 1916 – Jacques Fresco americký multidisciplinární vědec † 1 května 2011 1920 – Feocharij Kessidi řecký historik filosofie † 23 prosince 2009 1921 − Gitta Sereny v Rakousku narozená britská novinářka a spisovatelka † 14 června 2012 1925 Roy Haynes americký jazzový bubeník John Tate americký matematik Gabriel Andrew Dirac anglický matematik † 20 července 1984 1926 – Hans Boesch švýcarský spisovatel † 21 června 2003 1930 – Blue Mitchell americký jazzový trumpetista † 21 květen 1979 1933 – Gero von Wilpert německý spisovatel a literární teoretik † 24 prosince 2009 1937 – Terry Cox britský bubeník 1939 – Neil Sedaka americký zpěvák 1940 – Candi Staton americká soulová a gospelová zpěvačka 1941 Donella Meadowsová americká ekoložka a spisovatelka † 20 února 2001 Mahmoud Darwish palestinský básník † 9 srpna 2008 1942 – Scatman John americký zpěvák † 3 prosince 1999 1944 – Jozef Markuš slovenský politik a předseda Matice slovenské 1945 – Anatolij Fomenko ruský matematik 1946 – Yann Arthus-Bertrand francouzský fotograf 1947 – Ry Cooder americký kytarista zpěvák hudební skladatel 1948 – Dave Mattacks rockový a folkový bubeník 1949 – Philip J Currie kanadský paleontolog 1950 – William H Macy americký filmový herec a spisovatel 1960 – Adam Clayton baskytarista irské rockové skupiny U2 1967 – Billy Corgan americký hudebník a textař 1971 − Annabeth Gish americká herečka 1989 − Peaches Geldof anglická televizní moderátorka modelka a novinářka † 7 dubna 2014 Úmrtí Česko 1516 – Vladislav II Jagellonský český král 1456 1601 – Mordechaj Maisel primas Židovského města pražského 1528 1686 – Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště slezský šlechtic 5 ledna 1615 1720 – Giovanni Battista Alliprandi významný v Čechách působící barokní architekt italského původu cca 1665 1762 – Johann Schmidl jezuitský historik 22 prosince 1693 1817 – Matěj Sojka český varhaník a hudební skladatel 12 února 1740 1846 – František Hantschel osmý arciděkan v Horní Polici 19 listopadu 1752 1847 – Jakub Kolečko patolog a soudní lékař 4 července 1803 1853 – Vincenc Eduard Milde litoměřický biskup vídeňský arcibiskup 11 května 1777 1876 – Josef Führich česko-rakouský malíř 9 února 1800 1889 – Jaroslav Pospíšil pražský nakladatel 13 září 1812 1900 – Jan Ondříček houslista kapelník a pedagog 6 května 1832 1912 – Ella Hruschka rakouská učitelka spisovatelka novinářka a aktivistka za práva žen 7 května 1851 1930 – Rudolf Ferdinand Kinský český šlechtic 2 prosince 1859 1933 – Jaromír Pečírka vojenský lékař 19 dubna 1864 1942 – Josef Tvrdý český profesor filosofie a psychologie 4 května 1877 1944 – Pavel Kohn-Kubín vojenský pilot 10 června 1913 1945 – Alois Kříž československý politik 13 března 1881 1950 – Jan Konůpek český grafik a malíř 10 října 1883 1951 – Eduard Schönbach-Nitsche kanovník katedrální kapituly sv Štěpána v Litoměřicích 28 ledna 1872 1957 – František Lašek český herec 31 března 1883 1963 Jan Bartejs voják a velitel výsadku Potash 24 listopadu 1912 Marie Desfours-Walderode česká šlechtična vojenská lékařka 18 července 1880 1968 – Bohumír Pokorný hudební skladatel 8 listopadu 1877 1976 – Miloslav Valouch fyzik a politik 4 srpna 1903 1977 Josef Šebánek filmový herec 22 července 1915 Jan Patočka významný český filosof komeniolog a fenomenolog 1 června 1907 1997 – Karel Pecka spisovatel politický vězeň a disident 6 prosince 1928 2007 – Jan Simota sochař medailér pedagog 19 září 1920 Svět 565 – Belisar byzantský vojevůdce za vlády císaře Justiniána 993 – Hodo I z Lausitz markrabě saské Východní marky cca 930 1271 – Jindřich z Almainu syn Richarda z Cornwallu 1235 1569 – Ludvík I de Condé princ z rodu Bourbonů vůdce hugenotů 7 května 1530 1572 – Petar Hektorović chorvatský šlechtic básník a překladatel ? 1487 1619 – Richard Burbage anglický herec 6 ledna 1568 1663 – Eduard Falcký falcký princ syn Fridricha Falckého 5 října 1625 1669 – Marie Iljinična Miloslavská ruská carevna manželka Alexeje I Michajloviče ? 1625 1711 – Nicolas Boileau francouzský historik a literární teoretik 1 listopadu 1636 1719 – Johann Friedrich Böttger objevitel výroby porcelánu 4 února 1682 1720 – Giovanni Battista Alliprandi italský architekt působící v Čechách 1665 1746 – Charles-Gaspard-Guillaume de Vintimille du Luc arcibiskup pařížský 15 listopadu 1655 1767 – Marie Josefa Saská manželka francouzského následníka trůnu Ludvíka Ferdinanda 4 listopadu 1731 1808 – Kristián VII dánský král 1749 1851 – Karl Lachmann německý filolog 4 března 1793 1879 – Adolf Anderssen německý šachový mistr 6 července 1818 1881 Nikolaj Rysakov ruský revolucionář 14 května 1861 Nikolaj Kibalčič ruský revolucionář 19 října 1853 Andrej Željabov ruský revolucionář 17 srpna 1851 Alexandr II Nikolajevič ruský car 29 dubna 1818 1901 – Benjamin Harrison 23 prezident Spojených států 20 srpna 1833 1906 – Susan B Anthony americká aktivistka hnutí za práva žen 15 února 1820 1913 – Ernst Georg Ravenstein britský geograf a kartograf 30 prosince 1834 1915 – Sergej Witte premiér Ruska 29 června 1849 1918 – César Antonovič Kjui ruský skladatel 18 ledna 1835 1919 – Ivan Bubnov ruský konstruktér ponorek 18 ledna 1872 1920 – Mary Devens americká fotografka 17 května 1857 1929 – Henry Scott Tuke britský malíř a fotograf 12 června 1858 1933 – Robert Innes jihoafrický astronom 10 listopadu 1861 1934 – Victor Barrucand francouzský novinář a spisovatel 7 října 1864 1937 – Elihu Thomson americký vynálezce 29 března 1853 1939 – Lucien Lévy-Bruhl francouzský filozof 10 dubna 1857 1952 – Johan Nygaardsvold premiér Norska 6 září 1879 1953 – Johan Laidoner estonský vojevůdce 1884 1954 – Cesar Klein německý expresionistický malíř 14 září 1876 1955 – Tribhuvan nepálský král 30 června 1906 1960 – Alžběta Amálie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně a lichtenštejnská princezna 7 července 1878 1963 – Leon Berbecki polský generál 25 července 1875 1965 – Corrado Gini italský sociolog a statistik 23 května 1884 1966 – Max Clara rakouský anatom 12 února 1899 1970 – Emil Ruder švýcarský typograf a grafický designér 20 března 1914 1972 – Tony Ray-Jones britský fotograf 1941 1975 – Ivo Andrić jugoslávský prozaik básník esejista a diplomat 9 října 1892 1977 – František Krištof Veselý slovenský herec zpěvák a režisér 12 dubna 1903 1987 – Helmut Folwart německý kněz filozof pedagog 16 září 1902 1990 – Bruno Bettelheim americký psycholog 25 srpna 1903 1996 Krzysztof Kieślowski filmový režisér 1941 Lucio Fulci italský režisér scenárista a herec 17 července 1927 1998 – Judge Dread anglický reggae a ska umělec 2 května 1945 2002 – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 2004 – Franz König rakouský kardinál 3 srpna 1905 2006 – Jimmy Johnstone skotský fotbalista 30 září 1944 2007 – Karol Spišák slovenský herec a režisér 17 srpna 1941 2008 – Martin Fierro americký jazzový saxofonista zpěvák hudební skladatel 18 ledna 1942 2010 – Jean Ferrat francouzský zpěvák a básník 26 prosince 1930 2012 – Michel Duchaussoy francouzský divadelní a filmový herec 29 listopadu 1938 2014 − Al Harewood americký jazzový bubeník 3 června 1923 2015 – Daevid Allen australský hudebník 13 ledna 1938 Svátky Česko Růžena Rosa Rozálie Rozana Rozina Rozita Kira Zachar Zachariáš Svět den planety Pluto Slovensko – Vlastimil Události 9 listopadu – zabitím Oldřicha II vymřel rod Celjských po meči sladovnictví v Čechách potvrzeno jako cech Narození ;Česko 25 června – Jindřich V z Rožmberka český šlechtic † 1489 16 října – Ludmila z Poděbrad dcera Jiřího z Poděbrad a jeho manželky Johany z Rožmitálu † 20 ledna 1503 1 března – Vladislav Jagellonský český uherský a chorvatský král † 1516 ;Svět 11 června – Anna Nevillová anglická královna manželka anglického krále Richarda III † 16 března 1485 23 června – Markéta Dánská skotská královna † 1486 ? – Jan Laský hnězdenský arcibiskup a primas Polska † 19 května 1531 Úmrtí 11 srpna János Hunyadi sedmihradský šlechtic vojevůdce a uherský regent asi 1387 1 září – Petr Payne anglický teolog ve službách husitské revoluce 1380 23 října Jan Kapistrán italský františkánský mnich misionář kazatel a světec 1386 1 listopadu Edmund Tudor hrabě z Richmondu cca 1430 4 prosince Karel I Bourbonský vévoda z Bourbonu a Auvergne † 1401 Václav IV Ratibořský ratibořský kníže asi 1405 Juan de Mena španělský básník 1411 Hlavy států České království – Ladislav Pohrobek Svatá říše římská – Fridrich III Papež – Kalixtus III Anglické království – Jindřich VI Francouzské království – Karel VII Polské království – Kazimír IV Jagellonský Uherské království – Ladislav Pohrobek Litevské knížectví – Kazimír IV Jagellonský Říše Inků Pachacútec Yupanqui Události Erasmus Rotterdamský a editor Frober z Basileje vydali tiskem řecký Nový zákon 13 března Vyhlášením Karla V španělským králem byla v zemi nastolena vláda Habsburků po smrti Vladislava Jagellonského se stal v Čechách panovníkem jeho desetiletý syn Ludvík v Jáchymově byly otevřeny doly na těžbu stříbra Thomas More poprvé vydává své dílo Utopie Nizozemí bylo včleněno pod Španělsko poprvé vydán Vladař od Machiavelliho Narození ;Česko ? – Matouš Collinus z Chotěřiny český humanista učitel a spisovatel † 4 června 1566 ;Svět 1 ledna – Markéta Eriksdotter Leijonhufvud švédská královna † 26 srpna 1551 18 února – Marie I Marie Tudorovna Bloody Mary Marie Krvavá královna Anglie † 17 listopadu 1558 26března – Konrad Gessner švýcarský přírodovědec a bibliograf † 13 prosince 1565 13 srpna – Hieronymus Wolf německý historik † 8 října 1580 5 listopadu – Martin Helwig slezský německý kartograf † 26 ledna 1574 Úmrtí 23 ledna – Ferdinand II Aragonský král sicilský a aragonský sjednotitel Španělska 10 března 1452 13 března – Vladislav Jagellonský král český uherský a chorvatský 1 března 1456 20 srpna – Li Tung-jang literární kritik kaligraf básník a politik čínské říše Ming 21 července 1447 13 prosince – Johannes Trithemius německý opat učenec humanista a spisovatel 1 února 1462 ? – Hieronymus Bosch holandský malíř kolem 1450 Hlavy států České království – Vladislav Jagellonský – Ludvík Jagellonský Svatá říše římská – Maxmilián I Papež – Lev X Anglické království Jindřich VIII Tudor Francouzské království František I Polské království – Zikmund I Starý Uherské království – Vladislav Jagellonský – Ludvík Jagellonský 1781 MDCCLXXXI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím Události 1 března – Ukončen ratifikační proces Článků Konfederace a trvalé unie první ústavy Spojených států amerických 20 října – Josef II vydal toleranční patent; nově jsou připuštěna kromě katolického i vyznání augšpurské helvetské a pravoslavné 1 listopadu – Josef II vydal patent o zrušení nevolnictví patentem z 29 listopadu jsou v Rakousku zrušeny kláštery které se nezabývaly vyučováním vědou a péčí o nemocné přibližně polovina z 2000 Vědy a umění 13 březen – Objevení planety Uran Byl objeven chemický prvek wolfram James Watt konstruuje dvojčinný parní stroj s převodem na rotační pohyb Narození Česko 21 ledna – Jiří Opočenský kazatel a spisovatel † 5 ledna 1842 11 března – Antonín Filip Heinrich hudební skladatel † 3 května 1861 13 března – Joseph Johann von Littrow rakouský astronom † 30 listopadu 1840 26 července – Salesius Krügner opat kláštera v Oseku u Duchcova † 5 listopadu 1842 5 října – Bernard Bolzano významný německy hovořící matematik kněz a filozof † 18 prosince 1848 25 října – Bedřich Všemír von Berchtold lékař a botanik † 3 dubna 1876 Svět 17 ledna – Robert Hare americký chemik † 15 května 1858 26 ledna – Achim von Arnim německý romantický básník a prozaik † 21 ledna 1831 30 ledna – Adelbert von Chamisso německý básník a botanik † 21 srpna 1838 8 února – Kateřina Vilemína Zaháňská slezská šlechtična a politička † 29 listopadu 1839 9 února – Johann Baptist von Spix německý zoolog přírodovědec a cestovatel v Jižní Americe † 14 března 1826 17 února – René Théophile Hyacinthe Laënnec francouzský lékař vynálezce stetoskopu † 13 srpna 1826 12 března – Frederika Dorotea Bádenská švédská královna manželka švédského krále Gustava IV Adolfa † 25 září 1826 13 března – Karl Friedrich Schinkel pruský architekt malíř a scénograf † 9 října 1841 7 dubna – Francis Leggatt Chantrey anglický sochař † 25 října 1841 25 dubna – Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este rakouský arcivévoda a polní maršál † 5 listopadu 1850 29 května – John Walker anglický chemik vynálezce zápalky † 1 května 1859 25 dubna – Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este rakouský arcivévoda princ modenský † 5 listopadu 1850 9 června – George Stephenson anglický vynálezce otec parostrojní železnice † 12 srpna 1848 21 června – Siméon Denis Poisson francouzský matematik geometr astronom a fyzik † 25 dubna 1840 6 července – Thomas Stamford Raffles britský státník zakladatel Singapuru † 5 července 1826 27 července – Mauro Giuliani italský skladatel kytarista violoncellista a zpěvák † 8 května 1829 31 července – François-Auguste Cheussey francouzský architekt a stavitel † 13 července 1857 3 září – Evžen de Beauharnais francouzský velkovévoda † 21 února 1824 6 září – Anton Diabelli rakouský skladatel a hudební nakladatel † 7 dubna 1858 23 září Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská saská princezna ruská velkokněžna † 15 srpna 1860 Johann Franz Encke německý astronom † 26 srpna 1865 27 září – Vilém I Württemberský württemberský král † 25 června 1864 22 října – Ludvík Josef Bourbonský nejstarší syn francouzského krále Ludvíka XVI † 4 června 1789 11 prosince – David Brewster skotský fyzik a matematik † 10 února 1868 ? – Aaron ruský biskup a spisovatel † 27 ledna 1842 Úmrtí ;Česko 17 ledna – František Wolff český jezuita filosof a teolog 1 prosince 1728 4 února – Josef Mysliveček český hudební skladatel období klasicismu 9 března 1737 14 června – Francisco Zeno matematik astronom a geolog a paleontolog 7 ledna 1734 15 prosince – Anna Františka Hatašová operní pěvkyně 26 května 1728 ? – Josef Hager malíř 1726 ;Svět 15 ledna – Mariana Viktorie Španělská portugalská královna 31 března 1718 15 února – Gotthold Ephraim Lessing německý básník kritik spisovatel a filosof 22 ledna 1729 18 března – Anne Robert Jacques Turgot francouzský ekonom a státník 10 května 1727 20 dubna – Abram Petrovič Gannibal ruský vojenský a politický činitel černošského původu ? 1696 11 května – Ignác z Láconi sardinský kapucín a světec 17 prosince 1701 18 srpna – Franz Josef I z Lichtenštejna lichtenštejsnký kníže 19 listopadu 1726 19 září – Tobias Furneaux anglický mořeplavec 21 srpna 1735 12 prosince – Christophe de Beaumont francouzský katolický arcibiskup 26 července 1703 neznámé datum – George Bogle skotský diplomat a dobrodruh 1747 Hlavy států České království – Josef II Svatá říše římská – Josef II Papež – Pius VI Království Velké Británie – Jiří III Francouzské království – Ludvík XVI Polské království – Stanislav August Poniatowski Uherské království – Josef II Rakouské vévodství – Josef II 1907 MCMVII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česko 27 duben Břevnov povýšen na město 14 květen a 23 květen první volby do rakouské říšské rady podle všeobecného hlasovacího práva V českých zemích byli nejúspěšnější čeští agrárníci 28 mandátů před českými sociálními demokraty 24 mandátů a německými agrárníky 19 mandátů Automobilka Laurin & Klement dnešní Škoda Auto se změnila na akciovou společnost Na Řípu byla v sousedství rotundy postavena turistická chata která dodnes slouží jako výletní restaurace Byl založen sportovní klub AFK Union Žižkov Byl založen fotbalový klub SFC Opava Svět 31 říjen Entente cordiale rozšířena o Rusko na Trojdohodu Oklahoma se připojila k USA William Willett podal první návrh na letní čas Nový Zéland se stal dominiem 1 srpen Začal první skautský tábor považováno za počátek skautingu Proběhla bankovní a burzovní následně i ekonomická krize v USA Založena společnost Royal Dutch Shell Poprvé konaný automobilový závod z Pekingu do Paříže Vědy a umění Objeven chemický prvek lutecium B L Rosing popsal první televizní systém Objeven Klokan Matschieův Nobelova cena za literaturu Joseph Rudyard Kipling Velká Británie za medicínu Charles Louis Alphonse Laveran Francie za fyziku Albert Abraham Michelson USA za chemii Eduard Buchner Německo za mír Ernesto Teodoro Moneta Itálie a Louis Renault Francie Narození Česko 17 ledna – František Junek československý fotbalový reprezentant † 19 března 1970 22 ledna – Jan Fischer malíř a ilustrátor † 8 ledna 1960 31 ledna – Otto Jírovec parazitolog † 7března 1972 7 února – Bohuš Heran virtuóz na violoncello a hudební pedagog † 4 května 1968 11 února – Josef Šafařík filosof esejista a dramatik † 23 dubna 1992 17 února – Vilém Sacher generál a spisovatel † 14 srpna 1987 21 února – Oldřich Kovář operní pěvec † 5 dubna 1967 24 února – Oldřich Palkovský hudební skladatel a pedagog † 13 května 1983 27 února – Bohumil Říha spisovatel † 15 prosince 1987 1 března – Antonín Vodička československý fotbalový reprezentant † 9 srpna 1975 2 března František Mrázek Dobiáš evangelický teolog překladatel a pedagog † 2 října 1972 Augustin Schramm komunistický funkcionář a agent NKVD † 27 května 1948 6 března – Nina Bonhardová spisovatelka a novinářka † 30 června 1981 19 března – Jan Stallich kameraman † 14 června 1973 28 března – Bohuslav Niederle chirurg † 12 května 2000 1 dubna Walter Kaufmann americký hudební vědec skladatel a dirigent narozený v Čechách † 9 září 1984 Vlasta Štáflová spisovatelka † 14 února 1945 2 dubna – Emilie Bednářová spisovatelka † 26 února 1998 7 dubna – Karel Sokolář československý fotbalový reprezentant † 4 července 1970 12 dubna – Hans Hofer česko-rakouský herec a režisér † 26 dubna 1973 13 dubna – Elena Hálková herečka † 9 září 1985 14 dubna – Ladislav Boháč herec a režisér † 4 července 1978 15 dubna – Aljo Beran malíř † 22 října 1990 19 dubna – Zdeňka Bezděková spisovatelka filoložka a překladatelka † 12 srpna 1999 21 dubna – Bob Hurikán skaut cestovatel tramp a písničkář † 2 června 1965 22 dubna – Alfred Mahovsky hudební skladatel † 17 dubna 1932 24 dubna – Václav Trojan hudební skladatel † 5 července 1983 29 dubna Rudolf Macudzinski klavírista a hudební skladatel † 2 února 1986 Antonín Žváček skladatel a dirigent dechové hudby † 4 září 1981 1 května – Eva Svobodová herečka † 3 ledna 1992 2 května – Pavel Nauman spisovatel novinář a historik † 24 září 1976 3 května – Antonín Novák československý fotbalový reprezentant † 8 října 1982 9 května František Neužil básník romanopisec † 22 listopadu 1995 Pravoslav Řídký důstojník generálního štábu čs armády ve Velké Británii † 18 ledna 1943 15 května Antonín Martin Brousil český divadelní a filmový teoretik † 23 června 1986 Miroslav Hanuš spisovatel † 26 září 1995 16 května Karel Pivoňka fagotista † 1986 Antonín Puč československý fotbalový reprezentant † 18 dubna 1988 19 května – Jan Pivec herec † 10 května 1980 20 května – Zdena Mašínová starší manželka Josefa Mašína † 12 června 1956 28 května – Jan Heřmánek československý boxer stříbrná medaile OH 1928 † 13 května 1978 1 června – Jan Patočka filosof † 13 března 1977 3 června – Jehuda Kurt Unger český později izraelský architekt † 13 září 1989 9 června – Rudolf Zosel československý fotbalový reprezentant † ? 8 června Jaroslav Kožešník předseda Československé akademie věd a politik † 26 června 1985 Stanislav Vrbík varhaník hudební skladatel spisovatel básník a pedagog † 2 září 1987 9 června – Oldřich Králík literární historik † 20 srpna 1975 13 června – Alfréd Piffl architekt † 26 června 1972 21 června – Břetislav Štorm architekt a grafik † 11 června 1960 25 června – František Khynl česko-americký zlatník a klenotník † 25 března 2003 26 června – Zdeněk Vojtěch Peukert spisovatel † 4 června 1982 30 června – Alois Zátopek geofyzik † 22 června 1985 4 července – Bohumil Joska československý fotbalový reprezentant † 25 července 1979 6 července – Jaroslav Foglar spisovatel a skautský vůdce † 23 ledna 1999 7 července – Josef Myslivec historik umění byzantolog překladatel politický vězeň † 20 listopadu 1971 16 července – Václav Jan Staněk zoolog mykolog botanik fotograf a filmař † 5 října 1983 6 srpna – Anna Hostomská hudební propagátorka a spisovatelka † 28 března 1995 19 srpna – Jiří Srnka hudební skladatel † 31 ledna 1982 21 srpna – Josef Böhm geodet a kartograf † 19 srpna 1993 9 září – Ladislav Emil Berka novinář a fotograf † 14 ledna 1993 15 září – Václav Peřina malíř † 2 srpna 1979 23 září František Filipovský herec † 26 října 1993 Jarmila Novotná filmová herečka a operní pěvkyně † 9 února 1994 28 září – Rajmund Habřina básník novinář spisovatel a překladatel † 2 dubna 1960 1 října – František Bílek malíř a sochař † ? 1985 3 října Alžběta Frejková herečka † 3 srpna 1990 Pavel Trost jazykovědec a literární vědec † 6 ledna 1987 14 října – Antonín Svoboda konstruktér prvních československých počítačů † 18 května 1980 16 října František Adámek archeolog † 8 listopadu 1989 Josef Hons spisovatel † 26 února 2001 19 října – Otokar Balcar teolog † 11 února 1983 22 října – Miloslav Baláš český spisovatel historik a překladatel † 31 října 1983 26 října – Miroslav Novák patriarcha Církve československé † 5 května 2000 30 října – Alexandr Paul novinářský fotograf † 1 prosince 1981 1 listopadu – Marie Burešová herečka † 14 dubna 1972 3 listopadu – Václav Chytil ekonom a politik pronásledovaný komunisty † 15 září 1980 4 listopadu – Mojmír Mazálek archeolog † 27 května 1954 9 listopadu – František Maxián klavírista a pedagog † 18 ledna 1971 16 listopadu – Karel Stanislav prozaik a dramatik † 5 prosince 1963 17 listopadu – Ladislav Mikeš Pařízek cestovatel a spisovatel † 28 března 1988 18 listopadu – Gustav Nezval herec † 17 září 1998 13 prosince – Bohuslav Pernica spisovatel a folklorista † 4 listopadu 1968 17 prosince – Alexandr Hackenschmied fotograf kameraman a režisér † 26 července 2004 22 prosince – Zoroslava Drobná historička umění a archeoložka † 21 června 1988 25 prosince – Josef Kostohryz spisovatel a překladatel † 24 května 1987 31 prosince – Jaroslav Pýcha keramik † 21 ledna 1977 ? – Rudolf Janda fotograf † 2000 ? – Anna Pantůčková herečka † 2002 ? – Marie Stachová fotografka † 1989 Svět 3 ledna – Ray Milland velšský herec † 10 března 1986 4 ledna – Harry von Noé rakouský pianista † 10 července 1998 7 ledna – Raymond Paley anglický matematik † 7 dubna 1933 8 ledna – Jean Hyppolite francouzský filosof † 26 října 1968 11 ledna – Pierre Mendès France premiér Francie † 18 října 1982 12 ledna – Sergej Koroljov tvůrce sovětského raketového programu † 14 ledna 1966 15 ledna Emil Kolozsvári Grandpierre maďarský spisovatel † 11 května 1992 Janusz Kusociński polský olympijský vítěz v běhu na 10 000 metrů † 21 června 1940 18 ledna – Dionýz Ilkovič slovenský fyzik † 3 srpna 1980 20 ledna Manfred von Ardenne německý fyzik † 26 května 1997 Maurice Couve de Murville premiér Francie † 24 prosince 1999 22 ledna – Dixie Dean anglický fotbalový útočník † 1 března 1980 23 ledna – Hideki Jukawa japonský fyzik Nobelova cena za fyziku 1949 † 8 září 1981 26 ledna – Hans Selye kanadský lékař výzkum stresu † 16 října 1982 30 ledna – Jozef Horák slovenský spisovatel † 11 června 1974 1 února Günter Eich německý spisovatel † 20 prosince 1972 Iľja Jozef Marko slovenský novinář a básník † 17 září 1980 2 února Marie Kirillovna Romanovová ruská velkokněžna † 25 října 1951 Truong Chinh vietnamský prezident † 30 září 1988 3 února – Walt Morey americký spisovatel knih pro mládež † 12 ledna 1992 11 února – Blagoje Nešković první poválečný premiér Srbska † 11 listopadu 1984 16 února – Dobroslav Chrobák slovenský spisovatel † 16 května 1951 20 února – Sergej Matvejevič Štemenko náčelník generálního štábu Sovětské armády † 23dubna 1976 21 února – Wystan Hugh Auden anglo-americký básník † 29 září 1973 24 února – Eugen Rosenberg slovenský architekt † listopad 1990 26 února – John Bowlby anglický psychoanalytik † 2 září 1990 8 března – Konstantínos Karamanlís president Řecka † 23 dubna 1998 9 března – Mircea Eliade rumunský religionista historik a politik † 22 dubna 1986 10 března – Toni Frissellová americká fotografka † 17 dubna 1988 11 března – Cornelius Castoriadis řecko-francouzský levicový intelektuál † 26 prosince 1997 15 března – Zarah Leander švédská herečka a zpěvačka † 23 června 1981 17 března Takeo Miki premiér Japonska † 4 listopadu 1988 Jean Van Houtte premiér Belgie † 23 května 1991 18 března – Jakov Džugašvili syn Stalinovy první manželky Jekatěriny Svanidze † 14 dubna 1943 21 března – Bernard Sychta kašubský jazykovědec a etnograf † 25 listopadu 1982 23 března Hassler Whitney americký matematik † 10 května 1989 Daniel Bovet italský farmakolog Nobelova cena 1957 † 8 dubna 1992 24 března – Arso Jovanović černohorský partyzán a politik † 12 srpna 1948 1 dubna – Gejza Dusík slovenský hudební skladatel † 6 května 1988 3 dubna – Lola Alvarez Bravo mexická fotografka † 31 července 1993 14 dubna – François Duvalier prezident Haiti † 21 dubna 1971 15 dubna – Nikolaas Tinbergen nizozemský biolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1973 † 21 prosince 1988 16 dubna – Joseph-Armand Bombardier kanadský vynálezce a zakladatel firmy Bombardier † 18 února 1964 18 dubna – Lars Ahlfors finský matematik † 11 října 1996 21 dubna – Wade Mainer americký bluegrassový banjista † 12 září 2011 25 dubna – Herbert Matter americký fotograf a grafický designér † 8 května 1984 26 dubna – Theun de Vries nizozemský spisovatel a básník † 21 ledna 2005 29 dubna – Tino Rossi francouzský zpěvák a herec † 26 září 1983 1 května – Volmari Iso-Hollo finský olympijský vítěz na 3000 metrů překážek † 23 června 1969 9 května Tibor Honty slovenskýfotograf † 1 prosince 1968 Baldur von Schirach vůdce Hitlerovy mládeže † 8 srpna 1974 10 května – Alfons Bourbonský následník španělského trůnu v letech 1907–1931 † 6 září 1938 12 května – Katharine Hepburnová americká herečka † 29 června 2003 13 května – Daphne du Maurier anglická spisovatelka † 19 dubna 1989 14 května – Vicente Enrique y Tarancón arcibiskup Toleda a Madridu kardinál † 28 listopadu 1994 16 května Hans-Ulrich Geschke šéf gestapa v Praze † ? Otto Ohlendorf německý právník válečný zločinec † 7 června 1951 Bob Tisdall irský olympijský vítěz v běhu na 400 metrů překážek † 27 července 2004 17 května – Ilona Eleková maďarská olympijská vítězka v šermu † 24 července 1988 18 května – Roger Gilbert-Lecomte francouzský básník † 31 prosince 1943 20 května – Carl Mydans americký fotograf † 16 srpna 2004 22 května Hergé belgický kreslíř † 3 března 1983 Jean-Marie Maury vatikánský diplomat a 106 arcibiskup remešský † 5 ledna 1994 Laurence Olivier britský režisér herec a dramatik † 11 července 1989 Ploutis Servas kyperský komunistický politik a spisovatel † 14 února 2001 26 května – John Wayne americký filmový herec † 11 června 1979 27 května – Rachel Carsonová americká zooložka † 14 dubna 1964 31 května – Åke Holmberg švédský spisovatel a překladatel † 9 září 1991 1 června – Frank Whittle anglický vynálezce proudového motoru † 9 srpna 1996 4 června – Andrej Sergejevič Někrasov sovětský spisovatel † 15 února 1987 6 června – Odoardo Focherini italský novinář blahoslavený katolickou církví † 27 prosince 1944 7 června – Mascha Kaléko německy píšící básnířka † 21 ledna 1975 11 června – Hilary Paweł Januszewski polský kněz a mučedník † 25 března 1945 17 června – Dmitrij Konstantinovič Faddějev ruský matematik † 20 října 1989 18 června H L A Hart britský právní filosof † 18 prosince 1992 Varlam Tichonovič Šalamov ruský spisovatel † 17 ledna 1982 4 července – John Anderson americký olympijský vítěz v hodu diskem † 11 července 1948 5 července – Jang Šang-kchun prezident Čínské lidové republiky † 14 září 1998 6 července – Frida Kahlo mexická malířka † 13 července 1954 7 července Robert A Heinlein spisovatel science fiction † 8 května 1988 Pavel Sudoplatov sovětský generál a špion † 26 září 1996 8 července – Oleh Olžyč ukrajinský básník † 10 června 1944 19 června – Georges de Mestral vynálezce suchého zipu † 8 února 1990 22 června – Ernest Paulin americký jazzový trumpetista † 20 listopadu 2007 23 června – James Meade britský ekonom Nobelova cena 1977 † 22 prosince 1995 25 června – J Hans D Jensen německý jaderný fyzik Nobelova cena za fyziku 1963 † 11 února 1973 26 června – Friedrich Asinger německý chemik † 7 března 1999 14 července – René Char francouzský básník a odbojář † 19 února 1988 16 července – Barbara Stanwyck americká herečka † 20 ledna 1990 19 července – Paul Magloire vojenský diktátor na Haiti † 12 července 2001 21 července – Olena Telihová ukrajinská básnířka † 21 února 1942 27 července – Jack van Bebber americký zápasník zlato na OH 1932 † 13 dubna 1986 30 července Roman Josypovyč Šuchevyč vůdčí osobnost Organizace ukrajinských nacionalistů † 5 dubna 1950 Roman Ruděnko generální prokurátor SSSR † 23 ledna 1981 3 srpna – Ernesto Geisel prezident Brazílie † 12 září 1996 8 srpna – Benny Carter americký jazzový saxofonista a trumpetista † 12 července 2003 15 srpna – Willy Maywald německý fotograf † 21 května 1985 19 srpna Radovan Zogović černohorský básník a politik † 5 ledna 1986 Vladimir Velebit jugoslávský komunistický politik † 29 srpna 2004 9 září – Horst Wessel autor textu nacistické písně Horst-Wessel-Lied † 23 února 1930 14 září – Solomon Asch americký sociální psycholog † 20 února 1996 17 září – Warren E Burger americký politik a předseda Nejvyššího soudu USA † 25 června 1995 18 září – Edwin McMillan americký fyzik Nobelova cena za chemii 1951 † 7 září 1991 22 září – Maurice Blanchot francouzský spisovatel † 20 února 2003 23 září Albert Ammons americký jazzový pianista † 2 prosince 1949 Anne Desclos francouzská novinářka a spisovatelka † 27 dubna 1998 Herbert Kappler německý válečný zločinec † 9 února 1978 27 září – Maria Treben rakouská spisovatelka a bylinkářka † 26 července 1991 29 září Gene Autry americký zpěvák bavič a podnikatel † 2 října 1998 Hans Sutermeister švýcarský německy píšící spisovatel † 5 května 1977 2 října Ivan Bahrjanyj ukrajinský spisovatel † 25 srpna 1963 Sergej Kruglov sovětský ministra vnitra † 6 července 1977 Alexander Robertus Todd skotský biochemik Nobelova cena za chemii 1957 † 10 ledna 1997 7 října – Helen Clark MacInnesová skotsko-americká autorka špionážních novel † 30 září 1985 9 října – Jacques Tati francouzský režisér scenárista a herec † 5 listopadu 1982 12 října – Wolfgang Fortner německý hudební skladatel a pedagog † 5 září 1987 14 října – Bohumil Vančo slovenský psycholog umělec vynálezce † 25 října 1990 15 října – John Francis Dearden arcibiskup Detroitu a kardinál † 1 srpna 1988 16 října – Roger Vailland francouzský spisovatel † 12 května 1965 22 října Emilie Schindlerová manželka Oskara Schindlera zachránce Židú † 5 října 2001 Jón Trepczik kašubský básník učitel a překladatel † 3 září 1989 27 října – Helmut Walcha německý varhaník a cembalista † 11 srpna 1991 28 října – Thomas Hampson britský olympijský vítěz v běhu na 800 metrů z roku 1932 † 4 září 1965 1 listopadu – Elimelech Rimalt ministr komunikací Izraele † 5 listopadu 1987 9 listopadu Ludvík Ferdinand Pruský příslušník Hohenzollenrské dynastie † 1994 Erich Wustmann německý cestovatel spisovatel a etnograf † 24 října 1994 14 listopadu – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti † 28 ledna 2002 15 listopadu – Claus Schenk von Stauffenberg strůjce neúspěšného atentátu na Hitlera † 21 července 1944 16 listopadu – Burgess Meredith americký filmový a divadelní herec a režisér † 9 září 1997 18 listopadu Andrej Plávka slovenský spisovatel † 11 července 1982 Compay Segundo kubánský skladatel kytarista a zpěvák † 14 července 2003 19 listopadu Luigi Beccali italský olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů z roku 1932 † 29 srpna 1990 Jack Schaefer americký novinář a spisovatel † 24 ledna 1991 24 listopadu – Ján Želibský slovenský malíř a pedagog † 13 listopadu 1997 27 listopadu – Lyon Sprague de Camp americký spisovatel † 6 listopadu 2000 28 listopadu – Alberto Moravia italský spisovatel † 26 září 1990 4 prosince – Edvard Ravnikar slovinský architekt † 23 srpna 1993 5 prosince – Lin Piao čínský komunistický vojevůdce † 13 září 1971 7 prosince – Imre Ámos maďarský malíř † 1944 12 prosince – Roy Douglas anglický hudební skladatel 15 prosince – Oscar Niemeyer brazilský architekt † 5 prosince 2012 23 prosince – Avraham Stern židovský básník a zakladatel radikální skupiny Lechi † 12 února 1942 26 prosince – Gabriele Allegra italský biblista blahoslavený † 26 ledna 1976 28 prosince – Erich Mielke ministr pro státní bezpečnost Stasi NDR † 21 května 2000 Úmrtí Česko 3 ledna – Josef Förster ml český skladatel a hudební pedagog 22 února 1833 7 ledna – Marie Sittová česká operní pěvkyně 30 ledna 1852 25 ledna – Václav Radimský poslanec Českého zemského sněmu starosta Kolína 16 února 1839 30 ledna – Alfred Slavík geolog mineralog rektor ČVUT 20 dubna 1847 7 února – Martin Josef Říha římskokatolický teolog 11 listopadu 1839 18 února – Jiří Pacold rektor Českého vysokého učení technického 24 dubna 1834 20 února – Antonín Sucharda matematik rektor brněnské techniky 3 října 1854 17 března – Karel Knittl skladatel a dirigent 4 října 1853 5 dubna – Jan Pištěk český herec a operní pěvec 17 dubna 1847 8 dubna – Hana Kvapilová česká herečka 29 listopadu 1860 9 dubna – Josef Šimon kněz a čestný kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích 17 prosince 1830 20 dubna – Emanuel Dyk český politik 17 října 1852 5 května – Eduard Grégr český přírodovědec antropolog novinář a politik 4 března 1827 6 května – Jan Karel Hraše český pedagog regionální historik a dramatik 2 dubna 1840 14 května – Alois Škampa básník a spisovatel 30 května 1861 25 května – Jan Gebauer český jazykovědec 8 října 1838 29 května – Bohuslav Rieger právník a profesor rakouských říšských dějin 5 října 1857 31 května – Jan Dobruský český šachový skladatel 28 srpna 1853 3 června – Johann Schicht sudetoněmecký podnikatel 8 března 1855 9 června – František Zákrejs český spisovatel 7 května 1839 17 června – Adolf Kubeš historik a filolog 31 ledna 1845 26 června – Otto Faster český vydavatel překladatel skladatel a spisovatel 6 února 1872 3 července – Miroslav Krajník český právník básník a překladatel 1 ledna 1850 8 července – Antonín Klug teolog a děkan teologické fakulty v Olomouci 24 dubna 1835 27 července – František Borgia Krásl metropolitní probošt zemský prelát historik a spisovatel 24 prosince 1844 5 září – Josef Merhaut spisovatel 13 října 1863 10 září – Antonín Mezník český politik 28 dubna 1831 13 září – Josefa Náprstková manželka a pomocnice Vojtěcha Náprstka 8 října 1838 25 září – Josef Masaryk-Masarik otec Tomáše Garrigue Masaryka 25 února 1823 26 října – Emanuel Engel český lékař a politik 20 října 1844 12 listopadu Rudolf Inemann český herec a režisér 31 května 1861 Arnošt Praus český varhaník a hudební skladatel 3 března 1873 20 listopadu – Josef Wünsch pedagog a cestovatel 29 června 1842 9prosince – Max Horb český malíř 9 července 1882 21 prosince – Friedrich Schönborn český šlechtic a předlitavský politik 11 září 1841 Svět 10 ledna – Leon Van Loo belgický fotograf 12 srpna 1841 13 ledna – Jakob Hurt estonský lingvista teolog a folklorista 22 července 1839 14 ledna – Wilhelm von Hartel předlitavský klasický filolog a politik 28 května 1839 19 ledna – Jan Wjela lužickosrbský spisovatel 8 ledna 1822 25 ledna – René Pottier francouzský cyklista 1879 29 ledna – Felice Beato britský fotograf 1833 2 února – Dmitrij Ivanovič Mendělejev ruský chemik 8 února 1834 11 února Léon Serpollet francouzský podnikatel a konstruktér 25 listopadu 1858 William Howard Russell irský novinářský fotograf 28 března 1820 12 února – Muriel Robbová anglická tenistka 13 května 1878 17 února – Henry Steel Olcott právník novinář jeden ze zakladatelů Teosofické společnosti 2 srpna 1832 16 února – Giosuè Carducci italský básník nositel Nobelovy ceny za literaturu 27 července 1835 20 února – Henri Moissan francouzský chemik nositel Nobelovy ceny za chemii 28 září 1852 3 března – Auguste Maure francouzský fotograf 4 prosince 1840 11 března – Jean Casimir-Perier prezident Francouzské republiky 8 listopadu 1847 12 března – Hermann von Loebl předlitavský státní úředník a politik 29 prosince 1835 14 března – Julius Naue německý malíř kreslíř rytec 17 července 1833 18 března Marcellin Berthelot francouzský chemik a politik 25 října 1827 Aimé Laussedat francouzský důstojník kartograf a fotograf 15 dubna 1819 21 března – Christian Neuhaus dánský fotograf 13 března 1833 12 dubna – Otto Leixner von Grünberg německý spisovatel 24 dubna 1847 30 dubna – Charles Howard Hinton britský matematik a spisovatel ? 1853 17 května – Albert Clément francouzský automobilový závodník 7 července 1883 26 května Ida Saxton McKinleyová manželka 25 prezidenta USA Williama McKinleye 8 června 1847 Emil Steinbach předlitavský státní úředník a politik 11 června 1846 30 května – Ottomar Anschütz německý fotograf a vynálezce 16 května 1846 14 června – Adolf Daens vlámský kněz politik a sociální aktivista 18 prosince 1839 18 června – Alexander Stewart Herschel britský astronom 5 února 1836 21 června – Lena Riceová irská tenistka 21 června 1866 17 července – John Fiot Lee Pearse Maclear britský admirál 27 června 1838 9 srpna – Émile Reutlinger francouzský fotograf 27 srpna 1825 15 srpna – Joseph Joachim maďarský houslista dirigent a hudební skladatel 28 června 1831 4 září – Edvard Grieg norský skladatel 15 června 1843 6 září – Sully Prudhomme francouzský básník a esejista 16 března 1839 12 září – Ilja Čavčavadze gruzínský spisovatel a politik 8 prosince 1837 17 září – Ignaz Brüll rakouský hudební skladatel a klavírní virtuos 7 listopadu 1846 28 září – Fridrich I Bádenský bádenský velkovévoda 9 září 1826 15 října – Andreas Steinhuber německý jezuita spisovatel a kardinál 11 listopadu 1824 26 října – Charles van Lerberghe belgický spisovatel 21 října 1861 1 listopadu – Alfred Jarry francouzský spisovatel 8 září 1873 16 listopadu – Robert I Parmský vévoda v Parmě Piacenze a Guastalle 9 července 1848 20 listopadu – Paula Modersohn-Beckerová německá malířka 8 února 1876 22 listopadu – Asaph Hall americký astronom 15 října 1829 28 listopadu – Stanisław Wyspiański polský malíř grafik a dramatik 15 ledna 1869 5 prosince – Jekatěrina Svanidzeová první manželka Josifa Stalina 2 dubna 1885 8 prosince – Oskar II švédský a norský král 21 ledna 1829 15 prosince – Karola Vasa-Holstein-Gottorpská saská královna 5 srpna 1833 17 prosince – William Thomson skotský vynálezce 26 června 1824 23 prosince – Pierre Janssen francouzský fyzik a astronom 22 února 1824 27 prosince – Julian Dunajewski předlitavský ekonom a politik 4 července 1822 ? – Karl Krall von Krallenberg předlitavský státní úředník a politik 1829 Hlavy států České království – František Josef I Papež – sv Pius X Království Velké Británie – Eduard VII Francouzská republika – Armand Fallières Uherské království – František Josef I Rakouské císařství – František Josef I Rusko – car Mikuláš II Japonsko – Meidži Čínské císařství – Kuang-Sü fakticky Cch'-si Související články 1907 v letectví Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1907 Národní listy — Národní politika — Budivoj České Budějovice — odkaz vede na přehled ročníků Lumír — archiv ÚČL AV ČR Čas — Zlatá Praha — Osvěta red Václav Vlček — Říšský zákoník česká verze — 1921 MCMXXI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou Události Československo 15 února – 1 československé sčítání lidu 2 dubna – V Těšíně dnes Český Těšín a Cieszyn byl ukončen provoz tramvají 14 – 16 května – Ustavující sjezd KSČ Slučovací sjezd československé německé a polské sekce se konal ve dnech 30 října – 2 listopadu 26 září – Edvard Beneš se stal předsedou vlády Založení fotbalového klubu Karlovohutní fotbalový klub Karlshütter Fußballklub Svět 21 února – Plukovník Rezá Chán provedl v Persii státní převrat který prakticky znamenal konec vlády kádžárovských šáhů 18 března podpisem smlouvy v Rize skončila Rusko-polská válka prozatímní mírová smlouva uzavřena již 12 října 1920 11 července – Mongolsko vyhlásilo nezávislost 28 července – Adolf Hitler se stává prvním předsedou NSDAP 24 srpna Britská vzducholoď ZR-2 se u Hullu ve Velké Británii rozlomila ve vzduchu zahynulo 62 lidí 20 října – Německo na základě výsledků referenda odstoupilo Polsku východní oblasti pruské provincie Horní Slezsko 21 října – druhý pokus excísaře Karla I o návrat alespoň na uherský trůn 6 prosince – Irsko vyhlásilo nezávislost Sun Jat-sen se stal řádným prezidentem Čínské republiky Píseň İstiklâl Marşı byla schválena jako turecká hymna Byla založena Komunistická strana Číny Společnost národů rozhodla že Ålandy zůstanou autonomní a demilitarizovanou součástí Finska Vědy a umění Založena Literární skupina Nobelova cena za literaturu Anatole France Francie za medicínu nebyla v tomto roce udělena za fyziku Albert Einstein za chemii Walther Hermann Nernst Německo práce v oblasti termochemie za mír Karl Hjalmar Branting Švédsko a Christian Louis Lange Norsko Narození Česko 1 ledna – Václav Pleskot předseda Československého olympijského výboru † 29 září 2012 5 ledna – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu † 20 října 2002 10 ledna – Václav Vejsada spisovatel † 14 srpna 1984 11 ledna – Antonín Bartušek básník muzeolog překladatel a historik umění † 24 dubna 1974 12 ledna – Felix Maria Davídek tajně vysvěcený biskup † 16 srpna 1988 13 ledna – Werner Forman fotograf † 13 února 2010 25 ledna – Josef Holeček kanoista olympionik který získal dvě zlaté medaile † 20 února 2005 26 ledna – František Chaun skladatel klavírista zpěvák malíř a herec † 30 prosince 1981 27 ledna – Vladimír Beneš neurochirurg a spisovatel 28 ledna – Miloš Willig herec † 23 srpna 1979 31 ledna Oleg Homola literární vědec spisovatel a politik † 8 prosince 2001 Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník † 25 února 2002 4 února – Jan Machoň spisovatel novinář a politik † 27 dubna 1994 5 února Josef Pukl varhaník klavírista a hudební skladatel † 23 prosince 2006 Jaroslav Kofroň hornista hudební skladatel † 22 července 1966 7 února František Penc ministr hornictví vlád Československa a diplomat † 16 dubna 1972 Zdeněk Chlup architekt a politik † 21 března 2002 10 února – Theodor Reimann československý fotbalový reprezentant † 30 srpna 1982 11 února – Vladimír Kovářík český malíř ilustrátor a grafik † 6července 1999 12 února – Vlastimil Preis československý fotbalový reprezentant † 8 února 2000 15 února – Jan Pohl kněz papežský prelát † 23 července 2002 17 února Svatopluk Studený český herec a režisér † 1 července 2002 Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér † 23 srpna 2002 21 února – Zdeněk Miler režisér a výtvarník animovaných filmů † 30 listopadu 2011 23 února – Věra Merhautová sochařka autorka monumentální figurativní tvorby † 2006 24 února – Ludvík Aškenazy spisovatel reportér a rozhlasový pracovník † 18 března 1986 27 února – Ladislav Veltruský rektor Vysoké školy ekonomické a politik † 24 ledna 1979 28 února Vladimír Sommer hudební skladatel † 8 září 1997 Josef Mixa herec 10 března – Josef Šimon politik člen několika vlád Československa 14 března – Anna Magdalena Schwarzová řádová sestra vězeňkyně nacistického i komunistického režimu 16 března – Rudolf Cortés herec a zpěvák † 12 prosince 1986 17 března – Alois Indra komunistický politik ministr vlád ČSSR † 2 srpna 1990 18 března – Josef Trávníček ministr obchodu České soc rep 21 března – Jaroslav Zástěra historik † 21 listopadu 2001 24 března – Marie Kudeříková studentka odbojářka † 26 března 1943 25 března Desider Galský spisovatel a publicista † 24 listopadu 1990 Jan Kozák spisovatel † 5 května 1995 Jan Firbas jazykovědec anglista † 5 května 2000 27 března – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař † 24 února 2002 2 dubna – Josef Hrnčíř dirigent a muzikolog † 31 srpna 2014 3 dubna – Marie Těšitelová česká jazykovědkyně † 30 října 2011 8 dubna – Jan Novák klavírista a hudební skladatel † 17 listopadu 1984 9 dubna – Jiří Švengsbír rytec grafik a ilustrátor † 3 března 1983 16 dubna – Přemysl Hauser jazykovědec † 10 března 2011 18 dubna – Lumír Jisl archeolog a orientalista † 22 listopadu 1969 20 dubna – František Holý voják a příslušník výsadku Courier-5 † 21 ledna 1945 22 dubna – Konrád Babraj sochař † 26 května 1991 24 dubna – Jaroslav Mareš herec † 29 října 2003 26 dubna Václav Švéda člen skupiny bratří Mašínů † 2 května 1955 Václav Vaško diplomat politický vězeň katolický aktivista † 20 května 2009 29 dubna – Pavel Vranský letec a bojovník od Tobrúku 30 dubna – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog † 23 září 2002 2 května – Vítězslav Rzounek marxistický literární kritik † 11 února 2001 4 května Hana Žantovská redaktorka spisovatelka a překladatelka † 17 srpna 2004 Stanislav Segert evangelický teolog a lingvista † 30 září 2005 6 května – Miloš Švácha novinář a spisovatel † 26 června 2003 7 května Jan Dostál český akademický malíř ilustrátor a grafik † 22 dubna 1996 Antonín Láník kněz organolog a skladatel 8 května – Milan Hegar knižní grafik typograf † 7 července 1987 10 května – Jindřich Marco fotograf a numismatik † 20 prosince 2000 12 května Jaroslav Hrbáček hydrobiolog a zooekolog † 16 června 2010 Miloš Hájek historik 14 května Milan Romportl jazykovědec a profesor fonetiky † 10 prosince 1982 Marie Pilátová herečka 15 května – Čestmír Vycpálek český fotbalista a trenér † 5 května 2002 17 května Čeněk Pícha československý hokejový reprezentant † 15 dubna 1984 Eliška Jechová spisovatelka 19 května – Karel Kopecký československý fotbalový reprezentant † 31 března 1977 22 května – Gustav Brom brněnský kapelník saxofonista zpěvák a skladatel † 25 září 1995 1 června – Josef Kus československý hokejový reprezentant † 23 července 2005 11 června – Stanislav Kovář grafik † 19 ledna 1985 12 června – Stanislav Kocourek československý fotbalový reprezentant † 14 září 1992 22 června – Géza Novák flétnista † 21 listopadu 1992 23 června – Johanna von Herzogenberg česko-německá historička umění spisovatelka † 20 února 2012 26 června – Mirko Hanák malíř † 4 listopadu 1971 2 července – Eliška Nováková lesnická zooložka a ekoložka † 27 listopadu 2000 3 července – Jan Janků politický vězeň komunistického režimu 5 července – Luděk Vimr malíř grafik a ilustrátor † 9 listopadu 2005 8 července – Felix Holzmann komik † 13 září 2002 9 července – Zorka Janů herečka † 27 března 1946 11 července – Vojtěch Lukaštík československý voják a příslušník výsadku Intransitive † 8 ledna 1943 13 července – Vladimír Forst literární historik kritik a lexikograf † 28 července 2010 19 července – Jan Fišer divadelní režisér † 26 září 2011 22 července – Anna Nováková překladatelka z ruštiny † 31 května 2005 26 července – Milan Zezula malíř † 22 července 1992 29 července – Jiří Hejna český akademický malíř ilustrátor a grafik † 2 března 2011 31 července – Radim Servít profesor ČVUT † 24 listopadu 1984 1 srpna – Oldřich Svačina ministr průmyslu České socialistické republiky † 28 dubna 1978 2 srpna – Václav Jíra československý fotbalový reprezentant † 9 listopadu 1992 3 srpna – Vladislav Mirvald výtvarník pedagog a fotograf † 19 dubna 2003 7 srpna Bohumila Grögerová spisovatelka † 21 srpna 2014 Karel Husa skladatel a dirigent 8 srpna – Lumír Ševčík český akademický malíř ilustrátor grafik a typograf 10 srpna – Milan Knobloch sochař 11 srpna – Robert Piesen malíř † 20 ledna 1977 12 srpna – Vladimír Neuwirth katolicky orientovaný filosof a překladatel † 22 května 1998 15 srpna – Antonín Rýgr československý fotbalový reprezentant † 28 března 1989 27 srpna – Karel Ptáčník spisovatel † 1 května 2002 28 srpna – Jiří Kejř historik 1 září – Ota B Kraus spisovatel † 5 října 2000 9 září – Dalibor Brázda skladatel a dirigent † 17 srpna 2005 10 září – Václav Razik katolický kněz biskup podzemní církve † 6 prosince 1984 12 září – Stanislav Sigmund rozhlasový sportovní komentátor † 16 října 1988 15 září Jan Frank Fischer hudební skladatel a překladatel † 27 ledna 2006 Oldřich Velen herec † 4 května 2013 18 září – Eduard Hodoušek hispanista a překladatel † 10 května 2004 21 září – Jiří Jungwirth český režisér † 22 října 1959 23 září – Bohumír Kobylka československý voják a příslušník výsadku Iridium † 15 března 1943 3 října – Oldřich Wenzl básník † 7 srpna 1969 4 října – František Maňas hudební skladatel a dirigent † 21 prosince 2004 12 října – Jaroslav Drobný tenista a hokejista † 13 září 2001 15 října – Přemysl Freiman režisér a televizní redaktor † 3 srpna 1984 16 října – Stanislav Lachman designér † 5 února 2011 21 října – Jarmil Burghauser hudební skladatel † 19 února 1997 27 října – Oldřich Černík československý premiér † 19 října 1994 28 října – Vladimír Vít český elektrotechnik a vynálezce † 3 října 2004 30 října – Štefan Šutka ministr dopravy † 20 června 1994 31 října – Čestmír Vidman básník esperantista † 18 října 2013 1 listopadu – Jan Tausinger dirigent a hudební skladatel † 29 července 1980 3 listopadu – Václav Morávek československý fotbalový reprezentant † 22 března 2001 8 listopadu – Karel Fořt kněz pronásledovaný nacisty i komunisty † 21 ledna 2014 15 listopadu – Zdeněk Kroupa operní pěvec † 7 ledna 1999 18 listopadu – Liselotte Teltscherová rostlinná fyzioložka † 14 června 2009 23 listopadu – Otomar Krejča herec † 6 listopadu 2009 24 listopadu – Lída Plachá herečka † 14 října 1993 25 listopadu – Mojmír Povolný předseda Rady svobodného Československa † 21 srpna 2012 26 listopadu – František Listopad český a portugalský spisovatel 3 prosince – Bedřich Zelenka herec † 14 října 2011 5 prosince – Jánuš Kubíček malíř † 21 května 1993 6 prosince – Bohuslav Švarc lesnický odborník † 18 prosince 2011 8 prosince – Zdenka Sojková literární historička 17 prosince – Josef Korčák předseda vlády České socialistické republiky † 5 října 2008 18 prosince – Jaromír Hořec básník † 22 listopadu 2009 19 prosince Ludvík Podéšť hudební skladatel a dirigent † 27 února 1968 Bohumil Bezouška herec † 18 října 1995 Miloš Hynšt herec a režisér † 1 listopadu 2010 20 prosince – Ludmila Brožová-Polednová prokurátorka komunistických justičních vražd † 15 ledna 2015 22 prosince – Ivan Weiss divadelní režisér † 31 října 1976 24 prosince – František Šádek generál velitel Pohraniční stráže a politik 25 prosince – Jan Florian malíř sochař a restaurátor † 12 prosince 2007 27 prosince – Lubomír Havlák operní zpěvák † 28 září 2014 30 prosince – Ján Šmok fotograf † 10 prosince 1997 ? – Zdeněk Stránský herec † 7 května 1945 Svět 1 ledna César Baldaccini francouzský sochař † 6 prosince 1998 Alain Mimoun alžírský olympijský vítěz v maratonu † 27 června 2013 5 ledna Friedrich Dürrenmatt švýcarský dramatik prozaik kreslíř a grafik † 14 prosince 1990 Jean Lucemburský velkovévoda lucemburský 7 ledna – Jevgenij Babič sovětský hokejista † 11 července 1972 12 ledna – Josef Nebehosteny rakouský architekt stavitel a podnikatel 8 srpna 1852 14 ledna – Murray Bookchin americký filozof a politický aktivista † 30 července 2006 18 ledna – Jóičiró Nambu americký fyzik Nobelova cena za fyziku 2008 19 ledna – Patricia Highsmithová americká spisovatelka † 4 února 1995 20 ledna – Telmo Zarra španělský fotbalista † 23 února 2006 21 ledna – Paul Scofield britský herec † 19 března 2008 23 ledna – Marija Gimbutasová americká archeoložka † 2 února 1994 26 ledna – Jurij Ozerov ruský herec a režisér † 16 října 2001 27 ledna Ilja Afroimovič Turičin ruský sovětský novinář a spisovatel † 23 ledna 2001 Donna Reedová americká filmová a televizní herečka † 14 ledna 1986 31 ledna Mario Lanza americký tenor a filmová hvězda † 7 října 1959 John Agar americký herec † 7 dubna 2002 4 února Ladislav Grosman slovenský spisovatel † 21 ledna 1981 Betty Friedanová americká spisovatelka a feministická aktivistka † 4 února 2006 6 února – Ernie Royal americký jazzový trumpetista † 16 března 1983 8 února Lana Turner americká herečka † 29 června 1995 Immanuel Jakobovits vrchní rabín Velké Británie † 31 října 1999 10 února – Joseph Walker americký pilot a astronaut † 8 června 1966 16 února Esther Bubley americká fotografka † 16 března 1998 Harold Kelley americký psycholog † 29 ledna 2003 Chua Kuo-feng vůdce komunistické Číny † 20 srpna 2008 21 února John Rawls americký politický filosof † 24 listopadu 2002 Antonio María Javierre Ortas španělský kardinál † 1 února 2007 22 února Giulietta Masina italská herečka † 23 března 1994 Jean-Bédel Bokassa druhý prezident a samozvaný císař-diktátor Středoafrické republiky † 3 listopadu 1996 Wayne Booth americký literární teoretik † 10 října 2005 24 února – Gaston Reiff belgický olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů z roku 1948 † 6 května 1992 28 února – Pierre Clostermann francouzský stíhací pilot † 22 března 2006 11 března – Ástor Piazzolla argentinský hudební skladatel † 4 července 1992 13 března – Gitta Sereny britská spisovatelka a novinářka † 14 června 2012 16 března – Gustáv Valach slovenský herec † 26 dubna 2002 17 března – Me'ir Amit ředitel Mosadu † 17 července 2009 19 března – Joseph-Marie Trịnh Văn Căn vietnamský kardinál † 18 května 1990 20 března – Alfréd Rényi maďarský matematik † 1 února 1970 21 března Abdul Salám Árif třetí prezident Iráku † 13 dubna 1966 Ja'akov Herzog izraelský rabín právník a diplomat † 9 března 1972 22 března Elena Lacková slovenská spisovatelka † 1 ledna 2003 Nino Manfredi italský herec a režisér † 4 června 2004 23 března – Donald Campbell britský automobilový závodník † 4 ledna 1967 24 března – Vasilij Smyslov ruský mistr světa v šachu † 27 března 2010 25 března Simone Signoretová francouzská herečka † 30 září 1985 Alexandra Řecká a Dánská manželka posledního jugoslávského krále Petra II † 30 ledna 1993 Mary Douglas britská antropoložka † 16 května 2007 27 března Rudo Moric slovenský spisovatel † 26 listopadu 1985 Richard Marner britský herec † 18 března 2004 Héléne Berrová francouzská spisovatelka † duben 1945 28 března – Norman Bluhm americký malíř † 3 února 1999 30 března – Pavol Hnilica slovenský římskokatolický biskup † 8 října 2006 6 dubna – Wilbur Thompson americký olympijský vítěz ve vrhu koulí † 25 prosince 2013 9 dubna – Jicchak Navon prezident Izraele spisovatel 10 dubna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik † 10 ledna 2002 14 dubna Ricardo Alegría portorický archeolog antropolog a spisovatel † 7 června 2011 Thomas Schelling americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 2005 15 dubna – Georgij Beregovoj sovětský kosmonaut † 30 června 1995 16 dubna – Peter Ustinov britský herec a režizér † 28 března 2004 17 dubna – Štefan Boleslav Roman předseda a zakladatel Světového kongresu Slováků † 23 března 1988 19 dubna – Roberto Tucci italský kardinál 20 dubna – Katarína Kolníková slovenská herečka † 29 května 2006 22 dubna – Candido Camero kubánský jazzový perkusionista 24 dubna – Różka Korczak-Marla židovská partyzánka † 5 března 1988 25 dubna – Karel Appel nizozemský malíř sochař a básník † 3 května 2006 26 dubna – Jimmy Giuffre americký jazzový klarinetista saxofonista a skladatel † 24 dubna 2008 27 dubna – John Stott britský kazatel vůdce britského a světového evangelikálního hnutí † 27 července 2011 2 května – Satyajit Ray indický filmový režisér † 23 dubna 1992 5 května Arthur Leonard Schawlow americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1981 † 28 dubna 1999 Del Martinová americká feministka † 27 srpna 2008 7 května – Gaston Rébuffat francouzský horolezec režisér fotograf a spisovatel † 31 května 1985 9 května Sophie Schollová německá studentka a křesťanská pacifistka † 22 února 1943 Morton Kaplan americký politolog 12 května Joseph Beuys německý performer sochař malíř estetik filozof a teoretik umění † 23 ledna 1986 Farley Mowat kanadský spisovatel novinář přírodovědec a cestovatel † 7 května 2014 Frans Krajcberg brazilský sochař malíř a spisovatel 16 května – Harry Carey Jr americký herec † 27 prosince 2012 20 května – Wolfgang Borchert německý spisovatel † 20 listopadu 1947 21 května – Andrej Dmitrijevič Sacharov sovětský fyzik a disident † 14 prosince 1989 23 května – James Blish americký spisovatel † 30 července 1975 25 května – Jack Steinberger americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1988 30 května – Jamie Uys jihoafrický filmový režisér a scenárista † 29 ledna 1996 2 června Janko Smole slovinský bankéř a politik † 11 června 2010 Marty Napoleon americký jazzový klavírista 6 června – Nancy Reaganová manželka prezidenta Spojených států amerických Ronalda Reagana 8 června Ján Klimo slovenský herec a divadelní režisér † 15 října 2001 Suharto indonéský vojenský a politický vůdce † 27 ledna 2008 LeRoy Neiman americký malíř † 20 června 2012 10 června – Princ Philip vévoda z Edinburghu manžel britské královny Alžběty II 12 června – Hans Carl Artmann rakouský lyrik a prozaik † 4 prosince 2000 14 června – Eric Laithwaite anglický elektrotechnický inženýr vynálezce † 27 listopadu 1997 18 června – Michel Quoist francouzský teolog a spisovatel † 18 prosince 1997 21 června Judy Hollidayová americká herečka † 7 června 1965 Helmut Heißenbüttel německý literární teoretik a spisovatel † 19 září 1996 Jane Russell americká filmová herečka † 28 února 2011 28 června – Pamulaparti Venkata Narasimha Rao indický politik † 23 prosince 2004 29 června Harry Schell americký pilot Formule 1 † 16 května 1960 Juraj Martvoň slovenský operní pěvec-barytonista † 16 října 1991 Georges Condominas francouzský etnograf a etnologie|etnolog † 17 července 2011 30 června – Oswaldo López Aréllano prezident Hondurasu † 16 května 2010 1 července Seretse Khama první prezident afrického státu Botswana † 13 července 1980 François Abou Mokh arcibiskup Palmýrský † 11 srpna 2006 Jerzy Stefan Stawiński polský prozaik filmový scenárista a režisér † 12 června 2010 3 července – Susan Petersová americká divadelní filmová a televizní herečka † 23 října 1952 4 července Stein Rokkan norský politolog a sociolog † 22 července 1979 Augustín Kubán slovenský herec † 30 prosince 1986 Gérard Debreu francouzský ekonom a matematik Nobelova cena 1983 † 31 prosince 2004 5 července – Viktor Georgijevič Kulikov velitel Spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy † 28 května 2013 8 července John Money americký psycholog a sexuolog † 7 července 2006 Edgar Morin francouzský filosof a sociolog 10 července – Jake LaMotta americký boxer 14 července – Leon Garfield anglický spisovatel † 2 června 1996 16 července – Guy Laroche francouzský módní návrhář † 17 února 1989 17 července Chana Senešová izraelská básnířka a odbojářka maďarského původu † 7 listopadu 1944 František Zvarík slovenský herec a zpěvák † 17 srpna 2008 18 července – John Glenn americký astronaut 19 července – Rosalyn Sussman Yalow americká lékařská fyzička Nobelova cena 1977 † 30 května 2011 24 července – Billy Taylor americký jazzový pianista a skladatel † 28 prosince 2010 25 července – Paul Watzlawick americký psycholog † 31 března 2007 31 července Peter Benenson anglický právník a zakladatel Amnesty International † 25 února 2005 Tore Sjöstrand švédský olympijský vítěz v běhu na 3000 metrů překážek † 26 ledna 2011 1 srpna Jack Kramer americký tenista † 12 září 2009 Lili Chookasian americká operní zpěvačka † 10 dubna 2012 3 srpna – Richard Adler americký skladatel textař a divadelní producent † 21 června 2012 4 srpna – Maurice Richard kanadský hokejový útočník † 27 května 2000 5 srpna – Derick Thomson skotský básník † 21 března 2012 8 srpna – Esther Williams americká plavkyně a herečka † 6 června 2013 11 srpna – Alex Haley americký spisovatel † 10 února 1992 12 srpna – Abel Paz španělský anarchista a historik † 13 dubna 2009 13 srpna – Jimmy McCracklin americký bluesový pianista zpěvák a skladatel † 20 prosince 2012 16 srpna – Max Thurian švýcarský teolog † 15 srpna 1996 18 srpna – Lýdie Vladimirovna Litvjaková sovětská stíhací pilotka † 1 srpna 1943 19 srpna – Gene Roddenberry americký scenárista a producent † 24 října 1991 21 srpna – Reuven Feuerstein izraelský psycholog † 29 dubna 2014 22 srpna – Oded Becer izraelský spisovatel † 17 října 1989 26 srpna – Šimšon Amicur izraelský matematik † 5 září 1994 31 srpna Warren Miller americký spisovatel † 20 dubna 1966 Raymond Williams britský literární teoretik a spisovatel † 26 ledna 1988 3 září – Jozef Schek slovenský výtvarník † 22 srpna 2013 4 září – Herb Ellis americký jazzový kytarista † 28 března 2010 6 září – Carmen Laforet španělská spisovatelka † 28 února 2004 12 září Stanisław Lem polský spisovatel filozof a lékař † 27 března 2006 Pierre Samuel francouzský matematik † 23 srpna 2009 14 září – Paulo Evaristo Arns brazilský kardinál arcibiskup São Paulo 15 září Ivan Bukovčan slovenský dramatik a filmový scénárista † 25 května 1975 Moše Šamir izraelský spisovatel publicista a politik † 21 srpna 2004 16 září – Jon Hendricks americký jazzový zpěvák a textař 18 září – Kamál Hasan Alí premiér Egypta † 27 března 1993 19 září – Paulo Freire brazilský filozof † 2 května 1997 21 září Jehošafat Harkabi náčelníkem izraelské vojenské zpravodajské služby † 26 srpna 1994 Chico Hamilton americký jazzový bubeník a skladatel † 25 listopadu 2013 24 září – Franz Eppel rakouský historik umění † 13 září 1976 27 září – Miklós Jancsó maďarský filmový režisér † 31 ledna 2014 29 září – Ole Wivel dánský básník † 30 května 2004 30 září – Stanisław Nagy polský teolog kardinál † 5 června 2013 5 října – Phạm Duy vietnamský hudební skladatel † 27 ledna 2013 9 října – Tadeusz Różewicz polský básník a dramatik † 24 dubna 2014 10 října – Monk Montgomery americký jazzový baskytarista a skladatel † 20 května 1982 11 října – Jozef Haríň voják a příslušník výsadku Embassy † 22 června 2007 12 října – Art Clokey americký filmový animátor † 8 ledna 2010 13 října – Yves Montand francouzsko-italský herec a šansoniér † 9 listopadu 1991 17 října – George Mackay Brown skotský básník prozaik a dramatik † 13 dubna 1996 19 října – Gunnar Nordahl švédský fotbalista † 15 září 1995 21 října – Tursinchan Abdrachmanovová kazašská básnířka a literární teoretička † 11 října 2003 22 října – Georges Brassens francouzský písničkář † 29 října 1981 23 října – Kenneth Arrow americký ekonom Nobelova cena 1972 24 října Georgina von Wilczek manželka Franze Josepha II lichtenštejnského knížete † 18 října 1989 Allen Kent americký odborník na informatiku † 1 května 2014 25 října Michal I Rumunský poslední rumunský král Jehudit Hendel izraelská spisovatelka † 23 května 2014 28 října – Karol Laco slovenský politiik místopředseda vlády ČSSR † 13 dubna 2009 1 listopadu Ida Finková izraelská spisovatelka polského původu † 27 září 2011 Ilse Aichingerová rakouská spisovatelka 3 listopadu – Charles Bronson americký herec † 30 srpna 2003 5 listopadu – Fawzia Egyptská císařovna Íránu † 2 července 2013 13 listopadu – Joonas Kokkonen finský skladatel a klavírista † 2 října 1996 16 listopadu – Mikuláš Klimčák slovenský malíř 17 listopadu – Mieczyslaw Tomaszewski polský muzikolog 18 listopadu – Ferdinand Hložník slovenský malíř a ilustrátor † 27 února 2006 22 listopadu – Rodney Dangerfield americký komik † 5 října 2004 26 listopadu – Françoise Gilot francouzská malířka 27 listopadu – Alexander Dubček československý a slovenský politik † 7 listopadu 1992 2 prosince – Carlo Furno italský kardinál vatikánský diplomat 12 prosince Hans Robert Jauß německý literární teoretik † 1 března 1997 Soňa Kovačevičová slovenská etnografka † 27 prosince 2009 14 prosince – František Graus německý historik † 1 května 1989 19 prosince – Štefan Mišovic slovenský herec † 30 dubna 2008 21 prosince – Alicia Alonsová kubánská primabalerína 26 prosince – Steve Allen americký herec spisovatel a hudební skladatel † 30 října 2000 28 prosince – Johnny Otis americký hudebník a skladatel † 17 ledna 2012 29 prosince – Dobrica Ćosić prezident Federativní republiky Jugoslávie † 18 května 2014 ? – Anna Štajerová dcera zbojníka Nikoly Šuhaje † 2006 ? – Nermin Abadan-Unat německo-turecká socioložka Úmrtí Česko 8 února – Max Dvořák historik umění 24 června 1874 9 února – Jan Kříženecký český fotograf a filmař průkopník české kinematografie 20 března 1868 20 února – Josef Doubrava královéhradecký biskup 29 dubna 1852 22 února – Antonín Balšánek český architekt 5 června 1865 6 března – Josef Teige český právník a historik 1 června 1862 19 března – František Snopek církevní historik a archivář 25 září 1853 24 března – František Šulc papežský komoří 8 července 1851 29 března – Karel Pippich právník sokolský funkcionář politik 21 dubna 1849 3 dubna – Franz Kindermann rakouský a český lékař a politik 28 prosince 1842 16 dubna – Bohumil Kučera český fyzik 22 března 1874 29 dubna – Jakub Hron Metánovský učitel fyzik vynálezce a jazykový purista 4 června 1840 3 května – Josef Hyrš český politik 31 srpna 1849 9 května – Jan Koloušek československý národohospodář a politik 15 prosince 1859 14 června – Karel Förster český houslista varhaník a hudební skladatel 2 června 1855 24 června – Joseph Maria Koudelka americký biskup českého původu 8 prosince 1852 červen – Heinrich Homma starosta Znojma 30 června 1845 2 července – Alois Pozbyl kněz básník a spisovatel 30 června 1876 5 července – Růžena Čechová česká spisovatelka 7 října 1861 19 července – Josef Hybeš politik a novinář 29 ledna 1850 6 září – Vácslav Havel český podnikatel a mecenáš 23 března 1861 8 září – Jan Janský objevitel čtyř základních krevních skupin 3 dubna 1873 9 září Alois Zábranský soudní rada a český spisovatel 8 února 1858 Jindřich Metelka kartograf a politik 11 srpna 1854 24 září – František Mlčoch československý politik 1 ledna 1855 29 září – František Vydra český továrník a výzkumník 20 dubna 1869 16 října – Vincenc Ševčík československý kněz a politik 21 února 1862 30 října – Rudolf Bruner-Dvořák zakladatel žurnalistické fotografie 2 července 1864 1 listopadu – Josef Mukařovský český malíř a ilustrátor 6 dubna 1851 29 listopadu – Otakar Zachar chemik v oboru pivovarnictví a sladovnictví 16 března 1870 12 prosince – Karel Khun kněz kronikář a regionální historik 14 října 1866 14 prosince – Vincenc Jarolímek český matematik 25 června 1846 ? – František Dostál poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Morašic 9 ledna 1855 Svět 4 ledna – Ernest Denis francouzský historik a slavista 3 ledna 1849 23 ledna – Mykola Leontovyč ukrajinský hudební skladatel 13 prosince 1877 2 února – Zeno Welsersheimb předlitavský šlechtic generál a politik 1 prosince 1835 8 února – Petr Kropotkin ruský anarchista 1842 12 února – Franciszek Michejda polský národní buditel 3 října 1848 26 února – Carl Menger rakouský ekonom 23 února 1840 15 dubna – Jakob Gartner rakouský architekt 22 června 1861 1 března – Nikola I Petrović-Njegoš černohorský kníže a král; básník 7 října 1841 2 března – Gandolph von Kuenburg předlitavský politik 12 května 1841 23 března – Jean-Paul Laurens francouzský malíř a sochař 28 března 1838 2 května – Josef Chajim Brenner spisovatel hebrejsky psané literatury 11 září 1881 5 května – Alfred Hermann Fried rakouský židovský pacifista 11 listopadu 1864 12 května – Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten ministr války Rakouska-Uherska 26 dubna 1861 13 května Arpad Schmidhammer německý ilustrátor knih a karikaturista 12 února 1857 Jean Aicard francouzský spisovatel básník a dramatik 14 února 1848 15 května – Milenko Vesnić srbský diplomat 13 února 1863 19 května – Edward Douglass White americký právník a voják 3 listopadu 1845 5 června – Georges Feydeau francouzský dramatik 8 prosince 1862 7 června – Hans Christian Cornelius Mortensen dánský ornitolog 27 srpna 1856 9 června – Jennie Churchill britská šlechtična matka britského premiéra Winstona Churchilla 9 ledna 1854 12 června – William B Post americký fotograf 26 prosince 1857 30 června – Jules Carpentier francouzský vynálezce 30 srpna 1851 4 července – Antoni Grabowski polský inženýr a esperantista 11 června 1857 13 července – Gabriel Lippmann francouzský fyzik nositel Nobelovy ceny 16 srpna 1845 19 července – Josef Hybeš český a rakouský levicový politik a novinář 29 ledna 1850 2 srpna – Enrico Caruso italský operní pěvec 25 února 1873 7 srpna – Alexander Alexandrovič Blok ruský básník 28 listopadu 1880 8 srpna – Juhani Aho finský básník 11 září 1861 14 srpna – Georg von Schönerer rakouský politik 17 července 1842 16 srpna Nikola Šuhaj podkarpatský zbojník 3 dubna 1898 Petr I Karađorđević král Srbska 1 července 1844 21 srpna – Ernest Daudet francouzský spisovatel a novinář 31 května 1837 24 srpna – Edward Maitland britský průkopník letectví datum narození neznámé zahynul při havárii vzducholodi R 38 26 srpna – Ludwig Thoma bavorský spisovatel 21 ledna 1867 29 srpna – Joel Asaph Allen americký zoolog a ornitolog 19 července 1838 srpen Nikolaj Stěpanovič Gumiljov ruský básník 15 dubna 1886 Lev Černyj ruský anarchistický básník datum narození neznámé zastřelen v Moskvě bez bližšího určení data 8 září – Jan Janský český lékař psychiatr a neurolog Objevitel krevních skupin 3 dubna 1873 11 září – Louis Battenberg britský admirál 21 května 1854 15 září – Roman Fjodorovič Ungern von Sternberg ruský vojenský důstojník baltskoněmeckého původu zvaný Šílený Baron 29 prosince 1885 21 září Lev Černyj ruský anarchistický básník ? 1878 Eugen Dühring německý filozof a ekonom 12 ledna 1833 22 září – Ivan Vazov bulharský spisovatel 27 června 1850 27 září – Engelbert Humperdinck německý hudební skladatel 1 září 1854 28 září – Pauline Metternichová vídeňská a pařížská aristokratka 25 února 1836 29 září – John Thomson skotský fotograf a cestovatel 14 června 1837 2 října – Vilém II Württemberský poslední württemberský král 25 ledna 1848 3 října – Józef Leśniewski polský generál a ministr obrany 26 září 1867 16 října – Ferdinand von Schrott předlitavský státní úředník soudce a politik 6 listopadu 1843 18 října – Ludvík III Bavorský bavorský král 7 ledna 1845 29 října Paolo Albera rector major salesiánů 6 června 1852 Wilhelm Heinrich Erb německý neurolog 30 listopadu 1840 31 října – Anton Dachler rakouský architekt a stavební inženýr 17 ledna 1841 3 listopadu – Andrzej Niemojewski polský spisovatel 24 ledna 1864 8 listopadu – Pavol Országh Hviezdoslav slovenský spisovatel 2 února 1849 9 listopadu – Gyula Breyer maďarský šachista 30 dubna 1893 14 listopadu – Isabela Brazilská brazilská císařská princezna 29 července 1846 22 listopadu – Edward Adams americký bankovní lupič 23 dubna 1887 28 listopadu – Abdul-Bahá nejstarší syn zakladatele víry Bahá'í 23 května 1844 12 prosince – Henrietta Swan Leavittová americká astronomka 4 července 1868 16 prosince – Camille Saint-Saëns francouzský skladatel dirigent klavírista a varhaník 9 října 1835 17 prosince – Gabriela Zapolska polská dramatička spisovatelka a publicistka 30 března 1857 25 prosince – Vladimír Galaktionovič Korolenko ruský spisovatel 27 července 1853 28 prosince – Ján Ružiak slovenský politik 29 listopadu 1849 29 prosince – Hermann Paul německý jazykovědec 7 srpna 1846 ? – Vasilij Slesarjev ruský letecký konstruktér 1884 ? − Charles André francouzský architekt 1841 ? – John Herschel anglický plukovník geodet a astronom 29 října 1837 ? – Otto Wunder německý fotograf 28 září 1844 ? – Filip Rězak lužickosrbský překladatel a filolog 1859 ? – Jean Agélou francouzský fotograf 16 října 1878 ? – Vasilij Slesarjev ruský letecký konstruktér 1884 ? – Dmitrij Ivanovič Popov ruský anarchista 1892 Hlavy států Československo – Tomáš Garrigue Masaryk Papež – Benedikt XV Velká Británie Jiří V král David Lloyd George premiér Rusko – Vladimir Iljič Lenin Litva – Aleksandras Stulginskis USA Woodrow Wilson Warren G Harding Japonsko – Císař Taišó Související články 1921 v letectví Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1921 Národní listy — Národní politika — Lumír — archiv ÚČL AV ČR Zlatá Praha — Humoristické listy — Roky 1960–1969 souhrnně zvané 60 léta 20 století jsou obdobím určitého uvolnění v politice i v kultuře které se projevuje mimo jiné politickým osamostatněním mnoha bývalých evropských kolonií zejména v Africe kulturní a společenskou revoltou mládeže rozčarovanou konzumním způsobem života svých rodičů přestavba evropských zemí a jiných území poničených 2 světovou válkou je převážně dokončena sanace dluhů pokračuje pokračuje rovnováha moci světa bipolárně rozděleného mezi dvě supervelmoci USA a SSSR Studená válka mezi nimi pomalu nabírá na intenzitě stejně jako jaderné zbrojení a dobývání vesmíru JFK „Rozhodli jsme se dostat se v této dekádě na Měsíc ne proto že je to jednoduché ale proto že je to obtížné války a konflikty zažehnuta válka ve Vietnamu která po svém skončení od poloviny následující dekády zanechá v myslích Američanů „syndrom Šestidenní válka z roku 1967 dala jasné obrysy vzájemnému vztahu Izraele a okolních arabských zemí na Blízkém východě Pražské jaro 1968 potlačilo liberalizaci režimu v Československu a uvrhlo ho do éry normalizace růst objemu dopravy osobní i u zboží Spojené státy jsou největším producentem ropy na světě ale začínají se objevovat zkoumat a připravovat nová ropná naleziště na Blízkém východě hnutí hippies sexuální revoluce vzestup popularity drog mezi mládeží pokračuje pozvolná změna postoje k apartheidu a rasové segregaci růst saturace televizního vysílání v roce 1962 uskutečněn první transatlantický přenos Nová vlna v umění zejména kinematografii Související články 60 léta v hudbě 60 léta 20 století v heavy metalu 1986 MCMLXXXVI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal středou Události Československo 17 ledna – V Plzni na nábřeží Radbuzy byl slavnostně otevřen Dům kultury ROH třetí největší zařízení tohoto typu v ČSSR Obsahoval velký sál pro 1 300 lidí Rozsáhlá stavba která získala mezi Plzeňany přezdívku „dům hrůzy u Radbůzy byla i přes protesty občanů zbourána v roce 2012 5 února – V závodě sirkárny SOLO v Lipníku nad Bečvou na Přerovsku vypukl rozsáhlý požár při němž uhořely 4 pracovnice Vyšetřování určilo jako pravděpodobnou příčinu vznícení speciálních AT zápalek využívaných při svařování Zároveň vyšlo najevo rozsáhlé zanedbání bezpečnostních předpisů které již v minulosti k několika méně závažným požárům v závodě vedlo V následovném soudním přelíčení které mělo zjistit viníky požáru bylo obviněno 12 pracovníků závodu vč nejvyššího vedení potrestáni však byli pouze vybraní „řadoví zaměstnanci 24 – 28 března – Na XVII sjezdu KSČ byl schválen plán hospodářského a sociálního vývoje na léta 8 pětiletky 1986 – 1990 projednány byly také strategické rozvojové směry dlouhodobého vývoje do roku 2000 Zmiňovány byly myšlenky Přestavby která v Sovětském svazu započala nástupem Michaila Gorbačova k moci v roce 1985 Navrhované reformy byly však zejména ze strany generálního tajemníka Gustáva Husáka přijímány spíše vlažně a opatrně Prozatím nebyly provedeny žádné výraznější kádrové obměny Jednalo se o poslední sjezd KSČ před Sametovou revolucí 29 dubna – Pracovníci Jaderné elektrárny Dukovany zachytili jako první v Československu zvýšenou úroveň radiace způsobenou únikem látek z havarovaného čtvrtého reaktoru černobylské jaderné elektrárny v Sovětském svazu Zvýšená koncentrace byla zjištěna zejména u radioaktivního cesia a jódu Nejvyšších objemových aktivit bylo dosaženo ve dnech 30 dubna a 1 května Úřady 3 května nařídily kontrolu krmiva hospodářských zvířat očekávány byly také zvýšené koncentrace radioaktivních prvků v mléce a listové zelenině Do 15 května byla prováděna opatření zejména při výrobě výživy pro novorozence a kojence v podstatně vyšší míře byly využívány zásoby sušeného mléka Naprosto nedostatečná informovanost obyvatel k havárii došlo v noci 26 dubna první zpráva o neštěstí byla v československých sdělovacích prostředcích uveřejněna až 29 dubna kdy už radioaktivní mrak přecházející přes území ČSSR mířil na NSR vedla k rozvoji paniky ve společnosti Sdělovací prostředky informovaly na počátku května o snižování předtím neoznámené zvýšené radiace 8 dní po havárii – 6 května vystoupila v televizi hlavní hygienička ČSR MUDr Dana Zusková Připustila zvýšené množství radioaktivity v ovzduší naměřené hodnoty však dle ní nebyly zdraví škodlivé Dle údajů Státního ústavu radiační ochrany Praha nedosáhlo radioaktivní zamoření na území ČSSR plošně zdraví škodlivých hodnot Nejvyšší míry koncentrace radionuklidů byly zjištěny na okresech Náchod Ústí nad Orlicí a Šumperk 30 dubna – V Mariánských Lázních byla po rekonstrukci slavnostně předána budova kolonády vč unikátní „Zpívající fontány umístěné před objektem která je dílem slovenského architekta Pavla Mikšíka Jedná se o kruhovitou vodní nádrž v jejímž středu je umístěno 12 kamenných kvádrů obepínajících nerezovou plastiku Vodní trysky jsou umístěny takovým způsobem aby bylo možné proudy vody regulovat k vhodnému dokreslení hudebního podkresu spouštěného z reproduktorů umístěných pod fontánou Za tmy jsou představení fontány doprovázena také světelnými efekty První skladbu pro fontánu složil Petr Hapka 17 května – V Ostravě – Vítkovicích byla dokončena rozsáhlá multifunkční budova Paláce kultury a sportu dnešní ČEZ aréna Jedná se o moderně pojatou halu sloužící zejména pro pořádaní hokejových utkání konají se zde však i četné kulturní akce V době otevření byla největší multifunkční arénou v Evropě Vybudována byla na ploše 7 700 m² nákladem 300 mil Kčs dle návrhu architekta Vladimíra Dědečka Moderně pojatá stavba má tvar na sobě stojících jehlanů které ve vertikálním směru rozdělují dvě kvádrové přepážky Vzhledem k nestabilnímu poddolovanému podloží byla vystavěna na železobetonové desce 23 – 24 května – Konaly se všeobecné volby do všech zastupitelských orgánů – do Federálního shromáždění do České a Slovenské národní rady do všech stupňů národních výborů Jednalo se o poslední nedemokratické volby jež proběhly podle již zaběhnutého scénáře kontrolované volební účasti a „výběru kandidátky Národní fronty Zúčastnilo se jich 994 % oprávněných voličů 999 % hlasovalo pro kandidáty Národní fronty Zajímavostí se stala snad jen propagační píseň 40 československých umělců s názvem Nejhezčí dárek kterou složil skladatel Jiří Zmožek Výtěžek z prodeje desek s písní byl věnován na školní pomůcky dětem v Nikaraguy Po dobu konání voleb byla vyhlášena jako tradičně prohibice 24 května – Ke dni voleb došlo na území Československa k několika významným administrativním změnám Nejvýraznější bylo nové administrativní uspořádání města a okresu Ústí nad Labem K městu byla již 1 února nově přičleněna území Neštěmic Chabařovic a Chlumce a počet obyvatel tak vzrostl o 13 tisíc na hodnotu 105 tisíc Ústí nad Labem se stalo velkoměstem V souvislosti s nevyhovující strukturou národních výborů kdy Městský národní výbor v Ústí nad Labem suploval funkce Okresního národního výboru a naopak a kdy na území města Ústí nad Labem žilo 90 % obyvatel okresu vznikl ke dni voleb nový orgán – Národní výbor města Ústí nad Labem jenž sdružoval funkci Městského i Okresního národního výboru Město Ústí nad Labem tak získalo po Brně Ostravě Košicích a Plzni postavení úrovně okresu a mohlo být tedy rozčleněno na městské obvody které byly vyhlášeny pro střed města Střekov Severní Terasu Neštěmice Chabařovice a Chlumec Administrativní změny byly provedeny také v Bratislavě která měla již od federalizace v roce 1969 postavení kraje Z části čtvrtého městského obvodu zahrnující jih a západ města bylo z důvodu bouřlivého rozvoje a navýšení počtu obyvatel vyčleněno území na pravém břehu Dunaje zahrnující Petržalku Jarovce Rusovce a Čunovo Na tomto území vznikl 5 bratislavský obvod 1 srpna – Do kin byla uvedena komedie režiséra Jiřího Menzela – Vesničko má středisková Autorem scénáře k diváckou obcí oblíbenému i kritiky dobře přijímanému filmu je Zdeněk Svěrák Film vykresluje s humornou nadsázkou život a charaktery postav ve střediskové obci a v jejím JZD V hlavních rolích se představili Marián Labuda Rudolf Hrušínský János Bán Libuše Šafránková Jan Hartl Petr Čepek a další Film se natáčel převážně v obci Křečovice na Benešovsku a v Praze 2 září – Orgány StB provedly razii v bytech 7 členů tzv Jazzové sekce a zabavila na 800 knih a několik set časopisů „diverzní povahy Akce byla vyvrcholením rozsáhlé kampaně proti sdružení alternativních hudebníků Jazzová sekce které bylo již v roce 1984 státními orgány zakázáno V následném soudním líčení byli vybraní členové sdružení odsouzeni k několikaletým trestům odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost nedovolené podnikání a porušování autorského zákona Za odsouzené hudebníky se postavily opoziční organizace Charta 77 a Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných stejně jako větší množství významných zahraničních umělců např Elton John Paul McCartney Sting nebo Phil Collins 2 září – Na světové výstavě EXPO 86 ve Vancouveru v Kanadě proběhl československý národní den který zahájil předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal V kulturním programu vystoupily mimo jiné československé národopisné soubory Lúčnica a Konopa Československý pavilón měl také na vancouverské výstavě značný úspěch a tvořily se před ním dlouhé fronty Byl založen na audiovizuálním programu který umožňoval např virtuální prohlídku Prahy 3 září – V Televizních novinách byla odvysílána reportáž o emigraci zpěváka Waldemara Matušky který se rozhodl požádat o politický azyl v USA 2 září vystoupil v americkém zahraničním rozhlasovém vysílání a poukázal na nemožnost svobodné tvůrčí umělecké činnosti i na potlačování lidských práv v Československu 8 – 12 září – Ve vojenských prostorech Československa se konalo cvičení sovětské maďarské a československé lidové armády pod názvem Družba 86 s účastí přes 25 tisíc vojáků 18 září – V prostoru státní hranice Československa a Německé spolkové republiky v lesích mezi obcemi Broumov na Tachovsku a Mähring v okrese Tirschenreuth došlo k závažnému incidentu s mezinárodněpolitickou dohrou V polední době byl na rotě Pohraniční stráže v Broumově vyhlášen poplach Tři mladí občané Polské lidové republiky vstoupili do hraničního pásma s úmyslem ilegálně překročit státní hranici Pohraničníci po nich okamžitě začali pátrat přičemž se nešťastnou shodou náhod střetli s německým turistou Johannem Dickem který v prostoru hranice sbíral houby Příslušníci PS opakovaně vyzvali Dicka k zastavení Ten však zpanikařil a dal se před pohraničníky na útěk Nereagoval ani na poplašné výstřely do vzduchu Proto pohraničníci přistoupili k cílené střelbě na „narušitele v domnění že se jedná o některého z prchajících Poláků přičemž osobu zasáhli Snahy o poskytnutí první pomoci nebyly příliš účinné Při přesunu ještě živého muže k cestě zjistili příslušníci PS že oběť zasáhli již skoro 200 m za hranicí na území Německé spolkové republiky Vzhledem k dlouhé prodlevě mezi zásahem a příjezdem profesionální zdravotní pomoci vojenské záchranné služby se Johanna Dicka již nepodařilo zachránit – zemřel v sanitce při cestě do nemocnice v Plané u Mariánských Lázní Ještě v Československu byla provedena pitva při níž jak později zjistili němečtí lékaři odebrali českoslovenští patologové zřejmě na příkaz orgánů StB některé části těla Případ měl značnou dohru – československý velvyslanec v NSR převzal protestní nótu západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Gentscher si na půdě OSN v New Yorku vyžádal osobní schůzku se šéfem československé diplomacie Bohuslavem Chňoupkem vdova po zastřeleném si nárokovala odškodné ve výši 50 tis marek Dickova pohřbu se zúčastnili i představitelé bavorské vlády V průběhu vyšetřování byla prokázána vina na československé straně proto ČSSR vyplatila vdově vyšší odškodné ve výši 100 tis marek a omluvu a politování nad událostí vyjádřil i prezident republiky Gustáv Husák 4 října – Na náměstí Republiky v Plzni se za účasti 7 tisíc žáků studentů a učňů natáčela davová scéna filmu Discopříběh Svět 1 ledna – Evropské společenství se rozšířilo o Španělsko a Portugalsko Portugalsko vstoupilo do EUROCONTROLu 8 ledna Mentor sepsal hackerův manifest 28 ledna – Raketoplán Challenger explodoval 73 sekundy po startu Celá sedmičlenná posádka zahynula 29 ledna – Byl zvolen dnešní prezident Ugandy Yoweri Museveni 8 února – Při srážce nákladního vlaku a rychlíku v kanadských Skalistých horách zemřelo 23 osob a 95 osob bylo zraněno 20 února – Sovětský svaz vypustil kosmickou stanici Mir ve které kosmonauti stráví rekordně dlouhou dobu 13 dubna – Papež Jan Pavel II navštívil římskou synagogu 25 dubna – Mswati III se stal králem Svazijska 26 dubna – Při nejhorší jaderné katastrofě v dějinách explodoval a začal hořet čtvrtý reaktor jaderné elektrárny v Černobylu na Ukrajině Zahynulo 31 hasičů a zaměstnanců elektrárny a radioaktivní spad pokryl rozsáhlé území 27 dubna – Začala plošná evekuace města Pripjaťkteré se nachází v blízkosti jaderné elektrárny Černobyl 2 května – Skončila plošná evakuace města Pripjať domov opustilo 52000 lidí 21 srpna – Tragédie u jezera Nyos Náhlý výron oxidu uhličitého zabil v okolí jezera více než 1800 lidí 7 září – Desmond Tutu se stal jako první černoch v historii primasem anglikánské církve v Jihoafrické republice 11 října – Reagan a Gorbačov se setkali v Reykjavíku 21 října – Marshallovy ostrovy získaly nezávislost 27 října – pod vedením Jana Pavla II se konalo první mezináboženské setkání v Assisi 3 listopadu – Mikronésie získala nezávislost 26 prosince 1986 – 4 ledna 1987 – Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji v Piešťanech Evropské sdružení volného obchodu přijalo Finsko opustilo jej Portugalsko Vstoupila v platnost Dohoda o volném přidružení mezi Spojenými státy a Marshallovými ostrovy Vědy a umění Halleyova kometa prolétala v blízkosti Země v její blízkosti prolétlo několik sond Intel započal výrobu mikroprocesoru Intel 80386 založena Bahrajnská univerzita v Manámě první realizace Mikroskopie atomárních sil – mikroskopická technika která se používá k trojrozměrnému zobrazování povrchů během zemětřesení ve střední Itálii došlo k těžkému poškození baziliky sv Františka v Assisi první zkameněliny dinosaura byly objeveny i v Antarktidě rod Antarctopelta Americká metalová skupina Metallica vydala album Master of Puppets Nobelova cena Fyzika Ernst Ruska Gerd Binnig a Heinrich Rohrer Chemie Dudley Robert Herschbach Yuan Tseh Lee John Charles Polanyi Medicína a fyziologie Stanley Cohen Rita Leviová-Montalciniová Literatura Wole Soyinka Mír Elie Wiesel Ekonomie James M Buchanan Jr Narození Česko 24 ledna – Jakub Šindel český hokejista 1 února – Ladislav Šmíd český hokejový hráč 19 února – Aneta Savarová česká moderátorka a redaktorka 12 března – Jan Urban český fotbalista 15 května – Tomáš Klus český zpěvák a herec 31 května – Jan Bernášek český šachista 6 září – Martin Jakš běžec na lyžích 23 října – Jiří Mádl český herec 14 listopadu – Lukáš Klimek český hokejista 26 listopadu – Aneta Langerová zpěvačka 24 prosince – Theodor Gebre Selassie český fotbalista Svět 21 ledna – Matt Heafy americký hudebník 24 ledna – Mischa Anne Barton britská herečka 20 února – Agnieszka Bednarek polská volejbalistka 28 března – Lady Gaga americká zpěvačka 3 dubna – Amanda Bynesová americká herečka a zpěvačka 10 dubna – Augusto Fernández argentinský fotbalista 11 června – Shia LaBeouf americký herec 21 června – Lana Del Rey americká zpěvačka textařka a modelka 13 června – Mary-Kate Olsen a Ashley Olsen dvojčata herečky 2 července – Lindsay Lohan americká herečka a popová zpěvačka 12 září – Emmy Rossum americká herečka 14 září – Andrew James Trauth americký herec a zpěvák 21 září – Lindsey Stirling americká houslistka 21 září – Elton Santiago dos Santos Lira brazilský fotbalista 5 října – Alex Bourret kanadský hokejista 22 listopadu – Oscar Pistorius jihoafrický tělesně postižený atlet 27 prosince – Shelly-Ann Fraserová-Pryceová jamajská sprinterka Úmrtí Česko 8 ledna – Vladimír Sedlák rektor Vysoké školy ekonomické v Praze a politik 1913 10 ledna Jaroslav Seifert lyrický básník prozaik publicista a překladatel nositel Nobelovy ceny 23 září 1901 Josef Otisk voják a velitel výsadku Wolfram 30 ledna 1911 12 ledna – Zdeněk Hůla hudební teoretik a skladatel 12 května 1901 14 ledna – Josef Moštěk katolický kněz a politický vězeň 28 února 1913 27 ledna – Michal Vičan československý fotbalový reprezentant 26 března 1925 2 února – Rudolf Macudzinski československý klavírista a hudební skladatel 29 dubna 1907 18 února Vladimír Kryštovský kněz teolog a vysokoškolský profesor 14 května 1909 Václav Smetáček hobojista hudební skladatel a dirigent 30 září 1906 Július Ďuriš československý komunistický politik 9 března 1904 23 února – Jiří Kalousek český malíř kreslíř karikaturista a ilustrátor 7 února 1925 26 února – Karel Vlach kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha 8 října 1911 4 března Josef Strnadel spisovatel a literární teoretik 23 února 1912 František Hochmann československý fotbalový reprezentant 2 dubna 1904 6 března – Georgia O'Keeffe americká malířka 15 listopadu 1887 10 března – Jaroslava Vondráčková česká textilní výtvarnice a spisovatelka 5 ledna 1894 15 března – František Čůta český analytický chemik 15 listopadu 1898 16 března – Erich Roučka český technik a vynálezce 30 října 1888 18 března – Ludvík Aškenazy český spisovatel 24 února 1921 30 března – Milan Munclinger český flétnista dirigent skladatel muzikolog a hudební publicista 3 července 1923 31 března – Jarka Mottl textař a skladatel trampských písní 2 února 1900 4 dubna – Josef Vosolsobě atlet krasobruslař a sportovní zpravodaj ČTK 3 ledna 1905 9 dubna – Karel VI Schwarzenberg kníže spisovatel heraldik 5 července 1911 11 dubna Stanislav Jungwirth český atlet běžec na středních tratích 15 srpna 1930 Josef Růžička stříbrná olympijská medaile v zápase řecko-římském 17 března 1925 14 dubna – Ladislav Vachulka varhaník cembalista 27 března 1910 19 dubna – Zdeněk Sklenář malíř grafik a ilustrátor 15 dubna 1910 4 května – Petr Schulhoff režisér a scenárista 10 července 1922 8 května – Karel Kácl profesor lékařské chemie a politik 25 ledna 1900 16 května – František Krajčír komunistický politik 12 června 1913 23 května – Bohumil Muzikant účastník československého protinacistického odboje 11 května 1914 1 června – Anděla Kozáková-Jírová první žena v Československu která získala doktorát práv 14 května 1897 2 června – Václav Hlavsa archivář a knihovník 8 listopadu 1905 6 června – Leopold Slíva československý politik 12 listopadu 1896 23 června – Antonín Martin Brousil český divadelní a filmový teoretik 15 května 1907 24 června – Otto Maria Stritzko malíř grafik a restaurátor 2 února 1908 6 července Blanka Waleská herečka 19 května 1910 Vladimír Šacha spisovatel 11 července 1903 12 července – Petr Lotar herec překladatel a spisovatel 12 února 1910 13 července – Ladislav Pešek filmový a divadelní herec 4 října 1906 21 července – Vlado Čech československý rockový bubeník 1 září 1949 30 července Jenda Korda trampský zpěvák a skladatel 22 ledna 1904 Vladimír Hrubý český herec 23 března 1924 Zdeněk Půček ministr hutnictví a těžkého průmyslu ČSSR 16 října 1924 5 srpna – Emanuel Löffler československý gymnasta olympionik 29 prosince 1901 10 srpna – Vratislav Effenberger literární teoretik 22 dubna 1923 17 srpna – Josef Pehr herec a loutkář 14 srpna 1919 18 srpna Vladimír Kolátor divadelní režisér dramaturg autor a překladatel 17 března 1903 Tomáš Šalé atlet běžec 6 července 1916 27 srpna Olga Šilhánová sportovní gymnastka a olympijská vítězka 21 prosince 1920 Josef Chvalovský český legionář a důstojník čs armády 29 listopadu 1896 Jan Zach český sochař malíř a designér 27 července 1914 31 srpna – Čestmír Řanda herec a divadelní režisér 5 prosince 1923 4 září – Ladislav Dědourek knihkupec nakladatel a amatérský fotograf 27 dubna 1912 8 září – Vladimír Janoušek sochař a malíř 30 ledna 1922 15 září – Jaroslav Burgr český fotbalista 7 března 1906 16 září – Karel Svolinský český malíř 14 ledna 1896 20 září – František Vaněk generální vikář pražské arcidiecéze 23 srpna 1916 22 září – Jan Merell římskokatolický teolog biblista 10 května 1904 12 října – Helena Teigová česká překladatelka 12 března 1902 16 října – Antonín Houba československý hokejový reprezentant 27 května 1909 19 října – Oldřich Lipský režisér herec a scenárista 4 července 1924 4 listopadu – Jiří Voženílek architekt 14 srpna 1909 7 listopadu – Artur London komunistický politik diplomat a publicista 1 února 1915 9 listopadu – Jaroslava Muchová malířka dcera malíře Alfonse Muchy 15 března 1909 14 listopadu – Ferdinand Daučík československý fotbalový reprezentant 30 května 1910 15 listopadu – Johann Wolfgang Brügel československý právník a historik německé národnosti 3 července 1905 17 listopadu – Laďka Kozderková česká muzikálová zpěvačka a herečka 26 června 1949 29 listopadu Alois Jilemnický regionální historik a spisovatel 28 května 1910 Tomáš Býček příslušník výsadku Barium 10 května 1910 3 prosince – Jiří Taufer básník a překladatel 5 července 1911 5 prosince – Milena Zahrynowská česká zpěvačka a herečka 10 listopadu 1941 9 prosince – Zdeněk Vogel zoolog a spisovatel 10 listopadu 1913 10 prosince – Jan Klán český válečný pilot 22 ledna 1911 12 prosince – Rudolf Cortés český herec a zpěvák 16 března 1921 17 prosince – Alfréd Technik český spisovatel reportér a scenárista 6 srpna 1913 26 prosince – Oldřich Marek entomolog 3 dubna 1911 29 prosince Gertruda Sekaninová-Čakrtová právnička politička diplomatka a disidentka 21 května 1908 Vilém