Čínská lidová republika zkráceně ČLR či Čína je nejlidnatější stát světa Velmi rychle rostoucí ekonomika vojenská síla i progresivní diplomacie dávají vzrůst nové supervelmoci Země je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny Čínská lidová republika si dělá nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky Dějiny Čínská občanská válka Po druhé světové válce v Číně znovu propukla občanská válka mezi Komunistickou stranou Číny Kungčchantang a Nacionalisty Kuomintang jež skončila roku 1949 poté co komunisté vedení Mao Ce-tungem převzali kontrolu nad pevninskou Čínou včetně ostrova Chaj-nan a příslušníci Kuomintangu se stáhli na ostrov Tchaj-wan a několik menších přilehlých ostrovů území dnešní Čínské republiky 1 října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském náměstí Nebeského klidu slovy „Číňané povstali Čínskou lidovou republiku Vláda Mao Ce-tunga Období vlády během života Mao Ce-tunga 1949–1976 dodnes vzbuzuje řadu kontroverzí hlavně kvůli nesmiřitelné politice vůči odpůrcům mnohým omylům a až zločinným důsledkům na obyvatelstvu způsobených mj fanatickým vykládáním komunistické ideologie Nová vláda okamžitě uzákonila pozemkovou reformu znárodnila průmyslovou výrobu a započala s vyhlašováním kampaní programy gramotnosti očkování zvýšení kvality zemědělství atd Hned po vzniku nového státu v roce 1949 ČLR také formálně anektovala Východní Turkestán dnešní autonomní oblast Sin-ťiang a v roce 1950 i Tibet oficiálně až roku 1951 dnešní Tibetská autonomní oblast čímž dokončila opětovné sjednocení území připojením všech separatistických států vzniklých po vyhlášení republiky roku 1912 Komunistická ČLR se také zapojila do korejské války 1950–1953 na straně komunistického bloku V roce 1956 byla vyhlášena pod heslem „Ať rozkvétá sto květů umění ať soupeří sto škol učení Kampaň Sta květů v jejímž rámci byli intelektuálové vyzváni aby dali kritikou podněty pro další zlepšení země Když se ale kampaň postupně zvrhla v kritiku vládního režimu následovala kampaň proti pravičákům 1957 která odsoudila statisíce lidí převážně intelektuálů k smrti nebo k převýchově V pokusu dohnat a předehnat Západ byl vyhlášen tzv Velký skok vpřed 1958–1960 jenž ale skončil katastrofou na hladomor zemřelo podle odhadů dokonce více než 30 milionů lidí a proto z čela KS Číny odstoupil Mao Ce-tung přestože si i nadále ve straně udržoval velký vliv a na jeho místo byl zvolen Liou Šao-čchi V důsledku ideologické roztržky se Sovětským svazem od roku 1960 byla navíc ČLR odkázána pouze sama na sebe Roku 1964 byla provedena úspěšná jaderná zkouška a ČLR se tak zařadila mezi jaderné mocnosti Kulturní revoluce V roce 1966 Mao Ce-tung inicioval Velkou proletářskou kulturní revoluci jež byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie a měla za cíl vymýtit kapitalismus uvnitř strany Hlavním Maovým důvodem pro uskutečnění revoluce však patrně bylo to že od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způsobem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení kultuře obyčejům a návykům Hnací silou Maovy revoluce se stala mládež která vytvářela tzv rudé gardy Hlavními oběťmi kampaně se stali Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec V důsledku došlo k obrovským škodám na kulturním dědictví byly páleny knihy vypleněna muzea a ničeny historické budovy a země se zmítala v chaosu Kampaň trvala do roku 1969 ale její výsledky přetrvaly do Maovy smrti v roce 1976 a dále V květnu 1984 po 31 měsících intenzivního vyšetřování ověřování a přehodnocování Ústředním výborem jsou počty vztahující se k Velké kulturní revoluci tyto 42 milionu lidí bylo zatčeno a vyšetřováno 17 milionu lidí zemřelo nepřirozenou smrtí 135 000 lidí bylo označeno za kontrarevolucionáře a popraveno 237 000 lidí bylo zabito 703 milionu lidí bylo zraněno nebo zmrzačeno při ozbrojených útocích a 71 200 rodin bylo rozbito Statistiky sestavené ze zdrojů na úrovni krajů uvádějí že v průběhu revoluce zemřelo 773 milionu lidí nepřirozenou smrtí< ref> Liberalizace ekonomiky Kulturní revoluce skončila až smrtí Mao Ce-tunga V následném boji o moc neuspěla tzv banda čtyř jež měla velký podíl na kulturní revoluci Byla obviněna z uvedení země do chaosu a všichni členové odsouzeni k vysokým trestům Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezentované Teng Siao-pchingem který postupně převzal veškerou moc ve státě Současně s tím došlo k oteplování vztahů se Západem V následujících letech proběhly mnohé reformy díky nímž se hlavně v ekonomické oblasti země postupně přiblížila více Západu Zřízeny byly například tzv „Zvláštní ekonomické zóny kde bylo umožněno podnikání západním investorům Byla ale naopak zavedena politika jednoho dítěte která ve výsledku přinesla mnohé negativní vlivy včetně nepoměru mezi pohlavími stárnutí populace a úbytku pracovní síly Studentské protesty na náměstí Tchien-an-men Roku 1989 došlo po narůstající nespokojenosti k protestům studentů proti vládě KS Číny na náměstí Nebeského klidu v metropoli Pekingu ty však byly tvrdě potlačeny zásahem armády a uvrhly ČLR do přechodné izolace K demokratizaci a zavedení pluralitního systému nedošlo komunistické vedení země se však generačně obměnilo a pokračovalo nadále v hospodářských reformách 90 léta a nové tisíciletí 1 července 1997 byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong dříve pod správou Velké Británie pod podmínkou „jeden stát dva systémy; 20 prosince 1999 bylo pod stejnými podmínkami připojeno Macao dříve pod správou Portugalska Ve výdajích na ozbrojené síly se dostala Čína na druhé místo hned za Spojené státy a výrazně začala modernizovat všechny složky armády Za současné administrativy Chu Ťin-tchaa která vládne od roku 2003 začaly být řešeny problémy zejména v sociální oblasti Vláda vytvořila koncept s názvem harmonická společnost který slibuje fúzi socialismu a demokracie podporu střední třídy vládu práva a zároveň zahrnuje prvky nového konfuciánství Tato administrativa byla vůbec první v historii ČLR která začala otevřeně podporovat náboženství a to zejména buddhismus a taoismus které vidí jako tradiční součást čínské kultury Někteří zahraniční pozorovatelé ovšem označují aktivitu čínské vlády za další pokus o namalování falešného obrazu< ref> neboť v zemi neustále probíhají masové represe cenzura informací a zabíjení jako v předchozích obdobích Pokračují také restrikce proti určitým náboženským skupinám proti nimž trvá takzvaný "boj proti zlým kultům" který Strana vyhlásila v roce 1999 zasažena jsou veškerá náboženství která se nepodřizují Straně tedy křesťané loajální papeži buddhisté loajální dalajlámovi Falun Gong loajální k zakladateli Li Chung-č'ovi a podobně zůstává také sporná otázka Tibetu V roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny údajné protičínské demonstrace různé zdroje pokazují na angažování čínské vlády ve vyprovokování a řízení nepokojů Režimem propagovaná "harmonická společnost" a vláda práva je vzhledem k skutečným událostem v Číně chápána rovněž jako pouhý politický manévr na okrášlení obrazu země Čínský právník Kao Č'-šeng Právníci kteří hájí vládou pronásledované duchovní z řad Falun Gongu jsou pronásledováni Dokonce i ekonomický růst je podle znalců vykoupen devastací životního prostředí Skutečná demokracie a vláda práva ani svoboda projevu svoboda víry a šíření informací není v Číně fakticky povolována< ref> a ani umožněna přesto že je v čínských zákonech ustavena Geografie Čínská lidová republika se nalézá ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánuOd severu k jihu se rozkládá od řeky Chej-lung-ťiang Amur na 53º sš k nejjižnějšímu cípu ostrovů Nan-ša Spratlyovy ostrovy na 18º sš Spojnice měří kolem 5 500 km Od Pamíru na západě 71º vd po soutok řek Chej-lung-ťiang a Ussuri 135º vd přesahuje spojnice 5 200 km Časový rozdíl je více než čtyři hodiny v celém státě se však používá jednotný čas UTC+8 ČLR přímo sousedí se 14 zeměmi Má suchozemskou hranici o délce 22 800 km a spolu s mnohem větším Ruskem nejvíce sousedů ze všech států světa Po směru hodinových ručiček jimi jsou Indie délka hranice 3 380 km Pákistán 523 km Afghánistán 76 km Tádžikistán 414 km Kyrgyzstán 858 km Kazachstán 1 533 km Rusko 3 645 km Mongolsko 4 677 km Severní Korea 1 416 km Vietnam 1 281 km Laos 423 km Myanmar 2 185 km Bhútán 470 km a Nepál 1 236 km Dále moře odděluje Čínu od Jižní Koreje Japonska Čínské republiky na Tchaj-wanu Filipín Bruneje Malajsie a Indonésie ČLR vede spor o pozemní hranici s Indií spor o hranici s Tádžikistánem krátký úsek hranice s KLDR není určen Pohraniční spory s Ruskem byly urovnány v roce 2004 Na východě a na jihu omývají čínské území moře Po směru hodinových ručiček je to Pochajský záliv které je považováno za čínské kontinentální moře dále pak Žluté Východočínské a Jihočínské moře jež jsou okrajovými moři Tichého oceánu V teritoriálních vodách Číny o celkové rozloze 473 milionu km² se nalézá na 5 400 ostrovů Největší z nich o rozloze 36 000 km² je Tchaj-wan ovládán je však Čínskou republikou následovaný ostrovem Chaj-nan 34 000 km² Nejvýchodnějšími čínskými ostrovy je souostroví Tiao-jü nacházející se severně od Tchaj-wanu přičemž nejvýchodněji leží ostrov Čch'-wej; ostrovy jsou ovšem pod námořní kontrolou Japonska Mnoho ostrovů ostrůvků a skalních útesů které se nalézají na jihu jsou označovány jako „ostrovy Jihočínského moře přičemž patří hlavně do čtyř větších souostroví Tung-ša Východní písky Si-ša Západní písky Čung-ša Střední písky a Nan-ša Jižní písky; o oblast se stále vedou rozsáhlé územní spory ČLR je zaangažována ve spletitém sporu o ostrovy Nan-ša Spratlyovy ostrovy s Malajsií Filipínami Čínskou republikou Vietnamem a Brunejí a ve sporu o souostroví Senkaku Tiao-jü s Japonskem a s Čínskou republikou Dále vede spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu Ostrovy Si-ša Paracelské ostrovy jsou obsazené Čínskou lidovou republikou ale nárokovány Vietnamem a Čínskou republikou na Tchaj-wanu Podobná situace je i okolo souostroví Tung-ša Prataské ostrovy a Čung-ša Podnebí V severovýchodní Číně bývají studené zimy a horká léta s přiměřeným množstvím srážek Šanghaj leží ve východní oblasti střední Číny má mírné zimy a vysoké množství srážek Na jihovýchodě je vlhké subtropické podnebí na západě je podnebí velmi drsné Lhasa má velmi studené zimy a málo srážek Administrativní členění Čínská lidová republika má vícestupňový správní systém Na nejvyšší úrovní stojí provincie 省 shěng šeng Vláda ČLR jich kontroluje 22 ostrov Tchaj-wan je vládou ČLR sice považován za další provincii ale fakticky nad ním nemá žádnou moc Mimo provincií je v ČLR 5 autonomních oblastí 自治区 zìzhìqū c-č-čchü zahrnujících území obydlené z velké části příslušníky národnostních menšin 4 přímo ústřední vládou spravovaná města 直辖市 zhíxiáshì č-sia-š a 2 zvláštní správní oblasti 特别行政区 tèbié xíngzhèngqū tche-pie sing-čeng-čchü těšící se velké míře autonomie Dále jsou provincie a autonomní oblasti rozděleny na autonomní prefektury okresy autonomní okresy a města a ty dále na města a obce včetně měst a obcí etnických menšin Přehled provincií ČLR Poznámka ČLR považuje Tchaj-wan za svou 23 provincii přestože jej fakticky neovládá Města s více než 10 mil obyvatel Politika Čínská lidová republika je autoritářský režim pod vedením Komunistické strany Číny Od roku 1949 do současnosti se v jejím čele vystřídaly čtyři „generace vůdců První válečná generace Mao Ce-tung předseda strany 1945-1976 prezident 1954-1959 Čou En-laj předseda vlády 1949-1976 Ču Te předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců 1959-1976 hlava státu 1975-1976 Liou Šao-čchi prezident 1959-1968 Druhá válečná generace Teng Siao-pching předseda vojenské komise 1981-1989 Maův nástupce provedl ekonomické reformy a otevřel Čínu zahraničnímu kapitálu Chua Kuo-feng předseda strany 1976-1981 předseda vlády 1976-1980 Chu Jao-Pang generální tajemník strany 1980-1987 Třetí generace vzešlá z ředitelů státních podniků vzdělaných v Sovětském svazu Čao C'-jang předseda vlády 1983-1987 generální tajemník strany 1987-1989 Ťiang Ce-min generální tajemník strany 1989-2002 prezident 1993-2003 Li Pcheng předseda vlády 1988-1998 Ču Žung-ťi předseda vlády 1998-2003 Čtvrtá generace technokratická Chu Ťin-tchao generální tajemník strany od 2002 prezident od 2003 Wen Ťia-pao předseda vlády od 2003 Pátá generace Si Ťin-pching generální tajemník strany od 2012 prezident od 2013 Li Kche-čchiang předseda vlády od 2013 Ekonomika Díky ekonomickým reformám které začal od roku 1976 prosazovat Teng Siao-pching a na které navázali jeho nástupci v 90 letech byl v ČLR v polovině 90 let 20 století nastartován rychlý hospodářský růst jenž trvá dodnes a rychle stimuluje všechny oblasti národního hospodářství Ekonomika země v roce 2007 rostla tempem 119 % nejvyšším za 13 let Hrubý domácí produkt tak dosáhl cifry 24953 biliónů CNY tj 3428 biliónů USD ovšem dlouhodobý dvouciferný růst způsobil zvýšení inflace na 48 % oproti necelým 2 % roku 2006 V únoru 2008 inflace dokonce vyšplhala až na 87 % což je jedenáctileté maximum Čínský vývoz v roce 2006 vzrostl o 272 % zatímco dovoz ve stejném období narostl o 20 % Saldo obchodní bilance tak dosáhlo přebytku 1775 miliard USD oproti 100 mld USD v roce 2005 Čínská ekonomika v roce 2005 předstihla britskou a v roce 2007 německou ekonomiku a s objemem HDP 249 bilionu € se dostala tehdy na třetí místo na světě V roce 2010 předstihla Japonsko a stala se druhou největší státní ekonomikou světa V roce 2012 předstihla Spojené státy americké co do objemu obchodovaného zboží a v říjnu 2014 vyhlásil Mezinárodní měnový fond ekonomiku Číny za nejsilnější na světě v ukazateli HDP dle parity kupní síly Energetika Čínská energetika je založena na všech typech zdrojů Elektrická energie je zatím vyráběna především v tepelných elektrárnách Z vodních elektráren je nejvýznamnější elektrárna Tři soutěsky která ze zároveň největší elektrárnou nejen vodní na světě Čína má i velmi ambiciozní projekt výstavby jaderných elektráren Do roku 2015 má být výkon zařízení tohoto typu dvojnásobný Na výstavbě jaderných reaktorů v Číně pracují jak francouzské tak americké a ruské společnosti Po havárii v japonské Fukušimě bylo sice dočasně pozastaveno vydávání povolení ke stavbě nových jaderných elektráren a provedeny prověrky v těch stávajících ovšem Čína hodlá ve své projaderné politice beze změny pokračovat< ref> Obyvatelstvo Obyvatelstvo podle etnik Zdroj tisková agentura Xinhua Životní prostředí Půda Došlo mj ke značnému znečištění zemědělských půd a povodí řeky Jang-c' hlavních oblastí produkce potravin v zemi Jen zamoření půd těžkými kovy způsobuje znehodnocení zemědělské produkce v hodnotě 20 miliard jüanů cca 54 miliard Kč ročně Dalším problémem intenzifikovaného zemědělství ČLR je země s 9 největším růstem zemědělství je eroze půdy Voda Čína je jednou z oblastí s nejmenšími zásobami vody na světě Sever Číny má kritický nedostatek vody a nedostatkem pitné vody trpí 2 3 čínských měst Ekologickým problémem je kontaminace valné většiny řek Kvalita vody je také ohrožována rizikovými průmyslovými provozy v blízkosti zdrojů pitné vody např 13 listopadu 2005 způsobila exploze chemičky ve městě Ťi-lin kontaminaci řeky Sung-chua benzenem tedy i ohrožení a znečištění pitné vody ve městech po proudu např Charbinu Ovzduší Oblast východního pobřeží je území s největším znečištěním ovzduší na světě< ref> Důvodem je využívání černého uhlí jako topiva Desertifikace Velkou část severu země ohrožuje desertifikace tedy postupné rozšiřování pouště Proti tomuto postupu byl započat plán nazvaný „Velká zelená zeď který počítá s masivním zalesňováním ohrožených oblastí setbou vyšlechtěných odolných druhů dřevin ze vzduchu a dalšími opatřeními Jeho splnění se odhaduje na desítky let Zajímavosti Celkem 833 % čínských žen ve věku 15 až 49 let vdaných či zadaných používalo ke konci roku 2005 moderní metody antikoncepce a tímto podílem se dostala Čína na první místo na světě< ref> Odkazy Reference Literatura Související články Čína Čínská republika Čínština Dynastie čínské historie Velký skok Externí odkazy Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 23 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také čtvrtou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské a ukrajinské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je čtvrtou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k únoru 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská srbochorvatská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 Česká strana sociálně demokratická zkratka ČSSD je česká sociálnědemokratická politická strana která je členem Socialistické internacionály a Strany evropských sociálních demokratů Je pokračovatelkou dvojjediné tradice československé sociálně demokratické strany a německé sociální demokracie v Československu K roku 2014 představuje nejsilnější stranu v krajských zastupitelstvech Senátu i Poslanecké sněmovně Na brněnském 36 sjezdu strany byl v březnu 2011 předsedou zvolen Bohuslav Sobotka který se v lednu 2014 stal předsedou trojkoaliční vlády v níž je sociální demokracie zastoupena osmi členy Historie 1878–1918 Dělnické hnutí a sociální demokracie na území Čech a Moravy Počátky českého dělnického hnutí lze nalézt v 60 letech 19 století Tehdy vznikly první odborové a vzdělávací spolky českého dělnictva Roku 1868 bylo ustanoveno svépomocné družstvo Oul vedené Františkem Ladislavem Chleborádem V roce 1870 proběhla na Ještědu masová demonstrace českých a německých dělníků takzvaný „tábor lidu 7 dubna 1878 se v břevnovském hostinci U Kaštanu konal ustavující sjezd zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany pod názvem Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku Proces osamostatňování české sociální demokracie z tzv rakouské internacionály vyústil v prosinci roku 1893 na sjezdu konaném v Českých Budějovicích v založení takticky a organizačně samostatné Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické Již o další 4 roky později byla zastoupena v říšské radě V ní roku 1897 učinilo pět sociálně demokratických poslanců Arnošt Berner Petr Cingr Josef Hybeš Josef Steiner a Karel Vrátný protistátoprávní prohlášení které vedlo ke vzniku ČSNS Programově se hlásila k II internacionále prosazovala uznání osmihodinové pracovní doby všeobecné volební právo a úpravu mzdových poměrů Během první světové války strana odmítala odbojovou činnost a byla plně loajální k Rakousku-Uhersku 1918–1926 Československá sociálně demokratická strana dělnická ČSDSD vznikla přejmenováním Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické na sjezdu v prosinci 1918 Od vytvoření samostatného státu byla druhou nejsilnější politickou stranou která měla v Revolučním národním shromáždění 47 poslanců vycházelo se z výsledků voleb v roce 1911 Tomu odpovídalo zastoupení třemi ministry v první československé vládě V druhé rudozelené vládě v roce 1919 zaujal sociálnědemokratický vůdce Vlastimil Tusar místo předsedy vlády Ve volbách v roce 1920 obdržela vítězná ČSDSD 257 % a získala tak 74 mandátů V době zdánlivého rozmachu však již ve straně probíhal politický rozkol mezi vedoucím státotvorným proudem a marxisticko-leninskou opozicí která se hlásila ke Komunistické internacionále Opoziční část se sešla na sjezdu v září roku 1920 ustavila se jako ČSDSD-levice a přijala samostatný program V říjnu téhož roku pak 23 poslanců tohoto křídla vytvořilo svůj vlastní poslanecký klub Rozkol strany byl prakticky dovršen sjezdem zbytku strany v listopadu 1920 na kterém byl přijat nový Dělnický hospodářský program a byly odmítnuty zásady Komunistické internacionály Nakonec v květnu 1921 vznikla samostatná Komunistická strana Československa KSČ Toto rozdvojení ČSDSD oslabilo natolik že ve volbách roku 1925 obdržela pouhých 89 % KSČ 132 % I přesto se mimo let 1926–29 období vlády panské koalice strana podílela na všech vládách tehdejšího Československa Hlavním tiskovým orgánem bylo Právo lidu Na sjezdu v roce 1924 byl novým předsedou zvolen bývalý tajemník Svazu kovodělníků a poslanec NS Antonín Hampl který vystřídal Antonína Němce O dva roky později se stal generálním tajemníkem ČSDSD mladoboleslavský senátor Vojtěch Dundr V letech 1918–1926 patřila mezi největší spojence ČSDSD Československá národně socialistická strana a německá Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR U obou stran se uvažovalo o sloučení které se ale neuskutečnilo kvůli některým rozlišně chápaným programový bodům internacionální politika pohled na německou menšinu v Československu Kvůli rozkolu s komunisty a jejich protistátotvornému postoji však příliš rozvrstvená československá levice ztratila post rozhodujícího vládního člena a ve volbách se pravidelně umisťovala až za Agrární republikánskou stranou Od „Panské koalice k Národní straně práce Až do sjezdu v roce 1930 se strana hlásila k tradicím marxismu teprve na tomto sjezdu byl přijat nový stranický program který dosavadní orientaci revidoval Po přijetí Mnichovské dohody v roce 1938 byla strana rozpuštěna a někteří členové spoluzaložili Národní stranu práce Československá sociální demokracie rozvíjela též kontakty s ostatními evropskými sociálně demokratickými stranami a byla aktivní členkou Socialistické dělnické internacionály dlouhodobě ji zde zastupoval František Soukup a posléze i Betty Karpíšková a Lev Winter Od druhé poloviny 20 let spolupracovala s Německou sociálně demokratickou stranou v ČSR založenou na podzim 1919 Josefem Seligerem a po roce 1933 organizovala pomoc německé a později též rakouské demokratické a socialistické emigraci v Československu Ve druhé polovině 30 let podporovala boj španělské levice proti povstalcům a výrazně se angažovala v zápase na obranu ČSR Plně sdílela a podporovala Benešovu koncepci kolektivní bezpečnosti ženevský protokol Malá dohoda východní Locarno Východní pakt obranné smlouvy s Francií a SSSR Hodžův plán Sociální demokracie v letech 1938–1945 viz Národní strana práce a Národní hnutí pracující mládeže Během druhé světové války se řada bývalých členů sociální demokracie zapojila do odbojové činnosti strana měla zastoupení v československé vládě v Londýně a ve Státní radě Československa Léta 1945–1948 Roku 1945 byla Sociální demokracie Československá sociální demokracie ČSSD obnovena jako jedna ze čtyř povolených českých stran Národní fronty a ve volbách roku 1946 obdržela 156 % což bylo nejméně ze všech čtyř českých stran většina levicových voličů se přiklonila ke KSČ případně k ČSNS Její představitelé se zúčastnili práce Národního shromáždění a Zdeněk Fierlinger se stal předsedou první poválečné vlády Ve straně však opět vykrystalizovaly dva proudy přičemž na sjezdu v listopadu 1947 zvolen předsedou centrista Bohumil Laušman díky pomoci zastánce samostatného vývoje strany Václava Majera a komunisty ovládnuté Fierlingerovo křídlo bylo dočasně poraženo Německá sociálně demokratická strana obnovena být nemohla Prokomunistické křídlo a prokomunistická infiltrace existovaly v té době už ve všech českých stranách ovšem u sociálních demokratů dosáhly větších rozměrů Za únorového převratu se sociální demokracie nepřidala k hromadné demisi ministrů za Národně socialistickou stranu Lidovou stranu a Demokratickou stranu čímž spolu s Janem Masarykem zmařila jejich snahu o vynucený pád vlády a umožnila Gottwaldovi doplnit na místa rezignujících ministrů spolupracovníky KSČ nutno podotknout že dva ministři ze tří za sociální demokracii posléze nerespektovali rozhodnutí své strany a rezignovali problematická se ukázala i nedostatečná komunikace od ostatních nekomunistických stran k ČSSD V prvních týdnech po převratu odešli někteří vedoucí představitelé sociální demokracie do exilu a v květnu 1948 ustavili v Londýně ústřední výkonný výbor strany v zahraničí Dne 27 června 1948 byla protiprávně ukončena činnost strany nuceným sloučením s KSČ v rozporu se stanovami ČSSD Slučovací přihlášku následně odmítlo podepsat přes 200 000 členů strany Sociální demokracie v exilu Po likvidaci ve vlasti pokračovala tak Československá sociální demokracie ve své činnosti v exilu; v jejím čele stál dočasně Blažej Vilím od září 1948 Václav Majer Generálním tajemníkem byl v letech 1948–50 Blažej Vilím poté až do roku 1970 Václav Holub K dalším reprezentantům patřili Vilém Bernard František Němec Mirko Sedlák a Arno Hais z mladé generace pak Radomír Luža a Jiří Horák Sídlem ústředního vedení se stal Londýn kde také v letech 1950–64 vycházel tiskový orgán – časopis Demokracie a socialismus V jednotlivých státech se postupně formovaly zemské organizace v čele se zemskými důvěrníky Další centra stranické činnosti vznikla v Paříži v USA ve Švýcarsku v SRN a ve Vídni kde v rámci rakouské SPÖ působila Československá socialistická strana v Rakousku Někteří bývalí sociální demokraté se v různých zemích podíleli na vytvoření zelených stran které vyjadřovaly odpor jak k západnímu kapitalismu tak sovětskému komunismu Většina členů kteří přešli do KSČ byla ze strany vyloučena po porážce Pražského jara Roku 1968 byl učiněn pokus o obnovu samostatné strany avšak tyto plány zhatila invaze sovětských vojsk Samostatnou izolovanou zahraniční skupinu tvořili členové tzv Zinnerova okruhu přesvědčení němečtí sociální demokraté loajální Československu a odkazu Ludwiga Czecha Ti se ostře vymezili proti křídlu bývalé německé sociální demokracie Wenzela Jaksche a Seliger-Gemeinde která byla ochotná spolupracovat se sudetoněmeckým landmanšaftem Strana po roce 1989 Ačkoli bylo obnovení sociální demokracie plánováno již v roce 1968 uskutečnilo se až po roce 1989 Obnovovací XXIV sjezd se konal 24 a 25 března 1990 v Praze – Břevnově a navázal na tradice předválečné ČSDSD Předsedou byl zvolen Jiří Horák významnou roli hrál ve straně jeden z hlavních aktérů Sametové revoluce Valtr Komárek V konkurenci s Občanským fórem její členové mohli v prvních volbách kandidovat i za OF nebyla strana moc úspěšná navíc opět utrpěla vnitřními rozpory V následujících letech významně stoupl její vliv po rozpadu Občanského fóra v roce 1991 se ve Federálním shromáždění utvořil Klub poslanců sociálně demokratické orientace v němž zasedaly mnohé osobnosti jež v následujících měsících vstoupily do ČSSD V parlamentních volbách roku 1992 získala Československá sociální demokracie 16 mandátů Na sjezdu v roce 1993 změnila strana název na Českou stranu sociálně demokratickou ČSSD a novým předsedou strany byl zvolen Miloš Zeman V parlamentních volbách v červnu 1996 se ČSSD stala druhou nejsilnější stranou Česka V následujících dvou letech zůstala v opozici a tolerovala menšinovou vládu koalice ODS KDU-ČSL a ODA druhá Klausova vláda Miloš Zeman byl zvolen do čela Poslanecké sněmovny V předčasných parlamentních volbách v červnu 1998 zvítězila a sestavila menšinovou vládu pod Zemanovým předsednictvím jejíž čtyřleté působení umožnila tzv opoziční smlouva uzavřená mezi ČSSD a ODS v červenci 1998 O čtyři roky později znovu zvítězila v parlamentních volbách a sestavila vládu v koalici s KDU-ČSL a US-DEU Tato koalice ovšem disponovala pouze těsnou většinou 101 hlasů Předsedou vlády se stal Vladimír Špidla jenž v dubnu 2001 na XXX sjezdu vystřídal Miloše Zemana v čele strany Stranu provázela nejednota v koalici i v samotné straně Opoziční ODS jí kritizovala jako příliš levicovou naopak další opoziční strana KSČM tvrdila že ČSSD na levicové hodnoty rezignovala Po neúspěchu v eurovolbách odstoupil z čela strany a vlády Vladimír Špidla Nový premiér Stanislav Gross vydržel ve funkci necelý rok a odstoupil kvůli bytové aféře Dalším premiérem se stal Jiří Paroubek který stranu sjednotil a zlepšil její postavení nárůst preferencí – získání hlasů voličů jak KSČM tak nerozhodnutých Strana se však před parlamentními volbami v roce 2006 potýkala s mnoha aférami Ve volbách samých pak strana skončila i přes svůj historicky nejlepší volební výsledek druhá za ODS Na podzim roku 2008 strana vyhrála krajské volby a získala všech 13 hejtmanů rovněž ve volbách do Senátu Parlamentu ČR slavila úspěch když získala 23 nových senátorů z 27 možných V roce 2010 ČSSD vyhrála volby do Poslanecké sněmovny ale počet získaných mandátů nestačil na vytvoření levicové vlády s podporou KSČM Před sněmovními volbami v roce 2013 ČSSD zvítězila v předchozích volbách přičemž získala 221 % a 56 poslaneckých mandátů V den rozpuštění Poslanecké sněmovny disponovala 54 mandáty ČSSD šla do voleb s heslem Prosadíme dobře fungující stát Jejím celostátním lídrem byl předseda strany a bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka kterého do pozice premiérského kandidáta prosadilo nejprve jednomyslně předsednictvo strany a posléze v tajné volbě 57 % hlasů i ÚVV ČSSD Mezi cíle ČSSD patřilo mimo jiné snížení DPH progresivní zdanění osob s vysokými příjmy či opětovné otevření otázky církevních restitucí Sociální demokraté byli podle předvolebních průzkumů jednoznačným favoritem voleb přesto se ve straně projevoval vnitrostranický rozpor mezi stoupenci Hašek Škromach aj a názorovými oponenty Sobotka Zaorálek Dienstbier aj prezidenta republiky Miloše Zemana Strana měla též problém s žalobami které podali někteří členové strany kteří neuspěli ve vnitrostranických primárkách Severočeská vzpoura Po komunální volbách v roce 2014 byla v severočeském Duchcově zformována radniční koalice mezi ČSSD KSČM a DSSS která je nástupnickou organizací neonacistické Dělnické strany Vedení ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou vzniklou situaci ostře odsoudilo a navrhlo zrušení stranické organizace v Duchcově Dělení a slučování ČSSD Asociace sociálních demokratů – Odchod skupiny členů okolo Rudolfa Battěka České sociálně demokratické hnutí – Vznik v září 1999 odchodem skupina více vlastenecky založených sociálních demokratů dnes se jejich politické hnutí jmenuje České hnutí za národní jednotu Strana přátel piva – Původně strana recese roku 1998 se sloučila s ČSSD a někteří ze členů kteří se sloučením nesouhlasili dnes ve svých aktivitách pokračují dále jako Sdružení přátel piva Frakce v ČSSD V ČSSD existují některé platformy zaměřené na konkrétní politickou agendu Křesťansko-sociální platforma ČSSD Zvonečník – ekologická platforma ČSSD Dále však byly v ČSSD vyhlášeny i uskupení více podobné běžným názorovým frakcím z nichž žádné není v současné době příliš aktivní Socialistická frakce ČSSD Evropská levicová platforma ČSSD Kromě oficiálních frakcí a platforem lze v ČSSD rozeznat minimálně dvě názorová křídla liberální a konzervativní Liberální proud se projevuje mj vyšší citlivostí k ochraně občanských a politických práv včetně práv 4 generace ochraně životního prostředí problematice menšin a veřejné kontroly politiků Mezi nejvýraznější představitele liberálního proudu patří Vladimír Špidla či Lubomír Zaorálek zjevnou podporu má ovšem i u předsedy strany Bohuslava Sobotky Konzervativní proud v ČSSD dává přednost jednostranné podpoře zaměstnanosti a sociálních práv před ostatními občanskými a politickými právy Mezi jeho nejvýraznější představitele lze započítat Zdeňka Škromacha Marii Benešovou či Michala Haška V prezidentských volbách 2013 liberální křídlo podporovalo Jiřího Dienstbiera zatímco konzervativní křídlo podpořilo Miloše Zemana a to často včetně prvního kola volby tedy proti oficiálnímu kandidátovi ČSSD Preference Během Horákova vedení byly preference ČSSD nevýrazné po nástupu Miloše Zemana na post předsedy se však začala podpora navyšovat Ta pak slábla během opoziční smlouvy vyšplhala se znovu roku 2002 Pár měsíců po vzniku Špidlovy vlády však sociální demokracii začala podpora prudce klesat kolem 12 % a i KSČM měla více hlasů V eurovolbách 2004 se podpora snížila na 9 % Během Grossova vedení se zpočátku preference zvýšily jeho aféra však důvěru znovu podlomila Po nástupu Paroubka se preference zlepšily a kolem roku 2008 měla ČSSD až 40 % podporu podpora se snížila během pádu Topolánkovy vlády Za vlády Petra Nečase jakožto opoziční strana znovu sílila v předčasných volbách ale oproti průzkumům dostala jen 20 % Preference strany dál klesajíPodle některých průzkumů by dostala v listopadu 2014 pouze 16 procent Politické grémium 13 a 14 března 2015 bylo na XXXVIII sjezdu v Praze zvoleno vedení strany v tomto složení Bohuslav Sobotka – předseda předseda vlády poslanec Parlamentu ČR Milan Chovanec – statutární místopředseda ministr vnitra poslanec Prlamentu ČR Lubomír Zaorálek – místopředseda ministr zahraničních věcí poslanec Parlamentu ČR Jan Hamáček – místopředseda předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Michaela Marksová – místopředsedkyně ministryně práce a sociálních věcí Lenka Teska Arnoštová – místopředsedkyně náměstkyně ministra zdravotnictví pro oblast legislativy Martin Starec – místopředseda pro hospodaření ;další členové vedení Roman Sklenák – předseda Poslaneckého klubu ČSSD Petr Vícha – předseda Senátorského klubu ČSSD starosta města Bohumín Roman Váňa předseda Ústřední kontrolní komise strany; místopředseda Poslaneckého klubu ČSSD Významné osobnosti sociální demokracie Josef Boleslav Pecka-Strahovský – zakladatel Josef Hybeš – spoluzakladatel Ladislav Zápotocký-Budečský – spoluzakladatel Ferdinand Schwarz – spoluzakladatel Josef Steiner Karla Máchová-Kostelecká – bojovnice za politická práva žen Charlotta Garrigue-Masaryková – manželka T G Masaryka první dáma ČSR< ref> Bohumír Šmeral — předseda strany 1916–1917 Vlastimil Tusar – sociálně demokratický předseda vlády 1919-1920 Antonín Hampl – předseda strany od 1924 Zdeněk Fierlinger – předseda strany 1945–1947 a předseda vlády 1945-1946 Bohumil Laušman – předseda strany 1947–1948 Václav Majer – 2exilový předseda 1948–1972 Jiří Horák – první porevoluční předseda obnovené strany 1990–1993 Miloš Zeman – předseda strany 1993–2001 premiér 1998-2002 prezident republiky 2013- Vladimír Špidla – předseda strany 2001–2004 premiér 2002-2004 Stanislav Gross – předseda strany a premiér 2004–2005 Bohuslav Sobotka – statutární místopředseda 2005–2011 předseda strany 2011– premiér 2014– Jiří Paroubek – premiér 2005–2006 předseda strany 2006–2010 Erazim Kohák – filosof a publicista Ekonomická orientace strany ČSSD se nachází na levé části politického spektra prosazuje sociálně tržní hospodářství Ekonomicky staví na myšlenkách keynesiánství v praxi však neusilovala o splácení státního dluhu v době hospodářské konjunktury což za její vlády v době prosperity způsobilo nárůst těchto dluhů Schodky vytvářené v letech 2000 až 2002 jsou kombinací cyklických a strukturálních vytvořených politickým rozhodnutím schodků hluboké rozpočtové schodky vzniklé po roce 2003 patří ke schodkům strukturálním neboť vznikly v čase ekonomického růstu Nejvyšší strukturální rozpočtový schodek byl vytvořen v roce 2006 v čase vysokého hospodářského růstu kombinovaného s vysokými sociálními předvolebními výdaji K druhému a třetímu nejhlubšímu strukturálnímu rozpočtovému schodku patří schodky z roku 2003 a 2004 Kritika ČSSD je často kritizována pravicovou veřejností a politiky za svoji ač nepřímou spolupráci s komunisty při prosazování některých zákonů v roce 2006 Spolupráci s KSČM straně teoreticky zakazuje tzv Bohumínské usnesení Příznivci ČSSD namítají že komunisté jsou naopak jedinou silou která je schopná a ochotná podpořit levicové návrhy strany Před volbami v roce 2006 byla politiky ODS obviněna ze zneužívání policie k politickým cílům ovšem nic z jejího obsahu se dosud nepotvrdilo Naopak po volbách 2006 kdy zvítězila ODS ČSSD obvinila ODS z nelegální kampaně právě na základě údajně nesprávného zacházení s utajovanými materiály které vedlo k úniku tzv Kubiceho zprávy na veřejnost Volební výsledky strany 1907–1911 Poslanecká sněmovna říšské rady Čechy Morava 1920–1935 Poslanecká sněmovna 1946 Od 1990 Sněmovna lidu Sněmovna národů Poslanecká sněmovna Celkové výsledky Výsledky podle krajů Senát Přehled zisku mandátů v jednotlivých volbách do Senátu Parlamentu Komunální volby Krajské volby Evropský parlament Vývoj názvu Sociálně-demokratická strana českoslovanská v Rakousku 1878–1893 součást rakouské sociální demokracie Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická 1893–1918 takticky a organizačně samostatná strana Československá sociálně demokratická strana dělnická 1918–1938 Národní strana práce 1938–1941; jednotná levicová strana sociálních demokratů a národních socialistů Československá sociální demokracie 1945–1948 1948–1989 – Sociální demokracie sloučena s KSČ paralelně v zahraničí fungovala také exilová strana s centrálou v Londýně Československá sociální demokracie 1990–1993 Česká strana sociálně demokratická od roku 1993 Odkazy Poznámky Reference Literatura HOPPE Jiří Opozice ’68 Sociální demokracie KAN a K 231 v období pražského jara Praha Prostor 2009 HRUBEC Marek – BÁRTA Miloš eds Dějiny českého a československého sociálnědemokratického hnutí Praha-Brno Masarykova dělnická akademie – Doplněk 2006 HRUBÝ Karel Léta mimo domov K historii Československé sociální demokracie v exilu Praha vn bd HRUBÝ Karel Opozice v exilové sociální demokracii Nad knihou Radomíra Luži In Soudobé dějiny roč 11 č 1–2 2004 s 188–200 JANÝR Přemysl Neznámá kapitola roku 1968 Zápas o obnovení Československé sociální demokracie Praha Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1998 KREJČÍ Jaroslav Mezi demokracií a diktaturou Domov a exil Olomouc Votobia 1998 LOEWY Jiří Úseky polojasna Ed Tomáš Zahradníček Praha Nakladatelství Lidové noviny 2005 LUŽA Radomír Československá sociální demokracie Kapitoly z let exilu 1948–1989 Praha – Brno Československé dokumentační středisko – Doplněk 2001 MEZNÍK Jaroslav Můj život za vlády komunistů 1948–1989 Brno Matice moravská 2005 MITROFANOV Alexandr Za fasádou Lidového domu Česká sociální demokracie 1989–98 Lidé a události Praha Aurora 1998 ZAHRADNÍČEK Tomáš Rozděleni minulostí Československá sociální demokracie v letech 1989–1992 in Soudobé dějiny Roč 2–3 2009 s 333–358 ZEMAN Miloš Jak jsem se mýlil v politice Praha Ottovo nakladatelství 2005 OKURKA Tomáš Ed Zapomenutí hrdinové Vergessene Helden Související články Lidový dům Cíl firma Socialistické strany v Česku Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR Externí odkazy – Kapitola Tomáše Zahradníčka v knize Rozděleni minulostí Vytváření politických identit v České republice po roce 1989 Oficiální stránky – Oficiální stránky Historie strany Ostatní – Zvukové záznamy ze zasedání ÚVV ČSSD a pádu Vladimíra Špidly dne 26 6 2004 Český zemský sněm neboli oficiálně Sněm Království českého německy Landtag des Königreiches Böhmen či jen Böhmischer Landtag v Praze byl po několik staletí až do roku 1918 fakticky jen do roku 1913 zemský sněm tedy nejvyšší stavovský po roce 1861 zákonodárný orgán Českého království Stavovský zemský sněm a jeho fungování za absolutismu Čeští stavové si za svého krále roku 1471 zvolili polského Jagellonce Vladislava II V roce 1500 bylo v zemském sněmu schváleno Vladislavské zřízení zemské pojmenované po králi To zajistilo českým pánům a zemanům rozsáhlý podíl na politickém spolurozhodování a zároveň je považováno za nejstarší písemnou českou ústavu Předsedající sněmu se nazýval Nejvyšší purkrabí něm Oberstburggraf Ten vedl jednání s osmi přísedícími jmenovanými sněmem po dvou z každého ze stavů Po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře roku 1620 vyhlásil Ferdinand II Obnovené zřízení zemské v němž bylo monopolní postavení stavů zrušeno ve prospěch zemské vlády I přes tato omezení zůstal zemský sněm a jeho výbory podobně jako zemský výbor v Rakousku účinným prostředkem politického spolurozhodování Ve svých zasedáních zpravidla jednou do roka se mohli stavové skrze výše daní stavět na odpor zemským pánům Všechny přímé i nepřímé daně vyjma výběru cel zůstaly v kompetenci stavů Zemský sněm tak byl spíše reliktem stavovského státu než nástrojem absolutistické moci Již ve 30 letech 17 století byl sněm opět základnou pro organizování opozice a místem politických třenic Teprve za panování Marie Terezie byl silný podíl stavů na moci trvale omezen Stavovské sněmy byly s výjimkou let 1784–88 za Josefa II pořádány bez přerušení do roku 1848 Na konci existence v roce 1848 měly zemské stavy 214 členů Snahy o volený zemský sněm roku 1848 Revoluce roku 1848 se dotkla také českých zemí V Čechách se jedním z hlavních požadavků stalo ustavení zemského sněmu který by byl reprezentativně sestaven z volených poslanců Během března 1848 jednal Svatováclavský výbor o různých návrzích na vymezení působnosti a způsobu volby sněmu Koncem března František August Brauner výslovně odmítl návaznost na dosavadní stavovský sněm a to ani s variantou jeho doplnění o zástupce měst Českým požadavkem bylo parlamentní shromáždění s širokým zastoupením uvažovalo se i o společném sněmu pro české země tedy včetně Moravy a Slezska< ref> Na 30 března 1848 plánované zasedání „starého zemského sněmu neproběhlo Místo toho byly sněmy odročeny na neurčito Již v této rané fázi se na debatách okolo ustavení sněmu projevil národnostní konflikt Svatováclavský výbor později Národní výbor byl stále více vnímán jako zástupce českojazyčného obyvatelstva zatímco 28 největších německých měst v českých zemích podalo písemný protest císaři v němž vznik Českého zemského sněmu odmítala Císařský kabinetní list z 8 dubna 1848 přislíbil Čechám zřízení nejvyšších úřadů s vysokou mírou samosprávy byť otázkám státoprávního postavení českých zemí jako takových se vyhnul Okolo 20 dubna Národní výbor přijal podrobnější návrh volebního systému na Český zemský sněm Kromě 210 nevolených šlechtických zástupců coby pokračování stavovského sněmu na něm mělo zasedat 327 volených poslanců Město Praha si mělo zvolit 12 poslanců města nad 8 000 obyvatel po dvou a města s více než 4 000 obyvatel po jednom Venkovské obyvatelstvo si mělo zvolit za každý volební obvod v dobové terminologii vikariát dva poslance Dále se počítalo se zachováním zastoupení pro nevolené členy původního stavovského sněmu a jako virilisté zde měli zasedat rektor a čtyři děkani fakult pražské univerzity a jeden zástupce pražské polytechniky Volební právo měl mít každý občan platící daně Zemský sněm měl být oprávněn „radit se a usnášet na všech zemských záležitostech Leopold Lev Thun-Hohenstein císařský místodržící guberniální prezident v Čechách nedostal žádné pokyny z Vídně která byla mezitím zachvácena revolučním hnutím a proto se rozhodl vypsat volby do zemského sněmu na 17 květen Počítalo se s tím že sněm se sejde 7 června Volby se ale nemohly uskutečnit podle plánu protože situace ve Vídni se dále vyostřila a vyústila v útěk císařského dvora z hlavního města Navíc ani podpora zamýšlenému volebnímu systému nebyla mezi Čechy jednoznačná Celkový posun k radikálnějším demokratickým koncepcím se odrazil i v požadavcích které koncem května prezentoval Karel Sladkovský podle kterého byl původní návrh Národního výboru nespravedlivý Po květnovém odkladu rozhodl císař Ferdinand I o vypsání voleb do zemského sněmu 6 června Ve venkovských vikariátech získalo mandát 126 poslanců české a 76 poslanců německé národnosti ve městech bylo zvoleno 52 Čechů a 30 Němců< ref> Sněm se ale nikdy nesešel Žádosti místodržícího Thuna z 24 června o svolání sněmu na 4 červenec 1848 vláda svým výnosem z 26 června nevyhověla Místo toho vypsala v Čechách přímé volby do celostátního zákonodárného sboru Říšského sněmu Ustavení voleného zemského sněmu roku 1861 Od konce 50 let 19 století se neoabsolutistická forma vlády v Rakousku dostávala do krize Výrazným otřesem byla prohraná válka v Itálii roku 1859 Monarchie se následně vydala cestou obnovy ústavního života Říjnový diplom vydaný císařem Františkem Josefem I na podzim 1860 naznačoval obrysy ústavní a parlamentní formy vlády Ty pak konkretizovala únorová ústava z počátku roku 1861 Předpokládala ustavení Říšské rady coby nejvyššího zákonodárného sboru voleného ovšem nepřímo jako soubor delegátů jednotlivých zemských sněmů Ještě během března 1861 císař vypsal ve všech korunních zemích zemské volby Český zemský sněm se poprvé sešel 6 dubna 1861 zatímco stavovský zemský sněm předtím zasedal na Pražském hradě Složení zemského sněmu a volební systém Únorová ústava přesně vymezila volební systém do Českého zemského sněmu< ref> Měl celkem 241 poslanců Na sněmu zasedalo pět takzvaných virilistů tedy nevolených členů kteří mandát získávali z titulu své funkce Byli jimi pražský arcibiskup biskupové z Litoměřic Hradce Králové a Českých Budějovic a také rektor pražské univerzity od roku 1882 rektoři obou pražských univerzit tedy české i německé čímž počet virilistů stoupl na 6 a celkový počet poslanců na 242 Zbylých 236 volených poslanců bylo voleno podle kuriového systému odděleně s různě definovaným majetkovým omezením volebního práva volební cenzus Ke zvolení bylo třeba dosáhnout absolutní většiny při rovnosti hlasů rozhodoval los Pokud žádný kandidát nebo ve vícemandátových obvodech nikoliv plný počet kandidátů nedosáhl této většiny konalo se druhé skrutinium a pokud ani v něm nebyla dosažena většina následovala třetí užší volba do které postupoval vždy dvojnásobný počet volených poslanců v nejčastějších jednomandátových okrscích tedy dva nejsilnější kandidáti z předchozího kola Do sněmu se volilo ve čtyřech skupinách které pak na sněmu tvořily tři kurie velkostatkářská kurie sestávala ze 70 poslanců zastupujících velké pozemkové vlastníky Z toho 16 zástupců za držitele fideikomisních svěřeneckých statků a 54 zástupců za držitele nefideikomisních nesvěřeneckých statků kurie měst a obchodních a živnostenských komor sestávala z 87 poslanců volených ve dvou skupinách< ref> skupina měst a průmyslových míst sestávala ze 72 poslanců za městské volební obvody tvořené většími městy v případě Prahy bylo několik volebních obvodů každý po dvou poslancích Liberec volil tři poslance zbylé obvody byly jednomandátové skupina obchodních a živnostenských komor sestávala z 15 poslanců vybíraných z řad těchto profesních organizací pražská a liberecká obchodní a živnostenská komora volila po 4 poslancích chebská 3 poslance a českobudějovická a plzeňská po 2 kurie venkovských obcí sestávala ze 79 poslanců volených v jednomandátových obvodech ve zbylých venkovských obcích a menších městech Volební systém se od roku 1861 již výrazněji neproměnil Téměř beze změn zůstalo i vymezení volebních obvodů které tak neodráželo dramatické demografické proměny k nimž během 19 století došlo například nijak nevzrostlo sněmovní zastoupení později až půlmilionové pražské aglomerace K drobným úpravám volebních okrsků došlo pouze v případě několika národnostně smíšených volebních obvodů Okrsek venkovských obcí Vimperk – Volyně byl roku 1874 při neúčasti Čechů na sněmu německou většinou rozdělen vimperská část připojena k obvodu Kašperské hory Nýrsko Hartmanice zatímco české Volyňsko k obvodu Strakonice Podobně obvod venkovských obcí Lanškroun – Ústí nad Orlicí byl roku 1877 rozdělen podle etnických hranic< ref> Zanikl také původní národnostně smíšený volební obvod venkovských obcí Plzeň Touškov Stříbro Stod Orgány a pravomoci zemského sněmu Pravomoci sněmu byly vymezeny negativně tedy coby všechny zákonodárné kompetence které podle ústavních zákonů neměla Říšská rada ve Vídni Šlo hlavně o otázky zemědělství veřejných staveb otázky komunální samosprávní církevní a školské Sněm schvaloval zemský rozpočet který byl plněn zemskou přirážkou k přímým daním které mohly dosahovat až 10 % Každý zemský zákon podléhal schválení potvrzení císařem Schůze sněmu byly veřejné Usnášeníschopným byl pokud byla přítomna alespoň polovina poslanců Běžné zákony se schvalovaly prostou většinou; závažnější legislativní normy jako změny volebního systému volebních obvodů a jednacích procedur sněmu vyžadovaly přítomnost tří čtvrtin poslanců a dvoutřetinovou většinu pro návrh Poslanci byli chráněni imunitou Jednacím jazykem byla čeština a němčina zcela rovnoprávně často byla jednání vedena dvojjazyčně kdy po přednesení návrhu v jednom zemském jazyce následovalo shrnutí v druhé řeči Mandát poslance mohl zaniknout delší neomluvenou absencí uplatněno masivně během 60 a 70 let v době české pasivní rezistence kdy byly desítky českých poslanců takto zbaveny mandátu a v jejich obvodech vypsány doplňovací volby V čele sněmu stál Nejvyšší maršálek Království českého Jeho funkční období jakož i období jeho náměstka a sněmu jako takového bylo stanoveno na šest let Maršálek předsedal zemskému výboru který byl exekutivním orgánem sněmu Výbor měl 8 členů v dobové terminologii přísedících Každá ze tří sněmovních kurií do něj volila 2 členy zbylí 2 byli voleni celým sněmem Výbor úřadoval i v době kdy sněm nezasedal vedl správu zemského majetku a připravoval podklady pro jednání sněmu Dělil se na několik odborů Podléhala mu mimo jiné významná zemská zemědělská rada Seznam Nejvyšších zemských maršálků Seznam náměstků Nejvyššího zemského maršálka Václav Vaňka 1861–1863 Václav Bělský 1864–1866 Johann Limbeck 1867–1868 Anton von Banhans 1868–1870 Václav Bělský 1870–1872 Eduard Claudi 1872–1878 Karel Leopold Klaudy 1878–1883 Anton Waldert 1883–1886 Jindřich Šolc 1887–1895 Julius Lippert 1895–??? Josef Wohanka 1899–???< ref> Albert Werunsky 1901–???< ref> Karl Urban 1908–???< ref> Fungování sněmu v politickém systému Rakouska a Rakouska-Uherska Od roku 1861 byl Český zemský sněm po více než půl století hlavním zemským politickým kolbištěm Z hlediska volebního systému i pravomocí fungoval v prakticky nezměněné podobě až do svého rozpuštění roku 1913 Za tuto dobu se odehrálo 11 zemských voleb které určily jeho složení Zemské volby v Čechách 1861 Zhruba třetinu křesel na sněmu po prvních volbách obsadila česká politická reprezentace další třetinu zástupci českých Němců a třetinu reprezentanti velkostatkářů Čeští poslanci od počátku kritizovali volební systém který podle nich nebyl spravedlivý S požadavky na volební reformu pak vystupovali dlouhodobě ale žádné výraznější změny ve volebním systému až do roku 1918 nenastaly Znovu pak zemský sněm zasedal od 2 března do 31 května 1864 od 23 listopadu 1865 do 23 března 1866 kdy se již pod dojmem zářijového manifestu pozastavení činnosti Říšské rady opět dostávala do popředí role zemských samospráv a od 19 listopadu 1866 do prosince 1866 Zemské volby v Čechách leden 1867 Vypsány císařem s cílem obeslat mimořádnou Říšskou radu která měla schválit chystané rakousko-uherské vyrovnání Volby přinesly vítězství federalistickému proudu který trval na respektování státoprávní odlišnosti Čech Tvořila ho česká Národní strana staročeši a Strana konzervativního velkostatku zastupující historickou šlechtu Sněm ostře kritizoval rakousko-uherské vyrovnání a odmítl legitimitu užší Říšské rady pro předlitavské země Císař proto sněm po několika týdnech rokování rozpustil a vypsal nové volby< ref> Zemské volby v Čechách březen 1867 Vypsány císařem se snahou zvrátit silové poměry na sněmu To se díky provládní agitaci mezi šlechtou zdařilo a ve velkostatkářské kurii došlo k přelivu téměř všech ze 70 jejích mandátů ve prospěch centralistické a provídeňské Strany ústavověrného velkostatku které předsedal Karel Vilém Auersperg Při téměř nezměněném poměru sil v zbylých kuriích se Češi a federalisté ocitli na sněmu v menšině sněm měl 154 ústavověrných a 87 státoprávních poslanců Česká reprezentace pak sněm opustila a začala politika pasivní rezistence kdy Češi na své mandáty nerezignovali ale fakticky se na jednání sněmu nedostavovali s výjimkou srpna 1868 kdy zde František Ladislav Rieger přednesl jejich jménem protestní státoprávní deklaraci českých poslanců Centralistická většina mezitím odsouhlasila obeslání Říšské rady a pomohla ke schválení rakousko-uherského vyrovnání Absentující Češi byli mandátů zbaveni ale vesměs byli opětovně zvoleni v doplňovacích volbách v září 1869 Zemské volby v Čechách 1870 Vypsány v době kdy v Předlitavsku nastoupila vláda Alfreda von Potockého která byla na rozdíl od předchozího kabinetu Karla von Auersperga smířlivější vůči českým požadavkům na respektování historických zemských práv Ve volbách opět převážila federalistická aliance staročechů a Strany konzervativního velkostatku Češi tak přerušili bojkot sněmu V následujících měsících se zde odehrávaly debaty okolo projektu česko-rakouského vyrovnání které by uznalo svébytnost českého státu a poskytlo mu v rámci Předlitavska výrazné pravomoci V říjnu 1871 schválil sněm takzvané fundamentální články Jejich uvedení do praxe ale nakonec zamezila část vídeňských politických kruhů Česká pasivní rezistence pak byla obnovena Sněm zasedal od srpna 1870 do listopadu 1871< ref> Zemské volby v Čechách 1872 Konaly se v době vyostřené české opozice vůči ústavnímu systému Předlitavska Vláda je vypsala s cílem opět proměnit silové poměry na sněmu a připravit Čechy o tuto opoziční platformu Před volbami probíhaly masivní manipulace s voličskými seznamy a majetkové transakce které uměle zvyšovaly počty oprávněných voličů ve velkostatkářské kurii Kvůli vnímaným podvodům byly v českém prostředí označovány jako chabrusové volby V důsledku machinací byli ve velkostatkářské kurii bez výjimky zvoleni kandidáti Strany ústavověrného velkostatku V celkových číslech pak ústavověrní českoněmečtí a provídeňští kandidáti získali na sněmu většinu a česká politická reprezentace byla opět vytlačena z rozhodujícího vlivu Během úvodní schůze Češi sněm opustili a obnovili pasivní rezistenci Centralistická většina pak zvolila vlastní kandidáty do Říšské rady kde potom došlo při neúčasti Čechů k hladkému schválení souboru ústavních zákonů takzvaná dubnová ústava kterými byla zavedena přímá volba do Říšské rady dosud tvořené pouze delegáty zemských sněmů poprvé aplikována ve volbách do Říšské rady roku 1873 Role zemského sněmu tak výrazně poklesla Češi byli pro absenci opět masivně zbaveni mandátů na sněmu V doplňovacích volbách v červenci roku 1874 potom sice většina z nich mandát obhájila ale do volebního klání poprvé se samostatnou kandidaturou vstoupila mladočeská strana která odmítala pasivní rezistenci a jejích sedm zvolených poslanců se následně do práce zemského sněmu zapojilo Sněm zasedal od dubna 1872 do dubna 1877< ref> Zemské volby v Čechách 1878 Česká politická reprezentace staročeši i mladočeši uzavřela před volbami dohodu o vzájemné podpoře do voleb tak opět šel jednotný blok českých občanských kandidátů Staročeši zároveň ustoupili od pasivní rezistence Sněm zasedal od září 1878 do října 1882< ref> Zemské volby v Čechách 1883 Konaly se v době kdy česká politická reprezentace na celostátní úrovni již několik let byla součástí provládní většiny Po volbách do Říšské rady roku 1879 totiž Češi tvořili významnou sílu vládní koalice v rámci konzervativní vlády Eduarda Taaffeho takzvaný železný kruh pravice Plodem této provládní orientace byly některé významné české úspěchy jako Stremayrova jazyková nařízení povyšující status češtiny ve vnější úřední komunikaci nebo rozdělení pražské univerzity na českou a německou část Do voleb na sněm šli staročeši i mladočeši společně Poprvé od roku 1870 nyní ve velkostatkářské kurii opět získala většinu Strana konzervativního velkostatku V kombinaci se zisky staro- a mladočechů tak měl zemský sněm znovu federalistickou nebo alespoň autonomistickou většinu V menšině se naopak ocitli centralisticky orientovaní čeští Němci Ti postupně přecházeli na defenzivní strategii žádali administrativní rozdělení Čech podle etnické hranice a od roku 1886 zahájili sami pasivní rezistenci bojkot sněmu Zemské volby v Čechách 1889 Probíhaly v době rostoucího pnutí mezi staročechy a mladočechy Mladočeská strana se postupně obracela proti výsledkům vlády Eduarda Taaffeho a kritizovala staročechy za nedůslednost při obhajobě národních zájmů Terčem její kritiky se staly školské reformy Gautschovy ordonance a roku 1887 pak vrcholila takzvaná drobečková aféra v níž byl kritizován předák staročechů František Ladislav Rieger Do voleb šli mladočeši opět samostatně a ostře se vymezovali proti staročeské politice Staročeši sice zvítězili ale jen mírnou převahou nad mladočeskými kandidáty Na sněmu pak fungovaly dva české konkurenční poslanecké kluby Zemské volby v Čechách 1895 Konaly se v době kdy na celostátní úrovni již mladočeši drtivým způsobem ovládli českou politickou scénu Volby potvrdily tento trend i na zemské úrovni Mladočeši se stali s téměř 90 mandáty dominantní politickou stranou v českém táboře mezi českými Němci uspěla liberální strana ale silné pozice si vydobyla i národnostně radikálnější Německá lidová strana V zárodečné podobě se objevily i další politické formace stavovského a ideologického typu V důsledku voleb zesílil zájem o mladočechy ze strany vlády Kazimíra Badeniho Přechod mladočechů na provládní pozice pak vyvrcholil roku 1897 kdy byla přijata Badeniho jazyková nařízení jež měla výrazně zvýšit oficiální statut češtiny Nebyla ale pro německou opozici uvedena v platnost a vedla k pádu Badeniho vlády V souvislosti s tím se vyostřil česko-německý konflikt který se projevoval i v jednání sněmu Sněm zasedal od prosince 1895 do července 1901< ref> Zemské volby v Čechách 1901 Odehrávaly se v době trvalé vládní nestability a polarizace politického systému Předlitavska Roku 1900 nastoupila vláda Ernesta von Koerbera která se pokoušela překlenout rozpory příslibem ekonomické modernizace Kromě národnostního pnutí se vyostřovaly i ideologické stavovské a sociální rozpory Mladočeská strana sice ve volbách obhájila pozici nejsilnějšího českého politického subjektu ale ztratila řadu mandátů Výrazně se na zemském sněmu etablovali čeští agrárníci a další menší strany V německém táboře proběhla razantní proměna když dosavadní dominantní Pokrokovou stranu ztratila své vedení a v počtu mandátů se jí vyrovnali radikálně nacionalističtí všeněmci Volby celkově poznamenala neúčast voličů Zúčastnilo se jich jen cca 40 % oprávněných voličů Historik Otto Urban v tom vidí důsledek obecného znechucení politikou paralyzovanou česko-německou obstrukcí Zemské volby v Čechách 1908 Šlo o poslední volby do zemského sněmu Probíhaly v době kdy už česká politická scéna díky zavedení rovného a všeobecného volebního práva na celostátní úrovni poprvé realizovaného ve volbách do Říšské rady roku 1907 nabyla rysů systému více politických stran V zemských volbách mladočeši přišli o svou dominanci a nejsilnější českou politickou stranou se stali agrárníci podobně mezi českými Němci se k Pokrokové straně a všeněmcům přidala agrární strana jako výrazná politická síla Pro nemožnost dohody české a německé politické reprezentace byl sněm trvale paralyzován a jeho význam jako relevantního politického fóra klesal Vláda na zablokování sněmu reagovala tím že jej prakticky nesvolávala První zasedání se po březnových volbách uskutečnilo až v září 1908 Ihned se zde opět dostavil politický pat když jednotlivé národnostní a stranické kluby nebyly schopné dospět k návrhu volební reformy Němečtí poslanci proti navrhovaným změnám přešli do obstrukce a zablokovali jakékoliv jednání sněmu Kvůli obstrukcím nebylo možné provést ani formální ustavení sněmu s jeho orgány a výbory Anenské patenty a rozpuštění sněmu v roce 1913 Od voleb roku 1908 se sněm přel o reformu volebního práva a vyrovnání mezi Němci a Čechy Němečtí členové parlamentu bojkotovali sněm v letech 1909 a 1910 takže nebylo možno vykonávat smysluplnou činnost Současně s tím bojkotovali Češi Říšskou radu V roce 1911 se pokusil nově jmenovaný místodržící Franz Thun und Hohenstein přimět obě strany konfliktu ke spolupráci Uskutečnila se sice parlamentní zasedání ta však nepřinášela výsledky Kvůli nefunkčnosti zemského sněmu a kvůli finanční situaci jež spěla ke katastrofě nechal ministerský předseda Karl von Stürgkh zemský sněm rozpustit takzvanými Anenskými patenty a nejvyššího zemského maršálka Ferdinanda z Lobkovic odvolat aniž by vypsal nové volby Císařským patentem z 26 července 1913 byl tak navzdory ústavě zemský sněm rozpuštěn a nahrazen zemskou správní komisí Landesverwaltungskommission Tato komise sestávala z 5 českých a 3 německých členů za předsednictví hraběte Vojtěcha Schönborna Rozpuštěním Českého zemského sněmu končí také jeho dějiny Po vzniku Československa z Národního výboru Československého vzniklo Revoluční národní shromáždění později řádné Národní shromáždění republiky Československé jako celostátní zákonodárný sbor přičemž zemský zákonodárný sbor v Čechách již nebyl ustaven Od konce 20 let 20 století ovšem v souvislosti s obnovením zemského zřízení vzniklo České zemské zastupitelstvo pro Čechy nicméně s menšími samosprávnými pravomocemi Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Česko úředním názvem Česká republika je stát ve střední Evropě a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí Hlavou státu je prezident republiky vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím která dle ekonomických sociálních a politických indikátorů jako HDP na obyvatele indexu lidského rozvoje indexu svobody tisku indexu svobody internetu od cenzury patří k vysoce hodnoceným státům světa Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník Česko je členem Organizace spojených národů Severoatlantické aliance součástí Schengenského prostoru Evropského hospodářského prostoru členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí které byly po značnou část dějin součástí zemí Koruny české a to Čechami a Moravou k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a částí Slezska Má rozlohu 78 866 km2 Sousedí na západě s Německem délka hranice 810 km na severu s Polskem 762 km na východě se Slovenskem 252 km a na jihu s Rakouskem 466 km Administrativně se Česká republika dělí na 8 územních krajů a zároveň na 14 samosprávných krajů Hlavním městem je Praha která je zároveň i jedním z krajů V roce 2012 v Česku bylo evidováno přibližně 105 milionu obyvatel Výrazná většina se hlásí k české případně moravské národnosti Historické státní útvary na území Česka Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9 století Velká Morava Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát též nazývaný jako český stát od přelomu 10 a 11 století tvořící součást Svaté říše římské Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do Habsburské monarchie jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře 1620 ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti Korunními zeměmi Habsburků po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými zůstaly České království Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1 světové války v roce 1918 Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouska a poté od roku 1867 Rakouska-Uherska Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků vytvořeno Československo jako národní stát národa Československého od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského Ten krátce po svém vzniku odebral svým zemím jejich zemské svobody které s výjimkou Slovenska měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních zemských zákonů ústavy zemských sněmů a dalších a stal se státem striktně unitárním centralistickým Jeho součástí poté České země byly kromě 2 světové války kdy na základě práva národů na sebeurčení – tj na základě stejného práva podle kterého vzniklo např i Slovensko – byly Československu odebrány Sudety až do roku 1992 kdy bylo Československo jako stát zrušeno Česká republika byla formálně zřízena k 1 lednu 1969 v rámci federalizace Československé socialistické republiky pod názvem Česká socialistická republika Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace Česká a Slovenská Federativní Republika a v jejím rámci i České republiky od března 1990 Česká republika poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická ale především stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů Zánik Československa proběhl bez referenda K 1 lednu 1993 federace zanikla dvoustranou politickou dohodou Suverénními nástupnickými státy se staly Slovenská republika a Česká republika Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava tedy Ústava České republiky Název a státní symboly O území Česka se hovoří jako o Českých zemích což je pomocný historicko-geografický termín který je používán jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku tzn tři historické České země – Čechy Morava a česká část Slezska Termín vychází z tradičního zemského členění politického útvaru na území dnešní České republiky které vydrželo od středověku až do roku 1928 kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské resp do roku 1949 kdy byly země zrušeny nicméně i poté se jako České země označovala česká část Československa Vymezení pojmu České země kolísá Součástí území Česka jsou i tzv České Rakousy které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje vůbec; část veřejnosti slovo Česko odmítá První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy jako oficiální označení české části československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978 V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský Tradičně se ale používá podoba Česko a z něj vycházející tvar český Vliv na podobu termínu měla také jazyková úspornost Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak státní vlajka republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít standarta prezidenta státní pečeť státní barvy a státní hymna Kde domov můj? Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu znak husitského hnutí heslo na prezidentské standartě národního obrození hymna a demokratického Československa vlajka Název Česko vzniklý zjednodušením původního tvaru Češsko odvozeného od adjektiva češský je ve významu Čechy doložen již z 18 století od 19 století se objevuje též jako označení pro celé České země Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky po vášnivých sporech po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil a prosadil Historie Původní osídlení Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 let O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př n l svědčí řada archeologických nálezů Od 3 století př n l obývali tuto oblast Keltové Bojové a v 1 století n l přicházely kmeny Germánů Markomani a Kvádové Od konce 5 století se na území dnešního Česka objevovali první Slované V 7 století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši asi 623–659 jednalo se spíše o nadkmenový svaz V letech 830–833 na Moravě na Slovensku v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše která postupně zahrnula i Čechy 890–894 Slezsko Lužici Malopolsko a zbytek Maďarska Velkomoravská říše byla již prvním státním útvarem Čechy se od ní odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary Středověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9 stol kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I V průběhu 10 a 11 století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy České knížectví postupně získalo znaky víceméně samostatného středověkého státu v rámci Svaté říše římské pražské biskupství založeno roku 973 hlavním národním světcem se stal svatý Václav České království nicméně vzniklo až roku 1198 kdy německý král uznal dědičně český královský titul který poté potvrdil císař papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I jakož i další privilegia Českého království Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech Přemysl Otakar II vybudoval rozsáhlé panství které se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři Václav II obrátil svou pozornost na sever a východ kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři a jeho syn Václav III i uherské území Svého mocenského vrcholu stát dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV 1316–1378 který v roce 1348 ustanovil tzv Země Koruny české a pod Českou korunu připojil Braniborsko do 1415 Lužice do 1635 a Slezsko do 1742 Už v době vlády Karla IV lze spatřovat počátky českého reformního hnutí které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve a tím i o obrodu celé společnosti Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici se napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci proměnilo v otevřené nepřátelství a události vyústily v husitské války Radikální husité založili město Tábor které se stalo centrem husitské revoluce Jan Žižka z Trocnova a Prokop Holý poté porazili všechny čtyři křížové výpravy do Čech Války byly ukončeny dohodou mezi Basilejským koncilem a umírněnými husity tzv Basilejskými kompaktáty v roce 1436 Novověk V roce 1526 nastoupila na český trůn dynastie Habsburků která zemi postupně včlenila do habsburské monarchie V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války Vojsko českých stavů bylo roku 1620 v bitvě na Bílé hoře poraženo a stavové byli veřejně popraveni v Praze Začala násilná rekatolizace českých protestantů Rozsáhlý majetek české šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků Do poloviny 17 století klesla populace v Čechách a na Moravě z 26 milionu na zhruba 15 milionu obyvatel Roku 1627 bylo v Česku vydáno Obnovené zřízení zemské kterým Habsburkové získali Český královský titul dědičně jediné povolené náboženství bylo prohlášeno Katolické a jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly Země Koruny české de facto zrušeny ale i nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království Během hladomoru v letech 1771-72 zemřelo nejméně 250 000 lidí což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II v roce 1781 Od 17 až do počátku 19 století rovněž probíhala centralizace monarchie Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě V odpověď na poněmčování kultury i jazyka se koncem 18 století začalo v českých zemích projevovat české národní obrození tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika Ve druhé polovině 19 století nastal v Česku i významný hospodářský a kulturní rozvoj Většina asi 70 % průmyslu Rakouska-Uherska byla soustředěna v Českých zemích Československo V první světové válce bojovalo 15 milionu mužů odvedených z českých okresů z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce jen do konce války v legiích Po porážce Rakouska-Uherska byly 28 října 1918 Země Koruny české část Uherského království a Podkarpatská Rus sjednocený do nového státního útvaru Československa Přes svůj deklarovaný národní charakter mělo Československo na svém území významné německé maďarské polské a rusínské národnostní menšiny Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem stejně jako k nepokojům v německých oblastech země Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk V období od vzniku státu až do zániku první republiky bylo Československo unitárním státem a zůstalo jediným demokratickým státem ve střední Evropě< ref> Německá menšina v pohraničí se v důsledku Velké hospodářské krize masivní nezaměstnanosti a intenzivní nacistické propagandy radikalizovala a začala požadovat odtržení od Československa Tyto snahy reprezentovala SdP vedená Konradem Henleinem Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou podepsána Německem Francií Británií a Itálií donuceno postoupit Německu pohraničí tzv Sudety Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát jelikož zástupci československé strany k jednání přizváni nebyli a vojenská aliance Československo mělo s Francií a Británií se ukázala jako zbytečná Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku malou část československého území zejména oblast Těšínska získalo Polsko Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem Česko-Slovensko a je nazýván druhá republika Protektorát Čechy a Morava Dne 14 března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15 března 1939 byl na zbytku československého území tedy v Česku bez Sudet připojených v roce 1938 k Německu a východní části československého Těšínska připojené ve stejném roce k Polsku vyhlášen Protektorát Čechy a Morava na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku zatímco zbytek včetně východní poloviny československého Těšínska byl připojen k Německu Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí na který nacisté reagovali terorem V průběhu druhé světové války zde nacisté realizovali politiku totálního nasazení českých pracovních sil na území Německa stejně jako likvidaci židovské diaspory na území Protektorátu Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněným Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem z roku 1956 odhaduje se že během války zemřelo 360 000 Čechoslováků< ref> Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát Od března 1945 postupovala sovětská armáda na české území z Ostravska a od Bratislavy později i ze severu k Praze a k linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice osvobodila zhruba dvě třetiny Česka O zbytek českého prostoru tedy západní a jihozápadní Čechy se postarala americká armáda Osvobození také pomohlo české květnové povstání Došlo však poté k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např těžkého průmyslu energetiky filmového průmyslu bank pojišťoven větších stavebních podniků atd V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí 1949 až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma 1953 připravily miliony občanů o majetek V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika ČSSR Koncem 50 let a v 60 letech docházelo k postupné liberalizaci která vyvrcholila v roce 1968 Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21 srpna 1968 Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země který zažívala po připojení k sovětskému bloku Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou která definitivně odešla až roku 1991 a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody Poválečné Československo nebylo plně unitární ale mělo asymetrickou strukturu Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců zatímco Česko obdobné orgány nemělo Zatímco vzájemné hranice Čech Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku Záležitosti které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje Příkladem je státní ochrana přírody Slovenská národní rada přijala zákon č 1 1955 Zb SNR o štátnej ochrane prírody platný jen pro slovenské kraje Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č 40 1956 Sb o státní ochraně přírody který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje Česká socialistická republika a Česká republika v rámci federace Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky nastolená k 1 lednu 1969 jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky ČSR a Slovenské socialistické republiky SSR Sametová revoluce zahájená 17 listopadu 1989 svrhla komunistický režim a umožnila reformu demokracie a obnovila svobodné podnikání ale zároveň dramatický nárůst kriminality značné zadlužení státu a prohlubování federace až k jejímu rozpadu Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace která sice formálně platila již od roku 1969 ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena Mezi oběma složkami federace Českou republikou a Slovenskou republikou však rychle narůstaly rozpory které vedly k rychlému rozpadu společného státu Československo zaniklo mírovou cestou ke 31 prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky Samostatná Česká republika Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1 ledna 1993 se zánikem federace Zapojila do západoevropských politických struktur 12 března 1999 byla přijata do NATO a 1 května 2004 vstoupila do Evropské unie Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám na jejichž základě se 21 prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa Od svého vzniku do 13 července 2009 však nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná Stávající Česká republika je v zahraničí kritizována kvůli značné korupci a aroganci politických elit< ref> Geografie Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy Na západě jde o Německo na severovýchodě o Polsko na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem Délka západní společné hranice s Německem činí 8107 km s Rakouskem je dlouhá 4661 km se Slovenskem 2518 km a s Polskem na severu 7618 km Celková rozloha činí 78 866 km² z toho 2 % tvoří vodní plochy Geologie geomorfologie a půdy Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu v prvohorách Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin Šumava Český les Krušné hory Jizerské hory Krkonoše Orlické hory Králický Sněžník Jeseníky Do východní části státu zasahují Západní Karpaty Beskydy Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 67 % v nadmořské výšce do 500 m 25 222 km2 32 % ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 105 % ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n m nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n m Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy V nížinách se nachází úrodné černozemě Hydrologie a podnebí Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního Baltského a Černého moře Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe 370 km s Vltavou 433 km na Moravě řeka Morava 246 km s Dyjí 306 km a ve Slezsku Odra 135 km s Opavou 131 km Podnebí je v Česku mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem Typické je střídání čtyř ročních období Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf Fauna a flora Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo Lesy převážně jehličnaté zaujímají 33 % celkové rozlohy země Vyskytuje se zde živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného podnebného pásu Ochrana životního prostředí Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky V Česku se nachází čtyři chráněné národní parky Národní park Šumava Krkonošský národní park Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí Mezi chráněná území patří národní parky NP chráněné krajinné oblasti CHKO národní přírodní rezervace NPR přírodní rezervace PR národní přírodní památky NPP přírodní památky PP Největší města podle počtu obyvatel Obyvatelstvo Míra porodnosti v Česku patří mezi nejnižší na světě v roce 2012 to bylo 127 dětí na jednu ženu< ref> Celkový počet obyvatelstva dle odhadů ČSÚ v letech 1995–2002 mírně klesal nyní se celkový přírůstek pohybuje okolo nuly −008 v roce 2003 a +09 % v roce 2004 díky sílící imigraci ze zahraničí přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen odhad 2004 Ve městech žije celkem 71 % populace V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 637 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti 86 % z těch kteří se k nějaké národnosti přihlásili která zcela převažuje ve všech okresech Česka 49 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 01 % národnost slezskou politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození Celkem 26 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou Náboženství Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných že věří v Boha 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 36 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry To je 342 % populace K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 15 miliónů obyvatel 139 % Jako věřící ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob 67 % Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 21 miliónů tedy 206 % obyvatel Česka Celkem 47 miliónu obyvatel 452 % tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo< ref> Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická která měla 108 miliónu věřících 104 % což je pokles oproti roku 2001 kdy se k ní hlásilo celkem 27 miliónu věřících 268 %< ref> Následují velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická 52 tisíc členů 049 % a Církev československá husitská 39 tisíc členů 037 % Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev která má celkem 21 tisíc členů příznivci jediismu s 15 tisíci Svědkové Jehovovi s 13 tisíci Církev bratrská respektive Křesťanská společenství obě s 10 tisíci věřícími Přes 700 tisíc lidí využilo možnost přihlásit se k víře přičemž se nehlásí k žádné organizované církvi Počet vyznavačů judaismu je asi 1 500 obyvatel k islámu se hlásí téměř 3 500 lidí K různým odvětvím buddhismu se hlásí přes 6 100 osob K ateismu se hlásí 1 075 osob pohanství deklaruje 863 osob Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil Výrazně klesl i počet osob nedeklarujících žádné náboženství Novinku sčítání 2011 totiž možnost přihlásit se jako věřící bez nutnosti příslušnosti ke konkrétní církvi využilo téměř 7 % obyvatel Oproti tomu se zvýšil počet osob které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat< ref> Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání SouborVěřící sčítání 1991png|Sčítání lidu 1991 SouborVěřící sčítání 2001png|Sčítání lidu 2001 SouborVěřící sčítání 2011png|Sčítání lidu 2011 < gallery> Etnografické skupiny V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem kde žijí které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem V Čechách to jsou například Chodové Plzeňáci Blaťáci a Doudlebové na Moravě Horáci Hanáci Moravští Chorvati Tyto rozdíly se začaly zejména po druhé světové válce stírat některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku skupiny víceméně rozptýlené které také tvoří specifické etnografické skupiny Jedná se o romskou a izraelskou etnografickou skupinu Cizinci Celkově se v Česku v roce 2011 snížil počet cizinců oproti minulému roku o přibližně 8000 osob na současných 416700 4% Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR Nejvíce přistěhovalců pocházelo ze Slovenska 14 % Ukrajiny 05% Polska 04% Vietnamu 03% Německa 02% Ruska 02% a Maďarska 01% Politický systém Česká republika je zastupitelská demokracie parlamentní republika Výkonnou mocí disponuje prezident a vláda přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně Hlavou státu je prezident volený přímou volbou Prezident jmenuje se souhlasem Senátu soudce Ústavního soudu za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony kromě ústavních Jmenuje také předsedu vlády a další její členy jmenuje na jeho návrh Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády Centrální bankou státu je nezávislá Česká národní banka která mj vydává českou měnu českou korunu Parlament České republiky je dvoukomorový s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti poskytuje ochranu základním ústavním právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení Není ale součástí systému obecných soudů vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud působící v civilní i trestní justici a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví Vláda Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice Její postavení vymezuje Ústava České republiky Vláda se skládá z předsedy vlády premiéra místopředsedů vlády vicepremiérů a ministrů Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně Ozbrojené síly Armáda České republiky se skládá z letectva pozemních sil a podpůrných jednotek Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací V roce 12 března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance v rámci níž plní své vojenské závazky Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR SFOR EUFOR v Bosně a Hercegovině KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen bojové letouny Aero L-159 Alca útočné helikoptéry Mil Mi-35 obrněné transportéry Pandur II BVP-1 BVP-2 OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ Lidská práva Lidská práva v Česku jsou garantována Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech Přesto se vyskytují případy porušování lidských práv jako diskriminace romských dětí kvůli kterým Evropská komise požádala Česko o podání vysvětlení nebo nezákonné sterilizace romských žen za které se vláda omluvila a v psychiatrických léčebnách Administrativní dělení Kraje Území Česka se dříve dělilo na 7 krajů podle zákona o územním členění státu v novelizovaném znění Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960 ještě před federalizací Československa Z hlediska zákona tyto kraje stále existují v praxi jsou však zastíněny existencí nových samosprávných krajů Osmou samostatnou územní jednotkou která je z některých hledisek postavena na roveň krajům je hlavní město Praha Kraje se dále dělí na okresy dohromady je v Česku 76 okresů poslední z nich – okres Jeseník – vznikl až 1 ledna 1996 Dnes je území krajů definováno výčtem okresů Původní krajské národní výbory KNV podobně jako národní výbory obcí a okresů nebyly samosprávné v dnešním smyslu protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy měly však své volené orgány plénum a radu jejichž pravomoci byly stanoveny KNV byly zrušeny v roce 1990 kraje jako územní článek existují dále ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; jejich obvodům pouze odpovídají obvody působnosti krajských soudů státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy Od 1 ledna 2000 bylo ústavním zákonem č 347 1997 Sb zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků jejichž názvy obsahovaly slovo kraj Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960 Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických Českých zemí Území Jihočeského kraje Jihomoravského kraje Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě tak v Českém Slezsku Okresy V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem Ke dni 1 ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny Okresy jako jednotka státní správy nadále existují okresy také zůstávají jednotkou statistickou Obce a jejich správní obvody V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model obecní úřad je obecním orgánem Česká republika se 1 ledna 1993 stala samostatným státem ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností někdy též zvané „malé okresy nebo „obce III typu Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města přibyla k nim však řada dalších měst Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem tzv „obce II typu které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce Ještě menší bývají některé správní obvody matrik Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce NUTS Členění na jednotky NUTS 1 které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel nebylo v Česku zavedeno Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka Některé kraje se směrem nahoru sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2 které mají mít srovnatelný počet obyvatel aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie a při financování místních projektů Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad Liberecký Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava Oblast NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3 přičemž NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2 Euroregiony Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi Nejstarší z nich je Euroregion Nisa který leží na trojmezí Čech Německa a Polska především v povodí Lužické Nisy Zabírá plochu 13 033 km2 z toho na českém území 3 163 km2 Ekonomika Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD což představuje 82 % průměru EU Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla v roce 2005 ekonomiku Portugalska poté Řecka Kypru a nyní se blíží úrovni Itálie a Španělska Velmi důležitý je ale také fakt že jako člen Světové banky WB již Česko není „rozvojovou zemí ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států tzv „plátců ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze ale naopak je do ní vkládají Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa Největším zahraničním obchodním partnerem země je Německo Vývoj ekonomiky Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě Po roce 1989 došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948 Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu které nebyly konkurenceschopné V roce 1995 se země stala členem OECD Po vstupu země do Evropské unie následovalo období hospodářského růstu Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb Tak jako většinu států světa i Česko zasáhla světová ekonomická krize Projevila se zejména poklesem HDP o 45 % v roce 2009 zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily Pozitivní vývoj české ekonomiky potvrdila například agentura Moody's která Česku potvrdila v roce 2011 hodnocení A1 s dobrým výhledem do budoucna< ref> Ve zprávě se mimo jiné konstatuje že dluhová krize Eurozóny se Česka prakticky nedotýká Na rok 2011 byl očekáván růst HDP o 25 % v roce 2012 22 % a v roce 2013 dokonce o 38 % Ve skutečnosti byl růst nižší než bylo očekávání Těžba a zemědělství Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí dál kaolín jíl grafit vápenec nebo jiné stavební hmoty Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska Jelikož třetinu země pokrývají lesy patří dřevo též k vývozním artiklům Pěstuje se hlavně obilí pšenice ječmen kukuřice brambory cukrová řepa; z technických plodin len a řepka Význam má i pěstování chmele sadařství a vinohradnictví Základem živočišné výroby je chov skotu prasat a drůbeže dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb zvláště kaprů Průmysl Hlavními průmyslovými centry jsou Praha Brno Ostravsko Plzeň a Mladá Boleslav Mezi hlavní odvětví v Česku patří průmysl chemický strojírenský hutnický a potravinářský Další významná odvětví jsou energetický průmysl stavebnictví a výroba spotřebního zboží Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl a např sklářství které ovšem má v Čechách dlouhou tradici Velký význam zvláště pro export má automobilový průmysl Největším výrobcem automobilů je společnost Škoda Auto V roce 2010 vyrobily v České republice společnosti Škoda patřící německému koncernu Volkswagen TPCA která sdružuje japonskou firmu Toyota a francouzskou Peugeot-Citroën a jihokorejská firma Hyundai dohromady 1 072 209 automobilů Celkově vytváří průmysl 35 % hrubého produktu českého hospodářství Telekomunikace V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na Telefónica O2 Czech Republic Tato společnost je také spolu se společnostmi T-Mobile Vodafone a jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi Česko má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii V roce 2007 mělo internet předplaceno 350 000 zákazníků Doprava Silniční síť Délka silniční dopravní sítě činí 55 653 km 734 km tvoří dálnice 422 km rychlostní komunikace a 6 255 km silnice 1 třídy údaje z roku 2010< ref> Dálniční síť je stále ve výstavbě Páteřní komunikací bude po svém dokončení dálnice D1 která spojí Prahu a Brno s Ostravou s Polskem směr Katovice Již dokončenými komunikacemi jsou dálnice D2 spojující Brno a Bratislavu a dálnice D5 spojující Prahu Plzeň a Německo směr Norimberk Dokončení dálnice D8 plánované na rok 2015 komplikuje dostavba úseku přes CHKO České středohoří Dlouhodobě naplánovaná je také dostavba dálnice D11 spojující Prahu s Hradcem Králové a polskou hranicí a dálnice D3 která má spojit Prahu s Českými Budějovicemi a rakouskou hranicí Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130 km h Za užívání dálnic a rychlostních komunikací platí motoristé dálniční poplatek Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 16× vyšší než v Německu přestože intenzita dopravy je nižší Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje< ref> V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí Železnice Česko má se svými 9 568 km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě Z toho je 3 212 km tratí elektrizováno a 1 906 km je dvou- a vícekolejných< ref> Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace Správa železniční dopravní cesty České dráhy provozují vysokorychlostní vlaky Pendolino ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní je jejich rychlost omezena na 160 km h Přepravní výkon necelých 165 milionů cestujících při 6 590 milionech osobokilometrů i 13 770 milionů tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles< ref> Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava Největším železničním dopravcem jsou České dráhy Jejich dceřiná společnost ČD Cargo je pátým největším železničním nákladním přepravcem v Evropě Nákladní železniční trh je liberalizován liberalizace v osobní dopravě probíhá Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci Letectví Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes letiště Václava Havla Praha které ročně přepraví kolem na 10 milionů pasažérů V Česku je celkem 46 letišť se zpevněným povrchem z nichž 6 vypravuje veřejné mezinárodní lety letiště Brno-Tuřany letiště Karlovy Vary letiště Kunovice letiště Leoše Janáčka Ostrava letiště Pardubice a letiště Václava Havla Praha Hlavním českým leteckým dopravcem jsou České aerolinie Vodní doprava Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách pro rekreační účely Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská Energetika Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách V roce 2005 bylo 654 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním hlavně uhlí 30 procent v jaderných elektrárnách a 46 procenta z obnovitelných zdrojů včetně vodních elektráren Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín 14 % výroby elektřiny v Česku další jaderná elektrárna je v Dukovanech Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh což je víc než vyrobí Temelín< ref> Zemní plyn do Česka dodává ruská společnost Gazprom která pokrývá tři čtvrtiny spotřeby a zbytek dodávají norské společnosti V lednu 2013 byl otevřen plynovod Gazela který přivádí ruský plyn také severní cestou Česko se tak zbavilo závislosti na plynu procházející přes Ukrajinu kde byly v minulosti dodávky ohroženy< ref> Ropu do Česka přivádějí ropovod Družba z Ruska a ropovod Ingolstadt z Německa Cestovní ruch České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 11813 miliardy korun což představuje 55 % HDP V následujících letech však zájem cizinců o Prahu částečně z důvodu silné koruny opadl Kromě centra Prahy jsou pro turisty lákavá i jiná města v Česku Zejména se jedná o lázeňská města jako Karlovy Vary Mariánské Lázně a Františkovy Lázně ale také historická sídla jako Český Krumlov Kutná Hora Karlštejn nebo Lednicko-valtický areál Významné rekreační oblasti mimo města jsou České Švýcarsko Český ráj Krkonoše a Šumava Kultura Literatura Česká literatura je literatura psaná příslušníky českého etnika a jiných etnik psaná na území českého státu Je psána nejen česky ale též staroslověnsky latinsky a německy např Kosmova Kosmova kronika česká Kafkův Zámek K české literatuře se počítá také literatura psaná Čechy v zahraničí nebo česky příslušníky jiných etnik Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší či např Eisnerova Chrám a tvrz Jaroslav Seifert jako jediný český autor získal Nobelovu cenu za literaturu Divadlo České divadelnictví má kořeny již ve středověku Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry zvané obvykle Mastičkář ze 14 století< ref> V 19 století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození když se emancipační snahy českého národa projevily otevřením Národního divadla v roce 1883 V 90 letech 19 století pronikají do českého divadla evropské literární směry zejména realismus a naturalismus V první polovině 20 století dochází k rozvoji avantgardního divadla reprezentovaného Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha Ve druhé polovině 20 století se rozvíjejí divadla malých forem jako Semafor divadlo Na zábradlí Činoherní klub Husa na provázku či divadlo Járy Cimrmana V českém prostředí se také daří absurdnímu dramatu reprezentovanému Václavem Havlem Film Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Československa a České republiky Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60 letech 20 století československá nová vlna spojovaná se jmény Miloše Formana Věry Chytilové Jiřího Menzla a dalších jako byli Ján Kadár Elmar Klos Vojtěch Jasný Snímky Obchod na korze 1965 Ostře sledované vlaky 1967 a Kolja 1996 získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film šest dalších filmů se dostalo do užší nominace Lásky jedné plavovlásky 1966 Hoří má panenko 1968 Vesničko má středisková 1986 Obecná škola 1991 Musíme si pomáhat 2000 a Želary 2003 Hudba Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě Nejstarší dochovanou českou písní je „Hospodine pomiluj ny z přelomu 10 a 11 století Oblast Šumavy byla od středověku významným hudebním centrem první hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě založeného roku 1259 Například rukopis č 42 z roku 1410 zde popisuje píseň „Jezu Kriste ščedrý kněže kterou si zpívali také husité Světově proslulým českým hudebním skladatelem je Antonín Dvořák Symfonie č 9 Mezi velmi známé se řadí i Bedřich Smetana Má vlast Leoš Janáček Sinfonietta Bohuslav Martinů Adam Michna z Otradovic Heinrich Biber Jan Dismas Zelenka Jan Václav Stamic a Jan Ladislav Dusík Výtvarné umění Na výzdobě Národního divadla se podíleli nejslavnější čeští malíři té doby především Mikoláš Aleš František Ženíšek a Josef Tulka Mikoláš Aleš také namaloval monumentální cyklus Vlast a olejový obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem Českou krajinu malovali impresionisté Julius Mařák Antonín Chittussi a Antonín Slavíček Slavíček společně s Janem Preislerem a Milošem Jiránkem položili základy našeho moderního výtvarného umění byli to nejvýznamnějším čeští malíři přelomu 19 a 20 století Nejznámější expresionisté Emil Filla Bohumil Kubišta Josef Čapek a Otakar Kubín byli ovlivněni prvky kubismu a novoklasicismu Jeden z nejznámějších českých malířů Alfons Mucha 1860–1939 byl světově proslulý hlavně svými plakáty art nouveau a cyklem 20 velkoformátových obrazů Slovanská epopej která shrnuje dějiny Českého i ostatních Slovanských národů Vystavena je ve Veletržním paláci v Praze bývala v Moravském Krumlově Veletržní palác spravuje největší sbírku výtvarného umění v ČR Videoherní tvorba V sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech se v Česku objevilo nové odvětví kulturní tvorby – počítačové hry To se začalo rozvíjet hlavně po roce 1994 kdy vyšlo Tajemství Oslího ostrova Poté následovaly v Česku poměrně úspěšné a populární hry jako Dračí historie Fish Fillets či Brány Skeldalu V roce 1999 se povedlo v zahraničí uspět hře Hidden & Dangerous V příštích letech následovaly mezinárodně úspěšné herní tituly jako Operace Flashpoint ' či Vietcong' V Česku funguje několik světově známých herních studií jako 2K Czech Bohemia Interactive Studio SCS Software Amanita Design nebo Madfinger Games Od roku 2010 jsou české hry oceňovány na Anifilmu v rámci soutěže Česká hra roku a od roku 2011 v rámci soutěže Booom Lze se setkat s názorem že videohry jsou největším kulturním exportem České republiky Další charakteristiky Česka Věda České země zrodily mnoho úspěšných a významných vědců z rozličných oborů od vynálezu kontaktních čoček silonu a objevu různých krevních skupin k výrobě Semtexu či výpočtu dráhy bolidů Vědci působící v českých zemích přispěli do světové vědy např Jan Amos Komenský 1592–1670 pedagog a zakladatel moderního vzdělávání Václav Prokop Diviš 1698–1765 vynálezce hromosvodu Bernard Bolzano 1781–1848 matematik logik a filozof Jan Evangelista Purkyně 1787–1869 anatom a fyziolog objevil např purkyňova vlákna bratranci Veverkové 1790–1849 a 1799–1849 vynálezci ruchadla prvního moderního pluhu Josef Ressel 1793–1857 vynálezce lodního šroubu a buzoly Gregor Mendel 1822–1884 zakladatel genetiky Jakub Husník 1837–1916 vynálezce fotolitografie Ernst Mach 1838–1916 fyzik Karel Klíč 1841–1926 vynálezce heliogravury František Křižík 1847–1941 elektrotechnik vynálezce obloukové lampy Jan Janský 1873–1921 objevil klasifikaci krve do čtyř typů Bedřich Hrozný 1879–1952 rozluštitel chetitského jazyka Josef Čapek 1887–1945 a Karel Čapek 1890–1938 bratři kteří dali vznik slovu robot František Burian a Arnold Jirásek založili první plastickou chirurgii 1927 Jaroslav Heyrovský 1890–1967 držitel Nobelovy ceny z roku 1959 za polarografii a analytickou chemii Otto Wichterle 1913–1998 a Drahoslav Lím 1925–2003 čeští chemici vynálezci kontaktních čoček a silonu Oldřich Homuta vynálezce remosky 1957 Stanislav Brebera 1925–2012 vynálezce plastické trhaviny Semtex< ref> Antonín Holý 1936–2012 vědec a chemik v roce 2009 objevil nejúčinnější lék proti AIDS< ref> Ladislav Mareš vynálezce prvního stroje na výrobu nanovláken tzv "Nanospider" Mnoho dalších vědců je spojeno s českými zeměmi včetně astronomů Keplera a Tycho Brahe paleontologa Joachima Barrande fyzika Alberta Einsteina vynálezce kaplanovy turbíny Viktora Kaplana podílníka na vynálezu atomové bomby Georga Placzeka světově významného matematického logika Kurta Gödela či vynálezce psychoanalýzy Sigmunda Freuda Školství Školství v České republice je organizováno v rámci základních středních vyšších odborných a vysokých škol Vysoké školy jsou veřejné státní a soukromé nejstarší a nejvýznamnější je Univerzita Karlova v Praze která je zároveň nejstarším vysokým učením ve střední Evropě Dalšími významnými vysokými školami jsou např Masarykova univerzita České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoké učení technické v Brně Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 107 %; co se týče měst nejvyšší podíl vykazuje Praha 207 % Brno 206 % a Olomouc 179 %< ref> Sport Podle statistiky ČSTV velikosti členské základny jsou nejpopulárnější české sporty hokej fotbal tenis volejbal florbal golf hokejbal atletika basketbal a lyžování Mezi největší hokejové úspěchy patří zlaté medaile na ZOH 1998 nebo tři po sobě jdoucí výhry v hokejovém Mistrovství světa 1999–2001 Kuchyně Česká kuchyně není příliš zdravá na trávení je většinou dosti těžká Je velmi výrazně ovlivněna polohou Česka v průsečíku západních a východních vlivů Půldruhého století ovlivňovala a byla ovlivňována kuchyní kulturně i jazykově blízkého Slovenska ale mnohem déle trvala interakce s německou zejména pak bavorskou a rakouskou kuchyní od kterých různé pokrmy přijímala vídeňský řízek vepřo-knedlo-zelo bramboračka štrůdl ale také tyto kuchyně naopak inspirovala povidla koláče svíčková Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí s některými místními originalitami – krom už uvedených např smažený sýr knedlíky utopenci olomoucké syrečky vánoční kapr Český kapr je obchodní značkou hořické trubičky škubánky pivní sýr atd Východní vlivy slovenské maďarské polské či ruské v české kuchyni zastupují např boršč trdelník živánská pečeně guláš anebo tlačenka Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté tzv mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu naopak v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého máku Tvary některých druhů pečiva – např rohlíků – jsou také v Evropě s výjimkou Slovenska neobvyklé i když samotné těsto z něhož jsou vyráběny je běžné Z českých nápojů vyniká pivo jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě V rámci EU je název České pivo chráněným zeměpisným označením První známý pivovar tu existoval už v roce 1118 a Česká republika má nejvyšší spotřebu piva na hlavu na světě Vysoce alkoholická slivovice pálená hlavně na východní Moravě je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy zato bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka jsou českými specialitami Víno se vyrábí především na jižní Moravě která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy např Cabernet Moravia Pálava nebo Muškát moravský Kofeinová limonáda Kofola je další českou specialitou Svátky Dny pracovního klidu zahrnují svátky které se vážou k historickým událostem nebo tradicím a státní svátky které se váží k české státnosti ¹ Označuje tzv ostatní svátky které nesouvisejí s českou státností Odkazy Poznámky Reference Související články Seznam hlav českého státu Externí odkazy Plnoprávným členským státem Evropské unie se kandidátská země může stát po splnění Kodaňských kritérií politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritéria přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Rozšiřování EU Zakládajícími členy dnešní EU byly v roce 1952 Belgie Francie Itálie Lucembursko SRN a Nizozemsko takzvaná „šestka K prvnímu rozšíření tehdejších Evropských společenství EHS ESUO a Euratom došlo až o 21 let později v roce 1973 V tomto roce byly za členy přijaty Dánsko Irsko a Spojené království V roce 1981 se Evropská společenství rozšířila o Řecko které bylo v roce 1986 následováno Portugalskem a Španělskem rozšíření druhé a třetí takzvané jižní Čtvrté rozšíření zvané severní v roce 1995 přidalo k EU další tři země Finsko Rakousko a Švédsko Společně s těmito zeměmi vyjednávalo o členství v EU také Norsko jehož obyvatelé ale nakonec vstup odmítli v referendu Šlo již o jeho druhé odmítnutí členství v Unii poprvé norští voliči zamítli členství v roce 1973 Norsko ale zůstává členem Evropské sdružení volného obchodu ESVO Znovusjednocení Německa 3 října 1990 zvětšilo Unii o pět zemí bývalé NDR Oficiálně nešlo o rozšíření EU nové země Spolkové republiky Německo převzaly její právní řád a i mezinárodní status Páté rozšíření EU zvané východní proběhlo 1 května 2004 kdy se Unie rozšířila o 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Šesté rozšíření – Od 1 ledna 2007 jsou členy EU Rumunsko a Bulharsko Sedmé rozšíření proběhlo dne 1 července 2013 kdy se součástí EU stalo Chorvatsko Kandidátské země jsou Makedonie Turecko Island Černá Hora Srbsko a Albánie stav k červenci 2014 Přehled států EU Státy s nadprůměrnou úrovní ekonomiky AIC nebo PPP na hlavu jsou vyznačeny tučně Oblasti EU se zvláštním statusem Nejvzdálenější regiony Statut „nejvzdálenějšího regionu outermost regions má v roce 2014 devět území< ref> Jmenovitě se jedná o Francouzská Guyana Jižní Amerika Guadeloupe Karibik Martinik Karibik Svatý Martin Karibik Mayotte Indický oceán< ref> Réunion Indický oceán Azory Makaronésie Madeira Makaronésie Kanárské ostrovy Makaronésie Zámořské země a území Zámořské země a území overseas countries and territories je souhrnné pojmenování pro území pod správou Spojeného království Francouzské republiky Dánského království a Nizozemského království Následující výčet území je platný k 1 lednu 2015 britská území Anguilla Karibik Bermudy severní Atlantik Britské antarktické území Jižní oceán Britské indickooceánské území Indický oceán Britské Panenské ostrovy Karibik Falklandy jižní Atlantik Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy jižní Atlantik Kajmanské ostrovy Karibik Montserrat Karibik Pitcairnovy ostrovy Tichý oceán Svatá Helena Ascension a Tristan da Cunha jižní Atlantik Turks a Caicos Atlantik francouzská území Francouzská Polynésie Tichý oceán Francouzská jižní a antarktická území Indický oceán Nová Kaledonie Tichý oceán Saint-Pierre a Miquelon severní Atlantik Wallis a Futuna Tichý oceán Svatý Bartoloměj Karibik< ref> nizozemská území všechna v Karibiku Aruba Curaçao Bonaire Saba Svatý Martin Svatý Eustach dánská území Grónsko severní Amerika Oblasti které patří do EU ale jsou mimo celní oblast EU Několik území která jsou plnohodnotnou součástí EU je vyjmuto z celní oblasti EU Jedná se< ref> německá území Helgoland a Büsingen am Hochrhein francouzské zámořské departmenty španělská území Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla řecká Hora Athos italská území Livigno Campione d'Italia a italská část Luganského jezera finské souostroví Ålandy Gibraltar Oblasti pod správou členů EU které nepatří do EU Ostrov Man Irské moře Jersey kanál La Manche Guernsey kanál La Manche Faerské ostrovy severní Atlantik Akrotiri a Dhekelia ostrov Kypr Odkazy Poznámky Reference Externí odkazy – přehledný rozcestník užitečných odkazů Evropské unie Sekce Státy EU • • • • na webu EU Římskokatolická církev nazývána též Latinská církev v běžné mluvě často označovaná nepřesně jako katolická církev je největší z třiadvaceti autonomních katolických církví a jedinou západní katolickou církví Asi 113 miliardy pokřtěných římských katolíků činí římskokatolickou církev největší křesťanskou církví zahrnující polovinu všech křesťanů a největší náboženskou organizací na světě K Římskokatolické církvi se hlásí 50 % lidí z celkového počtu všech věřících v ČR Kromě společenství s římským biskupem papežem které spojuje všechny katolické církve je pro římskokatolickou církev typický latinský ritus; až na výjimky se jedná o ritus římský místně církev užívá i jiných ritů milánská arcidiecéze užívá ambrosiánský ritus v Zairu se užívá upraveného ritu označovaného často jako zairský ritus Počátky římskokatolické církve jakožto samostatné organizace oddělené od většiny východních církví souvisejí s Velkým schizmatem kolem roku 1054 kdy si papež římský patriarcha nárokoval moc nad čtyřmi východními patriarcháty ty se odmítly podrobit a církevní představitelé Římu a Konstantinopole se po řadě teologických i mocenských sporů vzájemně exkomunikovali a prokleli Tato exkomunikace byla zrušena teprve ve 20 století a to v závěru 2 vatikánského koncilu roku 1965 Metaforicky se říká že církev opět dýchá oběma plícemi Katolická církev se považuje za přímou pokračovatelku prvotní církve založené Kristem římského biskupa označuje za přímého následníka sv Petra jehož Kristus dle ní učinil hlavou církve a biskupy těch církví které dodržují při svěcení apoštolskou posloupnost za přímé následníky dvanácti apoštolů Věřící Podle vatikánské ročenky Annuario Pontificio měla římskokatolická církev ke konci roku 2010 jednu miliardu a stodevadesátšest milionů tj 1 196 000 000 členů pokřtěných katolíků což ji činí největší křesťanskou církví zahrnující celosvětově asi polovinu všech křesťanů a největší náboženskou organizací na světě zahrnující cca 1 6 lidstva Působí celosvětově počet jejích příznivců se v jednotlivých oblastech liší Nejkatoličtějším kontinentem světa je Amerika Katolicismus drtivě převládá v prakticky celé Jižní a Střední Americe Hlásí se k němu polovina věřících obyvatel Kanady V USA a některých ostrovních státech Karibiku je počet katolíků převýšen počtem protestantů V USA je celkem 773 milionů věřících katolíků Celkem žije v Jižní Americe polovina všech věřících katolíků Po ní následuje Evropa kde se obvykle udává podíl katolíků v rozpětí 30–40 % Žije zde jedna čtvrtina z celosvětového počtu věřících katolíků V Austrálii se ke katolictví hlásí 25 % obyvatel a v Africe asi jedna šestina obyvatel Nejméně katolickým kontinentem je Asie kde katolíci představují na území drtivé většiny asijských států zanedbatelnou menšinu často pronásledovanou Většinu obyvatelstva tvoří římští katolíci pouze ve dvou asijských státech Filipíny a Východní Timor V současné době rychle roste podíl katolíků v Africe a Asii zejména jihovýchodní naproti tomu ke stagnaci až poklesu dochází v Jižní Americe zde speciálně v Brazílii kde se v poslední době výrazně prosazují evangelikálové a Evropě kde dochází v řadě států k výraznému postupu sekularizace společnosti< ref> Organizace Coby organizaci určuje fungování římskokatolické církve Kodex kanonického práva zkráceně CIC vydán 1983 Druhý vatikánský koncil deklaroval ve své konstituci Lumen gentium čl 8 že „jedna svatá katolická a apoštolská církev „subsistuje subsistit uskutečňuje se v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním Petrovým nástupcem se míní papež Církevní správa se člení na jurisdikční oblasti nejčastěji vymezené na územním základě existují však i jiné možnosti například vymezení instituční kupříkladu vojenský vikariát Za základní a standardní jednotku lze považovat diecézi která se obvykle dále dělí na farnosti Diecéze se mohou sdružovat v církevní provincii Vztah k ostatním katolickým církvím Římskokatolická církev sdílí s ostatními katolickými církvemi společenství ve svátostech a umožňuje věřícím z jednotlivých katolických církví za určitých podmínek změnu příslušnosti k této církvi např při migraci svatbě apod; teoreticky může být papežem tedy biskupem církve latinského obřadu zvolen i věřící některé z východních katolických církví Učení Nauka katolické církve se v základních – a nejpodstatnějších – věcech shoduje s naukou i ostatních církví jak o tom svědčí společná kréda zvl Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry Souhrn katolické věrouky je obsažen v Katechismu katolické církve Zde zmiňujeme některá specifika jimiž se katolická církev vyznačuje Svátosti Katolická církev uznává sedm svátostí čísla v seznamu označují příslušné odstavce Katechismu katolické církve KKC Křest KKC 1213–1284 Biřmování KKC 1285–1321 Eucharistie KKC 1322–1419 Svátost smíření KKC 1422–1498 Svátost nemocných KKC 1499–1532 Kněžství KKC 1536–1600 Manželství KKC 1601–1666 Liturgie a modlitba Středem života církve je liturgie v níž hraje nejdůležitější úlohu eucharistická bohoslužba mše Součástí liturgie je též Denní modlitba církve zkráceně breviář někdy též Liturgie hodin což je modlitba založená na žalmech a jiných biblických textech která má uvádět křesťana do života v Boží přítomnosti po celý den Krom toho existuje v církvi mnoho dalších způsobů modlitby ať už spontánní nebo ustálené společné nebo soukromé Odkazy Reference Související články Církve ve společenství s Římsko-katolickou církví Dějiny církve Katolictví Římskokatolická církev v Česku Sedm hlavních hříchů Sexuální skandály katolických duchovních Seznam světců a mučedníků katolické církve Externí odkazy 10 březen je 69 den roku podle gregoriánského kalendáře 70 v přestupném roce Do konce roku zbývá 296 dní Události Česko 1222 – Přemysl Otakar I vydává konkordát o vztahu s církvemi 1417 – Pražská univerzita vyhlásila oprávněnost přijímání pod obojí všemi věřícími Tím se definitvně rozešla s katolickou církví a stala zdrojem věroučných myšlenek husitského hnutí 1978 – Skončil let prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka 2005 – Nejvyšší soud v Brně zprostil viny Michala Zítka který v roce 2000 vydal český překlad knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf Můj boj Zítko byl obviněn z podpory a propagace hnutí potlačujících lidská práva Nejvyšší soud konstatoval že obžalovaný neměl v úmyslu taková hnutí propagovat Svět 241 př n l – proběhlo v rámci první punské války rozhodující námořní střetnutí mezi flotilami Kartága a římské republiky – bitva u Aegatských ostrovů 1535 – Španělé objevili Galapágy 1876 – Graham Bell provádí svůj první telefonický hovor 1945 – byla zahájena Ostravsko-opavská operace sovětských a československých vojsk která skončila osvobozením Ostravy a okolních měst a obcí od nacistické okupace 1959 – Tibetské národní povstání 2001 Založena Free Software Foundation Europe Mluvčí Tálibánu Abdal Hají Mutmain oznámil že demolice soch Buddhů z Bamjánu je téměř u konce 2005 Bývalý premiér srbské provincie Kosovo Ramush Haradinaj byl žalobcem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ICTY v Haagu formálně obviněn z 37 válečných zločinů a zločinů proti lidskosti Měl je spáchat v době kdy působil jako velitel jednotek albánských separatistů z Kosovské osvobozenecké armády Libanonský prezident Emil Lahúd pověřil sestavením nové vlády Umara Karámího Novým vůdcem čečenských separatistů se po zabitém Aslanu Maschadovovi stal Abdul Chalim Sajdullajev V Čečensku se zřítil vrtulník ruské armády Při havárii ke které podle ruských představitelů patrně došlo kvůli technické závadě zahynulo 15 vojáků a jeden byl zraněn Narození Česko 1535 – Vilém z Rožmberka významný český aristokrat a nejvyšší purkrabí českého království † 31 srpna 1592 1821 – Petr Mužák středoškolský profesor krasopisu a kreslení † 8 února 1892 1826 – Ferdinand Michl kanovník litoměřické kapituly † 7 března 1901 1827 – Elias Palme sklářský průmyslník zakladatel továrny na výrobu lustrů † 31 prosince 1893 1834 – Mathias Pangerl historik a archivář † 14 ledna 1879 1839 – Gustav Wiedersperg český šlechtic a politik † 8 května 1898 1845 – Vojtěch Mayerhofer český novinář a redaktor Ottova slovníku naučného nalezen mrtev 23 července 1899 1853 – Karel Maydl lékař zakladatel české chirurgie † 8 srpna 1903 1859 – Jozef Miškovský český novinář spisovatel nakladatel a historik † 14 července 1940 1862 – Rudolf Gudrich zakladatel českého hasičstva ve Slezsku † 13 září 1937 1872 – Ctibor Bezděk lékař spisovatel pacifista filantrop † 22 února 1956 1877 – Jindřiška Konopásková básnířka a spisovatelka † 31 března 1947 1878 – Jozef Branecký československý politik slovenské národnosti † 17 října 1941 1887 – Anatol Provazník hudební skladatel a varhaník † 24 listopadu 1950 1895 – František Michálek český varhaník a hudební skladatel † 18 listopadu 1951 1902 – Jaroslav Soukup kněz misionář v Peru a botanik † 14 listopadu 1989 1908 – Vendelín Opatrný československý velitel padl u Dukelského průsmyku † 31 října 1944 1921 – Josef Šimon politik člen několika vlád Československa † ? ? 