Čínská lidová republika zkráceně ČLR či Čína je nejlidnatější stát světa Velmi rychle rostoucí ekonomika vojenská síla i progresivní diplomacie dávají vzrůst nové supervelmoci Země je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny Čínská lidová republika si dělá nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky Dějiny Čínská občanská válka Po druhé světové válce v Číně znovu propukla občanská válka mezi Komunistickou stranou Číny Kungčchantang a Nacionalisty Kuomintang jež skončila roku 1949 poté co komunisté vedení Mao Ce-tungem převzali kontrolu nad pevninskou Čínou včetně ostrova Chaj-nan a příslušníci Kuomintangu se stáhli na ostrov Tchaj-wan a několik menších přilehlých ostrovů území dnešní Čínské republiky 1 října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském náměstí Nebeského klidu slovy „Číňané povstali Čínskou lidovou republiku Vláda Mao Ce-tunga Období vlády během života Mao Ce-tunga 1949–1976 dodnes vzbuzuje řadu kontroverzí hlavně kvůli nesmiřitelné politice vůči odpůrcům mnohým omylům a až zločinným důsledkům na obyvatelstvu způsobených mj fanatickým vykládáním komunistické ideologie Nová vláda okamžitě uzákonila pozemkovou reformu znárodnila průmyslovou výrobu a započala s vyhlašováním kampaní programy gramotnosti očkování zvýšení kvality zemědělství atd Hned po vzniku nového státu v roce 1949 ČLR také formálně anektovala Východní Turkestán dnešní autonomní oblast Sin-ťiang a v roce 1950 i Tibet oficiálně až roku 1951 dnešní Tibetská autonomní oblast čímž dokončila opětovné sjednocení území připojením všech separatistických států vzniklých po vyhlášení republiky roku 1912 Komunistická ČLR se také zapojila do korejské války 1950–1953 na straně komunistického bloku V roce 1956 byla vyhlášena pod heslem „Ať rozkvétá sto květů umění ať soupeří sto škol učení Kampaň Sta květů v jejímž rámci byli intelektuálové vyzváni aby dali kritikou podněty pro další zlepšení země Když se ale kampaň postupně zvrhla v kritiku vládního režimu následovala kampaň proti pravičákům 1957 která odsoudila statisíce lidí převážně intelektuálů k smrti nebo k převýchově V pokusu dohnat a předehnat Západ byl vyhlášen tzv Velký skok vpřed 1958–1960 jenž ale skončil katastrofou na hladomor zemřelo podle odhadů dokonce více než 30 milionů lidí a proto z čela KS Číny odstoupil Mao Ce-tung přestože si i nadále ve straně udržoval velký vliv a na jeho místo byl zvolen Liou Šao-čchi V důsledku ideologické roztržky se Sovětským svazem od roku 1960 byla navíc ČLR odkázána pouze sama na sebe Roku 1964 byla provedena úspěšná jaderná zkouška a ČLR se tak zařadila mezi jaderné mocnosti Kulturní revoluce V roce 1966 Mao Ce-tung inicioval Velkou proletářskou kulturní revoluci jež byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie a měla za cíl vymýtit kapitalismus uvnitř strany Hlavním Maovým důvodem pro uskutečnění revoluce však patrně bylo to že od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způsobem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení kultuře obyčejům a návykům Hnací silou Maovy revoluce se stala mládež která vytvářela tzv rudé gardy Hlavními oběťmi kampaně se stali Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec V důsledku došlo k obrovským škodám na kulturním dědictví byly páleny knihy vypleněna muzea a ničeny historické budovy a země se zmítala v chaosu Kampaň trvala do roku 1969 ale její výsledky přetrvaly do Maovy smrti v roce 1976 a dále V květnu 1984 po 31 měsících intenzivního vyšetřování ověřování a přehodnocování Ústředním výborem jsou počty vztahující se k Velké kulturní revoluci tyto 42 milionu lidí bylo zatčeno a vyšetřováno 17 milionu lidí zemřelo nepřirozenou smrtí 135 000 lidí bylo označeno za kontrarevolucionáře a popraveno 237 000 lidí bylo zabito 703 milionu lidí bylo zraněno nebo zmrzačeno při ozbrojených útocích a 71 200 rodin bylo rozbito Statistiky sestavené ze zdrojů na úrovni krajů uvádějí že v průběhu revoluce zemřelo 773 milionu lidí nepřirozenou smrtí< ref> Liberalizace ekonomiky Kulturní revoluce skončila až smrtí Mao Ce-tunga V následném boji o moc neuspěla tzv banda čtyř jež měla velký podíl na kulturní revoluci Byla obviněna z uvedení země do chaosu a všichni členové odsouzeni k vysokým trestům Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezentované Teng Siao-pchingem který postupně převzal veškerou moc ve státě Současně s tím došlo k oteplování vztahů se Západem V následujících letech proběhly mnohé reformy díky nímž se hlavně v ekonomické oblasti země postupně přiblížila více Západu Zřízeny byly například tzv „Zvláštní ekonomické zóny kde bylo umožněno podnikání západním investorům Byla ale naopak zavedena politika jednoho dítěte která ve výsledku přinesla mnohé negativní vlivy včetně nepoměru mezi pohlavími stárnutí populace a úbytku pracovní síly Studentské protesty na náměstí Tchien-an-men Roku 1989 došlo po narůstající nespokojenosti k protestům studentů proti vládě KS Číny na náměstí Nebeského klidu v metropoli Pekingu ty však byly tvrdě potlačeny zásahem armády a uvrhly ČLR do přechodné izolace K demokratizaci a zavedení pluralitního systému nedošlo komunistické vedení země se však generačně obměnilo a pokračovalo nadále v hospodářských reformách 90 léta a nové tisíciletí 1 července 1997 byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong dříve pod správou Velké Británie pod podmínkou „jeden stát dva systémy; 20 prosince 1999 bylo pod stejnými podmínkami připojeno Macao dříve pod správou Portugalska Ve výdajích na ozbrojené síly se dostala Čína na druhé místo hned za Spojené státy a výrazně začala modernizovat všechny složky armády Za současné administrativy Chu Ťin-tchaa která vládne od roku 2003 začaly být řešeny problémy zejména v sociální oblasti Vláda vytvořila koncept s názvem harmonická společnost který slibuje fúzi socialismu a demokracie podporu střední třídy vládu práva a zároveň zahrnuje prvky nového konfuciánství Tato administrativa byla vůbec první v historii ČLR která začala otevřeně podporovat náboženství a to zejména buddhismus a taoismus které vidí jako tradiční součást čínské kultury Někteří zahraniční pozorovatelé ovšem označují aktivitu čínské vlády za další pokus o namalování falešného obrazu< ref> neboť v zemi neustále probíhají masové represe cenzura informací a zabíjení jako v předchozích obdobích Pokračují také restrikce proti určitým náboženským skupinám proti nimž trvá takzvaný "boj proti zlým kultům" který Strana vyhlásila v roce 1999 zasažena jsou veškerá náboženství která se nepodřizují Straně tedy křesťané loajální papeži buddhisté loajální dalajlámovi Falun Gong loajální k zakladateli Li Chung-č'ovi a podobně zůstává také sporná otázka Tibetu V roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny údajné protičínské demonstrace různé zdroje pokazují na angažování čínské vlády ve vyprovokování a řízení nepokojů Režimem propagovaná "harmonická společnost" a vláda práva je vzhledem k skutečným událostem v Číně chápána rovněž jako pouhý politický manévr na okrášlení obrazu země Čínský právník Kao Č'-šeng Právníci kteří hájí vládou pronásledované duchovní z řad Falun Gongu jsou pronásledováni Dokonce i ekonomický růst je podle znalců vykoupen devastací životního prostředí Skutečná demokracie a vláda práva ani svoboda projevu svoboda víry a šíření informací není v Číně fakticky povolována< ref> a ani umožněna přesto že je v čínských zákonech ustavena Geografie Čínská lidová republika se nalézá ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánuOd severu k jihu se rozkládá od řeky Chej-lung-ťiang Amur na 53º sš k nejjižnějšímu cípu ostrovů Nan-ša Spratlyovy ostrovy na 18º sš Spojnice měří kolem 5 500 km Od Pamíru na západě 71º vd po soutok řek Chej-lung-ťiang a Ussuri 135º vd přesahuje spojnice 5 200 km Časový rozdíl je více než čtyři hodiny v celém státě se však používá jednotný čas UTC+8 ČLR přímo sousedí se 14 zeměmi Má suchozemskou hranici o délce 22 800 km a spolu s mnohem větším Ruskem nejvíce sousedů ze všech států světa Po směru hodinových ručiček jimi jsou Indie délka hranice 3 380 km Pákistán 523 km Afghánistán 76 km Tádžikistán 414 km Kyrgyzstán 858 km Kazachstán 1 533 km Rusko 3 645 km Mongolsko 4 677 km Severní Korea 1 416 km Vietnam 1 281 km Laos 423 km Myanmar 2 185 km Bhútán 470 km a Nepál 1 236 km Dále moře odděluje Čínu od Jižní Koreje Japonska Čínské republiky na Tchaj-wanu Filipín Bruneje Malajsie a Indonésie ČLR vede spor o pozemní hranici s Indií spor o hranici s Tádžikistánem krátký úsek hranice s KLDR není určen Pohraniční spory s Ruskem byly urovnány v roce 2004 Na východě a na jihu omývají čínské území moře Po směru hodinových ručiček je to Pochajský záliv které je považováno za čínské kontinentální moře dále pak Žluté Východočínské a Jihočínské moře jež jsou okrajovými moři Tichého oceánu V teritoriálních vodách Číny o celkové rozloze 473 milionu km² se nalézá na 5 400 ostrovů Největší z nich o rozloze 36 000 km² je Tchaj-wan ovládán je však Čínskou republikou následovaný ostrovem Chaj-nan 34 000 km² Nejvýchodnějšími čínskými ostrovy je souostroví Tiao-jü nacházející se severně od Tchaj-wanu přičemž nejvýchodněji leží ostrov Čch'-wej; ostrovy jsou ovšem pod námořní kontrolou Japonska Mnoho ostrovů ostrůvků a skalních útesů které se nalézají na jihu jsou označovány jako „ostrovy Jihočínského moře přičemž patří hlavně do čtyř větších souostroví Tung-ša Východní písky Si-ša Západní písky Čung-ša Střední písky a Nan-ša Jižní písky; o oblast se stále vedou rozsáhlé územní spory ČLR je zaangažována ve spletitém sporu o ostrovy Nan-ša Spratlyovy ostrovy s Malajsií Filipínami Čínskou republikou Vietnamem a Brunejí a ve sporu o souostroví Senkaku Tiao-jü s Japonskem a s Čínskou republikou Dále vede spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu Ostrovy Si-ša Paracelské ostrovy jsou obsazené Čínskou lidovou republikou ale nárokovány Vietnamem a Čínskou republikou na Tchaj-wanu Podobná situace je i okolo souostroví Tung-ša Prataské ostrovy a Čung-ša Podnebí V severovýchodní Číně bývají studené zimy a horká léta s přiměřeným množstvím srážek Šanghaj leží ve východní oblasti střední Číny má mírné zimy a vysoké množství srážek Na jihovýchodě je vlhké subtropické podnebí na západě je podnebí velmi drsné Lhasa má velmi studené zimy a málo srážek Administrativní členění Čínská lidová republika má vícestupňový správní systém Na nejvyšší úrovní stojí provincie 省 shěng šeng Vláda ČLR jich kontroluje 22 ostrov Tchaj-wan je vládou ČLR sice považován za další provincii ale fakticky nad ním nemá žádnou moc Mimo provincií je v ČLR 5 autonomních oblastí 自治区 zìzhìqū c-č-čchü zahrnujících území obydlené z velké části příslušníky národnostních menšin 4 přímo ústřední vládou spravovaná města 直辖市 zhíxiáshì č-sia-š a 2 zvláštní správní oblasti 特别行政区 tèbié xíngzhèngqū tche-pie sing-čeng-čchü těšící se velké míře autonomie Dále jsou provincie a autonomní oblasti rozděleny na autonomní prefektury okresy autonomní okresy a města a ty dále na města a obce včetně měst a obcí etnických menšin Přehled provincií ČLR Poznámka ČLR považuje Tchaj-wan za svou 23 provincii přestože jej fakticky neovládá Města s více než 10 mil obyvatel Politika Čínská lidová republika je autoritářský režim pod vedením Komunistické strany Číny Od roku 1949 do současnosti se v jejím čele vystřídaly čtyři „generace vůdců První válečná generace Mao Ce-tung předseda strany 1945-1976 prezident 1954-1959 Čou En-laj předseda vlády 1949-1976 Ču Te předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců 1959-1976 hlava státu 1975-1976 Liou Šao-čchi prezident 1959-1968 Druhá válečná generace Teng Siao-pching předseda vojenské komise 1981-1989 Maův nástupce provedl ekonomické reformy a otevřel Čínu zahraničnímu kapitálu Chua Kuo-feng předseda strany 1976-1981 předseda vlády 1976-1980 Chu Jao-Pang generální tajemník strany 1980-1987 Třetí generace vzešlá z ředitelů státních podniků vzdělaných v Sovětském svazu Čao C'-jang předseda vlády 1983-1987 generální tajemník strany 1987-1989 Ťiang Ce-min generální tajemník strany 1989-2002 prezident 1993-2003 Li Pcheng předseda vlády 1988-1998 Ču Žung-ťi předseda vlády 1998-2003 Čtvrtá generace technokratická Chu Ťin-tchao generální tajemník strany od 2002 prezident od 2003 Wen Ťia-pao předseda vlády od 2003 Pátá generace Si Ťin-pching generální tajemník strany od 2012 prezident od 2013 Li Kche-čchiang předseda vlády od 2013 Ekonomika Díky ekonomickým reformám které začal od roku 1976 prosazovat Teng Siao-pching a na které navázali jeho nástupci v 90 letech byl v ČLR v polovině 90 let 20 století nastartován rychlý hospodářský růst jenž trvá dodnes a rychle stimuluje všechny oblasti národního hospodářství Ekonomika země v roce 2007 rostla tempem 119 % nejvyšším za 13 let Hrubý domácí produkt tak dosáhl cifry 24953 biliónů CNY tj 3428 biliónů USD ovšem dlouhodobý dvouciferný růst způsobil zvýšení inflace na 48 % oproti necelým 2 % roku 2006 V únoru 2008 inflace dokonce vyšplhala až na 87 % což je jedenáctileté maximum Čínský vývoz v roce 2006 vzrostl o 272 % zatímco dovoz ve stejném období narostl o 20 % Saldo obchodní bilance tak dosáhlo přebytku 1775 miliard USD oproti 100 mld USD v roce 2005 Čínská ekonomika v roce 2005 předstihla britskou a v roce 2007 německou ekonomiku a s objemem HDP 249 bilionu € se dostala tehdy na třetí místo na světě V roce 2010 předstihla Japonsko a stala se druhou největší státní ekonomikou světa V roce 2012 předstihla Spojené státy americké co do objemu obchodovaného zboží a v říjnu 2014 vyhlásil Mezinárodní měnový fond ekonomiku Číny za nejsilnější na světě v ukazateli HDP dle parity kupní síly Energetika Čínská energetika je založena na všech typech zdrojů Elektrická energie je zatím vyráběna především v tepelných elektrárnách Z vodních elektráren je nejvýznamnější elektrárna Tři soutěsky která ze zároveň největší elektrárnou nejen vodní na světě Čína má i velmi ambiciozní projekt výstavby jaderných elektráren Do roku 2015 má být výkon zařízení tohoto typu dvojnásobný Na výstavbě jaderných reaktorů v Číně pracují jak francouzské tak americké a ruské společnosti Po havárii v japonské Fukušimě bylo sice dočasně pozastaveno vydávání povolení ke stavbě nových jaderných elektráren a provedeny prověrky v těch stávajících ovšem Čína hodlá ve své projaderné politice beze změny pokračovat< ref> Obyvatelstvo Obyvatelstvo podle etnik Zdroj tisková agentura Xinhua Životní prostředí Půda Došlo mj ke značnému znečištění zemědělských půd a povodí řeky Jang-c' hlavních oblastí produkce potravin v zemi Jen zamoření půd těžkými kovy způsobuje znehodnocení zemědělské produkce v hodnotě 20 miliard jüanů cca 54 miliard Kč ročně Dalším problémem intenzifikovaného zemědělství ČLR je země s 9 největším růstem zemědělství je eroze půdy Voda Čína je jednou z oblastí s nejmenšími zásobami vody na světě Sever Číny má kritický nedostatek vody a nedostatkem pitné vody trpí 2 3 čínských měst Ekologickým problémem je kontaminace valné většiny řek Kvalita vody je také ohrožována rizikovými průmyslovými provozy v blízkosti zdrojů pitné vody např 13 listopadu 2005 způsobila exploze chemičky ve městě Ťi-lin kontaminaci řeky Sung-chua benzenem tedy i ohrožení a znečištění pitné vody ve městech po proudu např Charbinu Ovzduší Oblast východního pobřeží je území s největším znečištěním ovzduší na světě< ref> Důvodem je využívání černého uhlí jako topiva Desertifikace Velkou část severu země ohrožuje desertifikace tedy postupné rozšiřování pouště Proti tomuto postupu byl započat plán nazvaný „Velká zelená zeď který počítá s masivním zalesňováním ohrožených oblastí setbou vyšlechtěných odolných druhů dřevin ze vzduchu a dalšími opatřeními Jeho splnění se odhaduje na desítky let Zajímavosti Celkem 833 % čínských žen ve věku 15 až 49 let vdaných či zadaných používalo ke konci roku 2005 moderní metody antikoncepce a tímto podílem se dostala Čína na první místo na světě< ref> Odkazy Reference Literatura Související články Čína Čínská republika Čínština Dynastie čínské historie Velký skok Externí odkazy Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 23 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také čtvrtou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské a ukrajinské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je čtvrtou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k únoru 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská srbochorvatská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 Česko úředním názvem Česká republika je stát ve střední Evropě a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí Hlavou státu je prezident republiky vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím která dle ekonomických sociálních a politických indikátorů jako HDP na obyvatele indexu lidského rozvoje indexu svobody tisku indexu svobody internetu od cenzury patří k vysoce hodnoceným státům světa Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník Česko je členem Organizace spojených národů Severoatlantické aliance součástí Schengenského prostoru Evropského hospodářského prostoru členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí které byly po značnou část dějin součástí zemí Koruny české a to Čechami a Moravou k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a částí Slezska Má rozlohu 78 866 km2 Sousedí na západě s Německem délka hranice 810 km na severu s Polskem 762 km na východě se Slovenskem 252 km a na jihu s Rakouskem 466 km Administrativně se Česká republika dělí na 8 územních krajů a zároveň na 14 samosprávných krajů Hlavním městem je Praha která je zároveň i jedním z krajů V roce 2012 v Česku bylo evidováno přibližně 105 milionu obyvatel Výrazná většina se hlásí k české případně moravské národnosti Historické státní útvary na území Česka Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9 století Velká Morava Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát též nazývaný jako český stát od přelomu 10 a 11 století tvořící součást Svaté říše římské Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do Habsburské monarchie jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře 1620 ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti Korunními zeměmi Habsburků po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými zůstaly České království Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1 světové války v roce 1918 Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouska a poté od roku 1867 Rakouska-Uherska Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků vytvořeno Československo jako národní stát národa Československého od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského Ten krátce po svém vzniku odebral svým zemím jejich zemské svobody které s výjimkou Slovenska měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních zemských zákonů ústavy zemských sněmů a dalších a stal se státem striktně unitárním centralistickým Jeho součástí poté České země byly kromě 2 světové války kdy na základě práva národů na sebeurčení – tj na základě stejného práva podle kterého vzniklo např i Slovensko – byly Československu odebrány Sudety až do roku 1992 kdy bylo Československo jako stát zrušeno Česká republika byla formálně zřízena k 1 lednu 1969 v rámci federalizace Československé socialistické republiky pod názvem Česká socialistická republika Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace Česká a Slovenská Federativní Republika a v jejím rámci i České republiky od března 1990 Česká republika poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická ale především stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů Zánik Československa proběhl bez referenda K 1 lednu 1993 federace zanikla dvoustranou politickou dohodou Suverénními nástupnickými státy se staly Slovenská republika a Česká republika Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava tedy Ústava České republiky Název a státní symboly O území Česka se hovoří jako o Českých zemích což je pomocný historicko-geografický termín který je používán jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku tzn tři historické České země – Čechy Morava a česká část Slezska Termín vychází z tradičního zemského členění politického útvaru na území dnešní České republiky které vydrželo od středověku až do roku 1928 kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské resp do roku 1949 kdy byly země zrušeny nicméně i poté se jako České země označovala česká část Československa Vymezení pojmu České země kolísá Součástí území Česka jsou i tzv České Rakousy které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje vůbec; část veřejnosti slovo Česko odmítá První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy jako oficiální označení české části československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978 V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský Tradičně se ale používá podoba Česko a z něj vycházející tvar český Vliv na podobu termínu měla také jazyková úspornost Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak státní vlajka republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít standarta prezidenta státní pečeť státní barvy a státní hymna Kde domov můj? Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu znak husitského hnutí heslo na prezidentské standartě národního obrození hymna a demokratického Československa vlajka Název Česko vzniklý zjednodušením původního tvaru Češsko odvozeného od adjektiva češský je ve významu Čechy doložen již z 18 století od 19 století se objevuje též jako označení pro celé České země Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky po vášnivých sporech po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil a prosadil Historie Původní osídlení Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 let O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př n l svědčí řada archeologických nálezů Od 3 století př n l obývali tuto oblast Keltové Bojové a v 1 století n l přicházely kmeny Germánů Markomani a Kvádové Od konce 5 století se na území dnešního Česka objevovali první Slované V 7 století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši asi 623–659 jednalo se spíše o nadkmenový svaz V letech 830–833 na Moravě na Slovensku v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše která postupně zahrnula i Čechy 890–894 Slezsko Lužici Malopolsko a zbytek Maďarska Velkomoravská říše byla již prvním státním útvarem Čechy se od ní odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary Středověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9 stol kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I V průběhu 10 a 11 století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy České knížectví postupně získalo znaky víceméně samostatného středověkého státu v rámci Svaté říše římské pražské biskupství založeno roku 973 hlavním národním světcem se stal svatý Václav České království nicméně vzniklo až roku 1198 kdy německý král uznal dědičně český královský titul který poté potvrdil císař papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I jakož i další privilegia Českého království Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech Přemysl Otakar II vybudoval rozsáhlé panství které se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři Václav II obrátil svou pozornost na sever a východ kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři a jeho syn Václav III i uherské území Svého mocenského vrcholu stát dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV 1316–1378 který v roce 1348 ustanovil tzv Země Koruny české a pod Českou korunu připojil Braniborsko do 1415 Lužice do 1635 a Slezsko do 1742 Už v době vlády Karla IV lze spatřovat počátky českého reformního hnutí které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve a tím i o obrodu celé společnosti Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici se napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci proměnilo v otevřené nepřátelství a události vyústily v husitské války Radikální husité založili město Tábor které se stalo centrem husitské revoluce Jan Žižka z Trocnova a Prokop Holý poté porazili všechny čtyři křížové výpravy do Čech Války byly ukončeny dohodou mezi Basilejským koncilem a umírněnými husity tzv Basilejskými kompaktáty v roce 1436 Novověk V roce 1526 nastoupila na český trůn dynastie Habsburků která zemi postupně včlenila do habsburské monarchie V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války Vojsko českých stavů bylo roku 1620 v bitvě na Bílé hoře poraženo a stavové byli veřejně popraveni v Praze Začala násilná rekatolizace českých protestantů Rozsáhlý majetek české šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků Do poloviny 17 století klesla populace v Čechách a na Moravě z 26 milionu na zhruba 15 milionu obyvatel Roku 1627 bylo v Česku vydáno Obnovené zřízení zemské kterým Habsburkové získali Český královský titul dědičně jediné povolené náboženství bylo prohlášeno Katolické a jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly Země Koruny české de facto zrušeny ale i nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království Během hladomoru v letech 1771-72 zemřelo nejméně 250 000 lidí což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II v roce 1781 Od 17 až do počátku 19 století rovněž probíhala centralizace monarchie Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě V odpověď na poněmčování kultury i jazyka se koncem 18 století začalo v českých zemích projevovat české národní obrození tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika Ve druhé polovině 19 století nastal v Česku i významný hospodářský a kulturní rozvoj Většina asi 70 % průmyslu Rakouska-Uherska byla soustředěna v Českých zemích Československo V první světové válce bojovalo 15 milionu mužů odvedených z českých okresů z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce jen do konce války v legiích Po porážce Rakouska-Uherska byly 28 října 1918 Země Koruny české část Uherského království a Podkarpatská Rus sjednocený do nového státního útvaru Československa Přes svůj deklarovaný národní charakter mělo Československo na svém území významné německé maďarské polské a rusínské národnostní menšiny Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem stejně jako k nepokojům v německých oblastech země Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk V období od vzniku státu až do zániku první republiky bylo Československo unitárním státem a zůstalo jediným demokratickým státem ve střední Evropě< ref> Německá menšina v pohraničí se v důsledku Velké hospodářské krize masivní nezaměstnanosti a intenzivní nacistické propagandy radikalizovala a začala požadovat odtržení od Československa Tyto snahy reprezentovala SdP vedená Konradem Henleinem Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou podepsána Německem Francií Británií a Itálií donuceno postoupit Německu pohraničí tzv Sudety Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát jelikož zástupci československé strany k jednání přizváni nebyli a vojenská aliance Československo mělo s Francií a Británií se ukázala jako zbytečná Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku malou část československého území zejména oblast Těšínska získalo Polsko Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem Česko-Slovensko a je nazýván druhá republika Protektorát Čechy a Morava Dne 14 března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15 března 1939 byl na zbytku československého území tedy v Česku bez Sudet připojených v roce 1938 k Německu a východní části československého Těšínska připojené ve stejném roce k Polsku vyhlášen Protektorát Čechy a Morava na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku zatímco zbytek včetně východní poloviny československého Těšínska byl připojen k Německu Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí na který nacisté reagovali terorem V průběhu druhé světové války zde nacisté realizovali politiku totálního nasazení českých pracovních sil na území Německa stejně jako likvidaci židovské diaspory na území Protektorátu Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněným Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem z roku 1956 odhaduje se že během války zemřelo 360 000 Čechoslováků< ref> Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát Od března 1945 postupovala sovětská armáda na české území z Ostravska a od Bratislavy později i ze severu k Praze a k linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice osvobodila zhruba dvě třetiny Česka O zbytek českého prostoru tedy západní a jihozápadní Čechy se postarala americká armáda Při osvobozování Československa zahynulo 140 000 vojáků Rudé armády po jejichž boku bojovali i příslušníci 1 čs armádního sboru Osvobození také pomohlo české květnové povstání Došlo však poté k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např těžkého průmyslu energetiky filmového průmyslu bank pojišťoven větších stavebních podniků atd V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa která už v květnu 1946 vyhrála parlamentní volby; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí 1949 až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma 1953 připravily miliony občanů o majetek V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika ČSSR Koncem 50 let a v 60 letech docházelo k postupné liberalizaci která vyvrcholila v roce 1968 Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21 srpna 1968 Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země který zažívala po připojení k sovětskému bloku Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou která definitivně odešla až roku 1991 a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody Poválečné Československo nebylo plně unitární ale mělo asymetrickou strukturu Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců zatímco Česko obdobné orgány nemělo Zatímco vzájemné hranice Čech Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku Záležitosti které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje Příkladem je státní ochrana přírody Slovenská národní rada přijala zákon č 1 1955 Zb SNR o štátnej ochrane prírody platný jen pro slovenské kraje Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č 40 1956 Sb o státní ochraně přírody který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje Česká socialistická republika a Česká republika v rámci federace Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky nastolená k 1 lednu 1969 jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky ČSR a Slovenské socialistické republiky SSR Sametová revoluce zahájená 17 listopadu 1989 svrhla komunistický režim a umožnila reformu demokracie a obnovila svobodné podnikání ale zároveň dramatický nárůst kriminality značné zadlužení státu a prohlubování federace až k jejímu rozpadu Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace která sice formálně platila již od roku 1969 ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena Mezi oběma složkami federace Českou republikou a Slovenskou republikou však rychle narůstaly rozpory které vedly k rychlému rozpadu společného státu Československo zaniklo mírovou cestou ke 31 prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky Samostatná Česká republika Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1 ledna 1993 se zánikem federace Zapojila do západoevropských politických struktur 12 března 1999 byla přijata do NATO a 1 května 2004 vstoupila do Evropské unie Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám na jejichž základě se 21 prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa Od svého vzniku do 13 července 2009 však nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná Stávající Česká republika je v zahraničí kritizována kvůli značné korupci a aroganci politických elit< ref> Geografie Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy Na západě jde o Německo na severovýchodě o Polsko na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem Délka západní společné hranice s Německem činí 8107 km s Rakouskem je dlouhá 4661 km se Slovenskem 2518 km a s Polskem na severu 7618 km Celková rozloha činí 78 866 km² z toho 2 % tvoří vodní plochy Geologie geomorfologie a půdy Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu v prvohorách Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin Šumava Český les Krušné hory Jizerské hory Krkonoše Orlické hory Králický Sněžník Jeseníky Do východní části státu zasahují Západní Karpaty Beskydy Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 67 % v nadmořské výšce do 500 m 25 222 km2 32 % ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 105 % ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n m nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n m Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy V nížinách se nachází úrodné černozemě Hydrologie a podnebí Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního Baltského a Černého moře Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe 370 km s Vltavou 433 km na Moravě řeka Morava 246 km s Dyjí 306 km a ve Slezsku Odra 135 km s Opavou 131 km Podnebí je v Česku mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem Typické je střídání čtyř ročních období Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf Fauna a flora Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo Lesy převážně jehličnaté zaujímají 33 % celkové rozlohy země Vyskytuje se zde živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného podnebného pásu Ochrana životního prostředí Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky V Česku se nachází čtyři chráněné národní parky Národní park Šumava Krkonošský národní park Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí Mezi chráněná území patří národní parky NP chráněné krajinné oblasti CHKO národní přírodní rezervace NPR přírodní rezervace PR národní přírodní památky NPP přírodní památky PP Největší města podle počtu obyvatel Obyvatelstvo Míra porodnosti v Česku patří mezi nejnižší na světě v roce 2012 to bylo 127 dětí na jednu ženu< ref> Celkový počet obyvatelstva dle odhadů ČSÚ v letech 1995–2002 mírně klesal nyní se celkový přírůstek pohybuje okolo nuly −008 v roce 2003 a +09 % v roce 2004 díky sílící imigraci ze zahraničí přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen odhad 2004 Ve městech žije celkem 71 % populace V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 637 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti 86 % z těch kteří se k nějaké národnosti přihlásili která zcela převažuje ve všech okresech Česka 49 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 01 % národnost slezskou politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození Celkem 26 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou Náboženství Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných že věří v Boha 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 36 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry To je 342 % populace K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 15 miliónů obyvatel 139 % Jako věřící ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob 67 % Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 21 miliónů tedy 206 % obyvatel Česka Celkem 47 miliónu obyvatel 452 % tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo< ref> Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická která měla 108 miliónu věřících 104 % což je pokles oproti roku 2001 kdy se k ní hlásilo celkem 27 miliónu věřících 268 %< ref> Následují velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická 52 tisíc členů 049 % a Církev československá husitská 39 tisíc členů 037 % Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev která má celkem 21 tisíc členů příznivci jediismu s 15 tisíci Svědkové Jehovovi s 13 tisíci Církev bratrská respektive Křesťanská společenství obě s 10 tisíci věřícími Přes 700 tisíc lidí využilo možnost přihlásit se k víře přičemž se nehlásí k žádné organizované církvi Počet vyznavačů judaismu je asi 1 500 obyvatel k islámu se hlásí téměř 3 500 lidí K různým odvětvím buddhismu se hlásí přes 6 100 osob K ateismu se hlásí 1 075 osob pohanství deklaruje 863 osob Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil Výrazně klesl i počet osob nedeklarujících žádné náboženství Novinku sčítání 2011 totiž možnost přihlásit se jako věřící bez nutnosti příslušnosti ke konkrétní církvi využilo téměř 7 % obyvatel Oproti tomu se zvýšil počet osob které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat< ref> Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání SouborVěřící sčítání 1991png|Sčítání lidu 1991 SouborVěřící sčítání 2001png|Sčítání lidu 2001 SouborVěřící sčítání 2011png|Sčítání lidu 2011 < gallery> Etnografické skupiny V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem kde žijí které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem V Čechách to jsou například Chodové Plzeňáci Blaťáci a Doudlebové na Moravě Horáci Hanáci Moravští Chorvati Tyto rozdíly se začaly zejména po druhé světové válce stírat některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku skupiny víceméně rozptýlené které také tvoří specifické etnografické skupiny Jedná se o romskou a izraelskou etnografickou skupinu Cizinci Celkově se v Česku v roce 2011 snížil počet cizinců oproti minulému roku o přibližně 8000 osob na současných 416700 4% Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR Nejvíce přistěhovalců pocházelo ze Slovenska 14 % Ukrajiny 05% Polska 04% Vietnamu 03% Německa 02% Ruska 02% a Maďarska 01% Politický systém Česká republika je zastupitelská demokracie parlamentní republika Výkonnou mocí disponuje prezident a vláda přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně Hlavou státu je prezident volený přímou volbou Prezident jmenuje se souhlasem Senátu soudce Ústavního soudu za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony kromě ústavních Jmenuje také předsedu vlády a další její členy jmenuje na jeho návrh Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády Centrální bankou státu je nezávislá Česká národní banka která mj vydává českou měnu českou korunu Parlament České republiky je dvoukomorový s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti poskytuje ochranu základním ústavním právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení Není ale součástí systému obecných soudů vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud působící v civilní i trestní justici a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví Vláda Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice Její postavení vymezuje Ústava České republiky Vláda se skládá z předsedy vlády premiéra místopředsedů vlády vicepremiérů a ministrů Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně Ozbrojené síly Armáda České republiky se skládá z letectva pozemních sil a podpůrných jednotek Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací V roce 12 března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance v rámci níž plní své vojenské závazky Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR SFOR EUFOR v Bosně a Hercegovině KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen bojové letouny Aero L-159 Alca útočné helikoptéry Mil Mi-35 obrněné transportéry Pandur II BVP-1 BVP-2 OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ Lidská práva Lidská práva v Česku jsou garantována Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech Přesto se vyskytují případy porušování lidských práv jako diskriminace romských dětí kvůli kterým Evropská komise požádala Česko o podání vysvětlení nebo nezákonné sterilizace romských žen za které se vláda omluvila a v psychiatrických léčebnách Administrativní dělení Kraje Území Česka se dříve dělilo na 7 krajů podle zákona o územním členění státu v novelizovaném znění Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960 ještě před federalizací Československa Z hlediska zákona tyto kraje stále existují v praxi jsou však zastíněny existencí nových samosprávných krajů Osmou samostatnou územní jednotkou která je z některých hledisek postavena na roveň krajům je hlavní město Praha Kraje se dále dělí na okresy dohromady je v Česku 76 okresů poslední z nich – okres Jeseník – vznikl až 1 ledna 1996 Dnes je území krajů definováno výčtem okresů Původní krajské národní výbory KNV podobně jako národní výbory obcí a okresů nebyly samosprávné v dnešním smyslu protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy měly však své volené orgány plénum a radu jejichž pravomoci byly stanoveny KNV byly zrušeny v roce 1990 kraje jako územní článek existují dále ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; jejich obvodům pouze odpovídají obvody působnosti krajských soudů státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy Od 1 ledna 2000 bylo ústavním zákonem č 347 1997 Sb zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků jejichž názvy obsahovaly slovo kraj Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960 Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických Českých zemí Území Jihočeského kraje Jihomoravského kraje Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě tak v Českém Slezsku Okresy V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem Ke dni 1 ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny Okresy jako jednotka státní správy nadále existují okresy také zůstávají jednotkou statistickou Obce a jejich správní obvody V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model obecní úřad je obecním orgánem Česká republika se 1 ledna 1993 stala samostatným státem ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností někdy též zvané „malé okresy nebo „obce III typu Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města přibyla k nim však řada dalších měst Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem tzv „obce II typu které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce Ještě menší bývají některé správní obvody matrik Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce NUTS Členění na jednotky NUTS 1 které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel nebylo v Česku zavedeno Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka Některé kraje se směrem nahoru sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2 které mají mít srovnatelný počet obyvatel aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie a při financování místních projektů Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad Liberecký Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava Oblast NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3 přičemž NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2 Euroregiony Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi Nejstarší z nich je Euroregion Nisa který leží na trojmezí Čech Německa a Polska především v povodí Lužické Nisy Zabírá plochu 13 033 km2 z toho na českém území 3 163 km2 Ekonomika Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD což představuje 82 % průměru EU Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla v roce 2005 ekonomiku Portugalska poté Řecka Kypru a nyní se blíží úrovni Itálie a Španělska Velmi důležitý je ale také fakt že jako člen Světové banky WB již Česko není „rozvojovou zemí ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států tzv „plátců ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze ale naopak je do ní vkládají Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa Největším zahraničním obchodním partnerem země je Německo Vývoj ekonomiky Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě Po roce 1989 došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948 Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu které nebyly konkurenceschopné V roce 1995 se země stala členem OECD Po vstupu země do Evropské unie následovalo období hospodářského růstu Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb Tak jako většinu států světa i Česko zasáhla světová ekonomická krize Projevila se zejména poklesem HDP o 45 % v roce 2009 zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily Pozitivní vývoj české ekonomiky potvrdila například agentura Moody's která Česku potvrdila v roce 2011 hodnocení A1 s dobrým výhledem do budoucna< ref> Ve zprávě se mimo jiné konstatuje že dluhová krize Eurozóny se Česka prakticky nedotýká Na rok 2011 byl očekáván růst HDP o 25 % v roce 2012 22 % a v roce 2013 dokonce o 38 % Ve skutečnosti byl růst nižší než bylo očekávání Těžba a zemědělství Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí dál kaolín jíl grafit vápenec nebo jiné stavební hmoty Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska Jelikož třetinu země pokrývají lesy patří dřevo též k vývozním artiklům Pěstuje se hlavně obilí pšenice ječmen kukuřice brambory cukrová řepa; z technických plodin len a řepka Význam má i pěstování chmele sadařství a vinohradnictví Základem živočišné výroby je chov skotu prasat a drůbeže dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb zvláště kaprů Průmysl Hlavními průmyslovými centry jsou Praha Brno Ostravsko Plzeň a Mladá Boleslav Mezi hlavní odvětví v Česku patří průmysl chemický strojírenský hutnický a potravinářský Další významná odvětví jsou energetický průmysl stavebnictví a výroba spotřebního zboží Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl a např sklářství které ovšem má v Čechách dlouhou tradici Velký význam zvláště pro export má automobilový průmysl Největším výrobcem automobilů je společnost Škoda Auto V roce 2010 vyrobily v České republice společnosti Škoda patřící německému koncernu Volkswagen TPCA která sdružuje japonskou firmu Toyota a francouzskou Peugeot-Citroën a jihokorejská firma Hyundai dohromady 1 072 209 automobilů Celkově vytváří průmysl 35 % hrubého produktu českého hospodářství Telekomunikace V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na Telefónica O2 Czech Republic Tato společnost je také spolu se společnostmi T-Mobile Vodafone a jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi Česko má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii V roce 2007 mělo internet předplaceno 350 000 zákazníků Doprava Silniční síť Délka silniční dopravní sítě činí 55 653 km 734 km tvoří dálnice 422 km rychlostní komunikace a 6 255 km silnice 1 třídy údaje z roku 2010< ref> Dálniční síť je stále ve výstavbě Páteřní komunikací bude po svém dokončení dálnice D1 která spojí Prahu a Brno s Ostravou s Polskem směr Katovice Již dokončenými komunikacemi jsou dálnice D2 spojující Brno a Bratislavu a dálnice D5 spojující Prahu Plzeň a Německo směr Norimberk Dokončení dálnice D8 plánované na rok 2015 komplikuje dostavba úseku přes CHKO České středohoří Dlouhodobě naplánovaná je také dostavba dálnice D11 spojující Prahu s Hradcem Králové a polskou hranicí a dálnice D3 která má spojit Prahu s Českými Budějovicemi a rakouskou hranicí Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130 km h Za užívání dálnic a rychlostních komunikací platí motoristé dálniční poplatek Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 16× vyšší než v Německu přestože intenzita dopravy je nižší Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje< ref> V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí Železnice Česko má se svými 9 568 km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě Z toho je 3 212 km tratí elektrizováno a 1 906 km je dvou- a vícekolejných< ref> Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace Správa železniční dopravní cesty České dráhy provozují vysokorychlostní vlaky Pendolino ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní je jejich rychlost omezena na 160 km h Přepravní výkon necelých 165 milionů cestujících při 6 590 milionech osobokilometrů i 13 770 milionů tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles< ref> Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava Největším železničním dopravcem jsou České dráhy Jejich dceřiná společnost ČD Cargo je pátým největším železničním nákladním přepravcem v Evropě Nákladní železniční trh je liberalizován liberalizace v osobní dopravě probíhá Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci Letectví Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes letiště Václava Havla Praha které ročně přepraví kolem na 10 milionů pasažérů V Česku je celkem 46 letišť se zpevněným povrchem z nichž 6 vypravuje veřejné mezinárodní lety letiště Brno-Tuřany letiště Karlovy Vary letiště Kunovice letiště Leoše Janáčka Ostrava letiště Pardubice a letiště Václava Havla Praha Hlavním českým leteckým dopravcem jsou České aerolinie Vodní doprava Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách pro rekreační účely Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská Energetika Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách V roce 2005 bylo 654 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním hlavně uhlí 30 procent v jaderných elektrárnách a 46 procenta z obnovitelných zdrojů včetně vodních elektráren Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín 14 % výroby elektřiny v Česku další jaderná elektrárna je v Dukovanech Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh což je víc než vyrobí Temelín< ref> Zemní plyn do Česka dodává ruská společnost Gazprom která pokrývá tři čtvrtiny spotřeby a zbytek dodávají norské společnosti V lednu 2013 byl otevřen plynovod Gazela který přivádí ruský plyn také severní cestou Česko se tak zbavilo závislosti na plynu procházející přes Ukrajinu kde byly v minulosti dodávky ohroženy< ref> Ropu do Česka přivádějí ropovod Družba z Ruska a ropovod Ingolstadt z Německa Cestovní ruch České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 11813 miliardy korun což představuje 55 % HDP V následujících letech však zájem cizinců o Prahu částečně z důvodu silné koruny opadl Kromě centra Prahy jsou pro turisty lákavá i jiná města v Česku Zejména se jedná o lázeňská města jako Karlovy Vary Mariánské Lázně a Františkovy Lázně ale také historická sídla jako Český Krumlov Kutná Hora Karlštejn nebo Lednicko-valtický areál Významné rekreační oblasti mimo města jsou České Švýcarsko Český ráj Krkonoše a Šumava Kultura Literatura Česká literatura je literatura psaná příslušníky českého etnika a jiných etnik psaná na území českého státu Je psána nejen česky ale též staroslověnsky latinsky a německy např Kosmova Kosmova kronika česká Kafkův Zámek K české literatuře se počítá také literatura psaná Čechy v zahraničí nebo česky příslušníky jiných etnik Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší či např Eisnerova Chrám a tvrz Jaroslav Seifert jako jediný český autor získal Nobelovu cenu za literaturu Divadlo České divadelnictví má kořeny již ve středověku Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry zvané obvykle Mastičkář ze 14 století< ref> V 19 století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození když se emancipační snahy českého národa projevily otevřením Národního divadla v roce 1883 V 90 letech 19 století pronikají do českého divadla evropské literární směry zejména realismus a naturalismus V první polovině 20 století dochází k rozvoji avantgardního divadla reprezentovaného Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha Ve druhé polovině 20 století se rozvíjejí divadla malých forem jako Semafor divadlo Na zábradlí Činoherní klub Husa na provázku či divadlo Járy Cimrmana V českém prostředí se také daří absurdnímu dramatu reprezentovanému Václavem Havlem Film Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Československa a České republiky Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60 letech 20 století československá nová vlna spojovaná se jmény Miloše Formana Věry Chytilové Jiřího Menzla a dalších jako byli Ján Kadár Elmar Klos Vojtěch Jasný Snímky Obchod na korze 1965 Ostře sledované vlaky 1967 a Kolja 1996 získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film šest dalších filmů se dostalo do užší nominace Lásky jedné plavovlásky 1966 Hoří má panenko 1968 Vesničko má středisková 1986 Obecná škola 1991 Musíme si pomáhat 2000 a Želary 2003 Hudba Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě Nejstarší dochovanou českou písní je „Hospodine pomiluj ny z přelomu 10 a 11 století Oblast Šumavy byla od středověku významným hudebním centrem první hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě založeného roku 1259 Například rukopis č 42 z roku 1410 zde popisuje píseň „Jezu Kriste ščedrý kněže kterou si zpívali také husité Světově proslulým českým hudebním skladatelem je Antonín Dvořák Symfonie č 9 Mezi velmi známé se řadí i Bedřich Smetana Má vlast Leoš Janáček Sinfonietta Bohuslav Martinů Adam Michna z Otradovic Heinrich Biber Jan Dismas Zelenka Jan Václav Stamic a Jan Ladislav Dusík Výtvarné umění Na výzdobě Národního divadla se podíleli nejslavnější čeští malíři té doby především Mikoláš Aleš František Ženíšek a Josef Tulka Mikoláš Aleš také namaloval monumentální cyklus Vlast a olejový obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem Českou krajinu malovali impresionisté Julius Mařák Antonín Chittussi a Antonín Slavíček Slavíček společně s Janem Preislerem a Milošem Jiránkem položili základy našeho moderního výtvarného umění byli to nejvýznamnějším čeští malíři přelomu 19 a 20 století Nejznámější expresionisté Emil Filla Bohumil Kubišta Josef Čapek a Otakar Kubín byli ovlivněni prvky kubismu a novoklasicismu Jeden z nejznámějších českých malířů Alfons Mucha 1860–1939 byl světově proslulý hlavně svými plakáty art nouveau a cyklem 20 velkoformátových obrazů Slovanská epopej která shrnuje dějiny Českého i ostatních Slovanských národů Vystavena je ve Veletržním paláci v Praze bývala v Moravském Krumlově Veletržní palác spravuje největší sbírku výtvarného umění v ČR Videoherní tvorba V sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech se v Česku objevilo nové odvětví kulturní tvorby – počítačové hry To se začalo rozvíjet hlavně po roce 1994 kdy vyšlo Tajemství Oslího ostrova Poté následovaly v Česku poměrně úspěšné a populární hry jako Dračí historie Fish Fillets či Brány Skeldalu V roce 1999 se povedlo v zahraničí uspět hře Hidden & Dangerous V příštích letech následovaly mezinárodně úspěšné herní tituly jako Operace Flashpoint ' či Vietcong' V Česku funguje několik světově známých herních studií jako 2K Czech Bohemia Interactive Studio SCS Software Amanita Design nebo Madfinger Games Od roku 2010 jsou české hry oceňovány na Anifilmu v rámci soutěže Česká hra roku a od roku 2011 v rámci soutěže Booom Lze se setkat s názorem že videohry jsou největším kulturním exportem České republiky Další charakteristiky Česka Věda České země zrodily mnoho úspěšných a významných vědců z rozličných oborů od vynálezu kontaktních čoček silonu a objevu různých krevních skupin k výrobě Semtexu či výpočtu dráhy bolidů Vědci působící v českých zemích přispěli do světové vědy např Jan Amos Komenský 1592–1670 pedagog a zakladatel moderního vzdělávání Václav Prokop Diviš 1698–1765 vynálezce hromosvodu Bernard Bolzano 1781–1848 matematik logik a filozof Jan Evangelista Purkyně 1787–1869 anatom a fyziolog objevil např purkyňova vlákna bratranci Veverkové 1790–1849 a 1799–1849 vynálezci ruchadla prvního moderního pluhu Josef Ressel 1793–1857 vynálezce lodního šroubu a buzoly Gregor Mendel 1822–1884 zakladatel genetiky Jakub Husník 1837–1916 vynálezce fotolitografie Ernst Mach 1838–1916 fyzik Karel Klíč 1841–1926 vynálezce heliogravury František Křižík 1847–1941 elektrotechnik vynálezce obloukové lampy Jan Janský 1873–1921 objevil klasifikaci krve do čtyř typů Bedřich Hrozný 1879–1952 rozluštitel chetitského jazyka Josef Čapek 1887–1945 a Karel Čapek 1890–1938 bratři kteří dali vznik slovu robot František Burian a Arnold Jirásek založili první plastickou chirurgii 1927 Jaroslav Heyrovský 1890–1967 držitel Nobelovy ceny z roku 1959 za polarografii a analytickou chemii Otto Wichterle 1913–1998 a Drahoslav Lím 1925–2003 čeští chemici vynálezci kontaktních čoček a silonu Oldřich Homuta vynálezce remosky 1957 Stanislav Brebera 1925–2012 vynálezce plastické trhaviny Semtex< ref> Antonín Holý 1936–2012 vědec a chemik v roce 2009 objevil nejúčinnější lék proti AIDS< ref> Ladislav Mareš vynálezce prvního stroje na výrobu nanovláken tzv "Nanospider" Mnoho dalších vědců je spojeno s českými zeměmi včetně astronomů Keplera a Tycho Brahe paleontologa Joachima Barrande fyzika Alberta Einsteina vynálezce kaplanovy turbíny Viktora Kaplana podílníka na vynálezu atomové bomby Georga Placzeka světově významného matematického logika Kurta Gödela či vynálezce psychoanalýzy Sigmunda Freuda Školství Školství v České republice je organizováno v rámci základních středních vyšších odborných a vysokých škol Vysoké školy jsou veřejné státní a soukromé nejstarší a nejvýznamnější je Univerzita Karlova v Praze která je zároveň nejstarším vysokým učením ve střední Evropě Dalšími významnými vysokými školami jsou např Masarykova univerzita České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoké učení technické v Brně Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 107 %; co se týče měst nejvyšší podíl vykazuje Praha 207 % Brno 206 % a Olomouc 179 %< ref> Sport Podle statistiky ČSTV velikosti členské základny jsou nejpopulárnější české sporty hokej fotbal tenis volejbal florbal golf hokejbal atletika basketbal a lyžování Mezi největší hokejové úspěchy patří zlaté medaile na ZOH 1998 nebo tři po sobě jdoucí výhry v hokejovém Mistrovství světa 1999–2001 Kuchyně Česká kuchyně není příliš zdravá na trávení je většinou dosti těžká Je velmi výrazně ovlivněna polohou Česka v průsečíku západních a východních vlivů Půldruhého století ovlivňovala a byla ovlivňována kuchyní kulturně i jazykově blízkého Slovenska ale mnohem déle trvala interakce s německou zejména pak bavorskou a rakouskou kuchyní od kterých různé pokrmy přijímala vídeňský řízek vepřo-knedlo-zelo bramboračka štrůdl ale také tyto kuchyně naopak inspirovala povidla koláče svíčková Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí s některými místními originalitami – krom už uvedených např smažený sýr knedlíky utopenci olomoucké syrečky vánoční kapr Český kapr je obchodní značkou hořické trubičky škubánky pivní sýr atd Východní vlivy slovenské maďarské polské či ruské v české kuchyni zastupují např boršč trdelník živánská pečeně guláš anebo tlačenka Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté tzv mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu naopak v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého máku Tvary některých druhů pečiva – např rohlíků – jsou také v Evropě s výjimkou Slovenska neobvyklé i když samotné těsto z něhož jsou vyráběny je běžné Z českých nápojů vyniká pivo jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě V rámci EU je název České pivo chráněným zeměpisným označením První známý pivovar tu existoval už v roce 1118 a Česká republika má nejvyšší spotřebu piva na hlavu na světě Vysoce alkoholická slivovice pálená hlavně na východní Moravě je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy zato bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka jsou českými specialitami Víno se vyrábí především na jižní Moravě která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy např Cabernet Moravia Pálava nebo Muškát moravský Kofeinová limonáda Kofola je další českou specialitou Svátky Dny pracovního klidu zahrnují svátky které se vážou k historickým událostem nebo tradicím a státní svátky které se váží k české státnosti ¹ Označuje tzv ostatní svátky které nesouvisejí s českou státností Odkazy Poznámky Reference Související články Seznam hlav českého státu Externí odkazy Plnoprávným členským státem Evropské unie se kandidátská země může stát po splnění Kodaňských kritérií politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritéria přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Rozšiřování EU Zakládajícími členy dnešní EU byly v roce 1952 Belgie Francie Itálie Lucembursko SRN a Nizozemsko takzvaná „šestka K prvnímu rozšíření tehdejších Evropských společenství EHS ESUO a Euratom došlo až o 21 let později v roce 1973 V tomto roce byly za členy přijaty Dánsko Irsko a Spojené království V roce 1981 se Evropská společenství rozšířila o Řecko které bylo v roce 1986 následováno Portugalskem a Španělskem rozšíření druhé a třetí takzvané jižní Čtvrté rozšíření zvané severní v roce 1995 přidalo k EU další tři země Finsko Rakousko a Švédsko Společně s těmito zeměmi vyjednávalo o členství v EU také Norsko jehož obyvatelé ale nakonec vstup odmítli v referendu Šlo již o jeho druhé odmítnutí členství v Unii poprvé norští voliči zamítli členství v roce 1973 Norsko ale zůstává členem Evropské sdružení volného obchodu ESVO Znovusjednocení Německa 3 října 1990 zvětšilo Unii o pět zemí bývalé NDR Oficiálně nešlo o rozšíření EU nové země Spolkové republiky Německo převzaly její právní řád a i mezinárodní status Páté rozšíření EU zvané východní proběhlo 1 května 2004 kdy se Unie rozšířila o 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Šesté rozšíření – Od 1 ledna 2007 jsou členy EU Rumunsko a Bulharsko Sedmé rozšíření proběhlo dne 1 července 2013 kdy se součástí EU stalo Chorvatsko Kandidátské země jsou Makedonie Turecko Island Černá Hora Srbsko a Albánie stav k červenci 2014 Přehled států EU Státy s nadprůměrnou úrovní ekonomiky AIC nebo PPP na hlavu jsou vyznačeny tučně Oblasti EU se zvláštním statusem Nejvzdálenější regiony Statut „nejvzdálenějšího regionu outermost regions má v roce 2014 devět území< ref> Jmenovitě se jedná o Francouzská Guyana Jižní Amerika Guadeloupe Karibik Martinik Karibik Svatý Martin Karibik Mayotte Indický oceán< ref> Réunion Indický oceán Azory Makaronésie Madeira Makaronésie Kanárské ostrovy Makaronésie Zámořské země a území Zámořské země a území overseas countries and territories je souhrnné pojmenování pro území pod správou Spojeného království Francouzské republiky Dánského království a Nizozemského království Následující výčet území je platný k 1 lednu 2015 britská území Anguilla Karibik Bermudy severní Atlantik Britské antarktické území Jižní oceán Britské indickooceánské území Indický oceán Britské Panenské ostrovy Karibik Falklandy jižní Atlantik Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy jižní Atlantik Kajmanské ostrovy Karibik Montserrat Karibik Pitcairnovy ostrovy Tichý oceán Svatá Helena Ascension a Tristan da Cunha jižní Atlantik Turks a Caicos Atlantik francouzská území Francouzská Polynésie Tichý oceán Francouzská jižní a antarktická území Indický oceán Nová Kaledonie Tichý oceán Saint-Pierre a Miquelon severní Atlantik Wallis a Futuna Tichý oceán Svatý Bartoloměj Karibik< ref> nizozemská území všechna v Karibiku Aruba Curaçao Bonaire Saba Svatý Martin Svatý Eustach dánská území Grónsko severní Amerika Oblasti které patří do EU ale jsou mimo celní oblast EU Několik území která jsou plnohodnotnou součástí EU je vyjmuto z celní oblasti EU Jedná se< ref> německá území Helgoland a Büsingen am Hochrhein francouzské zámořské departmenty španělská území Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla řecká Hora Athos italská území Livigno Campione d'Italia a italská část Luganského jezera finské souostroví Ålandy Gibraltar Oblasti pod správou členů EU které nepatří do EU Ostrov Man Irské moře Jersey kanál La Manche Guernsey kanál La Manche Faerské ostrovy severní Atlantik Akrotiri a Dhekelia ostrov Kypr Odkazy Poznámky Reference Externí odkazy – přehledný rozcestník užitečných odkazů Evropské unie Sekce Státy EU • • • • na webu EU Řád Kanady Order of Canada je nejvyšší civilní vyznamenání Kanady a je udílen těm co dostáli mottu Desiderantes meliorem patriam v překladu „ co se zasloužili o lepší zemi Vytvořen v roce 1967 ke stému výročí Kanady jako britského dominia Řád měl ocenit ty Kanaďany kteří se zasloužili o rozvoj vlasti a cizince kteří přispěli k rozvoji světa Nejvyšší představitelkou Řádu Kanady je královna Alžběta II kterou formálně zastupuje Generální guvernér Kanady jenž je rovněž kancléřem Řádu Od jeho vzniku byl Řád Kanady udělen 5 268 lidem V Řádu Kanady existují tři stupně které mohou být uděleny Rytíř nejvyšší Důstojník a Člen Každý z těchto stupňů má svoji zkratku kterou může vyznamenaný používat za jménem Povýšení do jiného stupně je možné ale zpravidla se tak neděje dříve než po 5 letech od jmenování do prvního stupně Úřadující politici a soudci jsou z řádu vyloučeni Má podobu bílé sněženky s javorovým listem který je u nejvyššího stupně červený u druhého stupně zlatý a u třetího stříbrný Rytíř Rytíř Řádu Kanady Companion of the Order of Canada – CC prokázal největší zásluhy o Kanadu a humanitu na národní nebo mezinárodní scéně Ročně je vyznamenáno maximálně 15 lidí a je zde i limit 165 žijících členů Řádu Kanady tohoto stupně generálnímu guvernéru Kanady je tento stupeň propůjčen automaticky při nástupu do funkce a generální guvernér má právo udělit tento stupeň i své manželce lovi Důstojník Důstojník Řádu Kanady Officer of the Order of Canada – OC prokázal mimořádné zásluhy o Kanadu nebo Kanaďany Tento stupeň je ročně udělen až 64 lidem K 29 září 2005 byl tento stupeň udělen 1 006 žijícím lidem a není zde žádný početní limit žijících členů Člen Člen Řádu Kanady Member of the Order of Canada – CM prokázal mimořádný přínos Kanadě nebo Kanaďanům na lokální regionální úrovni Tento stupeň může být udělen až 136 lidem ročně Není zde žádný limit počtu žijících členů K 29 září 2005 byl tento stupeň udělen 1 964 žijícím členům Související články Seznam řádů a vyznamenání Římské smlouvy je souhrnný název pro dvě smlouvy které byly podepsány v Římě 25 března 1957 smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství EHS a smlouvu zakládající Evropské společenství pro atomovou energii Euratom Obě vstoupily v platnost 1 ledna 1958 Římské smlouvy byly jedním ze základů pozdější evropské integrace Signatářské státy v roce 1957 byly Francie Spolková republika Německo Itálie Belgie Lucembursko a Nizozemsko Přejmenování smluv V roce 1993 se Smlouva o Evropském hospodářském společenství přejmenovala na Smlouvu o založení Evropského společenství V roce 2009 pak došlo k přejmenování na Smlouvu o fungování Evropské unie Špicberky norsky Svalbard jsou ostrovy v Severním ledovém oceánu severně od evropské pevniny Je to skupina ostrovů roztroušených mezi 74° a 81° severní šířky a mezi 10° a 34° východní délky Zároveň je to nejsevernější část Norského království Přísně vzato se Špicberky Spitsbergen jmenuje pouze největší ostrov na západě souostroví označování celého souostroví tímto jménem je ale značně rozšířené Podle Špicberské dohody ze dne 9 února 1920 je souostroví pod přímou suverenitou Norska a podle zákona ze dne 17 června 1925 rovněž částí Norského království Trvale obývané jsou pouze tři ostrovy Západní Špicberk Spitsbergen Medvědí ostrov Bjørnøya a Hopen Podle Špicberků pojmenovala anglická astronomka Mary Adela Blaggová pohoří Montes Spitzbergen na přivrácené straně Měsíce< ref> Historie Předpokládá se že Špicberky byly objeveny někdy kolem 12 století Rusy a Vikingy Poprvé se o Svalbard zmiňují islandské historické písemnosti z roku 1194 Souostroví je popsáno rovněž v islandské zeměpisné "encyklopedii" Landnåmsboken z konce 12 století; neví se však zda jsou v tomto díle popisovány opravdu dnešní Špicberky V tradiční norštině se zdejší zemi říká Svalbarði – doslovný překlad by byl tedy „chladný okraj Opravdu nepopíratelným objevitelem se stal až Holanďan Willem Barents který zde přistál v roce 1596 ale královské Holandsko respektovalo dánsko-norskou svrchovanost nad tímto územím Mezi roky 1612–1720 se zdejší vody při západním pobřeží staly důležitou velrybářskou oblastí lovili zde Dánové Holanďané Angličané Francouzi a Norové Odhaduje se že samotní Holanďané vylovili něco okolo 60 000 velryb Lov řídili ze základny Smeerenburg kterou zde založili; ta jim také sloužila jako základna pro arktické expedice V průběhu roku 1671 provedl kompletní pozorování místní flory a fauny německý lékař Friedrich Martens Jako výchozí bod si Špicberky vybralo i mnoho polárních expedicí mj expedice Nora Roalda Amundsena a Itala Umberta Nobileho let vzducholodí k severnímu pólu Ostrovy byly kompletně geologicky zmapovány až mezi roky 1940–1980 geology z Cambridge a dalších univerzit vedených většinou Brianem Harlandem Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem dne 22 června 1941 bylo veškeré civilní obyvatelstvo Špicberků evakuováno britskou válečnou lodí Rusové do SSSR a Norové do Velké Británie pevninské Norsko bylo v té době již německým protektorátem Všechny strategické objekty byly pak zničeny těžební zařízení na ropu a uhlí elektrárna a radiostanice Norská vojenská posádka ale zůstala v Longyearbyenu Barentsburgu a Svea 8 září 1943 však byly tyto jednotky napadeny masívním útokem německých sil z bitevní lodi Tirpitz 7 Norů bylo v obranném boji zabito 41 mužů bylo zajato a odvezeno do zajetí v Německu zbytek posádky se zachránil v horách SSSR vznesl v roce 1944 požadavek aby se souostroví Špicberky stalo společným norsko-sovětským kondominiem felleseie a Bjørnøya přímo částí sovětského území Později byl tento požadavek stažen Dne 1 června 1973 rozhodla norská vláda o vytvoření tří národních parků dvou velkých přírodních rezervací a celkem patnácti ptačích chráněných rezervací na souostroví V roce 1973 začala také stavba zpevněné přistávací dráhy na letišti Svalbard lufthavn v Longyear První letadlo zde přistálo 14 září 1974 letiště pak bylo oficiálně otevřeno dne 2 září 1975 Mezinárodní postavení Špicberská dohoda z 9 února 1920 přiznává Norsku svrchovanost nad tímto územím ale území musí zůstat demilitarizované Norové převzali správu nad ostrovy v roce 1925 Nicméně podle této dohody mohou občané zemí které se staly signatáři dohody dohodu podepsalo i bývalé Československo stejným právem využívat přírodní nerostná bohatství Díky této dohodě zde mohla vzniknout osada Barentsburg mající stálé ruské osídlení Další ruská osada Pyramiden je od roku 1998 téměř opuštěné místo od chvíle kdy 31 března byla ukončena těžba a 900 obyvatel bylo kvapně evakuováno; přes zimu zde bývá 2–5 lidí v létě je jich zde více Osada Grumant zůstala opuštěná po odchodu Rusů stejně jako některá další sídla Bývaly časy kdy na Špicberkách byla ruská populace větší než norská ale to dnes již neplatí Obyvatelstvo je velmi různorodé včetně např Thajců Norové však mírně převažují nad ostatními národy Jmenovaný guvernér sysselmann Špicberk sídlí v městečku Longyearbyen které je také administrativním centrem Od roku 1995 je správcem Svalbardu tedy i Medvědího ostrova fylkesmann Nordlandu Přírodní poměry Geografie Špicberky tvoří skupina ostrovů v Severním ledovém oceánu rozprostírající se mezi 74° a 81° severní šířky a mezi 10° a 34° východní délky Je to nejsevernější část Evropy Celková rozloha ostrovů je 62 050 km² Souostroví dominují tři největší ostrovy Spitsbergen holandsky „Zubaté vrcholky též Západní Špicberk který dal souostroví jméno Nordaustlandet a Edgeøya Spitsbergen Západní Špicberk 37 673 km² Nordaustlandet Severovýchodní země 14 443 km² Edgeøya 5074 km² Barentsøya Barentsův ostrov 1288 km² Kvitøya 682 km² Prins Karls Forland 615 km² Kongsøya 191 km² Bjørnøya 178 km² Svenskøya 137 km² Wilhelmøya 120 km² Špicberky jsou z 60 % pokryté ledovci nebo sněžnými pláněmi V říjnu 2010 byla na Špicberkách objevena pravděpodobně nejsevernější krasová jeskyně na světě Pepa Cave < ref> Místní arktické podnebí ovlivňuje Severní Atlantik Ostrovy leží daleko za polárním kruhem přesto zde moře většinou nezamrzá V Longyearbyen jsou takzvané bílé noci od 20 dubna do 23 srpna tmu tu naopak mají od 26 října do 15 února Klima Golfský proud výrazně otepluje zejména západní pobřeží V letních měsících bývá Grónské moře v okolí Špicberk zcela bez ledu Průměrná teplota v červenci +5° C a v lednu -12° C v 60 letech to bylo -25° C v této dekádě však byla celosvětově nižší teplota než v předchozích letech zřejmě vlivem sopečných výbuchů Teplota klesá směrem na východ Díky föhnům může teplota stoupnout i na 15° C Roční úhrn srážek je 400–500 mm ve vnitrozemí 200 mm Srážky jsou v drtivé většině sněhové Příroda Souostroví je územím několika národních parků kvůli kterým je v určitých obdobích na některá území zcela zakázán přístup např k ostrovu Prince Karla se celý rok nesmí člověk přiblížit blíže než na 500 m ostrov Moffen je chráněn od 155 do 159 kdy je možné se přiblížit maximálně na 300 m jižní část ostrova Bjørnøya nesmí být vůbec navštěvována 14–318 severní část pak 156–318 apod Je zde hnízdiště mnoha mořských ptáků a dokonce i dvou pěvců kteří sem migrují a v létě hnízdí Jsou zde také čtyři druhy savců hraboš Microtus epiroticus liška polární sob špicberský poddruh soba příbuzného grónským sobům a medvědi lední Protože jsou zde medvědi lední poměrně rozšíření všichni kdo jdou mimo osídlení musí dodržovat bezpečnostní opatření jedním z nich je nošení pušky Nicméně zákony chrání medvěda ledního a je zapovězeno je rušit a jakkoliv obtěžovat Roste zde i přes drsné přírodní podmínky spousta rostlin téměř všechny jsou malé a během krátkého léta musí stihnout rychle odkvést Roste zde i nejnižší prales na Zemi složený z místního poddruhu břízy Osídlení Na Špicberkách žije zhruba 2 800 lidí 60 % z nich jsou Norové; 40 % Rusové a Ukrajinci Barentsburg Баренцбург ruské osídlení — populace 900 Bjørnøya Grumant Грумант ruské osídlení opuštěno v roce 1961 znovuotevření dolů bylo plánováno na rok 2003 Isfjord radio Longyearbyen populace 1700 Ny-Ålesund populace 40 Pyramiden Пирамида ruské osídlení opuštěno v roce 2000 Smeerenburg holandské osídlení opuštěno v roce 1660 Sveagruva populace 210 Ekonomika Ekonomické aktivity se soustředí na těžbu uhlí a následuje převážně rybolov V poslední dekádě 20 století se zde velmi rozšiřuje turismus a rozvoj nových technologií sem přináší další příležitosti Norsko si nárokuje výlučné právo na rybářskou oblast 200 námořních mil 370 km od pobřeží Rusko jeho nárok neuznává Špicberky jsou spojeny s pevninou do Harstadu přes Andøy obousměrnými optickými kabely které jsou potřeba ke komunikaci se stanicemi které řídí některé družice nad polárními oblastmi Norská státní uhelná společnost zde zaměstnává téměř 60 % norské populace žijící na ostrově také zajišťuje některé místní služby a infrastrukturu Těžba uhlí První moderní důl byl otevřen v roce 1906 když zde společnost Arctic Coal Company ACC zřídila tábor Počet obyvatel se zde zvýšil a důl byl pojmenován po americkém vlastníkovi ACC John Munroe Longyearovi V roce 1916 byl důl prodán norské společnosti Store Norske Spitsbergen Kull Compani SNSK společnost začala podnikat na nejjižnějším ostrově Bjørnøya a společnost Kings Bay Kull Compani zde otevřela důl „Ny Ålesund V průběhu 2 světové války byla těžba uhlí přerušena a ostrovy 3 září 1941 evakuovány I přesto Němci bombardovali Longyearbarn a Barentsburg v září roku 1943 a Sveagruvu o rok později Důl „Ny Ålesund byl zavřen v roce 1963 V roce 1962 exploze v tomto dole zabila 21 lidí od té doby je zde pouze přírodovědecká stanice Odkazy Reference Literatura Elster J Stibal M Kaštovská K Svalbard – mezinárodní centrum výzkumu Arktidy Živa roč 51 89 č 6 s 262–264 Související články Longyearbyen Špicberky a Jan Mayen Špicberské globální úložiště semen Externí odkazy česky anglicky norsky a anglicky anglicky anglicky anglicky německy japonsky http wwwseverskelistycz priroda prir0160htmhodnoceni http biomcz zpravystm?x2077287 norsky rusky anglicky anglicky 10 březen je 69 den roku podle gregoriánského kalendáře 70 v přestupném roce Do konce roku zbývá 296 dní Události Česko 1222 – Přemysl Otakar I vydává konkordát o vztahu s církvemi 1417 – Pražská univerzita vyhlásila oprávněnost přijímání pod obojí všemi věřícími Tím se definitvně rozešla s katolickou církví a stala zdrojem věroučných myšlenek husitského hnutí 1978 – Skončil let prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka 2005 – Nejvyšší soud v Brně zprostil viny Michala Zítka který v roce 2000 vydal český překlad knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf Můj boj Zítko byl obviněn z podpory a propagace hnutí potlačujících lidská práva Nejvyšší soud konstatoval že obžalovaný neměl v úmyslu taková hnutí propagovat Svět 241 př n l – proběhlo v rámci první punské války rozhodující námořní střetnutí mezi flotilami Kartága a římské republiky – bitva u Aegatských ostrovů 1535 – Španělé objevili Galapágy 1876 – Graham Bell provádí svůj první telefonický hovor 1945 – byla zahájena Ostravsko-opavská operace sovětských a československých vojsk která skončila osvobozením Ostravy a okolních měst a obcí od nacistické okupace 1959 – Tibetské národní povstání 2001 Založena Free Software Foundation Europe Mluvčí Tálibánu Abdal Hají Mutmain oznámil že demolice soch Buddhů z Bamjánu je téměř u konce 2005 Bývalý premiér srbské provincie Kosovo Ramush Haradinaj byl žalobcem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ICTY v Haagu formálně obviněn z 37 válečných zločinů a zločinů proti lidskosti Měl je spáchat v době kdy působil jako velitel jednotek albánských separatistů z Kosovské osvobozenecké armády Libanonský prezident Emil Lahúd pověřil sestavením nové vlády Umara Karámího Novým vůdcem čečenských separatistů se po zabitém Aslanu Maschadovovi stal Abdul Chalim Sajdullajev V Čečensku se zřítil vrtulník ruské armády Při havárii ke které podle ruských představitelů patrně došlo kvůli technické závadě zahynulo 15 vojáků a jeden byl zraněn Narození Česko 1535 – Vilém z Rožmberka významný český aristokrat a nejvyšší purkrabí českého království † 31 srpna 1592 1821 – Petr Mužák středoškolský profesor krasopisu a kreslení † 8 února 1892 1826 – Ferdinand Michl kanovník litoměřické kapituly † 7 března 1901 1827 – Elias Palme sklářský průmyslník zakladatel továrny na výrobu lustrů † 31 prosince 1893 1834 – Mathias Pangerl historik a archivář † 14 ledna 1879 1839 – Gustav Wiedersperg český šlechtic a politik † 8 května 1898 1845 – Vojtěch Mayerhofer český novinář a redaktor Ottova slovníku naučného nalezen mrtev 23 července 1899 1853 – Karel Maydl lékař zakladatel české chirurgie † 8 srpna 1903 1859 – Jozef Miškovský český novinář spisovatel nakladatel a historik † 14 července 1940 1862 – Rudolf Gudrich zakladatel českého hasičstva ve Slezsku † 13 září 1937 1872 – Ctibor Bezděk lékař spisovatel pacifista filantrop † 22 února 1956 1877 – Jindřiška Konopásková básnířka a spisovatelka † 31 března 1947 1878 – Jozef Branecký československý politik slovenské národnosti † 17 října 1941 1887 – Anatol Provazník hudební skladatel a varhaník † 24 listopadu 1950 1895 – František Michálek český varhaník a hudební skladatel † 18 listopadu 1951 1902 – Jaroslav Soukup kněz misionář v Peru a botanik † 14 listopadu 1989 1908 – Vendelín Opatrný československý velitel padl u Dukelského průsmyku † 31 října 1944 1921 – Josef Šimon politik člen několika vlád Československa † ? ? 1923 – Zdenka Bergrová česká básnířka a překladatelka † 22 května 2008 1924 Čestmír Adam politik † 6 června 1999 Ivo Toman český scenárista a filmový režisér † 23 prosince 1994 1926 – Dagmar Hochová fotografka † 16 dubna 2012 1927 – Antonín Procházka soudce Ústavního soudu † 9 února 2006 1930 – Josef Havel pěstitel a šlechtitel růží † 12 února 2008 1932 – Eduard Cupák filmový a divadelní herec † 23 června 1996 1933 Zdeněk Frolík český matematik † 3 května 1989 František Hobizal kněz a spisovatel † 8 července 2001 1934 – Alexandr Stich český jazykovědec a literární historik bohemista † 26 ledna 2003 1939 – Milan Bakeš český právník 1944 Pavel Novák český zpěvák a skladatel † 11 února 2009 Michal Polák zpěvák a kytarista 1945 – Ladislav Štaidl kytarista pianista dirigent skladatel textař 1948 – Jiří Lamberk český lékař a spisovatel 1949 – Pavel Tollner český politik 1950 Jiří Cieńciała ministr průmyslu a obchodu ČR Petr Kalandra bluesový zpěvák a kytarista † 7 září 1995 1968 – Pavel Srníček český fotbalista 1973 – Eva Herzigová česká supermodelka a herečka 1977 – Lenka Krobotová česká herečka 1982 – Kryštof Hádek herec 1994 – Monika Bagárová česká zpěvačka a finalistka Československé Superstar Svět 1452 – Ferdinand II Aragonský král sicilský a aragonský sjednotitel Španělska † 23 ledna 1516 1503 – Ferdinand I Habsburský císař římský král český a uherský † 25 července 1564 1549 – Svatý František Solano španělský misionář v Jižní Americe † 14 července 1610 1628 – Marcello Malpighi italský lékař a přírodovědec † 30 listopadu 1694 1653 – John Benbow legendární anglický admirál bojující ve válkách Velké aliance a válkách o dědictví španělské † 4 listopadu 1702 1749 – Lorenzo da Ponte italský básník a libretista † 17 srpna 1838 1760 – Leandro Fernandez de Moratín španělský dramatik † 2 června 1828 1772 – Friedrich Schlegel německý filosof literární kritik a překladatel † 11 ledna 1829 1776 – Luisa Meklenbursko-Střelická pruská královna manželka Fridricha Viléma III † 19 července 1810 1788 – Joseph von Eichendorff německý spisovatel † 26 listopadu 1857 1791 – Ángel de Saavedra španělský básník dramatik a politik † 22 června 1865 1804 – Ida Anhaltská manželka oldenburského velkovévody Augusta † 31 března 1828 1810 – Auguste Boniface Ghiesbreght belgický botanik a cestovatel † 7 února 1893 1829 – William H Getchell americký fotograf † srpen 1910 1845 – Alexandr III Alexandrovič ruský car † 1 listopadu 1894 1844 – Pablo de Sarasate španělský houslista a hudební skladatel † 20 září 1908 1845 – Alexandr III Alexandrovič ruský car † 20 října 1894 1849 – Ľudovít Vladimír Rizner zakladatel slovenské bibliografie † 7 října 1913 1850 – Spencer Gore anglický tenista a hráč kriketu † 19 dubna 1906 1858 – Henry Watson Fowler britský jazykovědec a lexikograf † 26 prosince 1933 1865 – Julian Nowak polský lékař a politik † 7 listopadu 1946 1867 – Hector Guimard francouzský architekt † 20 května 1942 1870 – Eugène Michel Antoniadi řecký astronom † 10 února 1944 1879 – Hans Luther německý říšský kancléř † 11 května 1962 1880 – Vladislav Petković Dis srbský básník † 16 května 1917 1887 – Tošicugu Takamacu učitel bojových umění † 2 dubna 1972 1888 – Ivan Stodola slovenský lékař dramatik a spisovatel † 26 března 1977 1889 – Taavi Tamminen finský zápasník mistr světa † 19 ledna 1967 1892 – Arthur Honegger švýcarský hudební skladatel † 27 listopadu 1955 1903 – Bix Beiderbecke americký jazzový kornetista klavírista a hudební skladatel † 6 srpna 1931 1907 – Toni Frissellová americká fotografka † 17 dubna 1988 1908 – Kristjan Palusalu estonský zápasník olympijský vítěz † 17 července 1987 1918 Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský pátý potomek rakouského císaře Karla I † 11 prosince 2007 Günther Rall německý letec stíhací eso Luftwaffe během druhé světové války † 4 října 2009 1920 – Boris Vian francouzský spisovatel a hudebník † 23 června 1959 1923 – Val Logsdon Fitch americký jaderný fyzik † 5 února 2015 1925 – Manolis Anagnostakis řecký básník † 23 června 2005 1927 – Jupp Derwall německý fotbalový trenér † 26 června 2007 1928 Elda Grin arménská spisovatelka a psycholožka James Earl Ray vrah Martina Luthera Kinga † 23 dubna 1998 1932 – Anatolij Roščin sovětský zápasník olympijský vítěz 1936 – Sepp Blatter švýcarský fotbalový funkcionář 8 prezident FIFA 1938 – Dave Alexander americký bluesový klavírista a zpěvák † 8 ledna 2012 1939 – Irina Pressová sovětská sprinterka dvojnásobná olympijská vítězka † 21 února 2004 1940 – Chuck Norris americký herec 1941 – Péter Mansfeld jedna z nejmladších obětí komunismu v Maďarsku † 21 března 1959 1943 – Peter Tremayne britský spisovatel a historik 1945 – Min Tanaka japonský herec a tanečník 1947 – Kim Campbellová kanadská politička právnička diplomatka a spisovatelka 1949 – Larry Wall kanadský vývojář autor programovacího jazyka Perl 1950 – Colin McGinn anglický filozof 1954 – Luc Dardenne belgický scenárista a filmový režisér 1956 − Mitchell Lichtenstein americký herec a režisér 1957 – Usáma bin Ládin saúdskoarabský terorista 1958 – Sharon Stoneová americká herečka modelka a producentka 1971 – Timbaland americký hudební producent 1979 – Edi Gathegi americký herec 1992 – Emily Osmentová herečka zpěvačka Úmrtí Česko 1804 – Josef Rosenauer inženýr stavitel Schwarzenberského kanálu 26 února 1735 1870 – Ignaz Moscheles český klavírní virtuóz a skladatel 23 května 1794 1918 – František Němec český sochař 5 ledna 1882 1922 – Jan Hanuš Sitt česko-německý houslista a violista hudební skladatel a pedagog 21 září 1850 1942 Rudolf Tayerle československý politik 26 srpna 1877 Alfred Berger český pedagog a matematik 16 února 1882 1948 – Jan Masaryk československý ministr zahraničí 14 září 1886 1955 – Vladimír Krno československý politik maďarské národnosti 21 června 1874 1961 – Ladislav Daněk československý právník a politik 22 dubna 1889 1968 – Jan Poláček sběratel hanáckých a slováckých lidových písní 12 listopadu 1896 1970 Josef Schieszl čs ministr sociální péče a zdravotnictví 30 dubna 1876 František Píšek český odborník na slévárenství a hutnictví akademik ČSAV 24 dubna 1886 1973 – Ivan Dérer československý politik ministr několika vlád 2 března 1884 1982 – Lubomír Nácovský československý olympionik sportovní střelec 26 května 1935 1986 – Jaroslava Vondráčková česká textilní výtvarnice a spisovatelka 5 ledna 1894 1988 – Luděk Nekuda hudebník-trumpetista zpěvák textař scenárista a dramaturg 10 října 1942 1995 – Michal Tučný český zpěvák country hudby 11 ledna 1947 2008 – Radovan Lukavský český herec 1 listopadu 1919 2000 – Jiří Bielecki český výtvarník 21 srpna 1929 2011 Jaroslav Čermák příslušník francouzského protinacistického odboje oběť komunismu 30 července 1929 Přemysl Hauser jazykovědec 16 dubna 1921 2013 Pavel Trenský teatrolog filolog a pedagog českého původu 24 března 1929 Vojtěch Bartek český fotograf a pedagog 19 října 1942 Svět 1222 – Jan I Sverkersson švédský král 1201 1312 – Kazimír Bytomský kníže opolský a bytomský 1528 – Balthasar Hubmaier německý anabaptistický teolog nejspíše 1485 1615 – Svatý Jan Ogilvie mučedník skotský konvertita 1579 1792 – John Stuart skotský šlechtic a britský premiér 25 května 1713 1819 – Friedrich Heinrich Jacobi německý spisovatel a filosof kritik novověkého racionalismu 25 ledna 1743 1825 – Carl Brandan Mollweide německý matematik a astronom 3 února 1774 1826 – Jan VI Portugalský portugalský král 13 května 1767 1832 – Muzio Clementi italský hudební skladatel 23 ledna 1752 1849 – Robert Shaw britský poslanec a bankéř 29 ledna 1774 1851 – Leopold princ ze Salerna neapolský princ 2 července 1790 1852 – Armand Marrast francouzský novinář 5 června 1801 1855 – Karel Maria Isidor Bourbonský španělský infant zmámý jako „Don Carlos 29 března 1788 1861 – Taras Ševčenko ukrajinský básník a umělec 9 března 1814 1864 – Maxmilián II Bavorský bavorský král 28 listopadu 1811 1866 – Jicchak Me'ir Alter polský rabín dynastie Ger 1799 1872 – Giuseppe Mazzini italský filozof 22 června 1805 1873 – Pavlína Württemberská württemberská královna 4 srpen 1800 1874 Moritz Hermann Jacobi německý a ruský fyzik 21 září 1801 Jean Cruveilhier francouzský anatom 9 února 1791 1876 – Svetozar Marković srbský realistický spisovatel 21 září 1846 1884 – Bernardo Guimarães brazilský spisovatel 15 srpna 1825 1889 – Jan IV Etiopský etiopský císař 12 června 1837 1895 – Charles Frederick Worth pařížský módní návrhář 13 října 1825 1898 – George Müller zakladatel sítě sirotčinců v Anglii 27 září 1805 1910 – Karl Lueger starosta Vídně 24 října 1844 1919 – Leo Jogiches spoluzakladatel komunistické strany Německa 17 července 1867 1920 – Wilhelm J Burger rakouský fotograf a malíř 15 března 1844 1933 – Ivo Prodan kněz politik chorvatský bán 10 prosince 1852 1936 – Marie-Joseph Lagrange francouzský biblista 7 března 1855 1937 – Jevgenij Zamjatin ruský spisovatel 1 února 1884 1938 Wilhelm Ressel rakouský spisovatel 8 ledna 1852 Ahn Chang-Ho aktivista v hnutí za nezávislost Koreje 9 října 1878 1940 – Michail Bulgakov sovětský prozaik a dramatik 15 května 1891 1942 – William Henry Bragg britský fyzik nositel Nobelovy ceny 2 července 1862 1946 – Karl Haushofer německý geograf a geopolitik 27 srpna 1869 1948 – Zelda Fitzgeraldová americká spisovatelka 24 července 1900 1951 – Kidžúró Šidehara japonský politik 13 září 1872 1960 – Xenie Petrović-Njegoš černohorská princezna 22 dubna 1881 1962 – William Wauer německý sochař 26 října 1866 1964 – Oliver Sandys britská spisovatelka scenáristka a herečka 7 října 1886 1969 – Pavel Blaschke německý hudební skladatel 24 května 1885 1974 – Bolesław Kominek polský arcibiskup a kardinál 23 prosince 1903 1977 – Wim Schermerhorn premiér Nizozemska 17 prosince 1894 1982 – Milo Urban slovenský spisovatel 24 srpna 1904 1985 Cornelius Van Niel americký mikrobiolog 4 listopadu 1897 Konstantin Ustinovič Černěnko nejvyšší představitel Sovětského svazu 24 srpna 1911 1986 – Ray Milland velšský herec 3 ledna 1907 1998 Ilse Bing německá avantgardní a komerční fotografka 23 března 1899 Lloyd Bridges americký herec 15 ledna 1913 2000 William Porter americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 24 března 1926 John Thomas Sladek americký spisovatel vědeckofantastické literatury 15 prosince 1937 2002 – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 2003 – Naftali Temu keňský atlet běžec na dlouhé tratě olympijský vítěz 20 dubna 1945 2004 – Vlastimil Herold slovenský výtvarník a filmař 19 července 1924 2005 – Danny Joe Brown americký hudebník skladatel a zpěvák 24 srpna 1951 2010 – Alexandru Mirodan rumunský a izraelský dramatik novinář a literární historik 5 června 1927 2012 – Sherwood Rowland americký chemik Nobelova cena za chemii 1995 28 června 1927 2013 – František Gregor slovenský hokejista československý reprezentant 8 prosince 1938 Svátky Česko Viktorie Ildika Melisa Melita Svět Den práv Tibetu Slovensko – Branislav Pranostiky Česko Mrzne-li v den Čtyřiceti mučedníků mrzne potom ještě 40 dní Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků přijde ještě čtyřicet ranních mrazíků Čtyřicet mučedníků – čtyřicet mrazíků Podle Čtyřiceti budeš Petra míti Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků bude úrodný rok Svatá panna Viktorie obrázky na okna ryje 11 březen je 70 den roku podle gregoriánského kalendáře 71 v přestupném roce Do konce roku zbývá 295 dní Události Česko 1422 – Poprava sedmi pražských konšelů 1500 – Přijal český sněm tzv Vladislavské zřízení zemské první obdobu české ústavy 1827 – Byla obnovena univerzita v Olomouci pod názvem Františkova Svět 1641 – Vítězství indiánských milicí jezuitských redukcí nad portugalskými otrokáři v bitvě na řece Mbororé znamenalo konec otrokářských nájezdů na redukce 1891 – Byl poprvé spuštěn na moře britský chráněný křižník HMS Hawke 1990 – Den obnovení nezávislosti Litvy která jako první ze sovětských republik vyhlásila nezávislost Počátek emancipačního procesu dalších svazových republik který vedl k zániku Sovětského svazu roku 1991 1990 – Ayrton Senna zvítězil v Grand Prix USA 1990 – Chilským prezidentem se stal demokraticky zvolený křesťanský demokrat Patricio Aylwin V úřadu prezidenta vystřídal dosavadního diktátora generála Augusta Pinocheta 2004 – Při deseti výbuších ve čtyřech předměstských vlacích v Madridu zahynulo 191 lidí 2011 – V Japonsku si silné zemětřesení a následná tsunami vyžádaly nejméně 15500 mrtvých Tsunami způsobila havárii jaderné elektrárny Fukušima která byla později na mezinárdní stupnici jaderných událostí označena nejvyšším stupněm stupeň č 7 Narození Česko 1781 – Antonín Filip Heinrich český hudební skladatel † 3 května 1861 1804 – Carl Hardtmuth český podnikatel a politik německé národnosti † 19 září 1881 1813 – Josef Dionys Halbmayr rakouský a český politik německé národnosti † 2 října 1879 1814 – Karel Tomíček český advokát a politik † 15 dubna 1903 1817 – Josef Niklas český architekt † 10 října 1877 1828 Alois Krása český novinář a politik † 12 března 1900 Gustav Adolf Lindner český pedagog † 1877 Jakub Škarda český právník a politik † 31 prosince 1894 1854 – Karel Hostaš český právník archeolog a politik † 22 června 1934 1855 – Josef Přibík hudební skladatel a dirigent † 20 října 1937 1857 – Adolf Liebscher český malíř-figuralista † 1919 1862 – Josef Konstantin Beer malíř restaurátor a sběratel umění † 27 února 1933 1875 – Adolf Pohl československý politik německé národnosti † 30 dubna 1933 1872 – Gustav Adolf Procházka patriarcha Církve československé husitské † 9 února 1942 1878 – Stanislav Hanzlík meteorolog † 8 října 1956 1880 – Josef Peter československý politik † ? 1881 – Ladislav Zelenka violoncellista a hudební pedagog † 2 července 1957 1884 – Alexandr Podaševský český dirigent a skladatel ruského původu † 28 června 1955 1894 – Vilém Balarin malíř † 1 října 1978 1902 – Zdeněk Otava operní pěvec † 4 prosince 1980 1906 – Josef Krčil malíř † 9 prosince 1985 1911 – Jiří Faltus umělecký knihař † 2 listopadu 1993 1912 – Matylda Pálfyová sportovní gymnastka stříbrná medaile na LOH 1936 † 23 září 1944 1928 Ivo Hána klinický imunolog a alergolog Jiřina Prokšová herečka a dabérka † 12 ledna 2014 1929 – Zdeněk Horský astronom a historik † 8 května 1988 1947 Viktor Dobal český chemik a politik † 7 února 2008 Jiří Brožek filmový střihač 1951 – Miroslava Skleničková sportovní gymnastka držitelka stříbrné medaile v soutěži družstev žen z LOH 1968 1965 – Martin Dejdar český herec televizní moderátor a filmový producent 1971 Martin Ručinský český hokejista Jiří Vykoukal český hokejista 1976 – Vítězslav Maštalíř současný český klavírista varhaník a hudební skladatel 1983 – Lukáš Krajíček český hokejový hráč 1986 – Lucie Smatanová česká modelka Svět 1544 – Torquato Tasso italský básník † 25 dubna 1595 1727 – Andrew Planche anglický klenotník a hrnčíř † 1805 1730 – Darja Saltyková ruská šlechtična a sériová vražedkyně † 27 listopadu 1801 1739 – Sofronij Vračanský bulharský pravoslavný mnich a spisovatel † 23 září 1813 1754 – Juan Meléndez Valdés španělský básník † 24 května 1817 1811 – Urbain Le Verrier francouzský matematik † 23 září 1877 1814 – Ludvík z Casorie italský římskokatolický kněz blahoslavený † 30 března 1885 1818 – Antonio Bazzini italský houslista a skladatel † 10 února 1897 1863 – Paul Kuh-Chrobak poslední ministr financí Rakouska-Uherska † 7 ledna 1931 1874 – Charles W Gilmore americký paleontolog † 27 září 1945 1875 – Adriaan Boer nizozemský fotograf † 24 dubna 1940 1877 – Maurice Halbwachs francouzský filozof a sociolog † 16 března 1945 1884 – Alexandr Podaševský český dirigent a skladatel ruského původu † 28 června 1955 1886 – Edward Śmigły-Rydz polský generál politik a umělec † 2 prosince 1941 1890 – Vannevar Bush americký profesor elektronického inženýrství † 30 června 1974 1891 – Michael Polanyi maďarsko-britský filozof a chemik † 22 února 1976 1899 Frederik IX dánský král † 14 ledna 1972 Allan Woodman kanadský hokejista zlato na ZOH 1920 † 17 března 1963 1901 – Josef Martin Bauer německý spisovatel † 15 března 1970 1906 – Zino Davidoff švýcarský obchodník s tabákem † 14 ledna 1994 1907 – Cornelius Castoriadis řecko-francouzský levicový intelektuál † 26 prosince 1997 1912 – Paul Janes německý fotbalista † 12 června 1987 1915 – Joseph Carl Robnett Licklider americký informační vědec † 26 června 1990 1916 – Harold Wilson premiér Spojeného království † 24 května 1995 1918 – Louise Broughová americká tenistka † 3 února 2014 1919 − Mercer Ellington americký trumpetista a hudební skladatel † 8 února 1996 1920 – Nicolaas Bloembergen americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1981 † 1921 Ástor Piazzolla argentinský hudební skladatel a hráč na bandoneon † 4 července 1992 1924 – Jozef Tomko slovenský kardinál bývalý prefekt Kongregace pro evangelizaci národů 1930 – Jurij Krylov sovětský hokejový reprezentant † 4 listopadu 1979 1931 – Rupert Murdoch australský mediální magnát 1936 – Harald zur Hausen německý vědec držitel Nobelovy ceny 1938 – Viktor Konovalenko sovětský hokejový brankář † 20 února 1996 1939 – Orlando Beltran Quevedo filipínský kardinál 1942 – Suzanne Cory australská molekulární bioložka 1945 Pirri španělský fotbalista Harvey Mandel americký kytarista 1946 – Mark Metcalf americký herec 1947 – Blue Weaver britský hráč na klávesy skladatel 1948 George Kooymans nizozemský kytarista Jan Schelhaas britský hudebník 1950 Bobby McFerrin americký jazzový zpěvák skladatel a dirigent Jerry Zucker americký filmový režisér a scenárista 1951 – Katie Kissoon britská zpěvačka 1952 – Douglas Adams anglický spisovatel † 2001 1964 – Raimo Helminen finský lední hokejista 1971 – Johnny Knoxville americký herec a komik 1978 – Didier Drogba fotbalista Pobřeží slonoviny 1981 – LeToya Luckett americká zpěvačka podnikatelka a členka skupiny Destiny's Child 1984 – Martina Csillagová slovenská zpěvačka 1986 – Dario Cologna švýcarský reprezentant v běhu na lyžích Úmrtí Česko 1888 – Josef Bojislav Pichl lékař novinář spisovatel 22 srpna 1813 1888 – Karel Kilcher lékař-bakteriolog 5 února 1862 1903 – Adolf Pštros český herec 18 prosince 1851 1908 – Josef Hlávka architekt a mecenáš 15 února 1831 1917 – Václav Nedoma český novinář 28 září 1836 1947 Richard Schmidt český německy hovořící právník a spisovatel 22 července 1875 Viktor Lustig český profesionální podvodník 4 ledna 1890 1952 – Jan Foltys československý mezinárodní šachový mistr 13 října 1908 1957 – Karel V Rypáček český novinář a překladatel 9 ledna 1885 1959 – Jan Lauda český sochař 4 dubna 1898 1974 Václav Sivko malíř grafik ilustrátor a scénograf 29 června 1923 Zdeněk Mysliveček český neurolog a psychiatr 13 září 1881 1981 Josef Filgas rozhlasový reportér fejetonista a spisovatel 16 října 1908 Felix Zrno sbormistr hudební skladatel a pedagog 2 října 1890 1984 – Libuše Paserová česká operní pěvkyně 8 dubna 1900 1999 – Jiří Reichl český režisér a scenárista 13 dubna 1940 2004 – Jiří Svoboda skladatel filmové hudby 13 září 1945 2006 – Bohuslav Kučera čs ministr spravedlnosti 26 března 1923 2009 – Pavel Verner český novinář spisovatel a dramatik 19 května 1947 2014 – Vladislav David profesor mezinárodního práva 12 srpna 1927 Svět 222 – Marcus Aurelius Antonius Heliogabalus římský císař asi 203 1272 – Enzio Sardinský král Korsiky a Sardinie z dynastie Štaufů cca 1220 1722 – John Toland irský filozof a satirik 30 listopadu 1670 1768 – Giovanni Battista Vaccarini italský architekt 3 února 1702 1807 – Anton Eberl rakouský hudební skladatel a klavírista 13 června 1765 1820 – Benjamin West americký malíř 10 října 1738 1849 – Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská neapolsko-sicilská princezna a manželka sardinského krále Karla Felixe 1853 – Karl von Hohenzollern-Sigmaringen kníže 20 února 1785 1869 – Vladimir Fjodorovič Odojevskij ruský spisovatel a vědec 13 srpna 1803 1886 – Franz Antoine rakouský botanik a fotograf 23 února 1815 1888 – Friedrich Wilhelm Raiffeisen propagátor rolnických úvěrových družstev v Bavorsku 30 března 1818 1889 – Karl Deschmann slovinský muzejník a politik 3 ledna 1821 1897 – Daniel Sanders německý lexikograf a jazykovědec 12 listopadu 1819 1907 – Jean Casimir-Perier prezident Francouzské republiky 8 listopadu 1847 1908 – Edmondo De Amicis italský spisovatel 21 října 1846 1915 – Ankó Itosu tvůrce moderního karate ? 