Laufberger lékař fyziolog 29 srpna 1890 30 prosince – Jiří Jaroch český hudební skladatel 23 září 1920 ? – Jan Wimmer český fotbalový reprezentant 15 ledna 1903 ? – Harry Jelínek podvodník a kolaborant 14 října 1905 ? – Karel Pivoňka fagotista 16 května 1907 ? – Charlotte Schrötter-Radnitz česká a italská malířka 18 dubna 1899 ? – Helena Bušová herečka 21 října 1911 ? – Jaroslav Barták matematik a pedagog 5 února 1923 Svět 4 ledna Phil Lynott irský zpěvák 20 srpna 1949 Christopher Isherwood britský spisovatel 26 srpna 1904 5 ledna Radovan Zogović černohorský básník a politik 19 srpna 1907 Ilmari Salminen finský olympijský vítěz v běhu na 10km v roce 1936 21 září 1902 7 ledna Juan Rulfo mexický spisovatel 16 května 1917 Július Nemčík slovenský malíř 12 listopadu 1909 9 ledna – Michel de Certeau francouzský kněz sociolog historik a filosof 17 května 1922 10 ledna – Joe Farrell americký jazzový saxofonista a flétnista 16 prosince 1937 14 ledna Donna Reedová americká filmová a televizní herečka 27 ledna 1921 Valerian Alexandrovič Zorin sovětský diplomat 14 ledna 1902 Thierry Sabine francouzský automobilový závodník zakladatel Rallye Paříž – Dakar 13 června 1949 23 ledna – Joseph Beuys německý performer sochař malíř estetik filozof a teoretik umění 12 května 1921 24 ledna – L Ron Hubbard americký spisovatel zakladatel dianetiky a scientologie 13 března 1911 25 ledna – Heinrich Bacht německý teolog 8 prosince 1910 27 ledna – Nikhil Banerdží indický hráč na sitár 14 října 1931 28 ledna Michael Smith americký astronaut 30 dubna 1945 Gregory Jarvis americký astronaut 24 srpna 1944 Francis Scobee americký letec a astronaut 19 května 1939 Ellison Onizuka americký důstojník letec a astronaut 24 června 1946 Christa McAuliffeová americká astronautka která tragicky zahynula 2 září 1948 Judith Resniková americká astronautka 5 dubna 1949 Ronald McNair americký astronaut 21 října 1950 30 ledna – Ivan Dmitrijevič Papanin sovětský polární badatel 26 listopadu 1894 1 února – Alva Myrdalová švédská socioložka Nobelova cena za mír 1982 31 ledna 1902 11 února – Frank Herbert americký spisovatel 8 října 1920 17 února – Jiddu Krišnamurtí indický filozof a básník 25 května 1895 19 února – André Leroi-Gourhan francouzský antropolog archeolog a historik 25 srpna 1911 22 února – Boris Sluckij sovětský básník 7 května 1919 23 února – Ernst Neufert německý architekt 15 března 1900 24 února – Tommy Douglas premiér kanadské provincie Saskatchewan 20 října 1904 27 února – Jacques Plante kanadský profesionální hokejový brankář 17 ledna 1929 28 února – Olof Palme švédský předseda vlády 30 ledna 1927 1 března – Martta Wendelinová finská ilustrátorka 23 listopadu 1893 4 března Richard Manuel kanadský klávesista zpěvák 3 dubna 1943 Ljudmila Ruděnková mistryně světa v šachu 27 července 1904 10 března – Ray Milland velšský herec 3 ledna 1907 18 března – Bernard Malamud americký spisovatel 26 dubna 1914 24 března – Michael Černohorský černohorský korunní princ 14 září 1908 26 března – Dezider Hoffman slovenský fotograf 24 května 1918 30 března John Ciardi americký básník 24 června 1916 James Cagney americký herec 17 července 1899 6 dubna – Bill Cook kanadský profesionální hokejista 9 října 1896 7 dubna Leonid Kantorovič sovětský matematik a ekonom Nobelova cena za ekonomii 1975 19 ledna 1912 Rudolf Dilong slovenský kněz a spisovatel 1 srpna 1905 9 dubna – Heinz Conrads rakouský herec a interpret 21 prosince 1913 12 dubna – Valentin Petrovič Katajev sovětský spisovatel 18 ledna 1897 13 dubna Dorothy Ashby americká harfenistka 6 srpna 1932 Jack van Bebber americký zápasník zlato na OH 1932 27 července 1907 14 dubna – Simone de Beauvoir francouzská spisovatelka 9 ledna 1908 15 dubna – Jean Genet francouzský básník 19 prosince 1910 17 dubna – Marcel Dassault francouzský letecký průmyslník konstruktér a politik 22 ledna 1892 22 dubna – Mircea Eliade rumunský historik náboženství a spisovatel 9 března 1907 24 dubna – Wallis Simpson manželka britského krále Eduardem VIII 19 června 1890 26 dubna – Broderick Crawford americký herec 9 prosince 1911 29 dubna – Thomas N Scortia americký spisovatel 29 srpna 1926 2 května – Henry Toivonen finský jezdec rally 25 srpna 1956 4 května – Vladimír Petruška slovenský herec a divadelní režisér 5 června 1923 9 května – Tenzing Norgay nepálský horolezec 29 května 1914 30 května – Hank Mobley americký jazzový saxofonista 7 července 1930 31 května – James Rainwater americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1975 9 prosince 1917 2 června – Arthur Hoerée belgický hudební skladatel 16 dubna 1897 12 června – Carlo Vivarelli švýcarský grafický designér 8 května 1919 13 června Dean Reed americký zpěvák písničkář herec režisér scenárista a politický aktivista 22 září 1938 Benny Goodman „Král swingu 30 května 1909 14 června Alan Jay Lerner americký skladatel a libretista 31 srpna 1918 Jorge Luis Borges argentinský spisovatel 24 srpna 1899 16 června – Maurice Duruflé francouzský varhaník a hudební skladatel 11 ledna 1902 19 června Coluche francouzský herec komik a humanitární aktivista 28 října 1944 Rajmund Galon polský geograf 14 srpna 1906 3 července – Oskár Jeleň slovenský politik pověřenec vnitra Slovenska 4 září 1904 5 července – Jaroslav Stecko ukrajinský nacionalistický politik 19 ledna 1912 15 července – Ferenc Donáth maďarský politik historik zemědělství publicista 5 září 1913 18 července – Stanley Rous anglický fotbalový rozhodčí prezident FIFA 25 dubna 1895 25 července – Vincente Minnelli americký filmový a divadelní režisér 28 února 1903 29 července – Dan Pagis izraelský básník 16 října 1930 31 července Teddy Wilson americký jazzový klavírista 24 listopadu 1912 Čiune Sugihara japonský diplomat 1 ledna 1900 3 srpna – Beryl Markham pilotka britského původu a trenérka koní 26 října 1902 20 srpna – Thad Jones americký jazzový trumpetista a skladatel 28 března 1923 27 srpna – Peter Mehringer americký zápasník a hráč amerického fotbalu zlato na OH 1932 15 července 1910 28 srpna – Russell Lee americký novinářský fotograf 21 července 1903 31 srpna Urho Kaleva Kekkonen prezident Finské republiky 3 září 1900 Henry Moore anglický sochař 30 července 1898 10 září – Pepper Adams americký jazzový saxofonista a skladatel 8 října 1930 12 září – Jacques Henri Lartigue francouzský fotograf a malíř 13 června 1894 13 září – Oľga Borodáčová slovenská herečka 16 prosince 1899 21 září – John Kuck americký olympijský vítěz ve vrhu koulí 27 dubna 1905 25 září – Marcel Rüedi švýcarský horolezec 1 listopadu 1938 27 září – Cliff Burton americký baskytarista 10 února 1962 5 října – James Hardy Wilkinson anglický matematik a informatik 27 září 1919 9 října – Harald Reinl německo-rakouský filmový režisér 9 července 1908 11 října – Georges Dumézil francouzský lingvista a religionista 4 března 1898 12 října – Mikuláš Huba slovenský herec 19 října 1919 15 října – Jacqueline Roque druhá manželka Pabla Picassa 24 února 1927 22 října – Albert Szent-Györgyi maďarský biochemik a fyziolog Nobelova cena 1937 16 září 1893 23 října – Edward Adelbert Doisy americký chemik Nobelova cena 1943 13 listopadu 1893 26 října – Jackson Scholz americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 15 března 1897 28 října – John Gerard Braine anglický spisovatel 13 dubna 1922 31 října – Robert Sanderson Mulliken americký chemik nositel Nobelovy ceny za výzkum v oblasti chemických vazeb a elektronových struktur molekul 7 června 1886 3 listopadu – Eddie Davis americký jazzový saxofonista 2 března 1922 8 listopadu – Vjačeslav Michajlovič Molotov sovětský ministr zahraničí 9 března 1890 11 listopadu – Roger C Carmel americký herec 27 září 1932 12 listopadu – Fritz G Winter německý architekt 22 března 1910 14 listopadu – Sven Tito Achen dánský spisovatel a heraldik 29 července 1922 21 listopadu – Ctibor Filčík slovenský herec 15 srpna 1920 25 listopadu – Gabdulchaj Achatov sovětský lingvista 8 září 1927 29 listopadu Herbert Alexander Rosenfeld britský psychoanalytik 2 července 1910 Cary Grant americký herec 18 ledna 1904 30 listopadu – Eino Leino finský zápasník olympijský vítěz 7 dubna 1891 8 prosince Anatolij Marčenko ruský politický vězeň a spisovatel 23 ledna 1938 Ernst Biberstein evangelický pastor nacistický válečný zločinec 15 února 1899 21 prosince – Willy Coppens nejúspěšnější belgický stíhací pilot první světové války 6 července 1892 23 prosince – Robert Gordon Wasson americký spisovatel bankéř a amatérský biolog 22 září 1898 29 prosince Harold Macmillan britský premiér 10 února 1894 Andrej Tarkovskij ruský režisér 4 dubna 1932 30 prosince – Augustín Kubán slovenský herec 4 července 1921 ? – Alois Weiss nacistický popravčí v Praze 16 října 1906 ? – Richard Armstrong anglický spisovatel 18 června 1903 Hlava státu Československo Gustáv Husák Spojené království Alžběta II Dánsko Markéta II Papež Jan Pavel II USA Ronald Reagan SSSR Michail Sergejevič Gorbačov Spolková republika Německo Helmut Kohl Ostatní Svazijsko – Mswati III Reference Externí odkazy 1996 MCMXCVI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím Události Česká republika 1 ledna – Vznik 76 okresu Jeseník 27 března – Na třídenní návštěvu přijela britská královna Alžběta II 5 května – Po vítězství nad týmem Kanady ve finále získalo české hokejové mužstvo ve Vídni titul mistrů světa 30 května – Zřízena diecéze ostravsko-opavská 31 května – 1 června proběhly volby Poslanecké sněmovny Z nich sice vyšla vítězně ODS avšak pravicová koalice ztratila ve sněmovně většinu neboť disponovala pouze 99 hlasy proti 101 hlasu opozice Došlo k ustanovení menšinové vlády v čele s Václavem Klausem Fotbalový klub SK Slavia Praha vyhrál titul v 1 Gambrinus lize 30 června – Fotbalisté České republiky získávají stŕíbrné medaile na fotbalovém Mistrovství Evropy 1996 v Anglii po finálové prohře s Německem po prodloužení 12 5 července – 7 července – V Chotěboři proběhl první ročník Avalconu předchůdce Festivalu fantazie Vstoupila v platnost celní unie EU s Tureckem Otevřena vodní nádrž Slezská Harta 15 a 16 listopadu proběhly v ČR první volby do Senátu Jelikož to byly první volby volilo se v celé republice všech 81 senátorů Svět 1 ledna – Cuthbert Montraville Sebastian se stal generálním guvernérem ve státě Svatý Kryštof a Nevis 20 ledna – Na území Palestinské autonomie proběhly volby byla zvolena Palestinská rada a Jásir Arafat se stal prezidentem 7 února – Králem Lesotha se stal Letsie III 29 března – Prezidentem Sierry Leone stal Ahmad Tejan Kabbah 1 června – Sir Clifford Straughn Husbands se stal generálním guvernérem Barbadosu přelom července a srpna – Letní olympijské hry v Atlantě USA 8 srpna – Únosce a násilník John Brennan Crutchley byl propuštěn z vězení na čestné slovo Jenže hned následující den byl znovu zatčen poté co byl pozitivně testován na marihuanu 9 srpna – Generálním guvernérem Grenady se stal Daniel Williams 7 září – Byl v Las Vegas postřelen americký rapper Tupac Shakur Byl zasažen čtyřmi ranami a na následky svého zranění dne 13 září zemřel 1 října – Byla spuštěna satelitní televizní stanice Animal Planet pod vedením společností BBC a Discovery Communications 18 října – Yahya A J J Jammeh se stal prezidentem Gambie Gamal Ahmed Al–Ganzúrí se stal předsedou vlády v Egyptě Ukrajina zavedla novou měnu – hřivnu hryvna Tálibán převzal moc v Afghánistánu Založena arabská televizní stanice al-Džazíra Jižní Korea se stala členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Povodně na řece Jang-c’-ťiang Česko Itálie a Rumunsko vstoupili do EUROCONTROLu Jihoafrické rozvojové společenství se rozhodlo vytvořit zónu volného obchodu Konec první rusko-čečenské války začala 1994 Umění 21 května – AC DC navštívili Česko koncertovali v pražské Sportovní hale Založen Neviditelný pes Založena skupina Linkin Park Rozpad české hudební skupiny Support Lesbiens Založena finská symphonic metalová kapela Nightwish Vytvořen tučňák Tux Reunion původní sestavy KISS Tina Turner vystoupila na stadionu Bohemians Vědy 17 února start sondy NEAR která později zaznamenala – první průlet kolem blízkozemní planetky první družice planetky a první přistání na planetce říjen – Oznámen objev prvního „opeřeného dinosaura viz Opeření dinosauři rodu Sinosauropteryx v čínském Liao-ningu 7 listopadu – Mars Global Surveyor se stala družicí Marsu 16 listopadu – Mars 96 – pokus o družici Marsu a penetrátory 4 prosince – Mars Pathfinder – přistání na Marsu a první vozítko na Marsu Vydána verze 32 jazyka HTML Poprvé představen software ICQ Canal du Midi zapsán do UNESCO Založen CESNET Czech Educational and Scientific Network který měl za úkol vybudovat páteřní akademickou síť pro akademická centra Objevena Laoská skalní krysa Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – David Morris Lee Douglas Dean Osheroff Robert Coleman Richardson Nobelova cena za chemii – Robert Curl Sir Harold Kroto Richard Smalley Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Peter C Doherty Rolf M Zinkernagel Nobelova cena za literaturu – Wisława Szymborská Nobelova cena míru – Carlos Filipe Ximenes Belo José Ramos-Horta Nobelova cena za ekonomii – James Mirrlees William Vickrey Narození Česko 19 březen – Štěpán Krtička český herec Svět Úmrtí Česko 1 ledna – Libuše Jansová archeoložka 5 října 1904 3 ledna – Augustin Machalka opat kláštera v Nové Říši 14 září 1906 5 ledna – Václav David ministr zahraničních věcí Československa 23 září 1910 6 ledna – Mike Buckna lední hokejista a trenér 5 září 1913 7 ledna – Ronald Kraus textař 26 října 1927 12 ledna – Eduard Haken operní zpěvák 22 března 1910 13 ledna – Ester Krumbachová režisérka dramatička spisovatelka scenáristka výtvarnice scénografka a kostýmní návrhářka 12 listopadu 1923 15 ledna – Jiří Němeček herec 6 května 1923 27 ledna – Olga Havlová první manželka Václava Havla 11 července 1933 31 ledna – Eduard Fusek československý politik 20 prosince 1901 11 února – Ladislav Jehlička katolický publicista redaktor a politický vězeň 29 května 1916 16 února – Miloš Kopecký český herec 22 srpna 1922 1 března – Matej Lúčan dlouholetý místopředseda vlád ČSSR 11 ledna 1928 6 března – Zdeněk Škrland kanoista zlato na OH 1936 6 února 1914 22 března – Václav Nelhýbel česko-americký hudební skladatel 24 září 1919 21 března – Jaroslav Kudrna český historik filosof a jazykovědec 31 října 1926 29 března – František Daniel česko-americký filmař 14 dubna 1926 31 března – Josef Vachek lingvista 1 března 1909 4 dubna – Jaroslav Štercl herec komik lidový bavič 18 listopadu 1919 10 dubna – Eduard Wondrák český lékař historik zdravotnictví 27 října 1919 22 dubna – Jan Dostál český akademický malíř ilustrátor a grafik 7 května 1921 24 dubna – Jarmila Hassan Abdel Wahab operní zpěvačka 17 dubna 1917 28 dubna – Bedřich Šindelář historik a spisovatel 7 července 1917 7 května – Otto Urban český historik 9 prosince 1938 9 května – Václav Kokštejn československý fotbalový reprezentant 22 září 1923 10 května – Miroslav Florian český básník 10 května 1931 14 května – Jan Hertl československý fotbalový reprezentant 23 ledna 1929 21 května – Ljuba Hermanová herečka 23 dubna 1913 25 května – Jaroslav Simonides překladatel 17 května 1915 29 května – Antonín Mrkos astronom 27 ledna 1918 2 června – Jiří Spěváček historik 14 března 1923 6 června – Vladimír Karfík architekt 26 října 1901 15 června – Jiří Šašek herec 11 května 1930 23 června Quido Machulka český básník a spisovatel 9 prosince 1950 Eduard Cupák filmový a divadelní herec 10 března 1932 29 června – Viktor Knapp český právník 18 prosince 1913 1 července Dagmar Hilarová spisovatelka 26 březen 1928 Ota Janeček malíř grafik ilustrátor a sochař 15 srpna 1919 2 července – Miloš Kirschner český loutkář 16 března 1927 11 července – Oldřich Laštůvka malíř 16 prosince 1913 12 července – Zdeněk Palcr sochař restaurátor výtvarný teoretik a typograf 3 září 1927 14 července – Jan Bedřich český hudební skladatel varhaník a dirigent 16 prosince 1932 20 července – František Plánička český fotbalista 2 června 1904 1 srpna – Alois Veselý český sbormistr dirigent klarinetista hudební skladatel a pedagog 31 října 1928 11 srpna – Rafael Kubelík český dirigent 29 června 1914 12 srpna – Bohumil Zemánek český sochař a restaurátor 10 října 1942 14 srpna – Miki Volek rockový zpěvák kytarista pianista a skladatel 21 května 1943 5 září – Božena Kamenická lidová léčitelka a bylinkářka 7 srpna 1898 23 září – František Rauch klavírista a pedagog 4 října 1910 26 září – Jozef Marko československý fotbalový reprezentant 25 května 1923 29 září – Bohuslav Karlík československý kanoistika olympijský vítěz 25 listopadu 1908 30 září – Herberta Masaryková vnučka T G Masaryka 6 července 1915 6 října – Zbyněk Přecechtěl český hudební skladatel 3 listopadu 1916 9 října – Věra Hrochová česká historička a byzantoložka 25 června 1933 15 října – Leo Eitinger česko-norský psychiatr 12 prosince 1912 17 října – Jaroslav Balík scenárista režisér a filmový pedagog 23 června 1924 18 října – Metoděj Zemek kněz historik a archivář 15 ledna 1915 19 října – Jan Pilař spisovatel básník a literární kritik 9 září 1917 23 října – Kurt Freund československý a kanadský psychiatr 17 ledna 1914 28 října – Marie Skálová česká spisovatelka 5 prosince 1924 2 listopadu – Milan Codr publicista a spisovatel literatury faktu 26 srpna 1925 6 listopadu – Eva Vrchlická mladší tanečnice a choreografka 9 června 1911 9 listopadu – Oldřich Meduna automobilový konstruktér 4 září 1902 25 listopadu – Josef Kempný dlouholetý komunistický politik 19 července 1920 13 prosince – František Venclovský přeplaval jako první Čech kanál La Manche 25 dubna 1932 22 prosince – Hynek Bulín mladší právník historik filozof a slavista 23 listopadu 1908 23 prosince – Ivan Párkányi poslední guvernér Podkarpatské Rusi ministr čs vlády 1 ledna 1896 ? – Josef Dubský hispanista 7 února 1917 Svět 4 ledna – Alfredo Nobre da Costa premiér Portugalska 10 září 1923 8 ledna – François Mitterrand prezident Francie 26 října 1916 9 ledna – Walter M Miller americký autor science fiction 23 ledna 1923 19 ledna – Anton Myrer americký spisovatel 3 listopadu 1922 20 ledna – Gerry Mulligan americký jazzový hudebník a skladatel 6 dubna 1927 22 ledna – Jisra'el Eldad izraelský filozof 11 listopadu 1910 26 ledna – Charles Jewtraw americký rychlobruslař zlato na ZOH 1924 5 května 1900 27 ledna – Stefan Dičev bulharský novinář a spisovatel 9 února 1920 28 ledna – Josif Brodskij sovětský básník a disident nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1987 24 května 1940 29 ledna – Jamie Uys jihoafrický filmový režisér a scenárista 30 května 1921 2 února – Gene Kelly americký zpěvák herec a tanečník 23 srpna 1912 7 února – Robert Rakouský-d'Este rakouský arcivévoda 8 února 1915 8 února – Mercer Ellington americký trumpetista a skladatel 11 března 1919 9 února – Adolf Galland velitel německých stíhacích sil 19 března 1912 13 února – Martin Balsam americký herec 4 listopadu 1919 15 února McLean Stevenson americký herec a scenárista 14 listopadu 1927 Brunó Ferenc Straub maďarský biochemik a prezident Maďarska 5 ledna 1914 17 února – Hervé Bazin francouzský spisovatel 7 dubna 1911 20 února Tóru Takemicu japonský hudební skladatel 8 října 1930 Solomon Asch americký sociální psycholog 14 září 1907 Viktor Konovalenko sovětský hokejový brankář 11 března 1938 26 února – Svetozár Stračina slovenský hudební skladatel klavírista 3 prosince 1940 3 března Marguerite Duras francouzská spisovatelka dramatička a režisérka 4 dubna 1914 Léo Malet francouzský spisovatel 7 března 1909 8 března – Jack Churchill britský neortodoxní voják 16 září 1906 12 března – Gyula Kállai maďarský premiér 1 června 1910 13 března Krzysztof Kieślowski polský filmový režisér a scenárista 27 června 1941 Lucio Fulci italský režisér scenárista a herec 17 července 1927 15 března – Robert Pearce americký zápasník zlato na OH 1932 29 února 1908 18 března – Odysseas Elytis řecký básník nositel Nobelovy ceny za literaturu 1979 2 listopadu 1911 22 března – Robert Overmyer americký astronaut 14 července 1936 28 března – Hans Blumenberg německý filozof 13 července 1920 6 dubna – Greer Garsonová americká herečka 29 září 1904 13 dubna – George Mackay Brown skotský básník prozaik a dramatik 17 října 1921 16 dubna – Stavros Niarchos řecký rejdař a miliardář 3 července 1909 21 dubna – Džochar Dudajev první prezident separatistické Čečenské republiky Ičkérie 15 února 1944 22 dubna – Erma Bombecková americká humoristka 21 února 1927 23 dubna – Pamela Lyndon Traversová australská herečka 9 srpna 1899 25 dubna – Saul Bass americký grafik 8 května 1920 27 dubna – Adam Roarke americký herec 8 srpna 1937 30 dubna – David Opatoshu americký herec 30 ledna 1918 2 května – Emil Habíbí izraelský spisovatel a politik 28 ledna 1922 5 května Donald T Campbell americký psycholog 20 listopadu 1916 Aj Čching čínský básník 16 prosince 1910 6 května – Léon-Joseph Suenens arcibiskup mechelensko-bruselský a metropolita belgický 16 července 1904 11 května – Ademir Marques de Menezes brazilský fotbalista 8 listopadu 1922 17 května – Johnny Watson americký kytarista a zpěvák 3 února 1935 23 května – Sim Iness americký olympijský vítěz v hodu diskem 9 července 1930 25 května – Barney Wilen francouzský jazzový saxofonista 4 března 1937 28 května – George Kojac americký plavec dvojnásobný olympijský vítěz 2 března 1910 30 května – Léon-Étienne Duval francouzsko-alžírský kardinál 9 listopadu 1903 31 května – Timothy Leary americký psycholog spisovatel filosof popularizátor LSD 22 října 1920 2 června – Leon Garfield anglický spisovatel 14 července 1921 6 června – George Davis Snell americký genetik Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1980 19 prosince 1903 12 června – Gottfried von Einem rakouský hudební skladatel 24 ledna 1918 15 června – Ella Fitzgeraldová americká jazzová zpěvačka 25 dubna 1917 16 června – Richard Routley novozélandský filosof logik a ochránce životního prostředí 13 prosince 1935 17 června – Thomas Samuel Kuhn americký fyzik a filosof 18 července 1922 20 června – Vladislav Müller slovenský herec 19 března 1936 23 června Friedrich-Wilhelm Möller německý designér nábytku a bytový architekt 14 dubna 1931 Andreas Papandreu premiér Řecka 5 února 1919 17 července Chas Chandler anglický hudební producent a hudebník 18 prosince 1938 Geoffrey Jellicoe zahradní architekt a spisovatel 8 října 1900 30 července – Claudette Colbertová americká herečka 13 září 1903 1 srpna Mohamed Farrah Aidid samozvaný somálský vůdce 15 prosince 1934 Tadeus Reichstein polský chemik Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1950 20 června 1897 Frida Boccara francouzská zpěvačka 29 října 1940 2 srpna Obdulio Varela uruguajský fotbalista 20 září 1917 Michel Debré premiér Francie 1 ledna 1912 8 srpna Nevill Mott anglický fyzik Nobelova cena za fyziku 1977 30 září 1905 Herbert Huncke americký spisovatel a básník 9 ledna 1915 9 srpna – Frank Whittle anglický vynálezce proudového motoru 1 června 1907 11 srpna – Mel Taylor americký rockový bubeník 24 září 1933 13 srpna – David Tudor americký klavírista a hudební skladatel 20 ledna 1926 14 srpna – Sergiu Celibidache rumunský dirigent a hudební skladatel 11 července 1912 15 srpna – Max Thurian švýcarský teolog 16 srpna 1921 26 srpna – Czesław Zgorzelski polský filolog 17 března 1908 30 srpna Josef Müller-Brockmann švýcarský grafický designér 9 května 1914 Dunc Gray australský cyklista olympijský vítěz 1932 17 července 1906 5 září – Anselm Strauss americký sociolog 18 prosince 1916 7 září – Bibi Beschová rakousko-americká herečka 1 února 1940 8 září – Ernst T Krebs americký biochemik 17 května 1911 9 září Robert Nisbet americký sociolog 30 září 1913 Bill Monroe americký hudebník 13 září 1911 12 září – Ernesto Geisel prezident Brazílie 3 srpna 1907 13 září – Tupac Shakuramerický rapper a herec 16 června 1971 17 září – Spiro Agnew viceprezident USA 9 listopadu 1918 19 září – Helmut Heißenbüttel německý literární teoretik a spisovatel 21 června 1921 20 září Pál Erdős maďarský matematik 26 března 1913 Jozef Kostka slovenský sochař 29 ledna 1912 Max Manus norský odbojář 9 prosince 1914 26 září – Pavel Sudoplatov sovětský generál a špion 7 července 1907 27 září – Muhammad Nadžíbulláh poslední prezident Afghánské demokratické republiky 6 srpna 1947 29 září – Šúsaku Endó japonský náboženský a humoristický spisovatel 27 března 1923 2 října – Joonas Kokkonen finský skladatel a klavírista 13 listopadu 1921 4 října Silvio Piola italský fotbalista 29 září 1913 Tim N Gidal německý novinářský fotograf 1909 5 října – Seymour Cray americký architekt superpočítačů 28 září 1925 11 října Lars Ahlfors finský matematik 18 dubna 1907 William Vickrey kanadský ekonom Nobelova cena 1996 21 června 1914 12 října – René Lacoste francouzský tenista sportovní funkcionář a obchodník 2 července 1904 16 října – Eric Malpass anglický spisovatel 14 listopadu 1910 22 října – Šmarja Gutman izraelský archeolog 15 ledna 1909 24 října – Gladwyn Jebb britský politik generální tajemník OSN 25 dubna 1900 25 října Ennio de Giorgi italský matematik 8 února 1928 Vladimír Mináč slovenský spisovatel a politik 10 srpna 1922 28 října – Karol Jokl slovenský fotbalista československý reprezentant 29 srpna 1945 29 října – Fritz Kruspersky německý scénograf a malíř 28 prosince 1911 31 října – Marcel Carné francouzský filmový režisér 18 srpna 1906 3 listopadu – Jean-Bédel Bokassa druhý prezident a samozvaný císař-diktátor Středoafrické republiky 22 února 1921 5 listopadu – Eddie Harris americký jazzový saxofonista 20 října 1934 7 listopadu – Carmell Jones americký jazzový trumpetista 19 července 1936 15 listopadu – Alger Hiss americký diplomat špión Sovětského svazu 11 listopadu 1904 18 listopadu – Étienne Wolff francouzský biolog 12 února 1904 21 listopadu – Abdus Salam pákistánský jaderný fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 29 ledna 1926 22 listopadu Mark Lenard americký herec 15 října 1924 Garrett Birkhoff americký matematik 19 ledna 1911 24 listopadu Sorley MacLean skotský gaelský básník 26 října 1911 Artur Axmann německý nacista 18 února 1913 29 listopadu – Dan Flavin americký minimalistický sochař 1 dubna 1933 3 prosince – Georges Duby francouzský historik 7 října 1919 8 prosince – Sergej Usačev slovenský fyzik českého původu 15 prosince 1926 9 prosince Mary Leakey britská archeoložka 6 února 1913 Alain Poher prezident Francie 17 dubna 1909 11 prosince – Erich Zöllner rakouský historik 25 června 1916 12 prosince – Anton Moravčík československý fotbalový reprezentant 3 června 1931 16 prosince – Quentin Bell britský spisovatel malíř historik umění 19 srpna 1910 19 prosince – Marcello Mastroianni italský herec 28 září 1924 20 prosince – Carl Sagan americký astronom 9 listopadu 1934 25 prosince – Micha'el Bruno izraelský ekonom a guvernér izraelské centrální banky 30 července 1932 ? – Kathrine Kressmann Taylor americká spisovatelka 1903 Hlava státu Evropa Česko – Václav Havel prezident Maďarsko – Árpád Göncz prezident Slovensko – Michal Kováč prezident Vatikán – Jan Pavel II papež Velká Británie – Alžběta II Amerika USA – Bill Clinton Afrika Gambie – Yahya A J J Jammeh prezident Lesotho – Letsie III král Sierra Leone – Ahmad Tejan Kabbah prezident Asie Izrael – Ezer Weizman Japonsko – Akihito císař Externí odkazy 2 březen je 61 den roku podle gregoriánského kalendáře 62 v přestupném roce Do konce roku zbývá 304 dní Události Česko 1950 – V Českých Budějovicích byl ukončen provoz tramvají 1902 – Vršovice jsou povýšeny na město 1978 – První člověk jenž nebyl občanem SSSR a USA se dostal do vesmíru Byl to občan Československa Vladimír Remek na lodi Sojuz 28 Svět 1796 – Napoleon Buonaparte dostává velení nad italskou armádou 1835 – Na rakouský císařský trůn nastoupil Ferdinand I Dobrotivý Později byl korunován i králem českým a uherským 1896 – Francouzský fyzik Henri Becquerel oznámil objev nového typu záření později pojmenovaného jako radioaktivita 1921 – 16 000 námořníků v pevnosti Kronštadt u Petrohradu se vzbouřilo proti bolševické vládě a požadovali Sověty bez komunistů 1977 – Nastolena Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríje 1998 – Na severu Vídně byla unesena Natascha Kampuschová která se na svobodu z podzemní kobky dostala až v srpnu 2006 – po osmi dlouhých letech Narození Česko 1505 – Jindřich Dvorský z Helfenburka rektor Univerzity Karlovy † 15 září 1582 1710 – Dionýz Ignác Staneti slezský barokní sochař † květen 1767 1822 – Karel Čulík poslanec Českého zemského sněmu † 24 května 1912 1824 Bedřich Smetana hudební skladatel † 12 května 1884 Josef Němeček čestný kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích † 23 srpna 1912 1830 – Karel Habětínek předlitavský vysokoškolský pedagog soudce a politik † 21 března 1915 1849 – Otto Pinkas český dramatik a spisovatel † 12 března 1890 1850 – Karel Marek předlitavský ministr financí † 15 října 1936 1857 – Oldřich Seykora český novinář a spisovatel † 15 listopadu 1922 1869 – Bedřich Kočí nakladatel a knihkupec † 17 ledna 1955 1880 – Arne Novák český literární historik † 26 listopadu 1939 1884 – Ivan Dérer československý politik ministr několika vlád † 10 března 1973 1888 – Josef Jan Litomiský zakladatel Kongregace bratří těšitelů z Gethseman † 6 června 1956 1889 – František Horník-Lánský malíř † 10 ledna 1955 1901 – Josef Wagner sochař a kreslíř † 10 února 1957 1902 – Josef Plojhar kněz a politik † 5 listopadu 1981 1903 – Hana Wichterlová sochařka † 29 srpna 1990 1904 – Vladimír Borský herec režisér a scenárista † 24 října 1962 1907 František Mrázek Dobiáš evangelický teolog překladatel a pedagog † 2 října 1972 Augustin Schramm komunistický funkcionář a agent NKVD † 27 května 1948 1908 – Jaromír Brož experimentální fyzik a pedagog † 29 května 1990 1913 Zdenko Feyfar fotograf † 3 února 2001 Ladislav Kozderka skladatel dirigent a klavírista † 11 prosince 1999 1918 – Jaromír Šotola český voják letec † 25 října 1938 1922 – Antonín Závodný skladatel lidové hudby † 8 září 1990 1924 Stanislav Berton exilový vydavatel historik editor básník Antonín Jaroslav Liehm filmový a literární kritik publicista a komunistický politik 1928 – Karel Pichlík historik † 16 dubna 2001 1934 – Milena Vostřáková česká televizní hlasatelka a moderátorka † 7 července 2011 1938 – Břetislav Novák český matematik † 18 srpna 2003 1954 – Vladimír Petkevič lingvista a překladatel 1955 Oliver Dohnányi dirigent Václav Koubek písničkář a harmonikář 1971 Roman Čechmánek hokejový brankář Karel Rada český fotbalista 1978 – Tomáš Kaberle český reprezentant v ledním hokeji 1991 – Michael Špaček český motokrosový jezdec † 12 října 2009 Svět 1185 – Angel Jeruzalémský palestinský katolický kněz mučedník a světec † 5 května 1225 1316 – Robert II Skotský král skotský † 19 dubna 1390 1459 – Hadrián VI papež vl jm Adriaan Florenszoon Boeyens † 14 září 1523 1585 – Svatý Jan Macías dominikánský misionář v Peru † 16 září 1645 1760 – Camille Desmoulins francouzský revolucionář † 5 dubna 1794 1770 – Louis Gabriel Suchet francouzský napoleonský maršál † 3 ledna 1826 1778 – Frederika Meklenbursko-Střelická princezna pruská královna hannoverská † 29 června 1841 1793 – Sam Houston americký politik a generál † 26 červenec 1863 1797 – Étienne Mulsant francouzský entomolog a ornitolog † 4 listopadu 1880 1800 – Jevgenij Abramovič Baratynskij ruský básník † 11 července 1844 1810 – Lev XIII papež † 20 července 1903 1820 – Multatuli neboli Eduard Douwes Dekker nizozemský koloniální úředník a spisovatel † 19 února 1887 1824 – Konstantin Dmitrijevič Ušinskij ruský pedagog † 3 ledna 1871 1833 – Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda † 13 června 1905 1838 – Léon Benett francouzský malíř † 7 prosince 1917 1842 – Enrique Gaspar y Rimbau španělský diplomat a spisovatel † 7 září 1902 1859 – Šolom Alejchem židovský spisovatel † 13 května 1916 1863 – Richard von Bienerth-Schmerling předseda vlády Předlitavska † 3 června 1918 1864 – Sergej Zubatov agent ruské carské policie † 15 března 1917 1874 – Karl Schlechter rakouský šachový mistr † 27 prosince 1918 1876 – Pius XII papež † 9 října 1958 1886 – Vittorio Pozzo italský fotbalový hráč a trenér † 21 prosince 1968 1890 – Paul de Kruif americký mikrobiolog a spisovatel † 28 února 1971 1893 – Elijahu Golomb zakladatel a vůdce židovské podzemní vojenské organizace Hagana † 11 června 1945 1894 – Hans Jüttner německý generál † 24 května 1965 1895 – Tage Aurell švédský spisovatel novinář a překladatel † 21 února 1976 1900 – Kurt Weill německý hudební skladatel a dirigent † 3 dubna 1950 1904 Irena Blühová slovenská fotografka † 30 listopadu 1991 Dr Seuss americký spisovatel † 24 září 1991 1910 – George Kojac americký plavec dvojnásobný olympijský vítěz † 28 května 1996 1919 – Jennifer Jonesová americká herečka oceněná Oscarem † 17 prosince 2009 1920 – Ilona Hollós maďarská zpěvačka † 1 června 1998 1922 – Eddie „Lockjaw Davis americký saxofonista † 3 listopadu 1986 1923 – Orrin Keepnews americký hudební producent † 1 března 2015 1926 Murray Rothbard americký ekonom † 7 ledna 1995 Bernard Agré kněz z Pobřeží slonoviny arcibiskup Abidžanu kardinál † 9 června 2014 1930 – Sergej Adamovič Kovaljov ruský politik aktivista v oblasti lidských práv 1931 Tom Wolfe americký novinář a spisovatel Michail Sergejevič Gorbačov ruský politik 1985–1991 vedoucí představitel SSSR 1933 – Franz W Seidler německý historik spisovatel 1934 Doug Watkins americký jazzový kontrabasista † 5 února 1962 Alojz Tkáč arcibiskup košický a metropolita východoslovenský 1937 – Abdelazíz Buteflika alžírský prezident 1940 Juraj Beneš slovenský skladatel a klavírista † 11 září 2004 Adela Gáborová slovenská herečka † 12 července 2007 Lothar de Maizière předseda vlády NDR před sjednocením Německa 1942 Lou Reed americký hudebník spoluzakladatel The Velvet Underground † 27 října 2013 John Irving americký spisovatel držitel Oscara Mír Hosejn Músáví íránský reformní politik malíř a architekt 1943 Jackson C Frank americký folkový zpěvák † 3 března 1999 Peter Straub americký spisovatel 1944 − Pavol Mikulík slovenský herec † 27 listopadu 2007 1947 – Juraj Szikora slovenský fotbalista útočník reprezentant Československa † 12 prosince 2005 1948 – Rory Gallagher irský blues rockový kytarista † 14 června 1995 1949 Gates McFaddenová americká herečka a choreografka Francisco Robles Ortega mexický kardinál Vojtech Tkáč slovenský politik 1950 – Karen Carpenter americká zpěvačka † 1983 1962 – Jon Bon Jovi americký zpěvák skupiny Bon Jovi 1968 – Daniel Craig britský herec představitel Jamese Bonda 1977 – Chris Martin britský zpěvák Úmrtí Česko 1282 – Svatá Anežka Česká 1211 1624 – Jan Jiří Krnovský krnovský vévoda český vojevůdce a vrchní velitel armády slezských stavů během českého stavovského povstání 16 prosince 1577 1835 – František I císař rakouský král český a uherský 12 února 1768 1842 – František Preiss jihlavský malíř 29 března 1797 1891 – František Skopalík vlastivědný pracovník písmák a politik 18 června 1822 1895 – Joseph John Ruston britský konstruktér a podnikatel působící v Čechách 3 března 1809 1901 – Ignác Schiebl český podnikatel novinář a politik 8 května 1823 1912 – Vilém Mrštík český spisovatel 14 května 1863 1927 Jan Kašpar průkopník české aviatiky 20 května 1883 Antonín Heveroch český psychiatr a neurolog 19 ledna 1869 1945 – Engelmar Hubert Unzeitig sudetský kněz a řeholník odpůrce nacismu 1 března 1911 1946 – Čeněk Vaněček československý politik 24 října 1879 1947 – Leopold Prečan 11 arcibiskup olomoucký a metropolita moravský 8 března 1866 1949 – Antonín Bednář český dirigent sbormistr a skladatel 1 listopadu 1896 1956 – František Janda český architekt a urbanista 10 září 1886 1963 – Karel Řepa český architekt 23 října 1895 1965 – Karel Horký novinář fejetonista spisovatel kritik a vydavatel 25 dubna 1879 1967 – Hans Ledwinka rakouskočeský automobilový konstruktér 14 února 1878 1978 – Bohuslav Havránek český filolog 30 ledna 1893 1979 – Jiří Štuchal kabaretní a cirkusový herec bavič a konferenciér 20 listopadu 1912 1988 – Ivo Ducháček lidovecký a exilový politik 27 února 1913 1989 – Eduard Dubský český herec 19 listopadu 1911 1998 – Miroslav Barvík český hudební skladatel 14 září 1919 2001 Miloš Petr hráč na lesní roh 31 března 1933 Jan Moštěk malíř a spisovatel 9 srpna 1923 2011 Čestmír Gregor český hudební skladatel teoretik a publicista 14 května 1926 Jiří Hejna český akademický malíř ilustrátor a grafik 29 července 1921 2012 – Jiří Hanzálek český sochař a malíř 3 března 1926 2013 – Zdeněk Švestka český astronom 30 září 1925 Svět 986 – Lothar I Francouzský západofranský král 941 1316 – Marjorie Bruce nejstarší dcera skotského krále Roberta I Bruce prosinec 1296 1333 – Vladislav I Lokýtek polský král 1261 1341 – Markéta Dánská dánská princezna a manželka švédského krále Birgera Magnussona 1277 1725 – José Benito de Churriguera španělský barokní architekt a sochař 21 března 1665 1734 – Domenico Trezzini Švýcarsko italský architekt působící v Petrohradě 1670 1758 – Johann Baptist Zimmermann německý malíř a štukatér 3 ledna 1680 1791 – John Wesley anglický teolog 1838 – Ludwig Abeille německý klavírista a skladatel 20 února 1761 1840 – Heinrich Wilhelm Olbers německý astronom lékař a fyzik 11 října 1758 1852 – Auguste Marmont francouzský maršál 20 července 1774 1855 – Mikuláš I Pavlovič ruský car 6 července 1796 1876 – Johannes Falke německý historik 10 dubna 1823 1878 – John Cochrane skotský právník a šachista 1798 1887 – August Wilhelm Eichler německý botanik 22 dubna 1839 1895 – Berthe Morisotová francouzská malířka 14 ledna 1841 1916 – Alžběta zu Wied rumunská královna a spisovatelka 9 prosince 1843 1918 – Mirko Dmitrij Petrović-Njegoš černohorský princ 17 dubna 1879 1921 – Gandolph von Kuenburg předlitavský politik 12 května 1841 1930 – David Herbert Lawrence anglický spisovatel období realismu 11 září 1885 1936 – Viktorie Melita Sasko-Koburská velkovévodkyně hesenská a ruská velkokněžna 25 listopadu 1876 1939 – Howard Carter britský archeolog 9 května 1874 1942 – Charlie Christian americký kytarista 29 července 1916 1951 – Ľudmila Podjavorinská slovenská spisovatelka 26 dubna 1872 1953 – James Lightbody americký atlet trojnásobný olympijský vítěz v roce 1904 15 března 1882 1965 – Ján Valašťan Dolinský slovenský skladatel sběratel lidových písní a esperantista 15 února 1892 1973 – Alina Szapocznikow polská sochařka 16 května 1926 1978 Ljubiša Jocić srbský spisovatel 19 června 1910 Barbora Zsigmondiová slovenská fotografka 17 června 1908 1982 – Philip K Dick americký spisovatel 16 prosince 1928 1989 – Gejza Medrický slovenský politik ministr hospodářství slovenského státu 12 listopadu 1901 1991 – Serge Gainsbourg francouzský skladatel zpěvák herec a režisér 2 dubna 1928 1999 – Dusty Springfield britská zpěvačka 16 dubna 1939 2001 – Harold Gordon Skilling kanadský historik bohemista a politolog 28 února 1912 2003 − Hank Ballard americký zpěvák 18 listopadu 1927 2007 – Henri Troyat rusko-francouzský spisovatel a historik 1 listopadu 1911 2008 – Jeff Healey kanadský jazzový a blues-rockový kytarista 25 března 1966 2014 – Ryhor Baradulin běloruský publicista překladatel a básník 24 února 1935 Svátky Česko Anežka Ines Inesa Inéz Svět Den boje spisovatelů za mír Slovensko – Anežka Pranostiky Česko Na Anežku není radno sebou v trávě šítiprotože se celkem snadno vlčí neduh chytí O svaté Anežce od kamen se nechce Dvacáté století je podle Gregoriánského kalendáře perioda mezi 1 lednem 1901 a 31 prosincem 2000 Jedná se o desáté a zároveň poslední století druhého tisíciletí První polovina dvacátého století byla ovlivněna především dvěma světovými válkami Obrovská zkáza a vyčerpání jež oba celosvětové konflikty přinesly přispěly ke konci politické a ekonomické dominance Evropy Druhá polovina století byla charakteristická soupeřením dvou nových světových mocností Spojených států amerických a Sovětského svazu o světovou hegemonii v tzv studené válce Toto století bylo charakteristické nebývalým technologickým a vědeckým pokrokem avšak došlo v něm i k dosud nejkrvavějším válkám a k hrůzám masového vyvražďování Ve druhé polovině století se svět poprvé octl před reálnou hrozbou jaderné války která by zlikvidovala život na celé planetě Ve 20 století byl zaznamenán obrovský nárůst světové populace a přes postupující proces globalizace došlo k prohloubení sociálních rozdílů mezi světovým obyvatelstvem Vymezení Dvacáté století běžně ohraničené 1 lednem 1901 a 31 prosincem 2000 bývá některými historiky vymezováno i s pomocí významných dějinných událostí Za milník stojící na počátku tohoto věku většina z historiků považuje první světovou válku Tato prekatastrofa totiž Evropu a také zbytek světa poznamenala do té doby nebývalým způsobem Za čtyři roky války padlo v bojích nejméně 10 miliónů mužů obrovské oblasti byly zdevastovány a hospodářská produkce se v mnoha regionech zcela zhroutila První světová válka zcela vyčerpala Ruské impérium které se vzápětí ponořilo do stejně krvavé občanské války Jako vítězové z ní vyšli bolševici kteří přetvořili Rusko na SSSR Za konec tohoto století považují mnozí historici přelom 80 a 90 let kdy kvůli ekonomickému vojenskému a diplomatickému tlaku Západu došlo k rozpadu Východního bloku a k rozdrolení Sovětského svazu Období ohraničené první světovou válkou a pádem Sovětského svazu bývá v kontrastu s dlouhým 19 stoletím označováno jako krátké dvacáté století charakteristické střetem západu s komunismem Shrnutí Politické dějiny Na přelomu 19 a 20 století se evropské mocnosti rozdělily do dvou znepřátelených bloků vzájemně soupeřících o hegemonii Do otevřeného konfliktu který byl později znám jako první světová válka se v letech 1914 až 1918 postupně zapojila většina států z celého světa Hlavním bojištěm zůstala Evropa kde ničivá válka předznamenala rozpad tradičních monarchií carského Ruska Německého císařství Rakouska-Uherska a Osmanské říše Odhaduje se že ve Velké válce zemřelo přes 10 miliónů vojáků V Rusku kde světový konflikt přešel v občanskou válku se moci chopili bolševici kteří v roce 1922 přeměnili zemi v Sovětský svaz K tradičním světovým mocnostem Spojenému království a Francii jež převzaly kolonie poraženého Německa přibyly po první válce rychle sílící Spojené státy americké jejichž ekonomika se již v této době stala zdaleka nejsilnější Díky iniciativě amerického prezidenta Woodrow Wilsona byla v roce 1919 založena Společnost národů jež si kladla za cíl udržení světového míru V poražených a válkou vyčerpaných státech nebo v zemích jež neuspokojily výsledky Pařížské mírové konference se však v poválečných letech i s přispěním hospodářské krize třicátých let ustanovily autoritářské režimy Svými ambicemi a snahou o revizi Versailského systému v Evropě vyčnívali především nacistické Německo Adolfa Hitlera fašistická Itálie Benita Mussoliniho či komunistický Sovětský svaz Josifa Vissarionoviče Stalina Silný militarismus vedl k agresivní zahraniční politice i Japonské císařství Společnost národů jejímiž členy se nestaly Spojené státy nebyla schopna tlaku těchto států účinně vzdorovat Pacifistická politika appeasementu kterou pro silný odpor k obnovení globálního konfliktu zastávali představitelé Spojeného království a Francie nezabránila vypuknutí druhé světové války Třetí říše ke které se kromě Hitlerových satelitů připojili i Itálie a Japonsko však byla přes počáteční úspěchy poražena širokou koalicí v jejímž čele stáli Spojené státy americké Spojené království a Sovětský svaz V této doposud nejstrašnější válce bylo v letech 1939 až 1945 v boji v zázemí či systematickým vyvražďováním usmrceno přibližně 50 miliónů lidí Z války vyšly dvě nové světové mocnosti Spojené státy a Sovětský svaz Po porážce společného nepřítele však vztahy mezi západem a východem začaly velice rychle ochlazovat Přestože byla v roce 1945 založena Organizace spojených národů Železná opona mezi oběma vojenskými bloky rozdělila Evropu Obě supervelmoci soupeřící v tzv studené válce založily své vojenské aliance NATO a Varšavskou smlouvu rozdělily si sféry svého vlivu vedly závody ve zbrojení a konfrontovaly své síly v zástupných válkách Válkou vyčerpané západoevropské státy nastoupily počátkem 50 let cestu integrace Dalším charakteristickým procesem nastartovaným skončením druhé světové války byla rychlá dekolonizace zemí v Africe a Asii Staré koloniální mocnosti Británie a Francie oslabené válkou již nebyly schopné dostát svým závazkům a od 40 do počátku 70 let tak získalo samostatnost na sedm desítek afrických a asijských států Britská Indie získala samostatnost v roce 1947 O dva roky později po vítězství v občanské válce vyhlásil vůdce čínských komunistů Mao Ce-tung Čínskou lidovou republiku Mnoho nových afrických států se vyznačovalo značnou nestabilitou a soupeření Západu s Východem v mnoha z nich přispělo k rozpoutání krvavých občanských válek Země třetího světa jež nevstoupily ani do jednoho ze soupeřících světových bloků vytvořily v roce 1961 Hnutí nezúčastněných zemí Jedním z problematických míst poválečné světové politiky se stal Izraelsko-palestinský konflikt který eskaloval ve válkách Izraele a jeho arabských sousedů Hrozba vypuknutí jaderné války mezi Spojenými státy a Sovětským svazem v průběhu druhé poloviny 20 století několikrát nebezpěčným způsobem zesílila V letech 1948 až 1949 za sovětské blokády západního Berlína za Korejské války mezi roky 1950 až 1953 za Suezské krize v roce 1956 za druhé berlínská krize v letech 1958 až 1961 či při Karibské krizi v roce 1962 Tvrdou porážku přineslo Spojeným státům jejich zapojení se do války ve Vietnamu Pro Sovětský svaz byla analogií k americké porážce ve Vietnamu jejich vojenská intervence v Afghánistánu Tato válka v kombinaci se závody ve zbrojení předznamenala hospodářský krach Sovětského svazu V 80 letech kdy USA vystupňovala svůj diplomatický vojenský a ekonomický tlak proti Sovětům se generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov rozhodl pro zavedení reforem Perestrojka a glasnosť které demokratizovali sovětskou společnost však na konci roku 1991 vedly k rozpadu Sovětského svazu Po pádu SSSR rozšířilo NATO svůj vliv mezi bývalými členy Varšavské smlouvy ve střední a východní Evropě Zbytek 90 let byvá považován za období dominance Spojených států amerických ve světové politice Hospodářské dějiny Již první desetiletí 20 století se neslo ve znamení vzrůstajících nákladů na zbrojení První světová válka pak způsobila totální mobilizaci lidských i materiálních zdrojů všech zapojených států jejichž domácí hospodářství se postupně přeorientovaly na válečnou ekonomiku Hospodářskými vítězi Velké války byly Spojené státy americké jejichž konfliktem nezasažená ekonomika profitovala z válečných zakázek Nenasytná evropská poptávka podpořila ekonomický rozvoj i v koloniích a zemích latinské Ameriky Hospodářské vyčerpání Ruska vedlo k pádu carského režimu občanské válce a v konečné důsledku i k ustanovení Sovětského svazu Bolševici po uchopení moci zestátnili průmysl provedli pozemkovou reformu zakázali soukromý obchod zavedli všeobecnou pracovní povinnost a centralizovali řízení hospodářské výroby Důsledkem byl katastrofální propad zemědělské produkce což donutilo vedení strany upustit od tzv válečného komunismu a v roce 1921 zčásti obnovit tržní hospodářství Novaja ekonomičeskaja politika NEP Tento kompromis v roce 1928 opustil Leninův nástupce Stalin který podporoval centralizaci izolovaného sovětského hospodářství militarizaci a kolektivizaci zemědělství Stalinova politika nastartovala v Sovětském svazu ohromný rozvoj těžkého průmyslu avšak vyvolala odpor venkova kde na mnoha místech vypukl hladomor Ekonomiky evropských států jejichž hospodářství byla válkou nejsilněji zasažena se v mnoha případech zotavovaly velmi pomalu V Německu které muselo zplácet vysoké válečné reparace vypukla nekontrolovatelná hyperinflace Ta postihla i Maďarsko Rakousko nebo Polsko Pozvolný hospodářský vzestup a stabilizace světové ekonomiky byli přerušeny krachem na newyorské burze v říjnu 1929 V důsledku krachu zasáhla počátkem třicátých let většinu světa s výjimkou izolovaného SSSR Velká hospodářská krize V jejím důsledku došlo k obrovskému nárustu nezaměstnanosti a kolapsu světového obchodu Americké hospodářství se z krize vzpamatovalo i díky reformám prezidenta Franklina D Roosevelta známým jako New Deal Evropské ekonomiky vybředly z deprese s pomocí státních zakázek a zvýšujících se ivestic na zbrojení Druhou světovou válku vyhráli Spojenci i díky obrovské převaze v materiálních a lidských zdrojích V totální válce byly zpustošeny obrovské oblasti Evropy severní Afriky a Asie Válka opět posílila ekonomiku Spojených států amerických které se spolu se Sovětským svazem staly světovou supervelmocí Po válce pomohli americké investice obnovit Japonsko a západoevropské státy Německý hospodářský zázrak Východní blok však kvůli odmítavému postoji Sovětského svazu Marshallův plán nepřijal a jako alternativa byla založena Rada vzájemné hospodářské pomoci Přesto zažívala celosvětová ekonomika od 50 do 70 let období nebývalého růstu a pro období do roku 1973 hovoří někteří autoři o tzv zlatém věku Socialistický tábor rozšířila v roce 1949 Čínská lidová republika jejíž vůdce Mao Ce-Tung se na přelomu 50 a 60 let pokusil modernizovat čínské hospodářství za tzv Velkého skoku V roce 1973 Ropný šok vyvolaný státy OPEC prudce zvýšil ceny světové ropy Západ se propadl do hluboké recese ekonomické problémy se nevyhnuly ani východnímu bloku a většina zemí třetího světa se velkým způsobem zadlužila Sovětský svaz hospodářské vypětí násobené závody ve zbrojení s USA nezvládl a přes Gorbačovovy reformy se na počátku 90 let rozpadl V závěru 20 století nadále dominovaly světové ekonomice Spojené státy americké Oživění hospodářství zažila integrující se západní Evropa kde výrazně posílilo sjednocené Německo Po obrozeném Japonsku zažili hospodářský boom i státy jihovýchodní Asie známí jako Asijští tygři Ekonomický růst zažívali před koncem tisíciletí i Indie komunistická Čína která přistoupila k ekonomickým reformám a nakonec i stabilizované Rusko Na vývozu ropy bohatly arabské země Středního východu Ekonomické problémy zásahly na konci 90 let latinskou Ameriku avšak nejzaostalejším světovým regionem zůstala na konci 20 století většina afrických států Kulturní dějiny Věda a technologie Životní prostředí Významné události 1901 až 1910 1 ledna 1901 vyhlášení Australského svazu 22 ledna 1901 zemřela královna Viktorie 1902 skončily Búrské války 1903 USA získávají na 100 let Panamský průplav v listopadu nezávislost Panamy 5 ledna 1904 Japonsko napadlo ruskou pevnost Port Arthur Začala Rusko-japonská válka 1904 zprovozněna Transsibiřská magistrála 27 červen 1905 kulminace období stávek a nepokojů vzpoura na křižníku Potěmkin zakotveném nedaleko Oděsy 5 září 1905 mírová smlouva mezi Ruskem a Japonskem 1907 lord Robert Baden-Powell založil 1 skautský chlapecký oddíl 30 června 1908 exploze Tunguského meteoritu 25 července 1909 Louis Blériot uskutečnil první let přes kanál La Manche v letadle těžším než vzduch 1910 až 1920 23 července 1911 Hiram Bingham objevil Machu Picchu 15 prosince 1911 dobyl Roald Amundsen jižní pól 1 ledna 1912 vznik Čínské republiky 15 dubna 1912 se potopil Titanic 28 června 1914 atentát na Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu 1914 Založen spolek Junák – český skaut 28 července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a tím začala první světová válka 1915 Albert Einstein publikoval Obecnou teorii relativity 21 listopadu 1916 zemřel císař František Josef I 7 listopadu 1917 v Rusku zahájena Říjnová revoluce 11 listopadu 1918 konec první světové války 28 října 1918 vznik Československa 11 listopadu obnovení Polské samostatnosti 14 listopadu 1918 Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prvním prezidentem Československa 1918 začala Rusko-polská válka končí 1921 1920 ženy v USA získávají volební právo 1920 návrat Československých legii z Ruska 1920 vznikla Společnost národů 24 února 1920 založena NSDAP 1920 až 1930 V Chicagu vládne Al Capone 1921 Adolf Hitler se stává prvním předsedou NSDAP 28 října Benito Mussolini se chopil moci v Itálii 4 listopadu 1922 Howard Carter objevil Tutanchamonovu hrobku 18 května 1923 zahájení pravidelného rozhlasového vysílání v Československu 1923 Hitler se v Mnichově neúspěšně pokusil o puč 1925 zformulována teorie kvantové mechaniky V květnu 1927 jako první přeletěl Charles A Lindbergh bez mezipřistání Atlantský oceán 25 května 1928 ztroskotání vzducholodi Italia 24 října 1929 – Krach na newyorské burze též zvaný Černý čtvrtek anglicky Black Thursday – největší burzovní krach v dějinách 1930 až 1940 30 ledna 1933 byl Adolf Hitler jmenován německým kancléřem 27 února požár Říšského sněmu 30 června 1934 odstranění nepohodlných velitelů SA tzv Noc dlouhých nožů 18 prosince 1935 zvolen Edvard Beneš novým prezidentem Československa 1935 Itálie začíná okupaci Habeše 1936 Německo obsadilo demilitarizované Porýní 1936 začala Španělská občanská válka 6 května 1937 zkáza vzducholodi Hindenburg 14 září 1937 zemřel prezident-osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk 1937 začala Druhá čínsko-japonská válka 30 prosince 1937 začal Nankingský masakr Japonští vojáci zabili na 300 000 čínských civilistů 12 března 1938 Rakousko připojeno k Třetí říši 15 března 1938 Stalin nechal popravit významné bolševické činitele Bucharin Rykov Jagoda Krestinskij 23 září 1938 všeobecná mobilizace v Československu 30 září 1938 Československo na základě mnichovské dohody postupuje Sudety tj své pohraničí Třetí říši 9 listopadu 1938 proběhla Křišťálová noc 14 března 1939 vyhlášen nezávislý Slovenský stát 15 březen 1939 Německo vytvořilo Protektorát Čechy a Morava 23 srpna 1939 podepsán pakt o neútočení mezi SSSR a Německem 1 září 1939 vpadlo Německo do Polska Začala druhá světová válka 10 června 1940 Itálie vstupuje do války na straně OSY 14 června 1940 Německo obsazuje Paříž 22 června Francie kapituluje 10 červen – 31 říjen 1940 probíhá letecká bitva o Británii 1940 až 1950 22 června 1941 zahájena Operace Barbarossa Německo napadá Sovětský svaz 8 září 1941 Začíná Obležení Leningradu 6 prosince 1941 Němci odraženi v bitvě o Moskvu 7 prosince 1941 napadení americké tichomořské flotily v Pearl Harbor japonským letectvem 20 ledna 1942 na konferenci ve Wannsee rozhodnuto o konečném řešení židovské otázky 27 května 1942 atentát na Reinharda Heydricha 6 srpen 1942 vítězství USA v bitvě o Midway obrat ve válce v Tichomoří 2 února 1942 kapitulace Němců u Stalingradu 5 červenec–23 srpen bitva v Kurském oblouku největší tanková bitva všech dob 6 červen 1944 zahájení spojenecká invaze v Normandii 25 dubna 1945 začíná bitva o Berlín 30 dubna 1945 Hitler páchá sebevraždu 8 květen 1945 konec Druhé světové války v Evropě 26 června 1945 vznik OSN 6 srpna 1945 svržena atomová bomba na Hirošimu zabito přes 100 000 lidí 8 srpen 1945 SSSR vyhlašuje válku Japonsku 9 srpen 1945 svržena druhá atomová bomba na Nagasaki zabito 40 000 lidí 2 září 1945 Japonsko kapitulovalo konec Druhé světové války ve světě ' 1945 začal Norimberský proces 1946 Edvard Beneš znovuzvolen prezidentem Československa 1947 Banderovci na Slovensko 11 března 1947 vyhlášena Trumanova doktrína 29 listopadu 1947 OSN přijala návrh na rozdělení Palestiny 25 února 1948 komunistický převrat tzv Vítězný únor 14 května 1948 vyhlásil Izrael nezávislost začala první arabsko-izraelská válka 1949 Rozdělení Německa na Spolkovou republiku Německo západní okupační zóny a Německou demokratickou republiku sovětská zóna 1 října 1949 vyhlášena Čínská lidová republika v čele s Mao Ce-tungem Čankajškovi nacionalisté prchají na Tchaj-wan 1950 Čína anektovala Tibet 25 června 1950 Severní Korea vpadla do Jižní Koreje začala Korejská válka 27 června 1950 byla v Československu popravena doktorka Milada Horáková 1950 až 1960 1 listopadu 1952 USA úspěšně otestovaly vodíkovou bombu 5 března 1953 zemřel Stalin 14 března 1953 zemřel československý prezident Klement Gottwald 29 květen 1953 Edmund Hillary a Tensingem Norgayem vystoupili na vrchol Mount Everest 1 června 1953 proběhla v Československu měnová reforma 27 července 1953 v Severní Korea a OSN podepisují „Dohodu o příměří končí Korejská válka 1955 vznikla Varšavská smlouva 1956 Egypt znárodnil Suezský průplav propuká Suezská krize 1956 propuklo a bylo potlačeno Maďarské povstání 1957 vzniklo EHS předchůdce Evropské unie 1957 vypuštěn Sputnik první umělá družice Země 1960 až 1970 12 dubna 1961 odstartoval sovětský kosmonaut Jurij Gagarin stal se tak prvním člověkem ve vesmíru 1961 prezident USA John F Kennedy ohlašuje program Apollo 13 srpna 1961 zahájena stavba Berlínské zdi 30 října 1961 SSSR odpaluje nejsilnější termonukleární bombu v historii nazvanou Car-bomba 14 října 1962 americké špionážní letadlo U2 objevilo na Kubě sovětské rakety začala Karibská krize 22 listopadu 1963 John F Kennedy se stal obětí atentátu 2 srpna 1964 údajně proběhl v Tonkinském zálivu incident mezi US Navy a armádou Severního Vietnamu začala americká Válka ve Vietnamu 5 června 1967 začala Šestidenní válka 21 srpna 1968 Varšavská smlouva podniká invazi do Československa s cílem zastavit reformní proces zvaný Pražské jaro 4 dubna 1968 v Memphisu zastřelen Martin Luther King vůdce hnutí za občanská práva 1966–1969 v Číně proběhla Maova Kulturní revoluce 1969 proběhlo několik pohraničních konfliktů mezi Čínou a SSSR 20 července 1969 přistál na Měsíci přistávací modul Apolla 11 Prvním člověkem na Měsíci se stal Neil Armstrong 1970 až 1980 1971 Bangladéš vyhlašuje nezávislost 1971 Čínská lidová republika se stala členem OSN 1972 palestinští teroristé zabili na olympijských hrách v Mnichově 11 izraelských sportovců 11 září 1973 Augusto Pinochet provedl v Chile úspěšný převrat říjen 1973 rozhořela se Jomkipurská válka mezi Izraelem a sousedními státy 1 května 1975 dobyla Severovietnamská armáda Saigon skončila válka ve Vietnamu 1975 Rudí Khmerové dobyli Phnompenh v Kambodži začala genocida 1977 založena Charta 77 1978 Karol Wojtyla zvolen jako první neitalský papež od roku 1522 přijal nové jméno Jan Pavel II 1979 SSSR podnikl invazi do Afghánistánu 1980-1988 probíhala Irácko-íránská válka 1980 v Polsku vytvořeno nezávislé odborové hnutí Solidarita 1980 Světová zdravotnická organizace označila pravé neštovice za zcela vyhubené 1980 Jeruzalém označen za hlavní město Izraele 1980 až 1990 1981 první let raketoplánu Columbia do vesmíru 13 prosince 1981 v Polsku vyhlášeno stanné právo 1981 Izrael obsadil Golanské výšiny 1982 Izrael podepisuje mírovou smlouvu s Egyptem a vrací mu Sinaj 2 dubna 1982 Argentina obsadila Falklandy Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy Začala válka o Falklandy 14 června 1982 Britové znovu dobyli Falklandy konec války 6 červen 1984 indické jednotky dobyly Zlatý chrám v Amritsaru nejposvátnější chrám Sikhů a zabily odhadem 1 000 lidí 28 února 1986 krátce po startu explodoval raketoplán Challenger 1986 SSSR vypouští kosmickou stanici Mir 26 dubna 1986 Černobylská havárie největší jaderná katastrofa v poválečné historii 16 září 1987 přijat Montrealský protokol o látkách poškozujících ozónovou vrstvu 3 července 1988 americký křižník USS Vincennes omylem sestřelil íránské dopravní letadlo Airbus A300 B2 Zemřelo všech 290 pasažérů 21 prosince 1988 nad skotským městem Lockerbie explodoval let Pan Am 103 zemřelo 270 lidí 9 listopadu 1989 padla Berlínská zeď 17 listopadu 1989 začala v Československu Sametová revoluce 25 prosince 1989 zatčen a popraven rumunský komunistický diktátor Nicolae Ceauşescu 4 června 1989 krvavě potlačeny Studentské protesty na náměstí Nebeského klidu v Číně 1989 vznikla palestinská samospráva v čele Jásir Arafat 1990 rozpad SSSR 3 října 1990 sjednocení Německa 1990 až 2000 17 ledna 1991 zahájena operace Pouštní bouře 31 prosince 1991 přestal existovat SSSR 1991 počátek rozpadu Jugoslávie 13 března 1992- Li Chung-č představil v severozápadní Číně ve městě Čchang-čchun čchi-kungovou metodu pro rozvoj těla a mysli nazvanou Falun Gong 3 listopadu 1992 americkým prezidentem zvolen demokrat Bill Clinton 1 ledna 1993 rozdělení Československa na Českou a Slovenskou republiku 11 června 1993 měl ve Spojených státech amerických premiéru film Stevena Spielberga s názvem Jurský park 1993 na základě Maastrichtské smlouvy vzniká Evropská unie 26 ledna 1993 prezidentem České republiky zvolen Václav Havel 1994 Nelson Mandela zvolen jako první černoch prezidentem Jihoafrické republiky 11 prosince 1994 začala první rusko-čečenská válka 1994 ve Rwandě proběhla genocida Hutuů a Tutsiů 17 ledna 1995 oblast Kóbe v Japonsku zasáhlo zemětřesení o síle 72 Richterovy škály a vyžádalo si na 6 000 obětí 19 prosince 1995 Daytonská mírová smlouva ukončuje válku v Bosně a Hercegovině 1996 skončila první rusko-čečenská válka 1996 fundamentalistické hnutí Taliban vládne Afghánistánu V červenci 1997 postihly katastrofální povodně Moravu 1997 Hongkong vrácen Číně 22 únor 1998 čeští hokejisté získali zlaté medaile na zimních olympijských hrách v Naganu 1998 reforma německého pravopisu 1998 teroristická organizace Al-Káida provedla útok na americká velvyslanectví v Keni a Tanzanii 1998 vypuštěn první modul ISS 1999 Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance 1999 Začala válka v Kosovu 24 března NATO začalo s bombardováním Jugoslávie 10 června do Kosova vstupují mírové jednotky OSN 20 července 1999 předseda KS Číny Tiang Ce-min nařídil vyhladit duchovní školu Falun Gong na území ČLR celostátním pronásledováním je pověřen takzvaný Úřad 610 31 prosince ruský prezident Boris Jelcin předává moc Vladimiru Putinovi 1 října 1999 začala druhá rusko-čečenská válka 2000 v České republice zasedal v Praze MMF Byl zprovozněn první blok Jaderné elektrárny Temelín 2000 založena Africká unie Odkazy Poznámky Reference Literatura 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září – Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mykola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005 22 duben je 112 den roku podle gregoriánského kalendáře 113 v přestupném roce Do konce roku zbývá 253 dní Události Česko 1467 – Král Jiří z Poděbrad započal válečné operace namířené proti Zelenohorské jednotě 1945 – Rudá armáda osvobodila Opavu 1947 – Cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vyjeli od Aeroklubu v Praze na výpravu přes Afriku do Jižní Ameriky 1956 – V Opavě byl ukončen provoz tramvají 2013 – Začala vysílat televizní stanice Active TV Svět 1370 – V Paříži byly položeny základy královské pevnosti zvané Bastila 1500 – Portugalský cestovatel Pedro Álvares Cabral doplul do Brazílie 1690 – Byl uskutečněn sňatek Ludvíka Rudolfa Brunšvicko-Wolfenbüttelského a princezny Kristýny Luisy Öttingenské 1915 Poprvé byly masověji použity chemické zbraně a to Německem v bitvě u Ypry v Belgii Turecká policie pozatýkala 235 příslušníků arménské inteligence kteří byli následně bez soudu zavražděni Tato událost se považuje za začátek turecké genocidy proti Arménům 1945 – Rudá armáda započala poslední válečné operace 2 světové války – útok na Berlín 2005 – Japonský premiér Džuničiró Koizumi se na summitu asijských a afrických zemích v Jakartě omluvil za „ohromné škody a utrpení způsobené v minulosti jiným zemím „japonskou koloniální nadvládou a agresí 2010 – Havárie plošiny Deepwater Horizon Narození Česko 1693 – Jan Leopold Mosbender děkan v Ústí nad Orlicí † 24 července 1776 1735 – Jan Leopold Hay královéhradecký biskup † 1 června 1794 1796 – Josef Myslimír Ludvík kněz historik a spisovatel † 1 ledna 1856 1833 – Jindřich Eckert fotograf † 28 února 1905 1858 – Josef Velenovský český botanik † 7 května 1949 1871 – Václav Houser československý politik † 1958 1873 – Karl Stellwag československý agronom archeolog a politik německé národnosti † 20 února 1963 1876 – Juraj Krejčí československý politik slovenské národnosti † ? 1881 – Franz Werner československý politik německé národnosti † 15 února 1947 1886 Jaro Procházka malíř † 30 září 1949 Pavol Teplanský československý a slovenský politik ministr autonomních slovenských vlád † 16 května 1969 1888 – Mária Sýkorová česká herečka † 31 srpna 1967 1889 – Ladislav Daněk československý právník a politik † 10 března 1961 1895 – František Korte právník a hudební skladatel † 27 července 1962 1905 – František Vyčichlo český matematik † 6 ledna 1958 1907 – Alfred Mahovsky hudební skladatel † 17 dubna 1932 1908 – Vilém Pavlík biskup starokatolické církve a politik † 29 března 1965 1914 – Bohumír Lomský ministr národní obrany Československa † 18 června 1982 1917 – Václav Sedláček učeň spolu s Janem Opletalem jedna ze dvou obětí střelby do davu při protinacistických demonstracích † 28 října 1939 1918 – Bohuslav Bubník člen sokolského druhého odboje † 15 března 2012 1921 – Konrád Babraj sochař † 26 května 1991 1923 – Vratislav Effenberger literární teoretik a surrealista † 10 srpna 1986 1924 – Růžena Dostálová česká filoložka a historička 1925 – Jan Heller religionista biblista protestantský teolog překladatel z hebrejštiny a féničtiny † 15 ledna 2008 1927 – Rudolf Altschul surrealistický básník účastník druhého odboje † březen nebo duben 1945 1930 – Zdeněk Mašek český varhaník † 11 února 2015 1932 – Slavomír Pejčoch spisovatel a historik 1936 – Jiří Šíma geodet 1939 – Jaroslav Krček hudebník dirigent a hudební skladatel 1941 – Mojmír Opletal český geolog 1945 – Jan Vlas český divadelní herec 1947 – Jan Roda chemik 1948 – Zuzana Baudyšová senátorka ředitelka Nadace Naše dítě 1951 – Vladimír Špidla politik 1957 Ota Zaremba sportovec vzpěrač olympijský vítěz Milan Slezák novinář a rozhlasový komentátor 1958 – J H Krchovský básník a hudebník 1964 – Barbora Hrzánová herečka 1966 – Martina Adamcová herečka moderátorka a producentka 1971 – Miloš Holaň hokejista 1975 Pavel Horváth fotbalista Jan Vlas herec 1978 – Kamila Rajdlová běžkyně na lyžích 1985 Lenka Masná atletka běh na 800 m Roman Smutný fotbalista Svět 1451 – Isabela Kastilská kastilská a aragonská královna † 26 listopadu 1504 1592 – Wilhelm Schickard německý polyhistor konstruktér prvního mechanického kalkulátoru † 23 nebo 24 října 1635 1610 – papež Alexandr VIII † 2 února 1691 1658 – Giuseppe Torelli italský hudební skladatel † 8 února 1709 1696 – Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská brunšvicko-wolfenbüttelská princezna a vévodkyně † 6 března 1762 1707 – Henry Fielding anglický spisovatel † 8 října 1754 1724 – Immanuel Kant německý filozof † 12 února 1804 1729 – Michael Hillegas první ministr financí USA † 29 září 1804 1738 – Jan Láho slovenský luteránský duchovní působící v Čechách † 21 listopadu 1790 1795 – Johann Friedrich Böhmer německý historik † 22 října 1863 1813 – Jørgen Engebretsen Moe norský foklorista biskup a básník † 27 března 1882 1815 – Wilhelm Peters německý přírodovědec a průzkumník † 20 dubna 1883 1816 – Bohuslav Šulek slovenský přírodovědec jazykovědec a publicista † 30 listopadu 1895 1839 – August Wilhelm Eichler německý botanik † 2 března 1887 1840 – Odilon Redon francouzský malíř † 6 července 1916 1847 – Vladimír Alexandrovič Romanov ruský velkokníže † 17 února 1909 1852 – Vilém IV Lucemburský lucemburský velkovévoda † 25 února 1912 1868 José Vianna da Motta portugalský klavírista a skladatel † 1 června 1948 Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně † 6 září 1924 1870 – Vladimir Iljič Lenin ruský politik komunistický revolucionář † 21 ledna 1924 1873 – Luigi Lucheni italský anarchista a atentátník vrah rakouské císařovny Alžběty † 19 října 1910 1876 – Robert Bárány rakouský fyziolog nositel Nobelovy ceny † 8 dubna 1936 1878 – Zofka Kveder slovinská spisovatelka a publicistka † 21 listopadu 1926 1881 Alexandr Fjodorovič Kerenskij ruský politik právník druhý předseda ruské prozatímní vlády v roce 1917 † 11 června 1970 Xenie Petrović-Njegoš černohorská princezna † 10 března 1960 1884 – Otto Rank rakouský psychoanalytik † 31 října 1939 1887 – Harald Bohr dánský matematik † 22 ledna 1951 1889 – Ludwig Renn německý spisovatel † 21 července 1979 1899 – Vladimir Vladimirovič Nabokov americký prozaik ruského původu † 2 června 1977 1901 – Herbert Plaxton kanadský hokejista zlato na OH 1928 † 7 listopadu 1970 1902 – Stanisław Popławski sovětský a polský generál † 10 srpna 1973 1904 – Robert Oppenheimer americký teoretický fyzik „otec atomové bomby † 18 února 1967 1906 Gustav Adolf Švédský nejstarší syn švédského krále Gustava VI Adolfa † 26 ledna 1947 Eddie Albert americký herec † 26 května 2005 1907 – Ivan Antonovič Jefremov sovětský geolog paleontolog a spisovatel sci-fi † 8 října 1972 1908 – Ivan Antonovič Jefremov sovětský paleontolog a spisovatel † 8 října 1972 1909 Rita Leviová-Montalciniová italská neuroložka Nobelova cena za fyziologii a lékařství † 30 prosince 2012 Harald Wiesmann německý důstojník SS a válečný zločinec zodpovědný za vyhlazení obce Lidice † 24 dubna 1947 1911 – Max Dupain australský fotograf † 27 července 1992 1914 Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik † 22 září 2002 Michael Wittmann německý voják člen SS považovaný za nejúspěšnějšího velitele tanku za druhé světové války † 8 srpna 1944 1916 Yehudi Menuhin houslový virtuos a dirigent † 12 března 1999 Lee Cronbach americký psycholog † 1 října 2001 1917 – Vadim Gippenrejter ruský novinářský a krajinářský fotograf † 1921 – Candido Camero kubánský perkusionista 1922 – Charles Mingus americký jazzový kontrabasista a skladatel † 5 ledna 1975 1923 – Aaron Spelling americký producent † 23 května 2006 1924 – Peter Cathcart Wason britský kognitivní psycholog a šachista † 17 dubna 2003 1926 – James Stirling britský architekt představitel nového brutalismu † 25 června 1992 1929 – Michael Atiyah britský matematik 1935 Paul Chambers americký kontrabasista a hudební skladatel † 4 ledna 1969 Belo Kapolka slovenský spisovatel chatař nosič a horolezec † 18 dubna 1994 1936 Valerián Bystrický slovenský historik Glen Campbell americký zpěvák country Don Menza americký jazzový saxofonista 1937 Jack Nicholson americký herec Jack Nitzsche americký hudebník a hudební skladatel † 25 srpna 2000 1940 Marie-José Natová francouzská filmová televizní a divadelní herečka Dina Štěrbová slovenská horolezkyně 1941 – Amir Pnueli izraelský informatik † 2 listopadu 2009 1942 – Giorgio Agamben italský filosof 1944 Steve Fossett americký miliardář † 3 září 2007 Joshua Rifkin americký dirigent židovského původu hráč na klávesové nástroje a muzikolog 1945 – Ján Ďuriš slovenský kameraman 1946 Paul Davies britský fyzik spisovatel a popularizátor vědy Bruce Edwards Ivins americký mikrobiolog † 29 července 2008 1947 – Neil Horan bývalý irský katolický kněz narušitel sportovních akcí 1948 – George Abela maltský politik od roku 2009 prezident země 1950 – Peter Frampton britský hudebník 1951 – Paul Carrack britský klávesista zpěvák a skladatel 1952 – Magdi Allam italský novinář spisovatel a komentátor egyptského původu 1957 – Donald Tusk polský politik a premiér 1966 – Jörgen Persson švédský stolní tenista 1967 – Loreta Asanavičiūtė litevská švadlena jediná ženská oběť masakru u vilniuské televizní věže † 13 ledna 1991 1974 – Shavo Odadjian hudebník arménského původu baskytarista metalové skupiny System of a Down 1975 – Carlos Sastre španělský cyklista 1977 – Mark van Bommel nizozemský fotbalista 1980 – Ján Kozák slovenský fotbalista 1982 – Kaká brazilský fotbalista 1986 − Amber Heard americká herečka 1987 – John Obi Mikel nigerijský fotbalista Úmrtí Česko 1421 – Hynek z Ronova kolínský kněz upálený husity ? 1677 – Václav Eusebius Popel z Lobkovic šlechtic a vojevůdce 20 ledna 1609 1782 – Josef Seger hudební skladatel houslista a varhaník 21 března 1716 1887 – Terezie Masaryková matka prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka 4 srpna 1813 1894 – Emanuel František Züngel básník a překladatel 21 června 1840 1909 – Jan Kaftan český železniční inženýr a politik 11 září 1841 1926 – Ferdinand Lobkowicz český šlechtic a politik 26 června 1850 1945 – Theodor Schulz právník hráč na historické nástroje a hudební skladatel 23 dubna 1875 1946 – František Hlávka československý politik 18 května 1856 1947 – Vojtěch Vladimír Klecanda český legionář generál 15 listopadu 1888 1953 – Elly Oehlerová architektka a bytová návrhářka 6 června 1905 1956 Jan Šrámek římskokatolický kněz a politik 12 prosinec 1870 Vlastimil Lada-Sázavský šermíř 31 března 1886 1960 – Antonín Hasal československý armádní generál a ministr 7 ledna 1883 1976 – Alfréd Radok režisér zakladatel Laterny magiky 17 prosince 1914 1983 – Antonín Modr hudební vědec a skladatel 17 května 1898 1996 – Jan Dostál český akademický malíř ilustrátor a grafik 7 května 1921 2004 – Rudolf Krzák voják 6 duben 1914 2006 – Kamil Prudil český akademický malíř a psycholog 29 listopadu 1937 Svět 296 – svatý Caius 28 papež katolické církveb ? 536 – papež Agapetus I ? 835 – Kúkai posmrtně zvaný též Kóbó Daiši japonský buddhistický mnich učenec básník a zakladatel japonské buddhistické školy Šingon 27 července 774 1355 – Eleonora Anglická geldernská hraběnka z dynastie Plantagenetů 18 červen 1318 1616 – Miguel de Cervantes y Saavedra španělský spisovatel 29 září 1547 1821 – John Crome anglický malíř a grafik 22 prosince 1768 1827 – Thomas Rowlandson anglický malíř a karikaturista 14 července 1756 1833 – Richard Trevithick britský vynálezce konstruktér první funkční parní lokomotivy 13 dubna 1771 1842 – Henry Conwell irský katolický duchovní od roku 1819 druhý biskup philadelphský 1745 1748 1844 – Henri-Montan Berton francouzský hudební skladatel houslista a dirigent 17 září 1767 1892 – Édouard Lalo francouzský hudební skladatel 27 února 1823 1894 – David Payne skotský malíř 29 září 1843 1900 – Auguste-Rosalie Bisson francouzský fotograf 1 května 1826 1908 Qasim Amin egyptský právník průkopník feminismu 1 prosince 1863 Henry Campbell-Bannerman britský státník a premiér 7 září 1836 1917 – Olivier de Bacquehem předlitavský státní úředník a politik 25 srpna 1847 1927 – Heinrich Prade rakousko-uherský politik 5 června 1853 1930 – Jeppe Aakjær dánský spisovatel 10 září 1866 1933 – Henry Royce britský automobilový konstruktér zakladatel firmy Rolls-Royce 27 března 1863 1942 – Pirie MacDonald americký fotograf 27 ledna 1867 1945 – Käthe Kollwitzová německá sochařka a malířka 8 července 1867 1946 – Harlan Fiske Stone americký právník a politik 11 října 1872 1971 – Anna Černohorská černohorská princezna 18 srpna 1874 1976 – Colin MacInnes anglický spisovatel a novinář 20 srpna 1914 1977 – Arvo Haavisto finský zápasník zlato na OH 1928 7 března 1900 1980 – Fritz Strassmann německý chemik 22 února 1922 1983 – Michail Alexandrovič Karcev sovětský konstruktér počítačové techniky jeden z průkopníků vývoje počítačů ve východním bloku 23 května 1923 1984 – Ansel Adams americký fotograf 20 února 1902 1986 – Mircea Eliade rumunský historik 9 března 1907 1989 – Emilio Gino Segrè italský fyzik nositel Nobelovy ceny za objev antiprotonu 1 února 1905 1993 – Bertus Aafjes nizozemský spisovatel a básník 12 května 1914 1994 – Richard Nixon americký prezident 9 ledna 1913 1996 – Erma Bombeck americká humoristka 21 února 1927 1998 – Régine Pernoudová francouzská historička 17 června 1909 2002 Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 2003 Michael Larrabee americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 2 prosince 1933 Aleksandra Širokovová ruská bohemistka 26 listopadu 1918 2005 – John Marshall americký filmař a antropolog 12 listopadu 1932 2009 – Jack Cardiff britský kameraman a režisér 18 září 1914 2013 – Richie Havens americký písničkář 21 ledna 1941 2014 − Michael Glawogger rakouský režisér 3 prosince 1959 Svátky Česko Evženie Eugenie Noema Noemi Soter Socialistický kalendář – Vladimir Iljič Lenin 1870 Svět Den Země Arbor Day Slavnosti stromů – Slaví se hlavně v USA a Velké Británii Evropský den akcí proti rasismu Slovensko – Slavomír Brazílie – Státní svátek Discovery Day Katolický kalendář Svatý Soter 12 papež katolické církve † 174 Svatý Caius 28 papež katolické církve † 296 26 únor je 57 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 308 dní 309 v přestupném roce Události Česko 1469 – vojsko Jiřího z Poděbrad obklíčilo u Vilémova na Vysočině oddíly uherského krále Matyáše Korvína Po setkání obou králů k bitvě nedošlo uherské vojsko se stáhlo 1948 – Arcibiskup Josef Beran vydal pastýřský list Arcibiskupe nemlč nesmíš mlčet 1990 – Jiří Dienstbier a Eduard Ševarnadze podepsali smlouvu o stažení sovětských okupačních vojsk z Československa Svět 230 – Čandragupta I indický panovník zakladatel říše a dynastie Guptovců korunován na vládce Indie 1616 – Galileo Galilei předvolán před církevní soud v Itálii u kterého údajně řekl své slavné A přece se točí 1869 – V Petrohradu proběhla světová premiéra opery William Ratcliff 1935 – Britský inženýr Robert Watson-Watt poprvé vyzkoušel na poli nedaleko vesnice Upper Stowe radar od den dříve připravili antény Druhý den ráno za přítomnosti ministerského úředníka a fyzika Alberta Roweho čekali přílet letounu které pro experiment zapůjčilo královské letectvo Jednalo se o stroj Handley Page Heyford Experiment byl úspěšný 1971 – Generální tajemník OSN U Thant vyhlašuje den jarní rovnodennosti jako Den Země 1972 – Sonda Luna 20 přistála na zemi a přivezla 55 g měsíční půdy 1993 – První bombový útok na Světové obchodní centrum 1993 bomba zabila 6 lidí a více než tisíc jich zranila Akci financovala teroristická skupina Al-Káida 1995 – Zkrachovala nejstarší investiční banka v Británii Barings Bank 2001 – Šéf Tálibánu mulla Muhammad Umar vydal rozkaz ke zničení kamenných soch Buddhů hledících na úrodné údolí Bámjánu sevřené bílými štíty Hindúkuše byly vyhozeny do povětří Narození Česko 1361 – Václav IV český a německý král † 16 srpna 1419 1706 – Jan Antonín Vocásek barokní malíř † 26 června 1757 1735 – Josef Rosenauer inženýr stavitel Schwarzenberského kanálu † 10 března 1804 1770 – Antonín Rejcha hudební skladatel pedagog a teoretik † 28 května 1836 1801 – Josef Tadeáš Lumbe profesor přírodních věd † 1 června 1875 1844 – Josef Karlík poslanec Českého zemského sněmu starosta Blovic † 18 července 1915 1860 – Jan Evangelista Chadt-Ševětínský lesník a autor lesnické literatury † 15 března 1925 1864 – Antonín Sova básník a prozaik † 16 srpna 1928 1872 – Václav Johanis československý ministr pro zásobování lidu † 19 června 1939 1878 František Václav Peřinka regionální archivář a historik † 14 září 1949 Ema Destinnová operní pěvkyně † 28 ledna 1930 1880 – Georg Scharnagl československý politik německé národnosti † 1965 1886 František Bláha československý generál † 21 května 1945 Karel V Schwarzenberg kníže orlické větve rodu Schwarzenbergů † 6 září 1914 1898 – Konstantin Biebl básník † 12 listopadu 1951 1900 – Antonín Fingerland český patolog † 27 prosince 1999 1901 – Alexandr Hořejší básník a překladatel † 30 října 1970 1902 Emil Strankmüller zpravodajec účastník zahraničního protinacistického odboje † 28 února 1988 Josef Kepka oběť komunismu † 26 dubna 1952 1910 Božena Novotná manželka prezidenta Antonína Novotného † 25 dubna 1980 Jindřich Wielgus sochař a grafik † 6 května 1998 1911 Alois Kříž novinář kolaborující s nacisty † 26 března 1947 Josef Smrkovský československý politik † 15 ledna 1974 1914 – Alexandr Plocek houslový virtuos † 30 listopadu 1982 1916 – Václav Kojzar hrdina protinacistického odboje oběť komunismu † 21 ledna 2006 1918 – Karel Horák československý fotbalový reprezentant † 5 února 1988 1920 – Karel Houba spisovatel a překladatel † 26 prosince 1999 1922 – Jan Vavrda voják a příslušník výsadku Spelter † 15 dubna 1995 1923 – Antonín Kachlík režisér 1928 – Vlastimil Hajšman československý hokejový reprezentant † 3 března 1978 1929 – Zdeněk Jičínský právník a politik 1930 – Oldřich Jelínek český malíř 1932 – Bedřich Lipina primátor města Ostravy † 31 prosince 1995 1933 – Jiří Havlíček politik ČSL politik 1936 – Vojtěch Mastný česko-americký historik 1938 – Zdeněk Masopust právní filosof teoretik a politik † 15března 2012 1940 Oldřich Kulhánek malíř grafik ilustrátor scénograf a pedagog † 28 ledna 2013 Eduard Vlček právník a vysokoškolský učitel 1941 Jaroslav Matouš malíř a sklářský výtvarník Jaroslav Kovanda český básník a publicista 1942 – Jozef Adamec československý fotbalista a trenér 1943 – Pavel Novák disident a politik † 3 května 1997 1946 – Vladimír Vojíř speleolog 1948 – Václav Plechatý český grafik a řezbář 1949 Ivan Landsmann český spisovatel Petr Svárovský český televizní dramaturg scénárista režisér a herec 1961 – Jiří Bezděk hudební skladatel a pedagog 1976 Stanislav Vlček fotbalista Petr Vondráček herec moderátor konferenciér klavírista Svět 1564 – Christopher Marlowe anglický dramatik básník a překladatel † 30 května 1593 1677 – Francesco Nicola Fago italský barokní skladatel † 18 února 1745 1715 – Claude-Adrien Helvétius francouzský filozof a encyklopedista † 26 prosince 1771 1718 – Johan Ernst Gunnerus norský biskup a přírodovědec † 23 září 1773 1719 – Christian Ziegra luteránský teolog a historik † 22 leden 1778 1725 – Nicolas Joseph Cugnot francouzský vynálezce a dělostřelecký důstojník † 2 října 1804 1726 – Luigi Valadier italský zlatník a klenotník † 15 září 1785 1746 – Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně dcera Marie Terezie † 18 června 1804 1776 – Johann Gebhard Maass německý filozof a psycholog † 23 prosince 1823 1786 – Dominique François Jean Arago francouzský matematik fyzik astronom a politik † 2 října 1853 1802 – Victor Hugo francouzský básník † 22 květen 1885 1808 – Honoré Daumier francouzský malíř sochař grafik kreslíř a karikaturista † 10 února 1879 1821 – Félix Ziem francouzský malíř † 10 listopadu 1911 1829 – Levi Strauss americký obchodník a vynálezce džínsů † 26 září 1902 1838 – Ferdinand Kronawetter rakouský levicově liberální politik † 30 ledna 1913 1842 – Camille Flammarion francouzský astronom a spisovatel † 7 června 1925 1846 – Buffalo Bill vlastním jménem William Frederic Cody americký dobrodruh a legendární postava Divokého západu † 10 ledna 1917 1851 – Paul Gautsch rakouský politik † 20 dubna 1918 1855 – Karl Bulla otec ruského fotožurnalismu † 28 listopadu 1929 1861 – Ferdinand I Bulharský bulharský kníže a později car † 10 září 1948 1866 – Ekai Kawaguči japonský buddhistický mnich cestovatel † 24 února 1945 1869 – Naděžda Krupská sovětská politická pracovnice a revolucionářka manželka V I Lenina † 27 února 1939 1871 – Friedemann Götze německý důstojník SS † 22 května 1946 1874 – Nikolaj Sergejevič Korotkov ruský chirurg † 14 března 1920 1875 – Erich Koch-Weser německý politik období Výmarské republiky † 19 října 1944 1876 – Filipp Isajevič Gološčokin sovětský státní a partajní činovník † 28 října 1941 1878 – Albert Edwin Roberts australský fotograf † 24 července 1964 1880 Kenneth Essex Edgeworth irský voják a astronom † 10 října 1972 Karin Smirnoff finská spisovatelka † 10 května 1973 1882 – Husband Kimmel admirál amerického vojenského námořnictva † 14 května 1968 1894 – Wilhelm Bittrich německý nacistický generál † 19 dubna 1979 1896 – Andrej Ždanov sovětský komunistický politik a ideolog † 31 srpna 1948 1900 – Halina Konopacka polská olympijská vítězka v hodu diskem † 28 ledna 1989 1901 – Aharon Cizling izraelský ministr zemědělství † 16 ledna 1964 1903 Jean Forge Jan Fethke polský režisér † 16 prosince 1980 Orde Wingate britský tvůrce speciálních vojenských jednotek † 24 března 1944 1904 – Konštantín Čulen slovenský politik novinář a historik † 7 dubna 1964 1907 – John Bowlby anglický psychoanalytik † 2 září 1990 1909 – Talal I jordánský král † 7 července 1972 1910 Sergej Georgijevič Gorškov admirál loďstva Sovětského svazu † 13 května 1988 Alexander Matuška slovenský literární vědec a politik † 1 dubna 1975 1914 – Viktor Avbelj slovinský partyzán politik a právník † 3 dubna 1993 1918 Theodore Sturgeon přední americký spisovatel science fiction † 8 května 1985 Otis R Bowen americký politik † 3 května 2013 Pjotr Mašerov první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Běloruska † 4 října 1980 1920 – Hilmar Baunsgaard premiér Dánska † 2 července 1989 1924 – Noboru Takešita premiér Japonska † 19 června 2000 1925 – John Gunn australský spisovatel 1928 Ariel Šaron izraelský voják politik a bývalý premiér † 11 ledna 2014 Anatolij Filipčenko sovětský kosmonaut a letec Fats Domino americký pianista a zpěvák 1930 Doug Sandom britský bubeník Robert Francis americký herec † 31 července 1955 1931 – Claude Piron belgický lingvista a esperantista † 22 ledna 2008 1932 – Johnny Cash americký zpěvák kytarista a skladatel † 12 září 2003 1933 – Lubomyr Huzar ukrajinský kardinál 1935 – Artur Rasizada ázerbájdžánský předseda vlády 1936 José da Cruz Policarpo portugalský kardinál † 12 března 2014 Adem Demaçi kosovskoalbánský spisovatel aktivista politik 1941 – Jože Tratnik slovinský právník 1942 Jozef Adamec slovenský fotbalista československý reprezentant a trenér Yosuke Yamashita japonský jazzový klavírista 1943 Johnny Höglin švédský rychlobruslař olympijský vítěz Kazimira Prunskienė premiérka Litvy Bob Hite americký zpěvák † 5 dubna 1981 1944 – Ronald Lauder americký podnikatel mecenáš a sběratel umění prezident Světového židovského kongresu syn Estée Lauder 1946 Ahmed Zewail egyptský chemik nositel Nobelovy ceny z r 1999 Dimitri Kavrakos řecký pěvec 1947 – Sandie Shaw britská zpěvačka 1950 Helen Clarková ministerská předsedkyně Nového Zélandu Irena Brežná švýcarská spisovatelka a novinářka slovenského původu Don Shanks americký herec a kaskadér 1953 – Michael Bolton americký zpěvák 1954 Recep Tayyip Erdoğan turecký politik od r 2003 premiér Masaki Etó japonský reprezentant v zápase 1955 – Andreas Maislinger rakouský historik a politolog 1958 Michel Houellebecq kontroverzní francouzský spisovatel Susan J Helms americká astronautka inženýrka a pilotka 1960 – Jaz Coleman britský hudebník frontman post-punkové skupiny Killing Joke 1971 – Erykah Badu americká zpěvačka R&B 1973 Ole Gunnar Solskjær bývalý norský fotbalista a mládežnický trenér André Tanneberger alias ATB světový trance Dj 1974 – Sébastien Loeb francouzský jezdec rallye sedminásobný mistr světa 1975 – Per-Johan Axelsson švédský hokejista 1979 – Corinne Bailey Rae britská písničkářka 1981 – Sharon Van Etten americká píšničkářka 1984 – Emmanuel Adebayor tožský fotbalista 1987 – Juraj Kucka slovenský fotbalista 1992 – Mikael Granlund finský hokejista Úmrtí Česko 1703 – Kristián Gottfried Hirschmentzel historik kněz spisovatel filozof 7 ledna 1638 1874 – Václav F Kumpošt zakladatel časopisu Vesmír 1846 1889 – Karel Nedbal advokát a hudebník 29 října 1836 1909 – Vincenc Tiebl rakouský a český stavební podnikatel a politik 1852 1940 – Alfons Bébar převor kláštera v Domažlicích 1881 1945 – Viktor Kaufmann lékař odbojář 21 srpna 1900 1950 – Ignác Arnož český katolický biskup a misionář 1 dubna 1885 1953 – Fedor Houdek čs ministr výživy lidu 5 ledna 1877 1955 Josef Dostál český archivář a překladatel 20 října 1892 Karel Sellner český spisovatel 23 října 1873 1961 – Zdeněk Wirth historik umění 11 srpna 1878 1966 – Antonín Matěj Píša český básník literární a divadelní kritik 10 května 1902 1967 – Antonín Machát československý politik 5 listopadu 1880 1971 – Josef Berg hudební skladatel 8 března 1927 1973 – Antonín Fivébr český malíř a fotbalista 22 prosince 1888 1977 – František Antonín Jelínek český akademický malíř 8 března 1890 1986 – Karel Vlach kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha 8 října 1911 1998 – Emilie Bednářová spisovatelka 2 dubna 1907 2001 – Josef Hons spisovatel 16 října 1907 2008 – Jaroslav Macek český archivář a historik 19 prosince 1925 2011 – Arnošt Lustig spisovatel 21 prosince 1926 2013 – Bob Frídl český písničkář zpěvák kytarista a skladatel 13 listopadu 1947 2014 – Jiří Litochleb český ložiskový geolog a mineralog 29 září 1948 Svět 1154 – Roger II Sicilský sicilský hrabě a první sicilský král 22 prosince 1095 1266 – Manfréd Sicilský sicilský král 1231 1275 – Markéta Anglická 1240-1275 skotská královna z dynastie Plantagenetů 29 září 1240 1577 – Erik XIV Švédský švédský král 13 prosince 1533 1726 – Maxmilián II Emanuel vévoda a kurfiřt bavorský 11 července 1662 1770 – Giuseppe Tartini italský houslista a skladatel 8 dubna 1692 1815 – Fridrich Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský vojevůdce v rakouských službách 26 prosince 1737 1816 – Levi Hill vynálezce barevné fotografie † 1865 1821 – Joseph de Maistre francouzský filozof a konzervativní myslitel 1 dubna 1753 1829 – Bernard Baron profesor práv 7 srpna 1780 1831 – Anton Antonovič Delvig ruský básník 17 srpna 1798 1834 – Alois Senefelder rakouský herec vynálezce litografie dramatik 6 listopadu 1771 1853 – János Libényi maďarský nacionalista který spáchal atentát na Františka Josefa I 1831 1876 – Svetozar Marković srbský realistický spisovatel 1846 1890 – Wilhelm Gail německý malíř 7 března 1804 1903 – Richard Gatling americký vynálezce tzv Gatlingova kulometu 12 září 1818 1908 – Wilhelm Friedrich Gintl rakouský a český vysokoškolský pedagog chemik a politik německé národnosti 4 srpna 1843 1909 Hermann Ebbinghaus německý filosof a psycholog 24 ledna 1850 Leonard Piętak předlitavský politik 24 února 1841 1914 – Pierre Souvestre francouzský spisovatel a novinář 1 června 1874 1921 – Carl Menger rakouský ekonom 23 února 1840 1924 – Isabela Marie Bavorská vévodkyně z Janova 28 srpna 1863 1931 – Otto Wallach německý chemik židovského původu nositel Nobelovy ceny 27 března 1847 1933 – Thyra Dánská dánská princezna 29 září 1853 1935 – Liborius von Frank rakousko-uherský generál 5 října 1848 1936 – Antonio Scotti italský barytonista 25 ledna 1866 1940 – Michael Hainisch rakouský prezident 15 srpna 1858 1943 – Theodor Eicke německý nacista velitel divize SS Totenkopf 17 října 1892 1957 – Roger Vercel francouzský spisovatel 8 ledna 1894 1962 – Riccardo Moizo italský generál 27 srpna 1877 1963 Lauri Kettunen finský filolog 10 září 1885 Rádžéndra Prasád první indický prezident 3 prosince 1884 1965 – Julius Skutnabb finský rychlobruslař olympijský vítěz 12 června 1889 1966 – Gino Severini italský malíř 7 dubna 1883 1969 Karl Jaspers německý filozof a psychiatr 23 února 1883 Levi Eškol izraelský politik třetí premiér země 25 října 1895 1971 – Fernandel francouzský herec 8 května 1903 1972 – Josef Sapir izraelský politik 27 ledna 1902 1982 – Gábor Szabó maďarský kytarista 8 března 1936 1984 – Kosťantyn Daňkevyč ukrajinský hudební skladatel klavírista a pedagog 24 prosince 1905 1985 – Tjalling Koopmans nizozemský ekonom Nobelova cena 1975 28 srpna 1910 1989 – Roy Eldridge americký trumpetista 30 ledna 1911 1993 – Beaumont Newhall americký historik umění a fotograf 22 června 1908 1996 – Svetozár Stračina slovenský hudební skladatel klavírista 3 prosince 1940 2004 – Adolf Erik Ehrnrooth finský generál 9 února 1905 2005 – Jef Raskin americký inženýr a softwarový vývojář 9 března 1943 2008 – Buddy Miles americký rockový bubeník 5 září 1947 2011 – Mark Tulin americký baskytarista 21 listopadu 1948 2012 – Hazy Osterwald švýcarský jazzový hudebník skladatel a kapelník 18 února 1922 2013 Stéphane Hessel francouzský diplomat filozof a spisovatel 20 října 1917 Marie-Claire Alainová francouzská varhanice 10 srpna 1926 2014 – Dezső Novák maďarský fotbalista 3 února 1939 2015 – Fritz J Raddatz německý spisovatel a novinář 3 září 1931 Svátky Česko Dorota Dora Doris Božetěch Božetěcha Svět Slovensko – Viktor Pranostiky Česko Svatý Radko – na poli hladko 27 únor je 58 den roku podle gregoriánského kalendáře Do konce roku zbývá 307 dní 308 v přestupném roce Události Česko 1784 – Po silné oblevě postihla Prahu velká povodeň která dosáhla vrcholu 28 2 kdy na Staroměstském náměstí bylo 30 cm vody 1790 – Vznikla Česká expedice vydavatelství české literatury knihkupectví a prodejna novin Václava Matěje Krameria v Michalské ulici na Starém Městě pražském 1930 – v pražském kině Alfa se konala premiéra českého zvukového filmu Tonka Šibenice natočeného režisérem K Antonem podle povídky E E Kische 2004 – Skončilo vysílání americké rozhlasové stanice Hlas Ameriky pro 10 zemí střední a východní Evropy včetně České republiky a Slovenska Svět 1594 – Jindřich IV Navarrský byl korunován králem Francie 1844 – Dominikánská republika získala nezávislost na Haiti 1861 – Proběhl protest ve Varšavě proti ruské nadvládě v Polsku který byl rozehnán ruskými jednotkami zemřelo pět demonstrantů 1900 – V Londýně byl založen Labour Representation Commitee předchůdce pozdější Labour Party V jeho čele stál Ramsay MacDonald 1905 – Maxim Gorkij byl vyhnán do exilu do Rigy 1933 – Požár Říšského sněmu – Reichstagu 1942 – Američané utrpěli v průběhu druhé světové války zdrcující porážku od japonské flotily v bitvě v Jávském moři 1963 – Dominikánská republika si zvolila svého prvního demokratického prezidenta Juana Bosche po skončení diktatury Rafaela Trujilla 1964 – Italská vláda požádala o pomoc při záchraně šikmé věže v Pise Narození Česko 1830 – Josef Leander Beneš český právník a učitel † 8 května 1887 1831 – Petr Maixner český malíř † 22 října 1884 1833 – Alois Beer český písmák a malíř † 10 října 1897 1835 – Josef Dastich český filozof † 21 března 1870 1845 – Josef Krofta poslanec Českého zemského sněmu a starosta Plzně † 3 listopadu 1892 1849 – Václav Beneš Třebízský český spisovatel † 20 června 1884 1851 František Herites český básník a spisovatel † 19 ledna 1929 Albín Bráf český právník profesor politik a novinář † 1 července 1912 1853 – Josef Holeček český spisovatel † 6 března 1929 1854 – Leander Čech literární historik národní buditel † 27 července 1911 1855 – Jakub Schikaneder český malíř † 15 listopadu 1924 1880 – Albín Chalupa československý politik † ? 