1923 – Zdenka Bergrová česká básnířka a překladatelka † 22 května 2008 1924 Čestmír Adam politik † 6 června 1999 Ivo Toman český scenárista a filmový režisér † 23 prosince 1994 1926 – Dagmar Hochová fotografka † 16 dubna 2012 1927 – Antonín Procházka soudce Ústavního soudu † 9 února 2006 1930 – Josef Havel pěstitel a šlechtitel růží † 12 února 2008 1932 – Eduard Cupák filmový a divadelní herec † 23 června 1996 1933 Zdeněk Frolík český matematik † 3 května 1989 František Hobizal kněz a spisovatel † 8 července 2001 1934 – Alexandr Stich český jazykovědec a literární historik bohemista † 26 ledna 2003 1939 – Milan Bakeš český právník 1944 Pavel Novák český zpěvák a skladatel † 11 února 2009 Michal Polák zpěvák a kytarista 1945 – Ladislav Štaidl kytarista pianista dirigent skladatel textař 1948 – Jiří Lamberk český lékař a spisovatel 1949 – Pavel Tollner český politik 1950 Jiří Cieńciała ministr průmyslu a obchodu ČR Petr Kalandra bluesový zpěvák a kytarista † 7 září 1995 1968 – Pavel Srníček český fotbalista 1973 – Eva Herzigová česká supermodelka a herečka 1977 – Lenka Krobotová česká herečka 1982 – Kryštof Hádek herec 1994 – Monika Bagárová česká zpěvačka a finalistka Československé Superstar Svět 1452 – Ferdinand II Aragonský král sicilský a aragonský sjednotitel Španělska † 23 ledna 1516 1503 – Ferdinand I Habsburský císař římský král český a uherský † 25 července 1564 1549 – Svatý František Solano španělský misionář v Jižní Americe † 14 července 1610 1628 – Marcello Malpighi italský lékař a přírodovědec † 30 listopadu 1694 1653 – John Benbow legendární anglický admirál bojující ve válkách Velké aliance a válkách o dědictví španělské † 4 listopadu 1702 1749 – Lorenzo da Ponte italský básník a libretista † 17 srpna 1838 1760 – Leandro Fernandez de Moratín španělský dramatik † 2 června 1828 1772 – Friedrich Schlegel německý filosof literární kritik a překladatel † 11 ledna 1829 1776 – Luisa Meklenbursko-Střelická pruská královna manželka Fridricha Viléma III † 19 července 1810 1788 – Joseph von Eichendorff německý spisovatel † 26 listopadu 1857 1791 – Ángel de Saavedra španělský básník dramatik a politik † 22 června 1865 1804 – Ida Anhaltská manželka oldenburského velkovévody Augusta † 31 března 1828 1810 – Auguste Boniface Ghiesbreght belgický botanik a cestovatel † 7 února 1893 1829 – William H Getchell americký fotograf † srpen 1910 1845 – Alexandr III Alexandrovič ruský car † 1 listopadu 1894 1844 – Pablo de Sarasate španělský houslista a hudební skladatel † 20 září 1908 1845 – Alexandr III Alexandrovič ruský car † 20 října 1894 1849 – Ľudovít Vladimír Rizner zakladatel slovenské bibliografie † 7 října 1913 1850 – Spencer Gore anglický tenista a hráč kriketu † 19 dubna 1906 1858 – Henry Watson Fowler britský jazykovědec a lexikograf † 26 prosince 1933 1865 – Julian Nowak polský lékař a politik † 7 listopadu 1946 1867 – Hector Guimard francouzský architekt † 20 května 1942 1870 – Eugène Michel Antoniadi řecký astronom † 10 února 1944 1879 – Hans Luther německý říšský kancléř † 11 května 1962 1880 – Vladislav Petković Dis srbský básník † 16 května 1917 1887 – Tošicugu Takamacu učitel bojových umění † 2 dubna 1972 1888 – Ivan Stodola slovenský lékař dramatik a spisovatel † 26 března 1977 1889 – Taavi Tamminen finský zápasník mistr světa † 19 ledna 1967 1892 – Arthur Honegger švýcarský hudební skladatel † 27 listopadu 1955 1903 – Bix Beiderbecke americký jazzový kornetista klavírista a hudební skladatel † 6 srpna 1931 1907 – Toni Frissellová americká fotografka † 17 dubna 1988 1908 – Kristjan Palusalu estonský zápasník olympijský vítěz † 17 července 1987 1918 Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský pátý potomek rakouského císaře Karla I † 11 prosince 2007 Günther Rall německý letec stíhací eso Luftwaffe během druhé světové války † 4 října 2009 1920 – Boris Vian francouzský spisovatel a hudebník † 23 června 1959 1923 – Val Logsdon Fitch americký jaderný fyzik † 5 února 2015 1925 – Manolis Anagnostakis řecký básník † 23 června 2005 1927 – Jupp Derwall německý fotbalový trenér † 26 června 2007 1928 Elda Grin arménská spisovatelka a psycholožka James Earl Ray vrah Martina Luthera Kinga † 23 dubna 1998 1932 – Anatolij Roščin sovětský zápasník olympijský vítěz 1936 – Sepp Blatter švýcarský fotbalový funkcionář 8 prezident FIFA 1938 – Dave Alexander americký bluesový klavírista a zpěvák † 8 ledna 2012 1939 – Irina Pressová sovětská sprinterka dvojnásobná olympijská vítězka † 21 února 2004 1940 – Chuck Norris americký herec 1941 – Péter Mansfeld jedna z nejmladších obětí komunismu v Maďarsku † 21 března 1959 1943 – Peter Tremayne britský spisovatel a historik 1945 – Min Tanaka japonský herec a tanečník 1947 – Kim Campbellová kanadská politička právnička diplomatka a spisovatelka 1949 – Larry Wall kanadský vývojář autor programovacího jazyka Perl 1950 – Colin McGinn anglický filozof 1954 – Luc Dardenne belgický scenárista a filmový režisér 1956 − Mitchell Lichtenstein americký herec a režisér 1957 – Usáma bin Ládin saúdskoarabský terorista 1958 – Sharon Stoneová americká herečka modelka a producentka 1971 – Timbaland americký hudební producent 1979 – Edi Gathegi americký herec 1992 – Emily Osmentová herečka zpěvačka Úmrtí Česko 1804 – Josef Rosenauer inženýr stavitel Schwarzenberského kanálu 26 února 1735 1870 – Ignaz Moscheles český klavírní virtuóz a skladatel 23 května 1794 1918 – František Němec český sochař 5 ledna 1882 1922 – Jan Hanuš Sitt česko-německý houslista a violista hudební skladatel a pedagog 21 září 1850 1942 Rudolf Tayerle československý politik 26 srpna 1877 Alfred Berger český pedagog a matematik 16 února 1882 1948 – Jan Masaryk československý ministr zahraničí 14 září 1886 1955 – Vladimír Krno československý politik maďarské národnosti 21 června 1874 1961 – Ladislav Daněk československý právník a politik 22 dubna 1889 1968 – Jan Poláček sběratel hanáckých a slováckých lidových písní 12 listopadu 1896 1970 Josef Schieszl čs ministr sociální péče a zdravotnictví 30 dubna 1876 František Píšek český odborník na slévárenství a hutnictví akademik ČSAV 24 dubna 1886 1973 – Ivan Dérer československý politik ministr několika vlád 2 března 1884 1982 – Lubomír Nácovský československý olympionik sportovní střelec 26 května 1935 1986 – Jaroslava Vondráčková česká textilní výtvarnice a spisovatelka 5 ledna 1894 1988 – Luděk Nekuda hudebník-trumpetista zpěvák textař scenárista a dramaturg 10 října 1942 1995 – Michal Tučný český zpěvák country hudby 11 ledna 1947 2008 – Radovan Lukavský český herec 1 listopadu 1919 2000 – Jiří Bielecki český výtvarník 21 srpna 1929 2011 Jaroslav Čermák příslušník francouzského protinacistického odboje oběť komunismu 30 července 1929 Přemysl Hauser jazykovědec 16 dubna 1921 2013 Pavel Trenský teatrolog filolog a pedagog českého původu 24 března 1929 Vojtěch Bartek český fotograf a pedagog 19 října 1942 Svět 1222 – Jan I Sverkersson švédský král 1201 1312 – Kazimír Bytomský kníže opolský a bytomský 1528 – Balthasar Hubmaier německý anabaptistický teolog nejspíše 1485 1615 – Svatý Jan Ogilvie mučedník skotský konvertita 1579 1792 – John Stuart skotský šlechtic a britský premiér 25 května 1713 1819 – Friedrich Heinrich Jacobi německý spisovatel a filosof kritik novověkého racionalismu 25 ledna 1743 1825 – Carl Brandan Mollweide německý matematik a astronom 3 února 1774 1826 – Jan VI Portugalský portugalský král 13 května 1767 1832 – Muzio Clementi italský hudební skladatel 23 ledna 1752 1849 – Robert Shaw britský poslanec a bankéř 29 ledna 1774 1851 – Leopold princ ze Salerna neapolský princ 2 července 1790 1852 – Armand Marrast francouzský novinář 5 června 1801 1855 – Karel Maria Isidor Bourbonský španělský infant zmámý jako „Don Carlos 29 března 1788 1861 – Taras Ševčenko ukrajinský básník a umělec 9 března 1814 1864 – Maxmilián II Bavorský bavorský král 28 listopadu 1811 1866 – Jicchak Me'ir Alter polský rabín dynastie Ger 1799 1872 – Giuseppe Mazzini italský filozof 22 června 1805 1873 – Pavlína Württemberská württemberská královna 4 srpen 1800 1874 Moritz Hermann Jacobi německý a ruský fyzik 21 září 1801 Jean Cruveilhier francouzský anatom 9 února 1791 1876 – Svetozar Marković srbský realistický spisovatel 21 září 1846 1884 – Bernardo Guimarães brazilský spisovatel 15 srpna 1825 1889 – Jan IV Etiopský etiopský císař 12 června 1837 1895 – Charles Frederick Worth pařížský módní návrhář 13 října 1825 1898 – George Müller zakladatel sítě sirotčinců v Anglii 27 září 1805 1910 – Karl Lueger starosta Vídně 24 října 1844 1919 – Leo Jogiches spoluzakladatel komunistické strany Německa 17 července 1867 1920 – Wilhelm J Burger rakouský fotograf a malíř 15 března 1844 1933 – Ivo Prodan kněz politik chorvatský bán 10 prosince 1852 1936 – Marie-Joseph Lagrange francouzský biblista 7 března 1855 1937 – Jevgenij Zamjatin ruský spisovatel 1 února 1884 1938 Wilhelm Ressel rakouský spisovatel 8 ledna 1852 Ahn Chang-Ho aktivista v hnutí za nezávislost Koreje 9 října 1878 1940 – Michail Bulgakov sovětský prozaik a dramatik 15 května 1891 1942 – William Henry Bragg britský fyzik nositel Nobelovy ceny 2 července 1862 1946 – Karl Haushofer německý geograf a geopolitik 27 srpna 1869 1948 – Zelda Fitzgeraldová americká spisovatelka 24 července 1900 1951 – Kidžúró Šidehara japonský politik 13 září 1872 1960 – Xenie Petrović-Njegoš černohorská princezna 22 dubna 1881 1962 – William Wauer německý sochař 26 října 1866 1964 – Oliver Sandys britská spisovatelka scenáristka a herečka 7 října 1886 1969 – Pavel Blaschke německý hudební skladatel 24 května 1885 1974 – Bolesław Kominek polský arcibiskup a kardinál 23 prosince 1903 1977 – Wim Schermerhorn premiér Nizozemska 17 prosince 1894 1982 – Milo Urban slovenský spisovatel 24 srpna 1904 1985 Cornelius Van Niel americký mikrobiolog 4 listopadu 1897 Konstantin Ustinovič Černěnko nejvyšší představitel Sovětského svazu 24 srpna 1911 1986 – Ray Milland velšský herec 3 ledna 1907 1998 Ilse Bing německá avantgardní a komerční fotografka 23 března 1899 Lloyd Bridges americký herec 15 ledna 1913 2000 William Porter americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 24 března 1926 John Thomas Sladek americký spisovatel vědeckofantastické literatury 15 prosince 1937 2002 – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 2003 – Naftali Temu keňský atlet běžec na dlouhé tratě olympijský vítěz 20 dubna 1945 2004 – Vlastimil Herold slovenský výtvarník a filmař 19 července 1924 2005 – Danny Joe Brown americký hudebník skladatel a zpěvák 24 srpna 1951 2010 – Alexandru Mirodan rumunský a izraelský dramatik novinář a literární historik 5 června 1927 2012 – Sherwood Rowland americký chemik Nobelova cena za chemii 1995 28 června 1927 2013 – František Gregor slovenský hokejista československý reprezentant 8 prosince 1938 Svátky Česko Viktorie Ildika Melisa Melita Svět Den práv Tibetu Slovensko – Branislav Pranostiky Česko Mrzne-li v den Čtyřiceti mučedníků mrzne potom ještě 40 dní Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků přijde ještě čtyřicet ranních mrazíků Čtyřicet mučedníků – čtyřicet mrazíků Podle Čtyřiceti budeš Petra míti Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků bude úrodný rok Svatá panna Viktorie obrázky na okna ryje 11 březen je 70 den roku podle gregoriánského kalendáře 71 v přestupném roce Do konce roku zbývá 295 dní Události Česko 1422 – Poprava sedmi pražských konšelů 1500 – Přijal český sněm tzv Vladislavské zřízení zemské první obdobu české ústavy 1827 – Byla obnovena univerzita v Olomouci pod názvem Františkova Svět 1641 – Vítězství indiánských milicí jezuitských redukcí nad portugalskými otrokáři v bitvě na řece Mbororé znamenalo konec otrokářských nájezdů na redukce 1891 – Byl poprvé spuštěn na moře britský chráněný křižník HMS Hawke 1990 – Den obnovení nezávislosti Litvy která jako první ze sovětských republik vyhlásila nezávislost Počátek emancipačního procesu dalších svazových republik který vedl k zániku Sovětského svazu roku 1991 1990 – Ayrton Senna zvítězil v Grand Prix USA 1990 – Chilským prezidentem se stal demokraticky zvolený křesťanský demokrat Patricio Aylwin V úřadu prezidenta vystřídal dosavadního diktátora generála Augusta Pinocheta 2004 – Při deseti výbuších ve čtyřech předměstských vlacích v Madridu zahynulo 191 lidí 2011 – V Japonsku si silné zemětřesení a následná tsunami vyžádaly nejméně 15500 mrtvých Tsunami způsobila havárii jaderné elektrárny Fukušima která byla později na mezinárdní stupnici jaderných událostí označena nejvyšším stupněm stupeň č 7 Narození Česko 1781 – Antonín Filip Heinrich český hudební skladatel † 3 května 1861 1804 – Carl Hardtmuth český podnikatel a politik německé národnosti † 19 září 1881 1813 – Josef Dionys Halbmayr rakouský a český politik německé národnosti † 2 října 1879 1814 – Karel Tomíček český advokát a politik † 15 dubna 1903 1817 – Josef Niklas český architekt † 10 října 1877 1828 Alois Krása český novinář a politik † 12 března 1900 Gustav Adolf Lindner český pedagog † 1877 Jakub Škarda český právník a politik † 31 prosince 1894 1854 – Karel Hostaš český právník archeolog a politik † 22 června 1934 1855 – Josef Přibík hudební skladatel a dirigent † 20 října 1937 1857 – Adolf Liebscher český malíř-figuralista † 1919 1862 – Josef Konstantin Beer malíř restaurátor a sběratel umění † 27 února 1933 1875 – Adolf Pohl československý politik německé národnosti † 30 dubna 1933 1872 – Gustav Adolf Procházka patriarcha Církve československé husitské † 9 února 1942 1878 – Stanislav Hanzlík meteorolog † 8 října 1956 1880 – Josef Peter československý politik † ? 1881 – Ladislav Zelenka violoncellista a hudební pedagog † 2 července 1957 1884 – Alexandr Podaševský český dirigent a skladatel ruského původu † 28 června 1955 1894 – Vilém Balarin malíř † 1 října 1978 1902 – Zdeněk Otava operní pěvec † 4 prosince 1980 1906 – Josef Krčil malíř † 9 prosince 1985 1911 – Jiří Faltus umělecký knihař † 2 listopadu 1993 1912 – Matylda Pálfyová sportovní gymnastka stříbrná medaile na LOH 1936 † 23 září 1944 1928 Ivo Hána klinický imunolog a alergolog Jiřina Prokšová herečka a dabérka † 12 ledna 2014 1929 – Zdeněk Horský astronom a historik † 8 května 1988 1947 Viktor Dobal český chemik a politik † 7 února 2008 Jiří Brožek filmový střihač 1951 – Miroslava Skleničková sportovní gymnastka držitelka stříbrné medaile v soutěži družstev žen z LOH 1968 1965 – Martin Dejdar český herec televizní moderátor a filmový producent 1971 Martin Ručinský český hokejista Jiří Vykoukal český hokejista 1976 – Vítězslav Maštalíř současný český klavírista varhaník a hudební skladatel 1983 – Lukáš Krajíček český hokejový hráč 1986 – Lucie Smatanová česká modelka Svět 1544 – Torquato Tasso italský básník † 25 dubna 1595 1727 – Andrew Planche anglický klenotník a hrnčíř † 1805 1730 – Darja Saltyková ruská šlechtična a sériová vražedkyně † 27 listopadu 1801 1739 – Sofronij Vračanský bulharský pravoslavný mnich a spisovatel † 23 září 1813 1754 – Juan Meléndez Valdés španělský básník † 24 května 1817 1811 – Urbain Le Verrier francouzský matematik † 23 září 1877 1814 – Ludvík z Casorie italský římskokatolický kněz blahoslavený † 30 března 1885 1818 – Antonio Bazzini italský houslista a skladatel † 10 února 1897 1863 – Paul Kuh-Chrobak poslední ministr financí Rakouska-Uherska † 7 ledna 1931 1874 – Charles W Gilmore americký paleontolog † 27 září 1945 1875 – Adriaan Boer nizozemský fotograf † 24 dubna 1940 1877 – Maurice Halbwachs francouzský filozof a sociolog † 16 března 1945 1884 – Alexandr Podaševský český dirigent a skladatel ruského původu † 28 června 1955 1886 – Edward Śmigły-Rydz polský generál politik a umělec † 2 prosince 1941 1890 – Vannevar Bush americký profesor elektronického inženýrství † 30 června 1974 1891 – Michael Polanyi maďarsko-britský filozof a chemik † 22 února 1976 1899 Frederik IX dánský král † 14 ledna 1972 Allan Woodman kanadský hokejista zlato na ZOH 1920 † 17 března 1963 1901 – Josef Martin Bauer německý spisovatel † 15 března 1970 1906 – Zino Davidoff švýcarský obchodník s tabákem † 14 ledna 1994 1907 – Cornelius Castoriadis řecko-francouzský levicový intelektuál † 26 prosince 1997 1912 – Paul Janes německý fotbalista † 12 června 1987 1915 – Joseph Carl Robnett Licklider americký informační vědec † 26 června 1990 1916 – Harold Wilson premiér Spojeného království † 24 května 1995 1918 – Louise Broughová americká tenistka † 3 února 2014 1919 − Mercer Ellington americký trumpetista a hudební skladatel † 8 února 1996 1920 – Nicolaas Bloembergen americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1981 † 1921 Ástor Piazzolla argentinský hudební skladatel a hráč na bandoneon † 4 července 1992 1924 – Jozef Tomko slovenský kardinál bývalý prefekt Kongregace pro evangelizaci národů 1930 – Jurij Krylov sovětský hokejový reprezentant † 4 listopadu 1979 1931 – Rupert Murdoch australský mediální magnát 1936 – Harald zur Hausen německý vědec držitel Nobelovy ceny 1938 – Viktor Konovalenko sovětský hokejový brankář † 20 února 1996 1939 – Orlando Beltran Quevedo filipínský kardinál 1942 – Suzanne Cory australská molekulární bioložka 1945 Pirri španělský fotbalista Harvey Mandel americký kytarista 1946 – Mark Metcalf americký herec 1947 – Blue Weaver britský hráč na klávesy skladatel 1948 George Kooymans nizozemský kytarista Jan Schelhaas britský hudebník 1950 Bobby McFerrin americký jazzový zpěvák skladatel a dirigent Jerry Zucker americký filmový režisér a scenárista 1951 – Katie Kissoon britská zpěvačka 1952 – Douglas Adams anglický spisovatel † 2001 1964 – Raimo Helminen finský lední hokejista 1971 – Johnny Knoxville americký herec a komik 1978 – Didier Drogba fotbalista Pobřeží slonoviny 1981 – LeToya Luckett americká zpěvačka podnikatelka a členka skupiny Destiny's Child 1984 – Martina Csillagová slovenská zpěvačka 1986 – Dario Cologna švýcarský reprezentant v běhu na lyžích Úmrtí Česko 1888 – Josef Bojislav Pichl lékař novinář spisovatel 22 srpna 1813 1888 – Karel Kilcher lékař-bakteriolog 5 února 1862 1903 – Adolf Pštros český herec 18 prosince 1851 1908 – Josef Hlávka architekt a mecenáš 15 února 1831 1917 – Václav Nedoma český novinář 28 září 1836 1947 Richard Schmidt český německy hovořící právník a spisovatel 22 července 1875 Viktor Lustig český profesionální podvodník 4 ledna 1890 1952 – Jan Foltys československý mezinárodní šachový mistr 13 října 1908 1957 – Karel V Rypáček český novinář a překladatel 9 ledna 1885 1959 – Jan Lauda český sochař 4 dubna 1898 1974 Václav Sivko malíř grafik ilustrátor a scénograf 29 června 1923 Zdeněk Mysliveček český neurolog a psychiatr 13 září 1881 1981 Josef Filgas rozhlasový reportér fejetonista a spisovatel 16 října 1908 Felix Zrno sbormistr hudební skladatel a pedagog 2 října 1890 1984 – Libuše Paserová česká operní pěvkyně 8 dubna 1900 1999 – Jiří Reichl český režisér a scenárista 13 dubna 1940 2004 – Jiří Svoboda skladatel filmové hudby 13 září 1945 2006 – Bohuslav Kučera čs ministr spravedlnosti 26 března 1923 2009 – Pavel Verner český novinář spisovatel a dramatik 19 května 1947 2014 – Vladislav David profesor mezinárodního práva 12 srpna 1927 Svět 222 – Marcus Aurelius Antonius Heliogabalus římský císař asi 203 1272 – Enzio Sardinský král Korsiky a Sardinie z dynastie Štaufů cca 1220 1722 – John Toland irský filozof a satirik 30 listopadu 1670 1768 – Giovanni Battista Vaccarini italský architekt 3 února 1702 1807 – Anton Eberl rakouský hudební skladatel a klavírista 13 června 1765 1820 – Benjamin West americký malíř 10 října 1738 1849 – Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská neapolsko-sicilská princezna a manželka sardinského krále Karla Felixe 1853 – Karl von Hohenzollern-Sigmaringen kníže 20 února 1785 1869 – Vladimir Fjodorovič Odojevskij ruský spisovatel a vědec 13 srpna 1803 1886 – Franz Antoine rakouský botanik a fotograf 23 února 1815 1888 – Friedrich Wilhelm Raiffeisen propagátor rolnických úvěrových družstev v Bavorsku 30 března 1818 1889 – Karl Deschmann slovinský muzejník a politik 3 ledna 1821 1897 – Daniel Sanders německý lexikograf a jazykovědec 12 listopadu 1819 1907 – Jean Casimir-Perier prezident Francouzské republiky 8 listopadu 1847 1908 – Edmondo De Amicis italský spisovatel 21 října 1846 1915 – Ankó Itosu tvůrce moderního karate ? 1831 1924 – Helge von Koch švédský matematik 25 ledna 1879 1930 – Silvio Gesell německý ekonomický teoretik 17 března 1862 1931 – Friedrich Wilhelm Murnau filmový režisér němé éry 28 prosince 1888 1932 Hermann Gunkel německý luteránský teolog 23 května 1862 Dora de Houghton Carrington britská malířka a designérka 29 března 1893 1936 – David Beatty admirál britského královského námořnictva 17 ledna 1871 1939 – Albert Boehringer německý chemik a podnikatel 11 srpna 1861 1944 – Hendrik Willem van Loon americký novinář a spisovatel 14 ledna 1882 1945 – Walter Hohmann německý stavební inženýr a teoretik raketových letů 18 března 1880 1955 – Alexander Fleming skotský lékař objevitel penicilinu 6 srpna 1881 1957 – Richard Evelyn Byrd americký polární badatel 25 října 1888 1958 – Ingeborg Dánská dánská princezna 2 srpna 1878 1962 – Jozef Čársky slovenský římskokatolický biskup 9 května 1886 1969 – John Wyndham britský spisovatel sci-fi 10 července 1903 1976 – Gordon Dobson britský fyzik 25 února 1889 1978 – Claude François francouzský zpěvák hudební skladatel a tanečník 1 února 1939 1980 – Michail Kaufman ruský filmař a fotograf 4 září 1897 1997 – Hugh Lawson americký klavírista 12 března 1935 1998 – Jean Shileyová americká olympijská vítězka ve skoku do výšky z roku 1932 20 listopadu 1911 2000 – Kazimierz Brandys polský spisovatel a scenárista 27 října 1916 2002 Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 2006 Slobodan Milošević srbský prezident 20 srpna 1941 Bernie Geoffrion kanadský profesionální hokejista 14 února 1931 2007 – Georg Zundel německý fyzikální chemik 17 května 1931 2008 – Alun Hoddinott velšský hudební skladatel 11 srpna 1929 2013 – Florian Siwicki polský generál a politik 10 ledna 1925 Svátky Česko Anděla Anděl Andělín Andělína Angela Angelika Sofronie Svět Slovensko – Angela Evropský den mozku 11 srpen je 223 den roku podle gregoriánského kalendáře 224 v&160;přestupném roce Do konce roku zbývá 142&160;dní Události Česko 1804 – Bylo zformováno Rakouské císařství 1805 Byla zavedena povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let 1921 – První příjezd prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka na zámek Lány přímo z ostrova Capri Svět 480 př n l – Řecko-perské války Peršané vedení králem Xerxem I porazili v bitvě u Thermopyl do posledního muže bojující Helény v čele se spartským králem Leonidem 70 – První židovská válka římští vojáci vypálili jeruzalémský chrám 1914 – Francie vypověděla válku Rakousko-Uhersku 1934 – Na ostrově Alcatraz nedaleko San Francisca byli uvězněni první trestanci 1938 – Sovětsko-japonské pohraniční konflikty sovětské jednotky definitivně odrazily japonské divize v bitvě u jezera Chasan střetnutí trvalo od 29 července 1938 – Vznikla Slovinská akademie věd a umění 1960 – Čad vyhlásil nezávislost 1999 – Nastalo úplné zatmění Slunce pozorovatelné v Evropě a Asii 2003 – Nad vojenskými jednotkami v&160;Afghánistánu převzalo kontrolu NATO Narození Česko 1799 – Jan Kazimír Wiedersperger z Wiederspergu teolog † 10 července 1871 1820 – František Fiala český politik starosta Ústí nad Orlicí † 10 července 1892 1830 – Heinrich Mattoni karlovarský podnikatel † 14 května 1910 1854 – Jindřich Metelka kartograf a politik † 9 září 1921 1870 – Jan Šrámek kněz politik předseda Londýnské exilové vlády † 22 dubna 1956 1878 – Zdeněk Wirth historik umění † 26 února 1961 1893 – Jarmila Kronbauerová herečka † 6 listopadu 1968 1899 – Jindřich Štyrský malíř † 21 března 1942 1900 – František Uhlíř československý politik † 1980 1912 – Věra Vovsová malířka † 31 srpna 1998 1917 – Josef Hercz lékař válečný veterán † 9 prosince 2010 1919 – Alois Vyhňák voják a příslušník výsadku Platinum – Pewter † 24 července 1994 1921 – Robert Piesen malíř † 20 ledna 1977 1926 – Miloš Noll malíř grafik ilustrátor scénograf a filmový scenárista † 24 července 1998 1927 – Václav Babka český herec † 1 července 2010 1928 – Sláva Volný redaktor Svobodné Evropy † 29 ledna 1987 1930 Ctirad Mašín člen protikomunistické skupiny bratří Mašínů † 13 srpna 2011 Jarmila Turnovská scenáristka a dramaturgyně † 1 března 2010 Miroslav Štolfa malíř grafik a vysokoškolský pedagog 1937 – Rudolf Tomášek atlet který se specializoval na skok o tyči 1939 – Josef Laufer zpěvák režisér moderátor herec 1943 – Jurij Galin český režisér ruského původu 1946 Jiří Haas český astronom a politik Miroslava Pešíková česká tanečnice 1948 – Jan Palach student který na protest proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy spáchal sebevraždu upálením † 19 leden 1969 1950 – Ivana Čornejová česká historička asi 1967 – Ostravak Ostravski ostravský blogger 1979 – Michal Tabara tenista Svět 1381 – Jolanda Aragonská vévodkyně z Anjou † 14 listopadu 1442 1661 – Takarai Kikaku japonský básník † 1 dubna 1707 1673 – Richard Mead anglický lékař a epidemiolog † 16 února 1754 1694 – Giorgio Baffo benátský básník a senátor † 31 července 1768 1720 – Martin Gerbert německý teolog historik a muzikolog † 3 května 1793 1778 – Friedrich Ludwig Jahn pruský pedagog a vlastenec † 15 října 1852 1799 – Joachim Barrande francouzský paleontolog činný v Čechách † 1883 1810 – Karl Mayet německý šachový mistr † 18 května 1868 1813 – Kamehameha III havajský král † 15 prosince 1854 1814 – Ivan Mažuranić chorvatský básník † 4 srpna 1890 1821 – Siegmund Conrad von Eybesfeld předlitavský státní úředník a politik † 9 července 1898 1827 – Nikolaj Šiškin ruský ministr zahraničí † 11 listopadu 1902 1836 – Cato Guldberg norský matematik a chemik † 14 ledna 1902 1837 – Marie François Sadi Carnot francouzský politik prezident † 1894 1858 – Christiaan Eijkman nizozemský lékař nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu † 5 listopadu 1930 1861 – Albert Boehringer německý chemik a podnikatel † 11 března 1939 1882 Kimon Georgiev bulharský předseda vlády † 28 září 1969 Rodolfo Graziani italský generál a ministr války republiky Saló † 11 ledna 1955 1892 Władysław Anders hlavní velitel polských ozbrojených sil v letech 1944–1945 † 12 května 1970 Eidži Jošikawa japonský spisovatel historických románů † 7 září 1962 1897 – Schöne Náci známá bratislavská postavička 20 století † 1967 1898 Peter Mohr Dam faerský premiér † 8 listopadu 1968 Karolina Lanckorońska polská historička umění odbojářka † 25 srpna 2002 1900 – Charlie Paddock americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz † 21 července 1943 1902 – Žarko Zrenjanin jugoslávský partyzán a politik † 4 listopadu 1942 1905 – Kurt Gerstein německý příslušník SS autor tzv Gersteinovy zprávy † 25 července 1945 1910 – George Caspar Homans americký sociolog † 29 května 1989 1914 – Rafa'el Reisz člen výsadkové skupiny Amsterdam † 20 listopadu 1944 1917 André Chouraqui francouzský právník spisovatel a politik † 9 července 2007 Vasil Biľak slovenský komunistický politik † 6 února 2014 1921 – Alex Haley americký spisovatel † 10 února 1992 1923 – Vladimír Kašpar slovenský odbojář voják novinář a politik † 24 února 2006 1926 – Aaron Klug britský fyzik a chemik litevského původu laureát Nobelovy ceny za chemii 1928 – Wilhelm Alzinger rakouský archeolog † 2 ledna 1998 1929 – Alun Hoddinott velšský hudební skladatel † 11 března 2008 1931 – Martin Hollý slovenský filmový a televizní režisér scenárista † 2004 1932 Fernando Arrabal španělský dramatik výtvarník a filmař Peter Eisenman americký architekt 1937 – Shel Talmy americký hudební producent a skladatel 1941 − John Simon americký hudební producent hudebník a hudební skladatel 1942 Laurel Goodwinová americká herečka Mike Hugg britský hudebník Manfred Mann 1943 Jim Kale kanadský baskytarista Parvíz Mušaraf prezident a předseda vlády Pákistánu Dieter Schubert německý veslař olympijský vítěz Geoff Muldaur americký zpěvák a kytarista 1944 Davey Payne anglický saxofonista Ian McDiarmid skotský divadelní herec a režisér 1946 − Michael Fonfara kanadský hudebník 1949 – Olivier de Funès francouzský herec a letec 1950 Steve Wozniak americký počítačový inženýr filantrop publicista zakladatel Apple Computer Erik Brann americký rockový kytarista a zpěvák člen Iron Butterfly † 25 července 2003 1951 – Volodymyr Dibrova ukrajinský spisovatel dramatik překladatel literární teoretik 1953 Hulk Hogan americký profesionální wrestler a herec Anton Marec slovenský prozaik a dramatik 1957 – Richie Ramone americký hudebník skupiny Ramones 1958 − Jah Wobble britský baskytarista 1962 − Christian Aaron Boulogne francouzský fotograf 1971 Javier Sierra španělský romanopisec publicista a novinář 1976 Ľubomír Višňovský slovenský hokejový obránce a reprezentant Ben Gibbard americký hudebník Úmrtí Česko 1689 – Jan Václav Rosa básník filolog a právník asi 1620 1742 – Jiří František Pacák sochař období baroka cca 1670 1877 – Jan Karel Rojek kněz a národní buditel 31 března 1804 1892 – Ladislav Stroupežnický dramaturg 6 leden 1850 1906 – Franz Moritz Roser rakouský český lékař a politik 18 září 1818 1908 – Franz Schlegel poslanec Českého zemského sněmu 10 října 1826 1925 – Otakar Kukula český lékař profesor chirurgie 2 února 1867 1929 – Rudolf Nováček český vojenský kapelník a skladatel 7 dubna 1860 1939 – Karel Kotrba sochař 17 ledna 1893 1941 – Antonín Hudeček český malíř 14 ledna 1872 1946 – Bohumila Bloudilová česká fotografka 19 března 1876 1950 – Antonín Matějček český historik umění 31 ledna 1889 1955 – Josef Gemrot příslušník výsadku Calcium 27 prosince 1911 1956 – Vilém Zítek operní pěvec-basista 9 září 1890 1963 – Josef Fiala český malíř 31 srpna 1882 1972 – Jaroslav Pešán voják a příslušník výsadku Platinum Pewter 28 ledna 1912 1978 – Rudolf Hurt archivář a historik 26 listopadu 1902 1987 – Josef Šindelář československý legionář a amatérský botanik Kladenska 28 února 1894 1995 Jindřich Brok fotograf 20 ledna 1912 Karel Berman operní pěvec hudební skladatel a režisér 14 dubna 1919 1996 – Rafael Kubelík dirigent 29 červen 1914 2002 – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 2008 – Karel Risinger hudební skladatel a muzikolog 18 června 1920 2010 Viktorie Švihlíková klavíristkacembalistka a hudební pedagožka 20 května 1915 Jan Marius Tomeš básník esejista 20 září 1913 2013 Vladimíra Čerepková česká básnířka 4 února 1946 Pepa Streichl ostravský bluesový a folkový písničkář 8 září 1949 Svět 1204 – Guttorm Sigurdsson norský král ? 1199 1212 – Beatrix Štaufská římská královna jako manželka Oty IV 1198 1253 – Klára z Assisi italská řeholnice a světice zakladatelka rádu Klarisek 1194 1259 – Möngke čtvrtý Velký chán Mongolů 10 ledna 1208 1283 – Blanka Navarrská 1226 bretaňská vévodkyně 1226 1456 – Jan Hunyadi sedmihradský vojevůdce cca 1400 1519 – Johann Tetzel německý kazatel a prodejce odpustků 1465 1656 – Ottavio Piccolomini italský generál velitel tělesné stráže Albrechta z Valdštejna 11 listopadu 1599 1844 – Jernej Kopitar slovinský jazykovědec a buditel 21 srpna 1780 1879 – Jan Swerts vlámský malíř 25 prosince 1820 1886 – Lydia Koidula estonská spisovatelka 24 prosince 1843 1890 – John Henry Newman anglikánský teolog 1801 1900 – Sanjútei Enčó japonský vypravěč 1 dubna 1839 1919 – Andrew Carnegie americký podnikatel a filantrop 25 listopadu 1835 1939 – Paul Epstein německý matematik 24 července 1871 1953 – Tazio Nuvolari italský motocyklový a automobilový závodník 16 listopadu 1892 1956 – Jackson Pollock americký malíř 28 ledna 1912 1957 – Rudolf Weigl polský imunolog 1883 1961 – Antanas Škėma litevský spisovatel 29 listopadu 1911 1964 – Leopold Mannes americký hudebník vynálezce barevného reverzního filmu 26 prosince 1899 1965 – Ethel Thomsonová Larcombeová anglická tenistka a badmintonistka 8 června 1879 1968 – Šmu'el Dajan izraelský politik 8 srpna 1891 1972 – Max Theiler jihoafrický lékař-virolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1951 30 ledna 1899 1973 – Karl Ziegler německý chemik nositel Nobelovy ceny 1898 1974 – Jan Tschichold německý typograf a spisovatel 2 dubna 1902 1975 – Rachel Kacnelsonová-Šazarová manželka izraelského prezidenta Zalmana Šazara literární kritička 24 října 1885 1976 – Giovanni Gozzi italský zápasník zlato na OH 1932 19 října 1902 1979 – James Gordon Farrell anglicko-irský spisovatel 1935 1984 – Marcel Balsa francouzský automobilový závodník 1909 1991 – Helmut Walcha německý varhaník a cembalista 27 října 1907 1994 – Peter Cushing britský herec 26 května 1913 1995 – Alonzo Church americký matematik 14 června 1903 1996 – Mel Taylor americký rockový bubeník 24 září 1933 2003 – Armand Borel švýcarský matematik 21 května 1923 2004 – Mária Kišonová-Hubová slovenská operní pěvkyně 17 března 1915 2006 – François Abou Mokh arcibiskup Palmýrský 1 července 1921 2007 − Herb Pomeroy americký trumpetista 15 dubna 1930 2008 – Fred Sinowatz rakouský politik a kancléř 1929 2010 – James Mourilyan Tanner britský dětský endokrinolog 1 srpna 1920 2012 − Von Freeman americký saxofonista 3 října 1923 2014 − Robin Williams americký herec 21 července 1951 Svátky Česko Zuzana Dulcinea Filomen Filoména 12 březen je 71 den roku podle gregoriánského kalendáře 72 v přestupném roce Do konce roku zbývá 294 dní Události Česko 1539 – Pražská mincovna založena 1965 – Československo prodává Wichterleho patent čoček firmě NPDC 1983 – V Angole bylo uneseno 66 Čechoslováků protivládní organizací UNITA 1975 Ve věznici v Praze na Pankráci byla popravena oběšením Olga Hepnarová 1999 – Česká republika vstoupila do NATO Svět 1470 – Odehrálo se jedno z ozbrojených střetnutí válek růží – Bitva u Losecoat Field 1622 – Byl svatořečen František Xaverský 1897 – V Bruselu proběhla světová premiéra opery Fervaal 1938 – Byl proveden anšlus Rakouska 1940 – Byla dokončena dohoda o míru mezi Finskem a Sovětským svazem 1965 – Vypuštěna sovětská sonda Kosmos 60 která měla přistát na Měsíci Ke svému cíli nedoletěla 1969 – Paul McCartney se oženil s Lindou Eastmanovou 1979 – Premiéra filmu Miloše Formana Vlasy v USA 1968 – Mauricius vyhlásil nezávislost 2000 – Velkou cenu Austrálie vyhrál Michael Schumacher na voze Ferrari 2005 Ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo že prvních 150 ukrajinských vojáků opustilo Irák Začalo tím stahování celého ukrajinského kontingentu o síle 1650 mužů Podle italského listu La Repubblica italští agenti neinformovali americkou armádu v Iráku o akci na osvobození unesené italské novinářky Giuliany Sgrenové Důvodem měla být obava Italů z toho že USA operaci překazí protože odmítají politiku vyplácet za propuštění rukojmích výkupné což Itálie údajně v tomto případě učinila Velkou cenu Austrálie vyhrál Michael Schumacher na voze Ferrari 2011 – Po silném zemětřesení se v jaderné elektrárně Fukušima 1 na severovýchodě Japonska který byl nejvíce poškozen pátečním zemětřesením zřítila část budovy reaktoru Narození Česko 1646 – Augustin Strobach český jezuita a misionář † 27 srpna 1684 1794 – František Alois Skuherský lékař a filantrop v Opočně † 12 srpna 1864 1817 – Josef Grond rakouský a český politik německé národnosti starosta města Králíky † 4 dubna 1904 1840 – August Salaba strojní inženýr vynálezce rektor ČVUT † 28 ledna 1894 1844 – Mořic Stanislav Anger český dirigent a skladatel † 2 srpna 1905 1849 – Karel Pawlík gynekolog a porodník † 7 září 1914 1850 – Bernard Otto Seeling český sochař † 20 dubna 1895 1856 – Jozef Chládek český hudební skladatel † 25 března 1928 1859 – Josef Cyrill Sychra český hudební skladatel sbormistr a hudební pedagog † 21 srpna 1935 1861 – Josef Jan Frič zakladatel hvězdárny na Ondřejově † 10 září 1945 1863 – Norbert Kubát skladatel český sbormistr varhaník houslista a hudební skladatel † 4 prosince 1935 1869 Ján Duchaj československý politik † 2 dubna 1954 František Tomášek československý politik † 5 října 1938 Josef Záruba-Pfeffermann československý architekt a politik † 24 května 1938 1873 – Bohumil Němec botanik rektor University Karlovy a politik † 7 dubna 1966 1878 – Josef Vraštil představený Československé provincie Tovaryšstva Ježíšova † 22 srpna 1944 1882 – Pavel Janák český architekt a designér † 1 srpna 1956 1892 – Joža Vochala český folklorista a muzejník † 26 dubna 1965 1895 – Otakar Batlička český světoběžník a spisovatel † 13 února 1942 1899 – Rudolf Kögler český přírodovědec † 19 dubna 1949 1901 – Alois Neuman československý politik ministr a poslanec † 27 července 1977 1902 – Helena Teigová česká překladatelka † 12 října 1986 1904 – Josef Plíhal matematik politik a podnikatel † 9 října 1973 1905 – Jan Znoj sochař † 24 března 1950 1912 – Jiří Traxler český pianista hudební skladatel textař a hudební aranžér † 7 srpna 2011 1913 – Jan Nedělka komunistický poslanec † ? 1914 – Jan Kapr hudební skladatel † 29 dubna 1988 1915 Jiří Mucha prozaik publicista a scenárista † 5 dubna 1991 Adolf Staňura český esperantský literát † 16 března 2004 1922 Jan Kalous československý fotbalový reprezentant † 5 března 2002 Pavel Čotek český hudební skladatel a pedagog † 20 července 2005 1931 – Otto Zelenka český spisovatel dramatik dramaturg a scenárista † 22 října 2013 1933 – Valentina Thielová herečka 1937 – Miroslav Melena český scénograf a divadelní architekt † 9 srpna 2008 1939 Josef Fousek spisovatel básník humorista písničkář cestovatel a fotograf Josef Michl český chemik 1942 Jiří Kahoun spisovatel Ivan Mackerle český záhadolog kryptozoolog cestovatel a spisovatel † 3 ledna 2013 1948 – Petr Škvor český houslový sólista a dirigent † 13 října 1993 1949 – Jiří Prosecký český asyriolog 1950 – Vladimír Goněc český a slovenský historik a politolog 1978 – Matěj Ruppert český zpěvák 1982 – Barbora Černošková česká moderátorka a redaktorka Redakce sportu České televize 1986 – Jan Urban český fotbalista Svět 1270 – Karel I z Valois čtvrtý syn francouzského krále Filipa III Smělého† 16 prosince 1325 1598 – Guillaume Colletet francouzský básník † 11 února 1659 1613 – André Le Nôtre francouzský zahradní architekt † 15 září 1700 1626 – John Aubrey anglický starožitník a spisovatel † 7 července 1697 1637 – Anna Hydeová první manželka pozdějšího anglického krále Jakuba II † 31 března 1671 1685 – George Berkeley irský filosof a teolog † 14 leden 1753 1695 – Řehoř Theny tyrolský sochař a řezbář † 5 května 1759 1728 – Anton Raphael Mengs německý malíř † 29 června 1779 1732 – Joseph Gärtner německý lékař a botanik † 14 července 1791 1781 – Frederika Dorotea Bádenská švédská královna manželka švédského krále Gustava IV Adolfa † 25 září 1826 1784 – William Buckland britský geolog a paleontolog † 24 srpna 1856 1788 – Pierre Jean David d'Angers francouzský sochař † 5 ledna 1856 1806 – Jane Pierceová manželka 14 prezidenta USA Franklina Piercea † 2 prosince 1863 1811 – Albert Sands Southworth americký fotograf † 3 března 1894 1819 – Franz von Hruschka rakouský voják včelař a hoteliér † 8 května 1888 1821 – Luitpold Bavorský bavorský regent † 12 prosince 1912 1832 – Charles Friedel francouzský chemik † 20 dubna 1899 1840 – Séraphin-Médéric Mieusement francouzský fotograf † 10 září 1905 1843 – Gabriel Tarde francouzský sociolog † 12 května 1904 1853 – Simon Newcomb kanadsko-americký matematik a astronom † 11 července 1909 1863 – Gabriele d'Annunzio italský básník † 1 března 1938 1877 – Wilhelm Frick německý ministr vnitra říšský protektor Čech a Moravy † 16 října 1946 1878 Gemma Galganiová italská křesťanská světice † 11 dubna 1903 Musa Ćazim Ćatić bosenský básník novinář a překladatel † 6 dubna 1915 1879 – Viktor Tausk rakouský filozof a psychoanalytik † 3 července 1919 1888 – Hans Knappertsbusch německý dirigent † 25 října 1965 1889 Vaslav Nijinsky ruský tanečník a choreograf † 8 dubna 1950 Idris I král Libye † 25 května 1983 1896 – Jesse Fuller americký hudebník † 29 ledna 1976 1905 – Takaši Šimura japonský herec † 11 února 1982 1909 – Herbert Wotte německý spisovatel a historik umění † 8 března 1989 1910 – Masajoši Óhira premiér Japonska † 12 června 1980 1912 – Ghazi I irácký král † 4 května 1939 1920 – Françoise d'Eaubonne francouzská spisovatelka a feministka † 3 srpna 2005 1922 – Jack Kerouac americký spisovatel † 21 října 1969 1923 Wally Schirra americký astronaut † 3 května 2007 Hjalmar Andersen norský rychlobruslař † 27 března 2013 1925 Leo Esaki japonský experimentální fyzik Nobelova cena za fyziku 1973 Harry Harrison americký autor science fiction kreslíř a esperantista † 15 srpna 2012 1926 – John Clellon Holmes americký spisovatel † 30 března 1988 1927 André Green francouzský psychoanalytik a spisovatel † 22 ledna 2012 Raúl Alfonsín argentinský právník a politik bývalý prezident Argentiny † 31 března 2009 1928 – Edward Franklin Albee americký dramatik 1929 – Ferdinand Klinda slovenský varhaník 1932 – Aleksandr Titarenko sovětský marxisticko-lenininský filosof † 4 května 1993 1934 – Francisco J Ayala americký biolog a filozof španělského původu 1935 – Hugh Lawson americký klavírista † 11 března 1997 1936 – Michał Heller polský katolický kněz filosof teolog fyzik astronom 1942 – Ratko Mladić velitel bosenskosrbské armády Republiky srbské 1945 Sammy Gravano americký gangster informátor FBI Liza Minnelli americká zpěvačka a herečka 1946 Dean Cundey americký filmař a kameraman Ja'akov Dorčin izraelský sochař a malíř 1947 – Mitt Romney guvernér státu Massachusetts 1949 – Bill Payne americký hudebník 1950 – Roger Hodgson britský zpěvák hudebník 1956 – Steve Harris baskytarista a zakládající člen skupiny Iron Maiden 1969 – Graham Coxon britský písničkář 1984 − Jaimie Alexander americká herečka Úmrtí Česko 1786 – František Kermer architekt 1710 1809 – Dominik Oesterreicher pozdně barokní malíř 2 srpna 1750 1890 – Otto Pinkas český dramatik a spisovatel 2 března 1849 1891 – Ernst Mayer poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Prachatic 21 ledna 1815 1892 – Matěj Mikšíček moravský národní buditel a spisovatel 3 února 1815 1900 – Alois Krása český novinář a politik 11 března 1828 1910 – Antonín Vojtěch Horák český hudební skladatel 7 července 1875 1918 – Georg Habermann poslanec Českého zemského sněmu 3 dubna 1842 1920 – Dominik Riegel nadporučík dělostřelectva rakouské armády a mistr šermu 24 dubna 1840 1922 – Jaroslav Palliardi moravský archeolog 20 února 1861 1923 – Jan Pinkava český malíř 27 prosince 1846 1930 – Alois Jirásek český spisovatel 23 srpna 1851 1938 – Otokar Fischer divadelní kritik teoretik a historik překladatel dramaturg básník a dramatik 20 května 1883 1939 – Rudolf Kříženecký český architekt 28 října 1861 1943 – Jiří Langer český básník publicista a překladatel 19 března 1894 1948 – Robert Mayr-Harting ministr spravedlnosti Československa 13 září 1874 1961 – Josef Zeman zakladatel moderní československé defektologie 10 října 1867 1962 – Karel Paleček legionář generál zakladatel československých výsadkových jednotek 28 ledna 1896 1969 – Jarmila Švabíková herečka 18 srpna 1906 1974 – Otakar Štorch-Marien český nakladatel a spisovatel 16 září 1897 1975 – Olga Hepnarová vražedkyně 30 června 1951 1977 – Franz Nowotny šumavský pašerák a převáděč 1 prosince 1905 1984 – Jindřich Schmidt český rytec 24 června 1897 1999 – Miloslav Holub herec režisér divadelní ředitel a pedagog 27 února 1915 2004 – Karel Kachyňa režisér 1 května 1924 2010 − Vlastimil Lejsek klavírista a hudební skladatel 21 července 1927 2012 – Josef Fabián regionální kulturní pracovník divadelník a publicista politik 16 dubna 1944 2013 Slavomil Hubálek český psycholog a sexuolog 13 června 1947 Karel Cerman český horolezec 29 září 1926 2014 – Věra Chytilová režisérka 2 února 1929 Svět 250 – svatý Pionius křesťanský kněz upálen ve Smyrně 604 – Řehoř I Veliký papež 1356 – Rudolf I Saský první kurfiřt saský 1284 1672 – Ludmilla Elisabeth von Schwarzburg-Rudolstadt německá básnířka 7 dubna 1640 1673 – Markéta Habsburská manželka císaře Leopolda I česká královna 12 července 1651 1696 – Jean de la Vallée francouzský barokní architekt 1620 1749 – Alessandro Magnasco italský pozdně barokní malíř 4 února 1667 1790 – Andrej Hadik uherský hrabě a rakouský polní maršál 16října 1710 1825 – Maximin Isnard francouzský revoluční politik 16 listopadu 1755 1857 – Jean de Carro švýcarský lékař 8 srpna 1770 1870 – Thomas de Colmar francouzský vynálezce a podnikatel 5 května 1785 1882 – Thomas Martin Easterly americký fotograf 3 října 1809 1898 – Johann Jakob Balmer švýcarský matematik a fyzik 1 května 1825 1901 – Jovan Ilić srbský básník a politik 15 srpna 1824 1907 – Hermann von Loebl předlitavský státní úředník a politik 29 prosince 1835 1914 – George Westinghouse americký vynálezce a průmyslník 6 října 1846 1915 – Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda známý pod jménem Ferdinand Burg 27 prosince 1868 1916 – Marie von Ebner-Eschenbachová hraběnka Dubská rakouská spisovatelka 13 září 1830 1925 Arkadij Timofejevič Averčenko ruský spisovatel 27 března 1881 Sunjatsen čínský politik 12 listopadu 1866 1931 – Jozef Bahéry slovenský hudební skladatel 8 prosince 1844 1935 – Michael Pupin americko-srbský fyzik a vynálezce 4 října 1854 1937 – Charles-Marie Widor francouzský varhaník a skladatel 21 února 1844 1942 – Robert Bosch německý vynálezce a podnikatel 23 září 1861 1943 – Gustav Vigeland norský sochař 11 dubna 1869 1946 – Ferenc Szálasi maďarský politik vůdce pronacistické Strany Šípových křížů 6 ledna 1897 1950 – Heinrich Mann německý spisovatel 27 března 1871 1951 – Alfred Hugenberg německý nacionalistický politik 19 června 1865 1955 – Charlie Parker americký jazzový saxofonista a skladatel 29 srpna 1920 1956 – Boleslaw Bierut polský komunistický politik předseda vlády 18 dubna 1892 1958 – Adolf Záturecký slovenský právník místopředseda Ústavního soudu Československa 22 června 1884 1960 – Semjon Iljič Bogdanov sovětský maršál tankových vojsk 29 srpna 1894 1966 – Sydney Camm britský letecký konstruktér 5 srpna 1893 1970 – Erle Stanley Gardner americký spisovatel 17 července 1889 1978 – John Cazale americký filmový a divadelní herec 12 srpna 1935 1982 – Nikolaj Petrovič Kamanin sovětský letec a vojevůdce 18 října 1908 1990 – Philippe Soupault francouzský básník spisovatel a dramatik 2 srpna 1897 1991 Ragnar Granit finsko-švédský neurofyziolog a nositel Nobelovy ceny 1967 30 října 1900 William Heinesen dánsky píšící faerský spisovatel 15 ledna 1900 Etienne Decroux francouzský herec a mim 19 července 1898 1996 – Gyula Kállai maďarský premiér 1 června 1910 1998 – Jozef Kroner slovenský herec 20 března 1924 1999 – Yehudi Menuhin houslový virtuos a dirigent 22 dubna 1916 2001 – Robert Ludlum americký spisovatel 25 května 1927 2002 Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 února 1938 2003 – Zoran Djindjić srbský politik 1 srpna 1952 2006 – Jurij Brězan lužickosrbský spisovatel 9 června 1916 2008 – Erwin Geschonneck německý herec 27 prosince 1906 2010 – Miguel Delibes španělský spisovatel 17 října 1920 2011 – Joe Morello americký bubeník 17 července 1928 2012 – Michael Hossack americký rockový bubeník člen skupiny The Doobie Brothers 27 října 1946 2013 – Clive Burr britský bubeník člen skupiny Iron Maiden 8 března 1957 2014 – José da Cruz Policarpo portugalský kardinál 26 února 1936 2015 Terry Pratchett anglický autor fantasy 28 března 1948 Michael Graves americký architekt 9 července 1934 Svátky Česko Významný den Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě NATO Řehoř Řehořka Svět Slovensko – Gregor Pranostiky Česko Zahoř vytlúká ledy z lesa Přilétají k nám zase čápi divoké husy kačicelaštovice okolo svatého Řehoře Na svatého Řehoře líný sedlák který neoře Na svatého Řehoře každý sedlák lenoch který neoře Žežule která v březnu velmi křičí čáp který mnoho hřeskádivoké husy které se ukazují oznamují teplé jaro Na svatého Řehoře přeletěly vlaštovičky přes moře Na svatého Řehoře šelma sedlák který neoře Na svatého Řehoře plove led do moře Na svatého Řehoře žába hubu otevře Na svatého Řehoře plove led do moře a čáp letí od moře Na svatého Řehoře všecko na dvoře krákoře Na svatého Řehoře čáp letí od moře žába hubu otevře líný sedlák který neoře Na svatýho Záhoře plave led do moře čáp letí vod moře naštovka přes moře žába hubu vorevře Na svatého Řehoře ledy plují do moře vlaštovičky od moře Na svatého Řehoře čáp letí přes moře žába hubu otevřeledy plují do moře líný sedlák který neoře Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře 13 březen je 72 den roku podle gregoriánského kalendáře 73 v přestupném roce Do konce roku zbývá 293 dní Události Česko 1495 – Na pražském hradě se schází stavové království Českého a rozhodují že všechny doklady do zemských desek budou dávány v jazyce českém ne v latině jako dosud 1858 – František Josef I ruší trestnici na brněnském hradě Špilberku 1862 – Schválením stanov byl v Praze ustanoven první spolek českých spisovatelů Svatobor 2014 – Tomáš Halík vyznamenán Templetonovou cenou Svět 1138 – Kardinál Gregorio Conti byl zvolen vzdoropapežem jako Viktor IV 1781 – William Herschel objevil planetu Uran 1881 – Blízko svého paláce zemřel po bombovém útoku ruský car Alexandr II Nikolajevič 1918 – Skončila bitva u Bachmače 1921 – Mongolsko vyhlásilo svoji nezávislost na Číně 1940 – Skončila druhá bitva u Taipale 1943 – Skončila bitva u Sokolova 1954 – Jednotky Viet Minh zaútočily na Francouze v bitvě u Dien Bien Phu 1988 – Otevřen podmořský tunel Seikan mezi japonskými ostrovy Honšú a Hokkaidó 2013 – Papežem zvolen Jorge Mario Bergoglio zvolil si jméno František Narození Česko 1271 – Guta Habsburská česká královna † 18 června 1297 1746 – Maurus Haberhauer český řádový skladatel a hudební pedagog † 18 února 1799 1752 – Josef Rejcha český hudební skladatel a violoncellista † 5 března 1795 1781 – Joseph Johann von Littrow rakouský astronom † 30 listopadu 1840 1824 – Josef Matyáš Trenkwald česko-rakouský malíř † 28 července 1897 1825 – Josef Baudiš pedagog matematik a fyzik † 7 listopadu 1898 1853 – Josef Jeřábek český hudební skladatel a publicista † 30 června 1914 1856 – Josef Ort český podvodník † 22 března 1902 1871 – Elemír Vollay československý politik † 21 května 1946 1873 – Karel Bastl český hudební skladatel † 24 října 1918 1880 – Josef Gočár český architekt představitel kubismu † 10 září1945 1886 – Růžena Pelantová sociální a politická pracovnice † 1959 1890 – Josef Kubíček český malíř sochař a řezbář † 29 listopadu 1972 1891 – Gustav Skalský český historik numismatik ředitel Národního muzea † 20 září 1956 1881 – Alois Kříž československý politik † 13 března 1945 1888 – Josef Loos český lední hokejista a funkcionář † 15 února 1955 1895 – Ervín Maršák legionář důstojník československé armády † 6 prosince 1944 1923 Miroslav Sýkora člen protikomunistického odboje † 1 srpna 1951 Vladimír Lavický malíř grafik a básník † 19 prosince 1997 1926 Hugo Engelhart lékař a bývalý politický vězeň Jaroslav Jirásek český ekonom 1930 – Josef Rudolf Winkler český zoolog entomolog † 19 února 1993 1931 – Eduard Světlík český spisovatel a překladatel 1935 – Miriam Kantorková česká zpěvačka herečka a moderátorka 1946 – Jaroslav Nešetřil český matematik a výtvarník 1947 – Viktor Preiss český herec Svět 963 – Anna Porfyrogennéta manželka ruského knížete Vladimíra I † 1011 1593 – Georges de La Tour francouzský barokní malíř † 30 ledna 1652 1599 – Svatý Jan Berchmans vlámský jezuita patron mládeže † 13 srpna 1621 1615 – Inocenc XII papež † 27 září 1700 1700 – Michel Blavet francouzský flétnista a skladatel † 28 října 1768 1717 – Johann Lucas Kracker rakouský malíř období baroka † 1779 1733 – Joseph Priestley anglický chemik filozof duchovní a pedagog † 8 února 1804 1741 – Josef II rakouský panovník † 20 února 1790 1763 – Guillaume Marie Anne Brune francouzský napoleonský maršál † 2 srpna 1815 1764 – Charles Grey britský státník † 17 července 1845 1774 – Pierre Narcisse Guérin francouzský malíř † 16 června 1833 1781 – Karl Friedrich Schinkel pruský architekt malíř a scénograf † 9 října 1841 1798 – Abigail Fillmoreová manželka 13 prezidenta USA Millarda Fillmorea † 30 března 1853 1824 – Josef Matyáš Trenkwald česko-rakouský malíř † 28 července 1897 1831 – Gustav Kraatz německý entomolog † 2 listopadu 1909 1833 – Christian Neuhaus dánský fotograf † 21 března 1907 1838 – Viktor Hübner rakouský politik † 27 dubna 1903 1842 – Karol Brančík slovenský lékař a přírodovědec † 18 listopadu 1915 1850 – Attilio Hortis rakouský historik a politik † 23 února 1926 1852 – Oscar Blumenthal německý spisovatel † 24 dubna 1917 1855 – Percival Lowell americký matematik astronom a diplomat † 12 listopadu 1916 1860 – Hugo Wolf rakouský hudební skladatel † 22 února 1903 1870 – John Isaac Briquet švýcarský botanik † 26 října 1931 1874 – Ellery Clark americký atlet olympijský vítěz † 17 února 1949 1879 – Karl Caspar německý malíř † 21 září 1956 1880 – Marius de Zayas mexický výtvarník a spisovatel † 10 ledna 1961 1883 Mehmed Spaho bosenský politik předseda první muslimské politické strany † 29 června 1939 Enrico Toselli italský klavírista a skladatel † 15 ledna 1926 1886 – Arthur Russell britský olympijský vítěz na 3000 metrů překážek † 23 srpna 1972 1887 – Alexander Vandegrift americký generál † 8 května 1973 1888 – Anton Semjonovič Makarenko ukrajinský a sovětský spisovatel a pedagog † 1 dubna 1939 1891 – Felix Aderca rumunský básník spisovatel překladatel a dramatik † 12 prosince 1962 1897 – Jeghiše Čarenc arménský básník oběť stalinského teroru † 29 listopadu 1937 1899 – John Hasbrouck van Vleck americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1977 † 27 října 1980 1900 – Jorgos Seferis řecký básník Nobelova cena za literaturu 1963 † 20 září 1971 1901 – Hanka Krawcec lužickosrbská výtvarnice † 19 října 1990 1905 – Anna Baugová lotyšská spisovatelka † 16 ledna 1991 1911 – L Ron Hubbard americký spisovatel zakladatel dianetiky a scientologie † 24 ledna 1986 1913 Joe Kelly irský automobilový závodník † 28 listopadu 1993 Sergej Vladimirovič Michalkov ruský dramatik spisovatel a autor textu ruské hymny † 27 srpna 2009 Paul Grice britský filozof † 28 srpna 1988 1916 – Jacques Fresco americký multidisciplinární vědec † 1 května 2011 1920 – Feocharij Kessidi řecký historik filosofie † 23 prosince 2009 1921 − Gitta Sereny v Rakousku narozená britská novinářka a spisovatelka † 14 června 2012 1925 Roy Haynes americký jazzový bubeník John Tate americký matematik Gabriel Andrew Dirac anglický matematik † 20 července 1984 1926 – Hans Boesch švýcarský spisovatel † 21 června 2003 1930 – Blue Mitchell americký jazzový trumpetista † 21 květen 1979 1933 – Gero von Wilpert německý spisovatel a literární teoretik † 24 prosince 2009 1937 – Terry Cox britský bubeník 1939 – Neil Sedaka americký zpěvák 1940 – Candi Staton americká soulová a gospelová zpěvačka 1941 Donella Meadowsová americká ekoložka a spisovatelka † 20 února 2001 Mahmoud Darwish palestinský básník † 9 srpna 2008 1942 – Scatman John americký zpěvák † 3 prosince 1999 1944 – Jozef Markuš slovenský politik a předseda Matice slovenské 1945 – Anatolij Fomenko ruský matematik 1946 – Yann Arthus-Bertrand francouzský fotograf 1947 – Ry Cooder americký kytarista zpěvák hudební skladatel 1948 – Dave Mattacks rockový a folkový bubeník 1949 – Philip J Currie kanadský paleontolog 1950 – William H Macy americký filmový herec a spisovatel 1960 – Adam Clayton baskytarista irské rockové skupiny U2 1967 – Billy Corgan americký hudebník a textař 1971 − Annabeth Gish americká herečka 1989 − Peaches Geldof anglická televizní moderátorka modelka a novinářka † 7 dubna 2014 Úmrtí Česko 1516 – Vladislav II Jagellonský český král 1456 1601 – Mordechaj Maisel primas Židovského města pražského 1528 1686 – Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště slezský šlechtic 5 ledna 1615 1720 – Giovanni Battista Alliprandi významný v Čechách působící barokní architekt italského původu cca 1665 1762 – Johann Schmidl jezuitský historik 22 prosince 1693 1817 – Matěj Sojka český varhaník a hudební skladatel 12 února 1740 1846 – František Hantschel osmý arciděkan v Horní Polici 19 listopadu 1752 1847 – Jakub Kolečko patolog a soudní lékař 4 července 1803 1853 – Vincenc Eduard Milde litoměřický biskup vídeňský arcibiskup 11 května 1777 1876 – Josef Führich česko-rakouský malíř 9 února 1800 1889 – Jaroslav Pospíšil pražský nakladatel 13 září 1812 1900 – Jan Ondříček houslista kapelník a pedagog 6 května 1832 1912 – Ella Hruschka rakouská učitelka spisovatelka novinářka a aktivistka za práva žen 7 května 1851 1930 – Rudolf Ferdinand Kinský český šlechtic 2 prosince 1859 1933 – Jaromír Pečírka vojenský lékař 19 dubna 1864 1942 – Josef Tvrdý český profesor filosofie a psychologie 4 května 1877 1944 – Pavel Kohn-Kubín vojenský pilot 10 června 1913 1945 – Alois Kříž československý politik 13 března 1881 1950 – Jan Konůpek český grafik a malíř 10 října 1883 1951 – Eduard Schönbach-Nitsche kanovník katedrální kapituly sv Štěpána v Litoměřicích 28 ledna 1872 1957 – František Lašek český herec 31 března 1883 1963 Jan Bartejs voják a velitel výsadku Potash 24 listopadu 1912 Marie Desfours-Walderode česká šlechtična vojenská lékařka 18 července 1880 1968 – Bohumír Pokorný hudební skladatel 8 listopadu 1877 1976 – Miloslav Valouch fyzik a politik 4 srpna 1903 1977 Josef Šebánek filmový herec 22 července 1915 Jan Patočka významný český filosof komeniolog a fenomenolog 1 června 1907 1997 – Karel Pecka spisovatel politický vězeň a disident 6 prosince 1928 2007 – Jan Simota sochař medailér pedagog 19 září 1920 Svět 565 – Belisar byzantský vojevůdce za vlády císaře Justiniána 993 – Hodo I z Lausitz markrabě saské Východní marky cca 930 1271 – Jindřich z Almainu syn Richarda z Cornwallu 1235 1569 – Ludvík I de Condé princ z rodu Bourbonů vůdce hugenotů 7 května 1530 1572 – Petar Hektorović chorvatský šlechtic básník a překladatel ? 1487 1619 – Richard Burbage anglický herec 6 ledna 1568 1663 – Eduard Falcký falcký princ syn Fridricha Falckého 5 října 1625 1669 – Marie Iljinična Miloslavská ruská carevna manželka Alexeje I Michajloviče ? 1625 1711 – Nicolas Boileau francouzský historik a literární teoretik 1 listopadu 1636 1719 – Johann Friedrich Böttger objevitel výroby porcelánu 4 února 1682 1720 – Giovanni Battista Alliprandi italský architekt působící v Čechách 1665 1746 – Charles-Gaspard-Guillaume de Vintimille du Luc arcibiskup pařížský 15 listopadu 1655 1767 – Marie Josefa Saská manželka francouzského následníka trůnu Ludvíka Ferdinanda 4 listopadu 1731 1808 – Kristián VII dánský král 1749 1851 – Karl Lachmann německý filolog 4 března 1793 1879 – Adolf Anderssen německý šachový mistr 6 července 1818 1881 Nikolaj Rysakov ruský revolucionář 14 května 1861 Nikolaj Kibalčič ruský revolucionář 19 října 1853 Andrej Željabov ruský revolucionář 17 srpna 1851 Alexandr II Nikolajevič ruský car 29 dubna 1818 1901 – Benjamin Harrison 23 prezident Spojených států 20 srpna 1833 1906 – Susan B Anthony americká aktivistka hnutí za práva žen 15 února 1820 1913 – Ernst Georg Ravenstein britský geograf a kartograf 30 prosince 1834 1915 – Sergej Witte premiér Ruska 29 června 1849 1918 – César Antonovič Kjui ruský skladatel 18 ledna 1835 1919 – Ivan Bubnov ruský konstruktér ponorek 18 ledna 1872 1920 – Mary Devens americká fotografka 17 května 1857 1929 – Henry Scott Tuke britský malíř a fotograf 12 června 1858 1933 – Robert Innes jihoafrický astronom 10 listopadu 1861 1934 – Victor Barrucand francouzský novinář a spisovatel 7 října 1864 1937 – Elihu Thomson americký vynálezce 29 března 1853 1939 – Lucien Lévy-Bruhl francouzský filozof 10 dubna 1857 1952 – Johan Nygaardsvold premiér Norska 6 září 1879 1953 – Johan Laidoner estonský vojevůdce 1884 1954 – Cesar Klein německý expresionistický malíř 14 září 1876 1955 – Tribhuvan nepálský král 30 června 1906 1960 – Alžběta Amálie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně a lichtenštejnská princezna 7 července 1878 1963 – Leon Berbecki polský generál 25 července 1875 1965 – Corrado Gini italský sociolog a statistik 23 května 1884 1966 – Max Clara rakouský anatom 12 února 1899 1970 – Emil Ruder švýcarský typograf a grafický designér 20 března 1914 1972 – Tony Ray-Jones britský fotograf 1941 1975 – Ivo Andrić jugoslávský prozaik básník esejista a diplomat 9 října 1892 1977 – František Krištof Veselý slovenský herec zpěvák a režisér 12 dubna 1903 1987 – Helmut Folwart německý kněz filozof pedagog 16 září 1902 1990 – Bruno Bettelheim americký psycholog 25 srpna 1903 1996 Krzysztof Kieślowski filmový režisér 1941 Lucio Fulci italský režisér scenárista a herec 17 července 1927 1998 – Judge Dread anglický reggae a ska umělec 2 května 1945 2002 – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 2004 – Franz König rakouský kardinál 3 srpna 1905 2006 – Jimmy Johnstone skotský fotbalista 30 září 1944 2007 – Karol Spišák slovenský herec a režisér 17 srpna 1941 2008 – Martin Fierro americký jazzový saxofonista zpěvák hudební skladatel 18 ledna 1942 2010 – Jean Ferrat francouzský zpěvák a básník 26 prosince 1930 2012 – Michel Duchaussoy francouzský divadelní a filmový herec 29 listopadu 1938 2014 − Al Harewood americký jazzový bubeník 3 června 1923 2015 – Daevid Allen australský hudebník 13 ledna 1938 Svátky Česko Růžena Rosa Rozálie Rozana Rozina Rozita Kira Zachar Zachariáš Svět den planety Pluto Slovensko – Vlastimil 14 březen je 73 den roku podle gregoriánského kalendáře 74 v přestupném roce Do konce roku zbývá 292 dní Události Česko 1939 – Česko-Slovensko druhá republika se rozpadlo na Slovenský stát slov Slovenský štát a Protektorát Čechy a Morava ustanoven 16 března Svět 1919 – Zanikla Saská republika rad 1939 – Ustanoven Slovenský stát 2004 – V parlamentních volbách ve Španělsku zvítězila Socialistická strana vedená José Luisem Rodríguezem Zapaterem nad Lidovou stranou dosavadního premiéra José María Aznara Narození Česko 1722 – Josef Ceregetti malíř a kronikář † 6 července 1799 1752 – Josef Malínský český sochař významný umělec období empíru † 9 července 1827 1805 – Eduard Clam-Gallas rakouský generál † 17 března 1891 1810 – Antonín Vincenc Šlechta český lékař-balneolog † 2 ledna 1886 1821 – Vilém Gabler český pedagog a novinář † 27 února 1897 1823 – František Václav Pštross pražský podnikatel a politik † 12 června 1863 1839 – Václav Frič obchodník s přírodninami a podnikatel † 10 června 1916 1844 – Jan Machytka architekt † 28 července 1887 1846 – Karl Schöppe starší rakouský a český podnikatel a politik † 6 listopadu 1904 1852 – Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky český šlechtic a politik † 19 března 1910 1856 Julius Petschek český a německý bankéř † 22 ledna 1932 Otakar Georgius Paroubek spisovatel kartograf dramatik a cestovatel † 4 dubna 1909 1859 – Irma Reichová česká operní pěvkyně † 5 června 1930 1875 – Josef Šrámek slezský zemský prezident † 23 července 1937 1877 – Milada Schusserová česká malířka † 25 listopadu 1931 1880 – Bohumil Bydžovský český matematik † 6 května 1969 1881 – Josef Anderle profesor technické mechaniky a termomechaniky rektor ČVUT † 5 února 1959 1883 – Otakar Nejedlý český malíř † 17 června 1957 1884 – Karel Dostal český divadelní režisér a herec † 1 března 1966 1896 Josef Krejsa český malíř † 21 dubna 1941 Bohuš Stejskal český divadelní režisér † 18 května 1955 1901 – János Esterházy politický vůdce maďarské menšiny v Československu † 8 března 1957 1906 – Rudolf Bureš lékař odbojář politik † 25 února 1980 1912 – Josef Šandera voják a velitel výsadku Barium † 9 března 1945 1915 – Ondřej Petrů teolog profesor církevního práva překladatel Nového zákona † 6 prosince 1970 1921 – Anna Magdalena Schwarzová řádová sestra vězeňkyně nacistického i komunistického režimu 1923 – Jiří Spěváček historik † 2 června 1996 1924 – Jan Šrámek český architekt † 10 listopadu 1978 1926 – Eduard Landa malíř regionu Podorlicka † 7 dubna 2006 1937 – Jaroslava Staňková česká architektka vysokoškolská učitelka a spisovatelka † 26 dubna 2010 1932 – Zdeněk Sirový český režisér a scenárista † 24 května 1995 1934 – Eugene Cernan americký astronaut 1936 – Ivo Bláha český hudební skladatel 1942 – Jožka Černý moravský zpěvák lidových písní 1943 – Rudolf Křesťan český redaktor a spisovatel 1944 – Václav Nedomanský československý hokejový útočník 1946 Pavel Bratinka politik Ivana Janů místopředsedkyně Ústavního soudu 1952 – Zuzana Geislerová česká herečka 1981 Jan Polák český fotbalista Katarína Knechtová slovenská zpěvačka André Reinders český MMA bojovník Svět 1681 – Georg Philipp Telemann německý hudební skladatel a varhaník † 25 června 1767 1709 – Gabriel Bonnot de Mably francouzský historik † 2 dubna 1785 1756 – Vincent-Marie Viénot de Vaublanc francouzský politik † 21 srpna 1845 1794 – Józef Bem polský generál a národní hrdina † 10 prosince 1850 1801 – Kristjan Jaak Peterson estonský básník † 4 srpna 1822 1804 – Johann Strauss starší rakouský skladatel † 25 září 1849 1807 – Joséphine de Beauharnais mladší královna Švédska a Norska † 7 června 1876 1812 – Peter Desaga mechanik na Univerzitě v Heidelbergu † po 1879 1820 – Viktor Emanuel II první král sjednocené Itálie † 9 ledna 1878 1822 – Tereza Marie Neapolsko-Sicilská poslední brazilská císařovna† 28 prosince 1889 1835 – Giovanni Schiaparelli italský astronom † 4 července 1910 1844 – Umberto I Dobrý italský král † 29 července 1900 1853 – Ferdinand Hodler švýcarský malíř † 19 května 1918 1859 – Adolf Bertram arcibiskup vratislavský a kardinál † 6 července 1945 1862 – Vilhelm Bjerknes norský fyzik a meteorolog † 9 dubna 1951 1863 – Casey Jones americký strojvedoucí † 30 dubna 1900 1864 – Alfred Redl rakousko-uherský důstojník a ruský špión † 25 května 1913 1874 – Anton Philips nizozemský podnikatel † 7 října 1951 1878 – Karl Jaray rakouský architekt působící i v Československu † 29 listopadu 1947 1879 – Albert Einstein německý a americký fyzik oceněný Nobelovou cenou † 18 dubna 1955 1880 Stefan Hedrich generál rakouské-uherské armády a Waffen-SS † 1 února 1975 Thyra Dánská dánská princezna † 2 listopadu 1945 1882 – Wacław Sierpiński polský matematik † 21 října 1969 1885 – Hendrik Sartov dánský fotograf a kameraman † 21 března 1970 1898 – Karl Burk generál Waffen-SS † 23 září 1963 1902 – Gottfried Toskánský rakouský arcivévoda a titulární toskánský velkovévoda † 21 ledna 1984 1904 – Karl Nüchterlein německý konstruktér prvních jednookých zrcadlovek † 1945 1905 – Raymond Aron francouzský filosof sociolog a politolog † 17 října 1983 1908 Joseph André belgický kněz Spravedlivý mezi národy † 1 června 1973 Koča Popović srbský komunistický politik † 20 října 1992 Maurice Merleau-Ponty francouzský fenomenologický filosof † 3 května 1961 1910 Jozef Feranec 14 biskup banskobystrický † 3 května 2003 Ernst Schäfer německý ornitolog † 21 července 1992 1911 – Akira Jošizawa japonský origamista † 14 března 2005 1913 – Dominik Tatarka slovenský spisovatel † 10 května 1989 1914 – Sári Barabás maďarská operní pěvkyně − sopránistka † 16 dubna 2012 1918 Abba Kovner izraelský básník spisovatel a partyzánský vůdce † 25 září 1987 John McCallum australský herec scénárista a televizní producent † 3 února 2010 1919 – Luther Henderson americký hudební skladatel a klavírista † 29 července 2003 1923 – Diane Arbus americká fotografka † 26 června 1971 1925 – John Barrington Wain anglický spisovatel † 24 května 1994 1928 – Frank Borman americký astronaut 1933 Quincy Jones americký hudebník dirigent skladatel a trumpetista Michael Caine anglický herec držitel dvou Oscarů Anu Kaipainen finská spisovatelka † 29 září 2009 1934 Eugene Cernan americký astronaut česko-slovenského původu Dionigi Tettamanzi italský kardinál Shirley Scott americká varhanice † 10 března 2002 1935 – Per Christian Jersild švédský spisovatel a lékař 1938 – Glauber Rocha brazilský filmový režisér dokumentarista herec a spisovatel † 22 srpna 1981 1939 – William B Lenoir americký astronaut † 28 srpna 2010 1942 – Peter Galton britský vertebrátní paleontolog 1943 – Jim Pons americký zpěvák a baskytarista 1944 – Jozef Žarnay slovenský spisovatel 1945 – Walter Parazaider americký saxofonista flétnista a skladatel 1948 Billy Crystal americký herec spisovatel producent a filmový režisér James Nachtwey americký fotožurnalista a válečný fotograf 1949 – Ollie Halsall britský kytarista † 29 května 1992 1951 – Gabriela Rothmayerová slovenská spisovatelka a novinářka Úmrtí Česko 1664 – Jan Mydlář kat pražských měst 1572 1873 – Vincenc Mastný podnikatel a politik 23 listopadu 1809 1899 – Rudolf Karel Zahálka český spisovatel 26 listopadu 1867 1911 – Josef Lowag regionální spisovatel z oblasti Jeseníků přírodovědec 18 září 1849 1932 – František Valoušek kněz a politik 26 července 1863 1936 – Adolf Glöckner poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Morašic 16 července 1850 1941 – Josef Babánek učitel a politik 20 června 1863 1942 Robert Guttmann židovský naivní malíř 20 dubna 1880 Karel Weinfurter překladatel spisovatel mystik a okultista 27 května 1867 1945 – Dalibor Brochard československý letec 246 perutě RAF 11 května 1924 1953 – Klement Gottwald československý politik prezident 1948–1953 23 listopadu 1896 1954 Štefan Bíro československý fotbalista 12 dubna 1913 Bohuslav Ečer soudce Mezinárodního soudního dvora 31 července 1893 1958 – Artur Pavelka československý politik 28 září 1875 1962 – Karel Bejbl československý fotbalový reprezentant 17 ledna 1906 1965 – Jaroslav Novák český skaut a spisovatel 31 ledna 1894 1982 – Jan Jílek malíř 5 prosince 1905 1985 Světla Amortová česká herečka a politička 7 ledna 1911 František Patočka lékař a imunolog 22 září 1904 1995 – Oldřich Němec československý hokejový reprezentant 16 července 1922 1998 – Leo Sotorník československý gymnasta olympionik 11 dubna 1926 2002 – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 2007 – Pavel Novák jazykovědec fonetik a albanista 5 ledna 1932 2011 – Josef Kinský šlechtic 19 listopadu 1913 2014 – Otakar Brousek starší český herec 28 září 1924 Svět 1105 – Judita Marie Švábská uherská královna a polská kněžna 9 dubna 1054 1271 – Helena Angelina Doukaina sicilská královna 1242 1571 – Jan Zikmund Zápolský maďarský král 7 července 1540 1603 – Ulrich III Meklenburský vévoda z Meklenburku 5 března 1527 1632 – Hidetada Tokugawa druhý šógun Tokugawské dynastie 2 května 1579 1635 – Jacques Callot francouzský kreslíř a rytec 1592 1647 – Frederik Hendrik Oranžský princ oranžský nizozemský místodržitel 29 ledna 1584 1682 – Jacob van Ruisdael nizozemský barokní malíř 1628 1801 – Ignacy Krasicki polský prozaik 3 února 1735 1803 – Friedrich Gottlieb Klopstock německý básník a jazykovědec 2 července 1724 1811 – Augustus Fitzroy britský státník 28 září 1735 1826 – Johann Baptist von Spix německý zoolog přírodovědec a cestovatel v Jižní Americe 9 února 1781 1848 – Adriano Balbi italský geograf a statistik 5 dubna 1782 1873 – Joseph Schlegel rakouský metalurgický odborník a politik 12 srpna 1803 1883 – Karl Marx německý filosof a ekonom 5 května 1818 1907 – Julius Naue německý malíř kreslíř rytec 17 července 1833 1908 – Lester Allan Pelton americký vynálezce 5 září 1829 1915 – Lincoln Beachey americký průkopník letectví 3 března 1887 1918 Gennaro Rubino pachatel atentátu na belgického krále Leopolda II 23 listopadu 1859 Lucretia Garfieldová manželka 20 prezidenta USA Jamese A Garfielda 19 dubna 1832 1920 – Nikolaj Sergejevič Korotkov ruský chirurg 26 února 1874 1927 – Max Weiss rakouský šachový mistr 21 července 1857 1932 – George Eastman americký podnikatel a vynálezce 12 července 1854 1940 – Gabriele Possanner rakouská lékařka 27 ledna 1860 1944 – Pavel Česnokov ruský hudební skladatel a sbormistr 12 listopadu 1877 1946 Werner von Blomberg vrchní velitel Wehrmachtu 2 září 1878 Pantelis Karasevdas řecký střelec olympijský vítěz 1877 1955 – Marcel Rochas francouzský módní návrhář 24 února 1902 1957 – Boris Nikolajevič Jurjev ruský letecký konstruktér 10 listopadu 1889 1960 – Oliver Kirk americký boxer olympijský vítěz 20 dubna 1884 1967 – Moše Štekelis izraelský archeolog 18 června 1898 1968 Erwin Panofsky německý historik umění 30 března 1892 Josef Harpe německý generál Wehrmachtu za druhé světové války 21 září 1887 1969 – Ben Shahn americký novinářský fotograf 12 září 1898 1970 – Fritz Perls americký psycholog 8 července 1893 1973 – Howard Hathaway Aiken počítačový konstruktér 8 března 1900 1975 – Susan Haywardová americká herečka 30 června 1917 1988 – Bruno Balz německý tvůrce textů písní 6 října 1902 1989 – Zita Bourbonsko-Parmská poslední císařovna rakouská královna česká a uherská 9 května 1892 1995 – William Alfred Fowler americký fyzik a astrofyzik Nobelova cena za fyziku 1983 9 srpna 1911 2005 – Akira Jošizawa japonský origamista 14 března 1911 2006 – Lennart Meri spisovatel režizér estonský prezident 29 března 1929 2007 Roger Beaufrand francouzský cyklista 25 září 1908 Sa'dun Hammádí irácký politik premiér 1991 22 června 1930 2008 – Chiara Lubichová katolická aktivistka zakladatelka hnutí Fokoláre 22 ledna 1920 2010 – Peter Graves americký herec 18 března 1926 2011 – Big Jack Johnson americký bluesový kytarista a zpěvák 30 července 1940 2012 – Eddie King americký kytarista 21 dubna 1938 2014 – Tony Benn britský politik 3 dubna 1925 Svátky Česko Rút Matylda Hilda Maud Svět Mezinárodní den akcí proti přehradám a pro řeky vodu a život Den čísla pí – tzv Den pí Mezinárodní Steak & BlowJob day Slovensko – Matilda 15 březen je 74 den roku podle gregoriánského kalendáře 75 v přestupném roce Do konce roku zbývá 291 dní Události Česko 1645 Do čela Švédy obleženého Brna je postaven Raduit de Souches 1783 Zbytek Slezska které po válkách s Pruskem zůstalo Rakousku byl připojen k Moravě 1939 Začala okupace Čech a Moravy vojsky nacistického Německa de iure zanikla Druhá republika Došlo společně s odporem strážných skladu v nedalekém Meziříčí k jedinému známému boji československých vojáků s německou armádou při obsazování Čech a Moravy k tzv bitvě u Czajankovy kasárny 1990 Ve věznici Leopoldov byla zahájena protestní hladovka vězňů která vyústila v největší vězeňskou vzpouru v Československu Svět 44 přnl – Dnes začínaly v Římě Březnové Idy kdy byl zavražděn Caesar 1848 – Počátek Maďarské revoluce a boje za nezávislost v letech 1848–1849 1917 – Abdikoval ruský car Mikuláš II Romanov 1938 – Byly popraveny významné osobnosti čtvrtého moskevského procesu např Bucharin Rykov nebo Jagoda 1985 – Zaregistrována první internetová doména s příponou com Konkrétně to byla doména symbolicscom která dnes již původnímu majiteli nepatří Narození Česko 1818 – Leopold Hasner von Artha rakouský politik † 5 června 1891 1834 – Karel Purkyně český malíř † 5 dubna 1868 1835 – Leo Nagel český právník spisovatel a politik německé národnosti † 12 dubna 1891 1842 – Josef V Pokorný vlastenecký básník † 2 února 1933 1861 – Augustin Němejc český malíř † 16 srpna 1938 1869 – Josef Schinzel světící biskup olomoucké diecéze † 28 července 1944 1870 – Jaroslav Pulda herec operetní režisér a autor komedií † 11 listopadu 1926 1878 – Miroslav Šustera český atlet a olympionik † 5 prosince 1961 1882 – Josef Haszpra umělecký slévač † 21 listopadu 1966 1884 Rudolf Piskáček hudební skladatel † 24 prosince 1940 Alfred Maria Jelínek právník hudební skladatel a sbormistr † 24 září 1932 Oldřich Starý český architekt rektor ČVUT † 3 ledna 1971 1894 – Sláva Vorlová česká zpěvačka klavíristka a hudební skladatelka † 24 srpna 1973 1909 – Jaroslava Muchová malířka dcera malíře Alfonse Muchy † 9 listopadu 1986 1913 – Antonín Novotný herec a chemik † 24 dubna 2005 1920 – Bohumil Kudrna kanoista † 11 února 1991 1925 – Jaroslava Adamová herečka † 16 června 2012 1926 – Ludmila Freiová česká spisovatelka † 12 října 2014 1934 – Radoslav Kvapil český klavírista 1936 – Paul Fierlinger tvůrce animovaných filmů a dokumentů 1939 − Laco Tropp jazzový bubeník 1940 – Tomáš Ježek český ekonom politik a vysokoškolský pedagog 1943 − Olga Schoberová herečka 1944 − František Novotný spisovatel 1984 – Jana Birgusová herečka Svět 1591 – Alexandre de Rhodes francouzský misionář ve Vietnamu † 5 listopadu 1660 1695 – Alexandr Josef Sułkowski polský šlechtic říšský kníže † 21 května 1762 1713 – Nicolas Louis de Lacaille francouzský astronom † 21 března 1762 1720 – Filip Parmský parmský vévoda † 18 července 1765 1738 – Cesare Beccaria italský filosof a ekonom † 28 listopadu 1794 1767 – Andrew Jackson americký prezident † 8 června 1845 1779 – William Lamb britský státník † 24 listopadu 1848 1790 – Nicola Vaccai italský skladatel a pedagog † 5 srpna 1848 1809 – Joseph J Roberts první prezident svobodného afrického státu Libérie † 24 února 1876 1813 – John Snow anglický lékař průkopník anestezie a epidemiologie † 16 června 1858 1815 – John Heneage Jesse anglický historik † 7 července 1874 1821 Johann Josef Loschmidt rakouský chemik a fyzik † 8 července 1895 Eduard Heine německý matematik † 21 října 1881 1830 Élisée Reclus francouzský geograf a anarchista † 4 července 1905 Paul Heyse německý spisovatel† 2 dubna 1914 John Moresby britský námořní důstojník † 12 července 1922 1835 – Eduard Strauß rakouský dirigent a skladatel † 28 prosince 1916 1839 – August Rohling rakouský katolický teolog a antisemita † 23 ledna 1931 1844 – Wilhelm J Burger rakouský fotograf a malíř † 10 března 1920 1845 Thomas Custer důstojník armády USA † 25 června 1876 Žofie Saská saská princezna a bavorská vévodkyně † 9 března 1867 1858 – Liberty Hyde Bailey americký botanik † 15 prosince 1954 1869 – Stanisław Wojciechowski prezident Polska † 9 dubna 1953 1876 – Tiburcio Carías Andino prezident Hondurasu † 23 prosince 1969 1880 – Wolfgang Muff generál nacistického Německa † 17 května 1947 1882 – James Lightbody americký atlet trojnásobný olympijský vítěz v roce 1904 † 2 března 1953 1884 – Angelos Sikelianos řecký básník a dramatik † 9 června 1951 1889 – Hiroaki Abe viceadmirál japonského námořnictva v průběhu druhé světové války † 6 února 1949 1890 – Nikolaj Smirnov sovětský spisovatel † 27 června 1933 1897 Erik Malmberg švédský zápasník olympijský vítěz † 9 května 1964 Jackson Scholz americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz † 26 října 1986 1900 Luigi Longo italský komunistický politik † 16 března 1980 Ernst Neufert německý architekt † 23 února 1986 1903 – Józef Czechowicz polský básník † 9 září 1939 1907 – Zarah Leander švédská herečka a zpěvačka † 23 června 1981 1910 – An Rutgers van der Loeff-Basenauová nizozemská spisovatelka † 19 srpna 1990 1912 – Lightnin' Hopkins americký bluesový kytarista a zpěvák † 30 ledna 1982 1918 – Richard Ellmann americký literární kritik a historik † 13 května 1987 1919 – George Avakian americký hudební producent 1922 – Karl-Otto Apel německý filosof 1930 Žores Ivanovič Alfjorov ruský fyzik Martin Karplus americký teoretický chemik Nobelova cena za chemii 2013 1931 − D J Fontana americký bubeník 1932 Alan Bean americký astronaut Jerzy Hoffman polský režisér 1933 – Philippe de Broca francouzský režisér † 26 listopadu 2004 1935 – Leonid Jengibarov sovětský arménsko-ruský scenárista herec klaun a mim † 25 července 1972 1937 – Valentin Rasputin ruský spisovatel a politik 1938 Charles Lloyd americký saxofonista Dick Higgins anglický hudební skladatel a básník † 25 října 1998 1939 – Laco Tropp slovenský jazzový bubeník 1940 – Phil Lesh americký rockový baskytarista 1941 Karol Čálik slovenský herec a zpěvák Mike Love americký zpěvák a hudební skladatel člen skupiny The Beach Boys 1943 David Cronenberg kanadský režisér scenárista a příležitostný herec Sly Stone americký hudebník hudební skladatel producent a zpěvák 1944 − Joachim Kühn německý jazzový klavírista 1946 – Krass Clement dánský fotograf 1947 André Gelpke německý fotograf Juraj Kukura slovenský herec 1950 – Anatolij Vladimirovič Kaminskij předseda Nejvyššího sovětu Podněsterské moldavské republiky 1957 – Juan José Ibarretxe baskický politik 1966 – Władysław Stasiak polský politik † 10 dubna 2010 1969 – Kim Raver americká herečka proslulá rolí Dr Teddy Altman v seriálu Chirurgové 1977 – Joe Hahn Americký DJ člen skupiny Linkin Park 1981 – Viktória Ráková slovenská herečka maďarské národnosti 1985 – Antti Autti finský snowboardista 1988 – Maria Minerva estonská hudebnice Úmrtí Česko 1695 – Michael Ernst Beer děkan katedrální kapituly v Litoměřicích 1640 1818 – Karel Postl malíř a grafik 9 listopadu 1769 1888 – Jan Zacpal novinář a buditel na Opavsku 27 dubna 1844 1897 – Edvard Jelínek spsovatel organizátor všeslovanských vztahů 6 června 1855 1898 – Václav Kosmák český novinář a spisovatel 5 září 1843 1891 – Josef Chmelíček kněz teolog hudební skladatel pedagog a spisovatel 23 března 1823 1915 – Herbert Masaryk český malíř syn prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka 1 května 1880 1917 Bohumila Klimšová spisovatelka a překladatelka 7 prosince 1851 Heřman z Tardy vysoký představitel evangelické církve 19 listopadu 1832 1925 – Jan Evangelista Chadt-Ševětínský lesník a autor lesnické literatury 26 února 1860 1929 – Otakar Hübner československý politik 14 prosince 1870 1943 Vladislav Soukup zahraniční voják výsadkář 8 února 1913 Antonín Kubec příslušník výsadku Bronse 21 března 1911 Miroslav Křičenský voják a příslušník výsadku Iridium 20 dubna 1915 Miroslav Špot voják a příslušník výsadku Iridium 2 července 1915 Bohumír Martínek voják a příslušník výsadku Bronse 21 března 1916 Bohumír Kobylka československý voják a příslušník výsadku Iridium 23 září 1921 1950 – Antonín Dušek katolický kněz biskupský vikář 10 prosince 1865 1960 – Eduard Čech český matematik 29 června 1893 1962 František Hájek soudní lékař 30 listopadu 1886 Anna Steimarová herečka 7 července 1889 1964 – Július Klimko československý politik 12 dubna 1871 1975 – František Dobeš český spisovatel 17 prosince 1895 1982 – Vladimír Šmeral divadelní a filmový herec 16 října 1903 1983 – Oldřich Nový herec filmový režisér a zakladatel Nového divadla 1889 1986 – František Čůta český analytický chemik 15 listopadu 1898 1999 – Josef Danda architekt 2 ledna 1906 2002 – Josef Macur děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně 5 července 1928 2003 – Jaroslav Boček redaktor spisovatel a scenárista 25 května 1932 2004 – Jana Halířová loutkoherečka 13 dubna 1942 2008 – Karel Matějka český jaderný fyzik 17 června 1943 2012 – Bohuslav Bubník člen sokolského druhého odboje 22 dubna 1918 Zdeněk Masopust právní filosof teoretik a politik 26 února 1938 2014 Karel Kraus teatrolog dramaturg a překladatel 28 ledna 1920 Jiří Pistorius literární historik a kritik 19 března 1922 Svět 44 př n l – Julius Caesar římský politik a vojevůdce 12 nebo 13 července 100 př n l 220 – Cchao Cchao vojenský vůdce a ministr dynastie Chan 155 1190 – Isabela Henegavská francouzská královna 1170 1206 – Muhammad z Ghóru sultán Ghórské říše 1162 1292 – Tomáš II Zaremba šestnáctý vratislavský biskup kolem 1230 1416 – Jan z Berry francouzský vévoda 30 listopadu 1340 1644 – Luisa Juliana Oranžská oranžsko-nassavská princezna falcká kurfiřtka 31 března 1576 1673 – Jan Kryštof Müller rakouský kartograf † 21 června 1721 1721 – Luisa Meklenburská dánská a norská královna jako manželka Frederika IV 28 srpna 1667 1723 – Johann Christian Günther německý básník 8 dubna 1695 1728 – Anna Petrovna ruská velkokněžna 27 ledna 1708 1820 – Klement Maria Hofbauer rakouský katolický kněz světec patron Vídně 26 prosince 1751 1832 – Otto Wilhelm Masing estonský národní buditel a jazykovědec 8 listopadu 1763 1836 – Karl Hermann Heinrich Benda německý hudebník a hudební skladatel 2 května 1748 1839 – Cipriano Palafox y Portocarrero hrabě z Montija a otec poslední francouzské císařovny Evženie 1784 1842 – Luigi Cherubini italský a francouzský hudební skladatel 14 srpna 1760 1852 – Antoine de Lhoyer francouzský skladatel a kytarista 6 září 1768 1849 – Giuseppe Gasparo Mezzofanti italský kardinál a polyglot 19 září 1774 1868 – François-Édouard Picot francouzský neoklasicistní malíř 17 října 1786 1886 – Edward Tuckerman americký botanik 7 prosince 1817 1897 – James Joseph Sylvester anglický matematik 3 září 1814 1898 – Henry Bessemer anglický vynálezce 19 ledna 1813 1900 – Robert von Puttkamer pruský politik 5 května 1828 1905 Hermann Hüffer německý právník a historik 24 března 1830 Amalie Skramová norská spisovatelka 22 srpna 1846 1917 – Sergej Zubatov agent ruské carské policie 2 března 1864 1920 – Edmund Reitter rakouský entomolog 22 října 1845 1926 – Dmitrij Andrejevič Furmanov ruský spisovatel 7 listopadu 1891 1929 – Pinetop Smith americký jazzový klavírista 11 června 1904 1930 – Antonio Beltramelli italský spisovatel 11 ledna 1879 1933 – Paul Féval mladší francouzský prozaik 25 ledna 1860 1934 – Davidson Black kanadský paleoantropolog 25 července 1884 1937 Paul Kutter lucemburský fotograf 5 října 1863 Howard Phillips Lovecraft americký básník a spisovatel 20 srpna 1890 1938 Nikolaj Ivanovič Bucharin bolševický revolucionář politik a spisovatel 9 října 1888 Nikolaj Krestinskij bolševický revolucionář sovětský politik a diplomat 13 října 1883 Alexej Rykov sovětský politik 25 února 1881 Genrich Jagoda velitel NKVD iniciátor moskevských procesů 7 listopadu 1891 1941 – Alexej von Jawlensky ruský malíř 25 března 1865 1942 – Alexander von Zemlinsky rakouský dirigent a hudební skladatel 14 října 1871 1944 – Eduard Konrád Zirm rakouský oční lékař 18 března 1863 1946 – Alexander Langsdorff německý archeolog a vůdce SS 14 prosince 1898 1953 – Marc Birkigt švýcarský konstruktér zakladatel firmy Hispano-Suiza 8 března 1878 1955 – Eduard Pichl rakouský horolezec 15 září 1872 1956 – Ernst von Starhemberg rakouský ministr vnitra a vicekancléř 10 května 1899 1957 Rudolf Kastner maďarský novinář a právník zachránce Židů ? 1906 Moša Pijade jugoslávský komunistický politik a partyzán 4 ledna 1890 1959 – Lester Young americký saxofonista a klarinetista 27 srpna 1909 1961 – Akiba Rubinstein polský šachový velmistr 12 prosince 1882 1962 – Arthur Holly Compton americký fyzik nositel Nobelovy ceny 1927 1892 1970 Josef Martin Bauer německý spisovatel 11 března 1901 Arthur Adamov francouzský dramatik 23 srpna 1908 1974 – Ferdinand Ďurčanský slovenský politik 18 prosince 1906 1975 – Aristoteles Onassis řecký rejdař a miliardář 20 ledna 1906 1977 – Marg Moll francouzsko-německá malířka 2 srpna 1884 1981 – René Clair francouzský filmový režisér a spisovatel 11 listopadu 1898 1984 – Ken Carpenter americký olympijský vítěz v hodu diskem 19 dubna 1913 1988 – Dannie Richmond americký bubeník 15 prosince 1935 1990 – José Antonio Bottiroli argentinský hudební skladatel a básník 1 ledna 1920 1991 Robert Hill britský biochemik 2 dubna 1899 Miodrag Bulatović srbský romanopisec a dramatik 20 února 1930 1997 – Victor Vasarely maďarsko–francouzský malíř 9 dubna 1906 1996 – Robert Pearce americký zápasník zlato na OH 1932 29 února 1908 1998 – Benjamin Spock americký pediatr a publicista 2 května 1903 2006 – Georgios Rallis premiér Řecka 26 prosince 1918 2011 – Yvon Mauffret francouzský novinář a spisovatel 24 prosince 1927 2014 − Scott Asheton americký bubeník 16 srpna 1949 Svátky Česko Ida Dluhoš Lukrécie Lukrécius Rodan Roderik Rodrigo Torkvát Svět Světový den práv spotřebitelů Slovensko – Svetlana Pranostiky Česko Na svatého Longina práce v poli začíná Události 14 leden – Madridský mír francouzský král František I odstoupil Karlu V Burgundsko a vzdal se nároku na Flandry Artois Neapol a Milán 22 květen – Francie odvolala Madridský mír a společně s papežem a některými italskými městy vytvořila koalici proti Karlu V 23 květen 1612 – 2148 UTC – přechod Venuše přes sluneční kotouč 24 červenec – Karel V dobyl Milán 29 srpen – bitva u Moháče turecká vojska Sulejmana I rozdrtila uherská vojska Ludvíka Jagellonského který na útěku zahynul S ním vymřela česko-uherská větev Jagellonců 23 říjen – české stavy zvolily Ferdinanda Habsburského králem českým 25 říjen otevřena první poštovní trať v Čechách; spojovala Prahu s Vídní cesta trvala 36 hodin poštovní spojení obstarávala rodina Taxisů Bábur porazil v bitvě u Pánípatu dillíjského sultána a obsadil samotné Dillí Narození ;Česko 14 července – Jáchym z Hradce český šlechtic nejvyšší kancléř Království českého a tajný rada císaře Maxmiliána II † 1565 ? – Bavor Rodovský mladší z Hustiřan český šlechtic a alchymista † 1591 ? – Martin Hanno český renesanční spisovatel † 1550 ;Svět 9 července – Alžběta Habsburská polská královna jako manželka Zikmunda II Augusta † 1545 31 července – August Saský saský kurfiřt † 11 února 1586 1 listopadu – Kateřina Jagellonská švédská královna jako manželka Jana III Švédského † 1583 ? – Hurtado Pérez jezuitský teolog a první rektor Jezuitské koleje v Olomouci † 1594 Úmrtí 19 ledna – Isabela Habsburská švédska norská a dánska královna jako manželka Kristiána II Dánského 18 července 1501 30 července – Garcia Jofre de Loaisa španělský mořeplavec 1485 29 srpna – Ludvík Jagellonský český a uherský král 1 července 1506 9 prosince – Liou Ťien politik čínské říše Ming 27 února 1433 ? – Andrea Ferrucci italský sochař 1465 ? – Ču Jün-ming čínský kaligraf básník a esejista 1460 Hlavy států České království – Ludvík Jagellonský – Ferdinand I Svatá říše římská – Karel V Papež – Klement VII Anglické království – Jindřich VIII Tudor Francouzské království – František I Polské království – Zikmund I Starý Uherské království – Ludvík Jagellonský – Ferdinand I – Jan Zápolský Španělské království – Karel V Burgundské vévodství – Karel V Osmanská říše – Sulejman I Události Česko papež povolil v Čechách přijímat podobojí Maxmilián II nastoupil vládu po zemřelém Ferdinandu I v Českých zemích Uhrách a Svaté říši římské Svět Narození Česko 15 září – Karel starší ze Žerotína český resp moravský šlechtic a politik † 9 října 1636 21 září – Matouš Děpolt Popel z Lobkovic místodržící českého království † 11října 1619 ? – Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic český spisovatel † 21 června 1621 ? – Maxmilián Hošťálek z Javořice žatecký primátor † 21 června 1621 Svět 15 února – Galileo Galilei toskánský astronom filosof a fyzik † 8 ledna 1642 26 února – Christopher Marlowe anglický dramatik † 30 května 1593 9 března – David Fabricius německý pastor a astronom † 7 května 1617 26 dubna – pokřtěn William Shakespeare anglický dramatik † 23 dubna 1616 11 června – pokřtěn Joseph Heintz švýcarský malíř † 15 října 1609 26 října – pokřtěn Hans Leo Hassler německý skladatel a varhaník † 8 června 1612 ? – Karel Spinola jezuitský misionář v Japonsku † 10 září 1622 ? – Pedro Páez španělský jezuita a cestovatel † 25 května 1622 ? – Pieter Brueghel mladší vlámský malíř † 1638 Úmrtí ;Česko 29 března – Martin Kuthen ze Šprinsberku český humanistický spisovatel 1510 27 června – Žofie Braniborská z Hohenzollernu druhá žena Viléma z Rožmberka 14 prosince 1541 ;Svět 18 února – Michelangelo Buonarroti básník sochař malíř a stavitel 6 března 1475 27 května – Jan Kalvín francouzský náboženský reformátor 10 července 1509 25 července – Ferdinand I císař Svaté říše římské král český a uherský 10 března 1503 15 října – Andreas Vesalius vlámský anatom ? – Pierre Belon francouzský přírodovědec 1517 Hlavy států České království – Ferdinand I – Maxmilián II Svatá říše římská – Ferdinand I – Maxmilián II Papež – Pius IV Anglické království Alžběta I Francouzské království Karel IX Polské království – Zikmund II August Uherské království – Ferdinand I – Maxmilián II 17 březen je 76 den roku podle gregoriánského kalendáře 77 v přestupném roce Do konce roku zbývá 289 dní Události Česko 1620 – Na následky mučení zemřel v Olomouci sv Jan Sarkander 1939 – Začal platit výnos vrchního velitele německé armády von Brauchitsche týkající se jízdy vpravo Svět 624 – Se odehrálo střetnutí mezi ranou muslimskou obcí vedenou prorokem Mohamedem a protivníky z řad pohanských Kurajšovců – bitva u Badru 1737 – První svátek sv Patrika byl slaven v Bostonu pravděpodobně irskými emigranty 1901 – Byla v Paříži zahájena výstava 71 obrazů Vincenta Van Gogha která se 11 let po umělcově smrti dočkala velikého uznání 1916 – Skončila 5 bitva na Soči 1943 – V ukrajinském Charkově zmasakrovaly nacistické jednotky SS na 800 zajatců ležících v nemocnici Mezi oběťmi byla i skupinka Čechoslováků raněných v bitvě u Sokolova 1948 – Byla založena první buňka Pekelných andělů v kalifornské Fontaně 1973 – Byla pořízena fotografie Burst of Joy která později vyhrála Pulitzerovu cenu Snímek zobrazuje bývalého válečného zajatce který se opět shledává se svou rodinou 2005 – Na aukci v Paříži získala česká Národní knihovna za 300 000 eur fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky 2011 – Rada bezpečnosti OSN vyhlásila bezletovou zónu nad Libyí Narození Česko 1536 – Bohunka z Rožmberka šlechtična † 17 listopadu 1557 1714 – Maxmilián z Hamiltonu olomoucký biskup † 31 října 1776 1715 – Charlota z Moravce moravská šlechtična 1821 – Josef Machek poslanec Českého zemského sněmu starosta Chrudimi † 19 dubna 1899 1825 – Charles Wehle klavírista a hudební skladatel † 2 června 1883 1842 – Josef Vincenc Novák český průmyslník a sběratel umění † 10 června 1918 1841 – Vladimír Šťastný český kněz a básník † 20 srpna 1910 1871 – Františka Skaunicová československá politička † 4 ledna 1923 1874 – Augustin Vološin podkarpatskoruský duchovní československý politik † 19 července 1945 1879 – Eduard Šimek československý politik † 12 února 1936 1885 – Eduard Reich čs ministr zemědělství † 24 května 1943 1887 – Karel Vaněk novinář fejetonista a spisovatel † 18 července 1933 1888 – Vincenc Maixner dirigent a hudební skladatel † 24 května 1946 1896 – Josef Sudek fotograf † 15 září 1976 1899 – Cyril Pecháček dirigent a skladatel † 11 května 1949 1900 – Kuzma spisovatel a překladatel † 20 května 1967 1903 Vladimír Kolátor divadelní režisér dramaturg autor a překladatel † 18 srpna 1986 Josef Augusta paleontolog český paleontolog a autor populárně vědeckých knih pro mládež i pro dospělé † 4 února 1968 1910 – Jiří Štursa architekt † 6 února 1995 1918 – Miroslav Katětov matematik † 15 prosince 1995 1919 – Karel Senecký československý fotbalový reprezentant † 28 dubna 1979 1921 – Alois Indra komunistický politik ministr vlád ČSSR † 2 srpna 1990 1922 – František Peterka herec 1923 – Miroslav Katětov matematik † 15 prosince 1995 1924 – Vladimír Boudník malíř a grafik † 5 prosince 1968 1925 – Josef Růžička stříbrná olympijská medaile v zápase řecko-římském † 11 dubna 1986 1926 – Svatopluk Skládal český herec † 2 dubna 1992 1927 – Vlastimil Koubek architekt † 15 února 2003 1930 – Jozef Kvasnica československý teoretický fyzik † 23 listopadu 1992 1931 – Karel Velebný jazzový hudebník herec a hudební pedagog † 7 března 1989 1934 – Richard Honzovič hlasatel a voiceover † 1 září 2005 1936 – Jiří Grygar astronom a popularizátor vědy 1937 – Václav Hálek hudební skladatel † 10 září 2014 1942 – Eduard Krečmar textař 1946 – Jozef Kochan lékař a politik 1949 – Vladimír Říha český lékař a politik 1950 – Jitka Molavcová herečka a zpěvačka 1967 – Simona Monyová spisovatelka † 3 srpna 2011 1968 – Tomáš Holý herec † 8 března 1990 1972 – Markéta Hrubešová herečka 1973 – Radůza zpěvačka písničkářka a hudební skladatelka 1981 – Michal Ožibko malíř 1982 – Nikola Sudová akrobatická lyžařka Svět 1231 – Šidžó 87japonský císař † 10 února 1242 1337 – Teng Jü čínský generál † 9 prosince 1377 1473 – Jakub IV Skotský král skotský † 9 září 1513 1508 – Násiruddín Humájún druhý mughalský císař † 27 ledna 1556 1519 – Thoinot Arbeau francouzský hudební skladatel † 23 června 1595 1523 – Giovanni Francesco Commendone italský kardinál a diplomat † 26 prosince 1584 1622 – Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen německý spisovatel † 17 srpna 1676 1628 – Daniel Papebroch belgický jezuitský historik † 28 června 1714 1633 – Alessandro Marchetti italský matematik a spisovatel † 6 září 1714 1665 – Élisabeth Jacquet de La Guerre francouzská hudební skladatelka a cembalistka † 27 června 1729 1733 – Carsten Niebuhr německý zeměměřič a objevitel † 26 dubna 1815 1768 – Kaahumanu havajská královna † 5 června 1832 1777 Roger B Taney americký právník a politik předseda Nejvyššího soudu † 12 října 1864 Patrick Brontë irský kněz a básník † 7 června 1861 1794 – Thomas Maclear anglický astronom † 17 července 1879 1807 – Augustus Mongredien anglický ekonom a šachista† 30 března 1888 1834 – Gottlieb Daimler německý vynálezce † 6 března 1900 1839 – Josef Gabriel Rheinberger německý hudební skladatel a klavírista † 25 listopadu 1901 1844 – Josef Neumayer poslanec a starosta Vídně † 25 května 1923 1856 – Michail Alexandrovič Vrubel ruský malíř † 14 dubna 1910 1862 – Silvio Gesell německý ekonomický teoretik † 11 března 1930 1863 – Léopold Reutlinger francouzský fotograf † 16 března 1937 1865 – Gabriel Narutowicz první prezident druhé polské republiky † 16 prosince 1922 1871 – Marie Vetserová milenka rakouského korunního prince Rudolfa Habsburského † 30 ledna 1889 1877 – Otto Gross rakouský lékař psychiatr a psychoanalytik † 13 února 1920 1879 – Ernesto Eugenio Filippi vatikánský diplomat † 23 srpna 1951 1881 – Walter Rudolf Hess švýcarský fyziolog nositel Nobelovy ceny † 12 srpna 1973 1884 – Nachum Nir izraelský politik předseda Knesetu † 10 července 1968 1885 Ralph Rose americký trojnásobný olympijský vítěz ve vrhu koulí † 16 října 1913 Henry Taylor britský plavec trojnásobný olympijský vítěz v roce 1908 † 28 února 1951 1888 – Paul Ramadier francouzský politik předseda vlády † 14 října 1961 1890 – Marie Frommer německá architektka † 16 listopadu 1976 1892 – Pol Cassel německý malíř a grafik † 9 září 1945 1907 Takeo Miki premiér Japonska † 4 listopadu 1988 Jean Van Houtte premiér Belgie † 23 května 1991 1908 Boris Polevoj sovětský spisovatel † 12 června 1981 Czesław Zgorzelski polský filolog † 26 srpna 1996 1913 – Harald Edelstam švédský diplomat † 16 dubna 1989 1915 – Mária Kišonová-Hubová slovenská operní pěvkyně † 11 srpna 2004 1918 – Herb Lubalin americký grafický designer † 24 května 1981 1919 – Nat King Cole americký jazzový pianista skladatel a zpěvák † 15 února 1965 1920 – José Tomás Sánchez filipínský kardinál † 9 března 2012 1921 – Me'ir Amit izraelský voják politik bývalý ministr dopravy Izraele bývalý náčelník Amanu a ředitel Mosadu † 17 července 2009 1926 – Siegfried Lenz německý spisovatel † 7 října 2014 1927 – Dušan Kuzma slovenský architekt † 17 června 2008 1929 – Peter L Berger americký sociolog 1930 Grover Mitchell americký pozounista † 6 srpna 2003 James Irwin americký astronaut † 8 srpna 1991 Paul Horn americký flétnista † 29 června 2014 1935 – Hans Wollschläger německý spisovatel překladatel historik a filolog † 19 května 2007 1936 – Thomas Mattingly americký vojenský letec a astronaut 1938 Rudolf Nurejev ruský tanečník † 6 ledna 1993 Keith O'Brien skotský kardinál 1939 – Giovanni Trapattoni italský fotbalový trenér 1940 – Jacek Baluch polský literární historik a diplomat 1941 − Paul Kantner americký kytarista 1944 Pattie Boydová anglická fotografka John Sebastian americký zpěvák 1947 – Gerd Ludwig německý novinářský fotograf 1948 – William Gibson americký spisovatel 1949 – Patrick Duffy americký herec 1951 Kurt Russell americký herec Scott Gorham americký rockový kytarista 1955 – Gary Sinise americký herec 1976 – Cynthia Daniel americká herečka a fotografka 1986 Edin Džeko fotbalista z Bosny a Hercegoviny Miles Kane britský zpěvák a kyatrista 1992 – Eliza Bennettová britská herečka a zpěvačka Úmrtí Česko 1534 – Vojtěch z Pernštejna nejvyšší hofmistr Království českého 4 dubna 1490 1620 – Svatý Jan Sarkander moravský katolický kněz 20 prosince 1576 1686 – Alžběta Marie Minsterberská poslední Poděbradovna z rodiny krále Jiřího z Poděbrad 11 května 1625 1713 – Juraj Jánošík slovenský zbojník 25 ledna 1688 1730 – Antonín Reichenauer – český hudební skladatel 1694 1738 – Václav Vejmluva významný opat žďárského kláštera 19 září 1670 1868 – Karel Balling český chemik a rektor Pražské polytechniky 21 dubna 1805 1875 – Ferdinand Laub houslista a hudební skladatel 19 ledna 1832 1877 – Peter Wucherer rakouský a český státní úředník a politik 13 října 1806 1882 – František Matouš Klácel český básník novinář a filozof 7 dubna 1808 1891 – Eduard Clam-Gallas rakouský generál 14 března 1805 1903 – Vojta Slukov český herec 25 července 1847 1907 – Karel Knittl skladatel a dirigent 4 října 1853 1911 – Vavřinec Josef Dušek historik dialektolog etnograf a překladatel 5 listopadu 1858 1927 – Edvín Bayer český botanik 17 února 1862 1928 – Bohumír Roubalík český malíř a ilustrátor 25 listopadu 1845 1929 – Julius Rauscher český hudební skladatel a pedagog 4 dubna 1859 1939 – Štěpán Habarta československý politik 26 prosince 1878 1942 – Josef Svatopluk Machar český spisovatel a politik 29 února 1864 1947 – Karel Anděl astronom 28 prosince 1884 1949 – Ladislav Jan Živný bibliograf 3 ledna 1872 1954 Bóža Dvořák architekt 6 května 1864 Ignác Händl český varhaník a hudební skladatel 2 srpna 1889 1960 – Emanuel Šlechta československý politik ministr techniky a stavebnictví 19 prosince 1895 1967 – Jiří Valja spisovatel 22 července 1914 1972 – Karel Balling skladatel český hudební skladatel 17 prosince 1889 1974 – Emil Hájek český klavírista a hudební pedagog 3 března 1886 1976 Ivan Borkovský český archeolog ukrajinského původu 8 září 1897 Norbert Frýd český spisovatel 21 dubna 1913 1980 – Jan Krásl československý hokejový reprezentant 10 srpna 1899 1981 – Felix Tauer český orientalista 20 listopadu 1893 1983 – Jiří Robert Pick český spisovatel 4 května 1925 2003 – Leopold Láznička sprinter 7 srpna 1920 2004 Jiří Horák dramaturg scenárista a režisér 3 dubna 1940 Alena Vrbová lékařka a spisovatelka 3 října 1919 2008 – Milan Štěrba příslušník jednotek SOG AČR Zabit sebevražedným atentátníkem v Afghánistánu 1972 2012 Jaroslav Olšava katolický kněz a spisovatel 6 dubna 1922 Jaroslav Němec kněz profesor církevních dějin 25 dubna 1932 2013 Rudolf Battěk filozof sociolog a politik 2 listopadu 1924 Jiří Drašnar český spisovatel 31 března 1948 Svět 180 – Marcus Aurelius římský císař a filosof 26 dubna 121 1040 – Harold I anglický král cca 1015 1058 – Lulach král skotský 1030 1266 – Pierre de Montreuil francouzský středověký mistr stavitel 1200 1406 – Ibn Chaldún arabský učenec 27 května 1332 1640 – Philip Massinger anglický dramatik 1583 1680 – François de La Rochefoucauld francouzský spisovatel 15 září 1613 1741 – Jean-Baptiste Rousseau francouzský básník 6 dubna 1671 1782 – Daniel Bernoulli dánsko-švýcarský matematik 8 února 1700 1829 – Žofie Albertina Švédská švédská princezna 8 října 1753 1830 – Laurent Gouvion de Saint-Cyr francouzský generál 13 dubna 1764 1831 – Napoleon Ludvík Bonaparte syn holandského krále Ludvíka Bonaparta 11 října 1804 1846 – Friedrich Wilhelm Bessel německý astronom 22 července 1784 1853 – Christian Andreas Doppler rakouský fyzik 29 listopadu 1803 1861 – Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská saská princezna vévodkyně z Kentu matka britské královny Viktorie 17 srpna 1786 1862 – Jacques Fromental Halévy francouzský skladatel 27 května 1799 1866 – Josef Emanuel Fischer rakouský průmyslník a entomolog 19 února 1787 1886 – Pierre-Jules Hetzel francouzský vydavatel 15 ledna 1814 1893 Jules Ferry francouzský právník a politik 5 dubna 1832 Ljudevit Vukotinović chorvatský spisovatel a politik 13 ledna 1813 1906 – Johann Most americký anarchista 5 února 1846 1914 – Antun Gustav Matoš chorvatský spisovatel 13 dubna 1875 1917 – Franz Brentano německý filozof a psycholog 16 ledna 1838 1926 Jurij Darahan ukrajinský básník 16 března 1894 Alexej Alexejevič Brusilov ruský generál jezdectva 19 srpna 1853 1929 – Antoni Lange polský spisovatel 1861 1937 – Austen Chamberlain britský státník 16 října 1863 1950 – Muir S Fairchild generál letectva Spojených států amerických 2 září 1894 1951 – Karel Albrecht Habsbursko-Altenburský rakouský arcivévoda z těšínské linie 18 prosince 1888 1956 – Irène Joliot-Curie francouzská chemička nositelka Nobelovy ceny 12 září 1897 1958 – John Pius Boland irský politik a tenista 16 září 1870 1963 – Allan Woodman kanadský hokejista zlato na ZOH 1920 11 března 1899 1973 – Charles Delahay kanadský hokejista 19 března 1905 1974 – Louis Kahn americký architekt 20 února 1901 1975 – Karl Anton Rohan rakouský politický spisovatel a publicista 9 ledna 1898 1976 – Luchino Visconti italský scenárista a režisér 2 listopadu 1906 1979 – Jean Monnet francouzský politik diplomat a ekonom 9 listopadu 1888 1983 – Haldan Keffer Hartline americký fyziolog nositel Nobelovy ceny 22 prosince 1903 1984 – Konstantin Badigin sovětský spisovatel a kapitán dálné plavby 30 listopadu 1910 1993 – Helen Hayesová americká filmová a divadelní herečka 10 října 1900 1995 – Ahmad Chomejní íránský islámský duchovní 1945 2002 – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 2005 – George Frost Kennan americký diplomat historik politický poradce 16 února 1904 2006 – Oleg Cassini americký módní návrhář 11 dubna 1913 2007 – John Backus americký počítačový vědec 3 prosince 1924 2009 – Clodovil Hernandes brazilský módní návrhář televizní moderátor a politik 17 června 1937 2010 – Alex Chilton americký kytarista a skladatel 28 prosince 1950 2011 Michael Gough britský herec 23 listopadu 1917 Ferlin Husky americký zpěvák country hudby 3 prosince 1925 2012 John Demjanjuk nacistický válečný zločinec 3 dubna 1920 Šenuda III 117 alexandrijský patriarcha srpna 1923 Anton Straka slovenský spisovatel a básník 22 září 1942 2014 − L'Wren Scott americká módní návrhářka 28 dubna 1964 Svátky Česko Vlastimil Vlastimila Vlastimír Vlastimíra Gertruda Svět Slovensko – Ľubica Irsko – Den svatého Patrika Katolický kalendář svatý Patrik Pravoslavné církevní kalendárium podle starého juliánského kalendáře Přenesení ostatků sv knížete Václava do Prahy r 938 Pranostiky Česko Mrzne-li na svatou Gertrudu bude mrznout ještě celý měsíc Mrzne-li na svatou Gertrudu jistě mrzne 40 dní 18 březen je 77 den roku podle gregoriánského kalendáře 78 v přestupném roce Do konce roku zbývá 288 dní Události Česko 1547 – Sněm českých stavů který vyslovil požadavky směřující k omezení královy moci 1848 – Vyšel první svazek prvního vydání díla Františka Palackého Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě 1939 – V ulici Na Poříčí byl otevřen obchodní dům Bílá labuť Svět 37 – Římský senát anuloval Tiberiovu vůli a prohlásil Caligulu za císaře 1241 – Krakov byl poničen Mongoly 1438 – Albrecht II Habsburský se stal králem Německa 1804 – Napoleon Bonaparte se prohlásil francouzským císařem 1871 – Lidé v Paříži si zvolili svou vlastní vládu – Commune – první socialistická vláda 1915 – V první světové válce se uskutečnil masivní námořní útok v bitvě u Gallipoli Tři bitevní lodi byly potopeny během neúspěšného britského a francouzského námořního útoku na Dardanellesa 1921 – Podepsán Rižský mír ukončující sovětsko-polský konflikt 1923 – Premiéra Symfonie fmoll Antona Brucknera 1922 – V Indii je Móhandás Karamčand Gándhí odsouzený k šesti letům vězení za občanskou neposlušnost 1925 – Tornádo které se přehnalo přes státy Missouri Illinois a Indiana zabilo 695 lidí 1931 – Firma Schick Inc dává na trh první elektrický holící strojek pro pány 1937 – V londýnské škole zabila exploze tři sta lidí většinou dětí 1938 – Mexiko znárodňuje veškeré cizí naftové nemovitosti na území svého státu 1940 – Ve druhé světové válce se setkávají Adolf Hitler a Benito Mussolini v Brenner a souhlasí s vytvořením spojenectví proti Francii a Spojenému království 1945 – Ve druhé světové válce provedlo 1250 amerických bombardérů nálet na Berlín 1953 – Západní Turecko bylo postiženo zemětřesením počet obětí čítá 250 osob 1961 – Tupolev Tu-128 největší a nejtěžší záchytný stíhací letoun jaký byl kdy zaveden do výzbroje armády absolvoval svůj zkušební let 1965 – Kosmonaut Alexej Leonov opustil na 12 minut kosmickou loď Voschod 2 a stal se tak první osobou která vstoupila do volného vesmírného prostoru 1971 – Lavina v Chungar v Peru zabila 200 lidí 1974 – Naftová krize – Národy OPEC uvalují na pět měsíců naftové embargo proti Spojeným státům Evropě a Japonsku 1980 – Na Pleseckém kosmodromu v Rusku bylo zabito 50 lidí při explozi lodi Vostok 2M na její odpalovací základně 1990 – 12 obrazů majících souhrnně cenu kolem 300 milionů dolarů bylo ukradeno z muzea Izabely Stewart Gardner v Bostonu v Massachusetts Byla to největší krádež uměleckých děl v historii Spojených států 2003 – Spojené státy americké vstupují do války s Irákem 2003 – Agenti FBI zaútočili na sídlo HealthSouth Corporation v Birminghamu v Alabamě kvůli podezření na masivní podvod vedení podniku 2012 – Joachim Gauck zvolen německým prezidentem Narození Česko 1738 – Josef Anton Laske český houslař † 30 listopadu 1805 1803 – Ludvík Dietrich hudební skladatel a kytarista † 11 června 1858 1820 – Beneš Metod Kulda kněz spisovatel a sběratel lidových písní a pohádek † 6 května 1903 1830 – Felix Vetter z Lilie moravský velkostatkář a politik † 21 listopadu 1913 1841 – Josef Štěrba probošt litoměřické kapituly † 16 září 1909 1843 – Karel Starý starší český architekt † 22 října 1929 1844 – Rudolf Knoll český právník a politik † 23 dubna 1914 1849 – Josef Hanel teolog kanovník olomoucké kapituly † 16 dubna 1903 1854 – Bohuslava Kecková historicky první česká lékařka † 17 října 1911 1870 – Josef Sechtr československý politik † ? 