1831 1924 – Helge von Koch švédský matematik 25 ledna 1879 1930 – Silvio Gesell německý ekonomický teoretik 17 března 1862 1931 – Friedrich Wilhelm Murnau filmový režisér němé éry 28 prosince 1888 1932 Hermann Gunkel německý luteránský teolog 23 května 1862 Dora de Houghton Carrington britská malířka a designérka 29 března 1893 1936 – David Beatty admirál britského královského námořnictva 17 ledna 1871 1939 – Albert Boehringer německý chemik a podnikatel 11 srpna 1861 1944 – Hendrik Willem van Loon americký novinář a spisovatel 14 ledna 1882 1945 – Walter Hohmann německý stavební inženýr a teoretik raketových letů 18 března 1880 1955 – Alexander Fleming skotský lékař objevitel penicilinu 6 srpna 1881 1957 – Richard Evelyn Byrd americký polární badatel 25 října 1888 1958 – Ingeborg Dánská dánská princezna 2 srpna 1878 1962 – Jozef Čársky slovenský římskokatolický biskup 9 května 1886 1969 – John Wyndham britský spisovatel sci-fi 10 července 1903 1976 – Gordon Dobson britský fyzik 25 února 1889 1978 – Claude François francouzský zpěvák hudební skladatel a tanečník 1 února 1939 1980 – Michail Kaufman ruský filmař a fotograf 4 září 1897 1997 – Hugh Lawson americký klavírista 12 března 1935 1998 – Jean Shileyová americká olympijská vítězka ve skoku do výšky z roku 1932 20 listopadu 1911 2000 – Kazimierz Brandys polský spisovatel a scenárista 27 října 1916 2002 Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 2006 Slobodan Milošević srbský prezident 20 srpna 1941 Bernie Geoffrion kanadský profesionální hokejista 14 února 1931 2007 – Georg Zundel německý fyzikální chemik 17 května 1931 2008 – Alun Hoddinott velšský hudební skladatel 11 srpna 1929 2013 – Florian Siwicki polský generál a politik 10 ledna 1925 Svátky Česko Anděla Anděl Andělín Andělína Angela Angelika Sofronie Svět Slovensko – Angela Evropský den mozku 12 březen je 71 den roku podle gregoriánského kalendáře 72 v přestupném roce Do konce roku zbývá 294 dní Události Česko 1539 – Pražská mincovna založena 1965 – Československo prodává Wichterleho patent čoček firmě NPDC 1983 – V Angole bylo uneseno 66 Čechoslováků protivládní organizací UNITA 1975 Ve věznici v Praze na Pankráci byla popravena oběšením Olga Hepnarová 1999 – Česká republika vstoupila do NATO Svět 1470 – Odehrálo se jedno z ozbrojených střetnutí válek růží – Bitva u Losecoat Field 1622 – Byl svatořečen František Xaverský 1897 – V Bruselu proběhla světová premiéra opery Fervaal 1938 – Byl proveden anšlus Rakouska 1940 – Byla dokončena dohoda o míru mezi Finskem a Sovětským svazem 1965 – Vypuštěna sovětská sonda Kosmos 60 která měla přistát na Měsíci Ke svému cíli nedoletěla 1969 – Paul McCartney se oženil s Lindou Eastmanovou 1979 – Premiéra filmu Miloše Formana Vlasy v USA 1968 – Mauricius vyhlásil nezávislost 2000 – Velkou cenu Austrálie vyhrál Michael Schumacher na voze Ferrari 2005 Ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo že prvních 150 ukrajinských vojáků opustilo Irák Začalo tím stahování celého ukrajinského kontingentu o síle 1650 mužů Podle italského listu La Repubblica italští agenti neinformovali americkou armádu v Iráku o akci na osvobození unesené italské novinářky Giuliany Sgrenové Důvodem měla být obava Italů z toho že USA operaci překazí protože odmítají politiku vyplácet za propuštění rukojmích výkupné což Itálie údajně v tomto případě učinila Velkou cenu Austrálie vyhrál Michael Schumacher na voze Ferrari 2011 – Po silném zemětřesení se v jaderné elektrárně Fukušima 1 na severovýchodě Japonska který byl nejvíce poškozen pátečním zemětřesením zřítila část budovy reaktoru Narození Česko 1646 – Augustin Strobach český jezuita a misionář † 27 srpna 1684 1794 – František Alois Skuherský lékař a filantrop v Opočně † 12 srpna 1864 1817 – Josef Grond rakouský a český politik německé národnosti starosta města Králíky † 4 dubna 1904 1840 – August Salaba strojní inženýr vynálezce rektor ČVUT † 28 ledna 1894 1844 – Mořic Stanislav Anger český dirigent a skladatel † 2 srpna 1905 1849 – Karel Pawlík gynekolog a porodník † 7 září 1914 1850 – Bernard Otto Seeling český sochař † 20 dubna 1895 1856 – Jozef Chládek český hudební skladatel † 25 března 1928 1859 – Josef Cyrill Sychra český hudební skladatel sbormistr a hudební pedagog † 21 srpna 1935 1861 – Josef Jan Frič zakladatel hvězdárny na Ondřejově † 10 září 1945 1863 – Norbert Kubát skladatel český sbormistr varhaník houslista a hudební skladatel † 4 prosince 1935 1869 Ján Duchaj československý politik † 2 dubna 1954 František Tomášek československý politik † 5 října 1938 Josef Záruba-Pfeffermann československý architekt a politik † 24 května 1938 1873 – Bohumil Němec botanik rektor University Karlovy a politik † 7 dubna 1966 1878 – Josef Vraštil představený Československé provincie Tovaryšstva Ježíšova † 22 srpna 1944 1882 – Pavel Janák český architekt a designér † 1 srpna 1956 1892 – Joža Vochala český folklorista a muzejník † 26 dubna 1965 1895 – Otakar Batlička český světoběžník a spisovatel † 13 února 1942 1899 – Rudolf Kögler český přírodovědec † 19 dubna 1949 1901 – Alois Neuman československý politik ministr a poslanec † 27 července 1977 1902 – Helena Teigová česká překladatelka † 12 října 1986 1904 – Josef Plíhal matematik politik a podnikatel † 9 října 1973 1905 – Jan Znoj sochař † 24 března 1950 1912 – Jiří Traxler český pianista hudební skladatel textař a hudební aranžér † 7 srpna 2011 1913 – Jan Nedělka komunistický poslanec † ? 1914 – Jan Kapr hudební skladatel † 29 dubna 1988 1915 Jiří Mucha prozaik publicista a scenárista † 5 dubna 1991 Adolf Staňura český esperantský literát † 16 března 2004 1922 Jan Kalous československý fotbalový reprezentant † 5 března 2002 Pavel Čotek český hudební skladatel a pedagog † 20 července 2005 1931 – Otto Zelenka český spisovatel dramatik dramaturg a scenárista † 22 října 2013 1933 – Valentina Thielová herečka 1937 – Miroslav Melena český scénograf a divadelní architekt † 9 srpna 2008 1939 Josef Fousek spisovatel básník humorista písničkář cestovatel a fotograf Josef Michl český chemik 1942 Jiří Kahoun spisovatel Ivan Mackerle český záhadolog kryptozoolog cestovatel a spisovatel † 3 ledna 2013 1948 – Petr Škvor český houslový sólista a dirigent † 13 října 1993 1949 – Jiří Prosecký český asyriolog 1950 – Vladimír Goněc český a slovenský historik a politolog 1978 – Matěj Ruppert český zpěvák 1982 – Barbora Černošková česká moderátorka a redaktorka Redakce sportu České televize 1986 – Jan Urban český fotbalista Svět 1270 – Karel I z Valois čtvrtý syn francouzského krále Filipa III Smělého† 16 prosince 1325 1598 – Guillaume Colletet francouzský básník † 11 února 1659 1613 – André Le Nôtre francouzský zahradní architekt † 15 září 1700 1626 – John Aubrey anglický starožitník a spisovatel † 7 července 1697 1637 – Anna Hydeová první manželka pozdějšího anglického krále Jakuba II † 31 března 1671 1685 – George Berkeley irský filosof a teolog † 14 leden 1753 1695 – Řehoř Theny tyrolský sochař a řezbář † 5 května 1759 1728 – Anton Raphael Mengs německý malíř † 29 června 1779 1732 – Joseph Gärtner německý lékař a botanik † 14 července 1791 1781 – Frederika Dorotea Bádenská švédská královna manželka švédského krále Gustava IV Adolfa † 25 září 1826 1784 – William Buckland britský geolog a paleontolog † 24 srpna 1856 1788 – Pierre Jean David d'Angers francouzský sochař † 5 ledna 1856 1806 – Jane Pierceová manželka 14 prezidenta USA Franklina Piercea † 2 prosince 1863 1811 – Albert Sands Southworth americký fotograf † 3 března 1894 1819 – Franz von Hruschka rakouský voják včelař a hoteliér † 8 května 1888 1821 – Luitpold Bavorský bavorský regent † 12 prosince 1912 1832 – Charles Friedel francouzský chemik † 20 dubna 1899 1840 – Séraphin-Médéric Mieusement francouzský fotograf † 10 září 1905 1843 – Gabriel Tarde francouzský sociolog † 12 května 1904 1853 – Simon Newcomb kanadsko-americký matematik a astronom † 11 července 1909 1863 – Gabriele d'Annunzio italský básník † 1 března 1938 1877 – Wilhelm Frick německý ministr vnitra říšský protektor Čech a Moravy † 16 října 1946 1878 Gemma Galganiová italská křesťanská světice † 11 dubna 1903 Musa Ćazim Ćatić bosenský básník novinář a překladatel † 6 dubna 1915 1879 – Viktor Tausk rakouský filozof a psychoanalytik † 3 července 1919 1888 – Hans Knappertsbusch německý dirigent † 25 října 1965 1889 Vaslav Nijinsky ruský tanečník a choreograf † 8 dubna 1950 Idris I král Libye † 25 května 1983 1896 – Jesse Fuller americký hudebník † 29 ledna 1976 1905 – Takaši Šimura japonský herec † 11 února 1982 1909 – Herbert Wotte německý spisovatel a historik umění † 8 března 1989 1910 – Masajoši Óhira premiér Japonska † 12 června 1980 1912 – Ghazi I irácký král † 4 května 1939 1920 – Françoise d'Eaubonne francouzská spisovatelka a feministka † 3 srpna 2005 1922 – Jack Kerouac americký spisovatel † 21 října 1969 1923 Wally Schirra americký astronaut † 3 května 2007 Hjalmar Andersen norský rychlobruslař † 27 března 2013 1925 Leo Esaki japonský experimentální fyzik Nobelova cena za fyziku 1973 Harry Harrison americký autor science fiction kreslíř a esperantista † 15 srpna 2012 1926 – John Clellon Holmes americký spisovatel † 30 března 1988 1927 André Green francouzský psychoanalytik a spisovatel † 22 ledna 2012 Raúl Alfonsín argentinský právník a politik bývalý prezident Argentiny † 31 března 2009 1928 – Edward Franklin Albee americký dramatik 1929 – Ferdinand Klinda slovenský varhaník 1932 – Aleksandr Titarenko sovětský marxisticko-lenininský filosof † 4 května 1993 1934 – Francisco J Ayala americký biolog a filozof španělského původu 1935 – Hugh Lawson americký klavírista † 11 března 1997 1936 – Michał Heller polský katolický kněz filosof teolog fyzik astronom 1942 – Ratko Mladić velitel bosenskosrbské armády Republiky srbské 1945 Sammy Gravano americký gangster informátor FBI Liza Minnelli americká zpěvačka a herečka 1946 Dean Cundey americký filmař a kameraman Ja'akov Dorčin izraelský sochař a malíř 1947 – Mitt Romney guvernér státu Massachusetts 1949 – Bill Payne americký hudebník 1950 – Roger Hodgson britský zpěvák hudebník 1956 – Steve Harris baskytarista a zakládající člen skupiny Iron Maiden 1969 – Graham Coxon britský písničkář 1984 − Jaimie Alexander americká herečka Úmrtí Česko 1786 – František Kermer architekt 1710 1809 – Dominik Oesterreicher pozdně barokní malíř 2 srpna 1750 1890 – Otto Pinkas český dramatik a spisovatel 2 března 1849 1891 – Ernst Mayer poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Prachatic 21 ledna 1815 1892 – Matěj Mikšíček moravský národní buditel a spisovatel 3 února 1815 1900 – Alois Krása český novinář a politik 11 března 1828 1910 – Antonín Vojtěch Horák český hudební skladatel 7 července 1875 1918 – Georg Habermann poslanec Českého zemského sněmu 3 dubna 1842 1920 – Dominik Riegel nadporučík dělostřelectva rakouské armády a mistr šermu 24 dubna 1840 1922 – Jaroslav Palliardi moravský archeolog 20 února 1861 1923 – Jan Pinkava český malíř 27 prosince 1846 1930 – Alois Jirásek český spisovatel 23 srpna 1851 1938 – Otokar Fischer divadelní kritik teoretik a historik překladatel dramaturg básník a dramatik 20 května 1883 1939 – Rudolf Kříženecký český architekt 28 října 1861 1943 – Jiří Langer český básník publicista a překladatel 19 března 1894 1948 – Robert Mayr-Harting ministr spravedlnosti Československa 13 září 1874 1961 – Josef Zeman zakladatel moderní československé defektologie 10 října 1867 1962 – Karel Paleček legionář generál zakladatel československých výsadkových jednotek 28 ledna 1896 1969 – Jarmila Švabíková herečka 18 srpna 1906 1974 – Otakar Štorch-Marien český nakladatel a spisovatel 16 září 1897 1975 – Olga Hepnarová vražedkyně 30 června 1951 1977 – Franz Nowotny šumavský pašerák a převáděč 1 prosince 1905 1984 – Jindřich Schmidt český rytec 24 června 1897 1999 – Miloslav Holub herec režisér divadelní ředitel a pedagog 27 února 1915 2004 – Karel Kachyňa režisér 1 května 1924 2010 − Vlastimil Lejsek klavírista a hudební skladatel 21 července 1927 2012 – Josef Fabián regionální kulturní pracovník divadelník a publicista politik 16 dubna 1944 2013 Slavomil Hubálek český psycholog a sexuolog 13 června 1947 Karel Cerman český horolezec 29 září 1926 2014 – Věra Chytilová režisérka 2 února 1929 Svět 250 – svatý Pionius křesťanský kněz upálen ve Smyrně 604 – Řehoř I Veliký papež 1356 – Rudolf I Saský první kurfiřt saský 1284 1672 – Ludmilla Elisabeth von Schwarzburg-Rudolstadt německá básnířka 7 dubna 1640 1673 – Markéta Habsburská manželka císaře Leopolda I česká královna 12 července 1651 1696 – Jean de la Vallée francouzský barokní architekt 1620 1749 – Alessandro Magnasco italský pozdně barokní malíř 4 února 1667 1790 – Andrej Hadik uherský hrabě a rakouský polní maršál 16října 1710 1825 – Maximin Isnard francouzský revoluční politik 16 listopadu 1755 1857 – Jean de Carro švýcarský lékař 8 srpna 1770 1870 – Thomas de Colmar francouzský vynálezce a podnikatel 5 května 1785 1882 – Thomas Martin Easterly americký fotograf 3 října 1809 1898 – Johann Jakob Balmer švýcarský matematik a fyzik 1 května 1825 1901 – Jovan Ilić srbský básník a politik 15 srpna 1824 1907 – Hermann von Loebl předlitavský státní úředník a politik 29 prosince 1835 1914 – George Westinghouse americký vynálezce a průmyslník 6 října 1846 1915 – Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda známý pod jménem Ferdinand Burg 27 prosince 1868 1916 – Marie von Ebner-Eschenbachová hraběnka Dubská rakouská spisovatelka 13 září 1830 1925 Arkadij Timofejevič Averčenko ruský spisovatel 27 března 1881 Sunjatsen čínský politik 12 listopadu 1866 1931 – Jozef Bahéry slovenský hudební skladatel 8 prosince 1844 1935 – Michael Pupin americko-srbský fyzik a vynálezce 4 října 1854 1937 – Charles-Marie Widor francouzský varhaník a skladatel 21 února 1844 1942 – Robert Bosch německý vynálezce a podnikatel 23 září 1861 1943 – Gustav Vigeland norský sochař 11 dubna 1869 1946 – Ferenc Szálasi maďarský politik vůdce pronacistické Strany Šípových křížů 6 ledna 1897 1950 – Heinrich Mann německý spisovatel 27 března 1871 1951 – Alfred Hugenberg německý nacionalistický politik 19 června 1865 1955 – Charlie Parker americký jazzový saxofonista a skladatel 29 srpna 1920 1956 – Boleslaw Bierut polský komunistický politik předseda vlády 18 dubna 1892 1958 – Adolf Záturecký slovenský právník místopředseda Ústavního soudu Československa 22 června 1884 1960 – Semjon Iljič Bogdanov sovětský maršál tankových vojsk 29 srpna 1894 1966 – Sydney Camm britský letecký konstruktér 5 srpna 1893 1970 – Erle Stanley Gardner americký spisovatel 17 července 1889 1978 – John Cazale americký filmový a divadelní herec 12 srpna 1935 1982 – Nikolaj Petrovič Kamanin sovětský letec a vojevůdce 18 října 1908 1990 – Philippe Soupault francouzský básník spisovatel a dramatik 2 srpna 1897 1991 Ragnar Granit finsko-švédský neurofyziolog a nositel Nobelovy ceny 1967 30 října 1900 William Heinesen dánsky píšící faerský spisovatel 15 ledna 1900 Etienne Decroux francouzský herec a mim 19 července 1898 1996 – Gyula Kállai maďarský premiér 1 června 1910 1998 – Jozef Kroner slovenský herec 20 března 1924 1999 – Yehudi Menuhin houslový virtuos a dirigent 22 dubna 1916 2001 – Robert Ludlum americký spisovatel 25 května 1927 2002 Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 února 1938 2003 – Zoran Djindjić srbský politik 1 srpna 1952 2006 – Jurij Brězan lužickosrbský spisovatel 9 června 1916 2008 – Erwin Geschonneck německý herec 27 prosince 1906 2010 – Miguel Delibes španělský spisovatel 17 října 1920 2011 – Joe Morello americký bubeník 17 července 1928 2012 – Michael Hossack americký rockový bubeník člen skupiny The Doobie Brothers 27 října 1946 2013 – Clive Burr britský bubeník člen skupiny Iron Maiden 8 března 1957 2014 – José da Cruz Policarpo portugalský kardinál 26 února 1936 2015 Terry Pratchett anglický autor fantasy 28 března 1948 Michael Graves americký architekt 9 července 1934 Svátky Česko Významný den Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě NATO Řehoř Řehořka Svět Slovensko – Gregor Pranostiky Česko Zahoř vytlúká ledy z lesa Přilétají k nám zase čápi divoké husy kačicelaštovice okolo svatého Řehoře Na svatého Řehoře líný sedlák který neoře Na svatého Řehoře každý sedlák lenoch který neoře Žežule která v březnu velmi křičí čáp který mnoho hřeskádivoké husy které se ukazují oznamují teplé jaro Na svatého Řehoře přeletěly vlaštovičky přes moře Na svatého Řehoře šelma sedlák který neoře Na svatého Řehoře plove led do moře Na svatého Řehoře žába hubu otevře Na svatého Řehoře plove led do moře a čáp letí od moře Na svatého Řehoře všecko na dvoře krákoře Na svatého Řehoře čáp letí od moře žába hubu otevře líný sedlák který neoře Na svatýho Záhoře plave led do moře čáp letí vod moře naštovka přes moře žába hubu vorevře Na svatého Řehoře ledy plují do moře vlaštovičky od moře Na svatého Řehoře čáp letí přes moře žába hubu otevřeledy plují do moře líný sedlák který neoře Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře 13 březen je 72 den roku podle gregoriánského kalendáře 73 v přestupném roce Do konce roku zbývá 293 dní Události Česko 1495 – Na pražském hradě se schází stavové království Českého a rozhodují že všechny doklady do zemských desek budou dávány v jazyce českém ne v latině jako dosud 1858 – František Josef I ruší trestnici na brněnském hradě Špilberku 1862 – Schválením stanov byl v Praze ustanoven první spolek českých spisovatelů Svatobor 2014 – Tomáš Halík vyznamenán Templetonovou cenou Svět 1138 – Kardinál Gregorio Conti byl zvolen vzdoropapežem jako Viktor IV 1781 – William Herschel objevil planetu Uran 1881 – Blízko svého paláce zemřel po bombovém útoku ruský car Alexandr II Nikolajevič 1918 – Skončila bitva u Bachmače 1921 – Mongolsko vyhlásilo svoji nezávislost na Číně 1940 – Skončila druhá bitva u Taipale 1943 – Skončila bitva u Sokolova 1954 – Jednotky Viet Minh zaútočily na Francouze v bitvě u Dien Bien Phu 1988 – Otevřen podmořský tunel Seikan mezi japonskými ostrovy Honšú a Hokkaidó 2013 – Papežem zvolen Jorge Mario Bergoglio zvolil si jméno František Narození Česko 1271 – Guta Habsburská česká královna † 18 června 1297 1746 – Maurus Haberhauer český řádový skladatel a hudební pedagog † 18 února 1799 1752 – Josef Rejcha český hudební skladatel a violoncellista † 5 března 1795 1781 – Joseph Johann von Littrow rakouský astronom † 30 listopadu 1840 1824 – Josef Matyáš Trenkwald česko-rakouský malíř † 28 července 1897 1825 – Josef Baudiš pedagog matematik a fyzik † 7 listopadu 1898 1853 – Josef Jeřábek český hudební skladatel a publicista † 30 června 1914 1856 – Josef Ort český podvodník † 22 března 1902 1871 – Elemír Vollay československý politik † 21 května 1946 1873 – Karel Bastl český hudební skladatel † 24 října 1918 1880 – Josef Gočár český architekt představitel kubismu † 10 září1945 1886 – Růžena Pelantová sociální a politická pracovnice † 1959 1890 – Josef Kubíček český malíř sochař a řezbář † 29 listopadu 1972 1891 – Gustav Skalský český historik numismatik ředitel Národního muzea † 20 září 1956 1881 – Alois Kříž československý politik † 13 března 1945 1888 – Josef Loos český lední hokejista a funkcionář † 15 února 1955 1895 – Ervín Maršák legionář důstojník československé armády † 6 prosince 1944 1923 Miroslav Sýkora člen protikomunistického odboje † 1 srpna 1951 Vladimír Lavický malíř grafik a básník † 19 prosince 1997 1926 Hugo Engelhart lékař a bývalý politický vězeň Jaroslav Jirásek český ekonom 1930 – Josef Rudolf Winkler český zoolog entomolog † 19 února 1993 1931 – Eduard Světlík český spisovatel a překladatel 1935 – Miriam Kantorková česká zpěvačka herečka a moderátorka 1946 – Jaroslav Nešetřil český matematik a výtvarník 1947 – Viktor Preiss český herec Svět 963 – Anna Porfyrogennéta manželka ruského knížete Vladimíra I † 1011 1593 – Georges de La Tour francouzský barokní malíř † 30 ledna 1652 1599 – Svatý Jan Berchmans vlámský jezuita patron mládeže † 13 srpna 1621 1615 – Inocenc XII papež † 27 září 1700 1700 – Michel Blavet francouzský flétnista a skladatel † 28 října 1768 1717 – Johann Lucas Kracker rakouský malíř období baroka † 1779 1733 – Joseph Priestley anglický chemik filozof duchovní a pedagog † 8 února 1804 1741 – Josef II rakouský panovník † 20 února 1790 1763 – Guillaume Marie Anne Brune francouzský napoleonský maršál † 2 srpna 1815 1764 – Charles Grey britský státník † 17 července 1845 1774 – Pierre Narcisse Guérin francouzský malíř † 16 června 1833 1781 – Karl Friedrich Schinkel pruský architekt malíř a scénograf † 9 října 1841 1798 – Abigail Fillmoreová manželka 13 prezidenta USA Millarda Fillmorea † 30 března 1853 1824 – Josef Matyáš Trenkwald česko-rakouský malíř † 28 července 1897 1831 – Gustav Kraatz německý entomolog † 2 listopadu 1909 1833 – Christian Neuhaus dánský fotograf † 21 března 1907 1838 – Viktor Hübner rakouský politik † 27 dubna 1903 1842 – Karol Brančík slovenský lékař a přírodovědec † 18 listopadu 1915 1850 – Attilio Hortis rakouský historik a politik † 23 února 1926 1852 – Oscar Blumenthal německý spisovatel † 24 dubna 1917 1855 – Percival Lowell americký matematik astronom a diplomat † 12 listopadu 1916 1860 – Hugo Wolf rakouský hudební skladatel † 22 února 1903 1870 – John Isaac Briquet švýcarský botanik † 26 října 1931 1874 – Ellery Clark americký atlet olympijský vítěz † 17 února 1949 1875 – Hugo Karl Tippmann americký básník a novinář českého původu † 4 června 1942 1879 – Karl Caspar německý malíř † 21 září 1956 1880 – Marius de Zayas mexický výtvarník a spisovatel † 10 ledna 1961 1883 Mehmed Spaho bosenský politik předseda první muslimské politické strany † 29 června 1939 Enrico Toselli italský klavírista a skladatel † 15 ledna 1926 1886 – Arthur Russell britský olympijský vítěz na 3000 metrů překážek † 23 srpna 1972 1887 – Alexander Vandegrift americký generál † 8 května 1973 1888 – Anton Semjonovič Makarenko ukrajinský a sovětský spisovatel a pedagog † 1 dubna 1939 1891 – Felix Aderca rumunský básník spisovatel překladatel a dramatik † 12 prosince 1962 1897 – Jeghiše Čarenc arménský básník oběť stalinského teroru † 29 listopadu 1937 1899 – John Hasbrouck van Vleck americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1977 † 27 října 1980 1900 – Jorgos Seferis řecký básník Nobelova cena za literaturu 1963 † 20 září 1971 1901 – Hanka Krawcec lužickosrbská výtvarnice † 19 října 1990 1905 – Anna Baugová lotyšská spisovatelka † 16 ledna 1991 1911 – L Ron Hubbard americký spisovatel zakladatel dianetiky a scientologie † 24 ledna 1986 1913 Joe Kelly irský automobilový závodník † 28 listopadu 1993 Sergej Vladimirovič Michalkov ruský dramatik spisovatel a autor textu ruské hymny † 27 srpna 2009 Paul Grice britský filozof † 28 srpna 1988 1916 – Jacques Fresco americký multidisciplinární vědec † 1 května 2011 1920 – Feocharij Kessidi řecký historik filosofie † 23 prosince 2009 1921 − Gitta Sereny v Rakousku narozená britská novinářka a spisovatelka † 14 června 2012 1925 Roy Haynes americký jazzový bubeník John Tate americký matematik Gabriel Andrew Dirac anglický matematik † 20 července 1984 1926 – Hans Boesch švýcarský spisovatel † 21 června 2003 1930 – Blue Mitchell americký jazzový trumpetista † 21 květen 1979 1933 – Gero von Wilpert německý spisovatel a literární teoretik † 24 prosince 2009 1937 – Terry Cox britský bubeník 1939 – Neil Sedaka americký zpěvák 1940 – Candi Staton americká soulová a gospelová zpěvačka 1941 Donella Meadowsová americká ekoložka a spisovatelka † 20 února 2001 Mahmoud Darwish palestinský básník † 9 srpna 2008 1942 – Scatman John americký zpěvák † 3 prosince 1999 1944 – Jozef Markuš slovenský politik a předseda Matice slovenské 1945 – Anatolij Fomenko ruský matematik 1946 – Yann Arthus-Bertrand francouzský fotograf 1947 – Ry Cooder americký kytarista zpěvák hudební skladatel 1948 – Dave Mattacks rockový a folkový bubeník 1949 – Philip J Currie kanadský paleontolog 1950 – William H Macy americký filmový herec a spisovatel 1960 – Adam Clayton baskytarista irské rockové skupiny U2 1967 – Billy Corgan americký hudebník a textař 1971 − Annabeth Gish americká herečka 1989 − Peaches Geldof anglická televizní moderátorka modelka a novinářka † 7 dubna 2014 Úmrtí Česko 1516 – Vladislav II Jagellonský český král 1456 1601 – Mordechaj Maisel primas Židovského města pražského 1528 1686 – Kryštof Bernard Skrbenský z Hříště slezský šlechtic 5 ledna 1615 1720 – Giovanni Battista Alliprandi významný v Čechách působící barokní architekt italského původu cca 1665 1762 – Johann Schmidl jezuitský historik 22 prosince 1693 1817 – Matěj Sojka český varhaník a hudební skladatel 12 února 1740 1846 – František Hantschel osmý arciděkan v Horní Polici 19 listopadu 1752 1847 – Jakub Kolečko patolog a soudní lékař 4 července 1803 1853 – Vincenc Eduard Milde litoměřický biskup vídeňský arcibiskup 11 května 1777 1876 – Josef Führich česko-rakouský malíř 9 února 1800 1889 – Jaroslav Pospíšil pražský nakladatel 13 září 1812 1900 – Jan Ondříček houslista kapelník a pedagog 6 května 1832 1912 – Ella Hruschka rakouská učitelka spisovatelka novinářka a aktivistka za práva žen 7 května 1851 1930 – Rudolf Ferdinand Kinský český šlechtic 2 prosince 1859 1933 – Jaromír Pečírka vojenský lékař 19 dubna 1864 1942 – Josef Tvrdý český profesor filosofie a psychologie 4 května 1877 1944 – Pavel Kohn-Kubín vojenský pilot 10 června 1913 1945 – Alois Kříž československý politik 13 března 1881 1950 – Jan Konůpek český grafik a malíř 10 října 1883 1951 – Eduard Schönbach-Nitsche kanovník katedrální kapituly sv Štěpána v Litoměřicích 28 ledna 1872 1957 – František Lašek český herec 31 března 1883 1963 Jan Bartejs voják a velitel výsadku Potash 24 listopadu 1912 Marie Desfours-Walderode česká šlechtična vojenská lékařka 18 července 1880 1968 – Bohumír Pokorný hudební skladatel 8 listopadu 1877 1976 – Miloslav Valouch fyzik a politik 4 srpna 1903 1977 Josef Šebánek filmový herec 22 července 1915 Jan Patočka významný český filosof komeniolog a fenomenolog 1 června 1907 1997 – Karel Pecka spisovatel politický vězeň a disident 6 prosince 1928 2007 – Jan Simota sochař medailér pedagog 19 září 1920 Svět 565 – Belisar byzantský vojevůdce za vlády císaře Justiniána 993 – Hodo I z Lausitz markrabě saské Východní marky cca 930 1271 – Jindřich z Almainu syn Richarda z Cornwallu 1235 1569 – Ludvík I de Condé princ z rodu Bourbonů vůdce hugenotů 7 května 1530 1572 – Petar Hektorović chorvatský šlechtic básník a překladatel ? 1487 1619 – Richard Burbage anglický herec 6 ledna 1568 1663 – Eduard Falcký falcký princ syn Fridricha Falckého 5 října 1625 1669 – Marie Iljinična Miloslavská ruská carevna manželka Alexeje I Michajloviče ? 1625 1711 – Nicolas Boileau francouzský historik a literární teoretik 1 listopadu 1636 1719 – Johann Friedrich Böttger objevitel výroby porcelánu 4 února 1682 1720 – Giovanni Battista Alliprandi italský architekt působící v Čechách 1665 1746 – Charles-Gaspard-Guillaume de Vintimille du Luc arcibiskup pařížský 15 listopadu 1655 1767 – Marie Josefa Saská manželka francouzského následníka trůnu Ludvíka Ferdinanda 4 listopadu 1731 1808 – Kristián VII dánský král 1749 1851 – Karl Lachmann německý filolog 4 března 1793 1879 – Adolf Anderssen německý šachový mistr 6 července 1818 1881 Nikolaj Rysakov ruský revolucionář 14 května 1861 Nikolaj Kibalčič ruský revolucionář 19 října 1853 Andrej Željabov ruský revolucionář 17 srpna 1851 Alexandr II Nikolajevič ruský car 29 dubna 1818 1901 – Benjamin Harrison 23 prezident Spojených států 20 srpna 1833 1906 – Susan B Anthony americká aktivistka hnutí za práva žen 15 února 1820 1913 – Ernst Georg Ravenstein britský geograf a kartograf 30 prosince 1834 1915 – Sergej Witte premiér Ruska 29 června 1849 1918 – César Antonovič Kjui ruský skladatel 18 ledna 1835 1919 – Ivan Bubnov ruský konstruktér ponorek 18 ledna 1872 1920 – Mary Devens americká fotografka 17 května 1857 1929 – Henry Scott Tuke britský malíř a fotograf 12 června 1858 1933 – Robert Innes jihoafrický astronom 10 listopadu 1861 1934 – Victor Barrucand francouzský novinář a spisovatel 7 října 1864 1937 – Elihu Thomson americký vynálezce 29 března 1853 1939 – Lucien Lévy-Bruhl francouzský filozof 10 dubna 1857 1952 – Johan Nygaardsvold premiér Norska 6 září 1879 1953 – Johan Laidoner estonský vojevůdce 1884 1954 – Cesar Klein německý expresionistický malíř 14 září 1876 1955 – Tribhuvan nepálský král 30 června 1906 1960 – Alžběta Amálie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně a lichtenštejnská princezna 7 července 1878 1963 – Leon Berbecki polský generál 25 července 1875 1965 – Corrado Gini italský sociolog a statistik 23 května 1884 1966 – Max Clara rakouský anatom 12 února 1899 1970 – Emil Ruder švýcarský typograf a grafický designér 20 března 1914 1972 – Tony Ray-Jones britský fotograf 1941 1975 – Ivo Andrić jugoslávský prozaik básník esejista a diplomat 9 října 1892 1977 – František Krištof Veselý slovenský herec zpěvák a režisér 12 dubna 1903 1987 – Helmut Folwart německý kněz filozof pedagog 16 září 1902 1990 – Bruno Bettelheim americký psycholog 25 srpna 1903 1996 Krzysztof Kieślowski filmový režisér 1941 Lucio Fulci italský režisér scenárista a herec 17 července 1927 1998 – Judge Dread anglický reggae a ska umělec 2 května 1945 2002 – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 2004 – Franz König rakouský kardinál 3 srpna 1905 2006 – Jimmy Johnstone skotský fotbalista 30 září 1944 2007 – Karol Spišák slovenský herec a režisér 17 srpna 1941 2008 – Martin Fierro americký jazzový saxofonista zpěvák hudební skladatel 18 ledna 1942 2010 – Jean Ferrat francouzský zpěvák a básník 26 prosince 1930 2012 – Michel Duchaussoy francouzský divadelní a filmový herec 29 listopadu 1938 2014 − Al Harewood americký jazzový bubeník 3 června 1923 2015 Daevid Allen australský hudebník 13 ledna 1938 Marat Nikolajevič Tiščenko ruský letecký konstruktér 18 února 1931 Svátky Česko Růžena Rosa Rozálie Rozana Rozina Rozita Kira Zachar Zachariáš Svět den planety Pluto Slovensko – Vlastimil Události 25 březen Robert Bruce korunován skotským králem založen cisterciácký klášter Thronus Regis nikdy nebyl postaven 4 srpen zavražděním Václava III v Olomouci vymřela po meči královská větev rodu Přemyslovců 16 říjen svatba Rudolfa Habsburského s Eliškou Rejčkou říjen manžel sestry Václava III Jindřich Korutanský který byl právoplatně zvoleným nástupcem Václava byl vyhnán Rudolfem Habsburským kterého poté část podplacené české šlechty zvolila za krále Zlaté Hory povýšeny na město Filip IV Sličný vyhnal z Francie Židy a zkonfiskoval jejich majetek Narození Alžběta Dolnobavorská rakouská vévodkyně † 25 března 1330 Úmrtí ;Česko 7 května – Přemek Ratibořský kníže ratibořský 1258 1268 4 srpna – Václav III král český král polský a uherský 1289 ? – Ojíř z Lomnice český šlechtic z rodu Vítkovců ? ;Svět 7 srpna – Albert z Trapani sicilský katolický kněz a světec 1250 ? – Jacopone da Todi italský mnich františkán právník básník a blahoslavený 1236 Hlavy států ;Jižní Evropa Iberský poloostrov Portugalské království Dinis I Hospodář Kastilské království Ferdinand IV Pozvaný Aragonské království Jakub II Spravedlivý Itálie Papež – Klement V La serenissima Pietro Gradenigo ;Západní Evropa Francouzské království Filip IV Sličný Anglické království Eduard I Skotské království Robert Bruce ;Severní Evropa Norské království Haakon V Magnusson Švédské království Birger Magnusson Dánské království Erik VI Menved ;Střední Evropa Svatá říše římská – Albrecht I Habsburský České království – Václav III – Jindřich Korutanský Rudolf Habsburský Hrabství henegavské Vilém I Henegavský Polské knížectví Václav II Český – Vladislav I Lokýtek Uherské království – Ota III Dolnobavorský ;Východní Evropa Litevské velkoknížectví Vytenis Moskevská Rus Jurij III Daniilovič Bulharské carství Teodor Svetoslav Byzantská říše Andronikos II Palaiologos ;Blízký východ a severní Afrika Kyperské království Jindřich II Kyperský Amalrich z Tyru guvernér a regent ;Afrika Habešské císařství Ouédem Arad 14 březen je 73 den roku podle gregoriánského kalendáře 74 v přestupném roce Do konce roku zbývá 292 dní Události Česko 1939 – Česko-Slovensko druhá republika se rozpadlo na Slovenský stát slov Slovenský štát a Protektorát Čechy a Morava ustanoven 16 března Svět 1919 – Zanikla Saská republika rad 1939 – Ustanoven Slovenský stát 2004 – V parlamentních volbách ve Španělsku zvítězila Socialistická strana vedená José Luisem Rodríguezem Zapaterem nad Lidovou stranou dosavadního premiéra José María Aznara Narození Česko 1722 – Josef Ceregetti malíř a kronikář † 6 července 1799 1752 – Josef Malínský český sochař významný umělec období empíru † 9 července 1827 1805 – Eduard Clam-Gallas rakouský generál † 17 března 1891 1810 – Antonín Vincenc Šlechta český lékař-balneolog † 2 ledna 1886 1821 – Vilém Gabler český pedagog a novinář † 27 února 1897 1823 – František Václav Pštross pražský podnikatel a politik † 12 června 1863 1839 – Václav Frič obchodník s přírodninami a podnikatel † 10 června 1916 1844 – Jan Machytka architekt † 28 července 1887 1846 – Karl Schöppe starší rakouský a český podnikatel a politik † 6 listopadu 1904 1852 – Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky český šlechtic a politik † 19 března 1910 1856 Julius Petschek český a německý bankéř † 22 ledna 1932 Otakar Georgius Paroubek spisovatel kartograf dramatik a cestovatel † 4 dubna 1909 1859 – Irma Reichová česká operní pěvkyně † 5 června 1930 1875 – Josef Šrámek slezský zemský prezident † 23 července 1937 1877 – Milada Schusserová česká malířka † 25 listopadu 1931 1880 – Bohumil Bydžovský český matematik † 6 května 1969 1881 – Josef Anderle profesor technické mechaniky a termomechaniky rektor ČVUT † 5 února 1959 1883 – Otakar Nejedlý český malíř † 17 června 1957 1884 – Karel Dostal český divadelní režisér a herec † 1 března 1966 1896 Josef Krejsa český malíř † 21 dubna 1941 Bohuš Stejskal český divadelní režisér † 18 května 1955 1901 – János Esterházy politický vůdce maďarské menšiny v Československu † 8 března 1957 1906 – Rudolf Bureš lékař odbojář politik † 25 února 1980 1912 – Josef Šandera voják a velitel výsadku Barium † 9 března 1945 1915 – Ondřej Petrů teolog profesor církevního práva překladatel Nového zákona † 6 prosince 1970 1921 – Anna Magdalena Schwarzová řádová sestra vězeňkyně nacistického i komunistického režimu 1923 – Jiří Spěváček historik † 2 června 1996 1924 – Jan Šrámek český architekt † 10 listopadu 1978 1926 – Eduard Landa malíř regionu Podorlicka † 7 dubna 2006 1937 – Jaroslava Staňková česká architektka vysokoškolská učitelka a spisovatelka † 26 dubna 2010 1932 – Zdeněk Sirový český režisér a scenárista † 24 května 1995 1934 – Eugene Cernan americký astronaut 1936 – Ivo Bláha český hudební skladatel 1942 – Jožka Černý moravský zpěvák lidových písní 1943 – Rudolf Křesťan český redaktor a spisovatel 1944 – Václav Nedomanský československý hokejový útočník 1946 Pavel Bratinka politik Ivana Janů místopředsedkyně Ústavního soudu 1952 – Zuzana Geislerová česká herečka 1981 Jan Polák český fotbalista Katarína Knechtová slovenská zpěvačka André Reinders český MMA bojovník Svět 1681 – Georg Philipp Telemann německý hudební skladatel a varhaník † 25 června 1767 1709 – Gabriel Bonnot de Mably francouzský historik † 2 dubna 1785 1756 – Vincent-Marie Viénot de Vaublanc francouzský politik † 21 srpna 1845 1794 – Józef Bem polský generál a národní hrdina † 10 prosince 1850 1801 – Kristjan Jaak Peterson estonský básník † 4 srpna 1822 1804 – Johann Strauss starší rakouský skladatel † 25 září 1849 1807 – Joséphine de Beauharnais mladší královna Švédska a Norska † 7 června 1876 1812 – Peter Desaga mechanik na Univerzitě v Heidelbergu † po 1879 1820 – Viktor Emanuel II první král sjednocené Itálie † 9 ledna 1878 1822 – Tereza Marie Neapolsko-Sicilská poslední brazilská císařovna† 28 prosince 1889 1835 – Giovanni Schiaparelli italský astronom † 4 července 1910 1844 – Umberto I Dobrý italský král † 29 července 1900 1853 – Ferdinand Hodler švýcarský malíř † 19 května 1918 1859 – Adolf Bertram arcibiskup vratislavský a kardinál † 6 července 1945 1862 – Vilhelm Bjerknes norský fyzik a meteorolog † 9 dubna 1951 1863 – Casey Jones americký strojvedoucí † 30 dubna 1900 1864 – Alfred Redl rakousko-uherský důstojník a ruský špión † 25 května 1913 1874 – Anton Philips nizozemský podnikatel † 7 října 1951 1878 – Karl Jaray rakouský architekt působící i v Československu † 29 listopadu 1947 1879 – Albert Einstein německý a americký fyzik oceněný Nobelovou cenou † 18 dubna 1955 1880 Stefan Hedrich generál rakouské-uherské armády a Waffen-SS † 1 února 1975 Thyra Dánská dánská princezna † 2 listopadu 1945 1882 – Wacław Sierpiński polský matematik † 21 října 1969 1885 – Hendrik Sartov dánský fotograf a kameraman † 21 března 1970 1898 – Karl Burk generál Waffen-SS † 23 září 1963 1902 – Gottfried Toskánský rakouský arcivévoda a titulární toskánský velkovévoda † 21 ledna 1984 1904 – Karl Nüchterlein německý konstruktér prvních jednookých zrcadlovek † 1945 1905 – Raymond Aron francouzský filosof sociolog a politolog † 17 října 1983 1908 Joseph André belgický kněz Spravedlivý mezi národy † 1 června 1973 Koča Popović srbský komunistický politik † 20 října 1992 Maurice Merleau-Ponty francouzský fenomenologický filosof † 3 května 1961 1910 Jozef Feranec 14 biskup banskobystrický † 3 května 2003 Ernst Schäfer německý ornitolog † 21 července 1992 1911 – Akira Jošizawa japonský origamista † 14 března 2005 1913 – Dominik Tatarka slovenský spisovatel † 10 května 1989 1914 – Sári Barabás maďarská operní pěvkyně − sopránistka † 16 dubna 2012 1918 Abba Kovner izraelský básník spisovatel a partyzánský vůdce † 25 září 1987 John McCallum australský herec scénárista a televizní producent † 3 února 2010 1919 – Luther Henderson americký hudební skladatel a klavírista † 29 července 2003 1923 – Diane Arbus americká fotografka † 26 června 1971 1925 – John Barrington Wain anglický spisovatel † 24 května 1994 1928 – Frank Borman americký astronaut 1933 Quincy Jones americký hudebník dirigent skladatel a trumpetista Michael Caine anglický herec držitel dvou Oscarů Anu Kaipainen finská spisovatelka † 29 září 2009 1934 Eugene Cernan americký astronaut česko-slovenského původu Dionigi Tettamanzi italský kardinál Shirley Scott americká varhanice † 10 března 2002 1935 – Per Christian Jersild švédský spisovatel a lékař 1938 – Glauber Rocha brazilský filmový režisér dokumentarista herec a spisovatel † 22 srpna 1981 1939 – William B Lenoir americký astronaut † 28 srpna 2010 1942 – Peter Galton britský vertebrátní paleontolog 1943 – Jim Pons americký zpěvák a baskytarista 1944 – Jozef Žarnay slovenský spisovatel 1945 – Walter Parazaider americký saxofonista flétnista a skladatel 1948 Billy Crystal americký herec spisovatel producent a filmový režisér James Nachtwey americký fotožurnalista a válečný fotograf 1949 – Ollie Halsall britský kytarista † 29 května 1992 1951 – Gabriela Rothmayerová slovenská spisovatelka a novinářka Úmrtí Česko 1664 – Jan Mydlář kat pražských měst 1572 1873 – Vincenc Mastný podnikatel a politik 23 listopadu 1809 1899 – Rudolf Karel Zahálka český spisovatel 26 listopadu 1867 1911 – Josef Lowag regionální spisovatel z oblasti Jeseníků přírodovědec 18 září 1849 1932 – František Valoušek kněz a politik 26 července 1863 1936 – Adolf Glöckner poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Morašic 16 července 1850 1941 – Josef Babánek učitel a politik 20 června 1863 1942 Robert Guttmann židovský naivní malíř 20 dubna 1880 Karel Weinfurter překladatel spisovatel mystik a okultista 27 května 1867 1945 – Dalibor Brochard československý letec 246 perutě RAF 11 května 1924 1953 – Klement Gottwald československý politik prezident 1948–1953 23 listopadu 1896 1954 Štefan Bíro československý fotbalista 12 dubna 1913 Bohuslav Ečer soudce Mezinárodního soudního dvora 31 července 1893 1958 – Artur Pavelka československý politik 28 září 1875 1962 – Karel Bejbl československý fotbalový reprezentant 17 ledna 1906 1965 – Jaroslav Novák český skaut a spisovatel 31 ledna 1894 1982 – Jan Jílek malíř 5 prosince 1905 1985 Světla Amortová česká herečka a politička 7 ledna 1911 František Patočka lékař a imunolog 22 září 1904 1995 – Oldřich Němec československý hokejový reprezentant 16 července 1922 1998 – Leo Sotorník československý gymnasta olympionik 11 dubna 1926 2002 – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 2007 – Pavel Novák jazykovědec fonetik a albanista 5 ledna 1932 2011 – Josef Kinský šlechtic 19 listopadu 1913 2014 – Otakar Brousek starší český herec 28 září 1924 Svět 1105 – Judita Marie Švábská uherská královna a polská kněžna 9 dubna 1054 1271 – Helena Angelina Doukaina sicilská královna 1242 1571 – Jan Zikmund Zápolský maďarský král 7 července 1540 1603 – Ulrich III Meklenburský vévoda z Meklenburku 5 března 1527 1632 – Hidetada Tokugawa druhý šógun Tokugawské dynastie 2 května 1579 1635 – Jacques Callot francouzský kreslíř a rytec 1592 1647 – Frederik Hendrik Oranžský princ oranžský nizozemský místodržitel 29 ledna 1584 1682 – Jacob van Ruisdael nizozemský barokní malíř 1628 1801 – Ignacy Krasicki polský prozaik 3 února 1735 1803 – Friedrich Gottlieb Klopstock německý básník a jazykovědec 2 července 1724 1811 – Augustus Fitzroy britský státník 28 září 1735 1826 – Johann Baptist von Spix německý zoolog přírodovědec a cestovatel v Jižní Americe 9 února 1781 1848 – Adriano Balbi italský geograf a statistik 5 dubna 1782 1873 – Joseph Schlegel rakouský metalurgický odborník a politik 12 srpna 1803 1883 – Karl Marx německý filosof a ekonom 5 května 1818 1907 – Julius Naue německý malíř kreslíř rytec 17 července 1833 1908 – Lester Allan Pelton americký vynálezce 5 září 1829 1915 – Lincoln Beachey americký průkopník letectví 3 března 1887 1918 Gennaro Rubino pachatel atentátu na belgického krále Leopolda II 23 listopadu 1859 Lucretia Garfieldová manželka 20 prezidenta USA Jamese A Garfielda 19 dubna 1832 1920 – Nikolaj Sergejevič Korotkov ruský chirurg 26 února 1874 1927 – Max Weiss rakouský šachový mistr 21 července 1857 1932 – George Eastman americký podnikatel a vynálezce 12 července 1854 1940 – Gabriele Possanner rakouská lékařka 27 ledna 1860 1944 – Pavel Česnokov ruský hudební skladatel a sbormistr 12 listopadu 1877 1946 Werner von Blomberg vrchní velitel Wehrmachtu 2 září 1878 Pantelis Karasevdas řecký střelec olympijský vítěz 1877 1955 – Marcel Rochas francouzský módní návrhář 24 února 1902 1957 – Boris Nikolajevič Jurjev ruský letecký konstruktér 10 listopadu 1889 1960 – Oliver Kirk americký boxer olympijský vítěz 20 dubna 1884 1967 – Moše Štekelis izraelský archeolog 18 června 1898 1968 Erwin Panofsky německý historik umění 30 března 1892 Josef Harpe německý generál Wehrmachtu za druhé světové války 21 září 1887 1969 – Ben Shahn americký novinářský fotograf 12 září 1898 1970 – Fritz Perls americký psycholog 8 července 1893 1973 – Howard Hathaway Aiken počítačový konstruktér 8 března 1900 1975 – Susan Haywardová americká herečka 30 června 1917 1988 – Bruno Balz německý tvůrce textů písní 6 října 1902 1989 – Zita Bourbonsko-Parmská poslední císařovna rakouská královna česká a uherská 9 května 1892 1995 – William Alfred Fowler americký fyzik a astrofyzik Nobelova cena za fyziku 1983 9 srpna 1911 2005 – Akira Jošizawa japonský origamista 14 března 1911 2006 – Lennart Meri spisovatel režizér estonský prezident 29 března 1929 2007 Roger Beaufrand francouzský cyklista 25 září 1908 Sa'dun Hammádí irácký politik premiér 1991 22 června 1930 2008 – Chiara Lubichová katolická aktivistka zakladatelka hnutí Fokoláre 22 ledna 1920 2010 – Peter Graves americký herec 18 března 1926 2011 – Big Jack Johnson americký bluesový kytarista a zpěvák 30 července 1940 2012 – Eddie King americký kytarista 21 dubna 1938 2014 – Tony Benn britský politik 3 dubna 1925 2015 – Valentin Rasputin ruský spisovatel a politik 15 března 1937 Svátky Česko Rút Matylda Hilda Maud Svět Mezinárodní den akcí proti přehradám a pro řeky vodu a život Den čísla pí – tzv Den pí Mezinárodní Steak & BlowJob day Slovensko – Matilda Události ;České země Husité vydávají Čtyři artikuly pražské Mikuláš z Pelhřimova byl zvolen nejvyšším duchovním Tábora Jaro – Bylo založeno město Tábor 1 března – Papežem Martinem V byla vyhlášena první křížová výprava proti husitům 25 března – V bitvě u Sudoměře odrazili husité s Janem Žižkou z Trocnova útok české katolické šlechty 5 dubna – Proběhla bitva u Mladé Vožice 19 května – Proběhla bitva u Poříčí nad Sázavou 30 června – Proběhla bitva o Tábor 14 července – V bitvě u Vítkova porazili pražští husité s Janem Žižkou z Trocnova křižáky 28 července – Zikmund Lucemburský byl korunován českým králem 10 srpna – Pod vedením kněze Václava Korandy vydrancovali husité klášter Zbraslav Přemyslovská nekropole byla vyloupena kostry rozházeny mrtvola Václava IV ověnčena senem a napájena pivem 12 října – Proběhla bitva u Panského Boru též bitva u Horažďovic 1 listopadu – V bitvě u Vyšehradu porazili husité křižáky 10 prosince – V domě někdejšího kutnohorského mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína došlo k prvnímu tzv velkému hádání ;Svět Jindřich Mořeplavec se stal světským správcem Kristova řádu Filippo Brunelleschi zahájil výstavbu kupole chrámu Santa Maria del Fiore ve Florencii Vzniklo Zakázané město v Pekingu Byla založena nemocnice Pammatone v italském Janově Jindřich V Plantagenet se oženil s Kateřinou Francouzskou Byla uzavřena smlouva z Troyes Benátky ovládly Trogir Narození ;Česko 23 dubna – Jiří z Poděbrad český král † 22 března 1471 ;Svět ? – Nicolas Jenson francouzský rytec a knihkupec † 1480 ? – Markéta Savojská královna neapolská jako manželka Ludvíka III z Anjou donátorka iluminovaných rukopisů † 1479 ? – Tomás de Torquemada dominikánský mnich první španělský Velký inkvizitor a zpovědník Isabely I Kastilské † 1498 ? – Benozzo Gozzoli italský malíř † 4 října 1497 Úmrtí ;Česko Jan z Jesenice český právník a kazatel ? 1 listopadu – Vok IV z Holštejna moravský šlechtic ? 