1881 – Bedřich Pospíšil československý politik † 14 září 1919 1907 – Bohumil Říha český spisovatel † 15 prosince 1987 1908 – Ladislav Ceé člen protikomunistického odboje popraven † 1 srpna 1951 1912 Nataša Gollová česká herečka † 29 října 1988 Karel Svoboda český režisér a herec † 30 března 1982 1913 – Ivo Ducháček lidovecký a exilový politik † 2 března 1988 1915 Karel Solařík malíř † 29 března 2007 Miloslav Holub český herec † 12 března 1999 1921 – Ladislav Veltruský rektor Vysoké školy ekonomické a politik † 24 ledna 1979 1923 – Viktor Kalabis hudební skladatel † 28 září 2006 1925 – Vlastimil Růžička cyklista a mistr Československa v cyklokrosu † 29 března 1985 1928 – Jaroslav Šerých malíř grafik a ilustrátor † 23 března 2014 1931 – Karel Toman český malíř grafik a ilustrátor † 2 října 2000 1935 – Rudolf Jelínek herec 1936 – Zdeněk Uher český hokejista a trenér 1937 – Jaroslav Kotulan český hráč na lesní roh 1938 – Jiří Hanák český novinář 1946 – Jaroslav Beneš český fotograf 1947 Zdeněk Pokorný astronom † 5 prosince 2007 Ivan Margolius architekt a spisovatel Jaroslav Vaculík český historik 1948 – Zdeněk Smrž český archeolog 1959 – Vlastimil Sehnal český politik 1962 – František Ptáčník český atlet 1967 – Robert Kron český hokejista 1984 – Tommy Wheeler český hudebník Svět 1347 – Albrecht V z Este markýz z Ferrary † 30 července 1393 1433 – Liou Ťien politik čínské říše Ming † 9 prosince 1526 1572 – František II Lotrinský lotrinský vévoda † 14 října 1632 1575 – Johann Adolf Schleswig-Holstein-Gottorf německý arcibiskup † 31 března 1616 1607 Giovanni Francesco Loredano italský spisovatel † 1661 Christian Keimann německý pedagog a básník † 13 února 1662 1622 – pokřtěn Carel Fabritius nizozemský malíř † 12 října 1654 1648 – Theodor Dassov německý jazykovědec a teolog † 6 ledna 1721 1657 – Juan Álvaro Cienfuegos Villazón španělský kardinál † 18 srpna 1739 1691 – Edward Cave britský tiskař a typograf † 10 ledna 1754 1702 – Johann Valentin Görner německý hudební skladatel † 1762 1717 – Johann David Michaelis německý teolog a orientalista † 22 srpna 1791 1732 – Jean de Dieu-Raymond de Boisgelin de Cucé francouzský kardinál † 22 srpna 1804 1736 – René Madec francouzský námořník † 1794 1746 Gian Francesco Fortunati italský hudební skladatel † 20 prosince 1821 Louis Gohier francouzský politik † 29 května 1830 1748 – Anders Erikson Sparrman švédský přírodovědec † 9 srpna 1820 1755 – Fortunata Sulgher italská básnířka † 13 června 1824 1763 – Eustache Charles d'Aoust francouzský generál † 2 července 1794 1767 – Jacques Charles Dupont de l'Eure francouzský politik † 2 března 1855 1769 – Juraj Palkovič slovenský básník novinář pedagog † 13 června 1850 1772 – Charles-Joseph Christiani francouzský generál † 6 dubna 1840 1791 – Vincenzo Tineo italský botanik † 25 července 1856 1797 – Wilhelm Meinhold německý spisovatel a farář † 30 listopadu 1851 1799 Edward Belcher anglický polárník † 18 března 1877 Frederick Catherwood britský architekt a archeolog † 27 září 1854 1807 – Henry Wadsworth Longfellow americký básník † 24 března 1882 1808 – August Giacomo Jochmus rakouský maršál a politik † 14 září 1881 1811 – Robert Turnbull Macpherson skotský fotograf † 17 listopadu 1872 1812 – Samo Chalupka slovenský spisovatel † 19 května 1883 1813 – Gabriel-Vital Dubray francouzský sochař † 1 října 1892 1815 – Franz Pfeiffer německý germanista † 29 květen 1868 1816 – Gustave Charles Ferdinand de Bonstetten švýcarský archeolog † 9 března 1892 1823 Édouard Lalo francouzský skladatel † 22 dubna 1892 Bernhard Franz Wilhelm von Werder pruský generál † 19 března 1907 Ernest Renan francouzský spisovatel a historik † 2 října 1892 William Buel Franklin americký generál † 8 března 1903 1825 Ludwig Heinrich Grote německý teolog † 10 září 1887 Guillaume-Marie-Romain Sourrieu francouzský kardinál † 16 června 1899 1834 – Herman Riegel německý kunsthistorik † 12 srpna 1900 1836 – Russell Alexander Alger americký politik † 24 ledna 1907 1837 – Carl Weisshuhn slezský podnikatel † 4 ledna 1919 1838 – Josefine Gallmeyer rakouská herečka † 3 února 1884 1841 – Jean-Sully Moune francouzský herec † 1 března 1916 1844 – Franz Xaver von Schönaich předlitavský generál a politik † 26 ledna 1916 1846 Franz Mehring německý politik a historik † 28 ledna 1919 Simon Bamberger americký politik † 6 října 1926 1847 – Ellen Terry anglická herečka † 28 července 1928 1848 – Hubert Parry anglický hudební skladatel † 7 října 1918 1851 – James Churchward britský spisovatel † 4 ledna 1936 1853 – Jules Lemaître francouzský spisovatel † 5 srpna 1941 1854 – Odilon Desmarais kanadský politik † 18 května 1904 1856 Mattia Battistini italský pěvec † 7 listopadu 1928 Isabela z Croy – rakouská arcivévodkyně a těšínská kněžna † 5 září 1931 1857 – Albert Meyer německý dvorní fotograf † 24 srpna 1924 1859 – Bertha Pappenheim rakouská feministka a sociální pracovnice † 28 května 1936 1861 – Rudolf Steiner rakouský filozof † 30 března 1925 1863 – George Herbert Mead americký filozof a psycholog † 26 dubna 1931 1864 – Eemil Nestor Setälä finský politik a jazykovědec † 8 února 1935 1865 – Jacques Mieses německo britský šachista † 23 února 1954 1867 – Irving Fisher americký ekonom † 29 dubna 1947 1869 – Henry Chandler Cowles americký botanik † 12 září 1939 1873 – Enrico Caruso italský pěvec 1874 – Pierre Le Roux bretaňský lingvista † 3 října 1975 1875 – Manuel Ugarte argentinský spisovatel † 2 prosince 1951 1877 – Mordechaj Chaim Rumkowski hlava židovské rady v Łódźském ghettu † 28 srpna 1944 1879 – Louis Adolphe Coerne americký hudební skladatel † 11 září 1922 1880 – Ernst Otto Oßwald německý architekt † 1 května 1960 1881 Sveinn Björnsson prezident Islandu † 25 ledna 1952 Luitzen Egbertus Jan Brouwer holandský matematik † 2 prosince 1966 1882 – Edmund Glaise-Horstenau rakouský politik † 20 července 1946 1883 – Sebastiano Visconti Prasca italský generál † 25 února 1961 1884 – Alexandre Arnoux francouzský spisovatel † 5 ledna 1973 1886 – Hugo Black americký politik a právník † 25 září 1971 1888 – Lotte Lehmann německo-americká operní pěvkyně † 26 srpna 1976 1890 – Freddie Keppard americký hudebník † 15 července 1933 1891 Maurice G Hindus rusko-americký spisovatel † 8 července 1969 Arie Bijvoet nizozemský fotbalista † 12 listopadu 1976 Flérida de Nolasco dominikánský muzikolog † 12 února 1976 1892 – William Demarest americký herec † 28 prosince 1983 1893 – Ralph Linton americký antropolog † 24 prosince 1953 1894 – Traugott Vogel švýcarský spisovatel † 31 ledna 1975 1895 Ferdinand Heim německý generál obětní beránek Stalingradu † 14 listopadu 1977 Štefan Kločurak předseda vlády Huculské republiky † 8 února 1980 1897 Bernard Ferdinand Lyot francouzský astronom † 2 dubna 1952 Marian Anderson americká operní pěvkyně † 8 dubna 1993 1898 – Bronisław Rutkowski polský varhaník † 1 června 1964 1899 – Charles Best americký filozof a biochemik † 31 března 1978 1900 Julián Acuña Galé kubánský botanik † 24 července 1973 Luís Americano brazilský hudebník † 29 března 1960 1901 – Marino Marini italský sochař malíř a grafik † 6 srpna 1980 1902 Lucio Costa brazilský architekt † 13 června 1998 Ľudovít Fulla slovenský malíř † 21 dubna 1980 John Steinbeck americký spisovatel oceněný Nobelovou cenou za literaturu za rok 1962 † 20 prosince 1968 1903 – Grethe Weiser německá herečka † 2 října 1970 1905 – Franchot Tone americký herec † 18 září 1968 1907 – Mildred Bailey americká zpěvačka † 12 prosince 1951 1910 Robert Buron francouzský politik † 28 dubna 1973 Joan Bennett americká herečka † 7 prosince 1990 1906 – Julio Alejandro španělský scenárista † 21 září 1995 1912 – Lawrence Durrell britský spisovatel † 7 listopadu 1990 1913 Irwin Shaw americký spisovatel † 16 května 1984 Paul Ricœur francouzský filozof † 20 května 2005 1914 – Yvan Audouard francouzský spisovatel † 21 března 2004 1915 – Arthur Gilson belgický politik † 2 února 2004 1917 – John Bowden Connally americký politik † 15 června 1993 1920 – Jacques Charon francouzský herec † 15 října 1975 1923 – Dexter Gordon americký jazzový saxofonista † 25 dubna 1990 1926 – David Hunter Hubel americký vědec 1927 – Lynn Cartwright americká herečka † 2 ledna 2004 1928 – Alfred Hrdlicka rakouský politik † 5 prosince 2009 1929 – Djalma Santos brazilský fotbalista † 23 července 2013 1930 – Joanne Woodwardová americká herečka 1932 – Elizabeth Taylorová americká herečka † 23 března 2011 1936 – Roger Michael Mahony americký kardinál 1939 – Kenzó Takada japonský módní návrhář 1941 – Gabriel Zubeir Wako súdánský kardinál 1942 – Robert Grubbs americký chemik Nobelova cena 2005 1944 – Roger Scruton britský filosof estetik politolog spisovatel a hudebník 1947 Alan Guth americký teoretický fyzik a kosmolog Gidon Kremer lotyšský houslista a dirigent 1951 Steve Harley britský zpěvák Susanne Sievers německá archeoložka 1953 – Yolande Moreau belgická herečka 1954 Monika Heubaum německá politička Neal Joseph Schon americký kytarista 1955 Peter Christopherson britský hudebník † 24 listopadu 2010 Rainhard Fendrich rakouský zpěvák 1956 – Brigitte Ederer rakouská politička 1957 – Adrian Smith kytarista skupiny Iron Maiden 1958 – Christoph Güsken německý spisovatel 1959 – Johnny Van Zant americký hudebník 1960 – Andrés Gómez ekvádorský tenista 1963 Barbara Dare americká pornoherečka Pär Nuder švédský politik 1964 Christian Lange německý politik Thomas Lange německý veslař 1965 Joey Calderazzo americký pianista Oliver Reck německý fotbalista 1966 Barbara Goldstein německá spisovatelka Donal Logue kanandský herec 1967 – Volkan Konak turecký zpěvák 1969 – Gareth Llewellyn velšský ragbista 1970 Joachim Haedke německý politik Jörg Teuchert německý motocyklista 1971 Rozonda Thomas americká zpěvačka Derren Brown britský mentalista 1973 – Trajče Nedev makedonský šachista 1975 – Aitor González Jiménez španělský cyklista 1976 Ludovic Capelle belgický cyklista Rhea Harder německá herečka 1977 – James Wan australský režisér 1978 James Beattie anglický fotbalista Kacha Kaladze gruzínský fotbalista Emelie Öhrstig švédská běžkyně na lyžích 1980 – Bobby Valentino americký zpěvák 1981 Natalie Grandinová jihoafrická tenistka Josh Groban americký zpěvák Stefanie Böhler německá běžkyně na lyžích 1982 – Bruno Soares brazilský tenista 1984 – Akseli Kokkonen finský skokan na lyžích 1985 – Otman Bakkal nizozemský fotbalista 1987 Anna Blässe německá fotbalistka Maximiliano Nicolás Moralez argentinský fotbalista 1988 – Adrian Honkisz polský cyklista Úmrtí Česko 1616 – Adam Slavata český šlechtic z rodu Slavatů 1546 1699 – František Oldřich Kinský český šlechtic a politik 1634 1718 – Václav Karel Holan Rovenský český hudební skladatel 1644 1852 – Josef Drechsler česko-rakouský kapelník hudební skladatel a pedagog pocházející z Čech 26 května 1782 1881 – Boleslav Jablonský kněz obrozenecký básník 14 ledna 1813 1897 Vilém Gabler český pedagog a novinář 14 března 1821 Bedřich Wachsmann český malíř a architekt 17 května 1820 1933 – Josef Konstantin Beer malíř restaurátor a sběratel umění 11 března 1862 1936 – Ivan Petrovič Pavlov ruský fyziolog psycholog a lékař 14 září 1849 1943 Karel Schulz český spisovatel 6 května 1899 Václav Košek odborový předák a poslanec 5 ledna 1870 Pavel Kropáček český historik umění 30 října 1915 1947 – Václav Štech divadelní ředitel a spisovatel 29 dubna 1859 1950 – Adolf Schwarzenberg šlechtic příslušník hlubocko-krumlovské větve 18 srpna 1890 1966 – Rudolf Walter divadelní režisér herec a pedagog 22 března 1894 1967 – Theodor Ježdík profesor hydrologie rektor ČVUT 9 listopadu 1889 1968 – Ludvík Podéšť hudební skladatel a dirigent 19 prosince 1921 1972 – Alois Král speleolog 30 července 1877 1976 – Kálmán Kalocsay maďarský esperantista básník a lékař 6 října 1891 2009 – Karel Káša Jahn bubeník zpěvák a skladatel 8 srpna 1949 2010 – Anna Fárová česko-francouzská historička umění 1 června 1928 2011 – Věra Jirousová historička umění a básnířka 25 února 1944 2012 – Vlasta Janečková česká filmová a televizní scenáristka a režisérka 2 července 1934 2013 – Jaroslav Celba jazzový kytarista a skladatel 26 prosince 1924 2014 – Richard Sacher ministr vnitra Československa 1 září 1942 Svět 1425 – Vasilij I Dmitrijevič veliký kníže moskevský 30 prosince 1371 1666 – Luisa de Guzmán manželka portugalského krále Jana IV 13 října 1613 1706 – John Evelyn anglický přírodovědec 31 října 1620 1814 – Jean-Louis-Ebenezer Reynier francouzský generál 14 ledna 1771 1853 – August I Oldenburský oldenburský velkovévoda 13 července 1783 1854 – Félicité Robert de Lamennais francouzský kněz spisovatel a filosof 19 června 1782 1861 – Prosper Ludwig von Arenberg vévoda z Arenbergu 28 dubna 1785 1862 – svatý Gabriel Possenti italský passionista student bohosloví a velký ctitel Panny Marie 1 března 1838 1883 Alexandr Gorčakov ruský diplomat poslední kancléř Ruského impéria 4 července 1798 Leopold Abaffy slovenský spisovatel 18 února 1827 1887 – Alexandr Porfirjevič Borodin ruský hudební skladatel 12 listopadu 1833 1897 – Benjamin Forstner americký vynálezce 25 března 1834 1906 – Samuel Pierpont Langley americký astronom fyzik a vynálezce 22 srpna 1834 1910 – Paul Poggendorff německý agronom a spisovatel 21 října 1832 1927 – Luke Fildes anglický malíř 3 října 1843 1930 – Ahmad Šáh perský šáh z rodu Kádžárovců 21 ledna 1898 1936 – Ivan Petrovič Pavlov ruský fyziolog oceněný Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství 26 září 1849 1939 – Naděžda Krupská manželka V I Lenina 26 února 1869 1940 – Peter Behrens německý architekt 14 dubna 1868 1950 Yvan Goll francouzský básník 29 května 1891 Ted Colson australský antropolog a cestovatel 3 června 1881 1957 – Ernst Kris americký psychoanalytik historik umění a sociolog 25 dubna 1900 1961 – Platt Adams americký olympijský vítěz ve skoku do výšky z místa 23 března 1885 1968 – Frankie Lymon afroamerický rocknrollový zpěvák a skladatel 30 září 1942 1982 – Jozef Cincík slovenský reportér a fotograf 12 srpna 1908 1986 – Jacques Plante kanadský profesionální hokejový brankář 17 ledna 1929 1989 – Konrad Lorenz rakouský zoolog a etolog laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 7 listopadu 1903 1991 Charles Duchaussois francouzský spisovatel 27 ledna 1941 Bob Widlar americký vynálezce v oboru elektroniky 30 listopadu 1937 1992 – Algirdas Julien Greimas francouzský sémiotik 9 března 1917 1993 – Lillian Gishová americká herečka 14 října 1893 2000 – Jurij Andrejevič Tregubov ruský spisovatel 4 dubna 1913 2006 – Ferdinand Hložník slovenský malíř a ilustrátor 18 listopadu 1921 2007 − Bobby Rosengarden americký jazzový bubeník 23 dubna 1924 2015 Leonard Simon Nimoy americký herec 26 března 1931 Svátky Česko Alexandr Drahotín Drahutín Leander Leandr Svět Slovensko – Alexander Pranostiky Česko Je-li mráz na svatého Gabriele bývají žně veselé 3 březen je 62 den roku podle gregoriánského kalendáře 63 v přestupném roce Do konce roku zbývá 303 dní Události Česko 1367 – Velká povodeň v Praze 1948 – Generální tajemník Národní fronty Alexej Čepička jednal s arcibiskupem Josefem Beranem a žádal na něm aby česká římsko-katolická církev veřejně vyhlásila svůj kladný poměr ke komunistickému režimu 1999 – V projevu ve francouzském Senátu Václav Havel navrhl vznik Spojených států evropských Svět 1878 – Vyhlášena nezávislost Bulharska 1915 – Prezident USA Woodrow Wilson zakládá organizaci NACA předchůdce NASA 1918 – Ruská vláda uzavřela s ústředními mocnostmi Brestlitevský mír 1924 – Byla zrušena funkce chalífy 1972 – K Jupiteru odstartovala sonda Pioneer 10 1992 – Vyhlášena nezávislost Bosny a Hercegoviny 1998 – Ve Vídni došlo k únosu osmileté dívky jménem Natascha Kampusch která strávila v únoscově domě ve městečku Strasshof osm a půl roku Narození Česko 1799 – František Veverka vynálezce v oboru zemědělské techniky † 1849 1809 – Joseph John Ruston britský konstruktér a podnikatel působící v Čechách † 2 března 1895 1850 – Zdenko Hans Skraup česko-rakouský chemik † 10 září 1910 1852 – František Nábělek pedagog fyzik a astronom † 29 prosince 1915 1855 – Karel Zdeněk Líman český architekt † 29 července 1929 1869 – Josef Pastyřík československý politik † 6 dubna 1954 1870 – Jenö Lelley československý politik maďarské národnosti † ? 1871 – Jaroslav Feyfar lékař a fotograf † 19 března 1935 1872 – Jaroslav Panuška český malíř † 1 srpna 1958 1873 Hugo Baar český malíř † 18 června 1912 Arnošt Praus český varhaník a hudební skladatel † 12 listopadu 1907 1882 – Pavel Ludikar český pěvec – basista † 20 února 1970 1883 – František Drtikol fotograf grafik a malíř † 13 ledna 1961 1886 – Emil Hájek český klavírista a hudební pedagog † 17 března 1974 1887 – Josef Velenovský písecký malíř a fotograf † 27 května 1967 1888 – František Langer český spisovatel a vojenský lékař † 2 srpna 1965 1893 – František Loubal spisovatel historik a politický vězeň † 17 prosince 1950 1894 – Otakar Sviták československý důstojník účastník protinacistického odboje † 26 srpna 1942 1895 – Jan Zelenka-Hajský starosta sokolské župy bojovník proti nacismu † 17 června 1942 1896 – Lev Šimák český malíř † 19 října 1989 1903 – Stanislav Budín český levicový novinář a spisovatel † 12 srpna 1979 1912 – Bohumil Vít Tajovský opat Želivského kláštera † 11 prosince 1999 1916 – Stanislav Zimprich vojenský pilot a účastník bitvy o Británii † 12 dubna 1942 1920 Jaroslava Lukešová akademická sochařka † 15 prosince 2007 1926 Jiří Hanzálek český sochař a malíř † 2 března 2012 Karel Texel divadelní režisér dramatik a básník † 2001 1928 – Ladislav Pachta pedagog a matematik 1939 – Eva Jiřičná česká architektka 1941 Vlado Milunić český architekt chorvatského původu Ferdinand Peroutka jr český novinář a publicista 1944 Oldřich Hamera český grafik malíř ilustrátor Aleš Opatrný kněz teolog a autor duchovní literatury 1945 – Vladimír Železný český žurnalista podnikatel a politik 1947 – Jiří Hodač generální ředitel České televize 1949 – Jiří Kozel blues-rockový a hard rockový baskytarista 1969 – Tomáš Vandas český politik předseda Dělnické strany 1981 – Ondřej Herzán český fotbalista Svět 1513 – Tahmásp I perský šáh z dynastie Safíovců † 14 května 1576 1577 – Nicolas Trigault francouzský jezuitský misionář v Čín] † 14 listopadu 1628 1719 – Jan Lukáš Kracker rakouský freskař a malíř † 30 listopadu 1779 1756 – William Godwin anglický novinář spisovatel a filosof † 7 dubna 1836 1766 – Matthew Quintal anglický námořník a vzbouřenec † 1799 1793 – Charles Sealsfield rakouský a americký spisovatel † 26 května 1864 1805 – Jonas Furrer první prezident švýcarské konfederace † 25 července 1861 1816 – Jan Arnošt Smoler lužickosrbský spisovatel † 13 června 1884 1819 – Gustave de Molinari belgický ekonom † 28 ledna 1912 1843 – William Chandler Roberts-Austen britský metalurg † 22 listopadu 1902 1845 – Georg Cantor ruský matematik † 6 ledna 1918 1847 – Alexander Graham Bellvynálezce telefonu † 2 srpna 1922 1863 – Arthur Machen velšský spisovatel a okultista † 15 února 1947 1868 – Émile Chartier francouzský filosof † 2 června 1951 1871 – Maurice Garin italský cyklista † 19 února 1957 1880 – Lev Vladimirovič Ščerba ruský a sovětský jazykovědec † 26 prosince 1944 1882 Elisabeth Abeggová učitelka a členka německého protinacistického odboje † 8 srpna 1974 Fritz Burger-Mühlfeld německý malíř † 17 května 1969 1887 – Lincoln Beachey americký průkopník letectví a performer † 14 března 1915 1888 Kazimierz Fabrycy polský generál za druhé světové války † 18 července 1958 Natalena Koroleva ukrajinská spisovatelka překladatelka lexikografka archeoložka baletka † 1 července 1966 1890 – Gerardus van der Leeuw nizozemský protestantský farář religionista a egyptolog † 18 listopadu 1950 1891 Damaskinos Papandreou pravoslavný biskup premiér Řecka † 20 května 1949 Fritz Rumey německý stíhací pilot v první světové válce † 27 září 1918 1895 – Ernie Collett kanadský hokejový brankář † 21 prosince 1951 1895 – Ragnar Frisch norský ekonom Nobelova cena 1969 † 31 ledna 1973 1898 Emil Artin rakouský matematik † 20 prosince 1962 Aenne Biermann německá fotografka † 14 ledna 1933 1901 – Kornel Filo slovenský poválečný politik † 29 ledna 1980 1906 – Artur Lundkvist švédský spisovatel † 11 prosince 1991 1911 – Ekrem Akurgal turecký archeolog † 1 listopadu 2002 1913 – Roger Caillois francouzský spisovatel a sociolog † 21 prosince 1978 1914 – Asger Jorn dánský malíř a sochař † 1 května 1973 1915 – Piet de Jong premiér Nizozemska 1916 – Paul Halmos americký matematik † 2 října 2006 1918 – Arnold Newman americký portrétní fotograf † 6 června 2006 1920 James Doohan kanadský herec † 20 července 2005 Traudl Junge osobní sekretářka Adolfa Hitlera † 10 února 2002 1922 – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista † 14 února 2002 1923 – Doc Watson americký zpěvák a kytarista † 29 května 2012 1924 Lys Assia švýcarská zpěvačka Tomiiči Murajama premiér Japonska 1929 – Mordechaj Elijahu sefardský vrchní rabín Izraele † 7 června 2010 1930 Bob Hammer americký klavírista Ion Iliescu rumunský prezident 1932 – Miriam Makeba jihoafrická zpěvačka † 10 listopadu 2008 1934 Jacek Kuroń polský politik historik a disident † 17 června 2004 Jimmy Garrison americký kontrabasista † 1976 1935 – Michael Walzer americký politický filosof 1942 – Vladimir Kovaljonok sovětský kosmonaut 1946 Manfred Flügge německý spisovatel Dek Messecar britský baskytarista 1947 – Jennifer Warnes americká country-popová zpěvačka a písničkářka 1948 – Snowy White britský rockový hudebník 1949 Bonnie Dunbarová americká astronautka James Voss americký astronaut 1950 – Tim Kazurinsky americký herec scénárista a bavič 1951 – Lindsay Cooper britská hráčka na hoboj a fagot † 18 září 2013 1953 – Robyn Hitchcock britský písničkář 1979 – Andrew Triggs Hodge britský veslař olympijský vítěz a mistr světa Úmrtí Česko 1682 – Humprecht Jan Černín český šlechtic a diplomat 14 února 1628 1774 – Steydl z Greifenwehru český kněz a spisovatel únor 1692 1882 – Wilhelm Woratschka poslanec Českého zemského sněmu ? 1838 1897 – Karel Vosyka rektor ČVUT 19 února 1847 1903 – František Ladislav Rieger významný český politik staročech 10 prosince 1818 1919 – Karel Bautzký český hudební skladatel 10 května 1862 1925 – František Zenker ministr zemědělství Předlitavska 1856 1929 – Jan Alois Kubíček kněz církevní historik 25 prosince 1857 1932 – František Hnídek československý politik 18 listopadu 1876 1948 – Antonín Beňa moravský učitel violista a zpěvák 30 května 1877 1957 – Antonín Zelnitius učitel a amatérský archeolog 12 dubna 1876 1958 – Ján Botto československý politik slovenské národnosti 12 července 1876 1960 – Antonín Rýdl český herec a divadelní režisér 10 ledna 1885 1961 – Eduard Fiker spisovatel 21 listopadu 1902 1966 – Gustav Brauner český malíř 10 září 1880 1967 – Josef Resl plzeňský arcibiskupský vikář 18 října 1885 1969 – František Hofman český malíř 1 září 1891 1974 – Miloslav Holý malíř 4 října 1897 1977 – Otto Matoušek český malíř a legionář 3 prosince 1890 1978 – Vlastimil Hajšman československý hokejový reprezentant 26 února 1928 1982 – Eduard Winter český duchovní a historik německého původu 16 září 1896 1987 – Hana Vítová česká herečka 24 ledna 1914 1990 – Jindřich Mahelka malíř 15 července 1919 1983 – Jiří Švengsbír rytec grafik a ilustrátor 9 dubna 1921 1988 – Libor Fára český sochař a malíř 12 září 1925 1994 – Karel Kryl český písničkář básník a grafik 12 dubna 1944 2003 – Václav Bahník překladatel 13 dubna 1918 2008 – František Stibitz hráč trenér rozhodčí a funkcionář basketbalu a volejbalu 15 dubna 1917 2009 – Jan Vladislav český básník a překladatel 15 ledna 1923 Svět 1605 – Klement VIII papež 1536 1703 – Robert Hooke anglický fyzik a vynálezce 18 července 1635 1707 – Aurangzéb šestý mughalský císař 4 listopadu 1618 1718 – Jean d'Estrées francouzský kněz a politik 1666 1768 – Nicola Antonio Porpora italský hudební skladatel 17 srpna 1686 1792 – Robert Adam britský architekt 3 července 1728 1797 – Yves-Joseph Kerguélen-Trémarec bretaňský mořeplavec a francouzský námořní důstojník 13 února 1734 1804 – Giandomenico Tiepolo italský rokokový malíř a grafik 30 srpna 1727 1808 – Johan Christian Fabricius dánský entomolog a ekonom 7 ledna 1745 1823 – Francois de Beauharnais francouzský šlechtic a politik 12 srpna 1756 1849 – James Justinian Morier britský diplomat a spisovatel 1780 1853 – Joseph Gabet francouzský misionář 4 prosince 1808 1871 – Michael Thonet německý výrobce nábytku 2 července 1796 1881 Mikuláš Štefan Ferienčík slovenský úředník novinář a spisovatel 1 srpna 1825 Rudolf Brestel ministr financí Předlitavska 16 května 1816 1886 – Alfred Assollant francouzský spisovatel 20 března 1827 1894 – Albert Sands Southworth americký fotograf 12 března 1811 1907 – Auguste Maure francouzský fotograf 4 prosince 1840 1927 – Michail Petrovič Arcybašev ruský naturalistický spisovatel 6 listopadu 1878 1932 – Eugen d'Albert německý klavírista a hudební skladatel 10 května 1864 1942 – Ernst Bernheim německý historik 19 února 1850 1950 – Ulrich Graf německý nacistický politik 6 července 1878 1958 – Ivan Krasko slovenský spisovatel 12 června 1876 1961 – Paul Wittgenstein rakouský jednoruký pianista 1887 1979 – Hans Christoph Drexel německý malíř a grafik 2 dubna 1886 1982 – Georges Perec francouzský spisovatel 7 března 1936 1983 – Hergé belgický kreslíř 22 května 1907 1993 – Albert Sabin americký imunolog vynálezce vakciny proti obrně 26 srpna 1906 1996 Marguerite Duras francouzská spisovatelka dramatička a režisérka 4 dubna 1914 Léo Malet francouzský spisovatel 7 března 1909 1999 – Jackson C Frank americký folkový zpěvák 2 března 1943 2002 – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 2003 Horst Buchholz německý herec 4 prosince 1933 Luis Marden americký fotožurnalista 1913 2005 – Jurij Kravčenko ukrajinský politik 2008 – Norman Smith britský hudebník a hudební producent 22 února 1923 2011 – Friedhelm Kemp německý spisovatel a překladatel 11 prosince 1914 2012 Ronnie Montrose americký kytarista 29 listopadu 1947 Ralph McQuarrie americký konceptuální designér a ilustrátor tvůrce filmových efektů 13 června 1929 Svátky Česko Kamil Kunhuta Vladivoj Svět Den boje spisovatelů za mír Slovensko – Bohumil a Bohumila Pranostiky Česko Mrzne-li o Kunhutě mrzne ještě čtyřicet dní 4 březen je 63 den roku podle gregoriánského kalendáře 64 v přestupném roce Do konce roku zbývá 302 dní Události Česko 938? – přenesení ostatků svatého Václava z Boleslavi do pražské rotundy sv Víta 1349 – Po smrti své první ženy Blanky z Valois se Karel IV podruhé oženil tentokrát s Annou Falckou 1914 – Švihova aféra Národní listy zveřejnily informaci že Karel Šviha předseda národně sociální strany byl tajným informátorem rakouské vlády 1919 – Německé nacionalistické demonstrace v četných městech ČSR Teplice Kadaň Nový Jičín aj Při střetech s četnictvem a vojskem bylo zabito celkem 53 osob 1968 – Generál Jan Šejna poslanec Národního shromáždění a předseda ZO KSČ na ministerstvu národní obrany uprchl do Itálie Svět 1789 – Kongres Spojených států amerických se rozdělil na dvě komory 1877 – Emil Berliner vynalezl mikrofon 1945 – Byla zahájena bitva u Kamence Podolského 4 březen bylo do roku 1949 typické datum kdy po volebním roce skládal přísahu a úřadu se ujímal prezident Spojených států amerických Narození Česko 1676 – Václav z Morzinu milovník a znalec umění mecenáš † 5 září 1737 1826 – Adolf Seifert lékař regionální historik a chmelař † 11 června 1910 1827 – Eduard Grégr český přírodovědec antropolog novinář a politik † 5 května 1907 1837 – Jindřich Václav Čapek český sochař † 19 října 1895 1839 – Josef Fanderlík český politik † 8 května 1895 1841 – Josef Šolín český matematik a fyzik † 19 září 1912 1844 – Vratislav Kazimír Šembera básník a novinář † 4 prosince 1891 1861 – František Ondrúšek český malíř † 3 dubna 1932 1874 Jan Černý premiér Československa † 10 dubna 1959 Josef Šáda československý politik † 24 června 1936 1894 Josef Aul český cestovatel a lékař † 15 července 1956 František Kubka novinář prozaik básník germanista a překladatel † 7 ledna 1969 1895 – Bohumil Rameš český cyklista † 26 listopadu 1981 1915 – Jan Hrubý příslušník výsadku Bioscop † 18 června 1942 1917 Arnošt Kavka swingový zpěvák a skladatel † 2 května 1994 Josef Balejka válečný pilot † 7 července 2004 1920 – Eva Gerová česká herečka a zpěvačka † 5 června 2013 1930 – Blanka Bohdanová česká herečka a malířka 1932 – Zdeněk Kvíz český astronom a fyzik † 21 srpna 1993 1935 – Jiří Fiedler historik redaktor překladatel a muzejník † 31 ledna 2014 1937 – Roman Cílek spisovatel literatury faktu a kriminálních příběhů 1938 – Vladimír Nadrchal český hokejový brankář 1940 – Milan Hauner český historik politolog a publicista 1942 – Miloslav Kučera divadelní režisér a politik 1943 – Václav Týfa český trumpetista 1946 – Petr Vronský český houslista dirigent a hudební pedagog 1948 – Ivana Valešová česká herečka 1949 – Karel Loprais automobilový závodník několikanásobný vítěz Rallye Dakar 1984 – Ondřej Pivec český jazzový hudebník 1969 – Eva Vejmělková česká herečka Svět 1188 – Blanka Kastilská francouzská královna † 26 listopadu 1252 1537 – Lung-čching čínský císař z dynastie Ming † 5 července 1572 1678 – Antonio Vivaldi italský barokní hudební skladatel † 28 července 1741 1700 – Salomon Kleiner německý kreslíř a rytec † 25 března 1761 1768 – Johann Friedrich Kind německý spisovatel † 24 června 1843 1773 – José Rondeau argentinský uruguayský politik a voják † 18 listopadu 1844 1793 – Karl Lachmann německý filolog † 13 března 1851 1822 – Jules Antoine Lissajous francouzský matematik † 24 června 1880 1824 – Gustáv Kazimír Zechenter-Laskomerský slovenský spisovatel † 20 srpna 1908 1844 – Josip Jurčič slovinský spisovatel † 3 května 1881 1861 – Curt von Bardeleben německý šachový mistr † 31 ledna 1924 1863 – Ellen Gulbranson švédská sopranistka † 2 ledna 1947 1869 – Eugénio de Castro portugalský spisovatel a dramatik † 17 srpna 1944 1875 – Mihály Károlyi maďarský prezident † 19 března 1955 1877 – Pavel Bermondt-Avalov bělogvardějský generál † 27 prosince 1974 1880 – Lluís Janer Riba španělský kněz mučedník blahoslavený † 23 července 1936 1886 – Margrethe Mather americká fotografka † 25 prosince 1952 1892 – Jurij Wjela lužickosrbský učitel a spisovatel † 6 dubna 1969 1896 – Nikolaj Kondratěv sovětský ekonom † 17 září 1938 1898 – Georges Dumézil francouzský religionista † 11 října 1986 1901 – Janez Janžekovič slovinský kněz teolog a filosof † 9 března 1988 1903 – Luis Carrero Blanco španělský admirál a politik † 20 prosince 1973 1904 – George Gamow americký fyzik původem z Ukrajiny † 20 srpna 1968 1913 − John Garfield americký herec † 21 května 1952 1914 Gino Colaussi italský fotbalista † 27 července 1991 Jozef Vrablec slovenský teolog † 20 března 2003 1915 Pavel Bunčák slovenský básník a literární vědec † 5 ledna 2000 László Csatáry nacistický zločinec maďarského původu † 10 srpna 2013 1916 Hans Eysenck německo-britský psycholog † 4 září 1997 Giorgio Bassani italský romanopisec básník a esejista † 13 dubna 2000 1918 Ondrej Richard Halaga slovenský historik † 13 února 2011 Margaret Osborneová duPontová americká tenistka † 24 října 2012 1923 – John Marmaduke Oskar Parish von Senftenberg člen rodu Parishů 1924 − Cal Lampley americký hudební producent † 6 července 2006 1925 – Josef Tekoa izraelský diplomat † 14 dubna 1991 1926 − Don Rendell britský saxofonista 1928 – Alan Sillitoe britský prozaik † 25 dubna 2010 1929 – Bernard Haitink nizozemský dirigent 1931 – William Henry Keeler americký kardinál 1932 – Ryszard Kapuściński polský reportér novinář a publicista † 23 ledna 2007 1935 – Kazimierz Paździor polský boxer olympijský vítěz † 24 června 2010 1936 Jim Clark skotský pilot Formule 1 dvojnásobný mistr světa † 7 dubna 1968 Aribert Reimann německý hudební skladatel pedagog a klavírista 1937 – Barney Wilen francouzský saxofonista † 25 května 1996 1938 – Angus MacLise americký hudebník a básník † 21 června 1979 1943 – Malcolm Barber britský historik 1944 − Bobby Womack americký zpěvák † 27 června 2014 1946 – Jean-Claude Schmitt francouzský medievalista 1947 – Jan Garbarek norský saxofonista 1948 Mike Moran britský hudebník a skladatel Chris Squire anglický hudebník a baskytarista 1949 – Sergej Bagapš prezident separatistické Republiky Abcházie † 29 května 2011 1951 Chris Rea britský kytarista a zpěvák Pete Haycock britský kytarista a zpěvák † 30 října 2013 1952 – Terje Andersen bývalý norský rychlobruslař 1958 – Patricia Heaton americká herečka 1965 – Khaled Hosseini americký spisovatel 1977 − Jason Marsalis americký jazzový bubeník Úmrtí Česko 1788 – Marie Kristina z Ditrichštejna česká šlechtična 28 dubna 1738 1831 – Josefa Pedálová řeholnice a spisovatelka 18 února 1780 1879 – František Havelec poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady 8 října 1837 1880 – Karel Sladkovský novinář a politik 22 června 1823 1920 – Václav Koranda kněz básník a publicista 24 září 1871 1942 – František Binder československý voják příslušník RAF 22 října 1914 1944 – Gilbert Helmer opat kláštera v Teplé 2 ledna 1864 1949 – Ferdinand Hrdý katolický hodnostář 22 ledna 1872 1962 – Zdeněk Chalabala český dirigent 18 dubna 1899 1967 – Otto Muneles filolog judaista a znalec židovské mystiky 8 ledna 1894 1981 – František Červinka historik a publicista 14 ledna 1923 1985 – Taťjana Hašková překladatelka 19 ledna 1922 1986 Josef Strnadel spisovatel a literární teoretik 23 února 1912 František Hochmann československý fotbalový reprezentant 2 dubna 1904 1988 – Mikuláš Ferjenčík československý politik ministr exulant 6 prosince 1904 1998 – Oldřich Kapler přírodovědec 29 prosince 1915 2011 – Milan Růžička televizní a filmový režisér a scenárista 25 května 1937 Svět 254 – svatý Lucius 22 papež katolické církve 306 – sv Hadrián katolický světec a mučedník 278 561 – Pelagius I papež katolické církve 1172 – Štěpán III Uherský uherský král 1147 1193 – Saladin zakladatel dynastie Ajjúbovců která vládla v Egyptě a Sýrii 1138 1238 – Johana Anglická skotská královna z dynastie Plantagenetů 22 července 1210 1371 – Jana z Évreux francouzská a navarrská královna 1310 1484 – svatý Kazimír polský katolický duchovní a kardinál 3 října 1458 1496 – Zikmund Habsburský tyrolský vévoda 26 října 1427 1561 – Naomasa Ii japonský daimjó † 24 března 1602 1615 – Hans von Aachen německý malíř období manýrismu 1552 1619 – Anna Dánská dánská princezna anglická a skotská královna 14 prosince 1574 1754 – Leopold Philipp vévoda z Arembergu rakouský generál 14 října 1690 1799 – Josef Liesganig rakouský kněz astronom a kartograf 13 února 1719 1832 – Jean-François Champollion francouzský archeolog a egyptolog 12 prosince 1790 1852 – Nikolaj Vasiljevič Gogol ruský spisovatel 1 dubna 1809 1882 – Louis Alphons Poitevin francouzský fotograf a vynálezce 30 srpna 1819 1888 – Giovanni Antonio Farina katolický duchovní biskup blahoslavený 11 ledna 1803 1910 – Knut Ångström švédský fyzik 12 ledna 1857 1914 – Georg von Kopp německý kardinál a vratislavský arcibiskup 25 července 1837 1916 – Franz Marc německý malíř 8 února 1880 1917 – Michail von Kotten ruský policejní administrátor 1870 1930 – Josef Samsour kněz profesor církevních dějin 7 srpna 1870 1939 – Rudolf Samojlovič sovětský polární badatel geograf a geolog 13 září 1881 1940 – Karl Muck německý dirigent 22 října 1859 1948 – Antonin Artaud francouzský básník a divadelník 4 září 1896 1949 – George Larner britský olympijský vítěz v chůzi 7března 1875 1951 Nil Chasevyč ukrajinský malíř 13 listopadu 1905 bl Zoltán Lajos Meszlényi maďarský biskup a mučedník 2 ledna 1892 1952 – Charles Scott Sherrington britský fyziolog 27 listopadu 1857 1959 – Maxey Long americký sprinter olympijský vítěz 16 října 1878 1963 William Carlos Williams americký básník 17 září 1883 Édouard Belin švýcarský fotograf a vynálezce 5 března 1876 1967 – Vladan Desnica srbský a chorvatský spisovatel 17 září 1905 1976 – Walter Schottky německý fyzik 23 července 1886 1977 – Bjambyn Rinčen mongolský spisovatel 25 prosince 1905 1979 – Mike Patto anglický hudebník 22 září 1942 1980 – Vachtang Ananjan arménský spisovatel 26 července 1905 1983 – Manfred Schönfelder člen Waffen-SS 18 března 1912 1986 Ljudmila Ruděnková mistryně světa v šachu 27 července 1904 Richard Manuel kanadský hudebník člen skupiny The Band 3 dubna 1943 1994 – John Candy kanadský filmový herec 31 října 1950 2003 – Džaba Joseliani gruzínský politik zločinec a spisovatel 10 června 1926 2007 – Soňa Čechová slovenská překladatelka a novinářka 9 září 1930 2008 Gary Gygax americký tvůrce a designér herních systémů 27 července 1938 Leonard Rosenman americký hudební skladatel 7 září 1924 2010 – Vladislav Ardzinba abchazský politik a bývalý prezident mezinárodně neuznané Abchazské republiky 14 května 1945 2011 Simon van der Meer nizozemský fyzik nositel Nobelovy ceny 1984 24 listopadu 1925 Michail Petrovič Simonov ruský letecký konstruktér 19 října 1929 2012 – Šmu'el Tankus izraelský admirál velitel Izraelského vojenského námořnictva 14 listopadu 1914 2014 – Wu Tchien-ming čínský filmový režisér 19 října 1939 Svátky Česko Stela Estela Gerazim Jadrana Jadranka Svět Maďarsko – Kázmér Norsko – Ada a Adrian Polsko – Arkadiusz Eugeniusz Kazimierz Slovensko – Kazimír Švédsko – Adrian Pranostiky Česko Na Kazimíra pohoda – na kobzole úroda 5 březen je 64 den roku podle gregoriánského kalendáře 65 v přestupném roce Do konce roku zbývá 301 den Události Česko 1222 – Přemysl Otakar I vydává tzv Velké privilegium církvi kde po několikaletých vleklých sporech s pražským biskupem Ondřejem uznává biskupovi soudní moc nad duchovenstvem právo na dosazování kněží a právo vymáhat desátek od poddaných Církev se stává samostatným stavem 2005 V českých filmových cenách Český lev se nejúspěšnějším snímkem stalo Horem pádem režiséra Jana Hřebejka Ústřední výkonný výbor ČSSD vyslovil důvěru předsedovi vlády Stanislavu Grossovi Svět 1872 – George Westinghouse získal patent na pneumatickou brzdu 1904 – Nikola Tesla zveřejnil své závěry z výzkumu formace kulového blesku 1912 – Italské vojsko jako první použilo vzducholoď k válečným účelům – proti Turkům 1917 – Woodrow Wilson se stal podruhé prezidentem Spojených států 1933 – Velká světová hospodářská krize a krach na burze prezident Spojených států Franklin Delano Roosevelt deklaruje „bankovní svátek Jsou uzavřeny všechny banky ve Spojených státech a zmrazeny veškeré finanční transakce 1933 – V Německu vítězí v parlamentních volbách nacistická strana NSDAP ziskem 44 % hlasů 1946 – Winston Churchill poprvé veřejně použil název „železná opona při své řeči ve Westminster College ve městě Fulton ve státě Missouri 1949 – Začala v průběhu první arabsko-izraelské války poslední operace IOS tzv operace Uvda K jejímu vyvrcholení došlo 10 března 1953 – U Moskvy zemřel vládce Sovětského svazu Josif V Stalin 1953 – Zemřel Sergej Prokofjev ruský skladatel pianista a dirigent 1966 – V Japonsku havarovalo civilní proudové letadlo Boeing 707 O život přišlo 124 pasažérů 1970 – Nukleární pakt o nešíření jaderných zbraní vstoupil v platnost po ratifikaci 43 národy světa 1976 – Britská libra poprvé padá pod cenu 2 amerických dolarů 1981 – Představení počítače ZX81 1982 – K Venuši doletěla kosmická loď Veněra 14 1983 – Bob Hawke se stává australským ministerským předsedou po Malcolmovi Fraserovi 2000 – Blahořečeni mučedníci Ondřej z Phú Yên Nicolas Kitbamrung Pedro Calungsod Maria Stella Mardosewicz a 10 spol a André de Soveral a 29 druhů 2005 – Syrský prezident Bašár al-Asad oznámil v projevu před parlamentem plán na postupné stažení syrských jednotek z Libanonu Narození Česko 1751 Josef Karel Šíp frýdecký kněz a historik † 6 ledna 1836 Jan Křtitel Kuchař český varhaník a hudební skladatel † 18 února 1829 1759 – Josef Jiří Trassler moravský tiskař a vydavatel † 23 června 1816 1777 – Friedrich Egermann severočeský sklářský odborník a podnikatel † 1 ledna 1864 1818 – Václav Bělský český právník politik pražský purkmistr † 22 května 1878 1821 – Bedřich Moser český humorista † 21 února 1864 1855 – Jan Klecanda učitel spisovatel a novinář † 16 května 1920 1875 Josef Škrabal děkan teologické fakulty v Olomouci † 5 října 1932 Karel Wellner český malíř † 14 června 1926 1876 – Jindřich Jindřich český hudební skladatel † 23 října 1967 1882 – Antonín Boháč filolog statistik politik † 27 prosince 1950 1889 – Čeněk Musil architekt a urbanista † 1 listopadu 1947 1899 – Zdenka Košáková česká zahradní architektka návrhářka a malířka † 25 srpna 1945 1901 – Bedřich Blažek malíř † 4 července 1960 1906 Rudolf Krčil československý fotbalový reprezentant † 1 dubna 1981 Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu † 14 srpna 2002 1908 Otto Rutrle český teolog religionista † 21 listopadu 1976 Václav Marek cestovatel spisovatel lappolog a překladatel † 14 května 1994 1909 – František Štverák kněz pronásledovaný nacisty i komunisty † 20 srpna 1956 1915 – Ferdinand Höfer český knihkupec archivář a katolický aktivista † 24 dubna 2009 1922 – Josef Větrovec herec † 11 února 2002 1931 – Rudolf Ströbinger novinář publicista a spisovatel † 1 prosince 2005 1933 – Eduard Ovčáček básník grafik sochař malíř fotograf 1937 Josef Kremláček český malíř a ilustrátor Václav Martinec český režisér choreograf pedagog a herec 1949 Dagmar Bláhová česko-australská herečka Josef Jurkanin český fotbalista 1955 – Arnošt Pátek český zpěvák † asi 9 dubna 2009 1959 – Karel "Lole" Dvorský předseda Brněnského autosportklubu BASK a čtyřnásobný Mistr ČR AOS 2011-2014 1984 – Ester Geislerová česká herečka a výtvarnice Svět 1133 – Jindřich II Plantagenet anglický král † 6 července 1189 1324 – David II Skotský král skotský † 22 února 1371 1326 – Ludvík I Veliký z Anjou uherský a polský král významný panovník vrcholného středověku † 10 září 1382 1512 – Gerhard Mercator vlámský kartograf autor prvního mapového atlasu na světě † 2 prosince 1594 1527 – Ulrich III Meklenburský vévoda z Meklenburku † 14 března 1603 1574 – Fridrich IV Falcký kurfiřt falcký a zakladatel protestantské unie † 19 září 1610 1585 – Jan Jiří I Saský saský kurfiřt† 8 října 1656 1696 – Giovanni Battista Tiepolo italský pozdně barokní malíř † 27 března 1770 1716 – Nicolo Pacassi rakouský barokní architekt † 11 listopadu 1790 1723 – Marie Hannoverská Hessensko-kasselská landkraběnka † 14 února 1772 1755 – Jozef Ignác Bajza slovenský kněz a spisovatel † 1 prosinca 1836 1770 – Hans Ernst Karl von Zieten pruský polní maršál † 3 května 1848 1771 – Wilhelm Daniel Joseph Koch německý botanik a lékař † 14 listopadu 1849 1779 – Benjamin Gompertz anglický matematik † 14 června 1865 1794 – Benjamin Guy Babington anglický lékař a epidemiolog † 8 dubna 1866 1817 – Jules Duboscq francouzský optik † 24 září 1886 1825 – Joseph Albert německý fotograf a vynálezce † 5 května 1886 1827 – Franz Pauly německo-rakouský klasický filolog činný i v Čechách † 3 října 1885 1830 – Étienne-Jules Marey francouzský vědec lékař a fotograf † 21 května 1904 1862 – Siegbert Tarrasch německý šachový velmistr † 17 února 1934 1864 – Nellie Bly americká novinářka a spisovatelka † 27 ledna 1922 1869 – Štefan Ambrózy-Migazzi uherský dendrolog † 31 srpna 1933 1871 – Rosa Luxemburgová německá marxistická teoretička a radikální politička † 15 ledna 1919 1876 Édouard Belin švýcarský fotograf a vynálezce † 4 března 1963 BM Patton prezident Mezinárodní hokejové federace † 1939 1887 – Heitor Villa-Lobos brazilský violoncellista kytarista klarinetista klavírista dirigent a skladatel † 17 listopadu 1959 1898 Sung Mej-ling čínská politička manželka generalissima Čankajška † 23 října 2003 Čou En-laj premiér ČLR a jeden z nejvěrnějších společníků Mao Ce-tunga † 8 ledna 1976 1899 – Cecil Roth britský historik † 21 června 1970 1902 – Tadeusz Manteuffel polský historik † 22 září 1970 1904 Józef Zapłata polský katolický duchovní blahoslavený † 19 února 1945 Karl Rahner německý teolog † 30 března 1984 1908 – Rex Harrison britský herec † 2 června 1990 1915 – Laurent Schwartz francouzský matematik † 4 července 2002 1918 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 † 11 března 2002 John Billings australský lékař – neurolog † 1 dubna 2007 Milt Schmidt kanadský hokejista trenér a generální manažér 1922 – Pier Paolo Pasolini italský spisovatel a režisér † 2 listopadu 1975 1926 – Joan Shawlee americká filmová a televizní herečka † 22 března 1987 1928 – Joseph Hillis Miller americký literární teoretik a historik 1930 – Toni Hiebeler rakouský horolezec a spisovatel † 2 listopadu 1984 1933 – Walter Kasper německý kardinál 1934 Gioan Baotixita Phạm Minh Mẫn vietnamský kardinál Daniel Kahneman izraelsko-americký psycholog 1937 – Olusegun Obasanjo prezident Nigérie 1938 – Lynn Margulisová americká bioložka † 22 listopadu 2011 1941 – Jože Mencinger slovinský právník ekonom politik a pedagog 1942 – Felipe González španělský politik předseda vlády 1943 Lucio Battisti italský zpěvák a skladatel † 9 září 1998 Frank Forberger německý veslař olympijský vítěz 1944 – Frank Rühle německý veslař olympijský vítěz 1945 – Randy Matson americký atlet olympijský vítěz ve vrhu koulí 1948 Elaine Paige britská zpěvačka a herečka Leslie Marmon Silko indiánská spisovatelka Annette Charlesová americká herečka † 3 srpna 2011 Jan van Beveren nizozemský fotbalista brankář † 26 června 2011 1950 – Willy Matheisl německý fotograf 1970 – John Frusciante americký kytarista a bývalý člen skupiny Red Hot Chili Peppers 1975 – Luciano Burti brazilský pilot Formule Úmrtí Česko 1665 – Jan mladší Skrbenský z Hříště český šlechtic 23 srpna 1585 1795 – Josef Rejcha český hudební skladatel a violoncellista 13 března 1752 1797 – František Štěpán Silva-Tarouca rakouský a moravský šlechtic 30 ledna 1750 1849 – Alois Josef Schrenk pražský arcibiskup 24 března 1802 1858 – Faustin Ens topograf a pedagog 15 února 1782 1900 – Josef Hubáček český novinář † 19 listopadu 1850 1903 – Josef Bergmann kanovník katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích 22 ledna 1831 1936 – Emanuel Maršík český hudební skladatel 24 prosince 1875 1937 – Jan Knies český archeolog a geolog 26 listopadu 1860 1942 – Metoděj Kubáň kněz generál československé armádní duchovní správy 18 září 1885 1943 – Bedřich Václavek český marxistický estetik literární teoretik a kritik 10 ledna 1897 1949 – Karel Červinka český spisovatel 19 května 1872 1951 – Jiří Karásek ze Lvovic český básník spisovatel a kritik 24 ledna 1871 1957 – Viktor Stretti grafik malíř a ilustrátor 7 dubna 1878 1962 – Otakar Jeremiáš hudební skladatel a dirigent 17 října 1892 1965 – Václav Hrabě český básník 13 června 1940 1971 – Karel Drbohlav divadelní fotograf 25 září 1908 1975 – Jan Kratochvíl český generál 11 ledna 1889 1987 – Jiří Hronek spisovatel a novinář 1 května 1905 2000 – Lubomír Emil Havlík historik medievalista 30 srpna 1925 2002 – Jan Kalous československý fotbalový reprezentant 12 března 1922 2006 – Jan Kasper hokejista 21 září 1932 2007 – Miloš Kohout herec moderátor a režisér ? 1930 2011 – Svatopluk Mrázek trenér a funkcionář basketbalu 15 ledna 1923 Svět 1303 – Daniil Alexandrovič moskevský kníže nejmladší syn Alexandra Něvského 1261 1534 – Antonio Allegri da Correggio italský renesanční malíř srpen 1489 1535 – Lorenzo Costa italský renesanční malíř 1460 1588 – Jindřich I Bourbon-Condé francouzský princ a hugenotský generál 29 prosince 1552 1778 – Thomas Arne anglický skladatel 28 května 1710 1815 – Franz Anton Mesmer švýcarský lékař 23 května 1734 1827 Pierre Simon de Laplace francouzský matematik fyzik astronom a politik 23 března 1749 Alessandro Volta italský fyzik 18 února 1745 1829 – John Adams britský námořník a vzbouřenec 4 prosince 1767 1876 Francesco Maria Piave italský operní libretista 18 května 1810 Marie d'Agoult francouzská spisovatelka 31 prosince 1805 1888 – Robert Spiske kněz a zakladatel Kongregace sester sv Hedviky 29 ledna 1821 1893 – Hippolyte Taine francouzský filozof historik a literární kritik 21 dubna 1828 1895 – Nikolaj Leskov ruský spisovatel a dramatik 16 února 1831 1908 – Alfred A Hart americký fotograf 16 března 1816 1919 – Ernest von Koerber rakousko-uherský politik 6 listopadu 1850 1925 – Michel Verne francouzský spisovatel 3 srpna 1861 1929 Francesco Paolo Michetti italský malíř a fotograf 4 srpna 1851 David Dunbar Buick americký vynálezce 17 září 1854 1934 – Jan Romer polský generál 3 května 1869 1944 – Max Jacob francouzský básník malíř a spisovatel 12 července 1876 1953 Josif V Stalin sovětský diktátor 18 prosince 1878 Sergej Sergejevič Prokofjev ruský hudební skladatel a klavírní virtuos 23 dubna 1891 1954 – Ernst Hohenberg druhorozený syn Františka Ferdinanda d’Este 27 května 1904 1963 – Patsy Cline americká zpěvačka 8 září 1932 1966 – Anna Andrejevna Achmatovová ruská lyrická básnířka a překladatelka 23 června 1889 1967 – Muhammad Mosaddek íránský předseda vlády 16 června 1882 1977 – Tom Pryce britský pilot Formule 1 1980 – Winifred Marjorie Wagner manželka Siegfrieda Wagnera 23 června 1897 1982 – John Belushi americký herec a zpěvák s albánskými kořeny 24 ledna 1949 1984 – Pierre Cochereau francouzský varhaník a skladatel 9 července 1924 1985 – Wolfgang Weber německý novinářský fotograf 17 června 1902 1988 – Różka Korczak-Marla židovská partyzánka 24 dubna 1921 1995 – Vivian Stanshall britský hudebník malíř zpěvák básník spisovatel 21 března 1943 1998 – Carleton Putnam průkopník letectví a vědecký spisovatel 19 prosince 1901 1999 – Richard Kiley americký herec 31 března 1922 2006 – Janine Chasseguet-Smirgelová francouzská psychoanalytička 1928 2008 – Joseph Weizenbaum německo-americký informatik 8 ledna 1923 2009 − Ľudovít Štrompach malíř a restaurátor 23 června 1923 2013 Hugo Chávez prezident Venezuely 28 července 1954 Melvin Rhyne americký varhaník a hudební skladatel 12 října 1936 Svátky Česko Kazimír Kazi Kazimíra Oliva Olivie Teofil Teofila Theofil Theofila Svět Slovensko – Fridrich Reference 7 březen je 66 den roku podle gregoriánského kalendáře 67 v přestupném roce Do konce roku zbývá 299 dní Události Česko 1422 – Jakoubek ze Stříbra podal žalobu na Jana Želivského 2000 – Odhalení pomníku T G Masaryka na Hradčanech Václavem Havlem 2003 – Václav Klaus byl inaugurován do funkce prezidenta 2008 – Václav Klaus byl podruhé inaugurován do funkce prezidenta 2013 – Václavu Klausovi skončil prezidentský mandát Svět 1774 – Tzv druhé bostonské pití čaje napodobilo první protest amerických kolonistů proti britskému impériu 1820 – Generál Ballesterose obklíčil královský palác v Madridu 1876 – Alexander Graham Bell obdržel patent na telefon 1887 – V albánském městě Korca je otevřena první škola v zemi vyučující v albánštině 1902 – Koos de la Rey dosáhl posledního velkého vítězství Búrů v druhé búrské válce a zajal britského generála Paula Sanforda Methuena 1912 – Roald Amundsen zveřejnil že jeho výprava která se vrátila už v prosinci 1911 dosáhla jižního pólu 1936 – Německo vypovědělo Locarnskou smlouvu a obsadilo demilitarizované území Porýní 1940 – Započala mírová jednání mezi Finskem a Sovětským svazem k ukončení zimní války 1941 – Západně od Irska zmizela pravděpodobně potopená ponorka U-47 která v říjnu 1939 potopila britskou loď HMS Royal Oak 1945 – Spojenecká vojska obsadila Luddendorfův most v Remagenu 1948 – Ostrov Rhodos se stal součástí Řecka 1950 – Island byl přijat do Rady Evropy 1984 – Spojené státy americké zaútočily v rámci podpory Contras na nikaragujské město San Juan del Sur 1986 – Po déle než měsíčním pátrání byla nalezena na dně moře kabina raketoplánu Challenger s ostatky sedmi zahynulých astronautů 1989 Kvůli sporu o knihu Satanské verše Salmana Rushdieho přerušily Spojené království a Írán diplomatické styky Čína vyhlásila válečný stav v tibetské Lhase 1996 – Byl ustaven první demokraticky zvolený palestinský parlament 2003 – Oficiální datum objevu plutoidu Haumea Tento den pořídil španělský astronom José-Luis Ortiz Moreno se svým týmem snímek na němž v červenci roku 2005 těleso nalezl Jeho zásluhy o objev však byly zpochybněny Narození Česko 1654 – František Julián von Braida český kanovník † 15 květen 1729 1669 – Alois Tomáš Raimund hrabě z Harrachu rakousko-český aristokrat císařský politik diplomat † 7 listopadu 1742 1716 – Josef Stern malíř † 1 července 1775 1724 – Josef Benda houslista a skladatel † 22 února 1804 1799 – František Ladislav Čelakovský český básník a překladatel † 5 srpna 1852 1818 – Otto Bischoff český podnikatel a politik německé národnosti † 6 června 1871 1834 – Václav Kredba český pedagog † 22 září 1913 1848 – Josef Sylvestr Vaněček český matematik † 13 srpna 1922 1850 – Tomáš Garrigue Masaryk první československý prezident † 14 září 1937 1864 – Adolf Hrstka český lékař † 19 května 1931 1871 – Božena Ecksteinová československá sociálně demokratická politička † ? 1930 1874 – Quido Kocián český sochař † 3 ledna 1928 1883 – Jan Jiří Krejčí československý politik poslanec a senátor Národního shromáždění ČSR † 28 června 1952 1895 – Karel Koželuh český tenista lední hokejista a fotbalista † 27 dubna 1950 1897 – Viktor Šulc český divadelní režisér † 28 dubna 1945 1898 Jan Antonín Baťa český podnikatel a národohospodář † 23 srpna 1965 Eduard Outrata československý ekonom ministr exilové vlády † 8 června 1958 Marta Jirásková česká sochařka † 6 března 1981 1903 – Wolfgang Dorasil sudetoněmecký hokejista † 21 března 1964 1904 Jarmila Horáková herečka † 20 ledna 1928 Josef Skutil archeolog a historik † 18 září 1965 Ladislav Ženíšek fotbalový reprezentant † 14 května 1985 1906 – Jaroslav Burgr český fotbalista † 15 září 1986 1909 – Jindřich Křeček malíř karikaturista a účastník zahraničního odboje † 4 února 1979 1913 – Svatopluk Technik architekt pedagog a publicista † 2 února 2010 1916 – Miroslav Štefek hornista † 13 dubna 1969 1917 – František Trejtnar vojenský letec † 4 prosince 1982 1918 – Otto Špaček stíhací pilot † 24 září 2007 1923 – Vladimír Zábrodský český hokejista 1924 – Světla Mathauserová literární historička a rusistka † 21 února 2006 1926 – Jiří Dadák československý závodník v hodu kladivem † 6 března 2014 1928 – Štěpán Koníček skladatel dirigent a hudební dramaturg † 26 května 2006 1937 Zdeněk Beran český malíř autor objektů a instalací † 7 listopadu 2014 Karel Kuklík český fotograf Luděk Pojezný reprezentant Československa ve veslování bronz na OH 1960 a 1964 Tomáš Vosolsobě český malíř filatelista a fotograf 1938 – Petr Skoumal klavírista a skladatel † 28 září 2014 1939 – Jiří Anděl český matematik 1940 – Miloslav Šimek český herec a bavič † 16 února 2004 1941 – Ivan Zelenka dirigent a hudební skladatel 1959 – Eva Holubová česká herečka 1960 – Ivan Lendl český tenista 1961 – Jan Činčera grafik Svět 1671 – pokřtěn Robert Roy MacGregor skotský lidový hrdina † 28 prosince 1734 1678 – Filippo Juvarra italský architekt † 31 ledna 1736 1687 – Jean Lebeuf francouzský historik † 10 dubna 1760 1693 Klement XIII papež † 2 února 1769 James Bradley anglický astronom † 13 července 1762 1765 – Nicéphore Niépce francouzský vynálezce průkopník fotografie † 5 července 1833 1770 – Gabriel Jean Joseph Molitor francouzský generál † 28 července 1849 1780 – Alexandre Deschapelles francouzský šachista † 27 října 1847 1785 – Alessandro Manzoni italský básník a romanopisec † 22 května 1873 1790 Ludwig Georg Treviranus německý konstruktér † 7 listopadu 1869 Vincenz August Wagner rakouský právník † 14 října 1833 1792 – John Herschel anglický matematik a astronom † 11 května 1871 1804 – Wilhelm Gail německý malíř † 26 února 1890 1822 Alexander Ver Huell nizozemský ilustrátor † 28 května 1897 Victor Massé francouzský hudební skladatel † 5 července 1884 1837 – Henry Draper americký fyzik a astronom † 20 listopadu 1882 1849 – Luther Burbank americký botanik † 11 dubna 1926 1855 – Marie-Joseph Lagrange francouzský biblista † 10 března 1936 1857 – Julius Wagner-Jauregg rakouský lékař a neurolog nositel Nobelovy ceny † 27 září 1941 1860 – René Doumic francouzský literární historik a kritik † 2 prosince 1937 1870 – Ernst Leonard Lindelöf finský matematik † 4 června 1946 1872 – Piet Mondrian nizozemský malíř vůdčí osobnost konstruktivismu † 1 února 1944 1875 Maurice Ravel francouzský skladatel † 28 prosince 1937 George Larner britský olympijský vítěz v chůzi † 4 března 1949 1892 – Jozef Turanec generál slovenské armády během druhé světové války † 9 března 1957 1893 – Andreas Markusson norský spisovatel † 31 října 1952 1897 – Joy Paul Guilford americký psycholog † 26 listopadu 1987 1900 Arvo Haavisto finský zápasník zlato na OH 1928 † 22 dubna 1977 Fritz Wolfgang London americký fyzik † 30 března 1956 1904 Reinhard Heydrich německý nacistický generál zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava † 4 června 1942 Ivar Ballangrud norský rychlobruslař † 1 června 1969 1908 – Anna Magnani italská herečka † 26 září 1973 1909 Léo Malet francouzský spisovatel † 3 března 1996 Roger Revelle americký oceánograf † 15 července 1991 Ryszard Siwiec polská živá pochodeň na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa † 12 září 1968 1915 – Jacques Chaban-Delmas premiér Francie † 10 listopadu 2000 1920 – Eilís Dillonová irská spisovatelka † 19 července 1994 1922 Július Torma slovenský boxer olympijský vítěz † 23 října 1991 Umberto Betti italský kardinál † 1 dubna 2009 1924 Kóbó Abe japonský spisovatel † 22 ledna 1993 Richard Grunberger rakouský historik † 15 února 2005 1932 – Hugo Rietveld nizozemský krystalograf 1935 – Antonios Naguib egyptský kardinál emeritní koptský patriarcha 1936 Georges Perec francouzský spisovatel † 3 března 1982 Loren Wilber Acton americký astronaut a fyzik Julio Terrazas Sandoval bolívijský kardinál 1938 David Baltimore americký mikrobiolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1975 Albert Fert francouzský fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 2007 1940 Rudi Dutschke osobnost radikálně levicového studentského hnutí v Německu † 24 prosince 1979 Viktor Savinych sovětský kosmonaut rektor Moskevské státní univerzity 1946 – Zsuzsa Koncz maďarská zpěvačka 1947 – Walter Röhrl německý jezdec rallye 1949 Leopoldo José Brenes Solórzano nikaragujský kardinál Roman Dmitrijev sovětský zápasník volnostylař zlato na OH 1972 1956 – Kate Valk americká divadelní herečka 1960 – Jozef Chovanec český fotbalista a trenér slovenského původu 1962 – Taylor Dayne americká zpěvačka a herečka 1964 Bret Easton Ellis americký spisovatel Wanda Sykes americká herečka 1970 – Rachel Weisz britská herečka 1972 – Isabelle Faust německá houslistka 1983 − Rémi Panossian francouzský klavírista Úmrtí Česko 1514 – Řehoř Hrubý z Jelení český spisovatel a překladatel asi 1460 1651 – Heřman Černín z Chudenic český šlechtic nejvyšší hofmistr Království českého 24 července 1576 1786 – František Benda český skladatel a houslový virtuóz 22 listopadu 1709 1816 – Karel Ignác Thám český spisovatel 4 listopadu 1763 1873 – Tomáš Šobr český politik starosta Písku 1 září 1813 1885 – Jakub Malý český buditel a spisovatel 4 srpna 1811 1887 – Ferdinand Arlt profesor oftalmologie v Praze a Vídni 18 dubna 1812 1893 – Jan Černý poslanec Českého zemského sněmu 26 září 1839 1905 – Josef Schaniak český architekt 9 února 1845 1926 – Jindřich Kàan z Albestů český skladatel a pedagog 29 května 1852 1941 – Popelka Biliánová česká vlastenecká spisovatelka 27 ledna 1862 1942 – Bronislava Foustková česká překladatelka a spisovatelka 20 října 1861 1968 – Viktor Hájek nejvyšší představitel Českobratrské církve evangelické 15 července 1900 1972 Otto Jírovec parazitolog 31 ledna 1907 Jan Weiss český spisovatel 10 května 1892 1978 – Vítězslav Gardavský spisovatel 24 října 1923 1989 – Karel Velebný jazzový hudebník herec a hudební pedagog 17 března 1931 1991 – Josef Páleníček klavírní virtuos a hudební skladatel 19 července 1914 1999 – Ladislav Vodička český country zpěvák a textař 10 ledna 1931 2005 Zbyněk Malinský spisovatel 7 února 1923 Valérie Čižmárová česká zpěvačka 29 ledna 1952 2009 – Václav Bedřich český animátor scenárista a režisér 28 srpna 1918 2011 – Miloslav Stibor fotograf 11 července 1927 Svět 322 př n l – Aristotelés řecký filozof 384 př n l 203 nebo 202 – sv Perpetua a Felicita mučednice 1274 – Tomáš Akvinský katolický filozof a teolog 1225 1517 – Marie Aragonská portugalská královna jako manželka Manuela I 29 června 1482 1625 – Johann Bayer německý astronom zavedl současné označení planet 1572 1724 – Inocenc XIII papež 13 května 1655 1737 – Guido Starhemberg rakouský císařský vojevůdce 11 listopadu 1657 1750 – Cornelis Troost holandský malíř období baroka 8 října 1697 1767 – Jean-Baptiste Le Moyne Sieur de Bienville francouzský guvernér Louisiany 23 února 1680 1809 Johann Georg Albrechtsberger rakouský varhaník hudební skladatel a pedagog 3 února 1736 Jean-Pierre Blanchard francouzský průkopník balonové vzduchoplavby 4 července 1753 1811 – Juraj Fándly slovenský spisovatel a včelař 21 října 1750 1863 – Bartolomeo Bosco italský iluzionista 3 ledna 1793 1864 – Charles Didier švýcarský básník a spisovatel 15 září 1805 1872 – Karl Friedrich Jänisch ruský šachový mistr 11 dubna 1813 1875 – John Edward Gray britský zoolog 12 února 1800 1891 – Fran Miklošič slovinský lingvista a filolog 20 listopadu 1813 1892 – Étienne Arago francouzský spisovatel a politik 9 února 1802 1901 – Ferdinand Michl kanovník litoměřické kapituly 10 března 1826 1903 – Leopoldina Ortová česká herečka 18 února 1847 1905 – Ján Francisci-Rimavský slovenský spisovatel a politik 1 června 1822 1911 – Antonio Fogazzaro italský spisovatel 25 března 1842 1920 – Jaan Poska ministr zahraničních věcí Estonska 24 ledna 1866 1922 – Axel Thue norský matematik 19 února 1863 1925 – Georgij Lvov předseda ruské prozatímní vlády 30 listopadu 1861 1926 – Pranas Eidukevičius litevský politik 25 září 1869 1931 Theo van Doesburg nizozemský malíř spisovatel a architekt 30 srpna 1883 Akseli Gallen-Kallela finský malíř a designér 26 dubna 1865 1932 Heinrich Clam-Martinic rakouský politik 1 ledna 1863 Aristide Briand premiér Francie 28 března 1862 1937 – Waldemar Titzenthaler německý fotograf 19 srpna 1869 1940 – Edwin Markham americký básník 23 dubna 1852 1941 – Günther Prien německý velitel ponorky U-47 16 ledna 1908 1946 – Hendrik Adamson esperantsky píšící estonský spisovatel 6 října 1891 1954 – Otto Diels německý chemik nositel Nobelovy cenu za chemii 23 ledna 1876 1959 Ičiró Hatojama premiér Japonska 1 ledna 1883 Arthur Cecil Pigou britský ekonom 18 listopadu 1877 1965 – Luisa Mountbattenová švédská královna 13 července 1889 1967 – Alice B Toklasová americká spisovatelka 30 dubna 1877 1968 – Ja'akov Ben-Dov izraelský fotograf a filmař 21 června 1882 1971 – Erich Abraham nacistický generál 27 března 1895 1975 Michail Michajlovič Bachtin ruský literární vědec a teoretik kultury 17 listopadu 1895 Ján Hrušovský slovenský spisovatel 4 února 1892 1976 Tove Ditlevsenová dánská spisovatelka 14 prosince 1917 Jožo Nižnánsky slovenský spisovatel 30 srpna 1903 1985 – Arkady Fiedler polský spisovatel novinář zoolog a cestovatel 28 listopadu 1894 1990 – Luis Carlos Prestes generální tajemník Brazilské komunistické strany 3 ledna 1898 1991 – Jean Piveteau francouzský vertebrátní paleontolog 23 září 1899 1993 – Martti Johannes Larni finský spisovatel 22 září 1909 1997 Steve Alder britský herec 1950 Edward Mills Purcell americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1952 30 srpna 1912 1999 Stanley Kubrick americký režisér 26 července 1928 Friedrich Asinger německý chemik 26 června 1907 2005 – Jozef Stank slovenský politik 26 října 1940 2006 Gordon Parks americký fotograf žurnalista básník muzikant režisér a spisovatel 30 listopadu 1912 Ali Farka Touré malijský kytarista 1939 2013 Kenny Ball britský trumpetista 22 května 1930 Peter Banks britský kytarista 15 července 1947 Svátky Česko Tomáš Tomáška Tomislav Svět Slovensko – Tomáš Katolický kalendář Světový den modliteb žen Sv Perpetua a Felicita Pranostiky Česko O svatém Tomáši sníh bředne na kaši Zima kterou Tomáš nese dlouho námi ještě třese 9 březen je 68 den roku podle gregoriánského kalendáře 69 v přestupném roce Do konce roku zbývá 297 dní Události Česko 1339 – Polský král Kazimír III Veliký ratifikoval Trenčínskou smlouvu 1991 – Představitelé slovenských politických stran kromě VPN a KSS na setkání v Bratislavě podepsali společné prohlášení že Moravany považují "za moderní státotvorný národ schopný samostatně si hospodařit na svém vlastním území a samostatně si rozhodovat o svém vlastním osudu" 2014 – Jaromír Jágr dosáhl jako sedmý hokejista v NHL hranici 700 gólů Jubilejní trefu zaznamenla útočník New Jersey na ledě New York Islanders Svět 1672 – V Paříži vychází první časopis na světě který se programově věnoval skandálním historkám a drbům z vyšší společnosti Jeho vydavatelem byl Jean Donneau 1712 – Chorvatský Sabor přijal Chorvatskou pragmatickou sankci 1776 – Vyšlo dílo Bohatství národů skotského ekonoma Adama Smithe 1796 – Napoleon Bonaparte si bere Josefínu de Beauharnais 1814 – V rámci napoleonských válek proběhla bitva u Laonu 1916 – Byla zahájena v pořadí již 5 bitva na Soči 1945 – 333 letadel typu B-29 pod vlajkou USA vybombardovalo Tokio Při tomto náletu bylo na město svrženo 1 665 tun napalmu V metropoli zahynulo přes 100 000 obyvatel Podobně dopadla další japonská města – Kóbe Ósaka Jokohama Narození Česko 1662 – František Antonín Špork český šlechtic významný mecenáš umění † 30 března 1738 1693 – František Řehoř Giannini olomoucký a vratislavský kanovník † 24 ledna 1758 1737 – Josef Mysliveček hudební skladatel † 4 února 1781 1811 – Marie Čacká česká spisovatelka † 18 března 1882 1825 – Peter Bibus rakouský a český politik německé národnosti † 25 února 1891 1839 – Františka Stránecká česká spisovatelka † 27 května 1888 1848 – Antonín Pulda herec a režisér † 3 října 1894 1868 – Josef Teska československý politik † 1945 1878 – Josef Kříž československý politik † ? 1880 – Josef Foltynovský teolog kanovník olomoucké kapituly † 31 srpna 1936 1889 – Ludmila Matiegková učitelka a egyptoložka † 26 srpna 1960 1895 – Jaroslav Brychta český sochař a sklářský výtvarník † 5 října 1971 1904 – Július Ďuriš československý komunistický politik † 18 února 1986 1908 – Josef Gruss herec a spisovatel-humorista † 12 dubna 1971 1911 – Otýlie Vranská oběť brutální vraždy † 1 září 1933 1913 – Ivan Haluzický důstojník československého letectva † 4 listopadu 1965 1922 – Emilian Hamerník ministr práce a sociálních věcí 1923 – Svatopluk Pitra grafik malíř výtvarník animovaných filmů † 15 července 1993 1926 – Milan Křížek hudební skladatel violista a hudební pedagog 1930 Ota Filip spisovatel publicista a komentátor Ernst Tugendhat německý filosof brněnský rodák 1933 – Stanislav Milota český kameraman a signatář Charty 77 1934 – Jiří Kalach český hudební skladatel † 20 dubna 2008 1936 – František Vízner český umělec sklářský výtvarník a designér † 1 července 2011 1946 – Oldřich Svojanovský český veslař který získal stříbrnou a bronzovou medaili z OH 1948 – Jiří Adamec televizní režisér 1949 – Jan Poštulka český fotbalový trenér 1957 – David Vávra akademický architekt herec scenárista spoluzakladatel divadla Sklep 1959 – Zlata Adamovská česká herečka 1977 – Radek Dvořák český hokejový hráč Svět 1213 – Hugo IV Burgundský burgundský vévoda a titulární král soluňského království † 27 října 1272 1291 – Cangrande I della Scala vládce Verony Padovy a Vicenzy† 22 června 1329 1454 – Amerigo Vespuci italský mořeplavec a kartograf † 22 února 1512 1561 – Václav Habsburský syn císaře Maxmiliána II † 22 září 1578 1564 – David Fabricius německý pastor a astronom † 7 května 1617 1568 – Svatý Alois Gonzaga patron studentů a mládeže † 21 června 1591 1749 – Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau francouzský politik spisovatel a novinář † 2 dubna 1791 1750 – Johann Friedrich August Tischbein německý malíř † 21 června 1812 1753 – Jean-Baptiste Kléber francouzský generál † 14 června 1800 1776 – Josef Habsbursko-Lotrinský uherský palatin † 13 ledna 1847 1784 – Alois Ugarte předseda zemských vlád v Horních Rakousích a na Moravě † 25 dubna 1845 1811 – Ernst Julius Hähnel německý sochař † 22 května 1891 1814 – Taras Ševčenko ukrajinský básník † 10 března 1861 1838 Ludwig Gumplowicz polský právník a sociolog † 20 srpna 1909 Heinrich Lanz německý vynálezce a výrobce zemědělských strojů † 1 února 1905 1844 – Josef von Dipauli tyrolský šlechtic a politik † 29 ledna 1905 1851 – Paul Vittorelli předlitavský právník soudce a politik † 20 dubna 1932 1863 – Carl H Eigenmann americký ichtyolog † 24 dubna 1927 1868 – Filipp Macharadze gruzínský politik † 10 prosince 1941 1877 – Emil Abderhalden švýcarský biochemik a fyziolog † 5 srpna 1950 1883 Vladimir Antonov-Ovsejenko sovětský bolševický vůdce a diplomat † 10 února 1939 Gregorij Rožman lublaňský biskup † 16 listopadu 1959 1886 Werner Kempf generál tankových jednotek Wehrmachtu † 6 ledna 1964 Heorhij Narbut ukrajinský malíř † 23 května 1920 1890 – Vjačeslav Michajlovič Molotov sovětský ministr zahraničí † 8 listopadu 1986 1892 Mátyás Rákosi premiér Maďarské lidové republiky † 5 února 1971 Vita Sackville-Westová britská spisovatelka a zahradnice † 2 června 1962 1895 – Albert Göring německý obchodník a zachránce Židů † 20 prosince 1966 1902 Luis Barragán mexický architekt † 22 listopadu 1988 Ludwig Landgrebe rakouský filosof † 14 srpna 1991 1903 Fraňo Kráľ slovenský básník a politik † 3 ledna 1955 Daniel Okáli slovenský literární kritik publicista a politik † 23 listopadu 1987 Józef Warszawski polský kněz filosof spisovatel a odbojář † 1 listopadu 1997 1907 – Mircea Eliade rumunský religionista historik a politik † 22 dubna 1986 1917 – Algirdas Julien Greimas francouzský sémiotik † 27 února 1992 1918 – Mickey Spillane americký spisovatel † 17 července 2006 1919 – Chantal Chaudé de Silans francouzská šachistka † 5 května 2001 1922 – Felice Schragenheim německá básnířka a novinářka † 31 prosince 1944 1923 – André Courrèges francouzský módní návrhář 1930 Ornette Coleman americký jazzový saxofonista a skladatel Stephen Fumio Hamao japonský kardinál † 8 listopadu 2007 1933 − Lloyd Price americký zpěvák 1934 Jurij Alexejevič Gagarin ruský kosmonaut první člověk v kosmu † 27 března 1968 Dietmar Grieser rakouský spisovatel literatury faktu 1937 – Egon Krenz generální tajemník komunistické strany NDR 1938 – Roy Brooks americký bubeník † 15 listopadu 2005 1940 – Gary Hirsh americký bubeník 1942 – John Cale britský hudebník skladatel a producent spoluzakladatel The Velvet Underground 1943 Bobby Fischer americký šachista mistr světa v šachu † 17 ledna 2008 Jef Raskin americký inženýr a softwarový vývojář 1944 – Trevor Burton britský hudebník 1945 – Robin Trower britský kytarista 1947 – Chris Thompson britský zpěvák a kytarista 1948 László Lovász maďarský matematik James Taylor americký folkrockový zpěvák a kytarista 1949 – Michel Roger premiér Monackého knížectví 1950 – Danny Sullivan americký automobilový závodník pilot Formule 1 1956 – Tadeusz Płoski polní biskup Polské armády † 10 dubna 2010 1963 − Marian Jaslovský slovenský publicista redaktor a hudebník 1984 – Julia Mancusová americká lyžařka 1985 – Pastor Maldonado venezuelský pilot Formule 1 Úmrtí Česko 1422 – Jan Želivský husitský kněz 1380 1671 – Jiří Crugerius český jezuita barokní historik a pedagog 6 listopadu 1608 1856 – František Tadeáš Blatt český klarinetista skladatel a hudební pedagog 1793 1872 – Jan Mundy textilní podnikatel 28 října 1798 1874 – František Petrovický československý politik † ? 1881 – Josef Mikula rektor C k Františkovy univerzity v Olomouci 25 září 1816 1887 – Friedrich Wiener rakouský a český právník a politik německé národnosti 20 listopadu 1817 1890 – Vojtěch Křišťan kněz a diplomat únor 1839 1900 – František Wildmann kněz autor historických spisů a národní buditel 28 listopadu 1839 1906 – Václav Nekvasil český stavební podnikatel a politik 15 února 1840 1915 – Jan Bezděk český mykolog 16 května 1858 1919 – František Urban český malíř 15 září 1868 1933 – Norbert Jan Nepomucký Klein brněnský biskup a velmistr řádu Německých rytířů 25 října 1866 1940 – Jan Nevěřil děkan teologické fakulty v Olomouci 1 března 1864 1941 František Vážný prezident Nejvyššího soudu 1 dubna 1868 Přemysl Šámal český politik účastník protirakouského a protinacistického odboje 4 října 1867 1944 – Karel Škorpil český archeolog 15 července 1859 1945 – Josef Šandera voják a velitel výsadku Barium 14 března 1912 1962 – Zdeněk Nejedlý český muzikolog literární historik a politik 10 února 1878 1968 – Josef Skalák československý politik 30 října 1874 1973 – Jan Bechyně entomolog 19 září 1920 1975 Jaromír Čermák sochař 10 dubna 1888 Alois Kaderka československý katolický politik a publicista 20 září 1889 1992 – František Schwarzenberg diplomat 24 března 1913 2001 – Martin Stáhalík český akrobatický pilot a mistr světa v letecké akrobacii z roku 1995 4 června 1962 2010 – Zdeněk Malý bývalý československý volejbalista 7 července 1926 Svět 1646 – Baltazar Karel Španělský resp Habsburský španělský infant a princ asturský 17 října 1629 1661 – Jules Mazarin italský kardinál francouzský politik a diplomat 14 července 1602 1685 – Carpoforo Tencalla italsko-švýcarský malíř 10 září 1623 1706 – Johann Pachelbel německý varhaník a hudební skladatel pokřtěn 1 září 1653 1743 – Jean-Baptiste Lully francouzský hudební skladatel 6 srpna 1665 1782 – Sava II Petrović-Njegoš černohorský vladyka 18 ledna 1702 1798 – Bedřiška Braniborsko-Schwedtská wüttemberská vévodkyně 18 prosince 1736 1805 – Pieter Boddaert mladší nizozemský básník a spisovatel říjen 1766 1847 – Mary Anning britská paleontoložka 21 května 1799 1851 – Hans Christian Oersted dánský fyzik chemik a filozof 14 srpna 1777 1857 – Svatý Dominik Savio patron ministrantů 2 dubna 1842 1867 – Žofie Saská saská princezna a bavorská vévodkyně 15 března 1845 1881 – Karolina Amálie Augustenborgská dánská královna manželka krále Kristiána VIII 28 června 1796 1883 – Arnold Toynbee britský historik ekonom 23 srpna 1852 1888 – Vilém I Pruský pruský král a německý císař 22 března 1797 1885 – Giovanni Lanza italský politik 15 února 1810 1892 – Sereno Watson americký botanik 1 prosince 1826 1893 – George Washington Wilson skotský královský dvorní fotograf 7 února 1823 1897 – Džamáluddín Afghání islámský nacionalista 1838 1918 – Frank Wedekind německý dramatik a spisovatel 24 července 1864 1943 – Otto Freundlich německý malíř a sochař 10 července 1878 1949 Walter Short velitel posádky v Pearl Harboru 30 března 1880 Charles Bennett britský atlet dvojnásobný olympijský vítěz 1900 28 prosince 1870 1952 – Alexandra Kollontajová ruská revolucionářka 31 března 1872 1957 – Jozef Turanec generál slovenské armády během druhé světové války 7 března 1892 1964 – Paul von Lettow-Vorbeck německý generál 20 března 1870 1972 – Ja'akov Herzog izraelský rabín právník a diplomat 21 března 1921 1975 – Joseph Guillemot francouzský olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů z roku 1920 1 října 1899 1979 Jean-Marie Villot francouzský kardinál státní sekretář 10 listopadu 1905 Andreo Cseh maďarský esperantista 12 září 1895 1982 – Cvi Jehuda Kook vedoucí osobnost náboženského sionismu 23 dubna 1891 1983 – Ulf von Euler švédský fyziolog a farmakolog 7 února 1905 1988 Kurt Georg Kiesinger spolkový kancléř Německé spolkové republiky 6 dubna 1904 Janez Janžekovič slovinský kněz teolog a filosof 4 března 1901 1989 – Robert Mapplethorpe americký portrétní fotograf 4 listopadu 1946 1992 – Menachem Begin izraelský premiér 16 srpna 1913 1993 Max August Zorn americký matematik 6 června 1906 Eduard Kneifel evangelický duchovní církevní historik a skladatel duchovních písní 14 listopadu 1896 Cyril Northcote Parkinson britský důstojník historik a spisovatel 30 července 1909 1994 Fernando Rey španělský herec 20 září 1917 Charles Bukowski americký básník prozaik 16 srpna 1920 2003 – Vladimír Durdík slovenský herec 23 května 1949 2006 – John Profumo britský politik 30 ledna 1915 2012 – José Tomás Sánchez filipínský kardinál 17 března 1920 Svátky Česko Františka Radúz Rebeka Svět Slovensko – Františka Rebeka Pranostiky Česko Na svatou Františku déšť – neurodí se brambory Abú Zabí též Abú Dhabí arabsky Abū Ẓabī je hlavní město Spojených arabských emirátů a metropole stejnojmenného emirátu Město má 1 500 000 obyvatel Město má za sebou pestrou minulost zahrnující období kdy bylo útočištěm pirátů Od 60 let 20 století prošlo město závratnou přeměnou do moderního střediska se širokými bulváry a vysokými budovami Ze starého města do dnešních dnů zůstalo jen pramálo výjimku tvoří Starý palác který reprezentuje jednu z nejstarších budov postavenou nad pramenem Poblíž města se nachází mezinárodní letiště Byly zde pořádány mezinárodní soutěže v letecké akrobacii Red Bull Air Race Velká mešita šejka Zayeda Její architektura byla odvozena z marocké mešity v Casablance patří k největším v islámském světě Zaujímá plochu 22412 metrů čtverečních a pojme 41 tisíc věřících ženám je vstup povolen pouze v dlouhém oděvu zakrývajícím hlavu vlasy paže i nohy Měšita byla otevřena v prosinci roku 2007 Je zbudována především z bílého mramoru vykládána dalšími barevnými kameny některé výzdobné články jsou zlacené skleněné lustry dodala firma Swarowski V sousedství měšity je hrob šejka Zayeda který stavbu financoval Závodní okruh Yas Marina Circuit Okruh Yas Marina Circuit měl premiéru ve formuli 1 na konci sezóny v roce 2009 navrhl ho architekt Hermann Tilke a nachází se na Yas Islandu nedaleko města Abú Dhabí Byl dokončen v průběhu roku 2009 a je součástí zábavního komplexu ve kterém se mimo jiné nachází i Ferrari World Má celkem 21 zatáček Externí odkazy Afghánistán česky také Afganistan< ref> Islámský stát Afghánistán; De'Afghánistán islámí daulat darijsky Doulat-e eslámí-je Afghánestán je stát který leží ve středu Asie Země nemá přístup k moři Na severu hraničí s Uzbekistánem 137 km a Tádžikistánem 1206 km na severovýchodě s Čínou 76 km na východě s Pákistánem tzv Durandova linie 2430 km na západě s Íránem 936 km a na severozápadě s Turkmenistánem 744 km Historie Historie do roku 1978 Současný Afghánistán byl v 8 století př n l součástí Médie a od 6 století př n l okrajovou součástí Achaimenovské říše na západě současného Afghánistánu a jejich vazalských území na východě Alexandr Veliký dobyl tuto oblast Perské říše v roce 330 př n l Ve 3 století se zde rozkládala říše Kušánů v 6 století říše Hefthalitů Od 7 století n l bylo území Afghánistánu postupně připojováno k území arabské říše Koncem 14 století se stalo součástí říše Velkých Mughalů Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746 pod jménem Durránská říše Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenu Abdalí jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupu Ahmada Šáha Na konci 19 staletí se Afghánistán stál "nárazníkovým státem" v rámci rusko-britské Velké hry Během třetí Anglo-afghánské války v roce 1919 uhájil svou nezávislost a získal mezinárodní uznání Za vlády krále Zahira Šáha mezi lety 1933 a 1973 zažíval Afghánistán období stability Pokusy o modernizaci země však byly zastaveny ultrakonzevativními předáky kmenů a duchovními V roce 1973 ale Záhirův švagr Muhammad Dáúd Chán zahájil nekrvavý puč při němž se země změnila na republiku Dáúd a celá jeho rodina byli zavražděni v roce 1978 kdy afghánská komunistická strana uspořádala převrat a převzala vládu v zemi Vláda komunistů a sovětská okupace V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů Dne 24 prosince 1979 SSSR intervenoval na základě žádosti tamního rozhádaného marxistického vládního uskupení O dva dny později byl za pomoci sovětských zvláštních jednotek zavražděn prezident Hafizulláh Amín a místo něj dosazen Babrak Karmal bývalý velvyslanec v Československu Tím začala Sovětská válka v Afghánistánu trvající 9 let a 2 měsíce 24 12 1979 – 15 2 1989 některé zdroje uvádějí chybně 10 let Spojené státy kvůli invazi sovětů rozjeli operaci Cyclone s úmyslem podpořit vyzbrojit a vycvičit obránce Afganistanu Sovětské armádě se nikdy nepodařilo dobýt celý Afghánistán Sověti v zemi postupovali s neuvěřitelnou brutalitou mnoho vesnic bylo vyvražděno pro pouhé podezření ze spolupráce s mudžáhidy Během bojů bylo zabito až 15 milionů lidí převážně civilistů a cca 5-10 milionů uprchlo převážně do Pákistánu a Íránu cca polovina všech uprchlíků na světě byli Afghánci Nejkrvavější období války bylo prvních 18 měsíců po nástupu Gorbačova který tuto válku nechtěl a nařídil proto generalitě že válku musí do roka vyhrát Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku ztrátě asi 15 000 vojáků zabitých mudžáhidy trénovanými USA Pákistánem a dalšími zahraničními vládami a ekonomickými problémy se v roce 1989 SSSR stáhl Občanská válka Po odchodu sovětských vojsk přestaly místní mudžáhedíny podporovat i Spojené státy Ve vzniklém „mocenském vakuu mezi sebou začaly bojovat jednotlivé mudžáhedínské frakce Potichu ale rychle začala občanská válka která trvala dalších cca 7 let Hlavní město Kábul které bylo jako jedno z mála území Afghánistánu stále v rukou místní komunistické vlády bylo dobyto v roce 1992 Poslední prosovětský prezident Muhammad Nadžíbulláh abdikoval a utekl do kábulského komplexu Organizace spojených národů Zde zůstával v bezpečí až do doby kdy se v oblasti k moci dostal Tálibán Tito radikální islámští bojovníci Nadžíbulláha v roce 1996 zatkli a veřejně popravili Následně převzali kontrolu nad celým Afghánistánem vyjma severovýchodního cípu země Islámský emirát Afghánistán Boje mezi skupinami mudžáhidů pokračovaly Nejvážnější boje se odehrály v roce 1994 kdy bylo zabito 10 000 lidí při boji mezi dvěma frakcemi v Kábulu Podporován Pákistánem vybudoval Tálibán nábožensko-politickou sílu a v roce 1996 převzal moc v zemi Tálibán byl schopen ovládat 90 % země nekontroloval jen území Severní aliance na severovýchodě Tálibán se snažil o přísnou interpretaci islámského práva šarí’a Aliance Pákistánu s Tálibánem poskytovala útočiště islámským teroristům Operace Trvalá svoboda USA a spojenci ve spolupráci s afghánskou opozicí svrhli po teroristických útocích 11 září 2001 Tálibán Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu V prosinci 2001 byl jmenován Hamíd Karzáí předsedou prozatímní vlády v roce 2002 tzv prozatímním prezidentem a 9 října 2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu Tálibánu se dá říci že Tálibán má v současnosti pod kontrolou menší část země Karzáí pouze oblast hlavního města a vojenští velitelé zbytek země Administrativní rozdělení 34 provincií velájat Geografie Afghánistán je hornatá země sousedící s Íránem Turkmenistánem Uzbekistánem Tádžikistánem Čínou a Pákistánem Velká území země jsou suchá s omezenými zdroji pitné vody Afghánistán má kontinentální klima s horkými léty a chladnými zimami V zemi jsou častá zemětřesení Povrch Afghánistán je hornatá země s rovinami na severu a severozápadě Velmi podstatnou roli hraje v otázce Afghánistánu nejen jeho poloha ale také jeho povrch Afghánistán je totiž vyloženě horskou zemí s velmi členitým povrchem Přesto se dají v Afghánistánu podobně jako např v pouštích oázy najít i ve vysokých horách skrytá zelená údolí Celých 33 % plochy státu leží mezi a 10 % země je výše než 3000 m n m Od severovýchodu k jihozápadu se táhne horská soustava Hindúkuše nejvyššího pohoří v Afghánistánu jehož vrcholy přesahují 7000 m n m nejvyšším je na pákistánských hranicích Nošak – 7492 m n m Pohoří Hindúkuš tak tvoří ohromnou přírodní bariéru díky které je Afghánistán izolován nejen "diplomaticky" ale zčásti i geograficky Nemalou důležitost má proto pro stát Chajbarský průsmyk kterým vede cesta do Pákistánu Už z charakteristiky povrchu je patrné že země rozhodně nenabízí ty nejlepší podmínky pro nějaké výraznější aktivity Jednak jde o naprostou nedostupnost některých oblastí dále o to že většina státu leží na velmi suchém a neúrodném území na jihu a jihovýchodě jsou převážně pouště např Registan a Margo Nejúrodnější místo země je tak jednoznačně na severu podél řeky Amudarji pramení na ledovcích Pamíru která zde tvoří hranici s Uzbekistánem a Tádžikistánem Zajímavé na afghánských řekách je to že jen jejich mizivá část patří k nějakému světovému rozvodí Do moří či oceánů se tak dostává jen několik málo řek na východě země Z nich je nejdůležitější Kábul která vtéká do Indu a díky němu dále do Indického oceánu Drtivá většina řek tak končí svou pouť ve vnitrozemských jezerech nebo vysychají v písečných pouštích či v solných oblastech Goude zíre Přesto jsou řeky v mnoha místech velmi významným dárcem života K těm významnějším mohu zařadit např ještě Helmand Hari či Farrahrud Podnebí Navíc existuje několik jakýchsi regionálních variací podnebí Velké rozdíly panují hlavně mezi severem a jihem Klima severovýchodu je subarktické hlavně díky velké nadmořské výšce což přináší obyvatelům velmi tvrdé studené a suché zimy Pohoří na hranici s Pákistánem oblast Núristánu je zase silně ovlivněno Indickými monzuny které přicházejí pravidelně v období června až září Ty přinášejí do oblasti velkou vlhkost a také tolik chybějící déšť Průměrné srážky na většině území se pohybují mezi 40 – 400 mm za rok většina srážek zde navíc spadne mezi březnem a květnem Maximálních hodnot dosahují právě v horských oblastech hraničících s Pákistánem až 800 mm srážek na metr čtverečný za rok Velké rozdíly jsou ovšem také v teplotách V místech kam ještě zasahuje vliv monzunu se průměrná letní teplota pohybuje od 25 do 32 stupňů a v zimě od 0 do -8 stupňů Celsia Horské oblasti pak nabízejí nesrovnatelně drsnější podmínky kde v létě nepřekročí teplota často ani 10 stupňů a v zimě se zde mohou dočkat až 35 stupňových mrazů Jih země je pak ovlivněn hlavně svou polopouštní charakteristikou Tedy opět stačí krátce shrnout teplo sucho Navíc jsou v této oblasti časté velmi prudké větry které pak vyvolávají písečné bouře Díky své izolovanosti a díky drsnému podnebí však zůstává pravdou že některé části Afghánistánu si opravdu zachovávají svou tvář tak jak je příroda stvořila Je zde mnoho oblastí kam lidská noha nikdy nevkročila což dalo vzniknout mnoha národním parkům a přírodním rezervacím Vláda a politika S cílem odstranit politické vakuum v zemi se v Petersbergu Německo pod patronací OSN konaly politické rozhovory hlavních afghánských frakcí o budoucnosti země které skončily v prosinci 2001 podpisem dohody o vytvoření přechodné vlády v čele s uznávaným paštunského vůdcem Hamidem Karzáím V červnu 2002 se v Kábulu konalo zasedání mimořádného kmenového shromáždění Velká džirga které navzdory neshodám a složitým jednáním potvrdilo složení mnohonárodnostní prozatímní vlády a zvolilo Karzájího za prezidenta Armáda Důležitým údajem je výška výdajů na obranu která například v roce 2000 dosahovala 250 mil USD Veřejné zdroje uvádějí že afghánské ozbrojené síly mají více než 150 000 vyzbrojených vojáků v činné službě přičemž příslušníků Talibanu je 45 000 Výzbroj a bojová technika je převážně ruské výroby i když v omezené míře byla dovezena i bojová technika a zbraně západní výroby V roce 1992 mělo letectvo ve své výzbroji 190 bojových letadel a přibližně 80 bojových vrtulníků Předpokládá se že většina z nich je dodnes používána Taliban koncem roku 2000 vlastnil asi 6 letadel Su-22 a 20 letadel MiG-21 4 kompletně vyzbrojené cvičné bojové letouny L-39 československé výroby a 26 bojových vrtulníků převážně typu Mi-8 a Mi-17 Charakteristickým znakem jsou relativně vysoká mobilnost a přepravní kapacita kterou zajišťuje 24 velkých dopravních letadel Antonov několika typů Ozbrojené síly Afghánistánu jsou relativně zastaralé a neodpovídají požadavkům k vedení moderního boje Infrastruktura systém velení řízení a spojení jsou vybudovány na principech odpovídajících silového vedení boje Ekonomika Afghánistán je velmi chudá země vysoce závislá na zemědělství a chovu dobytka Ekonomika velmi utrpěla politickým a vojenským neklidem Většina obyvatelstva trpí nedostatkem potravy oblečení bydlení lékařské péče a jinými problémy způsobenými vojenskými operacemi a politickou nejistotou Inflace zůstává vážným problémem Po válce proti Tálibánu mnoho farmářů začalo pěstovat na export místo na výživu domácího obyvatelstva např se vrátilo k pěstování máku na výrobu opia Afghánistán je zdaleka největším výrobcem heroinu na světě – mezi lety 2004 a 2007 se podíl ze světové produkci v této zemi zvýšil z 87 na 93 procent Nedávno byla v zemi objevena ohromná ložiska kovů za bilión dolarů především lithia ale i železa zlata kobaltu uranu a mědi To představuje budoucí naději pro tuto zemi která jinak nemá žádný těžební průmysl ani odpovídající infrastrukturu takže země nedokáže své přírodní bohatství využít dříve než za několik desítek let Významnou složkou afghánského hospodářství je kontrola nad tranzitem neprocleného a nezdaněného zboží zejména ve směru z Pákistánu přes Afghánistán zpět do Pákistánu nebo do Íránu a Turkmenistánu Uzbekistánu i Číny Pákistánu je třeba věnovat vzhledem k ekonomice Afghánistánu přece jen trochu více místa Afghánská ekonomika byla v posledních letech vždy velmi závislá a tím i velmi ovlivněna na ekonomikách sousedních zemí V minulosti ať už v době míru nebo války byl Afghánistán vázán na vztahy s bývalým Sovětským svazem Po odchodu sovětských vojsk a rozpadu SSSR se Afghánistán stal doslova závislým na svém východním sousedovi Pákistánu Nejenže je Pákistán největším obchodním partnerem Afghánistánu ale různé výkyvy v ekonomice Pákistánu se dále přenášejí i na jeho západního souseda Tak například zvýšení cen základních komodit v Pákistánu vedlo v minulosti ke zvýšení cen těchto surovin také v příhraničních oblastech Afghánistánu Dalším příkladem může být rok 1998 kdy v Pákistánu došlo k devalvaci rupie což pak v Afghánistánu zapříčinilo obrovský propad místní měny Velmi důležitá byla pro obchod mezi těmito dvěma zeměmi tzv Afghan Transit Trade Agreement smlouva která vstoupila v platnost v roce 1950 Díky této smlouvě získal Afghánistán přístup k moři Tato smlouva zaručuje mimo jiné Afghánistánu dovážet zboží přes Pákistán bezcelně a daní Část z těchto statků je pak následně propašována zpět do Pákistánu Právě kontrola neprocleného tranzitního obchodu prováděného na základě Afghan Transit Trade Agreement naznačuje hloubku propojení některých pákistánských kruhů s Talibanem Navzdory tomu že pákistánská Central Board Of Revenue odhaduje že národní hospodářství ztratilo v důsledku pašování zboží z Karáčí přes Afghánistán zpět do Pákistánu na clech a daních 875 mil USD v roce 1992-1993 275 mil USD v roce 1993 1994 a přibližně 500 mil USD v roce 1994 1995 dosud chybí politická vůle nejen pašování zabránit ale i tranzitní dohodu vypovědět Stejně jako výroba drog bylo i převážené zboží na afghánském území zpoplatněno administrativou Talibanu Odhaduje se že právě to bylo asi největším zdrojem příjmu tohoto islámského hnutí Doprava Ekonomická infrastruktura země je silně narušena a dezintegrována Cestování je velmi omezené už povrchem Afghánistánu Silniční dopravní síť jediná fungující je narušována aktuální vojenskou situací i kontrolou místních vojenských velitelů Přesto je v Afghánistánu 21 000 km cest z nich je ale pouze 13% zpěvněných a 8 % štěrkovýc Železnice v Afghánistánu prakticky neexistuje V celé zemi je pouze 25 km kolejí které jsou určeny k přepravě zboží mezi Afghánistánem a Turkmenistánem a Uzbekistánem Z řek je k přepravě vhodná pouze Amudarja která má splavných 1 400 km Na Amudarji leží také 2 jediné větší říční přístavy v zemi Keleft a Chejrabad Řeky které jsou velmi divoké jsou využívány pro samosplavování dřevěných trámů Veřejná doprava probíhá v Afghánistánu především pomocí autobusů nebo nákladních aut V nich se převážejí jak lidé tak zvířata a jak uvnitř dopravního prostředku tak na jeho střeše V hromadné dopravě je důležité si zapamatovat to že ženy vždy cestují odděleně od mužů převážně v přední části vozu Obyvatelé měst pak velmi často využívají k dopravě jízdní kolo Letecká doprava se opírá o 2 mezinárodní letiště v Kábulu a Kandaháru V celé zemi je celkem 48 letišť z nichž přibližně polovina má zpěvněné přistávací plochy Národní leteckou společností je Ariana Afghan Airlines Další významnější společnost je Kam Air služby této společnosti jsou však velmi omezené V Afghánistánu byla zakázána mezinárodní letecká doprava a tudíž šlo využít letadla k přepravě pouze mezi městy v Afghánistánu Obyvatelstvo Populace Afghánistánu činí asi 30 milionů a kvůli nízké životní úrovni se vyznačuje rychlým růstem a to i přes vysokou míru emigrace spojenou s válečnými konflikty a špatnou bezpečnostní situací v zemi Podle odhadů by do roku 2050 měla populace stoupnout na 82 milionů< ref> Obyvatelstvo se rozděluje do mnoha etnických skupin Největší skupinou jsou Tádžikové další nejpočetnější jsou Paštunové Uzbeci a Hazárové Mezi další skupiny patří například Ajmakové a Turkméni Mezi nejdůležitější jazyky patří perština darijština či darí a paštu či paštština Další jsou uzbečtina a turkmenština V zemi se mluví ještě asi dalšími 30 jazyky Většina Afghánců jsou muslimové Velkým