1874 Josef Mandl český malíř † 5 prosince 1933 Vojtěch Mastný československý protikomunistický diplomat † 25 ledna 1954 1891 Ruda Kubíček český malíř † 6 dubna 1983 Eduard Milén český malíř † 19 května 1976 1901 – Peter Jilemnický spisovatel † 19 května 1949 1904 – Edvard Cenek spisovatel a fotograf † 26 července 1971 1912 – Bohumil Klenovec československý fotbalový reprezentant † 14 ledna 1971 1913 – Alois Sopr český sochař a medailer † 25 června 1993 1916 – Josef Bryks stíhací pilot † 12 srpna 1957 1921 – Josef Trávníček ministr obchodu České soc rep 1923 – Jaromír Zápal ilustrátor malíř a spisovatel † 5 prosince 1984 1924 − Lubomír Dorůžka muzikolog a hudební publicista † 16 prosince 2013 1929 – Ctirad Kohoutek hudební skladatel vědec a pedagog † 19 září 2011 1931 – Vlastimil Bubník český hokejista a fotbalista † 6 ledna 2015 1937 – Josef Sochor český zpěvák a textař 1940 Jana Březinová česká herečka † 29 května 2000 Václav Šmídl volejbalista stříbrný na OH 1964 1944 Jiří Holeček hokejový brankář Jiří Klem herec Josef Bartončík právník a politik 1945 – Miloš Frýba hlasatel † 30 prosince 2010 1949 – Richard Haan operní pěvec-barytonista 1950 – Václav Špale malíř 1951 – Ladislav Szalai český spisovatel slovenského původu 1956 – Zdeněk Vřešťál folkový písničkář 1967 – Mahulena Bočanová herečka a moderátorka 1978 – Jan Bulis hokejista Svět 1294 – Jindřich VI Dobrý vratislavský kníže z rodu slezských Piastovců † 24 listopadu 1335 1380 – Svatá Lidwina nizozemská světice † 14 dubna 1433 1555 – František z Anjou nejmladší syn francouzského krále Jindřicha II † 19 června1584 1578 – pokřtěn Adam Elsheimer německý malíř † 11 prosince 1610 1604 – Jan IV Portugalský portugalský král † 6 listopadu 1656 1609 – Frederik III Dánský dánský a norský král † 9 února 1670 1634 – Marie-Madeleine de La Fayette francouzská spisovatelka † 25 května 1693 1690 – Christian Goldbach německo-ruský matematik † 20 listopadu 1764 1723 – Daniel Itzig německý židovský obchodník a bankéř † 17 května 1799 1780 – Miloš Obrenović I srbský kníže † 28 září 1860 1782 – John C Calhoun americký politik viceprezident USA † 31 března 1850 1813 – Christian Friedrich Hebbel německý básník a dramatik † 13 prosince 1863 1828 – William Randal Cremer anglický politik a pacifista držitel Nobelovy ceny za mír † 1908 1830 – Fustel de Coulanges francouzský historik † 12 září 1889 1831 – Fridrich III Pruský německý císař a pruský král † 15 června 1888 1837 – Grover Cleveland 22 a 24 prezident Spojených států amerických 1842 – Stéphane Mallarmé francouzský básník † 9 září 1898 1844 – Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov ruský hudební skladatel † 21 června 1908 1848 – Luisa Sasko-Koburská britská princezna † 3 prosince 1939 1850 – Hugo Charlemont rakouský malíř † 18 dubna 1939 1856 – Alexandr Petrovič Izvolskij ministr zahraničí carského Ruska † 16 srpna 1919 1858 – Rudolf Diesel německý vynálezce † 30 září 1913 1863 – Eduard Konrád Zirm rakouský oční lékař † 15 března 1944 1868 – Josef Marek slovenský veterinář vědec a pedagog † 7 září 1952 1869 – Neville Chamberlain britský státník † 9 listopadu 1940 1871 – Reginald Aldworth Daly kanadský geolog † 19 září 1957 1875 – Félix Carvajal kubánský maratónec † 27 ledna 1949 1876 – Roman Malinovskij ruský revolucionář † 5 listopadu 1918 1880 – Walter Hohmann německý stavební inženýr a teoretik raketových letů † 11 března 1945 1882 – Gian Francesco Malipiero italský hudební skladatel † 1 srpna 1973 1886 Kurt Koffka německý psycholog † 22 listopadu 1941 Michail Těreščenko ruský ministr financí a zahraničí prozatímní vlády † 1 dubna 1956 1890 – Henri Decoin francouzský režisér † 4 července 1969 1892 – Hjalmar Fridolf Siilasvuo finský generál † 11 ledna 1947 1893 – Wilfred Owen anglický básník † 4 listopadu 1918 1898 – Magnus Goodman kanadský hokejista člen hokejové síně slávy † 18 července 1991 1899 Max Alpert sovětský novinářský fotograf † 30 listopadu 1980 George Beauchamp konstruktér hudebních nástrojů † 30 března 1941 1903 – Galeazzo Ciano italský diplomat † 11 ledna 1944 1904 – Srečko Kosovel slovinský básník † 27 května 1926 1905 – Robert Donat britský herec † 9 června 1958 1907 – Jakov Džugašvili syn Stalinovy první manželky Jekatěriny Svanidze † 14 dubna 1943 1909 – Sabir Junusov uzbecký chemik † 29 listopadu 1995 1910 – Lajos Gogolák maďarský historik † 22 září 1987 1913 Werner Mölders německý stíhací pilot † 22 listopadu 1941 Reinhard Hardegen německý ponorkový velitel a politik † ? 1919 Laila Schou Nilsenová norská lyžařka a rychlobruslařka olympijská vítězka † 30 července 1998 Elizabeth Anscombe britská katolická filosofka † 5 ledna 2001 1924 – Alexandre José Maria dos Santos mosambický kardinál 1925 – Antonio José González Zumárraga ekvádorský kardinál † 13 října 2008 1926 – Peter Graves americký herec † 14 března 2010 1928 – Lennart Carleson švédský matematik 1929 – Christa Wolfová německá spisovatelka † 1 prosince 2011 1930 Adam Joseph Maida americký kardinál Pat Halcox britský trumpetista † 4 února 2013 1932 – John Updike americký spisovatel † 27 ledna 2009 1933 – Severino Poletto italský kardinál 1934 – Adolf Merckle německý podnikatel † 5 ledna 2009 1935 Antonios Naguib egyptský kardinál Ole Barndorff-Nielsen dánský matematik 1936 – Frederik Willem de Klerk prezident Jižní Afriky nositel Nobelovy ceny míru 1945 Hiroh Kikai japonský fotograf Eric Woolfson britský hudebník bývalý člen skupiny The Alan Parsons Project † 2 prosince 2009 Joy Fieldingová kanadská spisovatelka a herečka John H White americký fotograf Susan Tyrrell americká herečka † 16 června 2012 1947 – Deborah Lipstadt americká historička 1949 – Jacques Secrétin francouzský stolní tenista 1950 Brad Dourif americký herec Rod Milburn americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek † 11 listopadu 1997 1951 – Bill Frisell americký hudebník a skladatel 1959 – Luc Besson francouzský herec scenárista režisér a producent 1966 – Jerry Cantrell americký hudebník člen skupiny Alice in Chains 1970 – Queen Latifah americká herečka a zpěvačka 1977 – Zdeno Chára slovenský hokejový obránce 1980 – Alexej Jagudin ruský krasobruslař 1982 – Timo Glock německý pilot Formule 1 Úmrtí Česko 1553 – Václav Hájek z Libočan spisovatel 1776 – Pierre Philippe Bechade de Rochepin brněnský vojenský inženýr 1694 1824 – Ignác Jan Nepomuk Palliardi architekt italského původu 15 května 1737 1845 – Arnošt Konstantin Růžička 2 biskup českobudějovický 21 prosince 1761 1875 – Athanasius Bernhard opat kláštera v Oseku u Duchcova 2 ledna 1815 1877 – Ernst Gustav Doerell česko-německý malíř 22 srpna 1832 1882 – Marie Čacká spisovatelka 9 března 1811 1927 – Jindřich Geisler moravský kněz hudební kritik muzikant organizátor hudebního života 15 července 1849 1934 – Božena Viková-Kunětická česká politička spisovatelka a dramatička 30 července 1862 1939 – Otakar Bas československý právník a politik 21 března 1879 1942 – Hanuš Fantl básník 16 prosince 1917 1946 – Anna Chlebounová československý politik 8 prosince 1875 1949 – Otomar Bistřický československý politik 27 května 1880 1966 – Vojta Novák divadelní a filmový herec a režisér 16 března 1886 1981 – Darja Hajská zpěvačka herečka a spisovatelka 20 března 1911 1986 – Ludvík Aškenazy spisovatel 24 února 1921 1987 – Stanislav Sůva architekt 17 ledna 1912 1995 – Josef Vavroušek ekolog a politik 15 září 1944 1996 – Anna Masaryková historička umění a dlouholetá pracovnice Národní galerie vnučka Tomáše Garrigua Masaryka a dcera malíře Herberta Masaryka 3 dubna 1911 2000 – Ladislav Lis český a československý politik ] ] – ] lexikograf literární vědec spisovatel a překladatel ] ] ] – ] politik a bývalý poslanec ] ] Svět ] – ] anglický král cca ] ] ] poslední velmistr ] okolo ] ] rytíř ] kolem ] ] – ] uherský magnát asi ] ] – ] ruský car ] ] ] – ] slovenský filozof teolog a dramatik ] ] ] – ] 1 hrabě z Orfordu britský státník ] ] ] – ] britský duchovní a romanopisec období preromantismu ]u ] ] – ] francouzský ekonom a státník ] ] ] – ] německý malíř a sochař ]a ] ] – ] francouzský voják a politik ] ] ] – ] misionář Církve Nového Jeruzaléma ] ] ] – ] slovenská šlechtična ] ] ] – ] dánský a rakouský židovský reformátor rabín a politik ] ] ] – ] britský matematik a logik narozen v ] ] ] – ] americký paleontolog ] ] ] ] francouzský chemik a politik ] ] ] francouzský důstojník kartograf a fotograf ] ] ] – ] ponorkový velitel císařského Německa ] ] ] – ] rakouský lokomotivní konstruktér ] ] ] – ] maďarský malíř ]a ] ] – ] německý stíhací pilot ] ] ] – ] hlavní postava chorvatského národního hnutí na Istrii ] ] ] – ] italský šlechtic námořník horolezec a cestovatel ] ] ] – ] předsedy vlády řeckého státu ] ] ] – ] ruská spisovatelka a divadelní herečka ] ] ] – ] francouzský cyklista ] ] ] ] japonský viceadmirál během ] ] ] ] americký průkopník automobilismu ] ] – ] norský fotograf ] ] ] ] slovenský lékař a spisovatel ] ] ] americký podnikatel a vynálezce ] ] ] – ] slovenský spisovatel ] ] ] ] předseda Mezinárodního olympijského výboru ]u ] ] americký matematik ]u ] ] – ] egyptský a súdánský král ]a ] ] – ] maďarský herec režisér a esperantista ] ] ] – ] francouzský letecký konstruktér ] ] ] – ] ruský etnolog] jazykovědec a literární vědec ] ] ] – ] estonský jazykovědec ] ] ] – ] finská komunistická politička ]a ] ] – ] brazilský automobilový závodník ] ] ] ] německý a americký psycholog filosof a sociolog ] ] ] polská malířka ] ] ] – ] sovětský voják ]a ] ] – ] italský král ] ] ] – ] americký spisovatel ] ] ] – ] slovenský hudební skladatel a pedagog ] ] ] – ] řecký básník laureát Nobelovy ceny ] ] – ] americký zpěvák kytarista skladatel ] ] ] ] slovenský filmový a televizní režisér a scenárista ] ] ] britský herec ] ] ] – ] britský filmový režisér scenárista a producent ] ] ] – ]ová anglická herečka ] ] ] ] sestra monackého knížete ] ] ] ] americký politik ] ] ] anglický baskytarista a člen skupiny ] ] ] ] – ] pátý král Tongy ] ] ] – ] hlavní inženýr letecké základny v ]i ] ] ] − ] americký hudebník a herec ]u ] Svátky Česko ] Eduarda Edvard Edvarda Svět ] – Eduard Katolický kalendář Svatý Cyril Svatý Salvátor ] ] 1861 MDCCCLXI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události 26 února – Státní ministr Anton von Schmerling oktrojoval vyhlásil pro celé území Habsburské monarchie tzv Únorovou ústavu 17 března – Vznik Itálie – sjednocení městských států 8 dubna – Vydán protestantský patent kterým se protestantům v Habsburské monarchii dostalo po stránce právní plné náboženské rovnoprávnosti V Rusku je zrušeno nevolnictví První burza v Praze Začátek americké občanské války mezi Severem a Jihem Město Trutnov postiženo požárem koncem roku zemřeli při epidemii cholery portugalský král Petr V 11 listopadu a jeho dva mladší bratři infant Jan 27 prosince a infant Ferdinand 6 listopadu Vědy a umění V Německu byl objeven slavný „prapták Archaeopteryx dodnes považovaný za nejprimitivnějšího známého ptáka Byly objeveny chemické prvky thallium a rubidium První použitelný telefon sestrojil P Reis Jeho telefon poměrně dobře reprodukoval jednotlivé hlásky ale přenos řeči ještě nebyl kvalitní Narození Česko 4 ledna – Josef Kořínek mladší klasický filolog † 22 srpna 1924 8 ledna – Konstantin Bušek kreslíř řezbář a publicista † 8 listopadu 1938 9 ledna Hugo Rex lékař a univerzitní profesor † 13 srpna 1936 František Wald profesor fyzikální chemie rektor ČVUT † 19 října 1930 12 ledna Emanuel Kovář český lingvista a etnograf † 14 července 1898 Hanuš Kuffner český novinář spisovatel a vojenský historik † 21 května 1929 15 ledna – František Serafínský Procházka český redaktor básník a spisovatel † 28 ledna 1939 21 ledna – Zikmund Václav Halka-Ledóchowski kanovník olomoucké kapituly † 11 ledna 1944 22 ledna – Jan Bukáček senátní president u Nejvyššího soudu † 19 dubna 1940 23 ledna Jiří Stanislav Guth-Jarkovský předseda Československého olympijského výboru † 8 ledna 1943 František Černý český kontrabasista a skladatel † 3 září 1940 26 ledna – Pavla Moudrá spisovatelka a překladatelka † 10 září 1940 4 února – Kateřina Thomová zakladatelka žambereckého muzea † 5 května 1952 20 února – Jaroslav Palliardi moravský archeolog † 12 března 1922 24 února – Karel Černohorský poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Morašic † ? 4 března – František Ondrúšek český malíř † 3 dubna 1932 12 března – Josef Jan Frič zakladatel hvězdárny na Ondřejově † 10 září 1945 15 března – Augustin Němejc český malíř † 16 srpna 1938 23 března – Vácslav Havel český podnikatel a mecenáš † 6 září 1921 27 března – František Faktor český chemik † 23 října 1911 3 dubna – Jan Červenka prozaik dramatik básník a překladatel † 24 ledna 1908 7 dubna – Antonín Pikhart překladatel ze španělštiny a katalánštiny † 13 prosince 1909 24 dubna – Viktor Oliva český malíř a ilustrátor † 5 dubna 1928 5 května – Vít Grus pardubický měšťan † 25 října 1945 8 května – Bohuslav Franta československý politik † 24 dubna 1929 15 května Jan Vávra český divadelní herec † 19 listopadu 1932 Josef Švehla pedagog archeolog a spisovatel † 10 května 1934 20 května – Martin Zaus český varhanář † 19 ledna 1905 23 května – Otakar Bystřina český spisovatel † 18 července 1931 30 května Alois Škampa básník a spisovatel † 14 května 1907 Antonín Bílý prezident Nejvyššího soudu † 30 dubna 1940 31 května – Rudolf Inemann český herec a režisér † 12 listopadu 1907 1 června – Jan Evangelista Mitvalský český lékař-oftalmolog † 7 prosince 1899 30 června – Hynek Tomáš varhaník sbormistr a hudební skladatel † 17 května 1956 2 července – Kamil Henner rektor Univerzity Karlovy † 9 května 1928 6 července – Josef Kožíšek český básník a esperantista † 6 července 1933 18 července – František Zapletal biskup salonský a pomocný biskup pražský † 20 srpna 1935 1 srpna – Pavel Albieri česko-americký spisovatel † 21 října 1901 15 srpna – Josef Vyvlečka kněz papežský prelát umělecký historik † 8 ledna 1942 16 srpna – Alois Adlof kazatel Jednoty českobratrské † 25 března 1927 21 srpna – Michal Navrátil právník autor životopisných a místopisných publikací † 3 října 1931 26 srpna – Vincenc Drbohlav kněz vlastenec a spisovatel † 4 ledna 1937 9 září – Václav Řezníček spisovatel a novinář † 26 ledna 1924 20 září – František Mizera semilský pedagog a historik † 15 července 1924 21 září – Josef Scheiner právník tělovýchovný a veřejný činitel † 11 ledna 1932 23 září – Norbert František Drápalík opat kanonie premonstrátů v Nové Říši † 25 ledna 1920 3 října – František Drtina český filozof univerzitní profesor politik † 14 ledna 1925 7 října – Růžena Čechová česká spisovatelka † 5 července 1921 14 října – Alois Mrštík spisovatel a dramatik † 24 února 1925 17 října – Teodor Wallo československý politik † 18 října 1932 20 října – Bronislava Herbenová česká spisovatelka † 7 března 1942 26 října – Joža Uprka malíř a grafik † 12 ledna 1940 28 října – Rudolf Kříženecký český architekt † 12 března 1939 29 října – Josef Bartoš český hudební skladatel † 14 ledna 1924 16 listopadu Josef Friml autor mechanismu Třebechovického betlému † 28 září 1946 Václav Suk houslista dirigent a hudební skladatel † 12 ledna 1933 23 listopadu – Vladimír Hanačík československý ekonom a politik † 11 ledna 1954 27 listopadu – Ján Kovalik československý básník a politik † 8 března 1950 1 prosince Maxmilian Pilát československý politik † 16 prosince 1928 Maria Stona německy píšící spisovatelka † 30 března 1944 3 prosince – Franz Schreiter rakouský a český pedagog a politik † 31 prosince 1935 8 prosince – Johann Ulrich sedmý moravskoostravský starosta † 7 září 1920 30 prosince – Václav Chlumecký československý novinář a politik † 30 září 1944 ? – Karel Andrlík st český chemik † 1931 ? – Jan Grmela obecní tajemník Mariánských Hor † 1932 Svět 1 ledna – Marcellin Boule francouzský paleoantropolog a paleontolog † 4 července 1942 3 ledna Ernest Renshaw anglický tenista † 2 září 1899 William Renshaw anglický tenista † 12 srpna 1904 14 ledna – Mehmed VI poslední sultán Osmanské říše † 16 května 1926 26 ledna – Louis Anquetin francouzský malíř † 19 srpna 1932 27 ledna – Constantin Prezan rumunský generál † 27 srpna 1943 1 února – Emilio Pizzi italský skladatel † 27 listopadu 1940 2 února – Solomon R Guggenheim americký průmyslník a mecenáš † 3 listopadu 1949 5 února Bjarnat Krawc lužickosrbský hudební skladatel † 25 listopadu 1948 August von Parseval německý stavitel vzducholodí † 22 února 1942 6 února – Alexandr Krasilnikov vedoucí zahraničních oddělení carské Ochranky † ? 1931 8 února – Harry Ward Leonard americký elektrotechnik a vynálezce † 18 února 1915 10 února – Matija Murko slovinský literární historik † 11 února 1952 12 února Lou Andreas-Salomé německá spisovatelka a psycholožka † 5 února 1937 Frank Rinehart americký malíř a fotograf † 17 prosince 1928 15 února Charles Edouard Guillaume francouzsko-švýcarský fyzik nositel Nobelovy ceny † 13 června 1938 Halford Mackinder britský geograf † 6 března 1947 Alfred North Whitehead americký fyzik a matematik † 30 prosince 1947 25 února Me'ir Dizengoff starosta Tel Avivu † 23 září 1936 Rudolf Steiner rakouský filosof † 30 března 1925 26 února – Ferdinand I Bulharský bulharský car spisovatel botanik a filatelista † 10 září 1948 4 března – Curt von Bardeleben německý šachový mistr † 31 ledna 1924 8 března – Lina Jonn švédská průkopnice v oblasti fotografického průmyslu † 25 prosince 1896 24 března – Richard Weiskirchner ministr obchodu Předlitavska † 30 dubna 1926 8 dubna – Son Pjong-hui vůdcem korejské náboženské sekty Tonghak † 19 května 1922 23 dubna – Edmund Allenby britský maršál † 14 května 1936 26 dubna – Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten ministr války Rakouska-Uherska † 12 května 1921 6 května – Rabíndranáth Thákur bengálský básník † 7 srpna 1941 11 května – Frederick Russell Burnham americký spisovatel † 15 září 1947 14 května – Nikolaj Rysakov ruský revolucionář † 13 března 1881 16 května – H H Holmes americký sériový vrah † 7 května 1896 27 května – Karl von Leth ministr financí Předlitavska † 17 listopadu 1930 2 června – Helen Herron Taftová manželka 27 prezidenta USA Williama H Tafta † 22 května 1943 8 června – Karl Gölsdorf rakouský lokomotivní konstruktér † 18 března 1916 10 června – Pierre Duhem francouzský fyzik † 14 září 1916 12 června – Karl von Banhans ministr železnic Předlitavska † 15 července 1942 19 června – José Rizal národní hrdina Filipín † 30 prosince 1896 20 června – Frederick Hopkins anglický biochemik † 16 května 1947 22 června Jakob Gartner rakouský architekt † 15 dubna 1921 Maximilian von Spee německý admirál † 8 prosince 1914 13 července – Marie Anna Portugalská portugalská infantka a lucemburská velkovévodkyně † 31 července 1942 14 července – August Harambašić chorvatský básník a politik † 16 července 1911 19 července – August Stauda rakouský fotograf † 8 července 1928 21 července – Albert Hodges americký šachový mistr † 2 února 1944 1 srpna – Ivar Otto Bendixson švédský matematik † 29 listopadu 1935 3 srpna – Michel Verne francouzský spisovatel † 5 března 1925 6 srpna – Edith Rooseveltová manželka prezidenta USA Theodora Roosevelta † 30 září 1948 8 srpna – William Bateson britský genetik † 8 února 1926 11 srpna – Albert Boehringer německý chemik a podnikatel † 11 března 1939 26 srpna – Ceferino Gimenéz Malla španělský mučedník patron Romů † 8 srpna 1936 8 září – Percy John Heawood britský matematik † 24 ledna 1955 11 září Juhani Aho finský spisovatel † 8 srpna 1921 Erich von Falkenhayn německý generál † 8 dubna 1922 23 září Robert Bosch německý vynálezce a podnikatel † 12 března 1942 Draga Mašínová srbská královna † 29 května 1903 24 září – František Josef Battenberský princ z rodu Battenbergů † 31 července 1924 25 září – Guido Boggiani malíř a fotograf † 1901 28 září – Paul Boyer francouzský fotograf † 1908 9 října – Joseph Knaffl americký výtvarný a portrétní fotograf † 23 března 1938 10 října – Fridtjof Nansen norský průzkumník vědec a diplomat † 13 května 1930 11 října – Eille Norwood britský herec † 24 prosince 1948 12 října – Alexej Kaledin ruský carský generál † 29 ledna 1918 15 října – Alexander Neumann rakouský architekt † 16 června 1947 21 října – Charles van Lerberghe belgický spisovatel † 26 října 1907 29 října – Antoine Bourdelle francouzský sochař a malíř † 1 října 1929 2 listopadu – Maurice Blondel francouzský křesťanský filosof † 4 června 1949 6 listopadu – James Naismith vynálezce basketbalu † 28 listopadu 1939 10 listopadu – Robert Innes jihoafrický astronom † 13 března 1933 25 listopadu – József Rippl-Rónai maďarský malíř † 23 května 1927 30 listopadu Georgij Lvov předseda ruské prozatimní vlády † 7 března 1925 Ernst Rüdiger kníže von Starhemberg rakouský velkostatkář a politik † 16 listopadu 1927 5 prosince Konstantin Aleksejevič Korovin ruský malíř † 11 září 1939 Armando Diaz italský generál † 29 února 1928 8 prosince Aristide Maillol francouzský sochař a malíř † 27 září 1944 Georges Méliès francouzský filmový režisér † 21 ledna 1938 19 prosince – Italo Svevo italský spisovatel † 13 září 1928 20 prosince – Ivana Kobilca slovinská malířka † 4 prosince 1926 26 prosince – Emil Wiechert německý fyzik a seismolog † 19 března 1928 ? – Reginald Brooks-King velšský lukostřelec a olympionik † 19 září 1938 ? – Henry Gantt americký strojní inženýr † 23 října 1919 ? – Antoni Lange polský spisovatel † 17 března 1929 ? – Georgios Orphanidis řecký sportovní střelec olympijský vítěz † 1942 ? – Eugene de Salignac americký fotograf † 1943 ? – Gottlieb Schäffer německý fotograf † 1934 ? – Edith Watson kanadská fotografka † 1943 Úmrtí Česko 2 ledna – Fridrich Vilém IV pruský král 15 října 1795 12 ledna – Václav Hanka český spisovatel 10 června 1791 4 dubna – František Antonín Kolovrat šlechtic a rakouský státník 31 ledna 1778 3 května – Antonín Filip Heinrich český hudební skladatel 11 března 1781 6 června – Václav Rodomil Kramerius redaktor a překladatel 6 května 1792 26 června – Pavel Josef Šafařík český a slovenský spisovatel 13 května 1795 29 srpna – František Glaeser český hudební skladatel 19 dubna 1798 29 září – Vincenc Barták český hudební skladatel 7 února 1797 24 října – Václav Krolmus kněz sběratel lidové slovesnosti spisovatel a archeolog 3 října 1790 4 listopadu – Johann Reislin von Sonthausen německý lékař a pedagog činný v Olomouci 20 května 1784 28 listopadu – Robert Führer český varhaník a hudební skladatel 2 června 1807 3 prosince – Václav Josef Rosenkranz český obrozenecký skladatel 8 června 1797 13 prosince – Josef August Hecht lázeňský podnikatel a politik německé národnosti 20 dubna 1792 ? – Josef František Smetana přírodopisec a historik 1801 Svět 28 ledna – Henri Murger francouzský spisovatel 27 března 1822 12 února – Hippolyte Chelard francouzský skladatel 1 února 1789 27 února – Prosper Ludwig von Arenberg vévoda z Arenbergu 28 dubna 1785 10 března – Taras Ševčenko ukrajinský básník 9 března 1814 17 března – Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská saská princezna vévodkyně z Kentu matka britské královny Viktorie 17 srpna 1786 21 května – Evžen z Mazenodu francouzský katolický světec 1 srpna 1782 6 června – Camillo Benso Cavour první italský premiér 10 srpna 1810 7 června – Patrick Brontë britský kněz a básník 17 března 1777 25 června – Abdulmecid turecký sultán 25 dubna 1823 29 června – Elizabeth Barrettová-Browningová anglická básnířka 6 března 1806 15 července – Adam Jerzy Czartoryski polský šlechtic a politik 14 ledna 1770 19 července – Michele Tenore italský botanik 5 května 1780 25 července – Jonas Furrer první prezident Švýcarské konfederace 3 března 1805 25 října – Friedrich Carl von Savigny německý právník 21 ledna 1779 6 listopadu – portugalský infant Ferdinand 23 července 1846 zemřel na choleru 11 listopadu – portugalský král Petr V Portugalský 31 října 1838 14 listopadu – Antun Mihanović chorvatský básník 10 června 1796 29 listopadu – Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov ruský literární kritik a publicista 5 února 1836 14 prosince – Albert Sasko-Kobursko-Gothajský manžel britské královny Viktorie 26 srpna 1819 16 prosince – Heinrich Marschner německý skladatel 16 srpna 1795 21 listopadu – Henri Lacordaire francouzský dominikánský kněz 12 května 1802 27 prosince – portugalský infant Jan 16 března 1842 zemřel na choleru 28 prosince – Anton Stefan von Martini rakouský admirál 13 června 1792 ? – Utagawa Kunijoši japonský výtvarník 1798 ? – Luigi Sacchi italský fotograf 1805 Hlavy států České království – František Josef I Papež – Pius IX Království Velké Británie – Viktorie Francie – Napoleon III Uherské království – František Josef I Rakouské císařství – František Josef I Rusko – Alexandr II Nikolajevič Prusko – Fridrich Vilém IV Pruský Vilém I Pruský Osmanská říše – Abdulmecid Abdulaziz Španělsko – Izabela II Španělská Portugalsko – Petr V Portugalský Ludvík I Portugalský Dánsko – Frederik VII Švédsko – Karel XV Řecko – Ota I Řecký Belgie – Leopold I Belgický Itálie – Viktor Emanuel II od března USA – James Buchanan Abraham Lincoln Japonsko – Kómei Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1861 Národní listy — Pražské noviny — Časopis Musea království Českého — Lumír — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Světozor — Živa — Humoristické listy — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Bohemia deník pražských Němců — 1916 MCMXVI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou Události Česko 30 dubna – poprvé byl použit letní čas Ve 2300 si měli obyvatelé přesunout hodiny na 2400 a 1 květen tak začal o hodinu dříve; Rakousko-Uhersko 18 září – protržení Přehrady Desná 62 mrtvých největší katastrofa spojená s havárií na přehradě v historii Českých zemí 23 září – v Bohumíně byl zahájen provoz elektrické tramvaje do roku 1918 vypůjčeným vozem Slezských zemských drah při této příležitosti byl ukončen osobní provoz parní tramvaje 1 října – v 000 letního času se hodiny vrátily zpět k pásmovému času na 2300 tedy 30 září – Rakousko-Uhersko 19 listopadu – devět českých stran vytvořilo prorakouský aktivistický Český svaz složený z poslanců říšské rady Jeho předsedou byl agrárník František Staněk Zároveň vznikl Národní výbor v čele s Karlem Mattušem Předlitavsko říjen – předsedou vlády podruhé Ernest von Koerber 20 prosince – předsedou vlády Heinrich Clam-Martinic demise 1917 Svět v únoru začala nejdelší bitva první světové války bitva u Verdunu 24 dubna – v Dublinu vypuklo sedmidenní Velikonoční povstání 31 května – 1 června – Bitva u Jutska Skagerraku 29 červen – rakousko-uherský plynový útok na řece Soči 1 červenec – začátek bitvy na Sommě 27 srpen – Rumunsko vyhlašuje válku Rakousku-Uhersku 15 září – tento den byly poprvé v historii použity v boji tanky 14 listopad – konec bitvy na Sommě 15 prosinec – konec bojů u Verdunu 18 prosinec – nóta amerického prezidenta Wilsona válčícím státům Žádost o zveřejnění válečných cílů Ústřední mocnosti odpověděly 25 prosince Dohoda 10 ledna 1917 Grónská hymna se stala oficiálně hymnou Jan Czochralski vyvinul Czochralského metodu Vědy a umění 6 října vznikl dadaismus vznikl strukturalismus Albert Einstein zveřejnil obecnou teorii relativity zanikla šachová kavárna Café de la Régence Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Finanční část ceny vložena do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku Nobelova cena za chemii – Nebyla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Nebyla udělena Nobelova cena za literaturu – Carl Gustaf Verner von Heidenstam Nobelova cena míru – Nebyla udělena Narození Česko 4 ledna – Jan Kotík malíř † 23 března 2002 9 ledna – Felix Zbořil voják a politický vězeň komunistického režimu † 11 července 1991 15 ledna – Josef Kučera voják oběť komunistického teroru † 14 listopadu 1952 19 ledna – Jan Ryska spisovatel pedagog a publicista † 14 prosince 1983 24 ledna – Jiřina Steimarová herečka † 7 října 2007 27 ledna – Josef Kocourek nejstarším parlamentní stenograf na světě † 1 srpna 2004 28 ledna – Josef Těšínský zpravodajský důstojník a pobočník velitele u 310 československé stíhací peruť RAF † 7 dubna 1975 13 února – Jaroslav Krejčí ml politik právník ekonom a sociolog † 16 února 2014 26 února – Václav Kojzar hrdina protinacistického odboje oběť komunismu † 21 ledna 2006 3 března – Stanislav Zimprich vojenský pilot a účastník bitvy o Británii † 12 dubna 1942 7 března – Miroslav Štefek hornista † 13 dubna 1969 18 března – Josef Bryks účastník československého protinacistického odboje a oběť komunismu † 11 srpna 1957 19 březen – Emil Konečný herec † 23 září 2005 20 března – Karel Vaš soudce a prokurátor vykonstruovaných komunistických soudních procesů † 8 prosince 2012 21 března – Bohumír Martínek voják a příslušník výsadku Bronse † 15 března 1943 23 března – Jaromír Tobola katolický teolog † 18 února 1988 29 března – Kamil Běhounek swingový akordeonista a skladatel † 19 prosince 1983 2 dubna – Miloslav Stehlík dramatik režisér herec a prozaik † 15 července 1994 15 dubna – Karel Otto Hrubý fotograf † 19 července 1998 25 dubna – Karel Lewit český neurolog slovinského původu † 2 října 2014 27 dubna – Jan Rychlík skladatel hudební skladatel † 20 ledna 1964 29 dubna – Zdenek Seydl malíř † 17 června 1978 12 května – František Hanus herec a divadelní režisér † 2 září 1991 17 května – Lenka Reinerová německy píšící spisovatelka † 27 června 2008 25 května – Jaroslav Skála lékař psycholog a bojovník proti alkoholismu † 26 listopadu 2007 29 května – Ladislav Jehlička katolický publicista redaktor a politický vězeň † 11 února 1996 30 května Jan Buchal oběť komunismu † 27 června 1950 Jan Hanč básník a prozaik † 19 července 1963 3 června – Josef Ludl fotbalový reprezentant † 1 srpna 1998 9 června – Karol Mladý voják a velitel výsadku Embassy † 29 prosince 1944 28 června – František Vaňák 13 arcibiskup olomoucký † 14 září 1991 4 července – Jindřich Zahradník československý ekonom a politik † červen 1992 6 července – Tomáš Šalé atlet běžec † 18 srpna 1986 19 července – Rudolf Doležal sochař † 6 září 2002 27 července – Vladimír Klusák klavírista a hudební skladatel † 27 října 1990 13 srpna – Jan Pospíšil právník politický vězeň † září 2010 15 srpna – Ferdinand Knobloch psychiatr 23 srpna – František Vaněk generální vikář pražské arcidiecéze † 20 září 1986 25 srpna – Václav Kindl voják a velitel výsadku Intransitive † 20 května 1944 9 září – Karel Aliger fotograf † 28 května 1984 13 září – Josef Černý voják voják na východní frontě † 10 září 1970 16 září – Helena Hodačová spisovatelka a novinářka † 26 ledna 1998 19 září – Magda Lokvencová herečka a režisérka † 17 ledna 1966 23 září Alfréd Bartoš velitel diverzní skupiny Silver A † 22 června 1942 Karel Kuttelwascher nejúspěšnější český pilot RAF † 17 srpna 1959 24 září – Bohumil Modrý hokejový brankář a politický vězeň † 21 července 1963 4 října – Ladislav Šimůnek československý fotbalový reprezentant † 7 prosince 1969 16 října – Hugo Rosák plochodrážní jezdec † 5 srpna 1982 20 října – Evžen Peřina spisovatel pedagog a překladatel knih ze slovenštiny † 1990 21 října – František Roman Dragoun malíř † 2 července 2005 3 listopadu – Zbyněk Přecechtěl hudební skladatel † 6 října 1996 4 listopadu – Bohumil Vrána divadelní a filmový herec † 14 září 2007 1 prosince – Alexander Heidler český kněz teolog a publicista † 3 srpna 1980 4 prosince Ota Gregor lékař † 24 září 2006 Jaromír Nechanský voják příslušník výsadku Platinium-Pewter † 16 června 1950 11 prosince – Miloš Šolle archeolog † 14 listopadu 2004 15 prosince – Petr Uruba pilot 311 československé bombardovací perutě RAF † 1 března 2009 ? – Jan Šulc reprezentant ve vodním slalomu † 30 května 2001 Svět 1 ledna – Rechavam Amir izraelský voják a diplomat † 4 dubna 2013 3 ledna – Ľudovít Greššo slovenský herec † 8 února 1982 7 ledna Elena Ceaușescu manželka rumunského prezidenta Nicolae Ceaușescu † 25 prosince 1989 Bernard Davis americký biolog † 14 ledna 1994 Paul Keres estonský šachový velmistr † 5 června 1975 11 ledna Bernard Blier francouzský herec † 29 března 1989 Zikmund Schul německý židovský skladatel † 2 června 1944 12 ledna – Pieter Willem Botha prezident Jihoafrické republiky † 31 října 2006 15 ledna – Henri Frans de Ziel surinamský básník † 3 února 1975 17 ledna – Charles F Hockett americký jazykovědec † 3 listopadu 2000 21 ledna – Pietro Rava italský fotbalista † 5 listopadu 2006 22 ledna – Henri Dutilleux francouzský hudební skladatel † 22 května 2013 23 ledna – David Douglas Duncan válečný fotograf 26 ledna – Ted Allan kanadský spisovatel scenárista a herec † 29 června 1995 2 února – Xuân Diệu vietnamský básník † 18 prosince 1985 3 února – Jean Margéot mauricijský kardinál † 17 července 2009 5 února – Ugo Locatelli italský fotbalista † 28 května 1993 9 února – John Lintner americký ekonom † 8 června 1983 11 února – Seweryna Szmaglewska polská spisovatelka † 7 srpna 1992 15 února – Lise London francouzská komunistická odbojářka a aktivistka † 31 března 2012 16 února – Karl Brunner švýcarský ekonom † 9 května 1989 23 února – Toon Kortooms nizozemský spisovatel † 5 února 1999 3 března – Paul Halmos americký matematik † 2 října 2006 4 března Giorgio Bassani italský romanopisec básník a esejista † 13 dubna 2000 Hans Eysenck německo-britský psycholog † 4 září 1997 11 března – Harold Wilson premiér Spojeného království † 24 května 1995 12 března – Jacques Fresco americký multidisciplinární vědec † 1 května 2011 20 března – Pierre Messmer premiér Francie † 29 srpna 2007 26 března – Christian B Anfinsen americký biochemik Nobelova cena za chemii 1972 † 14 května 1995 5 dubna – Gregory Peck americký herec † 12 června 2003 7 dubna – Bianchi Anderloni italský automobilový designér a podnikatel † 7 srpna 2003 10 dubna – Friedrich Heer rakouský kulturní historik † 18 září 1983 11 dubna – Alberto Ginastera argentinský hudební skladatel † 25 června 1983 17 dubna – Sirimavo Bandaranaike ministerská předsedkyně Srí Lanky † 10 října 2000 22 dubna Lee Cronbach americký psycholog † 1 října 2001 Yehudi Menuhin houslový virtuos a dirigent † 12 března 1999 23 dubna – Ivo Lola Ribar partyzán národní hrdina Jugoslávie † 27 listopadu 1943 26 dubna – Werner Bischof švýcarský reportážní fotograf † 16 května 1954 28 dubna – Ferruccio Lamborghini zakladatel firmy Lamborghini † 20 února 1993 29 dubna – Lars Korvald premiér Norska † 4 července 2006 30 dubna – Claude Shannon americký elektronik a matematik † 24 února 2001 1 května – Glenn Ford americký herec † 30 srpna 2006 3 května Pierre Emmanuel francouzský básník † 24 září 1984 Arje Dvorecki izraelský matematik † 8 května 2008 4 května – Jane Jacobsová americko-kanadská novinářka a spisovatelka † 25 dubna 2006 11 května – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 † 17 ledna 2002 12 května – Albert Murray americký spisovatel † 18 srpna 2013 16 května Jenő Fock maďarský komunistický politik předseda Rady ministrů † 22 května 2001 Efrajim Kacir izraelský biochemik a prezident † 30 května 2009 20 května Alexej Petrovič Maresjev legendární sovětský válečný pilot † 19 května 2001 Trebisonda Valla italská olympijská vítězka v běhu na 80 metrů překážek z roku 1936 † 16 října 2006 31 května Felix Rakouský rakouský arcivévoda † 6 září 2011 Bernard Lewis britsko americký historik orientalista a politický komentátor Judy Campbell anglická herečka † 6 června 2004 1 června – Murilo Rubião brazilský spisovatel † 16 září 1991 4 června – Robert F Furchgott americký biochemik Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1998 † 19 května 2009 8 června Luigi Comencini italský filmový režisér a scenárista † 6 dubna 2007 Francis Crick britský molekulární biolog a fyzik Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1953 † 28 července 2004 9 června Jurij Brězan lužickosrbský spisovatel † 12 března 2006 Robert McNamara americký voják a politik † 6 července 2009 14 června Ja'akov Talmon izraelský profesor moderních dějin † 16 června 1980 Georg Henrik von Wright finsko-švédský filozof † 16 června 2003 15 června – Herbert A Simon americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1978 † 9 února 2001 17 června – Luigi Scarabello italský fotbalista † 2 července 2007 23 června – Ernest Wilimowski slezský fotbalista † 30 srpna 1997 24 června John Ciardi americký básník † 30 března 1986 Lidia Wysocka polská herečka † 2 ledna 2006 25 června – Erich Zöllner rakouský historik † 11 prosince 1996 26 června Jicchak Danciger izraelský sochař † 11 července 1977 Virginie Satirová americká terapeutka † 10 září 1988 29 června Runer Jonsson švédský spisovatel † 29 října 2006 Ľudmila Pajdušáková slovenská astronomka † 6 října 1979 1 července Olivia de Havilland americká filmová herečka Lawrence Halprin americký zahradní architekt † 25 října 2009 6 července – J Milton Yinger americký sociolog † 28 července 2011 9 července – Edward Heath předseda britské vlády † 17 července 2005 11 července Alexandr Prochorov sovětský fyzik † 8 ledna 2002 Gough Whitlam premiér Austrálie 12 července – Ljudmila Pavličenková nejúspěšnější ukrajinská odstřelovačka všech dob † 27 října 1974 15 července – Núr Mohammad Tarakí prezident a premiér Afghánistánu † 14 září 1979 18 července Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik † 22 ledna 2002 Vladimír Demichov ruský transplantační chirurg † 22 listopadu 1998 29 července – Charlie Christian americký swingový a jazzový kytarista † 2 března 1942 1 srpna – Fiorenzo Angelini italský kardinál † 22 listopadu 2014 3 srpna – José Manuel Moreno argentinský fotbalista † 26 srpna 1978 6 srpna Richard Hofstadter americký historik † 24 října 1970 Dom Mintoff premiér Malty † 20 srpna 2012 15 srpna – Heinz Oestergaard německý módní návrhář † 10 května 2003 23 srpna – Nils-Olof Franzén švédský spisovatel † 24 února 1997 25 srpna Frederick Chapman Robbins americký pediatr a virolog Nobelova cena za fyziologii a lékařství † 4 srpna 2003 Ethel Stark kanadská houslistka a dirigentka † 16 února 2012 28 srpna – Charles Wright Mills americký sociolog † 20 března 1962 2 září – Adolf Gawalewicz polský právník spisovatel † 11 června 1987 3 září – Trigger Alpert americký jazzový kontrabasista a fotograf † 22 prosince 2013 6 září – Erik Nilsson švédský fotbalista † 9 září 1995 13 září Roald Dahl britský spisovatel † 23 listopadu 1990 Virghil Gheorghiu rumunský diplomat duchovní ortodoxní církve a francouzsky píšící spisovatel † 2 června 1992 14 září – Luis Corvalán generální tajemník Komunistické strany Chile † 21 července 2010 17 září – Jumdžágín Cedenbal mongolský předseda vlády † 24 dubna 1991 23 září – Aldo Moro premiér Itálie † 9 května 1978 27 září – Jizhar Smilansky izraelský spisovatel literární vědec politik † 21 srpna 2006 28 září Peter Finch australský herec † 14 ledna 1977 Olga Vasiljevna Lepešinská sovětská tanečnice a taneční pedagožka † 20 prosince 2008 29 září – Eva Frodl-Kraftová rakouská kunsthistorička 3 října – James Herriot britský veterinář a spisovatel † 23 února 1995 4 října – Vitalij Lazarevič Ginzburg ruský fyzik † 8 listopadu 2009 7 října Joe Evans americký jazzový saxofonista † 17 ledna 2014 Walt Whitman Rostow americký ekonom a politický teoretik † 13 února 2003 9 října – Marcel Lefrancq belgický fotograf † 14 listopadu 1974 10 října – Bernard Heuvelmans francouzský zoolog † 22 srpna 2001 11 října – Torsten Hägerstrand švédský geograf † 4 května 2004 15 října – Jasuji Mijazaki japonský plavec zlato na OH 1932 † 30 prosince 1989 19 října Emil Gilels ruský klavírista † 14 října 1985 Karl-Birger Blomdahl švédský hudební skladatel † 14 června 1968 Endre Vészi maďarský spisovatel a novinář † 9 července 1987 22 října – Roger Stanier kanadský mikrobiolog † 29 ledna 1982 26 října – François Mitterrand prezident Francie † 8 ledna 1996 27 října – Kazimierz Brandys polský spisovatel a scenárista † 11 března 2000 4 listopadu – Nikola Ljubičić jugoslávský partyzán a komunistický politik † 13 dubna 2005 6 listopadu – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák † 12 října 2002 8 listopadu – Peter Weiss německý spisovatel výtvarník a filmový režisér † 10 května 1982 14 listopadu – Martin Kusý slovenský architekt † 24 února 1989 19 listopadu – František Dibarbora slovenský herec † 4 září 1987 20 listopadu Donald T Campbell americký psycholog † 5 května 1996 Charles E Osgood americký psycholog † 15 září 1991 27 listopadu – Roderick Chisholm americký filozof † 19 ledna 1999 28 listopadu Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického † 7 června 2002 Mika Špiljak chorvatský a jugoslávský komunistický politik a státník † 18 května 2007 2 prosince – Nancye Wynneová australská tenistka † 9 listopadu 2001 6 prosince – Józef Stanek polský katolický kněz mučedník blahoslavený † 23 září 1944 8 prosince – Richard Fleischer americký režisér † 25 března 2006 9 prosince Kirk Douglas americký herec Wolfgang Hildesheimer německý spisovatel dramatik grafik a malíř † 21 srpna 1991 11 prosince – Juraj Bartoš slovenský tenista † 4 dubna 1983 15 prosince – Maurice Wilkins anglický molekulární biolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1962 † 5 října 2004 18 prosince – Anselm Strauss americký sociolog † 5 září 1996 19 prosince – Elisabeth Noelle-Neumannová německá socioložka a politoložka † 25 března 2010 24 prosince – Zdenka Cecília Schelingová slovenská řeholnice oběť komunistického teroru blahoslavená † 31 července 1955 25 prosince – Ahmed Ben Bella první prezident nezávislého Alžírska † 11 dubna 2012 28 prosince – Gerard Labuda polský historik † 1 října 2010 ? – Abdul Rahmán Árif irácký premiér † 24 srpna 2007 ? – Ann Mari Falková švédská spisovatelka † 1988 ? – Patrick Ryan anglický prozaik † 1989 ? – David E Scherman americký fotograf † 5 května 1997 Úmrtí Česko 1 ledna – František Steiner poslanec Českého zemského sněmu starosta Kolína 12 května 1837 9 ledna – Jan Umlauf český malíř 21 května 1825 13 ledna – František Lützow český šlechtic diplomat historik a spisovatel 21 března 1849 25 ledna – František Xaver Kryštůfek teolog rektor Univerzity Karlovy 28 října 1842 6 února – Karel Jaroslav Maška český archeolog 28 srpna 1851 9 února – Hynek Vojáček český hudební skladatel pedagog a publicista 4 prosince 1825 26 března – Jakub Husník český malíř 29 března 1837 5 dubna – Martin Kříž notář speleolog a archeolog 14 listopadu 1841 12 dubna – Eduard Redlhammer rakouský a český podnikatel a politik 22 února 1829 23 dubna – Karel Zahradník český matematik 16 dubna 1848 24 dubna – Jindřich Šolc advokát politik starosta Prahy 12 září 1841 27 dubna – Karel Preis český chemik rektor ČVUT 20 srpna 1846 5 května – Stanislav Sucharda český sochař 12 listopadu 1866 9 května – Václav Šamánek lékař a organizátor českého národního života na Liberecku 23 října 1846 11 května – Vladimír Srb český právník a politik 19 června 1856 23 května – Vladimír Jindřich Bufka fotograf publicista 16 července 1887 29 května – Jan Otto český nakladatel 8 listopadu 1841 1 června – Vítězslav Houdek český právník a spisovatel 27 července 1856 3 června – Josef Richard Rozkošný český hudební skladatel 21 září 1833 10 června – Václav Frič obchodník s přírodninami a podnikatel 14 března 1839 24 června – František Antonín Zeman pedagog spisovatel redaktor a dramatik 4 května 1838 2 srpna – Vojtěch Bárta český podnikatel a mecenáš 16 listopadu 1867 5 srpna – Ludvík Tošner pedagog překladatel sociální demokrat 27 července 1874 17 srpna – Ludvík Holain český duchovní a hudební skladatel 20 srpna 1843 31 srpna – Jan Sedláček architekt a spisovatel 9 února 1848 25 září – Julius Fučík skladatel a dirigent vojenských hudeb 18 července 1872 30 října – František Alois Hora pedagog básník a dramatik 1 srpna 1838 1 listopadu – Franz Thun und Hohenstein politik dlouholetý místodržitel Čech 2 září 1847 15 listopadu – František Ženíšek český malíř 25 května 1849 23 listopadu – Eduard Nápravník český hudební skladatel a dirigent 24 srpna 1839 2 prosince – Jindřich Hanuš Böhm libretista překladatel divadelní a hudební kritik 14 července 1836 12 prosince – Jan Dvořák český lékař a politik 13 května 1849 28 prosince – Hugo Klement Mrázek český hudební skladatel 8 února 1889 31 prosince – Ladislav František Čelakovský mykolog a botanik 3 prosince 1863 Svět 11 ledna – Jacob Hilsdorf německý portrétní fotograf ? 1872 15 ledna – Vojtech Alexander slovenský lékař a fyzik 31 května 1857 16 ledna – Illarion Voroncov-Daškov ruský generál a generální guvernér Kavkazu 27 května 1837 26 ledna – Franz Xaver von Schönaich předlitavský generál a politik 27 února 1844 6 února – Rubén Darío nikaragujský básník a diplomat 18 ledna 1867 12 února – Richard Dedekind německý matematik 6 října 1831 19 února – Ernst Mach rakouský teoretický fyzik a filozof původem z Moravy 18 února 1838 20 února – Klas Pontus Arnoldson švédský spisovatel nositel Nobelovy cenu míru 27 října 1844 28 února – Henry James anglický spisovatel 15 dubna 1843 29 února – Fridtjuv Berg švédský politik 20 března 1851 2 března – Alžběta zu Wied rumunská královna a spisovatelka 9 prosince 1843 4 března – Franz Marc německý malíř 8 února 1880 6 března – Vasilij Ivanovič Surikov ruský malíř 12 ledna 1848 12 března – Marie von Ebner-Eschenbachová hraběnka Dubská rakouská spisovatelka 13 září 1830 18 března – Karl Gölsdorf rakouský lokomotivní konstruktér 8 června 1861 22 března – Ferdinand Fellner rakouský architekt 19 dubna 1847 24 března – Enrique Granados španělský hudební skladatel a klavírista 27 července 1867 27 března – August Wieser brněnský starosta 17 května 1847 5 dubna – Maxim Maximovič Kovalevskij ruský právník a historik 8 srpna 1851 8 dubna – Fredrik Idestam finský podnikatel zakladatel společnosti Nokia 28 října 1838 15 dubna – Alfred Cogniaux belgický botanik 7 dubna 1841 19 dubna – Colmar von der Goltz německý a osmanský polní maršál 12 srpna 1843 26 dubna – Pavlo Skoropadskyj ukrajinský politik a vojevůdce 15 května 1873 27 dubna – Gustav Marchet předlitavský pedagog právník a politik 29 května 1846 29 dubna – Jørgen Pedersen Gram dánský matematik 27 června 1850 3 května – Patrick Pearse irský politik spisovatel a revolucionář 10 listopadu 1879 10 května – Robert Emil Kraft německý spisovatel 3 října 1859 11 května Karl Schwarzschild německý fyzik a astronom 9 října 1873 Max Reger německý varhaník klavírista skladatel a dirigent 19 března 1873 12 května – James Connolly irský socialistický politik 5 června 1868 13 května Šolom Alejchem židovský spisovatel 2 března 1859 Clara Louise Kellog americká sopranistka a divadelní ředitelka 9 července 1842 21 května – Artúr Görgey uherský vojevůdce a politik 30 ledna 1818 23 května – Carl Friedrich Mylius německý fotograf 10 ledna 1827 28 května – Ivan Franko ukrajinský spisovatel 27 srpna 1856 30 května – Adolph Frank německý chemik inženýr a podnikatel 29 ledna 1834 5 června – Horatio Kitchener britský maršál 24 června 1850 6 června – Jüan Š'-kchaj čínský politik vojevůdce a císař 16 září 1859 8 června – Luigi Accattatis italský historik 2 listopadu 1838 18 června Helmuth von Moltke mladší německý generál 25 května 1848 Max Immelmann německý stíhací pilot 21 září 1890 23 června – Carleton Watkins americký krajinářský fotograf 11 listopadu 1829 25 června – Thomas Eakins americký výtvarný umělec 25 července 1844 27 června – Ştefan Luchian rumunský malíř 1 února 1868 6 července – Odilon Redon francouzský malíř 22 dubna 1840 15 července – Ilja Iljič Mečnikov ukrajinský lékař nositel Nobelovy ceny za medicínu 16 května 1845 23 července – sir William Ramsay skotský chemik nositel Nobelovy ceny za chemii za objev vzácných plynů 2 října 1852 24 července Adam Clark Vroman americký fotograf 15 dubna 1856 Eugène Anthiome francouzský hudební skladatel 19 srpna 1836 27 července – Karl Klindworth německý skladatel dirigent a klavírní virtuos 25 září 1830 3 srpna – Roger Casement irský básník a revolucionář 1 září 1864 17 srpna Umberto Boccioni italský malíř] a sochař 19 října 1882 Svetozár Hurban-Vajanský slovenský spisovatel a politik 16 ledna 1847 27 srpna – Petar Kočić srbský básník spisovatel a politik 29 června 1877 28 srpna – Johan Oskar Backlund švédský astronom 28 dubna 1846 4 září – José Echegaray y Eizaguirre španělský matematik spisovatel nositel Nobelovy ceny za literaturu 19 dubna 1832 12 září – Henrik Mohn norský astronom oceánograf a meteorolog 16 května 1835 14 září Pierre Duhem francouzský fyzik 10 června 1861 Josiah Royce americký filosof logik a spisovatel 20 listopadu 1855 17 září – Hermann Krone německý fotograf vědec a publicista 14 září 1827 11 října – Ota I Bavorský bavorský král 27 dubna 1848 21 října Karl von Stürgkh předseda předlitavské vlády 30 října 1859 Olindo Guerrini italský básník 14 října 1845 27 října – Adolph Lønborg dánský fotograf 5 září 1835 28 října – Oswald Boelcke německý stíhací pilot 19 května 1891 31 října Chuang Sing čínský politik revolucionář a první vrchní velitel vojenských sil Čínské republiky 25 října 1847 Charles Taze Russell americký kazatel a náboženský reformátor 16 února 1852 12 listopadu – Percival Lowell americký matematik astronom a diplomat 13 března 1855 14 listopadu – Hector Hugh Munro britský spisovatel 18 prosince 1870 15 listopadu – Henryk Sienkiewicz polský spisovatel 5 května 1846 21 listopadu – František Josef I císař Rakouska-Uherska 18 srpna 1830 22 listopadu – Jack London americký spisovatel 12 ledna 1876 23 listopadu – Charles Booth anglický filantrop a sociolog 30 března 1840 24 listopadu – Hiram Stevens Maxim americký vynálezce 5 února 1840 27 listopadu – Émile Verhaeren belgický básník a dramatik 21 května 1855 1 prosince – Karel de Foucauld francouzský kněz a mučedník 15 září 1858 5 prosince – Hans Richter rakouský dirigent 4 dubna 1843 9 prosince – Sóseki Nacume japonský spisovatel básník literární teoretik 9 února 1867 16 prosince – Hugo Münsterberg americký filozof a psycholog 1 června 1863 19 prosince – Alois Beer rakouský fotograf 14 června 1840 21 prosince – Daniel Oliver anglický botanik 6 února 1830 28 prosince – Eduard Strauß rakouský dirigent a skladatel 15 března 1835 29 prosince – Grigorij Jefimovič Rasputin ruský mystik 22 ledna 1869 30 prosince 16 prosince – Grigorij Jefimovič Rasputin ruský mystik s velkým vlivem na rodinu cara Mikuláše II 21 ledna 9 ledna 1869 Hlavy států České království – František Josef I – Karel I Papež – Benedikt XV Království Velké Británie – Jiří V Francouzské království – Raymond Poincaré Uherské království – František Josef I – Karel I Rakouské císařství – František Josef I – Karel I Rusko – Mikuláš II Alexandrovič Belgie – Albert I Belgický Nizozemsko – Vilemína Norsko – Hakon VII Dánsko – Kristián X Švédsko – Gustav V Prusko – Vilém II Pruský Španělsko – Alfons XIII Španělský Portugalsko – Alfons XIII Španělský Itálie – Viktor Emanuel III Turecko – Mehmed V Řecko – Konstantin I Řecký Rumunsko – Ferdinand I Rumunský Bulharsko – Ferdinand I Bulharský USA – Woodrow Wilson Japonsko – Císař Taišó Související články 1916 v letectví Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1916 Národní listy — Národní politika — Lumír — archiv ÚČL AV ČR Zlatá Praha — Humoristické listy — Říšský zákoník česká verze — 1939 MCMXXXIX byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události Leden 1 leden – založena firma Hewlett-Packard 27 leden – rozhodnutí československé vlády o propuštění Židů ze státní služby ČSR Únor 2 únor – maďarská armáda vstupuje na území Podkarpatské Rusi ČSR 14 únor – na vodu je spuštěna německá bitevní loď Bismarck o výtlaku 41 700 tun 24 únor – Maďarsko přistupuje k paktu proti Kominterně Březen 2 březen – Eugenio Pacelli byl zvolen papežem a přijal jméno Pius XII 3 březen – Stalinův emisar Jarcev předkládá Finsku sovětské návrhy na zabezpečení proti německé agresi – později odmítnuty 8 březen – Hitler informuje říšskou reprezentaci o tom že ČSR kvůli nesnesitelné situaci v Praze bude obsazena nejdéle do týdne 10 březen – Stalinův projev k delegátům XVIII sjezdu strany V Moskvě – nástin možných budoucích válek 14 březen Slovenský sněm odhlasoval odtržení Slovenska a utvoření samostatného Slovenského státu Jozef Tiso prezidentem vojáci českého 8 pluku v Místku kladou ozbrojený odpor německým jednotkám 15 březen německá okupace českých zemí obsazení Čech a Moravy německý IV a XVI sbor – operace Marzwirbel zahájena první masová zatýkací akce v ČSR zaměřená proti všem potenciálním odpůrcům Říše – akce Gitter Mříže Podkarpatská Ukrajina vyhlašuje nezávislost na ČSR 16 březen maďarské jednotky okupují s německým souhlasem Podkarpatskou Ukrajinu zřízení Protektorátu Čechy a Morava jmenování protektorátní vlády ČSR 18 březen – Konstantin von Neurath jmenován říšským protektorem ČSR 19 březen – německá vojenská přehlídka na Václavském náměstí v Praze u příležitosti Dne branné moci ČSR 21 březen – položen základ vzniku Národního souručenství jediné politické strany v Protektorátu Čechy a Morava 23 březen Německo anektuje litevské město Klaipėda Memel obývané etnickými Němci podepsání slovensko-německé „smlouvy o ochraně 26 březen – zavedení pravostranného silničního provozu v Protektorátu Čechy a Morava ČSR 27 březen – generál Franco přistupuje k paktu proti Kominterně Španělsko 28 březen – španělská občanská válka končí naprostým vítězstvím nacionalistických sil 29 březen Estonsko a Lotyšsko je prostřednictvím vyslanců varováno aby neuzavíralo smlouvy ohrožující bezpečnost a zájmy SSSR šéf civilní správy Konrad Henlein vydává nařízení zakazující židovskému obyvatelstvu volně disponovat majetkem ČSR 31 březen – na základě událostí z 153 v ČSR Velká Británie a Francie deklarují garanci celistvosti polských a rumunských hranic Duben 1 duben nacionalisté ve Španělsku vyhlašují občanskou válku za skončenou spuštěna na vodu německá bitevní loď Tirpitz Wilhelmshaven 2 duben – zahájen nábor do Národního souručenství jediné politické strany v Protektorátu Čechy a Morava 5 duben – do Prahy přicestoval říšský protektor Konstantin von Neurath ČSR 6 duben – Británie Francie a Polsko podepisují smlouvu o vzájemné pomoci v případě napadení 7 duben – Itálie napadá Albánii 9 duben – italská vojska obsazují Tiranu Albánie král Zog I prchá do Řecka 13 duben – Británie a Francie se zavazují podporovat Rumunsko a Řecko 15 duben – od tohoto data se po ukončení vojenské správy začíná v Protektorátu formovat gestapo ČSR 17 duben německý státní tajemník nabízí v Berlíně sovětskému vyslanci sérii dohod o politickém a ekonomickém sblížení Německa a SSSR SSSR navrhuje trojalianci s Británií a Francií problémy nasazení vojenských sil v případě útoku garance pro pobaltské státy a Finsko 27 duben Británie znovu zavádí vojenské odvody státní prezident Emil Hácha jmenoval gen Aloise Eliáše ministerským předsedou nově formované protektorátní vlády ČSR 28 duben – německá vláda oznamuje jednostranné vypovězení anglo-německé námořní smlouvy 30 duben – v Krakově ustavena tzv Zahraniční vojenská skupina československá v Polsku Květen 3 květen – spuštěna na vodu britská bitevní loď Prince of Wales 5 květen – vojáci 1 československé jednotky zformované v Polsku přísahají v Krakově věrnost ČSR 5 květen – rozkaz Reinharda Heydricha ke zformování gestapa v Protektorátu Čechy a Morava 6 květen – převoz ostatků K H Máchy z Litoměřic do Prahy – jedna z mohutných protiokupačních a protinacistických demonstrací 11 květen – sovětský průzkumný letoun R-5 sestřelen japonskou stíhačkou Ki-10 na mongolsko-čínském pomezí 12 květen – pohraniční střet mongolské 6 jízdní divize s japonským 8 plukem bargutské jízdy 13 květen – japonské letectvo zahajuje operační činnost v oblasti Chalchyn-Golu Mongolská-mandžuská hranice 17 květen – Švédsko Norsko a Finsko odmítají německou nabídku na podepsání smlouvy o neútočení 19 květen – Molotov žádá Finsko o podrobnosti k finskému záměru opevnit Alandské ostrovy – odmítnuto 22 květen – Německo a Itálie podepisují tzv Ocelový pakt 27 květen – Sovětská letecká bombardovací akce proti Charbinu Mongolsko-mandžuská hranice 28 květen silné letecké souboje na mongolsko-mandžuské hranici japonský útok na sovětsko-mongolské pozice boje do 29 května 1939 Červen 2 červen – Žukov jmenován velitelem sovětských sil 5 červen – podplukovník Ludvík Svoboda ilegálně uniká poblíž Ostravy do Polska 6 červen – ratifikace smlouvy o Alandských ostrovech ve finském parlamentu 11 červen – Ludvík Svoboda pověřen československým konzulátem v Krakově řízením československé vojenské jednotky 18 červen – návštěva britského generála Waltera Kirkea ve Finsku – diplomatické konzultace o finských záměrech 21 červen – výnos říšského protektora o zavedení Norimberských zákonů v českých zemích ČSR 30 červen přidělení bývalého pracovního tábora v Malých Bronowicích československé jednotce Polsko v Protektorátu vzniká Národní odborová ústředna zaměstnanecká povinně spojující téměř 700 odborových organizací a spolků Červenec 1 červenec – přijetí britského a francouzského vyslance v Moskvě – požadavek podpory sovětských „garancí ochrany pobaltských republik 2 červenec – 80 japonských tanků zahajuje útok na postavení sovětského 149 střeleckého pluku a 9 motomechanizované brigády na jihu Mongolska 4 červenec – vrcholí těžké sovětsko-japonské boje o Bain Cagan v jihovýchodním Mongolsku 7 červenec – opakovaný útok japonské 23 divize západně od Chalchyn golu jihovýchodní Mongolsko 9 červenec – Winston Churchill vybízí vládu k utvoření vojenské aliance se SSSR 18 červenec – americký prezident Franklin D Roosevelt žádá Kongres o revizi zákona o neutralitě 19 červenec – ve Varšavě přislíbena britská podpora Polskému státu v případě jeho napadení generál W E Ironside 21 červenec – říšský protektor nařizuje zřízení Ústředny pro židovské vystěhování ČSR 23 červenec irská vláda staví IRA Irskou republikánskou armádu mimo zákon japonská armáda zahajuje další útoky proti sovětským přepravištím přes řeku Chalchyn gol Mongolsko Mahátma Gándhí indický duchovní vůdce píše osobní dopis Hitlerovi žádající zabránění jakékoli možné válce 25 červenec velení Kuang-tungské armády zastavuje boje na mongolsko-mandžuském pomezí první nařízení o zavedení všeobecné pracovní povinnosti pro muže ve věku 16-25 let na území Protektorátu Čechy a Morava 26 červenec – vláda USA vypovídá americko-japonskou obchodní smlouvu z roku 1919 Srpen 2 srpen v Paříži zřízena československá vojenská kancelář porada japonského generálního štábu – rozhodnutí provést v oblasti Nomonchanu generální ofenzívu proti sovětským vojskům Mandžusko 10 srpen císař Hirohito stvrzuje operaci v Nomonchanu vytvoření japonské 6 armády 12 srpen – v Bratislavě je podepsána smlouva o tzv ochranném pásmu mezi Německem Hans Bernard a Slovenskem Jozef Tiso 14 srpen německá vláda vyjadřuje ochotu akceptovat sovětské požadavky v Pobaltí výměnou za sovětský souhlas s akcí proti Polsku vyhláška policejního ředitelství v Praze zakazující Židům návštěvy veřejných podniků ČSR 15 srpen admirál Karl Dönitz odvolán z dovolené do Kielu aby zde připravil rozkazy k mobilizaci a pohotovosti ponorek pro jejich nasazení německé kapesní bitevní lodě Deutschland a Admiral Graf Spee spolu s 21 ponorkami vyplouvají „na lov do Atlantského oceánu 19 srpen prvních 14 německých ponorek typu VII a IX začíná zaujímat pozice kolem Britského souostroví do 21 srpna neočekávaný Žukovův útok proti japonské 6 armádě na mandžuské hranici Chalchyn gol 20 srpen – sovětská 1 tanková brigáda a 8 mechanizovaná brigáda útočí na japonské jednotky v prostoru Písečné hory Mandžuská hranice 21 srpen porada Hitlera a vojenských velitelů v Berchtesgadenu – oznámení úmyslu řešit "polský problém" německé válečné námořnictvo provádí rozmisťování hladinových lodí a ponorek 23 srpen Německo uzavírá s SSSR pakt o neútočení v jehož tajných dodatcích si rozdělili sféry vlivu sovětská vojska dosahují Nomonchanu Mandžusko zhroucení japonské obrany v Gdaňsku je proveden nacistický puč letadla RAF začínají provádět průzkumné lety nad Severním mořem za účelem odhalení německých námořních sil 24 srpen japonská 14 pěší divize obklíčena a likvidována sovětskými vojsky Mongolsko-mandžuská hranice mobilizace všech jednotek polského bojového letectva Von Rundstedt dostává rozkaz k vytvoření velitelství Skupiny armád Jih v rámci příprav invaze do Polska 2 nařízení o všeobecné pracovní povinnosti pro muže ve věku 16-25 let na území Protektorátu ČSR 25 srpen pumový útok IRA v Coventry Británie uzavření britsko-polské dohody o vzájemné pomoci 1 Hitlerův rozkaz k zahájení operace Weiss – invaze do Polska dne 26 srpna ve 430 rozkaz byl večer odvolán v Praze dochází k zatýkání členů odbojové organizace Zdeňka Schmoranze po 16 hodině vplouvá do Gdaňského přístavu německá školní loď Schleswig-Holstein "přátelská návštěva" 26 srpen sovětská 6 tanková brigáda útočí na pozice japonské 14 a 23 divize obklíčení Mongolsko-mandžuská hranice rozkaz polským leteckým jednotkám k rozmístění na polní letiště 27 srpen slovenská vláda vyhlašuje mobilizaci na moře vyplouvá dalších 6 německých ponorek 28 srpen Německo formálně ruší smlouvu o neútočení s Polskem podepsanou v roce 1934 německá kapesní bitevní loď Deutschland odplouvá do severního Atlantiku 29 srpen – Tři polské torpédoborce ORP Burza ORP Grom a ORP Błyskawica prchají v rámci operace Pekin do Velké Británie kam připlouvají 1 září 30 srpen pád japonské vlády Kiičira Hiranumy odjezd československé jednotky do výcvikového tábora Leszná u Baranovičů v tehdejším Polsku všeobecná mobilizace v Polsku uzavření koridoru mezi Východním Pruskem a Německem Polsko odesílá své 3 torpédoborce Burza Grom Blyskawica a 1 ponorku do Británie a 3 ponorky do západního Baltu 31 srpen definitivní rozdrcení japonské 6 armády v Mandžusku zastavení sovětsko-japonských bojů nejvyšší sovět SSSR jednomyslně schvaluje uzavření sovětsko-německé smlouvy o neútočení italský ministr zahraničí Ciano sděluje že Itálie nebude v žádném případě bojovat proti Británii a Francii povolání záložníků Royal Navy britské loďstvo je uvedeno do válečného stavu u jižního Grónska doplňuje německá kapesní bitevní loď Deutschland zásoby z tankeru Westerwald Hitlerův konečný rozkaz k zahájení operace Fall Weiss – k invazi do Polska dne 19 ve 445 předstíraný útok na německou rozhlasovou stanici v Gliwicích – provokace – operace Himmler Září 1 září napadení Polska Německem zahájení operace Fall Weiss začátek druhé světové války německý letecký útok na nebráněné město Wieluń Polsko 440 ráno první bombardování tohoto druhu terror bombing ve 445 ráno německá cvičná bitevní loď Schleswig-Holstein zahajuje palbu na polské námořní depo a posádku na Westerplatte asi v 7 h ráno se odehrává u vesnice Nieporet Polsko první velká letecká bitva 64 letadel P-11 proti 100 letadel He-111 Do-17 Bf-110 zatýkání v Protektorátu Čechy a Morava – německá operace Albrecht I – v Čechách zatčeno 1247 osob v Německu je vydán zákaz vycházení židům po 21 hodině Mussolini vyhlašuje neutralitu Itálie Slovenská republika vyhlašuje Polsku válku Stává se tak prvním oficiálním spojencem Německa 2 září Velká Británie zaslala Německu ultimátum Itálie vyhlásila svou neutralitu všeobecná mobilizace v Británii a Francii polské síly ve Wieluni se vzdávají německé 10 armádě 3 září Velká Británie Francie Austrálie a Nový Zéland vyhlašují Německu válku v 1115 dostávají všechny lodě britského námořnictva signál „Total Germany sdělující že Británie a Německo jsou ve válce německé válečné lodě ostřelují polská postavení na poloostrově Hel a Westerplatte v Gdaňsku německými leteckými útoky jsou potopeny polský torpédoborec Wicher a minonoska Gryf dekret polského prezidenta o vytvoření československé vojenské jednotky v Polsku velitelem armádní generál Lev Prchala německá ponorka U-30 torpéduje britský osobní parník SS Athenia 112 lidí zahynulo z toho 28 Američanů přesun britské 3 divize torpédoborců do Gibraltaru Neville Chamberlain jmenuje Winstona Churchilla prvním lordem admirality britské letectvo provádí první nálet na Německo 10 letounů Whitley shazuje 13 tun letáků nad Hamburkem a Brémami 4 září končí bitva u Mlawy polská armáda Modlin ustupuje zahájení přesunu britských expedičních sil do Francie až 3 říjen 1939 britské letouny typu Bristol Blenheim z 2 skupiny bombardují základnu Kriegsmarine ve Wilhelmshavenu britské letouny typu Vickers Wellington bombardují německé lodě v Brunsbüttelu ztráta dvou letadel 5 září USA deklarují neutralitu v začínající válce polské síly v oblasti Piotrkówa se vzdávají německé 10 armádě v 815 potápí U 47 kapitána Günthera Priena britskou loď Bosnia první úspěch kpt Priena budoucího ponorkového esa Maroko vyhlašuje válku Německu Japonsko vyhlašuje komuniké o svém nevměšování se do válečného konfliktu Egypt přerušuje diplomatické styky s Německem po 14 hodině dochází k dalšímu ponorkovému útoku německá ponorka U-48 kapitán Herbert Schultze potápí britskou loď Royal Sceptre 6 září Jižní Afrika vyhlašuje Německu válku dobytí Krakova Piotrków Trybunalski kapituluje polské síly se stahují na řeky Narva Visla a San 7 září pád polské pevnosti a námořního depa ve Westerplatte major Henryk Sucharski obranné pozice na Narvě se začínají stahovat na řeku Bug Tarnów dobyt vojsky německé 14 armády polský prezident Ignacy Mościcki opouští spolu s vládou Varšavu protektorátní vláda schvaluje stanovisko Úřadu říšského protektora ohledně vyvěšování vlajek a hraní hymen 8 září Němci uzavírají 1 velké obklíčení polských vojsk v prostoru Kielce – Radom a dosahují Varšavy boje do 12 září 1939 konec veškerého polského odporu na Westerplatte Němci zahajují druhý velký manévr s cílem obklíčit Brest-Litovsk a Lvov německý 19 sbor generál Heinz Guderian celkové zničení polského námořního letectva umístěného v zálivu poloostrova Hel u Gdaňska při náletu německých Ju-87 britská BBC začíná s pravidelnými denními relacemi v českém jazyce 9 září začíná bitva na Bzuře největší bitva polského tažení první německý útok na Varšavu 10 září Kanada vyhlašuje Německu válku německá 30 pěší divize 8 armády zasažena polským útokem z prostoru Poznaňska bitva na Bzuře Piatek dobyt jednotkami 14 polské pěší divize bitva na Bzuře kapitulace Poznaně začátek obrany pevnosti Modlin v nočních hodinách pokládají britské torpédoborce HMS Express a HMS Esk první minové pole před německým pobřežím 11 září evakuace tábora v Lešně přesun československé vojenské jednotky dále na východ polské ponorky dostávají rozkaz pokusit se proniknout do Anglie pokračují sovětsko-finské rozhovory v Moskvě – finský návrh na obchodní dohodu nezájem ze strany SSSR 12 září Lewice dobyta jednotkami polské 16 pěší divize bitva na Bzuře protiútok německé 8 armády proti polské 17 pěší divizi odražen bitva na Bzuře Białystok dobyt vojsky německé 3 armády Édouard Daladier přebírá funkce francouzského ministerského předsedy ministra zahraničí a ministra války 13 září dokončeno přeskupení tří polských armád na severní břeh Bzury bitva na Bzuře německá berlínská 3 pěší divize proniká přes Vislu jižně od Varšavy a obrací na útěk polský 19 pěší pluk směrem na Lack německé bombardování Frampolu Polsko 90% města zničeno první plošné bombardování od začátku války ubytování československé jednotky u Tarnopole účast na protiletadlové obraně německé jednotky dokončují obklíčení Varšavy 14 září polská 4 a 16 pěší divize armáda Pomorze zahajují útok na styk německé 8 a 10 armády bitva na Bzuře německé jednotky obsazují Gdyni a Brest-Litovsk Siedice dobyta vojsky německé 3 armády severozápadně od Irska potápějí britské torpédoborce HMS Faulknor HMS Foxhound a HMS Firedrake německou ponorku U-39 posádka zajata polská ponorka ORP Orzeł spouští kotvy v Tallinu a žádá estonské úřady o možnost opravy a přesun nemocného velitele na pevninu 15 září polská armáda Pomorze přechází do obrany na severním břehu Bzury bitva na Bzuře první britský transatlantický konvoj vyplouvá z Halifaxu Nové Skotsko 16 září německá 8 armáda přebírá aktivitu a zahajuje likvidaci polské Pomořanské a Poznaňské armády u Bzury bitva na Bzuře německá vojska dokončují obchvatný manévr Varšavy podepsáno sovětsko-japonské příměří Sovětský svaz uznává Slovenskou republiku polská ponorka ORP Orzeł internována estonskými úřady Tallinu které jednají na nátlak vlád Německa a Sovětského Svazu 17 září Sovětský svaz napadl Polsko sovětská vojska postupují na dohodnutou demarkační linii původně podél řek Narew Visla a San organizovaný odpor polské armády se začíná hroutit Němci přechází znovu do útoku podél obou břehů Bzury k severu 1 a 4 tanková divize 18 a 19 pěší divize kapitulace Lublinu Polsko polský prezident a vláda emigrují do Rumunska rozkaz k evakuaci vydává též velitel letectva Kutno obsazeno vojsky německé 8 armády přechod československé vojenské jednotky na sovětskou stranu v oblasti mezi Polskem a Ukrajinou potopení britské letadlové lodi HMS Courageous v Atlantiku německou ponorkou U-29 518 mrtvých jde o první potopenou britskou válečnou loď ve 2 světové válce nové protektorátní nařízení ohledně tisku vymezení poslání snaha o ideologizaci ČSR 18 září polská ponorka Orzel uniká z estonského zajetí a po útocích estonských a ruských plavidel pokračuje do Anglie další polská ponorka Rys internována ve Švédsku největší tanková bitva v polském tažení u Tomaszów Lubelski 80 polských tanků polská vláda prezident a generální štáb ustupují do Rumunska internace ustává polský odpor v kotli po rozsáhlé německé obkličovací akci na Bzuře Polsko po těžkých bojích Rusové obsazují Vilnius později i Grodno a Lvov setkání s Němci v Brest-Litevsku protektorátní vláda stvrzuje rozhodnutí Syrového vlády z října 1938 – 28 říjen nebude nadále považován za st svátek ČSR 19 září polská 15 pěší divize se stahuje na čáru Sanniky-Budy Staré Witkowice polská armáda zastavuje organizovaný boj 189 mužů ze skupiny Českých legionářů pod vedením podplukovníka Svobody přechází k sovětským vojskům 20 září – britské torpédoborce HMS Forrester a HMS Fortune potápějí 60 mil západně od Hebrid německou ponorku U-27 kpt Franz 21 září Reinhard Heydrich oznamuje že všichni polští Židé budou uvězněni v ghettech polská ponorka Wilk připlouvá na britskou námořní základnu Scapa Flow 22 září estonský ministr zahraničí Karl Selter je vystaven v Moskvě tlaku na okamžité uzavření smlouvy o vzájemné pomoci čs jednotka je umístěna v Kamenci Podolském přejmenována na Východní skupinu čs armády Sovětské jednotky obsadily Lvov 23 září – Rusové dosahují řeky Bug předem dohodnuté linie táhnoucí se z Východního Pruska 25 září zahájeno dělostřelecké bombardování obklíčené Varšavy polská ponorka Zbik internována ve švédském přístavu Sandham 26 září zahájeno plošné bombardování Varšavy 400 německých letadel 486 tun trhavých a 72 tun zápalných bomb – operace Wasserkante 2 těžké německé nálety na polskou pevnost Modlin počátek soustřeďování 160 000 sovětských vojáků v pohraničních opevněních u města Narvy v Estonsku německá média uveřejňují nepravdivou zprávu o potopení britské letadlové lodi HMS Ark Royal 27 září – Sovětská provokace vůči Estonsku – zinscenovaný ponorkový útok na sovětskou dopravní loď Mětallist v Narvském zálivu 28 září kapitulace obklíčené Varšavy konec polského tažení porážka Polska podepsání rusko-německé smlouvy o rozdělení Polska po jednáních v Moskvě podepsána sovětsko-estonská smlouva o vzájemné pomoci narušení estonské suverenity v Paříži se tvoří polská exilová vláda Władysław Raczkiewicz prezidentem Władysław Sikorski vrchním velitelem 29 září kapitulace polské pevnosti Modlin rozdělení Polska mezi Německo a Rusko ustavení první čs vojenské jednotky v Agde ve Francii 30 září – v Paříži zřízena polská exilová vláda prezident Polska Ignacy Mościcki rezignuje jeho nástupcem W Raczkiewicz Říjen 1 říjen Karl Dönitz povýšen na kontradmirála s titulem „Befehlshaber der U-boote na celém území protektorátu zavedeno přídělové hospodářství na potraviny a pohonné hmoty 2 říjen bitva o Kock Polsko poslední polský odpor německé a sovětské invazi do 610 kapitulace obránců poloostrova Hel v Gdaňsku USA uznává polskou vládu v Paříži 3 říjen – prezident Roosevelt vyhlašuje neutralitu USA vůči evropskému konfliktu 5 říjen německá vítězná přehlídka ve Varšavě po jednáních v Moskvě podepsána sovětsko-lotyšská smlouva o vzájemné pomoci SSSR může využívat základnu Liepāja Sovětský svaz vznáší územní a strategické požadavky vůči Finsku kapitulace jednotek generála Franciszka Kleeberga ukončila organizovaný odpor polské armády 6 říjen – vstupuje v platnost vládní nařízení ustanovující protektorátní symboliku – znak vlajku apod ČSR 8 říjen Německo vyhlašuje anexi západního Polska německá ponorka U-12 se potápí na minách nakladených v Doverské úžině 9 říjen – obchodní loď City of Flint USA zajata německou kapesní bitevní lodí Deutschland v Atlantiku 10 říjen – po jednáních v Moskvě podepsána sovětsko-litevská smlouva o vzájemné pomoci – SSSR může využívat základnu Memel 12 říjen – v Moskvě začínají dvoustranná jednání mezi Finskem a SSSR – formulovány sovětské územní a strategické požadavky 14 říjen ponorka U 47 Günthera Priena pronikla do hlavní základny britského námořnictva Scapa Flow a potopila HMS Royal Oak polská ponorka Orzel připlouvá po dramatické plavbě z Baltského moře do Rosythu Anglie 16 říjen – Německo zahajuje používání magnetických námořních min 17 říjen – východní skupina čs armády se přesouvá do osady Olchovce Ukrajina 18 říjen z Ostravy vypraven první transport židovských obyvatel v rámci Akce Nisko jednání představitelů skandinávských zemí do 1910 20 říjen – velkoadmirál Raeder předkládá Hitlerovi plán okupace Norska Hitler odmítá 23 říjen – v Moskvě začíná 2 kolo jednání mezi Finskem a SSSR – sovětské hrozby i nabídka ústupků do 2410 26 říjen – Jozef Tiso zvolen prezidentem Slovenské republiky 28 říjen jednotky SS zakládají první židovské gheto ve městě Piotrków Trybunalski Polsko masové demonstrace v Praze proti německé okupaci na křižovatce ulic Žitná a Ve Smečkách smrtelně postřelen medik Jan Opletal 29 říjen – maršál Vorošilov zadává vojenskému velení zpracování plánu útoku proti Finsku a zničení finské armády 31 říjen – ninistr zahraničí SSSR – Molotov – prohlašuje že SSSR chce zůstat neutrální Listopad 1 listopad velící admirál Středomořského loďstva Cunningham přesouvá svůj štáb na Maltu dříve Warspite Německo formálně připojuje západní Polsko k Říši 2 listopad – J V Stalin formálně připojuje východní Polsko k SSSR 3 listopad – v Moskvě začíná 3 kolo jednání mezi Finskem a SSSR – jednání nevede k žádnému výsledku 6 listopad – východní skupina čs armády se přesouvá do města Jarmolince v SSSR 8 listopad Adolf Hitler těsně unikl atentátu Hitlerův provokační projev v Mnichově u příležitosti Mnichovského puče využit k předstíranému bombovému útoku 11 listopad – ve Všeobecné nemocnici na 1 chirurgické klinice prof Arnolda Jiráska v Praze umírá Jan Opletal 13 listopad britský torpédoborec Blanche potopen magnetickou minou v britských vodách konec neúspěšných sovětsko – finských jednání o odstoupení finských území na Karelské šíji města Hanko aj 15 listopad pohřeb Jana Opletala v Praze demonstrace cca 5000 studentů v ulicích spuštěna na vodu italská bitevní loď Impero – třídy Littorio nikdy nebyla úplně dokončena 16 listopad Hitler povoluje neomezenou obchodní válku a napadání mořských cest představitelé Protektorátu povoláni k Hitlerovi rozhodnutí rázně zakročit proti studentům a uzavřít VŠ na dobu 3 let 17 listopad – uzavřeny české vysoké školy vedoucí představitelé vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni stovky českých studentů byly zbity a odvlečeny do koncentračních táborů 18 listopad zatčení čeští studenti starší 20 let 1264 studentů odvezeni do koncentračního tábora Sachsenhausen vyhlášeno třídenní stanné právo v obvodu velké Prahy a přilehlých okresech Praha-venkov Kladno Beroun Hořovice 21 listopad potopení britského torpédoborce Gipsy magnetickou minou lehký křižník Belfast vážně poškozen jinou magnetickou minou poprvé je úspěšně vylovena a zneškodněna německá magnetická mina u Británie německé bitevní křižníky Gneisenau a Scharnhorst pronikají u Shetland do Atlantiku hned návrat předstíraný průlom 23 listopad – německé bitevní křižníky Gneisenau a Scharnhorst potápějí u Islandu britský pomocný křižník Rawalpindi 26 listopad ruská pohraniční provokace u jäppilského mostu přes řeku Rajajoki Finsko – ruská palba z děla obráceno proti Finsku německý bitevní křižník Gneisenau je poškozen na rozbouřeném moři 27 listopad – německý bitevní křižník Gneisenau a Scharnhorst se vrací do Kielu 28 listopad další sovětské ponorky vyslány do Baltského moře monitorovat námořní provoz kolem Finska Rusko vypovídá pakt o neútočení Finsku jako odpověď na „kroky finské vlády ohrožující bezpečnost Leningradu 29 listopad – Sovětský dekret – obyvatelstvo obsazené části Polska se stává sovětskými občany represálie 30 listopad lidový komisariát obrany vydává v 0015 Leningradskému vojenskému okruhu rozkaz k zahájení invaze do Finska téhož dne ráno dělostřelectvo leningradského vojenského okruhu zahajuje v 650 palbu na finské cíle zahájeno letecké bombardování finských měst Sovětský svaz napadá Finsko v 800 začíná Zimní válka mohutný úder ruské 7 8 9 a 14 armády 600 tisíc mužů Prosinec 1 prosinec část sil sovětského Baltského loďstva ostřeluje baterii finského dělostřelectva na ostrově Russarö JZ od Helsinek jednotky sovětské 70 střelecké divize dobývají město Terijoki ve Finsku finský premiér Cajander podává demisi své vlády během jednání Státní rady 2 prosinec jednotky sovětské 139 střelecké divize dobývají městečko Suojärvi ve Finsku první zasedání nově utvořené finské vlády Premiérem Risto Ryti cílem je ukončit válečné akce a dosáhnout příměří mohutný sraz pražské NSDAP na Staroměstském náměstí v Praze u příležitosti jejího založení 3 prosinec – bitva o vesnici Linna ve Finsku 4 prosinec jednotky sovětské 139 střelecké divize obsazují město Raukhala ve Finsku dokončeny opravy německého bitevního křižníku Gneisenau Gneisenau je přemístěn do Wilhelmshavenu německá ponorka U-36 potopena britskou ponorkou Salmon u Kristiansundu v Norsku – 1 ponorka potopená jinou ponorkou 5 prosinec – Finové likvidují sovětskou předsunutou jednotku ve směru na Suomussalmi a zmocňují se kompletní sady sovětských šifer 6 prosinec nájezd člunů sovětské Ladožské vojenské flotily na Taipale Finsko – neúspěch likvidace celé ruské divize při útoku na finské linie u Taipale Mannerheimova linie do 1112 předvoj sovětské 56 střelecké divize dosahuje předměstí města Loimola – pak postup zastaven Finy 7 prosinec – Finové vyklízejí Suomussalmi před postupující sovětskou 163 střeleckou divizí obsazení města Finsko 8 prosinec komodor 1 st Kuzněcov vyhlašuje úplnou blokádu finského pobřeží od ústí řeky Torni po ústí Finského zálivu noční přepad ruských jednotek dvěma finskými jednotkami sovětská 163 střelecká divize zastavena v oblasti Suomussalmi finským 16 samostatným praporem 9 prosinec finové rozmisťují v oblasti Suomussalmi dva pluky 9 pěší divize viz Bitva o Suomussalmi a Zimní válka jednotky sovětské 155 střelecké divize se dostávají k městům Kallioniemi a Oinaansalmi Finsko pak zastaveny Finy na schůzce u Stalina rozhodnuto o vytvoření Hlavního stanu vrchního velení tzv Stavka 10 prosinec útok 139 sovětské divize na Karelské šíji – malá razantnost jednotky sovětské 122 střelecké divize dobývají město Salla ve Finsku sovětská ponorka Šč-322 potápí švédský nákladní parník s nákladem celulózy pokoušející se projet námořní blokádou sovětské torpédoborce Leningrad Minsk a Stěreguščij ostřelují finská pobřežní postavení u Saarenpää ve Finsku nový britský křižník Belfast těžce poškozen po najetí na magnetickou minu 11 prosinec začátek 14 dní trvajícího finského protiútoku na Suomussalmi a směrem na vesnici Juntusranta – porážka ruské 44 divize společnost národů sestavuje zvláštní výbor shromáždění zástupců k řešení finsko-ruské krize 12 prosinec finský protiútok na Karelské šíji v oblasti Tolvajärvi proti sovětské 139 střelecké divizi do 1312 zvláštní výbor Společnosti národů vyzývá SSSR a Finsko k zastavení bojových akcí 13 prosinec – námořní bitva u ústí Rio de La Plata do 1712 14 prosinec Rusové vyklízejí pozice v průsmyku Ristisalmi po finském protiútoku britský nálet na Schilligskou rejdu 7 britských Wellingtonů sestřeleno finské protiútoky na postavení sovětské 163 pěší divize v Suomussalmi odraženy Sovětský svaz vyloučen ze Společnosti národů jako agresor poté co ignoroval požadavky na ukončení bojů 15 prosinec druhý sovětský útok Mereckov na Karelské šíji – neúspěch odražení další ruské divize u Taipale – zničeno 18 ruských tanků z 50 zavedení přídělového systému u textilu šatů a obuvi na území Protektorátu 17 prosinec potopena kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee odražení 3 ruské divize při útoku na finská postavení u Taipale sovětský útok u Summy ve Finsku na Mannerheimovu linii – neúspěch 18 prosinec jednotky sovětské 139 a 75 střelecké divize dosahují při ústupu Ägläjärvi Finsko letecká bitva nad Německým Helgolandským zálivem 11 britských Wellingtonů sestřeleno 26 prosinec – Zemětřesení zcela zničilo město Erzincan v Turecku kde zahynulo 100 000 lidí 27 prosinec – zemětřesení ve východní Anatolii Turecko okolo 100 000 mrtvých Vědy a umění 5 února – V Mnichově proběhla světová premiéra opery Měsíc Byl objeven chemický prvek francium Nobelova cena Nobelova cena za literaturu – Frans E Sillanpää Nobelova cena za medicínu – Gerhard Domagk za objev antibakteriálního vlivu prontosilů sulfonamidového preparátu pro chemoterapii bakteriologických infekcí Nobelova cena za fyziku – Ernest Orlando Lawrence za objev cyklotronů k výrobě umělých radioizotopů Nobelova cena za chemii – Adolf Butenandt za práci o pohlavních orgánech a Leopold Ružička – za práci o polymetylenech a vyšších terpenech Nobelova cena míru – nebyla v prvním roce války udělena Oscar udělení mimořádné ceny za použití barev William Cameron Menzies za film Jih proti severu v originále Gone with the Wind za nejlepší film David O Selznick za film Jih proti severu v originále Gone with the Wind za nejlepší režii Victor Fleming za film Jih proti severu v originále Gone with the Wind za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Vivien Leighová za film Jih proti severu v originále Gone with the Wind za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli Hattie McDaniel za film Jih proti severu v originále Gone with the Wind za nejlepší výpravu Lyle R Whyle za film Jih proti severu v originále Gone with the Wind za barevnou kameru Ernest Haller Ray Rennahan za film Jih proti severu v originále Gone with the Wind za nejlepší střih Hal C Kern James E Newcom za film Jih proti severu v originále Gone with the Wind za nejlepší technické zpracování Don Musgrave za film Jih proti severu v originále Gone with the Wind Sport a hry Ladislav Prokeš zveřejnil šachovou studii v níž představil tzv Prokešův manévr Narození Česko 5 ledna – Jaroslav Walter československý hokejista a hokejový trenér 6 ledna – Miroslav Moravec dabér a herec † 29 března 2009 7 ledna – František Musil historik 17 ledna – Petr Příhoda psychiatr křesťanský pedagog a publicista † 14 září 2014 18 ledna – Jana Červenková spisovatelka 19 ledna – Jiří Zahajský herec † 19 července 2007 22 ledna Emilie Strejčková pedagožka a environmentalistka † 8 března 2009 Dana Puchnarová akademická malířka grafička ilustrátorka 25 ledna – Luděk Rejchrt evangelický farář spisovatel a autor písní 26 ledna – Ivan Steiger karikaturista ilustrátor spisovatel a režisér 2 února – Ladislav Mrkvička herec 5 února František Sokol volejbalista bronzový olympionik † 11 října 2011 Evžen Zámečník houslista dirigent hudební pedagog a skladatel 6 února – Stanislav Oubram český herec divadelní režisér scenárista 19 února – František Chobot český politik † 20 srpna 2013 20 února – Milan Mráz filosof historik filosofie a překladatel 22 února – Petr Skarlant básník spisovatel a překladatel 23 února – Luboš Kropáček český islamolog arabista afrikanista 24 února – Jiří Fiala český matematik analytický filozof a překladatel † 23 listopadu 2012 28 února – Marta Urbanová česká spisovatelka 1 března Eva Oubramová básnířka spisovatelka a žurnalistka † 21 června 1997 Ivan Kraus český spisovatel herec a loutkoherec Jiří Pavlík malíř ilustrátor a grafik † 3 května 1993 3 března – Eva Jiřičná česká architektka a designerka žijící ve Velké Británii 6 března – Eva Broklová česká historička 7 března – Jiří Anděl český matematik 10 března – Milan Bakeš český právník 12 března Josef Fousek spisovatel básník humorista písničkář cestovatel a fotograf Josef Michl český chemik 16 března – Petr Weigl filmový televizní a divadelní režisér a dramaturg 22 března – Josef Smolka volejbalista bronzový olympionik a mistr světa 24 března – Petr Dudešek hudebník sbormistr skladatel scenárista a zpěvák 28 března Věra Kotasová malířka grafička pedagožka a překladatelka Milan Lička český archeolog 29 března – Jan Mrvík veslař bronzový olympionik 30 března Jiří Hrzán český herec zpěvák a bavič † 24 září 1980 František Procházka botanik † 26 září 2005 31 března – Zdeněk Kropáček horolezec a politik 1 dubna – Jiří Stromšík germanista vysokoškolský pedagog a překladatel 14 dubna – Jiří Haringer český politik 15 dubna – Pavel Hajný spisovatel scenárista a dramaturg 19 dubna Miloš Melčák český politik Adolfína Tkačíková sportovní gymnastka stříbrná olympionička 22 dubna – Jaroslav Krček hudebník dirigent sbormistr a hudební skladatel 29 dubna – František Xaver Thuri hudební skladatel cembalista varhaník hobojista hudební vědec a pedagog 3 května – Jiří Niederle fyzik † 22 srpna 2010 4 května – Iva Mojžišová slovenská teoretička a historička umění † 26 ledna 2014 9 května – Antonín Tomalík český výtvarník † 28 února 1968 13 května – Pavel Valíček český botanik a agronom 25 května – Jaroslav Koloděj český řezbář loutek a amatérský dramatik † 22 dubna 2008 26 května – Karel Raška česko-americký lékař biochemik molekulární virolog a genetik 1 června – Miloš Titz fyzikální chemik a politik 3 června – Jaroslava Panýrková česká herečka konferenciérka 4 června – Milan Zelenka kytarista a hudební pedagog 5 června – Jaroslav Kříž český chemik spisovatel a filosof 15 června – Karel Pala český jazykovědec a vysokoškolský pedagog 21 června – Dušan Klein český režisér 30 června – Naďa Urbánková zpěvačka 9 července – Bedřich Tylšar hráč na lesní roh a hudební pedagog 14 července – Karel Gott zpěvák 24 dubna – Jiří Patočka český toxikolog 27 července – Gabriela Vránová česká herečka a divadelní pedagožka 30 července – Alois Švehlík herec a divadelní pedagog 5 srpna – Jiřina Hanušová publicistka a psychoterapeutka † 22 října 1999 7 srpna – Bronislav Poloczek český herec polské národnosti † 16 března 2012 8 srpna – Jana Andrsová česká herečka a baletka 9 srpna – Eva Pilarová česká zpěvačka a herečka 11 srpna – Josef Laufer český zpěvák herec scenárista režisér 18 srpna – Milan Báchorek hudební skladatel 20 srpna – Albert Prouza jeden ze spoluzakladatelů Klubu angažovaných nestraníků † 25 září 1995 24 srpna – Jiří Adámek český historik a politik 27 srpna – Radim Šrám molekulární epidemiolog a genetik 31 srpna – Jiří Lundák veslař bronzový olympionik 1 září – Pavel Kouba československý fotbalový reprezentant † 13 září 1993 8 září – Antonín Molčík herec 9 září – Jiří Načeradský malíř grafik a vysokoškolský pedagog 20 září – Jaromír Šofr kameraman a pedagog 22 září – Milan Čuda volejbalista stříbrný z olympiády 1964 4 října – Angelo Michajlov český hudebník a hudební skladatel bulharského původu † 7 července 1998 5 října – Stanislav Pěnička sportovní funkcionář a politik 9 října Alfréd Hampel český tenorista † 2 srpna 2014 Oldřich Kníchal novinář spisovatel a překladatel 11 října – Stanislav Šárský český herec 12 října – Vladimír Körner spisovatel 18 října – Josef Černý hokejista olympionik a trenér 28 října – Evžen Hadamczik československý fotbalový trenér † 19 září 1984 3 listopadu – Jaroslav Kerles český výtvarník a karikaturista † 8 března 2014 12 listopadu – Miloš Polášek fotograf grafik a vydavatel 13 listopadu – Karel Brückner fotbalový trenér 23 listopadu – Karel Kestner portrétní fotograf 24 listopadu – Pavel Rak ilustrátor karikaturista a esperantista 30 listopadu – Josef Velek novinář a publicista † 30 dubna 1990 10 prosince – Jaroslav Jiřík hokejista † 11 července 2011 11 prosince – Antonín Drábek básník spisovatel a vydavatel 14 prosince – Josef Abrhám herec manžel herečky Libuše Šafránkové 17 prosince Václav Jíra malíř Jaroslav Satoranský herec 26 prosince – Jan Solpera český typograf grafik a pedagog 31 prosince – Lidmila Vášová bibliopedagožka a bibliopsycholožka ? – Marie Hrušková česká spisovatelka scenáristka a pedagožka Svět 1 ledna – Michèle Mercier francouzská herečka 3 ledna Arik Einstein izraelský zpěvák hudební skladatel a herec † 26 listopadu 2013 Bobby Hull kanadský hokejista 6 ledna Mike Farrell americký herec režisér scenárista producent a politický aktivista Valerij Lobanovskyj sovětský a ukrajinský fotbalový trenér 10 ledna Scott McKenzie americký zpěvák a kytarista † 18 srpna 2012 Bill Toomey americký atlet olympijský vítěz v desetiboji 12 ledna – Thomas Müller německý hudební skladatel 22 ledna Encarnita Polo španělská zpěvačka a herečka Alan Silva americký kontrabasista a hráč na klávesové nástroje 24 ledna – Bill Dees americký hudebník † 24 října 2012 27 ledna – Miladin Ćulafić srbský prozaik 28 ledna – John Fabian americký důstojník a astronaut 29 ledna – Germaine Greerová australská spisovatelka novinářka a feministka 30 ledna – Alberto Suárez Inda mexický kardinál 31 ledna – Romualdas Ozolas litevský politik a veřejný činitel 1 února Claude François francouzský zpěvák hudební skladatel a tanečník † 11 března 1978 Joe Sample americký jazzový klavírista † 12 září 2014 Fritjof Capra rakouský fyzik holista a teoretik 2 února – Dale T Mortensen americký ekonom nositel Nobelovy ceny 3 února – Dezső Novák maďarský fotbalista † 26 února 2014 5 února – Carlos Soria španělský horolezec 9 února – Barry Mann americký hudební skladatel a klavírista 11 února Gerry Goffin americký textař † 19 června 2014 Rudolf Chmel slovenský literární vědec a politik 12 února – Ray Manzarek americký muzikant člen skupiny The Doors † 20 května 2013 13 února Valerij Rožděstvenskij sovětský kosmonaut ruské národnosti † 31 srpna 2011 Beate Klarsfeld německá novinářka a protinacistická aktivistka 14 února – Eugene Fama americký ekonom nositel Nobelovy ceny za ekonomii 16 února – Czesław Niemen polský zpěvák písničkář klávesista a hudební experimentátor † 17 ledna 2004 17 února – Mary Ann Mobleyová americká herečka † 9 prosince 2014 27 února – Kenzó Takada japonský módní návrhář Kenzo 28 února Trịnh Công Sơn vietnamský hudební skladatel † 1 května 2001 Cchuej Čchi americký fyzik čínského původu držitel Nobelovy ceny 1 března Leo Brouwer kubánský skladatel kytarista a dirigent Tzvetan Todorov francouzsko-bulharský filozof esejista a literární teoretik 6 března – Peter Glotz německý politik publicista politolog † 25 srpna 2005 8 března – Lidija Skoblikovová sovětská rychlobruslařka nejúspěšnější rychlobruslařka olympijských her 10 března – Irina Pressová sovětská sprinterka dvojnásobná olympijská vítězka † 21 února 2004 11 března – Orlando Beltran Quevedo filipínský kardinál 13 března – Neil Sedaka americký poprockový zpěvák pianista a skladatel 14 března – William B Lenoir americký astronaut † 28 srpna 2010 15 března – Laco Tropp slovenský jazzový bubeník 17 března – Giovanni Trapattoni italský fotbalový trenér 20 března – Brian Mulroney kanadský politik a expremiér 25 března – D C Fontana americká televizní scenáristka Star Trek 26 března – Alena Bartlová slovenská historička 29 března – Terence Hill italsko-americký herec 30 března – Donald Adamson britský historik a překladatel 31 března Zviad Gamsachurdia vědec spisovatel disident a první prezident Gruzie † 31 prosince 1993 Jozef Mikloško slovenský politik bývalý místopředseda vlády ČSFR Volker Schlöndorff německý filmový režisér a producent Karl-Heinz Schnellinger německý fotbalista 2 dubna – Marvin Gaye americký soulový zpěvák † 1 dubna 1984 3 dubna – François de Roubaix francouzský hudební skladatel † 22 listopadu 1975 4 dubna Hugh Masekela jihoafrický trumpetista a hudební skladatel Danny Thompson britský kontrabasista 5 dubna Leka korunní princ albánský jediný syn krále Zoga † 30 listopadu 2011 David Winters americký tanečník choreograf producent režisér scenárista a herec 6 dubna – Lev Berinski izraelský básník spisovatel novinář a překladatel 7 dubna – Francis Ford Coppola americký filmový scenárista režisér a producent 8 dubna – Edwin Frederick O'Brien americký kardinál 12 dubna – Ilan Chet izraelský mikrobiolog 13 dubna – Seamus Heaney irský spisovatel nositel Nobelovy ceny 16 dubna – Dusty Springfield britská zpěvačka † 2 března 1999 18 dubna Glen Hardin americký klavírista a aranžér Sajjid Alí Chameneí duchovní vůdce Íránu Jozef Kučerák místopředseda vlády Slovenské republiky 20 dubna – Gro Harlem Brundtlandová norská politička diplomatka a lékařka 21 dubna – John McCabe anglický hudební skladatel a klavírista † 13 února 2015 23 dubna – Jozef Adamovič slovenský herec a pedagog 24 dubna – Ján Melkovič slovenský hudební skladatel a herec † 21 března 2004 25 dubna – Tarcisio Burgnich italský fotbalista 27 dubna David de Kretser australský lékař a sociální aktivista Stanisław Dziwisz arcibiskup krakovský osobní sekretář Jana Pavla II 1 května Judy Collins americká hudebnice Susan Husseyová společnice britské panovnice Alžběty II 4 května – Amos Oz izraelský spisovatel esejista a žurnalista 7 května Sidney Altman kanadský chemik nositel Nobelovy ceny Ruggero Deodato italský herec režisér a scenárista Ruud Lubbers nizozemský politik 9 května – Ralph Boston americký atlet olympijský vítěz ve skoku do dálky 13 května Peter Frenkel německý atlet chodec olympijský vítěz v chůzi Harvey Keitel americký herec 16 května – Pascal Salin francouzský libertariánský ekonom † 23 května 1992 18 května Giovanni Falcone italský prokurátor bojovník proti mafii † 23 května 1992 Peter Grünberg německý fyzik nositel Nobelovy ceny 19 května Francis Scobee americký letec a astronaut † 28 ledna 1986 Livio Berrutti italský atlet sprinter olympijský vítěz Sonny Fortune americký jazzový saxofonista a flétnista Jānis Lūsis sovětský atlet lotyšské národnosti olympijský vítěz v hodu oštěpem 21 května – Heinz Holliger švýcarský skladatel hobojista dirigent a klavírista 22 května Ian Underwood americký hudebník a hudební skladatel Dick Berk americký jazzový bubeník † 8 února 2014 Paul Winfield americký herec 23 května – Marvin Stamm americký jazzový trumpetista 25 května – Ian McKellen britský herec 26 května – Merab Kostava gruzínský disident básník a hudebník † 13 října 1989 27 května Alta Vášová slovenská spisovatelka Don Williams americký country zpěvák a skladatel 28 května – Ladislav Bielik slovenský fotograf † ? 