24 prosince – Mikuláš z Husi český zeman a husitský válečník kolem 1375 ;Svět Michal I kníže Valašského knížectví 12 května – Alžběta z Pilicy polská královna jako manželka Vladislava II Jagella okolo 1372 9 srpna – Petr z Ailly francouzský teolog logik astrolog a kardinál 1351 Hlavy států České království – bezvládí Svatá říše římská – Zikmund Lucemburský Papež – Martin V Anglické království – Jindřich V Francouzské království – Karel VI Benátská republika – dóže Tommaso Mocenigo Kalmarská unie – král Erik VII Pomořanský Polské království – Vladislav II Jagello Uherské království – Zikmund Lucemburský Byzantská říše – Manuel II Palaiologos Osmanská říše – Mehmed I 15 březen je 74 den roku podle gregoriánského kalendáře 75 v přestupném roce Do konce roku zbývá 291 dní Události Česko 1645 Do čela Švédy obleženého Brna je postaven Raduit de Souches 1783 Zbytek Slezska které po válkách s Pruskem zůstalo Rakousku byl připojen k Moravě 1939 Začala okupace Čech a Moravy vojsky nacistického Německa de iure zanikla Druhá republika Došlo společně s odporem strážných skladu v nedalekém Meziříčí k jedinému známému boji československých vojáků s německou armádou při obsazování Čech a Moravy k tzv bitvě u Czajankovy kasárny 1990 Ve věznici Leopoldov byla zahájena protestní hladovka vězňů která vyústila v největší vězeňskou vzpouru v Československu Svět 44 přnl – Dnes začínaly v Římě Březnové Idy kdy byl zavražděn Caesar 1848 – Počátek Maďarské revoluce a boje za nezávislost v letech 1848–1849 1917 – Abdikoval ruský car Mikuláš II Romanov 1938 – Byly popraveny významné osobnosti čtvrtého moskevského procesu např Bucharin Rykov nebo Jagoda 1985 – Zaregistrována první internetová doména s příponou com Konkrétně to byla doména symbolicscom která dnes již původnímu majiteli nepatří Narození Česko 1818 – Leopold Hasner von Artha rakouský politik † 5 června 1891 1834 – Karel Purkyně český malíř † 5 dubna 1868 1835 – Leo Nagel český právník spisovatel a politik německé národnosti † 12 dubna 1891 1842 – Josef V Pokorný vlastenecký básník † 2 února 1933 1861 – Augustin Němejc český malíř † 16 srpna 1938 1869 – Josef Schinzel světící biskup olomoucké diecéze † 28 července 1944 1870 – Jaroslav Pulda herec operetní režisér a autor komedií † 11 listopadu 1926 1878 – Miroslav Šustera český atlet a olympionik † 5 prosince 1961 1882 – Josef Haszpra umělecký slévač † 21 listopadu 1966 1884 Rudolf Piskáček hudební skladatel † 24 prosince 1940 Alfred Maria Jelínek právník hudební skladatel a sbormistr † 24 září 1932 Oldřich Starý český architekt rektor ČVUT † 3 ledna 1971 1894 – Sláva Vorlová česká zpěvačka klavíristka a hudební skladatelka † 24 srpna 1973 1909 – Jaroslava Muchová malířka dcera malíře Alfonse Muchy † 9 listopadu 1986 1913 – Antonín Novotný herec a chemik † 24 dubna 2005 1920 – Bohumil Kudrna kanoista † 11 února 1991 1925 – Jaroslava Adamová herečka † 16 června 2012 1926 – Ludmila Freiová česká spisovatelka † 12 října 2014 1934 – Radoslav Kvapil český klavírista 1936 – Paul Fierlinger tvůrce animovaných filmů a dokumentů 1939 − Laco Tropp jazzový bubeník 1940 – Tomáš Ježek český ekonom politik a vysokoškolský pedagog 1943 − Olga Schoberová herečka 1944 − František Novotný spisovatel 1984 – Jana Birgusová herečka Svět 1591 – Alexandre de Rhodes francouzský misionář ve Vietnamu † 5 listopadu 1660 1695 – Alexandr Josef Sułkowski polský šlechtic říšský kníže † 21 května 1762 1713 – Nicolas Louis de Lacaille francouzský astronom † 21 března 1762 1720 – Filip Parmský parmský vévoda † 18 července 1765 1738 – Cesare Beccaria italský filosof a ekonom † 28 listopadu 1794 1767 – Andrew Jackson americký prezident † 8 června 1845 1779 – William Lamb britský státník † 24 listopadu 1848 1790 – Nicola Vaccai italský skladatel a pedagog † 5 srpna 1848 1809 – Joseph J Roberts první prezident svobodného afrického státu Libérie † 24 února 1876 1813 – John Snow anglický lékař průkopník anestezie a epidemiologie † 16 června 1858 1815 – John Heneage Jesse anglický historik † 7 července 1874 1821 Johann Josef Loschmidt rakouský chemik a fyzik † 8 července 1895 Eduard Heine německý matematik † 21 října 1881 1830 Élisée Reclus francouzský geograf a anarchista † 4 července 1905 Paul Heyse německý spisovatel† 2 dubna 1914 John Moresby britský námořní důstojník † 12 července 1922 1835 – Eduard Strauß rakouský dirigent a skladatel † 28 prosince 1916 1839 – August Rohling rakouský katolický teolog a antisemita † 23 ledna 1931 1844 – Wilhelm J Burger rakouský fotograf a malíř † 10 března 1920 1845 Thomas Custer důstojník armády USA † 25 června 1876 Žofie Saská saská princezna a bavorská vévodkyně † 9 března 1867 1858 – Liberty Hyde Bailey americký botanik † 15 prosince 1954 1869 – Stanisław Wojciechowski prezident Polska † 9 dubna 1953 1876 – Tiburcio Carías Andino prezident Hondurasu † 23 prosince 1969 1880 – Wolfgang Muff generál nacistického Německa † 17 května 1947 1882 – James Lightbody americký atlet trojnásobný olympijský vítěz v roce 1904 † 2 března 1953 1884 – Angelos Sikelianos řecký básník a dramatik † 9 června 1951 1889 – Hiroaki Abe viceadmirál japonského námořnictva v průběhu druhé světové války † 6 února 1949 1890 – Nikolaj Smirnov sovětský spisovatel † 27 června 1933 1897 Erik Malmberg švédský zápasník olympijský vítěz † 9 května 1964 Jackson Scholz americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz † 26 října 1986 1900 Luigi Longo italský komunistický politik † 16 března 1980 Ernst Neufert německý architekt † 23 února 1986 1903 – Józef Czechowicz polský básník † 9 září 1939 1907 – Zarah Leander švédská herečka a zpěvačka † 23 června 1981 1910 – An Rutgers van der Loeff-Basenauová nizozemská spisovatelka † 19 srpna 1990 1912 – Lightnin' Hopkins americký bluesový kytarista a zpěvák † 30 ledna 1982 1918 – Richard Ellmann americký literární kritik a historik † 13 května 1987 1919 – George Avakian americký hudební producent 1922 – Karl-Otto Apel německý filosof 1930 Žores Ivanovič Alfjorov ruský fyzik Martin Karplus americký teoretický chemik Nobelova cena za chemii 2013 1931 − D J Fontana americký bubeník 1932 Alan Bean americký astronaut Jerzy Hoffman polský režisér 1933 – Philippe de Broca francouzský režisér † 26 listopadu 2004 1935 – Leonid Jengibarov sovětský arménsko-ruský scenárista herec klaun a mim † 25 července 1972 1937 – Valentin Rasputin ruský spisovatel a politik † 14 března 2015 1938 Charles Lloyd americký saxofonista Dick Higgins anglický hudební skladatel a básník † 25 října 1998 1939 – Laco Tropp slovenský jazzový bubeník 1940 – Phil Lesh americký rockový baskytarista 1941 Karol Čálik slovenský herec a zpěvák Mike Love americký zpěvák a hudební skladatel člen skupiny The Beach Boys 1943 David Cronenberg kanadský režisér scenárista a příležitostný herec Sly Stone americký hudebník hudební skladatel producent a zpěvák 1944 − Joachim Kühn německý jazzový klavírista 1946 – Krass Clement dánský fotograf 1947 André Gelpke německý fotograf Juraj Kukura slovenský herec 1950 – Anatolij Vladimirovič Kaminskij předseda Nejvyššího sovětu Podněsterské moldavské republiky 1957 – Juan José Ibarretxe baskický politik 1966 – Władysław Stasiak polský politik † 10 dubna 2010 1969 – Kim Raver americká herečka proslulá rolí Dr Teddy Altman v seriálu Chirurgové 1977 – Joe Hahn Americký DJ člen skupiny Linkin Park 1981 – Viktória Ráková slovenská herečka maďarské národnosti 1985 – Antti Autti finský snowboardista 1988 – Maria Minerva estonská hudebnice Úmrtí Česko 1695 – Michael Ernst Beer děkan katedrální kapituly v Litoměřicích 1640 1818 – Karel Postl malíř a grafik 9 listopadu 1769 1888 – Jan Zacpal novinář a buditel na Opavsku 27 dubna 1844 1897 – Edvard Jelínek spsovatel organizátor všeslovanských vztahů 6 června 1855 1898 – Václav Kosmák český novinář a spisovatel 5 září 1843 1891 – Josef Chmelíček kněz teolog hudební skladatel pedagog a spisovatel 23 března 1823 1915 – Herbert Masaryk český malíř syn prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka 1 května 1880 1917 Bohumila Klimšová spisovatelka a překladatelka 7 prosince 1851 Heřman z Tardy vysoký představitel evangelické církve 19 listopadu 1832 1925 – Jan Evangelista Chadt-Ševětínský lesník a autor lesnické literatury 26 února 1860 1929 – Otakar Hübner československý politik 14 prosince 1870 1943 Vladislav Soukup zahraniční voják výsadkář 8 února 1913 Antonín Kubec příslušník výsadku Bronse 21 března 1911 Miroslav Křičenský voják a příslušník výsadku Iridium 20 dubna 1915 Miroslav Špot voják a příslušník výsadku Iridium 2 července 1915 Bohumír Martínek voják a příslušník výsadku Bronse 21 března 1916 Bohumír Kobylka československý voják a příslušník výsadku Iridium 23 září 1921 1950 – Antonín Dušek katolický kněz biskupský vikář 10 prosince 1865 1960 – Eduard Čech český matematik 29 června 1893 1962 František Hájek soudní lékař 30 listopadu 1886 Anna Steimarová herečka 7 července 1889 1964 – Július Klimko československý politik 12 dubna 1871 1975 – František Dobeš český spisovatel 17 prosince 1895 1982 – Vladimír Šmeral divadelní a filmový herec 16 října 1903 1983 – Oldřich Nový herec filmový režisér a zakladatel Nového divadla 1889 1986 – František Čůta český analytický chemik 15 listopadu 1898 1999 – Josef Danda architekt 2 ledna 1906 2002 – Josef Macur děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně 5 července 1928 2003 – Jaroslav Boček redaktor spisovatel a scenárista 25 května 1932 2004 – Jana Halířová loutkoherečka 13 dubna 1942 2008 – Karel Matějka český jaderný fyzik 17 června 1943 2012 – Bohuslav Bubník člen sokolského druhého odboje 22 dubna 1918 Zdeněk Masopust právní filosof teoretik a politik 26 února 1938 2014 Karel Kraus teatrolog dramaturg a překladatel 28 ledna 1920 Jiří Pistorius literární historik a kritik 19 března 1922 Svět 44 př n l – Julius Caesar římský politik a vojevůdce 12 nebo 13 července 100 př n l 220 – Cchao Cchao vojenský vůdce a ministr dynastie Chan 155 1190 – Isabela Henegavská francouzská královna 1170 1206 – Muhammad z Ghóru sultán Ghórské říše 1162 1292 – Tomáš II Zaremba šestnáctý vratislavský biskup kolem 1230 1416 – Jan z Berry francouzský vévoda 30 listopadu 1340 1644 – Luisa Juliana Oranžská oranžsko-nassavská princezna falcká kurfiřtka 31 března 1576 1673 – Jan Kryštof Müller rakouský kartograf † 21 června 1721 1721 – Luisa Meklenburská dánská a norská královna jako manželka Frederika IV 28 srpna 1667 1723 – Johann Christian Günther německý básník 8 dubna 1695 1728 – Anna Petrovna ruská velkokněžna 27 ledna 1708 1820 – Klement Maria Hofbauer rakouský katolický kněz světec patron Vídně 26 prosince 1751 1832 – Otto Wilhelm Masing estonský národní buditel a jazykovědec 8 listopadu 1763 1836 – Karl Hermann Heinrich Benda německý hudebník a hudební skladatel 2 května 1748 1839 – Cipriano Palafox y Portocarrero hrabě z Montija a otec poslední francouzské císařovny Evženie 1784 1842 – Luigi Cherubini italský a francouzský hudební skladatel 14 srpna 1760 1852 – Antoine de Lhoyer francouzský skladatel a kytarista 6 září 1768 1849 – Giuseppe Gasparo Mezzofanti italský kardinál a polyglot 19 září 1774 1868 – François-Édouard Picot francouzský neoklasicistní malíř 17 října 1786 1886 – Edward Tuckerman americký botanik 7 prosince 1817 1897 – James Joseph Sylvester anglický matematik 3 září 1814 1898 – Henry Bessemer anglický vynálezce 19 ledna 1813 1900 – Robert von Puttkamer pruský politik 5 května 1828 1905 Hermann Hüffer německý právník a historik 24 března 1830 Amalie Skramová norská spisovatelka 22 srpna 1846 1917 – Sergej Zubatov agent ruské carské policie 2 března 1864 1920 – Edmund Reitter rakouský entomolog 22 října 1845 1926 – Dmitrij Andrejevič Furmanov ruský spisovatel 7 listopadu 1891 1929 – Pinetop Smith americký jazzový klavírista 11 června 1904 1930 – Antonio Beltramelli italský spisovatel 11 ledna 1879 1933 – Paul Féval mladší francouzský prozaik 25 ledna 1860 1934 – Davidson Black kanadský paleoantropolog 25 července 1884 1937 Paul Kutter lucemburský fotograf 5 října 1863 Howard Phillips Lovecraft americký básník a spisovatel 20 srpna 1890 1938 Nikolaj Ivanovič Bucharin bolševický revolucionář politik a spisovatel 9 října 1888 Nikolaj Krestinskij bolševický revolucionář sovětský politik a diplomat 13 října 1883 Alexej Rykov sovětský politik 25 února 1881 Genrich Jagoda velitel NKVD iniciátor moskevských procesů 7 listopadu 1891 1941 – Alexej von Jawlensky ruský malíř 25 března 1865 1942 – Alexander von Zemlinsky rakouský dirigent a hudební skladatel 14 října 1871 1944 – Eduard Konrád Zirm rakouský oční lékař 18 března 1863 1946 – Alexander Langsdorff německý archeolog a vůdce SS 14 prosince 1898 1953 – Marc Birkigt švýcarský konstruktér zakladatel firmy Hispano-Suiza 8 března 1878 1955 – Eduard Pichl rakouský horolezec 15 září 1872 1956 – Ernst von Starhemberg rakouský ministr vnitra a vicekancléř 10 května 1899 1957 Rudolf Kastner maďarský novinář a právník zachránce Židů ? 1906 Moša Pijade jugoslávský komunistický politik a partyzán 4 ledna 1890 1959 – Lester Young americký saxofonista a klarinetista 27 srpna 1909 1961 – Akiba Rubinstein polský šachový velmistr 12 prosince 1882 1962 – Arthur Holly Compton americký fyzik nositel Nobelovy ceny 1927 1892 1970 Josef Martin Bauer německý spisovatel 11 března 1901 Arthur Adamov francouzský dramatik 23 srpna 1908 1974 – Ferdinand Ďurčanský slovenský politik 18 prosince 1906 1975 – Aristoteles Onassis řecký rejdař a miliardář 20 ledna 1906 1977 – Marg Moll francouzsko-německá malířka 2 srpna 1884 1981 – René Clair francouzský filmový režisér a spisovatel 11 listopadu 1898 1984 – Ken Carpenter americký olympijský vítěz v hodu diskem 19 dubna 1913 1988 – Dannie Richmond americký bubeník 15 prosince 1935 1990 – José Antonio Bottiroli argentinský hudební skladatel a básník 1 ledna 1920 1991 Robert Hill britský biochemik 2 dubna 1899 Miodrag Bulatović srbský romanopisec a dramatik 20 února 1930 1997 – Victor Vasarely maďarsko–francouzský malíř 9 dubna 1906 1996 – Robert Pearce americký zápasník zlato na OH 1932 29 února 1908 1998 – Benjamin Spock americký pediatr a publicista 2 května 1903 2006 – Georgios Rallis premiér Řecka 26 prosince 1918 2011 – Yvon Mauffret francouzský novinář a spisovatel 24 prosince 1927 2014 − Scott Asheton americký bubeník 16 srpna 1949 Svátky Česko Ida Dluhoš Lukrécie Lukrécius Rodan Roderik Rodrigo Torkvát Svět Světový den práv spotřebitelů Slovensko – Svetlana Pranostiky Česko Na svatého Longina práce v poli začíná 1634 MDCXXXIV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události 25 března se prvních 150 osadníků vylodilo na pobřeží dnešního Marylandu De facto tak založili britskou kolonii Province of Maryland která de iure vznikla už o dva roky dříve František kardinál z Ditrichštejna je jmenován protektorem Germanie Zbraslavský klášter vydrancován vojskem císaře Ferdinanda II probíhá tzv třicetiletá válka 1618–1648 Narození ;Česko ? – Jiří Holík český kazatel a ovocnář † 1707–1710 ? – František Oldřich Kinský český šlechtic politik a diplomat † 27 února 1699 ? – Jiří Ignác Pospíchal velmistr křižovníků s červenou hvězdou † 26 srpna 1699 ;Svět 7 ledna – Adam Krieger německý varhaník a hudební skladatel † 30 června 1666 18 března – Marie-Madeleine de La Fayette francouzská spisovatelka † 25 května 1693 31 srpna – Paul Ammann německý lékař a botanik † 4 února 1691 13 prosince – Martin z Kochemu německý kněz a spisovatel † 10 září 1712 23 prosince – Marie Anna Habsburská manželka krále Filipa IV královna španělská neapolská a sicilská † 16 května 1696 ? – Giovanni Domenico Orsi italský architekt † 14 července 1679 Úmrtí ;Česko 25 února Albrecht z Valdštejna zavražděn 24 září 1583 Adam Erdman Trčka z Lípy Valdštejnův důvěrník ? – Bedřich z Donína český šlechtic cestovatel a spisovatel 1574 ;Svět 15 února – Wilhelm Fabry významný německý chirurg 25 června 1560 19 března – António de Andrade portugalský jezuitský misionář 1580 2 května – Jakub Baševi z Treuenburka finančník a obchodník 1570 15 května – pohřben Hendrick Avercamp holandský krajinář pokřtěn 27 ledna 1585 20 června – Nicolas Ager francouzský botanik 1568 25 června – John Marston anglický básník a dramatik křtěn 7 října 1576 ? – Gioacchino Greco italský šachový mistr 1600 Hlavy států České království – Ferdinand II Svatá říše římská – Ferdinand II Papež – Urban VIII Anglické království – Karel I Stuart Francouzské království – Ludvík XIII Polské království – Vladislav IV Vasa Uherské království – Ferdinand II Skotské království – Karel I Stuart Chorvatské království – Ferdinand II Rakouské vévodství – Ferdinand II 1655 MDCLV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pátkem Události 27 červen v Prešporku byl korunován Leopold I syn Ferdinanda III jako sotva patnáctiletý princ za šestého z uherských králů Zemřel v roce 1705 3 července založena diecéze litoměřická Narození ;Česko 3 května – Maxmiliána Zásmucká ze Zásmuk česká šlechtična premonstrátka a vizionářka † 17 června 1718 7 července – Kryštof Dientzenhofer český architekt německého původu † 20 června 1722 7 září – Ferdinand August z Lobkovic český šlechtic a diplomat † 3 října 1715 ? – Ferdinand Geiger český sochař ? – Benedikt Littwerig opat cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova † 25 dubna 1726 ;Svět 6 ledna Jacob Bernoulli švýcarský matematik a fyzik † 1705 Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská třetí manželka císaře Lepolda I Habsburského † 1720 19 března – Giuseppe Zambeccari italský lékař † 13 prosince 1728 8 dubna – Ludvík Vilém I Bádenský markrabě bádenský a velitel říšských císařských vojsk ve válkách s Turky † 1707 13 května – Inocenc XIII papež † 1724 7 září – Ferdinand August z Lobkovic kníže z Lobkovic a kníže zaháňský český šlechtic a diplomat † 1715 11 září – Matěj Václav Jäckel Maćij Wjacław Jakula lužickosrbský sochař a řezbář působící hlavně v Čechách † 1738 15 listopadu – Charles-Gaspard-Guillaume de Vintimille du Luc arcibiskup pařížský † 13 března 1746 24 listopadu – Karel XI švédský král † 5 duben 1697 27 prosince – Johan Cajanus finský filosof a básník † 27 července 1681 ? – Kristián Schröder malíř německého původu správce obrazárny na Pražském hradě † 1702 Úmrtí 7 ledna – Inocenc X papež 7 ledna 1574 18 května – Marie Eleonora Braniborská švédska královna jako manželka Gustava II Adolfa a matka švédské královny Kristiny I 11 listopadu 1599 1599 27 června – Eleonora Gonzagová mantovská princezna římskoněmecká císařovna česká uherská a chorvatská královna a rakouská vévodkyně jako manželka Ferdinanda II 1598 15 července – Girolamo Rainaldi italský architekt období manýrismu 4 května 1570 28 července – Cyrano de Bergerac francouzský spisovatel 1619 24 října – Pierre Gassendi francouzský filozof kněz vědec astronom a matematik 22 ledna 1592 17 prosince – Hideie Ukita japonský daimjó 1573 Hlavy států České království – Ferdinand III Svatá říše římská – Ferdinand III Papež – Alexandr VII 1655 1667 Anglické království – Oliver Cromwell Francouzské království Ludvík XIV Polské království – Jan II Kazimír Uherské království – Ferdinand III Skotské království Oliver Cromwell Chorvatské království – Ferdinand III Rakouské arcivévodství – Ferdinand III 17 březen je 76 den roku podle gregoriánského kalendáře 77 v přestupném roce Do konce roku zbývá 289 dní Události Česko 1620 – Na následky mučení zemřel v Olomouci sv Jan Sarkander 1939 – Začal platit výnos vrchního velitele německé armády von Brauchitsche týkající se jízdy vpravo Svět 624 – Se odehrálo střetnutí mezi ranou muslimskou obcí vedenou prorokem Mohamedem a protivníky z řad pohanských Kurajšovců – bitva u Badru 1737 – První svátek sv Patrika byl slaven v Bostonu pravděpodobně irskými emigranty 1901 – Byla v Paříži zahájena výstava 71 obrazů Vincenta Van Gogha která se 11 let po umělcově smrti dočkala velikého uznání 1916 – Skončila 5 bitva na Soči 1943 – V ukrajinském Charkově zmasakrovaly nacistické jednotky SS na 800 zajatců ležících v nemocnici Mezi oběťmi byla i skupinka Čechoslováků raněných v bitvě u Sokolova 1948 – Byla založena první buňka Pekelných andělů v kalifornské Fontaně 1973 – Byla pořízena fotografie Burst of Joy která později vyhrála Pulitzerovu cenu Snímek zobrazuje bývalého válečného zajatce který se opět shledává se svou rodinou 2005 – Na aukci v Paříži získala česká Národní knihovna za 300 000 eur fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky 2011 – Rada bezpečnosti OSN vyhlásila bezletovou zónu nad Libyí Narození Česko 1536 – Bohunka z Rožmberka šlechtična † 17 listopadu 1557 1714 – Maxmilián z Hamiltonu olomoucký biskup † 31 října 1776 1715 – Charlota z Moravce moravská šlechtična 1821 – Josef Machek poslanec Českého zemského sněmu starosta Chrudimi † 19 dubna 1899 1825 – Charles Wehle klavírista a hudební skladatel † 2 června 1883 1842 – Josef Vincenc Novák český průmyslník a sběratel umění † 10 června 1918 1841 – Vladimír Šťastný český kněz a básník † 20 srpna 1910 1871 – Františka Skaunicová československá politička † 4 ledna 1923 1874 – Augustin Vološin podkarpatskoruský duchovní československý politik † 19 července 1945 1879 – Eduard Šimek československý politik † 12 února 1936 1885 – Eduard Reich čs ministr zemědělství † 24 května 1943 1887 – Karel Vaněk novinář fejetonista a spisovatel † 18 července 1933 1888 – Vincenc Maixner dirigent a hudební skladatel † 24 května 1946 1896 – Josef Sudek fotograf † 15 září 1976 1899 – Cyril Pecháček dirigent a skladatel † 11 května 1949 1900 – Kuzma spisovatel a překladatel † 20 května 1967 1903 Vladimír Kolátor divadelní režisér dramaturg autor a překladatel † 18 srpna 1986 Josef Augusta paleontolog český paleontolog a autor populárně vědeckých knih pro mládež i pro dospělé † 4 února 1968 1910 – Jiří Štursa architekt † 6 února 1995 1918 – Miroslav Katětov matematik † 15 prosince 1995 1919 – Karel Senecký československý fotbalový reprezentant † 28 dubna 1979 1921 – Alois Indra komunistický politik ministr vlád ČSSR † 2 srpna 1990 1922 – František Peterka herec 1923 – Miroslav Katětov matematik † 15 prosince 1995 1924 – Vladimír Boudník malíř a grafik † 5 prosince 1968 1925 – Josef Růžička stříbrná olympijská medaile v zápase řecko-římském † 11 dubna 1986 1926 – Svatopluk Skládal český herec † 2 dubna 1992 1927 – Vlastimil Koubek architekt † 15 února 2003 1930 – Jozef Kvasnica československý teoretický fyzik † 23 listopadu 1992 1931 – Karel Velebný jazzový hudebník herec a hudební pedagog † 7 března 1989 1934 – Richard Honzovič hlasatel a voiceover † 1 září 2005 1936 – Jiří Grygar astronom a popularizátor vědy 1937 – Václav Hálek hudební skladatel † 10 září 2014 1942 – Eduard Krečmar textař 1946 – Jozef Kochan lékař a politik 1949 – Vladimír Říha český lékař a politik 1950 – Jitka Molavcová herečka a zpěvačka 1967 – Simona Monyová spisovatelka † 3 srpna 2011 1968 – Tomáš Holý herec † 8 března 1990 1972 – Markéta Hrubešová herečka 1973 – Radůza zpěvačka písničkářka a hudební skladatelka 1981 – Michal Ožibko malíř 1982 – Nikola Sudová akrobatická lyžařka Svět 1231 – Šidžó 87japonský císař † 10 února 1242 1337 – Teng Jü čínský generál † 9 prosince 1377 1473 – Jakub IV Skotský král skotský † 9 září 1513 1508 – Násiruddín Humájún druhý mughalský císař † 27 ledna 1556 1519 – Thoinot Arbeau francouzský hudební skladatel † 23 června 1595 1523 – Giovanni Francesco Commendone italský kardinál a diplomat † 26 prosince 1584 1622 – Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen německý spisovatel † 17 srpna 1676 1628 – Daniel Papebroch belgický jezuitský historik † 28 června 1714 1633 – Alessandro Marchetti italský matematik a spisovatel † 6 září 1714 1665 – Élisabeth Jacquet de La Guerre francouzská hudební skladatelka a cembalistka † 27 června 1729 1733 – Carsten Niebuhr německý zeměměřič a objevitel † 26 dubna 1815 1768 – Kaahumanu havajská královna † 5 června 1832 1777 Roger B Taney americký právník a politik předseda Nejvyššího soudu † 12 října 1864 Patrick Brontë irský kněz a básník † 7 června 1861 1794 – Thomas Maclear anglický astronom † 17 července 1879 1807 – Augustus Mongredien anglický ekonom a šachista† 30 března 1888 1834 – Gottlieb Daimler německý vynálezce † 6 března 1900 1839 – Josef Gabriel Rheinberger německý hudební skladatel a klavírista † 25 listopadu 1901 1844 – Josef Neumayer poslanec a starosta Vídně † 25 května 1923 1856 – Michail Alexandrovič Vrubel ruský malíř † 14 dubna 1910 1862 – Silvio Gesell německý ekonomický teoretik † 11 března 1930 1863 – Léopold Reutlinger francouzský fotograf † 16 března 1937 1865 – Gabriel Narutowicz první prezident druhé polské republiky † 16 prosince 1922 1871 – Marie Vetserová milenka rakouského korunního prince Rudolfa Habsburského † 30 ledna 1889 1877 – Otto Gross rakouský lékař psychiatr a psychoanalytik † 13 února 1920 1879 – Ernesto Eugenio Filippi vatikánský diplomat † 23 srpna 1951 1881 – Walter Rudolf Hess švýcarský fyziolog nositel Nobelovy ceny † 12 srpna 1973 1884 – Nachum Nir izraelský politik předseda Knesetu † 10 července 1968 1885 Ralph Rose americký trojnásobný olympijský vítěz ve vrhu koulí † 16 října 1913 Henry Taylor britský plavec trojnásobný olympijský vítěz v roce 1908 † 28 února 1951 1888 – Paul Ramadier francouzský politik předseda vlády † 14 října 1961 1890 – Marie Frommer německá architektka † 16 listopadu 1976 1892 – Pol Cassel německý malíř a grafik † 9 září 1945 1907 Takeo Miki premiér Japonska † 4 listopadu 1988 Jean Van Houtte premiér Belgie † 23 května 1991 1908 Boris Polevoj sovětský spisovatel † 12 června 1981 Czesław Zgorzelski polský filolog † 26 srpna 1996 1913 – Harald Edelstam švédský diplomat † 16 dubna 1989 1915 – Mária Kišonová-Hubová slovenská operní pěvkyně † 11 srpna 2004 1918 – Herb Lubalin americký grafický designer † 24 května 1981 1919 – Nat King Cole americký jazzový pianista skladatel a zpěvák † 15 února 1965 1920 – José Tomás Sánchez filipínský kardinál † 9 března 2012 1921 – Me'ir Amit izraelský voják politik bývalý ministr dopravy Izraele bývalý náčelník Amanu a ředitel Mosadu † 17 července 2009 1926 – Siegfried Lenz německý spisovatel † 7 října 2014 1927 – Dušan Kuzma slovenský architekt † 17 června 2008 1929 – Peter L Berger americký sociolog 1930 Grover Mitchell americký pozounista † 6 srpna 2003 James Irwin americký astronaut † 8 srpna 1991 Paul Horn americký flétnista † 29 června 2014 1935 – Hans Wollschläger německý spisovatel překladatel historik a filolog † 19 května 2007 1936 – Thomas Mattingly americký vojenský letec a astronaut 1938 Rudolf Nurejev ruský tanečník † 6 ledna 1993 Keith O'Brien skotský kardinál 1939 – Giovanni Trapattoni italský fotbalový trenér 1940 – Jacek Baluch polský literární historik a diplomat 1941 − Paul Kantner americký kytarista 1944 Pattie Boydová anglická fotografka John Sebastian americký zpěvák 1947 – Gerd Ludwig německý novinářský fotograf 1948 – William Gibson americký spisovatel 1949 – Patrick Duffy americký herec 1951 Kurt Russell americký herec Scott Gorham americký rockový kytarista 1955 – Gary Sinise americký herec 1976 – Cynthia Daniel americká herečka a fotografka 1986 Edin Džeko fotbalista z Bosny a Hercegoviny Miles Kane britský zpěvák a kyatrista 1992 – Eliza Bennettová britská herečka a zpěvačka Úmrtí Česko 1534 – Vojtěch z Pernštejna nejvyšší hofmistr Království českého 4 dubna 1490 1620 – Svatý Jan Sarkander moravský katolický kněz 20 prosince 1576 1686 – Alžběta Marie Minsterberská poslední Poděbradovna z rodiny krále Jiřího z Poděbrad 11 května 1625 1713 – Juraj Jánošík slovenský zbojník 25 ledna 1688 1730 – Antonín Reichenauer – český hudební skladatel 1694 1738 – Václav Vejmluva významný opat žďárského kláštera 19 září 1670 1868 – Karel Balling český chemik a rektor Pražské polytechniky 21 dubna 1805 1875 – Ferdinand Laub houslista a hudební skladatel 19 ledna 1832 1877 – Peter Wucherer rakouský a český státní úředník a politik 13 října 1806 1882 – František Matouš Klácel český básník novinář a filozof 7 dubna 1808 1891 – Eduard Clam-Gallas rakouský generál 14 března 1805 1903 – Vojta Slukov český herec 25 července 1847 1907 – Karel Knittl skladatel a dirigent 4 října 1853 1911 – Vavřinec Josef Dušek historik dialektolog etnograf a překladatel 5 listopadu 1858 1927 – Edvín Bayer český botanik 17 února 1862 1928 – Bohumír Roubalík český malíř a ilustrátor 25 listopadu 1845 1929 – Julius Rauscher český hudební skladatel a pedagog 4 dubna 1859 1939 – Štěpán Habarta československý politik 26 prosince 1878 1942 – Josef Svatopluk Machar český spisovatel a politik 29 února 1864 1947 – Karel Anděl astronom 28 prosince 1884 1949 – Ladislav Jan Živný bibliograf 3 ledna 1872 1954 Bóža Dvořák architekt 6 května 1864 Ignác Händl český varhaník a hudební skladatel 2 srpna 1889 1960 – Emanuel Šlechta československý politik ministr techniky a stavebnictví 19 prosince 1895 1967 – Jiří Valja spisovatel 22 července 1914 1972 – Karel Balling skladatel český hudební skladatel 17 prosince 1889 1974 – Emil Hájek český klavírista a hudební pedagog 3 března 1886 1976 Ivan Borkovský český archeolog ukrajinského původu 8 září 1897 Norbert Frýd český spisovatel 21 dubna 1913 1980 – Jan Krásl československý hokejový reprezentant 10 srpna 1899 1981 – Felix Tauer český orientalista 20 listopadu 1893 1983 – Jiří Robert Pick český spisovatel 4 května 1925 2003 – Leopold Láznička sprinter 7 srpna 1920 2004 Jiří Horák dramaturg scenárista a režisér 3 dubna 1940 Alena Vrbová lékařka a spisovatelka 3 října 1919 2008 – Milan Štěrba příslušník jednotek SOG AČR Zabit sebevražedným atentátníkem v Afghánistánu 1972 2012 Jaroslav Olšava katolický kněz a spisovatel 6 dubna 1922 Jaroslav Němec kněz profesor církevních dějin 25 dubna 1932 2013 Rudolf Battěk filozof sociolog a politik 2 listopadu 1924 Jiří Drašnar český spisovatel 31 března 1948 Svět 180 – Marcus Aurelius římský císař a filosof 26 dubna 121 1040 – Harold I anglický král cca 1015 1058 – Lulach král skotský 1030 1266 – Pierre de Montreuil francouzský středověký mistr stavitel 1200 1406 – Ibn Chaldún arabský učenec 27 května 1332 1640 – Philip Massinger anglický dramatik 1583 1680 – François de La Rochefoucauld francouzský spisovatel 15 září 1613 1741 – Jean-Baptiste Rousseau francouzský básník 6 dubna 1671 1782 – Daniel Bernoulli dánsko-švýcarský matematik 8 února 1700 1829 – Žofie Albertina Švédská švédská princezna 8 října 1753 1830 – Laurent Gouvion de Saint-Cyr francouzský generál 13 dubna 1764 1831 – Napoleon Ludvík Bonaparte syn holandského krále Ludvíka Bonaparta 11 října 1804 1846 – Friedrich Wilhelm Bessel německý astronom 22 července 1784 1853 – Christian Andreas Doppler rakouský fyzik 29 listopadu 1803 1861 – Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská saská princezna vévodkyně z Kentu matka britské královny Viktorie 17 srpna 1786 1862 – Jacques Fromental Halévy francouzský skladatel 27 května 1799 1866 – Josef Emanuel Fischer rakouský průmyslník a entomolog 19 února 1787 1886 – Pierre-Jules Hetzel francouzský vydavatel 15 ledna 1814 1893 Jules Ferry francouzský právník a politik 5 dubna 1832 Ljudevit Vukotinović chorvatský spisovatel a politik 13 ledna 1813 1906 – Johann Most americký anarchista 5 února 1846 1914 – Antun Gustav Matoš chorvatský spisovatel 13 dubna 1875 1917 – Franz Brentano německý filozof a psycholog 16 ledna 1838 1926 Jurij Darahan ukrajinský básník 16 března 1894 Alexej Alexejevič Brusilov ruský generál jezdectva 19 srpna 1853 1929 – Antoni Lange polský spisovatel 1861 1937 – Austen Chamberlain britský státník 16 října 1863 1950 – Muir S Fairchild generál letectva Spojených států amerických 2 září 1894 1951 – Karel Albrecht Habsbursko-Altenburský rakouský arcivévoda z těšínské linie 18 prosince 1888 1956 – Irène Joliot-Curie francouzská chemička nositelka Nobelovy ceny 12 září 1897 1958 – John Pius Boland irský politik a tenista 16 září 1870 1963 – Allan Woodman kanadský hokejista zlato na ZOH 1920 11 března 1899 1973 – Charles Delahay kanadský hokejista 19 března 1905 1974 – Louis Kahn americký architekt 20 února 1901 1975 – Karl Anton Rohan rakouský politický spisovatel a publicista 9 ledna 1898 1976 – Luchino Visconti italský scenárista a režisér 2 listopadu 1906 1979 – Jean Monnet francouzský politik diplomat a ekonom 9 listopadu 1888 1983 – Haldan Keffer Hartline americký fyziolog nositel Nobelovy ceny 22 prosince 1903 1984 – Konstantin Badigin sovětský spisovatel a kapitán dálné plavby 30 listopadu 1910 1993 – Helen Hayesová americká filmová a divadelní herečka 10 října 1900 1995 – Ahmad Chomejní íránský islámský duchovní 1945 2002 – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 2005 – George Frost Kennan americký diplomat historik politický poradce 16 února 1904 2006 – Oleg Cassini americký módní návrhář 11 dubna 1913 2007 – John Backus americký počítačový vědec 3 prosince 1924 2009 – Clodovil Hernandes brazilský módní návrhář televizní moderátor a politik 17 června 1937 2010 – Alex Chilton americký kytarista a skladatel 28 prosince 1950 2011 Michael Gough britský herec 23 listopadu 1917 Ferlin Husky americký zpěvák country hudby 3 prosince 1925 2012 John Demjanjuk nacistický válečný zločinec 3 dubna 1920 Šenuda III 117 alexandrijský patriarcha srpna 1923 Anton Straka slovenský spisovatel a básník 22 září 1942 2014 − L'Wren Scott americká módní návrhářka 28 dubna 1964 Svátky Česko Vlastimil Vlastimila Vlastimír Vlastimíra Gertruda Svět Slovensko – Ľubica Irsko – Den svatého Patrika Katolický kalendář svatý Patrik Pravoslavné církevní kalendárium podle starého juliánského kalendáře Přenesení ostatků sv knížete Václava do Prahy r 938 Pranostiky Česko Mrzne-li na svatou Gertrudu bude mrznout ještě celý měsíc Mrzne-li na svatou Gertrudu jistě mrzne 40 dní 18 březen je 77 den roku podle gregoriánského kalendáře 78 v přestupném roce Do konce roku zbývá 288 dní Události Česko 1547 – Sněm českých stavů který vyslovil požadavky směřující k omezení královy moci 1848 – Vyšel první svazek prvního vydání díla Františka Palackého Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě 1939 – V ulici Na Poříčí byl otevřen obchodní dům Bílá labuť Svět 37 – Římský senát anuloval Tiberiovu vůli a prohlásil Caligulu za císaře 1241 – Krakov byl poničen Mongoly 1438 – Albrecht II Habsburský se stal králem Německa 1804 – Napoleon Bonaparte se prohlásil francouzským císařem 1871 – Lidé v Paříži si zvolili svou vlastní vládu – Commune – první socialistická vláda 1915 – V první světové válce se uskutečnil masivní námořní útok v bitvě u Gallipoli Tři bitevní lodi byly potopeny během neúspěšného britského a francouzského námořního útoku na Dardanellesa 1921 – Podepsán Rižský mír ukončující sovětsko-polský konflikt 1923 – Premiéra Symfonie fmoll Antona Brucknera 1922 – V Indii je Móhandás Karamčand Gándhí odsouzený k šesti letům vězení za občanskou neposlušnost 1925 – Tornádo které se přehnalo přes státy Missouri Illinois a Indiana zabilo 695 lidí 1931 – Firma Schick Inc dává na trh první elektrický holící strojek pro pány 1937 – V londýnské škole zabila exploze tři sta lidí většinou dětí 1938 – Mexiko znárodňuje veškeré cizí naftové nemovitosti na území svého státu 1940 – Ve druhé světové válce se setkávají Adolf Hitler a Benito Mussolini v Brenner a souhlasí s vytvořením spojenectví proti Francii a Spojenému království 1945 – Ve druhé světové válce provedlo 1250 amerických bombardérů nálet na Berlín 1953 – Západní Turecko bylo postiženo zemětřesením počet obětí čítá 250 osob 1961 – Tupolev Tu-128 největší a nejtěžší záchytný stíhací letoun jaký byl kdy zaveden do výzbroje armády absolvoval svůj zkušební let 1965 – Kosmonaut Alexej Leonov opustil na 12 minut kosmickou loď Voschod 2 a stal se tak první osobou která vstoupila do volného vesmírného prostoru 1971 – Lavina v Chungar v Peru zabila 200 lidí 1974 – Naftová krize – Národy OPEC uvalují na pět měsíců naftové embargo proti Spojeným státům Evropě a Japonsku 1980 – Na Pleseckém kosmodromu v Rusku bylo zabito 50 lidí při explozi lodi Vostok 2M na její odpalovací základně 1990 – 12 obrazů majících souhrnně cenu kolem 300 milionů dolarů bylo ukradeno z muzea Izabely Stewart Gardner v Bostonu v Massachusetts Byla to největší krádež uměleckých děl v historii Spojených států 2003 – Spojené státy americké vstupují do války s Irákem 2003 – Agenti FBI zaútočili na sídlo HealthSouth Corporation v Birminghamu v Alabamě kvůli podezření na masivní podvod vedení podniku 2012 – Joachim Gauck zvolen německým prezidentem Narození Česko 1738 – Josef Anton Laske český houslař † 30 listopadu 1805 1803 – Ludvík Dietrich hudební skladatel a kytarista † 11 června 1858 1820 – Beneš Metod Kulda kněz spisovatel a sběratel lidových písní a pohádek † 6 května 1903 1830 – Felix Vetter z Lilie moravský velkostatkář a politik † 21 listopadu 1913 1841 – Josef Štěrba probošt litoměřické kapituly † 16 září 1909 1843 – Karel Starý starší český architekt † 22 října 1929 1844 – Rudolf Knoll český právník a politik † 23 dubna 1914 1849 – Josef Hanel teolog kanovník olomoucké kapituly † 16 dubna 1903 1854 – Bohuslava Kecková historicky první česká lékařka † 17 října 1911 1870 – Josef Sechtr československý politik † ? 1874 Josef Mandl český malíř † 5 prosince 1933 Vojtěch Mastný československý protikomunistický diplomat † 25 ledna 1954 1891 Ruda Kubíček český malíř † 6 dubna 1983 Eduard Milén český malíř † 19 května 1976 1896 – Zet Molas česká režisérka † 1956 1901 – Peter Jilemnický spisovatel † 19 května 1949 1904 – Edvard Cenek spisovatel a fotograf † 26 července 1971 1912 – Bohumil Klenovec československý fotbalový reprezentant † 14 ledna 1971 1913 – Alois Sopr český sochař a medailer † 25 června 1993 1916 – Josef Bryks stíhací pilot † 12 srpna 1957 1921 – Josef Trávníček ministr obchodu České soc rep 1923 – Jaromír Zápal ilustrátor malíř a spisovatel † 5 prosince 1984 1924 − Lubomír Dorůžka muzikolog a hudební publicista † 16 prosince 2013 1929 – Ctirad Kohoutek hudební skladatel vědec a pedagog † 19 září 2011 1931 – Vlastimil Bubník český hokejista a fotbalista † 6 ledna 2015 1937 – Josef Sochor český zpěvák a textař 1940 Jana Březinová česká herečka † 29 května 2000 Václav Šmídl volejbalista stříbrný na OH 1964 1944 Jiří Holeček hokejový brankář Jiří Klem herec Josef Bartončík právník a politik 1945 – Miloš Frýba hlasatel † 30 prosince 2010 1949 – Richard Haan operní pěvec-barytonista 1950 – Václav Špale malíř 1951 – Ladislav Szalai český spisovatel slovenského původu 1956 – Zdeněk Vřešťál folkový písničkář 1967 – Mahulena Bočanová herečka a moderátorka 1978 – Jan Bulis hokejista Svět 1294 – Jindřich VI Dobrý vratislavský kníže z rodu slezských Piastovců † 24 listopadu 1335 1380 – Svatá Lidwina nizozemská světice † 14 dubna 1433 1555 – František z Anjou nejmladší syn francouzského krále Jindřicha II † 19 června1584 1578 – pokřtěn Adam Elsheimer německý malíř † 11 prosince 1610 1604 – Jan IV Portugalský portugalský král † 6 listopadu 1656 1609 – Frederik III Dánský dánský a norský král † 9 února 1670 1634 – Marie-Madeleine de La Fayette francouzská spisovatelka † 25 května 1693 1690 – Christian Goldbach německo-ruský matematik † 20 listopadu 1764 1723 – Daniel Itzig německý židovský obchodník a bankéř † 17 května 1799 1780 – Miloš Obrenović I srbský kníže † 28 září 1860 1782 – John C Calhoun americký politik viceprezident USA † 31 března 1850 1813 – Christian Friedrich Hebbel německý básník a dramatik † 13 prosince 1863 1828 – William Randal Cremer anglický politik a pacifista držitel Nobelovy ceny za mír † 1908 1830 – Fustel de Coulanges francouzský historik † 12 září 1889 1831 – Fridrich III Pruský německý císař a pruský král † 15 června 1888 1837 – Grover Cleveland 22 a 24 prezident Spojených států amerických 1842 – Stéphane Mallarmé francouzský básník † 9 září 1898 1844 – Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov ruský hudební skladatel † 21 června 1908 1848 – Luisa Sasko-Koburská britská princezna † 3 prosince 1939 1850 – Hugo Charlemont rakouský malíř † 18 dubna 1939 1856 – Alexandr Petrovič Izvolskij ministr zahraničí carského Ruska † 16 srpna 1919 1858 – Rudolf Diesel německý vynálezce † 30 září 1913 1863 – Eduard Konrád Zirm rakouský oční lékař † 15 března 1944 1868 – Josef Marek slovenský veterinář vědec a pedagog † 7 září 1952 1869 – Neville Chamberlain britský státník † 9 listopadu 1940 1871 – Reginald Aldworth Daly kanadský geolog † 19 září 1957 1875 – Félix Carvajal kubánský maratónec † 27 ledna 1949 1876 – Roman Malinovskij ruský revolucionář † 5 listopadu 1918 1880 – Walter Hohmann německý stavební inženýr a teoretik raketových letů † 11 března 1945 1882 – Gian Francesco Malipiero italský hudební skladatel † 1 srpna 1973 1886 Kurt Koffka německý psycholog † 22 listopadu 1941 Michail Těreščenko ruský ministr financí a zahraničí prozatímní vlády † 1 dubna 1956 1890 – Henri Decoin francouzský režisér † 4 července 1969 1892 – Hjalmar Fridolf Siilasvuo finský generál † 11 ledna 1947 1893 – Wilfred Owen anglický básník † 4 listopadu 1918 1898 – Magnus Goodman kanadský hokejista člen hokejové síně slávy † 18 července 1991 1899 Max Alpert sovětský novinářský fotograf † 30 listopadu 1980 George Beauchamp konstruktér hudebních nástrojů † 30 března 1941 1903 – Galeazzo Ciano italský diplomat † 11 ledna 1944 1904 – Srečko Kosovel slovinský básník † 27 května 1926 1905 – Robert Donat britský herec † 9 června 1958 1907 – Jakov Džugašvili syn Stalinovy první manželky Jekatěriny Svanidze † 14 dubna 1943 1909 – Sabir Junusov uzbecký chemik † 29 listopadu 1995 1910 – Lajos Gogolák maďarský historik † 22 září 1987 1913 Werner Mölders německý stíhací pilot † 22 listopadu 1941 Reinhard Hardegen německý ponorkový velitel a politik † ? 1919 Laila Schou Nilsenová norská lyžařka a rychlobruslařka olympijská vítězka † 30 července 1998 Elizabeth Anscombe britská katolická filosofka † 5 ledna 2001 1924 – Alexandre José Maria dos Santos mosambický kardinál 1925 – Antonio José González Zumárraga ekvádorský kardinál † 13 října 2008 1926 – Peter Graves americký herec † 14 března 2010 1928 – Lennart Carleson švédský matematik 1929 – Christa Wolfová německá spisovatelka † 1 prosince 2011 1930 Adam Joseph Maida americký kardinál Pat Halcox britský trumpetista † 4 února 2013 1932 – John Updike americký spisovatel † 27 ledna 2009 1933 – Severino Poletto italský kardinál 1934 – Adolf Merckle německý podnikatel † 5 ledna 2009 1935 Antonios Naguib egyptský kardinál Ole Barndorff-Nielsen dánský matematik 1936 – Frederik Willem de Klerk prezident Jižní Afriky nositel Nobelovy ceny míru 1945 Hiroh Kikai japonský fotograf Eric Woolfson britský hudebník bývalý člen skupiny The Alan Parsons Project † 2 prosince 2009 Joy Fieldingová kanadská spisovatelka a herečka John H White americký fotograf Susan Tyrrell americká herečka † 16 června 2012 1947 – Deborah Lipstadt americká historička 1949 – Jacques Secrétin francouzský stolní tenista 1950 Brad Dourif americký herec Rod Milburn americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek † 11 listopadu 1997 1951 – Bill Frisell americký hudebník a skladatel 1959 – Luc Besson francouzský herec scenárista režisér a producent 1966 – Jerry Cantrell americký hudebník člen skupiny Alice in Chains 1970 – Queen Latifah americká herečka a zpěvačka 1977 – Zdeno Chára slovenský hokejový obránce 1980 – Alexej Jagudin ruský krasobruslař 1982 – Timo Glock německý pilot Formule 1 Úmrtí Česko 1553 – Václav Hájek z Libočan spisovatel 1776 – Pierre Philippe Bechade de Rochepin brněnský vojenský inženýr 1694 1824 – Ignác Jan Nepomuk Palliardi architekt italského původu 15 května 1737 1845 – Arnošt Konstantin Růžička 2 biskup českobudějovický 21 prosince 1761 1875 – Athanasius Bernhard opat kláštera v Oseku u Duchcova 2 ledna 1815 1877 – Ernst Gustav Doerell česko-německý malíř 22 srpna 1832 1882 – Marie Čacká spisovatelka 9 března 1811 1927 – Jindřich Geisler moravský kněz hudební kritik muzikant organizátor hudebního života 15 července 1849 1934 – Božena Viková-Kunětická česká politička spisovatelka a dramatička 30 července 1862 1939 – Otakar Bas československý právník a politik 21 března 1879 1942 – Hanuš Fantl básník 16 prosince 1917 1946 – Anna Chlebounová československý politik 8 prosince 1875 1949 – Otomar Bistřický československý politik 27 května 1880 1966 – Vojta Novák divadelní a filmový herec a režisér 16 března 1886 1981 – Darja Hajská zpěvačka herečka a spisovatelka 20 března 1911 1986 – Ludvík Aškenazy spisovatel 24 února 1921 1987 – Stanislav Sůva architekt 17 ledna 1912 1995 – Josef Vavroušek ekolog a politik 15 září 1944 1996 – Anna Masaryková historička umění a dlouholetá pracovnice Národní galerie vnučka Tomáše Garrigua Masaryka a dcera malíře Herberta Masaryka 3 dubna 1911 2000 – Ladislav Lis český a československý politik ] ] – ] lexikograf literární vědec spisovatel a překladatel ] ] ] – ] politik a bývalý poslanec ] ] ] ] divadelní režisér a vysokoškolský student ] ] ] jazykovědec ] ] Svět ] – ] anglický král cca ] ] ] poslední velmistr ] okolo ] ] rytíř ] kolem ] ] – ] uherský magnát asi ] ] – ] ruský car ] ] ] – ] slovenský filozof teolog a dramatik ] ] ] – ] 1 hrabě z Orfordu britský státník ] ] ] – ] britský duchovní a romanopisec období preromantismu ]u ] ] – ] francouzský ekonom a státník ] ] ] – ] německý malíř a sochař ]a ] ] – ] francouzský voják a politik ] ] ] – ] misionář Církve Nového Jeruzaléma ] ] ] – ] slovenská šlechtična ] ] ] – ] dánský a rakouský židovský reformátor rabín a politik ] ] ] – ] britský matematik a logik narozen v ] ] ] – ] americký paleontolog ] ] ] ] francouzský chemik a politik ] ] ] francouzský důstojník kartograf a fotograf ] ] ] – ] ponorkový velitel císařského Německa ] ] ] – ] rakouský lokomotivní konstruktér ] ] ] – ] maďarský malíř ]a ] ] – ] německý stíhací pilot ] ] ] – ] hlavní postava chorvatského národního hnutí na Istrii ] ] ] – ] italský šlechtic námořník horolezec a cestovatel ] ] ] – ] předsedy vlády řeckého státu ] ] ] – ] ruská spisovatelka a divadelní herečka ] ] ] – ] francouzský cyklista ] ] ] ] japonský viceadmirál během ] ] ] ] americký průkopník automobilismu ] ] – ] norský fotograf ] ] ] ] slovenský lékař a spisovatel ] ] ] americký podnikatel a vynálezce ] ] ] – ] slovenský spisovatel ] ] ] ] předseda Mezinárodního olympijského výboru ]u ] ] americký matematik ]u ] ] – ] egyptský a súdánský král ]a ] ] – ] maďarský herec režisér a esperantista ] ] ] – ] francouzský letecký konstruktér ] ] ] – ] ruský etnolog] jazykovědec a literární vědec ] ] ] – ] estonský jazykovědec ] ] ] – ] finská komunistická politička ]a ] ] – ] brazilský automobilový závodník ] ] ] ] německý a americký psycholog filosof a sociolog ] ] ] polská malířka ] ] ] – ] sovětský voják ]a ] ] – ] italský král ] ] ] – ] americký spisovatel ] ] ] – ] slovenský hudební skladatel a pedagog ] ] ] – ] řecký básník laureát Nobelovy ceny ] ] – ] americký zpěvák kytarista skladatel ] ] ] ] slovenský filmový a televizní režisér a scenárista ] ] ] britský herec ] ] ] – ] britský filmový režisér scenárista a producent ] ] ] – ]ová anglická herečka ] ] ] ] sestra monackého knížete ] ] ] ] americký politik ] ] ] anglický baskytarista a člen skupiny ] ] ] ] – ] pátý král Tongy ] ] ] – ] hlavní inženýr letecké základny v ]i ] ] ] − ] americký hudebník a herec ]u ] Svátky Česko ] Eduarda Edvard Edvarda Svět ] – Eduard Katolický kalendář Svatý Cyril Svatý Salvátor ] ] 1934 MCMXXXIV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím Události Československo 3 ledna – Výbuch uhelného dolu Nelson III v severočeském Oseku u Duchcova jemuž padlo za oběť 142 horníků 24 května – čtvrtá volba Tomáše Garrigua Masaryka prezidentem Republiky československé 9 června – Československo uznalo Sovětský svaz de iure 13 července – vládním nařízením 137 34 byl zaveden obilní monopol Veškerý obilní obchod byl nyní podřízen Československé obilní společnosti 24 listopadu – Insigniáda čeští pravicoví studenti demonstracemi přinutili německou část Univerzity Karlovy k předání historických insignií její české části; události vyhrotily vztahy mezi Čechy a Němci pravicí a levicí Kounovský učitel Antonín Patejdl objevil na náhorní plošině Rovina nad obcí známé Kounovské kamenné řady Svět 15 ledna – Zemětřesení v Biháru 23 ledna – Francouzský archeolog André Parrot identifikoval sumerské město Mari ve východní Sýrii 9 února – Sepsána Balkánská dohoda mezi státy Rumunskem Jugoslávií Řeckem Tureckem 30 června – V Německu proběhla tzv noc dlouhých nožů při které byli vyvražděni nepohodlní příslušníci nacistické strany 25 července – V Rakousku je zavražděn kancléř Engelbert Dollfuss Vědy a umění Založena Skupina surrealistů v ČSR Nobelova cena za literaturu Luigi Pirandello za medicínu George Hoyt Whipple George Richards Minot a William Murphy – za objev léčby anémie pomocí játrových výtažků za fyziku nebyla udělena za chemii Harold Urey – za objev těžkého vodíku – deuteria za mír Norman Lane Angell a Arthur Henderson Oscar za nejlepší film Harry Cohn za film Stalo se jedné noci v originále It happened one night za režii Frank Capra za film Stalo se jedné noci v originále It happened one night za scénář Robert Riskin za film Stalo se jedné noci v originále It happened one night za nejlepší herecký výkon v mužské roli Clark Gable za film Stalo se jedné noci v originále 'It happened one night za nejlepší herecký výkon v ženské roli Claudette Colbert za film Stalo se jedné noci v originále It happened one night Narození Česko 1 ledna – Marie Goretti Boltnarová česká katolická řeholnice boromejka 3 ledna – Jan Schmidt filmový režisér scenárista a příležitostný filmový herec 10 ledna – Miroslav Štěpánek český historik archeolog a encyklopedista † ? 