problémem pro obyvatele Afghánistánu z minulých a současných konfliktů jsou nášlapné miny a nevybuchlá munice Každý jediný den 10 až 20 lidí ztratí končetinu nebo život nejvíce děti a zemědělci V hlavním městě Mezinárodní červený půlměsíc spolupracuje s výrobnou umělých končetin a protetických implantátů Co se týče postavení žen ve společnosti v posledních několika letech v zemi působí místní organizace které si kladou za cíl je vylepšit Mezi ně patří například organizace RAWA revoluční asociace afghánských žen která bojuje za práva žen vede vzdělávací lekce pro ženy a provozuje sirotčince Lepší výsledky podle pozorovatelů vykazuje ale jenom oblast hlavního města země V roce 2004 mělo přístup k pitné vodě 24-25 % Afghánců k sanitaci sprcha koupel pak 12-13 % Velká města Kábul 4 000 000 Kandahár 225 000 Herát 170 000 Mazár-e Šaríf 118 000 Jazyk Paštštinu používají logicky převážně Paštúnové více než 1 3 obyvatel darijštinu lze pak slyšet z úst Tádžiků Hazarů Ajmaků a Kizilbašů tímto jazykem tak mluví více než polovina obyvatel Afghánistánu Další indoevropské jazyky jsou zastoupeny už jen okrajově Celkový počet jazyků v Afghánistánu se odhaduje na 50 Vzdělání V létě 2003 bylo 30 % ze 7 000 afghánských škol vážně poničeno následkem bojů v předchozích letech Jenom polovina škol měla čistou vodu Za vlády Tálibánu nebylo vzdělání chlapců dostatečné a dívky se nesměly vzdělávat vůbec Až čtyři miliony afghánských dětí se v roce 2003 přihlásilo do školy což je asi nejvíc v historii země Vzdělání je teoreticky dostupné pro obě pohlaví v praxi zejména ve venkovských oblastech může být vzdělání žen a dívek značně podmíněno tamním dodržováním orthodoxního islámského náboženství Gramotnost je 281 % z toho muži 431% a ženy 126% údaj k roku 2000 Náboženství Afghánistán patří mezi státy kde vládne Islám Od roku 1994 vládl Afghánistánu v té nejhorší formě jakou si jen lze představit V tomto roce bylo totiž v jižním Afghánistánu v provincii Kandahár založeno hnutí Taliban To si dalo za úkol oživit islámské tradice Toto hnutí se pak "proslavilo" především násilím které páchalo na obyvatelstvu a to ve jménu božím tedy jménem Alláha Přihlásilo se tak k Džihádu tedy Svaté Válce díky níž by se měl stát Islám světovým náboženstvím Postupně se Talibanu podařilo ovládnout asi 95 % území celého Afghánistánu A především Taliban je důvodem toho že prakticky celý svět přerušil všechny styky s tímto státem Taliban státu vládl podle koránu Korán je pro Afghánistán vlastně zákonem a kdo se podle zákona nechová bývá tvrdě trestán Nejvíce postiženy byly tímto ženy kterým už samotný Islám příliš nedopřál Taliban pak zaváděl výklad koránu až do absurdity nad kterými obyčejný smrtelník z civilizovaného světa může jen žasnout Lidé jsou vlastně nuceni žít v chudobě nemohou se šatit podle svého uvážení opět to platí především pro ženy dokonce by neměli vlastnit ani televizor Muži nemohou být oholení musí mít neustále na tváři bradku Ženy jsou nuceny chodit zahalené do oděvů přes které není vidět ani kousíček jejich těla V některých provinciích musely ženy nosit dokonce i síťky přes oči Tyto praktiky byly Talibanem dohnány do extrémů ve zdravotnictví kde často nastanou situace že v daném obvodu nemůže být žena dokonce ani operována protože muž-doktor nesmí vidět odhalenou část těla cizí ženy v Afghánistánu se koránem řídí prakticky celý život Je zde přesně upravené například to jak požádat dívku o ruku je třeba se obrátit na otce nebo jak se lze s ženou či mužem rozvést apod V oblastech které ovládal Tálibán byly tyto náboženské zvyklosti povinnosti striktně dodržovány a "nečinnost" se tvrdě trestala pochopitelně opět dle Koránu tedy bičováním kamenováním useknutím končetiny apod Kultura Mnoho historických památek bylo ve válkách v poslední době zničeno Slavné sochy dvou Buddhů byly bezohledně zničeny Tálibánem protože byly označeny za symbol jiného náboženství Afghánci jsou známí jezdci na koních Než se k moci dostal Tálibán byl Afghánistán sídlem mnoha hudebníků tradiční i moderní afghánské hudby Kábul poloviny 20 století byl přirovnáván k Vídni 18 a 19 století Hudba V Afghánistánu se setkáme jen s hudbou místní Není to tím že by se Afgháncům zahraniční hudba nelíbila ale tím že se k ní prostě neměli jak dostat V celé zemi byly zakázány televizory a radiopřijímačů je v celém Afghánistánu jen asi 100 000 pochopitelně lze naladit pouze místní stanice Internet či jiné modernější formy komunikací zde nejsou vůbec Přesto nelze říci že by si Afghánci nemohli vybrat z více odnoží hudby naopak Mimo tradiční hudby si lze poslechnout jako afghánské folkové skladby tak například i afghánský pop jeho představitelem je například asi nejznámější zpěvák v Afghánistánu Ahmad Zahir Zřejmě nejoblíbenější je však tradiční afghánská hudba Využívá se při ní mnoho zvláštních nástrojů které nelze vidět nikde jinde než zde Jde hlavně o různé druhy bubínků bubnů a strunných nástrojů pro zajímavost názvy některých z nich Richak jakási místní basa Waj drnkací nástroj Rebab plní funkci kytary Sport Národním sportem je tzv Buzkaši mimochodem jde o sport o kterém se říká že se začal v Afghánistánu praktikovat už s příchodem prvních obyvatel na toto území Mongolů Hrají ho pochopitelně jen muži Prohánějí se na velkém prostranství na koních a snaží se dostat bezhlavou telecí mrtvolu do určeného sektoru branky Vítězí pochopitelně ten tím kterému se podaří mrtvolu do branky umístit nejvícekrát Navíc existují v Afghánistánu jakési dvě verze této hry Tudabarai a Qarajai Rozdíl je pouze v obtížnosti pravidel Jednodušší na pochopení je prý Tudabarai Je nutno dodat že umístit "míč" do kruhového vymezeného prostoru je velmi těžké a muži kteří to dokáží jsou ve svém okolí dokonce uctíváni říká se jim Chapandaz Taliban nastolil během své vlády v zemi velké omezení například ve sportovním oblékání v době kdy se smí či nesmí sportovat apod Díky tomu se například musel před lety Afghánistán oficiálně omluvit speciálně město Kandahár pakistanským fotbalistům za to že jejich hnutí Taliban po zápase s národním týmem Afghánistánu ostříhali dohola Důvodem bylo to že hráči z Pákistánu hráli v trenýrkách což je nábožensky celkem nepřípustné Dalším omezením ze strany Talibanu bylo to že se her nemohou účastnit ženy čili tím pádem Afghánistán nemohl své sportovce vysílat na olympijské hry V zemi jsou populární především silové sporty jako wrestling Palwani box či judo Dále pak basketbal fotbal střelba či atletika především běhy na větší vzdálenost Kuchyně Svých tradičních jídel si Afghánci příliš neužijí Mnoho z nich žije na hranici chudoby a mnozí z nich dokonce pod ní v některých částech Afghánistánu jsou dokonce lidé nuceni jíst listí ze stromů Proto se častěji setkáváme s jídly mnohem jednoduššími Nejčastěji se je afghánský chléb -Naan speciální typ jogurtu Mast či zeleninové polévky Strava je pak pochopitelně doplněna místním ovocem a zeleninou Maso či rýže se na jídelníček dostávají popravdě zřídka Nejoblíbenějším nápojem v Afghánistánu je zelený velmi slazený čaj Čajovny jsou vůbec místem kde je rušno Lidé se tu scházejí a povídají a dokonce do nich často zvou své návštěvy Česká pomoc v Afghánistánu Člověk v tísni Česká humanitární organizace Člověk v tísni má v současnosti 2013 v Afghánistánu svoji největší misi Zaměřuje se zejména na dlouhodobé řešení problémů týkajících se vzdělávacího systému dostupnosti pitné vody zdrojů obživy a rozvoje venkovských komunit Do konce roku 2012 zde realizovala pomoc v hodnotě více než 47 milionů dolarů Provinční rekonstrukční tým v Lógaru Ve východoafghánské provincii Lógar působí z americké základny Shank český Provinční rekonstrukční tým Lógar který je společným projektem Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany Český PRT tvoří jedenáct 10-12 civilních odborníků řízených Ministerstvem zahraničních věcí ČR a cca 2-3 sty vojáků Armády ČR Český PRT má jednu z poměrově největších zastoupení civilních expertů v rámci PRT PRT působí v Lógaru od 19 března 2008 Členy civilního rekonstrukčního týmu jsou stavební inženýři zemědělští inženýři odborníci na rozvoj veterinární medicínu bezpečnost a média Experti úzce spolupracují s provinční vládou radami starších šúrami a dalšími představiteli komunit na posilování jejich kapacit prostřednictvím vzájemné spolupráce na širokém spektru projektů které mají dopad jak ve střednědobém časovém horizontu tak z hlediska dlouhodobého rozvoje provincie Zajímavosti V Afghánistánu se prý nachází nejvýše položené hnízdiště plameňáka růžového 3 000 m n m Odkazy Reference Literatura CHLÁDEK Milan Afghánistán na vlastní kůži Praha NZB 2009 ISBN 978-80-904272-0-4 Související články Seznam představitelů Afghánistánu Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly Provinční rekonstrukční tým Transafghánský plynovod Externí odkazy cestyin Texaská univerzita v Austinu clovekvtisnicz prtlogarcz Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti anglicky American Israel Public Affairs Committee; odtud zkratka AIPAC je americká zájmová skupina která v Bílém domě a Kongresu Spojených států amerických lobbuje za silnou americkou podporu Izraele Je považován za nejmocnější a nejvlivnější lobbistickou skupinu ve Washingtonu < ref> AIPAC se sám označuje jako „Americká proizraelská lobby Jedná se o neziskovou organizaci s velkým množstvím členů mezi jejíž členy patří členové Demokratické strany Republikánské strany i nezávislých AIPAC je financován prostřednictvím příspěvků a darů jeho členů Historie AIPAC byl založen roku 1953 Izajášem L Kenenem pod názvem Americko-sionistický výbor pro veřejné záležitosti Podle profesora politologie Kalifornské univerzity Stevena Spiegela „byly spory mezi Eisenhowerovou administrativou a izraelskými podporovateli natolik vážné že kolovaly zvěsti jak se později ukázalo tak neopodstatněné že dojde k vyšetřování Americké sionistické rady Z toho důvodu byla zformována nezávislý lobbistický výbor který byl později přejmenován na AIPAC< ref> Kenen ve své knize kde popisuje historii AIPACu uvádí že Výkonný výbor AIPACu se rozhodl pro změnu názvu z Americko-sionistického výboru pro veřejné záležitosti na Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti „aby organizaci zvýšil podporu< ref> Internetové stránky AIPACu uvádí že v současné době se jeho členská základna rozrostla na 100 tisíc < ref> Snahy a aktivity AIPAC uvádí že jeho účelem je lobbovat u Kongresu Spojených států amerických v rámci otázek a zákonů které zahrnují Tlak na Palestinskou autonomii za účelem dodržování jejího závazku boje proti terorismu a boje proti podněcování vůči Izraeli Posílení svazků mezi Washingtonem a Jeruzalémem prostřednictvím sdílení informací tajných služeb vojenské spolupráce a ekonomické pomoci v roce 2006 celkem 252 miliard $ Odsouzení Íránu za jeho snahy získání jaderných zbraní a zpochybňování holocaustu a prosazení finančních sankcí které by měly zbrzdit jeho jaderné ambice Tvrdý postoj vůči zemím a skupinám nepřátelským k Izraeli Prosazení demokracie na Blízkém východě Odkazy Poznámky Související články Israel Lobby and US Foreign Policy Externí odkazy 06 2008 Britské listy Andrea Březinová 28 září 1987 je česká divadelní herečka Vystudovala Gymnázium Pavla Křížkovského s uměleckou profilací a následně brněnskou JAMU Od 1 srpna 2010 je členkou muzikálového souboru Městského divadla Brno Role v Městském divadle Brno Hunyaková – Chicago Bára – Divá Bára Alžběta – Baron Trenck Company – Jekyll a Hyde Bombalerína – Kočky Gloria – Flashdance Baba – Les Misérables Bídníci Sylvie – Dvojitá rezervace Jessika – Benátský kupec Agáta a Dcera – Jakub a jeho pán Petronila – Don Juan Oda Mae – Duch Alena – Noc na Karlštejně Externí odkazy Fanouškovská stránka na Argentina Argentinská republika República Argentina je stát ležící na jihu Jižní Ameriky s 4984 km dlouhým pobřežím Atlantiku Na severu hraničí s Bolívií 832 km a Paraguayí 1880 km na východě s Brazílií 1224 km a Uruguayí 579 km a na západě s Chile 5150 km Počet obyvatel přesahuje 40 milionů Hlavním městem je Buenos Aires Většina obyvatel se hlásí ke katolické církvi Původ jména Jméno země je odvozeno od latinského argentum – stříbro protože když se první Evropané ztroskotanci z nezdařené expedice vedené Juanem Díazem de la Solis setkali s domorodými obyvateli dostali od nich darem předměty vyrobené ze stříbra Historie Starší dějiny Argentiny Do doby než do země pronikli Evropané žily v severozápadní oblasti And významné kulturní národy které obývaly sídliště podobná městům Na jihu přebývala společenství sběračů a lovců Kolem roku 1480 obsadili rozsáhlé části Inkové V roce 1516 přistáli u ústí La Platy Španělé Nejprve patřilo území Argentiny ke španělskému místokrálovství Peru Od r 1536 Španělé kolonizovali území a původní obyvatele Arakuány a Patagonce téměř vyhubili Roku 1776 bylo zřízeno místokrálovství Río de la Plata které zahrnovalo území Argentiny Bolívie Paraguaye a Uruguaye V roce 1810 byl sesazen místokrál Roku 1816 byla vyhlášena nezávislost Spojené provincie Spojených provincií Río de la Plata tak vznikl za diktatury Juana Manuela de Rosas' jednotný stát Roku 1819 se Argentina stala federativním státem V roce 1880 byla přičleněna Patagonie Peronismus Velkou hospodářskou krizí na konci 20 let 20 století skončila doba velkého rozkvětu argentinské ekonomiky V následujících letech převzali vládu konzervativní vlastníci půdy a vojenské kruhy a v čele státu se střídaly civilní vlády s vojenskými Za reformního ale i populistického politika platil po dlouhou dobu dvakrát zvolený Juan Domingo Perón obviňovaný ze sociální demagogie a sympatií k fašismu Po něm získala jméno politika peronismu která se v praxi projevovala rozsáhlým znárodňováním podporou odborů snahou o zlepšení sociálního postavení a rozšíření politických práv dělníků i nejchudších venkovanů posilováním prezidentské autority a antiklerikalismem v r 1955 argentinskou vládu exkomunikoval papež Pius XII Po porážce Třetí říše uteklo do Argentiny mnoho nacistických pohlavárů např Adolf Eichmann nebo Josef Mengele Perón zastával úřad prezidenta republiky pro funkční období 1946–1952 a 1952-1958 Nicméně sílící bouře které jeho vládu v padesátých letech provázely nakonec vedly k tomu že se na pozvání generála Franka roku 1955 uchýlil do madridského exilu Následně čelila Argentina stupňující se politické krizi provázené vojenskými puči a vlnou terorismu která vrcholila v roce 1970 Nakonec se Juan Domingo Perón vrátil z exilu a stal se roku 1973 potřetí presidentem Argentiny kteréžto funkční období ukončila hned následujícího roku jeho smrt Vojenská diktatura Po Perónově smrti svrhly 23 března 1976 vojenské kruhy vládu formálně vedenou jeho manželkou Isabelitou Maríou Estelou faktickou moc měl v rukou José López Rega které okamžitě zahájily tzv špinavou válku Guerra Sucia proti svým odpůrcům; reagovaly tak na vzestup politického násilí ke kterému výrazně přispěly ozbrojené formace peronistické levice – tzv Montoneros Vojenská junta za podpory USA ministr zahraničí Henry Kissinger a s počátečním souhlasem vlivné katolické církve zahájila proces tzv národní reorganizace Proceso de Reorganización Nacional jehož cílem bylo argentinskou společnost kombinací neoliberálních ekonomických reforem a brutální represe atomizovat a depolitizovat Během vlády vojenské junty a špinavé války zmizelo beze stopy tisíce občanů Vláda vojenské junty se taktéž potýkala nejenom se špatnou vnitropolitickou ale i ekonomickou situací a aby vláda odvrátila pozornost od vnitřních problémů a upevnila si své postavení zahájila válku o Falklandy Argentinci nazývané Malvíny Vláda se především domnívala že to bude rychlé vítězství neočekávali výraznější reakci ze strany Británie pro toto malé a od Británie značně odlehlé území které jí pomůže snadno si upevnit svoji pozici v zemi Margaret Thatcherová však na útok Argentiny zareagovala nekompromisním protiútokem který pohřbil myšlenku rychlého a snadného vítězství Argentiny Porážka v této krátké válce s Velkou Británií o falklandské souostroví v dubnu 1982 jen uspíšila pád vojenské junty Obnovení demokracie V říjnu 1983 se po dlouhé době opět konaly svobodné prezidentské volby jejichž vítězem se stal civilista a odpůrce junty Raúl Alfonsín Během demokratizačního procesu se dostávaly na světlo mocenské prostředky vojenské vlády mučení vraždy masové popravy tzv lety smrti vuelos de la muerte – shazování živých lidí z vojenských letadel do Atlantiku a strategie mizení lidí tzv desaparecidos kterým podle oficiální zprávy o porušování lidských práv za vojenské diktatury Nuncá más „Nikdy víc padlo za oběť kolem 30 000 Argentinců Jen samotné „lety smrti si vyžádaly 4000 obětí Několik hlavních představitelů vojenského režimu bylo v roce 1985 odsouzeno k dlouholetému vězení Prezident Alfonsín byl nakonec pod tlakem armády nucen dvěma spornými zákony Punto final a Ley de obediencia débita vyšetřování zločinů vojenského režimu výrazně omezit Znovu je uvedl do pohybu prezident Néstor Kirchner někdejší stoupenec peronistické levice vládl v letech 2003–2007 a pokračuje v něm i nynější prezidentka Cristina Kirchnerová od 2007 Argentinská finanční krize Během prezidentské éry Carlose Menema 1989–1999 z Justicialistické strany která je formální dědičkou peronismu se vyšetřování zločinů junty dostalo na vedlejší kolej Menemovy ekonomické reformy po dílčích úspěších redukce státní správy snížení inflace nakonec vyústily v souvislosti s ekonomickou krizí v některých zemích Latinské Ameriky a Asie v hlubokou finanční krizi k níž přispělo odhalení několika korupčních afér i rostoucí nezaměstnanost a která zapříčinila dvouletou politickou nestabilitu v letech 2001–2003 se v úřadu vystřídali čtyři prezidenti Politika Argentinská ústava z roku 1853 revidovaná roku 1994 rozděluje moc na výkonnou zákonodárnou a soudní a to na národní a regionální úrovni Prezident a viceprezident jsou voleni přímo na dobu 4 let Oba mohou být zvoleni pouze na 2 po sobě následující volební období Prezident jmenuje vládu je tak zároveň předsedou vlády Argentinský parlament má dvě komory Sněmovnu poslanců s 257 členy a senát se 72 členy Od roku 2001 jsou senátoři voleni přímo za každou provincii tři Volební období senátorů trvá 6 let Jedna třetina senátu je obměňována každé 2 roky Sněmovna poslanců je volena přímo na 4 roky poměrným systémem Každé dva roky je obměňována polovina sněmovny Současnou prezidentkou Argentiny je manželka bývalého prezidenta Kirchnera Cristina Fernández de Kirchner Přírodní podmínky Argentinu lze rozdělit zhruba do tří částí úrodné pampy v severní polovině země roviny Patagonie táhnoucí se od jižní poloviny až k Ohňové zemi Tierra de Fuego a horské masivy And na západě na hranicích s Chile Nejvyšší hora And a celé západní polokoule Aconcagua leží právě v Argentině Do severních provincií Salta Formosa Chaco Santiago del Estero a Santa Fé zasahuje z Paraguaye rozsáhlá planina Gran Chaco Argentina si formálně nárokuje i část území Antarktidy tzv Argentinská Antarktida a několik souostroví v jižním Atlantiku kde panuje arktické a subarktické podnebí Území Argentiny je z 107 % pokryto lesními porosty zemědělská půda zaujímá 53 % rozlohy státu< ref> Mezi hlavní řeky patří Paraguay Bermejo Colorado Uruguay a největší řeka Paraná Klima je na většině území mírné Extrémní rozdíly Nejnižší bod Gran Bajo de San Julián −105 m n m< ref> Nejvyšší bod Aconcagua 6959 m n m Ekonomika Argentina využívá velkého přírodního bohatství hodně gramotné populace hospodářství zaměřeného na vývoz a diverzifikovaného průmyslu Od 70 let si země vytvořila velké dluhy a mezi lety 1989 a 1991 vzrostla inflace někdy až na 200 % za měsíc V rámci boje s ekonomickou krizí se vláda vydala na cestu liberalizace obchodu deregulace a privatizace V roce 1991 zavedla radikální peněžní reformy které spojily peso s americkým dolarem Počáteční úspěchy v omezení inflace a nastolení růstu HDP vystřídalo opětovné zhoršení situace od roku 1999 kvůli ekonomickým krizím v Mexiku Asii Rusku a Brazílii Vláda zvyšovala daně a snižovala výdaje rozpočtu aby omezovala deficit Ekonomická situace se dále zhoršovala v roce 2001 Pokusy vlády o nulový deficit stabilizaci bankovního systému a nastolení ekonomického růstu se ukázaly nedostačujícími 21 prosince byl prezident De La Rua zbaven moci po nepokojích střední třídy; sněmovna zvolila Eduarda Duhaldeho za dočasnou hlavu státu Duhalde se setkal se zástupci MMF aby vyjednal další půjčku 20 miliard dolarů ale ta nestačila Spojení pesa s dolarem bylo opuštěno v lednu 2002 a v únoru se kurz pesa vzdálil od dolaru 23 prosince 2001 vyhlásil prozatímní prezident moratorium na dluhy V letech 2010 až 2012 se odehrávají spory Argentiny s Mezinárodním měnovým fondem jejichž poslední fáze dostala název Válka dvou Kristýn podle prezidentky Cristiny Kirchner a šéfky MMF Christine LagardeJde o spor o monetární suverenitu Argentiny a o souboj keynesiánského a neoliberálního přístupu< ref> V letech 2010–2011 činil HDP Argentiny v přepočtu na kupní sílu na hlavu 17 660 USD což ji stavělo přibližně na úroveň Chorvatska Litvy nebo Lotyšska Energetika a jaderný program Argentina disponuje ze všech států Jižní Ameriky nejrozvinutějším jaderným programem Vývoj jaderných technologií navíc probíhá bez výrazné podpory zahraničních subjektů vlastní koncept velkého reaktoru ovšem Argentina nemá První výzkumný reaktor byl spuštěn v roce 1957 a první komerční reaktor elektrárna Atucha I následoval v roce 1974 Jedná se o těžkovodní reaktor PHWR od korporace Siemens Embalse druhá jaderná elektrárna je vybavena těžkovodním reaktorem PHWR kanadské společnosti CANDU Navíc byly argentinské jaderné technologie využity v jiných zemích – například v Peru Alžírsku a Egyptě Argentina se vzdala možnosti vyrábět jaderné zbraně přestože již od roku 1983 disponuje potřebnými technologiemi Argentina je členem Rady guvernérů Mezinárodní organizace pro atomovou energii MAAE V poslední době se argentinský jaderný výzkum specializuje na nízkokapactní reaktory Tato technologie není v jiných zemích příliš rozvíjena Pouze USA mají podobný program ovšem Argentina je výrazně napřed a tak v případě úspěchu může ovládnout značnou část trhu V roce 2011 by měly být zahájeny práce na demonstračním projektu CAREM Tento reaktor by měl mít výkon 25 MW a původně od roku 1980 byl vyvíjen pro jaderné ponorky Práce na něm byly obnoveny v roce 2006 Provoz by měl být zahájen za tři roky Palivem bude uran obohacený na 34 % a reaktor bude pracovat na tlakovodním principu PWR Velký důraz je kladen na využití pasivních bezpečnostních prvků Demonstrační elektrárna bude stát na severu země v provincii Formosa Časem se má výkon systému zvýšit na 300 MW Předpokládaná cena prototypu je asi 350 milionů dolarů u případných sériových výrobků se zřejmě sníží na 200 milionů< ref> Obyvatelstvo Z původního obyvatelstva dnes v Argentině žije pouhý zlomek 90 % Argentinců je evropského původu především španělského německého francouzského a italského Kromě nich tvoří také významný podíl Japonci a Korejci Devět desetin obyvatel se hlásí ke křesťanství které je také státním náboženstvím Největšími argentinskými městy jsou Buenos Aires 3 043 400 s aglomerací 11 miliónů Córdoba 1 208 700 Rosario 1 119 000 Mendoza 773 100 La Plata 643 000 Kultura Argentinská kultura je poznamenána mnohonárodnostním a multikulturním charakterem jejich obyvatel silnými formami projevy synkretismu a kladného hodnocení pokroku a modernity společně bez konfliktů s dvojím pocitem sounáležitosti s evropskou a latinskoamerickou kulturou Mexický básník Octavio Paz navíc jednou řekl že „Argentinci jsou Italové kteří mluví španělsky a jsou stvořeni po francouzsku Literatura Argentinská literatura zaujímá v literatuře španělsky mluvících zemí výrazné místo Stačí jen zmínit Martína Fierra z konce devatenáctého století jehož knihy byly přeloženy do více než 70 jazyků nebo z 20 století Jorgeho Luise Borges Julia Cortázara Adolfa Bilte Casrese Ernesta Sábata nebo Juana Gelmana Hudba Nejznámějším argentinským tancem je pravděpodobně tango Je to taneční a hudební styl který se zrodil na předměstí Buenos Aires je silně spojen s Argentinou a Uruguayí nejvíce však s argentinským hlavním městem Titul krále tanga je připisován ke Carlosi Gardelovi a celosvětově je uznávaný také rodák z Mar de Plata Astor Piazzolla Argentinský folklor se sbírá většinou z uměleckých projektů z vnitrozemí státu V mnoha oblastech dnes převládají tradiční styly například zambas cuecas chacarerar chamarritas chamamés malambo ale i přesto se produkují po celé zemi Mezi největší producenty těchto stylů patří Atagualpa Yupanqui Mercedes Sosa a Soledad Pastorutti Sport Pato Samotní Argentinci za svůj národní sport považují pro Evropany celkem neznámý sport „Pato V roce 1941 byla založená argentinská federace tohoto sportu v roce 1953 pak byl prohlášen za sport národní Fotbal Velké popularitě se těší také fotbal Argentina je členem Mezinárodní fotbalové organizace FIFA zúčastnila se čtrnácti z osmnácti fotbalových světových mistrovství dvakrát jej dokonce vyhrála 1978 na domácí půdě 1986 v Mexiku-s pověstným Maradonovým gólem rukou kterým vyřadila Anglii kromě toho třikrát došla do finále 1930 v Uruguayi 1990 v Itálii a 2014 v Brazílii Dvakrát také Argentinci kralovali Olympijským hrám 2004 v Aténách 2008 v Pekingu a celkem čtrnáctkrát ovládli Copa América Uruguay 15× Brazílie 8× Paraguay a Peru 2× Kolumbie a Bolívie 1× Za jednoho z nejlepších argentinských fotbalistů historie je považován kontroverzní útočník Diego Armando Maradona a také Lionel Messi byť na loňském Copa América 2011 příliš nezazářil "domácí" prohra a vyřazení s pozdějším mistrem Uruguayí již ve čtvrtfinále Box Více než třicet argentinských boxerů již dosáhlo na světové tituly Carlos Monzón se stal mistrem světa dvakrát 1970 1977 mimoto získal dalších sedm zlatých olympijských medailí sedm stříbrných a deset bronzových Basketbal Svou bohatou minulost má v Argentině také basketbal vždyť se Argentinci stali v roce 1950 i mistry světa V 60 a 70 letech však popularita košíkové upadala Zašlou slávu jí vrátilo až založení Národní ligy Liga Nacional de Básquet v roce 1984 Dalším impulsem byl první argentinský basketbalista v NBA Manu Ginóbili Kromě titulu pro mistrů světa se jihoamerická země může pochlubit finálovou účastí na MS 2002 v Indianapolis čtvrtým místem z Japonska 2006 a zlatou medailí z athénské olympiády která je dnes ceněna nejvýše Tenis Hlavními hvězdami argentinského tenisu jsou Guillermo Vilas a Gabriela Sabatini Nynějšími reprezentanty Argentiny v tenise jsou David Nalbandian šampión Masters z roku 2005 Juan Martín del Potro vítěz US Open 2009 Gastón Gaudio vítěz Roland Garros 2004 a také argentinští dubloví zabijáci Guillermo Coria a Paola Suárezová triumfy z OH 2004 a čtyři z Roland Garros Argentinci byli celkem čtyřikrát ve finále Davis Cupu nikdy však nevyhráli Ragby Ač je ragby v Argentině ještě amatérským sportem má už přes sedmdesát tisíc registrovaných hráčů Reprezentace která je mezi šestkou nejlepších na světě se přezdívá Los Pumas Jediným cenným kovem ale je bronz z francouzského MS 2007 Formule 1 Nejznámějším argentinským pilotem formule 1 je Juan Manuel Fangio který se v padesátých letech pětkrát stal mistrem světa Administrativní rozdělení 23 provincií provincia pl provincias a 1 federální distrikt Ciudad Autónoma de Buenos Aires
Odkazy Reference Literatura Související články Argentinské tango Latinská Amerika Hispanoamerika České krajanské spolky v Argentině Římskokatolická církev v Argentině Externí odkazy dokument o ekonomickém kolapsu Argentiny z přelomu století Armáda je organizovaný ozbrojený sbor státu nebo monarchie Jejím úkolem je jeho územní obrana řidčeji expanze Příslušníci armády jsou vybaveni různou technikou zejména zbraněmi a nazývají se vojáci V užším smyslu označuje vojenskou jednotku Terminologie Slovo „armáda pochází z latinského slova armata – ozbrojený V českém a slovenském jazyce armáda označuje pozemní vojska Ve španělština a portugalštině označuje námořní flotilu Armáda může označovat Ozbrojené síly celého státu kdy se pak podle prostředí obvykle armáda člení na pozemní vojsko námořnictvo a letectvo Pozemní vojsko v rámci ozbrojených sil státu Samostatnou vojenskou jednotku nasazenou v poli skládající se z velitelství několika sborů anebo samostatných divizí případně i menších jednotek přímo podřízených velitelství armády Jde tedy o tzv polní armádu která může být buď tzv vševojsková tj složená ve vyrovnaném poměru z jednotek všech druhů pozemního vojska případně specializovaná s důrazem na některý druh nebo typ jednotek např armáda tanková jízdní nebo letecká nebo o armádu speciálního určení např během 2 světové války existovala 1 spojenecká vzdušně výsadková armáda složená výhradně ze vzduchem přepravitelných jednotek Početnost armády závisí na jejím složení a tradici toho kterého státu obvykle však dosahuje mnoha desítek tisíc vojáků Nadřazená vojenská jednotka je skupina armád Různá ozbrojená uskupení často nezávislá na státních strukturách někdy nelegální např Irská republikánská armáda nebo albánská UÇK Slovo armáda je občas užíváno i v pojmenování neozbrojených občanských organizací zvláště mají-li polovojenskou organizaci a strukturu např Armáda spásy Další charakteristika V obecném slova významu se armáda vztahuje k dané zemi ve smyslu národního státu a je výrazem a garantem její suverenity Vojenské entity bez vztahu ke konkrétnímu území se zpravidla nazývají legie nebo soukromé armády Naproti tomu existují i země které nemají stálou armádu V takovém případě mohou mít smlouvu s jinou zemí o poskytnutí územní obrany v případě jejího ohrožení San Marino Vatikán Andorra Lichtenštejnsko Další možností je substituce armády policií a jinými paramilitantími jednotkami Kostarika Panama Některé země disponují jak armádou tak paramilitantními sbory Vedle bilaterálních smluv existují i smlouvy více států o vzájemné vojenské pomoci pro případ že bude některá z nich napadena se ostatní země zavazují ji vojensky pomoci U vojenských bloků pak je určena i míra pomoci jako by byla napadena sama tj veškerou potřebnou silou Kromě „národních armád existují i armády jejichž misí je obrana většího území než jednoho státu Příkladem jsou mezinárodní vojska Organizace spojených národů Jednotlivé země lze rozdělit podle branné povinnosti obyvatelstva v době míru Armáda bez branné povinnosti dobrovolnická pak bývá profesionální Přestože může být armáda schopna napadení jiného státu a expanze na jiné území jejím primárním úkolem a úkolem každého vojáka v ní je obrana vlasti Pro tento účel skládá každý voják vojenskou přísahu oproti žoldákovi který se zavazuje ke službě jen smluvně Armáda je zřizována primárně nebo výhradně pro zajištění bezpečnosti dané země proti vnějšímu tj zahraničnímu ohrožení Vnitřní bezpečností je pověřena policie Toto rozdělení rolí je u řady zemí zakotveno v právním řádu často v samotné ústavě Historický právní dokument který tyto pravomoce určuje se nazývá Posse comitatus V některých zemích se armáda stává politickou silou spolurozhodující o politických záležitostech A to buď krátkodobě např vojenským převratem nebo i dlouhodobě Armáda nicméně může poskytnout technické a lidské zdroje své zemi i pro jiné účely zejména vnitrostátně například v případě živelní katastrofě nehodě nebo jiné závažné události která svým rozsahem znemožňuje aby byla zvládnuta s použitím civilních prostředků nebo pokud povaha této události znamená vážné ohrožení fungování země Některé země pro tyto situace mají speciální státní agentury pro účel koordinace vypořádání se s těmito nepříznivými událostmi např v USA je to FEMA Použití armád bylo z historického hlediska vždy přizpůsobováno pro konvenční vojenské střety V posledních stoletích ale určitý podíl získaly i jiné strategie jako např guerrilla nebo taktika terorismu proti kterým je nasazení čistě konvenční armády neefektivní a lépe se hodí styl práce blízký policejnímu jako jsou speciální jednotky v případě guerilly nebo velké nasazení infiltrátorů tajných agentů a špionáže např ve válce proti terorismu Vojenské hodnosti Armáda je organizována přísně hierarchicky Postavení v armádní hierarchii se odráží v systému vojenských hodností Externí odkazy Asýrie je označení pro území severní Mezopotámie v dnešním Iráku horní tok řeky Tigris v širším smyslu pak pojmenování významného starověkého státního útvaru jenž zvláště od 9 do 7 století př n l hrál dominantní roli na Předním východě Název Asýrie je odvozen od jména města Aššúru jehož počátky spadají do doby kolem roku 2500 př n l Nejstarší doba O prvotním osídlení Asýrie toho moc nevíme Podle Bible byl Aššúr založen Šémovým synem Aššúrem V 3 tisíciletí př n l bylo území Asýrie obsazeno postupně Sumery Sargonem Akkadským a v 16 a 15 století př n l Babylonií První zmínky o asyrských vládcích se objevují kolem roku 2000 př n l Asýrie se tehdy skládala z mnoha městských států a malých semitských království Asyřané se brzy dostali do kontaktu s městy v Malé Asii a v Kappadokii si dokonce založili několik obchodních kolonií Tyto osady označované jako karum přístav byly sice oficiálně součástmi anatolských měst ale de facto byly závislé pouze na Asýrii Hlavními obchodními artikly dováženými do Asýrie byly kovy pravděpodobně olovo a cín textilní látky byly naopak vyváženy do Anatolie V 19 století př n l se vlády v Aššúru zmocnil Šamší-Adad I 1813–1781 př n l který také dobyl při Eufratu ležící království Mari a na tamní trůn dosadil jednoho ze svých synů Dalšího ze synů učinil vládcem města Ekkalatum Tímto sjednotil Šamší-Adad celou severní Mezopotámii Za vlády jeho nástupců bylo ztraceno město Mari a jeho nový vládce se spojil s babylonským králem Chammurapim který nakonec Asýrií dobyl a přeměnil ji ve vazalský stát Babylonu Později se Asýrie stala závislou na nově vzniklé říši Mitanni na horním toku Eufratu a Tigridu Středoasyrské období Z mitannské nadvlády vymanil Asýrii až Eríba-Adad I 1392–1366 př n l přesto však trvalo jistou dobu než se Asýrie etablovala jako regionální mocnost v oblasti Za Aššur-uballita I se podařilo získat přechodně kontrolu nad Babylonií kam asyrský král dosadil na trůn svého chráněnce Kurigalza II obsazen byl i Babylon Vrcholem této fáze asyrských dějin však byla až vláda Tukultí Ninurty I 1244–1208 př n l který porazil jak Babyloňany tak Chetity a zejména pak vláda Tiglatpilesara I 1114–1076 př n l jednoho z nejschopnějších starověkých vládců Za Tiglatpilesara I se Asýrie stala velmocí jejíž vliv sahal daleko za hranice Mezopotámie Král bojoval především v jižní Arménii vedl časté výpravy proti Aramejcům kteří v té době začali pronikat do nížin Eufratu a Tigridu a po smrti babylonského krále Nabukadnezara I dočasně ovládl některá významná babylonská města Za jeho vlády vyrostly v Aššúru četné chrámy zasvěcené asyrským bohům čímž si chtěl Tiglatpilesar naklonit kněžstvo a postaven byl i luxusní královský palác Je možné že se Asyřanům podařilo uchytit na pobřeží Středozemního moře neboť král ve svých nápisech tvrdí že při plavbě ve člunu ulovil „mořského býka pravděpodobně delfína Tiglatpilesarovi nástupci však nebyli ve své politice tak úspěšní a území asyrského státu se zejména v důsledku aramejských útoků opět zredukovalo na centrální oblast okolo Aššúru Novoasyrské období V 9 století př n l Asyřané řadu let omezení jen na území centrální Asýrie dobyli obsadili a postupně asyrizovali aramejské státy na Eufratu a v severní Mezopotámii Poté v 9 a 8 století př n l dobyli též Sýrii Palestinu a země na severozápadě severu a východě čímž vznikla první velká říše v dějinách Předního východu Největšího rozsahu dosáhla roku 671 př n l když ovládla i Egypt Specifický byl vztah k podmaněné Babylonii jejíž kultury a vzdělanosti si Asyřané vážili jakožto základu kultury vlastní Významná babylonská města Babylón Borsippa Sippar si proto mohla ponechat své dosavadní výsady někteří asyrští králové se nechali v Babyloně formálně korunovat na babylonské krále a podobně Babyloňané svého postavení využívali a často se proti asyrské nadvládě bouřili Jejich spojencem byl stát Elam Dobytá území se různými způsoby snažila od novoasyrské říše odtrhnout Zajatce a bouřící se obyvatelstvo měli Asyřané ve zvyku přesídlovat i po statisících – usídlovali je ve skupinách po celé říši Vzniklo tak multietnické osídlení a jako dorozumívací řeč se prosadila aramejština to zůstalo zachováno i později po vzniku perské říše Do 10 století př n l se dobyté země ještě ponechávaly v rukou domácích dynastií avšak od 9 století př n l začali králové zřizovat asyrské provincie v čele s asyrskými místodržiteli Po roce 800 př n l se jednotliví místodržitelé stali téměř nezávislými vládci kteří často ohrožovali asyrskou centrální vládu a teprve Tiglatpilesarovi III 744–727 př n l se reformou správy podařilo moc guvernérů omezit hlavně jejich častým střídáním Nejdůležitějšími městy novoasyrské říše byly Aššúr Kalchu a Ninive Po smrti významného panovníka Aššurbanipala 668–627 př n l začala země vyčerpaná ustavičnými válkami upadat Roku 626 př n l se odtrhla Babylonie vznik tzv Novobabylonské říše a v letech 614–609 př n l spojená vojska Médů a Babyloňanů Asýrii dobyla Novoasyrská říše zanikla a její teritorium si rozdělili vítězové Pozdní doba Asýrie již nikdy znovu nezískala samostatnost třebaže ještě dlouhou dobu tvořila specifickou územní jednotku s vlastními správci Babyloňany a Médy zde vystřídali v polovině 6 století př n l Peršané kteří na severu Mezopotámie zřídili satrapii Athurá podřízenou velikému satrapovi babylonskému Alexandr Veliký a Seleukovci pak v podstatě převzali perskou správní strukturu jen nově obsadili funkce V následujících stoletích docházelo k postupnému vytrácení historického povědomí a tradic země k němuž paradoxně přispělo i přenesení hlavního města nově vzniklé říše Parthů kolem poloviny 2 století př n l na střední tok Tigridu Parthové byli ovlivněni tradicemi íránskými a zčásti i řeckými takže svébytná kultura oblasti postupně mizela Definitivní tečku za asyrskými dějinami potom učinila arabská expanze v 7 století n l Související články Babylonie Starověký Orient Seznam asyrských králů Literatura Encyklopedie starověkého Předního východu Praha 1999 Pečírková Jana Asýrie Od městského státu k říši Praha Academia 2000 177 s Reference Externí odkazy Název Baltské státy nebo Baltské země případně též Pobaltí nebo Baltikum dnes označuje tři země v severovýchodní Evropě na východním pobřeží Baltského moře od severu k jihu Někdy se k nim také připočítává ruská Kaliningradská oblast vklíněná mezi Litvu a Polsko Jazykově je estonština od zbylých dvou jazyků litevštiny a lotyštiny velmi odlišná Z hlediska geografického sice všechny tři jazyky patří do Pobaltí ovšem z hlediska lingvistického patří estonština mezi jazyky baltofinské uralské zatímco litevština s lotyštinou jsou indoevropské baltské jazyky Dalšími jazyky oblasti jsou ruština a vymírající baltofinské jazyky především livonština Tyto tři státy mají kromě polohy společnou především historii provázanou mnohými kulturními a ekonomickými svazky Jistou podobnost tři vodorovné pruhy mají i jejich vlajky Statistiky ; Největší města podle populace Riga 722 485 Vilnius 542 287 Tallinn 400 911 Kaunas 361 274 Klaipėda 188 954 Šiauliai 125 883 Panevėžys 116 749 Daugavpils 110 265 Tartu 101 740 Liepāja 85 448 Odkazy Literatura Související články Baltský region Severské státy Externí odkazy Bangladéš oficiálním názvem Bangladéšská lidová republika je stát v Jižní Asii v historickém Bengálsku po němž nese název Jeho sousedy jsou Indie a Myanmar Hlavním městem je Dháka S počtem obyvatel 158 milionů se tato chudá rozvojová země řadí k nejlidnatějším státům světa Oficiálním jazykem je bengálština Většina obyvatel vyznává islám Historie Bangladéš znamená "bengálská země" či "Bengálsko" Od 2 století př n l tvořila součást Maurjovské říše Později byla součástí Indie Od 13 století se zemí velice rychle šíří islám 1760 se stalo Bengálsko britskou kolonií ve které vládli hinduističtí vládci To zvyšovalo napětí mezi muslimy a hinduisty v zemi V roce 1905 bylo Bengálsko rozděleno na západní hinduistickou a východní muslimskou část Rozdělení se setkalo s odporem a tak bylo Bengálsko v roce 1915 opět sjednoceno V roce 1947 nechali Britové Britskou Indii svému osudu Bengálsko bylo opět rozděleno podle náboženství Převážně hinduistický západ připadl Indii a muslimský východ se stal pod názvem Východní Pákistán součástí Islámské republiky Pákistán Západní Pákistán byl vzdálen od Východního přes 1500 km V roce 1970 vyhrála volby Lidová fronta která prosazovala autonomii Bengálska Pákistánská vláda ale autonomii nezavedla a místo toho poslala do východního Bengálska své vojsko Vypukla občanská válka kterou s pomocí Indie a SSSR východní Bengálsko vyhrálo a v prosinci 1971 byl vyhlášen samostatný stát Bangladéš Prvním premiérem se stal vůdce Lidové ligy šejch Mudžíbur Rahmán Ten byl v roce 1975 při převratu zavražděn následně byl vyhlášen výjimečný stav který byl zrušen až v roce 1991 Což vedlo k obnovení demokratického systému kterému dominují Národní strana vedená Chálid Ziovou a Awami League vedená Šejch Hasínvou dcerou Mudžíbura Rahmána V roce 2009 ustanovila vláda Šejch Hasínové trestní tribunál stíhající pachatele zločinů z období Bangladéšské války za nezávislost v němž jsou stíháni především bangladéšští islamisté a představitelé opoziční Národní strany Human Rights Watch vyjádřila pochybnosti o nezaujatosti soudního tribunálu Geografie Území leží v deltě řek Gangy a Brahmaputry které přinášejí úrodné náplavy ale také ničivé záplavy Jižní část země leží na pobřeží Bengálského zálivu Jediným místem kde se povrch zvedá jsou Čittágongské hory na severovýchodě země Podnebí ovlivňují monzuny přinášející pravidelné a vydatné srážky Velice časté jsou ničivé povodně a tajfuny které pravidelně připravují místní obyvatele o obydlí Země je odkázána na mezinárodní potravinovou pomoc Obyvatelstvo Bengálci tvoří drtivou většinu populace Bangladéše Obyvatelé jsou z 87 % muslimové Je tu velká menšina hinduistů asi 12 % obyvatelstva Asi 75 % obyvatelstva žije na venkově Bangladéš má nejvyšší hustotu zalidnění na světě pokud nepočítáme ostrovní a městské státy jako je Singapur či Vatikán je to asi 1095 obyvatel na km2 Politika Ústava stanovuje Bangladéš jako stát s parlamentní vládou kterou má vést volený premiér< ref> Dlouhé období výjimečného stavu ale znemožnilo toto uspořádání státu uskutečnit Administrativní dělení Bangladéš se dělí na 7 oblastí bengálsky বিভাগ bibhága pl বিভাগে bibhágé anglicky division každé pojmenované podle svého správního střediska< ref> ঢাকা Dháka Dhaka চট্টগ্রাম Čattagrám Chittagong রাজশাহী Rádžašáhí Rajshahi বরিশাল Barišál Barisal খুলনা Khulaná Khulna সিলেট Silét Sylhet রংপুর Rangpur Rangpur Hospodářství Relativně vysoké výnosy zemědělství neuživí vysoký přírůstek obyvatel Podvýživa je běžným jevem Země patří k nejchudším na světě přestože podle FAOSTAT patří k největším producentům juty 2 rýže 4 ryb 5 tropického ovoce 5 brambor 11 a čaje 11 číslo uvádí velikost v mezinárodním srovnání Hlavními plodinami jsou rýže kukuřice pšenice a čaj; z technických plodin bavlník a juta ze které se vyrábí pytlovina Chová se drůbež a vodní buvoli; rybolov K dopravě se používá říčních veletoků Železnice a silnice jsou ve špatném stavu Specifickým druhem příjmů státního rozpočtu Bangladéše hned po příjmech z oděvního průmyslu jsou peníze plynoucí z OSN za vysílání bangladéšských vojáků a policistů do mírových misí OSN přispívá vládě Bangladéše nejen kapitační platby za vojáky cca 1000 USD za měsíc ale i za používání vojenské techniky a vybavení včetně nábytku Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Bitevní loď je označení pro nejsilnější co se týče pancíře a hlavně výzbroje válečné lodě své doby Toto označení se používá pro lodě v období 15 20 století Vrchol vývoje těchto lodí nastal v období první a druhé světové války Během druhé světové války byl však jejich význam potlačen rozvojem letectva Bitevní lodě byly vyvíjeny především k likvidaci nepřátelských plavidel byly ale také užívány k ostřelování pobřeží Jako bitevní loď byla původně označována řadová loď desítkami děl vyzbrojená plachetnice používající taktiku útoku v řadě Od druhé poloviny 19 století se začaly řadové lodě opatřovat pancířem a parními stroji Stará bronzová zepředu nabíjená děla s hladkou hlavní nemohla prorazit pancéřové desky a tak bylo nutno vyvinout silnější kanóny Takovýchto těžších děl mohla nést loď mnohem menší množství vznikla tedy otázka jak nejlépe umístit tuto omezenou výzbroj 60-90 léta 19 století lze označit jako léta hledání nejvýhodnějšího typu bitevní lodi Vznikaly v rychlém sledu lodě kasematové s děly umístěnými v bočních kasematech jež jim umožňovaly větší palebné pole barbetové lodě na nichž byla děla umístěna na palubě v ose lodi nad pancéřovou barbetou věžové lodi až nakonec vznikla univerzální bitevní loď přelomu 19 a 20 století Tyto lodě se dnes označují jako predreadnoughty Měly výtlak přibližně 15 000 t nesly čtyři těžká děla ve dvou dvojitých věžích ráže těchto děl byla obvykle 305 mm 12´´ Dále nesly 8 až 12 středních děl nejčastěji ráže 152 mm a pak množství lehčích děl a kulometů k odrážení torpédových útoků Byly silně pancéřované boční pancíř dosahoval síly až 280 mm rychlost se obvykle pohybovala kolem 18 uzlů Predreadnoughty se účastnily dvou významných konfliktů španělsko-americké války a rusko-japonské války Právě zkušenosti z rusko-japonské války podnítily další vývoj bitevních lodí Ukázal se význam těžkého dělostřelectva a rychlosti v námořní bitvě První lodí nového druhu byl britský HMS Dreadnought spuštěný roku 1906 podle nějž se nazývají všechny obdobné bitevní lodě dreadnoughty Hlavní novinkou bylo umístění pěti dvouhlavňových dělových věží na této lodi Boční salvu mohlo pálit sice jen osm těžkých děl ale přesto to znamenalo dvojnásobnou palebnou sílu oproti všem starším plavidlům Dále se mírně zvedla rychlost na 22 uzlů Pancéřování setrvalo přibližně na stejné úrovni Stále větší a stále silnější dreadnoughty začaly stavět všechny námořní velmoci výtlak stoupal až na 35 000 tun ráže děl až na 381 mm Tyto bitevní lodě byly hlavní námořní silou první světové války Bitevní loď byla zranitelná minami musela mít doprovod torpédoborců a lehkých křižníků proti ponorkám a torpédovkám Po válce bylo ještě dokončeno několik válečných projektů jako např třída amerických lodí Colorado s děly ráže 406 mm Poté ale Washingtonská konference z roku 1922 zastavila stavbu bitevních lodí na 15 let tedy do roku 1936 Druhé světové války se účastnila jednak plavidla postavená za první světové války a těsně po ní která byla v meziválečném období modernizována a moderní bitevní lodě stavěné těsně před a v průběhu války Tyto kolosy dosahovaly výtlaku až 64 000 t délky téměř 270 m a rychlosti mezi 28 a 33 uzly Výzbroj tvořilo nejčastěji osm až deset 356mm až 460mm děl umístěných nejčastěji ve dvou- až čtyř- hlavňových věžích třída King George V dále kolem 12 středních děl ve věžích na bocích a množství lehkých protiletadlových děl Ale ani silná protiletecká výzbroj skládající se z desítek děl nejrůznějších ráží nedokázala zajistit dostatečnou obranu proti leteckým útokům Přesto byl jeden z hlavních úkolů bitevních lodí ke konci války doprovod a protiletadlová ochrana letadlových lodí Po druhé světové válce stavba bitevních lodí končí jejich vůdčí úlohu přebírají letadlové lodě Bitevní lodě přeživší válku byly postupně vyřazovány a šrotovány v průběhu 50 a 60 let Jedinou výjimkou jsou americké lodě třídy Iowa které prošly rozsáhlou modernizací a účastnily se války ve Vietnamu i Perském zálivu V obou válkách už se ale neúčastnily námořních bojů I tyto lodi však už byly vyřazeny ze služby a dnes slouží pouze jako plovoucí muzea Pouze USS Iowa kotví v Suisan Bay u San Francisca v rezervě Související články Dreadnought Predreadnought Externí odkazy Bitva u Leyte nebo Bitva v Leytském zálivu byla největší námořní bitva druhé světové války v Tichomoří a jedna z největších námořních bitev v historii Uskutečnila se 23–26 října 1944 mezi americkým a japonským námořnictvem u ostrova Leyte na Filipínách V této bitvě také došlo k prvnímu organizovanému nasazení letadel kamikaze K prvnímu útoku došlo 21 října proti těžkému křižníku Australia který byl zasažen osamělým kamikaze Organizované sebevražedné nálety začaly 25 října Americké složení jednotek Po leteckých útocích a dělostřelecké přípravě začal 20 října 1944 na 4 plážích výsadek invazního loďstva pod velením admirála Wilkinsona které bylo složeno z více než 700 lodí na jehož palubách bylo shromážděno 160 000 vojáků Ke krytí této výsadkové operace byla připravena 3 a 7 flota 3 flota Velitelem 3 floty byl admirál William F Halsey Byla tvořena operačním svazem rychlých letadlových lodí TF 38 pod velením viceadmirála Marca A Mitschera TF 38 byla rozdělena na 4 operační skupiny Operační skupině TG 381 velel viceadmirál John S McCain Byla složena z letadlových lodí Hancock Monterey Cowpens těžkých křižníků Chester Pensacola Salt Lake City Boston lehkých křižníků San Diego Oakland a 14 torpédoborců Operační skupině TG 382 velel kontradmirál Gerald F Bogan Byla složena z letadlových lodí Intrepid Bunker Hill Cabot Independence bitevních lodí Iowa New Jersey lehkých křižníků Vincennes Biloxi Miami a 16 torpédoborců Operační skupině TG 383 velel kontradmirál Frederick C Sherman Byla složena z letadlových lodí Essex Lexington Langley Princeton bitevních lodí Massachusetts South Dakota lehkých křižníků Santa Fe Birmingham Mobile Reno a 13 torpédoborců Operační skupině TG 384 velel kontradmirál Ralph E Davison Byla složena z letadlových lodí Franklin USS Enterprise San Jacinto Belleau Wood bitevních lodí Alabama Washington těžkých křižníků Wichita New Orleans a 15 torpédoborců 7 flota Velitelem 7 flota byl viceadmirál Thomas C Kinkaid 7 flota byla složena ze čtyř skupin podpůrné síly levé křídlo pravé křídlo a svaz eskortních letadlových lodí Podpůrným silám velel kontradmirál George L Weyler Byly složeny z bitevních lodí West Wirginia Maryland Mississippi Tennessee California Pensylvania a torpédoborců Claxton Cony Thorn Aulick Sigourney a Welles Levému křídlu velel kontradmirál Jesse B Oldendorf Bylo složeno z těžkých křižníků Lousville Portland Minneapolis lehkých křižníků Denver Columbia a torpédoborců Newcomb Richard P Leary Albert W Grant Robinson Halford Bryant Heywood L Edwards Bennion a Leutze Pravému křídlu velel kontradmirál Russel S Berkey Bylo složeno z těžkého křižníku Shropshire lehkých křižníků Phoenix Boise a torpédoborců Hutchins Daly Bache Killen Beale Arunta Remey McGovan Melvin McDermut a Monssen Svazu eskortních letadlových lodí velel kontradmirál Thomas L Sprague Byl složen z 16 eskortních letadlových lodí 10 torpédoborců a 8 eskortních torpédoborců Japonský plán a rozložení jednotek Po bitvě ve Filipínském moři začínalo být japonské námořnictvo v kritické situaci Přesto nemohlo vylodění na Filipínách ignorovat Hlavní stan se v této situaci rozhodl pro plán Šó-ičigó 捷１号作戦 Šó-ičigó sakusen ~ Operace Vítězství 1 vycházející z tradiční samurajské taktiky předstíraného útoku Roli návnady měl sehrát Severní svaz tvořený letadlovými loděmi který na první pohled vypadal jako silné uskupení ale naprostý nedostatek pilotů a letounů snížil jeho bojovou hodnotu na minimum Zatímco Severní svaz měl odlákat americké hlavní obranné jednotky Střední svaz a Jižní svaz měly připlout k Leyte každý z jiné strany a vzít invazní jednotky do kleští Severní svaz Severní svaz jemuž velel viceadmirál Džisaburó Ozawa byl složen z letadlových lodí Čitose Čijoda Zuihó Zuikaku celkem 108 letadel hybridních bitevních lodí Hjúga Ise lehkých křižníků Ójodo Tama Isuzu torpédoborců Šimocuki Suzucuki Hacuzuki Wakacuki Akizuki a „eskortních torpédoborců Kuwa Maki Sugi a Kiri Střední svaz Střední svaz jemuž velel viceadmirál Takeo Kurita byl složen z bitevních lodí Jamato Musaši Nagato Kongó Haruna těžkých křižníků Atago Maja Takao Čókaj Mjókó Haguro Kumano Suzuja Tone Čikuma lehkých křižníků Noširo Jahagi a torpédoborců Šimakaze Hajašimo Akišimo Kišinami Okinami Naganami Asašimo Hamanami Fudžinami Urakaze Isokaze Jukikaze Hamakaze Kijóšimo a Nowaki Jižní svaz Jižní svaz se skládal ze dvou skupin Jedné skupině velel viceadmirál Šódži Nišimura Ta byla složena z bitevních lodí Jamaširo Fusó hybridního těžkého křižníku Mogami a torpédoborců Mičišio Asagumo Jamagumo a Šigure Druhé skupině velel viceadmirál Kijohide Šima Ta byla složena z těžkých křižníků Nači Ašigara lehkého křižníku Abukuma a torpédoborců Ušio Akebono Širanui a Kasumi Průběh bitvy Bitva se skládala ze 4 oddělených střetnutí 23 října v noci dvě americké ponorky Darter a Dace zpozorovaly japonský Střední svaz Odpálily na něj svoje torpéda a potopily 2 křižníky a 1 poškodily Jedním z potopených křižníků byla vlajková loď viceadmirála Kurity který si pak za svoji vlajkovou loď vybral jednu ze dvou největších bitevních lodí na světě Jamato Přes utrpěné ztráty Kurita dále postupoval po plánované trase směrem k Leyte 24 října ráno napadly dvě vlny japonských bombardérů Shermanovu TF 383 a potopily lehkou letadlovou loď Princeton Poté byl v bitvě v Subuyanském moři Kuritův Střední svaz napaden 5 vlnami útoků z amerických letadlových lodí při kterých byla potopena bitevní loď Musaši Kurita obrátil Střední svaz zpět aby se vyhnul dalším náletům a pokusil se vrátit zpět a proplout průlivem San Bernardino v noci Admirál Halsey se domníval že je Střední svaz zničen vrhnul celé 3 loďstvo proti Severnímu svazu čímž udělal přesně to co Japonci chtěli Jižní svaz plul od jihu směrem k průlivu Surigao kde 25 října ve tři hodiny ráno začala bitva v průlivu Surigao při níž byl Nišimurův Jižní svaz téměř celý zničen včetně bitevních lodí Fusó a Jamaširo Zbytek lodí ustoupil na západ Halseyovo 3 loďstvo dostihlo Ozawův Severní svaz 25 října a v bitvě u mysu Engano byly potopeny 4 japonské letadlové lodě Se zbývajícími loděmi odplul Ozawa zpět do Japonska Zatímco se Halsey hnal za Ozawou Kuritův Střední svaz připlul nepozorovaně 25 října v 6 hodin ráno k ostrovu Samar V bitvě u ostrova Samar se utkal s bezprostřední ochranou vyloďujících se plavidel Přestože se mu podařilo potopit několik plavidel a přes podporu náletů kamikaze byl donucen pod tíhou torpédových a leteckých útoků ustoupit zpět průlivem San Bernardino Bitva v Sibuyanském moři Japonský Střední svaz plul podle plánu Šó-1 podle ostrova Palawan když byl napaden 23 října v půl sedmé ráno americkými ponorkami Darter a Dace Jejich vypuštěná torpéda potopila křižníky Atago a Maja Těžký křižník Takao byl poškozen a za doprovodu dvou torpédoborců se vracel na základnu Viceadmirál Kurita po potopení své vlajkové lodi vztyčil vlajku na bitevní lodi Jamato Do Sibuyanského moře vplul oslabený Střední svaz složený z bitevních lodí Jamato Musaši Nagato Kongó Haruna těžkých křižníků Čókai Mjókó Haguro Kumano Suzuja Tone Čikuma lehkých křižníků Noširo Jahagi a 13 torpédoborců 24 října 1944 Po osmé hodině ranní byl zpozorován letounem z Intrepidu Útoky proti Střednímu svazu byly pověřeny letadlové lodě 3 loďstva pod velením admirála Halseyho První vlna tvořená asi 45 letouny z TG 383 zaútočila v 1045 na bitevní lodě Jamato a Musaši Každá z nich byla zasažena jedním torpédem Druhá vlna 45 letounů z TG 382 zaútočila na Musaši Loď byla zasažena 4 pumami a 8 torpédy Začala se proto opožďovat za zbytkem svazu a Kurita jí přidělil na ochranu křižník Tone Třetí vlna asi 30 letounů přiletěla z TG 383 ve 1330 Čtvrtá vlna přiletěla ve 1414 z TG 384 a zaútočila opět na Musaši která byla opět zasažena pumami i torpédy a její rychlost se snížila na 12 uzlů Pátá vlna více než 60 letounů zaútočila na těžce poškozenou Musaši a opět ji zasáhla Útoku se celkem zúčastnilo 259 letadel Bitevní loď Musaši se v 1938 potopila i s kontradmirálem Inogučim na palubě poté co ji celkem zasáhlo až 19 torpéd Bliss-Leavitt Mark 13 a nejméně 17 pum Torpédoborce Kijošimo a Hamakaze vylovily trosečníky a odpluly do Manily Bitevní loď Jamato byla zasažena dvěma torpédy Mark 13 a dvěma pumami a Nagato dvěma torpédy Mark 13 Těžký křižník Mjókó byl poškozen jedním torpédem Mark 13 a musel odplout k opravám do Bruneje Se zbytkem lodí udělal Kurita v 1550 obrat o 180 stupňů a začal se stahovat zpět Sibuyanským mořem V 1714 učinil opět obrat o 180 stupňů a pokračoval podle plánu k průlivu San Bernardino Bitva v průlivu Surigao Nišimurův Jižní svaz se skládal z bitevních lodí Jamaširo Fusó těžkého křižníku Mogami a torpédoborců Mičišio Asagumo Jamagumo a Šigure Dne 24 října byl napaden bombardéry z amerických letadlových lodí ale jen bitevní loď Fusó byla lehce poškozena Protože byl zachováván přísný radiový klid nemohl Nišimura nijak koordinovat svoje pohyby se Šimovou skupinou nebo s Kuritovým Středním svazem Šima plul se svými loděmi 40 mil za Nišimurou K uzavření severní strany průlivu Surigao použil kontradmirál Jesse B Oldendorf části 7 loďstva 6 bitevních lodí Mississippi Maryland West Virginia Tennessee California a Pennsylvania těžké křižníky Louisville vlajková loď Portland Minneapolis a Shropshire lehké křižníky Denver Columbia Phoenix Boise 29 torpédoborců a 39 torpédových člunů Při vjezdu do průlivu Surigao byl Nišimura neúspěšně napaden torpédovými čluny z nichž jeden musel najet na břeh aby se nepotopil Ve střední části byl ve 300 napaden torpédoborci a později děly amerických bitevních lodí Bitevní lodě Jamaširo a Fusó a torpédoborce Jamagumo a Mičišio byly potopeny Šimova Jižní skupina byla složena z těžkých křižníků Nači Ašigara lehkého křižníku Abukuma a torpédoborců Ušió Akebono Širanui a Kasumi I tuto skupinu napadly při vjezdu do průlivu Surigao torpédové čluny a jeden z nich poškodil Abukumu Ta musela snížit rychlost na 10 uzlů a nestačila skupině Když Šima proplouval kolem vraku Fusó pochopil že Nišimurova skupina je zničena Zaútočil proto neúspěšně torpédy a obrátil lodě k ústupu do Coronské zátoky na ostrově Busuanga Při ústupu se srazily křižníky Nači a Mogami Ve 430 vyrazil Oldendorf se svými křižníky aby pronásledoval ustupující Japonce Podařilo se mu potopit torpédoborec Asagumo a poškodit křižník Mogami Pak dostal Oldendorf zprávu o útočícím Kuritově Středním svazu a vyrazil mu naproti Křižník Mogami byl potopen v 845 skupinou Avengerů z eskortních letadlových lodí Bitva u mysu Engaño Ozawův Severní svaz byl složen z letadlových lodí Čitose Čijoda Zuihó a veterána od Pearl Harboru Zuikaku které nesly pouhých 108 letadel Bitevních lodí z 1 světové války Hjúga a Ise které měly odmontovány zadní dělové věže a místo nich byl namontován hangár a katapult V této bitvě však žádné letouny nenesly Dále ke svazu patřily lehké křižníky Ójodo Tama Isuzu a 9 torpédoborců Ozawův Severní svaz byl spatřen až v 1640 24 října protože letadlové lodě 3 loďstva byly zaneprázdněny útoky na Kuritův Střední svaz Po jejich skončení zaslechl Ozawa americkou komunikaci ve které Američané prohlásili Kuritův Střední svaz za zničený a na ústupu Ozawa který neměl jiné informace shledal že oběť letadlových lodí je v tuto chvíli zbytečná a obrátil o 180 stupňů na sever Až v 2000 došla depeše od Tojody s příkazem pokračovat podle plánu Halsey který se domníval že Kuritův svaz ustupuje poslal celé 3 loďstvo pronásledovat Ozawův Severní svaz a nechal průliv San Bernardino bez ochrany Třetí loďstvo bylo nepoměrně silnější než japonský Severní svaz Halsey měl k dispozici 9 letadlových lodí Intrepid Hornet Franklin Lexington Bunker Hill Wasp Hancock Enterprise a Essex 7 lehkých letadlových lodí Independence Belleau Wood Cowpens Monterey Langley Cabot a San Jacinto 6 bitevních lodí Alabama Iowa Massachusetts New Jersey South Dakota a Washington 17 křižníků a 63 torpédoborců K dispozici bylo více než 1000 letadel 25 října ráno vyslal Ozawa útočnou vlnu 75 letounů proti Američanům Většina letadel byla sestřelena stíhací ochranou a zbytek přistál na severoluzonských letištích To bylo všechno na co se letadlové lodě bývalá chlouba námořnictva zmohly Krátce po 800 přiletěla nad Severní svaz první vlna 180 amerických letadel Poté co se vypořádaly s posledními 15 japonskými stíhačkami zaútočily na japonské lodě Letadlová loď Čitose a torpédoborec Akuzuki byly potopeny a Zuikaku a Zuihó byly poškozeny Admirál Ozawa přestoupil na křižník Ójodo Druhou vlnu tvořilo 36 letadel a poškodila letadlovou loď Čijoda Třetí vlna asi 200 letadel přiletěla ve 1310 Podařilo se jí potopit Zuikaku a poškodit Zuihó Čtvrtá vlna která přiletěla ve 1445 potopila Zuihó Pátá a šestá vlna žádného velkého úspěchu nedosáhla Americké letectvo v průběhu bitvy u mysu Engaño provedlo 527 vzletů z toho bylo 326 bombardérů Za ustupujícími Japonci poslal Halsey skupinu lodí pod velením admirála Du Boiseho která potopila poškozenou letadlovou loď Čijoda a torpédoborec Hacuzuki Bitva u ostrova Samar Zbytky Kuritova Středního svazu opustily průliv San Bernardino v 300 25 října a dále plul na jih podél ostrova Samar Střední svaz se v tuto chvíli skládal z bitevních lodí Jamato Nagato Kongó Haruna těžkých křižníků Čókai Haguro Kumano Suzuja Tone Čikuma lehkých křižníků Noširo Jahagi a 11 torpédoborců Zastavit Kuritův svaz měly 3 skupiny 7 loďstva pod velením Kinkaida obvykle každá se 6 eskortními letadlovými loďmi a 7 torpédoborci Operační jednotka 7741 "Taffy 1" skládající se z eskortních letadlových lodí Sangamon Suwannee Santee a Petrof Bay Operační jednotka 7742 "Taffy 2" skládající se z eskortních letadlových lodí Natoma Bay Manila Bay Marcus Island Kadashan Bay Savo Island a Ommaney Bay Operační jednotka 7743 "Taffy 3" skládající se z eskortních letadlových lodí Fanshaw Bay St Lo White Plains Kalinin Bay Kitkun Bay a Gambier Bay Každá eskortní letadlová loď měla asi 30 letadel což dává dohromady více než 500 letadel V 658 zahájily Kuritovy lodě ostřelování Taffy 3 Velitel Taffy 3 kontradmirál Clifton A F Sprague vyslal torpédoboce do sebevražedného protiútoku a s eskortními letadlovými loděmi se pokusil zmizet za kouřovou clonou a v dešťové přeháňce Torpédoborce Hoel a Johnston a eskortní torpédoborec Samuel B Roberts byly potopeny a další 4 poškozeny ale získaly čas aby letadla ze všech tří skupin mohla odstartovat Jedinou Kuritou potopenou eskortní letadlovou lodí byl Gambier Bay Americkými leteckými útoky byly potopeny křižníky Čókai Suzuja Čikuma a lehce poškozeny bitevní lodě Nagato Haruna a Kongó V 920 Kurita obrátil směrem na sever a ustoupil směrem k průlivu San Bernardino Po jeho odplutí se na scéně objevily kamikaze První skupina 6 útočníků zaútočila na Taffy 1 a jednou zasáhla eskortní letadlovou loď Santee a jednou Suwannee Druhá skupina sebevražedných letounů zasáhla eskortní letadlovou loď St Lo která se později potopila Třetí skupina 15 sebevražedných letounů napadla Taffy 3 a jednou zasáhla eskortní letadlovou loď Kalinin Bay Byly to první organizované útoky kamikaze Závěr Neúspěch operace Šó-1 měl dalekosáhlé důsledky nejenom pro operace na Filipínách ale i pro konečný výsledek války Japonské námořnictvo utrpělo takové ztráty ze kterých se už do konce války nevzpamatovalo a americké námořnictvo získalo nadvládu nad Pacifikem Navíc v bitvě padlo 5 japonských admirálů Bitva u Leyte byla jednou z největších námořních bitev v historii Na obou stranách do ní bylo celkem nasazeno 545 válečných lodí na kterých bylo více než čtvrt milionu námořníků Odkazy Literatura Externí odkazy na Palbacz na Palbacz na Palbacz na Palbacz na Palbacz na Palbacz na Palbacz na bosamarcom na historynetcom Bitva u Tagin známá též jako bitva u Busta Gallorum byla předposledním velkým střetnutím římsko-gótských válek jejichž závěrečná fáze probíhala na území dnešní Itálie po značnou část první poloviny 6 století Síly byzantského císaře Justiniána I pod velením eunucha Narsa zde někdy v průběhu roku 552 drtivě porazily vojsko ostrogótského krále Totily jemuž se za jedenáct let vlády podařilo dvakrát dobýt Řím a ovládnout téměř celé území Apeninského poloostrova Vítězství byzantskému vojevůdci vydláždilo cestu ke znovudobytí Itálie a úspěšnému ukončení války naopak poražení přišli o téměř polovinu početního stavu vojska a při ústupu zahynul jejich panovník Předehra Za jedenáct let panování krále Totily dosáhla moc ostrogótů na Apeninském poloostrově vrcholu Až na několik odbojných míst nastolil tvrdou vládu nad celou Itálií neboť jeho hlavní pozornost byla vázána válkou s Peršany Postupem času si však začal uvědomovat že nad zdejšími událostmi ztrácí kontrolu a vyslal do země svého nejlepšího generála Belisara Belisar byl pověřen úkolem uklidnit poměry na Apeninách již podruhé V prvním případě se mu podařilo Ostrogóty zcela pokořit ale proti Totilovi nedosáhl žádného výrazného úspěchu Nakonec jej císař v roce 548 na jeho vlastní žádost ze západního bojiště odvolal Hlavní tíže Belisarova selhání však nespočívala pouze v jeho chybách ale i na císaři Justiniánovi Byzantský panovník žárlil na Belisarovy úspěchy a snad i proto mu poskytl jen nedostatečné zdroje Belisar téměř po celou dobu tažení operoval s vojskem čítajícím 4000 mužů a i přes nepřetržité naléhání mu byla do Itálie posílaná jen špatně organizovaná materiální i vojenská podpora To všechno se však změnilo ve chvíli kdy si císař uvolnil ruce na východě Velením dalšího vojska pověřil svého synovce Germania který však v průběhu připrav nečekaně zemřel Na jeho místo císař zpočátku jmenoval Germanova zetě Ioanna a Iustinia jednoho z Germanových synů ale oba muže následujícího roku 552 vystřídal dvorní kleštěnec Narses Nikdo neznal příčinu Justiniánova rozhodnutí nicméně pravděpodobným důvodem proč zvolil muže jemuž bylo v době bitvy u Tagin 74 let Narses konečně obdržel to čeho se Belisarovi nedostávalo Pro tažení disponoval značným finančním obnosem i silnou armádou Když se o manévru císařské armády dozvěděl král Totila v klidu vyčkal u Říma na oddíl pod velením Tei a teprve pak vyrazil k Apeninským horám K jeho armádě se mělo připojit ještě 2000 jezdců na ty však již nečekal Organizace členění a taktika armád Byzantinci Po rozpadu římské říše na východní a západní část postupně docházelo k zásadním změnám vojenské organizace u obou státních útvarů Koncem 5 století zcela vymizela hlavní armádní organizační složka legie a pěchota se stala až na nepatrné výjimky naprosto podřízená jezdectvu V jeho případě Římané napodobili efektivní taktiku hunských jízdních lučištníků kteří se v jejich podání postupně přetvořili v katafrakty Ti se nakonec stali nejspolehlivějších složkou byzantského vojska Další změnou v organizaci armády byl značný nárůst začleňování jednotek federati tedy barbarských oddílů mnohdy pod vlastními kmenovými veliteli V době bitvy u Tagin byla císařská vojska rovnoměrně rozdělena právě mezi tyto námezdníky a profesionální občanské oddíly Východořímské vojsko své síly verbovalo zejména v řadách Isaurů současně však i mezi Galy Germány Franky a Burgundy potažmo v Anatolii Také Narsova armáda tvořila výrazně kosmopolitní uskupení Historikové většinou uvádí že do bitvy sebou přivedl kolem 20 000 ozbrojenců Část vojska dále mělo tvořit 3000 příslušníků služeb generál Daghisthaios s velkým doprovodem a Ioannes Fagas Žrout jenž s sebou vedl jednotku statečných vojáků Ostrogóti Také vojsko krále Totily bylo do značné míry složeno z cizinců Jádro armády pochopitelně tvořili sami Ostrogóti ale v jejich řadách bojovalo množství mužů kteří dříve sloužili u Římanů nebo je ke Gótům svedla vidina zisku pod velením úspěšného vojevůdce Prokopios uvádí mnoho případů kdy římští vojáci dostali od Totily na výběr buď se připojit k jeho oddílům nebo svobodně odejít do Byzance Vždyť i Řím mu po dvakrát padl do rukou díky zradě Isaurů kteří následně vstoupili do ostrogótských řad V neposlední úloze zde hrál významnou roli fakt že gótský vládce byl schopen dostát vůči žoldnéřům svým finančním závazkům Co se týká vojenské doktríny spoléhali se Ostrogóti na jednoduchou a účinnou taktiku která přenášela hlavní míru útoku na masu těžkého jezdectva vyzbrojeného dlouhým kopím Úkolem jezdců bylo prolomit střed nepřátelské linie a tím rozhodnout celou bitvu V případě neúspěchu jezdci ustoupili a opakovali své nájezdy dokud nedošlo k požadovanému efektu Bitva Sotva Narses dorazil k dějišti budoucího střetu vyslal k Totilovi několik svých přátel aby ho vybídli rokovat o míru Gótský panovník však považoval boj za nevyhnutelný Vzkázal tedy Narsovi že bitva bude svedena za osm dní ale tento termín nehodlal dodržet Byzantský vojevůdce však Totilův záměr vytušil a obě armády se proti sobě sešikovaly již následujícího dne Předehrou k celému finálnímu střetu byl boj o malý pahorek který se zvedal nedaleko od obou armád Obě strany se domnívaly že jeho obsazením by nad nepřítelem mohly získat nějakou výhodu Zejména pro Góty skýtal možnost vpadnout Byzantincům do zad Když Totila viděl jak jeho muži zmateně stojí před římským vojskem shromáždil je kolem sebe a proslovem se je pokusil povzbudit k boji Posléze je seřadil do dvou linií Do čela umístil své těžké jízdní kopiníky kteří měli mohutným úderem prorazit střed nepřátelského postavení do druhého sledu pak lučištníky muže se sekerami a oštěpy Účelem pěchoty která obdržela rozkaz v bitvě nepoužívat luky ale pouze oštěpy bylo v případě nezdařeného útoku zachytit prchající jezdce a znova s nimi zaútočit Narses byl patrně dobře informován o tom jaké pojetí boje protivník nejčastěji uplatňuje a rozhodl se proto svést bitvu v defenzivním postavení Sám se s velitelem Ioannem a výkvětem římského mužstva postavili na levé křídlo na křídlo pravé pak umístil zbytek Římanů pod velením Valeriana Ioanna Faga a Dagistiana Každé z křídel dále posílil asi 4000 lučištníky z pravidelných jednotek Střed bitevní linie tvořil zbytek vojska tedy barbarská námezdní síla Narses tyto oddíly nechal sesednout z koní a přikázal jim vytvořit falangu; Posledním taktickým prvkem bylo postavení asi 1500 katakraftů kteří dostali za úkol zaujmout pozici na levém křídle tak aby s celou linií tvořili pravý úhel 500 z nich bylo určeno přispěchat na pomoc jakmile by některá část vojska začala ustupovat a zbylou tisícovku pověřil udeřit do týlu gótské pěchotě poté co vyrazí do boje Když byla obě vojska seřazená ke střetu Narses i Totila přijeli před linie a povzbuzovali své muže k větší odvaze Obě strany posléze vyčkávaly dokud boj nezahájí nepřítel K akci se však prozatím neschylovalo Řady se nepohnuly ani poté co se mezi oběma vojsky střetli dva válečníci aby vzájemně změřili své síly Nakonec vyjel mezi obě vojska sám Totila který měl zprávy o tom že se k němu blíží 2000 jezdců na které se rozhodl nečekat ještě na římském území Náhle hrál o čas a proto celé dopoledne předváděl mužům z obou táborů své jezdecké dovednosti Když skončil rozhodl se boj ještě oddálit tím že vyslal k Byzantincům posly se vzkazem že se chce dohodnout Narses se však nenechal oklamat a vyjednavače poslal zpět I tak se Totilův záměr vydařil a posily stačily dorazit včas Přesto jakoby se k bitvě stále neschylovalo Gótové se v klidu naobědvali a vyzbrojili nové jednotky Teprve po dokončení těchto úkonů dal gótský král povel k útoku Domníval se že Byzantinci uchlácholení zdánlivým klidem poleví v pozornosti Narses však svým mužům nedovolil opustit pozice; jídlo museli sníst seřazeni každý na svém místě Ve chvíli kdy Gótové vyrazili proti Byzantincům Narses poručil oběma křídlům které čítaly po čtyřech tisících lučištnících aby se vysunuly vpřed a vytvořily tak z linie neúplný půlkruh Tím se hlavní úderná síla Gótů vehnala do částečného obklíčení Šípy na ni dopadaly ze dvou stran a útok se značně zpomalil Přesto jezdci dorazili na dotek k protivníkovi a došlo k tvrdému boji Střetnutí trvalo až do soumraku Palbou lučištníků decimovaní Ostrogóti nedokázali prorazit lépe uspořádané řady nepřátel a když na ně z boku udeřil oddíl katafraktů útočná formace se rozvrátila a jezdci začali zmateně opouštět bojiště Na 6000 Gótů zahynulo přímo v bitvě a mnoho dalších padlo Byzantincům do zajetí Nicméně i ti byli krátce po střetu povražděni Důsledky Po bitvě zbytky Totilovy armády ustoupily přes řeku Pád k městu Ticinum Zde byl novým gótským králem zvolen Teias který se ihned pokusil jednat o dalších akcích proti Narsově armádě s Franky Mezitím se byzantský vojevůdce zmocnil Říma a dobyl některé další italské oblasti Frankové spolupráci proti Byzantincům odmítli a Teias se rozhodl vytáhnout na pomoc posádce obležené tvrze v kampánských Cumách Narse mu zastoupil cestu nedaleko Vesuvu kde proti sobě zůstaly obě armády stát ve vzájemném dvouměsíčním patu Nakonec byli Gótové odříznuti od přísunu potravin a ustoupili k blízké hoře jménem Mons Lactarius Na tomto místě obě vojska svedla bitvu Teias byl zabit a poražení Ostrogóti byli přinuceni vyjednávat o svobodném odchodu z Itálie V této záležitosti jim bylo vyhověno Odkazy Reference Prameny Literatura Externí odkazy Boris Jefimovič Němcov rusky Борис Ефимович Немцов 9 října 1959 Soči – 27 února 2015 Moskva byl ruský liberální politik kritik prezidenta Vladimira Putina V letech 1997–1998 v době prezidentství Borise Jelcina zastával funkci vicepremiéra země Původním povoláním byl matematik a fyzik V únoru 2015 byl v Moskvě zastřelen neznámým útočníkem Život Boris Němcov se narodil v černomořském městě Soči Absolvoval radiofyzikální fakultu Gorkovské univerzity Jako vědec vzbuzoval Němcov velké naděje měl ale větší zájem o veřejnou činnost V r 1992 byl na seznamu „200 světových předáků příštího století" který sestavila Cambridgeská univerzita Měl tehdy 33 let a byl nejmladším ruským guvernérem Až do r 2010 byl Němcov jedním z předáků pravicové strany Svaz pravicových sil která se dvakrát za sebou nedostala do parlamentu Poté byl jedním z předáků hnutí Solidarita a vyvíjel všestranný nátlak na moc z pozic liberalismu V letech 2007 až 2011 byl kvůli účasti na protestech třikrát zatčen V jednom z případů byl odsouzen k 15 dnům vězení což odsoudili američtí senátoři John McCain a Joe Lieberman Organizace Amnesty International jej tehdy označila za vězně svědomí V roce 2010 se stal jedním z prvních signatářů opoziční kampaně s názvem Putin musí odejít V době příprav ZOH v Soči zveřejnil zprávu s názvem Zimní olympiáda v subtropech která se zabývala výrazným předražením nových olympijských objektů a nízkou kvalitou jejich provedení Němcov uvedl že hry budou stát více než padesát miliard dolarů přičemž rozkradeno z nich bude až šedesát procent< ref> Atentát V pátek 27 února 2015 byl Němcov v centru Moskvy krátce před půlnocí čtyřikrát střelen neznámým střelcem načež na následky zranění zemřel V interview z 10 února téhož roku Němcov vyjádřil své obavy z toho že ho prezident Putin nechá zabít Němcov se totiž netajil svými kritickými postoji k roli Ruska ve válce na východě Ukrajiny< ref> Němcov byl zabit krátce před plánovaným masovým protestem opozice který se konal v neděli 1 března Původně mělo jít o demonstraci proti hospodářské krizi a válce na Ukrajině po vraždě Němcova se změnila na vzpomínkový pochod Zúčastnilo se jej několik desítek tisíc lidí mnozí drželi Němcovovy fotografie řada lidí měla placky s nápisem „Nebojím se Někteří účastníci nesli na transparentech kritická hesla ozvalo se volání „Rusko bez Putina Reakce Atentát na Němcova odsoudil americký prezident Barack Obama který se s ním setkal v Moskvě v roce 2009 Označil jej za „brutální vraždu a ruskou vládu vyzval k rychlému nestrannému a transparentnímu vyšetření události Ukrajinský prezident Petro Porošenko uvedl že je smrtí Němcova šokován Němcova který byl zastáncem prozápadního kurzu Ukrajiny považoval za „jednoho z mála které může nazývat přáteli< ref> V březnu 2015 se rozhodl udělit mu Řád svobody Ruský prezident Vladimír Putin prohlásil že bude uděláno vše pro to aby byli organizátoři a vykonavatelé podlé a cynické vraždy Borise Němcova po zásluze potrestáni Reference Bukurešť je hlavní a největší město Rumunska Má přes 2 miliony obyvatel a leží na řece Dâmbovița Charakter města Bukurešť je politickým kulturním a hospodářským centrem země má v celém Rumunsku dominantní postavení jako jediné město mající více než 2 miliony obyvatel Je zde zastoupeno mnoho odvětví průmyslu v rámci celé země je nejbohatším regionem Město má dvě vlastní letiště Băneasa a Otopeni i systém podzemní dráhy Dějiny Město je poprvé doloženo roku 1368 pod názvem Castrum Dombovitza od 2 poloviny 15 století v něm sídlila valašská knížata a již tehdy šlo o významné hospodářské středisko Roku 1595 ho obsadila vojska Osmanské říše a vyplenila je obnova a rozkvět přišly až v 17 století Od roku 1862 je pak hlavním městem nezávislého Rumunska Roku 1944 zde vypuklo protifašistické povstání Po válce zde probíhal velký rozvoj Bukurešť byla přestavována v socialistickém stylu vznikla panelová sídliště a i tzv Bílý dům stavba dodnes připomínající Ceaușescovu diktaturu Partnerská města Ammán Jordánsko 1999 Ankara Turecko Athény Řecko 1993 Atlanta Georgie Spojené státy americké 1994 Budapešť Maďarsko 1997 Kišiněv Moldavsko Peking Čínská lidová republika 2005 Reference Externí odkazy Córdoba je město v Argentině nacházející se na úpatí hor Sierras Chicas na řece Suquía 700 kilometrů severozápadně od Buenos Aires Je hlavním městem stejnojmenné provincie Córdoba Córdoba je třetím nejdůležitějším argentinským městem již od svého založení v 16 století a druhé průmyslově největší centrum země Ve městě se nachází mnoho památek a budov z období kolonialismu Historie Córdoba byla založena 6 července 1573 Jeronimem Luisem de Caberou který jí pojmenoval po španělském městě Córdoba Córdoba byla jedním z prvních měst založených španělskými kolonizátory na území dnešní Argentiny Ve městě se nachází nejstarší univerzita v Argentině Universidad Nacional de Córdoba která byla založena v roce 1613 řádem Jezuitů Po 2 světové válce se Córdoba stala největším leteckým centrem Argentiny byli založeny závody Instituto Aerotécnico později Fábrica Militar de Aviones který byl na konci 20 století odkoupen známou firmou Lockheed Martin Na území města se nachází množství památek z období kolonialismu včetně románského katolického kostela s jezuitským křídlem který je od roku 2000 na seznamu chráněných památek UNESCO Partnerská města Belo Horizonte Brazílie Campinas Brazílie Ciudadela de Menorca Španělsko Cochabamba Bolívie Curitiba' Brazílie Florianópolis Brazílie Izmir Turecko Iževsk Rusko Marín Španělsko Morelia Mexiko Natal Brazílie Santa Cruz de la Sierra Bolívie Tampa Spojené státy Tiberias Izrael Turín Itálie Valparaíso Chile Si-an Čína Odkazy Reference Externí odkazy Camille Muffatová nepřechýleně Camille Muffat 28 října 1989 Nice − 9 března 2015 byla francouzská plavkyně Na olympijských hrách 2012 v Londýně získala zlatou medaili v závodě na 400 metrů volným způsobem Na poloviční trati získala stříbro a bronz přidala ve štafetě na 4 × 200 m volným způsobem Zemřela 9 března 2015 při srážce helikoptér během natáčení reality show poblíž argentinského města Villa Castelli< ref> Reference Externí odkazy 1 Ceres je prvním objeveným a současně svým rovníkovým průměrem 975 km největším objektem obíhajícím mezi drahami Marsu a Jupiteru tedy v oblasti hlavního pásu planetek Svoji hmotností představuje asi 30 % hmotnosti pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem První půlstoletí po objevu byl považován za planetu později za planetku Na základě rezoluce XXVI Generálního zasedání Mezinárodní astronomické unie IAU v srpnu 2006 v Praze která definovala pojem planeta byl zařazen do nové kategorie těles sluneční soustavy mezi tzv trpasličí planety Historie Po objevu planety Uran v roce 1781 kterým se zdála být potvrzena platnost Titius-Bodeova pravidla řada astronomů se rozhodla najít i dosud neodhalenou planetu která měla obíhat mezi drahami Marsu a Jupiteru ve vzdálenosti 28 astronomických jednotek AU od Slunce Jedním z nich byl i dvorní astronom v městě Gotha baron Franz Xaver von Zach který podporován Bodem začal v roce 1787 s jejím hledáním Rozumně se omezil na oblast nebeské sféry poblíže ekliptiky Za tím účelem si vytvořil vlastní katalog hvězd blízkých ekliptice ale i tak bylo jeho snažení marné Na podzim 1799 navštívil astronomy v Celle Brémách a v Lilienthalu s nimiž o tomto problému diskutoval Došli k závěru že takový úkol nemůže zvládnout jeden astronom Proto se 21 září 1800 sešli v Lilienthalu von Zach J H Schröter H W M Olbers C L Harding F A von Ende a J Gildemeister Protože na schůzce dospěli k závěru že ani šest zkušených pozorovatelů není dostatečný počet rozhodli se přizvat další evropské astronomy Rozdělili proto oblast zvířetníku na 24 stejných úseků po 15° a vymezili tyto úseky na oblast 7° až 8° na sever a na jih od ekliptiky O přidělení oblastí rozhodoval los Tak vznikla první mezinárodní astronomická kampaň v historii Její účastníci se nazvali „nebeskou policií „Himmelspolizei Jedním z přizvaných astronomů byl i italský profesor matematiky Giuseppe Piazzi z Palerma na Sicílii který sice nebyl zkušeným astronomem ale díky podpoře tehdejšího neapolského krále Ferdinanda IV vybudoval v létech 1780 až 1791 ve věži královského zámku astronomickou observatoř V té době to byla nejjižnější hvězdárna v celé Evropě V roce 1789 ji vybavil výkonným čočkovým dalekohledem s objektivem o průměru 75 cm pětistopým vertikálním a třístopým azimutálním kruhem s velmi přesným odečítáním souřadnic který zhotovil anglický mechanik Jesse Ramsden Toto zařízení patřilo ke špičkovým astrometrickým přístrojům té doby Hlavním cílem Piazziho však nebylo hledání nové planety ale sestavení co nejpřesnějšího katalogu hvězd Na tomto úkolu pracoval též 1 ledna 1801 Při hledání hvězdy Mayer 87 podle Wollastonova katalogu ve skutečnosti se jednalo o hvězdu Lacaille 87 z toho důvodu poloha u Wollastona nesouhlasila s údaji v Mayerově katalogu a proto to Piazzi kontroloval spatřil dosud nepopsaný objekt hvězdné velikosti 8m Když dalšího dne zjistil že se objekt mezi hvězdami posunul věnoval mu bližší pozornost Dne 24 ledna téhož roku rozeslal kolegům dopis o objevu kde objekt opatrně nazval kometou Svému kolegovi B Orianimu do Milána např napsal Pozoroval jsem 1 ledna poblíž ramena Býka hvězdu osmé velikosti která se dalšího večera tedy 2 posunula o 3′ 30″ přibližně k severu a o 4′ přibližně ke znamení Berana … Já bych tu hvězdu označil jako kometu avšak nevykazuje žádnou mlhovinu a pak její pohyb je tak pomalý a pravidelný že mi spíše připadá na mysl že by to mohlo být něco lepšího než nějaká kometa Je to jen domněnka a to mi velice brání ji zveřejnit… Pozorování pokračovalo až do 11 února 1801 kdy se objekt přiblížil ke Slunci natolik že již nebyl pozorovatelný Celkem jej Piazzi sledoval po dvacet čtyři nocí Přestože byl Piazzi matematik neměl k dispozici vhodnou výpočetní metodu aby z tak krátkého úseku dráhy stanovil dostatečně přesně elementy dráhy nového tělesa Svými výpočty pouze zjistil že se nepohybuje po parabole což se tehdy předpokládalo o kometách ale spíše po kružnici Problém výpočtu parametrů však vyřešil geniální německý vědec C F Gauss který vypracoval v létě roku 1801 matematický postup umožňující stanovit elementy dráhy z menšího počtu pozorování tzv metodu nejmenších čtverců Díky tomu mohl planetku von Zach 7 prosince 1801 znovu objevit Prakticky až do poloviny 19 století byla ještě považována za planetu a dostala dokonce i grafický symbol viz vlevo Ani objev dalších planetek na tom nic nezměnil Teprve v 50 letech 19 století kdy objevů planetek kvapem přibývalo začala být spolu s ostatními podobnými tělesy považována za pouhou planetku Na počátku Piazzi velikost nového tělesa značně přecenil; odhadoval že jeho průměr je srovnatelný s průměrem Země Naproti tomu anglický astronom William Herschel již v květnu 1802 po objevu druhé planetky 2 Pallas Heinrichem Wilhelmem Olbersem předpokládal že se jedná o malá tělesa a navrhl je pojmenovat asteroidy tedy hvězdám podobné V roce 2006 byl spolu s 134340 Plutem a transneptunickým tělesem 136199 Eris zařazen do nově vytvořené kategorie trpasličích planet I nadále je však veden v oficiálním katalogu malých těles sluneční soustavy pod katalogovým číslem 1 Popis objektu I když je Ceres největším tělesem v hlavním pásu planetek a její albedo patří k průměru 0113 není ani při optimální opozici kdy se přibližuje k Zemi na 159 AU prakticky pozorovatelná pouhým okem Maximální zdánlivá hvězdná velikost totiž dosahuje nejvýše hodnoty 70m; teoreticky by tato hodnota sice za velice příznivých pozorovacích podmínek u lidí s mimořádně citlivým zrakem stačila ke spatření Cerery ale takové pozorování zatím nebylo nikdy potvrzeno Stačí však i malý dalekohled případně triedr aby mohla být pozorována ovšem pouze jako jasný bod podobný hvězdě Relativně velká vzdálenost je také na překážku bližšímu zkoumání tohoto tělesa Vzhled objektu Pozorování Hubbleovým kosmickým dalekohledem HST i pomocí nejvýkonnějších pozemských dalekohledů ukázalo že Ceres má téměř kulový tvar s mírným polárním zploštěním Je to v souladu s předpokladem že jeho gravitační přitažlivost umožnila dosáhnout isostáze tedy zaujmutí tvaru s minimální gravitační energií Vedle planetky 4 Vesta a možná i planetky 10 Hygiea je tedy jediným objektem v pásu planetek u kterého k tomuto procesu došlo Na povrchu byla na snímcích pořízených 1995 s malým rozlišením asi 60 km px v ultrafialové části spektra pomocí HST objevena tmavší oblast o rozměrech přibližně 250 km která byla nazvána na počest objevitele planetky Piazzi a o níž se předpokládalo že by to mohl být impaktní kráter Při pozdější pozorováních v roce 2002 s podobným rozlišením Keckovým dalekohledem na Havajských ostrovech ve viditelné oblasti s použitím adaptivní optiky však nebyl Piazzi pozorován Místo něj byly spatřeny dvě jiné tmavé oblasti z nich jedna měla středové zjasnění O nich se také předpokládá že se jedná o krátery Pozorování pomocí HST s vyšším rozlišením 30 km px v létech 2003 a 2004 ve viditelném světle odhalilo další albedový útvar tentokráte s vyšším albedem a tedy světlejší o průměru asi 400 km jehož podstata je dosud neznámá Geologie objektu Spektroskopický průzkum ukázal že povrchová vrstva obsahuje značné množství uhlíku a pravděpodobně i organických látek a podobá se do jisté míry svým chemickým složením uhlíkatým chondritům a že je tedy málo přetvořeným původním materiálem ze kterého těleso akrecí vzniklo Bylo proto zařazeno po spektrální stránce do kategorie G v hrubší klasifikaci do třídy C Předpokládá se že při formování tohoto objektu došlo k částečné diferenciaci jeho nitra způsobené především teplem vznikajícím při radioaktivním rozpadu 26Al Původní materiál který obsahoval značné množství vodního ledu roztál a těžší silikátové horniny klesly ke středu kde vytvořily kamenné jádro Chladnoucí obal kapalné vody s příměsí lehčích převážně uhlíkatých látek vytvořil plášť jehož tloušťka se odhaduje na 60 až 120 km Nejvyšší vrstva odhadem 10 km silná se však nikdy plně neroztavila a tvoří kůru planetky se složením blízkým původnímu materiálu Kůra byla pouze částečně přetvořena dopady menších těles To potvrzují i radiolokační pozorování podle nichž je povrch Cerery pokryt vrstvou regolitu Z průměrné hustoty se dá vyvodit že voda na Cereře tvoří asi 17 až 27 % její hmotnosti což přestavuje v průměru asi 2 × 108 km3 vody tedy přibližně pětkrát více než je celkové množství vody na zemském povrchu Přítomnost vody v povrchových vrstvách byla nepřímo spektroskopicky prokázána měřením ultrafialového spektra astronomickou družicí IUE která objevila čáry hydroxylu OH svědčícího o stále se obnovující velice řídké atmosféře vodní páry unikající z povrchu tělesa Cerera neprodělala v průběhu své existence žádnou kolizi s větším tělesem která by významněji zasáhlo do jejího geologického vývoje Příbuznost s jinými planetkami V minulosti se předpokládalo že Ceres je mateřským tělesem rodiny těles nazývané jejím jménem Nejnovější výpočty dlouhodobého vývoje dráhy však ukazují že sama Cerera do této oblasti připutovala podle jedné z teorií z Kuiperova pásu a že tedy nemá s ostatními tělesy žádnou spojitost Také neexistence náznaků na Cereře o velkém impaktu který by vedl ke vzniku sekundárních těles snižuje pravděpodobnost případné příbuznosti dalších planetek s Cererou Původ jména Piazzi nazval objevený objekt Ceres Ferdinandea První část jména pochází od římské bohyně Ceres která byla ochránkyní zemědělců a úrody současně patronkou ostrova Sicílie a sestrou Jupitera; druhá část jména byla přidána na počest Piazziho královského ochránce a sponzora Ferdinanda IV Protože použití tohoto přídomku nebylo v jiných zemích z politických důvodů příliš vítáno velice brzy z názvu tohoto objektu zmizelo V Německu J E Bode navrhoval pro toto těleso jméno Juno později použité pro třetí objevenou planetku 3 Juno Krátce se používalo též jméno Hera později tento název dostala planetka 103 Hera Průzkum objektu První sondou která prozkoumala Ceres byla sonda Dawn Ta odstartovala v září 2007 v letech 2011 a 2012 obíhala planetku 4 Vesta a na oběžné dráze Ceres je od března 2015 < ref> Odkazy Související články Seznam planetek 1-250 Reference Literatura KLECZEK Josip Velká encyklopedie vesmíru Praha Academia 2002 S 66 ISBN 80-200-0906-X Solar System Resarch Vol 39 s 176 2005 angl angl angl angl September 7 2005 Spacecom angl news archive angl SwRI angl snímky v UV oblasti Nature Vol 437 s 224 2005 angl Asteroids III University of Arizona Press 2002 angl SAINT-PÉ O; Ceres surface properties by high-resolution imaging from earth Icarus vol 105 s 271 1993 angl PARKER J W et al Analysis of the first disk-resolved images of Ceres from ultraviolet observations with the Hubble Space Telescope The Astronomical Journal Vol 123 s 549 2002 angl PIAZZI Giuseppe Risultati delle Osservazioni della Nuova Stella Palermo 1801 ital The Astronomical Journal Vol 117 pp 1077 1999 angl Astrophysics and Space Science Library Vol 183 s 35] 1993 Asteroids III Univ of Arizona Press 2002 ISBN 0-8165-2281-2 angl SCHMADEL L D Dictionary of Minor Planet Names 5 vyd Berlin Springer 2003 ISBN 3-540-00238-3 angl Astronomy and Astrophysics Vol 360 s 363-374 08 2000 angl American Astronomical Society DPS meeting 36 2801 11 2004 angl MITCHELL D L et al Radar Observations of Asteroids 1 Ceres 2 Pallas and 4 Vesta in Icarus Vol 124 Issue 1 s 113-133 11 1996 DOI 101006 icar19960193 PARKER J W et al Analysis of the First Disk-resolved Images of Ceres from Ultraviolet Observations with the Hubble Space Telescope The Astronomical Journal Vol 123 Issue 1 s 549-557 01 2002 DOI 101086 338093 angl 36th Annual Lunar and Planetary Science Conference Abstract No1345 03 2005 angl THOMAS P C et al Differentiation of the asteroid Ceres as revealed by its shape Nature Vol 437 Issue 7056 s 224-226 9 2005 DOI 101038 nature03938 angl Journal of Geophysical Research Vol 110 Issue E5 5 2005 DOI 101029 2004JE002244 angl Dawn's Early Light Vol 2 Iss 2 2003 angl University of California Postscripts Paper 297 Los Angeles UCLA 2004 angl něm Externí odkazy angl něm angl angl angl graf dráhy česky hvězdná mapka k vyhledání angl elementy dráhy a další data movie credit J Parker Southwest Research Institute angl Cizoložství je obecně definováno jako mimomanželský pohlavní styk manžela nebo manželky čili manželská nevěra Cizoložníkem je podvádějící z manželů i jeho svůdník V některých státech je cizoložství trestným činem s trestem odnětí svobody v exrému až s trestem smrti V některých těchto zemích je za tento trestný čin považován i pohlavní styk nedobrovolný což je někdy terčem kritiky Otevřená manželství jsou ta kde je cizoložství oběma stranami tolerováno Dobrovolný pohlavní styk mimo vzájemné manželství se nazývá smilstvo Právní pojetí V některých oblastech je cizoložství stále nezákonné a v některých zemích jsou tresty za cizoložství nerovné Ženy jsou někdy například trestány více než muži nebo je za cizoložství považováno i znásilnění V historii Ve starém Římě bylo trestné pouze cizoložství ženy adulterium protože byla porušena moc manžela jako pána rodiny a rodina byla ohrožena nebezpečím uvedení cizoložných dětí Cizoložství muže stuprum bylo beztrestné Manžel měl ve starších dobách v případě přistižení při činu právo beztrestně zabít svůdníka své ženy otec ženy mohl beztrestně při přistižení zabít pouze oba najednou V pozdější době lex Julia de adulteriis coercendis r 18 př Kr byl domácí soud nahrazen soudem veřejným a trestem byly buď tresty majetkové nebo vyhoštění na pustý ostrov relegatio Svůdník manželky byl za Konstantina trestán smrtí mečem manželka za Justiniána uvržena doživotně do klášteru odkud si ji měl právo manžel ale po dvou letech vyžádat Stejně tak i starší německé právo chránilo jen manžela a až křesťanství zavázalo oba manžele ke stejné věrnosti V tomto duchu upravily i křesťanské státy svoje zákoníky Například rakouský zákon z roku 1852 trestal oba cizoložníky za spáchání přestupku odnětím svobody na 1 až 6 měsíců a žena měla dostat horší trest pakliže je v důsledku spáchaného činu pochybnost o manželském zrození dítěte Šlo o soukromý delikt jehož stíhání bylo vyhrazeno uražené straně která mohla podat žalobu proti jednomu nebo oběma cizoložníkům Náboženské pojetí Podle křesťanské Bible jsou hříchem vinni oba účastníci