1984 30 května – Dieter Quester rakouský automobilový závodník pilot Formule 1 3 června – Ian Hunter anglický zpěvák-skladatel a frontman rockové skupiny Mott the Hoople 5 června – Joe Clark kanadský politik 8 června Norman Davies britský historik Bill Watrous americký jazzový pozounista 9 června – Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik † 20 ledna 2002 11 června Bernard Purdie americký bubeník Jackie Stewart skotský pilot Formule 1 mistr světa 17 června – Krzysztof Zanussi polský režisér a scenárista 18 června – Jack Herer americký politický aktivista † 15 dubna 2010 19 června – Al Wilson americký zpěvák † 21 dubna 2008 20 června – Bob Neuwirth americký zpěvák producent skladatel a výtvarník 21 červen – Alojz Lorenc poslední náčelník Státní bezpečnosti 22 června – Ada Jonat izraelská odbornice na krystalografii 29 června – Sante Gaiardoni italský cyklista olympijský vítěz 1 července – Karen Blacková americká herečka † 8 srpna 2013 6 července Jet Harris anglický baskytarista a člen skupiny The Shadows † 18 března 2011 Mary Petersová britská atletka olympijská vítězka v pětiboji 7 července Karol Šafárik slovenský tenista a tenisový trenér Jelena Obrazcovová ruská operní pěvkyně † 12 ledna 2015 10 července – Mavis Staples americká zpěvačka 14 července – Peter Duryea americký herec † 24 března 2013 15 července – Aníbal Cavaco Silva portugalský prezident 16 července – Denise LaSalle americká bluesová zpěvačka 17 července – Spencer Davis britský hudebník multiinstrumentalista 18 července Brian Auger britský hudebník Dion DiMucci americký zpěvák kytarista a hudební skladatel 19 července – Bernhard Gröschel německý jazykovědec slavista a vysokoškolský pedagog † 4 října 2009 20 července – Judy Chicagová americká umělkyně malířka sochařka spisovatelka feministka 21 července Jamey Aebersold americký jazzový saxofonista Kim Fowley americký hudební producent a skladatel † 15 ledna 2015 22 července – Terence Stamp anglický herec 24 července – Charles McPherson americký jazzový altsaxofonista a hudební skladatel 26 července – John Howard australský politik 27 července – William Eggleston americký novinářský fotograf 29 července – Amarildo brazilský fotbalový útočník 31 července – John Tong Hon čínský kardinál 2 srpna – Wes Craven americký režisér a herec 8 srpna David Ray Griffin americký filosof a teolog Viorica Viscopoleanuová rumunská skokanka do dálky světová rekordmanka a olympijská vítězka 9 srpna Butch Warren americký jazzový kontrabasista † 5 října 2013 Romano Prodi italský politik 10 srpna – Kate O'Mara anglická televizní filmová a divadelní herečka † 30 března 2014 13 srpna – Howard Tate americký zpěvák a skladatel † 2 prosince 2011 16 srpna Seán Brady irský kardinál Valerij Rjumin sovětský a ruský kosmonaut Billy Joe Shaver americký zpěvák a skladatel "outlaw country" 17 srpna – Ed Sanders americký zpěvák aktivista a básník 19 srpna – Ginger Baker anglický bubeník 20 srpna Eddie Paskey americký herec Enrico Rava italský jazzový trumpetista Valerij Ševčuk ukrajinský prozaik 21 srpna James Burton americký kytarista Festus Mogae prezident Botswany 22 srpna – Valerie Harper americká filmová a divadelní herečka 26 srpna – Fred Milano americký doo-wopový zpěvák † 1 ledna 2012 27 srpna – Nikola Pilić jugoslávský tenista chorvatské národnosti 28 srpna – Otto Gerhard Oexle německý historik 29 srpna – Joel Schumacher americký filmový scenárista režisér a producent 30 srpna John Peel anglický DJ † 25 října 2004 Elizabeth Ashley americká herečka 31 srpna – Paul Winter americký saxofonista 2 září – Bohumil Puskailer slovenský fotograf † 7 července 2013 5 září Clay Regazzoni švýcarský automobilový závodník † 15 prosince 2006 George Lazenby australský herec 6 září – David Allan Coe americký country zpěvák a skladatel 7 září – Hans Dieter Schäfer německý básník a literární teoretik 9 září Lev Bukovský slovenský matematik Zbigniew Namysłowski polský jazzový saxofonista Re'uven Rivlin izraelský prezident 13 září Richard Kiel americký herec † 10 září 2014 Guntis Ulmanis prezident Lotyšska Joel-Peter Witkin americký fotograf 17 září – Vladimir Meňšov ruský herec a režisér 18 září Frankie Avalon americký herec zpěvák Jorge Sampaio politik právník a prezident Portugalska 22 září – Džunko Tabei japonská horolezkyně první žena na Mount Everestu 24 září – Wayne Henderson americký jazzový pozounista † 5 dubna 2014 29 září Larry Linville americký herec a komik † 10 dubna 2000 Július Toček slovenský veslař bronz na OH 1964 † 7 října 2004 2 října – Jurij Glazkov sovětský kosmonaut ruské národnosti † 9 prosince 2008 4 října – Ivan Mauger novozélandský motocyklový plochodrážní jezdec 7 října John Hopcroft americký počítačový teoretický vědec Harold Kroto anglický chemik Nobelova cena za chemii 1996 Laurent Monsengwo Pasinya kardinál z Demokratické republiky Kongo 8 října Harvey Pekar americký autor komiksů † 12 července 2010 Elvīra Ozoliņa sovětská atletka lotyšské národnosti olympijská vítězka v hodu oštěpem Paul Hogan australský herec 9 října – John Pilger australský žurnalista a dokumentarista 11 října Maria Buenová brazilská tenistka Zenon Grocholewski polský kardinál 12 října – Carolee Schneemann americká malířka 14 října – Ralph Lauren americký módní návrhář 15 října Bert Wilson americký jazzový saxofonista † 6 června 2013 Telesphore Placidus Toppo indický kardinál 16 října Amancio Amaro španělský fotbalista Gerold Späth švýcarský spisovatel 18 října – Lee Harvey Oswald americký atentátník na prezidenta J F Kennedyho † 24 listopadu 1963 19 října¨ Wu Tchien-ming čínský filmový režisér † 4 března 2014 Peter Latz německý zahradní architekt 20 října – Daniel Prévost francouzský divadelní a filmový herec a humorista 21 října – János Varga maďarský zápasník olympijský vítěz 22 října George Cohen anglický fotbalista Joaquim Chissano mosambický prezident 24 října – F Murray Abraham americký herec 27 října – John Cleese britský herec komik spisovatel a filmový producent 28 října – Giulio Angioni italský spisovatel a antropolog 29 října – Rob Nilsson americký filmový režisér a herec 30 října – Grace Slick americká zpěvačka a malířka 31 října John Guerin americký bubeník † 5 ledna 2004 Ali Farka Touré malijský kytarista † 7 března 2006 1 listopadu Roger Kellaway americký jazzový klavírista a hudební skladatel Bernard Kouchner francouzský lékař a politik 2 listopadu – Richard Serra americký umělec a sochař 4 listopadu – Václav Kruta francouzský archeolog a historik česko-francouzského původu 7 listopadu – Barbara Liskovová americká informatička 9 listopadu – Paul Cameron americký psycholog 10 listopadu Russell Means americký indiánský herec a politik † 22 října 2012 Hubert Laws americký jazzový flétnista Andrew Cyrille americký jazzový bubeník 11 listopadu – Klavdija Bojarskichová sovětská běžkyně na lyžích olympijská vítězka † 12 prosince 2009 12 listopadu – Lucia Poppová slovenská operní zpěvačka † 16 listopadu 1993 13 listopadu – Idris Muhammad americký jazzový bubeník † 29 července 2014 16 listopadu – Tor Åge Bringsværd norský spisovatel dramatik a překladatel 18 listopadu Margaret Atwoodová kanadská spisovatelka básnířka feministická a sociální aktivistka John O'Keefe americko-britský neurovědec Nobelova cena za fyziologii a lékařství 2014 19 listopadu – Emil Constantinescu prezident Rumunska 25 listopadu – Martin Feldstein americký konzervativní ekonom poradce prezidentů USA 26 listopadu Art Themen anglický jazzový saxofonista Tina Turner americká rocková zpěvačka a herečka 27 listopadu István Kozma maďarský zápasník dvojnásobný olympijský šampión † 9 dubna 1970 Laurent-Désiré Kabila prezident Konžské demokratické republiky † 16 ledna 2001 2 prosince – Ja'el Dajanová izraelská spisovatelka a politička 5 prosince – Ricardo Bofill španělský architekt a urbanista 8 prosince – James Galway severoirský flétnista 12 prosince – Michael Gazzaniga americký kognitivní neurovědec a psycholog 14 prosince – Stephen Cook americký informatik 15 prosince – Jimmy Justice anglický popový zpěvák 16 prosince – Barney McKenna irský hudebník hráč na banjo mandolínu a melodeon † 5 dubna 2012 25 prosince Don Alias americký jazzový perkusionista † 29 března 2006 Bob James americký zpěvák a hráč na klávesové nástroje 26 prosince Eduard Kukan slovenský politik Phil Spector americký hudební producent 30 prosince – Felix Pappalardi americký producent skladatel zpěvák a baskytarista † 17 dubna 1983 ? – Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog † 8 ledna 2002 ? – Jan Drabina polský historik a univerzitní profesor ? – Joan Martínez-Alier katalánský ekologický ekonom Úmrtí Česko 9 ledna Josef V Sterzinger český filolog a lexikograf 28 prosince 1866 Johann Gerstner český houslista a hudební pedagog 17 srpna 1851 12 ledna – Miloš Weingart jazykovědec slavista byzantolog literární historik a překladatel 21 listopadu 1890 24 ledna – Ferry Seidl český filmový režisér a herec 1 října 1881 28 ledna – František Serafínský Procházka český redaktor básník a spisovatel 15 ledna 1861 29 ledna Josef Taschek československý německé národnosti 31 července 1857 Antonín Klír konstruktér vodních staveb a profesor vodního stavitelství 14 prosince 1864 5 února – Jan Václav Novák hudební skladatel a klarinetista 30 března 1876 10 února – Jozef Kállay čs ministr pro správu Slovenska 12 srpna 1881 11 února – Jan Kvíčala šachový mistr 1868 12 února – František Mareš archivář a spisovatel 28 prosince 1850 16 února – Ferdinand Vach hudební skladatel dirigent a sbormistr 25 února 1860 21 února – Václav Šturc první předseda Komunistické strany Československa 21 srpna 1858 12 března – Rudolf Kříženecký architekt a profesor 28 října 1861 16 března – Wilhelm Herlinger československý politik německé národnosti 11 února 1873 17 března – Štěpán Habarta československý politik 26 prosince 1878 18 března – Otakar Bas československý právník a politik 21 března 1879 20 března – Emanuel Vencl československý politik 28 dubna 1874 23 března – T E Tisovský spisovatel 19 ledna 1863 29 března – Ferdinand Vaněk malíř a vlastivědný pracovník 19 prosince 1849 7 dubna – Karel Špillar český malíř a grafik 21 listopadu 1871 12 dubna František Nachtikal český fyzik 1 prosince 1874 Jan Vladimír Hráský stavební inženýr hydrolog a balneolog 24 dubna 1857 16 dubna – Vilém Votruba československý politik 25 února 1870 17 dubna – Josef Králíček kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích 13 ledna 1870 27 dubna – Franz Kaufmann československý politik německé národnosti 5 dubna 1876 12 května – Jaroslav Budínský československý politik 17 září 1865 18 května – František Ulrich starosta Hradce Králové básník 6 února 1859 22 května – Jiří Mahen spisovatel 12 prosince 1882 23 května – Theodor von Liebieg liberecký podnikatel 15 června 1872 16 června – Viktor Roman Moser hudební skladatel a pedagog 7 února 1864 19 června – Václav Johanis československý ministr pro zásobování lidu 26 února 1872 2 července – Otakar Mařák operní pěvec tenor 5 ledna 1872 14 července – Alfons Mucha malíř a designér období secese 24 července 1860 8 srpna – Josef Egem pěvec hudební skladatel a pedagog 18 listopadu 1874 11 srpna – Karel Kotrba sochař 17 ledna 1893 4 září – Karel Hermann-Otavský právník rektor Univerzity Karlovy 2 května 1866 8 září – Josef Wenig český malíř jevištní a kostýmní výtvarník 12 února 1885 17 září – Alois Roudnický kněz a politik 20 ledna 1877 19 září – Jindřich Veselý loutkářský badatel a autor loutkových her 15 července 1885 23 září – Jan Fleischmann hokejista 6 července 1885 26 září – Kamil Nagy nejvyšší představitel Českobratrské církve evangelické 24 června 1873 27 září – Václav Švambera český geograf a vysokoškolský pedagog 10 ledna 1866 28 září – Antonín Žáček český novinář a překladatel 15 listopadu 1880 6 října – Bohumil Vavroušek fotograf lidové architektury 25 června 1875 11 října – Hans Hartl československý politik německé národnosti 17 května 1858 20 října – Josef Omáčka varhaník a hudební skladatel 30 března 1869 28 října – Václav Sedláček oběť střelby při protinacistických demonstracích 28 října 1939 22 dubna 1917 3 listopadu Václav Draxl československý politik 16 ledna 1874 Jan Hanuš Máchal slavista literární historik a filolog 25 října 1855 11 listopadu – Jan Opletal student zabit při protinacistické demonstraci 1 ledna 1915 14 listopadu – Johann Schlenz papežský prelát a konzistorní rada v Praze a v Litoměřicích 27 prosince 1867 15 listopadu – Jozef Buday československý politik slovenské národnosti 28 ledna 1877 17 listopad Josef Adamec student popravený 17 listopadu 1939 18 prosince 1909 Josef Matoušek historik a vysokoškolský pedagog 13 ledna 1906 Bedřich Koula studentský funkcionář popravený nacisty 1 března 1913 Jaroslav Klíma studentský funkcionář popravený nacisty 18 května 1913 Jan Černý studentský funkcionář popravený 17 listopadu 1939 20 listopadu 1914 Jan Weinert studentský funkcionář popravený 17 listopadu 1939 18 prosince 1914 17 listopadu – Václav Šaffránek vysokoškolský student a studentský funkcionář popravený nacisty 11 prosince 1920 22 listopadu – Xaver Dvořák český kněz a básník 29 listopadu 1858 26 listopadu Bohumil Zahradník-Brodský český prozaik 21 srpna 1862 Arne Novák literární historik 2 března 1880 1 prosince – Emil Franke dlouholetý ministr vlád Československé republiky 3 dubna 1881 4 prosince – František Vejdovský český zoolog 24 října 1849 14 prosince – Antonín Sládek politik 11 prosince 1863 16 prosince – Antonín Drašar herec režisér a divadelní ředitel 8 března 1880 25 prosince – Ján Brežný československý politik 27 března 1871 31 prosince – Bohumil Matějů duchovní a hudební skladatel 20 dubna 1888 ? – Kálmán Füssy československý politik maďarské národnosti 28 dubna 1878 ? – Ferdinand Neunteufl poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu 20 května 1854 Svět 2 ledna – Roman Dmowski polský politik a státník 1864 3 ledna – František Jehlička slovenský kněz a politik 14 ledna 1879 6 ledna – Timofej Sapronov bolševický revolucionář a sovětský politik 16 dubna 1887 8 ledna – Frank Stoker irský tenista a ragbista 1867 9 ledna – Johann Gerstner český houslista a hudební pedagog 17 srpna 1851 14 ledna – Valdemar Dánský dánský princ 27 října 1858 17 ledna – Zoltán Bálint maďarský architekt 6 března 1871 18 ledna – Ivan Mozžuchin ruský filmový herec 26 září 1889 22 ledna – Peder Østlund norský rychlobruslař mistr světa 7 května 1872 23 ledna – Matthias Sindelar rakouský fotbalista 10 února 1903 24 ledna Jerzy Wiktor Madeyski předlitavský politik polského původu 1872 Maximilian Bircher-Benner švýcarský lékař a průkopník ve stravovacím výzkumu 1867 Julius von Kennel estonský přírodovědec 10 června 1854 28 ledna – William Butler Yeats anglicky píšící irský básník dramatik a esejista nositel Nobelovy ceny 1865 2 února – Vladimir Šuchov ruský vědec architekt a amatérský fotograf 1853 4 února – Edward Sapir americký jazykovědec a antropolog 1884 7 února – Anselm Polanco blahoslavený španělský mučedník 16 dubna 1881 10 února Vladimir Antonov-Ovsejenko sovětský bolševický vůdce a diplomat 9 března 1883 Pius XI papež 31 května 1857 11 února – Franz Schmidt rakouský violoncellista klavírista hudební skladatel a pedagog 22 prosince 1874 18 února – Jakub Lorenc-Zalěski lužickosrbský spisovatel 18 července 1874 22 února Alexandr Jegorov sovětský armádní velitel a oběť Stalinských čistek 1883 Antonio Machado španělský básník 1875 27 února – Naděžda Krupská ruská revolucionářka pedagožka sovětská politička a manželka V I Lenina 1869 2 března – Howard Carter britský archeolog a egyptolog 1874 4 března – Rudolf Samojlovič ruský a sovětský polární badatel geograf geolog profesor 1881 6 března – Ferdinand von Lindemann německý matematik 1852 11 března – Albert Boehringer německý chemik a podnikatel 11 srpna 1861 13 března – Lucien Lévy-Bruhl francouzský filozof 10 dubna 1857 23 března – Ján Svetlík slovenský vojenský pilot 12 června 1913 1 dubna – Anton Semjonovič Makarenko ukrajinský a sovětský spisovatel a pedagog tvůrce systému kolektivní výchovy 1874 4 dubna – František Horváth slovenský houslista a primáš šiřitel slovenských lidových písní 1855 7 dubna – Mary Steen dánská fotografka 28 října 1856 18 dubna – Hugo Charlemont rakouský malíř 1850 19 dubna – Sima Marković srbský politik 8 listopadu 1888 20 dubna – František Salvátor Rakousko-Toskánský rakouský arcivévoda a generál 1874 24 dubna – Louis Trousselier francouzský cyklista 29 června 1881 28 dubna – Leo Karel Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda z těšínské linie 5 července 1893 4 května – Ghazi I irácký král 1912 11 května – Jevgenij Karlovič Miller ruský generál a jeden z vůdců bělogvardějců 1867 19 května – Karl Radek sovětský komunistický politik 31 října 1885 21 května – Grigorij Sokolnikov sovětský politik a diplomat 15 srpna 1888 24 května – Aleksander Brückner polský jazykovědec-slavista filolog lexikograf a historik literatury 1856 27 května – Joseph Roth rakouský spisovatel a novinář 1894 29 května – Urszula Ledóchowska polská šlechtična řeholnice učitelka a vychovatelka 1865 4 června – Pavle Popović srbský profesor filosofie a publicista 16 dubna 1868 16 června – Christoph Voll německý grafik a sochař 27 července 1897 17 června – Johann Franz horský vůdce v Tatrách 1863 22 června – Benjamin Tucker americký anarchoindividualista editor a vydavatel 1854 29 června – Mehmed Spaho bosenský politik předseda první muslimské politické strany 13 března 1883 4 července – Louis Wain anglický malíř a kreslíř 1860 8 července – Havelock Ellis anglický sexuolog 2 února 1859 15 července – Eugen Bleuler švýcarský psychiatr tvůrce termínu schizofrenie 1857 18 července – Paul Schneider německý evangelický pastor mučedník nacistického režimu 29 srpna 1897 7 srpna – Thomas Andrew novozélandský fotograf 1855 11 srpna – Paul Epstein německý matematik 24 července 1871 17 srpna – Wojciech Korfanty vicepremiér Polské republiky 20 dubna 1873 28 srpna – Eugène-Henri Gravelotte francouzský šermíř první moderní olympijský vítěz ve fleretu 1876 1 září – Paul Nadar francouzský portrétní fotograf 1856 3 září – Edvard Westermarck finský filosof antropolog a sociolog 1862 6 září – Arthur Rackham anglický ilustrátor 1867 9 září – Józef Czechowicz polský básník 15 března 1903 11 září – Konstantin Aleksejevič Korovin ruský malíř 5 prosince 1861 12 září – Fjodor Raskolnikov sovětský bolševický velitel a diplomat 28 leden 1892 13 září – Olav Duun norský spisovatel 21 listopadu 1876 18 září – Stanisław Ignacy Witkiewicz polský dramatik malíř fotograf autor antiutopických románů 1885 23 září – Sigmund Freud rakouský lékař zakladatel psychoanalýzy 6 května 1856 24 září Danilo Alexandr Petrović-Njegoš černohorský korunní princ 29 června 1871 Carl Laemmle průkopník americké filmové produkce a zakladatel Universal Studios 1867 13 října – Ford Sterling americký herec a režisér 3 listopadu 1883 18 října – Emanuel Weidenhoffer ministr financí Rakouska 28 ledna 1874 23 října – Zane Grey americký spisovatel westernů 31 ledna 1872 28 října – Alice Brady americká herečka 1892 31 října Otto Rank rakouský psychoanalytik 1884 Lev Nowakowski polský kněz mučedník blahoslavený 28 června 1913 16 listopadu – John Smulders nizozemský katolický lékař 10 ledna 1872 28 listopadu – James Naismith kanadský vysokoškolský pedagog zakladatel sportovní disciplíny basketbalu 1861 29 listopadu – Philipp Scheidemann německý politik a publicista 1865 3 prosince – Luisa Sasko-Koburská britská princezna 1848 12 prosince – Douglas Fairbanks americký herec režisér scenárista a producent 1883 23 prosince – Anthony Fokker nizozemský letecký konstruktér a výrobce letadel 6 dubna 1890 29 prosince – Guy Ballard zakladatel Hnutí Já jsem 28 července 1878 ? – Júlio Zeferino Schultz Xavier portugalský kontradmirál 4 října 1850 ? – James Booker Blakemore Wellington anglický fotograf a vynálezce 1858 ? – Katarina Beskowová švédská šachová mistryně 1867 ? – Fritz Waerndorfer rakouský průmyslník mecenáš umění 1868 ? – Marzan Šarav mongolský malíř 1869 ? – Raymond Orteig americký hoteliér vypisovatel Orteigovy ceny 1870 ? – BM Patton prezident Mezinárodní hokejové federace 5 března 1876 ? – Oswald Herzog německý sochař a malíř 1881 Hlavy států Československo Edvard Beneš v exilu Protektorát Čechy a Morava Konstantin von Neurath Druhá republika posléze Protektorát Čechy a Morava Emil Hácha Papež Pius XI Pius XII Sovětský svaz Stalin Litva – Antanas Smetona Velkoněmecká říše Adolf Hitler Asie Japonsko – Císař Šówa Související články 1939 v letectví Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1939' Národní listy — Národní politika — Lumír — archiv ÚČL AV ČR 1948 MCMXLVIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem Události Československo 5 ledna – město Zlaté Hory získalo svůj dnešní název; do té doby se nazývalo Cukmantl 25 února – Přijetím demise nekomunistických ministrů prezidentem byl dovršen komunistický převrat v Československu tzv Vítězný únor 9 května – přijata nová Ústava 9 května prezident Beneš ji odmítl podepsat 11 června – moravský Zemský národní výbor rozhodl o rozptýlení chorvatského obyvatelstva po severní a střední Moravě 14 června – Klement Gottwald se stává prezidentem Československa 19 – 27 června – proběhl XI Všesokolský slet 27 června – „slučovací sjezd KSČ a sociální demokracie 12 listopadu – V Jihlavě byl ukončen provoz tramvají Svět 30 ledna – 8 února – proběhly Zimní olympijské hry ve Svatém Mořici 14 května – Izrael vyhlašuje nezávislost 15 května – Libanon Sýrie Irák Egypt Jordánsko a palestinští Arabové útočí na židovský stát Začátek třináctiměsíční arabsko-izraelské války 9 červen – založena Mezinárodní archivní rada v Paříži 29 července – 14 srpna – proběhly Letní olympijské hry v Londýně 9 září – vyhlášena Korejská lidově demokratická republika 8 listopadu – při letecké havárii se ztratila nad průlivem La Manche téměř polovina reprezentačního hokejového mužstva Československa 10 prosince – Valné shromáždění OSN přijalo Všeobecnou deklaraci lidských práv Věda a technika vynález hrotového germaniového tranzistoru v USA Bardeen Brattain a Shockley Nobelova cena za literaturu T S Eliot USA za medicínu Paul Hermann Müller – za objev velmi účinného insekticidu DDT za fyziku Patrick Maynard Stuart Blackett – za rozvoj Wilsonovy metody mlžné komory a s tím spojené objevy v oblasti jaderné fyziky a kosmického záření za chemii Arne Tiselius – za jeho výzkum elektroforézy a adsorpční analýzy za mír nebyla udělena Narození Česko 4 ledna – Stanislava Pošustová česká překladatelka a knihovnice 5 ledna – František Lobkowicz první biskup ostravsko-opavský 6 ledna – Miloš Kratochvíl sportovní redaktor spisovatel televizní scenárista 7 ledna – Jiří Brtnický malíř a politik 9 ledna – Petr Rezek fenomenologický filosof a teoretik umění 16 ledna Zdeněk Měřínský český archeolog a historik Karel Doležal český hudebník violista 24 ledna – Pavel Sivko malíř grafik ilustrátor a pedagog 29 ledna – Jan Vít scenárista dramaturg producent 4 února – Jaroslav Večeřa režisér 5 února – Eva Kotvová třináctinásobná mistryně Československa ve společenském tanci 6 února – Bob Rakušan český malíř grafik a ilustrátor 7 února Jana Preissová herečka František Provazník český fotograf a veslař bronzová na OH 1972 Alexander Babraj český scénograf výtvarník † 21 června 2007 9 února – Jan P Kučera historik operní dramaturg Národního divadla překladatel 11 února – Leoš Heger ministr zdravotnictví ČR] 12 února Marta Skarlandtová televizní moderátorka tlumočnice scenáristka a překladatelka Josef Vondruška český komunistický politik za normalizace vězeňský dozorce 13 února – Daniela Fischerová česká spisovatelka dramatička scenáristka publicistka 15 února – Petr Sáha chemik rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně 16 února – Jaromír Hanzlík český herec 21 února – Miroslav Škaloud český fyzik a politik 23 února – Jan Cimický psychiatr prozaik básník a překladatel 25 února Zdenek Hůla český malíř a sochař Lea Vivot kanadská sochařka českého původu Ladislav Landa český básník † 4 června 1965 26 února – Václav Plechatý český grafik a řezbář 4 března – Ivana Valešová česká herečka 9 března – Jiří Adamec televizní režisér 10 března – Jiří Lamberk český lékař a spisovatel 12 března – Petr Škvor český houslový sólista a dirigent † 13 října 1993 23 března – Joska Skalník český výtvarník a grafik 27 března – Ladislav Tichý římskokatolický teolog 31 března – Jiří Drašnar český spisovatel † 17 března 2013 1 dubna – Vladimír Kůrka soudce Ústavního soudu 6 dubna Vítězslav Mácha zápasník olympijský vítěz Ivo Svoboda ministr financí ČR 9 dubna – Jan Šafránek český malíř a kreslíř 11 dubna – Eduard Zeman český ministr školství 16 dubna – Tena Elefteriadu česká zpěvačka řeckého původu 17 dubna Marie Benešová ministryně spravedlnosti ČR Jan Hammer hudební skladatel a multiinstrumentalista 19 dubna – Martin Dvořák český politik a lékař 20 dubna – Jan Pirk český kardiochirurg 22 dubna – Zuzana Baudyšová senátorka ředitelka Nadace Naše dítě 25 dubna – Jiří Černota politik 4 května – Jan Kantůrek český překladatel 12 května – Ivan Král český hudebník a režizér 13 května Dagmar Andrtová-Voňková kytaristka skladatelka a zpěvačka Vladimír Kavčiak režisér scenárista a český spisovatel Ivan Klánský český klavírní interpret a pedagog Viktor Polesný režisér a scenárista 15 května – Jaroslav Bašta archeolog politik a diplomat 18 května – Oldřich Říha český hudebník frontman skupiny Katapult 20 května Rudolf Žáček český historik Kamila Klugarová česká varhanice 24 května – Bernard Šafařík švýcarsko-český režisér a scenárista 29 května – Alena Vlasáková česká pianistka a pedagožka 31 května Jaroslav Bárta český fotograf Jan Zahradníček český politik 1 června – Tomáš Halík kněz teolog religionista sociolog náboženství a politický aktivista 5 června – Ivan Hubený český astronom 7 června – Petr Novák československý rychlobruslař a trenér 17 června – Vladimír Petříček český veslař stříbrná a bronzová na OH 1972 18 června – Pavel Vlček český historik umění 20 června – Zdeněk Netopil malíř grafik typograf herec a mim 21 června – Marie Bohatá předsedkyně Českého statistického úřadu 28 června – Jana Witthedová česká básnířka a novinářka 4 července – Jiří Pernes historik ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů 5 července – Libuše Benešová předsedkyně Senátu Parlamentu České republiky 6 července Václav Chaloupka dostihový jezdec trenér chovatel majitel koní Karel Neffe český veslař bronzová na OH 1972 13 července Oskar Krejčí český politolog Pavel Toufar spisovatel novinář propagátor kosmonautiky 17 července Kristian Kodet český malíř Miroslav Petráš český violoncellista skladatel a hudební pedagog 19 července – Petr Šálek český fotograf 25 července – Viktor Korček český výtvarník 26 července Luboš Andršt jazzový kytarista skladatel a pedagog Karel Blažek český redaktor spisovatel a nakladatel 27 července Petr Pospíchal český herec a dabér Oldřich Čepelka český sociolog a spisovatel 28 července Ivan Mašek český pravicový politik a ekonom Ivan Matoušek spisovatel básník a výtvarník 5 srpna – Josef Kovalčuk český divadelní dramaturg scenárista a pedagog 11 srpna – Jan Palach student který se upálil na protest proti okupaci Československa † 19 ledna 1969 16 srpna – Zdeněk Jůzek český novinář a spisovatel † 18 srpna 2012 17 srpna Anna Kubíková česká historička a archivářka Jan Malíř český kameraman 19 srpna – Petr Mikeš český básník překladatel a redaktor 25 srpna – Tom Zajíček český sociolog a politik † 17 února 2014 29 srpna – Jan Graubner 14 arcibiskup olomoucký a metropolita moravský 2 září – Martin Potůček analytik veřejné politiky prognostik a publicista 3 září – Pavel Bělina český historik 5 září – Pavel Nový herec divadla Ypsilon 7 září Marta Vančurová herečka Eliška Wagnerová česká právnička a politička 8 září – Josef Šimon český básník 10 září – Olga Walló dabingová režisérka psycholožka překladatelka a spisovatelka 19 září Bohuslav Ebermann československý hokejový útočník Miroslav Šlouf politický lobbista 22 září – Jan Urban český historik 25 září – Jana Nováková česká filmová herečka a modelka † 3 prosince 1968 26 září – Vladimír Remek jediný československý kosmonaut a politik 28 září Lilka Ročáková česká zpěvačka pop music i operní pěvkyně-sopranistka Václav Toušek fotograf 29 září Jiří Litochleb český ložiskový geolog a mineralog † 26 února 2014 Petr Traxler skifflový a folkový kytarista mandolinista skladatel a zpěvák † 8 dubna 2014 1 října – Vladimír Bednář československý hokejista 2 října Olga Matušková česká zpěvačka a herečka Petr Štěpánek herec 8 října – Jan Baxant biskup litoměřický 12 října – Jiří Hlaváč český klarinetista a saxofonista hudební skladatel 21 října – Miloslav Bednář český filozof politik 22 října – Anna Housková hispanistka a překladatelka 27 října – Pavel Zatloukal český historik umění 28 října – Ivo Krobot český dramatik divadelní scenárista režisér a pedagog 3 listopadu – Milan Kozelka multimediální umělec básník a prozaik † 5 října 2014 5 listopadu – Ivan Rektor český neurolog 6 listopadu – Igor Vavrda kytarista saxofonista houslista pianista hudební skladatel † 26 prosince 2013 8 listopadu – Vlastislav Matoušek český etnomuzikolog a hudební skladatel 13 listopadu – Oldřich Veselý český zpěvák klávesista a hudební skladatel 14 listopadu – Blanka Vítková operní pěvkyně mezzosopranistka † 24 dubna 2014 20 listopadu – Zdeněk Šplíchal český malíř a grafik 23 listopadu – Emil Viklický jazzový pianista a hudební skladatel 24 listopadu – Jiří Ptáčník herec televizní a rozhlasový moderátor 26 listopadu – Jiří Barta český animátor a režisér 29 listopadu – Jan Riedlbauch flétnista básník a hudební pedagog 2 prosince Bohdan Mikolášek folkový písničkář Antonín Panenka československý fotbalový reprezentant 3 prosince – Jan Hrubý český rockový houslista 10 prosince – Petr Robejšek politolog ekonom komentátor a publicista 16 prosince – Kateřina Vinšová romanistka překladatelka z francouzštiny a italštiny 17 prosince – Oldřich Choděra český politik a advokát 31 prosince – Pavel Soukup český herec a dabér ? – Alena Bahníková překladatelka z italštiny ? – Karel Palek český esejista filolog lingvista editor a kritik ? – Antonín Pešek český muzikolog a germanista Svět 2 ledna – Tony Judt britský historik † 6 srpna 2010 4 ledna – Rám Baran Jádav první nepálský prezident 7 ledna Ján Rečo slovenský dokumentární fotograf Koloman Gögh československý fotbalový reprezentant † 11 listopadu 1995 8 ledna – Zoot Horn Rollo americký kytarista 9 ledna – Cassie Gainesová americká zpěvačka † 20 října 1977 10 ledna Mischa Maisky lotyšský violoncellista Annette Wieviorka francouzská historička 11 ledna Ján Čapkovič slovenský fotbalista československý reprezentant Jozef Čapkovič slovenský fotbalista československý reprezentant 12 ledna – John Etheridge britský kytarista 14 ledna T-Bone Burnett americký hudebník hudební producent a skladatel Al Feuerbach americký světový rekordman ve vrhu koulí Miklós Németh poslední premiér socialistického Maďarska Valerij Charlamov ruský hokejista † 27 srpna 1981 15 ledna Wolfgang Gunkel německý veslař olympijský vítěz na dvojce s kormidelníkem Ronnie Van Zant americký zpěvák textař † 20 října 1977 16 ledna John Carpenter americký filmový režisér scenárista a skladatel Anatolij Solovjov ruský kosmonaut 20 ledna Jerry Lynn Ross důstojník letectva a americký kosmonaut Natan Šaransky sovětský disident a izraelský politik 25 ledna Chalífa ibn Saíd an-Nahaján prezident Spojených arabských emirátů Niwattchamrong Bunsongpchajsán premiér Thajského království 26 ledna – Corky Laing bubeník skupiny Mountain a West Bruce and Laing 28 ledna – Michail Baryšnikov lotyšský tanečník 28 ledna – Charles Taylor prezident Libérie 2 února – Adolfas Šleževičius premiér Litvy 3 února Carlos Filipe Ximenes Belo katolický biskup Nobelova cena za mír 1996 Henning Mankell švédský spisovatel 4 února – Alice Cooper americký rockový zpěvák textař a hudebník 5 února Christopher Guest anglo-americký scenárista skladatel hudebník režisér herec Barbara Hershey americká herečka David Wallechinsky americký publicista a historik 6 února John Gosling britský varhaník a pianista Felix Mitterer rakouský dramatik a herec Barry Paris americký novinář spisovatel 11 února Wayne Grudem americký evangelikální teolog a spisovatel Madeline Manningová americká olympijská vítězka v běhu na 800 metrů 12 února – Ray Kurzweil americký vynálezce futurolog 15 února – Art Spiegelman americký komiksový kreslíř editor a spisovatel 16 února – Eckhart Tolle německý filozof a duchovní učitel 17 února – György Cserhalmi maďarský herec 19 února – Tony Iommi britský kytarista 20 února – Christopher A Pissarides britsko–kyperský ekonom Nobelova cena 2010 21 února – Roberto de Mattei italský katolický historik a spisovatel 23 února – Hiroši Sugimoto japonský fotograf 28 února Mike Figgis anglický filmový režisér spisovatel a hudební skladatel Steven Chu americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1997 Geoff Nicholls britský hudebník a klávesista Bernadette Peters americká herečka zpěvačka a autorka dětských knih 29 února – Martin Suter švýcarský spisovatel 2 března – Rory Gallagher irský blues rockový kytarista † 14 června 1995 3 března – Snowy White britský rockový hudebník 4 března Mike Moran britský hudebník a skladatel Chris Squire anglický hudebník a baskytarista 5 března Elaine Paige britská zpěvačka a herečka Leslie Marmon Silko indiánská spisovatelka Annette Charlesová americká herečka † 3 srpna 2011 Jan van Beveren nizozemský fotbalista brankář † 26 června 2011 6 března Karl-Josef Kuschel německy teolog Vasilios Skuris řecký právník předseda Evropského soudního dvora 8 března – Mel Galley anglický hard rockový kytarista † 1 července 2008 9 března László Lovász maďarský matematik James Taylor americký folkrockový zpěvák a kytarista 11 března George Kooymans nizozemský kytarista zpěvák hudební producent skladatel Jan Schelhaas britský klávesista 13 března – Dave Mattacks rockový a folkový bubeník 14 března Billy Crystal americký herec spisovatel producent a filmový režisér James Nachtwey americký fotožurnalista a válečný fotograf 17 března – William Gibson americký spisovatel kyberpunku 20 března John de Lancie americký herec Bobby Orr kanadský hokejista 22 března Andrew Lloyd Webber britský hudební skladatel Steven Tyler americký muzikant a skladatel 24 března – Jerzy Kukuczka polský horolezec † 24 října 1989 28 března – John Evan britský hráč na klávesové nástroje 30 března – Eddie Jordan irský automobilový závodník a konstruktér 31 března – Al Gore americký demokratický politik Nobelova cena za mír 2007 1 dubna Jimmy Cliff jamajský ska a reggae zpěvák hudebník a herec Andrea Feldman americká herečka † 8 srpna 1972 3 dubna – Jaap de Hoop Scheffer nizozemský politik generální tajemník NATO 4 dubna Abdullah Öcalan vůdce a bývalý předseda PKK – Kurdské strany pracujících Dan Simmons americký spisovatel science fiction a hororu Berry Oakley americký baskytarista † 11 listopadu 1972 5 dubna – Dave Holland anglický rockový bubeník 6 dubna Patrika Darbo americká herečka Philippe Garrel francouzský filmový režisér scenárista kameraman 7 dubna Arnie Robinson americký atlet olympijský vítěz ve skoku do dálky Dallas Taylor americký bubeník † 18 ledna 2015 9 dubna – Michel Godet francouzský prognostik a futurolog 10 dubna Fred Smith americký baskytarista Igor Novák slovenský fotbalista reprezentant Československa † 13 listopadu 2006 12 dubna – Joschka Fischer německý politik 13 dubna – Drago Jančar slovinský prozaik dramatik esejista a žurnalista 15 dubna Phil Mogg zpěvák skupiny UFO Michael Kamen americký hudební skladatel a dirigent † 18 listopadu 2003 16 dubna – Robert Kirby britský hudebník † 3 října 2009 17 dubna John N Gray britský politický filosof a spisovatel Pekka Vasala finský olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů z roku 1972 Rudolf Tajcnár slovenský hokejista československý reprezentant † 30 července 2005 20 dubna – Craig Frost americký hráč na klávesové nástroje 22 dubna – Ġorġ Abela maltský prezident 24 dubna – France Arhar guvernér slovinské centrální banky 26 dubna – Josef Bierbichler německý herec 27 dubna – Gilles Baudry bretonský básník 28 dubna – Terry Pratchett anglický autor fantasy † 12 března 2015 30 dubna Wayne Kramer americký kytarista zpěvák a hudební skladatel Robert Tarjan americký matematik 1 května – Terry Goodkind americký spisovatel 4 května – George Tupou V pátý král Tongy † 18 března 2012 5 května Anna Bergmanová švédská herečka John Atcherley Dew novozélandský kardinál Robert Vano slovenský fotograf Bill Ward britský bubeník 6 května – Juraj Schenk slovenský vysokoškolský učitel sociolog politik 7 května – Lluís Llach katalánský hudebník zpěvák a písničkář 9 května – Richard Hudson anglický zpěvák-písničkář a hudebník 10 května – So Vin politik barmské junty † 12 října 2007 11 května – Christoph Schneider německý bubeník 12 května – Steve Winwood britský skladatel a multiinstrumentalista 15 května Brian Eno anglický hudebník hudební producent skladatel Gary Thain britský rockový baskytarista † 8 prosince 1975 16 května – Jesper Christensen dánský herec 19 května – Jean-Pierre Haigneré francouzský kosmonaut 20 května – Alexandr Timošinin sovětský dvojnásobný olympijský vítěz na dvojskifu 25 května – Klaus Meine zpěvák hard rockové německé skupiny Scorpions 26 května – Stevie Nicks americká zpěvačka a skladatelka 27 května – Gábor Presser maďarský hudebník 30 května Hiro Jamagata japonský malíř a umělec Michael Piller americký televizní scenárista † 1 listopadu 2005 31 května Mike Edwards anglický violoncellista † 3 září 2010 Martin Hannett anglický hudebník a hudební producent † 10 dubna 1991 John Bonham britský bubeník a člen Led Zeppelin † 25 září 1980 červen – Peter Dazeley anglický fotograf 1 června – Marianna Krajčírová slovenská sportovní gymnastka stříbrná medaile z LOH 1964 a 1968 4 června – Paquito D'Rivera kubánský jazzový saxofonista a klarinetista 6 června – Richard Sinclair britský baskytarista a zpěvák 12 června – István Sándorfi maďarsko-francouzský malíř † 26 prosince 2007 14 června – Steve Hunter americký rockový kytarista 19 června – Nick Drake britský folkový písničkář a skladatel † 25 listopadu 1974 28 června – Kathy Batesová americká herečka 21 června Don Airey britský hráč na klávesové nástroje Ian McEwan britský spisovatel Andrzej Sapkowski polský spisovatel 22 června – Todd Rundgren americký multiinstrumentalista zpěvák skladatel 23 června – Luther Kent americký bluesový zpěvák 24 června – Patrick Moraz švýcarský rockový hráč na klávesové nástroje 29 června – Ian Paice bubeník rockové skupiny Deep Purple 30 června – Raymond Leo Burke americký kardinál 4 července Jeremy Spencer britský kytarista Katalin Thuróczy maďarská spisovatelka 5 července – Alojz Peterle předseda vlády Slovinska 6 července Nathalie Baye francouzská divadelní a filmová herečka Brad Park kanadský hokejista 7 července – Larry Reinhardt americký kytarista a zpěvák † 2 ledna 2012 10 července Bruce Fowler americký pozounista a hudební skladatel Natalija Sedychová ruská baletka a divadelní a filmová herečka Ronnie Cutrone americký výtvarník † 21 července 2013 11 července – Hector Zazou francouzský hudební skladatel a producent † 8 září 2008 14 července Peter Dinzelbacher rakouský historik Berhaneyesus Demerew Souraphiel etiopský kardinál 15 července – Artimus Pyle americký bubeník 16 července Rubén Blades panamský zpěvák herec politik Manuel José Macário do Nascimento Clemente portugalský kardinál Pinchas Zukerman izraelský houslista a dirigent 17 července Geezer Butler britský baskytarista Brian Glascock britský rockový bubeník Ron Asheton americký rockový kytarista † 1 ledna 2009 18 července – Cesar Zuiderwijk nizozemský rockový bubeník 19 července – Keith Godchaux americký rockový klávesista † 23 července 1980 21 července Beppe Grillo italský komik herec politik Cat Stevens britský hudebník 22 července – Otto Waalkes německý bavič a herec 25 července – Milan Richter slovenský básník dramatik překladatel publicista diploma 26 července – Norberto Puzzolo argentinský umělec a fotograf 29 července – Me'ir Šalev izraelský spisovatel 30 července Jean Reno francouzský herec španělského původu Otis Taylor americký bluesový hudebník 1 srpna – David Gemmell anglický spisovatel fantasy † 28 července 2006 2 srpna – Robert Holdstock britský autor fantasy † 29 listopadu 2009 4 srpna – Jean-Pierre Raffarin francouzský premiér 5 srpna – Efraim Zuroff izraelský historik ředitel kanceláře Centra Simona Wiesenthala 6 srpna – Mykola Avilov sovětský olympijský vítěz v desetiboji 8 srpna – Světlana Savická sovětská kosmonautka ruské národnosti 16 srpna – Barry Hay nizozemský zpěvák kytarista a flétnista 17 srpna – Zuzana Homolová slovenská zpěvačka folková písničkářka 20 srpna John Noble australský herec a divadelní režisér Robert Plant anglický rockový zpěvák 22 srpna David Marks americký zpěvák a kytarista Carsten Thomassen dánský matematik 24 srpna Jean-Michel Jarre francouzský skladatel a hudební tvůrce Sauli Niinistö finský prezident 26 srpna – Magda Vášáryová slovenská herečka diplomatka a politička 28 srpna Vonda McIntyre americká spisovatelka Alexander McCall Smith zimbabwsko-britský spisovatel 30 srpna – Michèle Rozenfarb francouzská spisovatelka a psychoanalytička 31 srpna – Rudolf Schenker německý kytarista 2 září – Christa McAuliffeová americká astronautka která tragicky zahynula † 28 ledna 1986 3 září Don Brewer bubeník americké rockové skupiny Grand Funk Railroad Levy Mwanawasa třetí prezident Zambie 4 září – Michael Berryman americký herec 16 září – Kenney Jones anglický rockový bubeník 18 září – Simon Mawer anglický spisovatel 19 září Jeremy Irons britský herec Nadija Tkačenková ukrajinská olympijská vítězka a mistryně Evropy v pětiboji 20 září – George R R Martin americký spisovatel sci-fi a fantasy 26 září – Olivia Newton-John australská zpěvačka skladatelka a herečka 27 září – Jozef Banáš slovenský prozaik dramatik diplomat a politik 28 září Július Haas slovenský hokejista československý reprezentant Danny Weis americký rockový kytarista 29 září Mark Farner americký zpěvák kytarista a skladatel John French americký rockový bubeník a zpěvák Theo Jörgensmann německý klarinetista a skladatel jazzové hudby Mike Pinera americký rockový kytarista a zpěvák 1 října – Cub Koda americký rockový zpěvák kytarista skladatel † 1 července 2000 2 října Avery Brooks americký herec jazzový a operní zpěvák Persis Khambattaová indická modelka a herečka † 18 srpna 1998 6 října Gerry Adams irský republikánský politik a aktivista Glenn Branca americký avantgardní skladatel a kytarista 8 října Gottfried Helnwein rakousko-irský výtvarný umělec Claude Jade francouzská filmová herečka † 1 prosince 2006 Johnny Ramone kytarista americké punkové skupiny Ramones † 15 září 2004 9 října Jackson Browne americký folkový zpěvák-skladatel kytarista pianista Caleb Quaye britský kytarista 11 října – Peter Turkson ghanský kardinál 12 října – Rick Parfitt britský rockový kytarista a zpěvák 13 října – Nusrat Fateh Ali Khan pákinstánský zpěvák a hráč na harmonium † 16 srpna 1997 15 října – Paul Rossilli americký herec 17 října – Robert Jordan americký spisovatel † 16 září 2007 23 října – Belita Woods americká zpěvačka † 14 května 2012 26 října – Allan Warren britský fotograf spisovatel a herec 29 října – Charles Maung Bo myanmarský kardinál 1 listopadu Ole Fick dánský hudebník malíř a herec Calvin Russell americký roots rockový zpěvák-skladatel a kytarista † 3 dubna 2011 4 listopadu – Amadou Toumani Touré malijský politik v letech 2002 až 2012 prezident země 5 listopadu Peter Hammill anglický zpěvák skladatel Bernard-Henri Lévy francouzský filozof William Daniel Phillips americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1997 9 listopadu – Bille August dánský režisér kameraman a scenárista 11 listopadu – Hannibal Marvin Peterson americký jazzový trumpetista a hudební skladatel 12 listopadu – Hasan Rúhání prezident Íránu 14 listopadu – Charles princ z Walesu nejstarší syn britské královny Alžběty II 16 listopadu – Oliver Shanti hudebník New Age 17 listopadu – William L Jungers americký antropolog 19 listopadu – Per Odeltorp švédský baskytarista a zpěvák † 23 ledna 2012 20 listopadu Jaroslav Čvančara pedagog historik spisovatel publicista a hudebník Barbara Hendricks afroamerická sopranistka Gunnar Nilsson švédský pilot F1 † 20 října 1978 21 listopadu John Bundrick americký rockový zpěvák a hudebník Michel Sulajmán prezident Libanonu Mark Tulin americký baskytarista † 26 února 2011 23 listopadu – Bruce Vilanch americký scenárista skladatel a herec 24 listopadu – Tony Bourge britský kytarista 26 listopadu Elizabeth Blackburnová americká bioložka Nobelova cena za lékařství a fyziologii 2009 Dennis Ross americký diplomat a spisovatel 28 listopadu Agnieszka Hollandová polská filmová režisérka a scenáristka Gáspár Miklós Tamás sedmihradský filozof politik a publicista 3 prosince Benny Morris izraelský historik Ozzy Osbourne britský zpěvák heavymetalové kapely Black Sabbath 6 prosince – Keke Rosberg finský automobilový závodník 7 prosince – Pavol Hammel slovenský hudebník a zpěvák 8 prosince – Luís Angel Caffarelli argentinský matematik 11 prosince – Chester Thompson americký bubeník 12 prosince – Elijahu Rips izraelský matematik 13 prosince Ted Nugent americký rockový kytarista zpěvák herec David O'List britský kytarista a zpěvák Lester Bangs americký novinář a zpěvák † 30 dubna 1982 17 prosince – Darryl Way britský rockový hudebník 18 prosince – Bill Nelson britský kytarista zpěvák producent a skladatel 19 prosince – Zuzana Kocúriková slovenská herečka 20 prosince Alan Parsons britský audio inženýr muzikant a producent Stevie Wright australský hudebník a skladatel 21 prosince – Samuel L Jackson americký herec 22 prosince – Nicolae Timofti prezident Moldavské republiky 25 prosince – Merry Clayton americká zpěvačka 27 prosince – Gérard Depardieu francouzský herec 29 prosince – Jurij Gorbačov ruský malíř a sochař 30 prosince – Randy Schekman americký buněčný biolog a biochemik Nobelova cena 2013 31 prosince Viktor Afanasjev ruský kosmonaut Joe Dallesandro americký herec Donna Summer americká zpěvačka † 17 května 2012 ? – Šlomo Amar sefardský vrchní rabín Izraele ? – Tony Flannery irský suspendovaný kněz a náboženský spisovatel ? – Savyon Liebrechtová izraelská scenáristka dramatička a spisovatelka ? – Anthony Moore britský experimentální hudebník a skladatel ? – William Ross americký hudební skladatel dirigent a hudební režisér ? – Edward Rutherfurd anglický spisovatel ? – Gerhard Vormwald německý fotograf ? – Jean-Michel Wilmotte francouzský architekt designér a urbanista Úmrtí Česko 1 ledna – Rudolf Bechyně politik ministr několika vlád 6 dubna 1881 6 ledna – František Langr československý politik 31 května 1881 7 ledna – Josef Šamalík československý politik 27 dubna 1875 16 ledna – Rudolf Franz Lehnert fotograf českého původu 13 července 1878 21 ledna – Karel Kavina český botanik 4 září 1890 26 ledna – Bohumil Vendler sbormistr dirigent hudební pedagog a skladatel 16 června 1865 27 ledna – Robert Schälzky československý politik velmistr Řádu německých rytířů 13 srpna 1882 3 března – Antonín Beňa moravský učitel violista a zpěvák 30 května 1877 8 března – Rudolf Karel Löw poslední převor řádového konventu v Bělé pod Bezdězem 29 prosince 1871 10 března – Jan Masaryk československý ministr zahraničí 14 září 1886 12 března – Robert Mayr-Harting ministr spravedlnosti Československa 13 září 1874 25 března – Florian Tománek československý politik slovenské národnosti 4 května 1879 31 března – Egon Erwin Kisch novinář a spisovatel 29 dubna 1885 8 dubna – Rudolf Mlčoch podnikatel novinář a politik 17 dubna 1880 11 dubna – Karel Handzel autor povídek z ostravského prostředí překladatel 24 října 1885 19 dubna – Luděk Pik československý politik poslanec a starosta Plzně 18 května 1876 15 dubna – Radola Gajda český voják jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku 1892 27 dubna – Josef Hucl československý politik 25 prosince 1871 2 května – Franz Palme československý politik německé národnosti 17 srpna 1865 3 května – Antonín Moudrý architekt 7 května 1892 5 května – Karel Scheinpflug český novinář a spisovatel 28 prosince 1869 8 května – Karl Hilgenreiner českoněmecký kněz teolog a politik 22 února 1867 11 května – Vladimír Polívka klavírista spisovatel hudební skladatel a pedagog 6 července 1896 27 května – Augustin Schramm komunistický funkcionář a agent NKVD 2 března 1907 10 června – Stanislav Mašata varhaník a skladatel 4 května 1903 16 června – Václav Knotek šifrant vojenské zpravodajské služby oběť komunismu 27 května 1910 17 června – František Kroiher československý politik 2 prosince 1871 19 června – Methoděj Charvát československý politik 5 července 1875 4 července – Richard Teschner malíř řezbář libretista a hudební skladatel 22 března 1879 6 července – František Svoboda fotbalista 5 srpna 1906 9 července – Jiří Živný český dramatik 24 května 1876 11 července – Viktorin Vojtěch profesor fotochemie a vědecké fotografie 16 července 1879 13 července – Zdeněk Rón prozaik dramatik kulturní publicista a básník 23 května 1889 14 srpna – Eliška Misáková sportovní gymnastka zlato na OH 1948 12 října 1926 3 září – Edvard Beneš československý prezident 28 května 1884 12 září – Antonín Alois Weber 16 biskup litoměřický 24 října 1877 18 září – Jan Eskymo Welzl cestovatel a dobrodruh 15 srpna 1868 6 října – Oldřich Hilmera sbormistr a hudební skladatel 29 března 1891 12 října – Vilém Bitnar historik a spisovatel 11 dubna 1874 22 října – Karl Eugen Schmidt československý politik německé národnosti 29 října 1865 8 listopadu Zdeněk Jarkovský český hokejový brankář 3 října 1918 Miloslav Pokorný český hokejista 5 října 1926 Karel Stibor český hokejista 5 listopadu 1924 Zdeněk Švarc český hokejista 16 prosince 1919 Ladislav Troják československý hokejista 15 června 1914 Vilibald Šťovík hokejista 9 října 1917 Zdeněk Švarc československý hokejový reprezentant 16 prosince 1919 Karel Stibor československý hokejový reprezentant 5 listopadu 1924 Miloslav Pokorný československý hokejový reprezentant 5 října 1926 12 listopadu – Jaroslav Rychtera československý politik 24 dubna 1874 24 listopadu – Hans Watzlik česko-německý spisovatel 16 prosince 1879 11 prosince – Felix Časný československý politik 28 prosince 1864 20 prosince – Antonín Jakl český houslista a skladatel 24 července 1873 22 prosince – Karol Kmeťko biskup nitranský československý politik slovenské národnosti 12 prosince 1875 23 prosince – Matouš Mandl poslední purkmistr Plzně 27 ledna 1865 26 prosince – Augustin Alois Neumann historik a profesor církevních dějin 14 června 1891 ? – Karel Moudrý československý politik 20 října 1871 ? – Jaroslav Rouček československý politik 18 května 1874 ? – Jeroným Jegír český naturalistický spisovatel 1884 ? – Václav Briendl český zoolog 1890 Svět 8 ledna – Kurt Schwitters německý malíř básník a reklamní grafik 20 června 1887 13 ledna – Solomon Michoels sovětský divadelní herec a ředitel Moskevského státního židovského divadla 16 března 1890 19 ledna – Jozef Škultéty slovenský literární kritik a historik 1853 21 ledna – Ermanno Wolf-Ferrari italský hudební skladatel 12 ledna 1876 28 ledna Arthur Liebehenschel velitel vyhlazovacích táborů Auschwitz-Birkenau a Majdanek 25 listopadu 1901 Hans Aumeier německý nacista 20 srpna 1906 30 ledna Arthur Coningham velitel letectva při Operaci Overlord 19 ledna 1895 Orville Wright spolutvůrce prvního letadla 19 srpna 1871 Mahátma Gándhí psáno též Mahátma Ghándhí indický politik 2 října 1869 31 ledna – Oscar Slater oběť justičního omylu] 8 ledna 1872 2 února – Bevil Rudd jihoafrický sprinter olympijský vítěz v běhu na 400 metrů z roku 1920 5 října 1894 11 února – Sergej Michajlovič Ejzenštejn sovětský filmový režisér 1898 14 února – Hugo Erfurth německý fotograf 14 října 1874 4 března – Antonin Artaud francouzský básník a divadelník 4 září 1896 10 března – Zelda Fitzgeraldová americká spisovatelka 24 července 1900 18 března – Ernest Rude norský fotograf 23 ledna 1871 20 března – Avetis Aharonjan prezident Arménie 1866 24 března – Nikolaj Berďajev ruský křesťanský filosof 8 března 1874 28 března – Odo Casel německý teolog 27 září 1886 4 dubna – Mileva Marićová matematička fyzička a manželka Alberta Einsteina 19 prosince 1875 6 dubna – Ludwig von Flotow ministr zahraničí Rakouska-Uherska 17 listopadu 1867 17 dubna – John William Madden první trenér fotbalové Slavie 11 června 1865 24 dubna – Manuel María Ponce mexický skladatel a klavírista 8 prosince 1882 30 dubna – Wilhelm von Thoma generál Wehrmachtu za druhé světové války 11 září 1891 20 května – Bogumił Šwjela dolnolužický evangelický duchovní jazykovědec 5 září 1873 25 května – Witold Pilecki spoluzakladatel protinacistické odbojové organizace Tajná polská armáda 13 května 1901 1 června Sonny Boy Williamson I americký bluesový zpěvák 30 března 1914 José Vianna da Motta portugalský klavírista a skladatel 22 dubna 1868 2 června – Waldemar Hoven nacistický válečný zločinec 10 února 1903 6 června – Louis Jean Lumiere jeden z prvních filmových tvůrců 5 října 1864 5 července – Georges Bernanos francouzský spisovatel 20 února 1888 8 července – George Mehnert americký zápasník olympijský vítěz 3 listopadu 1882 11 července John Anderson americký olympijský vítěz v hodu diskem 4 července 1907 Franz Weidenreich německý anatom a antropolog 7 června 1873 15 července – John J Pershing americký vojevůdce 13 září 1860 21 července – Arshile Gorky americký malíř 15 dubna 1904 23 července – D W Griffith americký filmový režizér 22 ledna 1875 31 července – George Adee americký fotbalista a tenista 4 ledna 1874 červenec – Karl Brandt osobní lékař Adolfa Hitlera 8 ledna 1904 12 srpna – Arso Jovanović černohorský partyzán a politik 24 března 1907 16 srpna – Babe Ruth americký baseballový hráč 6 února 1895 18 srpna – Vilém Habsbursko-Lotrinský syn arcivévody Karla Štěpána následník trůnu 10 února 1896 20 srpna – Emery Roth americký architekt 1871 22 srpna – Josef Bühler německý válečný zločinec 16 února 1904 27 srpna – Charles Evans Hughes předseda Nejvyššího soudu USA 11 dubna 1862 28 srpna – Pavel Semjonovič Rybalko sovětský vojevůdce velitel tankové armády 4 listopadu 1894 31 srpna – Andrej Ždanov sovětský komunistický politik a ideolog 26 února 1896 7 září – André Suarès francouzský spisovatel 12 června 1866 10 září – Ferdinand I Bulharský bulharský car spisovatel botanik a filatelista 26 února 1861 11 září – Muhammad Alí Džinnáh generální guvernér Pákistánu 25 prosince 1876 16 září – Manuel Arce y Ochotorena tarragonský arcibiskup a kardinál 18 srpna 1879 17 září Ruth Benedictová americká kulturní antropoložka 5 června 1887 Folke Bernadotte švédský diplomat 1884 30 září – Edith Rooseveltová manželka prezidenta USA Theodora Roosevelta 6 srpna 1861 3 října – Alois Wolfmüller německý vynálezce konstruktér a průkopník letectví 24 dubna 1864 20 října – Mathilde Alanicová francouzská spisovatelka 10 ledna 1864 24 října – Franz Lehár rakouský hudební skladatel 30 dubna 1870 8 listopadu Ladislav Troják slovenský hokejista 1914 Petr Ferdinand Toskánský rakouský arcivévoda a titulární toskánský velkovévoda 12 května 1874 12 listopadu – Umberto Giordano italský operní skladatel 28 srpna 1867 13 listopadu – Samuel C Bradford anglický knihovník 10 ledna 1878 23 listopadu – Uzeir Hadžibekov ázerbájdžánský hudební skladatel vědec a pedagog 18 září 1886 25 listopadu – Bjarnat Krawc lužickosrbský hudební skladatel 5 února 1861 24 prosince – Eille Norwood britský herec 11 října 1861 23 prosince – Hideki Tódžó japonský generál a politik 30 prosince 1884 25 prosince – Pompeu Fabra katalánský jazykovědec 20 února 1868 ? – Maxim Petrovič Dmitrijev ruský fotograf 21 srpna 1858 ? – William James kanadský fotograf 1866 ? – Franz Grainer bavorský dvorní fotograf 28 září 1871 ? – Otto Marburg rakouský neurolog 1874 ? – Paul Thalheimer německý malíř 1884 Hlavy států Evropa Československo prezident Edvard Beneš prezident Klement Gottwald Vatikán – papež Pius XII Francie – prezident Vincent Auriol Sovětský svaz předseda prezídia Nejvyššího sovětu Nikolaj Michajlovič Švernik de facto generální tajemník KSSS Josif Vissarionovič Stalin Litevská SSR – Antanas Sniečkus USA – prezident Harry Truman Asie Čína prezident Čankajšek Japonsko – Císař Šówa Externí odkazy 1957 MCMLVII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Československo 1 dubna – V Litvínově byl zahájen provoz na prvním úseku normálněrozchodné tramvajové tratě do Mostu Antonín Novotný se stal prezidentem Československa V severních Čechách byl poprvé od středověku zaznamenán výskyt losa v českých zemích Na Vysočině byla po 10 letech dokončena stavba Vírské přehrady Proběhlo první losování sazky Sportka Svět 1 ledna – Sársko se připojilo k Německu 6 března – Ghana získala nezávislost 25 března – Byly podepsány tzv Římské smlouvy kterými vzniklo Evropské hospodářské společenství EHS a Euratom březen – Evakuace izraelských jednotek z oblasti Suezu; Egypt 16 května – Z vězení byl propuštěn Walter Funk ministr hospodářství nacistického Německa červen – SSSR Většina členů ÚV KSSS tzv "konzervativci" stalinisté v čele s Molotovem se poprvé od r 1917 pokusila svrhnout prvního tajemníka výboru N I Chruščova Chruščov ale nakonec zvítězil a poražená skupina se musela stáhnout z politického života 25 července – Tunisko se stalo republikou 29 září – Únik radioaktivity v kombinátu pro zpracování radioaktivních materiálů Kyštym v SSSR Bývá označován po Černobylu za druhou po Fukušimě I za třetí nejrozsáhlejší radiační havárii 30 září – V Ženevě byla přijata úmluva o přepravě nebezpečných věcí ADR V rámci SSSR byla obnovena Čečensko-Ingušská republika Vědy a umění 15 května – v Tichomoří odpálena první britská vodíková bomba 1 červenec – zahájen Mezinárodní geofyzikální rok který dal příležitost ke spolupráci vědců celého světa 27 srpna – SSSR oznámil první vypuštění mezinárodní balistické střely která se stala předzvěstí kosmonautiky 4 října – SSSR vypustil první umělou družici Země Sputnik 1 z kosmodromu Bajkonur Začátek kosmické éry lidstva 3 listopadu – Vypuštěn Sputnik 2 se psem Lajkou na palubě obíhal do 14 dubna 1958 5 listopadu – V Leningradu spuštěn na vodu první atomový ledoborec nazvaný „Lenin John Lennon založil v Liverpoolu svou první skupinu Quarrymen základ pozdějších The Beatles Ivan Vyskočil a Jiří Suchý začali pořádat v Redutě tzv „textappely Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Jang Čen-ning Li Čeng-tao Nobelova cena za chemii – Sir Alexander Todd Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Daniel Bovet Nobelova cena za literaturu – Albert Camus Nobelova cena míru – Lester B Pearson Narození Československo 2 února – Erik Pardus herec † 10 května 2011 25 února – Martin Klásek loutkař 27 března – Tomáš Hanák herec 6 dubna – Jaroslava Maxová operní pěvkyně a pedagožka 12 dubna – Milan Šteindler humorista herec a režisér 15 dubna – Jan Pelc prozaik 23 dubna — Patrik Ouředník spisovatel 7 května Jan Winkler právník politik a diplomat † 16 února 2009 2 června – Tomáš Vorel herec scenárista a herec 3 června – Svatava Antošová česká básnířka a novinářka 27 září – Zdeněk Jirásek historik 6 listopadu – Miroslav Nenutil 3 senátor za obvod č3-Cheb bývalý starosta města Stříbro 25 listopadu – Petr Janečka fotbalista Svět 2 ledna – Beppe Gabbiani italský automobilový závodník 14 ledna – Steve Jordan americký bubeník a hudební producent 19 února – Falco rakouský zpěvák † 6 února 1998 8 března − Clive Burr bývalý bubeník skupiny Iron Maiden † 12 března 2013 10 března – Usáma bin Ládin arabský terorista † 2 května 2011 9 dubna – Seve Ballesteros španělský golfista 17 dubna – Nick Hornby britský spisovatel 18 května – Michael Cretu rumunský hudebník 23 července – Theo van Gogh nizozemský režisér producent a herec z rodiny slavného malíře Vincenta van Gogha † 2 listopadu 2004 – zavražděn 26 července – Biao Yuen čínský herec a kaskadér 30 července – Nery Pumpido bývalý argentinský fotbalista 22 srpna – Steve Davis britský hráč snookeru 22 září – Nick Cave australský rockový hudebník 4 listopadu – Madhukar německý filosof a zastánce východních nauk 10 prosince – Michael Clarke Duncan americký herec a bývalý bodyguard † 2012 14 prosince – Patrick Deville francouzský spisovatel 23 prosince – Dave Murray kytarista Iron Maiden Úmrtí Česko 3 ledna – Emil Šulc architekt 1 května 1891 5 ledna Oldřich Duras šachista první český mezinárodní velmistr 30 října 1882 Bohumír Cigánek biskup Církve československé husitské 11 září 1874 7 ledna – Karel Hloucha spisovatel 21 února 1880 8 ledna – Josef Skupa český loutkář 16 ledna 1892 15 ledna – František Bakule český učitel 18 května 1877 27 ledna – František Slavík mineralog petrolog a geolog 18 srpna 1876 8 února – Walther Bothe německý fyzik 8 ledna 1891 9 února – Bedřich Dubský jihočeský archeolog 10 července 1880 10 února Josef Benoni dramatik spisovatel a impresionistický malíř 23 srpna 1870 Josef Wagner sochař a kreslíř 2 března 1901 11 února – Jana Rybářová česká herečka 31 března 1936 19 února – Bezruký Frantík František Filip tělesně postižený spisovatel 20 února 1904 20 února – Gejza Fritz československý politik slovenské národnosti 19 září 1880 3 března – Antonín Zelnitius učitel a amatérský archeolog 12 dubna 1876 5 března – Viktor Stretti grafik malíř a ilustrátor 7 dubna 1878 8 března Václav Karel Vendl historik umění 25 ledna 1892 János Esterházy politický vůdce maďarské menšiny v Československu 14 března 1901 11 března – Karel V Rypáček český novinář a překladatel 9 ledna 1885 13 března – František Lašek český herec 31 března 1883 20 března – Míla Pačová česká herečka 11 dubna 1887 3 dubna – Záboj Bláha-Mikeš český hudební redaktor organizátor a skladatel 22 listopadu 1887 6 dubna Gustav Frištenský český zápasník 18 května 1879 Antonín Odehnal český sochař 1 listopadu 1878 26 dubna – Ignác Grebáč-Orlov československý politik básník a překladatel 25 ledna 1888 27 dubna – Barbora Markéta Eliášová cestovatelka a spisovatelka 2 listopadu 1874 3 května – Marie Ondříčková houslistka klavíristka a učitelka hudby 1 prosince 1870 6 května – Alois Lang kněz básník a esejista 12 června 1869 9 května – Edmond Konrád český dramatik 30 května 1889 11 května – Emmerich Alois Hruška český spisovatel a malíř 2 února 1895 12 května – Jaromír Klika český botanik 26 prosince 1888 13 května – Paul Wittich československý politik německé národnosti 22 listopadu 1877 19 května – Alois Praveček český dirigent a skladatel 10 ledna 1880 23 května – Marie Votrubová-Haunerová česká básnířka dramatička a překladatelka 2 srpna 1878 24 května – František Lorenc český esperantista 24 prosince 1872 13 června Antonín Ausobský český architekt 13 června 1885 Joe Hloucha japanolog spisovatel cestovatel a sběratel 4 září 1881 17 června – Otakar Nejedlý český malíř 14 března 1883 18 června – Anna Maria Tilschová česká prozaička 11 listopadu 1873 23 června – Louis Fürnberg německy píšící spisovatel a diplomat 24 května 1909 24 června – František Kupka český malíř 23 září 1871 1 července – Rudolf Kukač profesor statiky pozemních staveb rektor ČVUT 19 listopadu 1889 2 července – Ladislav Zelenka violoncellista a hudební pedagog 11 března 1881 4 července – Josef Bubník československý politik 14 května 1879 5 července – Zdeněk Němeček český spisovatel 19 února 1894 8 července – Karel Václav Petřík československý generál 16 srpna 1885 11 července – Bedřich Šupčík sportovní gymnasta první československý olympijský vítěz 22 října 1898 23 července – Karl Kostka československý politik německé národnosti 5 května 1870 28 července – Géza Szüllő československý politik maďarské národnosti 5 února 1872 9 srpna – Josef Zadina prvorepublikový ministr zemědělství 16 června 1887 11 srpna – Josef Bryks účastník československého protinacistického odboje a oběť komunismu 18 března 1916 18 srpna – Jiří Slavíček filmový střihač scenárista a režisér 31 července 1901 19 srpna – Vladimír Řepa český herec 8 listopadu 1900 28 srpna – Rudolf Vanýsek český lékař 5 února 1876 3 září – Otto Ušák český malíř a přírodovědný ilustrátor 28 prosince 1892 7 září – Vojtěch Dundr československý politik 25 prosince 1879 10 září – Roman Cikhart pedagog spisovatel a regionální historik 4 února 1886 26 září – Vojtěch Zapletal kněz a hudební skladatel 8 června 1877 29 září – Josef Ejem československý odbojář generál a komunistický politik 17 ledna 1892 30 září – Otto Ježek český básník 7 prosince 1896 6 října – Andrej Kubál československý politik slovenské národnosti 19 dubna 1880 10 října – Jaroslav Seník český herec 21 července 1897 11 října – Josef Zasche architekt německé národnosti 9 listopadu 1871 17 října – Ralph Benatzky česko-rakouský operetní skladatel 5 června 1884 23 října – Miloš Klicman český knižní grafik 2 června 1890 26 října – Fritz Lehmann architekt německé národnosti 18 července 1889 27 října – Kristina Ringlová vizionářka mariánského zjevení v Suchém Dole 6 června 1878 3 listopadu – Bohumila Sílová česká spisovatelka knih pro děti 20 srpna 1908 13 listopadu – Antonín Zápotocký československý prezident 19 prosince 1884 19 listopadu – Karel Stloukal historik a archivář 2 listopadu 1887 20 listopadu – Otakar Mrkvička český malíř ilustrátor a karikaturista 19 prosince 1898 23 listopadu – Antonín Uhlíř český sociolog a politik 18 června 1882 26 listopadu – Theodor Čejka esperantista 10 ledna 1878 1 prosince – Jan Čančara československý politik 1 května 1872 11 prosince – Anna Perthen československá německé národnosti 22 prosince 1866 14 prosince – Josef Lada český malíř ilustrátor a spisovatel 17 prosince 1887 26 prosince – Marek Čulen československý politik ministr zemědělství Slovenské republiky 8 března 1887 27 prosince – Josef Hudec československý politik 24 května 1873 30 prosince – Václav Mrázek český sériový vrah 22 října 1925 ? – Fritz Oehlinger československý politik německé národnosti 23 srpna 1878 ? – Josef Patera regionální malíř a učitel 1886 Svět 4 ledna – Theodor Körner rakouský prezident od r 1951 23 dubna 1873 7 ledna – Jože Plečnik slovinský architekt 23 ledna 1872 9 ledna – Viktor von Weizsäcker německý neurolog fyziolog a filosof 21 dubna 1886 10 ledna – Gabriela Mistralová chilská básnířka nositelka Nobelovy ceny za literaturu 7 dubna 1889 14 ledna – Humphrey Bogart americký herec 25 prosince 1899 16 ledna – Arturo Toscanini italský dirigent 26 března 1867 20 ledna – James Connolly americký atlet a spisovatel 28 října 1868 1 února – Friedrich Paulus německý polní maršál v druhé světové válce 23 září 1890 8 února John von Neumann maďarský matematik 28 prosince 1903 Walther Bothe německý fyzik 8 ledna 1891 9 února – Miklós Horthy regent Maďarska a hlavu státu 18 června 1868 13 února – Gustav Mie německý fyzik 29 září 1869 18 února – Henry Norris Russell americký astronom 25 října 1877 19 února – Maurice Garin italský cyklista 23 února – Paul Ende německý politik 31 října 1874 25 února – Bugs Moran chicagský gangster 21 srpna 1893 26 února – Roger Vercel francouzský spisovatel 8 ledna 1894 27 února – Ernst Kris americký psychoanalytik historik umění a sociolog 25 dubna 1900 28 února – Nils Åberg švédský prehistorik 24 července 1888 9 března – Jozef Turanec generál slovenské armády během druhé světové války 7 března 1892 11 března – Richard Evelyn Byrd americký polární badatel 25 října 1888 14 března – Boris Nikolajevič Jurjev ruský letecký konstruktér 10 listopadu 1889 15 března Rudolf Kastner maďarský novinář a právník zachránce Židů 1906 Moša Pijade jugoslávský komunistický politik a partyzán 4 ledna 1890 16 března – Constantin Brâncuși rumunský sochař a fotograf 19 února 1876 26 března – Édouard Herriot premiér Francie 5 července 1872 6 dubna – Pierina Morosini italská mučednice blahoslavená 7 ledna 1931 11 dubna – Freeman Wills Crofts anglický spisovatel 1 června 1879 16 dubna – Johnny Torrio italsko-americký mafiánský boss únor 1882 26 dubna – Gičin Funakoši japonský učitel karate 10 listopadu 1868 28 dubna – Frieda Fromm-Reichmannová americká psychoanalytička 23 října 1889 2 května – Joseph McCarthy americký republikánský politik 14 listopadu 1908 7 května – Arnold van Gennep francouzský antropolog religionista a etnolog 24 dubna 1873 9 května – Ezio Pinza italský operní zpěvák 18 května 1852 11 května – Josef Weingartner německý kněz a historik umění 10 února 1885 12 května – Erich von Stroheim rakouský filmový režisér a herec 22 srpna 1885 24 května – Thit Jensenová dánská spisovatelka 19 ledna 1876 28 května – Nyanatiloka první německý budhistický mnich 19 února 1878 6 června – Rudolf Fischer německý spisovatel 6 března 1901 12 června – Jimmy Dorsey americký klarinetista saxofonista a skladatel 29 února 1904 13 června – Irving Baxter americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz 1900 25 března 1876 21 června – Johannes Stark německý fyzik nositel Nobelovy ceny 15 dubna 1874 26 června – Malcolm Lowry anglický básník a spisovatel 28 července 1909 27 června – Hermann Buhl rakouský horolezec 21 září 1924 28 června – Alfred Döblin německý spisovatel a lékař 10 srpna 1878 30 června – Johann Rattenhuber šéf RSD Říšská bezpečnostní služba 30 dubna 1897 8 července – Grace Coolidgeová manželka 30 prezidenta USA Calvina Coolidge 3 ledna 1879 19 července – Curzio Malaparte italský spisovatel 9 června 1898 23 července Giuseppe Tomasi di Lampedusa italský spisovatel 23 prosince 1896 Nikola Mirkov srbský inženýr autor modernizace kanálu Dunaj-Tisa-Dunaj 13 května 1890 2 srpna – Lasar Segall brazilský malíř a sochař 21 července 1891 5 srpna – Heinrich Otto Wieland německý chemik nositel Nobelovy ceny za chemii 4 června 1877 7 srpna – Oliver Hardy americký komik 18 ledna 1892 11 srpna – Rudolf Weigl polský imunolog 2 září 1883 16 srpna – Irving Langmuir americký chemik nositel Nobelovy ceny 31 ledna 1881 19 srpna – Carl-Gustav Arvid Rossby švédsko-americký meteorolog 28 prosinec 1898 21 srpna – Harald Ulrik Sverdrup norský meteorolog oceánograf a polárník 15 listopadu 1888 24 srpna – Ronald Knox anglický katolický kněz a spisovatel 17 února 1888 25 srpna – Leo Perutz německý spisovatel a dramatik 2 listopadu 1884 11 září – Harry Watson kanadský hokejista zlato na OH 1924 14 července 1898 19 září – Reginald Aldworth Daly kanadský geolog 18 března 1871 20 září – Jean Sibelius finský hudební skladatel 8 prosince 1865 21 září – Haakon VII norský král 3 srpna 1872 23 září – Edmund Wilhelm Braun německý historik umění 23 ledna 1870 25 září – Josef František Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda z uherské linie 28 března 1893 26 září – Alexej Michajlovič Remizov ruský spisovatel a kaligraf 6 července 1877 2 října – Luigi Ganna italský cyklista 1883 5 října – José Andrade uruguayský fotbalista 20 listopadu 1901 7 října – Zinovij Davydov ruský sovětský spisovatel 28 dubna 1892 13 října – Erich Auerbach německý filolog a literární kritik 9 listopadu 1892 15 října – Henry van de Velde belgický malíř návrhář a architekt 3 dubna 1863 19 října – Vere Gordon Childe australský archeolog historik a lingvista 14 dubna 1892 24 října – Christian Dior francouzský módní návrhář 21 ledna 1905 26 října Nikos Kazantzakis řecký spisovatel 18 února 1883 Gerty Coriová americko-česká biochemička 15 srpen 1896 29 října – Louis B Mayer americký filmový producent 12 července 1884 2 listopadu – Ted Meredith americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz 14 listopadu 1891 3 listopadu – Wilhelm Reich rakousko-americký psychiatr 24 března 1897 4 listopadu – Shoghi Effendi Strážce víry Bahá'í 1 března 1897 24 listopadu – Diego Rivera mexický malíř 8 prosince 1886 26 listopadu – Billy Bevan australský komik 29 září 1887 28 listopadu – Elena Černohorská etiopská císařovna albánská a italská královna 8 ledna 1873 29 listopadu Erich Wolfgang Korngold rakousko-americký hudební skladatel klavírista a dirigent 29 května 1897 Chaim Michael Dov Weissmandl rabín který v době 2 světové války usiloval o záchranu Židů 25 října 1903 8 prosince – Ferdo Kozak slovinský spisovatel 18 října 1894 16 prosince Martin Sokol ministr vnitra autonomní vlády Slovenska 3 listopadu 1901 Heinrich Hoffmann německý fotograf a tvůrce nacistické propagandy 12 září 1885 18 prosince – Dorothy L Sayersová anglická spisovatelka a překladatelka 13 června 1893 23 prosince – Vladimir Levstik slovinský spisovatel 19 ledna 1886 25 prosince – Charles Pathé francouzský průkopník filmu 26 prosince 1863 ? – Marcelin Flandrin francouzský fotograf 1889 Hlavy států Evropa Československo prezident Antonín Zápotocký prezident Antonín Novotný Rakousko prezident Theodor Körner prezident Adolf Schärf Francie – prezident René Coty Vatikán – papež Pius XII Litevská SSR – Antanas Sniečkus Sovětský svaz předseda prezidia Nejvyššího sovětu Kliment Jefremovič Vorošilov de facto první tajemník KSSS Nikita Sergejevič Chruščov USA – prezident Dwight D Eisenhower Asie Japonsko – Císař Šówa Čína – předseda ČLR Mao Ce-Tung Zajímavosti Rok 1957 byl označen za „Mezinárodní geofyzikální rok K této příležitosti byly v Antarktidě vybudovány vědecké výzkumné základny Dumont d'Urville Amundsen-Scott South Pole Station na Jižním pólu a polární stanice Vostok poblíž jižního magnetického pólu Externí odkazy 1965 MCMLXV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pátkem Události Československo Na československý trh byl uveden první ženský antikoncepční přípravek – Antigest V obchodech se začal prodávat alobal výrobcem byl národní podnik Kovohutě Břidličná Pražskému arcibiskupovi Josefu kardinálu Beranovi byl znemožněn návrat do vlasti z jeho cesty do Říma Byl založen fotbalový klub FK Dukla Banská Bystrica V lednu zahájila Československá televize vysílání Večerníčku Po několika letech byly oficiálně povoleny studentské oslavy majáles králem majáles se stal americký beatnický básník Allen Ginsberg 1 ledna – Začaly být uplatňovány zásady nové soustavy řízení která vycházela z větší hospodářské samostatnosti podniků a umožnění socialistického podnikání Do první vlny hospodářského experimentu bylo zařazeno na 200 podniků a družstev Podíl průmyslových podniků zařazených do experimentu činil zhruba 19 % z celkové průmyslové produkce 18 února – František Tomášek se stal apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze 10 března – Do Prahy přiletěl na desetidenní návštěvu významný americký jazzový zpěvák a trumpetista Louis Armstrong se svým souborem 31 března – V Jablonci nad Nisou byl ukončen provoz tramvají mimo meziměstskou trať do Liberce 15–17 června – Územím Žitného ostrova v povodí Dunaje v Západoslovenském kraji se prohnalo několik povodňových vln 15 června se protrhla hráz mezi obcemi Patince a Radvaň 17 června došlo k protržení další hráze u Číčova v okr Komárno Zaplavena byla značná část plochy Žitného ostrova zejm na území okr Komárno Více než 53 000 osob muselo být evakuováno Voda z Dunaje zaplavovala území Podunajské nížiny téměř 2 týdny až koncem června byly protržené hráze provizorně opět utěsněny Za povodní zůstaly ohromné materiální škody zničeny byly téměř 4000 domů zaplaveno na 700 km² orné půdy kontaminovány zdroje pitné vody 16 června – V platnost vstoupil zákoník práce zákon č 65 1965 Sb který platil až do roku 2007 1–4 července – Na Strahovském stadionu v Praze se uskutečnila III československá spartakiáda Zúčastnilo se jí na 380 000 cvičenců Oproti předchozí spartakiádě z roku 1960 se vyznačovala větší dobrovolností a menším rozsahem co se týče počtu cvičenců 18 července – Při projednávání otázky poslanecké imunity v Národním shromáždění došlo poprvé po 17 letech ke skutečnému hlasování Návrh nebyl zdaleka přijat jednomyslně celkem 117 poslanců se vyslovilo pro avšak 87 poslanců hlasovalo proti 18 července – Tříhodinová průtrž mračen která postihla ve večerních hodinách Plzeň a okolí způsobila značné materiální škody Přívaly vody protrhly hráze Seneckého a Boleveckého rybníka a podemlely dvanáctimetrový násep železniční tratě Plzeň–Žatec V parku na Lochotíně zničily cesty a část silnice vedoucí k přírodnímu divadlu 21 září – V železniční zastávce Praha-Hloubětín na trati z Prahy do Kolína došlo ke srážce nákladního vlaku s osobním vlakem pantografem stojícím v zastávce Zahynulo 14 lidí 70 jich bylo zraněno Zastávka byla později zrušena 17–18 listopadu – Na plenární schůzi Ústřední rady odborů došlo ke konfliktu mezi tehdejším předsedou ÚRO F Zupkou a předsedy několika dalších odborových rad s komunistickým vedením Spor se týkal úlohy odborů v souvislosti s probíhající ekonomickou reformou Předseda Zupka po konfliktu rezignoval a na jeho místo byl dosazen M Pastyřík Svět 1 ledna – Jim Clark na voze Lotus zvítězil v Grand Prix JAR 1 ledna – Irsko členem EUROCONTROLu 18 března během mise rakety Voschod 2 vystoupil do volného kosmu první člověk Alexej Archipovič Leonov 8 dubna byla podepsána Bruselská „slučovací smlouva 14–18 listopadu – Bitva v údolí Ia Drang první velké střetnutí Američanů a Severovietnamců ve Vietnamské válce 8 prosince – skončil Druhý vatikánský koncil začal 1962 19 prosince – Charles de Gaulle znovu zvolen francouzským prezidentem Jásir Arafat se dostal do čela teroristické organizace Al-Fatah Houari Boumédiènne svrhl Ahmeda Ben Bellu; Alžírsko Vědy a umění podařilo se spolehlivě určit rotační dobu planety Merkur Počítačový vědec Ted Nelson poprvé použil slovo hypertext Byla vypuštěna první komerční telekomunikační družice Early Bird Nobelova cena Nobelova cena za fyziku kvantová elektrodynamika Richard Feynman Julian Schwinger Šin'ičiró Tomonaga Nobelova cena za chemii organická syntéza Robert Burns Woodward Nobelova cena za fyziologii a medicínu genetika François Jacob André Lwoff Jacques Monod Nobelova cena za literaturu Michail Alexandrovič Šolochov Nobelova cena míru Dětský fond OSN UNICEF Narození Československo 1 ledna – Petr Vacek herec zpěvák a tlumočník 5 ledna – Dita Kaplanová herečka 6 ledna – David Eben hudebník 20 ledna – Kamil Střihavka zpěvák 29 ledna – Dominik Hašek hokejový brankář 4 února – Petr Muk zpěvák a hudebník † 24 května 2010 6 února – Jan Svěrák režisér a scenárista 20 února – Martina Menšíková herečka a moderátorka 23 února – Helena Suková tenistka 28 února – Jiří X Doležal novinář a fotograf 5 března – Jaromír Drábek politik 11 března – Martin Dejdar herec 18 března – David Suchařípa herec 9 dubna – Vladimír Morávek režisér 13 dubna – Michal Bílek fotbalista a trenér 1 května – Jan Antonín Duchoslav herec 4 května – Alena Mihulová herečka 12 května – Jan Jandourek sociolog 13 května – Jaromír Bosák sportovní komentátor a novinář 13 května – Zuzana Slavíková herečka 16 května – Petr Lébl režisér a herec † 12 prosince 1999 24 května – Pavlína Mourková herečka 25 května – Lucie Juřičková herečka a dabérka 2 června – Jan Macháček novinář 2 června – Josef Polášek herec 5 června – Eduard Hartmann slovenský lední hokejista 9 června – Miroslav Kalous politik 12 června – Filip Topol zpěvák pianista skladatel textař a herec † 19 června 2013 17 června – Ivan Franěk herec 21 června – Miriam Chytilová herečka a zpěvačka 21 června – Václav Kopta herec a muzikant 21 června – Josef Vojtek zpěvák a herec 26 června – Jana Hybášková politička diplomatka 29 července – Michal Suchánek herec a moderátor 9 srpna – Petr Rychlý herec dabér a moderátor 17 srpna – Filip Renč režisér scenárista a herec 18 srpna – Stanislava Jachnická herečka 19 srpna – Marcela Augustová moderátorka 24 srpna – Pavel Telička diplomat 9 září – Tomáš Skuhravý fotbalista 1 října – Vladislav Husák policista bývalý policejním prezident Policie ČR 7 října – Lukáš Hlavica herec 8 listopadu – Václav Kahuda prozaik 14 listopadu – Jiří Beran filosof 7 prosince – Petra Buzková politička 9 prosince – Jan Šťastný herec 25 prosince – David Rath lékař a politik 28 prosince – Edita Randová operní pěvkyně mezzosopranistka Svět 6 ledna – Bjørn Lomborg dánský statistik a publicista 6 ledna – Julia Ormond britská herečka 14 ledna – Šamil Basajev čečenský polní velitel † 10 července 2006 1 února – Stéphanie Monacká monacká princezna 1 února – Brandon Lee americký herec † 31 března 1993 7 února – Chris Rock americký herec scenárista producent a režisér 17 února – Michael Bay americký producent a režisér 18 února – Dr Dre průkopník hip-hopové kultury a gangsta rapu 25 března – Sarah Jessica Parker americká herečka a producentka 4 dubna – Robert Downey Jr americký herec a zpěvák 9 dubna – Paulina Porizkova americká modelka 16 dubna – Martin Lawrence americký herec komik producent a režisér 21 dubna – Ed Belfour kanadský hokejový brankář 9 května – Steve Yzerman kanadský hokejista 17 května – Trent Reznor hudebník a multiinstrumentalista 23 května – Tom Tykwer německý režisér scenárista a producent 29 května – Jarmo Myllys finský lední hokejista 31 května – Brooke Shieldsová americká herečka 1 června – Roman Luknár slovenský herec 5 června – Michael E Brown americký astronom 10 června – Elizabeth Hurleyová anglická herečka a producentka 31 července – JKRowling anglická spisovatelka 1 srpna – Sam Mendes britský režisér 3 září – Charlie Sheen americký herec 14 září – Dmitrij Medveděv ruský politik 16 července – Claude Lemieux kanadský hokejista 22 července – Shawn Michaels bývalý americký profesionální wrestler 23 července – Slash rockový kytarista 31 července – Joanne Rowlingová britská spisovatelka 27 srpna – Rez Abbasi pákistánský kytarista 10 listopadu – Eddie Irvine irský automobilový závodník 21 listopadu – Björk islandská zpěvačka 30 listopadu – Ben Stiller americký herec scenárista producent a režisér 31 prosince – Nicholas Sparks americký spisovatel Úmrtí Česko 17 ledna – Josef Marek architekt 17 ledna 1889 22 ledna – Antonín Zgarbík jezuitský hodnostář politický vězeň 27 srpna 1913 5 února – Paul Engelmann izraelský architekt a filozof moravského původu 14 června 1891 6 února – Václav Husa historik 25 června 1906 2 března Karel Horký novinář fejetonista spisovatel kritik a vydavatel 25 dubna 1879 Ján Valašťan Dolinský slovenský hudební skladatel 15 února 1892 3 března – Václav Hrabě básník 13 června 1940 6 března – Ján Ševčík československý politik 13 února 1896 14 března – Jaroslav Novák český skaut a spisovatel 31 ledna 1894 29 března – Vilém Pavlík biskup starokatolické církve a politik 22 dubna 1908 30 března – Amálie Kutinová spisovatelka 22 června 1898 31 března – Antonín Zhoř český spisovatel 18 ledna 1896 26 dubna – Joža Vochala český folklorista a muzejník 12 března 1892 28 dubna – Otto Rádl advokát dramatik scenárista a překladatel 14 dubna 1902 3 května – Otakar Pertold český indolog historik náboženství a etnolog 21 března 1884 5 května – František Široký voják a příslušník výsadku Calcium 23 února 1912 14 května – Otokar Chlup český pedagog 30 srpna 1875 17 května – Josef Limpouch kněz pedagog a politik 15 února 1895 19 května – Albín Polášek sochař 14 února 1879 20 května – Bohumil Opatrný generální vikář pražské arcidiecéze 10 listopadu 1880 23 května – Ján Zverec československý politik slovenské národnosti 7 května 1881 26 května – Václav Machek jazykovědec a vysokoškolský pedagog 8 listopadu 1894 2 června – Bob Hurikán skaut cestovatel tramp a písničkář 21 dubna 1907 4 června – Ladislav Landa český básník 25 února 1948 10 června – František Nábělek botanik 3 května 1884 18 června – Jindřich Schwarzenberg vévoda krumlovský 29 ledna 1903 6 července – Jiří Brdlík český pediatr 24 října 1883 10 července – Otto Kohn český architekt 6 prosince 1887 14 července – Jan Květ český historik umění 8 května 1896 19 července – Rudolf Saudek sochař grafik a překladatel 20 října 1880 21 července – Josef Trojan herec novinář filmový kritik scenárista a básník 10 května 1905 26 července – Vratislav Nechleba český malíř 17 června 1885 2 srpna – František Langer spisovatel a vojenský lékař 3 března 1888 8 srpna – Olga Fastrová česká novinářka učitelka překladatelka a spisovatelka 10 ledna 1876 23 srpna – Jan Antonín Baťa český podnikatel a ekonom 7 března 1898 27 srpna – Alois Tylínek kněz politik papežský komoří 20 srpna 1884 18 září – Josef Skutil archeolog a historik 7 března 1904 28 září – František Myslivec český malíř 30 prosince 1890 12 října – Jan Čumpelík český malíř 28 ledna 1895 27 října – Bedřich Jerie evangelický farář a spisovatel 5 ledna 1885 1 listopadu – Josef Štefan Kubín spisovatel 7 října 1864 4 listopadu – Ivan Haluzický důstojník československého letectva 9 března 1913 9 listopadu – Albin Hugo Liebisch český konstruktér a podnikatel 26 července 1888 21 listopadu – Zdeněk Pešánek český sochař malíř a architekt 12 srpna 1896 22 listopadu – Vladimír Jiří Rott pražský obchodník 8 října 1885 24 listopadu – František Stupka dirigent houslista a pedagog 18 ledna 1879 25 listopadu František Balátě československý legionář plukovník a stavební ředitel 11 února 1889 Josef Štefan Kubín folklorista dialektolog a spisovatel 7 října 1864 26 listopadu – Václav Tikal malíř 24 prosince 1906 2 prosince – Ema Pechová česká především divadelní herečka 1 ledna 1869 10 prosince Vladimír Lederer český lékař odbojář generál zdravotnictva 2 prosince 1893 Antonín Bečvář astronom a klimatolog 10 června 1901 12 prosince – Čeněk Hruška československý komunistický politik 17 ledna 1889 17 prosince – Bedřich Feigl malíř grafik a ilustrátor 6 března 1884 22 prosince – Josef Čižmář český lékárník historik a folklorista 19 dubna 1868 ? – František Biňovec československý politik 6 listopadu 1875 ? – Georg Scharnagl československý politik německé národnosti 26 února 1880 ? – Juraj Vieska komunistický prokurátor 30 září 1913 Svět 4 ledna – Thomas Stearns Eliot básník a dramatik nositel Nobelovy ceny za literaturu 26 září 1888 8 ledna – Johann Paul Kremer německý lékař nacistický válečný zločinec 26 prosince 1883 24 ledna Nikolaj Losskij ruský filosof 6 prosince 1870 Winston Churchill britský politik 30 listopadu 1874 1 února – Angelo Rotta římskokatolický arcibiskup a vatikánský diplomat 9 srpna 1872 15 února – Nat King Cole americký jazzový pianista skladatel a zpěvák 17 března 1919 21 února – Malcolm X afroamerický politický aktivista 19 května 1925 23 února – Stan Laurel britský komik 16 června 1890 26 února – Julius Skutnabb finský rychlobruslař olympijský vítěz 12 června 1889 28 února – Adolf Schärf prezident Rakouska 20 dubna 1890 2 března – Ján Valašťan Dolinský slovenský skladatel sběratel lidových písní a esperantista 15 února 1892 6 března – Sonja Grafová německá později americká šachistka 16 prosince 1908 7 března – Luisa Mountbattenová švédská královna 13 července 1889 8 března – Tadd Dameron americký jazzový klavírista a hudební skladatel 21 února 1917 13 března – Corrado Gini italský sociolog a statistik 23 května 1884 18 března – Farúk I egyptský král 11 února 1920 19 března – Gheorghe Gheorghiu-Dej rumunský politik 8 listopadu 1901 28 března Ivan Vasiljevič Boldin sovětský generál 15 srpna 1892 Ewald Mataré německý sochař a malíř 25 února 1887 15 dubna – Alfredo Guzzoni italský generál 12 dubna 1877 21 dubna – Edward Victor Appleton britský fyzik a astronomie Nobelova cena za fyziku 6 září 1892 4 května – Jisra'el Bar Jehuda izraelský politik ministr 15 listopadu 1895 7 května – Charles Sheeler americký malíř a fotograf 16 července 1883 9 května – Leopold Figl kancléř Rakouska 2 října 1902 10 května – William Pettersson americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 1920 6 října 1895 12 května – Roger Vailland francouzský spisovatel 16 října 1907 18 května – Eli Kohen izraelský špion národní hrdina 26 prosince 1924 24 května Hans Jüttner německý generál 2 března 1894 Ražden Arsenidze gruzínský právník a politik člen frakce menševiků 1 října 1880 30 května – Louis Hjelmslev dánský lingvista 3 října 1899 3 června Hjalmar Riiser-Larsen norský letec polárník podnikatel a voják 1890 Carl Oberg velitel SS v Paříži a generál policie a zbraní-SS 27 ledna 1897 4 června – Sigmund Mowinckel norský teolog 4 srpna 1884 5 června – Eleanor Farjeonová anglická spisovatelka 13 února 1881 7 června – Judy Hollidayová americká herečka 21 června 1921 11 června – Jan Gawlas polský hudební skladatel 27 prosince 1901 13 června – Martin Buber izraelský filosof náboženství a překladatel 8 února 1878 15 června Ephraim Avigdor Speiser americký archeolog 24 ledna 1902 Harry Babcock americký olympijský vítěz ve skoku o tyči 15 prosince 1890 19 června – Franz Kruckenberg německý železniční konstruktér 21 srpna 1882 22 června – David O Selznick americký filmový producent 10 května 1902 2 července – Claude Thornhill americký jazzový klavírista 10 srpna 1909 7 července – Moše Šaret druhý premiér Izraele 15 října 1894 14 července – Adlai Stevenson americký politik guvernér státu Illinois 5 února 1900 18 července – Otozó Jamada vojevůdce Japonské císařské armády 6 listopadu 1881 19 července – I Sung-man prezident Korejské republiky 26 března 1875 29 července – Robert King americký olympijský vítěz ve skoku do výšky 20 června 1906 1 srpna – Haldor Halderson kanadský hokejista zlato na OH 1920 6 ledna 1900 4 srpna – Ján Vojtaššák biskup spišský 14 listopadu 1877 6 srpna – Aksel Sandemose norský spisovatel 19 března 1899 11 srpna – Ethel Thomsonová Larcombeová anglická tenistka a badmintonistka 8 června 1879 13 srpna – Hajato Ikeda premiér Japonska 3 prosince 1899 19 srpna – Ján Kokinčák slovenský řeckokatolický kněz a generální vikář 11 dubna 1880 23 srpna Rudolf Abderhalden švýcarský fyziolog a patolog 8 října 1910 Jan Antonín Baťa český podnikatel 7 března 1898 25 srpna – John Hayes americký olympijský vítěz v maratonu 10 dubna 1886 27 srpna – Le Corbusier francouzský architekt švýcarského původu 6 října 1887 28 srpna – Jozef Styk slovenský politik 19 března 1897 4 září Albert Schweitzer německý filozof lékař a misionář 14 ledna 1875 Thomas Hampson britský olympijský vítěz v běhu na 800 metrů z roku 1932 28 října 1907 7 září – Robert Benson kanadský hokejista olympijský vítěz 18 května 1894 8 září – Hermann Staudinger německý lékárník Nobelova cena za chemii 23 března 1881 1 října – Martin Hollý slovenský herec a divadelní režisér 8 června 1904 3 října – Cvi Jehuda izraelský politik 1887 6 října – Dragiša Brašovan srbský architekt 25 května 1887 11 října – Dorothea Langeová americká fotografka 26 května 1895 13 října – Paul Hermann Müller švýcarský chemik 12 ledna 1899 15 října – Adolf Fraenkel izraelský matematik 17 února 1891 22 října – Paul Tillich americký protestantský teolog 20 srpna 1886 25 října – Hans Knappertsbusch německý dirigent 12 března 1888 30 října – Ivan Konstantinovič Matrosov ruský železniční inženýr a vynálezce 16 června 1886 2 listopadu – Nickolas Muray maďarsko-americký fotograf a olympijský šermíř 15 února 1892 6 listopadu – Edgard Varèse francouzský hudební skladatel 22 prosince 1883 10 listopadu – Einar Erici švédský lékař varhanář a fotograf 31 ledna 1885 18 listopadu – Henry A Wallace americký státník a politik 7 října 1888 23 listopadu – Alžběta Gabriela Bavorská belgická královna 25 července 1876 25 listopadu – Myra Hessová britská klavíristka 25 února 1890 10 prosince – Théo Ballmer švýcarský grafický designér 29 září 1902 11 prosince – George Constantinescu rumunský konstruktér zbraní 4 října 1881 16 prosince – William Somerset Maugham anglický spisovatel 25 ledna 1874 17 prosince Tommaso Lequio di Assaba italský žokej olympijský vítěz 21 prosince 1893 Hastings Lionel Ismay britský generál první generální tajemník NATO 21 června 1887 27 prosince Ján Havlík slovenský řeholník politický vězeň 12 února 1928 Frederick John Kiesler rakousko-americký sochař scénograf teoretik a architekt 22 září 1890 ? – Francesc d'Assís Galí katalánský malíř 1880 ? – Nicolaas G W H Beeger holandský matematik 1884 ? – Allen Roy Evans kanadský spisovatel 1885 ? – Tajmúr bin Fajsal sultán Maskatu a Ománu 1886 ? – Josep Francesc Ràfols katalánský architekt malíř a historik umění 1889 ? – Muhamad Najib ar-Rubají první prezident Iráku 1904 Domácí demografický vývoj Hlavy států Evropa Československo – prezident Antonín Novotný Vatikán – papež Pavel VI Litevská SSR – Antanas Sniečkus Sovětský svaz předseda prezidia Nejvyššího sovětu Anastáz Ivanovič Mikojan předseda prezidia Nejvyššího sovětu Nikolaj Viktorovič Podgornyj de facto první tajemník KSSS Leonid Iljič Brežněv Francie – prezident Charles de Gaulle Ostatní Japonsko – Císař Šówa Čína – předseda ČLR Liu Šao-čchi USA – prezident Lyndon B Johnson OSN UN – U Thant Externí odkazy 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 8 září – Jaroslav Pavliš výtvarník a fotograf 6 května 1951 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září – Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mykola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005 7 březen je 66 den roku podle gregoriánského kalendáře 67 v přestupném roce Do konce roku zbývá 299 dní Události Česko 1422 – Jakoubek ze Stříbra podal žalobu na Jana Želivského 2000 – Odhalení pomníku T G Masaryka na Hradčanech Václavem Havlem 2003 – Václav Klaus byl inaugurován do funkce prezidenta 2008 – Václav Klaus byl podruhé inaugurován do funkce prezidenta 2013 – Václavu Klausovi skončil prezidentský mandát Svět 1774 – Tzv druhé bostonské pití čaje napodobilo první protest amerických kolonistů proti britskému impériu 1820 – Generál Ballesterose obklíčil královský palác v Madridu 1876 – Alexander Graham Bell obdržel patent na telefon 1887 – V albánském městě Korca je otevřena první škola v zemi vyučující v albánštině 1902 – Koos de la Rey dosáhl posledního velkého vítězství Búrů v druhé búrské válce a zajal britského generála Paula Sanforda Methuena 1912 – Roald Amundsen zveřejnil že jeho výprava která se vrátila už v prosinci 1911 dosáhla jižního pólu 1936 – Německo vypovědělo Locarnskou smlouvu a obsadilo demilitarizované území Porýní 1940 – Započala mírová jednání mezi Finskem a Sovětským svazem k ukončení zimní války 1941 – Západně od Irska zmizela pravděpodobně potopená ponorka U-47 která v říjnu 1939 potopila britskou loď HMS Royal Oak 1945 – Spojenecká vojska obsadila Luddendorfův most v Remagenu 1948 – Ostrov Rhodos se stal součástí Řecka 1950 – Island byl přijat do Rady Evropy 1984 – Spojené státy americké zaútočily v rámci podpory Contras na nikaragujské město San Juan del Sur 1986 – Po déle než měsíčním pátrání byla nalezena na dně moře kabina raketoplánu Challenger s ostatky sedmi zahynulých astronautů 1989 Kvůli sporu o knihu Satanské verše Salmana Rushdieho přerušily Spojené království a Írán diplomatické styky Čína vyhlásila válečný stav v tibetské Lhase 1996 – Byl ustaven první demokraticky zvolený palestinský parlament 2003 – Oficiální datum objevu plutoidu Haumea Tento den pořídil španělský astronom José-Luis Ortiz Moreno se svým týmem snímek na němž v červenci roku 2005 těleso nalezl Jeho zásluhy o objev však byly zpochybněny Narození Česko 1654 – František Julián von Braida český kanovník † 15 květen 1729 1669 – Alois Tomáš Raimund hrabě z Harrachu rakousko-český aristokrat císařský politik diplomat † 7 listopadu 1742 1716 – Josef Stern malíř † 1 července 1775 1724 – Josef Benda houslista a skladatel † 22 února 1804 1799 – František Ladislav Čelakovský český básník a překladatel † 5 srpna 1852 1818 – Otto Bischoff český podnikatel a politik německé národnosti † 6 června 1871 1834 – Václav Kredba český pedagog † 22 září 1913 1848 – Josef Sylvestr Vaněček český matematik † 13 srpna 1922 1850 – Tomáš Garrigue Masaryk první československý prezident † 14 září 1937 1864 – Adolf Hrstka český lékař † 19 května 1931 1871 – Božena Ecksteinová československá sociálně demokratická politička † ? 1930 1874 – Quido Kocián český sochař † 3 ledna 1928 1883 – Jan Jiří Krejčí československý politik poslanec a senátor Národního shromáždění ČSR † 28 června 1952 1895 – Karel Koželuh český tenista lední hokejista a fotbalista † 27 dubna 1950 1897 – Viktor Šulc český divadelní režisér † 28 dubna 1945 1898 Jan Antonín Baťa český podnikatel a národohospodář † 23 srpna 1965 Eduard Outrata československý ekonom ministr exilové vlády † 8 června 1958 Marta Jirásková česká sochařka † 6 března 1981 1903 – Wolfgang Dorasil sudetoněmecký hokejista † 21 března 1964 1904 Jarmila Horáková herečka † 20 ledna 1928 Josef Skutil archeolog a historik † 18 září 1965 Ladislav Ženíšek fotbalový reprezentant † 14 května 1985 1906 – Jaroslav Burgr český fotbalista † 15 září 1986 1909 – Jindřich Křeček malíř karikaturista a účastník zahraničního odboje † 4 února 1979 1913 – Svatopluk Technik architekt pedagog a publicista † 2 února 2010 1916 – Miroslav Štefek hornista † 13 dubna 1969 1917 – František Trejtnar vojenský letec † 4 prosince 1982 1918 – Otto Špaček stíhací pilot † 24 září 2007 1923 – Vladimír Zábrodský český hokejista 1924 – Světla Mathauserová literární historička a rusistka † 21 února 2006 1926 – Jiří Dadák československý závodník v hodu kladivem † 6 března 2014 1928 – Štěpán Koníček skladatel dirigent a hudební dramaturg † 26 května 2006 1937 Zdeněk Beran český malíř autor objektů a instalací † 7 listopadu 2014 Karel Kuklík český fotograf Luděk Pojezný reprezentant Československa ve veslování bronz na OH 1960 a 1964 Tomáš Vosolsobě český malíř filatelista a fotograf 1938 – Petr Skoumal klavírista a skladatel † 28 září 2014 1939 – Jiří Anděl český matematik 1940 – Miloslav Šimek český herec a bavič † 16 února 2004 1941 – Ivan Zelenka dirigent a hudební skladatel 1951 – Iva Brožová předsedkyně Nejvyššího soudu 1959 – Eva Holubová česká herečka 1960 – Ivan Lendl český tenista 1961 – Jan Činčera grafik Svět 1671 – pokřtěn Robert Roy MacGregor skotský lidový hrdina † 28 prosince 1734 1678 – Filippo Juvarra italský architekt † 31 ledna 1736 1687 – Jean Lebeuf francouzský historik † 10 dubna 1760 1693 Klement XIII papež † 2 února 1769 James Bradley anglický astronom † 13 července 1762 1765 – Nicéphore Niépce francouzský vynálezce průkopník fotografie † 5 července 1833 1770 – Gabriel Jean Joseph Molitor francouzský generál † 28 července 1849 1780 – Alexandre Deschapelles francouzský šachista † 27 října 1847 1785 – Alessandro Manzoni italský básník a romanopisec † 22 května 1873 1790 Ludwig Georg Treviranus německý konstruktér † 7 listopadu 1869 Vincenz August Wagner rakouský právník † 14 října 1833 1792 – John Herschel anglický matematik a astronom † 11 května 1871 1804 – Wilhelm Gail německý malíř † 26 února 1890 1822 Alexander Ver Huell nizozemský ilustrátor † 28 května 1897 Victor Massé francouzský hudební skladatel † 5 července 1884 1837 – Henry Draper americký fyzik a astronom † 20 listopadu 1882 1849 – Luther Burbank americký botanik † 11 dubna 1926 1855 – Marie-Joseph Lagrange francouzský biblista † 10 března 1936 1857 – Julius Wagner-Jauregg rakouský lékař a neurolog nositel Nobelovy ceny † 27 září 1941 1860 – René Doumic francouzský literární historik a kritik † 2 prosince 1937 1870 – Ernst Leonard Lindelöf finský matematik † 4 června 1946 1872 – Piet Mondrian nizozemský malíř vůdčí osobnost konstruktivismu † 1 února 1944 1875 Maurice Ravel francouzský skladatel † 28 prosince 1937 George Larner britský olympijský vítěz v chůzi † 4 března 1949 1892 – Jozef Turanec generál slovenské armády během druhé světové války † 9 března 1957 1893 – Andreas Markusson norský spisovatel † 31 října 1952 1897 – Joy Paul Guilford americký psycholog † 26 listopadu 1987 1900 Arvo Haavisto finský zápasník zlato na OH 1928 † 22 dubna 1977 Fritz Wolfgang London americký fyzik † 30 března 1956 1904 Reinhard Heydrich německý nacistický generál zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava † 4 června 1942 Ivar Ballangrud norský rychlobruslař † 1 června 1969 1908 – Anna Magnani italská herečka † 26 září 1973 1909 Léo Malet francouzský spisovatel † 3 března 1996 Roger Revelle americký oceánograf † 15 července 1991 Ryszard Siwiec polská živá pochodeň na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa † 12 září 1968 1915 – Jacques Chaban-Delmas premiér Francie † 10 listopadu 2000 1920 – Eilís Dillonová irská spisovatelka † 19 července 1994 1922 Július Torma slovenský boxer olympijský vítěz † 23 října 1991 Umberto Betti italský kardinál † 1 dubna 2009 1924 Kóbó Abe japonský spisovatel † 22 ledna 1993 Richard Grunberger rakouský historik † 15 února 2005 1932 – Hugo Rietveld nizozemský krystalograf 1935 – Antonios Naguib egyptský kardinál emeritní koptský patriarcha 1936 Georges Perec francouzský spisovatel † 3 března 1982 Loren Wilber Acton americký astronaut a fyzik Julio Terrazas Sandoval bolívijský kardinál 1938 David Baltimore americký mikrobiolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1975 Albert Fert francouzský fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 2007 1940 Rudi Dutschke osobnost radikálně levicového studentského hnutí v Německu † 24 prosince 1979 Viktor Savinych sovětský kosmonaut rektor Moskevské státní univerzity 1946 Daniel Goleman americký psycholog Zsuzsa Koncz maďarská zpěvačka 1947 – Walter Röhrl německý jezdec rallye 1949 Leopoldo José Brenes Solórzano nikaragujský kardinál Roman Dmitrijev sovětský zápasník volnostylař zlato na OH 1972 1956 – Kate Valk americká divadelní herečka 1960 – Jozef Chovanec český fotbalista a trenér slovenského původu 1962 – Taylor Dayne americká zpěvačka a herečka 1964 Bret Easton Ellis americký spisovatel Wanda Sykes americká herečka 1970 – Rachel Weisz britská herečka 1972 – Isabelle Faust německá houslistka 1983 − Rémi Panossian francouzský klavírista Úmrtí Česko 1514 – Řehoř Hrubý z Jelení český spisovatel a překladatel asi 1460 1651 – Heřman Černín z Chudenic český šlechtic nejvyšší hofmistr Království českého 24 července 1576 1786 – František Benda český skladatel a houslový virtuóz 22 listopadu 1709 1816 – Karel Ignác Thám český spisovatel 4 listopadu 1763 1873 – Tomáš Šobr český politik starosta Písku 1 září 1813 1885 – Jakub Malý český buditel a spisovatel 4 srpna 1811 1887 – Ferdinand Arlt profesor oftalmologie v Praze a Vídni 18 dubna 1812 1893 – Jan Černý poslanec Českého zemského sněmu 26 září 1839 1905 – Josef Schaniak český architekt 9 února 1845 1926 – Jindřich Kàan z Albestů český skladatel a pedagog 29 května 1852 1941 – Popelka Biliánová česká vlastenecká spisovatelka 27 ledna 1862 1942 – Bronislava Foustková česká překladatelka a spisovatelka 20 října 1861 1968 – Viktor Hájek nejvyšší představitel Českobratrské církve evangelické 15 července 1900 1972 Otto Jírovec parazitolog 31 ledna 1907 Jan Weiss český spisovatel 10 května 1892 1978 – Vítězslav Gardavský spisovatel 24 října 1923 1989 – Karel Velebný jazzový hudebník herec a hudební pedagog 17 března 1931 1991 – Josef Páleníček klavírní virtuos a hudební skladatel 19 července 1914 1999 – Ladislav Vodička český country zpěvák a textař 10 ledna 1931 2005 Zbyněk Malinský spisovatel 7 února 1923 Valérie Čižmárová česká zpěvačka 29 ledna 1952 2009 – Václav Bedřich český animátor scenárista a režisér 28 srpna 1918 2011 – Miloslav Stibor fotograf 11 července 1927 2015 – Věra Olivová česká historička 13 listopadu 1926 Svět 322 př n l – Aristotelés řecký filozof 384 př n l 203 nebo 202 – sv Perpetua a Felicita mučednice 1274 – Tomáš Akvinský katolický filozof a teolog 1225 1517 – Marie Aragonská portugalská královna jako manželka Manuela I 29 června 1482 1625 – Johann Bayer německý astronom zavedl současné označení planet 1572 1724 – Inocenc XIII papež 13 května 1655 1737 – Guido Starhemberg rakouský císařský vojevůdce 11 listopadu 1657 1750 – Cornelis Troost holandský malíř období baroka 8 října 1697 1767 – Jean-Baptiste Le Moyne Sieur de Bienville francouzský guvernér Louisiany 23 února 1680 1809 Johann Georg Albrechtsberger rakouský varhaník hudební skladatel a pedagog 3 února 1736 Jean-Pierre Blanchard francouzský průkopník balonové vzduchoplavby 4 července 1753 1811 – Juraj Fándly slovenský spisovatel a včelař 21 října 1750 1863 – Bartolomeo Bosco italský iluzionista 3 ledna 1793 1864 – Charles Didier švýcarský básník a spisovatel 15 září 1805 1872 – Karl Friedrich Jänisch ruský šachový mistr 11 dubna 1813 1875 – John Edward Gray britský zoolog 12 února 1800 1891 – Fran Miklošič slovinský lingvista a filolog 20 listopadu 1813 1892 – Étienne Arago francouzský spisovatel a politik 9 února 1802 1901 – Ferdinand Michl kanovník litoměřické kapituly 10 března 1826 1903 – Leopoldina Ortová česká herečka 18 února 1847 1905 – Ján Francisci-Rimavský slovenský spisovatel a politik 1 června 1822 1911 – Antonio Fogazzaro italský spisovatel 25 března 1842 1920 – Jaan Poska ministr zahraničních věcí Estonska 24 ledna 1866 1922 – Axel Thue norský matematik 19 února 1863 1925 – Georgij Lvov předseda ruské prozatímní vlády 30 listopadu 1861 1926 – Pranas Eidukevičius litevský politik 25 září 1869 1931 Theo van Doesburg nizozemský malíř spisovatel a architekt 30 srpna 1883 Akseli Gallen-Kallela finský malíř a designér 26 dubna 1865 1932 Heinrich Clam-Martinic rakouský politik 1 ledna 1863 Aristide Briand premiér Francie 28 března 1862 1937 – Waldemar Titzenthaler německý fotograf 19 srpna 1869 1940 – Edwin Markham americký básník 23 dubna 1852 1941 Igo Sym rakousko-polský herec 3 července 1896 Günther Prien německý velitel ponorky U-47 16 ledna 1908 1946 – Hendrik Adamson esperantsky píšící estonský spisovatel 6 října 1891 1954 – Otto Diels německý chemik nositel Nobelovy cenu za chemii 23 ledna 1876 1959 Ičiró Hatojama premiér Japonska 1 ledna 1883 Arthur Cecil Pigou britský ekonom 18 listopadu 1877 1965 – Luisa Mountbattenová švédská královna 13 července 1889 1967 – Alice B Toklasová americká spisovatelka 30 dubna 1877 1968 – Ja'akov Ben-Dov izraelský fotograf a filmař 21 června 1882 1971 – Erich Abraham nacistický generál 27 března 1895 1975 Michail Michajlovič Bachtin ruský literární vědec a teoretik kultury 17 listopadu 1895 Ján Hrušovský slovenský spisovatel 4 února 1892 1976 Tove Ditlevsenová dánská spisovatelka 14 prosince 1917 Jožo Nižnánsky slovenský spisovatel 30 srpna 1903 1985 – Arkady Fiedler polský spisovatel novinář zoolog a cestovatel 28 listopadu 1894 1990 – Luis Carlos Prestes generální tajemník Brazilské komunistické strany 3 ledna 1898 1991 – Jean Piveteau francouzský vertebrátní paleontolog 23 září 1899 1993 – Martti Johannes Larni finský spisovatel 22 září 1909 1997 Steve Alder britský herec 1950 Edward Mills Purcell americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1952 30 srpna 1912 1999 Stanley Kubrick americký režisér 26 července 1928 Friedrich Asinger německý chemik 26 června 1907 2005 – Jozef Stank slovenský politik 26 října 1940 2006 Gordon Parks americký fotograf žurnalista básník muzikant režisér a spisovatel 30 listopadu 1912 Ali Farka Touré malijský kytarista 1939 2013 Kenny Ball britský trumpetista 22 května 1930 Peter Banks britský kytarista 15 července 1947 Svátky Česko Tomáš Tomáška Tomislav Svět Slovensko – Tomáš Katolický kalendář Světový den modliteb žen Sv Perpetua a Felicita Pranostiky Česko O svatém Tomáši sníh bředne na kaši Zima kterou Tomáš nese dlouho námi ještě třese 9 březen je 68 den roku podle gregoriánského kalendáře 69 v přestupném roce Do konce roku zbývá 297 dní Události Česko 1339 – Polský král Kazimír III Veliký ratifikoval Trenčínskou smlouvu 1991 – Představitelé slovenských politických stran kromě VPN a KSS na setkání v Bratislavě podepsali společné prohlášení že Moravany považují "za moderní státotvorný národ schopný samostatně si hospodařit na svém vlastním území a samostatně si rozhodovat o svém vlastním osudu" 2014 – Jaromír Jágr dosáhl jako sedmý hokejista v NHL hranici 700 gólů Jubilejní trefu zaznamenla útočník New Jersey na ledě New York Islanders Svět 1672 – V Paříži vychází první časopis na světě který se programově věnoval skandálním historkám a drbům z vyšší společnosti Jeho vydavatelem byl Jean Donneau 1712 – Chorvatský Sabor přijal Chorvatskou pragmatickou sankci 1776 – Vyšlo dílo Bohatství národů skotského ekonoma Adama Smithe 1796 – Napoleon Bonaparte si bere Josefínu de Beauharnais 1814 – V rámci napoleonských válek proběhla bitva u Laonu 1916 – Byla zahájena v pořadí již 5 bitva na Soči 1945 – 333 letadel typu B-29 pod vlajkou USA vybombardovalo Tokio Při tomto náletu bylo na město svrženo 1 665 tun napalmu V metropoli zahynulo přes 100 000 obyvatel Podobně dopadla další japonská města – Kóbe Ósaka Jokohama Narození Česko 1662 – František Antonín Špork český šlechtic významný mecenáš umění † 30 března 1738 1693 – František Řehoř Giannini olomoucký a vratislavský kanovník † 24 ledna 1758 1737 – Josef Mysliveček hudební skladatel † 4 února 1781 1811 – Marie Čacká česká spisovatelka † 18 března 1882 1825 – Peter Bibus rakouský a český politik německé národnosti † 25 února 1891 1839 – Františka Stránecká česká spisovatelka † 27 května 1888 1848 – Antonín Pulda herec a režisér † 3 října 1894 1868 – Josef Teska československý politik † 1945 1878 – Josef Kříž československý politik † ? 1880 – Josef Foltynovský teolog kanovník olomoucké kapituly † 31 srpna 1936 1889 – Ludmila Matiegková učitelka a egyptoložka † 26 srpna 1960 1895 – Jaroslav Brychta český sochař a sklářský výtvarník † 5 října 1971 1904 – Július Ďuriš československý komunistický politik † 18 února 1986 1908 – Josef Gruss herec a spisovatel-humorista † 12 dubna 1971 1911 – Otýlie Vranská oběť brutální vraždy † 1 září 1933 1913 – Ivan Haluzický důstojník československého letectva † 4 listopadu 1965 1922 – Emilian Hamerník ministr práce a sociálních věcí 1923 – Svatopluk Pitra grafik malíř výtvarník animovaných filmů † 15 července 1993 1926 – Milan Křížek hudební skladatel violista a hudební pedagog 1930 Ota Filip spisovatel publicista a komentátor Ernst Tugendhat německý filosof brněnský rodák 1933 – Stanislav Milota český kameraman a signatář Charty 77 1934 – Jiří Kalach český hudební skladatel † 20 dubna 2008 1936 – František Vízner český umělec sklářský výtvarník a designér † 1 července 2011 1946 – Oldřich Svojanovský český veslař který získal stříbrnou a bronzovou medaili z OH 1948 – Jiří Adamec televizní režisér 1949 – Jan Poštulka český fotbalový trenér 1957 – David Vávra akademický architekt herec scenárista spoluzakladatel divadla Sklep 1959 – Zlata Adamovská česká herečka 1977 – Radek Dvořák český hokejový hráč Svět 1213 – Hugo IV Burgundský burgundský vévoda a titulární král soluňského království † 27 října 1272 1291 – Cangrande I della Scala vládce Verony Padovy a Vicenzy† 22 června 1329 1454 – Amerigo Vespuci italský mořeplavec a kartograf † 22 února 1512 1561 – Václav Habsburský syn císaře Maxmiliána II † 22 září 1578 1564 – David Fabricius německý pastor a astronom † 7 května 1617 1568 – Svatý Alois Gonzaga patron studentů a mládeže † 21 června 1591 1749 – Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau francouzský politik spisovatel a novinář † 2 dubna 1791 1750 – Johann Friedrich August Tischbein německý malíř † 21 června 1812 1753 – Jean-Baptiste Kléber francouzský generál † 14 června 1800 1776 – Josef Habsbursko-Lotrinský uherský palatin † 13 ledna 1847 1784 – Alois Ugarte předseda zemských vlád v Horních Rakousích a na Moravě † 25 dubna 1845 1811 – Ernst Julius Hähnel německý sochař † 22 května 1891 1814 – Taras Ševčenko ukrajinský básník † 10 března 1861 1838 Ludwig Gumplowicz polský právník a sociolog † 20 srpna 1909 Heinrich Lanz německý vynálezce a výrobce zemědělských strojů † 1 února 1905 1844 – Josef von Dipauli tyrolský šlechtic a politik † 29 ledna 1905 1851 – Paul Vittorelli předlitavský právník soudce a politik † 20 dubna 1932 1863 – Carl H Eigenmann americký ichtyolog † 24 dubna 1927 1868 – Filipp Macharadze gruzínský politik † 10 prosince 1941 1877 – Emil Abderhalden švýcarský biochemik a fyziolog † 5 srpna 1950 1883 Vladimir Antonov-Ovsejenko sovětský bolševický vůdce a diplomat † 10 února 1939 Gregorij Rožman lublaňský biskup † 16 listopadu 1959 1886 Werner Kempf generál tankových jednotek Wehrmachtu † 6 ledna 1964 Heorhij Narbut ukrajinský malíř † 23 května 1920 1890 – Vjačeslav Michajlovič Molotov sovětský ministr zahraničí † 8 listopadu 1986 1892 Mátyás Rákosi premiér Maďarské lidové republiky † 5 února 1971 Vita Sackville-Westová britská spisovatelka a zahradnice † 2 června 1962 1895 – Albert Göring německý obchodník a zachránce Židů † 20 prosince 1966 1902 Luis Barragán mexický architekt † 22 listopadu 1988 Ludwig Landgrebe rakouský filosof † 14 srpna 1991 1903 Fraňo Kráľ slovenský básník a politik † 3 ledna 1955 Daniel Okáli slovenský literární kritik publicista a politik † 23 listopadu 1987 Józef Warszawski polský kněz filosof spisovatel a odbojář † 1 listopadu 1997 1907 – Mircea Eliade rumunský religionista historik a politik † 22 dubna 1986 1917 – Algirdas Julien Greimas francouzský sémiotik † 27 února 1992 1918 – Mickey Spillane americký spisovatel † 17 července 2006 1919 – Chantal Chaudé de Silans francouzská šachistka † 5 května 2001 1922 – Felice Schragenheim německá básnířka a novinářka † 31 prosince 1944 1923 – André Courrèges francouzský módní návrhář 1930 Ornette Coleman americký jazzový saxofonista a skladatel Stephen Fumio Hamao japonský kardinál † 8 listopadu 2007 1933 − Lloyd Price americký zpěvák 1934 Jurij Alexejevič Gagarin ruský kosmonaut první člověk v kosmu † 27 března 1968 Dietmar Grieser rakouský spisovatel literatury faktu 1937 – Egon Krenz generální tajemník komunistické strany NDR 1938 – Roy Brooks americký bubeník † 15 listopadu 2005 1940 – Gary Hirsh americký bubeník 1942 – John Cale britský hudebník skladatel a producent spoluzakladatel The Velvet Underground 1943 Bobby Fischer americký šachista mistr světa v šachu † 17 ledna 2008 Jef Raskin americký inženýr a softwarový vývojář 1944 – Trevor Burton britský hudebník 1945 – Robin Trower britský kytarista 1947 – Chris Thompson britský zpěvák a kytarista 1948 László Lovász maďarský matematik James Taylor americký folkrockový zpěvák a kytarista 1949 – Michel Roger premiér Monackého knížectví 1950 – Danny Sullivan americký automobilový závodník pilot Formule 1 1956 – Tadeusz Płoski polní biskup Polské armády † 10 dubna 2010 1963 − Marian Jaslovský slovenský publicista redaktor a hudebník 1984 – Julia Mancusová americká lyžařka 1985 – Pastor Maldonado venezuelský pilot Formule 1 Úmrtí Česko 1422 – Jan Želivský husitský kněz 1380 1671 – Jiří Crugerius český jezuita barokní historik a pedagog 6 listopadu 1608 1856 – František Tadeáš Blatt český klarinetista skladatel a hudební pedagog 1793 1872 – Jan Mundy textilní podnikatel 28 října 1798 1874 – František Petrovický československý politik † ? 