Čínská lidová republika zkráceně ČLR či Čína je nejlidnatější stát světa Velmi rychle rostoucí ekonomika vojenská síla i progresivní diplomacie dávají vzrůst nové supervelmoci Země je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny Čínská lidová republika si dělá nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky Dějiny Čínská občanská válka Po druhé světové válce v Číně znovu propukla občanská válka mezi Komunistickou stranou Číny Kungčchantang a Nacionalisty Kuomintang jež skončila roku 1949 poté co komunisté vedení Mao Ce-tungem převzali kontrolu nad pevninskou Čínou včetně ostrova Chaj-nan a příslušníci Kuomintangu se stáhli na ostrov Tchaj-wan a několik menších přilehlých ostrovů území dnešní Čínské republiky 1 října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském náměstí Nebeského klidu slovy „Číňané povstali Čínskou lidovou republiku Vláda Mao Ce-tunga Období vlády během života Mao Ce-tunga 1949–1976 dodnes vzbuzuje řadu kontroverzí hlavně kvůli nesmiřitelné politice vůči odpůrcům mnohým omylům a až zločinným důsledkům na obyvatelstvu způsobených mj fanatickým vykládáním komunistické ideologie Nová vláda okamžitě uzákonila pozemkovou reformu znárodnila průmyslovou výrobu a započala s vyhlašováním kampaní programy gramotnosti očkování zvýšení kvality zemědělství atd Hned po vzniku nového státu v roce 1949 ČLR také formálně anektovala Východní Turkestán dnešní autonomní oblast Sin-ťiang a v roce 1950 i Tibet oficiálně až roku 1951 dnešní Tibetská autonomní oblast čímž dokončila opětovné sjednocení území připojením všech separatistických států vzniklých po vyhlášení republiky roku 1912 Komunistická ČLR se také zapojila do korejské války 1950–1953 na straně komunistického bloku V roce 1956 byla vyhlášena pod heslem „Ať rozkvétá sto květů umění ať soupeří sto škol učení Kampaň Sta květů v jejímž rámci byli intelektuálové vyzváni aby dali kritikou podněty pro další zlepšení země Když se ale kampaň postupně zvrhla v kritiku vládního režimu následovala kampaň proti pravičákům 1957 která odsoudila statisíce lidí převážně intelektuálů k smrti nebo k převýchově V pokusu dohnat a předehnat Západ byl vyhlášen tzv Velký skok vpřed 1958–1960 jenž ale skončil katastrofou na hladomor zemřelo podle odhadů dokonce více než 30 milionů lidí a proto z čela KS Číny odstoupil Mao Ce-tung přestože si i nadále ve straně udržoval velký vliv a na jeho místo byl zvolen Liou Šao-čchi V důsledku ideologické roztržky se Sovětským svazem od roku 1960 byla navíc ČLR odkázána pouze sama na sebe Roku 1964 byla provedena úspěšná jaderná zkouška a ČLR se tak zařadila mezi jaderné mocnosti Kulturní revoluce V roce 1966 Mao Ce-tung inicioval Velkou proletářskou kulturní revoluci jež byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie a měla za cíl vymýtit kapitalismus uvnitř strany Hlavním Maovým důvodem pro uskutečnění revoluce však patrně bylo to že od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způsobem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení kultuře obyčejům a návykům Hnací silou Maovy revoluce se stala mládež která vytvářela tzv rudé gardy Hlavními oběťmi kampaně se stali Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec V důsledku došlo k obrovským škodám na kulturním dědictví byly páleny knihy vypleněna muzea a ničeny historické budovy a země se zmítala v chaosu Kampaň trvala do roku 1969 ale její výsledky přetrvaly do Maovy smrti v roce 1976 a dále V květnu 1984 po 31 měsících intenzivního vyšetřování ověřování a přehodnocování Ústředním výborem jsou počty vztahující se k Velké kulturní revoluci tyto 42 milionu lidí bylo zatčeno a vyšetřováno 17 milionu lidí zemřelo nepřirozenou smrtí 135 000 lidí bylo označeno za kontrarevolucionáře a popraveno 237 000 lidí bylo zabito 703 milionu lidí bylo zraněno nebo zmrzačeno při ozbrojených útocích a 71 200 rodin bylo rozbito Statistiky sestavené ze zdrojů na úrovni krajů uvádějí že v průběhu revoluce zemřelo 773 milionu lidí nepřirozenou smrtí< ref> Liberalizace ekonomiky Kulturní revoluce skončila až smrtí Mao Ce-tunga V následném boji o moc neuspěla tzv banda čtyř jež měla velký podíl na kulturní revoluci Byla obviněna z uvedení země do chaosu a všichni členové odsouzeni k vysokým trestům Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezentované Teng Siao-pchingem který postupně převzal veškerou moc ve státě Současně s tím došlo k oteplování vztahů se Západem V následujících letech proběhly mnohé reformy díky nímž se hlavně v ekonomické oblasti země postupně přiblížila více Západu Zřízeny byly například tzv „Zvláštní ekonomické zóny kde bylo umožněno podnikání západním investorům Byla ale naopak zavedena politika jednoho dítěte která ve výsledku přinesla mnohé negativní vlivy včetně nepoměru mezi pohlavími stárnutí populace a úbytku pracovní síly Studentské protesty na náměstí Tchien-an-men Roku 1989 došlo po narůstající nespokojenosti k protestům studentů proti vládě KS Číny na náměstí Nebeského klidu v metropoli Pekingu ty však byly tvrdě potlačeny zásahem armády a uvrhly ČLR do přechodné izolace K demokratizaci a zavedení pluralitního systému nedošlo komunistické vedení země se však generačně obměnilo a pokračovalo nadále v hospodářských reformách 90 léta a nové tisíciletí 1 července 1997 byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong dříve pod správou Velké Británie pod podmínkou „jeden stát dva systémy; 20 prosince 1999 bylo pod stejnými podmínkami připojeno Macao dříve pod správou Portugalska Ve výdajích na ozbrojené síly se dostala Čína na druhé místo hned za Spojené státy a výrazně začala modernizovat všechny složky armády Za současné administrativy Chu Ťin-tchaa která vládne od roku 2003 začaly být řešeny problémy zejména v sociální oblasti Vláda vytvořila koncept s názvem harmonická společnost který slibuje fúzi socialismu a demokracie podporu střední třídy vládu práva a zároveň zahrnuje prvky nového konfuciánství Tato administrativa byla vůbec první v historii ČLR která začala otevřeně podporovat náboženství a to zejména buddhismus a taoismus které vidí jako tradiční součást čínské kultury Někteří zahraniční pozorovatelé ovšem označují aktivitu čínské vlády za další pokus o namalování falešného obrazu< ref> neboť v zemi neustále probíhají masové represe cenzura informací a zabíjení jako v předchozích obdobích Pokračují také restrikce proti určitým náboženským skupinám proti nimž trvá takzvaný "boj proti zlým kultům" který Strana vyhlásila v roce 1999 zasažena jsou veškerá náboženství která se nepodřizují Straně tedy křesťané loajální papeži buddhisté loajální dalajlámovi Falun Gong loajální k zakladateli Li Chung-č'ovi a podobně zůstává také sporná otázka Tibetu V roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny údajné protičínské demonstrace různé zdroje pokazují na angažování čínské vlády ve vyprovokování a řízení nepokojů Režimem propagovaná "harmonická společnost" a vláda práva je vzhledem k skutečným událostem v Číně chápána rovněž jako pouhý politický manévr na okrášlení obrazu země Čínský právník Kao Č'-šeng Právníci kteří hájí vládou pronásledované duchovní z řad Falun Gongu jsou pronásledováni Dokonce i ekonomický růst je podle znalců vykoupen devastací životního prostředí Skutečná demokracie a vláda práva ani svoboda projevu svoboda víry a šíření informací není v Číně fakticky povolována< ref> a ani umožněna přesto že je v čínských zákonech ustavena Geografie Čínská lidová republika se nalézá ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánuOd severu k jihu se rozkládá od řeky Chej-lung-ťiang Amur na 53º sš k nejjižnějšímu cípu ostrovů Nan-ša Spratlyovy ostrovy na 18º sš Spojnice měří kolem 5 500 km Od Pamíru na západě 71º vd po soutok řek Chej-lung-ťiang a Ussuri 135º vd přesahuje spojnice 5 200 km Časový rozdíl je více než čtyři hodiny v celém státě se však používá jednotný čas UTC+8 ČLR přímo sousedí se 14 zeměmi Má suchozemskou hranici o délce 22 800 km a spolu s mnohem větším Ruskem nejvíce sousedů ze všech států světa Po směru hodinových ručiček jimi jsou Indie délka hranice 3 380 km Pákistán 523 km Afghánistán 76 km Tádžikistán 414 km Kyrgyzstán 858 km Kazachstán 1 533 km Rusko 3 645 km Mongolsko 4 677 km Severní Korea 1 416 km Vietnam 1 281 km Laos 423 km Myanmar 2 185 km Bhútán 470 km a Nepál 1 236 km Dále moře odděluje Čínu od Jižní Koreje Japonska Čínské republiky na Tchaj-wanu Filipín Bruneje Malajsie a Indonésie ČLR vede spor o pozemní hranici s Indií spor o hranici s Tádžikistánem krátký úsek hranice s KLDR není určen Pohraniční spory s Ruskem byly urovnány v roce 2004 Na východě a na jihu omývají čínské území moře Po směru hodinových ručiček je to Pochajský záliv které je považováno za čínské kontinentální moře dále pak Žluté Východočínské a Jihočínské moře jež jsou okrajovými moři Tichého oceánu V teritoriálních vodách Číny o celkové rozloze 473 milionu km² se nalézá na 5 400 ostrovů Největší z nich o rozloze 36 000 km² je Tchaj-wan ovládán je však Čínskou republikou následovaný ostrovem Chaj-nan 34 000 km² Nejvýchodnějšími čínskými ostrovy je souostroví Tiao-jü nacházející se severně od Tchaj-wanu přičemž nejvýchodněji leží ostrov Čch'-wej; ostrovy jsou ovšem pod námořní kontrolou Japonska Mnoho ostrovů ostrůvků a skalních útesů které se nalézají na jihu jsou označovány jako „ostrovy Jihočínského moře přičemž patří hlavně do čtyř větších souostroví Tung-ša Východní písky Si-ša Západní písky Čung-ša Střední písky a Nan-ša Jižní písky; o oblast se stále vedou rozsáhlé územní spory ČLR je zaangažována ve spletitém sporu o ostrovy Nan-ša Spratlyovy ostrovy s Malajsií Filipínami Čínskou republikou Vietnamem a Brunejí a ve sporu o souostroví Senkaku Tiao-jü s Japonskem a s Čínskou republikou Dále vede spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu Ostrovy Si-ša Paracelské ostrovy jsou obsazené Čínskou lidovou republikou ale nárokovány Vietnamem a Čínskou republikou na Tchaj-wanu Podobná situace je i okolo souostroví Tung-ša Prataské ostrovy a Čung-ša Podnebí V severovýchodní Číně bývají studené zimy a horká léta s přiměřeným množstvím srážek Šanghaj leží ve východní oblasti střední Číny má mírné zimy a vysoké množství srážek Na jihovýchodě je vlhké subtropické podnebí na západě je podnebí velmi drsné Lhasa má velmi studené zimy a málo srážek Administrativní členění Čínská lidová republika má vícestupňový správní systém Na nejvyšší úrovní stojí provincie 省 shěng šeng Vláda ČLR jich kontroluje 22 ostrov Tchaj-wan je vládou ČLR sice považován za další provincii ale fakticky nad ním nemá žádnou moc Mimo provincií je v ČLR 5 autonomních oblastí 自治区 zìzhìqū c-č-čchü zahrnujících území obydlené z velké části příslušníky národnostních menšin 4 přímo ústřední vládou spravovaná města 直辖市 zhíxiáshì č-sia-š a 2 zvláštní správní oblasti 特别行政区 tèbié xíngzhèngqū tche-pie sing-čeng-čchü těšící se velké míře autonomie Dále jsou provincie a autonomní oblasti rozděleny na autonomní prefektury okresy autonomní okresy a města a ty dále na města a obce včetně měst a obcí etnických menšin Přehled provincií ČLR Poznámka ČLR považuje Tchaj-wan za svou 23 provincii přestože jej fakticky neovládá Města s více než 10 mil obyvatel Politika Čínská lidová republika je autoritářský režim pod vedením Komunistické strany Číny Od roku 1949 do současnosti se v jejím čele vystřídaly čtyři „generace vůdců První válečná generace Mao Ce-tung předseda strany 1945-1976 prezident 1954-1959 Čou En-laj předseda vlády 1949-1976 Ču Te předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců 1959-1976 hlava státu 1975-1976 Liou Šao-čchi prezident 1959-1968 Druhá válečná generace Teng Siao-pching předseda vojenské komise 1981-1989 Maův nástupce provedl ekonomické reformy a otevřel Čínu zahraničnímu kapitálu Chua Kuo-feng předseda strany 1976-1981 předseda vlády 1976-1980 Chu Jao-Pang generální tajemník strany 1980-1987 Třetí generace vzešlá z ředitelů státních podniků vzdělaných v Sovětském svazu Čao C'-jang předseda vlády 1983-1987 generální tajemník strany 1987-1989 Ťiang Ce-min generální tajemník strany 1989-2002 prezident 1993-2003 Li Pcheng předseda vlády 1988-1998 Ču Žung-ťi předseda vlády 1998-2003 Čtvrtá generace technokratická Chu Ťin-tchao generální tajemník strany od 2002 prezident od 2003 Wen Ťia-pao předseda vlády od 2003 Pátá generace Si Ťin-pching generální tajemník strany od 2012 prezident od 2013 Li Kche-čchiang předseda vlády od 2013 Ekonomika Díky ekonomickým reformám které začal od roku 1976 prosazovat Teng Siao-pching a na které navázali jeho nástupci v 90 letech byl v ČLR v polovině 90 let 20 století nastartován rychlý hospodářský růst jenž trvá dodnes a rychle stimuluje všechny oblasti národního hospodářství Ekonomika země v roce 2007 rostla tempem 119 % nejvyšším za 13 let Hrubý domácí produkt tak dosáhl cifry 24953 biliónů CNY tj 3428 biliónů USD ovšem dlouhodobý dvouciferný růst způsobil zvýšení inflace na 48 % oproti necelým 2 % roku 2006 V únoru 2008 inflace dokonce vyšplhala až na 87 % což je jedenáctileté maximum Čínský vývoz v roce 2006 vzrostl o 272 % zatímco dovoz ve stejném období narostl o 20 % Saldo obchodní bilance tak dosáhlo přebytku 1775 miliard USD oproti 100 mld USD v roce 2005 Čínská ekonomika v roce 2005 předstihla britskou a v roce 2007 německou ekonomiku a s objemem HDP 249 bilionu € se dostala tehdy na třetí místo na světě V roce 2010 předstihla Japonsko a stala se druhou největší státní ekonomikou světa V roce 2012 předstihla Spojené státy americké co do objemu obchodovaného zboží a v říjnu 2014 vyhlásil Mezinárodní měnový fond ekonomiku Číny za nejsilnější na světě v ukazateli HDP dle parity kupní síly Energetika Čínská energetika je založena na všech typech zdrojů Elektrická energie je zatím vyráběna především v tepelných elektrárnách Z vodních elektráren je nejvýznamnější elektrárna Tři soutěsky která ze zároveň největší elektrárnou nejen vodní na světě Čína má i velmi ambiciozní projekt výstavby jaderných elektráren Do roku 2015 má být výkon zařízení tohoto typu dvojnásobný Na výstavbě jaderných reaktorů v Číně pracují jak francouzské tak americké a ruské společnosti Po havárii v japonské Fukušimě bylo sice dočasně pozastaveno vydávání povolení ke stavbě nových jaderných elektráren a provedeny prověrky v těch stávajících ovšem Čína hodlá ve své projaderné politice beze změny pokračovat< ref> Obyvatelstvo Obyvatelstvo podle etnik Zdroj tisková agentura Xinhua Životní prostředí Půda Došlo mj ke značnému znečištění zemědělských půd a povodí řeky Jang-c' hlavních oblastí produkce potravin v zemi Jen zamoření půd těžkými kovy způsobuje znehodnocení zemědělské produkce v hodnotě 20 miliard jüanů cca 54 miliard Kč ročně Dalším problémem intenzifikovaného zemědělství ČLR je země s 9 největším růstem zemědělství je eroze půdy Voda Čína je jednou z oblastí s nejmenšími zásobami vody na světě Sever Číny má kritický nedostatek vody a nedostatkem pitné vody trpí 2 3 čínských měst Ekologickým problémem je kontaminace valné většiny řek Kvalita vody je také ohrožována rizikovými průmyslovými provozy v blízkosti zdrojů pitné vody např 13 listopadu 2005 způsobila exploze chemičky ve městě Ťi-lin kontaminaci řeky Sung-chua benzenem tedy i ohrožení a znečištění pitné vody ve městech po proudu např Charbinu Ovzduší Oblast východního pobřeží je území s největším znečištěním ovzduší na světě< ref> Důvodem je využívání černého uhlí jako topiva Desertifikace Velkou část severu země ohrožuje desertifikace tedy postupné rozšiřování pouště Proti tomuto postupu byl započat plán nazvaný „Velká zelená zeď který počítá s masivním zalesňováním ohrožených oblastí setbou vyšlechtěných odolných druhů dřevin ze vzduchu a dalšími opatřeními Jeho splnění se odhaduje na desítky let Zajímavosti Celkem 833 % čínských žen ve věku 15 až 49 let vdaných či zadaných používalo ke konci roku 2005 moderní metody antikoncepce a tímto podílem se dostala Čína na první místo na světě< ref> Odkazy Reference Literatura Související články Čína Čínská republika Čínština Dynastie čínské historie Velký skok Externí odkazy Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 23 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také čtvrtou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské a ukrajinské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je čtvrtou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k únoru 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská srbochorvatská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 Česko úředním názvem Česká republika je stát ve střední Evropě a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí Hlavou státu je prezident republiky vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím která dle ekonomických sociálních a politických indikátorů jako HDP na obyvatele indexu lidského rozvoje indexu svobody tisku indexu svobody internetu od cenzury patří k vysoce hodnoceným státům světa Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník Česko je členem Organizace spojených národů Severoatlantické aliance součástí Schengenského prostoru Evropského hospodářského prostoru členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí které byly po značnou část dějin součástí zemí Koruny české a to Čechami a Moravou k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a částí Slezska Má rozlohu 78 866 km2 Sousedí na západě s Německem délka hranice 810 km na severu s Polskem 762 km na východě se Slovenskem 252 km a na jihu s Rakouskem 466 km Administrativně se Česká republika dělí na 8 územních krajů a zároveň na 14 samosprávných krajů Hlavním městem je Praha která je zároveň i jedním z krajů V roce 2012 v Česku bylo evidováno přibližně 105 milionu obyvatel Výrazná většina se hlásí k české případně moravské národnosti Historické státní útvary na území Česka Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9 století Velká Morava Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát též nazývaný jako český stát od přelomu 10 a 11 století tvořící součást Svaté říše římské Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do Habsburské monarchie jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře 1620 ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti Korunními zeměmi Habsburků po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými zůstaly České království Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1 světové války v roce 1918 Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouska a poté od roku 1867 Rakouska-Uherska Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků vytvořeno Československo jako národní stát národa Československého od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského Ten krátce po svém vzniku odebral svým zemím jejich zemské svobody které s výjimkou Slovenska měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních zemských zákonů ústavy zemských sněmů a dalších a stal se státem striktně unitárním centralistickým Jeho součástí poté České země byly kromě 2 světové války kdy na základě práva národů na sebeurčení – tj na základě stejného práva podle kterého vzniklo např i Slovensko – byly Československu odebrány Sudety až do roku 1992 kdy bylo Československo jako stát zrušeno Česká republika byla formálně zřízena k 1 lednu 1969 v rámci federalizace Československé socialistické republiky pod názvem Česká socialistická republika Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace Česká a Slovenská Federativní Republika a v jejím rámci i České republiky od března 1990 Česká republika poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická ale především stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů Zánik Československa proběhl bez referenda K 1 lednu 1993 federace zanikla dvoustranou politickou dohodou Suverénními nástupnickými státy se staly Slovenská republika a Česká republika Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava tedy Ústava České republiky Název a státní symboly O území Česka se hovoří jako o Českých zemích což je pomocný historicko-geografický termín který je používán jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku tzn tři historické České země – Čechy Morava a česká část Slezska Termín vychází z tradičního zemského členění politického útvaru na území dnešní České republiky které vydrželo od středověku až do roku 1928 kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské resp do roku 1949 kdy byly země zrušeny nicméně i poté se jako České země označovala česká část Československa Vymezení pojmu České země kolísá Součástí území Česka jsou i tzv České Rakousy které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje vůbec; část veřejnosti slovo Česko odmítá První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy jako oficiální označení české části československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978 V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský Tradičně se ale používá podoba Česko a z něj vycházející tvar český Vliv na podobu termínu měla také jazyková úspornost Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak státní vlajka republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít standarta prezidenta státní pečeť státní barvy a státní hymna Kde domov můj? Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu znak husitského hnutí heslo na prezidentské standartě národního obrození hymna a demokratického Československa vlajka Název Česko vzniklý zjednodušením původního tvaru Češsko odvozeného od adjektiva češský je ve významu Čechy doložen již z 18 století od 19 století se objevuje též jako označení pro celé České země Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky po vášnivých sporech po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil a prosadil Historie Původní osídlení Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 let O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př n l svědčí řada archeologických nálezů Od 3 století př n l obývali tuto oblast Keltové Bojové a v 1 století n l přicházely kmeny Germánů Markomani a Kvádové Od konce 5 století se na území dnešního Česka objevovali první Slované V 7 století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši asi 623–659 jednalo se spíše o nadkmenový svaz V letech 830–833 na Moravě na Slovensku v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše která postupně zahrnula i Čechy 890–894 Slezsko Lužici Malopolsko a zbytek Maďarska Velkomoravská říše byla již prvním státním útvarem Čechy se od ní odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary Středověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9 stol kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I V průběhu 10 a 11 století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy České knížectví postupně získalo znaky víceméně samostatného středověkého státu v rámci Svaté říše římské pražské biskupství založeno roku 973 hlavním národním světcem se stal svatý Václav České království nicméně vzniklo až roku 1198 kdy německý král uznal dědičně český královský titul který poté potvrdil císař papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I jakož i další privilegia Českého království Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech Přemysl Otakar II vybudoval rozsáhlé panství které se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři Václav II obrátil svou pozornost na sever a východ kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři a jeho syn Václav III i uherské území Svého mocenského vrcholu stát dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV 1316–1378 který v roce 1348 ustanovil tzv Země Koruny české a pod Českou korunu připojil Braniborsko do 1415 Lužice do 1635 a Slezsko do 1742 Už v době vlády Karla IV lze spatřovat počátky českého reformního hnutí které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve a tím i o obrodu celé společnosti Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici se napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci proměnilo v otevřené nepřátelství a události vyústily v husitské války Radikální husité založili město Tábor které se stalo centrem husitské revoluce Jan Žižka z Trocnova a Prokop Holý poté porazili všechny čtyři křížové výpravy do Čech Války byly ukončeny dohodou mezi Basilejským koncilem a umírněnými husity tzv Basilejskými kompaktáty v roce 1436 Novověk V roce 1526 nastoupila na český trůn dynastie Habsburků která zemi postupně včlenila do habsburské monarchie V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války Vojsko českých stavů bylo roku 1620 v bitvě na Bílé hoře poraženo a stavové byli veřejně popraveni v Praze Začala násilná rekatolizace českých protestantů Rozsáhlý majetek české šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků Do poloviny 17 století klesla populace v Čechách a na Moravě z 26 milionu na zhruba 15 milionu obyvatel Roku 1627 bylo v Česku vydáno Obnovené zřízení zemské kterým Habsburkové získali Český královský titul dědičně jediné povolené náboženství bylo prohlášeno Katolické a jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly Země Koruny české de facto zrušeny ale i nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království Během hladomoru v letech 1771-72 zemřelo nejméně 250 000 lidí což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II v roce 1781 Od 17 až do počátku 19 století rovněž probíhala centralizace monarchie Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě V odpověď na poněmčování kultury i jazyka se koncem 18 století začalo v českých zemích projevovat české národní obrození tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika Ve druhé polovině 19 století nastal v Česku i významný hospodářský a kulturní rozvoj Většina asi 70 % průmyslu Rakouska-Uherska byla soustředěna v Českých zemích Československo V první světové válce bojovalo 15 milionu mužů odvedených z českých okresů z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce jen do konce války v legiích Po porážce Rakouska-Uherska byly 28 října 1918 Země Koruny české část Uherského království a Podkarpatská Rus sjednocený do nového státního útvaru Československa Přes svůj deklarovaný národní charakter mělo Československo na svém území významné německé maďarské polské a rusínské národnostní menšiny Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem stejně jako k nepokojům v německých oblastech země Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk V období od vzniku státu až do zániku první republiky bylo Československo unitárním státem a zůstalo jediným demokratickým státem ve střední Evropě< ref> Německá menšina v pohraničí se v důsledku Velké hospodářské krize masivní nezaměstnanosti a intenzivní nacistické propagandy radikalizovala a začala požadovat odtržení od Československa Tyto snahy reprezentovala SdP vedená Konradem Henleinem Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou podepsána Německem Francií Británií a Itálií donuceno postoupit Německu pohraničí tzv Sudety Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát jelikož zástupci československé strany k jednání přizváni nebyli a vojenská aliance Československo mělo s Francií a Británií se ukázala jako zbytečná Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku malou část československého území zejména oblast Těšínska získalo Polsko Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem Česko-Slovensko a je nazýván druhá republika Protektorát Čechy a Morava Dne 14 března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15 března 1939 byl na zbytku československého území tedy v Česku bez Sudet připojených v roce 1938 k Německu a východní části československého Těšínska připojené ve stejném roce k Polsku vyhlášen Protektorát Čechy a Morava na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku zatímco zbytek včetně východní poloviny československého Těšínska byl připojen k Německu Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí na který nacisté reagovali terorem V průběhu druhé světové války zde nacisté realizovali politiku totálního nasazení českých pracovních sil na území Německa stejně jako likvidaci židovské diaspory na území Protektorátu Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněným Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem z roku 1956 odhaduje se že během války zemřelo 360 000 Čechoslováků< ref> Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát Od března 1945 postupovala sovětská armáda na české území z Ostravska a od Bratislavy později i ze severu k Praze a k linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice osvobodila zhruba dvě třetiny Česka O zbytek českého prostoru tedy západní a jihozápadní Čechy se postarala americká armáda Osvobození také pomohlo české květnové povstání Došlo však poté k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např těžkého průmyslu energetiky filmového průmyslu bank pojišťoven větších stavebních podniků atd V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí 1949 až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma 1953 připravily miliony občanů o majetek V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika ČSSR Koncem 50 let a v 60 letech docházelo k postupné liberalizaci která vyvrcholila v roce 1968 Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21 srpna 1968 Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země který zažívala po připojení k sovětskému bloku Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou která definitivně odešla až roku 1991 a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody Poválečné Československo nebylo plně unitární ale mělo asymetrickou strukturu Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců zatímco Česko obdobné orgány nemělo Zatímco vzájemné hranice Čech Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku Záležitosti které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje Příkladem je státní ochrana přírody Slovenská národní rada přijala zákon č 1 1955 Zb SNR o štátnej ochrane prírody platný jen pro slovenské kraje Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č 40 1956 Sb o státní ochraně přírody který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje Česká socialistická republika a Česká republika v rámci federace Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky nastolená k 1 lednu 1969 jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky ČSR a Slovenské socialistické republiky SSR Sametová revoluce zahájená 17 listopadu 1989 svrhla komunistický režim a umožnila reformu demokracie a obnovila svobodné podnikání ale zároveň dramatický nárůst kriminality značné zadlužení státu a prohlubování federace až k jejímu rozpadu Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace která sice formálně platila již od roku 1969 ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena Mezi oběma složkami federace Českou republikou a Slovenskou republikou však rychle narůstaly rozpory které vedly k rychlému rozpadu společného státu Československo zaniklo mírovou cestou ke 31 prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky Samostatná Česká republika Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1 ledna 1993 se zánikem federace Zapojila do západoevropských politických struktur 12 března 1999 byla přijata do NATO a 1 května 2004 vstoupila do Evropské unie Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám na jejichž základě se 21 prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa Od svého vzniku do 13 července 2009 však nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná Stávající Česká republika je v zahraničí kritizována kvůli značné korupci a aroganci politických elit< ref> Geografie Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy Na západě jde o Německo na severovýchodě o Polsko na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem Délka západní společné hranice s Německem činí 8107 km s Rakouskem je dlouhá 4661 km se Slovenskem 2518 km a s Polskem na severu 7618 km Celková rozloha činí 78 866 km² z toho 2 % tvoří vodní plochy Geologie geomorfologie a půdy Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu v prvohorách Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin Šumava Český les Krušné hory Jizerské hory Krkonoše Orlické hory Králický Sněžník Jeseníky Do východní části státu zasahují Západní Karpaty Beskydy Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 67 % v nadmořské výšce do 500 m 25 222 km2 32 % ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 105 % ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n m nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n m Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy V nížinách se nachází úrodné černozemě Hydrologie a podnebí Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního Baltského a Černého moře Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe 370 km s Vltavou 433 km na Moravě řeka Morava 246 km s Dyjí 306 km a ve Slezsku Odra 135 km s Opavou 131 km Podnebí je v Česku mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem Typické je střídání čtyř ročních období Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf Fauna a flora Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo Lesy převážně jehličnaté zaujímají 33 % celkové rozlohy země Vyskytuje se zde živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného podnebného pásu Ochrana životního prostředí Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky V Česku se nachází čtyři chráněné národní parky Národní park Šumava Krkonošský národní park Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí Mezi chráněná území patří národní parky NP chráněné krajinné oblasti CHKO národní přírodní rezervace NPR přírodní rezervace PR národní přírodní památky NPP přírodní památky PP Největší města podle počtu obyvatel Obyvatelstvo Míra porodnosti v Česku patří mezi nejnižší na světě v roce 2012 to bylo 127 dětí na jednu ženu< ref> Celkový počet obyvatelstva dle odhadů ČSÚ v letech 1995–2002 mírně klesal nyní se celkový přírůstek pohybuje okolo nuly −008 v roce 2003 a +09 % v roce 2004 díky sílící imigraci ze zahraničí přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen odhad 2004 Ve městech žije celkem 71 % populace V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 637 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti 86 % z těch kteří se k nějaké národnosti přihlásili která zcela převažuje ve všech okresech Česka 49 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 01 % národnost slezskou politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození Celkem 26 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou Náboženství Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných že věří v Boha 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 36 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry To je 342 % populace K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 15 miliónů obyvatel 139 % Jako věřící ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob 67 % Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 21 miliónů tedy 206 % obyvatel Česka Celkem 47 miliónu obyvatel 452 % tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo< ref> Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická která měla 108 miliónu věřících 104 % což je pokles oproti roku 2001 kdy se k ní hlásilo celkem 27 miliónu věřících 268 %< ref> Následují velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická 52 tisíc členů 049 % a Církev československá husitská 39 tisíc členů 037 % Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev která má celkem 21 tisíc členů příznivci jediismu s 15 tisíci Svědkové Jehovovi s 13 tisíci Církev bratrská respektive Křesťanská společenství obě s 10 tisíci věřícími Přes 700 tisíc lidí využilo možnost přihlásit se k víře přičemž se nehlásí k žádné organizované církvi Počet vyznavačů judaismu je asi 1 500 obyvatel k islámu se hlásí téměř 3 500 lidí K různým odvětvím buddhismu se hlásí přes 6 100 osob K ateismu se hlásí 1 075 osob pohanství deklaruje 863 osob Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil Výrazně klesl i počet osob nedeklarujících žádné náboženství Novinku sčítání 2011 totiž možnost přihlásit se jako věřící bez nutnosti příslušnosti ke konkrétní církvi využilo téměř 7 % obyvatel Oproti tomu se zvýšil počet osob které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat< ref> Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání SouborVěřící sčítání 1991png|Sčítání lidu 1991 SouborVěřící sčítání 2001png|Sčítání lidu 2001 SouborVěřící sčítání 2011png|Sčítání lidu 2011 < gallery> Etnografické skupiny V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem kde žijí které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem V Čechách to jsou například Chodové Plzeňáci Blaťáci a Doudlebové na Moravě Horáci Hanáci Moravští Chorvati Tyto rozdíly se začaly zejména po druhé světové válce stírat některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku skupiny víceméně rozptýlené které také tvoří specifické etnografické skupiny Jedná se o romskou a izraelskou etnografickou skupinu Cizinci Celkově se v Česku v roce 2011 snížil počet cizinců oproti minulému roku o přibližně 8000 osob na současných 416700 4% Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR Nejvíce přistěhovalců pocházelo ze Slovenska 14 % Ukrajiny 05% Polska 04% Vietnamu 03% Německa 02% Ruska 02% a Maďarska 01% Politický systém Česká republika je zastupitelská demokracie parlamentní republika Výkonnou mocí disponuje prezident a vláda přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně Hlavou státu je prezident volený přímou volbou Prezident jmenuje se souhlasem Senátu soudce Ústavního soudu za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony kromě ústavních Jmenuje také předsedu vlády a další její členy jmenuje na jeho návrh Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády Centrální bankou státu je nezávislá Česká národní banka která mj vydává českou měnu českou korunu Parlament České republiky je dvoukomorový s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti poskytuje ochranu základním ústavním právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení Není ale součástí systému obecných soudů vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud působící v civilní i trestní justici a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví Vláda Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice Její postavení vymezuje Ústava České republiky Vláda se skládá z předsedy vlády premiéra místopředsedů vlády vicepremiérů a ministrů Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně Ozbrojené síly Armáda České republiky se skládá z letectva pozemních sil a podpůrných jednotek Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací V roce 12 března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance v rámci níž plní své vojenské závazky Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR SFOR EUFOR v Bosně a Hercegovině KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen bojové letouny Aero L-159 Alca útočné helikoptéry Mil Mi-35 obrněné transportéry Pandur II BVP-1 BVP-2 OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ Lidská práva Lidská práva v Česku jsou garantována Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech Přesto se vyskytují případy porušování lidských práv jako diskriminace romských dětí kvůli kterým Evropská komise požádala Česko o podání vysvětlení nebo nezákonné sterilizace romských žen za které se vláda omluvila a v psychiatrických léčebnách Administrativní dělení Kraje Území Česka se dříve dělilo na 7 krajů podle zákona o územním členění státu v novelizovaném znění Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960 ještě před federalizací Československa Z hlediska zákona tyto kraje stále existují v praxi jsou však zastíněny existencí nových samosprávných krajů Osmou samostatnou územní jednotkou která je z některých hledisek postavena na roveň krajům je hlavní město Praha Kraje se dále dělí na okresy dohromady je v Česku 76 okresů poslední z nich – okres Jeseník – vznikl až 1 ledna 1996 Dnes je území krajů definováno výčtem okresů Původní krajské národní výbory KNV podobně jako národní výbory obcí a okresů nebyly samosprávné v dnešním smyslu protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy měly však své volené orgány plénum a radu jejichž pravomoci byly stanoveny KNV byly zrušeny v roce 1990 kraje jako územní článek existují dále ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; jejich obvodům pouze odpovídají obvody působnosti krajských soudů státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy Od 1 ledna 2000 bylo ústavním zákonem č 347 1997 Sb zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků jejichž názvy obsahovaly slovo kraj Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960 Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických Českých zemí Území Jihočeského kraje Jihomoravského kraje Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě tak v Českém Slezsku Okresy V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem Ke dni 1 ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny Okresy jako jednotka státní správy nadále existují okresy také zůstávají jednotkou statistickou Obce a jejich správní obvody V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model obecní úřad je obecním orgánem Česká republika se 1 ledna 1993 stala samostatným státem ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností někdy též zvané „malé okresy nebo „obce III typu Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města přibyla k nim však řada dalších měst Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem tzv „obce II typu které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce Ještě menší bývají některé správní obvody matrik Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce NUTS Členění na jednotky NUTS 1 které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel nebylo v Česku zavedeno Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka Některé kraje se směrem nahoru sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2 které mají mít srovnatelný počet obyvatel aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie a při financování místních projektů Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad Liberecký Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava Oblast NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3 přičemž NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2 Euroregiony Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi Nejstarší z nich je Euroregion Nisa který leží na trojmezí Čech Německa a Polska především v povodí Lužické Nisy Zabírá plochu 13 033 km2 z toho na českém území 3 163 km2 Ekonomika Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD což představuje 82 % průměru EU Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla v roce 2005 ekonomiku Portugalska poté Řecka Kypru a nyní se blíží úrovni Itálie a Španělska Velmi důležitý je ale také fakt že jako člen Světové banky WB již Česko není „rozvojovou zemí ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států tzv „plátců ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze ale naopak je do ní vkládají Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa Největším zahraničním obchodním partnerem země je Německo Vývoj ekonomiky Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě Po roce 1989 došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948 Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu které nebyly konkurenceschopné V roce 1995 se země stala členem OECD Po vstupu země do Evropské unie následovalo období hospodářského růstu Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb Tak jako většinu států světa i Česko zasáhla světová ekonomická krize Projevila se zejména poklesem HDP o 45 % v roce 2009 zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily Pozitivní vývoj české ekonomiky potvrdila například agentura Moody's která Česku potvrdila v roce 2011 hodnocení A1 s dobrým výhledem do budoucna< ref> Ve zprávě se mimo jiné konstatuje že dluhová krize Eurozóny se Česka prakticky nedotýká Na rok 2011 byl očekáván růst HDP o 25 % v roce 2012 22 % a v roce 2013 dokonce o 38 % Ve skutečnosti byl růst nižší než bylo očekávání Těžba a zemědělství Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí dál kaolín jíl grafit vápenec nebo jiné stavební hmoty Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska Jelikož třetinu země pokrývají lesy patří dřevo též k vývozním artiklům Pěstuje se hlavně obilí pšenice ječmen kukuřice brambory cukrová řepa; z technických plodin len a řepka Význam má i pěstování chmele sadařství a vinohradnictví Základem živočišné výroby je chov skotu prasat a drůbeže dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb zvláště kaprů Průmysl Hlavními průmyslovými centry jsou Praha Brno Ostravsko Plzeň a Mladá Boleslav Mezi hlavní odvětví v Česku patří průmysl chemický strojírenský hutnický a potravinářský Další významná odvětví jsou energetický průmysl stavebnictví a výroba spotřebního zboží Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl a např sklářství které ovšem má v Čechách dlouhou tradici Velký význam zvláště pro export má automobilový průmysl Největším výrobcem automobilů je společnost Škoda Auto V roce 2010 vyrobily v České republice společnosti Škoda patřící německému koncernu Volkswagen TPCA která sdružuje japonskou firmu Toyota a francouzskou Peugeot-Citroën a jihokorejská firma Hyundai dohromady 1 072 209 automobilů Celkově vytváří průmysl 35 % hrubého produktu českého hospodářství Telekomunikace V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na Telefónica O2 Czech Republic Tato společnost je také spolu se společnostmi T-Mobile Vodafone a jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi Česko má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii V roce 2007 mělo internet předplaceno 350 000 zákazníků Doprava Silniční síť Délka silniční dopravní sítě činí 55 653 km 734 km tvoří dálnice 422 km rychlostní komunikace a 6 255 km silnice 1 třídy údaje z roku 2010< ref> Dálniční síť je stále ve výstavbě Páteřní komunikací bude po svém dokončení dálnice D1 která spojí Prahu a Brno s Ostravou s Polskem směr Katovice Již dokončenými komunikacemi jsou dálnice D2 spojující Brno a Bratislavu a dálnice D5 spojující Prahu Plzeň a Německo směr Norimberk Dokončení dálnice D8 plánované na rok 2015 komplikuje dostavba úseku přes CHKO České středohoří Dlouhodobě naplánovaná je také dostavba dálnice D11 spojující Prahu s Hradcem Králové a polskou hranicí a dálnice D3 která má spojit Prahu s Českými Budějovicemi a rakouskou hranicí Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130 km h Za užívání dálnic a rychlostních komunikací platí motoristé dálniční poplatek Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 16× vyšší než v Německu přestože intenzita dopravy je nižší Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje< ref> V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí Železnice Česko má se svými 9 568 km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě Z toho je 3 212 km tratí elektrizováno a 1 906 km je dvou- a vícekolejných< ref> Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace Správa železniční dopravní cesty České dráhy provozují vysokorychlostní vlaky Pendolino ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní je jejich rychlost omezena na 160 km h Přepravní výkon necelých 165 milionů cestujících při 6 590 milionech osobokilometrů i 13 770 milionů tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles< ref> Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava Největším železničním dopravcem jsou České dráhy Jejich dceřiná společnost ČD Cargo je pátým největším železničním nákladním přepravcem v Evropě Nákladní železniční trh je liberalizován liberalizace v osobní dopravě probíhá Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci Letectví Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes letiště Václava Havla Praha které ročně přepraví kolem na 10 milionů pasažérů V Česku je celkem 46 letišť se zpevněným povrchem z nichž 6 vypravuje veřejné mezinárodní lety letiště Brno-Tuřany letiště Karlovy Vary letiště Kunovice letiště Leoše Janáčka Ostrava letiště Pardubice a letiště Václava Havla Praha Hlavním českým leteckým dopravcem jsou České aerolinie Vodní doprava Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách pro rekreační účely Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská Energetika Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách V roce 2005 bylo 654 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním hlavně uhlí 30 procent v jaderných elektrárnách a 46 procenta z obnovitelných zdrojů včetně vodních elektráren Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín 14 % výroby elektřiny v Česku další jaderná elektrárna je v Dukovanech Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh což je víc než vyrobí Temelín< ref> Zemní plyn do Česka dodává ruská společnost Gazprom která pokrývá tři čtvrtiny spotřeby a zbytek dodávají norské společnosti V lednu 2013 byl otevřen plynovod Gazela který přivádí ruský plyn také severní cestou Česko se tak zbavilo závislosti na plynu procházející přes Ukrajinu kde byly v minulosti dodávky ohroženy< ref> Ropu do Česka přivádějí ropovod Družba z Ruska a ropovod Ingolstadt z Německa Cestovní ruch České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 11813 miliardy korun což představuje 55 % HDP V následujících letech však zájem cizinců o Prahu částečně z důvodu silné koruny opadl Kromě centra Prahy jsou pro turisty lákavá i jiná města v Česku Zejména se jedná o lázeňská města jako Karlovy Vary Mariánské Lázně a Františkovy Lázně ale také historická sídla jako Český Krumlov Kutná Hora Karlštejn nebo Lednicko-valtický areál Významné rekreační oblasti mimo města jsou České Švýcarsko Český ráj Krkonoše a Šumava Kultura Literatura Česká literatura je literatura psaná příslušníky českého etnika a jiných etnik psaná na území českého státu Je psána nejen česky ale též staroslověnsky latinsky a německy např Kosmova Kosmova kronika česká Kafkův Zámek K české literatuře se počítá také literatura psaná Čechy v zahraničí nebo česky příslušníky jiných etnik Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší či např Eisnerova Chrám a tvrz Jaroslav Seifert jako jediný český autor získal Nobelovu cenu za literaturu Divadlo České divadelnictví má kořeny již ve středověku Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry zvané obvykle Mastičkář ze 14 století< ref> V 19 století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození když se emancipační snahy českého národa projevily otevřením Národního divadla v roce 1883 V 90 letech 19 století pronikají do českého divadla evropské literární směry zejména realismus a naturalismus V první polovině 20 století dochází k rozvoji avantgardního divadla reprezentovaného Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha Ve druhé polovině 20 století se rozvíjejí divadla malých forem jako Semafor divadlo Na zábradlí Činoherní klub Husa na provázku či divadlo Járy Cimrmana V českém prostředí se také daří absurdnímu dramatu reprezentovanému Václavem Havlem Film Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Československa a České republiky Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60 letech 20 století československá nová vlna spojovaná se jmény Miloše Formana Věry Chytilové Jiřího Menzla a dalších jako byli Ján Kadár Elmar Klos Vojtěch Jasný Snímky Obchod na korze 1965 Ostře sledované vlaky 1967 a Kolja 1996 získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film šest dalších filmů se dostalo do užší nominace Lásky jedné plavovlásky 1966 Hoří má panenko 1968 Vesničko má středisková 1986 Obecná škola 1991 Musíme si pomáhat 2000 a Želary 2003 Hudba Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě Nejstarší dochovanou českou písní je „Hospodine pomiluj ny z přelomu 10 a 11 století Oblast Šumavy byla od středověku významným hudebním centrem první hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě založeného roku 1259 Například rukopis č 42 z roku 1410 zde popisuje píseň „Jezu Kriste ščedrý kněže kterou si zpívali také husité Světově proslulým českým hudebním skladatelem je Antonín Dvořák Symfonie č 9 Mezi velmi známé se řadí i Bedřich Smetana Má vlast Leoš Janáček Sinfonietta Bohuslav Martinů Adam Michna z Otradovic Heinrich Biber Jan Dismas Zelenka Jan Václav Stamic a Jan Ladislav Dusík Výtvarné umění Na výzdobě Národního divadla se podíleli nejslavnější čeští malíři té doby především Mikoláš Aleš František Ženíšek a Josef Tulka Mikoláš Aleš také namaloval monumentální cyklus Vlast a olejový obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem Českou krajinu malovali impresionisté Julius Mařák Antonín Chittussi a Antonín Slavíček Slavíček společně s Janem Preislerem a Milošem Jiránkem položili základy našeho moderního výtvarného umění byli to nejvýznamnějším čeští malíři přelomu 19 a 20 století Nejznámější expresionisté Emil Filla Bohumil Kubišta Josef Čapek a Otakar Kubín byli ovlivněni prvky kubismu a novoklasicismu Jeden z nejznámějších českých malířů Alfons Mucha 1860–1939 byl světově proslulý hlavně svými plakáty art nouveau a cyklem 20 velkoformátových obrazů Slovanská epopej která shrnuje dějiny Českého i ostatních Slovanských národů Vystavena je ve Veletržním paláci v Praze bývala v Moravském Krumlově Veletržní palác spravuje největší sbírku výtvarného umění v ČR Videoherní tvorba V sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech se v Česku objevilo nové odvětví kulturní tvorby – počítačové hry To se začalo rozvíjet hlavně po roce 1994 kdy vyšlo Tajemství Oslího ostrova Poté následovaly v Česku poměrně úspěšné a populární hry jako Dračí historie Fish Fillets či Brány Skeldalu V roce 1999 se povedlo v zahraničí uspět hře Hidden & Dangerous V příštích letech následovaly mezinárodně úspěšné herní tituly jako Operace Flashpoint ' či Vietcong' V Česku funguje několik světově známých herních studií jako 2K Czech Bohemia Interactive Studio SCS Software Amanita Design nebo Madfinger Games Od roku 2010 jsou české hry oceňovány na Anifilmu v rámci soutěže Česká hra roku a od roku 2011 v rámci soutěže Booom Lze se setkat s názorem že videohry jsou největším kulturním exportem České republiky Další charakteristiky Česka Věda České země zrodily mnoho úspěšných a významných vědců z rozličných oborů od vynálezu kontaktních čoček silonu a objevu různých krevních skupin k výrobě Semtexu či výpočtu dráhy bolidů Vědci působící v českých zemích přispěli do světové vědy např Jan Amos Komenský 1592–1670 pedagog a zakladatel moderního vzdělávání Václav Prokop Diviš 1698–1765 vynálezce hromosvodu Bernard Bolzano 1781–1848 matematik logik a filozof Jan Evangelista Purkyně 1787–1869 anatom a fyziolog objevil např purkyňova vlákna bratranci Veverkové 1790–1849 a 1799–1849 vynálezci ruchadla prvního moderního pluhu Josef Ressel 1793–1857 vynálezce lodního šroubu a buzoly Gregor Mendel 1822–1884 zakladatel genetiky Jakub Husník 1837–1916 vynálezce fotolitografie Ernst Mach 1838–1916 fyzik Karel Klíč 1841–1926 vynálezce heliogravury František Křižík 1847–1941 elektrotechnik vynálezce obloukové lampy Jan Janský 1873–1921 objevil klasifikaci krve do čtyř typů Bedřich Hrozný 1879–1952 rozluštitel chetitského jazyka Josef Čapek 1887–1945 a Karel Čapek 1890–1938 bratři kteří dali vznik slovu robot František Burian a Arnold Jirásek založili první plastickou chirurgii 1927 Jaroslav Heyrovský 1890–1967 držitel Nobelovy ceny z roku 1959 za polarografii a analytickou chemii Otto Wichterle 1913–1998 a Drahoslav Lím 1925–2003 čeští chemici vynálezci kontaktních čoček a silonu Oldřich Homuta vynálezce remosky 1957 Stanislav Brebera 1925–2012 vynálezce plastické trhaviny Semtex< ref> Antonín Holý 1936–2012 vědec a chemik v roce 2009 objevil nejúčinnější lék proti AIDS< ref> Ladislav Mareš vynálezce prvního stroje na výrobu nanovláken tzv "Nanospider" Mnoho dalších vědců je spojeno s českými zeměmi včetně astronomů Keplera a Tycho Brahe paleontologa Joachima Barrande fyzika Alberta Einsteina vynálezce kaplanovy turbíny Viktora Kaplana podílníka na vynálezu atomové bomby Georga Placzeka světově významného matematického logika Kurta Gödela či vynálezce psychoanalýzy Sigmunda Freuda Školství Školství v České republice je organizováno v rámci základních středních vyšších odborných a vysokých škol Vysoké školy jsou veřejné státní a soukromé nejstarší a nejvýznamnější je Univerzita Karlova v Praze která je zároveň nejstarším vysokým učením ve střední Evropě Dalšími významnými vysokými školami jsou např Masarykova univerzita České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoké učení technické v Brně Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 107 %; co se týče měst nejvyšší podíl vykazuje Praha 207 % Brno 206 % a Olomouc 179 %< ref> Sport Podle statistiky ČSTV velikosti členské základny jsou nejpopulárnější české sporty hokej fotbal tenis volejbal florbal golf hokejbal atletika basketbal a lyžování Mezi největší hokejové úspěchy patří zlaté medaile na ZOH 1998 nebo tři po sobě jdoucí výhry v hokejovém Mistrovství světa 1999–2001 Kuchyně Česká kuchyně není příliš zdravá na trávení je většinou dosti těžká Je velmi výrazně ovlivněna polohou Česka v průsečíku západních a východních vlivů Půldruhého století ovlivňovala a byla ovlivňována kuchyní kulturně i jazykově blízkého Slovenska ale mnohem déle trvala interakce s německou zejména pak bavorskou a rakouskou kuchyní od kterých různé pokrmy přijímala vídeňský řízek vepřo-knedlo-zelo bramboračka štrůdl ale také tyto kuchyně naopak inspirovala povidla koláče svíčková Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí s některými místními originalitami – krom už uvedených např smažený sýr knedlíky utopenci olomoucké syrečky vánoční kapr Český kapr je obchodní značkou hořické trubičky škubánky pivní sýr atd Východní vlivy slovenské maďarské polské či ruské v české kuchyni zastupují např boršč trdelník živánská pečeně guláš anebo tlačenka Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté tzv mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu naopak v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého máku Tvary některých druhů pečiva – např rohlíků – jsou také v Evropě s výjimkou Slovenska neobvyklé i když samotné těsto z něhož jsou vyráběny je běžné Z českých nápojů vyniká pivo jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě V rámci EU je název České pivo chráněným zeměpisným označením První známý pivovar tu existoval už v roce 1118 a Česká republika má nejvyšší spotřebu piva na hlavu na světě Vysoce alkoholická slivovice pálená hlavně na východní Moravě je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy zato bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka jsou českými specialitami Víno se vyrábí především na jižní Moravě která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy např Cabernet Moravia Pálava nebo Muškát moravský Kofeinová limonáda Kofola je další českou specialitou Svátky Dny pracovního klidu zahrnují svátky které se vážou k historickým událostem nebo tradicím a státní svátky které se váží k české státnosti ¹ Označuje tzv ostatní svátky které nesouvisejí s českou státností Odkazy Poznámky Reference Související články Seznam hlav českého státu Externí odkazy Plnoprávným členským státem Evropské unie se kandidátská země může stát po splnění Kodaňských kritérií politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritéria přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Rozšiřování EU Zakládajícími členy dnešní EU byly v roce 1952 Belgie Francie Itálie Lucembursko SRN a Nizozemsko takzvaná „šestka K prvnímu rozšíření tehdejších Evropských společenství EHS ESUO a Euratom došlo až o 21 let později v roce 1973 V tomto roce byly za členy přijaty Dánsko Irsko a Spojené království V roce 1981 se Evropská společenství rozšířila o Řecko které bylo v roce 1986 následováno Portugalskem a Španělskem rozšíření druhé a třetí takzvané jižní Čtvrté rozšíření zvané severní v roce 1995 přidalo k EU další tři země Finsko Rakousko a Švédsko Společně s těmito zeměmi vyjednávalo o členství v EU také Norsko jehož obyvatelé ale nakonec vstup odmítli v referendu Šlo již o jeho druhé odmítnutí členství v Unii poprvé norští voliči zamítli členství v roce 1973 Norsko ale zůstává členem Evropské sdružení volného obchodu ESVO Znovusjednocení Německa 3 října 1990 zvětšilo Unii o pět zemí bývalé NDR Oficiálně nešlo o rozšíření EU nové země Spolkové republiky Německo převzaly její právní řád a i mezinárodní status Páté rozšíření EU zvané východní proběhlo 1 května 2004 kdy se Unie rozšířila o 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Šesté rozšíření – Od 1 ledna 2007 jsou členy EU Rumunsko a Bulharsko Sedmé rozšíření proběhlo dne 1 července 2013 kdy se součástí EU stalo Chorvatsko Kandidátské země jsou Makedonie Turecko Island Černá Hora Srbsko a Albánie stav k červenci 2014 Přehled států EU Státy s nadprůměrnou úrovní ekonomiky AIC nebo PPP na hlavu jsou vyznačeny tučně Oblasti EU se zvláštním statusem Nejvzdálenější regiony Statut „nejvzdálenějšího regionu outermost regions má v roce 2014 devět území< ref> Jmenovitě se jedná o Francouzská Guyana Jižní Amerika Guadeloupe Karibik Martinik Karibik Svatý Martin Karibik Mayotte Indický oceán< ref> Réunion Indický oceán Azory Makaronésie Madeira Makaronésie Kanárské ostrovy Makaronésie Zámořské země a území Zámořské země a území overseas countries and territories je souhrnné pojmenování pro území pod správou Spojeného království Francouzské republiky Dánského království a Nizozemského království Následující výčet území je platný k 1 lednu 2015 britská území Anguilla Karibik Bermudy severní Atlantik Britské antarktické území Jižní oceán Britské indickooceánské území Indický oceán Britské Panenské ostrovy Karibik Falklandy jižní Atlantik Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy jižní Atlantik Kajmanské ostrovy Karibik Montserrat Karibik Pitcairnovy ostrovy Tichý oceán Svatá Helena Ascension a Tristan da Cunha jižní Atlantik Turks a Caicos Atlantik francouzská území Francouzská Polynésie Tichý oceán Francouzská jižní a antarktická území Indický oceán Nová Kaledonie Tichý oceán Saint-Pierre a Miquelon severní Atlantik Wallis a Futuna Tichý oceán Svatý Bartoloměj Karibik< ref> nizozemská území všechna v Karibiku Aruba Curaçao Bonaire Saba Svatý Martin Svatý Eustach dánská území Grónsko severní Amerika Oblasti které patří do EU ale jsou mimo celní oblast EU Několik území která jsou plnohodnotnou součástí EU je vyjmuto z celní oblasti EU Jedná se< ref> německá území Helgoland a Büsingen am Hochrhein francouzské zámořské departmenty španělská území Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla řecká Hora Athos italská území Livigno Campione d'Italia a italská část Luganského jezera finské souostroví Ålandy Gibraltar Oblasti pod správou členů EU které nepatří do EU Ostrov Man Irské moře Jersey kanál La Manche Guernsey kanál La Manche Faerské ostrovy severní Atlantik Akrotiri a Dhekelia ostrov Kypr Odkazy Poznámky Reference Externí odkazy – přehledný rozcestník užitečných odkazů Evropské unie Sekce Státy EU • • • • na webu EU Římskokatolická církev nazývána též Latinská církev v běžné mluvě často označovaná nepřesně jako katolická církev je největší z třiadvaceti autonomních katolických církví a jedinou západní katolickou církví Asi 113 miliardy pokřtěných římských katolíků činí římskokatolickou církev největší křesťanskou církví zahrnující polovinu všech křesťanů a největší náboženskou organizací na světě K Římskokatolické církvi se hlásí 50 % lidí z celkového počtu všech věřících v ČR Kromě společenství s římským biskupem papežem které spojuje všechny katolické církve je pro římskokatolickou církev typický latinský ritus; až na výjimky se jedná o ritus římský místně církev užívá i jiných ritů milánská arcidiecéze užívá ambrosiánský ritus v Zairu se užívá upraveného ritu označovaného často jako zairský ritus Počátky římskokatolické církve jakožto samostatné organizace oddělené od většiny východních církví souvisejí s Velkým schizmatem kolem roku 1054 kdy si papež římský patriarcha nárokoval moc nad čtyřmi východními patriarcháty ty se odmítly podrobit a církevní představitelé Římu a Konstantinopole se po řadě teologických i mocenských sporů vzájemně exkomunikovali a prokleli Tato exkomunikace byla zrušena teprve ve 20 století a to v závěru 2 vatikánského koncilu roku 1965 Metaforicky se říká že církev opět dýchá oběma plícemi Katolická církev se považuje za přímou pokračovatelku prvotní církve založené Kristem římského biskupa označuje za přímého následníka sv Petra jehož Kristus dle ní učinil hlavou církve a biskupy těch církví které dodržují při svěcení apoštolskou posloupnost za přímé následníky dvanácti apoštolů Věřící Podle vatikánské ročenky Annuario Pontificio měla římskokatolická církev ke konci roku 2010 jednu miliardu a stodevadesátšest milionů tj 1 196 000 000 členů pokřtěných katolíků což ji činí největší křesťanskou církví zahrnující celosvětově asi polovinu všech křesťanů a největší náboženskou organizací na světě zahrnující cca 1 6 lidstva Působí celosvětově počet jejích příznivců se v jednotlivých oblastech liší Nejkatoličtějším kontinentem světa je Amerika Katolicismus drtivě převládá v prakticky celé Jižní a Střední Americe Hlásí se k němu polovina věřících obyvatel Kanady V USA a některých ostrovních státech Karibiku je počet katolíků převýšen počtem protestantů V USA je celkem 773 milionů věřících katolíků Celkem žije v Jižní Americe polovina všech věřících katolíků Po ní následuje Evropa kde se obvykle udává podíl katolíků v rozpětí 30–40 % Žije zde jedna čtvrtina z celosvětového počtu věřících katolíků V Austrálii se ke katolictví hlásí 25 % obyvatel a v Africe asi jedna šestina obyvatel Nejméně katolickým kontinentem je Asie kde katolíci představují na území drtivé většiny asijských států zanedbatelnou menšinu často pronásledovanou Většinu obyvatelstva tvoří římští katolíci pouze ve dvou asijských státech Filipíny a Východní Timor V současné době rychle roste podíl katolíků v Africe a Asii zejména jihovýchodní naproti tomu ke stagnaci až poklesu dochází v Jižní Americe zde speciálně v Brazílii kde se v poslední době výrazně prosazují evangelikálové a Evropě kde dochází v řadě států k výraznému postupu sekularizace společnosti< ref> Organizace Coby organizaci určuje fungování římskokatolické církve Kodex kanonického práva zkráceně CIC vydán 1983 Druhý vatikánský koncil deklaroval ve své konstituci Lumen gentium čl 8 že „jedna svatá katolická a apoštolská církev „subsistuje subsistit uskutečňuje se v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním Petrovým nástupcem se míní papež Církevní správa se člení na jurisdikční oblasti nejčastěji vymezené na územním základě existují však i jiné možnosti například vymezení instituční kupříkladu vojenský vikariát Za základní a standardní jednotku lze považovat diecézi která se obvykle dále dělí na farnosti Diecéze se mohou sdružovat v církevní provincii Vztah k ostatním katolickým církvím Římskokatolická církev sdílí s ostatními katolickými církvemi společenství ve svátostech a umožňuje věřícím z jednotlivých katolických církví za určitých podmínek změnu příslušnosti k této církvi např při migraci svatbě apod; teoreticky může být papežem tedy biskupem církve latinského obřadu zvolen i věřící některé z východních katolických církví Učení Nauka katolické církve se v základních – a nejpodstatnějších – věcech shoduje s naukou i ostatních církví jak o tom svědčí společná kréda zvl Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry Souhrn katolické věrouky je obsažen v Katechismu katolické církve Zde zmiňujeme některá specifika jimiž se katolická církev vyznačuje Svátosti Katolická církev uznává sedm svátostí čísla v seznamu označují příslušné odstavce Katechismu katolické církve KKC Křest KKC 1213–1284 Biřmování KKC 1285–1321 Eucharistie KKC 1322–1419 Svátost smíření KKC 1422–1498 Svátost nemocných KKC 1499–1532 Kněžství KKC 1536–1600 Manželství KKC 1601–1666 Liturgie a modlitba Středem života církve je liturgie v níž hraje nejdůležitější úlohu eucharistická bohoslužba mše Součástí liturgie je též Denní modlitba církve zkráceně breviář někdy též Liturgie hodin což je modlitba založená na žalmech a jiných biblických textech která má uvádět křesťana do života v Boží přítomnosti po celý den Krom toho existuje v církvi mnoho dalších způsobů modlitby ať už spontánní nebo ustálené společné nebo soukromé Odkazy Reference Související články Církve ve společenství s Římsko-katolickou církví Dějiny církve Katolictví Římskokatolická církev v Česku Sedm hlavních hříchů Sexuální skandály katolických duchovních Seznam světců a mučedníků katolické církve Externí odkazy Špicberky norsky Svalbard jsou ostrovy v Severním ledovém oceánu severně od evropské pevniny Je to skupina ostrovů roztroušených mezi 74° a 81° severní šířky a mezi 10° a 34° východní délky Zároveň je to nejsevernější část Norského království Přísně vzato se Špicberky Spitsbergen jmenuje pouze největší ostrov na západě souostroví označování celého souostroví tímto jménem je ale značně rozšířené Podle Špicberské dohody ze dne 9 února 1920 je souostroví pod přímou suverenitou Norska a podle zákona ze dne 17 června 1925 rovněž částí Norského království Trvale obývané jsou pouze tři ostrovy Západní Špicberk Spitsbergen Medvědí ostrov Bjørnøya a Hopen Podle Špicberků pojmenovala anglická astronomka Mary Adela Blaggová pohoří Montes Spitzbergen na přivrácené straně Měsíce< ref> Historie Předpokládá se že Špicberky byly objeveny někdy kolem 12 století Rusy a Vikingy Poprvé se o Svalbard zmiňují islandské historické písemnosti z roku 1194 Souostroví je popsáno rovněž v islandské zeměpisné "encyklopedii" Landnåmsboken z konce 12 století; neví se však zda jsou v tomto díle popisovány opravdu dnešní Špicberky V tradiční norštině se zdejší zemi říká Svalbarði – doslovný překlad by byl tedy „chladný okraj Opravdu nepopíratelným objevitelem se stal až Holanďan Willem Barents který zde přistál v roce 1596 ale královské Holandsko respektovalo dánsko-norskou svrchovanost nad tímto územím Mezi roky 1612–1720 se zdejší vody při západním pobřeží staly důležitou velrybářskou oblastí lovili zde Dánové Holanďané Angličané Francouzi a Norové Odhaduje se že samotní Holanďané vylovili něco okolo 60 000 velryb Lov řídili ze základny Smeerenburg kterou zde založili; ta jim také sloužila jako základna pro arktické expedice V průběhu roku 1671 provedl kompletní pozorování místní flory a fauny německý lékař Friedrich Martens Jako výchozí bod si Špicberky vybralo i mnoho polárních expedicí mj expedice Nora Roalda Amundsena a Itala Umberta Nobileho let vzducholodí k severnímu pólu Ostrovy byly kompletně geologicky zmapovány až mezi roky 1940–1980 geology z Cambridge a dalších univerzit vedených většinou Brianem Harlandem Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem dne 22 června 1941 bylo veškeré civilní obyvatelstvo Špicberků evakuováno britskou válečnou lodí Rusové do SSSR a Norové do Velké Británie pevninské Norsko bylo v té době již německým protektorátem Všechny strategické objekty byly pak zničeny těžební zařízení na ropu a uhlí elektrárna a radiostanice Norská vojenská posádka ale zůstala v Longyearbyenu Barentsburgu a Svea 8 září 1943 však byly tyto jednotky napadeny masívním útokem německých sil z bitevní lodi Tirpitz 7 Norů bylo v obranném boji zabito 41 mužů bylo zajato a odvezeno do zajetí v Německu zbytek posádky se zachránil v horách SSSR vznesl v roce 1944 požadavek aby se souostroví Špicberky stalo společným norsko-sovětským kondominiem felleseie a Bjørnøya přímo částí sovětského území Později byl tento požadavek stažen Dne 1 června 1973 rozhodla norská vláda o vytvoření tří národních parků dvou velkých přírodních rezervací a celkem patnácti ptačích chráněných rezervací na souostroví V roce 1973 začala také stavba zpevněné přistávací dráhy na letišti Svalbard lufthavn v Longyear První letadlo zde přistálo 14 září 1974 letiště pak bylo oficiálně otevřeno dne 2 září 1975 Mezinárodní postavení Špicberská dohoda z 9 února 1920 přiznává Norsku svrchovanost nad tímto územím ale území musí zůstat demilitarizované Norové převzali správu nad ostrovy v roce 1925 Nicméně podle této dohody mohou občané zemí které se staly signatáři dohody dohodu podepsalo i bývalé Československo stejným právem využívat přírodní nerostná bohatství Díky této dohodě zde mohla vzniknout osada Barentsburg mající stálé ruské osídlení Další ruská osada Pyramiden je od roku 1998 téměř opuštěné místo od chvíle kdy 31 března byla ukončena těžba a 900 obyvatel bylo kvapně evakuováno; přes zimu zde bývá 2–5 lidí v létě je jich zde více Osada Grumant zůstala opuštěná po odchodu Rusů stejně jako některá další sídla Bývaly časy kdy na Špicberkách byla ruská populace větší než norská ale to dnes již neplatí Obyvatelstvo je velmi různorodé včetně např Thajců Norové však mírně převažují nad ostatními národy Jmenovaný guvernér sysselmann Špicberk sídlí v městečku Longyearbyen které je také administrativním centrem Od roku 1995 je správcem Svalbardu tedy i Medvědího ostrova fylkesmann Nordlandu Přírodní poměry Geografie Špicberky tvoří skupina ostrovů v Severním ledovém oceánu rozprostírající se mezi 74° a 81° severní šířky a mezi 10° a 34° východní délky Je to nejsevernější část Evropy Celková rozloha ostrovů je 62 050 km² Souostroví dominují tři největší ostrovy Spitsbergen holandsky „Zubaté vrcholky též Západní Špicberk který dal souostroví jméno Nordaustlandet a Edgeøya Spitsbergen Západní Špicberk 37 673 km² Nordaustlandet Severovýchodní země 14 443 km² Edgeøya 5074 km² Barentsøya Barentsův ostrov 1288 km² Kvitøya 682 km² Prins Karls Forland 615 km² Kongsøya 191 km² Bjørnøya 178 km² Svenskøya 137 km² Wilhelmøya 120 km² Špicberky jsou z 60 % pokryté ledovci nebo sněžnými pláněmi V říjnu 2010 byla na Špicberkách objevena pravděpodobně nejsevernější krasová jeskyně na světě Pepa Cave < ref> Místní arktické podnebí ovlivňuje Severní Atlantik Ostrovy leží daleko za polárním kruhem přesto zde moře většinou nezamrzá V Longyearbyen jsou takzvané bílé noci od 20 dubna do 23 srpna tmu tu naopak mají od 26 října do 15 února Klima Golfský proud výrazně otepluje zejména západní pobřeží V letních měsících bývá Grónské moře v okolí Špicberk zcela bez ledu Průměrná teplota v červenci +5° C a v lednu -12° C v 60 letech to bylo -25° C v této dekádě však byla celosvětově nižší teplota než v předchozích letech zřejmě vlivem sopečných výbuchů Teplota klesá směrem na východ Díky föhnům může teplota stoupnout i na 15° C Roční úhrn srážek je 400–500 mm ve vnitrozemí 200 mm Srážky jsou v drtivé většině sněhové Příroda Souostroví je územím několika národních parků kvůli kterým je v určitých obdobích na některá území zcela zakázán přístup např k ostrovu Prince Karla se celý rok nesmí člověk přiblížit blíže než na 500 m ostrov Moffen je chráněn od 155 do 159 kdy je možné se přiblížit maximálně na 300 m jižní část ostrova Bjørnøya nesmí být vůbec navštěvována 14–318 severní část pak 156–318 apod Je zde hnízdiště mnoha mořských ptáků a dokonce i dvou pěvců kteří sem migrují a v létě hnízdí Jsou zde také čtyři druhy savců hraboš Microtus epiroticus liška polární sob špicberský poddruh soba příbuzného grónským sobům a medvědi lední Protože jsou zde medvědi lední poměrně rozšíření všichni kdo jdou mimo osídlení musí dodržovat bezpečnostní opatření jedním z nich je nošení pušky Nicméně zákony chrání medvěda ledního a je zapovězeno je rušit a jakkoliv obtěžovat Roste zde i přes drsné přírodní podmínky spousta rostlin téměř všechny jsou malé a během krátkého léta musí stihnout rychle odkvést Roste zde i nejnižší prales na Zemi složený z místního poddruhu břízy Osídlení Na Špicberkách žije zhruba 2 800 lidí 60 % z nich jsou Norové; 40 % Rusové a Ukrajinci Barentsburg Баренцбург ruské osídlení — populace 900 Bjørnøya Grumant Грумант ruské osídlení opuštěno v roce 1961 znovuotevření dolů bylo plánováno na rok 2003 Isfjord radio Longyearbyen populace 1700 Ny-Ålesund populace 40 Pyramiden Пирамида ruské osídlení opuštěno v roce 2000 Smeerenburg holandské osídlení opuštěno v roce 1660 Sveagruva populace 210 Ekonomika Ekonomické aktivity se soustředí na těžbu uhlí a následuje převážně rybolov V poslední dekádě 20 století se zde velmi rozšiřuje turismus a rozvoj nových technologií sem přináší další příležitosti Norsko si nárokuje výlučné právo na rybářskou oblast 200 námořních mil 370 km od pobřeží Rusko jeho nárok neuznává Špicberky jsou spojeny s pevninou do Harstadu přes Andøy obousměrnými optickými kabely které jsou potřeba ke komunikaci se stanicemi které řídí některé družice nad polárními oblastmi Norská státní uhelná společnost zde zaměstnává téměř 60 % norské populace žijící na ostrově také zajišťuje některé místní služby a infrastrukturu Těžba uhlí První moderní důl byl otevřen v roce 1906 když zde společnost Arctic Coal Company ACC zřídila tábor Počet obyvatel se zde zvýšil a důl byl pojmenován po americkém vlastníkovi ACC John Munroe Longyearovi V roce 1916 byl důl prodán norské společnosti Store Norske Spitsbergen Kull Compani SNSK společnost začala podnikat na nejjižnějším ostrově Bjørnøya a společnost Kings Bay Kull Compani zde otevřela důl „Ny Ålesund V průběhu 2 světové války byla těžba uhlí přerušena a ostrovy 3 září 1941 evakuovány I přesto Němci bombardovali Longyearbarn a Barentsburg v září roku 1943 a Sveagruvu o rok později Důl „Ny Ålesund byl zavřen v roce 1963 V roce 1962 exploze v tomto dole zabila 21 lidí od té doby je zde pouze přírodovědecká stanice Odkazy Reference Literatura Elster J Stibal M Kaštovská K Svalbard – mezinárodní centrum výzkumu Arktidy Živa roč 51 89 č 6 s 262–264 Související články Longyearbyen Špicberky a Jan Mayen Špicberské globální úložiště semen Externí odkazy česky anglicky norsky a anglicky anglicky anglicky anglicky německy japonsky http wwwseverskelistycz priroda prir0160htmhodnoceni http biomcz zpravystm?x2077287 norsky rusky anglicky anglicky 10 březen je 69 den roku podle gregoriánského kalendáře 70 v přestupném roce Do konce roku zbývá 296 dní Události Česko 1222 – Přemysl Otakar I vydává konkordát o vztahu s církvemi 1417 – Pražská univerzita vyhlásila oprávněnost přijímání pod obojí všemi věřícími Tím se definitvně rozešla s katolickou církví a stala zdrojem věroučných myšlenek husitského hnutí 1978 – Skončil let prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka 2005 – Nejvyšší soud v Brně zprostil viny Michala Zítka který v roce 2000 vydal český překlad knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf Můj boj Zítko byl obviněn z podpory a propagace hnutí potlačujících lidská práva Nejvyšší soud konstatoval že obžalovaný neměl v úmyslu taková hnutí propagovat Svět 241 př n l – proběhlo v rámci první punské války rozhodující námořní střetnutí mezi flotilami Kartága a římské republiky – bitva u Aegatských ostrovů 1535 – Španělé objevili Galapágy 1876 – Graham Bell provádí svůj první telefonický hovor 1945 – byla zahájena Ostravsko-opavská operace sovětských a československých vojsk která skončila osvobozením Ostravy a okolních měst a obcí od nacistické okupace 1959 – Tibetské národní povstání 2001 Založena Free Software Foundation Europe Mluvčí Tálibánu Abdal Hají Mutmain oznámil že demolice soch Buddhů z Bamjánu je téměř u konce 2005 Bývalý premiér srbské provincie Kosovo Ramush Haradinaj byl žalobcem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ICTY v Haagu formálně obviněn z 37 válečných zločinů a zločinů proti lidskosti Měl je spáchat v době kdy působil jako velitel jednotek albánských separatistů z Kosovské osvobozenecké armády Libanonský prezident Emil Lahúd pověřil sestavením nové vlády Umara Karámího Novým vůdcem čečenských separatistů se po zabitém Aslanu Maschadovovi stal Abdul Chalim Sajdullajev V Čečensku se zřítil vrtulník ruské armády Při havárii ke které podle ruských představitelů patrně došlo kvůli technické závadě zahynulo 15 vojáků a jeden byl zraněn Narození Česko 1535 – Vilém z Rožmberka významný český aristokrat a nejvyšší purkrabí českého království † 31 srpna 1592 1821 – Petr Mužák středoškolský profesor krasopisu a kreslení † 8 února 1892 1826 – Ferdinand Michl kanovník litoměřické kapituly † 7 března 1901 1827 – Elias Palme sklářský průmyslník zakladatel továrny na výrobu lustrů † 31 prosince 1893 1834 – Mathias Pangerl historik a archivář † 14 ledna 1879 1839 – Gustav Wiedersperg český šlechtic a politik † 8 května 1898 1845 – Vojtěch Mayerhofer český novinář a redaktor Ottova slovníku naučného nalezen mrtev 23 července 1899 1853 – Karel Maydl lékař zakladatel české chirurgie † 8 srpna 1903 1859 – Jozef Miškovský český novinář spisovatel nakladatel a historik † 14 července 1940 1862 – Rudolf Gudrich zakladatel českého hasičstva ve Slezsku † 13 září 1937 1872 – Ctibor Bezděk lékař spisovatel pacifista filantrop † 22 února 1956 1877 – Jindřiška Konopásková básnířka a spisovatelka † 31 března 1947 1878 – Jozef Branecký československý politik slovenské národnosti † 17 října 1941 1887 – Anatol Provazník hudební skladatel a varhaník † 24 listopadu 1950 1895 – František Michálek český varhaník a hudební skladatel † 18 listopadu 1951 1902 – Jaroslav Soukup kněz misionář v Peru a botanik † 14 listopadu 1989 1908 – Vendelín Opatrný československý velitel padl u Dukelského průsmyku † 31 října 1944 1921 – Josef Šimon politik člen několika vlád Československa † ? ? 1923 – Zdenka Bergrová česká básnířka a překladatelka † 22 května 2008 1924 Čestmír Adam politik † 6 června 1999 Ivo Toman český scenárista a filmový režisér † 23 prosince 1994 1926 – Dagmar Hochová fotografka † 16 dubna 2012 1927 – Antonín Procházka soudce Ústavního soudu † 9 února 2006 1930 – Josef Havel pěstitel a šlechtitel růží † 12 února 2008 1932 – Eduard Cupák filmový a divadelní herec † 23 června 1996 1933 Zdeněk Frolík český matematik † 3 května 1989 František Hobizal kněz a spisovatel † 8 července 2001 1934 – Alexandr Stich český jazykovědec a literární historik bohemista † 26 ledna 2003 1939 – Milan Bakeš český právník 1944 Pavel Novák český zpěvák a skladatel † 11 února 2009 Michal Polák zpěvák a kytarista 1945 – Ladislav Štaidl kytarista pianista dirigent skladatel textař 1948 – Jiří Lamberk český lékař a spisovatel 1949 – Pavel Tollner český politik 1950 Jiří Cieńciała ministr průmyslu a obchodu ČR Petr Kalandra bluesový zpěvák a kytarista † 7 září 1995 1968 – Pavel Srníček český fotbalista 1973 – Eva Herzigová česká supermodelka a herečka 1977 – Lenka Krobotová česká herečka 1982 – Kryštof Hádek herec 1994 – Monika Bagárová česká zpěvačka a finalistka Československé Superstar Svět 1452 – Ferdinand II Aragonský král sicilský a aragonský sjednotitel Španělska † 23 ledna 1516 1503 – Ferdinand I Habsburský císař římský král český a uherský † 25 července 1564 1549 – Svatý František Solano španělský misionář v Jižní Americe † 14 července 1610 1628 – Marcello Malpighi italský lékař a přírodovědec † 30 listopadu 1694 1653 – John Benbow legendární anglický admirál bojující ve válkách Velké aliance a válkách o dědictví španělské † 4 listopadu 1702 1749 – Lorenzo da Ponte italský básník a libretista † 17 srpna 1838 1760 – Leandro Fernandez de Moratín španělský dramatik † 2 června 1828 1772 – Friedrich Schlegel německý filosof literární kritik a překladatel † 11 ledna 1829 1776 – Luisa Meklenbursko-Střelická pruská královna manželka Fridricha Viléma III † 19 července 1810 1788 – Joseph von Eichendorff německý spisovatel † 26 listopadu 1857 1791 – Ángel de Saavedra španělský básník dramatik a politik † 22 června 1865 1804 – Ida Anhaltská manželka oldenburského velkovévody Augusta † 31 března 1828 1810 – Auguste Boniface Ghiesbreght belgický botanik a cestovatel † 7 února 1893 1829 – William H Getchell americký fotograf † srpen 1910 1845 – Alexandr III Alexandrovič ruský car † 1 listopadu 1894 1844 – Pablo de Sarasate španělský houslista a hudební skladatel † 20 září 1908 1845 – Alexandr III Alexandrovič ruský car † 20 října 1894 1849 – Ľudovít Vladimír Rizner zakladatel slovenské bibliografie † 7 října 1913 1850 – Spencer Gore anglický tenista a hráč kriketu † 19 dubna 1906 1858 – Henry Watson Fowler britský jazykovědec a lexikograf † 26 prosince 1933 1865 – Julian Nowak polský lékař a politik † 7 listopadu 1946 1867 – Hector Guimard francouzský architekt † 20 května 1942 1870 – Eugène Michel Antoniadi řecký astronom † 10 února 1944 1879 – Hans Luther německý říšský kancléř † 11 května 1962 1880 – Vladislav Petković Dis srbský básník † 16 května 1917 1887 – Tošicugu Takamacu učitel bojových umění † 2 dubna 1972 1888 – Ivan Stodola slovenský lékař dramatik a spisovatel † 26 března 1977 1889 – Taavi Tamminen finský zápasník mistr světa † 19 ledna 1967 1892 – Arthur Honegger švýcarský hudební skladatel † 27 listopadu 1955 1903 – Bix Beiderbecke americký jazzový kornetista klavírista a hudební skladatel † 6 srpna 1931 1907 – Toni Frissellová americká fotografka † 17 dubna 1988 1908 – Kristjan Palusalu estonský zápasník olympijský vítěz † 17 července 1987 1918 Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský pátý potomek rakouského císaře Karla I † 11 prosince 2007 Günther Rall německý letec stíhací eso Luftwaffe během druhé světové války † 4 října 2009 1920 – Boris Vian francouzský spisovatel a hudebník † 23 června 1959 1923 – Val Logsdon Fitch americký jaderný fyzik † 5 února 2015 1925 – Manolis Anagnostakis řecký básník † 23 června 2005 1927 – Jupp Derwall německý fotbalový trenér † 26 června 2007 1928 Elda Grin arménská spisovatelka a psycholožka James Earl Ray vrah Martina Luthera Kinga † 23 dubna 1998 1932 – Anatolij Roščin sovětský zápasník olympijský vítěz 1936 – Sepp Blatter švýcarský fotbalový funkcionář 8 prezident FIFA 1938 – Dave Alexander americký bluesový klavírista a zpěvák † 8 ledna 2012 1939 – Irina Pressová sovětská sprinterka dvojnásobná olympijská vítězka † 21 února 2004 1940 – Chuck Norris americký herec 1941 – Péter Mansfeld jedna z nejmladších obětí komunismu v Maďarsku † 21 března 1959 1943 – Peter Tremayne britský spisovatel a historik 1945 – Min Tanaka japonský herec a tanečník 1947 – Kim Campbellová kanadská politička právnička diplomatka a spisovatelka 1949 – Larry Wall kanadský vývojář autor programovacího jazyka Perl 1950 – Colin McGinn anglický filozof 1954 – Luc Dardenne belgický scenárista a filmový režisér 1956 − Mitchell Lichtenstein americký herec a režisér 1957 – Usáma bin Ládin saúdskoarabský terorista 1958 – Sharon Stoneová americká herečka modelka a producentka 1971 – Timbaland americký hudební producent 1979 – Edi Gathegi americký herec 1992 – Emily Osmentová herečka zpěvačka Úmrtí Česko 1804 – Josef Rosenauer inženýr stavitel Schwarzenberského kanálu 26 února 1735 1870 – Ignaz Moscheles český klavírní virtuóz a skladatel 23 května 1794 1918 – František Němec český sochař 5 ledna 1882 1922 – Jan Hanuš Sitt česko-německý houslista a violista hudební skladatel a pedagog 21 září 1850 1942 Rudolf Tayerle československý politik 26 srpna 1877 Alfred Berger český pedagog a matematik 16 února 1882 1948 – Jan Masaryk československý ministr zahraničí 14 září 1886 1955 – Vladimír Krno československý politik maďarské národnosti 21 června 1874 1961 – Ladislav Daněk československý právník a politik 22 dubna 1889 1968 – Jan Poláček sběratel hanáckých a slováckých lidových písní 12 listopadu 1896 1970 Josef Schieszl čs ministr sociální péče a zdravotnictví 30 dubna 1876 František Píšek český odborník na slévárenství a hutnictví akademik ČSAV 24 dubna 1886 1973 – Ivan Dérer československý politik ministr několika vlád 2 března 1884 1982 – Lubomír Nácovský československý olympionik sportovní střelec 26 května 1935 1986 – Jaroslava Vondráčková česká textilní výtvarnice a spisovatelka 5 ledna 1894 1988 – Luděk Nekuda hudebník-trumpetista zpěvák textař scenárista a dramaturg 10 října 1942 1995 – Michal Tučný český zpěvák country hudby 11 ledna 1947 2008 – Radovan Lukavský český herec 1 listopadu 1919 2000 – Jiří Bielecki český výtvarník 21 srpna 1929 2011 Jaroslav Čermák příslušník francouzského protinacistického odboje oběť komunismu 30 července 1929 Přemysl Hauser jazykovědec 16 dubna 1921 2013 Pavel Trenský teatrolog filolog a pedagog českého původu 24 března 1929 Vojtěch Bartek český fotograf a pedagog 19 října 1942 Svět 1222 – Jan I Sverkersson švédský král 1201 1312 – Kazimír Bytomský kníže opolský a bytomský 1528 – Balthasar Hubmaier německý anabaptistický teolog nejspíše 1485 1615 – Svatý Jan Ogilvie mučedník skotský konvertita 1579 1792 – John Stuart skotský šlechtic a britský premiér 25 května 1713 1819 – Friedrich Heinrich Jacobi německý spisovatel a filosof kritik novověkého racionalismu 25 ledna 1743 1825 – Carl Brandan Mollweide německý matematik a astronom 3 února 1774 1826 – Jan VI Portugalský portugalský král 13 května 1767 1832 – Muzio Clementi italský hudební skladatel 23 ledna 1752 1849 – Robert Shaw britský poslanec a bankéř 29 ledna 1774 1851 – Leopold princ ze Salerna neapolský princ 2 července 1790 1852 – Armand Marrast francouzský novinář 5 června 1801 1855 – Karel Maria Isidor Bourbonský španělský infant zmámý jako „Don Carlos 29 března 1788 1861 – Taras Ševčenko ukrajinský básník a umělec 9 března 1814 1864 – Maxmilián II Bavorský bavorský král 28 listopadu 1811 1866 – Jicchak Me'ir Alter polský rabín dynastie Ger 1799 1872 – Giuseppe Mazzini italský filozof 22 června 1805 1873 – Pavlína Württemberská württemberská královna 4 srpen 1800 1874 Moritz Hermann Jacobi německý a ruský fyzik 21 září 1801 Jean Cruveilhier francouzský anatom 9 února 1791 1876 – Svetozar Marković srbský realistický spisovatel 21 září 1846 1884 – Bernardo Guimarães brazilský spisovatel 15 srpna 1825 1889 – Jan IV Etiopský etiopský císař 12 června 1837 1895 – Charles Frederick Worth pařížský módní návrhář 13 října 1825 1898 – George Müller zakladatel sítě sirotčinců v Anglii 27 září 1805 1910 – Karl Lueger starosta Vídně 24 října 1844 1919 – Leo Jogiches spoluzakladatel komunistické strany Německa 17 července 1867 1920 – Wilhelm J Burger rakouský fotograf a malíř 15 března 1844 1933 – Ivo Prodan kněz politik chorvatský bán 10 prosince 1852 1936 – Marie-Joseph Lagrange francouzský biblista 7 března 1855 1937 – Jevgenij Zamjatin ruský spisovatel 1 února 1884 1938 Wilhelm Ressel rakouský spisovatel 8 ledna 1852 Ahn Chang-Ho aktivista v hnutí za nezávislost Koreje 9 října 1878 1940 – Michail Bulgakov sovětský prozaik a dramatik 15 května 1891 1942 – William Henry Bragg britský fyzik nositel Nobelovy ceny 2 července 1862 1946 – Karl Haushofer německý geograf a geopolitik 27 srpna 1869 1948 – Zelda Fitzgeraldová americká spisovatelka 24 července 1900 1951 – Kidžúró Šidehara japonský politik 13 září 1872 1960 – Xenie Petrović-Njegoš černohorská princezna 22 dubna 1881 1962 – William Wauer německý sochař 26 října 1866 1964 – Oliver Sandys britská spisovatelka scenáristka a herečka 7 října 1886 1969 – Pavel Blaschke německý hudební skladatel 24 května 1885 1974 – Bolesław Kominek polský arcibiskup a kardinál 23 prosince 1903 1977 – Wim Schermerhorn premiér Nizozemska 17 prosince 1894 1982 – Milo Urban slovenský spisovatel 24 srpna 1904 1985 Cornelius Van Niel americký mikrobiolog 4 listopadu 1897 Konstantin Ustinovič Černěnko nejvyšší představitel Sovětského svazu 24 srpna 1911 1986 – Ray Milland velšský herec 3 ledna 1907 1998 Ilse Bing německá avantgardní a komerční fotografka 23 března 1899 Lloyd Bridges americký herec 15 ledna 1913 2000 William Porter americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 24 března 1926 John Thomas Sladek americký spisovatel vědeckofantastické literatury 15 prosince 1937 2002 – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 2003 – Naftali Temu keňský atlet běžec na dlouhé tratě olympijský vítěz 20 dubna 1945 2004 – Vlastimil Herold slovenský výtvarník a filmař 19 července 1924 2005 – Danny Joe Brown americký hudebník skladatel a zpěvák 24 srpna 1951 2010 – Alexandru Mirodan rumunský a izraelský dramatik novinář a literární historik 5 června 1927 2012 – Sherwood Rowland americký chemik Nobelova cena za chemii 1995 28 června 1927 2013 – František Gregor slovenský hokejista československý reprezentant 8 prosince 1938 Svátky Česko Viktorie Ildika Melisa Melita Svět Den práv Tibetu Slovensko – Branislav Pranostiky Česko Mrzne-li v den Čtyřiceti mučedníků mrzne potom ještě 40 dní Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků přijde ještě čtyřicet ranních mrazíků Čtyřicet mučedníků – čtyřicet mrazíků Podle Čtyřiceti budeš Petra míti Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků bude úrodný rok Svatá panna Viktorie obrázky na okna ryje 11 březen je 70 den roku podle gregoriánského kalendáře 71 v přestupném roce Do konce roku zbývá 295 dní Události Česko 1422 – Poprava sedmi pražských konšelů 1500 – Přijal český sněm tzv Vladislavské zřízení zemské první obdobu české ústavy 1827 – Byla obnovena univerzita v Olomouci pod názvem Františkova Svět 1641 – Vítězství indiánských milicí jezuitských redukcí nad portugalskými otrokáři v bitvě na řece Mbororé znamenalo konec otrokářských nájezdů na redukce 1891 – Byl poprvé spuštěn na moře britský chráněný křižník HMS Hawke 1990 – Den obnovení nezávislosti Litvy která jako první ze sovětských republik vyhlásila nezávislost Počátek emancipačního procesu dalších svazových republik který vedl k zániku Sovětského svazu roku 1991 1990 – Ayrton Senna zvítězil v Grand Prix USA 1990 – Chilským prezidentem se stal demokraticky zvolený křesťanský demokrat Patricio Aylwin V úřadu prezidenta vystřídal dosavadního diktátora generála Augusta Pinocheta 2004 – Při deseti výbuších ve čtyřech předměstských vlacích v Madridu zahynulo 191 lidí 2011 – V Japonsku si silné zemětřesení a následná tsunami vyžádaly nejméně 15500 mrtvých Tsunami způsobila havárii jaderné elektrárny Fukušima která byla později na mezinárdní stupnici jaderných událostí označena nejvyšším stupněm stupeň č 7 Narození Česko 1781 – Antonín Filip Heinrich český hudební skladatel † 3 května 1861 1804 – Carl Hardtmuth český podnikatel a politik německé národnosti † 19 září 1881 1813 – Josef Dionys Halbmayr rakouský a český politik německé národnosti † 2 října 1879 1814 – Karel Tomíček český advokát a politik † 15 dubna 1903 1817 – Josef Niklas český architekt † 10 října 1877 1828 Alois Krása český novinář a politik † 12 března 1900 Gustav Adolf Lindner český pedagog † 1877 Jakub Škarda český právník a politik † 31 prosince 1894 1854 – Karel Hostaš český právník archeolog a politik † 22 června 1934 1855 – Josef Přibík hudební skladatel a dirigent † 20 října 1937 1857 – Adolf Liebscher český malíř-figuralista † 1919 1862 – Josef Konstantin Beer malíř restaurátor a sběratel umění † 27 února 1933 1875 – Adolf Pohl československý politik německé národnosti † 30 dubna 1933 1872 – Gustav Adolf Procházka patriarcha Církve československé husitské † 9 února 1942 1878 – Stanislav Hanzlík meteorolog † 8 října 1956 1880 – Josef Peter československý politik † ? 1881 – Ladislav Zelenka violoncellista a hudební pedagog † 2 července 1957 1884 – Alexandr Podaševský český dirigent a skladatel ruského původu † 28 června 1955 1894 – Vilém Balarin malíř † 1 října 1978 1902 – Zdeněk Otava operní pěvec † 4 prosince 1980 1906 – Josef Krčil malíř † 9 prosince 1985 1911 – Jiří Faltus umělecký knihař † 2 listopadu 1993 1912 – Matylda Pálfyová sportovní gymnastka stříbrná medaile na LOH 1936 † 23 září 1944 1928 Ivo Hána klinický imunolog a alergolog Jiřina Prokšová herečka a dabérka † 12 ledna 2014 1929 – Zdeněk Horský astronom a historik † 8 května 1988 1947 Viktor Dobal český chemik a politik † 7 února 2008 Jiří Brožek filmový střihač 1951 – Miroslava Skleničková sportovní gymnastka držitelka stříbrné medaile v soutěži družstev žen z LOH 1968 1965 – Martin Dejdar český herec televizní moderátor a filmový producent 1971 Martin Ručinský český hokejista Jiří Vykoukal český hokejista 1976 – Vítězslav Maštalíř současný český klavírista varhaník a hudební skladatel 1983 – Lukáš Krajíček český hokejový hráč 1986 – Lucie Smatanová česká modelka Svět 1544 – Torquato Tasso italský básník † 25 dubna 1595 1727 – Andrew Planche anglický klenotník a hrnčíř † 1805 1730 – Darja Saltyková ruská šlechtična a sériová vražedkyně † 27 listopadu 1801 1739 – Sofronij Vračanský bulharský pravoslavný mnich a spisovatel † 23 září 1813 1754 – Juan Meléndez Valdés španělský básník † 24 května 1817 1811 – Urbain Le Verrier francouzský matematik † 23 září 1877 1814 – Ludvík z Casorie italský římskokatolický kněz blahoslavený † 30 března 1885 1818 – Antonio Bazzini italský houslista a skladatel † 10 února 1897 1863 – Paul Kuh-Chrobak poslední ministr financí Rakouska-Uherska † 7 ledna 1931 1874 – Charles W Gilmore americký paleontolog † 27 září 1945 1875 – Adriaan Boer nizozemský fotograf † 24 dubna 1940 1877 – Maurice Halbwachs francouzský filozof a sociolog † 16 března 1945 1884 – Alexandr Podaševský český dirigent a skladatel ruského původu † 28 června 1955 1886 – Edward Śmigły-Rydz polský generál politik a umělec † 2 prosince 1941 1890 – Vannevar Bush americký profesor elektronického inženýrství † 30 června 1974 1891 – Michael Polanyi maďarsko-britský filozof a chemik † 22 února 1976 1899 Frederik IX dánský král † 14 ledna 1972 Allan Woodman kanadský hokejista zlato na ZOH 1920 † 17 března 1963 1901 – Josef Martin Bauer německý spisovatel † 15 března 1970 1906 – Zino Davidoff švýcarský obchodník s tabákem † 14 ledna 1994 1907 – Cornelius Castoriadis řecko-francouzský levicový intelektuál † 26 prosince 1997 1912 – Paul Janes německý fotbalista † 12 června 1987 1915 – Joseph Carl Robnett Licklider americký informační vědec † 26 června 1990 1916 – Harold Wilson premiér Spojeného království † 24 května 1995 1918 – Louise Broughová americká tenistka † 3 února 2014 1919 − Mercer Ellington americký trumpetista a hudební skladatel † 8 února 1996 1920 – Nicolaas Bloembergen americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1981 † 1921 Ástor Piazzolla argentinský hudební skladatel a hráč na bandoneon † 4 července 1992 1924 – Jozef Tomko slovenský kardinál bývalý prefekt Kongregace pro evangelizaci národů 1930 – Jurij Krylov sovětský hokejový reprezentant † 4 listopadu 1979 1931 – Rupert Murdoch australský mediální magnát 1936 – Harald zur Hausen německý vědec držitel Nobelovy ceny 1938 – Viktor Konovalenko sovětský hokejový brankář † 20 února 1996 1939 – Orlando Beltran Quevedo filipínský kardinál 1942 – Suzanne Cory australská molekulární bioložka 1945 Pirri španělský fotbalista Harvey Mandel americký kytarista 1946 – Mark Metcalf americký herec 1947 – Blue Weaver britský hráč na klávesy skladatel 1948 George Kooymans nizozemský kytarista Jan Schelhaas britský hudebník 1950 Bobby McFerrin americký jazzový zpěvák skladatel a dirigent Jerry Zucker americký filmový režisér a scenárista 1951 – Katie Kissoon britská zpěvačka 1952 – Douglas Adams anglický spisovatel † 2001 1964 – Raimo Helminen finský lední hokejista 1971 – Johnny Knoxville americký herec a komik 1978 – Didier Drogba fotbalista Pobřeží slonoviny 1981 – LeToya Luckett americká zpěvačka podnikatelka a členka skupiny Destiny's Child 1984 – Martina Csillagová slovenská zpěvačka 1986 – Dario Cologna švýcarský reprezentant v běhu na lyžích Úmrtí Česko 1888 – Josef Bojislav Pichl lékař novinář spisovatel 22 srpna 1813 1888 – Karel Kilcher lékař-bakteriolog 5 února 1862 1903 – Adolf Pštros český herec 18 prosince 1851 1908 – Josef Hlávka architekt a mecenáš 15 února 1831 1917 – Václav Nedoma český novinář 28 září 1836 1947 Richard Schmidt český německy hovořící právník a spisovatel 22 července 1875 Viktor Lustig český profesionální podvodník 4 ledna 1890 1952 – Jan Foltys československý mezinárodní šachový mistr 13 října 1908 1957 – Karel V Rypáček český novinář a překladatel 9 ledna 1885 1959 – Jan Lauda český sochař 4 dubna 1898 1974 Václav Sivko malíř grafik ilustrátor a scénograf 29 června 1923 Zdeněk Mysliveček český neurolog a psychiatr 13 září 1881 1981 Josef Filgas rozhlasový reportér fejetonista a spisovatel 16 října 1908 Felix Zrno sbormistr hudební skladatel a pedagog 2 října 1890 1984 – Libuše Paserová česká operní pěvkyně 8 dubna 1900 1999 – Jiří Reichl český režisér a scenárista 13 dubna 1940 2004 – Jiří Svoboda skladatel filmové hudby 13 září 1945 2006 – Bohuslav Kučera čs ministr spravedlnosti 26 března 1923 2009 – Pavel Verner český novinář spisovatel a dramatik 19 května 1947 2014 – Vladislav David profesor mezinárodního práva 12 srpna 1927 Svět 222 – Marcus Aurelius Antonius Heliogabalus římský císař asi 203 1272 – Enzio Sardinský král Korsiky a Sardinie z dynastie Štaufů cca 1220 1722 – John Toland irský filozof a satirik 30 listopadu 1670 1768 – Giovanni Battista Vaccarini italský architekt 3 února 1702 1807 – Anton Eberl rakouský hudební skladatel a klavírista 13 června 1765 1820 – Benjamin West americký malíř 10 října 1738 1849 – Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská neapolsko-sicilská princezna a manželka sardinského krále Karla Felixe 1853 – Karl von Hohenzollern-Sigmaringen kníže 20 února 1785 1869 – Vladimir Fjodorovič Odojevskij ruský spisovatel a vědec 13 srpna 1803 1886 – Franz Antoine rakouský botanik a fotograf 23 února 1815 1888 – Friedrich Wilhelm Raiffeisen propagátor rolnických úvěrových družstev v Bavorsku 30 března 1818 1889 – Karl Deschmann slovinský muzejník a politik 3 ledna 1821 1897 – Daniel Sanders německý lexikograf a jazykovědec 12 listopadu 1819 1907 – Jean Casimir-Perier prezident Francouzské republiky 8 listopadu 1847 1908 – Edmondo De Amicis italský spisovatel 21 října 1846 1915 – Ankó Itosu tvůrce moderního karate ? 1831 1924 – Helge von Koch švédský matematik 25 ledna 1879 1930 – Silvio Gesell německý ekonomický teoretik 17 března 1862 1931 – Friedrich Wilhelm Murnau filmový režisér němé éry 28 prosince 1888 1932 Hermann Gunkel německý luteránský teolog 23 května 1862 Dora de Houghton Carrington britská malířka a designérka 29 března 1893 1936 – David Beatty admirál britského královského námořnictva 17 ledna 1871 1939 – Albert Boehringer německý chemik a podnikatel 11 srpna 1861 1944 – Hendrik Willem van Loon americký novinář a spisovatel 14 ledna 1882 1945 – Walter Hohmann německý stavební inženýr a teoretik raketových letů 18 března 1880 1955 – Alexander Fleming skotský lékař objevitel penicilinu 6 srpna 1881 1957 – Richard Evelyn Byrd americký polární badatel 25 října 1888 1958 – Ingeborg Dánská dánská princezna 2 srpna 1878 1962 – Jozef Čársky slovenský římskokatolický biskup 9 května 1886 1969 – John Wyndham britský spisovatel sci-fi 10 července 1903 1976 – Gordon Dobson britský fyzik 25 února 1889 1978 – Claude François francouzský zpěvák hudební skladatel a tanečník 1 února 1939 1980 – Michail Kaufman ruský filmař a fotograf 4 září 1897 1997 – Hugh Lawson americký klavírista 12 března 1935 1998 – Jean Shileyová americká olympijská vítězka ve skoku do výšky z roku 1932 20 listopadu 1911 2000 – Kazimierz Brandys polský spisovatel a scenárista 27 října 1916 2002 Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 2006 Slobodan Milošević srbský prezident 20 srpna 1941 Bernie Geoffrion kanadský profesionální hokejista 14 února 1931 2007 – Georg Zundel německý fyzikální chemik 17 května 1931 2008 – Alun Hoddinott velšský hudební skladatel 11 srpna 1929 2013 – Florian Siwicki polský generál a politik 10 ledna 1925 Svátky Česko Anděla Anděl Andělín Andělína Angela Angelika Sofronie Svět Slovensko – Angela Evropský den mozku 12 březen je 71 den roku podle gregoriánského kalendáře 72 v přestupném roce Do konce roku zbývá 294 dní Události Česko 1539 – Pražská mincovna založena 1965 – Československo prodává Wichterleho patent čoček firmě NPDC 1983 – V Angole bylo uneseno 66 Čechoslováků protivládní organizací UNITA 1975 Ve věznici v Praze na Pankráci byla popravena oběšením Olga Hepnarová 1999 – Česká republika vstoupila do NATO Svět 1470 – Odehrálo se jedno z ozbrojených střetnutí válek růží – Bitva u Losecoat Field 1622 – Byl svatořečen František Xaverský 1897 – V Bruselu proběhla světová premiéra opery Fervaal 1938 – Byl proveden anšlus Rakouska 1940 – Byla dokončena dohoda o míru mezi Finskem a Sovětským svazem 1965 – Vypuštěna sovětská sonda Kosmos 60 která měla přistát na Měsíci Ke svému cíli nedoletěla 1969 – Paul McCartney se oženil s Lindou Eastmanovou 1979 – Premiéra filmu Miloše Formana Vlasy v USA 1968 – Mauricius vyhlásil nezávislost 2000 – Velkou cenu Austrálie vyhrál Michael Schumacher na voze Ferrari 2005 Ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo že prvních 150 ukrajinských vojáků opustilo Irák Začalo tím stahování celého ukrajinského kontingentu o síle 1650 mužů Podle italského listu La Repubblica italští agenti neinformovali americkou armádu v Iráku o akci na osvobození unesené italské novinářky Giuliany Sgrenové Důvodem měla být obava Italů z toho že USA operaci překazí protože odmítají politiku vyplácet za propuštění rukojmích výkupné což Itálie údajně v tomto případě učinila Velkou cenu Austrálie vyhrál Michael Schumacher na voze Ferrari 2011 – Po silném zemětřesení se v jaderné elektrárně Fukušima 1 na severovýchodě Japonska který byl nejvíce poškozen pátečním zemětřesením zřítila část budovy reaktoru Narození Česko 1646 – Augustin Strobach český jezuita a misionář † 27 srpna 1684 1794 – František Alois Skuherský lékař a filantrop v Opočně † 12 srpna 1864 1817 – Josef Grond rakouský a český politik německé národnosti starosta města Králíky † 4 dubna 1904 1840 – August Salaba strojní inženýr vynálezce rektor ČVUT † 28 ledna 1894 1844 – Mořic Stanislav Anger český dirigent a skladatel † 2 srpna 1905 1849 – Karel Pawlík gynekolog a porodník † 7 září 1914 1850 – Bernard Otto Seeling český sochař † 20 dubna 1895 1856 – Jozef Chládek český hudební skladatel † 25 března 1928 1859 – Josef Cyrill Sychra český hudební skladatel sbormistr a hudební pedagog † 21 srpna 1935 1861 – Josef Jan Frič zakladatel hvězdárny na Ondřejově † 10 září 1945 1863 – Norbert Kubát skladatel český sbormistr varhaník houslista a hudební skladatel † 4 prosince 1935 1869 Ján Duchaj československý politik † 2 dubna 1954 František Tomášek československý politik † 5 října 1938 Josef Záruba-Pfeffermann československý architekt a politik † 24 května 1938 1873 – Bohumil Němec botanik rektor University Karlovy a politik † 7 dubna 1966 1878 – Josef Vraštil představený Československé provincie Tovaryšstva Ježíšova † 22 srpna 1944 1882 – Pavel Janák český architekt a designér † 1 srpna 1956 1892 – Joža Vochala český folklorista a muzejník † 26 dubna 1965 1895 – Otakar Batlička český světoběžník a spisovatel † 13 února 1942 1899 – Rudolf Kögler český přírodovědec † 19 dubna 1949 1901 – Alois Neuman československý politik ministr a poslanec † 27 července 1977 1902 – Helena Teigová česká překladatelka † 12 října 1986 1904 – Josef Plíhal matematik politik a podnikatel † 9 října 1973 1905 – Jan Znoj sochař † 24 března 1950 1912 – Jiří Traxler český pianista hudební skladatel textař a hudební aranžér † 7 srpna 2011 1913 – Jan Nedělka komunistický poslanec † ? 