přičemž za cizoložství se považuje i styk rozvedené ženy pokud její první manžel dosud žije viz Mk 102–9; Mt 193–8; Lk 1618 Za cizoložství se nepovažuje znovu vstoupení do manželství a oddání se novému partneru pokud předchozí partner zemřel viz Římanům 72-3 Při uvěření v Ježíše Krista a jeho přijetí za Pána a spasitele jsou všechny dřívější hříchy člověku odpuštěny včetně cizoložství V Islámu je cizoložství hříchem z největších a Korán od něho zrazuje už od prvních kroků „Oči páchají cizoložství uši páchají cizoložství jazyky páchají cizoložství ruce páchají cizoložtsví nohy páchají cizoložství nakonec je dovršeno intimními oblastmi Podobný čin lze odčinit pouze trvalým hlubokým upřímným pokáním a trvalými upřímnými modlitbami k Alláhovi trvalým důsledným vytěsněním byť jen myšlenek na podobné jednání v budoucnu trvalým vykonáváním dobrých skutků a maximální trvalou snahou o potěšení zrazeného z manželů Související články Nevěra Smilstvo Promiskuita Externí odkazy Lojek Antonín Právní úprava deliktu cizoložství v českých zemích od 16 do 19 století In Sexuální trestné činy včera a dnes< em> Ostrava Key Publishing 2014 Schelle K; Tauchen J s 145-155 ISBN 978-80-7418-213-6 Dawn anglicky Úsvit je mise NASA k největším objektům hlavního pásu planetce Vestě a trpasličí planetě Ceres Sonda odstartovala 27 září 2007 < ref> a na oběžnou dráhu prvního ze svých cílů byla navedena svými iontovými motory 16 července 2011 Na sklonku roku 2012 se od Vesty vypravila na druhou část své cesty < ref> a 6 března 2015 dorazila na oběžnou dráhu Ceresu < ref> Dawn se tak stal první sondou na oběžné dráze kolem trpasličí planety a první sondou která během svého putování zakotvila na oběžných drahách dvou různých vesmírných těles Během svých orbitálních misí Dawn shromažďuje data charakterizující obě tělesa snímky povrchu měření gravitačního pole spektrometrie hornin a přispívá tak k poznání významné oblasti sluneční soustavy která dodnes uchovává stopy jejího vzniku tj pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter Status mise Mise byla oficiálně vybrána NASA v prosinci 2001 a práce na přípravě sondy začaly nedlouho poté Už ale dva roky poté byl projekt poprvé zrušen – toto rozhodnutí bylo změněno v únoru 2004 a práce pokračovaly V říjnu 2005 byly nicméně znovu pozastaveny a v březnu 2006 byla vedením NASA celá mise opět zrušena Po hlasitých protestech vědecké komunity a tlaku mezinárodních partnerů německá DLR a Ústav Maxe Plancka dodaly snímkovací kameru a italská ASI mapovací spektrometr bylo rozhodnutí přezkoumáno a opět změněno < ref> V současnosti březen 2015 obíhá sonda trpasličí planetu Ceres Vybavení sondy Sondu postavila americká společnost Orbital Sciences Corp provozovatelem je Jet Propulsion Laboratory JPL v Pasadeně Sonda z hliníkové slitiny ve tvaru kvádru má rozměry 164 × 127 × 177 metru a je vybavena dvěma křídly slunečních článků o rozměrech 83 × 23 metru Ty sondě dodávají v blízkosti dráhy Země přes 10 kW elektrické energie a dobíjejí NiHbaterii s kapacitou 35 Ah Sonda je řízena dvěma procesory typu RAD6000 Telekomunikační systém využívá 3 antény s malým ziskem a jednu parabolickou anténu o průměru 152 m Z horní stěny vystupuje tyč magnetometru o délce 5 metrů Orientaci sondy v prostoru zjišťují dva sledovače hvězd 16 slunečních čidel a 4 soupravy gyroskopů O pohon se starají tři iontové motory o tahu 3 × 19–91 mN palivo xenon zásoba 425 kg vycházející z konstrukce ověřené v praxi při letu sondy Deep Space 1 < ref> Sonda má záložní systém 12 motorků o tahu 12 × 09 N palivo hydrazin zásoba 456 kg < ref> Na palubě jsou tyto vědecké přístroje Dvě nezávislé mapovací kamery FC Framing Camera pro pořizování snímků povrchu planetek ohnisková vzdálenost 100 mm světelnost f 79 7 barevných filtrů paměť pro záznam 8 Gbit Detektor záření gama a neutronů GRND Gamma Ray and Neutron Detector pro zjišťování chemického složení hornin do hloubky 1 m 21 čidel Mapovací spektrometr pro viditelnou a infračervenou oblast VIMS Visible and Infrared Mapping Spectrometer pro zjišťování mineralogického složení povrchu planetek paměť pro záznam 8 Gbit Průběh letu Dosavadní průběh letu 27 září 2007 – start a navedení na oběžnou dráhu 17 prosinec 2007 – zapojen iontový motor 31 říjen 2008 – ukončeno urychlování sondy spotřeba cca 72 z 425 kg paliva 21 listopad 2008 – korekční manévr TCM-1 pro zpřesnění plánovaného průletu kolem Marsu 18 únor 2009 – gravitační manévr ve výši 549 km nad povrchem Marsu snímkování povrchu 13 listopad 2009 – vstup do hlavního pásu planetek < ref> 22 květen 2012 – postupné odpoutávání od Vesty 26 srpna 2012 – opuštění vlivu planetky Vesta 6 březen 2015 – přílet k trpasličí planetě Ceres a navedení na její oběžnou dráhu Plán < ref> počátek 2016 – ukončení primární mise Reference Externí odkazy Dozery česky shrnovače jsou traktorové stroje sloužící k rozhrnování hrnutí zeminy popř k demolici Jejich pracovním nástrojem je radlice někdy bývají opatřeny i rozrývačem Vesměs se pohybují na pásovém podvozku Rozdělení Dozery se rozdělují na Buldozery čelní shrnovače Angledozery boční shrnovače Titldozery Buldozery Radlice je kolmá ke směru jízdy lze s ní hýbat směrem nahoru a dolu Hrubě urovnávají terénní nerovnosti zeminu mohou přemisťovat hrnout o krátké vzdálenosti cca 50 m Jsou to pásové traktory opatřené vpředu širokou radlicí Od padesátých let je k nám dodával bývalý Sovětský svaz DT-54 DT 55 DT-75 STALINEC 80 a 100 Číslo udávalo výkon v HP Všechny měly benzinový startovací motorek s ručním startováním ten potom nastartoval dieselmotorStartovací motorek měl převodovku s I a IIstupněm a ruční páku spojkyZa velkého mrazu protočil dieselmotor na jedničku pak přeřadil na dvojku a při vyšších otáčkách motor naskočil Řízení bylo řešeno tak že strojník měl mezi nohama dvě páky slangově rajčáky vysoké do výšky očí Na nich měl položené ruce Pokud chtěl zabočit např doprava přitahoval k sobě pravou páku Tím vypínal spojku pravého pásu a levý pás začal pravý předbíhat Když páku dále přitahoval spojku úplně vypnul a začala působit brzda Při úplném přitažení páky se pás úplně zabrzdil a stroj se začal točit na místě Pozdější typy měly v pákách jen spojky a navíc byly nožní brzdy toto konstrukční řešení nepoužil německý pásový traktor HANOMAG který měl volant Byly to stroje maximálně jednoduché prakticky bezporuchové nezmaři k neutahání Bohužel neměly ani tlumič výfuku takže za několik let řidič nedoslýchal Traktory DT na podzim oraly pole byly slyšet na vzdálenost 5 km pak dostaly radlici k zemním pracím Do konce 60 let bylo ještě hodně silnic dlážděných okresní bývaly štěrkové a po nich mohl buldozer přejíždět Jak se rozmáhala pokládka asfaltu význam pásových strojů klesal převozy na speciálním přívěsu byly příliš drahé Postupně je začaly vytlačovat kolové traktory Angledozery Na rozdíl od buldozerů mohou radlici nejen zvedat ale mohou ji i „vyklonit až o 30° čehož lze využít např při odklízení cest zahrnování výkopůapod Tiltldozery Dovedou radlici zvedat vyklonit až o 30° a navíc i natočit na hranu To je vhodné pro např odstranění balvanu vytvoření rýhy rozrývání zeminy apod Literatura Antonín Vaněk; Moderní strojní technika a technologie zemních prací; Academia 2003; ISBN 80-200-1045-9 Související články Skrejpr Grejdr Stalinec Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva Příčiny války bývají hledány v důsledcích Versailleské smlouvy která podle některých historiků prohloubila pocit ponížení v poražených státech zvláště v Německu a velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let Tato krize zásadním způsobem oslabila mnoho evropských států čímž umožnila vzestup nacismu pod vedením Adolfa Hitlera a jiných totalitárních režimů v celé Evropě Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1 září 1939 kdy nacistické Německo napadlo Polsko 17 září 1939 tedy šestnáct dní později zahájil Sovětský svaz SSSR invazi do Polska z východu Krátce poté se do konfliktu vložily Francie Velká Británie a státy Commonwealthu Za první předčasný útok druhé světové války v Evropě je považován tzv Jablunkovský incident V Asii je za počátek války považováno přepadení Číny Japonskem které začalo 7 července 1937 Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení tzv Pakt Ribbentrop-Molotov podepsanou 24 srpna 1939 avšak datovanou o jeden den dříve tedy 23 srpna 1939 Tímto paktem si tyto dva státy mimo jiných ustanovení rozdělily sféry vlivu V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států V dalším průběhu událostí byl však 22 června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci tzv Operace Barbarossa Spojené státy americké které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc vstoupily aktivně do války 7 prosince 1941 poté co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru Konec války v Evropě nastal 8 května 1945 kapitulací Německa Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2 září téhož roku Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo jež utrpělo obrovské ztráty Příkladem genocidy se stal holocaust kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů Dalším příkladem bylo systematické vyhlazování slovanského obyvatelstva na okupovaných územích východní fronty kde bylo na 8 milionů civilních obětí Většina civilních obětí podlehla nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé armády a masakrům nebo genocidě páchanými speciálními německými komandy Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský ekonomický průmyslový a vědecký potenciál všech zúčastněných národů lze tak hovořit o vedení totální války Taktéž pohled na „civilizované metody válčení se v mnoha ohledech výrazně proměnil neboť zatímco v roce 1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USA odmítaly plošné nálety na nepřátelská města posléze se k nim samy uchýlily V samotném závěru války byla ustavena Organizace spojených národů jejímž ústředním cílem byla prevence vzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu Po vítězství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmoci Sovětský svaz a Spojené státy americké Jejich stále větší vzájemný antagonismus vedl k bipolárnímu rozdělení světa a k počátku studené války když Josif Stalin spustil napříč evropským kontinentem železnou oponu která od sebe oddělila svobodný západní svět a komunistické státy ve Východní Evropě poddané Sovětům Vedlejším efektem války byl také vzrůst požadavků na právo na sebeurčení mezi národy ovládanými koloniálními mocnostmi což vedlo k akceleraci dekolonizačních hnutí v Asii a v Africe Příčiny a předehra k válce Příčiny konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledky první světové války které se kromě řady menších zemí týkaly především třech velkých mocností Poražené Německo bylo podle versailleské smlouvy přinuceno vzdát se významné části svého území smělo udržovat jenom omezené vojenské síly a muselo se zavázat k platbám vysokých válečných reparací Itálie jeden ze států stojících na straně vítězů obdržela jenom nedostatečné území vzhledem k rozměrům předchozích ztrát současně se cítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy zajištěním stabilního míru V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů jež měla fungovat jako fórum na němž měly národy mírovým způsobem urovnávat svoje spory O pět let později byla sjednána smlouva z Locarna v níž byla poskytnuta záruka německo-francouzské hranici přičemž případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny arbitráží V roce 1928 byl uzavřen Briand-Kelloggův pakt který zakazoval vedení útočné války Mírové snahy však byly mařeny obnoveným izolacionismem Spojených států a obzvláště rozmachem různých totalitních režimů k čemuž výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství Ruská občanská válka vedla k vytvoření komunistického Sovětského svazu v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl zde k nastolení výbojného militaristického režimu Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko které ustavilo svým loutkovým státem Ekonomický rozvrat v Německu na počátku třicátých let měl za následek vzestup Adolfa Hitlera vůdce nacionálních socialistů NSDAP slibujícího Němcům zrušení versailleské smlouvy a zajištění „životního prostoru na Východě Lebensraum 30 ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost čímž bylo urychleno obnovení německé armády Wehrmacht a rovněž bylo připojeno Sársko V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány která byla podporována Sovětským svazem a tzv mezinárodními brigádami Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv Osu Berlín-Řím O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví nazvané pakt proti Kominterně čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu čímž započala druhá čínsko-japonská válka Čínští nacionalisté a komunisté válčící proti sobě uzavřeli mír aby společně čelili cizím útočníkům I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj Nanking a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl 12 března 1938 k tzv anšlusu Rakouska tedy připojení tohoto malého státu k Německé říši proti čemuž Británie a Francie přes své znepokojení německým postupem a stále se stupňujícím zbrojením nijak nezasáhly 12 září 1938 pohrozil Hitler Československu válkou pokud by Německu nebylo vydáno československé pohraniční území obývané sudetskými Němci Toto vyvolalo v českém pohraničí puč organizovaný Sudetoněmeckou stranou Československá armáda sice tento puč potlačila ale od 19 září začaly proti Československu útočit jednotky Sudetoněmeckého Freikorpsu vyzbrojovaného Německem Datum začátku této teroristické kampaně bylo pozdější československou exilovou vládou v Londýně určeno jako datum kdy Československo vstoupilo do válečného stavu s Německem< ref> Britský premiér Neville Chamberlain mezitím inicioval rozhovory jež vyvrcholily 29 září 1938 přijetím mnichovské dohody V ní bylo Československo donuceno k odstoupení Sudet výměnou za Hitlerův příslib že nezabere žádné další československé území Důsledkem této dohody byl nucený odchod Čechů Židů a německých odpůrců Adolfa Hitlera do okleštěného Československa Chamberlain věřil že dosáhl „míru pro naši dobu Nicméně neuplynulo ani šest měsíců když 15 března 1939 obsadil Wehrmacht zbytek Československa jenž byl přeměněn v Protektorát Čechy a Morava Již o den dříve vyhlásil svoji nezávislost slovenský štát jenž se stal v čele s Jozefem Tisem německým satelitem Pobouřeni touto novou agresí a Hitlerovými výhrůžkami vůči Polsku kvůli Gdaňsku se Britové a Francouzi zaručili za polskou nezávislost Vzájemná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokraciemi nakonec přispěla ke sjednání paktu Ribbentrop-Molotov v němž se Německo a SSSR 23 srpna 1939 zavázaly k oboustranné neutralitě V tajném dodatku k této smlouvě si tyto dvě velmoci navíc jak se později ukázalo na krátkou dobu mezi sebou rozdělily Polsko a velkou část východní Evropy Průběh války Vzestup Osy Přepadení Polska Druhá světová válka začala 1 září 1939 německým a slovenským útokem proti Polsku< ref> Již v předchozích dnech provedli Němci několik fingovaných provokací jako bylo přepadení vysílačky v Gliwicích příslušníky Abwehru v polských uniformách které měly ospravedlnit jejich invazi Třebaže polská armáda nebyla početně o mnoho slabší než Wehrmacht svojí úrovní výzbroje a výstroje nepředstavovala pro útočníka rovnocenného soupeře Polská vláda spoléhala na podporu Francie a Velké Británie které v souladu s dřívějšími zárukami vyhlásily po marném vypršení ultimáta 3 září Německu válku< ref> Vlastní vojenský útok byl zahájen bombardováním města Wieluń Německá Luftwaffe ihned poté zaútočila proti polským vojenským a komunikačním cílům Sotva po čtyřech dnech bojů prolomila dvě velká německá vojenská uskupení útočící z Pomořanska a ze Slezska polskou obrannou linii Rychle se pohybující německé pancéřové a motorizované divize vyrazily vstříc Varšavě a Brestu v čemž jim těžkopádná polská pěchota nedokázala zabránit Západní novináři použili k popisu tohoto nového způsobu vedení boje termínu Blitzkrieg „blesková válka Mezi 8 až 10 září se Němci přiblížili ze severu a jihu k Varšavě avšak polské divize sevřené v Poznani západně od Varšavy podnikly rozhodný protiútok 17 září překročila sovětská Rudá armáda polské východní hranice< ref> a v tentýž den byla Varšava zcela obklíčena Po dalších jedenácti dnech bojů a intenzivního dělostřeleckého a leteckého bombardování obležené polské hlavní město kapitulovalo V té době byla prakticky celá země v rukou Němců a Sovětů pouze izolované kapsy vytrvávaly v odporu jenž skončil do 6 října Po završení bojů si Němci a Sověti rozdělili svoji kořist západní území Polska byla začleněna do Říše zatímco východní Polsko se stalo součástí Sovětského svazu Střední Polsko bylo přeměněno v Generální gouvernement okupovaný Němci Na dobytém území byly zahájeny rozsáhlé represálie proti civilnímu obyvatelstvu Probíhaly deportace na nucené práce a popravy polské inteligence a Židů Na tomto teroru se podílely především Himmlerovy Einsatzgruppen a jednotky SS-Totenkopfverbände Stejně nemilosrdné metody uplatňovali Sověti ve východní části Polska 22 000 polských důstojníků zajatých Rudou armádou bylo na Stalinův příkaz popraveno NKVD v tzv katyňském masakru Zimní válka Poté co po více než dvou měsících diplomatického nátlaku odmítlo Finsko sovětské požadavky na odstoupení území bylo 30 listopadu napadeno Rudou armádou Vzhledem k drtivé sovětské převaze očekával Stalin rychlé a snadné vítězství avšak Sověti Finy hrubě podcenili Díky obratné taktice dokázala finská armáda vedená maršálem Mannerheimem zadržovat Sověty až do března 1940 Rudá armáda jejíž velení bylo zdecimováno stalinskými čistkami přišla o 200 000 mužů zatímco finské ztráty činily 25 000 mužů Britové a Francouzi zvažovali vojenskou operaci na podporu Finska ovšem dříve než mohla být uskutečněna byla 13 března 1940 podepsána mírová smlouva podle níž muselo Finsko odstoupit Sovětům část Karélie Německé poznatky z tohoto konfliktu přivedly Hitlera k přesvědčení že Rudá armáda nemůže být pro Wehrmacht vážnou překážkou V důsledku tohoto sovětského útoku se Finové v roce 1941 zapojili do německého tažení proti SSSR aby se v tzv pokračovací válce pokusili dobýt zpět ztracená území I když byli Finové spojenci Německa zachránili si svoje židovské spoluobčany před holokaustem O židovské otázce se finská vláda odmítla s Němci vůbec bavit Obsazení Dánska a Norska Velitel německého válečného námořnictva Kriegsmarine vyzýval od podzimu 1939 Hitlera k okupaci Norska jehož přístavy představovaly optimální základny pro německé ponorky V polovině prosince Hitler projevil souhlas načež byl vypracován plán Unternehmen Weserübung podle něhož mělo být Norsko obsazeno po souběžném vylodění německých pozemních sil v osmi největších přístavech Plán zahrnoval také okupaci Dánska které mělo poskytnout letecké základny Svoji roli v Hitlerově rozhodnutí sehrála rovněž důležitost norského přístavu Narvik jenž sloužil jako překladiště při dovozu švédské železné rudy do Německa Této skutečnosti si byli dobře vědomi i Britové kteří chystali vlastní výsadek v Narviku odkud hodlali podpořit Finy v jejich boji proti Sovětům Po skončení Zimní války bylo ale od tohoto záměru upuštěno Začátkem dubna zahájili Britové zaminovávání norských výsostných vod čímž však podnítili německý útok k němuž došlo 9 dubna 1940< ref> Dánsko se vzdalo bez boje během jediného dne Byla to jediná okupovaná země která si svoje židovské spoluobčany zachránila před nacistickým holokaustem Shromáždila je a v noci je tajně převedla do neutrálního Švédska Zato v Norsku narazili Němci na houževnatý odpor Většina vylodění proběhla úspěšně s výjimkou Osla které bylo dobyto teprve německými výsadkáři V Narviku se Němcům podařilo obsadit město i přístav záhy však byli obklíčeni takřka pětinásobnou přesilou Britů Francouzů a Norů podporovaných Královským námořnictvem Royal Navy V následné bitvě o Narvik byli Němci koncem května nuceni město vyklidit a ustoupit směrem k hranicím Švédska ovšem vývoj situace ve Francii přiměl Spojence počátkem června ke stažení jejich oddílů z Norska Němci zde později instalovali loutkovou vládu pod vedením norského zrádce Vidkuna Quislinga Německý útok na západ Dva dny po vyhlášení války Německu podnikli Francouzi omezenou a spíše symbolickou ofenzívu do Sárska Následovalo klidné období na západní frontě označované jako Sitzkrieg „válka vsedě případně „podivná válka které kvůli nepříznivému podzimnímu počasí a neočekávaně vysokým německým ztrátám v Polsku pokračovalo až do jara následujícího roku Důvody francouzské pasivity spočívaly v defenzivní mentalitě v jejímž duchu se francouzská armáda spoléhala na silně opevněnou pohraniční Maginotovu linii Ta však nebyla vybudována podél hranic s Belgií Na počátku října pověřil Hitler Vrchní velení armády Oberkommando des Heeres vypracováním plánu pro tažení proti Francii nazvaném Fall Gelb Na jaře 1940 byl německý plán útoku proti Francii a státům Beneluxu hotov Původní záměru měla být invaze na západ provedena podobně jako v první světové válce Nicméně generál Erich von Manstein a jeho spolupracovníci přesvědčili Hitlera aby jádro obrněných sil soustředil k rychlému postupu přes Ardenský les a řeku Mázu přičemž následný průlom měl vést k rozštěpení spojeneckých armád ve dví Ardeny představovaly kopcovitý hustě zalesněný terén naprosto nevhodný pro operace tanků avšak Manstein tvrdil že nepřítel zde nebude očekávat masivní útok čímž bude dosaženo momentu překvapení Obě válčící strany disponovaly stejně početnými armádami Spojenci měli převahu v tancích naproti tomu německá Luftwaffe měla nad svými protivníky navrch ve vzduchu což se spolu s pružnější organizací německých pancéřových sil ukázalo jako rozhodující faktor Vlastní útok započal 10 května 1940 kdy Wehrmacht překročil hranice Belgie Holandska a Lucemburska< ref> Němečtí výsadkáři obsadili důležitá letiště mosty a strategicky významnou belgickou pevnost Eben-Emael V reakci na německý vpád do Beneluxu postoupil britský expediční sbor a část francouzských armád do Belgie na linii řeky Dyle kde hodlaly zastavit německý postup Tím však šly na ruku Mansteinovu plánu neboť v téže době se sedm z deseti německých pancéřových divizí valilo nikým nezpozorováno ardenskými průsmyky Po třech dnech kdy se setkaly jen se slabým odporem dorazily německé tanky vedené generálem Guderianem u Sedanu k řece Maase kterou 14 května po urputném boji zdolaly V tentýž den podnikla Luftwaffe ničivý nálet na Rotterdam načež Holandsko kapitulovalo O tři dny později padl také Brusel Po překročení Mázy se německé tankové divize ocitly v nížině severní Francie a 20 května dosáhly ústí řeky Sommy do kanálu La Manche čímž byl završen Mansteinův „sek srpem Sichelschnitt Britové se pokusili zasáhnout bok německých divizí u Arrasu avšak poté co byli odraženi se ocitli v obklíčení Do 27 května vedl neustálý německý postup k sevření britských a francouzských jednotek u Dunkerque Na záchranu obklíčených vojsk byla proto zahájena operace Dynamo v níž se i přes nepřetržité německé nálety britským vojenským i civilním plavidlům podařilo do 4 června evakuovat z Dunkerque takřka 340 000 spojeneckých vojáků Evakuován byl téměř celý expediční sbor a rovněž 110 000 příslušníků francouzské armády K této záchraně Spojenců přispěl i Hitlerův rozkaz z 24 května kterým ze zcela nepochopitelných důvodů zakázal svým tankům v pokračování postupu Němci obnovili 5 června ofenzívou na řekách Sommě a Aisně útok do nitra Francie a již po čtyřech dnech překročili řeku Seinu 10 června se zapojila do války po boku Německa i Mussoliniho Itálie Útok Italů v Alpách skončil ale navzdory italské převaze pohromou 14 června vstoupil triumfující Wehrmacht do Paříže která byla ještě předtím prohlášena otevřeným městem britským námořnictvem aby nepadla do rukou Němců Bitva o Británii Po vítězství nad Francií ovládal Adolf Hitler v létě 1940 přímo nebo prostřednictvím spojenců téměř celou Evropu Jeho jediným zbývajícím nepřítelem zůstávala osamocená Velká Británie jejíž nový ministerský předseda Winston Churchill sliboval Britům ve svých burcujících projevech pouze „krev pot a slzy Nicméně britská armáda se po katastrofě ve Francii nacházela v troskách Jedinou překážkou která bránila Hitlerovým armádám v podrobení Britských ostrovů a jež mohla zmařit chystanou invazi operace Seelöwe bylo nyní britské letectvo Royal Air Force v čele s leteckým maršálem Hughem Dowdingem Zlomit sílu RAF se v nadcházející bitvě pokusila německá Luftwaffe jejímž velitelem byl Hermann Göring Němci rovněž doufali že Británii izolují a vyhladoví s pomocí svých ponorek operujících z Francie a Norska Samotná letecká bitva začala krátce po dobytí Francie V první fázi se Luftwaffe zaměřila na britské konvoje které během tzv bitvy o kanál Kanalkampf vytlačila z Lamanšského průlivu Hlavní útok byl zahájen 13 srpna v tzv „den orla Adlertag Němci nejprve částečně neutralizovali britský radarový systém a zaútočili proti přístavům a vojenským a leteckým zařízením na pobřeží V průběhu této fáze boje utrpěly obě strany nejvyšší ztráty za celou bitvu Později se Luftwaffe zaměřila proti letištím RAF ve vnitrozemí a leteckým továrnám V závěrečné etapě boje na počátku září podnikli Němci denní útoky na Londýn a jiná velká britská města jako bylo třeba Coventry s cílem zlomit morálku jejich obyvatel Konečně 15 září Britové přesvědčivě odrazili rozsáhlý německý útok načež Hitler nařídil odložit vylodění na neurčito Luftwaffe i nadále pokračovala v bombardování měst Blitz Kvůli velkému množství zničených letadel se však od října omezovala pouze na noční útoky které si i přesto do jara následujícího roku vyžádaly přes 40 000 životů V bitvě o Británii usilovali Němci o zničení nepřátelských stíhaček avšak podcenili význam radaru pro obranu Britů Navíc britský průmysl dokázal vždy plně nahrazovat ztráty vlastních strojů Značný podíl na tomto vítězství „nemnohých náležel kromě britských pilotů také Polákům Kanaďanům Novozélanďanům Čechoslovákům Belgičanům a zástupcům mnoha jiných národů Řecko a Jugoslávie Již od třicátých let směřoval Benito Mussolini své velmocenské ambice na Balkánský poloostrov V dubnu 1939 okupovala italská vojska Albánii z níž 28 října 1940 zahájila překvapivý útok proti Řecku< ref> Ovšem ofenzíva špatně vybavených a nedostatečně motivovaných italských vojáků selhala sotva po několika dnech Řekové přiměli italské agresory k přechodu do defenzívy a vzápětí je zatlačili zpět do Albánie Vzhledem k nebezpečí porážky svého spojence a z obav z britského zásahu jenž by mohl ohrozit německou kontrolu rumunských ropných polí vydal v prosinci Hitler pokyn k vypracování plánů tažení na Balkán operace Marita Zároveň byla zahájena diplomatická ofenzíva v jejímž rámci se na stranu mocností Osy přidaly Rumunsko Maďarsko a Bulharsko Na konci března 1941 se k Ose připojila i Jugoslávie avšak protiněmecké demonstrace a puč jugoslávských leteckých důstojníků měl za následek vystoupení Jugoslávie z aliance 6 dubna 1941 překročily německé divize z Rakouska Rumunska a Bulharska hranice s Jugoslávií souběžně Luftwaffe podnikla ničivý nálet na Bělehrad Jugoslávská obrana byla brzy prolomena a už 10 dubna 1941 stanuly jednotky Wehrmachtu v chorvatském Záhřebu kde byly uvítány jásajícími davy Bělehrad dobyly německé pancéřové divize dva dny nato a 17 dubna přijalo jugoslávské velení svou bezpodmínečnou kapitulaci Poražená Jugoslávie byla rozdělena mezi vítězné státy a na jejích troskách byl vyhlášen tzv Nezávislý stát Chorvatsko pod vedením Ustašovců Řekové posílení britskými jednotkami přesunutými ze severní Afriky kladli Němcům houževnatější odpor Německý postup do vnitrozemí ztěžoval také nepříznivý hornatý terén Po překonání Metaxasovy linie padlo 9 dubna 1941 do rukou Němců město Soluň takže téměř polovina řecké armády byla uvězněna ve východní Makedonii Během dvou týdnů byli Řekové obklíčeni rovněž v Epiru Britové se pokusili zadržet Němce u Thermopyl avšak poté co byla jejich obrana zdolána zahájili obojživelnou evakuační operaci 27 dubna 1941 vstoupily oddíly Wehrmachtu do Athén a na Peloponés čímž bylo balkánské tažení ukončeno O necelý měsíc později 20 května 1941 provedly německé vzdušné síly leteckou invazi na Krétu Při tomto útoku však němečtí výsadkáři utrpěli těžké ztráty a také zprvu nedokázali dobýt žádné letiště potřebné k zajištění příchodu posil a k plynulému zásobování Kvůli špatné koordinaci a komunikaci mezi jednotkami britského Commonwealthu a intenzivním útokům Luftwaffe se však Němcům nakonec podařilo konsolidovat svoje pozice a vytlačit Spojence z ostrova Hitler nicméně do budoucna zakázal provádění jakýchkoli dalších výsadkových operací Válka v Africe a na Středním východě Severoafrické tažení začalo v září 1940 kdy 160 000 italských vojáků proniklo z Libye do Egypta jenž byl protektorátem Britů Italský postup se však zastavil po pouhých sto kilometrech načež začátkem prosince zahájilo 36 000 britských australských indických novozélandských a jihoafrických vojáků protiútok při němž byli Italové vytlačeni do Libye V pokračujících bojích byli Italové nuceni ustoupit na Kyrenaiku kde byla většina italské armády posléze polapena a zničena britským útokem napříč poloostrovem Po tomto katastrofálním vývoji nezbylo Mussolinimu než požádat o pomoc Hitlera který vyslal do severní Afriky dvě divize pod velením generála Rommela Ihned po svém příchodu koncem března 1941 se Rommel vrhl do ofenzívy Po překonání britské obrany oslabené stažením části sil do Řecka dobyl jeho Afrikakorps zpět Kyrenaiku a přístav Benghází V dubnu dorazily Rommelovy tanky k libyjskému přístavu a pevnosti Tobrúk bráněnému australskými vojáky Jelikož Tobrúk představoval překážku postupu do Egypta pokusili se ho Němci třikrát dobýt avšak jejich úsilí skončilo neúspěchem Podobně dopadly také britské snahy o vyproštění načež se Rommel uchýlil k obléhání pevnosti jež se protáhlo na osm měsíců Zatím v květnu 1941 přemohlo vojsko Commonwealthu proněmeckou vládu v Iráku která byla podporována německými vzdušnými silami z letišť ve vichystickou vládou kontrolované Sýrii Během června a července proto Britové spolu se Svobodnými Francouzi obsadili Sýrii a Libanon Už v lednu pronikly smíšené britské a koloniální oddíly do Etiopie a do konce května 1941 porazily zde umístěné italské vojsko čímž Italská východní Afrika vzala za své Přepadení Sovětského svazu Boj proti bolševismu náležel společně se získáním „životního prostoru na východě mezi hlavní motivy Hitlerovy politické kariéry Vlastní tažení proti Sovětskému svazu jež mělo být podle nacistické rasové ideologie vedeno jako vyhlazovací válka bylo připravováno již od vítězství nad Francií v létě 1940 Operace Barbarossa jak byl výsledný plán pojmenován předpokládala rozdělení německých vojenských sil do třech skupin armád Na severu měly být obsazeny pobaltské státy a Leningrad Skupina armád Střed na níž spočívala hlavní tíže tažení měla postoupit přes Bělorusko a dobýt Moskvu Jižní uskupení německých vojsk spolu s Rumuny Italy a Maďary mělo okupovat Ukrajinu Za operační cíl jehož mělo být dosaženo byla stanovena linie spojující města Archangelsk a Astrachaň Sovětský svaz byl napaden 22 června 1941 kdy 3 miliony německých vojáků s 3600 tanky překročily sovětské hranice< ref> Ačkoli přesuny německých armád byly dobře patrné celé měsíce před začátkem tažení Stalin jehož důvěra v sovětské vojenské kapacity byla otřesena zimní válkou odmítal vykonat jakákoli protiopatření jež by mohla vyprovokovat Němce Rudá armáda byla tudíž útokem naprosto zaskočena třebaže měla nad Němci převahu v tancích i v letadlech Obzvláště sovětské letectvo bylo značně poničeno německými nálety první den útoku Německé pancéřové kleště následované pěchotou už v prvním týdnu obklíčily a zničily ohromné seskupení sovětských vojsk v prostoru Białystok-Minsk Přitom urazily více než 600 kilometrů Na počátku července překročila skupina armád Střed Dněpr a přiblížila se ke Smolensku kde se poté odehrála rozhořčená obkličovací bitva jež byla skončena v srpnu V obou těchto střetnutích padly do zajetí stovky tisíc sovětských vojáků Mezitím skupina armád Jih obsadila západní Ukrajinu zatímco Rumuni obklíčili Oděsu Postup v tomto sektoru fronty se však rozvíjel pomaleji Na severu Němci rychle překonali řeku Dvinu a po obsazení Litvy Lotyšska a Estonska směřovali k Leningradu Stejně jako v Polsku postupovaly za jednotkami Wehrmachtu Einsatzgruppen SS které nemilosrdně likvidovaly veškeré židovské obyvatelstvo a politické komisaře Rudé armády Na těchto zvěrstvech se leckdy podílel i Wehrmacht S obdobnou krutostí a brutalitou bylo nakládáno rovněž se zajatými rudoarmějci všech hodností s partyzány a také s civilisty Po dobytí Smolenska se němečtí generálové zasazovali za okamžitý útok na Moskvu která byla pro jejich vojska nyní vzdálená jen 400 kilometrů Nicméně Hitler považoval za důležité ovládnout ukrajinské zemědělské a průmyslové zdroje ačkoli krátce po začátku tažení nařídilo sovětské vrchní velení Stavka evakuaci sovětského průmyslu na východ především demontování veškerého těžkého průmyslu a jeho evakuaci ze západních regionů do oblastí za Ural Hitler proto skupině armád Střed nařídil zastavit postup na sovětské hlavní město a obrátit se na jih 8 září 1941 Němci spolu s Finy oblehli Leningrad a toto město postupně téměř zcela odřízli od veškerého nutného zásobování Obležení Leningradu trvalo více než dva roky a vyžádalo si životy až jednoho milionu civilistů Do konce září bylo pak v gigantické obkličovací bitvě u Kyjeva zajato dalších 650 000 sovětských vojáků< ref> Po šestitýdenní pauze obnovila skupina armád Střed 2 října svůj útok na Moskvu tzv operace Tajfun Německý postup však záhy zpomalily podzimní deště jež proměnily ruské cesty v bláto O měsíc později udeřily první mrazy V listopadu pronikli Němci do Rostova na Donu a na Krym 15 listopadu zahájili svoji finální ofenzívu proti Moskvě jež měla být provedena obrovitým obchvatem města Na konci měsíce stály předsunuté jednotky Wehrmachtu sotva 30 kilometrů od Kremlu vyčerpaní němečtí vojáci se ale ocitli na pokraji svých sil Do 5 prosince 1941 byl celý německý postup zastaven Následujícího dne zahájily čerstvé sibiřské divize maršála Žukova které byly vybaveny moderními tanky T-34 sovětský protiútok který do začátku ledna 1942 zatlačil příliš roztažené německé linie o 200 kilometrů zpět Německá blesková válka v Sovětském svazu již tehdy prakticky ztroskotala Síly se vyrovnávají Útok na Pearl Harbor vstup USA do války Japonská agrese v Číně od roku 1937 měla za následek ochlazení ve vztazích s USA Po pádu metropolitní Francie vstoupily japonské jednotky koncem září 1940 do Francouzské Indočíny a krátce nato Japonsko formálně stvrdilo své spojenectví s Německem a Itálií Přítomnost císařské armády v Indočíně a stupňující se japonské požadavky vůči Holandské východní Indii přiměly USA k uvalení ropného embarga na Japonsko čímž bylo vážně poškozeno jeho hospodářství Podle militantního křídla japonské vlády v jehož čele stál Hideki Tódžó si Japonsko muselo k zachování svých výbojů ve východní Asii zajistit dodávky ropy a ostatních surovin silou Císařský generální štáb proto vypracoval plán obranného perimetru v Asii a v Tichém oceánu umožňujícího Japonsku nerušené využívání tamních přírodních zdrojů k vedení defenzivní války Nezbytným předpokladem úspěchu tohoto záměru byla neutralizace americké tichomořské flotily 7 prosince 1941 se z japonských letadlových lodí jež nepozorovaně připluly do blízkosti Havajských ostrovů vznesly stovky japonských letadel které krátce před osmou hodinou podnikly ničivý nálet na americkou námořní základnu v Pearl Harboru< ref> Během dvouhodinového útoku byla potopena nebo vážně poškozena řada amerických bitevních lodí a jiných plavidel Po tomto zákeřném napadení vyhlásily USA Japonsku válku Na stranu Japonska se o čtyři dny později přidaly také Německo a Itálie Už před vstupem do konfliktu USA pozvolna opouštěly svoji izolacionistickou politiku a zastávaly jen formálně neutrální postoj k válčícím stranám V březnu 1941 prezident Roosevelt podpořil Spojence když prosadil zákon o půjčce a pronájmu umožňující Britům Číňanům a Sovětům odebírat americké zbrojní a jiné dodávky bez nutnosti okamžitého splacení Konečně po japonském přepadení Pearl Harboru se ohromné americké průmyslové kapacity plně zapojily do boje proti Ose 11 12 1941 vyhlásilo nacistické Německo válku USA a Adolf Hitler osobně schválil přípravu na provedení sabotážních a teroristických útoků na území USA např Operace Pastorius v roce 1942 Ochromení pacifické floty poskytlo Japoncům volnou ruku k jejich expanzi Před koncem prosince obsadili Japonci britský Hongkong a Gilbertovy ostrovy stejně jako Guam a ostrov Wake jež byly v držení Američanů Rovněž vpadli do britského Malajska Ze spojeneckého Siamu napadli Barmu a vylodili se na Američanech kontrolovaných Filipínách Singapur považovaný za nedobytnou pevnost padl 15 února 1942 Kolem 130 000 Indů Australanů a Britů bylo vzato do zajetí pád Singapuru se stal tudíž nejvíce pokořující kapitulací britských dějin Po vítězství v bitvě v Jávském moři okupovali Japonci v březnu Holandskou východní Indii a přistáli na Nové Guinei Americké a filipínské oddíly kapitulovaly na filipínském Luzonu v dubnu a obránci Corregidoru vydrželi až do května Na počátku téhož měsíce zahájili Japonci obojživelnou operaci k obsazení Port Moresby na Nové Guinei čímž by narušili komunikační spoje mezi USA a Austrálií Ovšem v následné bitvě v Korálovém moři Spojenci odrazili japonské invazní síly Po symbolickém Doolittlově náletu na Tokio japonské velení rozhodlo o obsazení atolu Midway Současně měly být dobyty Aleutské ostrovy Na konci května vyplula japonská flota pod velením admirála Jamamota vstříc Midwayi Japonci usilovali o další překvapivý úder avšak Američané krátce předtím prolomili japonský kód a byli tak zpraveni o jejich úmyslu 4 června 1942 se Američanům podařilo v bitvě u Midway rozdrtit japonské letadlové lodě jež tvořily jádro japonských námořních sil načež Jamamoto nařídil ústup Po pouhých šesti měsících skončilo období japonských úspěchů neboť císařské námořnictvo se z této porážky která ho připravila o klíčové letadlové lodě nikdy zcela nevzpamatovalo Tažení do Egypta V listopadu 1941 zahájila posílená britská 8 armáda operaci Crusader během níž osvobodila Tobrúk Jelikož německé námořní a zásobovací linie byly narušovány útoky britských námořních a leteckých sil operujících z Malty byl Rommel přinucen k ústupu na svoji výchozí pozici Jakmile britský tlak na nepřátelské komunikační linie na počátku roku 1942 polevil síly Osy byly rychle doplněny pročež v lednu obnovily svoji ofenzívu Rommel poté snadno vytlačil Brity zpět na Kyrenaiku kde koncem května přemohl jejich obranu u Gazaly Nato Afrikakorps zdolal veškeré britské obranné pozice a po dvoudenním boji obsadil na konci června 1942 Tobrúk Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000 spojeneckých vojáků Rommel pak navzdory rozkazům pronásledoval poraženou 8 armádu do Egypta a v červenci se s ní střetl v první bitvě u El Alamejnu Nicméně Rommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých 100 kilometrů neuspěl Boje pokračovaly po celý červenec než byly obě strany příliš vyčerpány Bitva o Atlantik Německé ponorkové loďstvo mělo obdobně jako v první světové válce vyhladovět a izolovat Britské ostrovy ničením obchodních lodí Za vlastní počátek bitvy o Atlantik lze považovat 14 říjen 1939 kdy jedna německá ponorka vnikla do zálivu Scapa Flow hlavního opěrného bodu britské domácí floty Home Fleet přičemž potopila jednu ze zde zakotvených bitevních lodí Přes tento úspěch se však do poloviny roku 1940 německé útoky v Atlantském oceánu omezovaly pouze na ojedinělé akce osamocených ponorek Teprve po dobytí Francie jež umožnilo zřízení ponorkových základen v přístavech v Brestu Lorientu Saint-Nazaire a La Rochelle zajišťujících rychlejší dosažení operačních prostorů došlo k zefektivnění německých ponorkových operací Německé ponorky plně rozvinuly taktiku vlčích smeček proti nimž byly spojenecké konvoje slabě chráněné doprovodnými torpédoborci bezmocné V roce 1940 přišli Spojenci o 45 milionů tun lodního prostoru a v roce 1941 o zhruba stejné množství Vítězství německých ponorek obratně využívala nacistická propaganda jež mnohé z úspěšných kapitánů stylizovala do role národních hrdinů K podpoře vedení ponorkové války vyplula v květnu 1941 z Baltského moře do Atlantiku německá eskadra Ta sestávala z právě do služby uvedené bitevní lodě Bismarck těžkého křižníku Prinz Eugen a několika torpédoborců V průběhu plavby v Dánském průlivu mezi Grónskem a Islandem poslal Bismarck ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood Přesto dříve než doplul do Francie byl dostižen a zničen britským loďstvem Po vstupu Spojených států do války se těžiště německých akcí přesunulo blíže k americkému pobřeží Zpočátku špatně organizovaná americká pobřežní obrana nedokázala zamezit útokům na obchodní lodě Operační pásmo ponorek se později v důsledku intenzivnější obrany rozšířilo až do Karibiku a jižního Atlantiku Původní počet asi 50 ponorek na počátku války vzrostl ve druhé polovině roku 1942 na více než 300 Tento rok byl proto nejúspěšnějším rokem německých ponorek které zničily přes 8 milionů tun lodního prostoru čímž se nejvíce přiblížily kritické hranici ohrožující britské hospodářství V červnu 1942 také proběhla neúspěšná Operace Pastorius kdy došlo k prvnímu pokusu o vylodění německých sabotérů na území USA kteří měli za úkol poškodit válečný průmysl USA a vyvolat bombovými útoky paniku mezi civilním obyvatelstvem Koncem roku 1942 však Spojenci prolomili německé šifrovací zařízení Enigma používané ponorkami Díky zvýšené spojenecké produkci modernějších letadel a torpédoborců bylo v květnu 1943 potopeno 43 německých ponorek což si vynutilo dočasné přerušení ponorkových operací Na tomto zvratu jenž se projevil poklesem potopené tonáže na 35 milionů nic nezměnil ani vynález šnorchlu Po osvobození Francie v létě 1944 musely být opuštěny ponorkové základny na pobřeží Atlantiku Ponorky byly pak zatlačeny zpět do Severního a Baltského moře Po německé kapitulaci v květnu 1945 byly ponorky buď poslány ke dnu nebo se jejich posádky vzdaly ve spojeneckých přístavech Bitva u Stalingradu Poté co byly sovětské průlomy na východní frontě eliminovány převzal Wehrmacht na jaře 1942 opět iniciativu Nová Hitlerova ofenzíva Fall Blau si kladla za cíl dobytí jižního Ruska a po dosažení Volhy proniknutí za Kavkaz kde mělo být obsazeno Baku a místní ropná pole Jakmile půda po jarním tání dostatečně ztvrdla byl v květnu zahájen útok proti Sovětům na Krymu jenž byl završen dobytím obleženého Sevastopolu na začátku července 28 června vyrazili Němci východně od Charkova směrem na Voroněž a za méně než čtyři týdny stanuli na březích Donu Navzdory rychlosti útoku byly počty zajatých sovětských vojáků nesrovnatelně nižší než v předchozím roce Stalin a jeho generálové věřili že Němci chystají druhý mnohem mocnější úder na Moskvu a shromáždili zde veškeré dostupné zálohy zatímco na jihu se Rudá armáda měla vyvarovat obklíčení Koncem července se Hitler vlivem relativní snadnosti německého postupu rozhodl pozměnit původní plán a nařídil polovině armád blížících se ke Stalingradu zamířit na Kavkaz 23 července byl znovu dobyt Rostov a na začátku srpna se německé tanky přehnaly přes Kubáň načež dorazily k severnímu Kavkazu kde byly spatřeny první vrtné věže 21 srpna vztyčili bavorští horští myslivci vlajku se svastikou na hoře Elbrus Kvůli velkým vzdálenostem a nedostačující železniční síti se však vážně zhoršilo zásobování vojenských operací což zpomalilo další útoky Souběžně s ofenzívou na Kavkaze pokračoval rovněž postup německé 6 armády vstříc Stalingradu Vlastní bitva u Stalingradu začala 23 srpna potom co asi 1000 letadel Luftwaffe zasypalo Stalingrad zápalnými bombami které proměnily většinu města v hromadu sutin Krátce nato dosáhly německé jednotky Volhy severně od města V samotném Stalingradu Stavka zorganizovala improvizovanou obranu s níž se Němci střetli v rozhořčeném boji o každý dům a ulici Zapletli se tak do náročné a vyčerpávající bitvy v rozvalinách města v níž utrpěli vysoké ztráty Během německé ofenzívy pokračující až do poloviny října přišla 6 armáda o polovinu svých bojových stavů zatímco sovětské 62 armádě neustále proudily přes Volhu čerstvé posily Kvůli přílišnému roztažení fronty byla německá křídla tvořena méně kvalitními rumunskými maďarskými a italskými divizemi Této slabosti využili Sověti když v rámci operace Uran provedli 19 listopadu dva mohutné údery severozápadně a jihovýchodně od města O čtyři dny později se útočící sovětské fronty setkaly západně od Stalingradu čímž byla 6 armáda uvržena do obklíčení Ujištěn Göringovým tvrzením že Luftwaffe dokáže zásobit obleženou 6 armádu letecky rozkázal Hitler jejímu veliteli generálu Paulusovi vytrvat na místě 12 prosince byl zahájen pokus o vyproštění Nicméně trvající sovětský nápor a Hitlerův kategorický nesouhlas s vyklizením Stalingradu měly za následek že němečtí vojáci ve městě se ocitli v pasti V polovině prosince byla spuštěna operace Saturn při níž Rudá armáda vytlačila Němce z Kavkazu Zatím ve Stalingradu Paulus odmítl sovětskou výzvu ke kapitulaci pročež Sověti obnovili útok na město než konečně 31 ledna Paulus a většina vyhladovělých vojáků 6 armády v beznadějné situaci kapitulovala Zbytky německých sil ve Stalingradu se vzdaly 2 února 1943 ačkoli omezené střety především v městských stokách pokračovaly ještě v dalších měsících Z téměř 300 000 příslušníků 6 armády padlo do sovětského zajetí 90 000 mužů z nichž se po válce vrátilo do Německa pouze 6000 Sovětské vítězství u Stalingradu definitivně zlomilo mýtus o neporazitelnosti Wehrmachtu a stalo se symbolem obratu ve vývoji války Vítězství Spojenců v Africe Armády Spojenců a Osy v severní Africe se v srpnu 1942 zotavovaly z předchozích náročných bojů V témže měsíci navštívil Winston Churchill Egypt načež byl novým velitelem 8 armády jmenován generál Montgomery jenž dodal britským silám v Africe novou energii Koncem srpna se Rommel pokusil znovu prorazit do údolí Nilu avšak byl odražen rozhodnou britskou obranou v bitvě u Alam Halfy Rommel se poté vydal ze zdravotních důvodů do Německa čehož Britové využili k posílení svých vojsk a k přípravě vlastní ofenzívy 23 října zahájil Montgomery druhou bitvu u El Alameinu v níž po dvanácti dnech intenzivních bojů síly Commonwealthu přinutily Afrikakorps ke stažení z Egypta Na počátku listopadu se americké a britské jednotky vylodily v Casablance Oranu a Alžíru ve francouzské severní Africe operace Torch Nicméně Hitler a Mussolini nečekaně rychle zareagovali přesunutím vojska do Tuniska Tam ustupoval rovněž Rommelův Afrikakorps obezřetně stíhaný Montgomeryho 8 armádou Po překročení Libye se Rommel opevnil na tuniských hranicích V únoru se pokusil vymanit z nepřátelského sevření a zaútočil na západ proti americkým divizím v průsmyku Kaserín Ostřílení němečtí veteráni zde přivodili Američanům vážnou porážku ti se ale z tohoto nezdaru rychle poučili Koncem března se Britům podařilo vymanévrovat Rommela u Mareth pročež se postavení Osy v Africe začalo pozvolna hroutit Poté co Spojenci vstoupili do Tunisu síly Osy 13 května 1943 kapitulovaly Do zajetí padlo 275 000 italských a německých vojáků Odpor proti okupaci Po příchodu německé armády byly v různých evropských státech zavedeny rozdílné metody zacházení s podrobeným obyvatelstvem které vycházely z nacistických politických rasových a ekonomických idejí a záměrů K jejich naplnění využívali okupanti všech možných prostředků represe jež obnášely především vojenský a policejní útlak reprezentovaný systémem koncentračních táborů a hrozbou odvlečení na nucené práce jimiž byly postiženy miliony lidí Represe a vykořisťování však brzy narazily na odpor poražených a okupovaných národů V Nizozemsku proběhla stávka policie a železničářů Ve Francii docházelo k ozbrojeným útokům na nichž se podílely odbojové skupiny Résistance a Maquis V Polsku působila podzemní Zemská armáda Armija Krajowa která v srpnu 1944 zorganizovala varšavské povstání V Protektorátu proběhl v květnu 1942 úspěšný atentát na Reinharda Heydricha jednoho z nejvýše postavených nacistů< ref> Nejsilnější odpor převládal v balkánských státech a ve východní Evropě Jugoslávští partyzáni vedení Titem dokázali osvobodit rozlehlá území Bosny a Hercegoviny a Černé Hory přičemž na sebe vázali několik divizí Osy Obdobně řečtí komunističtí ELAS a monarchističtí partyzáni EDES kontrolovali hornaté řecké vnitrozemí Taktéž na dobytém území Sovětského svazu operovaly četné odbojové skupiny které prováděly sabotáže na komunikačních uzlech Partyzánský způsob boje byl plánován Rudou armádou už před vypuknutím války takže po obsazení západních částí země zahájily odříznuté jednotky útoky proti okupačním silám v týlu fronty Boj proti partyzánům vedli Němci odlišně ve východní a západní Evropě Ve Francii nebo Itálii kde vzniklo silné komunistické hnutí odporu po okupaci země Němci docházelo k spíše ojedinělým případům masakrů civilního obyvatelstva Naproti tomu válka proti partyzánům v Řecku Jugoslávii Albánii nebo SSSR nabývala podoby nemilosrdného a systematického vyhlazovacího boje Dokladem toho je skutečnost že jenom v Bělorusku zahynula v průběhu války takřka čtvrtina veškeré populace Asijské národy okupované císařskou armádou byly Japonci zahrnuty do Velké východoasijské sféry společného blahobytu Ačkoli japonští vojáci byli nejprve vítáni jako osvoboditelé z nadvlády Evropanů jejich brutalita vůči Asiatům zvedla proti nim brzy všeobecnou nenávist a odpor Sicílie a Itálie V lednu 1943 se konala Casablanská konference na níž Churchill přesvědčil Roosevelta k upřednostnění invaze na Sicílii a do Itálie před přímým útokem na západní Evropu Realizace tohoto záměru započala 9 července 1943 kdy se kombinované britsko-kanadsko-americké síly zachytily na Sicílii Navzdory houževnatému odporu německých divizí nebyla vojska Osy schopná zabránit Spojencům v dobytí ostrova Přesto ještě před pádem Sicílie v polovině srpna stihla Osa evakuovat většinu svých jednotek na pevninu Mezitím co probíhaly boje na Sicílii byl Mussolini v Itálii zbaven moci a uvězněn Na začátku září byl však osvobozen německým komandem a na Němci okupovaném území později vyhlásil loutkovou Italskou socialistickou republiku Italská vláda zahájila vyjednávání se Spojenci které vyústilo v podepsání kapitulace 3 září 1943 V tentýž den překročili Britové Messinský průliv 9 září den po zveřejnění italské kapitulace se Američané vylodili u Salerna nedaleko Neapole Zde ale museli čelit prudkému německému protiútoku Ovšem ještě před začátkem zimy se Němci stáhli na Gustavovu linii na jih od Říma kde hodlali využít přirozeného defenzivního terénu Apeninského poloostrova k co největšímu zpomalení spojeneckého postupu na sever Američané se v lednu 1944 neúspěšně pokusili prolomit německou obranu vyloděním u Anzia v týlu Gustavovy linie V téže době začala namáhavá a zdlouhavá bitva o Monte Cassino Spojenci podnikli celkem čtyři útoky avšak teprve v květnu se Polákům podařilo v tomto boji dobýt vítězství 4 června vstoupili spojenečtí vojáci do Říma< ref> Němci zatím v pořádku ustoupili na Gótskou linii protínající italský poloostrov mezi Pisou a Rimini Churchill věřil že rychlý postup přes severní Itálii by Spojencům umožnil proniknout k Vídni Nicméně do začátku zimy 1944 spojenecké armády nedokázaly zdolat německý odpor Kursk a osvobození Ukrajiny V průběhu operace Saturn přišel Wehrmacht do poloviny února 1943 o kontrolu nad Rostovem a Charkovem Při následném německém protiútoku jemuž čelili v bitvě u Sokolova i vojáci 1 československého praporu však Němci opět obsadili Charkov čímž vznikla výduť u města Kursk Ještě než jarní deště přerušily v březnu 1943 boje na východní frontě vrhl se Hitler do plánování nové letní ofenzívy jejímž cílem mělo být obklíčení a zničení sovětských vojsk ve výběžku u města Kursk Ve srovnání s dřívějšími letními kampaněmi se jednalo o mnohem skromnější operační cíl Stavka byla prostřednictvím sovětské rozvědky dostatečně informována o německých úmyslech a nechala proto kurský oblouk značně opevnit vytvořením hustých minových polích a protitankových pastí rozmístěním velkého počtu protitankových děl a zřízením do hloubky vedených linií zákopů Bitva u Kurska začala 5 července 1943 německým úderem severně a jižně od města přičemž jádro německých sil představovaly pancéřové divize tvořené také novými typy tanků včetně Tigrů Toto střetnutí se stalo největší tankovou bitvou celé války Navzdory ohromné koncentraci tankových sil se německým pancéřovým kleštím nepodařilo spojit načež Hitler po několika dnech nařídil zastavení ofenzívy V tomto marném boji byly promrhány německé tankové zálohy takže iniciativa na východní frontě přešla definitivně na stranu Rudé armády Sověti zahájili vlastní protiútok již v polovině července a do konce srpna dobyli těžce zkoušený Charkov V srpnu začala druhá bitva o Smolensk jenž byl Sověty osvobozen na konci září Hitler se pokusil zadržet stupňující se nápor Rudé armády vybudováním Východního valu Tato obranná linie byla ale záhy proražena poté co v bitvě o Dněpr vytvořili Sověti řadu předmostí na pravém břehu tohoto toku a v listopadu dobyli za účasti československých vojáků Kyjev Postup Rudé armády neustával a v lednu 1944 byla v rámci leningradsko-novgorodské operace prolomena blokáda Leningradu Na jihu zatím pokračovalo osvobozování Pravobřežní Ukrajiny na němž se v rámci žytomyrsko-berdyčevské a korsuň-ševčenkovské operace podíleli i příslušníci 1 československé brigády Na přelomu března a dubna se části německých vojsk podařilo vyváznout z hrozícího obklíčení v bitvě u Kamence Podolského Pokračující sovětské ofenzívy zatlačily Němce do konce dubna k řece Prut na rumunských hranicích Sovětské tanky se dále na západě probily až do blízkosti Lvova když předtím dosáhly sovětsko-polské hranice z roku 1939 Část německých a rumunských divizí byla odříznuta na Krymu kde byla dílem zlikvidována při krymské operaci dílem se je podařilo evakuovat Ofenzíva Spojenců v Tichomoří Po zastavení japonské expanze v Tichomoří rozhodlo americké vrchní velení v červenci 1942 o vyslání námořních a pozemních sil na Šalamounovy ostrovy a Novou Guineu kde měla být eliminována klíčová japonská vojenská základna v Rabaulu První krok k jejímu obsazení představovalo dobytí ostrova Guadalcanal na němž byl v následujícím měsíci zahájen výsadek americké námořní pěchoty Počáteční snadné přistání na ostrově zkomplikoval příchod japonských posil „tokijský expres V pobřežních vodách svedly obě strany šest námořních bitev zatímco na souši zuřila vyčerpávající materiálová bitva Enormní ztráty lodí a letadel přinutily Japonce ke stažení loďstva koncem listopadu Vlastní bitva o Guadalcanal skončila pak 9 února 1943 americkým vítězstvím V závěru roku 1942 se Britové pokusili proniknout z Indie barmskou džunglí do údolí řeky Iravadi avšak tato operace skončila katastrofálním ústupem v květnu 1943 V téže době získali Američané zpět Aleutské ostrovy ovšem hlavní operace probíhaly v jihozápadním Pacifiku V září vypudili Australané a Američané pod velením generála MacArthura Japonce z východního pobřeží Nové Guineie Americký a novozélandský postup na Šalamounových ostrovech byl fakticky završen vyloděním na Bougainville v listopadu Na konci roku 1943 zaútočili Američané na Gilbertovy ostrovy v centrálním Pacifiku obzvláště tvrdé boje se odehrávaly v bitvě o silně opevněný atol Tarawa V únoru 1944 pokračovali Američané na Marshallovy ostrovy kde se setkali s podobně tuhým odporem na Kwajaleinu a Eniwetoku Významný podíl na japonských nezdarech náležel americkým ponorkám které potápěly japonské obchodní lodě Kvůli následnému nedostatku surovin kolabovala japonská válečná výroba a nedostávalo se rovněž pohonných hmot Zásobování odloučených postů se hroutilo evakuace a přesuny jednotek musely provádět válečné lodě kterých ale nebylo dostatečné množství V březnu 1944 bylo po dobytí okolních ostrovů Spojenci izolováno asi 100 000 japonských vojáků v Rabaulu Ve stejném měsíci byla spuštěna operace U-Go japonská invaze do indického Ásámu jehož dobytím by Japonci znemožnili přísun zásob Čankajškovým čínským nacionalistům Japonské záměry byly však zmařeny odhodlanou obranou pohraničních indických měst Kohimy a Imphálu silami Commonwealthu Takřka současně probíhala v Číně japonská ofenzíva Iči-Go která vyústila v téměř úplný kolaps čínských vojsk V červnu se Američané vylodili na Marianech a utkali se s Japonci v namáhavé bitvě o Saipan Japonci usilovali o zvrat ve vývoji války v Tichomoří ovšem jejich námořnictvo a letectvo byly v témže měsíci poraženy v bitvě ve Filipínském moři Z Marian mohly od tohoto okamžiku vzlétat americké bombardéry čímž byla započata destrukce japonských průmyslových center Ve druhé polovině října byl zahájen americký výsadek na Filipínách Krátce nato vyplulo japonské císařské námořnictvo do svého posledního velkého střetnutí v této válce V tři dny trvající bitvě u Leyte na konci října 1944 byla japonská flota navzdory sebevražedným útokům kamikaze zcela rozdrcena Vítězství Spojenců Strategické bombardování Počátky koncepce strategického bombardování lze vypozorovat již na konci první světové války V meziválečném období byla myšlenka leteckého bombardování nepřátelského týlu rozvíjena především britskými a americkými leteckými teoretiky Nicméně byli to Němci kteří jako první aplikovali tuto doktrínu když ve španělské občanské válce Legie Condor bombardovala Guerniku Rovněž Japonci napadali v Číně velká města jako byla Šanghaj Wu-chan Nanking nebo Kanton V září 1939 uskutečnila Luftwaffe ničivé nálety proti civilním i vojenským cílům v Polsku zvlášť těžce byla poničena Varšava Podobně bylo postiženo také centrum Rotterdamu při útoku Luftwaffe 14 května 1940 Bombardování Britských ostrovů začalo už během bitvy o Británii po jejímž neúspěchu přešla Luftwaffe na podzim 1940 k nočním náletům na britská města Blitz 8 listopadu vybombardovali Němci Coventry V reakci na to Bombardovací velitelství RAF zintenzívnilo odvetné útoky proti průmyslovým cílům v Německu Hitler původně trval na tom že bombardování budou vystavena pouze letiště a jiné vojenské cíle Od těchto omezení bylo ale postupně upuštěno Vzhledem k blížícímu se tažení proti SSSR omezila Luftwaffe v květnu 1941 další bombardování Británie Po napadení Jugoslávie byl v dubnu téhož roku srovnán se zemí Bělehrad Luftwaffe sehrála velkou roli taktéž při operacích na východní frontě ačkoli ani u Moskvy ani u Stalingradu nepřivodila rozhodnutí Pozdější německá snaha zbrzdit postup Rudé armády strategickým bombardováním sovětských továren byla limitována neexistencí vhodného typu letounu dlouhého doletu Od poloviny roku 1942 působilo v Evropě americké letectvo USAAF V téže době se začala projevovat rostoucí účinnost bombardování v důsledku zvyšování počtu bombardérů vylepšování technických prostředků a posilování eskort doprovodných stíhaček Z důvodu kriticky nízké efektivity útoků na německé továrny přešli Britové na počátku roku 1942 k plošným náletům na německá města Zpočátku se bombardovalo v noci od druhé poloviny roku 1944 – po oslabení Luftwaffe – se přešlo k bombardování i ve dne V březnu provedla RAF nálet na Lübeck jenž se stal prvním německým městem obráceným v trosky V květnu a červnu podniklo tisíc britských bombardérů nálety nejprve na Kolín a později na Essen a Brémy Spojenci brzy zjistiliže než ničit města výbušninami je mnohem efektivnější je zapálit Proto svrhávali na veliké ploše velké množství lehkých zápalných bomb Požár město osvětlil a další vlna bombardérů měla těžké bomby které svrhávala do ulic Přerušila dopravu aby se hasiči nedostali k požárům současně tím přerušila rozvod vody a plynuPo válce prováděné statistiky zjistily že sklepní kryty chránily dosti – přímým zásahem bomby zemřelo jen 5% obětí ale cca 80% obětí způsobilo ve sklepích udušení kouřem z požárů- oproti bunkru který má vlastní klimatizaci Na jaře a v létě 1943 byla spálena na prach města v Porúří Spojenecké bombardování Hamburku v červenci způsobilo ohňovou bouři jíž padlo za oběť 30 000 lidí Hamburk hořel 14 dní a nocí a jeho zář byla v noci vidět na 200 kilometrů Od září 1943 byl náletům vystaven také Berlín V první polovině roku 1944 se spojenecké útoky zaměřily více na komunikační uzly ve Francii avšak německá města byla vytrvale bombardována až do konce války Na tuto zkázu se nacisté pokusili v červnu 1944 odpovědět tajnými zbraněmi raketami V1 a V2 které byly příliš nepřesné k útokům na vojenské cíle Z toho důvodu byly uplatňovány proti civilnímu obyvatelstvu Londýna Antverp a jiných západoevropských měst V samém závěru války provedli Spojenci mezi 13 a 15 únorem 1945 bombardování Drážďan při němž zahynulo mezi 25 000 až 40 000 lidí Z důvodu vzdušných útoků zemřelo v Německu kolem 600 000 civilistů přesto ochromení německé průmyslové produkce následkem rozvratu morálky jež bylo hlavním cílem strategického bombardování nenastalo dříve než na jaře 1945 V souvislosti s postupem Američanů v Pacifiku bylo v roce 1944 zahájeno bombardování Japonska do něhož se zapojovaly rovněž americké letouny z Číny V posledních sedmi měsících vyústila letecká kampaň proti Japonsku ve zničení takřka šedesáti měst Nejničivěji byly zasaženy velké konurbace jako Nagoja Ósaka Kóbe a Jokohama Po náletech na Tokio z přelomu února a března 1945 jež si vyžádaly 100 000 obětí se v sutiny proměnily celé městské části Vylodění v západní Evropě Na konci listopadu 1943 se Roosevelt Churchill a Stalin setkali na konferenci v Teheránu aby zde projednali společný postup přičemž bylo dohodnuto že spojenecká invaze do Francie bude uskutečněna v nadcházejícím roce Hitler hodlal tomuto nebezpečí předejít budováním silně opevněného systému pobřežních pevností zvaných Atlantický val Operace Overlord jak zněl krycí název vylodění v Normandii začala 6 června 1944 den D kdy zhruba 6500 spojeneckých plavidel vysadilo na plážích Normandie dvě americké dvě britské a jednu kanadskou divizi< ref> Ty byly podporovány třemi výsadkovými divizemi zajišťujícími v německém týlu křídla vyloďujících se jednotek a téměř 12 000 letadly Navzdory houževnaté obraně se Němcům nepodařilo zatlačit útočníky do moře a Spojenci jejichž vrchním velitelem byl generál Eisenhower dokázali postupně rozšířit svoje předmostí Do konce června dopravili Spojenci do Normandie kolem 850 000 vojáků a vyčistili poloostrov Cotentin s přístavem Cherbourg Zároveň podnikali útoky na Caen které bylo po tuhých bojích dobyto Brity a Kanaďany v průběhu července Koncem téhož měsíce zahájili Američané operaci Cobra jež vedla k prolomení německé linie na počátku srpna Hitler se pokusil provést protiútok jímž by odřízl divize generála Pattona pronikající do Bretaně a k Loiře Jeho tanky však byly snadno odraženy Kolem německých pancéřových sil na západě se navíc začala u Falaise nebezpečně stahovat smyčka hrozící jejich obklíčením Westheer jen stěží vyvázl z této pohromy a v značně pošramoceném stavu se stáhl za Seinu Vítězní Spojenci poté za úzké součinnosti s francouzským hnutím odporu osvobodili 25 srpna Paříž Už o deset dnů dříve uskutečnili Američané a svobodní Francouzi operaci Dragoon když se vylodili v jižní Francii odkud rychle postoupili údolím řeky Rhôny na sever Do poloviny září se setkali u Dijonu se spojeneckými jednotkami razícími si cestu z Normandie Skupina německých generálů vědoma si bezvýchodnosti německého postavení provedla 20 července atentát na Hitlera Akce skončila neúspěchem načež byli spiklenci popraveni Po překročení Seiny pronikli Spojenci do Belgie a k německým hranicím Britové vstoupili v prvním zářijovém týdnu do Bruselu a osvobodili také Antverpy Ústí Šeldy bez něhož byl zdejší přístav bezcenný setrvalo v rukou Němců až do listopadu Řadu jiných přístavů na pobřeží Lamanšského průlivu a Atlantiku držely v souladu s Hitlerovými rozkazy německé posádky které tím výrazně narušily již tak komplikované zásobování Spojenců Mezi tyto přístavy patřil i Dunkerque na jehož obléhání se výrazně podílela i Československá samostatná obrněná brigáda Němci mezitím konsolidovali svoje pozice na Západním valu pročež Montgomery získal podporu pro operaci Market Garden v rámci níž měli Spojenci rychle překonat Rýn a vpadnout do Německa 17 září byli britští a američtí parašutisté vysazeni u mostů přes Rýn v Nizozemsku Souběžně vyrazily z Belgie britské tanky jež měly výsadkáře vyprostit Posledního z těchto mostů jenž se nacházel v Arnhemu se ale Spojenci zmocnit nedokázali Úspěšnou obranou Nizozemska si Němci zajistili čas k rekonstrukci svých poničených divizí neboť kvůli přetrvávajícím zásobovacím obtížím Spojenců se situace na západní frontě na podzim 1944 stabilizovala Východní Evropa a Balkán 22 června 1944 v den třetího výročí napadení SSSR zahájily Žukovovy a Vasilevského fronty operaci Bagration jež směřovala proti skupině armád Střed v Bělorusku Do konce července dobyli Sověti Lvov východní Polsko a Vilno na severu čímž ohrozili německé pozice v Pobaltí a přiblížili se k Východnímu Prusku Sovětské údery uvrhly Ostheer na pokraj kolapsu a teprve na počátku srpna se Rudá armáda zastavila na Visle v bezprostřední blízkosti Varšavy V reakci na to vypuklo 1 srpna varšavské povstání vedené Zemskou armádou jež však nacisté po dvou měsících bojů brutálně potlačili přičemž zemřelo 200 000 Poláků Ve druhé polovině srpna spustila Rudá armáda jasko-kišiněvskou operaci proti Rumunsku Nato v Bukurešti došlo ke svržení proněmeckého diktátora Antonesca Poté co Rudá armáda vstoupila do rumunského hlavního města uzavřeli Rumuni se Sověty příměří a vyhlásili válku Německu V téže době se rozhořelo národní povstání na Slovensku Sověti společně s československými jednotkami proto v září zahájili karpatsko-dukelskou operaci Nicméně dříve než mohlo být s povstalci navázáno spojení Němci v říjnu slovenskou vzpouru rozdrtili V září během baltické operace zlomili Sověti v Pobaltí odpor Němců a jejich místních spojenců Zbytky několika německých divizí byly sevřeny v kuronské kapse kde pokračovaly v boji až do května následujícího roku V důsledku toho kapitulovalo 19 září Finsko Již o několik dní dříve pronikla Rudá armáda do Bulharska jež poté změnilo strany stejně jako dříve Rumunsko 20 října osvobodili Sověti a jugoslávští partyzáni Bělehrad což vedlo k německému vyklizení Řecka Krátce předtím se maďarský regent Miklós Horthy pokusil sjednat příměří se Sověty avšak byl svržen maďarskými fašisty podporovanými Němci kteří okupovali Maďarsko v březnu Ovšem i přes úpornou obranu německých a maďarských jednotek se Rudé armádě podařilo do konce prosince 1944 dokončit obklíčení Budapešti Ardeny a Rýn Podzimního zklidnění na západní frontě využil Hitler ke shromáždění nových tankových záloh S nimi hodlal udeřit proti americkým divizím v Ardenách čímž by si otevřel cestu do belgických nížin a k Antverpám Dobytím tohoto přístavu by pak vrazil klín mezi americké a britské armády Bitva v Ardenách poslední Hitlerův pokus o zvrat vývoje války na západě začala 16 prosince 1944 kdy tři německé armády zcela zaskočily své protivníky Špatné klimatické podmínky zpočátku znemožnily Spojencům uplatnit jejich vzdušnou převahu Po několika počátečních německých úspěších však energická protiopatření Spojenců a nedostatek pohonných hmot přinutily Němce k zastavení ofenzívy dříve než stihli překonat řeku Mázu Jakmile nastalo zlepšení počasí obnovilo spojenecké letectvo útoky na německé pancéřové divize které tudíž přešly do obrany Vzniklý výběžek Spojenci eliminovali do poloviny ledna 1945 když zatlačili Wehrmacht do jeho původních pozic Přesto ještě 1 ledna podnikli Němci menší ofenzívu v Alsasku V průběhu února Spojenci vyčistili Porýní načež 24 března překročili na široké frontě samotný Rýn a pronikli do nitra Německa V dubnu se rozhořela bitva v Porúří kde bylo obklíčeno a zajato přes 300 000 německých vojáků Mezitím Britové překonali 5 dubna řeku Veseru a o šest dnů později dosáhli Američané Labe u Magdeburku Berlín se nacházel pouhých 120 kilometrů na východ nicméně Eisenhower rozhodl přenechat dobytí německého hlavního města Rudé armádě 25 dubna se američtí vojáci setkali se Sověty v Torgau na Labi Americká 3 armáda pokračovala na jih do Bavorska a začátkem 18 dubna překročila západní hranice prvorepublikového Československa Současně Britové a Kanaďané dorazili k Baltu Konec války v Evropě V lednu 1945 se Němci pokusili vyprostit obleženou Budapešť avšak jejich protiútoky dosáhly jen omezených úspěchů zbývající němečtí a maďarští obránci města kapitulovali v polovině února 12 ledna spustili Sověti viselsko-oderskou operaci jež vedla už po několika dnech k prolomení německé obranné linie Sověti následně osvobodili zcela zničenou Varšavu a města v západním a jižním Polsku Dále pronikli do Slezska a do začátku února stanuli na Odře ve vzdálenosti pouhých 60 kilometrů od Berlína Při svém postupu Sověti 27 ledna objevili nacistický vyhlazovací tábor Osvětim v němž bylo zavražděno kolem 1 milionu Židů O dalším osudu Polska a východoevropských států bylo rozhodnuto v únoru na jaltské konferenci na níž představitelé Roosevelt Churchill a Stalin jednali o poválečném uspořádání Německa a Evropy Stalin se navíc zavázal zasáhnout proti Japonsku Od února vedla pěchota 1 československého armádního sboru tuhé dvouměsíční boje o Liptovský Mikuláš Na začátku března dosáhla Rudá armáda pobřeží Baltského moře v Pomořansku V témže měsíci byly zahájeny i ostravsko-opavská a bratislavsko-brněnská operace Ve Východním Prusku odříznuté německé síly byly neutralizovány v dubnu v rámci východopruské operace Po překonání Maďarska vstoupili Sověti koncem března do Rakouska a 13 dubna dobyli Vídeň Zatímco na východní frontě se schylovalo k závěrečnému střetnutí v Itálii zahájili Spojenci začátkem dubna ofenzívu během níž překročili řeku Pád a dobyli severoitalská města Nedlouho nato dopadli italští partyzáni prchajícího Mussoliniho jenž byl 28 dubna zastřelen V Itálii válka oficiálně skončila kapitulací zdejších německých sil 2 května Bitva o Berlín Pražské povstání a poslední boje v českých zemích Finální bitva o Berlín začala 16 dubna útokem Žukovových a Koněvových divizí na Odře a Nise Po více než týdnu rozhořčených bojů Sověti dokončili obklíčení Berlína čímž boj o město vstoupil do své konečné fáze 30 dubna pronikli sovětští vojáci do centra města načež Adolf Hitler spáchal v podzemním bunkru pod Říšským kancléřstvím sebevraždu Zbývající obránci Berlína se 2 května vzdali Sovětům 5 května zahájili Američané postup do Čech na osu Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice Již počátkem května vypuklo v českých zemích květnové povstání českého lidu které se z Přerova rozšířilo do dalších měst i na venkov 5 května začalo pražské povstání které tři dny poté skončilo podpisem příměří a ústupem Wehrmachtu Následující den vstoupily do Prahy v rámci Pražské operace sovětské jednotky jež západně od města sváděly s Němci boje až do 11 května Posledním bojem československých jednotek byla bitva o Břest která se uskutečnila 7 května Válka v Evropě skončila 8 května 1945 kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil< ref> Kapitulace Japonska Americké námořní a pozemní síly se v lednu 1945 vylodily na klíčovém filipínském ostrově Luzon a v březnu následoval výsadek na Mindanao Britové s podporou čínských nacionalistů zahájili na podzim 1944 ofenzívu proti Japoncům v Barmě jíž završili obsazením Rangúnu v květnu dalšího roku V Pacifiku zatím Američané svedli náročnou bitvu o Iwodžimu jež byla s těžkými ztrátami dobyta v březnu Zdejší letiště posléze využilo americké letectvo k zintenzivnění už tak ničivých náletů na Japonsko 1 dubna začala bitva o Okinawu která byla vzdálena jen 500 kilometrů od Kjúšú nejjižnějšího z japonských ostrovů Dobře opevněni v horách na jihu Okinawy vedli Japonci tvrdošíjný a fanatický odpor až do poloviny června přičemž drtivá většina z nich padla nebo spáchala sebevraždu Američané utrpěli v tomto boji podobně jako předtím na Iwodžimě nesmírné ztráty 11 července se vůdčí představitelé Spojenců sešli na konferenci v Postupimi Byla potvrzena předchozí ujednání týkající se Německa a zároveň byla Japonsku adresována výzva k bezpodmínečné kapitulaci Ta však byla japonskou vládou odmítnuta a proto americký prezident Truman jenž nastoupil do tohoto úřadu po smrti Roosevelta rozhodl o použití jaderných zbraní Nato americké letectvo svrhlo 6 srpna jadernou bombu na japonské město Hirošimu a o tři dny později další na Nagasaki Při tomto dosud jediném atomovém úderu přišlo o život více než 100 000 lidí 8 srpna vyhlásil válku Japonsku i Sovětský svaz a následující den zahájil operaci Srpnová bouře Během několika dní přemohl kwantungskou armádu v Japonci ovládaném Mandžusku V důsledku těchto katastrof japonský císař Hirohito oznámil 15 srpna kapitulaci Japonska která byla oficiálně podepsána 2 září 1945< ref> Dopady války Počty obětí Odhadovaný celkový počet lidských obětí ve druhé světové válce se značně liší avšak většina současných historiků se kloní k číslu 60 milionů mrtvých z čehož 20 milionů připadá na vojáky a 40 milionů na civilisty Procentuálně nejvyššími ztrátami bylo stiženo Polsko jež pozbylo takřka pětinu své předválečné populace Polovinu jeho mrtvých představovali polští Židé Ze souhrnného počtu obětí tvořili přibližně 83 % příslušníci spojeneckých států a 17 % obyvatelé zemí účastnících se konfliktu na straně Osy Většina civilních obětí podlehla nemocem hladu masakrům nebo genocidě Odhaduje se že v nacistických koncentračních táborech zahynulo asi 12 milionů civilistů Další 15 milionů zemřelo v důsledku bombardování a kolem 145 milionů z jiných příčin Smrt mnoha lidí byla důsledkem genocidy a válečných zločinů prováděných německými a japonskými silami na okupovaných územích Nejodpornější německý zločin představuje holocaust systematické a promyšlené vyvražďování Židů na nacisty a jejich spojenci ovládaném teritoriu jež si vyžádalo životy 6 milionů lidí Nacistická brutalita se zaměřovala i proti dalším skupinám obyvatelstva V Bělorusku byly vyvražděny stovky vesnic v odvetě za útoky partyzánů a celkem zahynula asi čtvrtina tehdejší běloruské populace Patrně nejotřesnějším japonským zločinem byl nankingský masakr při němž byly zavražděny či znásilněny stovky tisíc čínských civilistů V průběhu konfliktu pak japonská císařská armáda přivodila smrt 3 až 10 milionů civilistů převážně Číňanů Koncentrační tábory a válečné zločiny V lednu 1942 se nacistické špičky sešly na konferenci ve Wannsee kde rozhodly o konečném řešení židovské otázky holokaust K uskutečnění tohoto zvráceného záměru posloužil nacistům systém koncentračních a vyhlazovacích táborů v nichž bylo zavražděno zhruba 6 milionů Židů Stejný osud stihl také 2 miliony Poláků a další asi 4 miliony „podlidí Untermenschen včetně Romů Slovanů mentálně postižených homosexuálů Svědků Jehovových a jiných skupin osob Součástí programu úmyslného vyhlazování jenž byl plánován a realizován v nacistickém Německu byl Generalplan Ost podle něhož měla být provedena likvidace a etnická čistka Slovanů čímž měl být pro německý národ zajištěn Lebensraum „životní prostor na východě Miliony osob převážně z východní Evropy byly proti své vůli totálně nasazeny na práci v německé válečné ekonomice Podobně jako v nacistických koncentračních táborech zahynulo nesčíslné množství lidí i v sovětských gulazích a pracovních táborech v nichž byli uvězněni občané okupovaných zemí jako bylo Polsko Litva Lotyšsko Estonsko stejně jako němečtí váleční zajatci a sovětští občané podezřelí ze spolupráce s nacisty Z přibližně 57 milionů Sovětů kteří upadli do německého zajetí zemřelo během války téměř 60 % V prvním roce po napadení Sovětského svazu bylo zabito nebo zemřelo hlady a na nemoci asi 3 miliony sovětských válečných zajatců Po svém návratu do vlasti byli navíc pokládáni za zrádce pročež byli mnozí posláni do gulagů Vysokou mírou úmrtnosti se vyznačovaly také japonské zajatecké tábory které sloužily jako pracovní tábory Japonská armáda dále odvedla ze svých domovů více než 10 milionů čínských civilistů jichž pak využívala k otrockým pracím v Mandžukuu a v severní Číně Je taktéž prokázáno omezené použití biologických a chemických zbraní státy Osy Italové nasadili yperit při tažení v Etiopii zatímco japonští vojáci uplatnili různé druhy těchto smrtících prostředků při invazi a okupaci Číny Němci i Japonci testovali účinky zbraní hromadného ničení na civilistech a v některých případech i na zajatcích K otrocké práci byli nuceni i zajatí či po válce internovaní Němci S miliony z nich bylo takto nakládáno především v Sovětském svazu a v Polsku ačkoli obdobnému zacházení byli vystaveni i na Západě Ve Spojených státech byly internovány tisíce japonských italských a německých Američanů přičemž stejnou praxi uplatnila i kanadská vláda Po skončení druhé světové války byly německé zločiny proti lidskosti vedení útočné války zločiny proti míru a válečné zločiny potrestány v hlavním norimberském procesu v němž byli odsouzeni čelní představitelé nacistického režimu Podobně byli souzeni strůjci japonských válečných zločinů v tokijském procesu Rozhodnutí obou těchto mezinárodních soudních tribunálů jsou považována za základy moderního mezinárodního trestního práva Závěr norimberského tribunálu zní "Každý kdo vykoná zločinný rozkaz je vinen" Nebylo možné se nadále vymlouvat "Já jsem jenom splnil rozkaz" Např německá ponorka U 852 postřílela bezbranné trosečníky kulometem Po válce byli aktéři nalezeni a byl potrestán kapitán za vydání a voják- kulometčík- za splnění zločinného rozkazu Pro úplnost nutno dodat že německým vojákům bylo stále zdůrazňováno že daný rozkaz musí okamžitě splnit a že za ten rozkaz je zodpovědný nadřízený který jim ho dal Po válce však pravidla určují vítězové Oproti zločinům jichž se dopustili příslušníci států Osy činy způsobené na straně Spojenců nebyly nikdy souzeny Někteří pokládají za válečné zločiny přesuny obyvatelstva v Sovětském svazu internace občanů japonského německého a italského původu ve Spojených státech a Kanadě sovětský masakr polských důstojníků v Katyni a kontroverzní plošné nálety na civilní cíle na nepřátelském území především bombardování Drážďan a atomové útoky na Hirošimu a Nagasaki Technologický pokrok Dokonalejší typy letadel plnily obdobně jako za první světové války průzkumné stíhací a bombardovací úkoly jimiž podporovaly pozemní síly Vedle toho začala letadla sloužit k vzdušné přepravě zásob vybavení či posil třebaže jen v omezeném měřítku V rámci strategického bombardování se navíc zaměřovala na útoky proti zalidněným oblastem jejichž cílem bylo narušení nepřátelské průmyslové výroby a morálky obyvatelstva Značný pokrok zaznamenal systém protiletadlové obrany který využíval radaru a vylepšeného protiletadlového dělostřelectvaPo válce prováděné statistiky však překvapivě ukázaly že když se vzalo v úvahu množství nasazené techniky a vojáků byl efekt sestřelených letadel velmi nízký- nejvíce letadel sestřelily stíhačky Jednalo se spíše o morální efekt lidé běželi do krytu a dunění děl znamenalo že se s letadly bojuje Větší efekt byl v tom že nepřátelská letadla byla přinucena létat ve větší výšce a tím měla ztížené přesné zaměřování Svého prvního omezeného nasazení se za druhé světové války dočkala proudová letadla Kvůli svému pozdnímu zavedení a nepříliš velkému počtu sice neměla vážnější vliv na vývoj války přesto předznamenala poválečné masové rozšíření tohoto typu letadel V námořním válečnictví bylo rovněž dosaženo všestranného rozvoje zvláště je však třeba vyzdvihnout rozmach letadlových lodí a ponorek Ačkoli na počátku války se námořní letectvo mohlo pochlubit jen skromnými úspěchy útoky na Tarent Pearl Harbor a bitvy v Korálovém moři a u Midway brzy povýšily letadlové lodě na klíčovou námořní zbraň na úkor bitevních lodí V bitvě o Atlantik se doprovodné lodě ukázaly být životně důležitou součástí spojeneckých konvojů výrazně zvyšující jejich obranyschopnost Vedle vyšší efektivity byly letadlové lodě ekonomicky méně náročné než bitevní lodě jelikož nemusely být podobně silně pancéřovány Ponorky které prokázaly svoji ničivou účinnost za první světové války byly nasazovány všemi válčícími stranami Hlavně Britové se soustředili na vývoj protiponorkových zbraní a taktiky jako byl sonar hlubinné pumy a konvoje zatímco Němci usilovali o zvýšení svých útočných kapacit vynalezením schnorchelu a uplatňování taktiky vlčích smeček Pozemní vojenství se zásadně proměnilo od statických frontových linií první světové války k dynamičtějšímu a mobilnějšímu vedení války Výraznou inovací byl koncept koordinované podpory jednotlivých druhů zbraní Tank jenž byl v první světové válce uplatňován převážně k podpoře pěchoty se vyvinul v primární pozemní zbraň Na konci 30 let byly sestrojeny po všech stránkách pokročilejší typy tankových konstrukcí a tento trend pokračoval i po celou dobu války To se projevilo zvyšováním rychlosti zesílením pancíře a vyšší palebnou silou Nejprogresivnější doktrínu použití tanků rozvinuli na počátku války Němci kteří se snažili vyvarovat přímému střetu vlastních tanků s nepřátelskými což se za podpory ostatních složek ozbrojených sil především ze strany letectva osvědčilo v podobě taktiky Blitzkriegu vysoce úspěšné v Polsku a ve Francii Velkého významu postupně nabývaly různé protitankové zbraně jako byly stíhače tanků nepřímá střelba protitanková děla protitankové miny a pěchotní protitankové zbraně krátkého dostřelu I přes zvyšující se úroveň mechanizace armád zůstávala méně pohyblivá pěchota jádrem každého vojska Většina pěchotních zbraní a vybavení se přitom příliš nelišila od těch jež byly využívány v předchozí válce Největších pokroků bylo dosaženo rozšířením rychle přenosných kulometů a různých typů samopalů které byly obzvláště vhodné pro boj zblízka v městské zástavbě anebo v džungli Přednosti pušky a samopalu v sobě spojovala útočná puška jež se po válce stala standardní pěchotní zbraní takřka všech armád V oblasti komunikace se válčící strany pokusily vyřešit problém zabezpečení používáním rozsáhlých seznamů kódů pro šifrování využívaných různými šifrovacími stroji z nichž nejznámější byla německá Enigma Proti tomu působily systémy rozluštění kódů mezi něž náležela například britská Ultra či americký systém jenž dokázal prolomit japonský námořní kód Vojenské rozvědky se dále zaměřovaly na provádění mystifikačních operací kterých několikrát použili s velkým úspěchem Spojenci čímž odvrátili pozornost německého velení od příprav invazí na Sicílii či do Normandie Mezi jiné významné technologické a technické počiny dosažené během druhé světové války patří první programovatelné počítače řízené střely a balistické rakety V1 a V2 a v projektu Manhattan vyvinuté jaderné zbraně Ve strojírenství skončily mnohaleté diskuze zda je lepší nýtování nebo svařování Svařování je rychlejší úspornější a hlavně proto bylo zaváděno Svařené díly jsou až o 30% lehčí nýtované spoje musí být přeplátované proto byly ruské tanky lehčí a materiálově úspornější Mimo to je nýtování fyzicky velmi namáhavé pro ženy je na hranici jejich fyzické síly a museli je vykonávat muži Kdežto sváření zvládly ve zbrojovkách i ženy a muži mohli jít na frontu Zrušení válečného stavu s Německou spolkovou republikou Válečný stav spojenci zrušili až v roce 1951 Velká Británie 97Francie 13 7USA 24 10 Poválečný vývoj Poražené Německo a Rakousko byly rozděleny do čtyř okupačních zón přičemž historické německé země na východě byly podřízeny polské a sovětské správě Souběžně s tím proběhlo vysídlení německého obyvatelstva z východní Evropy zvláště z Polska a Československa což bylo stvrzeno na postupimské konferenci Své domovy bylo nuceno opustit více než 12 milionů Němců Polsko získalo nové západní hranice čímž mu byla kompenzována ztráta Sověty zabraného polského východního území z něhož uprchlo kolem 35 milionů lidí Sovětský svaz si vedle někdejšího východního Polska podržel přímou kontrolu nad pobaltskými státy Litvou Lotyšskem a Estonskem a nad dříve rumunskou Besarábií k čemuž získal československou Podkarpatskou Rus V Asii okupovaly Spojené státy Japonsko a své správě vystavily někdejší japonské ostrovy v západním Tichomoří zatímco Sověti anektovali jižní Sachalin a Kurilské ostrovy Dříve Japonci kontrolovaná Korea byla rozdělena mezi obě velmoci Ve snaze o zachování mezinárodního míru vytvořili Spojenci Organizaci spojených národů která byla založena v San Franciscu 26 června 1945 Navzdory tomuto počinu se v alianci mezi Západem a Sovětským svazem začaly brzy po skončení konfliktu objevovat vážné trhliny Evropa byla proto již několik let po válce rozdělena tzv železnou oponou která byla spuštěna od Štětína na Baltu k Terstu na Jadranu a jež od sebe oddělovala demokratické západní státy a komunistické země řízené Sověty Vzrůstající napětí mezi USA a SSSR přerostlo ve studenou válku a vedlo ke vzniku Američany vedené Severoatlantické aliance NATO a sovětské Varšavské smlouvy V mnoha částech světa se nedlouho po konci druhé světové války rozhořely nové válečné konflikty V Číně se nacionalisté a komunisté utkali v občanské válce Komunistické síly v ní se sovětskou podporou zvítězily pročež byla v říjnu 1949 Mao Ce-tungem založena Čínská lidová republika Poražení nacionalisté se stáhli na ostrov Tchaj-wan V Řecku vypukla občanská válka mezi královským vojskem za nímž stáli Britové a Američané a místními komunisty kteří v tomto boji nakonec podlehli Nejvážnější konflikt se rozhořel v roce 1950 na Korejském poloostrově kde komunistická Severní Korea podporovaná Sověty a Čínou napadla Jižní Koreu která obdržela vojenskou a materiální pomoc od západních mocností Korejská válka skončila po třech letech příměřím Ihned po válce nastalo v zámořských državách evropských států období dekolonizace Příčiny tohoto jevu tkvěly ve změně nahlížení Evropanů na kolonialismus především však v ekonomickém vyčerpání evropských koloniálních mocností způsobeném válkou a v rostoucích požadavcích ovládaných národů na právo na sebeurčení Dekolonizační proces probíhal z větší části mírovou cestou přesto se vyskytly četné výjimky v zemích jako Indočína Madagaskar Indonésie a Alžírsko Řada zemí byla po odchodu Evropanů rozdělena podle etnického nebo náboženského hlediska což mělo za následek rozdělení Britského mandátu v Palestině na Izrael a Palestinu a vytvoření nezávislých států Indie a Pákistánu na území někdejšího Britského Rádže Rychlost poválečné ekonomické obnovy se lišila v různých částech světa třebaže všeobecně probíhala vcelku rychle V Evropě se Západní Německo díky Marshallovu plánu snadno zotavilo a již v 50 letech dosáhlo dvojnásobné hospodářské výkonnosti oproti předválečnému stavu Už v roce 1955 se v ulicích objevily plakáty „Wir sind wieder Wer – My jsme zase Někdo! V roce 1956 uvítali v Německu první vlak zahraničních dělníků znáborovaných v Itálii Německo prožívalo obrovský hospodářský rozmach a vyhlásilo že bude potřebovat miliony dalších dělníků Itálie vzešla z války zcela zruinována nicméně během 50 let vykazovala stabilní a vysoký ekonomický růst Vyčerpané Spojené království se po skončení války ocitlo na pokraji hospodářského kolapsu přičemž jeho relativní hospodářský pokles pokračoval i v dalších desetiletích Francie navzdory počátečním obtížím brzy dosáhla ekonomického růstu jenž napomohl rychlé modernizaci země Rovněž Sovětský svaz se dokázal poměrně pružně vyrovnat s utrpěnými škodami které postihly převážně západní území státu V Asii dosáhlo Japonsko rapidního hospodářského vzestupu díky němuž se tato země stala v 80 letech jednou z největších světových ekonomik Čína se po skončení občanské války nacházela v troskách Obstojně se vyvíjející hospodářství které už v roce 1953 dosáhlo úrovně před druhou světovou válkou bylo však tvrdě zasaženo Velkým skokem ekonomickým experimentem s katastrofálními důsledky Spojené státy obstarávaly v samém závěru války téměř polovinu veškeré průmyslové výroby na čemž se mnoho nezměnilo až do 70 let Odkazy Reference Literatura BETHELL Nicholas Útok na SSSR druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2000 ISBN 80-7237-279-3 BOYLE David Druhá světová válka ve fotografiích Čestlice Rebo 2007 ISBN 978-80-7234-780-3 CAWTHORNE Nigel Bitvy druhé světové války Frýdek-Místek Alpress 2007 ISBN 978-80-7362-446-0 CÍLEK Roman Holocaust zřetězení zla Praha P3K 2007 ISBN 978-80-903584-8-5 GILBERT Martin Druhá světová válka úplná historie Praha BB art 2006 ISBN 80-7341-933-5 CHURCHILL Winston Druhá světová válka I-VI Praha NLN Nakladatelství Lidové noviny 2005 ISBN 80-7106-739-3 JORDAN David; WIEST Andrew Atlas druhé světové války fakta o bojových střetnutích na všech frontách Praha Ottovo nakladatelství 2006 ISBN 80-7360-273-3 KEEGAN John Druhá světová válka Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2003 ISBN 80-7306-063-9 LIDDELL HART Basil Dějiny druhé světové války Brno Jota 2000 ISBN 80-7217-117-8 NÁLEVKA Vladimír Druhá světová válka Praha Triton 2003 ISBN 80-7254-390-3 OVERY Richard Proč spojenci zvítězili Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2008 ISBN 978-80-7306-338-2 PIEKALKIEWICZ Janusz Druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2007 ISBN 978-80-7352-764-8 SALMAGGI Cesare; PALLAVISINI Alfredo 2194 dnů ilustrovaná chronologie druhé světové války Praha Olympia 2007 ISBN 978-80-7376-005-2 SHAW Antony II světová válka den po dni Praha Naše vojsko Columbus 2007 ISBN 80-206-0732-3 WILLMOTH Hedley Paul Druhá světová válka Praha Euromedia Group – Knižní klub 2005 ISBN 80-242-1403-2 Kronika druhé světové války Praha Fortuna Print 2003 ISBN 80-7321-072-X FRIEDRICHJörg Der Brand München 13Auflage 2003 Propyläen Verlag ISBN 3-549-07165-5 Související články První světová válka Příčiny druhé světové války Chronologie druhé světové války Velká vlastenecká válka Holocaust Moderní dějiny Studená válka Druhá světová válka v literatuře Seznam filmů s tematikou druhé světové války z východní fronty Seznam českých filmů odehrávajících se během druhé světové války Vojenská produkce během druhé světové války Externí odkazy České Cizojazyčné Dunblane je malé město severně od Stirlingu ve správní oblasti Stirling ve Skotsku Počet obyvatel má okolo 10 000 a jeho hlavní pamětihodnost je katedrála Dunblane Město je umístěno na silnici A9 která vede na sever do Perthu Centrem města protéká řeka Allan Water s katedrálou a hlavní cestou na východě Historie Název města vznikl z „ Tvrz v Blane Školy Dunblane má čtyři základní školy a jednu střední Čtyři z nich jsou veřejné Zbývá Queen Victoria School což je soukromá internátní škola Na těchto školách je v současnosti okolo dvou tisíc studentů Dunblane Primary School Dunblane Primary School je umístěna na ulici Doune Tato dvoupodlažní budova je umístěna v centru obytné zóny Škola má veřejné hřiště které je pravidelně používáno pro mimoškolní aktivity a místní kluby a veřejné jesle Škola byla kompletně renovována v roce 1998 a ke škole bylo přistavěno cvičební a basketbalové hřiště Newton Primary School Newton Primary School byla postavena v roce 1996 Své jméno dostala podle Newtonského statku který byl navrácen až po Chartě 1655 když Oliver Cromwell potvrdil Jamese Pearsona z Kippenrossu jako vlastníka Ulice které obklopují školu Newton Crescent a Ochiltree byly pojmenovány podle biskupa z Dublane v letech 1429 a 1447 odráží bohatou historii ve které škola zakotvena Queen Victoria School Queen Victoria School je koedukační internátní škola pro děti rodičů v ozbrojených silách Spojeného Království Je umístěna zhruba míli severně od centra města Dunblane High School Dunblane High School je plněna žáky ze tří veřejných skol v Dunblane Škola je považována za jednu z nejlepších státních škol ve Skotsku Škola hostila mnoho mezinárodních sportovců jako bývalý skotský fotbalista Callum Davidson a tenisty bratry Murraye V listopadu 2007 byla škola přesunuta do nového kampusu The Dunblane Massacre 13 března 1996 43letý bývalý nespokojený vedoucí skautů Thomas Watt Hamilton kterého vypudila Skautská asociace po dvaceti letech působení zastřelil 16 dětí a jejich učitelku Gwen Mayor v tělocvičně Dunblane Primary School Použil svou legálně drženou zbraň a střelivo před tím než se zabil výstřelem do úst z revolveru ráže 357 Na počest sedmnácti obětí byl na místním hřbitově vybudován památník a kenotaf v katedrále Peníze vybrané v následné sbírce byly použity pro výstavbu komunitního centra ve městě Následkem těchto událostí byl parlamentem Velké Británie vydán zákon zakazující vlastnění všech ručních střelných zbraní pod 60 centimetrů celkové délky Reference Ebola též krvácivá horečka ebola je virové onemocnění ze skupiny krvácivých hemoragických horeček které napadá lidi a některé další primáty Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz s jakou se kdy lidstvo setkalo Jeho původcem je filovirus ebola Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla na přelomu let 2013 a 2014 v západní Africe Symptomy se obvykle začínají projevovat dva až tři týdny po nákaze virem a to horečkou bolestí v krku bolestmi svalů