1881 – Josef Mikula rektor C k Františkovy univerzity v Olomouci 25 září 1816 1887 – Friedrich Wiener rakouský a český právník a politik německé národnosti 20 listopadu 1817 1890 – Vojtěch Křišťan kněz a diplomat únor 1839 1900 – František Wildmann kněz autor historických spisů a národní buditel 28 listopadu 1839 1906 – Václav Nekvasil český stavební podnikatel a politik 15 února 1840 1915 – Jan Bezděk český mykolog 16 května 1858 1919 – František Urban český malíř 15 září 1868 1933 – Norbert Jan Nepomucký Klein brněnský biskup a velmistr řádu Německých rytířů 25 října 1866 1940 – Jan Nevěřil děkan teologické fakulty v Olomouci 1 března 1864 1941 František Vážný prezident Nejvyššího soudu 1 dubna 1868 Přemysl Šámal český politik účastník protirakouského a protinacistického odboje 4 října 1867 1944 – Karel Škorpil český archeolog 15 července 1859 1945 – Josef Šandera voják a velitel výsadku Barium 14 března 1912 1962 – Zdeněk Nejedlý český muzikolog literární historik a politik 10 února 1878 1968 – Josef Skalák československý politik 30 října 1874 1973 – Jan Bechyně entomolog 19 září 1920 1975 Jaromír Čermák sochař 10 dubna 1888 Alois Kaderka československý katolický politik a publicista 20 září 1889 1992 – František Schwarzenberg diplomat 24 března 1913 2001 – Martin Stáhalík český akrobatický pilot a mistr světa v letecké akrobacii z roku 1995 4 června 1962 2010 – Zdeněk Malý bývalý československý volejbalista 7 července 1926 Svět 1646 – Baltazar Karel Španělský resp Habsburský španělský infant a princ asturský 17 října 1629 1661 – Jules Mazarin italský kardinál francouzský politik a diplomat 14 července 1602 1685 – Carpoforo Tencalla italsko-švýcarský malíř 10 září 1623 1706 – Johann Pachelbel německý varhaník a hudební skladatel pokřtěn 1 září 1653 1743 – Jean-Baptiste Lully francouzský hudební skladatel 6 srpna 1665 1782 – Sava II Petrović-Njegoš černohorský vladyka 18 ledna 1702 1798 – Bedřiška Braniborsko-Schwedtská wüttemberská vévodkyně 18 prosince 1736 1805 – Pieter Boddaert mladší nizozemský básník a spisovatel říjen 1766 1847 – Mary Anning britská paleontoložka 21 května 1799 1851 – Hans Christian Oersted dánský fyzik chemik a filozof 14 srpna 1777 1857 – Svatý Dominik Savio patron ministrantů 2 dubna 1842 1867 – Žofie Saská saská princezna a bavorská vévodkyně 15 března 1845 1881 – Karolina Amálie Augustenborgská dánská královna manželka krále Kristiána VIII 28 června 1796 1883 – Arnold Toynbee britský historik ekonom 23 srpna 1852 1888 – Vilém I Pruský pruský král a německý císař 22 března 1797 1885 – Giovanni Lanza italský politik 15 února 1810 1892 – Sereno Watson americký botanik 1 prosince 1826 1893 – George Washington Wilson skotský královský dvorní fotograf 7 února 1823 1897 – Džamáluddín Afghání islámský nacionalista 1838 1918 – Frank Wedekind německý dramatik a spisovatel 24 července 1864 1943 – Otto Freundlich německý malíř a sochař 10 července 1878 1949 Walter Short velitel posádky v Pearl Harboru 30 března 1880 Charles Bennett britský atlet dvojnásobný olympijský vítěz 1900 28 prosince 1870 1952 – Alexandra Kollontajová ruská revolucionářka 31 března 1872 1957 – Jozef Turanec generál slovenské armády během druhé světové války 7 března 1892 1964 – Paul von Lettow-Vorbeck německý generál 20 března 1870 1972 – Ja'akov Herzog izraelský rabín právník a diplomat 21 března 1921 1975 – Joseph Guillemot francouzský olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů z roku 1920 1 října 1899 1979 Jean-Marie Villot francouzský kardinál státní sekretář 10 listopadu 1905 Andreo Cseh maďarský esperantista 12 září 1895 1982 – Cvi Jehuda Kook vedoucí osobnost náboženského sionismu 23 dubna 1891 1983 – Ulf von Euler švédský fyziolog a farmakolog 7 února 1905 1988 Kurt Georg Kiesinger spolkový kancléř Německé spolkové republiky 6 dubna 1904 Janez Janžekovič slovinský kněz teolog a filosof 4 března 1901 1989 – Robert Mapplethorpe americký portrétní fotograf 4 listopadu 1946 1992 – Menachem Begin izraelský premiér 16 srpna 1913 1993 Max August Zorn americký matematik 6 června 1906 Eduard Kneifel evangelický duchovní církevní historik a skladatel duchovních písní 14 listopadu 1896 Cyril Northcote Parkinson britský důstojník historik a spisovatel 30 července 1909 1994 Fernando Rey španělský herec 20 září 1917 Charles Bukowski americký básník prozaik 16 srpna 1920 2003 – Vladimír Durdík slovenský herec 23 května 1949 2006 – John Profumo britský politik 30 ledna 1915 2007 – Brad Delp americký hudebník 12 června 1951 2012 – José Tomás Sánchez filipínský kardinál 17 března 1920 Svátky Česko Františka Radúz Rebeka Svět Slovensko – Františka Rebeka Pranostiky Česko Na svatou Františku déšť – neurodí se brambory Abú Zabí též Abú Dhabí arabsky Abū Ẓabī je hlavní město Spojených arabských emirátů a metropole stejnojmenného emirátu Město má 1 500 000 obyvatel Město má za sebou pestrou minulost zahrnující období kdy bylo útočištěm pirátů Od 60 let 20 století prošlo město závratnou přeměnou do moderního střediska se širokými bulváry a vysokými budovami Ze starého města do dnešních dnů zůstalo jen pramálo výjimku tvoří Starý palác který reprezentuje jednu z nejstarších budov postavenou nad pramenem Poblíž města se nachází mezinárodní letiště Byly zde pořádány mezinárodní soutěže v letecké akrobacii Red Bull Air Race Velká mešita šejka Zayeda Její architektura byla odvozena z marocké mešity v Casablance patří k největším v islámském světě Zaujímá plochu 22412 metrů čtverečních a pojme 41 tisíc věřících ženám je vstup povolen pouze v dlouhém oděvu zakrývajícím hlavu vlasy paže i nohy Měšita byla otevřena v prosinci roku 2007 Je zbudována především z bílého mramoru vykládána dalšími barevnými kameny některé výzdobné články jsou zlacené skleněné lustry dodala firma Swarowski V sousedství měšity je hrob šejka Zayeda který stavbu financoval Závodní okruh Yas Marina Circuit Okruh Yas Marina Circuit měl premiéru ve formuli 1 na konci sezóny v roce 2009 navrhl ho architekt Hermann Tilke a nachází se na Yas Islandu nedaleko města Abú Dhabí Byl dokončen v průběhu roku 2009 a je součástí zábavního komplexu ve kterém se mimo jiné nachází i Ferrari World Má celkem 21 zatáček Externí odkazy Adolf Hitler 20 dubna 1889 Braunau am Inn – 30 dubna 1945 Berlín byl německý nacistický politik rakouského původu od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor Jako takzvaný Vůdce německy '' byl odpovědný za zločiny nacistického režimu zejména za vyvražďování Židů Romů a postižených Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států roku 1939 však napadením Polska vyvolal světovou válku v níž Německo utrpělo drtivou porážku Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka Byl nadaný nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň a proto nedosáhl maturity Toužil stát se umělcem pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova V té době se utvrdil ve svých nacionalistických rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády Byl v bojích raněn a vyznamenán V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo Vedl nezdařený mnichovský puč 8 a 9 listopadu 1923 po němž byl sice odsouzen do vězení kde setrval přes rok využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf Můj boj Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem zprvu ve spojenectví s částí konzervativců brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29 na 30 června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko a na základě Mnichovské dohody část Československa Roku 1939 obsadila německá vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska Napadení Polska však vyvolalo globální válku v níž bylo Německo zprvu úspěšné Roku 1940 německá armáda zvítězila nad Francií následujícího roku přepadla Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území Od roku 1943 však začala nabývat vrchu protistrana a Hitler svými amatérskými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval Roku 1944 vyvázl z atentátu který někteří důstojníci zosnovali protože chtěli předejít drtivé porážce k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením schylovalo Na jaře 1945 Hitler uvízl v obleženém hlavním městě a 30 dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou kterou si těsně předtím vzal za manželku Život Dětství Narodil se 20 dubna 1889 v městečku Braunau am Inn v Rakousku nedaleko bavorských hranic< ref> Matka Adolfa Hitlera se jmenovala Klára Hitlerová za svobodna Pölzlová Jeho otec Alois Hitler vlastním jménem Schicklgruber se narodil jako nemanželské dítě Marie A Schickelgruberové a Johanna G Hiedlera V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler což byla zkomolenina jména Hiedler Pracoval jako celní inspektor Klára Pölzlová pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens Hitlerův pradědeček z matčiny strany se jmenoval Johann von Nepomuk Hüttler Hitler se narodil jako čtvrté dítě ze šesti Všichni jeho sourozenci zemřeli ještě v dětském věku až na nejmladší sestru Paulu 1896–1960 která Hitlera přežila o mnoho let Rodina penzionovaného státního úředníka Aloise Hitlera se často stěhovala z místa na místo než se usadila ve vesnici Leonding nedaleko Lince Hitler v té době navštěvoval nejméně pět základních škol V době kdy navštěvoval školu v benediktýnském klášteře v Lanbachu zpíval ve sboru a chtěl se stát knězem Prospěch na základní škole měl vcelku dobrý ale na střední škole v Linci se značně zhoršil a nakonec střední školu nedokončil Pouze v dějepise a výtvarné výchově měl výborný prospěch Veliký vliv na formování prvních Hitlerových nacionalistických názorů měl jeho učitel dějepisu Leopold Pötsch V té době se upnuly ambice Adolfa Hitlera k výtvarnému umění ale jeho despotický otec to nechtěl připustit protože plánoval pro syna kariéru státního úředníka Mladý Adolf svého otce opravdu nenáviděl Jeho otec byl opilec a Adolfa i jeho matku občas surově bil a nadával jim Kvůli němu Hitler měl po zbytek života odpor k alkoholu Alois Hitler však zemřel 3 ledna 1903 na srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici a to v hospodě nad lahví alkoholu Svou matku Adolf Hitler miloval Rozuměla jeho uměleckým tužbám a plně ho v nich podporovala Když Hitlerův otec zemřel nestálo již snu o kariéře umělce nic v cestě Finančně podporován matkou Hitler se nikdy nevyučil žádnému řemeslu se dospívající Hitler bezcílně toulal po Linci a snil Jak sám později přiznal bylo to období šťastného nicnedělání Přestože jeho prospěch na střední škole byl velmi špatný byl v tu dobu vášnivým čtenářem knih zvláště o historii a mytologii Německa Mládí V roce 1906 ve svých 17 letech se vydal do Vídně zřejmě na popud své matky která také do tohoto města v mládí odešla Bydlel zde v chlapecké ubytovně a jeho jediným přítelem zde byl jeho spolubydlící August Kubizek student hudby českého původu V roce 1907 se poprvé pokusil dostat se na zdejší Akademii výtvarných umění Byl si téměř jist že bude přijat ale když mu přijímací komise oznámila že je bez talentu a tudíž nepřijat tak se nervově zhroutil Mladému a velmi ambicióznímu uchazeči doporučil rektor Sigmund le Allemand studium architektury které by se Hitlerovi také zamlouvalo ovšem chyběla mu potřebná maturita Občas také sníval o kariéře hudebního skladatele neboť byl sám velkým obdivovatelem Richarda Wagnera Stejný rok 21 prosince zemřela Hitlerova matka Klára na rakovinu prsu Hitler byl smrtí své milované matky velmi zdrcen Po této tragické události se nadobro odstěhoval do Vídně V roce 1908 se podruhé pokusil dostat se na Akademii tentokrát ho ale ani nepustili k přijímacím zkouškám Hitler byl tím natolik zklamán že opustil i těch několik přátel které měl a odstěhoval se z ubytovny Nějaký čas bydlel v pronajatém bytě ale příštího roku mu došly peníze a skončil na ulici mezi bezdomovci Ve Vídni se živil Hitler pouze příležitostnými pracemi například maloval reklamní plakáty Po ulicích prodával obkreslené kýčovité pohlednice Bydlel v ubytovnách pro chudé nebo spal s bezdomovci na nádražích na lavičkách a v průjezdech Takto živořil skoro 5 let Asi v tuto dobu v něm začal zrát antisemitismus V roce 1913 se rozhodl opustit Vídeň podle jeho slov zkažené město plné marxistů a židů a přestěhovat se do bavorského Mnichova Do Vídně už se nechtěl nikdy v životě vrátit Zároveň svůj odchod argumentoval tím že se chce vyhnout službě v rakouské armádě a zkusit znovu se dostat na nějakou školu Od první chvíle byl Mnichovem nadšen Studovat se zde ale ani nepokusil A ani povolávacímu rozkazu se nevyhnul ale u komise byl shledán služby neschopným ze zdravotních důvodů V Mnichově se jeho chudinská anabáze opakovala dokud v roce 1914 nevypukla první světová válka Přestože byl v Rakousku uznán neschopným pro službu v armádě v Mnichově se pln „vlasteneckého německého nadšení přihlásil jako dobrovolník do 16 pěšího záložního pluku u bavorské armády Bayerische Reserve-Infanterie-Regiment Nr 16 V armádě dostal důležitý úkol stal se z něj polní kurýr – doručoval po zákopech rozkazy V prosinci téhož roku obdržel Železný kříž II třídy a v srpnu roku 1918 Železný kříž I třídy kterého si po zbytek života velice cenil nosil ho stále u sebe a dával ho na odiv Velkou vojenskou kariéru ale neudělal na konci války byl pouhý desátník V roce 1916 zasáhl zákop ve kterém se Hitler nalézal granát a téměř všichni muži v něm zahynuli Hitler ale přežil se zraněním lebky Následujícího roku byl opět poslán na frontu Sám popisoval období které trávil ve válce jako nejkrásnější období svého života Líbilo se mu hrdě bojovat za velký německý národ Podle jeho kolegů z vojny prý i odmítal dovolenou Na podzim roku 1918 byl odvezen po otravě plynem v bitvě u belgického města Ypry po které dočasně oslepl do lazaretu v Pomořanech Zde se dozvěděl o revoluci která 9 listopadu vedla k abdikaci císaře Po tomto zjištění se prý naprosto zhroutil Měl pocit že pád Německa nelze vysvětlit obvyklými metodami Ještě když býval ve Vídni seznámil se s myšlenkami německých nacionalistických extremistů kteří se obraceli k tradiční myšlence o vykořisťovatelích a ničitelích nordického světa – Židech V té chvíli si prý umínil že se dostane do politiky a skoncuje s těmito „zrádci národa 18 ledna 1919 byla zahájena Pařížská mírová konference ve Versailles Jejím cílem bylo podepsat mírové smlouvy jejichž podmínky diktovaly především Velká Británie USA Francie ale i Itálie a Japonsko Mimo jiné muselo Německo odstoupit přibližně 13 % říšského území omezit válečnou flotilu omezit ozbrojené síly na 100 000 mužů a platit velmi vysoké finanční reparace které činily 33 000 000 000$ Začátky v politice Od roku 1918 pracoval jako informátor vyšetřovací komise druhého pěšího pluku za svou píli byl odměněn jmenováním do tiskové a informační kanceláře politického oddělení oblastního velitelství V první polovině roku 1919 byl Hitler důvěrníkem roty Důvěrníci měli na starost spolupráci s propagandistickým oddělením socialistické vlády aby byl zajištěn osvětový materiál pro vojáky "Hitler své první politické úkoly tedy plnil ve službách revolučnímu režimu v čele s SPD Sociálnědemokratická strana Německa a USPD Nezávislá sociálně demokratická strana Německa" V dubnu 1919 byl Hitler zvolen do rady záložního praporu Celkově "A tak Hitler nejen nijak nepřispěl k rozdrcení mnichovské "rudé republiky" nýbrž byl dokonce voleným představitelem praporu po celou dobu jejího trvání" Na jednom politickém školení Hitler zasáhl do diskuze v níž se někdo vyslovil pozitivně o Židech Jeho antisemitský výstup zaujal nadřízené a tak se stal osvětovým důstojníkem V této funkci mohl poprvé vyzkoušet své řečnické schopnosti V září 1919 dostal rozkaz aby prošetřil činnost malé levicové Německé dělnické strany Deutsche Arbeiterpartei DAP V té době neměla strana kterou založil Anton Drexler více než 50 členů Hitler se večer 12 září při proslovu jednoho řečníka který navrhl odpojení Bavorska od Německa vymrštil a pronesl tak ohnivý proslov že okamžitě zaujal všechny a tak mu Drexler na odchodu nabídl členství ve straně Hitler do ní vstoupil a rychle změnil její klubový charakter Začal organizovat shromáždění na nichž vystupoval jako řečník a sám v ulicích rozdával letáky Na dalším shromáždění DAP 29 července 1919 Hitler vysvětlil že řešení pro Německo nepřijde z parlamentu ale z revoluce V tom že Německo může být obnoveno pouze radikálními změnami ho podporovala i bavorská zemská politika V roce 1920 si vzal na starost stranickou propagandu a 24 února 1920 ve Festsaalu slavného Hofbräuhausu pronesl ve svém proslovu „neměnných 25 bodů programu DAP ve kterém formuloval poprvé veřejně antisemitská opatření vytvoření Velkého Německa silnou centrální vládu odmítnutí Versailleské smlouvy zestátnění velkých kartelů a trest smrti pro lichváře V témže roce 7 srpna bylo na salzburském zasedání oficiálně přijato jako znak NSDAP prastaré kultovní znamení symbol hákového kříže< ref> V roce 1921 se pokusilo vedení strany Hitlera zbavit zveřejněním pamfletu ve kterém se mluvilo o Hitlerově touze po moci a o tom že je Žid Jenomže to už byl Hitler pro stranu která se v té době již jmenovala NSDAP příliš cenným a tak tento „palácový převrat skončil nezdarem Hitler požadoval vedení strany pouze pro sebe Strana si uvědomila že bez Hitlera jí hrozí zánik a tak bylo vedení strany rozpuštěno a Hitler se stal jediným šéfem strany na základě tzv vůdcovského principu Pokus o puč Na podzim 1923 se Hitler cítil natolik silný že chtěl stále více podnikat nějaké kroky k prosazení svých cílů Velice ovlivněn Mussoliniho pochodem na Řím se odhodlal převzít moc v Bavorsku Došlo k tzv „pivnímu puči V roce 1923 došlo ke sporům mezi vládou v Berlíně a bavorskou vládou která usilovala o faktickou samostatnost s pravicovou diktaturou Při těchto sporech byla Berlínem NSDAP zakázána ale Bavorsko tuto skutečnost odmítlo přijmout V listopadu tohoto roku se kolem Hitlera shromáždila skupina mužů mezi nimi Hermann Göring Rudolf Hess Ernst Röhm Alfred Rosenberg a Max von Scheubner-Richter kteří se rozhodli provést ozbrojený puč Hitler se pokusil převzít moc v noci z 8 na 9 listopadu Večer 8 listopadu roku 1923 nechal jednotkami SA a Jungssturmu obklíčit Měšťanský pivovar v Mnichově ve kterém se konala veřejná schůze separatisticky orientovaných politiků Dále podle plánu měly být obsazeny městské kasárny ale to se nepovedlo Následný nacistický pochod Mnichovem narazil na kordon bavorské policie Poté co zahájila do „revolucionářů střelbu byl jejich pokus o převrat zmařen Po tomto kroku byl odsouzen za velezradu k pěti letům ve vězení v Landsbergu již 20 prosince 1924 byl však podmínečně propuštěn Ve vězení nadiktoval svoji knihu Mein Kampf Můj boj Rudolfu Hessovi který se dal s Hitlerem dobrovolně zavřít V této knize Hitler popsal své cíle projevil se zde jeho vyhraněný antisemitismus rasismus a ukázal zde svoji představu o vůdčí roli nordické rasy Cesta k moci NSDAP byla v tuto dobu ve značném rozkladu ale díky Hitlerovým řečnickým schopnostem silnému antisemitismu a hospodářské krizi vzniklé roku 1929 strana nakonec velmi posílila a stala se postupně jednou z nejsilnějších stran v Německu Ve volbách v roce 1930 získali nacisté okolo 17 % hlasů což byl pro ně zatím nejlepší volební výsledek v předcházejících volbách se nedostali ani na 5 % V roce 1932 skončilo Hindenburgovo úřední období a Adolf Hitler se rozhodl kandidovat na prezidenta Zároveň byl Hitler i nadále bohatě podporován německými průmyslovými a obchodními magnáty To mu umožňovalo spolu s Goebelsem uskutečnit bombastickou volební kampaň během které vyvinul samotný Hitler obrovské úsilí jako první politik používal k přepravě po Německu letadlo a stihl tak promluvit i na čtyřech shromážděních během jednoho dne Přesto se mu nepodařilo zvítězit V prvním kole získal 301 % hlasů zatímco Hindenburg 496 % Ostatní dva kandidáti zůstali s velkým odstupem vzadu Protože ani jeden kandidát nezískal nadpoloviční většinu rozhodovalo se ve druhém kole Ve druhém kole získal 36 % hlasů a Hindenburg přes 53 % což ukazuje že si větší část národa Hitlera jako prezidenta nepřála Po neúspěšných pokusech ve vedení vlády kancléři Brüningem von Papenem a Schleicherem se Hindenburg pod tlakem těchto okolností rozhodl jmenovat říšským kancléřem Adolfa Hitlera Dne 30 ledna 1933 ho říšský prezident Hindenburg jmenoval říšským kancléřem První roky vlády Poté co se Hitler dostal k moci začal uskutečňovat svoji politiku a pokoušel se zlikvidovat své odpůrce Požár Říšského sněmu z 27 února mu poskytl příležitost začít s útokem na komunisty O Hitlerově ekonomické politice se nedá vůbec hovořit neboť on sám ekonomickým problémům nerozuměl a ani o ně nejevil sebemenší zájem Stát se nemůže ztotožňovat s žádnou konkrétní ekonomickou koncepcí či ekonomickým vývojem… Stát je rasový organismus a ne hospodářská organizace… Ještě nikdy se nestalo aby stát byl založen mírovými ekonomickými prostředky… Mein Kampf Díky tajnému rozšiřování zbrojní výroby budování silnic a nových továren se mu však podařilo výrazně snížit nezaměstnanost inflaci a zvýšit životní úroveň průměrné německé domácnosti Stále silnější směřování německé ekonomiky na zbrojní výrobu však nevyhnutelně vedlo k vypuknutí války Neboť i když se ministr hospodářství Hjalmar Schacht snažil zvyšováním emise bankovek a vydáváním státních obligací získávat pro Hitlera více peněz nedostatek devizových a zlatých rezerv by musel nakonec vést ke zhroucení německé ekonomiky V zahraniční politice se Hitler rozhodl vystoupit ze Společnosti národů 12 listopadu tento krok přinesl Hitlerově politice mnoho výhod a jelikož na to ostatní státy prakticky nereagovaly byly nevýhody takřka nulové V roce 1934 se Hitler rozhodl zbavit těch členů SA a NSDAP kteří stále ještě věřili v socialistickou revoluci a svým násilím začali znervózňovat voliče i konzervativní obchodní kruhy které tajně podporovaly Hitlera Zároveň byly SA velkou překážkou na cestě sbližování Hitlera a tradičně konzervativního Reichswehru říšské armády Hitler si uvědomoval že bez podpory armády a jejích důstojníků se mu nemůže podařit skutečně se dostat k moci Zavraždění mnoha politických odpůrců konkurentů ve vlastní straně a především Röhma vešlo do dějin jako Noc dlouhých nožů 1 srpna 1934 se Hitlerovi podařilo prosadit spojení úřadu říšského prezidenta a říšského kancléře den nato zemřel prezident Hindenburg Tímto se Hitler stal prakticky neomezeným vládcem Německa 17 listopadu t r měl Hitler projev v Říšském sněmu kde se odvolal na životní práva národů a přihlásil se k mírové smlouvě Dva měsíce po těchto volbách byly zahraniční vlády informovány o budování německé Luftwaffe a 16 března 1935 byla znovu zavedena všeobecná branná povinnost Později uzavřel spojenectví s fašistickou Itálií která byla po napadení Habeše izolována Proto Hitler musel dávat pozor aby se kvůli Itálii nedostal do rozporů s Velkou Británií Dne 7 března 1936 Německo vypovědělo Locarnskou smlouvu a obsadilo demilitarizované území v Porýní Roku 1936 a 1937 došlo k vypracování plánů které vedly k tomu že 12 března 1938 si Hitler vynutil souhlas rakouského kancléře k anšlusu Rakouska a německá vojska okupovala Rakousko 29 září došlo k Mnichovské konferenci na které se s Velkou Británií Francií a Itálií dohodl na anexi pohraničního území nezávislého Československa Tato konference de facto ukázala v jaké politické krizi se Evropa ocitla a nastínila skutečný zájem Adolfa Hitlera ohledně zahraniční politiky přičemž hlavním kritikem Mnichovské dohody byl toho času opoziční Winston Churchill Roku 1938 došlo k vážné krizi ve vedení Wehrmachtu Polní maršál von Blomberg požádal Hitlera aby se směl oženit se ženou z lidu Hitler svolil a byl dokonce za svědka Později se ale zjistilo že tato žena pracovala jako pornoherečka a navíc si občas přivydělávala prostitucí Takové manželství bylo pro ministra války nepřípustné Navíc byl generál von Fritsche za pomoci falešných důkazů sehnaných gestapem zejména výpovědi už několikrát trestaného vyděrače křivě obviněn z homosexuality v té době v Německu trestné Ačkoliv pozdější vyšetřování neodhalilo že by se von Fritsch dopustil činu z něhož byl obviňován Hitler byl touto zradou údajně zklamán a oba muže propustil Von Fritsch byl propuštěn 4 února 1938 a Hitler se sám stal vrchním velitelem ozbrojených sil Přímo ovládal nejen politiku státu ale i celou vojenskou mašinérii Druhá světová válka Koncem března 1939 dal Hitler prostřednictvím Ribbentropa rozšířit návrh k úpravě sporných německo-polských otázek Záminkou pro zvyšování tlaku na Polsko byly požadavky týkající se svobodného města Gdaňsk a požadavek na koridor s exteritoriálními právy pro železnici a silnici spojující východní Prusko s Německem Hitler předpokládal že se mu podaří zastrašováním Polska dosáhnout dalších územních zisků bez boje Po předcházejících zkušenostech s neschopností Daladiera a Chamberlaina postavit se mu na odpor předpokládal kolaps Polska a nezájem západních spojenců Polské vedení v čele s plukovníkem Beckem ovšem bylo neústupné a tak Hitler poprvé použil vojenskou sílu Pro ospravedlnění vpádu do Polska byl v předvečer války zinscenován incident u vysílače v Gliwicích Dne 23 srpna podepsal se stalinským Sovětským svazem německo-sovětský pakt o neútočení a hospodářské spolupráci z 23 srpna Rozhodující pasáž zněla V případě že jedna ze stran uzavírajících smlouvu by se měla stát předmětem válečných jednání ze strany třetí moci nebude druhá ze stran uzavírajících smlouvu podporovat tuto třetí moc Dne 28 září podepsali sovětský ministr zahraničních věcí Vjačeslav Michajlovič Molotov a nacistický ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop společné německo-sovětské prohlášení a tajný dodatečný protokol kde bylo rozdělení sfér zájmů dojednané mezi oběma totalitními státy zmiňování této historické skutečnosti bylo později v SSSR trestným činem Hitlerovo vojenské řízení válečných operací bylo méně úspěšné než jeho politická aktivita a některé jeho chyby se ve válce projevily zásadním způsobem Dne 20 července 1944 jen těsně unikl atentátu viz Atentát na Hitlera z 20 července 1944 Dne 20 dubna 1945 měl 56 narozeniny a o deset dní později 30 dubna 1945 spáchal sebevraždu rozkousnutím ampulky kyanidu při současném stisknutí spouště pistole Walther PPK ve svém bunkru v Berlíně Těsně před smrtí měl zakřičet „Bez nacionálního socialismu nemůže Německo existovat! Jeho novomanželka Eva Braunová spáchala sebevraždu před ním kyanidovou kapslí Dlouhá léta se vedly spory zda Hitler skutečně spáchal sebevraždu či zda se mu přece jen nepodařilo z obklíčeného Berlína uprchnout Dnešní moderní poznatky naznačují že Hitler skutečně v Berlíně zemřel a že byly jeho ostatky částečně spáleny Část jeho lebeční kosti je do dnešních dnů v archivech v Moskvě Poslední výzkumy této lebeční kosti však odhalily dle vyjádření doktora Bellatoniho který ji zkoumal že patřila ženě mezi 20 a 40 lety< ref> Politické názory Jeho politické názory byly ovlivněny starší německou literaturou a filozofií Herder Arndt a tzv sociálním darwinismem který se pokoušel o aplikaci Darwinových poznatků o přirozeném vývoji druhů postupnou eliminací nejslabších i na národnostní otázku Hitler opovrhoval liberálním uspořádáním státu a zdůrazňoval moc Byl typický demagog a populista který ve svých projevech sliboval všem vrstvám společnosti cokoliv jen aby získal jejich hlasy Byl sice vůdcem nacionálně-socialistické strany ale k socialismu jak je tradičně chápán a jak ho vymezili radikální myslitelé 19 století se nikdy nehlásil „Kdokoliv kdo je připraven učinit z národní otázky otázku svou vlastní do té míry že nezná žádný vyšší ideál než blaho svého národa; kdokoliv kdo porozuměl naší skvělé národní hymně „Deutschland über Alles v tom smyslu že nic na světě nezastíní v jeho očích Německo jeho lid a zemi – ten je socialistouHitlerův projev z 28 7 1922 Röhmovy snahy o socialistickou revoluci rázně ukončil masakrem ve vedení NSDAP a SA za Noci dlouhých nožů v roce 1934 Jednou z prvních věcí kterou nacisté udělali když se dostali k moci bylo zrušení odborů Zároveň po léta přijímal velikou finanční podporu velkoprůmyslníků bankéřů a junkerů a sliboval ochranu jejich majetku V jeho myšlení převládají dva zásadní prvky silný antisemitismus a nacionalismus Primitivní antisemitismus mu pomáhal vytvářet obraz veřejného nepřítele a vyvrcholil holokaustem zatímco extatický nacionalismus přitahoval pravicově smýšlející část německé společnosti odchované „pruským myšlením a vyvrcholil druhou světovou válkou Dle Jiřího Hájka Hitler " sociální složku svého učení vytvoření zdravých sociálních poměrů převzal tak jak stojí a leží od zakladatele křesťansko-sociálního hnutí dr Karla Luegera přičemž však Luegera "zdokonalil" tím že z jeho koncepce sociální otázky důsledně vymýtil všechny křesťanské motivace Ty nahradil nacionalisticko-antisemitským programem další jím uznávané autority George von Schönerera zakladatele Všeněmeckého hnutí a hnutí Pryč od Říma" Program národních socialistů z roku 1920 byl i hodně socialistický a obsahoval zrušení bezpracných příjmů konfiskaci válečných zisků znárodnění monopolů rozdělení zisků z monopolů rozsáhlou podporu ve stáří znárodnění obchodních domů konfiskaci půdy pro veřejné účely bez náhrady zrušení úroků za pozemkové půjčky podporu nadaných dětí chudých rodičů povinné cvičení a sport apod Od tradičních forem socialismu odlišoval národní socialismus vypjatý nacionalismus i když ne nenávist k některým národům kterou projevoval třeba i Karl Marx Dle Hitlerova Mein Kampfu "V rudé vidíme socialismus našeho hnutí v bílé myšlenku nacionalismu a ve svastice poslání boje za vítězství árijského člověka" Hitler chtěl však zničit marxismus a tvrdil že mezi marxismem a socialismem existují rozdíly Roku 1923 prohlásil Hitler v interview s Georgem Sylvesterem Viereckem že "Komunismus není socialismus Marxismus není socialismus Socialismus je antický Aryan germánská instituce Naši germánští předci drželi jistou půdu dohromady Oni kultivovali ideu veřejného blaha Socialismus na rozdíl od marxismu nezavrhuje soukromé vlastnictví Na rozdíl od marxismu nezahrnuje popření osobnosti a na rozdíl od marxismu je patriotický" Marxismus však nepožaduje zrušení soukromého vlastnictví spotřebních statků ale zrušení soukromého vlastnictví výrobních statků Roku 1934 Hitler připustil že "Národní socialismus převzal od každého z obou táborů samotnou myšlenku která ho charakterizuje – národní odhodlání z buržoazní tradice a vitální tvůrčí socialismus z marxistického učení" Po uchopení moci zůstala část hospodářství v soukromých rukou ale pod státní kontrolou v podobě čtyřletých plánů Byla zavedena sociální opatření a podporován socialistický a rovnostářský národní étos s výjimkou těch kteří byli neárijské krve Samotný Hitler razil heslo Rovnost všech rasových Němců Legální rozdíl mezi dělníkem a úředním stavem byl zrušen a docházelo ke glorifikaci dělníka V Německu došlo k " politice plné zaměstnanosti od roku 1933 a k hospodářské politice centrálního řízení hospodářského procesu po roce 1936" Přičemž rozdíl například oproti Sovětskému svazu byl "Centrálně administrativní řízení hospodářského procesu může sice být spojeno s kolektivním vlastnictvím jak je tomu v Rusku od roku 1928 toto spojení však není nutné V Německu převládalo dále soukromé vlastnictví výrobních prostředků zemědělské a průmyslové podniky nadále patřily převážně soukromým osobám a společnostem Soukromí vlastníci ale mohli s výrobními prostředky nakládat jen v omezeném rozsahu" V Německu "se hospodářské mocenské organizace soukromé i veřejnoprávní navzájem prolnuly Německý a ruský hospodářský řád z roku 1942 by potom byl řádem v němž dominovaly monopoly ve všech výrobních odvětvích" Odkazy Reference Literatura Bullock Allan Hitler a Stalin Kma sro Praha 2005 ISBN 80-7309-264-6 Clark George T Tady Hitler Eberle Henrik Akta Hitler Fest Joachim Hitler a konec třetí říše Fest Joachim; Hoffmann H HITLER Tváře diktátora Ottovo nakladatelství Praha 2005 ISBN 80-7360-324-1 Fuchs Thomas Hitler ve faktech Gellately Robe Kdo podporoval Hitlera Heiden Konrad Adolf Hitler-cesta k moci Jetzinger Franz Hitler's Youth Junge Traudl Až do posledního dechu Kersaudy Francois Hitler Brána Praha 2012 ISBN 978-80-7243-583-8 Kershaw Ian Hitler 1889–1936hybris Kershaw Ian Hitler 1936–1945nemesis Klemperer Klemens von Atentát na Hitlera Knopp Guido Hitler Lehmann Armin V Hitlerově bunkru Lewis David Muž který stvořil Hitlera Loringhovn B S Hitlerem v bunkru Mullerová Luis Druhá kniha očima dneška Overy Richard Diktátoři-Hitlerovo Německo Picker Henry Hitlerovy rozhovory u kulatého stolu Plaim Anna Vzpomínky Hitlerovy pokojské Paur Martin Adolf Hitler očima americké tajné služby Roberts Andrew Hitler a Churchill Roder Thomas Muži za Hitlerem Votobia Olomouc 2000 ISBN 80-7198-421-3 Sayer Ian Hitler a ženy Shirer William L Vzestup a pád Třetí říše Schaake Erich Hitlerovy ženy Schmidt Paul Paměti Hitlerova tlumočníka Schramm Percy Hitler člověk a vojevůdce Schröder Christa Dvanáct let po Hitlerově boku svědectví Hitlerovy sekretářky Schwarzmahller Hitlerovy peníze Strawson John Hitler jako vojevůdce Jota Brno2004 ISBN 80-7217-270-0 Zitelmann Rain Osudová cesta Adolfa Hitlera k moci Související články Vláda Adolfa Hitlera Externí odkazy Akademie věd České republiky zkratka AV ČR je organizační složka státu sdružující vědecké ústavy v České republice zabývající se převážně základním výzkumem Ze zákona může zakládat tzv veřejné výzkumné instituce Historie Akademie věd České republiky byla ustanovena v roce 1992 rozhodnutím České národní rady jako nástupnická organizace Československé akademie věd ČSAV V současnosti představuje hlavní veřejnoprávní instituci zabývající se základním výzkumem v Česku AV ČR je financována především ze státního rozpočtu; v současnosti v ní pracuje asi 6400 zaměstnanců z nichž více než polovina má univerzitní vzdělání resp doktorský titul AV ČR ideově navazuje na činnost těchto institucí Československá akademie věd ČSAV 1953–1992 Česká akademie věd a umění 1890–1952 Královská česká společnost nauk 1784–1952 Organizační struktura Vrcholným orgánem je volený akademický sněm který mj volí předsedu Akademie věd se čtyřletým funkčním obdobím Předsedové Akademie věd 1 leden 1993 – 25 únor 1993 – Jiří Velemínský předseda Výboru pro řízení pracovišť Československé akademie věd než byla provedena řádná volba vedení 25 únor 1993 – 27 březen 1997 – Rudolf Zahradník 27 březen 1997 – 27 březen 2001 – Rudolf Zahradník 27 březen 2001 – 24 březen 2005 – Helena Illnerová 24 březen 2005 – 24 březen 2009 – Václav Pačes 24 březen 2009 – 24 březen 2017 – Jiří Drahoš Ústavy Akademie věd AV ČR zahrnuje 51 vědeckých ústavů rozdělených do tří oblastí a celkem devíti sekcí Oblast věd o neživé přírodě 1 Sekce matematiky fyziky a informatiky Astronomický ústav AV ČR Fyzikální ústav AV ČR Matematický ústav AV ČR Ústav informatiky AV ČR Ústav jaderné fyziky ČR Ústav teorie informace a automatizace AV ČR 2 Sekce aplikované fyziky Ústav fyziky materiálů AV ČR Ústav fyziky plazmatu AV ČR Ústav pro hydrodynamiku AV ČR Ústav přístrojové techniky AV ČR Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR Ústav termomechaniky AV ČR Ústav pro hydrodynamiku AV ČR 3 Sekce věd o Zemi Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR Geofyzikální ústav AV ČR Geologický ústav AV ČR Ústav fyziky atmosféry AV ČR Ústav geoniky AV ČR Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR Oblast věd o živé přírodě a chemických věd 4 Sekce chemických věd Ústav anorganické chemie AV ČR Ústav chemických procesů AV ČR Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR Ústav analytické chemie AV ČR Ústav makromolekulární chemie AV ČR Ústav organické chemie a biochemie AV ČR 5 Sekce biologických a lékařských věd Biofyzikální ústav AV ČR Biotechnologický ústav AV ČR Fyziologický ústav AV ČR Mikrobiologický ústav AV ČR Ústav experimentální botaniky AV ČR Ústav experimentální medicíny AV ČR Ústav molekulární genetiky AV ČR Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR 6 Sekce biologicko-ekologických věd Biologické centrum AV ČR Entomologický ústav AV ČR Hydrobiologický ústav AV ČR Parazitologický ústav AV ČR Ústav molekulární biologie rostlin AV ČR Ústav půdní biologie AV ČR Botanický ústav AV ČR Ústav biologie obratlovců AV ČR Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR Centrum výzkumu globální změny AV ČR Oblast humanitních a společenských věd 7 Sekce sociálně-ekonomických věd Národohospodářský ústav AV ČR Psychologický ústav AV ČR Sociologický ústav AV ČR Ústav státu a práva AV ČR 8 Sekce historických věd Archeologický ústav AV ČR Praha Archeologický ústav AV ČR Brno Historický ústav AV ČR Masarykův ústav – Archiv AV ČR Ústav dějin umění AV ČR Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 9 Sekce humanitních a filologických věd Etnologický ústav AV ČR Filozofický ústav AV ČR Orientální ústav AV ČR Slovanský ústav AV ČR Ústav pro českou literaturu AV ČR Ústav pro jazyk český AV ČR Zrušené ústavy ČSAV resp AV ČR Ústav pro výzkum společenského vědomí a vědeckého ateismu ČSAV Ústav vědeckého ateismu ČSAV Ústav společenského vědomí ČSAV Ústav etiky a religionistiky AV ČR Farmakologický ústav AV ČR Geografický ústav AV ČR Československo-sovětský institut ČSAV Ekonomický ústav ČSAV Laboratoř evoluční biologie ČSAV Prognostický ústav Sociálně ekonomický ústav ČSAV Ústav dějin evropských socialistických zemí ČSAV Ústav dějin střední a východní Evropy AV ČR Ústav ekologie průmyslové krajiny ČSAV Ústav fyziologických regulací ČSAV Ústav chemie skelných a keramických materiálů ČSAV Ústav nukleární biologie a radiochemie ČSAV Ústav obecné energetiky ČSAV Ústav teorie a historie vědy ČSAV Ústav teorie hutnických procesů ČSAV Ústavu technologie a spolehlivosti strojních konstrukcí ČSAV Výzkumný ústav pedagogický Jana Amose Komenského Externí odkazy Alexej Archipovič Leonov 30 května 1934 Listvjanka Kemerovská oblast SSSR na Sibiři je bývalý vojenský letec a sovětský kosmonaut ruské národnosti který během letu kosmickou lodí Voschod 2 vystoupil jako první člověk do volného prostoru Zúčastnil se také sovětsko-amerického letu Sojuz-Apollo Život Narodil se v malé vesničce na Sibiři jako osmý z devíti dětí V roce 1953 odešel na výzvu Komsomolu do čugujevského vojenského leteckého učiliště u Charkova Odtud odešel v roce 1957 k pluku Brzy po svém návratu z prvního kosmického letu se na podzim 1965 zúčastnil Astronautického kongresu v Řecku< ref> Poté zavítal i do Prahy kde mimo jiné vystoupil i v Československé televizi V Československu byl ještě několikrát později se zúčastnil podobných kongresů i v dalších zemích světa V roce 1967 absolvoval studium na Žukovského vojenské letecké inženýrské akademii Zapojil se do programu Interkosmos byl ve skupině kosmonautů SSSR připravovaných k letu na Měsíc V roce 1973 byl jmenován do čela nově zřízené Všesvazové rady pro komplex GTO což byl orgán podporující rozvoj tělesné výchovy Spartakiády národů Vesnické hry plnění odznaků GTO v SSSR< ref> V letech 1976–1982 byl zástupcem náčelníka střediska J A Gagarina pro výcvik kosmonautů V nové vzpomínkové knize Two Sides of the Moon kterou napsal společně s americkým kolegou Davidem Scottem z Apolla se Leonov věnoval i nejasnostem okolo Gagarinovy smrti V roce 2004 stále patřil k ruským celebritám Měl k dispozici Mercedes s řidičem a policisté salutovali jakmile zahlédli jeho SPZ s „čestným číslem 0011< ref> Do důchodu odešel v roce 1991 v hodnosti generálmajora Leonov byl znám svou zálibou v malířství a na několika výstavách svá díla s motivy vesmíru předvedl Má dvě děti Lety do vesmíru Oba lety začínaly na kosmodromu Bajkonur a končily přistáním kabiny na padácích na území Kazachstánu Voschod 2 18 března 1965 – 19 března 1965 Sojuz 19 15 července 1975 – 24 července 1975 První mimo loď 18 března 1965 při letu kosmické lodi Voschod 2 vystoupil jako první člověk z kosmické lodi do volného prostoru Výstup do vesmíru trval celkem 23 minut a 41 sekund Spolu s ním letěl velitel lodě kosmonaut Pavel Běljajev Leonov měl funkci druhého pilota Apollo – Sojuz O deset let později se v roce 1975 jako velitel lodi zúčastnil společného kosmického experimentu lodí Apollo ASTP a Sojuz 19 EPAS na oběžné dráze okolo Země ve dnech 15 – 24 července 1975 Projekt se uskutečnil pod názvem „Apollo Sojuz Test Project ASTP v Československu byl projekt mediálně známější jako Sojuz-Apollo V Sojuzu 19 s ním letěl Valerij Kubasov v Apollu se setkali s americkými astronauty Thomasem Staffordem Donaldem Slaytonem a Vancem Brandem< ref> V rámci přípravy na let byl i ve Spojených státech amerických Kulturní odkaz Jméno Alexej Leonov patří fiktivní sovětské vesmírné lodi v románu A C Clarka Odkazy Poznámky Reference Alexis Vastine 17 listopadu 1986 v Pont-Audemer Francie 9 března 2015 v La Rioja Argentina byl francouzský amatérský boxer který dvakrát startoval na olympijských hrách v letech 2008 bronz ve velterové váze a 2012 čtvrtfinále v lehké střední váze Byl 183 cm vysoký a byl profesionální voják V roce 2015 zahynul při srážce vrtulníků během natáčení televizní reality show ve které účinkovalhttp wwwsportcz ostatni vodni-sporty clanek 654944-francie-se-zahalila-do-smutku-po-tragicke-srazce-vrtulniku-vzdava-hold-sportovnim-hvezdamhtml Francie se zahalila do smutku Po tragické srážce vrtulníků vzdává hold sportovním hvězdám sportcz 1032015< ref> Medaile z mezinárodních soutěží Olympijské hry bronz 2008 velterová váha Mistrovství Evropy stříbro 2010 lehká střední váha Mistrovství světa juniorů bronz 2004 lehká váha Středomořské hry zlato 2005 velterová váha Reference Mgr Antonín Vítek CSc 25 ledna 1940 Praha – 28 února 2012 Praha < ref> byl pracovník Akademie věd České republiky chemik a přední český znalec a popularizátor v oboru kosmonautiky Jako expert komentátor a poskytovatel odborného výkladu vystupoval v řadě rozhlasových a televizních pořadů Podílel se také na množství popularizačních článků a knih Založil a vedl specializovanou encyklopedii kosmonautiky SPACE 40 Život Vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy obor organická chemie chtěl studovat astronomii ale tento obor se tehdy neotvíral Zde se věnoval zavádění informačních technologií mj sestavoval počítačovou databázi všech vědeckých studií ústavů tehdejší Akademie věd Známý byl zejména svým zájmem o kosmonautiku ve které patří mezi nejpřednější české znalce a popularizátory často vystupoval nebo byl citován ve sdělovacích prostředcích Využíval přitom svých velkých znalostí kosmických lodí raket a družic jejich parametrů i startovacích a přistávacích sekvencí Ke 40 výročí vypuštění první umělé družice Země založil specializovanou encyklopedii kosmonautiky SPACE 40 která svým jménem navazovala na dřívější poloilegální spolek zájemců o kosmonautiku SPACE z roku 1961 < ref> Spolupracoval na několika encyklopedických projektech v češtině např Technický slovník naučný 2 vyd Encyklopedie Diderot encyklopedické projekty Ottova nakladatelství aj Je autorem publikací v oboru organické chemie fyzikální chemie výpočetní techniky astronomie a kosmonautiky Zejména v letech 2005–2006 se výrazně účastnil tvorby české jazykové verze internetové encyklopedie Wikipedie< ref> Od roku 1977 jej trápil těžký srdeční zánět Zemřel nedlouho po svých 72 narozeninách Ocenění a uznání Akademie věd České republiky udělila 29 ledna 2008 Antonínu Vítkovi Čestnou medaili Vojtěcha Náprstka za dlouholetou a cíleně vedenou činnost v popularizaci vědeckých poznatků v oblasti kosmonautiky a kosmického výzkumu V roce 2009 získal cenu Littera Astronomica kterou mu udělila Česká astronomická společnost za popularizaci kosmonautiky a vedení celosvětově unikátní internetové encyklopedie kosmonautiky SPACE 40 < ref> Byla po něm pojmenována planetka 30253 Vítek kterou objevili Peter Kušnirák a Petr Pravec na Ondřejově Dílo Milan Horák Antonín Vítek Interpretation and Processing of Vibration Spectra Chichester John Wiley & Sons ve spolupráci se SNTL Praha 1978 Milan Horák Antonín Vítek Zpracování a interpretace vibračních spekter SNTL ve spolupráci s ČVTS společností průmyslové chemie 1980 Petr Lála Antonín Vítek Malá encyklopedie kosmonautiky Mladá fronta 1982 Karel Pacner Antonín Vítek Půlstoletí kosmonautiky Epocha 2008 ISBN 978-80-87027-71-4 Antonín Vítek Stopy na Měsíci Radioservis 2009 ISBN 978-80-86212-62-3 Odkazy Reference Externí odkazy http wwwlibcascz space40 Velká encyklopedie družic a kosmických sond článek pro zpravodaj Corona Pragensis Pražské pobočky České astronomické společnosti Rozhovor s Antonínem Vítkem Mgr Antonínem Vítek v pořadu Hlubinami vesmíru v archivu TV Noe '' Argentina Argentinská republika República Argentina je stát ležící na jihu Jižní Ameriky s 4984 km dlouhým pobřežím Atlantiku Na severu hraničí s Bolívií 832 km a Paraguayí 1880 km na východě s Brazílií 1224 km a Uruguayí 579 km a na západě s Chile 5150 km Počet obyvatel přesahuje 40 milionů Hlavním městem je Buenos Aires Většina obyvatel se hlásí ke katolické církvi Původ jména Jméno země je odvozeno od latinského argentum – stříbro protože když se první Evropané ztroskotanci z nezdařené expedice vedené Juanem Díazem de la Solis setkali s domorodými obyvateli dostali od nich darem předměty vyrobené ze stříbra Historie Starší dějiny Argentiny Do doby než do země pronikli Evropané žily v severozápadní oblasti And významné kulturní národy které obývaly sídliště podobná městům Na jihu přebývala společenství sběračů a lovců Kolem roku 1480 obsadili rozsáhlé části Inkové V roce 1516 přistáli u ústí La Platy Španělé Nejprve patřilo území Argentiny ke španělskému místokrálovství Peru Od r 1536 Španělé kolonizovali území a původní obyvatele Arakuány a Patagonce téměř vyhubili Roku 1776 bylo zřízeno místokrálovství Río de la Plata které zahrnovalo území Argentiny Bolívie Paraguaye a Uruguaye V roce 1810 byl sesazen místokrál Roku 1816 byla vyhlášena nezávislost Spojené provincie Spojených provincií Río de la Plata tak vznikl za diktatury Juana Manuela de Rosas' jednotný stát Roku 1819 se Argentina stala federativním státem V roce 1880 byla přičleněna Patagonie Peronismus Velkou hospodářskou krizí na konci 20 let 20 století skončila doba velkého rozkvětu argentinské ekonomiky V následujících letech převzali vládu konzervativní vlastníci půdy a vojenské kruhy a v čele státu se střídaly civilní vlády s vojenskými Za reformního ale i populistického politika platil po dlouhou dobu dvakrát zvolený Juan Domingo Perón obviňovaný ze sociální demagogie a sympatií k fašismu Po něm získala jméno politika peronismu která se v praxi projevovala rozsáhlým znárodňováním podporou odborů snahou o zlepšení sociálního postavení a rozšíření politických práv dělníků i nejchudších venkovanů posilováním prezidentské autority a antiklerikalismem v r 1955 argentinskou vládu exkomunikoval papež Pius XII Po porážce Třetí říše uteklo do Argentiny mnoho nacistických pohlavárů např Adolf Eichmann nebo Josef Mengele Perón zastával úřad prezidenta republiky pro funkční období 1946–1952 a 1952-1958 Nicméně sílící bouře které jeho vládu v padesátých letech provázely nakonec vedly k tomu že se na pozvání generála Franka roku 1955 uchýlil do madridského exilu Následně čelila Argentina stupňující se politické krizi provázené vojenskými puči a vlnou terorismu která vrcholila v roce 1970 Nakonec se Juan Domingo Perón vrátil z exilu a stal se roku 1973 potřetí presidentem Argentiny kteréžto funkční období ukončila hned následujícího roku jeho smrt Vojenská diktatura Po Perónově smrti svrhly 23 března 1976 vojenské kruhy vládu formálně vedenou jeho manželkou Isabelitou Maríou Estelou faktickou moc měl v rukou José López Rega které okamžitě zahájily tzv špinavou válku Guerra Sucia proti svým odpůrcům; reagovaly tak na vzestup politického násilí ke kterému výrazně přispěly ozbrojené formace peronistické levice – tzv Montoneros Vojenská junta za podpory USA ministr zahraničí Henry Kissinger a s počátečním souhlasem vlivné katolické církve zahájila proces tzv národní reorganizace Proceso de Reorganización Nacional jehož cílem bylo argentinskou společnost kombinací neoliberálních ekonomických reforem a brutální represe atomizovat a depolitizovat Během vlády vojenské junty a špinavé války zmizelo beze stopy tisíce občanů Vláda vojenské junty se taktéž potýkala nejenom se špatnou vnitropolitickou ale i ekonomickou situací a aby vláda odvrátila pozornost od vnitřních problémů a upevnila si své postavení zahájila válku o Falklandy Argentinci nazývané Malvíny Vláda se především domnívala že to bude rychlé vítězství neočekávali výraznější reakci ze strany Británie pro toto malé a od Británie značně odlehlé území které jí pomůže snadno si upevnit svoji pozici v zemi Margaret Thatcherová však na útok Argentiny zareagovala nekompromisním protiútokem který pohřbil myšlenku rychlého a snadného vítězství Argentiny Porážka v této krátké válce s Velkou Británií o falklandské souostroví v dubnu 1982 jen uspíšila pád vojenské junty Obnovení demokracie V říjnu 1983 se po dlouhé době opět konaly svobodné prezidentské volby jejichž vítězem se stal civilista a odpůrce junty Raúl Alfonsín Během demokratizačního procesu se dostávaly na světlo mocenské prostředky vojenské vlády mučení vraždy masové popravy tzv lety smrti vuelos de la muerte – shazování živých lidí z vojenských letadel do Atlantiku a strategie mizení lidí tzv desaparecidos kterým podle oficiální zprávy o porušování lidských práv za vojenské diktatury Nuncá más „Nikdy víc padlo za oběť kolem 30 000 Argentinců Jen samotné „lety smrti si vyžádaly 4000 obětí Několik hlavních představitelů vojenského režimu bylo v roce 1985 odsouzeno k dlouholetému vězení Prezident Alfonsín byl nakonec pod tlakem armády nucen dvěma spornými zákony Punto final a Ley de obediencia débita vyšetřování zločinů vojenského režimu výrazně omezit Znovu je uvedl do pohybu prezident Néstor Kirchner někdejší stoupenec peronistické levice vládl v letech 2003–2007 a pokračuje v něm i nynější prezidentka Cristina Kirchnerová od 2007 Argentinská finanční krize Během prezidentské éry Carlose Menema 1989–1999 z Justicialistické strany která je formální dědičkou peronismu se vyšetřování zločinů junty dostalo na vedlejší kolej Menemovy ekonomické reformy po dílčích úspěších redukce státní správy snížení inflace nakonec vyústily v souvislosti s ekonomickou krizí v některých zemích Latinské Ameriky a Asie v hlubokou finanční krizi k níž přispělo odhalení několika korupčních afér i rostoucí nezaměstnanost a která zapříčinila dvouletou politickou nestabilitu v letech 2001–2003 se v úřadu vystřídali čtyři prezidenti Politika Argentinská ústava z roku 1853 revidovaná roku 1994 rozděluje moc na výkonnou zákonodárnou a soudní a to na národní a regionální úrovni Prezident a viceprezident jsou voleni přímo na dobu 4 let Oba mohou být zvoleni pouze na 2 po sobě následující volební období Prezident jmenuje vládu je tak zároveň předsedou vlády Argentinský parlament má dvě komory Sněmovnu poslanců s 257 členy a senát se 72 členy Od roku 2001 jsou senátoři voleni přímo za každou provincii tři Volební období senátorů trvá 6 let Jedna třetina senátu je obměňována každé 2 roky Sněmovna poslanců je volena přímo na 4 roky poměrným systémem Každé dva roky je obměňována polovina sněmovny Současnou prezidentkou Argentiny je manželka bývalého prezidenta Kirchnera Cristina Fernández de Kirchner Přírodní podmínky Argentinu lze rozdělit zhruba do tří částí úrodné pampy v severní polovině země roviny Patagonie táhnoucí se od jižní poloviny až k Ohňové zemi Tierra de Fuego a horské masivy And na západě na hranicích s Chile Nejvyšší hora And a celé západní polokoule Aconcagua leží právě v Argentině Do severních provincií Salta Formosa Chaco Santiago del Estero a Santa Fé zasahuje z Paraguaye rozsáhlá planina Gran Chaco Argentina si formálně nárokuje i část území Antarktidy tzv Argentinská Antarktida a několik souostroví v jižním Atlantiku kde panuje arktické a subarktické podnebí Území Argentiny je z 107 % pokryto lesními porosty zemědělská půda zaujímá 53 % rozlohy státu< ref> Mezi hlavní řeky patří Paraguay Bermejo Colorado Uruguay a největší řeka Paraná Klima je na většině území mírné Extrémní rozdíly Nejnižší bod Gran Bajo de San Julián −105 m n m< ref> Nejvyšší bod Aconcagua 6959 m n m Ekonomika Argentina využívá velkého přírodního bohatství hodně gramotné populace hospodářství zaměřeného na vývoz a diverzifikovaného průmyslu Od 70 let si země vytvořila velké dluhy a mezi lety 1989 a 1991 vzrostla inflace někdy až na 200 % za měsíc V rámci boje s ekonomickou krizí se vláda vydala na cestu liberalizace obchodu deregulace a privatizace V roce 1991 zavedla radikální peněžní reformy které spojily peso s americkým dolarem Počáteční úspěchy v omezení inflace a nastolení růstu HDP vystřídalo opětovné zhoršení situace od roku 1999 kvůli ekonomickým krizím v Mexiku Asii Rusku a Brazílii Vláda zvyšovala daně a snižovala výdaje rozpočtu aby omezovala deficit Ekonomická situace se dále zhoršovala v roce 2001 Pokusy vlády o nulový deficit stabilizaci bankovního systému a nastolení ekonomického růstu se ukázaly nedostačujícími 21 prosince byl prezident De La Rua zbaven moci po nepokojích střední třídy; sněmovna zvolila Eduarda Duhaldeho za dočasnou hlavu státu Duhalde se setkal se zástupci MMF aby vyjednal další půjčku 20 miliard dolarů ale ta nestačila Spojení pesa s dolarem bylo opuštěno v lednu 2002 a v únoru se kurz pesa vzdálil od dolaru 23 prosince 2001 vyhlásil prozatímní prezident moratorium na dluhy V letech 2010 až 2012 se odehrávají spory Argentiny s Mezinárodním měnovým fondem jejichž poslední fáze dostala název Válka dvou Kristýn podle prezidentky Cristiny Kirchner a šéfky MMF Christine LagardeJde o spor o monetární suverenitu Argentiny a o souboj keynesiánského a neoliberálního přístupu< ref> V letech 2010–2011 činil HDP Argentiny v přepočtu na kupní sílu na hlavu 17 660 USD což ji stavělo přibližně na úroveň Chorvatska Litvy nebo Lotyšska Energetika a jaderný program Argentina disponuje ze všech států Jižní Ameriky nejrozvinutějším jaderným programem Vývoj jaderných technologií navíc probíhá bez výrazné podpory zahraničních subjektů vlastní koncept velkého reaktoru ovšem Argentina nemá První výzkumný reaktor byl spuštěn v roce 1957 a první komerční reaktor elektrárna Atucha I následoval v roce 1974 Jedná se o těžkovodní reaktor PHWR od korporace Siemens Embalse druhá jaderná elektrárna je vybavena těžkovodním reaktorem PHWR kanadské společnosti CANDU Navíc byly argentinské jaderné technologie využity v jiných zemích – například v Peru Alžírsku a Egyptě Argentina se vzdala možnosti vyrábět jaderné zbraně přestože již od roku 1983 disponuje potřebnými technologiemi Argentina je členem Rady guvernérů Mezinárodní organizace pro atomovou energii MAAE V poslední době se argentinský jaderný výzkum specializuje na nízkokapactní reaktory Tato technologie není v jiných zemích příliš rozvíjena Pouze USA mají podobný program ovšem Argentina je výrazně napřed a tak v případě úspěchu může ovládnout značnou část trhu V roce 2011 by měly být zahájeny práce na demonstračním projektu CAREM Tento reaktor by měl mít výkon 25 MW a původně od roku 1980 byl vyvíjen pro jaderné ponorky Práce na něm byly obnoveny v roce 2006 Provoz by měl být zahájen za tři roky Palivem bude uran obohacený na 34 % a reaktor bude pracovat na tlakovodním principu PWR Velký důraz je kladen na využití pasivních bezpečnostních prvků Demonstrační elektrárna bude stát na severu země v provincii Formosa Časem se má výkon systému zvýšit na 300 MW Předpokládaná cena prototypu je asi 350 milionů dolarů u případných sériových výrobků se zřejmě sníží na 200 milionů< ref> Obyvatelstvo Z původního obyvatelstva dnes v Argentině žije pouhý zlomek 90 % Argentinců je evropského původu především španělského německého francouzského a italského Kromě nich tvoří také významný podíl Japonci a Korejci Devět desetin obyvatel se hlásí ke křesťanství které je také státním náboženstvím Největšími argentinskými městy jsou Buenos Aires 3 043 400 s aglomerací 11 miliónů Córdoba 1 208 700 Rosario 1 119 000 Mendoza 773 100 La Plata 643 000 Kultura Argentinská kultura je poznamenána mnohonárodnostním a multikulturním charakterem jejich obyvatel silnými formami projevy synkretismu a kladného hodnocení pokroku a modernity společně bez konfliktů s dvojím pocitem sounáležitosti s evropskou a latinskoamerickou kulturou Mexický básník Octavio Paz navíc jednou řekl že „Argentinci jsou Italové kteří mluví španělsky a jsou stvořeni po francouzsku Literatura Argentinská literatura zaujímá v literatuře španělsky mluvících zemí výrazné místo Stačí jen zmínit Martína Fierra z konce devatenáctého století jehož knihy byly přeloženy do více než 70 jazyků nebo z 20 století Jorgeho Luise Borges Julia Cortázara Adolfa Bilte Casrese Ernesta Sábata nebo Juana Gelmana Hudba Nejznámějším argentinským tancem je pravděpodobně tango Je to taneční a hudební styl který se zrodil na předměstí Buenos Aires je silně spojen s Argentinou a Uruguayí nejvíce však s argentinským hlavním městem Titul krále tanga je připisován ke Carlosi Gardelovi a celosvětově je uznávaný také rodák z Mar de Plata Astor Piazzolla Argentinský folklor se sbírá většinou z uměleckých projektů z vnitrozemí státu V mnoha oblastech dnes převládají tradiční styly například zambas cuecas chacarerar chamarritas chamamés malambo ale i přesto se produkují po celé zemi Mezi největší producenty těchto stylů patří Atagualpa Yupanqui Mercedes Sosa a Soledad Pastorutti Sport Pato Samotní Argentinci za svůj národní sport považují pro Evropany celkem neznámý sport „Pato V roce 1941 byla založená argentinská federace tohoto sportu v roce 1953 pak byl prohlášen za sport národní Fotbal Velké popularitě se těší také fotbal Argentina je členem Mezinárodní fotbalové organizace FIFA zúčastnila se čtrnácti z osmnácti fotbalových světových mistrovství dvakrát jej dokonce vyhrála 1978 na domácí půdě 1986 v Mexiku-s pověstným Maradonovým gólem rukou kterým vyřadila Anglii kromě toho třikrát došla do finále 1930 v Uruguayi 1990 v Itálii a 2014 v Brazílii Dvakrát také Argentinci kralovali Olympijským hrám 2004 v Aténách 2008 v Pekingu a celkem čtrnáctkrát ovládli Copa América Uruguay 15× Brazílie 8× Paraguay a Peru 2× Kolumbie a Bolívie 1× Za jednoho z nejlepších argentinských fotbalistů historie je považován kontroverzní útočník Diego Armando Maradona a také Lionel Messi byť na loňském Copa América 2011 příliš nezazářil "domácí" prohra a vyřazení s pozdějším mistrem Uruguayí již ve čtvrtfinále Box Více než třicet argentinských boxerů již dosáhlo na světové tituly Carlos Monzón se stal mistrem světa dvakrát 1970 1977 mimoto získal dalších sedm zlatých olympijských medailí sedm stříbrných a deset bronzových Basketbal Svou bohatou minulost má v Argentině také basketbal vždyť se Argentinci stali v roce 1950 i mistry světa V 60 a 70 letech však popularita košíkové upadala Zašlou slávu jí vrátilo až založení Národní ligy Liga Nacional de Básquet v roce 1984 Dalším impulsem byl první argentinský basketbalista v NBA Manu Ginóbili Kromě titulu pro mistrů světa se jihoamerická země může pochlubit finálovou účastí na MS 2002 v Indianapolis čtvrtým místem z Japonska 2006 a zlatou medailí z athénské olympiády která je dnes ceněna nejvýše Tenis Hlavními hvězdami argentinského tenisu jsou Guillermo Vilas a Gabriela Sabatini Nynějšími reprezentanty Argentiny v tenise jsou David Nalbandian šampión Masters z roku 2005 Juan Martín del Potro vítěz US Open 2009 Gastón Gaudio vítěz Roland Garros 2004 a také argentinští dubloví zabijáci Guillermo Coria a Paola Suárezová triumfy z OH 2004 a čtyři z Roland Garros Argentinci byli celkem čtyřikrát ve finále Davis Cupu nikdy však nevyhráli Ragby Ač je ragby v Argentině ještě amatérským sportem má už přes sedmdesát tisíc registrovaných hráčů Reprezentace která je mezi šestkou nejlepších na světě se přezdívá Los Pumas Jediným cenným kovem ale je bronz z francouzského MS 2007 Formule 1 Nejznámějším argentinským pilotem formule 1 je Juan Manuel Fangio který se v padesátých letech pětkrát stal mistrem světa Administrativní rozdělení 23 provincií provincia pl provincias a 1 federální distrikt Ciudad Autónoma de Buenos Aires
Odkazy Reference Literatura Související články Argentinské tango Latinská Amerika Hispanoamerika České krajanské spolky v Argentině Římskokatolická církev v Argentině Externí odkazy dokument o ekonomickém kolapsu Argentiny z přelomu století Austrálie oficiálně Australské společenství je stát na jižní polokouli nacházející se na stejnojmenném kontinentu Kromě pevninské části ho tvoří i velký ostrov Tasmánie a množství menších ostrovů v Jižním Indickém a Tichém oceánu Na severu sousedí s Indonésií Východním Timorem a Papuou Novou Guineou na severovýchodě se Šalamounovými ostrovy Vanuatu a Novou Kaledonií a na jihovýchodě s Novým Zélandem Australská pevnina je obydlena více než čtyřicet dva tisíc let domorodými obyvateli Po ojedinělých návštěvách rybářů ze severu a evropských objevitelů a obchodníků v sedmnáctém století byla v roce 1770 východní polovina pevniny zabrána Velkou Británií pobřeží osídleno transporty trestanců a 26 ledna 1788 vyhlášena jako kolonie Nový Jižní Wales S nárůstem populace byly objevovány nové oblasti a tak bylo během 19 století vytvořeno pět dalších samosprávných britských zámořských teritorií 1 ledna 1901 se šest kolonií stalo federací čímž byl vytvořen Australský svaz Od té doby v Austrálii funguje stabilní liberálně demokratický politický systém podobný politickému systému Kanady a dalších zemí Hlavním městem je Canberra V Austrálii žije přibližně 22 milionů obyvatel převážně ve velkých pobřežních městech jako Sydney Melbourne Brisbane Perth Adelaide a Darwin Jméno Jméno „Austrálie je odvozeno z latinského slova Australis znamenajícího na jihu Pověst o „neznámé jižní zemi terra australis incognita je datována až do římských časů a byla zcela běžná ve středověké geografii Nebyla však vázána na jakékoliv znalosti umístění konkrétního kontinentu První použití slova „ se datuje do roku 1625 ve větě „A note of Australia del Espiritu Santo written by Master Hakluyt uveřejněné Samuelem Purchasem v Hakluytus Posthumus Nizozemské přídavné jméno Australische' bylo poprvé použito nizozemskými úřady v Jakartě jako odkaz na nově objevenou pevninu na jihu v roce 1638 Slovo „Australia bylo dále použito v roce 1693 v překladu francouzského románu Gabriela de Foignyho Les Aventures de Jacques Sadeur dans la Découverte et le Voyage de la Terre Australe poté jej použil Alexander Dalrymple v An Historical Collection of Voyages and Discoveries in the South Pacific Ocean 1771 aby jím odkazoval na celou jihopacifickou oblast V roce 1793 uveřejnili George Shaw a Sir James Smith publikaci Zoology and Botany of New Holland ve které psali o „velkém ostrově nebo spíše kontinentu Austrálii Australásii nebo Novém Holandsku Jméno „Austrálie bylo zpopularizováno až roku 1814 dílem A Voyage to Terra Australis mořeplavce Matthew Flinderse – prvního člověka který Austrálii obeplul Navzdory titulu jenž odrážel pohled britské admirality Flinders slovo používal jako jméno Kniha byla poměrně hojně čtena čímž se jménu dostalo rozšíření Guvernér Nového Jižního Walesu Lachlan Macquarie následně toto označení používal ve svých zprávách Anglii V roce 1817 pak doporučil aby bylo oficiálně přijato Roku 1824 admiralita souhlasila a kontinent byl od té doby oficiálně označován jako „Austrálie Historie Stáří prvního lidského osídlení australského kontinentu je odhadováno na 50 000 až 60 000 let První Australané přišli přes pevninský most a úžiny z dnešní Jihovýchodní Asie Obří vačnatce vyhubili lovem a krajinu změnili žďářením Většina z nich byla lovci a sběrači s komplexní ústní tradicí a systémem duchovních hodnot založených na úctě k zemi a víru v tzv „Čas snů – Dreamtime Ostrovy Torresovy úžiny a části severního Queenslandu dále obývali ostrované z Torresovy úžiny etničtí Melanézané Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním australské pevniny je pozorování nizozemského mořeplavce Willema Janszoona jenž v roce 1606 spatřil pobřeží Yorkského mysu Během 17 století pak Nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země již nazývali Nové Holandsko Nepokoušeli se ji však osídlit Nejstarším evropským nálezem je holandský talíř s nápisem 1616 V roce 1770 se James Cook plavil podél a mapoval východní pobřeží Austrálie jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral pro Velkou Británii Poprvé přistál v Botany Bay objevy jeho expedice pak daly podnět k vytvoření trestanecké kolonie Britské zámořské teritorium Nový Jižní Wales vzniklo osídlením Port Jacksonu kapitánem Arthurem Philippem a jeho flotilou First Fleet 26 ledna 1788 Toto datum se později stalo australským národním dnem Dnem Austrálie Země Van Diemena dnes známá jako Tasmánie byla osídlena v roce 1803 samostatnou kolonií se stala roku 1825 Oficiálně Spojené království vyhlásilo své nároky na západní část Austrálie roku 1829 Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie Jižní Austrálie roku 1836 Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859 Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie Jižní Austrálie byla založena jako „svobodná provincie „free province a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako „svobodné ale později přijaly transporty trestanců Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech obyvatel zastaveny Celková velikost populace původních obyvatel v době zahájení evropského osídlování je odhadována na 350 000 osob Následujících 150 let pak vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Evropany a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem prudce klesala Odebírání dětí jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno za genocidu pravděpodobně také přispělo ke snížení populace Podobná podání historie jsou ovšem sporná jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněna politickými či ideologickými cíli V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii History Wars Po referendu z roku 1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i s ohledem na původní obyvatele kontinentu čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů Tradiční vlastnictví země nebylo uznáváno až do roku 1992 kdy Australský nejvyšší soud v případu Mabo v Queensland No 2 odmítl představu Austrálie jako „prázdné země terra nullius v době jejího zabrání Evropany Na počátku 50 let 19 století vypukla v Bathurstu v Novém Jižním Walesu zlatá horečka Tzv „Eureka Stockade vzpoura proti zavedení poplatků za těžební licence pak byla v roce 1854 v Austrálii prvním vyjádřením občanské neposlušnosti Mezi roky 1855 a 1890 postupně všech pět kolonií získalo svou vlastní samosprávnou vládu Samozřejmě stále zůstávaly součástí Britské říše Pod vlastní kontrolou londýnské Ministerstvo pro kolonie ponechalo především zahraniční reprezentaci obranu a mezinárodní přepravu a obchod 1 ledna 1901 pak po deseti letech plánování porad a hlasování vzniká federace Jako dominium Britské říše se tím rodí Australský svaz V roce 1911 z části Nového Jižního Walesu vzniká Teritorium hlavního města ACT Australian Capital Territory jako území pro výstavbu nového federálního hlavního města Canberry mezi lety 1901 a 1927 bylo hlavním městem Melbourne Severní teritorium je pod pravomoci jihoaustralské vlády pod pravomoc vlády federální převedeno roku 1911 Austrálie se poté podílí na první světové válce Porážku v bitvě o Gallipoli mnoho Australanů považuje za počátek národa – za jeho první velkou vojenskou akci Podobně uvažují i o tzv Kokoda Track Campaign volně přeložitelné jako „Tažení po Kokodské stezce za druhé světové války Poté co jej Austrálie v roce 1942 přijala formálně ukončil tzv Statute of Westminster z roku 1931 většinu ústavních vazeb mezi Austrálií a Spojeným královstvím Otřes způsobený britskou porážkou v Asii v roce 1942 a hrozby japonské invaze způsobily že se nadále obrátila jako na nového spojence a ochránce na Spojené státy Po roce 1951 se pak oficiálně stala americkým vojenským spojencem Po druhé světové válce zahájila podporu hromadné imigrace z Evropy od roku 1970 po opuštění tzv „politiky bílé Austrálie i z Asie a z dalších částí světa To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu její kultury i vnímání v očích světa Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce 1986 přijetím tzv Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie Australští voliči však přechod k republikánskému zřízení 55% většinou v roce 1999 odmítli Od vlády Gougha Whitlama jenž byl zvolen roku 1972 je čím dál větší pozornost věnována budoucnosti Austrálie jako součásti regionu jižní Asie a Pacifiku Politické uspořádání Australský svaz je federální konstituční monarchií s parlamentním systémem vlády Královnou Austrálie je Alžběta II jejíž role je podobná její roli v Kanadě a v dalších zemích Zastupovaná je generálním guvernérem na federální úrovni a guvernéry na úrovni státní Ačkoliv dává ústava generálnímu guvernérovi výkonnou moc za běžných okolností ji aplikuje pouze na žádost premiéra Jejím nejvýznamnějším uplatněním z vlastní iniciativy bylo rozpuštění Whitlamovy vlády během ústavní krize roku 1975 Státní moc je rozdělena na moc zákonodárnou – reprezentuje ji Australský parlament jehož součástí je Senát Sněmovna reprezentantů a královna zastoupená generálním guvernérem jejíž moc je omezena na souhlas či nesouhlas se schvalovanými zákony moc výkonnou – reprezentuje ji Federální výkonná rada Federal Executive Council v jejímž čele stojí generální guvernér a jejímiž členy jsou v podstatě především jen premiér a ministři moc soudní – reprezentuje ji Nejvyšší soud Austrálie a ostatní níže postavené soudy; na orgánech Velké Británie jsou formálně nezávislé od roku 1986 Dvoukomorový svazový parlament je složen ze Senátu horní komory se 76 senátory Sněmovny reprezentantů dolní komory se 150 členy a jeho součástí je i královna Počet křesel v dolní komoře je určen podle počtu obyvatel jednotlivých států v senátu má každý stát dvanáct zástupců teritoria po dvou Volby do obou komor se konají každé tři roky Mění se vždy jen polovina senátu protože funkční období senátora je šest let Strana s nejvyšší podporou ve sněmovně reprezentantů vytváří vládu vedenou premiérem „prvním ministrem Volby jsou povinné pro všechny občany starší 18 let V zemi působí tři hlavní politické strany Australská strana práce Liberální strana Austrálie a Australská národní strana Své zastoupení v parlamentu především v horní komoře se podařilo získat i několika nezávislými a menším stranám jakými jsou například Strana zelených nebo Australští demokraté Od voleb roce 1996 vládla koalice národní a liberální strany v čele s Johnem Howardem Po volbách v roce 2004 koalice ovládla i senát čímž se stala prvním uskupením jemuž se to podařilo během mandátu jeho vlády Strana práce však ovládala státy a teritoria V roce 2007 zvítězila ve federálních volbách Australská strana práce a ministerským předsedou se stal lídr strany Kevin Rudd Ten byl však na vnitrostranické konferenci v červnu 2010 ve vedení strany vystřídán Julií Gillard která jej současně nahradila i ve vedení vlády a stala se tak první premiérkou v historii země Kevin Rudd se 24 června nakrátko opět stal premiérem ale 18 září 2013 jej ve funkci vystřídal Tony Abbott když Liberální strana Austrálie zvítězila v zářijových parlamentních volbách< ref> Administrativní uspořádání Austrálie sestává z šesti států a dvou pevninských a několika malých ostrovních teritorií Státy jsou Nový Jižní Wales Queensland Jižní Austrálie Tasmánie Victoria a Západní Austrálie Dvěma velkými pevninskými teritorii pak Severní teritorium a Teritorium hlavního města Teritoria v mnoha ohledech fungují podobně jako státy svazový parlament však může veškerou jejich legislativu upravit změnit nebo zrušit Na druhou stranu je federální legislativa nadřazena kromě některých oblastí vyjmenovaných v ústavě i legislativám jednotlivých států Zbylé oblasti jsou pak pod legislativní pravomocí státních parlamentů Zahrnují správu zdravotnictví vzdělání policie soudnictví přepravy a místní správy Každý stát i teritorium má svůj vlastní legislativní orgán jednokomorový v případě Severního teritoria Teritoria hlavního města a Queenslandu dvoukomorový v ostatních státech Dolní komory jsou známé jako Zákonodárná shromáždění horní komory pak jako Zákonodárné rady Hlavami států i teritorií jsou premiéři Královna je v každém státě zastoupena guvernérem v administrativě Severního teritoria administrátorem a generálním guvernérem v Teritoriu hlavního města Austrálie zahrnuje také několik malých teritorií Federální vláda tak například spravuje Teritorium Jervis Bay v Novém Jižním Walesu sloužící jako námořní základna Součástí země jsou i tzv vnější obydlená teritoria Norfolk Vánoční ostrov Kokosové ostrovy a několik neobydlených Ashmorův a Cartierův ostrov Ostrovy Korálového moře Heardův a MacDonaldovy ostrovy a Australské antarktické teritorium Geografie 7617930 km² pevninské Austrálie se nachází na Indoaustralské desce Obklopena je Indickým Jižním a Tichým oceánem Od Asie je oddělena Arafurským a Timorským mořem Její pobřeží je dlouhé 25 760 kilometrů Velký bariérový útes je největším korálovým útesem světa Leží poměrně blízko severovýchodnímu pobřeží dlouhý je více než 2 000 kilometrů Největším světovým monolitem je Mount Augustus v Západní Austrálii Dalším kandidátem na tento titul je Uluru známý též jako Ayerova skála ležící v centrální části 2 228 metrů vysoký Mount Kosciuszko ve Velkém předělovém pohoří je nejvyšší horou Austrálie jako kontinentu ne však státu Mawson Peak na Heardově ostrově jej převyšuje o 517 metrů Největší plochu zabírají v Austrálii pouště a polopouště Austrálie je nejsušším a nejplošším obydleným kontinentem a má nejmenší množství úrodné půdy Mírné klima má pouze jihovýchodní a jihozápadní část kontinentu především podél pobřeží V severní části země je klima tropické vegetace se zde skládá z deštných i obyčejných lesů a mangrovových bažin Jako celek je klima velmi ovlivněno oceánem včetně jevu El Niño způsobujícího pravidelná sucha a sezónními systémy tlakových níží z nichž vznikají cyklóny Ekonomika Austrálie je vyspělý průmyslový a zemědělský stát s bohatými zásobami a významnou těžbou nerostných surovin Těží se kvalitní černé uhlí v Novém Jižním Walesu a Queenslandu hnědé uhlí ve Victorii železná ruda v Západní Austrálii dále bauxit ropa zemní plyn olovo zinek cín měď mangan zlato 3 místo na světě 101% světové produkce< ref> stříbro diamanty nikl platina palladium zirkon rutil ilmenit sůl uran a opály Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří hutnictví surové železo ocel barevné kovy a hliník petrochemie rafinérie ropy chemie plastické hmoty kyseliny superfosfáty strojírenství výroba aut textilní a potravinářský průmysl Nejdůležitější průmyslová centra jsou v aglomeracích Sydney a Melbourne a také ve velkých městech Brisbane Perth Adelaide Newcastle a Geelong Významná je výroba elektrické energie Orná půda zaujímá jen 65 % louky a pastviny 54 % a lesy 19 % plochy země Sklízí se pšenice ječmen oves rýže cukrová třtina bavlna luštěniny brambory sorgo zelenina ovoce slunečnice řepka sója vinné hrozny chmel a tabák Nejdůležitější pro živočišnou výrobu je chov ovcí kterých je 100 000 000 což je 5x více než lidí v Austrálii produkce surové a prané vlny ovčích kůží dále skotu prasat koní a drůbeže a rybolov Těží se dřevo Z důvodu rozlehlosti země má velký význam zejména letecká a silniční doprava a také doprava železniční Důležité je obchodní loďstvo Zemi ročně navštíví více než 5 milionů návštěvníků Fauna a flóra Ačkoliv má převážná většina australského povrchu pouštní nebo polopouštní charakter je na něm rozvinuto mnoho různých prostředí od alpinských vřesovišť po tropické deštné lesy Dlouhé geografické odloučení způsobilo že mnoho australských organismů je zcela unikátních 85 % rostlin 84 % savců více než 45 % ptáků a 89 % procent příbřežních ryb je endemických Mnoho australských ekoregionů a jejich druhů je zasaženo lidskou aktivitou a člověkem vysazenými zvířaty či rostlinami Podle Ramsarské úmluvy je registrováno 64 mokřadů 16 míst je registrováno jako Světové dědictví Mnoho australských dřevin je vždyzelených mnoho z nich je přizpůsobeno vzdorování ohni nebo suchu Mezi tyto rostliny patří například eukalypty nebo akácie Austrálie je bohatá na endemické druhy luštěnin jimž se díky jejich symbióze s bakteriemi rhizobia a mykorhizujícími houbami daří v na živiny chudých zeminách Nejznámější australská fauna zahrnuje ptakořitné ptakopyska a ježury velké množství vačnatců včetně klokanů koaly a wombata nebo ptáků například emu ledňáci Dingo byl do Austrálie zavlečen austronésany obchodujícími s původními obyvateli okolo roku 4000 př n l Mnoho rostlin i živočichů vyhynulo brzy po zahájení lidského osídlování mnoho dalších vyhynulo po příchodu Evropanů například vakovlk Obyvatelstvo Austrálie je velmi řídce osídlenou zemí zemi o dvojnásobné rozloze Indie obývá přibližně 22 milionů obyvatel Vláda plánuje pomocí imigrace do roku 2050 zvýšit počet obyvatel na 42 milionů< ref> Většina obyvatel je soustředěna při pobřeží Hustota zalidnění je 28 obyvatel km2 80% obyvatel se hlásí k evropskému původu z ostatních skupin převažují Asiaté Původních obyvatel zde žije asi 517 000 obývají především Severní teritorium a ostrovy v Torresově průlivu 89% obyvatel žije ve velkých městech Náboženství Při posledním sčítání lidu v roce 2006 se 64 % obyvatel prohlásilo za křesťany Nejvíce obyvatel se přihlásilo ke katolické církvi 26 % a anglikánské církvi 19 % K nekřesťanským náboženstvím se přihlásilo 5 % lidí 19 % obyvatel se označilo jako bez vyznání a 12 % odmítlo na otázku o svém vyznání odpovědět Nedělní bohoslužby vykazují návštěvu okolo 749 % obyvatel polovina z toho připadá na katolické bohoslužby Reference Literatura Externí odkazy http australieobrazemcz http wwwzemesvetacz archiv rocnik-2002 priroda-australie-5-2002 Název Baltské státy nebo Baltské země případně též Pobaltí nebo Baltikum dnes označuje tři země v severovýchodní Evropě na východním pobřeží Baltského moře od severu k jihu Někdy se k nim také připočítává ruská Kaliningradská oblast vklíněná mezi Litvu a Polsko Jazykově je estonština od zbylých dvou jazyků litevštiny a lotyštiny velmi odlišná Z hlediska geografického sice všechny tři jazyky patří do Pobaltí ovšem z hlediska lingvistického patří estonština mezi jazyky baltofinské uralské zatímco litevština s lotyštinou jsou indoevropské baltské jazyky Dalšími jazyky oblasti jsou ruština a vymírající baltofinské jazyky především livonština Tyto tři státy mají kromě polohy společnou především historii provázanou mnohými kulturními a ekonomickými svazky Jistou podobnost tři vodorovné pruhy mají i jejich vlajky Statistiky ; Největší města podle populace Riga 722 485 Vilnius 542 287 Tallinn 400 911 Kaunas 361 274 Klaipėda 188 954 Šiauliai 125 883 Panevėžys 116 749 Daugavpils 110 265 Tartu 101 740 Liepāja 85 448 Odkazy Literatura Související články Baltský region Severské státy Externí odkazy Bangladéš oficiálním názvem Bangladéšská lidová republika je stát v Jižní Asii v historickém Bengálsku po němž nese název Jeho sousedy jsou Indie a Myanmar Hlavním městem je Dháka S počtem obyvatel 158 milionů se tato chudá rozvojová země řadí k nejlidnatějším státům světa Oficiálním jazykem je bengálština Většina obyvatel vyznává islám Historie Bangladéš znamená "bengálská země" či "Bengálsko" Od 2 století př n l tvořila součást Maurjovské říše Později byla součástí Indie Od 13 století se zemí velice rychle šíří islám 1760 se stalo Bengálsko britskou kolonií ve které vládli hinduističtí vládci To zvyšovalo napětí mezi muslimy a hinduisty v zemi V roce 1905 bylo Bengálsko rozděleno na západní hinduistickou a východní muslimskou část Rozdělení se setkalo s odporem a tak bylo Bengálsko v roce 1915 opět sjednoceno V roce 1947 nechali Britové Britskou Indii svému osudu Bengálsko bylo opět rozděleno podle náboženství Převážně hinduistický západ připadl Indii a muslimský východ se stal pod názvem Východní Pákistán součástí Islámské republiky Pákistán Západní Pákistán byl vzdálen od Východního přes 1500 km V roce 1970 vyhrála volby Lidová fronta která prosazovala autonomii Bengálska Pákistánská vláda ale autonomii nezavedla a místo toho poslala do východního Bengálska své vojsko Vypukla občanská válka kterou s pomocí Indie a SSSR východní Bengálsko vyhrálo a v prosinci 1971 byl vyhlášen samostatný stát Bangladéš Prvním premiérem se stal vůdce Lidové ligy šejch Mudžíbur Rahmán Ten byl v roce 1975 při převratu zavražděn následně byl vyhlášen výjimečný stav který byl zrušen až v roce 1991 Což vedlo k obnovení demokratického systému kterému dominují Národní strana vedená Chálid Ziovou a Awami League vedená Šejch Hasínvou dcerou Mudžíbura Rahmána V roce 2009 ustanovila vláda Šejch Hasínové trestní tribunál stíhající pachatele zločinů z období Bangladéšské války za nezávislost v němž jsou stíháni především bangladéšští islamisté a představitelé opoziční Národní strany Human Rights Watch vyjádřila pochybnosti o nezaujatosti soudního tribunálu Geografie Území leží v deltě řek Gangy a Brahmaputry které přinášejí úrodné náplavy ale také ničivé záplavy Jižní část země leží na pobřeží Bengálského zálivu Jediným místem kde se povrch zvedá jsou Čittágongské hory na severovýchodě země Podnebí ovlivňují monzuny přinášející pravidelné a vydatné srážky Velice časté jsou ničivé povodně a tajfuny které pravidelně připravují místní obyvatele o obydlí Země je odkázána na mezinárodní potravinovou pomoc Obyvatelstvo Bengálci tvoří drtivou většinu populace Bangladéše Obyvatelé jsou z 87 % muslimové Je tu velká menšina hinduistů asi 12 % obyvatelstva Asi 75 % obyvatelstva žije na venkově Bangladéš má nejvyšší hustotu zalidnění na světě pokud nepočítáme ostrovní a městské státy jako je Singapur či Vatikán je to asi 1095 obyvatel na km2 Politika Ústava stanovuje Bangladéš jako stát s parlamentní vládou kterou má vést volený premiér< ref> Dlouhé období výjimečného stavu ale znemožnilo toto uspořádání státu uskutečnit Administrativní dělení Bangladéš se dělí na 7 oblastí bengálsky বিভাগ bibhága pl বিভাগে bibhágé anglicky division každé pojmenované podle svého správního střediska< ref> ঢাকা Dháka Dhaka চট্টগ্রাম Čattagrám Chittagong রাজশাহী Rádžašáhí Rajshahi বরিশাল Barišál Barisal খুলনা Khulaná Khulna সিলেট Silét Sylhet রংপুর Rangpur Rangpur Hospodářství Relativně vysoké výnosy zemědělství neuživí vysoký přírůstek obyvatel Podvýživa je běžným jevem Země patří k nejchudším na světě přestože podle FAOSTAT patří k největším producentům juty 2 rýže 4 ryb 5 tropického ovoce 5 brambor 11 a čaje 11 číslo uvádí velikost v mezinárodním srovnání Hlavními plodinami jsou rýže kukuřice pšenice a čaj; z technických plodin bavlník a juta ze které se vyrábí pytlovina Chová se drůbež a vodní buvoli; rybolov K dopravě se používá říčních veletoků Železnice a silnice jsou ve špatném stavu Specifickým druhem příjmů státního rozpočtu Bangladéše hned po příjmech z oděvního průmyslu jsou peníze plynoucí z OSN za vysílání bangladéšských vojáků a policistů do mírových misí OSN přispívá vládě Bangladéše nejen kapitační platby za vojáky cca 1000 USD za měsíc ale i za používání vojenské techniky a vybavení včetně nábytku Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Bohuslav Reynek 31 května 1892 Petrkov – 28 září 1971 Petrkov byl český básník překladatel a grafik Životopis Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu dříve Německý Brod jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění Po maturitě studoval zřejmě na přání svého otce zemědělství na CK Vysoké škole technické studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova Odtud podnikl svou první cestu do Francie V této době také začal psát své první básně později byly vydány ve sbírce Žízně V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše se kterým spolupracoval až do konce jeho života Svými překlady poezie i prózy vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic zejména edici Dobré dílo Roku 1923 odjel do Grenoblu aby poznal autorku knihy Ta vie est la… básnířku Suzanne Renaudovou kterou si poté roku 1926 vzal za manželku Následujících deset let 1926 1936 žil s rodinou manželkou a později také se dvěma syny narozenými v letech 1928 a 1929 střídavě ve Francii a v Petrkově kam se nastálo vrátil až po otcově smrti aby se ujal správy statku Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J Floriana kde zůstala až do konce války Roku 1945 se na statek vrátili ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957 První roky se zcela uzavřel a ani neopouštěl dům V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců např Jiří Kolář Ivan Diviš nebo Ivan Martin Jirous V roce 1964 kdy ovdověl směl poprvé po pětatřiceti letech znovu vystavovat Na konci roku 1969 ještě stihl vydat jeden svazek své poezie byly to sbírky Sníh na zápraží Mráz v okně a Podzimní motýli Svoji poslední básnickou sbírku Odlet vlaštovek už vydat nemohl její sazba byla v rámci postupující normalizace rozmetána Pochován byl spolu s manželkou na hřbitově ve Svatém Kříži obec je dnes součástí Havlíčkova Brodu Dílo Básnické dílo Reynkova poezie vycházela dlouho pouze v bibliofilských vydáních nebo časopisecky prvního souborného vydání se dočkala až roku 1969 První sbírky psané ve dvacátých letech minulého století jsou ovlivněny expresionismem Expresionistické tóny však postupně ztrácejí na významu přestože mají i nadále v Reynkově poezii své místo Po desetileté odmlce se básníkův projev mění Významnější je motiv rodného kraje Vysočiny a její přírody Z jeho básní je stále patrnější křesťanská spiritualita a láska k Bohu a ke všemu božímu stvoření po vzoru sv Františka z Assisi Zvláštní místo v jeho básních zaujímají obrazy z lidského hlediska zcela nepatrných tvorů které přispívají k vylíčení básníkovy pokorné lásky k Bohu životu a ke všemu co žije a trpí Vrcholem Reynkovy tvorby je jeho poslední sbírka Odlet vlaštovek Žízně – sbírka básní 1921 Rybí šupiny – sbírka básní v próze 1922 Smutek země – sbírka básní 1924 Had na sněhu – sbírka básní v próze 1924 Rty a zuby – sbírka básní 1925 Setba samot – sbírka básní 1936 Pieta – sbírka básní 1940 Podzimní motýli – sbírka básní 1946 Mráz v okně – sbírka básní 1969 Sníh na zápraží – sbírka básní 1969 Odlet vlaštovek – posmrtně vydaná sbírka básní psáno 1969-71 prvně vyšla v exilu v Mnichově roku 1978 Překladatelská práce Významná byla i jeho překladatelská činnost Překládal z francouzského a německého jazyka především díla francouzských katolických básníků G Bernanos L Bloy J Giono F Jammes J de La Fontaine P Verlaine aj a německých expresionistů Od konce čtyřicátých let se soustředí na překlady básnických sbírek své ženy Suzanne Renaudové Význam jeho překladatelského úsilí spočívá zejména v tom že jako velmi dobrý znalec francouzské a německé literatury přeložil do češtiny díla do té doby českému čtenáři neznámých autorů Za jeho nejvýznamnější překladatelský čin se považuje přeložení veršů G Trakla které významně ovlivnily soudobou českou poezii F Halas V Závada J Zahradníček Grafika Během studia na jihlavské reálce se začal věnovat kresbě a malbě Z tohoto období se dochovala olejomalba Portrét otce 1911 Navázal kontakty se členy skupiny Osma a Skupiny výtvarných umělců později i se skupinou Tvrdošíjní Ve dvacátých letech vytvořil v souvislosti s nakladatelstvím Josefa Floriana ve Staré Říši expresionistické linoryty Při vydávání své vlastní edice Sešitů poezie spolupracoval s J Čapkem a V Hofmanem V letech 1927–29 vystavoval svoje kresby pastely a lepty na několika výstavách ve Francii kde bylo jeho dílo velmi dobře přijato Výtvarná tvorba pro něj v tomto období znamenala hlavní zdroj obživy V roce 1933 si Bohuslav Reynek poprvé vyzkoušel techniku suché jehly Tyto grafiky začínají od té doby nad kresbami uhlem a pastelem převažovat Mezi lety 1933–1971 tak vytvořil více než šest set grafických listů technikou suché jehly nebo leptu tj tiskem z hloubky Ve třicátých letech dominuje v jeho grafikách krajina až od roku 1939 se výrazněji uplatňují motivy biblické Za druhé světové války jsou nejčastějšími motivy ukřižování pieta zapření sv Petra Z této doby je také Pašijový cyklus Nejvýznamnější část Reynkova grafického díla vzniká v 50 a 60 letech např cyklus Job 1948–49 cyklus Don Quijote 1955–60 a množství dalších grafik Stejně jako básnická tvorba i tvorba grafická došla plného oficiálního uznání až po pádu komunistického režimu v 90 letech Ukázka z básnického díla Mrtvá kočka Vrak z bídy břehu vychrtlá malá kočka tu leží Teplou a svěží rozdala něhu Smutně tu čeká na krůpěj mléka od luny a sněhu Noc po sobotě zima je svítá luna kamenitá Stydne mrtvé kotě Čí vina je smyta? Zhudebnění díla Básně Bohuslava Reynka zhudebnili například Iva Bittová Iva Bittová Pavian Records 1991 píseň Adventní Iva Bittová Ne nehledej BMG Ariola ČR SR 1994 píseň Blázen Pluto Tři písně Země pokladů Vítr v mracích a Masopust Kopir Rozsywal Bestar Kopir Rozsywal Bestar písně Žáby a Zimní krajina Ondřej Metyš Mys dobré naděje audiokazeta Iva Bittová a Vladimír Václavek Bílé inferno Indies Records 1997 písně Sirka v louži Starý mlýn Kdoule Moucha a Vzpomínka Lukáš Sommer Ostny v závoji – kantáta na texty Bohuslava Reynka pro recitátora sbor a orchestr 2008–2009 části Sen Mžení v prosinci Zima a vítr Říjen Blázen; premiéra na festivalu Pražské premiéry 2009 Hukl Reynkarnace Indies Scope 2007 Vladimír Václavek Písně nepísně Indies Scope 2003 písně Blázen a Odlet vlaštovek Karel Vepřek Artinodhás Indies Scope 2004 Vladimír Václavek Jsem hlína jsem strom jsem stroj Indies Scope 2005 – píseň Opuštění Karel Vepřek Želví sny Indies Scope 2009 Karel Vepřek Najdem den Indies Scope 2010 píseň Měsíc a jíní Jiří Schneider skupina Ejhle básně ze sbírky Odlet vlaštovek 1980-84 Ondřej Škoch projekt Nitky CD NITKY rv 2003 Utlučtumůru 'Kopce jsou lysé sníh hoří Blázen jsem ve své vsi 1999 Transitus Irregularis – Pod prahem svítá 2012 Literatura REYNEK Daniel REYNEK Jiří PALÁN Aleš Kdo chodí tmami Praha Torst 2004 310 s ISBN 80-7215-218-1 Související články Seznam českých spisovatelů Česká literatura v letech 1900-1945 Česká literatura v letech 1945-1990 Grafika Grafické techniky Externí odkazy Informační systém abART Córdoba je město v Argentině nacházející se na úpatí hor Sierras Chicas na řece Suquía 700 kilometrů severozápadně od Buenos Aires Je hlavním městem stejnojmenné provincie Córdoba Córdoba je třetím nejdůležitějším argentinským městem již od svého založení v 16 století a druhé průmyslově největší centrum země Ve městě se nachází mnoho památek a budov z období kolonialismu Historie Córdoba byla založena 6 července 1573 Jeronimem Luisem de Caberou který jí pojmenoval po španělském městě Córdoba Córdoba byla jedním z prvních měst založených španělskými kolonizátory na území dnešní Argentiny Ve městě se nachází nejstarší univerzita v Argentině Universidad Nacional de Córdoba která byla založena v roce 1613 řádem Jezuitů Po 2 světové válce se Córdoba stala největším leteckým centrem Argentiny byli založeny závody Instituto Aerotécnico později Fábrica Militar de Aviones který byl na konci 20 století odkoupen známou firmou Lockheed Martin Na území města se nachází množství památek z období kolonialismu včetně románského katolického kostela s jezuitským křídlem který je od roku 2000 na seznamu chráněných památek UNESCO Partnerská města Belo Horizonte Brazílie Campinas Brazílie Ciudadela de Menorca Španělsko Cochabamba Bolívie Curitiba' Brazílie Florianópolis Brazílie Izmir Turecko Iževsk Rusko Marín Španělsko Morelia Mexiko Natal Brazílie Santa Cruz de la Sierra Bolívie Tampa Spojené státy Tiberias Izrael Turín Itálie Valparaíso Chile Si-an Čína Odkazy Reference Externí odkazy Camille Muffatová nepřechýleně Camille Muffat 28 října 1989 Nice − 9 března 2015 byla francouzská plavkyně Na olympijských hrách 2012 v Londýně získala zlatou medaili v závodě na 400 metrů volným způsobem Na poloviční trati získala stříbro a bronz přidala ve štafetě na 4 × 200 m volným způsobem Zemřela 9 března 2015 při srážce helikoptér během natáčení reality show poblíž argentinského města Villa Castelli< ref> Reference Externí odkazy Cech je středověké a raně novověké řemeslnické sdružení které hájilo práva a zájmy svých členů dohlíželo na jakost a cenu výrobků na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek Plnil též funkce reprezentativní náboženské a sociální Cechy vznikaly ve středověkých městech hlavně během 13-15 století v menších městech ještě i v 16 a 17 století Rušeny začaly být ve druhé polovině 18 století a především v 19 století neboť bránily vytváření konkurenčního prostředí a technologickému rozvoji Charakteristika cechů Smyslem cechu bylo především hájit zájmy svých členů dohlížet na kvalitu a cenu zboží ale také například nedovolovat provozování řemesla někomu kdo není členem cechu Toto pokutování bylo podepřeno městskými výsadami takže nečlen cechu prakticky nemohl své řemeslo vykonávat Cech byl ovšem také náboženské bratrstvo zpravidla měl v městském kostele svůj oltář Cech měl též svého představeného který byl volen Měl také svůj znak či prapor disponoval mu udělenými privilegii atp Cech disponoval také cechovní pokladnou do níž se platily poplatky za zkoušky a vstup nových členů pravidelné roční příspěvky peníze vybrané na pokutách atd V cechu byli řemeslníci sdružováni podle jednotlivých oborů ale velmi časté bylo spojování více řemesel do jednoho cechu například cech ševců a obuvníků mlynářů a perníkářů zedníků a kameníků krejčích a soukeníků nebo cech kolářů bednářů a hrnčířů V menších městech se takto spojovala do jednoho cechu někdy i velmi různorodá řemesla Často se dodnes zachovaly cechovní regule takže například víme co musel zájemce splnit aby byl přijat Cech také například reguloval počet učedníků a tovaryšů Zájemce o členství v cechu musel být vyučen u jiného člena cechu Musel však také předložit tzv „zachovací list který potvrzoval že zájemce byl zplozen v řádně uzavřeném manželském svazku a byl pokřtěn Zájemce pochopitelně také musel být měšťanem daného města tj musel v něm vlastnit dům Cechy nejen že potlačovaly konkurenci ale zároveň konzervovaly technologické postupy takže se v řemeslech jen těžko prosazovaly nové postupy Inovace byla možná až když modernější způsob výroby schválil celý cech V českých zemích se nové výdobytky ve výrobě mnohdy prosazovaly s velkým zpožděním za Evropou Protože tento složitý a zcela nekonkurenční systém začal být postupně pro mnohé členy velmi svazujícím docházelo často zvláště v raném novověku k porušování cechovních pravidel Velmi běžné bylo například překračování maximálního povoleného počtu tovaryšů Tato nepružnost a podvazování konkurenčního prostředí se nakonec staly i důvodem proč byly nakonec cechy rušeny Úpadek cechů Ogilvie 2004 ukazuje že cechy negativně ovlivňovaly kvalitu dovednosti i inovace To co ekonomové dnes nazývají "rent-seeking" přineslo do ekonomiky jen velké ztráty Ogilvie také říká že nevznikly žádné prokazatelně pozitivní externality a poznamenává že odvětví se začalo dařit až ve chvíli kdy se cechy rozpadly Cechy si svou existenci udržely po celá staletí především díky tomu že jejich zdroje často putovaly do rukou politicky silných obchodníků Na druhou stranu ale Ogilvie souhlasí s tím že spolky vytvořily sociální kapitál společně sdílených norem informací podílových sankcí a kolektivní politické akce Z tohoto sociálního kapitálu těžili hlavně členové cechů na rozdíl od lidí zvenčí Cechovní systém se stal terčem kritiky na konci 18 století a na počátku 19 století Bylo jim vytýkáno že brzdí volný obchod technologické inovace přenos technologií a rozvoj podnikání Dle některých pramenů z této doby se cechy stále víc a víc zapojovaly do jednoduchých teritoriálních bojů mezi sebou a proti řemeslníkům kteří do cechů nepatřili Dva z nejotevřenějších kritiků cechovního systému byli Jean Jacques Rousseau a Adam Smith a po celé Evropě rostla tendence bojovat proti vládní kontrole nad obchody ve prospěch systému laissezfaire Volný trh rychle rostl a vytvářel si cestu do politického a právní systému Francouzská revoluce viděla cechy jako poslední pozůstatek feudalismu Chapelierův zákon z roku 1791 zrušil cechy ve Francii úplně Také Karl Marx kritizoval ve svém Komunistickém manifestu cechovní systém pro své rozdělení sociálního postavení ve vztahu utlačovatel versus utlačovaný které bylo součástí manifestu Někteří lidé této doby zastávali názor že by cechy přesto měly přetrvat Částečně díky neschopnosti kontrolovat nezvladatelné chování podniků se však valná většina obrátila proti cechům Vzhledem k industrializaci modernizaci průmyslu obchodu a vzestupu silných národních států které mohly přímo vydávat patenty či ochranu autorských práv často odhalující obchodní tajemství se síla cechů vytratila Po francouzské revoluci během 19 století cechy vymizely ve většině evropských zemí kde byly přijaty zákonem o volném obchodu Tou dobou bylo mnoho bývalých řemeslníků nuceno najít si zaměstnání v nově se rozvíjejících odvětvích zpracovatelského průmyslu Ten využíval na rozdíl od řemeslnické práce standardizované metody stroje rent-seeking – pokud například organizace využívá finančních prostředků aby nabyla většího majetku aniž by to však prospěchu společnosti nebo ostatním laissez-faire heslo klasického liberalismu vyjadřující hlavní ekonomickou zásadu aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a aby zejména stát do něj nezasahoval Odkazy Reference Literatura Související články Cechovní artikule Gilda Hanza Externí odkazy 1 Ceres je prvním objeveným a současně svým rovníkovým průměrem 975 km největším objektem obíhajícím mezi drahami Marsu a Jupiteru tedy v oblasti hlavního pásu planetek Svoji hmotností představuje asi 30 % hmotnosti pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem První půlstoletí po objevu byl považován za planetu později za planetku Na základě rezoluce XXVI Generálního zasedání Mezinárodní astronomické unie IAU v srpnu 2006 v Praze která definovala pojem planeta byl zařazen do nové kategorie těles sluneční soustavy mezi tzv trpasličí planety Historie Po objevu planety Uran v roce 1781 kterým se zdála být potvrzena platnost Titius-Bodeova pravidla řada astronomů se rozhodla najít i dosud neodhalenou planetu která měla obíhat mezi drahami Marsu a Jupiteru ve vzdálenosti 28 astronomických jednotek AU od Slunce Jedním z nich byl i dvorní astronom v městě Gotha baron Franz Xaver von Zach který podporován Bodem začal v roce 1787 s jejím hledáním Rozumně se omezil na oblast nebeské sféry poblíže ekliptiky Za tím účelem si vytvořil vlastní katalog hvězd blízkých ekliptice ale i tak bylo jeho snažení marné Na podzim 1799 navštívil astronomy v Celle Brémách a v Lilienthalu s nimiž o tomto problému diskutoval Došli k závěru že takový úkol nemůže zvládnout jeden astronom Proto se 21 září 1800 sešli v Lilienthalu von Zach J H Schröter H W M Olbers C L Harding F A von Ende a J Gildemeister Protože na schůzce dospěli k závěru že ani šest zkušených pozorovatelů není dostatečný počet rozhodli se přizvat další evropské astronomy Rozdělili proto oblast zvířetníku na 24 stejných úseků po 15° a vymezili tyto úseky na oblast 7° až 8° na sever a na jih od ekliptiky O přidělení oblastí rozhodoval los Tak vznikla první mezinárodní astronomická kampaň v historii Její účastníci se nazvali „nebeskou policií „Himmelspolizei Jedním z přizvaných astronomů byl i italský profesor matematiky Giuseppe Piazzi z Palerma na Sicílii který sice nebyl zkušeným astronomem ale díky podpoře tehdejšího neapolského krále Ferdinanda IV vybudoval v létech 1780 až 1791 ve věži královského zámku astronomickou observatoř V té době to byla nejjižnější hvězdárna v celé Evropě V roce 1789 ji vybavil výkonným čočkovým dalekohledem s objektivem o průměru 75 cm pětistopým vertikálním a třístopým azimutálním kruhem s velmi přesným odečítáním souřadnic který zhotovil anglický mechanik Jesse Ramsden Toto zařízení patřilo ke špičkovým astrometrickým přístrojům té doby Hlavním cílem Piazziho však nebylo hledání nové planety ale sestavení co nejpřesnějšího katalogu hvězd Na tomto úkolu pracoval též 1 ledna 1801 Při hledání hvězdy Mayer 87 podle Wollastonova katalogu ve skutečnosti se jednalo o hvězdu Lacaille 87 z toho důvodu poloha u Wollastona nesouhlasila s údaji v Mayerově katalogu a proto to Piazzi kontroloval spatřil dosud nepopsaný objekt hvězdné velikosti 8m Když dalšího dne zjistil že se objekt mezi hvězdami posunul věnoval mu bližší pozornost Dne 24 ledna téhož roku rozeslal kolegům dopis o objevu kde objekt opatrně nazval kometou Svému kolegovi B Orianimu do Milána např napsal Pozoroval jsem 1 ledna poblíž ramena Býka hvězdu osmé velikosti která se dalšího večera tedy 2 posunula o 3′ 30″ přibližně k severu a o 4′ přibližně ke znamení Berana … Já bych tu hvězdu označil jako kometu avšak nevykazuje žádnou mlhovinu a pak její pohyb je tak pomalý a pravidelný že mi spíše připadá na mysl že by to mohlo být něco lepšího než nějaká kometa Je to jen domněnka a to mi velice brání ji zveřejnit… Pozorování pokračovalo až do 11 února 1801 kdy se objekt přiblížil ke Slunci natolik že již nebyl pozorovatelný Celkem jej Piazzi sledoval po dvacet čtyři nocí Přestože byl Piazzi matematik neměl k dispozici vhodnou výpočetní metodu aby z tak krátkého úseku dráhy stanovil dostatečně přesně elementy dráhy nového tělesa Svými výpočty pouze zjistil že se nepohybuje po parabole což se tehdy předpokládalo o kometách ale spíše po kružnici Problém výpočtu parametrů však vyřešil geniální německý vědec C F Gauss který vypracoval v létě roku 1801 matematický postup umožňující stanovit elementy dráhy z menšího počtu pozorování tzv metodu nejmenších čtverců Díky tomu mohl planetku von Zach 7 prosince 1801 znovu objevit Prakticky až do poloviny 19 století byla ještě považována za planetu a dostala dokonce i grafický symbol viz vlevo Ani objev dalších planetek na tom nic nezměnil Teprve v 50 letech 19 století kdy objevů planetek kvapem přibývalo začala být spolu s ostatními podobnými tělesy považována za pouhou planetku Na počátku Piazzi velikost nového tělesa značně přecenil; odhadoval že jeho průměr je srovnatelný s průměrem Země Naproti tomu anglický astronom William Herschel již v květnu 1802 po objevu druhé planetky 2 Pallas Heinrichem Wilhelmem Olbersem předpokládal že se jedná o malá tělesa a navrhl je pojmenovat asteroidy tedy hvězdám podobné V roce 2006 byl spolu s 134340 Plutem a transneptunickým tělesem 136199 Eris zařazen do nově vytvořené kategorie trpasličích planet I nadále je však veden v oficiálním katalogu malých těles sluneční soustavy pod katalogovým číslem 1 Popis objektu I když je Ceres největším tělesem v hlavním pásu planetek a její albedo patří k průměru 0113 není ani při optimální opozici kdy se přibližuje k Zemi na 159 AU prakticky pozorovatelná pouhým okem Maximální zdánlivá hvězdná velikost totiž dosahuje nejvýše hodnoty 70m; teoreticky by tato hodnota sice za velice příznivých pozorovacích podmínek u lidí s mimořádně citlivým zrakem stačila ke spatření Cerery ale takové pozorování zatím nebylo nikdy potvrzeno Stačí však i malý dalekohled případně triedr aby mohla být pozorována ovšem pouze jako jasný bod podobný hvězdě Relativně velká vzdálenost je také na překážku bližšímu zkoumání tohoto tělesa Vzhled objektu Pozorování Hubbleovým kosmickým dalekohledem HST i pomocí nejvýkonnějších pozemských dalekohledů ukázalo že Ceres má téměř kulový tvar s mírným polárním zploštěním Je to v souladu s předpokladem že jeho gravitační přitažlivost umožnila dosáhnout isostáze tedy zaujmutí tvaru s minimální gravitační energií Vedle planetky 4 Vesta a možná i planetky 10 Hygiea je tedy jediným objektem v pásu planetek u kterého k tomuto procesu došlo Na povrchu byla na snímcích pořízených 1995 s malým rozlišením asi 60 km px v ultrafialové části spektra pomocí HST objevena tmavší oblast o rozměrech přibližně 250 km která byla nazvána na počest objevitele planetky Piazzi a o níž se předpokládalo že by to mohl být impaktní kráter Při pozdější pozorováních v roce 2002 s podobným rozlišením Keckovým dalekohledem na Havajských ostrovech ve viditelné oblasti s použitím adaptivní optiky však nebyl Piazzi pozorován Místo něj byly spatřeny dvě jiné tmavé oblasti z nich jedna měla středové zjasnění O nich se také předpokládá že se jedná o krátery Pozorování pomocí HST s vyšším rozlišením 30 km px v létech 2003 a 2004 ve viditelném světle odhalilo další albedový útvar tentokráte s vyšším albedem a tedy světlejší o průměru asi 400 km jehož podstata je dosud neznámá Geologie objektu Spektroskopický průzkum ukázal že povrchová vrstva obsahuje značné množství uhlíku a pravděpodobně i organických látek a podobá se do jisté míry svým chemickým složením uhlíkatým chondritům a že je tedy málo přetvořeným původním materiálem ze kterého těleso akrecí vzniklo Bylo proto zařazeno po spektrální stránce do kategorie G v hrubší klasifikaci do třídy C Předpokládá se že při formování tohoto objektu došlo k částečné diferenciaci jeho nitra způsobené především teplem vznikajícím při radioaktivním rozpadu 26Al Původní materiál který obsahoval značné množství vodního ledu roztál a těžší silikátové horniny klesly ke středu kde vytvořily kamenné jádro Chladnoucí obal kapalné vody s příměsí lehčích převážně uhlíkatých látek vytvořil plášť jehož tloušťka se odhaduje na 60 až 120 km Nejvyšší vrstva odhadem 10 km silná se však nikdy plně neroztavila a tvoří kůru planetky se složením blízkým původnímu materiálu Kůra byla pouze částečně přetvořena dopady menších těles To potvrzují i radiolokační pozorování podle nichž je povrch Cerery pokryt vrstvou regolitu Z průměrné hustoty se dá vyvodit že voda na Cereře tvoří asi 17 až 27 % její hmotnosti což přestavuje v průměru asi 2 × 108 km3 vody tedy přibližně pětkrát více než je celkové množství vody na zemském povrchu Přítomnost vody v povrchových vrstvách byla nepřímo spektroskopicky prokázána měřením ultrafialového spektra astronomickou družicí IUE která objevila čáry hydroxylu OH svědčícího o stále se obnovující velice řídké atmosféře vodní páry unikající z povrchu tělesa Cerera neprodělala v průběhu své existence žádnou kolizi s větším tělesem která by významněji zasáhlo do jejího geologického vývoje Příbuznost s jinými planetkami V minulosti se předpokládalo že Ceres je mateřským tělesem rodiny těles nazývané jejím jménem Nejnovější výpočty dlouhodobého vývoje dráhy však ukazují že sama Cerera do této oblasti připutovala podle jedné z teorií z Kuiperova pásu a že tedy nemá s ostatními tělesy žádnou spojitost Také neexistence náznaků na Cereře o velkém impaktu který by vedl ke vzniku sekundárních těles snižuje pravděpodobnost případné příbuznosti dalších planetek s Cererou Původ jména Piazzi nazval objevený objekt Ceres Ferdinandea První část jména pochází od římské bohyně Ceres která byla ochránkyní zemědělců a úrody současně patronkou ostrova Sicílie a sestrou Jupitera; druhá část jména byla přidána na počest Piazziho královského ochránce a sponzora Ferdinanda IV Protože použití tohoto přídomku nebylo v jiných zemích z politických důvodů příliš vítáno velice brzy z názvu tohoto objektu zmizelo V Německu J E Bode navrhoval pro toto těleso jméno Juno později použité pro třetí objevenou planetku 3 Juno Krátce se používalo též jméno Hera později tento název dostala planetka 103 Hera Průzkum objektu První sondou která prozkoumala Ceres byla sonda Dawn Ta odstartovala v září 2007 v letech 2011 a 2012 obíhala planetku 4 Vesta a na oběžné dráze Ceres je od března 2015 < ref> Odkazy Související články Seznam planetek 1-250 Reference Literatura KLECZEK Josip Velká encyklopedie vesmíru Praha Academia 2002 S 66 ISBN 80-200-0906-X Solar System Resarch Vol 39 s 176 2005 angl angl angl angl September 7 2005 Spacecom angl news archive angl SwRI angl snímky v UV oblasti Nature Vol 437 s 224 2005 angl Asteroids III University of Arizona Press 2002 angl SAINT-PÉ O; Ceres surface properties by high-resolution imaging from earth Icarus vol 105 s 271 1993 angl PARKER J W et al Analysis of the first disk-resolved images of Ceres from ultraviolet observations with the Hubble Space Telescope The Astronomical Journal Vol 123 s 549 2002 angl PIAZZI Giuseppe Risultati delle Osservazioni della Nuova Stella Palermo 1801 ital The Astronomical Journal Vol 117 pp 1077 1999 angl Astrophysics and Space Science Library Vol 183 s 35] 1993 Asteroids III Univ of Arizona Press 2002 ISBN 0-8165-2281-2 angl SCHMADEL L D Dictionary of Minor Planet Names 5 vyd Berlin Springer 2003 ISBN 3-540-00238-3 angl Astronomy and Astrophysics Vol 360 s 363-374 08 2000 angl American Astronomical Society DPS meeting 36 2801 11 2004 angl MITCHELL D L et al Radar Observations of Asteroids 1 Ceres 2 Pallas and 4 Vesta in Icarus Vol 124 Issue 1 s 113-133 11 1996 DOI 101006 icar19960193 PARKER J W et al Analysis of the First Disk-resolved Images of Ceres from Ultraviolet Observations with the Hubble Space Telescope The Astronomical Journal Vol 123 Issue 1 s 549-557 01 2002 DOI 101086 338093 angl 36th Annual Lunar and Planetary Science Conference Abstract No1345 03 2005 angl THOMAS P C et al Differentiation of the asteroid Ceres as revealed by its shape Nature Vol 437 Issue 7056 s 224-226 9 2005 DOI 101038 nature03938 angl Journal of Geophysical Research Vol 110 Issue E5 5 2005 DOI 101029 2004JE002244 angl Dawn's Early Light Vol 2 Iss 2 2003 angl University of California Postscripts Paper 297 Los Angeles UCLA 2004 angl něm Externí odkazy angl něm angl angl angl graf dráhy česky hvězdná mapka k vyhledání angl elementy dráhy a další data movie credit J Parker Southwest Research Institute angl Chile plným názvem Chilská republika španělsky República de Chile je přímořský stát ležící v jihozápadní části Jižní Ameriky při pobřeží Tichého oceánu Na severu sousedí s Peru a Bolívií takřka celé své východní hranice sdílí s Argentinou Podle odhadů z roku 2011 mělo 17 248 450 obyvatel z nichž velká část žije především ve střední části země Hlavním městem je Santiago de Chile a úředním jazykem je španělština Země je mimo jiné unikátní svým geografickým profilem – ačkoliv měří v průměru 144 kilometrů na šířku celkově dosahuje od nejsevernějšího do nejjižnější bodu 4 329 kilometrů Kromě hlavní části země patří pod chilskou správu i několik ostrovních území v Tichém oceánu především Velikonoční ostrov Geograficky se Chile dělí na čtyři části – Andy na východě úzké pobřeží spolu s Pobřežním pohořím na západě a uprostřed mezi oběma horskými pásy vklíněnou nížinu Před příchodem Evropanů žily v zemi původní indiánské kmeny například Mapučové zvaní též Araukáni Na severu se prosazovali rovněž Inkové Od 16 století započala španělská kolonizace v roce 1818 byla na Španělsku vyhlášena nezávislost Přes dílčí vnitropolitické i zahraničněpolitické problémy se Chile s omezenými úspěchy v 19 a v první polovině 20 století rozvíjelo V roce 1970 se ujal vlády socialista Salvador Allende jehož pokusům o znárodnění hospodářství zabránila během puče roku 1973 armáda Ta nastolila autoritářský režim pod vedením Augusta Pinocheta který v zemi vládl až do roku 1990 kdy bylo v zemi obnoveno demokratické zřízení Chilská ekonomika se dynamicky rozvíjí a je jednou z nejúspěšnějších v rámci Jižní Ameriky Země je prakticky samostatná co se týče zemědělské produkce je zároveň jedním z největších světových vývozců mědi Naopak některé suroviny nezbytné pro energetiku i průmysl zejména ropa a zemní plyn se musí dovážet Špatný stav infrastruktury řeší vláda spoluprací s privátním sektorem Státním zřízením je Chile prezidentskou republikou od března 2014 zastává post prezidenta Michelle Bachelet ze středolevicové Koalice stran pro demokracii V rámci zahraničních vztahů nadále přetrvávají problémy s Peru a Bolívií obecně je Chile široce zapojeno do mezinárodního společenství a účastní se široké škály mezinárodních sdružení regionálního i globálního charakteru Etymologie Jméno země pochází z původního domorodého názvu chilli který měl znamenat „studený zima Další význam slova pocházející z kečuánského jazyka znamenal „to nejlepší z nějaké věci kterým mohli označovat tuto oblast Inkové Po svém příchodu Španělé označovali dnešní chilské území jako Nová Extremadura Název Chile se původně omezoval jen na centrální oblasti soudobého chilského státu ale postupně se toto domorodé jméno prosadilo na úkor španělského názvu jako označení celé země Historie Nejstarší dějiny Chile Podle některých archeologických nálezů se nejstarší lidská osídlení v Chile nalézala v oblastech pobřeží ale rovněž i v poušti Atacama už před 33 000 lety Spolehlivější archeologické nálezy však pochází z doby před 13 000 lety kdy se jednalo o osídlení v oblasti dnešního Valdivia Mezi léty 500 až 1000 n l se do Chile šířily vlivy peruánské kultury civilizace Tiahuanaco která do Chile uvedla například pěstování brambor fazolí paprik a bavlny V oblastech centrálního údolí a na jihu Chile žili Mapučové zvaní též Araukáni kteří se věnovali především lovu ale také zemědělství Jejich původ není známý Dále na jihu žili také další etnické skupiny Chonos Alacafunes Yagenes nebo Onas Kolem roku 1470 začali Inkové ze severu připojovat severní oblasti dnešního Chile V jižnějších oblastech se ale setkali s odporem ze strany Araukánů a jejich vliv zde byl jenom slabý Koloniální období mezi roky 1500–1800 Španělé se o území dnešního Chile začali intenzivněji zajímat na počátku 16 století Diego de Almagro jeden z členů Pizarrovy výpravy do Peru se jako první zaměřil právě na objevení a dobytí jižních oblastí incké říše označovaných Španěly jako Nueva Toledo Jeho výprava přestože přišla poprvé do kontaktu s oblastmi dnešního Chile nebyla příliš úspěšná Dalším objevitelem a conquistadorem Chile se stal Pedro de Valdivia pověřený Pizarrem v roce 1540 dobytím a kolonizací všech oblastí Nueva Toledo Valvidia založil město Santiago de la Nueva Extramadura 1541 a zahájil postupnou kolonizaci dnešního Chile V roce 1550 se u řeky Bío-Bío střetl s vojskem Araukánů a porazil je Nicméně ani tato porážka neznamenala konec odporu Araukánů kteří se španělské kolonizaci houževnatě bránili po více než 300 let< ref> Tak jako jinde ve španělské Americe byla i koloniální společnost v Chile rozdělena podle kastovně-rasového principu Nejpočetnější skupiny společnosti tvořili takzvaní mesticové míšenci mezi Evropany a místními domorodci Privilegovanou skupinou byli Španělé a kreolové čistokrevní potomci evropských přistěhovalců Také Chile podléhalo centralizované správě španělské říše a bylo spravováno pomocí několika instancí Generální kapitanát Chile oficiálně podléhal místokrálovství Peru se sídlem v Limě ale v mnoha ohledech byl na něm nezávislý od roku 1789 pak oficiálně Podobně jako v dalších španělských koloniích i v Chile sehrávala významnou kulturní politickou a ekonomickou roli římskokatolická církev Od 17 století se chilské koloniální hospodářství věnovalo exportu loje a hovězích kůží Většina ekonomiky se orientovala na výměnu s Peru popřípadě s Buenos Aires a také Asií kam Chilané exportovali především měď zlato a stříbro výměnou za hedvábí a koření Nezávislost Chile Na začátku 19 století se také v chilském prostředí ocitala španělská koloniální moc v krizi Revoluce ve Spojených státech a ve Francii stejně jako dění v samotném Španělsku podkopávaly tradiční základy na kterých koloniální moc stála Mezi vůdci vlastenců vynikl zvláště liberálně smýšlející Bernardo OHiggins který stanul v roce 1817 v čele prozatímní vlády jako director supremo v roce 1818 oficiálně vyhlásil chilskou nezávislost a následně porazil armádu chilských royalistů u Maipó Jeho vláda byla nakonec v roce 1823 svržena a OHiggins byl nucen odejít do exilu Samostatné Chile v 19 století Nový stát stál od počátku před problémem vnitřní konsolidace a udržení popřípadě rozšíření svého území v konfrontaci s především severními sousedy Peru a Bolívii Aristokrat Diego Portales ve 30 letech 19 století významně ovlivnil uspořádání nového státu v duchu konzervativních hodnot s důrazem na řád a silnou exekutivu Tyto principy byly potom zabudovány do nové chilské ústavy z roku 1833 V rámci postupné konsolidace nového státu na chilské politické scéně vznikaly politické strany Politické spektrum zahrnovalo liberály a konzervativce Sousední Peru a Bolívie uzavřely v roce 1836 konfederaci a spory mezi konfederací a Chile vyústily ve válku která skončila v roce 1839 ve prospěch Chile Válka se rovněž pozitivně odrazila na vnitřní soudržnosti země V roce 1865 Chile jako spojenec Peru vyhlásilo válku Španělsku které zabralo peruánské ostrovy a odmítalo uznat nezávislost Peru Konflikt skončil porážkou Španělska V letech 1841 až 1861 byl politický vývoj země charakterizován silnými prezidenty kteří se významně podíleli na dalším budování národního státu V roce 1842 byla zahájena další kolonizace země včetně podpory osídlování imigranty z Evropy jež měla významný dopad na demografii i ekonomiku Chile Značné úsilí bylo věnováno podpoře vzdělávání a ekonomického rozvoje země například v oblasti bankovnictví a zemědělské výroby V polovině 19 století se chilské hospodářství stabilizovalo Chile přestavovalo zemi s výraznou exportní závislostí a tendencemi k monokulturám tedy výrobě nebo pěstování jedné převládající suroviny Kromě toho Chile vyváželo ještě také obilí Starší územní spory mezi Chile Peru a Bolívii vyústily v letech 1879–1883 v další válku mezi koalicí Peru a Bolívie s Chile které ve válce zvítězilo Díky tomu Chile získalo významné území na severu země kde vzápětí začalo ve velkém množství těžit ledek Bolívie ztratila v jejím důsledku přístup k moři ale především některé jeho autoritářské tendence V důsledku Balmacedova pádu se Chile dostalo do období politické nadvlády parlamentu silných politických stran a slabých prezidentů Chile v prvních letech 20 století V prvních dvou desetiletích 20 století byl vnitropolitický vývoj Chile ovlivněn zdlouhavou krizí portalesovského uspořádání Po první světové válce klesla významně poptávka po chilském ledku a Chile se muselo postupně přeorientovat zejména na těžbu mědi Zdlouhavé spory o státní rozpočet vedly k vojenským pučům v letech 1924 a 1925 Alessandrimu se nakonec v roce 1925 podařilo prosadit novou ústavu a omezit přílišnou moc parlamentu a politických stran Druhý Alessandriho kabinet z třicátých let se zaměřil na prorůstovou hospodářskou politiku a zavedení některých sociálních zákonů Chile v letech 1938–1970 V letech 1938–1952 vládla Chile Radikální strana V roce 1937 vznikla koalice Frente Popular ve které byli vedle radikálů také liberálové demokraté a komunisté Její prezidenti se zaměřili na řešení sociálních a hospodářských problémů vzdělávání výstavbu nových bytů a podobně Když v roce 1946 vstoupili komunisté do vládního kabinetu vzbudilo to antikomunistické reakce v důsledku čehož museli z vlády odejít hned v roce 1947 Zákon o ochraně demokracie z roku 1948 komunistickou stranu na několik let zakázal Řada jejích představitelů jako například básník Pablo Neruda odešla do exilu Na počátku 50 let 20 století vládla v Chile rozjitřená politická a sociální situace Zemi tížila především vysoká inflace 80% v roce 1955 Demonstrace a stávky byly na pořadu dne Vládě prezidenta Alessandriho v úřadě 1958–1964 syna Artura Alessandriho se podařilo dostat inflaci pod kontrolu Nicméně na programu dne byla otázka agrární reformy která by nově přerozdělila půdu ve prospěch většího počtu obyvatelstva umožnila její efektivní využití pomohla vyřešit problém chudoby a zastavila prohlubující se závislost Chile na dovozu potravin ze zahraničí Reformě oponovali především velcí vlastníci půdy latifundisté Zákon z roku 1962 proto rozdělil jen část zemědělské půdy těm rolníkům kteří na ní pracovali Alessandri se také musel vypořádat s následky Velkého chilského zemětřesení které roku 1960 zasáhlo jih země a je dosud nejsilnějším registrovaným zemětřesením vůbec Křesťanský demokrat Eduardo Frei Montalva v úřadě 1964–1970 se pod heslem Všechno se musí změnit zaměřil na zlepšování platů ve veřejné sféře i na řešení problémů v chudinských čtvrtích Vláda investovala do bydlení vzdělání hygieny zdravotnictví a potírání negramotnosti Frei se také odhodlal k pokračování v pozemkové reformě V roce 1967 byla státem vyvlastněna opuštěná nebo špatně obdělávaná půda včetně zavlažovaných pozemků nad 80 hektarů přičemž stát vyplatil bývalým vlastníkům odškodné Allendeho Chile a nástup vojenské junty 1970–1973 V roce 1970 byl do prezidentského úřadu zvolen socialista Salvador Allende Gossens v úřadě 1970–1973 s programem v rámci něhož chtěl nový prezident zavést v Chile nenásilně socialismus Jeho zvolení do úřadu vyvolalo obavy mezi podnikateli latifundisty mezi některými rolníky a také v USA obávajících se další socialistické revoluce na západní hemisféře Allendeho vláda začala realizovat hospodářský program který byl založen na znárodňování nerostného bohatství a dolů řady dalších podniků zvyšování platů zmrazení cen základních potravin a nebo na dalším přerozdělování půdy v rámci pozemkové reformy Tato hospodářská politika se ukázala i přes počáteční dobré výsledky jako neúspěšná Z Chile unikal kapitál a devizové rezervy vláda vydávala nekryté emise bankovek země nebyla schopna sama vyprodukovat dostatek konzumního zboží byla stále závislejší na dovozu a potýkala se s nedostatkem zboží Jako problém se ukázal rovněž nedostatek domácích specialistů který by například v případě důlního průmyslu jež byl po desetiletí vlastněn především americkými a britskými firmami udržel efektivitu těžby a zaručoval zisky Chilská společnost se značně polarizovala Levicoví radikálové se uchylovali k teroristickým útokům a násilí Prezident Allende ztrácel podporu i v rámci své strany a v parlamentu v některých případech se uchyloval k neústavním krokům Zemi vysilovaly četné stávky pouliční násilí a teroristické útoky Dne 11 září 1973 byl v Chile proveden vojenský puč pod vedením generála Augusta Pinocheta a generálů G Leigha J Toribio Merina a C Mendozy který v zemi s podporou USA zavedl režim politického autoritářství a ekonomiky volného trhu Vláda vojenské junty 1973–1989 Chilská vojenská junta si při převratu počínala s neobvyklou brutalitou Počet mrtvých se pohybuje v odhadech mezi 3000 až 30 000 – přesné číslo není známo Během prvních šesti měsíců se ve vězení ocitlo kolem 80 000 lidí Hlavní oporou nového režimu se stala DINA koordinační centrála tajných služeb zodpovědná přímo Augustovi Pinochetovi V zemi byla zakázána politická opozice Během roku 1974 Augusto