1914 – Jan Kapr hudební skladatel † 29 dubna 1988 1915 Jiří Mucha prozaik publicista a scenárista † 5 dubna 1991 Adolf Staňura český esperantský literát † 16 března 2004 1922 Jan Kalous československý fotbalový reprezentant † 5 března 2002 Pavel Čotek český hudební skladatel a pedagog † 20 července 2005 1931 – Otto Zelenka český spisovatel dramatik dramaturg a scenárista † 22 října 2013 1933 – Valentina Thielová herečka 1937 – Miroslav Melena český scénograf a divadelní architekt † 9 srpna 2008 1939 Josef Fousek spisovatel básník humorista písničkář cestovatel a fotograf Josef Michl český chemik 1942 Jiří Kahoun spisovatel Ivan Mackerle český záhadolog kryptozoolog cestovatel a spisovatel † 3 ledna 2013 1948 – Petr Škvor český houslový sólista a dirigent † 13 října 1993 1949 – Jiří Prosecký český asyriolog 1950 – Vladimír Goněc český a slovenský historik a politolog 1978 – Matěj Ruppert český zpěvák 1982 – Barbora Černošková česká moderátorka a redaktorka Redakce sportu České televize 1986 – Jan Urban český fotbalista Svět 1270 – Karel I z Valois čtvrtý syn francouzského krále Filipa III Smělého† 16 prosince 1325 1598 – Guillaume Colletet francouzský básník † 11 února 1659 1613 – André Le Nôtre francouzský zahradní architekt † 15 září 1700 1626 – John Aubrey anglický starožitník a spisovatel † 7 července 1697 1637 – Anna Hydeová první manželka pozdějšího anglického krále Jakuba II † 31 března 1671 1685 – George Berkeley irský filosof a teolog † 14 leden 1753 1695 – Řehoř Theny tyrolský sochař a řezbář † 5 května 1759 1728 – Anton Raphael Mengs německý malíř † 29 června 1779 1732 – Joseph Gärtner německý lékař a botanik † 14 července 1791 1781 – Frederika Dorotea Bádenská švédská královna manželka švédského krále Gustava IV Adolfa † 25 září 1826 1784 – William Buckland britský geolog a paleontolog † 24 srpna 1856 1788 – Pierre Jean David d'Angers francouzský sochař † 5 ledna 1856 1806 – Jane Pierceová manželka 14 prezidenta USA Franklina Piercea † 2 prosince 1863 1811 – Albert Sands Southworth americký fotograf † 3 března 1894 1819 – Franz von Hruschka rakouský voják včelař a hoteliér † 8 května 1888 1821 – Luitpold Bavorský bavorský regent † 12 prosince 1912 1832 – Charles Friedel francouzský chemik † 20 dubna 1899 1840 – Séraphin-Médéric Mieusement francouzský fotograf † 10 září 1905 1843 – Gabriel Tarde francouzský sociolog † 12 května 1904 1853 – Simon Newcomb kanadsko-americký matematik a astronom † 11 července 1909 1863 – Gabriele d'Annunzio italský básník † 1 března 1938 1877 – Wilhelm Frick německý ministr vnitra říšský protektor Čech a Moravy † 16 října 1946 1878 Gemma Galganiová italská křesťanská světice † 11 dubna 1903 Musa Ćazim Ćatić bosenský básník novinář a překladatel † 6 dubna 1915 1879 – Viktor Tausk rakouský filozof a psychoanalytik † 3 července 1919 1888 – Hans Knappertsbusch německý dirigent † 25 října 1965 1889 Vaslav Nijinsky ruský tanečník a choreograf † 8 dubna 1950 Idris I král Libye † 25 května 1983 1896 – Jesse Fuller americký hudebník † 29 ledna 1976 1905 – Takaši Šimura japonský herec † 11 února 1982 1909 – Herbert Wotte německý spisovatel a historik umění † 8 března 1989 1910 – Masajoši Óhira premiér Japonska † 12 června 1980 1912 – Ghazi I irácký král † 4 května 1939 1920 – Françoise d'Eaubonne francouzská spisovatelka a feministka † 3 srpna 2005 1922 – Jack Kerouac americký spisovatel † 21 října 1969 1923 Wally Schirra americký astronaut † 3 května 2007 Hjalmar Andersen norský rychlobruslař † 27 března 2013 1925 Leo Esaki japonský experimentální fyzik Nobelova cena za fyziku 1973 Harry Harrison americký autor science fiction kreslíř a esperantista † 15 srpna 2012 1926 – John Clellon Holmes americký spisovatel † 30 března 1988 1927 André Green francouzský psychoanalytik a spisovatel † 22 ledna 2012 Raúl Alfonsín argentinský právník a politik bývalý prezident Argentiny † 31 března 2009 1928 – Edward Franklin Albee americký dramatik 1929 – Ferdinand Klinda slovenský varhaník 1932 – Aleksandr Titarenko sovětský marxisticko-lenininský filosof † 4 května 1993 1934 – Francisco J Ayala americký biolog a filozof španělského původu 1935 – Hugh Lawson americký klavírista † 11 března 1997 1936 – Michał Heller polský katolický kněz filosof teolog fyzik astronom 1942 – Ratko Mladić velitel bosenskosrbské armády Republiky srbské 1945 Sammy Gravano americký gangster informátor FBI Liza Minnelli americká zpěvačka a herečka 1946 Dean Cundey americký filmař a kameraman Ja'akov Dorčin izraelský sochař a malíř 1947 – Mitt Romney guvernér státu Massachusetts 1949 – Bill Payne americký hudebník 1950 – Roger Hodgson britský zpěvák hudebník 1956 – Steve Harris baskytarista a zakládající člen skupiny Iron Maiden 1969 – Graham Coxon britský písničkář 1984 − Jaimie Alexander americká herečka Úmrtí Česko 1786 – František Kermer architekt 1710 1809 – Dominik Oesterreicher pozdně barokní malíř 2 srpna 1750 1890 – Otto Pinkas český dramatik a spisovatel 2 března 1849 1891 – Ernst Mayer poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Prachatic 21 ledna 1815 1892 – Matěj Mikšíček moravský národní buditel a spisovatel 3 února 1815 1900 – Alois Krása český novinář a politik 11 března 1828 1910 – Antonín Vojtěch Horák český hudební skladatel 7 července 1875 1918 – Georg Habermann poslanec Českého zemského sněmu 3 dubna 1842 1920 – Dominik Riegel nadporučík dělostřelectva rakouské armády a mistr šermu 24 dubna 1840 1922 – Jaroslav Palliardi moravský archeolog 20 února 1861 1923 – Jan Pinkava český malíř 27 prosince 1846 1930 – Alois Jirásek český spisovatel 23 srpna 1851 1938 – Otokar Fischer divadelní kritik teoretik a historik překladatel dramaturg básník a dramatik 20 května 1883 1939 – Rudolf Kříženecký český architekt 28 října 1861 1943 – Jiří Langer český básník publicista a překladatel 19 března 1894 1948 – Robert Mayr-Harting ministr spravedlnosti Československa 13 září 1874 1961 – Josef Zeman zakladatel moderní československé defektologie 10 října 1867 1962 – Karel Paleček legionář generál zakladatel československých výsadkových jednotek 28 ledna 1896 1969 – Jarmila Švabíková herečka 18 srpna 1906 1974 – Otakar Štorch-Marien český nakladatel a spisovatel 16 září 1897 1975 – Olga Hepnarová vražedkyně 30 června 1951 1977 – Franz Nowotny šumavský pašerák a převáděč 1 prosince 1905 1984 – Jindřich Schmidt český rytec 24 června 1897 1999 – Miloslav Holub herec režisér divadelní ředitel a pedagog 27 února 1915 2004 – Karel Kachyňa režisér 1 května 1924 2010 − Vlastimil Lejsek klavírista a hudební skladatel 21 července 1927 2012 – Josef Fabián regionální kulturní pracovník divadelník a publicista politik 16 dubna 1944 2013 Slavomil Hubálek český psycholog a sexuolog 13 června 1947 Karel Cerman český horolezec 29 září 1926 2014 – Věra Chytilová režisérka 2 února 1929 Svět 250 – svatý Pionius křesťanský kněz upálen ve Smyrně 604 – Řehoř I Veliký papež 1356 – Rudolf I Saský první kurfiřt saský 1284 1672 – Ludmilla Elisabeth von Schwarzburg-Rudolstadt německá básnířka 7 dubna 1640 1673 – Markéta Habsburská manželka císaře Leopolda I česká královna 12 července 1651 1696 – Jean de la Vallée francouzský barokní architekt 1620 1749 – Alessandro Magnasco italský pozdně barokní malíř 4 února 1667 1790 – Andrej Hadik uherský hrabě a rakouský polní maršál 16října 1710 1825 – Maximin Isnard francouzský revoluční politik 16 listopadu 1755 1857 – Jean de Carro švýcarský lékař 8 srpna 1770 1870 – Thomas de Colmar francouzský vynálezce a podnikatel 5 května 1785 1882 – Thomas Martin Easterly americký fotograf 3 října 1809 1898 – Johann Jakob Balmer švýcarský matematik a fyzik 1 května 1825 1901 – Jovan Ilić srbský básník a politik 15 srpna 1824 1907 – Hermann von Loebl předlitavský státní úředník a politik 29 prosince 1835 1914 – George Westinghouse americký vynálezce a průmyslník 6 října 1846 1915 – Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda známý pod jménem Ferdinand Burg 27 prosince 1868 1916 – Marie von Ebner-Eschenbachová hraběnka Dubská rakouská spisovatelka 13 září 1830 1925 Arkadij Timofejevič Averčenko ruský spisovatel 27 března 1881 Sunjatsen čínský politik 12 listopadu 1866 1931 – Jozef Bahéry slovenský hudební skladatel 8 prosince 1844 1935 – Michael Pupin americko-srbský fyzik a vynálezce 4 října 1854 1937 – Charles-Marie Widor francouzský varhaník a skladatel 21 února 1844 1942 – Robert Bosch německý vynálezce a podnikatel 23 září 1861 1943 – Gustav Vigeland norský sochař 11 dubna 1869 1946 – Ferenc Szálasi maďarský politik vůdce pronacistické Strany Šípových křížů 6 ledna 1897 1950 – Heinrich Mann německý spisovatel 27 března 1871 1951 – Alfred Hugenberg německý nacionalistický politik 19 června 1865 1955 – Charlie Parker americký jazzový saxofonista a skladatel 29 srpna 1920 1956 – Boleslaw Bierut polský komunistický politik předseda vlády 18 dubna 1892 1958 – Adolf Záturecký slovenský právník místopředseda Ústavního soudu Československa 22 června 1884 1960 – Semjon Iljič Bogdanov sovětský maršál tankových vojsk 29 srpna 1894 1966 – Sydney Camm britský letecký konstruktér 5 srpna 1893 1970 – Erle Stanley Gardner americký spisovatel 17 července 1889 1978 – John Cazale americký filmový a divadelní herec 12 srpna 1935 1982 – Nikolaj Petrovič Kamanin sovětský letec a vojevůdce 18 října 1908 1990 – Philippe Soupault francouzský básník spisovatel a dramatik 2 srpna 1897 1991 Ragnar Granit finsko-švédský neurofyziolog a nositel Nobelovy ceny 1967 30 října 1900 William Heinesen dánsky píšící faerský spisovatel 15 ledna 1900 Etienne Decroux francouzský herec a mim 19 července 1898 1996 – Gyula Kállai maďarský premiér 1 června 1910 1998 – Jozef Kroner slovenský herec 20 března 1924 1999 – Yehudi Menuhin houslový virtuos a dirigent 22 dubna 1916 2001 – Robert Ludlum americký spisovatel 25 května 1927 2002 Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 února 1938 2003 – Zoran Djindjić srbský politik 1 srpna 1952 2006 – Jurij Brězan lužickosrbský spisovatel 9 června 1916 2008 – Erwin Geschonneck německý herec 27 prosince 1906 2010 – Miguel Delibes španělský spisovatel 17 října 1920 2011 – Joe Morello americký bubeník 17 července 1928 2012 – Michael Hossack americký rockový bubeník člen skupiny The Doobie Brothers 27 října 1946 2013 – Clive Burr britský bubeník člen skupiny Iron Maiden 8 března 1957 2014 – José da Cruz Policarpo portugalský kardinál 26 února 1936 2015 Terry Pratchett anglický autor fantasy 28 března 1948 Michael Graves americký architekt 9 července 1934 Svátky Česko Významný den Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě NATO Řehoř Řehořka Svět Slovensko – Gregor Pranostiky Česko Zahoř vytlúká ledy z lesa Přilétají k nám zase čápi divoké husy kačicelaštovice okolo svatého Řehoře Na svatého Řehoře líný sedlák který neoře Na svatého Řehoře každý sedlák lenoch který neoře Žežule která v březnu velmi křičí čáp který mnoho hřeskádivoké husy které se ukazují oznamují teplé jaro Na svatého Řehoře přeletěly vlaštovičky přes moře Na svatého Řehoře šelma sedlák který neoře Na svatého Řehoře plove led do moře Na svatého Řehoře žába hubu otevře Na svatého Řehoře plove led do moře a čáp letí od moře Na svatého Řehoře všecko na dvoře krákoře Na svatého Řehoře čáp letí od moře žába hubu otevře líný sedlák který neoře Na svatýho Záhoře plave led do moře čáp letí vod moře naštovka přes moře žába hubu vorevře Na svatého Řehoře ledy plují do moře vlaštovičky od moře Na svatého Řehoře čáp letí přes moře žába hubu otevřeledy plují do moře líný sedlák který neoře Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře 13 březen je 72 den roku podle gregoriánského kalendáře 73 v přestupném roce Do konce roku zbývá 293 dní Události Česko 1495 – Na pražském hradě se schází stavové království Českého a rozhodují že všechny doklady do zemských desek budou dávány v jazyce českém ne v latině jako dosud 1858 – František Josef I ruší trestnici na brněnském hradě Špilberku 1862 – Schválením stanov byl v Praze ustanoven první spolek českých spisovatelů Svatobor 2014 – Tomáš Halík vyznamenán Templetonovou cenou Svět 1138 – Kardinál Gregorio Conti byl zvolen vzdoropapežem jako Viktor IV 1781 – William Herschel objevil planetu Uran 1881 – Blízko svého paláce zemřel po bombovém útoku ruský car Alexandr II Nikolajevič 1918 – Skončila bitva u Bachmače 1921 – Mongolsko vyhlásilo svoji nezávislost na Číně 1940 – Skončila druhá bitva u Taipale 1943 – Skončila bitva u Sokolova 1954 – Jednotky Viet Minh zaútočily na Francouze v bitvě u Dien Bien Phu 1988 – Otevřen podmořský tunel Seikan mezi japonskými ostrovy Honšú a Hokkaidó 2013 – Papežem zvolen Jorge Mario Bergoglio zvolil si jméno František Narození Česko 1271 – Guta Habsburská česká královna † 18 června 1297 1746 – Maurus Haberhauer český řádový skladatel a hudební pedagog † 18 února 1799 1752 – Josef Rejcha český hudební skladatel a violoncellista † 5 března 1795 1781 – Joseph Johann von Littrow rakouský astronom † 30 listopadu 1840 1824 – Josef Matyáš Trenkwald česko-rakouský malíř † 28 července 1897 1825 – Josef Baudiš pedagog matematik a fyzik † 7 listopadu 1898 1853 – Josef Jeřábek český hudební skladatel a publicista † 30 června 1914 1856 – Josef Ort český podvodník † 22 března 1902 1871 – Elemír Vollay československý politik † 21 května 1946 1873 – Karel Bastl český hudební skladatel † 24 října 1918 1880 – Josef Gočár český architekt představitel kubismu † 10 září1945 1886 – Růžena Pelantová sociální a politická pracovnice † 1959 1890 – Josef Kubíček český malíř sochař a řezbář † 29 listopadu 1972 1891 – Gustav Skalský český historik numismatik ředitel Národního muzea † 20 září 1956 1881 – Alois Kříž československý politik † 13 března 1945 1888 – Josef Loos český lední hokejista a funkcionář † 15 února 1955 1895 – Ervín Maršák legionář důstojník československé armády † 6 prosince 1944 1923 Miroslav Sýkora člen protikomunistického odboje † 1 srpna 1951 Vladimír Lavický malíř grafik a básník † 19 prosince 1997 1926 Hugo Engelhart lékař a bývalý politický vězeň Jaroslav Jirásek český ekonom 1930 – Josef Rudolf Winkler český zoolog entomolog † 19 února 1993 1931 – Eduard Světlík český spisovatel a překladatel 1935 – Miriam Kantorková česká zpěvačka herečka a moderátorka 1946 – Jaroslav Nešetřil český matematik a výtvarník 1947 – Viktor Preiss český herec Svět 963 – Anna Porfyrogennéta manželka ruského knížete Vladimíra I † 1011 1593 – Georges de La Tour francouzský barokní malíř † 30 ledna 1652 1599 – Svatý Jan Berchmans vlámský jezuita patron mládeže † 13 srpna 1621 1615 – Inocenc XII papež † 27 září 1700 1700 – Michel Blavet francouzský flétnista a skladatel † 28 října 1768 1717 – Johann Lucas Kracker rakouský malíř období baroka † 1779 1733 – Joseph Priestley anglický chemik filozof duchovní a pedagog † 8 února 1804 1741 – Josef II rakouský panovník † 20 února 1790 1763 – Guillaume Marie Anne Brune francouzský napoleonský maršál † 2 srpna 1815 1764 – Charles Grey britský státník † 17 července 1845 1774 – Pierre Narcisse Guérin francouzský malíř † 16 června 1833 1781 – Karl Friedrich Schinkel pruský architekt malíř a scénograf † 9 října 1841 1798 – Abigail Fillmoreová manželka 13 prezidenta USA Millarda Fillmorea † 30 března 1853 1824 – Josef Matyáš Trenkwald česko-rakouský malíř † 28 července 1897 1831 – Gustav Kraatz německý entomolog † 2 listopadu 1909 1833 – Christian Neuhaus dánský fotograf † 21 března 1907 1838 – Viktor Hübner rakouský politik † 27 dubna 1903 1842 – Karol Brančík slovenský lékař a přírodovědec † 18 listopadu 1915 1850 – Attilio Hortis rakouský historik a politik † 23 února 1926 1852 – Oscar Blumenthal německý spisovatel † 24 dubna 1917 1855 – Percival Lowell americký matematik astronom a diplomat † 12 listopadu 1916 1860 – Hugo Wolf rakouský hudební skladatel † 22 února 1903 1870 – John Isaac Briquet švýcarský botanik † 26 října 1931 1874 – Ellery Clark americký atlet olympijský vítěz † 17 února 1949 1879 – Karl Caspar německý malíř † 21 září 1956 1880 – Marius de Zayas mexický výtvarník a spisovatel † 10 ledna 1961 1883 Mehmed Spaho bosenský politik předseda první muslimské politické strany † 29 června 1939 Enrico Toselli italský klavírista a skladatel † 15 ledna 1926 1886 – Arthur Russell britský olympijský vítěz na 3000 metrů překážek † 23 srpna 1972 1887 – Alexander Vandegrift americký generál † 8 května 1973 1888 – Anton Semjonovič Makarenko ukrajinský a sovětský spisovatel a pedagog † 1 dubna 1939 1891 – Felix Aderca rumunský básník spisovatel překladatel a dramatik † 12 prosince 1962 1897 – Jeghiše Čarenc arménský básník oběť stalinského teroru † 29 listopadu 1937 1899 – John Hasbrouck van Vleck americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1977 † 27 října 1980 1900 – Jorgos Seferis řecký básník Nobelova cena za literaturu 1963 † 20 září 1971 1901 – Hanka Krawcec lužickosrbská výtvarnice † 19 října 1990 1905 – Anna Baugová lotyšská spisovatelka † 16 ledna 1991 1911 – L Ron Hubbard americký spisovatel zakladatel dianetiky a scientologie † 24 ledna 1986 1913 Joe Kelly irský automobilový závodník † 28 listopadu 1993 Sergej Vladimirovič Michalkov ruský dramatik spisovatel a autor textu ruské hymny † 27 srpna 2009 Paul Grice britský filozof † 28 srpna 1988 1916 – Jacques Fresco americký multidisciplinární vědec † 1 května 2011 1920 – Feocharij Kessidi řecký historik filosofie † 23 prosince 2009 1921 − Gitta Sereny v Rakousku narozená britská novinářka a spisovatelka † 14 června 2012 1925 Roy Haynes americký jazzový bubeník John Tate americký matematik Gabriel Andrew Dirac anglický matematik † 20 července 1984 1926 – Hans Boesch švýcarský spisovatel † 21 června 2003 1930 – Blue Mitchell americký jazzový trumpetista † 21 květen 1979 1933 – Gero von Wilpert německý spisovatel a literární teoretik † 24 prosince 2009 1937 – Terry Cox britský bubeník 1939 – Neil Sedaka americký zpěvák 1940 – Candi Staton americká soulová a gospelová zpěvačka 1941 Donella Meadowsová americká ekoložka a spisovatelka † 20 února 2001 Mahmoud Darwish palestinský básník † 9 srpna 2008 1942 – Scatman John americký zpěvák † 3 prosince 1999 1944 – Jozef Markuš slovenský politik a předseda Matice slovenské 1945 – Anatolij Fomenko ruský matematik 1946 – Yann Arthus-Bertrand francouzský fotograf 1947 – Ry Cooder americký kytarista zpěvák hudební skladatel 1948 – Dave Mattacks rockový a folkový bubeník 1949 – Philip J Currie kanadský paleontolog 1950 – William H Macy americký filmový herec a spisovatel 1960 – Adam Clayton baskytarista irské rockové skupiny U2 1967 – Billy Corgan americký hudebník a textař 1971 − Annabeth Gish americká herečka 1989 − Peaches Geldof anglická televizní moderátorka modelka a novinářka † 7 dubna 2014 Úmrtí Česko 1516 – Vladislav II Jagellonský český král 1456 1601 – Mordechaj Maisel primas Židovského města pražského 1528 1686 – Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště slezský šlechtic 5 ledna 1615 1720 – Giovanni Battista Alliprandi významný v Čechách působící barokní architekt italského původu cca 1665 1762 – Johann Schmidl jezuitský historik 22 prosince 1693 1817 – Matěj Sojka český varhaník a hudební skladatel 12 února 1740 1846 – František Hantschel osmý arciděkan v Horní Polici 19 listopadu 1752 1847 – Jakub Kolečko patolog a soudní lékař 4 července 1803 1853 – Vincenc Eduard Milde litoměřický biskup vídeňský arcibiskup 11 května 1777 1876 – Josef Führich česko-rakouský malíř 9 února 1800 1889 – Jaroslav Pospíšil pražský nakladatel 13 září 1812 1900 – Jan Ondříček houslista kapelník a pedagog 6 května 1832 1912 – Ella Hruschka rakouská učitelka spisovatelka novinářka a aktivistka za práva žen 7 května 1851 1930 – Rudolf Ferdinand Kinský český šlechtic 2 prosince 1859 1933 – Jaromír Pečírka vojenský lékař 19 dubna 1864 1942 – Josef Tvrdý český profesor filosofie a psychologie 4 května 1877 1944 – Pavel Kohn-Kubín vojenský pilot 10 června 1913 1945 – Alois Kříž československý politik 13 března 1881 1950 – Jan Konůpek český grafik a malíř 10 října 1883 1951 – Eduard Schönbach-Nitsche kanovník katedrální kapituly sv Štěpána v Litoměřicích 28 ledna 1872 1957 – František Lašek český herec 31 března 1883 1963 Jan Bartejs voják a velitel výsadku Potash 24 listopadu 1912 Marie Desfours-Walderode česká šlechtična vojenská lékařka 18 července 1880 1968 – Bohumír Pokorný hudební skladatel 8 listopadu 1877 1976 – Miloslav Valouch fyzik a politik 4 srpna 1903 1977 Josef Šebánek filmový herec 22 července 1915 Jan Patočka významný český filosof komeniolog a fenomenolog 1 června 1907 1997 – Karel Pecka spisovatel politický vězeň a disident 6 prosince 1928 2007 – Jan Simota sochař medailér pedagog 19 září 1920 Svět 565 – Belisar byzantský vojevůdce za vlády císaře Justiniána 993 – Hodo I z Lausitz markrabě saské Východní marky cca 930 1271 – Jindřich z Almainu syn Richarda z Cornwallu 1235 1569 – Ludvík I de Condé princ z rodu Bourbonů vůdce hugenotů 7 května 1530 1572 – Petar Hektorović chorvatský šlechtic básník a překladatel ? 1487 1619 – Richard Burbage anglický herec 6 ledna 1568 1663 – Eduard Falcký falcký princ syn Fridricha Falckého 5 října 1625 1669 – Marie Iljinična Miloslavská ruská carevna manželka Alexeje I Michajloviče ? 1625 1711 – Nicolas Boileau francouzský historik a literární teoretik 1 listopadu 1636 1719 – Johann Friedrich Böttger objevitel výroby porcelánu 4 února 1682 1720 – Giovanni Battista Alliprandi italský architekt působící v Čechách 1665 1746 – Charles-Gaspard-Guillaume de Vintimille du Luc arcibiskup pařížský 15 listopadu 1655 1767 – Marie Josefa Saská manželka francouzského následníka trůnu Ludvíka Ferdinanda 4 listopadu 1731 1808 – Kristián VII dánský král 1749 1851 – Karl Lachmann německý filolog 4 března 1793 1879 – Adolf Anderssen německý šachový mistr 6 července 1818 1881 Nikolaj Rysakov ruský revolucionář 14 května 1861 Nikolaj Kibalčič ruský revolucionář 19 října 1853 Andrej Željabov ruský revolucionář 17 srpna 1851 Alexandr II Nikolajevič ruský car 29 dubna 1818 1901 – Benjamin Harrison 23 prezident Spojených států 20 srpna 1833 1906 – Susan B Anthony americká aktivistka hnutí za práva žen 15 února 1820 1913 – Ernst Georg Ravenstein britský geograf a kartograf 30 prosince 1834 1915 – Sergej Witte premiér Ruska 29 června 1849 1918 – César Antonovič Kjui ruský skladatel 18 ledna 1835 1919 – Ivan Bubnov ruský konstruktér ponorek 18 ledna 1872 1920 – Mary Devens americká fotografka 17 května 1857 1929 – Henry Scott Tuke britský malíř a fotograf 12 června 1858 1933 – Robert Innes jihoafrický astronom 10 listopadu 1861 1934 – Victor Barrucand francouzský novinář a spisovatel 7 října 1864 1937 – Elihu Thomson americký vynálezce 29 března 1853 1939 – Lucien Lévy-Bruhl francouzský filozof 10 dubna 1857 1952 – Johan Nygaardsvold premiér Norska 6 září 1879 1953 – Johan Laidoner estonský vojevůdce 1884 1954 – Cesar Klein německý expresionistický malíř 14 září 1876 1955 – Tribhuvan nepálský král 30 června 1906 1960 – Alžběta Amálie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně a lichtenštejnská princezna 7 července 1878 1963 – Leon Berbecki polský generál 25 července 1875 1965 – Corrado Gini italský sociolog a statistik 23 května 1884 1966 – Max Clara rakouský anatom 12 února 1899 1970 – Emil Ruder švýcarský typograf a grafický designér 20 března 1914 1972 – Tony Ray-Jones britský fotograf 1941 1975 – Ivo Andrić jugoslávský prozaik básník esejista a diplomat 9 října 1892 1977 – František Krištof Veselý slovenský herec zpěvák a režisér 12 dubna 1903 1987 – Helmut Folwart německý kněz filozof pedagog 16 září 1902 1990 – Bruno Bettelheim americký psycholog 25 srpna 1903 1996 Krzysztof Kieślowski filmový režisér 1941 Lucio Fulci italský režisér scenárista a herec 17 července 1927 1998 – Judge Dread anglický reggae a ska umělec 2 května 1945 2002 – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 2004 – Franz König rakouský kardinál 3 srpna 1905 2006 – Jimmy Johnstone skotský fotbalista 30 září 1944 2007 – Karol Spišák slovenský herec a režisér 17 srpna 1941 2008 – Martin Fierro americký jazzový saxofonista zpěvák hudební skladatel 18 ledna 1942 2010 – Jean Ferrat francouzský zpěvák a básník 26 prosince 1930 2012 – Michel Duchaussoy francouzský divadelní a filmový herec 29 listopadu 1938 2014 − Al Harewood americký jazzový bubeník 3 června 1923 2015 – Daevid Allen australský hudebník 13 ledna 1938 Svátky Česko Růžena Rosa Rozálie Rozana Rozina Rozita Kira Zachar Zachariáš Svět den planety Pluto Slovensko – Vlastimil 14 březen je 73 den roku podle gregoriánského kalendáře 74 v přestupném roce Do konce roku zbývá 292 dní Události Česko 1939 – Česko-Slovensko druhá republika se rozpadlo na Slovenský stát slov Slovenský štát a Protektorát Čechy a Morava ustanoven 16 března Svět 1919 – Zanikla Saská republika rad 1939 – Ustanoven Slovenský stát 2004 – V parlamentních volbách ve Španělsku zvítězila Socialistická strana vedená José Luisem Rodríguezem Zapaterem nad Lidovou stranou dosavadního premiéra José María Aznara Narození Česko 1722 – Josef Ceregetti malíř a kronikář † 6 července 1799 1752 – Josef Malínský český sochař významný umělec období empíru † 9 července 1827 1805 – Eduard Clam-Gallas rakouský generál † 17 března 1891 1810 – Antonín Vincenc Šlechta český lékař-balneolog † 2 ledna 1886 1821 – Vilém Gabler český pedagog a novinář † 27 února 1897 1823 – František Václav Pštross pražský podnikatel a politik † 12 června 1863 1839 – Václav Frič obchodník s přírodninami a podnikatel † 10 června 1916 1844 – Jan Machytka architekt † 28 července 1887 1846 – Karl Schöppe starší rakouský a český podnikatel a politik † 6 listopadu 1904 1852 – Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky český šlechtic a politik † 19 března 1910 1856 Julius Petschek český a německý bankéř † 22 ledna 1932 Otakar Georgius Paroubek spisovatel kartograf dramatik a cestovatel † 4 dubna 1909 1859 – Irma Reichová česká operní pěvkyně † 5 června 1930 1875 – Josef Šrámek slezský zemský prezident † 23 července 1937 1877 – Milada Schusserová česká malířka † 25 listopadu 1931 1880 – Bohumil Bydžovský český matematik † 6 května 1969 1881 – Josef Anderle profesor technické mechaniky a termomechaniky rektor ČVUT † 5 února 1959 1883 – Otakar Nejedlý český malíř † 17 června 1957 1884 – Karel Dostal český divadelní režisér a herec † 1 března 1966 1896 Josef Krejsa český malíř † 21 dubna 1941 Bohuš Stejskal český divadelní režisér † 18 května 1955 1901 – János Esterházy politický vůdce maďarské menšiny v Československu † 8 března 1957 1906 – Rudolf Bureš lékař odbojář politik † 25 února 1980 1912 – Josef Šandera voják a velitel výsadku Barium † 9 března 1945 1915 – Ondřej Petrů teolog profesor církevního práva překladatel Nového zákona † 6 prosince 1970 1921 – Anna Magdalena Schwarzová řádová sestra vězeňkyně nacistického i komunistického režimu 1923 – Jiří Spěváček historik † 2 června 1996 1924 – Jan Šrámek český architekt † 10 listopadu 1978 1926 – Eduard Landa malíř regionu Podorlicka † 7 dubna 2006 1937 – Jaroslava Staňková česká architektka vysokoškolská učitelka a spisovatelka † 26 dubna 2010 1932 – Zdeněk Sirový český režisér a scenárista † 24 května 1995 1934 – Eugene Cernan americký astronaut 1936 – Ivo Bláha český hudební skladatel 1942 – Jožka Černý moravský zpěvák lidových písní 1943 – Rudolf Křesťan český redaktor a spisovatel 1944 – Václav Nedomanský československý hokejový útočník 1946 Pavel Bratinka politik Ivana Janů místopředsedkyně Ústavního soudu 1952 – Zuzana Geislerová česká herečka 1981 Jan Polák český fotbalista Katarína Knechtová slovenská zpěvačka André Reinders český MMA bojovník Svět 1681 – Georg Philipp Telemann německý hudební skladatel a varhaník † 25 června 1767 1709 – Gabriel Bonnot de Mably francouzský historik † 2 dubna 1785 1756 – Vincent-Marie Viénot de Vaublanc francouzský politik † 21 srpna 1845 1794 – Józef Bem polský generál a národní hrdina † 10 prosince 1850 1801 – Kristjan Jaak Peterson estonský básník † 4 srpna 1822 1804 – Johann Strauss starší rakouský skladatel † 25 září 1849 1807 – Joséphine de Beauharnais mladší královna Švédska a Norska † 7 června 1876 1812 – Peter Desaga mechanik na Univerzitě v Heidelbergu † po 1879 1820 – Viktor Emanuel II první král sjednocené Itálie † 9 ledna 1878 1822 – Tereza Marie Neapolsko-Sicilská poslední brazilská císařovna† 28 prosince 1889 1835 – Giovanni Schiaparelli italský astronom † 4 července 1910 1844 – Umberto I Dobrý italský král † 29 července 1900 1853 – Ferdinand Hodler švýcarský malíř † 19 května 1918 1859 – Adolf Bertram arcibiskup vratislavský a kardinál † 6 července 1945 1862 – Vilhelm Bjerknes norský fyzik a meteorolog † 9 dubna 1951 1863 – Casey Jones americký strojvedoucí † 30 dubna 1900 1864 – Alfred Redl rakousko-uherský důstojník a ruský špión † 25 května 1913 1874 – Anton Philips nizozemský podnikatel † 7 října 1951 1878 – Karl Jaray rakouský architekt působící i v Československu † 29 listopadu 1947 1879 – Albert Einstein německý a americký fyzik oceněný Nobelovou cenou † 18 dubna 1955 1880 Stefan Hedrich generál rakouské-uherské armády a Waffen-SS † 1 února 1975 Thyra Dánská dánská princezna † 2 listopadu 1945 1882 – Wacław Sierpiński polský matematik † 21 října 1969 1885 – Hendrik Sartov dánský fotograf a kameraman † 21 března 1970 1898 – Karl Burk generál Waffen-SS † 23 září 1963 1902 – Gottfried Toskánský rakouský arcivévoda a titulární toskánský velkovévoda † 21 ledna 1984 1904 – Karl Nüchterlein německý konstruktér prvních jednookých zrcadlovek † 1945 1905 – Raymond Aron francouzský filosof sociolog a politolog † 17 října 1983 1908 Joseph André belgický kněz Spravedlivý mezi národy † 1 června 1973 Koča Popović srbský komunistický politik † 20 října 1992 Maurice Merleau-Ponty francouzský fenomenologický filosof † 3 května 1961 1910 Jozef Feranec 14 biskup banskobystrický † 3 května 2003 Ernst Schäfer německý ornitolog † 21 července 1992 1911 – Akira Jošizawa japonský origamista † 14 března 2005 1913 – Dominik Tatarka slovenský spisovatel † 10 května 1989 1914 – Sári Barabás maďarská operní pěvkyně − sopránistka † 16 dubna 2012 1918 Abba Kovner izraelský básník spisovatel a partyzánský vůdce † 25 září 1987 John McCallum australský herec scénárista a televizní producent † 3 února 2010 1919 – Luther Henderson americký hudební skladatel a klavírista † 29 července 2003 1923 – Diane Arbus americká fotografka † 26 června 1971 1925 – John Barrington Wain anglický spisovatel † 24 května 1994 1928 – Frank Borman americký astronaut 1933 Quincy Jones americký hudebník dirigent skladatel a trumpetista Michael Caine anglický herec držitel dvou Oscarů Anu Kaipainen finská spisovatelka † 29 září 2009 1934 Eugene Cernan americký astronaut česko-slovenského původu Dionigi Tettamanzi italský kardinál Shirley Scott americká varhanice † 10 března 2002 1935 – Per Christian Jersild švédský spisovatel a lékař 1938 – Glauber Rocha brazilský filmový režisér dokumentarista herec a spisovatel † 22 srpna 1981 1939 – William B Lenoir americký astronaut † 28 srpna 2010 1942 – Peter Galton britský vertebrátní paleontolog 1943 – Jim Pons americký zpěvák a baskytarista 1944 – Jozef Žarnay slovenský spisovatel 1945 – Walter Parazaider americký saxofonista flétnista a skladatel 1948 Billy Crystal americký herec spisovatel producent a filmový režisér James Nachtwey americký fotožurnalista a válečný fotograf 1949 – Ollie Halsall britský kytarista † 29 května 1992 1951 – Gabriela Rothmayerová slovenská spisovatelka a novinářka Úmrtí Česko 1664 – Jan Mydlář kat pražských měst 1572 1873 – Vincenc Mastný podnikatel a politik 23 listopadu 1809 1899 – Rudolf Karel Zahálka český spisovatel 26 listopadu 1867 1911 – Josef Lowag regionální spisovatel z oblasti Jeseníků přírodovědec 18 září 1849 1932 – František Valoušek kněz a politik 26 července 1863 1936 – Adolf Glöckner poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Morašic 16 července 1850 1941 – Josef Babánek učitel a politik 20 června 1863 1942 Robert Guttmann židovský naivní malíř 20 dubna 1880 Karel Weinfurter překladatel spisovatel mystik a okultista 27 května 1867 1945 – Dalibor Brochard československý letec 246 perutě RAF 11 května 1924 1953 – Klement Gottwald československý politik prezident 1948–1953 23 listopadu 1896 1954 Štefan Bíro československý fotbalista 12 dubna 1913 Bohuslav Ečer soudce Mezinárodního soudního dvora 31 července 1893 1958 – Artur Pavelka československý politik 28 září 1875 1962 – Karel Bejbl československý fotbalový reprezentant 17 ledna 1906 1965 – Jaroslav Novák český skaut a spisovatel 31 ledna 1894 1982 – Jan Jílek malíř 5 prosince 1905 1985 Světla Amortová česká herečka a politička 7 ledna 1911 František Patočka lékař a imunolog 22 září 1904 1995 – Oldřich Němec československý hokejový reprezentant 16 července 1922 1998 – Leo Sotorník československý gymnasta olympionik 11 dubna 1926 2002 – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 2007 – Pavel Novák jazykovědec fonetik a albanista 5 ledna 1932 2011 – Josef Kinský šlechtic 19 listopadu 1913 2014 – Otakar Brousek starší český herec 28 září 1924 Svět 1105 – Judita Marie Švábská uherská královna a polská kněžna 9 dubna 1054 1271 – Helena Angelina Doukaina sicilská královna 1242 1571 – Jan Zikmund Zápolský maďarský král 7 července 1540 1603 – Ulrich III Meklenburský vévoda z Meklenburku 5 března 1527 1632 – Hidetada Tokugawa druhý šógun Tokugawské dynastie 2 května 1579 1635 – Jacques Callot francouzský kreslíř a rytec 1592 1647 – Frederik Hendrik Oranžský princ oranžský nizozemský místodržitel 29 ledna 1584 1682 – Jacob van Ruisdael nizozemský barokní malíř 1628 1801 – Ignacy Krasicki polský prozaik 3 února 1735 1803 – Friedrich Gottlieb Klopstock německý básník a jazykovědec 2 července 1724 1811 – Augustus Fitzroy britský státník 28 září 1735 1826 – Johann Baptist von Spix německý zoolog přírodovědec a cestovatel v Jižní Americe 9 února 1781 1848 – Adriano Balbi italský geograf a statistik 5 dubna 1782 1873 – Joseph Schlegel rakouský metalurgický odborník a politik 12 srpna 1803 1883 – Karl Marx německý filosof a ekonom 5 května 1818 1907 – Julius Naue německý malíř kreslíř rytec 17 července 1833 1908 – Lester Allan Pelton americký vynálezce 5 září 1829 1915 – Lincoln Beachey americký průkopník letectví 3 března 1887 1918 Gennaro Rubino pachatel atentátu na belgického krále Leopolda II 23 listopadu 1859 Lucretia Garfieldová manželka 20 prezidenta USA Jamese A Garfielda 19 dubna 1832 1920 – Nikolaj Sergejevič Korotkov ruský chirurg 26 února 1874 1927 – Max Weiss rakouský šachový mistr 21 července 1857 1932 – George Eastman americký podnikatel a vynálezce 12 července 1854 1940 – Gabriele Possanner rakouská lékařka 27 ledna 1860 1944 – Pavel Česnokov ruský hudební skladatel a sbormistr 12 listopadu 1877 1946 Werner von Blomberg vrchní velitel Wehrmachtu 2 září 1878 Pantelis Karasevdas řecký střelec olympijský vítěz 1877 1955 – Marcel Rochas francouzský módní návrhář 24 února 1902 1957 – Boris Nikolajevič Jurjev ruský letecký konstruktér 10 listopadu 1889 1960 – Oliver Kirk americký boxer olympijský vítěz 20 dubna 1884 1967 – Moše Štekelis izraelský archeolog 18 června 1898 1968 Erwin Panofsky německý historik umění 30 března 1892 Josef Harpe německý generál Wehrmachtu za druhé světové války 21 září 1887 1969 – Ben Shahn americký novinářský fotograf 12 září 1898 1970 – Fritz Perls americký psycholog 8 července 1893 1973 – Howard Hathaway Aiken počítačový konstruktér 8 března 1900 1975 – Susan Haywardová americká herečka 30 června 1917 1988 – Bruno Balz německý tvůrce textů písní 6 října 1902 1989 – Zita Bourbonsko-Parmská poslední císařovna rakouská královna česká a uherská 9 května 1892 1995 – William Alfred Fowler americký fyzik a astrofyzik Nobelova cena za fyziku 1983 9 srpna 1911 2005 – Akira Jošizawa japonský origamista 14 března 1911 2006 – Lennart Meri spisovatel režizér estonský prezident 29 března 1929 2007 Roger Beaufrand francouzský cyklista 25 září 1908 Sa'dun Hammádí irácký politik premiér 1991 22 června 1930 2008 – Chiara Lubichová katolická aktivistka zakladatelka hnutí Fokoláre 22 ledna 1920 2010 – Peter Graves americký herec 18 března 1926 2011 – Big Jack Johnson americký bluesový kytarista a zpěvák 30 července 1940 2012 – Eddie King americký kytarista 21 dubna 1938 2014 – Tony Benn britský politik 3 dubna 1925 Svátky Česko Rút Matylda Hilda Maud Svět Mezinárodní den akcí proti přehradám a pro řeky vodu a život Den čísla pí – tzv Den pí Mezinárodní Steak & BlowJob day Slovensko – Matilda 15 březen je 74 den roku podle gregoriánského kalendáře 75 v přestupném roce Do konce roku zbývá 291 dní Události Česko 1645 Do čela Švédy obleženého Brna je postaven Raduit de Souches 1783 Zbytek Slezska které po válkách s Pruskem zůstalo Rakousku byl připojen k Moravě 1939 Začala okupace Čech a Moravy vojsky nacistického Německa de iure zanikla Druhá republika Došlo společně s odporem strážných skladu v nedalekém Meziříčí k jedinému známému boji československých vojáků s německou armádou při obsazování Čech a Moravy k tzv bitvě u Czajankovy kasárny 1990 Ve věznici Leopoldov byla zahájena protestní hladovka vězňů která vyústila v největší vězeňskou vzpouru v Československu Svět 44 přnl – Dnes začínaly v Římě Březnové Idy kdy byl zavražděn Caesar 1848 – Počátek Maďarské revoluce a boje za nezávislost v letech 1848–1849 1917 – Abdikoval ruský car Mikuláš II Romanov 1938 – Byly popraveny významné osobnosti čtvrtého moskevského procesu např Bucharin Rykov nebo Jagoda 1985 – Zaregistrována první internetová doména s příponou com Konkrétně to byla doména symbolicscom která dnes již původnímu majiteli nepatří Narození Česko 1818 – Leopold Hasner von Artha rakouský politik † 5 června 1891 1834 – Karel Purkyně český malíř † 5 dubna 1868 1835 – Leo Nagel český právník spisovatel a politik německé národnosti † 12 dubna 1891 1842 – Josef V Pokorný vlastenecký básník † 2 února 1933 1861 – Augustin Němejc český malíř † 16 srpna 1938 1869 – Josef Schinzel světící biskup olomoucké diecéze † 28 července 1944 1870 – Jaroslav Pulda herec operetní režisér a autor komedií † 11 listopadu 1926 1878 – Miroslav Šustera český atlet a olympionik † 5 prosince 1961 1882 – Josef Haszpra umělecký slévač † 21 listopadu 1966 1884 Rudolf Piskáček hudební skladatel † 24 prosince 1940 Alfred Maria Jelínek právník hudební skladatel a sbormistr † 24 září 1932 Oldřich Starý český architekt rektor ČVUT † 3 ledna 1971 1894 – Sláva Vorlová česká zpěvačka klavíristka a hudební skladatelka † 24 srpna 1973 1909 – Jaroslava Muchová malířka dcera malíře Alfonse Muchy † 9 listopadu 1986 1913 – Antonín Novotný herec a chemik † 24 dubna 2005 1920 – Bohumil Kudrna kanoista † 11 února 1991 1925 – Jaroslava Adamová herečka † 16 června 2012 1926 – Ludmila Freiová česká spisovatelka † 12 října 2014 1934 – Radoslav Kvapil český klavírista 1936 – Paul Fierlinger tvůrce animovaných filmů a dokumentů 1939 − Laco Tropp jazzový bubeník 1940 – Tomáš Ježek český ekonom politik a vysokoškolský pedagog 1943 − Olga Schoberová herečka 1944 − František Novotný spisovatel 1984 – Jana Birgusová herečka Svět 1591 – Alexandre de Rhodes francouzský misionář ve Vietnamu † 5 listopadu 1660 1695 – Alexandr Josef Sułkowski polský šlechtic říšský kníže † 21 května 1762 1713 – Nicolas Louis de Lacaille francouzský astronom † 21 března 1762 1720 – Filip Parmský parmský vévoda † 18 července 1765 1738 – Cesare Beccaria italský filosof a ekonom † 28 listopadu 1794 1767 – Andrew Jackson americký prezident † 8 června 1845 1779 – William Lamb britský státník † 24 listopadu 1848 1790 – Nicola Vaccai italský skladatel a pedagog † 5 srpna 1848 1809 – Joseph J Roberts první prezident svobodného afrického státu Libérie † 24 února 1876 1813 – John Snow anglický lékař průkopník anestezie a epidemiologie † 16 června 1858 1815 – John Heneage Jesse anglický historik † 7 července 1874 1821 Johann Josef Loschmidt rakouský chemik a fyzik † 8 července 1895 Eduard Heine německý matematik † 21 října 1881 1830 Élisée Reclus francouzský geograf a anarchista † 4 července 1905 Paul Heyse německý spisovatel† 2 dubna 1914 John Moresby britský námořní důstojník † 12 července 1922 1835 – Eduard Strauß rakouský dirigent a skladatel † 28 prosince 1916 1839 – August Rohling rakouský katolický teolog a antisemita † 23 ledna 1931 1844 – Wilhelm J Burger rakouský fotograf a malíř † 10 března 1920 1845 Thomas Custer důstojník armády USA † 25 června 1876 Žofie Saská saská princezna a bavorská vévodkyně † 9 března 1867 1858 – Liberty Hyde Bailey americký botanik † 15 prosince 1954 1869 – Stanisław Wojciechowski prezident Polska † 9 dubna 1953 1876 – Tiburcio Carías Andino prezident Hondurasu † 23 prosince 1969 1880 – Wolfgang Muff generál nacistického Německa † 17 května 1947 1882 – James Lightbody americký atlet trojnásobný olympijský vítěz v roce 1904 † 2 března 1953 1884 – Angelos Sikelianos řecký básník a dramatik † 9 června 1951 1889 – Hiroaki Abe viceadmirál japonského námořnictva v průběhu druhé světové války † 6 února 1949 1890 – Nikolaj Smirnov sovětský spisovatel † 27 června 1933 1897 Erik Malmberg švédský zápasník olympijský vítěz † 9 května 1964 Jackson Scholz americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz † 26 října 1986 1900 Luigi Longo italský komunistický politik † 16 března 1980 Ernst Neufert německý architekt † 23 února 1986 1903 – Józef Czechowicz polský básník † 9 září 1939 1907 – Zarah Leander švédská herečka a zpěvačka † 23 června 1981 1910 – An Rutgers van der Loeff-Basenauová nizozemská spisovatelka † 19 srpna 1990 1912 – Lightnin' Hopkins americký bluesový kytarista a zpěvák † 30 ledna 1982 1918 – Richard Ellmann americký literární kritik a historik † 13 května 1987 1919 – George Avakian americký hudební producent 1922 – Karl-Otto Apel německý filosof 1930 Žores Ivanovič Alfjorov ruský fyzik Martin Karplus americký teoretický chemik Nobelova cena za chemii 2013 1931 − D J Fontana americký bubeník 1932 Alan Bean americký astronaut Jerzy Hoffman polský režisér 1933 – Philippe de Broca francouzský režisér † 26 listopadu 2004 1935 – Leonid Jengibarov sovětský arménsko-ruský scenárista herec klaun a mim † 25 července 1972 1937 – Valentin Rasputin ruský spisovatel a politik 1938 Charles Lloyd americký saxofonista Dick Higgins anglický hudební skladatel a básník † 25 října 1998 1939 – Laco Tropp slovenský jazzový bubeník 1940 – Phil Lesh americký rockový baskytarista 1941 Karol Čálik slovenský herec a zpěvák Mike Love americký zpěvák a hudební skladatel člen skupiny The Beach Boys 1943 David Cronenberg kanadský režisér scenárista a příležitostný herec Sly Stone americký hudebník hudební skladatel producent a zpěvák 1944 − Joachim Kühn německý jazzový klavírista 1946 – Krass Clement dánský fotograf 1947 André Gelpke německý fotograf Juraj Kukura slovenský herec 1950 – Anatolij Vladimirovič Kaminskij předseda Nejvyššího sovětu Podněsterské moldavské republiky 1957 – Juan José Ibarretxe baskický politik 1966 – Władysław Stasiak polský politik † 10 dubna 2010 1969 – Kim Raver americká herečka proslulá rolí Dr Teddy Altman v seriálu Chirurgové 1977 – Joe Hahn Americký DJ člen skupiny Linkin Park 1981 – Viktória Ráková slovenská herečka maďarské národnosti 1985 – Antti Autti finský snowboardista 1988 – Maria Minerva estonská hudebnice Úmrtí Česko 1695 – Michael Ernst Beer děkan katedrální kapituly v Litoměřicích 1640 1818 – Karel Postl malíř a grafik 9 listopadu 1769 1888 – Jan Zacpal novinář a buditel na Opavsku 27 dubna 1844 1897 – Edvard Jelínek spsovatel organizátor všeslovanských vztahů 6 června 1855 1898 – Václav Kosmák český novinář a spisovatel 5 září 1843 1891 – Josef Chmelíček kněz teolog hudební skladatel pedagog a spisovatel 23 března 1823 1915 – Herbert Masaryk český malíř syn prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka 1 května 1880 1917 Bohumila Klimšová spisovatelka a překladatelka 7 prosince 1851 Heřman z Tardy vysoký představitel evangelické církve 19 listopadu 1832 1925 – Jan Evangelista Chadt-Ševětínský lesník a autor lesnické literatury 26 února 1860 1929 – Otakar Hübner československý politik 14 prosince 1870 1943 Vladislav Soukup zahraniční voják výsadkář 8 února 1913 Antonín Kubec příslušník výsadku Bronse 21 března 1911 Miroslav Křičenský voják a příslušník výsadku Iridium 20 dubna 1915 Miroslav Špot voják a příslušník výsadku Iridium 2 července 1915 Bohumír Martínek voják a příslušník výsadku Bronse 21 března 1916 Bohumír Kobylka československý voják a příslušník výsadku Iridium 23 září 1921 1950 – Antonín Dušek katolický kněz biskupský vikář 10 prosince 1865 1960 – Eduard Čech český matematik 29 června 1893 1962 František Hájek soudní lékař 30 listopadu 1886 Anna Steimarová herečka 7 července 1889 1964 – Július Klimko československý politik 12 dubna 1871 1975 – František Dobeš český spisovatel 17 prosince 1895 1982 – Vladimír Šmeral divadelní a filmový herec 16 října 1903 1983 – Oldřich Nový herec filmový režisér a zakladatel Nového divadla 1889 1986 – František Čůta český analytický chemik 15 listopadu 1898 1999 – Josef Danda architekt 2 ledna 1906 2002 – Josef Macur děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně 5 července 1928 2003 – Jaroslav Boček redaktor spisovatel a scenárista 25 května 1932 2004 – Jana Halířová loutkoherečka 13 dubna 1942 2008 – Karel Matějka český jaderný fyzik 17 června 1943 2012 – Bohuslav Bubník člen sokolského druhého odboje 22 dubna 1918 Zdeněk Masopust právní filosof teoretik a politik 26 února 1938 2014 Karel Kraus teatrolog dramaturg a překladatel 28 ledna 1920 Jiří Pistorius literární historik a kritik 19 března 1922 Svět 44 př n l – Julius Caesar římský politik a vojevůdce 12 nebo 13 července 100 př n l 220 – Cchao Cchao vojenský vůdce a ministr dynastie Chan 155 1190 – Isabela Henegavská francouzská královna 1170 1206 – Muhammad z Ghóru sultán Ghórské říše 1162 1292 – Tomáš II Zaremba šestnáctý vratislavský biskup kolem 1230 1416 – Jan z Berry francouzský vévoda 30 listopadu 1340 1644 – Luisa Juliana Oranžská oranžsko-nassavská princezna falcká kurfiřtka 31 března 1576 1673 – Jan Kryštof Müller rakouský kartograf † 21 června 1721 1721 – Luisa Meklenburská dánská a norská královna jako manželka Frederika IV 28 srpna 1667 1723 – Johann Christian Günther německý básník 8 dubna 1695 1728 – Anna Petrovna ruská velkokněžna 27 ledna 1708 1820 – Klement Maria Hofbauer rakouský katolický kněz světec patron Vídně 26 prosince 1751 1832 – Otto Wilhelm Masing estonský národní buditel a jazykovědec 8 listopadu 1763 1836 – Karl Hermann Heinrich Benda německý hudebník a hudební skladatel 2 května 1748 1839 – Cipriano Palafox y Portocarrero hrabě z Montija a otec poslední francouzské císařovny Evženie 1784 1842 – Luigi Cherubini italský a francouzský hudební skladatel 14 srpna 1760 1852 – Antoine de Lhoyer francouzský skladatel a kytarista 6 září 1768 1849 – Giuseppe Gasparo Mezzofanti italský kardinál a polyglot 19 září 1774 1868 – François-Édouard Picot francouzský neoklasicistní malíř 17 října 1786 1886 – Edward Tuckerman americký botanik 7 prosince 1817 1897 – James Joseph Sylvester anglický matematik 3 září 1814 1898 – Henry Bessemer anglický vynálezce 19 ledna 1813 1900 – Robert von Puttkamer pruský politik 5 května 1828 1905 Hermann Hüffer německý právník a historik 24 března 1830 Amalie Skramová norská spisovatelka 22 srpna 1846 1917 – Sergej Zubatov agent ruské carské policie 2 března 1864 1920 – Edmund Reitter rakouský entomolog 22 října 1845 1926 – Dmitrij Andrejevič Furmanov ruský spisovatel 7 listopadu 1891 1929 – Pinetop Smith americký jazzový klavírista 11 června 1904 1930 – Antonio Beltramelli italský spisovatel 11 ledna 1879 1933 – Paul Féval mladší francouzský prozaik 25 ledna 1860 1934 – Davidson Black kanadský paleoantropolog 25 července 1884 1937 Paul Kutter lucemburský fotograf 5 října 1863 Howard Phillips Lovecraft americký básník a spisovatel 20 srpna 1890 1938 Nikolaj Ivanovič Bucharin bolševický revolucionář politik a spisovatel 9 října 1888 Nikolaj Krestinskij bolševický revolucionář sovětský politik a diplomat 13 října 1883 Alexej Rykov sovětský politik 25 února 1881 Genrich Jagoda velitel NKVD iniciátor moskevských procesů 7 listopadu 1891 1941 – Alexej von Jawlensky ruský malíř 25 března 1865 1942 – Alexander von Zemlinsky rakouský dirigent a hudební skladatel 14 října 1871 1944 – Eduard Konrád Zirm rakouský oční lékař 18 března 1863 1946 – Alexander Langsdorff německý archeolog a vůdce SS 14 prosince 1898 1953 – Marc Birkigt švýcarský konstruktér zakladatel firmy Hispano-Suiza 8 března 1878 1955 – Eduard Pichl rakouský horolezec 15 září 1872 1956 – Ernst von Starhemberg rakouský ministr vnitra a vicekancléř 10 května 1899 1957 Rudolf Kastner maďarský novinář a právník zachránce Židů ? 1906 Moša Pijade jugoslávský komunistický politik a partyzán 4 ledna 1890 1959 – Lester Young americký saxofonista a klarinetista 27 srpna 1909 1961 – Akiba Rubinstein polský šachový velmistr 12 prosince 1882 1962 – Arthur Holly Compton americký fyzik nositel Nobelovy ceny 1927 1892 1970 Josef Martin Bauer německý spisovatel 11 března 1901 Arthur Adamov francouzský dramatik 23 srpna 1908 1974 – Ferdinand Ďurčanský slovenský politik 18 prosince 1906 1975 – Aristoteles Onassis řecký rejdař a miliardář 20 ledna 1906 1977 – Marg Moll francouzsko-německá malířka 2 srpna 1884 1981 – René Clair francouzský filmový režisér a spisovatel 11 listopadu 1898 1984 – Ken Carpenter americký olympijský vítěz v hodu diskem 19 dubna 1913 1988 – Dannie Richmond americký bubeník 15 prosince 1935 1990 – José Antonio Bottiroli argentinský hudební skladatel a básník 1 ledna 1920 1991 Robert Hill britský biochemik 2 dubna 1899 Miodrag Bulatović srbský romanopisec a dramatik 20 února 1930 1997 – Victor Vasarely maďarsko–francouzský malíř 9 dubna 1906 1996 – Robert Pearce americký zápasník zlato na OH 1932 29 února 1908 1998 – Benjamin Spock americký pediatr a publicista 2 května 1903 2006 – Georgios Rallis premiér Řecka 26 prosince 1918 2011 – Yvon Mauffret francouzský novinář a spisovatel 24 prosince 1927 2014 − Scott Asheton americký bubeník 16 srpna 1949 Svátky Česko Ida Dluhoš Lukrécie Lukrécius Rodan Roderik Rodrigo Torkvát Svět Světový den práv spotřebitelů Slovensko – Svetlana Pranostiky Česko Na svatého Longina práce v poli začíná Události 14 leden – Madridský mír francouzský král František I odstoupil Karlu V Burgundsko a vzdal se nároku na Flandry Artois Neapol a Milán 22 květen – Francie odvolala Madridský mír a společně s papežem a některými italskými městy vytvořila koalici proti Karlu V 23 květen 1612 – 2148 UTC – přechod Venuše přes sluneční kotouč 24 červenec – Karel V dobyl Milán 29 srpen – bitva u Moháče turecká vojska Sulejmana I rozdrtila uherská vojska Ludvíka Jagellonského který na útěku zahynul S ním vymřela česko-uherská větev Jagellonců 23 říjen – české stavy zvolily Ferdinanda Habsburského králem českým 25 říjen otevřena první poštovní trať v Čechách; spojovala Prahu s Vídní cesta trvala 36 hodin poštovní spojení obstarávala rodina Taxisů Bábur porazil v bitvě u Pánípatu dillíjského sultána a obsadil samotné Dillí Narození ;Česko 14 července – Jáchym z Hradce český šlechtic nejvyšší kancléř Království českého a tajný rada císaře Maxmiliána II † 1565 ? – Bavor Rodovský mladší z Hustiřan český šlechtic a alchymista † 1591 ? – Martin Hanno český renesanční spisovatel † 1550 ;Svět 9 července – Alžběta Habsburská polská královna jako manželka Zikmunda II Augusta † 1545 31 července – August Saský saský kurfiřt † 11 února 1586 1 listopadu – Kateřina Jagellonská švédská královna jako manželka Jana III Švédského † 1583 ? – Hurtado Pérez jezuitský teolog a první rektor Jezuitské koleje v Olomouci † 1594 Úmrtí 19 ledna – Isabela Habsburská švédska norská a dánska královna jako manželka Kristiána II Dánského 18 července 1501 30 července – Garcia Jofre de Loaisa španělský mořeplavec 1485 29 srpna – Ludvík Jagellonský český a uherský král 1 července 1506 9 prosince – Liou Ťien politik čínské říše Ming 27 února 1433 ? – Andrea Ferrucci italský sochař 1465 ? – Ču Jün-ming čínský kaligraf básník a esejista 1460 Hlavy států České království – Ludvík Jagellonský – Ferdinand I Svatá říše římská – Karel V Papež – Klement VII Anglické království – Jindřich VIII Tudor Francouzské království – František I Polské království – Zikmund I Starý Uherské království – Ludvík Jagellonský – Ferdinand I – Jan Zápolský Španělské království – Karel V Burgundské vévodství – Karel V Osmanská říše – Sulejman I Události Česko papež povolil v Čechách přijímat podobojí Maxmilián II nastoupil vládu po zemřelém Ferdinandu I v Českých zemích Uhrách a Svaté říši římské Svět Narození Česko 15 září – Karel starší ze Žerotína český resp moravský šlechtic a politik † 9 října 1636 21 září – Matouš Děpolt Popel z Lobkovic místodržící českého království † 11října 1619 ? – Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic český spisovatel † 21 června 1621 ? – Maxmilián Hošťálek z Javořice žatecký primátor † 21 června 1621 Svět 15 února – Galileo Galilei toskánský astronom filosof a fyzik † 8 ledna 1642 26 února – Christopher Marlowe anglický dramatik † 30 května 1593 9 března – David Fabricius německý pastor a astronom † 7 května 1617 26 dubna – pokřtěn William Shakespeare anglický dramatik † 23 dubna 1616 11 června – pokřtěn Joseph Heintz švýcarský malíř † 15 října 1609 26 října – pokřtěn Hans Leo Hassler německý skladatel a varhaník † 8 června 1612 ? – Karel Spinola jezuitský misionář v Japonsku † 10 září 1622 ? – Pedro Páez španělský jezuita a cestovatel † 25 května 1622 ? – Pieter Brueghel mladší vlámský malíř † 1638 Úmrtí ;Česko 29 března – Martin Kuthen ze Šprinsberku český humanistický spisovatel 1510 27 června – Žofie Braniborská z Hohenzollernu druhá žena Viléma z Rožmberka 14 prosince 1541 ;Svět 18 února – Michelangelo Buonarroti básník sochař malíř a stavitel 6 března 1475 27 května – Jan Kalvín francouzský náboženský reformátor 10 července 1509 25 července – Ferdinand I císař Svaté říše římské král český a uherský 10 března 1503 15 října – Andreas Vesalius vlámský anatom ? – Pierre Belon francouzský přírodovědec 1517 Hlavy států České království – Ferdinand I – Maxmilián II Svatá říše římská – Ferdinand I – Maxmilián II Papež – Pius IV Anglické království Alžběta I Francouzské království Karel IX Polské království – Zikmund II August Uherské království – Ferdinand I – Maxmilián II 1685 MDCLXXXV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím Události 6 únor – Jakub II nastupuje na britský irský a skotský trůn 18 únor – založena pevnost St Louis v Mataborské zátoce na jejímž základě Francie deklamovala nárok na Texas 20 červen – v Anglii začíná Monmouthovo povstání vedené vévodou Monmouthem 6 červenec – bitva u Sedgemoor Monmouthovo povstání rozdrceno 15 červenec – James Scott vévoda Monmouth popraven 15 červenec – sňatek Marie Antonie Habsburské dcery císaře Leopolda I a jeho první manželky Markéty Terezy s bavorským kurfiřtem Maxmiliánem II Emanuelem 18 říjen – Ludvík XIV zrušil Edikt nantský a zakázal protestantskou hugenotskou víru ve Francii následovala velká vlna emigrace vojska rakouských Habsburků vyhnala Turky ze Szolnoku a Nových Zámků Narození ;Česko 30 září – pokřtěn Gunther Jakob český duchovní a hudební skladatel † 21 března 1734 ? – Ludvík Josef z Hartigu císařský místodržící Království českého † 17 ledna 1735 ;Svět 23 února – Georg Friedrich Händel německý hudební skladatel † 1759 12 března – George Berkeley irský filozof a biskup † 1753 21 března – Johann Sebastian Bach německý barokní hudební skladatel † 28 července 1750 26 března – Johann Alexander Thiele německý malíř a rytec † 22 května 1752 30 června – John Gay anglický básník a dramatik † 4 prosince 1732 15 července – James Scott vévoda z Monmouthu nemanželský syn anglického krále Karla II 9 dubna 1649 30 července – Dominikus Zimmermann bavorský štukatér a architekt † 16 listopadu 1766 18 srpna – Brook Taylor anglický matematik † 30 listopadu 1731 1 října – Karel VI císař římský arcivévoda rakouský a král uherský † 20 října 1740 26 října – Domenico Scarlatti italský hudební skladatel † 1757 6 prosince – Marie Adelaide Savojská savojská princezna † 12 února 1712 ? – Bartolomeo Scotti italský stavitel † 1 února 1737 ? – Jan van Gool holandský malíř a spisovatel † 1765 Úmrtí Česko 18 října – Kryštof Alois Lautner český katolický duchovní a jedna z obětí honu na čarodějnice na Olomoucku 1622 Svět 6 ledna – Malachias Siebenhaar německý skladatel církevní hudby 6 března 1616 14 ledna – Juraj Pohronec-Slepčiansky slovenský arcibiskup uherský primas 24 dubna 1595 6 února – Karel II Stuart král Anglie Skotska a Irska 29 května 1630 20 února – Žofie Amálie Brunšvická dánská královna 24 března 1628 24 února – Isabella Klára Tyrolská rakouská arcivévodkyně a vévodkyně mantovská 12 srpna 1629 9 března – Carpoforo Tencalla italsko-švýcarský malíř 10 září 1623 16 května – Karel II Falcký falcký kurfiřt 31 března 1651 15 července – James Scott vévoda Monmouth levoboček Karla II popraven za vzpouru 1649 22 září – Ignazio Albertini italský houslista a hudební skladatel 1644 30 října – Michel Le Tellier kancléř Francie 19 dubna 1603 25 prosince – Jean-Baptiste Boësset francouzský hudební skladatel 29 února 1614 Hlavy států České království – Leopold I Svatá říše římská – Leopold I Papež – Inocenc XI Anglické království – Karel II Stuart – Jakub II Francouzské království – Ludvík XIV Polské království – Jan III Sobieski Uherské království – Leopold I Skotské království – Karel II Stuart – Jakub II Chorvatské království – Leopold I Rakouské vévodství – Leopold I Osmanská říše – Mehmed IV Dánsko – Kristián V Dánský Švédsko – Karel XI Portugalsko – Petr II Portugalský Španělsko – Karel II Španělský Prusko – Fridrich Vilém I Braniborský Rusko – Ivan V a Petr Veliký 17 březen je 76 den roku podle gregoriánského kalendáře 77 v přestupném roce Do konce roku zbývá 289 dní Události Česko 1620 – Na následky mučení zemřel v Olomouci sv Jan Sarkander 1939 – Začal platit výnos vrchního velitele německé armády von Brauchitsche týkající se jízdy vpravo Svět 624 – Se odehrálo střetnutí mezi ranou muslimskou obcí vedenou prorokem Mohamedem a protivníky z řad pohanských Kurajšovců – bitva u Badru 1737 – První svátek sv Patrika byl slaven v Bostonu pravděpodobně irskými emigranty 1901 – Byla v Paříži zahájena výstava 71 obrazů Vincenta Van Gogha která se 11 let po umělcově smrti dočkala velikého uznání 1916 – Skončila 5 bitva na Soči 1943 – V ukrajinském Charkově zmasakrovaly nacistické jednotky SS na 800 zajatců ležících v nemocnici Mezi oběťmi byla i skupinka Čechoslováků raněných v bitvě u Sokolova 1948 – Byla založena první buňka Pekelných andělů v kalifornské Fontaně 1973 – Byla pořízena fotografie Burst of Joy která později vyhrála Pulitzerovu cenu Snímek zobrazuje bývalého válečného zajatce který se opět shledává se svou rodinou 2005 – Na aukci v Paříži získala česká Národní knihovna za 300 000 eur fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky 2011 – Rada bezpečnosti OSN vyhlásila bezletovou zónu nad Libyí Narození Česko 1536 – Bohunka z Rožmberka šlechtična † 17 listopadu 1557 1714 – Maxmilián z Hamiltonu olomoucký biskup † 31 října 1776 1715 – Charlota z Moravce moravská šlechtična 1821 – Josef Machek poslanec Českého zemského sněmu starosta Chrudimi † 19 dubna 1899 1825 – Charles Wehle klavírista a hudební skladatel † 2 června 1883 1842 – Josef Vincenc Novák český průmyslník a sběratel umění † 10 června 1918 1841 – Vladimír Šťastný český kněz a básník † 20 srpna 1910 1871 – Františka Skaunicová československá politička † 4 ledna 1923 1874 – Augustin Vološin podkarpatskoruský duchovní československý politik † 19 července 1945 1879 – Eduard Šimek československý politik † 12 února 1936 1885 – Eduard Reich čs ministr zemědělství † 24 května 1943 1887 – Karel Vaněk novinář fejetonista a spisovatel † 18 července 1933 1888 – Vincenc Maixner dirigent a hudební skladatel † 24 května 1946 1896 – Josef Sudek fotograf † 15 září 1976 1899 – Cyril Pecháček dirigent a skladatel † 11 května 1949 1900 – Kuzma spisovatel a překladatel † 20 května 1967 1903 Vladimír Kolátor divadelní režisér dramaturg autor a překladatel † 18 srpna 1986 Josef Augusta paleontolog český paleontolog a autor populárně vědeckých knih pro mládež i pro dospělé † 4 února 1968 1910 – Jiří Štursa architekt † 6 února 1995 1918 – Miroslav Katětov matematik † 15 prosince 1995 1919 – Karel Senecký československý fotbalový reprezentant † 28 dubna 1979 1921 – Alois Indra komunistický politik ministr vlád ČSSR † 2 srpna 1990 1922 – František Peterka herec 1923 – Miroslav Katětov matematik † 15 prosince 1995 1924 – Vladimír Boudník malíř a grafik † 5 prosince 1968 1925 – Josef Růžička stříbrná olympijská medaile v zápase řecko-římském † 11 dubna 1986 1926 – Svatopluk Skládal český herec † 2 dubna 1992 1927 – Vlastimil Koubek architekt † 15 února 2003 1930 – Jozef Kvasnica československý teoretický fyzik † 23 listopadu 1992 1931 – Karel Velebný jazzový hudebník herec a hudební pedagog † 7 března 1989 1934 – Richard Honzovič hlasatel a voiceover † 1 září 2005 1936 – Jiří Grygar astronom a popularizátor vědy 1937 – Václav Hálek hudební skladatel † 10 září 2014 1942 – Eduard Krečmar textař 1946 – Jozef Kochan lékař a politik 1949 – Vladimír Říha český lékař a politik 1950 – Jitka Molavcová herečka a zpěvačka 1967 – Simona Monyová spisovatelka † 3 srpna 2011 1968 – Tomáš Holý herec † 8 března 1990 1972 – Markéta Hrubešová herečka 1973 – Radůza zpěvačka písničkářka a hudební skladatelka 1981 – Michal Ožibko malíř 1982 – Nikola Sudová akrobatická lyžařka Svět 1231 – Šidžó 87japonský císař † 10 února 1242 1337 – Teng Jü čínský generál † 9 prosince 1377 1473 – Jakub IV Skotský král skotský † 9 září 1513 1508 – Násiruddín Humájún druhý mughalský císař † 27 ledna 1556 1519 – Thoinot Arbeau francouzský hudební skladatel † 23 června 1595 1523 – Giovanni Francesco Commendone italský kardinál a diplomat † 26 prosince 1584 1622 – Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen německý spisovatel † 17 srpna 1676 1628 – Daniel Papebroch belgický jezuitský historik † 28 června 1714 1633 – Alessandro Marchetti italský matematik a spisovatel † 6 září 1714 1665 – Élisabeth Jacquet de La Guerre francouzská hudební skladatelka a cembalistka † 27 června 1729 1733 – Carsten Niebuhr německý zeměměřič a objevitel † 26 dubna 1815 1768 – Kaahumanu havajská královna † 5 června 1832 1777 Roger B Taney americký právník a politik předseda Nejvyššího soudu † 12 října 1864 Patrick Brontë irský kněz a básník † 7 června 1861 1794 – Thomas Maclear anglický astronom † 17 července 1879 1807 – Augustus Mongredien anglický ekonom a šachista† 30 března 1888 1834 – Gottlieb Daimler německý vynálezce † 6 března 1900 1839 – Josef Gabriel Rheinberger německý hudební skladatel a klavírista † 25 listopadu 1901 1844 – Josef Neumayer poslanec a starosta Vídně † 25 května 1923 1856 – Michail Alexandrovič Vrubel ruský malíř † 14 dubna 1910 1862 – Silvio Gesell německý ekonomický teoretik † 11 března 1930 1863 – Léopold Reutlinger francouzský fotograf † 16 března 1937 1865 – Gabriel Narutowicz první prezident druhé polské republiky † 16 prosince 1922 1871 – Marie Vetserová milenka rakouského korunního prince Rudolfa Habsburského † 30 ledna 1889 1877 – Otto Gross rakouský lékař psychiatr a psychoanalytik † 13 února 1920 1879 – Ernesto Eugenio Filippi vatikánský diplomat † 23 srpna 1951 1881 – Walter Rudolf Hess švýcarský fyziolog nositel Nobelovy ceny † 12 srpna 1973 1884 – Nachum Nir izraelský politik předseda Knesetu † 10 července 1968 1885 Ralph Rose americký trojnásobný olympijský vítěz ve vrhu koulí † 16 října 1913 Henry Taylor britský plavec trojnásobný olympijský vítěz v roce 1908 † 28 února 1951 1888 – Paul Ramadier francouzský politik předseda vlády † 14 října 1961 1890 – Marie Frommer německá architektka † 16 listopadu 1976 1892 – Pol Cassel německý malíř a grafik † 9 září 1945 1907 Takeo Miki premiér Japonska † 4 listopadu 1988 Jean Van Houtte premiér Belgie † 23 května 1991 1908 Boris Polevoj sovětský spisovatel † 12 června 1981 Czesław Zgorzelski polský filolog † 26 srpna 1996 1913 – Harald Edelstam švédský diplomat † 16 dubna 1989 1915 – Mária Kišonová-Hubová slovenská operní pěvkyně † 11 srpna 2004 1918 – Herb Lubalin americký grafický designer † 24 května 1981 1919 – Nat King Cole americký jazzový pianista skladatel a zpěvák † 15 února 1965 1920 – José Tomás Sánchez filipínský kardinál † 9 března 2012 1921 – Me'ir Amit izraelský voják politik bývalý ministr dopravy Izraele bývalý náčelník Amanu a ředitel Mosadu † 17 července 2009 1926 – Siegfried Lenz německý spisovatel † 7 října 2014 1927 – Dušan Kuzma slovenský architekt † 17 června 2008 1929 – Peter L Berger americký sociolog 1930 Grover Mitchell americký pozounista † 6 srpna 2003 James Irwin americký astronaut † 8 srpna 1991 Paul Horn americký flétnista † 29 června 2014 1935 – Hans Wollschläger německý spisovatel překladatel historik a filolog † 19 května 2007 1936 – Thomas Mattingly americký vojenský letec a astronaut 1938 Rudolf Nurejev ruský tanečník † 6 ledna 1993 Keith O'Brien skotský kardinál 1939 – Giovanni Trapattoni italský fotbalový trenér 1940 – Jacek Baluch polský literární historik a diplomat 1941 − Paul Kantner americký kytarista 1944 Pattie Boydová anglická fotografka John Sebastian americký zpěvák 1947 – Gerd Ludwig německý novinářský fotograf 1948 – William Gibson americký spisovatel 1949 – Patrick Duffy americký herec 1951 Kurt Russell americký herec Scott Gorham americký rockový kytarista 1955 – Gary Sinise americký herec 1976 – Cynthia Daniel americká herečka a fotografka 1986 Edin Džeko fotbalista z Bosny a Hercegoviny Miles Kane britský zpěvák a kyatrista 1992 – Eliza Bennettová britská herečka a zpěvačka Úmrtí Česko 1534 – Vojtěch z Pernštejna nejvyšší hofmistr Království českého 4 dubna 1490 1620 – Svatý Jan Sarkander moravský katolický kněz 20 prosince 1576 1686 – Alžběta Marie Minsterberská poslední Poděbradovna z rodiny krále Jiřího z Poděbrad 11 května 1625 1713 – Juraj Jánošík slovenský zbojník 25 ledna 1688 1730 – Antonín Reichenauer – český hudební skladatel 1694 1738 – Václav Vejmluva významný opat žďárského kláštera 19 září 1670 1868 – Karel Balling český chemik a rektor Pražské polytechniky 21 dubna 1805 1875 – Ferdinand Laub houslista a hudební skladatel 19 ledna 1832 1877 – Peter Wucherer rakouský a český státní úředník a politik 13 října 1806 1882 – František Matouš Klácel český básník novinář a filozof 7 dubna 1808 1891 – Eduard Clam-Gallas rakouský generál 14 března 1805 1903 – Vojta Slukov český herec 25 července 1847 1907 – Karel Knittl skladatel a dirigent 4 října 1853 1911 – Vavřinec Josef Dušek historik dialektolog etnograf a překladatel 5 listopadu 1858 1927 – Edvín Bayer český botanik 17 února 1862 1928 – Bohumír Roubalík český malíř a ilustrátor 25 listopadu 1845 1929 – Julius Rauscher český hudební skladatel a pedagog 4 dubna 1859 1939 – Štěpán Habarta československý politik 26 prosince 1878 1942 – Josef Svatopluk Machar český spisovatel a politik 29 února 1864 1947 – Karel Anděl astronom 28 prosince 1884 1949 – Ladislav Jan Živný bibliograf 3 ledna 1872 1954 Bóža Dvořák architekt 6 května 1864 Ignác Händl český varhaník a hudební skladatel 2 srpna 1889 1960 – Emanuel Šlechta československý politik ministr techniky a stavebnictví 19 prosince 1895 1967 – Jiří Valja spisovatel 22 července 1914 1972 – Karel Balling skladatel český hudební skladatel 17 prosince 1889 1974 – Emil Hájek český klavírista a hudební pedagog 3 března 1886 1976 Ivan Borkovský český archeolog ukrajinského původu 8 září 1897 Norbert Frýd český spisovatel 21 dubna 1913 1980 – Jan Krásl československý hokejový reprezentant 10 srpna 1899 1981 – Felix Tauer český orientalista 20 listopadu 1893 1983 – Jiří Robert Pick český spisovatel 4 května 1925 2003 – Leopold Láznička sprinter 7 srpna 1920 2004 Jiří Horák dramaturg scenárista a režisér 3 dubna 1940 Alena Vrbová lékařka a spisovatelka 3 října 1919 2008 – Milan Štěrba příslušník jednotek SOG AČR Zabit sebevražedným atentátníkem v Afghánistánu 1972 2012 Jaroslav Olšava katolický kněz a spisovatel 6 dubna 1922 Jaroslav Němec kněz profesor církevních dějin 25 dubna 1932 2013 Rudolf Battěk filozof sociolog a politik 2 listopadu 1924 Jiří Drašnar český spisovatel 31 března 1948 Svět 180 – Marcus Aurelius římský císař a filosof 26 dubna 121 1040 – Harold I anglický král cca 1015 1058 – Lulach král skotský 1030 1266 – Pierre de Montreuil francouzský středověký mistr stavitel 1200 1406 – Ibn Chaldún arabský učenec 27 května 1332 1640 – Philip Massinger anglický dramatik 1583 1680 – François de La Rochefoucauld francouzský spisovatel 15 září 1613 1741 – Jean-Baptiste Rousseau francouzský básník 6 dubna 1671 1782 – Daniel Bernoulli dánsko-švýcarský matematik 8 února 1700 1829 – Žofie Albertina Švédská švédská princezna 8 října 1753 1830 – Laurent Gouvion de Saint-Cyr francouzský generál 13 dubna 1764 1831 – Napoleon Ludvík Bonaparte syn holandského krále Ludvíka Bonaparta 11 října 1804 1846 – Friedrich Wilhelm Bessel německý astronom 22 července 1784 1853 – Christian Andreas Doppler rakouský fyzik 29 listopadu 1803 1861 – Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská saská princezna vévodkyně z Kentu matka britské královny Viktorie 17 srpna 1786 1862 – Jacques Fromental Halévy francouzský skladatel 27 května 1799 1866 – Josef Emanuel Fischer rakouský průmyslník a entomolog 19 února 1787 1886 – Pierre-Jules Hetzel francouzský vydavatel 15 ledna 1814 1893 Jules Ferry francouzský právník a politik 5 dubna 1832 Ljudevit Vukotinović chorvatský spisovatel a politik 13 ledna 1813 1906 – Johann Most americký anarchista 5 února 1846 1914 – Antun Gustav Matoš chorvatský spisovatel 13 dubna 1875 1917 – Franz Brentano německý filozof a psycholog 16 ledna 1838 1926 Jurij Darahan ukrajinský básník 16 března 1894 Alexej Alexejevič Brusilov ruský generál jezdectva 19 srpna 1853 1929 – Antoni Lange polský spisovatel 1861 1937 – Austen Chamberlain britský státník 16 října 1863 1950 – Muir S Fairchild generál letectva Spojených států amerických 2 září 1894 1951 – Karel Albrecht Habsbursko-Altenburský rakouský arcivévoda z těšínské linie 18 prosince 1888 1956 – Irène Joliot-Curie francouzská chemička nositelka Nobelovy ceny 12 září 1897 1958 – John Pius Boland irský politik a tenista 16 září 1870 1963 – Allan Woodman kanadský hokejista zlato na ZOH 1920 11 března 1899 1973 – Charles Delahay kanadský hokejista 19 března 1905 1974 – Louis Kahn americký architekt 20 února 1901 1975 – Karl Anton Rohan rakouský politický spisovatel a publicista 9 ledna 1898 1976 – Luchino Visconti italský scenárista a režisér 2 listopadu 1906 1979 – Jean Monnet francouzský politik diplomat a ekonom 9 listopadu 1888 1983 – Haldan Keffer Hartline americký fyziolog nositel Nobelovy ceny 22 prosince 1903 1984 – Konstantin Badigin sovětský spisovatel a kapitán dálné plavby 30 listopadu 1910 1993 – Helen Hayesová americká filmová a divadelní herečka 10 října 1900 1995 – Ahmad Chomejní íránský islámský duchovní 1945 2002 – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 2005 – George Frost Kennan americký diplomat historik politický poradce 16 února 1904 2006 – Oleg Cassini americký módní návrhář 11 dubna 1913 2007 – John Backus americký počítačový vědec 3 prosince 1924 2009 – Clodovil Hernandes brazilský módní návrhář televizní moderátor a politik 17 června 1937 2010 – Alex Chilton americký kytarista a skladatel 28 prosince 1950 2011 Michael Gough britský herec 23 listopadu 1917 Ferlin Husky americký zpěvák country hudby 3 prosince 1925 2012 John Demjanjuk nacistický válečný zločinec 3 dubna 1920 Šenuda III 117 alexandrijský patriarcha srpna 1923 Anton Straka slovenský spisovatel a básník 22 září 1942 2014 − L'Wren Scott americká módní návrhářka 28 dubna 1964 Svátky Česko Vlastimil Vlastimila Vlastimír Vlastimíra Gertruda Svět Slovensko – Ľubica Irsko – Den svatého Patrika Katolický kalendář svatý Patrik Pravoslavné církevní kalendárium podle starého juliánského kalendáře Přenesení ostatků sv knížete Václava do Prahy r 938 Pranostiky Česko Mrzne-li na svatou Gertrudu bude mrznout ještě celý měsíc Mrzne-li na svatou Gertrudu jistě mrzne 40 dní 18 březen je 77 den roku podle gregoriánského kalendáře 78 v přestupném roce Do konce roku zbývá 288 dní Události Česko 1547 – Sněm českých stavů který vyslovil požadavky směřující k omezení královy moci 1848 – Vyšel první svazek prvního vydání díla Františka Palackého Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě 1939 – V ulici Na Poříčí byl otevřen obchodní dům Bílá labuť Svět 37 – Římský senát anuloval Tiberiovu vůli a prohlásil Caligulu za císaře 1241 – Krakov byl poničen Mongoly 1438 – Albrecht II Habsburský se stal králem Německa 1804 – Napoleon Bonaparte se prohlásil francouzským císařem 1871 – Lidé v Paříži si zvolili svou vlastní vládu – Commune – první socialistická vláda 1915 – V první světové válce se uskutečnil masivní námořní útok v bitvě u Gallipoli Tři bitevní lodi byly potopeny během neúspěšného britského a francouzského námořního útoku na Dardanellesa 1921 – Podepsán Rižský mír ukončující sovětsko-polský konflikt 1923 – Premiéra Symfonie fmoll Antona Brucknera 1922 – V Indii je Móhandás Karamčand Gándhí odsouzený k šesti letům vězení za občanskou neposlušnost 1925 – Tornádo které se přehnalo přes státy Missouri Illinois a Indiana zabilo 695 lidí 1931 – Firma Schick Inc dává na trh první elektrický holící strojek pro pány 1937 – V londýnské škole zabila exploze tři sta lidí většinou dětí 1938 – Mexiko znárodňuje veškeré cizí naftové nemovitosti na území svého státu 1940 – Ve druhé světové válce se setkávají Adolf Hitler a Benito Mussolini v Brenner a souhlasí s vytvořením spojenectví proti Francii a Spojenému království 1945 – Ve druhé světové válce provedlo 1250 amerických bombardérů nálet na Berlín 1953 – Západní Turecko bylo postiženo zemětřesením počet obětí čítá 250 osob 1961 – Tupolev Tu-128 největší a nejtěžší záchytný stíhací letoun jaký byl kdy zaveden do výzbroje armády absolvoval svůj zkušební let 1965 – Kosmonaut Alexej Leonov opustil na 12 minut kosmickou loď Voschod 2 a stal se tak první osobou která vstoupila do volného vesmírného prostoru 1971 – Lavina v Chungar v Peru zabila 200 lidí 1974 – Naftová krize – Národy OPEC uvalují na pět měsíců naftové embargo proti Spojeným státům Evropě a Japonsku 1980 – Na Pleseckém kosmodromu v Rusku bylo zabito 50 lidí při explozi lodi Vostok 2M na její odpalovací základně 1990 – 12 obrazů majících souhrnně cenu kolem 300 milionů dolarů bylo ukradeno z muzea Izabely Stewart Gardner v Bostonu v Massachusetts Byla to největší krádež uměleckých děl v historii Spojených států 2003 – Spojené státy americké vstupují do války s Irákem 2003 – Agenti FBI zaútočili na sídlo HealthSouth Corporation v Birminghamu v Alabamě kvůli podezření na masivní podvod vedení podniku 2012 – Joachim Gauck zvolen německým prezidentem Narození Česko 1738 – Josef Anton Laske český houslař † 30 listopadu 1805 1803 – Ludvík Dietrich hudební skladatel a kytarista † 11 června 1858 1820 – Beneš Metod Kulda kněz spisovatel a sběratel lidových písní a pohádek † 6 května 1903 1830 – Felix Vetter z Lilie moravský velkostatkář a politik † 21 listopadu 1913 1841 – Josef Štěrba probošt litoměřické kapituly † 16 září 1909 1843 – Karel Starý starší český architekt † 22 října 1929 1844 – Rudolf Knoll český právník a politik † 23 dubna 1914 1849 – Josef Hanel teolog kanovník olomoucké kapituly † 16 dubna 1903 1854 – Bohuslava Kecková historicky první česká lékařka † 17 října 1911 1870 – Josef Sechtr československý politik † ? 1874 Josef Mandl český malíř † 5 prosince 1933 Vojtěch Mastný československý protikomunistický diplomat † 25 ledna 1954 1891 Ruda Kubíček český malíř † 6 dubna 1983 Eduard Milén český malíř † 19 května 1976 1901 – Peter Jilemnický spisovatel † 19 května 1949 1904 – Edvard Cenek spisovatel a fotograf † 26 července 1971 1912 – Bohumil Klenovec československý fotbalový reprezentant † 14 ledna 1971 1913 – Alois Sopr český sochař a medailer † 25 června 1993 1916 – Josef Bryks stíhací pilot † 12 srpna 1957 1921 – Josef Trávníček ministr obchodu České soc rep 1923 – Jaromír Zápal ilustrátor malíř a spisovatel † 5 prosince 1984 1924 − Lubomír Dorůžka muzikolog a hudební publicista † 16 prosince 2013 1929 – Ctirad Kohoutek hudební skladatel vědec a pedagog † 19 září 2011 1931 – Vlastimil Bubník český hokejista a fotbalista † 6 ledna 2015 1937 – Josef Sochor český zpěvák a textař 1940 Jana Březinová česká herečka † 29 května 2000 Václav Šmídl volejbalista stříbrný na OH 1964 1944 Jiří Holeček hokejový brankář Jiří Klem herec Josef Bartončík právník a politik 1945 – Miloš Frýba hlasatel † 30 prosince 2010 1949 – Richard Haan operní pěvec-barytonista 1950 – Václav Špale malíř 1951 – Ladislav Szalai český spisovatel slovenského původu 1956 – Zdeněk Vřešťál folkový písničkář 1967 – Mahulena Bočanová herečka a moderátorka 1978 – Jan Bulis hokejista Svět 1294 – Jindřich VI Dobrý vratislavský kníže z rodu slezských Piastovců † 24 listopadu 1335 1380 – Svatá Lidwina nizozemská světice † 14 dubna 1433 1555 – František z Anjou nejmladší syn francouzského krále Jindřicha II † 19 června1584 1578 – pokřtěn Adam Elsheimer německý malíř † 11 prosince 1610 1604 – Jan IV Portugalský portugalský král † 6 listopadu 1656 1609 – Frederik III Dánský dánský a norský král † 9 února 1670 1634 – Marie-Madeleine de La Fayette francouzská spisovatelka † 25 května 1693 1690 – Christian Goldbach německo-ruský matematik † 20 listopadu 1764 1723 – Daniel Itzig německý židovský obchodník a bankéř † 17 května 1799 1780 – Miloš Obrenović I srbský kníže † 28 září 1860 1782 – John C Calhoun americký politik viceprezident USA † 31 března 1850 1813 – Christian Friedrich Hebbel německý básník a dramatik † 13 prosince 1863 1828 – William Randal Cremer anglický politik a pacifista držitel Nobelovy ceny za mír † 1908 1830 – Fustel de Coulanges francouzský historik † 12 září 1889 1831 – Fridrich III Pruský německý císař a pruský král † 15 června 1888 1837 – Grover Cleveland 22 a 24 prezident Spojených států amerických 1842 – Stéphane Mallarmé francouzský básník † 9 září 1898 1844 – Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov ruský hudební skladatel † 21 června 1908 1848 – Luisa Sasko-Koburská britská princezna † 3 prosince 1939 1850 – Hugo Charlemont rakouský malíř † 18 dubna 1939 1856 – Alexandr Petrovič Izvolskij ministr zahraničí carského Ruska † 16 srpna 1919 1858 – Rudolf Diesel německý vynálezce † 30 září 1913 1863 – Eduard Konrád Zirm rakouský oční lékař † 15 března 1944 1868 – Josef Marek slovenský veterinář vědec a pedagog † 7 září 1952 1869 – Neville Chamberlain britský státník † 9 listopadu 1940 1871 – Reginald Aldworth Daly kanadský geolog † 19 září 1957 1875 – Félix Carvajal kubánský maratónec † 27 ledna 1949 1876 – Roman Malinovskij ruský revolucionář † 5 listopadu 1918 1880 – Walter Hohmann německý stavební inženýr a teoretik raketových letů † 11 března 1945 1882 – Gian Francesco Malipiero italský hudební skladatel † 1 srpna 1973 1886 Kurt Koffka německý psycholog † 22 listopadu 1941 Michail Těreščenko ruský ministr financí a zahraničí prozatímní vlády † 1 dubna 1956 1890 – Henri Decoin francouzský režisér † 4 července 1969 1892 – Hjalmar Fridolf Siilasvuo finský generál † 11 ledna 1947 1893 – Wilfred Owen anglický básník † 4 listopadu 1918 1898 – Magnus Goodman kanadský hokejista člen hokejové síně slávy † 18 července 1991 1899 Max Alpert sovětský novinářský fotograf † 30 listopadu 1980 George Beauchamp konstruktér hudebních nástrojů † 30 března 1941 1903 – Galeazzo Ciano italský diplomat † 11 ledna 1944 1904 – Srečko Kosovel slovinský básník † 27 května 1926 1905 – Robert Donat britský herec † 9 června 1958 1907 – Jakov Džugašvili syn Stalinovy první manželky Jekatěriny Svanidze † 14 dubna 1943 1909 – Sabir Junusov uzbecký chemik † 29 listopadu 1995 1910 – Lajos Gogolák maďarský historik † 22 září 1987 1913 Werner Mölders německý stíhací pilot † 22 listopadu 1941 Reinhard Hardegen německý ponorkový velitel a politik † ? 1919 Laila Schou Nilsenová norská lyžařka a rychlobruslařka olympijská vítězka † 30 července 1998 Elizabeth Anscombe britská katolická filosofka † 5 ledna 2001 1924 – Alexandre José Maria dos Santos mosambický kardinál 1925 – Antonio José González Zumárraga ekvádorský kardinál † 13 října 2008 1926 – Peter Graves americký herec † 14 března 2010 1928 – Lennart Carleson švédský matematik 1929 – Christa Wolfová německá spisovatelka † 1 prosince 2011 1930 Adam Joseph Maida americký kardinál Pat Halcox britský trumpetista † 4 února 2013 1932 – John Updike americký spisovatel † 27 ledna 2009 1933 – Severino Poletto italský kardinál 1934 – Adolf Merckle německý podnikatel † 5 ledna 2009 1935 Antonios Naguib egyptský kardinál Ole Barndorff-Nielsen dánský matematik 1936 – Frederik Willem de Klerk prezident Jižní Afriky nositel Nobelovy ceny míru 1945 Hiroh Kikai japonský fotograf Eric Woolfson britský hudebník bývalý člen skupiny The Alan Parsons Project † 2 prosince 2009 Joy Fieldingová kanadská spisovatelka a herečka John H White americký fotograf Susan Tyrrell americká herečka † 16 června 2012 1947 – Deborah Lipstadt americká historička 1949 – Jacques Secrétin francouzský stolní tenista 1950 Brad Dourif americký herec Rod Milburn americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek † 11 listopadu 1997 1951 – Bill Frisell americký hudebník a skladatel 1959 – Luc Besson francouzský herec scenárista režisér a producent 1966 – Jerry Cantrell americký hudebník člen skupiny Alice in Chains 1970 – Queen Latifah americká herečka a zpěvačka 1977 – Zdeno Chára slovenský hokejový obránce 1980 – Alexej Jagudin ruský krasobruslař 1982 – Timo Glock německý pilot Formule 1 Úmrtí Česko 1553 – Václav Hájek z Libočan spisovatel 1776 – Pierre Philippe Bechade de Rochepin brněnský vojenský inženýr 1694 1824 – Ignác Jan Nepomuk Palliardi architekt italského původu 15 května 1737 1845 – Arnošt Konstantin Růžička 2 biskup českobudějovický 21 prosince 1761 1875 – Athanasius Bernhard opat kláštera v Oseku u Duchcova 2 ledna 1815 1877 – Ernst Gustav Doerell česko-německý malíř 22 srpna 1832 1882 – Marie Čacká spisovatelka 9 března 1811 1927 – Jindřich Geisler moravský kněz hudební kritik muzikant organizátor hudebního života 15 července 1849 1934 – Božena Viková-Kunětická česká politička spisovatelka a dramatička 30 července 1862 1939 – Otakar Bas československý právník a politik 21 března 1879 1942 – Hanuš Fantl básník 16 prosince 1917 1946 – Anna Chlebounová československý politik 8 prosince 1875 1949 – Otomar Bistřický československý politik 27 května 1880 1966 – Vojta Novák divadelní a filmový herec a režisér 16 března 1886 1981 – Darja Hajská zpěvačka herečka a spisovatelka 20 března 1911 1986 – Ludvík Aškenazy spisovatel 24 února 1921 1987 – Stanislav Sůva architekt 17 ledna 1912 1995 – Josef Vavroušek ekolog a politik 15 září 1944 1996 – Anna Masaryková historička umění a dlouholetá pracovnice Národní galerie vnučka Tomáše Garrigua Masaryka a dcera malíře Herberta Masaryka 3 dubna 1911 2000 – Ladislav Lis český a československý politik ] ] – ] lexikograf literární vědec spisovatel a překladatel ] ] ] – ] politik a bývalý poslanec ] ] ] ] divadelní režisér a vysokoškolský student ] ] Svět ] – ] anglický král cca ] ] ] poslední velmistr ] okolo ] ] rytíř ] kolem ] ] – ] uherský magnát asi ] ] – ] ruský car ] ] ] – ] slovenský filozof teolog a dramatik ] ] ] – ] 1 hrabě z Orfordu britský státník ] ] ] – ] britský duchovní a romanopisec období preromantismu ]u ] ] – ] francouzský ekonom a státník ] ] ] – ] německý malíř a sochař ]a ] ] – ] francouzský voják a politik ] ] ] – ] misionář Církve Nového Jeruzaléma ] ] ] – ] slovenská šlechtična ] ] ] – ] dánský a rakouský židovský reformátor rabín a politik ] ] ] – ] britský matematik a logik narozen v ] ] ] – ] americký paleontolog ] ] ] ] francouzský chemik a politik ] ] ] francouzský důstojník kartograf a fotograf ] ] ] – ] ponorkový velitel císařského Německa ] ] ] – ] rakouský lokomotivní konstruktér ] ] ] – ] maďarský malíř ]a ] ] – ] německý stíhací pilot ] ] ] – ] hlavní postava chorvatského národního hnutí na Istrii ] ] ] – ] italský šlechtic námořník horolezec a cestovatel ] ] ] – ] předsedy vlády řeckého státu ] ] ] – ] ruská spisovatelka a divadelní herečka ] ] ] – ] francouzský cyklista ] ] ] ] japonský viceadmirál během ] ] ] ] americký průkopník automobilismu ] ] – ] norský fotograf ] ] ] ] slovenský lékař a spisovatel ] ] ] americký podnikatel a vynálezce ] ] ] – ] slovenský spisovatel ] ] ] ] předseda Mezinárodního olympijského výboru ]u ] ] americký matematik ]u ] ] – ] egyptský a súdánský král ]a ] ] – ] maďarský herec režisér a esperantista ] ] ] – ] francouzský letecký konstruktér ] ] ] – ] ruský etnolog] jazykovědec a literární vědec ] ] ] – ] estonský jazykovědec ] ] ] – ] finská komunistická politička ]a ] ] – ] brazilský automobilový závodník ] ] ] ] německý a americký psycholog filosof a sociolog ] ] ] polská malířka ] ] ] – ] sovětský voják ]a ] ] – ] italský král ] ] ] – ] americký spisovatel ] ] ] – ] slovenský hudební skladatel a pedagog ] ] ] – ] řecký básník laureát Nobelovy ceny ] ] – ] americký zpěvák kytarista skladatel ] ] ] ] slovenský filmový a televizní režisér a scenárista ] ] ] britský herec ] ] ] – ] britský filmový režisér scenárista a producent ] ] ] – ]ová anglická herečka ] ] ] ] sestra monackého knížete ] ] ] ] americký politik ] ] ] anglický baskytarista a člen skupiny ] ] ] ] – ] pátý král Tongy ] ] ] – ] hlavní inženýr letecké základny v ]i ] ] ] − ] americký hudebník a herec ]u ] Svátky Česko ] Eduarda Edvard Edvarda Svět ] – Eduard Katolický kalendář Svatý Cyril Svatý Salvátor ] ] 1804 MDCCCIV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události probíhají napoleonské války 1803–1815 1 ledna – konec francouzské nadvlády na Haiti 21 března – ve Francii byl schválen Napoleonův zákoník „Code civil 11 srpna – císař Svaté říše římské František II z dynastie habsbursko-lotrinské přijal titul rakouského císaře jako František I 6 listopadu – Thomas Jefferson je opětovně zvolen presidentem USA 2 prosince – Napoleon byl korunován na císaře francouzského Počátek I císařství ve Francii které trvalo do r 1814 respektive počítáme-li „sto dnů mezi Napoleonovým útěkem z Elby a jeho porážkou v bitvě u Waterloo 1815 Vědy a umění Otevřeno čtvrté divadlo v českých zemích v Broumově 1 září – Astronom K L Harding objevil asteroid Juno Poprvé bylo izolováno morfium z opia Friedrichem Sertürnerem První parní lokomotiva na světě byla vyrobena Richardem Trevithickem Byly objeveny chemické prvky iridium a osmium Narození Česko 14 ledna – Adalbert Widmann moravský zemský hejtman † 23 srpna 1888 16 ledna – Josef Max česko-německý sochař † 18 června 1855 21 ledna – Vincenc Janalík kněz spisovatel a sběratel lidových písní † 23 srpna 1855 2 února – Leopold Eugen Měchura český hudební skladatel † 11 února 1870 16 února – Antonín Arnošt Schaffgotsche brněnský sídelní biskup † 31 března 1870 19 února – Karel Rokytanský lékař filosof a politik † 23 července 1878 6 března – Josef František Frič český vlastenec advokát a politik † 21 května 1876 11 března – Carl Hardtmuth český podnikatel a politik německé národnosti † 19 září 1881 31 března – Jan Karel Rojek kněz a národní buditel † 11 srpna 1877 1 května – Josef Augustin Ginzel kanovník katedrální kapituly v Litoměřicích † 1 června 1876 4 května – Antonín Buchtel český skladatel a sběratel hudebních nástrojů † 1 března 1882 14 června – František Sušil moravský teolog a sběratel lidových písní † 31 května 1868 2 července – Karel Strakatý český operní pěvec † 26 dubna 1868 10 října – Albín Mašek český varhaník a skladatel † 24 března 1878 16 října – Ignác Řivnáč kněz vlastenec sběratel obrazů † 23 srpna 1874 26 října – Josef Ugarte poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu † 27 července 1862 31 prosince – Josef Förster český kantor varhaník a hudební skladatel † 28 srpna 1892 ? – Josef Wandrasch starosta Znojma † 7 září 1874 Svět 21 ledna – Moritz von Schwind rakouský malíř † 8 února 1871 1 února – Handrij Zejler lužickosrbský básník a národní buditel † 15 října 1872 4 února – Ulrika von Levetzow přítelkyně Goetha † 13 listopadu 1899 5 února – Johan Ludvig Runeberg finský básník † 6 května 1877 7 února – John Deere americký kovář † 17 května 1886 12 února – Heinrich Lenz německý fyzik † 10 února 1865 29 února – Hércules Florence francouzský malíř a vynálezce † 27 března 1879 1 března – Franz Hanfstaengl německý malíř a fotograf † 18 dubna 1877 7 března – Wilhelm Gail německý malíř † 26 února 1890 10 března – Ida Anhaltská manželka oldenburského velkovévody Augusta † 31 března 1828 14 března – Johann Strauss starší rakouský skladatel † 25 září 1849 30 března – Salomon Sulzer rakouský synagogální předzpěvák a skladatel † 17 ledna 1890 5 dubna – Matthias Jacob Schleiden německý botanik † 23 června 1881 11 dubna – Augustin Theiner katolický církevní historik † 9 srpna 1874 13 května – Alexej Chomjakov ruský filozof spisovatel a básník † 5 října 1860 1 června – Michail Ivanovič Glinka ruský skladatel † 15 února 1857 10 června – Hermann Schlegel německý zoolog † 17 ledna 1884 1 července – George Sandová francouzská spisovatelka † 8 června 1876 4 července Friedrich Moritz von Burger ministr námořnictva Rakouského císařství † 2 října 1873 Nathaniel Hawthorne americký spisovatel † 19 května 1864 20 července – Richard Owen britský přírodovědec anatom a paleontolog † 18 prosince 1892 23 července – Jane Irwin Harrisonová 1 dáma USA snacha prezidenta Williama Harrisona † 11 května 1845 28 července – Ludwig Feuerbach německý filozof † 13 září 1872 8 září – Eduard Mörike německý básník a spisovatel † 4 června 1875 14 září – John Gould anglický ornitolog † 3 února 1881 29 září – Giovanni Carnovali italský malíř † 5 července 1873 11 října – Napoleon Ludvík Bonaparte syn holandského krále Ludvíka Bonaparta † 17 března 1831 21 října – Joseph-Philibert Girault de Prangey francouzský fotograf a kreslíř † 7 prosince 1892 24 října – Wilhelm Eduard Weber německý fyzik † 23 června 1891 3 listopadu – Constantin Hansen dánský malíř † 29 března 1880 4 listopadu – Peder Balke norský malíř † 5 února 1887 14 listopadu – Heinrich Dorn německý skladatel † 10 ledna 1892 23 listopadu – Franklin Pierce 14 prezident Spojených států † 8 října 1869 10 prosince Eugène Sue francouzský novinář a prozaik † 3 srpna 1857 Carl Gustav Jacob Jacobi německý matematik † 18 února 1851 21 prosince – Benjamin Disraeli britský státník premiér a spisovatel † 19 dubna 1881 22 prosince – Louis Breguet francouzský hodinář fyzik a vynálezce † 27 října 1883 23 prosince – Charles Augustin Sainte-Beuve francouzský spisovatel † 13 října 1869 27 prosince – František z Camporossa katolický světec † 17 září 1866 Úmrtí ;Česko 22 února – Josef Benda houslista a skladatel 7 března 1724 10 března – Josef Rosenauer inženýr stavitel Schwarzenberského kanálu 26 února 1735 3 prosince – Stanislav Vydra kněz a matematik 13 listopadu 1741 ;Svět 19 ledna – Paul Kray von Krajova und Topollya rakouský vojevůdce 5 února 1735 8 února – Joseph Priestley anglický chemik 17 března 1733 12 února – Immanuel Kant německý filozof 22 dubna 1724 1 března – Karolína Marie Tereza Parmská princezna parmská a saská 22 listopadu 1770 3 března – Giandomenico Tiepolo italský rokokový malíř a grafik 30 srpna 1727 16 března – Henrik Gabriel Porthan finský historik 8 listopadu 1739 21 března – Louis Antoine Henri de Bourbon Condé vévoda d'Enghien francouzský šlechtic v emigraci 2 srpna 1772 26 března – Wolfgang von Kempelen šlechtic a vynálezce 23 ledna 1734 5 dubna – Jean-Charles Pichegru francouzský generál 16 února 1761 9 dubna – Jacques Necker francouzský státník a bankéř 30 září 1732 5 května – Antonio José Cavanilles španělský botanik 16 ledna 1745 1 června – František de Paula Hrzán z Harasova rakouský kardinál českého původu 5 dubna 1735 18 června – Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně dcera Marie Terezie 26 února 1746 25 června – Georges Cadoudal francouzský generál 1 ledna 1771 12 července – Alexander Hamilton americký právník ekonom a politik 11 ledna 1755 30 července – Carlo Allioni italský lékař a botanik 23 září 1728 19 srpna – Barthélemy-Louis-Joseph Schérer francouzský generál 18 prosince 1747 20 září Pierre Méchain francouzský astronom 16 srpna 1744 Pierre Joseph Bonnaterre francouzský kněz přírodovědec a zoolog 1752 29 září – Michael Hillegas první ministr financí USA 22 dubna 1729 2 října – Nicolas Joseph Cugnot francouzský vynálezce a dělostřelecký důstojník 26 února 1725 1 listopadu – Johann Friedrich Gmelin německý přírodovědec 8 srpna 1748 13 listopadu – Johann Christian Bockshammer polský spisovatel a pastor 27 května 1733 19 listopadu – Pietro Alessandro Guglielmi italský hudební skladatel dirigent a sbormistr 9 prosince 1728 24 prosince – Martin Vahl norský botanik 10 října 1749 neznámé datum – Džampal Gjamccho tibetský dalajlama 1758 Hlavy států České království – František I Svatá říše římská – František I Papež – Pius VII Království Velké Británie – Jiří III Francouzské císařství – Napoleon Bonaparte jako první konzul – Napoleon Bonaparte jako císař Napoleon I Uherské království – František I Rakouské vévodství – František I Rusko – Alexandr I Spojené státy americké – Thomas Jefferson Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1804 Krameriusovy císařské královské vlastenské noviny vyd Václav Matěj Kramerius — 1871 MDCCCLXXI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události Česko 11 června – založen Spolek Vltavan Předlitavsko 6 únor nastupuje vláda Karla von Hohenwarta 30 říjen nastupuje vláda Ludwiga von Holzgethana 28 listopad nastupuje vláda Adolfa von Auersperga do 15 února 1879 Svět 18 ledna – V Zrcadlovém sále na francouzském zámku ve Versailles je pruský král Vilém I prohlášen německým císařem čímž současně dochází k prvnímu sjednocení Německa jako Německého císařství Eugène Pottier napsal text Internacionály Otto von Bismarck tvoří německé impérium Vědy a umění 3 května – vyšlo první číslo časopisu Vesmír W S Jevons a Carl Menger nezávisle na sobě vydali díla která zahájila marginalistickou revoluci v ekonomii Thomas Adams si dal patentovat stroj na výrobu žvýkací gumy; později prorazil se svou značkou Tutti Frutti Narození Česko 1 ledna – Antonín Svěcený československý politik † 12 prosince 1941 16 ledna – Franz Röttel československý politik německé národnosti † 5 listopadu 1924 19 ledna – Jaroslav Hilbert český dramatik spisovatel † 10 května 1936 22 ledna – Karel Fiala český herec † 27 července 1931 24 ledna Jiří Karásek ze Lvovic český básník spisovatel a kritik † 5 března 1951 Karel Sáblík československý politik † 16 prosince 1932 25 ledna – Ferdinand Jirásek československý politik † 8 srpna 1931 31 ledna – Bohumil Tomáš dirigent a hudební skladatel † 6 září 1945 12 února – František Šamberger profesor dermatovenerologie na Univerzitě Karlově † 9 prosince 1944 14 února – Alexandr Kantor český divadelní herec režisér a dramatik † 6 září 1929 3 března – Jaroslav Feyfar lékař a fotograf † 19 března 1935 7 března – Božena Ecksteinová československá sociálně demokratická politička † 1930 13 března – Elemír Vollay československý politik † 21 května 1946 16 března – Vinzenz Mark československý politik německé národnosti † ? 17 března – Františka Skaunicová československá politička † 4 ledna 1923 25 března – Josef Kouša československý politik † ? 27 března – Ján Brežný československý politik † 25 prosince 1939 2 dubna František Hošek český sochař † 9 května 1895 Václav Kotrba knihtiskař vydavatel a knihkupec † 1 prosince 1929 7 dubna – Václav Schuster národohospodář a politik † 12 srpna 1944 10 dubna – Alfréd Meissner československý ministr spravedlnosti † 29 září 1950 12 dubna – Július Klimko československý politik † 15 března 1964 18 dubna – Wenzel Lehnert československý politik německé národnosti † ? 20 dubna – Josef Jerie český gynekolog † 1 dubna 1951 21 dubna – Vojtěch Říhovský český hudební skladatel † 15 září 1950 22 dubna – Václav Houser československý politik † 1958 23 dubna – František Josef Čečetka český spisovatel † 3 června 1942 5 května – Jan Janák český skladatel a sbormistr † 10 září 1942 7 května – Vojtěch Kuchynka český kontrabasista sbormistr a skladatel † 1 srpna 1942 13 května – František Obzina československý politik † 26 července 1927 16 května – Johann Polach československý politik německé národnosti † 16 listopadu 1942 31 května – Bohumil Vlasák ministr financí Československa † 4 června 1945 1 června – František Žilka evangelický teolog † 9 února 1944 4 června – Gustav Friedrich český archivář historik pedagog a editor † 19 listopadu 1943 2 července – Ottokar Slawik skladatel a hudební kritik † 22 května 1946 5 července – Vratislav Černý československý politik † 11 listopadu 1933 19 července – Otakar Trnka ministr veřejných prací Předlitavska † 25 června 1919 7 srpna – Ivan Schulz překladatel z angličtiny a severských jazyků † 2 ledna 1935 8 srpna – Karel Herfort zakladatel české dětské psychiatrie † 29 března 1940 12 srpna – Jaroslav Kamper novinář a kritik † 31 října 1911 22 srpna – František Soukup československý politik † 11 listopadu 1940 23 srpna – Alois Václav Horňanský moravský učitel vinařský buditel † 3 července 1938 8 září – František Modráček československý politik † 23 března 1960 10 září – Bohuslav Koukal československý odborový funkcionář a politik † 3 srpna 1940 16 září – Jaroslav Bakeš chirurg sběratel minerálů a cestovatel † 5 října 1930 22 září – Karel Dostál-Lutinov kněz básník a spisovatel † 29 listopadu 1923 23 září – František Kupka český malíř † 24 června 1957 24 září – Václav Koranda kněz básník a publicista † 4 března 1920 20 října Hubert Gessner česko-rakouský architekt † 24 dubna 1943 Jáchym Havlena československý politik † ? Karel Moudrý československý politik † 1948 31 října – Ota Bubeníček český malíř † 10 září 1962 6 listopadu – Antonín Klouda československý politik † 24 února 1961 9 listopadu – Josef Zasche architekt německé národnosti † 11 října 1957 21 listopadu – Karel Špillar český malíř a grafik † 7dubna 1939 25 listopadu – Emanuel Kejmar československý politik † ? 2 prosince – František Kroiher československý politik † 17 června 1948 4 prosince – Jan Sedlák profesor bohosloví a historik † 8 května 1924 18 prosince – Jan Kotěra český architekt † 17 dubna 1923 25 prosince – Josef Hucl československý politik † 27 dubna 1948 29 prosince – Rudolf Karel Löw poslední převor řádového konventu v Bělé pod Bezdězem † 8 března 1948 ? – Štefan Fidlík československý politik † 1951 ? – Ondrej Janček československý politik † 1947 ? – Milutin Križko československý politik † 25 srpna 1926 ? – František Sander český architekt † 1932 ? – Václav Sehnal československý politik † ? Svět 7 ledna – Émile Borel francouzský matematik a politik † 3 února 1956 17 ledna David Beatty admirál britského královského námořnictva † 11 března 1936 Nicolae Iorga rumunský historik dramatik a básník † 27 listopadu 1940 18 ledna – Helmar Lerski kameraman a fotograf † 19 srpna 1956 23 ledna – Ernest Rude norský fotograf † 18 března 1948 4 února – Friedrich Ebert první německý prezident † 28 února 1925 9 února – Fran Saleški Finžgar slovinský kněz a spisovatel † 2 června 1962 25 února – Lesja Ukrajinka ukrajinská spisovatelka † 1 srpna 1913 26 února – Friedemann Götze německý důstojník SS † 22 května 1946 3 března – Maurice Garin italský cyklista první vítěz Tour de France † 19 února 1957 5 března – Rosa Luxemburgová německá marxistická teoretička a radikální politička † 15 ledna 1919 6 března – Zoltán Bálint maďarský architekt † 17 ledna 1939 17 března – Marie Vetserová milenka rakouského korunního prince Rudolfa Habsburského † 30 ledna 1889 18 března – Reginald Aldworth Daly kanadský geolog † 19 září 1957 27 března – Heinrich Mann německý spisovatel † 12 března 1950 8 dubna Clarence Hudson White americký fotograf † 7 července 1925 Joseph August Lux rakouský spisovatel a teoretik moderní architektury † 23 července 1947 12 dubna – Ioannis Metaxas řecký předseda vlády † 29 ledna 1941 14 dubna – Henri Fournier francouzský automobilový závodník † 18 prosince 1919 16 dubna – John Millington Synge irský spisovatel † 24 března 1909 29 dubna – William Stern americký psycholog a filozof † 27 března 1938 1 května – Marius Maure francouzský fotograf † 1941 6 května Victor Grignard francouzský chemik † 13 prosince 1935 Christian Morgenstern německý básník a novinář † 31 března 1914 9 května – Georgij Alexandrovič třetí syn ruského cara Alexandra III † 28 června 1899 14 května – Vasyl Stefanyk ukrajinský spisovatel † 7 prosince 1936 26 května – Camille Huysmans belgický politik † 23 února 1968 27 května – Georges Rouault francouzský malíř † 13 února 1958 30 května – Leopold IV z Lippe poslední vládnoucí kníže z Lippe † 30 prosince 1949 11 června – Stjepan Radić chorvatský politik † 8 srpna 1928 16 června – Sergej Bulgakov ruský filosof ekonom a pravoslavný teolog † 12 července 1944 19 června – Fritz Hofmann německý sportovec atlet a gymnasta † 14 července 1927 29 června – Danilo Alexandr Petrović-Njegoš černohorský korunní princ † 24 září 1939 2 července – Wilhelm von Mirbach-Harff německý diplomat † 6 července 1918 7 července – Benjamin Seebohm Rowntree britský sociální výzkumník † 7 října 1954 10 července – Marcel Proust francouzský romanopisec † 18 listopadu 1922 11 července – Velimir Vukićević předseda vlády Království Srbů Chorvatů a Slovinců † 27 listopadu 1930 15 července – Henryk Arctowski polský geograf geofyzik geolog cestovatel † 22 února 1958 17 července – Lyonel Feininger americký malíř † 13 ledna 1956 24 července – Paul Epstein německý matematik † 11 srpna 1939 27 července – Ernst Zermelo německý matematik † 21 května 1953 13 srpna – Karl Liebknecht německý komunistický politik † 15 ledna 1919 18 srpna – Olga Borisovna Lepešinská sovětská bioložka † 22 října 1963 19 srpna – Orville Wright spolutvůrce prvního letadla † 30 ledna 1948 21 srpna – Leonid Nikolajevič Andrejev ruský spisovatel a dramatik † 12 září 1919 27 srpna – Theodore Dreiser americký prozaik a novinář † 28 prosince 1945 29 srpna – Albert Lebrun prezident Francouzské republiky † 6 března 1950 30 srpna – Ernest Rutherford novozélandský fyzik † 19 října 1937 31 srpna Arnošt II Sasko-Altenburský poslední vévoda německého vévodství Sasko-Altenbursko † 22 března 1955 George Eyser americký gymnasta olympijský vítěz † ? 11 září – Scipione Borghese italský průmyslník politik horolezec a automobilový závodník † 18 listopadu 1927 21 září – Julio González španělský malíř a sochař † 27 března 1942 24 září – Lottie Dodová pětinásobná wimbledonská vítězka † 27 června 1960 25 září – Nils Edén švédský historik politik a ministerský předseda Švédska † 16 června 1945 27 září – Grazia Deleddaová italská spisovatelka † 15 srpna 1936 28 září – Franz Grainer bavorský dvorní fotograf † 1948 2 října – Cordell Hull ministr zahraničních věcí USA † 23 července 1955 3 října – Stijn Streuvels vlámský spisovatel † 15 srpna 1969 13 října – Paul Federn americký psycholog a psychoanalytik † 4 května 1950 14 října – Alexander Zemlinsky rakouský dirigent a hudební skladatel † 15 března 1942 19 října – Fjodor Dan ruský politik † 22 ledna 1947 23 října – Gjergj Fishta albánský františkánský mnich a básník † 30 prosince 1940 1 listopadu – Stephen Crane americký spisovatel † 5 června 1900 15 listopadu – Erich von Tschermak rakouskýagronom a šlechtitel † 11 října 1962 28 prosince – Pío Baroja španělský romanopisec † 30 října 1956 ? – Nikolaj Kedrov starší ruský skladatel duchovní hudby † 1940 ? – Khakhjab Dordže 15tibetský karmapa † 1922 ? – Levegh francouzský automobilový závodník † 28 února 1904 ? – John William Twycross australský fotograf † 1936 ? – Čang Ťing-chuej čínský generál a politik † 1 listopadu 1959 ? – Emery Roth americký architekt † 20 srpna 1948 Úmrtí Česko 1 ledna – Karel Vladislav Zap vlastenecký učitel spisovatel historik 8 ledna 1812 24 ledna – Josef John lesník 17 srpna 1802 25 ledna Albert Nostitz-Rieneck nejvyšší maršálek Království českého 23 srpna 1807 Josef Kačer evangelický kazatel a básník 30 března 1802 5 února – Anton Glasner starosta Znojma 1802 7 února – Martin Alexander Přibyl kněz národní buditel archeolog a básník 14 prosince 1803 8 února – Ignác Ondříček houslista a lidový hudebník 7 května 1807 1 dubna – Josef František Wittoch český kantor a skladatel 14 listopadu 1788 3 května – Gregor Wolný benediktin historik a spisovatel 20 prosince 1793 6 června – Otto Bischoff český podnikatel a politik německé národnosti 7 března 1818 16 června – Josef Věnceslav Vlasák učitel a obrozenecký spisovatel 14 dubna 1802 30 června – Josef Ondřej Liboslav Rettig český řeholník botanik a pedagog 8 března 1821 10 července – Jan Kazimír Wiedersperger z Wiederspergu teolog † 11 srpna 1799 14 července – Václav Šolc český básník 23 prosince 1838 3 září – Václav Emanuel Horák český varhaník hudební skladatel a pedagog 1 ledna 1800 19 října – Josef Kranner český architekt 13 června 1801 9 prosince – Josef Mánes český malíř 12 května 1820 ? – Tobias Mössner česko-rakouský malíř divadelních dekorací 1790 ? – František Šípek poslanec Českého zemského sněmu 1822 Svět 3 ledna Konstantin Dmitrijevič Ušinskij ruský pedagog 2 března 1824 Blahoslavený Cyriak Chavara indický katolický kněz 10 února 1805 23 ledna – Friedrich Anton Wilhelm Miquel německo-nizozemský botanik 24 října 1811 25 ledna – Wilhelm Weitling teoretik komunismu německého původu 5 října 1808 4 února – Hermann von Pückler-Muskau německý šlechtic voják cestovatel 30 října 1785 8 února – Moritz von Schwind rakouský malíř 21 ledna 1804 3 března – Michael Thonet německý výrobce nábytku 2 července 1796 18 března – Georg Gottfried Gervinus německý historik 20 května 1805 19 března – Wilhelm Karl von Haidinger rakouský mineralog geolog fyzik a optik 5 února 1795 25 března – Leopold II Sedlnický slezský šlechtic vratislavský biskup 29 července 1787 26 března – François-Joseph Fétis belgický hudební skladatel kritik muzikolog historik a pedagog 25 března 1784 30 března – Luisa Oranžsko-Nassavská švédská a norská královna 5 srpna 1828 7 dubna – Wilhelm von Tegetthoff rakouský admirál 23 prosince 1827 16 dubna – Johann von Oppolzer rakouský lékař 4 srpna 1808 4 května – Marie Anunciáta Neapolsko-Sicilská arcivévodkyně rakouská 24 března 1843 11 května – John Herschel anglický astronom matematik chemik a fotograf 7 března 1792 13 května – Daniel Auber francouzský skladatel a pedagog 29 ledna 1782 23 května – Jarosław Dąbrowski polský levicový nacionalista bojovník za vznik nezávislého Polska 13 listopadu 1836 24 května Georges Darboy arcibiskup pařížský 16 ledna 1813 Raoul Rigault francouzský revolucionář novinář a politik 16 ledna 1846 26 května – Aimé Maillart francouzský hudební skladatel 24 března 1817 5 června – Viktor Ivanovič Močulskij ruský entomolog 11 dubna 1810 9 června – Anna Atkins anglická botanička a fotografka 16 března 1799 15 července – Ján Chalupka slovenský dramatik publicista a spisovatel 28 října 1791 25 září – Luis-Joseph Papineau francouzsko-kanadský politik 7 října 1786 3 října – August Ludwig von Senarclens-Grancy německý důstojník a dvorský úředník 19 srpna 1794 7 října – Francis Fletcher osadník v americkém státě Oregon 1 března 1814 11 října – Eugen Kvaternik chorvatský politik 31 října 1825 12 října – Friedrich Kriehuber rakouský malíř 7 června 1834 13 října – Jakub Kryštof Rad rakouský cukrovarník vynálezce kostkového cukru 25 března 1799 18 října – Charles Babbage britský matematik filosof a informatik 26 prosince 1791 22 října – Roderick Murchison skotský geolog a paleontolog 19 února 1792 6 listopadu – Augustus De Morgan britský matematik 27 června 1806 21 prosince – Henrik Rung dánský hudební skladatel 30 března 1807 16 prosince – Stipan Krunoslav Ivičević rakouský spisovatel novinář jazykovědec a politik chorvatské národnosti 24 ledna 1801 ? – Paul Deltuf francouzský básník a spisovatel 1825 Hlavy států České království – František Josef I Papež – Pius IX Království Velké Británie – Viktorie Francouzské království – Uherské království – František Josef I Rakouské císařství – František Josef I Japonsko – Meidži Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1871 Národní listy — Pražský deník — Moravská orlice Brno — Opavský Týdenník — Budivoj České Budějovice — odkaz vede na přehled ročníků Květy — Časopis Musea království Českého — Světozor — Vesmír — Osvěta red Václav Vlček — Humoristické listy — archiv ÚČL AV ČR nebo v NK ČR Říšský zákoník česká verze — Bohemia deník pražských Němců — 1963 MCMLXIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Československo 3 – 4 dubna – Na jednání ÚV KSČ byla přednesena zpráva O porušování stranických zásad a socialistické zákonnosti v období kultu osobnosti která prokazovala nevinu obětí vykonstruovaných politických procesů z 50 let a která obviňovala některé tehdejší vysoké stranické funkcionáře z odpovědnosti na těchto procesech I přes odpor konzervativní části ÚV KSČ došlo k některým personálním změnám ve straně Odvolán byl např Karol Bacílek nebo Bruno Köhler 29 – 30 května – V Praze se konalo plenární zasedání ÚV KSČ na němž bylo v reakci na značné ekonomické problémy státu přijato využití některých zásad tržního mechanismu a zbožních vztahů v socialistické ekonomice Zásady vycházely z myšlenek ekonoma Oty Šika 14 srpna – na sedmidenní návštěvu ČSSR přicestovala ze SSSR první kosmonautka Valentina Těreškovová 22 srpna – Rudé právo informovalo o výsledcích revize politických procesů která byla provedena v roce 1962 Revize vedla k plnému odvolání těchto procesů a k rehabilitaci 481 nevině odsouzených osob vč Rudolfa Slánského popraveného v roce 1952< ref> 19 září – Z funkce předsedy vlády byl odvolán Viliam Široký Na jeho místo byl dosazen Jozef Lenárt 10 října – Československo ratifikovalo smlouvu o zákazu jaderných pokusů 25 října – V železniční stanici Křimice na trati Plzeň–Cheb smetl rychlík projíždějící stanicí v 739 pracovní četu dělníků podbíjejících pražce 4 osoby zahynuly na místě jedna těsně po převozu do nemocnice 23 listopadu – Antonín Novotný zaslal novému prezidentovi USA Lyndonu Johnsonovi a vdově Jacqueline Kennedyové soustrastný telegram k zavraždění Johna Fitzgeralda Kennedyho dne 22 listopadu v Dallasu 10 prosince – V Brně provedl prof Josef Navrátil poprvé v Československu náhradu poškozené srdeční chlopně chlopenní protézou Svět 1 března – Vstoupila v platnost mezinárodní úmluva o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu 25 května – Vznikla Organizace africké jednoty 16 června – Do vesmíru se podívala první žena světa Valentina Těreškovová vyslána SSSR 9 září – Joe Valachi ve svém svědectví před americkým kongresem popsal strukturu mafie 22 listopad – Byl spáchán atentát na prezidenta USA Johna Kennedyho 23 listopad – První epizoda jednoho z nejstarších stále natáčených seriálů Doctor Who Novým papežem se stal Pavel VI Založena rakouská zbrojovka Glock Uspořádáno první mistrovství světa v moderní gymnastice Nejlepším fotbalistou Evropy byl vyhlášen ruský brankař Lev Jašin Vědy a umění Douglas Engelbart vynalezl ve Stanfordském výzkumném institutu počítačovou myš Americký meteorolog Edward Lorenz zavedl deterministický chaos jako matematický pojem Američan Maarten Schmidt při měření červeného posunu objektu 3C 273 objevil první známý kvasar Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Eugene Paul Wigner Maria Göppert-Mayer J Hans D Jensen Nobelova cena za chemii – Karl Ziegler Giulio Natta Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sir John Carew Eccles Alan Lloyd Hodgkin Andrew Fielding Huxley Nobelova cena za literaturu – Giorgos Seferis Nobelova cena míru – Mezinárodní výbor Červeného kříže Comité international de la Croix Rouge Liga společností Červeného kříže Ligue des Sociétés de la Croix-Rouge Narození Česko 10 února – Antonín Stavjaňa hokejista a trenér 15 února – Iva Pekárková spisovatelka 17 února – Bára Basiková zpěvačka 1 března – Hana Heřmánková moderátorka 26 března – Vilma Cibulková herečka 6 června – Vladimír Růžička hokejový hráč a trenér 10 června – René Novotný krasobruslař 18 června – Jiří Kalčík český fyzik 18 července – Pavel Bém lékař a politik 19 července – Šimon Caban scénograf choreograf fotograf a režisér 10 srpna – Karel Kula fotbalista 6 září – Ivan Hašek fotbalista 15 září – Jiří Chmelař výtvarník 22 září – Jiří Doležal hokejista 27 září – Ivana Chýlková herečka 29 září – Jaroslav Mostecký spisovatel 22 října – Jiří Bartl fotbalista 30 prosince – Milan Šrejber tenista 30 prosince – Lenka Teremová psycholožka Svět 1 ledna – Jean Marc Gounon francouzský automobilový závodník 12 února – Igor Stělnov ruský hokejista † 24 březen 2009 20 února – Charles Barkley americký basketbalista 13 dubna – Garri Kasparov mistr světa v šachu 11 května – Natasha Richardson anglická herečka † 18 březen 2009 31 května – Viktor Orbán maďarský politik a premiér 9 června – Johnny Depp 15 června – Helen Huntová americká filmová a televizní herečka 27 července – Donnie Yen čínský herec 30 července – Lisa Kudrow americká herečka 3 srpna – James Hetfield americký kytarista a zpěvák zakládající člen skupiny Metallica 9 srpna – Whitney Houston americká zpěvačka † 2012 15 srpna – Valerij Levoněvskij běloruský politický a veřejný činitel podnikatel bývalý politický vězeň 14 září – Jaromír Dragan slovenský hokejový brankář 28 září – Susan Walters americká herečka 6 října – Elisabeth Shue americká herečka 31 října – Dermot Mulroney americký herec 4 prosince – Sergej Bubka ukrajinský sportovec atlet 4 prosince – Jozef Sabovčík slovenský sportovec krasobruslař Athanase Seromba africký kněz souzený za genocidu Ahmad Nasir afgánský zápasník Nicholas Royle anglický spisovatel Úmrtí Česko 3 ledna – Jaroslav Mácha lékař ftizeolog dirigent a hudební skladatel 14 listopadu 1873 10 ledna – Franz Planer americký filmový kameraman českého původu 29 března 1894 15 ledna – František Kerhart architekt 12 května 1897 17 ledna – Miroslav Plesinger-Božinov český legionář a diplomat 8 června 1893 18 ledna – František Černý herec filmový zvukař a architekt 2 července 1904 13 února Noemi Jirečková česká klavíristka 29 července 1874 Vilém Rittershain filmový architekt 6 duben 1889 20 února – Karl Stellwag československý agronom archeolog a politik německé národnosti 22 dubna 1873 2 března – Karel Řepa český architekt 23 října 1895 13 března Jan Bartejs voják a velitel výsadku Potash 24 listopadu 1912 Marie Desfours-Walderode česká šlechtična vojenská lékařka 18 července 1880 19 března – František Němec československý politik exilový ministr 20 května 1898 30 března – Klaudius Madlmayr český architekt 22 října 1881 1 dubna – Anežka Hodinová-Spurná česká komunistická politička 12 ledna 1895 6 dubna – Rudolf Vohanka hudební skladatel 28 prosince 1880 23 dubna – Marie Fantová novinářka a překladatelka 6 listopadu 1893 24 dubna – Josef Opitz historik umění 19 března 1890 25 dubna – Jaroslav Průcha český herec a režisér 24 dubna 1898 29 dubna – Josef Tesla ministr vlády Československa 22 února 1905 2 května – Tomáš Vačkář hudební skladatel 31 července 1945 4 května – Emil Čermák právník a spisovatel 17 září 1902 8 května – Otokar Walter ml český sochař 30 října 1890 9 května – Bohumil Laušman československý politik 30 srpna 1903 20 května – František Hrdina houslista kapelník a skladatel 17 října 1882 27 května – Jan Zázvorka starší architekt 21 ledna 1884 11 června – Lev Prchala český generál a exilový politik 23 března 1892 16 června – Emanuel Šimek archeolog 3 dubna 1883 21 června – Jakub Honner učitel spisovatel a vlastivědný pracovník 30 června 1899 7 července – Jan Fadrhons vojenský dirigent a hudebník 14 února 1910 8 července – Rudolf Kirs violoncellista 16 června 1915 11 července – František Bednář český evangelický teolog a historik 10 července 1884 14 července – Leonard Rotter český sochař a malíř 14 září 1895 16 července – Erik Adolf Saudek český překladatel 18 října 1904 19 července – Jan Hanč básník a prozaik 30 května 1916 21 července – Bohumil Modrý hokejový brankář 24 září 1916 9 srpna – Ludmila Kárníková historička 29 listopadu 1932 11 srpna – Josef Fiala český malíř 31 srpna 1882 13 srpna – Jan Košťál profesorem teorie a stavby spalovacích motorů rektor ČVUT 27 prosince 1884 29 srpna František Němec básník novinář fejetonista a prozaik 12 května 1902 František Nosál generál 7 dubna 1879 31 srpna – Otakar Quadrat profesor a rektor Českého vysokého učení technického v Praze 2 září 1886 3 září – Dominik Čipera československý politik ministr veřejných prací starosta Zlína 3 srpna 1893 19 září – Štefan Major československý politik maďarské národnosti a diplomat 13 prosince 1887 24 října – Josef Štětka komunistický politik 13 ledna 1885 17 listopadu – Method Kaláb český grafik ilustrátor bibliofilský specialista 10 července 1885 28 listopadu – Augustin Petrášek československý politik slovenské národnosti 18 září 1879 1 prosince – Milada Špálová česká malířka 30 května 1884 5 prosince – Karel Stanislav prozaik a dramatik 16 listopadu 1907 6 prosince – Antonín Majer český malíř 1 února 1882 10 prosince – František Slunečko český generál legionář vojenský velitel Čech při Pražském povstání 2 října 1886 14 prosince – Gustav Machatý filmový herec scenárista a režisér 9 května 1901 22 prosince – František Vrba sbormistr a hudební skladatel 24 června 1896 26 prosince – Josef Juran komunistický politik 12 února 1885 ? – Richard Sicha účastník 1 odboje redaktor orgynizátor spolků 16 prosince 1883 ? – Emil Edgar architekt 1884 Svět 7 ledna – Erik Lundqvist švédský olympijský vítěz v hodu oštěpem 29 června 1908 13 ledna Sonny Clark americký jazzový klavírista 21 července 1931 Sylvanus Olympio prvním prezident nezávislého Toga 6 září 1902 14 ledna Gustav Regler německý spisovatel a novinář 25 května 1898 Friedrich Born švýcarský diplomat 10 června 1903 23 ledna – Józef Gosławski polský sochař a medajlér 24 dubna 1908 28 ledna – Gustave Garrigou francouzský cyklista 24 září 1884 29 ledna – Robert Frost americký básník a spisovatel 26 března 1874 30 ledna – Francis Poulenc francouzský skladatel 7 ledna 1899 2 února – Herbert Samuel britský politik a diplomat 6 listopadu 1870 5 února – Barnum Brown americký paleontolog 12 února 1873 9 února – Abdul Karim Kásim irácký důstojník a politik 21 listopadu 1914 11 února – Sylvia Plath americká spisovatelka 27 října 1932 18 února – Fernando Tambroni premiér Itálie 25 listopadu 1901 26 února Lauri Kettunen finský filolog 10 září 1885 Rádžéndra Prasád první indický prezident 3 prosince 1884 4 března Édouard Belin švýcarský fotograf a vynálezce 5 března 1876 William Carlos Williams americký básník 17 září 1883 5 března – Patsy Cline americká zpěvačka 8 září 1932 11 března – Jean-Marie Bastien-Thiry vůdce spiknutí proti francouzskému prezidentovi Charlesi de Gaullovi 19 října 1927 13 března – Leon Berbecki polský generál 25 července 1875 16 března – Alžběta Marie Rakouská dcera korunního prince Rudolfa 2 září 1883 17 března – Allan Woodman kanadský hokejista zlato na ZOH 1920 11 března 1899 22 března – Cilly Aussemová německá tenistka 4 ledna 1909 23 března – Thoralf Skolem norský matematik 23 května 1887 3 dubna – Alma Richards americký olympijský vítěz ve skoku do výšky 1912 20 února 1890 5 dubna – Jacobus Johannes Pieter Oud nizozemský architekt 9 února 1890 6 dubna – Allen Whipple americký chirurg 2 září 1881 12 dubna – Kazimierz Ajdukiewicz polský filosof logik a sémantik 12 prosince 1890 23 dubna – Jicchak Ben Cvi prezident Izraele 24 listopadu 1884 2 května – Ernst Wandersleb německý fyzik fotograf vzduchoplavec a horolezec 12 dubna 1879 7 května – Theodore von Kármán americký fyzik 11 května 1881 11 května – William Beveridge britský ekonom politik a sociální reformátor 13 října 1879 12 května Ernst Marischka rakouský scenárista a režisér 2 ledna 1893 Bobby Kerr kanadský olympijský vítěz v běhu na 200 metrů 9 června 1882 13 května Georg Pahl německý novinářský fotograf 20 října 1900 Alois Hudal rakouský katolický biskup pomáhal uprchnout nacistickým zločincům 31 května 1885 16 května – Oleg Peňkovskij plukovník vojenské zpravodajské služby Sovětského svazu dvojitý agent 23 dubna 1919 24 května – Elmore James americký bluesový zpěvák 27 ledna 1918 1 června – Yves Le Prieur korvetní kapitán francouzského námořnictva a vynálezce 23 března 1885 3 června Jan XXIII papež 1881 Nikola Miličević chorvatský astronom 6 června 1887 Nâzım Hikmet turecký spisovatel básník a dramatik 15 ledna 1902 8 června – Chajim Boger izraelský politik 1876 11 června Thích Quảng Đức mnich který se upálil v roce 1963 v Saigonu ? 