a bolestí hlavy< ref> V současnosti je známo 5 kmenů viru ebola Tři z nich ebola-Zair -Súdán a -Bundibugyo napadají člověka Čtvrtý kmen ebola-Pobřeží slonoviny dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze a nebylo smrtelné Pátý kmen ebola-Reston napadá opice a prasata Jméno ebola bylo převzato od řeky která protéká oblastí v níž propukla první epidemie této nemoci Virus Ebola Virus Ebola pochází z tzv rodiny filovirů ke které se mimo jiné řadí i Virus Marburg Byl pojmenován po řece Ebola v jejíž blízkosti byl poprvé 1976 zaznamenán výskyt tohoto viru doktorem Ngoy Musholaou ve vesnici Yambuku Demokratická republika Kongo kmen Ebola-Zair Ebola-Z další výskyt byl krátce nato zaznamenán ve vesnici Nzara v západním Súdánu kmen Ebola-Súdán Ebola-S Z 602 identifikovaných případů bylo 397 smrtelných Kmen viru Sudan vykazuje menší míru smrtnosti a to kolem 50 %; v porovnání s 90 % kmenu Ebola Zaire V roce 1990 byl identifikován další třetí kmen viru ve městě Reston Virginia mezi opicemi importovanými z Filipín pojmenovaný byl Ebola–Reston U tohoto kmenu se zdá že se dokáže šířit vzduchem Ačkoliv 4 zaměstnanci vykazovali pozitivní testy na virus žádný z nich neonemocněl Zdá se tedy že tento kmen nezpůsobuje žádné fatální následky pro člověka Další epidemie tohoto viru byla zaznamenána v roce 2008 mezi prasaty na Filipínách a následně u 6 zaměstnanců jatek Žádný z nakažených zaměstnanců však neonemocněl Ebola znova propukla v Demokratické republice Kongo v letech 1995 2003 2007 2008 2012 a 2014 v Gabonu 1994 1996 a 2001 Ugandě 2000 2007 a 2012 v Súdánu v roce 2004 a v Republice Kongo 2001 2002 2003 a 2005 Nový podtyp byl izolován z vědce v Pobřeží slonoviny v roce 1994 EBO–CI V roce 2013 propukla rozsáhlá epidemie v západní Africe Struktura viru Zobrazení viru Ebola elektronovým mikroskopem ukazuje vláknovitý charakter viru tak typický pro filoviry Virová vlákna jsou obvykle tvarována do mnoha podob včetně podoby „U „6 svinuté podoby nebo i tzv rozvětvené podoby Pozorování a měření ukazují že vlákna mohou mít v průměru 80 nm Délka vlákna je však velice proměnlivá byla zaznamenána vlákna dlouhá až 14 μm První obrázek viru Ebola byl získán pomocí elektronového mikroskopu 13 října roku 1976 doktorem FA Murphym který toho času pracoval ve výzkumném středisku CDC Centrum pro kontrolu chorob Historie viru Ebola Ebola–Zaire EBOV dříve ZEBOV Ebola–Zaire byl první objevený a nejnebezpečnější kmen eboly se smrtností až 90 % Způsobuje největší počet onemocnění Poprvé se objevil v roce 1976 ve vesnici Yambuku Zaire – nyní Demokratická republika Kongo Pacient Mabelo Lokela přišel na kontrolu do místní nemocnice s horečkou Jedna ze sester pracující v této nemocnici předpokládala že se jedná o malárii a dala mu injekci s chininem Když se Lokela vrátil z nemocnice zpět domů a zemřel ženy z jeho rodné vesnice pro něj uspořádaly tradiční africký pohřeb V přípravě na pohřeb odstranily z jeho těla veškerou krev a exkrementy přímo bez jakékoliv ochrany pouze holýma rukama Většina z nich brzy poté zemřela Mezitím sestry v nemocnici měly epidemii Eboly tzv přímo pod rukama Injekční stříkačka použitá pro chininovou injekci pro Lokelu byla nedostatečně sterilizována a jelikož byly injekční stříkačky často znovupoužívány bez sterilizace mohl se virus Ebola šířit z pacienta na pacienta velice rychle Po vypuknutí epidemie viru Ebola v té době neznámé nemoci která se šířila v nemocnici byl povolán doktor Ngoi Mushola oblastní ředitel pro zdravotnictví Vysvětlil jim jak správně sterilizovat injekční stříkačky a jak správně čistit vodu Též je instruoval aby rodinám pacientů vysvětlily že mrtvoly nesmí být pohřbívány přímo uvnitř domu nebo v jeho přímé blízkosti přestože to místní tradice nařizovaly Též informoval úřady v Kinshase Do oblasti byli posláni mikrobiologové a epidemiologové kteří provedli pitvy zemřelých pacientů a shromažďovali vzorky Krátce poté byla v celé oblasti vyhlášena karanténa což se brzy ukázalo jako správné řešení a šíření viru Ebola se tak dostalo pod kontrolu Tato karanténa zjednodušeně znamenala že oblast byla izolována do té doby než všichni infikovaní pacienti zemřeli Doktor Ngwete Kikhela ministr zdravotnictví též požádal o pomoc Centrum pro kontrolu chorob CDC v USA CDC informovalo mezinárodní komunitu o této epidemii a jejich možných následcích Výskyt viru rok 1976 – 318 nemocných 208 zemřelo 1977 – 1 1 1994 – 49 29 1995 – 315 256 1996 – 93 68 2001-2002 – 122 97 2003 – 142 128 Smrtnost se pohybuje mezi 60–90 % v závislosti na jednotlivých podkmenech viru Přirozený rezervoár je neznámý podezřívány jsou některé antilopy či netopýři Ebola–Sudan SUDV dříve SEBOV Těsně po propuknutí nákazy v Zairu vypukla podobná epidemie ve městech Nzara a Maridi v Súdánu První případ který se vyskytl ve městě Nzara se týkal pracovníka místního závodu na zpracování bavlny Tato továrna byla původně považována za hlavní místo výskytu a ložisko viru Ebola Ačkoliv bylo otestováno mnoho živočichů zde žijících od pavouků hmyzu krys až po netopýry žádný z testu nic neprokázal Přírodní zásobárna a ložisko viru Ebola-Súdán je stále neznámé Dalším případem byla smrt vlastníka nočního klubu ve městě Nzara který si mohl dovolit lepší lékařskou péči v nemocnici ve městě Maridi I zde sestry nedostatečně sterilizovaly injekční stříkačky a nemocnice stejně jako ta v Yambuku se stala líhní pro nové případy onemocnění virem Ebola Naposledy propuknula Ebola-Sudan v květnu 2004 Od května roku 2004 se nakazilo jen v okrsku Yambio 20 lidí 5 z nich zemřelo CDC potvrdilo již krátce po vypuknutí že se skutečně jedná o Ebola–Sudan Kmen ebola-Súdán je vzácnější a méně nebezpečný Objevil se pouze třikrát 1976 – 285 nakažených 151 zemřelo 1979 – 34 23 2001-2002 425 226 Celkem onemocnělo 744 lidí z nichž zemřelo 400 Smrtnost se pohybuje kolem 60 % Ebola–Reston RESTV dříve REBOV V roce 1989 makakové zanesli nový kmen viru Ebola do karanténního zařízení pro opice ve městě Reston v americké Virginii U čtyř zaměstnanců tohoto zařízení se objevily protilátky z nakažení virem Ebola ale žádný z nich neonemocněl Ebola–Reston se od té doby pravidelně objevuje na scéně jako nákaza opic ale žádný člověk se ještě nenakazil přesný důvod lidské imunity je neznámý Za přírodní rezervoár je považován makak a kočkodan V roce 2008 byl virus Ebola–Reston nalezen v uhynulých filipínských prasatech I zde se ukázalo že mají pracovníci chovu proti viru protilátky Ebola–Pobřeží slonoviny TAFV dříve CIEBOV V roce 1994 se vědec pracující s virem Ebola nakazil poté co prováděl pitvu na divokém šimpanzovi Onemocnění mělo mírnou formu a vědec se plně uzdravil Vzhledem k nedostatku dat nejsou o kmenu známy bližší informace Ebola–Bundibugyo BDBV dříve BEBOV V roce 2007 se v Ugandě oblast Bundibugyo objevil nový typ viru který způsobil přes sto případů nemoci a necelých 40 úmrtí V roce 2012 se znovu objevil v Demokratické republice Kongo Statistiky Krvácivá horečka Ebola Inkubační doba viru Ebola může být v rozsahu 2 dny – 3 týdny obvykle 7-10 dnů< ref> Symptomy se též liší ale počátek nákazy je obvykle náhlý a je charakterizován vysokými horečkami skleslostí svalovými bolestmi bolestmi v kloubech bolestmi v oblasti břicha a bolestmi hlavy Častým symptomem je zvracení průjem poškození ústní části zánět spojivek krvácení jak vnitřní tak i vnější obvykle nejprve skrz trávicí ústrojí často zaměňováno s příznaky úplavice či tyfu posléze ze všech tělesných otvorů Dochází k těžkému poškození vnitřních orgánů zejména jater lékaři provádějící pitvu zemřelých popisovali stav jejich jater slovy „jako namixovaná či „krvavá kaše Počet přeživších pacientů závisí na kmenu viru a na fyzické kondici pacienta Smrt nebo postupné uzdravování nastává obvykle v rozmezí 6–10 dnů Přenos a diagnóza K přenosu viru může dojít při kontaktu s krví nebo tělními tekutinami nakaženého zvířete běžně opice nebo kaloni Má se za to že kaloni virus přenášejí a šíří aniž by je samotné postihoval Jakmile dojde k nákaze člověka může se onemocnění šířit i mezi lidmi Muži kteří nákazu přežijí mohou onemocnění šířit prostřednictvím semene téměř dva měsíce Za účelem stanovení diagnózy se obvykle nejdříve vyloučí ostatní onemocnění s podobnými symptomy jako například malárie cholera a další virové krvácivé horečky Za účelem potvrzení diagnózy jsou krevní vzorky testovány na virové protilátky virovou RNA nebo virus samotný Léčba Pracovat s virem Ebola se smí mimo samotné místo epidemie pouze v laboratořích se 4 úrovní bezpečnosti Jedno z těchto pracovišť se nachází i v Česku; je jím Centrum biologické ochrany u Těchonína v Orlických horách Pacienti musí být důkladně izolováni personál používá ochranný oděv Ve vztahu k tomuto onemocnění neexistuje žádná specifická léčba; mezi snahy pomoci nakaženým osobám patří buď orální rehydratační léčba podává se mírně sladká a slaná voda nebo nitrožilně podávané tekutiny Virus prakticky nereaguje na léčbu interferonem Účinnost všech známých virostatik je prakticky nulová nebo velice slabá Sérum získané z přeživších nemocných má jen velmi omezený účinek a jeho výroba a uchovávání jsou neúnosně drahé Ve vývoji jsou tři léčiva Vzhledem k rozsáhlé epidemii v roce 2014 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povolil použití dvou z těchto léků u nemocných konkrétně pak léčiv ZMapp nedosáhlo ani první fáze klinických testů a TKM-Ebola staženo z první fáze klinických testů kvůli vedlejším účinkům Několik vakcín se zatím vyskytuje jen ve stádiu pokusů První testy jedné z nich na lidech se uskutečnily 18 listopadu 2003 Vědci z Výzkumného vakcinačního Centra VRC při Národním institutu Alergií a Infekčních onemocnění NIAID a z Národního zdravotního institutu NIH vytvořili vakcínu která byla podávána dobrovolníkovi na Klinickém centru při NIH v Bethesdě v Marylandu Vakcína neobsahuje žádný infekční materiál z viru Ebola Zdá se že testy na opicích vykazují pozitivní výsledky Testy na člověku stále pokračují oficiální stanovisko však dosud nebylo vydáno V roce 2009 byla jedna z vakcín preventivně použita v Německu když se jedna z vědkyň píchla do prstu injekční jehlou kterou předtím virem ebola infikovala laboratorní myši Nemoc u ní nepropukla zda však byla nakažena není známo Podle objevitele jedné z vakcín Petera Walshe brání rychlému vývoji vakcín nedostatek peněz který souvisí s tím že nemoc postihuje zejména chudé Afričany na venkově kteří nejsou pro farmaceutické společnosti atraktivními zákazníky Prevence Prevence zahrnuje omezení šíření onemocnění z nakažených opic a prasat na člověka Toho lze dosáhnout kontrolováním těchto zvířat z hlediska nákazy a jejich zabitím a řádnou likvidací těl v případě potvrzení onemocnění Nápomocné může být i správné vaření masa a nošení ochranného oděvu při manipulaci s masem Nošení ochranného oděvu a mytí rukou při pohybu v okolí nakažené osoby je rovněž samozřejmostí Se vzorky tělesných tekutin a tkání nakažených osob by se mělo zacházet se zvláštní opatrností Trendy Je nanejvýš obtížné předvídat propuknutí epidemií eboly Rezervoárem viru jsou zejména rozličné divoce žijící africké opice Výzkumy ukazují že vypuknutím epidemií mezi lidmi předcházelo vypuknutí epidemie mezi opicemi nicméně zatím není příliš pravděpodobné že by se vymírání přirozených nositelů onemocnění podařilo v divočině zavčas zjistit a připravit se tak na zvýšené riziko přenosu na lidi a vypuknutí epidemie Bezpříznakovým přenašečem mohou být v přírodě někteří netopýři Pokud jde o domácí zvířata onemocnět ebolou mohou i prasata zpravidla bezpříznakovými přenašeči se mohou stát psi Existují vážné obavy ze zanesení nemoci do civilizovaného světa turisty či s domácími mazlíčky Známo také není jaký je vývoj viru Ebola Neexistuje žádná informace o člověku který byl infikován virem Ebola dvakrát a přežil aby mohlo být prokázáno zda je či není možné že po prvním nakažení virem Ebola je daný jedinec imunní vůči všem mutacím Bioterorismus Existují velké obavy z využití eboly teroristy nebo některými nebezpečnými režimy jakožto biologické zbraně Někteří vědci tvrdí že využití viru Ebola jako biologické zbraně je možné avšak nepravděpodobné Přeměna viru Ebola do biologické zbraně by podle nich byla náročná a má i své omezení; Ebola by musela být přenášena vzduchem aby byla efektivní Ačkoliv se má za to že se Ebola může šířit vzduchem v kapičkách vody případ Reston u nejnebezpečnějších kmenů tato vlastnost známa není Mnozí další vědci ale optimismus svých kolegů nesdílí a jejich obavy ještě vzrostly v roce 1992 když se na Západ dostaly podrobnosti o ruských biologických zbrojních programech Podle doktora Kanatžana Alibekova vynaložil SSSR a následně Rusko obrovské prostředky na výzkum eboly a pokusy „zkřížit ji s virem neštovic a virem machupo do roku 1992 neúspěšně Ohlasy v literatuře Richard Preston napsal thriller The Hot Zone v češtině vyšlo jako Zákeřná Ebola podle skutečných událostí ve kterém popisuje propuknutí epidemie filoviru Marburg snahu vypátrat jeho zdroj v jeskyni Kitum na Mount Elgon a objevení viru Ebola v Restonu ve Virginii William T Close – Ebola Robert Liparulo – Virus Robin Cook – Nákaza Tom Clancy – Z rozkazu prezidenta Executive Orders 1996 Reference BBC News World Edition 6 srpen 2003 3 září 2003 Busharizi Paul Planet Ark 27 prosinec 2000 3 září 2003 Centers for Disease Control and Prevention and World Health Organization Atlanta Center for Disease Control and Prevention 1998 3 září 2003 Draper Allison Stark Ebola New York The Rosen Publishing Group Inc 2002 Centers for Disease Control Special Pathogens Branch 8 září 2003 Centers for Disease Control and Prevention 18 říjen 2002 3 září 2003 World Health Organization prosinec 2000 3 září 2003 Centers for Disease Control Special Pathogens Branch 3 září 2003 Horowitz Leonard G Emerging Viruses AIDS & Ebola – Nature Accident or Intentional? Rockport MA Tetrahedron Inc 1996 Preston Richard The Hot Zone New York Anchor Books Doubleday 1994 Russell Brett Ebola FAQ 3 září 2003 Trade and EnvironmentDatabases květen 1997 7 listopad 2003 Oplinger Anne A NIAID The National Institute of Allergy and Infectious Diseases listopad 2003 3 květen 2005 Mangold Tom; Goldberg Jeff A mnoho lidí zemřelo pravda o biologických válkách Externí odkazy http wwwitgbe ebola ebola-06htm anglicky různé články týkající se eboly vynikající zdroj informací Článek '' Jiřího Svrška v časopise Natura http wwwjournalsuchicagoedu JID journal contents v179nS1html anglicky http wwwscrippsedu newsandviews e_20020114 ebola1html anglicky http wwwncbinlmnihgov ICTVdb ICTVdB 01025htm anglicky http fzuxfcz ebov indexphp a jedna česká na konec Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Epidemie eboly v západní Africe je co do počtu obětí nejtěžší epidemií eboly v historii a prvním propuknutím této nemoci v oblasti západní Afriky za poslední dvě desetiletí Započala v prosinci 2013 ovšem detekována byla až v březnu 2014 kdy bylo hlášeno 78 úmrtí Na konci roku 2014 se pak oficiální počet nakažených zvedl přesáhl 20 tis z toho 8 tis zemřelo Na mapě vpravo jsou vidět případy v západní Africe Epidemie se nekotrolovaně šíří v Sierra Leone Libérii a Guineji a výskyty se objevily v Mali Senegal a Nigérie své výskyty dostaly pod kontrolu a virus se v těchto zemích již nevyskytuje Mimo Afriku se objevily výskyty ve Spojeném království Španělsku a USA Různé organizace včetně Evropské komise a Hospodářského společenství západoafrických států darovaly finanční prostředky na pomoc v boji proti epidemii V boji proti nemoci byl u ojedinělých pacientů z řad lékařů a misionářů nasazen experimentální lék ZMapp který však ještě nebyl dostatečně otestován ani pokud jde o jeho účinnost ani pokud jde o možné nežádoucí účinky Zatím to vypadá že si vede dobře a pacientům pomáhá byť jeho aplikace není zárukou přežití Průběh Epidemie eboly v západní Africe První případy eboly zachytily guinejské úřady na jihu země podezření na smrtelné onemocnění se potvrdilo i v hlavním městě Conakry Zahraniční těžařské společnosti pozastavily své aktivity v zemi a evakuovaly z Guineji část svých zaměstnanců Epidemie se postupně rozšířila i do sousední Libérie a Sierra Leone kde si vyžádala stovky obětí a to i mezi zdravotnickým personálem Nákaze neunikli ani lékaři z Evropy a USA Bratr z řad personálu první nemocnice Miguel Pajares byl převezen k léčení do Madridu kde se stal 12 srpna prvním člověkem který podlehl ebole na evropské půdě V Monrovii mezitím zemřela i celá řada jeho kolegů Další zpráva velkopřevora z 12 srpna vyčíslila dosavadní ztráty řádu v důsledku epidemie na tři mrtvé bratry včetně ředitele monrovijské nemocnice jednu řeholnici a velký počet zaměstnanců V Nigérii se vyskytly jen ojedinělé případy Senegal uzavřel pozemní hranice s Guineou aby se tak zabránilo dalšímu šíření viru dne 29 srpna Senegalský ministr zdravotnictví Awa Marie Coll Seck oznámil první případ nákazy ebolou v Senegalu Dne 20 září zabila skupina vesničanů z Guineje 8 expertů kteří do Guineje přijeli bojovat s nemocí Mezi nimi byli i 3 novináři Všech 8 těl bylo nalezeno v latríně z toho 3 měla podříznutá hrdla 6 útočníků bylo zatčeno V Guineji se též v tento den počet případů dostal na 1 000 Odhad Světové zdravotnické organizace uvádí že se ebolou do ledna 2015 může nakazit až 14 milionu lidí< ref> Dne 11 října zahájila americká letiště skenovaní tělesné teploty cestujících z Guinei Sierra Leone a Libérie zatímco počet obětí epidemie viru v západní Africe vystoupal na 4 000 Ebola v USA Dne 30 září potvrdily USA první případ eboly zachycený na americkém území Vzrušené diskuse vyvolalo selhání nemocnice v Texasu která dotyčného po prvním vyšetření pustila domů s mylným předpokladem že má jen obyčejnou chřipku přestože upozornil zdravotní sestru že přicestoval z Liberie Dva dny poté byl hospitalizován v kritickém stavu Epidemiologové vyjádřili obavy že do té doby mohl nakazit až 80 lidí a provádějí rozsáhlé šetření v jeho okolí U druhého zdravotníka ošetřujícího zesnulého Thomase Duncana se projevily příznaky onemocnění virem Zdravotní sestry z dallaské nemocnice sdělily médiím že po přijetí nakaženého pacienta pracovaly s nedostačujícím ochranným oděvem a neměly informace jak s nakaženým pracovat Ebola ve Španělsku Dne 25 září zemřel po převozu do madridské nemocnice 71 letý španělský kněz a šéflékař sieraleonské nemocnice milosrdných bratří v Lunsaru P Dr Manuel García Viejo OH který se nakazil při péči o pacienty Jde tedy zatím o druhý případ úmrtí na tuto nemoc v Evropě Dne 6 října potvrdilo Španělsko první případ eboly zachycený na evropském území Jde o zdravotní sestru pracující na klinice Carlose III která se nakazila když se starala o misionáře P Dr Manuela Garcíu Vieja OH † 25 září který byl již nemocný převezen do Španělska ze Sierry Leone Panika v Česku První podezřelý případ ohlásila média v České republice 6 září Jednalo se o afrického studenta který měl příznaky na tuto nemoc 7 září byl ale případ v Česku vyvrácen Student měl malárii a přežil Nejvážnější podezření na ebolu 9 října oznámila pražská Nemocnice na Bulovce u českého pacienta který se vrátil z Libérie Dne 11 října byli na infekční oddělení Nemocnice na Bulovce převezení žena z Karlových Varů která se před časem vrátila z Nigerie a nachlazený ghanský student zajištěný zásahovou jednotkou na Hlavním nádraží v Praze< ref> Ebola v Kongu V srpnu byly detekovány první případy onemocnění v Demokratické republice Kongo K 9 říjnu 2014 bylo zaznamenáno 68 případů onemocnění virem Ebola bylo 49 fatálních Epidemie v Kongu nijak nesouvisí s probíhající epidemii v západní Africe Tabulka případů úmrtí a zemí Následující tabulka je sestavena podle dat CDC a Světové zdravotnické organizace Mezinárodní reakce Nadnárodní organizace Rada bezpečnosti OSN prohlásila probíhající epidemii eboly v západní Africe za „hrozbu světové bezpečností a ohlásila vyslání pohotovostní mise do Liberie Sierry Leone a Guineji< ref> Evropská komise přispěla částkou 500 000 € aby přispěla k omezení šíření viru v Guineji a sousedních zemích Evropská komise stejně do země vyslala zdravotnické experty aby pomohli zhodnotit situaci a spolupracovali s místními úřady Komisařka EU pro mezinárodní spolupráci humanitární pomoc a řešení krizí Kristalina Georgieva řekla "Jsme hluboce znepokojeni šířením této nakažlivé nemoci a naše podpora pomůže zajistit okamžitou zdravotní pomoc postiženým lidem Je důležité že budeme jednat rychle aby se zabránilo v šíření eboly zejména do sousedních zemí" Mezinárodní organizace Vedle nadnárodních organizací hrají klíčovou roli charitativní dobrovolnické a církevní organizace mimo jiné Lékaři bez hranic a milosrdní bratři První organizace zřídila v oblastech řadu nových center pro boj s epidemií druhá hraje klíčovou roli v místním zdravotnictví skrze provozování nemocnic v Sieře Leone a Libérii Nemocnice milosrdných bratří přivedla epidemie na pokraj kolapsu když zahubila čtyři řádové bratry a desítky dalších spolupracovníků a zaměstnanců a přinutila řád k jejich dočasnému uzavření Jejich znovuotevření se plánuje na začátek října Do konce září řád shromáždil ve sbírce vyhlášené na boj s epidemií 363 68659 EUR Státy Spojené státy americké otevřely v liberijské Monrovii školící centrum pro zdravotníky a vyslaly do země 3000 vojáků jako podporu k sedmnácti polním nemocnicím Kuba ohlásila plán vyslat 165 zdravotníku do západní Afriky aby se přidali k boji proti epidemii viru ebola < ref> Česká republika darovala organizaci Lékaři bez hranic tři miliony korun na boj s epidemií eboly < ref> Odkazy Reference Externí odkazy |} Evropská unie EU je politická a ekonomická unie kterou od posledního rozšíření 1 7 2013 tvoří 28 evropských států s 5077 miliony obyvatel přibližně 73 % světové populace EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii známější jako Maastrichtská smlouva která navazovala na evropský integrační proces probíhající od padesátých let Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů Podle čl 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír své hodnoty a blahobyt obyvatel Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic ve kterém je zaručen volný pohyb osob Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení Mezi cíle dále patří podpora hospodářské sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii jejíž měnou je euro Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů Dle smlouvy přispívá k míru bezpečnosti udržitelnému rozvoji planety volnému a spravedlivému obchodování vymýcení chudoby ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír< ref> Dějiny Snaha o prevenci hrůz druhé světové války ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu která založila Evropské společenství uhlí a oceli Montánní unie ESUO Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952 Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby Základem této smlouvy byl tzv Schumanův plán který 9 května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman< ref> V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv Římské smlouvy kterými vzniklo Evropské hospodářské společenství EHS a Evropské společenství pro atomovou energii Euratom Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnosti ESUO byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích< ref> Po 1 červenci 1967 se po sloučení tří společenství ESUO EHS a Euratom začalo hovořit o  Evropských společenstvích ES Počátkem sedmdesátých let v době ropné krize se ES poprvé rozšiřují K Spolkové republice Německo SRN Francii Itálii Belgii Lucembursku a Nizozemsku se k 1 lednu 1973 přidalo Spojené království Irsko a Dánsko Desátým členem je od 1 ledna 1981 Řecko a k 1 lednu 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko Jednotný evropský akt JEA jehož východiskem byla Bílá kniha Komise specifikující přibližně tři sta opatření směřujících k zajištění jednotného vnitřního trhu znamenal změnu strategie a přístupu k harmonizaci práva Ve stejné době ačkoliv odlišnou formou a to prostřednictvím mezinárodní smlouvy se Francie SRN Belgie Nizozemsko a Lucembursko rozhodli řešit otázku fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb V roce 1985 tak byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích V roce 1990 byla podepsána i druhá Schengenská dohoda Schengenská prováděcí úmluva jež vstoupila v platnost v roce 1995 Tyto dvě dohody a jejich další prováděcí předpisy jsou souhrnně označovány za Schengenské acquis Byl tak vytvořen Schengenský prostor v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení Maastrichtská smlouva oficiálně zavedla pojem Evropská unie pro zastřešení tří Společenství bez založení její právní subjektivity a zavedla tři pilíře EU – první pilíř zahrnoval otázky komunitární mající v zásadě vztah ke třem Společenstvím druhý pilíř představoval společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a třetí policejní a justiční spolupráci Druhý a třetí pilíř byly nekomunitární což znamenalo že komunitární orgány v těchto oblastech nemohly přijímat sekundární právo Maastrichtská smlouva nastavila novou proceduru přijímání předpisů spolurozhodování zavedla nové politiky a institut občanství EU Přinesla také změnu do fungování EHS když došlo k vypuštění slova hospodářské V roce 1995 došlo k rozšíření EU o Rakousko Finsko a Švédsko Proces postupoval dál a tak byla v červenci 1997 uzavřena Amsterodamská smlouva která tzv Schengenské acquis začlenila do práva EU posílila pravomoci Evropského parlamentu zavedla princip flexibility a ze třetího pilíře do prvního přesunula oblast justiční spolupráce v civilních věcech Vznikl tak Evropský justiční prostor v civilních otázkách jako základ pozdějšího prostoru svobody bezpečnosti a spravedlnosti S ohledem na blížící se přistoupení dalších států byla přijata Smlouva z Nice 2001 která měla přizpůsobit instituce EU novému počtu členů Předpokládalo se snížení počtu komisařů posílení pozic větších států rozšíření oblastí rozhodovaných kvalifikovanou většinou Všechny předchozí smlouvy měla nahradit Smlouva o Ústavě pro Evropu Ta počítala s nahrazením Evropského společenství Evropskou unií jež by měla právní subjektivitu Smlouva o Ústavě pro Evropu měla státoprávní charakter počítala se zavedením termínů blízkých vnitrostátnímu právu zákony rámcové zákony a vytvořením funkcí typických pro stát prezident Smlouva byla však odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemsku Následně byla připravena nová smlouva – Lisabonská jejímž základem byla právě odmítnutá Smlouva o Ústavě pro Evropu z níž byly odstraněny sporné instituty Lisabonská smlouva je další novelizační smlouvou jako Jednotný evropský akt Maastrichtská smlouva Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice Lisabonská smlouva změnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství jež byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie Evropské společenství přestalo existovat jeho právním nástupcem je EU Z bývalých tří společenství zůstal již jen Euroatom neboť ESUO zaniklo v roce 2002 když uplynulo padesátileté období na které bylo Pařížskou smlouvou uzavřeno Geografie Evropská unie zasahuje na území o rozloze 43 mil km² jež ohraničuje na severovýchodě Finsko na jihovýchodě Kypr na jihozápadě Portugalsko a na severozápadě Irsko Součástí Evropské unie jsou formálně i četná zámořská území a závislá území španělské Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla; za Portugalsko Azory a Madeira; britský Gibraltar a francouzská území Réunion Francouzská Guyana Martinik Guadeloupe Mayotte Saint-Martin zatímco jindy nejsou území přidružená k členským států součástí EU například Grónsko většina zámořských území přidružených ke Spojenému království Aruba Curaçao Sint Maarten Karibské Nizozemsko Svatý Bartoloměj Francouzská Polynésie Wallis a Futuna či Nová Kaledonie a mají statut přidruženého území Kromě toho je k Evropské unii řada území asociovaných existují také území pod správou členských států Evropské unie které do EU nepatří a podobně viz Oblasti EU se zvláštním statusem především v oblasti Karibiku a Pacifiku Nejvyšší hora na území Unie je Mont Blanc 4808 m na hranici Francie a Itálie kdyby do EU vstoupilo Turecko stal by se nejvyšší horou Ararat s 5166 m Největší jezero je Vänern na jihu Švédska s plochou 5650 km² a hloubkou 106 m Nejdelší řeka EU je Dunaj 2850 km pramení v německém pohoří Schwarzwald a ústí do Černého moře u rumunsko-ukrajinských hranic EU leží převážně v mírném klimatickém pásmu severní oblasti Finska spadají do subarktického pásma a Středomoří do pásma subtropického Jednotlivé země EU mají rozmanité klimatické podmínky Například v Helsinkách je průměrná teplota v lednu −56 °C a v červenci 178 °C naproti tomu na Maltě je průměrná teplota v lednu 128 °C a v červenci 256 °C Členové Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria která by noví členové museli splnit kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky tzv Kodaňská kritéria politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Evropská unie má od roku 2013 28 členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel 2009; lidnatější jsou jen Čína 1 306 mil a Indie 1 080 mil Rozšířila se celkem sedmkrát Poprvé v roce 1973 o Dánsko Irsko a Spojené království Řecko se připojilo v roce 1981 následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986 V roce 1985 vystoupilo Grónsko když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko Rakousko a Švédsko V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko 1 července 2013 se stalo členem Chorvatsko Kandidátské země V současné době je šest kandidátských zemí stav k 4 červenci 2014 Albánie přihláška 2009 Island přihláška 2009 Makedonie přihláška 2004 Černá Hora přihláška 2008 Srbsko přihláška 2009 a Turecko přihláška 1987 ;Turecko O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již od padesátých let 20 století První asociační dohoda mezi Tureckem a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím byla uzavřena v roce 1963 Přihlášku ke členství v EU podalo Turecko roku 1987 ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny 3 října 2005 Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo zatím otevřeno 13 a uzavřena 1 < ref> Zastánci přijetí Turecka poukazují na to že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě Zároveň by přinesl také výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to že většinou území leží v Asii sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru a Arménií dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915 Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy a potlačování jejich práv Kritici přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako nejlidnatější země EU Německo ;Makedonie Prvním v přístupovém procesu Makedonie k Evropské unii bylo podepsání Stabilizační a asociační dohody s EU v roce 2001 Dohoda vstoupila v platnost v roce 2004 kdy také Makedonie podala oficiální přihlášku Po kladném doporučení Evropské komise byl Makedonii v roce 2005 udělen status kandidátské země ale oficiální přístupová jednání zatím nezačala Vyjednávání doposud probíhala spíše pomalu a především se soustředila na uvolňování vzájemného obchodu a od roku 2008 na odstranění vízové povinnosti pro občany Makedonie Vliv na pomalý průběh přístupových jednání měl zejména bilaterální spor Makedonie která se oficiálně jmenuje Bývalá Jugoslávská Republika Makedonie a Řecka o jméno země jež koliduje s názvem části řeckého území u hranice právě s Makedonií < ref> ; Island Island podal 16 července 2009 oficiální přihlášku do EU Evropská komise v rekordním čase žádost zpracovala a 24 února 2010 vydala zprávu o připravenosti Islandu ke vstupu do EU na jejímž základě doporučila Evropské radě udělit Islandu status kandidátské země a zahájit tak oficiální vyjednávání o členství Status kandidátského státu byl Islandu udělen 17 června 2010 Island je od roku 1994 členem Evropského hospodářského prostoru a od roku 2000 také Schengenského prostoru do svojí legislativy tedy již implementoval podstatnou část legislativy Evropské unie < ref> Vstup Islandu provázejí obavy ze sporů o legislativu upravující rybolov a dále bilaterální spory o zaplacení dluhů insolventní islandské internetové banky Icesave Nizozemsku a Spojenému Království obě země jsou členy EU a uhradily škody svým občanům kteří měli svoje finanční prostředky uložené v Icesave < ref> Zásadní motivací ke vstupu byl vliv mezinárodní ekonomické krize a snaha o vyrovnání se s jejími následky vstupem do EU a zejména rychlým přijetím eura V červnu 2013 po islandských volbách z dubna 2013 které vyhrály politické strany stavějící se negativně ke vstupu Islandu do EU prohlásil islandský ministr zahraničních věcí že Island jednostranně pozastavuje přístupové rozhovory Další postup bude záležet na výsledku plánovaného referenda < ref> ;Černá Hora Černá Hora podala přihlášku do EU 15 prosince 2008 Dohoda stabilizaci a přidružení vstoupila v platnost 1 května 2010 < ref> Status kandidátské země byl Černé Hoře oficiálně udělen 17 prosince 2010 ;Srbsko Srbsko se stalo kandidátem oficiálně 1 března 2012 ;Albánie Albánie získala status kandidátské země 24 června 2014< ref> Sousední země ;Norsko Norsko se dvakrát neúspěšně pokoušelo vstoupit do tehdejšího EHS v letech 1963 a 1967 bylo jeho přistoupení vetováno Francií stejně jako přistoupení dalších 4 zemí které byly součástí daného vyjednávání dále v letech 1972 do EHS a 1994 do EU se potom norští občané vyjádřili proti vstupu v referendech Norové se obávají ztráty suverenity hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu Norsko je bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu a existují určité obavy že by muselo neúměrně přispívat do finančních struktur EU na druhou stranu se dobrovolně angažuje v mnoha projektech a agenturách včetně těch které jsou součástí Unie v nichž vystupuje jako donor pro chudší části světa < ref> Norsko je i bez přímého členství v EU zapojeno do vícerých evropských integračních struktur Dokonce bylo jedním ze zakládajících členů Evropského sdružení volného obchodu díky němuž se stalo v roce 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru V roce 1996 společně s Islandem přistoupilo k Schengenské dohodě a od roku 2001 je plně participujícím členem Schengenského prostoru < ref> ;Švýcarsko Švýcarsko proslulo tradiční neutralitou zároveň je ale kontinentální zemí která je v současnosti obklopená Evropskou unií Díky těmto skutečnostem bylo a je nuceno balancovat mezi neutralitou a tlaky okolního vývoje V roce 1960 Švýcarsko spoluzaložilo Evropské sdružení volného obchodu a v roce 1972 dokonce uzavřelo s EHS bilaterální dohodu o volném obchodu Na začátku 90 let se Švýcarsko účastnilo jako člen ESVO vyjednávání o vytvoření Evropského hospodářského společenství které motivovalo Švýcarskou spolkovou vládu aby v roce 1992 podala přihlášku ke členství v EU následně ale v témže roce občané země zamítli vyjednávaní o EHP což vedlo i k ukončení snah o přistoupení k Unii Další období charakterizovalo uzavírání mnoha dvojstranných smluv mezi Evropskou unií a Švýcarskem jejich počet se vyšplhal až do řádu stovek z nichž nevýznamnější byly série prostě nazvané Bilaterální dohody I a II uzavřené v letech 1999 respektive 2004 Od roku 2009 člen Schengenského prostoru Instituce Základním principem fungování Evropské unie je sdílení pravomocí které byly dříve v kompetenci jednotlivých členských států Za tímto účelem vznikly společné instituce Jádro institucionálního rámce tvoří sedm orgánů Evropské unie které jsou vyjmenovány v čl 13 Smlouvy o Evropské unii Jedná se o Evropský parlament Evropskou radu Radu Evropské unie Evropskou komisi Soudní dvůr Evropské unie Evropskou centrální banku a o Účetní dvůr Kromě toho existují poradní a další instituce Evropská komise má sídlo v Bruselu budova Berlaymont ačkoliv některá oddělení jsou umístěny v Lucembursku V Bruselu sídlí rovněž Rada Evropské unie budova Justus Lipsius s výjimkou dubna června a října kdy se schůze rady koná v Lucemburku dále zde sídlí Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku budova Louise Weiss a hostuje dvanáct měsíčních plenárních zasedání včetně rozpočtového zasedání Evropský soudní dvůr hlavní soud účetní dvůr a Evropská investiční banka mají sídlo v Lucemburku Lucemburk také hostí Sekretariát Evropského parlamentu Evropská centrální banka má sídlo ve Frankfurtu budova Eurotower |Sídlem Evropské komise je Berlaymont v Bruselu SouborInstitutions europeennes IMG 4300jpg|Evropský parlament ve Štrasburku SouborEuropean council building in Brusselsjpg|Rada Evropské unie v Bruselu SouborCommittee of the Regionsjpg|Výbor regionů v Bruselu SouborEuropäische Zentralbank 9344323139 2jpg|Eurotower ve Frankfurtu SouborLuxembourg EU-Hauptstadt 08JPG|Instituce EU v Lucemburku < gallery> Evropský parlament Základní rámec činnosti Evropského parlamentu EP je vymezen v ustanovení čl 14 Smlouvy o Evropské unii Evropský parlament je zde vymezen jako subjekt jenž vykonává – společně s Radou – legislativní a rozpočtovou funkci Skládá se ze zástupců občanů Unie Po posledním rozšíření EU o Chorvatsko čítá Evropský parlament 766 členů ve volbách v roce 2014 bylo zvoleno 751 poslanců Členové EP jsou voleni na pětileté volební období ve všeobecných přímých tajných a svobodných volbách Institucionální vymezení EP se pak nachází v článcích 223 až 234 Smlouvy o fungování Evropské unie SFEU Sídlem EP je Štrasburk ale parlament zasedá také v Bruselu a Lucemburku Rada Evropské unie Rada Evropské unie dříve Rada ministrů zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni Její hlavní pravomocí je společně s Evropským parlamentem přijímání legislativy Evropská rada Evropská rada se skládá z hlav států a předsedů vlád členských států předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry kterými se má Unie ubírat Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti Lisabonská smlouva zřídila stálého předsedu Evropské rady který je volen na 25 roku Prvním předsedou byl Herman Van Rompuy kterého 1 prosince 2014 nahradil Donald Tusk Rada jedná v různých složeních Nejvyšší úrovní je Rada složená z ministrů jednotlivých států kteří se schází podle potřeby Další úrovní je Výbor stálých zástupců kde se schází zástupci členských států příp jejich zástupci Dalšími úrovněmi pak jsou výbory a pracovní skupiny Rada rozhoduje buď jednomyslně kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU Evropská komise Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku Komisaři nesmějí přihlížet k zájmům jednotlivých zemí Komise má výlučné právo iniciovat návrhy legislativy a dohlíží na dodržování zakládacích smluv EU Vypracovává návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody Na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře v současnosti je jich dvacet osm Předsedou komise je od listopadu 2014 Lucemburčan Jean-Claude Juncker Od roku 2014 smlouvy předpokládají snížení počtu komisařů na 2 3 počtu členských států a zavedení systému rotace Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů Sídlo má v Bruselu Soudní dvůr Evropské unie Soudní dvůr Evropské unie dbá nad jednotným výkladem evropského práva Má sídlo v Lucemburku Evropská centrální banka Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem která spolu s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank je měnovou bankou pro Eurozónu Evropský účetní dvůr Evropský účetní dvůr kontroluje hospodaření Unie Má sídlo v Lucemburku Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů jsou poradní a konzultativní orgány Evropské unie Jsou nápomocny Evropskému parlamentu Radě a Komisi V některých předepsaných oblastech a případech je jejich konzultace povinná Další instituce Evropská investiční banka poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice Sídlí v Lucemburku pobočky má v Athénách Lisabonu Londýně Madridu a Římě Evropský investiční fond pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům Sídlí v Lucemburku Evropský ombudsman se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU Sídlí ve Štrasburku Politiky Evropské unie Od Maastrichtské smlouvy se oblasti činnosti EU tzv politiky EU dělily do tzv tří pilířů Lisabonská smlouva toto dělení formálně zrušila ale fakticky částečně přetrvává v přechodných obdobích a specifických procedurách První pilíř nadstátní zastřešoval všechna tři dosavadní Společenství druhý a třetí pilíř zaváděly nové oblasti mezivládní spolupráce Druhý pilíř zahrnoval společnou bezpečnostní a zahraniční politiku třetí pilíř pak policejní a justiční spolupráci Lisabonskou smlouvou se dosavadní druhý a třetí pilíř přeměnily v další společné politiky EU Určitá výjimka zůstala v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky kde je zachována jednomyslnost členských států Ekonomika Evropská unie je největší světovou ekonomikou s HDP 118 biliónu euro v paritě kupní síly 2009 EU má dlouhodobě aktivní saldo běžného účtu platební bilance a nízkou inflaci zvláště v zemích bývalé „patnáctky; finanční krize roku 2008 ji však vážně postihla Mezi starými a novými zeměmi existují významné rozdíly v ekonomické vyspělosti i ostatních ekonomických ukazatelích Většina hospodářských aktivit je buď koordinována např sociální politika nebo je zcela v pravomoci institucí Evropské unie např obchodní politika Všechny státy Evropské unie jsou zapojeny do jednotného vnitřního trhu je zajištěn volný pohyb zboží osob služeb a kapitálu neexistují technické překážky obchodu rozdíly technických požadavků různé stupně ochrany duševního vlastnictví apod snížení administrativy v daňové oblasti Evropská měnová unie Devatenáct zemí EU Belgie Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Malta Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko a Španělsko je navíc členy eurozóny což znamená že na jejich území platí společná měna euro; další země ho plánují zavést Podmínkou pro přijetí eura jsou tzv konvergenční nebo Maastrichtská kritéria průměrná míra inflace země v období jednoho roku před prověřením o vstupu do závěrečného stadia nesmí převýšit o více než 15 procentního bodu průměrnou míru inflace tří zemí s nejnižší mírou inflace dlouhodobá nominální úroková míra nesmí v roce před prověřením země o možnosti vstupu do závěrečného stadia převýšit o více než 2 procentní body průměrnou úrokovou míru tří zemí s nejnižší mírou inflace deficit veřejných financí nesmí převýšit 3 % HDP a státní dluh nesmí převýšit 60 % HDP v době kdy bude EU prověřovat vstup do EMU kritérium státního dluhu se považuje za splněné pokud se podíl dluhu na HDP dlouhodobě snižuje měnový kurz členské země nesmí překročit rozpětí dané Evropským měnovým systémem ERM II a alespoň dva roky před prověřením možnosti vstupu do závěrečného stadia nesmí členská země devalvovat svou měnu oproti měnám ostatních členských zemí EU Financování a rozpočet EU Rozpočet Evropské unie je určen k financování politik EU administrativních výdajů evropských institucí a další účely Na rozdíl od národních rozpočtů musí být vždy vyrovnaný nepřipouští se tedy rozpočtové deficity Podle rozpočtového rámce na období 2007–2013 bude činit 105 % HDP Unie podíl výdajů národních rozpočtů na HDP členských států se přitom pohybuje okolo 40 % Návrh rozpočtu vypracovává Evropská komise a předkládá jej ke schválení Radě EU Evropský parlament je oprávněn návrh pozměnit Česká republika a Evropská unie Integrace do západoevropských struktur byla jedním z hlavních cílů Československa po sametové revoluci v roce 1989 První významnou změnou bylo otevření hranic a odstranění řady dovozních omezení Před Československem ale stál obtížný úkol transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní Již v roce 1989 byl založen fond PHARE jehož úkolem bylo pomáhat Polsku a Maďarsku při přechodu na tržní ekonomiku prostřednictvím finančních grantů a poradenství Postupně se jeho působnost rozšířila i na další státy bývalého východního bloku Československo k němu přistoupilo v roce 1990 Dle informací Ministerstva financí ČR zaplatila celkově Česká republika od svého vstupu do EU tedy od 1 května 2004 do 31 prosince 2012 3012 mld Kč oproti tomu získala 5512 mld Kč Celkově se tak Česká republika řadí mezi čisté příjemce s kladným saldem okolo 250 mld Kč< ref> Podle agentury STEM klesá od roku 2010 podíl lidí v Česku kteří pozitivně hodnotí fungování Evropské unie za efektivně fungující organizaci ji pokládá pouze 27 % občanů< ref> Asociační dohody V průběhu první poloviny 90 let byly s postkomunistickými státy uzavírány asociační dohody též dohody o přidružení nebo Eurodohody které sice nedávaly záruku přijetí do EU ale umožňovaly lepší politický dialog institucionální spolupráci a odstraňování obchodních bariér Evropská unie se zavázala snižovat svoje cla a kvóty rychleji než východní státy aby zmírnila dopady na jejich ekonomiky Po rozpadu Československa musela Česká republika podepsat novou asociační dohodu; vstoupila v platnost 1 února 1995 a na jejím základě se český premiér například mohl účastnit zasedání Evropské rady a resortní ministři se mohli 2× ročně účastnit zasedání Rady ministrů V první polovině 90 let se představitelé EU zdráhali dát závazný termín přistoupení postkomunistických zemí Na summitu v červnu 1993 byla ale schválena tzv Kodaňská kritéria určující podmínky vstupu Přístupová jednání Česká republika podala žádost o členství v EU 17 ledna 1996; vstup do EU byl jednou z priorit české zahraniční politiky s významnými dopady také na domácí politickou a ekonomickou situaci např nutnost postupné implementace acquis communautaire do českého právního řádu V červenci 1997 vydala Evropská komise Agendu 2000 která se stala základním metodologickým dokumentem pro přijímání nových členských zemí a obsahovala posudky nově přistupujících zemí ohledně plnění nutných podmínek členství v EU Na jejím základě EK doporučila zahájit přístupová jednání s Českou republikou Estonskem Kyprem Maďarskem Polskem a Slovinskem; ta začala v březnu 1998 I v následujících letech vydávala EK každoroční posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické právní politické i dalších oblastech Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi Bulharskem Litvou Lotyšskem Maltou Rumunskem a Slovenskem tzv Helsinská skupina skupina v niž byla i Česká republika se nazývala Lucemburská Kvůli zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání se celé acquis communautaire rozdělilo do 31 kapitol tzv screening – tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou Vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí členských států EU jednání vždy řídila předsednická země EU s kandidátskými zeměmi Pro vstup nových zemí byla důležitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003 která připravila evropské instituce na rozšíření V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; datem vstupu byl 1 květen 2004 Smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty stávajících členských zemí EU a Evropský parlament Některé přistupující státy ratifikovaly vstup do EU v parlamentu některé zvolily referendum včetně ČR kde v červnu 2003 hlasovalo pro vstup 773 % voličů volební účast byla 552 % Česká republika je plnoprávným členem Evropské unie s přechodnými obdobími vyjednanými v přístupové smlouvě omezení volného pohybu pracovních sil maximálně do roku 2011 v některých zemích netýká se např Spojeného království a Irska postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům 25 % v r 2004 30 % v r 2005 a 35 % v r 2006 omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci – občany EU 7 let a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU 5 let přechodné období do 31 12 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích přechodné období do 31 12 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí přechodné období do 31 12 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH trvalá výjimka pro sníženou sazbu DPH z produktů pěstitelského pálení množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí týkající se obalových odpadů čištění městských odpadních vod omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod Evropská komise přijala v červenci 2007 priority rozvoje České republiky specifikované v Národním strategickém referenčním rámci Ten určuje strategii čerpání finanční pomoci v souladu s Lisabonskou strategií ve výši 2669 miliard eur v období 2007 až 2013 Obyvatelstvo Demografie Evropské unie představuje vysoce zalidněnou a kulturně rozmanitou unii 28 členských států K 1 lednu 2009 žilo v Evropské unii celkem 4997 milionů obyvatel což by mohlo být v rámci celku vyrovnáno vstupem nových států do EU v horizontu příštích 20 let Nejlidnatějším členským státem je Německo s odhadovaným počtem 821 milionu obyvatel zatímco nejméně lidnatým členským státem je Malta se 400 tisíci obyvateli Porodnost je v EU nízká; v průměru připadá na jednu ženu 15 dítěte Nejvyšší je porodnost v Irsku kde je 169 ‰ a ve Francii kde je 13 ‰ Nejnižší porodnost má v EU Německo s 82 ‰ Náboženství EU má významnou náboženskou rozmanitost která se zrcadlí v rozmanitosti dějin a kultury Nominální většina obyvatel vyznává křesťanství převážně římský katolicismus protestantství a pravoslaví Navzdory tomu ne všechny státy EU mají křesťanské většiny v Česku a Estonsku mají například většinu ateisté Nedávný příliv přistěhovalců do bohatých států EU s sebou přinesl množství různých náboženství která dotyční vyznávali ve svých rodných vlastech Patří mezi ně islám hinduismus buddhismus sikhismus a Bahá'í Judaismus má v Evropě dlouhou historii a Židé žili pokojně s ostatním obyvatelstvem po celá století navzdory stoletím kdy byli Židé diskriminováni perzekvováni a nakonec na nich byla spáchána genocida v podobě holocaustu V Evropě má rovněž tradici sekularismus který přispěl k vzestupu ateismu a agnosticismu Jazyk Každý z úředních jazyků 28 členských zemí má status oficiálního jazyku Evropské unie V současnosti tak má EU celkem 24 úředních jazyků nejnovějšími úředními jazyky jsou irština bulharština rumunština a úplně poslední chorvatština Nejvíce mluveným jazykem EU je angličtina kterou hovoří na 51 % obyvatel unie Tento vysoký podíl je dán tím že 38 % občanů EU používá angličtinu jinak než jako svůj mateřský jazyk tj buď druhý jazyk nebo cizí jazyk Nejvíce mluveným mateřským jazykem je němčina kterou mluví 18 % obyvatel EU Kultura Titul Evropské hlavní město kultury je vždy na jeden rok propůjčován Evropskou unií jednomu či více evropským městům která tak mají po celý rok možnost představit Evropě svůj kulturní život a jeho rozvoj Původně byla tato města volena na základě kulturní historie naplánovaných akcích a schopnosti projekt podpořit finančními prostředky a infrastrukturou Odkazy Reference Související články Euro Evropský rok občanů Evropské ministáty a Evropská unie Evropské společenství Fondy Evropské unie Vzdělávací programy EU Literatura FIALA P PITROVÁ M Evropská unie Brno CDK 2003 BRDEK M JÍROVÁ H Sociální politika v zemích EU a ČR Praha CODEX Bohemia 1998 BRŮŽEK A Evropská měnová integrace Praha VŠE 1996 CIHELKOVÁ E Vnější ekonomické vztahy Evropské unie Praha C H Beck 2003 CIHELKOVÁ E JAKŠ J A KOL Evropská integrace – Evropská unie Praha VŠE 2004 JAKŠ J Quo Vadis Evropská unie Praha ETC Publishing 1998 NEUMANN P LUKÁŠ Z Společná zemědělská politika EU – Regionální a strukturální politika EU Praha VŠE 2000 PELTRÁM A KOŘÍNKOVÁ K Rozvoj transevropské dopravní sítě Praha Nadatur 1997 PELTRÁM A Transevropské sítě Praha Nadatur 1997 SVOBODA P Právo vnějších vztahů Evropské unie Praha Linde Praha 1999 TICHÝ L ARNOLD R A KOL Evropské právo Praha C H Beck 1999 TÝČ V Základy práva Evropské unie pro ekonomy Praha Linde 2004 ISBN 80-7201-478-1 BALANYÁ B DOHERTY A HOEDMAN O MA´ANIT A WESSELIUS E '' nakl paradigmask 2003 311 stran Externí odkazy oficiální portál Evropské unie informační portál Odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR informační portál o Evropské unii přehledy informací a zpravodajství Přehled organizací Evropské unie YouTubecom eutube Fezzán je historický region v jihozápadní Libyi Kde byl do revoluce v roce 1969 jeden z jejích správních celků a do roku 1963 i jeden ze tří částí federace tvořící Libyi Historie Ve starověku byla oblast Fezzán centrem městské civilizace Garamantes v roce 19 př n l se pak stala součástí Římské říše pod názvem Phazania Většina obyvatelstva tehdy konvertoval ke křesťanství Po nájezdech Vandalů do severní Afriky v 5 století získal Fezzán nezávislost V roce 666 ale oblast ovládly arabské kmeny a pod Arabskou říší zůstal Fezzán až do 10 století kdy se znovu osamostatnil V následujících stoletích se oblast střídavě dostávala pod cizí nadvládu a získávala nezávislost Např ve 13 století by Fezzán připojen k říši Kanem V období od 16 do počátku 19 století bylo toto území pod nadvládou dynastie Bani Muhammad původem z Maroka Až v roce 1842 byl anektován Osmanskou říší V letech 1913-1915 byla tato převážně pouštní oblast obsazena italskými jednotkami a po 1 světové válce se stala součástí kolonie Italská Libye Od roku 1938 v rámci provincie Libyjská Sahara Během 2 světové války byla oblast obsazena francouzskými vojsky Pod francouzskou správou zůstal Fezzán až do roku 1951 kdy se stal spolu s Kyrenaikou a Tripolskem součástí samostatné Libye V roce 1963 bylo zrušeno federativní uspořádání Obyvatelstvo Populace je převážně arabského původu najdeme zde ale také berberské a černošské obyvatelstvo Většina z necelých 200 000 obyvatel Fezzánu je soustředěna v pouštních oázách v centrální oblasti a na jihu zvláště ve městech Marzuq a Sabha Klimatické podmínky Pro tuto oblast je typické extrémní klima Velmi horká léta zde střídají mrazivé zimy Srážky jsou vzácné a nepravidelné Sídla Mezi největší města patří saharské oázy Marzuq Sabha Brak a Zawilah Suroviny Oblast Fezzán je známá pro pěstování datlovníku jehož miliony stromů pokrývají několik stovek hektarů v jednotlivých oázách Pěstuje se zde mnoho různých druhů datlových palem Jen v oáze Murzuk najdeme více než 30 odrůd Mezi nejvyhlášenější patří Tillis Tuati a Auregh Produkci datlí doplňují obiloviny ovoce a zelenina Najdeme zde také velké ropné ložisko v oblasti Marzūq Externí odkazy Filipíny oficiálně známé jako Filipínská republika jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii jehož hlavním městem je Manila Rozkládají se na 7107 ostrovech v západním Tichém oceánu S žádným státem nesdílejí pozemní hranici Mořské úžiny je dělí od Tchaj-wanu na severu od Malajsie Sabah na jihozápadě a Indonésie Sulawesi na jihu Filipíny jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě s 98 miliony obyvateli 2013 Filipínská ekonomika je 47 největší na světě a jejích hrubý domácí produkt HDP činil v roce 2008 nominálně 1686 miliard amerických dolarů Odhaduje se že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců Filipíny dříve španělská a posléze americká kolonie jsou jednou ze dvou převážně katolických zemí v Asii druhou je Východní Timor Existuje zde množství menšinových náboženských skupin vyznávajících islám buddhismus hinduismus a další víry Na filipínských ostrovech lze nalézt četná etnika a kultury Dějiny Ve středověku byly Filipíny rozdrobené na řadu drobných knížectví v jejichž čele stáli rádžové vesničtí předáci se nazývali dato V 15 století se zde začal hlavně z Bruneje šířit islám Suluské ostrovy Mindanao Španělská nadvláda V roce 1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovy Fernão de Magalhães V roce 1565 se staly španělskou kolonií Španělská Východní Indie spolu s Marianami a Karolínami Ve 2 polovině 19 století zesilovaly snahy místních obyvatel o získání nezávislosti První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné Národním hrdinou který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník dr José Rizal Americká nadvláda Po španělsko-americké válce v roce 1901 se Filipíny staly kolonií Spojených států amerických V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv omezená autonomie Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia Philippine Commonwealth statut podobný dnešnímu Portoriku které ale přerušila válka Na jejím počátku byly Filipíny obsazeny Japonci kteří zde zřídili loutkový stát V roce 1944 zahájili Američané znovudobývání Filipín Nezávislost Roku 1946 získala země nezávislost V letech 1966–1986 zde diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy Po jeho svržení jsou voleni prezidenti kteří jsou hlavou státu Ze 14 prezidentů byly 2 ženy Corazon Aquinová a Gloria Macapagal-Arroyová Geografie Filipíny jsou souostroví skládající se ze 7107 ostrovů na celkové ploše 300 tisíc km2 Nacházejí se mezi 116 a 126 stupněm východní délky a 4 a 21 stupněm severní šířky a z východu je ohraničuje Filipínské moře ze západu Jihočínské moře a z jihu Celebeské moře Několik set kilometrů jihozápadně se nachází ostrov Borneo a severně od Filipín se nachází Tchaj-wan Jiho-jihozápadně se nacházejí ostrovy Moluky a Celebes a východně se nachází Palau Filipíny se dělí do tří ostrovních skupin Luzon Visayas a Mindanao Přístav Manila v části Luzon je hlavním a druhým největším městem země Většina hornatých ostrovů je vulkanického původu a jsou pokryty tropickým lesním pralesem Nejvyšší hora Apo která se nachází v části Mindao měří 2954 m n m Je zde mnoho aktivních sopek jako například Mayon Volcano Pinatubo či Taal Volcano Ostrovy se nachází v tajfunovém pásmu západního tichomoří a každý rok zde udeří na devatenáct tajfunů Filipíny se nacházejí v severozápadním vnějším okraji pacifického ohnivého kruhu a jsou tak častým místem seismické a vulkanické aktivity Každý den proběhne na 20 zemětřesení z nichž většina je natolik slabá že je není možné pocítit Poslední velké zemětřesení proběhlo v roce 1990 Nejdelší filipínskou řekou je Mindanao 551 km To znamená že řeky v zemi jsou krátké mají ale rychlý spád I přes tento dobrý předpoklad nejsou příliš často využívané k zisku elektrické energie je vybudováno pouze několik vodních elektráren Flóra a fauna Celkem 36 % rozlohy země zaujímají původní lesy Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy Ve vyšších oblastech převládají borové lesy na pobřeží rostou mangrovy Typickým zástupcem živočišné říše jsou opice ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí Podnebí Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 265 °C Na Filipínách existují tři roční období „Tag-init či „Tag-araw teplé období nebo léto od března do května „Tag-ulan období dešťů od června do listopadu a „Tag-lamig chladné období od prosince do února Podnebí ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění Jihozápadní monzun od května do října je známý jako „Habagat a suché větry severovýchodního monzunu od listopadu do dubna jsou známé jako „Amihan< ref> Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším květen Teplota a vlhkost dosahují maxima v dubnu a květnu Manila a většina nížinatých oblastí jsou od března do května prašná s velmi teplým počasím V tomto období teplota zřídkakdy klesne pod 37 °C a teplota u moře jen vzácně klesne pod 27 °C Roční úhrn srážek dosahuje v hornatých oblastech východního pobřeží 5000 mm zatímco v některých údolích se jedná o hodnoty pod 1000 mm Velké nebezpečí představují tajfuny které jsou zde poměrně časté Tajfuny Na Filipínách jsou označovány jako baguio psáno také bagio vaguio bagyo podle města Baguio kde během bouře v roce 1911 napadlo za jeden den 1168 cm srážek Ve dvacátém století zasáhla Filipíny řada tropických bouří které pokaždé způsobily velké ztráty na životech a materiální škody V říjnu 1970 se územím přehnal tajfun Sening který zničil řadu měst přičemž rychlost větru dosahovala až 275 km h což bylo nejvíc v zaznamenané historii Na podzim 1991 zasáhla Filipíny tropická bouře Uring která přes relativní slabost rychlost větru 95 km h způsobila rozsáhlé záplavy a počtem obětí odhadem až 8 tisíc překonala všechny dosavadní bouře Mezi zničenými městy byl Tacloban či Guiuan v provincii Leyte problémem zůstává i bezpečnost Vláda a politika Filipíny jsou zastupitelskou demokracií prezidentskou republikou Filipíny jsou unitární stát mimo Autonomní region Muslimské Mindanao Prezident je hlava státu i hlava vlády a vrchní velitel je volen přímou volbou na 6 let Bikamerální Kongres se skládá z horní komory Senátu Filipín a komory dolní Sněmovny reprezentantů Filipín která je volena na 3 roky Administrativní členění Geograficky se 7 tisíc filipínských ostrovů dělí do 3 skupin ostrovů Luzon Visayas a Mindanao Ty se dále dělí na 17 regionů 81 provincií 131 měst 1497 obcí a 41994 malých obcí zvaných barangay Dne 24 července 2006 oznámila tehdejší filipínská prezidentka Gloria Macapagal-Arroyo návrh na vytvoření pěti ekonomických superregionů zaměřených na hospodářské přednosti jednotlivých oblastí Ekonomika Nerostné bohatství Co se nerostného bohatství týče jsou Filipíny velmi bohaté Nachází se zde naleziště rud železa mědi zinku olova manganu chromu zlata stříbra rtuti a kobaltu Jsou zde i ložiska dvou důležitých paliv ropy a černého uhlí Zemědělství Zemědělstvím se živí asi 40 % obyvatel Zemědělská půda zaujímá asi 34 % území státu Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma Zpracováním dužiny jejich plodů kokosové ořechy se vyrábí tzv kopra Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě Ještě se zde pěstují ananasy banány batáty cukrová třtina kakao kaučukovník káva kukuřice mango maniok rýže a tabák Zemědělství převládá nad průmyslem Průmysl Filipíny patří k rozvojovým zemím Donedávna zde převládala tradiční odvětví průmyslu – průmysl potravinářský textilní dřevařský a částečně chemický Od 70 let 20 století začíná na významu nabírat strojírenství Významnými odvětvími strojírenství se stala výroba videorekordérů televizorů a radiomagnetofonů a montáž automobilů Největším průmyslovým centrem země je hlavní město Manila zde je soustředěno téměř 90% veškerého filipínského průmyslu Demografie Drtivou většinu populace ostrovů tvoří Filipínci 96% Zbytek tvoří nespočitatelné menšiny např Číňané Obyvatelé mají svá sídla především v pobřežních nížinách Střední délka života mužů je asi 653 let u žen asi 711 let Spolu s Východním Timorem vyznávají jako jediní v jihovýchodní Asii převážně křesťanství Největší města Quezon 22 mil obyvatel Manila hlavní město 106 mil obyvatel i s aglomeracemi Caloocan – 12 mil obyvatel Davao – 12 mil obyvatel Cebu – 730 000 obyvatel Zamboanga – 620 000 obyvatel Bacolod – 430 000 obyvatel Zajímavosti Oblíbenou zábavou místních obyvatel jsou kohoutí zápasy Název sopky Apo se často vyskytuje v křížovkách Pražské jezulátko Bambino di Praga je dobře známo na Filipínách Je tam ctěnou náboženskou ikonou známou jako Santo Niño Na velikonoce se na Luzonu poblíž Manily nechávají domorodci dobrovolně zaživa ukřižovávat někteří to absolvovali i několikrát Související stránky Římskokatolická církev na Filipínách Seznam ostrovů Filipín Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Flashdace muzikál je divadelní adaptace autorů Robbieho Rotha a Roberta Caryho stejnojmenného filmu z roku 1983 Muzikál měl světovou premiéru v červenci roku 2008 v Theatre Royal Plymouth následně cestoval po celé Velké Británii během května roku 2009 následně se během ledna 2011 hrál v Londýně na West Endu Ve Spojených státech se toto představení hraje od roku 2013 V České republice měl muzikál premiéru 28 září 2013 v Městském divadle Brno< ref> Děj Alexandra "Alex" Owensová osmnáctiletá svářečka pracující v ocelárně v Pittsburghu v Pensylvánii touží stát se profesionální tanečnicí Nemá však žádné profesionální vzdělání pouze ve svém volném čase tancuje v baru u Harryho spolu se svými kamarádkami Jednoho dne se seznámí se synem majitele továrny Nickem Hurleym který se vydává za obyčejného dělníka Alex ho úplně okouzlí hlavně svou bezprostředností a drzostí Dívka si podává přihlášku na taneční konzervatoř nechce se svého snu vzdát S přípravami na přijímací zkoušky jí pomáhá její dlouholeté přítelkyně bývalá baletka Hana Postupně se čím dál více sbližuje s Nickem který musí s pravdou ven Alex zprvu není vůbec nadšená že je z vyšší společnosti ale postupně se s tím smiřuje Paralelně probíhá příběh Jimmyho který pracuje jako číšník u Harryho a jeho přítelkyně Glorie Jimmy se touží stát slavným komikem a odjíždí proto do světa aby se tam proslavil Zanechává Glorii napospas osudu ta se také touží stát slavnou a přijme místo u Johny ve stripbaru Nakonec si Jimmy uvědomí že o žádnou slávu nestojí že stojí jen o tu jednu jedinou – Glorii Mezitím Alexiny přípravy na zkoušky vrcholí Nick nemůže jen tak sedět a nic nedělat jde za komisí a trochu se u ní přimluví Nešťastně se před Alex prořekne a ta je na něho velmi naštvaná odmítá jakoukoliv protekci Pomalu se blíží datum přijímaček ale dívku velmi zasáhne smrt Hany Svůj boj však nevzdává dá do toho všechno na její památku V onen důležitý den ze sebe vydá maximum celou svou duši dá do tance To se jí vyplatí I bez Nickovy protekce ohromí všechny členy poroty Její sen se stal skutečností a navíc na ni před školou čeká její milovaný s kyticí rudých růží Co víc si přát? Verze Městského divadla Brno Tento muzikál má na svém repertoáru jako první divadlo u nás Městské divadlo Brno Představení mělo premiéru 28 září 2013 trvá celkem tři hodiny s jednou dvacetiminutovou přestávkou Režisér Stanislav Moša použil překlad Jiřího Joska V díle se objevují známe písně jako Maniac What a Feeling Manhunt Gloria nebo I Love Rock and Roll Na Flashdance převažuje mezi recenzenty pozitivní kritika Jiří Pavel Kříž v deníku Právo vyzdvihuje jak choreografie kostýmy tak i scénu Celkově ohodnotil muzikál číslem 100 % Obsazení hlavních rolí Odkazy Reference Externí odkazy Francouzi jsou příslušníci západoevropského národa žijícího na území dnešní Francie historicky keltského latinského a germánského původu Hovoří francouzským jazykem francouzštinou který náleží do románské jazykové skupiny Podle francouzské ústavy je Francouzem každý občan Francouzské republiky bez ohledu na jeho původ rasu nebo náboženství Tato definice francouzského národa která má svůj původ ve velké francouzské revoluci se liší od ostatních evropských národů které se definují na základě etnické příslušnosti Reference Externí odkazy Ghana Republika Ghana je stát v západní Africe Sousedí na severu s Burkina Faso na východě s Togem na západě s Pobřežím slonoviny jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu Hlavním městem je Accra Historie Ghana byla postupně kolonizována již od roku 1470 kdy se na pobřeží usídlili Portugalci a postavili zde první z mnoha pevností Na konci 17 století vznikla v severní části mocná a bohatá Ašantská říše která až na konci třetí ašantsko-britské války v roce 1901 podlehla britskému imperialismu Do roku 1957 byla Ghana državou Velké Británie pod názvem Zlaté pobřeží Stala se první kolonií v subsaharské Africe která získala nezávislost 6 března 1957 a jejím prvním prezidentem se stal Kwame Nkrumah Byl vůdčí osobností panafrikanismu a byl jedním ze zakladatelů mezivládní Organizace africké jednoty kterou v roce 2002 vystřídala Africká unie Nkrumah byl svržen v ozbrojeném státním převratu v roce 1966 poté co do značné míry opustil cestu demokratického vládnutí Vláda vzešlá z demokratických voleb v roce 1969 však nebyla schopná čelit narůstajícím hospodářským obtížím Prezident Edward Akufo-Addo jakož i vláda Kofiho Busii byli svrhnuti nenásilným převratem v roce 1972 V následujících letech proběhlo několik pučů a v roce 1981 začala vláda diktátora Jerryho Rawlingse který pozastavil platnost ústavy a zakázal politické strany V důsledku hospodářského úpadku stovky tisíc obyvatel odešlo hledat obživu do sousedních států Začátkem devadesátých let přistoupil Rawlings k liberalizaci poměrů a byla vyhlášena nová ústava V roce 1992 byl pak Rawlings ve svobodných volbách zvolen prezidentem a byl zvolen i podruhé v roce 1996 Ústava nedovolovala třetí funkční období a proto Rawlingsova strana Národní demokratický kongres zvolila jako kandidáta dosavadního viceprezidenta Johna Atta Millse Volby vyhrál jeho protikandidát John Kufuor z opoziční Nové vlastenecké strany Ve volbách roku 2004 se opakovalo jeho volební vítězství Z voleb v roce 2009 vyšel vítězně JA Mills Od demokratizace v roce 1992 tak došlo dvakrát k předání moci mezi dvěma opozičními stranami což svědčí o stabilitě demokracie v Ghaně Geografie Jedná se o převážně nížinnou oblast jejích hlavní osu tvoří řeka Volta Nejvyšší bod s nadmořskou výškou 883 m se nachází v Tožské vrchovině na hranicích s Togem Sever země se vyznačuje tropickým vnitrozemským klimatem jih vlhkým rovníkovým klimatem Většině území státu vévodí savany jižní části pak deštné lesy Na jihu se v průběhu roku vyskytují dvě období dešťů květen-červen a srpen-září; na severu je pouze jedno období dešťů vrcholící v polovině kalendářního roku V lednu a únoru přichází horké vzdušné proudění ze Sahary zvané harmatán Průměrný roční úhrn srážek v pobřežních oblastech je 83 cm Na území Ghany se nachází jedna z největších přehradních nádrží světa Jezero Volta Od přehradní zdi u obce Akosombo se táhne 520 km severně k Yapei Největší města Accra Kumasi Takoradi Tamale Cape Coast Tema Přehled hlav státu 631957-2461957 – Sir Charles Noble Arden-Clarke – generální guvernér reprezentující britskou monarchii jako hlava státu 2461957-171960 – William Francis Hare hrabě Listowel – generální guvernér reprezentující britskou monarchii jako hlava státu 171960-2421966 – Kofi Kwame Nkrumah – prezident; CPP 2421966-391969 – Joseph Arthur Ankrah do 241969; předseda; voj Akwasi Amankwaa Afrifa od 241969; předseda; voj John Willie Kofi Harlley bezp Emmanuel Kotoka do 1741967; Albert Kwesi Ocran voj – Rada národního osvobození 391969-781970 – Akwasi Amankwaa Afrifa předseda; voj John Willie Kofi Harlley bezp Albert Kwesi Ocran voj – prezidentská komise 781970-3181970 – Nii Amaa Ollennu – úřadující prezident 3181970-1311972 – Edward A Akufo-Addo – prezident; bezp 1311972-9101975 – Ignatius Kutu Acheampong předseda; voj J H Cobbina C D Benni Anthony Hugh Selormey voj Kwame R M Baah voj Kwame B Agbo voj – Rada národní spásy 9101975-571978 – Ignatius Kutu Acheampong – předseda Nejvyšší vojenské rady; voj 571978-461979 – Frederick „Fred William Kwasi Akuffo – předseda Nejvyšší vojenské rady; voj 461979-2491979 – Jerry John Rawlings – předseda Revoluční rady ozbrojených sil; voj 2491979-31121981 – Hilla Limann – prezident; PNP 31121981-711993 – Jerry John Rawlings – předseda Prozatímní rady národní obrany; voj 711993-712001 – Jerry John Rawlings – prezident; NDC 712001-712009 – John Agyekum Kufuor – prezident; NPP 712009-2472012 – John Evans Atta Mills – prezident; NDC 2472012-současnost – John Dramani Mahama – prezident; NDC Politika Ghana je parlamentní demokracií V čele státu stojí prezident vzešlý ze všeobecných voleb Prezident zároveň řídí moc výkonnou spolu se Státní radou Zákonodárnou moc má v rukou jednokomorový parlament o 201 členech z čehož jeden je předsedou sněmovny Poslanci jsou voleni na čtyři roky Hlavními politickými uskupeními jsou Nová vlastenecká strana NPP a Národní demokratický kongres NDC Nynějším prezidentem je John Dramani MAHAMA od 24 července 2012 stal se jím po smrti Johna Attu Millse Kromě úlohy hlavy státu a vlády je prezident rovněž nejvyšším velitelem ozbrojených sil a jmenuje viceprezidenta Viceprezidentem v letech 2001-2009 byl Alhaji Aliu Mahama nyní je jím od 6 srpna 2012 Kwesi Bekoe AMISSAH-ARTHUR Ghana je součástí Commonwealthu V řadě ohledů je ghanský politický systém odrazem modelů z Velké Británie a Spojených států amerických Správní rozdělení Ghanská republika má 10 oblastí v závorkách jsou uvedena hlavni města Ashanti Kumasi Brong-Ahafo Sunyani Central Region Cape Coast Eastern Region Koforidua Greater Accra Akra Northern Region Tamale Upper East Bolgatanga Upper West Wa Volta Ho Western Region Sekondi Ekonomika Na západoafrické poměry má Ghana bohaté a různorodé zdroje Přesto je Ghana převážně zemědělská země s většinou pracujících obyvatel zaměstnaných v zemědělství Mezi tržní plodiny patří kakao které společně s kakaovými polotovary a tovary vytváří 2 3 vývozních příjmů Dalšími produkty jsou dřevo kokosové ořechy a další palmové produkty ořechy máslovníku z nichž se vyrábí jedlý tuk a káva Ghana také úspěšně vyváží méně tradiční zemědělské výrobky ananas ledvinovníky a pepř Maniok jedlý sladké brambory banány kukuřice rýže arašídy proso a čirok patří mezi základní potraviny V Ghaně se také těží a vyváží se hlavně zlato diamanty manganová ruda a bauxit Země má nedostatečně rozvinutou dopravní síť Železnice vybudovaná britskou koloniální správou je značně zastaralá v provozu je jediná linka spojující město Kumasi a významný přístav Takoradi Největší přístav v zemi se nachází v Temě Silniční síť je rozvinutá zejména na jihu Jediná dálnice spojuje Akru a Temu pracuje se na dalším úseku ve směru z Akry do Kumasi Kotokovo mezinárodní letiště v Akře slouží jako významná spojnice s jinými městy v Africe Evropě Americe a na Blízkém východě Jsou provozovány i vnitrostátní letecké spoje do Kumasi a Tamale Demografie Ghana má 21 029 853 obyvatel Hovoří se zde kromě úřední angličtiny více než 50 jazyky a nářečími Nejrozšířenějším jazykem je Či Twi jímž hovoří obyvatelstvo Ašanti soustředěné v centrální a severní části země Jedná se o jazyk z Akanské skupiny stejně jako Fanti užívané na pobřeží Střediskem ašantské kultury je město Kumasi Vedle akanských kmenů 44% obyvatel tvoří významnou část kmeny Moshi-Dagomba na severu země 16% obyvatel Ewe 13% obyvatel a Ga 8% obyvatel oba soustředěné na jihovýchodě země Běloši tvoří asi 02% obyvatel Domorodá náboženství vyznává 38% obyvatel dále následují křesťané 34% a muslimové 30% Muslimské obyvatelstvo má své kořeny na severu ale díky značné vnitřní migraci se řada muslimských obyvatel přesunula na jih například za prací do zlatých dolů v okolí Obuasi Dětská práce na kakaových plantážích Z oblasti západní Afriky pochází 70 % světové produkce kakaa Více než 15 miliónu rodinných hospodářství ve státech Ghana Pobřeží slonoviny Kamerun a Nigerie je životně závislých na pěstování kakaovníků Pěstování kakaa ale není lukrativní rolníci žijí v bídě a najímají si nejlevnější pracovní sílu často děti některé jsou k nim unášeni z okolních států především Mali a Burkina Faso Děti jsou nuceny pracovat dlouhé hodiny přichází do kontaktu s pesticidy denně zachází s mačetami nosí těžké náklady bylo za poslední rok nuceno pracovat 15 procent dětí polovina pracovníků na plantážích byly děti a za poslední rok se jich polovina při práci zranila Dle v Ghaně pracuje téměř 44 % dětí ve věku 5 14 let V Evropě a USA se šíří kampaně mířící na velké zpracovatele kakaa Nestlé Kraft Foods Hershey aby pro své výrobky nevyužívaly kakao na které se podílela dětská práce a žádající výrobky fair trade< ref> Literatura Související články Afrika Africká unie Zeměpis Reference Externí odkazy Halle Saale původně Halle an der Saale česky Halle nad Sálou je největší město německé spolkové země Sasko-Anhaltsko Halle nad Sálou se nachází 40 km severozápadně od Lipska Leží v nadmořské výšce 87 metrů při ústí Bílého Halštrova do řeky Sály levobřežního přítoku Labe Město se rozkládá na ploše 135 km² a má 232 260 obyvatel k 30 září 2007 Je správně členěno na 5 městských obvodů a 35 městských částí Název Halle má patrně původ v předgermánském slově pro sůl dnes Historie Město pod názvem „Halla je poprvé zmiňováno v roce 806 v jiných pramenech bylo označováno také jako Hala Saxonum Hermundurorum Venedorum Ottův slovník naučný uvádí že zde kdysi stála slovanská osada Dobrohora V 10 století se stalo součástí magdeburské diecéze V roce 1281 je Halle zmiňováno jako člen Hansy V roce 1625 bylo město obsazeno císařskými vojsky pod velením Valdštejna V roce 1680 se dostalo pod vládu kurfiřtství braniborského a spolu s ním se stalo v roce 1701 součástí Pruského království V rámci Pruska se v roce 1714 stalo hlavním městem magdeburského vévodství V roce 1694 zde byla založena Univerzita Halle Alma Mater Halensis se čtyřmi fakultami V roce 1806 zaútočila na město napoleonská vojska a porazila pruské zálohy Napoleon při následné návštěvě města nařídil zrušit univerzitu V rámci tylžského míru v roce 1807 se Halle stalo součástí království Vestfálského ale v r1815 po Napoleonově porážce v bitvě u Lipska patřilo opět Prusku tentokrát jako součást nově zřízené provincie Sasko a bylo začleněno do správního okresu Merseburg Brzy poté 1817 bylo v Halle obnoveno vysoké učení a to jako Univerzita Martina Luthera jako společná nástupnická instituce dvou univerzit zrušených Napoleonem původní hallské univerzity založené 1694 a slavné univerzity ve Wittenbergu založené 1502 V roce 1882 zahájila ve městě provoz koňská tramvaj a v roce 1891 kdy už počet obyvatel města dosáhl 100 000 obyvatel zahájila provoz první elektrická tramvaj se třemi linkami – zřejmě první síť městských elektrických drah v Evropě Roku 1904 se zde narodil zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě a generál policie Reinhard Heydrich Na konci druhé světové války bylo město dvakrát vybombardováno 31 března a 1 dubna 1945 a pak 17 dubna 1945 obsazeno americkými vojsky V červenci 1945 Američané odtáhli a Halle se stalo součástí sovětské zóny rozděleného Německa jako hlavní město provincie Sasko která se brzy stala opět zemí Sasko-Anhaltsko V roce 1952 když NDR zrušila členění na země se Halle stalo okresním městem okres Halle V roce 1967 byla obytná území na západě města správně oddělena jako samostatné město Halle-Neustadt Po znovusjednocení Německa v květnu 1990 bylo Halle-Neustadt opět připojeno k městu Halle které v rámci nového správního členění opět spadá pod zemi Sasko-Anhaltsko Pamětihodnosti Kostel Panny Marie Marktkirche Unser Lieben Frauen – čtyřvěžový kostel ze 16 století jeden ze symbolů města Červená věž Roter Turm Rodný dům skladatele Georga Friedricha Händela Opernhaus Zámek Moritzburg Hrad Giebichenstein Partnerská města Externí odkazy Irák oficiálním názvem Irácká republika ' Džumhuri Iraq je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie Na jihu sousedí s Kuvajtem a Saúdskou Arábií na západě s Jordánskem na severozápadě se Sýrií na severu s Tureckem a na východě s Íránem na jihovýchodě je pak Perský záliv Podle odhadů z roku 2011 žije v Iráku 32 847 000 lidí z nichž většinu 75–80 % tvoří Arabové a zbytek převážně Kurdové Celkem 97 % obyvatel je muslimského vyznání a to většinou šíitského Hlavním a největším městem je Bagdád úředními jazyky jsou arabština a kurdština V Evropě byl dříve Irák znám jako součást Mezopotámie Tato oblast byla od 6 tisíciletí př n l domovem několika úspěšných civilizací např Akkadské Sumerské Novoasyrské Novobabylonské a Seleukovské říše vládly jí také dynastie Arsakovců Sásánovců a Abbásovců Po ovládnutí muslimskými Araby v půlce 7 století byla součástí chalífátu za vlády volených chalífů a Umajjovců ílchanátu říše Safíovců a Afšárovců a Osmanské říše Hranice moderního Iráku určila Společnost národů poté co byla v roce 1920 Osmanská říše rozdělena Sèvreskou smlouvou Oblast Iráku připadla Spojenému království jako mandátní území pod názvem Britský mandát Mezopotámie V roce 1921 byla ustanovena monarchie a Irácké království získalo nezávislost na Spojeném království v roce 1932 V roce 1958 vznikla Irácká republika která byla mezi lety 1968 a 2003 ovládána socialistickou stranou Baas jejímž vůdcem a prezidentem země se v roce 1978 stal Saddám Husajn Zahraniční politiku i vnitrostátní situaci výrazně ovlivnily irácko-íránská válka a válka v Zálivu V roce 2003 do Iráku vnikla koalice vedená Spojenými státy a území začala okupovat O rok později byla kontrola předána dočasné vládě v roce 2005 byla přijata nová ústava a zvolena nová vláda Poslední američtí vojáci zemi opustili 18 prosince 2011< ref> Irák je parlamentní demokratická republika jeho politika je ale silně zkorumpovaná a situace v zemi je kvůli působení ozbrojených skupin neklidná V posledních letech se situace uklidňuje a o Irák vzrůstá zájem mezi zahraničními investory Vládu vede premiér a zákonodárným orgánem je zatím jednokomorová Sněmovna reprezentantů Na severovýchodě země existuje de facto autonomní oblast irácký Kurdistán která je ale ekonomicky závislá na Bagdádu Podle hrubého domácího produktu je irácká ekonomika 62 největší na světě Etymologie Arabský název al-Irakíja se používá od 6 století Existuje více možností odkud pochází Jedním možným vysvětlením je původ z názvu sumerského města Uruk podle Bible Erech Dalším možným vysvětlením je původ z arabského slova `araqa což znamená přibližně „dobře zavlažený nebo „úrodný Mezopotámie byla v arabštině nazývána Irácká země neboli „úrodná země Pojem „Arabský Irák nezahrnoval oblast dnešního severního Iráku< ref> Historie Mezopotámie a Arabská nadvláda První důkazy osídlení území dnešního Iráku pocházejí z doby před asi 150 000 lety Do jižní části Mezopotámie jak se území mezi řekami Eufrat a Tigris nazývalo se na přelomu 4 a 3 tisíciletí př n l dostalo první sumerské obyvatelstvo a založilo zde civilizaci která se tak stala jednou z nejstarších civilizací na světě Sumerové na počátku 3 tisíciletí př n l vynalezli klínové písmo které ryli do hliněných tabulek Mezopotámie byla rozdělena na jižní Babylonii a severní Asýrii jejichž dějiny se zpočátku vyvíjely odděleně a později se začaly mísit Typickým sumerským politickým zřízením byly městské státy které byly v pozdějších dobách nahrazovány říšemi První velkou říši s názvem Akkadská říše založil Sargon Akkadský okolo roku 2310 př n l po ní následoval stát 3 dynastie urské Nejvíce pramenů z mezopotámské doby pochází ze starobabylonského období z doby vlády Chammurapiho který nechal vydat slavný Chammurapiho zákoník V roce 331 př n l dobyl Mezopotámii Alexandr Veliký a ta se po jeho smrti stala součástí Seleukovské říše Okolo roku 150 př n l se území zmocnili Parthové Ve 3 století podlehli Parthové Peršanům z dynastie Sásánovců kteří Babylonii připojili ke své říši Mnohá z mezopotámských měst mezi než patřil např Babylón Akkad Ur Uruk Lagaš Nippur Aššúr Ninive a Nimrud jsou v současnosti významnými archeologickými lokalitami V Mezopotámii kromě Chammurapiho zákoníku vznikly např Visuté zahrady Semiramidiny jeden ze sedmi divů světa Epos o Gilgamešovi a biblická Babylonská věž V roce 637 se Mezopotámie zmocnili muslimští Arabové a tak se Irák jak tuto zemi nazvali stal součástí chalífátu Po většinu doby arabské nadvlády byl Irák centrem chalífátu a Bagdád který muslimové založili v roce 762 byl nějakou dobu nejspíše největším městem na světě< ref> Vláda chalífů v Iráku nebyla vždy pevná zemi v 10 století vládli íránští Bújovci a později se stala součástí velké Seldžucké říše Mongolská nadvláda a Osmanská říše V roce 1258 se po obléhání a následném zdevastování Bagdádu kdy bylo zabito 200 000–1 000 000 obyvatel jeho obyvatel Za jejich vlády země ekonomicky i kulturně upadala Po rozpadu ílchanátu v roce 1335 se stala součástí džálajirovského sultanátu a o půl století později říše turkického vojevůdce Tamerlána V 15 století se vlády nad Irákem ujali Turkméni a na počátku 16 století Safíovci V roce 1514 porazil osmanský sultán Selim I safíovského vládce Ismá‘íla I v bitvě u Čaldiranu připojil ke své říši severní Irák a jeho syn pak zbytek území Irák poté fungoval hlavně jako nárazníkový stát mezi zbytkem Osmanské říše a Íránem osmanská vláda ale zprvu nebyla pevná a v půlce 18 století se k moci v Iráku dostali mamlúci gruzijského původu kteří podporovali zahraniční obchod a mimo jiné povolili zřízení pobočky britské Východoindické společnosti v Basře Spojené království od té doby zvyšovalo svůj vliv v Iráku což bylo klíčové pro události ve 20 století Do půlky 19 století se Osmanům podařilo svrhnout mamlúckou vládu a začali prosazovat přímou kontrolu nad Irákem Ke konci 19 století začala země v souvislosti s postupným zaváděním paroplavby na Eufratu a Tigridu pěstovat a vyvážet mnohonásobně více obilí než kdy dříve Kvůli tomu se asi desetinásobně zvýšila plocha obdělávané půdy a lidé z velké míry přestávali žít nomádským způsobem života Britská nadvláda a Irácké království Na začátku první světové války se Osmanská říše přidala na stranu Německého císařství a Spojené království proto zahájilo Mezopotámské tažení kvůli obraně svých zájmů v Iráku Do roku 1918 se Britové zmocnili celého území a po válce jim oblast připadla jako mandátní území pod názvem Britský mandát Mezopotámie V následujících letech začalo povstání proti britské vládě které se rozšířilo téměř po celé zemi a Spojené království proto nabídlo bývalému králi Velké Sýrie Fajsalovi I aby se stal králem Iráku Po celostátním referendu se tak v roce 1921 stalo Irák tím ale nedosáhl úplné nezávislosti Vznik Irácké republiky V první polovině 20 století pokračovalo rozšiřování plochy obdělávané půdy která byla navíc přesouvána z vlastnictví státu do vlastnictví soukromého Získávaly ji ale většinou bohaté rodiny a zvyšovaly se tak rozdíly mezi chudou a bohatou vrstvou Na konci 50 let Irák zaznamenal velký hospodářský rozvoj kvůli prudkému nárůstu vývozu ropy V roce 1958 proběhl vojenský převrat vedený Abdalem Karim Kásimem při němž byl 14 července na nádvoří královského paláce zastřelen král Fajsal II Nová revoluční vláda v čele s Kásimem zrušila monarchii nastolila republiku prohlásila islám za státní náboženství odešla z Bagdádského paktu a politicky se začala sbližovat se Sovětským svazem Převrat a první kroky nového režimu byly vřele uvítány iráckou veřejností V únoru 1963 proběhl další státní převrat v čele s arabskou socialistickou stranou Baas Po něm se prezidentem stal Abdul Salám Árif který nechal několik členů Baas uvěznit V roce 1968 se tato strana ujala moci O dva roky později byly částečně vyřešeny dlouhodobé spory s Kurdy žijícími na severu když vláda uveřejnila manifest uznávající legitimitu kurdské národnosti a rozhodla se vymezit autonomní oblast irácký Kurdistán Tento krok se ale nakonec ukázal jako falešný a v roce 1974 vypukly v Kurdistánu otevřené boje které trvaly jeden rok Vláda strany Baas zpočátku nenabyla oblibě ani v Iráku ani mimo něj Domácí podporu si získala v roce 1972 znárodněním Irácké ropné společnosti IPC a zlepšení zahraničních vztahů bylo zapříčiněno postupným odvracením se od Sovětského svazu a komunismu Husajnova vláda Na začátku 70 let Irák zbohatl kvůli prudkému nárůstu příjmů z ropy což mu umožnilo podporovat finančně náročné programy např ve školství zdravotnictví a bytové výstavbě Postupně se tak zvyšovala životní úroveň a režim měl širokou podporu veřejnosti Na druhou stranu výrazně poklesla zemědělská produkce a s problémy se potýkal průmysl a služby Saddám Husajn který se podílel na převratu v roce 1963 a od roku 1968 v zemi získával stále větší moc se v roce 1979 stal prezidentem Iráku a velitelem armády Svou vládu začal popravou 22 svých odpůrců a likvidováním konkurence se vyznačovalo celé období jeho vlády Po svržení starého režimu v sousedním Íránu a nástupu ší'itské diktatury se dlouhodobě špatné vztahy Íránu s Irákem ještě zhoršily a Husajn zahájil 22 září 1980 irácko-íránskou válku invazí vojsk do Íránu Válka skončila po osmi letech uzavřením příměří Zemřelo během ní mezi 500 000–1 000 000 lidí na obou stranách Poslední rok války začala genocida kurdského obyvatelstva ze strany irácké vlády známá pod názvem al-Anfál která vyústila ve smrt zhruba 200 000 Kurdů a úprk dalších 150 000 do Íránu a Turecka během půl roku V tomto procesu byly použity i chemické zbraně V srpnu roku 1990 Husajn zaútočil na Kuvajt a prohlásil ho za svou další provincii čímž započal válku v Zálivu Rada bezpečnosti OSN uvalila na Irák hospodářské embargo a Spojené státy se ujaly vedení koalice která v únoru následujícího roku vyhnala iráckou armádu z okupovaného území Porážka podnítila šíity a Kurdy k povstání proti režimu které bylo násilně potlačeno Počet mrtvých dosáhl až 300 000 lidí a až 2 500 000 Kurdů a šíitů bylo donuceno emigrovat do Turecka a Íránu V dubnu 1991 Spojené státy Spojené království a Francie kvůli ochraně obyvatel vytvořily nad iráckým Kurdistánem bezletovou zónu a tak vznikla de facto kurdská autonomní oblast Ke konci 90 let začal účinek embarga uvaleného OSN slábnout V tomto období se životní situace v zemi horšila mnoho lidí trpělo podvýživou a nedostatečnou zdravotní péčí Mimo to se zhoršovala úroveň vzdělání a kvůli nepříznivým podmínkám opustilo Irák na tři miliony obyvatel Po Husajnovi Po teroristických útocích 11 září 2001 označil George W Bush Irák za součást „osy zla 20 března 2003 provedly Spojené státy a jejich spojenci invazi která započala válku v Iráku Do poloviny roku okupovali celé území a 13 prosince 2003 byl ve svém rodném Tikrítu nalezen Husajn Koaliční síly v dubnu vytvořily Prozatímní koaliční správu jako přechodnou vládu která byla v červnu 2004 rozpuštěna a moci se ujala irácká vláda v čele s předsedou Ajádem Alávím Poslední bojové jednotky Spojených států opustily Irák 19 srpna 2010 Po americké intervenci V únoru 2011 zasáhla Irák vlna protestů známá jako arabské jaro Demonstrací ve větších městech se účastnily desetitisíce lidí kteří požadovali snížení korupce odstoupení některých vládních činitelů lepší dostupnost služeb a nové pracovní nabídky Při protestech zemřelo několik lidí na následky střelných zranění způsobených bezpečnostními složkami< ref> V roce 2012 a 2013 vzrostla míra násilí a ozbrojené skupiny v Iráku byli burcováni občanskou válkou v Sýrii Jak sunnité tak i šíité překročili hranici a zasáhli do bojů v Sýrii< ref> Během roku 2013 sunnitské militantní skupiny zintenzivnily útoky na šíitské obyvatele v Iráku ve snaze podkopat důvěru ve vládu Núrí Málikího V roce 2014 sunnitští povstalci náležící k islámskému státu převzali kontrolu nad několika velkými iráckými městy včetně Tikrítu Fallúdži a Mosulu a došlo k vysídlení několika stovek tisíc obyvatel v důsledku zpráv o zvěrstvech bojovníků Islámského státu< ref> Geografie Irák se nachází v Jihozápadní Asii v oblasti označované jako Blízký východ Je jedním z osmi států ležících na břehu Perského zálivu jeho pobřeží dosahuje délky 58 km Celková rozloha činí 438 317 km² z toho 950 km² je vodní plochy Irák lze topograficky rozdělit na čtyři oblasti a to na pouště typické pro irácký západ a jihozápad; vysočiny mezi řekami Eufrat a Tigris v severní části začínající asi 120 km severně od Bagdádu; aluviální roviny v centrálním a jihovýchodním Iráku které zabírají území větší než 132 000 km²; a pohoří severovýchodu které pokračuje do Turecka a Íránu Nejvyšším bodem je Cheekha Dar s 3 611 m n m a nejnižším je hladina Perského zálivu tedy 0 m n m Největšími a nejvýznamnějšími řekami Iráku jsou Eufrat a Tigris které se po více než 2500 km spojují asi 150 km severně od Perského zálivu Mezi další řeky patří Chábúr Velký Zab Malý Zab Dijála Šatt al-Arab a Kerche Zhruba 13 % půdy je zemědělsky využitelných nejúrodnější oblast jsou aluviální roviny Irák je součástí dvou ekoregionů říčního systému Eufrat-Tigris na východě Mezi nejčastější živočichy patří různé druhy ptáků vlk liška šakal hyena prase divoké a kočka divoká a Caecocypris basimi několik bezobratlých a asi 190 druhů rostlin Podnebí V Iráku se nacházejí dvě podnebné oblasti většinu území zabírají níže položené oblasti s aridním a teplým podnebím na severovýchodě jsou pak pohoří s nižšími teplotami V nižších polohách ve kterých se vyskytují pouště a aluviální roviny se střídá léto a zima s krátkými přechodnými obdobími Léto trvající od května do října je velmi teplé průměrné teploty se pohybují mezi 22 °C a 38 °C Ve vyšších polohách je období léta kratší – trvá od června do září – a zhruba o 5–10 °C chladnější V zimě spadne zhruba 90 % celoročních srážek; ročně spadne mezi 100–170 mm vody v nižších polohách a 320–570 mm ve vyšších polohách Teploty v zimě dosahují hodnot mezi 0 °C a 17 °C Vláda a politika Irák je parlamentní demokratická republika v jejímž čele stojí prezident který je volen Sněmovnou reprezentantů Počet reprezentantů je závislý na počtu obyvatel Iráku; podle irácké ústavy má být 1 reprezentant na 100 000 obyvatel země Nejvyšší soudní autoritou je Nejvyšší federální soud Nová demokratická ústava oddělující výkonnou zákonodárnou a soudní moc byla přijata v roce 2005 téměř 80 % obyvatelstva Irák se také pravidelně umisťuje na posledních místech žebříčku podle světového indexu míru sestavovaném Institutem pro ekonomii a mír v roce 2010 měl tento index po Somálsku nejmenší Amnesty International uvádí že tisíce lidí většinou sunnitů podezřelých z financování sunnitských ozbrojených skupin jsou oběťmi porušování lidských práv mezi něž patří svévolné zatýkání mučení a znásilňování v tajných věznicích dokonce i odsouzení k trestu smrti po nespravedlivých soudních procesech Lidská práva porušovali i američtí vojáci kteří mimo jiné zabili několik civilistů Administrativní dělení Irák je rozdělen na 19 guvernorátů arabsky muháfaza neboli provincií V březnu 2014 byl vytvořen nový guvernorát Halabdža v Iráckém Kurdistánu Irácký Kurdistán Irácký Kurdistán je právně vymezená autonomní oblast Oficiálně je součástí Iráku a je finančně závislá na Bagdádu Současným prezidentem kurdského regionu je Masúd Barzání Zahraniční vztahy Klíčovým spojencem Iráku jsou od roku 2003 Spojené státy