2005 14 ledna – Dana Němcová česká psycholožka kritička a disidentka 15 ledna – Rudolf Šrámek český jazykovědec dialektolog 17 ledna – Bohuslav Mikeš malíř † 1 listopadu 2003 21 ledna – Eva Olmerová česká popová a jazzová zpěvačka šansoniérka † 10 srpna 1993 22 ledna – Josef Melč rozhlasový režisér † 10 dubna 2002 15 ledna – Vladimír Burda český překladatel publicista kritik a básník † 23 října 1970 26 ledna – Josef Kuthan český chemik 5 února – Vladimír Jelínek malíř grafik sklářský výtvarník a fotograf 9 února – Pavel Verner český hobojista 12 února – Antonín Švorc český operní pěvec-barytonista † 21 února 2011 14 února – Vlastimil Šubrt český politik ekonom a spisovatel † 20 února 2013 15 února Petr Kersch český spisovatel Antonín Winter český spisovatel 17 února – Miroslav Ambro kameraman a režisér dabingu † 22 ledna 1964 23 února – Milan Neděla český herec a moderátor † 14 dubna 1997 2 března – Milena Vostřáková česká televizní hlasatelka a moderátorka † 7 července 2011 9 března – Jiří Kalach český hudební skladatel † 20 dubna 2008 10 března – Alexandr Stich český jazykovědec a literární historik bohemista † 26 ledna 2003 15 března – Radoslav Kvapil český klavírista 17 března – Richard Honzovič hlasatel † 1 září 2005 24 března Jaroslav Mazáč český básník † 28 dubna 2006 Zdeněk Herman český fyzikální chemik 30 března – Jan Schneider český textař básník dramatik scenárista novinář † 1 prosince 2014 8 dubna – Karolina Slunéčková herečka † 11 června 1983 15 dubna – Josef Somr český herec 18 dubna – Jan Klusák český hudební skladatel 26 dubna – Jaroslav Dufek český herec † 30 září 2011 27 dubna – Jaroslav Boček ministr lesního a vodního hospodářství 5 května – Jiří Bouda český grafik malíř a ilustrátor 8 května – Jindřich Cigánek profesor oboru výstavba dolů a geotechnika 13 května Milan Šulc český divadelní i filmový herec † 10 července 2004 Josef Hlaváček český estetik a výtvarný kritik † 1 října 2008 František Fröhlich překladatel ze severských jazyků † 13 července 2014 14 května – Richard Jeřábek český etnolog a pedagog † 14 října 2006 15 května – Vladimír Brabec herec 29 května Vladislav Malát český politik fyzik a překladatel Věra Plívová-Šimková česká filmová režisérka 9 června – Luděk Hřebíček český kvantitativní lingvista turkolog překladatel 11 června – Josef Hanzal český historik archivář † 22 června 2002 14 června – Jindřich Fairaizl publicista a režisér spisovatel † 16 října 1993 16 června – Ladislav Synovec československý volejbalový reprezentant 23 června – Květoslav Šipr český lékař a teolog 26 června Čestmír Kráčmar historik spisovatel hudební pedagog sólista opery † 29 srpna 2007 Olga Neveršilová básnířka autorka literárněvědných studií a překladatelka 28 června – Miroslav Liďák kreslíř a karikaturista † 1 prosince 1983 29 června – Bohumil Urban československý politik ministr 2 července – Vlasta Janečková česká filmová a televizní scenáristka a režisérka † 27 února 2012 7 července – Stanislav Chýlek český chemik překladatel politik a diplomat 11 července – Jan Petr Velkoborský překladatel z finštiny a angličtiny † 30 listopadu 2012 13 července – Ladislav Toman český volejbalový reprezentant 23 července – Egon Lánský novinář a místopředseda Zemanovy vlády † 25 listopadu 2013 27 července – Jan Svoboda fotograf † 1 ledna 1990 28 července – Ivan Remunda český malíř grafik a spisovatel † 2014 6 srpna – Jan Kubr český cyklista 8 srpna – Václav Pavlíček český právník odborník na ústavní právo 14 srpna – Jan Svoboda biolog 15 srpna – Mirek Kovářík český divadelník kulturní publicista a redaktor herec 17 srpna – František Šmahel český historik umění 19 srpna – Vojen Güttler právník soudce Ústavního soudu 20 srpna – Fredy Perlman americký spisovatel českého původu † 26 července 1985 21 srpna – Vladimír Fišer český herec hlasatel a dabér 30 srpna – Zdena Frýbová česká spisovatelka a novinářka † 22 února 2010 31 srpna Ludmila Polesná československá vodní slalomářka † 9 prosince 1988 Ladislav Kozák akademický sochař a medailér † 22 července 2007 4 září Juraj Herz český režisér scenárista a herec Jan Švankmajer český filmový režisér animátor a výtvarník 5 září – František Kratochvíl český výtvarník režisér a herec 6 září – Jana Štěpánková česká herečka 11 září – Gustáv Mráz československý fotbalový reprezentant 12 září – Petr Hrdlička automobilový konstruktér 13 září – Karel Čermák český ministr spravedlnosti 24 září – Vilém Hejl prozaik scenárista a překladatel † 23 ledna 1989 27 září – Václav Frolec národopisec folklorista a vysokoškolský pedagog † 14 května 1992 30 září – Karel Misař spisovatel redaktor vychovatel a dramaturg † 6 dubna 1991 8 října – Richard Jelínek český histolog embryolog a anatom † 27 října 2008 21 října – Josef Sůva český historik umění 30 října – Zdeněk Mézl český grafik a ilustrátor 31 října – Eduard Bakalář český psycholog † 18 února 2010 4 listopadu – Miroslav Ondříček český kameraman 6 listopadu – Miroslav Koranda reprezentant Československa ve veslování olympijský vítěz † 30 června 2008 7 listopadu – Zdeněk Rejdák český vědec zakladatel psychotroniky † 24 prosince 2004 12 listopadu – František Laurin divadelní a filmový režisér vysokoškolský pedagog 18 listopadu – Miroslav Hucek český fotograf † 29 ledna 2013 19 listopadu – Milan Dvořák československý fotbalový reprezentant 21 listopadu – František Kyncl český malíř a sochař † 14 července 2011 23 listopadu – Jiří Sláma český archeolog a historik 24 listopadu – Václav Pantůček československý hokejový reprezentant † 21 července 1994 27 listopadu – Jovan Dezort novinářský fotograf a výtvarník 6 prosince – Milan Dvořák český hudební skladatel ? – František Petrášek český prognostik a futurolog † 2014 Svět 1 ledna – Raúl Eduardo Vela Chiriboga ekvádorský kardinál 4 ledna – Rudolf Schuster prezident Slovenské republiky 5 ledna Jorge Camacho kubánský malíř † 30 března 2011 Phil Ramone americký hudební producent a hudební skladatel † 30 března 2013 7 ledna Charles Jenkins americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz Abel Posse argentinský spisovatel a diplomat 8 ledna Jacques Anquetil legendární francouzský cyklista † 18 listopadu 1987 Alexandra Ripleyová americká spisovatelka † 10 ledna 2004 10 ledna – Leonid Kravčuk prezident Ukrajiny 11 ledna C A R Hoare britský počítačový vědec Jean Chrétien 20 ministerský předseda Kanady 16 ledna – Anton Urban slovenský fotbalista reprezentant Československa 17 ledna – Cedar Walton americký jazzový klavírista a skladatel † 19 srpna 2013 24 ledna – Stanisław Grochowiak polský básník prozaik dramatik a publicista † 2 září 1976 26 ledna – Oldo Hlaváček slovenský herec 27 ledna – Édith Cressonová premiérka Francie 30 ledna – Giovanni Battista Re italský kardinál 31 ledna – Gene DeWeese americký spisovatel † 19 března 2012 7 února King Curtis americký virtuózní saxofonista † 13 srpna 1971 Edward Fenech Adami prezident a premiér Malty 10 února – Rahn Burton americký jazzový klavírista † 25 ledna 2013 11 února Manuel Noriega panamský generál a samozvaný diktátor John Surtees britský motocyklový a automobilový závodník 12 února – Jozef Psotka slovenský horolezec † 16 října 1984 14 února Merl Saunders americký hudebník † 24 října 2008 Herwig Wolfram rakouský historik 15 února Paul Ekman americký psycholog Niklaus Wirth švýcarský informatik 18 února – Skip Battin americký zpěvák a baskytarista † 6 července 2003 24 února – Bettino Craxi italský sociálnědemokratický politik † 19 ledna 2000 25 února – Michael Fairman americký herec spisovatel a režisér 2 března Doug Watkins americký jazzový kontrabasista † 5 února 1962 Alojz Tkáč arcibiskup košický a metropolita východoslovenský 3 března Jacek Kuroń polský politik historik a disident † 17 června 2004 Jimmy Garrison americký jazzový kontrabasista † 7 dubna 1976 5 března Daniel Kahneman izraelsko-americký psycholog Gioan Baotixita Phạm Minh Mẫn vietnamský kardinál 8 března František Velecký slovenský herec † 5 října 2003 Ján Solovič slovenský spisovatel a dramatik 9 března Jurij Gagarin sovětský kosmonaut první člověk který vzlétl do vesmíru † 27 března 1968 Dietmar Grieser rakouský spisovatel literatury faktu 12 března – Francisco J Ayala americký biolog a filozof španělského původu 14 března Shirley Scott americká varhanice † 10 března 2002 Eugene Cernan americký astronaut po otci slovenského a po matce českého původu Dionigi Tettamanzi italský kardinál 26 března – Alan Arkin americký herec spisovatel a režisér 30 března – Hans Hollein rakouský designér a architekt † 24 dubna 2014 31 března Richard Chamberlain americký herec Carlo Rubbia italský fyzik a nositel Nobelovy ceny 2 dubna – Paul Cohen americký matematik † 23 března 2007 3 dubna – Jane Goodallová anglická bioložka 5 dubna Stanley Turrentine americký jazzový saxofonista † 12 září 2000 Roman Herzog sedmý prezident Spolkové republiky Německo 6 dubna – Anton Geesink reprezentant Nizozemska v judu † 27 srpna 2010 7 dubna – Victor Feldman britský jazzový klavírista a bubeník † 12 května 1987 10 dubna – David Halberstam americkým žurnalista a spisovatel † 23 dubna 2007 11 dubna – Karl-Josef Rauber německý kardinál 14 dubna – Fredric Jameson americký filozof politolog a literární teoretik marxistické orientace 17 dubna – Don Kirshner americký hudební vydavatel producent a skladatel † 17 ledna 2011 24 dubna – Shirley MacLaine americká herečka zpěvačka tanečnice a publicistka 29 dubna – Pedro Pires premiér a prezident afrického státu Kapverdy 1 května – Shirley Horn americká jazzová zpěvačka a klavíristka † 20 října 2005 3 května – Georges Moustaki francouzský zpěvák a skladatel † 23 května 2013 4 května – Taťjana Samojlovová ruská divadelní a filmová herečka † 4 května 2014 5 května – Henri Konan Bédié druhý prezident Côte d'Ivoire 10 května – Štefan Kvietik slovenský herec divadelní pedagog a politik 13 května – Ehud Necer izraelský archeolog † 28 října 2010 15 května – John Keegan britský vojenský historik † 2 srpna 2012 18 května – Ladislav Pittner bývalý ministr vnitra Slovenska † 15 srpna 2008 19 května – Bobby Bryant americký jazzový trumpetista a hráč na křídlovku † 10 června 1998 21 května – Bob Northern americký jazzový hráč na lesní roh 23 května – Robert Moog americký vynálezce a průkopník elektronické hudby † 21 srpna 2005 26 května – Bernard Vitet americký jazzový trumpetista a skladatel † 3 července 2013 28 května – Francesco Monterisi italský římskokatolický kněz kardinál 30 května – Alexej Leonov vojenský letec a sovětský kosmonaut 6 června – Albert II Belgický belgický král 7 června – Werner Nachtigall německý biolog 9 června – Helga Haaseová německá rychlobruslařka olympijská vítězka † 16 června 1989 11 června Princ Henrik manžel dánské královny Markéty II Jerry Uelsmann americký fotograf 13 června Vitalij Hubarenko ukrajinský hudební skladatel † 5 dubna 2000 Uriel Jones americký bubeník † 24 března 2009 16 června – William Forsyth Sharpe americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1990 20 června – Heinz Edelmann německý ilustrátor a designer † 21 července 2009 21 června – Ken Matthews britský atlet chodec olympijský vítěz z roku 1964 22 června – Ray Mantilla americký jazzový bubeník 26 června Dave Grusin americký klavírista hudební producent hudební skladatel Anatolij Vasiljevič Ivanov ruský hráč na bicí nástroje skladatel a dirigent 28 června Georges Wolinski francouzský karikaturista † 7 ledna 2015 Michael Artin americký matematik 1 července Sydney Pollack americký filmový režisér producent pedagog a herec † 26 května 2008 Claude Berri francouzský filmový režisér herec scenárista a producent † 12 ledna 2009 Jamie Farr americký televizní filmový a divadelní herec 9 července Sonny Cooperová americká tanečnice herečka malířka a spisovatelka Michael Graves americký architekt † 12 března 2015 11 července – Giorgio Armani italský módní návrhář 13 července Alexej Jelisejev sovětský kosmonaut z lodí Sojuz Wole Soyinka nigerijský spisovatel nositel Nobelovy ceny za literaturu 1986 14 července – Lee Friedlander americký novinářský fotograf 15 července – Eva Krížiková slovenská herečka 19 července Francisco de Sá Carneiro premiér Portugalska † 4 prosince 1980 Bobby Bradford americký jazzový kornetista a trumpetista 21 července – Johnny Sekka britský herec † 14 září 2006 22 července Junior Cook americký jazzový saxofonista † 3 února 1992 Louise Fletcherová americká herečka 23 července Steve Lacy americký jazzový saxofonista a hudební skladatel † 4 června 2004 Renate Krügerová německá historička umění novinářka a spisovatelka 25 července Don Ellis americký jazzový trumpetista bubeník a skladatel † 17 prosince 1978 Claude Zidi francouzský scenárista režisér a kameraman 26 července – Jagdish Bhagwati indicko-americký ekonom 29 července – Albert Speer Jr německý architekt 2 srpna – Valerij Bykovskij sovětský důstojník a kosmonaut 3 srpna – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole † 22 února 2002 6 srpna – Diane di Prima americká básnířka 8 srpna – Cláudio Hummes brazilský kardinál 10 srpna – James Tenney americký klavírista hudební skladatel a teoretik † 24 srpna 2006 13 srpna – Seraphim Rose americký pravoslavný kněz filosof spisovatel † 2 září 1982 14 srpna – Lucien Clergue francouzský fotograf † 15 listopadu 2014 16 srpna Daniel Stern americký psychoanalytik † 12 listopadu 2012 Pierre Richard francouzský herec komik režisér vinař 18 srpna – Ján Johanides slovenský spisovatel-prozaik a esejista † 5 června 2008 21 srpna – John Hall americký fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 2005 22 srpna – Norman Schwarzkopf americký generál † 27 prosince 2012 23 srpna Carlos Amigo Vallejo španělský kardinál Barbara Edenová americká herečka 25 srpna – Akbar Hášemí Rafsandžání íránský politik a spisovatel prezident Íránu 30 srpna – Anatolij Solonicyn sovětský divadelní a filmový herec † 11 června 1982 1 září – Paolo Sardi italský kardinál 3 září – Freddie King americký bluesový kytarista zpěvák a skladatel 4 září Clive W J Granger britský ekonom Nobelova cena 2003 † 27 května 2009 Eduard Chil ruský operní pěvec-barytonista † 4 června 2012 5 září Paul Josef Cordes německý kardinál Zacarias Kamwenho angolský arcibiskup a mírový aktivista 7 září Omar Karámí předseda vlády Libanonu † 1 ledna 2015 Karol Polák slovenský sportovní komentátor 8 září – Peter Maxwell Davies britský hudební skladatel dirigent pedagog 12 září Glenn Davis americký atlet běžec trojnásobný olympijský vítěz † 28 ledna 2009 Alan Isler anglický spisovatel † 29 března 2010 Jaegwon Kim americký filosof korejského původu 15 září – Friedrich Waidacher rakouský muzeolog jazzový bubeník pozounista a skladatel 16 září – Dick Heckstall-Smith britský saxofonista † 17 prosince 2004 17 září – Maureen Connollyová americká tenistka † 21 června 1969 19 září – Brian Epstein manažer The Beatles † 27 srpna 1967 20 září Hamit Kaplan turecký zápasník olympijský vítěz v těžké váze † 5 ledna 1976 Sofia Lorenová italská filmová herečka 21 září – Leonard Cohen kanadský hudebník básník romanopisec a kreslíř 22 září – Ornella Vanoni italská zpěvačka 23 září Per Olov Enquist švédský spisovatel Gino Paoli italský zpěvák a textař Franc Rodé slovinský římskokatolický kněz kardinál 24 září – Jasutaka Cucui japonský spisovatel dramatik herec a jazzový klarinetista 25 září – Jean Sorel francouzský herec 28 září – Brigitte Bardot francouzská filmová herečka a zpěvačka 29 září – Mihaly Csikszentmihalyi psycholog maďarského původu 30 září – Udo Jürgens rakouský zpěvák † 21 prosince 2014 7 října Ulrike Meinhofová spoluzakladatelka ultralevicové organizace Frakce Rudé armády † 9 května 1976 Amiri Baraka americký spisovatel † 9 ledna 2014 Novella Nikolajevna Matvejevová ruská spisovatelka 9 října – Abdullah Ibrahim jihoafrický jazzový klavírista saxofonista a skladatel 11 října – Luis Héctor Villalba argentinský kardinál 12 října James Crawford americký rhythm and bluesový pianista a zpěvák † 15 září 2012 Jorma Koivulehto finský lingvista † 23 srpna 2014 Richard Meier americký architekt 13 října – Nana Mouskouri řecká zpěvačka 18 října Kir Bulyčov ruský historik a spisovatel sci-fi † 5 září 2003 Juraj Holčík slovenský biolog odborník na ichtyologii † 16 května 2010 19 října – Yakubu Gowon nigerijský voják a politik 20 října Bill Chase americký jazzový trumpetista † 9 srpna 1974 Eddie Harris americký jazzový saxofonista † 5 listopadu 1996 25 října – Zilda Arns brazilská katolická charitativní pracovnice a dětská lékařka † 12 ledna 2010 26 října – Jacques Loussier francouzský klavírista a hudební skladatel 27 října – Barre Phillips americký jazzový kontrabasista 29 října – Jimmy Woods americký jazzový saxofonista 30 října – Frans Brüggen nizozemský dirigent flétnista a muzikolog † 13 srpna 2014 2 listopadu – Ken Rosewall australský tenista 4 listopadu – Michał Głowiński polský spisovatel literární historik a teoretik 7 listopadu – Miško Eveno slovenský malíř francouzského původu † 15 června 2014 9 listopadu Carl Sagan americký astronom † 20 prosince 1996 Ingvar Carlsson premiér Švédska Tengiz Sigua gruzínský politik a bývalý premiér země 10 listopadu Lucien Bianchi belgický automobilový závodník † 30 března 1969 Houston Person americký jazzový saxofonista 11 listopadu – Elżbieta Krzesińská polská olympijská vítězka ve skoku do dálky 12 listopadu Vavá brazilský fotbalista † 19 ledna 2002 Charles Manson americký zločinec a hudebník 13 listopadu – Garry Marshall americký herec scenárista režisér a producent 14 listopadu – Ellis Marsalis americký jazzový klavírista a hudební pedagog 20 listopadu – Lev Polugajevskij sovětský šachový velmistr † 30 srpna 1995 21 listopadu – Laurence Luckinbill americký herec 23 listopadu – Victor Gaskin americký jazzový kontrabasista † 14 července 2012 24 listopadu – Alfred Schnittke rusko-německý skladatel † 3 srpna 1998 26 listopadu – Ljudmila Ševcová sovětská olympijská vítězka v běhu na 800 metrů z roku 1960 29 listopadu Tony Coe britský jazzový klarinetista a saxofonista Nicéphore Soglo prezident Beninu 2 prosince – Tarcisio Bertone italský salesián a kardinál 3 prosince – Viktor Gorbatko sovětský vojenský letec a kosmonaut 4 prosince – Abimael Guzmán peruánský filosof zakladatel teroristické organizace Světlá stezka 5 prosince Art Davis americký jazzový kontrabasista † 29 července 2007 Eberhard Jüngel německý luteránský teolog 9 prosince Junior Wells americký bluesový zpěvák a hráč na harmoniku † 15 ledna 1998 Judi Denchová britská filmová a divadelní herečka John McCracken americký minimalistický sochař a malíř † 8 dubna 2011 11 prosince – Jürgen Becker německý evangelický teolog 15 prosince Mohamed Farrah Aidid samozvaný somálský vůdce † 1 srpna 1996 Abdullahi Yusuf Ahmed somálský politik a bývalý prezident země † 23 března 2012 Curtis Fuller americký jazzový pozounista a hudební skladatel Stanislav Šuškevič předseda běloruského Nejvyššího sovětu 16 prosince – Nobujuki Aihara japonský sportovní gymnasta dvojnásobný olympijský vítěz † 16 července 2013 18 prosince – Boris Volynov sovětský letec a kosmonaut 19 prosince – Pratibha Pátilová prezidentka Indie 20 prosince – Julius Riyadi Darmaatmadja indonéský kardinál 21 prosince – Hank Crawford americký altsaxofonista † 29 ledna 2009 24 prosince – Stjepan Mesić chorvatský prezident 25 prosince – Ben Dixon americký jazzový bubeník 27 prosince – Larisa Latyninová sovětská gymnastka získala 14 olympijských medailí 28 prosince – Maggie Smithová britská herečka 31 prosince – Douglas Blubaugh americký zápasník olympijský vítěz † 16 května 2011 ? – Lansana Conté prezident Guineje † 22 prosince 2008 ? – Hans R Camenzind vynálezce v oboru elektroniky a vývojář integrovaných obvodů † 8 srpna 2012 ? – Abdel Rahman Swar al-Dahab prezident Súdánu ? – David Ivry ředitel Izraelské národní bezpečnostní rady Úmrtí Česko 3 ledna – Bedřich Procházka český matematik 4 července 1855 7 ledna – Anton Hanak rakouský sochař českého původu 22 března 1875 18 ledna – Otakar Ševčík český houslista a pedagog 22 března 1852 19 ledna – Josef Vejnar český lékař a fotograf 5 prosince 1867 23 ledna – Alois Špera československý politik 17 února 1869 26 ledna – Metoděj Řihák první československý provinciál Tovaryšstva Ježíšova 7 července 1885 28 ledna – Josef Skřivánek architekt a ochotnický divadelník 19 listopadu 1868 8 února – János Richter československý politik 1872 9 února – Alfréd Justitz český malíř 19 července 1879 14 února – Miloslav Stieber profesor dějin soukromého i veřejného práva ve střední Evropě 16 února 1865 15 února – Ignaz Petschek obchodník a průmyslník 14 června 1857 19 února – Nikolaj Jefgrafovič Osipov český psychiatr ruského původu 25 listopadu 1877 21 února – František Symon hudebník ředitel kůru a sbormistr 15 ledna 1847 22 února František Tonner poslanec Českého zemského sněmu 20 září 1837 Bohuslav Procházka československý politik 13 prosince 1874 24 února – Šimon Roháček československý politik slovenské národnosti 10 září 1873 1 březen – Heinrich Koch česko-německý fotograf 20 srpna 1896 18 března – Božena Viková-Kunětická česká politička spisovatelka a dramatička 30 července 1862 23 března – Wenzel Hablik malíř grafik a architekt německé národnosti 4 srpna 1881 28 března – Alois Koldinský poslanec Českého zemského sněmu a starosta Smíchova 8 září 1857 6 dubna – Karel Leger básník spisovatel a dramatik 21 září 1859 25 února – Vincenc Hlavinka odborník v oboru vodárenství 5 dubna 1862 18 dubna Albín Stocký český archeolog 24 února 1876 Josef Šimonek československý politik 26 března 1862 19 dubna – Václav Čutta český malíř 28 prosince 1878 26 dubna – František Kordač arcibiskup pražský 11 ledna 1852 29 dubna – Karel Steiner československý fotbalový reprezentant 26 ledna 1895 10 května – Josef Švehla pedagog archeolog a spisovatel 15 května 1861 22 května – Josef Jelinek brněnský podnikatel a politik německé národnosti 18 ledna 1864 23 května – Zdenka Braunerová česká malířka 9 dubna 1858 24 května – František Krejčí český psycholog filozof a politik 21 srpna 1858 29 května – Václav Myslivec československý politik 10 listopadu 1875 30 května – Vojtěch Birnbaum český historik umění 7 ledna 1877 2 června Jindřich Vaníček náčelník České obce sokolské 1 ledna 1862 Karel Chytil historik umění 18 dubna 1857 13 června – Alois Dostál římskokatolický kněz a spisovatel 2 července 1858 17 června – Imrich Parák československý ekonom a politik 4 září 1868 22 června – Karel Hostaš český právník archeolog a politik 11 března 1854 25 června – Alois Kalvoda český malíř 15 května 1875 29 června – Adolf Kašpar český malíř 27 prosince 1877 9 července – Otakar Zich hudební skladatel a estetik 25 března 1879 25 července – F Háj česká spisovatelka autorka Káji Maříka 27 května 1887 19 srpna – Stanislav Jiránek český hudební pedagog a skladatel 23 října 1867 21 srpna – František Myslivec kněz folklorista a spisovatel 20 října 1873 5 září – Josef Bosáček český malíř 17 února 1857 1 října – Edmund Chvalovský herec divadelní a operní režisér 26 července 1839 4 října – Jan Žáček český advokát a politik 31 května 1849 6 října – Rudolf Hofmeister amatérský historik a spisovatel 17 května 1866 8 října – Franta Anýž český řezbář cizelér a medailér 1 února 1876 16 října – Adolf Prokůpek československý politik 11 ledna 1868 13 listopadu – Jiří Herold violista koncertní mistr České filharmonie 16 dubna 1875 25 listopadu – Božena Studničková česká spisovatelka 31 ledna 1849 3 prosince – Wilhelm Medinger československý politik německé národnosti 7 ledna 1878 9 prosince – Hugo Boettinger český malíř 30 dubna 1880 11 prosince – Josef Kalus frenštátský básník a spisovatel 6 února 1855 21 prosince – Emil Kasík československý politik 30 října 1875 22 prosince – Bohumil Fischer československý politik 29 dubna 1864 26 prosince – Karel Emanuel ze Žerotína moravský šlechtic a politik 16 srpna 1850 Svět 3 ledna – Émile van Arenbergh belgický básník 15 května 1854 6 ledna – Herbert Chapman anglický fotbalista a fotbalový manažer 19 ledna 1878 8 ledna Alexandre Stavisky francouzský podvodník 20 listopadu 1886 Andrej Bělyj ruský spisovatel 26 října 1880 15 ledna – Hermann Bahr rakouský spisovatel 19 července 1863 21 ledna Pierre Allorge francouzský botanik 12 dubna 1891 Robert Wilson Shufeldt americký ornitolog lékař a fotograf 1 prosince 1850 29 ledna – Fritz Haber německý fyzikální chemik 9 prosince 1868 17 února Albert I Belgický třetí belgický král 8 dubna 1875 Siegbert Tarrasch německý šachový velmistr 5 března 1862 21 února – Augusto César Sandino nikaragujský revolucionář 18 května 1895 23 února – Edward Elgar anglický hudební skladatel 2 června 1857 24 února – Friedrich Kollarz rakouský důstojník a politik 5 února 1876 29 února – Charles W Leadbeater britský duchovní okultista a spisovatel 17 února 1847 5 března – Jan Romer polský generál 3 května 1869 13 března – Victor Barrucand francouzský novinář a spisovatel 7 října 1864 15 března – Davidson Black kanadský paleoantropolog 25 července 1884 20 března – Emma Waldecko-Pyrmontská nizozemská královna 2 srpna 1858 21 března – Franz Schreker rakouský hudební skladatel 23 března 1878 27 března – Musa al-Husajni palestinský politik a starosta Jeruzaléma 1853 30 března – August von Ritt předlitavský státní úředník a politik 26 srpna 1852 7 dubna – Heinz Prüfer německý matematik 10 listopadu 1896 9 dubna – Safvet-beg Bašagić bosenský básník novinář a historik 6 května 1870 21 dubna – Carsten Borchgrevink norský přírodovědec a polárník 1 prosince 1864 25 dubna – Josef Neuwirth německy píšící historik českého středověkého umění 5 června 1855 28 dubna – Charlie Patton americký bluesový kytarista a zpěvák 1887 8 května – Miloslav Schmidt zakladatel sboru dobrovolných hasičů na Slovensku 2 února 1881 10 května – Vjačeslav Menžinskij sovětský politik 31 srpna 1874 23 května Clyde Barrow Bonnie a Clyde populární zločinci 24 března 1909 Bonnie Parkerová Bonnie a Clyde populární zločinci 1 října 1910 25 května – Gustav Holst anglický skladatel 21 září 1874 30 května – Heihačiró Tógó japonský admirál 27 ledna 1848 9 června – Ján Kvačala slovenský komeniolog a církevní historik 3 února 1862 11 června – Lev Vygotskij sovětský psycholog 17 listopadu 1896 13 června – Charlie Gardiner hokejový brankář skotského původu 31 prosince 1904 19 června – Viktor Mataja ministr obchodu Předlitavska 20 července 1857 30 června Fritz Gerlich německý novinář a historik 15 února 1883 Kurt von Schleicher poslední říšský kancléř Výmarské republiky 7 dubna 1882 Gregor Strasser německý nacistický politik 31 května 1892 1 července – Edgar Julius Jung německý právník a politik 6 března 1894 2 července – Ernst Röhm zakladatel polovojenských oddílů SA 28 listopadu 1887 4 července Chajim Nachman Bialik izraelský národní básník 9 ledna 1873 Maria Curie-Skłodowska významná polská vědecká pracovnice v oboru radioaktity 7 listopadu 1867 10 července – Erich Mühsam německo-židovský anarchista spisovatel a básník 6 dubna 1878 22 července – John Dillinger americký bankovní lupič 22 června 1903 24 července – Hans Hahn rakouský matematik a filozof 27 září 1879 25 července Engelbert Dollfuss rakouský kancléř 4 října 1892 Nestor Machno ukrajinský anarchista 26 října 1888 27 července – Frederick Delius anglický hudební skladatel 1 dubna 1862 28 července – Marie Dresslerová americká herečka 9 listopadu 1868 31 července – Otto Planetta vrah rakouského kancléře Engelberta Dollfusse 18 srpna 1899 2 srpna – Paul von Hindenburg německý šlechtic voják politik a posléze i prezident 2 října 1847 12 srpna – Henrik Petrus Berlage nizozemský architekt 21 února 1856 14 srpna – Raymond Hood americký architekt 29 března 1881 23 srpna – Viktor Kaplan rakouský technik a vynálezce 27 listopadu 1876 28 srpna – Doris Ulmann americká fotografka 29 května 1882 12 září – Jekatěrina Breško-Breškovská ruská revolucionářka 18 ledna 1844 5 října – Jean Vigo francouzský filmový režisér a scenárista 26 dubna 1905 8 října – Grigoris Palagean arménský biskup 1875 9 října Vlado Černozemski bulharský revolucionář a atentátník 19 října 1897 Alexandr I Karađorđević 2 král Jugoslávie 16 prosince 1888 13 října – Gertrude Käsebierová americká fotografka 18 května 1852 17 října – Santiago Ramón y Cajal španělský lékař nositel Nobelovy ceny 1 května 1852 19 října – Alexandr von Kluck německý generál 20 května 1846 27 října – Alfred Schirokauer německý právník spisovatel scenárista a filmový režisér 13 června 1880 2 listopadu – Edmond James de Rothschild francouzsko-židovský podnikatel a šlechtic 19 srpna 1845 18 listopadu – Pietro Gasparri italský kardinál 5 května 1852 20 listopadu Willem de Sitter holandský matematik fyzik a astronom 6 května 1872 Joel Lehtonen finský spisovatel 11 listopadu 1881 25 listopadu – Mychajlo Hruševskyj první prezident Ukrajinské národní republiky 29 září 1866 1 prosince – Sergej Mironovič Kirov sovětský politik 27 března 1886 9 prosince – Alceste De Ambris italský politik odborář a novinář 15 září 1874 10 prosince – Ferko Urbánek slovenský spisovatel a dramatik 31 července 1858 12 prosince – Thorleif Haug norský lyžař olympijský vítěz 1924 28 září 1894 15 prosince – Gustave Lanson francouzský literární kritik 5 srpna 1857 16 prosince – Gustav de Vries holandský matematik 22 ledna 1866 ? – Kimbei Kusakabe japonský fotograf 1841 ? – Pierre-Georges Jeanniot francouzský malíř 1848 ? – Moritz von Ertl ministr zemědělství Předlitavska 1858 ? – Gottlieb Schäffer německý fotograf 1861 ? – Camille Alaphilippe francouzský sochař 1874 Hlavy státu Evropa SSSR – Josif Vissarionovič Stalin Německo – Adolf Hitler Itálie – Benito Mussolini ČSR – Tomáš Garrigue Masaryk Litva – Antanas Smetona Asie Japonsko – Císař Šówa Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1934 Národní listy — Národní politika — Lumír — archiv ÚČL AV ČR 1957 MCMLVII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Československo 1 dubna – V Litvínově byl zahájen provoz na prvním úseku normálněrozchodné tramvajové tratě do Mostu Antonín Novotný se stal prezidentem Československa V severních Čechách byl poprvé od středověku zaznamenán výskyt losa v českých zemích Na Vysočině byla po 10 letech dokončena stavba Vírské přehrady Proběhlo první losování sazky Sportka Svět 1 ledna – Sársko se připojilo k Německu 6 března – Ghana získala nezávislost 25 března – Byly podepsány tzv Římské smlouvy kterými vzniklo Evropské hospodářské společenství EHS a Euratom březen – Evakuace izraelských jednotek z oblasti Suezu; Egypt 16 května – Z vězení byl propuštěn Walter Funk ministr hospodářství nacistického Německa červen – SSSR Většina členů ÚV KSSS tzv "konzervativci" stalinisté v čele s Molotovem se poprvé od r 1917 pokusila svrhnout prvního tajemníka výboru N I Chruščova Chruščov ale nakonec zvítězil a poražená skupina se musela stáhnout z politického života 25 července – Tunisko se stalo republikou 29 září – Únik radioaktivity v kombinátu pro zpracování radioaktivních materiálů Kyštym v SSSR Bývá označován po Černobylu za druhou po Fukušimě I za třetí nejrozsáhlejší radiační havárii 30 září – V Ženevě byla přijata úmluva o přepravě nebezpečných věcí ADR V rámci SSSR byla obnovena Čečensko-Ingušská republika Vědy a umění 15 května – v Tichomoří odpálena první britská vodíková bomba 1 červenec – zahájen Mezinárodní geofyzikální rok který dal příležitost ke spolupráci vědců celého světa 27 srpna – SSSR oznámil první vypuštění mezinárodní balistické střely která se stala předzvěstí kosmonautiky 4 října – SSSR vypustil první umělou družici Země Sputnik 1 z kosmodromu Bajkonur Začátek kosmické éry lidstva 3 listopadu – Vypuštěn Sputnik 2 se psem Lajkou na palubě obíhal do 14 dubna 1958 5 listopadu – V Leningradu spuštěn na vodu první atomový ledoborec nazvaný „Lenin John Lennon založil v Liverpoolu svou první skupinu Quarrymen základ pozdějších The Beatles Ivan Vyskočil a Jiří Suchý začali pořádat v Redutě tzv „textappely Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Jang Čen-ning Li Čeng-tao Nobelova cena za chemii – Sir Alexander Todd Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Daniel Bovet Nobelova cena za literaturu – Albert Camus Nobelova cena míru – Lester B Pearson Narození Československo 2 února – Erik Pardus herec † 10 května 2011 25 února – Martin Klásek loutkař 27 března – Tomáš Hanák herec 6 dubna – Jaroslava Maxová operní pěvkyně a pedagožka 12 dubna – Milan Šteindler humorista herec a režisér 15 dubna – Jan Pelc prozaik 23 dubna — Patrik Ouředník spisovatel 7 května Jan Winkler právník politik a diplomat † 16 února 2009 2 června – Tomáš Vorel herec scenárista a herec 3 června – Svatava Antošová česká básnířka a novinářka 27 září – Zdeněk Jirásek historik 6 listopadu – Miroslav Nenutil 3 senátor za obvod č3-Cheb bývalý starosta města Stříbro 25 listopadu – Petr Janečka fotbalista Svět 2 ledna – Beppe Gabbiani italský automobilový závodník 14 ledna – Steve Jordan americký bubeník a hudební producent 19 února – Falco rakouský zpěvák † 6 února 1998 8 března − Clive Burr bývalý bubeník skupiny Iron Maiden † 12 března 2013 10 března – Usáma bin Ládin arabský terorista † 2 května 2011 9 dubna – Seve Ballesteros španělský golfista 17 dubna – Nick Hornby britský spisovatel 18 května – Michael Cretu rumunský hudebník 23 července – Theo van Gogh nizozemský režisér producent a herec z rodiny slavného malíře Vincenta van Gogha † 2 listopadu 2004 – zavražděn 26 července – Biao Yuen čínský herec a kaskadér 30 července – Nery Pumpido bývalý argentinský fotbalista 22 srpna – Steve Davis britský hráč snookeru 22 září – Nick Cave australský rockový hudebník 4 listopadu – Madhukar německý filosof a zastánce východních nauk 10 prosince – Michael Clarke Duncan americký herec a bývalý bodyguard † 2012 14 prosince – Patrick Deville francouzský spisovatel 23 prosince – Dave Murray kytarista Iron Maiden Úmrtí Česko 3 ledna – Emil Šulc architekt 1 května 1891 5 ledna Oldřich Duras šachista první český mezinárodní velmistr 30 října 1882 Bohumír Cigánek biskup Církve československé husitské 11 září 1874 7 ledna – Karel Hloucha spisovatel 21 února 1880 8 ledna – Josef Skupa český loutkář 16 ledna 1892 15 ledna – František Bakule český učitel 18 května 1877 27 ledna – František Slavík mineralog petrolog a geolog 18 srpna 1876 8 února – Walther Bothe německý fyzik 8 ledna 1891 9 února – Bedřich Dubský jihočeský archeolog 10 července 1880 10 února Josef Benoni dramatik spisovatel a impresionistický malíř 23 srpna 1870 Josef Wagner sochař a kreslíř 2 března 1901 11 února – Jana Rybářová česká herečka 31 března 1936 19 února – Bezruký Frantík František Filip tělesně postižený spisovatel 20 února 1904 20 února – Gejza Fritz československý politik slovenské národnosti 19 září 1880 3 března – Antonín Zelnitius učitel a amatérský archeolog 12 dubna 1876 5 března – Viktor Stretti grafik malíř a ilustrátor 7 dubna 1878 8 března Václav Karel Vendl historik umění 25 ledna 1892 János Esterházy politický vůdce maďarské menšiny v Československu 14 března 1901 11 března – Karel V Rypáček český novinář a překladatel 9 ledna 1885 13 března – František Lašek český herec 31 března 1883 20 března – Míla Pačová česká herečka 11 dubna 1887 3 dubna – Záboj Bláha-Mikeš český hudební redaktor organizátor a skladatel 22 listopadu 1887 6 dubna Gustav Frištenský český zápasník 18 května 1879 Antonín Odehnal český sochař 1 listopadu 1878 26 dubna – Ignác Grebáč-Orlov československý politik básník a překladatel 25 ledna 1888 27 dubna – Barbora Markéta Eliášová cestovatelka a spisovatelka 2 listopadu 1874 3 května – Marie Ondříčková houslistka klavíristka a učitelka hudby 1 prosince 1870 6 května – Alois Lang kněz básník a esejista 12 června 1869 9 května – Edmond Konrád český dramatik 30 května 1889 11 května – Emmerich Alois Hruška český spisovatel a malíř 2 února 1895 12 května – Jaromír Klika český botanik 26 prosince 1888 13 května – Paul Wittich československý politik německé národnosti 22 listopadu 1877 19 května – Alois Praveček český dirigent a skladatel 10 ledna 1880 23 května – Marie Votrubová-Haunerová česká básnířka dramatička a překladatelka 2 srpna 1878 24 května – František Lorenc český esperantista 24 prosince 1872 13 června Antonín Ausobský český architekt 13 června 1885 Joe Hloucha japanolog spisovatel cestovatel a sběratel 4 září 1881 17 června – Otakar Nejedlý český malíř 14 března 1883 18 června – Anna Maria Tilschová česká prozaička 11 listopadu 1873 23 června – Louis Fürnberg německy píšící spisovatel a diplomat 24 května 1909 24 června – František Kupka český malíř 23 září 1871 1 července – Rudolf Kukač profesor statiky pozemních staveb rektor ČVUT 19 listopadu 1889 2 července – Ladislav Zelenka violoncellista a hudební pedagog 11 března 1881 4 července – Josef Bubník československý politik 14 května 1879 5 července – Zdeněk Němeček český spisovatel 19 února 1894 8 července – Karel Václav Petřík československý generál 16 srpna 1885 11 července – Bedřich Šupčík sportovní gymnasta první československý olympijský vítěz 22 října 1898 23 července – Karl Kostka československý politik německé národnosti 5 května 1870 28 července – Géza Szüllő československý politik maďarské národnosti 5 února 1872 9 srpna – Josef Zadina prvorepublikový ministr zemědělství 16 června 1887 11 srpna – Josef Bryks účastník československého protinacistického odboje a oběť komunismu 18 března 1916 18 srpna – Jiří Slavíček filmový střihač scenárista a režisér 31 července 1901 19 srpna – Vladimír Řepa český herec 8 listopadu 1900 28 srpna – Rudolf Vanýsek český lékař 5 února 1876 3 září – Otto Ušák český malíř a přírodovědný ilustrátor 28 prosince 1892 7 září – Vojtěch Dundr československý politik 25 prosince 1879 10 září – Roman Cikhart pedagog spisovatel a regionální historik 4 února 1886 26 září – Vojtěch Zapletal kněz a hudební skladatel 8 června 1877 29 září – Josef Ejem československý odbojář generál a komunistický politik 17 ledna 1892 30 září – Otto Ježek český básník 7 prosince 1896 6 října – Andrej Kubál československý politik slovenské národnosti 19 dubna 1880 10 října – Jaroslav Seník český herec 21 července 1897 11 října – Josef Zasche architekt německé národnosti 9 listopadu 1871 17 října – Ralph Benatzky česko-rakouský operetní skladatel 5 června 1884 23 října – Miloš Klicman český knižní grafik 2 června 1890 26 října – Fritz Lehmann architekt německé národnosti 18 července 1889 27 října – Kristina Ringlová vizionářka mariánského zjevení v Suchém Dole 6 června 1878 3 listopadu – Bohumila Sílová česká spisovatelka knih pro děti 20 srpna 1908 13 listopadu – Antonín Zápotocký československý prezident 19 prosince 1884 19 listopadu – Karel Stloukal historik a archivář 2 listopadu 1887 20 listopadu – Otakar Mrkvička český malíř ilustrátor a karikaturista 19 prosince 1898 23 listopadu – Antonín Uhlíř český sociolog a politik 18 června 1882 26 listopadu – Theodor Čejka esperantista 10 ledna 1878 1 prosince – Jan Čančara československý politik 1 května 1872 11 prosince – Anna Perthen československá německé národnosti 22 prosince 1866 14 prosince – Josef Lada český malíř ilustrátor a spisovatel 17 prosince 1887 26 prosince – Marek Čulen československý politik ministr zemědělství Slovenské republiky 8 března 1887 27 prosince – Josef Hudec československý politik 24 května 1873 30 prosince – Václav Mrázek český sériový vrah 22 října 1925 ? – Fritz Oehlinger československý politik německé národnosti 23 srpna 1878 ? – Josef Patera regionální malíř a učitel 1886 Svět 4 ledna – Theodor Körner rakouský prezident od r 1951 23 dubna 1873 7 ledna – Jože Plečnik slovinský architekt 23 ledna 1872 9 ledna – Viktor von Weizsäcker německý neurolog fyziolog a filosof 21 dubna 1886 10 ledna – Gabriela Mistralová chilská básnířka nositelka Nobelovy ceny za literaturu 7 dubna 1889 14 ledna – Humphrey Bogart americký herec 25 prosince 1899 16 ledna – Arturo Toscanini italský dirigent 26 března 1867 20 ledna – James Connolly americký atlet a spisovatel 28 října 1868 1 února – Friedrich Paulus německý polní maršál v druhé světové válce 23 září 1890 8 února John von Neumann maďarský matematik 28 prosince 1903 Walther Bothe německý fyzik 8 ledna 1891 9 února – Miklós Horthy regent Maďarska a hlavu státu 18 června 1868 13 února – Gustav Mie německý fyzik 29 září 1869 18 února – Henry Norris Russell americký astronom 25 října 1877 19 února – Maurice Garin italský cyklista 23 února – Paul Ende německý politik 31 října 1874 25 února – Bugs Moran chicagský gangster 21 srpna 1893 26 února – Roger Vercel francouzský spisovatel 8 ledna 1894 27 února – Ernst Kris americký psychoanalytik historik umění a sociolog 25 dubna 1900 28 února – Nils Åberg švédský prehistorik 24 července 1888 9 března – Jozef Turanec generál slovenské armády během druhé světové války 7 března 1892 11 března – Richard Evelyn Byrd americký polární badatel 25 října 1888 14 března – Boris Nikolajevič Jurjev ruský letecký konstruktér 10 listopadu 1889 15 března Rudolf Kastner maďarský novinář a právník zachránce Židů 1906 Moša Pijade jugoslávský komunistický politik a partyzán 4 ledna 1890 16 března – Constantin Brâncuși rumunský sochař a fotograf 19 února 1876 26 března – Édouard Herriot premiér Francie 5 července 1872 6 dubna – Pierina Morosini italská mučednice blahoslavená 7 ledna 1931 11 dubna – Freeman Wills Crofts anglický spisovatel 1 června 1879 16 dubna – Johnny Torrio italsko-americký mafiánský boss únor 1882 26 dubna – Gičin Funakoši japonský učitel karate 10 listopadu 1868 28 dubna – Frieda Fromm-Reichmannová americká psychoanalytička 23 října 1889 2 května – Joseph McCarthy americký republikánský politik 14 listopadu 1908 7 května – Arnold van Gennep francouzský antropolog religionista a etnolog 24 dubna 1873 9 května – Ezio Pinza italský operní zpěvák 18 května 1852 11 května – Josef Weingartner německý kněz a historik umění 10 února 1885 12 května – Erich von Stroheim rakouský filmový režisér a herec 22 srpna 1885 24 května – Thit Jensenová dánská spisovatelka 19 ledna 1876 28 května – Nyanatiloka první německý budhistický mnich 19 února 1878 6 června – Rudolf Fischer německý spisovatel 6 března 1901 12 června – Jimmy Dorsey americký klarinetista saxofonista a skladatel 29 února 1904 13 června – Irving Baxter americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz 1900 25 března 1876 21 června – Johannes Stark německý fyzik nositel Nobelovy ceny 15 dubna 1874 26 června – Malcolm Lowry anglický básník a spisovatel 28 července 1909 27 června – Hermann Buhl rakouský horolezec 21 září 1924 28 června – Alfred Döblin německý spisovatel a lékař 10 srpna 1878 30 června – Johann Rattenhuber šéf RSD Říšská bezpečnostní služba 30 dubna 1897 8 července – Grace Coolidgeová manželka 30 prezidenta USA Calvina Coolidge 3 ledna 1879 19 července – Curzio Malaparte italský spisovatel 9 června 1898 23 července Giuseppe Tomasi di Lampedusa italský spisovatel 23 prosince 1896 Nikola Mirkov srbský inženýr autor modernizace kanálu Dunaj-Tisa-Dunaj 13 května 1890 2 srpna – Lasar Segall brazilský malíř a sochař 21 července 1891 5 srpna – Heinrich Otto Wieland německý chemik nositel Nobelovy ceny za chemii 4 června 1877 7 srpna – Oliver Hardy americký komik 18 ledna 1892 11 srpna – Rudolf Weigl polský imunolog 2 září 1883 16 srpna – Irving Langmuir americký chemik nositel Nobelovy ceny 31 ledna 1881 19 srpna – Carl-Gustav Arvid Rossby švédsko-americký meteorolog 28 prosinec 1898 21 srpna – Harald Ulrik Sverdrup norský meteorolog oceánograf a polárník 15 listopadu 1888 24 srpna – Ronald Knox anglický katolický kněz a spisovatel 17 února 1888 25 srpna – Leo Perutz německý spisovatel a dramatik 2 listopadu 1884 11 září – Harry Watson kanadský hokejista zlato na OH 1924 14 července 1898 19 září – Reginald Aldworth Daly kanadský geolog 18 března 1871 20 září – Jean Sibelius finský hudební skladatel 8 prosince 1865 21 září – Haakon VII norský král 3 srpna 1872 23 září – Edmund Wilhelm Braun německý historik umění 23 ledna 1870 25 září – Josef František Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda z uherské linie 28 března 1893 26 září – Alexej Michajlovič Remizov ruský spisovatel a kaligraf 6 července 1877 2 října – Luigi Ganna italský cyklista 1883 5 října – José Andrade uruguayský fotbalista 20 listopadu 1901 7 října – Zinovij Davydov ruský sovětský spisovatel 28 dubna 1892 13 října – Erich Auerbach německý filolog a literární kritik 9 listopadu 1892 15 října – Henry van de Velde belgický malíř návrhář a architekt 3 dubna 1863 19 října – Vere Gordon Childe australský archeolog historik a lingvista 14 dubna 1892 24 října – Christian Dior francouzský módní návrhář 21 ledna 1905 26 října Nikos Kazantzakis řecký spisovatel 18 února 1883 Gerty Coriová americko-česká biochemička 15 srpen 1896 29 října – Louis B Mayer americký filmový producent 12 července 1884 2 listopadu – Ted Meredith americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz 14 listopadu 1891 3 listopadu – Wilhelm Reich rakousko-americký psychiatr 24 března 1897 4 listopadu – Shoghi Effendi Strážce víry Bahá'í 1 března 1897 24 listopadu – Diego Rivera mexický malíř 8 prosince 1886 26 listopadu – Billy Bevan australský komik 29 září 1887 28 listopadu – Elena Černohorská etiopská císařovna albánská a italská královna 8 ledna 1873 29 listopadu Erich Wolfgang Korngold rakousko-americký hudební skladatel klavírista a dirigent 29 května 1897 Chaim Michael Dov Weissmandl rabín který v době 2 světové války usiloval o záchranu Židů 25 října 1903 8 prosince – Ferdo Kozak slovinský spisovatel 18 října 1894 16 prosince Martin Sokol ministr vnitra autonomní vlády Slovenska 3 listopadu 1901 Heinrich Hoffmann německý fotograf a tvůrce nacistické propagandy 12 září 1885 18 prosince – Dorothy L Sayersová anglická spisovatelka a překladatelka 13 června 1893 23 prosince – Vladimir Levstik slovinský spisovatel 19 ledna 1886 25 prosince – Charles Pathé francouzský průkopník filmu 26 prosince 1863 ? – Marcelin Flandrin francouzský fotograf 1889 Hlavy států Evropa Československo prezident Antonín Zápotocký prezident Antonín Novotný Rakousko prezident Theodor Körner prezident Adolf Schärf Francie – prezident René Coty Vatikán – papež Pius XII Litevská SSR – Antanas Sniečkus Sovětský svaz předseda prezidia Nejvyššího sovětu Kliment Jefremovič Vorošilov de facto první tajemník KSSS Nikita Sergejevič Chruščov USA – prezident Dwight D Eisenhower Asie Japonsko – Císař Šówa Čína – předseda ČLR Mao Ce-Tung Zajímavosti Rok 1957 byl označen za „Mezinárodní geofyzikální rok K této příležitosti byly v Antarktidě vybudovány vědecké výzkumné základny Dumont d'Urville Amundsen-Scott South Pole Station na Jižním pólu a polární stanice Vostok poblíž jižního magnetického pólu Externí odkazy 20 březen je 79 den roku podle gregoriánského kalendáře 80 v přestupném roce Do konce roku zbývá 286 dní Události Česko 1393 – Johánek z Nepomuku umučen na pražském hradě a vhozen do Vltavy 1475 Položení základního kamene Prašné brány v Praze 1935 – Bylo zřízeno ŘOP a RO pro řízení výstavby opevnění 1950 – Římskokatoličtí biskupové a duchovní v ČSR byli donuceni složit tzv slib věrnosti republice 1991 – Byl zřízen nařízením vlády Národní park Šumava 1992 – Firma McDonald’s otevřela svou první pobočku v České republice ve Vodičkově ulici 1993 – Ministerstvo vnitra zpřístupnilo oficiální seznamy spolupracovníků StB Svět 1792 – Vypukla tzv První koaliční válka vypovězením války Francií Rakousku 1852 – V Americe vychází knížka Harriet Stowové Chaloupka strýčka Toma 1915 – V Miláně proběhla světová premiéra opery Fedra 1916 – Albert Einstein publikoval svou slavnou obecnou teorii relativity 1943 – Proběhl masakr ve městě Szumsk Banderovci zde popravili několik zdejších občanů 1945 – Adolf Hitler vydal tzv „Neronův rozkaz podle kterého pod sankcí okamžitého zastřelení nesměli zůstat občané Německa na územích získaných spojenci Měly být zničeny stavby a veškeré stroje a zařízení 1956 – Tunisko získalo nezávislost Do té doby to byl francouzský protektorát 1995 – Na tokijské metro zaútočila jedem sarinem teroristická sekta Óm šinrikjó Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti poprava ještě nebyla vykonána 2003 – Američané a jejich spojenci zahájili útok na Irák Narození Česko 1865 – František Bohumil Doubek malíř a ilustrátor † 26 října 1952 1868 – Jan Kříženecký fotograf a filmař průkopník české kinematografie † 9 února 1921 1870 – Ignác Josef Preiss kněz žatecký děkan † 29 března 1966 1880 – František Souček hudební skladatel † 4 ledna 1952 1883 – Jaroslav Rijaček český malíř a autor poštovních známek † ? 