1897 Medgar Evers americký vůdce Afroamerického hnutí za občanská práva 2 července 1925 17 června – Richard Baer velitel koncentračního tábora Auschwitz I 9 září 1911 26 června – František Grivec slovinský jazykovědec a teolog 19 října 1878 13 července Martin Munkácsi novinářský fotograf 18 května 1896 Albert Steffen švýcarský spisovatel 10 prosince 1884 23 července – Šlomo Lavi izraelský politik 1882 14 srpna – Eric Carlberg švédský sportovní střelec dvojnásobný olympijský vítěz 1912 5 dubna 1880 24 srpna – Hooley Smith kanadský hokejista 7 ledna 1903 25 srpna – Ivan Bahrjanyj ukrajinský spisovatel 2 října 1907 27 srpna – William Edward Burghardt Du Bois americko-ghanský sociolog historik a spisovatel 23 února 1868 28 srpna – Julius Edgar Lilienfeld rakouský fyzik 18 dubna 1882 31 srpna – Georges Braque francouzský malíř jeden ze zakladatelů kubismu 13 května 1882 3 září – Frico Kafenda slovenský hudební skladatel 2 listopadu 1883 4 září – Robert Schuman francouzský politik zakladatel Evropské unie 29 června 1886 7 září – Bernard Reder ukrajinský sochař grafik a architekt 29 června 1897 8 září – Maurice Wilks britský automobilový a letecký inženýr 19 srpna 1904 17 září Adolph Malan jihoafrický stíhací pilot RAF 24 března 1910 Eduard Spranger německý psycholog 27 července 1882 23 září – Karl Burk generál Waffen-SS 14 března 1898 28 září – Rosa Raisa americká sopranistka 23 května 1893 8 října – Remedios Varová španělsko-mexická surrealistická malířka 16 prosince 1908 11 října Jean Cocteau francouzský básník 5 července 1889 Édith Piaf francouzská zpěvačka 11 prosince 1915 17 října – Jacques Hadamard francouzský matematik 8 prosince 1865 22 října – Olga Borisovna Lepešinská sovětská bioložka 18 srpna 1871 24 října – Karl Bühler německý psycholog 27 května 1879 30 října Madame d’Ora rakouská fotografka 20 března 1881 Hugh O'Flaherty kněz vatikánský diplomat a bojovník proti fašismu 1898 2 listopadu Ngô Ðình Diệm první prezident Jižního Vietnamu 3 ledna 1901 Otto Gleichmann německý malíř 20 srpna 1887 4 listopadu – Joe Gordon americký jazzový trumpetista 15 května 1928 5 listopadu – Thomas Griffith Taylor anglický geograf antropolog 1 prosince 1880 8 listopadu – Šimon Jurovský slovenský skladatel 8 února 1912 13 listopadu – Margaret Murray britská antropoložka a egyptoložka 13 července 1863 22 listopadu Clive Staples Lewis britský spisovatel 29 listopadu 1898 John Fitzgerald Kennedy americký prezident atentát 1917 Aldous Huxley britský spisovatel 26 července 1894 24 listopadu – Lee Harvey Oswald americký atentátník na prezidenta J F Kennedyho 18 října 1939 2 prosince – Thomas Hicks americký atlet olympijský vítěz 6 května 1872 3 prosince – Elizabeth Bentley americká špiónka pracující pro Sovětský svaz 1 ledna 1905 9 prosince – Perry Miller americký historik 25 února 1905 10 prosince – Jóko Óta japonská spisovatelka 18 listopadu 1903 12 prosince – Theodor Heuss první prezident Spolkové republiky Německo 31 ledna 1884 14 prosince – Dinah Washington americká zpěvačka 29 srpna 1924 20 prosince Roger Plaxton kanadský hokejista zlato na OH 1928 2 června 1904 Gustaw Morcinek polský spisovatel 24 srpna 1891 Alfred Jansa náčelník štábu rakouské armády 16 července 1884 27 prosince – Tristan Tzara francouzský básník 4 dubna 1896 28 prosince – Paul Hindemith německý hudební skladatel 16 listopadu 1895 ? – Naftule Brandwein klezmerový klarinetista pocházející z Polska 1884 ? – August Albo estonský malíř 11 září 1893 Hlavy států Evropa Československo – prezident Antonín Novotný Vatikán papež Jan XXIII papež Pavel VI Francie – prezident Charles de Gaulle Litevská SSR – Antanas Sniečkus Sovětský svaz předseda prezidia Nejvyššího sovětu Leonid Iljič Brežněv de facto první tajemník KSSS Nikita Sergejevič Chruščov USA prezident John Fitzgerald Kennedy prezident Lyndon B Johnson Asie Japonsko – Císař Šówa Čína – předseda ČLR Liu Šao-čchi Reference Externí odkazy 1975 MCMLXXV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal středou Události Československo V povodí Váhu v okrese Liptovský Mikuláš byla na ploše 27 km² dostavěna vodní nádrž Liptovská Mara s převládajícím ochranným a hydroenergetickým významem 28 ledna – V Praze umírá na infarkt bývalý prezident ČSSR Antonín Novotný 10 února – Na náměstí Republiky v Praze 1 byl za účasti vedoucího tajemníka MV KSČ Antonína Kapka uveden do provozu tehdejší největší obchodní dům v Československu – OD Kotva s prodejní plochou 22 tis m2 Architektonicky zajímavá budova obchodního domu je dílem architektů manž Machoninových vystavěn byl švédskou stavební firmou Siab 28 února – V teplárně Brno došlo k výbuchu uhelného prachu a k následnému požáru který se rozšířil do velké části objektu závodu Při havárii zahynulo 18 lidí 30 osob bylo zraněno Škody dosáhly 50 mil Kčs 1 března – V Mostě byla uvedena do provozu nová nemocnice vybavená ve své době nejmodernější zdravotnickou technikou 30 března – V Praze byl poražen hokejový tým USA týmem ČSSR výsledkem 151 9–11 dubna – Na třídenní návštěvu Československa přijel do Prahy generální tajemník OSN Kurt Waldheim Jednal se s nejvyššími státními představiteli – s Gustávem Husákem a Lubomírem Štrougalem Na půdě Univerzity Karlovy převzal čestný doktorát práv Během své návštěvy zavítal také na zámek Konopiště a do Karlových Varů 21 dubna – Na nároží Národní třídy a Spálené ulice v Praze 1 byl otevřen další velký pražský obchodní dům – Máj Prodejní plocha obchodního domu činí 12 tis m² Architektonické ztvárnění je dílem Johna Eislera Miroslava Masáka a Martina Rajniše z libereckého studia SIAL 25 dubna – V Kralupech nad Vltavou na Mělnicku byl v závodě n p Kaučuk otevřen nový provoz ropné rafinerie< ref> 11 května – Při příležitosti 30 výročí osvobození Československa Rudou armádou byla v Karlových Varech za účasti člena předsednictva ÚV KSČ Karla Hoffmana a ministra zdravotnictví České socialistické republiky Jaroslava Prokopce slavnostně předána nová budova Vřídelní kolonády tehdy pod názvem Kolonáda J A Gagarina Akt otevření doprovázela slavnostní mírová manifestace zahajující hlavní lázeňskou sezonu Před budovou kolonády byla odhalena rovněž Gagarinova socha< ref> 12 května – Začala se sepisovat první světová kniha "Manuál na ženu" 23 května – V Praze 4 – Michli byl zahájen provoz v největší pekárně ve městě 29 května – Na základě přijaté novely ústavního zákona č 168 1968 Sb byl dosavadní prezident ČSSR Ludvík Svoboda uvolněn z funkce ze zdravotních důvodů jež mu bránily již od dubna 1974 funkci vykonávat Federální shromáždění následovně jednomyslně zvolilo novým prezidentem generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka 28 – 29 června – Na Strahovském stadionu se konala v pořadí čtvrtá československá spartakiáda Vystoupení na Strahově se zúčastnilo na 180 tis cvičenců 17 srpna – V prostoru lipenské přehradní nádrže na Českokrumlovsku došlo k incidentu mezi osádkou německého vrtulníku převážejícího východoněmecké uprchlíky za železnou oponu s příslušníky Československé armády Vzhledem k faktu že se jednalo již o třetí útěk za hranice provedený tímto způsobem v prostoru lipenské přehrady zřídila Protivzdušná obrana státu v prostoru Dolní Vltavice vidovou hlásku Při příletu vrtulníku zahájila skupina vojáků palbu ze samopalu jak po pilotovi vrtulníku tak i po skupině uprchlíků Jedna z prchajících a pilot vrtulníku byli při zásahu postřeleni pilot však i přes svá zranění zvládnul vzlétnout a opustil území republiky se třemi uprchlíky na palubě Uprchnout se nepodařilo starší ženě matce od rodiny na zemi zůstal i polský pomocník pilota Krajský soud v Českých Budějovicích je 14 října t r odsoudil na 3 resp 6 let odnětí svobody nepodmíněně a k následovnému vyhoštění z republiky< ref> 30 září – 27 října – V Mostě byla provedena unikátní inženýrská akce – přesun cenného gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie z prostoru likvidovaného historického jádra města jihovýchodním směrem do míst kam již dle plánu neměl zasahovat rozšiřující se hnědouhelný lom Most Za 500 hodin byl 12 tisíc tun těžký kolos přesunut do konečné vzdálenosti 841 m při průměrné rychlosti 28 cm min Přesun stavby byl realizován za pomoci hydraulických transportních vozíků ze Škody Plzeň 30 října – V Praze 6 – Suchdole havarovalo při přistávání letadlo jugoslávské společnosti Inex Adria na charterovém letu z černohorského Tivratu do Prahy Příčinou bylo nedodržení výškového profilu letadla které v důsledku toho narazilo do svahu nad vltavským údolím Na místo havárie byly okamžitě povolány vozy pražské záchranné služby Díky rychlému a profesionálně zorganizovanému zásahu záchranářů se podařilo do 35 minut od nahlášení havárie vyprostit žijící zraněné z trosek a převážet je do pražských nemocnic Následkům nehody podlehlo celkem 79 osob zbývajících 41 cestujících však tragédii přežilo< ref> 15 listopadu – Na Labské louce v Krkonoších v nadmořské výšce 1 340 m byl slavnostně zprovozněn rozsáhlý objekt horského hotelu Labská bouda Devítipatrová budova navržená architektem Zdeňkem Říhákem má kapacitu 120 lůžek 30 listopadu – V televizi měl premiéru populární seriál Chalupáři režiséra Františka Filipa v hlavních rolích s Jiřím Sovákem a Josefem Kemrem Seriál se natáčel převážně v obci Višňová na Příbramsku< ref> Svět 17 dubna – Rudí Khmerové vedení Pol Potem obsazují Phnompenh a nastolují v Kambodži komunistickou diktaturu 30 dubna – vyhlásil nově zvolený prezident Jižního Vietnamu Duong Van Minh bezpodmínečnou kapitulaci Severní Vietnam vítěz války znovu sjednotil celou zemi 28 května – Byla podepsána smlouva mezi Evropským hospodářským společenstvím a 46 státy skupiny AKT 1 června – Byla polská část historického Slezska přerozdělena mezi několik vojvodství viz Polské Slezsko 5 července – Kapverdy vyhlásily nezávislost 8 července – Pugam bývalé hlavní město barmské říše a jeden z největších zachovaných architektonických komplexů v jihovýchodní Asii zasáhlo silné zemětřesení které pobořilo většinu památek některé zcela zničilo Ze původních 4446 pagod chrámů a klášterů tak zůstalo po částečné rekonstrukci na konci 20 století zachováno 2038 sakrálních staveb 8 srpna – katastrofální záplavy v Číně po protržení Přehrady Pan-čchiao a 61 dalších odhady kolem 165 000 mrtvých 1 listopadu – Angola vyhlásila nezávislost Juan Carlos I se stal králem Španělska Východní Timor vyhlásil nezávislost poté ho obsadila Indonésie Gabon vstoupil do Organizace zemí vyvážejících ropu Puč v Nigérii Murtala Ramat Mohammed svrhl Yaqub Gowona Vznikla společnost Microsoft Vědy a umění 9 září – K Marsu odstartovala sonda Viking 2 22 října – Na oběžnou dráhu Venuše se dostala sovětská sonda Veněra 9 čímž se stala prvním umělým satelitem Venuše Opuštěna vesmírná stanice Skylab Steve Harris založil heavy metalovou hudební skupinu Iron Maiden Stvořen nejslavnější 3D model v historii počítačové grafiky – Konvice z Utahu Nobelova cena lékařství – David Baltimore USA Renato Dulbecco USA Howard Martin Temin USA fyzika – Aage Niels Bohr Dánsko Ben Roy Mottelson Dánsko James Rainwater USA chemie – John Warcup Cornforth Austrálie a UK Vladimir Prelog Švýcarsko literatura – Eugenio Montale Itálie ekonomické vědy – Leonid Vitalijevič Kantorovicč SSSR Tjalling C Koopmans USA cena míru – Andrej Dmitrijevič Sacharov SSSR Narození Česko 12 ledna – Ivo Kučera český člověk 1 února – Tomáš Vlasák český hokejista 17 února – Václav Prospal hokejista 26 března – Lenka Šmídová česká jachtařka 14 dubna – Jan Mikel český hokejista 22 dubna – Pavel Horváth český fotbalista 20 srpna – Alexander Lhotský český hokejista 11 prosince – Martin Prusek český hokejový brankář 22 prosince – Stanislav Neckář český hokejista Martin Mišík designer Svět 5 února – Daniel Dangl slovenský herec 3 března – Misha slovenská zpěvačka 25 dubna – Ann-Louise Edstrandová švédská hokejistka 26 dubna – Gunilla Anderssonová švédská hokejistka 2 května – David Beckham anglický fotbalista 6 července – 50 Cent americký raper 14 července – Taboo americký hudebník 27 srpna – Jonny Moseley americký sportovec 22 října – Míchel Salgado španělský fotbalista 20 listopadu – Timea Vagvoelgyi pornoherečka a wrestlingová zápasnice 5 prosince – Ronnie O'Sullivan anglický snookerový hráč 24 prosince – Natalie Ward australská softballistka Úmrtí Česko 18 ledna – Ladislav Heger český překladatel z germánských jazyků 3 února 1902 28 ledna – Antonín Novotný československý prezident 10 prosince 1904 30 ledna – Josef Palivec diplomat básník esejista a překladatel 7 října 1886 8 února – Jan Mukařovský český estetik a literární teoretik 11 listopadu 1891 19 února – Stanislav Neumann herec 16 července 1902 5 března – Jan Kratochvíl český generál 11 ledna 1889 8 března – Zdeněk Fiala historik 5 května 1922 9 března Jaromír Čermák sochař 10 dubna 1888 Alois Kaderka československý katolický politik a publicista 20 září 1889 15 března – František Dobeš český spisovatel 17 prosince 1895 27 března – Jaroslav Krčál spisovatel 21 prosince 1901 2 dubna – Josef Hotový český kapelník skladatel taneční hudby a varhaník 8 srpna 1904 7 dubna – Josef Těšínský zpravodajský důstojník a pobočník velitele u 310 československé stíhací peruť RAF 28 ledna 1916 9 dubna – Otto Fischer matematik a statistik 3 dubna 1909 16 dubna – Karel Kuchař geograf kartograf a historik kartografie 15 dubna 1906 21 dubna – Melchior Vischer německý spisovatel a režisér českého původu 7 ledna 1895 25 dubna – Štefan Rais ministr spravedlnosti 8 srpna 1909 26 dubna – Julius Dolanský literární historik a politik 23 února 1903 17 května Jiljí Fiedler agronom 10 července 1923 Rudolf Burkhardt český speleolog a geolog 21 března 1925 23 května – Jan Chomutovský český architekt a politik 8 května 1897 28 května – Alfons Gabriel česko-rakouský geograf a cestopisec 4 února 1894 16 června – František Vrána český klavírista a hudební skladatel 14 listopadu 1914 23 června – František Melichar československý legionář a prvorepublikový generál 31 srpna 1889 2 července – Helena Salichová česká etnografka malířka ilustrátorka 25 dubna 1895 12 července – Ladislav Fikar básník divadelní kritik a překladatel 29 června 1920 17 července – Josef Menzel novinář překladatel a spisovatel dětských knih 2 listopadu 1901 18 července – Rudolf Skopec historik fotografie 7 července 1913 7 srpna – Antonín Lhoták český sochař a medailér 1 března 1897 9 srpna – Antonín Vodička československý fotbalový reprezentant 1 března 1907 12 srpna – Jaroslav Josef Malý český cestovatelorientalista spisovatel a chemik 1 října 1890 14 srpna Jiří Horák český slavista folklorista a diplomat 4 prosince 1884 František Pacík český sochař 5 února 1927 20 srpna – Oldřich Králík literární historik 9 června 1907 29 srpna – Matěj Němec československý legionář generál 8 listopadu 1886 31 srpna – Josef Vaverka profesor železničního stavitelství rektor Vysoké školy stavitelství v Brně 5 prosince 1893 1 září – František Josef Kinský český šlechtic 11 května 1879 3 září – Ladislav Riedl Německobrodský lékař a spisovatel 28 března 1902 20 září – Václav Bouška československý fotbalový reprezentant 21 srpna 1910 25 září – Ilona Štěpánová-Kurzová klavírní virtuózka a pedagožka 19 listopadu 1899 7 října František Fric český lesní inženýr a spisovatel 22 července 1911 Rudolf Gajdoš malíř 26 ledna 1908 8 října – Vladimír Matula československý politik a diplomat 13 února 1894 10 října – František Čáda právní historik 30 května 1895 11 října – Emanuel Frynta básník a překladatel 3 ledna 1923 31 října – Antonín Strnadel malíř grafik a ilustrátor 10 května 1910 2 listopadu – Rudolf Říčan evangelický teolog a historik 23 září 1899 3 listopadu Petr Zenkl primátor Prahy ministr předseda Rady svobodného Československa 13 června 1884 František Vildomec archeolog 6 února 1878 4 listopadu – František Dvorník kněz a historik 14 srpna 1893 5 listopadu – Antonín Friedl český historik umění 13 června 1890 16 listopadu – Karel Opočenský český šachový mezinárodní mistr 7 února 1892 22 listopadu – Jan Evangelista Koula český architekt 20 května 1896 5 prosince – Ludmila Kybalová textilní výtvarnice 15 května 1905 15 prosince – Bohumír Podlezl čs legionář brigádní generál 8 listopadu 1897 20 prosince – Engelbert Kaps slezský sochař 19 února 1888 24 prosince Zdeněk Kryzánek herec 30 října 1920 Stanislav Mach hudební skladatel a pedagog 4 září 1906 29 prosince – Marie Blažková česká filmová herečka 12 října 1885 ? – Antonín Pokorný skladatel český violista a hudební skladatel 18 ledna 1890 ? – Josef Vedral československý fotbalový reprezentant 2 ledna 1924 Svět 1 ledna Kjúsaku Ogino japonský gynekolog 25 března 1882 Kalle Anttila finský zápasník olympijský vítěz 30 srpna 1887 2 ledna – Theo Osterkamp německý stíhací pilot 15 dubna 1892 4 ledna – Carlo Levi italský spisovatel a malíř 29 listopadu 1902 19 ledna Thomas Hart Benton americký malíř 15 dubna 1889 Kazimierz Wyka literární historik kritik a politik 19 března 1910 21 ledna – Mascha Kaléko německy píšící básnířka 7 června 1907 26 ledna – Toti Dal Monte italská operní zpěvačka – soprán 27 června 1893 1 února – Stefan Hedrich generál rakouské-uherské armády a Waffen-SS 14 března 1880 3 února Henri Frans de Ziel surinamský básník 15 ledna 1916 Umm Kulthum egyptská zpěvačka 4 května 1904 Elo Havetta slovenský režisér 13 června 1938 4 února – Louis Jordan americký jazzový hudebník a skladatel 8 července 1908 8 února Josef Efrati izraelský politik 19 února 1897 Robert Robinson anglický organický chemik Nobelova cena za chemii 13 září 1886 14 února Julian Huxley anglický evoluční biolog 22 června 1887 Pelham Grenville Wodehouse britský spisovatel 15 října 1881 15 února – Michał Sopoćko zpovědník sv Marie Faustiny Kowalské 1 listopadu 1888 16 února – Morgan Taylor americký olympijský vítěz 400 metrů překážek 1924 17 dubna 1903 17 února – Zvonimír Eichler chorvatsko-český malíř 29 ledna 1903 19 února – Luigi Dallapiccola italský hudební skladatel 3 února 1904 22 února Oskar Perron německý matematik 7 května 1880 Mordechaj Namir izraelský politik a diplomat 23 února 1897 24 února – Nikolaj Alexandrovič Bulganin sovětský politik 30 března 1895 1 března – Kurt Bauch německý historik umění 25 listopadu 1897 6 března – Glenn Hardin americký sprinter olympijský vítěz z roku 1936 1 července 1910 7 března Michail Michajlovič Bachtin ruský literární vědec a teoretik kultury 17 listopadu 1895 Ján Hrušovský slovenský spisovatel 4 února 1892 8 března – George Stevens americký filmový režisér producent scenárista a kameraman 18 prosince 1904 9 března – Joseph Guillemot francouzský olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů z roku 1920 1 října 1899 13 března – Ivo Andrić jugoslávský prozaik básník esejista a diplomat 9 října 1892 14 března – Susan Haywardová americká herečka 30 června 1917 15 března – Aristoteles Onassis řecký rejdař a miliardář 20 ledna 1906 16 března – T-Bone Walker americký bluesový kytarista zpěvák a skladatel 28 května 1910 17 března – Karl Anton Rohan rakouský politický spisovatel a publicista 9 ledna 1898 20 března – Jakub Jindřich Bourbonský hlava dynastie Bourbon-Anjou 23 června 1908 24 března – Simone Martin-Chauffierová francouzská spisovatelka 29 srpna 1902 25 března – Fajsal bin Abd al-Azíz třetí král Saúdské Arábie 10 října 1906 26 března – Ondrej Klokoč předseda Slovenské národní rady 17 srpna 1911 29 března – Thomas Green britský chodec olympijský vítěz v chůzi na 50 km z roku 1932 30 března 1894 1 dubna – Alexander Matuška slovenský literární vědec a politik 26 února 1910 5 dubna Harold Osborn americký olympijský vítěz ve skoku do výšky 13 dubna 1899 Čankajšek vůdce čínské Národní strany Kuomintang prezident Čínské republiky Taiwan 1948–1975 31 října 1887 Victor Marijnen premiér Nizozemska 21 února 1917 6 dubna – Ernst David Bergmann izraelský jaderný fyzik 18 října 1903 10 dubna – Walker Evans americký fotograf 3 listopadu 1903 12 dubna – Josephine Bakerová francouzsko-americká herečka zpěvačka a tanečnice 3 června 1906 14 dubna Clyde Tolson ředitel FBI 22 května 1900 Fredric March americký herec 31 srpna 1897 16 dubna – Octav Pancu-Iași rumunský spisovatel 14 dubna 1929 17 dubna – Sarvepalli Rádhakrišnan indický filosof státník a [překladatel 5 září 1888 20 dubna – John Vachon americký fotograf 19 května 1914 23 dubna – William Hartnell britský herec 8 ledna 1908 25 dubna – Jacques Duclos francouzský komunistický politik 2 října 1896 6 května – József Mindszenty arcibiskup ostřihomský politický vězeň nacismu i komunismu 29 března 1892 7 května – Alfred Edward Rosé rakouský hudební skladatel 11 prosince 1902 8 května – Avery Brundage americký atlet sportovní funkcionář sběratel umění 28 září 1887 9 května – František Josef Toskánský rakouský arcivévoda princ toskánský a vévoda madridský 4 února 1905 15 května – Antonio Pedrotti italský dirigent a skladatel 14 srpna 1901 20 května – Barbara Hepworth anglická sochařka 10 ledna 1903 22 května – Boris Kalin slovinský sochař 24 června 1905 25 května – Ivan Bukovčan slovenský dramatik a filmový scenárista 15 září 1921 28 května Eric Emerson americký herec tanečník a hudebník 23 června 1945 Alfons Gabriel rakouský cestovatel 4 února 1894 30 května – Steve Prefontaine americký vytrvalec 25 ledna 1951 1 června – Ernst Schneider vynálezce Voith-Schneiderova lodního šroubu 18 června 1894 3 června – Eisaku Sató premiér Japonska 27 března 1901 5 června Paul Keres estonský šachový velmistr 7 ledna 1916 Ján Kuchtin metropolita pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku 20 září 1901 10 června – Achille Van Acker premiér Belgie 8 dubna 1898 18 června – Samuel Hugo Bergmann izraelský filosof zakladatel Židovské národní knihovny rektor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě 25 prosince 1883 25 června – Eugen Fink německý filosof 11 prosince 1905 26 června – Josemaría Escrivá de Balaguer španělský katolický světec 9 ledna 1902 27 června – Robert Stolz rakouský hudební skladatel a dirigent 25 srpna 1880 29 června – Tim Buckley americký kytarista a zpěvák 14 února 1947 5 července – Otto Skorzeny rakouský voják SS 12 června 1908 7 července Henri Deglane francouzský zápasník zlato na OH 1924 22 června 1902 Jacob Bjerknes norský fyzik a meteorolog 2 listopadu 1897 William Vallance Douglas Hodge skotský matematik 17 června 1903 10 července – Jenő Kerényi maďarský sochař 20 listopadu 1908 18 července – Carl O Sauer americký geograf 24 prosince 1889 30 července – James Blish americký spisovatel 23 května 1921 8 srpna – Cannonball Adderley americký jazzový saxofonista 15 září 1928 9 srpna – Dmitrij Šostakovič sovětský hudební skladatel 1906 11 srpna – Rachel Kacnelsonová-Šazarová manželka izraelského prezidenta Zalmana Šazara literární kritička 24 října 1885 12 srpna – Pinchas Sapir izraelský politik 15 října 1906 16 srpna Vladimir Kuc sovětský běžec na dlouhé tratě olympijský vítěz 7 února 1927 Friedrich Sämisch německý šachový velmistr 20 září 1896 27 srpna – Haile Selassie I etiopský císař 23 července 1892 29 srpna – Éamon de Valera irský prezident 14 října 1882 10 září – George Paget Thomson britský fyzik nositel Nobelovy ceny 1937 3 května 1892 20 září – Saint-John Perse francouzský diplomat a básník Nobelova cena za literaturu 31 května 1887 25 září – Jehošua Bar-Hillel izraelský filosof matematik a lingvista 9 srpna 1915 26 září – Jacob Paludan dánský spisovatel 7 února 1896 27 září Roy Stryker americký ekonom a fotograf 5 listopadu 1903 Maurice Feltin arcibiskup pařížský kardinál 15 května 1883 29 září – Pavol Horov slovenský básník a překladatel 25 května 1914 1 října – Al Jackson Jr americký bubeník 27 listopadu 1935 3 října Eva Kostolányiová slovenská zpěvačka tanečnice a herečka 2 listopadu 1942 Guy Mollet francouzský socialistický politik premiér 31 prosince 1905 4 října – May Suttonová americká tenistka 25 září 1886 8 října – Alberto Hemsi sefardský hudební skladatel a muzikolog 27 května 1898 21 října – Charles Reidpath americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 září 1889 22 října – Arnold Joseph Toynbee britský historik teoretik a filosof dějin 14 dubna 1889 27 října – Rex Stout americký spisovatel 1 prosince 1886 28 října – Oliver Nelson americký jazzový saxofonista 4 června 1932 30 října Karol Aufricht slovenský fotograf 10 září 1910 Gustav Ludwig Hertz německý fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 22 července 1887 1 listopadu – Charles Seymour Wright kanadský fyzik voják a polárník 7 dubna 1887 2 listopadu – zavražděn Pier Paolo Pasolini italský spisovatel a režisér 5 března 1922 5 listopadu Ján Kostra slovenský básník a malíř 4 prosince 1910 Lionel Trilling americký literární teoretik a kritik 4 července 1905 11 listopadu – Mina Witkojc lužickosrbská básnířka a publicistka 28 května 1893 14 listopadu – Samuel Štefan Osuský slovenský evangelický biskup pedagog teolog historik a spisovatel 7 června 1888 16 listopadu – János Kmetty maďarský malíř 23 prosince 1889 20 listopadu – Francisco Franco nejvyšší představitel Španělska od roku 1939 4 prosince 1892 21 listopadu – Gunnar Gunnarsson islandský spisovatel 18 května 1889 22 listopadu – François de Roubaix francouzský hudební skladatel 3 dubna 1939 29 listopadu – Graham Hill anglický pilot Formule 1 15 února 1929 4 prosince – Hannah Arendtová americká politoložka německého původu 14 října 1906 7 prosince – Thornton Wilder americký spisovatel 17 dubna 1897 8 prosince – Gary Thain britský rockový baskytarista 15 května 1948 13 prosince – Alois Wünsche-Mitterecker německý malíř a sochař 28 listopadu 1903 17 prosince – Hound Dog Taylor americký bluesový kytarista a zpěvák 12 dubna 1915 18 prosince – Theodosius Dobzhansky ukrajinsko-americký genetik a evoluční biolog 24 ledna 1900 21 prosince – Jean Bertin francouzský průkopník dopravy vznášedly 5 září 1917 24 prosince – Bernard Herrmann americký hudební skladatel 29 června 1911 ? – David Mitrany britský politolog 1888 ? – Harry Guntrip britský psychoanalytik 1901 ? – Bogdan Nestorović srbský architekt 1901 Hlava státu Evropa Československo prezident Ludvík Svoboda do 305 prezident Gustáv Husák Vatikán – papež Pavel VI Sovětský svaz předseda prezidia Nejvyššího sovětu Nikolaj Viktorovič Podgornyj de facto první tajemník KSSS Leonid Iljič Brežněv Francie – prezident Valéry Giscard d'Estaing Dánsko – královna Markéta II Španělsko – král Juan Carlos I Ostatní Čína úřadující předseda ČLR Tung Pi-wu předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců Ču Te USA – prezident Gerald Ford Nigérie Yaqub Gowon Murtala Ramat Mohammed Reference Externí odkazy 1990 MCMXC byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím Události Československo 1 ledna – Město Zlín se vrátilo ke svému původnímu jménu v období let 1949–1989 oficiálně neslo název Gottwaldov 1 ledna – Prezident republiky Václav Havel vyhlásil všeobecnou amnestii 1 února – Zanikla Státní bezpečnost 7 února – Byla zrušena Národní fronta – organizace která v období vlády jedné strany sdružovala hnutí a svazy které se mohly podílet na vládě únor – Na pozvání prezidenta Václava Havla přijel do Prahy Tändzin Gjamccho Byla to první návštěva dalajlámy v Československu a v českých zemích vůbec 26 února – Prezident ČSSR Václav Havel a nejvyšší představitel SSSR Michail Gorbačov podepsali v Moskvě dohodu upravující vztahy mezi oběma zeměmi Ministři zahraničí ČSSR a SSSR schválili ujednání o odsunu sovětských vojsk z území Československa 28 února – Byl založen Liberální institut 29 března – Československá socialistická republika se transformovala v ČSFR 31 března – Došlo k transformaci KSČ na KSČM 21–24 dubna – Československo poprvé v celé jeho historii navštívil papež Jan Pavel II jako kardinál Karol Wojtyla byl na pohřbu Štěpána kardinála Trochty v Litoměřicích již v roce 1974 23 dubna – Československá federativní republika se transformovala na Českou a Slovenskou Federativní Republiku; tím skončila pomlčková válka i když název státu odporoval spisovné češtině 10 května – Katolická teologická fakulta a Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta byly začleněny do UK 14 května – Došlo k velkým změnám ve vysílání Československé televize Bylo zahájeno vysílání na třetím programu OK3 Zároveň došlo i k velkým programovým změnám zejména ve zpravodajství – hlavní zpravodajská relace Televizní noviny byla přejmenována na Deník ČST 2 června – V Praze na Staroměstském náměstí došlo k výbuchu amatérsky vyrobené bomby 15 lidí bylo zraněno Pachatele útoku se dosud nepodařilo vypátrat 8–9 června – proběhly Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění 5 července – Prezidentem ČSFR byl zvolen Václav Havel 25 srpna – U obce Spálov na okrese Semily došlo k železniční nehodě při které se srazil motorový osobní vlak jedoucí z Železného Brodu do Tanvaldu s nákladním vlakem jedoucím opačným směrem K nehodě došlo v těžko přístupném terénu V důsledku srážky a následného požáru zahynulo 14 osob 18 října – Na dole Barbora v Karviné došlo k výbuchu metanu který si vyžádal 30 obětí na životech z řad horníků 25 října – Federální shromáždění ČSFR přijalo zákon upravující tzv "malou privatizaci" která znamenala první větší přesun státního majetku do soukromých rukou Jednalo se zejména o veřejné soutěže a dražby menších provozoven 29 října – Byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví Obnoven Klub angažovaných nestraníků Vzniklo Ministerstvo životního prostředí Svět 11 března – Litva vyhlásila nezávislost 11 března – Ayrton Senna zvítězil v Grand Prix USA 15 března – Michail Gorbačov byl zvolen prezidentem SSSR 24 března – Islam Karimov se stal prezidentem Uzbekistánu 31 března – Nepokoje proti dani z hlavy ve Spojeném království 4 května – Lotyšsko vyhlásilo nezávislost na SSSR 8 května – Estonsko vyhlásilo nezávislost na SSSR 18 května – Francouzský rychlovlak TGV vytvořil na trati Paříž—Tours světový rychlostní rekord 5153 km h 22 května – Sjednocení Jemenu 31 května – V Německé demokratické republice byl Karl-Marx Stadt v Česku také známý jako Saská Kamenice přejmenován na svůj původní název Chemnitz 27 června – Bělorusko vyhlásilo nezávislost 1 července – Společnou měnou pro NDR a NSR se stala západoněmecká marka DM 16 července – Filipíny postihlo zemětřesení o síle 77 stupně Richterovy stupnice; vyžádalo si přes 1600 životů 2 srpna – Irák napadl a anektoval Kuvajt Tím byla zahájena válka v Perském zálivu 3 října – Sjednocení Německa 27 října – Saparmurad Nijazov se stal prezidentem Turkmenistánu 9 prosince – vyhrál Lech Wałęsa prezidentské volby a stal se prvním demokraticky zvoleným polským prezidentem 23 prosince – Referendum o nezávislosti a samostatnosti Slovinska schválilo možnost oddělení Slovinska od Jugoslávie Namibie vyhlásila nezávislost Konec občanské války v Libanonu Založena Strana zelených Vyhlášena Národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory Rezignace Margaret Thatcherové na post ministerského předsedy Spojeného království John Major se stává ministerským předsedou Spojeného království došlo ke třem devalvacím uměle nadhodnocené koruny o více než 86 % až na 28 Kč USD Vědy a umění 24 ledna – Hiten – průlet kolem družice Měsíce 25 dubna – Na oběžnou dráhu kolem Země byl dopraven Hubbleův vesmírný dalekohled 10 srpna – Americká sonda Magellan se dostala na oběžnou dráhu kolem planety Venuše a zahájila detailní radarové mapování 6 října – Sonda Ulysses – průlet kolem Jupiteru a družice Slunce na polární dráze 13 října – nad územím Československa a Polska proletěl atmosférou Země meteoroid a opět se vrátil do kosmického prostoru Konec ARPANETu – viz Internet Guido van Rossum navrhl Python tj interpretovaný objektově orientovaný programovací jazyk Navržen jazyk HTML Kreml a Rudé náměstí bylo prohlášeno za světové kulturní dědictví UNESCO Katedrála sv Izáka Petrohrad byla prohlášena za světové kulturní dědictví UNESCO Zanikla Gruppe 47 Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Jerome Isaac Friedman Henry Way Kendall Richard Edward Taylor Nobelova cena za chemii – Elias James Corey Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Joseph E Murray E Donnall Thomas Nobelova cena za literaturu – Octavio Paz Nobelova cena míru – Michail Sergejevič Gorbačov Nobelova cena za ekonomii – Harry Markowitz Merton Miller William Forsyth Sharpe Narození Česko 8 března – Petra Kvitová česká tenistka vítězka Wimbledonu 2011 16 březen – Lukáš Koranda hudebník český zpěvák skladatel textař a zvukař 17 dubna – Lukáš Mareček český fotbalista 19 dubna – Dominik Furch český hokejista 3 června – Pavel Francouz český hokejový brankář 8 září – Michal Kempný český hokejista 6 listopadu – Kristýna Ječmenová česká modelka Svět 1 ledna – Andrej Chalimon ruský herec 4 ledna – Toni Kroos německý fotbalista 2 dubna – Jevgenija Kanajevová ruská gymnastka 9 dubna – Kristen Stewartová americká herečka 15 dubna – Emma Watsonová anglická herečka 27 května – Chris Colfer americký herec a spisovatel 21 října – Ricky Rubio španělský basketbalista 12 prosince – Victor Moses nigerijský fotbalista Úmrtí Česko 1 ledna Jan Svoboda fotograf 27 července 1934 Antonín Kalina nositel titulu Spravedlivý mezi národy 17 února 1902 5 ledna – Jaroslav Rössler avantgardní fotograf 25 května 1902 14 ledna – Bohumil Konečný malíř a ilustrátor 19 dubna 1918 15 ledna – František Douda první československý světový rekordman v atletice vrh koulí 23 října 1908 18 ledna – Leopold Hofman odbojář komunistický politik disident 15 listopadu 1913 20 ledna – Miloslav Ištvan český hudební skladatel 2 září 1928 30 ledna – Miloš Axman český sochař 20 listopadu 1926 31 ledna – Amedeo Molnár teolog vysokoškolský pedagog a historik 23 ledna 1923 14 února – Luděk Čajka československý hokejista 3 listopadu 1964 17 února – Gustav Křivinka český hudební skladatel 24 dubna 1928 3 března – Jindřich Mahelka malíř 15 července 1919 6 března – Václav Bára československý fotbalový reprezentant 15 června 1908 8 března – Tomáš Holý český herec 17 března 1968 22 března – Adolf Klimek politik účastník odboje emigrant 17 června 1895 27 března Václav Bubník československý hokejový reprezentant 1 ledna 1926 František Kopečný bohemista a slavista 4 října 1909 1 dubna – K M Walló režisér scenárista a spisovatel 27 června 1914 30 dubna – Josef Velek novinář a publicista 30 listopadu 1939 1 května Donát Šajner spisovatel 24 ledna 1914 Jindřich Maudr československý zápasník stříbro na OH 1928 10 ledna 1906 3 května – Věra Řepková česká klavíristka 21 července 1910 5 května – Jaroslav Raimund Vávra spisovatel a cestovatel 8 března 1902 6 května – Jana Petrů česká zpěvačka 14 července 1938 13 května – František Hudeček český grafik ilustrátor a malíř 7 dubna 1909 23 května – Antonín Kapek komunistický politik a funkcionář 6 června 1922 29 května – Jaromír Brož experimentální fyzik a pedagog 2 března 1908 31 května – Vladimír Salač český herec a zpěvák 17 července 1924 11 června – Oldřich Nejedlý československý fotbalový reprezentant 26 prosince 1909 12 června – Jaroslav Čermák architekt 12 května 1901 19 června Jaroslav Francl český hudební skladatel a pedagog 28 února 1906 Jindřich Chalupecký výtvarný a literární teoretik a kritik historik umění překladatel 12 února 1910 18 července – Štefan Čambal fotbalový reprezentant 17 prosince 1908 21 července – Vilém Přibyl operní pěvec 10 dubna 1925 2 srpna – Alois Indra komunistický politik ministr vlád ČSSR 17 března 1921 3 srpna – Alžběta Frejková herečka 3 října 1907 5 srpna – Ivan Blatný český básník 21 prosince 1919 15 srpna – Stanislav Titzl hudební publicista a jazzový hudebník 9 února 1929 18 srpna – Josef Zvěřina katolický teolog 3 května 1913 29 srpna Hana Wichterlová sochařka 2 března 1903 Zdeněk Adla český spisovatel 1 června 1910 2 září Leopold Korbař swingový klavírista a skladatel 7 června 1917 Richard Strejka český herec 13 prosince 1908 5 září – Ludmila Jankovcová československá politička ministryně chartistka 8 srpna 1897 6 září – Bedřich Švestka lékař a politik rektor Univerzity Karlovy 16 ledna 1912 8 září – Antonín Závodný skladatel lidové hudby 2 března 1922 23 září Milan Šimečka filosof a literární kritik 7 dubna 1930 František Hanták hobojista a hudební pedagog 19 června 1910 27 září – Jan Žalman filmový kritik a teoretik 14 dubna 1911 30 září – Alexej Čepička český politik 18 srpna 1910 2 října – Peter Herman Adler dirigent a skladatel narozený v Čechách 2 prosince 1899 5 října – Josef Trousílek československý hokejový reprezentant 16 března 1918 22 října – Kamil Lhoták malíř 25 července 1912 27 října – Vladimír Klusák klavírista a hudební skladatel 27 července 1916 2 listopadu – Josef Treuchel český malíř 6 října 1925 4 listopadu – Zdeněk Ornest herec 10 ledna 1929 18 listopadu – Jiří Kabát kněz a politický vězeň 28 října 1923 20 listopadu – Aneta Křížová herečka 14 srpna 1931 22 listopadu – Jiří Šašek disident signatář Charty 77 3 září 1938 24 listopadu – Desider Galský spisovatel a publicista 25 března 1921 28 listopadu – Božena Dobešová sportovní gymnastka stříbrná medaile LOH 1936 2 října 1914 3 prosince – Cyril Chramosta malíř grafik a stavitel 6 března 1908 5 prosince – Josef Jedlička český prozaik a esejista 16 března 1927 6 prosince – Ivo Fischer básník spisovatel a překladatel 23 srpna 1924 27 prosince – Milan Pásek režisér herec a pedagog 29 května 1920 28 prosince – Sláva Štochl fotograf 12 ledna 1913 ? – Evžen Peřina spisovatel pedagog a překladatel knih ze slovenštiny 20 října 1916 ? – Emanuel Tilsch překladatel 6 ledna 1906 ? – Milan Bubák malíř a grafik 20 července 1924 Svět 4 ledna – Harold Eugene Edgerton americký vynálezce stroboskopu 6 dubna 1903 5 ledna – Henrich Sidorenko sovětský reprezentační hokejový obránce 11 října 1931 6 ledna – Pavel Alexejevič Čerenkov ruský fyzik známý zdůvodněním vzniku Čerenkovova záření 28 června 1904 9 ledna – Michail Iovčuk sovětský filosof a politik 19 listopadu 1908 15 ledna – Gordon Jackson skotský herec 19 prosince 1923 19 ledna Osho indický duchovní učitel mystik a guru 11 prosince 1931 Alexandr Pečerskij ruský organizátor a vůdce úspěšného útěku židů ze Sobiboru 22 února 1909 20 ledna Barbara Stanwyck americká herečka 16 července 1907 Naruhiko Higašikuni první premiér Japonska po druhé světové válce 3 prosince 1887 21 ledna – Trude Fleischmann rakousko-americká fotografka 22 prosince 1895 22 ledna Mariano Rumor premiér Itálie 16 června 1915 Roman Vishniac Rusko‑americký biolog a fotograf 19 srpna 1897 24 ledna – Dámaso Alonso španělský básník 22 října 1898 25 ledna – Ava Gardner americká herečka 24 prosince 1922 26 ledna Lewis Mumford americký historik sociolog a filozof 19 října 1895 Bob Gérard britský automobilový závodník 19 ledna 1914 2 února – Paul Ariste estonský lingvista a folklorista 3 února 1905 6 února – Viliam Šalgovič slovenský politik jeden z hlavních představitelů konzervativního proudu v KSČ 12 prosince 1919 7 února – Alan J Perlis americký informatik 1 dubna 1922 8 února Katalin Karády maďarská herečka a zpěvačka 8 prosince 1910 Georges de Mestral vynálezce suchého zipu 19 června 1907 12 února – Darina Lehotská slovenská archivářka a historička 28 ledna 1922 24 února – Sandro Pertini sedmý prezident italské republiky 25 září 1896 28 února – Russell Jacquet americký trumpetista 4 prosince 1917 7 března – Luis Carlos Prestes generální tajemník Brazilské komunistické strany 3 ledna 1898 12 března – Philippe Soupault francouzský básník spisovatel a dramatik 2 srpna 1897 13 března – Bruno Bettelheim americký psycholog 25 srpna 1903 15 března – José Antonio Bottiroli argentinský hudební skladatel a básník 1 ledna 1920 17 března – Ric Grech britský rockový hudebník 1 listopadu 1946 20 března – Lev Jašin sovětský fotbalový brankář 22 října 1929 1 dubna – Russell Vis americký zápasník zlato na OH 1924 22 června 1900 3 dubna – Sarah Vaughan americká jazzová zpěvačka 27 března 1924 7 dubna – Ronald Evans americký vojenský letec a astronaut z Apolla 17 10 listopadu 1933 15 dubna – Greta Garbo švédská filmová herečka 18 září 1905 23 dubna – Paulette Goddard americká herečka 3 června 1910 25 dubna – Dexter Gordon americký jazzový tenorsaxofonista 27 února 1923 29 dubna – Max Bense německý filozof a teoretik umění a vědy 7 února 1910 8 května – Luigi Nono italský hudební skladatel 29 ledna 1924 10 května – Jehuda Roth izraelský archeolog 23 července 1908 11 května – Venedikt Vasiljevič Jerofejev sovětský spisovatel 24 října 1938 16 května Jim Henson americký loutkoherec 24 září 1936 Sammy Davis mladší americký zpěvák herec a tanečník 8 prosince 1925 18 května Eje Thelin švédský jazzový pozounista a skladatel 9 června 1938 Joseph-Marie Trịnh Văn Căn vietnamský kardinál 19 března 1921 2 června Walter Davis Jr americký jazzový klavírista 2 září 1932 Rex Harrison britský herec 5 března 1908 3 června – Robert Noyce americký fyzik 12 prosince 1927 4 června – Stiv Bators americký punk rockový zpěvák 22 října 1949 11 června – Vaso Čubrilović srbský historik s minulostí atentátníka 14 ledna 1897 20 června – Sergej Paradžanov arménský filmový režisér a scenárista 9 ledna 1924 22 června – Ilja Frank sovětský fyzik Nobelova cena za fyziku 1958 23 října 1908 26 června – Joseph Carl Robnett Licklider americký informační vědec 11 března 1915 6 července – Měrćin Nowak-Njechorński lužickosrbský malíř a spisovatel 13 června 1900 10 července – Sergej Ignaťjevič Ruděnko generál sovětského letectva 20 října 1904 17 července Valentin Pikul sovětský spisovatel 13 července 1928 Marin Franičević chorvatský básník 18 ledna 1911 18 července – Jon Po-son prezident Korejské republiky 26 srpna 1897 22 července – Eduard Strelcov ruský fotbalový útočník 21 července 1937 23 července – Bert Sommer americký folkový zpěvák kytarista a příležitostný herec 7 února 1949 29 července – Bruno Kreisky rakouský kancléř 22 ledna 1911 1 srpna – Norbert Elias německý filosof 22 června 1897 2 srpna – Irving Rusinow americký fotograf 1915 6 srpna Gordon Bunshaft americký architekt 9 května 1909 Jacques Soustelle francouzský antropolog a politik 3 února 1912 9 srpna – Władysław Orlicz polský matematik 24 května 1903 18 srpna – Burrhus Frederic Skinner americký psycholog 20 března 1904 19 srpna – An Rutgers van der Loeff-Basenauová nizozemská spisovatelka 15 března 1910 21 srpna – Slavomír Stračár slovenský politik ministr československých vlád 7 února 1935 24 srpna – Sergej Dovlatov ruský spisovatel a novinář 3 září 1941 25 srpna – David Hampshire britský automobilový závodník 29 prosince 1917 29 srpna – Luigi Beccali italský olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů z roku 1932 19 listopadu 1907 1 září – Edwin O Reischauer americký japanolog a diplomat 15 října 1910 2 září – John Bowlby anglický psychoanalytik 26 února 1907 3 září – Mieczysław Fogg polský zpěvák 30 května 1901 6 září – Tom Fogerty americký kytarista 9 listopadu 1941 8 září – Sven Rosendahl švédský spisovatel 7 dubna 1913 9 září Alexandr Vladimirovič Meň ruský pravoslavný kněz teolog biblista filosof a spisovatel 20 ledna 1935 Nicola Abbagnano italský filosof 15 července 1901 12 září – Bohuslav Partyk slovenský ekonom 7 července 1911 26 září – Alberto Moravia italský spisovatel 28 listopadu 1907 30 září – Patrick White australský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1973 28 května 1912 7 října – Rašíd ibn Saíd al-Maktúm premiér Spojených arabských emirátů ? 1912 8 října – Robert F Murphy americký antropolog 3 června 1924 12 října – Peter Wessel Zapffe norský spisovatel filozof a horolezec 18 prosince 1899 13 října – Lê Ðức Thọ vietnamský revolucionář Nobelova cena za mír 1973 14 října 1911 14 října – Leonard Bernstein americký dirigent a skladatel 25 srpna 1918 15 října – Delphine Seyrig francouzská divadelní a filmová herečka 10 dubna 1932 16 října – Art Blakey americký jazzový bubeník 11 října 1919 18 října – Pjotr Nikolajevič Fedosejev ruský marxisticko-lenininský filosof 22 srpna 1908 19 října Hanka Krawcec lužickosrbská výtvarnice 13 března 1901 Chajim Gvati izraelský politik 29 ledna 1901 22 října – Aljo Beran malíř 15 dubna 1907 23 října – Louis Althusser francouzský marxistický fílosof 18 října 1918 25 října – Bohumil Vančo slovenský psycholog umělec vynálezce 14 října 1907 27 října Ugo Tognazzi italský herec režisér a scenárista 23 března 1922 Žofie z Hohenbergu dcera Františka Ferdinanda d'Este 24 července 1901 4 listopadu – David Stirling zakladatel Special Air Service 15 listopadu 1915 7 listopadu – Lawrence Durrell anglický spisovatel 27 února 1912 8 listopadu – Wolfgang Schmieder německý muzikolog 29 května 1901 11 listopadu Zdenko Kalin slovinský sochař 11 dubna 1911 Janis Ritsos řecký básník a dramatik 1 května 1909 15 listopadu – Gide'on Hausner izraelský generální prokurátor 26 září 1915 17 listopadu – Robert Hofstadter americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1961 5 února 1915 23 listopadu Roald Dahl britský spisovatel 13 září 1916 Juraj Daniel-Szabó slovenský fyzik 4 července 1919 24 listopadu – Marion Post Wolcottová americká fotografka 7 června 1910 28 listopadu – Władysław Rubin polský kardinál 20 září 1917 30 listopadu – Vladimir Dedijer srbský partyzán a komunistický politik 4 února 1914 listopad – Eugen Rosenberg slovenský architekt 24 února 1907 2 prosince – Aaron Copland americký skladatel libretista klavírista a dirigent 14 listopadu 1900 4 prosince – Naoto Tadžima japonský olympijský vítěz v trojskoku 1936 15 srpna 1912 6 prosince – Tunku Abdul Rahman první malajský premiér 8 února 1903 7 prosince Horst Bienek německý spisovatel 7 května 1930 Reinaldo Arenas kubánský básník prozaik a dramatik 16 července 1943 13 prosince – Alice Marbleová americká tenistka 28 září 1913 14 prosince – Friedrich Dürrenmatt švýcarský dramatik 5 ledna 1921 16 prosince Jan Tacina polský hudebník a folklorista 25 října 1909 Anna Martvoňová slovenská operní pěvkyně 3 října 1922 17 prosince – Ludwig Lachmann německý ekonom 1 února 1906 19 prosince – Michael Oakeshott anglický filozof a politolog 11 prosince 1901 21 prosince – Medard Boss švýcarský psychiatr 4 října 1903 31 prosince – Vasilij Lazarev sovětský lékař a kosmonaut 23 února 1928 ? – Paul Arzens francouzský návrhář 1903 ? – John Porter kanadský hokejista zlato na OH 1928 21 ledna 1904 ? – Sa'adja Kobaši vůdce jemenské židovské komunity v Izraeli 1904 ? – Roy Wallis americký sociolog 1945 Hlava státu Evropa Albánie – Ramiz Alia Belgie – Baudouin I Bělorusko – Stanislav Šuškijevič Bulharsko – Petar Mladenov Československo – Václav Havel Dánsko – Markéta II Estonsko – Arnold Rüütel Finsko – Mauno Koivisto Francie – François Mitterrand Chorvatsko – Franjo Tuđman Irsko – Patrick J Hillery Island – Vigdís Finnbogadottír Itálie – Franesco Cossiga Jugoslávie – Janez Drnovšek Lichtenštejnsko – Jan Adam II Litva – Vitautas Landsbergis Lotyšsko – Anatolijs Gorbunovs Lucembursko – Jean I Maďarsko – Mátyás Szűrös Árpád Göncz Malta – Vincent Tabone Moldavsko – Mircea lon Snegur Monako – Rainier III Německo – Richard von Weizsäcker Nizozemsko – Beatrix Norsko – Olaf V Polsko – Wojciech Jaruzelski Lech Wałęsa Portugalsko – Mario A Lópes Soares Rakousko – Kurt Waldheim Rumunsko – Ion Iliescu Rusko – Boris Jelcin Řecko – Christos Sartzetakis Slovinsko – Milan Kučan Španělsko – Juan Carlos I Švédsko – Carl XVI Gustaf Švýcarsko – Arnold Koller Vatikán – Jan Pavel II Velká Británie – Alžběta II Amerika Argentina – Carlos Saúl Menem Brazílie – José Sarney de Araújo Costa Chile – Augusto Pinochet Ugarte Kanada – Martin B Mulroney Kolumbie – Virgilio Barco Vargas Kuba – Fidel Castro Ruz Mexiko – Carlos Salinas de Gortari Peru – Alán García Pérez Spojené státy americké – George H W Bush Venezuela – Carlos Andrés Péres Afrika Alžírsko – Bendžedid Šadlí Egypt – Muhammad Husní Mubárak Guinea – Lansana Conté Jihoafrická republika – Frederik Willem de Klerk Demokratická republika Kongo – Mobutu Sese Seko Maroko – Hasan II Mosambik – Joaquim Alberto Chissano Nigérie – Ibrahim B Babangida Tunisko – Zin al-Ábidín Ben Alí Asie Arménie – Levon Ter-Petrosjan Čína – Ťiang Ce-min Gruzie – Zviad Gamsachurdia Indie – Rámasvámí Vénkataráman Indonésie – Suharto Irák – Saddám Husajn Írán – Ali Akbar Hašimí Rafsandžaní Izrael – Chajim Herzog Japonsko – Akihito Jižní Korea – Ro Tche-u Kypr – Jeorjos Vasiliu Pákistán – Gulam Ishák Chán Saúdská Arábie – Fahd ibn Abdul Azíz al-Saúd Turecko – Turgun Özal Turkmenistán – Saparmurad Nijazov Uzbekistán – Islom Karimov Austrálie Austrálie – Robert Hawke Nový Zéland – Geoffrey Palmer Reference 20 březen je 79 den roku podle gregoriánského kalendáře 80 v přestupném roce Do konce roku zbývá 286 dní Události Česko 1393 – Johánek z Nepomuku umučen na pražském hradě a vhozen do Vltavy 1475 Položení základního kamene Prašné brány v Praze 1935 – Bylo zřízeno ŘOP a RO pro řízení výstavby opevnění 1950 – Římskokatoličtí biskupové a duchovní v ČSR byli donuceni složit tzv slib věrnosti republice 1991 – Byl zřízen nařízením vlády Národní park Šumava 1992 – Firma McDonald’s otevřela svou první pobočku v České republice ve Vodičkově ulici 1993 – Ministerstvo vnitra zpřístupnilo oficiální seznamy spolupracovníků StB Svět 1792 – Vypukla tzv První koaliční válka vypovězením války Francií Rakousku 1852 – V Americe vychází knížka Harriet Stowové Chaloupka strýčka Toma 1915 – V Miláně proběhla světová premiéra opery Fedra 1916 – Albert Einstein publikoval svou slavnou obecnou teorii relativity 1943 – Proběhl masakr ve městě Szumsk Banderovci zde popravili několik zdejších občanů 1945 – Adolf Hitler vydal tzv „Neronův rozkaz podle kterého pod sankcí okamžitého zastřelení nesměli zůstat občané Německa na územích získaných spojenci Měly být zničeny stavby a veškeré stroje a zařízení 1956 – Tunisko získalo nezávislost Do té doby to byl francouzský protektorát 1995 – Na tokijské metro zaútočila jedem sarinem teroristická sekta Óm šinrikjó Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti poprava ještě nebyla vykonána 2003 – Američané a jejich spojenci zahájili útok na Irák Narození Česko 1865 – František Bohumil Doubek malíř a ilustrátor † 26 října 1952 1868 – Jan Kříženecký fotograf a filmař průkopník české kinematografie † 9 února 1921 1870 – Ignác Josef Preiss kněz žatecký děkan † 29 března 1966 1880 – František Souček hudební skladatel † 4 ledna 1952 1883 – Jaroslav Rijaček český malíř a autor poštovních známek † ? 1884 – Fridolín Macháček plzeňský muzeolog archivář a historik † 29 března 1954 1887 – Pavel Jáchym Šebesta misionář etnograf antropolog a lingvista † 17 září 1967 1898 – Evžen Linhart český architekt † 29 prosince 1949 1901 – Josef Ouředník účastník protinacistického odboje † 13 září 1944 1911 – Darja Hajská zpěvačka herečka a spisovatelka † 18 března 1981 1912 – Jozef Kyselý ministr vlád Československa † 21 července 1998 1916 – Karel Vaš soudce a prokurátor vykonstruovaných komunistických soudních procesů † 8 prosince 2012 1920 – Alena Maxová překladatelka a rozhlasová redaktorka † 18 února 2013 1924 – Vladimír Hrubý herec † 30 července 1986 1933 – Luděk Munzar herec 1937 – Emil Sirotek český kameraman † 1 října 1999 1941 – Pavel Baňka fotograf 1946 – Pavel Žalman Lohonka folkový písničkář 1947 – Karel Kodejška český skokan na lyžích 1949 – Anton Markoš český teoretický biolog 1950 – Zuzana Ondrouchová herečka † 3 února 1978 1951 Fero Fenič slovenský a český filmový režisér scenárista producent Pavla Vošahlíková česká historička 1957 – Aleš Jarý herec 1963 – Radek Fukala historik 1979 – Marek Pinc hokejový brankář 1981 Radek Šírl fotbalový obránce záložník Martin Živný fotbalový obránce 1985 – Jan Štohanzl fotbalový záložník 1988 – Jan Blažek fotbalový útočník Svět 43 př n l – Publius Ovidius Naso římský básník † 17 1439 – Jana Portugalská kastilská královna † 12 prosince 1475 1479 – Hippolit Estei italský kardinál a arcibiskup ostřihomský a milánský † 3 září 1520 1671 – Kristýna Luisa Öttingenská brunšvicko-wolfenbüttelská vévodkyně babička císařovny Marie Terezie † 3 září 1747 1680 – Emanuele d'Astorga italský barokní skladatel † 1757 1725 – Abdulhamid I osmanský sultán † 7 dubna 1789 1741 – Jean-Antoine Houdon francouzský sochař † 15 července 1828 1762 – Marie Terezie Habsbursko-Lotrinská dcera císaře Josefa II † 23 ledna 1770 1770 – Friedrich Hölderlin německý lyrik † 6 června 1843 1811 Napoleon II syn Napoleona I † 22 července 1832 George Caleb Bingham americký malíř † 7 července 1879 1812 – Auguste Mestral francouzský fotograf † 1 března 1884 1819 – Roger Fenton britský válečný fotograf † 8 srpna 1869 1820 – Alexandr Ioan Cuza kníže Valašska a Moldávie † 15 května 1873 1827 – Alfred Assollant francouzský spisovatel † 3 března 1886 1828 – Henrik Ibsen norský dramatik † 23 května 1906 1830 – Andrew Joseph Russell americký fotograf † 22 září 1902 1838 – Ferdinand Zirkel německý geolog † 12 června 1912 1851 – Fridtjuv Berg švédský politik † 29 února 1916 1856 – Frederick Winslow Taylor strojní inženýr † 21 března 1915 1870 – Paul von Lettow-Vorbeck německý generál † 9 března 1964 1878 – Jindřich XXIV z Reussu poslední kníže starší linie Reussů † 13 října 1927 1879 – Maud Leonora Menten kanadská lékařka a biochemička † 26 červen 1960 1881 – Madame d’Ora rakouská fotografka † 30 října 1963 1882 – René Coty prezident Francouzské republiky † 22 listopadu 1962 1895 – August Emil Fieldorf polský voják a národní hrdina † 24 února 1953 1901 – Antonín Rakousko-Toskánský rakouský arcivévoda a princ toskánský † 22 října 1987 1904 Hans Neuburg švýcarský grafik českého původu † 1983 Burrhus Frederic Skinner americký psycholog † 18 srpna 1990 1905 – Raymond Cattell americký psycholog † 2 února 1998 1911 – Alfonso García Robles mexický diplomat Nobelova cena za mír 1982 † 2 září 1991 1912 – Miklós Szabados maďarský stolní tenista † 12 ledna 1962 1914 – Emil Ruder švýcarský typograf a grafický designér † 13 března 1970 1915 Svjatoslav Richter ruský klavírista † 1 srpna 1997 Rudolf Kirchschläger prezident Rakouska † 30 března 2000 1916 – Pierre Messmer premiér Francie † 29 srpna 2007 1918 Bernd Alois Zimmermann západoněmecký skladatel † 10 srpna 1970 Marian McPartland britská klavíristka † 20 srpna 2013 1921 – Alfréd Rényi maďarský matematik † 1 února 1970 1922 – Alexandr Uvarov sovětský hokejový reprezentant † 24 prosince 1994 1923 – Viktor Kubal slovenský výtvarník † 24 dubna 1997 1924 – Jozef Kroner slovenský herec † 12 března 1998 1928 – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky † 4 září 2002 1929 − Sonny Russo americký jazzový pozounista † 23 února 2013 1930 – Thomas Stafford Williams novozélandský kardinál 1933 Aimée Beekmanová estonská spisovatelka a scenáristka Henryk Muszyński arcibiskup metropolita hnězdenský polský primas Othar Čiladze gruzínský básník a romanopisec † 1 října 2009 1936 − Harold Mabern americký klavírista 1937 – Jerry Reed americký herec skladatel a country zpěvák † 1 září 2008 1938 – Sergej Petrovič Novikov ruský matematik 1939 – Brian Mulroney kanadský politik a expremiér 1940 − Mary Ellen Mark americká fotografka 1943 Gerard Malanga americký fotograf filmový producent básník Richard Rohr americký františkánský kazatel a spisovatel 1944 – Dieter Grahn východoněmecký veslař olympijský vítěz 1945 – Fedor Gál slovenský politik sociolog prognostik a podnikatel 1948 Bobby Orr kanadský hokejista John de Lancie americký herec 1949 – Josip Bozanić chorvatský kardinál 1950 William Hurt americký herec Carl Palmer britský rockový bubeník 1951 Jimmie Vaughan americký bluesový kytarista a zpěvák Fero Fenič slovenský režisér 1957 – Spike Lee americký režisér a herec 1958 – Holly Hunter americká herečka 1967 Marc Warren anglický herec Xavier Beauvois francouzský herec režisér a scenárista Jonas Thern bývalý švédský fotbalista 1968 – Lawrence Makoare novozélandský herec 1970 – Michael Rapaport americký herec a režisér 1976 – Chester Bennington americký zpěvák člen skupiny Linkin Park 1984 – Fernando Torres španělský fotbalista Úmrtí Česko 1393 – Jan Nepomucký český kněz a svatý mezi 1340 a 1350 1710 – Jan Josef Breuner arcibiskup pražský 20 července 1641 1725 – Samuel Fritz český misionář cestovatel a kartograf 9 dubna 1654 1738 – Evžen Tyttl opat kláštera v Plasích 18 listopadu 1666 1812 – Jan Ladislav Dusík Dussek český hudební skladatel a klavírista 12 února 1760 1890 – Jan Schwetz děkan olomoucké teologické fakulty 19 června 1803 1896 – Antonín Husák kněz poslanec Českého zemského sněmu 1819 1917 – Otto Boleška český divadelní herec 23 března 1880 1922 – Karel Sokol český nacionalistický politik 5 října 1867 1926 – Josef Probošt rolník povozník řezbář 25 března 1849 1936 – František Borový český nakladatel 31 ledna 1874 1939 – Emanuel Vencl československý politik 28 dubna 1874 1940 – Josef Schránil český archeolog 5 dubna 1883 1945 Jaroslav Kratochvíl český spisovatel 17 ledna 1885 Ladislav Rašín český právník a politik 22 června 1900 1946 – Viktorin Šulc český architekt a malíř 9 října 1870 1955 – Marian Schaller převor Emauzského kláštera v Praze oběť komunismu 1892 1957 – Míla Pačová česká herečka 11 dubna 1887 1972 – Albert Pek český folklorista dirigent a hudební skladatel 21 října 1893 1973 – Karel Sup český malíř 27 ledna 1897 1993 – Ivan Hrbek orientalista historik a překladatel z arabštiny 2 června 1923 1998 – Adolf Turek historik archivář a politik 20 února 1911 2007 – Ota Karen ekonom právník představitel mezinárodního družstevního hnutí 20 května 1931 2009 – Jaroslav Pitner bývalý trenér národního československého hokejového družstva 7 února 1926 2014 – Naděžda Sobotková tanečnice baletní mistryně a pedagožka 20 dubna 1923 2015 Petr Vopěnka exministr školství 16 května 1935 Svět 1413 – Jindřich IV Anglický anglický král 3 dubna 1366 1568 – Albrecht Braniborsko-Ansbašský pruský kníže poslední velmistr řádu německých rytířů v Prusku 16 května 1490 1610 – Anna Marie Švédská dcera švédského krále Gustava I Vasy 19 června 1545 1619 – Matyáš Habsburský císař římský král český a arcivévoda rakouský 24 února 1557 1684 – Claude Bazin de Bezons francouzský právník a politik 1617 1728 – Camille d'Hostun vévoda de Tallard francouzský vojevůdce 14 února 1652 1746 – Nicolas de Largillière francouzský barokní malíř 10 října 1656 1751 – Frederik Ludvík Hannoverský britský princ 20 ledna 1707 1818 – Johann Nikolaus Forkel německý varhaník a hudební vědec 22 února 1749 1855 – Joseph Aspdin britský výrobce portlandského cementu 1788 1872 – Andreas Groll rakouský fotograf autor prvních fotografií Prahy 30 listopadu 1812 1878 – Julius Robert von Mayer německý lékař a fyzik 25 listopadu 1814 1894 – Lajos Kossuth maďarský politik spisovatel a revolucionář 19 září 1802 1898 – Ivan Ivanovič Šiškin ruský malíř a grafik 25 ledna 1832 1925 – George Curzon britský státník indický místokrál a generální guvernér Indie 11 ledna 1858 1926 – Luisa Švédská dánská královna 31 října 1851 1929 – Ferdinand Foch francouzský vojevůdce 1851 1931 – Hermann Müller německý říšský kancléř 18 května 1876 1934 – Emma Waldecko-Pyrmontská nizozemská královna 2 srpna 1858 1940 – Mary Ellen Mark americká fotografka 1947 – Heinrich Schwarz německý válečný zločinec 14 června 1906 1948 – Avetis Aharonjan prezident Arménie 1866 1950 – Walter Eucken německý ekonom 17 ledna 1891 1956 – Wilhelm Miklas třetí prezident Rakouska 15 října 1872 1960 – Ioannis Georgiadis řecký šermíř olympijský vítěz 24 března 1876 1962 – Charles Wright Mills americký sociolog 28 srpna 1916 1967 – Karl Gustav Bruchmann německý archivář filolog a historik 2 října 1902 1968 – Carl Theodor Dreyer dánský filmový režisér 3 února 1889 1975 – Jakub Jindřich Bourbonský hlava dynastie Bourbon-Anjou 23 června 1908 1978 Robert Gilbert německý hudební skladatel 29 září 1899 Jacques Brugnon francouzský tenista 11 května 1895 1981 – Irving Jaffee americký rychlobruslař olympijský vítěz 15 září 1906 1983 – Ivan Matvejevič Vinogradov ruský matematik 14 září 1891 1990 – Lev Jašin sovětský fotbalový brankář 22 října 1929 1991 – Conor Clapton syn zpěváka Erica Claptona po jeho smrti napsal E Clapton jednu ze svých nejznámějších písní "Tears in Heaven" 1993 – Polykarp Kusch americký fyzik 26 ledna 1911 1997 – Ronnie Barron americký hudebník 9 října 1943 2003 – Jozef Vrablec slovenský teolog 4 března 1914 2004 – Juliána Nizozemská nizozemská královna 30 dubna 1909 2006 – John Morressy americký spisovatel fantasy a sci-fi 8 prosince 1930 2010 Girija Prasad Koirala bývalý nepálský premiér 20 února 1925 Paul Marx americký katolický kněz benediktinský mnich a spisovatel 8 května 1920 Svátky Česko Světlana Světla Arnolda Klaudie Olbram Roxana Svět Světový den divadla pro děti a mládež Světový den frankofonie Slovensko – Víťazoslav Pranostiky Česko Na svatého Jáchyma skončila se už zima 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 8 září – Jaroslav Pavliš výtvarník a fotograf 6 května 1951 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září – Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mykola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005 21 březen je 80 den roku podle gregoriánského kalendáře 81 v přestupném roce Do konce roku zbývá 285 dní Události Česko 1897 – Slavnostně byla otevřena Strakova akademie novobarokní budova na levém břehu Vltavy pod pražskou Letenskou plání 1942 – Štábní kapitán Václav Morávek poslední z odbojové skupiny Tři králové padl při přestřelce s agenty gestapa v Praze na Prašném mostě 1953 – Antonín Zápotocký byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky 1990 – Začalo vysílat rádio Evropa 2 2005 – Jan Rejžek se dle Ústavního soudu ČR nemusel omluvit Heleně Vondráčkové za své tvrzení říjen 2000 že „za svůj polistopadový návrat vděčí mafiánům kteří ji za minulého režimu tlačili do médií Svět 1788 – Oheň zničil 856 budov v New Orleans většina města se ocitla rozvalinách 1857 – Katastrofální zemětřesení v Tokiu zabilo přes 100 000 lidí 1871 – Otto von Bismarck byl jmenován kancléřem německého impéria 1919 – Vítězství komunistické revoluce a vyhlášení Maďarské republiky rad 1933 – V Dachau byl dokončen první nacistický německý koncentrační tábor 1943 – Proběhl masakr města Kalavryta v Řecku německými nacistickými vojenskými jednotkami 1945 – Ve druhé světové válce britské vojenské jednotky osvobodily Mandalaya v Barmě 1959 – V Budapešti je na základě komunistického soudního procesu popraven čerstvě osmnáctiletý Péter Mansfeld 1960 – Konala se demonstrace asi 20 000 černošských demonstrantů v Sharpeville v Jihoafrické republice proti apartheidu Policie zahájila palbu 69 lidí bylo zabito a 180 zraněno 1963 – Byla zavřena federální káznice Alcatraz v USA z důvodu nedostatku peněz 1980 – Spojené státy americké vyhlásily bojkot letních olympijských her které se tehdy konaly v Moskvě jako vyjádření protestu proti sovětské politice v Afghánistánu 1990 – Namibie získává nezávislost po 75 letech jihoafrické nadvlády 1999 – Bertrand Piccard a Brian Jones dokončili první oblet Země v horkovzdušném balónu 2004 – Ve Velké ceně Malajsie zvítězil Michael Schumacher na vozu Ferrari 2005 – Generální tajemník Organizace spojených národů Kofi Annan navrhl její rozsáhlou reformu 2005 – V Island Lake ve státě Minnesota bylo ve střední škole zabito 10 dětí Narození Česko 1716 – Josef Seger skladatel houslista a varhaník † 22 dubna 1782 1776 – Leopold Antonín Podstatský olomoucký kněz kanovník a rektor 21 dubna 1717 1779 – Vojtěch Benedikt Juhn malíř † 27 listopadu 1843 1807 Antonín Dobřenský z Dobřenic rakouský generál † 30 srpna 1869 Alois Vojtěch Šembera český jazykovědec a literární historik † 23 března 1882 1820 – Siegfried Kapper český a německý básník spisovatel a lékař † 7 června 1879 1826 – Alois Hnilička hudební skladatel a sbormistr † 10 listopadu 1909 1846 – Jaromír Čelakovský právní historik a politik † 16 října 1914 1849 – František Lützow český šlechtic diplomat historik a spisovatel † 13 ledna 1916 1862 – Ludvík Lošťák básník hudební skladatel a publicista † 17 října 1918 1867 – Josef Karas československý právník a politik † 1 srpna 1943 1870 – Alois Tvrdek středoškolský profesor překladatel a spisovatel † 15 února 1943 1879 Otakar Bas československý právník a politik † 18 března 1939 Heřman Tausik československý politik † 10 února 1961 1884 – Otakar Pertold český indolog historik náboženství a etnolog † 3 května 1965 1888 – Jaroslav Werstadt historik novinář a publicista † 8 ledna 1970 1893 – Simonetta Buonaccini česká básnířka † 29 května 1935 1899 – Ladislav Vácha gymnasta † 28 června 1943 1902 – Karel Vacek kapelník a hudební skladatel † 18 srpna 1982 1903 – Jaroslav Novotný filmový režisér a zakladatel českého výukového filmu † 10 června 1976 1904 – Hana Kučerová-Záveská česká architektka † 7 listopadu 1944 1906 – František Dlouhán spisovatel a překladatel † 4 září 1979 1911 – Antonín Kubec příslušník výsadku Bronse † 15 března 1943 1913 František Bogataj voják v zahraničním odboji † 4 února 1999 Jaroslav Novák komunistický poslanec † ? 1916 – Bohumír Martínek voják a příslušník výsadku Bronse † 15 března 1943 1921 – Jaroslav Zástěra historik † 21 listopadu 2001 1925 – Rudolf Burkhardt český speleolog a geolog † 17 května 1975 1926 – Karel Bedřich Absolon chirurg † 2 října 2009 1937 – Miroslav Malura český muzikolog folklorista † 7 listopadu 2000 1940 Růžena Merunková česká herečka Milan Sobotík spisovatel redaktor knihovník překladatel 1941 Petr Zuna rektor Českého vysokého učení technického v Praze Václav Mašek fotbalista fotbalový útočník 1943 – Jan Bonaventura český filmový a televizní režisér † 14 června 1999 1947 – Miroslav Grebeníček český komunistický politik 1950 – Ivan Vít český kameraman 1953 – Dalibor Janda zpěvák a kytarista 1955 Halina Pawlowská publicistka Milena Steinmasslová herečka 1959 – Zdeněk Podhůrský moderátor dabingový režisér zpěvák herec a fotograf 1960 – Ivan Adamec politik a učitel 1974 – Radek Divecký fotbalový útočník 1978 – Alena Šeredová modelka a herečka 1979 – Jan Kopecký hokejista 1982 – Rostislav Klesla hokejista 1992 Karolína Plíšková tenistka Kristýna Plíšková tenistka 1994 – Anna Linhartová herečka Svět 1295 − Svatý Heinrich Seuse † 25 ledna 1366 1521 – Mořic Saský saský kurfiřt † 9 července 1553 1523 – Kašpar Eberhard německý luteránský teolog a pedagog † 20 října 1575 1546 – Bartholomeus Spranger vlámský manýristický malíř † 27 června 1611 1626 – Pedro de Betancur španělský františkánský mnich a misionář katolický světec † 25 dubena 1667 1665 – José Benito de Churriguera španělský barokní architekt a sochař † 2 března 1725 1672 – Stefano Benedetto Pallavicini italský básník a operní libretista † 16 dubna 1742 1685 – Johann Sebastian Bach německý hudební skladatel † 28 července 1750 1696 – Pierre Février francouzský hudební skladatel varhaník a cembalista † 5 listopadu 1760 1734 – Šáhruch perský šáh † 1796 1735 – Karl Heinrich Seibt lužický kněz filosof a rektor pražské univerzity † 2 dubna 1806 1763 – Jean Paul německý spisovatel † 14 listopadu 1825 1768 – Joseph Fourier francouzský matematik a fyzik † 16 května 1830 1775 – Lucien Bonaparte francouzský politik † 29 června 1840 1785 – Henry Kirke White anglický básník † 19 října 1806 1801 – Marie Tereza Toskánská sardinsko-piemontská královna a savojská vévodkyně † 12 ledna 1855 1806 – Benito Juárez mexický prezident † 18 července 1872 1825 – Alexandr Fjodorovič Možajskij ruský vynálezce průkopník letectví † 1 dubna 1890 1839 – Modest Petrovič Musorgskij ruský skladatel a klavírista † 16 března 1881 1857 – Max Wickenburg ministr veřejných prací Předlitavska † 4 února 1918 1860 – Otto von Moser německý vojenský historik † 11 října 1931 1864 – Karl Borromaeus Maria Josef Heller rakouský entomolog † 25 prosince 1945 1869 – Frederik William Green britský egyptolog † ? 1949 1870 – Herbert Ponting anglický fotograf † 1935 1874 Paul Abel britský právník rakouského původu † 10 května 1971 Alfred Tysoe britský atlet dvojnásobný olympijský vítěz † 26 října 1901 1876 – John Tewksbury americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz v roce 1900 † 25 dubna 1968 1877 – Maurice Farman francouzský automobilový závodník letec a konstruktér † 25 února 1964 1880 Gilbert M Anderson americký filmový herec a režisér † 20 ledna 1971 Hans Hofmann německý malíř † 17 února 1966 1884 – George David Birkhoff americký matematik † 12 listopadu 1944 1887 Erich Mendelsohn architekt německého původu † 15 září 1953 Edwin Scharff německý sochař † 18 května 1955 1893 – Walter Schreiber německý brigádní generál a válečný zločinec † ? 1902 – Son House americký bluesový kytarista a zpěvák † 19 října 1988 1907 – Bernard Sychta kašubský jazykovědec a etnograf † 25 listopadu 1982 1913 – George Abecassis britský automobilový závodník † 18 prosince 1991 1917 – Jigael Jadin archeolog a místopředseda vlády Izraele † 28 června 1984 1918 − Charles Thompson americký klavírista 1920 Éric Rohmer francouzský filmový režisér a kritik † 11 ledna 2010 Josef Rötzer rakouský lékař tvůrce symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství † 4 října 2010 1921 Abdul Salám Árif třetí prezident Iráku † 13 dubna 1966 Ja'akov Herzog izraelský rabín právník a diplomat † 9 března 1972 1922 – Russ Meyer americký experimentální a avantgardní filmař † 18 září 2004 1923 – Philip Abbott americký herec † 23 února 1998 1925 Peter Brook britský scenárista a režisér Hugo Koblet švýcarský profesionální cyklista † 6 listopadu 1964 1927 – Hans-Dietrich Genscher ministr zahraničních věcí a vicekancléř Německa 1930 Dinis Machado portugalský spisovatel † 3 října 2008 Otis Spann americký zpěvák a klavírista † 24 dubna 1970 1932 Walter Gilbert americký chemik nositel Nobelovy ceny Joseph Silverstein americký violoncellista a dirigent 1935 – Branislav Simić jugoslávský zápasník olympijský vítěz 1936 František Kele slovenský horolezec cestovatel publicista a geograf Mike Westbrook anglický klavírista 1940 Solomon Burke americký zpěvák a textař † 10 října 2010 Chip Taylor americký zpěvák hudebník hudební producent a skladatel 1941 – Dirk Frimout belgický inženýr fyzik manažer a astronaut 1942 Alí Abdalláh Sálih prezident Jemenu Françoise Dorléac francouzská filmová herečka † 26 června 1967 Owain Arwel Hughes velšský dirigent 1943 – Vivian Stanshall britský hudebník malíř zpěvák básník spisovatel † 5 března 1995 1944 – David Lindley americký hudebník a multiinstrumentalista 1945 – Jorge Blanco americký sochař grafický designér a ilustrátor 1946 – Timothy Dalton waleský herec 1949 Rolf-Dieter Amend německý vodní slalomář olympijský vítěz Slavoj Žižek slovinský filosof a kulturní teoretik 1950 Sergej Lavrov ministr zahraničních věcí Ruské federace Józef Augustyn polský jezuita psycholog a spisovatel 1958 – Gary Oldman americký herec 1960 Ayrton Senna brazilský pilot Formule 1 † 1 května 1994 Jim Matheson americký politik 1962 – Matthew Broderick americký herec 1963 – Ronald Koeman nizozemský fotbalový hráč a trenér 1980 Marit Bjørgen norská lyžařka Ronaldinho brazilský fotbalista Úmrtí Česko 1734 – Gunther Jakob duchovní a hudební skladatel pokřtěn 30 září 1685 1860 – Karel Kašpar Reitenberger opat premonstrátského kláštera v Teplé 29 prosince 1779 1865 – Josef Prošek československý politik † ? 1870 – Josef Dastich filozof 27 února 1835 1915 – Karel Habětínek předlitavský vysokoškolský pedagog soudce a politik 2 března 1830 1930 – Artur Kraus podnikatel popularizátor astronomie průkopník sportu a technických novinek 2 srpna 1854 1931 – Josef Zubatý český indolog 20 dubna 1855 1933 – Jiří Polívka filolog slavista 6 března 1858 1936 – František Horký český malíř 7 prosince 1879 1942 Jindřich Štyrský malíř fotograf grafik výtvarný teoretik básník a esejista představitel surrealismu 11 srpna 1899 Václav Morávek voják 8 srpna 1904 1944 – Ľudovít Okánik československý římskokatolický kněz a politik 15 srpna 1869 1945 – Emanuel Halman český sochař 13 prosince 1873 1952 – Václav Turek československý politik 4 prosince 1875 1955 – Jan Dostálek československý politik ministr 28 dubna 1883 1962 – Václav Wagner archeolog a historik umění 1 listopadu 1893 1964 – Wolfgang Dorasil sudetoněmecký hokejista 7 března 1903 1967 – Eva Šolcová česká divadelní a filmová herečka 24 května 1945 1978 – Jaroslav Hájíček voják zpravodajský důstojník a odbojář 25 srpna 1899 1985 – Jan Jaroš kněz pedagog právník kanonista a teolog 18 ledna 1909 2002 – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 2011 Ladislav Novák fotbalový obránce a jeden z nejlepších světových obránců své doby 5 prosince 1931 Gustav Krum malíř a ilustrátor 23 května 1924 Bohumil Fišer český lékař a politik 22 října 1943 Svět 1324 – Marie Lucemburská francouzská královna 1305 1487 – Svatý Mikuláš z Flüe švýcarský poustevník 21 března 1417 1556 – Thomas Cranmer arcibiskup canterburský 2 července 1489 1654 – Jean-François de Gondi první pařížský arcibiskup 1584 1656 – James Ussher teolog anglikánský arcibiskup irský primas 4 ledna 1581 1729 – John Law skotský ekonom pokřtěn 21 dubna 1671 1762 – Nicolas Louis de Lacaille francouzský astronom 15 března 1713 1772 – Alexandr Filipovič Kokorinov ruský architekt 10 července 1726 1804 – Louis Antoine Henri de Bourbon Condé vévoda d'Enghien francouzský šlechtic v emigraci 2 srpna 1772 1837 – Matúš Blaho slovenský náboženský spisovatel a evangelický duchovní 18 srpna 1772 1843 – Robert Southey anglický romantický básník a literární badatel 12 srpna 1774 1852 – Marie Hesensko-Kasselská manželka dánského krále Frederika VI 28 října 1767 1862 – Alfred Windischgrätz rakouský polní maršál a český šlechtic 11 května 1787 1864 Hippolyte Flandrin francouzský malíř 23 března 1809 Luke Howard britský chemik a meteorolog 28 listopadu 1772 1892 – Annibale de Gasparis italský astronom 9 dubna 1819 1907 – Christian Neuhaus dánský fotograf 13 března 1833 1910 – Nadar francouzský fotograf 1820 1915 – Frederick Winslow Taylor strojní inženýr zakladatel vědeckého managementu 20 března 1856 1934 – Franz Schreker rakouský hudební skladatel 23 března 1878 1936 – Alexander Glazunov ruský hudební skladatel 10 srpna 1865 1938 – John Bates Clark americký ekonom 26 ledna 1847 1940 – Felice Nazzaro italský automobilový závodník 1881 1942 – Olha Kobyljanska ukrajinská spisovatelka 27 listopadu 1863 1945 – Arthur Nebe německý nacistický generál policie 13 listopadu 1894 1952 – Jiří Toskánský rakouský arcivévoda a toskánský princ 22 srpna 1905 1958 – Paul Rivet francouzský etnolog 7 května 1876 1959 – Péter Mansfeld jedna z nejmladších obětí komunismu v Maďarsku 10 března 1941 1962 – Jan Szeruda polským evangelický teolog 26 prosince 1889 1970 – Hendrik Sartov dánský fotograf a kameraman 14 března 1885 1971 – Perec Bernstein ministr obchodu a průmyslu Izraele 12 června 1890 1974 – Candy Darling americká transwoman herečka 24 listopadu 1944 1978 – Cearbhall Ó Dálaigh prezident Irska 12 února 1911 1991 – Leo Fender americký výrobce elektrických kytar 10 srpna 1909 1999 – Jean Guitton francouzský katolický filosof a spisovatel 18 srpna 1901 2001 – Basilea Schlinková německá náboženská vůdkyně a spisovatelka 21 října 1904 2004 – Ján Melkovič slovenský hudební skladatel a herec 24 dubna 1939 2008 – George Gross kanadský sportovní novinář slovenského původu 23 ledna 1923 2010 – Wolfgang Wagner operní režisér 30 srpna 1919 2011 – Pinetop Perkins americký bluesový pianista 1913 2012 – Derick Thomson skotský básník 5 srpna 1921 Svátky Česko Radek Radegast Radhost Radko Radoš Rajko Filemon Všerad Svět Mezinárodní den boje za odstranění rasové diskriminace Mezinárodní den zdravého spánku Světový den poezie Mezinárodní den loutkového divadla Světový den Downova syndromu Slovensko – Blahoslav Libanon Jordánsko Egypt – Svátek matek Namibie – Den nezávislosti Jižní Afrika – Den lidských práv Pranostiky Česko Na svatého Benedikta má se ječmen a cibule síti Svatý Benedikt – má se ječmen a cibule sít Byť byl jarní den jak na zakázku nechoď ještě na procházkuať tvé zdraví neztratí svou sázku! Za rovnodenní větry nelení 9 březen je 68 den roku podle gregoriánského kalendáře 69 v přestupném roce Do konce roku zbývá 297 dní Události Česko 1339 – Polský král Kazimír III Veliký ratifikoval Trenčínskou smlouvu 1991 – Představitelé slovenských politických stran kromě VPN a KSS na setkání v Bratislavě podepsali společné prohlášení že Moravany považují "za moderní státotvorný národ schopný samostatně si hospodařit na svém vlastním území a samostatně si rozhodovat o svém vlastním osudu" 2014 – Jaromír Jágr dosáhl jako sedmý hokejista v NHL hranici 700 gólů Jubilejní trefu zaznamenla útočník New Jersey na ledě New York Islanders Svět 1672 – V Paříži vychází první časopis na světě který se programově věnoval skandálním historkám a drbům z vyšší společnosti Jeho vydavatelem byl Jean Donneau 1712 – Chorvatský Sabor přijal Chorvatskou pragmatickou sankci 1776 – Vyšlo dílo Bohatství národů skotského ekonoma Adama Smithe 1796 – Napoleon Bonaparte si bere Josefínu de Beauharnais 1814 – V rámci napoleonských válek proběhla bitva u Laonu 1916 – Byla zahájena v pořadí již 5 bitva na Soči 1945 – 333 letadel typu B-29 pod vlajkou USA vybombardovalo Tokio Při tomto náletu bylo na město svrženo 1 665 tun napalmu V metropoli zahynulo přes 100 000 obyvatel Podobně dopadla další japonská města – Kóbe Ósaka Jokohama Narození Česko 1662 – František Antonín Špork český šlechtic významný mecenáš umění † 30 března 1738 1693 – František Řehoř Giannini olomoucký a vratislavský kanovník † 24 ledna 1758 1737 – Josef Mysliveček hudební skladatel † 4 února 1781 1811 – Marie Čacká česká spisovatelka † 18 března 1882 1825 – Peter Bibus rakouský a český politik německé národnosti † 25 února 1891 1839 – Františka Stránecká česká spisovatelka † 27 května 1888 1848 – Antonín Pulda herec a režisér † 3 října 1894 1868 – Josef Teska československý politik † 1945 1878 – Josef Kříž československý politik † ? 1880 – Josef Foltynovský teolog kanovník olomoucké kapituly † 31 srpna 1936 1889 – Ludmila Matiegková učitelka a egyptoložka † 26 srpna 1960 1895 – Jaroslav Brychta český sochař a sklářský výtvarník † 5 října 1971 1904 – Július Ďuriš československý komunistický politik † 18 února 1986 1908 – Josef Gruss herec a spisovatel-humorista † 12 dubna 1971 1911 – Otýlie Vranská oběť brutální vraždy † 1 září 1933 1913 – Ivan Haluzický důstojník československého letectva † 4 listopadu 1965 1922 – Emilian Hamerník ministr práce a sociálních věcí 1923 – Svatopluk Pitra grafik malíř výtvarník animovaných filmů † 15 července 1993 1926 – Milan Křížek hudební skladatel violista a hudební pedagog 1930 Ota Filip spisovatel publicista a komentátor Ernst Tugendhat německý filosof brněnský rodák 1933 – Stanislav Milota český kameraman a signatář Charty 77 1934 – Jiří Kalach český hudební skladatel † 20 dubna 2008 1936 – František Vízner český umělec sklářský výtvarník a designér † 1 července 2011 1946 – Oldřich Svojanovský český veslař který získal stříbrnou a bronzovou medaili z OH 1948 – Jiří Adamec televizní režisér 1949 – Jan Poštulka český fotbalový trenér 1957 – David Vávra akademický architekt herec scenárista spoluzakladatel divadla Sklep 1959 – Zlata Adamovská česká herečka 1977 – Radek Dvořák český hokejový hráč Svět 1213 – Hugo IV Burgundský burgundský vévoda a titulární král soluňského království † 27 října 1272 1291 – Cangrande I della Scala vládce Verony Padovy a Vicenzy† 22 června 1329 1454 – Amerigo Vespuci italský mořeplavec a kartograf † 22 února 1512 1561 – Václav Habsburský syn císaře Maxmiliána II † 22 září 1578 1564 – David Fabricius německý pastor a astronom † 7 května 1617 1568 – Svatý Alois Gonzaga patron studentů a mládeže † 21 června 1591 1749 – Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau francouzský politik spisovatel a novinář † 2 dubna 1791 1750 – Johann Friedrich August Tischbein německý malíř † 21 června 1812 1753 – Jean-Baptiste Kléber francouzský generál † 14 června 1800 1776 – Josef Habsbursko-Lotrinský uherský palatin † 13 ledna 1847 1784 – Alois Ugarte předseda zemských vlád v Horních Rakousích a na Moravě † 25 dubna 1845 1811 – Ernst Julius Hähnel německý sochař † 22 května 1891 1814 – Taras Ševčenko ukrajinský básník † 10 března 1861 1838 Ludwig Gumplowicz polský právník a sociolog † 20 srpna 1909 Heinrich Lanz německý vynálezce a výrobce zemědělských strojů † 1 února 1905 1844 – Josef von Dipauli tyrolský šlechtic a politik † 29 ledna 1905 1851 – Paul Vittorelli předlitavský právník soudce a politik † 20 dubna 1932 1863 – Carl H Eigenmann americký ichtyolog † 24 dubna 1927 1868 – Filipp Macharadze gruzínský politik † 10 prosince 1941 1877 – Emil Abderhalden švýcarský biochemik a fyziolog † 5 srpna 1950 1883 Vladimir Antonov-Ovsejenko sovětský bolševický vůdce a diplomat † 10 února 1939 Gregorij Rožman lublaňský biskup † 16 listopadu 1959 1886 Werner Kempf generál tankových jednotek Wehrmachtu † 6 ledna 1964 Heorhij Narbut ukrajinský malíř † 23 května 1920 1890 – Vjačeslav Michajlovič Molotov sovětský ministr zahraničí † 8 listopadu 1986 1892 Mátyás Rákosi premiér Maďarské lidové republiky † 5 února 1971 Vita Sackville-Westová britská spisovatelka a zahradnice † 2 června 1962 1895 – Albert Göring německý obchodník a zachránce Židů † 20 prosince 1966 1902 Luis Barragán mexický architekt † 22 listopadu 1988 Ludwig Landgrebe rakouský filosof † 14 srpna 1991 1903 Fraňo Kráľ slovenský básník a politik † 3 ledna 1955 Daniel Okáli slovenský literární kritik publicista a politik † 23 listopadu 1987 Józef Warszawski polský kněz filosof spisovatel a odbojář † 1 listopadu 1997 1907 – Mircea Eliade rumunský religionista historik a politik † 22 dubna 1986 1917 – Algirdas Julien Greimas francouzský sémiotik † 27 února 1992 1918 – Mickey Spillane americký spisovatel † 17 července 2006 1919 – Chantal Chaudé de Silans francouzská šachistka † 5 května 2001 1922 – Felice Schragenheim německá básnířka a novinářka † 31 prosince 1944 1923 – André Courrèges francouzský módní návrhář 1930 Ornette Coleman americký jazzový saxofonista a skladatel Stephen Fumio Hamao japonský kardinál † 8 listopadu 2007 1933 − Lloyd Price americký zpěvák 1934 Jurij Alexejevič Gagarin ruský kosmonaut první člověk v kosmu † 27 března 1968 Dietmar Grieser rakouský spisovatel literatury faktu 1937 – Egon Krenz generální tajemník komunistické strany NDR 1938 – Roy Brooks americký bubeník † 15 listopadu 2005 1940 – Gary Hirsh americký bubeník 1942 – John Cale britský hudebník skladatel a producent spoluzakladatel The Velvet Underground 1943 Bobby Fischer americký šachista mistr světa v šachu † 17 ledna 2008 Jef Raskin americký inženýr a softwarový vývojář 1944 – Trevor Burton britský hudebník 1945 – Robin Trower britský kytarista 1947 – Chris Thompson britský zpěvák a kytarista 1948 László Lovász maďarský matematik James Taylor americký folkrockový zpěvák a kytarista 1949 – Michel Roger premiér Monackého knížectví 1950 – Danny Sullivan americký automobilový závodník pilot Formule 1 1956 – Tadeusz Płoski polní biskup Polské armády † 10 dubna 2010 1963 − Marian Jaslovský slovenský publicista redaktor a hudebník 1984 – Julia Mancusová americká lyžařka 1985 – Pastor Maldonado venezuelský pilot Formule 1 Úmrtí Česko 1422 – Jan Želivský husitský kněz 1380 1671 – Jiří Crugerius český jezuita barokní historik a pedagog 6 listopadu 1608 1856 – František Tadeáš Blatt český klarinetista skladatel a hudební pedagog 1793 1872 – Jan Mundy textilní podnikatel 28 října 1798 1874 – František Petrovický československý politik † ? 1881 – Josef Mikula rektor C k Františkovy univerzity v Olomouci 25 září 1816 1887 – Friedrich Wiener rakouský a český právník a politik německé národnosti 20 listopadu 1817 1890 – Vojtěch Křišťan kněz a diplomat únor 1839 1900 – František Wildmann kněz autor historických spisů a národní buditel 28 listopadu 1839 1906 – Václav Nekvasil český stavební podnikatel a politik 15 února 1840 1915 – Jan Bezděk český mykolog 16 května 1858 1919 – František Urban český malíř 15 září 1868 1933 – Norbert Jan Nepomucký Klein brněnský biskup a velmistr řádu Německých rytířů 25 října 1866 1940 – Jan Nevěřil děkan teologické fakulty v Olomouci 1 března 1864 1941 František Vážný prezident Nejvyššího soudu 1 dubna 1868 Přemysl Šámal český politik účastník protirakouského a protinacistického odboje 4 října 1867 1944 – Karel Škorpil český archeolog 15 července 1859 1945 – Josef Šandera voják a velitel výsadku Barium 14 března 1912 1962 – Zdeněk Nejedlý český muzikolog literární historik a politik 10 února 1878 1968 – Josef Skalák československý politik 30 října 1874 1973 – Jan Bechyně entomolog 19 září 1920 1975 Jaromír Čermák sochař 10 dubna 1888 Alois Kaderka československý katolický politik a publicista 20 září 1889 1992 – František Schwarzenberg diplomat 24 března 1913 2001 – Martin Stáhalík český akrobatický pilot a mistr světa v letecké akrobacii z roku 1995 4 června 1962 2010 – Zdeněk Malý bývalý československý volejbalista 7 července 1926 Svět 1646 – Baltazar Karel Španělský resp Habsburský španělský infant a princ asturský 17 října 1629 1661 – Jules Mazarin italský kardinál francouzský politik a diplomat 14 července 1602 1685 – Carpoforo Tencalla italsko-švýcarský malíř 10 září 1623 1706 – Johann Pachelbel německý varhaník a hudební skladatel pokřtěn 1 září 1653 1743 – Jean-Baptiste Lully francouzský hudební skladatel 6 srpna 1665 1782 – Sava II Petrović-Njegoš černohorský vladyka 18 ledna 1702 1798 – Bedřiška Braniborsko-Schwedtská wüttemberská vévodkyně 18 prosince 1736 1805 – Pieter Boddaert mladší nizozemský básník a spisovatel říjen 1766 1847 – Mary Anning britská paleontoložka 21 května 1799 1851 – Hans Christian Oersted dánský fyzik chemik a filozof 14 srpna 1777 1857 – Svatý Dominik Savio patron ministrantů 2 dubna 1842 1867 – Žofie Saská saská princezna a bavorská vévodkyně 15 března 1845 1881 – Karolina Amálie Augustenborgská dánská královna manželka krále Kristiána VIII 28 června 1796 1883 – Arnold Toynbee britský historik ekonom 23 srpna 1852 1888 – Vilém I Pruský pruský král a německý císař 22 března 1797 1885 – Giovanni Lanza italský politik 15 února 1810 1892 – Sereno Watson americký botanik 1 prosince 1826 1893 – George Washington Wilson skotský královský dvorní fotograf 7 února 1823 1897 – Džamáluddín Afghání islámský nacionalista 1838 1918 – Frank Wedekind německý dramatik a spisovatel 24 července 1864 1943 – Otto Freundlich německý malíř a sochař 10 července 1878 1949 Walter Short velitel posádky v Pearl Harboru 30 března 1880 Charles Bennett britský atlet dvojnásobný olympijský vítěz 1900 28 prosince 1870 1952 – Alexandra Kollontajová ruská revolucionářka 31 března 1872 1957 – Jozef Turanec generál slovenské armády během druhé světové války 7 března 1892 1964 – Paul von Lettow-Vorbeck německý generál 20 března 1870 1972 – Ja'akov Herzog izraelský rabín právník a diplomat 21 března 1921 1975 – Joseph Guillemot francouzský olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů z roku 1920 1 října 1899 1979 Jean-Marie Villot francouzský kardinál státní sekretář 10 listopadu 1905 Andreo Cseh maďarský esperantista 12 září 1895 1982 – Cvi Jehuda Kook vedoucí osobnost náboženského sionismu 23 dubna 1891 1983 – Ulf von Euler švédský fyziolog a farmakolog 7 února 1905 1988 Kurt Georg Kiesinger spolkový kancléř Německé spolkové republiky 6 dubna 1904 Janez Janžekovič slovinský kněz teolog a filosof 4 března 1901 1989 – Robert Mapplethorpe americký portrétní fotograf 4 listopadu 1946 1992 – Menachem Begin izraelský premiér 16 srpna 1913 1993 Max August Zorn americký matematik 6 června 1906 Eduard Kneifel evangelický duchovní církevní historik a skladatel duchovních písní 14 listopadu 1896 Cyril Northcote Parkinson britský důstojník historik a spisovatel 30 července 1909 1994 Fernando Rey španělský herec 20 září 1917 Charles Bukowski americký básník prozaik 16 srpna 1920 2003 – Vladimír Durdík slovenský herec 23 května 1949 2006 – John Profumo britský politik 30 ledna 1915 2007 – Brad Delp americký hudebník 12 června 1951 2012 – José Tomás Sánchez filipínský kardinál 17 března 1920 Svátky Česko Františka Radúz Rebeka Svět Slovensko – Františka Rebeka Pranostiky Česko Na svatou Františku déšť – neurodí se brambory Abú Zabí též Abú Dhabí arabsky Abū Ẓabī je hlavní město Spojených arabských emirátů a metropole stejnojmenného emirátu Město má 1 500 000 obyvatel Město má za sebou pestrou minulost zahrnující období kdy bylo útočištěm pirátů Od 60 let 20 století prošlo město závratnou přeměnou do moderního střediska se širokými bulváry a vysokými budovami Ze starého města do dnešních dnů zůstalo jen pramálo výjimku tvoří Starý palác který reprezentuje jednu z nejstarších budov postavenou nad pramenem Poblíž města se nachází mezinárodní letiště Byly zde pořádány mezinárodní soutěže v letecké akrobacii Red Bull Air Race Velká mešita šejka Zayeda Její architektura byla odvozena z marocké mešity v Casablance patří k největším v islámském světě Zaujímá plochu 22412 metrů čtverečních a pojme 41 tisíc věřících ženám je vstup povolen pouze v dlouhém oděvu zakrývajícím hlavu vlasy paže i nohy Měšita byla otevřena v prosinci roku 2007 Je zbudována především z bílého mramoru vykládána dalšími barevnými kameny některé výzdobné články jsou zlacené skleněné lustry dodala firma Swarowski V sousedství měšity je hrob šejka Zayeda který stavbu financoval Závodní okruh Yas Marina Circuit Okruh Yas Marina Circuit měl premiéru ve formuli 1 na konci sezóny v roce 2009 navrhl ho architekt Hermann Tilke a nachází se na Yas Islandu nedaleko města Abú Dhabí Byl dokončen v průběhu roku 2009 a je součástí zábavního komplexu ve kterém se mimo jiné nachází i Ferrari World Má celkem 21 zatáček Externí odkazy Akademie věd České republiky zkratka AV ČR je organizační složka státu sdružující vědecké ústavy v České republice zabývající se převážně základním výzkumem Ze zákona může zakládat tzv veřejné výzkumné instituce Historie Akademie věd České republiky byla ustanovena v roce 1992 rozhodnutím České národní rady jako nástupnická organizace Československé akademie věd ČSAV V současnosti představuje hlavní veřejnoprávní instituci zabývající se základním výzkumem v Česku AV ČR je financována především ze státního rozpočtu; v současnosti v ní pracuje asi 6400 zaměstnanců z nichž více než polovina má univerzitní vzdělání resp doktorský titul AV ČR ideově navazuje na činnost těchto institucí Československá akademie věd ČSAV 1953–1992 Česká akademie věd a umění 1890–1952 Královská česká společnost nauk 1784–1952 Organizační struktura Vrcholným orgánem je volený akademický sněm který mj volí předsedu Akademie věd se čtyřletým funkčním obdobím Předsedové Akademie věd 1 leden 1993 – 25 únor 1993 – Jiří Velemínský předseda Výboru pro řízení pracovišť Československé akademie věd než byla provedena řádná volba vedení 25 únor 1993 – 27 březen 1997 – Rudolf Zahradník 27 březen 1997 – 27 březen 2001 – Rudolf Zahradník 27 březen 2001 – 24 březen 2005 – Helena Illnerová 24 březen 2005 – 24 březen 2009 – Václav Pačes 24 březen 2009 – 24 březen 2017 – Jiří Drahoš Ústavy Akademie věd AV ČR zahrnuje 51 vědeckých ústavů rozdělených do tří oblastí a celkem devíti sekcí Oblast věd o neživé přírodě 1 Sekce matematiky fyziky a informatiky Astronomický ústav AV ČR Fyzikální ústav AV ČR Matematický ústav AV ČR Ústav informatiky AV ČR Ústav jaderné fyziky ČR Ústav teorie informace a automatizace AV ČR 2 Sekce aplikované fyziky Ústav fyziky materiálů AV ČR Ústav fyziky plazmatu AV ČR Ústav pro hydrodynamiku AV ČR Ústav přístrojové techniky AV ČR Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR Ústav termomechaniky AV ČR Ústav pro hydrodynamiku AV ČR 3 Sekce věd o Zemi Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR Geofyzikální ústav AV ČR Geologický ústav AV ČR Ústav fyziky atmosféry AV ČR Ústav geoniky AV ČR Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR Oblast věd o živé přírodě a chemických věd 4 Sekce chemických věd Ústav anorganické chemie AV ČR Ústav chemických procesů AV ČR Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR Ústav analytické chemie AV ČR Ústav makromolekulární chemie AV ČR Ústav organické chemie a biochemie AV ČR 5 Sekce biologických a lékařských věd Biofyzikální ústav AV ČR Biotechnologický ústav AV ČR Fyziologický ústav AV ČR Mikrobiologický ústav AV ČR Ústav experimentální botaniky AV ČR Ústav experimentální medicíny AV ČR Ústav molekulární genetiky AV ČR Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR 6 Sekce biologicko-ekologických věd Biologické centrum AV ČR Entomologický ústav AV ČR Hydrobiologický ústav AV ČR Parazitologický ústav AV ČR Ústav molekulární biologie rostlin AV ČR Ústav půdní biologie AV ČR Botanický ústav AV ČR Ústav biologie obratlovců AV ČR Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR Centrum výzkumu globální změny AV ČR Oblast humanitních a společenských věd 7 Sekce sociálně-ekonomických věd Národohospodářský ústav AV ČR Psychologický ústav AV ČR Sociologický ústav AV ČR Ústav státu a práva AV ČR 8 Sekce historických věd Archeologický ústav AV ČR Praha Archeologický ústav AV ČR Brno Historický ústav AV ČR Masarykův ústav – Archiv AV ČR Ústav dějin umění AV ČR Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 9 Sekce humanitních a filologických věd Etnologický ústav AV ČR Filozofický ústav AV ČR Orientální ústav AV ČR Slovanský ústav AV ČR Ústav pro českou literaturu AV ČR Ústav pro jazyk český AV ČR Zrušené ústavy ČSAV resp AV ČR Ústav pro výzkum společenského vědomí a vědeckého ateismu ČSAV Ústav vědeckého ateismu ČSAV Ústav společenského vědomí ČSAV Ústav etiky a religionistiky AV ČR Farmakologický ústav AV ČR Geografický ústav AV ČR Československo-sovětský institut ČSAV Ekonomický ústav ČSAV Laboratoř evoluční biologie ČSAV Prognostický ústav Sociálně ekonomický ústav ČSAV Ústav dějin evropských socialistických zemí ČSAV Ústav dějin střední a východní Evropy AV ČR Ústav ekologie průmyslové krajiny ČSAV Ústav fyziologických regulací ČSAV Ústav chemie skelných a keramických materiálů ČSAV Ústav nukleární biologie a radiochemie ČSAV Ústav obecné energetiky ČSAV Ústav teorie a historie vědy ČSAV Ústav teorie hutnických procesů ČSAV Ústavu technologie a spolehlivosti strojních konstrukcí ČSAV Výzkumný ústav pedagogický Jana Amose Komenského Externí odkazy Alcatraz je skalnatý ostrov ležící uprostřed Sanfranciského zálivu v Kalifornii Je situován zhruba 2 kilometry od pobřeží a jeho rozloha činí 9 hektarů< ref> Ostrov objevil námořní důstojník Juan Manuel de Ayala když v roce 1775 jako první Evropan na ostrově přistál Ostrov je známý především jako sídlo přísně střežené federální věznice která na Alcatrazu fungovala v letech 1934-1963< ref> V současnosti je ostrov Alcatraz významnou historickou památkou a velmi navštěvovanou turistickou atrakcí Kromě samotné bývalé věznice se zde nachází též zbytky původního vojenského opevnění a nejdéle fungující maják na západním pobřeží USA Dějiny ostrova Indiánské kmeny pravděpodobně okolí Sanfranciské zátoky obývaly již více než 10 000 let před naším letopočtem Tato oblast Kalifornie poskytla útočiště zejména příslušníkům kmenů Mivoků a Ohlonů Význam ostrova v té době není možné přesně určit nicméně vzhledem k jeho poloze a skalnatému terénu se historikové domnívají že sloužil zřejmě jako oblast sběru potravy zejména vajec mořských ptáků V oblasti byly též příznivé podmínky pro rybolov Podle některých starých pověstí byl ostrov také místem kam byli posíláni do vyhnanství Indiáni jež se vzepřeli kmenovým zákonům< ref> Objevení Evropany Sanfranciská zátoka čekala na své objevení evropskými kolonizátory až do druhé poloviny osmnáctého století právě díky přítomnosti ostrova Alcatraz který při pohledu z větší vzdálenosti vyplňuje prostor úžiny Golden Gate a budil tak v kolonizátorech optický dojem kompaktnosti kalifornského pobřeží Prvním známým majitelem ostrova byl Julian Workman který jej získal 8 června 1846 od guvernéra Kalifornie tehdy součástí Mexika pod záminkou postavení majáku k němuž nakonec nedošlo Později toho roku ostrov jménem americké vlády koupil vojenský důstojník John Charles Frémont za částku 5000 dolarů Po skončení mexicko-americké války a právním sporu vysoudila Alcatraz od Frémonta vláda Spojených států jelikož při koupi ostrova jednal jejím jménem Frémont ještě předtím ostrov prozkoumal a dospěl k závěru že by mohl být vhodný pro stavbu vojenského opevnění jež by chránilo zátoku zejména nedaleké rozvíjející se město San Francisco V následujících letech proběhlo zmapování ostrova a byla posuzována jeho vhodnost pro výstavbu obranné pevnosti Vojenská pevnost Podnětem pro zahájení výstavby se stalo propuknutí zlaté horečky v roce 1849 kdy se do Kalifornie začalo sjíždět množství lidí a směřovaly sem taktéž milionové investice Prudký rozvoj zaznamenalo i samotné San Francisco jehož populace se během tří let zvýšila z 500 na 35 000 obyvatel stalo se jedním z nejbohatších měst světa a získalo vedoucí postavení mezi městy na západním pobřeží Spojených států Protože bylo nutné ochránit bohatou a vzkvétající oblast před případnými útoky z cizích zemí byl Alcatraz spolu s několika dalšími ostrovy v zátoce vyhrazen prezidentským nařízením ze dne 6 listopadu 1850 pro „veřejné účely Plány pro výstavbu vojenského opevnění Sanfranciské zátoky zahrnovaly primárně výstavbu dvou pevností po obou stranách úžiny Golden Gate Fort Point na jihu a Point San Jose na severu pevnost na Alcatrazu byla zamýšlena jako sekundární obranná pozice Důležitou součástí pevnosti se stal také maják uvedený do provozu pravděpodobně 1 června 1854 některé zdroje datují jeho dokončení již v roce 1849 Jeho úkolem bylo navigovat lodě mířící do rušného sanfranciského přístavu které do té doby často troskotaly na nebezpečných útesech kalifornského pobřeží Jednalo se o první maják na západním pobřeží Spojených států Alcatraz byl na svou dobu velmi silnou pevností a stal se symbolem vojenské moci Spojených států Posádka pevnosti byla v té době připravena čelit útokům ze strany Konfederace i případným útokům cizích zemí jelikož hrozilo že se někdo pokusí napadnout Spojené státy v době kdy byly zaměstnány vnitřními problémy Alcatraz se však nikdy žádné bitvy přímo nezúčastnil a již od šedesátých let byl využíván spíše jako věznice pro vojenské trestance Z jeho děl vyšel pouze jediný výstřel a to následkem nedorozumění Po skončení občanské války došlo k několika dílčím modernizacím výzbroje pevnosti například byla vybavena kanóny s vrtanou hlavní Během následujících čtyřiceti let se však její technologie stávala zastaralou a neschopnou případné obrany proti stále dokonalejším válečným lodím Již od počátku občanské války sem byli přiváženi vojenští trestanci zejména díky poměrně velké vzdálenosti od pobřeží a studené vody v okolí ostrova byl Alcatraz vytipován jako vhodné místo pro založení vojenské věznice Armáda proto odvezla z ostrova zbraně a od roku 1907 se Alcatraz stal oficiálně vojenskou věznicí V místním vězení strávil čtyři a půl roku známý Al Capone mezi prvními vězni byl George „Machine Gun Kelly který si zde odseděl celých 17 let za únos Proslavil se také vězeň s číslem AZ 594 známý jako Ptáčník vlastním jménem Robert Stroud kterého ve filmu The Birdman of Alcatraz ztvárnil Burt Lancaster V roce 1962 se podařilo z přísně střežené věznice Alcatraz uprchnout Franku Morrisovi a bratrům Anglinům kteří se na útěku pravděpodobně utopili< ref> Escape From Alcatraz Mezi další neblaze proslulé obyvatele věznice patřil také bankovní lupič Floyd Hamilton který byl komplicem Bonnie a Clyda Dále potom Morton Sobell usvědčený v Rosenbergově špionážním případu Pokusy o útěk Přes 29 let 1934-1963 co federální věznice fungovala se 36 mužů včetně dvou kteří se o útěk pokusili dvakrát pokusilo o 14 samostatných pokusů o útěk Z těchto pokusů bylo 23 vězňů chyceno 6 zastřeleno během jejich útěku z toho 2 utonuli 1936 27 duben během výkonu své práce se Joe Bowers pokusil přelézt plot při seskakování byl postřelen Zemřel na následky zranění 1937 16 prosinec Theodore Cole a Ralph Roe zmizeli v San Franciském zálivu Tento pokus se udál za bouřky tudíž proud byl obzvláště rychlý a silný Oficiálně jsou stále pohřešovaní a pravděpodobně mrtví 1938 23 květen James Limerick Jimmy Lucas a Rufus Franklin napadli dozorce Royala Clinea kladivem ten zraněním podlehl Poté se jim podařilo vyšplhat na střechu kde se pokusili odzbrojit strážníka u střešní věže Limerick a Franklin byli strážníkem Haroldem Titesem postřeleni Limerick následně na zranění zemřel Lucas a Franklin byli odsouzeni doživotním trestem za vraždu prvního strážníka 1939 13 leden Arthur "Doc" Barker Dale Stamphill William Martin Henry Young a Rufus McCain unikli z izolované cely přeřezáním mříží a ohnutím mříží okenních Na západním břehu ostrova byli nalezeni dozorcem Martin Young a McCain se vzdali zatímco Barker a Stamphill byli postřeleni po neuposlechnutí se vzdát Barker zranění nepřežil 1941 21 květen Joe Cretzer Sam Shockley Arnold Kyle a Lloyd Barkdoll zajali několik dozorců jako své rukojmí Ti byli dozorci přesvědčeni že není možné uniknout Načež se vzdali 1941 15 září John Bayless se pokusil o útěk vzdal se ale krátce po proniknutí do San Franciského zálivu Později se u soudu v San Francisku pokusil o útěk znovu Opět bezúspěšně 1943 14 duben James Boarman Harold Brest Floyd Hamilton a Fred Hunter zajali dva strážníky jako rukojmí Těm se ale podařilo vymanit se vězňům Byl postřelen Boarman Brest a Hamilton Hunter a Brest byli zatčeni Boarman byl zasažen střelbou nejvíce a v zálivu utonul Hamilton byl na krátko považován též za utonulého Po několikadenním skrývání byl Hamilton objeven strážníky 1943 7 srpen Huron "Ted" Walters zmizel z vězeňské prádelny Byl chycen na pobřeží ještě předtím než se vůbec pokusil dostat se do zálivu 1945 31 červenec jako jeden z nejdůmyslnějších pokusů byl označen případ Johna Gilese Ten využil výhod své práce u nákladního přístaviště kde vykládal armádní prádlo poslané na ostrov k vyčištění Pracoval přesčas poté ukradl vojenskou uniformu v ní se poté pokusil o útěk Jeho počin byl odhalen téměř okamžitě K jeho smůle loď na niž nastoupil směřovala k Angel Island nikoliv k San Francisku Když na ostrově vystoupil byl strážníkem zatčen a poslán zpět na Alcatraz 1946 2-4 květen během tohoto incidentu známého jako Boj v Alcatrazu 6 vězňů přemohlo dozorce tím získali přístup ke zbraním a klíčkům od cel Jejich plán se záhy začal rozpadat při zjištění že postrádají klíč ode dvora Místo toho aby se Bernard Coy Joe Cretzer Marvin Thompson a Clarence Carnes vzdali rozhodli se bojovat Nakonec se Shockley Thompson a Carnes vrátili do cel Bylo to následně po