kvůli pomoci při rekonstrukci země Irák je členem několika mezinárodních organizací Byl jedním ze zakládajících členů Organizace spojených národů Ligy arabských států a Organizace zemí vyvážejících ropu Po pádu Saddáma Husajna se snaží navazovat a udržovat dobré vztahy hlavně se sousedními státy Evropská unie od invaze poskytla Iráku finanční pomoc v hodnotě asi 1 miliardy euro na rekonstrukci země v oblasti infrastruktury bezpečnosti prosazování demokracie a dostupnosti základních služeb V listopadu 2006 začalo vyjednávání mezi EU a Irákem na podpisu partnerské smlouvy která by politické a ekonomické spolupráci dodala právní základ Česko má v Bagdádu velvyslanectví Mezi těmito dvěma státy je podepsáno několik smluv do budoucna jsou plánovány Dohoda o zabránění dvojímu zdanění a Dohoda o vzájemné ochraně a podpoře investic Na místě působí ve spolupráci s vládou česká humanitární organizace Člověk v tísni Pro občany ČR platí vízová povinnost pro kurdistánské provincie ale existuje jiný režim kdy je možný bezvízový styk po dobu 10 dnů a o prodloužení je možné žádat na místní policejní stanici Obyvatelstvo Podle odhadu Mezinárodního měnového fondu z roku 2011 žije v Iráku 32 847 000 obyvatel Dále v Iráku žije několik tisíc Čerkesů Arménů a Čečenců Podle odhadů z roku 2011 je 38 % Iráčanů mladších 15 let a mediánový věk je 209 let Roční přirozený přírůstek obyvatelstva činí 24 % a úhrnná plodnost je 367 dítěte na ženu Porodnost je 288 narozených na 1000 osob a úmrtnost 54 zemřelých na 1000 osob Střední délka života je v průměru 70 let mezi rozšířené choroby patří např průjem hepatitida A a břišní tyfus Celkem 66 % obyvatel žije ve městech z nichž největší jsou Bagdád Basra Mosul Arbíl a Sulajmáníja Čtvrtina obyvatel žije pod hranicí chudoby 91 % obyvatel ve městech a 55 % na vesnici má přístup k pitné vodě 73 % obyvatel má přístup ke zdravotnickým zařízením Podle ústavy mají ženy stejné právo jako muži ale v zákonech i praxi jsou často diskriminovány např nuceny k dodržování přísného stylu oblékání nebo k předčasným manželstvím Problémem je i domácí násilí na ženách vraždy ze cti a ženská obřízka která je rozšířena hlavně v kurdském regionu Náboženství Naprostá většina Iráčanů 97 % je muslimského vyznání z toho 60–65 % tvoří šíité a 32–37 % sunnité V Iráku se nacházejí dvě posvátná města šíitů Nadžaf a Karbalá Zvláštní náboženskou skupinou jsou Jezídové což jsou většinou Kurdové jejichž náboženství kombinuje prvky několika jiných náboženství mezi nimi křesťanství a islám Ke křesťanství a ostatním náboženstvím se hlásí 3 % obyvatel Na iráckém území žijí křesťané asi 2000 let V dnešní době se koncentrují hlavně v Bagdádu Basře Kirkúku Arbílu a Mosulu V Bagdádu a na jihu země žije zhruba 5 000 mandejců jejichž náboženství starší než křesťanství z velké části čerpá z mezopotámského náboženství V roce 1941 bylo na iráckém území asi 150 000 Židů od té doby byli ale vládou soustavně pronásledováni většina z nich po založení Izraele v roce 1948 Irák opustila a dnes jich tam žije méně než 100< ref> Uprchlíci Od počátku druhé války v Zálivu do roku 2007 uprchlo z Iráku přes 2 miliony obyvatel další 2 miliony byly vyhnány z domova a přestěhovaly se na jiné místo v Iráku a další asi půl milionu je v Jordánsku Další jsou v Libanonu Egyptě arabských státech v Perském zálivu Íránu a Turecku Mnoho dětí uprchlíků nechodí do školy protože rodiče se bojí odhalení jejich ne vždy legálního pobytu Mnoho jich taky ilegálně pracuje aby uživily své rodiny Ekonomika Do padesátých let 20 století stála ekonomika Iráku na zemědělství poté ale nastala hospodářská revoluce a do roku 1980 Irák vyvinul systém plánované ekonomiky a stal se druhým nejbohatším státem arabského světa po Saúdské Arábii a třetím nejbohatším na Blízkém východě Irácké hospodářství poškodila nejdříve irácko-íránská válka a mnohem více pak válka v Zálivu a embargo uvalené OSN v roce 1990 Další ránou pro hospodářství byla válka v Iráku začínající v roce 2003 Irák se od ustanovení nového režimu v roce 2003 snaží podporovat hospodářskou soutěž lákat zahraniční investory a liberalizovat ekonomiku ta je zatím ale ve velké míře stále v rukou státu Např uhlovodíkový sektor jehož hlavní součástí je těžba ropy a který je základem místního hospodářství má pod kontrolou stát Irácké zásoby ropy jsou podle odhadu z roku 2011 páté největší na světě Prodej ropy vytváří přes 90 % vládních zisků a ropa tvoří přes 80 % vývozních komodit; Irák je 11 stát na světě podle exportu ropy denně produkuje zhruba 24 milionu barelů a exportuje jich 19 milionů Irák má také 11 největší zásoby zemního plynu na světě Kromě ropy vyváží další suroviny zhruba 8 % exportu a živočišné produkty 5 % V roce 2010 činil hrubý domácí produkt HDP Iráku v paritě kupní síly 1134 miliardy dolarů Meziroční růst HDP za roky 2008 2009 a 2010 činil 95 % 42 % a 08 % HDP na obyvatele v paritě kupní síly činilo v roce 2010 zhruba 3800 dolarů a Irák tak byl v tomto ohledu 160 státem na světě Služby jsou na nejnižší úrovni ze všech odvětví irácké ekonomiky V poslední době dochází ke zlepšování ve finančních službách pojišťovnictví zajišťování městské hromadné dopravy a telekomunikacích ale zdravotnictví zásobování pitnou vodou zásobování elektřinou a školství jsou ve velmi špatném stavu Základní zdravotní péče a ošetření je poskytováno zdarma Kvůli bezpečnostní situaci se však v zemi neuskutečňuje téměř žádný cestovní ruch Významným odvětvím se stále větším podílem na HDP je stavebnictví V prvních letech po začátku války v Iráku zaznamenával stát velkou míru inflace běžně přes 30 % ale v roce 2010 byl jeho index spotřebitelských cen již pouze 24 % Měnou je irácký dinár jehož směnný kurz v roce 2010 byl 1170 dinárů za dolar Zemědělství Půda patří z většiny soukromým vlastníkům k výraznému vývoji v použití moderních technologií v zemědělství dochází od roku 2003 Ministerstvo zemědělství se snaží o rehabilitaci tohoto odvětví Nejvýdělečnější zemědělskou plodinou je rajče jedlé kterého v roce 2009 Irák vyprodukoval 913 493 tun Dále se v Iráku pěstuje pšenice ječmen setý rýže a zelenina Co se týče živočišné výroby v roce 2009 Irák vyprodukoval 47 493 tun hovězího masa 46 984 tun jehněčího masa 48 312 tun kuřecího masa a 9156 milionů vajec Infrastruktura Do 80 let 20 století byla irácká infrastruktura jednou z nejlepších na Blízkém východě Kvůli válkám ale byla velká část poničena a Irák se na její rozvoj nesoustřeďoval V zemi je nedostatečné zásobování pitné vody nedostatek zdravotních zařízení a špatně fungující veřejná rozvodná síť elektřiny V oblasti telekomunikací se Irák rychle rozvíjí Přístup k pevné lince mělo v roce 2009 zhruba 1 000 000 domácností a počet mobilních telefonů dosahoval téměř 20 milionů Přístup k internetu mělo asi 325 000 lidí V Iráku operuje zhruba 80 rozhlasových stanic a 20 televizních stanic a dostupné je satelitní zahraniční vysílání Kultura Stáří irácké kultury sahá až do starověké Mezopotámie kdy na tomto území žili Sumerové Akkadové Babylonci a Asyřané V této době byly postaveny např visuté zahrady Semiramidiny Ištařina brána a mnohé chrámy zasvěcené mezopotámským bohům mezi něž patřily i zikkuraty Jeden ze zikkuratů pravděpodobně ten v Borsippě nedaleko Bagádu sloužil jako předloha k biblické Babylonské věži Mezi nejvýznamnější islámské stavby v Iráku patří Alího mešita třetí nejposvátnější mešita ší'itského islámu; Nadžaf al Askarího mešita Samarra a Husajnova mešita Karbalá Centrem irácké kultury je Bagdád kde se míchají západní umělecké projevy např balet divadlo a moderní umění s tradičnějším blízkovýchodním uměním Významnými uměleckými formami v Iráku jsou poezie malířství a sochařství Iráčané k většině běžných záležitostí využívají gregoriánský kalendář k náboženským svátkům pak islámský lunární kalendář Nejvýznamnější muslimský svátek je ramadán a zvláště pak Íd al-Fitr oslava konce ramadánu Ministerstvo kultury a informací se snaží o zachování tradičních druhů povolání jako např zpracování mědi a koželužství Od 50 let se iráčtí umělci a intelektuálové snažili vytvořit novou národní identitu skrze odkazy na civilizace dávné Mezopotámie Režim strany Baas toto snažení podporoval výstavbou archeologických muzeí a pořádáním kulturních festivalů Saddám Husajn na jednu stranu umění podporoval ale cenzuroval a zakazoval ty umělecké projevy které ho kritizovaly Také zakázal některé svátky kvůli obavě že velká setkání lidí by se mohla vést k demonstracím proti vládě Nejvýznamnějším muzeem je Irácké národní muzeum umístěné v Bagdádu Na seznamu světového dědictví UNESCO jsou zapsána 3 irácká města Aššúr Samarra a Hatra Jedním z kandidátů na zápis do seznamu UNESCO je citadela v Arbílu která se svou sedmitisíciletou historií patří mezi nejstarší nepřetržitě obydlená městská sídla na světě< ref> Irácká kuchyně má tradici dlouhou 10 000 let Svého vrcholu dosáhla v Bagdádu v době kdy toto město bylo centrem islámské říše Později byla výrazně ovlivněna kuchyněmi sousedních zemí převážně Íránu Turecka a Sýrie Oblíbeným pokrmem je maso nejčastěji kuřecí a jehněčí v různých provedeních jako kebab khouzí skopové maso s rýží a kibbe pšeničné kuličky s masem Nejčastější přílohou k masu je rýže Mezi další běžná jídla patří dolma plněná zelenina jogurt datle nebo masguf grilovaná rybí specialita která je považovaná za irácké národní jídlo Jako koření se nejčastější používá směs baharat< ref> Nejhranějším sportem v Iráku je fotbal V roce 2007 irácká reprezentace vyhrála mistrovství Asie ve fotbale V roce 1948 se Irák poprvé účastnil olympijských her z druhé účasti v roce 1960 si odnesl zlatou medaili za vzpírání Od roku 1980 se iráčtí sportovci účastní letních olympijských her pravidelně ale zatím se neobjevili na zimních olympijských hrách Vzdělání a věda Zhruba 75 % obyvatel je gramotných průměrná doba strávená vzděláváním od primárního do terciárního je 10 let Vzdělávací instituce jsou na špatné úrovni mnoho profesorů emigrovalo během vlády Saddáma Husajna a od roku 2003 se mnoho dalších stalo oběťmi výhrůžek a fyzického napadání což vedlo k další vlně emigrace Většina z celkových 13 univerzit a dalších 40 institucí vysokého vzdělání byla navíc vypleněna v souvislosti s nepokoji v roce 2003 a potřebovala přestavbu stejně jako zhruba 80 % z celkových 15 000 budov nižšího vzdělání které byly kvůli nízkým dotacím za Husajnovy vlády ve špatném stavu Obrana a bezpečnost Irácká policie působící pod ministerstvem vnitra sestává zhruba ze 400 000 policistů kteří se starají o bezpečnost na celém území mimo Kurdistánu který má na starost kurdská regionální policie Minimální věk pro vstup je 18 let Irácké ozbrojené síly se dělí na armádu letectvo a námořnictvo Čítají necelých 280 000 vojáků z toho je asi 6000 v letectvu a 2000 v námořnictvu Na provinciální úrovni dochází k častým infiltracím zdejších milic do armádních řad a tyto nepříliš loajální skupiny představují do jisté míry pro irácký stát problém Postupně však dochází k zlepšení situace – zejména díky spolupráci s americkou armádou jsou případní členové ozbrojených skupin či jiní lidé s pochybnou loajalitou z armády propouštěni Na druhou stranu se dle nadace Bertelsmann politické špičky a další významní činitelé irácké společnosti opakovaně uchylují k navazování užších kontaktů s představiteli armády většinou nad vybranými jedinci drží ochrannou ruku či jim zajišťují výhodné funkce V roce 2004 započala Severoatlantická aliance na žádost irácké vlády výcvikovou misi s názvem NATO Training Mission Iraq NTM-I za účelem přetvoření a profesionalizace irácké armády Cílem této mise je poskytnout účinný obranný sektor s demokratickým vedením Původně se soustředila na výcvik výše postavených armádních důstojníků v roce 2007 se však rozšířila na výcvik policie a v prosinci 2008 na výcvik dalších složek jako např loďstva a letectva Zejména v oblasti loďstva a letectva je irácká armáda nadále na americké podpoře závislá Odkazy Poznámky Reference Literatura Česky Anglicky Externí odkazy – speciální příloha na téma Iráku na stránkách Novinkycz na BBC News Islámský stát zkráceně IS; arabsky ad-Dawla al-ʾIslámíja zkráceně Daiš je radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku Na dobytém území na částech území států Iráku a Sýrie vyhlásila samostatný Islámský stát Ten není mezinárodně uznán žádným jiným státem Jeho stoupenci vyhlásili toto území za chalífát který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě Cílem je obnovit chalífát na územích Iráku a Levanty dřívější geografické označení zahrnující Sýrii Palestinu Jordánsko a Libanon či dalších zemí které byly někdy v historii pod muslimskou vládou Do 29 června 2014 se hnutí nazývalo Islámský stát v Iráku a Levantě zkráceně ISIL arabsky případně též Islámský stát v Iráku a Sýrii ISIS kde Šām označuje Sýrii v zemském slova smyslu na rozdíl od moderního státu; Šām je tedy nejpřesnější překládat jako Levanta Hnutí je známé svou přísnou interpretací islámu a islámského práva šaría a je nechvalně proslulé násilím páchaným na obyvatelstvu které je zaměřené hlavně na ty kteří vyznávají jiná náboženství než sunnitský islám Díky působení v syrské občanské válce se hnutí rozrostlo zesílilo a dne 31 prosince 2013 obsadil ISIL některé části iráckých měst Fallúdža a Ramádí Islamisté ovládli velkou část západoirácké provincie Anbár a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ten nebyl dosud mezinárodně nikým uznán nemá vyřešené vztahy se svými sousedy ani pevné hranice Jeho vůdcem se stal Abú Bakr al-Bagdádí jenž si přisvojil čestný islámský titul emíra Dne 29 června 2014 byl vyhlášen v obsazených částech Sýrie a Iráku chalífát „Islámský stát Současně s tím začal Abú Bakr Bagdádí pod jménem Ibrahím užívat titulu chalífy Příslušníci hnutí pochází z různých zemí Kromě toho dochází k militarizaci dětí pokud rodiče nesouhlasí s vojenským výcvikem musí souhlasit alespoň s přítomností svých synů při výkladu Koránu< ref> Územní nároky Islámského státu V současnosti si Islámský stát nárokuje Sýrii Irák Egypt Saúdskou Arábii Jemen Libyii a Alžírsko Na sociální síti Twitter byla v roce 2014 zveřejněna mapa podle které chce islámský stát ovládnout severní Afriku Blízký východ Španělsko Balkán Krym Kavkaz a část Indie< ref> Současné geografické dělení IS Islámský stát v Iráku a Levantě Irák a Sýrie Velení Islámského státu užívá specifická geografická označení pro ta území ve kterých organizace operuje a označuje je termínem vilájet arabsky ولاية- wilāyat tj ve smyslu provincie Vilájet Sinaj Sinajský poloostrov Vilájet Barka Libye viz Občanská válka v Libyi Vilájet Alžírsko zde IS zastupuje organizace Jund al-Chilafah viz organizace spřízněné s Islámským státem Saúdská Arábie a Jemen neznámé militantní skupiny Historie Džamáa at-Tavhíd 1999–2004 Původní název organizace byl „Džamáa at-Tavhíd wa-al-Džihád Organizace pro monoteismus a džihád Bilád ar-Ráfidín Al-Káida v Iráku 2004–2006 V letech 2004 až 2006 se organizace nazývala zkráceně „Bilád ar-Ráfidín ale známa byla spíše pod názvem „Al-Káida v Iráku jejím vůdcem byl známý terorista Abú Musab az-Zarkáví Mudžáhidská rada šúry 2006 Menší povstalecká skupina později nahrazená Islámským státem v Iráku Islámský stát v Iráku 2006–2013 Vyhlásit samostatný stát na území Iráku se islamisté snažili již dříve naposledy v roce 2006 během války v Iráku tj „Islámský stát v Iráku „Dawlat al-'Irák al-Islamíja Tehdy měl zahrnovat provincie Bagdád Anbár Dijála Kirkúk Saladdín i Ninive tedy oblasti kde mají převahu vyznavači sunnitské větve islámu k tomu patřily i části provincií Babylón a Wásit kde mají převahu spíše šiíté Historie tohoto islamisty vyhlášeného "státu" prakticky nikdy neskončila; Islámský stát v Iráku a Sýrii na něj kontinuálně navazuje pouze s tím rozdílem že nově vyhlášený stát by měl zahrnovat i Sýrii či jen její část V roce 2011 byla ukončena okupace Iráku zahraničními vojsky a ozbrojenci z hnutí Islámský stát začali mimo jiné působit i v sousední Sýrii během občanské války Zde získali východní část země Islámský stát v Iráku a Levantě 2013–2014 Organizace ISIL vznikala postupně jako irácká odnož Al-Káidy která operovala během války v Iráku v letech 2003–2011 která skončila úspěšným svržením autoritářského režimu Saddáma Husajna zemi však zachvátilo sektářské násilí Již od začátku se islámští ozbrojenci z hnutí ISIL netajili odvážným plánem vytvořit na území Iráku ryze islámský stát ve kterém by platily pouze islámské zákony ISIL byl jednou z mnoha vojenských organizací které vedly záškodnické a teroristické operace proti americkým okupačním silám a jejich spojencům Na konci roku 2013 se ozbrojencům podařilo ovládnout i velkou část západoirácké provincie Anbár kterou obývají především sunnité a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát s centrem v irácké Fallúdži Následovaly další boje s iráckou armádou která usilovala o dobytí ztracených území Iráku a většina syrských milicí které bojovaly na straně syrské opozice se od ISILu distancovaly Přesto islámští separatisté pokračovali na dobytých území ve svém plánu zavést islámský stát s islámským právem ve prospěch muslimské větve sunnitů přičemž následovaly tvrdé represe a teror zejména proti náboženským menšinám spojený s jejich vyhlazováním Vyhlášení nezávislosti Vyhlášení nezávislosti předcházely nepokoje v západní irácké provincii Anbár 2013–14 Vojenské střety na území provincie začaly 30 prosince 2013 poté co irácké bezpečnostní síly zničily protestní tábor sunnitů v Ramádí Kmenové milice vytlačily iráckou armádu z provincie Anbár ta se musela stáhnout Dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ofenziva v severním Iráku v roce 2014 Organizace ISIL v sobotu 4 ledna 2014 oznámila že zcela ovládla město Fallúdža a pod kontrolou měla částečně také Ramádí hlavní město provincie Anbár jež leží u hranice se Sýrií a zabírá přibližně třetinu iráckého území Cílem islamistů na dobytém území je vytvoření oblasti řízené islámskými zákony O totéž usilují islámští radikálové i z druhé strany hranice – v Sýrii kde bojují proti vládě tamního autoritářského prezidenta Bašára Asada Ve městě Ramádí se ozývala střelba Irácké ozbrojené síly plánovaly ztracené území dobýt zpět Irácké vojsko ostřelovalo Fallúdžu za pomocí minometů údajně 8 lidí zahynulo a 30 lidí bylo zraněno Mezi mrtvými se měli nacházet i někteří kmenoví vůdci Spojené státy americké a Írán jsou ochotny poskytnout Iráku zbraně a výzbroj nikoli však vojáky Ministr zahraničí John Kerry je přesvědčen že Irák by se měl s islamisty na svém území vypořádat sám bez cizího vojenského zásahu USA mimo jiné zvažuje i nabídku pomoci s výcvikem iráckých speciálních jednotek Jejich výcvik by s největší pravděpodobností mohl probíhat na území Jordánska V červnu 2014 dobyl ISIL velkou část severního Iráku včetně několika hraničních přechodů Dobyt byl dvoumilionový Mosul který padl do rukou islamistům poté co vládní jednotky dezertovaly Islamisté také vykradli banky ve městě čímž se stali nejbohatší teroristickou organizací na světě Probíhaly také boje o strategickou rafinerii v Bajdží< ref> Islámský stát od června 2014 Dne 29 června 2014 byla organizace znovu přejmenována na Islámský stát tentokrát však vyhlásila i obnovení islámského chalífátu Její vůdce Abú Bakr al-Bagdádí prohlásil sám sebe za chalífu Ibráhíma< ref> Postup islamisté zastavili v Tikrítu kde odrazili útok irácké armády a namísto toho se soustředili na boj s Kurdy V srpnu 2014 dobyli město Sindžár obývané náboženskou menšinou jezídů poté co se z něj kurdské milice pešmergů stáhly Výsledkem byl exodus obyvatel z města z nichž mnoho uvízlo na hoře Džabal Sindžár Islamisté během útoku zabili nejméně 500 jezídů a některé i pohřbili zaživa zajali také stovky žen které drží jako otrokyně Islámský stát v Libyi „Vilájet Barka Od začátku roku 2014 působí v libyjském městě Derna ozbrojenci z řad Islámského státu vyhlašující oddanost k Abú Bakru al-Bagdádímu Dne 5 října 2014 je město pod úplnou kontrolou Islámského státu v počtu 800 bojovníků Islamisté označují tuto oblast jako provincii tj vilájet Barka což je arabský název pro Kyrenaiku Intervence USA a spojenců 8 srpna 2014 americký prezident Barack Obama autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu a humanitární pomoc jazídským uprchlíkům v pohoří Sindžár Cílem úderů byla kromě prevence genocidy také ochrana amerických zájmů v Iráku Vojenská operace byla později rozšířena kvůli ochraně irácké infrastruktury a letecké podpoře irácké armády Po rozšíření úderů proti Islámskému státu byly kurdské a irácké jednotky schopné zvrátit islámistický postup a znovu obsadit Mosulskou přehradu která je největším vodním dílem v Iráku 10 září americký prezident Barack Obama oznámil že autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu v Sýrii pokud je schválí americký kongres Zároveň oznámil že navýší počet úderů v Iráku 19 září provedlo francouzské letectvo nálet na muniční sklad Islámského státu 22 září provedly ozbrojené síly USA Bahrajnu Jordánska Kataru Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů nálety na pozice Islámského státu v Sýrii Dohoda s An-Nusrou V listopadu 2014 uzavřeli představitelé Islámského státu a Fronty an-Nusrá organizací Al-Káidy dohodu o spolupráci Obě organizace bojovaly doposud proti sobě Zločiny Na území islámského chalífátu je údajně přísně dodržováno islámské právo šaría Podle Mezinárodního svazu muslimských učenců jsou ale některé kroky IS nekompatibilní s právem šaría< ref> < ref> Podle svazu není zabíjení a mučení nevinných lidí jehož se IS dopouští u svých odpůrců nic než zločin Islámský stát například také zveřejňuje natočená videa poprav svých odpůrců které využívá pro zastrašování a k propagandě Mnoho z nich provedl například britský občan Mohammed Emwazi známý jako Džihádista John Islámský stát se také dopouští kulturních zločinů kdy otevřeně ničí starobylé památky protože jde o pohanské modly ke kterým se lidé modlí místo k Alláhovi V muzeu v Mosulu tak jeho stoupenci zničili až tři tisíce let staré asyrské a akkadské sochy nevyčíslitelné hodnoty Vypálili také zdejší knihovnu s 8000 vzácných svazků a se vzácnými artefakty univerzitní knihovnu nebo divadlo V provincii Anbár také vypalují knihovny a zničili tak už 100 tisíc svazků Část ale propašovali za hranice a prodali< ref> Spojenci Oponenti Globální koalice proti Islámskému státu Ostatní oponenti Liga arabských států Al-Káida Fronta an-Nusrá Anonymous Poznámky Reference Související články Sykesova-Picotova dohoda Boko Haram Válka v Iráku Irácká krize Občanská válka v Sýrii Islámský emirát Afghánistán Externí odkazy – grafický přehled úspěšného nástupu a růstu IS na stránkách Washington Post Island je stát na stejnojmenném ostrově v severní části Atlantského oceánu Jeho hlavní město je Reykjavík V současnosti má status kandidátské země Evropské unie 11 3 2015 ale svou žádost o členství stáhl< ref> Dějiny Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Norové a Keltové irští a skotští kteří přicházeli koncem 9 a v 10 století Vikinští náčelníci zakládali tzv „thingy což byly místní sněmy které veřejně urovnávaly spory a konflikty mezi osadníky Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament Když v Norsku k němuž Island patřil prosadil Olaf Trygvason norský král v letech 995 – 1000 šíření křesťanství tou nejtvrdší metodou pokoušeli se jeho misionáři na Islandu postupovat stejně a ničili především pohanské svatyně Sněm Althing je prohlásil za psance a vyhlásil že každý kdo se bude rouhat bohům má být vypovězen Olaf dal zatknout Islanďany přebývající v Norsku a hrozil že pokud Island nepříjme křesťanství budou rukojmí popraveni V důsledku toho přijal Althing v letech 999–1000 kompromisní zákon že se všichni Islanďané dají pokřtít že však bude i nadále dovoleno obětovat bohům ovšem v soukromí Následky výbuchu sopky Askja v roce 1875 zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor Během následujících 25 let 20 % obyvatelstva Islandu emigrovalo hlavně do Kanady a Spojených států Poté se hospodářská situace země začala pomalu zlepšovat Samostatnost Po událostech s vlajkou Islandu pokračovalo osamostatňování Islandu vytvořením společné Dánsko-Islandské komise která se po dvou týdnech roku 1918 shodla na úplné autonomii pro Island A tak po schválení dánským a islandským parlamentem byl přijat návrh pro nějž se vyslovila většina 90% obyvatel Islandu Přijetím tohoto návrhu se stal 1 prosince 1918 Island suverénním a samostatným státem oslavy ale zhatila krutá zima Island měl s Dánskem společného krále a tudíž s ním byl v personální unii Dánsko se až do odvolání staralo o obranu islandských vod a vyplatilo Islanďanům 2 miliony korun do fondu na Islandu a v Dánsku Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940 a po uplynutí mohl kterýkoli z obou států požádat o úpravu nebo pokud k revizi do tří let od roku 1940 nedošlo mohl jakýkoliv z obou států smlouvu jednostranně vypovědět Válka a okupace Islandu Obyvatelé Islandu žili podle zákona o unii z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali udržet Pro válečné období byla utvořena tzv válečná rada Vláda ani po okupaci Dánska nepřijala britskou nabídku ochrany Proto Britové ze strachu aby Němci neobsadili Island podnikli bleskovou operaci "Fork" a 10 května 1940 Island obsadili Roku 1941 převzali obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístili na ostrově radarové stanice Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků Vyhlášení republiky a poválečné období Už od začátku 30 let někteří lidé byli pro zrušení personální unie s Dánskem I obrana Islandských vod již po obsazení Dánska Německem nebyla možná Proto od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního zřízení Smlouva o unii s Dánskem byla vypověditelná roku 1944 Na žádost dánských velvyslanců a Američanů byl až roku 1944 Altingem schválen návrh zrušení unie s Dánskem a vyhlášeno celonárodní referendum kterého se zúčastnilo 98% voličů 97% z nich dalo hlas ke zrušení unie a 95% jich dalo hlas republice 17 června 1944 byl Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem Alting zvolil za 1 prezidenta Sveinna Björnssona Král Kristián X poslal k tomuto dni telegram v němž vyjádřil politování nad tím že se s ním islandský lid rozchází za těchto poměrů ale popřál mu vše nejlepší Změna ústavy spočívala převážně v nahrazení slova král slovem prezident Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letiště v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel z čehož Islandu plynuly peníze Island stále zůstával neutrální a bez armády Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala ovšem pod podmínkou že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948 až 1960 kolem 70 milionu dolarů Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy V roce 2008 postihla zemi vážná ekonomická krize která vyústila v pád vlády premiér Geir Haarde Na pád vlády měly značný vliv i poměrně masivní demonstrace a protesty 25 dubna 2009 se konaly předčasné volby zvítězily levicové strany premiérkou se stala Jóhanna Sigurðardóttir některé velké banky byly znárodněny a byla vypracována nová ústava na které se podílela i občanská shromáždění Islandský parlament uvažuje o podání přihlášky do Evropské unie Islanďané jsou hrdí na své vikinské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků Landnámabók A protože současná islandština vychází přímo ze staré severštiny což byl jazyk Vikingů mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané Politika Islandský parlament Althing má 63 členů kteří jsou voleni jednou za čtyři roky Hlavou státu je prezident který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu křesel Prezidentem Islandu je Ólafur Ragnar Grímsson a předsedou vlády je Sigmundur Davíð Gunnlaugsson Seznam islandských prezidentů Sveinn Björnsson 27 února 1881 25 ledna 1952 vládnul od 17 června 1944 do 25 ledna 1952 Ásgeir Ásgeirsson 13 května 1894 15 září 1972 vládnul od 1 srpna 1952 do 1 srpna 1968 Kristján Eldjárn 6 prosince 1916 14 září 1982 vládnul od 1 srpna 1968 do 1 srpna 1980 Vigdís Finnbogadóttir 15 dubna 1930 vládla od 1 srpna 1980 do 1 srpna 1996 Ólafur Ragnar Grímsson 14 května 1943 vládne od 1 srpna 1996 Geografie Topografie Island je se svou rozlohou 103 125 km² druhým největším ostrovem v Evropě Jeho břehy jsou od Skotska vzdáleny kolem 800 km od Norska 970 km od Grónska 287 km a od Faerských ostrovů 420 km Na severu se téměř dotýká severního polárního kruhu avšak pouze ostrůvek Grímsey je jím skutečně protnut Zejména střed a východ ostrova se nachází v dost velké nadmořské výšce směrem k severnímu pobřeží vybíhají řekami oddělené hřbety Nejvyšším vrcholem je Hvannadalshnjúkur která je součástí ledovce Vatnajökull Ve vnitrozemí se tyčí sopky Herðubreið 1682 m a Askja 1510 m Geologie Island leží na rozhraní dvou litosférických desek v oblasti Středoatlantského hřbetu místě kde dochází ke vzniku nové oceánské kůry a jejímu následnému rozpínání Nicméně vyjma toho se pod Islandem nachází pravděpodobně horká skvrna< ref> způsobující enormní produkci lávy Výsledkem unikátního podloží je vznik riftové oblasti s bohatou sopečnou aktivitou Na severní straně začíná v oblasti poloostrova Melrakkaslétta a pokračuje na jih přibližně do poloviny ostrova kde mění směr na jihozápadní a rozdvojuje se Sopečný materiál budující vlastně celý Island můžeme rozdělit do tří základních zón Geologicky nejstarší část tvoří tzv starší bazaltové plató složené z třetihorních čedičů o stáří až 16 miliónů let Tato formace buduje rozsáhlé oblasti zejména na severu a severozápadě ostrova a také na východním pobřeží Mladší bazaltové pásmo je šedě zbarvené a lemuje v úzkých pruzích současnou vulkanickou zónu Prokazatelné stáří se pohybuje mezi 02 až 3 milióny let Plošiny jsou složeny převážně čedičem a doleritem v menší míře se zde vyskytují i horniny kyselejší především ryolity Centrální mladá vulkanická zóna je tvořena horninami jejichž stáří se pohybuje v rozmezí 07 miliónu let až po nedávné výlevy čedičů Jde o jednu z nejaktivnějších oblastí na světě s více než 2 000 erupcemi v poledové době tj za 10 000 let Unikátní jsou tvary vzniklé pod ledovcovými výbuchy Láva se při styku s ledem nebo tavnou vodou rychle ochlazuje a tuhne Pokud přitom pronikne ledovcovou hmotou nebo hladinou jezera vzniká útvar podobný stolové hoře v islandštině stapi Jedním z nejmladších ostrovů světa je Surtsey který se vytvořil roku 1964 Měl rozlohu 27 km² nyní jen 14 km² Podnebí Island leží v blízkosti centra tlakové níže a přes svou severní polohu má díky teplým vodám Golfského proudu mírné klima Míšení teplých a chladných mořských vod má za následek vznik vydatných dešťů Množství srážek klesá přibližně směrem od jihozápadu na severovýchod Jejich roční úhrn je na jihu a jihozápadě 1 000 až 3 000 mm podle nadmořské výšky na severu a východě pouze 300 500 mm Velká proměnlivost charakterizuje počasí celého ostrova Zima je na jihu mírná s průměrnou teplotou v lednu od 2°C do -1 °C Letní teploty dosahují 15 i více stupňů ne ovšem ve vysokých polohách Ledovce Prakticky celý ostrov nese stopy po činnosti ledovců jako jsou velká ledovcová údolí s čedičovými vrstvami vyhlazenými při pohybu ledové hmoty nebo naopak rozbrázděnými úlomky materiálu který uvízl na bázi ledovců Podobně svědčí o ledovcové aktivitě i množství morén a obrovské výplavové plošiny – sandry V pleistocénu prodělal ostrov klimatické změny které měly za následek postup a ústup ledovců Celkem ledovce pokrývají 11 % rozlohy Islandu Největší ledovcová oblast ostrova a celé Evropy Vatnajökull na jihovýchodě měří 8 100 km² což představuje zhruba 8 % rozlohy Islandu Ačkoliv Vatnajökull vypadá jako jednoduchá ledovcová čapka ve skutečnosti se skládá z několika nezávislých ledových těles umístěných na podledovcových sopečných vrcholech Sopky překryté ledovou hmotou jsou v řadě případů aktivní naposledy v r 1997 Jejich činnost vyvolala katastrofické povodně které se valily údolím řeky Jökulsá á Fjöllum a vytvořily unikátní tvary na severním pobřeží ostrova Řeky a jezera 2 750 km² státu tvoří voda což je 267 % povrchu státu V horských oblastech pramení největší zdejší řeky napájené ledovci Patří mezi ně Thjórsá Hvítá a nejvodnatější Jökulsá á Fjöllum V důsledku mladých tektonických pohybů se vodní toky vyznačují množstvím vodopádů založených na puklinách a zlomech Dettifoss Skógafoss Gullfoss Typickým rysem krajiny je také množství jezer vytvořených činností ledovců jezero Lagarfljót nebo vzniklých v důsledku tektonických poklesů jezero Thingvallavatn Řada jezer vznikla v kráterech sopek maar Vítí případně jsou hrazena lávovými proudy jezero Mývatn či ledovcovými morénami Termální prameny a gejzíry Se sopečnou činností úzce souvisí termální prameny a gejzíry Typickým doprovodným znakem vulkanické činnosti je i přítomnost bahenních sopek sirovodíkem páchnoucích solfatar a fumarol Nejznámějším místem výskytu těchto úkazů je oblast Námaskard Námafjall u jezera Mývatn Největší koncentrace gejzírů je v lokalitě Haukadalur 50 km od jižního pobřeží Od místního tzv Velkého gejzíru Stóri gejzír pochází ono mezinárodně užívané slovo V současnosti je však tento otec gejzírů jenž chrlil vodu až do výše 70 m < ref> nečinný a hlavní atrakcí oblasti je jeho menší obdoba Strokkur pravidelně chrlící vodu až do výše 20 m Fauna a flóra Jedinými stromy s nimiž se zde v současnosti setkáme jsou trpasličí vrby zakrslé břízy typické pro tundrovou vegetaci a jalovce Rostou tu různé druhy borůvkovitých a šíchovitých rostlin Hojné jsou lišejníky a ostřicové trávy typické pro bažiny a mokřiny Nápadnějšími květy upoutají v krátkém létě např kakost endemitní mák nízký turan smetánka či zvonek Z nízkých orchidejí můžeme vidět Platanthera hyperborea roste tu také protěž alpská Jednotvárná vegetace neposkytuje dostatek potravy zvěři která je druhově velmi chudá Žije tu liška polární na krách sem občas zabloudí medvěd lední Nejrozšířenější faunou ostrova jsou bezpochyby ptáci a také ovce Kolonie papuchalků alky chaluhy a racků v pobřežních fjordech patří k vyhledávaným lokalitám Národní parky Na Islandu se nacházejí 3 národní parky stav v roce 2013 národní park Snæfellsjökull národní park Þingvellir a národní park Vatnajökull Administrativní dělení Island se dělí na 79 obcí sveitarfélög 23 hrabství isl sýslur 8 okresů hluti a na 6 krajů Obyvatelstvo Na Islandu žilo v dne 1 října 2007 312 851 obyvatel Hustota zalidnění je 303 obyvatel na km² 60 % obyvatel Islandu žije v aglomeraci Reykjavíku 92 % obyvatel žije ve městech zbytek 8 % na vesnicích Podle žebříčku Rozvojového programu OSN z roku 2007 je Island z hlediska kvality života nejlepším místem pro život lidí ze všech 177 hodnocených zemí světa Jazyk Úředními jazyky na Islandu jsou islandština a od 2 6 2011 také znakový jazyk neslyšících < ref> Islandština je severogermánský jazyk pocházející ze staré severštiny Island je první zemí v níž byl znakový jazyk schválen jako oficiální státní jazyk Jména a příjmení Na Islandu nemají klasická jména a příjmení jako v jiných zemích Nejdůležitější je křestní jméno podle kterého jsou dokonce řazeny i telefonní seznamy Dítě dostává místo příjmení jméno svého otce s příponou -dóttir dcera nebo -son syn Prezident Ólafur Ragnar Grímsson se tedy jmenuje Ólaf Ragnar Grímův syn Na Islandu se téměř vždy vyskytují dvě křestní jména Vezměme si příklad matka se jmenuje Anna Kristín Guðmunsdóttir a otec se jmenuje Kristján Atli Hilmarsson Manželka po svatbě nepřebírá příjmení po manželovi jako v Česku Děti přebírají příjmení z prvního křestního jména otce zřídka matky Čili dcera se bude jmenovat např Ásta Björg Kristjánsdóttir a syn Svavar Þór Kristjánsson Samozřejmě se vyskytují i výjimky kdy přechází příjmení z rodu na rod stejně jako v Česku ale takových je jen málo Mají ho většinou lidé jejichž předkové byli kdysi z bohatého rodu a snažili se tímto odlišit od „normálních lidí Náboženství Státní církví je Evangelická Luteránská církev < ref> státní luterská církev 871 % ostatní protestanté 41 % ostatní luteráni 35 % římští katolíci 17 % Ásatrú 07 % ostatní 33 % Podle údajů z roku 2010 je na Islandu 31% obyvatel rigorózně věřících Města Seznam 7 největších měst podle pořadí 1 Reykjavík 117 607 obyvatel 2 Kópavogur 28 291 obyvatel 3 Hafnarfjörður 24 712 obyvatel 4 Akureyri 17 158 obyvatel 5 Keflavík 10 200 obyvatel 6 Garðabær 9 877 obyvatel 7 Mosfellsbær 7 808 obyvatel Ekonomika Dle Mezinárodního měnového fondu má Island HDP na obyvatele v paritě kupní síly 39 168 USD 2007 a je tak jedenáctý na světě Island se v roce 2007 stal státem s nejvyšším HDI na světě Během krize finančního sektoru v roce 2008 si Island vysloužil 1 místo v poměru bank držených státem Počátkem října 2008 stát přebral kontrolu nad třemi největšími bankami v zemi které se dostaly do vážných problémů Pro státní rozpočet však jde o enormní zátěž a premiér oznámil že se země nachází krok před státním bankrotem< ref> Ekonomický vývoj Finanční krize roku 2008 Bankovní systém v Islandu prošel velmi překotným vývojem V první polovině devadesátých let zdejší nejen bankovní trh mohutně sílil a expandoval To přineslo růst celému finančnímu sektoru a Island byl dokonce považován za vzor rychle rozvíjejíce se ekonomiky Finanční sektor rostl tak rychle že v posledních letech před krizí dokonce devětkrát převýšil hrubý domácí produkt Islandu S počátkem globální finanční krize se islandské banky rázem propadly Na začátku října roku 2008 musely být tři největší banky zestátněny To mělo velký vliv na islandskou korunu která rychle ztratila svoji hodnotu Dopad této krize pocítili i obyvatelé Islandu ale naopak pro cizince se stal tento ostrov daleko levnější destinací Političtí představitelé Islandu pak jednali o půjčce neúspěšně mimo jiné s Ruskem Krize také znovu otevřela cestu k diskuzi zda by měl Island vstoupit do Evropské unie Islanďané do této doby do unie nechtěli v podstatě hlavně z jediného důvodu kterými byly rybolovné kvóty rozdělované v Bruselu mezi jednotlivé státy Ekonomická struktura Island je stát bez výrazných surovinových zdrojů avšak s velkými hydroenergetickými a geotermálními zásobami využívanými k výrobě elektrické energie a k vytápění Uvádí se že geotermální energie se podílí až z 85 % na vyhřívání islandských domů< ref> Zásadní prioritou islandského hospodářství je námořní rybolov Průmysl je orientován zejména na zpracování ryb a výrobu rybích konzerv v menší míře je zastoupeno hutnictví a textilní průmysl Rybolov zajišťuje 75 % vývozu této země a zaměstnává celých 12 % práce schopné populace Rybolov se dočkal bouřlivého rozkvětu za posledních 50 let kdy se z rodinného rybaření stal celý průmyslový komplex který má na starosti rybolov zpracování a vývoz ryb Islandská vláda se ale v poslední době snaží snížit závislosti ekonomiky 70 % financí z vývozu je z rybolovu a polovina hrubého národního důchodu čerpá finance také z rybolovu z několika důvodů Jedním z nich je klesající cena rybích produktů ve světě tak i snaha o zachování rybích populací pro další generace Zemědělství je zaměřeno převážně na živočišnou produkci chov ovcí skotu prasat a drůbeže Rostlinná produkce je omezena na pěstování brambor a zejména pícnin které je vhodné pouze 1 % státu Zajímavým úkazem je pravidelná úroda zeleniny a jižního ovoce v oblasti při polárním kruhu realizovaná ve velkokapacitních sklenících vytápěných geotermální energií; Island je dokonce druhým největším evropským producentem banánů< ref> Dovážejí se paliva strojírenské výrobky a potraviny Doprava Doprava na Islandu je řízena podle drsného terénu a nepříznivými klimatickými podmínkami Hlavní typ dopravy je auto Neexistuje zde železniční síť a kromě měst ani autobusová doprava Dvě větší města Reykjavík a Akureyri spojuje hlavní okružní islandská silnice Hringvegur Jedinými dopravními prostředky kterými se mohou Islanďané dopravovat mimo Island je letadlo a loď Na Island je možné cestovat letadlem především se společnostmi IcelandAir a nízkonákladovou Iceland Express anebo levněji lodí např z norského Bergenu cesta v takovém případě potrvá 2 dny Na samotném Islandu se můžeme nejsnáze přemisťovat opět letecky na vnitrostátních aerolinkách Air Iceland které svými cenami konkurují dálkovým autobusům a jsou podstatně rychlejší Cesty do vnitrozemí jsou s výjimkou hlavní okružní silnice sjízdné jen v létě a pěší přechody jsou dost náročné Plánuje se že se na Islandu začne stavět železniční síť z Keflavíku do Reykjavíku Island má 13 034 km silnic z toho 4 617 km zpevněných Je zde 86 letišť z toho 12 asfaltovaných Měna Na Islandu se platí islandskou korunou isl Íslensk króna Dělí se na 100 aurar Kód měny je ISK Mince islandské koruny mají nominální hodnoty 1 5 10 50 a 100 korun Bankovky mají nominální hodnoty 500 1000 2000 5000 10000 korun Zároveň jsou v oběhu bankovky v hodnotách 10 50 a 100 korun které se z oběhu stahují a brzy platit přestanou Zajímavostí je že cena niklu a mědi v mincích s nominální hodnotou 1 a 5 korun je vyšší než jejich peněžní hodnota Snahou Islandu je v budoucnu vstoupit do Evropské unie a do eurozóny Kultura Literatura Pro islandskou literaturu jsou typické ságy první vznikaly již od 12 století tj náboženské poté historické poslední byly napsané v 14 století Souběžně se literatura odvíjela od germánské a norské tradice a také od zdejších mýtů a hrdinských písní V 16 století se rodí zájem o dějiny a zeměpis ostrova a v 17 století jsou položeny základy vědeckému oboru nordistice Na konci 18 století vznikají první světské tiskárny a objevují se první pokusy o román V 19 století nastává obrovský rozvoj poezie následován počátky umělecké prózy Počátek 20 století se nese v duchu nových směrů ale kladen je důraz i na svébytnost islandského státu a jeho tradic Experimentuje se především v poezii průlom v próze nastává až v 2 polovině století Roku 1955 získal Halldór Laxness Nobelovu cenu za literaturu Kuchyně Hlavním pokrmem islandské kuchyně jsou ryby potom jehněčí a mléčné výrobky Þorramatur Thorramatur je tradiční islandské jídlo vhodné pro mnoho různých pokrmů Jí se nejčastěji ve měsíci Þorri což je leden a únor Tradičními pokrmy jsou Skyr Scrota žralok a ovce Skyr je tradiční islandský mléčný výrobek podobný jogurtu Skyr obsahuje 12 % proteinů 3 % sacharidů 05 % tuku a hodně vápníku Nyní je islandská strava velmi odlišná zahrnuje kuchyně po celém světě Do normální islandské snídaně patří chléb cereálie a ovoce Večeře je odlišnější Jako jinde ve světě i zde je rozšířený „fast food rychlá strava Sport Sport na Islandu je velmi populární ačkoli se v minulosti vyměnilo mnoho sportů Islanďané zůstávají velmi zdravý národ Dnes je na Islandu nejpopulárnější fotbal basketball a atletika Golf tenis plavání šachy a jízda na koni je také populární Tradiční sport na Islandu je Glíma Glíma je podobné wrestlingu Házená je obvykle uváděna jako národní sport Islandští házenkáři patří k nejlepším na světě Islanďanky jsou překvapivě dobré ve fotbale ve srovnání s počtem obyvatel Islandu Islanďané jsou výborní na ledu a šplhání po skalách Média Nejrozšířenější televizní stanicí na Islandu je státní televize RÚV a její nejsledovanější pořad Sjónvarpið zahrnující zprávy sport a počasí Druhým nejsledovanějším kanálem je soukromá televize Stöð 2 Třetí nejrozšířenější je SkjárEinn Ostatní menší stanice jsou vysílány pouze lokálně Rádia jsou vysílána po celém Islandu včetně vnitrozemí Nejpopulárnější rádia jsou Rás 1 Rás 2 Bylgjan a FM 957 Na Islandu vycházejí troje denní noviny Fréttablaðið Morgunblaðið a 24 stundir Island má význačný filmový průmysl Asi nejpopulárnější islandský film je komedie 101 Reykjavík z roku 2000 režírovaný Baltasarem Kormákurem Jeho film Severní blata vyhrál na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2007 Hudba Islandská hudba je příbuzná s nordickou hudbou a zahrnuje tradiční folkovou a popovou hudbu včetně skupiny Voces Thules alternativní rockové skupiny The Sugarcubes zpěváků Björk Emilíana Torrini Sigur Rós nebo Of Monsters and Men Státní hymnou Islandu je Lofsöngur Píseň je také známa pod názvem Ó Guð vors lands Bože naší země Slova napsal Matthías Jochumsson a hudbu složil Sveinbjörn Sveinbjörnsson Píseň vznikla v roce 1847 u příležitosti oslav tisíciletého výročí osídlení ostrova Za hymnu byla píseň přijata v roce 1944 Píseň má tři sloky ale jako hymna slouží pouze první sloka Školství Systém školství na Islandu je založený od Amerického způsobu Islandské školství se skládá z mateřské školky základní školy střední školy a vysoké školy Mateřská a základní škola je povinná Povinné základní vzdělání je pro děti od 6 do 16 roků Mnoho institucí požaduje od státu více soukromých škol Ve škole se kromě islandštiny učí anglicky a dánsky Islandská univerzita Islandská univerzita isl Háskóli Íslands je islandská státní univerzita která sídlí v Reykjavíku Škola byla založena v roce 1911 V současnosti má jedenáct fakult a studuje ji okolo 8 000 studentů Státní svátky 1 leden Nový rok 6 leden Epifanie 19 leden den manželů 18 únor den žen 1 květen Svátek práce 13 květen den matek 3 červen den námořníků 17 červen den vyhlášení nezávislosti 1 srpen první pondělí v srpnu Den řemeslníků 16 listopad den islandštiny 1 prosinec vznik vlády 24 až 26 prosinec Vánoce 31 prosinec Silvestrovské oslavy Reference Literatura Externí odkazy text a fotografie Izrael Jisrael; Isráíl oficiálně Stát Izrael hebrejsky ; arabsky Daulat Isrá'íl je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie kde leží při východním pobřeží Středozemního moře Na severu sousedí s Libanonem na severovýchodě se Sýrií na východě s Jordánskem a na jihozápadě s Egyptem K Izraeli přiléhá i Západní břeh Jordánu Judea a Samaří a Pásmo Gazy tj území částečně spravovaná Palestinskou autonomií – tato území jsou Izraelem okupována od šestidenní války v roce 1967 Izrael je se svou populací 8 146 300 obyvatel z níž většinu 76 % tvoří Židé < ref> jediným židovským státem na světě < ref> Je rovněž domovem izraelských Arabů křesťanů Drúzů a Samaritánů stejně jako jiných náboženských a etnických menšin Moderní stát Izrael o jehož vznik usilovalo sionistické hnutí již od konce 19 století se odvolává na biblickou myšlenku země izraelské jejíž zaslíbení tvoří jeden z ústředních motivů judaismu po více než tři tisíce let Po první světové válce ustanovila Společnost národů Britský mandát Palestina s cílem vytvořit „domovinu pro židovský lid Přestože Liga arabských států tento plán odmítla Izrael na jeho základě vyhlásil 14 května 1948 nezávislost a v následující vítězné Válce za nezávislost rozšířil své hranice nad rámec plánu OSN na rozdělení Palestiny Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi konflikt který vyústil v několik válek a desetiletí násilí trvající dodnes < ref> Se dvěma sousedícími zeměmi Egypt a Jordánsko však Izrael už mírové smlouvy podepsal a nyní usiluje o dosažení dohod s Palestinci Izrael je parlamentní zastupitelská demokratická republika s všeobecným rovným volebním právem < ref> Vládu vede premiér a zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament Kneset Podle hrubého domácího produktu je izraelská ekonomika 41 největší na světě 2010 < ref> Mezi zeměmi Blízkého východu patří Izrael na první místo v indexu lidského rozvoje < ref> svobody tisku < ref> a ekonomiky < ref> Zatímco Izrael samotný považuje za své hlavní město Jeruzalém většina států uznává jako hlavní město Tel Aviv-Jaffa Etymologie Jméno Izrael již přes 3000 let v běžném i náboženském užití označuje jak židovský národ tak zemi izraelskou Podle Bible byl takto pojmenován Jákob po zápase s Bohem< ref> Biblický národ patriarchy Jákoba pak vešel ve známost jako „synové Izraele nebo Izraelité O významu jména existuje několik teorií jedna tvrdí že základem jména je sloveso s–r–r také š–r–r s významem „vládnout být silný mít nadvládu a proto je význam jména „Bůh vládne Bůh soudí < ref> zatímco jiná vykládá jméno jako „kníže Boží nebo „Bůh zápasí bojuje První historická zmínka o Izraeli pochází z Merneptahovy stély ze starověkého Egypta která se datuje do 13 století př n l V prvních týdnech nezávislosti oznámil ministr zahraničí Moše Šaret < ref> rozhodnutí vlády podle něhož se občané nového státu budou nazývat Izraelci Dějiny Starověké a středověké osídlení Území dnešního Izraele bylo obýváno již v paleolitu avšak teprve v neolitu začala být budována trvalá sídla Za nejstarší město je považováno Jericho které vzniklo okolo roku 8000 př n l Země izraelská byla podle Tóry Hospodinem přislíbena Abrahámovi a darována jeho potomkům jako Země zaslíbená Po neúspěšném protiřímském povstání Bar Kochby v letech 132−135 n l a následujícím vyhnání Židů se židovská populace na území dnešního Izraele zmenšila avšak úplně nikdy nezanikla Reakcí na povstání byla také změna názvu území římský císař Hadrianus přejmenoval provincii Judeu na Syria Palaestina podle národa Pelištejců< ref> Sionismus a britský mandát Židé žijící mimo Palestinu odedávna usilovali o návrat a tato touha byla vyjádřena v Tanachu < ref> Persekuce Židů v Evropě která začala ve 12 století a vyvrcholila jejich vyhnáním ze Španělska v roce 1492 První velká vlna moderní imigrace známá jako první alija vypukla po protižidovských pogromech ve východní Evropě v roce 1881 V roce 1896 představil Herzl své vize v knize Židovský stát a o rok později předsedal prvnímu Světovému sionistickému kongresu v Basileji Britský ministr zahraničí Arthur Balfour roku 1917 deklaroval že „vláda jejího Veličenstva pohlíží příznivě na zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině V roce 1917 byla Palestina obsazena Brity pod velením generála Edmunda Allenbyho v roce 1919 pak bylo na Pařížské mírové konferenci území Palestiny svěřeno pod britskou správu a vznikl tak protektorát Britský mandát Palestina mezi jehož hlavní cíle patřilo provedení Balfourovy deklarace Židovská imigrace pokračovala i za třetí aliji 1919−1923 a čtvrté aliji 1924−1929 během kterých přišlo do Palestiny více než 100 tisíc Židů Vzestup nacismu v Evropě ve 30 letech vedl k páté aliji přílivu téměř čtvrt milionu Židů který podnítil arabské násilnosti a povstání při nichž Arabové zabrali značnou část protektorátu Proto Spojené království změnilo politiku vůči židovskému přistěhovalectví a v roce 1939 v takzvané Bílé knize zavedlo kvóty pro židovské přistěhovalce Přes toto omezení však do Palestiny přijížděli uprchlíci v rámci ilegální aliji tzv aliji Bet Ke konci druhé světové války tvořili Židé v Palestině 33 % populace oproti 11 % v roce 1922 < ref> I když palestinští Židé s britskými přistěhovaleckými kvótami nesouhlasili připojili se většinou k Davidu Ben Gurionovi jenž prohlásil Budeme bojovat s Brity proti Hitlerovi jako by Bílá kniha neexistovala; a budeme bojovat proti Bílé knize jako by nebyla žádná válka Extremisté ze skupin Irgun a Lechi však zahájili teroristický boj proti Britům; členové Lechi útočili po celou válku Irgun protibritské akce zahájil až roku 1944 přestože Britové stále zadržovali lodě plné židovských uprchlíků Několik desítek palestinských Židů jako parašutisté seskočilo hluboko do evropského vnitrozemí ovládaného Němci a jako britští vyzvědači navazovali kontakt se zbylými židovskými komunitami Vyhlášení nezávislosti a první roky Po roce 1945 se vyostřil konflikt mezi Spojeným královstvím a Židy kteří Brity obviňovali z neochoty plnit své závazky a stranění Arabům Po sérii teroristických útoků na britské síly např útoku na hotel King David se britská vláda v roce 1947 vzdala svého mandátu v Palestině Nově vytvořená Organizace spojených národů OSN přijala 29 listopadu 1947 Plán OSN na rozdělení Palestiny podle něhož se území mělo rozdělit na arabský a židovský stát a Jeruzalém měl zůstat pod mezinárodní správou OSN jako Židé plán přijali přestože 75 % území které jim bylo přiřknuto byla poušť zatímco Liga arabských států a Vysoká arabská komise plán odmítly < ref> s odůvodněním že porušuje „ustanovení Charty OSN které dává národu právo na určení svého vlastního osudu< ref> 14 května 1948 den před ukončením Britského mandátu Palestina byla vyhlášena nezávislost Státu Izrael V době vzniku Izraele žilo na území někdejšího britského mandátu 12 miliónu Arabů a 650 tisíc Židů Po více než roce bojů bylo vyhlášeno příměří a stanoveny dočasné hranice známé jako Zelená linie Jordánsko anektovalo území Judeje a Samaří známé spíše jako Západní břeh Jordánu a Východní Jeruzalém Egypt převzal kontrolu nad Pásmem Gazy 11 května 1949 byl Izrael přijat do OSN Podle odhadů OSN během této války opustilo zemi na 711 tisíc Arabů tj zhruba 80 % dřívější arabské populace < ref> a osud těchto uprchlíků dodnes zatěžuje arabsko-izraelské vztahy První léta židovského státu byla poznamenána obrovskou imigrační vlnou přeživších holocaustu a Židů kteří byli vyhnání z arabských zemí Během deseti let 1948–1958 vzrostla populace Izraele z 800 tisíc na 2 miliony < ref> Nově příchozí byli většinou nemajetní a byli ubytováváni v provizorních uprchlických táborech známých jako ma'abarot V roce 1956 vypukla Suezská krize způsobená tím že Egypt znárodnil Suezský průplav a uzavřel Tiranskou úžinu Izrael se rozhodl spojit s Francií a Spojeným královstvím zaútočil na Egypt a pokusil se získat zpět přístup k Rudému moři Dobyl sice Sinajský poloostrov pod diplomatickým tlakem USA a Sovětského svazu se však stáhl výměnou za právo plavit se v Rudém moři a průplavu Počátkem následující dekády se Izraeli podařilo v Argentině zajmout Adolfa Eichmanna tvůrce „konečného řešení židovské otázky a postavit ho v Izraeli před soud Proces velmi přispěl k tomu že si veřejnost uvědomila rozměry holocaustu a dodnes je Eichmann jediným člověkem odsouzeným izraelským soudem k trestu smrti Konflikty a mírové dohody Arabské státy považovaly Stát Izrael za nelegitimní a v roce 1964 vznikla Organizace pro osvobození Palestiny OOP jež deklarovala cíl „dosáhnout zničení Izraele a v jejíž Národní chartě se až do prosince 1998 uvádělo že „ozbrojené povstání je jediný způsob jak osvobodit vlast V roce 1967 shromáždili Egypt Sýrie a Jordánsko svoje armády u hranic Izraele Egypt vyzval k odchodu mírové jednotky OSN a opět zablokoval Izraeli přístup k Rudému moři Tyto kroky Izrael chápal jako přípravu k válce a rozhodl že sám udeří první Šestidenní válka přinesla Izraeli rozhodující vítězství a zisk území Západního břehu Pásma Gazy Sinajského poloostrova Golanských výšin a Východního Jeruzaléma Na přelomu 60 a 70 let palestinští ozbrojenci provedli řadu teroristických útoků proti izraelským cílům po celém světě mimo jiné masakr izraelských atletů na LOH v Mnichově v roce 1972 Izrael odpověděl Operací Boží hněv pokusem izraelské tajné služby Mosad zlikvidovat strůjce mnichovského útoku 6 října 1973 v den židovského svátku Jom kipur překvapivě na Izrael zaútočily Egypt a Sýrie Jomkipurská válka skončila 26 října konečným vítězstvím Izraele který však zaznamenal těžké ztráty Po dlouhých letech nadvlády socialistů vyhrála v roce 1977 ve volbách do izraelského parlamentu Knesetu poprvé pravicová strana Likud Tentýž rok učinil egyptský prezident Anwar Sadat překvapivou cestu do Izraele a o dva roky později podepsali Sadat a Menachem Begin ve Washingtonu Egyptsko-izraelskou mírovou smlouvu podle níž se pak Izrael stáhl ze Sinajského poloostrova V roce 1978 podnikl Izrael v reakci na palestinský teroristický útok Operaci Lítání která přinesla růst napětí mezi Izraelci a palestinskými Araby 7 června 1981 Izrael vybombardoval v rámci operace Opera irácký jaderný reaktor v Osiraku protože se obával že by ho Irák mohl použít k výrobě jaderných zbraní V roce 1982 zasáhl Izrael do Libanonské občanské války aby zničil základny z nichž OOP ostřelovala raketami severní Izrael což vedlo k první libanonské válce Izrael se stáhl z většiny Libanonu v roce 1986 ale v tzv nárazníkové zóně setrval až do května 2000 V roce 1987 vypukla tzv první intifáda arabské povstání proti izraelské přítomnosti v Pásmu Gazy a území západně od Jordánu Během války v Zálivu v roce 1991 podporovala OOP a mnoho palestinských Arabů Saddáma Husajna a raketové útoky Iráku proti Izraeli Téhož roku proběhla za vlády Jicchaka Šamira Madridská konference Ta byla průlomová tím že se u jednoho stolu sešly znepřátelené strany jejichž představitelé zde spolu přímo hovořili poprvé od Války za nezávislost Tentýž rok vyhrál volby Jicchak Rabin Tzv Mírová dohoda z Osla byla podepsána 13 září 1993 ve Washingtonu Z ní vyplývalo že má být po přechodnou dobu pěti let na území Západního břehu a pásma Gazy ustanovena Palestinská samospráva V roce 1994 byla mezi Izraelem a Jordánskem podepsána Izraelsko-jordánská mírová smlouva Podepsání dohod z Osla narazilo na obou stranách na odpor radikálů což mírový proces značně zkomplikovalo V Izraeli se proti smlouvě vymezila strana Likud a další pravicová uskupení sám Jicchak Rabin byl 4 listopadu 1995 zavražděn pravicovým židovským radikálem Jigalem Amirem V říjnu 1998 bylo podepsáno Memorandum od Wye River jež přineslo postoupení 13 % území Západního břehu palestinským Arabům a úpravu statusu některých oblastí V červenci 2000 se uskutečnil summit v Camp Davidu kde Barak nabídl plán na založení Palestinského státu avšak ten byl Arafatem odmítnut Po ztroskotání jednání vypuklo 299 2000 další povstání palestinských Arabů tzv druhá intifáda neboli Intifáda al-Aksá V předčasných volbách v únoru 2001 se stal novým premiérem Ariel Šaron Během své vlády prosadil plán na jednostranné stažení z Pásma Gazy a plán na výstavbu bezpečnostní bariéry kolem Západního břehu V roce 2006 utrpěl mozkovou mrtvici po níž upadl do kómatu Premiérský post pak převzal vicepremiér Ehud Olmert V červenci téhož roku začala druhá libanonská válka která znamenala vytrvalé bombardování libanonských cílů izraelskou armádou a ostřelování severu Izraele libanonskou ší'itskou milicí Hizballáh Konflikt trval několik týdnů a příměří bylo uzavřeno 14 srpna Po válce v Izraeli zaznívaly silné hlasy kritizující premiéra Ehuda Olmerta a tehdejšího ministra obrany Amira Perece < ref>< ref> Dne 27 listopadu 2007 souhlasili tehdejší izraelský premiér Ehud Olmert a palestinský prezident Mahmúd Abbás s jednáním nad všemi spornými tématy izraelsko-palestinského konfliktu a snahou dosáhnout dohody do konce roku 2008 Začátkem září roku 2007 podniklo Izraelské vojenské letectvo operaci Ovocný sad při níž vybombardovalo syrský jaderný reaktor Trvalou bezpečnostní hrozbu představuje opakující se ostřelování ze strany palestinských radikálních skupin z Pásma Gazy Od roku 2005 kdy se Izrael z tohoto území jednostranně stáhl na něj bylo z Pásma Gazy k červenci 2014 vypáleno více než 11 tisíc raket Sám o sobě však raketovou a minometnou hrozbu odstranit nemůže kvůli čemuž proběhlo několik vojenských operací Na přelomu let 2008 a 2009 se jednalo o operaci Lité olovo v listopadu 2012 o operaci Pilíř obrany a mezi červencem a srpnem 2014 proběhla operace Ochranné ostří< ref> Geografie a klima Izrael se nachází na východě Středozemního moře které tvoří jeho západní hranici dále je ohraničen ze severu Libanonem ze severovýchodu Sýrií z východu Jordánskem a z jihozápadu Egyptem Bez území která získal během Šestidenní války v roce 1967 má rozlohu 20 770 km² z čehož 2 % tvoří vodní plochy < ref> Území spadající pod izraelskou jurisdikci zahrnuje také Východní Jeruzalém a Golanské výšiny s nimiž má rozlohu 22 072 km² < ref> Celková rozloha území pod izraelskou vládou včetně vojensky ovládaných a částečně autonomních palestinských území na Západním břehu Jordánu činí 27 799 km² < ref> Navzdory tomu že Izrael je malou zemí nacházejí se zde rozmanité geografické jevy a zvláštnosti například Negevská poušť na jihu či horské hřbety Galileje Karmelu a Golan na severu Východně od centrální vysočiny se nachází Jordánské údolí jež je částí Velké příkopové propadliny Řeka Jordán teče od hory Hermon přes Chulské údolí a Galilejské jezero do Mrtvého moře které je nejníže položeným místem na Zemi < ref> Na jihu se rozkládá údolí Vádí al-Araba končící v Akabském zálivu Rudého moře Pro Izrael a Sinajský poloostrov jsou jedinečné erodované kráterovité útvary zvané machtešim < ref> Největší machteš na světě je Machteš Ramon v Negevské poušti který je až 40 km dlouhý a 10 km široký < ref>
; Extrémní rozdíly Nejnižší bod Mrtvé moře −408 metrů Nejvyšší bod hora Hermon na Golanských výšinách 2 814 m n m < ref> jinak hora Meron 1208 m n m Klima Teplota vzduchu v Izraeli kolísá a to zejména během zimy V horských oblastech převládá chladné a větrné podnebí mnohdy doprovázené sněžením Vrchol hory Hermon má po většinu roku sněhovou pokrývku a každoročně obvykle sněží i v Jeruzalémě < ref> Pobřežní města jako Tel Aviv a Haifa mají chladné deštivé zimy a dlouhá a teplá léta − tj středozemní podnebí Ve vesnici Tirat Cvi v severní části Jordánského údolí byla zaznamenána nejvyšší teplota v celé Asii 537 °C < ref> Mezi květnem a zářím je v Izraeli déšť vzácností < ref> < ref> Kvůli malému množství vodních zdrojů se izraelští vědci zaměřují také na vývoj technologií minimalizujících spotřebu vody Jedním z jejich vynálezů je kapková závlaha která umožňuje pěstitelům úsporně dávkovat vodu každé rostlině zvlášť < ref> Izraelci využívají příznivých geografických podmínek pro výrobu solární energie v jejíž produkci na osobu jsou na prvním místě na světě < ref> Vláda a politika Izrael je parlamentní zastupitelská demokratická republika s pluralitním politickým systémem a všeobecným rovným volebním právem < ref> Hlavou státu je prezident který je volen parlamentem na 7 let Výkonná moc je v rukou vlády v jejímž čele stojí premiér Premiérem se může stát pouze člen parlamentu který získá potřebnou většinu hlasů − obvykle to bývá předseda nejsilnější politické strany Zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament Kneset tvořený 120 poslanci Ti jsou voleni na základě poměrného volebního systému na čtyřleté volební období < ref> Pokud však parlament odvolá premiéra nebo vládě nevysloví důvěru je Kneset rozpuštěn předčasně Izrael nemá psanou ústavu a jeho politický systém je ukotven v jedenácti základních zákonech V roce 2003 začal Kneset vypracovávat návrh oficiální ústavy založené na těchto zákonech Soudní systém Izrael má trojstupňový soudní systém Na nejnižší úrovni jsou městské soudy sídlící ve většině měst Vyšší instancí jsou distriktní soudy sloužící jako odvolací soudy a v některých případech jako soudy první instance; nacházejí se v pěti ze šesti izraelských distriktů mimo Jeruzalémský distrikt Třetí a nejvyšší stupeň je Nejvyšší soud Státu Izrael který sídlí v Jeruzalémě a slouží jako odvolací soud a soud první instance v závažných případech kdy je zpochybněna zákonnost rozhodnutí a postupů představitelů státu Izrael není členem Mezinárodního trestního soudu kvůli obavě že by soud mohl být vůči Izraeli předpojatý < ref> Izraelský právní systém kombinuje britské zvykové právo kontinentální právo a židovské náboženské právo Je založen na principu stare decisis precedens a na obžalovacím způsobu řízení kdy strany sporu předkládají soudu důkazní materiály < ref> Svatby a rozvody jsou v jurisdikci židovských muslimských drúzských a křesťanských náboženských soudů < ref> Izraelský základní zákon '' zaručuje lidská právy a svobody Izrael je jediná země v oblasti Blízkého východu označená k roku 2013 organizací Freedom House za svobodnou v oblasti lidských a politických práv zatímco území Palestinské autonomie bylo touto organizací hodnoceno jako nesvobodné < ref> < ref> Na žebříčku svobody tisku organizace Reportéři bez hranic se Izrael k roku 2014 nachází na 96 místě ze 180 hodnocených zemí < ref> V souvislosti s arabsko-izraelským konfliktem kritizují organizace Amnesty International < ref> a Human Rights Watch < ref> porušování lidských práv Izraelem Porušování občanských svobod na okupovaných územích je také kritizováno nevládní izraelskou organizací Be-celem < ref> Od roku 1995 je v Izraeli uzákoněn systém státní zdravotní péče < ref> Administrativní dělení Izrael je rozdělen do šesti hlavních distriktů mechozot singulár machoz – Centrální distrikt Haifský distrikt Jeruzalémský distrikt Severní distrikt Jižní distrikt a Telavivský distrikt Distrikty jsou dále rozděleny do patnácti subdistriktů nafot singulár nafa Každý subdistrikt se dále dělí na přirozené oblasti kterých je celkem padesát < ref> V zemi se dále nachází tři metropolitní oblasti v nichž k roku 2012 žilo celkem 5 113 000 obyvatel a to Tel Aviv 3 464 100 obyvatel Haifa 1 073 900 a Beerševa 574 900 < ref> Co do rozlohy i počtu obyvatel je k témuž roku největším izraelským městem Jeruzalém s 815 300 obyvateli a 126 km² Co do lidnatosti jej následovali Tel Aviv 414 600 Haifa 272 200 a Rišon le-Cijon 235 100< ref> Okupovaná území Jako Izraelem okupovaná území se označují území Západního břehu Jordánu Východního Jeruzaléma a Golanských výšin která byla po Šestidenní válce v roce 1967 zabrána Egyptu Jordánsku a Sýrii Termín byl používán také pro Sinajský poloostrov navrácený Egyptu podle Egyptsko-izraelské mírové smlouvy Na všech těchto územích byly zakládány izraelské osady Ve Východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách je uplatňováno izraelské právo; tato území byla začleněna do vlastního Izraele a jejich občanům bylo nabídnuto izraelské občanství Naopak Západní břeh zůstává pod vojenskou správou Většina jednání o těchto územích probíhala na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č 242 která požaduje stažení Izraele z okupovaných území a jejich návrat arabským státům Populace Západního břehu se skládá převážně z palestinských Arabů jak původních obyvatel tak uprchlíků Války za nezávislost z roku 1948 < ref> Od roku 1967 do roku 1993 žili Arabové na těchto územích pod izraelskou vojenskou správou Od Dohod z Osla a Dopisů o vzájemném uznání je většina palestinské populace a měst pod správou tzv Palestinské autonomie avšak Izrael nad většinou území stále vykonává vojenský dohled Kvůli vzrůstajícím sebevraženým útokům při Druhé intifádě také nazývané Oslo válce se izraelská vláda rozhodla vybudovat kolem Západního břehu zeď tzv bezpečnostní bariéru < ref> V roce 2005 stáhl Izrael jednostranně všechny své obyvatele a vojenské síly z oblasti Pásma Gazy a čtyř osad na Západním břehu Zahraniční vztahy Izrael udržuje diplomatické vztahy se 161 zeměmi a po celém světě má 94 diplomatických zastoupení < ref> Z Ligy arabských států mají s Izraelem plné diplomatické vztahy pouze Egypt a Jordánsko které s ním podepsaly mírové smlouvy v letech 1979 a 1994 a Mauritánie jež navázala s Izraelem diplomatické vztahy v roce 1999 Další dva státy Ligy arabských států – Maroko a Tunisko – ukončily své částečné diplomatické styky s Izraelem počátkem Druhé intifády v roce 2000 < ref> Od roku 2003 kdy ministr zahraničních věcí Izraele navštívil Maroko se izraelsko-marocké vztahy zlepšují < ref> Podle izraelského zákona jsou Libanon Sýrie Saúdská Arábie Irák a Jemen nepřátelské země a občané Izraele je nesmí navštívit bez povolení ministerstva vnitra < ref> Od roku 1995 je Izrael součástí Středomořského dialogu v němž spolupracuje sedm zemí ležících kolem Středozemního moře a Severoatlantická aliance NATO < ref> Mezi nejbližší izraelské spojence patří Spojené státy americké Německo Spojené království Česko a Indie Spojené státy byly první zemí která uznala Izrael poté jej uznal i Sovětský svaz Vzhledem ke stejným politickým a náboženským hodnotám pokládají Spojené státy Izrael za svého nejbližšího spojence v jihozápadní Asii < ref> Silné vztahy Německa s Izraelem vychází z německé snahy odškodnit a napravit holocaust Obě země se podílí na vědeckých a vzdělávacích aktivitách a jsou silnými ekonomickými a vojenskými partnery < ref> < ref> Česká náklonnost Izraeli pramení hlavně z odkazu Václava Havla který jej po dobu svého působení v úřadu prezidenta a i poté podporoval Indie navázala plné diplomatické vztahy s Izraelem v roce 1992 a od té doby s ním udržuje silné vojenské a kulturní partnerství Spojené království které má s Izraelem vztah již z dob Britského mandátu Palestina < ref> s ním udržuje silné obchodní vazby < ref> Diplomatické vztahy měl Izrael za dynastie Pahlaví i s Íránem během íránské revoluce však Írán uznání Izraele zrušil Silné spojenectví pojilo Izrael rovněž s Tureckem Ačkoliv spolu obě země navázaly plné diplomatické vztahy až v roce 1991 < ref> již od roku 1949 mezi nimi probíhala spolupráce Vzájemné vztahy výrazně utrpěly v květnu 2010 v důsledku izraelského zásahu proti konvoji do Pásma Gazy při němž zemřelo devět Turků< ref> Vztahy s Československem a Českem V době předstátní a v počátečních letech existence státu měl Izrael velmi dobré vztahy s Československem které mu i přes embargo OSN poskytovalo vojenskou a hospodářskou pomoc v době První arabsko-izraelské války pro mladý stát životně důležitou < ref> Po změně izraelské politiky Sovětského svazu však Československo začalo naopak podporovat a vyzbrojovat Egypt a Izrael se tak stal až do Sametové revoluce v roce 1989 nepřátelskou zemí Diplomatické vztahy mezi Izraelem a Československem byly obnoveny až 9 února 1990< ref> Mezi Českem a Izraelem existuje řada bilaterálních smluv z nichž některé spadají do dob ČSFR Dohoda o letecké dopravě 1991 < ref> Po vstupu Česka do Evropské unie byly zrušeny ty smlouvy které byly v rozporu s unijním právem Mezi důležité mezistátní dohody patří Smlouva o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňového úniku v oboru daní z příjmu 1993 Dohoda o spolupráci v zemědělství 1996 Smlouva o bezvízovém styku 1996 Dohoda o vzájemné pomoci v celních otázkách 1997 a Dohoda o vzájemné podpoře a ochraně investic 1997 Během roku 2008 by měla být připravena Dohoda o výzkumu a vývoji Bezvízový styk se mezi Českem a Izraelem vztahuje výhradně na turistiku < ref> Mezi zeměmi není uzavřena dohoda o poskytování bezplatné zdravotní péče Obrana a bezpečnost Izraelské obranné síly se skládají z pozemních sil letectva a námořnictva Vznikly v roce 1948 během Války za nezávislost transformací Hagany a několika dalších polovojenských organizací jejichž existence předcházela založení státu < ref> Armáda při svých operací vychází z informací vojenské zpravodajské služby Aman která spolupracuje s zpravodajskou službou Mosad a bezpečnostní službou Šin Bet Izraelské obranné síly se již mnohokrát účastnily ozbrojených konfliktů což z nich činí jednu z nejzkušenějších a nejlépe připravených armád světa < ref> < ref> Většina Izraelců je v 18 letech povolána k povinné vojenské službě Muži slouží tři roky ženy dva < ref> a vojenskou službu je třeba vykonat ještě před nástupem na vysokou školu Poté muži prodělávají každoroční několikatýdenní vojenské cvičení až do svých zhruba čtyřiceti let; toto se netýká většiny žen Osvobozeni od povinné vojenské služby jsou izraelští Arabové a charedim osvobození studentů ješiv od povinné vojenské služby však naráží v izraelské společnosti na protesty < ref> Alternativou pro osoby které získají osvobození z různých důvodů je Šerut Le'umi neboli národní služba jež zahrnuje službu v nemocnicích školách a jiných sociálně prospěšných programech < ref> Izraelská armáda má k roku 2008 celkem 621 500 vojáků z toho 176 500 aktivních vojáků a 445 000 rezervistů < ref> K roku 2008 má pozemní armáda 133 000 vojáků námořnictvo 9500 a letectvo 34 000 vojáků Armáda je vybavena vyspělými zbraňovými systémy buď navrženými a vyrobenými v Izraeli nebo některými zahraničními produkty Významným zahraničním dodavatelem jsou zejména Spojené státy americké Předpokládá se že v letech 2008−2017 poskytnou Izraeli vojenskou pomoc ve výši 30 miliard dolarů < ref> Ve spolupráci Izraele a USA byl vyvinut systém protiraketové obrany Arrow Izrael rovněž od jomkipurské války v roce 1973 vyvinul vlastní síť špionážních satelitů < ref> Úspěch programu špionážních satelitů Ofek zařadil Izrael mezi sedm zemí světa které mají satelitní kapacity a technologie < ref> Izrael také vyvinul svůj vlastní bitevní tank Merkava který nebyl nikdy prodán do zahraničí Od svého založení vynakládá Izrael na svou obranu významný podíl hrubého domácího produktu HDP V roce 1984 to například činilo 24 % HDP < ref> zatímco k roku 2012 činily výdaje na obranu 569 % HDP< ref> Izrael není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a je pravděpodobné že vlastní jaderné zbraně< ref> Jejich vlastnictví ale nikdy oficiálně nepotvrdil ani nevyvrátil < ref> Izrael údajně ve spolupráci s Jihoafrickou republikou provedl v roce 1979 úspěšný jaderný test na námořní plošině v severní části Antarktidy < ref> Odhady množství izraelských jaderných hlavic se liší většinou se pohybují mezi jedním a dvěma sty< ref> některé odhady však mluví až o čtyřech stech hlavicích < ref> O 400 hlavicích hovoří i World Tribune který se odvolává na zdroje z letectva USA < ref> Ekonomika Izrael patří k nejvíce ekonomicky a průmyslově rozvinutým zemím jihozápadní Asie Roku 2012 měl 49 nejvyšší hrubý domácí produkt HDP 2609 miliard dolarů a 37 nejvyšší HDP na obyvatele v paritě kupní síly 33 878 dolarů< ref> Na indexu snadnosti podnikání se v roce 2013 umístil na 35 místě ve světě < ref> V roce 2007 byl přizván do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD < ref> která podporuje spolupráci mezi státy jenž dodržují demokratické principy a mají ekonomiku svobodného trhu < ref> Přes omezené přírodní zdroje se stal Izrael v uplynulých 20 letech z velké části soběstačným a to především díky intenzivnímu rozvoji zemědělství a průmyslu v oblasti produkce potravin; z klíčových potravinářských surovin musí dovážet pouze obilí a hovězí maso Izrael rovněž výrazně investuje do vědy a výzkumu; tyto investice v roce 2010 činily 434 % HDP zatímco průměr zemí OECD činil 238 % HDP a Česká republika vynakládá 155 % HDP< ref> Mezi nosné obory se řadí informatika a komunikační technika medicínské obory biotechnologie a nanotechnologie < ref> Míra nezaměstnanosti byla ve čtvrtém čtvrtletí roku 2010 celkem 66 % Izrael má dlouhodobě negativní obchodní bilanci objem importu je větší než exportu V roce 2012 činil objem importu 731 miliard dolarů oproti 631 miliardám exportu Z fosilních paliv Izrael importuje uhlí zemní plyn a zejména ropu kterou zpracovává na zemědělská hnojiva paliva a farmaceutika Mezi hlavní exportní komodity patří ovoce zelenina farmaceutika software chemikálie vojenské technologie a diamanty Mezi hlavní obchodní partnery Izraele patří Spojené státy americké Spojené království státy Beneluxu Švýcarsko Německo Francie Itálie a Nizozemsko Ekonomická spolupráce mezi Izraelem a Českem má trvale rostoucí tendenci V rámci vzájemného obchodu činil k roku 2013 objem importu z Česka dohromady 6308 milionů dolarů oproti 2205 milionům dolarů exportu Do Izraele se dováží zejména automobily dále též farmaceutika měřící přístroje aj Dováží se naopak léčiva chemické sloučeniny optické a lékařské přístroje < ref> Významné je působení izraelských společností na českém trhu; za největší zahraniční investicí roku 2008 v Česku v celkové výši 100 milionů dolarů stojí izraelská firma Teva Pharmaceutical Industries vyrábějící generická léčiva< ref> Důležitá je rovněž koupě české firmy NESS Logos a s podnikající v oblasti informačních technologií izraelskou Ness Technologies za 68 milionů dolarů < ref> Oficiální izraelskou měnou je nový izraelský šekel NIS který platí i na území Palestinské autonomie V oběhu je od roku 1985 kdy nahradil izraelský šekel jenž v roce 1980 nahradil izraelskou liru Díky své síle se stal jednou ze 17 měn obchodovaných na světových trzích < ref> Průmysl Izraelský průmysl zaměstnává 16 % pracujících a na HDP se podílí 30 % Mezi nejvýznamnější a nejrozvinutější odvětví průmyslu patří průmysl letecký komunikační softwarový elektronický zbrojní potravinářský textilní tabákový a chemický dále zpracování diamantů výroba dopravních prostředků elektronika papírenský a polygrafický průmysl rafinace ropy a hutnictví železa < ref> V roce 2007 průmyslová výroby jednotlivých oborů vzrostla o 5 % až 10 % Izrael patří k světové špičce v oboru ochrany vody a využití geotermální energie < ref> Jeho úspěchy ve špičkových technologiích v oblasti softwaru komunikací a přírodních věd jsou srovnatelné se Silicon Valley v USA < ref> < ref> Svá první zámořská výzkumná a vývojová centra vybudovaly v Izraeli společnosti Intel < ref> a Microsoft < ref> IBM Cisco Systems a Motorola V oblasti hi-tech elektronika avionika farmacie atp došlo v roce 2007 až ke 20% růstu Nerostné bohatství Izraele je omezené Těží se draselná hořečnatá a bromová sůl z Mrtvého moře fosfáty a stavební suroviny sádra a stavební kámen V malé míře se těží měděná a železná ruda ropa a zemní plyn Probíhá také geologický průzkum ložisek zemního plynu ve středomořském šelfu poblíž Aškelonu Zemědělství Izrael má vysoce rozvinuté zemědělství To k roku 2012 zaměstnává 16 % pracujících a na HDP se podílí 24 % V roce 2007 došlo k přibližně 10% růstu rostlinné produkce Zemědělská půda se získává finančně nákladným zúrodňováním pouště − zavodňováním odsolováním a vhodnou druhovou skladbou rostlin Orná půda zabírá 1545 % pastviny 7 % a lesy 53 % rozlohy státu Přibližně 54 % celkové výměry zemědělské půdy je zavlažováno a zemědělci se tak podílí zhruba 60 % na celkové izraelské spotřebě sladké vody Většina zemědělské půdy patří kibucům což jsou osady pracující na základě kolektivního vlastnictví výrobních prostředků s výjimkou půdy Dalším typem zemědělských osad v Izraeli jsou mošavy družstva samostatných sedláků kteří se sdružují pouze za účelem prodeje úrody nebo nákupu surovin Množství původně zemědělských podniků také zřídilo přidruženou průmyslovou výrobu Mezi pěstované plodiny patří obilí citrusové plody olivy brambory bavlna cukrová řepa tabák vinná réva a rajčata Důležitý je také chov dobytka většinou skotu velbloudů koz ovcí a drůbeže Rybolov se provozuje ve Středozemním moři zajímavostí je chov teplomilných ryb v poušti kde se k jejich chovu používá poloslaná voda čerpaná z termálních vrtů < ref> Značným problémem je nedostatek vodních zdrojů Jediným větším zdrojem je Galilejské jezero a řeka Jordán Pro zavlažování technických plodin se používá tzv recyklovaná voda v roce 2006 to bylo 550 miliónů m³ Voda se získává i pomocí odsolování 400 miliónů m³ v roce 2007 Proti nepříznivým přírodním podmínkám se Izrael snaží využívat moderní technologie a inovace Používají se například biotechnologie tkáňové kultury či kapková závlaha Na základě základního zákona je vlastníkem půdy stát zhruba 93 % a její prodej je možný pouze výjimečně obvykle stát půdu pronajímá zpravidla na 49 let Cestovní ruch Dalším odvětvím ekonomiky je cestovní ruch zejména náboženské poutnictví Izrael přitahuje turisty svým podnebím plážemi archeologickými a historickými pamětihodnostmi i jedinečnou geografií Na cestovní ruch měly značný dopad bezpečnostní problémy ale roku 2008 se již situace vrací zpět k normálu < ref> Mezi turisty nejčastěji navštěvovaná místa patří Jeruzalém hlavní město moderního Státu Izrael Nejposvátnější místo judaismu a křesťanství kde stál Jeruzalémský chrám a v současnosti jeho pozůstatek tzv Zeď nářků město kde Ježíš Kristus učil byl ukřižován a pohřben Třetí nejsvětější místo islámu kde se nachází Skalní dóm a mešita al-Aksá Safed jedno ze svatých měst judaismu v 15 a 16 století významné centrum studia kabaly Masada během první židovské války se Masada stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům Hebron druhé nejsvětější město judaismu Podle Tóry je místem posledního odpočinku patriarchů a pramatek Předtím než se král David přesunul do Jeruzaléma byl Hebron hlavním městem Izraelského království Tel Aviv největší metropolitní oblast pobřežní město kosmopolitní a finanční centrum Betlém místo posledního odpočinku Ráchel rodiště krále Davida a Ježíše Krista Mrtvé moře nejníže položené odkryté místo na zemském povrchu nejníže položené slané jezero a také jedno z nejslanějších jezer na světě Věda a školství Izrael má nejvyšší průměrnou délku vzdělání v jihozápadní Asii a společně s Japonskem se umísťuje na druhém místě mezi státy s nejdelší průměrnou dobou vzdělání v Asii po Jižní Koreji data z roku 2004 < ref> Podle Organizace spojených národů má Izrael největší míru gramotnosti v celé jihozápadní Asii < ref> Zákon o vzdělání z roku 1953 rozděluje školy v Izraeli do pěti skupin státní sekulární státní náboženské ultraortodoxní osadnické a arabské Největší skupinou jsou veřejné sekulární školy které navštěvuje většina židovských a nearabských dětí Arabové obvykle posílají své děti do škol kde je vyučujícím jazykem arabština < ref> Povinná školní docházka v Izraeli trvá od 3 do 18 let < ref> < ref> Školy jsou rozděleny do tří stupňů − základní škola prvního stupně 1−6 třída základní škola druhého stupně 7−9 třída a střední škola 10−12 třída která je zakončena maturitní zkouškou bagrut Ta se skládá z předmětů matematika bible hebrejština hebrejská a světová literatura angličtina dějepis a základy společenských věd < ref> V arabských křesťanských a drúzských školách jsou zkoušky ze studia bible nahrazeny zkouškami z dědictví islámu křesťanství a Drúzů < ref> Všech devět izraelských univerzit je subvencovaných státem < ref> Nejstarší izraelskou univerzitou je Hebrejská univerzita v Jeruzalémě která je zároveň domovem Národní a univerzitní knihovny disponující největší sbírkou knih s židovskou tematikou na světě < ref> V roce 2014 se umístila na 70 místě v Šanghajském žebříčku pěti set nejprestižnějších univerzit světa < ref> Mezi další izraelské univerzity patří Technion – Izraelský technologický institut Weizmannův institut věd Telavivská univerzita Bar-Ilanova univerzita Haifská univerzita Ben Gurionova univerzita v Negevu Open University of Israel a Arielská univerzita Izrael se řadí na třetí místo na světě v podílu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel 20 % populace < ref> < ref> Velký příliv imigrantů ze zemí bývalého Sovětského svazu v 90 letech 20 století z nichž 40 % mělo univerzitní vzdělání pomohl podpořit izraelský hi-tech sektor Čtyři izraelští vědci jsou nositeli Nobelových cen < ref> a Izrael registruje nejvíce vědeckých článků na jednoho obyvatele ze všech zemí světa < ref> < ref> Prvním izraelským kosmonautem se v roce 2003 stal Ilan Ramon který sloužil jako palubní specialista při osudovém letu STS-107 raketoplánu Columbia Demografie V dubnu 2013 měl Izrael 8 002 300 obyvatel a to ve městech jako Maale Adumim Modiin Ilit Bejtar Ilit nebo Ariel a v osadách jež zčásti vznikly před založením Izraele a byly obnoveny po šestidenní válce jako jsou Hebron a Guš Ecion Na Golanských výšinách žilo o rok dříve přes 20 tisíc Izraelců < ref> V roce 2010 žilo 198 tisíc Izraelců ve Východním Jeruzalémě < ref> Celkový počet izraelských osadníků je přes 500 tisíc 65 % izraelské populace Přibližně 7800 Izraelců žilo v osadách v Pásmu Gazy než byli evakuováni v souladu s plánem na jednostranné stažení < ref> Přibližně 68 % izraelských Židů se narodilo v Izraeli tito lidé se označují slovem sabra 22 % jsou imigranti z Evropy a Ameriky a 10 % jsou imigranti z Asie a Afriky včetně Arabského světa < ref> 70 % izraelské populace žije při pobřeží Středozemního moře < ref> Dva úřední jazyky jsou hebrejština a arabština Během 90 let nastal významný příliv pracovních sil z Rumunska Thajska a některých zemí Afriky a Jižní Ameriky který se odhaduje na 200 tisíc osob< ref> Náboženství Izrael byl založen jako domovina pro židovský lid a je často označován jako Židovský stát Zákon o návratu zaručuje všem Židům kteří maji židovské předky i konvertitům právo na získání izraelského občanství < ref> Zhruba tři čtvrtiny populace 761 % jsou Židé Asi 40−50 % Židů se považuje za sekulární hebrejsky חילוני chiloni; לא דתי lo dati − nevěřící či חופשי chofši − volnomyšlenkáři 30−40 % se považuje za tradicionalisty hebr מסורתי masorti či דתי dati − věřící a 20 % se považuje za religiózní mezi ně patří charedim a ortodoxní Židé < ref> Muslimové představují s 162 % izraelské populace největší náboženskou menšinu Izraelští Arabové kteří představují 19 % populace tomuto číslu významně přispívají jelikož více než čtyři pětiny 826 % jich jsou muslimové dále je 88 % z nich křesťanů a 84 % Drúzů < ref> Členů jiných náboženských skupin jako buddhistů a hinduistů je jen málo < ref> Jeruzalém má díky Zdi nářků Chrámové hoře mešitě Al-Aksá a bazilice Svatého hrobu zvláštní místo v srdcích Židů muslimů a křesťanů Další důležitá náboženská místa se nacházejí v Judejských horách mezi ně patří například místo narození Ježíše a Ráchelin hrob v Betlémě či Jeskyně patriarchů v Hebronu Ústředním místem víry Baháí je Haifa a její zakladatel Baháu'lláh je pohřben v Akko