1884 – Fridolín Macháček plzeňský muzeolog archivář a historik † 29 března 1954 1887 – Pavel Jáchym Šebesta misionář etnograf antropolog a lingvista † 17 září 1967 1898 – Evžen Linhart český architekt † 29 prosince 1949 1901 – Josef Ouředník účastník protinacistického odboje † 13 září 1944 1911 – Darja Hajská zpěvačka herečka a spisovatelka † 18 března 1981 1912 – Jozef Kyselý ministr vlád Československa † 21 července 1998 1916 – Karel Vaš soudce a prokurátor vykonstruovaných komunistických soudních procesů † 8 prosince 2012 1920 – Alena Maxová překladatelka a rozhlasová redaktorka † 18 února 2013 1924 – Vladimír Hrubý herec † 30 července 1986 1933 – Luděk Munzar herec 1937 – Emil Sirotek český kameraman † 1 října 1999 1941 – Pavel Baňka fotograf 1946 – Pavel Žalman Lohonka folkový písničkář 1947 – Karel Kodejška český skokan na lyžích 1949 – Anton Markoš český teoretický biolog 1950 – Zuzana Ondrouchová herečka † 3 února 1978 1951 Fero Fenič slovenský a český filmový režisér scenárista producent Pavla Vošahlíková česká historička 1957 – Aleš Jarý herec 1963 – Radek Fukala historik 1979 – Marek Pinc hokejový brankář 1981 Radek Šírl fotbalový obránce záložník Martin Živný fotbalový obránce 1985 – Jan Štohanzl fotbalový záložník 1988 – Jan Blažek fotbalový útočník Svět 43 př n l – Publius Ovidius Naso římský básník † 17 1439 – Jana Portugalská kastilská královna † 12 prosince 1475 1479 – Hippolit Estei italský kardinál a arcibiskup ostřihomský a milánský † 3 září 1520 1671 – Kristýna Luisa Öttingenská brunšvicko-wolfenbüttelská vévodkyně babička císařovny Marie Terezie † 3 září 1747 1680 – Emanuele d'Astorga italský barokní skladatel † 1757 1725 – Abdulhamid I osmanský sultán † 7 dubna 1789 1741 – Jean-Antoine Houdon francouzský sochař † 15 července 1828 1762 – Marie Terezie Habsbursko-Lotrinská dcera císaře Josefa II † 23 ledna 1770 1770 – Friedrich Hölderlin německý lyrik † 6 června 1843 1811 Napoleon II syn Napoleona I † 22 července 1832 George Caleb Bingham americký malíř † 7 července 1879 1812 – Auguste Mestral francouzský fotograf † 1 března 1884 1819 – Roger Fenton britský válečný fotograf † 8 srpna 1869 1820 – Alexandr Ioan Cuza kníže Valašska a Moldávie † 15 května 1873 1827 – Alfred Assollant francouzský spisovatel † 3 března 1886 1828 – Henrik Ibsen norský dramatik † 23 května 1906 1830 – Andrew Joseph Russell americký fotograf † 22 září 1902 1838 – Ferdinand Zirkel německý geolog † 12 června 1912 1851 – Fridtjuv Berg švédský politik † 29 února 1916 1856 – Frederick Winslow Taylor strojní inženýr † 21 března 1915 1870 – Paul von Lettow-Vorbeck německý generál † 9 března 1964 1878 – Jindřich XXIV z Reussu poslední kníže starší linie Reussů † 13 října 1927 1879 – Maud Leonora Menten kanadská lékařka a biochemička † 26 červen 1960 1881 – Madame d’Ora rakouská fotografka † 30 října 1963 1882 – René Coty prezident Francouzské republiky † 22 listopadu 1962 1895 – August Emil Fieldorf polský voják a národní hrdina † 24 února 1953 1901 – Antonín Rakousko-Toskánský rakouský arcivévoda a princ toskánský † 22 října 1987 1904 Hans Neuburg švýcarský grafik českého původu † 1983 Burrhus Frederic Skinner americký psycholog † 18 srpna 1990 1905 – Raymond Cattell americký psycholog † 2 února 1998 1911 – Alfonso García Robles mexický diplomat Nobelova cena za mír 1982 † 2 září 1991 1912 – Miklós Szabados maďarský stolní tenista † 12 ledna 1962 1914 – Emil Ruder švýcarský typograf a grafický designér † 13 března 1970 1915 Svjatoslav Richter ruský klavírista † 1 srpna 1997 Rudolf Kirchschläger prezident Rakouska † 30 března 2000 1916 – Pierre Messmer premiér Francie † 29 srpna 2007 1918 Bernd Alois Zimmermann západoněmecký skladatel † 10 srpna 1970 Marian McPartland britská klavíristka † 20 srpna 2013 1921 – Alfréd Rényi maďarský matematik † 1 února 1970 1922 – Alexandr Uvarov sovětský hokejový reprezentant † 24 prosince 1994 1923 – Viktor Kubal slovenský výtvarník † 24 dubna 1997 1924 – Jozef Kroner slovenský herec † 12 března 1998 1928 – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky † 4 září 2002 1929 − Sonny Russo americký jazzový pozounista † 23 února 2013 1930 – Thomas Stafford Williams novozélandský kardinál 1933 Aimée Beekmanová estonská spisovatelka a scenáristka Henryk Muszyński arcibiskup metropolita hnězdenský polský primas Othar Čiladze gruzínský básník a romanopisec † 1 října 2009 1936 − Harold Mabern americký klavírista 1937 – Jerry Reed americký herec skladatel a country zpěvák † 1 září 2008 1938 – Sergej Petrovič Novikov ruský matematik 1939 – Brian Mulroney kanadský politik a expremiér 1940 − Mary Ellen Mark americká fotografka 1943 Gerard Malanga americký fotograf filmový producent básník Richard Rohr americký františkánský kazatel a spisovatel 1944 – Dieter Grahn východoněmecký veslař olympijský vítěz 1945 – Fedor Gál slovenský politik sociolog prognostik a podnikatel 1948 Bobby Orr kanadský hokejista John de Lancie americký herec 1949 – Josip Bozanić chorvatský kardinál 1950 William Hurt americký herec Carl Palmer britský rockový bubeník 1951 Jimmie Vaughan americký bluesový kytarista a zpěvák Fero Fenič slovenský režisér 1957 – Spike Lee americký režisér a herec 1958 – Holly Hunter americká herečka 1967 Marc Warren anglický herec Xavier Beauvois francouzský herec režisér a scenárista Jonas Thern bývalý švédský fotbalista 1968 – Lawrence Makoare novozélandský herec 1970 – Michael Rapaport americký herec a režisér 1976 – Chester Bennington americký zpěvák člen skupiny Linkin Park 1984 – Fernando Torres španělský fotbalista Úmrtí Česko 1393 – Jan Nepomucký český kněz a svatý mezi 1340 a 1350 1710 – Jan Josef Breuner arcibiskup pražský 20 července 1641 1725 – Samuel Fritz český misionář cestovatel a kartograf 9 dubna 1654 1738 – Evžen Tyttl opat kláštera v Plasích 18 listopadu 1666 1812 – Jan Ladislav Dusík Dussek český hudební skladatel a klavírista 12 února 1760 1890 – Jan Schwetz děkan olomoucké teologické fakulty 19 června 1803 1896 – Antonín Husák kněz poslanec Českého zemského sněmu 1819 1917 – Otto Boleška český divadelní herec 23 března 1880 1922 – Karel Sokol český nacionalistický politik 5 října 1867 1926 – Josef Probošt rolník povozník řezbář 25 března 1849 1936 – František Borový český nakladatel 31 ledna 1874 1939 – Emanuel Vencl československý politik 28 dubna 1874 1940 – Josef Schránil český archeolog 5 dubna 1883 1945 Jaroslav Kratochvíl český spisovatel 17 ledna 1885 Ladislav Rašín český právník a politik 22 června 1900 1946 – Viktorin Šulc český architekt a malíř 9 října 1870 1955 – Marian Schaller převor Emauzského kláštera v Praze oběť komunismu 1892 1957 – Míla Pačová česká herečka 11 dubna 1887 1972 – Albert Pek český folklorista dirigent a hudební skladatel 21 října 1893 1973 – Karel Sup český malíř 27 ledna 1897 1993 – Ivan Hrbek orientalista historik a překladatel z arabštiny 2 června 1923 1998 – Adolf Turek historik archivář a politik 20 února 1911 2007 – Ota Karen ekonom právník představitel mezinárodního družstevního hnutí 20 května 1931 2009 – Jaroslav Pitner bývalý trenér národního československého hokejového družstva 7 února 1926 2014 – Naděžda Sobotková tanečnice baletní mistryně a pedagožka 20 dubna 1923 2015 Josef Mikoláš československý hokejový brankář 23 ledna 1938 Petr Vopěnka český matematik a exministr školství 16 května 1935 Svět 1413 – Jindřich IV Anglický anglický král 3 dubna 1366 1568 – Albrecht Braniborsko-Ansbašský pruský kníže poslední velmistr řádu německých rytířů v Prusku 16 května 1490 1610 – Anna Marie Švédská dcera švédského krále Gustava I Vasy 19 června 1545 1619 – Matyáš Habsburský císař římský král český a arcivévoda rakouský 24 února 1557 1684 – Claude Bazin de Bezons francouzský právník a politik 1617 1728 – Camille d'Hostun vévoda de Tallard francouzský vojevůdce 14 února 1652 1746 – Nicolas de Largillière francouzský barokní malíř 10 října 1656 1751 – Frederik Ludvík Hannoverský britský princ 20 ledna 1707 1818 – Johann Nikolaus Forkel německý varhaník a hudební vědec 22 února 1749 1855 – Joseph Aspdin britský výrobce portlandského cementu 1788 1872 – Andreas Groll rakouský fotograf autor prvních fotografií Prahy 30 listopadu 1812 1878 – Julius Robert von Mayer německý lékař a fyzik 25 listopadu 1814 1894 – Lajos Kossuth maďarský politik spisovatel a revolucionář 19 září 1802 1898 – Ivan Ivanovič Šiškin ruský malíř a grafik 25 ledna 1832 1925 – George Curzon britský státník indický místokrál a generální guvernér Indie 11 ledna 1858 1926 – Luisa Švédská dánská královna 31 října 1851 1929 – Ferdinand Foch francouzský vojevůdce 1851 1931 – Hermann Müller německý říšský kancléř 18 května 1876 1934 – Emma Waldecko-Pyrmontská nizozemská královna 2 srpna 1858 1940 – Mary Ellen Mark americká fotografka 1947 – Heinrich Schwarz německý válečný zločinec 14 června 1906 1948 – Avetis Aharonjan prezident Arménie 1866 1950 – Walter Eucken německý ekonom 17 ledna 1891 1956 – Wilhelm Miklas třetí prezident Rakouska 15 října 1872 1960 – Ioannis Georgiadis řecký šermíř olympijský vítěz 24 března 1876 1962 – Charles Wright Mills americký sociolog 28 srpna 1916 1967 – Karl Gustav Bruchmann německý archivář filolog a historik 2 října 1902 1968 – Carl Theodor Dreyer dánský filmový režisér 3 února 1889 1975 – Jakub Jindřich Bourbonský hlava dynastie Bourbon-Anjou 23 června 1908 1978 Robert Gilbert německý hudební skladatel 29 září 1899 Jacques Brugnon francouzský tenista 11 května 1895 1981 – Irving Jaffee americký rychlobruslař olympijský vítěz 15 září 1906 1983 – Ivan Matvejevič Vinogradov ruský matematik 14 září 1891 1990 – Lev Jašin sovětský fotbalový brankář 22 října 1929 1991 – Conor Clapton syn zpěváka Erica Claptona po jeho smrti napsal E Clapton jednu ze svých nejznámějších písní "Tears in Heaven" 1993 – Polykarp Kusch americký fyzik 26 ledna 1911 1997 – Ronnie Barron americký hudebník 9 října 1943 2003 – Jozef Vrablec slovenský teolog 4 března 1914 2004 – Juliána Nizozemská nizozemská královna 30 dubna 1909 2006 – John Morressy americký spisovatel fantasy a sci-fi 8 prosince 1930 2010 Girija Prasad Koirala bývalý nepálský premiér 20 února 1925 Paul Marx americký katolický kněz benediktinský mnich a spisovatel 8 května 1920 2015 – Malcolm Fraser ministerský předseda Austrálie 21 května 1930 Svátky Česko Světlana Světla Arnolda Klaudie Olbram Roxana Svět Světový den divadla pro děti a mládež Světový den frankofonie Slovensko – Víťazoslav Pranostiky Česko Na svatého Jáchyma skončila se už zima 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 8 září – Jaroslav Pavliš výtvarník a fotograf 6 května 1951 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září – Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mykola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005 21 září je 264 den roku podle gregoriánského kalendáře 265 v přestupném roce Do konce roku zbývá 101 dní Události Česko 1490 – Vladislav II Jagellonský byl ve Stoličném Bělehradě korunován uherským králem 1937– státní pohřeb prezidenta TG Masaryka Svět 1625 – Odehrála se bitva u Benátek císařský velitel Pappenheim porazil francouzská vojska 1937 – V angličtině byla vydána kniha Hobit aneb cesta tam a zase zpátky od spisovatele J R R Tolkiena 1964 – Malta získala nezávislost na Spojeném království 1981 – Belize vyhlásilo nezávislost 1982 OSN deklarovala 21 září jako Mezinárodní den míru 2001 – Americká sonda Deep Space 1 prozkoumala při blízkém průletu Borrellyovu kometu 2003 – Sonda Galileo sestupem do atmosfery Jupitera ukončila svou misi Narození Česko 1564 – Matouš Děpolt Popel z Lobkovic místodržící českého království † 11října 1619 1796 – Marie Eleonora Windischgrätzová česká šlechtična manželka Alfreda Windischgrätze † 12 června 1848 1810 – Jan Ohéral spisovatel a novinář † 22 června 1868 1833 – Josef Richard Rozkošný hudební skladatel † 3 června 1916 1850 – Jan Hanuš Sitt česko-německý houslista a violista hudební skladatel a pedagog † 10 března 1922 1855 – Otto Serényi moravský šlechtic velkostatkář a politik † 27 prosince 1927 1859 – Karel Leger básník † 6 dubna 1934 1861 – Josef Scheiner sokolský funkcionář † 11 ledna 1932 1862 – Eduard Sochor český architekt † 6 června 1947 1863 – Čeněk Habart spisovatel kronikář fotograf † 24 května 1942 1868 Franz Reitterer nakladatel a poslanec Českého zemského sněmu † 29 července 1932 Václav Klofáč československý novinář a politik † 10 července 1942 1874 – Johann Jabloniczky československý politik † ? 1880 – Jakub Mach československý politik † ? 1883 – Karel Guth český archeolog a historik umění † 30 října 1943 1892 – Antonín Janda-Očko československý fotbalový reprezentant † 21 ledna 1960 1902 – Toyen malířka † 9 listopadu 1980 1905 – Jaroslav Kovář mladší architekt a kreslíř † 16 července 1987 1913 Věra Ferbasová herečka † 4 srpna 1976 Alois Mourek fotbalista † 2 února 1988 1914 – Karel Kolský československý fotbalový reprezentant † 17 února 1984 1919 – Zdeněk Petr hudební skladatel populární hudby † 5 prosince 1994 1921 – Jiří Jungwirth český režisér † 22 října 1959 1923 Miroslav Kácha generál oběť komunistického bezpráví † 6 dubna 2010 Luba Skořepová herečka 1932 – Jan Kasper hokejista † 5 března 2006 1937 – Marie Dohalská fonetička 1943 – Jiří Wimmer český herec komik a bavič básník kreslíř a autor † 25 leden 2001 1946 – Daniela Kolářová herečka a bývalá politička 1950 – Václav Malý římskokatolický duchovní biskup římskokatolický teolog Svět 1051 – Berta Savojská manželka Jindřicha IV římskoněmecká královna a císařovna † 27 prosinec 1087 1154 – Sancha Kastilská aragonská královna † 1208 1411 – Richard Plantagenet anglický vévoda a státník † 1460 1415 – Friedrich III císař německý a římský † 19 srpna 1493 1452 – Girolamo Savonarola italský náboženský a politický reformátor fanatický kazatel dominikánský řeholník † 1498 1640 – Filip I Orléanský francouzský vévoda mladší bratr krále Ludvíka XIV † 1701 1708 – Antioch Dmitrijevič Kantemir ruský básník rumunského původu † 11 dubna 1744 1721 – Larcum Kendall britský hodinář † 22 listopadu 1795 1748 – Nicolas Chambon francouzský lékař a politik † 2 listopadu 1826 1758 – Silvestre de Sacy francouzský filolog † 21 února 1838 1760 – Olof Peter Swartz švédský botanik † 19 září 1818 1784 – Carl Thomas Mozart druhý syn Wolfganga Amadea Mozarta † 31 října 1858 1788 – Margaret Taylorová manželka 12 prezidenta USA Zachary Taylora † 14 srpna 1852 1791 – István Széchenyi maďarský šlechtic politik národní hrdina a spisovatel † 1860 1792 – Johann Peter Eckermann německý básník † 3 prosince 1854 1801 – Moritz Hermann Jacobi německý a ruský fyzik † 10 března 1874 1815 – Paul Rudolf von Bilguer německý šachový mistr † 16 září 1840 1817 – Alfred-Auguste Ernouf francouzský historik a spisovatel † 11 února 1889 1829 – Auguste Toulmouche francouzský malíř † 16 října 1890 1840 – Murad V osmanský sultán † 1904 1842 – Abdulhamid II turecký sultán † 10 února 1918 1846 – Svetozar Marković srbský realistický spisovatel † 10 března 1876 1853 – Heike Kamerlingh Onnes nizozemský fyzik † 1926 1864 – Elena Văcărescu rumunsko-francouzská spisovatelka † 1947 1866 Herbert George Wells anglický spisovatel † 13 srpna 1946 Charles Jules Henri Nicolle francouzský lékař nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu † 1936 1867 – Henry L Stimson americký státník † 20 října 1950 1869 – Carlo Airoldi italský atlet specialista na vytrvalostní běhy † 18 června 1929 1870 Oscar Kjellberg švédský vědec a vynálezce † 5 července 1931 Sascha Schneider německý malíř † 18 srpna 1927 1871 – Julio González španělský malíř a sochař † 27 března 1942 1874 – Gustav Holst anglický pozdně romantický hudební skladatel a hudební pedagog † 1934 1876 – Herman Bernstein americký novinář spisovatel a politik † 31 srpna 1935 1877 – Frederick Joubert Duquesne německý špion † 24 května 1956 1884 – Dénes Kőnig maďarský matematik † 19 října 1944 1887 – Josef Harpe německý generál Wehrmachtu za druhé světové války † 14 března 1968 1888 – Martin Benka slovenský malíř † 1971 1890 – Max Immelmann německý stíhací pilot † 18 června 1916 1901 Clarence Houser americký trojnásobný olympijský vítěz † 1 října 1994 Georg Rasch dánský matematik † 19 října 1980 1902 Edward Evan Evans-Pritchard britský sociální antropolog † 11 září 1973 Howie Morenz kanadský hokejista † 8 března 1937 Ilmari Salminen finský olympijský vítěz v běhu na 10 km v roce 1936 † 5 ledna 1986 1909 – Kwame Nkrumah první prezident Ghany † 27 dubna 1972 1918 – Juan José Arreola mexický spisovatel † 3 prosince 2001 1921 Jehošafat Harkabi náčelníkem izraelské vojenské zpravodajské služby † 26 srpna 1994 Chico Hamilton americký jazzový bubeník a skladatel † 25 listopadu 2013 1924 – Hermann Buhl rakouský horolezec † 27 června 1957 1926 – Donald Arthur Glaser americký fyzik a neurobiolog nositel Nobelovy ceny 1929 Sándor Kocsis maďarský fotbalista † 22 července 1979 Bernard Williams britský filozof † 10 června 2003 1930 – Anton Špiesz slovenský historik † 14 ledna 1993 1931 Larry Hagman americký herec † 23 listopadu 2012 Eduard Grečner slovenský filmový scenárista a režisér 1932 – Don Preston americký klávesista 1933 – Dmitrij Alexandrovič Bilenkin ruský sovětský autor vědecko-fantastické literatury † 28 července 1988 1934 – Leonard Cohen kanadský písničkář 1935 Jakov Sinaj ruský matematik Santos Abril y Castelló španělský kardinál 1936 Nicos Poulantzas řecký marxistický teoretik † 3 října 1979 Jurij Lužkov 2 starosta Moskvy Sunny Murray americký jazzový bubeník 1938 – Norbert Conrads německý historik a germanista 1945 – Bjarni Tryggvason kanadský fyzik a astronaut 1946 – Mart Siimann premiér Estonska 1947 Nick Castle americký herec scénárista a režisér Stephen King americký spisovatel hororů 1949 Kenneth Carpenter americký vertebrátní paleontolog Odilo Pedro Scherer brazilský kardinál 1950 – Bill Murray americký herec 1951 – Aslan Maschadov čečenský prezident † 8 března 2005 1953 Reinhard Marx německý kardinál Andrew Heermans americký baskytarista 1955 – Mika Kaurismäki finský filmový režisér 1957 Ethan Coen americký producent scenárista režisér Kevin Rudd australský politik a expremiér 1961 – Robert Nemcsics slovenský politik 1971 – Luke Wilson americký herec 1972 – Liam Gallagher britský zpěvák hudebník a hudební skladatel Oasis 1973 – Virginia Ruanová Pascualová španělská tenistka 1980 – Autumn Reeser americká herečka 1981 – Nicole Richie americká zpěvačka a herečka 1982 – Holly Miranda americká zpěvačka 1983 Maggie Grace americká herečka Joseph Mazzello americký herec 1986 – Elton Santiago dos Santos Lira brazilský fotbalista 1986– Lindsey Stirling americká houslistka 1989 – Jason Derülo americký zpěvák skladatel tanečník choreograf a vokální producent Úmrtí Česko 1109 – Svatopluk Olomoucký kníže český ? 1317 – Viola Těšínská královna česká a polská jako manželka Václava III asi 1290 1520 – Viktorin Kornel ze Všehrd spisovatel a právník 1460 1723 – Jan Miller jezuitský teolog rektor univerzity v Olomouci 17 září 1650 1883 – Antonín Čížek český právník a politik 22 března 1833 1893 – Franz Stangler český statkář a politik německé národnosti 12 září 1809 1897 – Josef Kopallik teolog církevní historik 8 května 1849 1927 – Jindřich Záhoř lékař pražský městský hygienik a politik 6 listopadu 1845 1947 – Marek Gažík československý politik ministr a poslanec 18 dubna 1887 1950 – Dominik Fey architekt 6 července 1863 1977 – Josef Kunský český geomorfolog 6 října 1903 1981 – Samuel Takáč ministr vlády Československa 6 března 1911 1984 – Václav Dvořák brněnský stavitel a architekt 20 září 1900 1993 – František Kotalík teolog 13 září 1917 1995 – Mojmír Smékal český hudebník a skladatel 27 května 1920 Svět 19 př n l – Publius Vergilius Maro 70 př n l 454 – Flavius Aetius římský generál 396 1235 – Ondřej II Uherský uherský král 1177 1327 – Eduard II anglický král 25 dubna 1284 1558 – Karel V král španělský a císař Svaté říše římské 24 února 1500 1586 – Antoine Perrenot de Granvelle kardinál vlivný evropský politik 20 srpna 1517 1643 – Chuang Tchaj-ťi první císař dynastie Čching 28 listopadu 1592 1812 – Emanuel Schikaneder rakouský herec pěvec režisér a básník 1 září 1751 1832 – Walter Scott skotský básník a prozaik 1771 1860 – Arthur Schopenhauer německý filosof 1788 1866 – Karl Ludwig Hencke německý astronom 8 března 1793 1875 – Adalbert Vilém Bavorský bavorský princ z Wittelsbašské dynastie 26 srpna 1828 1894 – Eduard Isaac Asser nizozemský průkopník fotografie 19 října 1809 1895 – Viktor Rydberg švédský spisovatel publicista překladatel a básník 1828 1921 Lev Černyj ruský anarchistický básník 1878 Eugen Dühring německý filozof a ekonom 12 ledna 1833 1937 – Walter Günter německý letecký konstruktér 8 prosince 1899 1940 – Heinrich August Luyken německý spisovatel 10 prosince 1864 1944 – Olexandr Košyc ukrajinský skladatel 12 září 1875 1956 − Karl Caspar německý malíř 13 března 1879 1957 – Haakon VII norský král 1872 1961 – Andrzej Munk polský režisér 6 října 1920 1962 – Marie Bonapartová francouzská spisovatelka a psychoanalytička 1882 1973 – Lidija Andrejevna Ruslanova ruská zpěvačka lidových písní 27 října 1900 1974 – Walter Brennan americký herec 25 července 1894 1976 – Benjamin Graham americký ekonom 8 května 1894 1968 – Charles Jackson americký spisovatel 6 dubna 1903 1982 – Ivan Christoforovič Bagramjan sovětský maršál 2 prosince 1897 1986 – John Kuck americký olympijský vítěz ve vrhu koulí 27 dubna 1905 1987 – Jaco Pastorius americký baskytarista 1951 1995 – Julio Alejandro španělský scenárista 27 února 1906 1998 – Florence Griffith-Joynerová americká atletka 1959 2006 – Boz Burrell anglický baskytarista a zpěvák King Crimson a Bad Company 1946 2011 – Paulette Dubost francouzská filmová herečka a zpěvačka 1910 2012 – Sven Hassel dánský spisovatel 19 dubna 1917 Svátky Česko Matouš Mirela Svět Mezinárodní den Alzheimerovy choroby Mezinárodní den míru Pravoslavné církevní kalendárium podle starého juliánského kalendáře 8 září Narození přesvaté Bohorodice; veliký svátek z dvanáctera Socialistický kalendář Den tisku rozhlasu a televize Založení Rudého práva 1920 Pranostiky Česko Jaké počasí dělá svatý Matouš takové potrvá čtyři neděle Matouše jasný den čtyři týhodni potom jasné předpovídá Krásné počasí na svatého Matouše má vydržet ještě čtyři neděle Pohoda o svatém Matouši čtyři týdny se neruší Je-li na svatého Matouše pěkný denmají vinaři naději na dobrou sklizeň Je-li na Matouše jasno bývá to vínu spásno Na svatého Matouše pohoda vyschne v lese každá kláda Po svatém Matouši čepici na uši Svatý Matouš svačinu zakous Svatého Matouše – každé jablko se ukouše 23 březen je 82 den roku podle gregoriánského kalendáře 83 v přestupném roce Do konce roku zbývá 283 dní Události Česko 1897 – Bylo povoleno studium žen na Filozofické fakultě UK 1945 – Americký nálet na České Velenice na místní nádraží a železniční opravny Ve stejný den nálet na České Budějovice terčem bylo opět nádraží V obou případech vysoký počet obětí Svět 1900 – Britský archeolog Sir Arthur John Evans začal s vykopávkami na předpokládaném místě Knossu paláce bájného krále Mínoa na Krétě 1919 – Benito Mussolini sjednocuje dosud nejednotné protisocialisticky zaměřené bojové skupiny do jedné organizace pod vedením Roberta Farinacciho a zakládá Fasci di combattimento fašistické hnutí v Itálii 1919 – Poslední panovník Rakouska-Uherska Karel I opouští se svou rodinou Rakousko a odchází do exilu ve Švýcarsku Ve svém Feldkirchském manifestu Feldkircher Manifest před překročením státní hranice odvolává svou abdikaci vzdání se nároku na výkon panovnických povinností a záležitostí To se stalo přímým podnětem pro vydání rakouského Habsburského zákona 1926 – V Irsku zakládá Éamon de Valera stranu Fianna Fáil Ta odmítá Anglo-irskou dohodu a tento postoj mění až o mnoho let později 1933 – dva dny po Postupimském dni schvaluje Říšský sněm v budově Krollovy opery proti hlasům SPD pod vedením Otto Welse Zmocňovací zákon Den poté byl vyhlášen a tím vešel i v platnost jako další krok uchopení moci nacionálními socialisty 1937 – Republikánské oddíly dosáhly ve Španělské občanské válce v od 8 března trvající bitvě u Guadalajary svého posledního většího vítězství čímž zabránili obklíčení Madridu Francisco Franco se poté soustředil na válku na severu 1939 – Maďarské jednotky zaútočily od východu na nově vzniklou Slovenskou republiku na území Podkarpatské Rusi a tím zahájily slovensko-maďarskou válku tzv Malá válka trvající do 31 března 1950 – Při OSN byla založena Světová meteorologická organizace 1989 – Američtí elektrochemici Martin Fleischmann a Stanley Pons zveřejnili výsledky svého výzkumu tzv studenou fúzi I přes usilovnou snahu se jejich pokus nepodařilo nikdy přesvědčivě zopakovat 2001 – Řízený zánik vesmírné orbitální stanice Mir Narození Česko 1494 – Jan Dernschwam báňský odborník a cestovatel † 1568 1795 – Leopold Jansa houslista skladatel a hudební pedagog † 25 ledna 1875 1818 – Peter Steffens český podnikatel a politik německé národnosti † září 1879 1823 – Josef Chmelíček kněz teolog hudební skladatel pedagog a spisovatel † 15 března 1891 1826 – Léon Minkus na českém území narozený skladatel a houslista † 7 prosince 1917 1833 – Eduard Novotný jazykovědec a průkopník těsnopisu † 4 ledna 1876 1849 – Vojtěch Hlaváč varhaník skladatel dirigent a vynálezce působící převážně v Rusku † 22 března 1911 1853 Josef Braniš historik umění archeolog a spisovatel † 25 prosince 1911 Josef Thomayer lékař – profesor vnitřního lékařství † 18 října 1927 1858 – Josef Penížek novinář a překladatel † 3 srpna 1932 1862 – Gabriela Preissová spisovatelka † 27 března 1946 1877 – Franz Windirsch československý politik německé národnosti † ? 1878 – Ludwig Korinek československý politik německé národnosti † ? 1880 Otto Boleška český divadelní herec † 20 března 1917 Emanuel Kodet český sochař malíř a grafik † 4 února 1954 1885 – Tecellin Jaksch 43 opat vyšebrodského kláštera † 23 května 1954 1887 – Josef Čapek malíř a spisovatel † duben 1945 1892 – Lev Prchala generál a exilový politik † 11 června 1963 1893 – Otakar Čapek mystik spisovatel oběť komunistického režimu † 11 ledna 1967 1894 – František Cink zakladatel prvního českého jazzového orchestru † 1943 1895 – Karel Řepa architekt † 2 března 1963 1896 – František Tichý malíř † 7 října 1961 1901 Antonie Kleinerová československá politička † 23 srpna 1982 Jan Šverma novinář a komunistický politik † 10 listopadu 1944 1916 – Jaromír Tobola katolický teolog † 18 února 1988 1923 – Jaromír Vomáčka skladatel klavírista a herec † 7 července 1978 1927 – Pavel Hejcman spisovatel 1928 – Zdeněk Masařík germanista 1929 – Bohumír Roedl historik a iberoamerikanista 1930 – Lubomír Man spisovatel 1931 – Kamil Prachař herec 1937 – Ivan Renč český spisovatel a režisér 1942 Jiří Václavek politik a bývalý poslanec † 18 března 1942 Jindřich Pospíšil trenér a hráč kolové 1943 – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf † 4 prosince 2002 1944 – Vlaďka Prachařová zpěvačka 1945 – Mojmír Horyna český historik umění † 26 ledna 2011 1947 – Jiří Olič básník prozaik esejista a literární kritik 1948 – Joska Skalník výtvarník a grafik 1949 – Jan Zahradník český pedagog a politik 1951 Jan Dungel přírodovědec malíř grafik a ilustrátor Milan Sojka ekonom a vysokoškolský pedagog † 17 května 2009 1959 – Zuzana Brabcová spisovatelka 1967 – Kateřina Kornová herečka modelka moderátorka a v současnosti podnikatelka 1973 – Jitka Schneiderová herečka 1978 – Jitka Čvančarová herečka zpěvačka modelka a moderátorka 1981 – Pavel Brendl hokejový útočník 1988 – Michal Neuvirth hokejový brankář 1993 – Dmitrij Jaškin hokejista Svět 1103 – Jüe Fej čínský generál národní hrdina † 27 ledna 1141 1430 – Markéta z Anjou manželka Jindřicha VI anglického krále † 25 srpna 1482 1501 – Pietro Andrea Mattioli známý italský lékař a botanik † 1577 1551 – Marie Anna Bavorská manželka arcivévody Karla II † 29 dubna 1608 1638 – Frederik Ruysch nizozemský anatom a botanik † 1731 1643 – María de León Bello y Delgado španělská jeptiška a mystička † 15 února 1731 1648 – Arabella Churchillová milenka Jakuba vévody z Yorku † 30 května 1730 1699 – John Bartram americký botanik † 1777 1749 – Pierre Simon de Laplace francouzský matematik a astronom † 1827 1750 – Johannes Matthias Sperger rakouský kontrabasista a hudební skladatel † 1812 1754 – baron Jurij Vega slovinský matematik a fyzik † 1802 1769 William Smith anglický geolog a kartograf † 1839 Augustin Daniel Belliard francouzský generál † 28 ledna 1832 1809 – Hippolyte Flandrin francouzský malíř † 21 března 1864 1823 – Schuyler Colfax americký politik † 1885 1834 Johann von Chlumecký předlitavský státní úředník a politik † 11 prosince 1924 Julius Reubke německý skladatel varhaník a klavírista † 1858 1858 – Ludwig Quidde německý pacifista nositel Nobelovy ceny míru † 1941 1862 – Tor Hedberg švédský spisovatel † 13 července 1931 1869 – Calouste Gulbenkian arménský podnikatel a filantrop † 20 července 1955 1871 – Maurice Garin francouzský cyklista italského původu první vítěz Tour de France † 1957 1877 – Robert Freissler rakouský politik † 7 ledna 1950 1878 – Franz Schreker rakouský hudební skladatel a dirigent † 1934 1881 Roger Martin du Gard francouzský spisovatel nositel Nobelovy ceny za literaturu † 1958 Hermann Staudinger německý lékárník nositel Nobelovy ceny za chemii † 1965 1882 – Emmy Noether německá matematička † 1935 1883 – Andrej Bubnov bolševický politik † 12 ledna 1940 1885 Yves Le Prieur korvetní kapitán francouzského námořnictva a vynálezce † 1 června 1963 Platt Adams americký olympijský vítěz ve skoku do výšky z místa † 27 února 1961 Arthur Benda německý fotograf † 7 září 1969 1886 – Emil Fey major rakouské c k armády vůdce polovojenské organizace Heimwehr a přední politik Rakouské první republiky † 1938 1887 Juan Gris španělský malíř † 11 května 1927 Felix Felixovič Jusupov ruský kníže vrah Rasputina † 27 září 1967 1899 – Ilse Bing německá avantgardní a komerční fotografka † 10 března 1998 1900 Hassan Fathy egyptský architekt † 1989 Erich Fromm v Německu narozený psychoanalytik † 1980 1904 Joan Crawfordová americká filmová divadelní a televizní herečka † 10 května 1977 H Beam Piper americký spisovatel science fiction † listopad 1964 1905 – Paul Grimault francouzský animátor a režisér † 29 března 1994 1907 Hassler Whitney americký matematik † 1989 Daniel Bovet ve Švýcarsku narozený vědec nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu † 1992 1908 – Cecil Collins anglický malíř a grafik † 4 června 1989 1910 – Akira Kurosawa japonský režisér † 6 září 1998 1912 – Wernher von Braun v Německu narozený fyzik a inženýr † 1977 1915 – Vasilij Zajcev proslavený hlavně díky filmu Nepřítel před branami ruský odstřelovač † 1991 1917 – Jevgenij Chalděj sovětský fotograf † 6 října 1997 1921 – Donald Campbell britský automobilový závodník † 4 ledna 1967 1922 – Ugo Tognazzi italský herec režisér a scenárista † 27 října 1990 1923 – László Lóránd americký biochemik maďarského původu 1927 – Lu Wen-fu čínský spisovatel † 9 července 2005 1929 – Roger Bannister anglický atlet-mílař a neurolog 1931 Viktor Korčnoj bývalý sovětský a nyní švýcarský šachový velmistr ruské národnosti Jevgenij Grišin sovětský rychlobruslař olympijský vítěz † 9 července 2005 Jerzy Krzysztoń polský prozaik dramatik reportér a překladatel † 16 května 1982 Jevdokija Mekšilo sovětská běžkyně na lyžích olympijská vítězka † 16 ledna 2013 1932 Louisiana Red americký bluesový kytarista a hráč na foukací harmoniku † 25 února 2012 Al Aarons americký jazzový trumpetista 1933 Philip Zimbardo americký psycholog Jozef Dunajovec slovenský novinář publicista a autor literatury faktu † 22 února 2007 1938 − Dave Pike americký jazzový hudebník 1942 – Michael Haneke rakouský filmový a divadelní režisér a filozof 1943 László Dubrovay maďarský skladatel vážné hudby Nils-Aslak Valkeapää sámský spisovatel hudebník a malíř † 27 listopadu 2001 1944 Winston Groom americký romanopisec a spisovatel literatury faktu Michael Nyman anglický hudební skladatel 1945 Franco Battiato italský zpěvák skladatel muzikant režisér a malíř Eric De Vlaeminck belgický mistr světa v cyklokrosu David Grisman americký hudebník hudební producent a skladatel 1947 − Paul Cartledge britský historik a spisovatel 1949 Harm Klueting německý historik a teolog Ric Ocasek americký hudebník The Cars Trevor Jones britský hudební skladatel autor a aranžér filmové hudby 1950 – Phil Lanzon hráč na klávesy v britské rockové skupině Uriah Heep 1952 – Kim Stanley Robinson americký spisovatel sci-fi 1955 – Gerry Hemingway americký bubeník 1956 – José Manuel Durão Barroso portugalský politik predseda Evropské komise 1957 – Amanda Plummer americká herečka 1959 – Catherine Keenerová americká herečka 1961 − Eivind Aarset norský kytarista 1965 – Richard Grieco americký herec a zpěvák 1968 Damon Albarn britský hudebník Blur Fernando Hierro španělský fotbalista 1969 – Adrian Jastraban slovenský herec 1972 Jonas Björkman švédský tenista Judith Godrèche francouzská herečka 1973 – Jerzy Dudek polský fotbalový brankář 1976 Keri Russellová americká herečka Ricardo Zonta brazilský pilot formule 1 Michelle Monaghan americká herečka a bývalá modelka 1978 – Patrick Thaler italský lyžař 1979 – Ľubomír Meszároš slovenský fotbalista 1980 Kader Mangane senegalský fotbalista Ryan Day waleský profesionální hráč snookeru 1982 – Werner Heel italský lyžař 1983 – Mohammed Farah britský běžec 1990 – Jaime Alguersuari španělský pilot formule 1 Úmrtí Česko 1583 – Matěj Dvorský z Hájku teolog rektor Univerzity Karlovy 1520 1753 – František Václav Trauttmansdorff šlechtic 31 srpna 1677 1857 – Ignác Jaksch teolog 1792 1869 – František Jaroslav Vacek Kamenický vlastenecký kněz spisovatel a básník 24 ledna 1806 1870 – Josef Macháček statkář cukrovarník a politik na Berounsku leden 1818 1873 – František Ringhoffer II český a rakouský podnikatel a politik 28 dubna 1817 1882 – Alois Vojtěch Šembera jazykovědec a literární historik 21 března 1807 1892 – František Fridrich český fotograf 21 května 1829 1897 – Čeněk Vyhnis středoškolský profesor klasický filolog 8 října 1842 1903 – Karel Holub český puškař 26 ledna 1830 1909 – Karel Javůrek malíř 30 července 1815 1929 – Jan Pleva poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady 11 července 1843 1930 – Alois Slovák jezuita pedagog a vlastenecký kazatel 1 srpna 1859 1932 – Vojtěch Kulp český politik 14 února 1850 1934 – Wenzel Hablik malíř grafik a architekt německé národnosti 4 srpna 1881 1937 – Karel Josef Barvitius hudební skladatel a nakladatel 9 prosince 1864 1939 – T E Tisovský spisovatel 19 ledna 1863 1942 – Josef Sahánek fyzik 1896 1943 – František Vrbka československý voják a příslušník výsadku Bronse 15 července 1924 1947 – František Pechman československý politik 17 listopadu 1873 1959 – Metoděj Dominik Trčka katolický kněz mučedník oběť komunistického režimu 6 července 1886 1960 – František Modráček československý politik 8 září 1871 1964 – Míla Mellanová česká herečka 23 srpna 1899 1968 – Leopold Škarek provinciál jezuitů 10 listopadu 1874 1970 – Fanoš Mikulecký skladatel zlidovělých písní 28 července 1912 1982 – Karel Černohorský muzejníketnograf a archeolog 17 září 1896 1987 – Vladimír Škacha voják a příslušník výsadku Silver B 17 května 1920 2002 – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2007 Tera Fabiánová romská spisovatelka 15 října 1930 Jan Antonín Pacák hudebník člen skupiny Olympic a výtvarník 26 dubna 1941 2013 František Zoulík právník a vysokoškolský pedagog 25 května 1933 Jiří Joura český spisovatel a kronikář 24 července 1930 2014 Jaroslav Šerých malíř grafik a ilustrátor 27 února 1928 Miroslav Štěpán český politik Komunistické strany Československa 5 srpna 1945 Svět 1190 – Saigjó japonský mnich a básník 1118 1237 – Jan z Brienne král jeruzalémský a císař-regent latinský asi 1138 1369 – král Pedro Kastilský 30 srpna 1334 1555 – Julius III papež 1487 1606 – Justus Lipsius vlámský filosof a humanista 1547 1611 – Johann Siebmacher německý malíř erbů mědirytec grafik 1561 1661 – Pieter de Molyn nizozemský malíř 6 dubna 1595 1680 – Nicolas Fouquet ministr financí za vlády Ludvíka XIV 27 ledna 1615 1742 – Jean-Baptiste Dubos francouzský estetik a historik 1670 1750 – Samuel Mikovíny slovenský polyhistor 1686 alebo 1700 1770 – Martin van Meytens švédský malíř 24 června 1695 1801 – Pavel I Ruský ruský car 1754 1842 – Stendhal francouzský spisovatel 1783 1854 – Karel III Parmský parmský vévoda 14 ledna 1823 1866 – Ferdinand von Arnim německý architekt a malíř 15 září 1814 1879 – Eduardo Abaroa bolivijský národní hrdina 13 října 1838 1888 – Morrison Rennick Waite americký právník a politik 29 listopadu 1816 1893 – José Zorrilla španělský básník 21 února 1817 1901 – Konstantin Stoilov bulharský politik 23 září 1853 1909 – Wojciech Dzieduszycki předlitavský politik 13 července 1848 1917 – Louis Schmeisser německý konstruktér zbraní 1848 1921 – Jean-Paul Laurens francouzský malíř a sochař 28 března 1838 1923 – Hovhannes Tumanian arménský spisovatel 19 února 1869 1929 – Maurice Sarrail francouzský generál z dob první světové války 6 dubna 1856 1938 Friedrich Rittelmeyer evangelický teolog 5 října 1872 Joseph Knaffl americký výtvarný a portrétní fotograf 9 října 1861 1939 – Ján Svetlík slovenský vojenský pilot 12 června 1913 1942 – Franz Walter Stahlecker nacistický velitel bezpečnosti 10 října 1900 1945 – Tadamiči Kuribajaši japonský generál ve druhé světové válce 7 července 1891 1946 – Gilbert Newton Lewis americký fyzikální chemik 23 října 1875 1947 Luisa Toskánská saská korunní princezna 2 září 1870 Ferdinand Zecca francouzský průkopník filmu herec režisér scenárista a producent 1864 1950 – Emmanuel Mounier francouzský katolický publicista a filosof 1 března 1905 1953 – Raoul Dufy francouzský malíř 3 června 1877 1958 – Florian Znaniecki polský sociolog a filozof 15 ledna 1882 1963 – Thoralf Skolem norský matematik 1887 1964 – Peter Lorre americký herec a režisér 26 června 1904 1966 – Frits Zernike nizozemský fyzik Nobelova cena za fyziku 16 července 1888 1981 – Claude Auchinleck britský maršál za druhé světové války 21 června 1884 1982 Mario Praz italský literární kritik překladatel a historik umění 6 září 1896 Sonny Greer americký jazzový bubeník 13 prosince 1895 1983 – Kurt Hartrampf důstojník Waffen-SS a tankové eso v hodnosti SS-Obersturmbannführer 29 dubna1906 1985 – Zoot Sims americký saxofonista 29 října 1925 1987 – Július Tatár slovenský filatelista fotograf a amatérský entomolog 4 dubna 1898 1988 – Štefan Boleslav Roman předseda a zakladatel Světového kongresu Slováků 17 dubna 1921 1992 – Friedrich Hayek rakouský ekonom nositel Nobelovy ceny za ekonomii 8 května 1899 1994 – Giulietta Masina italská herečka 22 února 1921 1995 – Alan Barton britský hudebník Smokie 1953 2001 − Louis Dudek kanadský básník 6 února 1918 2002 – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 2007 Chajim Chermeš maďarský parašutista člen výsadkové skupiny Amsterdam 4 ledna 1919 Paul Cohen americký matematik 2 dubna 1934 2009 – Ronald Tavel americký režisér scenárista dramatik a herec 17 května 1936 2011 – Elizabeth Taylorová americká herečka 27 února 1932 2012 – Abdullahi Yusuf Ahmed somálský politik a bývalý prezident země 15 prosince 1934 2013 – Boris Berezovskij ruský matematik a podnikatel 23 ledna 1946 2014 Geraldo Mattos brazilský spisovatel 28 června 1931 Adolfo Suárez premiér Španělska 25 září 1932 2015 – Lee Kuan Yew předseda singapurské vlády 16 září 1923 Svátky Česko Ivona Adrian Rupert Ruprecht Socialistický kalendář – Zahájení Velké mostecké stávky 1932 Svět Světový meteorologický den Slovensko – Adrián Katolický kalendář Svatá Rebeka 24 březen je 83 den roku podle gregoriánského kalendáře 84 v přestupném roce Do konce roku zbývá 282 dní Události Česko 1775 – Porážka sedláckého vojska u Chlumce císařským vojskem zastavila selské povstání 1913 – O velikonočních svátcích během lyžařského závodu na hřebenech Krkonoš tragicky zahynuji čeští sportovci Václav Vrbata a Bohumil Hanč 1945 – U obce Černíkovice havaroval americký bombardér B-17 známý jako "létající pevnost" 1950 – Skupina pilotů při koordinovaném útěku za železnou oponu unesla tři obsazená letadla do Erdingu u Mnichova v západním Německu; nikdo nebyl zraněn 1961 – Ukončen provoz úzkorozchodných tramvají mezi Mostem a Litvínovem 1969 – Vychází Krylova deska Bratříčku zavírej vrátka kterou nazpíval v Ostravském rozhlase 2005 – Novým předsedou Akademie věd České republiky byl zvolen ředitel Ústavu molekulární genetiky Václav Pačes 2009 – Předseda ČSSD Jiří Paroubek za podpory KSČM a rebelujících poslanců Vlastimila Tlustého a Jana Schwippela svrhl vládu Mirka Topolánka Svět 1721 – Johann Sebastian Bach publikuje 6 Brandenburských koncertů které napsal v letech 1719-21 1833 – Sasko přistoupilo k německému celnímu spolku 1882 – Robert Koch oznámil objevení bakterie způsobující tuberkulózu 1933 – Počátek Třetí říše 1944 – Ze zajateckého tábora Stalag Luft III v němž bylo vězněno 10 000 zajatců poblíž města Zaháň se pokusilo o útěk 76 spojeneckých zajatců 110 m dlouhým hlubokým tunelem v hloubce 10 metrů 1989 – U pobřeží Aljašky ztroskotal americký tanker Exxon Valdez který způsobil ekologickou havárii Do moře se vylilo 40000 tun ropy 1990 – Islam Karimov se stal prezidentem Uzbekistánu 1999 – V silničním tunelu pod nejvyšším vrcholem Evropy Mont Blanc došlo k tragickému požáru při němž zahynulo 39 lidí 2005 Protivládní demonstranti v hlavním městě Kyrgyzstánu Biškeku obsadili vládní budovy a svrhli vládu prezidenta Askara Akajeva Podle agentury Interfax prezident s rodinou odletěl vrtulníkem do severního Kazachstánu Dosavadní předseda vlády Nikolaj Tanajev podal podle opozice demisi Z vězení byl propuštěn vůdce opozice Felix Kulov odsouzený v roce 2001 za krádež a zneužívaní moci; podle jeho přívrženců jsou tato obvinění nepravdivá Chorvatsko vydalo Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii ICTY v Haagu bývalého makedonského ministra vnitra Ljubeho Boškovského Boškovský podle obžaloby nařídil zabití sedmi lidí v roce 2002 Zabité pak vydával za islámské teroristy 2007 – V anglickém Wembley byl otevřen největší a nejdražší zastřešený fotbalový stadion na světě Narození Česko 1678 – Gottfried Daniel Wunschwitz šlechtic z rodu Wunschwitzů sběratel † 25 června 1741 1698 – Jiří Antonín Heinz barokní sochař † 22 května 1759 1802 – Alois Josef Schrenk pražský arcibiskup † 5 března 1849 1824 – Josef Zelený český malíř † 3 května 1886 1830 – Vladislav Šír lékař a přírodovědec † 24 dubna 1889 1833 – Gabriel Žižka podnikatel a vlastenecký činitel † 29 ledna 1889 1839 – František Štolba profesor chemické technologie a enzymologie rektor ČVUT † 4 duben 1910 1855 – Josef Jiránek klavírista hudební pedagog a skladatel † 9 ledna 1940 1866 – Vladimír Helfert český muzikolog † 18 května 1945 1874 – Kamilla Neumannová česká nakladatelka † 26 března 1956 1892 – Marie Fischerová-Kvěchová česká malířka a ilustrátorka † 2 června 1984 1895 – Bohuslav Fuchs architekt a urbanista † 18 září 1972 1896 – František Tichý český malíř † 7 října 1961 1899 – Rudolf Antonín Dvorský zpěvák a skladatel † 2 srpna 1966 1901 – Josef Pfitzner český historik a válečný zločinec německé národnosti † 6 září 1945 1908 – Gill Sedláčková česká spisovatelka filmařka a herečka † 24 dubna 1978 1910 – Raoul Schránil český herec † 20 září 1998 1913 – František Schwarzenberg diplomat † 9 března 1992 1914 – Jaromír Bělič jazykovědec † 6 prosince 1977 1921 – Marie Kudeříková studentka † 26 března 1943 1922 – Oldřich Švestka komunistický novinář a politik † 8 června 1983 1923 Milan Pavlík filmový scenárista a dramatik Běla Kolářová fotografka † 12 dubna 2010 1925 Svatopluk Potáč předseda Státní banky československé Irena Kačírková herečka † 26 října 1985 1929 – Pavel Trenský teatrolog filolog a pedagog českého původu † 10 března 2013 1932 František Janula český malíř Jiří Morava český literární historik básník a prozaik Václav Zítek český operní pěvec – barytonista † 20 prosince 2011 1933 – Jiří Klobouk spisovatel 1934 Jaroslav Mazáč český básník † 28 dubna 2006 Zdeněk Herman český fyzikální chemik 1939 – Petr Dudešek hudebník sbormistr skladatel scenárista a zpěvák 1941 – Jiří Horáček český virolog a mikrobiolog † 28 března 2010 1942 – Jaroslava Jehličková mistryně Evropy v běhu na 1500 metrů 1943 – Jan Filipský český indolog a překladatel 1947 – Jiří Bartoška herec a ředitel filmového festivalu 1951 – Lenka Procházková česká prozaička 1970 – Lukáš Pollert kanoista a lékař 1973 – David Moravec hokejista 1975 – Ladislav Benýšek hokejista 1978 – Tomáš Ujfaluši český fotbalista 1979 – Anna Polívková česká herečka 1982 – Diana Kobzanová modelka moderátorka a Miss České republiky v roce 2001 1992 – Denisa Domanská modelka Česká Miss World 2011 Svět 1188 – Ferdinand Portugalský flanderský hrabě † 29 července 1233 1494 – Georgius Agricola německý učenec † 1555 1607 – Michiel de Ruyter holandský admirál účastník námořních bojů mezi Angličany a Nizozemci † 29 dubna 1676 1628 – Žofie Amálie Brunšvická dánská královna † 20 února 1685 1684 – Matej Bel slovenský polyhistor encyklopedista filozof spisovatel pedagog evangelický kazatel průkopník slovenského osvícenství † 1749 1693 – John Harrison anglický hodinář a vynálezce † 24 března 1776 1698 – Erik Pontoppidan dánský historik teolog a ornitolog † 20 prosince 1764 1699 – Johann Adolf Hasse německo-italský hudební skladatel † 16 prosince 1783 1778 Anton von Gapp rakouský profesor práv † 1 dubna 1862 Sophie Blanchard francouzská pilotka balónu † 7 července 1819 1785 – Ján Hollý slovenský katolický kněz básník a překladatel † 1849 1796 – Friedrich Adolph Haage německý botanik a zahradník † 20 září 1866 1797 – Antonio Rosmini Serbati italský filosof teolog a politik † 1 července 1855 1809 Joseph Liouville francouzský matematik † 8 září 1882 Mariano José de Larra španělský romantický prozaik † 13 února 1837 1817 – Aimé Maillart francouzský hudební skladatel † 26 května 1871 1820 – Alexandre Edmond Becquerel francouzský fyzik † 1891 1830 – Hermann Hüffer německý právník a historik † 15 března 1905 1834 – William Morris anglický textilní výtvarník a spisovatel † 3 října 1896 1835 – Jožef Stefan slovinský fyzik matematik a básník † 7 ledna 1893 1837 – Filip Belgický druhorozený syn belgického krále Leopolda I † 17 listopadu 1905 1843 Marie Anunciáta Neapolsko-Sicilská arcivévodkyně rakouská † 4 května 1871 Petko Karavelov bulharský politik † 24 ledna 1903 1844 – Camille Lemonnier belgický spisovatel † 13 června 1913 1845 – Pjotr Durnovo ruský politik a ministr vnitra † 24 září 1915 1853 – Seweryn Kniaziołucki předlitavský státní úředník a politik † 24 února 1913 1855 – Andrew Mellon americký politik bankéř a mecenáš umění † 26 srpna 1937 1857 – Timothee Adamowski polský violoncellista dirigent a hudební skladatel † 18 dubna 1943 1861 – Richard Weiskirchner ministr obchodu Předlitavska † 30 dubna 1926 1869 – Antoine-Henri Jomini francouzský důstojník a vojenský teoretik 6 března 1779 1874 Luigi Einaudi prezident Itálie † 30 října 1961 Harry Houdini americký kouzelník † 31 října 1926 1876 – Ioannis Georgiadis řecký šermíř olympijský vítěz † 20 března 1960 1877 – René Lorin francouzský inženýr vynálezce náporového motoru † 16 ledna 1933 1884 Philipp Frank rakouský teoretický fyzik matematik a filosof † 21 července 1966 Petrus Josephus Wilhelmus Debye nizozemský fyzik a teoretický chemik nositel Nobelovy ceny † 1966 1885 Charles Daniels americký plavec čtyřnásobný olympijský vítěz v letech 1904–1908 † 8 srpna 1973 Juozas Balčikonis litevský lexikograf † 5 února 1969 1886 – Edward Weston americký fotograf † 1958 1889 – Albert Hill britský běžec na střední tratě dvojnásobný olympijský vítěz † 8 ledna 1969 1893 – Walter Baade německo-americký astronom † 1960 1897 – Wilhelm Reich rakousko-americký psychiatr † 3 listopadu 1957 1901 Sydney Atkinson jihoafrický olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek z roku 1928 † 31 srpna 1977 Ub Iwerks americký filmový animátor † 7 července 1971 1903 – Adolf Butenandt německý biochemik † 18 ledna 1995 1907 – Arso Jovanović černohorský partyzán a politik † 12 srpna 1948 1909 Clyde Barrow Bonnie a Clyde populární zločinci † 23 května 1934 Richard Wurmbrand rumunský luteránský farář spisovatel a teolog † 17 února 2001 1910 – Adolph Malan jihoafrický stíhací pilot RAF † 17 září 1963 1911 – Joseph Barbera americký animátor režisér kreslíř † 18 prosince 2006 1913 – Malcolm Sheperd Knowles americký teoretik vzdělávání dospělých † 27 listopadu 1997 1917 – John Cowdery Kendrew anglický biochemik nositel Nobelovy ceny za chemii † 23 srpna 1997 1919 – Lawrence Ferlinghetti americký básník 1921 – Vasilij Smyslov sovětský šachista † 27 března 2010 1923 – Dov Judkovski izraelský novinář † 28 prosince 2010 1926 Dario Fo italský satirický dramatik divadelní režisér skladatel a výtvarník nositel Nobelovy ceny Desmond Connell irský kardinál William Porter americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek † 10 března 2000 1930 David Dacko první prezident Středoafrické republiky † 2003 Steve McQueen americký herec režisér a producent † 1980 1932 – Lodewijk van den Berg americký astronaut 1935 – Mary Berry britská spisovatelka a expertka na gastronomii 1936 László Szabó maďarský herec Kalaparusha Maurice McIntyre americký saxofonista † 9 listopadu 2013 David Suzuki kanadský ekolog a aktivista 1938 David Irving britský historik Steve Kuhn americký jazzový klavírista Vojtech Majling slovenský fotograf a sběratel lidové slovesnosti 1941 – Joseph Hooton Taylor americký rádioastronom 1942 – Ján Zlocha slovenský fotbalista československý reprezentant † 1 července 2013 1944 – Vojislav Koštunica prezident Svazové republiky Jugoslávie 1945 – Robert