tom co byli Cretzerem postřeleni strážníci První z dozorců William Miller zemřel na následky zranění Druhý dozorce Harold Stites již jednou zmíněný byl zastřelen při pokusech znovu získat kontrolu nad věznicí Přes 18 dozorců bylo zraněno Shockley Thompson a Carnes stanuli před soudem za vraždu dozorců Shockley a Thompson byli odsouzeni doživotním trestem zemřeli v plynové komoře v San Quentinu v prosinci 1948 Další ze zločinců byli v průběhu boje zabiti 1956 23 červenec Floyd Wilson zmizel z věznice ale po několika hodinách byl objeven a nato se vzdal 1958 29 září Aaron Burgett a Clyde Johnson přemohli dozorce a pokusili se uplavat z ostrova Johnson byl chycen ve vodě zatímco Burgett zmizel Jeho tělo bylo nalezeno vznášející se na hladině zálivu po dvou týdnech 1962 11 červen proslaven filmem s Clintem Eastwoodem Útěk z Alcatrazu Frank Lee Morris a bratři John a Clarence Anglinové Zmizeli ze svých cel a už nikdy nebyli znovu spatřeni Morris a bratři Anglinové jsou uvedení jako pohřešovaní a pravděpodobně utonulí Je potvrzeno že jednomu z dozorců posléze byla doručena prázdná pohlednice z Brazílie Spekuluje se o tom že pravděpodobně přežili útěk 1962 16 prosinec John Paul Scott a Darl Parker ohnuli kuchyňské mříže od okna v suterénu Vyšplhali přes něj s cílem dostat se do zálivu Parker byl nalezen kousek od ostrova na útesu Scott se pokusil plavat směrem k San Francisku ale proud jej stáhl pod vodu Byl nalezen několika teenagery na balvanech blízko Fort Point pod Golden Gate Bridge a převezen do vojenské nemocnice Jeden z mnoha mýtů o Alcatrazu je že je nemožné přeplavat z ostrova na pevninu kvůli žralokům Ve skutečnosti v zálivu nejsou žádní žraloci kteří by pojídali lidské maso pouze žraloci krmící se na dně zálivu Hlavními překážkami byla studená voda kolem 10° C silný proud a vzdálenost od pobřeží skoro 2 km Pokud je ale osoba trénovaná a má dobrou fyzickou kondici je možné v takto studené vodě přežít a odolat silným proudům Externí odkazy http wwwnpsgov alca stránky o Alcatrazu angl informace o Alcatrazu česky Reference Alexis Vastine 17 listopadu 1986 v Pont-Audemer Francie 9 března 2015 v La Rioja Argentina byl francouzský amatérský boxer který dvakrát startoval na olympijských hrách v letech 2008 bronz ve velterové váze a 2012 čtvrtfinále v lehké střední váze Byl 183 cm vysoký a byl profesionální voják V roce 2015 zahynul při srážce vrtulníků během natáčení televizní reality show ve které účinkovalhttp wwwsportcz ostatni vodni-sporty clanek 654944-francie-se-zahalila-do-smutku-po-tragicke-srazce-vrtulniku-vzdava-hold-sportovnim-hvezdamhtml Francie se zahalila do smutku Po tragické srážce vrtulníků vzdává hold sportovním hvězdám sportcz 1032015< ref> Medaile z mezinárodních soutěží Olympijské hry bronz 2008 velterová váha Mistrovství Evropy stříbro 2010 lehká střední váha Mistrovství světa juniorů bronz 2004 lehká váha Středomořské hry zlato 2005 velterová váha Reference Mgr Antonín Vítek CSc 25 ledna 1940 Praha – 28 února 2012 Praha < ref> byl pracovník Akademie věd České republiky chemik a přední český znalec a popularizátor v oboru kosmonautiky Jako expert komentátor a poskytovatel odborného výkladu vystupoval v řadě rozhlasových a televizních pořadů Podílel se také na množství popularizačních článků a knih Založil a vedl specializovanou encyklopedii kosmonautiky SPACE 40 Život Vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy obor organická chemie chtěl studovat astronomii ale tento obor se tehdy neotvíral Zde se věnoval zavádění informačních technologií mj sestavoval počítačovou databázi všech vědeckých studií ústavů tehdejší Akademie věd Známý byl zejména svým zájmem o kosmonautiku ve které patří mezi nejpřednější české znalce a popularizátory často vystupoval nebo byl citován ve sdělovacích prostředcích Využíval přitom svých velkých znalostí kosmických lodí raket a družic jejich parametrů i startovacích a přistávacích sekvencí Ke 40 výročí vypuštění první umělé družice Země založil specializovanou encyklopedii kosmonautiky SPACE 40 která svým jménem navazovala na dřívější poloilegální spolek zájemců o kosmonautiku SPACE z roku 1961 < ref> Spolupracoval na několika encyklopedických projektech v češtině např Technický slovník naučný 2 vyd Encyklopedie Diderot encyklopedické projekty Ottova nakladatelství aj Je autorem publikací v oboru organické chemie fyzikální chemie výpočetní techniky astronomie a kosmonautiky Zejména v letech 2005–2006 se výrazně účastnil tvorby české jazykové verze internetové encyklopedie Wikipedie< ref> Od roku 1977 jej trápil těžký srdeční zánět Zemřel nedlouho po svých 72 narozeninách Ocenění a uznání Akademie věd České republiky udělila 29 ledna 2008 Antonínu Vítkovi Čestnou medaili Vojtěcha Náprstka za dlouholetou a cíleně vedenou činnost v popularizaci vědeckých poznatků v oblasti kosmonautiky a kosmického výzkumu V roce 2009 získal cenu Littera Astronomica kterou mu udělila Česká astronomická společnost za popularizaci kosmonautiky a vedení celosvětově unikátní internetové encyklopedie kosmonautiky SPACE 40 < ref> Byla po něm pojmenována planetka 30253 Vítek kterou objevili Peter Kušnirák a Petr Pravec na Ondřejově Dílo Milan Horák Antonín Vítek Interpretation and Processing of Vibration Spectra Chichester John Wiley & Sons ve spolupráci se SNTL Praha 1978 Milan Horák Antonín Vítek Zpracování a interpretace vibračních spekter SNTL ve spolupráci s ČVTS společností průmyslové chemie 1980 Petr Lála Antonín Vítek Malá encyklopedie kosmonautiky Mladá fronta 1982 Karel Pacner Antonín Vítek Půlstoletí kosmonautiky Epocha 2008 ISBN 978-80-87027-71-4 Antonín Vítek Stopy na Měsíci Radioservis 2009 ISBN 978-80-86212-62-3 Odkazy Reference Externí odkazy http wwwlibcascz space40 Velká encyklopedie družic a kosmických sond článek pro zpravodaj Corona Pragensis Pražské pobočky České astronomické společnosti Rozhovor s Antonínem Vítkem Mgr Antonínem Vítek v pořadu Hlubinami vesmíru v archivu TV Noe '' Argentina Argentinská republika República Argentina je stát ležící na jihu Jižní Ameriky s 4984 km dlouhým pobřežím Atlantiku Na severu hraničí s Bolívií 832 km a Paraguayí 1880 km na východě s Brazílií 1224 km a Uruguayí 579 km a na západě s Chile 5150 km Počet obyvatel přesahuje 40 milionů Hlavním městem je Buenos Aires Většina obyvatel se hlásí ke katolické církvi Původ jména Jméno země je odvozeno od latinského argentum – stříbro protože když se první Evropané ztroskotanci z nezdařené expedice vedené Juanem Díazem de la Solis setkali s domorodými obyvateli dostali od nich darem předměty vyrobené ze stříbra Historie Starší dějiny Argentiny Do doby než do země pronikli Evropané žily v severozápadní oblasti And významné kulturní národy které obývaly sídliště podobná městům Na jihu přebývala společenství sběračů a lovců Kolem roku 1480 obsadili rozsáhlé části Inkové V roce 1516 přistáli u ústí La Platy Španělé Nejprve patřilo území Argentiny ke španělskému místokrálovství Peru Od r 1536 Španělé kolonizovali území a původní obyvatele Arakuány a Patagonce téměř vyhubili Roku 1776 bylo zřízeno místokrálovství Río de la Plata které zahrnovalo území Argentiny Bolívie Paraguaye a Uruguaye V roce 1810 byl sesazen místokrál Roku 1816 byla vyhlášena nezávislost Spojené provincie Spojených provincií Río de la Plata tak vznikl za diktatury Juana Manuela de Rosas' jednotný stát Roku 1819 se Argentina stala federativním státem V roce 1880 byla přičleněna Patagonie Peronismus Velkou hospodářskou krizí na konci 20 let 20 století skončila doba velkého rozkvětu argentinské ekonomiky V následujících letech převzali vládu konzervativní vlastníci půdy a vojenské kruhy a v čele státu se střídaly civilní vlády s vojenskými Za reformního ale i populistického politika platil po dlouhou dobu dvakrát zvolený Juan Domingo Perón obviňovaný ze sociální demagogie a sympatií k fašismu Po něm získala jméno politika peronismu která se v praxi projevovala rozsáhlým znárodňováním podporou odborů snahou o zlepšení sociálního postavení a rozšíření politických práv dělníků i nejchudších venkovanů posilováním prezidentské autority a antiklerikalismem v r 1955 argentinskou vládu exkomunikoval papež Pius XII Po porážce Třetí říše uteklo do Argentiny mnoho nacistických pohlavárů např Adolf Eichmann nebo Josef Mengele Perón zastával úřad prezidenta republiky pro funkční období 1946–1952 a 1952-1958 Nicméně sílící bouře které jeho vládu v padesátých letech provázely nakonec vedly k tomu že se na pozvání generála Franka roku 1955 uchýlil do madridského exilu Následně čelila Argentina stupňující se politické krizi provázené vojenskými puči a vlnou terorismu která vrcholila v roce 1970 Nakonec se Juan Domingo Perón vrátil z exilu a stal se roku 1973 potřetí presidentem Argentiny kteréžto funkční období ukončila hned následujícího roku jeho smrt Vojenská diktatura Po Perónově smrti svrhly 23 března 1976 vojenské kruhy vládu formálně vedenou jeho manželkou Isabelitou Maríou Estelou faktickou moc měl v rukou José López Rega které okamžitě zahájily tzv špinavou válku Guerra Sucia proti svým odpůrcům; reagovaly tak na vzestup politického násilí ke kterému výrazně přispěly ozbrojené formace peronistické levice – tzv Montoneros Vojenská junta za podpory USA ministr zahraničí Henry Kissinger a s počátečním souhlasem vlivné katolické církve zahájila proces tzv národní reorganizace Proceso de Reorganización Nacional jehož cílem bylo argentinskou společnost kombinací neoliberálních ekonomických reforem a brutální represe atomizovat a depolitizovat Během vlády vojenské junty a špinavé války zmizelo beze stopy tisíce občanů Vláda vojenské junty se taktéž potýkala nejenom se špatnou vnitropolitickou ale i ekonomickou situací a aby vláda odvrátila pozornost od vnitřních problémů a upevnila si své postavení zahájila válku o Falklandy Argentinci nazývané Malvíny Vláda se především domnívala že to bude rychlé vítězství neočekávali výraznější reakci ze strany Británie pro toto malé a od Británie značně odlehlé území které jí pomůže snadno si upevnit svoji pozici v zemi Margaret Thatcherová však na útok Argentiny zareagovala nekompromisním protiútokem který pohřbil myšlenku rychlého a snadného vítězství Argentiny Porážka v této krátké válce s Velkou Británií o falklandské souostroví v dubnu 1982 jen uspíšila pád vojenské junty Obnovení demokracie V říjnu 1983 se po dlouhé době opět konaly svobodné prezidentské volby jejichž vítězem se stal civilista a odpůrce junty Raúl Alfonsín Během demokratizačního procesu se dostávaly na světlo mocenské prostředky vojenské vlády mučení vraždy masové popravy tzv lety smrti vuelos de la muerte – shazování živých lidí z vojenských letadel do Atlantiku a strategie mizení lidí tzv desaparecidos kterým podle oficiální zprávy o porušování lidských práv za vojenské diktatury Nuncá más „Nikdy víc padlo za oběť kolem 30 000 Argentinců Jen samotné „lety smrti si vyžádaly 4000 obětí Několik hlavních představitelů vojenského režimu bylo v roce 1985 odsouzeno k dlouholetému vězení Prezident Alfonsín byl nakonec pod tlakem armády nucen dvěma spornými zákony Punto final a Ley de obediencia débita vyšetřování zločinů vojenského režimu výrazně omezit Znovu je uvedl do pohybu prezident Néstor Kirchner někdejší stoupenec peronistické levice vládl v letech 2003–2007 a pokračuje v něm i nynější prezidentka Cristina Kirchnerová od 2007 Argentinská finanční krize Během prezidentské éry Carlose Menema 1989–1999 z Justicialistické strany která je formální dědičkou peronismu se vyšetřování zločinů junty dostalo na vedlejší kolej Menemovy ekonomické reformy po dílčích úspěších redukce státní správy snížení inflace nakonec vyústily v souvislosti s ekonomickou krizí v některých zemích Latinské Ameriky a Asie v hlubokou finanční krizi k níž přispělo odhalení několika korupčních afér i rostoucí nezaměstnanost a která zapříčinila dvouletou politickou nestabilitu v letech 2001–2003 se v úřadu vystřídali čtyři prezidenti Politika Argentinská ústava z roku 1853 revidovaná roku 1994 rozděluje moc na výkonnou zákonodárnou a soudní a to na národní a regionální úrovni Prezident a viceprezident jsou voleni přímo na dobu 4 let Oba mohou být zvoleni pouze na 2 po sobě následující volební období Prezident jmenuje vládu je tak zároveň předsedou vlády Argentinský parlament má dvě komory Sněmovnu poslanců s 257 členy a senát se 72 členy Od roku 2001 jsou senátoři voleni přímo za každou provincii tři Volební období senátorů trvá 6 let Jedna třetina senátu je obměňována každé 2 roky Sněmovna poslanců je volena přímo na 4 roky poměrným systémem Každé dva roky je obměňována polovina sněmovny Současnou prezidentkou Argentiny je manželka bývalého prezidenta Kirchnera Cristina Fernández de Kirchner Přírodní podmínky Argentinu lze rozdělit zhruba do tří částí úrodné pampy v severní polovině země roviny Patagonie táhnoucí se od jižní poloviny až k Ohňové zemi Tierra de Fuego a horské masivy And na západě na hranicích s Chile Nejvyšší hora And a celé západní polokoule Aconcagua leží právě v Argentině Do severních provincií Salta Formosa Chaco Santiago del Estero a Santa Fé zasahuje z Paraguaye rozsáhlá planina Gran Chaco Argentina si formálně nárokuje i část území Antarktidy tzv Argentinská Antarktida a několik souostroví v jižním Atlantiku kde panuje arktické a subarktické podnebí Území Argentiny je z 107 % pokryto lesními porosty zemědělská půda zaujímá 53 % rozlohy státu< ref> Mezi hlavní řeky patří Paraguay Bermejo Colorado Uruguay a největší řeka Paraná Klima je na většině území mírné Extrémní rozdíly Nejnižší bod Gran Bajo de San Julián −105 m n m< ref> Nejvyšší bod Aconcagua 6959 m n m Ekonomika Argentina využívá velkého přírodního bohatství hodně gramotné populace hospodářství zaměřeného na vývoz a diverzifikovaného průmyslu Od 70 let si země vytvořila velké dluhy a mezi lety 1989 a 1991 vzrostla inflace někdy až na 200 % za měsíc V rámci boje s ekonomickou krizí se vláda vydala na cestu liberalizace obchodu deregulace a privatizace V roce 1991 zavedla radikální peněžní reformy které spojily peso s americkým dolarem Počáteční úspěchy v omezení inflace a nastolení růstu HDP vystřídalo opětovné zhoršení situace od roku 1999 kvůli ekonomickým krizím v Mexiku Asii Rusku a Brazílii Vláda zvyšovala daně a snižovala výdaje rozpočtu aby omezovala deficit Ekonomická situace se dále zhoršovala v roce 2001 Pokusy vlády o nulový deficit stabilizaci bankovního systému a nastolení ekonomického růstu se ukázaly nedostačujícími 21 prosince byl prezident De La Rua zbaven moci po nepokojích střední třídy; sněmovna zvolila Eduarda Duhaldeho za dočasnou hlavu státu Duhalde se setkal se zástupci MMF aby vyjednal další půjčku 20 miliard dolarů ale ta nestačila Spojení pesa s dolarem bylo opuštěno v lednu 2002 a v únoru se kurz pesa vzdálil od dolaru 23 prosince 2001 vyhlásil prozatímní prezident moratorium na dluhy V letech 2010 až 2012 se odehrávají spory Argentiny s Mezinárodním měnovým fondem jejichž poslední fáze dostala název Válka dvou Kristýn podle prezidentky Cristiny Kirchner a šéfky MMF Christine LagardeJde o spor o monetární suverenitu Argentiny a o souboj keynesiánského a neoliberálního přístupu< ref> V letech 2010–2011 činil HDP Argentiny v přepočtu na kupní sílu na hlavu 17 660 USD což ji stavělo přibližně na úroveň Chorvatska Litvy nebo Lotyšska Energetika a jaderný program Argentina disponuje ze všech států Jižní Ameriky nejrozvinutějším jaderným programem Vývoj jaderných technologií navíc probíhá bez výrazné podpory zahraničních subjektů vlastní koncept velkého reaktoru ovšem Argentina nemá První výzkumný reaktor byl spuštěn v roce 1957 a první komerční reaktor elektrárna Atucha I následoval v roce 1974 Jedná se o těžkovodní reaktor PHWR od korporace Siemens Embalse druhá jaderná elektrárna je vybavena těžkovodním reaktorem PHWR kanadské společnosti CANDU Navíc byly argentinské jaderné technologie využity v jiných zemích – například v Peru Alžírsku a Egyptě Argentina se vzdala možnosti vyrábět jaderné zbraně přestože již od roku 1983 disponuje potřebnými technologiemi Argentina je členem Rady guvernérů Mezinárodní organizace pro atomovou energii MAAE V poslední době se argentinský jaderný výzkum specializuje na nízkokapactní reaktory Tato technologie není v jiných zemích příliš rozvíjena Pouze USA mají podobný program ovšem Argentina je výrazně napřed a tak v případě úspěchu může ovládnout značnou část trhu V roce 2011 by měly být zahájeny práce na demonstračním projektu CAREM Tento reaktor by měl mít výkon 25 MW a původně od roku 1980 byl vyvíjen pro jaderné ponorky Práce na něm byly obnoveny v roce 2006 Provoz by měl být zahájen za tři roky Palivem bude uran obohacený na 34 % a reaktor bude pracovat na tlakovodním principu PWR Velký důraz je kladen na využití pasivních bezpečnostních prvků Demonstrační elektrárna bude stát na severu země v provincii Formosa Časem se má výkon systému zvýšit na 300 MW Předpokládaná cena prototypu je asi 350 milionů dolarů u případných sériových výrobků se zřejmě sníží na 200 milionů< ref> Obyvatelstvo Z původního obyvatelstva dnes v Argentině žije pouhý zlomek 90 % Argentinců je evropského původu především španělského německého francouzského a italského Kromě nich tvoří také významný podíl Japonci a Korejci Devět desetin obyvatel se hlásí ke křesťanství které je také státním náboženstvím Největšími argentinskými městy jsou Buenos Aires 3 043 400 s aglomerací 11 miliónů Córdoba 1 208 700 Rosario 1 119 000 Mendoza 773 100 La Plata 643 000 Kultura Argentinská kultura je poznamenána mnohonárodnostním a multikulturním charakterem jejich obyvatel silnými formami projevy synkretismu a kladného hodnocení pokroku a modernity společně bez konfliktů s dvojím pocitem sounáležitosti s evropskou a latinskoamerickou kulturou Mexický básník Octavio Paz navíc jednou řekl že „Argentinci jsou Italové kteří mluví španělsky a jsou stvořeni po francouzsku Literatura Argentinská literatura zaujímá v literatuře španělsky mluvících zemí výrazné místo Stačí jen zmínit Martína Fierra z konce devatenáctého století jehož knihy byly přeloženy do více než 70 jazyků nebo z 20 století Jorgeho Luise Borges Julia Cortázara Adolfa Bilte Casrese Ernesta Sábata nebo Juana Gelmana Hudba Nejznámějším argentinským tancem je pravděpodobně tango Je to taneční a hudební styl který se zrodil na předměstí Buenos Aires je silně spojen s Argentinou a Uruguayí nejvíce však s argentinským hlavním městem Titul krále tanga je připisován ke Carlosi Gardelovi a celosvětově je uznávaný také rodák z Mar de Plata Astor Piazzolla Argentinský folklor se sbírá většinou z uměleckých projektů z vnitrozemí státu V mnoha oblastech dnes převládají tradiční styly například zambas cuecas chacarerar chamarritas chamamés malambo ale i přesto se produkují po celé zemi Mezi největší producenty těchto stylů patří Atagualpa Yupanqui Mercedes Sosa a Soledad Pastorutti Sport Pato Samotní Argentinci za svůj národní sport považují pro Evropany celkem neznámý sport „Pato V roce 1941 byla založená argentinská federace tohoto sportu v roce 1953 pak byl prohlášen za sport národní Fotbal Velké popularitě se těší také fotbal Argentina je členem Mezinárodní fotbalové organizace FIFA zúčastnila se čtrnácti z osmnácti fotbalových světových mistrovství dvakrát jej dokonce vyhrála 1978 na domácí půdě 1986 v Mexiku-s pověstným Maradonovým gólem rukou kterým vyřadila Anglii kromě toho třikrát došla do finále 1930 v Uruguayi 1990 v Itálii a 2014 v Brazílii Dvakrát také Argentinci kralovali Olympijským hrám 2004 v Aténách 2008 v Pekingu a celkem čtrnáctkrát ovládli Copa América Uruguay 15× Brazílie 8× Paraguay a Peru 2× Kolumbie a Bolívie 1× Za jednoho z nejlepších argentinských fotbalistů historie je považován kontroverzní útočník Diego Armando Maradona a také Lionel Messi byť na loňském Copa América 2011 příliš nezazářil "domácí" prohra a vyřazení s pozdějším mistrem Uruguayí již ve čtvrtfinále Box Více než třicet argentinských boxerů již dosáhlo na světové tituly Carlos Monzón se stal mistrem světa dvakrát 1970 1977 mimoto získal dalších sedm zlatých olympijských medailí sedm stříbrných a deset bronzových Basketbal Svou bohatou minulost má v Argentině také basketbal vždyť se Argentinci stali v roce 1950 i mistry světa V 60 a 70 letech však popularita košíkové upadala Zašlou slávu jí vrátilo až založení Národní ligy Liga Nacional de Básquet v roce 1984 Dalším impulsem byl první argentinský basketbalista v NBA Manu Ginóbili Kromě titulu pro mistrů světa se jihoamerická země může pochlubit finálovou účastí na MS 2002 v Indianapolis čtvrtým místem z Japonska 2006 a zlatou medailí z athénské olympiády která je dnes ceněna nejvýše Tenis Hlavními hvězdami argentinského tenisu jsou Guillermo Vilas a Gabriela Sabatini Nynějšími reprezentanty Argentiny v tenise jsou David Nalbandian šampión Masters z roku 2005 Juan Martín del Potro vítěz US Open 2009 Gastón Gaudio vítěz Roland Garros 2004 a také argentinští dubloví zabijáci Guillermo Coria a Paola Suárezová triumfy z OH 2004 a čtyři z Roland Garros Argentinci byli celkem čtyřikrát ve finále Davis Cupu nikdy však nevyhráli Ragby Ač je ragby v Argentině ještě amatérským sportem má už přes sedmdesát tisíc registrovaných hráčů Reprezentace která je mezi šestkou nejlepších na světě se přezdívá Los Pumas Jediným cenným kovem ale je bronz z francouzského MS 2007 Formule 1 Nejznámějším argentinským pilotem formule 1 je Juan Manuel Fangio který se v padesátých letech pětkrát stal mistrem světa Administrativní rozdělení 23 provincií provincia pl provincias a 1 federální distrikt Ciudad Autónoma de Buenos Aires
Odkazy Reference Literatura Související články Argentinské tango Latinská Amerika Hispanoamerika České krajanské spolky v Argentině Římskokatolická církev v Argentině Externí odkazy dokument o ekonomickém kolapsu Argentiny z přelomu století Austrálie oficiálně Australské společenství je stát na jižní polokouli nacházející se na stejnojmenném kontinentu Kromě pevninské části ho tvoří i velký ostrov Tasmánie a množství menších ostrovů v Jižním Indickém a Tichém oceánu Na severu sousedí s Indonésií Východním Timorem a Papuou Novou Guineou na severovýchodě se Šalamounovými ostrovy Vanuatu a Novou Kaledonií a na jihovýchodě s Novým Zélandem Australská pevnina je obydlena více než čtyřicet dva tisíc let domorodými obyvateli Po ojedinělých návštěvách rybářů ze severu a evropských objevitelů a obchodníků v sedmnáctém století byla v roce 1770 východní polovina pevniny zabrána Velkou Británií pobřeží osídleno transporty trestanců a 26 ledna 1788 vyhlášena jako kolonie Nový Jižní Wales S nárůstem populace byly objevovány nové oblasti a tak bylo během 19 století vytvořeno pět dalších samosprávných britských zámořských teritorií 1 ledna 1901 se šest kolonií stalo federací čímž byl vytvořen Australský svaz Od té doby v Austrálii funguje stabilní liberálně demokratický politický systém podobný politickému systému Kanady a dalších zemí Hlavním městem je Canberra V Austrálii žije přibližně 22 milionů obyvatel převážně ve velkých pobřežních městech jako Sydney Melbourne Brisbane Perth Adelaide a Darwin Jméno Jméno „Austrálie je odvozeno z latinského slova Australis znamenajícího na jihu Pověst o „neznámé jižní zemi terra australis incognita je datována až do římských časů a byla zcela běžná ve středověké geografii Nebyla však vázána na jakékoliv znalosti umístění konkrétního kontinentu První použití slova „ se datuje do roku 1625 ve větě „A note of Australia del Espiritu Santo written by Master Hakluyt uveřejněné Samuelem Purchasem v Hakluytus Posthumus Nizozemské přídavné jméno Australische' bylo poprvé použito nizozemskými úřady v Jakartě jako odkaz na nově objevenou pevninu na jihu v roce 1638 Slovo „Australia bylo dále použito v roce 1693 v překladu francouzského románu Gabriela de Foignyho Les Aventures de Jacques Sadeur dans la Découverte et le Voyage de la Terre Australe poté jej použil Alexander Dalrymple v An Historical Collection of Voyages and Discoveries in the South Pacific Ocean 1771 aby jím odkazoval na celou jihopacifickou oblast V roce 1793 uveřejnili George Shaw a Sir James Smith publikaci Zoology and Botany of New Holland ve které psali o „velkém ostrově nebo spíše kontinentu Austrálii Australásii nebo Novém Holandsku Jméno „Austrálie bylo zpopularizováno až roku 1814 dílem A Voyage to Terra Australis mořeplavce Matthew Flinderse – prvního člověka který Austrálii obeplul Navzdory titulu jenž odrážel pohled britské admirality Flinders slovo používal jako jméno Kniha byla poměrně hojně čtena čímž se jménu dostalo rozšíření Guvernér Nového Jižního Walesu Lachlan Macquarie následně toto označení používal ve svých zprávách Anglii V roce 1817 pak doporučil aby bylo oficiálně přijato Roku 1824 admiralita souhlasila a kontinent byl od té doby oficiálně označován jako „Austrálie Historie Stáří prvního lidského osídlení australského kontinentu je odhadováno na 50 000 až 60 000 let První Australané přišli přes pevninský most a úžiny z dnešní Jihovýchodní Asie Obří vačnatce vyhubili lovem a krajinu změnili žďářením Většina z nich byla lovci a sběrači s komplexní ústní tradicí a systémem duchovních hodnot založených na úctě k zemi a víru v tzv „Čas snů – Dreamtime Ostrovy Torresovy úžiny a části severního Queenslandu dále obývali ostrované z Torresovy úžiny etničtí Melanézané Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním australské pevniny je pozorování nizozemského mořeplavce Willema Janszoona jenž v roce 1606 spatřil pobřeží Yorkského mysu Během 17 století pak Nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země již nazývali Nové Holandsko Nepokoušeli se ji však osídlit Nejstarším evropským nálezem je holandský talíř s nápisem 1616 V roce 1770 se James Cook plavil podél a mapoval východní pobřeží Austrálie jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral pro Velkou Británii Poprvé přistál v Botany Bay objevy jeho expedice pak daly podnět k vytvoření trestanecké kolonie Britské zámořské teritorium Nový Jižní Wales vzniklo osídlením Port Jacksonu kapitánem Arthurem Philippem a jeho flotilou First Fleet 26 ledna 1788 Toto datum se později stalo australským národním dnem Dnem Austrálie Země Van Diemena dnes známá jako Tasmánie byla osídlena v roce 1803 samostatnou kolonií se stala roku 1825 Oficiálně Spojené království vyhlásilo své nároky na západní část Austrálie roku 1829 Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie Jižní Austrálie roku 1836 Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859 Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie Jižní Austrálie byla založena jako „svobodná provincie „free province a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako „svobodné ale později přijaly transporty trestanců Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech obyvatel zastaveny Celková velikost populace původních obyvatel v době zahájení evropského osídlování je odhadována na 350 000 osob Následujících 150 let pak vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Evropany a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem prudce klesala Odebírání dětí jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno za genocidu pravděpodobně také přispělo ke snížení populace Podobná podání historie jsou ovšem sporná jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněna politickými či ideologickými cíli V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii History Wars Po referendu z roku 1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i s ohledem na původní obyvatele kontinentu čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů Tradiční vlastnictví země nebylo uznáváno až do roku 1992 kdy Australský nejvyšší soud v případu Mabo v Queensland No 2 odmítl představu Austrálie jako „prázdné země terra nullius v době jejího zabrání Evropany Na počátku 50 let 19 století vypukla v Bathurstu v Novém Jižním Walesu zlatá horečka Tzv „Eureka Stockade vzpoura proti zavedení poplatků za těžební licence pak byla v roce 1854 v Austrálii prvním vyjádřením občanské neposlušnosti Mezi roky 1855 a 1890 postupně všech pět kolonií získalo svou vlastní samosprávnou vládu Samozřejmě stále zůstávaly součástí Britské říše Pod vlastní kontrolou londýnské Ministerstvo pro kolonie ponechalo především zahraniční reprezentaci obranu a mezinárodní přepravu a obchod 1 ledna 1901 pak po deseti letech plánování porad a hlasování vzniká federace Jako dominium Britské říše se tím rodí Australský svaz V roce 1911 z části Nového Jižního Walesu vzniká Teritorium hlavního města ACT Australian Capital Territory jako území pro výstavbu nového federálního hlavního města Canberry mezi lety 1901 a 1927 bylo hlavním městem Melbourne Severní teritorium je pod pravomoci jihoaustralské vlády pod pravomoc vlády federální převedeno roku 1911 Austrálie se poté podílí na první světové válce Porážku v bitvě o Gallipoli mnoho Australanů považuje za počátek národa – za jeho první velkou vojenskou akci Podobně uvažují i o tzv Kokoda Track Campaign volně přeložitelné jako „Tažení po Kokodské stezce za druhé světové války Poté co jej Austrálie v roce 1942 přijala formálně ukončil tzv Statute of Westminster z roku 1931 většinu ústavních vazeb mezi Austrálií a Spojeným královstvím Otřes způsobený britskou porážkou v Asii v roce 1942 a hrozby japonské invaze způsobily že se nadále obrátila jako na nového spojence a ochránce na Spojené státy Po roce 1951 se pak oficiálně stala americkým vojenským spojencem Po druhé světové válce zahájila podporu hromadné imigrace z Evropy od roku 1970 po opuštění tzv „politiky bílé Austrálie i z Asie a z dalších částí světa To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu její kultury i vnímání v očích světa Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce 1986 přijetím tzv Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie Australští voliči však přechod k republikánskému zřízení 55% většinou v roce 1999 odmítli Od vlády Gougha Whitlama jenž byl zvolen roku 1972 je čím dál větší pozornost věnována budoucnosti Austrálie jako součásti regionu jižní Asie a Pacifiku Politické uspořádání Australský svaz je federální konstituční monarchií s parlamentním systémem vlády Královnou Austrálie je Alžběta II jejíž role je podobná její roli v Kanadě a v dalších zemích Zastupovaná je generálním guvernérem na federální úrovni a guvernéry na úrovni státní Ačkoliv dává ústava generálnímu guvernérovi výkonnou moc za běžných okolností ji aplikuje pouze na žádost premiéra Jejím nejvýznamnějším uplatněním z vlastní iniciativy bylo rozpuštění Whitlamovy vlády během ústavní krize roku 1975 Státní moc je rozdělena na moc zákonodárnou – reprezentuje ji Australský parlament jehož součástí je Senát Sněmovna reprezentantů a královna zastoupená generálním guvernérem jejíž moc je omezena na souhlas či nesouhlas se schvalovanými zákony moc výkonnou – reprezentuje ji Federální výkonná rada Federal Executive Council v jejímž čele stojí generální guvernér a jejímiž členy jsou v podstatě především jen premiér a ministři moc soudní – reprezentuje ji Nejvyšší soud Austrálie a ostatní níže postavené soudy; na orgánech Velké Británie jsou formálně nezávislé od roku 1986 Dvoukomorový svazový parlament je složen ze Senátu horní komory se 76 senátory Sněmovny reprezentantů dolní komory se 150 členy a jeho součástí je i královna Počet křesel v dolní komoře je určen podle počtu obyvatel jednotlivých států v senátu má každý stát dvanáct zástupců teritoria po dvou Volby do obou komor se konají každé tři roky Mění se vždy jen polovina senátu protože funkční období senátora je šest let Strana s nejvyšší podporou ve sněmovně reprezentantů vytváří vládu vedenou premiérem „prvním ministrem Volby jsou povinné pro všechny občany starší 18 let V zemi působí tři hlavní politické strany Australská strana práce Liberální strana Austrálie a Australská národní strana Své zastoupení v parlamentu především v horní komoře se podařilo získat i několika nezávislými a menším stranám jakými jsou například Strana zelených nebo Australští demokraté Od voleb roce 1996 vládla koalice národní a liberální strany v čele s Johnem Howardem Po volbách v roce 2004 koalice ovládla i senát čímž se stala prvním uskupením jemuž se to podařilo během mandátu jeho vlády Strana práce však ovládala státy a teritoria V roce 2007 zvítězila ve federálních volbách Australská strana práce a ministerským předsedou se stal lídr strany Kevin Rudd Ten byl však na vnitrostranické konferenci v červnu 2010 ve vedení strany vystřídán Julií Gillard která jej současně nahradila i ve vedení vlády a stala se tak první premiérkou v historii země Kevin Rudd se 24 června nakrátko opět stal premiérem ale 18 září 2013 jej ve funkci vystřídal Tony Abbott když Liberální strana Austrálie zvítězila v zářijových parlamentních volbách< ref> Administrativní uspořádání Austrálie sestává z šesti států a dvou pevninských a několika malých ostrovních teritorií Státy jsou Nový Jižní Wales Queensland Jižní Austrálie Tasmánie Victoria a Západní Austrálie Dvěma velkými pevninskými teritorii pak Severní teritorium a Teritorium hlavního města Teritoria v mnoha ohledech fungují podobně jako státy svazový parlament však může veškerou jejich legislativu upravit změnit nebo zrušit Na druhou stranu je federální legislativa nadřazena kromě některých oblastí vyjmenovaných v ústavě i legislativám jednotlivých států Zbylé oblasti jsou pak pod legislativní pravomocí státních parlamentů Zahrnují správu zdravotnictví vzdělání policie soudnictví přepravy a místní správy Každý stát i teritorium má svůj vlastní legislativní orgán jednokomorový v případě Severního teritoria Teritoria hlavního města a Queenslandu dvoukomorový v ostatních státech Dolní komory jsou známé jako Zákonodárná shromáždění horní komory pak jako Zákonodárné rady Hlavami států i teritorií jsou premiéři Královna je v každém státě zastoupena guvernérem v administrativě Severního teritoria administrátorem a generálním guvernérem v Teritoriu hlavního města Austrálie zahrnuje také několik malých teritorií Federální vláda tak například spravuje Teritorium Jervis Bay v Novém Jižním Walesu sloužící jako námořní základna Součástí země jsou i tzv vnější obydlená teritoria Norfolk Vánoční ostrov Kokosové ostrovy a několik neobydlených Ashmorův a Cartierův ostrov Ostrovy Korálového moře Heardův a MacDonaldovy ostrovy a Australské antarktické teritorium Geografie 7617930 km² pevninské Austrálie se nachází na Indoaustralské desce Obklopena je Indickým Jižním a Tichým oceánem Od Asie je oddělena Arafurským a Timorským mořem Její pobřeží je dlouhé 25 760 kilometrů Velký bariérový útes je největším korálovým útesem světa Leží poměrně blízko severovýchodnímu pobřeží dlouhý je více než 2 000 kilometrů Největším světovým monolitem je Mount Augustus v Západní Austrálii Dalším kandidátem na tento titul je Uluru známý též jako Ayerova skála ležící v centrální části 2 228 metrů vysoký Mount Kosciuszko ve Velkém předělovém pohoří je nejvyšší horou Austrálie jako kontinentu ne však státu Mawson Peak na Heardově ostrově jej převyšuje o 517 metrů Největší plochu zabírají v Austrálii pouště a polopouště Austrálie je nejsušším a nejplošším obydleným kontinentem a má nejmenší množství úrodné půdy Mírné klima má pouze jihovýchodní a jihozápadní část kontinentu především podél pobřeží V severní části země je klima tropické vegetace se zde skládá z deštných i obyčejných lesů a mangrovových bažin Jako celek je klima velmi ovlivněno oceánem včetně jevu El Niño způsobujícího pravidelná sucha a sezónními systémy tlakových níží z nichž vznikají cyklóny Ekonomika Austrálie je vyspělý průmyslový a zemědělský stát s bohatými zásobami a významnou těžbou nerostných surovin Těží se kvalitní černé uhlí v Novém Jižním Walesu a Queenslandu hnědé uhlí ve Victorii železná ruda v Západní Austrálii dále bauxit ropa zemní plyn olovo zinek cín měď mangan zlato 3 místo na světě 101% světové produkce< ref> stříbro diamanty nikl platina palladium zirkon rutil ilmenit sůl uran a opály Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří hutnictví surové železo ocel barevné kovy a hliník petrochemie rafinérie ropy chemie plastické hmoty kyseliny superfosfáty strojírenství výroba aut textilní a potravinářský průmysl Nejdůležitější průmyslová centra jsou v aglomeracích Sydney a Melbourne a také ve velkých městech Brisbane Perth Adelaide Newcastle a Geelong Významná je výroba elektrické energie Orná půda zaujímá jen 65 % louky a pastviny 54 % a lesy 19 % plochy země Sklízí se pšenice ječmen oves rýže cukrová třtina bavlna luštěniny brambory sorgo zelenina ovoce slunečnice řepka sója vinné hrozny chmel a tabák Nejdůležitější pro živočišnou výrobu je chov ovcí kterých je 100 000 000 což je 5x více než lidí v Austrálii produkce surové a prané vlny ovčích kůží dále skotu prasat koní a drůbeže a rybolov Těží se dřevo Z důvodu rozlehlosti země má velký význam zejména letecká a silniční doprava a také doprava železniční Důležité je obchodní loďstvo Zemi ročně navštíví více než 5 milionů návštěvníků Fauna a flóra Ačkoliv má převážná většina australského povrchu pouštní nebo polopouštní charakter je na něm rozvinuto mnoho různých prostředí od alpinských vřesovišť po tropické deštné lesy Dlouhé geografické odloučení způsobilo že mnoho australských organismů je zcela unikátních 85 % rostlin 84 % savců více než 45 % ptáků a 89 % procent příbřežních ryb je endemických Mnoho australských ekoregionů a jejich druhů je zasaženo lidskou aktivitou a člověkem vysazenými zvířaty či rostlinami Podle Ramsarské úmluvy je registrováno 64 mokřadů 16 míst je registrováno jako Světové dědictví Mnoho australských dřevin je vždyzelených mnoho z nich je přizpůsobeno vzdorování ohni nebo suchu Mezi tyto rostliny patří například eukalypty nebo akácie Austrálie je bohatá na endemické druhy luštěnin jimž se díky jejich symbióze s bakteriemi rhizobia a mykorhizujícími houbami daří v na živiny chudých zeminách Nejznámější australská fauna zahrnuje ptakořitné ptakopyska a ježury velké množství vačnatců včetně klokanů koaly a wombata nebo ptáků například emu ledňáci Dingo byl do Austrálie zavlečen austronésany obchodujícími s původními obyvateli okolo roku 4000 př n l Mnoho rostlin i živočichů vyhynulo brzy po zahájení lidského osídlování mnoho dalších vyhynulo po příchodu Evropanů například vakovlk Obyvatelstvo Austrálie je velmi řídce osídlenou zemí zemi o dvojnásobné rozloze Indie obývá přibližně 22 milionů obyvatel Vláda plánuje pomocí imigrace do roku 2050 zvýšit počet obyvatel na 42 milionů< ref> Většina obyvatel je soustředěna při pobřeží Hustota zalidnění je 28 obyvatel km2 80% obyvatel se hlásí k evropskému původu z ostatních skupin převažují Asiaté Původních obyvatel zde žije asi 517 000 obývají především Severní teritorium a ostrovy v Torresově průlivu 89% obyvatel žije ve velkých městech Náboženství Při posledním sčítání lidu v roce 2006 se 64 % obyvatel prohlásilo za křesťany Nejvíce obyvatel se přihlásilo ke katolické církvi 26 % a anglikánské církvi 19 % K nekřesťanským náboženstvím se přihlásilo 5 % lidí 19 % obyvatel se označilo jako bez vyznání a 12 % odmítlo na otázku o svém vyznání odpovědět Nedělní bohoslužby vykazují návštěvu okolo 749 % obyvatel polovina z toho připadá na katolické bohoslužby Reference Literatura Externí odkazy http australieobrazemcz http wwwzemesvetacz archiv rocnik-2002 priroda-australie-5-2002 Benjamin Netanjahu ; ‎ 21 října 1949 Tel Aviv Izrael známý pod přezdívkou Bibi < ref> je současný izraelský premiér a předseda strany Likud Jako vůdce této konzervativní strany již byl premiérem od června 1996 do července 1999 Dodnes je jediným izraelským ministerským předsedou který se narodil po založení státu V minulosti zastával různé ministerské posty Úřad ministerského předsedy zastával postupně ve třech různých funkčních obdobích a to v letech 1996 až 1999 a dvou souvislých v letech 2009 až 2013 a 2013 až 2015 Ve volbách v roce 2015 jím vedená strana Likud zvítězila s počtem 30 poslaneckých mandátů Dětství a mládí Narodil se v Tel Avivu do rodiny Bencijona Netanjahua původně Mileikowskeho a Cely rozené Segalové jako prostřední ze tří bratrů Vyrůstal v Jeruzalémě a ve svých čtrnácti letech V roce 1967 se Benjamin Netanjahu vrátil do Izraele aby splnil svou povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách včetně osvobození rukojmích z letadla společnosti Sabena na Ben-Gurionově letišti při němž byl zraněn Poté opět odjel do Spojených států a nastoupil ke studiu na Massachusettském technologickém institutu MIT kde v roce 1975 získal bakalářský titul z architektury na a o dva roky později magisterský titul v obchodnictví Velmi ovlivněn smrtí nejstaršího bratra Joniho padl jako velitel operace Entebbe při které došlo k osvobození izraelských rukojmí letu společnosti Air France v Ugandě inicioval uspořádání dvou mezinárodních konferencí o boji proti mezinárodnímu terorismu které se konaly roku 1979 v Jeruzalémě a 1984 ve Washingtonu Napsal rovněž několik knih včetně dvou o terorismu Netanjahův mladší bratr Ido je rentgenolog a spisovatel Všichni tři bratři sloužili u Sajeret Matkal Byl třikrát ženatý a má tři děti Jeho druhou ženou se kterou se oženil v roce 1982 byla Fleur Cates která konvertovala k judaismu měla pouze židovského otce Od roku 1991 žije se svou třetí ženou psycholožkou Sárou rozenou Ben-Arci se kterou má syny Ja'ira a Avnera Diplomacie a začátek politické kariéry V roce 1982 se stal zástupcem izraelského velvyslance ve Spojených státech Moše Arense a na této pozici setrval dva roky Byl rovněž členem první delegace rozhovorů o strategické spolupráci mezi Izraelem a USA V letech 1984–1988 působil jako stálý zástupce Izraele při Organizaci spojených národů Během svého působení v OSN byl znám jako zkušený a energický řečník a debatér který věděl jak komunikovat se západními médii Jako obhájce Izraele na mezinárodní scéně pomohl porozumění bezpečnostním potřebám země mezi vlivnými Američany Jako izraelský velvyslanec při OSN vedl v roce 1987 snahy při zpřístupnění archivů nacistických válečných zločinů Po návratu do Izraele v roce 1988 vstoupil do politiky a v říjnu téhož roku úspěšně kandidoval v parlamentních volbách za stranu Likud s níž byla jeho rodina spjata po dvě generace Kromě postu poslance byl jmenován náměstkem ministra zahraničí ve vládě Jicchaka Šamira V této funkci setrval čtyři roky během nichž došlo k intifádě válce v Zálivu a Madridské mírové konferenci která iniciovala přímé rozhovory mezi Izraelem a jeho sousedy Díky Netanjahuovým dobrým komunikačním schopnostem a zejména pak umu jednání s médii došlo opět k lepšímu vnímání Izraele v zahraničí V roce 1992 prohrál Likud pod Šamirovým vedením předčasné parlamentní volby a ten proto odešel z politiky O rok později Netanjahu přiznal krátce před stranickými primárkami v rozhovoru pro televizi Kanál 1 nemanželskou aféru když porazil Bennyho Begina syna někdejšího premiéra Menachema Begina a zkušeného politika Davida Levyho neboť dohody z Osla označoval jako „předmostí ke zničení Izraele Ostře také vystupoval proti izraelskému stažení z Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu< ref> Poprvé ministerským předsedou Parlamentní volby v roce 1996 byly neobvyklé tím že si Izraelci vůbec poprvé mohli zvolit svého premiéra přímo Netanjahu se v předvolební kampani zaměřil na rostoucí vlnu teroru která decimovala Izrael charedim nabídl zproštění povinné vojenské služby pro ortodoxní muže zvýšení sociální podpory garanci na svěcení šabatu a na námitky pravice vůči jakýmkoliv dalším územním ústupkům Jedním z předvolebních hesel bylo „pro Židy je dobrý Netanjahu V souvislosti s tím se Netanjahu obával že by Peresovy šance zvítězit v prvním kole byly větší kdyby proti němu kandidovalo více pravicových kandidátů Z pravice kandidovali kromě Netanjahua také Rafa'el Ejtan ze strany Comet a David Levy ze strany Gešer Oba však Netanjahu přesvědčil aby své kandidatury stáhli výměnou za významné vládní posty a nakonec se mu ještě před volbami podařilo vytvořit společnou kandidátku těchto tří stran Likud-Gešer-Comet Ve volbách které se konaly 29 května 1996 sice mírně zvítězila Strana práce Bezprostředně po sestavení vlády chtěl dokázat že bude pokračovat v mírovém procesu Ve skutečnosti však Arafatovým slibům nevěřil Z funkce premiéra se naopak snažil kompromisy s palestinskými Araby oddalovat a v rozporu s Oselskými dohodami akcentoval jordánsko-palestinskou konfederaci namísto nového samostatného státního útvaru Dne 4 září 1996 se uskutečnilo jeho první setkání s Arafatem které však nepřineslo žádné výsledky Netanjahu naopak oznámil výstavbu nových židovských osad Mezi jeho agendu ve funkci premiéra nepatřil pouze izraelsko-palestinský mírový proces ale mimo jiné také uzdravení izraelské ekonomiky Za jeho vlády došlo k zavedení opatření sloužících zamezení růstu inflace a dalších kroků majících za cíl snížení státního rozpočtového deficitu Nová ekonomická politika byla zaměřena na restrukturalizaci ekonomiky a privatizaci státních společností a služeb Kontroverze a mírový proces Během jeho vlády došlo k několika kontroverzním událostem Již v srpnu 1996 nechal Netanjahu otevřít tzv Hasmonejský tunel který přiléhá k Chrámové hoře a jehož východ leží v zalidněné muslimské čtvrti Tento krok vyvolal vlnu hněvu a násilí při kterém přišlo o život na patnáct vojáků a padesát šest izraelských civilistů Žádný výsledek však nepřinesla Mimo to Netanjahu nemohl jednoduše odvrhnout veškeré dosavadní mírové snahy Zbylých 20 % zůstalo vymezeno pro zdejší židovské osadníky Velkým skandálem se na izraelské politické scéně stala aféra Bar-On přezdívaná „Bibi-gate při níž mělo dojít k politickému obchodu který umožnil podporu vlády stranou Šas Velkým neúspěchem skončila tajná operace Mosadu jejímž cílem bylo pomocí pomalu působícího jedu zabít předního představitele Hamásu Chálida Mašála který se toho času nacházel v jordánském hlavním městě Ammán Úmysl postavit byty pro více než 30 tisíc Židů vyvolal protesty nejenom mezi palestinskými Araby ale i mezi izraelskou levicí a na mezinárodní scéně se proti tomuto úmyslu postavilo 130 zemí s výjimkou Spojených států a několika tichomořských ostrovů V den výročí nástupu do funkce premiéra řekl Netanjahu v interview pro The Times Po teroristickém útoku v březnu 1997 v Tel Avivu došlo k výraznému ochlazení izraelsko-palestinských vztahů Jeden z takových „Alon-Plan-Plus navrhl v červnu 1997 Vycházel z Alonova plánu z konce 60 let podle něhož si měl Izrael ponechat jako strategicky důležitá území Golanské výšiny a Jordánské údolí Nakonec navrhly kompromis podle kterého mělo být Palestinské samosprávě předáno 13 % rozlohy Západního břehu Jordánu Po roce a půl diplomatické nečinnosti bylo nakonec v říjnu 1998 na nátlak prezidenta Clintona podepsáno Memorandum od Wye River Kromě územních změn také došlo k odchodu izraelských sil z některých lokalit otevření letiště a přístavu v Gaze a vytvoření bezpečného průchodu mezi Pásmem Gazy a Západním břehem Netanjahu za podepsání Memoranda po Spojených státech požadoval nové potvrzení Palestinské národní rady že byly z Charty Organizace pro osvobození Palestiny vypuštěny zmínky o zničení Izraele a vyvíjel i nátlak na propuštění izraelského špiona Jonathana Pollarda vězněného v USA Kvůli ústupkům které v rámci dohody učinil si však proti sobě postavil pravici a v Likudu se vůči němu vymezil silný tábor odpůrců územních ústupků K prosazení Memoranda do Wye River se tak při hlasování v Knesetu musel spolehnout na opoziční Stranu práce Nespokojenost ve straně její štěpení problémy se schválením státního rozpočtu a nakonec i vyslovení nedůvěry vládě pravicí v Knesetu Proti Netanjahuovi kandidoval Ehud Barak ze Strany práce Tyto parlamentní volby byly jednou z nejdrtivějších porážek Likudu kdy získal pouze 14 % hlasů a o pouhé procento za ním se umístila strana Šas Souboj Baraka a Netanjahua byl vyrovnanější ale Barak nakonec Netanjahua těsně porazil poměrem 5644 % rozdílem 388 546 hlasů Po volební porážce Netanjahu opustil křeslo předsedy Likudu a dočasně odešel z politiky Období mimo politiku Po odchodu z politické scény v roce 1999 působil jako obchodní poradce hi-tech společností a přednášel po celém světě V srpnu téhož roku přinesl deník Jedi'ot achronot skandální odhalení že Netanjahu financoval úpravy svého soukromého jeruzalémského bytu z finančních prostředků úřadu premiéra V březnu 2000 policie navrhla Netanjahua obvinit z podvodu korupce zpronevěry a maření úředního jednání Žádné obvinění však nakonec vzneseno nebylo Politická aktivita po roce 2000 V roce 2001 Netanjahu nevyužil příležitost vrátit se na politický vrchol když se odmítl zúčastnit předčasných premiérských voleb Jako nový premiér následně vzhledem k probíhající druhé intifádě vytvořil vládu národní jednoty Tu v říjnu 2002 kvůli neshodám na státním rozpočtu opustila Strana práce Odchodem ministrů za Stranu práce se zároveň mimo jiné uvolnil post ministra zahraničí který získal Netanjahu Později se utkal se Šaronem ve stranických volbách o post předsedy strany ale neuspěl Ministr financí Koncem ledna 2003 proběhly předčasné parlamentní volby Likud v nich přesvědčivě zvítězil zatímco Strana práce zaznamenala dosud nejhorší volební výsledek Šaron sestavil pravicovou koalici sestávající z Likudu a stran Šinuj Národní jednota a Národní náboženská strana Jedním z ministrů této vlády kterou Marek Čejka označuje jako jednu z nejvíce nacionálně orientovaných izraelských vlád se stal i Benjamin Netanjahu jenž obsadil post ministra financí Z této pozice zavedl ekonomickou politiku která podpořila růst tím že zredukovala veřejný sektor a posílil soukromý sektor V roce 2004 Netanjahu pohrozil rezignací jestliže plán na stažení z Pásma Gazy nebude předložen k veřejnému hlasování Vláda schválila stažení poměrem 175 a Netanjahuova rezignace vstoupila v platnost 9 srpna 2005 Předseda Likudu Odchod Izraele z Pásma Gazy vyvolal v Likudu silné otřesy které vedly k odchodu Ariela Šarona a několik jeho spolustraníků ze strany S nimi a dalšími politiky kteří opustili Stranu práce pak Šaron založil stranu Kadima kterou připravoval na předčasné parlamentní volby v roce 2006 To celé v období kdy strana vedla vládu a její předseda byl premiér případné Netanjahuovo vítězství by mělo za následek vytlačení Šarona z úřadu premiéra V předčasných volbách skončil Likud na třetím místě za stranami Kadima a Stranou práce a zaznamenal nejhorší volební výsledek ve své historii Benjamin Netanjahu se tak stal vůdcem opozice Dne 14 srpna 2007 byl v nových stranických volbách zvolen předsedou strany a kandidátem na post premiéra když získal 73 % hlasů a porazil radikálně pravicového kandidáta Moše Feiglina a předsedu Světového Likudu Dannyho Danona Podruhé ministerským předsedou Likud ve volbách nakonec i přes značný předvolební náskok skončil na druhém místě za Kadimou s rozdílem jednoho mandátu Poprvé v dějinách Izraele tak sestavením vlády nebyl pověřen předseda vítězné politické strany V polovině června 2009 Netanjahu přednesl projev na Bar-Ilanově univerzitě kde se vyjádřil k blízkovýchodnímu mírovému procesu Vůbec poprvé podpořil myšlenku palestinského státu existujícího po boku Izraele V létě téhož roku nařídil odstranit část zátarasů ze silnic na Západním břehu za účelem usnadnění ekonomického rozvoje< ref> Koncem listopadu 2009 oznámil dočasné zastavení výstavby osad po dobu příštích deseti měsíců Podle deníku Haarec to však nemělo žádný zásadní dopad Koncem měsíce však vypršelo moratorium na výstavbu osad a poté co izraelské vláda schválila výstavbu na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě a nepodařilo se na tomto tématu nalézt shodu opustila Palestinská samospráva jednání Součástí jeho agendy byl též íránský jaderný program proti kterému se vždy stavěl Ve svém projevu před Valným shromážděním OSN z září 2012 požadoval stanovení jasné hranice kterou již Írán nebude moci překročit aniž by se vystavil riziku vojenského úderu< ref> Během jeho druhého funkčního období došlo v květnu 2010 k výraznému zhoršení izraelsko-tureckých vztahů v důsledku incidentu na jedné z lodí tzv „humanitární flotily která vyplula z Turecka a pokusila se o prolomení námořní blokády Pásma Gazy Při zadržení tohoto konvoje a obsazení lodí speciálními jednotkami izraelského námořnictva byli izraelští vojáci napadeni a při následné potyčce zahynulo 9 Turků< ref> Počátkem roku 2011 došlo v důsledku vnitrostranických sporů k rozštěpení Strany práce jenž v lednu opustil její předseda Ehud Barak spolu s několika poslanci kteří založili novou centristickou stranu Acma'ut Zatímco Strana práce a její zbylí ministři v důsledku toho koaliční vládu opustili členové Barakovy strany ve vládě zůstali V dubnu 2012 se Izrael kvůli vládní krizi přiblížil předčasným parlamentním volbám na nichž se shodly všechny hlavní politické strany Jen pár hodin předtím než měl parlament 8 května hlasovat o svém rozpuštění však Netanjahu oznámil vstup opoziční Kadimy do koaliční vlády V říjnu 2012 Netanjahu oznámil že jeho strana bude v nadcházejících volbách kandidovat spolu s Jisrael bejtejnu ve volební alianci Likud Jisrael bejtejnu Po šesti týdnech vyjednávání se mu podařilo sestavit svou v pořadí již třetí vládu sestávající ze stran Likud Jisrael bejtejnu Ješ atid Židovský domov a ha-Tnu'a která získala 18 března důvěru v Knesetu< ref> V průběhu Netanjahuova druhého funkčního období opakovaně docházelo k nárůstu raketových a minometných útoků na Izrael ze strany palestinských radikálních organizací V reakci na to podnikla izraelská armáda dvě vojenské operace a to operaci Pilíř obrany v listopadu 2012 a operaci Ochranné ostří v červenci až srpnu 2014 V těch jím vedená strana Likud navzdory předvolebním průzkumům zvítězila a s 30 poslaneckými mandáty se stala nejsilnějším uskupením v Knesetu Knihy a články Knihy A Durable Peace Israel and Its Place Among the Nations Warner Books 2000 ISBN 0-446-52306-2 Fighting Terrorism How Democracies Can Defeat Domestic And International Terrorism Diane Pub Co 1995 ISBN 0-7881-5514-8 A Place Among the Nations Bantam 1993 ISBN 0-553-08974-9 Terrorism How the West Can Win Farrar Straus & Giroux 1986 ISBN 0-374-27342-1 Články Odkazy Reference Související články Volby izraelského premiéra 1996 Hebronský protokol Memorandum od Wye River První vláda Benjamina Netanjahua Druhá vláda Benjamina Netanjahua Třetí vláda Benjamina Netanjahua Externí odkazy Bohuslav Reynek 31 května 1892 Petrkov – 28 září 1971 Petrkov byl český básník překladatel a grafik Životopis Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu dříve Německý Brod jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění Po maturitě studoval zřejmě na přání svého otce zemědělství na CK Vysoké škole technické studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova Odtud podnikl svou první cestu do Francie V této době také začal psát své první básně později byly vydány ve sbírce Žízně V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše se kterým spolupracoval až do konce jeho života Svými překlady poezie i prózy vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic zejména edici Dobré dílo Roku 1923 odjel do Grenoblu aby poznal autorku knihy Ta vie est la… básnířku Suzanne Renaudovou kterou si poté roku 1926 vzal za manželku Následujících deset let 1926 1936 žil s rodinou manželkou a později také se dvěma syny narozenými v letech 1928 a 1929 střídavě ve Francii a v Petrkově kam se nastálo vrátil až po otcově smrti aby se ujal správy statku Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J Floriana kde zůstala až do konce války Roku 1945 se na statek vrátili ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957 První roky se zcela uzavřel a ani neopouštěl dům V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců např Jiří Kolář Ivan Diviš nebo Ivan Martin Jirous V roce 1964 kdy ovdověl směl poprvé po pětatřiceti letech znovu vystavovat Na konci roku 1969 ještě stihl vydat jeden svazek své poezie byly to sbírky Sníh na zápraží Mráz v okně a Podzimní motýli Svoji poslední básnickou sbírku Odlet vlaštovek už vydat nemohl její sazba byla v rámci postupující normalizace rozmetána Pochován byl spolu s manželkou na hřbitově ve Svatém Kříži obec je dnes součástí Havlíčkova Brodu Dílo Básnické dílo Reynkova poezie vycházela dlouho pouze v bibliofilských vydáních nebo časopisecky prvního souborného vydání se dočkala až roku 1969 První sbírky psané ve dvacátých letech minulého století jsou ovlivněny expresionismem Expresionistické tóny však postupně ztrácejí na významu přestože mají i nadále v Reynkově poezii své místo Po desetileté odmlce se básníkův projev mění Významnější je motiv rodného kraje Vysočiny a její přírody Z jeho básní je stále patrnější křesťanská spiritualita a láska k Bohu a ke všemu božímu stvoření po vzoru sv Františka z Assisi Zvláštní místo v jeho básních zaujímají obrazy z lidského hlediska zcela nepatrných tvorů které přispívají k vylíčení básníkovy pokorné lásky k Bohu životu a ke všemu co žije a trpí Vrcholem Reynkovy tvorby je jeho poslední sbírka Odlet vlaštovek Žízně – sbírka básní 1921 Rybí šupiny – sbírka básní v próze 1922 Smutek země – sbírka básní 1924 Had na sněhu – sbírka básní v próze 1924 Rty a zuby – sbírka básní 1925 Setba samot – sbírka básní 1936 Pieta – sbírka básní 1940 Podzimní motýli – sbírka básní 1946 Mráz v okně – sbírka básní 1969 Sníh na zápraží – sbírka básní 1969 Odlet vlaštovek – posmrtně vydaná sbírka básní psáno 1969-71 prvně vyšla v exilu v Mnichově roku 1978 Překladatelská práce Významná byla i jeho překladatelská činnost Překládal z francouzského a německého jazyka především díla francouzských katolických básníků G Bernanos L Bloy J Giono F Jammes J de La Fontaine P Verlaine aj a německých expresionistů Od konce čtyřicátých let se soustředí na překlady básnických sbírek své ženy Suzanne Renaudové Význam jeho překladatelského úsilí spočívá zejména v tom že jako velmi dobrý znalec francouzské a německé literatury přeložil do češtiny díla do té doby českému čtenáři neznámých autorů Za jeho nejvýznamnější překladatelský čin se považuje přeložení veršů G Trakla které významně ovlivnily soudobou českou poezii F Halas V Závada J Zahradníček Grafika Během studia na jihlavské reálce se začal věnovat kresbě a malbě Z tohoto období se dochovala olejomalba Portrét otce 1911 Navázal kontakty se členy skupiny Osma a Skupiny výtvarných umělců později i se skupinou Tvrdošíjní Ve dvacátých letech vytvořil v souvislosti s nakladatelstvím Josefa Floriana ve Staré Říši expresionistické linoryty Při vydávání své vlastní edice Sešitů poezie spolupracoval s J Čapkem a V Hofmanem V letech 1927–29 vystavoval svoje kresby pastely a lepty na několika výstavách ve Francii kde bylo jeho dílo velmi dobře přijato Výtvarná tvorba pro něj v tomto období znamenala hlavní zdroj obživy V roce 1933 si Bohuslav Reynek poprvé vyzkoušel techniku suché jehly Tyto grafiky začínají od té doby nad kresbami uhlem a pastelem převažovat Mezi lety 1933–1971 tak vytvořil více než šest set grafických listů technikou suché jehly nebo leptu tj tiskem z hloubky Ve třicátých letech dominuje v jeho grafikách krajina až od roku 1939 se výrazněji uplatňují motivy biblické Za druhé světové války jsou nejčastějšími motivy ukřižování pieta zapření sv Petra Z této doby je také Pašijový cyklus Nejvýznamnější část Reynkova grafického díla vzniká v 50 a 60 letech např cyklus Job 1948–49 cyklus Don Quijote 1955–60 a množství dalších grafik Stejně jako básnická tvorba i tvorba grafická došla plného oficiálního uznání až po pádu komunistického režimu v 90 letech Ukázka z básnického díla Mrtvá kočka Vrak z bídy břehu vychrtlá malá kočka tu leží Teplou a svěží rozdala něhu Smutně tu čeká na krůpěj mléka od luny a sněhu Noc po sobotě zima je svítá luna kamenitá Stydne mrtvé kotě Čí vina je smyta? Zhudebnění díla Básně Bohuslava Reynka zhudebnili například Iva Bittová Iva Bittová Pavian Records 1991 píseň Adventní Iva Bittová Ne nehledej BMG Ariola ČR SR 1994 píseň Blázen Pluto Tři písně Země pokladů Vítr v mracích a Masopust Kopir Rozsywal Bestar Kopir Rozsywal Bestar písně Žáby a Zimní krajina Ondřej Metyš Mys dobré naděje audiokazeta Iva Bittová a Vladimír Václavek Bílé inferno Indies Records 1997 písně Sirka v louži Starý mlýn Kdoule Moucha a Vzpomínka Lukáš Sommer Ostny v závoji – kantáta na texty Bohuslava Reynka pro recitátora sbor a orchestr 2008–2009 části Sen Mžení v prosinci Zima a vítr Říjen Blázen; premiéra na festivalu Pražské premiéry 2009 Hukl Reynkarnace Indies Scope 2007 Vladimír Václavek Písně nepísně Indies Scope 2003 písně Blázen a Odlet vlaštovek Karel Vepřek Artinodhás Indies Scope 2004 Vladimír Václavek Jsem hlína jsem strom jsem stroj Indies Scope 2005 – píseň Opuštění Karel Vepřek Želví sny Indies Scope 2009 Karel Vepřek Najdem den Indies Scope 2010 píseň Měsíc a jíní Jiří Schneider skupina Ejhle básně ze sbírky Odlet vlaštovek 1980-84 Ondřej Škoch projekt Nitky CD NITKY rv 2003 Utlučtumůru 'Kopce jsou lysé sníh hoří Blázen jsem ve své vsi 1999 Transitus Irregularis – Pod prahem svítá 2012 Literatura REYNEK Daniel REYNEK Jiří PALÁN Aleš Kdo chodí tmami Praha Torst 2004 310 s ISBN 80-7215-218-1 Související články Seznam českých spisovatelů Česká literatura v letech 1900-1945 Česká literatura v letech 1945-1990 Grafika Grafické techniky Externí odkazy Informační systém abART Córdoba je město v Argentině nacházející se na úpatí hor Sierras Chicas na řece Suquía 700 kilometrů severozápadně od Buenos Aires Je hlavním městem stejnojmenné provincie Córdoba Córdoba je třetím nejdůležitějším argentinským městem již od svého založení v 16 století a druhé průmyslově největší centrum země Ve městě se nachází mnoho památek a budov z období kolonialismu Historie Córdoba byla založena 6 července 1573 Jeronimem Luisem de Caberou který jí pojmenoval po španělském městě Córdoba Córdoba byla jedním z prvních měst založených španělskými kolonizátory na území dnešní Argentiny Ve městě se nachází nejstarší univerzita v Argentině Universidad Nacional de Córdoba která byla založena v roce 1613 řádem Jezuitů Po 2 světové válce se Córdoba stala největším leteckým centrem Argentiny byli založeny závody Instituto Aerotécnico později Fábrica Militar de Aviones který byl na konci 20 století odkoupen známou firmou Lockheed Martin Na území města se nachází množství památek z období kolonialismu včetně románského katolického kostela s jezuitským křídlem který je od roku 2000 na seznamu chráněných památek UNESCO Partnerská města Belo Horizonte Brazílie Campinas Brazílie Ciudadela de Menorca Španělsko Cochabamba Bolívie Curitiba' Brazílie Florianópolis Brazílie Izmir Turecko Iževsk Rusko Marín Španělsko Morelia Mexiko Natal Brazílie Santa Cruz de la Sierra Bolívie Tampa Spojené státy Tiberias Izrael Turín Itálie Valparaíso Chile Si-an Čína Odkazy Reference Externí odkazy Camille Muffatová nepřechýleně Camille Muffat 28 října 1989 Nice − 9 března 2015 byla francouzská plavkyně Na olympijských hrách 2012 v Londýně získala zlatou medaili v závodě na 400 metrů volným způsobem Na poloviční trati získala stříbro a bronz přidala ve štafetě na 4 × 200 m volným způsobem Zemřela 9 března 2015 při srážce helikoptér během natáčení reality show poblíž argentinského města Villa Castelli< ref> Reference Externí odkazy Cech je středověké a raně novověké řemeslnické sdružení které hájilo práva a zájmy svých členů dohlíželo na jakost a cenu výrobků na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek Plnil též funkce reprezentativní náboženské a sociální Cechy vznikaly ve středověkých městech hlavně během 13-15 století v menších městech ještě i v 16 a 17 století Rušeny začaly být ve druhé polovině 18 století a především v 19 století neboť bránily vytváření konkurenčního prostředí a technologickému rozvoji Charakteristika cechů Smyslem cechu bylo především hájit zájmy svých členů dohlížet na kvalitu a cenu zboží ale také například nedovolovat provozování řemesla někomu kdo není členem cechu Toto pokutování bylo podepřeno městskými výsadami takže nečlen cechu prakticky nemohl své řemeslo vykonávat Cech byl ovšem také náboženské bratrstvo zpravidla měl v městském kostele svůj oltář Cech měl též svého představeného který byl volen Měl také svůj znak či prapor disponoval mu udělenými privilegii atp Cech disponoval také cechovní pokladnou do níž se platily poplatky za zkoušky a vstup nových členů pravidelné roční příspěvky peníze vybrané na pokutách atd V cechu byli řemeslníci sdružováni podle jednotlivých oborů ale velmi časté bylo spojování více řemesel do jednoho cechu například cech ševců a obuvníků mlynářů a perníkářů zedníků a kameníků krejčích a soukeníků nebo cech kolářů bednářů a hrnčířů V menších městech se takto spojovala do jednoho cechu někdy i velmi různorodá řemesla Často se dodnes zachovaly cechovní regule takže například víme co musel zájemce splnit aby byl přijat Cech také například reguloval počet učedníků a tovaryšů Zájemce o členství v cechu musel být vyučen u jiného člena cechu Musel však také předložit tzv „zachovací list který potvrzoval že zájemce byl zplozen v řádně uzavřeném manželském svazku a byl pokřtěn Zájemce pochopitelně také musel být měšťanem daného města tj musel v něm vlastnit dům Cechy nejen že potlačovaly konkurenci ale zároveň konzervovaly technologické postupy takže se v řemeslech jen těžko prosazovaly nové postupy Inovace byla možná až když modernější způsob výroby schválil celý cech V českých zemích se nové výdobytky ve výrobě mnohdy prosazovaly s velkým zpožděním za Evropou Protože tento složitý a zcela nekonkurenční systém začal být postupně pro mnohé členy velmi svazujícím docházelo často zvláště v raném novověku k porušování cechovních pravidel Velmi běžné bylo například překračování maximálního povoleného počtu tovaryšů Tato nepružnost a podvazování konkurenčního prostředí se nakonec staly i důvodem proč byly nakonec cechy rušeny Úpadek cechů Ogilvie 2004 ukazuje že cechy negativně ovlivňovaly kvalitu dovednosti i inovace To co ekonomové dnes nazývají "rent-seeking" přineslo do ekonomiky jen velké ztráty Ogilvie také říká že nevznikly žádné prokazatelně pozitivní externality a poznamenává že odvětví se začalo dařit až ve chvíli kdy se cechy rozpadly Cechy si svou existenci udržely po celá staletí především díky tomu že jejich zdroje často putovaly do rukou politicky silných obchodníků Na druhou stranu ale Ogilvie souhlasí s tím že spolky vytvořily sociální kapitál společně sdílených norem informací podílových sankcí a kolektivní politické akce Z tohoto sociálního kapitálu těžili hlavně členové cechů na rozdíl od lidí zvenčí Cechovní systém se stal terčem kritiky na konci 18 století a na počátku 19 století Bylo jim vytýkáno že brzdí volný obchod technologické inovace přenos technologií a rozvoj podnikání Dle některých pramenů z této doby se cechy stále víc a víc zapojovaly do jednoduchých teritoriálních bojů mezi sebou a proti řemeslníkům kteří do cechů nepatřili Dva z nejotevřenějších kritiků cechovního systému byli Jean Jacques Rousseau a Adam Smith a po celé Evropě rostla tendence bojovat proti vládní kontrole nad obchody ve prospěch systému laissezfaire Volný trh rychle rostl a vytvářel si cestu do politického a právní systému Francouzská revoluce viděla cechy jako poslední pozůstatek feudalismu Chapelierův zákon z roku 1791 zrušil cechy ve Francii úplně Také Karl Marx kritizoval ve svém Komunistickém manifestu cechovní systém pro své rozdělení sociálního postavení ve vztahu utlačovatel versus utlačovaný které bylo součástí manifestu Někteří lidé této doby zastávali názor že by cechy přesto měly přetrvat Částečně díky neschopnosti kontrolovat nezvladatelné chování podniků se však valná většina obrátila proti cechům Vzhledem k industrializaci modernizaci průmyslu obchodu a vzestupu silných národních států které mohly přímo vydávat patenty či ochranu autorských práv často odhalující obchodní tajemství se síla cechů vytratila Po francouzské revoluci během 19 století cechy vymizely ve většině evropských zemí kde byly přijaty zákonem o volném obchodu Tou dobou bylo mnoho bývalých řemeslníků nuceno najít si zaměstnání v nově se rozvíjejících odvětvích zpracovatelského průmyslu Ten využíval na rozdíl od řemeslnické práce standardizované metody stroje rent-seeking – pokud například organizace využívá finančních prostředků aby nabyla většího majetku aniž by to však prospěchu společnosti nebo ostatním laissez-faire heslo klasického liberalismu vyjadřující hlavní ekonomickou zásadu aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a aby zejména stát do něj nezasahoval Odkazy Reference Literatura Související články Cechovní artikule Gilda Hanza Externí odkazy Chile plným názvem Chilská republika španělsky República de Chile je přímořský stát ležící v jihozápadní části Jižní Ameriky při pobřeží Tichého oceánu Na severu sousedí s Peru a Bolívií takřka celé své východní hranice sdílí s Argentinou Podle odhadů z roku 2011 mělo 17 248 450 obyvatel z nichž velká část žije především ve střední části země Hlavním městem je Santiago de Chile a úředním jazykem je španělština Země je mimo jiné unikátní svým geografickým profilem – ačkoliv měří v průměru 144 kilometrů na šířku celkově dosahuje od nejsevernějšího do nejjižnější bodu 4 329 kilometrů Kromě hlavní části země patří pod chilskou správu i několik ostrovních území v Tichém oceánu především Velikonoční ostrov Geograficky se Chile dělí na čtyři části – Andy na východě úzké pobřeží spolu s Pobřežním pohořím na západě a uprostřed mezi oběma horskými pásy vklíněnou nížinu Před příchodem Evropanů žily v zemi původní indiánské kmeny například Mapučové zvaní též Araukáni Na severu se prosazovali rovněž Inkové Od 16 století započala španělská kolonizace v roce 1818 byla na Španělsku vyhlášena nezávislost Přes dílčí vnitropolitické i zahraničněpolitické problémy se Chile s omezenými úspěchy v 19 a v první polovině 20 století rozvíjelo V roce 1970 se ujal vlády socialista Salvador Allende jehož pokusům o znárodnění hospodářství zabránila během puče roku 1973 armáda Ta nastolila autoritářský režim pod vedením Augusta Pinocheta který v zemi vládl až do roku 1990 kdy bylo v zemi obnoveno demokratické zřízení Chilská ekonomika se dynamicky rozvíjí a je jednou z nejúspěšnějších v rámci Jižní Ameriky Země je prakticky samostatná co se týče zemědělské produkce je zároveň jedním z největších světových vývozců mědi Naopak některé suroviny nezbytné pro energetiku i průmysl zejména ropa a zemní plyn se musí dovážet Špatný stav infrastruktury řeší vláda spoluprací s privátním sektorem Státním zřízením je Chile prezidentskou republikou od března 2014 zastává post prezidenta Michelle Bachelet ze středolevicové Koalice stran pro demokracii V rámci zahraničních vztahů nadále přetrvávají problémy s Peru a Bolívií obecně je Chile široce zapojeno do mezinárodního společenství a účastní se široké škály mezinárodních sdružení regionálního i globálního charakteru Etymologie Jméno země pochází z původního domorodého názvu chilli který měl znamenat „studený zima Další význam slova pocházející z kečuánského jazyka znamenal „to nejlepší z nějaké věci kterým mohli označovat tuto oblast Inkové Po svém příchodu Španělé označovali dnešní chilské území jako Nová Extremadura Název Chile se původně omezoval jen na centrální oblasti soudobého chilského státu ale postupně se toto domorodé jméno prosadilo na úkor španělského názvu jako označení celé země Historie Nejstarší dějiny Chile Podle některých archeologických nálezů se nejstarší lidská osídlení v Chile nalézala v oblastech pobřeží ale rovněž i v poušti Atacama už před 33 000 lety Spolehlivější archeologické nálezy však pochází z doby před 13 000 lety kdy se jednalo o osídlení v oblasti dnešního Valdivia Mezi léty 500 až 1000 n l se do Chile šířily vlivy peruánské kultury civilizace Tiahuanaco která do Chile uvedla například pěstování brambor fazolí paprik a bavlny V oblastech centrálního údolí a na jihu Chile žili Mapučové zvaní též Araukáni kteří se věnovali především lovu ale také zemědělství Jejich původ není známý Dále na jihu žili také další etnické skupiny Chonos Alacafunes Yagenes nebo Onas Kolem roku 1470 začali Inkové ze severu připojovat severní oblasti dnešního Chile V jižnějších oblastech se ale setkali s odporem ze strany Araukánů a jejich vliv zde byl jenom slabý Koloniální období mezi roky 1500–1800 Španělé se o území dnešního Chile začali intenzivněji zajímat na počátku 16 století Diego de Almagro jeden z členů Pizarrovy výpravy do Peru se jako první zaměřil právě na objevení a dobytí jižních oblastí incké říše označovaných Španěly jako Nueva Toledo Jeho výprava přestože přišla poprvé do kontaktu s oblastmi dnešního Chile nebyla příliš úspěšná Dalším objevitelem a conquistadorem Chile se stal Pedro de Valdivia pověřený Pizarrem v roce 1540 dobytím a kolonizací všech oblastí Nueva Toledo Valvidia založil město Santiago de la Nueva Extramadura 1541 a zahájil postupnou kolonizaci dnešního Chile V roce 1550 se u řeky Bío-Bío střetl s vojskem Araukánů a porazil je Nicméně ani tato porážka neznamenala konec odporu Araukánů kteří se španělské kolonizaci houževnatě bránili po více než 300 let< ref> Tak jako jinde ve španělské Americe byla i koloniální společnost v Chile rozdělena podle kastovně-rasového principu Nejpočetnější skupiny společnosti tvořili takzvaní mesticové míšenci mezi Evropany a místními domorodci Privilegovanou skupinou byli Španělé a kreolové čistokrevní potomci evropských přistěhovalců Také Chile podléhalo centralizované správě španělské říše a bylo spravováno pomocí několika instancí Generální kapitanát Chile oficiálně podléhal místokrálovství Peru se sídlem v Limě ale v mnoha ohledech byl na něm nezávislý od roku 1789 pak oficiálně Podobně jako v dalších španělských koloniích i v Chile sehrávala významnou kulturní politickou a ekonomickou roli římskokatolická církev Od 17 století se chilské koloniální hospodářství věnovalo exportu loje a hovězích kůží Většina ekonomiky se orientovala na výměnu s Peru popřípadě s Buenos Aires a také Asií kam Chilané exportovali především měď zlato a stříbro výměnou za hedvábí a koření Nezávislost Chile Na začátku 19 století se také v chilském prostředí ocitala španělská koloniální moc v krizi Revoluce ve Spojených státech a ve Francii stejně jako dění v samotném Španělsku podkopávaly tradiční základy na kterých koloniální moc stála Mezi vůdci vlastenců vynikl zvláště liberálně smýšlející Bernardo OHiggins který stanul v roce 1817 v čele prozatímní vlády jako director supremo v roce 1818 oficiálně vyhlásil chilskou nezávislost a následně porazil armádu chilských royalistů u Maipó Jeho vláda byla nakonec v roce 1823 svržena a OHiggins byl nucen odejít do exilu Samostatné Chile v 19 století Nový stát stál od počátku před problémem vnitřní konsolidace a udržení popřípadě rozšíření svého území v konfrontaci s především severními sousedy Peru a Bolívii Aristokrat Diego Portales ve 30 letech 19 století významně ovlivnil uspořádání nového státu v duchu konzervativních hodnot s důrazem na řád a silnou exekutivu Tyto principy byly potom zabudovány do nové chilské ústavy z roku 1833 V rámci postupné konsolidace nového státu na chilské politické scéně vznikaly politické strany Politické spektrum zahrnovalo liberály a konzervativce Sousední Peru a Bolívie uzavřely v roce 1836 konfederaci a spory mezi konfederací a Chile vyústily ve válku která skončila v roce 1839 ve prospěch Chile Válka se rovněž pozitivně odrazila na vnitřní soudržnosti země V roce 1865 Chile jako spojenec Peru vyhlásilo válku Španělsku které zabralo peruánské ostrovy a odmítalo uznat nezávislost Peru Konflikt skončil porážkou Španělska V letech 1841 až 1861 byl politický vývoj země charakterizován silnými prezidenty kteří se významně podíleli na dalším budování národního státu V roce 1842 byla zahájena další kolonizace země včetně podpory osídlování imigranty z Evropy jež měla významný dopad na demografii i ekonomiku Chile Značné úsilí bylo věnováno podpoře vzdělávání a ekonomického rozvoje země například v oblasti bankovnictví a zemědělské výroby V polovině 19 století se chilské hospodářství stabilizovalo Chile přestavovalo zemi s výraznou exportní závislostí a tendencemi k monokulturám tedy výrobě nebo pěstování jedné převládající suroviny Kromě toho Chile vyváželo ještě také obilí Starší územní spory mezi Chile Peru a Bolívii vyústily v letech 1879–1883 v další válku mezi koalicí Peru a Bolívie s Chile které ve válce zvítězilo Díky tomu Chile získalo významné území na severu země kde vzápětí začalo ve velkém množství těžit ledek Bolívie ztratila v jejím důsledku přístup k moři ale především některé jeho autoritářské tendence V důsledku Balmacedova pádu se Chile dostalo do období politické nadvlády parlamentu silných politických stran a slabých prezidentů Chile v prvních letech 20 století V prvních dvou desetiletích 20 století byl vnitropolitický vývoj Chile ovlivněn zdlouhavou krizí portalesovského uspořádání Po první světové válce klesla významně poptávka po chilském ledku a Chile se muselo postupně přeorientovat zejména na těžbu mědi Zdlouhavé spory o státní rozpočet vedly k vojenským pučům v letech 1924 a 1925 Alessandrimu se nakonec v roce 1925 podařilo prosadit novou ústavu a omezit přílišnou moc parlamentu a politických stran Druhý Alessandriho kabinet z třicátých let se zaměřil na prorůstovou hospodářskou politiku a zavedení některých sociálních zákonů Chile v letech 1938–1970 V letech 1938–1952 vládla Chile Radikální strana V roce 1937 vznikla koalice Frente Popular ve které byli vedle radikálů také liberálové demokraté a komunisté Její prezidenti se zaměřili na řešení sociálních a hospodářských problémů vzdělávání výstavbu nových bytů a podobně Když v roce 1946 vstoupili komunisté do vládního kabinetu vzbudilo to antikomunistické reakce v důsledku čehož museli z vlády odejít hned v roce 1947 Zákon o ochraně demokracie z roku 1948 komunistickou stranu na několik let zakázal Řada jejích představitelů jako například básník Pablo Neruda odešla do exilu Na počátku 50 let 20 století vládla v Chile rozjitřená politická a sociální situace Zemi tížila především vysoká inflace 80% v roce 1955 Demonstrace a stávky byly na pořadu dne Vládě prezidenta Alessandriho v úřadě 1958–1964 syna Artura Alessandriho se podařilo dostat inflaci pod kontrolu Nicméně na programu dne byla otázka agrární reformy která by nově přerozdělila půdu ve prospěch většího počtu obyvatelstva umožnila její efektivní využití pomohla vyřešit problém chudoby a zastavila prohlubující se závislost Chile na dovozu potravin ze zahraničí Reformě oponovali především velcí vlastníci půdy latifundisté Zákon z roku 1962 proto rozdělil jen část zemědělské půdy těm rolníkům kteří na ní pracovali Alessandri se také musel vypořádat s následky Velkého chilského zemětřesení které roku 1960 zasáhlo jih země a je dosud nejsilnějším registrovaným zemětřesením vůbec Křesťanský demokrat Eduardo Frei Montalva v úřadě 1964–1970 se pod heslem Všechno se musí změnit zaměřil na zlepšování platů ve veřejné sféře i na řešení problémů v chudinských čtvrtích Vláda investovala do bydlení vzdělání hygieny zdravotnictví a potírání negramotnosti Frei se také odhodlal k pokračování v pozemkové reformě V roce 1967 byla státem vyvlastněna opuštěná nebo špatně obdělávaná půda včetně zavlažovaných pozemků nad 80 hektarů přičemž stát vyplatil bývalým vlastníkům odškodné Allendeho Chile a nástup vojenské junty 1970–1973 V roce 1970 byl do prezidentského úřadu zvolen socialista Salvador Allende Gossens v úřadě 1970–1973 s programem v rámci něhož chtěl nový prezident zavést v Chile nenásilně socialismus Jeho zvolení do úřadu vyvolalo obavy mezi podnikateli latifundisty mezi některými rolníky a také v USA obávajících se další socialistické revoluce na západní hemisféře Allendeho vláda začala realizovat hospodářský program který byl založen na znárodňování nerostného bohatství a dolů řady dalších podniků zvyšování platů zmrazení cen základních potravin a nebo na dalším přerozdělování půdy v rámci pozemkové reformy Tato hospodářská politika se ukázala i přes počáteční dobré výsledky jako neúspěšná Z Chile unikal kapitál a devizové rezervy vláda vydávala nekryté emise bankovek země nebyla schopna sama vyprodukovat dostatek konzumního zboží byla stále závislejší na dovozu a potýkala se s nedostatkem zboží Jako problém se ukázal rovněž nedostatek domácích specialistů který by například v případě důlního průmyslu jež byl po desetiletí vlastněn především americkými a britskými firmami udržel efektivitu těžby a zaručoval zisky Chilská společnost se značně polarizovala Levicoví radikálové se uchylovali k teroristickým útokům a násilí Prezident Allende ztrácel podporu i v rámci své strany a v parlamentu v některých případech se uchyloval k neústavním krokům Zemi vysilovaly četné stávky pouliční násilí a teroristické útoky Dne 11 září 1973 byl v Chile proveden vojenský puč pod vedením generála Augusta Pinocheta a generálů G Leigha J Toribio Merina a C Mendozy který v zemi s podporou USA zavedl režim politického autoritářství a ekonomiky volného trhu Vláda vojenské junty 1973–1989 Chilská vojenská junta si při převratu počínala s neobvyklou brutalitou Počet mrtvých se pohybuje v odhadech mezi 3000 až 30 000 – přesné číslo není známo Během prvních šesti měsíců se ve vězení ocitlo kolem 80 000 lidí Hlavní oporou nového režimu se stala DINA koordinační centrála tajných služeb zodpovědná přímo Augustovi Pinochetovi V zemi byla zakázána politická opozice Během roku 1974 Augusto Pinochet koncentroval veškerou politickou moc ve svých rukou a stal se prezidentem republiky vrchním velitelem pozemního vojska a Nejvyšší hlavou národa Od roku 1975 začal Pinochetův režim ekonomickou politickou a sociální transformaci Chile podle principů navržených neoliberální chicagskou školou Šoková terapie kterou Chile naordinovala spočívala ve škrtech vládních výdajů snižovaní fiskálního deficitu a rozsáhlé privatizaci Její výsledky nebyly jednoznačné Na jedné straně došlo ke snížení inflace přílivu zahraničních investic do Chile či růstu vývozních možností ale na druhé straně k růstu nezaměstnanosti sociálních nerovností a zhoršování sociální situace a chudoby Po nástupu Pinocheta došlo ke dvěma výrazným ekonomickým propadům a stabilní růst je záležitostí teprve 80 let Ve druhé polovině 80 let 20 století se Pinochetův režim musel potýkat s rostoucím občanským odporem Zároveň v Chile docházelo k politickému uvolňování které dalo politický prostor demokratické opozici V roce 1988 se konalo referendum o setrvání Augusta Pinocheta ve funkci prezidenta při němž 546 % Chilanů hlasovalo proti a 43 % pro což vedlo k odstoupení Pinocheta jako kandidáta Prezidentem byl v prosinci roku 1989 zvolen křesťanský demokrat Patricio Aylwin Azócar Chile od roku 1990 První demokratická vláda Patricia Aylwina v úřadě 1990–1994 měla před sebou náročný úkol zachovat politický konsensus včetně vyvážených vztahů mezi civilní vládou a armádou udržet hospodářský růst ale pokusit se řešit sociální problémy zanechané minulým režimem a konečně adresovat palčivou otázku potlačování lidských práv za Pinochetova režimu V oblasti ekonomiky vláda navázala na předchozí vývoj s tím že kladla důraz na růst s rovností a provedla některé korekce neoliberálního modelu V otázce vyrovnání se s nedávnou minulostí nebyla úspěšná Dohoda o přechodu k demokracii z roku 1989 uznávala legitimitu pinochetovské ústavy a institucí což dávalo poměrně malý prostor pro vyrovnání s minulostí Mimo to si generál Pinochet do roku 1998 podržel post velitele pozemních vojsk Komise pravdy a usmíření 1991 zdokumentovala více než 2 000 případů zabitých a kritizovala například soudnictví za jeho spolupráci s režimem V letech 1998–2006 byl generál Pinochet opakovaně obviněn a držen v domácím vězení v souvislosti s různými zločiny junty ale do jeho smrti 2006 nebyla vina prokázána Minulost zůstává dodnes bolestivým tématem chilské společnosti Aylwinovým nástupcem byl zvolen další křesťanský demokrat Eduardo Frei Ruiz-Tagle v úřadě 1994–2000 jehož vláda provedla ústavní reformu a mezi jiným snažila se směřovat přebytky chilského rozpočtu do oblasti zdravotnictví a školství V letech 2000 až 2010 nastoupili prezidenti ze socialistické strany Ricardo Lagos Escobar v úřadě 2000–2006 a jako první žena ve funkci Michelle Bachelet Jeria v úřadě 2006–2010 Lagosova vláda prosadila vedle sociálních reforem reformy zdravotnictví systému také k reformu pinochetovské ústavy Od roku 2010 je prezidentem Sebastian Piñera Echenique jako první středopravý prezident po 52 letech Nová administrativa se musela v prvním roce potýkat s následky zemětřesení v Chile a se situací kolem 33 horníků uvězněných v dole Geografie Chilský stát se rozkládá v jihozápadní části Jižní Ameriky Většinu jeho hranic tvoří pacifické pobřeží na západě a vysoké hřebeny And na východě Profil chilského území je unikátní zejména v porovnání jeho délky od severu k jihu která měří 4 329 kilometrů se šířkou dosahující od západu na východ v průměru 144 kilometrů Součástí Chile je rovněž Velikonoční ostrov zvaný v tamějším domorodém jazyce Rapa Nui Celková rozloha je 756 626 km² Země sousedí s Peru a Bolívií na severu na východě pak s Argentinou Chilská vláda si rovněž nárokuje část antarktického území tzv Chilské antarktické území Povrch Chile je velmi rozmanitý a členitý Od severu na jih probíhají zemí čtyři pásma – pás And na východě Pobřežní pohoří na západě mezi nimi vklíněná nížina a úzký pás pobřeží mezi východním pohořím a Tichým oceánem Andské pohoří tvoří téměř celou hranici s Argentinou V severních částech Chile dosahují Andy až 6500 metrů nad mořem Zhruba od 34°30' jižní šířky se vyskytuje v andském pásu množství vyhaslých i činných sopek Za 42° jižní šířky se Andy směrem do Patagonie postupně snižují Od údolí řeky Aconcaguy začíná Centrální údolí nejúrodnější oblast Chile s mírným podnebím Velkou část tohoto území tvoří souostroví Ohňová země Co se týče pobřeží na západě převažují zde strmé útesy takže Chile má k dispozici jen málo dobrých přirozených přístavů K pěstování plodin se využívá přibližně 405 % půdy Rozsáhlá deforestace a důlní aktivity způsobují úbytek přirozených zdrojů Další velký problém představuje znečištění ovzduší z průmyslových podniků a vozidel Rovněž nedostatečná kanalizace vede k znečištění vodních zdrojů Na druhou stranu se chilská vláda zavázala významně snížit do roku 2020 produkci skleníkových plynů O ochranu přírodního bohatství země se stará státní organizace Conaf národní parky a rezervace pod její správou dnes představují téměř 20 % chilského území Určité nebezpečí souvisí s tektonickou aktivitou v chilské oblasti Vedle více jak tří tuctů aktivních sopek bylo během 20 století zaznamenáno na 30 000 zemětřesení z toho více jak 50 způsobilo vážné škody Poslední rozsáhlé zemětřesení zasáhlo Chile v únoru 2010 Vzhledem ke geografickému profilu Chile jsou jeho řeky většinou velmi krátké a jejich charakter značně závisí na podnebném pásu v němž se nacházejí Na severu jsou zásobeny letními dešti z plošiny Antiplano jejich průtok je ale tak malý že se většinou vsáknou do půdy nebo vypaří V oblasti Patagonie a Ohňové země se o dostatečný tok starají časté intenzivní deště a sněhové bouře Velká část chilských řek není splavná ale jsou hojně užívané pro stavbu vodních elektráren Fauna a flora Jedním z nejběžnějších chilských zvířat jsou lamy a alpaky což je dáno zejména faktem že v dobách před kolonizací představovaly jediné zástupce domestikovaných býložravců v oblasti Vegetace Chile odráží klimatickou různorodost země Na severu v pouštních oblastech se nachází jen velice málo porostů většinou zde rostou endemické chilské kaktusy a odolnější druhy křovin roste zde však rovněž například ostnatý strom tamarugo Při pobřeží rostou trávy a kapradiny vyskytují se zde také bukové lesíky a původní druh chilských palem které ale v současné době již vymírají Ve střední oblasti se pěstuje velké množství kulturních plodin často k vidění jsou zde ovocné háje a vinice Vzhledem k vhodným půdním podmínkám se v této oblasti pěstují i obilniny Na jih od řeky Bio-Bío se rozkládají husté smíšené lesy kde rostou jak opadavé tak stálezelené stromy například araukárie V oblasti jezer hojně roste alerce z čeledi cypřišovitých V jižní Patagonii převládá tundra Podnebí Chilské podnebí je vzhledem k různým podnebným pásům velice různorodé Poušť Atacama ležící na severu je považováno za jedno z nejsušších míst planety Vlivem jevu zvaného El Niño však i v pouštních oblastech dochází k ničivým přívalovým dešťům Vláda a politika Chile je prezidentská republika Prezident který je hlavní představitel exekutivní moci má rozsáhlé pravomoci a je zároveň i hlavou státu Na rozdíl od prezidenta který sídlí v Santiagu zasedá zákonodárný sbor ve Valparaísu Základ soudního systému tvoří nejvyšší soud se 17 členy jmenovanými doživotně a 17 odvolacích soudů Soudci a prokurátoři nejvyššího soudu jsou jmenováni prezidentem ze seznamu nominovaných který hlavě státu předkládá nejvyšší soud V zemi platí ústava přijatá roku 1981 tedy ještě za Pinochetova režimu ovšem opakovaně upravovaná Na politické scéně dominují dvě velké koalice spíše levicová Koalice stran za demokracii a středopravicová Koalice za změnu V posledních prezidentských volbách konaných v prosinci 2009 a lednu 2010 vyhrál kandidát Koalice za změnu Sebastián Piñera který poté utvořil vládu sestávající především z technokratů K oficiálnímu započetí nového vládního období došlo 11 března 2010 Dle organizace Freedom House proběhly volby svobodně a spravedlivě V zemi jsou dodržována práva na svobodu shromažďování slova i náboženského vyznání není omezována ani akademická svoboda Přestože v tisku dominují dvě větší k pravici se přichylující společnosti v případě televizního vysílání je zastoupena široká škála názorů Není omezen ani internet Vláda vydala několik zákonů na ochranu pracovníků i odborů přesto stále dochází k protiodborovým praktikám ze stran soukromých zaměstnavatelů Chile má silný potenciál pro boj s kriminalitou a korupcí dochází však k zneužívání moci a porušování lidských práv ze strany Karabiníků Administrativní systém Území Chile je rozděleno do 15 administrativních celků zvaných Regiones regiony Hlavním městem je Santiago de Chile čítající kolem 6 milionů obyvatel které je zároveň centrem metropolitního regionu Santiago Pořadí regionů je následující I Tarapacá II Antofagasta III Atacama IV Coquimbo V Valparaíso Región Metropolitana de Santiago metropolitní region Santiago VI Libertador General Bernardo O`Higgins VII Maule VIII Bío-Bío IX La Araucanía X Los Lagos XI Aysén del General Carlos Ibáńez del Campo XII Magallanes y la Antartica Chilena XIV De los Ríos a XV Arica y Parinacota Zahraniční vztahy Poté co byl v zemi obnoven demokratický režim se Chile aktivněji zapojilo do mezinárodního dění Velká otevřenost a zapojení do globální ekonomiky zvyšuje zájem chilské diplomacie na globálních hospodářských problémech jakkoliv nemá v rámci mezinárodní komunity tak silný vliv bylo Chile předsedou skupiny Rio sdružující státy Latinské Ameriky a Karibské oblasti Chile je členským státem Pacifické aliance a je též přidruženým členem Mercosuru a působí v mnoha organizacích OSN K roku 2011 sloužili příslušníci chilských mírových jednotek v mírových misích na Haiti a Kypru Od vítězství v druhé tichomořské válce proti Peru a Bolívii v letech 1879 až 1883 nevedlo Chile s žádným ze svých sousedů ozbrojený konflikt Určité problémy spjaté mimo jiné s tehdejším záborem peruánského a bolívijského území ale přetrvávají dodnes S Evropskou unií má chilský stát vedle několika dalších smluv podepsanou rámcovou asociační dohodu Vztahy s Českem a Československem První oficiální vztahy mezi Chilem a Československem byly navázány na úrovni konzulárních úřadů V roce 1921 vznikl v Praze chilský konzulát v Santiagu byl český otevřen o čtyři roky později Po Mnichovské dohodě byly vztahy mezi oběma zeměmi přerušeny obnovily se až roku 1943 Následující období vztahů mezi československou komunistickou vládou a většinou protikomunisticky orientovanými chilskými kabinety nebyly příliš intenzivní Vývoj se změnil za prezidenta Allendeho kdy se Chile stalo nejvýznamnějším partnerem Československa v Latinské Americe S chilskými vládami byla podepsána řada smluv z nichž nejvýznamnější představují dohoda o ochraně investic dohoda o spolupráci v oblasti veterinární a dohoda o sociálním zabezpečení Stále se projednává dohoda o zamezení dvojímu zdanění Další dohody jsou zahrnuty v rámci jednotné obchodní politiky Evropské unie jejíž je Česko součástí I do Chile podobně jako do dalších amerických zemí se vydali někteří Češi kolonizovat zdejší území ve srovnání s Argentinou či Brazílií ale jejich komunity nebyly příliš velké Mnoho lidí s českými kořeny je činných v kulturním politickém i ekonomickém životě země Demografie Roku 2011 mělo Chile podle odhadů 17 248 450 obyvatel Roční přirozený přírůstek za rok 2008 činil 1 % úhrnná plodnost dosahovala v roce 2011 přibližně 188 narozeného dítěte na jednu ženu Celkem 93 % obyvatelstva má evropské předky 5 % indiánské a 2 % především židovské či palestinské Chilská společnost je silně urbanizovaná v roce 2010 žilo ve městech 89 % populace V průměru stoupá podíl městského obyvatelstva ročně o 11 % Úředním jazykem je místní dialekt španělštiny v určitých oblastech se mluví původními domorodými jazyky Z cizích jazyků se hojně užívá angličtina francouzština a italština Od 60 let 20 století se výrazně prodloužila střední délka života Zatímco před více než padesáti lety dosahovala 57 let na počátku 21 století se již díky zlepšujícímu se zdravotnictví a modernizaci životního stylu převážně městské populace dožívají Chilané v průměru o 20 let více Za rok 2008 bylo z celkové populace 223 % mladších 15 let téměř 681 % obyvatelstva 65 let a hranici 65 roku překročilo zatím cca 96 % obyvatelstva Ačkoliv země nemá takové problémy s infekcemi nemocí jako je například AIDS způsobená virem HIV rozšířená je naopak obezita kterou trpí téměř 22 % Chilanů Přístup k čisté pitné vodě má 96 % obyvatelstva v oblasti lékařské péče připadá na 1000 obyvatel 109 doktora Vláda vydává na zdravotnictví 82 % HDP Příslušníci domorodých kmenů čelí v zemi v mnoha ohledech diskriminaci Podle zprávy o lidských právech vydaných roku 2008 Univerzitou Diega Portalese je stále třeba řešit problémy práv žen které jsou často spolu s dětmi oběťmi násilí V zemi přetrvávají rovněž velké sociální rozdíly – zhruba 24 % chilské populace žije za méně než 2 dolary na den nejchudších 10 % obyvatel se podílí na příjmech chilské ekonomiky 1 % naopak 10 % nejbohatších 41 % Náboženství Chile je sekulární stát V zemi má silný vliv katolická církev k níž se hlásí 75–76 % populace V zemi neprobíhají žádné náboženské rozpory i když silně dominantní vliv katolíků se staví do cesty některým rozhodnutím sekulárních vlád Ekonomika Chilská ekonomika je jednou z nejúspěšnějších v Jižní Americe a omezuje se pouze na roli regulátora Jen menší množství podniků například měděný těžební gigant Codelco či Banco Estado je ve vlastnictví státu V roce 2010 dosahovala inflace hodnoty 3 % Následky nedávného zemětřesení a zejména výdaje na rekonstrukci vláda zvládá bez nutnosti přílišného zadlužení vyšší státní výdaje do jisté míry kryjí vysoké zisky z vývozu mědi Problémem pro chilskou ekonomiku zůstává menší produktivita práce což se vláda snaží řešit pomocí reforem zaměřených na vzdělání a modernizaci dále úpravami pracovního zákonodárství a omezením byrokracie Významnou součástí chilské ekonomiky je těžba nerostů jimž dominuje zejména měď Z 10 největších měděných dolů na světě je 5 v Chile a celkem se chilské hornictví podílí na světové produkci mědi 34 % Jistá závislost chilské ekonomiky na měnících se cenách mědi může být do budoucna překážkou doposud velmi úspěšného ekonomického vývoje Právě v případě těžby mědi si stát zachovává významné postavení a ačkoliv v tomto oboru působí i privátní sektor velká část chilských měděných dolů je stále pod správou státního podniku Codelco Ve velkém množství se vedle nerostů těží dřevo především z hustých lesů na jih od řeky Bío-Bío případně i z centrálních oblastí Mezi těžené druhy patří například coigue dub rauli ulmo tepa a blahočet chilský Export představuje více než čtvrtinu celkového HDP země papír a dřevní buničina rovněž také chemikálie a víno Zemědělství V produkci zemědělských výrobků je Chile prakticky samostatné Jejich dostatek umožňuje tyto produkty i vyvážet a to ve velkém množství – zemědělství se podílí na exportním potenciálu Chile 21 % Pěstují se obilniny kukuřice luštěniny brambory významný podíl má také vinná réva z dalších druhů ovoce rostou v Chile kiwi jablka hrušky broskve třešně či avokádo Běžné je i pěstování cukrové třtiny pro cukrovarnictví a slunečnic pro výrobu kuchyňského oleje Jako orná půda se využívá zhruba 262 % chilského povrchu Chová se skot ovce prasata i drůbež velmi rozšířený je rybolov zejména lososů sardinek makrel hejků a ančoviček Chile je jedním z nejvýznamnějších dodavatelů ryb v Latinské Americe i v rámci celého světa Loví se také mořští korýši a měkkýši Přes dobré klimatické podmínky je zemědělství stále jedním z nejméně výkonných sektorů chilské ekonomiky což je způsobeno přetrvávajícími překonanými systémy držby půdy neobratným spravováním zemědělských podniků a nevhodnou cenovou politikou Zejména v chovu domácích zvířat jako skot prasata či drůbež se nepoužívají vhodné technologie a efektivně se nevyužívá ani šlechtění Na druhou stranu v tomto odvětví dochází přece jen k pomalé expanzi Průmysl Přestože odstranění celních bariér vedlo k úpadku některých druhů průmyslu naopak jiné jeho části se prokázaly jako konkurenceschopné a přilákaly do země zahraniční investory s jejichž pomocí dochází k zavádění moderních technologií do průmyslové výroby Průmyslové podniky jsou koncentrovány do oblasti velkých městských aglomerací především Santiaga Valparaísa a Concepciónu Zejména těžký průmysl je situovaný do přístavu San Vicente poblíž jedné z nich Concepciónu – jsou zde podniky na zpracování železa a oceli rovněž ale i petrochemické závody Naproti tomu lehký průmysl v ostatních oblastech se specializuje především na domácí spotřebiče chemické výrobky potraviny textil oblečení a stavební materiály Rozvíjí se stavebnictví zejména díky ekonomickému rozmachu a rostoucím příjmům obyvatelstva Služby Odvětví služeb představuje nejrychleji expandující část chilské ekonomiky Jeho nejvýznamnější součástí je obchod hotelnictví a pohostinství Oblíbenou letní destinací je Viña del Mar ležící ve středním Chile při pobřeží Tichého oceánu rovněž jsou hojně navštěvovaná ledovcová jezera v regionu Los Lagos Infrastruktura Doprava Rozvoj dopravy byl po dlouhou dobu limitován geografickým profilem země Do rozmachu automobilismu byla obvyklým typem transportu zejména námořní plavba V zemi bylo k roku 2010 přes 80 000 kilometrů silnic z nichž pouze více jak 15 000 km má asfaltový nebo betonový povrch z toho 2 200 km připadá na dálnice Do budoucna se předpokládají rozsáhlé investice i do modernizace této části dopravní sítě Nejvýznamnějším projektem je přestavba 1 200 km trati mezi Santiagem a městem Puerto Montt Chilskou obchodní flotilu tvoří celkem 48 plavidel Energetika Určitým problémem zůstává pro Chile spotřeba ropy uhlí zemního plynu a spolu s tím související výroba energie Přestože se v oblasti Magallanes určité množství ropy těží vystačí tyto zdroje jen zhruba na polovinu chilské roční spotřeby zbytek se tak musí dovážet Rovněž zásoby uhlí jsou prakticky vyčerpány Značnou část plynu dodává země z Argentiny Tuto závislost se snaží vynahradit výstavbou terminálů na opětovné zplynění zemního plynu Protože Chile nemá na svém území žádné jaderné elektrárny existuje velká snaha o využití hydroenergie výstavbě vodních elektráren se však silně brání ekologové i původní indiánští obyvatelé Roku 2010 se vodní elektrárny podílely na výrobě elektřiny 38 % zbylou část obstarávaly elektrárny tepelné V daném období představovaly obnovitelné zdroje malou část produkce do roku 2024 se však počítá s postupným zvýšením podílu tohoto sektoru na 20 % Zkoumá se i možnost využití jaderné energie vzhledem k častým zemětřesením se tato alternativa nicméně nesetkává v zemi s výraznou podporou Telekomunikace Chilská vláda se v oblasti telekomunikací důsledně zasadila o odstranění monopolů a privatizaci trhu Od počátku 21 století se tato oblast dynamicky rozvíjí a její vybavení představuje jedno z nejmodernějších v Jižní Americe Vedoucí firmou je v oblasti pevných linek CTC Telefónica dceřiná společnost Telefónica de Espaňa U mobilních telefonů jsou třemi nejvýznamnějšími společnostmi Movistar Telefónica Entel PCS a Claro Televizní vysílání zajišťují dvě velké společnosti VTR a DirectTV Obě nabízejí svým zákazníkům přes 70 různých kanálů Kromě televize zde působí i na 250 radiových stanic Celkem bylo k roku 2010 v Chile 3 458 000 pevných linek a 19 852 000 mobilních telefonů Podle údajů z roku 2009 užívá internet přes 7 milionů Chilanů Kultura Chilská kultura odráží historický vývoj země Mísí se v ní jednak vlivy kultur původních obyvatel hispánské vlivy kolonizátora a konečně vlivy kultury imigrantů kteří do Chile přicházeli především během 19 a 20 století Chilská literatura psaná ve španělštině má své začátky ke konci 16 století kdy Alonso de Ercilla napsal básnický epos popisující dobývání Chile V následujících staletích byla chilská literatura eklektická inspirovaná evropskými vzory Ve 20 století zvláště vyniklo dílo básnířky Gabriely Mistral 1889–1957 za které byla oceněna v roce 1945 Nobelovou cenou za literaturu a také dílo básníka Pabla Nerudy 1903–1973 jenž se dočkal stejného ocenění v roce 1971 V současné době patří mezi světově proslulé autory například Isabel Allende Chilská hudba má bohatou folklórní tvorbu mísící hispánské prvky s hudbou místního obyvatelstva Mapučů Mapucho Kečuů Quechua a Ajmarů Aymara Nejznámějším chilským skladatelem vážné hudby byl Pedro Humberto Allende 1885–1957 který čerpal inspiraci z chilského folklóru Architektura v Chile byla od počátku koloniálního období pod vlivem evropských a hispanoamerických vzorů Vzhledem ke své poloze na okraji španělské říše neustálému nebezpečí ze strany nepřátelských Mapučů na jihu a především přírodním katastrofám povodně a zemětřesení se četné koloniální stavby nezachovaly Například metropolitní katedrála v Santiago de Chile postavená mezi roky 1566 až 1600 byla zničena zemětřesením a nahradila ji stavba z let 1748–1800 Dnešní prezidentský palác La Moneda Mincovna byl navržen a postaven v letech 1788–1799 Italem Joaquinem Toescou v klasicistním stylu Santiago de Chile dnes vedle rozsáhlé moderní výstavby tvoří především eklektické stavby z 19 a počátku 20 století například Městské divadlo Národní knihovna nebo bývalá budova Kongresu K architektonicky významným patří vedle Santiaga také Valparaíso proslavené viktoriánským stylem který do Chile přinesli zdejší imigranti z Britských ostrovů Historická čtvrť přístavu ve Valparaísu je zařazena do seznamu Světového dědictví UNESCO Chilská kuchyně ukazuje na celou řadu kulturních vlivů Jejím základem je španělská kuchyně která se ale přizpůsobila místním podmínkám a plodinám stejně jako se promísila s kuchyněmi místního domorodého obyvatelstva a vesměs evropských imigrantů Typickými plodinami užívanými v chilské kuchyni jsou vedle brambor a kukuřice také merlík čilský čerimola z Evropy dovezené olivy lukuma a další Vzhledem k poloze na pobřeží tvoří ryby a mořské plody významnou součást chilské stravy Chilská kuchyně se liší podle regionů Z některých jídel lze zmínit například chilskou cazuelu Jde o například kuřecí nebo hovězí maso dušené v hrnci společně s různými druhy zeleniny bramborami a kořením Kuchyni původního obyvatelstva reprezentují například humitas připravované v Chile z kukuřičných listů plněných kukuřicí bazalkou máslem nebo tukem někdy také s chilli papričkami a dalším kořením Na jihu Chile je populární asado – různé druhy grilovaného masa a uzenin například chorizo nebo morcillas druh klobásy z krevní tučnice Mezi nápoji je populární víno jehož je Chile významným producentem nebo místní nápoj z fermentovaných jablek nebo hroznů chica Vzdělání a věda Chilský školní systém vychází z původních vzdělávacích systémů Francie a Německa a v rámci Latinské Ameriky má vysokou prestiž Základní škola je povinná a trvá 8 let V rámci dalšího studia je možnost navštěvovat odborná učiliště a další druhy středních škol Rovněž je k dispozici rozsáhlá síť institucí zajišťujících vysokoškolské vzdělávání mezi jinými zejména Chilská univerzita založená v roce 1738 Kromě státních škol jsou v Chile hojně k dispozici i školy soukromé vedené nejen soukromými vlastníky ale v některých případech i náboženskými kongregacemi či etnickými skupinami například Němci Italy Francouzi či Židy Dle sčítání lidu z roku 2002 bylo celkem 956 % Chilanů gramotných bez větších rozdílů mezi ženami a muži Zodpovědnost za vedení chilského výzkumu spočívá na Národní komisi pro vědecký a technologický výzkum CONICIT Dalšími významnými institucemi jsou Chilská akademie věd a Chilská akademie medicíny obě založené v roce 1964 Existuje rovněž řada dalších pracovišť specializujících se na různé obory výzkumu Obrana a bezpečnost Chilské ozbrojené síly sestávají ze tří částí pozemní armády námořnictva a letectva Vojenská služba je dobrovolná a mohou do ní vstupovat muži i ženy ve věku od 18 do 45 let Vláda si ovšem ponechává právo k vyhlášení povinných náborů Armáda měla v roce 2011 celkem 36 250 mužů prošla důkladnou modernizací a dnes představuje jednu z nejprofesionálnějších a technologicky nejvyspělejších Latinské Ameriky Chilské námořnictvo je tradičně nejslabší ze tří jihoamerických regionálních námořních mocností po Brazílii a Argentině Hlavní sílu námořnictva tvoří 15 hladinových lodí – z toho osm fregat s domovským přístavem ve Valparaísu a sedm raketových hlídkových člunů Provozuje též čtyři ponorky Námořní síly dále disponují několika desítkami letadel určených pro zásobování a průzkum a vrtulníky operující z palub lodí či provádějící pátrací a záchranné mise Letectvo zaměstnává dohromady 12 500 lidí a v arzenálu má několik typů letounů F–16 celkem 46 strojů Původně byli součástí armády i Karabiníci ti jsou však od února 2011 podřízeni ministerstvu vnitra a to spolu s kriminální policií a vězeňskou službou Postupnými reformami se odstraňuje dříve silný vliv ozbrojených složek v zemi Vojenské síly jsou nyní podřízené ministerstvu obrany a prezidentovi který může od provedení reforem v letech 2005–2006 odvolávat vedoucí armádní představitele Na počátku roku 2010 byl rovněž zrušen zákon podle něhož měla státní těžební společnost Codelco přenechávat 10 % svých zisků armádě Téhož roku došlo k restrukturalizaci ministerstva obrany i vojenského generálního štábu Velké problémy přetrvávají zejména ve vězeňském systému Zpráva o lidských právech vydaná Univerzitou Diega Portalese udává že věznice trpí přelidněním nedostatkem odpovídající zdravotní péče Rovněž zde dochází často k úmrtím mučení korupci zneužívání moci a obecně je systém charakterizován netransparentností a nedostatkem kontroly vedení vězeňských zařízení Taktéž programy na rehabilitaci jsou naprosto neúčinné Odkazy Poznámky Reference < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < ref> < references> Literatura Související články Hispanoamerika Externí odkazy China Central Television zkrácené CCTV je největší televizní stanicí v pevninské Číně CCTV provozuje síť 22 různorodých televizních stanic teré jsou dostupné více než miliardě diváků Kanály CCTV CCTV-1 CCTV-2 finance CCTV-3 umění a zábava CCTV-4 CCTV-5 sport CCTV-6 filmy CCTV-7 CCTV-8 seriály CCTV-9 dokument CCTV-10 věda CCTV-11 Čínská opera CCTV-12 CCTV-13 zpravodajství – mandarínština CCTV-14 dětský CCTV-15 hudební CCTV News zpravodajství – angličtina CCTV-A – arabština CCTV-E – španělština CCTV-F – francouzština CCTV-R – ruština CCTV-HD Code civil plným názvem česky doslova Občanský zákoník Francouzů v letech 1807–1816 a 1852–1870 nazývaný Napoleonův občanský zákoník franc Code Napoléon je francouzský občanský zákoník který byl schválen 21 března 1804 a přes mnohé novely zůstává doposud základem francouzského občanského práva Napoleonský Občanský zákoník nebyl v Evropě první Předešel ho bavorský kodex Codex Maximilianeus bavaricus civilis z roku 1756 ale i pruský Allgemeines Landrecht 1794 a západohaličský zákoník z roku 1797 Byl to ale první moderní zákoník přijatý v evropském měřítku rozšířený díky tzv Napoleonským válkám který ovlivnil mnoho jiných zemí Evropy i zámoří < ref> Koncept Byl koncipovaný řadou právních expertů své doby Tronchet Bigot de Prémaneneu Cambacérès Malleville aj přičemž Napoleon Bonaparte často zasahoval do utváření jednotlivých návrhů a projevoval značný zájem o závěry komise Po svém vyhlášení obsahoval 2281 článků a definitivně odstraňoval feudalismus a jakékoliv stopy lenního práva Zákoník je založen na idejích přirozeného práva a lze v něm zároveň nalézt výrazné vlivy římského práva např už jeho samotné členění vychází z justiniánské kodifikace Systematika Kodex se skládal ze tří knih dnes bychom řekli částí každá z nich se dělila na tituly hlavy I O osobách Des personnes – 11 titulů články 7 až 515 II O majetku a různých druzích vlastnictví Des biens et des différentes modifications de la propriété – 4 tituly články 516 až 710 III O různých způsobech nabývání vlastnictví Des différentes manières dont on acquiert la propriété – 20 titulů články 711 až 2281 Předpisy obsažené v těchto knihách předchází krátký titul úvodní se 6 články o vyhlašování důsledcích a uplatňování práv obecně De la publication des effets et de l'application des lois en général Tato trojdílné uspořádání volně navazuje na trojdílnost římského práva v Gaiových Institucích Zároveň uskutečňuje postuláty směru přirozeného práva podobně jako jiná kodifikace civilního práva té doby rakouský kodex ABGB Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 Podle záměru tvůrců zákoníku měla systematika dát záruku