Kultura Izrael má díky rozmanitosti své populace nesmírně bohatou kulturu Všichni příchozí si s sebou do Izraele přinesli své kulturní a náboženské zvyklosti a obdobně jako Spojené státy americké se i Izrael stal jakýmsi tavícím kotlíkem zvyků a věrouk < ref> Izrael je jedinou zemí na světě v níž se život a události odvíjejí podle židovského kalendáře Práce a prázdniny ve školách se řídí podle židovských svátků a šabat je oficiálním dnem odpočinku < ref> Na izraelskou kulturu měla vliv i početná arabská menšina a to zejména v oblastech architektury < ref> hudby < ref> nebo kulinářství < ref> Izraelská literatura je psaná převážně hebrejsky a jedná se především o poezii a prózu Obrovské množství hebrejských knih lze přičíst na vrub renesanci hebrejského jazyka v polovině 19 století Malá část literatury je však publikována i například v arabštině nebo angličtině Ze zákona je dáno že dva výtisky všech knih vydaných v Izraeli musí být uloženy do Národní a univerzitní knihovny při Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě V roce 2001 byl zákon doplněn o audio a video nahrávky a jiné typy netištěných médií < ref> K roku 2006 bylo 85 % z knih ukládaných do knihovny v hebrejštině < ref> Každoročně se v červnu koná festival Týden hebrejské knihy Součástí festivalu je veletrh knih autorská čtení a prezentace izraelských autorů je zde také udíleno nejprestižnější izraelské literární ocenění − Sapirova cena Izraelská hudba také odráží rozmanitost izraelské kultury je ovlivněna hudebními styly z celého světa ať už jemenskou hudbou chasidskými melodiemi klezmerem arabskou či řeckou hudbou jazzem popem nebo rockem < ref> Mezi světově uznávaná tělesa patří Izraelská filharmonie jež byla založena roku 1936 a která má každoročně více než dvě stě představení < ref> Izrael je rovněž rodištěm mnoha hudebníků − celosvětově známí jsou například Jicchak Perlman a Pinchas Zukerman Izrael se takřka každoročně od roku 1973 účastní soutěže Velká cena Eurovize kterou již třikrát vyhrál a dvakrát pořádal < ref> V Ejlatu se od roku 1987 koná každoroční letní Red Sea Jazz Festival < ref> Jakožto pokračovatel divadelních tradic východoevropského jidiš divadla má Izrael živou a činorodou divadelní scénu Nejstarší divadelní společností a národním divadlem je divadlo ha-Bima v Tel Avivu založené roku 1918 < ref> V Izraeli se nachází množství muzeí; mezi nejvýznamnější patří Izraelské muzeum v Jeruzalémě a Svatyně knihy kde jsou umístěny svitky od Mrtvého moře Nachází se zde rozsáhlé sbírky židovského a evropského umění Významný je památník obětí a hrdinů holocaustu Jad vašem největší a nejobsáhlejší archiv dokumentů o holocaustu na světě < ref> V kampusu Telavivské univerzity se nachází muzeum diaspory Bejt ha-Tfucot < ref> Mimo hlavní muzea ve velkých městech existuje také mnoho menších muzeí s kvalitními uměleckými sbírkami v menších městech a kibucech Země oplývá množstvím archeologických nalezišť a vykopávek archeologie v Izraeli představuje významnou disciplínu a mnohé její objevy se stávají cílem turistických výprav Sport Sport a fyzická cvičení nebyla po dlouhou dobu v rámci židovské kultury důležitá Na atletické dovednosti které byly oceňovány starověkými Řeky se Židé dívali skrz prsty jelikož byly chápány jako nevítaný dopad helénistické kultury Již středověký rabín a lékař Maimonides však zdůrazňoval důležitost fyzické aktivity a udržování se v kondici Jeho názor byl oživen v 19 století Maxem Nordauem a počátkem 20 století vrchním palestinským rabínem Abrahamem Issacem Kookem který tvrdil že „tělo slouží duši a pouze zdravé tělo může zaručit zdravou duši < ref> Od 30 let 20 století se v Izraeli každé čtyři roky konají Makabejské hry které jsou pro tamní atlety událostí srovnatelnou s Olympijskými hrami Mezi divácky nejpopulárnější sporty patří fotbal a basketbal< ref> Basketbalový klub Makabi Tel Aviv pětkrát vyhrál mistrovství Evropy v basketbalu klubů < ref> Beerševa se stala mezinárodním šachovým centrem kde žije mnoho šachových mistrů ze zemí bývalého SSSR V roce 2005 se zde konalo mistrovství světa družstev v šachu < ref> a zdejší velmistr Boris Gelfand se umístil na druhém místě v Mistrovství světa jednotlivců v šachu 2007 < ref> Izrael získal celkem sedm olympijských medailí včetně zlaté medaile z LOH v Aténách v disciplíně windsurfing < ref> Odkazy Poznámky Reference Literatura ; Cestopisy ; Průvodci Externí odkazy Vláda a státní správa oficiální internetové stránky izraelského parlamentu Obecné informace Média Ostatní Japonské císařství Dai Nippon Teikoku 大日本帝國 byl státní útvar existující v letech 1868–1945 na území současného Japonska Kurilských ostrovů Tchaj-wanu a po její okupaci roku 1910 i Koreje Vládli mu císařové z dynastie Jamato Vznikl po pádu šogunátu v roce 1868 a zanikl po prohrané druhé světové válce roku 1945 Historie Historická období Džómon 縄文時代 10 000 – 300 př n l Jajoi 弥生時代 300 př n l – 710 n l Nara 奈良時代 710 – 794 Heian 平安時代 794 – 1185 Kamakura 鎌倉時代 1185 – 1333 Muromači 室町時代 1333 – 1568 Azuči-Momojama 安土桃山時代 1568 – 1600 Tokugawa nebo také Edo 江戸時代 1600 – 1868 Meidži 明治 1868 – 1912 Taišó 大正 1912 – 1926 Šówa 昭和 1926 – 1989 Heisei 平成 od 1989 Od druhé poloviny 16 století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska Španělska Nizozemí a Anglie V první polovině 17 století podezříval japonský šógunát katolické misionáře že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima také Dešima u Nagasaki Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města Tato izolace trvala 251 let dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě Následně došlo k podpisu obdobných smluv Ansejské dohody i s evropskými mocnostmi Moderní dějiny Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost Po válce Bošin v letech 1867 – 1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře V roce 1867 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito dnes známý jako císař éry Meidži a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem tzv reformy Meidži Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce včetně západního právního řádu a vlády Spolu s dalšími ekonomickými sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti Jako výsledek první čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a Sachalin a později v roce 1910 okupovalo Koreu Na počátku 20 století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu vedoucímu k invazi do Manžuska a druhé čínsko-japonské válce 1937 Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu Japonští vůdci považovali za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v Pearl Harbor 1941 aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku Nicméně vstup Spojených států do druhé světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska Po dlouhém pacifickém tažení Japonsko ztratilo Okinawu v souostroví Rjúkjú a bylo zatlačeno na čtyři hlavní ostrovy Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami Japonsko oznámilo bezpodmínečnou kapitulaci 15 srpna 1945 Okupace Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA až do roku 1952 po jejímž skončení zahájilo významné ekonomické oživení které vrátilo ostrovům prosperitu Úspěch olympijských her v Tokiu v roce 1964 je považován za jeden z mnoha znaků že Japonsko znovu získalo svůj národní status Ostrovy Rjúkjú zůstaly pod správou USA až do roku 1972 aby byla zajištěna stabilizace východní Asie a významná vojenská přítomnost USA zůstává až do těchto dnů Systém vlády Základním zákonem Japonského císařství byla ústava známá též jako Meidžiho ústava Byla vyhlášena 29 listopadu 1890 a platila až do 2 května 1947 Prohlásila Japonsko konstituční monarchií v čele s císařem zajišťovala oddělení zákonodárné výkonné a soudní moci a základní lidská práva Císař I přes demokratické zřízení zůstávala většina moci v rukou císaře Jeho titul zněl Vládce nebes Tennó a byl nadále považován za "posvátného a nedotknutelného" vládce který ve svých rukou držel zákonodárnou výkonnou i soudní moc veškeré zákony vyhlášky a rozsudky byly vydávány "Ve jménu Císaře" Výkonnou moc vykonával nepřímo prostřednictvím Tajné rady jejíž členy a všechny vládní úředníky libovolně jmenoval a odvolával Další císařskou výsadou bylo velení japonské armádě a námořnictvu V letech 1868-1945 se na Japonském trůně vystřídali tři císaři Meidži Mucuhito 1867 – 1912 Taišó Jošihito 1912 – 1926 Šówa Hirohito 1926 – 1989 Vláda a ministerstva Výkonnou moc vykonával císař prostřednictvím takzvané Tajné rady která byla de facto vládou a poradním orgánem císaře Její členové jednali společně s císařem o všech důležitých státních otázkách Tajnou radu tvořili premiér a ministři z nichž každý směl zdělit císaři doporučení ze svého oboru za které byl zodpovědný Dále z nichž každý spravoval jedno z osmi ministerstev ministerstvo občanských věcí od roku 1873 ministerstvo domácích věcí ministerstvo zahraničních věcí ministerstvo financí ministerstvo armády ministerstvo námořnictva ministerstvo císařského dvora ministerstvo spravedlnosti ministerstvo veřejných prací ministerstvo školství Do roku 1872 tvořily ministerstvo armády a ministerstvo námořnictva jednotné Vojenské ministerstvo Parlament Zákonodárnou moc do roku 1890 vykonával císař S přijetím Meidžiho ústavy vznikl v Japonsku první parlament zvaný Říšský sněm Imperial Diet Skládal se ze dvou komor Horní komoru takzvanou Šlechtickou sněmovnu House of Peers tvořili členové Císařské rodiny osoby s dědičným šlechtickým titulem a další členové jmenovaní císařem Poslaneckou sněmovnu nebo též Sněmovnu reprezentantů House of Representatives volili občané přičemž volební právo se vztahovalo pouze na majetné dospělé muže kteří tvořili pouze malé procento obyvatelstva Odkazy Související články Seznam japonských císařů Japonské kolonie Dějiny Japonska Japonská císařská armáda Japonské císařské námořnictvo Reference Literatura Externí odkazy Jižní Korea úředním názvem Korejská republika je stát ve východní Asii zaujímající jižní polovinu Korejského poloostrova Jeho sousedem je Severní Korea Počet obyvatel v roce 2013 přesahuje 50 milionů Největším a zároveň hlavním městem je Soul Úředním jazykem je korejština V korejštině zní celý název Tehan minguk 대한민국 Republika velkého národa Han ve zkrácené podobě Hanguk 한국 Země Han – jihokorejský společný název pro Severní a Jižní Koreu nebo Namhan 남한 – Jižní Korea Jižní Korea je zřízením prezidentská republika s demokratickou formou vlády Ačkoli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa od té doby její ekonomika zaznamenala rapidní růst a zařadila se mezi asijské tygry Dnes je Jižní Korea plně vyspělým státem s ekonomikou světového významu a 15 nejvyšším HDP na světě Historie Založení Na konci 2 světové války byla Korea rozdělena podél 38 rovnoběžky na severní část jež byla okupována Sovětským svazem a na jižní část jež byla okupována Spojenými státy Obě části založily vlastní vládu v roce 1948 Korejská válka V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběžku a zahájila tak Korejskou válku Spojenými státy a OSN podporovaný jih a komunistickým blokem zaštiťovaný sever se nakonec dostaly do slepé uličky a musely podepsat příměří v roce 1953 kdy byl Korejský poloostrov rozdělen demilitarizovanou zónou přibližně v oblasti původní demarkační linie 27 května 2009 Severní Korea oznámila že se příměřím již necítí vázána 8 březen 2013 Korejská lidově demokratická republika oficiálně oznamuje že korejská dohoda o příměří se s okamžitou platností ruší Autokratický režim Po válce byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena od moci studentskými nepokoji a v roce 1960 byla ustanovena krátká doba občanské vlády Avšak vojenský převrat vedený generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce nastolil diktaturu která trvala 18 let během níž ekonomika prudce posílila Pak byl zavražděn v roce 1979 a dalším překvapivým převratem se zmocnil moci generál Čon Tu-hwan Masivní studentské demonstrace na jaře roku 1980 měly za následek tvrdý vojenský zákrok a masakr v Kwangdžu Povstání v Kwangdžu Demokratizace Občanské nepokoje způsobily konec vojenské vlády a demokratické reformy postupně pokračovaly pod vládou Ro Tche-ua Kim Jong-sama a Kim Te-džunga V 90 letech se Jižní Korea stala jednou z velkých světových ekonomik V roce 1996 se Jižní Korea připojila k OECD Přestože národ velice ekonomicky strádal během Asijské finanční krize Jižní Korea je dnes plně fungující moderní demokracií a jedním z asijských tygrů Politika Korejská republika je zřízením prezidentskou republikou Hlavou státu a zároveň nejvyšším představitelem výkonné moci je prezident volený ve všeobecných volbách na jedno volební období každých pět let Poslední prezidentské volby se konaly v prosinci 2012 které vyhrála nynější prezidentka Pak Kun-hje Prezident jmenuje premiéra a celý vládní kabinet který musí odsouhlasit parlament Druhou složkou moci je jednokomorový parlament Kukhwe 국회 Národní shromáždění Zástupci do korejského parlamentu 299 míst jsou voleni ve všeobecných volbách které se konají každé 4 roky Parlamentní systém je založen na několika politických stranách První ústava Korejské republiky byla schválena 17 července 1948 Od té doby prošla pěti velkými změnami v letech 1960 1961 1972 1980 a 1987 Se změnou ústavy nastala i změna ve vládnutí a tyto hraniční roky jsou zároveň roky následujících "republik" – momentálně je to tzv 6 republika od roku 1988 dodnes Otázka sjednocení Otázka sjednocení země zůstává významným politickým tématem; přesto nebyla podepsána se Severem žádná mírová smlouva V roce 2000 se konalo historicky první jednání mezi Severní a Jižní Koreou přičemž Jih pokračuje v tzv „sluneční politice směřující k dohodě Od té doby pravidelné kontakty vedou k opatrnému oteplování vztahů Průměrný obyvatel Jižní Koreje si naproti tomu překotné sjednocení se Severem příliš nepřeje Korejci si jsou vědomi situace která nastala po pádu někdejšího východního Německa a toho že by nutná ekonomická pomoc Severu po sjednocení značně zatěžovala státní rozpočet i kapsy daňových poplatníků Oproti situaci v rozděleném Německu je však rozdíl daleko drastičtější HDP Západního Německa na hlavu byl v době sjednocení třikrát vyšší než v NDR zatímco HDP Jižní Koreje na hlavu v roce 2012 byl osmnáctkrát vyšší než v KLDR Mladí Korejci dnes již vidí sjednocení jako nemožné tvrdí že vzhledem k padesátileté izolaci mají dnes severní Korejci podstatně jiný jazyk kulturu a zvyky a jsou svébytným národem Po více než padesáti letech se definitivně zpřetrhávají i poslední pouta rozdělených rodin a obě země tak již spojuje hlavně společná historie Spory Vnitrokorejské Jeden z vnitrokorejských sporů se týká i pouhého pojmenování země Jižní Korea používá pro obě země společný název Hanguk 한국 země lidu Han Je-li potřeba rozlišit mezi jižní a severní částí použije se pro Jižní Koreu název Namhan 남한 jižní Han a pro KLDR Pukhan 북한 severní Han V Severní Koreji je situace stejná severokorejci používají starý historický název Čoson 조선 případně pro upřesnění Pukčoson 북조선 a Namčoson 남조선 Když někdo v Jižní Koreji mluví o Koreji obecně a použije název Čoson vše je zcela v pořádku žádný problém nevznikne dotyčný v nejhorším případě sklidí salvu smíchu Naproti tomu kdyby se v Severní Koreji někdo lhostejno kdo byť jen opovážil vyslovit slovo Hanguk je zle nastane trapné ticho a dotyčný se vystavuje riziku fyzické inzultace Severokorejci tento název odmítají protože naposledy byl pro zemi používán v krátkém období před nástupem japonské okupace Mezinárodní Kromě dlouhodobě napjaté situace na hranici se Severní Koreou je Jižní Korea obzvláště citlivá na jakékoli dění související s maličkým souostrovím Tokdo které se nachází na strategickém místě asi na půli cesty mezi Koreou a Japonskem Na ostrovy si dělají nárok obě země Korea jej klasifikuje jako součást souostroví Ullung ležícího v provincii Severní Kjŏngsang; v Japonsku je pod názvem Takešima zařazen jako část města Okinošima distrikt Oki prefektura Šimane Důvodem tohoto konfliktu je určitá nejednoznačnost japonských poválečných smluv Geografie Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova Ze západu je omývána vodami Žlutého moře na východě vodami Japonského moře Zajímavostí je že poválečná nevraživost vůči Japonsku se promítla i do geografických názvů Korejci Žluté moře nazývají Západní moře Japonské moře pak nazývají Východní moře Terén je obdobně jako v Severní Koreji velmi hornatý pohoří Diamantové hory a většina půdy není obdělávatelná Na jihozápadě a jihovýchodě země jsou nížiny ty ale zaujímají jen 30% plochy země V blízkosti Korejského poloostrova je také asi 3 000 menších ostrovů a ostrůvků z nichž největší je ostrov Čedžu 1 845 km2 asi 100 km od jižního pobřeží Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší vrchol Jižní Koreje vyhaslá sopka Halla-san 1 950 m n m Podnebí je v jižní Koreji mírné V létě nastává krátké období dešťů zimy mohou být velmi tuhé Průměrná lednová teplota v Soulu je od -7 °C do +1 °C průměrná teplota v červenci je od 22 °C po 29 °C Zimní teploty jsou nižší na východním pobřeží Většina srážek spadne v letním období dešťů Hory pohoří Diamantové hory Řeky Hangang Kumgang Nerostné bohatství wolfram železná ruda tuha zlato černé uhlí Obyvatelstvo Až 99% obyvatelstva Korejské republiky tvoří Korejci S počtem 502 milionů se řadí na 26 místo na světě S hustotou zalidnění 501 osob km² je jednou z nejhustěji zalidněných zemí na světě 19 místo S tím jak se měnily všechny sféry korejské společnosti se v posledních desetiletích prudce měnilo i složení obyvatelstva Převážně agrární země 50 let 20 století počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství dosahoval až 60% ve městech žilo 20% se změnila na vysoce urbanizovanou ve městech dnes žije 75% a průmyslovou zemi dnes pracuje v zemědělství 64% obyvatel v současnosti na postindustriální zemi Za vysoký stupeň urbanizace jsou zodpovědné zejména tyto faktory Situace po korejské válce – velký počet uprchlíků ze severu Od 60 let prudký průmyslový rozvoj soustředěný ve městech V 70 letech hnutí "Nová vesnice" Semaul undong 새마을 운동 Největší města mající více než milion obyvatel jsou Soul okolo 11 milionů obyvatel Pusan 37 Inčchon 25 Tegu 25 Ulsan 2 Tedžon 14 a Kwangdžu 14 60 léta 20 století byla charakterizována vysokým přirozeným přírůstkem obyvatelstva ve výši 26% Klesající trend posledních let pokles na 1% v 90 letech se projevuje nejvíce v současnosti kdy přirozený přírůstek obyvatelstva dosahuje pouze 062% což znamená ohrožení pro celou společnost Náboženství Náboženská situace v Jižní Koreji je složitá a rychle se vyvíjí což znesnadňuje její popis Tradiční asijská náboženství si dosud uchovala určitý vliv který ale zřetelně upadá na úkor křesťanství a agnosticismu Podle statistik z roku 2005 sestavených vládou se téměř polovina obyvatel nehlásí k žádnému náboženství Početně nejvíce zastoupeným náboženstvím je křesťanství k němuž se hlásí necelých 30 % obyvatel z toho asi 2 3 protestantů a 1 3 katolíků a až po něm následuje tradičnější buddhismus necelých 23 % Podíly příslušníků jiných náboženství už nepřesahují 05 % Státní svátky Nový rok 1 ledna – začátek nového roku podle gregoriánského kalendáře Sollal – 1 den 1 měsíce – začátek nového roku podle lunárního kalendáře – tradiční začátek roku ve Východní Asii Samil undong 삼일 운동 – 1 března – oslava výročí Hnutí nezávislosti 1 března 1919 kdy se po celém poloostrově rozšířilo lidové hnutí za nezávislost Den sázení stromů Šikmogil 식목일 – 5 dubna – v Korejské republice se hromadně sázejí stromy Den dětí – 5 května – velké oslavy pro děti po celé zemi Svátek Tano 단오 Buddhovy narozeniny 석가 탄신일 8 den 4 měsíce – podle lunárního kalendáře – ulice jsou vyzdobeny buddhisté oslavují v svatyních Památka padlých v boji 현충일 6 června – celonárodní slavnost oslavy památky všech Korejců kteří padli v boji za vlast Den ústavy Korejské republiky 제헌절 17 července – výročí první ústavy Korejské republiky z roku 1948 Den osvobození 15 srpna 광복절 – výročí osvobození zpod čtyřicetileté japonské okupace 1945 a výročí vzniku Korejské republiky v roce 1948 Den díkůvzdání Čchusok 추석 – 15 den 8 měsíce – podle lunárního kalendáře – největší a nejtradičnější korejský svátek kdy se všichni Korejci vrací do svého rodiště návštěvují hroby předků vzdávají jim vděk a celá rodina a spolu oslavuje Den založení národa 개천 철 3 října – podle mýtu v tento den v roce 2333 př n l Tangun založil korejský národ Ježíšovy narozeniny 성탄절 25 prosince – oslava Vánoc v západním stylu slaví je všichni Korejci bez ohledu na náboženství Ekonomika Po konci korejské války patřila Jižní Korea deset let k nejchudším státům světa HDP na hlavu v roce 1960 činil 79 amerických dolarů což bylo méně než ve většině jihoamerických a některých afrických zemích V roce 1963 se chopil moci diktátor Pak Čong-hui Provedl zásadní reformy a rozhodl se vybudovat silně exportní ekonomiku Právě jemu je připisována proměna Jižní Koreje v asijského tygra Infrastrukturu financoval především z japonských investic s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku 1965 Někdy se také tomuto ekonomickému zázraku také říká Zázrak na řece Han Ekonomický růst byl poněkud zbrzděn ekonomickou krizí v roce 1989 ale přesto v roce 2010 HDP na hlavu v přepočtu na kupní sílu dosáhlo 30 000 dolarů což se téměř rovná HDP zemí jako je Japonsko Jižní Korea je členem OECD Hospodářské ukazatele HDP – 155 bilionu USD 2011 Růst HDP – 39% 2011 HDP na osobu – 31800 USD 2011 Nezaměstnanost – 33% 2011 Veřejný dluh – 237% HDP 2010 Inflace – 45% 2011 Hodnota exportu – 4663 mld USD 2010 Hodnota importu – 4179 mld USD 2010 Průmysl strojírenský automobilový Hyundai Kia Ssang-Yong Daewoo textilní potravinářský Jinro Distillers Co Ltd chemický elektrotechnika Samsung LG iRiver iAudio Cowon Chudoba Chudobou je v Jižní Koreji podle oficiálního odhadu postiženo asi 15% obyvatel Zpráva OECD pro rok 2012 poznamenala že „zlepšení sociální soudržnosti snižováním nerovnosti a relativní chudoby je jedním z klíčových problémů kterým čelí Jižní Korea Chudoba v Jižní Koreji ovlivňuje především starší téměř polovina starších žije v relativní chudobě což je nejvyšší podíl mezi zeměmi OECD Mnohé jihokorejské důchodkyně si musí přivydělávat prostitucí Města a provincie Jižní Korea se skládá z jednoho speciálního města jednoho speciálního autonomního města šesti metropolitních měst osmi provincií a jedné speciální autonomní provincie Speciální město Soul 서울특별시; 서울特別市; Soul tchukpjolši Speciální autonomní město Sedžong 세종특별자치시; 世宗特別自治市; Sedžong tchukpjolčačchiši Metropolitní města Inčchon 인천광역시; 仁川廣域市; Inčchon kwangjokši Tegu 대구광역시; 大邱廣域市; Tegu kwangjokši Ulsan 울산광역시; 蔚山廣域市; Ulsan kwangjokši Pusan 부산광역시; 釜山廣域市; Pusan kwangjokši Kwangdžu 광주광역시; 光州廣域市; Kwangdžu kwangjokši Tedžon 대전광역시; 大田廣域市; Tedžon kwangjokši Provincie Kjonggi 경기도 京畿道 Kangwon 강원도 江原道 Severní Kjongsang 경상북도 慶尙北道 Jižní Kjongsang 경상남도 慶尙南道 Jižní Čolla 전라남도 全羅南道 Severní Čolla 전라북도 全羅北道 Jižní Čchungčchong 충청남도 忠淸南道 Severní Čchungčchong 충청북도 忠淸北道 Speciální autonomní provincie Čedžu 제주도 濟州道 Literatura Externí odkazy Kalendář lat calendarium od calendae původně svátky novoluní je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších zejména v rámci roku Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem zvláště pro účely společenské náboženské hospodářské a politické zaznamenané v přehledu událostí Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem a nebo pojmenované Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků let např juliánský a gregoriánský kalendář V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní týdnů a měsíců na určitý rok například tištěný nástěnný a stolní kalendář případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků včetně jmenin umožňující plánovat Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení Kalendářní systém Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data Jednotkou kalendářového členění je vždy den každý kalendářní systém tedy stanovuje počátek konec dne pravidelné členění roku na menší části počátek roku Nový rok Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků letopočet a jeho počátek éru Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1 leden 10 dní po zimním slunovratu Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let to jest roků které mají druhý měsíc únor o jeden den delší 29 únor Přestupný je každý rok jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule pak je přestupný pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský Řehoř Gregorius Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů které se pravidelně opakují dny rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce astronomický měsíc střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako měsíční čtvrti a kalendářní měsíce od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména roky oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období Z nich nejnápadnější nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce tak důležité pro zemědělství a obchod se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů Hlavní typy Podle toho kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost se obvykle rozlišuje Lunární kalendář Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer za soumraku kdy lze Měsíc pozorovat Solární kalendář Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář jehož základem je rok resp tropický rok doba oběhu Země okolo Slunce přibližně 36525 dne Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny čtyři roční období jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den Čistě sluneční kalendář však není praktický roční období jsou příliš dlouhá Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního Lunisolární kalendář Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc Pravý astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" astronomický měsíc Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského gregoriánský kalendář jeho předchůdce juliánský kalendář čínský egyptský indický makedonský a perský japonský židovský kalendář Naopak např islámský kalendář zůstal čistě lunární na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne Počátek roku Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou kde se vedou záznamy a účty platí daně a podobně Počátkem roku bývaly buď jarní svátky snad hlavně u pastevců anebo dožínky slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu Odtud pochází i dnešní začátek školního roku kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní Počátek letopočtu epocha Letopočet éra jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře dělení času v rámci roku v běžném užití se ale s ním spojuje Počátek letopočtu se nazývá epocha dobu od epochy pak odborníci označují jako éru tj letopočet také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky Stanovoval se velmi různě zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn jako dodnes v Japonsku a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly nýbrž jmenovaly podle konsulů Obdobně se určoval rok i později např podle místních biskupů včetně římských papežů i jiných významných osob Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád od 776 př n l a římský letopočet ab urbe condita „od založení města Říma 753 př n l Křesťanský letopočet od narození Krista který se dnes všeobecně užívá vypočetl resp stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500 Tento letopočet se prosadil až od 9 století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000 Přesné datum narození Kristova není známo velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve tj již před naším letopočtem Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny hidžra 622 vznikl v 7 století Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku Týden Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible Gn 1 jako obdoba pracovního období Tvůrce světa V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům jako v antickém Římě jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích České názvy jsou pořadové úterý čtvrtek a pátek podle jejich pořadí podle středu pracovního týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota" dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku Novodobé reformy kalendáře Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat Např gregoriánskou velmi mírnou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918 Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny přes něž se překládají „pohyblivé svátky Velikonoce Svatodušní svátky Roš ha-šana ramadán a pod tradičně odvozované od Měsíce ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18 století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře někdy podnícené revolucí jako francouzský revoluční kalendář viz níže který se však neprosadil a brzy zanikl podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30 let Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné; aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá Obvykle se navrhuje aby se na konci roku zařazoval jeden den v přestupném roce dva který by nebyl součástí týdne ani měsíce Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi takže rok může souhlasit s cyklem týdnů a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech ostatní o 30 dnech Jiný radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny" Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60 letech 20 století se dokonce zdálo že je mezinárodní organizace schválí nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo Významnější kalendářní systémy Egyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem; roku 266 př n l zavedl Ptolemaios III přestupné roky Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského Řecký kalendář Řecký den začínal východem slunce Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní Počátkem letopočtu byl první den první olympiády 8 červenec r 776 př n l Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem Od 87 olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv Metonův 19letý cyklus a od 3 roku 112 olympiády 76letý Kalipův cyklus který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den Mayský kalendář Mayský letopočet začínal rokem 3114 př n l podle Thompsonovy korelace a pracoval s cykly po 5119 letech „Velkými roky Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let Mayské datum pro tento den totiž je 130000 4 Ahau 3 Kankin zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př n l bylo 00000 4 Ahau 8 Cumhu někdy označované jako 130000 A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin Juliánský křesťanský kalendář Juliánský kalendář zavedl v předkřesťanském Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př n l Měl 12 měsíců po 29 30 nebo 31 dnech dohromady 365 dnů a nově začal 1 ledna místo 1 března Latinské názvy a v dalších jazycích 9 až 12 měsíce dosud zachovávají číslování od března např září september Každý čtvrtý rok je přestupný čili přidává se jeden den na konec měsíce února Sedmý měsíc roku náš červenec byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní Délka kalendářního roku je mezi siderickým hvězdným rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný siderický rok Za součást tohoto kalendáře se považuje i křesťanský letopočet který byl ale zaveden až o řadu staletí později Kvůli kumulované odchylce od slunečního tropického roku vznikl Gregoriánský kalendář přesněji „gregoriánská korekce Juliánského kalendáře protože jde pouze o korekci přestupného vkládání dnů a sám kalendář se nezměnil Křesťanský juliánský kalendář v plném rozsahu dodnes používá většina pravoslavných křesťanů počítá se podle něj v historii i před naším letopočtem a používá se i v astronomii Židovský kalendář Den začíná západem slunce již z Bible Gn 1 má týden sedm dnů od posledního dne který se nazýval „šabat pochází naše sobota Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě Roky se dělí na jednoduché 353 354 nebo 355 dnů a přestupné 382 384 nebo 385 dnů a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé Jednoduché normální mají 12 měsíců V přestupných letech se mezi 6 měsíc adar a 7 měsíc nizan zařazoval přestupný měsíc veadar Začátek roku byl určován „modelem tj novoluním které je nejbližší podzimní rovnodennosti Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7 říjen 3671 př n l což je také první rok první epochy tišry; tento letopočet se však objevuje až ve středověku Gregoriánský kalendář Gregoriánský kalendář vznikl úpravou juliánského kalendáře za papeže Řehoře Gregor XIII v r 1582 když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní Rok 1582 byl zkrácen o těchto 10 dnů a počet přestupných let byl zredukován tak že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty Kalendář v užším slova smyslu se tedy vůči juliánskému nijak nezměnil Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná Snahy o vytvoření tzv věčného kalendáře kde by odchylka neexistovala mají tedy spíše akademickou povahu Islámský Islámský kalendář je výjimečný tím že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce běžné i v daleko jednodušších kulturách korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje Byl zaveden chalífou Umarem roku 637 počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 hidžra Liturgické kalendáře Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria zvláštní význam měl až do 20 století římský kalendář se jmény světců Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti které nezačínají půlnocí ale již západem slunce předchozího dne tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer Francouzský revoluční kalendář Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24 listopadu 1793 během tzv jakobínské diktatury tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky 1792 rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců Podzim vendémiaire měsíc vinobraní brumaire měsíc mlh frimaire měsíc jinovatky Zima nivôse měsíc sněhu pluviôse měsíc dešťů ventôse měsíc větrů Jaro germinal měsíc rašení floréal měsíc květů prairial měsíc luk Léto messidor měsíc žní thermidor měsíc horka koupelí fructidor měsíc plodů Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech dekády Dny se jmenovaly podle praktických věcí potřebných k životu den ovoce lilku … Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti tj Rozumu se slavil v červnu Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804 Hypotetický keltský kalendář Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky tak zvaný kalendář z Coligny Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky podle jiných gallský keltský kalendář o němž se zmiňují latinští autoři César Plinius mladší Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce Den začínal večer měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci srv anglické fortnight S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" a Stonehenge atd množství spekulací které se však vesměs nedají věrohodně podložit Odkazy Reference Související články Astronomické cykly Český liturgický kalendář Český státní svátek Chronologie datování Století Letopočet Rok Přestupný rok Kalendářní měsíc Kalendář literatura Sovětský revoluční kalendář Výčet zim Íránský perský kalendář Etiopský kalendář Oromo kalendář Somálský kalendář Budhistický kalendář Baháistický kalendář Externí odkazy Literatura Bláhová M Historická chronologie Libri Praha 2001 800 stran ISBN 80-7277-024-1 Hlaváček I a kol Vademecum pomocných věd historických Jinočany H& 1997 448 s ISBN 80-86022-09-9 Kotulová Eva Kalendář aneb kniha o věčnosti a času Nakladatelství Svoboda Praha 1978 vyd 1 192 s Ottův slovník naučný heslo Kalendář Sv 13 str 777 Sokol J Čas a rytmus 2 vyd Oikumene Praha 2004 332 str ISBN 80-7298-123-4 Klusácké dostihy jsou dostihy při kterých jezdec nesedí na koni ale na vozíku zapřaženém za ním tzv sulka Koně kteří jsou pro tyto závody používáni jsou nazývani klusáky Závodí se nejčastěji na tratích dlouhých 1600 až 3400 metrů Tento druh dostihů původně vznikl v Nizozemsku později se rozšířil do mnoha dalších nejen evropských zemí například do Spojených států amerických Kanady i Austrálie Externí odkazy Kolumbie je stát v Jižní Americe který je součástí karibské Jižní Ameriky Jako jediná země Jižní Ameriky se rozkládá u obou oceánů na pobřeží Karibiku u Atlantského oceánu a Tichého oceánu na jejichž pobřeží leží Sousedí s Venezuelou Brazílii Peru Ekvádorem a Panamou Počet obyvatel dosahuje 43 milionů Hlavním městem je Bogotá Obyvatelé mluví španělsky a hlásí se ke katolické církvi V zemi donedávna probíhala válka mezi vládou a drogovými kartely do roku 2012 Historie Původní indiánské státy byly zlikvidovány Španěly ve 30 letech 16 století Krátce nato vznikl generální kapitanát Nová Granada později místokrálovství Nová Granada s hlavním městem Bogotou Od konce 18 století se zde odehrávala častá povstání Vyvrcholením byla bitva u Boyacá 1819 ve které Simón Bolívar dokázal porazit španělské oddíly V roce 1821 byl jmenován prezidentem nově vzniklé Velké Kolumbie dnešní Kolumbie Venezuela Panama od 1822 Ekvádor Ta se roku 1830 opět rozpadla na Novou Granadu Kolumbie Panama Venezuelu a Ekvádor V roce 1903 byla na popud USA odtržena Panama kvůli stavbě průplavu Od konce 19 století probíhají v zemi četné boje mezi jednotlivými stranami Ty vyústily v současnou guerillovou válku V 60 letech 20 století vznikají levicově orientované gardy Revoluční ozbrojené síly Kolumbie FARC a o něco umírněnější Národní osvobozenecká armáda ELN Proti nim stojí vedle kolumbijské armády pravicová paramilitantní organizace Spojená sebeobrana Kolumbie AUC která vznikla až v roce 1997 Mezi jejich praktiky patří mimo jiné únosy civilistů nebo dokonce jejich zabíjení Vláda se od té doby otevřeně hlásí k boji proti rebelům a její úsilí poslední dobou začíná mít první výsledky a též k boji s drogami drogové kartely z Cali a Mendelínský kartel nechvalně známého Pablo Escobara vzkvétaly od 70 let do první poloviny 90 let 20 století kdy byly rozprášeny Geografie Kolumbie má pobřeží s Atlantským oceánem a Karibským mořem délka asi 1800 km s Pacifikem asi 1500 km Sousedními státy jsou na severu v Karibském moři Jamajka Haiti a Dominikánská republika na západě Panama 225 km mořské hranice s Kostarikou a Guatemalou Na jihu sousedí s Ekvádorem 590 km Peru 1496 kma Brazílií 1643 km Na východě sousedí s Venezuelou 2050 km Kolumbie má celkově 1 138 910 km² a je tak čtvrtou největší zemí Jižní Ameriky po Brazílii Argentině a Peru Dále sedmou největší na celém Americkém kontinentu Půda má rozlohu 1 038 700 km² a voda 100 210 km² Území je rozděleno do čtyř geografických regionů Andská vysočina má tři pohoří a údolní nížiny Karibské nížiny Pacifické nížiny a Los Llanos a tropický deštný les na jihu Kolumbie Dále má Kolumbie několik ostrovů v Pacifiku a Atlantiku Největším z nich je souostroví San Andrés a Providencia v západním Karibiku které leží 775 km severozápadně od severního pobřeží Kolumbie a 220 km od východního pobřeží Nikaraguy Souostroví je jedním z 32 kolumbijských departamentů a jeho hlavním městem je San Andrés V Tichém oceánu leží ostrov Malpelo Ostrůvek Santa Cruz del Islote patří mezi nejhustěji obydlené ostrovy na Zemi Díky rozdílnostem v nadmořských výškách má Kolumbie pozoruhodnou rozmanitost v teplotách Během ročních období zde však panují pouze malé teplotní rozdíly Obyvatelné oblasti leží většinou v teplých – pod 900 m n m středních – mezi 900 a 1980 m n m a studených – mezi 1980 a 2950 m n m klimatických zónách Srážky bývají většinou těžké ve vysokých oblastech Pacifiku a v některých částech jižní Kolumbie Andské pohoří se v Kolumbii táhne od Jihozápadu Ekvádorské hranice až na Severovýchod Venezuelské hranice Andy se v Kolumbii dělí na Kolumbijský masiv Macizo Colombiano a na tři další pohoří Východní Centrální a Západní Ty vytváří dvě dlouhá údolí – Magdalena a Cauca – jimi protékají stejnojmenné řeky Nejvyšším bodem Kolumbie není hora v Andách ale hora na Karibské planině – Sierra Nevada de Santa Marta s nejvyšším bodem zvaným Pico Cristobal Colon vysokým 5775 m n m a Pico Simon Bolivar se stejnou nadmořskou výškou Jižní část Kolumbie je tvořena savanou a deštným pralesem Protékají tudy řeky Amazonka a Orinoco Severní část nazývaná Los Llanos je region savan zvláště právě u Orinocského povodí Jižní část je nazývána Amazonie a je pokryta Amazonským deštným pralesem a patří převážně do Amazonského povodí Na severu a na západě And jsou pobřežní planiny Karibská na severu a Pacifická na západě Kolumbie má pět tradičních krajinných regionů Andský region Karibský region Pacifický region Orinoquijský region a Amazonský region Někteří označují ještě za region Insularní region separovaný na pobřeží Hospodářství Mezi nejdůležitější odvětví patří těžba – antimon cín ropa zemní plyn zinek olovo stříbro zlato bizmut zemědělství – kukuřice rýže ječmen brambory maniok sójová třtina banány citrusy káva cukr chov – skot prasata ovce lamy alpaky drůbež V zemědělství podle údajů z roku 2012 pracovalo 11 % obyvatel Obchod Export zemní plyn cín zlato rudy stříbro ropa káva Největší obchodní partneři Argentina Nizozemsko USA Velká Británie Německo a Japonsko Politický systém Kolumbie je demokratickou prezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením Současný politický systém vznikl na základě procesu modernizace zahájené přijetím Ústavy v roce 1991 V roce 1998 byl podle pravidel nové Ústavy zvolen prezident viceprezident Kongres a regionální zastupitelstva Nová konstituce charakterizuje zemi jako sociální právní stát unitární a decentralizovanou republiku s částečnou autonomií regionálních úřadů založenou na participativní a pluralistické demokracii Pro vnitropolitickou situaci v zemi byla charakteristická zejména vytrvalá snaha o konsolidaci reforem v politické a ekonomické oblasti S nástupem prezidenta Uribeho v roce 2002 došlo ke zlepšení mezinárodního postavení Kolumbie převládala snaha o širší projekci hospodářských výsledků do sociální oblasti problematika boje proti narkomafii a s ním spojeným terorismem Politika Uribeho administrativy se projevuje nekompromisním vojenským přístupem k řešení vnitropolitické situace otevřeným ozbrojeným bojem proti gerile FARC a ELN tlakem na dodržování lidských práv a bojem proti obchodu s drogami Řídící moc v zemi je rozdělena do tří sfér výkonné legislativní a justiční Soudní moc představují Ústavní soud Nejvyšší soud Úřad generálního prokurátora a v záležitostech státní správy a administrace Rada státu V čele kolumbijské vlády složené z 13 ministrů stojí prezident republiky V čele každého z 32 departementů zde španělsky označovány jako departament stojí guvernér Kolumbie je zemí s politickou pluralitou ve vládě jsou kromě konzervativní strany také představitelé opoziční liberální strany a nezávislí Kongres se skládá ze Senátu a Sněmovny reprezentantů rozdělené do 8 stálých komisí Sněmovna má 162 členů a Senát 102 členů Zahraniční vztahy Kolumbie je zapojena do několika projektů a organizací na poli latinskoamerické integrace Je členským státem např organizací Společenství latinskoamerických a karibských států Unie jihoamerických národů Pacifická aliance Latinskoamerický hospodářský systém Latinskoamerické integrační sdružení Departamenty Kolumbie Existuje ještě jeden hlavní Departement distrito capital Bogotá DC Muzea V Kolumbii je mnoho různých muzeí historie archeologie etnografie zbraně umění antropologie zlata což je pozoruhodné je jediné muzeum na světě zlata 24000 starověké indické zlaté šperky a smaragdy Muzeum koloniálního umění Dům-muzeum boje za nezávislost v čele španělských kolonií v Americe S Bolivar Bogota Kolumbijská literatura Kolumbijská literatura byla v koloniální době závislá na literatuře španělské Začala se utvářet v 19 století v romantickém proudu především Rafael Pombo a Jorge Isaacs a v realistické próze Tomás Carrasquilla Poezie vyvrcholila v modernistické lyrice J A Silvy a v avantgardní tvorbě L Greiffa na niž navázala skupina Kámen a nebe Jorge Rojas K nejvýznamnějším romanopiscům Latinské Ameriky patřil ve 20 letech J E Rivera v současnosti Gabriel García Márquez který dostal Nobelovou cenu za literaturu Místní význam přesáhla i tvorba dalších romanopisců jako byli například Eduardo Zalamea Borda Jorge Zalamea Eduardo Caballero Calderón Odkazy Reference Související články Hispanoamerika Simón Bolívar Externí odkazy Kometa zastarale vlasatice je malý astronomický objekt podobný planetce složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné excentrické eliptické trajektorii kolem Slunce Komety jsou známé pro své nápadné ohony Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou Pluta odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí sluneční soustavy Velmi často jsou popisované jako „špinavé sněhové koule a z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami V závislosti na gravitační interakci komety s planetami se dráha komet může změnit na hyperbolickou a definitivně opustit sluneční soustavu nebo na méně výstřednou Například Jupiter je známý tím že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách Proto existují i komety které se ke Slunci vrací pravidelně a často Mezi ně patří například Halleyova Hale-Bopp nebo Kohoutkova kometa Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí Složení Jádro – pevná část komety o velikosti v řádu kilometrů až desítek kilometrů Koma – kulová obálka kolem jádra složena především z plynů Ohon – plyn a prachové částice směřující od Slunce někdy je též označovaný jako chvost nebo ocas Složení Jádro se skládá především z vodního ledu tuhého oxidu uhličitého oxidu uhelnatého dalších zmrzlých plynů a prachu Koma obsahuje různé nedisociované i disociované molekuly radikály a ionty např OH- NH2- CO CO2< sub> NH3< sub> CH4< sub> CN CN2< sub> aj Říká se že kometární materiál si můžete udělat i doma vezměte trochu vody smíchejte s tonerem z tiskárny a ještě přidejte trochu organických látek z vlastních slin Tuto směs promíchejte s pevným oxidem uhličitým suchým ledem a nechte zmrznout Všeobecně se předpokládá že komety vznikají v Oortově mračnu ve velké vzdálenosti od Slunce spojováním zbytků po kondenzaci sluneční mlhoviny Okraje takovýchto mlhovin jsou dostatečně chladné na to aby zde mohla existovat voda v pevném a nikoli plynném skupenství Planetky vznikají jiným procesem ale velmi staré komety které ztratily všechnu svoji těkavou hmotu se jim mohou podobat Fyzikální vlastnosti Předpokládá se že komety – přesněji kometární jádra – vznikají ve vzdáleném oblaku známém jako Oortův oblak pojmenovaném podle holandského astronoma Jana Hendrika Oorta který jako první vyslovil hypotézu o jeho existenci ve vzdálenosti kolem 50 000 astronomických jednotek od Slunce V této vzdálenosti je gravitační působení Slunce již velmi slabé a proto na komety významně působí i jiná vesmírná tělesa – především okolní hvězdy Pokud se některá z nich přiblíží ke Slunci pak vymrští množství komet z jejich vzdálených oběžných drah Některé z nich se potom dostanou na extrémně protáhlou eliptickou oběžnou dráhu která má perihel nejbližší bod oběžné dráhy dostatečně blízko u Slunce Když se kometa přiblíží k vnitřní části sluneční soustavy zahřívání jejího jádra Sluncem způsobí že se jeho vnější ledové vrstvy začnou vypařovat Takto uvolněné proudy prachu a plynu vytvoří extrémně řídkou atmosféru okolo komety nazývanou koma a síla kterou na komu působí sluneční vítr způsobí vytvoření ohromného ohonu mířícího směrem od Slunce Prach a plyn vytvářejí samostatné ohony které míří do mírně odlišných směrů přičemž prach zůstává vzadu za oběžnou dráhou komety často takto vzniká zakřivený ohon a ohon z ionizovaného plynu vždy míří přímo od Slunce protože plyn je silněji ovlivňován slunečním větrem než prach a sleduje čáry magnetického pole a ne trajektorii oběžné dráhy Ačkoli pevné těleso komety takzvané jádro má průměr menší než 50 km koma může být větší než Slunce a ohony mohou dosáhnout délky 150 milionů km i více Komu i ohon osvětluje Slunce proto mohou být pozorovatelné ze Země když kometa prolétá vnitřní částí sluneční soustavy prach odráží sluneční světlo přímo a plyny září v důsledku ionizace Většina komet je bez pomoci dalekohledu příliš slabě viditelná ale několik jich je dostatečně jasných na to aby byly viditelné pouhým okem Před vynálezem dalekohledu se komety zdánlivě z ničeho nic zjevovaly na obloze a postupně mizely z dohledu Byly považovány za zlé znamení smrti králů a šlechticů případně blížících se katastrof Ze starověkých pramenů například čínských kostí pro předpovídání budoucnosti je známé že jejich výskyty byly pozorované lidmi po celá tisíciletí Jedním z nejznámějších starých záznamů je zobrazení Halleyovy komety na Bayeuxském gobelínu který zaznamenává normanský tábor při dobytí Anglie roku 1066 Optické vlastnosti Překvapením je že kometární jádra patří mezi nejčernější známé objekty o kterých víme že existují ve sluneční soustavě Sonda Giotto zjistila že jádro Halleyovy komety odráží přibližně 4 % světla které na něj dopadá Sonda Deep Space 1 podobně zjistila že povrch komety Borrelly odráží jen 24 % až 30 % dopadajícího světla pro porovnání asfalt odráží 7 % dopadajícího světla Dříve se astronomové domnívali že sluneční záření odpařilo ve svrchní vrstvě komety těkavější složky a zůstalo zde více organických sloučenin s delším řetězcem které bývají tmavší Analýza jádra komety 73P Schwassmann-Wachmann které se rozpadlo na několik částí však ukázala že složení svrchních a vnitřních vrstev komety je prakticky totožné < ref> V roce 1996 se překvapivě zjistilo že komety vyzařují i rentgenové záření Záření je pravděpodobně generované interakcí komet se slunečním větrem když vysokoenergetické ionty vletí do atmosféry komety srážejí se s kometárními atomy a molekulami Při takovéto srážce ionty zachytí jeden nebo více elektronů což vede k emisi rentgenového nebo ultrafialového fotonu < ref> Oběhové vlastnosti Komety jsou klasifikovány podle svých oběžných dob period Krátkoperiodické komety mají oběžné doby kratší než 200 let zatímco dlouhoperiodické komety mají oběžné doby delší ale stále zůstávají gravitačně závislé na Slunci Jednonávratové komety mají parabolické či hyperbolické oběžné dráhy které je vynesou navždy mimo sluneční soustavu po jediném průletu okolo Slunce Opačným extrémem je krátkoperiodická Enckeova kometa která má oběžnou dráhu která jí nedovolí se vzdálit od Slunce dál než k oběžné dráze planety Jupiter Za místo vzniku krátkoperiodických komet se obecně považuje Kuiperův pás Dlouhoperiodické komety zřejmě vznikají v Oortově oblaku Bylo navrženo množství různých modelů vysvětlujících proč jsou komety odkloněny do velmi excentrických drah Patří mezi ně přiblížení k jiným hvězdám na cestě Slunce naší Galaxií působení hypotetického průvodce Slunce Nemesis a nebo působení zatím neznámých transneptunických těles například hypotetické Planety X Nejpřijímanější je hypotéza že k těmto poruchám drah dochází náhodně vzájemným ovlivňováním se těles v Oortově mračnu Kvůli svým malým hmotnostem a excentrickým oběžným drahám které je přivádějí do blízkosti velkých planet jsou oběžné dráhy často rušené perturbované Lze si všimnout že dráhy krátkoperiodických komet mívají často vzdálenosti afelu souměřitelné s velkými poloosami oběžných drah obřích planet Tyto skupiny pak obvykle nazýváme rodinami příslušné planety Jupiterova rodina komet má přitom nejvíce členů Je tedy zřejmé že oběžné dráhy komet přicházejících z Oortova mračna často ovlivňuje gravitace obřích planet když se k nim komety přiblíží Jupiter je největším zdrojem těchto poruch protože je zdaleka nejhmotnější planetou ve sluneční soustavě Kvůli perturbacím dráhy se ztratilo mnoho periodických komet objevených v minulých desetiletích a stoletích Jejich oběžné dráhy nebyly nikdy dostatečně přesně známé abychom věděli kdy a kde čekat jejich budoucí přiblížení Někdy se díky tomu po zpětném vypočítání dráhy nově objevené komety zjistí že se vlastně jedná o ztracenou kometu Tento osud sdílí například Tempel-Swift-LINEAR která byla objevená v roce 1869 ale po roce 1908 byla v důsledku poruchy způsobené Jupiterem ztracena Náhodou byla znovu objevena až v pozorovacím programu LINEAR v roce 2001 Oběžné dráhy Pokud se objeví nová kometa známe z krátkého pozorování jen malý úsek oběžné dráhy proto se nejprve počítá její parabolická aproximace Teprve po delším pozorování lze rozhodnout zda je dráha eliptická nebo hyperbolická Z přibližně 600 komet které známe je 40% komet na eliptických drahách z toho 16% krátkoperiodických perioda je menší než 200 let 24% dlouhoperiodických perioda je větší než 200 let 49% na parabolických drahách 11% na hyperbolických drahách Velké procento parabolických drah uvedené v předchozím výčtu je zkreslující neboť se jedná i o komety u nichž doba pozorování byla příliš krátká na to aby se rozhodlo zda se pohybují po hyperbole nebo po velmi protáhlé elipse Z komet které byly pozorovány alespoň 240 dní jen 3% má parabolické dráhy Historie výzkumu komet První pozorování a názory V minulosti byly komety považovány za znamení zmaru někdy byly dokonce znázorňovány jako útok nebeských bytostí proti obyvatelům Země Někteří autoři interpretují zmínky o „padajících hvězdách v Gilgamešovi Janově Apokalypse a Knize Enoch jako zmínky o kometách případně o bolidech Aristotelés předložil ve svém díle Meteorologica < ref> pohled na komety který nakonec na dvě tisíciletí ovládl západní myšlení Odmítl názory několika dřívějších filozofů že komety jsou planety nebo alespoň jevy planetám podobné s odůvodněním že planety se pohybují jen okolo zvířetníku kdežto komety se objevují v kterékoliv části oblohy Aristotelés popsal komety jako jevy z vrchní atmosféry kde příležitostně vybuchují horké a suché plyny Aristotelés považoval tento mechanismus za zodpovědný nejen za komety ale i za meteory polární záře a dokonce i za Mléčnou dráhu Později několik klasických filozofů jeho názor na komety napadlo Seneca ve svých Přírodovědeckých otázkách uvedl že komety se pohybují po obloze pravidelně a nejsou rušené větrem což odpovídá chování typickému spíše pro nebeská tělesa než pro atmosférické jevy Připustil že planety se mimo zvířetník neobjevují neviděl však žádný důvod proč by se planetám příbuzné objekty nemohly objevovat v kterékoliv části oblohy I přes tuto vážnou výtku se ujal Aristotelovský názor a udržel se až do 16 století kdy se dokázalo že komety musí existovat mimo atmosféru Země Roku 1577 byla několik měsíců viditelná jasná kometa Dánský astronom Tycho Brahe využil měření polohy komety která provedl on sám a několik dalších pozorovatelů na různých místech na Zemi a zjistil že kometa nemá žádnou měřitelnou paralaxu V rámci přesností těchto měření to znamenalo že kometa musí být alespoň čtyřikrát dále od Země než Měsíc Studium oběžných drah komet I když již bylo dokázáno že komety patří na oblohu o otázce jak se pohybují po obloze se debatovalo většinu následujícího staletí Dokonce i po tom co Johannes Kepler zjistil roku 1609 že se planety pohybují okolo Slunce po eliptických oběžných drahách zdráhal se uvěřit že jeho vlastní Keplerovy zákony kterými se pohyb planet řídí ovlivňují i pohyb ostatních objektů Domníval se že komety se pohybují mezi planetami po přímých drahách Galileo Galilei ačkoli byl oddaným stoupencem Mikuláše Koperníka odmítl Tychonovo paralaktické pozorování a držel se aristotelovské představy pohybu po přímkách přes vrchní atmosféru První návrh že Keplerovy zákony planetárních pohybů by měly platit i pro komety předložil William Lower roku 1610 V následujících desetiletích další astronomové včetně Pierra Petita Giovanniho Borelliho Adriena Auzouta Roberta Hooka a Giovanni Domenico Cassiniho předkládali argumenty ve prospěch tvrzení že se komety okolo Slunce pohybují po eliptických nebo parabolických drahách zatímco jiní jako například Christiaan Huygens a Johannes Hevelius podporovali hypotézu o přímém pohybu komet Záležitost vyřešila jasná kometa kterou objevil Gottfried Kirch 14 listopadu 1680 Astronomové v celé Evropě sledovali její pohyb po obloze po několik měsíců Ve svých Principiích z roku 1687 Isaac Newton dokázal že objekt pohybující se podle jeho zákona o poklesu gravitační síly se čtvercem vzdálenosti musí letět po jedné z kuželoseček a demonstroval jak ztotožnit dráhu komety po obloze s parabolickou oběžnou dráhou přičemž použil kometu z roku 1680 jako příklad V roce 1705 Edmond Halley aplikoval Newtonovu metodu na 24 pozorování komet mezi lety 1337 a 1698 Zjistil že tři z nich — komety z let 1531 1607 a 1682 — mají velmi podobné dráhové elementy a byl dále schopný zdůvodnit malé rozdíly v jejich oběžných drahách na základě gravitačního ovlivnění Jupiterem a Saturnem Nabyl přesvědčení že tyto tři úkazy byly výskyty téže komety a předpověděl že se objeví znovu někdy roku 1758 nebo 1759 Ještě před Halleyem Robert Hooke ztotožnil kometu z roku 1664 s další z roku 1618 a Giovanni Domenico Cassini vyslovil podezření o totožnosti komet z let 1577 1665 a 1680 Oba se však mýlili Halleyova předpověď data návratu byla brzo upřesněná týmem tří francouzských matematiků Alexis Clairaut Joseph Lalande a Nicole-Reine Lepaute předpověděli datum průchodu komety perihelem v roce 1759 s přesností na jeden měsíc Když se kometa objevila podle předpovědi stala se známou jako Halleyova kometa oficiální označení má 1P Halley Naposledy do vnitřních částí sluneční soustavy zavítala v roce 1986 Její další návrat se očekává v roce 2061 Mezi kometami s natolik krátkými periodami že byly podle historických záznamů několikrát pozorovány je Halleyova kometa unikátní tím že je stále dostatečně jasná na to aby ji bylo možné pozorovat pouhým okem Od potvrzení periodicity Halleyovy komety bylo pomocí dalekohledů objeveno mnoho dalších periodických komet Druhá kometa u které byla objevena periodická oběžná dráha byla Enckeova kometa oficiálně označená 2P Encke Mezi lety 1819 až 1821 německý matematik a fyzik Johann Franz Encke vypočítal oběžné dráhy série kometárních výskytů pozorovaných v letech 1786 1795 1805 a 1818 a vyvodil z nich že jde o tutéž kometu a úspěšně předpověděl její návrat v roce 1822 Do roku 1900 bylo pozorováno 17 komet s opakovaným průchodem perihelem které byly uznány za periodické Do ledna 2005 byl tento status přiznán 164 kometám ačkoli některé z nich mezitím zanikly nebo se ztratily Studium fyzikálních charakteristik Už na začátku 18 století někteří vědci navrhli správné hypotézy fyzikálního složení komet V roce 1755 Immanuel Kant vyslovil hypotézu že komety jsou složené z nějaké těkavé látky jejíž vypařování způsobuje jejich zářivý vzhled v blízkosti perihelu V roce 1836 německý matematik Friedrich Wilhelm Bessel po pozorování proudů vypařování během návratu Halleyovy komety v roce 1835 přišel s myšlenkou že reaktivní síly vypařující se látky by mohly být dostatečně velké na to aby podstatně změnily oběžnou dráhu komety a tvrdil že negravitační poruchy dráhy Enckeovy komety vyplývají z tohoto mechanismu Další objev týkající se komet však zastínil tyto myšlenky na téměř jedno století V období 1864 až 1866 italský astronom Giovanni Schiaparelli vypočítal oběžnou dráhu meteoritického roje Perseid a na základě podobnosti oběžných drah vyslovil správnou hypotézu že Perseidy jsou fragmenty komety Swift-Tuttle Souvislost mezi kometami a meteorickými roji dramaticky podtrhl výskyt velmi silného meteorického roje na dráze Bielovy komety roku 1872 u níž byl pozorovaný rozpad na dvě části během jejího návratu v roce 1846 a která už po roce 1852 nikdy nebyla pozorovaná Vznikl model „štěrkového náspu gravel bank kometární struktury podle kterého se komety skládají ze sypkých hromad malých kamenných objektů obalených ledovou vrstvou Do poloviny 20 století už měl tento model několik nedostatků především nedokázal vysvětlit jak těleso které obsahovalo jen nevelké množství ledu mohlo mít zářivé projevy vypařující se páry po několika průchodech perihelem V roce 1950 Fred Lawrence Whipple navrhl že namísto skalnatých objektů obsahujících málo ledu jsou komety převážně ledové objekty obsahující malé množství prachu a úlomků hornin Tento model „špinavé sněhové koule byl rychle přijat Výzkum komet sondami Model sněhové koule se potvrdil když „armáda vesmírných sond včetně sondy ESA Giotto a sovětské sondy Vega 1 a Vega 2 v roce 1986 proletěla komou Halleyovy komety aby fotografovala jádro a pozorovala proudy vypařujícího se materiálu Dne 21 září 2001 americká sonda Deep Space 1 prolétla okolo jádra Borrellyovy komety a potvrdila že vlastnosti Halleyovy komety platí i pro další komety Sonda Stardust která odstartovala 7 února 1999 už 2 ledna 2004 sesbírala částečky komy komety Wild 2 a na zem je dopravila 15 ledna 2006 < ref> Dne 4 července 2005 projektil sondy Deep Impact sonda narazil do komety Tempel 1 a vytvořil kráter s cílem prostudovat její nitro V roce 2011 se začalo uvažovat o tom že v jádrech komet může existovat voda i v kapalném stavu Ve vzorcích přivezených sondou Stardust od komety Wild 2 byly nalezeny minerály které mohou vzniknout jen v rozmezí teplot od 50 do 200 °C < ref> Jde konkrétně o minerál cubanit sulfid železa a mědi CuFe2< sub>S3< sub> který se na Zemi vyskytuje velmi vzácně v oblastech s výskytem horkých podzemních vod Další výzkum Budoucí vesmírné mise přidají další detaily k naší představě o složení komet První z nich je v roce 2014 evropská sonda Rosetta která úspěšně dosáhla oběžné dráhy komety 67P Churyumov-Gerasimenko a umístila na její povrch miniaturní přistávací modul Philae Přehled úspěšných kometárních sond Velké komety I když vnitřními částmi sluneční soustavy prolétnou ročně stovky komet jen pár z nich zapůsobí i na veřejnost Přibližně jednou za deset let se objeví kometa jasná natolik aby mohla být pozorovatelná pouhým okem Tyto komety jsou označované jako velké komety V minulosti jasné komety způsobovaly mezi veřejností paniku a hysterii Jejich zjevení bývalo považováno za zlé znamení V nedávné minulosti během přechodu Halleyovy komety roku 1910 Země procházela ohonem komety a noviny v té době mylně způsobily paniku že v ohonu obsažený dikyan by mohl otrávit miliony lidí V roce 1997 spustil příchod Hale-Boppovy komety hromadnou sebevraždu kultu Nebeská brána Většina lidí však považuje velké komety za jev velmi krásný ovšem poměrně neškodný Předpovědět zda se nějaká kometa stane velkou kometou je velmi těžké protože na jasnost komety působí mnoho faktorů Obecně řečeno pokud má kometa velké a aktivní jádro bude procházet blízko povrchu Slunce a není v momentě nejvyšší jasnosti v zákrytu za Sluncem má velkou šanci se zařadit mezi velké komety Přestože Kohoutkova kometa v roce 1973 všechna tato kritéria splňovala a bylo očekávané velké vesmírné divadlo opak byl ale pravdou Naopak kometa West která se objevila o tři roky později a která se velkou kometou stát neměla nakonec byla velmi působivá Ke konci 20 století zažilo lidstvo dlouhou přestávkou mezi objevením se velkých komet Poté se objevily hned dvě velké komety v rychlém sledu — kometa Hyakutake v roce 1996 následovaná Hale-Boppovou kometou která dosáhla maxima jasnosti v roce 1997 i když byla objevená jen dva roky před tím Zvláštní komety Z tisíců známých komet jsou některé neobvyklé Enckeova kometa má dráhu ležící mezi oběžnými dráhami Jupiteru a Merkuru Naopak kometa Schwassmann-Wachmannova má nestabilní oběžnou dráhu která celá leží mezi Jupiterem a Saturnem Kometa Chiron která má také nestabilní dráhu tentokrát však mezi Saturnem a Uranem byla nejprve klasifikovaná jako asteroid dostala dokonce katalogové číslo 2060 později však byla zaznamenána její slabé koma Podobně byla původně za asteroid považována kometa Shoemaker-Levy 2 dostala označení 1990 UL3< sub> Některé blízkozemní planetky jsou považovány za vyhaslá jádra komet ze kterých se už neuvolňují plyny Několikrát již byl pozorován rozpad jádra komety Významným příkladem byla kometa Biela která se rozlomila při průchodu perihelem v roce 1846 Dvě nově vzniklé komety potom byly pozorovány v roce 1852 Později se už nikdy nepozorovaly Místo toho byly v letech 1872 a 1885 kdy měla kometa být viditelná pozorovány velkolepé meteoritické roje Slabý meteoritický roj Andromedidy který je možné pozorovat každý rok v listopadu je způsobený tím že Země přechází původní oběžnou dráhou komety Biela < ref> Rozpad v perihelu byl pozorován i u několika dalších komet včetně velké komety West a komety Ikeya-Seki Některé komety které se pohybují po oběžných drahách ve skupinách jsou považovány za části jednoho objektu který se rozpadl Další významné pozorovaní kometárního rozpadu byl dopad komety Shoemaker-Levy 9 pozorovaný roku 1993 V době objevu procházela dráha komety v blízkosti Jupiteru jehož gravitace kometu při blízkém průletu v roce 1992 zachytila Tento průlet roztrhal kometu na stovky částí Během šestí dní v červenci 1994 pak tyto kusy někdejší komety spadly na Jupiter Poprvé tak astronomové mohli ve sluneční soustavě pozorovat srážku dvou objektů Podobně se diskutuje zda objekt zodpovědný roku 1908 za Tunguskou katastrofu nebyl jedním z fragmentů Enckeovy komety V současné době se díky stále zlepšující se pozorovací technice objevují nové a nové rozpadlé komety Je již i jasné že se komety rozpadají prakticky kdekoliv na jejich poutích sluneční soustavou viz Komety jako námět fikcí Komety byly mnohokrát námětem pro autory literatury i filmu V úplném rozporu se skutečností byly mnohdy vykreslovány jako tělesa nikoliv ledová ale hořlavá Jules Verne Hector Servadac česky Na kometě 1877 je sice vysoce nepravděpodobná vize cestování sluneční soustavou na kometě ale také výborné populární shrnutí astronomických znalostí 19 století H G Wells In the Days of the Comet 1905 popisuje jak plyny z ohonu komety způsobí vznik utopie František Běhounek popisuje v knize Robinsoni vesmíru 1958 výpravu která má za úkol zabránit srážce komety se Zemí Tove Jansson ve své knize Kometa znázorňuje svět Mumínků ohrožovaný planoucí kometou Arthur C Clarke v románu 2061 Odyssey Three česky 2061 Třetí vesmírná odysea popisuje výpravu na Halleyovu kometu V románu Heart of the Comet od Gregoryho Benforda a Davida Brina 1987 kolonizuje mezinárodní tým Halleyovu kometu stavbou příbytků pod ledem V románu Lucifer's Hammer česky „Luciferovo kladivo od Larryho Nivena je popsán apokalyptický příběh o přežití po dopadu komety na Zem Reference Související články Seznam periodických komet Seznam neperiodických komet Astrofyzika Externí odkazy Open Directory Project Koruna česká je od měnové odluky 8 února 1993 měnová jednotka České republiky se zkratkou Kč mezinárodně v ISO 4217 CZK; dělí se na sto haléřů zkratka h ty se však pro nízkou hodnotu už používají jen v bezhotovostním styku Od rozdělení Československa 1 ledna 1993 existovala na základě vzájemné dohody měnová unie v níž byla měnou obou nástupnických států nadále koruna československá se zkratkou Kčs mezinárodně CSK Zákon o České národní bance č 6 1993 Sb prohlašuje v § 16 platné bankovky a mince vydané ČNB za zákonné peníze v jejich nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky Další úpravu obsahuje zákon o oběhu bankovek a mincí č 136 2011 Sb a prováděcí předpisy Měnová odluka Název nové české měny stanovil § 13 zákona ČNR č 6 1993 Sb ze 17 prosince 1992 o České národní bance< ref> § 56 dále uvádí že dosavadní platné bankovky a mince SBČS se považují za zákonné peníze Přestože zákon nabyl účinnosti 1 ledna 1993 nelze to chápat tak že již k tomuto datu se stala koruna česká skutečnou zákonnou jednotkou – nebylo dosud vydáno žádné prováděcí nařízení na rozdíl od ČNB která skutečně vznikla k 1 lednu 1993 Po 1 lednu 1993 tedy existovaly dva suverénní státy se dvěma nezávislými centrálními bankami a jednou společnou měnou kterou byla nadále koruna československá v roce 1993 dokonce vyšly tři pamětní mince této měny Teprve zákonem č 60 1993 z 2 února 1993 o oddělení měny spolu s nařízením vlády č 61 1993 Sb k provedení zákona o oddělení měny a vyhláškou ČNB č 62 1993 Sb kterou se provádí zákon o oddělení měny z téhož dne byla měnová unie ukončena ke dni 8 února 1993 – zanikla tak koruna československá a vznikla samostatná česká koruna a následně i slovenská Nové měny vycházely z předešlé v poměru 1 Kčs 1 Kč 1 Sk ovšem slovenská koruna rychle oslabila První bankovky samostatné české měny hodnota 200 Kč rychle připravené před odlukou byly postupně uváděny do oběhu od 8 února 1993 Bankovky vyšší hodnoty okolkované nižší hodnoty neokolkované a mince zrušené československé měny však nadále zůstaly v platnosti v určeném poměru jako platidla nové měny po několik následujících měsíců v obou státech nejdéle v ČR mince v nominální hodnotě 2 Kčs a 5 Kčs do 30 listopadu 1993 okolkované bankovky do 31 srpna 1993 Mimo to ještě zůstaly oficiálně v platnosti všechny československé stříbrné mince vydané v letech 1954–1992 1993 SBČS až do 30 června 2000 vyměnit je bylo možné do 30 června 2006 Mince a bankovky české koruny Součet hodnot všech českých platných mincí a bankovek činí 8888 Kč 1+2+5+10+20+50+100+200+500+1000+2000+5000 V roce 2003 byla ukončena platnost mincí o hodnotě 10 a 20 haléřů 31 srpna 2008 byla ukončena platnost mincí o hodnotě 50 h a bankovky v hodnotě 20 Kč a v březnu 2011 byla ukončena platnost bankovky o hodnotě 50 Kč Mince Mince 50 Kč byla v roce 1994 vyhlášena v anketě World Coins Mincí roku 1993 v kategorii oběžných mincí Pamětní mince Kromě oběhových mincí vydává Česká národní banka též pamětní mince což vyhlašuje ve Sbírce zákonů stříbrné v hodnotách 200 Kč a 500 Kč a zlaté v hodnotách 1000 Kč 2500 Kč 5000 Kč a 10000 Kč Zlaté mince jsou vydávány v tematických řadách Roku 2000 byla vydána mimořádná stříbrná mince se zlatou vložkou a hologramem v nominální hodnotě 2000 Kč Bankovky Autorem podoby všech bankovek České republiky je Oldřich Kulhánek Výrobní cena bankovek se pohybuje od 130 Kč za 50 Kč do 230 Kč za 5000 Kč Zdroj ČNB Bankovky váží cca 1 g Tisícikorunová bankovka s novými ochrannými prvky byla v roce 2008 vybrána za světovou bankovku roku< ref> 20 Kč platnost ukončena k 31 srpna 2008 Do 31 srpna 2014 bude dvacetikoruny vyměňovat pouze ČNB50 Kč platnost ukončena k 1 dubnu 2011 Výměnu papírových padesátikorun centrální banka definitivně ukončí až ke 31březnu 2017 Směnný kurs Česká koruna byla v roce 2008 nejvíce posilující a poté druhou nejvíce oslabující měnou světa< ref> Dne 7 listopadu 2013 rozhodla Česká národní banka o intervencích na devizovém trhu kde se bude snažit držet kurz koruny vůči euru přibližně na hladině 27 CZK EUR< ref> Související články Mince v českých zemích Rakousko-uherská koruna Slovenská koruna Seznam měn Evropy Reference Externí odkazy Část čtvrtá Emise bankovek a mincí § 12 až 22 Oznámení ČNB o ukončení platnosti haléřových mincí Kostel Panny Marie něm Marktkirche Unser Lieben Frauen též Marienkirche v německém městě Halle ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko byl vystavěn v letech 1529 až 1554 Je jednou z nejvýznamnějších staveb pozdní gotiky ve středním Německu a jeho čtyři věže spolu se samostatně stojící Červenou věží jsou symbolem Halle – „města pěti věží Aby mohl mohutný chrám vzniknout byly s výjimkou věží zbořeny dva sousedící kostely staré několik století Ustoupit mu musel jednak kostel sv Gertrudy z 11 století jednak o století mladší kostel Panny Marie Dvojice jejich věží pak propojila jediná hlavní loď< ref> V letech 1545 a 1546 v novém chrámu třikrát kázal Martin Luther zde také odehrál své první hodiny hry na varhany V letech 1746–1764 zde byl varhaníkem syn J S Bacha Wilhelm Friedemann Historie O vznik velkolepé církevní stavby zasvěcené výhradně Panně Marii usiloval ve svém residenčním městě Halle kardinál Albrecht Braniborský Jak on tak římští katolíci v městské radě tak chtěli zamezit rostoucímu vlivu reformace V roce 1529 proto bylo po rozsáhlé diskusi rozhodnuto o zboření dvou sousedících farních kostelů Zůstaly z nich stát jen čtyři věže které byly propojeny lodí nového chrámu Zrušeny byly i dva hřbitovy přiléhající k původním kostelům Reformační hnutí však přes tyto snahy sílilo a kardinál Albrecht roku 1540 město nadobro opustil Následujícího roku zde byl Jonas ustanoven ke kněžské službě o další dva roky později se stal biskupem V dalších letech zde třikrát kázal i Martin Luther Po druhé světové válce V závěru druhé světové války 31 března 1945 byl kostel výrazně poškozen při náletu Znovu byl poničen při dělostřeleckém útoku 16 dubna téhož roku Restaurován byl v období od ledna 1946 do začátku roku 1948 V roce 1967 v kostele prasklo potrubí dálkového topení což vedlo k velkému poškození vybavení i interiéru Opravy začaly následujícího roku a trvaly až do roku 1983 Šlo přitom o jeden z největších projektů v oblasti restaurace památek v bývalé NDR Památkáři v jeho rámci usilovali o co největší přiblížení vzhledu kostela jeho podobě ze 16 století Odkazy Reference Externí odkazy Lavina je rychlý a náhlý sesuv většího množství sněhu po svahu na dráze delší než 50 metrů< ref> Slovo lavina se někdy např v běžném hovoru přeneseně používá i pro různé jiné sesuvy například kamení půdy bahna ale třeba i písku V tomto článku jsou popsány především sněhové laviny — ovšem i sněhová lavina s sebou často bere kamení stromy a další materiál Laviny představují vážné nebezpečí především v horských oblastech kde je jak dostatek strmých svahů tak dostatečná mohutnost sněhové pokrývky Podle statistik mezinárodní asociace horských služeb zahynulo v lavinách například v zimní sezoně 2003 04 v sledovaných zemích 126 osob< ref> Největší podíl z nich představují lyžaři skialpinisté a horolezci Laviny extrémních rozměrů mohou způsobit zničení rozsáhlých ploch lesa a pokud jim stojí v cestě též různých lidských konstrukcí silnic a budov Např 8 března 1956 spadly v Nízkých Tatrách dvě obrovské laviny Větší z nich měla objem přibližně 16 milionu metrů krychlových sněhu vážila 380 000 tun a její dráha měřila 3500 m Ve srubu který stál v cestě laviny zemřelo 16 z devatenácti dělníků< ref> Příčiny Z fyzikálního hlediska budoucí lavina představuje na strmém svahu značné množství potenciální energie Na místě se drží díky vlastní pevnosti třecím silám s podkladem a případnou podporou objektů na svahu které působí jako kotvy např stromy Rovnováha může být různě stabilní a ke kritickému vychýlení z rovnováhy může být potřeba různého impulzu síly Lavina vzniká když je tato rovnováha dostatečně porušena například vzroste zatížení spodních vrstev sněhu nově napadlým nebo navátým sněhem pádem převěje nebo zatížením lidmi i zvířaty např během lyžování Lavina také může vzniknout kvůli snížení tření s podkladem či pevnosti sněhových vrstev například při rychlém oteplení nebo penetraci sněhových vrstev deštěm Někdy jsou laviny uvolňovány řízeně například pomocí výbušnin Takové odstřely se provádí v mnoha lyžařských střediscích Lavinová prevence Většinu obětí ve světě způsobily laviny které vyvolala oběť sama nebo někdo z její skupiny Pro snížení rizika má zásadní význam lavinová prevence předpovídání rizika laviny v konkrétním terénu při konkrétní aktivitě např sjezdu svahu na snowboardu Obvykle se při předpovídání uvažují faktory obecně popsatelné jako Terén lavinovost svahu je výrazně ovlivněná jeho sklonem a expozicí ale také drsností povrchu přítomností kotvících objektů a pod Sníh Obecně může mít sněhová pokrývka složitou strukturu skládající se z mnoha vrstev odlišujících se druhem a velikostí krystalů hustotou teplotou pevností a dalšími parametry Tato struktura se nazývá sněhový profil a její vyhodocování je základem expertního posuzování lavinového nebezpečí pro větší horské a územní celky Výsledkem posouzení bývá například „stupeň lavinového nebezpečí vyhlašovaný v mnoha pohořích horskou službou nebo místním centrem lavinové prevence Počasí Počasí je vždy na mnoha místech řetězce příčin vedoucího k uvolnění laviny Počasí vytváří strukturu sněhového profilu meteorologické vlivy mohou vést přímo k uvolnění laviny např v již uvedeném případě prudkého oteplení Reference Literatura Externí odkazy http wwwhorskasluzbacz laviny Lavinové stránky Horské služby ČR http wwwslfch – Spolkový institut pro výzkum sněhu a lavin v Davosu Švýcarsko – anglicky německy francouzsky italsky http alpy4000cz lavinyphp Spousty informací o lavinách od lavinového experta v ČR Letecká záchranná služba LZS je nedílnou součástí záchranných služeb i celého integrovaného záchranného systému Je využívána v zásadě ve třech typech situací primární lety – zásahy v obtížně přístupném místě nepřístupný terén velká vzdálenost od stanoviště ZZS neprůjezdná komunikace apod sekundární lety – potřeba transportovat pacienta do vzdáleného specializovaného centra např u závažných úrazů do traumacentra kdy pacienta primárně ošetří pozemní posádka a vrtulník přebírá pacienta k transportu do vzdálenější nemocnice ambulanční lety – v situacích kdy dominuje potřeba šetrného transportu tato indikace je však považována za relativní a neexistují data která by potvrzovala prospěch této indikace Zvláštními případy využití jsou např rekognoskační lety při nejasném místě nebo velkém rozsahu události transport specialistů apod Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně přijala k využívání LZS v terénu doporučený postup Editor MUDr Ondřej Franěk ZZSHMP< ref> Nejčastěji jsou k záchranným akcím užívány vrtulníky ale v některých zemích se můžeme setkat také se speciálními letadly Činnosti LZS Činnost LZS zahrnuje primární a sekundární lety V terminologii evropských leteckých předpisů JAR konkrétně jsou primární lety označované jako "lety HEMS" helicopter emergency medical service sekundární jako "ambulanční lety" Pro lety HEMS platí speciální podmínky za kterých lze let provést úlevy z hlediska např meteorologických podmínek nebo prostoru pro přistání vyvážené speciálními požadavky na výcvik posádek Pro ambulanční lety platí z hlediska bezpečnosti stejná pravidla jako pro běžnou obchodní leteckou přepravu Primární lety Záchranné akce – efektivní doplnění pozemních posádek záchranných služeb v obtížně přístupném terénu nebo v oblastech s možnou časovou prodlevou od přijetí tísňové výzvy Vyhledávací akce – souvisí se službami záchranných akcí Velký význam má v přímořských státech kde je služba spojena se záchranou osob z moře případně v horách Záchrana při živelních pohromách Sanitní služba – transporty orgánů k transplantacím převoz pacientů v kritickém stavu často popáleniny Sekundární lety Plánované lety LZS – přeprava pacientů do jiných zdravotnických zařízení; nejedná se o reakci na tísňovou výzvu Ostatní činnosti Vojenská záchranná služba během válečných konfliktů Historie Ve světě a v Evropě První doložená civilní letecká záchranná akce proběhla 14 března 1945 v USA když vzlétnul vrtulník ke dvěma rybářům kteří zůstali v ledu na hladině Erijského jezera Již dříve byly ale prováděny v některých zemích ojedinělé záchranné akce pomocí vrtulníků Známými se stala také úspěšná nasazení a využití vrtulníků v korejském konfliktu kde se zranění převáželi na otevřených nosítkách po stranách trupu vrtulníků OH-13 Sioux viz film a seriál MASH V Evropě se touto problematikou začala jako první zabývat Anglie nicméně zakladatelem a duchovním otcem LZS v Evropě je Švýcarsko které jako první vysazovalo posádky s lékařem v horských oblastech Napomohl tomu především prudký rozvoj turismu V Československu První leteckou záchrannou akcí provedenou na území Československa byla přeprava pacienta z Terezína do Ústřední vojenské nemocnice v roce 1956 Tehdy ale LZS jako taková neexistovala většinu akcí prováděla armáda a zásahy byly spíše ojedinělé Další využití se datuje do roku 1965 kdy zasahovaly vrtulníky při povodních V této době se také začala rozvíjet záchrana pacientů ve Vysokých Tatrách Důležitým se pro historii LZS v Československu stal rok 1985 kdy se konal druhý mezinárodní kongres záchranných služeb AIRMED 85 Tehdy byl poprvé zamýšlen plán zřídit LZS celoplošně První návrh tohoto uspořádání byl vypracován v roce 1987 a počítal s 12 středisky LZS po celém území Československa Podle tohoto modelu byla 1 dubna 1987 zřízena první základna LZS v Praze< ref> Prvním provozovatelm byla Letecká služba federálního ministerstva vnitra a později Slov-air Používal se vrtulník Mi-2 a jeho volacím znakem se stal Kryštof 1 Do roku 1992 vzniklo celkem 18 základen na celém území původní plán 12 základen byl tedy převýšen Současnost LZS Česká republika Česká republika je v současnosti pokryta sítí 10 provozních leteckých základen LZS < ref> Do roku 1995 existovalo v Česku 11 provozních základen LZS Základna Kryštof 17 fungovala v Havlíčkově Brodě Provozovatelem byla Armáda ČR Důvodem zrušení byly především finanční problémy reorganizace složek armády a poloha základny v blízkosti stanice LZS v Jihlavě Provoz samotných vrtulníků zajišťují čtyři různí provozovatelé ale služba jako taková spadá pod záchranné služby jednotlivých krajů Výjimku tvoří Plzeňský kraj kde je i zdravotnická část osádky součástí Armády ČR a nikoliv Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje Tísňové výzvy jsou však přijímány krajským operačním střediskem ZZS PAK Základna v Plzeňském kraji byla původně umístěna na letišti v Plané u Mariánských Lázní Kraje Karlovarský Pardubický a Zlínský LZS na svém území neprovozují ale je zajištěna z okolních regionů Nehrozí tedy že by byla dostupnost LZS omezena jen na některé části republiky LZS není provozována samostatně ani ve Středočeském kraji Ta je však zajištěna vrtulníkem Kryštof 01 z Prahy který zasahuje ve Středočeském kraji ve více než 90% případů Známým problémem v zajištění letecké záchranné služby ve Středočeském kraji je konflikt mezi záchrannými službami ve Středočeském kraji a Praze Zdravotnický personál zajišťuje Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy ačkoliv vrtulník zasahuje v Praze samotné jen zřídka Jedním z dalších konfliktů je financování vrtulníku letecké záchranné služby v Královéhradeckém kraji V lednu 2010 požádal Královéhradecký kraj hejtmana Pardubického kraje o spolufinancování letecké záchranné služby Provoz LZS stojí Královéhradecký kraj ročně 6 mil korun < ref> Třetinu zásahů tvoří zásahy v Pardubickém kraji který LZS neprovozuje Proto žádá Královéhradecký kraj aby se Pardubický kraj podílel na spolufinancování provozu LZS částkou 2 mil korun To ale Pardubický kraj odmítá s odůvodněním že nebyly doloženy dostatečné podklady < ref> Mezi diskutovaná témata patří i zajištění letecké záchranné služby Armádou ČR Ta nesplňuje pro provoz veškeré náležitosti Zajímavostí LZS v Česku jsou vrtulníky Bell 427 jež jsou na základnách Kryštof 12 a Kryštof 13 Česká republika je jediná země na světě kde je tento typ vrtulníku pro LZS nasazen< ref> Mimo Česko existuje jeden ukázkový exemplář v Kanadě Volacím znakem je v ČR Kryštof x kde x je číslo Značení Kryštofů na území ČR není chronologické Po rozpadu Československa zůstalo zachováno původní značení vrtulníků na území ČR značení na Slovensku zachováno nebylo a nyní je řazeno chronologicky Základny Kryštof 01 Kryštof 05 Kryštof 07 a Kryštof 09 zajišťují i noční provoz LZS který je omezen pouze na sekundární lety LZS na ostatních základnách je k dispozici od východu do západu slunce Byla zvažována i varianta že se noční provoz změní V současné době je v nočních hodinách nerovnoměrně pokryto území Moravy kde vrtulníky vzlétají z Ostravy a Olomouce Neuskutečněný návrh počítal se zrušením nočního provozu v Olomouci a s přesunem kompetencí nočního provozu na základnu Kryštof 04 v Brně Brno se stále jeví jako vhodnější varianta z důvodů strategičtější polohy vyššího počtu obyvatel i vyššího počtu zdravotnických zařízení Síť letecké záchranné služby je doplňována službou SAR – pátrání a záchrana Tu zajišťuje v Česku Letecká služba Policie ČR z letiště Praha-Ruzyně a letiště Brno-Tuřany a Armáda ČR z letiště Praha-Kbely a letiště Náměšť nad Oslavou < ref> SAR byla armádou zajišťována dříve v Plzni a Přerově Slovensko Slovensko je pokryto sítí 7 provozních základen LZS Jediným provozovatelem je ATE ATE – Používá vrtulníky Agusta A109K2 jejichž volací znaky jsou ve formátu Krištof x Značení Vrtulníky LZS bývají značeny stejně jako sanitní vozidla modrou hvězdou života nebo červeným křížem Volací znaky Volací znaky jednotlivých zemí se liší ale obvykle bývají ve formátu jméno x kde x je číslo Příklady v některých evropských zemích Vybavení Výbava záchranářských vrtulníků zahrnuje veškeré vybavení pro udržení životních funkcí – tedy přístroje pro monitoring základních životních funkcí a přítroje pro resuscitaci a umělou plicní ventilaci Namísto nosítek bývá použita vakuová matrace která mírní vibrace a otřesy při letu Mohou být vybaveny navijákem a lanem pro akce v obtížně přístupném terénu Výbava může zahrnovat také pátrací reflektory nebo termovizi Televizní seriály Letecké záchranné službě se věnují také seriály Nejznámější je německo-rakouský akční seriál Medicopter 117 nebo seriál Létající doktoři Odkazy Reference Související články Letecká záchranná služba v Česku Letecká záchranná služba na Slovensku Letecká záchranná služba v Polsku Externí odkazy Letecký oddíl Ministerstva vnitra LO MV nebo jen LO byl letecký policejní útvar který existoval v letech 1953 až 1979 na území Československé republiky a později Československé socialistické republiky Předchůdcem útvaru byla Bezpečnostní letka a nástupcem se stala Letecká správa Federálního ministerstva vnitra Historie V roce 1953 bylo zrušeno Ministerstvo národní bezpečnosti a většinu jeho pravomocí převzalo Ministerstvo vnitra V roce 1953 existovala Bezpečnostní letka u které však nebylo jasné zda její kompetence spadají pod civilní nebo vojenské letecké předpisy Nový útvar se řídil civilními leteckými předpisy při provádění leteckých prací při ostatních činnostech podléhala jeho činnost vojenským leteckým předpisům< ref> Vrtulníky Leteckého oddílu Ministerstva vnitra byly nasazovány pro monitorování na velkých kulturních a společenských událostech například na Velké ceně ČSSR Závodu míru Spartakiádách Tatranském poháru a dalších událostech V roce 1965 byly vrtulníky Mil Mi-4 použity pro záchranné akce během povodní na Dunaji 23 září 1965 proběhla první zdokumentovaná záchranná akce ve Vysokých Tatrách – příslušníci Leteckého oddílu přepravili jugoslávskou turistku do Popradu Hlavní velitelství Leteckého oddílu Ministerstva vnitra vzniklo na letišti Stará Ruzyně dnes Terminál Jih Vzhledem k tomu že umístění veškeré letecké techniky na jedno místo nebylo praktické vznikaly postupně odloučené skupiny< ref> Úkoly Ministerstvo vnitra vydalo v roce 1958 Statut Leteckého oddílu Ministerstva vnitra který zahrnoval mimo jiné také úkoly Leteckého oddílu Úkoly útvaru byly shrnuty ve dvou bodech První bod zahrnoval činnosti pro jednotlivé složky Ministerstva vnitra a to především rychlou přepravu operativních pracovníků kurýrní službu stíhání nebezpečných zločinců průzkum míst trestných činů průzkum prostorů státních hranic průzkum jiných objektů důležitých pro zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku záchrannou pomocnou leteckou službu při živelních pohromách a spolupráci s ostatními bezpečnostními orgány V roce 1963 byl status nahrazen novým který rozděloval úkoly Leteckého oddílu na tři části a to leteckou přepravu stranických a vládních činitelů operativní a pátrací lety a třetí částí byly výcvikové lety Vrtulníky a letadla V padesátých a šedesátých letech byly používány některé poválečné letouny a také dosluhující vrtulníky Mil Mi-1 a Mil Mi-4 Letecký oddíl Ministerstva vnitra neměl dostatek výkonné letecké techniky pro plnění pohotovostních úkolů proto Ministerstvo vnitra modernizovalo od počátku sedmdesátých let letecký park< ref> Odkazy Reference < ref> < ref> FOJTÍK Policejní vrtulníky s 40 < ref> FOJTÍK Policejní vrtulníky s 41 < ref> FOJTÍK Policejní vrtulníky s 42 < ref> FOJTÍK Policejní vrtulníky s 43 < ref> FOJTÍK Policejní vrtulníky s 44 < ref> FOJTÍK Policejní vrtulníky s 45-46 < ref> < references> Literatura Externí odkazy na vrtulníkcz Termínem loď se v architektuře označuje podlouhlý prostor zaklenutý klenbami Pokud má prostor více lodí než jednu bývají od sebe jednotlivé lodě zpravidla odděleny řadou sloupů či pilířů tvořících arkádu Podle umístění a rozměrů jednotlivých lodí mluvíme o hlavní a bočních lodích Je-li hlavní loď vyšší než boční lodě a v horní části stěny nad arkádami jsou prolomena okna nazýváme stavbu bazilikou a mluvíme o tzv bazilikálním uspořádání Pokud není hlavní loď vyšší o takový úsek zdiva aby bylo možné vzhledem k existenci krovů nad bočními loděmi prolomit okna mluvíme o nepravé bazilice Pokud jsou všechny lodě stejně vysoké mluvíme o síňověm uspořádání Loď která je kolmá na ostatní lodě se nazývá příčná loď Místo kde se lodě protínají se nazývá prostě a jednoduše křížení Termín „loď se v architektuře používá většinou pro sakrální prostory například kostely ovšem ne výhradně Možné je například použití tohoto termínu i u jiných většinou historických staveb například u masných krámů pivovarů nebo rozsáhlých sklepů Též se používá zcela běžně i u stanic metra Pokud má stavba pouze jednu loď nazýváme ji také jednolodím pokud jsou lodě dvě jedná se o dvojlodí V případě tří lodí pak trojlodí pětilodí atd V takovém případě můžeme použít i termín vícelodí Související článek boční loď transept Externí odkazy Lobbování z angl lobby původně vrátnice předsíň v přeneseném smyslu zájmová skupina je soustavné prosazování skupinových zájmů zejména v médiích na veřejnosti u orgánů státu a jeho představitelů V širší podobě je lobbování součástí public affairs tzv managementu veřejných záležitostí kde jde již o profesionální lobbování prováděné agenturami a konzultačními společnostmi Původ pojmu a definice Název se patrně odvozuje od prastarého zvyku že se prosebníci římští klienti shromažďovali v předsíni vlivných osob panovníků a později i poslanců a pod V historických společnostech se tedy jednalo o způsob jak se poddaní a podřízení snažili ovlivnit rozhodování mocnějších ve svůj prospěch případně ve prospěch své skupiny Podobně se tomu tak dělo v předsálí Kongresu USA lobby kde občané kontaktovali své kongresmany V moderních demokratických státech kde se státní moc chápe jako delegovaná občany ve volbách a zprostředkovaná volenými zástupci např poslanci je styk poslanců s voliči nezbytný a žádoucí Je ústavně zaručen jako petiční právo Proto mají volení funkcionáři a poslanci své kanceláře a hodiny pro veřejnost Samotný lobbing upravuje spousta definicí odborná literatura nejčastěji pracuje s tou od Luigiho Graziana „Lobbing je specializovaná a odborná reprezentace prostřednictvím široké škály prostředků které v zásadě vylučují korupční výměnu služeb ve své povaze velmi odlišná od obecné nespecializované reprezentace kterou zajišťují volení zástupci Jako reprezentant partikulárních zájmů lobbyista dodává informace a technicko-odborné expertízy které mohou být užitečné a někdy rozhodující při definování legislativní a správní regulace Lobbing tedy představuje jakési nošení informací které by svou hodnotou měly přispět v zákonodárném ale i exekutivním procesu Je nedílným prvkem teorie pluralismu V demokratických společnostech může přispívat k vylepšování přijímaných regulatorních opatření či pomáhat při samotné tvorbě jednotlivých politik Dělení lobbingu Z politologického hlediska lze lobbování podle typu adresáta dělit na složku Výkonnou jedná se většinou o krátkodobé zájmy např jmenování do funkce Zákonodárnou účelem zpravidla bývá dlouhodobější změna v systému Soudní jedná se o ovlivňování soudních rozhodnutí zejména v anglosaském právním systému Volební nejčastějším předmětem je získávání finančních prostředků na volební kampaně týká se převážně USA < ref> Lobbování a korupce Na druhé straně může takové ovlivňování snadno přejít v korupci tj zneužívání svěřené pravomoci k soukromému či skupinovému prospěchu Korupce zde může mít různé podoby například prosazovaná věc by neoprávněně zvýhodnila nebo naopak poškodila určitou osobu nebo skupinu; prosazovaná věc by poškodila veřejný zájem; prosazovaná věc je v osobním zájmu funkcionáře tzv střet zájmů; funkcionář chce za prosazení této věci protislužbu nebo platbu Protože nebezpečí korupčního ovlivňování funkcionářů státu roste s růstem jeho politické a hospodářské moci snaží se mu některé moderní státy čelit tím že lobbování regulují zákony Tak v USA i ve Velké Británii existují seznamy oprávněných lobbistů kteří zastupují jisté zájmové skupiny Podobnou úpravu má i Polsko a Litva Podle Lawrence Lessiga  je lobbying  jinou formou korupce která však poškozuje demokracii více než klasická korupce „něco za něco Etické rozměry lobbingu Všichni lobbisté by měli při svých aktivitách dodržovat určité etické zásady Obecně platí že lobbista by měl být vždy schopen odpovědět na tři následující otázky Kdo jste a koho zastupujete? Jaká je struktura vaší organizace? Co konkrétně chcete změnit a jakým způsobem toho chcete dosáhnout? < ref> Celá řada států a organizací také vytvořila etické kodexy k nimž se lobbisté mohou povinně musí přihlásit Lobbisté registrovaní při některých institucích Evropské unie se například zavazují k následujícímu Obecné principy lobbisté se budou chovat čestně a poctivě k zaměstnancům i konkurentům a vyvarují se jakéhokoli jednání které by mohlo být považováno za korupční Transparentnost a otevřenost absolutní otevřenost vlastní osoby společnosti i skupiny kterou lobbista zastupuje úmyslně nemást osoby u nichž je lobbing prováděn zákaz rozšiřování nepravdivých polopravdivých zkreslených neověřených či neověřitelných zpráv a zvěstí Důvěrnost veškeré informace které lobbista při své činnosti získá ne pouze utajené nebude šířit třetím osobám není-li to nezbytně nutné Konflikt zájmů jakýkoliv střet zájmů se v profesním životě zcela zakazuje Nastane-li lobbista jej neprodleně vyřeší nebo své lobbovací činnosti zanechá Zaměstnanci bývalých pracovníků institucí EU zvláštní dodatky upraví které z nich a za jakých podmínek je možno zaměstnat tyto podmínky jsou však všeobecně vnímány jako přísné Finanční pobídky lobbista nesmí úředníkovi poskytnout jakoukoli finanční pobídku majetkový ani jiný prospěch či zvýhodnění Za jedinou výjimku je považováno občerstvení ve standardní kvalitě a rozsahu< ref> V České republice do dnešního dne žádný byť formální a dobrovolný obecně platný kodex chování lobbisty neexistuje Lobbing v Evropské unii Lobbing je při institucích evropské osmadvacítky velice rozšířeným fenoménem do kterého zástupci národních i nadnárodních společností každoročně investují nemalé finanční prostředky Vůbec nejvyšší výdaje na lobbisty pracující v Bruselu a Štrasburku vykazuje belgická společnost YARA která do lobbingu ročně investuje více než sedm milionů eur Jen těsně za ní zaostávají švýcarský Philip Morris belgický ExxonMobil Petroleum & Chemical a rumunská Microelectronica které lobbistům ročně zaplatí pět milionů eur V první desítce pak figurují ještě Microsoft Shell Siemens General Eletrics Company Huawei a německá strojírenská firma Evonik Industries které na lobbing ročně vynaloží od dvou do čtyř milionů eur Nejvýše postavenou českou společností v žebříčku nákladů na lobbisty je Skupina ČEZ s ročním výdajem necelých tři sta tisíc eur< ref> Pro výše zmíněné firmy pracují stovky soukromých lobbovacích agentur Suverénně nejvíc jich je registrováno v Belgii 1707 kterou následuje Německo 868 Francie 736 Velká Británie 723 a Itálie 648 V Česku je pak registrováno 55 agentur< ref> Reference Související články Korupce Politická strana Think tank Public affairs Externí odkazy Lobbování v USA Lobbování v Evropě Městské divadlo Brno zkratka MdB je repertoárové divadlo v Brně se zaměřením na činoherní a hudební především muzikálovou produkci Divadlo se nachází na Lidické ulici v městské části Brno-střed kde má dva hrací prostory Činoherní scénu s maximální kapacitou 365 míst a Soudobou hudební scénu s maximální kapacitou 680 míst Ředitelem divadla je Stanislav Moša ten je také uměleckým šéfem činohry šéfem muzikálu Petr Gazdík a šéfem zpěvohry Igor Ondříček Divadlo má vlastní orchestr který je využíván zejména při muzikálových představeních Před budovou Činoherní scény je umístěný brněnský chodník slávy kde mají otisknuty dlaně někteří herci tohoto divadla K roku 2012 bylo divadlo třetím nejnavštěvovanějším divadlem v České republice< ref> Počátky divadla sahají do roku 1945 kdy tehdejší absolventi brněnské konzervatoře založili Svobodné divadlo V roce 1954 bylo divadlo přejmenováno na Divadlo bratří Mrštíků a roku 1965 bylo přesunuto z Jakubského náměstí do Lidické ulice Ke konci osmdesátých let zasahovali do jeho chodu velkou měrou představitelé města kteří spojili tři soubory Divadlo bratří Mrštíků Satirické divadlo Večerní Brno a Loutkové divadlo Radost do jednoho souboru Toto spojení však nefungovalo a 1 února 1991 se Divadlo bratří Mrštíků osamostatnilo Roku 1992 se stal ředitelem současný ředitel Stanislav Moša Dnešní název Městské divadlo Brno získalo divadlo 25 června 1996 od roku 1993 do 1996 se používal přechodný název Městské divadlo Brno – Divadlo bratří Mrštíků K významným tvůrcům režisérům a dramaturgům tohoto divadla patří mimo jiné Rudolf Walter Václav Renč režisérské trio Zdeněk Dopita Libor Pleva a Ladislav Panovec či Antonín Kurš Podle Zdeňka Srny byl nejvýznamnějším scénografem Milan Zezula V divadle začínali v minulosti herci jako Josef Somr Pavel Trávníček Jiří Tomek Eva Gorčicová Karel Janský Dagmar Pistorová Jiřina Prokšová nebo Jana Hliňáková V současnosti noví herci přichází hlavně z brněnské JAMU Hned několik herců bylo odměněno za své výkony Cenou Thálie byli to například Alena Antalová Radka Coufalová Stano Slovák Dušan Vitázek Ivana Vaňková či Petr Gazdík Divadlo ve své historii uvádělo činoherní představení i muzikály Ve čtyřicátých letech dvacátého století se uplatňovala hlavně Waltrova škola patetického realismu Na repertoáru byla zejména česká dramata od Klicpery Šrámkovo Léto Vrchlického Soud lásky nebo Skochova Naše babička V období mezi roky 1949 a 1957 se musel repertoár divadla přizpůsobovat venkovskému publiku protože se divadlo stalo zájezdovým V šedesátých letech v Divadle bratří Mrštíků vynikla zejména dramatizace Evžena Oněgina od Evžena Sokolovského Výraznou hrou v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století byla také féerie bratří Čapků Ze života hmyzu kterou režíroval Milan Pásek I v období přelomu dvacátého a dvacátého prvního století se divadlo zabývalo mimo jiné činoherní produkcí Ve dvacátém prvním století produkuje činoherní představení jako Brouk v hlavě Dokonalá svatba Charleyova teta Zkrocení zlé ženy Sluha dvou pánů nebo Škola základ života Městské divadlo je především známé svými muzikálovými představeními Jako první z oblasti muzikálů byly uváděny hry Osvobozeného divadla V dvacátém prvním století divadlo produkuje zejména vlastní produkce světových muzikálů jako Čarodějky z Eastwicku Bídníci nebo Mary Poppins Historie divadla Vznik divadla a změny jeho názvů Divadlo bylo založeno ve Falkensteinerově ulici v létě roku 1945 Jeho původní název zněl Svobodné divadlo O jeho vznik se zasloužili lidé okolo režiséra Milana Páska nápad podpořil i profesor Jiří Kroha Od počátků v divadle působili hlavně mladí umělci kteří se už dlouho snažili o založení druhé činoherní scény ve městě vedle Mahenova divadla kde by bylo možné provozovat hry soudobých autorů v současném stylu Avšak v sezoně 1945 1946 E F Burian zaměstnal Milana Páska v brněnském Národním divadle většina původních herců divadlo opustila a ředitelem byl jmenován Rudolf Walter Během tří zkušebních letních měsíců se odehrála premiéra pěti her do června 1946 soubor nového divadla nastudoval dalších 15 her Do konce sezóny v roce 1949 soubor uvedl celkem 71 her V sezoně 1947 1948 se divadlo stěhuje na Jakubské náměstí získává dotace od města země a státu což významně zlepšuje jeho ekonomické podmínky Od roku 1949 se stává zřizovatelem divadla Zemský národní výbor v Brně Divadlo postupně měnilo své názvy z Městského a oblastního divadla se brzy stalo Krajské oblastní divadlo od roku 1954 se divadlo nazývalo Divadlo bratří Mrštíků V roce 1988 bylo Divadlo bratří Mrštíků nařízením sloučeno pod názvem Brněnská divadla s žánrově dosti odlišnými soubory Divadla Radost a satirického divadla Večerní Brno Při tomto sloučení však divadla zůstávala i nadále autonomní co do umělecké činnosti každé z nich mělo svého uměleckého šéfa jejich nadřízeným pak byl společný ředitel Brzy přišla Sametová revoluce po které se situace s divadlem stabilizovala Do čela Divadla bratří Mrštíků DbM přejmenovaného roku 1996 na Městské divadlo Brno MdB byl v roce 1990 zvolen Jan Kolegar V roce 1992 se stal ředitelem Stanislav Moša dosavadní režisér dramatik a od roku 1990 také umělecký šéf činohry Pod Mošovým vedením proběhla celková rekonstrukce nevyhovujících prostor bývalého kina na Lidické ulici dnešní Činoherní scéna Divadlo na přelomu 20 a 21 století Od roku 1995 prošlo MdB několika proměnami např adaptací prostoru se zákoutím se šatnami bufetem a výstavní galerií Největší změnou však byla úprava divadelního prostoru Změny se neudály jen z hlediska prostoru výrazně se také proměnil herecký soubor V roce 2004 se pod správu MdB dostala brněnská zpěvohra jež dříve spadala pod Národní divadlo Brno Byl tak vytvořen herecký soubor dělený na 3 sekce činohra muzikál a zpěvohra Divadlo má také svůj balet sbor a orchestr V říjnu roku 2004 byla ve dvoraně na Lidické ulici v těsném sousedství s činoherní scénou otevřena zcela nová budova Soudobé hudební scény Tento druhý hrací prostor disponuje větším hledištěm i jevištěm a mnoha technickými vymoženostmi umožňujícími uvádění náročných vlastních produkcí zahraničních muzikálů Soudobá hudební scéna zahájila svou činnost premiérou muzikálu Hair Vlasy a od svého vzniku jsou na ní uváděny kromě světových i původní