T Bakker americký paleontolog 1947 – Svetlana Toma moldavská herečka 1948 – Jerzy Kukuczka polský horolezec † 1989 1949 – Ruud Krol nizozemský fotbalista a trenér 1954 – Hank Roberts americký violoncellista 1957 – Scott Jay „Doc Horowitz americký astronaut 1960 Nena německá zpěvačka Tono Stano slovenský fotograf 1962 − Renee Rosnes kanadská klavíristka 1963 – Dave Douglas americký trumpetista a hudební skladatel 1965 – Marián Vajda slovenský tenista a trenér 1970 – Sharon Corr členka irské hudební skupiny The Corrs 1973 – Jim Parsons americký herec 1974 – Alyson Hannigan americká herečka 1975 – Thomas Johansson švédský tenista 1981 – Philip Winchesteramerický herec 1984 – Philipp Petzschner německý tenista 1985 – Frederico Gil portugalský tenista Úmrtí Česko 1673 – Jiří Konstanc český kněz spisovatel pedagog a misionář 1607 1683 – Jan Hartvík z Nostic český šlechtic a politik 1610 1810 – Josef Valentin Zlobický právník překladatel a jazykovědec 14 února 1743 1833 – Kateřina Veronika Anna Dusíková klavíristka harfenistka a skladatelka 8 března 1769 1878 – Albín Mašek varhaník a skladatel 10 října 1804 1858 – Jan Šantl právník dramatik hudební skladatel a politik 15 května 1798 1883 – Karel Drahotín Villani liberální politik a básník 28 ledna 1818 1906 – Josef Klika pedagog komeniolog a překladatel 28 ledna 1857 1913 – Bohumil Hanč 19 listopadu 1886 a Václav Vrbata 11 října 1885 běžci na lyžích tragicky zahynuli během závodu v Krkonoších 1921 – František Šulc papežský komoří 8 července 1851 1922 – Alfons Bohumil Šťastný český spisovatel a překladatel 30 července 1866 1936 – Rudolph von Procházka český německojazyčný právník a skladatel 23 února 1864 1942 – František Vahala architekt a výtvarník 3 července 1881 1945 – Karel Veselý-Jilemský hudební skladatel 26 srpna 1915 1950 – Jan Znoj sochař 12 března 1905 1952 – Josef Václav Bohuslav soudce Ústavního soudu 12 prosince 1863 1967 – Antonín Pelc karikaturista malíř a ilustrátor 16 ledna 1895 2010 – Zdeněk Mařatka lékař – gastroenterolog 27 června 1914 2013 – Čestmír Císař ministr školství vlády ČSSR 2 ledna 1920 2014 – Zdeněk Kabelka český lékař pediatr a otorhinolaryngolog 15 prosince 1951 Svět 1275 – Beatrix Anglická bretaňská vévodkyně z dynastie Plantagenetů 25 června 1242 1284 – Hugo III Kyperský král kyperský a jeruzalémský 1235 1317 – Jan V Braniborský braniborský markrabě 1302 1394 – Konstancie Kastilská vévodkyně z Lancasteru 1354] 1455 – Mikuláš V papež 1397 1602 – Naomasa Ii japonský daimjó 4 března 1561 1603 – Alžběta I královna Anglie a Irska 7 září 1533 1630 – Ješaja Horowitz židovský rabín a učenec 1565 1644 – Cecílie Renata Habsburská polská královna manželka polského krále Vladislava IV Vasy 16 července 1611 1751 – Ján Pálfi uherský šlechtic palatin zemský soudce a chorvatský bán 20 srpna 1663 1776 – John Harrison anglický hodinář a vynálezce 24 března 1693 1794 – Jacques-René Hébert francouzský revolucionář 15 listopadu 1757 1805 – Alois I z Lichtenštejna lichtenštejnský kníže 14 května 1759 1818 – Humphry Repton anglický zahradní architekt 21 dubna 1752 1832 – Marie Anna Saská velkovévodkyně toskánská 15 listopadu 1799 1844 – Bertel Thorvaldsen dánský sochař 19 listopadu 1770 1846 – Georg Friedrich Erdmann Klette von Klettenhof slezský evangelický šlechtic 20 února 1766 1866 – Marie Amálie Neapolsko-Sicilská manželka posledního francouzského krále Ludvíka Filipa 26 dubna 1782 1877 – Walter Bagehot anglický bankéř a novinář 3 února 1826 1882 Bertall francouzský karikaturista a fotograf 18 prosince 1820 Henry Wadsworth Longfellow americký básník 27 února 1807 1889 – Karol Heiller bratislavský kazatel a titulární biskup 12 února 1811 1902 – Josef Löwy rakouský malíř a dvorní fotograf 16 srpna 1834 1905 – Jules Verne francouzský spisovatel 8 února 1828 1909 – John Millington Synge irský spisovatel 16 dubna 1871 1911 – Dragan Cankov bulharský politik 9 listopadu 1828 1916 – Enrique Granados španělský hudební skladatel a klavírista 27 července 1867 1919 – Franz Metzner německý sochař 18 listopadu 1870 1926 – Albion Woodbury Small americký sociolog 11 května 1854 1940 – Édouard Branly francouzský fyzik 23 října 1844 1942 – Anton Drexler německý politik předseda nacistické strany NSDAP 13 června 1884 1944 – Orde Wingate britský tvůrce speciálních vojenských jednotek 26 února 1903 1946 Alexandr Alexandrovič Aljechin ruský šachista 1892 Carl Schuhmann německý gymnasta čtyřnásobný olympijský vítěz v roce 1896 12 května 1869 1948 – Nikolaj Berďajev ruský křesťanský filosof 8 března 1874 1953 – Marie z Tecku britská královna manželka Jiřího V 26 května 1867 1962 – Auguste Piccard švýcarský vzduchoplavec a fyzik 28 ledna 1884 1969 – Joseph Kasavubu první prezident Demokratické republiky Kongo 1910 1971 Arne Jacobsen dánský architekt 11 února 1902 Hubert Salvátor Toskánský arcivévoda rakouský a princ toskánský 30 dubna 1894 1973 – Chajim Hazaz izraelský spisovatel 16 září 1898 1975 – Simone Martin-Chauffierová francouzská spisovatelka 29 srpna 1902 1976 – Bernard Montgomery britský maršál 1887 1977 – Conrad Felixmüller německý expresionistický malíř 21 května 1897 1980 – Óscar Romero salvadorský kněz arcibiskup ze San Salvadoru neoficiální světec 15 srpna 1917 1985 – Georges Henri Rivière francouzský muzeolog 7 června 1897 1986 – Michael Černohorský černohorský korunní princ 14 září 1908 1995 – Joseph Needham britský biochemik historik a sinolog 9 prosince 1900 1998 António Ribeiro portugalský kardinál 21 května 1928 Denis Charles americký bubeník 4 prosince 1933 1999 − Val Valentin portorický zvukový inženýr 6 ledna 1920 2003 Zdzisław Krzyszkowiak polský olympijský vítěz v běhu na 3000 metrů překážek 3 srpna 1929 Hans Hermann Groër rakouský kardinál a vídeňský arcibiskup 13 října 1919 2008 – Richard Widmark americký filmový herec 26 prosince 1914 2009 Igor Stělnov ruský hokejista 12 února 1963 Uriel Jones americký bubeník 13 června 1934 2013 Deke Richards americký hudební producent a skladatel 8 dubna 1944 Peter Duryea americký herec 14 července 1939 Svátky Česko Gabriel Zbislav Zbyslav Den Horské služby v České republice Svět Světový den boje proti tuberkulóze Slovensko – Gabriel Reference 25 březen je 84 den roku podle gregoriánského kalendáře 85 v přestupném roce Do konce roku zbývá 281 dní Ve středověku byl tento den svátek Zvěstování Panně Marii přesně devět měsíců před Narozením Páně – 25 prosincem používán jako počátek kalendářního roku tzv stilus annunciationis Lišilo se však jaký rok letopočtu tímto dnem začínal Podle způsobu florentinského calculus Florentinus byl letopočet stejný jako podle běžného kalendáře takže rok začínal pouze o dva měsíce a 25 dní později než stejný rok začínající 1 lednem Tento způsob se používal ve Francii mos Gallicanus i v některých oblastech Německa ve 12 století; nejdéle se však udržel ve Florencii a to do 2 poloviny 18 století Podle způsobu pisánského calculus Pisanus tento den začínal rok s letopočtem o jedno vyšším který předbíhal obyčejný rok začínající 1 lednem o 9 měsíců a 7 dní V Pise začínali takto rok až do 1749 Takže například v průběhu normálního roku 1125 začínal ve Florencii k 25 březnu teprve rok 1125 zatímco v Pise začínal ve stejný den už rok 1126 V papežské kanceláři se užíval způsob florentinský od poloviny 10 století až do roku 1088 V letech 1088–1145 byl souběžně! užíván též způsob pisánský a od roku 1145 až do doby papeže Bonifáce VIII 1294–1303 se prosadil opět způsob florentinský Události Česko 1420 – Proběhla bitva u Sudoměře ve které Jan Žižka porazil vojsko katolických pánů 1945 – Americký nálet na pražské průmyslové čtvrti na severovýchodě města konkrétně se jednalo Libeň a vysočanský komplex kde se vyráběly lehké stíhače tanků Hetzer dalším cílem byly letiště ve Kbelích a Letňanech Náletu se zúčastnilo 400 letadel typu B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator 1996 – Slavnostně byl zahájen provoz ropovodu z německého Ingolstadtu do Nelahozevsi u Kralup nad Vltavou Svět 421 – Dle legendy byly založeny Benátky 1634 – Prvních 150 osadníků se vylodilo na pobřeží dnešního Marylandu De facto tak založili britskou kolonii Province of Maryland která de iure vznikla už o dva roky dříve 1799 – Jednotky Francouzského Direktoria a Rakouského císařství se střetly v bitvě u Stockachu 1901 – Z továrny Daimler Motoren Gesellschaft vyjel první Mercedes 1945 – Byla zahájena Bratislavsko-brněnská operace sovětských a rumunských vojsk která skončila osvobozením jihozápadního Slovenska a jižní a střední Moravy od nacistické okupace 1949 – Sovětské úřady zahájily takzvané březnové deportace občanů Estonska Lotyšska a Litvy tentokrát zaměřené proti odpůrcům násilné kolektivizace a dalším nepřátelům režimu obětí deportace bylo přes 94000 osob 1974 – Francouz Roland Moreno přihlásil patent na první čipovou platební kartu na světě 1987 – Papež Jan Pavel II vydal encykliku Redemptoris Mater o blahoslavené Panně Marii v životě katolické církve 1988 – V Bratislavě se uskutečnilo pokojné shromáždění věřících za náboženské a občanské svobody tzv svíčková manifestace zakončená tvrdým policejním zásahem Narození Česko 1297 – Arnošt z Pardubic první pražský arcibiskup † 30 června 1364 1724 – Adam František z Hartigu rakouský diplomat † 15 listopadu 1783 1820 – Vincenc Dominik Bíba pedagog † 2 června 1906 1832 – August Breiský český lékař a pedagog † 25 května 1889 1849 Josef Probošt rolník povozník řezbář † 20 března 1926 Gustav Fiedler šestý moravskoostravský starosta † 27 dubna 1936 1850 – František Vogner učitel sbormistr a hudební skladatel † 23 listopadu 1930 1864 – Alfred Nikodém průkopník zimního plavání † 30 října 1949 1867 – Pavel Blaho slovenský lékař a československý politik † 29 listopadu 1927 1870 – Franz Budig československý politik německé národnosti † 3 ledna 1928 1871 – Josef Kouša československý politik † ? 1875 – Rudolf Pilát československý politik slovenské národnosti † 18 října 1946 1876 – Karel Dyrynk český typograf a překladatel † 2 července 1949 1878 – František Janda-Suk atlet olympijský medailista † 23 června 1955 1879 – Otakar Zich hudební skladatel a estetik † 9 července 1934 1881 – Josef Adámek československý politik † 19 ledna 1964 1884 – Josef Vašata dirigent a hudební skladatel † 29 srpna 1942 1885 – Jan Slavík český historik a archivář † 9 května 1978 1890 – Vlasta Javořická spisovatelka † 1 srpna 1978 1893 – Anna Iblová česká herečka † 16 července 1954 1896 – František Tichý malíř a grafik † 7 října 1961 1901 Antonín Klicpera československý fotbalový reprezentant † ? Antonín Kybal textilní výtvarník † 15 listopadu 1971 1906 – Josef Trojan oběť komunismu † 28 prosince 1953 1914 – Marie Vojtěcha Hasmandová představená Kongregace Milosrdných sester sv Karla Boromejského † 21 ledna 1988 1921 Desider Galský spisovatel a publicista † 24 listopadu 1990 Jan Kozák spisovatel † 5 května 1995 Jan Firbas jazykovědec anglista † 5 května 2000 1923 – Ladislav Vik kněz a politický vězeň komunistického režimu † 22 července 2011 1924 – Jaromír Fajkus malíř † 30 června 2009 1928 Karel Hyliš český sochař medailér keramik Marie Šechtlová fotografka † 5 července 2008 Zdeněk Košler dirigent † 2 července 1995 1930 – Karel Špaček ministr financí ČR 1938 – Jan Fridrich archeolog † 2007 1942 – Jan Ságl fotograf 1943 Vojtěch Hurta český výtvarník řezbář † 1 března 2014 Petr Fiala český hudební skladatel sbormistr a hudebník 1947 – Gabriela Beňačková operní pěvkyně 1949 – Helena Šikolová běžkyně na lyžích bronz na OH 1972 1951 – Zbyněk M Duda historik a teoretik umění 1958 – Emil Hakl spisovatel 1977 – Aleš Cibulka moderátor a publicista 1983 – Karolína Kaiserová herečka 1985 – Elisavet Charalambidu II Česká vicemiss 2008 Svět 1157 – Alfonso II Aragonský aragonský král † 26 dubna 1196 1252 – Konradin vévoda švábský král sicilský král jeruzalémský † 29 října 1268 1347 – Kateřina Sienská italská řeholnice a světice † 29 dubna 1380 1538 – Christopher Clavius německý matematik a astronom † 1612 1593 – Svatý Jean de Brébeuf jezuitský misionář v Kanadě † 16 března 1649 1611 – Evlija Čelebi osmanský cestovatel † 1682 1745 – John Barry komodor Námořnictva spojených států amerických † 13 září 1803 1767 – Joachim Murat velkovévoda z Bergu a Cleves maršál Francie král obojí Sicílie † 13 října 1815 1782 – Caroline Bonaparte sestra Napoleona Bonaparte a neapolská královna † 1839 1784 – François-Joseph Fétis belgický hudební skladatel kritik muzikolog historik a pedagog † 26 března 1871 1799 – Jakub Kryštof Rad rakouský cukrovarník vynálezce kostkového cukru † 13 října 1871 1808 – José de Espronceda španělský básník † 23 května 1842 1819 – Venceslaus Ulricus Hammershaimb faerský lingvista † 8 dubna 1909 1829 – Ignacio Zaragoza mexický politik a vojevůdce † 8 září 1862 1834 – Benjamin Forstner americký vynálezce † 27 února 1897 1836 – Jozef Ľudovít Holuby slovenský protestantský kazatel botanik spisovatel a národní buditel † 15 června 1923 1842 – Antonio Fogazzaro italský spisovatel † 7 března 1911 1844 – Adolf Engler německý botanik † 10 října 1930 1865 – Alexej von Jawlensky ruský malíř † 15 března 1941 1867 Gutzon Borglum americký sochař † 6 března 1941 Arturo Toscanini italský dirigent † 16 ledna 1957 1873 – Rudolf Rocker německý anarchosyndikalistický spisovatel a aktivista † 19 září 1958 1876 – Irving Baxter americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz v roce 1900 † 13 června 1957 1881 – Béla Bartók maďarský hudební skladatel † 1945 1882 – Kjúsaku Ogino japonský gynekolog † 1 ledna 1975 1885 – Mateiu Ion Caragiale rumunský spisovatel † 17 ledna 1936 1887 – Čúiči Nagumo admirál japonského císařského námořnictva † 6 července 1944 1908 – David Lean britský filmový režisér † 16 dubna 1991 1910 – Bencijon Netanjahu izraelský historik † 30 dubna 2012 1914 – Norman Borlaug americký agronom nositel Nobelovy ceny míru † 12 září 2009 1921 Simone Signoretová francouzská herečka † 30 září 1985 Alexandra Řecká a Dánská manželka posledního jugoslávského krále Petra II † 30 ledna 1993 Mary Douglas britská antropoložka † 16 května 2007 1922 − Stephen Edelston Toulmin anglický filosof † 4 prosince 2009 1925 Flannery O'Connorová americká spisovatelka † 3 srpna 1964 Jaime Sabines chiapaský básník † 19 března 1999 1926 Riz Ortolani italský filmový hudební skladatel † 23 ledna 2014 László Papp maďarský boxer † 16 října 2003 1928 Jim Lovell americký vojenský pilot a astronaut českého původu Roald Aas norský rychlobruslař a cyklista olympijský vítěz † 18 února 2012 1929 – Cecil Taylor americký klavírista hudební skladatel a básník 1931 Bohumil Golián slovenský volejbalista československý reprezentant † 2012 Tom Wilson americký hudební producent † 6 září 1978 Paul Motian americký jazzový bubeník a skladatel † 2011 Riz Ortolani italský filmový hudební skladatel † 23 ledna 2014 1939 – D C Fontana americká televizní scenáristka Star Trek 1940 – Anna Mina Mazzini italská popová zpěvačka 1942 Michal Dočolomanský slovenský herec † 2008 Aretha Franklin americká soulová zpěvačka 1943 − Kevin Kelley americký bubeník † 6 dubna 2002 1945 – Hermann Flaschka rakouský teoretický fyzik a matematik 1946 – Daniel Bensaïd francouzský filozof † 12 ledna 2010 1947 Gabriela Beňačková slovenská operní pěvkyně Elton John anglický zpěvák hudební skladatel a klavírista 1949 – Bob Ezrin kanadský hudebník 1958 – John Maybury britský režisér 1960 – Chad Wackerman americký bubeník 1962 – Marcia Crossová americká herečka 1964 – Alexej Prokurorov sovětský a ruský běžec na lyžích olympijský vítěz † 2008 1965 – Sarah Jessica Parker americká herečka 1966 – Jeff Healey kanadský jazzový a blues-rockový kytarista † 2 března 2008 1972 – Phil O'Donnell skotský fotbalista † 2007 1973 – Michaela Dorfmeisterová rakouská lyžařka 1976 – Vladimir Kličko ukrajinský boxer Úmrtí Česko 1053 – Prokop svatý poustevník a opat zakladatel Sázavského kláštera cca 970 1189 – Bedřich český kníže 1141 1142 1677 – Václav Hollar český rytec a kreslíř 13 července 1607 1709 – Norbert Želecký z Počernic opat premonstrátského kláštera Hradisko u Olomouce 1649 1833 – Alois Klar filantrop zakladatel Klárova ústavu 25 dubna 1763 1892 – Adolf Tachezy český politik německé národnosti starosta Chebu 20 února 1814 1902 – Václav Janda český politik 22 ledna 1836 1908 – Karl Max Zedtwitz český šlechtic a politik 25 června 1844 1915 – Rudolf Jaroslav Kronbauer český novinář a spisovatel 17 června 1864 1919 – Gustav Victor Finger český letecký konstruktér 30 června 1854 1926 – Vinzenz Kraus československý politik německé národnosti 18 října 1865 1927 – Alois Adlof kazatel Jednoty českobratrské 16 března 1861 1928 – Jozef Chládek hudební skladatel 12 března 1856 1929 – Otokar Březina básník 13 září 1868 1943 – Jan Bor český divadelní režisér 16 února 1886 1948 – Florian Tománek československý politik slovenské národnosti 4 května 1879 1955 – Josef Cink český básník 16 června 1932 1968 – Bedřich Pokorný důstojník československé tajné služby 6 března 1904 1985 – Karel Balíček malíř 31 října 1904 1987 – Gusta Fučíková komunistická politička 28 srpna 1903 1996 – Jaroslav Kudrna český historik filosof a jazykovědec 31 října 1926 2000 – Vladimír Váňa český esperantista 15 února 1932 2003 – František Khynl česko-americký zlatník a klenotník 25 června 1907 2010 – Robert Kopecký politik poslanec a starosta 18 dubna 1952 Svět 1005 – Kenneth III král skotský před 967 1223 – Alfons II Portugalský portugalský král 1185 1259 – Andronikos II byzantský císař † 13 února 1332 1273 – Tomáš Bérard velmistr Templářů ? 1323 – Marie Uherská neapolská královna 1257 1330 – Alžběta Dolnobavorská rakouská vévodkyně asi 1306 1623 – Henri de La Tour francouzský šlechtic maršál Francie 28 září 1555 1625 – Giambattista Marino italský básník 1569 1712 – Nehemiah Grew anglický rostlinný anatom a fyziolog 1641 1751 – Frederik I Švédský švédský král 28 dubna 1676 1761 – Salomon Kleiner německý kreslíř a rytec 4 března 1700 1801 – Novalis německý spisovatel a básník 1772 1809 – Anna Sewardová anglická spisovatelka 12 prosince 1747 1857 – William Colgate americký průmyslník 25 ledna 1783 1865 – Feliks Paweł Jarocki polský zoolog a entomolog 14 ledna 1790 1871 – Leopold II Sedlnický slezský šlechtic vratislavský biskup 29 července 1787 1873 – Wilhelm Marstrand dánský malíř a ilustrátor 24 prosince 1810 1875 – Louis Amédée Achard francouzský novinář a spisovatel 19 dubna 1814 1914 – Frédéric Mistral francouzský básník nositel Nobelovy ceny 1830 1915 – Placido Riccardi italský řeholník blahoslavený katolické církve 24 června 1844 1918 – Claude Debussy francouzský hudební skladatel 1862 1919 – Wilhelm Lehmbruck německý expresionistický sochař 4 ledna 1881 1920 – Aloys von Liechtenstein rakouský šlechtic a politik 18 listopadu 1846 1927 – Johanne Hesbeck dánská fotografka 2 září 1873 1945 – Hilary Paweł Januszewski polský kněz a mučedník 11 června 1907 1948 – Florian Tománek slovenský římskokatolický kněz redaktor a československý poslanec 1877 1967 – Johannes Itten švýcarský expresionistický malíř 11 listopadu 1888 1973 – Edward Steichen americký fotograf a malíř 27 března 1879 1975 – Fajsal ibn Abdul al-Azíz král Saúdské Arábie 1906 1976 – Josef Albers americký malíř 19 března 1888 1978 – William Mulloy americký antropolog 3 května 1917 1980 Roland Barthes francouzský literární kritik a teoretik filosof a sémiotik 1915 Hans Walter Süsskind britský klavírista dirigent a hudební skladatel českého původu 1 května 1913 Milton Erickson americký psycholog 5 prosince 1901 1991 – Marcel Lefebvre francouzský arcibiskup 29 listopadu 1905 1995 – James Samuel Coleman americký sociolog 12 května 1926 2006 Buck Owens americký country zpěvák a skladatel 12 srpna 1929 Richard Fleischer americký filmový režisér 1916 2007 – Andranik Markarjan arménský premiér v letech 2000–2007 12 června 1951 2010 – Elisabeth Noelle-Neumannová německá socioložka a politoložka 19 prosince 1916 2011 – Marija Isakovová sovětská rychlobruslařka 5 července 1918 2012 – Antonio Tabucchi italský spisovatel 24 září 1943 Svátky Česko Marián Mario Marius Iris Svět Slovensko – Marián Den nenarozených dětí Katolický kalendář Zvěstování Panně Marii viz liturgický rok Pranostiky Česko Panny Marie zvěstování zimy nevyhání Zvěstování jaro zvěstuje zima přec nepolevuje Jaro zvěstuje Zvěstování ale zimu ještě nevyhání Když noc na Matičku jasno bude úroda krásno Východ slunce na Zvěstování Panny Marie předpovídá dobrý rok Jestli na den Zvěstování panny Marie ráno před slunce východem a přede dnem světlí oblakové jsoutakže hvězdy spatřiti se mohou bude rok příjemný a úrodný Svítí-li slunce na den Zvěstování Panny Marie bude úrodný rok Na den Zvěstování Panny Marie déšť – urodí se rež Jaké Zvěstování Boží Matky – takové velikonoční svátky Panny Marie Zvěstování – zelených semen rozsévání Panna Maria sfoukne svíčku a svatý Michal ji rozsvítí Na Panny Marie Zvěstování kdybys travičku palicí do země tloukl už ji tam nedostaneš Matka Boží trávu množí Matička Boží kuželíček složí Svatý Matěj přidá polínko svatý Josef dvě a Panna Maria celou náruč 5 březen je 64 den roku podle gregoriánského kalendáře 65 v přestupném roce Do konce roku zbývá 301 den Události Česko 1222 – Přemysl Otakar I vydává tzv Velké privilegium církvi kde po několikaletých vleklých sporech s pražským biskupem Ondřejem uznává biskupovi soudní moc nad duchovenstvem právo na dosazování kněží a právo vymáhat desátek od poddaných Církev se stává samostatným stavem 2005 V českých filmových cenách Český lev se nejúspěšnějším snímkem stalo Horem pádem režiséra Jana Hřebejka Ústřední výkonný výbor ČSSD vyslovil důvěru předsedovi vlády Stanislavu Grossovi Svět 1872 – George Westinghouse získal patent na pneumatickou brzdu 1904 – Nikola Tesla zveřejnil své závěry z výzkumu formace kulového blesku 1912 – Italské vojsko jako první použilo vzducholoď k válečným účelům – proti Turkům 1917 – Woodrow Wilson se stal podruhé prezidentem Spojených států 1933 – Velká světová hospodářská krize a krach na burze prezident Spojených států Franklin Delano Roosevelt deklaruje „bankovní svátek Jsou uzavřeny všechny banky ve Spojených státech a zmrazeny veškeré finanční transakce 1933 – V Německu vítězí v parlamentních volbách nacistická strana NSDAP ziskem 44 % hlasů 1946 – Winston Churchill poprvé veřejně použil název „železná opona při své řeči ve Westminster College ve městě Fulton ve státě Missouri 1949 – Začala v průběhu první arabsko-izraelské války poslední operace IOS tzv operace Uvda K jejímu vyvrcholení došlo 10 března 1953 – U Moskvy zemřel vládce Sovětského svazu Josif V Stalin 1953 – Zemřel Sergej Prokofjev ruský skladatel pianista a dirigent 1966 – V Japonsku havarovalo civilní proudové letadlo Boeing 707 O život přišlo 124 pasažérů 1970 – Nukleární pakt o nešíření jaderných zbraní vstoupil v platnost po ratifikaci 43 národy světa 1976 – Britská libra poprvé padá pod cenu 2 amerických dolarů 1981 – Představení počítače ZX81 1982 – K Venuši doletěla kosmická loď Veněra 14 1983 – Bob Hawke se stává australským ministerským předsedou po Malcolmovi Fraserovi 2000 – Blahořečeni mučedníci Ondřej z Phú Yên Nicolas Kitbamrung Pedro Calungsod Maria Stella Mardosewicz a 10 spol a André de Soveral a 29 druhů 2005 – Syrský prezident Bašár al-Asad oznámil v projevu před parlamentem plán na postupné stažení syrských jednotek z Libanonu Narození Česko 1751 Josef Karel Šíp frýdecký kněz a historik † 6 ledna 1836 Jan Křtitel Kuchař český varhaník a hudební skladatel † 18 února 1829 1759 – Josef Jiří Trassler moravský tiskař a vydavatel † 23 června 1816 1777 – Friedrich Egermann severočeský sklářský odborník a podnikatel † 1 ledna 1864 1818 – Václav Bělský český právník politik pražský purkmistr † 22 května 1878 1821 – Bedřich Moser český humorista † 21 února 1864 1855 – Jan Klecanda učitel spisovatel a novinář † 16 května 1920 1875 Josef Škrabal děkan teologické fakulty v Olomouci † 5 října 1932 Karel Wellner český malíř † 14 června 1926 1876 – Jindřich Jindřich český hudební skladatel † 23 října 1967 1882 – Antonín Boháč filolog statistik politik † 27 prosince 1950 1889 – Čeněk Musil architekt a urbanista † 1 listopadu 1947 1899 – Zdenka Košáková česká zahradní architektka návrhářka a malířka † 25 srpna 1945 1901 – Bedřich Blažek malíř † 4 července 1960 1906 Rudolf Krčil československý fotbalový reprezentant † 1 dubna 1981 Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu † 14 srpna 2002 1908 Otto Rutrle český teolog religionista † 21 listopadu 1976 Václav Marek cestovatel spisovatel lappolog a překladatel † 14 května 1994 1909 – František Štverák kněz pronásledovaný nacisty i komunisty † 20 srpna 1956 1915 – Ferdinand Höfer český knihkupec archivář a katolický aktivista † 24 dubna 2009 1922 – Josef Větrovec herec † 11 února 2002 1931 – Rudolf Ströbinger novinář publicista a spisovatel † 1 prosince 2005 1933 – Eduard Ovčáček básník grafik sochař malíř fotograf 1937 Josef Kremláček český malíř a ilustrátor Václav Martinec český režisér choreograf pedagog a herec 1949 Dagmar Bláhová česko-australská herečka Josef Jurkanin český fotbalista 1955 – Arnošt Pátek český zpěvák † asi 9 dubna 2009 1959 – Karel "Lole" Dvorský předseda Brněnského autosportklubu BASK a čtyřnásobný Mistr ČR AOS 2011-2014 1984 – Ester Geislerová česká herečka a výtvarnice Svět 1133 – Jindřich II Plantagenet anglický král † 6 července 1189 1324 – David II Skotský král skotský † 22 února 1371 1326 – Ludvík I Veliký z Anjou uherský a polský král významný panovník vrcholného středověku † 10 září 1382 1512 – Gerhard Mercator vlámský kartograf autor prvního mapového atlasu na světě † 2 prosince 1594 1527 – Ulrich III Meklenburský vévoda z Meklenburku † 14 března 1603 1574 – Fridrich IV Falcký kurfiřt falcký a zakladatel protestantské unie † 19 září 1610 1585 – Jan Jiří I Saský saský kurfiřt† 8 října 1656 1696 – Giovanni Battista Tiepolo italský pozdně barokní malíř † 27 března 1770 1716 – Nicolo Pacassi rakouský barokní architekt † 11 listopadu 1790 1723 – Marie Hannoverská Hessensko-kasselská landkraběnka † 14 února 1772 1755 – Jozef Ignác Bajza slovenský kněz a spisovatel † 1 prosinca 1836 1770 – Hans Ernst Karl von Zieten pruský polní maršál † 3 května 1848 1771 – Wilhelm Daniel Joseph Koch německý botanik a lékař † 14 listopadu 1849 1779 – Benjamin Gompertz anglický matematik † 14 června 1865 1794 – Benjamin Guy Babington anglický lékař a epidemiolog † 8 dubna 1866 1817 – Jules Duboscq francouzský optik † 24 září 1886 1825 – Joseph Albert německý fotograf a vynálezce † 5 května 1886 1827 – Franz Pauly německo-rakouský klasický filolog činný i v Čechách † 3 října 1885 1830 – Étienne-Jules Marey francouzský vědec lékař a fotograf † 21 května 1904 1862 – Siegbert Tarrasch německý šachový velmistr † 17 února 1934 1864 – Nellie Bly americká novinářka a spisovatelka † 27 ledna 1922 1869 – Štefan Ambrózy-Migazzi uherský dendrolog † 31 srpna 1933 1871 – Rosa Luxemburgová německá marxistická teoretička a radikální politička † 15 ledna 1919 1876 Édouard Belin švýcarský fotograf a vynálezce † 4 března 1963 BM Patton prezident Mezinárodní hokejové federace † 1939 1887 – Heitor Villa-Lobos brazilský violoncellista kytarista klarinetista klavírista dirigent a skladatel † 17 listopadu 1959 1898 Sung Mej-ling čínská politička manželka generalissima Čankajška † 23 října 2003 Čou En-laj premiér ČLR a jeden z nejvěrnějších společníků Mao Ce-tunga † 8 ledna 1976 1899 – Cecil Roth britský historik † 21 června 1970 1902 – Tadeusz Manteuffel polský historik † 22 září 1970 1904 Józef Zapłata polský katolický duchovní blahoslavený † 19 února 1945 Karl Rahner německý teolog † 30 března 1984 1908 – Rex Harrison britský herec † 2 června 1990 1915 – Laurent Schwartz francouzský matematik † 4 července 2002 1918 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 † 11 března 2002 John Billings australský lékař – neurolog † 1 dubna 2007 Milt Schmidt kanadský hokejista trenér a generální manažér 1922 – Pier Paolo Pasolini italský spisovatel a režisér † 2 listopadu 1975 1926 – Joan Shawlee americká filmová a televizní herečka † 22 března 1987 1928 – Joseph Hillis Miller americký literární teoretik a historik 1930 – Toni Hiebeler rakouský horolezec a spisovatel † 2 listopadu 1984 1933 – Walter Kasper německý kardinál 1934 Gioan Baotixita Phạm Minh Mẫn vietnamský kardinál Daniel Kahneman izraelsko-americký psycholog 1937 – Olusegun Obasanjo prezident Nigérie 1938 – Lynn Margulisová americká bioložka † 22 listopadu 2011 1941 – Jože Mencinger slovinský právník ekonom politik a pedagog 1942 – Felipe González španělský politik předseda vlády 1943 Lucio Battisti italský zpěvák a skladatel † 9 září 1998 Frank Forberger německý veslař olympijský vítěz 1944 – Frank Rühle německý veslař olympijský vítěz 1945 – Randy Matson americký atlet olympijský vítěz ve vrhu koulí 1948 Elaine Paige britská zpěvačka a herečka Leslie Marmon Silko indiánská spisovatelka Annette Charlesová americká herečka † 3 srpna 2011 Jan van Beveren nizozemský fotbalista brankář † 26 června 2011 1950 – Willy Matheisl německý fotograf 1970 – John Frusciante americký kytarista a bývalý člen skupiny Red Hot Chili Peppers 1975 – Luciano Burti brazilský pilot Formule Úmrtí Česko 1665 – Jan mladší Skrbenský z Hříště český šlechtic 23 srpna 1585 1795 – Josef Rejcha český hudební skladatel a violoncellista 13 března 1752 1797 – František Štěpán Silva-Tarouca rakouský a moravský šlechtic 30 ledna 1750 1849 – Alois Josef Schrenk pražský arcibiskup 24 března 1802 1858 – Faustin Ens topograf a pedagog 15 února 1782 1900 – Josef Hubáček český novinář † 19 listopadu 1850 1903 – Josef Bergmann kanovník katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích 22 ledna 1831 1936 – Emanuel Maršík český hudební skladatel 24 prosince 1875 1937 – Jan Knies český archeolog a geolog 26 listopadu 1860 1942 – Metoděj Kubáň kněz generál československé armádní duchovní správy 18 září 1885 1943 – Bedřich Václavek český marxistický estetik literární teoretik a kritik 10 ledna 1897 1949 – Karel Červinka český spisovatel 19 května 1872 1951 – Jiří Karásek ze Lvovic český básník spisovatel a kritik 24 ledna 1871 1957 – Viktor Stretti grafik malíř a ilustrátor 7 dubna 1878 1962 – Otakar Jeremiáš hudební skladatel a dirigent 17 října 1892 1965 – Václav Hrabě český básník 13 června 1940 1971 – Karel Drbohlav divadelní fotograf 25 září 1908 1975 – Jan Kratochvíl český generál 11 ledna 1889 1987 – Jiří Hronek spisovatel a novinář 1 května 1905 2000 – Lubomír Emil Havlík historik medievalista 30 srpna 1925 2002 – Jan Kalous československý fotbalový reprezentant 12 března 1922 2006 – Jan Kasper hokejista 21 září 1932 2007 – Miloš Kohout herec moderátor a režisér ? 1930 2011 – Svatopluk Mrázek trenér a funkcionář basketbalu 15 ledna 1923 Svět 1303 – Daniil Alexandrovič moskevský kníže nejmladší syn Alexandra Něvského 1261 1534 – Antonio Allegri da Correggio italský renesanční malíř srpen 1489 1535 – Lorenzo Costa italský renesanční malíř 1460 1588 – Jindřich I Bourbon-Condé francouzský princ a hugenotský generál 29 prosince 1552 1778 – Thomas Arne anglický skladatel 28 května 1710 1815 – Franz Anton Mesmer švýcarský lékař 23 května 1734 1827 Pierre Simon de Laplace francouzský matematik fyzik astronom a politik 23 března 1749 Alessandro Volta italský fyzik 18 února 1745 1829 – John Adams britský námořník a vzbouřenec 4 prosince 1767 1876 Francesco Maria Piave italský operní libretista 18 května 1810 Marie d'Agoult francouzská spisovatelka 31 prosince 1805 1888 – Robert Spiske kněz a zakladatel Kongregace sester sv Hedviky 29 ledna 1821 1893 – Hippolyte Taine francouzský filozof historik a literární kritik 21 dubna 1828 1895 – Nikolaj Leskov ruský spisovatel a dramatik 16 února 1831 1908 – Alfred A Hart americký fotograf 16 března 1816 1919 – Ernest von Koerber rakousko-uherský politik 6 listopadu 1850 1925 – Michel Verne francouzský spisovatel 3 srpna 1861 1929 Francesco Paolo Michetti italský malíř a fotograf 4 srpna 1851 David Dunbar Buick americký vynálezce 17 září 1854 1934 – Jan Romer polský generál 3 května 1869 1944 – Max Jacob francouzský básník malíř a spisovatel 12 července 1876 1953 Josif V Stalin sovětský diktátor 18 prosince 1878 Sergej Sergejevič Prokofjev ruský hudební skladatel a klavírní virtuos 23 dubna 1891 1954 – Ernst Hohenberg druhorozený syn Františka Ferdinanda d’Este 27 května 1904 1963 – Patsy Cline americká zpěvačka 8 září 1932 1966 – Anna Andrejevna Achmatovová ruská lyrická básnířka a překladatelka 23 června 1889 1967 – Muhammad Mosaddek íránský předseda vlády 16 června 1882 1977 – Tom Pryce britský pilot Formule 1 1980 – Winifred Marjorie Wagner manželka Siegfrieda Wagnera 23 června 1897 1982 – John Belushi americký herec a zpěvák s albánskými kořeny 24 ledna 1949 1984 – Pierre Cochereau francouzský varhaník a skladatel 9 července 1924 1985 – Wolfgang Weber německý novinářský fotograf 17 června 1902 1988 – Różka Korczak-Marla židovská partyzánka 24 dubna 1921 1995 – Vivian Stanshall britský hudebník malíř zpěvák básník spisovatel 21 března 1943 1998 – Carleton Putnam průkopník letectví a vědecký spisovatel 19 prosince 1901 1999 – Richard Kiley americký herec 31 března 1922 2006 – Janine Chasseguet-Smirgelová francouzská psychoanalytička 1928 2008 – Joseph Weizenbaum německo-americký informatik 8 ledna 1923 2009 − Ľudovít Štrompach malíř a restaurátor 23 června 1923 2013 Hugo Chávez prezident Venezuely 28 července 1954 Melvin Rhyne americký varhaník a hudební skladatel 12 října 1936 2015 – Edward Michael Egan americký kardinál 2 dubna 1932 Svátky Česko Kazimír Kazi Kazimíra Oliva Olivie Teofil Teofila Theofil Theofila Svět Slovensko – Fridrich Reference 7 březen je 66 den roku podle gregoriánského kalendáře 67 v přestupném roce Do konce roku zbývá 299 dní Události Česko 1422 – Jakoubek ze Stříbra podal žalobu na Jana Želivského 2000 – Odhalení pomníku T G Masaryka na Hradčanech Václavem Havlem 2003 – Václav Klaus byl inaugurován do funkce prezidenta 2008 – Václav Klaus byl podruhé inaugurován do funkce prezidenta 2013 – Václavu Klausovi skončil prezidentský mandát Svět 1774 – Tzv druhé bostonské pití čaje napodobilo první protest amerických kolonistů proti britskému impériu 1820 – Generál Ballesterose obklíčil královský palác v Madridu 1876 – Alexander Graham Bell obdržel patent na telefon 1887 – V albánském městě Korca je otevřena první škola v zemi vyučující v albánštině 1902 – Koos de la Rey dosáhl posledního velkého vítězství Búrů v druhé búrské válce a zajal britského generála Paula Sanforda Methuena 1912 – Roald Amundsen zveřejnil že jeho výprava která se vrátila už v prosinci 1911 dosáhla jižního pólu 1936 – Německo vypovědělo Locarnskou smlouvu a obsadilo demilitarizované území Porýní 1940 – Započala mírová jednání mezi Finskem a Sovětským svazem k ukončení zimní války 1941 – Západně od Irska zmizela pravděpodobně potopená ponorka U-47 která v říjnu 1939 potopila britskou loď HMS Royal Oak 1945 – Spojenecká vojska obsadila Luddendorfův most v Remagenu 1948 – Ostrov Rhodos se stal součástí Řecka 1950 – Island byl přijat do Rady Evropy 1984 – Spojené státy americké zaútočily v rámci podpory Contras na nikaragujské město San Juan del Sur 1986 – Po déle než měsíčním pátrání byla nalezena na dně moře kabina raketoplánu Challenger s ostatky sedmi zahynulých astronautů 1989 Kvůli sporu o knihu Satanské verše Salmana Rushdieho přerušily Spojené království a Írán diplomatické styky Čína vyhlásila válečný stav v tibetské Lhase 1996 – Byl ustaven první demokraticky zvolený palestinský parlament 2003 – Oficiální datum objevu plutoidu Haumea Tento den pořídil španělský astronom José-Luis Ortiz Moreno se svým týmem snímek na němž v červenci roku 2005 těleso nalezl Jeho zásluhy o objev však byly zpochybněny Narození Česko 1654 – František Julián von Braida český kanovník † 15 květen 1729 1669 – Alois Tomáš Raimund hrabě z Harrachu rakousko-český aristokrat císařský politik diplomat † 7 listopadu 1742 1716 – Josef Stern malíř † 1 července 1775 1724 – Josef Benda houslista a skladatel † 22 února 1804 1799 – František Ladislav Čelakovský český básník a překladatel † 5 srpna 1852 1818 – Otto Bischoff český podnikatel a politik německé národnosti † 6 června 1871 1834 – Václav Kredba český pedagog † 22 září 1913 1848 – Josef Sylvestr Vaněček český matematik † 13 srpna 1922 1850 – Tomáš Garrigue Masaryk první československý prezident † 14 září 1937 1864 – Adolf Hrstka český lékař † 19 května 1931 1871 – Božena Ecksteinová československá sociálně demokratická politička † ? 1930 1874 – Quido Kocián český sochař † 3 ledna 1928 1883 – Jan Jiří Krejčí československý politik poslanec a senátor Národního shromáždění ČSR † 28 června 1952 1895 – Karel Koželuh český tenista lední hokejista a fotbalista † 27 dubna 1950 1897 – Viktor Šulc český divadelní režisér † 28 dubna 1945 1898 Jan Antonín Baťa český podnikatel a národohospodář † 23 srpna 1965 Eduard Outrata československý ekonom ministr exilové vlády † 8 června 1958 Marta Jirásková česká sochařka † 6 března 1981 1903 – Wolfgang Dorasil sudetoněmecký hokejista † 21 března 1964 1904 Jarmila Horáková herečka † 20 ledna 1928 Josef Skutil archeolog a historik † 18 září 1965 Ladislav Ženíšek fotbalový reprezentant † 14 května 1985 1906 – Jaroslav Burgr český fotbalista † 15 září 1986 1909 – Jindřich Křeček malíř karikaturista a účastník zahraničního odboje † 4 února 1979 1913 – Svatopluk Technik architekt pedagog a publicista † 2 února 2010 1916 – Miroslav Štefek hornista † 13 dubna 1969 1917 – František Trejtnar vojenský letec † 4 prosince 1982 1918 – Otto Špaček stíhací pilot † 24 září 2007 1923 – Vladimír Zábrodský český hokejista 1924 – Světla Mathauserová literární historička a rusistka † 21 února 2006 1926 – Jiří Dadák československý závodník v hodu kladivem † 6 března 2014 1928 – Štěpán Koníček skladatel dirigent a hudební dramaturg † 26 května 2006 1937 Zdeněk Beran český malíř autor objektů a instalací † 7 listopadu 2014 Karel Kuklík český fotograf Luděk Pojezný reprezentant Československa ve veslování bronz na OH 1960 a 1964 Tomáš Vosolsobě český malíř filatelista a fotograf 1938 – Petr Skoumal klavírista a skladatel † 28 září 2014 1939 – Jiří Anděl český matematik 1940 – Miloslav Šimek český herec a bavič † 16 února 2004 1941 – Ivan Zelenka dirigent a hudební skladatel 1951 – Iva Brožová předsedkyně Nejvyššího soudu 1959 – Eva Holubová česká herečka 1960 – Ivan Lendl český tenista 1961 – Jan Činčera grafik Svět 1671 – pokřtěn Robert Roy MacGregor skotský lidový hrdina † 28 prosince 1734 1678 – Filippo Juvarra italský architekt † 31 ledna 1736 1687 – Jean Lebeuf francouzský historik † 10 dubna 1760 1693 Klement XIII papež † 2 února 1769 James Bradley anglický astronom † 13 července 1762 1765 – Nicéphore Niépce francouzský vynálezce průkopník fotografie † 5 července 1833 1770 – Gabriel Jean Joseph Molitor francouzský generál † 28 července 1849 1780 – Alexandre Deschapelles francouzský šachista † 27 října 1847 1785 – Alessandro Manzoni italský básník a romanopisec † 22 května 1873 1790 Ludwig Georg Treviranus německý konstruktér † 7 listopadu 1869 Vincenz August Wagner rakouský právník † 14 října 1833 1792 – John Herschel anglický matematik a astronom † 11 května 1871 1804 – Wilhelm Gail německý malíř † 26 února 1890 1822 Alexander Ver Huell nizozemský ilustrátor † 28 května 1897 Victor Massé francouzský hudební skladatel † 5 července 1884 1837 – Henry Draper americký fyzik a astronom † 20 listopadu 1882 1849 – Luther Burbank americký botanik † 11 dubna 1926 1855 – Marie-Joseph Lagrange francouzský biblista † 10 března 1936 1857 – Julius Wagner-Jauregg rakouský lékař a neurolog nositel Nobelovy ceny † 27 září 1941 1860 – René Doumic francouzský literární historik a kritik † 2 prosince 1937 1870 – Ernst Leonard Lindelöf finský matematik † 4 června 1946 1872 – Piet Mondrian nizozemský malíř vůdčí osobnost konstruktivismu † 1 února 1944 1875 Maurice Ravel francouzský skladatel † 28 prosince 1937 George Larner britský olympijský vítěz v chůzi † 4 března 1949 1892 – Jozef Turanec generál slovenské armády během druhé světové války † 9 března 1957 1893 – Andreas Markusson norský spisovatel † 31 října 1952 1897 – Joy Paul Guilford americký psycholog † 26 listopadu 1987 1900 Arvo Haavisto finský zápasník zlato na OH 1928 † 22 dubna 1977 Fritz Wolfgang London americký fyzik † 30 března 1956 1904 Reinhard Heydrich německý nacistický generál zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava † 4 června 1942 Ivar Ballangrud norský rychlobruslař † 1 června 1969 1908 – Anna Magnani italská herečka † 26 září 1973 1909 Léo Malet francouzský spisovatel † 3 března 1996 Roger Revelle americký oceánograf † 15 července 1991 Ryszard Siwiec polská živá pochodeň na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa † 12 září 1968 1915 – Jacques Chaban-Delmas premiér Francie † 10 listopadu 2000 1920 – Eilís Dillonová irská spisovatelka † 19 července 1994 1922 Július Torma slovenský boxer olympijský vítěz † 23 října 1991 Umberto Betti italský kardinál † 1 dubna 2009 1924 Kóbó Abe japonský spisovatel † 22 ledna 1993 Richard Grunberger rakouský historik † 15 února 2005 1932 – Hugo Rietveld nizozemský krystalograf 1935 – Antonios Naguib egyptský kardinál emeritní koptský patriarcha 1936 Georges Perec francouzský spisovatel † 3 března 1982 Loren Wilber Acton americký astronaut a fyzik Julio Terrazas Sandoval bolívijský kardinál 1938 David Baltimore americký mikrobiolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1975 Albert Fert francouzský fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 2007 1940 Rudi Dutschke osobnost radikálně levicového studentského hnutí v Německu † 24 prosince 1979 Viktor Savinych sovětský kosmonaut rektor Moskevské státní univerzity 1946 Daniel Goleman americký psycholog Zsuzsa Koncz maďarská zpěvačka 1947 – Walter Röhrl německý jezdec rallye 1949 Leopoldo José Brenes Solórzano nikaragujský kardinál Roman Dmitrijev sovětský zápasník volnostylař zlato na OH 1972 1956 – Kate Valk americká divadelní herečka 1960 – Jozef Chovanec český fotbalista a trenér slovenského původu 1962 – Taylor Dayne americká zpěvačka a herečka 1964 Bret Easton Ellis americký spisovatel Wanda Sykes americká herečka 1970 – Rachel Weisz britská herečka 1972 – Isabelle Faust německá houslistka 1983 − Rémi Panossian francouzský klavírista Úmrtí Česko 1514 – Řehoř Hrubý z Jelení český spisovatel a překladatel asi 1460 1651 – Heřman Černín z Chudenic český šlechtic nejvyšší hofmistr Království českého 24 července 1576 1786 – František Benda český skladatel a houslový virtuóz 22 listopadu 1709 1816 – Karel Ignác Thám český spisovatel 4 listopadu 1763 1873 – Tomáš Šobr český politik starosta Písku 1 září 1813 1885 – Jakub Malý český buditel a spisovatel 4 srpna 1811 1887 – Ferdinand Arlt profesor oftalmologie v Praze a Vídni 18 dubna 1812 1893 – Jan Černý poslanec Českého zemského sněmu 26 září 1839 1905 – Josef Schaniak český architekt 9 února 1845 1926 – Jindřich Kàan z Albestů český skladatel a pedagog 29 května 1852 1941 – Popelka Biliánová česká vlastenecká spisovatelka 27 ledna 1862 1942 – Bronislava Foustková česká překladatelka a spisovatelka 20 října 1861 1968 – Viktor Hájek nejvyšší představitel Českobratrské církve evangelické 15 července 1900 1972 Otto Jírovec parazitolog 31 ledna 1907 Jan Weiss český spisovatel 10 května 1892 1978 – Vítězslav Gardavský spisovatel 24 října 1923 1989 – Karel Velebný jazzový hudebník herec a hudební pedagog 17 března 1931 1991 – Josef Páleníček klavírní virtuos a hudební skladatel 19 července 1914 1999 – Ladislav Vodička český country zpěvák a textař 10 ledna 1931 2005 Zbyněk Malinský spisovatel 7 února 1923 Valérie Čižmárová česká zpěvačka 29 ledna 1952 2009 – Václav Bedřich český animátor scenárista a režisér 28 srpna 1918 2011 – Miloslav Stibor fotograf 11 července 1927 2015 – Věra Olivová česká historička 13 listopadu 1926 Svět 322 př n l – Aristotelés řecký filozof 384 př n l 203 nebo 202 – sv Perpetua a Felicita mučednice 1274 – Tomáš Akvinský katolický filozof a teolog 1225 1517 – Marie Aragonská portugalská královna jako manželka Manuela I 29 června 1482 1625 – Johann Bayer německý astronom zavedl současné označení planet 1572 1724 – Inocenc XIII papež 13 května 1655 1737 – Guido Starhemberg rakouský císařský vojevůdce 11 listopadu 1657 1750 – Cornelis Troost holandský malíř období baroka 8 října 1697 1767 – Jean-Baptiste Le Moyne Sieur de Bienville francouzský guvernér Louisiany 23 února 1680 1809 Johann Georg Albrechtsberger rakouský varhaník hudební skladatel a pedagog 3 února 1736 Jean-Pierre Blanchard francouzský průkopník balonové vzduchoplavby 4 července 1753 1811 – Juraj Fándly slovenský spisovatel a včelař 21 října 1750 1863 – Bartolomeo Bosco italský iluzionista 3 ledna 1793 1864 – Charles Didier švýcarský básník a spisovatel 15 září 1805 1872 – Karl Friedrich Jänisch ruský šachový mistr 11 dubna 1813 1875 – John Edward Gray britský zoolog 12 února 1800 1891 – Fran Miklošič slovinský lingvista a filolog 20 listopadu 1813 1892 – Étienne Arago francouzský spisovatel a politik 9 února 1802 1901 – Ferdinand Michl kanovník litoměřické kapituly 10 března 1826 1903 – Leopoldina Ortová česká herečka 18 února 1847 1905 – Ján Francisci-Rimavský slovenský spisovatel a politik 1 června 1822 1911 – Antonio Fogazzaro italský spisovatel 25 března 1842 1920 – Jaan Poska ministr zahraničních věcí Estonska 24 ledna 1866 1922 – Axel Thue norský matematik 19 února 1863 1925 – Georgij Lvov předseda ruské prozatímní vlády 30 listopadu 1861 1926 – Pranas Eidukevičius litevský politik 25 září 1869 1931 Theo van Doesburg nizozemský malíř spisovatel a architekt 30 srpna 1883 Akseli Gallen-Kallela finský malíř a designér 26 dubna 1865 1932 Heinrich Clam-Martinic rakouský politik 1 ledna 1863 Aristide Briand premiér Francie 28 března 1862 1937 – Waldemar Titzenthaler německý fotograf 19 srpna 1869 1940 – Edwin Markham americký básník 23 dubna 1852 1941 Igo Sym rakousko-polský herec 3 července 1896 Günther Prien německý velitel ponorky U-47 16 ledna 1908 1946 – Hendrik Adamson esperantsky píšící estonský spisovatel 6 října 1891 1954 – Otto Diels německý chemik nositel Nobelovy cenu za chemii 23 ledna 1876 1959 Ičiró Hatojama premiér Japonska 1 ledna 1883 Arthur Cecil Pigou britský ekonom 18 listopadu 1877 1965 – Luisa Mountbattenová švédská královna 13 července 1889 1967 – Alice B Toklasová americká spisovatelka 30 dubna 1877 1968 – Ja'akov Ben-Dov izraelský fotograf a filmař 21 června 1882 1971 – Erich Abraham nacistický generál 27 března 1895 1975 Michail Michajlovič Bachtin ruský literární vědec a teoretik kultury 17 listopadu 1895 Ján Hrušovský slovenský spisovatel 4 února 1892 1976 Tove Ditlevsenová dánská spisovatelka 14 prosince 1917 Jožo Nižnánsky slovenský spisovatel 30 srpna 1903 1985 – Arkady Fiedler polský spisovatel novinář zoolog a cestovatel 28 listopadu 1894 1990 – Luis Carlos Prestes generální tajemník Brazilské komunistické strany 3 ledna 1898 1991 – Jean Piveteau francouzský vertebrátní paleontolog 23 září 1899 1993 – Martti Johannes Larni finský spisovatel 22 září 1909 1997 Steve Alder britský herec 1950 Edward Mills Purcell americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1952 30 srpna 1912 1999 Stanley Kubrick americký režisér 26 července 1928 Friedrich Asinger německý chemik 26 června 1907 2005 – Jozef Stank slovenský politik 26 října 1940 2006 Gordon Parks americký fotograf žurnalista básník muzikant režisér a spisovatel 30 listopadu 1912 Ali Farka Touré malijský kytarista 1939 2013 Kenny Ball britský trumpetista 22 května 1930 Peter Banks britský kytarista 15 července 1947 Svátky Česko Tomáš Tomáška Tomislav Svět Slovensko – Tomáš Katolický kalendář Světový den modliteb žen Sv Perpetua a Felicita Pranostiky Česko O svatém Tomáši sníh bředne na kaši Zima kterou Tomáš nese dlouho námi ještě třese 9 březen je 68 den roku podle gregoriánského kalendáře 69 v přestupném roce Do konce roku zbývá 297 dní Události Česko 1339 – Polský král Kazimír III Veliký ratifikoval Trenčínskou smlouvu 1991 – Představitelé slovenských politických stran kromě VPN a KSS na setkání v Bratislavě podepsali společné prohlášení že Moravany považují "za moderní státotvorný národ schopný samostatně si hospodařit na svém vlastním území a samostatně si rozhodovat o svém vlastním osudu" 2014 – Jaromír Jágr dosáhl jako sedmý hokejista v NHL hranici 700 gólů Jubilejní trefu zaznamenla útočník New Jersey na ledě New York Islanders Svět 1672 – V Paříži vychází první časopis na světě který se programově věnoval skandálním historkám a drbům z vyšší společnosti Jeho vydavatelem byl Jean Donneau 1712 – Chorvatský Sabor přijal Chorvatskou pragmatickou sankci 1776 – Vyšlo dílo Bohatství národů skotského ekonoma Adama Smithe 1796 – Napoleon Bonaparte si bere Josefínu de Beauharnais 1814 – V rámci napoleonských válek proběhla bitva u Laonu 1916 – Byla zahájena v pořadí již 5 bitva na Soči 1945 – 333 letadel typu B-29 pod vlajkou USA vybombardovalo Tokio Při tomto náletu bylo na město svrženo 1 665 tun napalmu V metropoli zahynulo přes 100 000 obyvatel Podobně dopadla další japonská města – Kóbe Ósaka Jokohama Narození Česko 1662 – František Antonín Špork český šlechtic významný mecenáš umění † 30 března 1738 1693 – František Řehoř Giannini olomoucký a vratislavský kanovník † 24 ledna 1758 1737 – Josef Mysliveček hudební skladatel † 4 února 1781 1811 – Marie Čacká česká spisovatelka † 18 března 1882 1825 – Peter Bibus rakouský a český politik německé národnosti † 25 února 1891 1839 – Františka Stránecká česká spisovatelka † 27 května 1888 1848 – Antonín Pulda herec a režisér † 3 října 1894 1868 – Josef Teska československý politik † 1945 1878 – Josef Kříž československý politik † ? 