Pinochet koncentroval veškerou politickou moc ve svých rukou a stal se prezidentem republiky vrchním velitelem pozemního vojska a Nejvyšší hlavou národa Od roku 1975 začal Pinochetův režim ekonomickou politickou a sociální transformaci Chile podle principů navržených neoliberální chicagskou školou Šoková terapie kterou Chile naordinovala spočívala ve škrtech vládních výdajů snižovaní fiskálního deficitu a rozsáhlé privatizaci Její výsledky nebyly jednoznačné Na jedné straně došlo ke snížení inflace přílivu zahraničních investic do Chile či růstu vývozních možností ale na druhé straně k růstu nezaměstnanosti sociálních nerovností a zhoršování sociální situace a chudoby Po nástupu Pinocheta došlo ke dvěma výrazným ekonomickým propadům a stabilní růst je záležitostí teprve 80 let Ve druhé polovině 80 let 20 století se Pinochetův režim musel potýkat s rostoucím občanským odporem Zároveň v Chile docházelo k politickému uvolňování které dalo politický prostor demokratické opozici V roce 1988 se konalo referendum o setrvání Augusta Pinocheta ve funkci prezidenta při němž 546 % Chilanů hlasovalo proti a 43 % pro což vedlo k odstoupení Pinocheta jako kandidáta Prezidentem byl v prosinci roku 1989 zvolen křesťanský demokrat Patricio Aylwin Azócar Chile od roku 1990 První demokratická vláda Patricia Aylwina v úřadě 1990–1994 měla před sebou náročný úkol zachovat politický konsensus včetně vyvážených vztahů mezi civilní vládou a armádou udržet hospodářský růst ale pokusit se řešit sociální problémy zanechané minulým režimem a konečně adresovat palčivou otázku potlačování lidských práv za Pinochetova režimu V oblasti ekonomiky vláda navázala na předchozí vývoj s tím že kladla důraz na růst s rovností a provedla některé korekce neoliberálního modelu V otázce vyrovnání se s nedávnou minulostí nebyla úspěšná Dohoda o přechodu k demokracii z roku 1989 uznávala legitimitu pinochetovské ústavy a institucí což dávalo poměrně malý prostor pro vyrovnání s minulostí Mimo to si generál Pinochet do roku 1998 podržel post velitele pozemních vojsk Komise pravdy a usmíření 1991 zdokumentovala více než 2 000 případů zabitých a kritizovala například soudnictví za jeho spolupráci s režimem V letech 1998–2006 byl generál Pinochet opakovaně obviněn a držen v domácím vězení v souvislosti s různými zločiny junty ale do jeho smrti 2006 nebyla vina prokázána Minulost zůstává dodnes bolestivým tématem chilské společnosti Aylwinovým nástupcem byl zvolen další křesťanský demokrat Eduardo Frei Ruiz-Tagle v úřadě 1994–2000 jehož vláda provedla ústavní reformu a mezi jiným snažila se směřovat přebytky chilského rozpočtu do oblasti zdravotnictví a školství V letech 2000 až 2010 nastoupili prezidenti ze socialistické strany Ricardo Lagos Escobar v úřadě 2000–2006 a jako první žena ve funkci Michelle Bachelet Jeria v úřadě 2006–2010 Lagosova vláda prosadila vedle sociálních reforem reformy zdravotnictví systému také k reformu pinochetovské ústavy Od roku 2010 je prezidentem Sebastian Piñera Echenique jako první středopravý prezident po 52 letech Nová administrativa se musela v prvním roce potýkat s následky zemětřesení v Chile a se situací kolem 33 horníků uvězněných v dole Geografie Chilský stát se rozkládá v jihozápadní části Jižní Ameriky Většinu jeho hranic tvoří pacifické pobřeží na západě a vysoké hřebeny And na východě Profil chilského území je unikátní zejména v porovnání jeho délky od severu k jihu která měří 4 329 kilometrů se šířkou dosahující od západu na východ v průměru 144 kilometrů Součástí Chile je rovněž Velikonoční ostrov zvaný v tamějším domorodém jazyce Rapa Nui Celková rozloha je 756 626 km² Země sousedí s Peru a Bolívií na severu na východě pak s Argentinou Chilská vláda si rovněž nárokuje část antarktického území tzv Chilské antarktické území Povrch Chile je velmi rozmanitý a členitý Od severu na jih probíhají zemí čtyři pásma – pás And na východě Pobřežní pohoří na západě mezi nimi vklíněná nížina a úzký pás pobřeží mezi východním pohořím a Tichým oceánem Andské pohoří tvoří téměř celou hranici s Argentinou V severních částech Chile dosahují Andy až 6500 metrů nad mořem Zhruba od 34°30' jižní šířky se vyskytuje v andském pásu množství vyhaslých i činných sopek Za 42° jižní šířky se Andy směrem do Patagonie postupně snižují Od údolí řeky Aconcaguy začíná Centrální údolí nejúrodnější oblast Chile s mírným podnebím Velkou část tohoto území tvoří souostroví Ohňová země Co se týče pobřeží na západě převažují zde strmé útesy takže Chile má k dispozici jen málo dobrých přirozených přístavů K pěstování plodin se využívá přibližně 405 % půdy Rozsáhlá deforestace a důlní aktivity způsobují úbytek přirozených zdrojů Další velký problém představuje znečištění ovzduší z průmyslových podniků a vozidel Rovněž nedostatečná kanalizace vede k znečištění vodních zdrojů Na druhou stranu se chilská vláda zavázala významně snížit do roku 2020 produkci skleníkových plynů O ochranu přírodního bohatství země se stará státní organizace Conaf národní parky a rezervace pod její správou dnes představují téměř 20 % chilského území Určité nebezpečí souvisí s tektonickou aktivitou v chilské oblasti Vedle více jak tří tuctů aktivních sopek bylo během 20 století zaznamenáno na 30 000 zemětřesení z toho více jak 50 způsobilo vážné škody Poslední rozsáhlé zemětřesení zasáhlo Chile v únoru 2010 Vzhledem ke geografickému profilu Chile jsou jeho řeky většinou velmi krátké a jejich charakter značně závisí na podnebném pásu v němž se nacházejí Na severu jsou zásobeny letními dešti z plošiny Antiplano jejich průtok je ale tak malý že se většinou vsáknou do půdy nebo vypaří V oblasti Patagonie a Ohňové země se o dostatečný tok starají časté intenzivní deště a sněhové bouře Velká část chilských řek není splavná ale jsou hojně užívané pro stavbu vodních elektráren Fauna a flora Jedním z nejběžnějších chilských zvířat jsou lamy a alpaky což je dáno zejména faktem že v dobách před kolonizací představovaly jediné zástupce domestikovaných býložravců v oblasti Vegetace Chile odráží klimatickou různorodost země Na severu v pouštních oblastech se nachází jen velice málo porostů většinou zde rostou endemické chilské kaktusy a odolnější druhy křovin roste zde však rovněž například ostnatý strom tamarugo Při pobřeží rostou trávy a kapradiny vyskytují se zde také bukové lesíky a původní druh chilských palem které ale v současné době již vymírají Ve střední oblasti se pěstuje velké množství kulturních plodin často k vidění jsou zde ovocné háje a vinice Vzhledem k vhodným půdním podmínkám se v této oblasti pěstují i obilniny Na jih od řeky Bio-Bío se rozkládají husté smíšené lesy kde rostou jak opadavé tak stálezelené stromy například araukárie V oblasti jezer hojně roste alerce z čeledi cypřišovitých V jižní Patagonii převládá tundra Podnebí Chilské podnebí je vzhledem k různým podnebným pásům velice různorodé Poušť Atacama ležící na severu je považováno za jedno z nejsušších míst planety Vlivem jevu zvaného El Niño však i v pouštních oblastech dochází k ničivým přívalovým dešťům Vláda a politika Chile je prezidentská republika Prezident který je hlavní představitel exekutivní moci má rozsáhlé pravomoci a je zároveň i hlavou státu Na rozdíl od prezidenta který sídlí v Santiagu zasedá zákonodárný sbor ve Valparaísu Základ soudního systému tvoří nejvyšší soud se 17 členy jmenovanými doživotně a 17 odvolacích soudů Soudci a prokurátoři nejvyššího soudu jsou jmenováni prezidentem ze seznamu nominovaných který hlavě státu předkládá nejvyšší soud V zemi platí ústava přijatá roku 1981 tedy ještě za Pinochetova režimu ovšem opakovaně upravovaná Na politické scéně dominují dvě velké koalice spíše levicová Koalice stran za demokracii a středopravicová Koalice za změnu V posledních prezidentských volbách konaných v prosinci 2009 a lednu 2010 vyhrál kandidát Koalice za změnu Sebastián Piñera který poté utvořil vládu sestávající především z technokratů K oficiálnímu započetí nového vládního období došlo 11 března 2010 Dle organizace Freedom House proběhly volby svobodně a spravedlivě V zemi jsou dodržována práva na svobodu shromažďování slova i náboženského vyznání není omezována ani akademická svoboda Přestože v tisku dominují dvě větší k pravici se přichylující společnosti v případě televizního vysílání je zastoupena široká škála názorů Není omezen ani internet Vláda vydala několik zákonů na ochranu pracovníků i odborů přesto stále dochází k protiodborovým praktikám ze stran soukromých zaměstnavatelů Chile má silný potenciál pro boj s kriminalitou a korupcí dochází však k zneužívání moci a porušování lidských práv ze strany Karabiníků Administrativní systém Území Chile je rozděleno do 15 administrativních celků zvaných Regiones regiony Hlavním městem je Santiago de Chile čítající kolem 6 milionů obyvatel které je zároveň centrem metropolitního regionu Santiago Pořadí regionů je následující I Tarapacá II Antofagasta III Atacama IV Coquimbo V Valparaíso Región Metropolitana de Santiago metropolitní region Santiago VI Libertador General Bernardo O`Higgins VII Maule VIII Bío-Bío IX La Araucanía X Los Lagos XI Aysén del General Carlos Ibáńez del Campo XII Magallanes y la Antartica Chilena XIV De los Ríos a XV Arica y Parinacota Zahraniční vztahy Poté co byl v zemi obnoven demokratický režim se Chile aktivněji zapojilo do mezinárodního dění Velká otevřenost a zapojení do globální ekonomiky zvyšuje zájem chilské diplomacie na globálních hospodářských problémech jakkoliv nemá v rámci mezinárodní komunity tak silný vliv bylo Chile předsedou skupiny Rio sdružující státy Latinské Ameriky a Karibské oblasti Chile je členským státem Pacifické aliance a je též přidruženým členem Mercosuru a působí v mnoha organizacích OSN K roku 2011 sloužili příslušníci chilských mírových jednotek v mírových misích na Haiti a Kypru Od vítězství v druhé tichomořské válce proti Peru a Bolívii v letech 1879 až 1883 nevedlo Chile s žádným ze svých sousedů ozbrojený konflikt Určité problémy spjaté mimo jiné s tehdejším záborem peruánského a bolívijského území ale přetrvávají dodnes S Evropskou unií má chilský stát vedle několika dalších smluv podepsanou rámcovou asociační dohodu Vztahy s Českem a Československem První oficiální vztahy mezi Chilem a Československem byly navázány na úrovni konzulárních úřadů V roce 1921 vznikl v Praze chilský konzulát v Santiagu byl český otevřen o čtyři roky později Po Mnichovské dohodě byly vztahy mezi oběma zeměmi přerušeny obnovily se až roku 1943 Následující období vztahů mezi československou komunistickou vládou a většinou protikomunisticky orientovanými chilskými kabinety nebyly příliš intenzivní Vývoj se změnil za prezidenta Allendeho kdy se Chile stalo nejvýznamnějším partnerem Československa v Latinské Americe S chilskými vládami byla podepsána řada smluv z nichž nejvýznamnější představují dohoda o ochraně investic dohoda o spolupráci v oblasti veterinární a dohoda o sociálním zabezpečení Stále se projednává dohoda o zamezení dvojímu zdanění Další dohody jsou zahrnuty v rámci jednotné obchodní politiky Evropské unie jejíž je Česko součástí I do Chile podobně jako do dalších amerických zemí se vydali někteří Češi kolonizovat zdejší území ve srovnání s Argentinou či Brazílií ale jejich komunity nebyly příliš velké Mnoho lidí s českými kořeny je činných v kulturním politickém i ekonomickém životě země Demografie Roku 2011 mělo Chile podle odhadů 17 248 450 obyvatel Roční přirozený přírůstek za rok 2008 činil 1 % úhrnná plodnost dosahovala v roce 2011 přibližně 188 narozeného dítěte na jednu ženu Celkem 93 % obyvatelstva má evropské předky 5 % indiánské a 2 % především židovské či palestinské Chilská společnost je silně urbanizovaná v roce 2010 žilo ve městech 89 % populace V průměru stoupá podíl městského obyvatelstva ročně o 11 % Úředním jazykem je místní dialekt španělštiny v určitých oblastech se mluví původními domorodými jazyky Z cizích jazyků se hojně užívá angličtina francouzština a italština Od 60 let 20 století se výrazně prodloužila střední délka života Zatímco před více než padesáti lety dosahovala 57 let na počátku 21 století se již díky zlepšujícímu se zdravotnictví a modernizaci životního stylu převážně městské populace dožívají Chilané v průměru o 20 let více Za rok 2008 bylo z celkové populace 223 % mladších 15 let téměř 681 % obyvatelstva 65 let a hranici 65 roku překročilo zatím cca 96 % obyvatelstva Ačkoliv země nemá takové problémy s infekcemi nemocí jako je například AIDS způsobená virem HIV rozšířená je naopak obezita kterou trpí téměř 22 % Chilanů Přístup k čisté pitné vodě má 96 % obyvatelstva v oblasti lékařské péče připadá na 1000 obyvatel 109 doktora Vláda vydává na zdravotnictví 82 % HDP Příslušníci domorodých kmenů čelí v zemi v mnoha ohledech diskriminaci Podle zprávy o lidských právech vydaných roku 2008 Univerzitou Diega Portalese je stále třeba řešit problémy práv žen které jsou často spolu s dětmi oběťmi násilí V zemi přetrvávají rovněž velké sociální rozdíly – zhruba 24 % chilské populace žije za méně než 2 dolary na den nejchudších 10 % obyvatel se podílí na příjmech chilské ekonomiky 1 % naopak 10 % nejbohatších 41 % Náboženství Chile je sekulární stát V zemi má silný vliv katolická církev k níž se hlásí 75–76 % populace V zemi neprobíhají žádné náboženské rozpory i když silně dominantní vliv katolíků se staví do cesty některým rozhodnutím sekulárních vlád Ekonomika Chilská ekonomika je jednou z nejúspěšnějších v Jižní Americe a omezuje se pouze na roli regulátora Jen menší množství podniků například měděný těžební gigant Codelco či Banco Estado je ve vlastnictví státu V roce 2010 dosahovala inflace hodnoty 3 % Následky nedávného zemětřesení a zejména výdaje na rekonstrukci vláda zvládá bez nutnosti přílišného zadlužení vyšší státní výdaje do jisté míry kryjí vysoké zisky z vývozu mědi Problémem pro chilskou ekonomiku zůstává menší produktivita práce což se vláda snaží řešit pomocí reforem zaměřených na vzdělání a modernizaci dále úpravami pracovního zákonodárství a omezením byrokracie Významnou součástí chilské ekonomiky je těžba nerostů jimž dominuje zejména měď Z 10 největších měděných dolů na světě je 5 v Chile a celkem se chilské hornictví podílí na světové produkci mědi 34 % Jistá závislost chilské ekonomiky na měnících se cenách mědi může být do budoucna překážkou doposud velmi úspěšného ekonomického vývoje Právě v případě těžby mědi si stát zachovává významné postavení a ačkoliv v tomto oboru působí i privátní sektor velká část chilských měděných dolů je stále pod správou státního podniku Codelco Ve velkém množství se vedle nerostů těží dřevo především z hustých lesů na jih od řeky Bío-Bío případně i z centrálních oblastí Mezi těžené druhy patří například coigue dub rauli ulmo tepa a blahočet chilský Export představuje více než čtvrtinu celkového HDP země papír a dřevní buničina rovněž také chemikálie a víno Zemědělství V produkci zemědělských výrobků je Chile prakticky samostatné Jejich dostatek umožňuje tyto produkty i vyvážet a to ve velkém množství – zemědělství se podílí na exportním potenciálu Chile 21 % Pěstují se obilniny kukuřice luštěniny brambory významný podíl má také vinná réva z dalších druhů ovoce rostou v Chile kiwi jablka hrušky broskve třešně či avokádo Běžné je i pěstování cukrové třtiny pro cukrovarnictví a slunečnic pro výrobu kuchyňského oleje Jako orná půda se využívá zhruba 262 % chilského povrchu Chová se skot ovce prasata i drůbež velmi rozšířený je rybolov zejména lososů sardinek makrel hejků a ančoviček Chile je jedním z nejvýznamnějších dodavatelů ryb v Latinské Americe i v rámci celého světa Loví se také mořští korýši a měkkýši Přes dobré klimatické podmínky je zemědělství stále jedním z nejméně výkonných sektorů chilské ekonomiky což je způsobeno přetrvávajícími překonanými systémy držby půdy neobratným spravováním zemědělských podniků a nevhodnou cenovou politikou Zejména v chovu domácích zvířat jako skot prasata či drůbež se nepoužívají vhodné technologie a efektivně se nevyužívá ani šlechtění Na druhou stranu v tomto odvětví dochází přece jen k pomalé expanzi Průmysl Přestože odstranění celních bariér vedlo k úpadku některých druhů průmyslu naopak jiné jeho části se prokázaly jako konkurenceschopné a přilákaly do země zahraniční investory s jejichž pomocí dochází k zavádění moderních technologií do průmyslové výroby Průmyslové podniky jsou koncentrovány do oblasti velkých městských aglomerací především Santiaga Valparaísa a Concepciónu Zejména těžký průmysl je situovaný do přístavu San Vicente poblíž jedné z nich Concepciónu – jsou zde podniky na zpracování železa a oceli rovněž ale i petrochemické závody Naproti tomu lehký průmysl v ostatních oblastech se specializuje především na domácí spotřebiče chemické výrobky potraviny textil oblečení a stavební materiály Rozvíjí se stavebnictví zejména díky ekonomickému rozmachu a rostoucím příjmům obyvatelstva Služby Odvětví služeb představuje nejrychleji expandující část chilské ekonomiky Jeho nejvýznamnější součástí je obchod hotelnictví a pohostinství Oblíbenou letní destinací je Viña del Mar ležící ve středním Chile při pobřeží Tichého oceánu rovněž jsou hojně navštěvovaná ledovcová jezera v regionu Los Lagos Infrastruktura Doprava Rozvoj dopravy byl po dlouhou dobu limitován geografickým profilem země Do rozmachu automobilismu byla obvyklým typem transportu zejména námořní plavba V zemi bylo k roku 2010 přes 80 000 kilometrů silnic z nichž pouze více jak 15 000 km má asfaltový nebo betonový povrch z toho 2 200 km připadá na dálnice Do budoucna se předpokládají rozsáhlé investice i do modernizace této části dopravní sítě Nejvýznamnějším projektem je přestavba 1 200 km trati mezi Santiagem a městem Puerto Montt Chilskou obchodní flotilu tvoří celkem 48 plavidel Energetika Určitým problémem zůstává pro Chile spotřeba ropy uhlí zemního plynu a spolu s tím související výroba energie Přestože se v oblasti Magallanes určité množství ropy těží vystačí tyto zdroje jen zhruba na polovinu chilské roční spotřeby zbytek se tak musí dovážet Rovněž zásoby uhlí jsou prakticky vyčerpány Značnou část plynu dodává země z Argentiny Tuto závislost se snaží vynahradit výstavbou terminálů na opětovné zplynění zemního plynu Protože Chile nemá na svém území žádné jaderné elektrárny existuje velká snaha o využití hydroenergie výstavbě vodních elektráren se však silně brání ekologové i původní indiánští obyvatelé Roku 2010 se vodní elektrárny podílely na výrobě elektřiny 38 % zbylou část obstarávaly elektrárny tepelné V daném období představovaly obnovitelné zdroje malou část produkce do roku 2024 se však počítá s postupným zvýšením podílu tohoto sektoru na 20 % Zkoumá se i možnost využití jaderné energie vzhledem k častým zemětřesením se tato alternativa nicméně nesetkává v zemi s výraznou podporou Telekomunikace Chilská vláda se v oblasti telekomunikací důsledně zasadila o odstranění monopolů a privatizaci trhu Od počátku 21 století se tato oblast dynamicky rozvíjí a její vybavení představuje jedno z nejmodernějších v Jižní Americe Vedoucí firmou je v oblasti pevných linek CTC Telefónica dceřiná společnost Telefónica de Espaňa U mobilních telefonů jsou třemi nejvýznamnějšími společnostmi Movistar Telefónica Entel PCS a Claro Televizní vysílání zajišťují dvě velké společnosti VTR a DirectTV Obě nabízejí svým zákazníkům přes 70 různých kanálů Kromě televize zde působí i na 250 radiových stanic Celkem bylo k roku 2010 v Chile 3 458 000 pevných linek a 19 852 000 mobilních telefonů Podle údajů z roku 2009 užívá internet přes 7 milionů Chilanů Kultura Chilská kultura odráží historický vývoj země Mísí se v ní jednak vlivy kultur původních obyvatel hispánské vlivy kolonizátora a konečně vlivy kultury imigrantů kteří do Chile přicházeli především během 19 a 20 století Chilská literatura psaná ve španělštině má své začátky ke konci 16 století kdy Alonso de Ercilla napsal básnický epos popisující dobývání Chile V následujících staletích byla chilská literatura eklektická inspirovaná evropskými vzory Ve 20 století zvláště vyniklo dílo básnířky Gabriely Mistral 1889–1957 za které byla oceněna v roce 1945 Nobelovou cenou za literaturu a také dílo básníka Pabla Nerudy 1903–1973 jenž se dočkal stejného ocenění v roce 1971 V současné době patří mezi světově proslulé autory například Isabel Allende Chilská hudba má bohatou folklórní tvorbu mísící hispánské prvky s hudbou místního obyvatelstva Mapučů Mapucho Kečuů Quechua a Ajmarů Aymara Nejznámějším chilským skladatelem vážné hudby byl Pedro Humberto Allende 1885–1957 který čerpal inspiraci z chilského folklóru Architektura v Chile byla od počátku koloniálního období pod vlivem evropských a hispanoamerických vzorů Vzhledem ke své poloze na okraji španělské říše neustálému nebezpečí ze strany nepřátelských Mapučů na jihu a především přírodním katastrofám povodně a zemětřesení se četné koloniální stavby nezachovaly Například metropolitní katedrála v Santiago de Chile postavená mezi roky 1566 až 1600 byla zničena zemětřesením a nahradila ji stavba z let 1748–1800 Dnešní prezidentský palác La Moneda Mincovna byl navržen a postaven v letech 1788–1799 Italem Joaquinem Toescou v klasicistním stylu Santiago de Chile dnes vedle rozsáhlé moderní výstavby tvoří především eklektické stavby z 19 a počátku 20 století například Městské divadlo Národní knihovna nebo bývalá budova Kongresu K architektonicky významným patří vedle Santiaga také Valparaíso proslavené viktoriánským stylem který do Chile přinesli zdejší imigranti z Britských ostrovů Historická čtvrť přístavu ve Valparaísu je zařazena do seznamu Světového dědictví UNESCO Chilská kuchyně ukazuje na celou řadu kulturních vlivů Jejím základem je španělská kuchyně která se ale přizpůsobila místním podmínkám a plodinám stejně jako se promísila s kuchyněmi místního domorodého obyvatelstva a vesměs evropských imigrantů Typickými plodinami užívanými v chilské kuchyni jsou vedle brambor a kukuřice také merlík čilský čerimola z Evropy dovezené olivy lukuma a další Vzhledem k poloze na pobřeží tvoří ryby a mořské plody významnou součást chilské stravy Chilská kuchyně se liší podle regionů Z některých jídel lze zmínit například chilskou cazuelu Jde o například kuřecí nebo hovězí maso dušené v hrnci společně s různými druhy zeleniny bramborami a kořením Kuchyni původního obyvatelstva reprezentují například humitas připravované v Chile z kukuřičných listů plněných kukuřicí bazalkou máslem nebo tukem někdy také s chilli papričkami a dalším kořením Na jihu Chile je populární asado – různé druhy grilovaného masa a uzenin například chorizo nebo morcillas druh klobásy z krevní tučnice Mezi nápoji je populární víno jehož je Chile významným producentem nebo místní nápoj z fermentovaných jablek nebo hroznů chica Vzdělání a věda Chilský školní systém vychází z původních vzdělávacích systémů Francie a Německa a v rámci Latinské Ameriky má vysokou prestiž Základní škola je povinná a trvá 8 let V rámci dalšího studia je možnost navštěvovat odborná učiliště a další druhy středních škol Rovněž je k dispozici rozsáhlá síť institucí zajišťujících vysokoškolské vzdělávání mezi jinými zejména Chilská univerzita založená v roce 1738 Kromě státních škol jsou v Chile hojně k dispozici i školy soukromé vedené nejen soukromými vlastníky ale v některých případech i náboženskými kongregacemi či etnickými skupinami například Němci Italy Francouzi či Židy Dle sčítání lidu z roku 2002 bylo celkem 956 % Chilanů gramotných bez větších rozdílů mezi ženami a muži Zodpovědnost za vedení chilského výzkumu spočívá na Národní komisi pro vědecký a technologický výzkum CONICIT Dalšími významnými institucemi jsou Chilská akademie věd a Chilská akademie medicíny obě založené v roce 1964 Existuje rovněž řada dalších pracovišť specializujících se na různé obory výzkumu Obrana a bezpečnost Chilské ozbrojené síly sestávají ze tří částí pozemní armády námořnictva a letectva Vojenská služba je dobrovolná a mohou do ní vstupovat muži i ženy ve věku od 18 do 45 let Vláda si ovšem ponechává právo k vyhlášení povinných náborů Armáda měla v roce 2011 celkem 36 250 mužů prošla důkladnou modernizací a dnes představuje jednu z nejprofesionálnějších a technologicky nejvyspělejších Latinské Ameriky Chilské námořnictvo je tradičně nejslabší ze tří jihoamerických regionálních námořních mocností po Brazílii a Argentině Hlavní sílu námořnictva tvoří 15 hladinových lodí – z toho osm fregat s domovským přístavem ve Valparaísu a sedm raketových hlídkových člunů Provozuje též čtyři ponorky Námořní síly dále disponují několika desítkami letadel určených pro zásobování a průzkum a vrtulníky operující z palub lodí či provádějící pátrací a záchranné mise Letectvo zaměstnává dohromady 12 500 lidí a v arzenálu má několik typů letounů F–16 celkem 46 strojů Původně byli součástí armády i Karabiníci ti jsou však od února 2011 podřízeni ministerstvu vnitra a to spolu s kriminální policií a vězeňskou službou Postupnými reformami se odstraňuje dříve silný vliv ozbrojených složek v zemi Vojenské síly jsou nyní podřízené ministerstvu obrany a prezidentovi který může od provedení reforem v letech 2005–2006 odvolávat vedoucí armádní představitele Na počátku roku 2010 byl rovněž zrušen zákon podle něhož měla státní těžební společnost Codelco přenechávat 10 % svých zisků armádě Téhož roku došlo k restrukturalizaci ministerstva obrany i vojenského generálního štábu Velké problémy přetrvávají zejména ve vězeňském systému Zpráva o lidských právech vydaná Univerzitou Diega Portalese udává že věznice trpí přelidněním nedostatkem odpovídající zdravotní péče Rovněž zde dochází často k úmrtím mučení korupci zneužívání moci a obecně je systém charakterizován netransparentností a nedostatkem kontroly vedení vězeňských zařízení Taktéž programy na rehabilitaci jsou naprosto neúčinné Odkazy Poznámky Reference < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < references> Literatura Související články Hispanoamerika Externí odkazy China Central Television zkrácené CCTV je největší televizní stanicí v pevninské Číně CCTV provozuje síť 22 různorodých televizních stanic teré jsou dostupné více než miliardě diváků Kanály CCTV CCTV-1 CCTV-2 finance CCTV-3 umění a zábava CCTV-4 CCTV-5 sport CCTV-6 filmy CCTV-7 CCTV-8 seriály CCTV-9 dokument CCTV-10 věda CCTV-11 Čínská opera CCTV-12 CCTV-13 zpravodajství – mandarínština CCTV-14 dětský CCTV-15 hudební CCTV News zpravodajství – angličtina CCTV-A – arabština CCTV-E – španělština CCTV-F – francouzština CCTV-R – ruština CCTV-HD Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha originální název z roku 1605 El ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha později Don Quijote de la Mancha či též Don Quijote je pravděpodobně nejslavnějším španělským románem a jedním z klíčových děl světové literatury Jeho autorem je Miguel de Cervantes y Saavedra Jedná se o román z období renesance který uvedl do literatury komicky vyjádřený rozpor mezi skutečností a iluzí V současné době je Don Quijote přeložen do 85 různých jazyků Členění románu Román se skládá ze dvou částí První část vyšla 16 ledna 1605 v Madridu pod názvem Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha El ingenioso hidalgo don Quijote de la Mancha a stala se bestsellerem Roku 1614 vyšlo druhé pokračování knihy které však nebylo napsáno Cervantesem pod názvem Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha que contiene la tercera salida y es la quinta parte de sus aventuras podepsána pseudonymem Alonso Fernández de Avellaneda obdivovatelem Lope de Vegy Cervantesova rivala Až do této doby Cervantes neplánoval žádné další pokračování Dona Quijota a nebyl zvlášť literárně činný je ale pobouřen dílem Fernándeze a rychle sepisuje druhý díl své knihy Obsah První část románu popisuje první dvě výpravy a končí „nalezenými epitafy na dona Quijota Druhá část popisuje třetí výpravu rytíře a končí popisem jeho smrti Román začíná představením hlavní postavy – chudého šlechtice neznámého jména nejspíš "Alonso Quijano" z kraje La Mancha který všechen svůj čas tráví čtením starých rytířských románů Fiktivní svět ho tak pohltí že se rozhodne vzkřísit zašlou slávu rytířského stavu tím že se sám stane potulným rytířem který napraví křivdy pomáhá vdovám a sirotkům a ochraňuje slečny Vytáhne tedy starou rezavou zbroj po předcích opraví ji a svou starou bílou herku ve stáji přejmenuje na Rocinantu jakožto toho nejlepšího rytířského koně pod sluncem Sám si pak dá vznešenější jméno "Don Quijote de la Mancha" a z prosté venkovské dívky Aldonzy Lorenzové učiní dámu a paní svého srdce pod novým jménem Dulcinea de Tobosa Společně se svým zbrojnošem Sanchem Panzou kterému za jeho služby slíbí ostrov pak vyráží na cesty Od jeho bláznovství a putování se ho snaží odradit jeho okolí hlavně jeho neteř farář a holič ale nakonec má i Sancho často značné pochybnosti o pánově zdravém rozumu Několikrát se jim sice podaří dostat Dona Quijota zpátky domů ale nakonec se vždy opět vydává zpátky na svou pouť světem Jedno z nejznámějších dobrodružství Dona Quijota pojednává o boji s větrnými mlýny kdy místo nich viděl obry a snažil se s nimi bojovat Význam Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha se často označuje jako jedno z největších děl beletrie světa V anketě nejvýznamnějších autorů světa pořádané Norwegian Book Clubs v roce 2002 byla zařazena mezi 100 nejlepších děl belerie Některé prvky této knihy se přenesly i do samotného jazyka a staly se ustálenými obraty Označení „Don Kichot případně "donkichotství" se vžilo pro lidi kteří se podobně jako tento rytíř snaží dosáhnout nemožného věčně sní a nedívají se na realitu Jako "boj s větrnými mlýny" se pak označuje zbytečná snaha nerovný boj nebo boj s fiktivním nepřítelem Vliv na umění Don Quijote posloužil i jako námět pro díla umělců jako Vicente Blasco Ibáñez Gustave Doré Salvador Dalí Pablo Picasso či Cyprián Majerník Salvador Dalí dokonce ilustroval jedno vydání dona Quijota a originály těchto ilustrací jsou vystavené v Dalího muzeu v Paříži Don Quijote inspiroval i řadu hudebních děl Operu na tento námět složili například Georg Philipp Telemann 1761 Niccolò Piccinni 1765 Felix Mendelssohn-Bartholdy Die Hochzeit des Camacho 1827 Saverio Mercadante 1829 Henri Boulanger 1869 a Manuel de Falla El Retablo de Maese Pedro 1923 Nejznámější je zpracování Julese Masseneta Don Quichotte z roku 1910 Don Quijote se stal i tématem baletu např Don Quixote Ludwig Minkus 1869 nebo Le Chevalier errant Jacques Ibert 1935 symfonické básně Richard Strauss 1897 či muzikálu Mitch Leigh Man of La Mancha z roku 1965 Jacques Brel L'homme de la Mancha 1968 Odkazy Reference Literatura Související články Boj s větrnými mlýny Rocinanta Externí odkazy by Michael McGaha Daniel Reynek 9 června 1928 Grenoble – 23 září 2014 Petrkov byl český tiskař a umělecký fotograf Život Narodil se v Grenoblu v červnu 1928 jako prvorozený syn českého básníka a grafika Bohuslava Reynka a jeho ženy francouzské básnířky Suzanne Renaudové< ref> Reynkovi se na statku v Petrkově usadili v roce 1936 jim usedlost zabavili protektorátní úřady a rodina žila ve Staré Říši u rodiny otcova vydavatele Floriána Po roce 1948 hospodářství zabavili komunisté dům obydleli cizí lidé a členové rodiny Reynkovy pracovali ve stájích nově vzniklého zemědělského družstva a bydleli v části rodinného statku Majetek se rodině vrátil po roce 1990 a oba bratři zde žili Zemřel v září 2014 za tři týdny po něm zemřel jeho bratr Jiří Daniel Reynek má dceru Veroniku která vydává knihy a provozuje knihkupectví a syna Michaela Dílo Spolu se svým otcem tiskl jeho grafiky a společně experimentovali upravováním skleněných negativů V roce 1991 se konala první výstava jeho fotografií v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem tu uspořádala Anna Fárová Knižní rozhovor PALÁN Aleš Kdo chodí tmami rozhovor s Jiřím a Danielem Reynkovými Nakladatelství Petrkov 2012 ISBN 978-80-87595-13-8 Film BRÁZDOVÁ Tereza Kluci dokument o bratřích Reynkových Odkazy Reference Externí odkazy Dawn anglicky Úsvit je mise NASA k největším objektům hlavního pásu planetce Vestě a trpasličí planetě Ceres Sonda odstartovala 27 září 2007 < ref> a na oběžnou dráhu prvního ze svých cílů byla navedena svými iontovými motory 16 července 2011 Na sklonku roku 2012 se od Vesty vypravila na druhou část své cesty < ref> a 6 března 2015 dorazila na oběžnou dráhu Ceresu < ref> Dawn se tak stal první sondou na oběžné dráze kolem trpasličí planety a první sondou která během svého putování zakotvila na oběžných drahách dvou různých vesmírných těles Během svých orbitálních misí Dawn shromažďuje data charakterizující obě tělesa snímky povrchu měření gravitačního pole spektrometrie hornin a přispívá tak k poznání významné oblasti sluneční soustavy která dodnes uchovává stopy jejího vzniku tj pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter Status mise Mise byla oficiálně vybrána NASA v prosinci 2001 a práce na přípravě sondy začaly nedlouho poté Už ale dva roky poté byl projekt poprvé zrušen – toto rozhodnutí bylo změněno v únoru 2004 a práce pokračovaly V říjnu 2005 byly nicméně znovu pozastaveny a v březnu 2006 byla vedením NASA celá mise opět zrušena Po hlasitých protestech vědecké komunity a tlaku mezinárodních partnerů německá DLR a Ústav Maxe Plancka dodaly snímkovací kameru a italská ASI mapovací spektrometr bylo rozhodnutí přezkoumáno a opět změněno < ref> V současnosti březen 2015 obíhá sonda trpasličí planetu Ceres Vybavení sondy Sondu postavila americká společnost Orbital Sciences Corp provozovatelem je Jet Propulsion Laboratory JPL v Pasadeně Sonda z hliníkové slitiny ve tvaru kvádru má rozměry 164 × 127 × 177 metru a je vybavena dvěma křídly slunečních článků o rozměrech 83 × 23 metru Ty sondě dodávají v blízkosti dráhy Země přes 10 kW elektrické energie a dobíjejí NiHbaterii s kapacitou 35 Ah Sonda je řízena dvěma procesory typu RAD6000 Telekomunikační systém využívá 3 antény s malým ziskem a jednu parabolickou anténu o průměru 152 m Z horní stěny vystupuje tyč magnetometru o délce 5 metrů Orientaci sondy v prostoru zjišťují dva sledovače hvězd 16 slunečních čidel a 4 soupravy gyroskopů O pohon se starají tři iontové motory o tahu 3 × 19–91 mN palivo xenon zásoba 425 kg vycházející z konstrukce ověřené v praxi při letu sondy Deep Space 1 < ref> Sonda má záložní systém 12 motorků o tahu 12 × 09 N palivo hydrazin zásoba 456 kg < ref> Na palubě jsou tyto vědecké přístroje Dvě nezávislé mapovací kamery FC Framing Camera pro pořizování snímků povrchu planetek ohnisková vzdálenost 100 mm světelnost f 79 7 barevných filtrů paměť pro záznam 8 Gbit Detektor záření gama a neutronů GRND Gamma Ray and Neutron Detector pro zjišťování chemického složení hornin do hloubky 1 m 21 čidel Mapovací spektrometr pro viditelnou a infračervenou oblast VIMS Visible and Infrared Mapping Spectrometer pro zjišťování mineralogického složení povrchu planetek paměť pro záznam 8 Gbit Průběh letu Dosavadní průběh letu 27 září 2007 – start a navedení na oběžnou dráhu 17 prosinec 2007 – zapojen iontový motor 31 říjen 2008 – ukončeno urychlování sondy spotřeba cca 72 z 425 kg paliva 21 listopad 2008 – korekční manévr TCM-1 pro zpřesnění plánovaného průletu kolem Marsu 18 únor 2009 – gravitační manévr ve výši 549 km nad povrchem Marsu snímkování povrchu 13 listopad 2009 – vstup do hlavního pásu planetek < ref> 22 květen 2012 – postupné odpoutávání od Vesty 26 srpna 2012 – opuštění vlivu planetky Vesta 6 březen 2015 – přílet k trpasličí planetě Ceres a navedení na její oběžnou dráhu Plán < ref> počátek 2016 – ukončení primární mise Reference Externí odkazy Ebola též krvácivá horečka ebola je virové onemocnění ze skupiny krvácivých hemoragických horeček které napadá lidi a některé další primáty Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz s jakou se kdy lidstvo setkalo Jeho původcem je filovirus ebola Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla na přelomu let 2013 a 2014 v západní Africe Symptomy se obvykle začínají projevovat dva až tři týdny po nákaze virem a to horečkou bolestí v krku bolestmi svalů a bolestí hlavy< ref> V současnosti je známo 5 kmenů viru ebola Tři z nich ebola-Zair -Súdán a -Bundibugyo napadají člověka Čtvrtý kmen ebola-Pobřeží slonoviny dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze a nebylo smrtelné Pátý kmen ebola-Reston napadá opice a prasata Jméno ebola bylo převzato od řeky která protéká oblastí v níž propukla první epidemie této nemoci Virus Ebola Virus Ebola pochází z tzv rodiny filovirů ke které se mimo jiné řadí i Virus Marburg Byl pojmenován po řece Ebola v jejíž blízkosti byl poprvé 1976 zaznamenán výskyt tohoto viru doktorem Ngoy Musholaou ve vesnici Yambuku Demokratická republika Kongo kmen Ebola-Zair Ebola-Z další výskyt byl krátce nato zaznamenán ve vesnici Nzara v západním Súdánu kmen Ebola-Súdán Ebola-S Z 602 identifikovaných případů bylo 397 smrtelných Kmen viru Sudan vykazuje menší míru smrtnosti a to kolem 50 %; v porovnání s 90 % kmenu Ebola Zaire V roce 1990 byl identifikován další třetí kmen viru ve městě Reston Virginia mezi opicemi importovanými z Filipín pojmenovaný byl Ebola–Reston U tohoto kmenu se zdá že se dokáže šířit vzduchem Ačkoliv 4 zaměstnanci vykazovali pozitivní testy na virus žádný z nich neonemocněl Zdá se tedy že tento kmen nezpůsobuje žádné fatální následky pro člověka Další epidemie tohoto viru byla zaznamenána v roce 2008 mezi prasaty na Filipínách a následně u 6 zaměstnanců jatek Žádný z nakažených zaměstnanců však neonemocněl Ebola znova propukla v Demokratické republice Kongo v letech 1995 2003 2007 2008 2012 a 2014 v Gabonu 1994 1996 a 2001 Ugandě 2000 2007 a 2012 v Súdánu v roce 2004 a v Republice Kongo 2001 2002 2003 a 2005 Nový podtyp byl izolován z vědce v Pobřeží slonoviny v roce 1994 EBO–CI V roce 2013 propukla rozsáhlá epidemie v západní Africe Struktura viru Zobrazení viru Ebola elektronovým mikroskopem ukazuje vláknovitý charakter viru tak typický pro filoviry Virová vlákna jsou obvykle tvarována do mnoha podob včetně podoby „U „6 svinuté podoby nebo i tzv rozvětvené podoby Pozorování a měření ukazují že vlákna mohou mít v průměru 80 nm Délka vlákna je však velice proměnlivá byla zaznamenána vlákna dlouhá až 14 μm První obrázek viru Ebola byl získán pomocí elektronového mikroskopu 13 října roku 1976 doktorem FA Murphym který toho času pracoval ve výzkumném středisku CDC Centrum pro kontrolu chorob Historie viru Ebola Ebola–Zaire EBOV dříve ZEBOV Ebola–Zaire byl první objevený a nejnebezpečnější kmen eboly se smrtností až 90 % Způsobuje největší počet onemocnění Poprvé se objevil v roce 1976 ve vesnici Yambuku Zaire – nyní Demokratická republika Kongo Pacient Mabelo Lokela přišel na kontrolu do místní nemocnice s horečkou Jedna ze sester pracující v této nemocnici předpokládala že se jedná o malárii a dala mu injekci s chininem Když se Lokela vrátil z nemocnice zpět domů a zemřel ženy z jeho rodné vesnice pro něj uspořádaly tradiční africký pohřeb V přípravě na pohřeb odstranily z jeho těla veškerou krev a exkrementy přímo bez jakékoliv ochrany pouze holýma rukama Většina z nich brzy poté zemřela Mezitím sestry v nemocnici měly epidemii Eboly tzv přímo pod rukama Injekční stříkačka použitá pro chininovou injekci pro Lokelu byla nedostatečně sterilizována a jelikož byly injekční stříkačky často znovupoužívány bez sterilizace mohl se virus Ebola šířit z pacienta na pacienta velice rychle Po vypuknutí epidemie viru Ebola v té době neznámé nemoci která se šířila v nemocnici byl povolán doktor Ngoi Mushola oblastní ředitel pro zdravotnictví Vysvětlil jim jak správně sterilizovat injekční stříkačky a jak správně čistit vodu Též je instruoval aby rodinám pacientů vysvětlily že mrtvoly nesmí být pohřbívány přímo uvnitř domu nebo v jeho přímé blízkosti přestože to místní tradice nařizovaly Též informoval úřady v Kinshase Do oblasti byli posláni mikrobiologové a epidemiologové kteří provedli pitvy zemřelých pacientů a shromažďovali vzorky Krátce poté byla v celé oblasti vyhlášena karanténa což se brzy ukázalo jako správné řešení a šíření viru Ebola se tak dostalo pod kontrolu Tato karanténa zjednodušeně znamenala že oblast byla izolována do té doby než všichni infikovaní pacienti zemřeli Doktor Ngwete Kikhela ministr zdravotnictví též požádal o pomoc Centrum pro kontrolu chorob CDC v USA CDC informovalo mezinárodní komunitu o této epidemii a jejich možných následcích Výskyt viru rok 1976 – 318 nemocných 208 zemřelo 1977 – 1 1 1994 – 49 29 1995 – 315 256 1996 – 93 68 2001-2002 – 122 97 2003 – 142 128 Smrtnost se pohybuje mezi 60–90 % v závislosti na jednotlivých podkmenech viru Přirozený rezervoár je neznámý podezřívány jsou některé antilopy či netopýři Ebola–Sudan SUDV dříve SEBOV Těsně po propuknutí nákazy v Zairu vypukla podobná epidemie ve městech Nzara a Maridi v Súdánu První případ který se vyskytl ve městě Nzara se týkal pracovníka místního závodu na zpracování bavlny Tato továrna byla původně považována za hlavní místo výskytu a ložisko viru Ebola Ačkoliv bylo otestováno mnoho živočichů zde žijících od pavouků hmyzu krys až po netopýry žádný z testu nic neprokázal Přírodní zásobárna a ložisko viru Ebola-Súdán je stále neznámé Dalším případem byla smrt vlastníka nočního klubu ve městě Nzara který si mohl dovolit lepší lékařskou péči v nemocnici ve městě Maridi I zde sestry nedostatečně sterilizovaly injekční stříkačky a nemocnice stejně jako ta v Yambuku se stala líhní pro nové případy onemocnění virem Ebola Naposledy propuknula Ebola-Sudan v květnu 2004 Od května roku 2004 se nakazilo jen v okrsku Yambio 20 lidí 5 z nich zemřelo CDC potvrdilo již krátce po vypuknutí že se skutečně jedná o Ebola–Sudan Kmen ebola-Súdán je vzácnější a méně nebezpečný Objevil se pouze třikrát 1976 – 285 nakažených 151 zemřelo 1979 – 34 23 2001-2002 425 226 Celkem onemocnělo 744 lidí z nichž zemřelo 400 Smrtnost se pohybuje kolem 60 % Ebola–Reston RESTV dříve REBOV V roce 1989 makakové zanesli nový kmen viru Ebola do karanténního zařízení pro opice ve městě Reston v americké Virginii U čtyř zaměstnanců tohoto zařízení se objevily protilátky z nakažení virem Ebola ale žádný z nich neonemocněl Ebola–Reston se od té doby pravidelně objevuje na scéně jako nákaza opic ale žádný člověk se ještě nenakazil přesný důvod lidské imunity je neznámý Za přírodní rezervoár je považován makak a kočkodan V roce 2008 byl virus Ebola–Reston nalezen v uhynulých filipínských prasatech I zde se ukázalo že mají pracovníci chovu proti viru protilátky Ebola–Pobřeží slonoviny TAFV dříve CIEBOV V roce 1994 se vědec pracující s virem Ebola nakazil poté co prováděl pitvu na divokém šimpanzovi Onemocnění mělo mírnou formu a vědec se plně uzdravil Vzhledem k nedostatku dat nejsou o kmenu známy bližší informace Ebola–Bundibugyo BDBV dříve BEBOV V roce 2007 se v Ugandě oblast Bundibugyo objevil nový typ viru který způsobil přes sto případů nemoci a necelých 40 úmrtí V roce 2012 se znovu objevil v Demokratické republice Kongo Statistiky Krvácivá horečka Ebola Inkubační doba viru Ebola může být v rozsahu 2 dny – 3 týdny obvykle 7-10 dnů< ref> Symptomy se též liší ale počátek nákazy je obvykle náhlý a je charakterizován vysokými horečkami skleslostí svalovými bolestmi bolestmi v kloubech bolestmi v oblasti břicha a bolestmi hlavy Častým symptomem je zvracení průjem poškození ústní části zánět spojivek krvácení jak vnitřní tak i vnější obvykle nejprve skrz trávicí ústrojí často zaměňováno s příznaky úplavice či tyfu posléze ze všech tělesných otvorů Dochází k těžkému poškození vnitřních orgánů zejména jater lékaři provádějící pitvu zemřelých popisovali stav jejich jater slovy „jako namixovaná či „krvavá kaše Počet přeživších pacientů závisí na kmenu viru a na fyzické kondici pacienta Smrt nebo postupné uzdravování nastává obvykle v rozmezí 6–10 dnů Přenos a diagnóza K přenosu viru může dojít při kontaktu s krví nebo tělními tekutinami nakaženého zvířete běžně opice nebo kaloni Má se za to že kaloni virus přenášejí a šíří aniž by je samotné postihoval Jakmile dojde k nákaze člověka může se onemocnění šířit i mezi lidmi Muži kteří nákazu přežijí mohou onemocnění šířit prostřednictvím semene téměř dva měsíce Za účelem stanovení diagnózy se obvykle nejdříve vyloučí ostatní onemocnění s podobnými symptomy jako například malárie cholera a další virové krvácivé horečky Za účelem potvrzení diagnózy jsou krevní vzorky testovány na virové protilátky virovou RNA nebo virus samotný Léčba Pracovat s virem Ebola se smí mimo samotné místo epidemie pouze v laboratořích se 4 úrovní bezpečnosti Jedno z těchto pracovišť se nachází i v Česku; je jím Centrum biologické ochrany u Těchonína v Orlických horách Pacienti musí být důkladně izolováni personál používá ochranný oděv Ve vztahu k tomuto onemocnění neexistuje žádná specifická léčba; mezi snahy pomoci nakaženým osobám patří buď orální rehydratační léčba podává se mírně sladká a slaná voda nebo nitrožilně podávané tekutiny Virus prakticky nereaguje na léčbu interferonem Účinnost všech známých virostatik je prakticky nulová nebo velice slabá Sérum získané z přeživších nemocných má jen velmi omezený účinek a jeho výroba a uchovávání jsou neúnosně drahé Ve vývoji jsou tři léčiva Vzhledem k rozsáhlé epidemii v roce 2014 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povolil použití dvou z těchto léků u nemocných konkrétně pak léčiv ZMapp nedosáhlo ani první fáze klinických testů a TKM-Ebola staženo z první fáze klinických testů kvůli vedlejším účinkům Několik vakcín se zatím vyskytuje jen ve stádiu pokusů První testy jedné z nich na lidech se uskutečnily 18 listopadu 2003 Vědci z Výzkumného vakcinačního Centra VRC při Národním institutu Alergií a Infekčních onemocnění NIAID a z Národního zdravotního institutu NIH vytvořili vakcínu která byla podávána dobrovolníkovi na Klinickém centru při NIH v Bethesdě v Marylandu Vakcína neobsahuje žádný infekční materiál z viru Ebola Zdá se že testy na opicích vykazují pozitivní výsledky Testy na člověku stále pokračují oficiální stanovisko však dosud nebylo vydáno V roce 2009 byla jedna z vakcín preventivně použita v Německu když se jedna z vědkyň píchla do prstu injekční jehlou kterou předtím virem ebola infikovala laboratorní myši Nemoc u ní nepropukla zda však byla nakažena není známo Podle objevitele jedné z vakcín Petera Walshe brání rychlému vývoji vakcín nedostatek peněz který souvisí s tím že nemoc postihuje zejména chudé Afričany na venkově kteří nejsou pro farmaceutické společnosti atraktivními zákazníky Prevence Prevence zahrnuje omezení šíření onemocnění z nakažených opic a prasat na člověka Toho lze dosáhnout kontrolováním těchto zvířat z hlediska nákazy a jejich zabitím a řádnou likvidací těl v případě potvrzení onemocnění Nápomocné může být i správné vaření masa a nošení ochranného oděvu při manipulaci s masem Nošení ochranného oděvu a mytí rukou při pohybu v okolí nakažené osoby je rovněž samozřejmostí Se vzorky tělesných tekutin a tkání nakažených osob by se mělo zacházet se zvláštní opatrností Trendy Je nanejvýš obtížné předvídat propuknutí epidemií eboly Rezervoárem viru jsou zejména rozličné divoce žijící africké opice Výzkumy ukazují že vypuknutím epidemií mezi lidmi předcházelo vypuknutí epidemie mezi opicemi nicméně zatím není příliš pravděpodobné že by se vymírání přirozených nositelů onemocnění podařilo v divočině zavčas zjistit a připravit se tak na zvýšené riziko přenosu na lidi a vypuknutí epidemie Bezpříznakovým přenašečem mohou být v přírodě někteří netopýři Pokud jde o domácí zvířata onemocnět ebolou mohou i prasata zpravidla bezpříznakovými přenašeči se mohou stát psi Existují vážné obavy ze zanesení nemoci do civilizovaného světa turisty či s domácími mazlíčky Známo také není jaký je vývoj viru Ebola Neexistuje žádná informace o člověku který byl infikován virem Ebola dvakrát a přežil aby mohlo být prokázáno zda je či není možné že po prvním nakažení virem Ebola je daný jedinec imunní vůči všem mutacím Bioterorismus Existují velké obavy z využití eboly teroristy nebo některými nebezpečnými režimy jakožto biologické zbraně Někteří vědci tvrdí že využití viru Ebola jako biologické zbraně je možné avšak nepravděpodobné Přeměna viru Ebola do biologické zbraně by podle nich byla náročná a má i své omezení; Ebola by musela být přenášena vzduchem aby byla efektivní Ačkoliv se má za to že se Ebola může šířit vzduchem v kapičkách vody případ Reston u nejnebezpečnějších kmenů tato vlastnost známa není Mnozí další vědci ale optimismus svých kolegů nesdílí a jejich obavy ještě vzrostly v roce 1992 když se na Západ dostaly podrobnosti o ruských biologických zbrojních programech Podle doktora Kanatžana Alibekova vynaložil SSSR a následně Rusko obrovské prostředky na výzkum eboly a pokusy „zkřížit ji s virem neštovic a virem machupo do roku 1992 neúspěšně Ohlasy v literatuře Richard Preston napsal thriller The Hot Zone v češtině vyšlo jako Zákeřná Ebola podle skutečných událostí ve kterém popisuje propuknutí epidemie filoviru Marburg snahu vypátrat jeho zdroj v jeskyni Kitum na Mount Elgon a objevení viru Ebola v Restonu ve Virginii William T Close – Ebola Robert Liparulo – Virus Robin Cook – Nákaza Tom Clancy – Z rozkazu prezidenta Executive Orders 1996 Reference BBC News World Edition 6 srpen 2003 3 září 2003 Busharizi Paul Planet Ark 27 prosinec 2000 3 září 2003 Centers for Disease Control and Prevention and World Health Organization Atlanta Center for Disease Control and Prevention 1998 3 září 2003 Draper Allison Stark Ebola New York The Rosen Publishing Group Inc 2002 Centers for Disease Control Special Pathogens Branch 8 září 2003 Centers for Disease Control and Prevention 18 říjen 2002 3 září 2003 World Health Organization prosinec 2000 3 září 2003 Centers for Disease Control Special Pathogens Branch 3 září 2003 Horowitz Leonard G Emerging Viruses AIDS & Ebola – Nature Accident or Intentional? Rockport MA Tetrahedron Inc 1996 Preston Richard The Hot Zone New York Anchor Books Doubleday 1994 Russell Brett Ebola FAQ 3 září 2003 Trade and EnvironmentDatabases květen 1997 7 listopad 2003 Oplinger Anne A NIAID The National Institute of Allergy and Infectious Diseases listopad 2003 3 květen 2005 Mangold Tom; Goldberg Jeff A mnoho lidí zemřelo pravda o biologických válkách Externí odkazy http wwwitgbe ebola ebola-06htm anglicky různé články týkající se eboly vynikající zdroj informací Článek '' Jiřího Svrška v časopise Natura http wwwjournalsuchicagoedu JID journal contents v179nS1html anglicky http wwwscrippsedu newsandviews e_20020114 ebola1html anglicky http wwwncbinlmnihgov ICTVdb ICTVdB 01025htm anglicky http fzuxfcz ebov indexphp a jedna česká na konec Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Epidemie eboly v západní Africe je co do počtu obětí nejtěžší epidemií eboly v historii a prvním propuknutím této nemoci v oblasti západní Afriky za poslední dvě desetiletí Započala v prosinci 2013 ovšem detekována byla až v březnu 2014 kdy bylo hlášeno 78 úmrtí Na konci roku 2014 se pak oficiální počet nakažených zvedl přesáhl 20 tis z toho 8 tis zemřelo Na mapě vpravo jsou vidět případy v západní Africe Epidemie se nekotrolovaně šíří v Sierra Leone Libérii a Guineji a výskyty se objevily v Mali Senegal a Nigérie své výskyty dostaly pod kontrolu a virus se v těchto zemích již nevyskytuje Mimo Afriku se objevily výskyty ve Spojeném království Španělsku a USA Různé organizace včetně Evropské komise a Hospodářského společenství západoafrických států darovaly finanční prostředky na pomoc v boji proti epidemii V boji proti nemoci byl u ojedinělých pacientů z řad lékařů a misionářů nasazen experimentální lék ZMapp který však ještě nebyl dostatečně otestován ani pokud jde o jeho účinnost ani pokud jde o možné nežádoucí účinky Zatím to vypadá že si vede dobře a pacientům pomáhá byť jeho aplikace není zárukou přežití Průběh Epidemie eboly v západní Africe První případy eboly zachytily guinejské úřady na jihu země podezření na smrtelné onemocnění se potvrdilo i v hlavním městě Conakry Zahraniční těžařské společnosti pozastavily své aktivity v zemi a evakuovaly z Guineji část svých zaměstnanců Epidemie se postupně rozšířila i do sousední Libérie a Sierra Leone kde si vyžádala stovky obětí a to i mezi zdravotnickým personálem Nákaze neunikli ani lékaři z Evropy a USA Bratr z řad personálu první nemocnice Miguel Pajares byl převezen k léčení do Madridu kde se stal 12 srpna prvním člověkem který podlehl ebole na evropské půdě V Monrovii mezitím zemřela i celá řada jeho kolegů Další zpráva velkopřevora z 12 srpna vyčíslila dosavadní ztráty řádu v důsledku epidemie na tři mrtvé bratry včetně ředitele monrovijské nemocnice jednu řeholnici a velký počet zaměstnanců V Nigérii se vyskytly jen ojedinělé případy Senegal uzavřel pozemní hranice s Guineou aby se tak zabránilo dalšímu šíření viru dne 29 srpna Senegalský ministr zdravotnictví Awa Marie Coll Seck oznámil první případ nákazy ebolou v Senegalu Dne 20 září zabila skupina vesničanů z Guineje 8 expertů kteří do Guineje přijeli bojovat s nemocí Mezi nimi byli i 3 novináři Všech 8 těl bylo nalezeno v latríně z toho 3 měla podříznutá hrdla 6 útočníků bylo zatčeno V Guineji se též v tento den počet případů dostal na 1 000 Odhad Světové zdravotnické organizace uvádí že se ebolou do ledna 2015 může nakazit až 14 milionu lidí< ref> Dne 11 října zahájila americká letiště skenovaní tělesné teploty cestujících z Guinei Sierra Leone a Libérie zatímco počet obětí epidemie viru v západní Africe vystoupal na 4 000 Ebola v USA Dne 30 září potvrdily USA první případ eboly zachycený na americkém území Vzrušené diskuse vyvolalo selhání nemocnice v Texasu která dotyčného po prvním vyšetření pustila domů s mylným předpokladem že má jen obyčejnou chřipku přestože upozornil zdravotní sestru že přicestoval z Liberie Dva dny poté byl hospitalizován v kritickém stavu Epidemiologové vyjádřili obavy že do té doby mohl nakazit až 80 lidí a provádějí rozsáhlé šetření v jeho okolí U druhého zdravotníka ošetřujícího zesnulého Thomase Duncana se projevily příznaky onemocnění virem Zdravotní sestry z dallaské nemocnice sdělily médiím že po přijetí nakaženého pacienta pracovaly s nedostačujícím ochranným oděvem a neměly informace jak s nakaženým pracovat Ebola ve Španělsku Dne 25 září zemřel po převozu do madridské nemocnice 71 letý španělský kněz a šéflékař sieraleonské nemocnice milosrdných bratří v Lunsaru P Dr Manuel García Viejo OH který se nakazil při péči o pacienty Jde tedy zatím o druhý případ úmrtí na tuto nemoc v Evropě Dne 6 října potvrdilo Španělsko první případ eboly zachycený na evropském území Jde o zdravotní sestru pracující na klinice Carlose III která se nakazila když se starala o misionáře P Dr Manuela Garcíu Vieja OH † 25 září který byl již nemocný převezen do Španělska ze Sierry Leone Panika v Česku První podezřelý případ ohlásila média v České republice 6 září Jednalo se o afrického studenta který měl příznaky na tuto nemoc 7 září byl ale případ v Česku vyvrácen Student měl malárii a přežil Nejvážnější podezření na ebolu 9 října oznámila pražská Nemocnice na Bulovce u českého pacienta který se vrátil z Libérie Dne 11 října byli na infekční oddělení Nemocnice na Bulovce převezení žena z Karlových Varů která se před časem vrátila z Nigerie a nachlazený ghanský student zajištěný zásahovou jednotkou na Hlavním nádraží v Praze< ref> Ebola v Kongu V srpnu byly detekovány první případy onemocnění v Demokratické republice Kongo K 9 říjnu 2014 bylo zaznamenáno 68 případů onemocnění virem Ebola bylo 49 fatálních Epidemie v Kongu nijak nesouvisí s probíhající epidemii v západní Africe Tabulka případů úmrtí a zemí Následující tabulka je sestavena podle dat CDC a Světové zdravotnické organizace Mezinárodní reakce Nadnárodní organizace Rada bezpečnosti OSN prohlásila probíhající epidemii eboly v západní Africe za „hrozbu světové bezpečností a ohlásila vyslání pohotovostní mise do Liberie Sierry Leone a Guineji< ref> Evropská komise přispěla částkou 500 000 € aby přispěla k omezení šíření viru v Guineji a sousedních zemích Evropská komise stejně do země vyslala zdravotnické experty aby pomohli zhodnotit situaci a spolupracovali s místními úřady Komisařka EU pro mezinárodní spolupráci humanitární pomoc a řešení krizí Kristalina Georgieva řekla "Jsme hluboce znepokojeni šířením této nakažlivé nemoci a naše podpora pomůže zajistit okamžitou zdravotní pomoc postiženým lidem Je důležité že budeme jednat rychle aby se zabránilo v šíření eboly zejména do sousedních zemí" Mezinárodní organizace Vedle nadnárodních organizací hrají klíčovou roli charitativní dobrovolnické a církevní organizace mimo jiné Lékaři bez hranic a milosrdní bratři První organizace zřídila v oblastech řadu nových center pro boj s epidemií druhá hraje klíčovou roli v místním zdravotnictví skrze provozování nemocnic v Sieře Leone a Libérii Nemocnice milosrdných bratří přivedla epidemie na pokraj kolapsu když zahubila čtyři řádové bratry a desítky dalších spolupracovníků a zaměstnanců a přinutila řád k jejich dočasnému uzavření Jejich znovuotevření se plánuje na začátek října Do konce září řád shromáždil ve sbírce vyhlášené na boj s epidemií 363 68659 EUR Státy Spojené státy americké otevřely v liberijské Monrovii školící centrum pro zdravotníky a vyslaly do země 3000 vojáků jako podporu k sedmnácti polním nemocnicím Kuba ohlásila plán vyslat 165 zdravotníku do západní Afriky aby se přidali k boji proti epidemii viru ebola < ref> Česká republika darovala organizaci Lékaři bez hranic tři miliony korun na boj s epidemií eboly < ref> Odkazy Reference Externí odkazy |} Evropská unie EU je politická a ekonomická unie kterou od posledního rozšíření 1 7 2013 tvoří 28 evropských států s 5077 miliony obyvatel přibližně 73 % světové populace EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii známější jako Maastrichtská smlouva která navazovala na evropský integrační proces probíhající od padesátých let Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů Podle čl 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír své hodnoty a blahobyt obyvatel Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic ve kterém je zaručen volný pohyb osob Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení Mezi cíle dále patří podpora hospodářské sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii jejíž měnou je euro Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů Dle smlouvy přispívá k míru bezpečnosti udržitelnému rozvoji planety volnému a spravedlivému obchodování vymýcení chudoby ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír< ref> Dějiny Snaha o prevenci hrůz druhé světové války ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu která založila Evropské společenství uhlí a oceli Montánní unie ESUO Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952 Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby Základem této smlouvy byl tzv Schumanův plán který 9 května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman< ref> V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv Římské smlouvy kterými vzniklo Evropské hospodářské společenství EHS a Evropské společenství pro atomovou energii Euratom Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnosti ESUO byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích< ref> Po 1 červenci 1967 se po sloučení tří společenství ESUO EHS a Euratom začalo hovořit o  Evropských společenstvích ES Počátkem sedmdesátých let v době ropné krize se ES poprvé rozšiřují K Spolkové republice Německo SRN Francii Itálii Belgii Lucembursku a Nizozemsku se k 1 lednu 1973 přidalo Spojené království Irsko a Dánsko Desátým členem je od 1 ledna 1981 Řecko a k 1 lednu 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko Jednotný evropský akt JEA jehož východiskem byla Bílá kniha Komise specifikující přibližně tři sta opatření směřujících k zajištění jednotného vnitřního trhu znamenal změnu strategie a přístupu k harmonizaci práva Ve stejné době ačkoliv odlišnou formou a to prostřednictvím mezinárodní smlouvy se Francie SRN Belgie Nizozemsko a Lucembursko rozhodli řešit otázku fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb V roce 1985 tak byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích V roce 1990 byla podepsána i druhá Schengenská dohoda Schengenská prováděcí úmluva jež vstoupila v platnost v roce 1995 Tyto dvě dohody a jejich další prováděcí předpisy jsou souhrnně označovány za Schengenské acquis Byl tak vytvořen Schengenský prostor v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení Maastrichtská smlouva oficiálně zavedla pojem Evropská unie pro zastřešení tří Společenství bez založení její právní subjektivity a zavedla tři pilíře EU – první pilíř zahrnoval otázky komunitární mající v zásadě vztah ke třem Společenstvím druhý pilíř představoval společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a třetí policejní a justiční spolupráci Druhý a třetí pilíř byly nekomunitární což znamenalo že komunitární orgány v těchto oblastech nemohly přijímat sekundární právo Maastrichtská smlouva nastavila novou proceduru přijímání předpisů spolurozhodování zavedla nové politiky a institut občanství EU Přinesla také změnu do fungování EHS když došlo k vypuštění slova hospodářské V roce 1995 došlo k rozšíření EU o Rakousko Finsko a Švédsko Proces postupoval dál a tak byla v červenci 1997 uzavřena Amsterodamská smlouva která tzv Schengenské acquis začlenila do práva EU posílila pravomoci Evropského parlamentu zavedla princip flexibility a ze třetího pilíře do prvního přesunula oblast justiční spolupráce v civilních věcech Vznikl tak Evropský justiční prostor v civilních otázkách jako základ pozdějšího prostoru svobody bezpečnosti a spravedlnosti S ohledem na blížící se přistoupení dalších států byla přijata Smlouva z Nice 2001 která měla přizpůsobit instituce EU novému počtu členů Předpokládalo se snížení počtu komisařů posílení pozic větších států rozšíření oblastí rozhodovaných kvalifikovanou většinou Všechny předchozí smlouvy měla nahradit Smlouva o Ústavě pro Evropu Ta počítala s nahrazením Evropského společenství Evropskou unií jež by měla právní subjektivitu Smlouva o Ústavě pro Evropu měla státoprávní charakter počítala se zavedením termínů blízkých vnitrostátnímu právu zákony rámcové zákony a vytvořením funkcí typických pro stát prezident Smlouva byla však odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemsku Následně byla připravena nová smlouva – Lisabonská jejímž základem byla právě odmítnutá Smlouva o Ústavě pro Evropu z níž byly odstraněny sporné instituty Lisabonská smlouva je další novelizační smlouvou jako Jednotný evropský akt Maastrichtská smlouva Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice Lisabonská smlouva změnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství jež byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie Evropské společenství přestalo existovat jeho právním nástupcem je EU Z bývalých tří společenství zůstal již jen Euroatom neboť ESUO zaniklo v roce 2002 když uplynulo padesátileté období na které bylo Pařížskou smlouvou uzavřeno Geografie Evropská unie zasahuje na území o rozloze 43 mil km² jež ohraničuje na severovýchodě Finsko na jihovýchodě Kypr na jihozápadě Portugalsko a na severozápadě Irsko Součástí Evropské unie jsou formálně i četná zámořská území a závislá území španělské Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla; za Portugalsko Azory a Madeira; britský Gibraltar a francouzská území Réunion Francouzská Guyana Martinik Guadeloupe Mayotte Saint-Martin zatímco jindy nejsou území přidružená k členským států součástí EU například Grónsko většina zámořských území přidružených ke Spojenému království Aruba Curaçao Sint Maarten Karibské Nizozemsko Svatý Bartoloměj Francouzská Polynésie Wallis a Futuna či Nová Kaledonie a mají statut přidruženého území Kromě toho je k Evropské unii řada území asociovaných existují také území pod správou členských států Evropské unie které do EU nepatří a podobně viz Oblasti EU se zvláštním statusem především v oblasti Karibiku a Pacifiku Nejvyšší hora na území Unie je Mont Blanc 4808 m na hranici Francie a Itálie kdyby do EU vstoupilo Turecko stal by se nejvyšší horou Ararat s 5166 m Největší jezero je Vänern na jihu Švédska s plochou 5650 km² a hloubkou 106 m Nejdelší řeka EU je Dunaj 2850 km pramení v německém pohoří Schwarzwald a ústí do Černého moře u rumunsko-ukrajinských hranic EU leží převážně v mírném klimatickém pásmu severní oblasti Finska spadají do subarktického pásma a Středomoří do pásma subtropického Jednotlivé země EU mají rozmanité klimatické podmínky Například v Helsinkách je průměrná teplota v lednu −56 °C a v červenci 178 °C naproti tomu na Maltě je průměrná teplota v lednu 128 °C a v červenci 256 °C Členové Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria která by noví členové museli splnit kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky tzv Kodaňská kritéria politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Evropská unie má od roku 2013 28 členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel 2009; lidnatější jsou jen Čína 1 306 mil a Indie 1 080 mil Rozšířila se celkem sedmkrát Poprvé v roce 1973 o Dánsko Irsko a Spojené království Řecko se připojilo v roce 1981 následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986 V roce 1985 vystoupilo Grónsko když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko Rakousko a Švédsko V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko 1 července 2013 se stalo členem Chorvatsko Kandidátské země V současné době je šest kandidátských zemí stav k 4 červenci 2014 Albánie přihláška 2009 Island přihláška 2009 Makedonie přihláška 2004 Černá Hora přihláška 2008 Srbsko přihláška 2009 a Turecko přihláška 1987 ;Turecko O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již od padesátých let 20 století První asociační dohoda mezi Tureckem a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím byla uzavřena v roce 1963 Přihlášku ke členství v EU podalo Turecko roku 1987 ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny 3 října 2005 Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo zatím otevřeno 13 a uzavřena 1 < ref> Zastánci přijetí Turecka poukazují na to že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě Zároveň by přinesl také výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to že většinou území leží v Asii sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru a Arménií dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915 Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy a potlačování jejich práv Kritici přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako nejlidnatější země EU Německo ;Makedonie Prvním v přístupovém procesu Makedonie k Evropské unii bylo podepsání Stabilizační a asociační dohody s EU v roce 2001 Dohoda vstoupila v platnost v roce 2004 kdy také Makedonie podala oficiální přihlášku Po kladném doporučení Evropské komise byl Makedonii v roce 2005 udělen status kandidátské země ale oficiální přístupová jednání zatím nezačala Vyjednávání doposud probíhala spíše pomalu a především se soustředila na uvolňování vzájemného obchodu a od roku 2008 na odstranění vízové povinnosti pro občany Makedonie Vliv na pomalý průběh přístupových jednání měl zejména bilaterální spor Makedonie která se oficiálně jmenuje Bývalá Jugoslávská Republika Makedonie a Řecka o jméno země jež koliduje s názvem části řeckého území u hranice právě s Makedonií < ref> ; Island Island podal 16 července 2009 oficiální přihlášku do EU Evropská komise v rekordním čase žádost zpracovala a 24 února 2010 vydala zprávu o připravenosti Islandu ke vstupu do EU na jejímž základě doporučila Evropské radě udělit Islandu status kandidátské země a zahájit tak oficiální vyjednávání o členství Status kandidátského státu byl Islandu udělen 17 června 2010 Island je od roku 1994 členem Evropského hospodářského prostoru a od roku 2000 také Schengenského prostoru do svojí legislativy tedy již implementoval podstatnou část legislativy Evropské unie < ref> Vstup Islandu provázejí obavy ze sporů o legislativu upravující rybolov a dále bilaterální spory o zaplacení dluhů insolventní islandské internetové banky Icesave Nizozemsku a Spojenému Království obě země jsou členy EU a uhradily škody svým občanům kteří měli svoje finanční prostředky uložené v Icesave < ref> Zásadní motivací ke vstupu byl vliv mezinárodní ekonomické krize a snaha o vyrovnání se s jejími následky vstupem do EU a zejména rychlým přijetím eura V červnu 2013 po islandských volbách z dubna 2013 které vyhrály politické strany stavějící se negativně ke vstupu Islandu do EU prohlásil islandský ministr zahraničních věcí že Island jednostranně pozastavuje přístupové rozhovory Další postup bude záležet na výsledku plánovaného referenda < ref> ;Černá Hora Černá Hora podala přihlášku do EU 15 prosince 2008 Dohoda stabilizaci a přidružení vstoupila v platnost 1 května 2010 < ref> Status kandidátské země byl Černé Hoře oficiálně udělen 17 prosince 2010 ;Srbsko Srbsko se stalo kandidátem oficiálně 1 března 2012 ;Albánie Albánie získala status kandidátské země 24 června 2014< ref> Sousední země ;Norsko Norsko se dvakrát neúspěšně pokoušelo vstoupit do tehdejšího EHS v letech 1963 a 1967 bylo jeho přistoupení vetováno Francií stejně jako přistoupení dalších 4 zemí které byly součástí daného vyjednávání dále v letech 1972 do EHS a 1994 do EU se potom norští občané vyjádřili proti vstupu v referendech Norové se obávají ztráty suverenity hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu Norsko je bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu a existují určité obavy že by muselo neúměrně přispívat do finančních struktur EU na druhou stranu se dobrovolně angažuje v mnoha projektech a agenturách včetně těch které jsou součástí Unie v nichž vystupuje jako donor pro chudší části světa < ref> Norsko je i bez přímého členství v EU zapojeno do vícerých evropských integračních struktur Dokonce bylo jedním ze zakládajících členů Evropského sdružení volného obchodu díky němuž se stalo v roce 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru V roce 1996 společně s Islandem přistoupilo k Schengenské dohodě a od roku 2001 je plně participujícím členem Schengenského prostoru < ref> ;Švýcarsko Švýcarsko proslulo tradiční neutralitou zároveň je ale kontinentální zemí která je v současnosti obklopená Evropskou unií Díky těmto skutečnostem bylo a je nuceno balancovat mezi neutralitou a tlaky okolního vývoje V roce 1960 Švýcarsko spoluzaložilo Evropské sdružení volného obchodu a v roce 1972 dokonce uzavřelo s EHS bilaterální dohodu o volném obchodu Na začátku 90 let se Švýcarsko účastnilo jako člen ESVO vyjednávání o vytvoření Evropského hospodářského společenství které motivovalo Švýcarskou spolkovou vládu aby v roce 1992 podala přihlášku ke členství v EU následně ale v témže roce občané země zamítli vyjednávaní o EHP což vedlo i k ukončení snah o přistoupení k Unii Další období charakterizovalo uzavírání mnoha dvojstranných smluv mezi Evropskou unií a Švýcarskem jejich počet se vyšplhal až do řádu stovek z nichž nevýznamnější byly série prostě nazvané Bilaterální dohody I a II uzavřené v letech 1999 respektive 2004 Od roku 2009 člen Schengenského prostoru Instituce Základním principem fungování Evropské unie je sdílení pravomocí které byly dříve v kompetenci jednotlivých členských států Za tímto účelem vznikly společné instituce Jádro institucionálního rámce tvoří sedm orgánů Evropské unie které jsou vyjmenovány v čl 13 Smlouvy o Evropské unii Jedná se o Evropský parlament Evropskou radu Radu Evropské unie Evropskou komisi Soudní dvůr Evropské unie Evropskou centrální banku a o Účetní dvůr Kromě toho existují poradní a další instituce Evropská komise má sídlo v Bruselu budova Berlaymont ačkoliv některá oddělení jsou umístěny v Lucembursku V Bruselu sídlí rovněž Rada Evropské unie budova Justus Lipsius s výjimkou dubna června a října kdy se schůze rady koná v Lucemburku dále zde sídlí Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku budova Louise Weiss a hostuje dvanáct měsíčních plenárních zasedání včetně rozpočtového zasedání Evropský soudní dvůr hlavní soud účetní dvůr a Evropská investiční banka mají sídlo v Lucemburku Lucemburk také hostí Sekretariát Evropského parlamentu Evropská centrální banka má sídlo ve Frankfurtu budova Eurotower |Sídlem Evropské komise je Berlaymont v Bruselu SouborInstitutions europeennes IMG 4300jpg|Evropský parlament ve Štrasburku SouborEuropean council building in Brusselsjpg|Rada Evropské unie v Bruselu SouborCommittee of the Regionsjpg|Výbor regionů v Bruselu SouborEuropäische Zentralbank 9344323139 2jpg|Eurotower ve Frankfurtu SouborLuxembourg EU-Hauptstadt 08JPG|Instituce EU v Lucemburku < gallery> Evropský parlament Základní rámec činnosti Evropského parlamentu EP je vymezen v ustanovení čl 14 Smlouvy o Evropské unii Evropský parlament je zde vymezen jako subjekt jenž vykonává – společně s Radou – legislativní a rozpočtovou funkci Skládá se ze zástupců občanů Unie Po posledním rozšíření EU o Chorvatsko čítá Evropský parlament 766 členů ve volbách v roce 2014 bylo zvoleno 751 poslanců Členové EP jsou voleni na pětileté volební období ve všeobecných přímých tajných a svobodných volbách Institucionální vymezení EP se pak nachází v článcích 223 až 234 Smlouvy o fungování Evropské unie SFEU Sídlem EP je Štrasburk ale parlament zasedá také v Bruselu a Lucemburku Rada Evropské unie Rada Evropské unie dříve Rada ministrů zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni Její hlavní pravomocí je společně s Evropským parlamentem přijímání legislativy Evropská rada Evropská rada se skládá z hlav států a předsedů vlád členských států předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry kterými se má Unie ubírat Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti Lisabonská smlouva zřídila stálého předsedu Evropské rady který je volen na 25 roku Prvním předsedou byl Herman Van Rompuy kterého 1 prosince 2014 nahradil Donald Tusk Rada jedná v různých složeních Nejvyšší úrovní je Rada složená z ministrů jednotlivých států kteří se schází podle potřeby Další úrovní je Výbor stálých zástupců kde se schází zástupci členských států příp jejich zástupci Dalšími úrovněmi pak jsou výbory a pracovní skupiny Rada rozhoduje buď jednomyslně kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU Evropská komise Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku Komisaři nesmějí přihlížet k zájmům jednotlivých zemí Komise má výlučné právo iniciovat návrhy legislativy a dohlíží na dodržování zakládacích smluv EU Vypracovává návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody Na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře v současnosti je jich dvacet osm Předsedou komise je od listopadu 2014 Lucemburčan Jean-Claude Juncker Od roku 2014 smlouvy předpokládají snížení počtu komisařů na 2 3 počtu členských států a zavedení systému rotace Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů Sídlo má v Bruselu Soudní dvůr Evropské unie Soudní dvůr Evropské unie dbá nad jednotným výkladem evropského práva Má sídlo v Lucemburku Evropská centrální banka Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem která spolu s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank je měnovou bankou pro Eurozónu Evropský účetní dvůr Evropský účetní dvůr kontroluje hospodaření Unie Má sídlo v Lucemburku Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů jsou poradní a konzultativní orgány Evropské unie Jsou nápomocny Evropskému parlamentu Radě a Komisi V některých předepsaných oblastech a případech je jejich konzultace povinná Další instituce Evropská investiční banka poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice Sídlí v Lucemburku pobočky má v Athénách Lisabonu Londýně Madridu a Římě Evropský investiční fond pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům Sídlí v Lucemburku Evropský ombudsman se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU Sídlí ve Štrasburku Politiky Evropské unie Od Maastrichtské smlouvy se oblasti činnosti EU tzv politiky EU dělily do tzv tří pilířů Lisabonská smlouva toto dělení formálně zrušila ale fakticky částečně přetrvává v přechodných obdobích a specifických procedurách První pilíř nadstátní zastřešoval všechna tři dosavadní Společenství druhý a třetí pilíř zaváděly nové oblasti mezivládní spolupráce Druhý pilíř zahrnoval společnou bezpečnostní a zahraniční politiku třetí pilíř pak policejní a justiční spolupráci Lisabonskou smlouvou se dosavadní druhý a třetí pilíř přeměnily v další společné politiky EU Určitá výjimka zůstala v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky kde je zachována jednomyslnost členských států Ekonomika Evropská unie je největší světovou ekonomikou s HDP 118 biliónu euro v paritě kupní síly 2009 EU má dlouhodobě aktivní saldo běžného účtu platební bilance a nízkou inflaci zvláště v zemích bývalé „patnáctky; finanční krize roku 2008 ji však vážně postihla Mezi starými a novými zeměmi existují významné rozdíly v ekonomické vyspělosti i ostatních ekonomických ukazatelích Většina hospodářských aktivit je buď koordinována např sociální politika nebo je zcela v pravomoci institucí Evropské unie např obchodní politika Všechny státy Evropské unie jsou zapojeny do jednotného vnitřního trhu je zajištěn volný pohyb zboží osob služeb a kapitálu neexistují technické překážky obchodu rozdíly technických požadavků různé stupně ochrany duševního vlastnictví apod snížení administrativy v daňové oblasti Evropská měnová unie Devatenáct zemí EU Belgie Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Malta Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko a Španělsko je navíc členy eurozóny což znamená že na jejich území platí společná měna euro; další země ho plánují zavést Podmínkou pro přijetí eura jsou tzv konvergenční nebo Maastrichtská kritéria průměrná míra inflace země v období jednoho roku před prověřením o vstupu do závěrečného stadia nesmí převýšit o více než 15 procentního bodu průměrnou míru inflace tří zemí s nejnižší mírou inflace dlouhodobá nominální úroková míra nesmí v roce před prověřením země o možnosti vstupu do závěrečného stadia převýšit o více než 2 procentní body průměrnou úrokovou míru tří zemí s nejnižší mírou inflace deficit veřejných financí nesmí převýšit 3 % HDP a státní dluh nesmí převýšit 60 % HDP v době kdy bude EU prověřovat vstup do EMU kritérium státního dluhu se považuje za splněné pokud se podíl dluhu na HDP dlouhodobě snižuje měnový kurz členské země nesmí překročit rozpětí dané Evropským měnovým systémem ERM II a alespoň dva roky před prověřením možnosti vstupu do závěrečného stadia nesmí členská země devalvovat svou měnu oproti měnám ostatních členských zemí EU Financování a rozpočet EU Rozpočet Evropské unie je určen k financování politik EU administrativních výdajů evropských institucí a další účely Na rozdíl od národních rozpočtů musí být vždy vyrovnaný nepřipouští se tedy rozpočtové deficity Podle rozpočtového rámce na období 2007–2013 bude činit 105 % HDP Unie podíl výdajů národních rozpočtů na HDP členských států se přitom pohybuje okolo 40 % Návrh rozpočtu vypracovává Evropská komise a předkládá jej ke schválení Radě EU Evropský parlament je oprávněn návrh pozměnit Česká republika a Evropská unie Integrace do západoevropských struktur byla jedním z hlavních cílů Československa po sametové revoluci v roce 1989 První významnou změnou bylo otevření hranic a odstranění řady dovozních omezení Před Československem ale stál obtížný úkol transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní Již v roce 1989 byl založen fond PHARE jehož úkolem bylo pomáhat Polsku a Maďarsku při přechodu na tržní ekonomiku prostřednictvím finančních grantů a poradenství Postupně se jeho působnost rozšířila i na další státy bývalého východního bloku Československo k němu přistoupilo v roce 1990 Dle informací Ministerstva financí ČR zaplatila celkově Česká republika od svého vstupu do EU tedy od 1 května 2004 do 31 prosince 2012 3012 mld Kč oproti tomu získala 5512 mld Kč Celkově se tak Česká republika řadí mezi čisté příjemce s kladným saldem okolo 250 mld Kč< ref> Podle agentury STEM klesá od roku 2010 podíl lidí v Česku kteří pozitivně hodnotí fungování Evropské unie za efektivně fungující organizaci ji pokládá pouze 27 % občanů< ref> Asociační dohody V průběhu první poloviny 90 let byly s postkomunistickými státy uzavírány asociační dohody též dohody o přidružení nebo Eurodohody které sice nedávaly záruku přijetí do EU ale umožňovaly lepší politický dialog institucionální spolupráci a odstraňování obchodních bariér Evropská unie se zavázala snižovat svoje cla a kvóty rychleji než východní státy aby zmírnila dopady na jejich ekonomiky Po rozpadu Československa musela Česká republika podepsat novou asociační dohodu; vstoupila v platnost 1 února 1995 a na jejím základě se český premiér například mohl účastnit zasedání Evropské rady a resortní ministři se mohli 2× ročně účastnit zasedání Rady ministrů V první polovině 90 let se představitelé EU zdráhali dát závazný termín přistoupení postkomunistických zemí Na summitu v červnu 1993 byla ale schválena tzv Kodaňská kritéria určující podmínky vstupu Přístupová jednání Česká republika podala žádost o členství v EU 17 ledna 1996; vstup do EU byl jednou z priorit české zahraniční politiky s významnými dopady také na domácí politickou a ekonomickou situaci např nutnost postupné implementace acquis communautaire do českého právního řádu V červenci 1997 vydala Evropská komise Agendu 2000 která se stala základním metodologickým dokumentem pro přijímání nových členských zemí a obsahovala posudky nově přistupujících zemí ohledně plnění nutných podmínek členství v EU Na jejím základě EK doporučila zahájit přístupová jednání s Českou republikou Estonskem Kyprem Maďarskem Polskem a Slovinskem; ta začala v březnu 1998 I v následujících letech vydávala EK každoroční posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické právní politické i dalších oblastech Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi Bulharskem Litvou Lotyšskem Maltou Rumunskem a Slovenskem tzv Helsinská skupina skupina v niž byla i Česká republika se nazývala Lucemburská Kvůli zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání se celé acquis communautaire rozdělilo do 31 kapitol tzv screening – tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou Vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí členských států EU jednání vždy řídila předsednická země EU s kandidátskými zeměmi Pro vstup nových zemí byla důležitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003 která připravila evropské instituce na rozšíření V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; datem vstupu byl 1 květen 2004 Smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty stávajících členských zemí EU a Evropský parlament Některé přistupující státy ratifikovaly vstup do EU v parlamentu některé zvolily referendum včetně ČR kde v červnu 2003 hlasovalo pro vstup 773 % voličů volební účast byla 552 % Česká republika je plnoprávným členem Evropské unie s přechodnými obdobími vyjednanými v přístupové smlouvě omezení volného pohybu pracovních sil maximálně do roku 2011 v některých zemích netýká se např Spojeného království a Irska postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům 25 % v r 2004 30 % v r 2005 a 35 % v r 2006 omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci – občany EU 7 let a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU 5 let přechodné období do 31 12 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích přechodné období do 31 12 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí přechodné období do 31 12 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH trvalá výjimka pro sníženou sazbu DPH z produktů pěstitelského pálení množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí týkající se obalových odpadů čištění městských odpadních vod omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod Evropská komise přijala v červenci 2007 priority rozvoje České republiky specifikované v Národním strategickém referenčním rámci Ten určuje strategii čerpání finanční pomoci v souladu s Lisabonskou strategií ve výši 2669 miliard eur v období 2007 až 2013 Obyvatelstvo Demografie Evropské unie představuje vysoce zalidněnou a kulturně rozmanitou unii 28 členských států K 1 lednu 2009 žilo v Evropské unii celkem 4997 milionů obyvatel což by mohlo být v rámci celku vyrovnáno vstupem nových států do EU v horizontu příštích 20 let Nejlidnatějším členským státem je Německo s odhadovaným počtem 821 milionu obyvatel zatímco nejméně lidnatým členským státem je Malta se 400 tisíci obyvateli Porodnost je v EU nízká; v průměru připadá na jednu ženu 15 dítěte Nejvyšší je porodnost v Irsku kde je 169 ‰ a ve Francii kde je 13 ‰ Nejnižší porodnost má v EU Německo s 82 ‰ Náboženství EU má významnou náboženskou rozmanitost která se zrcadlí v rozmanitosti dějin a kultury Nominální většina obyvatel vyznává křesťanství převážně římský katolicismus protestantství a pravoslaví Navzdory tomu ne všechny státy EU mají křesťanské většiny v Česku a Estonsku mají například většinu ateisté Nedávný příliv přistěhovalců do bohatých států EU s sebou přinesl množství různých náboženství která dotyční vyznávali ve svých rodných vlastech Patří mezi ně islám hinduismus buddhismus sikhismus a Bahá'í Judaismus má v Evropě dlouhou historii a Židé žili pokojně s ostatním obyvatelstvem po celá století navzdory stoletím kdy byli Židé diskriminováni perzekvováni a nakonec na nich byla spáchána genocida v podobě holocaustu V Evropě má rovněž tradici sekularismus který přispěl k vzestupu ateismu a agnosticismu Jazyk Každý z úředních jazyků 28 členských zemí má status oficiálního jazyku Evropské unie V současnosti tak má EU celkem 24 úředních jazyků nejnovějšími úředními jazyky jsou irština bulharština rumunština a úplně poslední chorvatština Nejvíce používaným jazykem EU je angličtina kterou hovoří na 51 % obyvatel unie Tento vysoký podíl je dán tím že 38 % občanů EU používá angličtinu jinak než jako svůj mateřský jazyk tj buď druhý jazyk nebo cizí jazyk Nejvíce používaným mateřským jazykem je němčina kterou mluví 18 % obyvatel EU Kultura Titul Evropské hlavní město kultury je vždy na jeden rok propůjčován Evropskou unií jednomu či více evropským městům která tak mají po celý rok možnost představit Evropě svůj kulturní život a jeho rozvoj Původně byla tato města volena na základě kulturní historie naplánovaných akcích a schopnosti projekt podpořit finančními prostředky a infrastrukturou Odkazy Reference Související články Euro Evropský rok občanů Evropské ministáty a Evropská unie Evropské společenství Fondy Evropské unie Vzdělávací programy EU Literatura FIALA P PITROVÁ M Evropská unie Brno CDK 2003 BRDEK M JÍROVÁ H Sociální politika v zemích EU a ČR Praha CODEX Bohemia 1998 BRŮŽEK A Evropská měnová integrace Praha VŠE 1996 CIHELKOVÁ E Vnější ekonomické vztahy Evropské unie Praha C H Beck 2003 CIHELKOVÁ E JAKŠ J A KOL Evropská integrace – Evropská unie Praha VŠE 2004 JAKŠ J Quo Vadis Evropská unie Praha ETC Publishing 1998 NEUMANN P LUKÁŠ Z Společná zemědělská politika EU – Regionální a strukturální politika EU Praha VŠE 2000 PELTRÁM A KOŘÍNKOVÁ K Rozvoj transevropské dopravní sítě Praha Nadatur 1997 PELTRÁM A Transevropské sítě Praha Nadatur 1997 SVOBODA P Právo vnějších vztahů Evropské unie Praha Linde Praha 1999 TICHÝ L ARNOLD R A KOL Evropské právo Praha C H Beck 1999 TÝČ V Základy práva Evropské unie pro ekonomy Praha Linde 2004 ISBN 80-7201-478-1 BALANYÁ B DOHERTY A HOEDMAN O MA´ANIT A WESSELIUS E '' nakl paradigmask 2003 311 stran Externí odkazy oficiální portál Evropské unie informační portál Odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR informační portál o Evropské unii přehledy informací a zpravodajství Přehled organizací Evropské unie YouTubecom eutube Ferdinand I Habsburský 10 března 1503 Alcalá de Henares – 25 července 1564 Vídeň byl německý král od 1531 římský císař od 1556 český a uherský král od roku 1526 a rakouský arcivévoda Jeho rodiči byli Habsburk Filip I Sličný a španělská infantka Jana Šílená Starší bratr Karel V se stal roku 1516 španělským králem a 1519 římským císařem Ferdinandovou manželkou byla česká a uherská princezna Anna Jagellonská Měli spolu patnáct dětí mimo jiné Ferdinandova nástupce Maxmiliána II Dětství Ferdinand I se narodil 10 března 1503 na zámku Alcalá de Henares 40 km od Madridu jako druhorozený syn kastilského spolukrále a burgundského vévody Filipa I Sličného a kastilské královny Johany Jany Šílené Dětství prožil ve Španělsku Roku 1506 zemřel Ferdinandův otec Filip U matky která byla v té době jedinou dědičkou svých rodičů vládců nedávno sjednocených španělských království Kastilie a Aragonie se projevovala duševní choroba Její otec aragonský král Ferdinand II ji shledal neschopnou vlády a nechal izolovat Postaral se pak o zabezpečení a výchovu jejích dětí Ferdinand byl od dětství veden k přísně katolickému životu a k respektování habsburských rodových idejí Spolu s myšlenkami jednoho z největších renesančních učenců Erasma Rotterdamského měl tento fakt největší význam pro formování Ferdinandovy osobnosti V roce 1516 zemřel Ferdinand II Aragonský V životě třináctiletého Ferdinanda to znamenalo zásadní zvrat V příštím roce přijel do Španělska jeho starší bratr Karel který dosud vyrůstal v Nizozemí aby se ujal vlády Bratři se tehdy setkali poprvé v životě Jejich vztah neoplýval vzájemnou sympatií a důvěrou nicméně v budoucnu postupovali ve shodě při prosazování společných zájmů habsburského rodu Karel který byl po vleklých jednáních přijat jako španělský král rozpustil Ferdinandův dvůr a poslal mladšího bratra k tetě Markétě do Nizozemí Bratři Karel a Ferdinand založili španělskou a rakouskou větev rodu Rakouský arcivévoda Na začátku roku 1519 zemřel druhý Ferdinandův děd císař Maxmilián I Habsburský Ten byl jediným vládcem v rakouských zemích Rakousko nebylo tehdy jednotným státem ale jednalo se o samostatná knížectví které spojovala vláda příslušníků rodu Habsburků Maxmilián ve své závěti nestanovil jak mají být tyto země rozděleny V Rakousku tehdy ještě nebyl ustanoven princip primogenitury Nastala tedy jednání Roku 1520 Ferdinand získal wormskou smlouvou Horní a Dolní Rakousy Korutany Štýrsko a Kraňsko Vláda v ostatních zemích včetně bohatého Tyrolska připadla Karlovi Ten se zároveň stal králem Svaté říše římské a od roku 1530 císařem Aby se mohl plně věnovat vládě ve Španělsku a v Říši jmenoval Ferdinanda svým místodržícím v ostatních rakouských zemích V nich mu Karel přenechal vládu až v roce 1522 Tím došlo k rozdělení rodu Habsburků na starší španělskou větev Karel a mladší rakouskou větev Ferdinand a Ferdinand se stal opět jediným vládcem Rakouska Když Ferdinand dorazil v roce 1521 do Vídně nesetkával se zpočátku se sympatiemi Byl vnímán jako cizinec Španěl a neuměl německy Šlechta navíc využila dvouletého bezvládí k posílení moci Ambiciózní arcivévoda se však ujal vlády s velkým odhodláním Hned na počátku musel čelit vzpouře stavovské opozice kterou se mu však podařilo potlačit pomocí represí namířených především proti městům V roce 1522 pak byli odsouzeni a popraveni vůdci vzpoury tzv „krvavý soud ve Vídeňském Novém Městě Rázným postupem Ferdinand upevnil svoji moc Po nastoupení vlády musel zahájit hospodářské reformy které krátce před smrtí slíbil Maxmilián kvůli nutnosti řešení vážné hospodářské situace Mimo jiné provedl v Rakousku peněžní reformu a zavedl jednotnou měnu V letech 1524–1525 probíhalo v německé části říše selské povstání Zasáhlo i některé části Rakouska S pomocí šlechty se Ferdinandovi podařilo povstání ve Štýrsku potlačit silou V Tyrolsku bylo nutné postupovat více diplomaticky ale i tam se podařilo díky ústupkům dosáhnout zklidnění situace Ferdinandovi se tedy podařilo udržet jednotnost rakouských zemí Tvůrce habsburské monarchie Roku 1515 jeho děd – císař Maxmilián I a český a uherský král Vladislav Jagellonský dohodli sňatkovou smlouvu podle níž se jeden z Maxmiliánových vnuků až později bylo určeno že to má být Ferdinand měl stát manželem Vladislavovy dcery Anny a zároveň Vladislavův syn Ludvík se měl oženit s Ferdinandovou mladší sestrou Marií Svatba Ferdinanda a Anny se konala o šest let později 26 května 1521 Důležitost sňatku s Annou se ukázala po bitvě u Moháče v srpnu 1526 kdy zahynul Annin bratr český a uherský král Ludvík Jagellonský aniž zanechal potomka Ferdinand coby manžel jeho sestry začal usilovat o český a uherský trůn Česká koruna Dalo se očekávat že mezi kandidáty pro českou korunu bude figurovat i jméno Ferdinanda Habsburského který tak bude uplatňovat dědičné nároky vyplývající ze sňatku s Annou Jagellonskou Zájemců o českou korunu bylo ovšem více vedle polského krále a litevského knížete Zikmunda I Starého nejbližšího mužského příbuzného Ludvíka Jagellonského se v pozdějších písemných pramenech objevují dokonce i jména předních českých politiků té doby Zdeňka Lva z Rožmitálu a Vojtěcha z Pernštejna Jednoznačně nejsilnější pozici měl Ferdinand Habsburský V Čechách část šlechty odmítala uznat dědické nároky Ferdinandovy manželky Zemské stavy si ještě od Vladislava Jagellonského vymínily že sňatek Ferdinanda a Anny musí potvrdit zemský sněm a tím mít poslední slovo při výběru budoucího možného vládce Ferdinand se tuto kličku pokusil obejít několika způsoby Nejdříve žádal Karla V aby mu udělil české země v léno což ale římský císař udělat nemohl Proto se tedy pokusil o český trůn ucházet na základě dědického principu nakonec ale musel přistoupit na svobodnou volbu nového panovníka na mimořádném sněmu 23 října roku 1526 byl Ferdinand s podporou skupiny šlechticů v jejichž čele stál Adam I z Hradce zvolen českým králem především kvůli zoufalému stavu státní pokladny české stavy evidentně nevěděly a asi ani nemohly vědět o špatném stavu Ferdinandovy pokladny v té době Určitý vliv měla i prestiž habsburského rodu a vyšší šlechtě byl určitě sympatický Ferdinandův postoj k městskému stavu Část panstva byla také nespokojena s dosavadní slabou královskou mocí Konečně nebylo možné opomenout tureckou hrozbu která teď po bitvě u Moháče vyvstala jako velmi reálná Součástí volby byl Ferdinandův slib že bude dodržovat kompaktáta bude respektovat svobodu českých stavů a přenese své sídlo do Prahy Českým králem byl Ferdinand korunován 24 února roku 1527 Z inauguračních slibů ovšem nakonec nesplnil téměř nic Uherský král V Uhersku byl Ferdinandovým soupeřem sedmihradský vévoda Jan Zápolský kterého většina uherských stavů 10 listopadu 1526 zvolila svým králem Uherským králem se sice stal i Habsburk když se nechal hrstkou svých přívrženců 16 prosince zvolit v Bratislavě zdaleka však neměl v Uhrách takovou podporu jako Zápolský Zápolský byl podporován Osmanskou říší která od 2 poloviny 15 století pronikala do Evropy Turci dvakrát v r 1529 a 1532 ohrozili Vídeň Ferdinand si ovšem kromě titulu uherského krále udržel vládu v západním Uhersku v Chorvatsku a na dnešním Slovensku Římský císař 5 ledna 1531 byl Ferdinand I Habsburský zvolen v Kolíně nad Rýnem římským králem a korunován v katedrále Panny Marie v Cáchách jen o šest dní později Stal se postupně nástupcem svého bratra Karla V který se uchýlil do ústraní na postu římského císaře pak od roku 1556 K Ferdinandovu povýšení do této hodnosti došlo po letech Karlova váhání zda ponechat římský a španělský trůn v rukou svých potomků nebo je rozdělit Na přelomu středověku a novověku se tak z Habsburků stala především díky promyšlené sňatkové politice ale také nesplněným slibům jedna z nejmocnějších panovnických dynastií vůbec Ferdinand I usiloval za své dlouhé vlády o pevné spojení svých zemí a centrální řízení Jako protiváhu omezení českých a uherských zemských úřadů založil roku 1527 ve Vídni centrální úřady tzv Hofstaatsordnung Habsburská monarchie vzniklá spojením rakouských habsburských držav českých zemí a Uherska přečkala všechny otřesy až do roku 1918 Ferdinand I jako český král Ferdinand byl zastáncem absolutismu což byl trend rozšiřující se v té době po celé Evropě a tak se logicky dostal do střetu s českým stavovským státem Habsburkové ve své politice prosazovali katolické vyznání ale většina obyvatel českých zemí se hlásila k husitství luteránství a k Jednotě bratrské Ferdinand nakonec městům omezoval privilegia a navíc na nich vyžadoval příliš vysoké daně V letech 1546–1547 došlo k prvnímu protihabsburskému povstání v českých zemích Ve Svaté říši římské v té době probíhala šmalkaldská válka mezi katolíky a luterány Císař Karel V požádal bratra Ferdinanda I o pomoc a ten bez souhlasu zemského sněmu svolal zemskou hotovost k tažení za hranice země Čeští šlechtici však vypověděli králi poslušnost a vytvořila se měšťansko-šlechtická opozice která ale byla potlačena Ferdinand odebral městům politická práva a ta musela odevzdat všechny střelné zbraně a zbourat hradby Projevem vzestupu panovnické moci v Čechách a ignorance českých stavů bylo podřízení zemské správy nově jmenovanému místodržiteli kterým se stal Ferdinandův druhorozený syn Ferdinand II Tyrolský Za Ferdinandovy vlády také přicházejí do Čech v rámci rekatolizace jezuité 1556 Znovu nechal obsadit úřad pražského arcibiskupa 1561 Přesto si Ferdinand I uvědomoval důležitost smíru mezi katolíky a staroutrakvisty a roku 1564 požádal Tridentský koncil o udělení výjimky pro České země tedy povolení přijímání podobojí nekatolíkům Koncil přenechal rozhodnutí papeží Piu IV který výjimku roku 1564 povolil Jak problematickou cenu mělo toto žalostně opožděné stvrzení jedné části kompaktát dosvědčuje nejlépe žádost stavů na sněmu roku 1567 o vypuštění kompaktát z privilegií zemských jíž také bylo vyhověno Rakousko-česko-uherské soustátí původně vzniklo jen jako personální unie ale o téměř století později se začalo přetvářet v centralizovanou absolutistickou monarchii Ferdinand I Habsburský zemřel 25 července roku 1564 ve Vídni a je pohřben v chrámu sv Víta v Praze vedle své manželky Své země rozdělil mezi syny Maxmiliána II české země Uhersko Rakousy Ferdinanda Tyrolského Tyrolsko a tzv přední země a Karla Štýrského Štýrsko Korutany Kraňsko Potomci S manželkou Annou Jagellonskou 1503–1547 která zemřela po porodu nejmladší dcery Johany na horečku omladnic měl 15 dětí Alžběta 1526–1545 polská královna ∞ 1543 král Zikmund II August Maxmilián II 1527–1576 císař Svaté říše římské a král uherský český … ∞ 1548 infantka Marie Španělská dcera císaře Karla V Anna 1528–1590 bavorská vévodkyně ∞ 1546 vévoda Albrecht V Ferdinand II 1529–1595 rakousko-tyrolský arcivévoda ∞ 1557 Filipína Welserová dcera kupce Františka Antona Welsera ∞ 1582 princezna Anna Kateřina Gonzagová dcera vévody Viléma I Ferdinandova neteř Marie 1531–1581 vévodkyně z Jülichu-Kleve-Bergu ∞ 1546 vévoda Vilém Bohatý Magdalena 1532–1590 zakladatelka 1563 a představená ústavu šlechtičen v tyrolském Hallu Kateřina 1533–1572 vévodkyně z Mantovi-Montferratu a pozdější polská královna ∞ 1549 vévoda František III Gonzaga ∞ 1553 polský král Zikmund II August Eleonora 1534–1594 vévodkyně z Mantovi-Montferratu ∞ 1549 vévoda Vilém I Gonzaga Markéta 1536–1566 od roku 1563 jeptiška v Hallu Jan 1538–1539 rakouský arcivévoda Barbora 1539–1572 vévodkyně z Ferrary – 1565 vévoda Alfons II d'Este Karel II 1540–1590 štýrský arcivévoda ∞ 1571 princezna Marie Anna Bavorská dcera vévody Albrechta V Karlova neteř Uršula 1541–1543 rakouská arcivévodkyně Helena 1543–1574 jeptiška v Hallu Johana 1547–1578 toskánská velkovévodkyně ∞ 1565 velkovévoda František I Medicejský Vývod z předků Odkazy Reference Literatura Biografický slovník českých zemí 16 sešit Ep–Fe Praha Academia ; Historický ústav AV ČR 2013 136 s ISBN 978-80-200-2292-9 Academia ; ISBN 978-80-7286-215-3 Historický ústav AV ČR S 119–122 Související články Země Koruny české za vlády Ferdinanda I Rada nad apelacemi Externí odkazy Fezzán je historický region v jihozápadní Libyi Kde byl do revoluce v roce 1969 jeden z jejích správních celků a do roku 1963 i jeden ze tří částí federace tvořící Libyi Historie Ve starověku byla oblast Fezzán centrem městské civilizace Garamantes v roce 19 př n l se pak stala součástí Římské říše pod názvem Phazania Většina obyvatelstva tehdy konvertoval ke křesťanství Po nájezdech Vandalů do severní Afriky v 5 století získal Fezzán nezávislost V roce 666 ale oblast ovládly arabské kmeny a pod Arabskou říší zůstal Fezzán až do 10 století kdy se znovu osamostatnil V následujících stoletích se oblast střídavě dostávala pod cizí nadvládu a získávala nezávislost Např ve 13 století by Fezzán připojen k říši Kanem V období od 16 do počátku 19 století bylo toto území pod nadvládou dynastie Bani Muhammad původem z Maroka Až v roce 1842 byl anektován Osmanskou říší V letech 1913-1915 byla tato převážně pouštní oblast obsazena italskými jednotkami a po 1 světové válce se stala součástí kolonie Italská Libye Od roku 1938 v rámci provincie Libyjská Sahara Během 2 světové války byla oblast obsazena francouzskými vojsky Pod francouzskou správou zůstal Fezzán až do roku 1951 kdy se stal spolu s Kyrenaikou a Tripolskem součástí samostatné Libye V roce 1963 bylo zrušeno federativní uspořádání Obyvatelstvo Populace je převážně arabského původu najdeme zde ale také berberské a černošské obyvatelstvo Většina z necelých 200 000 obyvatel Fezzánu je soustředěna v pouštních oázách v centrální oblasti a na jihu zvláště ve městech Marzuq a Sabha Klimatické podmínky Pro tuto oblast je typické extrémní klima Velmi horká léta zde střídají mrazivé zimy Srážky jsou vzácné a nepravidelné Sídla Mezi největší města patří saharské oázy Marzuq Sabha Brak a Zawilah Suroviny Oblast Fezzán je známá pro pěstování datlovníku jehož miliony stromů pokrývají několik stovek hektarů v jednotlivých oázách Pěstuje se zde mnoho různých druhů datlových palem Jen v oáze Murzuk najdeme více než 30 odrůd Mezi nejvyhlášenější patří Tillis Tuati a Auregh Produkci datlí doplňují obiloviny ovoce a zelenina Najdeme zde také velké ropné ložisko v oblasti Marzūq Externí odkazy Filipíny oficiálně známé jako Filipínská republika jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii jehož hlavním městem je Manila Rozkládají se na 7107 ostrovech v západním Tichém oceánu S žádným státem nesdílejí pozemní hranici Mořské úžiny je dělí od Tchaj-wanu na severu od Malajsie Sabah na jihozápadě a Indonésie Sulawesi na jihu Filipíny jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě s 98 miliony obyvateli 2013 Filipínská ekonomika je 47 největší na světě a jejích hrubý domácí produkt HDP činil v roce 2008 nominálně 1686 miliard amerických dolarů Odhaduje se že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců Filipíny dříve španělská a posléze americká kolonie jsou jednou ze dvou převážně katolických zemí v Asii druhou je Východní Timor Existuje zde množství menšinových náboženských skupin vyznávajících islám buddhismus hinduismus a další víry Na filipínských ostrovech lze nalézt četná etnika a kultury Dějiny Ve středověku byly Filipíny rozdrobené na řadu drobných knížectví v jejichž čele stáli rádžové vesničtí předáci se nazývali dato V 15 století se zde začal hlavně z Bruneje šířit islám Suluské ostrovy Mindanao Španělská nadvláda V roce 1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovy Fernão de Magalhães V roce 1565 se staly španělskou kolonií Španělská Východní Indie spolu s Marianami a Karolínami Ve 2 polovině 19 století zesilovaly snahy místních obyvatel o získání nezávislosti První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné Národním hrdinou který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník dr José Rizal Americká nadvláda Po španělsko-americké válce v roce 1901 se Filipíny staly kolonií Spojených států amerických V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv omezená autonomie Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia Philippine Commonwealth statut podobný dnešnímu Portoriku které ale přerušila válka Na jejím počátku byly Filipíny obsazeny Japonci kteří zde zřídili loutkový stát V roce 1944 zahájili Američané znovudobývání Filipín Nezávislost Roku 1946 získala země nezávislost V letech 1966–1986 zde diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy Po jeho svržení jsou voleni prezidenti kteří jsou hlavou státu Ze 14 prezidentů byly 2 ženy Corazon Aquinová a Gloria Macapagal-Arroyová Geografie Filipíny jsou souostroví skládající se ze 7107 ostrovů na celkové ploše 300 tisíc km2 Nacházejí se mezi 116 a 126 stupněm východní délky a 4 a 21 stupněm severní šířky a z východu je ohraničuje Filipínské moře ze západu Jihočínské moře a z jihu Celebeské moře Několik set kilometrů jihozápadně se nachází ostrov Borneo a severně od Filipín se nachází Tchaj-wan Jiho-jihozápadně se nacházejí ostrovy Moluky a Celebes a východně se nachází Palau Filipíny se dělí do tří ostrovních skupin Luzon Visayas a Mindanao Přístav Manila v části Luzon je hlavním a druhým největším městem země Většina hornatých ostrovů je vulkanického původu a jsou pokryty tropickým lesním pralesem Nejvyšší hora Apo která se nachází v části Mindao měří 2954 m n m Je zde mnoho aktivních sopek jako například Mayon Volcano Pinatubo či Taal Volcano Ostrovy se nachází v tajfunovém pásmu západního tichomoří a každý rok zde udeří na devatenáct tajfunů Filipíny se nacházejí v severozápadním vnějším okraji pacifického ohnivého kruhu a jsou tak častým místem seismické a vulkanické aktivity Každý den proběhne na 20 zemětřesení z nichž většina je natolik slabá že je není možné pocítit Poslední velké zemětřesení proběhlo v roce 1990 Nejdelší filipínskou řekou je Mindanao 551 km To znamená že řeky v zemi jsou krátké mají ale rychlý spád I přes tento dobrý předpoklad nejsou příliš často využívané k zisku elektrické energie je vybudováno pouze několik vodních elektráren Flóra a fauna Celkem 36 % rozlohy země zaujímají původní lesy Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy Ve vyšších oblastech převládají borové lesy na pobřeží rostou mangrovy Typickým zástupcem živočišné říše jsou opice ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí Podnebí Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 265 °C Na Filipínách existují tři roční období „Tag-init či „Tag-araw teplé období nebo léto od března do května „Tag-ulan období dešťů od června do listopadu a „Tag-lamig chladné období od prosince do února Podnebí ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění Jihozápadní monzun od května do října je známý jako „Habagat a suché větry severovýchodního monzunu od listopadu do dubna jsou známé jako „Amihan< ref> Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším květen Teplota a vlhkost dosahují maxima v dubnu a květnu Manila a většina nížinatých oblastí jsou od března do května prašná s velmi teplým počasím V tomto období teplota zřídkakdy klesne pod 37 °C a teplota u moře jen vzácně klesne pod 27 °C Roční úhrn srážek dosahuje v hornatých oblastech východního pobřeží 5000 mm zatímco v některých údolích se jedná o hodnoty pod 1000 mm Velké nebezpečí představují tajfuny které jsou zde poměrně časté Tajfuny Na Filipínách jsou označovány jako baguio psáno také bagio vaguio bagyo podle města Baguio kde během bouře v roce 1911 napadlo za jeden den 1168 cm srážek Ve dvacátém století zasáhla Filipíny řada tropických bouří které pokaždé způsobily velké ztráty na životech a materiální škody V říjnu 1970 se územím přehnal tajfun Sening který zničil řadu měst přičemž rychlost větru dosahovala až 275 km h což bylo nejvíc v zaznamenané historii Na podzim 1991 zasáhla Filipíny tropická bouře Uring která přes relativní slabost rychlost větru 95 km h způsobila rozsáhlé záplavy a počtem obětí odhadem až 8 tisíc překonala všechny dosavadní bouře Mezi zničenými městy byl Tacloban či Guiuan v provincii Leyte problémem zůstává i bezpečnost Vláda a politika Filipíny jsou zastupitelskou demokracií prezidentskou republikou Filipíny jsou unitární stát mimo Autonomní region Muslimské Mindanao Prezident je hlava státu i hlava vlády a vrchní velitel je volen přímou volbou na 6 let Bikamerální Kongres se skládá z horní komory Senátu Filipín a komory dolní Sněmovny reprezentantů Filipín která je volena na 3 roky Administrativní členění Geograficky se 7 tisíc filipínských ostrovů dělí do 3 skupin ostrovů Luzon Visayas a Mindanao Ty se dále dělí na 17 regionů 81 provincií 131 měst 1497 obcí a 41994 malých obcí zvaných barangay Dne 24 července 2006 oznámila tehdejší filipínská prezidentka Gloria Macapagal-Arroyo návrh na vytvoření pěti ekonomických superregionů zaměřených na hospodářské přednosti jednotlivých oblastí Ekonomika Nerostné bohatství Co se nerostného bohatství týče jsou Filipíny velmi bohaté Nachází se zde naleziště rud železa mědi zinku olova manganu chromu zlata stříbra rtuti a kobaltu Jsou zde i ložiska dvou důležitých paliv ropy a černého uhlí Zemědělství Zemědělstvím se živí asi 40 % obyvatel Zemědělská půda zaujímá asi 34 % území státu Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma Zpracováním dužiny jejich plodů kokosové ořechy se vyrábí tzv kopra Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě Ještě se zde pěstují ananasy banány batáty cukrová třtina kakao kaučukovník káva kukuřice mango maniok rýže a tabák Zemědělství převládá nad průmyslem Průmysl Filipíny patří k rozvojovým zemím Donedávna zde převládala tradiční odvětví průmyslu – průmysl potravinářský textilní dřevařský a částečně chemický Od 70 let 20 století začíná na významu nabírat strojírenství Významnými odvětvími strojírenství se stala výroba videorekordérů televizorů a radiomagnetofonů a montáž automobilů Největším průmyslovým centrem země je hlavní město Manila zde je soustředěno téměř 90% veškerého filipínského průmyslu Demografie Drtivou většinu populace ostrovů tvoří Filipínci 96% Zbytek tvoří nespočitatelné menšiny např Číňané Obyvatelé mají svá sídla především v pobřežních nížinách Střední délka života mužů je asi 653 let u žen asi 711 let Spolu s Východním Timorem vyznávají jako jediní v jihovýchodní Asii převážně křesťanství Největší města Quezon 22 mil obyvatel Manila hlavní město 106 mil obyvatel i s aglomeracemi Caloocan – 12 mil obyvatel Davao – 12 mil obyvatel Cebu – 730 000 obyvatel Zamboanga – 620 000 obyvatel Bacolod – 430 000 obyvatel Zajímavosti Oblíbenou zábavou místních obyvatel jsou kohoutí zápasy Název sopky Apo se často vyskytuje v křížovkách Pražské jezulátko Bambino di Praga je dobře známo na Filipínách Je tam ctěnou náboženskou ikonou známou jako Santo Niño Na velikonoce se na Luzonu poblíž Manily nechávají domorodci dobrovolně zaživa ukřižovávat někteří to absolvovali i několikrát Související stránky Římskokatolická církev na Filipínách Seznam ostrovů Filipín Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Forenzní vědy jsou vědy které se aplikují při vyšetřování a dokazování v trestních i civilních řízeních před státními orgány Jde o postupy vedoucí k prokázání identity osob pravosti listin a podobně Souhrn těchto věd se někdy zkráceně označuje jako forenzika z angl forensics Etymologie Forenzní z lat forensis soudní od forum veřejné prostranství kde se konaly soudy znamená soudní a obvykle označuje postupy a vědy související s vyšetřováním a soudním dokazováním zejména v trestních záležitostech Stručný přehled forenzních věd Daktyloskopie je metoda určování identity