tří nejdůležitějších přínosů revoluce osobní svobody kniha I nedotknutelnosti soukromého vlastnictví kniha II a svobody smluvní kniha III Ty ustavily fundamentální postuláty revoluční buržoazie a tím základy vytvářející se kapitalistického hospodářství Maximy Code Civil zaručil všem mužským obyvatelům hlavní požadavky revoluce Volnost Liberté Rovnost Egalité Bratrství Fraternité prostřednictvím zásad maxim Rovnost před právem Svobodu pro každého Ochrana soukromého vlastnictví Úplné oddělení církve od státu Konec cechovního zřízení Svoboda zaměstnání a volby povolání Právní základ svobodného trhu Matrika soupis narození a úmrtí evidence obyvatelstva Reference Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha originální název z roku 1605 El ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha později Don Quijote de la Mancha či též Don Quijote je pravděpodobně nejslavnějším španělským románem a jedním z klíčových děl světové literatury Jeho autorem je Miguel de Cervantes y Saavedra Jedná se o román z období renesance který uvedl do literatury komicky vyjádřený rozpor mezi skutečností a iluzí V současné době je Don Quijote přeložen do 85 různých jazyků Členění románu Román se skládá ze dvou částí První část vyšla 16 ledna 1605 v Madridu pod názvem Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha El ingenioso hidalgo don Quijote de la Mancha a stala se bestsellerem Roku 1614 vyšlo druhé pokračování knihy které však nebylo napsáno Cervantesem pod názvem Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha que contiene la tercera salida y es la quinta parte de sus aventuras podepsána pseudonymem Alonso Fernández de Avellaneda obdivovatelem Lope de Vegy Cervantesova rivala Až do této doby Cervantes neplánoval žádné další pokračování Dona Quijota a nebyl zvlášť literárně činný je ale pobouřen dílem Fernándeze a rychle sepisuje druhý díl své knihy Obsah První část románu popisuje první dvě výpravy a končí „nalezenými epitafy na dona Quijota Druhá část popisuje třetí výpravu rytíře a končí popisem jeho smrti Román začíná představením hlavní postavy – chudého šlechtice neznámého jména nejspíš "Alonso Quijano" z kraje La Mancha který všechen svůj čas tráví čtením starých rytířských románů Fiktivní svět ho tak pohltí že se rozhodne vzkřísit zašlou slávu rytířského stavu tím že se sám stane potulným rytířem který napraví křivdy pomáhá vdovám a sirotkům a ochraňuje slečny Vytáhne tedy starou rezavou zbroj po předcích opraví ji a svou starou bílou herku ve stáji přejmenuje na Rocinantu jakožto toho nejlepšího rytířského koně pod sluncem Sám si pak dá vznešenější jméno "Don Quijote de la Mancha" a z prosté venkovské dívky Aldonzy Lorenzové učiní dámu a paní svého srdce pod novým jménem Dulcinea de Tobosa Společně se svým zbrojnošem Sanchem Panzou kterému za jeho služby slíbí ostrov pak vyráží na cesty Od jeho bláznovství a putování se ho snaží odradit jeho okolí hlavně jeho neteř farář a holič ale nakonec má i Sancho často značné pochybnosti o pánově zdravém rozumu Několikrát se jim sice podaří dostat Dona Quijota zpátky domů ale nakonec se vždy opět vydává zpátky na svou pouť světem Jedno z nejznámějších dobrodružství Dona Quijota pojednává o boji s větrnými mlýny kdy místo nich viděl obry a snažil se s nimi bojovat Význam Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha se často označuje jako jedno z největších děl beletrie světa V anketě nejvýznamnějších autorů světa pořádané Norwegian Book Clubs v roce 2002 byla zařazena mezi 100 nejlepších děl belerie Některé prvky této knihy se přenesly i do samotného jazyka a staly se ustálenými obraty Označení „Don Kichot případně "donkichotství" se vžilo pro lidi kteří se podobně jako tento rytíř snaží dosáhnout nemožného věčně sní a nedívají se na realitu Jako "boj s větrnými mlýny" se pak označuje zbytečná snaha nerovný boj nebo boj s fiktivním nepřítelem Vliv na umění Don Quijote posloužil i jako námět pro díla umělců jako Vicente Blasco Ibáñez Gustave Doré Salvador Dalí Pablo Picasso či Cyprián Majerník Salvador Dalí dokonce ilustroval jedno vydání dona Quijota a originály těchto ilustrací jsou vystavené v Dalího muzeu v Paříži Don Quijote inspiroval i řadu hudebních děl Operu na tento námět složili například Georg Philipp Telemann 1761 Niccolò Piccinni 1765 Felix Mendelssohn-Bartholdy Die Hochzeit des Camacho 1827 Saverio Mercadante 1829 Henri Boulanger 1869 a Manuel de Falla El Retablo de Maese Pedro 1923 Nejznámější je zpracování Julese Masseneta Don Quichotte z roku 1910 Don Quijote se stal i tématem baletu např Don Quixote Ludwig Minkus 1869 nebo Le Chevalier errant Jacques Ibert 1935 symfonické básně Richard Strauss 1897 či muzikálu Mitch Leigh Man of La Mancha z roku 1965 Jacques Brel L'homme de la Mancha 1968 Odkazy Reference Literatura Související články Boj s větrnými mlýny Rocinanta Externí odkazy by Michael McGaha Daniel Reynek 9 června 1928 Grenoble – 23 září 2014 Petrkov byl český tiskař a umělecký fotograf Život Narodil se v Grenoblu v červnu 1928 jako prvorozený syn českého básníka a grafika Bohuslava Reynka a jeho ženy francouzské básnířky Suzanne Renaudové< ref> Reynkovi se na statku v Petrkově usadili v roce 1936 jim usedlost zabavili protektorátní úřady a rodina žila ve Staré Říši u rodiny otcova vydavatele Floriána Po roce 1948 hospodářství zabavili komunisté dům obydleli cizí lidé a členové rodiny Reynkovy pracovali ve stájích nově vzniklého zemědělského družstva a bydleli v části rodinného statku Majetek se rodině vrátil po roce 1990 a oba bratři zde žili Zemřel v září 2014 za tři týdny po něm zemřel jeho bratr Jiří Daniel Reynek má dceru Veroniku která vydává knihy a provozuje knihkupectví a syna Michaela Dílo Spolu se svým otcem tiskl jeho grafiky a společně experimentovali upravováním skleněných negativů V roce 1991 se konala první výstava jeho fotografií v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem tu uspořádala Anna Fárová Knižní rozhovor PALÁN Aleš Kdo chodí tmami rozhovor s Jiřím a Danielem Reynkovými Nakladatelství Petrkov 2012 ISBN 978-80-87595-13-8 Film BRÁZDOVÁ Tereza Kluci dokument o bratřích Reynkových Odkazy Reference Externí odkazy Doněcká lidová republika DLR ДНР ДНР je nikým neuznaná samozvaná republika na východě Evropy Nachází se na části území ukrajinského regionu Doněcká oblast který je kontrolovaný ozbrojenými povstalci Ukrajina tyto separatisty označuje jako teroristickou organizaci a vede proti nim antiteroristickou vojenskou operaci Žádný členský stát OSN neuznává Doněckou lidovou republiku DLR uznala jen Jižní Osetie Republika je součástí konfederace Nové Rusko Dohoda byla podepsána v Doněcku Alexandrem Jurjevičem Borodajem předsedou doněcké vlády a Alexejem Karjakinem předsedou luhanského parlamentu Název nového státu mělo odkazovat tzv „Nového Ruska< ref> historického označení území které bylo na konci 18 století dobyto a kolonizováno Ruskou říší Před touto dohodou existovala Doněcká lidová republika coby samostatný stát jen krátce svou nezávislost vyhlásila 7 dubna 2014 poté co byly vládní úřady v Doněcku obsazeny proruskými aktivisty Byl to jeden ze dvou samostatných států který vznikl na ukrajinském území odtrhnutím od Ukrajiny Historie Proruští demonstranti ustanovili nový orgán jímž se stala Doněcká lidová rada která 7 dubna 2014 ve 1220 místního času odhlasovala zformování nového nezávislého státu Rovněž pověřila oblastní správu aby vykonávala veškeré aktivity spojené s fungováním nezávislé republiky< ref> Nová vláda ohlásila že do 11 května vyhlásí referendum o připojení k Rusku a varovala Ukrajinu aby se nepokoušela zasáhnout jinak prý požádá Rusko o nasazení mírových sborů Republika se nachází na východě Ukrajiny u hranic s Ruskem a proklamuje stejné hranice jako oficiální Doněcká oblast kterou uznává celý svět jako součást Ukrajiny< ref> O den později 8 dubna Výbor vlasteneckých sil Donbassu vyhlášení nezávislosti stáhl Dle ukrajinských novin Vestiua však tato organizace nemá nic společného s Doněckou lidovou radou která republiku vyhlásila ale naopak se jedná o proukrajinskou organizaci usilující o jednotu Ukrajiny Vyhlášení nezávislosti je tak stále v platnosti Republika nezískala v regionálních zastupitelstvech ani organizacích podporu a zůstala omezená pouze na obsazenou radnici kde se její přívrženci zabarikádovali V sobotu 12 dubna byly v Doněcku demonstranty obsazeny 2 policejní stanice poté co se k demonstrantům přidaly pořádkové síly vyslané na obranu těchto budov Ten samý den obsadila "doněcká milice" radnice budovu tajné služby SBU a policejní stanice v Slavjansku Kramatorsku a následujícího dne i v Jenakijevu Dne 11 května se v Doněcké oblasti navzdory nesouhlasu kyjevské vlády uskutečnilo referendum o tom zda by region měl zůstat součástí Ukrajiny anebo být samostatný Přes 90 procent lidí se vyslovilo pro samostatnost Hlasovalo se také v Luhanské oblasti Referenda kyjevská vláda neuznává a stejně se k nim postavil i Západ Dne 24 května podepsali zástupci Luhanské lidové republiky a Doněcké lidové republiky dohodu o spojení a vytvoření státního útvaru "Nové Rusko" Dne 14 září 2014 proběhly v oblasti Doněcké republiky proběhnout volby Užit by měl být poměrný volební systém< ref> Falešné letáky o povinné registraci Židů 16 dubna 2014 přinesl izraelský deník Jediot achronot zprávu o tom že jsou v Doněcku distribuovány letáky podepsané předsedou separatistické vlády Děnisem Pušilinem vyzývající členy místní židovské komunity starší šestnácti let k registraci na oblastním úřadě uhrazení poplatku 50 dolarů a předložení soupisu majetku Ti kteří se nařízení nepodřídí budou údajně ze země vyhnáni Doněcký vrchní rabín Pinchas Višedski prohlásil že je daný leták podvrh který měl zdiskreditovat Doněckou lidovou republiku< ref> Vedení republiky Vedení nezávislé republiky Děnis Vladimirovič Pušilin – spolupředseda prozatímní vlády od 7 dubna 2014 předseda předsednictva Nejvyššího sovětu od 15 května 2014< ref> Miroslav Ruděnko – spolupředseda prozatímní vlády a zástupce velitele lidové domobrany< ref> Alexandr Jurjevič Borodaj – předseda vlády od 16 května 2014< ref> Andrej Purgin – první místopředseda vlády od 16 května 2014 Igor Ivanovič Strelkov – velitel Lidové domobrany Donbasu velitel ozbrojených sil Doněcké lidové republiky Vedení v rámci federativního státu Pavel Gubarev lidový gubernátor Děnis Vladimirovič Pušilin předseda rady Alexandr Zacharčenko premiér Vladimir Kononov vrchní velitel ozbrojených sil po rezignaci vrchního velitele Igora Strelkova-Girkina 14srpna Symboly Doněcké lidové republiky ''Další informaci naleznete v článku Státní symboly Novoruska Současné New Donetsk Peoples Republic flagsvg|Nová vlajka Doněcké lidové republiky Official Donetsk People's Republic coat of armspng|Nový znak Doněcké lidové republiky< gallery> Původní Flag of the Donetsk People's Republicsvg|Původní vlajka Doněcké lidové republiky Flag of the Donetsk Republic Organisationsvg|Vlajka organizace Doněcká republika Coat of Arms of the Donetsk People's Republicsvg|Původní znak Doněcké lidové republiky< gallery> Reference Související články Doněcko-krivorožská sovětská republika historický státní útvar z roku 1918 Nové Rusko Luhanská lidová republika Ukrajinská krize Proruské protesty na Ukrajině 2014 Občanská válka na východní Ukrajině Externí odkazy Po tom co v lednu 2015 definitivně zkolabovala dohoda o příměří mezi stranami zúčastněnými ve válce na východě Ukrajiny známá jako minský protokol byla na 11 až 12 února 2015 naplánována schůzka vrcholných představitelů Ukrajiny Ruska Francie a Německa pod záštitou OBSE která měla řešit kolaps předešlé úmluvy Ze schůzky vzešla nová mírová dohoda odepsaná 12 února 2015 označovaná jako Minsk II nebo druhá minská mírová dohoda která měla oživit předešlý minský protokol Příměří mělo začít platit počínaje půlnocí 15 února 2015 Dohodu podepsali stejní lidé jako první protokol za OBSE švýcarská diplomatka Heidi Tagliaviniová za Ukrajinu její bývalý prezident Leonid Kučma za Rusko ruský velvyslanec na Ukrajině Michail Zurabov za vzbouřenecké republiky jejich vůdci Alexandr Zacharčenko a Igor Plotnickij Dodržování dohody Příměří mělo vzejít v platnost půlnocí místního času 15 února 2015 Navzdory dohodě o vytvoření třicetikilometrové nárazníkové zóny bez těžké vojenské techniky okolo linie příměří se první den příměří k frontě u Debalceva přesouvaly ruské tanky T-72B3 a povstalci dál na město útočili Odkazy Reference Externí odkazy Ebola též krvácivá horečka ebola je virové onemocnění ze skupiny krvácivých hemoragických horeček které napadá lidi a některé další primáty Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz s jakou se kdy lidstvo setkalo Jeho původcem je filovirus ebola Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla na přelomu let 2013 a 2014 v západní Africe Symptomy se obvykle začínají projevovat dva až tři týdny po nákaze virem a to horečkou bolestí v krku bolestmi svalů a bolestí hlavy< ref> V současnosti je známo 5 kmenů viru ebola Tři z nich ebola-Zair -Súdán a -Bundibugyo napadají člověka Čtvrtý kmen ebola-Pobřeží slonoviny dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze a nebylo smrtelné Pátý kmen ebola-Reston napadá opice a prasata Jméno ebola bylo převzato od řeky která protéká oblastí v níž propukla první epidemie této nemoci Virus Ebola Virus Ebola pochází z tzv rodiny filovirů ke které se mimo jiné řadí i Virus Marburg Byl pojmenován po řece Ebola v jejíž blízkosti byl poprvé 1976 zaznamenán výskyt tohoto viru doktorem Ngoy Musholaou ve vesnici Yambuku Demokratická republika Kongo kmen Ebola-Zair Ebola-Z další výskyt byl krátce nato zaznamenán ve vesnici Nzara v západním Súdánu kmen Ebola-Súdán Ebola-S Z 602 identifikovaných případů bylo 397 smrtelných Kmen viru Sudan vykazuje menší míru smrtnosti a to kolem 50 %; v porovnání s 90 % kmenu Ebola Zaire V roce 1990 byl identifikován další třetí kmen viru ve městě Reston Virginia mezi opicemi importovanými z Filipín pojmenovaný byl Ebola–Reston U tohoto kmenu se zdá že se dokáže šířit vzduchem Ačkoliv 4 zaměstnanci vykazovali pozitivní testy na virus žádný z nich neonemocněl Zdá se tedy že tento kmen nezpůsobuje žádné fatální následky pro člověka Další epidemie tohoto viru byla zaznamenána v roce 2008 mezi prasaty na Filipínách a následně u 6 zaměstnanců jatek Žádný z nakažených zaměstnanců však neonemocněl Ebola znova propukla v Demokratické republice Kongo v letech 1995 2003 2007 2008 2012 a 2014 v Gabonu 1994 1996 a 2001 Ugandě 2000 2007 a 2012 v Súdánu v roce 2004 a v Republice Kongo 2001 2002 2003 a 2005 Nový podtyp byl izolován z vědce v Pobřeží slonoviny v roce 1994 EBO–CI V roce 2013 propukla rozsáhlá epidemie v západní Africe Struktura viru Zobrazení viru Ebola elektronovým mikroskopem ukazuje vláknovitý charakter viru tak typický pro filoviry Virová vlákna jsou obvykle tvarována do mnoha podob včetně podoby „U „6 svinuté podoby nebo i tzv rozvětvené podoby Pozorování a měření ukazují že vlákna mohou mít v průměru 80 nm Délka vlákna je však velice proměnlivá byla zaznamenána vlákna dlouhá až 14 μm První obrázek viru Ebola byl získán pomocí elektronového mikroskopu 13 října roku 1976 doktorem FA Murphym který toho času pracoval ve výzkumném středisku CDC Centrum pro kontrolu chorob Historie viru Ebola Ebola–Zaire EBOV dříve ZEBOV Ebola–Zaire byl první objevený a nejnebezpečnější kmen eboly se smrtností až 90 % Způsobuje největší počet onemocnění Poprvé se objevil v roce 1976 ve vesnici Yambuku Zaire – nyní Demokratická republika Kongo Pacient Mabelo Lokela přišel na kontrolu do místní nemocnice s horečkou Jedna ze sester pracující v této nemocnici předpokládala že se jedná o malárii a dala mu injekci s chininem Když se Lokela vrátil z nemocnice zpět domů a zemřel ženy z jeho rodné vesnice pro něj uspořádaly tradiční africký pohřeb V přípravě na pohřeb odstranily z jeho těla veškerou krev a exkrementy přímo bez jakékoliv ochrany pouze holýma rukama Většina z nich brzy poté zemřela Mezitím sestry v nemocnici měly epidemii Eboly tzv přímo pod rukama Injekční stříkačka použitá pro chininovou injekci pro Lokelu byla nedostatečně sterilizována a jelikož byly injekční stříkačky často znovupoužívány bez sterilizace mohl se virus Ebola šířit z pacienta na pacienta velice rychle Po vypuknutí epidemie viru Ebola v té době neznámé nemoci která se šířila v nemocnici byl povolán doktor Ngoi Mushola oblastní ředitel pro zdravotnictví Vysvětlil jim jak správně sterilizovat injekční stříkačky a jak správně čistit vodu Též je instruoval aby rodinám pacientů vysvětlily že mrtvoly nesmí být pohřbívány přímo uvnitř domu nebo v jeho přímé blízkosti přestože to místní tradice nařizovaly Též informoval úřady v Kinshase Do oblasti byli posláni mikrobiologové a epidemiologové kteří provedli pitvy zemřelých pacientů a shromažďovali vzorky Krátce poté byla v celé oblasti vyhlášena karanténa což se brzy ukázalo jako správné řešení a šíření viru Ebola se tak dostalo pod kontrolu Tato karanténa zjednodušeně znamenala že oblast byla izolována do té doby než všichni infikovaní pacienti zemřeli Doktor Ngwete Kikhela ministr zdravotnictví též požádal o pomoc Centrum pro kontrolu chorob CDC v USA CDC informovalo mezinárodní komunitu o této epidemii a jejich možných následcích Výskyt viru rok 1976 – 318 nemocných 208 zemřelo 1977 – 1 1 1994 – 49 29 1995 – 315 256 1996 – 93 68 2001-2002 – 122 97 2003 – 142 128 Smrtnost se pohybuje mezi 60–90 % v závislosti na jednotlivých podkmenech viru Přirozený rezervoár je neznámý podezřívány jsou některé antilopy či netopýři Ebola–Sudan SUDV dříve SEBOV Těsně po propuknutí nákazy v Zairu vypukla podobná epidemie ve městech Nzara a Maridi v Súdánu První případ který se vyskytl ve městě Nzara se týkal pracovníka místního závodu na zpracování bavlny Tato továrna byla původně považována za hlavní místo výskytu a ložisko viru Ebola Ačkoliv bylo otestováno mnoho živočichů zde žijících od pavouků hmyzu krys až po netopýry žádný z testu nic neprokázal Přírodní zásobárna a ložisko viru Ebola-Súdán je stále neznámé Dalším případem byla smrt vlastníka nočního klubu ve městě Nzara který si mohl dovolit lepší lékařskou péči v nemocnici ve městě Maridi I zde sestry nedostatečně sterilizovaly injekční stříkačky a nemocnice stejně jako ta v Yambuku se stala líhní pro nové případy onemocnění virem Ebola Naposledy propuknula Ebola-Sudan v květnu 2004 Od května roku 2004 se nakazilo jen v okrsku Yambio 20 lidí 5 z nich zemřelo CDC potvrdilo již krátce po vypuknutí že se skutečně jedná o Ebola–Sudan Kmen ebola-Súdán je vzácnější a méně nebezpečný Objevil se pouze třikrát 1976 – 285 nakažených 151 zemřelo 1979 – 34 23 2001-2002 425 226 Celkem onemocnělo 744 lidí z nichž zemřelo 400 Smrtnost se pohybuje kolem 60 % Ebola–Reston RESTV dříve REBOV V roce 1989 makakové zanesli nový kmen viru Ebola do karanténního zařízení pro opice ve městě Reston v americké Virginii U čtyř zaměstnanců tohoto zařízení se objevily protilátky z nakažení virem Ebola ale žádný z nich neonemocněl Ebola–Reston se od té doby pravidelně objevuje na scéně jako nákaza opic ale žádný člověk se ještě nenakazil přesný důvod lidské imunity je neznámý Za přírodní rezervoár je považován makak a kočkodan V roce 2008 byl virus Ebola–Reston nalezen v uhynulých filipínských prasatech I zde se ukázalo že mají pracovníci chovu proti viru protilátky Ebola–Pobřeží slonoviny TAFV dříve CIEBOV V roce 1994 se vědec pracující s virem Ebola nakazil poté co prováděl pitvu na divokém šimpanzovi Onemocnění mělo mírnou formu a vědec se plně uzdravil Vzhledem k nedostatku dat nejsou o kmenu známy bližší informace Ebola–Bundibugyo BDBV dříve BEBOV V roce 2007 se v Ugandě oblast Bundibugyo objevil nový typ viru který způsobil přes sto případů nemoci a necelých 40 úmrtí V roce 2012 se znovu objevil v Demokratické republice Kongo Statistiky Krvácivá horečka Ebola Inkubační doba viru Ebola může být v rozsahu 2 dny – 3 týdny obvykle 7-10 dnů< ref> Symptomy se též liší ale počátek nákazy je obvykle náhlý a je charakterizován vysokými horečkami skleslostí svalovými bolestmi bolestmi v kloubech bolestmi v oblasti břicha a bolestmi hlavy Častým symptomem je zvracení průjem poškození ústní části zánět spojivek krvácení jak vnitřní tak i vnější obvykle nejprve skrz trávicí ústrojí často zaměňováno s příznaky úplavice či tyfu posléze ze všech tělesných otvorů Dochází k těžkému poškození vnitřních orgánů zejména jater lékaři provádějící pitvu zemřelých popisovali stav jejich jater slovy „jako namixovaná či „krvavá kaše Počet přeživších pacientů závisí na kmenu viru a na fyzické kondici pacienta Smrt nebo postupné uzdravování nastává obvykle v rozmezí 6–10 dnů Přenos a diagnóza K přenosu viru může dojít při kontaktu s krví nebo tělními tekutinami nakaženého zvířete běžně opice nebo kaloni Má se za to že kaloni virus přenášejí a šíří aniž by je samotné postihoval Jakmile dojde k nákaze člověka může se onemocnění šířit i mezi lidmi Muži kteří nákazu přežijí mohou onemocnění šířit prostřednictvím semene téměř dva měsíce Za účelem stanovení diagnózy se obvykle nejdříve vyloučí ostatní onemocnění s podobnými symptomy jako například malárie cholera a další virové krvácivé horečky Za účelem potvrzení diagnózy jsou krevní vzorky testovány na virové protilátky virovou RNA nebo virus samotný Léčba Pracovat s virem Ebola se smí mimo samotné místo epidemie pouze v laboratořích se 4 úrovní bezpečnosti Jedno z těchto pracovišť se nachází i v Česku; je jím Centrum biologické ochrany u Těchonína v Orlických horách Pacienti musí být důkladně izolováni personál používá ochranný oděv Ve vztahu k tomuto onemocnění neexistuje žádná specifická léčba; mezi snahy pomoci nakaženým osobám patří buď orální rehydratační léčba podává se mírně sladká a slaná voda nebo nitrožilně podávané tekutiny Virus prakticky nereaguje na léčbu interferonem Účinnost všech známých virostatik je prakticky nulová nebo velice slabá Sérum získané z přeživších nemocných má jen velmi omezený účinek a jeho výroba a uchovávání jsou neúnosně drahé Ve vývoji jsou tři léčiva Vzhledem k rozsáhlé epidemii v roce 2014 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povolil použití dvou z těchto léků u nemocných konkrétně pak léčiv ZMapp nedosáhlo ani první fáze klinických testů a TKM-Ebola staženo z první fáze klinických testů kvůli vedlejším účinkům Několik vakcín se zatím vyskytuje jen ve stádiu pokusů První testy jedné z nich na lidech se uskutečnily 18 listopadu 2003 Vědci z Výzkumného vakcinačního Centra VRC při Národním institutu Alergií a Infekčních onemocnění NIAID a z Národního zdravotního institutu NIH vytvořili vakcínu která byla podávána dobrovolníkovi na Klinickém centru při NIH v Bethesdě v Marylandu Vakcína neobsahuje žádný infekční materiál z viru Ebola Zdá se že testy na opicích vykazují pozitivní výsledky Testy na člověku stále pokračují oficiální stanovisko však dosud nebylo vydáno V roce 2009 byla jedna z vakcín preventivně použita v Německu když se jedna z vědkyň píchla do prstu injekční jehlou kterou předtím virem ebola infikovala laboratorní myši Nemoc u ní nepropukla zda však byla nakažena není známo Podle objevitele jedné z vakcín Petera Walshe brání rychlému vývoji vakcín nedostatek peněz který souvisí s tím že nemoc postihuje zejména chudé Afričany na venkově kteří nejsou pro farmaceutické společnosti atraktivními zákazníky Prevence Prevence zahrnuje omezení šíření onemocnění z nakažených opic a prasat na člověka Toho lze dosáhnout kontrolováním těchto zvířat z hlediska nákazy a jejich zabitím a řádnou likvidací těl v případě potvrzení onemocnění Nápomocné může být i správné vaření masa a nošení ochranného oděvu při manipulaci s masem Nošení ochranného oděvu a mytí rukou při pohybu v okolí nakažené osoby je rovněž samozřejmostí Se vzorky tělesných tekutin a tkání nakažených osob by se mělo zacházet se zvláštní opatrností Trendy Je nanejvýš obtížné předvídat propuknutí epidemií eboly Rezervoárem viru jsou zejména rozličné divoce žijící africké opice Výzkumy ukazují že vypuknutím epidemií mezi lidmi předcházelo vypuknutí epidemie mezi opicemi nicméně zatím není příliš pravděpodobné že by se vymírání přirozených nositelů onemocnění podařilo v divočině zavčas zjistit a připravit se tak na zvýšené riziko přenosu na lidi a vypuknutí epidemie Bezpříznakovým přenašečem mohou být v přírodě někteří netopýři Pokud jde o domácí zvířata onemocnět ebolou mohou i prasata zpravidla bezpříznakovými přenašeči se mohou stát psi Existují vážné obavy ze zanesení nemoci do civilizovaného světa turisty či s domácími mazlíčky Známo také není jaký je vývoj viru Ebola Neexistuje žádná informace o člověku který byl infikován virem Ebola dvakrát a přežil aby mohlo být prokázáno zda je či není možné že po prvním nakažení virem Ebola je daný jedinec imunní vůči všem mutacím Bioterorismus Existují velké obavy z využití eboly teroristy nebo některými nebezpečnými režimy jakožto biologické zbraně Někteří vědci tvrdí že využití viru Ebola jako biologické zbraně je možné avšak nepravděpodobné Přeměna viru Ebola do biologické zbraně by podle nich byla náročná a má i své omezení; Ebola by musela být přenášena vzduchem aby byla efektivní Ačkoliv se má za to že se Ebola může šířit vzduchem v kapičkách vody případ Reston u nejnebezpečnějších kmenů tato vlastnost známa není Mnozí další vědci ale optimismus svých kolegů nesdílí a jejich obavy ještě vzrostly v roce 1992 když se na Západ dostaly podrobnosti o ruských biologických zbrojních programech Podle doktora Kanatžana Alibekova vynaložil SSSR a následně Rusko obrovské prostředky na výzkum eboly a pokusy „zkřížit ji s virem neštovic a virem machupo do roku 1992 neúspěšně Ohlasy v literatuře Richard Preston napsal thriller The Hot Zone v češtině vyšlo jako Zákeřná Ebola podle skutečných událostí ve kterém popisuje propuknutí epidemie filoviru Marburg snahu vypátrat jeho zdroj v jeskyni Kitum na Mount Elgon a objevení viru Ebola v Restonu ve Virginii William T Close – Ebola Robert Liparulo – Virus Robin Cook – Nákaza Tom Clancy – Z rozkazu prezidenta Executive Orders 1996 Reference BBC News World Edition 6 srpen 2003 3 září 2003 Busharizi Paul Planet Ark 27 prosinec 2000 3 září 2003 Centers for Disease Control and Prevention and World Health Organization Atlanta Center for Disease Control and Prevention 1998 3 září 2003 Draper Allison Stark Ebola New York The Rosen Publishing Group Inc 2002 Centers for Disease Control Special Pathogens Branch 8 září 2003 Centers for Disease Control and Prevention 18 říjen 2002 3 září 2003 World Health Organization prosinec 2000 3 září 2003 Centers for Disease Control Special Pathogens Branch 3 září 2003 Horowitz Leonard G Emerging Viruses AIDS & Ebola – Nature Accident or Intentional? Rockport MA Tetrahedron Inc 1996 Preston Richard The Hot Zone New York Anchor Books Doubleday 1994 Russell Brett Ebola FAQ 3 září 2003 Trade and EnvironmentDatabases květen 1997 7 listopad 2003 Oplinger Anne A NIAID The National Institute of Allergy and Infectious Diseases listopad 2003 3 květen 2005 Mangold Tom; Goldberg Jeff A mnoho lidí zemřelo pravda o biologických válkách Externí odkazy http wwwitgbe ebola ebola-06htm anglicky různé články týkající se eboly vynikající zdroj informací Článek '' Jiřího Svrška v časopise Natura http wwwjournalsuchicagoedu JID journal contents v179nS1html anglicky http wwwscrippsedu newsandviews e_20020114 ebola1html anglicky http wwwncbinlmnihgov ICTVdb ICTVdB 01025htm anglicky http fzuxfcz ebov indexphp a jedna česká na konec Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Epidemie eboly v západní Africe je co do počtu obětí nejtěžší epidemií eboly v historii a prvním propuknutím této nemoci v oblasti západní Afriky za poslední dvě desetiletí Započala v prosinci 2013 ovšem detekována byla až v březnu 2014 kdy bylo hlášeno 78 úmrtí Na konci roku 2014 se pak oficiální počet nakažených zvedl přesáhl 20 tis z toho 8 tis zemřelo Na mapě vpravo jsou vidět případy v západní Africe Epidemie se nekotrolovaně šíří v Sierra Leone Libérii a Guineji a výskyty se objevily v Mali Senegal a Nigérie své výskyty dostaly pod kontrolu a virus se v těchto zemích již nevyskytuje Mimo Afriku se objevily výskyty ve Spojeném království Španělsku a USA Různé organizace včetně Evropské komise a Hospodářského společenství západoafrických států darovaly finanční prostředky na pomoc v boji proti epidemii V boji proti nemoci byl u ojedinělých pacientů z řad lékařů a misionářů nasazen experimentální lék ZMapp který však ještě nebyl dostatečně otestován ani pokud jde o jeho účinnost ani pokud jde o možné nežádoucí účinky Zatím to vypadá že si vede dobře a pacientům pomáhá byť jeho aplikace není zárukou přežití Průběh Epidemie eboly v západní Africe První případy eboly zachytily guinejské úřady na jihu země podezření na smrtelné onemocnění se potvrdilo i v hlavním městě Conakry Zahraniční těžařské společnosti pozastavily své aktivity v zemi a evakuovaly z Guineji část svých zaměstnanců Epidemie se postupně rozšířila i do sousední Libérie a Sierra Leone kde si vyžádala stovky obětí a to i mezi zdravotnickým personálem Nákaze neunikli ani lékaři z Evropy a USA Bratr z řad personálu první nemocnice Miguel Pajares byl převezen k léčení do Madridu kde se stal 12 srpna prvním člověkem který podlehl ebole na evropské půdě V Monrovii mezitím zemřela i celá řada jeho kolegů Další zpráva velkopřevora z 12 srpna vyčíslila dosavadní ztráty řádu v důsledku epidemie na tři mrtvé bratry včetně ředitele monrovijské nemocnice jednu řeholnici a velký počet zaměstnanců V Nigérii se vyskytly jen ojedinělé případy Senegal uzavřel pozemní hranice s Guineou aby se tak zabránilo dalšímu šíření viru dne 29 srpna Senegalský ministr zdravotnictví Awa Marie Coll Seck oznámil první případ nákazy ebolou v Senegalu Dne 20 září zabila skupina vesničanů z Guineje 8 expertů kteří do Guineje přijeli bojovat s nemocí Mezi nimi byli i 3 novináři Všech 8 těl bylo nalezeno v latríně z toho 3 měla podříznutá hrdla 6 útočníků bylo zatčeno V Guineji se též v tento den počet případů dostal na 1 000 Odhad Světové zdravotnické organizace uvádí že se ebolou do ledna 2015 může nakazit až 14 milionu lidí< ref> Dne 11 října zahájila americká letiště skenovaní tělesné teploty cestujících z Guineje Sierry Leone a Libérie zatímco počet obětí epidemie viru v západní Africe vystoupal na 4 000 Ebola v USA Dne 30 září potvrdily USA první případ eboly zachycený na americkém území Vzrušené diskuse vyvolalo selhání nemocnice v Texasu která dotyčného po prvním vyšetření pustila domů s mylným předpokladem že má jen obyčejnou chřipku přestože upozornil zdravotní sestru že přicestoval z Liberie Dva dny poté byl hospitalizován v kritickém stavu Epidemiologové vyjádřili obavy že do té doby mohl nakazit až 80 lidí a provádějí rozsáhlé šetření v jeho okolí U druhého zdravotníka ošetřujícího zesnulého Thomase Duncana se projevily příznaky onemocnění virem Zdravotní sestry z dallaské nemocnice sdělily médiím že po přijetí nakaženého pacienta pracovaly s nedostačujícím ochranným oděvem a neměly informace jak s nakaženým pracovat Ebola ve Španělsku Dne 25 září zemřel po převozu do madridské nemocnice 71 letý španělský kněz a šéflékař sieraleonské nemocnice milosrdných bratří v Lunsaru P Dr Manuel García Viejo OH který se nakazil při péči o pacienty Jde tedy zatím o druhý případ úmrtí na tuto nemoc v Evropě Dne 6 října potvrdilo Španělsko první případ eboly zachycený na evropském území Jde o zdravotní sestru pracující na klinice Carlose III která se nakazila když se starala o misionáře P Dr Manuela Garcíu Vieja OH † 25 září který byl již nemocný převezen do Španělska ze Sierry Leone Panika v Česku První podezřelý případ ohlásila média v České republice 6 září Jednalo se o afrického studenta který měl příznaky na tuto nemoc 7 září byl ale případ v Česku vyvrácen Student měl malárii a přežil Nejvážnější podezření na ebolu 9 října oznámila pražská Nemocnice na Bulovce u českého pacienta který se vrátil z Libérie Dne 11 října byli na infekční oddělení Nemocnice na Bulovce převezení žena z Karlových Varů která se před časem vrátila z Nigerie a nachlazený ghanský student zajištěný zásahovou jednotkou na Hlavním nádraží v Praze< ref> Ebola v Kongu V srpnu byly detekovány první případy onemocnění v Demokratické republice Kongo K 9 říjnu 2014 bylo zaznamenáno 68 případů onemocnění virem Ebola bylo 49 fatálních Epidemie v Kongu nijak nesouvisí s probíhající epidemii v západní Africe Tabulka případů úmrtí a zemí Následující tabulka je sestavena podle dat CDC a Světové zdravotnické organizace Mezinárodní reakce Nadnárodní organizace Rada bezpečnosti OSN prohlásila probíhající epidemii eboly v západní Africe za „hrozbu světové bezpečností a ohlásila vyslání pohotovostní mise do Liberie Sierry Leone a Guineji< ref> Evropská komise přispěla částkou 500 000 € aby přispěla k omezení šíření viru v Guineji a sousedních zemích Evropská komise stejně do země vyslala zdravotnické experty aby pomohli zhodnotit situaci a spolupracovali s místními úřady Komisařka EU pro mezinárodní spolupráci humanitární pomoc a řešení krizí Kristalina Georgieva řekla "Jsme hluboce znepokojeni šířením této nakažlivé nemoci a naše podpora pomůže zajistit okamžitou zdravotní pomoc postiženým lidem Je důležité že budeme jednat rychle aby se zabránilo v šíření eboly zejména do sousedních zemí" Mezinárodní organizace Vedle nadnárodních organizací hrají klíčovou roli charitativní dobrovolnické a církevní organizace mimo jiné Lékaři bez hranic a milosrdní bratři První organizace zřídila v oblastech řadu nových center pro boj s epidemií druhá hraje klíčovou roli v místním zdravotnictví skrze provozování nemocnic v Sieře Leone a Libérii Nemocnice milosrdných bratří přivedla epidemie na pokraj kolapsu když zahubila čtyři řádové bratry a desítky dalších spolupracovníků a zaměstnanců a přinutila řád k jejich dočasnému uzavření Jejich znovuotevření se plánuje na začátek října Do konce září řád shromáždil ve sbírce vyhlášené na boj s epidemií 363 68659 EUR Státy Spojené státy americké otevřely v liberijské Monrovii školící centrum pro zdravotníky a vyslaly do země 3000 vojáků jako podporu k sedmnácti polním nemocnicím Kuba ohlásila plán vyslat 165 zdravotníku do západní Afriky aby se přidali k boji proti epidemii viru ebola < ref> Česká republika darovala organizaci Lékaři bez hranic tři miliony korun na boj s epidemií eboly < ref> Odkazy Reference Externí odkazy |} Etiopie amharsky ኢትዮጵያ Itjopja je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe Sousedí na severu s Eritrejí na východě s Džibutskem a Somálskem na jihu s Keňou a se Súdánem a Jižním Súdánem na západě Podle odhadů z roku 2010 žije v Etiopii 82 101 998 lidí< ref> Hlavním městem je Addis Abeba úředním jazykem federace je amharština Na etiopském území se dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus První lépe zdokumentovaný historický státní útvar na etiopském území představuje zhruba od 3 století př n l aksumská říše v níž vládla šalomounská dynastie založená podle legend potomkem krále Šalomouna a královny ze Sáby Aksumští vládci přijali ve 4 století křesťanství Následující staletí – především v důsledku ztráty obchodních kontaktů a islámské expanze – znamenala úpadek a do značné míry i izolaci V polovině 19 století započala postupná modernizace a soupeření s evropským kolonialismem Od první světové války byl až do roku 1974 s pětiletou přestávkou v době italské okupace etiopským císařem Haile Selassie I Ten byl poté svržen Mengistu Haile Mariamem který v zemi nastolil komunistický režim Konec tohoto režimu přišel spolu se zhroucením sovětského bloku a Mengistu musel v roce 1991 uprchnout ze země Etiopie se federalizovala a v čele nové vlády pod vedením Etiopské lidové revoluční demokratické fronty stanul Meles Zenawi Ten v zemi postupem času zavedl autoritářský režim který je u moci dodnes Etiopský stát patří mezi nejchudší země světa Zemědělství je silně závislé na podnebí a v poměru k rozvinutým státům málo modernizované Průmysl je nevyvinutý a služby nepříliš kvalitní Dosud špatný stav infrastruktury se díky vládním investicím postupně zlepšuje Výjimku v jinak špatné etiopské dopravě tvoří Ethiopian Airlines které se řadí mezi tři nejdůležitější letecké společnosti v Africe Navzdory značné korupci a nedostatečným službám se ekonomika Etiopie rychle rozvíjí; země je však přesto závislá na zahraniční pomoci Etiopská armáda představuje jednu z nejsilnějších ozbrojených sil v Africe a úzce vojensky spolupracuje se Spojenými státy V oblasti zahraničních vztahů udržuje Etiopie dobré vztahy zvláště s okolními státy s výjimkou Eritreje a Somálska Ze zahraničních investorů se zde v poslední době nejvíce prosazuje Indie a Čína Etiopie má rovněž bohatou kulturu založenou na dlouhé historické tradici i kontaktech s okolním světem a v zemi je množství kulturních i přírodních památek Etymologie Slovo Etiopie pochází z řečtiny Αἰθιοπία Aethiopia a obecně se dá přeložit jako „země opálených lidí Tento výraz se nicméně nevztahoval pouze na dnešní etiopské území ale souhrnně označoval země s obyvatelstvem tmavší pleti Někdy se též užíval pro označení země Kuš Vedle Bible se slovo Etiopie objevuje například v Homérově Iliadě a Odyssei Druhý název Habeš nebo též Abyssinia pochází z pojmenování kmenové skupiny Habašat který později přejali Arabové a pod jménem al Habaša tím označovali zdejší obyvatele Termín Habeša se používá v Etiopii dodnes většinou pro vymezení etiopské rasové skupiny vůči černochům i bělochům Zároveň se jím nazývají tradiční etiopské výrobky pokrmy a nápoje Dějiny Pravěk a starověk Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let – právě zde byly také nalezeny kosterní pozůstatky příslušníka rodu Australopithecus jednoho z nejstarších předchůdců lidského rodu Ze starších etiopských legend je nejvýznamnější pověst o královně ze Sáby a králi Šalomounovi jejichž syn Menelik I měl nastoupil na trůn roku 982 př n l a být zakladatelem šalomounovské dynastie Tato dynastie pak v Etiopii s přestávkami vládla až do roku 1974 kdy byla monarchie svržena komunistickým převratem Prvním lépe zdokumentovaným historickým státním útvarem zde byla aksumská říše rozkládající se vedle etiopského území i v jihozápadní Arábii Zhruba někdy po roce 325 přijal aksumský vládce Enzana zásluhou svatého Frumentia křesťanství Země udržovala kontakty s antickým světem rozvíjela se architektura umění i řemeslná výroba razily se také mince Vrcholu svého vývoje se říše dočkala v první polovině 6 století za vlády císaře Kaleba který velkou část svého života strávil boji s židovskými povstalci v arabské části říše Po jeho smrti nastal úpadek neboť říše o arabská území přišla a namísto ní zde v druhé polovině 6 století nastoupila sásánovská Persie V říši se používal zejména jazyk ge'ez v obchodních stycích se zahraničím se používala i řečtina Období izolace a bojů s muslimy Kvůli územním ztrátám a později také expanzi muslimů se aksumská říše dostala do izolace Upadl obchod a řemesla a namísto peněz se začal znovu používat směnný systém Někdy v 8 až 9 století rozsáhlý úpadek vyústil v povstání židovského kmene Falašů vedeného královnou Yodit Po jeho potlačení se k moci v regionu dostala v polovině 12 století dynastie Zagwe za níž dosáhla vrcholu klášterní architektura Po zaniklé aksumské říši převzali tito noví vládci křesťanství jazyk ge'ez a státotvornou tradici Nové kontakty se zahraničím a boj s kolonialismem Nový problém představovali Portugalci a zejména jezuitští misionáři kteří sem s nimi přišli Etiopští císaři se ocitli pod silným tlakem aby přestoupili na katolickou víru a přestože se o to někteří z nich pokusili například Ze Dingil či Susneos lidový odpor byl tak silný že oba později přišli o vládu Susneův syn Fasiladas posléze misionáře ve 30 letech 17 století ze země vyhnal Toto období vyvrcholilo v letech 1784 až 1855 kdy etiopští vládci panovali pouze nominálně a namísto nich rozhodovali aristokraté Do historie se zapsalo jako Zemene Mes'afint doba princů Úpadek panovnické moci se snažil zastavit císař Tewedros II panující od roku 1855 O nový pokus o centralizaci moci se pokusil Johannes IV který nastoupil na trůn roku 1871 Úspěšně se ubránil proti egyptskému vpádu a bojoval na popud Velké Británie také se súdánskými mahdisty Dostal se též do konfliktu s Itálií která si v oblasti dnešní Eritreje vytvářela zázemí pro další postup v regionu Italy se podařilo zastavit až za vlády dalšího císaře Menelika II jenž rozdrtil italská vojska v bitvě u Adwy Aduy roku 1896 Zároveň za jeho vlády proběhla radikální expanze na jih a jihovýchod což vedlo k posílení státních financí a obranyschopnosti státu Začala se stavět první železnice mezi Addis Abebou novým hlavním městem a tehdy francouzským Džíbútí budovaly se též nové mosty a silnice Menelik vládl až do roku 1913 po jeho smrti se dostal k moci Menelikův vnuk Ijasu avšak během první světové války byl svržen a moci se chopil šlechtic neboli ras Tafari Makonen nejdříve jako regent později jako svrchovaný panovník Haile Selasie I Moderní dějiny Haile Selassie I se pokoušel o soustředění moci ve svých rukou aby dokázal provádět další reformy jimž se mnohé složky společnosti zejména šlechta a církev urputně bránily Jeho snahu přerušila etiopsko-italská válka v jejímž důsledku byl roku 1936 císař nucen odejít do exilu zatímco Etiopii dobyla někdy i za pomoci chemických zbraní a okupovala italská armáda Během druhé světové války se s pomocí Britů podařilo roku 1941 dobýt etiopské území nazpět Následně se díky úspěšnému diplomatickému jednání zdařilo získat Haile Selassiemu pod svou kontrolu také původní italskou kolonii Eritreu Proti vládě císaře a pomalému tempu jeho reforem postupně rostl odpor který vyvrcholil roku 1960 pokusem o puč Přestože byl pokus o převrat potlačen v zemi nepřestávalo působit sociální pnutí Císař si postupně znepřátelil reformám nakloněnou střední vrstvu studentstvo i nižší armádní důstojníky Právě tito příslušníci armády vinili císaře a přežívající feudální systém ze společenských problémů a ze své vlastní chudoby Vláda Šalomounovců postupně ztratila důvěru obyvatelstva což se projevilo roku 1974 kdy byl etiopský císař svržen a monarchie zrušena V následujících letech vládl v zemi takzvaný derg rada v jehož čele stanul armádní důstojník Mengistu Haile Mariam Ten inspirován několika konkurenčními marxistickými stranami které vznikly ze studentských hnutí a k nuceným přesunům obyvatelstva Sovětské zájmy a podpora režimu v Etiopii byla součástí velmocenského zápasu studené války v zemích tzv třetího světa Ačkoliv byl totiž původně Sovětský svaz spojencem Somálska kde držela moc v rukou levicová vláda pro sovětskou vládu bylo výhodnější podporovat dlouhodobě Etiopii zejména kvůli jejímu většímu materiálnímu zajištění a ideologicky bližšímu režimu I podpora východního bloku ale koncem 80 let skončila vzhledem k jeho postupnému úpadku Mengistova vláda ztratila domácí i zahraniční podporu byla následně roku 1991 svržena a o dva roky později vyhlásila Eritrea dosud pod etiopskou nadvládou nezávislost Na základě nové ústavy z roku 1994 se Etiopie stala federativní republikou rozdělenou na etnickém základě Volby v zemi vyhrála o rok později Etiopská lidová revoluční demokratická fronta EPRDF která Etiopii vládne dodnes Této straně se během posledních dvaceti let podařilo v zemi vytvořit autoritářský systém který udržuje s pomocí represí a nestandardního vedení voleb pozitivnímu vývoji nepomohla také etiopsko-eritrejská válka v letech 1998 až 2001 většina rozvojových projektů byla přerušena a jejich vývoj vržen o několik let nazpátek Geografie Etiopský stát se nachází ve východní Africe v oblasti zvané Africký roh poblíž jižní části Rudého moře Je to stát vnitrozemský o pobřeží přišel po vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 Celková rozloha činí 1 127 127 km2 Sousedí se Súdánem a Jižním Súdánem na západě Eritrejí na severu Džibutskem a Somálskem na východě a Keňou na jihu Etiopii dominuje rozsáhlá náhorní plošina nacházející se ve středu země rozdělená na dvě části Velkou příkopovou propadlinou Výška plošiny se průměrně pohybuje mezi 1500 a 3000 m n m celý masiv je charakterizován horskými hřebeny rozdělenými hlubokými roklemi a říčními údolími a to převážně v severní části Plošina se pomalu svažuje do nížin na západ do oblasti Súdánu a do jihovýchodní části Etiopie obývané Somálci Vzhledem ke geologické aktivitě Velké příkopové propadliny je v její blízkosti možný častější výskyt zemětřesení a sopečné činnosti Obdělává se zhruba 17 % půdy přestože podíl půdy použitelné k orbě je vyšší V důsledku intenzivní deforestace posledních 30 let je zalesněno pouze zhruba 10 až 15 % území Zbytek je využíván pro pastvu pakliže není příliš drsný suchý či neúrodný aby se dal využít k obhospodařování Země silně trpí nadměrným využíváním pastvin erozí desertifikací a častými suchy což v některých oblastech způsobuje v suchých obdobích nedostatek vody V rámci Velké příkopové propadliny se na jihu rozkládá rozsáhlá síť jezer největší přírodní vodní nádrž je však jezero Tana nacházející se na severozápadě Nejvodnatější etiopskou řekou je Modrý Nil Etiopie je domovem rozličných živočišných druhů mezi něž patří typičtí zástupci africké fauny například lev leopard gepard hroch slon zebra různé druhy opic a gazel žiraf stejně tak i ptáci jako plameňák pelikán husa čáp ibis či marabu V oblasti se také nacházejí i druhy endemické omezené na jedno menší území – těmi jsou například nyala horská vlček etiopský nebo dželada Jednou z nejznámějších a nejvýznamnějších etiopských plodin je káva která pravděpodobně z Etiopie také původně pochází Podnebí Území Etiopie se nachází v tropické monzunové oblasti Její podnebí je velmi rozmanité a to zejména vzhledem k rozdílům v nadmořské výšce V oblastech nad 1500 m n m převažují denní teploty mezi 16 a 30 °C střídané chladnějšími nocemi Někdy se nížiny vyznačují též vysokou vlhkostí vzduchu po němž přicházejí od poloviny června do poloviny září silné deště Intenzivní srážky zanechají v půdě dostatek vláhy která vydrží zhruba do prosince a ledna kdy opět přicházejí sucha následovaném od poloviny ledna občasnými dešti Vláda a politika Etiopie je federativní parlamentní republikou Jednotlivé státy federace vytvořené na etnickém základu mají právo ratifikovat vlastní regionální ústavy uvádět v platnost zákony a vytvářet i spravovat vládní funkce Mohou se též od mateřské země odtrhnout Zákonodárnou moc představuje dvoukomorový parlament skládající se z horní Komory federace mající 108 křesel a dolní Komory lidových zástupců skládající se z 548 křesel Zatímco členové horní komory jsou voleni parlamentními shromážděními jednotlivých států federace dolní komora je volena ve všeobecném hlasování Nejvyšší soudní autoritou je Nejvyšší federální soud jeho členové jsou navrhováni předsedou vlády a schvalováni dolní komorou parlamentu Ústava ukotvující oddělenou moc zákonodárnou soudní a výkonnou byla ratifikována v prosinci 1994 V zemi existuje systém více politických stran ačkoliv dle organizace Freedom House v praxi principy demokratického zastoupení nefungují – v posledních volbách v květnu 2010 vyhrála vládnoucí strana Etiopská lidová revoluční demokratická fronta EPRDF s 996 % hlasů a to zejména díky nestandardním zákrokům během voleb opakovanému pronásledování odpůrců represím porušování práva na shromažďování a spolčování a takřka absenci nezávislých médií Podle Nadace Bertelsmann federální systém zůstává téměř pouze na papíře – EPRDF udržuje nad jednotlivými regionálními vládami přísnou kontrolu Zatímco v centrální části země má vláda situaci pevně v rukou v mnoha odlehlejších oblastech proti ní bojují různá osvobozenecká hnutí Mezi jinými se jedná o Oromskou osvobozeneckou frontu OLF Ogadenskou národně osvobozeneckou frontu ONLF případně Afarskou národně osvobozeneckou frontu doprovázené dalšími menšími organizacemi Neklidnou situaci dokreslují časté krvavé kmenové srážky o vodu a půdu v jižních částech Etiopie Vedle toho mezi lety 2006 a 2008 explodovalo v Addis Abebě a dalších městech několik bomb které zabily zhruba 20 lidí Není známo kdo za těmito činy stál Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických a organizace Human Rights Watch uvádějí že lidé podezřelí ze sympatií k politické opozici případně osvobozeneckým hnutím jsou oběťmi porušování lidských práv mezi něž často patří popravy bez soudu znásilňování mučení či svévolné zatčení Řada umělců sportovců či diplomatů utíká do zahraničí a žádá o azyl Země má silné problémy s korupcí Nižší úrovně státní správy trpí úplatkářstvím a inkompetencí vyšší politické špičky používají úplatky k udržení loajality ve vlastní straně i vládě Silně zkorumpovaná je i justice která ani plně nefunguje ve všech oblastech země Zároveň je soudní moc pod silným vlivem moci výkonné Na druhou stranu Freedom House upozorňuje že přes určité korupční praktiky samotné vlády se objevuje ve vládnoucí třídě snaha tyto problémy řešit a korupční aktivity omezit Administrativní systém Území Etiopie se dělí na 9 etnicky založených federálních států a 2 samosprávné městské oblasti Hlavním městem je Addis Abeba která je sídlem stejnojmenné městské samosprávné oblasti a zároveň státu Oromie Mezi další státy patří Tigraj Stát jižních národů národností a lidu Afarsko Somalia Beningšangul-Gumuz Gambella Hararský stát a Amharsko Druhým samosprávným městem je Dire Dawa Státy se dále dělí na okresy wereda a obce kebele Mezi nejvýznamnější města patří Addis Abeba zhruba 3 147 000 obyvatel dále pak Dire Dawa 306 000 Adama dříve Nazareth; 251 000 Gondar 213 000 Džima 174 000 Desje 186 000 Mekelle 184 000 Bahir Dar 183 000 Awassa 137 000 Harar 131 000 a Gambella 33 000 Zahraniční vztahy Etiopie po dobu své existence udržovala kontakty s mnoha okolními národy i s evropskými křesťanskými státy V moderní době se významněji projevila na světové scéně roku 1896 když se etiopskému císaři Menelikovi II podařilo porazit v bitvě u Adwy italská vojska Zatímco etiopský panovník se orientoval zejména na Spojené státy vláda dergu jež nastoupila po převratu roku 1974 orientovala celou zemi směrem k východnímu bloku komunistických zemí a Sovětskému svazu Po roce 1991 obnovila nová etiopská vláda kontakty se Spojenými státy Etiopie se také snaží svého souseda konstantně držet v diplomatické izolaci Následkem těchto událostí udržuje Etiopie dobré vztahy s Džibutskem a Súdánem aby si tak zajistila přístup k mořským přístavům Dalším zdrojem napětí je občanská válka v Somálsku kde Etiopie zasáhla během roku 2007 proti Svazu islámských soudů a do ledna 2009 prováděla v somálské oblasti vojenské operace během nichž zasáhla i proti etiopským disidentům skrývajícím se na somálském území Etiopie nadále považuje probíhající konflikt v Somálsku za jeden z důležitých bezpečnostních faktorů v regionu Udržuje také vztahy se Somalilandem jednou z odtržených částí Somálska který umožňuje Etiopii využívat svých přístavů Počátek války proti teroru znamenal upevnění vztahů s USA i západoevropskými státy – Etiopie je v této době považována za důležitého spojence v boji proti islámskému fundamentalismu Vztahy s Československem a Českem Diplomatické vztahy navázala Etiopie s Československem po první světové válce Zájmy Československa v této době zastupovalo francouzské velvyslanectví Co se týče obchodní výměny v meziválečném období byly do Etiopie dodávány především zbraně Roku 1955 Československo zřídilo v Etiopii vyslanectví o čtyři roky později velvyslanectví Roku 1959 byla rovněž podepsána Smlouva o přátelství a Dohoda o kulturní vědecké a technické pomoci Do země poté přišli českoslovenští odborníci díky spolupráci mezi oběma státy vzniklo několik továrních podniků a v Hararu byla postavena s československou pomocí také nemocnice Od roku 2004 zde probíhá projekt Postavme školu v Africe ve spolupráci české humanitární organizace Člověk v tísni a skautské organizace Junák Roku 2007 byla mezi Českem a Etiopií podepsána Dohoda o zamezení dvojímu zdanění a prevenci daňových úniků pro rozdíly v hospodářské politice obou států však dosud nebyla podepsána již připravená Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic Na českých vysokých školách také studovalo několik generací etiopských studentů Přesto vzájemné kulturní a vědecké styky nejsou velmi rozšířené Pro občany ČR platí vízová povinnost Obyvatelstvo K roku 2010 čítala etiopská populace podle odhadů zhruba 82 101 998 obyvatel přičemž 16–17 % obyvatel žije ve městech Ve městech žijí i menšiny Italů Řeků Indů a Arménů Užívá se zhruba 83 různých jazyků a 200 dialektů Oficiálním jazykem celé federace je amharština vedle ní mají v jednotlivých státech statut oficiálního jazyka tigrajština oromština harerština afarština somálština angličtina a arabština Takřka polovina Etiopanů žije pod hranicí chudoby Zejména v oblasti Somalie je také často kritický nedostatek vody Zhruba 23 % lidí je nakaženo virem HIV u infikovaných převažují obyvatelé měst Vláda se snaží současnou situaci řešit a za posledních deset let se situace ve zdravotnictví mírně zlepšila Přesto etiopské zdravotnictví zůstává podle Center for National Health Development při Columbia University jedním z nejméně vyvinutých v subsaharské Africe Human Rights Watch dále uvádí že vládnoucí strana někdy zneužívá mezinárodních potravinových zásob a nedistribuuje je do rebely držených oblastí aby tak vyhladověla odbojová hnutí V zemi přetrvává diskriminační přístup k ženám a ačkoliv zákony země považují ženy a muže za sobě rovné tato ustanovení se v praxi podle Ministerstva zahraničí USA často nedodržují Ve zprávě OECD Development Centre se uvádí že žena je stále ve společnosti vnímána jako podřízená muži a přes všechna opatření přijatá vládou je Etiopie jednou z nejvíce tradicí svázaných zemí v Africe velmi obvyklé jsou v některých regionech nelegální sňatky s dívkami mladšími 18 sňatek za pomoci únosu Uvedené platí zejména pro venkovské oblasti Polygamie je v současné době zakázaná není však známo jestli je nadále praktikovaná či případně ve společnosti nějakým způsobem přijímaná Co se týče homosexuality ta je v Etiopii ilegální a v etiopské společnosti je brána jako tabu Náboženství Etiopie je sekulárním státem Mezi nejrozšířenější náboženství patří pravoslaví reprezentované etiopskou pravoslavnou církví 435 % populace islám 339 % protestantismus 18 % tradiční náboženství 26 % a katolictví 07 % Ostatní náboženské směry vyznává 07 % obyvatel V posledních letech stoupají v Etiopii náboženské rozepře které si vyžádaly i několik mrtvých Tradice etiopské pravoslavné církve sahá do 4 století kdy bylo křesťanství přijato králem Ezanou Značnou zásluhu na rozšíření křesťanství měl zejména Ezanův vychovatel svatý Frumentius a dále devět misionářů kteří v Etiopii působili v 6 století Dalším významným světcem je Tekle Haymanot Etiopská pravoslavná církev neuznává chalkedonský a druhý konstantinopolský koncil které uzákonily dvojí přirozenost Kristovu Pro dlouhou izolaci Etiopie se církev po úpadku Aksumu vrátila k některým starozákonním tradicím například obřízce rituální porážce činění rozdílů mezi čistým a nečistým masem uznáváním sabatu jako svátečního dne a dalších Etiopská bible také zahrnuje některé apokryfní texty které se v bibli obvyklé pro západní křesťanství nenacházejí Liturgickým jazykem je původní jazyk aksumské říše zvaný geez Formálně je církevní organizace podřízena alexandrijskému patriarchovi který původně vybíral představitele etiopské církve užívajícího titul abun Od roku 1951 je abun volen etiopskými biskupy Současným abunem je Pawlos Etiopští muslimové vyznávají sunnitskou formu islámu převážná část z nich jsou stoupenci mystického islámského hnutí súfismu Islám se vzhledem ke své jednotnosti ve světě nevyznačuje v Etiopii výraznými odchylkami od oficiálního učení Židovská komunita Samostatnou kapitolu tvoří etiopská komunita Falašů vyznávajících primitivní formu judaismu Jméno Falaš či Felaš je označení které etiopským židům dali jejich sousedé Pochází z amharštiny a znamená „zbavení kořenů „odtržení případně „cizinci–nájezdníci Falašové si sami říkali Bejt Jisrael neboli Dům Izraele Až do 13 století si Falašové zachovali silnou míru autonomie Pro svoje náboženské potřeby užívali jazyk geez Ani v moderní době se postavení etiopských židů příliš nezlepšilo ačkoliv od roku 1955 se nevládní Židovská agentura podílela na stavbě škol a výuce budoucích učitelů Falašů v Etiopii Od roku 1956 udržovala Etiopie s Izraelem diplomatické styky ty však byly přerušeny roku 1973 před vypuknutím jomkipurské války V zemi stále zůstává zhruba 2 100 židů čekajících na přesun do Izraele Ekonomika Ekonomika etiopského státu se řadí mezi jedny z nejchudších na světě Roku 2010 činil hrubý domácí produkt HDP podle parity kupní síly 8612 miliardy dolarů Země si udržuje vysoký ekonomický růst – roku 2008 činil 112 % HDP roku 2009 10 % roku 2010 klesl na 8 % Co do HDP na obyvatele v paritě kupní síly Etiopie je zhruba s 1000 dolarů na hlavu 213 státem na světě 85 % obyvatelstva pracuje v zemědělství 5 % v průmyslu a 10 % ve službách Země zůstává závislá na mezinárodní ekonomické a humanitární pomoci Vláda též využívá světovou ekonomickou krizi k zdůvodnění zpomalení liberálních hospodářských a politických reforem Měnou je etiopský birr který není volně směnitelný a je vázán na americký dolar V roce 2010 byl směnný kurs 144 birru za dolar Inflace dosahovala k roku 2010 celkem 8 % V poslední době v Etiopii investovaly nejvýrazněji zejména Indie a Čína mírná droga oblíbená zejména v Džibutsku Jemenu a Somálsku Vzhledem k tomu že Etiopie je nucena dovážet velké množství jídla a neprodukuje drahé exportní zboží jako minerály a ropu zůstává obchodní bilance trvale záporná V roce 2010 měl export hodnotu 1729 miliardy dolarů zatímco import dosáhl hodnoty 7517 miliardy dolarů Z nerostných surovin má Etiopie k dispozici naleziště soli zlata platiny železné rudy uhlí drahých kamenů uhličitanu sodného tantalu potaše mědi zatím nevyužitá ložiska ropy a zemního plynu niklu mramoru a žuly Ve větším množství se zatím těží pouze zlato Zemědělství Zemědělství je v porovnání s vyspělými ekonomikami silně zaostalé Veškerou půdu vlastní stát který ji zájemcům pronajímá V současné době se k zemědělské činnosti využívá 17 % půdy Přes 90 % zemědělsky užívané půdy obdělávají drobní rolníci jejichž zemědělské techniky se za posledních dva tisíce let takřka nezměnily Na vrchovině se pěstují obilniny zejména teff endemická plodina užívaná při výrobě etiopského chleba ječmen pšenice proso luštěniny a olejniny v nížinách jsou oblíbenými plodinami zejména čirok a cukrová třtina Běžné jsou také brambory druhou je lehké narkotikum khat V posledních letech pronajímá vláda půdu ve stále větší míře zahraničním investorům kteří v Etiopii zakládají rozsáhlé plantáže na pěstování květin zemědělských biopaliv kávy a čaje Tyto praktiky často vedou k vyhánění rolníků z jimi obdělávané půdy Stejně tak častá neúroda způsobená suchy vede rolníky k opouštění polí a stěhování se do měst kde rozšiřují řady městské chudiny V zemi také žije na 7 milionů pastevců Podle průzkumu z roku 2003 se v Etiopii nacházelo 35 milionů skotu což je největší stádo tohoto zvířecího druhu na světě kromě toho také 25 milionů ovcí a 18 milionů koz Začíná se rozvíjet sladkovodní rybářství Průmysl Rovněž průmysl je stále zaostalý ačkoliv toto odvětví začíná vykazovat silnější růst – zatímco v roce 2006 se podílel na HDP asi 51 % v současnosti je to již 13 % Největší podíl ve výrobě má průmysl potravinářský následovaný kožedělným a textilním Z dalších odvětví jsou významné výroba chemikálií léčiv stavebních hmot a dále kovozpracující průmysl dřevozpracující průmysl a výroba traktorů nákladních automobilů a ocelových konstrukcí Takřka veškeré průmyslové podniky se nachází v hlavním městě a jeho okolí Služby a cestovní ruch Služby v Etiopii nejsou až na výjimky na vysoké úrovni Vedle obchodu kde dominují převážně muslimové dopravy a komunikací představuje význačné odvětví cestovní ruch těšící se podpoře vlády která jej považuje za jeden ze základních kamenů budoucnosti Etiopie Převážnou část turistů kterých do Etiopie přijede ročně zhruba 100 000 tvoří Etiopané žijící v zahraničí Z turistiky přichází ročně státu zhruba 20 milionů dolarů Potenciál země však zdaleka není dostatečně využitý Etiopie nabízí velké množství historických i přírodních památek Nejnavštěvovanějšími místy jsou starobylé chrámy a obelisky v Aksumu hrady a zámky v Gondaru a skalní chrámy v Lalibele V zemi je také 12 národních parků například Národní park Awaš NP Bale Moutains NP Gambella NP Simien Mountains a další Ochrana prostředí je však silně zanedbána Stejně tak je stále problém s nedostatečnou úrovní dopravní infrastruktury a ubytování Další možnosti představuje horská turistika či kontakty s domorodými kmeny žijícími původním způsobem života Infrastruktura Celkově se etiopská infrastruktura rychle rozvíjí Etiopie vykládá na její výstavbu zhruba 10 % HDP což je jeden z nejvyšších podílů HDP určených na rozvoj infrastruktury v Africe V zemi je 4100 km asfaltových silnic spojujících především významná městská centra dobrá silniční síť funguje i při hranicích s Džibutskem a Keňou Dalších 19 tisíc km silnic je prašných nebo štěrkových Na africké poměry má vysokou úroveň letecká společnost Ethiopian Airlines která se řadí mezi tři nejlepší poskytovatele letecké dopravy v Africe Celkem je v Etiopii zhruba 80 letišť z toho 30 je užíváno pravidelně a to ve většině případů pro domácí linky Země přišla o pobřeží i o všechny přístavy důsledkem vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 Po etiopsko-eritrejské válce byla přesunuta námořní doprava do přístavu Džíbútí částečně také do somalilandské Berbery Momentálně má etiopské obchodní loďstvo devět lodí Zdrojem elektřiny jsou z 97 % vodní elektrárny Ropa se musí dovážet; plánovány jsou průzkumy nalezišť jak ropy tak zemního plynu Další možnost představuje využití geotermální energie Velká část populace nadále závisí na dřevě jakožto hlavní látce pro topení i stavbu což vede k prohlubující se deforestaci země V oblasti telekomunikací si udržuje monopolní postavení Ethiopian Telecommunications Corporation Přístup k telefonu má v současnosti zhruba 5 % lidí od roku 1999 funguje v zemi mobilní síť Je zaveden i internet Kultura Etiopie má dlouho trvající kulturu v mnoha ohledech odlišnou od zbytku Afriky vzhledem k dlouhé tradici křesťanství i takřka nepřerušenému státnímu vývoji trvajícímu několik staletí Etiopané užívají vlastní kalendář mající 12 měsíců o 30 dnech a 13 měsíc trvající pět nebo šest dní podle toho jedná–li se o rok normální či přestupný Etiopský rok začíná 11 září a vůči gregoriánskému je zpožděn o zhruba sedm let a osm měsíců Další zvláštností je etiopské písmo které vzniklo z písma jihoarabských Sabejců Jeho počátky tkví v písmu Féničanů takže nese podobnosti s například písmem řeckým latinským či hebrejským Jako jediné semitské písmo se čte zleva doprava Jedná se také o jediné původní africké písmo které se dodnes používá Etiopská literatura je psaná většinou v jazyku geez v případě starší literatury nebo v amharštině v případě literatury novější Původní etiopská architektura se taktéž vyvíjela po staletí Z doby aksumské říše se například v jejím hlavním městě Aksumu dochovaly chrámy paláce či obelisky za dynastie Zagwe dosáhla vrcholu klášterní architektura například tesané křesťanské chrámy v Lalibele a další Taktéž rozsáhlý palácový komplex v Gondaru svědčí o etiopském stavitelském umění v době druhého panování šalomounské dynastie Všechny tyto památky jsou v současné době součástí světového dědictví UNESCO V oblasti hudby se nejstarší tradice váže na práci svatého Yareda který zavedl vlastní notační systém s jehož pomocí vytvořil a zaznamenal mnoho liturgických skladeb dochovala se po něm i řada básní Typická moderní etiopská hudba mívá často dvojí význam Píseň se na jedné úrovni zabývá spirituální tematikou a zároveň její druhý význam má povahu spíše osobní Známá v užití tohoto stylu je například zpěvačka Mary Armede Ze zahraničních vlivů se v Etiopii v moderní době nejvíce uplatnily styly užívající ve velké míře žesťové nástroje případně soulová hudba Nejvýznamnějšími současnými zpěváky jsou Neway Debebe a Netsanet Mellesse dále skupiny Wallias a Roha Pro etiopskou kuchyni jsou typická silně kořeněná jídla časté jsou masné pokrmy s výjimkou vepřového které nejí většina obyvatelstva Konzumaci masa také omezují křesťanské i muslimské půsty takže jsou obvyklé i zeleninové pokrmy případně luštěnina Etiopský chléb se nazývá indžera Jedná se o tenkou kvašenou chlebovou placku vyráběnou z plodiny teff K ní se často jí masová směs podobná guláši zvaná wet Pálivá jídla jsou často doplněna kysanou smetanou nebo sýrem ajib na zmírnění ostré chuti K jídlu se podává voda pivo či etiopská medovina medž Při stolování se nepoužívají příbory pokrm se většinou zabalí do chlebové placky Po jídle se často připravuje káva s hřebíčkem kardamonem a skořicí případně oslazená medem Oblíbeným nápojem je také čaj Etiopie je známá pro mnoho význačných sportovců například běžce Abebe Bikilu Mama Wolde Haile Gebrselassie či Kenenisu Bekele kteří získali i několik zlatých olympijských medailí Dalším významným sportem byl dříve fotbal a Etiopie se významně podílela i na vzniku Afrického fotbalového svazu Známým fotbalistou a národním hrdinou byl například Worku Mengistu Po roce 1970 však etiopský fotbal začal upadat Vzdělání a věda Vzdělání je od základního po vysokoškolské bezplatné Povinná školní docházka je od sedmi do třinácti let Střední a vyšší vzdělání se dá získat pouze ve větších městech K roku 2005 bylo zhruba 359 % gramotných u dospělých a 499 % u mladší generace Základní škola začíná pro děti ve věku sedmi let střední pro patnáctileté V 10 ročníku tedy v rámci střední školy jsou žáci rozděleni na budoucí studenty univerzit a na ty kteří získají vyučení v oblasti obchodu polytechniky pedagogiky a dalších Hlavní univerzitou je Addis Abebská univerzita další se nachází v některých hlavních městech jednotlivých federálních států Zejména v Addis Abebě existuje také několik dalších převážně soukromých vysokých škol Většina významných kulturních a vědeckých institucí je situována v Addis Abebě mezi ně patří například Národní muzeum Etiopie Národní archiv a knihovna Etiopie a Muzeum institutu etiopských studií Obrana a bezpečnost Etiopská armáda pod souhrnným názvem Etiopské národní obranné síly sestává zhruba z 200 000 mužů což ji činí jednou z největších armád na africkém kontinentu Skládá se z pozemní armády a letectva zatímco etiopské loďstvo bylo přenecháno Eritreji po jejím odtržení Po pádu komunistického režimu byla původní armáda rozpuštěna a nahrazena guerillovými jednotkami povstalců Nová armáda od té doby prochází s americkou pomocí postupnou transformací v moderní vojsko Plánem vlády bylo vytvořit multietnickou armádu avšak té stále dominují Tigrajové kteří byli coby členové Tigrajské lidově osvobozenecké fronty spojenci EPRDF Vojenská služba je postavena na dobrovolnickém principu avšak v případě nutnosti je nastoupení do armády povinné Minimální věk pro vstup do armády je 18 let Vzhledem ke společným zájmům Etiopie a USA prohlubují tyto dva státy v poslední době vojenskou spolupráci Roku 2009 vynaložila Etiopie na vojenské potřeby 12 % HDP K roku 2005 Etiopie vlastnila 250 tanků 400 vozidel 400 kusů mobilního dělostřelectva 50 raketometů a 48 letadel mezi něž patřila letadla Su-27 a MiG-21 Toto armádní vybavení bylo většinou zakoupeno od ruských dodavatelů na přelomu let 1999 a 2000 V roce 2011 podepsala Etiopie obchodní smlouvu s Ukrajinou na nákup dalších 200 tanků T-72 Policie je rozdělena na federálním základě přesto se však její činitelé v mnoha regionech místním institucím nezodpovídají Etiopské policejní síly také postrádají profesionalitu a trpí silnou korupcí Podobně jako armáda se policie často uchyluje k nelegálním praktikám jako je svévolné zatčení týrání vraždy nepovolené prohledávání a podobně< ref> Za boj s terorismem výzvědnou činnost bezpečnost hranic a kriminální vyšetřování zodpovídá etiopská Národní výzvědná a bezpečnostní služba NISS Dle Ministerstva zahraničí USA si etiopská vláda většinou udržuje dohled i nad touto organizací ovšem vyskytly se případy kdy bezpečnostní síly jednaly na vlastní pěst V některých regionech například Oromii se bezpečnostní složky chovaly podle zprávy organizace Mezinárodní krizové skupiny jako stát ve státě Human Rights Watch také ve své zprávě z roku 2008 uvedla že vládní složky využívaly několikrát NISS ke sledování nátlaku a zastrašování proti lidem kteří byli považováni za nesympatizující s režimem Stejně tak je proti případné opozici využívána síť placených informátorů Odkazy Poznámky Reference Literatura Externí odkazy Etiopské císařství známé též jako Habeš byl africký stát rozkládající se na území dnešní Etiopie a Eritreje Existovalo přibližně od roku 1137 kdy na etiopský trůn dosedla dynastie Zangweovců Po nich nastoupila v roce 1270 Šalomounovská dynastie která uhájila nezávislost Habeše po 700 let i to i během tzv „rvačky o Afriku mezi evropskými velmocemi během 19 století s výjimkou několika let během druhé světové války kdy byla Habeš obsazena italskými vojsky Císařství jako etiopské státní zřízení se udrželo do roku 1975 kdy byla pučem monarchie svržena a nastolena levicová socialistická vláda Zangwe a Šalomounovci Historie nezávislé Habeše se začala psát po smrti posledního aksumského krále kolem roku 1137 Zangweovci byli dynastií etiopského etnického původu a jejich moc nikdy nepřesáhla území kde převažovalo etiopské obyvatelstvo Nicméně dále podporovali christianizaci země a budování kostelů Kolem roku 1270 byl poslední král z dynastie Zangwe svržen králem který se prohlašoval za nástupce aksumských císařů a dědice šalomounovských vládců Šalomounovci vzešli z etnické skupiny Habešanů kterým také vládli a po kterých nesla Etiopie název Habeš Šalomounovci v zemi vládli s několika přestávkami od roku 1270 do 20 století Za jejich vlády se zformovala Etiopie přibližně do současného rozsahu Habešští císařové si během své vlády podrobili většinu obyvatelstva žijícího v dnešní Eritrey a Etiopii Úspěšně bojovali s tureckými i arabskými vojsky která vtrhla do Habeše a navázali úspěšné kontakty s některými evropskými mocnostmi Moderní dějiny 19 století 80 léta 19 století byla ve znamení „rvačky o Afriku mezi evropskými mocnostmi a modernizace Habeše Do oblasti východní Afriky expandovala Itálie která se rovněž pokusila připojit Etiopii ke svým koloniím Italské úsilí o ovládnutí Habeše v 19 století vyvrcholily roku 1896 v bitvě u Adwy kde italské expediční sbory utrpěly od vojsk císaře Menelika II těžkou porážku Vítězství Etiopanů tehdy vzbudilo pozornost celého světa a císařství tak uhájilo svou nezávislost Itálie s Habeší následně 26 října 1896 podepsaly prozatímní mírovou smlouvu Druhá světová válka Roku 1935 italská armáda pod velením maršála Emilia De Bona provedla ze sousedního Italského Somálska invazi do Etiopie Válka trvala sedm měsíců a skončila drtivým vítězstvím italských expedičních sborů Císař Haile Selassie I tehdy marně naléhal na Společnost národů ta však do situace účinně nezasáhla Proti italské intervenci se sice postavil Sovětský svaz ale ten se ke konci třicátých let začal sbližovat s největším evropským spojencem Italů nacistickým Německem jehož diplomacie brzy sovětské agitace ve prospěch Habeše ztlumila Francie a Velká Británie nakonec uznaly anexi Habeše a císař který se nedočkal pomoci odešel do exilu Po vypuknutí válečného konfliktu mezi Habeší a Itálií působil v císařských službách český krajan Ing Adolf PARLESÁK autor knihy Habešská odyssea který se jako vojenský poradce spolu se svými přáteli zúčastnil i několika bitev v severní Habeši konflikt pokrývali i čsváleční zpravodajové a který po porážce v květnu 1936 odešel s císařem do emigrace a po válce se vrátil do vlasti Z italských východoafrických kolonií a území Habeše byla vytvořena kolonie zvaná Italská východní Afrika Italové svou vládu neudrželi dlouho protože se museli soustředit na válku v Evropě Roku 1941 byla Habeš osvobozena spojeneckou armádou a 6 dubna téhož roku se triumfálně vrátil císař Haile Selassie do Addis Abeby Protože Etiopie byla po druhé světové válce spojencem Spojených států byla k ní ze strategických důvodů připojena Eritrea kterou před válkou ovládali Italové Pád císařství Roku 1974 se moci v císařství chopila vojenská junta zvaná Derg Rada která si na císaři vynutila změnu vlády Později onu vládu důstojníci Dergu sami svrhli chopili se přímo moci císaře sesadili a uvrhli do domácího vězení Ani Derg samotný nebyl zcela názorově jednotný část z jeho vůdců byla pro cestu konstituční monarchie v čele s generálem Amanem Andomem část byla orientována marxisticky Nakonec proběhl převrat a komunističtí důstojníci získali převahu Následně byla zrušena monarchie a Etiopie se proměnila v komunistický stát s orientací na Sovětský svaz Související články Etiopský císař Šalomounovci Dějiny Etiopie Evropa je území brané buďto jako jeden ze šesti světadílů v jejich tradičních pojetích nebo jako západní část Eurasie Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán ze západu Atlantský oceán z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami které je spojují a z východu Asie o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 058 tis km² 2009 asi 7 % zemského povrchu který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný asi 72 obyvatel km² takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy 2013 představuje přibližně 96% podíl na světové populaci údaje k roku 2009 Evropa je kolébkou tzv západní civilizace Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16 století až po počátek století 20 ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy na jejímž území se odehrály hlavní boje obou světových válek a kterou po té druhé na čtyřicet let rozdělila železná opona I v současné době politická a jazyková roztříštěnost komplikují integraci Evropy a to i u zemí které jsou součástí Evropské unie Mluví se zde 218 různými jazyky z nejméně 6 jazykových rodin indoevropská uralská altajská afroasijská severokavkazská a baskičtina; naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech a existují zde oblasti které jsou zdrojem závažných národnostních konfliktů zejména Balkán země bývalého Sovětského svazu severní Španělsko a Severní Irsko Geografie Hranice mezi Evropou a Asií Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou kudy má přesně vést Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou Mont Blanc vs Elbrus konče Méně problematická je severní část hranice kde se všeobecně přijímá role pohoří Ural vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentu Sibiř do Pangey v oblasti někdejší Baltiky Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří ale jeho východní úpatí hranice začíná v Bajdarackém zálivu Ural tedy leží celý v Evropě Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze dalšího průběhu hranice je po řece Embě do Kaspického moře odtud Kumomanyčskou sníženinou podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře Alternativ k takto stanovené hranici Evropy se objevuje celá řada Relativně menší s menšími důsledky odchylkou je starší názor na vedení hranice po hřebeni Uralu dále po řece Ural teče západněji než Emba ale i v tomto případě do Evropy zasahuje část Kazachstánu mezi Kaspickým a Černým mořem pak nikoli korytem řek ale až po severním úpatí Kavkazu Další posun hranice z úpatí Kavkazu na jeho hlavní hřeben který by připravil o post nejvyšší evropské hory západoevropský Mont Blanc a přidělil jej nejvyšší ruské hoře Elbrusu navrhli američtí geografové Hranice vedená přesně po rozvodí by také znamenala že do Evropy se dostanou malé části jinak převážně asijských států Gruzie a Ázerbájdžánu Řeky Těrek asi 50 km Argun asi 18 km a Andijské Kojsu pramení na území Gruzie a odtékají na sever do Ruska Na vrcholu nejvyšší ázerbájdžánské hory Bazardüzü se pak ázerbájdžánsko-dagestánská hranice odklání k severovýchodu a hlavní hřeben klesá zbývajících asi 230 km ázerbájdžánským vnitrozemím k Baku Nejextrémnějším je v tomto směru pohled některých britských geografů který posouvá evropské hranice až na severní hranice Turecka a Íránu Pouze v tomto případě by evropskou zemí byla i Arménie a celé území Gruzie a Ázerbájdžánu Poloha rozloha a vodorovná členitost Název světadílu je odvozen od akkadského slova ereb „západ Slunce Tvoří vlastně obrovský poloostrov dvojkontinentu Eurasie Leží na severozápadě Starého světa Krajní body na pevnině jsou na severu mys Nordkinn 71°08' sš na jihu mys Punta Marroqui 35°59' sš na západě mys Cabo da Roca 9°29' zd na východě ústí Bajdaraty do Karského moře 67°41' vd pro srovnání tento poledník prochází např i Afghánistánem Absolutní krajní body Evropy včetně ostrovů jsou na severu mys Fligeli v Zemi Františka Josefa 81°51' sš na jihu ostrov Kypr pod 35° sš na západě Faj Grande na Azorách přes 30° zd na východě ústí Bajdaraty do Karského moře 67°41' vd Rozloha Evropy činí 105 mil km² tj 7 % světové souše Je to druhý nejmenší světadíl po Austrálii a Oceánii Evropa má velmi členité pobřeží a je nejčlenitější ze všech světadílů Délka pobřeží činí 37 000 km Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola Skandinávský Jutský Pyrenejský Apeninský Balkánský poloostrov Peloponés a Krym Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě klikatobřehá Velká Británie Island a Irsko Další ostrovy leží na severu Nová země a Špicberky Gotland Öland Sjælland a na jihu Mallorca Sicílie Sardinie Korsika Kréta a Rhodos Povrch Evropa má pestrý reliéf Průměrná nadmořská výška činí 290 m nm nejméně ze všech světadílů Většinu území zaujímají nížiny 60 % Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny −28 m Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural 1894 m o délce 2500 km Skandinávské pohoří 2469 m je kaledonského stáří Ledovce zde vyhloubily typické fjordy Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu Český masiv 1602 m a Francouzské středohoří 1886 m Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp Mont Blanc 4807 m a dalších evropských pohoří Karpaty 2655 m Dinárské hory 2751 m Pyreneje 3404 m a Apeniny 2914 m V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna 3340 m Dalšími vulkány jsou StromboliMonte Epomeo a Vesuv Vodstvo V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha 3531 km povodí 1 360 000 km² s průměrným ročním průtokem 8220 m³ Dalšími velkými řekami jsou Don Dněpr Dunaj Pád Rhôna Ebro Seina Temže Rýn Labe Odra a Visla Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta ve střední a severní Evropě na jaře v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě Většina evropských jezer je ledovcového původu Největšími jezery jsou Ladožské 18 360 km² a Oněžské jezero 9700 km² v Rusku Podnebí Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi arktickou a subarktickou na Špicberkách Nové zemi a severním pobřeží Ruska Zde leží i absolutně nejchladnější místo Evropy Usť-Cilma −69 °C Většina Evropy leží v severním mírném pásu V západní Evropě se rozkládá západopřímořská oblast s převládajícími západními větry a s mírnou zimou i létem Ve střední Evropě je oblast přechodná teplé léto se srážkami se střídá se zimou s trvalou sněhovou pokrývkou Východní Evropa leží ve vnitrozemské kontinentální oblasti s dlouhými studenými zimami a horkými léty Zde leží nejsušší místo Evropy Astrachaň 180 mm ročně Nejvyšší absolutní teplota byla naměřena v močálu Pantano de Guadalmelatto u Córdoby 52 °C ve středomořské oblasti subtropického pásu V tomto pásu leží i nejdeštivější místo Evropy Crkvica 4624 mm ročně Přírodní krajiny Vegetační pásy jsou závislé na podnebných poměrech Do Evropy jich zasahuje sedm mrazové pustiny tundry a lesotundry s mechy a lišejníky tajga s jehličnatými lesy smíšené a listnaté lesy stepi a lesostepi se suchomilnými trávami většinou proměněná v kulturní step s úrodnou půdou subtropické listnaté opadavé a vždyzelené suchomilné lesy a trnité křoviny macchie a pouště a polopouště v kaspické oblasti V horách je vyvinuta výšková stupňovitost s alpínskou květenou Zvířena má typické zástupce soba v tundrách losa vlka medvěda hnědého rysa jelena a rosomáka v tajze lišku vydru zajíce a ježka ve smíšených a listnatých lesích kamzíka v horských oblastech a různé druhy ptáků plazů obojživelníků ryb a hmyzu Původní přírodní prostředí je chráněno k přírodních rezervacích a národních parcích Evropské geografické rekordy ;Nejvyšší hory Elbrus Эльбрус 5642 m n m Kavkaz viz spor o geografické vymezení Evropy Mont Blanc Monte Bianco 4807 m n m Savojské Alpy Monte Rosa Pic Dufour 4634 m n m Penninské Alpy Dom 4545 m n m Valaiské Alpy Weisshorn 4505 m n m Valaiské Alpy Matterhorn Monte Cervino 4478 m n m Penninské Alpy Dent Blanche 4357 m n m Valaiské Alpy Grand Combin 4314 m n m Valaiské Alpy Finsteraarhorn 4274 m n m Bernské Alpy Aletschhorn 4195 m n m Bernské Alpy ;Nejvyšší činné sopky Etna 3329 m n m Sicílie Beerenberg 2277 m n m Jan Mayen Askja 1510 m n m Island Hekla 1491 m n m Island Vesuv 1277 m nm Itálie Stromboli 926 m n m Liparské ostrovy Théra 584 m n m Řecko ;Nejdelší řeky Volha Rusko 3534 km Dunaj Německo Rakousko Slovensko Maďarsko Chorvatsko Srbsko Rumunsko Bulharsko Moldavsko Ukrajina 2857 km Ural Rusko Kazachstán 2428 km Dněpr Rusko Bělorusko Ukrajina 2200 km Don Rusko 1950 km Kama Rusko 1805 km ;Největší jezera Ladožské jezero Rusko 18 130 km² Oněžské jezero Rusko 9616 km² Vänern Švédsko 5650 km² Saimaa Finsko 4377 km² ;Další rekordy největší ostrov – Velká Británie největší město – Moskva největší ledovec – Jostedalsbreen největší stát podle rozlohy – Rusko nejhustší železniční síť – Česko nejhustší silniční síť – Belgie nejdelší silniční tunel – Lærdalstunnelen Norsko nejdelší železniční tunel – Gotthardský tunel Švýcarsko nejrychlejší vlak – TGV nejdelší most Most Vasco da Gama Portugalsko Dějiny Starověk První civilizace vznikly na jihovýchodě Evropy v oblasti Egejského moře Na Krétě se kolem roku 2700 př n l zrodila Egyptem ovlivněná Mínojská civilizace a následovná civilizací mykénskou která zanikla kolem roku 1200 př n l Na jejich troskách se postupně rozvíjela v řeckých městských státech od roku 800 př n l a později v Římě antická civilizace Za počátek historie starověkého Řecka se tradičně považuje rok 776 př n l kdy se konaly první antické olympijské hry Rozkvět těchto států byl spojen také s rozvojem kultury umění a filosofie Období největšího rozšíření dosáhla řecká kultura v období helénismu která následovalo po vládě Alexandra Velikého kdy se řecká kultura rozšířila po celém středomoří a blízkém východě Politickým nástupcem říše Alexandra Velikého se stalo Římské císařství založené roku 27 př n l císařem Augustem za jehož vlády vzniklo a také se začalo šířit křesťanství Římská říše ovládala celé středomoří a západní Evropu Latina úřední řeč Římské říše se stal základem rodiny románských jazyků Rovněž římské právo položilo základ státovědy či evropského občanského práva Římská říše zanikla roku 476 během stěhování národů Středověk Na troskách antické civilizace z níž převzala především řeckou filosofii římské právo a křesťanství se začala postupně vyvíjet naše současná západní civilizace živořící prvních 1000 let na periferii Zpočátku byly vedle zbytkové Východořímské později Byzantské říše zakládány krátkodobé barbarské státy Franská říše v 5 století anglosaské státy v Anglii v 5–6 století nebo Dánsko roku 800 Po přistěhování Slovanů do střední a jihovýchodní Evropy vznikaly i slovanské státy Velkomoravská říše roku 833 Bulharská říše v 7 století Kyjevská Rus později Rusko Chorvatsko Srbsko České knížectví v 9 století a Polsko roku 960 České knížectví se od roku 1004 začlenilo do Svaté říše římské a roku 1198 bylo povýšeno na České království Rozmach křesťanské církve zděděné po antice je charakterizován vznikem papežského státu v 8 století Dočasný propad raně středověké Evropy byl způsoben pronikáním cizorodých prvků Arabů na Pyrenejský poloostrov od roku 711 a Maďarů do uherských nížin v 9 století kde se ovšem udrželi a stali se nedílnou součástí evropské civilizace především díky včasnému přijetí křesťanství Od 10 století nastal trvalý tisíciletý demografický hospodářský a kulturní vzestup který Evropě přinesl nakonec 400 let trvající vládu nad planetou Vytlačením Arabů z Pyrenejského poloostrova bylo umožněno vytvořit Portugalsko roku 1139 a Španělsko sjednocením Aragonie a Kastilie roku 1479 Dobytím arabské Granady roku 1492 bylo vytlačení Arabů z Evropy ukončeno Po rozpadu Franské říše roku 843 byly položeny základy Francie a Německa V Itálii vznikaly mezitím od 11 století městské státy Postupným rozpadem německé části Franské říše vznikly mimo jiné roku 1156 Rakousko roku 1291 Švýcarsko a později do 17 století Prusko Z odporu proti vnějšímu nepříteli vznikly velké mezistátní unie polsko-litevská unie roku 1386 která zanikla vlastními nedostatky v letech 1772–1795 a kalmarská v letech 1397–1523 Ve 14 století začali pronikat na Balkán Osmanští Turci Roku 1389 porazili Srby na Kosově poli a roku 1453 vyvrátili Byzantskou říši Roku 1415 zahájili Portugalci dobytím africké Ceuty evropskou expanzi do zámoří Tato expanze zahajuje novověk Roku 1492 byla objevena Amerika a roku 1498 přistáli Portugalci v Indii Planeta byla poprvé obepluta v letech 1519–1522 Ve stejné době definitivně ukončila středověk a jeho pojetí společnosti renesance Novověk Roku 1526 zahájili Habsburkové budování mnohonárodnostního impéria kolem rakouských zemí ve střední Evropě do něhož se dostala i řada do té doby samostatných zemí České země Maďarsko Chorvatsko České země za vlády Habsburků ztratily území Slezska které od roku 1742 připadlo Prusku Finálním produktem bylo roku 1867 Rakousko-Uhersko Novým státem se stalo Nizozemí vzniklé z revoluce proti Španělsku v letech 1565–1581 Roku 1707 vznikla propojením Anglie a Skotska Velká Británie a později připojením Irska Spojené království Od 15 stol vytvářely země jako Španělsko Portugalsko Francie Nizozemsko nebo Anglie velké koloniální panství s rozsáhlými državami v Africe Americe a Asii Průmyslová revoluce v Evropě propukla v 18 stol a znamenala ještě větší blahobyt který způsobil velký nárůst obyvatelstva Po francouzské revoluci 1789–1794 vznikly v několika vlnách státy na národním principu který revoluce přinesla 1822 Řecko svržením turecké nadvlády 1830 Belgie oddělení od Nizozemí 1859 Rumunsko sloučením dvou tureckých vazalů Valašska a Moldávie 1861 Itálie sjednocením drobných italských států 1871 Německo obdobným způsobem sjednocením kolem Pruska 1905 Norsko oddělením od Švédska 1908 obnovené Bulharsko zrušením vazalství na Turecku a 1912 Albánie svržením turecké nadvlády Moderní dějiny Po první světové válce 1914–1918 vznikla další generace evropských států 1917 Finsko oddělením od Ruska 1918 Polsko obnovením z částí Německa a Ruska Československo Rakousko a Maďarsko rozpadem Rakousko-Uherska Estonsko Lotyšsko a Litva oddělením od Ruska Jugoslávie sloučením Srbska Černé Hory a části Rakousko-Uherska 1921 Irsko oddělením od Británie a 1922 Sovětský svaz sloučením sovětských republik vzniklých v důsledku Říjnové revoluce v Rusku První světová válka znamenala podlomení evropské vlády nad planetou Po druhé světové válce 1939–1945 která definitivně zničila evropskou moc během studené války 1946–1989 byla Evropa rozdělena na dva významné politické a ekonomické bloky východní blok ve východní Evropě ovládaný SSSR a na demokratické země v západní Evropě Československo přišlo o území Podkarpatské Rusi Nových států vzniklo už jen několik 1944 Island oddělením od Dánska 1949 dva německé státy obnovením v okupačních pásmech 1964 Malta vyhlášením nezávislosti na Británii Velmi významným procesem je v moderní Evropě integrační proces zahájený vytvořením Beneluxu 1948 a dále vznikem Severoatlantické aliance NATO 1949 Evropského hospodářského společenství 1957 a finální Evropské unie 1993 Integrovaná Evropa měla původně vytvořit znovu evropské mocenské centrum ale zatím je vývoj toho dalek Klíčový se stal rok 1989 kdy došlo k destrukci komunistických totalit v Polsku Maďarsku Československu Bulharsku a Rumunsku a později i v Albánii Východní blok se rozpadl S koncem studené války bylo možno i roku 1990 znovusjednotit Německo V roce 1991 se rozpadl Sovětský svaz a byl nahrazen Společenstvím nezávislých států Tento vývoj se neobešel bez konfliktů například v Moldávii pobaltských státech nebo na Kavkaze Ve stejném roce začal i rozpad komunistické Jugoslávie a následné konflikty opět přinesly válku do Evropy Rozpadem Jugoslávie vznikly státy následnické Slovinsko Chorvatsko Bosna a Hercegovina Makedonie a později Srbsko Černá Hora a Kosovská republika Roku 1993 se bez konfliktů rozpadlo Československo na Českou republiku a Slovensko Demografie Evropa má 718 mil obyvatel tj 96 % světové populace Hustota zalidnění je vysoká 72 obyvatel km2 Evropa je nejhustěji zalidněný kontinent Současný stav a rozmístění obyvatelstva je výsledkem složitého vývoje Největší hustotu zalidnění mají kromě miniaturních států Monaka Vatikánu a Malty Nizozemsko 390 obyvatel km2 Belgie 340 obyvatel km2 a Velká Británie 250 obyvatel km2 Naopak nejnižší hustotu zalidnění mají v Evropě Island 3 obyvatelé km2 Kazachstán 4 obyvatelé km2 ale to je evropský stát jen malou částí svého území a Rusko 8 obyvatel km2 ale jeho hustota zalidnění vypočítaná na celé území Ruska hustotu v evropské části zkresluje Přírůstek činí 03 % porodnost dosahuje 13 prom a úmrtnost 11 prom Obyvatelé Evropy se v průměru dožívají 68 let muži a 77 let ženy Obyvatelstvo tvoří hlavně tři větve indoevropské jazykové rodiny slovanská germánská a románská Mnoho národů patří k jiným jazykovým skupinám např uralské nebo afroasijské Slovanskými jazyky se v Evropě podle počtu rodilých mluvčích mluví nejvíce Nejpočetnějšími evropskými národy jsou indoevropští Rusové Němci Italové Angličané Francouzi Ukrajinci Španělé a Poláci Znakem všech průmyslových oblastí je nakupení sídel zejména ve střední Anglii Nizozemsku Porúří Porýní a v Sasku v Horním Slezsku Donbasu a Pádské nížině Náboženství Nábožensky dominuje evropskému prostoru křesťanství které však v mnoha zemích ustupuje silné sekularizaci a nezájmu obyvatel o náboženské záležitosti nejvíce patrné je to v případě severských zemí Česka Francie a Estonska Na druhou stranu v některých tradičně katolických zemích přetrval velký vliv katolické církve klasickým příkladem jsou Polsko Litva Irsko Malta San Marino a samozřejmě Vatikán Mezi další větve křesťanství v Evropě patří pravoslaví a na severu a v Anglii protestantismus V některých oblastech na Balkáně převládlo jako hlavní náboženství sunnitský islám Po roce 2000 výrazně přibývá stoupenců islámu vlivem nezvládnuté immigrační politiky zvláště vyspělých zemí EU Hospodářství Evropa patří k hospodářsky nejvyspělejším oblastem planety Průmyslová odvětví mají dlouhou tradici zemědělství je intenzivní Ze světového hlediska má význam těžba uhlí ropy zemního plynu železné rudy bauxitu niklu rtuti magnezitu fosfátů a draselných solí Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je strojírenství V Evropě jsou rozvinuty všechny druhy dopravy a má největší objem zahraničního obchodu ze všech světadílů Největší evropskou národní ekonomikou v nominálním HDP je Německo následované Francií Spojeným královstvím Itálií a Ruskem Těchto pět zemí je umístěno ve světové top 10 evropské ekonomiky tedy tvoří polovinu deseti největších ekonomik světa Fauna a flóra Na tomto přeplněném kontinentu musí divoce rostoucí rostliny a divoce žijící živočichové bojovat o prostor se zemědělstvím sídly lidí a průmyslem Přesto Evropa se svými mnoha klimaty a habitaty poskytuje obživu mnoha rozmanitým formám života v přírodě Chladné oblasti kolem severního polárního kruhu jsou domovem sobů hus a sovic sněžních Trochu více na jih mechy a lišejníky Tundra jež je po většinu roku zmrzlá ustupuje lesům tvořeným smrkem a břízou Tyto lesy se rozprostírají po celé severní Evropě a potulují se v nich medvědi a vlci V mírnějších klimatech severozápadní Evropy jsou smíšené lesy tvořené dubem jasanem a bukem a jsou domovem veverek vysoké zvěře divokých kanců a mnoha druhů ptáků Mořští ptáci jako například racci alky a terejové hnízdí na skalnatém pobřeží Atlantského oceánu V Atlantském oceánu žije celá řada různých druhů ryb včetně tresky sledě lososa sardinek a jesetera Travnaté oblasti střední Evropy jsou z velké části využívány pro zemědělství ale poskytují také obživu mnoha savcům a ptákům Velcí sokoli a orli loví koroptve křepelky myši krtky krysy a další malé živočichy tohoto pásma Dále na jih v horském pásmu Alp nalezneme formy života v přírodě typické pro tuto oblast např savce kteří si vyhrabávají nory a říká se jim svišti a kamzíky podobné koze Mezi alpské květiny patří tmavomodrý hořec a trsovitý plesnivec alpský Na nejjižnějších cípech Evropy kolem Středozemního moře se daří olivovníkům cypřišům a borovicím piniím Na teplém slunci tohoto pásma se vyhřívají hadi ještěrky a želvy Politický přehled Evropa vždy značně ovlivňovala světovou politiku Staří Řekové jako první vytvořili kolem roku 450 př n l demokracii Tento systém ve kterém si vládu volí lid je dnes všeobecně rozšířen Ve středověku měla silný politický vliv po celé Evropě římskokatolická církev Na počátku 18 století se moc přesunula z rukou církve do rukou několika států například Španělska a Spojeného království Tyto státy zbohatly také kolonizací Asie Afriky a obou Amerik Řada těchto kolonií získala nezávislost až v minulém století První světová válka 1914–1918 i druhá světová válka 1939–1945 začaly v Evropě Po druhé světové válce se kontinent rozdělil na komunistické země na východě vedené Sovětským svazem a nekomunistické země na západě podporované Spojenými státy americkými Evropa se stala centrem boje o moc mezi komunistickými a nekomunistickými zeměmi Tento boj byl znám pod pojmem studená válka V 80 letech 20 století vedly reformy v Sovětském svazu a východní Evropě k pádu tamního komunismu Po rozpadu Sovětského svazu Jugoslávie a Československa vznikly nové státy Studená válka skončila ale konflikt mezi etnickými skupinami a ekonomické problémy způsobily ve východní Evropě nové zdroje napětí V roce 1995 bylo 15 západoevropských států spojeno v Evropskou unii Tato organizace vznikla v 50 letech Dnes je jejím cílem aby politicky a ekonomicky sjednotila různé země Evropy Politické členění Evropy Státy Na Evropském kontinentu a k němu náležících ostrovech se nachází území 46 nezávislých států jejichž seznam je uveden níže Ten však může být dále různě modifikován i jinými hledisky na základě kulturních a politických hledisek bývají často přiřazovány k seznamu ještě Kypr Gruzie či Arménie na základě odlišně chápané hranice Evropy to může být i Ázerbájdžán nebo naopak jsou vyřazovány země jejichž hlavní území leží mimo Evropu a pohybují se v jiném kulturním rámci než je ten evropský nejčastěji Turecko a Kazachstán Kromě těchto samostatných států se v Evropě nachází S výjimkou Běloruska Vatikánu Kazachstánu a mezinárodně neuznaných států jsou všechny evropské země členy Rady Evropy Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potom Evropská unie sdružující 27 evropských zemí a Kypr který je geograficky přičítán Asii politicky historicky a kulturně pak spíše Evropě Části Evropy Odkazy Reference Literatura Související články Seznam zaniklých států v Evropě Střed Evropy Externí odkazy Evropská unie EU je politická a ekonomická unie kterou od posledního rozšíření 1 7 2013 tvoří 28 evropských států s 5077 miliony obyvatel přibližně 73 % světové populace EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii známější jako Maastrichtská smlouva která navazovala na evropský integrační proces probíhající od padesátých let Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů Podle čl 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír své hodnoty a blahobyt obyvatel Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic ve kterém je zaručen volný pohyb osob Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení Mezi cíle dále patří podpora hospodářské sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii jejíž měnou je euro Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů Dle smlouvy přispívá k míru bezpečnosti udržitelnému rozvoji planety volnému a spravedlivému obchodování vymýcení chudoby ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír< ref> Dějiny Snaha o prevenci hrůz druhé světové války ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu která založila Evropské společenství uhlí a oceli Montánní unie ESUO Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952 Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby Základem této smlouvy byl tzv Schumanův plán který 9 května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman< ref> V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv Římské smlouvy kterými vzniklo Evropské hospodářské společenství EHS a Evropské společenství pro atomovou energii Euratom Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnosti ESUO byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích< ref> Po 1 červenci 1967 se po sloučení tří společenství ESUO EHS a Euratom začalo hovořit o  Evropských společenstvích ES Počátkem sedmdesátých let v době ropné krize se ES poprvé rozšiřují K Spolkové republice Německo SRN Francii Itálii Belgii Lucembursku a Nizozemsku se k 1 lednu 1973 přidalo Spojené království Irsko a Dánsko Desátým členem je od 1 ledna 1981 Řecko a k 1 lednu 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko Jednotný evropský akt JEA jehož východiskem byla Bílá kniha Komise specifikující přibližně tři sta opatření směřujících k zajištění jednotného vnitřního trhu znamenal změnu strategie a přístupu k harmonizaci práva Ve stejné době ačkoliv odlišnou formou a to prostřednictvím mezinárodní smlouvy se Francie SRN Belgie Nizozemsko a Lucembursko rozhodli řešit otázku fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb V roce 1985 tak byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích V roce 1990 byla podepsána i druhá Schengenská dohoda Schengenská prováděcí úmluva jež vstoupila v platnost v roce 1995 Tyto dvě dohody a jejich další prováděcí předpisy jsou souhrnně označovány za Schengenské acquis Byl tak vytvořen Schengenský prostor v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení Maastrichtská smlouva oficiálně zavedla pojem Evropská unie pro zastřešení tří Společenství bez založení její právní subjektivity a zavedla tři pilíře EU – první pilíř zahrnoval otázky komunitární mající v zásadě vztah ke třem Společenstvím druhý pilíř představoval společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a třetí policejní a justiční spolupráci Druhý a třetí pilíř byly nekomunitární což znamenalo že komunitární orgány v těchto oblastech nemohly přijímat sekundární právo Maastrichtská smlouva nastavila novou proceduru přijímání předpisů spolurozhodování zavedla nové politiky a institut občanství EU Přinesla také změnu do fungování EHS když došlo k vypuštění slova hospodářské V roce 1995 došlo k rozšíření EU o Rakousko Finsko a Švédsko Proces postupoval dál a tak byla v červenci 1997 uzavřena Amsterodamská smlouva která tzv Schengenské acquis začlenila do práva EU posílila pravomoci Evropského parlamentu zavedla princip flexibility a ze třetího pilíře do prvního přesunula oblast justiční spolupráce v civilních věcech Vznikl tak Evropský justiční prostor v civilních otázkách jako základ pozdějšího prostoru svobody bezpečnosti a spravedlnosti S ohledem na blížící se přistoupení dalších států byla přijata Smlouva z Nice 2001 která měla přizpůsobit instituce EU novému počtu členů Předpokládalo se snížení počtu komisařů posílení pozic větších států rozšíření oblastí rozhodovaných kvalifikovanou většinou Všechny předchozí smlouvy měla nahradit Smlouva o Ústavě pro Evropu Ta počítala s nahrazením Evropského společenství Evropskou unií jež by měla právní subjektivitu Smlouva o Ústavě pro Evropu měla státoprávní charakter počítala se zavedením termínů blízkých vnitrostátnímu právu zákony rámcové zákony a vytvořením funkcí typických pro stát prezident Smlouva byla však odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemsku Následně byla připravena nová smlouva – Lisabonská jejímž základem byla právě odmítnutá Smlouva o Ústavě pro Evropu z níž byly odstraněny sporné instituty Lisabonská smlouva je další novelizační smlouvou jako Jednotný evropský akt Maastrichtská smlouva Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice Lisabonská smlouva změnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství jež byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie Evropské společenství přestalo existovat jeho právním nástupcem je EU Z bývalých tří společenství zůstal již jen Euroatom neboť ESUO zaniklo v roce 2002 když uplynulo padesátileté období na které bylo Pařížskou smlouvou uzavřeno Geografie Evropská unie zasahuje na území o rozloze 43 mil km² jež ohraničuje na severovýchodě Finsko na jihovýchodě Kypr na jihozápadě Portugalsko a na severozápadě Irsko Součástí Evropské unie jsou formálně i četná zámořská území a závislá území španělské Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla; za Portugalsko Azory a Madeira; britský Gibraltar a francouzská území Réunion Francouzská Guyana Martinik Guadeloupe Mayotte Saint-Martin zatímco jindy nejsou území přidružená k členským států součástí EU například Grónsko většina zámořských území přidružených ke Spojenému království Aruba Curaçao Sint Maarten Karibské Nizozemsko Svatý Bartoloměj Francouzská Polynésie Wallis a Futuna či Nová Kaledonie a mají statut přidruženého území Kromě toho je k Evropské unii řada území asociovaných existují také území pod správou členských států Evropské unie které do EU nepatří a podobně viz Oblasti EU se zvláštním statusem především v oblasti Karibiku a Pacifiku Nejvyšší hora na území Unie je Mont Blanc 4808 m na hranici Francie a Itálie kdyby do EU vstoupilo Turecko stal by se nejvyšší horou Ararat s 5166 m Největší jezero je Vänern na jihu Švédska s plochou 5650 km² a hloubkou 106 m Nejdelší řeka EU je Dunaj 2850 km pramení v německém pohoří Schwarzwald a ústí do Černého moře u rumunsko-ukrajinských hranic EU leží převážně v mírném klimatickém pásmu severní oblasti Finska spadají do subarktického pásma a Středomoří do pásma subtropického Jednotlivé země EU mají rozmanité klimatické podmínky Například v Helsinkách je průměrná teplota v lednu −56 °C a v červenci 178 °C naproti tomu na Maltě je průměrná teplota v lednu 128 °C a v červenci 256 °C Členové Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria která by noví členové museli splnit kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky tzv Kodaňská kritéria politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Evropská unie má od roku 2013 28 členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel 2009; lidnatější jsou jen Čína 1 306 mil a Indie 1 080 mil Rozšířila se celkem sedmkrát Poprvé v roce 1973 o Dánsko Irsko a Spojené království Řecko se připojilo v roce 1981 následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986 V roce 1985 vystoupilo Grónsko když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko Rakousko a Švédsko V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko 1 července 2013 se stalo členem Chorvatsko Kandidátské země V současné době je šest kandidátských zemí stav k 4 červenci 2014 Albánie přihláška 2009 Island přihláška 2009 Makedonie přihláška 2004 Černá Hora přihláška 2008 Srbsko přihláška 2009 a Turecko přihláška 1987 ;Turecko O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již od padesátých let 20 století První asociační dohoda mezi Tureckem a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím byla uzavřena v roce 1963 Přihlášku ke členství v EU podalo Turecko roku 1987 ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny 3 října 2005 Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo zatím otevřeno 13 a uzavřena 1 < ref> Zastánci přijetí Turecka poukazují na to že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě Zároveň by přinesl také výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to že většinou území leží v Asii sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru a Arménií dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915 Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy a potlačování jejich práv Kritici přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako nejlidnatější země EU Německo ;Makedonie Prvním v přístupovém procesu Makedonie k Evropské unii bylo podepsání Stabilizační a asociační dohody s EU v roce 2001 Dohoda vstoupila v platnost v roce 2004 kdy také Makedonie podala oficiální přihlášku Po kladném doporučení Evropské komise byl Makedonii v roce 2005 udělen status kandidátské země ale oficiální přístupová jednání zatím nezačala Vyjednávání doposud probíhala spíše pomalu a především se soustředila na uvolňování vzájemného obchodu a od roku 2008 na odstranění vízové povinnosti pro občany Makedonie Vliv na pomalý průběh přístupových jednání měl zejména bilaterální spor Makedonie která se oficiálně jmenuje Bývalá Jugoslávská Republika Makedonie a Řecka o jméno země jež koliduje s názvem části řeckého území u hranice právě s Makedonií < ref> ; Island Island podal 16 července 2009 oficiální přihlášku do EU Evropská komise v rekordním čase žádost zpracovala a 24 února 2010 vydala zprávu o připravenosti Islandu ke vstupu do EU na jejímž základě doporučila Evropské radě udělit Islandu status kandidátské země a zahájit tak oficiální vyjednávání o členství Status kandidátského státu byl Islandu udělen 17 června 2010 Island je od roku 1994 členem Evropského hospodářského prostoru a od roku 2000 také Schengenského prostoru do svojí legislativy tedy již implementoval podstatnou část legislativy Evropské unie < ref> Vstup Islandu provázejí obavy ze sporů o legislativu upravující rybolov a dále bilaterální spory o zaplacení dluhů insolventní islandské internetové banky Icesave Nizozemsku a Spojenému Království obě země jsou členy EU a uhradily škody svým občanům kteří měli svoje finanční prostředky uložené v Icesave < ref> Zásadní motivací ke vstupu byl vliv mezinárodní ekonomické krize a snaha o vyrovnání se s jejími následky vstupem do EU a zejména rychlým přijetím eura V červnu 2013 po islandských volbách z dubna 2013 které vyhrály politické strany stavějící se negativně ke vstupu Islandu do EU prohlásil islandský ministr zahraničních věcí že Island jednostranně pozastavuje přístupové rozhovory Další postup bude záležet na výsledku plánovaného referenda < ref> ;Černá Hora Černá Hora podala přihlášku do EU 15 prosince 2008 Dohoda stabilizaci a přidružení vstoupila v platnost 1 května 2010 < ref> Status kandidátské země byl Černé Hoře oficiálně udělen 17 prosince 2010 ;Srbsko Srbsko se stalo kandidátem oficiálně 1 března 2012 ;Albánie Albánie získala status kandidátské země 24 června 2014< ref> Sousední země ;Norsko Norsko se dvakrát neúspěšně pokoušelo vstoupit do tehdejšího EHS v letech 1963 a 1967 bylo jeho přistoupení vetováno Francií stejně jako přistoupení dalších 4 zemí které byly součástí daného vyjednávání dále v letech 1972 do EHS a 1994 do EU se potom norští občané vyjádřili proti vstupu v referendech Norové se obávají ztráty suverenity hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu Norsko je bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu a existují určité obavy že by muselo neúměrně přispívat do finančních struktur EU na druhou stranu se dobrovolně angažuje v mnoha projektech a agenturách včetně těch které jsou součástí Unie v nichž vystupuje jako donor pro chudší části světa < ref> Norsko je i bez přímého členství v EU zapojeno do vícerých evropských integračních struktur Dokonce bylo jedním ze zakládajících členů Evropského sdružení volného obchodu díky němuž se stalo v roce 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru V roce 1996 společně s Islandem přistoupilo k Schengenské dohodě a od roku 2001 je plně participujícím členem Schengenského prostoru < ref> ;Švýcarsko Švýcarsko proslulo tradiční neutralitou zároveň je ale kontinentální zemí která je v současnosti obklopená Evropskou unií Díky těmto skutečnostem bylo a je nuceno balancovat mezi neutralitou a tlaky okolního vývoje V roce 1960 Švýcarsko spoluzaložilo Evropské sdružení volného obchodu a v roce 1972 dokonce uzavřelo s EHS bilaterální dohodu o volném obchodu Na začátku 90 let se Švýcarsko účastnilo jako člen ESVO vyjednávání o vytvoření Evropského hospodářského společenství které motivovalo Švýcarskou spolkovou vládu aby v roce 1992 podala přihlášku ke členství v EU následně ale v témže roce občané země zamítli vyjednávaní o EHP což vedlo i k ukončení snah o přistoupení k Unii Další období charakterizovalo uzavírání mnoha dvojstranných smluv mezi Evropskou unií a Švýcarskem jejich počet se vyšplhal až do řádu stovek z nichž nevýznamnější byly série prostě nazvané Bilaterální dohody I a II uzavřené v letech 1999 respektive 2004 Od roku 2009 člen Schengenského prostoru Instituce Základním principem fungování Evropské unie je sdílení pravomocí které byly dříve v kompetenci jednotlivých členských států Za tímto účelem vznikly společné instituce Jádro institucionálního rámce tvoří sedm orgánů Evropské unie které jsou vyjmenovány v čl 13 Smlouvy o Evropské unii Jedná se o Evropský parlament Evropskou radu Radu Evropské unie Evropskou komisi Soudní dvůr Evropské unie Evropskou centrální banku a o Účetní dvůr Kromě toho existují poradní a další instituce Evropská komise má sídlo v Bruselu budova Berlaymont ačkoliv některá oddělení jsou umístěny v Lucembursku V Bruselu sídlí rovněž Rada Evropské unie budova Justus Lipsius s výjimkou dubna června a října kdy se schůze rady koná v Lucemburku dále zde sídlí Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku budova Louise Weiss a hostuje dvanáct měsíčních plenárních zasedání včetně rozpočtového zasedání Evropský soudní dvůr