pomocí otisků prstů Forenzní antropologie se zabývá zejména identifikací koster lebek a chrupu Forenzní balistika se snaží identifikovat zbraň hlavně pomocí stop na projektilu Forenzní entomologie se zabývá určováním doby trestného činu pomocí hmyzu a jeho stádií vývoje na místě činu Forenzní chemie identifikuje různé látky například jedy Forenzní medicína čili soudní lékařství se snaží stanovit čas a příčiny smrti nebo poškození Forenzní psychologie posuzuje psychologii podezřelých osob Forenzní genetika identifikuje osoby či stopy z místa činu na základě analýzy DNA Forenzní písmoznalectví identifikuje osoby podle jejich ručního písma Kromě toho se pro forenzní účely aplikují i různé další vědy podle povahy problému Forenzní fotografie Dějiny Nejstarší zmínka o aplikaci vědy pro odhalení podvodu je v pověsti o Archimédovi † 212 př n l který zjistil specifickou hmotnost údajně zlaté koruny a dokázal že není zlatá Arabský příběh vypráví o kupci který měl vyšetřit vraždu srpem; nechal přinést všechny srpy ve vesnici a na jeden se slétly mouchy Čínskou příručku vyšetřování napsal roku 1248 Song Ci Mezi průkopníky forenzních věd v Evropě patřil francouzský dvorní lékař a chirurg Ambroise Paré 1510-1590 a koncem 18 století vyšlo několik pojednání o forenzním a policejním lékařství Mezníkem v dalším vývoji forenzních věd byl objev mikroskopu daktyloskopie a identifikace osob a stop z místa činu pomocí analýzy DNA V populární kultuře Série CSI Crime Scene Investigation je taktéž založena na detailním zjišťování trestných činů a otisků prstů za pomocí moderních analytických přístrojů a použití forenzní vědy – tato série pomohla dotvořit CSI efekt Odkazy Související články Daktyloskopie Kriminalistika Literatura M Balíková Forenzní a klinická toxikologie Laboratorní toxikologická vyšetření Praha Galén 2004 143 s ISBN 80-7262-281-1 L Čírtková Forenzní psychologie Plzeň Čeněk 2004 431 s ISBN 80-86473-86-4 Netík Netíková Hájek Psychologie v právu úvod do forenzní psychologie Praha Beck 1997 140 s ISBN 80-7179-177-6 P Alexandr a kolektiv Forenzní ekotechnika Brno CERM 2010 625 s ISBN 978-80-7204-681-2 Reference Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie Externí odkazy Federal Bureau of Investigation forenzní antropometrie Francouzi jsou příslušníci západoevropského národa žijícího na území dnešní Francie historicky keltského latinského a germánského původu Hovoří francouzským jazykem francouzštinou který náleží do románské jazykové skupiny Podle francouzské ústavy je Francouzem každý občan Francouzské republiky bez ohledu na jeho původ rasu nebo náboženství Tato definice francouzského národa která má svůj původ ve velké francouzské revoluci se liší od ostatních evropských národů které se definují na základě etnické příslušnosti Reference Externí odkazy Ghana Republika Ghana je stát v západní Africe Sousedí na severu s Burkina Faso na východě s Togem na západě s Pobřežím slonoviny jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu Hlavním městem je Accra Historie Ghana byla postupně kolonizována již od roku 1470 kdy se na pobřeží usídlili Portugalci a postavili zde první z mnoha pevností Na konci 17 století vznikla v severní části mocná a bohatá Ašantská říše která až na konci třetí ašantsko-britské války v roce 1901 podlehla britskému imperialismu Do roku 1957 byla Ghana državou Velké Británie pod názvem Zlaté pobřeží Stala se první kolonií v subsaharské Africe která získala nezávislost 6 března 1957 a jejím prvním prezidentem se stal Kwame Nkrumah Byl vůdčí osobností panafrikanismu a byl jedním ze zakladatelů mezivládní Organizace africké jednoty kterou v roce 2002 vystřídala Africká unie Nkrumah byl svržen v ozbrojeném státním převratu v roce 1966 poté co do značné míry opustil cestu demokratického vládnutí Vláda vzešlá z demokratických voleb v roce 1969 však nebyla schopná čelit narůstajícím hospodářským obtížím Prezident Edward Akufo-Addo jakož i vláda Kofiho Busii byli svrhnuti nenásilným převratem v roce 1972 V následujících letech proběhlo několik pučů a v roce 1981 začala vláda diktátora Jerryho Rawlingse který pozastavil platnost ústavy a zakázal politické strany V důsledku hospodářského úpadku stovky tisíc obyvatel odešlo hledat obživu do sousedních států Začátkem devadesátých let přistoupil Rawlings k liberalizaci poměrů a byla vyhlášena nová ústava V roce 1992 byl pak Rawlings ve svobodných volbách zvolen prezidentem a byl zvolen i podruhé v roce 1996 Ústava nedovolovala třetí funkční období a proto Rawlingsova strana Národní demokratický kongres zvolila jako kandidáta dosavadního viceprezidenta Johna Atta Millse Volby vyhrál jeho protikandidát John Kufuor z opoziční Nové vlastenecké strany Ve volbách roku 2004 se opakovalo jeho volební vítězství Z voleb v roce 2009 vyšel vítězně JA Mills Od demokratizace v roce 1992 tak došlo dvakrát k předání moci mezi dvěma opozičními stranami což svědčí o stabilitě demokracie v Ghaně Geografie Jedná se o převážně nížinnou oblast jejích hlavní osu tvoří řeka Volta Nejvyšší bod s nadmořskou výškou 883 m se nachází v Tožské vrchovině na hranicích s Togem Sever země se vyznačuje tropickým vnitrozemským klimatem jih vlhkým rovníkovým klimatem Většině území státu vévodí savany jižní části pak deštné lesy Na jihu se v průběhu roku vyskytují dvě období dešťů květen-červen a srpen-září; na severu je pouze jedno období dešťů vrcholící v polovině kalendářního roku V lednu a únoru přichází horké vzdušné proudění ze Sahary zvané harmatán Průměrný roční úhrn srážek v pobřežních oblastech je 83 cm Na území Ghany se nachází jedna z největších přehradních nádrží světa Jezero Volta Od přehradní zdi u obce Akosombo se táhne 520 km severně k Yapei Největší města Accra Kumasi Takoradi Tamale Cape Coast Tema Přehled hlav státu 631957-2461957 – Sir Charles Noble Arden-Clarke – generální guvernér reprezentující britskou monarchii jako hlava státu 2461957-171960 – William Francis Hare hrabě Listowel – generální guvernér reprezentující britskou monarchii jako hlava státu 171960-2421966 – Kofi Kwame Nkrumah – prezident; CPP 2421966-391969 – Joseph Arthur Ankrah do 241969; předseda; voj Akwasi Amankwaa Afrifa od 241969; předseda; voj John Willie Kofi Harlley bezp Emmanuel Kotoka do 1741967; Albert Kwesi Ocran voj – Rada národního osvobození 391969-781970 – Akwasi Amankwaa Afrifa předseda; voj John Willie Kofi Harlley bezp Albert Kwesi Ocran voj – prezidentská komise 781970-3181970 – Nii Amaa Ollennu – úřadující prezident 3181970-1311972 – Edward A Akufo-Addo – prezident; bezp 1311972-9101975 – Ignatius Kutu Acheampong předseda; voj J H Cobbina C D Benni Anthony Hugh Selormey voj Kwame R M Baah voj Kwame B Agbo voj – Rada národní spásy 9101975-571978 – Ignatius Kutu Acheampong – předseda Nejvyšší vojenské rady; voj 571978-461979 – Frederick „Fred William Kwasi Akuffo – předseda Nejvyšší vojenské rady; voj 461979-2491979 – Jerry John Rawlings – předseda Revoluční rady ozbrojených sil; voj 2491979-31121981 – Hilla Limann – prezident; PNP 31121981-711993 – Jerry John Rawlings – předseda Prozatímní rady národní obrany; voj 711993-712001 – Jerry John Rawlings – prezident; NDC 712001-712009 – John Agyekum Kufuor – prezident; NPP 712009-2472012 – John Evans Atta Mills – prezident; NDC 2472012-současnost – John Dramani Mahama – prezident; NDC Politika Ghana je parlamentní demokracií V čele státu stojí prezident vzešlý ze všeobecných voleb Prezident zároveň řídí moc výkonnou spolu se Státní radou Zákonodárnou moc má v rukou jednokomorový parlament o 201 členech z čehož jeden je předsedou sněmovny Poslanci jsou voleni na čtyři roky Hlavními politickými uskupeními jsou Nová vlastenecká strana NPP a Národní demokratický kongres NDC Nynějším prezidentem je John Dramani MAHAMA od 24 července 2012 stal se jím po smrti Johna Attu Millse Kromě úlohy hlavy státu a vlády je prezident rovněž nejvyšším velitelem ozbrojených sil a jmenuje viceprezidenta Viceprezidentem v letech 2001-2009 byl Alhaji Aliu Mahama nyní je jím od 6 srpna 2012 Kwesi Bekoe AMISSAH-ARTHUR Ghana je součástí Commonwealthu V řadě ohledů je ghanský politický systém odrazem modelů z Velké Británie a Spojených států amerických Správní rozdělení Ghanská republika má 10 oblastí v závorkách jsou uvedena hlavni města Ashanti Kumasi Brong-Ahafo Sunyani Central Region Cape Coast Eastern Region Koforidua Greater Accra Akra Northern Region Tamale Upper East Bolgatanga Upper West Wa Volta Ho Western Region Sekondi Ekonomika Na západoafrické poměry má Ghana bohaté a různorodé zdroje Přesto je Ghana převážně zemědělská země s většinou pracujících obyvatel zaměstnaných v zemědělství Mezi tržní plodiny patří kakao které společně s kakaovými polotovary a tovary vytváří 2 3 vývozních příjmů Dalšími produkty jsou dřevo kokosové ořechy a další palmové produkty ořechy máslovníku z nichž se vyrábí jedlý tuk a káva Ghana také úspěšně vyváží méně tradiční zemědělské výrobky ananas ledvinovníky a pepř Maniok jedlý sladké brambory banány kukuřice rýže arašídy proso a čirok patří mezi základní potraviny V Ghaně se také těží a vyváží se hlavně zlato diamanty manganová ruda a bauxit Země má nedostatečně rozvinutou dopravní síť Železnice vybudovaná britskou koloniální správou je značně zastaralá v provozu je jediná linka spojující město Kumasi a významný přístav Takoradi Největší přístav v zemi se nachází v Temě Silniční síť je rozvinutá zejména na jihu Jediná dálnice spojuje Akru a Temu pracuje se na dalším úseku ve směru z Akry do Kumasi Kotokovo mezinárodní letiště v Akře slouží jako významná spojnice s jinými městy v Africe Evropě Americe a na Blízkém východě Jsou provozovány i vnitrostátní letecké spoje do Kumasi a Tamale Demografie Ghana má 21 029 853 obyvatel Hovoří se zde kromě úřední angličtiny více než 50 jazyky a nářečími Nejrozšířenějším jazykem je Či Twi jímž hovoří obyvatelstvo Ašanti soustředěné v centrální a severní části země Jedná se o jazyk z Akanské skupiny stejně jako Fanti užívané na pobřeží Střediskem ašantské kultury je město Kumasi Vedle akanských kmenů 44% obyvatel tvoří významnou část kmeny Moshi-Dagomba na severu země 16% obyvatel Ewe 13% obyvatel a Ga 8% obyvatel oba soustředěné na jihovýchodě země Běloši tvoří asi 02% obyvatel Domorodá náboženství vyznává 38% obyvatel dále následují křesťané 34% a muslimové 30% Muslimské obyvatelstvo má své kořeny na severu ale díky značné vnitřní migraci se řada muslimských obyvatel přesunula na jih například za prací do zlatých dolů v okolí Obuasi Dětská práce na kakaových plantážích Z oblasti západní Afriky pochází 70 % světové produkce kakaa Více než 15 miliónu rodinných hospodářství ve státech Ghana Pobřeží slonoviny Kamerun a Nigerie je životně závislých na pěstování kakaovníků Pěstování kakaa ale není lukrativní rolníci žijí v bídě a najímají si nejlevnější pracovní sílu často děti některé jsou k nim unášeni z okolních států především Mali a Burkina Faso Děti jsou nuceny pracovat dlouhé hodiny přichází do kontaktu s pesticidy denně zachází s mačetami nosí těžké náklady bylo za poslední rok nuceno pracovat 15 procent dětí polovina pracovníků na plantážích byly děti a za poslední rok se jich polovina při práci zranila Dle v Ghaně pracuje téměř 44 % dětí ve věku 5 14 let V Evropě a USA se šíří kampaně mířící na velké zpracovatele kakaa Nestlé Kraft Foods Hershey aby pro své výrobky nevyužívaly kakao na které se podílela dětská práce a žádající výrobky fair trade< ref> Literatura Související články Afrika Africká unie Zeměpis Reference Externí odkazy Gotika je umělecký sloh pomalu navazující na sloh románský Začíná se projevovat od druhé poloviny 12 století a pokračuje ve vrcholném středověku zhruba po další tři staletí V českých zemích nastupuje i ustupuje gotika o něco později V Německu a střední Evropě trvala až do počátku 16 století kdy se v Itálii a Francii již prosadila následující renesance Ta se z gotiky nevyvinula ale naopak se ji snažila popřít a při svém vývoji se opírala o antické dědictví Vznik Termín gotika nebo gotický se vztahuje ke Gótům Předcházející epoše jej přisoudil s opovržením Giorgio Vasari a další italští humanisté; „gótské umění pro ně znamenalo asociaci primitivního či barbarského Ve Francii byl tento sloh nazýván „style ogival – sloh lomený Gotický sloh vznikl postupným vývojem ze slohu románského Počátky gotického slohu začínají ve Francii a jsou spojeny s vybudováním opatství v Saint-Denis poblíž Paříže Ve vzniklém stylu je i proto do jisté míry obsažena filozofie směřování za Bohem která je po formální stránce vyjadřována vertikalismem oproti románskému slohu došlo především u staveb také k značnému prosvětlení a „odhmotnění Gotika na rozdíl od románského slohu již nedosáhla plného rozšíření po celé Evropě ale spíše v její západní a centrální části Vliv gotiky na územích s vlivem pravoslavné církve na tamější umělecké cítění byl značně limitovaný Hudba Hudba v gotickém stylu vznikla na území Francie Franská říše a zařazujeme ji do období 12–14 stol v Čechách 15 stol Jedná se o období kdy byly podnikány křížové výpravy do Orientu Kontakt s Orientem se pak projevil značně i v hudbě převážně ve složce instrumentální Nové nástroje na které se hrálo byly hlavně arabského původu Jednalo se o alud lauda loutna zurna  šalmaj plátkový nástroj dále pak různé typy fléten bicích a strunných nástrojů Oblíbená byla například daidra  tamburína s plíšky rybebky  housle rebce  housličky a al rebab  arabské housličky které jsou potaženy kůží Hudbu gotiky lze rozdělit do tří období ars antique "starý" do roku 1300 ars nova "novější" od 1300 do 1430 ars subtilior "zjemnělý" od 40 let 14 stol Móda Tehdejším módním trendem byly u mužů dlouhé špičky bot a dlouhé rukávy Špičky byly dlouhé podle toho jak vysoké je mužovo postavení ve společnosti – čím vyšší postavení tím delší špičky jestliže byly špičky příliš dlouhé muži si je zavazovali kolem holení nebo kotníků Ženy se často odívaly do šatů s tzv „rozstřiženými rukávy Na hlavách nosily buď vysoké čepice které připomínaly kužel často zdobený závojem který vykukoval ze špičky klobouku nebo roušky které měly různými způsoby ovázané kolem hlavyŽeny v této době nosily dlouhé a vysoké klobouky henniny keteré je představováno jako klobouk bílé paní U mužů se značil spíše vyšší límec jako postavení vyšší třídy Architektura Vznikají mohutné stavby jako např mnohé katedrály ale i stavby menšího charakteru Znaky architektury Vertikalismus – v samotné stavbě i v jednotlivých jejích částech Protažení do výšky a zúžení Optický dojem odhmotnění a přiblížení k Bohu Lomený oblouk který prochází vývojem od širokého a méně lomeného až k vysokému ostře zalomenému Tento oblouk je používán v oknech portálech a všech zdobných částech stavby i v uměleckém řemesle Podle tvaru oblouku lze určit i léta vzniku Vnitřní opěrný systém který se skládá z klenebních žeber svedených do přípor předsazených před pilíři Váha stropu je tak převedena do úzkých partií což umožnilo postupně odlehčit zdi a zaplnit je rozsáhlými okenními plochami Nejpokročilejším příkladem je soukromá královská kaple Sainte Chapelle v Conciergerie v Paříži která bývá nazývána gotickým skleníkem Klenební žebra v průběhu vývoje gotiky ztratila nosnou funkci a stala se dekorativním prvkem Vnější opěrný systém používaný zejména u gotických katedrál je pomocným činitelem podpírajícím z vnější strany pilíře které zachycují tlak klenby Skládá se z opěrných oblouků a opěrných pilířů Mezi nejrozšířenější zdobné prvky patří fiály drobné věžičky které zdobily střechu i umělecké řemeslo Dalším oblíbeným prvkem byly chrliče fantastické hlavy s otevřenou hubou které chrlily vodu stékající ze střech posledním znakem jsou tzv rozety kruhová zdobená okna První gotické katedrály vznikly ve Francii Notre Dame v Paříži Notre Dame v Remeši katedrála v Chartres nejvíce zdobena sochařskými díly např v portálu jsou umístěni světci katedrály v Chartres – 6 a 6 apoštolů Pro gotiku každého evropského státu se na první pohled stalo něco charakteristickým Např v Německu se stavěly stavby z kvalitních cihel a neomítaly se V Anglii byly stropy vyzdobeny tzv síťovou klenbou velmi složitou ale mnohdy řešenou jen ornamentálně Italská gotika Dóžecí palác v Benátkách je zvláštní především ornamentem na fasádě připomínajícím prvky Středního východu Česká gotika dosáhla vynikající světové úrovně zvláště v oblasti malířské částečně i sochařské je ceněna na nejpřednějším místě Sochařství První sochařské projevy byly pouhým doplňkem architektury Zcela v tendenci ideálů gotiky převládala vertikalita – v celém těle a zvláště v drapérii Sochy nestály volně v prostoru ale jakoby byly přilepeny přímo k architektuře Stalo se zvykem že v průčelí chrámů u portálů se tesaly sochy apoštolů po pravé i levé straně 6 a 6 Postupem doby se socha dostává na oltář i na zeď Vrcholným projevem gotického výtvarného umění byla zpodobení Panny Marie Zobrazovala se buď jako madona s malým Ježíškem nebo později jako pieta – truchlící matka s mrtvým Kristovým tělem sejmutým z kříže v klíně z italského slova pietas – lítost Sochy a obrazy s tímto námětem se vztahovaly ke dvěma významným okamžikům života Ježíše Krista jeho narození a úmrtí Pro postavy které zobrazovalo gotické sochařství a malířství bylo rovněž typické směřování vzhůru – byly vysoké a štíhlé mírně prohnuté do tvaru písmene S Jejich tváře se vyznačovaly novým rysem Nacházíme v nich výrazy zcela pozemských lidských citů prosté radosti nebo velkého utrpení Ztvárnění Ježíše jako nemluvněte odpovídá středověkému chápání dítěte jako malého dospělého člověka Dalším typickým námětem byl Kristus na kříži krucifix a apoštolové se svými atributy Materiálem byl buď kámen nebo byly sochy vyřezávány z lipového dřeva často velmi schopnými řezbáři Socha se potahovala jemným plátnem které přilehlo a potom se polychromovala barvila Postupně pozorujeme tendenci realismu pohybu a přibližování se ke všemu co bylo v umění starších evropských civilizací původně známo Množství gotických soch překonalo věky a v současné době se nacházejí v muzeích a galeriích Zhotovené kopie stojí na reálných místech České země Ve světovém měřítku sehrála zvláštní roli parléřovská stavební huť svatovítská a zřejmě první sochařský autoportrét v dějinách umění Malířství Pro gotické malířství je příznačné řešení napětí mezi náboženskými výjevy a všedním životem Zobrazení posvátného dění se stává přístupnější lidem a přirozenější objevuje se více postav realistické zachycení utrpení scénické vývoje dějů Hlavními náměty nadále zůstávají devoční a oltářní obrazy společně s rozsáhlými cykly legend ze života svatých Na obrazech se však nově objevují konkrétní přírodní objekty a předměty zpočátku v roli atributů později jejich význam roste a dochází k jejich osamostatnění Vznikají tak první zátiší a rané krajinomalby např spojené s tématem Útěku do Egypta apod Rovněž na obrazech světců získává krajina postupně dominantní prostor Na obrazech se stále častěji objevují zadavatelé zakázek donátoři zpočátku v podobě jedné z mnoha postav postupně získávají v podobě domácích diptychů dokonce rovnocenný prostor s vybraným světcem či náboženským výjevem Jedná se zde o předstupeň budoucího rozvoje portrétního malířství Od rané gotiky se rovněž začíná objevovat i jiná než náboženská tematika viz např monumentální krajinné panoráma Ambrogia Lorenzettiho pro sienskou radnici s tématem Dobrá vláda či velmi známý dvojportrét manželů Arnolfiniových Jana van Eycka Hlavními centry gotického malířství byly na jedné straně severní Itálie Duccio di Buoninsegna Cimabue Simone Martini Giotto di Bondone Bernardo Daddi Andrea da Firenze Pietro a Ambrogio Lorenzetti Nardo Orcagna Gentile da Fabriano na druhé straně Francie Bratři z Limburka a dnešní Nizozemí Melchior Broederlam Hubert van Eyck a Rogier van der Weyden Jejich následovníci již patří k zakladatelům renesanční malby Jan van Eyck Hans Memling Hieronymus Bosch V českých zemích došlo k velkému rozvoji gotické malby ve 14 století kdy tvořili naši nejvýznamnější umělci Mistr třeboňského oltáře Mistr vyšebrodského oltáře Mistr Rajhradského olomouckého oltáře Mistr Theodorik< ref> Gotický sloh pronikal od počátku 14 století nejprve do knižní malby která sloužila jako vzor pro malbu nástěnnou Nejranějšími památkami gotické knižní malby jsou chorální knihy Alžběty Rejčky kolem 1323 a Pasionál abatyše Kunhuty 1313–1321 Po zdomácnění gotického slohu ovlivňovala nástěnnou malbu i malba desková Obrazy deskové se malovaly na dřevěné desky složené z malých přesně opracovaných špalíčků tvrdého dřeva prokládaných a lepených do kříže v několika vrstvách Fresky obrazy malované do vlhké omítky jsou druhým typem používané výtvarné tvorby Zde přibývá i světská tematika která líčí život krále či šlechty a boje Např z jedné malby na Karlštejně známe nejpřesnější obraz Karla IV který je bohužel v určitém rozporu se sochou Karla IV od Petra Parléře Odkazy Reference Související články Jagellonská gotika Barokní gotika Gotická architektura Novogotika Externí odkazy Habsburkové byli jedním z nejvýznamnějších panovnických rodů v evropské historii až do svého vymření po meči roku 1740 a po přeslici roku 1780 Jejich dědici a následovníky se stali lotrinští vévodové známí jako Habsbursko-lotrinská dynastie Historie rodu Habsburský rod pochází z území dnešního Švýcarska své jméno si kolem roku 1100 dal podle svého sídla hradu Habsburg podle legendy Habichtsburg Jestřábí hrad v dnešním kantonu Aargau kde asi od 11 12 do 13 století Habsburkové sídlili Zachovala se tzv Acta Murensia důležitá kronika z roku 1160 z kláštera Muri v níž je zapsána genealogie rodu který údajně pochází od Guntrama zv Bohatý který žil zřejmě v druhé polovině 10 století< ref> Habsburkové postupně rozšiřovali své državy a získávali nové hodnosti Roku 1273 usedl hrabě Rudolf jenž v roce 1278 porazil Přemysla Otakara II v bitvě na Moravském poli jako první z rodu na římský královský trůn od 1438 byli Habsburkové římskými králi potažmo císaři trvale Roku 1282 udělil Rudolf I z tohoto titulu svým synům jako odumřelé říšské léno tzv babenberské dědictví tedy rakouské země Díky těmto državám se Habsburkové stali říšskými knížaty Rudolfův vnuk Rudolf zvaný Kaše usedl roku 1306 jako první člen dynastie na český trůn Po jeho předčasné smrti se však Habsburkové museli spokojit pouze s rakouskými državami Nejmladší bratr tohoto českého krále Rudolfa rakouský vévoda Albrecht II nejmladší ze čtyř bratrů měl 3 syny z nich jen nejstarší Rudolf IV v roce 1359 vydal padělané Privilegium maius které ho mělo povýšit na arcivévodu nezanechal potomků a tak vévodský titul přešel na mladšího Albrechta III Ten roku 1373 a znovu 1379 rozdělil vládu kvůli častým třenicím s nejmladším bratrem Leopoldem tak že posléze vládl v Horních i Dolních Rakousích Albrecht III a Leopold III ve zbývajících zemích Korutany Štýrsko Tyrolsko atd Vznikly tak starší albrechtinská a mladší leopoldinská linie rodu Roku 1611 se stal českým králem Matyáš Habsburský který se již před svým nástupem zavázal že za svého života se nebude zabývat nástupnickou otázkou ale na nátlak katolické církve už v roce 1617 předložil Ferdinandovu kandidaturu Matyáš ani jeho dva bratři neměli potomky a v úvahu tak přicházeli dědicové ze španělské nebo štýrské habsburské větve Španělé se nároků na střední Evropu vzdali a tak byl vybrán Ferdinand II Štýrský Ferdinand II se narodil 9 července 1578 ve Štýrském Hradci jako syn arcivévody Karla Štýrského a Marie Anny Bavorské V mládí ho vychovávala jeho matka v rodném Štýrském Hradci Její výchova byla přísně katolická a v letech 1590–1595 studoval mladý Ferdinand na jezuitské akademii v bavorském Ingolstadtu Tam jsou pravděpodobně kořeny jeho pozdějšího bigotního katolicismu Miloval hudbu divadlo a lov avšak traduje se že nebyl příliš statečný a nejraději trávil čas v klidu v rodinném kruhu Ferdinand II byl prý dobromyslný přívětivý velkorysý a zbožný ale do života českých zemí zasáhl neobyčejně tvrdě a krutě jako žádný jiný z Habsburků vysloužil si zde přízvisko „krvavý a dokonce stál i za zavražděním Albrechta z Valdštejna Ferdinand nebyl zvolen pouze přijat za příštího panovníka Nekatolická opozice ho sice nechtěla protože Ferdinand prosazoval násilnou rekatolizaci ale Ferdinand byl bez větších problémů přijat ve vedlejších zemích Koruny české i v Uhrách což se nekatolíkům vůbec nelíbilo a v březnu roku 1618 byl svolán sjezd nekatolických stavů který vedl až ke květnové pražské defenestraci Tímto odbojem začala třicetiletá válka 24 května byla svržena královská moc a sjezd zvolil zemskou vládu třiceti direktorů V čele této vlády stál Václav Vilém z Roupova a vrchním velitelem vojsk se stal Jindřich Matyáš Thurn S českým povstáním souhlasilo Slezsko i obě Lužice ale Morava zůstala neutrální protože byla pod vedením Karla staršího ze Žerotína který se bál otevřeného konfliktu Karel byl roku 1619 odsunut a jeho nástupce Ladislav Velen ze Žerotína se k povstalcům přidal Ve stejném roce také zemřel Matyáš a Ferdinand II se ujal vlády V červenci se v Praze shromáždil generální sněm stavů zemí Koruny české Ferdinand II byl sesazen a sněm zvolil kalvína Fridricha Falckého Ten byl zvolen i z toho důvodu že měl za manželku dceru anglického krále Jakuba I Alžbětu a stavové věřili že takto získají na svou stranu mocnou ostrovní říši Fridrich přezdívaný Zimní král byl ale slabý a neúspěšný a po prohrané bitvě na Bílé Hoře která se odehrála 8 listopadu 1620 utekl a císařská vojska obsadila Čechy i Prahu Ferdinand Štýrský se opět stal českým králem Brzy sestavil exekuční komisi která měla za úkol potrestat stavovský odboj Nejznámější částí trestu je poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí Původně mělo být 51 popravených ale po různých přímluvách a intrikách jich zbylo jen 27 Poprava se odehrála 21 června 1621 trvala 4 hodiny a popraveni byli např Václav Budovec z Budova Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic Jáchym Ondřej Šlik Jan Jesenius a další Dvanáct hlav pak bylo až do roku 1631 pro výstrahu umístěno na Mostecké věži Albrechtinská linie Roku 1437 získali Habsburkové vnukem Albrechta III kterým byl Albrecht II manžel princezny Alžběty Lucemburské z albrechtovské linie rodu znovu českou a poprvé také uherskou královskou korunu od roku 1526 je obě drželi trvale Albrecht II ale v českých zemích a Uhersku stejně tak jako v Římskoněmecké říši nevládl dlouho Již po dvou letech vlády zemřel roku 1439 Jeho dědicem se stal syn Ladislav V který získal přídomek Pohrobek Ten vládl jen do roku 1457 kdy zemřel a tím vymřela albrechtinská linie habsburského rodu po meči Dědičkami království se staly jeho sestry Anna a Alžběta resp mladší Alžběta která se provdala za polského krále a litevského velkoknížete Kazimíra IV Leopoldinská linie Syn Leopolda III Arnošt Habsburský byl prvním rakouským panovníkem po Rudolfu IV který používal neoprávněně titul a hodnost arcivévody Jeho syn a vnuk Leopolda III Fridrich III z leopoldské linie se stal po smrti českého krále Albrechta II roku 1440 římským králem a o dvanáct let poté v roce 1452 byl jako poslední císař korunován v Římě Z funkce římského císaře také v roce 1453 uznal platnost dosud nelegálního Privilegium maius které povyšovalo Rakouské vévodství na arcivévodství jediné v Říši Tento titul se poté stal charakteristickým právě pro habsburskou dynastii Svatbou Maxmiliána I s burgundskou dědičkou Marií v roce 1477 se habsburské državy rozmnožily o nizozemské provincie Svoji obratnou diplomatickou a sňatkovou politikou připravil tento panovník půdu budoucí habsburské hegemonii v Evropě Španělští Habsburkové Roku 1516 zdědil pozdější císař Karel V Maxmiliánův vnuk aragonskou a kastilskou korunu a stal se prvním španělským králem španělská větev Habsburků vymřela Karlem II roku 1700 V té době držel jako burgundský vévoda nizozemské provincie které se staly součástí španělského království Španělští Habsburkové vládli v letech 1580–1640 také v Portugalsku Rakouští Habsburkové Posledním mužským členem rakouské větve byl Karel VI otec Marie Terezie který zemřel roku 1740 Po císařovnině smrti se dědicem Habsburků stala lotrinská habsbursko-lotrinská dynastie – potomci Marie Terezie a jejího chotě Františka I Štěpána Lotrinského Rodokmen Panovníci z rodu Habsburků Seznam českých králů z dynastie Habsburků Rudolf Habsburský Albrecht II Habsburský Ladislav Pohrobek Ferdinand I Maxmilián II Rudolf II Matyáš Ferdinand II Ferdinand III Leopold I Josef I Karel VI Marie TereziePoznámka Marie Terezie Habsburská dědička a manželka císaře Svaté říše římské Františka I Štěpána Lotrinského od roku 1745 V letech 1740–1780 vládla jako arcivévodkyně rakouská a královna maďarská a česká na základě Pragmatické sankce císaře Karla VI který neměl mužského potomka nikoli jako samostatná „císařovna Svaté říše římské jak je někdy mylně označována Galerie Odkazy Reference Literatura ŽUPANIČ Jan Habsburkové ve 20 století Historický obzor 2006 17 1 2 s 2–9 ISSN 1210-6097 Související články Rodokmen Habsburků Habsbursko-lotrinská dynastie Země Koruny české za vlády prvních Habsburků Externí odkazy eLibrary Austria Project Habsburská monarchie popř rakouská monarchie či jen Rakousko jsou neoficiální názvy< ref> historického státního útvaru jemuž vládla rakouská větev habsburské dynastie a jejich následnická habsbursko-lotrinská dynastie v letech 1526-1804 Habsburská monarchie vznikla jako personální unie když Ferdinand I Habsburský ovládající doposud jen habsburské dědičné země roku 1526 získal českou a uherskou korunu I přes dočasné neúspěchy se nakonec Habsburkům podařilo jednotlivé části monarchie integrovat a vytvořit centralizovanou správu Konečně roku 1804 přijal František I císařský titul a dosud bezejmenný stát se přeměnil na Rakouské císařství Historie Zrod monarchie 1526-1597 Ferdinandova unie a vyprovokování Osmanské říše Roku 1515 byly mezi Habsburky a Jagellonci uzavřeny vídeňské smlouvy jejíž součástí bylo dojednání sňatku Ferdinanda Habsburského s Annou Jagellonskou který proběhl roku 1521 Následujícího roku byly Ferdinandovi bruselskými smlouvami přiřčeny dědičné habsburské země Dolní a Horní Rakousy Štýrsko Korutansko Kraňsko a Tyrolsko Alsasko a Württembersko< ref> Když roku 1526 náhle zahynul Ludvík Jagellonský snažil se Jarin IV uplatnit dědické právo své manželky na Korunu českou a Uherské království V Čechách byly Ferdinandovy dědické nároky odmítnuty avšak byl přijat na základě volby V ostatních přivtělených zemích Koruny české dědický nárok uznán byl Obdobný spor o uznání Ferdinandova nároku vznikl i v Uhrách kde však názorové rozštěpení vedlo k ustavení dvojvládí druhým uherským králem se stal Jan Zápolský< ref> Ferdinandova snaha získat moc nad celými Uhrami vojensky vedla nejen k rozštěpení Uher ale také k vyprovokování Osmanské říše jejíž armáda v nastalé válce nejen pomohla Zápolskému který se stal tureckým vazalem ovládnout Sedmihradsko ale dokonce roku 1529 oblehla Vídeň a roku 1532 plenila rakouské země Válečný konflikt pokračoval i po Zápolského smrti až nakonec Turci roku 1541 dobyli Budín a zřídili na velké části Uher Budínský vilájet V Sedmihradsku vládl turecký vazal Jan Zikmund Zápolský a Ferdinandovi nakonec zbyly pouze tzv Královské Uhry Myšlenkový svět za prvních Habsburků Válka v Uhrách ovšem výrazně zvyšovala Ferdinandovy finanční nároky na stavy což se nelíbilo zejména českým stavům které představovaly největší opozici krále v monarchii obviňovaly krále z vyprovokování války v Uhrách a nebyly příliš ochotny tuto „soukromou záležitost krále v Uhrách vojensky či finančně podporovat Českým stavům se navíc také příčily centralizační a integrační snahy a úsilí o posílení moci krále či rakouských stavů na úkor Koruny české Avšak ani v ostatních částech monarchie nebylo postavení katolického krále jednoduché V zemích Ferdinandova panství se šířila reformace Luteránství bylo přijímáno zejména v Rakousích Slezsku a mezi českými a uherskými Němci Kalvínství získávalo své stoupence zejména v Uhrách a Čechách Jednota bratrská V Čechách převládal utrakvismus na Moravu zas proudili novokřtěnci Vedle těchto hlavních proudů vznikaly v monarchii četné sekty unitářů zejména v Sedmihradsku či nonkonformistů Vzestup protestantství doprovázel úpadek katolické církve a katolické instituce se uchovaly jen díky tomu že je nejednotné evangelické církve nebyly většinou schopny nahradit Katolická cenzura tak byla značně neúčinná díky čemuž se mohla rozvíjet evangelická náboženská literatura zejména Bible kralická a maďarské překlady Bible V soustátí se rovněž rozvíjel humanismus a vztah mezi místními katolickými biskupy a papežem se postupně rozvolňoval Až na potlačení odboje českých stavů roku 1547 ve kterém náboženství ostatně bylo pouze jednou z příčin konfliktu tak byla habsburská monarchie relativně nábožensky tolerantní Habsburkové v tomto období ostatně ani neměli příliš mnoho prostředků jak reformaci potlačit A mnohdy k tomu panovník ani neměl potřebnou vůli Maxmilián II byl vůči protestantismu velmi tolerantní a pravověrným katolíkem nebyl rozhodně ani Rudolf II který tíhl spíše než k teologii k astrologii a alchymii Humanismus Habsburků smíšený s magií zatlačoval náboženství do pozadí Duchovnímu světu vládl manýrismus sebevědomí spojené s nervozitou Krize monarchie 1597-1648 Eskalace napětí Rudolfův zájem v esoterice se však spojil s duševní chorobou a vyústil v neschopnost vládnout a krizi monarchie Válku s Turky která se zuřila v letech 1593-1606 a zvládnutí řady povstání v Uhrách Zikmund Báthory Štěpán Bočkaj přenechával jiným Rudolfův bratr Matyáš se nakonec rozhodl situaci vzít do vlastních rukou získal podporu všech stavů krom českých a roku 1608 donutil Rudolfa aby mu přenechal vládu Uhrách Rakousku a na Moravě Tím však krize neskončila Ještě Ferdinand I uvedl do habsburské monarchie jezuity kteří se snažili obnovit ztracené pozice katolické církve Odpor vůči jezuitům panoval ve všech vrstvách společnosti Tovaryšstvo však dokázalo obratně využívat sporů mezi jednotlivými mocenskými skupinami Díky tomuto trpělivému obratnému manévrování a propracovanému systému jezuitského školství si nakonec jezuité vychovali skupinu vlivných katolických radikálů V Čechách se navíc znovu vynořil mocenský spor mezi králem a stavy který nakonec ve spojení s náboženským pnutím propukl roku 1618 v povstání českých stavů ke kterému se přidaly také stavy slezské moravské rakouské i uherské Novému králi Ferdinandu II se nakonec povstání podařilo zpacifikovat konflikt však přerostl do třicetileté války< ref> Vítězství „pietas Austriaca Válečné řešení náboženského konfliktu vložilo mezi katolickou víru a loajalitu panovníkovi rovnítko což znemožnilo další náboženskou toleranci Kalvinisté i luteráni byli ze země vyháněni a provinilá evangelická šlechta se měla vítěznému katolicismu podřídit nebo opustit zemi Byla vytvořena ideologie zdůrazňující zbožnost habsburského rodu pietas Austriaca avšak soulad mezi dynastií a církví byl jen klam neboť Habsburkové nebyli ochotni posílit moc církve za cenu oslabení moci své Porážka protestantismu mnohé evangelíky zviklala v jejich přesvědčení o správnosti jejich víry a také opětovné útoky Turků které byly vykládány jako Boží trest za protestantismus vedl mnohé ke konverzi ke katolicismu či dokonce k horlivé protireformaci V Evropě však stále zuřila válka která se podepsala i na ekonomické situaci v habsburské monarchii Poddaní byli stále více znevolňováni což vedlo k nevolnickým povstáním a zbojnictví Válka a náboženská intolerance vedla také k úpadku vzdělávání cenzuře pálení knih Konsolidace 1648-1700 Ferdinand III a Leopold I ideálu zbožnosti odpovídali byť byla opět spojena s intolerancí Přestože se však rekatolizace neobešla ani po třicetileté válce bez násilí snažili se Habsburkové přivést obyvatelstvo ke konverzi bez ekonomických škod Rekatolizace proto probíhala pomocí směsi zákazů a lákadel Panovníci využívali katolické církev k obnovení a posílení svých pozic zároveň ovšem nad ní chtěli mít kontrolu která byla zajištěna vstupováním nyní již loajální šlechty mezi duchovenstvo Habsburkové se snažili utužit svou moc také pomocí byrokratického aparátu ve kterém však v tomto období ještě nebyly zcela vyjasněny kompetence takže mezi jednotlivými úřady často docházelo k neshodám Pozice Habsburků se v posledních desetiletích 17 století upevnila také na východě Roku 1683 zahájila Osmanská říše další ofenzívu při které byla dokonce znovu obležena Vídeň avšak když Jan Sobieski Vídeň osvobodil využili Habsburkové převahy uzavřeli s Benátkami a Polskem Svatou ligu a začali Turky vytlačovat z Uher Roku 1686 dobyl Karel V Lotrinský Budín a po vítězství u Nagyharsány následujícího roku Habsburkové získali část Chorvatska a Sedmihradska V samotné Osmanské říši se začala projevovat krize a díky úspěchům Evžena Savojského byly k habsburské monarchii připojeny celé Uhry a Sedmihradsko< ref> Španělské dědictví 1700-1740 Souběžně s tureckými válkami podporou protifrancouzských koalic od roku 1700 účast ve válce o dědictví španělské po vymření habsburské španělské větve Nejvýznamnější císařský vojevůdce na přelomu 17 18 století princ Evžen Savojský 1705 1711 Josef I Stavovské sněmy ztrácely pravomoce roste význam ústředních orgánů státní rada dvorská kancelář dvorská vojenská rada Snahy o zlepšení situace v Českých zemích obava ze staré české šlechty Jan Václav Vratislav z Mitrovic Václav Norbert Kinský Marie Terezie 1740-1780 Roku 1756 bylo Sasko napadeno Pruskem Tehdejší Habsburská císařovna Marie Terezie v obavách že bude ohroženo i Rakousko vyhlásila Prusům válku Osvícenství 1780-1792 Proměna v Rakouské císařství 1792–1804 Roku 1792 vyhlásila revoluční Francie Františku II válku pro jeho podporu royalistům Rakousko se proti Francii spojilo s Pruskem Ruskem a Sardinií Po počátečních úspěších však tato koalice zaznamenala prohry – Rakousko definitivně ztratilo Rakouské Nizozemí a Lombardii podepsáním míru roku 1797 však jako kompenzaci získalo část Benátska s Istrií a Dalmácií< ref> Roku 1799 se však rozpoutala další válka v níž Svatá říše římská ztratila levobřežní Porýní i s katolickými knížectvími čímž v říšské radě získali navrch protestanští kurfiřti Kvůli obavě ze ztráty císařského titulu František II ustavil roku 1804 nový dědičný titul rakouského císaře čímž se habsburská monarchie proměnila na Rakouské císařství Titul římského císaře si rakouský panovník ponechal Napoleonovy vojenské úspěchy jej však nakonec donutily tohoto titulu se vzdát a Svatou říši římskou po její bezmála tisícileté existenci rozpustit Odkazy Reference Související články Habsburkové Humanismus nebo také humanizmus z latinského humanus lidský označuje různé myšlenkové směry a postoje zaměřené na člověka a lidstvo Zhruba je lze rozdělit takto Postoj a myšlenkový směr který vychází z uznané hodnoty každého lidského života a její přednosti až nadřazenosti ostatním hodnotám jako hodnota nejvyšší zdůrazňuje univerzální lidství solidaritu všech lidí a staví se tak proti různým partikularismům kulturním rasovým jazykovým národním nebo náboženským Kulturní a duchovní hnutí pozdního středověku a raného novověku který se od pozornosti nebeským věcem a projekcím obrací více k věcem pozemským a lidským od věčnosti k dočasnému pozemskému životu Historické období středověku a novověku rozkvětu humanismus podle předešlého bodu a renesance Předchůdci Pojem humanismus vznikl sice až v novověku zájem o člověka a lidskou společnost však charakterizuje už klasické období řeckého myšlení Jeho vznik často spojovaný s tzv Sókratovským obratem od zkoumání prapříčin světa u předsókratiků k člověku a společnosti souvisí s postupnou individualizací zejména městských lidí člověk se už nechápe jako především součást rodu kmene nebo obce ale jako samostatná bytost která žije také svým vnitřním životem Tento obrat se v antice vyjadřuje pojmem duše V této souvislosti se často cituje Prótagorův výrok "Mírou všech věcí je člověk jsoucích že jsou nejsoucích že nejsou" Prótagoras ale patrně nepřikládá člověku svrchovanou moc určovat hodnotu věcí nýbrž jen říká že je na člověku aby to co poznává vyslovoval v soudech; nikdo jiný to totiž dělat nemůže Také Platón a Aristotelés jsou pevně přesvědčeni že člověk „patří své obci na níž závisí a za niž je tedy povinen i položit život Větší příklon k hodnotě jednotlivého života můžeme sledovat u stoiků a epikurejců kteří více přemýšlejí o povaze lidského štěstí a o tom co mu překáží Křesťanský humanismus Podstatnou změnu v chápání a hodnocení člověka přineslo křesťanství ve kterém humanismus je odůvodněn boží vůlí a to hned v několikerém ohledu lidský život má nekonečnou cenu protože v něm jde o věčnost o níž každý člověk rozhoduje tím jak jedná a žije; Jaký prospěch má člověk který získá celý svět ale sám sebe ztratí nebo zmaří? L 925 vztah člověka k Bohu nelze oddělit od jeho jednání vůči druhým lidem; Řekne-li někdo ´Já miluji Boha´ a přitom nenávidí svého bratra je lhář 1J 420 každý člověk je Boží tvor takže společenské politické či národnostní rozdíly už nehrají podstatnou roli Neboť vy všichni kteří jste byli pokřtěni v Krista také jste Krista oblékli Není už rozdíl mezi židem a pohanem otrokem a svobodným mužem a ženou Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši Ga 327-28 Tomáš Halík doporučuje označovat za humanismus takový „pohled na svět který vychází z poznání že člověk je právě jen člověk není Bůh má k dispozici jen lidské síly a lidskou omezenou konečnou perspektivu < ref> Laičtí humanisté se s tímto názorem neztotožňují protože nemají potřebu se vymezovat vůči Bohu neodvozují humanismus od Boha či bohů Naopak zdůrazňování omezenosti člověka vůči Bohu je základním postulátem křesťanství a náboženství obecně Vznik humanismu Společenský vývoj vrcholného a pozdního středověku zejména rozvoj měst a soukromé zbožnosti výrazně podpořil jistou emancipaci jednotlivého člověka která se nejprve projevuje v křesťanském umění Tváře andělů a světců dříve vznešené a přísné jsou od 12 století spíše krásné a někde dokonce i s úsměvem například sochy v katedrále v Chartres v Remeši dóm v Naumburgu Humanistický program pak pregnantně vyjádřil Dante; když se s ním na konci Očistce loučí jeho pohanský průvodce Vergilius vybízí ho k plné emancipaci člověka takto Slov ani pokynů už ode mne nečekej tvá vůle je svobodná je zdravá i pravá; tu poslouchej A ode mne teď přijmi korunu i mitru vládu nad sebou < poem> Renesanční humanismus přináší pronikavou změnu v pohledu člověka na sebe a na vlastní postavení na světě život není jen příprava na věčnost ale má vlastní cenu; aby jej mohl odpovědně vést potřebuje člověk svobodu; k ceně života podstatně přispívá krása kterou lze vidět a slyšet; člověk však musí smyslovou skutečnost pečlivě zkoumat; krása je také v jazyce kterým mluvíme zejména v poezii; člověk ji objevuje také v dílech antických básníků a umělců Humanismus si vynutil daleko větší míru autonomie i když jen pro zámožné a svobodné V bohatých městech se rozvinulo peněžní hospodářství finance i právo Humanismus přinesl jiný ideál krásy a umění rozvinul znalost klasické antiky a zároveň se přičinil o rozvoj národních jazyků po italském vzoru začali básníci používat lidový jazyk který se tak stával spisovným Pozornost věnovaná světu se projevila i v nové orientaci vědy v počátcích moderní fyziky astronomie i biologie Humanistický program emancipace a svobody narazil pochopitelně na odpor ale vyvolal také prudké spory a násilné konflikty které vyvrcholily v občanských a náboženských válkách Ty znamenaly konec renesančního humanismu Moderní humanismus Po období občanských a náboženských válek vyvolaných konflikty mezi vznikajícími národními státy i rozpadem náboženské jednoty následovalo období absolutismu a pevné konsolidace státní moci Humanistické myšlenky nicméně žily dál mezi vzdělanci a šlechtici dostávaly však polemičtější ráz a zejména ve Francii vedly až k výbuchu revoluce Po pádu revoluce se však začal v Evropě ustavovat jakýsi obecně sdílený nenáboženský nebo i protináboženský humanismus navazující hlavně na Rousseaua Goetha a Kanta a díky Hegelovu objevu dějinnosti se soustředil kolem myšlenky pokroku Humanismus 19 století dosáhl velkolepých výsledků v podobě rozvoje lidských svobod právní a sociální ochrany jednotlivců pokroků lékařství i dalších věd byl však také kritizován za jistou průměrnost a mělkost Těžkou ránu zasadily humanistickým nadějím obě světové války Šoa a Gulag které silně diskreditovaly optimistické představy o pokroku lidstva Jejich tragické důsledky nicméně vedly k novému uvědomění významu humanismu – společný široký základ humanismu v podobě lidských práv svobody lidského univerzalismu demokracie a snahy o lepší sociální postavení chudých nebo znevýhodněných zůstává myšlenkovým základem současných společností a jejich snah o omezování násilí po celém světě Zejména v USA se výraz humanismus často používá v polemickém protináboženském významu V Evropě je toto užití pojmu méně obvyklé i když slovo v tomto smyslu užívali marxisté ale i jiní Odkazy Reference Literatura J Carroll Humanismus zánik západní kultury Brno Centrum pro studium demokracie a kultury CDK 1996 199 s ISBN 80-85959-13-5 I Hlobil – E Petrů Humanismus a raná renesance na Moravě Praha Academia 1992 273 s ISBN 80-200-0385-1 M Kopecký Český humanismus Praha Melantrich 1988 M Heidegger Dopis o humanismu 1949 J-P Sartre Existencialismus je humanismus Praha Vyšehrad 2004 109 s ISBN 80-7021-661-1 R Seltenreich Právní humanismus jako výraz evropského právního vývoje Praha Univerzita Karlova 1996 270 s ISBN 80-7184-160-9 Související články Ateismus Humanismus a renesance v české literatuře Renesance Pseudohumanismus Externí odkazy Humanitární pomoc je krátkodobá materiální a logistická pomoc poskytovaná z humanitárních důvodů typicky jako důsledek humanitárních krizí Základními cíli humanitární pomoci je zachránit lidské životy zajištění základních lidských potřeb voda jídlo přístřeší poskytnutí základní hygienické a zdravotnické pomoci Od rozvojové pomoci se liší především krátkodobostí a řešením pouze bezprostředních rizik Odkazy Reference Související články Mezinárodní červený kříž Lékaři bez hranic Oxfam Externí odkazy Incký systém cest kečuánsky Qhapaq Ñan je název pro unikátní síť komunikací v Andách kterou rozvinuli a využívali Inkové přičemž některé její úseky pocházejí z období před vznikem Incké říše především od kultur Wari a Tiwanaku Rozsah původních inckých stezek je dnes odhadován v rozsahu od 23 000 km až do 30 000 km Název Qhapaq Ñan se vztahuje jak na celou síť v plném rozsahu tak i v užším pojetí na tzv „Královskou cestu páteřní cestu v délce 5 200 km mezi Quitem Cuzcem a Tucumánem Pavučina stezek se rozkládala od území jižní Kolumbie po údolí řeky Maule v centrálním Chile což odpovídá teritoriálnímu rozsahu incké říše v době příchodu Španělů v roce 1521 Výchozím bodem a hlavním uzlem bylo incké hlavní město Cuzco Z něj vycházely čtyři primární silnice do čtyř hlavních oblastí tzv „suyos Antisuyo Chinchaysuyo Contisuyo a Collasuyo ze kterých se Incká říše skládala Cesty spojovaly pouštní oblasti na pacifickém pobřeží horské regiony i tropické pralesy Amazonie Rozsáhlé stavební práce na pozemních komunikacích odstartovaly za vlády Inky Pachacúteca vládl 1438–1471 který cítil nutnost výstavby cest aby mohl pohotově vysílat vládní úředníky vojska a loajální obyvatelstvo pro anexi a osídlení dobytých území V jeho podpoře dopravní sítě pokračovali i jeho nástupci Incký systém cest sestával ze tří základních prvků vydlážděná cesta mosty a doprovodné skladovací a ubytovací budovy Šíře silnic se pohybovala mezi půl metrem v hornatých oblastech a šesti metry v rovinách Po těchto silnicích se jako poslové pohybovali rychlí běžci kteří se nazývali „chasquis ale např na řece Desaguadero existoval most z řady rákosových pontonů Fotogalerie Reference Islámský stát zkráceně IS; arabsky ad-Dawla al-ʾIslámíja zkráceně Daiš je radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku Na dobytém území na částech území států Iráku a Sýrie vyhlásila samostatný Islámský stát Ten není mezinárodně uznán žádným jiným státem Jeho stoupenci vyhlásili toto území za chalífát který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě Cílem je obnovit chalífát na územích Iráku a Levanty dřívější geografické označení zahrnující Sýrii Palestinu Jordánsko a Libanon či dalších zemí které byly někdy v historii pod muslimskou vládou Do 29 června 2014 se hnutí nazývalo Islámský stát v Iráku a Levantě zkráceně ISIL arabsky případně též Islámský stát v Iráku a Sýrii ISIS kde Šām označuje Sýrii v zemském slova smyslu na rozdíl od moderního státu; Šām je tedy nejpřesnější překládat jako Levanta Hnutí je známé svou přísnou interpretací islámu a islámského práva šaría a je nechvalně proslulé násilím páchaným na obyvatelstvu které je zaměřené hlavně na ty kteří vyznávají jiná náboženství než sunnitský islám Díky působení v syrské občanské válce se hnutí rozrostlo zesílilo a dne 31 prosince 2013 obsadil ISIL některé části iráckých měst Fallúdža a Ramádí Islamisté ovládli velkou část západoirácké provincie Anbár a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ten nebyl dosud mezinárodně nikým uznán nemá vyřešené vztahy se svými sousedy ani pevné hranice Jeho vůdcem se stal Abú Bakr al-Bagdádí jenž si přisvojil čestný islámský titul emíra Dne 29 června 2014 byl vyhlášen v obsazených částech Sýrie a Iráku chalífát „Islámský stát Současně s tím začal Abú Bakr Bagdádí pod jménem Ibrahím užívat titulu chalífy Příslušníci hnutí pochází z různých zemí Kromě toho dochází k militarizaci dětí pokud rodiče nesouhlasí s vojenským výcvikem musí souhlasit alespoň s přítomností svých synů při výkladu Koránu< ref> Územní nároky Islámského státu V současnosti si Islámský stát nárokuje Sýrii Irák Egypt Saúdskou Arábii Jemen Libyii a Alžírsko Na sociální síti Twitter byla v roce 2014 zveřejněna mapa podle které chce islámský stát ovládnout severní Afriku Blízký východ Španělsko Balkán Krym Kavkaz a část Indie< ref> Současné geografické dělení IS Islámský stát v Iráku a Levantě Irák a Sýrie Velení Islámského státu užívá specifická geografická označení pro ta území ve kterých organizace operuje a označuje je termínem vilájet arabsky ولاية- wilāyat tj ve smyslu provincie Vilájet Sinaj Sinajský poloostrov Vilájet Barka Libye viz Občanská válka v Libyi Vilájet Alžírsko zde IS zastupuje organizace Jund al-Chilafah viz organizace spřízněné s Islámským státem Saúdská Arábie a Jemen neznámé militantní skupiny Historie Džamáa at-Tavhíd 1999–2004 Původní název organizace byl „Džamáa at-Tavhíd wa-al-Džihád Organizace pro monoteismus a džihád Bilád ar-Ráfidín Al-Káida v Iráku 2004–2006 V letech 2004 až 2006 se organizace nazývala zkráceně „Bilád ar-Ráfidín ale známa byla spíše pod názvem „Al-Káida v Iráku jejím vůdcem byl známý terorista Abú Musab az-Zarkáví Mudžáhidská rada šúry 2006 Menší povstalecká skupina později nahrazená Islámským státem v Iráku Islámský stát v Iráku 2006–2013 Vyhlásit samostatný stát na území Iráku se islamisté snažili již dříve naposledy v roce 2006 během války v Iráku tj „Islámský stát v Iráku „Dawlat al-'Irák al-Islamíja Tehdy měl zahrnovat provincie Bagdád Anbár Dijála Kirkúk Saladdín i Ninive tedy oblasti kde mají převahu vyznavači sunnitské větve islámu k tomu patřily i části provincií Babylón a Wásit kde mají převahu spíše šiíté Historie tohoto islamisty vyhlášeného "státu" prakticky nikdy neskončila; Islámský stát v Iráku a Sýrii na něj kontinuálně navazuje pouze s tím rozdílem že nově vyhlášený stát by měl zahrnovat i Sýrii či jen její část V roce 2011 byla ukončena okupace Iráku zahraničními vojsky a ozbrojenci z hnutí Islámský stát začali mimo jiné působit i v sousední Sýrii během občanské války Zde získali východní část země Islámský stát v Iráku a Levantě 2013–2014 Organizace ISIL vznikala postupně jako irácká odnož Al-Káidy která operovala během války v Iráku v letech 2003–2011 která skončila úspěšným svržením autoritářského režimu Saddáma Husajna zemi však zachvátilo sektářské násilí Již od začátku se islámští ozbrojenci z hnutí ISIL netajili odvážným plánem vytvořit na území Iráku ryze islámský stát ve kterém by platily pouze islámské zákony ISIL byl jednou z mnoha vojenských organizací které vedly záškodnické a teroristické operace proti americkým okupačním silám a jejich spojencům Na konci roku 2013 se ozbrojencům podařilo ovládnout i velkou část západoirácké provincie Anbár kterou obývají především sunnité a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát s centrem v irácké Fallúdži Následovaly další boje s iráckou armádou která usilovala o dobytí ztracených území Iráku a většina syrských milicí které bojovaly na straně syrské opozice se od ISILu distancovaly Přesto islámští separatisté pokračovali na dobytých území ve svém plánu zavést islámský stát s islámským právem ve prospěch muslimské větve sunnitů přičemž následovaly tvrdé represe a teror zejména proti náboženským menšinám spojený s jejich vyhlazováním Vyhlášení nezávislosti Vyhlášení nezávislosti předcházely nepokoje v západní irácké provincii Anbár 2013–14 Vojenské střety na území provincie začaly 30 prosince 2013 poté co irácké bezpečnostní síly zničily protestní tábor sunnitů v Ramádí Kmenové milice vytlačily iráckou armádu z provincie Anbár ta se musela stáhnout Dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ofenziva v severním Iráku v roce 2014 Organizace ISIL v sobotu 4 ledna 2014 oznámila že zcela ovládla město Fallúdža a pod kontrolou měla částečně také Ramádí hlavní město provincie Anbár jež leží u hranice se Sýrií a zabírá přibližně třetinu iráckého území Cílem islamistů na dobytém území je vytvoření oblasti řízené islámskými zákony O totéž usilují islámští radikálové i z druhé strany hranice – v Sýrii kde bojují proti vládě tamního autoritářského prezidenta Bašára Asada Ve městě Ramádí se ozývala střelba Irácké ozbrojené síly plánovaly ztracené území dobýt zpět Irácké vojsko ostřelovalo Fallúdžu za pomocí minometů údajně 8 lidí zahynulo a 30 lidí bylo zraněno Mezi mrtvými se měli nacházet i někteří kmenoví vůdci Spojené státy americké a Írán jsou ochotny poskytnout Iráku zbraně a výzbroj nikoli však vojáky Ministr zahraničí John Kerry je přesvědčen že Irák by se měl s islamisty na svém území vypořádat sám bez cizího vojenského zásahu USA mimo jiné zvažuje i nabídku pomoci s výcvikem iráckých speciálních jednotek Jejich výcvik by s největší pravděpodobností mohl probíhat na území Jordánska V červnu 2014 dobyl ISIL velkou část severního Iráku včetně několika hraničních přechodů Dobyt byl dvoumilionový Mosul který padl do rukou islamistům poté co vládní jednotky dezertovaly Islamisté také vykradli banky ve městě čímž se stali nejbohatší teroristickou organizací na světě Probíhaly také boje o strategickou rafinerii v Bajdží< ref> Islámský stát od června 2014 Dne 29 června 2014 byla organizace znovu přejmenována na Islámský stát tentokrát však vyhlásila i obnovení islámského chalífátu Její vůdce Abú Bakr al-Bagdádí prohlásil sám sebe za chalífu Ibráhíma< ref> Postup islamisté zastavili v Tikrítu kde odrazili útok irácké armády a namísto toho se soustředili na boj s Kurdy V srpnu 2014 dobyli město Sindžár obývané náboženskou menšinou jezídů poté co se z něj kurdské milice pešmergů stáhly Výsledkem byl exodus obyvatel z města z nichž mnoho uvízlo na hoře Džabal Sindžár Islamisté během útoku zabili nejméně 500 jezídů a některé i pohřbili zaživa zajali také stovky žen které drží jako otrokyně Islámský stát v Libyi „Vilájet Barka Od začátku roku 2014 působí v libyjském městě Derna ozbrojenci z řad Islámského státu vyhlašující oddanost k Abú Bakru al-Bagdádímu Dne 5 října 2014 je město pod úplnou kontrolou Islámského státu v počtu 800 bojovníků Islamisté označují tuto oblast jako provincii tj vilájet Barka což je arabský název pro Kyrenaiku Intervence USA a spojenců 8 srpna 2014 americký prezident Barack Obama autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu a humanitární pomoc jazídským uprchlíkům v pohoří Sindžár Cílem úderů byla kromě prevence genocidy také ochrana amerických zájmů v Iráku Vojenská operace byla později rozšířena kvůli ochraně irácké infrastruktury a letecké podpoře irácké armády Po rozšíření úderů proti Islámskému státu byly kurdské a irácké jednotky schopné zvrátit islámistický postup a znovu obsadit Mosulskou přehradu která je největším vodním dílem v Iráku 10 září americký prezident Barack Obama oznámil že autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu v Sýrii pokud je schválí americký kongres Zároveň oznámil že navýší počet úderů v Iráku 19 září provedlo francouzské letectvo nálet na muniční sklad Islámského státu 22 září provedly ozbrojené síly USA Bahrajnu Jordánska Kataru Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů nálety na pozice Islámského státu v Sýrii Dohoda s An-Nusrou V listopadu 2014 uzavřeli představitelé Islámského státu a Fronty an-Nusrá organizací Al-Káidy dohodu o spolupráci Obě organizace bojovaly doposud proti sobě Zločiny Na území islámského chalífátu je údajně přísně dodržováno islámské právo šaría Podle Mezinárodního svazu muslimských učenců jsou ale některé kroky IS nekompatibilní s právem šaría< ref> < ref> Podle svazu není zabíjení a mučení nevinných lidí jehož se IS dopouští u svých odpůrců nic než zločin Islámský stát například také zveřejňuje natočená videa poprav svých odpůrců které využívá pro zastrašování a k propagandě Mnoho z nich provedl například britský občan Mohammed Emwazi známý jako Džihádista John Islámský stát se také dopouští kulturních zločinů kdy otevřeně ničí starobylé památky protože jde o pohanské modly ke kterým se lidé modlí místo k Alláhovi V muzeu v Mosulu tak jeho stoupenci zničili až tři tisíce let staré asyrské a akkadské sochy nevyčíslitelné hodnoty Vypálili také zdejší knihovnu s 8000 vzácných svazků a se vzácnými artefakty univerzitní knihovnu nebo divadlo V provincii Anbár také vypalují knihovny a zničili tak už 100 tisíc svazků Část ale propašovali za hranice a prodali< ref> Spojenci Oponenti Globální koalice proti Islámskému státu Ostatní oponenti Liga arabských států Al-Káida Fronta an-Nusrá Anonymous Poznámky Reference Související články Sykesova-Picotova dohoda Boko Haram Válka v Iráku Irácká krize Občanská válka v Sýrii Islámský emirát Afghánistán Externí odkazy – grafický přehled úspěšného nástupu a růstu IS na stránkách Washington Post Island je stát na stejnojmenném ostrově v severní části Atlantského oceánu Jeho hlavní město je Reykjavík V současnosti má status kandidátské země Evropské unie 11 3 2015 ale svou žádost o členství stáhl< ref> Dějiny Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Norové a Keltové irští a skotští kteří přicházeli koncem 9 a v 10 století Vikinští náčelníci zakládali tzv „thingy což byly místní sněmy které veřejně urovnávaly spory a konflikty mezi osadníky Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament Když v Norsku k němuž Island patřil prosadil Olaf Trygvason norský král v letech 995 – 1000 šíření křesťanství tou nejtvrdší metodou pokoušeli se jeho misionáři na Islandu postupovat stejně a ničili především pohanské svatyně Sněm Althing je prohlásil za psance a vyhlásil že každý kdo se bude rouhat bohům má být vypovězen Olaf dal zatknout Islanďany přebývající v Norsku a hrozil že pokud Island nepříjme křesťanství budou rukojmí popraveni V důsledku toho přijal Althing v letech 999–1000 kompromisní zákon že se všichni Islanďané dají pokřtít že však bude i nadále dovoleno obětovat bohům ovšem v soukromí Následky výbuchu sopky Askja v roce 1875 zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor Během následujících 25 let 20 % obyvatelstva Islandu emigrovalo hlavně do Kanady a Spojených států Poté se hospodářská situace země začala pomalu zlepšovat Samostatnost Po událostech s vlajkou Islandu pokračovalo osamostatňování Islandu vytvořením společné Dánsko-Islandské komise která se po dvou týdnech roku 1918 shodla na úplné autonomii pro Island A tak po schválení dánským a islandským parlamentem byl přijat návrh pro nějž se vyslovila většina 90% obyvatel Islandu Přijetím tohoto návrhu se stal 1 prosince 1918 Island suverénním a samostatným státem oslavy ale zhatila krutá zima Island měl s Dánskem společného krále a tudíž s ním byl v personální unii Dánsko se až do odvolání staralo o obranu islandských vod a vyplatilo Islanďanům 2 miliony korun do fondu na Islandu a v Dánsku Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940 a po uplynutí mohl kterýkoli z obou států požádat o úpravu nebo pokud k revizi do tří let od roku 1940 nedošlo mohl jakýkoliv z obou států smlouvu jednostranně vypovědět Válka a okupace Islandu Obyvatelé Islandu žili podle zákona o unii z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali udržet Pro válečné období byla utvořena tzv válečná rada Vláda ani po okupaci Dánska nepřijala britskou nabídku ochrany Proto Britové ze strachu aby Němci neobsadili Island podnikli bleskovou operaci "Fork" a 10 května 1940 Island obsadili Roku 1941 převzali obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístili na ostrově radarové stanice Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků Vyhlášení republiky a poválečné období Už od začátku 30 let někteří lidé byli pro zrušení personální unie s Dánskem I obrana Islandských vod již po obsazení Dánska Německem nebyla možná Proto od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního zřízení Smlouva o unii s Dánskem byla vypověditelná roku 1944 Na žádost dánských velvyslanců a Američanů byl až roku 1944 Altingem schválen návrh zrušení unie s Dánskem a vyhlášeno celonárodní referendum kterého se zúčastnilo 98% voličů 97% z nich dalo hlas ke zrušení unie a 95% jich dalo hlas republice 17 června 1944 byl Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem Alting zvolil za 1 prezidenta Sveinna Björnssona Král Kristián X poslal k tomuto dni telegram v němž vyjádřil politování nad tím že se s ním islandský lid rozchází za těchto poměrů ale popřál mu vše nejlepší Změna ústavy spočívala převážně v nahrazení slova král slovem prezident Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letiště v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel z čehož Islandu plynuly peníze Island stále zůstával neutrální a bez armády Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala ovšem pod podmínkou že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948 až 1960 kolem 70 milionu dolarů Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy V roce 2008 postihla zemi vážná ekonomická krize která vyústila v pád vlády premiér Geir Haarde Na pád vlády měly značný vliv i poměrně masivní demonstrace a protesty 25 dubna 2009 se konaly předčasné volby zvítězily levicové strany premiérkou se stala Jóhanna Sigurðardóttir některé velké banky byly znárodněny a byla vypracována nová ústava na které se podílela i občanská shromáždění Islandský parlament uvažuje o podání přihlášky do Evropské unie Islanďané jsou hrdí na své vikinské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků Landnámabók A protože současná islandština vychází přímo ze staré severštiny což byl jazyk Vikingů mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané Politika Islandský parlament Althing má 63 členů kteří jsou voleni jednou za čtyři roky Hlavou státu je prezident který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu křesel Prezidentem Islandu je Ólafur Ragnar Grímsson a předsedou vlády je Sigmundur Davíð Gunnlaugsson Seznam islandských prezidentů Sveinn Björnsson 27 února 1881 25 ledna 1952 vládnul od 17 června 1944 do 25 ledna 1952 Ásgeir Ásgeirsson 13 května 1894 15 září 1972 vládnul od 1 srpna 1952 do 1 srpna 1968 Kristján Eldjárn 6 prosince 1916 14 září 1982 vládnul od 1 srpna 1968 do 1 srpna 1980 Vigdís Finnbogadóttir 15 dubna 1930 vládla od 1 srpna 1980 do 1 srpna 1996 Ólafur Ragnar Grímsson 14 května 1943 vládne od 1 srpna 1996 Geografie Topografie Island je se svou rozlohou 103 125 km² druhým největším ostrovem v Evropě Jeho břehy jsou od Skotska vzdáleny kolem 800 km od Norska 970 km od Grónska 287 km a od Faerských ostrovů 420 km Na severu se téměř dotýká severního polárního kruhu avšak pouze ostrůvek Grímsey je jím skutečně protnut Zejména střed a východ ostrova se nachází v dost velké nadmořské výšce směrem k severnímu pobřeží vybíhají řekami oddělené hřbety Nejvyšším vrcholem je Hvannadalshnjúkur která je součástí ledovce Vatnajökull Ve vnitrozemí se tyčí sopky Herðubreið 1682 m a Askja 1510 m Geologie Island leží na rozhraní dvou litosférických desek v oblasti Středoatlantského hřbetu místě kde dochází ke vzniku nové oceánské kůry a jejímu následnému rozpínání Nicméně vyjma toho se pod Islandem nachází pravděpodobně horká skvrna< ref> způsobující enormní produkci lávy Výsledkem unikátního podloží je vznik riftové oblasti s bohatou sopečnou aktivitou Na severní straně začíná v oblasti poloostrova Melrakkaslétta a pokračuje na jih přibližně do poloviny ostrova kde mění směr na jihozápadní a rozdvojuje se Sopečný materiál budující vlastně celý Island můžeme rozdělit do tří základních zón Geologicky nejstarší část tvoří tzv starší bazaltové plató složené z třetihorních čedičů o stáří až 16 miliónů let Tato formace buduje rozsáhlé oblasti zejména na severu a severozápadě ostrova a také na východním pobřeží Mladší bazaltové pásmo je šedě zbarvené a lemuje v úzkých pruzích současnou vulkanickou zónu Prokazatelné stáří se pohybuje mezi 02 až 3 milióny let Plošiny jsou složeny převážně čedičem a doleritem v menší míře se zde vyskytují i horniny kyselejší především ryolity Centrální mladá vulkanická zóna je tvořena horninami jejichž stáří se pohybuje v rozmezí 07 miliónu let až po nedávné výlevy čedičů Jde o jednu z nejaktivnějších oblastí na světě s více než 2 000 erupcemi v poledové době tj za 10 000 let Unikátní jsou tvary vzniklé pod ledovcovými výbuchy Láva se při styku s ledem nebo tavnou vodou rychle ochlazuje a tuhne Pokud přitom pronikne ledovcovou hmotou nebo hladinou jezera vzniká útvar podobný stolové hoře v islandštině stapi Jedním z nejmladších ostrovů světa je Surtsey který se vytvořil roku 1964 Měl rozlohu 27 km² nyní jen 14 km² Podnebí Island leží v blízkosti centra tlakové níže a přes svou severní polohu má díky teplým vodám Golfského proudu mírné klima Míšení teplých a chladných mořských vod má za následek vznik vydatných dešťů Množství srážek klesá přibližně směrem od jihozápadu na severovýchod Jejich roční úhrn je na jihu a jihozápadě 1 000 až 3 000 mm podle nadmořské výšky na severu a východě pouze 300 500 mm Velká proměnlivost charakterizuje počasí celého ostrova Zima je na jihu mírná s průměrnou teplotou v lednu od 2°C do -1 °C Letní teploty dosahují 15 i více stupňů ne ovšem ve vysokých polohách Ledovce Prakticky celý ostrov nese stopy po činnosti ledovců jako jsou velká ledovcová údolí s čedičovými vrstvami vyhlazenými při pohybu ledové hmoty nebo naopak rozbrázděnými úlomky materiálu který uvízl na bázi ledovců Podobně svědčí o ledovcové aktivitě i množství morén a obrovské výplavové plošiny – sandry V pleistocénu prodělal ostrov klimatické změny které měly za následek postup a ústup ledovců Celkem ledovce pokrývají 11 % rozlohy Islandu Největší ledovcová oblast ostrova a celé Evropy Vatnajökull na jihovýchodě měří 8 100 km² což představuje zhruba 8 % rozlohy Islandu Ačkoliv Vatnajökull vypadá jako jednoduchá ledovcová čapka ve skutečnosti se skládá z několika nezávislých ledových těles umístěných na podledovcových sopečných vrcholech Sopky překryté ledovou hmotou jsou v řadě případů aktivní naposledy v r 1997 Jejich činnost vyvolala katastrofické povodně které se valily údolím řeky Jökulsá á Fjöllum a vytvořily unikátní tvary na severním pobřeží ostrova Řeky a jezera 2 750 km² státu tvoří voda což je 267 % povrchu státu V horských oblastech pramení největší zdejší řeky napájené ledovci Patří mezi ně Thjórsá Hvítá a nejvodnatější Jökulsá á Fjöllum V důsledku mladých tektonických pohybů se vodní toky vyznačují množstvím vodopádů založených na puklinách a zlomech Dettifoss Skógafoss Gullfoss Typickým rysem krajiny je také množství jezer vytvořených činností ledovců jezero Lagarfljót nebo vzniklých v důsledku tektonických poklesů jezero Thingvallavatn Řada jezer vznikla v kráterech sopek maar Vítí případně jsou hrazena lávovými proudy jezero Mývatn či ledovcovými morénami Termální prameny a gejzíry Se sopečnou činností úzce souvisí termální prameny a gejzíry Typickým doprovodným znakem vulkanické činnosti je i přítomnost bahenních sopek sirovodíkem páchnoucích solfatar a fumarol Nejznámějším místem výskytu těchto úkazů je oblast Námaskard Námafjall u jezera Mývatn Největší koncentrace gejzírů je v lokalitě Haukadalur 50 km od jižního pobřeží Od místního tzv Velkého gejzíru Stóri gejzír pochází ono mezinárodně užívané slovo V současnosti je však tento otec gejzírů jenž chrlil vodu až do výše 70 m < ref> nečinný a hlavní atrakcí oblasti je jeho menší obdoba Strokkur pravidelně chrlící vodu až do výše 20 m Fauna a flóra Jedinými stromy s nimiž se zde v současnosti setkáme jsou trpasličí vrby zakrslé břízy typické pro tundrovou vegetaci a jalovce Rostou tu různé druhy borůvkovitých a šíchovitých rostlin Hojné jsou lišejníky a ostřicové trávy typické pro bažiny a mokřiny Nápadnějšími květy upoutají v krátkém létě např kakost endemitní mák nízký turan smetánka či zvonek Z nízkých orchidejí můžeme vidět Platanthera hyperborea roste tu také protěž alpská Jednotvárná vegetace neposkytuje dostatek potravy zvěři která je druhově velmi chudá Žije tu liška polární na krách sem občas zabloudí medvěd lední Nejrozšířenější faunou ostrova jsou bezpochyby ptáci a také ovce Kolonie papuchalků alky chaluhy a racků v pobřežních fjordech patří k vyhledávaným lokalitám Národní parky Na Islandu se nacházejí 3 národní parky stav v roce 2013 národní park Snæfellsjökull národní park Þingvellir a národní park Vatnajökull Administrativní dělení Island se dělí na 79 obcí sveitarfélög 23 hrabství isl sýslur 8 okresů hluti a na 6 krajů Obyvatelstvo Na Islandu žilo v dne 1 října 2007 312 851 obyvatel Hustota zalidnění je 303 obyvatel na km² 60 % obyvatel Islandu žije v aglomeraci Reykjavíku 92 % obyvatel žije ve městech zbytek 8 % na vesnicích Podle žebříčku Rozvojového programu OSN z roku 2007 je Island z hlediska kvality života nejlepším místem pro život lidí ze všech 177 hodnocených zemí světa Jazyk Úředními jazyky na Islandu jsou islandština a od 2 6 2011 také znakový jazyk neslyšících < ref> Islandština je severogermánský jazyk pocházející ze staré severštiny Island je první zemí v níž byl znakový jazyk schválen jako oficiální státní jazyk Jména a příjmení Na Islandu nemají klasická jména a příjmení jako v jiných zemích Nejdůležitější je křestní jméno podle kterého jsou dokonce řazeny i telefonní seznamy Dítě dostává místo příjmení jméno svého otce s příponou -dóttir dcera nebo -son syn Prezident Ólafur Ragnar Grímsson se tedy jmenuje Ólaf Ragnar Grímův syn Na Islandu se téměř vždy vyskytují dvě křestní jména Vezměme si příklad matka se jmenuje Anna Kristín Guðmunsdóttir a otec se jmenuje Kristján Atli Hilmarsson Manželka po svatbě nepřebírá příjmení po manželovi jako v Česku Děti přebírají příjmení z prvního křestního jména otce zřídka matky Čili dcera se bude jmenovat např Ásta Björg Kristjánsdóttir a syn Svavar Þór Kristjánsson Samozřejmě se vyskytují i výjimky kdy přechází příjmení z rodu na rod stejně jako v Česku ale takových je jen málo Mají ho většinou lidé jejichž předkové byli kdysi z bohatého rodu a snažili se tímto odlišit od „normálních lidí Náboženství Státní církví je Evangelická Luteránská církev < ref> státní luterská církev 871 % ostatní protestanté 41 % ostatní luteráni 35 % římští katolíci 17 % Ásatrú 07 % ostatní 33 % Podle údajů z roku 2010 je na Islandu 31% obyvatel rigorózně věřících Města Seznam 7 největších měst podle pořadí 1 Reykjavík 117 607 obyvatel 2 Kópavogur 28 291 obyvatel 3 Hafnarfjörður 24 712 obyvatel 4 Akureyri 17 158 obyvatel 5 Keflavík 10 200 obyvatel 6 Garðabær 9 877 obyvatel 7 Mosfellsbær 7 808 obyvatel Ekonomika Dle Mezinárodního měnového fondu má Island HDP na obyvatele v paritě kupní síly 39 168 USD 2007 a je tak jedenáctý na světě Island se v roce 2007 stal státem s nejvyšším HDI na světě Během krize finančního sektoru v roce 2008 si Island vysloužil 1 místo v poměru bank držených státem Počátkem října 2008 stát přebral kontrolu nad třemi největšími bankami v zemi které se dostaly do vážných problémů Pro státní rozpočet však jde o enormní zátěž a premiér oznámil že se země nachází krok před státním bankrotem< ref> Ekonomický vývoj Finanční krize roku 2008 Bankovní systém v Islandu prošel velmi překotným vývojem V první polovině devadesátých let zdejší nejen bankovní trh mohutně sílil a expandoval To přineslo růst celému finančnímu sektoru a Island byl dokonce považován za vzor rychle rozvíjejíce se ekonomiky Finanční sektor rostl tak rychle že v posledních letech před krizí dokonce devětkrát převýšil hrubý domácí produkt Islandu S počátkem globální finanční krize se islandské banky rázem propadly Na začátku října roku 2008 musely být tři největší banky zestátněny To mělo velký vliv na islandskou korunu která rychle ztratila svoji hodnotu Dopad této krize pocítili i obyvatelé Islandu ale naopak pro cizince se stal tento ostrov daleko levnější destinací Političtí představitelé Islandu pak jednali o půjčce neúspěšně mimo jiné s Ruskem Krize také znovu otevřela cestu k diskuzi zda by měl Island vstoupit do Evropské unie Islanďané do této doby do unie nechtěli v podstatě hlavně z jediného důvodu kterými byly rybolovné kvóty rozdělované v Bruselu mezi jednotlivé státy Ekonomická struktura Island je stát bez výrazných surovinových zdrojů avšak s velkými hydroenergetickými a geotermálními zásobami využívanými k výrobě elektrické energie a k vytápění Uvádí se že geotermální energie se podílí až z 85 % na vyhřívání islandských domů< ref> Zásadní prioritou islandského hospodářství je námořní rybolov Průmysl je orientován zejména na zpracování ryb a výrobu rybích konzerv v menší míře je zastoupeno hutnictví a textilní průmysl Rybolov zajišťuje 75 % vývozu této země a zaměstnává celých 12 % práce schopné populace Rybolov se dočkal bouřlivého rozkvětu za posledních 50 let kdy se z rodinného rybaření stal celý průmyslový komplex který má na starosti rybolov zpracování a vývoz ryb Islandská vláda se ale v poslední době snaží snížit závislosti ekonomiky 70 % financí z vývozu je z rybolovu a polovina hrubého národního důchodu čerpá finance také z rybolovu z několika důvodů Jedním z nich je klesající cena rybích produktů ve světě tak i snaha o zachování rybích populací pro další generace Zemědělství je zaměřeno převážně na živočišnou produkci chov ovcí skotu prasat a drůbeže Rostlinná produkce je omezena na pěstování brambor a zejména pícnin které je vhodné pouze 1 % státu Zajímavým úkazem je pravidelná úroda zeleniny a jižního ovoce v oblasti při polárním kruhu realizovaná ve velkokapacitních sklenících vytápěných geotermální energií; Island je dokonce druhým největším evropským producentem banánů< ref> Dovážejí se paliva strojírenské výrobky a potraviny Doprava Doprava na Islandu je řízena podle drsného terénu a nepříznivými klimatickými podmínkami Hlavní typ dopravy je auto Neexistuje zde železniční síť a kromě měst ani autobusová doprava Dvě větší města Reykjavík a Akureyri spojuje hlavní okružní islandská silnice Hringvegur Jedinými dopravními prostředky kterými se mohou Islanďané dopravovat mimo Island je letadlo a loď Na Island je možné cestovat letadlem především se společnostmi IcelandAir a nízkonákladovou Iceland Express anebo levněji lodí např z norského Bergenu cesta v takovém případě potrvá 2 dny Na samotném Islandu se můžeme nejsnáze přemisťovat opět letecky na vnitrostátních aerolinkách Air Iceland které svými cenami konkurují dálkovým autobusům a jsou podstatně rychlejší Cesty do vnitrozemí jsou s výjimkou hlavní okružní silnice sjízdné jen v létě a pěší přechody jsou dost náročné Plánuje se že se na Islandu začne stavět železniční síť z Keflavíku do Reykjavíku Island má 13 034 km silnic z toho 4 617 km zpevněných Je zde 86 letišť z toho 12 asfaltovaných Měna Na Islandu se platí islandskou korunou isl Íslensk króna Dělí se na 100 aurar Kód měny je ISK Mince islandské koruny mají nominální hodnoty 1 5 10 50 a 100 korun Bankovky mají nominální hodnoty 500 1000 2000 5000 10000 korun Zároveň jsou v oběhu bankovky v hodnotách 10 50 a 100 korun které se z oběhu stahují a brzy platit přestanou Zajímavostí je že cena niklu a mědi v mincích s nominální hodnotou 1 a 5 korun je vyšší než jejich peněžní hodnota Snahou Islandu je v budoucnu vstoupit do Evropské unie a do eurozóny Kultura Literatura Pro islandskou literaturu jsou typické ságy první vznikaly již od 12 století tj náboženské poté historické poslední byly napsané v 14 století Souběžně se literatura odvíjela od germánské a norské tradice a také od zdejších mýtů a hrdinských písní V 16 století se rodí zájem o dějiny a zeměpis ostrova a v 17 století jsou položeny základy vědeckému oboru nordistice Na konci 18 století vznikají první světské tiskárny a objevují se první pokusy o román V 19 století nastává obrovský rozvoj poezie následován počátky umělecké prózy Počátek 20 století se nese v duchu nových směrů ale kladen je důraz i na svébytnost islandského státu a jeho tradic Experimentuje se především v poezii průlom v próze nastává až v 2 polovině století Roku 1955 získal Halldór Laxness Nobelovu cenu za literaturu Kuchyně Hlavním pokrmem islandské kuchyně jsou ryby potom jehněčí a mléčné výrobky Þorramatur Thorramatur je tradiční islandské jídlo vhodné pro mnoho různých pokrmů Jí se nejčastěji ve měsíci Þorri což je leden a únor Tradičními pokrmy jsou Skyr Scrota žralok a ovce Skyr je tradiční islandský mléčný výrobek podobný jogurtu Skyr obsahuje 12 % proteinů 3 % sacharidů 05 % tuku a hodně vápníku Nyní je islandská strava velmi odlišná zahrnuje kuchyně po celém světě Do normální islandské snídaně patří chléb cereálie a ovoce Večeře je odlišnější Jako jinde ve světě i zde je rozšířený „fast food rychlá strava Sport Sport na Islandu je velmi populární ačkoli se v minulosti vyměnilo mnoho sportů Islanďané zůstávají velmi zdravý národ Dnes je na Islandu nejpopulárnější fotbal basketball a atletika Golf tenis plavání šachy a jízda na koni je také populární Tradiční sport na Islandu je Glíma Glíma je podobné wrestlingu Házená je obvykle uváděna jako národní sport Islandští házenkáři patří k nejlepším na světě Islanďanky jsou překvapivě dobré ve fotbale ve srovnání s počtem obyvatel Islandu Islanďané jsou výborní na ledu a šplhání po skalách Média Nejrozšířenější televizní stanicí na Islandu je státní televize RÚV a její nejsledovanější pořad Sjónvarpið zahrnující zprávy sport a počasí Druhým nejsledovanějším kanálem je soukromá televize Stöð 2 Třetí nejrozšířenější je SkjárEinn Ostatní menší stanice jsou vysílány pouze lokálně Rádia jsou vysílána po celém Islandu včetně vnitrozemí Nejpopulárnější rádia jsou Rás 1 Rás 2 Bylgjan a FM 957 Na Islandu vycházejí troje denní noviny Fréttablaðið Morgunblaðið a 24 stundir Island má význačný filmový průmysl Asi nejpopulárnější islandský film je komedie 101 Reykjavík z roku 2000 režírovaný Baltasarem Kormákurem Jeho film Severní blata vyhrál na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2007 Hudba Islandská hudba je příbuzná s nordickou hudbou a zahrnuje tradiční folkovou a popovou hudbu včetně skupiny Voces Thules alternativní rockové skupiny The Sugarcubes zpěváků Björk Emilíana Torrini Sigur Rós nebo Of Monsters and Men Státní hymnou Islandu je Lofsöngur Píseň je také známa pod názvem Ó Guð vors lands Bože naší země Slova napsal Matthías Jochumsson a hudbu složil Sveinbjörn Sveinbjörnsson Píseň vznikla v roce 1847 u příležitosti oslav tisíciletého výročí osídlení ostrova Za hymnu byla píseň přijata v roce 1944 Píseň má tři sloky ale jako hymna slouží pouze první sloka Školství Systém školství na Islandu je založený od Amerického způsobu Islandské školství se skládá z mateřské školky základní školy střední školy a vysoké školy Mateřská a základní škola je povinná Povinné základní vzdělání je pro děti od 6 do 16 roků Mnoho institucí požaduje od státu více soukromých škol Ve škole se kromě islandštiny učí anglicky a dánsky Islandská univerzita Islandská univerzita isl Háskóli Íslands je islandská státní univerzita která sídlí v Reykjavíku Škola byla založena v roce 1911 V současnosti má jedenáct fakult a studuje ji okolo 8 000 studentů Státní svátky 1 leden Nový rok 6 leden Epifanie 19 leden den manželů 18 únor den žen 1 květen Svátek práce 13 květen den matek 3 červen den námořníků 17 červen den vyhlášení nezávislosti 1 srpen první pondělí v srpnu Den řemeslníků 16 listopad den islandštiny 1 prosinec vznik vlády 24 až 26 prosinec Vánoce 31 prosinec Silvestrovské oslavy Reference Literatura Externí odkazy text a fotografie Itálie italsky Italia je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově Na severu hraničí s Francií 488 km Švýcarskem 740 km Rakouskem 430 km a Slovinskem 232 km Uvnitř Itálie leží dva městské státy Vatikán 32 km a San Marino 39 km Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia Z východu Itálii omývá Jaderské moře z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře Celková délka pobřeží je 7600 km K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři Sardinie a Sicílie Itálie je členem OSN NATO Rady Evropy EU Schengenského prostoru a Eurozóny Hlavním městem je od roku 1870 Řím Dějiny Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku ale přidala se na stranu Dohody Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa což nakonec vedlo k porážce Itálie Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou Itálie je zakládajícím členem EU a NATO Starověk a středověk Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států částečně založených v rámci řecké kolonizace a také hlavně v severní části pak města Etrusků V 8 století př n l se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově a nejen na něm po více než tisíc let Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n l Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary Novověk Na Apeninském poloostrově existovalo více států Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II do Italského království Další státy například Benátsko nebo Papežský stát byly připojovány postupně v následujících letech V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915 po válce připojila území Jižního Tyrolska přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu Postupně ovládl zemi Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu Fašistická Itálie vedla výbojnou politiku a v roce 1939 obsadila Albánii Dne 28 října 1940 zaútočila italská vojska také na Řecko Mussoliniho spojenectví s hitlerovským Německem za druhé světové války vedlo nakonec k porážce Itálie v roce 1943 Království bylo v roce 1946 nahrazeno demokratickou republikou V období mezi léty 1945–1993 měla Itálie 52 vlád Itálie se stala zakládajícím členem NATO a Evropského hospodářského společenství později EU v současné době je jednou z ekonomicky nejsilnějších zemí Evropy Geografie Vodstvo a členění státu Pobřeží je na západě členité se zálivy na východě ploché Celková délka pobřeží je asi 7600 km Povrch převážně hornatý Dominují Západní a Východní Alpy na severu přesahující 4000 m n m včetně nejvyšší hory Mont Blanc 4807 m n mMonte Bianco V nich jsou častá jezera Lago di Garda Lago Maggiore Lago di Como vzniklá ústupem pleistocenních ledovců Celý Apeninský a Kalabrijský poloostrov Calabria a největší středomořský ostrov Sicílii Sicilia vyplňuje pohoří Apeniny dosahující téměř 3000 m n m Pásmo Apenin je seismicky velmi aktivní Častá jsou zemětřesení a erupce sopek Vesuv Vesuvio Etna nejvyšší činná sopka Evropy 3323 m n m a sopek v souostroví Lipari Hospodářsky významná je Pádská nížina v okolí řeky Pád Po Druhým největším ostrovem Středozemního moře je Sardinie Sardegna Moře Itálie je obklopená mořem pro svůj peninsulární charakter Středozemní moře původně Mare Nostrum naše moře jak mu říkali Římané je z historických důvodů rozděleno na čtyři části Jaderské moře Tyrhénské moře Jónské moře a Ligurské moře Na západ od Sardinie se nachází Sardské moře Mar di Sardegna a na jih od Sicílie Sicilský kanál Canale di Sicilia a Maltézský kanál Canale di Malta Sicílii od Kalábrie odděluje Messinská úžina Stretto di Messina a od Afriky Sicilský kanál Seznam geografických útvarů moře Ligurské moře Tyrhénské moře Středozemní moře Jónské moře Jaderské moře zálivy Janovský záliv Gaetský záliv Salernský záliv Tarentský záliv Benátský záliv průlivy Messinský průliv Otrantský průliv Bonifácký průliv ostrovy Sicílie Sardinie Elba souostroví Toskánské souostroví Arcipelago Toscano Kampánské souostroví Arcipelago Campano Eolské ostrovy Isole Eolie Tremitské ostrovy Isole Tremiti Isole Pelagie Isole Egadi poloostrovy Apeninský poloostrov Salentina Kalabrijský poloostrov Gargano pohoří Apeniny Alpy Dolomity jezera Gardské jezero Lago di Garda Como Lago Maggiore Trasimenské jezero řeky Pád Adiže Adige Tibera Tevere Arno Piave Ofanto Sineto sopky Etna Vesuv Vesuvio Stromboli Podnebí Alpy leží v mírném pásu s rozdíly mezi vrcholy hor a údolími Pádská nížina má chladný vnitrozemský charakter Zbytek území leží v Středozemní klima s typickým horkým suchým létem a mírnou zimou bohatou na srážky Administrativní rozdělení Itálie se dělí na 20 krajů regioni< ref> z toho 5 má autonomní status Oblasti se dále až od roku 2013 dělí na celkem 109 provincií Demografie S téměř 60 milióny obyvatel podobně jako Velká Británie a Francie patří Itálie k nejlidnatějším státům Evropy a je nejlidnatější z celé jižní Evropy Hustota zalidnění je průměrná 190 obyv km² Přirozený přírůstek je v současnosti mírně stagnující Střední délka života je u žen 805 a u mužů 741 let Itálie má čtvrtou nejstarší populaci na světě Města Urbanizace dosahuje 67% V Itálii je mnoho měst s více než sto tisíci obyvateli Všechna velká italská města se potýkají s rychlým úbytkem obyvatel Tabulka ukazuje počet obyvatel u deseti nejlidnatějších italských měst Nejlidnatější města Řím Roma 2 774 000 obyvatel Milán Milano 1 256 000 obyvatel Neapol Napoli 1 004 000 obyvatel Turín Torino 903 000 obyvatel Palermo 687 000 obyvatel Janov Genova 610 000 obyvatel Bologna 374 000 obyvatel Florencie Firenze 356 000 obyvatel Bari 317 000 obyvatel Catania 313 000 obyvatel Benátky Venezia 272 000 obyvatel Náboženství a etnika V Itálii má největší podíl katolické obyvatelstvo 85-90% Je to dáno historií a velký vliv má i samotný Vatikán a osobnost papeže v současnosti Argentinec italského původu František Ostatní obyvatelé jsou většinou ateisté a jen malá část tvořená především přistěhovalci vyznává islám Převažující národnost je italská 94% avšak někteří Italové pocházejí z jiného národa a mají jiný mateřský jazyk Týká se to Sardů na Sardinii hovořících sardsky Rétorománů u východní části hranic se Švýcarskem hovořících rétorománsky Tyrolanů na severu u hranic s Rakouskem hovořících německy a Provensálců na západě u hranic s Francií hovořících francouzsky Přistěhovalci pocházejí především z bývalých kolonií Libye Somálska Etiopie a Albánie ale i z Maroka Státní a náboženské svátky 1 leden – Nový rok Capodanno 6 leden – Tři králové Epifania Pasquetta – Velikonoční pondělí pohyblivý svátek 25 duben – Den osvobození Festa della Liberazione 1 květen – Svátek práce Festa del Lavoro 15 srpen – Nanebevzetí Panny Marie Ferragosto 1 listopad – Svátek všech svatých Ognissanti 8 prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie Immacolata Concezione 25 prosinec – Narození páně Natale 26 prosinec – Svátek sv Štěpána Santo Stefano Správa a státní zřízení Území státu se člení na 20 krajů regione a ty dále na 109 okresů provincií provincia a dále na obce které jsou seskupeny v oblasti pod jednu větší zvanou comune Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament který tvoří Poslanecká sněmovna a Senát Ústava je kontrolována Ústavním soudem Prezident je volen parlamentem a krajskými sbory Voliči volí své zástupce do senátu parlamentu a regionálních rad Poslanecká sněmovna má 630 členů senát 326 z toho 10 na doživotí bývalí prezidenti a jiní ústavní činitelé V Evropském parlamentu připadá Itálii 78 křesel a v Radě EU celkem 29 hlasů Itálie patří do skupiny sedmi nejbohatších a nejrozvinutějších států světa G7 a je jejím zakladatelem Společně s Nizozemskem Belgií Německem Lucemburskem a Francií je zakladatelem Evropské unie EU Itálie je třetím nejbohatším státem Evropy a šestým ve světě 2009 Politicky je Itálie jedna z nejdůležitějších zemí Evropské unie Ekonomika Itálie je vysoce rozvinutý průmyslově- zemědělský stát nejrozvinutější v jižní Evropě Uvnitř samotného státu je velký rozdíl mezi průmyslovým severem a zemědělským jihem což zapříčiňuje i separatistické tendence na severu především v Lombardii Milán Převažuje export Měnou je euro do roku 2002 platili lirami Zemědělství Na celkovém hrubém národním produktu se podílí jen asi 1 % ale je v něm zaměstnáno téměř 6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Orná půda zabírá 416 % území lesy 224 % a louky a pastviny asi 15 % Je rozdíl mezi zemědělstvím na severu a na jihu Na severu se uplatňuje privátní intenzifikované zatímco na jihu latifundie Pěstují se tyto plodiny pšenice ječmen žito oves kukuřice rýže brambory cukrová řepa sója slunečnice olivy citrusy jablka hrušky broskve luštěniny tabák vinná réva a zelenina Itálie vyniká ve sklizni vinné révy a výrobě vína Sklizeň okolo 9 000 tun ročně je největší na světě a výroba okolo 57 000 hektolitrů vína je srovnatelná jen s produkcí Francie Chovají se tato zvířata skot ovce prasata drůbež koně osli kozy a bourci morušoví Velmi významný je též rybolov Významnými zemědělskými oblastmi jsou Pádská nížina Apulie Toskánsko Sicílie a Kampánie Průmysl Itálie má malé zásoby paliv Téměř veškerá se dovážejí Naopak velký potenciál mají v energetice vodní zdroje Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod Zemní plyn se v malé míře těží na severu Jaderského moře na jihu Apenin a na Sicílii Ropa v ještě menší míře na jihu Sicílie Stojí zde čtyři jaderné elektrárny jejich produkce byla pozastavena na základě referenda v roce 1987 v Alpách se nachází mnoho vodních elektráren poblíž Livorna dokonce jedna geotermická přesto převažují tepelné V malé míře se těží i asfalt a hnědé uhlí přesto je Itálie v současnosti na třetím místě v Evropě ve výrobě oceli V Itálii jsou významná ložiska mramoru pyritu kamenné a draselné soli síry a rtuti Itálie je známa strojírenstvím především dopravním Známá je společnost FIAT Holding FIAT Iveco Ferrari Lancia Alfa Romeo Maserati a společnosti vyrábějící zemědělské stroje a vlaky Itálie je pátá na světě ve stavbě lodí 0777 mil BRT v roce 1999 Dalšími odvětvími jsou průmysl elektrotechnický chemický textilní papírenský potravinářský průmysl stavebních hmot a výroba železa a oceli Itálie je po Číně a Hongkongu třetí největší vývozce 28 mld USD a sedmý největší dovozce textilních výrobků 15 mld USD V potravinářství je významná produkce vína cukru masa mléka sýrů těstovin vlny a rybích výrobků Doprava Dopravní síť je hustá a kvalitní Je zde celkem 6 500 km dálnic spojujících všechny oblasti země Železniční síť disponuje s 16 225 km tratí z toho 855 km jsou tratě vysokorychlostní Itálie má velkou námořní a leteckou flotilu státní aerolinie Alitalia jsou členem SkyTeam stejně jako ČSA Významné námořní přístavy jsou Janov Genova Livorno Neapol Napoli Salerno Reggio di Calabria Palermo Tarent Taranto Bari Ancona a Terst Trieste Velká letiště jsou Řím-Fiumicino-Leonardo da Vinci Milano-Malpensa a Palermo-Falcone Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod Cestovní ruch Itálie patří mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa Zemi ročně navštíví mezi 40 a 105 miliony turistů < ref> Turismus zde přitom tvoří asi 12 % HDP Turisty sem lákají antické a středověké renesanční památky Řím Roma Florencie Firenze Benátky Venezia Pisa pláže prakticky celé pobřeží Bibione Rimini; Gardské jezero hory Alpy Cortina d'Ampezzo i venkov Umbrie Toskánsko Lákadly jsou i lázně a různé filmové a hudební festivaly Benátky San Remo V Itálii se nachází nejvíce kulturních památek zapsaných na seznamu UNESCO 47 Odkazy Reference Literatura Související články Italské království Politický systém Itálie Externí odkazy Jan Roháč z Dubé odjinud z Tehova a na Sionu asi 1374 – 9 září 1437 Praha byl čelní husitský hejtman a jeden z nejbližších straníků Jana Žižky Zprávy o jeho životě jsou zcela nedostatečné vycházet lze pouze z několika zmínek v soudobých kronikách nebo úředních listinách Z těchto záznamů je patrné že v průběhu husitských válek působil jako hejtman v Lomnici a Čáslavi a byl přítomen u řady významných mezníků revoluce Po bitvě u Lipan se chopil velení táborské obce a stal se jedním z hlavních odpůrců kandidatury císaře Zikmunda Lucemburského na český trůn Několik neúspěšných akcí v čele táborů jej však přimělo odejít z politického života a uchýlit se na hrad Sion kde pokračoval v odboji proti královskému režimu Svým počínáním nakonec počátkem roku 1437 přiměl Zikmunda Lucemburského svolat vojáky zemské hotovosti kteří pod velením nejvyššího hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna jeho sídlo oblehli po čtyřech měsících dobyli a Jana Roháče zajali 6 září O dva dny později byl husitský hejtman přiveden do Prahy kde byl po těžkém mučení společně se svými spolubojovníky oběšen Dobytím Sionu a Roháčovou popravou skončily vlastní boje husitské revoluce< ref> První zprávy Kdy Jan Roháč spatřil světlo světa a jaké byly jeho bližší rodinné poměry není známo O místě Roháčova narození se také vedly dohady Podle starších historiků tímto místem byla Dubá u České Lípy Miroslav Ivanov se domníval že šlo o tvrz Libouň August Sedláček pro změnu doložil že jeho rodnými hrady byly Leštno a Dubá nad Sázavou kam ukazuje jeho erb zavinuté střely odtud snad i přezdívka Roháč Téhož roku získal jako odúmrť i ves Chotýšany čímž se zapletl do vleklého majetkoprávního sporu který trval do roku 1418 Podle jediného záznamu v Popravčí knize pánův z Rožmberka v níž jsou zaznamenány výpovědi zločinců a zemských škůdců z první poloviny 15 století se dále lze domnívat že v dospělosti působil ve zbojnické rotě Jana Zúly z Ostředka který se zmocnil hradu Dubá a sousedního Hrádku Mezi lety 1398–1406 Jan Roháč vlastnil několik vsí v okolí Uhlířských Janovic Mančice a Milotice byla spjata s různými službami zejména vojenského charakteru Husitský hejtman Doba Žižkova 1420–1424 Za husitských válek je poprvé jméno Jana Roháče zmiňováno v roce 1420 v souvislosti s Žižkovým tažením proti jihočeským enklávám v držení Oldřicha z Rožmberka a dobytím Lomnice nad Lužnicí kde byl dosazen jako hejtman nově ustanovené táborské posádky kde se Jan Roháč po přečtení bludných tezí táborských kněží jež přítomným předložil rektor Karlovy university mistr Prokop z Plzně zapojil do bouřlivé debaty výrokem „V Kostnici nám házeli na krk čtyřicet kacířských článků a vy nám jich házíte přes sedmdesát Tuto volbu však nelze jednoznačně potvrdit lze ji pouze předpokládat ze zápisu z Čáslavského sněmu kde je za jeho jménem uveden dodatek správce lidu a měst Táborských Počátkem roku 1421 den před vypršením příměří mezi tábory a Oldřichem z Rožmberka odeslal Jan Roháč jihočeskému magnátovi list jímž mu za svou osobu vyhlašuje nepřátelství Je téměř jisté že se Jan Roháč ve dnech 3–7 června 1421 účastnil Čáslavského sněmu o jeho bližší úloze zde však písemné prameny nehovoří Jeho žádosti bylo neprodleně vyhověno a Krajířovo vojsko se krátce po obdržení informace o Žižkových přesunech stáhlo zpět do Budějovic Ačkoli neexistují jednoznačné indicie zda se Jan Roháč účastnil bojů proti vojskům druhé protihusitské kruciáty byl krátce po úspěšném tažení spolu s vítězi přítomen v Praze kde byl jmenován jedním z členů devatenáctičlenného rozhodčího orgánu který měl urovnat poměry v metropoli V roce 1423 opustil hejtmanský post na Lomnici a po boku Jana Žižky vytáhl do východočeského prostoru kde slepý vojevůdce narušil mocenskou základnu pražanů ovládl Hradec Králové a začal formovat nové vojenské bratrstvo tzv Malý nebo Menší Tábor Po bitvě u Strachova dvora se Žižkovi poddala některá další města pražského svazu a Jan Roháč obdržel hejtmanství v Čáslavi Ještě téhož roku je po Janu Žižkovi jmenován jako druhý ze signatářů přijetí řádu a manifestu nového bratrstva Žižkova dnes známého pod názvem Žižkův vojenský řád< ref> Období vlády bratrstev 1425–1434 Po společné výpravě husitů na Moravu v jejímž průběhu zemřel Jan Žižka se na jaře 1425 sirotci v čele s Janem Roháčem spojili u Nymburku s táborským vojskem Jana Hvězdy z Vícemilic zvaného též Bzdinka a zamířili východních Čech Cestou příslušníci obou svazů zničili tvrze Chlumec nad Cidlinou Zachrašťany Hořiněves a Holohlavy ovládli města Vysoké Mýto a Litomyšl a dobyli hrad Rychmburk Po dosažení těchto úspěchů se Roháč s Hvězdou pokusili ovládnout Nové Město pražské ale jejich útok proti hradbám uskutečněný 31 března 1425 ztroskotal Po této akci zamířilo spojenecké vojsko posílené kontingentem žatecko-lounského svazu ke Slanému který po tuhém odporu obránců padl 17 dubna Následně byla vypálena Roudnice a došlo k obležení hradů Žebráku a Točníku Posádky obou pevností však náporu husitů odolaly a 5 května vojsko odtáhlo na Plzeňsko kde jím byla dobyla dobyta vodní tvrz Švihov V dalších dnech husité zamířili na Příbramsko kde se zmocnili tvrze Obořiště 6 června Následně se jednotlivé svazy rozešly a pokračovaly v bojích každý na vlastní pěst V říjnu 1425 vystupuje Roháčovo jméno do popředí v souvislosti s Vršovickým mírem při jehož uzavření je prvním jmenovaným zástupcem na nedatované přístupní listině hejtmanů táborských a orebských Počátkem dubna 1426 stál Jan Roháč v čele výpravy která oblehla Lipé Od útoku na město sice upustil vzápětí však vypálil Benešov nad Ploučnicí a obsadil Bělou pod Bezdězem Krátce na to vyrazil k Mladé Boleslavi kde se údajně 5 května konala porada husitských velitelů Po dohodnutí strategie pro následující vojenskou intervenci sirotci a ostatní přítomné sbory vytáhly k Mimoni kterou vypálily Příštím cílem husitů se stalo Lipé jehož posádka se bez odporu vzdala sotva k městu dorazily nové orebsko–sirotčí oddíly shromážděné u Starého Bydžova 19 května Při dalším tažení se spojené husitské vojsko zmocnilo Třebenic Krupky a Teplic a zamířilo k Ústí nad Labem a společně s Kunešem z Bělovic velel orebsko–sirotčí formaci při obležení města i v následujícím střetnutí s oddíly shromážděnými v Míšeňsku 16 června 1426 Téhož roku je v Městských knihách pražských poprvé doložen s predikátem z Tehova urozený pan Roháč allias de Tehow Po delší odmlce v pramenech se jméno Jana Roháče objevuje v roce 1432 na smlouvě mezi husity a míšeňskými a durynskými knížaty kde figuruje jako opravce V roce 1433 prodal svůj dům v dnešní Havlíčkově ulici Valentinovi sladovníkovi a za 60 kop grošů zakoupil dům po významném novoměstském konšelovi na Koňském trhu Roku 1434 zanechal činnosti na nově získaných panstvích zřejmě a v řadách táborského vojska se zúčastnil bitvy u Lipan V průběhu střetnutí padl do zajetí Roháčův odboj a poprava Obléhání Sionu Krátce po bitvě u Lipan se Jan Roháč chopil velení táborské obce a na sklonku roku svolal na Tábor schůzku nespokojenců která 21 prosince 1434 vyvrcholila přijetím společného programu v němž se účastníci zavazovali hájit čtyři artikuly vzájemně si pomáhat proti králi Zikmundovi i dalším protivníkům a jednotně vystupovat na zemském sněmu Před polovinou února následujícího roku pak se souhlasem Hradiště hory Tábor dobyl rožmberskou Soběslav kam umístil vlastní vojenskou posádku Avšak netrvalo dlouho a jeho muži byli nuceni hrad vyklidit což otřáslo Roháčovým postavením v roli táborského vůdce K opuštění této pozice a odchodu na Sion podzim 1435 jej nakonec přiměly další dvě neúspěšné akce z nichž jednou byla kapitulace hradu Ostromeče druhou pak porážka táborského zásobovacího oddílu v bitvě u Křeče 19 srpna 1435 Podle svědectví z 60 let 15 století si na místo svého posledního odporu odnášel i jeden svazek zemských desk kde byly zaznamenány majetkové poměry některých významných zástupců z řad české nobility Posádku Roháčova sídla u nějž začal narychlo budovat rozsáhlejšího opevnění se 120–180 cm silnou hradbou tvořilo nanejvýš několik desítek ozbrojenců které doplnili uprchlíci z Hradce Králové jehož měšťané uzavřeli dohodu s královskou stranou v březnu roku 1437 Společně s těmito muži pak otevřeně vedl drobnou válku proti zboží v osobním držení krále a zůstával tak výrazným symbolem protizikmundovské opozice Trpělivost s odporem na Sionu došla českému panovníkovi v únoru 1437 kdy na zemském sněmu nechal k jeho eliminaci svolat zemskou hotovost Vojsko vytáhlo k hradu koncem dubna a dorazilo zde v prvních květnových dnech krátce poté co oddíl Jana Roháče přepadl konvoj z Uher a ukořistil králi množství volů a sudů s vínem Úkolem zastrašit další nespokojence Ačkoli některé soudobé prameny zejména Historie česká od italského humanisty Enea Silvia Piccolominiho dokládají že čtyřměsíční dobývání hradu bylo velkou a obtížnou událostí archeologický výzkum prokázal že šlo o tendenční výpověď podmíněnou politickou situací a obléhací akce byly mnohem skromnějšího charakteru Podle dostupných informací se lze domnívat že vojenské operace probíhaly spíš vlažně neboť nespokojenost se Zikmundem Lucemburským stoupala Tuto nevoli symbolizoval i postoj českých stavů které po královské výzvě z 24 května odmítaly připojit své ozbrojence k již probíhajícímu obléhání protože tento boj považovaly za soukromou panovníkovu válku Vojsko jež přitáhlo k Sionu nebylo nijak početné a převládali v něm kališníci není tedy vyloučeno že vojáci byli více oddáni Hynce Ptáčkovi než králi Moderní čeští historici proto usuzují že úmyslem pána z Pirkštejna bylo ze soukromých politických důvodů protahovat obléhání do poslední možné chvíle a posádce která na hradu nedisponovala vlastní studní zřejmě nebránil v zásobování ani v čerpání vody z blízké Vrchlice Podle jedné domněnky se všeobecně očekávalo že se nejvyšší hofmistr s odbojným hejtmanem dohodne kteří vyrazil z Prahy 3 září Roháčova smrt Krátce po zajištění přeživších obránců informoval Hynce Ptáček o úspěchu krále Zikmunda a nechal dobyté sídlo zapálit Zajatci byli přivedeni do Prahy 8 září a ještě téhož dne si prý český panovník nechal přivést Jana Roháče na Pražský hrad aby se poraženému vysmál Odbojný šlechtic přitom údajně vykřikoval ať mu raději vypíchnou oči než aby se musel na Zikmunda podívat Následně byl odveden do mučírny na Staroměstské radnici kde byl podroben právu útrpnému takovým způsobem že z něho střeva plula Druhého dne v pondělí 9 září 1437 byli Jan Roháč spolu s dalšími obránci Sionu mezi něž patřili polský šlechtic Vyšek Račinski kněz Jan Prostředek a puškař řečený Zelený při veřejné exekuci oběšeni Podle některých písemných pramenů byl Jan Roháč k šibenici převeden se znamením odsouzence smrti pověšeným na krku v pozlacených poutech a v šatech červené barvy které byly přepásány pozlaceným pásem Červený oděv pro tuto příležitost dostalo i dalších pět nejvýznamnějších mužů z jeho družiny kteří však jako zbylí odsouzenci dostali jen rezavá pouta Na stavbu šibenic tesaři použili dřevo složené na Staroměstském náměstí které bylo původně určeno pro krovy Týnského chrámu Zejména starší z historických badatelů F M Bartoš Josef Macek František Lupínek Josef Janáček ad se přikláněli k první možnosti o druhé eventualitě pak uvažovali Karel Vladislav Zap a Rudolf Urbánek k jejichž názoru se v roce 1987 přiklonili i historici Petr Čornej a Bohdan Zilynskyj Důvodem jejich lokace byly předpoklady že staroměstské náměstí bylo jako popraviště netypické a kronikáři by tuto skutečnost jistě zaznamenali Mimoto soudobé kroniky nehovoří o tom že by se zde v letech 1410–1440 popravovalo oběšením ale pouze stínáním Navíc na Šibeničním vrchu byly již podobné hromadné exekuce s loupeživými rotami prováděny v minulosti a král Zikmund tak mohl zdůraznit že Roháče považuje za zemského škůdce Naproti těmto závěrům historik F M Bartoš předpokládal že se král Zikmund zřejmě neodvážil konat popravu za branou kde by mohlo snadno dojít ke srocení lidu a proto zvolil staroměstský rynk Tuto teorii podle něj navíc potvrdil i fakt že exekuce byla uskutečněna narychlo tedy již druhý den po mučení patrně z obavy aby sionský hejtman nezemřel dřív než bude pověšen Okázalá veřejná exekuce Jana Roháče a obránců Sionu byla většinou kališnických obyvatel Čech chápána jako urážka neboť parodovala obřad povýšení loupežníka na rytíře a připomínala popravu velitele zbojníků Jan Zúly z Ostředka který byl společně se svými padesáti druhy podobným způsobem popraven v Praze roku 1403 Následkem této události vyhlásila králi Zikmundovi řada utrakvistických šlechticů otevřené nepřátelství V této atmosféře český panovník opustil metropoli 11 listopadu s úmyslem odebrat se na léčení do Uher do cíle cesty však dorazily pouze jeho ostatky neboť 9 prosince 1437 přesně tři měsíce po Roháčově smrti podlehl ve Znojmě vleklé nemoci Odraz v umělecké tvorbě a historiografii Krátce po popravě popsal osudy Jana Roháče a jeho družiny ze Sionu anonymní autor jenž náležel k Zikmundovým stoupencům v latinské písni Historia de quondam raptore Bohemiae Rohacz nomine Pověst o jednom lupiči českém jménem Roháč na níž byl společně s Historií českou Enea Silvia Piccolominiho založen historický pohled zakladatele moderního českého dějepisectví Františka Palackého Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě K dalším dílům patří například historické drama o 5 jednáních Jan Roháč z Dubé od Miroslava Krajníka a Svatba na Sioně Josefa Kajetána Tyla Z biografií lze jmenovat starší práce Františka Lupínka Jan Roháč z Dubé a hnutí husitské 1930 Z moderních odborných textů se osobou táborského hejtmana zabývá článek historiků Petra Čorneje a Bohdana Zilynského Jan Roháč z Dubé a Praha Konec Jana Roháče – pověst a skutečnost otištěný ve dvacátém čísle Pražského sborníku historického Z výtvarníků se ztvárnění postavy Jana Roháče věnovali malíři Mikoláš Aleš nebo Stanislav Hudeček Odkazy Poznámky Reference Prameny Literatura Externí odkazy Jednota bratrská latinsky Unitas Fratrum je jedna z protestantských evangelických církví působících v České republice Jedná se o církev s presbyterně-synodním zřízením s nadsborovou službou vedoucí sbory k samostatnosti při zachování jednoty církve< ref> Jedná se o církev vzešlou z české reformace Původní jednota bratrská byla založena roku 1457 a časem se stala významnou složkou české předbělohorské společnosti Úpadek jednoty nastal po porážce protihabsburského povstání českých stavů v roce 1620 V pobělohorských českých zemích byla její činnost prakticky znemožněna Ve dvacátých letech 18 století byla skomírající jednota bratrská obnovena moravskými exulanty na panství hraběte Zinzendorfa v saské Horní Lužici a jejím centrem se stala nově založená obec Herrnhut Ochranov Obnovená jednota bratrská proslula zejména svými misiemi díky nimž se značně rozrostla a stala se světově významnou denominací známou též jako Moravská církev Moravian Church Sbory této obnovené jednoty bratrské byly v Čechách a na Moravě zakládány až od druhé poloviny 19 století a na ně přímo navazují sbory dnešní Jednoty bratrské a Ochranovského seniorátu Českobratrské církve evangelické Na tradici původní jednoty bratrské se ale odvolávají i další protestantské církve ty však historicky nenavazují na ochranovskou církev Organizace Základní organizační jednotkou je sbor který má presbyterní uspořádání v jeho čele stojí „správce sboru nazývaný také kazatel pastor a Rada starších neboli staršovstvo Správce sboru je povoláván Úzkou radou rada starších je jmenována správcem sboru a uvedena do služby členským shromážděním< ref> Nejvyšším orgánem je synod který se skládá ze správců sborů a delegátů volených jednotlivými sbory Synod je svoláván každoročně Jako výkonný orgán církve volí synod nejméně tříčlennou Úzkou radu Světová Jednota bratrská Unitas fratrum nebo též Moravian Church sestává z osmnácti samosprávných a sedmi misijních provincií Synod světové Unitas fratrum je svoláván jednou za sedm let V mezidobí se několikrát schází Rada světové Jednoty Unity board kterou tvoří předsedové rad samosprávných provincií Česká provincie jednoty bratrské má v současnosti celkem asi 3000 členů v 24 sborech a dalších misijních místech Provozuje tři základní školy biblickou školu a sociální a klubovou činnost při některých sborech< ref> Historie Původní jednota Jednota bratrská vznikla v Čechách v období husitských válek těsně před nástupem Jiřího z Poděbrad na český trůn Bylo to období kdy radikální „táborské husitství bylo poraženo a umírněná církev podobojí vedená Janem Rokycanou hledala cestu kompromisu s katolickou církví Ovlivněna učením Petra Chelčického byla založena Bratrem Řehořem v Kunvaldě v roce 1457 Bratr Řehoř tam odešel z Prahy kde byl svědkem vnitřních krizí a zápasů o další směřování husitské církve V Emauzském klášteře kde působil jako hospodářský správce se spřátelil s Petrem Paynem který zde v ústraní dožíval Byl v kontaktu s Martinem Lupáčem který byl Jiřím z Poděbrad a Rokycanou odstaven na „druhou kolej Tito dva významní představitelé radikálního husitství ho podpořili v jeho záměru odejít z Prahy Lupáč radil prvním Bratřím že pokud chtějí zůstat věrni reformaci musí opustit představu že církev je závislá na posloupnosti biskupského svěcení Což ve svém důsledku znamenalo volbu vlastního duchovenstva a úplné oddělení od katolické církve Jednota bratrská tak vznikla z velkého zklamání nad zmarem husitské revoluce s tím že zavrhla program obrany víry mečem Členové jednoty bratrské zdůrazňovali trojí ideál víry lásky a naděje se silnějším důrazem na praktický křesťanský život než na učení nebo církevní tradici Od části Chelčického nauky která kritizovala formální vzdělávání se ale postupně vzdálila Jednota bratrská se od počátku své existence dostala do konfliktního vztahu nejen s katolíky ale i s kališníky Na rozdíl od kališníků nezachovávala žádnou formální spojitost se všeobecnou církví tj s katolickou což komplikovalo její postavení na domácí i zahraniční půdě První členové jednoty byli jako sektáři pronásledováni husity až později se církev dokázala v českých zemích obecněji etablovat Církev se rozrůstala a šířila po Čechách a na Moravě Mezi nejvýznačnější představitele patřili Lukáš Pražský Jan Augusta Jan Blahoslav Jan Amos Komenský a podporovatel a pomocník církve Karel starší ze Žerotína Prudké zhoršení postavení církve nastalo během protireformace po bitvě na Bílé Hoře kdy došlo ke znemožnění její existence stejně jako všech ostatních protestantských církví Mnoho protestantů opustilo vlast jako exulanti jen menšina z těch kteří zůstali doma se snažila v tajnosti svou víru uchovat Měla kontakty se zahraničím a konala tajná setkání Tímto způsobem přežila celé století Valná většina členů jednoty však konvertovala ke katolicismu K odkazu původní jednoty bratrské se kromě dnešní církve stejného názvu hlásí i další protestantské církve především Českobratrská církev evangelická Církev bratrská a Bratrská jednota baptistů Obnovená jednota Začátkem 18 století došlo k náboženskému probuzení v oblasti Fulneku kde se do jisté míry zachovaly tradice původní jednoty šlo o oblast kde před odchodem ze země působil Jan Amos Komenský Skupina věřících pod vedením Kristiána Davida se roku 1722 před hrozícím pronásledováním uchýlila do Saska na panství Mikuláše Ludvíka hraběte Zinzendorfa kde našla útočiště Tito věřící tam vystavěli osadu kterou nazvali Herrnhut „místo které střeží Bůh česky Ochranov K prvním přistěhovalcům přicházeli mnozí další – z Moravy z Čech i odjinud Budování jednotné nové resp obnovené církve bylo s různorodými prvky přicházejícími z různých míst a prostředí velmi komplikované V květnu 1727 proto byla přijata smlouva po vzoru staré jednoty Rozhodující okamžik jednoty nastal dle církevní tradice při vylití Ducha svatého během slavení sv Večeře Páně dne 13 srpna 1727 V roce 1732 vyslalo toto křesťanské společenství první misionáře k otrokům na ostrov sv Tomáše v Karibském moři jedním z nich byl David Nitchmann původem ze Suchdola nad Odrou A brzy následovaly další misie do Grónska Severní Ameriky Jižní Afriky Surinamu atd V dnešní době je světově rozšířená jednota bratrská – Unitas Fratrum někde zvaná Moravská církev Moravian Church rozdělena do čtyř regionů africký evropský karibský a severoamerický které se skládají ze 17 provincií a 8 misijních provincií Roku 1734 vydal saský král edikt že v Ochranově smějí bratři zůstat jen pokud nebudou působit žádný rozruch Naprostá svoboda se jim naopak nabízela v Severní Americe a navíc i velké misijní pole mezi Indiány Mnozí se tam vydali pod vedením Augusta Gottlieba Spangenberga; v následujících 25 letech tam založili nové osady Zároveň misijně působili mezi Čerokézy Delawary Mohykány Irokézy a dalšími Indiány Mezi významné misionáře patřil David Zeisberger původem z Moravy Mezitím pokračoval proud exulantů z Čech Po roce 1737 přesídlili někteří usedlíci do nově založené berlínské osady Český Rixdorf v r 1744 do nově založené severoanglické osady Fulneck Obnovená jednota v českých zemích Ve své vlasti v „zemi otců mohla jednota bratrská zapustit kořeny až po císařském ediktu z roku 1861 První sbor obnovené jednoty bratrské byl založen roku 1870 v Potštejně roku 1872 následoval sbor v Dubé; před první světovou válkou vzniklo dalších osm sborů Jednota bratrská pracovala v českých zemích jak mezi Čechy tak mezi Němci Rozvíjela práci sociální sirotčince v Čermné a v Dubé a misijní práce mezi domorodci v jižní Africe Státního uznání se jednotě bratrské dostalo v Předlitavsku roku 1880 nařízením rakouského ministra kultu a vyučování č 40 1880 říšského zákoníku Na území dnešní ČR užívala jednota bratrská zpočátku názvy Evangelická církev bratrská nebo Ochranovská církev bratrská Název „Jednota bratrská byl zaveden vedle těchto starších názvů roku 1921 na základě vyhlášky č 319 1921 Sb z a n Ve třicátých letech měla jednota bratrská 10 sborů českých a pět sborů německých Roku 1935 byla jednota bratrská rozdělena na dvě autonomní části – okrsek český a německý Po druhé světové válce a vysídlení sudetských Němců německý okrsek zaniká Od roku 1946 má jednota bratrská v českých zemích opět vlastní biskupy prvním byl Václav Vančura Roku 1957 se jednota bratrská v zemi otců stává samostatnou provincií ve svazku Unitas fratrum Začátkem 60 let měla česká jednota bratrská osmnáct sborů a další dvě desítky misijních míst Pod státním dohledem komunistického režimu však neuměla řešit mnoho různých teologických a eklesiologických otázek a uvnitř církve postupně narůstaly spory Po pádu totalitního režimu v roce 1989 se jednotě bratrské otevřely nové možnosti V 90 letech 20 století jednota bratrská založila po dlouhé době svou první církevní základní školu při příležitosti 400 výročí narození Jana Amose Komenského po němž byla pojmenována Vznikla též misijní škola na níž jsou vzděláváni noví pracovníci církve Misijní činností vzniklo několik nových sborů nově se také začala rozvíjet sociální péče o staré občany Diakonie Beránek Současně ale také začaly gradovat spory o další směřování České provincie jednoty bratrské které vyvrcholily v letech 1998–1999 Došlo ke konfliktu jenž vyústil v připojení se menšinové skupiny k Českobratrské církvi evangelické jež ji umožnila ve svém rámci vytvořit Ochranovský seniorát který následuje historický odkaz obnovené Jednoty bratrské Současnost Jednota bratrská v dnešní době podobně jako jiné církve evangelikálního typu klade důraz na autoritu Písma svatého Zakládá a rozvíjí sbory z věřících lidí kteří se osobně rozhodli následovat výzvu Ježíše Krista – vydat svůj život plně k dispozici živému Bohu Od členů se očekává že se budou podílet na křesťanské výchově svých dětí a na duchovní a praktické službě ve svém domácím sboru Důraz je kladen na duchovní dospělost v Kristu Jednota bratrská též zakládá po vzoru svých otců při sborech mateřské a základní školy a další organizace praktické služby dětské a mládežnické kluby diakonie rodinná a mateřská centra programy prevence Hlavní způsob misie vidí jednota bratrská v současné době ve způsobu života svých členů v jejich opravdovosti a proměněném charakteru Jednota bratrská v České republice zakládá sbory také v zahraničí Slovensko Polsko nebo úzce spolupracuje se sbory a církvemi které se rovněž hlásí k odkazům staré i obnovené jednoty bratrské Sibiř Rusko Odkazy Reference Literatura Obrazy z dějin Jednoty Bratrské Praha Bratrské listy Reichl 1911 186 s DENIS Ernest Konec samostatnosti české díl I kn II hl III GREENFIELD John Moc s výsosti čili dvousetleté výročí velkého probuzení moravských bratří – bratrské jednoty Praha Dr Josef Dobeš 1936 108 s LARANGÉ Daniel S La Parole de Dieu en Bohême et Moravie La tradition de la prédication dans l’Unité des Frères de Jan Hus à Jan Amos Comenius Paris L'Harmattan 2008 512 s ŘÍČAN Rudolf Dějiny Jednoty bratrské s kapitolou o bratrské theologii od ThDr Amadea Molnára 1 vyd Praha Kalich 1957 518 s MÜLLER Josef Theodor Dějiny Jednoty Bratrské 1 vyd Praha Jednota bratrská 1923 368 s MOLNÁR Amedeo Boleslavští bratři 1 vyd Praha Komenského evangelická fakulta bohoslovecká 1952 291 s VACOVSKÝ Adolf Obnovení Jednoty bratrské v zemi otců 2 vyd Nová Paka Úzká rada Jednoty bratrské 1996 Související články Hesla Jednoty bratrské Protestantství Církev bratrská Externí odkazy – video z cyklu České televize Historický magazín Republika Jižní Afrika zkráceně JAR je jeden z nejvyspělejších afrických států Na hrubém domácím produktu celé Afriky se podílí více než jednou pětinou Leží na jihu afrického kontinentu Sousedí s Namibií Botswanou a Zimbabwe na severu Mozambikem a Svazijskem na východě Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho Oficiální názvy Vzhledem k velkému počtu úředních jazyků má Jihoafrická republika více oficiálních názvů Republic of South Africa anglicky Republiek van Suid-Afrika afrikánsky iRiphabliki yeSewula Afrika jižní ndebele iRiphabliki yomZantsi Afrika xhosa iRiphabhuliki yaseNingizimu Afrika zulu Rephaboliki ya Afrika-Borwa sotho Repabliki ya Afrika-Borwa jižní sotho Rephaboliki ya Aforika Borwa tswana iRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika swati Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe venda Riphabliki ra Afrika Dzonga tsonga Historie Obdobně jako jiné africké země má i JAR velice dlouhou historii lidského osídlení Podle archeologických nálezů se na území JAR vyskytoval již Australopithecus africanus před třemi miliony lety dále pak člověk zručný člověk vzpřímený a člověk rozumný Před příchodem Evropanů na území dnešní Jihoafrické republiky žili Sanové Khoikhoiové a později také Bantuové Evropská kolonizace V roce 1488 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz Vylodil se v Zátoce mušlí Mossel Bay Dalších sto let zde přistávaly lodě pouze z Portugalska; Portugalci zde však žádné osady po střetech s domorodci nezakládali Prvními evropskými osadníky v oblasti byli až Holanďané koncem 16 a v 17 století Tehdy námořní cesty na jihu Afriky od Portugalců převzala holandská Východoindická společnost Ta vyslala v roce 1652 do Stolové zátoky tři lodě s 90 lidmi různé národnosti vedené zkušeným obchodníkem a cestovatelem Janem van Riebeeckem Ti zde vybudovali první osadu Kapské město zahrady zemědělské plantáže vinice Na těžkou práci si přes Východoindickou společnost nechali přivážet otroky ze severu protože místní Hotentoti kmeny Khoikhoiů a Sanů pro práci nebyli vhodní O pár let později začali zakládat v okolí další farmy Z Evropy přijížděli další osadníci zejména Němci V roce 1688 sem dorazila skupina 200 francouzských Hugenotů V 18 století připlouvalo k jihoafrickým břehům přes 80 lodí ročně; také díky tomu sem byly zavlečeny neštovice které způsobily zdecimování nejen osadníků ale zejména domorodců V 19 století byli Búrové potomci prvních holandských osadníků vytlačeni dále do vnitrozemí kde založili vlastní státní celky Natal Transvaal a Oranžský svobodný stát přičemž neváhali místní obyvatelstvo zabíjet ve velkém rozsahu< ref> Britská nadvláda Během 18 století vyhlásila Nizozemská Východoindická společnost bankrot a vládu nad okolním mořem převzala Anglie V roce 1796 britský výsadek obsadil kolonii poprvé roku 1806 pak definitivně V roce 1820 sem připlulo 4000 britských osadníků Británie zakázala obchodování s otroky a v roce 1833 zrušila otroctví Búrům otroci z plantáží utíkali jejich farmy zanikaly V první búrské válce 1880–1881 byli Britové poraženi Konečné ovládnutí oblasti Brity přišlo až po druhé búrské válce 1899–1902 Dne 31 května 1910 byly všechny provincie sloučeny v Jihoafrickou unii která získala statut dominia Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantů v Kimberley a zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu Rozvoj průmyslu byl navíc umocněn v době velké hospodářské krize díky vysokým cenám zlata a diamantů Hospodářský růst trval nepřetržitě až do druhé poloviny 20 století Tento pozitivní vývoj však byl v příkrém rozporu s trendy vývoje politického Jihoafrická unie se účastnila druhé světové války na straně spojenců V roce 1948 pak ve volbách zvítězila Národní strana spojená s režimem apartheidu Tento režim se po celou dobu své existence střetával se značným odporem na mezinárodní scéně Nezávislost 31 května 1961 země získala nezávislost a změnila název na Jihoafrickou republiku Na protest proti nepřátelským postojům některých členů Britského společenství národů JAR z tohoto svazku vystoupila Od šedesátých let jsou zřizovány takzvané bantustany samosprávná území vyhrazená pro původní obyvatelstvo Mezinárodní olympijský výbor na svém zasedání v Amsterodamu v roce 1970 rozhodl Olympijský výbor JAR suspendovat a tuto zemi vyloučit z olympijského hnutí do doby než zruší rasovou segregaci barevných sportovců< ref> Boj proti apartheidu získal na intenzitě v 80 letech Při různých nepokojích a demonstracích byly zabity desítky lidí Poslední bělošský prezident F W de Klerk 16 listopadu 1989 zrušil v Jihoafrické republice rasovou segregaci povolil Africký národní kongres a souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994; po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela Politika JAR má dvoukomorový parlament Národní rada provincií s 90 členy a 400členné Národní shromáždění Zástupci do Národního shromáždění jsou voleni na pětiletá funkční období na bázi proporčního volebního systému bez jakékoliv vstupní hranice Do Národní rady je v každé provincii zvoleno deset zástupců rovněž na pět let Volby do obou komor probíhají vždy současně Nejsilnější politická strana příp koalice v Národním shromáždění formuje vládu v jejímž čele stojí prezident republiky V současné době je místní politická scéna ovládána Africkým národním kongresem – ANC– který ve volbách 2009 získal 659 % hlasů Jeho nejsilnější soupeř Strana demokratické aliance získala 167 % hlasů ANC tak těsně ztratil ústavní většinu v parlamentu Administrativní dělení Země se dělí na 9 autonomních provincií číslo odpovídá číslu na mapě hlavní město v závorce Západní Kapsko Kapské město Severní Kapsko Kimberley Východní Kapsko Bisho KwaZulu-Natal Pietermaritzburg¹ Svobodný stát Bloemfontein Severozápadní provincie Mafikeng Gauteng Johannesburg Mpumalanga Nelspruit Limpopo Polokwane Geografie JAR má 2 500 km mořského pobřeží na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán a vysokou rozmanitost klimatických podmínek Na západě země se rozkládá poušť Kalahari východ země má spíše subtropické klima Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami které dosahují výšek až 3 500 m Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva Johannesburg Pretoria Tato oblast má obrovské zásoby zlata Velmi známá je Stolová hora zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské město V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí z nichž nejznámější jsou Krugerův NP NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth Největšími městy jsou Kapské Město 2 984 000 obyvatel Durban 2 531 300 obyvatel i s předměstími 3 800 000 Johannesburg 1 975 500 obyvatel i s předměstími 5 550 000 Pretoria 1 473 800 údaje jsou z roku 2004 Ekonomika JAR je v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí má dobře vyvinutý obchod se službami a je již dlouho industrializovaná HDP na obyvatele měl však v 80 a začátkem 90 let let sestupnou tendenci od konce 90 let zase stoupá JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie HDI Index lidského rozvoje Jihoafrické republiky který do poloviny 90 let stoupal začal klesat ke stoupající tendenci se vrátil v roce 2005 Na jeho poklesu mezi lety 1995 a 2005 mělo největší podíl drastické zkrácení délky života 1990 615 let 2006 51 let způsobené především pandemií AIDS a selháním vlády v boji proti ní JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin ale nemá ropu Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice pšenice cukrové třtiny a produkci vlny kuřat skotu ovcí Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP což znamená výrazný nárůst oproti počátku 90 let Hlavními obchodními partnery země jsou USA Velká Británie Německo Belgie a Japonsko Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACU a JARS Vyváží se hlavně diamanty zlato největší zásoby na světě a některé rudy strojírenské výrobky Dováží se potraviny výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata ale také v produkci platiny rud chromu a vanadia Významná je těžba černého uhlí i železné rudy V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě v Transvaalu JAR zajišťuje téměř 2 3 produkce elektřiny pro celou Afriku V JAR se nachází jediná komerční jaderná elektrárna na africkém kontinentě JE Koeberg Energetická krize V roce 2007 státem vlastněný dodavatel elektrické energie Eskom začal pociťovat nedostatek kapacit v oblasti výroby a rozvodu elektřiny To vedlo k neschopnosti plnit běžné požadavky průmyslu a spotřebitelů což vedlo k rozsáhlým výpadkům které zasáhly celou zemi Spouštěcím impulsem byla porucha v jaderné elektrárně Koeberg nicméně od té doby se situace ještě zhoršila Dodavatel byl široce kritizován kvůli neschopnosti adekvátně udržovat svoje elektrárny nemluvě o výstavbě nových elektráren které by zajistily dostačující energetickou kapacitu Zdravotnictví Problémem je vysoký výskyt nemoci HIV AIDS; počet nakažených dnes dosahuje 52 milionů lidí Jihoafrická vláda vyvinula řadu projektů ke zlepšení této situace ty ale ve většině nemají žádné výsledky Podle organizace Human Rights Watch se Jihoafričanky bojí rodit ve státních nemocnicích V JAR v letech 1998 až 2007 stoupla úmrtnost rodiček čtyřnásobně ze 150 na 625 na sto tisíc narozených dětí JAR tak nemá šanci splnit cíl rozvoje stanovený OSN který předpokládá snížení úmrtnosti do roku 2015 na 38 na každých sto tisíc porodů Obyvatelstvo Černoši tvoří 792% obyvatel země Mezi ně patří Čwanové Zuluové Khosové Matabelové Sutové Svazijci Vendové a jiní Běloši resp Afrikánci se na složení obyvatelstva podílejí 89 % míšenci Barevní 89 % a Indové nebo Asiati 25 % ostatní cca 05 %< ref> Kromě toho v zemi žijí také Sanové dříve označovaní jako Křováci Označení „barevný je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského khoiského a evropského původu Samotní barevní se tomuto označení vyhýbají V době politiky apartheidu měli barevní lepší přístup ke vzdělání než černoši Barevní v letech 1950–1983 neměli volební práva stejně jako černoši ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu Barevní rovněž představovali výraznou opoziční sílu v boji proti apartheidu Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel Islám vyznává 2 % hinduismus 15 % a původní kmenová náboženství 285 % obyvatel Od roku 1994 tedy od pádu apartheidu jsou denně brutálně vražděni příslušníci bílé menšiny bez ohledu na věk a to zejména v oblastech Mpumalanga Gauteng a Limpopo Od roku 1994 bylo zavražděno na 4 000 bělochů na farmách a dalších 70 000 v městských aglomeracích V důsledku toho dochází k odlivu bílého obyvatelstva do anglofonních zemí jako je Austrálie Spojené království a Irsko Od roku 1994 opustilo Jihoafrickou republiku odhadem na dva miliony bělochů Ekonomika JAR na to v současnosti doplácí protože jí chybí kvalifikovaná pracovní síla Další z příčin proč bílí z JAR odcházejí je systém pozitivní diskriminace tj zvýhodnění černého obyvatelstva Pozitivní diskriminace má být prevencí dominance bělochů v privátním sektoru Běloši jsou diskriminováni také ve vzdělání V roce 2009 přiznal kanadský soud 31letému bílému Jihoafričanovi Brandonovi Huntleymu status uprchlíka Učinil tak s ohledem na nebezpečí které mu doma hrozí kvůli jeho barvě pleti Huntley vyrůstal v Kapském Městě a jak sdělil kanadskému soudu byl tam sedmkrát napaden z toho třikrát nožem Útočníci mu přitom údajně nadávali do bílých psů Vládnoucí strana v Jižní Africe – Africký národní kongres ANC – označila toto rozhodnutí za rasistické Kriminalita Podle průzkumu pro období 1998–2000 vypracovaného OSN je Jihoafrická republika celosvětově na druhém místě ve vraždách a na prvním místě v přepadení a znásilnění na jednoho obyvatele Oficiální statistiky ukazují že v JAR je každý den zavražděno 50 lidí Znásilnění je v Jižní Africe častým problémem Jedna třetina z 4000 žen které byly v jednom průzkumu dotazovány uvedla že v uplynulém roce byla znásilněna Jižní Afrika je zemí s nejvyšším výskytem dětských a kojeneckých znásilnění na světě Násilníkům hrozí 2 roky za mřížemi< ref> < ref> V průzkumu mezi 1500 školáky na černošském předměstí Soweto čtvrtina všech dotazovaných chlapců uvedla že "jackrolling" hovorový název pro znásilnění byla zábava Běloši se stahují do bezpečnějších čtvrtí a střežených zón tzv gated communities Mnoho emigrantů z Jihoafrické republiky také uvádí že zločin byl rozhodujícím důvodem pro jejich odchod ze země Problémem je velké množství legálně i ilegálně držených zbraní a problémy s jejich regulací – země tak drží druhé místo v počtu vražd a zabití způsobených střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel hned za Kolumbií Denně je střelnou zbraní zabito v průměru 18 lidí Nepříjemně to dokazují informace přímo od policie z JAR Každý den umírá v JAR průměrně jeden až dva policisté Dalším z problémů jsou únosy automobilů< ref> Odkazy Reference Literatura Související články Afrika Africká unie Cape Point Seznam představitelů Jižní Afriky Externí odkazy Major brigádní generál in memoriam Josef Bryks Lašťany dnes obec Bělkovice-Lašťany – nemocnice uranového dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří byl československý voják a letec účastník československého protinacistického odboje a oběť komunistického teroru Před 2 světovou válkou Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého Rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny rozené Nasvetrové Vystudoval a odmaturoval na obchodní akademii v Olomouci a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích 1935 Byl členem církve československé husitské < ref> Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě kde v průběhu studia 1936–1937 přestoupil na letecké oddělení Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci posléze se však přeškolil na stíhacího pilota 2 světová válka Za okupace pomáhal organizovat útěky československých pilotů do Polska Oženil se s Marií Černou jejich dcera však dva dny po porodu zemřela Bryks sám po několika měsících civilního života uprchl do zahraničí 20 ledna 1940 V Maďarsku byl ale zatčen nějakou dobu vězněn a pak poslán na Slovensko Vězněn byl pod falešným jménem avšak pouze do té doby než jeho žena která po jeho útěku kolaborovala odkryla jeho pravou identitu Odtud záhy uprchl a přes Maďarsko Jugoslávii Řecko Turecko a Sýrii se dostal do Francie Zde nestihl zasáhnout do bojů a byl evakuován do Velké Británie Nejprve sloužil v 310 československé stíhací peruti RAF po pár dnech byl ale pro nadbytek pilotů přemístěn mezi některé civilní a logistické složky britského letectva Důvodem byl patrně fakt že ze střední školy uměl perfektně anglicky takže mu spolupráce s britskými piloty nedělala potíže V dubnu 1941 nastoupil k 242 stíhací peruti Spolu s ní prodělal výcvik na noční stíhací akce ale posléze se účastnil denních leteckých akcí nad územím nepřítele 17 června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat Němci jeho Hawker Hurricane MkIIB patrně sestřelil sám Adolf Galland tehdy nejúspěšnější stíhač Luftwaffe< ref> Po svém zajetí byl Bryks který zatajil svoji pravou identitu a vydával se za Brita umístěn do zajateckého tábora Nyní začínala jeho nejslavnější kariéra 5× se pokoušel o útěk dvakrát měl k němu opravdu blízko Jednou se pokusil uletět s Messerschmittem Bf 109 modifikovaném na noční stíhání chytili ho na poslední chvíli podruhé uprchl a připojil se k polské Zemské armádě Byl chycen a krutě mučen v roce 1944 byla navíc prozrazena jeho skutečná totožnost když britská strana poslala omylem Němcům doklad o jeho povýšení i s pravým jménem a národností V roce 1945 byl osvobozen spojeneckými vojsky a prodělal několik operací poslední v létě 1946 kvůli řadě zranění která v průběhu války utrpěl Po válce 18 července 1945 se oženil s Gertrudou Rose Angličankou s níž si v zajetí dopisoval 6 října 1945 se vrátil domů i se svou novou manželkou a v roce 1946 se jim v Olomouci narodila dcera Sonia Jméno jeho první ženy která spáchala v roce 1945 sebevraždu bylo vyryto do pomníku padlým odbojářům ve Velkém Meziříčí Bryks nechal její jméno z pomníku promptně odstranit což vyvolalo konflikt s jejím vlivným otcem který byl komunista Do kokpitu se vrátit nemohl kvůli svým zraněním a s nimi souvisejícím komplikacím Obdržel řadu vyznamenání mimo jiné Řád britského impéria hodnost štábního kapitána a stal se učitelem angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci Britové o něm v roce 1946 natočili film Srdce v zajetí The Captive Heart Ihned po Únoru odeslal svou rodinu zpět do Anglie sám byl brzy poslán na dovolenou a poté zařazen do zálohy Do jeho vždy příkladného služebního hodnocení napsal jeho nadřízený plukovník Václav Fuksa že je nevyhovující pro svou politickou nespolehlivost a nepochopení ideologie lidovědemokratického zřízení jakožto člen strany národně sociální odpůrce komunistů a člen organizací příslušníku zahraničního odboje Po Únoru 1948 2 května 1948 byl major Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice Nejprve jej soudil vojenský soud ten jej však shledal nevinným neboť komunisté ještě neměli soudnictví dost pevně v rukou Nové přelíčení před Státním soudem však již šlo podle plánu a Bryks byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře Protesty jeho manželky která z Británie posílala dopisy státním orgánům i představitelům mimo jiné i jednomu z hlavních organizátorů monstrprocesů a čistek generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Rudolfu Slánskému byly marné Bryks prošel několika těžkými žaláři V roce 1950 byl za přípravu vzpoury a útěku patrně šlo o smyšlené obvinění odsouzen k dalším dvaceti letům navíc Ve vězení se choval vzpurně držel protestní hladovky a odmítal se podřizovat vězeňskému režimu Nakonec byl přesunut do jáchymovských dolů do dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří V roce 1955 zde krátkodobě „sekal dobrotu aby mohl z drobných odměn za práci na šachtách podporovat rodinu a starého otce brzy však zjistil že peníze nedostávají a vrátil se k rezistenci Jeho zdravotní stav se zhoršoval začaly se u něj projevovat srdeční potíže ovšem lékařská péče a léky mu byly soustavně odpírány Zemřel na infarkt v noci z 11 na 12 srpna 1957 Jeho ostatky nebyly rodině vydány a urna byla tajně pohřbena na hřbitově v Motole Toto místo bylo identifikováno až v roce 2009 < ref> Po roce 1989 Po listopadu 1989 byl částečně rehabilitován a v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka V rodných Lašťanech mu byla 4 června 1994 odhalena pamětní deska Česká televize o něm natočila dokumentární film V roce 2004 mu byla udělena Cena města Olomouce za hrdinství a odvahu za 2 světové války – osobnost in memoriam Dne 28 října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny II třídy V roce 2008 jej prezident Václav Klaus povýšil in memoriam do hodnosti brigádního generála Manželka Josefa Brykse paní Trudie Bryksová zemřela ve Washingtonu dne 28 dubna 2011 ve věku 91 let Tato žena se teprve 28října 2006 – v souvislosti s propůjčením Řádu Bílého lva Josefu Bryksovi – dočkala jednorázového odškodnění ve výši 229 500 Kč za věznění a smrt svého manžela Její vdovský důchod tehdy nebyl ještě „vyřešen V sobotu 16 července 2011 byla urna s popelem paní Trudie Bryksové uložena do rodinné hrobky Bryksových na hřbitově v Bohuňovicích na Olomoucku vedle ostatků jejího manžela a dcery Sonii zesnulé roku 2000 Čest Trudie Bryksové a brig gen letectva im Memoriam Josefu Bryksovi vzdala armáda ČR tím že při tomto aktu přeletěly nad hřbitovem dva gripeny< ref> Po Josefu Bryksovi je pojmenována jedna z pražských ulic na sídlišti Černý Most II a také jedna z ulic v Olomouci-Slavoníně Odkazy Reference Literatura Externí odkazy článek článek ceny města Olomouce 2004 Kalendář lat calendarium od calendae původně svátky novoluní je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších zejména v rámci roku Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem zvláště pro účely společenské náboženské hospodářské a politické zaznamenané v přehledu událostí Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem a nebo pojmenované Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků let např juliánský a gregoriánský kalendář V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní týdnů a měsíců na určitý rok například tištěný nástěnný a stolní kalendář případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků včetně jmenin umožňující plánovat Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení Kalendářní systém Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data Jednotkou kalendářového členění je vždy den každý kalendářní systém tedy stanovuje počátek konec dne pravidelné členění roku na menší části počátek roku Nový rok Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků letopočet a jeho počátek éru Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1 leden 10 dní po zimním slunovratu Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let to jest roků které mají druhý měsíc únor o jeden den delší 29 únor Přestupný je každý rok jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule pak je přestupný pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský Řehoř Gregorius Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů které se pravidelně opakují dny rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce astronomický měsíc střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako měsíční čtvrti a kalendářní měsíce od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména roky oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období Z nich nejnápadnější nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce tak důležité pro zemědělství a obchod se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů Hlavní typy Podle toho kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost se obvykle rozlišuje Lunární kalendář Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer za soumraku kdy lze Měsíc pozorovat Solární kalendář Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář jehož základem je rok resp tropický rok doba oběhu Země okolo Slunce přibližně 36525 dne Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny čtyři roční období jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den Čistě sluneční kalendář však není praktický roční období jsou příliš dlouhá Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního Lunisolární kalendář Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc Pravý astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" astronomický měsíc Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského gregoriánský kalendář jeho předchůdce juliánský kalendář čínský egyptský indický makedonský a perský japonský židovský kalendář Naopak např islámský kalendář zůstal čistě lunární na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne Počátek roku Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou kde se vedou záznamy a účty platí daně a podobně Počátkem roku bývaly buď jarní svátky snad hlavně u pastevců anebo dožínky slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu Odtud pochází i dnešní začátek školního roku kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní Počátek letopočtu epocha Letopočet éra jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře dělení času v rámci roku v běžném užití se ale s ním spojuje Počátek letopočtu se nazývá epocha dobu od epochy pak odborníci označují jako éru tj letopočet také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky Stanovoval se velmi různě zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn jako dodnes v Japonsku a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly nýbrž jmenovaly podle konsulů Obdobně se určoval rok i později např podle místních biskupů včetně římských papežů i jiných významných osob Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád od 776 př n l a římský letopočet ab urbe condita „od založení města Říma 753 př n l Křesťanský letopočet od narození Krista který se dnes všeobecně užívá vypočetl resp stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500 Tento letopočet se prosadil až od 9 století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000 Přesné datum narození Kristova není známo velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve tj již před naším letopočtem Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny hidžra 622 vznikl v 7 století Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku Týden Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible Gn 1 jako obdoba pracovního období Tvůrce světa V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům jako v antickém Římě jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích České názvy jsou pořadové úterý čtvrtek a pátek podle jejich pořadí podle středu pracovního týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota" dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku Novodobé reformy kalendáře Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat Např gregoriánskou velmi mírnou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918 Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny přes něž se překládají „pohyblivé svátky Velikonoce Svatodušní svátky Roš ha-šana ramadán a pod tradičně odvozované od Měsíce ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18 století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře někdy podnícené revolucí jako francouzský revoluční kalendář viz níže který se však neprosadil a brzy zanikl podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30 let Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné; aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá Obvykle se navrhuje aby se na konci roku zařazoval jeden den v přestupném roce dva který by nebyl součástí týdne ani měsíce Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi takže rok může souhlasit s cyklem týdnů a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech ostatní o 30 dnech Jiný radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny" Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60 letech 20 století se dokonce zdálo že je mezinárodní organizace schválí nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo Významnější kalendářní systémy Egyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem; roku 266 př n l zavedl Ptolemaios III přestupné roky Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského Řecký kalendář Řecký den začínal východem slunce Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní Počátkem letopočtu byl první den první olympiády 8 červenec r 776 př n l Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem Od 87 olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv Metonův 19letý cyklus a od 3 roku 112 olympiády 76letý Kalipův cyklus který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den Mayský kalendář Mayský letopočet začínal rokem 3114 př n l podle Thompsonovy korelace a pracoval s cykly po 5119 letech „Velkými roky Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let Mayské datum pro tento den totiž je 130000 4 Ahau 3 Kankin zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př n l bylo 00000 4 Ahau 8 Cumhu někdy označované jako 130000 A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin Juliánský křesťanský kalendář Juliánský kalendář zavedl v předkřesťanském Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př n l Měl 12 měsíců po 29 30 nebo 31 dnech dohromady 365 dnů a nově začal 1 ledna místo 1 března Latinské názvy a v dalších jazycích 9 až 12 měsíce dosud zachovávají číslování od března např září september Každý čtvrtý rok je přestupný čili přidává se jeden den na konec měsíce února Sedmý měsíc roku náš červenec byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní Délka kalendářního roku je mezi siderickým hvězdným rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný siderický rok Za součást tohoto kalendáře se považuje i křesťanský letopočet který byl ale zaveden až o řadu staletí později Kvůli kumulované odchylce od slunečního tropického roku vznikl Gregoriánský kalendář přesněji „gregoriánská korekce Juliánského kalendáře protože jde pouze o korekci přestupného vkládání dnů a sám kalendář se nezměnil Křesťanský juliánský kalendář v plném rozsahu dodnes používá většina pravoslavných křesťanů počítá se podle něj v historii i před naším letopočtem a používá se i v astronomii Židovský kalendář Den začíná západem slunce již z Bible Gn 1 má týden sedm dnů od posledního dne který se nazýval „šabat pochází naše sobota Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě Roky se dělí na jednoduché 353 354 nebo 355 dnů a přestupné 382 384 nebo 385 dnů a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé Jednoduché normální mají 12 měsíců V přestupných letech se mezi 6 měsíc adar a 7 měsíc nizan zařazoval přestupný měsíc veadar Začátek roku byl určován „modelem tj novoluním které je nejbližší podzimní rovnodennosti Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7 říjen 3671 př n l což je také první rok první epochy tišry; tento letopočet se však objevuje až ve středověku Gregoriánský kalendář Gregoriánský kalendář vznikl úpravou juliánského kalendáře za papeže Řehoře Gregor XIII v r 1582 když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní Rok 1582 byl zkrácen o těchto 10 dnů a počet přestupných let byl zredukován tak že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty Kalendář v užším slova smyslu se tedy vůči juliánskému nijak nezměnil Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná Snahy o vytvoření tzv věčného kalendáře kde by odchylka neexistovala mají tedy spíše akademickou povahu Islámský Islámský kalendář je výjimečný tím že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce běžné i v daleko jednodušších kulturách korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje Byl zaveden chalífou Umarem roku 637 počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 hidžra Liturgické kalendáře Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria zvláštní význam měl až do 20 století římský kalendář se jmény světců Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti které nezačínají půlnocí ale již západem slunce předchozího dne tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer Francouzský revoluční kalendář Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24 listopadu 1793 během tzv jakobínské diktatury tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky 1792 rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců Podzim vendémiaire měsíc vinobraní brumaire měsíc mlh frimaire měsíc jinovatky Zima nivôse měsíc sněhu pluviôse měsíc dešťů ventôse měsíc větrů Jaro germinal měsíc rašení floréal měsíc květů prairial měsíc luk Léto messidor měsíc žní thermidor měsíc horka koupelí fructidor měsíc plodů Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech dekády Dny se jmenovaly podle praktických věcí potřebných k životu den ovoce lilku … Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti tj Rozumu se slavil v červnu Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804 Hypotetický keltský kalendář Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky tak zvaný kalendář z Coligny Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky podle jiných gallský keltský kalendář o němž se zmiňují latinští autoři César Plinius mladší Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce Den začínal večer měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci srv anglické fortnight S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" a Stonehenge atd množství spekulací které se však vesměs nedají věrohodně podložit Odkazy Reference Související články Astronomické cykly Český liturgický kalendář Český státní svátek Chronologie datování Století Letopočet Rok Přestupný rok Kalendářní měsíc Kalendář literatura Sovětský revoluční kalendář Výčet zim Íránský perský kalendář Etiopský kalendář Oromo kalendář Somálský kalendář Budhistický kalendář Baháistický kalendář Externí odkazy Literatura Bláhová M Historická chronologie Libri Praha 2001 800 stran ISBN 80-7277-024-1 Hlaváček I a kol Vademecum pomocných věd historických Jinočany H& 1997 448 s ISBN 80-86022-09-9 Kotulová Eva Kalendář aneb kniha o věčnosti a času Nakladatelství Svoboda Praha 1978 vyd 1 192 s Ottův slovník naučný heslo Kalendář Sv 13 str 777 Sokol J Čas a rytmus 2 vyd Oikumene Praha 2004 332 str ISBN 80-7298-123-4 Karl Hermann Frank 24 ledna 1898 Karlovy Vary< ref> – 22 května 1946 Praha byl knihkupec později prvorepublikový politik člen SdP Sudetendeutsche Partei a aktivní nacista s hodností SS-Obergruppenführera Po okupaci českých zemí a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava působil jako státní tajemník Úřadu říšského protektora V srpnu 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu V roce 1946 byl na základě rozsudku českého soudu popraven za válečné zločiny – mj za vyhlazení obcí Lidice a Ležáky Mládí Od mala byl učen svým otcem který podporoval politiku Georga von Schönerera nenávidět Čechy a Židy V dětství utrpěl vážné zranění oka které mu podle jeho slov měli údajně způsobit jeho čeští spolužáci Oko muselo být nahrazeno skleněnou náhražkou Po neúspěšném roce stráveném na Právnické fakultě Německé univerzity v Praze se na konci první světové války rozhodl vstoupit do Rakousko-uherské armády Byl horlivým zastáncem Sudet a byl toho názoru že by měly být začleněny do Německé říše Proto vstoupil roku 1919 do Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei Německá národně-socialistická dělnická strana Vzhledem k jeho profesi knihkupce dodával nacistickou propagandu i do některých obchodů s knihami V roce 1935 se stal zástupcem Sudetoněmecké strany SdP a byl zvolen do Československého parlamentu Přicházeje reprezentovat nejradikálnější národní socialisty v SdP se stal gauleiterem vedoucím regionální pobočky NSDAP v Sudetech které byly v říjnu roku 1938 připojeny k Německu Svým radikalismem si získal přízeň zejména Heinricha Himmlera který ho v ještě listopadu téhož roku povýšil na SS-Brigadeführera Druhá světová válka Roku 1939 byl povýšen na SS-Gruppenführera a zároveň byl jmenován velitelem policie a říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava pod vedením říšského protektora Konstantina von Neuratha v této funkci byl nazýván jako "Krvavý pes Frank" Jako státní sekretář a šéf policie rychle pochopil politiku krutosti začal tlačit na zadržení ministerského předsedy Aloise Eliáše a tajně pracoval na zdiskreditování von Neuratha ve snaze získat funkci říšského protektora Doufal v podporu Heinricha Himmlera ale když byl Konstantin von Neurath v září roku 1941 de facto odvolán z funkce říšského protektora on sám jmenován nebyl Místo něho byl zastupujícím říšským protektorem jmenován SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich Ačkoliv vztahy mezi ním a Heydrichem byly zpočátku napjaté postupem času odložili vzájemné neshody stranou a navázali spolupráci Když byl na Reinharda Heydricha v květnu roku 1942 proveden atentát byl při povyšování opět přeskočen Novým zastupujícím říšským protektorem se stal Kurt Daluege Daluege s Frankem jako odplatu za Heydrichovu smrt vypálili dvě české vesnice Lidice a Ležáky Během Daluegeho vlády si upevňoval svoje postavení tak že když byl Wilhelm Frick jmenován regulérním říšským protektorem byl nejmocnějším úředníkem v Protektorátu V srpnu roku 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu a byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Polizei v Praze byl také jmenován generálem Waffen-SS Od 30 dubna do 5 května 1945 před Pražským povstáním varoval v rozhlasovém proslovu že jakékoli protiněmecké povstání utone v krvi Později šířící se zprávy o spojeneckých jednotkách blížících se ku Praze táhly obyvatelstvo do ulic přivítat vítěze a tak vydal rozkaz zákazu vycházení a zároveň nařídil vojenským a policejním složkám aby ten kdo jej neuposlechne byl zastřelen Útěk na Západ a odsouzení Časně ráno 9 května 1945 společně se svou rodinou uprchl z Prahy a vydal se směrem ke spojeneckým liniím V Rokycanech však byl zatčen americkými vojsky a dopraven do německého Wiesbadenu kde se podrobil výslechu Poté byl předán československé justici konkrétně Mimořádnému lidovému soudu v Praze která ho soudila od března do května roku 1946 a shledala vinným z válečných zločinů a z vyhlazení obcí Lidice a Ležáky Jeho obhájcem byl JUDr Kamill Resler Byl odsouzen k trestu smrti oběšením a 22 května 1946 na dvoře Pankrácké věznice před zraky 5000 diváků oběšen Jeho tělo bylo anonymně pohřbeno na Ďáblickém hřbitově v Praze Osobní život Během svého života byl dvakrát ženat Dne 21 ledna roku 1921 si vzal Annu Müllerovou narozenou 5 ledna 1899 v Karlových Varech a rozvedl se s ní 17 února roku 1940 Později téhož roku se Anna Müllerová opět provdala a to za nástupce K H Franka ve funkci Gauleitera Sudet SA-Brigadeführera Dr Fritze Köllnera Za dobu manželství s Annou Müllerovou s ní měl dva syny Frank se také znovu oženil a to 14 dubna 1940 si vzal Dr Karolu Blaschekovou narozenou 13 srpna 1913 v Mostě Spolu měli syna Wolfa-Dietricha narozen 20 srpna 1942 a dvě dcery Eddu narozena 16 srpna 1941 a Hollu narozena 8 března 1944 Po válce byla Karola Blascheková vězněna v Sovětském svazu a její děti vyrostly v dětských domovech Shrnutí vojenské kariéry Data povýšení SS-Brigadeführer 1 listopad 1938 SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Polizei 9 listopad 1939 SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei 21 červen 1943 Významná vyznamenání Rytířský kříž válečného záslužného kříže bez mečů 1 květen 1945 Válečný záslužný kříž I třídy s meči Válečný záslužný kříž II třídy s meči Velkokříž slovenského vítězného kříže březen 1943 Zlatý stranický odznak Sudetská pamětní medaile se sponou Pražský hrad Medaile za Anschluss Zlatý odznak Hitlerjugend Služební vyznamenání NSDAP ve stříbře Čestná dýka Reichsführera SS Čestný prýmek starého bojovníka Záslužný kříž německého červeného kříže II třídy Totenkopfring Dokumentární filmy 1979 Semena nenávisti Krátký film Praha režie Drahoslav Holub Reference Externí odkazy video z cyklu České televize Historický magazín Kazaň je administrativním a kulturním centrem Tatarstánu a jedním z největších měst v Rusku Zároveň je střediskem Povolžského federálního okruhu a Povolžského ekonomického rajónu Nachází se v evropské části Ruské federace na levém břehu řeky Volhy a na jejím soutoku s Kazankou Zachovalo se zde mnoho stavebních památek včetně kazaňského kremlu Žije zde 1 138 000 obyvatel 2008 převážně Tataři a Rusové Historie Kazaň v době vlastní nezávislosti Kazaň založili údajně Povolžští Bulhaři ačkoliv se o tom spekuluje a to v době někdy mezi 11 a 13 stoletím Jedním z nejstarších nálezů v Kazani byla česká mince z jedenáctého století se zobrazením svatého Václava kterou našli během vykopávek na Kazaňském hradě Svoje vlastní mince začali v Kazani razit až v roce 1408 Z této doby pochází první stavby v dnešním Kazaňském hradě V tomto období mělo město význam jako zastávka obchodníků na cestě ze Skandinávie do dnešního Íránu Vznikl zde bazar který se stal centrem obchodu v celé oblasti; hlavně s nábytkem Po zničení Zlaté hordy v 15 století se zde postupně zformoval Kazaňský chanát který bohatl Jeho centrum – Kazaň velmi prosperovalo Byla opravena citadela a posíleno opevnění V roce 1487 se Rusové pokoušeli Kazaň dobýt ale neúspěšně Kazaň v době ruského carství Teprve Ivan Hrozný v polovině 16 století Kazaň úspěšně připojil k Rusku Byl ustanoven nový správce města – kníže Alexandr Gorbatyj Šujskij za jehož vlády byli mnozí Tataři zabiti obráceni násilně ke křesťanství a nakonec vystěhováni na místo vzdálené 50 km od města V Kazani samotné byly zbořeny všechny mešity a paláce patřící Tatarům O několik let později v roce 1579 navíc vypukl velký požár Po něm byl opět obnoven Kazaňský chanát tentokrát už i s pomocí samotných Rusů Roku 1612 byla ale jeho nezávislost zrušena a to ruským nacionalistou Kuzmou Mininem Toto období pro nás zůstává zatím nejasné není o něm mnoho informací V roce 1708 byl Kazaňský chanát zrušen celý a přeměněn na gubernii To se událo v době Petra Velikého Po jeho návštěvě se v Kazani začaly vyrábět lodě pro Kaspickou flotilu Na konci 18 století v roce 1774 vypuklo povstání pohraničníků a Rolníků vedené donským kozákem Jemeljanem Pugačovem při němž bylo město téměř zničeno Naštěstí pak bylo za vlády Kateřiny Veliké rychle obnoveno Byl zde povolen islám přesto však diskriminace Tatarů neskončila Na začátku 19 století tak už na Kazaňské státní univerzitě mohli tisknout Korán a začal rozvoj města Ke sklonku 19 století se město stalo průmyslovým centrem středovolžské oblasti kam se stěhovali lidé za prací Roku 1875 byla ve městě zřízena koňská dráha kterou v roce 1899 nahradila elektrická tramvaj Pravomoci Tatarů po revoluci v roce 1905 neustále rostly Tataři získali kulturní autonomii a město se stalo jejich kulturním centrem Začaly se objevovat první noviny v tatarštině a vzniklo tatarské divadlo Kazaň v době SSSR a současnosti Po revoluci a občanské válce mezi lety 1917 a 1919 zde bolševická moc ustanovila Tatarskou autonomní sovětskou socialistickou republiku Tehdy zde žilo přibližně 200 000 lidí město bylo středem náboženských aktivit v celé oblasti V rámci komunistického protináboženského boje tak byla uzavřena a zničena většina kostelů a mešit stejně jako v celém SSSR Během 2 světové války sem jako i do jiných měst v Povolží a v okolí Uralu byly přestěhovány závody na válečnou výrobu výroba tanků a letadel Město rychle rostlo; zatímco pětisettisícovou hranici překonalo až v 50 letech o zhruba dalších třicet let později se Kazaň stává již městem milionovým Na jeho okraji vyrostlo mnoho panelových sídlišť Po pádu sovětského impéria se v Kazani opět začala rozvíjet tatarská kultura stavěly se nové mešity a kostely Centrum města prošlo rozsáhlou rekonstrukcí V roce 2005 byla otevřena největší ruská mešita na kazaňském kremlu k výročí tisíciletí založení města; místní hrad je symbolem státnosti celého Tatarstánu K tomuto výročí bylo též i otevřeno slavnostně nové metro Obyvatelstvo Významné stavby Kazaňský kreml zapsaný v UNESCO Kazaňská státní univerzita mešita Qol-Şarif Partnerská města Jeddah Saúdská Arábie Istanbul Turecko College Station Texas USA Braunschweig Německo Eskişehir Turecko Externí odkazy Kolumbie je stát v Jižní Americe který je součástí karibské Jižní Ameriky Jako jediná země Jižní Ameriky se rozkládá u obou oceánů na pobřeží Karibiku u Atlantského oceánu a Tichého oceánu na jejichž pobřeží leží Sousedí s Venezuelou Brazílii Peru Ekvádorem a Panamou Počet obyvatel dosahuje 43 milionů Hlavním městem je Bogotá Obyvatelé mluví španělsky a hlásí se ke katolické církvi V zemi donedávna probíhala válka mezi vládou a drogovými kartely do roku 2012 Historie Původní indiánské státy byly zlikvidovány Španěly ve 30 letech 16 století Krátce nato vznikl generální kapitanát Nová Granada později místokrálovství Nová Granada s hlavním městem Bogotou Od konce 18 století se zde odehrávala častá povstání Vyvrcholením byla bitva u Boyacá 1819 ve které Simón Bolívar dokázal porazit španělské oddíly V roce 1821 byl jmenován prezidentem nově vzniklé Velké Kolumbie dnešní Kolumbie Venezuela Panama od 1822 Ekvádor Ta se roku 1830 opět rozpadla na Novou Granadu Kolumbie Panama Venezuelu a Ekvádor V roce 1903 byla na popud USA odtržena Panama kvůli stavbě průplavu Od konce 19 století probíhají v zemi četné boje mezi jednotlivými stranami Ty vyústily v současnou guerillovou válku V 60 letech 20 století vznikají levicově orientované gardy Revoluční ozbrojené síly Kolumbie FARC a o něco umírněnější Národní osvobozenecká armáda ELN Proti nim stojí vedle kolumbijské armády pravicová paramilitantní organizace Spojená sebeobrana Kolumbie AUC která vznikla až v roce 1997 Mezi jejich praktiky patří mimo jiné únosy civilistů nebo dokonce jejich zabíjení Vláda se od té doby otevřeně hlásí k boji proti rebelům a její úsilí poslední dobou začíná mít první výsledky a též k boji s drogami drogové kartely z Cali a Mendelínský kartel nechvalně známého Pablo Escobara vzkvétaly od 70 let do první poloviny 90 let 20 století kdy byly rozprášeny Geografie Kolumbie má pobřeží s Atlantským oceánem a Karibským mořem délka asi 1800 km s Pacifikem asi 1500 km Sousedními státy jsou na severu v Karibském moři Jamajka Haiti a Dominikánská republika na západě Panama 225 km mořské hranice s Kostarikou a Guatemalou Na jihu sousedí s Ekvádorem 590 km Peru 1496 kma Brazílií 1643 km Na východě sousedí s Venezuelou 2050 km Kolumbie má celkově 1 138 910 km² a je tak čtvrtou největší zemí Jižní Ameriky po Brazílii Argentině a Peru Dále sedmou největší na celém Americkém kontinentu Půda má rozlohu 1 038 700 km² a voda 100 210 km² Území je rozděleno do čtyř geografických regionů Andská vysočina má tři pohoří a údolní nížiny Karibské nížiny Pacifické nížiny a Los Llanos a tropický deštný les na jihu Kolumbie Dále má Kolumbie několik ostrovů v Pacifiku a Atlantiku Největším z nich je souostroví San Andrés a Providencia v západním Karibiku které leží 775 km severozápadně od severního pobřeží Kolumbie a 220 km od východního pobřeží Nikaraguy Souostroví je jedním z 32 kolumbijských departamentů a jeho hlavním městem je San Andrés V Tichém oceánu leží ostrov Malpelo Ostrůvek Santa Cruz del Islote patří mezi nejhustěji obydlené ostrovy na Zemi Díky rozdílnostem v nadmořských výškách má Kolumbie pozoruhodnou rozmanitost v teplotách Během ročních období zde však panují pouze malé teplotní rozdíly Obyvatelné oblasti leží většinou v teplých – pod 900 m n m středních – mezi 900 a 1980 m n m a studených – mezi 1980 a 2950 m n m klimatických zónách Srážky bývají většinou těžké ve vysokých oblastech Pacifiku a v některých částech jižní Kolumbie Andské pohoří se v Kolumbii táhne od Jihozápadu Ekvádorské hranice až na Severovýchod Venezuelské hranice Andy se v Kolumbii dělí na Kolumbijský masiv Macizo Colombiano a na tři další pohoří Východní Centrální a Západní Ty vytváří dvě dlouhá údolí – Magdalena a Cauca – jimi protékají stejnojmenné řeky Nejvyšším bodem Kolumbie není hora v Andách ale hora na Karibské planině – Sierra Nevada de Santa Marta s nejvyšším bodem zvaným Pico Cristobal Colon vysokým 5775 m n m a Pico Simon Bolivar se stejnou nadmořskou výškou Jižní část Kolumbie je tvořena savanou a deštným pralesem Protékají tudy řeky Amazonka a Orinoco Severní část nazývaná Los Llanos je region savan zvláště právě u Orinocského povodí Jižní část je nazývána Amazonie a je pokryta Amazonským deštným pralesem a patří převážně do Amazonského povodí Na severu a na západě And jsou pobřežní planiny Karibská na severu a Pacifická na západě Kolumbie má pět tradičních krajinných regionů Andský region Karibský region Pacifický region Orinoquijský region a Amazonský region Někteří označují ještě za region Insularní region separovaný na pobřeží Hospodářství Mezi nejdůležitější odvětví patří těžba – antimon cín ropa zemní plyn zinek olovo stříbro zlato bizmut zemědělství – kukuřice rýže ječmen brambory maniok sójová třtina banány citrusy káva cukr chov – skot prasata ovce lamy alpaky drůbež V zemědělství podle údajů z roku 2012 pracovalo 11 % obyvatel Obchod Export zemní plyn cín zlato rudy stříbro ropa káva Největší obchodní partneři Argentina Nizozemsko USA Velká Británie Německo a Japonsko Politický systém Kolumbie je demokratickou prezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením Současný politický systém vznikl na základě procesu modernizace zahájené přijetím Ústavy v roce 1991 V roce 1998 byl podle pravidel nové Ústavy zvolen prezident viceprezident Kongres a regionální zastupitelstva Nová konstituce charakterizuje zemi jako sociální právní stát unitární a decentralizovanou republiku s částečnou autonomií regionálních úřadů založenou na participativní a pluralistické demokracii Pro vnitropolitickou situaci v zemi byla charakteristická zejména vytrvalá snaha o konsolidaci reforem v politické a ekonomické oblasti S nástupem prezidenta Uribeho v roce 2002 došlo ke zlepšení mezinárodního postavení Kolumbie převládala snaha o širší projekci hospodářských výsledků do sociální oblasti problematika boje proti narkomafii a s ním spojeným terorismem Politika Uribeho administrativy se projevuje nekompromisním vojenským přístupem k řešení vnitropolitické situace otevřeným ozbrojeným bojem proti gerile FARC a ELN tlakem na dodržování lidských práv a bojem proti obchodu s drogami Řídící moc v zemi je rozdělena do tří sfér výkonné legislativní a justiční Soudní moc představují Ústavní soud Nejvyšší soud Úřad generálního prokurátora a v záležitostech státní správy a administrace Rada státu V čele kolumbijské vlády složené z 13 ministrů stojí prezident republiky V čele každého z 32 departementů zde španělsky označovány jako departament stojí guvernér Kolumbie je zemí s politickou pluralitou ve vládě jsou kromě konzervativní strany také představitelé opoziční liberální strany a nezávislí Kongres se skládá ze Senátu a Sněmovny reprezentantů rozdělené do 8 stálých komisí Sněmovna má 162 členů a Senát 102 členů Zahraniční vztahy Kolumbie je zapojena do několika projektů a organizací na poli latinskoamerické integrace Je členským státem např organizací Společenství latinskoamerických a karibských států Unie jihoamerických národů Pacifická aliance Latinskoamerický hospodářský systém Latinskoamerické integrační sdružení Departamenty Kolumbie Existuje ještě jeden hlavní Departement distrito capital Bogotá DC Muzea V Kolumbii je mnoho různých muzeí historie archeologie etnografie zbraně umění antropologie zlata což je pozoruhodné je jediné muzeum na světě zlata 24000 starověké indické zlaté šperky a smaragdy Muzeum koloniálního umění Dům-muzeum boje za nezávislost v čele španělských kolonií v Americe S Bolivar Bogota Kolumbijská literatura Kolumbijská literatura byla v koloniální době závislá na literatuře španělské Začala se utvářet v 19 století v romantickém proudu především Rafael Pombo a Jorge Isaacs a v realistické próze Tomás Carrasquilla Poezie vyvrcholila v modernistické lyrice J A Silvy a v avantgardní tvorbě L Greiffa na niž navázala skupina Kámen a nebe Jorge Rojas K nejvýznamnějším romanopiscům Latinské Ameriky patřil ve 20 letech J E Rivera v současnosti Gabriel García Márquez který dostal Nobelovou cenu za literaturu Místní význam přesáhla i tvorba dalších romanopisců jako byli například Eduardo Zalamea Borda Jorge Zalamea Eduardo Caballero Calderón Odkazy Reference Související články Hispanoamerika Simón Bolívar Externí odkazy Komunismus z latinského '' „společný Znak☭ je především politická ideologie hlásající a požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi Jeho zastánci jsou komunisté zpravidla sdružení do politické organizace – strany často pojmenované jako komunistická Dále sami komunisté stoupenci komunismu jako ideologie tak označují cílový stav – uspořádání společnosti jehož dosažení komunisté prosazují Naopak jejich odpůrci antikomunisté tak také označují komunistický režim tedy politický režim států ovládaných komunistickými stranami Který samotní komunisté nazývali například "socialismus" "lidově demokratické zřízení" "reálný socialismus" "stádium výstavby" ale vždy ho definovali jako období chronologicky nutně předcházející uskutečnění komunismu v Marxově smyslu Z této dvojznačnosti pojmu komunismus vznikají různá terminologická zmatení Komunistické ideje mají předchůdce již v antice v určitých myšlenkách křesťanství uskutečňované přechodně v různých komunitách společenství majetku vyložili ho myslitelé jako Tommaso Campanella 1568-1639 nebo v 18 století Gabriel Bonnot Mably či Francois-Noël Gracchus Babeuf Jako významná politická síla se vynořily záhy po ustanovení moderního civilizačního paradigmatu v první polovině 19 století a v rámci politické levice vznikla řada směrů socialistických hnutí lišících se jak pojetím budoucí rovnostářské společnosti tak i navrhovanými prostředky k jejímu dosažení Nejvlivnějšími teoretiky socialistického dělnického hnutí se stali Karl Marx a Friedrich Engels kteří také stáli u zrodu prvních levicových organizací a vtiskli levicovému hnutí revoluční charakter soukromé vlastnictví mohou vykořisťovaní zrušit jen násilím V souladu s tím proběhla revoluce tzv Pařížské Komuny 1871 Revoluční levice získala trvaleji moc poprvé v listopadu 1917 v Rusku pod vedením V I Lenina Ve dvacátých letech minulého století se z většiny evropských sociálně demokratických stran oddělily radikální frakce které se přejmenovaly na komunistické strany Tyto strany byly pod přímým vlivem Moskvy Po druhé světové válce se komunismus prosadil i v mnoha jiných zemích včetně Československa kde komunisté vládli od února 1948 do konce roku 1989 Většina komunistických režimů se zhroutila roku 1989 nebo brzy po něm dodnes však existují v ČLR a několika dalších zemích Komunistické režimy sice často přinesly sociální jistoty a vzdělání širokým vrstvám obyvatelstva nebyly však schopny ekonomicky a technologicky konkurovat vyspělým západním demokraciím a připravily o život desítky milionů lidí Česká republika považuje komunistický režim a jeho propagaci za protiprávní Počátky Idea komunismu se rodila dávno před tím než se jí chopily marxistické levicové strany Řada pojmů a tezí marxismu se na různých místech objevila již před Marxem třebaže až Marx s Engelsem vypracovali jejich syntézu a plně je začlenili do kontextu dobové filozofie a ekonomiky Raní myslitelé Ideál rovnostářské a kolektivistické společnosti se dá vystopovat již do antiky Platónova Ústava navrhuje kolektivní výchovu dětí a správu vlastnictví Vůdce povstání otroků Spartakus často sloužil jako inspirace sociálním revolucionářům Evropský středověk a raný novověk znal náboženská společenství praktikující či propagující „křesťanský komunismus sdílení majetku V českém prostředí je možno chápat jako projev komunismu odevzdávání majetku do společných kádí při příchodu do husitského města Tábor v období husitského hnutí v 15 století Vedle běžných řeholí šlo o nezávislé skupiny typu shakerů 18 století či radikální reformátory jako byl Thomas Müntzer Vznikaly knihy popisující smyšlené rovnostářské společnosti jako Moreova Utopia 1516 či Campanellův Sluneční stát 1623 V 18 století se kritika sociální a mocenské nerovnosti rozšířila zejména ve Francii Jejími nositeli byli osvícenští filozofové jako Jean-Jacques Rousseau nebo revoluční politici jako Jean Paul Marat a především Gracchus Babeuf podle něhož má každý člověk od přírody právo na stejný podíl všech statků Zrod evropské levice Vlastní počátky politické levice v dnešním smyslu slova se kladou do prvních dekád 19 století Vedle zárodků dnešních socialistických a komunistických hnutí do těchto kruhů patřili i raní odboráři křesťanští utopisté rané feministky nebo první anarchisté Termín komunismus zřejmě poprvé použil roku 1839 francouzský utopista Étienne Cabet pro jím založené komunitní hnutí a roku 1840 tak britský socialista John Goodwyn Barmby označil Babeufovu nauku Také slovo socialismus se začalo používat kolem roku 1845 a oba termíny tehdy ještě v podstatě byly chápány jako synonyma Jejich použití se řídilo spíše regionální a náboženskou příslušností v kontinentální Evropě se „komunismus považoval za ateističtější a radikálnější než „socialismus a naopak v Anglii ateisté dávali přednost označení socialisté Levicové hnutí se soustřeďovalo do průmyslově nejvyspělejších zemí Evropy Ve Francii s její rousseauovskou a babeufovskou tradicí působili například Henri de Saint-Simon z jehož okruhu pochází termín „vykořisťování člověka člověkem Charles Fourier autor slova feminismus a zakladatel komun dobrovolníků Louis Auguste Blanqui tvůrce pojmu „diktatura proletariátu který strávil desítky let v žalářích za revoluční činnost a otcové anarchismu Pierre-Joseph Proudhon autor okřídleného rčení „vlastnictví je krádež a ruský anarchista Michail Bakunin K raným anglickým sociálním reformátorům patřil Robert Owen zakladatel družstevního hnutí V Anglii také působili chartisté nazvaní podle Lidové charty '' publikované roku 1838 a požadující rovné volební právo pro neprivilegované vrstvy V polovině 19 století se levicové hnutí rozšířilo i do Německa a Itálie Vznik socialismu a komunismu právě ve vyspělých státech souvisí s průmyslovou revolucí která vytvořila průmyslovou dělnickou třídu socialisty zvanou proletariát Dělníci kteří nevlastnili nic než svoji práci byli vystaveni krušným pracovním podmínkám; dobové veřejné mínění ohledně postavení nejchudších burcovaly knihy typu Engelsova tendenčního a podle historika Paula Johnsona dokonce podvodného Postavení dělnické třídy v Anglii nebo podle umělecké fantasie Dickensových románů jako Oliver Twist či Malá Dorritka Levicoví aktivisté proto vykládali původně liberální ideu rovnosti pocházející z Francouzské revoluce ve smyslu nejen rovnosti příležitostí ale i rovnosti majetku Marxisté nazývají tuto ranou etapu levicových teorií utopický socialismus zatímco svoje vlastní názory označují jako vědecký socialismus či vědecký komunismus< ref> Komuny dobrovolníků Sdílení majetku a životní úrovně je běžné v malých skupinách vzájemně blízkých lidí jako jsou rodiny nebo náboženské řeholní komunity – přerozdělování zde probíhá na základě potřeby a bez použití peněz Počínaje první polovinou 19 století levicoví myslitelé uskutečnili řadu experimentů s umělým ustavením rovnostářství v uzavřených komunitách dobrovolníků Nejznámějším byla Nová Harmonie již založil Robert Owen roku 1825 v americkém státě Indiana Nová harmonie se rozpadla po čtyřech letech následkem sporů mezi svými členy a podobný osud dříve či později čekal i většinu ostatních sociálních experimentů tohoto typu Do této linie ovšem patří i pozdější izraelské kibucy zakládané od počátku 20 století židovskými socialisty v Palestině nebo komunitní experimenty probíhající v západním světě zejména v 60 letech 20 století Zakládat utopické Jednoty svobodomyslných do Spojených států odjel roku 1869 rovněž moravský buditel František Matouš Klácel Ten se také zasloužil o uvedení idejí socialismu a komunismu do českého prostředí v Listech přítele přítelkyni o původu socialismu a komunismu 1849 adresovaných Boženě Němcové < ref> Marxistické hnutí Zdaleka nejvlivnější teorii komunismu vytvořili Marx a Engels kolem poloviny 19 století Marxistický filozof Leszek Kołakowski nazývá éru od Marxovy smrti do komunistického převratu v Rusku „zlatým věkem marxismu v protikladu ke „zhroucení které následovalo s nástupem Stalina < ref> Teorie Teorie komunismu kterou vypracovali Karl Marx a Friedrich Engels ve 40 až 90 letech 19 století se již za života svých autorů stala naprosto převládající podobou levicového myšlení a s výjimkou USA jí zůstala až do 60 let 20 století Všechny další vlivné levicové a sociálně kritické teorie až do současnosti buď marxismus dále rozvíjejí např klasická sociální demokracie leninismus a maoismus anebo naopak zcela opouštějí termín komunismus i úsilí o vybudování beztřídní rovnostářské společnosti např moderní feminismus New Labour ekologické hnutí Proto je marxismus současně syntézou i vyvrcholením komunistického hnutí a často se slova marxismus a komunismus chápou jako synonymní Dějiny a výrobní způsob Marxismus považuje dosažení komunismu za nutný výsledek dějinného procesu a ekonomických sil Dějiny se mu jeví jako posloupnost stádií definovaných především výrobním způsobem tedy ekonomickou základnou společnosti Od „prvotního komunismu prvobytně pospolné společnosti prochází lidstvo etapami otrokářství feudalismu a kapitalismu Počínaje otrokářstvím již existuje vykořisťování vládnoucí třída si přivlastňuje nadhodnotu vytvořenou ovládanými třídami V kapitalismu jako vrcholném stádiu vykořisťovatelských společností však vzniká dělnická třída která bude jednou schopna dosáhnout poslední fázi dějin opět spravedlivou komunistickou společnost Strana a revoluce Prvním předpokladem toho kroku je třídní uvědomění dělnictva Z pasivní „třídy o sobě se musí stát „třídou pro sebe která si je vědoma svého historického poslání a pracuje pro jeho dovršení K tomu účelu je potřeba vybudovat komunistickou stranu která bude hrát roli předvoje dělnictva a vést je ke splnění jeho dějinného poslání kterým je revoluční svržení vládnoucích kapitalistů a ustavení komunismu Socialistická revoluce je jedinou cestou jak společenský řád změnit a v rámci revoluce je nezbytné použít revoluční násilí a nastolit diktaturu proletariátu v níž sám proletariát se stane vládnoucí třídou rozbije struktury státu definovaného jako „organizované násilí zbaví buržoazii jejího kapitálu a zestátní výrobní prostředky Marx měl za to že k revoluci dojde v průmyslově nejvyspělejších státech světa a že internacionalizované dělnictvo ji uskuteční ve všech zároveň jako světovou revoluci „Komunismus je empiricky možný jen jako čin vládnoucích národů provedený naráz a současně což předpokládá univerzální vývoj výrobní síly a světové styky Komunistická společnost Marx a Engels teorii budoucí společnosti nevěnují ve svých spisech mnoho místa více se zabývají současností a bezprostřední budoucností V Německé ideologii píší dokonce „Komunismus není pro nás stav který by měl být nastolen ani ideál podle něhož se má řídit skutečnost Komunismem nazýváme skutečné hnutí které překoná nynější stav Podmínky tohoto hnutí vyplývají z předpokladů které existují v nynější době Komunismus jako cílový stav společnosti definuje jejich Komunistický manifest takto „Namísto staré buržoazní společnosti s jejími třídními protiklady nastoupí sdružení ve kterém je svobodný vývoj každého jednotlivce podmínkou svobodného vývoje všech Z hlediska ekonomického jde o společnost kde každý člen přispívá podle svých možností a využívá společné zdroje podle svých potřeb známé heslo „každý podle svých možností každému podle jeho potřeb Po dosažení a dovršení komunismu postupně odumře stát a lidstvo dosáhne svobody a rovnosti jako dialektického návratu výchozí beztřídní společnosti na kvalitativně vyšší úrovni Počátky mezinárodní organizace V roce 1834 založili v Paříži němečtí socialističtí dělníci Theodore Schuster Wilhelm Weitling a jiní Svaz pohrdaných Z něj se roku 1836 odštěpil Svaz spravedlivých zprvu pod vlivem Babeufa a křesťanského komunismu Heslem bylo „Všichni lidé jsou bratři a cílem „ustavení království božího na zemi založeného na ideálech lásky k bližnímu rovnosti a spravedlnosti < ref> Po nezdařeném blanquistickém povstání v květnu 1839 jehož se účastnili byli členové nuceni opustit Francii čímž se stali mezinárodní společností Jejich názory se radikalizovaly mimo jiné pod vlivem Weitlingovy knihy Záruky harmonie a svobody z roku 1842 která kritizovala soukromé vlastnictví a buržoazní společnost Roku 1847 měl Svaz spravedlivých asi 1000 členů V červnu 1847 se k Svazu spravedlivých připojil Marx se skupinkou svých přívrženců Na slučovací konferenci marxisté Svaz přesvědčili aby změnil své heslo na „Pracující všech zemí spojte se změnil organizační strukturu z tajné společnosti na politické hnutí a přejmenoval se na Svaz komunistů Slučovací konference se tak stala prvním sjezdem první marxistické politické organizace v dějinách Na druhém sjezdu v Londýně v listopadu a prosinci 1847 byli Marx s Engelsem pověřeni vypracováním manifestu obnovené organizace< ref> Svého úkolu se zhostili sepsáním Manifestu komunistické strany známějšího pod titulem Komunistický manifest Svaz komunistů se brzy poté začal rozpadat a ukončil svou činnost roku 1852 V roce 1864 byla v Londýně ustavena Mezinárodní asociace pracujících známější dnes pod jménem První internacionála Záměrem organizátorů francouzských a britských odborářů původně bylo vytvořit mezinárodní odborovou ústřednu umožňující např zabránit dovážení stávkokazů z jedné země do druhé Karlu Marxovi který byl mezi zakládajícími členy se však brzy podařilo podstatně ovlivnit agendu i orientaci organizace a stát se jejím vůdčím představitelem První internacionála zahrnula množství tehdejších politických filozofií od francouzských mutualistů přes owenisty po italské přívržence Giuseppe Mazziniho Ideové spory proto v ní byly přítomny od samotného počátku Osudovým se nakonec stal dodnes nesmířený spor mezi marxisty a kolektivisty jak se tehdy nazývali přívrženci Michaila Bakunina – pozdější anarchisté Kolektivisté upřednostňovali přímý boj proti kapitalismu marxisté chtěli pro dosažení komunistické společnosti využít politické struktury státu Roku 1872 se na kongresu v Haagu organizace rozštěpila a marxistická větev zanikla brzy poté v roce 1876 Komunisticky smýšlející anarchisté zvaní anarchokomunisté zůstali menšinovou politickou silou na levici která hlásala zrušení státu i soukromého vlastnictví a dobrovolnou práci členů komun Samostatnou teorii odlišnou od jiných anarchistických směrů vypracovali koncem 19 století italští členové první internacionály jako Carlo Cafiero a Errico Malatesta a především ruský anarchista Petr Kropotkin Anarchokomunisté atamana Machny v době ruské občanské války počátkem 20 let 20 století ovládali část Ukrajiny a koncem 30 let byli leví anarchisté významnou součástí republikánských sil během španělské občanské války Pařížská komuna V době přes dva měsíce trvajícího povstání Paříže na jaře 1871 během prusko-francouzské války byla zvolena městská rada sestávající z radikálně levicových marxistických poslanců V obleženém městě se snažila přijímat sociální politická a hospodářská opatření v duchu rovnostářství a zajištění chudých obyvatel Paříže Bylo zavedeno bezplatné vyučování komuna se pomocí konfiskací snažila zabezpečit bydlení všem zavedla spoluúčast dělníků na vedení podniků a vyhlásila plné zrovnoprávnění žen Představuje tak první pokus o vybudování státu na základech radikálního socialismu a marxismu a zároveň první praktické nastolení mnoha politických agend které se staly klíčovými ve 20 století Druhá internacionála Roku 1889 po sedmi letech příprav byla s Engelsovou podporou Marx zemřel r 1883 ustavena Dělnická internacionála která vešla do dějin jako Druhá nebo Sociálně demokratická internacionála Mnozí vlivní marxisté této epochy razili teorie méně revoluční než generace První internacionály zejména pokud pocházeli ze zemí v nichž byly marxistické strany legální Erfurtský program německé sociální demokracie z roku 1891 jehož hlavními autory byli Karl Kautsky a Eduard Bernstein požadoval legální účast na politickém životě a kladl důraz na vylepšení života dělníků spíše než na přípravu revoluce Pražský rodák Kautsky editor čtvrtého dílu Marxova Kapitálu a nejvlivnější marxista doby to zdůvodňoval tím že brzké zhroucení kapitalismu je nevyhnutelné tak jako tak Jeho soudruh Bernstein autor věty „hnutí je vším konečný cíl ničím dospěl až k úplnému zavržení revoluční cesty Upřednostňoval rozvoj odborového hnutí a reformy prosazované demokratickou cestou čímž se stal zakladatelem evolučního socialismu čili reformismu Rakousko-uherský austromarxismus reprezentovaný jmény jako Victor Adler Otto Bauer Karl Renner a Max Adler zpochybňoval marxistický internacionalismus a požadoval oddělené socialistické strany pro jednotlivé národnosti na území jediné země Ve shodě s tímto názorem byla 7 dubna 1878 v Praze založena Českoslovanská sociálně demokratická strana od roku 1893 již nezávislá na mateřské rakouské sociálně demokratické straně a sdružující česky mluvící marxisty V internacionále byli i radikálové jako Rusové Vladimir Iljič Lenin a Lev Davidovič Trockij nebo Němci Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová kteří udržovali revoluční tradici komunismu a své umírněnější soudruhy odsuzovali jako „renegáty< ref> Leninova frakce zvaná později bolševici v roce 1903 si vytvořila samostatné vedení a částečně oddělila od zbytku Ruské sociálně demokratické dělnické strany zvaného od té doby menševici a vytvořila samostatnou frakci nazvanou Ruská sociálně demokratická dělnická strana bolševiků jež byla později přejmenována na Ruskou komunistickou stranu bolševiků Většina západoevropské levice však směřovala k umírněné sociální demokracii Internacionála se rozpadla po vypuknutí 1 světové války a formálně zanikla roku 1916 Většina evropských socialistů totiž nechtěla dodržovat zásady internacionalismu ani připravovat světovou revoluci ale podporovala válečné cíle vlád svých zemí Státní komunismus Západní sociálně demokratické strany ještě dlouho do 20 století teoreticky usilovaly o vytvoření rovnostářské společnosti V praxi však byly již koncem 19 století integrovány do demokratického života a směřovaly spíše k budování sociálního státu Jiný byl vývoj ve východní Evropě 7 listopadu 1917 se bolševikům ve válkou a únorovou revolucí rozvráceném carském Rusku podařilo uskutečnit puč nazývaný Velká říjnová socialistická revoluce Tím vznikl první komunisty zcela ovládaný stát po konsolidaci moci přejmenovaný na Sovětský svaz Od té doby slovo komunismus označuje především tento typ politického režimu a ideologii kterou hlásá Marxistické hnutí se již ve 20 letech minulého století rozštěpilo na „komunisty sympatizující se Sověty či jejich ideovými dědici a „sociální demokracii která se slovům komunismus a revoluce víc a více vyhýbala Lenin Vladimir Iljič Lenin byl spolu s Trockým který řídil bojové operace hlavním organizátorem bolševického převratu po něm se stal vůdcem nového státu a položil teoretické i praktické základy komunistické vlády pro budoucí desetiletí Lenin se domníval že kapitalismus jeho doby dosáhl svého nejvyššího stadia imperialismu Marxem předpovězená světová revoluce která by ustavila komunistický režim na celé zeměkouli je tedy nemožná dokud je imperialismus v plné síle Navzdory Marxově předpovědi však lze revoluci uskutečnit v zaostávající zemědělsko-průmyslové zemi jako Rusko v roce 1913 bylo Rusko podle HDP na 5 místě těsně za Německem právě proto že zde je kapitalismus ještě slabý< ref> Lenin doufal že se k jeho povstání připojí dělnická třída i z jiných zemí To se sice částečně splnilo ale vzpoury v Německu i Maďarská republika rad byly rychle potlačeny Komunistické režimy samy sebe od počátku chápaly nikoliv jako dovršený komunismus ve kterém podle Marxových a Engelsových předpovědí měl mimo jiné zaniknout stát ale jen jako první fázi komunismu později často zvanou reálný socialismus Teoretické základy tohoto pojetí položil Lenin těsně před bolševickou revolucí knihou Stát a revoluce 1917 V ní uvedl že před ustavením skutečného plného komunismu bude po blíže neurčenou „delší dobu existovat nižší stadium komunistické společnosti mimo jiné za přítomnosti státu Formování komunistické politiky Po komunistickém převratu vypukla několikaletá ruská občanská válka Drakonický válečný komunismus přídělové hospodářství s obrovskými nucenými odvody vnucený obyvatelstvu nevedl ke zlepšení situace ale naopak k hladomoru protože pro vysoké odvody se nevyplatilo vyrábět potraviny Proto Lenin roku 1921 nastolil Novou ekonomickou politiku umožňující omezené podnikání v rámci socialistického systému Odvody státu byly prudce sníženy na asi 10 % výnosu Díky tomu výrazně stoupla produkce a v roce 1927 byla dosažena předválečná úroveň výroby< ref> Již během Leninovy vlády vznikla řada politik které pak byly typické pro všechny komunistické státy Část těchto politik usilovala o modernizaci a sociální výdobytky Sem patří důraz na industrializaci elektrifikační plán GOELRO se stal vzorem všech pozdějších hospodářských plánů; státem hrazené vzdělání a zdravotní péče; zrovnoprávnění všech občanů včetně žen Jiné byly důsledkem marxistického fundamentalismu likvidace politické soutěže a postupné podřízení celé společnosti komunistické straně a její ideologické kontrole; vyvlastňování a zestátňování; a především státní terorismus tajné policie Čeka Politika Rudého teroru zahájená v roce 1918 byla nařízena a schválena samotným Leninem a měla již během jeho života za následek statisíce obětí< ref> V důsledku úspěchů bolševiků se začaly podobně zaměřené strany formovat i jinde po světě obvykle odchodem leninistických frakcí ze sociálně demokratických stran V Československu tak 14 až 16 května 1921 vznikla samostatná Komunistická strana Československa Komunismus v meziválečném období sice v žádném vyspělém státě nezvítězil těšil se zde však podpoře poměrně široké členské základny stran Kominterny i řady předních intelektuálů a umělců Stalin Lenin odešel z politiky ze zdravotních důvodů již roku 1922 a zemřel v lednu 1924 V několikaletém boji o moc mezi komunistickými vůdci který vzápětí začal zvítězil Josif Stalin Svou moc Stalin vystupňoval i rozsáhlým terorem vůči potenciálním oponentům ve straně „čistky < ref> takže se brzy stal diktátorem s absolutní mocí kterým zůstal až do své smrti v březnu 1953 Ke konci jeho života kult osobnosti jak uctívání Stalina později pojmenoval jeho nástupce Nikita Sergejevič Chruščov nabyl faraónských rozměrů Po marném čekání na světovou revoluci Stalin přišel s pragmatickým programem „vybudování socialismu v jedné zemi Nejvýznamnější z vnitrostranických protivníků které na cestě k moci smetl Lev Davidovič Trockij zastával levicovější pozici „permanentní revoluce Z tohoto sporu vzešla tzv levá opozice která později vedla ke zrodu trockistického hnutí a jeho Čtvrté internacionály Trockisté kritizují komunistické režimy jako zrádce revoluce a dělnické třídy již utlačují svou stranickou byrokracií< ref> Ačkoli oficiální sovětské statistiky tvrdily že Stalinovy programy industrializace a kolektivizace zvýšily životní a kulturní úroveň soudobý výzkum ukazuje že takový vzrůst byl velmi nepatrný a že naopak čas od času docházelo k hospodářskému poklesu Politický teror spojený s kolektivizací vedl k masovému vraždění deportacím předpokládaných odpůrců režimu i k hladomoru na Ukrajině v letech 1932–33 kterému padlo za oběť několik milionů lidí a který je označován za jednu z největších genocid v dějinách lidstva < ref> Kolektivizace a industrializace proto spíše než ke zvýšení životní úrovně posloužily komunistickému režimu k upevnění totalitní formy vlády a k utužení kontroly obyvatelstva< ref> „Velká čistka let 1936–38 navíc zlikvidovala podstatnou část důstojnického sboru což snížilo bojeschopnost armády v nadcházející II světové válce s 444–451< ref> Během období Stalinovy vlády prakticky odstraněn analfabetismus a podstatně zlepšeno zdravotnictví Druhá světová válka a vznik bipolárního světa Po upevnění moci a uzavření smlouvy o neútočení s nacistickým Německem v jejímž tajném dodatku si partneři rozdělili sféry vlivu se Stalin odvážil mezinárodní agrese a po německé invazi do Polska obsadil koncem září 1939 jeho východní území poté napadl i Finsko a obsadil baltské státy Podle některých historiků si chtěl výhledově vojensky podrobit celou Evropu avšak Adolf Hitler ho předešel a sám zaútočil na Sovětský svaz v červnu 1941 Je poměrně málo pravděpodobné že motivem Stalinova jednání byla snaha o zabezpečení sovětské západní hranice a získání „nárazníkového území pro očekávaný nacistický útok jak to interpretovala oficiální sovětská propaganda Stalin vnímal národně socialistický režim v Německu jako svého přirozeného dočasného spojence a zprávy o připravovaném útoku na Sovětský svaz odmítal jako snahu Británie o vyprovokování konfliktu mezi SSSR a Německem přesto v té době v Sovětském svazu probíhalo rozsáhlé přezbrojování a reorganizace armády Ještě po přepadení Sovětského svazu Stalin několik dní odmítal vzít tuto skutečnost na vědomí předtím vydal přísný zákaz opětovat německou palbu nebo útočit na německá letadla Je třeba připomenout předválečné sovětské pokusy o zformování evropské kolektivní obrany proti mocnostem Osy které však byly Anglií a Francií právem odmítnuty jako součást skrývaného sovětského imperialismu – ukázalo se že pobaltské státy které byly přinuceny přijmout sovětskou „pomoc byly bez výjimky anektovány a svou nezávislost získaly zpět až po rozpadu sovětského impéria na začátku 90 let 20 století Sovětský svaz se na počátku války dostal na pokraj porážky a jen díky obrovským obětem obyvatelstva dokázal v konfliktu propagandisticky pojmenovaném Velká vlastenecká válka vzdorovat Stalin se ocitl na straně Spojenců a výměnou za jejich pomoc mimo jiné roku 1943 rozpustil Kominternu SSSR se tak vymanil z mezinárodní izolace Konečná porážka Osy v roce 1945 mu jako klíčové vítězné mocnosti umožnila významně rozšířit své území zvýšit vliv na světovou politiku a postupně získat řadu satelitních států Československo se po válce dostalo do sovětské sféry vlivu nekrvavý převrat zvaný komunisty Vítězný únor zde proběhl mezi 17 a 25 únorem 1948 Gottwaldova Komunistická strana Československa převzala stalinistickou politiku nucené kolektivizace zemědělců zestátnění ostatního podnikání a teroru proti odpůrcům režimu třebaže slabšího než v předválečném Sovětském svazu Zinscenované politické procesy končící drakonickými tresty například popravy národně socialistické poslankyně Milady Horákové nebo bývalého generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského přesto zastrašily obyvatelstvo a přitáhly pozornost světové veřejnosti I nadále sice existovala ohniska nesouhlasu např v prostředí katolické církve< ref> či později politického disentu a ze zahraničí po rozhlasových vlnách pronikaly myšlenky politické emigrace; s výjimkou období srpen 1968 – srpen 1969 se však komunistům až do listopadu 1989 podařilo udržet přinejmenším vnějškovou loajalitu většiny české a slovenské společnosti Po druhé světové válce se vztahy mezi Sovětským svazem a západními mocnostmi začaly rychle zhoršovat Následující čtyřicetileté období mezinárodního napětí „studená válka a bipolárního světa tedy světa rozděleného „železnou oponou mezi sféry vlivu supervelmocí SSSR a USA přivedlo lidstvo několikrát na pokraj jaderné světové války Sovětská propaganda líčila Spojené státy jako hlavního nepřítele a v první polovině 50 let prošla i vnitřní politika USA obdobím vystupňovaného antikomunismu takzvaného mccarthismu< ref> Sovětská supervelmoc Za vlády Stalinova nástupce Nikity Chruščova se Sovětský svaz dostal na vrchol své moci Mohutnými investicemi do zbrojení v některých oblastech technologie předehnal i Spojené státy; vyspělost sovětské raketové techniky demonstruje vypuštění první umělé družice 1957 i vyslání prvního člověka do vesmíru 1961 Chruščov v tajném projevu na XX sjezdu KSSS v roce 1956 odsoudil excesy svého předchůdce a zmírnil útlak; i v mezinárodních vztazích nastala dočasná obleva Režim však krvavě potlačil vzpoury nespokojených obyvatel východního bloku jako východoněmecké povstání roku 1953 povstání dělníků v Poznani 1956 a především maďarské povstání 1956; po výstavbě berlínské zdi r 1961 obnovení napětí se Západem definitivně stvrdila karibská krize na podzim 1962 Vcelku se však náskok Západu v technologii a životní úrovni nejen nepodařilo dohnat ale ještě se prohluboval Po Chruščovově svržení se stagnace a zaostávání stalo patrným ve všech oblastech života Málo kvalitní a ekologicky nešetrná výroba nedokázala pro SSSR zajistit ani dostatek potravin takže bylo nutno importovat obilí Mezinárodní hnutí Po druhé světové válce se další komunistické režimy ustavily ve střední a východní Evropě a východní Asii Ve třetí čtvrtině 20 století převzaly moc marxisticky orientované politické strany v některých státech Třetího světa v Africe a Americe Komunistické režimy tak byly vyzkoušeny v široké škále přírodních a společenských podmínek od agrárních rozvojových zemí jako Kuba nebo Kambodža až po vyspělé industrializované země jako Německá demokratická republika a Československo Jugoslávští komunisté jež vedl Josip Broz Tito se brzy po válce vymanili ze sovětského vlivu a roku 1948 byli vyloučeni z Kominformy poválečné nástupkyně Kominterny K další velké roztržce došlo v roce 1959 kdy napětí mezi SSSR a ČLR „Velkého kormidelníka Mao Ce-tunga vedlo k otevřenému rozkolu obou komunistických velmocí jenž roku 1969 vyvrcholil pohraničními boji a v 70 letech čínsko-americkým sbližováním Nárůst počtu a rozmanitosti komunistických zemí přinesl i nové přístupy metody a politiky Mezi ně patří například „rolnický komunismus Mao Ce-tunga který v tradiční marxistické doktríně nahradil dělnictvo rolnictvem jako klíčovou hybnou silou; guerillové revoluční metody Che Guevary; „africký socialismus Julia Nyerera nebo genocidní režim Pol Pota který se rozhodl vyvraždit všechny své „buržoazní nepřátele čímž během pouhých čtyř let 1975–1979 snížil počet obyvatel Kambodži zhruba o třetinu Masové umírání zapříčinily i čínské kampaně Velký skok vpřed 1958–60 a Kulturní revoluce 1966–69 jimiž Mao zamýšlel urychlit pokrok ke komunismu a upevnit svou moc Na druhou stranu Titova opatrná politika dokázala udržet národnostní i ekonomická napětí v Jugoslávii na uzdě a zajistit zemi respektované mezinárodní postavení Přes širokou škálu možností a dílčí úspěchy však komunistické režimy nikde nedostihly vyspělý Západ a nevymanily se z obecné tendence ke stagnaci To bylo zvláště patrné na vývoji v rozděleném Německu nebo rozdělené Koreji kde komunisty ovládaná část fungovala hospodářsky hůře než zbytek země Reformismus a radikalismus Zejména od 60 let části evropských komunistických stran podnikaly pokusy o reformu své ideologie Prvním významným pokusem byla jugoslávská Skupina Praxis působící od roku 1963 do zákazu v roce 1975 Kritizovala titoismus a stalinismus ve snaze obnovit autentický marxismus Velkou pozornost získala i v levicových kruzích na Západě jejích Letních škol na Korčule se účastnili marxisté a filosofové z celého světa Nejznámější reformou bylo Pražské jaro 1968 československé reformní a demokratizační hnutí spojené s postavou Alexandra Dubčeka a snahou o „socialismus s lidskou tváří Teoretické úvahy v něm byly doprovázeny pokusem o přestavbu stalinistického režimu a tento proces měl širokou lidovou podporu Rychlá demokratizace vyvolala v sovětském vedení strach že se Československo vymaní z jeho vlivu Vojenská intervence šesti „bratrských zemí pod vedením Sovětského svazu zaštítěná tzv Brežněvovou doktrínou omezené suverenity proto reformy ukončila a uvrhla zemi do strnulého režimu tzv normalizace Otevřená mezinárodní agrese zároveň otřásla vírou mnoha Evropanů v komunismus či v jeho reformovatelnost V západní Evropě zejména Itálii Francii a Španělsku se koncem 60 let začal prosazovat tzv eurokomunismus který zavrhl totalitní praxi SSSR a posunul komunistické strany blíže k sociální demokracii Přestaly se řídit leninskými principy násilné revoluce a diktatury proletariátu odmítly nárok sovětské komunistické strany na vedení celého mezinárodního hnutí a odsoudily zásahy Sovětského svazu v Maďarsku 1956 a Československu 1968 Velkou roli hrály i teze o tzv historickém kompromisu Enrico Berlinguera z roku 1973 Na druhou stranou se v 60 a 70 letech část mladých příznivců levice na Západě radikalizovala Do módy se dostal maoismus a jiné radikální levicové ideologie jejichž příznivci neváhali sáhnout k násilí a dokonce k terorismu; jím proslula zejména západoněmecká Frakce Rudé armády a italské Rudé brigády Pád komunismu ve východní Evropě Na konci 80 let došlo v Evropě k pádu komunismu který způsobil jeho zásadní oslabení i ve zbytku světa V osmdesátých letech byly potíže sovětského bloku již zcela zjevné Ukázaly je události jako neúspěšná okupace Afghánistánu 1979–1989 vzestup nezávislého polského odborového hnutí Solidarita který vedl k vyhlášení výjimečného stavu r 1981 nebo neschopnost hospodářsky a technologicky čelit moderním zbrojním programům USA Roku 1985 vedení Sovětského svazu převzal Michail Sergejevič Gorbačov který se problémům pokusil čelit v duchu reformismu Jeho přestavba perestrojka přinesla necenzurovanou veřejnou diskusi glasnosť a částečnou liberalizaci stagnující sovětské ekonomiky Brzy se však ukázalo že občané chtějí nově nabyté svobody slova využít k tomu aby řekli hlasité ne komunistickému režimu V Polsku znovu povolená opozice v dubnu 1989 vyjednala svobodné volby jež drtivě vyhrála Další režimy se hroutily dominovým efektem a koncem roku 1989 již byly ve většině států střední a východní Evropy minulostí Sovětský svaz se rozpadl po neúspěšném puči konzervativních komunistů roku 1991 a tím skončila epocha evropských komunistických států V Československu pád režimu spustila demonstrace studentů v Praze 17 listopadu 1989 jejíž účastníky brutálně zbila policie Mohutné protirežimní demonstrace donutily bezradné vedení KSČ během několika dní k zásadním ústupkům rychle se formujícím opozičním hnutím Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu To umožnilo brzké obnovení demokracie Jiný přístup k reformě zvolilo čínské vedení v čele s Teng Siao-pchingem Pod hesly „socialismu s čínskými rysy a „socialistické tržní ekonomiky umožnilo svobodu podnikání což vedlo k rychlému ekonomickému růstu Naopak liberální svobody a lidská práva režim nepodporuje jak ukázalo krvavé potlačení studentských demonstrací v červnu 1989 Tento přístup mu umožnil udržet moc třebaže je otázka zda tržně orientovaný autoritativní systém ještě lze nazývat komunismus Vedle Číny si komunisté po roce 1989 udrželi neomezenou vládu i v několika dalších zemích Kuba Laos Severní Korea a Vietnam v jiných zemích včetně České republiky dále existují vlivné komunistické strany V řadě regionů Filipíny Kolumbie a jinde působí marxistické povstalecké jednotky které ovládají nebo infiltrují rozsáhlá území Postkomunismus V postkomunistických zemích probíhá proces právního morálního a historického vyrovnání s bývalými režimy; zahrnuje rehabilitace obětí komunistických režimů a mnohde restituce vyvlastněného majetku Celkový počet mrtvých a poškozených se obtížně odhaduje například počet obětí Stalinova režimu v Sovětském svazu se v různých pramenech uvádí mezi 20 a 60 milióny mrtvých v případě Maovy Číny se čísla dokonce pohybují v rozsahu 195 až 75 miliónů< ref> Přitom ovšem přímé popravy a vraždy komunistickými ozbrojenci tvoří menšinu ve srovnání s oběťmi nelidských podmínek v pracovních táborech hladomorů vyvolaných komunistickou politikou a válek zapříčiněných komunisty Historik Stéphane Courtois editor Černé knihy komunismu dospěl v její předmluvě k celkovému počtu 97 milionů mrtvých to je však součet značně nepřesných dílčích odhadů počtů obětí v jednotlivých zemích Český Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu komunistický režim odsoudil lustrační zákony pak zabránily bývalým exponentům režimu působit ve veřejných funkcích V řadě postkomunistických zemí vznikly zvláštní instituce které se zabývají právní a historickou reflexí komunismu; v České republice to jsou především Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a Ústav pro studium totalitních režimů Po roce 1989 některé komunistické strany opustily původní ideologii často směrem k sociální demokracii Parlamentní Komunistická strana Čech a Moravy si však zachovala komunismus v názvu a marxistickou orientaci< ref> Symbolika Symbolem marxistických politických hnutí se od Pařížské komuny stala rudá vlajka používaná již dříve jakobíny v dobách Francouzské revoluce a francouzskými radikály během povstání roku 1848 Rudá pěticípá hvězda se používala již v době Marxově a nošena na pokrývce hlavy se stala symbolem příslušníků Rudé armády Srp a kladivo jako symboly dělnictva a rolnictva přijalo na svou vlajku sovětské Rusko Píseň Internacionála text Eugène Pottier 1871 hudba Pierre De Geyter 1888 se stala neoficiální hymnou levice brzy po svém vzniku a zpočátku sloužila i jako hymna Sovětského svazu Při zpěvu se někdy zvedá ruka sevřená v pěst Komunisté se navzájem oslovují „soudruhu nebo „soudružko v komunistických režimech se toto oslovení používá i mezi občany bez ohledu na stranickou příslušnost Reflexe Komunismus je tématem mnoha historických a kronikářských děl od sympatizujících reportáží Johna Reeda až po Černou knihu komunismu jež vystavuje účet za milióny zmařených životů Historií českého komunismu se zabývali například Karel Kaplan Vilém Prečan Jacques Rupnik a Jiří Suk pěstuje se i jeho orální historie např Miroslav Vaněk Pavel Urbášek a sociologie např Jiří Kabele Lubomír Mlčoch Ivo Možný Politologická a filozofická reflexe komunismu byla vedena jak ze strany jeho sympatizantů např humanismus zdůrazňujícího „strukturního marxisty Louise Althussera či kritika stranické byrokracie Milovana Džilase tak i odpůrců Mezi ně patřili např Hannah Arendtová jež na stalinský a hitlerovský systém aplikovala pojem totalitarismus nebo Karl Popper kritik údajných historických zákonitostí jež marxisté v dějinách objevují a obhájce otevřené společnosti Vlivné dějiny marxismu napsal Leszek Kołakowski Hospodářské principy komunismu podrobili kritice liberální ekonomové jako Ludwig von Mises Friedrich Hayek a Milton Friedman Podle jejich názoru musí státem řízená socialistická ekonomika zákonitě selhat už proto že jí chybí tržní ohodnocení vstupů a výstupů „Paradoxem plánování’ je že nelze plánovat protože neexistuje ekonomická kalkulace To co se nazývá plánovaným hospodářstvím vůbec hospodářstvím není Je to jenom systém tápání ve tmě Obhájci mimo jiné poukazují na rozvojový význam komunistických sociálních programů Noam Chomsky například na základě analýz indického ekonoma Amartyi Sena zdůraznil že Indie a Čína byly před padesáti lety na „nápadně podobném stupni vývoje zatímco nyní Čína Indii zcela předstihla co se týče úmrtnosti délky života a vzdělání Zásluhu na tom má relativně rovnostářský přístup ke zdravotnictví a veřejná distribuce potravin což Indii chybí< ref> Odkazy Reference Literatura ;Vybraná díla teoretiků komunismu ;Vybraná literatura ke komunismu Externí odkazy ; Levice Immanuel Wallerstein 1992 ;Nekomunistické weby Dr jur Konstantin Hermann Karl svobodný pán von Neurath 2 února 1873 – 14 srpna 1956 byl německý nacistický politik diplomat veterán první světové války a důstojník SS v hodnosti SS-Obergruppenführer Známý je svým působením jako ministr zahraničních věcí nacistického Německa v letech 1932–1938 a také funkcí říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1943 Život Narodil se 2 února roku 1873 ve Württemberském městě Kleinglattbach jako syn velkostatkáře a nejvyššího komořího království Württemberského Konstantina Sebastiana svobodného pána von Neurath a jeho ženy Mathilde Freiin von Gemmingen-Hornberg Poté co dokončil základní školu nastoupil roku 1886 na humanitní gymnázium Eberharda-Ludwiga ve Stuttgartu kde později maturoval Pocházel ze šlechtické rodiny a měl titul baron svobodný pán Po vystudování práv vstoupil do diplomatických služeb a postupně působil v Londýně a Istanbulu S vypuknutím první světové války vstoupil do německé císařské armády a sloužil v hodnosti kapitána záloh Hauptmann der Reserve u 119 pěšího pluku jako velitel roty Během svého působení u armády se zúčastnil bitev na západní frontě Jako důstojník u pěchoty sloužil až do roku 1916 kdy byl vážně raněn Po válce se vrátil do diplomatických služeb a působil v Dánsku v Itálii 1921-30 a v Británii 1930-32 Od roku 1932 zastával funkci ministra zahraničních věcí v Papenově a poté Schleicherově vládě Ve funkci zůstal i poté co se v roce 1933 stal kancléřem Adolf Hitler Ve své funkci se snažil dodat konzervativní vážnost Hitlerově rozpínavé zahraniční politice V roce 1937 vstoupil do NSDAP V únoru 1938 byl Hitlerem zbaven funkce ve prospěch agresivnějšího Joachima von Ribbentropa a zůstal ve funkci ministra bez portfeje V březnu 1939 byl ustanoven říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava Během jeho úřadování ve funkci protektora byly kupříkladu uzavřeny české vysoké školy došlo k přijetí obdoby Norimberských zákonů a český průmysl byl zapojen do německého válečného hospodářství Přesto byl v září 1941 Hitlerem fakticky nahrazen Reinhardem Heydrichem kvůli údajné shovívavosti a hlavně neschopnosti vyrovnat se s posilujícím odbojem Po smrti Heydricha nahradil další zastupující říšský protektor Kurt Daluege Formálně však zůstal von Neurath ve funkci až do srpna 1943 V posledních dnech druhé světové války byl dopaden francouzskými jednotkami Po válce stanul před Norimberským tribunálem Byl shledán vinným a odsouzen k 15 letům odnětí svobody V roce 1954 po osmi letech strávených za mřížemi byl z věznice ve Spandau propuštěn po prodělaném infarktu Zemřel o dva roky později v Enzweihingenu Shrnutí vojenské kariéry Data povýšení Einjährig-Freiwilliger 1893 Leutnant der Reserve 1898 Oberleutnant der Reserve Hauptmann der Reserve 1914 SS-Gruppenführer 18 září 1937 SS-Obergruppenführer 21 červen 1943 Významná vyznamenání Pruský železný kříž I třídy 1915 Pruský železný kříž II třídy prosinec 1914 Odznak za zranění v černém 1916 Zlatý stranický odznak 30 listopad 1937 Zlatý odznak Hitlerjugend Válečný záslužný kříž I třídy bez mečů 22 září 1940 Válečný záslužný kříž II třídy bez mečů Medaile za Anschluss Sudetská pamětní medaile se sponou Pražšký hrad Kříž cti Rytířský kříž královského saského Albrechtova řádu I třídy s meči 20 duben 1918 Rytířský kříž württemberského Fridrichova řádu I třídy s meči první světová válka Rytířský kříž Württembergského vojenského záslužného řádu první světová válka Württembergský Wilhelmův kříž bez mečů první světová válka Württemberské vyznamenání za dlouhou službu první světová válka Württemberská stříbrná svatební medaile Velkokříž řádu německé orlice ve zlatě 18 březen 1939 Zlaté vyznamenání za 40 let věrné služby Externí odkazy Koruna česká je od měnové odluky 8 února 1993 měnová jednotka České republiky se zkratkou Kč mezinárodně v ISO 4217 CZK; dělí se na sto haléřů zkratka h ty se však pro nízkou hodnotu už používají jen v bezhotovostním styku Od rozdělení Československa 1 ledna 1993 existovala na základě vzájemné dohody měnová unie v níž byla měnou obou nástupnických států nadále koruna československá se zkratkou Kčs mezinárodně CSK Zákon o České národní bance č 6 1993 Sb prohlašuje v § 16 platné bankovky a mince vydané ČNB za zákonné peníze v jejich nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky Další úpravu obsahuje zákon o oběhu bankovek a mincí č 136 2011 Sb a prováděcí předpisy Měnová odluka Název nové české měny stanovil § 13 zákona ČNR č 6 1993 Sb ze 17 prosince 1992 o České národní bance< ref> § 56 dále uvádí že dosavadní platné bankovky a mince SBČS se považují za zákonné peníze Přestože zákon nabyl účinnosti 1 ledna 1993 nelze to chápat tak že již k tomuto datu se stala koruna česká skutečnou zákonnou jednotkou – nebylo dosud vydáno žádné prováděcí nařízení na rozdíl od ČNB která skutečně vznikla k 1 lednu 1993 Po 1 lednu 1993 tedy existovaly dva suverénní státy se dvěma nezávislými centrálními bankami a jednou společnou měnou kterou byla nadále koruna československá v roce 1993 dokonce vyšly tři pamětní mince této měny Teprve zákonem č 60 1993 z 2 února 1993 o oddělení měny spolu s nařízením vlády č 61 1993 Sb k provedení zákona o oddělení měny a vyhláškou ČNB č 62 1993 Sb kterou se provádí zákon o oddělení měny z téhož dne byla měnová unie ukončena ke dni 8 února 1993 – zanikla tak koruna československá a vznikla samostatná česká koruna a následně i slovenská Nové měny vycházely z předešlé v poměru 1 Kčs 1 Kč 1 Sk ovšem slovenská koruna rychle oslabila První bankovky samostatné české měny hodnota 200 Kč rychle připravené před odlukou byly postupně uváděny do oběhu od 8 února 1993 Bankovky vyšší hodnoty okolkované nižší hodnoty neokolkované a mince zrušené československé měny však nadále zůstaly v platnosti v určeném poměru jako platidla nové měny po několik následujících měsíců v obou státech nejdéle v ČR mince v nominální hodnotě 2 Kčs a 5 Kčs do 30 listopadu 1993 okolkované bankovky do 31 srpna 1993 Mimo to ještě zůstaly oficiálně v platnosti všechny československé stříbrné mince vydané v letech 1954–1992 1993 SBČS až do 30 června 2000 vyměnit je bylo možné do 30 června 2006 Mince a bankovky české koruny Součet hodnot všech českých platných mincí a bankovek činí 8888 Kč 1+2+5+10+20+50+100+200+500+1000+2000+5000 V roce 2003 byla ukončena platnost mincí o hodnotě 10 a 20 haléřů 31 srpna 2008 byla ukončena platnost mincí o hodnotě 50 h a bankovky v hodnotě 20 Kč a v březnu 2011 byla ukončena platnost bankovky o hodnotě 50 Kč Mince Mince 50 Kč byla v roce 1994 vyhlášena v anketě World Coins Mincí roku 1993 v kategorii oběžných mincí Pamětní mince Kromě oběhových mincí vydává Česká národní banka též pamětní mince což vyhlašuje ve Sbírce zákonů stříbrné v hodnotách 200 Kč a 500 Kč a zlaté v hodnotách 1000 Kč 2500 Kč 5000 Kč a 10000 Kč Zlaté mince jsou vydávány v tematických řadách Roku 2000 byla vydána mimořádná stříbrná mince se zlatou vložkou a hologramem v nominální hodnotě 2000 Kč Bankovky Autorem podoby všech bankovek České republiky je Oldřich Kulhánek Výrobní cena bankovek se pohybuje od 130 Kč za 50 Kč do 230 Kč za 5000 Kč Zdroj ČNB Bankovky váží cca 1 g Tisícikorunová bankovka s novými ochrannými prvky byla v roce 2008 vybrána za světovou bankovku roku< ref> 20 Kč platnost ukončena k 31 srpna 2008 Do 31 srpna 2014 bude dvacetikoruny vyměňovat pouze ČNB50 Kč platnost ukončena k 1 dubnu 2011 Výměnu papírových padesátikorun centrální banka definitivně ukončí až ke 31březnu 2017 Směnný kurs Česká koruna byla v roce 2008 nejvíce posilující a poté druhou nejvíce oslabující měnou světa< ref> Dne 7 listopadu 2013 rozhodla Česká národní banka o intervencích na devizovém trhu kde se bude snažit držet kurz koruny vůči euru přibližně na hladině 27 CZK EUR< ref> Související články Mince v českých zemích Rakousko-uherská koruna Slovenská koruna Seznam měn Evropy Reference Externí odkazy Část čtvrtá Emise bankovek a mincí § 12 až 22 Oznámení ČNB o ukončení platnosti haléřových mincí Koruna československá v období první republiky zkratka Kč v období druhé republiky K od roku 1945 Kčs mezinárodně v ISO 4217 CSK byla měna která platila v Československu od roku 1918 Koruna se dále dělila na 100 haléřů Zpočátku obíhaly i drobné haléřové mince za první republiky dvouhaléře po roce 1953 dokonce jednohaléře a tříhaléře avšak s postupující inflací nejdrobnější mince postupně mizely z oběhu V roce zániku ČSFR 1992 byl již nejmenší reálně obíhající mincí pětihaléř Po rozdělení Československa v roce 1993 na Českou republiku a Slovenskou republiku došlo i k rozdělení měny na Korunu českou a Korunu slovenskou Název měny Název koruna jakožto symbol monarchie razící mince byl od středověku častý; používá ho většina skandinávských států Dánsko Norsko Švédsko Island do přechodu na euro na konci roku 2010 Estonsko do konce roku 2008 Slovensko Na českém území byla zavedena rakousko-uherská koruna měnovou reformou 2 srpna 1892 jako polovina předchozího zlatého Po vyhlášení Československé republiky byl název nakonec zachován uvažovalo se např o názvech frank nebo sokol Rakousko naopak později název měny změnilo na šilink Koruna za první republiky Československá koruna byla ustavena zákonem č 84 z 25 února 1919 na jehož základě byly mezi 3 až 19 březnem 1919 staženy a okolkovány rakousko-uherské bankovky které byly postupně až do července 1920 vyměňovány za nové československé státovky Prvním penízem nového státu byla 100 korunová státovka z 15 dubna 1919 Prvními mincemi byly 20 haléř a 50 haléř s ročníkem ražby 1921 vydané v únoru 1922 První korunová mince byla do oběhu uvolněna také v roce 1922 První skutečnou bankovkou nikoli státovkou byla 20 koruna s datem 1 říjen 1926 ale do oběhu se dostala až v březnu 1927 14 dubna 1920 byl přijat zákon o bance cedulové který předcházel vzniku centrální banky která však definitivně vznikla až 21 března 1926 a svoji činnost zahájila až 1 dubna 1926 Prvním guvernérem se stal Vilém Pospíšil který byl do té doby vrchní ředitel Městské spořitelny pražské a byl též přítelem Aloise Rašína a přední finanční odborník v zemi Národní banka byla založena jako akciová společnost se základním jměním 4 000 000 Kčs ve zlatě Československá koruna byla tehdy založena na zlatém standardu a byla považována za pevnou a kvalitní měnu Poté byly vydány bankovky I a II série které se v tu dobu řadily mezi nejkrásnější a poměrně snadno padělatelné oběžné bankovky na světě Spolupracovali na nich např Alfons Mucha Max Švabinský Otto Gutfreund a mnozí další významní umělci Mezi nejznámější výtvarníky mincí patřil tehdy Otakar Španiel Vznik protektorátu a druhá světová válka Po obsazení českých zemí německými vojsky v březnu 1939 byla zrušena Národní banka Československá a nahradila ji Národní banka pro Čechy a Moravu která začala vydávat protektorátní koruny a začala provádět měnovou politiku podle nařízení Reichsbank z Berlína Říšská banka určila kurz 1 Říšská marka RM 10 K což bylo záměrné podhodnocení koruny aby mohlo Německo zemi ekonomicky vysávat Reálný kurz koncem roku 1938 byl 1 RM 833 Kč Německá okupační moc zavedla povinné odvody pro Říši a národní banka musela na tzv Girokonto odvádět peníze pro německé hospodářství a na vedení války Koncem války bylo na tomto kontě zhruba 58 miliard K které představovaly značný zdroj inflace Dále musela banka odevzdat 455 tuny měnového zlata deponovaného v Praze a ve Švýcarsku Navíc pro zprostředkování plateb za německé občany byl zřízen zvláštní účet u Reichsbank kde se peníze vyrovnávaly v kurzu stanoveném Říšskou bankou nebo nebyly vyrovnány vůbec Tyto zásahy a finanční vyčerpávání země vedly k růstu inflace a rozmachu černého trhu Tyto jevy musely být po válce složitě odstraňovány Exilová československá vláda v Londýně podepsala v roce 1944 zakládající listinu Mezinárodního měnového fondu a Světové banky Tyto smlouvy podepsala delegace pod vedením ministra financí Ladislava Fierabenda v Bretton Woods v červenci 1944 Koruna po druhé světové válce Po druhé světové válce byla 1 listopadu 1945 provedena měnová reforma která řešila problém že na území Československa kolovalo příliš mnoho platidel kromě pěti měn protektorátní říšskoněmecká slovenská maďarská a polská i různé vojenské poukázky Tato reforma byla navíc spojena se znárodněním bank a podniků podle Benešových dekretů Situace se částečně stabilizovala ale nadále byl v zemi hospodářský chaos z důvodu znárodnění a nového postavení klíčových firem v průmyslu Po únoru 1948 nastalo další znárodňování průmyslu Československá koruna po měnové reformě 1953 Další měnová reforma přišla k 1 červnu 1953 Nová československá koruna byla vyměňovaná v poměru 15 u částek do 300 starých Kčs vyšší částky byly vyměňovány v poměru 150 Navíc přestalo být Československo koncem roku 1954 členem MMF a Světové banky které v roce 1944 spoluzakládalo Po měnové reformě v roce 1953 byla většina lidí ožebračena a navíc ceny začaly stoupat Do konce 50 let se podařilo situaci stabilizovat ale ukázalo se že centrálně řízená politika začíná vykazovat značné ekonomické nedostatky V 60 letech přišla liberalizace poměrů v Československu která však byla zastavena sovětskou invazí v srpnu 1968 Poté přišla normalizace kdy byla celá ekonomika odtržena od reálného vývoje ve světě a nastávala postupná izolace ekonomiky ČSSR Narůstala inflace kterou vláda skrývala měnovými dotacemi a izolací koruny vůči jiným měnám Ekonomické problémy centrálně řízené ekonomiky byly jedním z důvodů pádu komunistického režimu v ČSSR v listopadu 1989 a k sametové revoluci Koruna po sametové revoluci 1 ledna 1993 došlo k rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky na dva samostatné státy a k 8 únoru 1993 proběhla měnová odluka kterou československá koruna zanikla Výměnný poměr k nástupnickým měnám byl 11 Staly se jimi česká koruna a slovenská koruna kterou vystřídalo na Slovensku 1 1 2009 euro Mince první republiky a poválečné mince platné před měnovou reformou z roku 1953 Zajímavostí bylo že se do roku 1938 objevily celkem 3 typy pětikorunových mincí jejichž autorem byl známý sochař Otto Gutfreund První a zároveň nejstarší typ předválečné pětikoruny byl i největší o průměru asi 295 cm byla tudíž větší než moderní padesátikorunová mince která má průměr asi 275 cm a platila do roku 1931 V roce 1928 byl zaveden do oběhu druhý již menší typ který byl zároveň nejtenčí Tato mince byla ovšem vyrobena ze stříbra a znamenala spolu se stříbrnou pamětní desetikorunou vydanou k 10 výročí ČSR návrat československé měny ke stříbru Roku 1938 pak byl zaveden třetí a poslední typ pětikoruny který byl zase silnější avšak nepatrně tenčí než typ první existují i zkušební odražky tohoto typu s ročníkem ražby 1937 ty jsou však sběratelsky velmi vzácné Tato mince byla vyrobena z niklu Druhý a třetí typ měly jinak prakticky stejný průměr 27 cm který byl tudíž jen nepatrně menší než průměr moderní české padesátikoruny Dále se všechny tři typy mezi sebou lišily odlišným vzorkováním na hraně Design lícové a rubové strany všech tří typů byl jinak identický Druhý stříbrný typ a třetí niklový typ pak byly platné dokonce na území Protektorátu Čechy a Morava přičemž stříbrné platily na území Československa oficiálně bez přestávky až do roku 1947 Ostatně i platnost niklové pětikoruny 1938 byla po válce na krátkou dobu obnovena V roce 1945 byly také do oběhu zavedeny pětikorunové státovky Reference Literatura NOVOTNÝ Jiří a ŠOUŠA Jiří Emitenti mimo zákon ochrana měny padělky a padělatelé v Československu v první polovině 20 století Hist