hlavní soud účetní dvůr a Evropská investiční banka mají sídlo v Lucemburku Lucemburk také hostí Sekretariát Evropského parlamentu Evropská centrální banka má sídlo ve Frankfurtu budova Eurotower |Sídlem Evropské komise je Berlaymont v Bruselu SouborInstitutions europeennes IMG 4300jpg|Evropský parlament ve Štrasburku SouborEuropean council building in Brusselsjpg|Rada Evropské unie v Bruselu SouborCommittee of the Regionsjpg|Výbor regionů v Bruselu SouborEuropäische Zentralbank 9344323139 2jpg|Eurotower ve Frankfurtu SouborLuxembourg EU-Hauptstadt 08JPG|Instituce EU v Lucemburku < gallery> Evropský parlament Základní rámec činnosti Evropského parlamentu EP je vymezen v ustanovení čl 14 Smlouvy o Evropské unii Evropský parlament je zde vymezen jako subjekt jenž vykonává – společně s Radou – legislativní a rozpočtovou funkci Skládá se ze zástupců občanů Unie Po posledním rozšíření EU o Chorvatsko čítá Evropský parlament 766 členů ve volbách v roce 2014 bylo zvoleno 751 poslanců Členové EP jsou voleni na pětileté volební období ve všeobecných přímých tajných a svobodných volbách Institucionální vymezení EP se pak nachází v článcích 223 až 234 Smlouvy o fungování Evropské unie SFEU Sídlem EP je Štrasburk ale parlament zasedá také v Bruselu a Lucemburku Rada Evropské unie Rada Evropské unie dříve Rada ministrů zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni Její hlavní pravomocí je společně s Evropským parlamentem přijímání legislativy Evropská rada Evropská rada se skládá z hlav států a předsedů vlád členských států předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry kterými se má Unie ubírat Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti Lisabonská smlouva zřídila stálého předsedu Evropské rady který je volen na 25 roku Prvním předsedou byl Herman Van Rompuy kterého 1 prosince 2014 nahradil Donald Tusk Rada jedná v různých složeních Nejvyšší úrovní je Rada složená z ministrů jednotlivých států kteří se schází podle potřeby Další úrovní je Výbor stálých zástupců kde se schází zástupci členských států příp jejich zástupci Dalšími úrovněmi pak jsou výbory a pracovní skupiny Rada rozhoduje buď jednomyslně kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU Evropská komise Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku Komisaři nesmějí přihlížet k zájmům jednotlivých zemí Komise má výlučné právo iniciovat návrhy legislativy a dohlíží na dodržování zakládacích smluv EU Vypracovává návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody Na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře v současnosti je jich dvacet osm Předsedou komise je od listopadu 2014 Lucemburčan Jean-Claude Juncker Od roku 2014 smlouvy předpokládají snížení počtu komisařů na 2 3 počtu členských států a zavedení systému rotace Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů Sídlo má v Bruselu Soudní dvůr Evropské unie Soudní dvůr Evropské unie dbá nad jednotným výkladem evropského práva Má sídlo v Lucemburku Evropská centrální banka Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem která spolu s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank je měnovou bankou pro Eurozónu Evropský účetní dvůr Evropský účetní dvůr kontroluje hospodaření Unie Má sídlo v Lucemburku Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů jsou poradní a konzultativní orgány Evropské unie Jsou nápomocny Evropskému parlamentu Radě a Komisi V některých předepsaných oblastech a případech je jejich konzultace povinná Další instituce Evropská investiční banka poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice Sídlí v Lucemburku pobočky má v Athénách Lisabonu Londýně Madridu a Římě Evropský investiční fond pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům Sídlí v Lucemburku Evropský ombudsman se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU Sídlí ve Štrasburku Politiky Evropské unie Od Maastrichtské smlouvy se oblasti činnosti EU tzv politiky EU dělily do tzv tří pilířů Lisabonská smlouva toto dělení formálně zrušila ale fakticky částečně přetrvává v přechodných obdobích a specifických procedurách První pilíř nadstátní zastřešoval všechna tři dosavadní Společenství druhý a třetí pilíř zaváděly nové oblasti mezivládní spolupráce Druhý pilíř zahrnoval společnou bezpečnostní a zahraniční politiku třetí pilíř pak policejní a justiční spolupráci Lisabonskou smlouvou se dosavadní druhý a třetí pilíř přeměnily v další společné politiky EU Určitá výjimka zůstala v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky kde je zachována jednomyslnost členských států Ekonomika Evropská unie je největší světovou ekonomikou s HDP 118 biliónu euro v paritě kupní síly 2009 EU má dlouhodobě aktivní saldo běžného účtu platební bilance a nízkou inflaci zvláště v zemích bývalé „patnáctky; finanční krize roku 2008 ji však vážně postihla Mezi starými a novými zeměmi existují významné rozdíly v ekonomické vyspělosti i ostatních ekonomických ukazatelích Většina hospodářských aktivit je buď koordinována např sociální politika nebo je zcela v pravomoci institucí Evropské unie např obchodní politika Všechny státy Evropské unie jsou zapojeny do jednotného vnitřního trhu je zajištěn volný pohyb zboží osob služeb a kapitálu neexistují technické překážky obchodu rozdíly technických požadavků různé stupně ochrany duševního vlastnictví apod snížení administrativy v daňové oblasti Evropská měnová unie Devatenáct zemí EU Belgie Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Malta Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko a Španělsko je navíc členy eurozóny což znamená že na jejich území platí společná měna euro; další země ho plánují zavést Podmínkou pro přijetí eura jsou tzv konvergenční nebo Maastrichtská kritéria průměrná míra inflace země v období jednoho roku před prověřením o vstupu do závěrečného stadia nesmí převýšit o více než 15 procentního bodu průměrnou míru inflace tří zemí s nejnižší mírou inflace dlouhodobá nominální úroková míra nesmí v roce před prověřením země o možnosti vstupu do závěrečného stadia převýšit o více než 2 procentní body průměrnou úrokovou míru tří zemí s nejnižší mírou inflace deficit veřejných financí nesmí převýšit 3 % HDP a státní dluh nesmí převýšit 60 % HDP v době kdy bude EU prověřovat vstup do EMU kritérium státního dluhu se považuje za splněné pokud se podíl dluhu na HDP dlouhodobě snižuje měnový kurz členské země nesmí překročit rozpětí dané Evropským měnovým systémem ERM II a alespoň dva roky před prověřením možnosti vstupu do závěrečného stadia nesmí členská země devalvovat svou měnu oproti měnám ostatních členských zemí EU Financování a rozpočet EU Rozpočet Evropské unie je určen k financování politik EU administrativních výdajů evropských institucí a další účely Na rozdíl od národních rozpočtů musí být vždy vyrovnaný nepřipouští se tedy rozpočtové deficity Podle rozpočtového rámce na období 2007–2013 bude činit 105 % HDP Unie podíl výdajů národních rozpočtů na HDP členských států se přitom pohybuje okolo 40 % Návrh rozpočtu vypracovává Evropská komise a předkládá jej ke schválení Radě EU Evropský parlament je oprávněn návrh pozměnit Česká republika a Evropská unie Integrace do západoevropských struktur byla jedním z hlavních cílů Československa po sametové revoluci v roce 1989 První významnou změnou bylo otevření hranic a odstranění řady dovozních omezení Před Československem ale stál obtížný úkol transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní Již v roce 1989 byl založen fond PHARE jehož úkolem bylo pomáhat Polsku a Maďarsku při přechodu na tržní ekonomiku prostřednictvím finančních grantů a poradenství Postupně se jeho působnost rozšířila i na další státy bývalého východního bloku Československo k němu přistoupilo v roce 1990 Dle informací Ministerstva financí ČR zaplatila celkově Česká republika od svého vstupu do EU tedy od 1 května 2004 do 31 prosince 2012 3012 mld Kč oproti tomu získala 5512 mld Kč Celkově se tak Česká republika řadí mezi čisté příjemce s kladným saldem okolo 250 mld Kč< ref> Podle agentury STEM klesá od roku 2010 podíl lidí v Česku kteří pozitivně hodnotí fungování Evropské unie za efektivně fungující organizaci ji pokládá pouze 27 % občanů< ref> Asociační dohody V průběhu první poloviny 90 let byly s postkomunistickými státy uzavírány asociační dohody též dohody o přidružení nebo Eurodohody které sice nedávaly záruku přijetí do EU ale umožňovaly lepší politický dialog institucionální spolupráci a odstraňování obchodních bariér Evropská unie se zavázala snižovat svoje cla a kvóty rychleji než východní státy aby zmírnila dopady na jejich ekonomiky Po rozpadu Československa musela Česká republika podepsat novou asociační dohodu; vstoupila v platnost 1 února 1995 a na jejím základě se český premiér například mohl účastnit zasedání Evropské rady a resortní ministři se mohli 2× ročně účastnit zasedání Rady ministrů V první polovině 90 let se představitelé EU zdráhali dát závazný termín přistoupení postkomunistických zemí Na summitu v červnu 1993 byla ale schválena tzv Kodaňská kritéria určující podmínky vstupu Přístupová jednání Česká republika podala žádost o členství v EU 17 ledna 1996; vstup do EU byl jednou z priorit české zahraniční politiky s významnými dopady také na domácí politickou a ekonomickou situaci např nutnost postupné implementace acquis communautaire do českého právního řádu V červenci 1997 vydala Evropská komise Agendu 2000 která se stala základním metodologickým dokumentem pro přijímání nových členských zemí a obsahovala posudky nově přistupujících zemí ohledně plnění nutných podmínek členství v EU Na jejím základě EK doporučila zahájit přístupová jednání s Českou republikou Estonskem Kyprem Maďarskem Polskem a Slovinskem; ta začala v březnu 1998 I v následujících letech vydávala EK každoroční posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické právní politické i dalších oblastech Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi Bulharskem Litvou Lotyšskem Maltou Rumunskem a Slovenskem tzv Helsinská skupina skupina v niž byla i Česká republika se nazývala Lucemburská Kvůli zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání se celé acquis communautaire rozdělilo do 31 kapitol tzv screening – tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou Vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí členských států EU jednání vždy řídila předsednická země EU s kandidátskými zeměmi Pro vstup nových zemí byla důležitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003 která připravila evropské instituce na rozšíření V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; datem vstupu byl 1 květen 2004 Smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty stávajících členských zemí EU a Evropský parlament Některé přistupující státy ratifikovaly vstup do EU v parlamentu některé zvolily referendum včetně ČR kde v červnu 2003 hlasovalo pro vstup 773 % voličů volební účast byla 552 % Česká republika je plnoprávným členem Evropské unie s přechodnými obdobími vyjednanými v přístupové smlouvě omezení volného pohybu pracovních sil maximálně do roku 2011 v některých zemích netýká se např Spojeného království a Irska postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům 25 % v r 2004 30 % v r 2005 a 35 % v r 2006 omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci – občany EU 7 let a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU 5 let přechodné období do 31 12 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích přechodné období do 31 12 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí přechodné období do 31 12 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH trvalá výjimka pro sníženou sazbu DPH z produktů pěstitelského pálení množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí týkající se obalových odpadů čištění městských odpadních vod omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod Evropská komise přijala v červenci 2007 priority rozvoje České republiky specifikované v Národním strategickém referenčním rámci Ten určuje strategii čerpání finanční pomoci v souladu s Lisabonskou strategií ve výši 2669 miliard eur v období 2007 až 2013 Obyvatelstvo Demografie Evropské unie představuje vysoce zalidněnou a kulturně rozmanitou unii 28 členských států K 1 lednu 2009 žilo v Evropské unii celkem 4997 milionů obyvatel což by mohlo být v rámci celku vyrovnáno vstupem nových států do EU v horizontu příštích 20 let Nejlidnatějším členským státem je Německo s odhadovaným počtem 821 milionu obyvatel zatímco nejméně lidnatým členským státem je Malta se 400 tisíci obyvateli Porodnost je v EU nízká; v průměru připadá na jednu ženu 15 dítěte Nejvyšší je porodnost v Irsku kde je 169 ‰ a ve Francii kde je 13 ‰ Nejnižší porodnost má v EU Německo s 82 ‰ Náboženství EU má významnou náboženskou rozmanitost která se zrcadlí v rozmanitosti dějin a kultury Nominální většina obyvatel vyznává křesťanství převážně římský katolicismus protestantství a pravoslaví Navzdory tomu ne všechny státy EU mají křesťanské většiny v Česku a Estonsku mají například většinu ateisté Nedávný příliv přistěhovalců do bohatých států EU s sebou přinesl množství různých náboženství která dotyční vyznávali ve svých rodných vlastech Patří mezi ně islám hinduismus buddhismus sikhismus a Bahá'í Judaismus má v Evropě dlouhou historii a Židé žili pokojně s ostatním obyvatelstvem po celá století navzdory stoletím kdy byli Židé diskriminováni perzekvováni a nakonec na nich byla spáchána genocida v podobě holocaustu V Evropě má rovněž tradici sekularismus který přispěl k vzestupu ateismu a agnosticismu Jazyk Každý z úředních jazyků 28 členských zemí má status oficiálního jazyku Evropské unie V současnosti tak má EU celkem 24 úředních jazyků nejnovějšími úředními jazyky jsou irština bulharština rumunština a úplně poslední chorvatština Nejvíce používaným jazykem EU je angličtina kterou hovoří na 51 % obyvatel unie Tento vysoký podíl je dán tím že 38 % občanů EU používá angličtinu jinak než jako svůj mateřský jazyk tj buď druhý jazyk nebo cizí jazyk Nejvíce používaným mateřským jazykem je němčina kterou mluví 18 % obyvatel EU Kultura Titul Evropské hlavní město kultury je vždy na jeden rok propůjčován Evropskou unií jednomu či více evropským městům která tak mají po celý rok možnost představit Evropě svůj kulturní život a jeho rozvoj Původně byla tato města volena na základě kulturní historie naplánovaných akcích a schopnosti projekt podpořit finančními prostředky a infrastrukturou Odkazy Reference Související články Euro Evropský rok občanů Evropské ministáty a Evropská unie Evropské společenství Fondy Evropské unie Vzdělávací programy EU Literatura FIALA P PITROVÁ M Evropská unie Brno CDK 2003 BRDEK M JÍROVÁ H Sociální politika v zemích EU a ČR Praha CODEX Bohemia 1998 BRŮŽEK A Evropská měnová integrace Praha VŠE 1996 CIHELKOVÁ E Vnější ekonomické vztahy Evropské unie Praha C H Beck 2003 CIHELKOVÁ E JAKŠ J A KOL Evropská integrace – Evropská unie Praha VŠE 2004 JAKŠ J Quo Vadis Evropská unie Praha ETC Publishing 1998 NEUMANN P LUKÁŠ Z Společná zemědělská politika EU – Regionální a strukturální politika EU Praha VŠE 2000 PELTRÁM A KOŘÍNKOVÁ K Rozvoj transevropské dopravní sítě Praha Nadatur 1997 PELTRÁM A Transevropské sítě Praha Nadatur 1997 SVOBODA P Právo vnějších vztahů Evropské unie Praha Linde Praha 1999 TICHÝ L ARNOLD R A KOL Evropské právo Praha C H Beck 1999 TÝČ V Základy práva Evropské unie pro ekonomy Praha Linde 2004 ISBN 80-7201-478-1 BALANYÁ B DOHERTY A HOEDMAN O MA´ANIT A WESSELIUS E '' nakl paradigmask 2003 311 stran Externí odkazy oficiální portál Evropské unie informační portál Odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR informační portál o Evropské unii přehledy informací a zpravodajství Přehled organizací Evropské unie YouTubecom eutube Faerské ostrovy faersky Føroyar dánsky Færøerne znamená Ovčí ostrovy je souostroví v severním Atlantickém oceánu na jihozápadním okraji Norského moře Leží severozápadně od Skotska v polovině cesty mezi Islandem a Norskem Jsou autonomní součástí Dánska Historie Kolem roku 700 byly ostrovy osídleny irskými mnichy v 8-9 století je získali norští Vikingové a posléze byly roku 1035 připojeny k Norsku V jeho rámci resp v rámci dánsko-norské personální unie se staly roku 1380 součástí Dánska Dánsku pak ostrovy zůstaly i po odtržení Norska v roce 1814 Od roku 1940 po obsazení Dánska nacistickým Německem byly obsazeny Velkou Británií Okupace trvala až do roku 1945 kdy Britové ostrovy vrátili Dánům Od roku 1948 disponují poměrně rozsáhlou vnitřní autonomií vlastní zákonodárný sbor vlajka atd Geografie Souostroví je tvořeno 18 ostrovy 11 ostrůvky a 779 malými skalnatými ostrůvky o celkové rozloze 1 39574 km² Je 113 km dlouhé a 75 km široké a jeho tvar připomíná hrot šípu obrácený špičkou k jihu Délka pobřeží je 1117 km Nejvyšší hora Slættaratindur má výšku 880 m a průměrná nadmořská výška ostrovů je 300 m Faerské ostrovy se administrativně dělí na 6 krajů Seznam ostrovů Klima Počasí na ostrovech je přímořské a velmi proměnlivé Zásadní ráz počasí nejvíce ovlivňuje Golfský proud Přístavy v zimě nikdy nezamrzají a zimy jsou mírné Průměrná teplota se pohybuje od 3 °C v zimě do 11 °C v létě Na Faerech je v průměru 283 deštivých dnů do roka Průměrný roční úhrn srážek je 1 501 mm Sněhové srážky jsou na ostrovech malé Průměrná rychlost větru 7 m s Obyvatelstvo Na ostrovech žilo v roce 2007 48 451 obyvatel z toho 19 282 v hlavním městě Tórshavn Státní svátek Ólavsøka slaví 29 července Faerské ostrovy se nepotýkají s úbytkem obyvatel Úhrnná plodnost je jedna z nejvyšších v Evropě 2522 díky čemuž je kladný přirozený přírůstek Navíc Faeřanů přibývá i migrací Politika Faerské ostrovy jsou autonomní součástí Dánského království Na rozdíl od Dánska však nepatří do Evropské unie Mají vlastní parlament a vlajku Faerský parlament má 35 poslanců V posledních volbách 20 leden 2004 kandidovalo sedm politických uskupení z nichž šest se dostalo do parlamentu na zisk jednoho poslaneckého mandátu bylo třeba asi 1000 hlasů Nejsilnější parlamentní stranou je Republikánská strana která má 8 poslanců Následují ji Unionisté Sociální demokraté Konzervativci se sedmi poslanci Dva poslance má Strana středu a jednoho poslance Autonomní strana Hospodářství Nejdůležitějším odvětvím na ostrovech je rybářství které nahradilo dříve velmi rozvinutý velrybářský průmysl Představuje celých 97 % exportu Ročně faerští rybáři uloví přes 600 000 tun ryb V přepočtu na obyvatele to v roce 2003 činilo 127 tun ryb na osobu což staví Faerské ostrovy na přední místa v relativní produkci ryb na světě Dříve tu lidé také lovili ptáky a sbírali jejich vejce to se však nyní stalo jen koníčkem Další významnou aktivitou je chov ovcí kterých je na Faerských ostrovech chováno cca 80 000 Dalším důležitým zdrojem příjmů je turistika Na Faerských ostrovech se koná také tradiční lov velryb kulohlavců černý Sieboldův sviňuch obecných a delfínů skákavých zvaný grindadráp Tento lov je mnoha organizacemi považován za kontroverzní téma Galerie Odkazy Literatura Faroe Islands in figures 2005 Tórshavn Hagstova Føroya 2006 Honzák Pečenka Stellner Vlčková Evropa v proměnách staletí Libri Praha 2001 3 aktualizované vydání ISBN 80-7277-025-X str 192 Související články Administrativní dělení Faerských ostrovů Externí odkazy Ferdinand I Habsburský 10 března 1503 Alcalá de Henares – 25 července 1564 Vídeň byl německý král od 1531 římský císař od 1556 český a uherský král od roku 1526 a rakouský arcivévoda Jeho rodiči byli Habsburk Filip I Sličný a španělská infantka Jana Šílená Starší bratr Karel V se stal roku 1516 španělským králem a 1519 římským císařem Ferdinandovou manželkou byla česká a uherská princezna Anna Jagellonská Měli spolu patnáct dětí mimo jiné Ferdinandova nástupce Maxmiliána II Dětství Ferdinand I se narodil 10 března 1503 na zámku Alcalá de Henares 40 km od Madridu jako druhorozený syn kastilského spolukrále a burgundského vévody Filipa I Sličného a kastilské královny Johany Jany Šílené Dětství prožil ve Španělsku Roku 1506 zemřel Ferdinandův otec Filip U matky která byla v té době jedinou dědičkou svých rodičů vládců nedávno sjednocených španělských království Kastilie a Aragonie se projevovala duševní choroba Její otec aragonský král Ferdinand II ji shledal neschopnou vlády a nechal izolovat Postaral se pak o zabezpečení a výchovu jejích dětí Ferdinand byl od dětství veden k přísně katolickému životu a k respektování habsburských rodových idejí Spolu s myšlenkami jednoho z největších renesančních učenců Erasma Rotterdamského měl tento fakt největší význam pro formování Ferdinandovy osobnosti V roce 1516 zemřel Ferdinand II Aragonský V životě třináctiletého Ferdinanda to znamenalo zásadní zvrat V příštím roce přijel do Španělska jeho starší bratr Karel který dosud vyrůstal v Nizozemí aby se ujal vlády Bratři se tehdy setkali poprvé v životě Jejich vztah neoplýval vzájemnou sympatií a důvěrou nicméně v budoucnu postupovali ve shodě při prosazování společných zájmů habsburského rodu Karel který byl po vleklých jednáních přijat jako španělský král rozpustil Ferdinandův dvůr a poslal mladšího bratra k tetě Markétě do Nizozemí Bratři Karel a Ferdinand založili španělskou a rakouskou větev rodu Rakouský arcivévoda Na začátku roku 1519 zemřel druhý Ferdinandův děd císař Maxmilián I Habsburský Ten byl jediným vládcem v rakouských zemích Rakousko nebylo tehdy jednotným státem ale jednalo se o samostatná knížectví které spojovala vláda příslušníků rodu Habsburků Maxmilián ve své závěti nestanovil jak mají být tyto země rozděleny V Rakousku tehdy ještě nebyl ustanoven princip primogenitury Nastala tedy jednání Roku 1520 Ferdinand získal wormskou smlouvou Horní a Dolní Rakousy Korutany Štýrsko a Kraňsko Vláda v ostatních zemích včetně bohatého Tyrolska připadla Karlovi Ten se zároveň stal králem Svaté říše římské a od roku 1530 císařem Aby se mohl plně věnovat vládě ve Španělsku a v Říši jmenoval Ferdinanda svým místodržícím v ostatních rakouských zemích V nich mu Karel přenechal vládu až v roce 1522 Tím došlo k rozdělení rodu Habsburků na starší španělskou větev Karel a mladší rakouskou větev Ferdinand a Ferdinand se stal opět jediným vládcem Rakouska Když Ferdinand dorazil v roce 1521 do Vídně nesetkával se zpočátku se sympatiemi Byl vnímán jako cizinec Španěl a neuměl německy Šlechta navíc využila dvouletého bezvládí k posílení moci Ambiciózní arcivévoda se však ujal vlády s velkým odhodláním Hned na počátku musel čelit vzpouře stavovské opozice kterou se mu však podařilo potlačit pomocí represí namířených především proti městům V roce 1522 pak byli odsouzeni a popraveni vůdci vzpoury tzv „krvavý soud ve Vídeňském Novém Městě Rázným postupem Ferdinand upevnil svoji moc Po nastoupení vlády musel zahájit hospodářské reformy které krátce před smrtí slíbil Maxmilián kvůli nutnosti řešení vážné hospodářské situace Mimo jiné provedl v Rakousku peněžní reformu a zavedl jednotnou měnu V letech 1524–1525 probíhalo v německé části říše selské povstání Zasáhlo i některé části Rakouska S pomocí šlechty se Ferdinandovi podařilo povstání ve Štýrsku potlačit silou V Tyrolsku bylo nutné postupovat více diplomaticky ale i tam se podařilo díky ústupkům dosáhnout zklidnění situace Ferdinandovi se tedy podařilo udržet jednotnost rakouských zemí Tvůrce habsburské monarchie Roku 1515 jeho děd – císař Maxmilián I a český a uherský král Vladislav Jagellonský dohodli sňatkovou smlouvu podle níž se jeden z Maxmiliánových vnuků až později bylo určeno že to má být Ferdinand měl stát manželem Vladislavovy dcery Anny a zároveň Vladislavův syn Ludvík se měl oženit s Ferdinandovou mladší sestrou Marií Svatba Ferdinanda a Anny se konala o šest let později 26 května 1521 Důležitost sňatku s Annou se ukázala po bitvě u Moháče v srpnu 1526 kdy zahynul Annin bratr český a uherský král Ludvík Jagellonský aniž zanechal potomka Ferdinand coby manžel jeho sestry začal usilovat o český a uherský trůn Česká koruna Dalo se očekávat že mezi kandidáty pro českou korunu bude figurovat i jméno Ferdinanda Habsburského který tak bude uplatňovat dědičné nároky vyplývající ze sňatku s Annou Jagellonskou Zájemců o českou korunu bylo ovšem více vedle polského krále a litevského knížete Zikmunda I Starého nejbližšího mužského příbuzného Ludvíka Jagellonského se v pozdějších písemných pramenech objevují dokonce i jména předních českých politiků té doby Zdeňka Lva z Rožmitálu a Vojtěcha z Pernštejna Jednoznačně nejsilnější pozici měl Ferdinand Habsburský V Čechách část šlechty odmítala uznat dědické nároky Ferdinandovy manželky Zemské stavy si ještě od Vladislava Jagellonského vymínily že sňatek Ferdinanda a Anny musí potvrdit zemský sněm a tím mít poslední slovo při výběru budoucího možného vládce Ferdinand se tuto kličku pokusil obejít několika způsoby Nejdříve žádal Karla V aby mu udělil české země v léno což ale římský císař udělat nemohl Proto se tedy pokusil o český trůn ucházet na základě dědického principu nakonec ale musel přistoupit na svobodnou volbu nového panovníka na mimořádném sněmu 23 října roku 1526 byl Ferdinand s podporou skupiny šlechticů v jejichž čele stál Adam I z Hradce zvolen českým králem především kvůli zoufalému stavu státní pokladny české stavy evidentně nevěděly a asi ani nemohly vědět o špatném stavu Ferdinandovy pokladny v té době Určitý vliv měla i prestiž habsburského rodu a vyšší šlechtě byl určitě sympatický Ferdinandův postoj k městskému stavu Část panstva byla také nespokojena s dosavadní slabou královskou mocí Konečně nebylo možné opomenout tureckou hrozbu která teď po bitvě u Moháče vyvstala jako velmi reálná Součástí volby byl Ferdinandův slib že bude dodržovat kompaktáta bude respektovat svobodu českých stavů a přenese své sídlo do Prahy Českým králem byl Ferdinand korunován 24 února roku 1527 Z inauguračních slibů ovšem nakonec nesplnil téměř nic Uherský král V Uhersku byl Ferdinandovým soupeřem sedmihradský vévoda Jan Zápolský kterého většina uherských stavů 10 listopadu 1526 zvolila svým králem Uherským králem se sice stal i Habsburk když se nechal hrstkou svých přívrženců 16 prosince zvolit v Bratislavě zdaleka však neměl v Uhrách takovou podporu jako Zápolský Zápolský byl podporován Osmanskou říší která od 2 poloviny 15 století pronikala do Evropy Turci dvakrát v r 1529 a 1532 ohrozili Vídeň Ferdinand si ovšem kromě titulu uherského krále udržel vládu v západním Uhersku v Chorvatsku a na dnešním Slovensku Římský císař 5 ledna 1531 byl Ferdinand I Habsburský zvolen v Kolíně nad Rýnem římským králem a korunován v katedrále Panny Marie v Cáchách jen o šest dní později Stal se postupně nástupcem svého bratra Karla V který se uchýlil do ústraní na postu římského císaře pak od roku 1556 K Ferdinandovu povýšení do této hodnosti došlo po letech Karlova váhání zda ponechat římský a španělský trůn v rukou svých potomků nebo je rozdělit Na přelomu středověku a novověku se tak z Habsburků stala především díky promyšlené sňatkové politice ale také nesplněným slibům jedna z nejmocnějších panovnických dynastií vůbec Ferdinand I usiloval za své dlouhé vlády o pevné spojení svých zemí a centrální řízení Jako protiváhu omezení českých a uherských zemských úřadů založil roku 1527 ve Vídni centrální úřady tzv Hofstaatsordnung Habsburská monarchie vzniklá spojením rakouských habsburských držav českých zemí a Uherska přečkala všechny otřesy až do roku 1918 Ferdinand I jako český král Ferdinand byl zastáncem absolutismu což byl trend rozšiřující se v té době po celé Evropě a tak se logicky dostal do střetu s českým stavovským státem Habsburkové ve své politice prosazovali katolické vyznání ale většina obyvatel českých zemí se hlásila k husitství luteránství a k Jednotě bratrské Ferdinand nakonec městům omezoval privilegia a navíc na nich vyžadoval příliš vysoké daně V letech 1546–1547 došlo k prvnímu protihabsburskému povstání v českých zemích Ve Svaté říši římské v té době probíhala šmalkaldská válka mezi katolíky a luterány Císař Karel V požádal bratra Ferdinanda I o pomoc a ten bez souhlasu zemského sněmu svolal zemskou hotovost k tažení za hranice země Čeští šlechtici však vypověděli králi poslušnost a vytvořila se měšťansko-šlechtická opozice která ale byla potlačena Ferdinand odebral městům politická práva a ta musela odevzdat všechny střelné zbraně a zbourat hradby Projevem vzestupu panovnické moci v Čechách a ignorance českých stavů bylo podřízení zemské správy nově jmenovanému místodržiteli kterým se stal Ferdinandův druhorozený syn Ferdinand II Tyrolský Za Ferdinandovy vlády také přicházejí do Čech v rámci rekatolizace jezuité 1556 Znovu nechal obsadit úřad pražského arcibiskupa 1561 Přesto si Ferdinand I uvědomoval důležitost smíru mezi katolíky a staroutrakvisty a roku 1564 požádal Tridentský koncil o udělení výjimky pro České země tedy povolení přijímání podobojí nekatolíkům Koncil přenechal rozhodnutí papeží Piu IV který výjimku roku 1564 povolil Jak problematickou cenu mělo toto žalostně opožděné stvrzení jedné části kompaktát dosvědčuje nejlépe žádost stavů na sněmu roku 1567 o vypuštění kompaktát z privilegií zemských jíž také bylo vyhověno Rakousko-česko-uherské soustátí původně vzniklo jen jako personální unie ale o téměř století později se začalo přetvářet v centralizovanou absolutistickou monarchii Ferdinand I Habsburský zemřel 25 července roku 1564 ve Vídni a je pohřben v chrámu sv Víta v Praze vedle své manželky Své země rozdělil mezi syny Maxmiliána II české země Uhersko Rakousy Ferdinanda Tyrolského Tyrolsko a tzv přední země a Karla Štýrského Štýrsko Korutany Kraňsko Potomci S manželkou Annou Jagellonskou 1503–1547 která zemřela po porodu nejmladší dcery Johany na horečku omladnic měl 15 dětí Alžběta 1526–1545 polská královna ∞ 1543 král Zikmund II August Maxmilián II 1527–1576 císař Svaté říše římské a král uherský český … ∞ 1548 infantka Marie Španělská dcera císaře Karla V Anna 1528–1590 bavorská vévodkyně ∞ 1546 vévoda Albrecht V Ferdinand II 1529–1595 rakousko-tyrolský arcivévoda ∞ 1557 Filipína Welserová dcera kupce Františka Antona Welsera ∞ 1582 princezna Anna Kateřina Gonzagová dcera vévody Viléma I Ferdinandova neteř Marie 1531–1581 vévodkyně z Jülichu-Kleve-Bergu ∞ 1546 vévoda Vilém Bohatý Magdalena 1532–1590 zakladatelka 1563 a představená ústavu šlechtičen v tyrolském Hallu Kateřina 1533–1572 vévodkyně z Mantovi-Montferratu a pozdější polská královna ∞ 1549 vévoda František III Gonzaga ∞ 1553 polský král Zikmund II August Eleonora 1534–1594 vévodkyně z Mantovi-Montferratu ∞ 1549 vévoda Vilém I Gonzaga Markéta 1536–1566 od roku 1563 jeptiška v Hallu Jan 1538–1539 rakouský arcivévoda Barbora 1539–1572 vévodkyně z Ferrary – 1565 vévoda Alfons II d'Este Karel II 1540–1590 štýrský arcivévoda ∞ 1571 princezna Marie Anna Bavorská dcera vévody Albrechta V Karlova neteř Uršula 1541–1543 rakouská arcivévodkyně Helena 1543–1574 jeptiška v Hallu Johana 1547–1578 toskánská velkovévodkyně ∞ 1565 velkovévoda František I Medicejský Vývod z předků Odkazy Reference Literatura Biografický slovník českých zemí 16 sešit Ep–Fe Praha Academia ; Historický ústav AV ČR 2013 136 s ISBN 978-80-200-2292-9 Academia ; ISBN 978-80-7286-215-3 Historický ústav AV ČR S 119–122 Související články Země Koruny české za vlády Ferdinanda I Rada nad apelacemi Externí odkazy Forenzní vědy jsou vědy které se aplikují při vyšetřování a dokazování v trestních i civilních řízeních před státními orgány Jde o postupy vedoucí k prokázání identity osob pravosti listin a podobně Souhrn těchto věd se někdy zkráceně označuje jako forenzika z angl forensics Etymologie Forenzní z lat forensis soudní od forum veřejné prostranství kde se konaly soudy znamená soudní a obvykle označuje postupy a vědy související s vyšetřováním a soudním dokazováním zejména v trestních záležitostech Stručný přehled forenzních věd Daktyloskopie je metoda určování identity pomocí otisků prstů Forenzní antropologie se zabývá zejména identifikací koster lebek a chrupu Forenzní balistika se snaží identifikovat zbraň hlavně pomocí stop na projektilu Forenzní entomologie se zabývá určováním doby trestného činu pomocí hmyzu a jeho stádií vývoje na místě činu Forenzní chemie identifikuje různé látky například jedy Forenzní medicína čili soudní lékařství se snaží stanovit čas a příčiny smrti nebo poškození Forenzní psychologie posuzuje psychologii podezřelých osob Forenzní genetika identifikuje osoby či stopy z místa činu na základě analýzy DNA Forenzní písmoznalectví identifikuje osoby podle jejich ručního písma Kromě toho se pro forenzní účely aplikují i různé další vědy podle povahy problému Forenzní fotografie Dějiny Nejstarší zmínka o aplikaci vědy pro odhalení podvodu je v pověsti o Archimédovi † 212 př n l který zjistil specifickou hmotnost údajně zlaté koruny a dokázal že není zlatá Arabský příběh vypráví o kupci který měl vyšetřit vraždu srpem; nechal přinést všechny srpy ve vesnici a na jeden se slétly mouchy Čínskou příručku vyšetřování napsal roku 1248 Song Ci Mezi průkopníky forenzních věd v Evropě patřil francouzský dvorní lékař a chirurg Ambroise Paré 1510-1590 a koncem 18 století vyšlo několik pojednání o forenzním a policejním lékařství Mezníkem v dalším vývoji forenzních věd byl objev mikroskopu daktyloskopie a identifikace osob a stop z místa činu pomocí analýzy DNA V populární kultuře Série CSI Crime Scene Investigation je taktéž založena na detailním zjišťování trestných činů a otisků prstů za pomocí moderních analytických přístrojů a použití forenzní vědy – tato série pomohla dotvořit CSI efekt Odkazy Související články Daktyloskopie Kriminalistika Literatura M Balíková Forenzní a klinická toxikologie Laboratorní toxikologická vyšetření Praha Galén 2004 143 s ISBN 80-7262-281-1 L Čírtková Forenzní psychologie Plzeň Čeněk 2004 431 s ISBN 80-86473-86-4 Netík Netíková Hájek Psychologie v právu úvod do forenzní psychologie Praha Beck 1997 140 s ISBN 80-7179-177-6 P Alexandr a kolektiv Forenzní ekotechnika Brno CERM 2010 625 s ISBN 978-80-7204-681-2 Reference Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie Externí odkazy Federal Bureau of Investigation forenzní antropometrie Francouzi jsou příslušníci západoevropského národa žijícího na území dnešní Francie historicky keltského latinského a germánského původu Hovoří francouzským jazykem francouzštinou který náleží do románské jazykové skupiny Podle francouzské ústavy je Francouzem každý občan Francouzské republiky bez ohledu na jeho původ rasu nebo náboženství Tato definice francouzského národa která má svůj původ ve velké francouzské revoluci se liší od ostatních evropských národů které se definují na základě etnické příslušnosti Reference Externí odkazy Gotika je umělecký sloh pomalu navazující na sloh románský Začíná se projevovat od druhé poloviny 12 století a pokračuje ve vrcholném středověku zhruba po další tři staletí V českých zemích nastupuje i ustupuje gotika o něco později V Německu a střední Evropě trvala až do počátku 16 století kdy se v Itálii a Francii již prosadila následující renesance Ta se z gotiky nevyvinula ale naopak se ji snažila popřít a při svém vývoji se opírala o antické dědictví Vznik Termín gotika nebo gotický se vztahuje ke Gótům Předcházející epoše jej přisoudil s opovržením Giorgio Vasari a další italští humanisté; „gótské umění pro ně znamenalo asociaci primitivního či barbarského Ve Francii byl tento sloh nazýván „style ogival – sloh lomený Gotický sloh vznikl postupným vývojem ze slohu románského Počátky gotického slohu začínají ve Francii a jsou spojeny s vybudováním opatství v Saint-Denis poblíž Paříže Ve vzniklém stylu je i proto do jisté míry obsažena filozofie směřování za Bohem která je po formální stránce vyjadřována vertikalismem oproti románskému slohu došlo především u staveb také k značnému prosvětlení a „odhmotnění Gotika na rozdíl od románského slohu již nedosáhla plného rozšíření po celé Evropě ale spíše v její západní a centrální části Vliv gotiky na územích s vlivem pravoslavné církve na tamější umělecké cítění byl značně limitovaný Hudba Hudba v gotickém stylu vznikla na území Francie Franská říše a zařazujeme ji do období 12–14 stol v Čechách 15 stol Jedná se o období kdy byly podnikány křížové výpravy do Orientu Kontakt s Orientem se pak projevil značně i v hudbě převážně ve složce instrumentální Nové nástroje na které se hrálo byly hlavně arabského původu Jednalo se o alud lauda loutna zurna  šalmaj plátkový nástroj dále pak různé typy fléten bicích a strunných nástrojů Oblíbená byla například daidra  tamburína s plíšky rybebky  housle rebce  housličky a al rebab  arabské housličky které jsou potaženy kůží Hudbu gotiky lze rozdělit do tří období ars antique "starý" do roku 1300 ars nova "novější" od 1300 do 1430 ars subtilior "zjemnělý" od 40 let 14 stol Móda Tehdejším módním trendem byly u mužů dlouhé špičky bot a dlouhé rukávy Špičky byly dlouhé podle toho jak vysoké je mužovo postavení ve společnosti – čím vyšší postavení tím delší špičky jestliže byly špičky příliš dlouhé muži si je zavazovali kolem holení nebo kotníků Ženy se často odívaly do šatů s tzv „rozstřiženými rukávy Na hlavách nosily buď vysoké čepice které připomínaly kužel často zdobený závojem který vykukoval ze špičky klobouku nebo roušky které měly různými způsoby ovázané kolem hlavyŽeny v této době nosily dlouhé a vysoké klobouky henniny keteré je představováno jako klobouk bílé paní U mužů se značil spíše vyšší límec jako postavení vyšší třídy Architektura Vznikají mohutné stavby jako např mnohé katedrály ale i stavby menšího charakteru Znaky architektury Vertikalismus – v samotné stavbě i v jednotlivých jejích částech Protažení do výšky a zúžení Optický dojem odhmotnění a přiblížení k Bohu Lomený oblouk který prochází vývojem od širokého a méně lomeného až k vysokému ostře zalomenému Tento oblouk je používán v oknech portálech a všech zdobných částech stavby i v uměleckém řemesle Podle tvaru oblouku lze určit i léta vzniku Vnitřní opěrný systém který se skládá z klenebních žeber svedených do přípor předsazených před pilíři Váha stropu je tak převedena do úzkých partií což umožnilo postupně odlehčit zdi a zaplnit je rozsáhlými okenními plochami Nejpokročilejším příkladem je soukromá královská kaple Sainte Chapelle v Conciergerie v Paříži která bývá nazývána gotickým skleníkem Klenební žebra v průběhu vývoje gotiky ztratila nosnou funkci a stala se dekorativním prvkem Vnější opěrný systém používaný zejména u gotických katedrál je pomocným činitelem podpírajícím z vnější strany pilíře které zachycují tlak klenby Skládá se z opěrných oblouků a opěrných pilířů Mezi nejrozšířenější zdobné prvky patří fiály drobné věžičky které zdobily střechu i umělecké řemeslo Dalším oblíbeným prvkem byly chrliče fantastické hlavy s otevřenou hubou které chrlily vodu stékající ze střech posledním znakem jsou tzv rozety kruhová zdobená okna První gotické katedrály vznikly ve Francii Notre Dame v Paříži Notre Dame v Remeši katedrála v Chartres nejvíce zdobena sochařskými díly např v portálu jsou umístěni světci katedrály v Chartres – 6 a 6 apoštolů Pro gotiku každého evropského státu se na první pohled stalo něco charakteristickým Např v Německu se stavěly stavby z kvalitních cihel a neomítaly se V Anglii byly stropy vyzdobeny tzv síťovou klenbou velmi složitou ale mnohdy řešenou jen ornamentálně Italská gotika Dóžecí palác v Benátkách je zvláštní především ornamentem na fasádě připomínajícím prvky Středního východu Česká gotika dosáhla vynikající světové úrovně zvláště v oblasti malířské částečně i sochařské je ceněna na nejpřednějším místě Sochařství První sochařské projevy byly pouhým doplňkem architektury Zcela v tendenci ideálů gotiky převládala vertikalita – v celém těle a zvláště v drapérii Sochy nestály volně v prostoru ale jakoby byly přilepeny přímo k architektuře Stalo se zvykem že v průčelí chrámů u portálů se tesaly sochy apoštolů po pravé i levé straně 6 a 6 Postupem doby se socha dostává na oltář i na zeď Vrcholným projevem gotického výtvarného umění byla zpodobení Panny Marie Zobrazovala se buď jako madona s malým Ježíškem nebo později jako pieta – truchlící matka s mrtvým Kristovým tělem sejmutým z kříže v klíně z italského slova pietas – lítost Sochy a obrazy s tímto námětem se vztahovaly ke dvěma významným okamžikům života Ježíše Krista jeho narození a úmrtí Pro postavy které zobrazovalo gotické sochařství a malířství bylo rovněž typické směřování vzhůru – byly vysoké a štíhlé mírně prohnuté do tvaru písmene S Jejich tváře se vyznačovaly novým rysem Nacházíme v nich výrazy zcela pozemských lidských citů prosté radosti nebo velkého utrpení Ztvárnění Ježíše jako nemluvněte odpovídá středověkému chápání dítěte jako malého dospělého člověka Dalším typickým námětem byl Kristus na kříži krucifix a apoštolové se svými atributy Materiálem byl buď kámen nebo byly sochy vyřezávány z lipového dřeva často velmi schopnými řezbáři Socha se potahovala jemným plátnem které přilehlo a potom se polychromovala barvila Postupně pozorujeme tendenci realismu pohybu a přibližování se ke všemu co bylo v umění starších evropských civilizací původně známo Množství gotických soch překonalo věky a v současné době se nacházejí v muzeích a galeriích Zhotovené kopie stojí na reálných místech České země Ve světovém měřítku sehrála zvláštní roli parléřovská stavební huť svatovítská a zřejmě první sochařský autoportrét v dějinách umění Malířství Pro gotické malířství je příznačné řešení napětí mezi náboženskými výjevy a všedním životem Zobrazení posvátného dění se stává přístupnější lidem a přirozenější objevuje se více postav realistické zachycení utrpení scénické vývoje dějů Hlavními náměty nadále zůstávají devoční a oltářní obrazy společně s rozsáhlými cykly legend ze života svatých Na obrazech se však nově objevují konkrétní přírodní objekty a předměty zpočátku v roli atributů později jejich význam roste a dochází k jejich osamostatnění Vznikají tak první zátiší a rané krajinomalby např spojené s tématem Útěku do Egypta apod Rovněž na obrazech světců získává krajina postupně dominantní prostor Na obrazech se stále častěji objevují zadavatelé zakázek donátoři zpočátku v podobě jedné z mnoha postav postupně získávají v podobě domácích diptychů dokonce rovnocenný prostor s vybraným světcem či náboženským výjevem Jedná se zde o předstupeň budoucího rozvoje portrétního malířství Od rané gotiky se rovněž začíná objevovat i jiná než náboženská tematika viz např monumentální krajinné panoráma Ambrogia Lorenzettiho pro sienskou radnici s tématem Dobrá vláda či velmi známý dvojportrét manželů Arnolfiniových Jana van Eycka Hlavními centry gotického malířství byly na jedné straně severní Itálie Duccio di Buoninsegna Cimabue Simone Martini Giotto di Bondone Bernardo Daddi Andrea da Firenze Pietro a Ambrogio Lorenzetti Nardo Orcagna Gentile da Fabriano na druhé straně Francie Bratři z Limburka a dnešní Nizozemí Melchior Broederlam Hubert van Eyck a Rogier van der Weyden Jejich následovníci již patří k zakladatelům renesanční malby Jan van Eyck Hans Memling Hieronymus Bosch V českých zemích došlo k velkému rozvoji gotické malby ve 14 století kdy tvořili naši nejvýznamnější umělci Mistr třeboňského oltáře Mistr vyšebrodského oltáře Mistr Rajhradského olomouckého oltáře Mistr Theodorik< ref> Gotický sloh pronikal od počátku 14 století nejprve do knižní malby která sloužila jako vzor pro malbu nástěnnou Nejranějšími památkami gotické knižní malby jsou chorální knihy Alžběty Rejčky kolem 1323 a Pasionál abatyše Kunhuty 1313–1321 Po zdomácnění gotického slohu ovlivňovala nástěnnou malbu i malba desková Obrazy deskové se malovaly na dřevěné desky složené z malých přesně opracovaných špalíčků tvrdého dřeva prokládaných a lepených do kříže v několika vrstvách Fresky obrazy malované do vlhké omítky jsou druhým typem používané výtvarné tvorby Zde přibývá i světská tematika která líčí život krále či šlechty a boje Např z jedné malby na Karlštejně známe nejpřesnější obraz Karla IV který je bohužel v určitém rozporu se sochou Karla IV od Petra Parléře Odkazy Reference Související články Jagellonská gotika Barokní gotika Gotická architektura Novogotika Externí odkazy Habsburkové byli jedním z nejvýznamnějších panovnických rodů v evropské historii až do svého vymření po meči roku 1740 a po přeslici roku 1780 Jejich dědici a následovníky se stali lotrinští vévodové známí jako Habsbursko-lotrinská dynastie Historie rodu Habsburský rod pochází z území dnešního Švýcarska své jméno si kolem roku 1100 dal podle svého sídla hradu Habsburg podle legendy Habichtsburg Jestřábí hrad v dnešním kantonu Aargau kde asi od 11 12 do 13 století Habsburkové sídlili Zachovala se tzv Acta Murensia důležitá kronika z roku 1160 z kláštera Muri v níž je zapsána genealogie rodu který údajně pochází od Guntrama zv Bohatý který žil zřejmě v druhé polovině 10 století< ref> Habsburkové postupně rozšiřovali své državy a získávali nové hodnosti Roku 1273 usedl hrabě Rudolf jenž v roce 1278 porazil Přemysla Otakara II v bitvě na Moravském poli jako první z rodu na římský královský trůn od 1438 byli Habsburkové římskými králi potažmo císaři trvale Roku 1282 udělil Rudolf I z tohoto titulu svým synům jako odumřelé říšské léno tzv babenberské dědictví tedy rakouské země Díky těmto državám se Habsburkové stali říšskými knížaty Rudolfův vnuk Rudolf zvaný Kaše usedl roku 1306 jako první člen dynastie na český trůn Po jeho předčasné smrti se však Habsburkové museli spokojit pouze s rakouskými državami Nejmladší bratr tohoto českého krále Rudolfa rakouský vévoda Albrecht II nejmladší ze čtyř bratrů měl 3 syny z nich jen nejstarší Rudolf IV v roce 1359 vydal padělané Privilegium maius které ho mělo povýšit na arcivévodu nezanechal potomků a tak vévodský titul přešel na mladšího Albrechta III Ten roku 1373 a znovu 1379 rozdělil vládu kvůli častým třenicím s nejmladším bratrem Leopoldem tak že posléze vládl v Horních i Dolních Rakousích Albrecht III a Leopold III ve zbývajících zemích Korutany Štýrsko Tyrolsko atd Vznikly tak starší albrechtinská a mladší leopoldinská linie rodu Roku 1611 se stal českým králem Matyáš Habsburský který se již před svým nástupem zavázal že za svého života se nebude zabývat nástupnickou otázkou ale na nátlak katolické církve už v roce 1617 předložil Ferdinandovu kandidaturu Matyáš ani jeho dva bratři neměli potomky a v úvahu tak přicházeli dědicové ze španělské nebo štýrské habsburské větve Španělé se nároků na střední Evropu vzdali a tak byl vybrán Ferdinand II Štýrský Ferdinand II se narodil 9 července 1578 ve Štýrském Hradci jako syn arcivévody Karla Štýrského a Marie Anny Bavorské V mládí ho vychovávala jeho matka v rodném Štýrském Hradci Její výchova byla přísně katolická a v letech 1590–1595 studoval mladý Ferdinand na jezuitské akademii v bavorském Ingolstadtu Tam jsou pravděpodobně kořeny jeho pozdějšího bigotního katolicismu Miloval hudbu divadlo a lov avšak traduje se že nebyl příliš statečný a nejraději trávil čas v klidu v rodinném kruhu Ferdinand II byl prý dobromyslný přívětivý velkorysý a zbožný ale do života českých zemí zasáhl neobyčejně tvrdě a krutě jako žádný jiný z Habsburků vysloužil si zde přízvisko „krvavý a dokonce stál i za zavražděním Albrechta z Valdštejna Ferdinand nebyl zvolen pouze přijat za příštího panovníka Nekatolická opozice ho sice nechtěla protože Ferdinand prosazoval násilnou rekatolizaci ale Ferdinand byl bez větších problémů přijat ve vedlejších zemích Koruny české i v Uhrách což se nekatolíkům vůbec nelíbilo a v březnu roku 1618 byl svolán sjezd nekatolických stavů který vedl až ke květnové pražské defenestraci Tímto odbojem začala třicetiletá válka 24 května byla svržena královská moc a sjezd zvolil zemskou vládu třiceti direktorů V čele této vlády stál Václav Vilém z Roupova a vrchním velitelem vojsk se stal Jindřich Matyáš Thurn S českým povstáním souhlasilo Slezsko i obě Lužice ale Morava zůstala neutrální protože byla pod vedením Karla staršího ze Žerotína který se bál otevřeného konfliktu Karel byl roku 1619 odsunut a jeho nástupce Ladislav Velen ze Žerotína se k povstalcům přidal Ve stejném roce také zemřel Matyáš a Ferdinand II se ujal vlády V červenci se v Praze shromáždil generální sněm stavů zemí Koruny české Ferdinand II byl sesazen a sněm zvolil kalvína Fridricha Falckého Ten byl zvolen i z toho důvodu že měl za manželku dceru anglického krále Jakuba I Alžbětu a stavové věřili že takto získají na svou stranu mocnou ostrovní říši Fridrich přezdívaný Zimní král byl ale slabý a neúspěšný a po prohrané bitvě na Bílé Hoře která se odehrála 8 listopadu 1620 utekl a císařská vojska obsadila Čechy i Prahu Ferdinand Štýrský se opět stal českým králem Brzy sestavil exekuční komisi která měla za úkol potrestat stavovský odboj Nejznámější částí trestu je poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí Původně mělo být 51 popravených ale po různých přímluvách a intrikách jich zbylo jen 27 Poprava se odehrála 21 června 1621 trvala 4 hodiny a popraveni byli např Václav Budovec z Budova Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic Jáchym Ondřej Šlik Jan Jesenius a další Dvanáct hlav pak bylo až do roku 1631 pro výstrahu umístěno na Mostecké věži Albrechtinská linie Roku 1437 získali Habsburkové vnukem Albrechta III kterým byl Albrecht II manžel princezny Alžběty Lucemburské z albrechtovské linie rodu znovu českou a poprvé také uherskou královskou korunu od roku 1526 je obě drželi trvale Albrecht II ale v českých zemích a Uhersku stejně tak jako v Římskoněmecké říši nevládl dlouho Již po dvou letech vlády zemřel roku 1439 Jeho dědicem se stal syn Ladislav V který získal přídomek Pohrobek Ten vládl jen do roku 1457 kdy zemřel a tím vymřela albrechtinská linie habsburského rodu po meči Dědičkami království se staly jeho sestry Anna a Alžběta resp mladší Alžběta která se provdala za polského krále a litevského velkoknížete Kazimíra IV Leopoldinská linie Syn Leopolda III Arnošt Habsburský byl prvním rakouským panovníkem po Rudolfu IV který používal neoprávněně titul a hodnost arcivévody Jeho syn a vnuk Leopolda III Fridrich III z leopoldské linie se stal po smrti českého krále Albrechta II roku 1440 římským králem a o dvanáct let poté v roce 1452 byl jako poslední císař korunován v Římě Z funkce římského císaře také v roce 1453 uznal platnost dosud nelegálního Privilegium maius které povyšovalo Rakouské vévodství na arcivévodství jediné v Říši Tento titul se poté stal charakteristickým právě pro habsburskou dynastii Svatbou Maxmiliána I s burgundskou dědičkou Marií v roce 1477 se habsburské državy rozmnožily o nizozemské provincie Svoji obratnou diplomatickou a sňatkovou politikou připravil tento panovník půdu budoucí habsburské hegemonii v Evropě Španělští Habsburkové Roku 1516 zdědil pozdější císař Karel V Maxmiliánův vnuk aragonskou a kastilskou korunu a stal se prvním španělským králem španělská větev Habsburků vymřela Karlem II roku 1700 V té době držel jako burgundský vévoda nizozemské provincie které se staly součástí španělského království Španělští Habsburkové vládli v letech 1580–1640 také v Portugalsku Rakouští Habsburkové Posledním mužským členem rakouské větve byl Karel VI otec Marie Terezie který zemřel roku 1740 Po císařovnině smrti se dědicem Habsburků stala lotrinská habsbursko-lotrinská dynastie – potomci Marie Terezie a jejího chotě Františka I Štěpána Lotrinského Rodokmen Panovníci z rodu Habsburků Seznam českých králů z dynastie Habsburků Rudolf Habsburský Albrecht II Habsburský Ladislav Pohrobek Ferdinand I Maxmilián II Rudolf II Matyáš Ferdinand II Ferdinand III Leopold I Josef I Karel VI Marie TereziePoznámka Marie Terezie Habsburská dědička a manželka císaře Svaté říše římské Františka I Štěpána Lotrinského od roku 1745 V letech 1740–1780 vládla jako arcivévodkyně rakouská a královna maďarská a česká na základě Pragmatické sankce císaře Karla VI který neměl mužského potomka nikoli jako samostatná „císařovna Svaté říše římské jak je někdy mylně označována Galerie Odkazy Reference Literatura ŽUPANIČ Jan Habsburkové ve 20 století Historický obzor 2006 17 1 2 s 2–9 ISSN 1210-6097 Související články Rodokmen Habsburků Habsbursko-lotrinská dynastie Země Koruny české za vlády prvních Habsburků Externí odkazy eLibrary Austria Project Habsburská monarchie popř rakouská monarchie či jen Rakousko jsou neoficiální názvy< ref> historického státního útvaru jemuž vládla rakouská větev habsburské dynastie a jejich následnická habsbursko-lotrinská dynastie v letech 1526-1804 Habsburská monarchie vznikla jako personální unie když Ferdinand I Habsburský ovládající doposud jen habsburské dědičné země roku 1526 získal českou a uherskou korunu I přes dočasné neúspěchy se nakonec Habsburkům podařilo jednotlivé části monarchie integrovat a vytvořit centralizovanou správu Konečně roku 1804 přijal František I císařský titul a dosud bezejmenný stát se přeměnil na Rakouské císařství Historie Zrod monarchie 1526-1597 Ferdinandova unie a vyprovokování Osmanské říše Roku 1515 byly mezi Habsburky a Jagellonci uzavřeny vídeňské smlouvy jejíž součástí bylo dojednání sňatku Ferdinanda Habsburského s Annou Jagellonskou který proběhl roku 1521 Následujícího roku byly Ferdinandovi bruselskými smlouvami přiřčeny dědičné habsburské země Dolní a Horní Rakousy Štýrsko Korutansko Kraňsko a Tyrolsko Alsasko a Württembersko< ref> Když roku 1526 náhle zahynul Ludvík Jagellonský snažil se Jarin IV uplatnit dědické právo své manželky na Korunu českou a Uherské království V Čechách byly Ferdinandovy dědické nároky odmítnuty avšak byl přijat na základě volby V ostatních přivtělených zemích Koruny české dědický nárok uznán byl Obdobný spor o uznání Ferdinandova nároku vznikl i v Uhrách kde však názorové rozštěpení vedlo k ustavení dvojvládí druhým uherským králem se stal Jan Zápolský< ref> Ferdinandova snaha získat moc nad celými Uhrami vojensky vedla nejen k rozštěpení Uher ale také k vyprovokování Osmanské říše jejíž armáda v nastalé válce nejen pomohla Zápolskému který se stal tureckým vazalem ovládnout Sedmihradsko ale dokonce roku 1529 oblehla Vídeň a roku 1532 plenila rakouské země Válečný konflikt pokračoval i po Zápolského smrti až nakonec Turci roku 1541 dobyli Budín a zřídili na velké části Uher Budínský vilájet V Sedmihradsku vládl turecký vazal Jan Zikmund Zápolský a Ferdinandovi nakonec zbyly pouze tzv Královské Uhry Myšlenkový svět za prvních Habsburků Válka v Uhrách ovšem výrazně zvyšovala Ferdinandovy finanční nároky na stavy což se nelíbilo zejména českým stavům které představovaly největší opozici krále v monarchii obviňovaly krále z vyprovokování války v Uhrách a nebyly příliš ochotny tuto „soukromou záležitost krále v Uhrách vojensky či finančně podporovat Českým stavům se navíc také příčily centralizační a integrační snahy a úsilí o posílení moci krále či rakouských stavů na úkor Koruny české Avšak ani v ostatních částech monarchie nebylo postavení katolického krále jednoduché V zemích Ferdinandova panství se šířila reformace Luteránství bylo přijímáno zejména v Rakousích Slezsku a mezi českými a uherskými Němci Kalvínství získávalo své stoupence zejména v Uhrách a Čechách Jednota bratrská V Čechách převládal utrakvismus na Moravu zas proudili novokřtěnci Vedle těchto hlavních proudů vznikaly v monarchii četné sekty unitářů zejména v Sedmihradsku či nonkonformistů Vzestup protestantství doprovázel úpadek katolické církve a katolické instituce se uchovaly jen díky tomu že je nejednotné evangelické církve nebyly většinou schopny nahradit Katolická cenzura tak byla značně neúčinná díky čemuž se mohla rozvíjet evangelická náboženská literatura zejména Bible kralická a maďarské překlady Bible V soustátí se rovněž rozvíjel humanismus a vztah mezi místními katolickými biskupy a papežem se postupně rozvolňoval Až na potlačení odboje českých stavů roku 1547 ve kterém náboženství ostatně bylo pouze jednou z příčin konfliktu tak byla habsburská monarchie relativně nábožensky tolerantní Habsburkové v tomto období ostatně ani neměli příliš mnoho prostředků jak reformaci potlačit A mnohdy k tomu panovník ani neměl potřebnou vůli Maxmilián II byl vůči protestantismu velmi tolerantní a pravověrným katolíkem nebyl rozhodně ani Rudolf II který tíhl spíše než k teologii k astrologii a alchymii Humanismus Habsburků smíšený s magií zatlačoval náboženství do pozadí Duchovnímu světu vládl manýrismus sebevědomí spojené s nervozitou Krize monarchie 1597-1648 Eskalace napětí Rudolfův zájem v esoterice se však spojil s duševní chorobou a vyústil v neschopnost vládnout a krizi monarchie Válku s Turky která se zuřila v letech 1593-1606 a zvládnutí řady povstání v Uhrách Zikmund Báthory Štěpán Bočkaj přenechával jiným Rudolfův bratr Matyáš se nakonec rozhodl situaci vzít do vlastních rukou získal podporu všech stavů krom českých a roku 1608 donutil Rudolfa aby mu přenechal vládu Uhrách Rakousku a na Moravě Tím však krize neskončila Ještě Ferdinand I uvedl do habsburské monarchie jezuity kteří se snažili obnovit ztracené pozice katolické církve Odpor vůči jezuitům panoval ve všech vrstvách společnosti Tovaryšstvo však dokázalo obratně využívat sporů mezi jednotlivými mocenskými skupinami Díky tomuto trpělivému obratnému manévrování a propracovanému systému jezuitského školství si nakonec jezuité vychovali skupinu vlivných katolických radikálů V Čechách se navíc znovu vynořil mocenský spor mezi králem a stavy který nakonec ve spojení s náboženským pnutím propukl roku 1618 v povstání českých stavů ke kterému se přidaly také stavy slezské moravské rakouské i uherské Novému králi Ferdinandu II se nakonec povstání podařilo zpacifikovat konflikt však přerostl do třicetileté války< ref> Vítězství „pietas Austriaca Válečné řešení náboženského konfliktu vložilo mezi katolickou víru a loajalitu panovníkovi rovnítko což znemožnilo další náboženskou toleranci Kalvinisté i luteráni byli ze země vyháněni a provinilá evangelická šlechta se měla vítěznému katolicismu podřídit nebo opustit zemi Byla vytvořena ideologie zdůrazňující zbožnost habsburského rodu pietas Austriaca avšak soulad mezi dynastií a církví byl jen klam neboť Habsburkové nebyli ochotni posílit moc církve za cenu oslabení moci své Porážka protestantismu mnohé evangelíky zviklala v jejich přesvědčení o správnosti jejich víry a také opětovné útoky Turků které byly vykládány jako Boží trest za protestantismus vedl mnohé ke konverzi ke katolicismu či dokonce k horlivé protireformaci V Evropě však stále zuřila válka která se podepsala i na ekonomické situaci v habsburské monarchii Poddaní byli stále více znevolňováni což vedlo k nevolnickým povstáním a zbojnictví Válka a náboženská intolerance vedla také k úpadku vzdělávání cenzuře pálení knih Konsolidace 1648-1700 Ferdinand III a Leopold I ideálu zbožnosti odpovídali byť byla opět spojena s intolerancí Přestože se však rekatolizace neobešla ani po třicetileté válce bez násilí snažili se Habsburkové přivést obyvatelstvo ke konverzi bez ekonomických škod Rekatolizace proto probíhala pomocí směsi zákazů a lákadel Panovníci využívali katolické církev k obnovení a posílení svých pozic zároveň ovšem nad ní chtěli mít kontrolu která byla zajištěna vstupováním nyní již loajální šlechty mezi duchovenstvo Habsburkové se snažili utužit svou moc také pomocí byrokratického aparátu ve kterém však v tomto období ještě nebyly zcela vyjasněny kompetence takže mezi jednotlivými úřady často docházelo k neshodám Pozice Habsburků se v posledních desetiletích 17 století upevnila také na východě Roku 1683 zahájila Osmanská říše další ofenzívu při které byla dokonce znovu obležena Vídeň avšak když Jan Sobieski Vídeň osvobodil využili Habsburkové převahy uzavřeli s Benátkami a Polskem Svatou ligu a začali Turky vytlačovat z Uher Roku 1686 dobyl Karel V Lotrinský Budín a po vítězství u Nagyharsány následujícího roku Habsburkové získali část Chorvatska a Sedmihradska V samotné Osmanské říši se začala projevovat krize a díky úspěchům Evžena Savojského byly k habsburské monarchii připojeny celé Uhry a Sedmihradsko< ref> Španělské dědictví 1700-1740 Souběžně s tureckými válkami podporou protifrancouzských koalic od roku 1700 účast ve válce o dědictví španělské po vymření habsburské španělské větve Nejvýznamnější císařský vojevůdce na přelomu 17 18 století princ Evžen Savojský 1705 1711 Josef I Stavovské sněmy ztrácely pravomoce roste význam ústředních orgánů státní rada dvorská kancelář dvorská vojenská rada Snahy o zlepšení situace v Českých zemích obava ze staré české šlechty Jan Václav Vratislav z Mitrovic Václav Norbert Kinský Marie Terezie 1740-1780 Roku 1756 bylo Sasko napadeno Pruskem Tehdejší Habsburská císařovna Marie Terezie v obavách že bude ohroženo i Rakousko vyhlásila Prusům válku Osvícenství 1780-1792 Proměna v Rakouské císařství 1792–1804 Roku 1792 vyhlásila revoluční Francie Františku II válku pro jeho podporu royalistům Rakousko se proti Francii spojilo s Pruskem Ruskem a Sardinií Po počátečních úspěších však tato koalice zaznamenala prohry – Rakousko definitivně ztratilo Rakouské Nizozemí a Lombardii podepsáním míru roku 1797 však jako kompenzaci získalo část Benátska s Istrií a Dalmácií< ref> Roku 1799 se však rozpoutala další válka v níž Svatá říše římská ztratila levobřežní Porýní i s katolickými knížectvími čímž v říšské radě získali navrch protestanští kurfiřti Kvůli obavě ze ztráty císařského titulu František II ustavil roku 1804 nový dědičný titul rakouského císaře čímž se habsburská monarchie proměnila na Rakouské císařství Titul římského císaře si rakouský panovník ponechal Napoleonovy vojenské úspěchy jej však nakonec donutily tohoto titulu se vzdát a Svatou říši římskou po její bezmála tisícileté existenci rozpustit Odkazy Reference Související články Habsburkové Humanismus nebo také humanizmus z latinského humanus lidský označuje různé myšlenkové směry a postoje zaměřené na člověka a lidstvo Zhruba je lze rozdělit takto Postoj a myšlenkový směr který vychází z uznané hodnoty každého lidského života a její přednosti až nadřazenosti ostatním hodnotám jako hodnota nejvyšší zdůrazňuje univerzální lidství solidaritu všech lidí a staví se tak proti různým partikularismům kulturním rasovým jazykovým národním nebo náboženským Kulturní a duchovní hnutí pozdního středověku a raného novověku který se od pozornosti nebeským věcem a projekcím obrací více k věcem pozemským a lidským od věčnosti k dočasnému pozemskému životu Historické období středověku a novověku rozkvětu humanismus podle předešlého bodu a renesance Předchůdci Pojem humanismus vznikl sice až v novověku zájem o člověka a lidskou společnost však charakterizuje už klasické období řeckého myšlení Jeho vznik často spojovaný s tzv Sókratovským obratem od zkoumání prapříčin světa u předsókratiků k člověku a společnosti souvisí s postupnou individualizací zejména městských lidí člověk se už nechápe jako především součást rodu kmene nebo obce ale jako samostatná bytost která žije také svým vnitřním životem Tento obrat se v antice vyjadřuje pojmem duše V této souvislosti se často cituje Prótagorův výrok "Mírou všech věcí je člověk jsoucích že jsou nejsoucích že nejsou" Prótagoras ale patrně nepřikládá člověku svrchovanou moc určovat hodnotu věcí nýbrž jen říká že je na člověku aby to co poznává vyslovoval v soudech; nikdo jiný to totiž dělat nemůže Také Platón a Aristotelés jsou pevně přesvědčeni že člověk „patří své obci na níž závisí a za niž je tedy povinen i položit život Větší příklon k hodnotě jednotlivého života můžeme sledovat u stoiků a epikurejců kteří více přemýšlejí o povaze lidského štěstí a o tom co mu překáží Křesťanský humanismus Podstatnou změnu v chápání a hodnocení člověka přineslo křesťanství ve kterém humanismus je odůvodněn boží vůlí a to hned v několikerém ohledu lidský život má nekonečnou cenu protože v něm jde o věčnost o níž každý člověk rozhoduje tím jak jedná a žije; Jaký prospěch má člověk který získá celý svět ale sám sebe ztratí nebo zmaří? L 925 vztah člověka k Bohu nelze oddělit od jeho jednání vůči druhým lidem; Řekne-li někdo ´Já miluji Boha´ a přitom nenávidí svého bratra je lhář 1J 420 každý člověk je Boží tvor takže společenské politické či národnostní rozdíly už nehrají podstatnou roli Neboť vy všichni kteří jste byli pokřtěni v Krista také jste Krista oblékli Není už rozdíl mezi židem a pohanem otrokem a svobodným mužem a ženou Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši Ga 327-28 Tomáš Halík doporučuje označovat za humanismus takový „pohled na svět který vychází z poznání že člověk je právě jen člověk není Bůh má k dispozici jen lidské síly a lidskou omezenou konečnou perspektivu < ref> Laičtí humanisté se s tímto názorem neztotožňují protože nemají potřebu se vymezovat vůči Bohu neodvozují humanismus od Boha či bohů Naopak zdůrazňování omezenosti člověka vůči Bohu je základním postulátem křesťanství a náboženství obecně Vznik humanismu Společenský vývoj vrcholného a pozdního středověku zejména rozvoj měst a soukromé zbožnosti výrazně podpořil jistou emancipaci jednotlivého člověka která se nejprve projevuje v křesťanském umění Tváře andělů a světců dříve vznešené a přísné jsou od 12 století spíše krásné a někde dokonce i s úsměvem například sochy v katedrále v Chartres v Remeši dóm v Naumburgu Humanistický program pak pregnantně vyjádřil Dante; když se s ním na konci Očistce loučí jeho pohanský průvodce Vergilius vybízí ho k plné emancipaci člověka takto Slov ani pokynů už ode mne nečekej tvá vůle je svobodná je zdravá i pravá; tu poslouchej A ode mne teď přijmi korunu i mitru vládu nad sebou < poem> Renesanční humanismus přináší pronikavou změnu v pohledu člověka na sebe a na vlastní postavení na světě život není jen příprava na věčnost ale má vlastní cenu; aby jej mohl odpovědně vést potřebuje člověk svobodu; k ceně života podstatně přispívá krása kterou lze vidět a slyšet; člověk však musí smyslovou skutečnost pečlivě zkoumat; krása je také v jazyce kterým mluvíme zejména v poezii; člověk ji objevuje také v dílech antických básníků a umělců Humanismus si vynutil daleko větší míru autonomie i když jen pro zámožné a svobodné V bohatých městech se rozvinulo peněžní hospodářství finance i právo Humanismus přinesl jiný ideál krásy a umění rozvinul znalost klasické antiky a zároveň se přičinil o rozvoj národních jazyků po italském vzoru začali básníci používat lidový jazyk který se tak stával spisovným Pozornost věnovaná světu se projevila i v nové orientaci vědy v počátcích moderní fyziky astronomie i biologie Humanistický program emancipace a svobody narazil pochopitelně na odpor ale vyvolal také prudké spory a násilné konflikty které vyvrcholily v občanských a náboženských válkách Ty znamenaly konec renesančního humanismu Moderní humanismus Po období občanských a náboženských válek vyvolaných konflikty mezi vznikajícími národními státy i rozpadem náboženské jednoty následovalo období absolutismu a pevné konsolidace státní moci Humanistické myšlenky nicméně žily dál mezi vzdělanci a šlechtici dostávaly však polemičtější ráz a zejména ve Francii vedly až k výbuchu revoluce Po pádu revoluce se však začal v Evropě ustavovat jakýsi obecně sdílený nenáboženský nebo i protináboženský humanismus navazující hlavně na Rousseaua Goetha a Kanta a díky Hegelovu objevu dějinnosti se soustředil kolem myšlenky pokroku Humanismus 19 století dosáhl velkolepých výsledků v podobě rozvoje lidských svobod právní a sociální ochrany jednotlivců pokroků lékařství i dalších věd byl však také kritizován za jistou průměrnost a mělkost Těžkou ránu zasadily humanistickým nadějím obě světové války Šoa a Gulag které silně diskreditovaly optimistické představy o pokroku lidstva Jejich tragické důsledky nicméně vedly k novému uvědomění významu humanismu – společný široký základ humanismu v podobě lidských práv svobody lidského univerzalismu demokracie a snahy o lepší sociální postavení chudých nebo znevýhodněných zůstává myšlenkovým základem současných společností a jejich snah o omezování násilí po celém světě Zejména v USA se výraz humanismus často používá v polemickém protináboženském významu V Evropě je toto užití pojmu méně obvyklé i když slovo v tomto smyslu užívali marxisté ale i jiní Odkazy Reference Literatura J Carroll Humanismus zánik západní kultury Brno Centrum pro studium demokracie a kultury CDK 1996 199 s ISBN 80-85959-13-5 I Hlobil – E Petrů Humanismus a raná renesance na Moravě Praha Academia 1992 273 s ISBN 80-200-0385-1 M Kopecký Český humanismus Praha Melantrich 1988 M Heidegger Dopis o humanismu 1949 J-P Sartre Existencialismus je humanismus Praha Vyšehrad 2004 109 s ISBN 80-7021-661-1 R Seltenreich Právní humanismus jako výraz evropského právního vývoje Praha Univerzita Karlova 1996 270 s ISBN 80-7184-160-9 Související články Ateismus Humanismus a renesance v české literatuře Renesance Pseudohumanismus Externí odkazy Humanitární pomoc je krátkodobá materiální a logistická pomoc poskytovaná z humanitárních důvodů typicky jako důsledek humanitárních krizí Základními cíli humanitární pomoci je zachránit lidské životy zajištění základních lidských potřeb voda jídlo přístřeší poskytnutí základní hygienické a zdravotnické pomoci Od rozvojové pomoci se liší především krátkodobostí a řešením pouze bezprostředních rizik Odkazy Reference Související články Mezinárodní červený kříž Lékaři bez hranic Oxfam Externí odkazy Incký systém cest kečuánsky Qhapaq Ñan je název pro unikátní síť komunikací v Andách kterou rozvinuli a využívali Inkové přičemž některé její úseky pocházejí z období před vznikem Incké říše především od kultur Wari a Tiwanaku Rozsah původních inckých stezek je dnes odhadován v rozsahu od 23 000 km až do 30 000 km Název Qhapaq Ñan se vztahuje jak na celou síť v plném rozsahu tak i v užším pojetí na tzv „Královskou cestu páteřní cestu v délce 5 200 km mezi Quitem Cuzcem a Tucumánem Pavučina stezek se rozkládala od území jižní Kolumbie po údolí řeky Maule v centrálním Chile což odpovídá teritoriálnímu rozsahu incké říše v době příchodu Španělů v roce 1521 Výchozím bodem a hlavním uzlem bylo incké hlavní město Cuzco Z něj vycházely čtyři primární silnice do čtyř hlavních oblastí tzv „suyos Antisuyo Chinchaysuyo Contisuyo a Collasuyo ze kterých se Incká říše skládala Cesty spojovaly pouštní oblasti na pacifickém pobřeží horské regiony i tropické pralesy Amazonie Rozsáhlé stavební práce na pozemních komunikacích odstartovaly za vlády Inky Pachacúteca vládl 1438–1471 který cítil nutnost výstavby cest aby mohl pohotově vysílat vládní úředníky vojska a loajální obyvatelstvo pro anexi a osídlení dobytých území V jeho podpoře dopravní sítě pokračovali i jeho nástupci Incký systém cest sestával ze tří základních prvků vydlážděná cesta mosty a doprovodné skladovací a ubytovací budovy Šíře silnic se pohybovala mezi půl metrem v hornatých oblastech a šesti metry v rovinách Po těchto silnicích se jako poslové pohybovali rychlí běžci kteří se nazývali „chasquis ale např na řece Desaguadero existoval most z řady rákosových pontonů Fotogalerie Reference Island je stát na stejnojmenném ostrově v severní části Atlantského oceánu Jeho hlavní město je Reykjavík V současnosti má status kandidátské země Evropské unie 11 3 2015 ale svou žádost o členství stáhl< ref> Dějiny Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Norové a Keltové irští a skotští kteří přicházeli koncem 9 a v 10 století Vikinští náčelníci zakládali tzv „thingy což byly místní sněmy které veřejně urovnávaly spory a konflikty mezi osadníky Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament Když v Norsku k němuž Island patřil prosadil Olaf Trygvason norský král v letech 995 – 1000 šíření křesťanství tou nejtvrdší metodou pokoušeli se jeho misionáři na Islandu postupovat stejně a ničili především pohanské svatyně Sněm Althing je prohlásil za psance a vyhlásil že každý kdo se bude rouhat bohům má být vypovězen Olaf dal zatknout Islanďany přebývající v Norsku a hrozil že pokud Island nepříjme křesťanství budou rukojmí popraveni V důsledku toho přijal Althing v letech 999–1000 kompromisní zákon že se všichni Islanďané dají pokřtít že však bude i nadále dovoleno obětovat bohům ovšem v soukromí Následky výbuchu sopky Askja v roce 1875 zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor Během následujících 25 let 20 % obyvatelstva Islandu emigrovalo hlavně do Kanady a Spojených států Poté se hospodářská situace země začala pomalu zlepšovat Samostatnost Po událostech s vlajkou Islandu pokračovalo osamostatňování Islandu vytvořením společné Dánsko-Islandské komise která se po dvou týdnech roku 1918 shodla na úplné autonomii pro Island A tak po schválení dánským a islandským parlamentem byl přijat návrh pro nějž se vyslovila většina 90% obyvatel Islandu Přijetím tohoto návrhu se stal 1 prosince 1918 Island suverénním a samostatným státem oslavy ale zhatila krutá zima Island měl s Dánskem společného krále a tudíž s ním byl v personální unii Dánsko se až do odvolání staralo o obranu islandských vod a vyplatilo Islanďanům 2 miliony korun do fondu na Islandu a v Dánsku Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940 a po uplynutí mohl kterýkoli z obou států požádat o úpravu nebo pokud k revizi do tří let od roku 1940 nedošlo mohl jakýkoliv z obou států smlouvu jednostranně vypovědět Válka a okupace Islandu Obyvatelé Islandu žili podle zákona o unii z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali udržet Pro válečné období byla utvořena tzv válečná rada Vláda ani po okupaci Dánska nepřijala britskou nabídku ochrany Proto Britové ze strachu aby Němci neobsadili Island podnikli bleskovou operaci "Fork" a 10 května 1940 Island obsadili Roku 1941 převzali obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístili na ostrově radarové stanice Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků Vyhlášení republiky a poválečné období Už od začátku 30 let někteří lidé byli pro zrušení personální unie s Dánskem I obrana Islandských vod již po obsazení Dánska Německem nebyla možná Proto od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního zřízení Smlouva o unii s Dánskem byla vypověditelná roku 1944 Na žádost dánských velvyslanců a Američanů byl až roku 1944 Altingem schválen návrh zrušení unie s Dánskem a vyhlášeno celonárodní referendum kterého se zúčastnilo 98% voličů 97% z nich dalo hlas ke zrušení unie a 95% jich dalo hlas republice 17 června 1944 byl Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem Alting zvolil za 1 prezidenta Sveinna Björnssona Král Kristián X poslal k tomuto dni telegram v němž vyjádřil politování nad tím že se s ním islandský lid rozchází za těchto poměrů ale popřál mu vše nejlepší Změna ústavy spočívala převážně v nahrazení slova král slovem prezident Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letiště v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel z čehož Islandu plynuly peníze Island stále zůstával neutrální a bez armády Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala ovšem pod podmínkou že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948 až 1960 kolem 70 milionu dolarů Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy V roce 2008 postihla zemi vážná ekonomická krize která vyústila v pád vlády premiér Geir Haarde Na pád vlády měly značný vliv i poměrně masivní demonstrace a protesty 25 dubna 2009 se konaly předčasné volby zvítězily levicové strany premiérkou se stala Jóhanna Sigurðardóttir některé velké banky byly znárodněny a byla vypracována nová ústava na které se podílela i občanská shromáždění Islandský parlament uvažuje o podání přihlášky do Evropské unie Islanďané jsou hrdí na své vikinské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků Landnámabók A protože současná islandština vychází přímo ze staré severštiny což byl jazyk Vikingů mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané Politika Islandský parlament Althing má 63 členů kteří jsou voleni jednou za čtyři roky Hlavou státu je prezident který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu křesel Prezidentem Islandu je Ólafur Ragnar Grímsson a předsedou vlády je Sigmundur Davíð Gunnlaugsson Seznam islandských prezidentů Sveinn Björnsson 27 února 1881 25 ledna 1952 vládnul od 17 června 1944 do 25 ledna 1952 Ásgeir Ásgeirsson 13 května 1894 15 září 1972 vládnul od 1 srpna 1952 do 1 srpna 1968 Kristján Eldjárn 6 prosince 1916 14 září 1982 vládnul od 1 srpna 1968 do 1 srpna 1980 Vigdís Finnbogadóttir 15 dubna 1930 vládla od 1 srpna 1980 do 1 srpna 1996 Ólafur Ragnar Grímsson 14 května 1943 vládne od 1 srpna 1996 Geografie Topografie Island je se svou rozlohou 103 125 km² druhým největším ostrovem v Evropě Jeho břehy jsou od Skotska vzdáleny kolem 800 km od Norska 970 km od Grónska 287 km a od Faerských ostrovů 420 km Na severu se téměř dotýká severního polárního kruhu avšak pouze ostrůvek Grímsey je jím skutečně protnut Zejména střed a východ ostrova se nachází v dost velké nadmořské výšce směrem k severnímu pobřeží vybíhají řekami oddělené hřbety Nejvyšším vrcholem je Hvannadalshnjúkur která je součástí ledovce Vatnajökull Ve vnitrozemí se tyčí sopky Herðubreið 1682 m a Askja 1510 m Geologie Island leží na rozhraní dvou litosférických desek v oblasti Středoatlantského hřbetu místě kde dochází ke vzniku nové oceánské kůry a jejímu následnému rozpínání Nicméně vyjma toho se pod Islandem nachází pravděpodobně horká skvrna< ref> způsobující enormní produkci lávy Výsledkem unikátního podloží je vznik riftové oblasti s bohatou sopečnou aktivitou Na severní straně začíná v oblasti poloostrova Melrakkaslétta a pokračuje na jih přibližně do poloviny ostrova kde mění směr na jihozápadní a rozdvojuje se Sopečný materiál budující vlastně celý Island můžeme rozdělit do tří základních zón Geologicky nejstarší část tvoří tzv starší bazaltové plató složené z třetihorních čedičů o stáří až 16 miliónů let Tato formace buduje rozsáhlé oblasti zejména na severu a severozápadě ostrova a také na východním pobřeží Mladší bazaltové pásmo je šedě zbarvené a lemuje v úzkých pruzích současnou vulkanickou zónu Prokazatelné stáří se pohybuje mezi 02 až 3 milióny let Plošiny jsou složeny převážně čedičem a doleritem v menší míře se zde vyskytují i horniny kyselejší především ryolity Centrální mladá vulkanická zóna je tvořena horninami jejichž stáří se pohybuje v rozmezí 07 miliónu let až po nedávné výlevy čedičů Jde o jednu z nejaktivnějších oblastí na světě s více než 2 000 erupcemi v poledové době tj za 10 000 let Unikátní jsou tvary vzniklé pod ledovcovými výbuchy Láva se při styku s ledem nebo tavnou vodou rychle ochlazuje a tuhne Pokud přitom pronikne ledovcovou hmotou nebo hladinou jezera vzniká útvar podobný stolové hoře v islandštině stapi Jedním z nejmladších ostrovů světa je Surtsey který se vytvořil roku 1964 Měl rozlohu 27 km² nyní jen 14 km² Podnebí Island leží v blízkosti centra tlakové níže a přes svou severní polohu má díky teplým vodám Golfského proudu mírné klima Míšení teplých a chladných mořských vod má za následek vznik vydatných dešťů Množství srážek klesá přibližně směrem od jihozápadu na severovýchod Jejich roční úhrn je na jihu a jihozápadě 1 000 až 3 000 mm podle nadmořské výšky na severu a východě pouze 300 500 mm Velká proměnlivost charakterizuje počasí celého ostrova Zima je na jihu mírná s průměrnou teplotou v lednu od 2°C do -1 °C Letní teploty dosahují 15 i více stupňů ne ovšem ve vysokých polohách Ledovce Prakticky celý ostrov nese stopy po činnosti ledovců jako jsou velká ledovcová údolí s čedičovými vrstvami vyhlazenými při pohybu ledové hmoty nebo naopak rozbrázděnými úlomky materiálu který uvízl na bázi ledovců Podobně svědčí o ledovcové aktivitě i množství morén a obrovské výplavové plošiny – sandry V pleistocénu prodělal ostrov klimatické změny které měly za následek postup a ústup ledovců Celkem ledovce pokrývají 11 % rozlohy Islandu Největší ledovcová oblast ostrova a celé Evropy Vatnajökull na jihovýchodě měří 8 100 km² což představuje zhruba 8 % rozlohy Islandu Ačkoliv Vatnajökull vypadá jako jednoduchá ledovcová čapka ve skutečnosti se skládá z několika nezávislých ledových těles umístěných na podledovcových sopečných vrcholech Sopky překryté ledovou hmotou jsou v řadě případů aktivní naposledy v r 1997 Jejich činnost vyvolala katastrofické povodně které se valily údolím řeky Jökulsá á Fjöllum a vytvořily unikátní tvary na severním pobřeží ostrova Řeky a jezera 2 750 km² státu tvoří voda což je 267 % povrchu státu V horských oblastech pramení největší zdejší řeky napájené ledovci Patří mezi ně Thjórsá Hvítá a nejvodnatější Jökulsá á Fjöllum V důsledku mladých tektonických pohybů se vodní toky vyznačují množstvím vodopádů založených na puklinách a zlomech Dettifoss Skógafoss Gullfoss Typickým rysem krajiny je také množství jezer vytvořených činností ledovců jezero Lagarfljót nebo vzniklých v důsledku tektonických poklesů jezero Thingvallavatn Řada jezer vznikla v kráterech sopek maar Vítí případně jsou hrazena lávovými proudy jezero Mývatn či ledovcovými morénami Termální prameny a gejzíry Se sopečnou činností úzce souvisí termální prameny a gejzíry Typickým doprovodným znakem vulkanické činnosti je i přítomnost bahenních sopek sirovodíkem páchnoucích solfatar a fumarol Nejznámějším místem výskytu těchto úkazů je oblast Námaskard Námafjall u jezera Mývatn Největší koncentrace gejzírů je v lokalitě Haukadalur 50 km od jižního pobřeží Od místního tzv Velkého gejzíru Stóri gejzír pochází ono mezinárodně užívané slovo V současnosti je však tento otec gejzírů jenž chrlil vodu až do výše 70 m < ref> nečinný a hlavní atrakcí oblasti je jeho menší obdoba Strokkur pravidelně chrlící vodu až do výše 20 m Fauna a flóra Jedinými stromy s nimiž se zde v současnosti setkáme jsou trpasličí vrby zakrslé břízy typické pro tundrovou vegetaci a jalovce Rostou tu různé druhy borůvkovitých a šíchovitých rostlin Hojné jsou lišejníky a ostřicové trávy typické pro bažiny a mokřiny Nápadnějšími květy upoutají v krátkém létě např kakost endemitní mák nízký turan smetánka či zvonek Z nízkých orchidejí můžeme vidět Platanthera hyperborea roste tu také protěž alpská Jednotvárná vegetace neposkytuje dostatek potravy zvěři která je druhově velmi chudá Žije tu liška polární na krách sem občas zabloudí medvěd lední Nejrozšířenější faunou ostrova jsou bezpochyby ptáci a také ovce Kolonie papuchalků alky chaluhy a racků v pobřežních fjordech patří k vyhledávaným lokalitám Národní parky Na Islandu se nacházejí 3 národní parky stav v roce 2013 národní park Snæfellsjökull národní park Þingvellir a národní park Vatnajökull Administrativní dělení Island se dělí na 79 obcí sveitarfélög 23 hrabství isl sýslur 8 okresů hluti a na 6 krajů Obyvatelstvo Na Islandu žilo v dne 1 října 2007 312 851 obyvatel Hustota zalidnění je 303 obyvatel na km² 60 % obyvatel Islandu žije v aglomeraci Reykjavíku 92 % obyvatel žije ve městech zbytek 8 % na vesnicích Podle žebříčku Rozvojového programu OSN z roku 2007 je Island z hlediska kvality života nejlepším místem pro život lidí ze všech 177 hodnocených zemí světa Jazyk Úředními jazyky na Islandu jsou islandština a od 2 6 2011 také znakový jazyk neslyšících < ref> Islandština je severogermánský jazyk pocházející ze staré severštiny Island je první zemí v níž byl znakový jazyk schválen jako oficiální státní jazyk Jména a příjmení Na Islandu nemají klasická jména a příjmení jako v jiných zemích Nejdůležitější je křestní jméno podle kterého jsou dokonce řazeny i telefonní seznamy Dítě dostává místo příjmení jméno svého otce s příponou -dóttir dcera nebo -son syn Prezident Ólafur Ragnar Grímsson se tedy jmenuje Ólaf Ragnar Grímův syn Na Islandu se téměř vždy vyskytují dvě křestní jména Vezměme si příklad matka se jmenuje Anna Kristín Guðmunsdóttir a otec se jmenuje Kristján Atli Hilmarsson Manželka po svatbě nepřebírá příjmení po manželovi jako v Česku Děti přebírají příjmení z prvního křestního jména otce zřídka matky Čili dcera se bude jmenovat např Ásta Björg Kristjánsdóttir a syn Svavar Þór Kristjánsson Samozřejmě se vyskytují i výjimky kdy přechází příjmení z rodu na rod stejně jako v Česku ale takových je jen málo Mají ho většinou lidé jejichž předkové byli kdysi z bohatého rodu a snažili se tímto odlišit od „normálních lidí Náboženství Státní církví je Evangelická Luteránská církev < ref> státní luterská církev 871 % ostatní protestanté 41 % ostatní luteráni 35 % římští katolíci 17 % Ásatrú 07 % ostatní 33 % Podle údajů z roku 2010 je na Islandu 31% obyvatel rigorózně věřících Města Seznam 7 největších měst podle pořadí 1 Reykjavík 117 607 obyvatel 2 Kópavogur 28 291 obyvatel 3 Hafnarfjörður 24 712 obyvatel 4 Akureyri 17 158 obyvatel 5 Keflavík 10 200 obyvatel 6 Garðabær 9 877 obyvatel 7 Mosfellsbær 7 808 obyvatel Ekonomika Dle Mezinárodního měnového fondu má Island HDP na obyvatele v paritě kupní síly 39 168 USD 2007 a je tak jedenáctý na světě Island se v roce 2007 stal státem s nejvyšším HDI na světě Během krize finančního sektoru v roce 2008 si Island vysloužil 1 místo v poměru bank držených státem Počátkem října 2008 stát přebral kontrolu nad třemi největšími bankami v zemi které se dostaly do vážných problémů Pro státní rozpočet však jde o enormní zátěž a premiér oznámil že se země nachází krok před státním bankrotem< ref> Ekonomický vývoj Finanční krize roku 2008 Bankovní systém v Islandu prošel velmi překotným vývojem V první polovině devadesátých let zdejší nejen bankovní trh mohutně sílil a expandoval To přineslo růst celému finančnímu sektoru a Island byl dokonce považován za vzor rychle rozvíjejíce se ekonomiky Finanční sektor rostl tak rychle že v posledních letech před krizí dokonce devětkrát převýšil hrubý domácí produkt Islandu S počátkem globální finanční krize se islandské banky rázem propadly Na začátku října roku 2008 musely být tři největší banky zestátněny To mělo velký vliv na islandskou korunu která rychle ztratila svoji hodnotu Dopad této krize pocítili i obyvatelé Islandu ale naopak pro cizince se stal tento ostrov daleko levnější destinací Političtí představitelé Islandu pak jednali o půjčce neúspěšně mimo jiné s Ruskem Krize také znovu otevřela cestu k diskuzi zda by měl Island vstoupit do Evropské unie Islanďané do této doby do unie nechtěli v podstatě hlavně z jediného důvodu kterými byly rybolovné kvóty rozdělované v Bruselu mezi jednotlivé státy Ekonomická struktura Island je stát bez výrazných surovinových zdrojů avšak s velkými hydroenergetickými a geotermálními zásobami využívanými k výrobě elektrické energie a k vytápění Uvádí se že geotermální energie se podílí až z 85 % na vyhřívání islandských domů< ref> Zásadní prioritou islandského hospodářství je námořní rybolov Průmysl je orientován zejména na zpracování ryb a výrobu rybích konzerv v menší míře je zastoupeno hutnictví a textilní průmysl Rybolov zajišťuje 75 % vývozu této země a zaměstnává celých 12 % práce schopné populace Rybolov se dočkal bouřlivého rozkvětu za posledních 50 let kdy se z rodinného rybaření stal celý průmyslový komplex který má na starosti rybolov zpracování a vývoz ryb Islandská vláda se ale v poslední době snaží snížit závislosti ekonomiky 70 % financí z vývozu je z rybolovu a polovina hrubého národního důchodu čerpá finance také z rybolovu z několika důvodů Jedním z nich je klesající cena rybích produktů ve světě tak i snaha o zachování rybích populací pro další generace Zemědělství je zaměřeno převážně na živočišnou produkci chov ovcí skotu prasat a drůbeže Rostlinná produkce je omezena na pěstování brambor a zejména pícnin které je vhodné pouze 1 % státu Zajímavým úkazem je pravidelná úroda zeleniny a jižního ovoce v oblasti při polárním kruhu realizovaná ve velkokapacitních sklenících vytápěných geotermální energií; Island je dokonce druhým největším evropským producentem banánů< ref> Dovážejí se paliva strojírenské výrobky a potraviny Doprava Doprava na Islandu je řízena podle drsného terénu a nepříznivými klimatickými podmínkami Hlavní typ dopravy je auto Neexistuje zde železniční síť a kromě měst ani autobusová doprava Dvě větší města Reykjavík a Akureyri spojuje hlavní okružní islandská silnice Hringvegur Jedinými dopravními prostředky kterými se mohou Islanďané dopravovat mimo Island je letadlo a loď Na Island je možné cestovat letadlem především se společnostmi IcelandAir a nízkonákladovou Iceland Express anebo levněji lodí např z norského Bergenu cesta v takovém případě potrvá 2 dny Na samotném Islandu se můžeme nejsnáze přemisťovat opět letecky na vnitrostátních aerolinkách Air Iceland které svými cenami konkurují dálkovým autobusům a jsou podstatně rychlejší Cesty do vnitrozemí jsou s výjimkou hlavní okružní silnice sjízdné jen v létě a pěší přechody jsou dost náročné Plánuje se že se na Islandu začne stavět železniční síť z Keflavíku do Reykjavíku Island má 13 034 km silnic z toho 4 617 km zpevněných Je zde 86 letišť z toho 12 asfaltovaných Měna Na Islandu se platí islandskou korunou isl Íslensk króna Dělí se na 100 aurar Kód měny je ISK Mince islandské koruny mají nominální hodnoty 1 5 10 50 a 100 korun Bankovky mají nominální hodnoty 500 1000 2000 5000 10000 korun Zároveň jsou v oběhu bankovky v hodnotách 10 50 a 100 korun které se z oběhu stahují a brzy platit přestanou Zajímavostí je že cena niklu a mědi v mincích s nominální hodnotou 1 a 5 korun je vyšší než jejich peněžní hodnota Snahou Islandu je v budoucnu vstoupit do Evropské unie a do eurozóny Kultura Literatura Pro islandskou literaturu jsou typické ságy první vznikaly již od 12 století tj náboženské poté historické poslední byly napsané v 14 století Souběžně se literatura odvíjela od germánské a norské tradice a také od zdejších mýtů a hrdinských písní V 16 století se rodí zájem o dějiny a zeměpis ostrova a v 17 století jsou položeny základy vědeckému oboru nordistice Na konci 18 století vznikají první světské tiskárny a objevují se první pokusy o román V 19 století nastává obrovský rozvoj poezie následován počátky umělecké prózy Počátek 20 století se nese v duchu nových směrů ale kladen je důraz i na svébytnost islandského státu a jeho tradic Experimentuje se především v poezii průlom v próze nastává až v 2 polovině století Roku 1955 získal Halldór Laxness Nobelovu cenu za literaturu Kuchyně Hlavním pokrmem islandské kuchyně jsou ryby potom jehněčí a mléčné výrobky Þorramatur Thorramatur je tradiční islandské jídlo vhodné pro mnoho různých pokrmů Jí se nejčastěji ve měsíci Þorri což je leden a únor Tradičními pokrmy jsou Skyr Scrota žralok a ovce Skyr je tradiční islandský mléčný výrobek podobný jogurtu Skyr obsahuje 12 % proteinů 3 % sacharidů 05 % tuku a hodně vápníku Nyní je islandská strava velmi odlišná zahrnuje kuchyně po celém světě Do normální islandské snídaně patří chléb cereálie a ovoce Večeře je odlišnější Jako jinde ve světě i zde je rozšířený „fast food rychlá strava Sport Sport na Islandu je velmi populární ačkoli se v minulosti vyměnilo mnoho sportů Islanďané zůstávají velmi zdravý národ Dnes je na Islandu nejpopulárnější fotbal basketball a atletika Golf tenis plavání šachy a jízda na koni je také populární Tradiční sport na Islandu je Glíma Glíma je podobné wrestlingu Házená je obvykle uváděna jako národní sport Islandští házenkáři patří k nejlepším na světě Islanďanky jsou překvapivě dobré ve fotbale ve srovnání s počtem obyvatel Islandu Islanďané jsou výborní na ledu a šplhání po skalách Média Nejrozšířenější televizní stanicí na Islandu je státní televize RÚV a její nejsledovanější pořad Sjónvarpið zahrnující zprávy sport a počasí Druhým nejsledovanějším kanálem je soukromá televize Stöð 2 Třetí nejrozšířenější je SkjárEinn Ostatní menší stanice jsou vysílány pouze lokálně Rádia jsou vysílána po celém Islandu včetně vnitrozemí Nejpopulárnější rádia jsou Rás 1 Rás 2 Bylgjan a FM 957 Na Islandu vycházejí troje denní noviny Fréttablaðið Morgunblaðið a 24 stundir Island má význačný filmový průmysl Asi nejpopulárnější islandský film je komedie 101 Reykjavík z roku 2000 režírovaný Baltasarem Kormákurem Jeho film Severní blata vyhrál na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2007 Hudba Islandská hudba je příbuzná s nordickou hudbou a zahrnuje tradiční folkovou a popovou hudbu včetně skupiny Voces Thules alternativní rockové skupiny The Sugarcubes zpěváků Björk Emilíana Torrini Sigur Rós nebo Of Monsters and Men Státní hymnou Islandu je Lofsöngur Píseň je také známa pod názvem Ó Guð vors lands Bože naší země Slova napsal Matthías Jochumsson a hudbu složil Sveinbjörn Sveinbjörnsson Píseň vznikla v roce 1847 u příležitosti oslav tisíciletého výročí osídlení ostrova Za hymnu byla píseň přijata v roce 1944 Píseň má tři sloky ale jako hymna slouží pouze první sloka Školství Systém školství na Islandu je založený od Amerického způsobu Islandské školství se skládá z mateřské školky základní školy střední školy a vysoké školy Mateřská a základní škola je povinná Povinné základní vzdělání je pro děti od 6 do 16 roků Mnoho institucí požaduje od státu více soukromých škol Ve škole se kromě islandštiny učí anglicky a dánsky Islandská univerzita Islandská univerzita isl Háskóli Íslands je islandská státní univerzita která sídlí v Reykjavíku Škola byla založena v roce 1911 V současnosti má jedenáct fakult a studuje ji okolo 8 000 studentů Státní svátky 1 leden Nový rok 6 leden Epifanie 19 leden den manželů 18 únor den žen 1 květen Svátek práce 13 květen den matek 3 červen den námořníků 17 červen den vyhlášení nezávislosti 1 srpen první pondělí v srpnu Den řemeslníků 16 listopad den islandštiny 1 prosinec vznik vlády 24 až 26 prosinec Vánoce 31 prosinec Silvestrovské oslavy Reference Literatura Externí odkazy text a fotografie Itálie italsky Italia je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově Na severu hraničí s Francií 488 km Švýcarskem 740 km Rakouskem 430 km a Slovinskem 232 km Uvnitř Itálie leží dva městské státy Vatikán 32 km a San Marino 39 km Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia Z východu Itálii omývá Jaderské moře z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře Celková délka pobřeží je 7600 km K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři Sardinie a Sicílie Itálie je členem OSN NATO Rady Evropy EU Schengenského prostoru a Eurozóny Hlavním městem je od roku 1870 Řím Dějiny Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku ale přidala se na stranu Dohody Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa což nakonec vedlo k porážce Itálie Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou Itálie je zakládajícím členem EU a NATO Starověk a středověk Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států částečně založených v rámci řecké kolonizace a také hlavně v severní části pak města Etrusků V 8 století př n l se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově a nejen na něm po více než tisíc let Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n l Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary Novověk Na Apeninském poloostrově existovalo více států Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II do Italského království Další státy například Benátsko nebo Papežský stát byly připojovány postupně v následujících letech V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915 po válce připojila území Jižního Tyrolska přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu Postupně ovládl zemi Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu Fašistická Itálie vedla výbojnou politiku a v roce 1939 obsadila Albánii Dne 28 října 1940 zaútočila italská vojska také na Řecko Mussoliniho spojenectví s hitlerovským Německem za druhé světové války vedlo nakonec k porážce Itálie v roce 1943 Království bylo v roce 1946 nahrazeno demokratickou republikou V období mezi léty 1945–1993 měla Itálie 52 vlád Itálie se stala zakládajícím členem NATO a Evropského hospodářského společenství později EU v současné době je jednou z ekonomicky nejsilnějších zemí Evropy Geografie Vodstvo a členění státu Pobřeží je na západě členité se zálivy na východě ploché Celková délka pobřeží je asi 7600 km Povrch převážně hornatý Dominují Západní a Východní Alpy na severu přesahující 4000 m n m včetně nejvyšší hory Mont Blanc 4807 m n mMonte Bianco V nich jsou častá jezera Lago di Garda Lago Maggiore Lago di Como vzniklá ústupem pleistocenních ledovců Celý Apeninský a Kalabrijský poloostrov Calabria a největší středomořský ostrov Sicílii Sicilia vyplňuje pohoří Apeniny dosahující téměř 3000 m n m Pásmo Apenin je seismicky velmi aktivní Častá jsou zemětřesení a erupce sopek Vesuv Vesuvio Etna nejvyšší činná sopka Evropy 3323 m n m a sopek v souostroví Lipari Hospodářsky významná je Pádská nížina v okolí řeky Pád Po Druhým největším ostrovem Středozemního moře je Sardinie Sardegna Moře Itálie je obklopená mořem pro svůj peninsulární charakter Středozemní moře původně Mare Nostrum naše moře jak mu říkali Římané je z historických důvodů rozděleno na čtyři části Jaderské moře Tyrhénské moře Jónské moře a Ligurské moře Na západ od Sardinie se nachází Sardské moře Mar di Sardegna a na jih od Sicílie Sicilský kanál Canale di Sicilia a Maltézský kanál Canale di Malta Sicílii od Kalábrie odděluje Messinská úžina Stretto di Messina a od Afriky Sicilský kanál Seznam geografických útvarů moře Ligurské moře Tyrhénské moře Středozemní moře Jónské moře Jaderské moře zálivy Janovský záliv Gaetský záliv Salernský záliv Tarentský záliv Benátský záliv průlivy Messinský průliv Otrantský průliv Bonifácký průliv ostrovy Sicílie Sardinie Elba souostroví Toskánské souostroví Arcipelago Toscano Kampánské souostroví Arcipelago Campano Eolské ostrovy Isole Eolie Tremitské ostrovy Isole Tremiti Isole Pelagie Isole Egadi poloostrovy Apeninský poloostrov Salentina Kalabrijský poloostrov Gargano pohoří Apeniny Alpy Dolomity jezera Gardské jezero Lago di Garda Como Lago Maggiore Trasimenské jezero řeky Pád Adiže Adige Tibera Tevere Arno Piave Ofanto Sineto sopky Etna Vesuv Vesuvio Stromboli Podnebí Alpy leží v mírném pásu s rozdíly mezi vrcholy hor a údolími Pádská nížina má chladný vnitrozemský charakter Zbytek území leží v Středozemní klima s typickým horkým suchým létem a mírnou zimou bohatou na srážky Administrativní rozdělení Itálie se dělí na 20 krajů regioni< ref> z toho 5 má autonomní status Oblasti se dále až od roku 2013 dělí na celkem 109 provincií Demografie S téměř 60 milióny obyvatel podobně jako Velká Británie a Francie patří Itálie k nejlidnatějším státům Evropy a je nejlidnatější z celé jižní Evropy Hustota zalidnění je průměrná 190 obyv km² Přirozený přírůstek je v současnosti mírně stagnující Střední délka života je u žen 805 a u mužů 741 let Itálie má čtvrtou nejstarší populaci na světě Města Urbanizace dosahuje 67% V Itálii je mnoho měst s více než sto tisíci obyvateli Všechna velká italská města se potýkají s rychlým úbytkem obyvatel Tabulka ukazuje počet obyvatel u deseti nejlidnatějších italských měst Nejlidnatější města Řím Roma 2 774 000 obyvatel Milán Milano 1 256 000 obyvatel Neapol Napoli 1 004 000 obyvatel Turín Torino 903 000 obyvatel Palermo 687 000 obyvatel Janov Genova 610 000 obyvatel Bologna 374 000 obyvatel Florencie Firenze 356 000 obyvatel Bari 317 000 obyvatel Catania 313 000 obyvatel Benátky Venezia 272 000 obyvatel Náboženství a etnika V Itálii má největší podíl katolické obyvatelstvo 85-90% Je to dáno historií a velký vliv má i samotný Vatikán a osobnost papeže v současnosti Argentinec italského původu František Ostatní obyvatelé jsou většinou ateisté a jen malá část tvořená především přistěhovalci vyznává islám Převažující národnost je italská 94% avšak někteří Italové pocházejí z jiného národa a mají jiný mateřský jazyk Týká se to Sardů na Sardinii hovořících sardsky Rétorománů u východní části hranic se Švýcarskem hovořících rétorománsky Tyrolanů na severu u hranic s Rakouskem hovořících německy a Provensálců na západě u hranic s Francií hovořících francouzsky Přistěhovalci pocházejí především z bývalých kolonií Libye Somálska Etiopie a Albánie ale i z Maroka Státní a náboženské svátky 1 leden – Nový rok Capodanno 6 leden – Tři králové Epifania Pasquetta – Velikonoční pondělí pohyblivý svátek 25 duben – Den osvobození Festa della Liberazione 1 květen – Svátek práce Festa del Lavoro 15 srpen – Nanebevzetí Panny Marie Ferragosto 1 listopad – Svátek všech svatých Ognissanti 8 prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie Immacolata Concezione 25 prosinec – Narození páně Natale 26 prosinec – Svátek sv Štěpána Santo Stefano Správa a státní zřízení Území státu se člení na 20 krajů regione a ty dále na 109 okresů provincií provincia a dále na obce které jsou seskupeny v oblasti pod jednu větší zvanou comune Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament který tvoří Poslanecká sněmovna a Senát Ústava je kontrolována Ústavním soudem Prezident je volen parlamentem a krajskými sbory Voliči volí své zástupce do senátu parlamentu a regionálních rad Poslanecká sněmovna má 630 členů senát 326 z toho 10 na doživotí bývalí prezidenti a jiní ústavní činitelé V Evropském parlamentu připadá Itálii 78 křesel a v Radě EU celkem 29 hlasů Itálie patří do skupiny sedmi nejbohatších a nejrozvinutějších států světa G7 a je jejím zakladatelem Společně s Nizozemskem Belgií Německem Lucemburskem a Francií je zakladatelem Evropské unie EU Itálie je třetím nejbohatším státem Evropy a šestým ve světě 2009 Politicky je Itálie jedna z nejdůležitějších zemí Evropské unie Ekonomika Itálie je vysoce rozvinutý průmyslově- zemědělský stát nejrozvinutější v jižní Evropě Uvnitř samotného státu je velký rozdíl mezi průmyslovým severem a zemědělským jihem což zapříčiňuje i separatistické tendence na severu především v Lombardii Milán Převažuje export Měnou je euro do roku 2002 platili lirami Zemědělství Na celkovém hrubém národním produktu se podílí jen asi 1 % ale je v něm zaměstnáno téměř 6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Orná půda zabírá 416 % území lesy 224 % a louky a pastviny asi 15 % Je rozdíl mezi zemědělstvím na severu a na jihu Na severu se uplatňuje privátní intenzifikované zatímco na jihu latifundie Pěstují se tyto plodiny pšenice ječmen žito oves kukuřice rýže brambory cukrová řepa sója slunečnice olivy citrusy jablka hrušky broskve luštěniny tabák vinná réva a zelenina Itálie vyniká ve sklizni vinné révy a výrobě vína Sklizeň okolo 9 000 tun ročně je největší na světě a výroba okolo 57 000 hektolitrů vína je srovnatelná jen s produkcí Francie Chovají se tato zvířata skot ovce prasata drůbež koně osli kozy a bourci morušoví Velmi významný je též rybolov Významnými zemědělskými oblastmi jsou Pádská nížina Apulie Toskánsko Sicílie a Kampánie Průmysl Itálie má malé zásoby paliv Téměř veškerá se dovážejí Naopak velký potenciál mají v energetice vodní zdroje Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod Zemní plyn se v malé míře těží na severu Jaderského moře na jihu Apenin a na Sicílii Ropa v ještě menší míře na jihu Sicílie Stojí zde čtyři jaderné elektrárny jejich produkce byla pozastavena na základě referenda v roce 1987 v Alpách se nachází mnoho vodních elektráren poblíž Livorna dokonce jedna geotermická přesto převažují tepelné V malé míře se těží i asfalt a hnědé uhlí přesto je Itálie v současnosti na třetím místě v Evropě ve výrobě oceli V Itálii jsou významná ložiska mramoru pyritu kamenné a draselné soli síry a rtuti Itálie je známa strojírenstvím především dopravním Známá je společnost FIAT Holding FIAT Iveco Ferrari Lancia Alfa Romeo Maserati a společnosti vyrábějící zemědělské stroje a vlaky Itálie je pátá na světě ve stavbě lodí 0777 mil BRT v roce 1999 Dalšími odvětvími jsou průmysl elektrotechnický chemický textilní papírenský potravinářský průmysl stavebních hmot a výroba železa a oceli Itálie je po Číně a Hongkongu třetí největší vývozce 28 mld USD a sedmý největší dovozce textilních výrobků 15 mld USD V potravinářství je významná produkce vína cukru masa mléka sýrů těstovin vlny a rybích výrobků Doprava Dopravní síť je hustá a kvalitní Je zde celkem 6 500 km dálnic spojujících všechny oblasti země Železniční síť disponuje s 16 225 km tratí z toho 855 km jsou tratě vysokorychlostní Itálie má velkou námořní a leteckou flotilu státní aerolinie Alitalia jsou členem SkyTeam stejně jako ČSA Významné námořní přístavy jsou Janov Genova Livorno Neapol Napoli Salerno Reggio di Calabria Palermo Tarent Taranto Bari Ancona a Terst Trieste Velká letiště jsou Řím-Fiumicino-Leonardo da Vinci Milano-Malpensa a Palermo-Falcone Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod Cestovní ruch Itálie patří mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa Zemi ročně navštíví mezi 40 a 105 miliony turistů < ref> Turismus zde přitom tvoří asi 12 % HDP Turisty sem lákají antické a středověké renesanční památky Řím Roma Florencie Firenze Benátky Venezia Pisa pláže prakticky celé pobřeží Bibione Rimini; Gardské jezero hory Alpy Cortina d'Ampezzo i venkov Umbrie Toskánsko Lákadly jsou i lázně a různé filmové a hudební festivaly Benátky San Remo V Itálii se nachází nejvíce kulturních památek zapsaných na seznamu UNESCO 47 Odkazy Reference Literatura Související články Italské království Politický systém Itálie Externí odkazy Izraelští Arabové hebrejsky ערבים אזרחי ישראל Aravii Jisra'eli je termín pro označení Palestinců nebo arabsky hovořících lidí bez židovského původu kteří jsou občany Státu Izrael U některých izraelských Arabů je však preferovanější označení arabští obyvatelé Izraele a označení izraelští Arabové je u nich neoblíbené Národnostně se většina z nich identifikuje jako Palestinci a občansky jako Izraelci Mnoho těchto arabských obyvatel má rodinné svazky s palestinskými Araby na Západním břehu Jordánu v Pásmu Gazy a v Jordánsku Větší identifikování se jako Izraelci je mezi beduíny a Drúzy Zvláštní případ jsou Arabové žijící na územích anektovaných Izraelem po Šestidenní válce v roce 1967 tj ve Východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách Obyvatele východního Jeruzaléma získali trvalé izraelské občanství krátce po válce Pouze malá část z nich jej však přijala a většina udržuje úzké vztahy se Západním břehem přestože jim je umožněno volit v komunálních volbách Většina drúzkých obyvatel Golanských výšin je považovaná za izraelské obyvatele na základě Zákona o Golanských výšinách z roku 1981 Část z nich plně přijala izraelské občanství avšak většina z nich se považuje za obyvatele Sýrie Po získání občanství byli izraelští Arabové formálně zrovnoprávněni s židovskými obyvateli Izraele V současné době mají izraelští Arabové vlastní politické strany zastoupení v Knesetu vlastní školy možnost studovat na izraelských univerzitách možnost ošetření v izraelských nemocnicích právo na pobírání sociálních benefitů atp Odkazy Poznámky Související články Izraelci Externí odkazy Jan Roháč z Dubé odjinud z Tehova a na Sionu asi 1374 – 9 září 1437 Praha byl čelní husitský hejtman a jeden z nejbližších straníků Jana Žižky Zprávy o jeho životě jsou zcela nedostatečné vycházet lze pouze z několika zmínek v soudobých kronikách nebo úředních listinách Z těchto záznamů je patrné že v průběhu husitských válek působil jako hejtman v Lomnici a Čáslavi a byl přítomen u řady významných mezníků revoluce Po bitvě u Lipan se chopil velení táborské obce a stal se jedním z hlavních odpůrců kandidatury císaře Zikmunda Lucemburského na český trůn Několik neúspěšných akcí v čele táborů jej však přimělo odejít z politického života a uchýlit se na hrad Sion kde pokračoval v odboji proti královskému režimu Svým počínáním nakonec počátkem roku 1437 přiměl Zikmunda Lucemburského svolat vojáky zemské hotovosti kteří pod velením nejvyššího hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna jeho sídlo oblehli po čtyřech měsících dobyli a Jana Roháče zajali 6 září O dva dny později byl husitský hejtman přiveden do Prahy kde byl po těžkém mučení společně se svými spolubojovníky oběšen Dobytím Sionu a Roháčovou popravou skončily vlastní boje husitské revoluce< ref> První zprávy Kdy Jan Roháč spatřil světlo světa a jaké byly jeho bližší rodinné poměry není známo O místě Roháčova narození se také vedly dohady Podle starších historiků tímto místem byla Dubá u České Lípy Miroslav Ivanov se domníval že šlo o tvrz Libouň August Sedláček pro změnu doložil že jeho rodnými hrady byly Leštno a Dubá nad Sázavou kam ukazuje jeho erb zavinuté střely odtud snad i přezdívka Roháč Téhož roku získal jako odúmrť i ves Chotýšany čímž se zapletl do vleklého majetkoprávního sporu který trval do roku 1418 Podle jediného záznamu v Popravčí knize pánův z Rožmberka v níž jsou zaznamenány výpovědi zločinců a zemských škůdců z první poloviny 15 století se dále lze domnívat že v dospělosti působil ve zbojnické rotě Jana Zúly z Ostředka který se zmocnil hradu Dubá a sousedního Hrádku Mezi lety 1398–1406 Jan Roháč vlastnil několik vsí v okolí Uhlířských Janovic Mančice a Milotice byla spjata s různými službami zejména vojenského charakteru Husitský hejtman Doba Žižkova 1420–1424 Za husitských válek je poprvé jméno Jana Roháče zmiňováno v roce 1420 v souvislosti s Žižkovým tažením proti jihočeským enklávám v držení Oldřicha z Rožmberka a dobytím Lomnice nad Lužnicí kde byl dosazen jako hejtman nově ustanovené táborské posádky kde se Jan Roháč po přečtení bludných tezí táborských kněží jež přítomným předložil rektor Karlovy university mistr Prokop z Plzně zapojil do bouřlivé debaty výrokem „V Kostnici nám házeli na krk čtyřicet kacířských článků a vy nám jich házíte přes sedmdesát Tuto volbu však nelze jednoznačně potvrdit lze ji pouze předpokládat ze zápisu z Čáslavského sněmu kde je za jeho jménem uveden dodatek správce lidu a měst Táborských Počátkem roku 1421 den před vypršením příměří mezi tábory a Oldřichem z Rožmberka odeslal Jan Roháč jihočeskému magnátovi list jímž mu za svou osobu vyhlašuje nepřátelství Je téměř jisté že se Jan Roháč ve dnech 3–7 června 1421 účastnil Čáslavského sněmu o jeho bližší úloze zde však písemné prameny nehovoří Jeho žádosti bylo neprodleně vyhověno a Krajířovo vojsko se krátce po obdržení informace o Žižkových přesunech stáhlo zpět do Budějovic Ačkoli neexistují jednoznačné indicie zda se Jan Roháč účastnil bojů proti vojskům druhé protihusitské kruciáty byl krátce po úspěšném tažení spolu s vítězi přítomen v Praze kde byl jmenován jedním z členů devatenáctičlenného rozhodčího orgánu který měl urovnat poměry v metropoli V roce 1423 opustil hejtmanský post na Lomnici a po boku Jana Žižky vytáhl do východočeského prostoru kde slepý vojevůdce narušil mocenskou základnu pražanů ovládl Hradec Králové a začal formovat nové vojenské bratrstvo tzv Malý nebo Menší Tábor Po bitvě u Strachova dvora se Žižkovi poddala některá další města pražského svazu a Jan Roháč obdržel hejtmanství v Čáslavi Ještě téhož roku je po Janu Žižkovi jmenován jako druhý ze signatářů přijetí řádu a manifestu nového bratrstva Žižkova dnes známého pod názvem Žižkův vojenský řád< ref> Období vlády bratrstev 1425–1434 Po společné výpravě husitů na Moravu v jejímž průběhu zemřel Jan Žižka se na jaře 1425 sirotci v čele s Janem Roháčem spojili u Nymburku s táborským vojskem Jana Hvězdy z Vícemilic zvaného též Bzdinka a zamířili východních Čech Cestou příslušníci obou svazů zničili tvrze Chlumec nad Cidlinou Zachrašťany Hořiněves a Holohlavy ovládli města Vysoké Mýto a Litomyšl a dobyli hrad Rychmburk Po dosažení těchto úspěchů se Roháč s Hvězdou pokusili ovládnout Nové Město pražské ale jejich útok proti hradbám uskutečněný 31 března 1425 ztroskotal Po této akci zamířilo spojenecké vojsko posílené kontingentem žatecko-lounského svazu ke Slanému který po tuhém odporu obránců padl 17 dubna Následně byla vypálena Roudnice a došlo k obležení hradů Žebráku a Točníku Posádky obou pevností však náporu husitů odolaly a 5 května vojsko odtáhlo na Plzeňsko kde jím byla dobyla dobyta vodní tvrz Švihov V dalších dnech husité zamířili na Příbramsko kde se zmocnili tvrze Obořiště 6 června Následně se jednotlivé svazy rozešly a pokračovaly v bojích každý na vlastní pěst V říjnu 1425 vystupuje Roháčovo jméno do popředí v souvislosti s Vršovickým mírem při jehož uzavření je prvním jmenovaným zástupcem na nedatované přístupní listině hejtmanů táborských a orebských Počátkem dubna 1426 stál Jan Roháč v čele výpravy která oblehla Lipé Od útoku na město sice upustil vzápětí však vypálil Benešov nad Ploučnicí a obsadil Bělou pod Bezdězem Krátce na to vyrazil k Mladé Boleslavi kde se údajně 5 května konala porada husitských velitelů Po dohodnutí strategie pro následující vojenskou intervenci sirotci a ostatní přítomné sbory vytáhly k Mimoni kterou vypálily Příštím cílem husitů se stalo Lipé jehož posádka se bez odporu vzdala sotva k městu dorazily nové orebsko–sirotčí oddíly shromážděné u Starého Bydžova 19 května Při dalším tažení se spojené husitské vojsko zmocnilo Třebenic Krupky a Teplic a zamířilo k Ústí nad Labem a společně s Kunešem z Bělovic velel orebsko–sirotčí formaci při obležení města i v následujícím střetnutí s oddíly shromážděnými v Míšeňsku 16 června 1426 Téhož roku je v Městských knihách pražských poprvé doložen s predikátem z Tehova urozený pan Roháč allias de Tehow Po delší odmlce v pramenech se jméno Jana Roháče objevuje v roce 1432 na smlouvě mezi husity a míšeňskými a durynskými knížaty kde figuruje jako opravce V roce 1433 prodal svůj dům v dnešní Havlíčkově ulici Valentinovi sladovníkovi a za 60 kop grošů zakoupil dům po významném novoměstském konšelovi na Koňském trhu Roku 1434 zanechal činnosti na nově získaných panstvích zřejmě a v řadách táborského vojska se zúčastnil bitvy u Lipan V průběhu střetnutí padl do zajetí Roháčův odboj a poprava Obléhání Sionu Krátce po bitvě u Lipan se Jan Roháč chopil velení táborské obce a na sklonku roku svolal na Tábor schůzku nespokojenců která 21 prosince 1434 vyvrcholila přijetím společného programu v němž se účastníci zavazovali hájit čtyři artikuly vzájemně si pomáhat proti králi Zikmundovi i dalším protivníkům a jednotně vystupovat na zemském sněmu Před polovinou února následujícího roku pak se souhlasem Hradiště hory Tábor dobyl rožmberskou Soběslav kam umístil vlastní vojenskou posádku Avšak netrvalo dlouho a jeho muži byli nuceni hrad vyklidit což otřáslo Roháčovým postavením v roli táborského vůdce K opuštění této pozice a odchodu na Sion podzim 1435 jej nakonec přiměly další dvě neúspěšné akce z nichž jednou byla kapitulace hradu Ostromeče druhou pak porážka táborského zásobovacího oddílu v bitvě u Křeče 19 srpna 1435 Podle svědectví z 60 let 15 století si na místo svého posledního odporu odnášel i jeden svazek zemských desk kde byly zaznamenány majetkové poměry některých významných zástupců z řad české nobility Posádku Roháčova sídla u nějž začal narychlo budovat rozsáhlejšího opevnění se 120–180 cm silnou hradbou tvořilo nanejvýš několik desítek ozbrojenců které doplnili uprchlíci z Hradce Králové jehož měšťané uzavřeli dohodu s královskou stranou v březnu roku 1437 Společně s těmito muži pak otevřeně vedl drobnou válku proti zboží v osobním držení krále a zůstával tak výrazným symbolem protizikmundovské opozice Trpělivost s odporem na Sionu došla českému panovníkovi v únoru 1437 kdy na zemském sněmu nechal k jeho eliminaci svolat zemskou hotovost Vojsko vytáhlo k hradu koncem dubna a dorazilo zde v prvních květnových dnech krátce poté co oddíl Jana Roháče přepadl konvoj z Uher a ukořistil králi množství volů a sudů s vínem Úkolem zastrašit další nespokojence Ačkoli některé soudobé prameny zejména Historie česká od italského humanisty Enea Silvia Piccolominiho dokládají že čtyřměsíční dobývání hradu bylo velkou a obtížnou událostí archeologický výzkum prokázal že šlo o tendenční výpověď podmíněnou politickou situací a obléhací akce byly mnohem skromnějšího charakteru Podle dostupných informací se lze domnívat že vojenské operace probíhaly spíš vlažně neboť nespokojenost se Zikmundem Lucemburským stoupala Tuto nevoli symbolizoval i postoj českých stavů které po královské výzvě z 24 května odmítaly připojit své ozbrojence k již probíhajícímu obléhání protože tento boj považovaly za soukromou panovníkovu válku Vojsko jež přitáhlo k Sionu nebylo nijak početné a převládali v něm kališníci není tedy vyloučeno že vojáci byli více oddáni Hynce Ptáčkovi než králi Moderní čeští historici proto usuzují že úmyslem pána z Pirkštejna bylo ze soukromých politických důvodů protahovat obléhání do poslední možné chvíle a posádce která na hradu nedisponovala vlastní studní zřejmě nebránil v zásobování ani v čerpání vody z blízké Vrchlice Podle jedné domněnky se všeobecně očekávalo že se nejvyšší hofmistr s odbojným hejtmanem dohodne kteří vyrazil z Prahy 3 září Roháčova smrt Krátce po zajištění přeživších obránců informoval Hynce Ptáček o úspěchu krále Zikmunda a nechal dobyté sídlo zapálit Zajatci byli přivedeni do Prahy 8 září a ještě téhož dne si prý český panovník nechal přivést Jana Roháče na Pražský hrad aby se poraženému vysmál Odbojný šlechtic přitom údajně vykřikoval ať mu raději vypíchnou oči než aby se musel na Zikmunda podívat Následně byl odveden do mučírny na Staroměstské radnici kde byl podroben právu útrpnému takovým způsobem že z něho střeva plula Druhého dne v pondělí 9 září 1437 byli Jan Roháč spolu s dalšími obránci Sionu mezi něž patřili polský šlechtic Vyšek Račinski kněz Jan Prostředek a puškař řečený Zelený při veřejné exekuci oběšeni Podle některých písemných pramenů byl Jan Roháč k šibenici převeden se znamením odsouzence smrti pověšeným na krku v pozlacených poutech a v šatech červené barvy které byly přepásány pozlaceným pásem Červený oděv pro tuto příležitost dostalo i dalších pět nejvýznamnějších mužů z jeho družiny kteří však jako zbylí odsouzenci dostali jen rezavá pouta Na stavbu šibenic tesaři použili dřevo složené na Staroměstském náměstí které bylo původně určeno pro krovy Týnského chrámu Zejména starší z historických badatelů F M Bartoš Josef Macek František Lupínek Josef Janáček ad se přikláněli k první možnosti o druhé eventualitě pak uvažovali Karel Vladislav Zap a Rudolf Urbánek k jejichž názoru se v roce 1987 přiklonili i historici Petr Čornej a Bohdan Zilynskyj Důvodem jejich lokace byly předpoklady že staroměstské náměstí bylo jako popraviště netypické a kronikáři by tuto skutečnost jistě zaznamenali Mimoto soudobé kroniky nehovoří o tom že by se zde v letech 1410–1440 popravovalo oběšením ale pouze stínáním Navíc na Šibeničním vrchu byly již podobné hromadné exekuce s loupeživými rotami prováděny v minulosti a král Zikmund tak mohl zdůraznit že Roháče považuje za zemského škůdce Naproti těmto závěrům historik F M Bartoš předpokládal že se král Zikmund zřejmě neodvážil konat popravu za branou kde by mohlo snadno dojít ke srocení lidu a proto zvolil staroměstský rynk Tuto teorii podle něj navíc potvrdil i fakt že exekuce byla uskutečněna narychlo tedy již druhý den po mučení patrně z obavy aby sionský hejtman nezemřel dřív než bude pověšen Okázalá veřejná exekuce Jana Roháče a obránců Sionu byla většinou kališnických obyvatel Čech chápána jako urážka neboť parodovala obřad povýšení loupežníka na rytíře a připomínala popravu velitele zbojníků Jan Zúly z Ostředka který byl společně se svými padesáti druhy podobným způsobem popraven v Praze roku 1403 Následkem této události vyhlásila králi Zikmundovi řada utrakvistických šlechticů otevřené nepřátelství V této atmosféře český panovník opustil metropoli 11 listopadu s úmyslem odebrat se na léčení do Uher do cíle cesty však dorazily pouze jeho ostatky neboť 9 prosince 1437 přesně tři měsíce po Roháčově smrti podlehl ve Znojmě vleklé nemoci Odraz v umělecké tvorbě a historiografii Krátce po popravě popsal osudy Jana Roháče a jeho družiny ze Sionu anonymní autor jenž náležel k Zikmundovým stoupencům v latinské písni Historia de quondam raptore Bohemiae Rohacz nomine Pověst o jednom lupiči českém jménem Roháč na níž byl společně s Historií českou Enea Silvia Piccolominiho založen historický pohled zakladatele moderního českého dějepisectví Františka Palackého Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě K dalším dílům patří například historické drama o 5 jednáních Jan Roháč z Dubé od Miroslava Krajníka a Svatba na Sioně Josefa Kajetána Tyla Z biografií lze jmenovat starší práce Františka Lupínka Jan Roháč z Dubé a hnutí husitské 1930 Z moderních odborných textů se osobou táborského hejtmana zabývá článek historiků Petra Čorneje a Bohdana Zilynského Jan Roháč z Dubé a Praha Konec Jana Roháče – pověst a skutečnost otištěný ve dvacátém čísle Pražského sborníku historického Z výtvarníků se ztvárnění postavy Jana Roháče věnovali malíři Mikoláš Aleš nebo Stanislav Hudeček Odkazy Poznámky Reference Prameny Literatura Externí odkazy Jednota bratrská latinsky Unitas Fratrum je jedna z protestantských evangelických církví působících v České republice Jedná se o církev s presbyterně-synodním zřízením s nadsborovou službou vedoucí sbory k samostatnosti při zachování jednoty církve< ref> Jedná se o církev vzešlou z české reformace Původní jednota bratrská byla založena roku 1457 a časem se stala významnou složkou české předbělohorské společnosti Úpadek jednoty nastal po porážce protihabsburského povstání českých stavů v roce 1620 V pobělohorských českých zemích byla její činnost prakticky znemožněna Ve dvacátých letech 18 století byla skomírající jednota bratrská obnovena moravskými exulanty na panství hraběte Zinzendorfa v saské Horní Lužici a jejím centrem se stala nově založená obec Herrnhut Ochranov Obnovená jednota bratrská proslula zejména svými misiemi díky nimž se značně rozrostla a stala se světově významnou denominací známou též jako Moravská církev Moravian Church Sbory této obnovené jednoty bratrské byly v Čechách a na Moravě zakládány až od druhé poloviny 19 století a na ně přímo navazují sbory dnešní Jednoty bratrské a Ochranovského seniorátu Českobratrské církve evangelické Na tradici původní jednoty bratrské se ale odvolávají i další protestantské církve ty však historicky nenavazují na ochranovskou církev Organizace Základní organizační jednotkou je sbor který má presbyterní uspořádání v jeho čele stojí „správce sboru nazývaný také kazatel pastor a Rada starších neboli staršovstvo Správce sboru je povoláván Úzkou radou rada starších je jmenována správcem sboru a uvedena do služby členským shromážděním< ref> Nejvyšším orgánem je synod který se skládá ze správců sborů a delegátů volených jednotlivými sbory Synod je svoláván každoročně Jako výkonný orgán církve volí synod nejméně tříčlennou Úzkou radu Světová Jednota bratrská Unitas fratrum nebo též Moravian Church sestává z osmnácti samosprávných a sedmi misijních provincií Synod světové Unitas fratrum je svoláván jednou za sedm let V mezidobí se několikrát schází Rada světové Jednoty Unity board kterou tvoří předsedové rad samosprávných provincií Česká provincie jednoty bratrské má v současnosti celkem asi 3000 členů v 24 sborech a dalších misijních místech Provozuje tři základní školy biblickou školu a sociální a klubovou činnost při některých sborech< ref> Historie Původní jednota Jednota bratrská vznikla v Čechách v období husitských válek těsně před nástupem Jiřího z Poděbrad na český trůn Bylo to období kdy radikální „táborské husitství bylo poraženo a umírněná církev podobojí vedená Janem Rokycanou hledala cestu kompromisu s katolickou církví Ovlivněna učením Petra Chelčického byla založena Bratrem Řehořem v Kunvaldě v roce 1457 Bratr Řehoř tam odešel z Prahy kde byl svědkem vnitřních krizí a zápasů o další směřování husitské církve V Emauzském klášteře kde působil jako hospodářský správce se spřátelil s Petrem Paynem který zde v ústraní dožíval Byl v kontaktu s Martinem Lupáčem který byl Jiřím z Poděbrad a Rokycanou odstaven na „druhou kolej Tito dva významní představitelé radikálního husitství ho podpořili v jeho záměru odejít z Prahy Lupáč radil prvním Bratřím že pokud chtějí zůstat věrni reformaci musí opustit představu že církev je závislá na posloupnosti biskupského svěcení Což ve svém důsledku znamenalo volbu vlastního duchovenstva a úplné oddělení od katolické církve Jednota bratrská tak vznikla z velkého zklamání nad zmarem husitské revoluce s tím že zavrhla program obrany víry mečem Členové jednoty bratrské zdůrazňovali trojí ideál víry lásky a naděje se silnějším důrazem na praktický křesťanský život než na učení nebo církevní tradici Od části Chelčického nauky která kritizovala formální vzdělávání se ale postupně vzdálila Jednota bratrská se od počátku své existence dostala do konfliktního vztahu nejen s katolíky ale i s kališníky Na rozdíl od kališníků nezachovávala žádnou formální spojitost se všeobecnou církví tj s katolickou což komplikovalo její postavení na domácí i zahraniční půdě První členové jednoty byli jako sektáři pronásledováni husity až později se církev dokázala v českých zemích obecněji etablovat Církev se rozrůstala a šířila po Čechách a na Moravě Mezi nejvýznačnější představitele patřili Lukáš Pražský Jan Augusta Jan Blahoslav Jan Amos Komenský a podporovatel a pomocník církve Karel starší ze Žerotína Prudké zhoršení postavení církve nastalo během protireformace po bitvě na Bílé Hoře kdy došlo ke znemožnění její existence stejně jako všech ostatních protestantských církví Mnoho protestantů opustilo vlast jako exulanti jen menšina z těch kteří zůstali doma se snažila v tajnosti svou víru uchovat Měla kontakty se zahraničím a konala tajná setkání Tímto způsobem přežila celé století Valná většina členů jednoty však konvertovala ke katolicismu K odkazu původní jednoty bratrské se kromě dnešní církve stejného názvu hlásí i další protestantské církve především Českobratrská církev evangelická Církev bratrská a Bratrská jednota baptistů Obnovená jednota Začátkem 18 století došlo k náboženskému probuzení v oblasti Fulneku kde se do jisté míry zachovaly tradice původní jednoty šlo o oblast kde před odchodem ze země působil Jan Amos Komenský Skupina věřících pod vedením Kristiána Davida se roku 1722 před hrozícím pronásledováním uchýlila do Saska na panství Mikuláše Ludvíka hraběte Zinzendorfa kde našla útočiště Tito věřící tam vystavěli osadu kterou nazvali Herrnhut „místo které střeží Bůh česky Ochranov K prvním přistěhovalcům přicházeli mnozí další – z Moravy z Čech i odjinud Budování jednotné nové resp obnovené církve bylo s různorodými prvky přicházejícími z různých míst a prostředí velmi komplikované V květnu 1727 proto byla přijata smlouva po vzoru staré jednoty Rozhodující okamžik jednoty nastal dle církevní tradice při vylití Ducha svatého během slavení sv Večeře Páně dne 13 srpna 1727 V roce 1732 vyslalo toto křesťanské společenství první misionáře k otrokům na ostrov sv Tomáše v Karibském moři jedním z nich byl David Nitchmann původem ze Suchdola nad Odrou A brzy následovaly další misie do Grónska Severní Ameriky Jižní Afriky Surinamu atd V dnešní době je světově rozšířená jednota bratrská – Unitas Fratrum někde zvaná Moravská církev Moravian Church rozdělena do čtyř regionů africký evropský karibský a severoamerický které se skládají ze 17 provincií a 8 misijních provincií Roku 1734 vydal saský král edikt že v Ochranově smějí bratři zůstat jen pokud nebudou působit žádný rozruch Naprostá svoboda se jim naopak nabízela v Severní Americe a navíc i velké misijní pole mezi Indiány Mnozí se tam vydali pod vedením Augusta Gottlieba Spangenberga; v následujících 25 letech tam založili nové osady Zároveň misijně působili mezi Čerokézy Delawary Mohykány Irokézy a dalšími Indiány Mezi významné misionáře patřil David Zeisberger původem z Moravy Mezitím pokračoval proud exulantů z Čech Po roce 1737 přesídlili někteří usedlíci do nově založené berlínské osady Český Rixdorf v r 1744 do nově založené severoanglické osady Fulneck Obnovená jednota v českých zemích Ve své vlasti v „zemi otců mohla jednota bratrská zapustit kořeny až po císařském ediktu z roku 1861 První sbor obnovené jednoty bratrské byl založen roku 1870 v Potštejně roku 1872 následoval sbor v Dubé; před první světovou válkou vzniklo dalších osm sborů Jednota bratrská pracovala v českých zemích jak mezi Čechy tak mezi Němci Rozvíjela práci sociální sirotčince v Čermné a v Dubé a misijní práce mezi domorodci v jižní Africe Státního uznání se jednotě bratrské dostalo v Předlitavsku roku 1880 nařízením rakouského ministra kultu a vyučování č 40 1880 říšského zákoníku Na území dnešní ČR užívala jednota bratrská zpočátku názvy Evangelická církev bratrská nebo Ochranovská církev bratrská Název „Jednota bratrská byl zaveden vedle těchto starších názvů roku 1921 na základě vyhlášky č 319 1921 Sb z a n Ve třicátých letech měla jednota bratrská 10 sborů českých a pět sborů německých Roku 1935 byla jednota bratrská rozdělena na dvě autonomní části – okrsek český a německý Po druhé světové válce a vysídlení sudetských Němců německý okrsek zaniká Od roku 1946 má jednota bratrská v českých zemích opět vlastní biskupy prvním byl Václav Vančura Roku 1957 se jednota bratrská v zemi otců stává samostatnou provincií ve svazku Unitas fratrum Začátkem 60 let měla česká jednota bratrská osmnáct sborů a další dvě desítky misijních míst Pod státním dohledem komunistického režimu však neuměla řešit mnoho různých teologických a eklesiologických otázek a uvnitř církve postupně narůstaly spory Po pádu totalitního režimu v roce 1989 se jednotě bratrské otevřely nové možnosti V 90 letech 20 století jednota bratrská založila po dlouhé době svou první církevní základní školu při příležitosti 400 výročí narození Jana Amose Komenského po němž byla pojmenována Vznikla též misijní škola na níž jsou vzděláváni noví pracovníci církve Misijní činností vzniklo několik nových sborů nově se také začala rozvíjet sociální péče o staré občany Diakonie Beránek Současně ale také začaly gradovat spory o další směřování České provincie jednoty bratrské které vyvrcholily v letech 1998–1999 Došlo ke konfliktu jenž vyústil v připojení se menšinové skupiny k Českobratrské církvi evangelické jež ji umožnila ve svém rámci vytvořit Ochranovský seniorát který následuje historický odkaz obnovené Jednoty bratrské Současnost Jednota bratrská v dnešní době podobně jako jiné církve evangelikálního typu klade důraz na autoritu Písma svatého Zakládá a rozvíjí sbory z věřících lidí kteří se osobně rozhodli následovat výzvu Ježíše Krista – vydat svůj život plně k dispozici živému Bohu Od členů se očekává že se budou podílet na křesťanské výchově svých dětí a na duchovní a praktické službě ve svém domácím sboru Důraz je kladen na duchovní dospělost v Kristu Jednota bratrská též zakládá po vzoru svých otců při sborech mateřské a základní školy a další organizace praktické služby dětské a mládežnické kluby diakonie rodinná a mateřská centra programy prevence Hlavní způsob misie vidí jednota bratrská v současné době ve způsobu života svých členů v jejich opravdovosti a proměněném charakteru Jednota bratrská v České republice zakládá sbory také v zahraničí Slovensko Polsko nebo úzce spolupracuje se sbory a církvemi které se rovněž hlásí k odkazům staré i obnovené jednoty bratrské Sibiř Rusko Odkazy Reference Literatura Obrazy z dějin Jednoty Bratrské Praha Bratrské listy Reichl 1911 186 s DENIS Ernest Konec samostatnosti české díl I kn II hl III GREENFIELD John Moc s výsosti čili dvousetleté výročí velkého probuzení moravských bratří – bratrské jednoty Praha Dr Josef Dobeš 1936 108 s LARANGÉ Daniel S La Parole de Dieu en Bohême et Moravie La tradition de la prédication dans l’Unité des Frères de Jan Hus à Jan Amos Comenius Paris L'Harmattan 2008 512 s ŘÍČAN Rudolf Dějiny Jednoty bratrské s kapitolou o bratrské theologii od ThDr Amadea Molnára 1 vyd Praha Kalich 1957 518 s MÜLLER Josef Theodor Dějiny Jednoty Bratrské 1 vyd Praha Jednota bratrská 1923 368 s MOLNÁR Amedeo Boleslavští bratři 1 vyd Praha Komenského evangelická fakulta bohoslovecká 1952 291 s VACOVSKÝ Adolf Obnovení Jednoty bratrské v zemi otců 2 vyd Nová Paka Úzká rada Jednoty bratrské 1996 Související články Hesla Jednoty bratrské Protestantství Církev bratrská Externí odkazy – video z cyklu České televize Historický magazín Republika Jižní Afrika zkráceně JAR je jeden z nejvyspělejších afrických států Na hrubém domácím produktu celé Afriky se podílí více než jednou pětinou Leží na jihu afrického kontinentu Sousedí s Namibií Botswanou a Zimbabwe na severu Mozambikem a Svazijskem na východě Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho Oficiální názvy Vzhledem k velkému počtu úředních jazyků má Jihoafrická republika více oficiálních názvů Republic of South Africa anglicky Republiek van Suid-Afrika afrikánsky iRiphabliki yeSewula Afrika jižní ndebele iRiphabliki yomZantsi Afrika xhosa iRiphabhuliki yaseNingizimu Afrika zulu Rephaboliki ya Afrika-Borwa sotho Repabliki ya Afrika-Borwa jižní sotho Rephaboliki ya Aforika Borwa tswana iRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika swati Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe venda Riphabliki ra Afrika Dzonga tsonga Historie Obdobně jako jiné africké země má i JAR velice dlouhou historii lidského osídlení Podle archeologických nálezů se na území JAR vyskytoval již Australopithecus africanus před třemi miliony lety dále pak člověk zručný člověk vzpřímený a člověk rozumný Před příchodem Evropanů na území dnešní Jihoafrické republiky žili Sanové Khoikhoiové a později také Bantuové Evropská kolonizace V roce 1488 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz Vylodil se v Zátoce mušlí Mossel Bay Dalších sto let zde přistávaly lodě pouze z Portugalska; Portugalci zde však žádné osady po střetech s domorodci nezakládali Prvními evropskými osadníky v oblasti byli až Holanďané koncem 16 a v 17 století Tehdy námořní cesty na jihu Afriky od Portugalců převzala holandská Východoindická společnost Ta vyslala v roce 1652 do Stolové zátoky tři lodě s 90 lidmi různé národnosti vedené zkušeným obchodníkem a cestovatelem Janem van Riebeeckem Ti zde vybudovali první osadu Kapské město zahrady zemědělské plantáže vinice Na těžkou práci si přes Východoindickou společnost nechali přivážet otroky ze severu protože místní Hotentoti kmeny Khoikhoiů a Sanů pro práci nebyli vhodní O pár let později začali zakládat v okolí další farmy Z Evropy přijížděli další osadníci zejména Němci V roce 1688 sem dorazila skupina 200 francouzských Hugenotů V 18 století připlouvalo k jihoafrickým břehům přes 80 lodí ročně; také díky tomu sem byly zavlečeny neštovice které způsobily zdecimování nejen osadníků ale zejména domorodců V 19 století byli Búrové potomci prvních holandských osadníků vytlačeni dále do vnitrozemí kde založili vlastní státní celky Natal Transvaal a Oranžský svobodný stát přičemž neváhali místní obyvatelstvo zabíjet ve velkém rozsahu< ref> Britská nadvláda Během 18 století vyhlásila Nizozemská Východoindická společnost bankrot a vládu nad okolním mořem převzala Anglie V roce 1796 britský výsadek obsadil kolonii poprvé roku 1806 pak definitivně V roce 1820 sem připlulo 4000 britských osadníků Británie zakázala obchodování s otroky a v roce 1833 zrušila otroctví Búrům otroci z plantáží utíkali jejich farmy zanikaly V první búrské válce 1880–1881 byli Britové poraženi Konečné ovládnutí oblasti Brity přišlo až po druhé búrské válce 1899–1902 Dne 31 května 1910 byly všechny provincie sloučeny v Jihoafrickou unii která získala statut dominia Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantů v Kimberley a zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu Rozvoj průmyslu byl navíc umocněn v době velké hospodářské krize díky vysokým cenám zlata a diamantů Hospodářský růst trval nepřetržitě až do druhé poloviny 20 století Tento pozitivní vývoj však byl v příkrém rozporu s trendy vývoje politického Jihoafrická unie se účastnila druhé světové války na straně spojenců V roce 1948 pak ve volbách zvítězila Národní strana spojená s režimem apartheidu Tento režim se po celou dobu své existence střetával se značným odporem na mezinárodní scéně Nezávislost 31 května 1961 země získala nezávislost a změnila název na Jihoafrickou republiku Na protest proti nepřátelským postojům některých členů Britského společenství národů JAR z tohoto svazku vystoupila Od šedesátých let jsou zřizovány takzvané bantustany samosprávná území vyhrazená pro původní obyvatelstvo Mezinárodní olympijský výbor na svém zasedání v Amsterodamu v roce 1970 rozhodl Olympijský výbor JAR suspendovat a tuto zemi vyloučit z olympijského hnutí do doby než zruší rasovou segregaci barevných sportovců< ref> Boj proti apartheidu získal na intenzitě v 80 letech Při různých nepokojích a demonstracích byly zabity desítky lidí Poslední bělošský prezident F W de Klerk 16 listopadu 1989 zrušil v Jihoafrické republice rasovou segregaci povolil Africký národní kongres a souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994; po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela Politika JAR má dvoukomorový parlament Národní rada provincií s 90 členy a 400členné Národní shromáždění Zástupci do Národního shromáždění jsou voleni na pětiletá funkční období na bázi proporčního volebního systému bez jakékoliv vstupní hranice Do Národní rady je v každé provincii zvoleno deset zástupců rovněž na pět let Volby do obou komor probíhají vždy současně Nejsilnější politická strana příp koalice v Národním shromáždění formuje vládu v jejímž čele stojí prezident republiky V současné době je místní politická scéna ovládána Africkým národním kongresem – ANC– který ve volbách 2009 získal 659 % hlasů Jeho nejsilnější soupeř Strana demokratické aliance získala 167 % hlasů ANC tak těsně ztratil ústavní většinu v parlamentu Administrativní dělení Země se dělí na 9 autonomních provincií číslo odpovídá číslu na mapě hlavní město v závorce Západní Kapsko Kapské město Severní Kapsko Kimberley Východní Kapsko Bisho KwaZulu-Natal Pietermaritzburg¹ Svobodný stát Bloemfontein Severozápadní provincie Mafikeng Gauteng Johannesburg Mpumalanga Nelspruit Limpopo Polokwane Geografie JAR má 2 500 km mořského pobřeží na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán a vysokou rozmanitost klimatických podmínek Na západě země se rozkládá poušť Kalahari východ země má spíše subtropické klima Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami které dosahují výšek až 3 500 m Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva Johannesburg Pretoria Tato oblast má obrovské zásoby zlata Velmi známá je Stolová hora zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské město V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí z nichž nejznámější jsou Krugerův NP NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth Největšími městy jsou Kapské Město 2 984 000 obyvatel Durban 2 531 300 obyvatel i s předměstími 3 800 000 Johannesburg 1 975 500 obyvatel i s předměstími 5 550 000 Pretoria 1 473 800 údaje jsou z roku 2004 Ekonomika JAR je v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí má dobře vyvinutý obchod se službami a je již dlouho industrializovaná HDP na obyvatele měl však v 80 a začátkem 90 let let sestupnou tendenci od konce 90 let zase stoupá JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie HDI Index lidského rozvoje Jihoafrické republiky který do poloviny 90 let stoupal začal klesat ke stoupající tendenci se vrátil v roce 2005 Na jeho poklesu mezi lety 1995 a 2005 mělo největší podíl drastické zkrácení délky života 1990 615 let 2006 51 let způsobené především pandemií AIDS a selháním vlády v boji proti ní JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin ale nemá ropu Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice pšenice cukrové třtiny a produkci vlny kuřat skotu ovcí Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP což znamená výrazný nárůst oproti počátku 90 let Hlavními obchodními partnery země jsou USA Velká Británie Německo Belgie a Japonsko Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACU a JARS Vyváží se hlavně diamanty zlato největší zásoby na světě a některé rudy strojírenské výrobky Dováží se potraviny výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata ale také v produkci platiny rud chromu a vanadia Významná je těžba černého uhlí i železné rudy V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě v Transvaalu JAR zajišťuje téměř 2 3 produkce elektřiny pro celou Afriku V JAR se nachází jediná komerční jaderná elektrárna na africkém kontinentě JE Koeberg Energetická krize V roce 2007 státem vlastněný dodavatel elektrické energie Eskom začal pociťovat nedostatek kapacit v oblasti výroby a rozvodu elektřiny To vedlo k neschopnosti plnit běžné požadavky průmyslu a spotřebitelů což vedlo k rozsáhlým výpadkům které zasáhly celou zemi Spouštěcím impulsem byla porucha v jaderné elektrárně Koeberg nicméně od té doby se situace ještě zhoršila Dodavatel byl široce kritizován kvůli neschopnosti adekvátně udržovat svoje elektrárny nemluvě o výstavbě nových elektráren které by zajistily dostačující energetickou kapacitu Zdravotnictví Problémem je vysoký výskyt nemoci HIV AIDS; počet nakažených dnes dosahuje 52 milionů lidí Jihoafrická vláda vyvinula řadu projektů ke zlepšení této situace ty ale ve většině nemají žádné výsledky Podle organizace Human Rights Watch se Jihoafričanky bojí rodit ve státních nemocnicích V JAR v letech 1998 až 2007 stoupla úmrtnost rodiček čtyřnásobně ze 150 na 625 na sto tisíc narozených dětí JAR tak nemá šanci splnit cíl rozvoje stanovený OSN který předpokládá snížení úmrtnosti do roku 2015 na 38 na každých sto tisíc porodů Obyvatelstvo Černoši tvoří 792% obyvatel země Mezi ně patří Čwanové Zuluové Khosové Matabelové Sutové Svazijci Vendové a jiní Běloši resp Afrikánci se na složení obyvatelstva podílejí 89 % míšenci Barevní 89 % a Indové nebo Asiati 25 % ostatní cca 05 %< ref> Kromě toho v zemi žijí také Sanové dříve označovaní jako Křováci Označení „barevný je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského khoiského a evropského původu Samotní barevní se tomuto označení vyhýbají V době politiky apartheidu měli barevní lepší přístup ke vzdělání než černoši Barevní v letech 1950–1983 neměli volební práva stejně jako černoši ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu Barevní rovněž představovali výraznou opoziční sílu v boji proti apartheidu Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel Islám vyznává 2 % hinduismus 15 % a původní kmenová náboženství 285 % obyvatel Od roku 1994 tedy od pádu apartheidu jsou denně brutálně vražděni příslušníci bílé menšiny bez ohledu na věk a to zejména v oblastech Mpumalanga Gauteng a Limpopo Od roku 1994 bylo zavražděno na 4 000 bělochů na farmách a dalších 70 000 v městských aglomeracích V důsledku toho dochází k odlivu bílého obyvatelstva do anglofonních zemí jako je Austrálie Spojené království a Irsko Od roku 1994 opustilo Jihoafrickou republiku odhadem na dva miliony bělochů Ekonomika JAR na to v současnosti doplácí protože jí chybí kvalifikovaná pracovní síla Další z příčin proč bílí z JAR odcházejí je systém pozitivní diskriminace tj zvýhodnění černého obyvatelstva Pozitivní diskriminace má být prevencí dominance bělochů v privátním sektoru Běloši jsou diskriminováni také ve vzdělání V roce 2009 přiznal kanadský soud 31letému bílému Jihoafričanovi Brandonovi Huntleymu status uprchlíka Učinil tak s ohledem na nebezpečí které mu doma hrozí kvůli jeho barvě pleti Huntley vyrůstal v Kapském Městě a jak sdělil kanadskému soudu byl tam sedmkrát napaden z toho třikrát nožem Útočníci mu přitom údajně nadávali do bílých psů Vládnoucí strana v Jižní Africe – Africký národní kongres ANC – označila toto rozhodnutí za rasistické Kriminalita Podle průzkumu pro období 1998–2000 vypracovaného OSN je Jihoafrická republika celosvětově na druhém místě ve vraždách a na prvním místě v přepadení a znásilnění na jednoho obyvatele Oficiální statistiky ukazují že v JAR je každý den zavražděno 50 lidí Znásilnění je v Jižní Africe častým problémem Jedna třetina z 4000 žen které byly v jednom průzkumu dotazovány uvedla že v uplynulém roce byla znásilněna Jižní Afrika je zemí s nejvyšším výskytem dětských a kojeneckých znásilnění na světě Násilníkům hrozí 2 roky za mřížemi< ref> < ref> V průzkumu mezi 1500 školáky na černošském předměstí Soweto čtvrtina všech dotazovaných chlapců uvedla že "jackrolling" hovorový název pro znásilnění byla zábava Běloši se stahují do bezpečnějších čtvrtí a střežených zón tzv gated communities Mnoho emigrantů z Jihoafrické republiky také uvádí že zločin byl rozhodujícím důvodem pro jejich odchod ze země Problémem je velké množství legálně i ilegálně držených zbraní a problémy s jejich regulací – země tak drží druhé místo v počtu vražd a zabití způsobených střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel hned za Kolumbií Denně je střelnou zbraní zabito v průměru 18 lidí Nepříjemně to dokazují informace přímo od policie z JAR Každý den umírá v JAR průměrně jeden až dva policisté Dalším z problémů jsou únosy automobilů< ref> Odkazy Reference Literatura Související články Afrika Africká unie Cape Point Seznam představitelů Jižní Afriky Externí odkazy Johann Sebastian Bach 21 března 1685 Eisenach – 28 července 1750 Lipsko byl německý hudební skladatel a virtuóz hry na klávesové nástroje považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje Mozartem a Beethovenem až po Schoenberga nebo Goreckého Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor jako skladatel však nebyl příliš uznáván Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19 století začala postupně opět více hrát Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa nejvýznamnější jeho působiště byla Výmar Köthen a Lipsko Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty Dobře temperovaný klavír Mše h moll Matoušovy pašije Umění fugy Hudební obětina a Goldbergovy variace Fakta a zajímavosti Bach nežil v ideálním světě a svou hudbu netvořil bez kontaktu s tehdejší hudební komunitou V jeho díle jsou čitelné vlivy italské hudby forma kantáty přímým vzorem při komponování instrumentálních koncertů mu byl italský skladatel Vivaldi kterého obdivoval Navázal a propracoval formu taneční suity v jejichž pomalých větách jsou patrné vlivy francouzské hudby Velmi si vážil umění svých současníků v mládí usiloval o to být žákem Buxtehudeho a nelitoval ujít pěšky v říjnu 1705 320 kilometrů dlouhou cestu jen aby si jej vyposlechl Faktem je že Bachovo nepopiratelně originální a hluboké dílo je jeho vlastní svébytnou a vědomou syntézou a rekapitulací předchozího vývoje německé italské a francouzské hudby Život Dětství a mládí Johann Sebastian Bach se narodil roku 1685 v duryňském Eisenachu ve středovýchodním Německu jako čtvrtý syn dvorního městského hudebníka Johanna Ambrozia Bacha Hudební tradice rodu byla dlouhodobá jeho předkové byli hudebníky téměř po dvě století Johann Sebastian projevoval výrazné hudební nadání již od útlých let Jeho rodiče zemřeli velmi brzy matka v roce 1694 otec 1695 a jeho oporou se stal starší bratr Johann Christoph Bach který jej zasvětil do základů varhanní a klavírní hry i do hudební teorie Základy ostatního vzdělání získal Johann Sebastian na protestantské škole v Eisenachu odkud však velmi brzy odešel za svým starším bratrem Johannem Christophem do Ohrdrufu Bratr který tam působil jako varhaník mu předal další hudební zkušenosti ale vzhledem ke špatné finanční situaci své rodiny byl Johann Sebastian nucen ve svých 15 letech odejít do Lüneburgu kde se stal sborovým sopranistou Celkem zde strávil dva roky dokončil humanisticko-teologické středoškolské vzdělání a rozšířil si své hudební znalosti Arnstadt Nejpozději od března 1703 Bach pracoval jako lokaj a houslista soukromé kapely výmarského spoluregenta Johanna Ernsta von Sachsen-Weimar 9 srpna téhož roku pak byl přijat na místo varhaníka Nového kostela Neue Kirche nyní Bachkirche v Arnstadtu a dostal k dispozici nový dvojmanuálový nástroj sestrojený významným stavitelem varhan Johannem Friedrichem WenderemZde se stal poté soudcem+ V říjnu 1705 dostal Bach třítýdenní dovolenou aby navštívil jednoho z nejvýznamnějších skladatelů a varhaníků té doby Dietricha Buxtehuda Bach si pobyt u Buxtehuda bez dovolení prodloužil na tři měsíce za což byl po návratu do Arnstadtu napomínán tamní konzistoří pro „nedbalost ve službě Buxtehude se však pro Bacha stal cenným učitelem a hudebním vzorem jehož vliv se dá vysledovat na řadě Bachových kompozic například chorálních předehrách jako je Wie schön leuchtet der Morgenstern BWV 739 preludiích tokátách a fantaziích Ačkoli finanční podmínky služby v Arnstadtu byly dobré Bach se často dostával do konfliktu s tamní konzistoří Kromě zmíněného svévolného prodloužení studijního pobytu u Buxtehuda nebo stížnosti na to že Bach dovolil přístup na kůr „cizí dívce snad své budoucí ženě šlo především o to že Bachova novátorská a emotivní hudba působila na místní posluchače rušivě a rozptylovala je při bohoslužbě Proto se komponista rozhodl utéct ze stísněných arnstadtských poměrů a vyhledat si nové místo Mühlhausen a Výmar 24 dubna 1707 hrál Bach na zkoušku v Mühlhausenu a od 1 července nastoupil místo varhaníka ve zdejším kostele Divi Blasii V Mühlhausenu setrval zhruba rok – o propuštění ze služby požádal 25 června 1708 Výmarský vévoda Wilhelm Ernst který skladatele při jeho návštěvě Výmaru slyšel hrát mu totiž nabídl lépe placené místo Mezitím se Bach 17 října 1707 oženil s Marií Barbarou Bachovou svou vzdálenou sestřenicí Bach se svou těhotnou ženou přesídlil do Výmaru v první polovině července 1708 a nastoupil zde jako dvorní varhaník a komorní hudebník Výmarský kulturní život byl mnohem inspirativnější a bohatší než v předchozím působišti a Bachův zaměstnavatel vévoda Wilhelm Ernst byl velkorysým a uměnímilovným panovníkem Z doby výmarského působení pochází velká část Bachova varhanního díla a řada dalších skladeb například Lovecká kantáta BWV 208 nejstarší dochovaná Bachova světská kantáta Bachům se ve Výmaru také narodilo jejich prvních šest dětí z nichž dvě ovšem brzy zemřely Roku 1713 se Bach z dnes již neznámých důvodů ucházel o místo varhaníka v Halle odmítl však nakonec podepsat smlouvu s odůvodněním že nabízená mzda neodpovídá jeho očekávání Vévoda Wilhelm Ernst jmenoval Bacha v roce 1714 koncertním mistrem a ačkoli toto místo bylo v hierarchii dvorních hudebníků až třetí po kapelníkovi a jeho zástupci Bach dostával ze všech nejvyšší plat Nová pozice znamenala i nové povinnosti mezi jiným musel Bach každé čtyři týdny komponovat jednu církevní kantátu pro nedělní bohoslužby – jako první vznikla kantáta Himmelskönig sei willkommen BWV 182 Bachovým hudebním přítelem byl v té době drážďanský hudební ředitel Johann Georg Pisendel 1687–1755 který Bachovi zprostředkoval italskou hudbu zvláště vliv svého učitele Antonia Vivaldiho Bach ve Výmaru setrval do roku 1717 kdy podepsal smlouvu na post kapelníka v Köthenu aniž by ovšem předem požádal svého pána o uvolnění z místa Došlo proto k otevřenému konfliktu s panovníkem a Bach byl dokonce na několik týdnů uvězněn a poté 2 prosince 1717 v nemilosti propuštěn z vězení i ze služby Köthen Bach v Köthenu získal výjimečné postavení a to i díky svému osobnímu přátelství s hudbymilovným knížetem Leopoldem von Anhalt-Köthen svým zaměstnavatelem Měl zde titul kapelníka a ředitele komorní hudby a k dispozici dostal kvalitní sedmnáctičlennou kapelu Kníže nešetřil ani na nástrojovém vybavení a Bach tak roku 1719 cestoval do Berlína zakoupit nové cembalo V Berlíně poznal hudbymilovného braniborského markraběte Christiana Ludwiga 1677-1734 pro něhož pak zkomponoval slavné instrumentální skladby dnes známé jako Braniborské koncerty V červenci 1720 právě když byl Bach s knížecím dvorem na dvouměsíčním pobytu v Karlových Varech v Köthenu onemocněla a náhle zemřela jeho první žena Marie Barbara 3 prosince 1721 si Bach vzal za ženu Annu Magdalenu rozenou Wilcke dceru dvorního hudebníka Ta se mu stala vzornou manželkou která mu dala dalších třináct z jeho celkem dvaceti dětí z nichž většina ovšem zemřela již v útlém věku Anna Magdalena Bachová byla i nejbližší spolupracovnicí svého muže opisovala jeho skladby a podporovala jeho tvůrčí aktivity až do konce jeho života V Köthenu Bach zkomponoval mimo jiné Dobře temperovaný klavír 1 díl BWV 846–869 šest houslových partit a sonát a řadu dalších závažných kompozic ale i díla spíše pedagogického určení jako je Klavírní knížka Anny Magdaleny Bachové Přes uznání kterého se mu v Köthenu dostalo odešel Bach v roce 1723 do Lipska O důvodech lze jen spekulovat snad šlo o změnu hudebního vkusu dvora a změnu postojů knížete k Bachovi Lipsko Smrtí předchozího varhaníka Johanna Kuhnaua se 5 června 1722 uvolnilo místo kantora Tomášského kostela v Lipsku Bach se o místo ucházel ale byl vybrán jiný slavný kandidát Georg Philipp Telemann Telemann ovšem místo vzápětí odmítl protože mu byl v Hamburku zvýšen plat rozhodl se tam zůstat Bylo tedy vypsáno druhé výběrové řízení v němž byl Johann Sebastian Bach opět poražen tentokrát kapelníkem z Darmstadtu Johannem Christophem Graupnerem Ani tentokrát však nebyla volba úspěšná protože Graupnerovi nebylo uděleno povolení opustit dosavadní místo Nakonec tedy bylo místo nabídnuto „jako třetí volbě Bachovi a ten je zastával až do konce svého života Přitom si nadále podržel titul knížecího dvorního kapelníka v Köthenu a pro tamní dvůr i nadále dodával skladby k slavnostním příležitostem Svou službu v Lipsku Bach nastoupil koncem května 1723 Ve své funkci byl Bach jako městský hudební ředitel zodpovědný za hudební život ve městě a v jeho čtyřech kostelích připravoval skladby pro bohoslužby nejrůznější církevní a společenské příležitosti vyučoval a působil též jako vedoucí a hráč souboru Collegium musicum který byl složen z jeho žáků a městských hudebníků Hráli díla soudobých skladatelů např významného českého skladatele Jana Dismase Zelenky V tomto období života Bach vytvořil další závažné kompozice např Janovy pašije Matoušovy pašije Mši h moll nebo Umění fugy Pro církevní provoz komponoval pravidelně kantáty zpočátku jednu každý týden takže jich celkem napsal kolem tří set Přes veškerou aktivitu Bacha postupně začala unavovat snaha o veřejné uznání proto se postupně uzavíral více do kruhu rodiny ve kterém se cítil nejšťastnější Posledních deset let Bachova života bylo naplněno tvorbou ale i relativním klidem Bachův syn Carl Philipp Emanuel se stal hudebníkem pruského krále Bedřicha Velikého též aktivního hudebníka který otce Bacha pozval v roce 1747 na svůj dvůr a přijal ho s poctami Johann Sebastian Bach se mu odvděčil improvizacemi na králem zadané téma zpracované později v Hudební obětině dílu dokonalé kontrapunktické architektury Koncem roku 1749 Bach ztratil zrak a pomalu se zhoršoval i jeho celkový zdravotní stav Zhoršení kulminovalo nezdařenou oční operací na jaře následujícího roku Bach zemřel v tichosti avšak obklopen milující rodinou 28 července 1750 Posledním dílem na němž Bach před svou smrtí pracoval byl slavný cyklus Umění fugy nedokončen Z dvaceti Bachových dětí se čtyři staly skladateli Wilhelm Friedemann Carl Philipp Emanuel Johann Friedrich Christoph a Johann Christian Od roku 1950 se na jeho počest koná v Lipsku Mezinárodní hudební soutěž J S Bacha Dílo Johann Sebastian Bach byl mistrem polyfonie a přivedl k dokonalosti hudební formu fugy Ve své bohaté tvorbě dokázal vyjádřit hluboké myšlenky umělecky přesvědčivým způsobem Jeho hudební myšlení je pronikavé a jasné přitom však nepostrádá výraznou citovost Bach nebyl extravagantním umělcem ale spořádaným otcem rodiny praktickým a zároveň hluboce věřícím člověkem který měl zároveň smysl i pro běžné pozemské radosti což se vše odráží i v jeho díle Jeho hudba se povznáší do dimenzí téměř nadpozemských a zároveň stojí pevnýma nohama na zemi najdeme v ní pokoru a soucit s lidským utrpením i vřelou oslavu světského života Přestože většina jeho skladeb byla psána na objednávku Bach je dokázal naplňovat hlubokým obsahem Z Bachova díla víme o celkem 1126 hudebních kompozicích označují se zkratkou BWV a pořadovým číslem nejrůznějších forem Přitom se velké množství dalších skladeb nedochovalo a do celkového počtu nejsou započítány ani autorem revidované verze skladeb a nejrůznější hudební kusy sloužící k výuce etudy apod celkově tak Bach složil nejméně kolem 1400 děl Na nekomerčním projektu Musopen postupně přibývají volně šiřitelné pod public domain licencí které nahráli a zpracovali přední světový hudebníci Klávesové skladby Největší podíl ve skladatelově odkazu mají skladby pro klávesové nástroje především 'Fugy Fuga h-moll Fuge h-moll BWV 951 a 951a Fantazie Fantazie c-moll Fantasie c-moll BWV 1121 Chromatická fantazie a fuga Chromatische Fantasie und Fuge BWV 903 Preludia Preludium c-moll Präludium c-moll BWV 999 Preludium a fuga Präludium und Fuge BWV 552 Preludium fuga a Allegro Präludium Fuge und Allegro BWV 998 Tokáty Tokáta a fuga d-moll Toccata und fuge d-moll BWV 565 nejznámější a nejpopulárnější varhanní skladba všech dob Tokáta g-moll Toccata g-moll BWV 915 Chorální skladby je jich kolem 260 Při řekách babylónských An Wasserflüssen Babylon BWV 653 Otče náš v nebeské říši Vater unser im Himmelreich BWV 682 a 683 Kristus vstal z mrtvých Christ ist erstanden BWV 627 Chorální předehry Chorální předehra G-dur Choral Vorspiel G-dur BWV 95 Pasacaglie Passacaglia a fuga v c-moll BWV 582 Jiná duchovní hudba Rozsáhlou částí skladatelovy tvorby jsou též další duchovní skladby např Mše Mše G-dur Messe G-dur Kyrie-Gloria Messe BWV 24 Mše h-moll Messe h-moll BWV 232 Mše F-dur Messe F-dur BWV 233 Oratoria moteta a kantáty kterých napsal přes 200 včetně světských Oratorium Nanebevstoupení „Lobet Gott in seinen Reichen Himmelfahrts-Oratorium BWV 11 Matoušovy pašije Matthäus-Passion BWV 244 Janovy pašije Johannes-Passion BWV 245 Markovy pašije Markus-Passion BWV 247 Vánoční oratorium Weihnachts-Oratorium BWV 248 Velikonoční oratorium Oster-Oratorium BWV 249 a další díla tohoto typu např Magnificat BWV 243 Koncertní a orchestrální skladby Dalšími hudebními útvary které měly své důležité místo v Bachově tvorbě jsou koncertní a koncertantní skladby např Braniborské koncerty č 1–6 Brandenburgische Konzerte Nr 1-6 BWV 1046-1051 Koncert pro cembalo a-moll Cembalokonzert a-moll BWV 1065 Ouvertury Suity pro orchestr Varhanní koncerty Varhanní koncert G-dur Orgelkonzerte G-dur BWV 592 Varhanní koncert C-dur na téma Antonia Vivaldiho „Velký Mogul BWV 594 Cembalové klavírní koncerty Italský koncert Italienisches Konzert BWV 971 Suity a sonáty Nejznámější z nich jsou Anglické suity 1-6 Englische Suite Nr 1-6 BWV 806-811 Francouzské suity Französische Suite Nr 1-6 BWV 812-817 Sinfonia BWV 1046 a 1071 Violoncellové suity Suity pro cello Cellosuiten Nr 1-6 BWV 1007-1012 Triové sonáty Sonáta pro dvě flétny a continuo Sonate für Zwei Flauti traversi und Basso continuo BWV 1039 Varhanní sonáty Varhanní sonáty č1-6 Orgelsonaten Nr 1-6 BWV 525-530 Houslové sonáty Sonáty a partity pro housle Sonaten und Partiten für Violin Solo Sonáty pro flétnu Sonáty pro violu da gamba a cembalo BWV 1027-1029 Skladby pro sólové nástroje Ze skladeb pro sólové nástroje s výjimkou varhan jsou nejznámější klavírní skladby z nichž nejvýznačnějšími jsou komplety Dobře temperovaný klavír 1 a 2 Wohltemperiertes Klavier Nr 1 und 2 Sem lze také zařadit i již zmíněné varhanní skladby nebo cellové a houslové suity Polyfonní cykly Vrcholem kontrapunktického umění jsou polyfonní cykly bez nástrojové specifikace Umění fugy Die Kunst der Fuge BWV 1080; jedno z nejvýznamnějších děl hudební historie jak po stránce obsahové tak formální Hudební obětina Musikalisches Opfer BWV 1079 Ostatní tvorba V menším nikoli však zanedbatelném počtu najdeme ve skladatelově tvorbě také Kánony Variace Goldbergovy variace Goldberg-Variationen BWV 988 Písně Pochody Scherza Capriccia Ukázky hudby Klavírní koncert č 1 d moll BWV 1052 Kantáta BWV 140 „Wachet auf Partita a moll pro sólovou flétnu BWV 1013 Loutnová suita e moll BWV 996 Partita d moll pro sólové housle BWV 1004 Anglická suita č 1 A dur BWV 806 Italský koncert F dur BWV 971 Dobře temperovaný klavír 1 díl Související články BWV katalog děl Johanna Sebastiana Bacha Literatura Christoph Wolff Johann Sebastian Bach Praha Vyšehrad 2011 Václav Holzknecht J S Bach a jeho synové Panton Praha Bratislava 1968 Zahraniční Hans Heinrich Eggebrecht Geheimnis Bach Nötzel Wilhelmshaven 2001 ISBN 3-7959-0790-X Klaus Eidam Das wahre Leben des Johann Sebastian Bach Piper Verlag GmbH 2005 ISBN 3-492-24435-1 Arno Forchert Johann Sebastian Bach und seine Zeit Laaber Verlag Neuaufl 2005 ISBN 3-89007-531-2 Johann Nikolaus Forkel Über Johann Sebastian Bachs Leben Kunst und Kunstwerke Bärenreiter-Verlag Kassel 2004 ISBN 3-7618-1472-0 Repr d Ausg Leipzig 1802 Martin Geck Johann Sebastian Bach Rowohlt Reinbek 2002 ISBN 3-499-50637-8 Maarten 't Hart Bach und ich Piper Verlag 2003 ISBN 3-492-23296-5 s CD Friedrich von Hausegger Johann Sebastian Bach Im Kontext der Musikgeschichte ABOD 2006 CD ISBN 3-8341-0171-0 Michael Heinemann Hg Das Bach-Lexikon Laaber-Verlag 2000 Band 6 des Bach-Handbuch ISBN 3-89007-456-1 Konrad Küster Hg Bach Handbuch Bärenreiter-Verlag Kassel 1999 ISBN 3-7618-2000-3 Ludwig Prautzsch Die verborgene Symbolsprache Johann Sebastian Bachs 1 Zeichen- und Zahlenalphabet der kirchenmusikalischen Werke Merseburger Verlag Kassel 2004 ISBN 3-87537-298-0 Wolfgang Schmieder Bach-Werke-Verzeichnis BWV Thematisch-systematisches Verzeichnis der musikalischen Werke von Johann Sebastian Bach Breitkopf & Härtel Wiesbaden 1990 ISBN 3-7651-0255-5 Gottfried Scholz Bachs Passionen Ein musikalischer Werkführer Beck München 2000 ISBN 3-406-43305-7 Albert Schweitzer Johann Sebastian Bach Breitkopf & Härtel Wiesbaden 1990 ISBN 3-7651-0034-X Philipp Spitta Johann Sebastian Bach DOVER PUBN INC Vol 1 1992 ISBN 0-486-27412-8 Vol 2 2000 ISBN 0-486-27413-6 Vol 3 1992 ISBN 0-486-27414-4 Philipp Spitta Johann Sebastian Bach 2 Bde Breitkopf & Härtel Wiesbaden 1964 Charles Sanford Terry Johann Sebastian Bach Insel Verlag 1999 ISBN 3-458-34288-5 Arnold Werner-Jensen Reclams Musikführer Johann Sebastian Bach Bd 1 Instrumentalmusik Bd 2 Vokalmusik Philipp Reclam jun Stuttgart 1993 Christoph Wolff Johann Sebastian Bach Fischer Frankfurt M 2000 ISBN 3-10-092584-X Noty a texty Externí odkazy Česky V cizích jazycích en cs de de en fr de en fr es jp de de en sk en v projektu oregonské univerzity v projektu oregonské univerzity de en fr es he it ja sw pt hu ru sv id ca zh Flash Korevaar ‪klavír‬ Goeth órgano Parmentier ‪cembalo‬; enes pt Kalendář lat calendarium od calendae původně svátky novoluní je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších zejména v rámci roku Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem zvláště pro účely společenské náboženské hospodářské a politické zaznamenané v přehledu událostí Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem a nebo pojmenované Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků let např juliánský a gregoriánský kalendář V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní týdnů a měsíců na určitý rok například tištěný nástěnný a stolní kalendář případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků včetně jmenin umožňující plánovat Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení Kalendářní systém Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data Jednotkou kalendářového členění je vždy den každý kalendářní systém tedy stanovuje počátek konec dne pravidelné členění roku na menší části počátek roku Nový rok Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků letopočet a jeho počátek éru Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1 leden 10 dní po zimním slunovratu Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let to jest roků které mají druhý měsíc únor o jeden den delší 29 únor Přestupný je každý rok jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule pak je přestupný pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský Řehoř Gregorius Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů které se pravidelně opakují dny rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce astronomický měsíc střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako měsíční čtvrti a kalendářní měsíce od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména roky oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období Z nich nejnápadnější nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce tak důležité pro zemědělství a obchod se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů Hlavní typy Podle toho kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost se obvykle rozlišuje Lunární kalendář Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer za soumraku kdy lze Měsíc pozorovat Solární kalendář Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář jehož základem je rok resp tropický rok doba oběhu Země okolo Slunce přibližně 36525 dne Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny čtyři roční období jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den Čistě sluneční kalendář však není praktický roční období jsou příliš dlouhá Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního Lunisolární kalendář Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc Pravý astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" astronomický měsíc Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského gregoriánský kalendář jeho předchůdce juliánský kalendář čínský egyptský indický makedonský a perský japonský židovský kalendář Naopak např islámský kalendář zůstal čistě lunární na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne Počátek roku Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou kde se vedou záznamy a účty platí daně a podobně Počátkem roku bývaly buď jarní svátky snad hlavně u pastevců anebo dožínky slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu Odtud pochází i dnešní začátek školního roku kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní Počátek letopočtu epocha Letopočet éra jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře dělení času v rámci roku v běžném užití se ale s ním spojuje Počátek letopočtu se nazývá epocha dobu od epochy pak odborníci označují jako éru tj letopočet také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky Stanovoval se velmi různě zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn jako dodnes v Japonsku a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly nýbrž jmenovaly podle konsulů Obdobně se určoval rok i později např podle místních biskupů včetně římských papežů i jiných významných osob Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád od 776 př n l a římský letopočet ab urbe condita „od založení města Říma 753 př n l Křesťanský letopočet od narození Krista který se dnes všeobecně užívá vypočetl resp stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500 Tento letopočet se prosadil až od 9 století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000 Přesné datum narození Kristova není známo velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve tj již před naším letopočtem Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny hidžra 622 vznikl v 7 století Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku Týden Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible Gn 1 jako obdoba pracovního období Tvůrce světa V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům jako v antickém Římě jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích České názvy jsou pořadové úterý čtvrtek a pátek podle jejich pořadí podle středu pracovního týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota" dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku Novodobé reformy kalendáře Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat Např gregoriánskou velmi mírnou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918 Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny přes něž se překládají „pohyblivé svátky Velikonoce Svatodušní svátky Roš ha-šana ramadán a pod tradičně odvozované od Měsíce ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18 století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře někdy podnícené revolucí jako francouzský revoluční kalendář viz níže který se však neprosadil a brzy zanikl podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30 let Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné; aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá Obvykle se navrhuje aby se na konci roku zařazoval jeden den v přestupném roce dva který by nebyl součástí týdne ani měsíce Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi takže rok může souhlasit s cyklem týdnů a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech ostatní o 30 dnech Jiný radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny" Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60 letech 20 století se dokonce zdálo že je mezinárodní organizace schválí nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo Významnější kalendářní systémy Egyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem; roku 266 př n l zavedl Ptolemaios III přestupné roky Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského Řecký kalendář Řecký den začínal východem slunce Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní Počátkem letopočtu byl první den první olympiády 8 červenec r 776 př n l Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem Od 87 olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv Metonův 19letý cyklus a od 3 roku 112 olympiády 76letý Kalipův cyklus který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den Mayský kalendář Mayský letopočet začínal rokem 3114 př n l podle Thompsonovy korelace a pracoval s cykly po 5119 letech „Velkými roky Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let Mayské datum pro tento den totiž je 130000 4 Ahau 3 Kankin zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př n l bylo 00000 4 Ahau 8 Cumhu někdy označované jako 130000 A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin Juliánský křesťanský kalendář Juliánský kalendář zavedl v předkřesťanském Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př n l Měl 12 měsíců po 29 30 nebo 31 dnech dohromady 365 dnů a nově začal 1 ledna místo 1 března Latinské názvy a v dalších jazycích 9 až 12 měsíce dosud zachovávají číslování od března např září september Každý čtvrtý rok je přestupný čili přidává se jeden den na konec měsíce února Sedmý měsíc roku náš červenec byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní Délka kalendářního roku je mezi siderickým hvězdným rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný siderický rok Za součást tohoto kalendáře se považuje i křesťanský letopočet který byl ale zaveden až o řadu staletí později Kvůli kumulované odchylce od slunečního tropického roku vznikl Gregoriánský kalendář přesněji „gregoriánská korekce Juliánského kalendáře protože jde pouze o korekci přestupného vkládání dnů a sám kalendář se nezměnil Křesťanský juliánský kalendář v plném rozsahu dodnes používá většina pravoslavných křesťanů počítá se podle něj v historii i před naším letopočtem a používá se i v astronomii Židovský kalendář Den začíná západem slunce již z Bible Gn 1 má týden sedm dnů od posledního dne který se nazýval „šabat pochází naše sobota Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě Roky se dělí na jednoduché 353 354 nebo 355 dnů a přestupné 382 384 nebo 385 dnů a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé Jednoduché normální mají 12 měsíců V přestupných letech se mezi 6 měsíc adar a 7 měsíc nizan zařazoval přestupný měsíc veadar Začátek roku byl určován „modelem tj novoluním které je nejbližší podzimní rovnodennosti Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7 říjen 3671 př n l což je také první rok první epochy tišry; tento letopočet se však objevuje až ve středověku Gregoriánský kalendář Gregoriánský kalendář vznikl úpravou juliánského kalendáře za papeže Řehoře Gregor XIII v r 1582 když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní Rok 1582 byl zkrácen o těchto 10 dnů a počet přestupných let byl zredukován tak že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty Kalendář v užším slova smyslu se tedy vůči juliánskému nijak nezměnil Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná Snahy o vytvoření tzv věčného kalendáře kde by odchylka neexistovala mají tedy spíše akademickou povahu Islámský Islámský kalendář je výjimečný tím že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce běžné i v daleko jednodušších kulturách korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje Byl zaveden chalífou Umarem roku 637 počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 hidžra Liturgické kalendáře Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria zvláštní význam měl až do 20 století římský kalendář se jmény světců Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti které nezačínají půlnocí ale již západem slunce předchozího dne tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer Francouzský revoluční kalendář Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24 listopadu 1793 během tzv jakobínské diktatury tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky 1792 rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců Podzim vendémiaire měsíc vinobraní brumaire měsíc mlh frimaire měsíc jinovatky Zima nivôse měsíc sněhu pluviôse měsíc dešťů ventôse měsíc větrů Jaro germinal měsíc rašení floréal měsíc květů prairial měsíc luk Léto messidor měsíc žní thermidor měsíc horka koupelí fructidor měsíc plodů Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech dekády Dny se jmenovaly podle praktických věcí potřebných k životu den ovoce lilku … Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti tj Rozumu se slavil v červnu Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804 Hypotetický keltský kalendář Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky tak zvaný kalendář z Coligny Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky podle jiných gallský keltský kalendář o němž se zmiňují latinští autoři César Plinius mladší Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce Den začínal večer měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci srv anglické fortnight S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" a Stonehenge atd množství spekulací které se však vesměs nedají věrohodně podložit Odkazy Reference Související články Astronomické cykly Český liturgický kalendář Český státní svátek Chronologie datování Století Letopočet Rok Přestupný rok Kalendářní měsíc Kalendář literatura Sovětský revoluční kalendář Výčet zim Íránský perský kalendář Etiopský kalendář Oromo kalendář Somálský kalendář Budhistický kalendář Baháistický kalendář Externí odkazy Literatura Bláhová M Historická chronologie Libri Praha 2001 800 stran ISBN 80-7277-024-1 Hlaváček I a kol Vademecum pomocných věd historických Jinočany H& 1997 448 s ISBN 80-86022-09-9 Kotulová Eva Kalendář aneb kniha o věčnosti a času Nakladatelství Svoboda Praha 1978 vyd 1 192 s Ottův slovník naučný heslo Kalendář Sv 13 str 777 Sokol J Čas a rytmus 2 vyd Oikumene Praha 2004 332 str ISBN 80-7298-123-4 Kazaň je administrativním a kulturním centrem Tatarstánu a jedním z největších měst v Rusku Zároveň je střediskem Povolžského federálního okruhu a Povolžského ekonomického rajónu Nachází se v evropské části Ruské federace na levém břehu řeky Volhy a na jejím soutoku s Kazankou Zachovalo se zde mnoho stavebních památek včetně kazaňského kremlu Žije zde 1 138 000 obyvatel 2008 převážně Tataři a Rusové Historie Kazaň v době vlastní nezávislosti Kazaň založili údajně Povolžští Bulhaři ačkoliv se o tom spekuluje a to v době někdy mezi 11 a 13 stoletím Jedním z nejstarších nálezů v Kazani byla česká mince z jedenáctého století se zobrazením svatého Václava kterou našli během vykopávek na Kazaňském hradě Svoje vlastní mince začali v Kazani razit až v roce 1408 Z této doby pochází první stavby v dnešním Kazaňském hradě V tomto období mělo město význam jako zastávka obchodníků na cestě ze Skandinávie do dnešního Íránu Vznikl zde bazar který se stal centrem obchodu v celé oblasti; hlavně s nábytkem Po zničení Zlaté hordy v 15 století se zde postupně zformoval Kazaňský chanát který bohatl Jeho centrum – Kazaň velmi prosperovalo Byla opravena citadela a posíleno opevnění V roce 1487 se Rusové pokoušeli Kazaň dobýt ale neúspěšně Kazaň v době ruského carství Teprve Ivan Hrozný v polovině 16 století Kazaň úspěšně připojil k Rusku Byl ustanoven nový správce města – kníže Alexandr Gorbatyj Šujskij za jehož vlády byli mnozí Tataři zabiti obráceni násilně ke křesťanství a nakonec vystěhováni na místo vzdálené 50 km od města V Kazani samotné byly zbořeny všechny mešity a paláce patřící Tatarům O několik let později v roce 1579 navíc vypukl velký požár Po něm byl opět obnoven Kazaňský chanát tentokrát už i s pomocí samotných Rusů Roku 1612 byla ale jeho nezávislost zrušena a to ruským nacionalistou Kuzmou Mininem Toto období pro nás zůstává zatím nejasné není o něm mnoho informací V roce 1708 byl Kazaňský chanát zrušen celý a přeměněn na gubernii To se událo v době Petra Velikého Po jeho návštěvě se v Kazani začaly vyrábět lodě pro Kaspickou flotilu Na konci 18 století v roce 1774 vypuklo povstání pohraničníků a Rolníků vedené donským kozákem Jemeljanem Pugačovem při němž bylo město téměř zničeno Naštěstí pak bylo za vlády Kateřiny Veliké rychle obnoveno Byl zde povolen islám přesto však diskriminace Tatarů neskončila Na začátku 19 století tak už na Kazaňské státní univerzitě mohli tisknout Korán a začal rozvoj města Ke sklonku 19 století se město stalo průmyslovým centrem středovolžské oblasti kam se stěhovali lidé za prací Roku 1875 byla ve městě zřízena koňská dráha kterou v roce 1899 nahradila elektrická tramvaj Pravomoci Tatarů po revoluci v roce 1905 neustále rostly Tataři získali kulturní autonomii a město se stalo jejich kulturním centrem Začaly se objevovat první noviny v tatarštině a vzniklo tatarské divadlo Kazaň v době SSSR a současnosti Po revoluci a občanské válce mezi lety 1917 a 1919 zde bolševická moc ustanovila Tatarskou autonomní sovětskou socialistickou republiku Tehdy zde žilo přibližně 200 000 lidí město bylo středem náboženských aktivit v celé oblasti V rámci komunistického protináboženského boje tak byla uzavřena a zničena většina kostelů a mešit stejně jako v celém SSSR Během 2 světové války sem jako i do jiných měst v Povolží a v okolí Uralu byly přestěhovány závody na válečnou výrobu výroba tanků a letadel Město rychle rostlo; zatímco pětisettisícovou hranici překonalo až v 50 letech o zhruba dalších třicet let později se Kazaň stává již městem milionovým Na jeho okraji vyrostlo mnoho panelových sídlišť Po pádu sovětského impéria se v Kazani opět začala rozvíjet tatarská kultura stavěly se nové mešity a kostely Centrum města prošlo rozsáhlou rekonstrukcí V roce 2005 byla otevřena největší ruská mešita na kazaňském kremlu k výročí tisíciletí založení města; místní hrad je symbolem státnosti celého Tatarstánu K tomuto výročí bylo též i otevřeno slavnostně nové metro Obyvatelstvo Významné stavby Kazaňský kreml zapsaný v UNESCO Kazaňská státní univerzita mešita Qol-Şarif Partnerská města Jeddah Saúdská Arábie Istanbul Turecko College Station Texas USA Braunschweig Německo Eskişehir Turecko Externí odkazy Kolumbie je stát v Jižní Americe který je součástí karibské Jižní Ameriky Jako jediná země Jižní Ameriky se rozkládá u obou oceánů na pobřeží Karibiku u Atlantského oceánu a Tichého oceánu na jejichž pobřeží leží Sousedí s Venezuelou Brazílii Peru Ekvádorem a Panamou Počet obyvatel dosahuje 43 milionů Hlavním městem je Bogotá Obyvatelé mluví španělsky a hlásí se ke katolické církvi V zemi donedávna probíhala válka mezi vládou a drogovými kartely do roku 2012 Historie Původní indiánské státy byly zlikvidovány Španěly ve 30 letech 16 století Krátce nato vznikl generální kapitanát Nová Granada později místokrálovství Nová Granada s hlavním městem Bogotou Od konce 18 století se zde odehrávala častá povstání Vyvrcholením byla bitva u Boyacá 1819 ve které Simón Bolívar dokázal porazit španělské oddíly V roce 1821 byl jmenován prezidentem nově vzniklé Velké Kolumbie dnešní Kolumbie Venezuela Panama od 1822 Ekvádor Ta se roku 1830 opět rozpadla na Novou Granadu Kolumbie Panama Venezuelu a Ekvádor V roce 1903 byla na popud USA odtržena Panama kvůli stavbě průplavu Od konce 19 století probíhají v zemi četné boje mezi jednotlivými stranami Ty vyústily v současnou guerillovou válku V 60 letech 20 století vznikají levicově orientované gardy Revoluční ozbrojené síly Kolumbie FARC a o něco umírněnější Národní osvobozenecká armáda ELN Proti nim stojí vedle kolumbijské armády pravicová paramilitantní organizace Spojená sebeobrana Kolumbie AUC která vznikla až v roce 1997 Mezi jejich praktiky patří mimo jiné únosy civilistů nebo dokonce jejich zabíjení Vláda se od té doby otevřeně hlásí k boji proti rebelům a její úsilí poslední dobou začíná mít první výsledky a též k boji s drogami drogové kartely z Cali a Mendelínský kartel nechvalně známého Pablo Escobara vzkvétaly od 70 let do první poloviny 90 let 20 století kdy byly rozprášeny Geografie Kolumbie má pobřeží s Atlantským oceánem a Karibským mořem délka asi 1800 km s Pacifikem asi 1500 km Sousedními státy jsou na severu v Karibském moři Jamajka Haiti a Dominikánská republika na západě Panama 225 km mořské hranice s Kostarikou a Guatemalou Na jihu sousedí s Ekvádorem 590 km Peru 1496 kma Brazílií 1643 km Na východě sousedí s Venezuelou 2050 km Kolumbie má celkově 1 138 910 km² a je tak čtvrtou největší zemí Jižní Ameriky po Brazílii Argentině a Peru Dále sedmou největší na celém Americkém kontinentu Půda má rozlohu 1 038 700 km² a voda 100 210 km² Území je rozděleno do čtyř geografických regionů Andská vysočina má tři pohoří a údolní nížiny Karibské nížiny Pacifické nížiny a Los Llanos a tropický deštný les na jihu Kolumbie Dále má Kolumbie několik ostrovů v Pacifiku a Atlantiku Největším z nich je souostroví San Andrés a Providencia v západním Karibiku které leží 775 km severozápadně od severního pobřeží Kolumbie a 220 km od východního pobřeží Nikaraguy Souostroví je jedním z 32 kolumbijských departamentů a jeho hlavním městem je San Andrés V Tichém oceánu leží ostrov Malpelo Ostrůvek Santa Cruz del Islote patří mezi nejhustěji obydlené ostrovy na Zemi Díky rozdílnostem v nadmořských výškách má Kolumbie pozoruhodnou rozmanitost v teplotách Během ročních období zde však panují pouze malé teplotní rozdíly Obyvatelné oblasti leží většinou v teplých – pod 900 m n m středních – mezi 900 a 1980 m n m a studených – mezi 1980 a 2950 m n m klimatických zónách Srážky bývají většinou těžké ve vysokých oblastech Pacifiku a v některých částech jižní Kolumbie Andské pohoří se v Kolumbii táhne od Jihozápadu Ekvádorské hranice až na Severovýchod Venezuelské hranice Andy se v Kolumbii dělí na Kolumbijský masiv Macizo Colombiano a na tři další pohoří Východní Centrální a Západní Ty vytváří dvě dlouhá údolí – Magdalena a Cauca – jimi protékají stejnojmenné řeky Nejvyšším bodem Kolumbie není hora v Andách ale hora na Karibské planině – Sierra Nevada de Santa Marta s nejvyšším bodem zvaným Pico Cristobal Colon vysokým 5775 m n m a Pico Simon Bolivar se stejnou nadmořskou výškou Jižní část Kolumbie je tvořena savanou a deštným pralesem Protékají tudy řeky Amazonka a Orinoco Severní část nazývaná Los Llanos je region savan zvláště právě u Orinocského povodí Jižní část je nazývána Amazonie a je pokryta Amazonským deštným pralesem a patří převážně do Amazonského povodí Na severu a na západě And jsou pobřežní planiny Karibská na severu a Pacifická na západě Kolumbie má pět tradičních krajinných regionů Andský region Karibský region Pacifický region Orinoquijský region a Amazonský region Někteří označují ještě za region Insularní region separovaný na pobřeží Hospodářství Mezi nejdůležitější odvětví patří těžba – antimon cín ropa zemní plyn zinek olovo stříbro zlato bizmut zemědělství – kukuřice rýže ječmen brambory maniok sójová třtina banány citrusy káva cukr chov – skot prasata ovce lamy alpaky drůbež V zemědělství podle údajů z roku 2012 pracovalo 11 % obyvatel Obchod Export zemní plyn cín zlato rudy stříbro ropa káva Největší obchodní partneři Argentina Nizozemsko USA Velká Británie Německo a Japonsko Politický systém Kolumbie je demokratickou prezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením Současný politický systém vznikl na základě procesu modernizace zahájené přijetím Ústavy v roce 1991 V roce 1998 byl podle pravidel nové Ústavy zvolen prezident viceprezident Kongres a regionální zastupitelstva Nová konstituce charakterizuje zemi jako sociální právní stát unitární a decentralizovanou republiku s částečnou autonomií regionálních úřadů založenou na participativní a pluralistické demokracii Pro vnitropolitickou situaci v zemi byla charakteristická zejména vytrvalá snaha o konsolidaci reforem v politické a ekonomické oblasti S nástupem prezidenta Uribeho v roce 2002 došlo ke zlepšení mezinárodního postavení Kolumbie převládala snaha o širší projekci hospodářských výsledků do sociální oblasti problematika boje proti narkomafii a s ním spojeným terorismem Politika Uribeho administrativy se projevuje nekompromisním vojenským přístupem k řešení vnitropolitické situace otevřeným ozbrojeným bojem proti gerile FARC a ELN tlakem na dodržování lidských práv a bojem proti obchodu s drogami Řídící moc v zemi je rozdělena do tří sfér výkonné legislativní a justiční Soudní moc představují Ústavní soud Nejvyšší soud Úřad generálního prokurátora a v záležitostech státní správy a administrace Rada státu V čele kolumbijské vlády složené z 13 ministrů stojí prezident republiky V čele každého z 32 departementů zde španělsky označovány jako departament stojí guvernér Kolumbie je zemí s politickou pluralitou ve vládě jsou kromě konzervativní strany také představitelé opoziční liberální strany a nezávislí Kongres se skládá ze Senátu a Sněmovny reprezentantů rozdělené do 8 stálých komisí Sněmovna má 162 členů a Senát 102 členů Zahraniční vztahy Kolumbie je zapojena do několika projektů a organizací na poli latinskoamerické integrace Je členským státem např organizací Společenství latinskoamerických a karibských států Unie jihoamerických národů Pacifická aliance Latinskoamerický hospodářský systém Latinskoamerické integrační sdružení Departamenty Kolumbie Existuje ještě jeden hlavní Departement distrito capital Bogotá DC Muzea V Kolumbii je mnoho různých muzeí historie archeologie etnografie zbraně umění antropologie zlata což je pozoruhodné je jediné muzeum na světě zlata 24000 starověké indické zlaté šperky a smaragdy Muzeum koloniálního umění Dům-muzeum boje za nezávislost v čele španělských kolonií v Americe S Bolivar Bogota Kolumbijská literatura Kolumbijská literatura byla v koloniální době závislá na literatuře španělské Začala se utvářet v 19 století v romantickém proudu především Rafael Pombo a Jorge Isaacs a v realistické próze Tomás Carrasquilla Poezie vyvrcholila v modernistické lyrice J A Silvy a v avantgardní tvorbě L Greiffa na niž navázala skupina Kámen a nebe Jorge Rojas K nejvýznamnějším romanopiscům Latinské Ameriky patřil ve 20 letech J E Rivera v současnosti Gabriel García Márquez který dostal Nobelovou cenu za literaturu Místní význam přesáhla i tvorba dalších romanopisců jako byli například Eduardo Zalamea Borda Jorge Zalamea Eduardo Caballero Calderón Odkazy Reference Související články Hispanoamerika Simón Bolívar Externí odkazy Koruna česká je od měnové odluky 8 února 1993 měnová jednotka České republiky se zkratkou Kč mezinárodně v ISO 4217 CZK; dělí se na sto haléřů zkratka h ty se však pro nízkou hodnotu už používají jen v bezhotovostním styku Od rozdělení Československa 1 ledna 1993 existovala na základě vzájemné dohody měnová unie v níž byla měnou obou nástupnických států nadále koruna československá se zkratkou Kčs mezinárodně CSK Zákon o České národní bance č 6 1993 Sb prohlašuje v § 16 platné bankovky a mince vydané ČNB za zákonné peníze v jejich nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky Další úpravu obsahuje zákon o oběhu bankovek a mincí č 136 2011 Sb a prováděcí předpisy Měnová odluka Název nové české měny stanovil § 13 zákona ČNR č 6 1993 Sb ze 17 prosince 1992 o České národní bance< ref> § 56 dále uvádí že dosavadní platné bankovky a mince SBČS se považují za zákonné peníze Přestože zákon nabyl účinnosti 1 ledna 1993 nelze to chápat tak že již k tomuto datu se stala koruna česká skutečnou zákonnou jednotkou – nebylo dosud vydáno žádné prováděcí nařízení na rozdíl od ČNB která skutečně vznikla k 1 lednu 1993 Po 1 lednu 1993 tedy existovaly dva suverénní státy se dvěma nezávislými centrálními bankami a jednou společnou měnou kterou byla nadále koruna československá v roce 1993 dokonce vyšly tři pamětní mince této měny Teprve zákonem č 60 1993 z 2 února 1993 o oddělení měny spolu s nařízením vlády č 61 1993 Sb k provedení zákona o oddělení měny a vyhláškou ČNB č 62 1993 Sb kterou se provádí zákon o oddělení měny z téhož dne byla měnová unie ukončena ke dni 8 února 1993 – zanikla tak koruna československá a vznikla samostatná česká koruna a následně i slovenská Nové měny vycházely z předešlé v poměru 1 Kčs 1 Kč 1 Sk ovšem slovenská koruna rychle oslabila První bankovky samostatné české měny hodnota 200 Kč rychle připravené před odlukou byly postupně uváděny do oběhu od 8 února 1993 Bankovky vyšší hodnoty okolkované nižší hodnoty neokolkované a mince zrušené československé měny však nadále zůstaly v platnosti v určeném poměru jako platidla nové měny po několik následujících měsíců v obou státech nejdéle v ČR mince v nominální hodnotě 2 Kčs a 5 Kčs do 30 listopadu 1993 okolkované bankovky do 31 srpna 1993 Mimo to ještě zůstaly oficiálně v platnosti všechny československé stříbrné mince vydané v letech 1954–1992 1993 SBČS až do 30 června 2000 vyměnit je bylo možné do 30 června 2006 Mince a bankovky české koruny Součet hodnot všech českých platných mincí a bankovek činí 8888 Kč 1+2+5+10+20+50+100+200+500+1000+2000+5000 V roce 2003 byla ukončena platnost mincí o hodnotě 10 a 20 haléřů 31 srpna 2008 byla ukončena platnost mincí o hodnotě 50 h a bankovky v hodnotě 20 Kč a v březnu 2011 byla ukončena platnost bankovky o hodnotě 50 Kč Mince Mince 50 Kč byla v roce 1994 vyhlášena v anketě World Coins Mincí roku 1993 v kategorii oběžných mincí Pamětní mince Kromě oběhových mincí vydává Česká národní banka též pamětní mince což vyhlašuje ve Sbírce zákonů stříbrné v hodnotách 200 Kč a 500 Kč a zlaté v hodnotách 1000 Kč 2500 Kč 5000 Kč a 10000 Kč Zlaté mince jsou vydávány v tematických řadách Roku 2000 byla vydána mimořádná stříbrná mince se zlatou vložkou a hologramem v nominální hodnotě 2000 Kč Bankovky Autorem podoby všech bankovek České republiky je Oldřich Kulhánek Výrobní cena bankovek se pohybuje od 130 Kč za 50 Kč do 230 Kč za 5000 Kč Zdroj ČNB Bankovky váží cca 1 g Tisícikorunová bankovka s novými ochrannými prvky byla v roce 2008 vybrána za světovou bankovku roku< ref> 20 Kč platnost ukončena k 31 srpna 2008 Do 31 srpna 2014 bude dvacetikoruny vyměňovat pouze ČNB50 Kč platnost ukončena k 1 dubnu 2011 Výměnu papírových padesátikorun centrální banka definitivně ukončí až ke 31březnu 2017 Směnný kurs Česká koruna byla v roce 2008 nejvíce posilující a poté druhou nejvíce oslabující měnou světa< ref> Dne 7 listopadu 2013 rozhodla Česká národní banka o intervencích na devizovém trhu kde se bude snažit držet kurz koruny vůči euru přibližně na hladině 27 CZK EUR< ref> Související články Mince v českých zemích Rakousko-uherská koruna Slovenská koruna Seznam měn Evropy Reference Externí odkazy Část čtvrtá Emise bankovek a mincí § 12 až 22 Oznámení ČNB o ukončení platnosti haléřových mincí Koruna československá v období první republiky zkratka Kč v období druhé republiky K od roku 1945 Kčs mezinárodně v ISO 4217 CSK byla měna která platila v Československu od roku 1918 Koruna se dále dělila na 100 haléřů Zpočátku obíhaly i drobné haléřové mince za první republiky dvouhaléře po roce 1953 dokonce jednohaléře a tříhaléře avšak s postupující inflací nejdrobnější mince postupně mizely z oběhu V roce zániku ČSFR 1992 byl již nejmenší reálně obíhající mincí pětihaléř Po rozdělení Československa v roce 1993 na Českou republiku a Slovenskou republiku došlo i k rozdělení měny na Korunu českou a Korunu slovenskou Název měny Název koruna jakožto symbol monarchie razící mince byl od středověku častý; používá ho většina skandinávských států Dánsko Norsko Švédsko Island do přechodu na euro na konci roku 2010 Estonsko do konce roku 2008 Slovensko Na českém území byla zavedena rakousko-uherská koruna měnovou reformou 2 srpna 1892 jako polovina předchozího zlatého Po vyhlášení Československé republiky byl název nakonec zachován uvažovalo se např o názvech frank nebo sokol Rakousko naopak později název měny změnilo na šilink Koruna za první republiky Československá koruna byla ustavena zákonem č 84 z 25 února 1919 na jehož základě byly mezi 3 až 19 březnem 1919 staženy a okolkovány rakousko-uherské bankovky které byly postupně až do července 1920 vyměňovány za nové československé státovky Prvním penízem nového státu byla 100 korunová státovka z 15 dubna 1919 Prvními mincemi byly 20 haléř a 50 haléř s ročníkem ražby 1921 vydané v únoru 1922 První korunová mince byla do oběhu uvolněna také v roce 1922 První skutečnou bankovkou nikoli státovkou byla 20 koruna s datem 1 říjen 1926 ale do oběhu se dostala až v březnu 1927 14 dubna 1920 byl přijat zákon o bance cedulové který předcházel vzniku centrální banky která však definitivně vznikla až 21 března 1926 a svoji činnost zahájila až 1 dubna 1926 Prvním guvernérem se stal Vilém Pospíšil který byl do té doby vrchní ředitel Městské spořitelny pražské a byl též přítelem Aloise Rašína a přední finanční odborník v zemi Národní banka byla založena jako akciová společnost se základním jměním 4 000 000 Kčs ve zlatě Československá koruna byla tehdy založena na zlatém standardu a byla považována za pevnou a kvalitní měnu Poté byly vydány bankovky I a II série které se v tu dobu řadily mezi nejkrásnější a poměrně snadno padělatelné oběžné bankovky na světě Spolupracovali na nich např Alfons Mucha Max Švabinský Otto Gutfreund a mnozí další významní umělci Mezi nejznámější výtvarníky mincí patřil tehdy Otakar Španiel Vznik protektorátu a druhá světová válka Po obsazení českých zemí německými vojsky v březnu 1939 byla zrušena Národní banka Československá a nahradila ji Národní banka pro Čechy a Moravu která začala vydávat protektorátní koruny a začala provádět měnovou politiku podle nařízení Reichsbank z Berlína Říšská banka určila kurz 1 Říšská marka RM 10 K což bylo záměrné podhodnocení koruny aby mohlo Německo zemi ekonomicky vysávat Reálný kurz koncem roku 1938 byl 1 RM 833 Kč Německá okupační moc zavedla povinné odvody pro Říši a národní banka musela na tzv Girokonto odvádět peníze pro německé hospodářství a na vedení války Koncem války bylo na tomto kontě zhruba 58 miliard K které představovaly značný zdroj inflace Dále musela banka odevzdat 455 tuny měnového zlata deponovaného v Praze a ve Švýcarsku Navíc pro zprostředkování plateb za německé občany byl zřízen zvláštní účet u Reichsbank kde se peníze vyrovnávaly v kurzu stanoveném Říšskou bankou nebo nebyly vyrovnány vůbec Tyto zásahy a finanční vyčerpávání země vedly k růstu inflace a rozmachu černého trhu Tyto jevy musely být po válce složitě odstraňovány Exilová československá vláda v Londýně podepsala v roce 1944 zakládající listinu Mezinárodního měnového fondu a Světové banky Tyto smlouvy podepsala delegace pod vedením ministra financí Ladislava Fierabenda v Bretton Woods v červenci 1944 Koruna po druhé světové válce Po druhé světové válce byla 1 listopadu 1945 provedena měnová reforma která řešila problém že na území Československa kolovalo příliš mnoho platidel kromě pěti měn protektorátní říšskoněmecká slovenská maďarská a polská i různé vojenské poukázky Tato reforma byla navíc spojena se znárodněním bank a podniků podle Benešových dekretů Situace se částečně stabilizovala ale nadále byl v zemi hospodářský chaos z důvodu znárodnění a nového postavení klíčových firem v průmyslu Po únoru 1948 nastalo další znárodňování průmyslu Československá koruna po měnové reformě 1953 Další měnová reforma přišla k 1 červnu 1953 Nová československá koruna byla vyměňovaná v poměru 15 u částek do 300 starých Kčs vyšší částky byly vyměňovány v poměru 150 Navíc přestalo být Československo koncem roku 1954 členem MMF a Světové banky které v roce 1944 spoluzakládalo Po měnové reformě v roce 1953 byla většina lidí ožebračena a navíc ceny začaly stoupat Do konce 50 let se podařilo situaci stabilizovat ale ukázalo se že centrálně řízená politika začíná vykazovat značné ekonomické nedostatky V 60 letech přišla liberalizace poměrů v Československu která však byla zastavena sovětskou invazí v srpnu 1968 Poté přišla normalizace kdy byla celá ekonomika odtržena od reálného vývoje ve světě a nastávala postupná izolace ekonomiky ČSSR Narůstala inflace kterou vláda skrývala měnovými dotacemi a izolací koruny vůči jiným měnám Ekonomické problémy centrálně řízené ekonomiky byly jedním z důvodů pádu komunistického režimu v ČSSR v listopadu 1989 a k sametové revoluci Koruna po sametové revoluci 1 ledna 1993 došlo k rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky na dva samostatné státy a k 8 únoru 1993 proběhla měnová odluka kterou československá koruna zanikla Výměnný poměr k nástupnickým měnám byl 11 Staly se jimi česká koruna a slovenská koruna kterou vystřídalo na Slovensku 1 1 2009 euro Mince první republiky a poválečné mince platné před měnovou reformou z roku 1953 Zajímavostí bylo že se do roku 1938 objevily celkem 3 typy pětikorunových mincí jejichž autorem byl známý sochař Otto Gutfreund První a zároveň nejstarší typ předválečné pětikoruny byl i největší o průměru asi 295 cm byla tudíž větší než moderní padesátikorunová mince která má průměr asi 275 cm a platila do roku 1931 V roce 1928 byl zaveden do oběhu druhý již menší typ který byl zároveň nejtenčí Tato mince byla ovšem vyrobena ze stříbra a znamenala spolu se stříbrnou pamětní desetikorunou vydanou k 10 výročí ČSR návrat československé měny ke stříbru Roku 1938 pak byl zaveden třetí a poslední typ pětikoruny který byl zase silnější avšak nepatrně tenčí než typ první existují i zkušební odražky tohoto typu s ročníkem ražby 1937 ty jsou však sběratelsky velmi vzácné Tato mince byla vyrobena z niklu Druhý a třetí typ měly jinak prakticky stejný průměr 27 cm který byl tudíž jen nepatrně menší než průměr moderní české padesátikoruny Dále se všechny tři typy mezi sebou lišily odlišným vzorkováním na hraně Design lícové a rubové strany všech tří typů byl jinak identický Druhý stříbrný typ a třetí niklový typ pak byly platné dokonce na území Protektorátu Čechy a Morava přičemž stříbrné platily na území Československa oficiálně bez přestávky až do roku 1947 Ostatně i platnost niklové pětikoruny 1938 byla po válce na krátkou dobu obnovena V roce 1945 byly také do oběhu zavedeny pětikorunové státovky Reference Literatura NOVOTNÝ Jiří a ŠOUŠA Jiří Emitenti mimo zákon ochrana měny padělky a padělatelé v Československu v první polovině 20 století Historický obzor 2006 17 5 6 s 98-115 ISSN 1210-6097 FROUZ Pavel Sbíráme mince Dokořán 2010 s168-182 ISBN 978-80-7363-089-8 EAN 9788073630898 Externí odkazy obecně celá sekce Česká platidla Kosmonautika je oblast vědy a techniky která se zabývá cestováním mimo zemskou atmosféru Zahrnuje lety technické řešení a teorii letu kosmických lodí kosmických stanic vesmírných sond nebo kosmických raketoplánů které vzlétají nebo pouze přistávají jako letadlo Za jejího zakladatele je považován Konstantin Eduardovič Ciolkovskij Zabývá se výpočty drah technickým řešením kosmických raket komunikačními technologiemi zpracováním údajů konstrukcí družic nebo jiných kosmických zařízení Mezi její oblasti patří problematika spojená s pobytem člověka ve vesmíru vědecké a výzkumné programy v spojitosti s průzkumem kosmického prostoru okolo Země a okolo jiných vesmírných těles ale také průzkum povrchu samotných vesmírných těles Kosmonautika není výzkum vesmíru ze zemského povrchu například pomocí dalekohledů při kosmonautice jde vždy o kosmický let Teorie kosmických letů zahrnuje výpočty letových parametrů dosažení kosmických rychlostí výpočty elementů drah Řadí se sem také výpočet životnosti umělých kosmických těles výpočet optimálních drah k planetám a jiným tělesům nebo změn drah gravitačním působením těchto těles Technika kosmických letů se zabývá konstrukcí raketových motorů nebo jednotlivých stupňů složením paliva způsoby navedení na oběžnou dráhu a přistání způsoby komunikace navigace a řízení letů Dále sem patří také zabezpečení orientace v kosmickém prostoru spojování kosmických lodí a orbitálních stanic nebo zabezpečení pobytu člověka v kosmické lodi Přehledy Seznam pilotovaných vesmírných letů 1961-1986 Seznam pilotovaných vesmírných letů 1987-1999 Seznam pilotovaných vesmírných letů 2000-2009 Seznam pilotovaných vesmírných letů 2010-současnost Odkazy Související články Dějiny průzkumu sluneční soustavy Historie kosmonautiky Kosmický let Umělé kosmické těleso Kosmický raketoplán Stav beztíže Externí odkazy La Mancha je historický region Španělska spadající pod dnešní autonomní společenství Kastilie-La Mancha zaujímá jeho centrální a jihozápadní část – části provincií Ciudad Real Albacete Cuenca a Toledo La Mancha je největší náhorní plošinou Španělska Průměrná nadmořská výška je 550–600 m n m Celý kraj je velmi suchý; odtud pochází i název kraje – označení La Mancha vzniklo z arabského al-manša – „bez vody a nemá tak nic společného se španělským slovem mancha – „skvrna La Manchu proslavil Cervantesův román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha; známé jsou zejména její větrné mlýny které rytíř považoval za obry Mancha je také krajem vína a sýra Manchego Známým rodákem je režisér Pedro Almodóvar Externí odkazy Lidský penis neboli pyj mužský pohlavní úd je orgánem mužské vylučovací a rozmnožovací soustavy Vývojově představuje mužskou analogii k ženskému klitorisu a má také podobnou stavbu na rozdíl od něj ale penisem probíhá poslední část močové trubice jejíž zakončení se nachází na špičce žaludu Penis se skládá se ze dvou rovnoběžných topořivých tělísek válcového tvaru a houbovité tkáně tvořící žalud Jeho povrch je výstelka prostoupená mnoha nervovými zakončeními a obsahující malé množství keratinu jenž zajišťuje ochranu proti vnějším vlivům; proto je tato tkáň snadno prostupná pro zdroje nákazy včetně např viru HIV Žalud je kryt kožní řasou nazývanou předkožka Houbovitá tkáň obklopuje také močovou trubici Penis má charakteristickou schopnost erekce Na hranici mezi žaludem a penisem kolem dokola se mohou nacházet bílé malé „pupínky které se odborně nazývají papillae coronae glandis či hirsuties papillaris genitalis Rozměry penisu Přestože měření penisu není standardizováno většina výzkumníků jeho délku měří po jeho horní straně od místa kde odstupuje od těla až k špičce žaludu; jeho obvod jako obvod jeho střední části Rozměry se udávají zvlášť pro klidový ochablý stav kdy volně visí od těla dále pro erigovaný stav kdy je maximálně natažen a nakonec v plně erigovaném vzrušeném stavu Velmi problematické je měření délky penisu u Morbus Peyronie deformace topořivých těles penisu postihující 1 % mužské populace Penis se ohýbá do úhlu nejvíce do pravé nebo levé strany či dorzálně tedy směrem k podbřišku Úhel může dosáhnout i 90 stupňů Změny se zvýrazňují při erekci< ref> Výsledky studií založené na odpovědích probandů zkoumaných osob udávají statisticky významně větší průměrné rozměry než výsledky studií kde měření penisu prováděl výzkumník a to i přes to že výzkumníci probandy instruují jak svůj penis mají měřit Je možné že probandi za přítomnosti výzkumníka nedokážou dosáhnout maximální erekce ale je též možné že výsledky nadsazují Studie z následujícího přehledu viz tabulku uvádějí průměrnou délku penisu v klidovém stavu v rozmezí 68–107 cm průměrnou délku erigovaného penisu v rozmezí 118–1599 cm pozn všechny délky jsou průměrné Lever a další studie z roku 2006 uvádí< ref> následující rozložení jednotlivých délek erigovaných penisů v populaci pozn přepočítáno z palců na centimetry Asi 06 % mužů cca 1 z 200 trpí poruchou kdy délka jejich penisu nevzrušeného ale maximálně nataženého nepřekračuje 7 cm jedná se o tzv mikropenis Lidé často věří že délka penisu souvisí s délkou různých jiných částí těla nejčastěji s velikostí nohy Studie však shodně ukazují že délku penisu na základě velikosti nohy odhadovat nelze Stejně tak nijak nesouvisí s délkou penisu ani délka ostatních částí těla např rukou nebo nosu Postoje mužů a žen k rozměrům penisu Je široce rozšířeným názorem že délka penisu má přímou souvislost se sexuální výkonností muže nebo uspokojením partnerky během pohlavního styku sexuologové a především ženy samotné však tento názor obvykle odmítají z většiny studií vyplývá že pro ženy jsou podstatně důležitější jiné faktory jako charakter partnera péče o vzhled aj než rozměry jeho penisu s rozměry penisu svého partnera je spokojeno 84 % žen 14 % žen by si přálo aby měl jejich partner větší penis a 2 % žen by si přálo aby jejich partner měl penis menší se svým penisem je spokojeno 55 % mužů; jiná studie uvádí že se svým penisem v klidovém stavu je spokojeno 51 % mužů v erigovaném stavu 83 % mužů 69 % mužů svůj úd hodnotí jako průměrně velký 26 % jako podprůměrně velký 5 % jako nadprůměrně velký za důležitou považuje délku penisu 21 % žen a obvod penisu 33 % žen 90 % žen upřednostňuje před délkou penisu jeho šířku pro sexuálně zkušenější ženy jsou rozměry penisu významnější než pro ženy sexuálně méně zkušené Z fyziologického hlediska pravděpodobně velikost penisu pro vzrušení ženy není významná neboť citlivá je především zevní část vagíny kam bez problémů pronikne i krátký penis Krom toho se vagína dokáže velikostně přizpůsobit rozměrům jakéhokoliv penisu Preference větších penisů u některých žen má tedy spíše psychologické nikoliv fyziologické důvody nicméně není vyloučeno že větší penis může ženu lépe stimulovat i fyzicky Odkazy Reference Související články Fraktura penisu Obřízka Penis captivus Pohlavní styk Pyjová kost Vulva Sexuálně přenosná nemoc Hirsuties papillaris genitalis Externí odkazy Likud doslova „Jednota je středo-pravicová izraelská politická strana Byla založena v roce 1973 jako aliance několika pravicových a liberálních stran Vítězství Likudu v parlamentních volbách do v roce 1977 byl největší zvrat v politické historii Izraele a bylo to rovněž poprvé kdy v tomto státě zvítězila pravicová politická strana Strana následně stála v čele izraelských vlád až do roku 1992 a poté přerušovaně v letech 1996 až 1999 a 2001 až 2006 V roce 2005 se rozštěpila když ji opustil její tehdejší předseda Ariel Šaron a založil novou stranu Kadima s níž vyhrál následující volby v roce 2006 Od roku 2009 stál Likud pod vedením Benjamina Netanjahua v čele izraelských vlád V parlamentních volbách v roce 2015 se podle finálních avšak neoficiálních výsledků strana umístila na prvním místě se ziskem 30 poslaneckých mandátů< ref> Historie Založení a vláda Menachema Begina Likud byl založen 11 září 1973 sloučením několika pravicových stran před volbami do Knesetu téhož roku< ref> Likud fungoval jako koalice kterou vedl Menachem Begin ze strany Cherut až do roku 1988 kdy se jednotlivé frakce rozpustily a sloučily se v jednu politickou stranu Od svého založení v roce 1973 se Likud těšil široké podpoře sefardských pracujících kteří se za vlády levicové koalice Ma'arach cítili být diskriminováni Prvním premiérem za stranu Likud byl Menachem Begin který stranu vedl k vítězství ve volbách v roce 1977 což bylo vůbec poprvé v izraelských politických dějinách co levice ztratila sílu Bývalý vůdce organizace Irgun pomohl iniciovat mírový proces s Egyptem který vedl v roce 1979 k uzavření Egyptsko-izraelské mírové smlouvy Jicchak Šamir první období Benjamina Netanjahu a Ariel Šaron Druhým premiérem za Likud byl Jicchak Šamir který se poprvé stal premiérem v říjnu 1983 po Beginově rezignaci Šamir který byl bývalým vůdcem podzemní organizace Lechi byl silným izraelským vůdcem sledující ještě tvrdší linii než Begin Za jeho vlády byli přivedeni do Izraele Židé z Ruska a Etiopie a na Západním břehu a v Pásmu Gazy se rozrůstaly židovské osady Třetím premiérem za Likud byl Benjamin Netanjahu který byl zvolen v květnu 1996 po zavraždění Jicchaka Rabina Netanjahu se ukázal jako mnohem méně ideologický než Begin a nezvládl odolat nátlaku Spojených států tak jako to dokázal neústupný Šamir Přestože byl kritický k Mírovým dohodám z Osla a jeho vláda byla více „jestřábí než levicové vlády jeho rivalů ze Strany práce Rabina a Perese byl to právě Netanjahu kdo vyjednával s Jásirem Arafatem Čtvrtým premiérem za Likud byl Ariel Šaron který byl zvolen v březnu 2001 a 21 listopadu 2005 rezignoval na funkce v Likudu a post premiéra Šaron sloužil jako ministr obrany během První libanonské války a byl shledán Kahanovou komisí jako nepřímo odpovědný za masakr v Sabře a Šatíle Po zveřejnění zprávy Kahanovy komise byl nucen odejít z postu ministra obrany ale i nadále zůstal v Beginově vládě V roce 1998 vystoupilo mnoho členů z Likudu ze strany na protest proti postoupení území Palestincům v rámci Memoranda od Wye River které uzavřel Benjamin Netanjahu Tito členové byli vedeni Benny Beginem synem Menachema Begina Michaelem Kleinerem a Davidem Re'emem a založili novou stranu Cherut Národní hnutí Ta získala podporu i od bývalého premiéra Jicchaka Šamira který neskrýval své zklamání nad Netanjahuovým vedením Poté co v roce 2001 propukla Druhá intifáda Ehud Barak prohrál přímé volby premiéra s Arielem Šaronem V roce 2003 pak Likud zdvojnásobil svůj volební zisk kdy získal 40 poslaneckých křesel ze 120 silová ministerstva ve vládě zastoupení ve veřejných institucích a státní správě Šaronova vláda byla ve velké míře ovlivněna Druhou intifádou a on sám se následně odklonil od tradičních hodnot strany Likud a jejího spojení s osadnickým hnutím když v létě 2005 nechal vytrhnout tisíce židovských osadníků z jejich domovů v Pásmu Gazy a severním Západním břehu v rámci stažení se těchto území Odtržení Kadimy Ariel Šaron se tímto posunul do politického středu Uskutečněním jednostranného stažení se z Pásma Gazy si znepřátelil některé členy Likudu Musel se postavit mnoha závažným zpochybněním jeho autority krátce předtím než ze strany odešel První nastala v březnu 2005 kdy on a Netanjahu navrhli rozpočet který se setkal s protesty opozice avšak nakonec byl schválen Druhá nastala v září 2005 kdy Šaronovi kritici v Likudu hlasovali o předčasných volbách předsedy strany a hlasování dopadlo velmi těsně 52 % proti volbám 48 % pro volby V říjnu se Šaronovi oponenti ve straně sjednotili a zablokovali jmenování dvou jeho spolupracovníků do vlády Tím demonstrovali že Šaron ztratil svoji pozici v Knesetu a bylo nepravděpodobné že bude schválen rozpočet na rok 2006 Příští měsíc Strana práce ohlásila odchod z Šaronovy koalice poté co ve straně zvítězilo levicové křídlo vedené Amirem Perecem 21 listopadu 2005 Šaron oznámil svůj odchod z Likudu založení nové centristické strany Kadima a zároveň oznámil termín předčasných voleb začátkem roku 2006 21 listopadu se zároveň sedm kandidátů začalo ucházet o uvolněný post předsedy Likudu Byli mezi nimi Netanjahu Uzi Landau Šaul Mofaz Jisrael Katz Silva Šalom a Moše Feiglin Landau a Mofaz později svou kandidaturu stáhli aby podpořili Netanjahua a později vstoupili do strany Kadima Druhé období Netanjahu V prosincových volbách na předsedu Likudu získal Netanjahu 444 % hlasů Na druhém místě se s 33 % umístil Šalom Založení Kadimy bylo hlavní výzvou pro tradiční politiku dvou hlavních politických stran Likudu a Strany práce Šaron si uvědomoval že centristická politika má značnou podporu veřejnosti jak bylo patrné z výsledků průzkumů veřejného mínění V průzkumech veřejného mínění naopak výrazně ztrácel Likud který se postavil proti jednostrannému stažení se z Gazy Po založení Kadimy také došlo k tomu že Likud začal být více viděn jako čistě pravicová strana než jako strana středopravá Nicméně i tak existuje v Knesetu několik stran které jsou ještě více pravicové než Likud po odstoupení Ariela Šarona Ve volbách do 17 Knesetu vinou odštěpení Kadimy strana Likud velmi propadla Na úkor Likudu získávaly hlasy i jiné pravicové strany jako např Jisra'el bejtenu a Likud se tak nakonec umístil až na čtvrtém místě přičemž Jisrael bejtenu porazil o pouhých 116 hlasů S celkovým počtem 12 křesel v Knesetu se dělí se stranou Šas o pozici třetí největší strany v Knesetu Po vítězných volbách v roce 2009 stal se Likud hlavní politickou silou země i nového kabinetu jemuž Netanjahu předsedá Vůdci strany Menachem Begin 1973-1982 Jicchak Šamir 1983-1992 Benjamin Netanjahu 1993-1999 Ariel Šaron 1999-2005 Benjamin Netanjahu 2005-současnost Odkazy Reference Související články Cherut Externí odkazy Lin-cchang pchin-jinem Líncāng je městská prefektura v Čínské lidové republice kde patří k provincii Jün-nan Celá prefektura má rozlohu 25 469 čtverečních kilometrů a žije v ní přes dva milióny obyvatel Lin-cchang leží na jihovýchodě provincie Jün-nan u hranice s Barmou Mezi zde těžené přírodní zdroje patří uhlí germanium a uran Reference Luhanská lidová republika či Luganská lidová republika LLR je nikým neuznaná samozvaná republika na východě Evropy Nachází se na části území Ukrajinského regionu Luhanská oblast který je kontrolovaný ozbrojenými povstalci Zbytek Luhanské oblasti je pod kontrolou ukrajinské armády LLR je součástí Nového Ruska mezinárodně neuznaného nezávislého federativního státu který vznikl na části východního území Ukrajiny dne 24 května 2014 dohodou o sloučení dvou nezávislých lidových republik do nového federativního uspořádání v rámci společného státního útvaru s Doněckou lidovou republikou Dohoda byla podepsána v Doněcku Alexandrem Jurjevičem Borodajem předsedou doněcké vlády a Alexejem Karjakinem předsedou luhanského parlamentu Název nového státu má odkazovat na území Nové Rusi< ref> což je historické označení území které bylo na konci 18 století dobyto Ruskou říší a osídleno ruským obyvatelstvem Před touto dohodou existovala Luhanská lidová republika coby samostatný stát jen krátce svou deklaraci nezávislosti na Ukrajině vyhlásila 27 dubna 2014 Pro nezávislost se vyslovili obyvatelé Luhanské oblasti v referendu 94 až 98 procenty hlasů 11 května a dne 12 května byla vyhlášena samostatnost Byl to jeden ze dvou samostatných států který v těch dnech vznikl na východě ukrajinského území Ukrajina považuje Luhanskou lidovou republiku za teroristickou organizaci která prosazuje odtržení východní části Ukrajiny od země Podle sčítání lidu z roku 2001 se v Luhanské oblasti hlásilo k ukrajinské národnosti 58 % obyvatel k ruské národnosti 39 % obyvatel Historie Jednání o spojení Doněcké a Luhanské lidové republiky Vedoucí představitelé obou lidových republik předběžně jednali o spojení v jeden stát Jednání zahájili na základě výsledků neuznaných referend o nezávislosti v nichž se většina lidí vyjádřila pro samostatnost Dne 24 května 2014 podepsali v Doněcku Alexandr Jurjevič Borodaj předseda doněcké vlády a Alexej Karjakin předseda luhanského parlamentu dohodu o sloučení Doněcké a Luhanské republiky do republiky Nové Rusko Název republiky odkazoval na území tzv Nového Ruska Lysyčanská lidová republika Dne 12 června 2014 se povstalci ve městě Lysyčansk vzbouřili proti vládě LLR a vyhlásili svůj vlastní stát tzv „Lysyčanskou lidovou republiku Lysyčansk se nachází 90 km severozápadně od Luhansku a tvoří dvojměstí s městem Severodoněck Tito povstalci byli poraženi během invaze ukrajinských vojsk Vedení republiky Vedení republiky po vyhlášení nezávislosti Valerij Bolotov – lidový gubernátor Sergej Gennadijevič Cyplakov – první náměstek gubernátora předseda vlády Vasilij Nikitin – mediální mluvčí Alexej Karjakin – předseda parlamentu German Prokopjev – náčelník Lidové milice Donbasu Irina Filatovová – ministryně zahraničí Současné vedení republiky Igor Plotnickij – prezident hlava státu Marat Baširov – předseda vlády German Prokopjev – náčelník Lidové milice Donbasu Ivan Ivaškin – sekretář státní pokladny Umístění a rozloha Map of Ukraine political simple Oblast Luhanskpng|Mapa původní Luhanské oblasti v rámci Ukrajiny Location of Lugansk People's Republicpng|Mapa Evropy znázorňující umístění Luhanské lidové republiky LuganskPeoplesRepublicsvg|Mapa oblastí ovládané Luhanskou lidovou republikou Карта боевых действий на Востоке Украиныsvg|Oblasti pod vojenskou kontrolou proruských separatistů< gallery> Symboly Luhanské lidové republiky Další informace naleznete na stránce Státní symboly Novoruska Současné Flag of the Lugansk People's Republic Officialsvg|Vlajka Luhanské lidové republiky COA LPR oct 2014png|Znak Luhanské lidové republiky< gallery> Bývalé symboly a návrhy Flag of the Lugansk People's Republic Late 2014svg|Druhá vlajka LLR od konce roku 2014 Флаг ЛНРpng|Jiná varianta druhé vlajky Flag of the Lugansk People's Republicsvg|První vlajka LLR první polovina roku 2014 COA LPR Jun 2014svg|Původní oficiální znak LLR COA LPR Apr 2014svg|První ještě neoficiální znak LLR < gallery> Reference Související články Nové Rusko Doněcká lidová republika Ukrajinská krize Proruské protesty na Ukrajině 2014 Občanská válka na východní Ukrajině Externí odkazy Luteráni či luteránské církve jsou protestantským křesťanským vyznáním které vychází z odkazu Martina Luthera a protestantské reformace Luteráni bývají někdy označováni jako evangelíci Označení Označení „luteráni je původně polemickým označením ze strany katolíků kteří tak označovali jako heretiky přívržence učení Martina Luthera srov Johann Eck Adversus Lutheranos et alios hostes Ecclesiae 1520 Později však tímto pojmem označují luteráni sami sebe a vymezují se jím vůči katolíkům i proti reformovaným církvím Církve a sbory se často označují jako „luterské církve či sbory Teologie Bible a vyznání víry Bible je v luterské teologii označována jako norma normans normativní norma luterská vyznání víry pak jako norma normata normovaná norma tj norma normovaná Biblí Autoritu v luterských církvích tedy tvoří především Písma Starého a Nového zákona s výjimkou apokryfů ovšem Mezi vyznání víry patří Stará vyznání víry apoštolské vyznání nicejsko-konstantinopolské vyznání vyznání Quicumque Augsburské vyznání Confessio Augustana Obhajoba Augsburského vyznání Malý katechismus Martina Luthera Velký katechismus Martina Luthera Šmalkaldské artikuly Martina Luthera Formule svornosti Formula concordiae Formuli svornosti neuznávají všechny luterské církve proto se rozlišuje mezi konkordačními a nekonkordačními luterskými církvemi Sola gratia sola fide sola scriptura solus Christus Krátké latinské formule vyjadřují stručně luterskou víru Sola gratia – Luteráni věří že jen milost Boží může člověka ospravedlnit a dát mu spásu Sola fide – Luteráni věří že jen víra může být odpovědí člověka na Boží nabídku spásy kdežto úsilí o dobré skutky není podmínkou „skutkařství nýbrž důsledkem víry Sola scriptura – Luteráni věří že jen Písmo svaté a ne tradice ani učitelský úřad je závazné měřítko správné křesťanské víry Solus Christus – Luteráni věří že samotná osoba dílo a nauka Ježíše Krista je základem víry a vykoupení člověka Zákon a evangelium Zásada rozlišení zákona a evangelia discrimen legis et evangelii je klíčovou nejen v teologii luterské ale obecně v protestantské Doplňuje reformační zásady uvozené slovem „sola v oblasti hermeneutiky Zákonem se rozumí ta část Božího zjevení v níž jsou obsaženy Boží příkazy usvědčení z hříchu a tresty za hřích Evangeliem je ta část Božího zjevení která člověku který zhřešil a propadl odsouzení zákona sděluje že má věřit že Kristus sám odpykal a splatil veškerý hřích a tak pro hříšníka bez jakékoli jeho vlastní zásluhy získal odpuštění hříchu spravedlnost a věčný život Formule svornosti nazývá rozlišení zákona a evangelia „jedinečně skvělým paprskem poznání čl 5 Luteráni odmítají úctu vůči Panně Marii která je obvyklá v katolické církvi papežství a hierarchické uspořádání církve V některých luterských církvích se zachovává biskupské svěcení v apoštolské posloupnosti Bohoslužba V evangelické bohoslužbě má ústřední místo kázání Luterské církve praktikují křest malých dětí neodmítají však křest ani v pozdějším věku Večeře Páně se slaví pravidelně Přítomnost Krista při Večeři Páně luteráni chápou jako přítomnost reálnou V některých luterských církvích se Večeře Páně mohou účastnit i děti Organizace církví Luterské církve jsou synodální a episkopální V čele synody stojí synodní senior nebo prezident V čele církve stojí biskup či biskupka resp superintendent Luterství v České republice V České republice působí tyto luterské církve Slezská církev evangelická augsburského vyznání SCEAV zachovává kontinuitu od 16 století; v současné organizační podobě existuje od roku 1923 Luterská evangelická církev a v v České republice LECAV vznikla roku 1995 odštěpením od SCEAV Evangelická církev augsburského vyznání v České republice ECAV byla znovuobnovena roku 1993; původně tvořena sborem slovenské Evangelické církve augsburského vyznání v Praze zal r 1947 Zatímco SCEAV a LECAV působí zejména na Těšínsku v Moravskoslezském kraji i když LECAV má od roku 2003 svůj sbor i v Praze ECAV vedle Slováků sdružuje Čechy především v Praze Plzni a Brně a anglickojazyčné luterány v Praze V důsledku činnosti misijní společnosti Thoughts of Faith vznikla v západních Čechách v 90 letech 20 století Česká evangelická luteránská církev ČELC která dosud ale nemá status registrované církve K luterství jakožto k jednomu ze svých oficiálních zdrojů se hlásí i největší protestantská církev v ČR Českobratrská církev evangelická Luterství ve světě K luterství se hlásí kolem 60 miliónů lidí na Zemi Nejdynamičtěji rostoucími luterskými církvemi jsou církve v Etiopii Tanzanii a na Papui Nové Guinei Ekumenismus Luterské církve jsou členy Světové rady církví Luterské církve mají společenství s ostatními evangelickými církvemi v Evropě Mnoho luterských církví spolupracuje v Evangelické alianci Z poslední doby má zásadní význam společné prohlášení k nauce o ospravedlnění mezi Světovým luterským svazem a Apoštolským stolcem kde luterské církve a katolická církev docházejí ke shodě v základní nauce o ospravedlnění více viz Sola fide Významní luteráni Philipp Melanchthon 1497-1560 zvaný Učitel Německa Praeceptor Germaniae Martin Chemnitz 1522–1586 se svou prací o Tridentském koncilu stal jedním z nejvýznamnějších luteránů 2 generace Jiří Třanovský 1592-1637 zvaný též Slovanský Luther Paul Gerhardt 1607–1676 je znám skrze svou písňovou tvorbu Johann Sebastian Bach 1685-1750 komponoval skladby které jsou pevně zakořeněny v luterské víře Philipp Jacob Spener 1635-1705 zakladatel pietismu Jan Kollár 1793-1852 básník a obrozenec Dietrich Bonhoeffer 1906-1945 byl teologem a odpůrcem nacismu Richard Wurmbrand 1909-2001 „hlas pronásledované církve Související články Reformace Protestantství Evangelická církev augsburského vyznání Město je sídelní geograficky vymezený útvar pro který je charakteristický soubor znaků jenž jej odlišuje od vesnice Jsou to především relativní velikost ve srovnání s vesnicemi vysoká hustota osídlení kompaktnost a koncentrace zástavby typická demografická sociální a profesní struktura obyvatel obvykle nepracují v zemědělství ale naopak v obchodu průmyslu službách a poskytování správních vzdělávacích obchodních a kulturních funkcí pro širší okolí Pro město je také specifický městský způsob života který je na rozdíl od venkovského více neosobní anonymní a účelový Obyvatelům měst klesá počet osobních vztahů a sociálních kontaktů naopak roste počet profesionálních vztahů a fyzických kontaktů Ve městech se také proto koncentrují sociálně patologické jevy jako zločinnost prostituce závislosti nebo rozpady manželství V České republice se v současnosti za město pokládá obec které byl udělen status města V Česku je celkem 592 měst z toho 23 měst se statutem statutárního města Filosoficky se otázkou města a jeho vztahu k vesnici velmi přínosně zabýval Jan Sokol Soubor esejů s myšlenkami o vztahu města a vesnice napsal v době druhé světové války esejista Petr Den Ladislav Radimský a nazval je Pětkrát Kolín Později vyšly knižně i pod názvem Město Vznik středověkých měst – kontinuita antických měst Konstantinova bazilika v Trevíru v raném středověku sloužila jako královský palác Se zánikem západořímské říše došlo k náhlému civilizačnímu poklesu nejen ve Středomoří ale společenské změny se dotkly všech oblastí kam v Evropě zasahovala moc Římanů S tímto trendem souvisel i částečný nebo úplný zánik antických měst na území římských provincií Během doby stěhování národů došlo k opuštění velkého množství z nich z mnohých se stala pouze nevelká sídliště osídlená nově příchozími barbary Mezi historiky se uvažuje o určité kontinuitě antických měst hlavně v Porýní během raného středověku Je pravda že část těchto kdysi měst zůstala osídlena ale jednalo se spíše o utilistické užití antických monumentálních budov elitou hlavně církví Nejednalo se o pokračování města v jeho antické podobě a jeho centrálních funkcích Je také pravdou že se tato trvale osídlená místa většinou s hiátem v 5 století stala základem pro mnohá raně středověká centra z kterých se během vrcholného středověku vyvinula města Příkladem takového sídla může být Trevír Augusta Treverorum který „přežil pád západořímské říše byl osídlen Franky kteří užívali některé antické budovy z baziliky se stal královský palác císařské lázně byly přeměněny na soudní dvůr Celek ovšem fungoval jinak a neplnil již ony funkce které zastával dříve Trevír i např jako císařské sídlo a křesťanské centrum s populací 60 – 80 tisíc nyní pokleslé na 2 – 4 tisíce Dalšími pokračujícími antickými městy byly Kolín nad Rýnem Colonia Claudia Ara Agrippinensis Mohuč Mogontiacum nebo Štrasburk Argentorate Vznik raně středověkých center Během raného středověku konkrétní doba se lišila region od regionu začala vznikat polyfunkční centrální místa zpravidla hustěji osídlená obyvatelstvem které se živilo jinak než zemědělskou výrobou Jednalo se většinou o místa v blízkosti hradů hradišť či šlechtických nebo biskupských sídel kde se v řemeslnicko-trhových osadách kumulovali řemeslníci a obchodníci zásobující elitu ale také vojáci nutní k politické kontrole oblasti Typickým příkladem může být Praha nebo Litoměřice Jako další přirozené centrum sloužila církevní sídla hlavně kláštery kde bylo nutné obhospodařovat jejich hospodářské zázemí Takovým typickým klášterem s centrálními funkcemi se stal např St Gallen Dále se takto osídlovaly i výhodné pozice při obchodních cestách a na křižovatkách cest u brodů apod Podrobnější informace naleznete v článku Seznam významných raně středověkých center střední Evropy K poznání těchto některých sídlišť s centrální funkcí přispěly systematické archeologické výzkumy v Dublinu Yorku Dorestadu Haithabu Birce Wolině Kolobřehu Trusu nebo Novgorodu Znaky vrcholně středověkého města Haarlem okolo 1550 město obehnané hradbami a s pravidelnou zástavbou Některá tato centra se mezi 11 a 13 stoletím přerodila ve vrcholně středověká města Historikové dodnes vedou živou diskuzi jaké přesně byly rozdíly mezi raně středověkými centry a vrcholně středověkými městy tj kdy můžeme o určité lokalitě říct že to už je město Někteří argumentují že město vzniká až tehdy když získá právní status města Je nutné si ovšem i uvědomit že dlouhou dobu existovala sídliště plnící funkce města netýká se jen hmotných a prostorových stránek ale i institucí ekonomie sociální struktury myšlení způsobu života hodnot a celé kultury která status získala až mnohem později např Štětín Gdaňsk v Českých zemích Lovosice pokud vůbec Zároveň je nutné vzít na vědomí že existovala sídliště která status města získala ale vlivem jiných faktorů tuto funkci ve skutečnosti nikdy neplnila a časem zanikla nebo zůstala vesnicí Seznam měst definovaných právně se tedy nekryje se seznamem měst fungujících společensko-ekonomicky Proto se historikové snaží najít sadu typických znaků podle kterých definovat středověké město stanovení hranic města hradby – hradby nejen chránily obyvatelstvo ale také vyznačovaly místo nadané městskými právy a privilegii a demonstrovaly samostatnost obce a připravenost k obraně Nutno dodat že známe i města bez hradeb a naopak opevněné vesnice v Česku Žumberk utvoření nového polyfunkčního centra – většinou bylo spojeno s obchodními aktivitami pro které bylo vymezeno speciální místo – tržiště ale zároveň toto místo sloužilo i jako středisko městské samosprávy a manifestace moci a zámožnosti Konaly se zde veřejné exekuce slavnosti a zábavy stála zde budova radnice a farní kostel zahuštění struktury města ať už pravidelného nebo nepravidelného půdorysu parcelace – souvisela s hustotou zástavby nutností toto osídlení organizovat a tedy i s organickou zástavbou rozčleněnou pravidelnými systémy ulic sociální diferenciace obyvatelstva – příliv obyvatelstva z venkova vedl ke společenskému rozrůznění zároveň ve městech existovaly i speciální skupiny jako např cizí kupci nebo Židé rozrůzněná ekonomická základna – město bylo nejen centrem řemeslnické výroby a obchodu ale svůj podíl zde mělo i specializované zemědělství Zároveň města vytvářela vlastní závislé zemědělské oblasti ze kterých také ekonomicky těžila soubor církevních organizací – existovalo zde více kostelů i další církevní instituce Podle Le Goffa je dokonce na vzniku měst závislý i příchod žebravých řádů do střední Evropy hlavně dominikáni a minorité S církevními institucemi souvisí i kulturní rozvoj existence škol umělecké a literární činnosti soudní středisko tj existence městských soudů Problémem zůstává že i raně středověká centra mohla mít jeden nebo více z těchto rysů dále že vlastně u žádného centra neznáme přesně ten bod kdy se mění ve vrcholně středověké město Navíc se seznam základních rysů středověkého města mezi jednotlivými historiky liší Vznik vrcholně středověkých měst Vznik vrcholně středověkých měst se váže k 11–13 století a souvisel s příhodnými ekonomickými podmínkami Zdokonalení technik obdělávání pole v 11–12 století vedlo ke zvýšení produkce a také zvýšené možnosti živit i osoby které stály mimo bezprostřední zemědělskou produkci Zároveň došlo ke stabilizaci státu která souvisela s existencí plošné správní organizace v Českých zemích se jednalo o hradskou organizaci a ve svém důsledku vedla ke zvýšení hustoty obyvatelstva a opět i produktivity Vlivem přebytků se rozvíjel obchod nejen se zemědělskými potravinami ale s výrobky řemeslníků Pro vznik měst musely existovat i příhodné politické podmínky Jejich existence souvisela s upevněním královské moci ne náhodou nejvíc měst v Českých zemích vzniklo za vlády Přemysla Otakara II krále železného a zlatého V Čechách a na Moravě měl jediné právo udělit městský status panovník jednalo se o regál a tedy i šlechta musela mít jeho souhlas při zakládání vlastních poddanských měst Německá kolonizace východní Evropy Silným podnětem pro rozvoj východoevropských a středoevropských středověkých měst jak v právním slova smyslu tak i na ekonomické rovině se stala německá kolonizace východní Evropy Tento příliv kolonistů se zároveň postaral o nekončící kontroverze ohledně jejich podílu na vzniku vrcholně středověké společnosti potažmo společnosti moderní kteréžto s politickým podtextem dodnes ovlivňují asi nejvíce ale nejen polskou historiografickou obec Někteří historikové považují představu že se ze západu na východ šířila města za zastaralou Podle nich se nešířila města ale městské zřízení s jeho svobodami Ovšem toto převzetí práv urychlilo rozvoj měst na východě Němečtí osadníci k nám s sebou přivedli dva systémy městských práv které se staly vzorem pro právní řády prakticky všech českých měst Kolonisté proudící ze severu si s sebou přinášeli právo magdeburské neboli právo saské a jižní větev většinou právo švábské Akt založení města Založením města byla obvykle pověřena zvláštní osoba – lokátor Ten měl za povinnost vyměřit panovníkem určené místo najít a usídlit zde obyvatelstvo zajistit právní i faktickou existenci sídliště Samozřejmě že město jako organismus nevzniklo během několika měsíců či dokonce let a to i přesto že nová osada měla několikaleté úlevy na daních Tato sídliště se po určitou dobu nacházela v provizorním stádiu o jehož délce trvání nemáme jistoty Archeologicky bylo na českém území prozkoumáno jedno takové provizorní sídliště Hradišťko u Davle které zaniklo ještě než se mohlo vyvinout do vrcholně středověkého města a i v ostatních městech se nachází pozůstatky této přechodné etapy v podobě polozahloubených objektů o jejichž přesném účelu se vedou hojné diskuze Královská a věnná města Královská města spolu s královskými hrady byla důležitou součástí přímého královského majetku Tato královská doména měla být nezcizitelná a neměla být panovníkem zastavována ale praxe řady králů na to nebrala ohled Měst královských a věnných z nich měla příjem královna bylo v 16 století v českých zemích kolem 40 Privilegované postavení značně rozšiřovalo jak práva města jako celku královská města tvořila v pohusitském období třetí městský stav ale i osobní práva a postavení měšťanů Do přímého majetku krále královské komory patřila i města kamerální též někdy komorní která však neměla výsady a postavení královských měst Tato města musela plnit poddanské povinnosti vůči královské komoře a král je mohl kdykoli prodat V praxi se však rozdíl mezi královskými a kamerálními městy stíral Měšťanství bylo především sociálním statusem jehož bylo nabýváno právním aktem přijetí Jeho podmínkou bylo zakoupení domu uplynutí příslušné doby po kterou žadatel s městem „trpěl a v neposlední řadě předložení listu dokazujícího řádný manželský původ případně listu výhostního pokud žadatel přicházel z poddanského prostředí Bylo také možno si měšťanství koupit nebo se přiženit do domu měšťanské rodiny Města někdy také nabízela zadarmo měšťanství vzdělaným lidem Práva a povinnosti měšťanů se mohly v jednotlivých městech výrazně lišit což bylo dáno i postavením samotného města I v rámci skupiny plnoprávných měšťanů existovala určitá hierarchie osob Postavení jednotlivých osob bylo vyjádřeno celou řadou vnějších projevů – například pořadím v němž měšťané přistupovali k přijímání místem kde seděli v kostele apod V 19 století až do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 se centralistická habsburská Vídeň bránila konkurenci rozkvétající Prahy zakládáním samostatných měst místo jejich spojení s ní – jako např Královské Vinohrady Věnná města do počátku 15 století Hradec Králové Chrudim Jaroměř Mělník Polička Trutnov Vysoké Mýto Poddanská města Poddanská města byla součástí panství a jejich obyvatelé byli poddanými vrchnosti stejně jako vesničtí sedláci V principu by od nich vrchnost mohla vyžadovat robotu a jiné poddanské povinnosti ale v praxi jim udělovala různá privilegia Žádné z těchto privilegií nesmělo porušovat práva či finanční zisky vrchnosti Nejvýznamnější poddanská města měla práva blížící se královským městům např Rožmberkové některým městům na svém panství dali královské právo přenesené z Písku Přestože o právech poddanského města rozhodovala vrchnost musel povýšení osady na město vždy potvrdit panovník Vedle toho potvrzoval i právo trhu Podle vrchnosti se poddanská města mohou dělit na církevní biskupství arcibiskupství kláštery kapituly šlechtická komorní královská V českých zemích začala církevní poddanská města vznikat již v 1 polovině 13 století šlechta se do tohoto podnikání pouštěla mnohem váhavěji a největší počet šlechtických poddanských měst vznikl až v 2 polovině 13 století Na počátku 15 století bylo v Čechách na 290 poddanských měst významem a rozsahem hospodářských aktivit však hluboce zaostávala za královskými městy Zdá se že hlavním zdrojem obživy se zde staly aktivity spojené s existencí obchodních tras které skrze tato města vedly Horní města Horní města náležela také panovníkovi a nacházela se u bohatých nalezišť nerostných surovin Jihlava Kutná Hora České Budějovice Jáchymov často na jednotném čtvercovém půdorysu Měděnec Hora Svatého Šebestiána Boží Dar Výsluní Nové Město pod Smrkem Horní Blatná Horní Benešov Současnost V současnosti je dle zákona o obcích městem stanovena taková obec která má alespoň 3 000 obyvatel pokud tak na žádost obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády Podle blíže neurčeného článku v MF DNES by měla mít taková obec centrum s náměstím a asfaltovými chodníky školu a lékařskou ordinaci zákon však takovou podmínku nestanoví a kritéria podle nichž by vláda měla přijímat své stanovisko nebyla žádným obecně závazným předpisem vyhlášena Obec může získat status města též nezávisle na těchto kritériích pokud věrohodným způsobem prokáže že tento status již v minulosti měla Největší města v Česku Praha 13 mil obyvatel Brno 400 tis Ostrava 300 tis Plzeň 170 tis Nejmenší města v Česku Přebuz 74 nejmenší samostatné město v Česku Loučná pod Klínovcem 90 Boží Dar 188 Rejštejn 241 Družebními městy jsou dvě města ve dvou různých státech která se dohodla na zvláštním partnerství v kulturní někdy také v ekonomické oblasti Odkazy Reference Literatura Související články Osada Obec Vesnice Městys Velkoměsto Hlavní město Horní město Městské právo Obecně závazná vyhláška Urbanismus Villa forensis Velká kolonizace Seznam vrcholně středověkých měst vzniklých v blízkosti přemyslovských správních sídel Seznam královských měst v Čechách na Moravě a ve Slezsku Seznam měst v Česku Seznam měst v Česku podle počtu obyvatel Seznam bývalých měst v Česku Seznam měst v Jihočeském kraji Seznam měst v Plzeňském kraji Seznam německých názvů obcí a osad v Česku Externí odkazy Městská prefektura je správní jednotka v Čínské lidové republice V systému členění Čínské lidové republiky patří mezi správní jednotky druhé neboli prefekturní úrovně vedle prefektur autonomních prefektur a ajmagů Mezi těmito celky je nejrozšířenější k 31 prosinci 2005 bylo z 333 celků druhé úrovně městských prefektur 283 Hlavy městských prefektur mají všeobecně postavení odpovídající vedoucímu divize ministerstva V městské prefektury byly transformovány prefektury s počtem nezemědělského obyvatelstva přes 250 tisíc průmyslovou produkcí přes 2 miliardy jüanů a terciárním sektorem silnějším než primární a přispívajícím nejméně 35 % k místnímu HDP< ref> Městské prefektury se člení na okresy městské obvody a městské okresy případně autonomní okresy Městská prefektura je typicky tvořená centrální městskou oblastí původní sídelní město prefektury a okolními regiony tvořenými menšími městy vesnicemi a krajinou Pro centrální městskou zónu je používán název městská oblast š’-čchü shìqū První městská prefektura byla zřízena 5 listopadu 1983 V následujících dvou desetiletích městské prefektury nahradily většinu čínských prefektur Většina provincií Čínské lidové republiky se skládá téměř výhradně z městských prefektur Pouze Jün-nan Kuej-čou Čching-chaj a autonomní oblasti Sin-ťiang a Tibet mají více než tři podřízené celky které nejsou městskými prefekturami Patnáct největších městských prefektur obdrželo status subprovinčního města který jim dává větší pravomoci Reference Miguel de Cervantes Saavedra 29 září 1547 Alcalá de Henares – 22 dubna 1616 Madrid byl španělský voják básník a spisovatel Život Cervantes pocházel z rodiny zchudlého šlechtice jako šestý syn z osmi dětí V mládí ztratil levou ruku v námořní bitvě u Lepanta 1571 pobřeží Řecka Po dalších letech ve španělském námořnictvu byl Cervantes v červnu 1575 zajat alžírskými piráty a odvlečen jako otrok do Alžírska Až po pěti letech a několika neúspěšných pokusech o útěk byl v r 1580 s pomocí rodičů a Řádu trinitářů vykoupen a vrátil se 19 září zpět do Španělska Jeho první divadelní hra "Los tratos de Argel" v níž zpracoval své zkušenosti ze zajetí zůstala bez povšimnutí Byl velmi zadlužený a pokusil se jako spisovatel vydělat nějaké peníze R 1584 vyšel jeho první román "La primera parte de la Galatea" V témže roce se oženil s 18 let mladší Catalinou de Salazar y Palacios dcerou bohatého sedláka Tento svazek zůstal bezdětný ale měl z románku s herečkou Anou Franca de Rojas dceru Isabel de Saavedra Koncem 80 let odešel od manželky Pracoval mimo jiné jako výběrčí daní musel ale pro zpronevěru od státních peněz 1597 1598 a 1602 opět do věznice Zemřel v bídě roku 1616 Své bohaté lidské i umělecké zkušenosti uplatnil v románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha Dva díly tohoto románu mu zajistily světovou proslulost 17 března 2015 španělští forenzní vědci oznámili že po čtyřech stech letech objevili Cervantesův hrob společně s ostatky jeho manželky a dalších lidí v Convento de las Trinitarias Descalzas v Madridu< ref> Dílo Cesta na Parnas – traktát Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – Hlavním hrdinou jeho románu je stárnoucí zeman Alonso Quijano který se pomátl na rozumu ze čtení rytířských románů Proto se rozhodl že se stane rytířem Sobě i svému koni vymyslel jména a určil si ženu pro níž bude konat své skutky Během první výpravy je jedním hospodským pasován na rytíře Při další výpravě získá zbrojnoše jménem Sancho PanzaTen se s ním vydává na cesty jen proto že mu Alonso slíbil ostrov Následuje řada příběhů které jsou motivem cesty kdy poblázněný idealista stále znovu naráží na realitu Kontrast mezi světem Quijotových představ a realitou je v románu zčásti vyjádřen pomocí postavy prostého sedláka Sancha Panzy Román vznikl jako parodie na středověké rytířské romány obsahuje ale i epizody pastorální a novelistické a rozmanité literární odkazy Příkladné novely Galatea Lišák Pedro Pedro de Urdemalas Odkazy Reference Externí odkazy Myanmar či Barma oficiálním názvem Svazová republika Myanmar český barmista Jan Bečka prosazuje přepis Myanma je jedna ze zemí jihovýchodní Asie Nachází se na západní straně poloostrova Zadní Indie při pobřeží Bengálského zálivu a Andamanského moře v Indickém oceánu Sousedními státy jsou Bangladéš Indie Čína Laos a Thajsko Počet obyvatel země je odhadován kolem 50 milionů Novým hlavním městem je od konce roku 2005 Neipyijto Úředním jazykem je barmština Převážná většina obyvatel se hlásí k buddhismu Historie Prvním barmským státem bylo království Pugam 11–13 století které se rozkládalo na většině území dnešního Myanmaru a nakonec podlehlo vpádům Mongolů Země byla znovu sjednocena až v 17 století Po řadu staletí spolu jednotlivé etnické skupiny sváděly boje o moc a nadvládu Barmánci získali převahu až v polovině 18 století Během následující vlády barmských králů získal Myanmar své stávající hranice Roku 1824 přerostlo napětí na hranicích královské Barmy a Britské Indie v první britsko-barmskou válku Další válka propukla v letech 1852–1853 a k poslední válce pak došlo roku 1885 V průběhu těchto tří britsko-barmských válek se postupně celé území Barmy dostalo pod britskou kontrolu a tím skončilo období vlády barmských králů Roku 1866 byla Barma připojena jako provincie k Britské Indii V roce 1937 se Barma stala britskou korunní kolonií Britská správa výrazně změnila charakter Barmy Přinesla rozvoj průmyslu a infrastruktury a rozšíření těžby nerostných surovin i zemědělské produkce Do Barmy začaly pronikat zahraniční kulturní prvky a křesťanství Do země přicházelo také mnoho imigrantů z jiných oblastí britské říše Britskou nadvládu v zemi od počátku provázely hlasy řady obyvatel po nezávislosti Barmy a toto protikoloniální úsilí postupem času dále sílilo Roku 1939 byla založena Komunistická strana Barmy Za 2 světové války 1942–1945 byla Barma okupována Japonskem Na konci roku 1941 zahájilo Japonsko svou invazi v Barmě Do boje se na straně japonské armády zapojily také dobrovolnické jednotky Barmánců kteří japonský vpád vnímali jako příležitost k ukončení britské koloniální nadvlády Do poloviny roku 1942 japonské vojsko obsadilo celé území Barmy a zavedlo zde vojenskou správu 1 srpna 1943 Barma získala formální nezávislost ale vliv v zemí si i nadále udrželo japonské velení V důsledku pokračující okupace se v Barmě začalo rozvíjet protijaponské odbojové hnutí a přední barmští političtí představitelé se přiklonili na stranu spojenců V průběhu roku 1944 byla založena odbojová fronta Liga proti fašismu a za svobodu lidu též jen Liga Na konci roku 1944 zahájila spojenecká vojska ofenzivu podporovanou místním obyvatelstvem a postupně vytlačila japonské jednotky z Barmy V Barmě byla obnovena britská správa a země se tak znovu stala součástí britského impéria Zpočátku nebyla koloniální správa ochotná přenechat barmským politikům podíl na vládě Do čela boje za nezávislost se postavila Liga která měla podporu velké části obyvatel Barmy Liga vedená Aun Schanem začala jednat s vládou Velké Británie o širším zastoupení barmských politiků ve správě země Postupně se Lize podařilo vyjednat vznik většinové barmské vlády a vyhlášení voleb do ústavodárného shromáždění ve kterých také Liga s výraznou většinou zvítězila V červenci roku 1947 byl Aun Schan zastřelen Nedlouho poté bylo úsilí o získání samostatnosti završeno oficiální dohodou s vládou Velké Británie Barmská nezávislost byla vyhlášena 4 ledna 1948 Země nesla nový oficiální název Barmský svaz v letech 1974–1989 s přívlastkem Socialistická republika Barmský svaz Krátce poté co Barma získala nezávislost se prudce zhoršily vztahy mezi vedením Ligy kterou po smrti Aun Schana vedl U Nu a komunistickou stranou Komunistická strana přistoupila na násilnou cestu k převzetí moci a zahájila proti barmské vládě ozbrojený odpor Do nastalého konfliktu se záhy zapojily také některé ozbrojené organizace etnických menšin které usilovaly o větší míru samosprávy Země se tak ponořila do vleklé občanské války která se po počátečních letech nejprudších bojů přesunula do pohraničních oblastí Zde pak probíhala po několik dalších desetiletí Na důležitosti tak nabyla barmská armáda která se stala nezbytnou pro zachování autority vlády Liga si i nadále udržela pozici nejsilnější strany v zemi Navzdory pokračující občanské válce Liga neztratila podporu barmských obyvatel a zvítězila v řadě parlamentních voleb za sebou Názorové spory se časem objevily také uvnitř samotné Ligy která se rozštěpila na několik proudů Rozkol v Lize vyústil ve vyostření vztahů s velením armády které se obávalo ztráty stability v zemi Napětí vyvrcholilo roku 1958 kdy armádní velení převzalo vládu v zemi Do čela se dostal generál Nei Win jehož vláda měla obnovit pořádek v zemi a připravit konání nových parlamentních voleb V následujících volbách které se konaly roku 1960 vyhrála jedna ze stran vzniknuvších rozpadem Ligy V čele této strany stál U Nu Ani po volbách ale nedošlo k výraznějšímu obratu v občanské válce ani posílení stability vlády Roku 1962 došlo k opětovnému vojenskému převratu Vládu v zemi uchopila Revoluční rada vedená Nei Winem který se postavil do čela země Byla zrušena platnost ústavy a rozpuštěn parlament i vláda a veškerou zákonodárnou moc i výkonnou moc převzala Revoluční rada složená z armádních velitelů Revoluční rada vyhlásila program Barmské cesty k socialismu zrušila stávající administrativní rozdělení země a pozměnila i celý aparát státní správy v němž začala nově působit řada příslušníků ozbrojených sil Revoluční rada zahájila rozhovory se zástupci protivládních sil Jednání ale nepřinesla žádný výsledek a občanská válka tak byla opět obnovena Zpočátku vedla Revoluční rada jednání o spolupráci také s dalšími politickými stranami které ale nabízenou účast odmítly Posléze si Revoluční rada založila vlastní Stranu barmského socialistického programu která se po zákazu činnosti všech politických stran stala jedinou povolenou politickou stranou v zemi Čím dál častěji zaznívala otevřená kritika vojenské vlády Revoluční rada reagovala rozsáhlým zatýkáním studentů opozičních politiků novinářů i spisovatelů V celé zemi byla zavedena cenzura Revoluční rada upevňovala centralizovanou státní správu a posilovala svou kontrolu nad oblastmi etnických menšin Roku 1974 vstoupila v Barmě v platnost nová ústava Dle této ústavy byla země nově přejmenována na Socialistickou republiku Barmský svaz Ústava potvrdila existenci jen jediné politické strany v zemi – vládní Strany barmského socialistického programu Území Barmy bylo administrativně rozděleno do čtrnácti správních celků – sedmi oblastí a sedmi států V oblastech i státech byl zaveden obdobný správní aparát plně podřízený vládě Barmského svazu Roku 1988 vyvrcholila nespokojenost barmských obyvatel s vojenskou vládou a situací v zemi V létě roku 1988 zemi zachvátily mohutné demonstrace Lidé vyšli do ulic a požadovali odstoupení režimu který uvrhl zemi do bídy Proti demonstracím byly nasazeny jednotky barmské policie a armády jejichž tvrdé zásahy si vyžádaly několik obětí Generál New Win odstoupil ze své funkce ale i poté protesty pokračovaly Na popularitě nabývala především Aun Schan Su Ťij která se po letech vrátila do Barmy aby se starala o nemocnou matku Náhle v zemi došlo k vojenskému převratu a vládu v zemi uchopila nová vojenská junta Junta přislíbila konání voleb do zákonodárného shromáždění a povolila zakládání nových politických stran Aun Schan Su Ťij spolu s dalšími představiteli opozičního hnutí založila stranu Národní liga pro demokracii Nedlouho poté ale byla Aun Schan Su Ťij internována v domácím vězení Junta také změnila oficiální název státu na Myanmarský svaz Myanmar je česká transkripce jména země v barmštině Volby se konaly roku 1990 a jejich jednoznačným vítězem se stala Národní liga pro demokracii Následná reakce junty byla překvapující – junta odmítla uznat výsledky voleb a předat vládu do rukou zvolených zástupců Roku 1991 byla Aun Schan Su Ťij udělena Nobelova cena za mír Aun Schan Su Ťij strávila v domácím vězení většinu z posledních dvaceti let Roku 2007 vypukly v Barmě lidové protesty jejichž bezprostřední příčinou bylo skokové zvýšení cen pohonných hmot Lidé vyšli do ulic a posléze se do protestů zapojili také buddhističtí mniši Právě podle šafránové barvy oděvů buddhistických mnichů získaly tyto demonstrace označení šafránová revoluce Po tvrdém zásahu jednotek barmské policie a armády byly protesty potlačeny V květnu 2008 zasáhl a zdevastoval deltu řeky Iravadi Cyklon Nargis který si vyžádal více než 100 tisíc obětí a připravil přes milion lidí o domov Junta zpočátku bránila vstupu zahraničních humanitárních pracovníků do země a blokovala distribuci materiální humanitární pomoci České humanitární organizace Člověk v tísni ADRA na místě působily skrze své lokální partnery Současnost V zemi došlo prostřednictvím voleb k formální změně státního zřízení na prezidentskou republiku Zákonodárnou moc vykonává dvoukomorový parlament výkonná moc náleží vládě složené ze 30 ministrů Strana svazové solidarity a rozvoje která byla vyhlášena jednoznačným vítězem voleb je úzce spjata s armádou a do pozadí odstupující juntou Po volbách se svých funkcí ujalo 30 ministrů z nichž pouze 4 nemají vojenskou minulost a rovná polovina působila i v předešlé vojenské vládě Novým prezidentem země byl zvolen Thein Sein který zastával funkci premiéra v předchozí "loutkové" vládě Boj mezi myanmarskou armádou a ozbrojenými organizacemi Karenů pokračuje Tyto karenské organizace jako je např Karenský národní svaz dosud nepřestaly bojovat za větší míru samosprávy případně až vyhlášení nezávislosti Boje probíhají v odlehlých oblastech Karenského státu hraničícího s Thajskem Postup myanmarských vojáků proti karenským civilistům bývá nekompromisní někdy se hovoří až o etnické čistce Útoky myanmarské armády jsou provázeny vypalováním vesnic znásilňováním a zabíjením civilistů< ref> Z důvodu velmi tvrdého potlačování politické opozice i zmíněného vojenského postupu v Karenském státě je barmská junta kritizována za systematické porušování základních lidských práv Vojenská junta má politickou podporu Číny Spolupracovala také s některými západními koncerny vládami a společnostmi Země má naleziště ropy a zemního plynu Na těžbě se podílely americké ropné koncerny Unocal a Chevron Texaco a francouzský Total Oil V květnu 2007 podepsal Myanmar smlouvu s Ruskem o vybudování jaderného reaktoru a jaderného výzkumného střediska což bylo kritizováno vládou USA Poté co Rusko utlumilo jadernou spolupráci začal režim v této oblasti spolupracovat se Severní Koreou V zemi je zavedena cenzura internetu – přístup k němu má jen 1 % obyvatelstva legálně lze prohlížet jen stránky z předem schváleného seznamu a všechny internetové kavárny jsou z nařízení vlády monitorovány< ref> Geografie Na severu do území státu zasahuje Himálaj na západě horská pásma zakončená Arakanským pohořím Na východě se nachází Šanská plošina ve středu pak nížina řeky Iravadi Podnebí je tu vlhké teplé monzunové jen na severu subtropické Téměř polovinu země pokrývají deštné pralesy s cennými dřevinami a opadavé lesy Myanmar je společně s Kambodžou a Laosem jeden z nejchudších států v Asii V severní a severovýchodní části Myanmaru se rozkládá vysoké horské pásmo které je součástí předhůří tibetsko-himálajské horské soustavy Nejvyšším vrcholem Myanmaru je hora Kchakabhouyazi s 5881 metry nacházející se na myanmarsko-čínské hranici Směrem k jihu a východu země se nadmořská výška postupně snižuje a severní horské pásmo přechází v nižší Čjinské Arakanské Peguské a Tenaserimské pohoří a Šanskou náhorní plošinu Centrální převážně nížinatou částí země protékají mohutné řeky Iravadi Čjintwin Sistaun a Salwin Území Myanmaru leží ze dvou třetin v tropické monzunové oblasti Každoročně se zde střídají období suchého severozápadního a teplého jihovýchodního monzunu Suché severozápadní proudění které přináší sušší a chladnější počasí nastává od prosince do dubna Teplé jihovýchodní proudění převažuje od června do září a přináší převážnou část srážek Průměrné roční srážky v zemi se v závislosti na vzdálenosti od moře a nadmořské výšce pohybují mezi 750 až 5 000 milimetry Přibližně polovinu celkové rozlohy Myanmaru pokrývají lesy Obyvatelstvo Celkový počet obyvatel Myanmaru bývá uváděn mezi 48 a 55 miliony V červenci roku 2009 odhadovala Organizace spojených národů počet obyvatel země na 50 milionů Průměrný roční přirozený přírůstek obyvatelstva je udáván okolo 08 % a střední délka života asi 63 let Antropologicky patří obyvatelstvo Myanmaru z 98% k mongolskému typu V současné době junta v Myanmaru oficiálně uznává 135 etnických skupin Osm z těchto 135 etnických skupin tvoří hlavní národnosti označované také jako tzv „národní etnické rasy Za národní etnické rasy jsou považováni Barmánci Šanové Kačjinové Čjinové Rakhinové Karenové Monové a Kajaové Z celkového počtu obyvatel země představují Barmánci asi 68 % Šanové 9 % Karenové 7 % Rakhinové 4 % Čjinové 2 % Monové 2 % a Kačjinové 15 % Zbylou část obyvatel tvoří menší etnické skupiny Indové tvoří asi 2 % a Číňané 3 % z celkového počtu obyvatel ale mezi samostatné etnické skupiny se neřadí a jsou oficiálně pokládáni za nepůvodní a naturalizovaná etnika Úředním a zároveň nejrozšířenějším jazykem v zemi je barmština která je mateřským jazykem přibližně pro 60 % populace Největší etnické skupiny hovoří vlastními jazyky které se dále rozvětvují v řadu dialektů Barmánci Karenové Šanové a Monové používají písmo založené na slabičném písmu indického původu Kačjinové a Čjinové píší latinkou Mnohé dialekty vlastní písmo nemají Míra gramotnosti je odhadována na asi 80–90 % Náboženství Historickým náboženstvím v Myanmaru je théravádový buddhismus ke kterému se hlásí kolem 89 % obyvatel Přibližně 5 % obyvatel vyznává křesťanství Nejvíce křesťanů se nachází mezi Kareny Kajay Kačjiny a Čjiny Mezi myanmarskými křesťany zaujímají největší zastoupení baptisté a římští katolíci K islámu se podle oficiálních údajů junty hlásí asi 4–5 % populace Samotná muslimská komunita v Myanmaru ale udává celkový počet vyšší pohybující se až kolem 13 % Naprostou většinu myanmarských muslimů tvoří sunnité Muslimské obyvatelstvo Myanmaru hovoří barmštinou či dalšími jazyky a je roztroušeno po celém Myanmaru Největší počet muslimů žije ve větších městech nebo v Rakhinském státě Hospodářství Ekonomika Myanmaru je v přepočtu k HDP na obyvatele jedna z nejslabších v celém regionu Velice se na tom podepsala vládní politika od dosažení nezávislosti v roce 1948 protože pod britskou správou to byla druhá nejbohatší země v jihovýchodní Asii Po roce 1948 premiér U Nu vyhlásil politiku znárodňování a stát byl prohlášen vlastníkem veškeré půdy Byly také vyhlášeny osmiletky V 50 letech se export rýže propadl o dvě třetiny a export minerálů o 96% ve srovnání s předchozí úrovní Plány byly částečně financovány tištěním peněz což vedlo k inflaci Po puči v roce 1962 byl vyhlášen program Barmské cesty k socialismu který znárodnil všechny sektory s výjimkou zemědělství Tento program skončil katastrofou a zemi zcela ekonomicky zbídačil V roce 1987 byla Barma přijata mezi nejméně rozvinuté země Od roku 2011 nicméně civilní vláda Theina Seina provádí některé ekonomické a politické reformy v důsledku čehož se zvýšily zahraniční investice a byly zrušeny mezinárodní sankce V současnosti výrazněji převládá zemědělství nad průmyslovou výrobou Nejvýznamnější zemědělskou oblastí země je delta řeky Iravadi kde převažuje pěstitelství rýže V nížinných centrální částech země se mimo rýže pěstuje i cukrová třtina bavlna proso sezam podzemnice olejná kukuřice a tabák V nejjižnějších přímořských oblastech rostou různé druhy tropického ovoce Významná je také těžba některých nerostných surovin drahokamů a tropického dřeva Z nerostných surovin to je především ropa zemní plyn a rudy cínu zinku niklu wolframu a olova z drahokamů a polodrahokamů pak rubíny a jadeity a z tropických dřev zejména teak Administrativní dělení Do současné doby zůstalo nezměněno správní rozdělení země které bylo zavedeno novou ústavou roku 1974 Barma byla administrativně rozdělena na sedm oblastí a sedm států V sedmi oblastech tvoří převážnou většinu Barmánci a sedm států ležících v příhraničních oblastech Myanmaru obývají většinově národní etnické rasy Míra urbanizace je uváděna přes 33 % Hlavní městem Myanmaru je od roku 2005 Neipyijto Obchodní a průmyslové centrum Myanmaru ale představuje největší město Rangún s 5 miliony obyvatel Dalšími velikými městy jsou Mandalaj Moulmein Basein Pegu a Sistwei Odkazy Reference Literatura Související články Iravadi Aun Schan Su Ťij Than Šwei Karenové Cyklon Nargis Rohingyové Barmské centrum Praha Externí odkazy Německý kancléř zkráceně také jen kancléř je hlavou německé vlády od vzniku Německého císařství v roce 1871 Původně šlo o říšského kancléře v současné době o spolkového kancléře Před ním od roku 1867 existoval úřad spolkového kancléře Severoněmeckého spolku – německých států sdružených okolo Pruska Podle ústavy z roku 1949 je spolkový kancléř ústřední postavou výkonné moci Někdy proto bývá německé zřízení označováno za tzv kancléřskou demokracii Spoklový kancléř je formálně navrhován Spolkovým prezidentem na základě voleb ve Spolkovém sněmu Dle Ústavy je k jeho zvolení potřebná absolutní většina hlasů Spolkového sněmu Volba může být až tříkolová Spolkový kancléř může být Spolkovým sněmem odvolán pouze na základě tzv konstruktivního vyjádření nedůvěry tedy pouze tehdy pokud se Spolkový sněm zároveň shodne na jeho nástupci Chronologický seznam Severoněmecký spolek ;Spolkový kancléř Německé císařství ;Říšský kancléř Výmarská republika ; Říšský kancléř ; Předseda Rady lidových pověřenců ;Říšský ministerský předseda ;Říšský kancléř Třetí říše ; Říšský kancléř ;Vůdce a říšský kancléř ; Říšský kancléř ;Předseda úřadující říšské vlády Spolková republika Německo ; Spolkový kancléř Poznámky Nadace Wikimedia oficiálně anglicky zkracováno WMF je nadace která spravuje projekty Wikipedie Wikislovník Wikicitáty Wikiknihy Wikizdroje Wikimedia Commons Wikizprávy a Wikiverzita Byla založena 20 června 2003 zakladatelem Wikipedie Jimmy Walesem jako nezisková organizace podle zákonů státu Florida USA< ref> Cílem nadace je podpora a rozvoj otevřených wiki projektů a to tak aby bylo zajištěno že veškerý obsah těchto projektů zůstane pro uživatele a čtenáře zdarma V rámci založení nadace převedl Wales na nadaci také vlastnictví všech doménových jmen Wikipedie Wikislovníku a Nupedie včetně všech autorských práv na veškeré materiály týkající se těchto projektů které v té době vlastnil on nebo jeho firma Bomis Také nadaci daroval počítačové vybavení na kterém projekty nadace běží Firma Bomis také projektům v současné době financuje některé náklady na provoz a připojení k internetu Zbytek finančních prostředků získává nadace na základě dobrovolného sponzorství Nadace Wikimedia je veřejnou dobročinnou organizací a jako taková je podle paragrafu 501c3 zákona Spojených států o daních osvobozena od federální daně z příjmu Dary této nadaci lze v USA i v dalších zemích odečíst z daní Jméno „Wikimedia navrhl v březnu 2003 Sheldon Rampton Toto jméno je občas kritizováno pro svou podobnost s názvy Wikipedia a MediaWiki což někdy vede k nedorozuměním Projekty Nadace Wikimedia v současnosti provozuje následující komunitní projekty Pobočky Tzv pobočky doplňují mezinárodní činnost nadace Wikimedia Místní pobočky vznikají v různých zemích a jsou nezávislé na Wikimedia Foundation avšak úzce s ní spolupracují a lokálně podporují její cíle Především podporují projekty nadace tvorbu svobodného obsahu či organizování workshopů konferencí atd V současné době je založeno 40 místních poboček po celém světě< ref> Wikimedia Česká republika V Česku sídlí spolek Wikimedia Česká republika jehož cílem je především propagace a podpora svobodné tvorby na území České republiky se zaměřením na projekty nadace Wikimedia Odkazy Reference Související články Florence Nibart-Devouard bývalá předsedkyně správní rady Lila Tretiková ředitelka Nadace Wikimedia Sue Gardnerová odcházející ředitelka Nadace Wikimedia Externí odkazy PDF – dvoustránkový TIFF umístěný na stránkách floridského Ministerstva vnitra na stránkách floridského Ministerstva vnitra 29 července 2011 – Namibie oficiálně jako Namibijská republika je republika na západním pobřeží jižní Afriky Na severu sousedí s Angolou na severovýchodě se Zambií na východě s Botswanou a na jihu s Jihoafrickou republikou Na západě ji omývají vody Atlantského oceánu Má rozlohu 824 292 km² a přes 22 miliónů obyvatel což představuje nejmenší hustotu zalidnění v Africe 26 ob km2 Hlavním městem země je město Windhoek kde žije kolem 450 tis obyvatel 20% obyvatelstva Namibie dříve Německá jihozápadní Afrika získala nezávislost v roce 1990 jako jedna z posledních afrických zemí a to od Jihoafrické republiky která ji pod názvem Jihozápadní Afrika přechodně spravovala Je jedinou ze čtyř zemí světa které mají možnost jít z jednoho bodu do tří jiných zemí tzv čtyřmezí Přírodní podmínky Nejdelší řekou je část řeky Okavango na severu v tzv Capriviho výběžku a také část řeky Zambezi Při pobřeží se rozkládá poušť Namib ve vnitrozemí pak poušť Kalahari Savany a pastviny tvoří asi 45 % rozlohy státu Historie Koncem 19 století došlo ke kolonizaci země Němci Němečtí vojáci a statkáři zabírali domorodým kmenům pastviny a zabavovali dobytek V roce 1904 proti útlaku kolonizátorů povstaly kmeny Hererů a Namů; povstání bylo potlačeno a mělo za následek tři roky trvající genocidu které padlo za oběť asi 65 z 80 tisíc Hererů a asi polovina z dvaceti tisíc Namů Zbývající byli uvězněni v koncentračních táborech kde museli vykonávat otrocké práce pro Německou říši a velké množství jich zahynulo Jejich veškerá půda byla císařským dekretem zkonfiskována a rozdělena mezi bílé farmáře Od roku 1915 kdy Jihoafrická unie obsadila tuto původně německou kolonii byla správa území výhradně v rukou vlády v Pretorii ačkoliv Jihoafrická unie ani pozdější Jihoafrická republika nikdy území de iure nepřipojila Bílí obyvatelé Jihozápadní Afriky byli zastoupeni v Jihoafrickém parlamentu Od roku 1926 existovalo Zákonodárné shromáždění v němž byla zastoupena Národní strana a Německý svaz Jihozápadní Afriky; domorodému obyvatelstvu aktivní ani pasivní volební právo uděleno nebylo Na místní úrovni hráli jistou roli většinou dosti servilní kmenoví náčelníci se kterými udržovalo velice omezené kontakty jihoafrické Ministerstvo pro bantuské záležitosti První projevy namibijské lidové iniciativy se objevovaly až v 50 letech v podobě odborových hnutí o jejichž vznik se zasloužili hlavně jihoafričtí odboráři V Jihoafrické unii se zároveň formovala Organizace studentů Jihozápadní Afriky Z jejich řad vyšli pozdější vedoucí představitelé organizací Národní unie Jihozápadní Afriky Fanuel J Kozonguizi a Zedekia Ngavirue a Lidová organizace Jihozápadní Afriky SWAPO Mburumba Kerina Tito lidé se zasadili o vznik politické nacionalistické někdy až radikální alternativy k hierarchické kmenové ze své podstaty nenárodní politice Po několikaletém úsilí OSN zejména takzvané Západní styčné skupiny tvořené Francií Kanadou NSR Spojenými státy a Velkou Británií a diplomatické aktivitě Spojených států které zároveň usilovaly o omezení vlivu SSSR a Kuby v Angole Namibie vyhlásila nezávislost 21 března 1990 Hlavní silou v třináctiletém ozbrojeném boji za nezávislost byla organizace SWAPO Lidová organizace Jihozápadní Afriky v čele se Samuelem Nujomou Pří získání nezávislosti byl Sam Nujoma Národním shromážděním vzešlým ze svobodných a spravedlivých voleb zvolen prezidentem Politický vývoj Namibie je ve znamení jasné převahy jedné strany opakovaně potvrzované volbami SWAPO která není příliš ohrožována opozicí Přestože Nujoma v souladu s ústavou opustil v roce 2005 prezidentskou funkci nadále zůstává patrně nejvlivnějším namibijským politikem Geografie Velká část země je pokryta pouštěmi Největší procento rozlohy země zabírá poušť NAmib Přehled nejvyšších představitelů Obyvatelstvo Namibijci jsou většinou příslušníky Ovambského kmene 50 % Kavangové 9 % Hererové 7 % Damarové 7 % Namové 7 % Sanové 3 % Zastoupení ostatních kmenů je velice nízké Obyvatelstvo smíšeného bělošského a černošského původu "barevní" tvoří 65 % populace V roce 2006 žilo v Namibii 40 000 Číňanů Běloši tvoří 7 % populace a jedná se hlavně o potomky Portugalců Nizozemců Němců Britů a Francouzů 75% 80% Namibijců je gramotných Namibie má téměř nejnižší hustotu zalidnění na světě na kilometr čtvereční připadá jen 25 osob Podle humanitární organizace Člověk v tísni je průměrný věk obyvatel 20 let a Nambijci se dožívají průměrně padesáti let Více než pětina 20% dospělých obyvatel je nositeli onemocnění AIDS V zemi chybí dostatek lékařů na jednoho lékaře připadá asi 9 000 obyvatel Jazyk Úředním jazykem je angličtina Do roku 1990 byly úředními jazyky také němčina a afrikánština Když se Namibie osamostatnila od Jižní Afriky nová vláda Namibie se chtěla vyhnout obvinění z upřednostňování afrikánštiny či němčiny Proto se angličtina stala jediným úředním jazykem Namibie Afrikánština němčina a Oshiwambo byly uznány jako regionální jazyky Polovina všech obyvatel Namibie má jazyk Oshiwambo jako svůj první jazyk zatímco afrikánština je nejvíce rozšířeným komunikačním jazykem u mladší generace je tímto jazykem angličtina Afrikánština i angličtina se používají především jako druhý jazyk vyhrazený pro veřejnou sféru komunikace ale menší komunity rodilých mluvčích těchto jazyků existují po celé Namibii Zatímco oficiálním jazykem je angličtina většina bílých obyvatel mluví buď německy nebo afrikánsky Dokonce i dnes 90 let po skončení německé koloniální éry je němčina hlavním obchodním jazykem Afrikánsky hovoří 60 % bílé komunity německy 32 % anglicky mluví 7 % a portugalsky 1 % Portugalsky mluví černoši a běloši z Angoly Náboženství Nejrozšířenějším náboženstvím v Namibii je křesťanství které vyznává 90% obyvatel 51% luteránské 19% římskokatolické 5% anglikánské a další Dále jsou zde v desetiprocentní míře zastoupena animistická náboženství Ekonomika Namibie má na africké poměry celkem slušnou síť silnic vybudovanou německými kolonisty a modernizovanou jihoafrickými dělníky v 80 letech Významným přístavem je Walvis Bay Velrybí zátoka přes niž se do země dováží a vyváží většina zboží Země je významným producentem diamantů těží se ale také zinek uran stříbro rudy olova zinku mědi a zlata HDP dosahuje 6500 USD na hlavu což je na africké podmínky mimořádné Mezinárodní obchod je úzce provázán s JAR a zeměmi Commonwealthu Měnou je namibijský dolar 6% obyvatelstva je evropského původu Tato skupina obyvatel má oproti původnímu obyvatelstvu značně vyšší kupní sílu Města Windhoek – hlavní a zároveň největší město kolem 450 000 obyvatel Walvis Bay 62 000 obyvatel Rundu 62 000 obyvatel Swakopmund 44 725 obyvatel Oskahati 34 500 obyvatel Ostatní města mají méně než 20 000 obyvatel Odkazy Reference Literatura Související články Válka za nezávislost Namibie Externí odkazy http wwwembnamibiaat EMBASSY PERMANENT MISSION OF THE REPUBLIC OF NAMIBIA in Austria Napoleon I Bonaparte 15 srpna 1769 Ajaccio – 5 května 1821 Svatá Helena byl francouzský vojevůdce a státník císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815 Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru ve 24 letech byl generálem krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství Napoleon bývá vzorem vojevůdcovských schopností a cílevědomosti na druhou stranu však projevoval lhostejnost k lidem v nichž viděl jen prostředky svých cílů Narodil se na Korsice do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty V devíti letech odcestoval do Francie kde se jako stipendista vzdělával na vojenských školách Po smrti otce ve svých 16 letech převzal starost o rodinu předčasně dokončil studia a v hodnosti podporučíka vstoupil do armády Jako dělostřelecký důstojník se roku 1793 zasloužil o dobytí pevnosti Toulon za což byl povýšen do hodnosti brigádního generála V roce 1795 úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských ulicích a stal se divizním generálem Následujícího roku byl direktoriem vyslán do války s Rakouskem a pověřen velením nad francouzskou armádou v Itálii Zde se chopil nabízené příležitosti a řadou vítězství přinutil Rakousko požádat o mír V roce 1799 po nepříliš vydařeném tažení do Egypta se Napoleon zapojil do politického převratu který měl omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci To jej vyneslo do pozice vůdčího ze tří vládnoucích konzulů Od roku 1800 zastával doživotní funkci prvního konzula a o čtyři roky později přiměl senát aby jej zvolil francouzským císařem Vládu si za téměř nepřetržitého válečného stavu podržel až do roku 1814 kdy byl po krachu tažení do Ruska vojsky VI koalice zatlačen až k francouzské metropoli a vlastními maršály přinucen abdikovat Posléze byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba odkud po necelém roce uprchl vrátil se do Francie a bez jediného výstřelu opět obsadil císařský trůn Francie se však dostala do vojenskopolitické izolace a obnovené císařství nepřežilo více než 100 dní Napoleonova vláda skončila porážkou v bitvě u Waterloo po níž abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojenců Ti jej odsoudili k doživotnímu pobytu na ostrově Svatá Helena kde ve věku jednapadesáti let zemřel Za svůj život Napoleon svedl okolo šedesáti bitev tedy více než Alexandr Makedonský Hannibal Caesar a Alexandr Suvorov dohromady a po téměř celé další století byla vojenská teorie i praxe posuzována podle jeho pravidel a přizpůsobována jeho pojetí válečnictví a francouzské právo na něj dodnes navazuje< ref> Vzestup Mládí Napoleon Bonaparte rodným jménem Napoleone di Buonaparte se narodil v úterý 15 srpna 1769 v korsickém městě Ajaccio jako druhý syn nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty advokáta Carla Buonaparta a jeho ženy Laetitie roz Ramolino V mládí jej ovlivnili korsičtí nacionalisté kteří Francouze považovali za cizí utlačovatele a obyvatelé litovali ztráty politické samostatnosti V porovnání s francouzskou aristokracií žila rodina Buonapartů ve velmi skromných poměrech nouzí však netrpěla a ve volných chvílích se věnoval zejména literární činnosti Na výchovou osmi dětí dohlížela matka jež je vychovala s láskou nicméně poměrně tvrdě K tomu měla své důvody jak dosvědčil později sám Napoleon Když bylo Napoleonovi devět let odvezl jej otec i s jeho starším bratrem Josefem do Francie Zde ho nejprve umístil v autunské koleji avšak ještě téhož roku byl jako stipendista přijat do vojenského učiliště ve městě Brienne V této škole mnoho vytrpěl od studentů kteří se mu posmívali pro jeho malou výšku a špatnou francouzštinu přičemž Napoleon reagoval slovními i fyzickými útoky I přes tuto nepřízeň pilně studoval a projevoval mimořádné nadání v matematice Měl také výborné známky ze zeměpisu dějepisu i jiných předmětů s výjimkou latiny a němčiny Během prvního roku zdárně ukončil celé dvouleté studium a 30 října 1785 vstoupil do armády Zahájení kariéry Poté co se šestnáctiletému Napoleonovi podařilo úspěšně složit důstojnické zkoušky byl přidělen k pluku La Fère–Artillerie který byl posádkou při dělostřelecké škole ve Valence Zde se mu i přes hodnost podporučíka žilo velmi těžce neboť větší část platu posílal matce O to více se ve volném čase věnoval soukromému studiu vojenské historie matematiky zeměpisu filosofie a osvícenské literatury 18 století V září roku 1786 si vyžádal dlouhodobou dovolenou a odcestoval na Korsiku aby urovnal materiální situaci rodiny Ke své jednotce která se mezitím přesunula do Auxonne se vrátil v červnu roku 1788 I na tomto novém místě pokračoval ve studiu a zde jej také o rok později zastihly události Velké francouzské revoluce Pluk se připojil k povstalcům a Napoleon který pochopil že se otevřela cesta pro jeho kariéru požádal dva a půl měsíce po vzpouře jednotky o další dovolenou Do Ajaccia dorazil koncem září 1789 a neprodleně se zapojil do místního politického dění Spolu se svým bratrem Josefem stál u počátků revolučního hnutí na ostrově Na jejich písemnou výzvu Národní shromáždění odsouhlasilo zrovnoprávnění Korsiky s ostatními částmi francouzského království Současně byla udělena amnestie všem kdo kdysi bojovali za nezávislost ostrova To umožnilo návrat i někdejšímu vůdci protifrancouzského odboje Pascalu Paolimu jenž byl pro Napoleona po celé jeho dětství ústředním hrdinou Avšak starší muž jehož Korsičané záhy zvolili předsedou direktoria departmentu a vrchním velitelem ozbrojených sil ostrova vystupoval vůči svému obdivovateli velmi chladně a brzy se ukázalo že jejich cesty se neshodují Snahou Paoliho byla korsická samostatnost naproti tomu Napoleon viděl v revoluci nové možnosti nejen pro rozvoj ostrova ale také pro svou kariéru Když tedy mladý dělostřelecký důstojník po několikaměsíčním pobytu ve svém rodišti zjistil že veškeré jeho snahy zůstávají bez větších výsledků odcestoval zpět do Auxonne Aby matce ulehčil v rodinných výdajích odvážel s sebou i mladšího bratra Ludvíka< ref> U své jednotky byl v červnu 1791 po šesti letech služby povýšen na poručíka a zároveň převelen ke 4 dělostřeleckému pluku ve Valence Ve městě jež stálo na počátku jeho vojenské kariéry jako jeden z prvních vstoupil do jakobínského Spolku přátel konstituce a záhy se stal jeho tajemníkem Tři měsíce po povýšení požádal o další dovolenou tentokrát dvanáctitýdenní Opět se vrátil na Korsiku kde se nechal zvolit podplukovníkem praporu dobrovolníků což mělo za následek jeho odchod z dělostřeleckého pluku a definitivně se odcizil s Pascalem Paolim Navíc se 8–12 dubna 1792 Bonapartovi dobrovolníci střetli s řádnou armádou přičemž byly ztráty jak v řadách vojáků tak mezi civilisty Kvůli této akci při níž se dokonce pokusil obsadit pevnost v Ajacciu byl Napoleon povolán do Paříže aby se po udání svých nepřátel zodpovídal u výboru vojenského ministerstva Do francouzské metropole dorazil koncem května a bez větších problémů se mu podařilo dosáhnout toho že proti němu vedená záležitost byla zamítnuta Díky skvělé politické reputaci byl na svou žádost opět umístěn ke 4 dělostřeleckému pluku a posléze povýšen do hodnosti kapitána Po této vojenské operaci která byla díky politické motivaci čelních korsických představitelů předem odsouzena k nezdaru označil Napoleonův bratr Lucien v jakobínském klubu v Toulonu korsického předsedu direktoria za zrádce republiky načež pařížský Konvent vydal rozkaz k Paoliho zatčení V reakci na toho rozhodnutí korsický vůdce vyzval lid k válce za nezávislost a bratři Buonapartové byli odsouzeni k veřejnému prokletí Jejich rodný dům byl vydrancován a Napoleonovi kterého zakrátko následovala i matka spolu s jeho bratry a sestrami se jen za velkých obtíží podařilo emigrovat do Francie Mladému uprchlíkovi pak nezbylo než se ze svého nedostatečného platu postarat o celou rodinu a žít v ještě větší nouzi Krátce po svém posledním návratu z Korsiky byl Napoleon převelen k Italské armádě francouzská armáda operující v Itálii Cestou na nové působiště navštívil svého politického ochránce a přítele Jeana Christopha Salicettiho Ten byl jedním ze dvou politických komisařů u armády obléhající francouzské přístavní město Toulon kde za podpory anglického a španělského válečného loďstva vypuklo povstání proti pařížské vládě Jelikož byl v průběhu bojových akcí zraněn velitel dělostřelectva Dommartin nabídl Salicetti uvolněný post Napoleonovi Mladý Korsičan s tímto zařazením souhlasil a 18 září 1793 se před Toulonem ujal svých nových povinností 14 prosince 1793 zahájily Napoleonem nově rozmístěné baterie palbu na britské opevnění Fort Mulgrave přezdívané Malý Gibraltar a v noci ze 17 na 18 prosince došlo ke generálnímu útoku Úvodní nápor tří proudů kterým velel generál Dugommier byl obránci odražen teprve nápor čtvrté kolony pod přímým Bonapartovým velením přinesl úspěch při postupu byl pod Napoleonem zastřelen kůň a při závěrečném útoku utržil ránu bodákem na stehně Anglické a španělské lodě které byly v důsledku této akce vystaveny střelbě republikánských děl odpluly pryč z města Boje sice trvaly ještě celý následující den ale to již nic nezměnilo na skutečnosti že Toulon padl Generál Úspěch kterého Napoleon dosáhl u Toulonu se stal pro mladou generaci 19 století symbolem náhlého a rychlého obratu na životní dráze V pouhých čtyřiadvaceti letech mu vynesl hodnost brigádního generála a také důvěru tehdy vládnoucí strany jakobínů 6 února 1794 byl Napoleon jmenován velitelem dělostřelectva v Italské armádě v této pozici však působil jen necelých šest měsíců neboť 9 thermidoru r IIIfranc 27 červenec 1794 došlo v Paříži k převratu v jehož průběhu politickou moc převzal Konvent a čelní vůdci jakobínů byli pozatýkáni a dalšího dne popraveni Spolu s touto akcí došlo k vlně zatýkání osob blízkých popraveným jakobínům a 11 srpna byl zatčen i Napoleon Komisaři kteří jej vyšetřovali však neshledali na jeho osobě nic kompromitujícího a proto byl po čtrnácti dnech věznění propuštěn Posléze se jako velitel dělostřelectva účastnil expedice jejíž úkolem bylo dobýt z rukou paolistů Korsiku avšak výprava narazila britské námořnictvo které ji přinutilo k návratu Bonaparte tedy odcestoval do Paříže kde mu byla učiněna nabídka stát se generálem pěchoty ve Vendée Tuto alternativu uplatnění však odmítl prodloužil si zdravotní dovolenou a setrval ve francouzské metropoli Zde v obnošené uniformě navštěvoval místa kde se scházela politická elita a snažil se na sebe upozorňovat předkládáním plánů a návrhů avšak vzhledem k jakobínské minulosti pro něj bylo velmi složité se prosadit Další obrat v Napoleonově kariéře nastal v druhé polovině téhož roku když ve většině pařížských sekcí došlo k velké roajalistické revoltě 13 vendémiairu r IVfranc 5 října 1795 byl narychlo zařazen do Vnitřní armády pod velení Paula Barrase což mu umožnilo dát rozkaz Joachimu Muratovi aby se v čele 21 pluku jízdních myslivců zmocnil čtyřiceti děl z vojenského tábora Sablons u Neuilly Většinu těchto zbraní pak rozmístil severně od sídla Konventu v paláci Tuilerie a ještě téhož dne jimi zcela rozvrátil útok čtyřnásobné přesily povstalců Tento čin mu vynesl hodnost divizního generála a velení nad Vnitřní armádou V následujících měsících Napoleon vyvinul značné úsilí aby mu bylo svěřeno velení nad Italskou armádou Své strategické záměry předložil členu Výkonného direktoria Lazare Carnotovi který pochopil že jde o ambiciózní projekt jenž má naději na úspěch 23 února 1796 po několika rozhovorech s Napoleonem Carnot navrhl Bonapartovo jmenování do čela Italské armády Tento post byl Napoleonovi přidělen po demisi jejího dosavadního velitele generála Schérera 2 března Následovaly přípravy k odjezdu v jejichž průběhu 8 března si Napoleon vzal za manželku o šest let starší Joséphine de Beauharnais s níž se patrně seznámil krátce po událostech z 13 vendémiairu Již tři dny po svatbě kvapně zamířil do hlavního stanu Italské armády ve městě Nice kam dorazil 27 března Nazítří pak vydal svou první a nejspíše nejslavnější proklamaci jakou ke svým vojákům kdy pronesl V několika příštích dnech pak Napoleon v rychlosti zkonsolidoval a zrevidoval síly vojska a 5 dubna vyrazil proti nepříteli Na italské území vstoupil po čtyřdenním pochodu alpskými průsmyky a jeho vojáci se zanedlouho zapojil do bojových operací Během následujících dvou týdnů pak svedl šest vítězných bitev s rakousko–piemontskými sbory přičemž projevil pohrdání před osobním nebezpečím a odvahu hraničící s drzostí Bleskovým postupem přinutil Piemont uzavřít s Francií mír a brzy poté 7 května se jeho muži přepravili přes řeku Pád aby mohli pokračovat v boji s Rakušany Napoleon dosáhl dalších vítězství v bitvě u Lodi obsazením Milána v bitvě u Castiglione v bitvě o arcolský most v bitvě u Rivoli aj a postupně zatlačil rakouské jednotky až k Vídni U císařského dvora blízkost Francouzů vyvolala paniku v jejímž důsledku se císař František rozhodl 7 dubna 1797 požádat o příměří To nebylo přerušeno ani po jeho vypršení a po sérii jednání obě strany podepsaly konečnou mírovou smlouvu 17 října Napoleon se vrátil do Paříže kde byl na jeho počest v Louvru uspořádán banket a navíc byl jmenován členem matematické sekce francouzské Akademie V roce 1798 byl Napoleon pověřen velením připravované invaze do Velké Británie Tuto akci však vzhledem k síle anglického loďstva pokládal za hazard místo ní Direktoriu navrhl expedici do Egypta jejíž realizaci již dříve nastínil ministr zahraničí Talleyrand Francii mělo dobytí této země otevřít cestu k Orientu a připravit jí pozici k možnému vyhnání Britů z Indie Oficiální velení výpravy obdržel Napoleon 5 března 21 července se za pochodu vítězně střetl s Egypťany v bitvě u pyramid a dalšího dne se zmocnil i samotné egyptské metropole Nadšení z dosažených vítězství na souši však zkalil neúspěch na moři neboť 1 srpna se admirálu Nelsonovi podařilo porazit francouzskou flotilu v bitvě u Abúkíru čímž se Napoleon dostal do naprosté izolace 31 ledna 1799 tedy zahájil ofenzívu do Sýrie a postupně dobyl El Arish a Jaffu a oblehl Akru Vojsko však bylo před hradbami města postiženo morovou epidemií a Napoleonovi nezbylo než ustoupit zpět ke Káhiře 25 července sice porazil turecké vojsko ohrožující Alexandrii v pozemní bitvě u Abúkíru ale již v této chvíli mu bylo zřejmé že egyptské tažení se stalo slepou uličkou jak ze strategického tak z jeho osobního hlediska A to tím spíše že po střetnutí u Abúkíru obdržel informace že Francie utrpěla od spojených rusko-rakouských sil zdrcující porážky a domácí politická scéna spěje k další nezadržitelné krizi Všechny tyto okolnosti nakonec stály za Napoleonovým rozhodnutím ráno 22 srpna 1799 potají odplout do Francie a zanechat celé vojsko v Africe V Paříži jej bouřlivě vítaly davy občanů jako hrdinu a dobyvatele který přijel aby zachránil svoji zemi Nejhorší tíseň však již minula a tak se záhy zapletl do politického převratu zorganizovaného členem Direktoria Emmanuelem Josephem Sieyèsem jenž zamýšlel omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci Naivně se domníval že se Napoleon spokojí pouze s rolí povolného vojenského nástroje Sám Bonaparte nic ohledně převratu nenavrhoval neboť plán byl již připraven do nejmenších podrobností Obratně však využil nabízené příležitosti a po událostech 18 –19 brumairu r VIIIfranc 9–10 listopadu 1799 kdy za dramatických okolností zanikly jak Direktorium tak i Rada starších a Rada pěti set byl po novém a zinscenovaném zasedání Rady pěti set jmenován prvním ze tří konzulů V jeho pravomoci bylo iniciovat tvorbu všech zákonů jmenovat ministry a činitele vyhlašovat válku a uzavírat mír Funkce dalších dvou konzulů byla pouze poradní a konzultativní I když se Sieyès jenž se snažil ústřední vládu získat pro sebe pokoušel limitovat Bonapartovu moc formálními omezeními ničeho nedosáhl neboť za třicetiletým Korsičanem stála armáda První konzul Spolu s vypracováním nové ústavy čekala na Napoleona řada dalších úkolů spojených s rekonstrukcí Francie Na domácí frontě to byla zejména finanční situace Vyprázdněnou státní kasu postupně zacelil důsledným spořením kontrolou vynaložených financí daňovou politikou jež měla zcela jasně vymezený obsah a vysokými půjčkami získanými v získanými v Nizozemí a Itálii k boji proti roajalistům a jakobínům vytvořil silný a rozvětvený policejní aparát dlouholetým ministrem policie byl Joseph Fouché a kritiku umlčel opatřením z 27 nivôsu r VIIIfranc 17 ledna 1800 jež zastavilo tisk šedesáti z celkových sedmdesáti tří vycházejících časopisů Během prvního půl roku se též vypořádal s rostoucí vlnou loupežnictví podél pozemních komunikací a výrazně utlumil stále doutnající roajalistické povstání ve Vendée V rámci vnitrostátních aktivit které souvisely se správou státu se Napoleon pustil i do budování vojenské moci neboť armády II koalice získaly zpět celou Itálii a stály na hranicích Francie Již od 1 ledna oficiálně teprve od 7 března 1800 začal s nejvyšším možným utajením vytvářet novou takzvanou Záložní armádu ' Místem shromažďování vojsk bylo město Dijon a jeho blízké okolí Zároveň s organizováním nové úderné síly první konzul posiloval Rýnskou armádu generála Moreaua a vydal pokyny veliteli Italské armády André Massénovi aby pouze odvracel pozornost Rakušanů Osobně se odebral do Dijonu 6 května odkud zamířil do Ženevy kam směřovaly jednotlivé celky Záložní armády 14 května dostali vojáci povel vyrazit k pochodu aby nepříteli vpadli do týlu průchodem Alp skrze Velký Svatobernardský průsmyk a Svatogotthardský průsmyk Mezi 17–22 květnem dosáhly hlavní francouzské síly Lombardie a 2 června vstoupily do Milána V dalších dnech pak Napoleon rozptýlil svou armádu v domnění že se nepřítel bude snažit vyklidit Alessandrii a ustoupí směrem přes řeku Pád Jeho protivník baron Michael von Melas však místo ústupu soustřeďoval své síly a 14 června udeřil na značně oslabenou francouzskou armádu u hospodářské usedlosti s názvem Vella di Marengo' Naprosto zaskočený Napoleon nebyl s to silnějšímu soupeři vzdorovat a záhy bylo zřejmé že bitva u Marenga se stane jeho výrazným neúspěchem Po páté hodině odpolední však na bojiště dorazilo 5000 mužů generála Desaixe který osobně zvrátil průběh střetu ve francouzské vítězství Následujícího dne podepsaly obě strany příměří podle nějž se měli Rakušané stáhnout severně od řeky Pád Napoleonovi jenž se krátce po vítězství vrátil do Paříže dopomohl triumf k upevnění pozice prvního konzula i přesto že bitva u Marenga válku neukončila Nepřátelství mezi oběma stranami bylo v listopadu téhož roku obnoveno a k definitivnímu rozhodnutí došlo až po vítězství generála Moreaua v bitvě u Hohenlindenu 3 prosince Teprve poté byla 9 února 1801 mezi Francií a Rakouskem v Lunéville podepsána mírová smlouva 11 ledna 1802 dorazil první konzul Bonaparte do Lyonu kde bylo zahájeno zasedání Poradního shromáždění Cisalpinské republiky V jeho průběhu pronesl projev v němž shromážděným delegátům navrhl zřídit Italskou republiku Mezi přítomnými tím vzbudil značné nadšení a po ukončení zasedání byl zvolen italským prezidentem 11 floreálu roku Xfranc 1 května 1802 vydal zákon o veřejném vyučování jímž zřizoval veřejná lycea na území celé Francie Položil tak základ státního vzdělávacího systému Université de France který v pozdějších letech ještě doplnil dekrety z 10 května 1806 a 7 března 1808 Tato nařízení rozdělila vzdělávací stupně na základní střední a vyšší a navíc umožňovala Napoleonovi nebo jeho zástupci velmistru university předepisovat osnovy a školský řád a jmenovat veškerý personál školních institucí Na diplomatické frontě Napoleon urovnal poměry s Velkou Británií s jejímiž zástupci uzavřel v Amiensu 22 března 1802 mírovou smlouvu V rámci vzájemného vyrovnání byly Francii navráceny zámořské kolonie které předtím obsadili britští vojáci Saint-Domingue Malé Antily Maskarény a pobřeží Guyany Po formálním převzetí těchto území se Napoleon postavil na stranu francouzských plantážníků kteří se nedokázali smířit s rozhodnutím Konventu o propuštění otroků a obnovil otrokářské zákony tam kde byly zrušeny Na území dnešního Haiti tehdy kolonie Saint-Domingue na ostrově Hispaniola se francouzskému vojsku sice nejprve podařilo potlačit povstání černošských otroků vedených Toussaintem Louverturem avšak odboj proti napoleonským vojskům pokračoval dál Jean-Jacques Dessalines kolonizátory vyhranou bitvou u Vertières v roce 1803 definitivně donutil k odchodu Dne 1 ledna 1804 pak Dessalines prohlásil Haiti první nezávislou černošskou zemí Napoleon se nadále věnoval upevňování své pozice v čele republiky přičemž se mu podařilo Státní radu zbavit všech pravomocí podílet se na přípravě zákonů Zanedlouho pomocí neústavních machinací zorganizoval referendum ve kterém byl 29 července 1802 zvolen doživotním konsulem a 2 srpna byl vyšachovaný senát nucen jej do tohoto úřadu potvrdit 24 prosince téhož roku byl na Napoleona spáchán atentát když odjížděl na představení do opery Následné vyšetřování prokázalo že za výbuchem pekelného stroje nedaleko jeho kočáru stáli příslušníci strany Šuanů V únoru 1803 Napoleon vyvinul mocenský nátlak na švýcarské povstalce kteří se po podepsání lunévillského míru a odchodu francouzských vojsk ozbrojenou mocí postavili proti uspořádání země podle diktátu Direktoria a po podepsání listiny Acte de médiation se stal protektorem zprostředkovatelem Helvetské republiky 19 února Přestože pro nadcházející konflikt Británie disponovala značnou námořní převahou Napoleon se velmi intenzivně zabýval realizací invaze přes Lamanšský průliv Byl si naprosto jist svým vítězstvím a proto začal i ve zbytku Evropy uplatňovat agresivní politiku 5 června 1803 anektoval Hannoversko a 21 března 1804 nechal z území Bádenska unést a po zinscenovaném procesu popravit blízkého příbuzného bývalého francouzského krále Ludvíka XVI vévodu Antoina d'Enghien K tomuto skutku jej vedly zejména indicie které naznačovaly že mladý příslušník rodu Bourbonů je zapleten do spiknutí připravovaného britskými agenty jehož cílem byl státní převrat a Napoleonova násilná smrt Téhož měsíce Napoleon vydal nový občanský zákoník Code civil nebo Code Napoleon jenž se stal oficiálním pilířem francouzské právní vědy Přes mnohé novely zůstává doposud základem francouzského občanského práva K uskutečnění dalších ambicí Napoleonovi dopomohly obě odhalená spiknutí usilující o jeho život Pod záminkou že má v úmyslu zmařit pokusy budoucích atentátníků zavedením dědičného následnictví přiměl senát aby jej 18 května 1804 jmenoval císařem Impozantní korunovace pak proběhla 2 prosince téhož roku za přítomnosti papeže Pia VII v katedrále Notre–Dame v Paříži Jelikož Napoleon dobře chápal důležitost symbolů vystoupal při církevním obřadu k oltáři uchopil korunu ležící na podstavci otočil se zády ke všem asistujícím včetně papeže a za císaře Francouzů se korunoval sám Posléze vložil korunu na hlavu své manželky Josefiny a po oficiálním uvedení na trůn převzal rituální symboly moci raně středověkého francouzského monarchy říšské jablko žezlo a meč Císařství Nástup na trůn a vítězství nad Rakouskem V červnu 1804 Napoleon k Francii připojil Ligurskou republiku a v květnu 1805 podnikl vítěznou cestu po Itálii a nechal se korunovat italským králem 26 května K nejvýraznějšímu ochlazení francouzsko-ruských vztahů došlo po popravě vévody d'Enghien v druhé polovině roku 1804 nicméně Napoleon nechápal důvod carova jednání a společně se svými diplomaty se domníval že jde jen o dočasnou záležitost Ruský panovník však zatvrzele usiloval o spojenectví s některou z evropských velmocí a nakonec se jeho pověřencům podařilo dosáhnout úspěchu ve Velké Británii se kterou uzavřel dohodu 30 března 1805 K alianci se po diplomatickém nátlaku následně připojil i rakouský císař František I kterého proti Francii popudila zejména Napoleonova anexe Janovska a Luccy K podepsání britsko-rusko-rakouské spojenecké deklarace jíž vznikla III koalice došlo 28 července téhož roku Aby se Napoleon vyhnul obranné válce na několika frontách rozhodl se zaútočit na nejbližšího nepřítele kterým bylo Rakousko a posléze se vypořádat s Rusy Tažení se účastnilo na 200 000 francouzských vojáků bývalé Anglické armády sbory jež byly připraveny u Lamanšského průlivu na invazi do Británie která pro tuto kampaň nesla nové Napoleonovo přízvisko – Velká německá armáda všeobecně se nazývá jen – Velká armáda aniž by rakouský vrchní velitel tušil kde se objeví Dne 7 října dorazily sbory francouzských maršálů Soulta Davouta a Lanese a Muratovo jezdectvo k Dunaji který překročily 60 kilometrů v Mackově týlu O několik dní později byl podmaršálek i s většinou rakouské armády obklíčen u Ulmu kde také 20 října před svým protivníkem kapituloval Z obklíčení ho nevyprostila ani Podolská armáda ruského generála Kutuzova již vyslal Rakušanům na pomoc jejich spojenec car Alexandr I V průběhu pokračujícího tažení padla do francouzských rukou i Vídeň a Napoleon se ve stopách ustupujících Rusů vydal na Moravu Zde rozdrtil vojska koalice v bitvě u Slavkova čímž přinutil Rakušany aby s ním 26 prosince uzavřeli tzv prešpurský mír jenž pro ně znamenal ztrátu italských a velké části německých území< ref> Válka v Prusku a Polsku Po vítězství u Slavkova se Napoleon ocitl na vrcholu slávy Tak jako celý francouzský národ si i on z osobních i dynastických důvodů upřímně přál evropský mír zbytky III koalice však stále ještě existovaly ruský car Alexandr I s Napoleonem odmítl jednat bez dalšího boje a debakl v námořní bitvě u Trafalgaru zmařil francouzské naděje na invazi do Anglie a navíc i v prozatím neutrálním Prusku začaly sílit protifrancouzské válečné tendence Rozhodl se proto upevnit vládu nad částí Německa vytvořením Rýnského spolku čímž se zapříčinil o definitivní zánik Svaté říše římské Své mocenské ambice rozšířil také v Itálii když v první polovině roku 1806 nařídil maršálu Massénovi obsadit Papežský stát a pevninskou část Království obojí Sicílie Smrtí britského premiéra Williama Pitta se Napoleonovi nakonec otevřela možnost jednat s ostrovní zemí o míru ale jeho ratifikace se ukázala být nemožnou V prvních měsících druhé půlky roku 1806 se začala vyostřovat situace v Prusku I přes zjevně nepřátelské nálady Napoleon do poslední chvíle s válečnými přípravami váhal a věřil že krize bude zažehnána K tomu však nedošlo neboť 15 září se jeho nepřátelé sjednotili ve IV koalici v níž byly zainteresovány Anglie Švédsko Rusko a Prusko Během jediného dne tak přestala pruská armáda existovat jako bojová síla Její ztráty činily 45 000 mrtvých zraněných a zajatých dále přišla o 200 děl a porážka v ní vyvolala naprostý morální rozklad V reakci na tento kolaps zažádal pruský král 22 října o mír Napoleon si však při zdlouhavém jednání s vyslanci Fridricha Viléma jenž uprchl do Königsbergu záměrně kladl nesplnitelné podmínky neboť po příměří ani míru s Pruskem netoužil 21 listopadu podepsal Napoleon dekrety o zavedení kontinentální blokády jež uzavírala přístavy Francií ovládaných zemí anglickému exportu i importu V prvním listopadovém týdnu pak dal svým sborům povel vstoupit do Polska kde se chtěl postavit caru Alexandrovi jenž se pomalým tempem šinul na pomoc pruskému panovníkovi Místní vyšší vrstvy vnímaly francouzského císaře jako obnovitele polské samostatnosti avšak ten se k podobné myšlence choval poměrně chladně 26 prosince se Napoleon s Rusy střetl v bitvě u Pultuska v níž ze strategického hlediska dosáhly vítězství francouzské jednotky avšak zima i vyčerpání vlastních vojáků jej přinutily armádu uložit do zimních kvartýrů Sám odjel do Varšavy kde zavalen prací a starostí o armádu prožil první fázi milostného románku s polskou vlastenkou hraběnkou Marií Walewskou Další vojenské operace však na sebe nedaly dlouho čekat neboť Rusové obnovili ofenzivu již na konci ledna 1807 Manévry této akce vyvrcholily 8 února nerozhodnou bitvou u Jílového v níž císař Francouzů jako velitel selhal především tím že nedokázal v čas zkoncentrovat svá vojska a některé jednotky do bitvy nezasáhly včas nebo vůbec V boji padlo či bylo raněno 15 000 vojáků téměř třetina mužů nasazených v poli Po doznění bojů se obě strany opět stáhly do zimních kvartýrů a další válečné operace polského tažení se odehrály teprve v následujících jarních měsících V jejich průběhu se Napoleonovi 14 června podařilo nad Rusy dosáhnout důležitého vítězství v bitvě u Friedlandu což mu o pět dní později umožnilo vstoupit do Tylže Vzápětí car Alexandr zažádal o mírové rozhovory které probíhaly na voru ukotveném uprostřed řeky Němen a vyvrcholily ve dnech 7 a 9 července podepsáním tzv tylžského míru Válka ve Španělsku Napoleon se vrátil do Paříže pouhé tři týdny po ratifikaci mírových podmínek 27 června jako vládce obrovského konglomerátu rozkládajícího se od Královce po Pyreneje od Varšavy až do Neapole od Antverp k horám severozápadního Balkánu od Hamburku po ostrov Korfu S vědomím že jeho jediným protivníkem zůstává pouze Anglie se pustil do uskutečňování svého nového cíle – ovládnutí pyrenejského poloostrova V atmosféře každodenních opulentních hostin banketů a plesů začal formovat novou armádu jejímž velením byl pověřen Napoleonův přítel ještě z dob obléhání Toulonu Andoche Junot Ten 17 října vstoupil do Portugalska a po sérii rychlých pochodů obsadil Lisabon 30 listopad z nějž uprchla celá královská rodina do Brazílie Dalším cílem Napoleonovy územní rozpínavosti se stalo spojenecké Španělsko I přes skutečnost že se jeho jižní soused připojil k dodržování berlínských dekretů bylo francouzskému císaři zřejmé že obyvatelé jsou do značné míry závislí na anglickém dovozu i vývozu a budou se snažit diplomatické závazky oklikami obcházet Rozhodl se proto Španělsko zcela ovládnout aby zemi nezbylo nic jiného než se systému kontinentální blokády naprosto podřídit Ve složité politické hře nakonec dosáhl úspěchu když v březnu 1808 postranními intrikami přinutil španělského krále Karla IV abdikovat ve prospěch prince Ferdinanda Po svém odstoupení Karel IV odeslal stížnost na synovo jednání přímo k Napoleonovi jenž jej vyzval aby své nároky přijel obhájit do Bayonne Do tohoto jihofrancouzského města sesazený král dorazil i se svou chotí Marií namísto slibovaného slyšení se však oba manželé dostali do zajetí 21 dubna Současně s těmito machinacemi Napoleon posiloval vojenskou přítomnost na celém pyrenejském poloostrově a počátkem roku 1808 francouzské ozbrojené síly ve Španělsku čítaly na 80 000 mužů Jejich velením byl pověřen císařův švagr maršál Joachim Murat Nedlouho po svých rodičích byl do Bayonne vylákán a vzápětí uvězněn i král Ferdinand na jehož místo Napoleon neprodleně dosadil svého bratra Josefa Když se obyvatelé Španělska 2 května dozvěděli že se do Francie má odebrat i nejmladší syn Karla IV don Francisco de Paolo vypuklo v Madridu povstání To sice Joachim Murat potlačil ale během několika dnů vzpoura zachvátila téměř celé území Španělska Protifrancouzské akce nakonec dosáhly takových rozměrů že si vyžádaly pozornost samotného Napoleona který první operace proti juntám provinčním vládám řídil z Bayonne Avšak 22 července byl kvůli císařovu chybnému rozkazu donucen kapitulovat sbor generála Duponta v Bailénu což velmi oživilo španělský odpor a oslabilo morálku Francouzů Andaluské armádě se v důsledku tohoto úspěchu otevřela cesta na Madrid který spolu s posádkou po desetidenním pobytu narychlo opustil i král Josef Bonaparte 31 července Tento debakl přišel ve velmi nevhodnou chvíli neboť k Napoleonovi již dorazily první zprávy že Rakousko nejspíš zbrojí k nové válce Navíc 1 srpna došlo na žádost junt k vylodění anglické pozorovací armády pod velením sira Arthura Welleslyho v zálivu Mondego V následujících dnech britský velitel porazil Junotův sboru v bitvě u Vimeira 21 srpna čímž Napoleona připravil o celé Portugalsko Všechny tyto okolnosti zejména hrozba boje na dvou frontách nakonec přinutily francouzského císaře aby se operací ve vzbouřené zemi ujal osobně Dříve se však pokusil upevnit spojenectví s carem Alexandrem K setkání nazvanému erfurtská konference došlo v září 1808 a Napoleonovi se dostalo od ruského panovníka příslibu že jeho země zůstane na straně Francie pokud se Rakousko stane agresorem 12 října vydal Napoleon instrukce k rozdělení Velké armády a 5 listopadu se připojil ke svým mužům ve Vitórii Po necelý měsíc trvajícím tažení pak 4 prosince opět obsadil Madrid a nastěhoval se do paláce El Escorial Krátce na to vydal čtyři dekrety kterými ve Španělsku zrušil veškerá feudální práva i vrchnostenské soudy dvě třetiny klášterů celou Svatou inkvizici a odstranil celní bariéry mezi jednotlivými španělskými provinciemi Tuto válečnou operaci však nedokončil neboť naléhavé zprávy z Rakouska a Paříže jej v prvních dnech roku 1809 donutily k návratu do Francie Období války páté koalice Jednou ze zpráv kvůli níž Napoleon opustil nedokončené tažení byla očekávaná informace že na hranicích Itálie a spojeneckého Bavorska se shromažďují mohutné síly Rakouského císařství Další znepokojující zvěstí byl podezřele těsný svazek jindy vzájemně nepřátelsky naladěných ministrů Talleyranda a Fouchého 23 ledna Napoleon dorazil do Paříže a o pět dní později si k sobě do pracovny pozval nejvyšší hodnostáře císařství V jejich přítomnosti vyčetl Talleyrandovi veškeré intrikování proti své osobě a nadále mu přestal věnovat pozornost S velkým nasazením se posléze pustil do příprav války v německých oblastech Nezbývalo mu mnoho času neboť 9 dubna překročily rakouské jednotky řeku Inn a vstoupily do Mnichova Tentokrát se Napoleon nepokoušel nepřítele předejít obvyklou útočnou strategií jelikož si z politického hlediska přál vyhovět podmínkám erfurtské dohody Po vypuknutí války však neprodleně vyrazil do Ingolstadtu kde osobně převzal velení armády 18 dubna Ihned vydal rozkaz ke shromáždění roztroušených sborů a zdařilým tahem tzv „řezenskou operací reprezentovanou bitvou u Teung–Hausenu bitvou u Abensbergu a bitvou u Landshutu přinutil rakouské vojsko pod velením nejzkušenějšího císařského velitele arcivévody Karla k rozhodující bitvě u Eggmühlu 22 dubna Po vítězství v tomto střetnutí Napoleon vedl svou armádu proti Vídni jíž se zmocnil 12 května Dobytí rakouské metropole představovalo jen dílčí a spíš prestižní úspěch jenž francouzskému vojsku ze strategického hlediska přinesl pouze zabezpečení pravé strany Dunaje Napoleon měl v úmyslu dál pokračovat ve stopách arcivévody Karla chyběly mu však podrobnější informace kde se nepřítel nachází nehledě na fakt že Rakušané strhli všechny mosty přes Dunaj Rozhodl se proto postavit dva nové přechody přes rozvodněné říční koryto nad i pod Vídní Kvůli zarytému rakouskému odporu však vystavěl most pouze v prostoru u vesničky Aspern ležící asi 10 km jižně od okupovaného velkoměsta 21 května přepravil svou armádu z ostrova Lobau na levý břeh Dunaje a zaútočil na arcivévodovu armádu u vesnic Aspern a Essling V těchto místech utrpěl první porážku ve své dosavadní vojenské kariéře bitva u Aspern a Esslingu a byl nucen opět se stáhnou na ostrov Lobau Veden politickými důvody chápal že toto místo nesmí opustit jelikož veřejné mínění by jeho ústup vnímalo jako další velké rakouské vítězství S vědomím že z prestižních důvodů musí dosáhnout rozhodujícího obratu ve válce Dne 4 července francouzský císař převedl svých 134 000 pěšáků 27 000 jezdců a 433 děl opět přes Dunaj přičemž se snažil vyvinout nápor do levého boku nepřátelského postavení Po dvoudenním zápolení jeho muži obrátili bitvu u Wagramu ve svůj prospěch Střetnutí samotné znamenalo pro Napoleona obrovský triumf pro Evropu návrat pod jeho žezlo Okázale pak slavil vítězství tažení však stále ještě neskončilo Již druhého dne po bitvě vyrazily francouzské sbory dál za ustupujícími Rakušany směrem do Čech a na Moravu O dalších pět dní později v průběhu bitvy u Znojma navrhl arcivévoda Karel uzavřít příměří To Napoleon přijal a 14 října bylo stvrzeno podepsáním schönnbrunnské smlouvy jež Rakousku přinesla další územní ztráty a nutnost Francii vyrovnat válečné náhrady v hodnotě 85 milionů franků V průběhu jednání v Schönbrunnu dorazila za Napoleonem hraběnka Walewská a ještě téhož roku mu oznámila že čeká jeho dítě Nedlouho po této novině se francouzský císař rozhodl že se rozvede s Josefínou Jeho úmyslem však nebylo pokračovat ve vztahu s polskou šlechtičnou jež mu v roce 1810 porodila syna jménem Alexandre ale jeho zrak se upnul k nevěstě z urozenějšího a dynasticky silnějšího rodu Tou se měla stát Marie Luisa dcera rakouského císaře Františka I 15 prosince se rozvedl s císařovnou Josefínou a 1 dubna 1810 v Saint-Cloud při občanském obřadu pojal za choť habsburskou princeznu Následujícího dne došlo v Louvru k obřadu církevnímu Po podepsání schönnbrunnské smlouvy se Napoleon začal plnou měrou zabývat bojem proti Velké Británii a Španělsku Jako dříve pracoval od šesti hodin ráno do pozdního večera válka na Pyrenejském poloostrově však i přes jeho veškerou snahu pohlcovala další francouzská vojska i finance Po bitvě u Wagramu uvažoval o tom že situaci na jižní frontě vyřeší osobně ale k tomuto kroku se neodhodlal ačkoli mu v tom nebránily žádné závažné politické či strategické důvody Vůči Británii se pokoušel stupňovat především ekonomický nátlak prostřednictvím kontinentální blokády která jak doufal měla ostrovní velmoc dohnat k finančnímu krachu a mírové kapitulaci Jeho snaha však dosáhla jen částečného úspěchu neboť zejména kvůli pašerákům se anglické zboží i nadále dostávalo ke svým evropským zákazníkům V letech 1810–1811 se navíc Francie dostala do hospodářské krize která v první fázi zasáhla velké banky a obchodníky a posléze se rozšířila i na výrobní odvětví Napoleon musel podniknout řadu opatření aby důsledky krize zmírnil avšak chápal že k úplnému ekonomickému zotavení může dojít pouze po zrušení berlínských dekretů Zrealizovat akt takového významu si však mohl dovolit teprve až porazí Brity kterým i přes dohodu sjednanou v Tylži stále častěji otevíral přístavy car Alexandr I Ruské tažení První vážnější roztržka mezi vládci Ruska a Francie se datuje k podzimu roku 1810 kdy car Alexandr ignoroval ujednání o kontinentální blokádě a umožnil dvanácti stovkám britských obchodních lodí vyložit zboží v pobaltských přístavech Car kontroval novým celním tarifem jenž zvyšoval sazby na dovoz luxusního francouzského zboží a vína Napoleon tedy začal na ruského panovníka vyvíjet diplomatický nátlak ten však selhal Rozhodl se proto pro důraznější opatření – válku K tomuto účelu shromáždil dosud největší armádu co kdy operovala na evropském bojišti čítající na 440 000 mužů Z tohoto počtu bylo 125 000 rodilých Francouzů zbytek tvořily kontingenty více či méně loajálních spojenců Soustřeďování vojsk trvalo téměř celou první polovinu roku 1812 Dne 9 května v šest hodin ráno se Napoleon v doprovodu císařovny odebral z paláce Saint-Cloud k Velké armádě 16 června dorazil do Drážďan kde se kolem něj shromáždili panovníci většiny jím podrobených národů Následujících čtrnáct dní pobytu v saské metropoli které jsou označovány jako Drážďanská apoteróza se stalo vrcholným okamžikem Napoleonovy vlády Byl pánem nad Evropou císařem nad císaři a králi korunované hlavy z celé Evropy tvořily jeho dvůr a průvod! Z Drážďan císař Francouzů odjel do Královce odkud 17 června zamířil do Wikowischki kde vydal pro vyčkávající vojáky proklamaci o nadcházejícím tažení 24 června dal těmto mužům pokyn k pochodu přes řeku Němen došlo k němu po postavení třech mostů u Jurburku Kovna a Olity Napoleon plánoval válku v Rusku co nejrychleji ukončit tím že vnutí nepříteli rozhodující bitvu Avšak jeho protivník generálporučík Barclay de Tolly vědom si skutečnosti že proti Francouzům může postavit pouze 256 000 mužů rozdělených do dvou armád V dobytém Smolensku se musel Bonaparte rozhodnout zda má zastavit postup nebo táhnout až k Moskvě Pro první alternativu hovořil zejména tristní stav zásobování délka komunikačních linií na nichž postupně drolil své síly chybějící koně pro kavalérii a pokles morálky zapříčiněný hladem Současně začaly propukat epidemie úplavice a tyfu Na druhou stranu si francouzský císař nemohl dovolit ztratit tvář před Evropou neboť v sázce byla jeho pověst Počítal s tím že sil má ještě dost a věřil ve svou šťastnou hvězdu Přiklonil se proto k volbě pokračovat dál k ruské metropoli avšak toto rozhodnutí bylo podle řady historiků hlavní příčinou jeho pozdější porážky V noci z 24 na 25 srpna Francouzi vyrazili ve stopách ustupujících Rusů a brzy obsadili Vjazmu kde našli značné množství zásob které nestačil protivník zničit Car Alexandr mezitím odvolal z postu vrchního velitele ruské armády Barclaye de Tollyho a nahradil jej generálem Kutuzovem Ten přinucen politickými okolnostmi dal Napoleonovi vytoužené generální střetnutí K bitvě u Borodina došlo 7 září avšak žádné straně nepřinesla rozhodující převahu Přesto o týden později vstoupil Napoleon do Moskvy Ubytoval se v Kremlu a stejně jako po celé tažení i zde podle vyprávění očitých svědků psal sto dopisů denně řídil všechny státní záležitosti své rozsáhlé říše zabýval se diplomacií i problémy ve Španělsku a současně řešil otázky které mu přinášelo ruské tažení S přibývajícími dny si francouzský císař začínal uvědomovat že Moskva je jen další slepou uličkou jeho kariéry Někteří z jeho maršálů a generálů mu radili ve velkoměstě přezimovat avšak Napoleon dobře chápal že jeho pozice v zemích spojenců není tak pevná aby si mohl na delší dobu dovolit zůstat mimo evropské dění Navíc se neúnosnou měrou začaly množit souboje na denním pořádku byly výtržnosti a kázeň i morálka vojáků a poddůstojníků rapidně poklesla Pokusil se proto nabídnout Alexandrovi I mír ten však Napoleonovu nabídku přijmout nemohl a ani nechtěl 14 října vydal císař Francouzů dispozice nasvědčující blízké evakuaci nicméně 18 října maršál Murat utrpěl porážku v bitvě u Tarutina a Napoleon se rozhodl vyrazit z Moskvy vstříc Kutuzovovi ve směru na Kalugu 24 října byl však francouzský předvoj zastaven v bitvě u Malojaroslavce což přimělo Napoleona vydat rozkaz k návratu zpět ke Smolensku tou samou cestou kterou již armáda během ruské kampaně protáhla 30 října udeřily první mrazy které předznamenaly atmosféru následujícího exodu Napoleon snášel útrapy společně s vojáky které se snažil osobním příkladem povzbudit Celé hodiny se brodil opřen o hůl sněhem a rozmlouval s pochodujícími vezl se v kočáře nebo pochodoval uprostřed vojáků gardy Do Smolenska dorazil v noci z 8 na 9 listopadu Ve městě strávil čtyři dny shromáždil rozptýlené zbytky mužů a posléze vyrazil směrem k městu Orša Mezi 15–18 listopadem byl zle tísněný z několika stran přinucen k třídenní bitvě u Krasného Přestože utrpěl značné ztráty podařilo se mu postoupit až k Berezině Když se sapérům podařilo postavit dva mosty přes vodní tok a císař s gardou přepravili na druhý břeh za dramatických okolností oba přechody ucpaly davy nedisciplinovaných vojáků a doprovodných civilistů jejichž panické chování vedlo k dalším vysokým ztrátám na lidských životech Od Bereziny pokračoval Napoleon k Vilnu kam dorazil 6 prosince Odtud inkognito projížděl Evropou aby v půli prosince dorazil na hranice Francie Válka šesté koalice a abdikace Do Paříže dorazil Napoleon 18 prosince 1812 I přes utrpěnou porážku si byl jist že brzy bude mít k dispozici armádu která svými počty předčí v počátcích ruského tažení Optimisticky věřil že do začátku jara shromáždí včetně spojeneckých kontingentů na 450 000 mužů přičemž předpokládal že Kutuzovova armáda bude značně prořídlá a vyčerpaná a nebude schopná se s Francouzi měřit Jako vždy v podobné situaci se proto od rána do večera věnoval otázkám výzbroje výstroje a výcviku armády Mezitím byly zbytky vytlačovány z Polska a Pruska Za tohoto vývoje konfliktu pruský král Fridrich Vilém podepsal 15 března 1813 s Rusy spojeneckou smlouvu a následujícího dne vyhlásil Francii válku Také rakouský císař bez ohledu na příbuzenství s Napoleonem uzavřel v únoru s carem Alexandrem dohodu o příměří 10 dubna 1813 císař Francouzů ustanovil svou manželku Marii-Luisu regentkou jmenoval regentskou radu a o pět dní později se odebral k nové armádě do Mohuče odkud 24 dne téhož měsíce vytáhl proti pomalu postupujícím spojencům Jeho dvě nové úderné armády Labská a Mohanská dohromady čítaly na 202 000 mužů patrně však byly tím nejchatrnějším uskupením jakému kdy velel Mužstvo tvořili převážně rekruti odvodových ročníků 1815 dvacetiletí mladíci o nichž se sám Napoleon vyjádřil že to jsou ještě děti 2 května se obě strany střetly v bitvě u Lützenu při níž po urputných bojích Francouzi přinutili spojence spořádaně se stáhnout z bojiště avšak ztratili na 18 000 vojáků nepřítel zhruba 11 500 8 května Napoleon získal zpět Drážďany a mezi 21–22 květnem napadl koaliční armády u Budyšína Dosáhl dalšího krvavého vítězství v němž přišel o 22 000 vojáků Nepřítel opět spořádaně ustoupil Poté co se francouzskému císaři podařilo zatlačit síly koalice o 300 kilometrů zpět a vydobýt dvě vítězství uzavřel s protivníky tzv pläswitzskou dohodu o příměří 4 června 1813 To se protáhlo až do 17 srpna nicméně většina historiků tuto přestávku v bojích hodnotí jako největší chybu Napoleonova života a odklon od jím samým přijatých strategických zásad Spojenci prostřednictvím Rakouska jež vystupovalo v roli ozbrojeného prostředníka v tomto mezičase navrhli Napoleonovi mírové ujednání konfliktu Francouzský císař byl ochoten uzavřít mír jedině na základě status quo ante bellum avšak druhou stranou po něm byly žádány rozsáhlé územní ústupky Celé rokování tedy ztroskotalo a jediným výsledkem byl vstup Rakouska a Švédska do řad spojenců Sotva vypršelo příměří zahájil Napoleon válečné operace Poněvadž mu hlavní nebezpečí hrozilo od České armády pod velením nového vrchního velitele spojeneckých sil knížete Schwarzenberga ten nahradil v čele spojenců hraběte Wittgensteina blížící se přes Krušnohoří k saské metropoli rozhodl se jí přetnout operační linie a napadnout ji z týlu Tento záměr však nedokončil jelikož se nakonec rozhodl přispěchat ohroženému městu na pomoc přímo a 26–27 srpna došlo u Drážďan k bitvě Spojenci utrpěli drtivou porážku a byli nuceni ustupovat k českým hranicím Při pronásledování však Bonaparte příliš vysunul sbor generála Vandamma jenž byl v bitvě u Chlumce a Přestanova obklíčen a vzápětí téměř přestal existovat Podobně více či méně fatálně se dařilo i jiným velitelům sborů a Napoleonova kontrola nad tažením se začala hroutit Stále zůstal sevřen ze tří stran; ze severu jej ohrožovala Severní armáda pod velením jeho bývalého maršála Bernadotta nynějšího švédského krále Karla XIV z východu Slezská armáda generála Blüchera a z jihu Česká armáda knížete Schwarzenberga Rýnská konfederace kterou vybudoval na troskách římskoněmecké říše se začala rozpadat vojáci německých kontingentů odmítali bojovat pod francouzskými prapory a houfně dezertovali Po sérii nevydařených pokusů jednotlivé spojenecké armády porazit samostatně se Napoleon rozhodl vybudovat novou operační linii přičemž však nechybělo mnoho a zůstal uvězněn v kleštích spojenců kteří se jej pokusili odříznout od zbytku Německa a Francie Přesvědčován svými maršály aby se stáhl až k přirozeným francouzským hranicím a tam soustředil síly považoval za přednější uchovat si zbytek politické prestiže a rozhodl se u Lipska vybojovat bitvu V tomto třídenním a současně největším střetu napoleonských válek však Napoleon ztratil na 70 000 mužů a utrpěl drtivou porážku Důsledky tohoto debaklu jej přinutily ustoupit až za Rýn čímž se válka přenesla na francouzské území Mimo obrovské ztráty při tažení samotném '' téměř z poloviny zdecimovala epidemie tyfu a Napoleon byl nucen opatřit jí další lidské síly V polovině listopadu se vrátil do Paříže avšak kvůli novým daním a odvodům se francouzské nadšení začalo pomalu vytrácet a nastoupilo všeobecné volání po míru K armádě Napoleon odjel v noci z 24 na 25 ledna 1814 a po následující čtyři měsíce se snažil jen oddálit nevyhnutelné Navzdory tomu že byl skvěle zvládnutými manévry schopen zasazovat nepříteli rychlé porážky koaliční vojska jej krok za krokem zatlačovala k Paříži 7 února mu byla na konferenci v Châtillonu 4 února–19 března 1814 učiněna ještě jedna mírová nabídka která ponechávala hranice Francie o stejné rozloze jako před rokem 1792 ale i její přijetí císař Francouzů oddaloval tak dlouho až pozbyla platnosti čímž se připravil i o svou poslední šanci udržet se na trůnu V dalších dnech pak utrpěl těžké porážky v bitvě u Laonu a v bitvě u Arcis-sur-Aube Přesto se nevzdával a rychlým manévrováním se pokoušel nad protivníkem získat byť dočasnou výhodu K ničemu podobnému se však neschylovalo neboť spojenci po zadržení Napoleonovy korespondence změnili strategii zanechali honu na hlavní císařskou armádu a začali si razit cestu rovnou na francouzskou metropoli kterou jim maršál Marmont formálně předal 30 března Ještě téhož dne Napoleon se svou armádou přitáhl k Fontainebleau odkud chtěl táhnout Paříži na pomoc avšak 4 dubna před něj předstoupilo několik jeho maršálů aby vyjádřili pochyby o dalším odporu a požadovali jeho abdikaci Po chvíli váhání císař uchopil brk a napsal Těmito řádky se oficiálně vzdal titulu císaře a svým následníkem určil syna Napoleona Františka Car Alexandr se však postavil proti regentství Marie-Louisy a požadoval bezpodmínečnou abdikaci jíž se excísař vzdá trůnu za celou dynastii Bonapartů 6 dubna Napoleon přistoupil i na tuto podmínku a nadále setrval v zámku ve Fontainebleau obklopen posledními věrnými 12 dubna se pokusil o sebevraždu jedem jenž sebou nosil od ruského tažení avšak smrtící látka neúčinkovala a vyzvracel ji O osm dní později 20 dubna se rozloučil s vojáky gardy a doprovázen komisaři vítězných mocností odjel do vyhnanství na ostrov Elba Vojenství Napoleon v oblasti válečnictví zanechal stopu která se promítala do vojenské teorie i praxe ještě dlouhou dobu po jeho pádu Sám byl autorem mnohých pouček a definic avšak ne vždy se jimi sám doslova řídil Například uzavřením pläswitzské dohody o příměří po bitvě u Budyšína v roce 1813 vzalo za své tvrzení jímž v souladu se svým ofenzivním myšlením prosazoval „Začínej tažení po zralé úvaze ale když je začneš bojuj do krajnosti o to aby sis nedal iniciativu vyrvat z rukou Napoleonova éra byla charakteristická nasazováním obrovských počtů vojsk a on sám proto nepřestával opakovat že masy rozhodují vše V této víře definoval vojevůdcovské umění jež podle něj předně spočívalo v dovednosti vojevůdce sehnat vyzbrojit a rychle vycvičit velké prapory a vytvořit masové armády v tom aby je měl ve chvíli rozhodujícího úderu soustředěny na potřebném místě aby jich dovedl nešetřit je-li to k vítězství nutné aby se nevyhýbal bitvě a neodkládal ji má-li své síly soustředěny nýbrž aby hledal co nejrychlejší rozhodnutí jakmile se objeví nějaké vyhlídky na vítězství a konečně aby nalezl v nepřátelské sestavě místo proti němuž je třeba vést rozhodující úder Úlohu štěstí a náhody ve válce Napoleon nepopíral avšak spíš zastával názor že více záleží na vojevůdcových schopnostech intelektu vědomostech pohotovosti vynalézavosti a schopnosti k metodickým operacím Válka samotná měla být podle Napoleona metodická tj hluboce promyšlená a jedině tehdy mohla mít naději na úspěch Sám rozuměl mapě uměl ji užívat jako nikdo jiný a dokázal proto ještě před počátkem samotného tažení důkladně naplánovat pohyby jednotlivých sborů trasy zásobovacích linií i odhadovaný postup nepřítele Takto se snažil vyhrát tažení už před první bitvou Svou asi nejzásadnější koncepci pro dosažení výhodných podmínek převzal od francouzského důstojníka jménem Pierre-Joseph de Bourcet a vlastním přičiněním ji dovedl k dokonalosti Jednalo se o koordinované pohyby několika armádních sborů '' jež samostatně operovaly na širokém území a znemožňovaly nepříteli odhadnout kam směřuje Napoleonův hlavní úder Tyto sbory byly složeny z několika divizí přičemž každá z nich disponovala všemi druhy zbraní V praxi byl každý sbor schopen čelit den nebo dva nepřátelskému náporu a poskytnout tak čas ostatním kolonám armády sevřít protivníka z různých stran< ref> Kdykoliv se Napoleonovi naskytla vhodná příležitost zkombinoval rychlý přesun s klamnými manévry aby obešel křídla nepřátelské armády a přiblížil se k její komunikační linii Následně se stočil a přiměl protivníka k boji v nevýhodném postavení Takto vznikl proslavený '' jenž od počátku své kariéry Napoleon využil třicetkrát Tohoto útočného prvku využíval na několikakilometrové frontě a jeho podstata spočívala v tom že silné vojsko bojem či hrozbou útoku vázalo hlavní nepřátelskou linii Další silná kolona pak pronikla podél protivníkova křídla až k jeho týlu vytvořila strategickou přehradu nebo bariéru na jeho zásobovací a ústupové linii a přinutila jej k ústupu Pokud byl manévr proveden včas mohl vést k protivníkově porážce či naprostému zničení V prvních svých válkách Napoleon rozvíjel taktiku armád francouzské revoluce vysílal kupředu pohyblivé linie střelců kteří za podpory dělostřelectva připravovali hlavní úder a uvolňovali cestu útočným kolonám Obecné veřejnosti asi nejznámější techniku tzv „úder taranem tedy útok obrovské masy pěchoty postupující v sevřených řadách se záměrem prorazit střed nepřátelského postavení Bonaparte poprvé použil v bitvě u Wagramu Velice důsledně se Napoleon věnoval také morálce armády Ponechal v platnosti zákaz používání tělesných trestů neboť jak pravil „Co možno očekávat od zneuctěných lidí? a namísto toho se snažil apelovat na čest Po bitvě svolával vojáky i důstojníky a dotazoval se jich na ty kdo se nejvíc vyznamenali Těm pak buď udělil vyšší hodnost řád či peníze Všeobecně se spíš spoléhal na odměny než na tresty avšak pokud došlo na těžká provinění byli provinilci obvykle rychle odsouzeni k popravě Pocitu sounáležitosti s vlastí armádou a jednotkou dosahoval několika způsoby Proklamacemi osobním příkladem kdy byl sám ochoten čelit nepřátelské palbě plukovními prapory kterým vojáci kvůli orlům na jejich špicím říkali kukačky ale rovněž i tím že jako muž revoluce dokázal projít mezi vojáky pochválit připomenout zažertovat Historky o tom jak císař promluvil s prostým vojákem letěly od úst k ústům a on se stával jejich císařem Náboženská politika Součástí dědictví které Napoleon získal po zmatcích Velké francouzské revoluce byl rozkol v církvi a naprosté odcizení Římu Po smrti papeže Pia VI jenž zemřel ve Valence 29 srpna 1799 se Napoleon chopil nabízené příležitosti a z ryze pragmatických důvodů se s novým náměstkem Ježíše Krista Piem VII pokusil usmířit Papež byl však velmi obezřetný neboť od září roku 1800 byly papežské državy okupované francouzskou armádou a k dohodě došlo teprve až po Napoleonově přímém nátlaku Konkordát byl podepsán 15 července 1801 a i přes poměrnou stručnost budil dojem rozumného kompromisu Napoleon v něm uznal že katolicismus je náboženství velké většiny Francouzů a jako takový mohl být svobodně a otevřeně praktikován v souladu s policejními předpisy Pius VII formálně uznal legitimitu konzulární republiky a na oplátku mu bylo přiznáno právo kanonické investitury Konkordát obsahoval množství dalších ustanovení jak o biskupech i nižším kléru tak o revolučním uspořádání vlastnictví půdy Do půl roku však Napoleon k listině připojil dalších 77 organických článků kterými byla svoboda církve v galikánském duchu velmi omezena přesto nakonec souhlasil s účastí na císařské korunovaci jelikož si od tohoto kroku sliboval posílení vlastní mocenské pozice a doufal v obnovení papežského státu v dřívějším územním rozsahu Ze strategických důvodů pak dekrety ze 17 května 1809 připojil i zbytek papežských držav k Francii V reakci na tento čin Pius VII uveřejnil bulu jíž uvrhl Napoleona do klatby 11 června Tím však docílil jen toho že jej exkomunikovaný císař nechal 6 července zajmout a odvézt do Francie kde byl po několik let držen ve vazbě Zpočátku sídlil v Savoně od roku 1812 pak ve Fontainebleau kde pobýval pod dohledem četnického kapitána Lagrose převlečeného za komořího V červnu 1811 se Napoleon pokusil papeže přimět k povolnosti svoláním národního koncilu ničeho však nedosáhl Piovi VII proto nabídl možnost návratu do Říma pokud uzná tam dosazenou světskou moc ale ani tento návrh nebyl vyslyšen Svého zajatce propustil až v samém závěru prvního císařství 10 března 1814 Do Říma se papež vrátil 24 května téhož roku Závěr kariéry Panovníkem Elby Na nevelký středomořský ostrov o rozloze 8000 hektarů dorazil Napoleon 4 května 1814 v týž den kdy Paříž přivítala krále Ludvíka XVIII z rodu Bourbonů Napoleonovi byl tento stát přenechán k doživotnímu užívání a stejně tak mu byl ponechán jeho císařský titul Bezprostředně po svém příjezdu na Elbu neměl Napoleon žádné plány do budoucna a svůj politický život pokládal za uzavřenou kapitolu Aby své malé panství uživil začal se věnovat hospodaření rozvoji řemesel zemědělství chovu ovcí a těžbě železné rudy Vydal pro své knížectví novou ústavu založil policejní sbor nařídil očkování dětí povinnou školní docházku postavil dvě nemocnice a zakázal házet odpadky z oken Nezanedbával ani svou miniaturní armádu jež místo spojenci povolených tří stovek vojáků brzy dosáhla počtu 2000 mužů Ve svém sídle pořádal audience i plesy pro místní vyšší společnost organizoval dvorský život a ukazoval se občasným turistům pro které představoval velkou atrakci Na začátku podzimu 1814 však k němu začaly pronikat rozporuplné zprávy z Francie K těm negativním patřila skutečnost že někdejší Napoleonův ministr zahraničí Talleyrand usiloval o jeho internaci na jiný vzdálenější ostrov již tenkrát padlo jméno Svatá Helena Dále prosakovaly zprávy o pokusech jej otrávit a Španělé navrhovali že ostrov obsadí a francouzského excísaře zajmou Navíc Ludvík XVIII ještě stále nezačal Napoleonovi vyplácet přislíbenou dvoumilionovou apanáž Na druhou stranu se dozvídal že ve Francii přibývá nespokojených hlasů kterým se nelíbil návrat forem a některých institucí starého režimu Předrevoluční šlechta jež se vracela z emigrace zabrala výnosné úřady u dvora císařská šlechta byla přehlížena a lidé se začali bouřit Vojáci stále častěji vzpomínali na Napoleona a v Bourbonech spatřovali jen nutné zlo vnucené zvenčí Dalším důvodem k jejich nespokojenosti bylo masové propouštění do penze nebo na poloviční služné To vše i další skutečnosti z francouzského dění Napoleon pozorně sledoval a byl si proto dobře vědom nálad lidu mezi nímž sílil odpor ke královské dynastii a touha po obnově císařství Zabavená plavidla se k francouzskému pobřeží vydala samostatně Již druhý či třetí den po vyplutí se však celá výprava octla v ohrožení neboť k Napoleonově brize Inconstant se přiblížila fregata Zephyr Granátníci dostali rozkaz sundat vysoké medvědice lehnout si na palubu a připravit se na zahákování Když se kapitán Zephyru ze své paluby zvědavě vyptával na to jak se má velký muž na Elbě postačila mu odpověď kterou zašeptal Napoleon do ucha kapitánovi Tailladovi že báječně O víc se nezajímal a Inconstant opět propustil Sto dní 1 března 1815 dorazilo sedm lodí Napoleonovy malé flotily do zálivu Juan nedaleko Antibes Vojáci se vylodili na pláži a kolem páté hodiny odpolední vyrazili směrem na Paříž skrze alpské stezky Horní Provence V přímořském kraji Napoleonova přítomnost mnoho radosti u obyvatel nevyvolávala avšak čím více postupoval do vnitrozemí s tím větším nadšením se setkával K jeho vojsku se záhy přidalo i 1500 mužů převážně dělníků s vlastními puškami či různými chladnými zbraněmi Když se pozvolna zvětšující konvoj dostal ke Grenoblu místní velitel posádky generál Marchond proti Napoleonovi jako předvoj vyslal prapor 5 pěšího pluku s rotou ženistů kteří měli vyhodit do vzduchu mosty na cestě Když na sebe obě kolony narazily vojáci se začali rozvinovat do bojové sestavy Napoleon postupoval v čele svých mužů a jeho protivník kapitán Randon z královské armády zavelel k palbě Žádný z jeho podřízených však rozkazu neuposlechl „Vojáci pátého já jsem váš císař Poznáváte mě? zavolal Bonaparte a rozhalil svůj myslivecký kabát „Jestli je mezi vámi voják který chce zabít svého císaře tady stojím Po chvilce začali vojáci 5 řadového odhazovat pušky a za pokřiku „Vive ľ Empereur Ať žije císař přebíhali k Napoleonovi Podobně či stejně se pak zachovaly i ostatní jednotky stojící mu v cestě 13 března Napoleon vstoupil do Lyonu a o den později na jeho stranu přešel i jeden z hlavních iniciátorů první abdikace maršál Ney který v tu chvíli tvořil jedinou vážnější překážku mezi ním a trůnem 20 března za davového nadšení vstoupil císař do Paříže Opětovné vlády nad Francií se ujal bez jediného výstřelu Ačkoli Napoleon dosáhl vítězství na domácí frontě způsobem jenž neměl obdoby Napoleon však nutně potřeboval dlouhodobý mír a mezinárodní uznání svého návratu Snažil se proto písemně kontaktovat všechny evropské dvory a přesvědčit je o svých mírových úmyslech avšak nikdo mu na jeho dopisy neodpovídal; někteří z panovníků je ani neotevřeli Za této situace si byl dobře vědom že jediným nástrojem který jej může udržet na trůnu je armáda Do června se mu podařilo shromáždit na 200 000 vojáků které však musel rozdělit do osmi samostatných celků Tím nejsilnějším se stala ' – Severní armáda jež nesla hlavní tíhu nadcházejících bojových operací Současně s budováním úderné a obranné síly musel Napoleon zkonsolidovat situaci v zemi Po měsíčních tahanicích vydal jako doplněk císařské ústavy tzv Dodatečný akt Acte Additionel' a generál Grouchy potlačil roajalistické povstání v králi věrných departementech za tento čin obdržel maršálskou hůl Pro boj proti nově utvořené VII koalici se Napoleonovi nabízely dvě možnosti Jednak defenzivní způsob vedení války jenž nesl stejná úskalí jako střetnutí s VI koalicí v roce 1814 a potom ofenzivně–agresivní postup pomocí něhož by ničil nepřátelské armády jednu po druhé V neprospěch prve jmenované strategie hovořil fakt že doposud neseděl na tr