1880 – Josef Foltynovský teolog kanovník olomoucké kapituly † 31 srpna 1936 1889 – Ludmila Matiegková učitelka a egyptoložka † 26 srpna 1960 1895 – Jaroslav Brychta český sochař a sklářský výtvarník † 5 října 1971 1904 – Július Ďuriš československý komunistický politik † 18 února 1986 1908 – Josef Gruss herec a spisovatel-humorista † 12 dubna 1971 1911 – Otýlie Vranská oběť brutální vraždy † 1 září 1933 1913 – Ivan Haluzický důstojník československého letectva † 4 listopadu 1965 1922 – Emilian Hamerník ministr práce a sociálních věcí 1923 – Svatopluk Pitra grafik malíř výtvarník animovaných filmů † 15 července 1993 1926 – Milan Křížek hudební skladatel violista a hudební pedagog 1930 Ota Filip spisovatel publicista a komentátor Ernst Tugendhat německý filosof brněnský rodák 1933 – Stanislav Milota český kameraman a signatář Charty 77 1934 – Jiří Kalach český hudební skladatel † 20 dubna 2008 1936 – František Vízner český umělec sklářský výtvarník a designér † 1 července 2011 1946 – Oldřich Svojanovský český veslař který získal stříbrnou a bronzovou medaili z OH 1948 – Jiří Adamec televizní režisér 1949 – Jan Poštulka český fotbalový trenér 1957 – David Vávra akademický architekt herec scenárista spoluzakladatel divadla Sklep 1959 – Zlata Adamovská česká herečka 1977 – Radek Dvořák český hokejový hráč Svět 1213 – Hugo IV Burgundský burgundský vévoda a titulární král soluňského království † 27 října 1272 1291 – Cangrande I della Scala vládce Verony Padovy a Vicenzy† 22 června 1329 1454 – Amerigo Vespuci italský mořeplavec a kartograf † 22 února 1512 1561 – Václav Habsburský syn císaře Maxmiliána II † 22 září 1578 1564 – David Fabricius německý pastor a astronom † 7 května 1617 1568 – Svatý Alois Gonzaga patron studentů a mládeže † 21 června 1591 1749 – Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau francouzský politik spisovatel a novinář † 2 dubna 1791 1750 – Johann Friedrich August Tischbein německý malíř † 21 června 1812 1753 – Jean-Baptiste Kléber francouzský generál † 14 června 1800 1776 – Josef Habsbursko-Lotrinský uherský palatin † 13 ledna 1847 1784 – Alois Ugarte předseda zemských vlád v Horních Rakousích a na Moravě † 25 dubna 1845 1811 – Ernst Julius Hähnel německý sochař † 22 května 1891 1814 – Taras Ševčenko ukrajinský básník † 10 března 1861 1838 Ludwig Gumplowicz polský právník a sociolog † 20 srpna 1909 Heinrich Lanz německý vynálezce a výrobce zemědělských strojů † 1 února 1905 1844 – Josef von Dipauli tyrolský šlechtic a politik † 29 ledna 1905 1851 – Paul Vittorelli předlitavský právník soudce a politik † 20 dubna 1932 1863 – Carl H Eigenmann americký ichtyolog † 24 dubna 1927 1868 – Filipp Macharadze gruzínský politik † 10 prosince 1941 1877 – Emil Abderhalden švýcarský biochemik a fyziolog † 5 srpna 1950 1883 Vladimir Antonov-Ovsejenko sovětský bolševický vůdce a diplomat † 10 února 1939 Gregorij Rožman lublaňský biskup † 16 listopadu 1959 1886 Werner Kempf generál tankových jednotek Wehrmachtu † 6 ledna 1964 Heorhij Narbut ukrajinský malíř † 23 května 1920 1890 – Vjačeslav Michajlovič Molotov sovětský ministr zahraničí † 8 listopadu 1986 1892 Mátyás Rákosi premiér Maďarské lidové republiky † 5 února 1971 Vita Sackville-Westová britská spisovatelka a zahradnice † 2 června 1962 1895 – Albert Göring německý obchodník a zachránce Židů † 20 prosince 1966 1902 Luis Barragán mexický architekt † 22 listopadu 1988 Ludwig Landgrebe rakouský filosof † 14 srpna 1991 1903 Fraňo Kráľ slovenský básník a politik † 3 ledna 1955 Daniel Okáli slovenský literární kritik publicista a politik † 23 listopadu 1987 Józef Warszawski polský kněz filosof spisovatel a odbojář † 1 listopadu 1997 1907 – Mircea Eliade rumunský religionista historik a politik † 22 dubna 1986 1917 – Algirdas Julien Greimas francouzský sémiotik † 27 února 1992 1918 – Mickey Spillane americký spisovatel † 17 července 2006 1919 – Chantal Chaudé de Silans francouzská šachistka † 5 května 2001 1922 – Felice Schragenheim německá básnířka a novinářka † 31 prosince 1944 1923 – André Courrèges francouzský módní návrhář 1930 Ornette Coleman americký jazzový saxofonista a skladatel Stephen Fumio Hamao japonský kardinál † 8 listopadu 2007 1933 − Lloyd Price americký zpěvák 1934 Jurij Alexejevič Gagarin ruský kosmonaut první člověk v kosmu † 27 března 1968 Dietmar Grieser rakouský spisovatel literatury faktu 1937 – Egon Krenz generální tajemník komunistické strany NDR 1938 – Roy Brooks americký bubeník † 15 listopadu 2005 1940 – Gary Hirsh americký bubeník 1942 – John Cale britský hudebník skladatel a producent spoluzakladatel The Velvet Underground 1943 Bobby Fischer americký šachista mistr světa v šachu † 17 ledna 2008 Jef Raskin americký inženýr a softwarový vývojář 1944 – Trevor Burton britský hudebník 1945 – Robin Trower britský kytarista 1947 – Chris Thompson britský zpěvák a kytarista 1948 László Lovász maďarský matematik James Taylor americký folkrockový zpěvák a kytarista 1949 – Michel Roger premiér Monackého knížectví 1950 – Danny Sullivan americký automobilový závodník pilot Formule 1 1956 – Tadeusz Płoski polní biskup Polské armády † 10 dubna 2010 1963 − Marian Jaslovský slovenský publicista redaktor a hudebník 1984 – Julia Mancusová americká lyžařka 1985 – Pastor Maldonado venezuelský pilot Formule 1 Úmrtí Česko 1422 – Jan Želivský husitský kněz 1380 1671 – Jiří Crugerius český jezuita barokní historik a pedagog 6 listopadu 1608 1856 – František Tadeáš Blatt český klarinetista skladatel a hudební pedagog 1793 1872 – Jan Mundy textilní podnikatel 28 října 1798 1874 – František Petrovický československý politik † ? 1881 – Josef Mikula rektor C k Františkovy univerzity v Olomouci 25 září 1816 1887 – Friedrich Wiener rakouský a český právník a politik německé národnosti 20 listopadu 1817 1890 – Vojtěch Křišťan kněz a diplomat únor 1839 1900 – František Wildmann kněz autor historických spisů a národní buditel 28 listopadu 1839 1906 – Václav Nekvasil český stavební podnikatel a politik 15 února 1840 1915 – Jan Bezděk český mykolog 16 května 1858 1919 – František Urban český malíř 15 září 1868 1933 – Norbert Jan Nepomucký Klein brněnský biskup a velmistr řádu Německých rytířů 25 října 1866 1940 – Jan Nevěřil děkan teologické fakulty v Olomouci 1 března 1864 1941 František Vážný prezident Nejvyššího soudu 1 dubna 1868 Přemysl Šámal český politik účastník protirakouského a protinacistického odboje 4 října 1867 1944 – Karel Škorpil český archeolog 15 července 1859 1945 – Josef Šandera voják a velitel výsadku Barium 14 března 1912 1962 – Zdeněk Nejedlý český muzikolog literární historik a politik 10 února 1878 1968 – Josef Skalák československý politik 30 října 1874 1973 – Jan Bechyně entomolog 19 září 1920 1975 Jaromír Čermák sochař 10 dubna 1888 Alois Kaderka československý katolický politik a publicista 20 září 1889 1992 – František Schwarzenberg diplomat 24 března 1913 2001 – Martin Stáhalík český akrobatický pilot a mistr světa v letecké akrobacii z roku 1995 4 června 1962 2010 – Zdeněk Malý bývalý československý volejbalista 7 července 1926 Svět 1646 – Baltazar Karel Španělský resp Habsburský španělský infant a princ asturský 17 října 1629 1661 – Jules Mazarin italský kardinál francouzský politik a diplomat 14 července 1602 1685 – Carpoforo Tencalla italsko-švýcarský malíř 10 září 1623 1706 – Johann Pachelbel německý varhaník a hudební skladatel pokřtěn 1 září 1653 1743 – Jean-Baptiste Lully francouzský hudební skladatel 6 srpna 1665 1782 – Sava II Petrović-Njegoš černohorský vladyka 18 ledna 1702 1798 – Bedřiška Braniborsko-Schwedtská wüttemberská vévodkyně 18 prosince 1736 1805 – Pieter Boddaert mladší nizozemský básník a spisovatel říjen 1766 1847 – Mary Anning britská paleontoložka 21 května 1799 1851 – Hans Christian Oersted dánský fyzik chemik a filozof 14 srpna 1777 1857 – Svatý Dominik Savio patron ministrantů 2 dubna 1842 1867 – Žofie Saská saská princezna a bavorská vévodkyně 15 března 1845 1881 – Karolina Amálie Augustenborgská dánská královna manželka krále Kristiána VIII 28 června 1796 1883 – Arnold Toynbee britský historik ekonom 23 srpna 1852 1888 – Vilém I Pruský pruský král a německý císař 22 března 1797 1885 – Giovanni Lanza italský politik 15 února 1810 1892 – Sereno Watson americký botanik 1 prosince 1826 1893 – George Washington Wilson skotský královský dvorní fotograf 7 února 1823 1897 – Džamáluddín Afghání islámský nacionalista 1838 1918 – Frank Wedekind německý dramatik a spisovatel 24 července 1864 1943 – Otto Freundlich německý malíř a sochař 10 července 1878 1949 Walter Short velitel posádky v Pearl Harboru 30 března 1880 Charles Bennett britský atlet dvojnásobný olympijský vítěz 1900 28 prosince 1870 1952 – Alexandra Kollontajová ruská revolucionářka 31 března 1872 1957 – Jozef Turanec generál slovenské armády během druhé světové války 7 března 1892 1964 – Paul von Lettow-Vorbeck německý generál 20 března 1870 1972 – Ja'akov Herzog izraelský rabín právník a diplomat 21 března 1921 1975 – Joseph Guillemot francouzský olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů z roku 1920 1 října 1899 1979 Jean-Marie Villot francouzský kardinál státní sekretář 10 listopadu 1905 Andreo Cseh maďarský esperantista 12 září 1895 1982 – Cvi Jehuda Kook vedoucí osobnost náboženského sionismu 23 dubna 1891 1983 – Ulf von Euler švédský fyziolog a farmakolog 7 února 1905 1988 Kurt Georg Kiesinger spolkový kancléř Německé spolkové republiky 6 dubna 1904 Janez Janžekovič slovinský kněz teolog a filosof 4 března 1901 1989 – Robert Mapplethorpe americký portrétní fotograf 4 listopadu 1946 1992 – Menachem Begin izraelský premiér 16 srpna 1913 1993 Max August Zorn americký matematik 6 června 1906 Eduard Kneifel evangelický duchovní církevní historik a skladatel duchovních písní 14 listopadu 1896 Cyril Northcote Parkinson britský důstojník historik a spisovatel 30 července 1909 1994 Fernando Rey španělský herec 20 září 1917 Charles Bukowski americký básník prozaik 16 srpna 1920 2003 – Vladimír Durdík slovenský herec 23 května 1949 2006 – John Profumo britský politik 30 ledna 1915 2007 – Brad Delp americký hudebník 12 června 1951 2012 – José Tomás Sánchez filipínský kardinál 17 března 1920 Svátky Česko Františka Radúz Rebeka Svět Slovensko – Františka Rebeka Pranostiky Česko Na svatou Františku déšť – neurodí se brambory Abú Zabí též Abú Dhabí arabsky Abū Ẓabī je hlavní město Spojených arabských emirátů a metropole stejnojmenného emirátu Město má 1 500 000 obyvatel Město má za sebou pestrou minulost zahrnující období kdy bylo útočištěm pirátů Od 60 let 20 století prošlo město závratnou přeměnou do moderního střediska se širokými bulváry a vysokými budovami Ze starého města do dnešních dnů zůstalo jen pramálo výjimku tvoří Starý palác který reprezentuje jednu z nejstarších budov postavenou nad pramenem Poblíž města se nachází mezinárodní letiště Byly zde pořádány mezinárodní soutěže v letecké akrobacii Red Bull Air Race Velká mešita šejka Zayeda Její architektura byla odvozena z marocké mešity v Casablance patří k největším v islámském světě Zaujímá plochu 22412 metrů čtverečních a pojme 41 tisíc věřících ženám je vstup povolen pouze v dlouhém oděvu zakrývajícím hlavu vlasy paže i nohy Měšita byla otevřena v prosinci roku 2007 Je zbudována především z bílého mramoru vykládána dalšími barevnými kameny některé výzdobné články jsou zlacené skleněné lustry dodala firma Swarowski V sousedství měšity je hrob šejka Zayeda který stavbu financoval Závodní okruh Yas Marina Circuit Okruh Yas Marina Circuit měl premiéru ve formuli 1 na konci sezóny v roce 2009 navrhl ho architekt Hermann Tilke a nachází se na Yas Islandu nedaleko města Abú Dhabí Byl dokončen v průběhu roku 2009 a je součástí zábavního komplexu ve kterém se mimo jiné nachází i Ferrari World Má celkem 21 zatáček Externí odkazy Airbus A320 je civilní dopravní letoun pro krátké a střední tratě vyráběný firmou Airbus Byl prvním civilním dopravním letadlem s digitálním řídícím systémem fly-by-wire tj z kokpitu se přenášejí pouze elektrické signály k servomotorům Historie Po úspěchu Airbusu A300 začal Airbus vyvíjet náhradu za tehdy nejpopulárnější dopravní letoun na světě Boeing 727 Nový Airbus měl mít stejnou kapacitu ale nižší provozní náklady a měl být k dispozici v několika verzích pro různý počet cestujících Digitální technologie použité u A320 byly symbolem dvougeneračního technologického skoku oproti celoanalogovému Boeingu 727 a generačního vůči Boeingům 737 řad -300 400 500 A320 měl být celosvětovou náhradou za 727 a nejstarší varianty 737 Po nárůstech cen ropy v 70 letech potřeboval Airbus minimalizovat náklady na palivo u A320 Aby toho dosáhl použil u svého nového typu množství nejmodernějších technologií např systém řízení letu fly-by-wire rozsáhlé použití kompozitních materiálů změnu těžiště letounu pomocí paliva skleněný kokpit a dvoučlennou posádku Díky těmto vylepšením dosáhl A320 o 50% nižší spotřeby než Boeing 727 U A320 jsou používány motory dvou dodavatelů CFM International CFM56 a International Aero Engines V2500 A320 má počítačový palubní systém údržby Systémy avioniky jsou navrženy tak aby je bylo možné snadno modernizovat na novější verzi S výjimkou úplně prvních A320 může být většina strojů modernizována na nejnovější standard avioniky a být tak moderní i po dvaceti letech ve službě Pilotní kabina je vybavena Elektronickým letovým informačním systémem EFIS a bočními „sidesticky což jsou laicky řečeno joysticky-místo klasických řídících sloupků Chování systému fly-by-wire vybaveného ochranou proti překročení letové obálky bylo tehdy na konci 80 let zcela novou zkušeností pro mnoho pilotů To mohlo přispět k některým tehdejším nehodám včetně nehody letu 296 Air France během letecké přehlídky v Habsheimu s 3 mrtvými Nehoda se stala když se pilot pokusil o nízký průlet Vyšetřování nehody bylo ztěžováno zásahy zaměstnanců Airbusu včetně manipulace s důkazy Pečlivý pilotní výcvik a úpravy systému fly-by-wire velmi omezily podobné incidenty; A320 má dnes velmi dobré záznamy o bezpečnosti Ve službě 26 února 1988 byl typu udělen certifikát od JAA a A320 mohl vstoupit do služby Stalo se tak v březnu 1988 u Air France Od té doby se rodina verzí A320 rychle rozrůstala výroba 185místného A321 byla zahájena v roce 1989 124místného A319 v roce 1993 a 107místného A318 v roce 1999 Ve srovnání s jinými letouny ve stejné třídě má A320 širší kabinu větší zavazadlový prostor v nadhlavní části a plně digitální fly-by-wire řídící systém Navíc má letoun značný nákladový prostor s rozměrnými dveřmi které usnadňují nakládku a vykládku Díky těmto vlastnostem si A320 objednaly letecké společnosti jako Northwest Airlines první zákazník v USA United Airlines a British Airways Nízké náklady na provoz a údržbu jsou magnetem pro nízkonákladové dopravce Např Jet Blue si objednal až 233 strojů z rodiny A320 pro svou flotilu Mezi další nízkonákladové dopravce s významnými objednávkami patří easyJet a Air Asia Už skoro dvě desetiletí stroje rodiny A320 soupeří na trhu s konkurencí letounů Boeing 737 Classics -300 -400 -500 Boeing 737 Next-Generation -600 -700 -800 -900 Boeing 757 Boeing 717 McDonnell Douglas MD-80 a McDonnell Douglas MD-90 Airbus A319 používá Escadron de transport d'entraînement et de calibrage letka která má na starost přepravu oficiálních francouzských představitelů Technologie Některé moderní technologie použité v A320 první plně digitální fly-by-wire řídící systém v civilním dopravním letadle a první s tzv přirozenou nestabilitou první civilní dopravní letadlo které používá boční „sidesticky místo tradičních řídicích pák sloupků beranů dvoučlenná posádka Boeing 727 má tříčlennou 737 dvoučlennou plně skleněný kokpit tedy ne hybridní verze jako u A310 Boeingu 757 a Boeingu 767 první dopravní letoun s významným podílem kompozitních materiálů v konstrukci centrální diagnostický systém umožňující zjištění problému z pilotní kabiny Varianty A320 se stal základem pro celou skupinu verzí se stejnou konstrukcí ale rozdílnou kapacitou o něco menší A319 ještě menší A318 a o trochu větší A321 Jejich kapacita se pohybuje od 100 do 220 Konkurují si s Boeingy 737 757 a 717 Z hlediska pilota je ovládání všech verzí A320 stejné pouze se musí vzít do úvahy o něco větší či menší délka a hmotnost Technicky se název „A320 vztahuje pouze na původní „středně velkou verzi letounu ale neformálně se používá k označení celé rodiny A318 A319 A320 A321 Všechny varianty splňují požadavky ETOPS A320 A320 má dvě varianty A320-100 a A320-200 A320-200 je konečnou verzí strojů A320-100 se vyrobilo jen několik kusů A320-200 má na koncích křídel malé winglety a zvýšenou kapacitu palivových nádrží oproti A320-100 pro větší dolet další rozdíly jsou minimální Typický dolet se 150 pasažéry je u A320-200 asi 5 400 km Pohon obstarávají dva dvouproudové motory CFMI CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 113 kN až 120 kN A319 Zkrácená verze A320 s minimálními změnami Se skoro shodnou kapacitou palivových nádrží jako A320-200 a méně pasažéry se dolet se 124 cestujícími ve dvou třídách prodloužil na 7 200 km největší ve své třídě A320 a A319 jsou nejpopulárnější varianty v rodině A320 V roce 2003 si easyJet objednal Airbusy A319 s menšími kuchyňkami easyJet během letů nenabízí jídlo a 156 sedadly v jediné třídě Aby se vyhovělo bezpečnostním požadavkům na rychlost evakuace musely být přidány další nouzové východy nad křídlo Obrovská objednávka easyJetu na 120 kusů A319 plus 120 opcí patří v současnosti mezi největší objednávky dopravních letadel od leteckých dopravců Jedinou srovnatelnou objednávku učinil hlavní konkurent easyJetu Ryanair na stroje Boeing 737 Pohon zajišťují stejné motory jako u A320 Certifikace u JAA a vstup do služby u Swissairu proběhly v dubnu 1996 V současné době drží Northwest Airlines rekord v nejkratší pravidelné lince A319 z Bishop International Airport ve Flintu Michigan do Detroitu Detroit Metro Airport vzdálenost pouhých 92 km 57 mil A319CJ A319CJ je firemní manažerská verze A319 Má instalované další palivové nádrže v nákladovém prostoru a prodloužený dolet na 12 000 km Při případném dalším prodeji může být zpětně přestavěn na standardní A319 pouhým odstraněním přidaných palivových nádrží a tak maximalizovat svou cenu Je také znám jako ACJ neboli Airbus Corporate Jet Letoun může pojmout až 39 pasažérů ale na přání zákazníka může být dodán v jakékoliv konfiguraci Mezi jeho uživatele patří např DaimlerChrysler a PrivatAir A319CJ si konkuruje s dalšími firemními letouny jako Gulfstream V na Boeingu 737 založeném BBJ1 a Bombardier Global Express Je poháněn stejnými motory jako A320 9 března 2006 podepsalo Ministerstvo obrany České republiky smlouvu o nákupu dvou letounů A319CJ které postupně nahradily v dopravním letectvu Armády ČR zastaralé stroje Tupolev Tu-154 První letoun byl dodán v prosinci 2006 druhý pak v září 2007 A319LR Tato verze má všech 48 sedadel v „Business třídě byla speciálně navržena pro mezikontinentální lety pouze business třídou A319LR ve srovnání s A319CJ má jen čtyři přidané palivové nádrže místo šesti Typický dolet je 8 300 km nejdelší v rodině A320 s výjimkou A319CJ Lufthansa provozuje linku jen s business třídou mezi Německem a USA s flotilou strojů A319LR patřících švýcarskému PrivatAiru Na druhou stranu např Qatar Airways mají své A319LR vybaveny standardním počtem 110 sedadel A321 A321 je prodloužená verze A320 s minimálními změnami Plocha křídla byla mírně zvětšena má oproti A320 dvouštěrbinové klapky a podvozek je zesílen Pohon zajišťují silnější verze motorů CFM56 a V2500 Někteří dopravci upřednostňují A321 před Boeingem 757 kvůli jeho podobnosti s A318 A319 a A320 Certifikací úspěšně prošel v prosinci 1993 u JAA Typický dolet se 186 pasažéry je pro A321-100 asi 4 300 km Poháněn je dvěma dvouproudovými motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 138 kN A321-200 s větší kapacitou palivových nádrží má se 186 pasažéry dolet asi 5 500 km A321-200 je poháněn dvěma motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 147 kN A318 A318 také známý jako „Mini-Airbus je nejmenší člen rodiny A320 Během vývoje byl označován jako A319M3 což napovídá že je přímo odvozen z A319 „M3 znamená „mínus tři trupové díly Letoun je o šest metrů kratší a o 14 tun lehčí než A319 V konfiguraci se dvěma třídami má A318 109 sedadel Byl konstruován jako náhrada starších verzí Boeingu 737 a Douglasu DC-9 ale konkuruje také současným modelům Boeing 737-600 a Boeing 717 A318 je k dispozici v několika verzích s různou maximální vzletovou hmotností MTOW od 59 tun dolet 2750 km po 68 tun 6000 km Nižší MTOW umožňuje ekonomický provoz na regionálních linkách při kratším doletu a vyšší MTOW dovoluje A318 doplňovat další stroje rodiny A320 na okrajových tratích Lehčí A318 má o 10% větší dolet než A320 což mu dovoluje obsluhovat některé linky které A320 obsluhovat nemůže např Londýn-Jeruzalém a Singapur-Tokio Největší využití ale nachází na krátkých méně obsazených letech mezi městy střední velikosti Během svého vývoje narazil A318 na několik problémů Prvním byl pokles poptávky po nových letadlech v období po 11 září 2001 Druhým byl fakt že nové motory Pratt & Whitney spotřebovávaly více paliva než se očekávalo a v době kdy měl CFMI připraveny nové úspornější motory mnoho zákazníků se od A318 už odvrátilo např Air China Trans World Airlines divize American Airlines a British Airways I když Airbus doufal že se A318 na trhu prosadí jako alternativa k regionálním dopravním proudovým letounům tzv regional jet zákony jak v USA tak v Evropě jej řadí do stejné třídy jako větší letadla a protože tomu odpovídají i přistávací a jiné poplatky regionální operátoři jej nepoužívají Pohon zajišťují dva motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000 s tahem 96 až 106 kN První A318 byly dodány v roce 2003 společnostem Frontier Airlines a Air France Cena za jeden A318 se pohybuje od 39 do 45 miliony dolarů a provozní náklady jsou asi 3000 dolarů na 500 mil letu Objednávky A318 jsou nižší než se plánovalo k čemuž přispívá těžká konkurence firem Bombardier a Embraer Podíl na trhu Od počátku roku 1988 dodal Airbus svým zákazníkům už 5895 kusů letounů rodiny A320 k 31 prosinci 2013 a na dalších 4298 má závazné objednávky Boeing dodal 7865 kusů typu 737 od konce roku 1967 a na dalších 3680 má závazné objednávky Souhrn nehod Údaje k dubnu 2012 souhrn pro všechny typy rodiny A320 Totální ztráty 23 s celkem 782 mrtvými Ostatní nehody 4 0 mrtvých Únosy 9 1 mrtvý< ref> Sedm incidentů s porouchaným příďovým podvozkem Technická data a výkony A318 Posádka 2 piloti Kapacita 132 1-třída maximální 117 1-třída typická 107 2 třídy typická Délka 3144 m Rozpětí 3410 m Výška 1251 Nosná plocha 1226m Šířka kabiny 370 m Šířka trupu 395 m Výška trupu 414 m Maximální vzletová hmotnost 68 000 kg Délka vzletu při maximální vzletové hmotnosti 1828 u hladiny moře m Maximální přistávací hmotnost 57 500 kg Cestovní rychlost078 M přibližně 828 km h 511 mil ve výšce 11 000 m Maximální rychlost 082 M přibližně 871 km h 537 mil ve výšce 11 000 m Maximální rozsah plně naložený 3100 NMI 5700 km 3600 km 3200 NMI 5900 km 3700 km s sharklets Maximální kapacita paliva 24210 L Dostup 12000 m Motory 2 x dvouproudové motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000 Tah 2 x 96 106 kN 22000-24000 lbf Technická data a výkony A320 Posádka 2 piloti nejméně 3 členové palubního personálu Kapacita 150 až 180 cestujících nezávisle na motorech Délka 3757 m Rozpětí 3409 m Výška 1176 m Plocha křídla 1226 m² Maximální vzletová hmotnost 73 500 kg 77 000 kg Motory 2 x dvouproudové motory CFM56-5 111 kN nebo IAE V2500 120 kN Maximální přistávací hmotnost 64 500 kg 66 000 kg Maximální šířka kabiny 370 m Maximální množství paliva 23 860 litrů 29 660 litrů Typická provozní hmotnost prázdný 42 400 kg Typický náklad 16 300 kg Objem nákladového prostoru 3743 m³ Maximální rychlost 082 M přibližně 870 km h 541 mil h nebo 470 uzlů V případě že jsou uvedeny dva údaje první platí pro první uvedený typ motoru a druhý pro druhý typ Reference Externí odkazy Historie a fotografie Airbusu a Seznam vyrobených Airbusů Simulátor A320 článek a fotogalerie A319 CJ Armády ČR Alexis Vastine 17 listopadu 1986 v Pont-Audemer Francie 9 března 2015 v La Rioja Argentina byl francouzský amatérský boxer který dvakrát startoval na olympijských hrách v letech 2008 bronz ve velterové váze a 2012 čtvrtfinále v lehké střední váze Byl 183 cm vysoký a byl profesionální voják V roce 2015 zahynul při srážce vrtulníků během natáčení televizní reality show ve které účinkovalhttp wwwsportcz ostatni vodni-sporty clanek 654944-francie-se-zahalila-do-smutku-po-tragicke-srazce-vrtulniku-vzdava-hold-sportovnim-hvezdamhtml Francie se zahalila do smutku Po tragické srážce vrtulníků vzdává hold sportovním hvězdám sportcz 1032015< ref> Medaile z mezinárodních soutěží Olympijské hry bronz 2008 velterová váha Mistrovství Evropy stříbro 2010 lehká střední váha Mistrovství světa juniorů bronz 2004 lehká váha Středomořské hry zlato 2005 velterová váha Reference Argentina Argentinská republika República Argentina je stát ležící na jihu Jižní Ameriky s 4984 km dlouhým pobřežím Atlantiku Na severu hraničí s Bolívií 832 km a Paraguayí 1880 km na východě s Brazílií 1224 km a Uruguayí 579 km a na západě s Chile 5150 km Počet obyvatel přesahuje 40 milionů Hlavním městem je Buenos Aires Většina obyvatel se hlásí ke katolické církvi Původ jména Jméno země je odvozeno od latinského argentum – stříbro protože když se první Evropané ztroskotanci z nezdařené expedice vedené Juanem Díazem de la Solis setkali s domorodými obyvateli dostali od nich darem předměty vyrobené ze stříbra Historie Starší dějiny Argentiny Do doby než do země pronikli Evropané žily v severozápadní oblasti And významné kulturní národy které obývaly sídliště podobná městům Na jihu přebývala společenství sběračů a lovců Kolem roku 1480 obsadili rozsáhlé části Inkové V roce 1516 přistáli u ústí La Platy Španělé Nejprve patřilo území Argentiny ke španělskému místokrálovství Peru Od r 1536 Španělé kolonizovali území a původní obyvatele Arakuány a Patagonce téměř vyhubili Roku 1776 bylo zřízeno místokrálovství Río de la Plata které zahrnovalo území Argentiny Bolívie Paraguaye a Uruguaye V roce 1810 byl sesazen místokrál Roku 1816 byla vyhlášena nezávislost Spojené provincie Spojených provincií Río de la Plata tak vznikl za diktatury Juana Manuela de Rosas' jednotný stát Roku 1819 se Argentina stala federativním státem V roce 1880 byla přičleněna Patagonie Peronismus Velkou hospodářskou krizí na konci 20 let 20 století skončila doba velkého rozkvětu argentinské ekonomiky V následujících letech převzali vládu konzervativní vlastníci půdy a vojenské kruhy a v čele státu se střídaly civilní vlády s vojenskými Za reformního ale i populistického politika platil po dlouhou dobu dvakrát zvolený Juan Domingo Perón obviňovaný ze sociální demagogie a sympatií k fašismu Po něm získala jméno politika peronismu která se v praxi projevovala rozsáhlým znárodňováním podporou odborů snahou o zlepšení sociálního postavení a rozšíření politických práv dělníků i nejchudších venkovanů posilováním prezidentské autority a antiklerikalismem v r 1955 argentinskou vládu exkomunikoval papež Pius XII Po porážce Třetí říše uteklo do Argentiny mnoho nacistických pohlavárů např Adolf Eichmann nebo Josef Mengele Perón zastával úřad prezidenta republiky pro funkční období 1946–1952 a 1952-1958 Nicméně sílící bouře které jeho vládu v padesátých letech provázely nakonec vedly k tomu že se na pozvání generála Franka roku 1955 uchýlil do madridského exilu Následně čelila Argentina stupňující se politické krizi provázené vojenskými puči a vlnou terorismu která vrcholila v roce 1970 Nakonec se Juan Domingo Perón vrátil z exilu a stal se roku 1973 potřetí presidentem Argentiny kteréžto funkční období ukončila hned následujícího roku jeho smrt Vojenská diktatura Po Perónově smrti svrhly 23 března 1976 vojenské kruhy vládu formálně vedenou jeho manželkou Isabelitou Maríou Estelou faktickou moc měl v rukou José López Rega které okamžitě zahájily tzv špinavou válku Guerra Sucia proti svým odpůrcům; reagovaly tak na vzestup politického násilí ke kterému výrazně přispěly ozbrojené formace peronistické levice – tzv Montoneros Vojenská junta za podpory USA ministr zahraničí Henry Kissinger a s počátečním souhlasem vlivné katolické církve zahájila proces tzv národní reorganizace Proceso de Reorganización Nacional jehož cílem bylo argentinskou společnost kombinací neoliberálních ekonomických reforem a brutální represe atomizovat a depolitizovat Během vlády vojenské junty a špinavé války zmizelo beze stopy tisíce občanů Vláda vojenské junty se taktéž potýkala nejenom se špatnou vnitropolitickou ale i ekonomickou situací a aby vláda odvrátila pozornost od vnitřních problémů a upevnila si své postavení zahájila válku o Falklandy Argentinci nazývané Malvíny Vláda se především domnívala že to bude rychlé vítězství neočekávali výraznější reakci ze strany Británie pro toto malé a od Británie značně odlehlé území které jí pomůže snadno si upevnit svoji pozici v zemi Margaret Thatcherová však na útok Argentiny zareagovala nekompromisním protiútokem který pohřbil myšlenku rychlého a snadného vítězství Argentiny Porážka v této krátké válce s Velkou Británií o falklandské souostroví v dubnu 1982 jen uspíšila pád vojenské junty Obnovení demokracie V říjnu 1983 se po dlouhé době opět konaly svobodné prezidentské volby jejichž vítězem se stal civilista a odpůrce junty Raúl Alfonsín Během demokratizačního procesu se dostávaly na světlo mocenské prostředky vojenské vlády mučení vraždy masové popravy tzv lety smrti vuelos de la muerte – shazování živých lidí z vojenských letadel do Atlantiku a strategie mizení lidí tzv desaparecidos kterým podle oficiální zprávy o porušování lidských práv za vojenské diktatury Nuncá más „Nikdy víc padlo za oběť kolem 30 000 Argentinců Jen samotné „lety smrti si vyžádaly 4000 obětí Několik hlavních představitelů vojenského režimu bylo v roce 1985 odsouzeno k dlouholetému vězení Prezident Alfonsín byl nakonec pod tlakem armády nucen dvěma spornými zákony Punto final a Ley de obediencia débita vyšetřování zločinů vojenského režimu výrazně omezit Znovu je uvedl do pohybu prezident Néstor Kirchner někdejší stoupenec peronistické levice vládl v letech 2003–2007 a pokračuje v něm i nynější prezidentka Cristina Kirchnerová od 2007 Argentinská finanční krize Během prezidentské éry Carlose Menema 1989–1999 z Justicialistické strany která je formální dědičkou peronismu se vyšetřování zločinů junty dostalo na vedlejší kolej Menemovy ekonomické reformy po dílčích úspěších redukce státní správy snížení inflace nakonec vyústily v souvislosti s ekonomickou krizí v některých zemích Latinské Ameriky a Asie v hlubokou finanční krizi k níž přispělo odhalení několika korupčních afér i rostoucí nezaměstnanost a která zapříčinila dvouletou politickou nestabilitu v letech 2001–2003 se v úřadu vystřídali čtyři prezidenti Politika Argentinská ústava z roku 1853 revidovaná roku 1994 rozděluje moc na výkonnou zákonodárnou a soudní a to na národní a regionální úrovni Prezident a viceprezident jsou voleni přímo na dobu 4 let Oba mohou být zvoleni pouze na 2 po sobě následující volební období Prezident jmenuje vládu je tak zároveň předsedou vlády Argentinský parlament má dvě komory Sněmovnu poslanců s 257 členy a senát se 72 členy Od roku 2001 jsou senátoři voleni přímo za každou provincii tři Volební období senátorů trvá 6 let Jedna třetina senátu je obměňována každé 2 roky Sněmovna poslanců je volena přímo na 4 roky poměrným systémem Každé dva roky je obměňována polovina sněmovny Současnou prezidentkou Argentiny je manželka bývalého prezidenta Kirchnera Cristina Fernández de Kirchner Přírodní podmínky Argentinu lze rozdělit zhruba do tří částí úrodné pampy v severní polovině země roviny Patagonie táhnoucí se od jižní poloviny až k Ohňové zemi Tierra de Fuego a horské masivy And na západě na hranicích s Chile Nejvyšší hora And a celé západní polokoule Aconcagua leží právě v Argentině Do severních provincií Salta Formosa Chaco Santiago del Estero a Santa Fé zasahuje z Paraguaye rozsáhlá planina Gran Chaco Argentina si formálně nárokuje i část území Antarktidy tzv Argentinská Antarktida a několik souostroví v jižním Atlantiku kde panuje arktické a subarktické podnebí Území Argentiny je z 107 % pokryto lesními porosty zemědělská půda zaujímá 53 % rozlohy státu< ref> Mezi hlavní řeky patří Paraguay Bermejo Colorado Uruguay a největší řeka Paraná Klima je na většině území mírné Extrémní rozdíly Nejnižší bod Gran Bajo de San Julián −105 m n m< ref> Nejvyšší bod Aconcagua 6959 m n m Ekonomika Argentina využívá velkého přírodního bohatství hodně gramotné populace hospodářství zaměřeného na vývoz a diverzifikovaného průmyslu Od 70 let si země vytvořila velké dluhy a mezi lety 1989 a 1991 vzrostla inflace někdy až na 200 % za měsíc V rámci boje s ekonomickou krizí se vláda vydala na cestu liberalizace obchodu deregulace a privatizace V roce 1991 zavedla radikální peněžní reformy které spojily peso s americkým dolarem Počáteční úspěchy v omezení inflace a nastolení růstu HDP vystřídalo opětovné zhoršení situace od roku 1999 kvůli ekonomickým krizím v Mexiku Asii Rusku a Brazílii Vláda zvyšovala daně a snižovala výdaje rozpočtu aby omezovala deficit Ekonomická situace se dále zhoršovala v roce 2001 Pokusy vlády o nulový deficit stabilizaci bankovního systému a nastolení ekonomického růstu se ukázaly nedostačujícími 21 prosince byl prezident De La Rua zbaven moci po nepokojích střední třídy; sněmovna zvolila Eduarda Duhaldeho za dočasnou hlavu státu Duhalde se setkal se zástupci MMF aby vyjednal další půjčku 20 miliard dolarů ale ta nestačila Spojení pesa s dolarem bylo opuštěno v lednu 2002 a v únoru se kurz pesa vzdálil od dolaru 23 prosince 2001 vyhlásil prozatímní prezident moratorium na dluhy V letech 2010 až 2012 se odehrávají spory Argentiny s Mezinárodním měnovým fondem jejichž poslední fáze dostala název Válka dvou Kristýn podle prezidentky Cristiny Kirchner a šéfky MMF Christine LagardeJde o spor o monetární suverenitu Argentiny a o souboj keynesiánského a neoliberálního přístupu< ref> V letech 2010–2011 činil HDP Argentiny v přepočtu na kupní sílu na hlavu 17 660 USD což ji stavělo přibližně na úroveň Chorvatska Litvy nebo Lotyšska Energetika a jaderný program Argentina disponuje ze všech států Jižní Ameriky nejrozvinutějším jaderným programem Vývoj jaderných technologií navíc probíhá bez výrazné podpory zahraničních subjektů vlastní koncept velkého reaktoru ovšem Argentina nemá První výzkumný reaktor byl spuštěn v roce 1957 a první komerční reaktor elektrárna Atucha I následoval v roce 1974 Jedná se o těžkovodní reaktor PHWR od korporace Siemens Embalse druhá jaderná elektrárna je vybavena těžkovodním reaktorem PHWR kanadské společnosti CANDU Navíc byly argentinské jaderné technologie využity v jiných zemích – například v Peru Alžírsku a Egyptě Argentina se vzdala možnosti vyrábět jaderné zbraně přestože již od roku 1983 disponuje potřebnými technologiemi Argentina je členem Rady guvernérů Mezinárodní organizace pro atomovou energii MAAE V poslední době se argentinský jaderný výzkum specializuje na nízkokapactní reaktory Tato technologie není v jiných zemích příliš rozvíjena Pouze USA mají podobný program ovšem Argentina je výrazně napřed a tak v případě úspěchu může ovládnout značnou část trhu V roce 2011 by měly být zahájeny práce na demonstračním projektu CAREM Tento reaktor by měl mít výkon 25 MW a původně od roku 1980 byl vyvíjen pro jaderné ponorky Práce na něm byly obnoveny v roce 2006 Provoz by měl být zahájen za tři roky Palivem bude uran obohacený na 34 % a reaktor bude pracovat na tlakovodním principu PWR Velký důraz je kladen na využití pasivních bezpečnostních prvků Demonstrační elektrárna bude stát na severu země v provincii Formosa Časem se má výkon systému zvýšit na 300 MW Předpokládaná cena prototypu je asi 350 milionů dolarů u případných sériových výrobků se zřejmě sníží na 200 milionů< ref> Obyvatelstvo Z původního obyvatelstva dnes v Argentině žije pouhý zlomek 90 % Argentinců je evropského původu především španělského německého francouzského a italského Kromě nich tvoří také významný podíl Japonci a Korejci Devět desetin obyvatel se hlásí ke křesťanství které je také státním náboženstvím Největšími argentinskými městy jsou Buenos Aires 3 043 400 s aglomerací 11 miliónů Córdoba 1 208 700 Rosario 1 119 000 Mendoza 773 100 La Plata 643 000 Kultura Argentinská kultura je poznamenána mnohonárodnostním a multikulturním charakterem jejich obyvatel silnými formami projevy synkretismu a kladného hodnocení pokroku a modernity společně bez konfliktů s dvojím pocitem sounáležitosti s evropskou a latinskoamerickou kulturou Mexický básník Octavio Paz navíc jednou řekl že „Argentinci jsou Italové kteří mluví španělsky a jsou stvořeni po francouzsku Literatura Argentinská literatura zaujímá v literatuře španělsky mluvících zemí výrazné místo Stačí jen zmínit Martína Fierra z konce devatenáctého století jehož knihy byly přeloženy do více než 70 jazyků nebo z 20 století Jorgeho Luise Borges Julia Cortázara Adolfa Bilte Casrese Ernesta Sábata nebo Juana Gelmana Hudba Nejznámějším argentinským tancem je pravděpodobně tango Je to taneční a hudební styl který se zrodil na předměstí Buenos Aires je silně spojen s Argentinou a Uruguayí nejvíce však s argentinským hlavním městem Titul krále tanga je připisován ke Carlosi Gardelovi a celosvětově je uznávaný také rodák z Mar de Plata Astor Piazzolla Argentinský folklor se sbírá většinou z uměleckých projektů z vnitrozemí státu V mnoha oblastech dnes převládají tradiční styly například zambas cuecas chacarerar chamarritas chamamés malambo ale i přesto se produkují po celé zemi Mezi největší producenty těchto stylů patří Atagualpa Yupanqui Mercedes Sosa a Soledad Pastorutti Sport Pato Samotní Argentinci za svůj národní sport považují pro Evropany celkem neznámý sport „Pato V roce 1941 byla založená argentinská federace tohoto sportu v roce 1953 pak byl prohlášen za sport národní Fotbal Velké popularitě se těší také fotbal Argentina je členem Mezinárodní fotbalové organizace FIFA zúčastnila se čtrnácti z osmnácti fotbalových světových mistrovství dvakrát jej dokonce vyhrála 1978 na domácí půdě 1986 v Mexiku-s pověstným Maradonovým gólem rukou kterým vyřadila Anglii kromě toho třikrát došla do finále 1930 v Uruguayi 1990 v Itálii a 2014 v Brazílii Dvakrát také Argentinci kralovali Olympijským hrám 2004 v Aténách 2008 v Pekingu a celkem čtrnáctkrát ovládli Copa América Uruguay 15× Brazílie 8× Paraguay a Peru 2× Kolumbie a Bolívie 1× Za jednoho z nejlepších argentinských fotbalistů historie je považován kontroverzní útočník Diego Armando Maradona a také Lionel Messi byť na loňském Copa América 2011 příliš nezazářil "domácí" prohra a vyřazení s pozdějším mistrem Uruguayí již ve čtvrtfinále Box Více než třicet argentinských boxerů již dosáhlo na světové tituly Carlos Monzón se stal mistrem světa dvakrát 1970 1977 mimoto získal dalších sedm zlatých olympijských medailí sedm stříbrných a deset bronzových Basketbal Svou bohatou minulost má v Argentině také basketbal vždyť se Argentinci stali v roce 1950 i mistry světa V 60 a 70 letech však popularita košíkové upadala Zašlou slávu jí vrátilo až založení Národní ligy Liga Nacional de Básquet v roce 1984 Dalším impulsem byl první argentinský basketbalista v NBA Manu Ginóbili Kromě titulu pro mistrů světa se jihoamerická země může pochlubit finálovou účastí na MS 2002 v Indianapolis čtvrtým místem z Japonska 2006 a zlatou medailí z athénské olympiády která je dnes ceněna nejvýše Tenis Hlavními hvězdami argentinského tenisu jsou Guillermo Vilas a Gabriela Sabatini Nynějšími reprezentanty Argentiny v tenise jsou David Nalbandian šampión Masters z roku 2005 Juan Martín del Potro vítěz US Open 2009 Gastón Gaudio vítěz Roland Garros 2004 a také argentinští dubloví zabijáci Guillermo Coria a Paola Suárezová triumfy z OH 2004 a čtyři z Roland Garros Argentinci byli celkem čtyřikrát ve finále Davis Cupu nikdy však nevyhráli Ragby Ač je ragby v Argentině ještě amatérským sportem má už přes sedmdesát tisíc registrovaných hráčů Reprezentace která je mezi šestkou nejlepších na světě se přezdívá Los Pumas Jediným cenným kovem ale je bronz z francouzského MS 2007 Formule 1 Nejznámějším argentinským pilotem formule 1 je Juan Manuel Fangio který se v padesátých letech pětkrát stal mistrem světa Administrativní rozdělení 23 provincií provincia pl provincias a 1 federální distrikt Ciudad Autónoma de Buenos Aires
Odkazy Reference Literatura Související články Argentinské tango Latinská Amerika Hispanoamerika České krajanské spolky v Argentině Římskokatolická církev v Argentině Externí odkazy dokument o ekonomickém kolapsu Argentiny z přelomu století Asýrie je označení pro území severní Mezopotámie v dnešním Iráku horní tok řeky Tigris v širším smyslu pak pojmenování významného starověkého státního útvaru jenž zvláště od 9 do 7 století př n l hrál dominantní roli na Předním východě Název Asýrie je odvozen od jména města Aššúru jehož počátky spadají do doby kolem roku 2500 př n l Nejstarší doba O prvotním osídlení Asýrie toho moc nevíme Podle Bible byl Aššúr založen Šémovým synem Aššúrem V 3 tisíciletí př n l bylo území Asýrie obsazeno postupně Sumery Sargonem Akkadským a v 16 a 15 století př n l Babylonií První zmínky o asyrských vládcích se objevují kolem roku 2000 př n l Asýrie se tehdy skládala z mnoha městských států a malých semitských království Asyřané se brzy dostali do kontaktu s městy v Malé Asii a v Kappadokii si dokonce založili několik obchodních kolonií Tyto osady označované jako karum přístav byly sice oficiálně součástmi anatolských měst ale de facto byly závislé pouze na Asýrii Hlavními obchodními artikly dováženými do Asýrie byly kovy pravděpodobně olovo a cín textilní látky byly naopak vyváženy do Anatolie V 19 století př n l se vlády v Aššúru zmocnil Šamší-Adad I 1813–1781 př n l který také dobyl při Eufratu ležící království Mari a na tamní trůn dosadil jednoho ze svých synů Dalšího ze synů učinil vládcem města Ekkalatum Tímto sjednotil Šamší-Adad celou severní Mezopotámii Za vlády jeho nástupců bylo ztraceno město Mari a jeho nový vládce se spojil s babylonským králem Chammurapim který nakonec Asýrií dobyl a přeměnil ji ve vazalský stát Babylonu Později se Asýrie stala závislou na nově vzniklé říši Mitanni na horním toku Eufratu a Tigridu Středoasyrské období Z mitannské nadvlády vymanil Asýrii až Eríba-Adad I 1392–1366 př n l přesto však trvalo jistou dobu než se Asýrie etablovala jako regionální mocnost v oblasti Za Aššur-uballita I se podařilo získat přechodně kontrolu nad Babylonií kam asyrský král dosadil na trůn svého chráněnce Kurigalza II obsazen byl i Babylon Vrcholem této fáze asyrských dějin však byla až vláda Tukultí Ninurty I 1244–1208 př n l který porazil jak Babyloňany tak Chetity a zejména pak vláda Tiglatpilesara I 1114–1076 př n l jednoho z nejschopnějších starověkých vládců Za Tiglatpilesara I se Asýrie stala velmocí jejíž vliv sahal daleko za hranice Mezopotámie Král bojoval především v jižní Arménii vedl časté výpravy proti Aramejcům kteří v té době začali pronikat do nížin Eufratu a Tigridu a po smrti babylonského krále Nabukadnezara I dočasně ovládl některá významná babylonská města Za jeho vlády vyrostly v Aššúru četné chrámy zasvěcené asyrským bohům čímž si chtěl Tiglatpilesar naklonit kněžstvo a postaven byl i luxusní královský palác Je možné že se Asyřanům podařilo uchytit na pobřeží Středozemního moře neboť král ve svých nápisech tvrdí že při plavbě ve člunu ulovil „mořského býka pravděpodobně delfína Tiglatpilesarovi nástupci však nebyli ve své politice tak úspěšní a území asyrského státu se zejména v důsledku aramejských útoků opět zredukovalo na centrální oblast okolo Aššúru Novoasyrské období V 9 století př n l Asyřané řadu let omezení jen na území centrální Asýrie dobyli obsadili a postupně asyrizovali aramejské státy na Eufratu a v severní Mezopotámii Poté v 9 a 8 století př n l dobyli též Sýrii Palestinu a země na severozápadě severu a východě čímž vznikla první velká říše v dějinách Předního východu Největšího rozsahu dosáhla roku 671 př n l když ovládla i Egypt Specifický byl vztah k podmaněné Babylonii jejíž kultury a vzdělanosti si Asyřané vážili jakožto základu kultury vlastní Významná babylonská města Babylón Borsippa Sippar si proto mohla ponechat své dosavadní výsady někteří asyrští králové se nechali v Babyloně formálně korunovat na babylonské krále a podobně Babyloňané svého postavení využívali a často se proti asyrské nadvládě bouřili Jejich spojencem byl stát Elam Dobytá území se různými způsoby snažila od novoasyrské říše odtrhnout Zajatce a bouřící se obyvatelstvo měli Asyřané ve zvyku přesídlovat i po statisících – usídlovali je ve skupinách po celé říši Vzniklo tak multietnické osídlení a jako dorozumívací řeč se prosadila aramejština to zůstalo zachováno i později po vzniku perské říše Do 10 století př n l se dobyté země ještě ponechávaly v rukou domácích dynastií avšak od 9 století př n l začali králové zřizovat asyrské provincie v čele s asyrskými místodržiteli Po roce 800 př n l se jednotliví místodržitelé stali téměř nezávislými vládci kteří často ohrožovali asyrskou centrální vládu a teprve Tiglatpilesarovi III 744–727 př n l se reformou správy podařilo moc guvernérů omezit hlavně jejich častým střídáním Nejdůležitějšími městy novoasyrské říše byly Aššúr Kalchu a Ninive Po smrti významného panovníka Aššurbanipala 668–627 př n l začala země vyčerpaná ustavičnými válkami upadat Roku 626 př n l se odtrhla Babylonie vznik tzv Novobabylonské říše a v letech 614–609 př n l spojená vojska Médů a Babyloňanů Asýrii dobyla Novoasyrská říše zanikla a její teritorium si rozdělili vítězové Pozdní doba Asýrie již nikdy znovu nezískala samostatnost třebaže ještě dlouhou dobu tvořila specifickou územní jednotku s vlastními správci Babyloňany a Médy zde vystřídali v polovině 6 století př n l Peršané kteří na severu Mezopotámie zřídili satrapii Athurá podřízenou velikému satrapovi babylonskému Alexandr Veliký a Seleukovci pak v podstatě převzali perskou správní strukturu jen nově obsadili funkce V následujících stoletích docházelo k postupnému vytrácení historického povědomí a tradic země k němuž paradoxně přispělo i přenesení hlavního města nově vzniklé říše Parthů kolem poloviny 2 století př n l na střední tok Tigridu Parthové byli ovlivněni tradicemi íránskými a zčásti i řeckými takže svébytná kultura oblasti postupně mizela Definitivní tečku za asyrskými dějinami potom učinila arabská expanze v 7 století n l Související články Babylonie Starověký Orient Seznam asyrských králů Literatura Encyklopedie starověkého Předního východu Praha 1999 Pečírková Jana Asýrie Od městského státu k říši Praha Academia 2000 177 s Reference Externí odkazy Austrálie oficiálně Australské společenství je stát na jižní polokouli nacházející se na stejnojmenném kontinentu Kromě pevninské části ho tvoří i velký ostrov Tasmánie a množství menších ostrovů v Jižním Indickém a Tichém oceánu Na severu sousedí s Indonésií Východním Timorem a Papuou Novou Guineou na severovýchodě se Šalamounovými ostrovy Vanuatu a Novou Kaledonií a na jihovýchodě s Novým Zélandem Australská pevnina je obydlena více než čtyřicet dva tisíc let domorodými obyvateli Po ojedinělých návštěvách rybářů ze severu a evropských objevitelů a obchodníků v sedmnáctém století byla v roce 1770 východní polovina pevniny zabrána Velkou Británií pobřeží osídleno transporty trestanců a 26 ledna 1788 vyhlášena jako kolonie Nový Jižní Wales S nárůstem populace byly objevovány nové oblasti a tak bylo během 19 století vytvořeno pět dalších samosprávných britských zámořských teritorií 1 ledna 1901 se šest kolonií stalo federací čímž byl vytvořen Australský svaz Od té doby v Austrálii funguje stabilní liberálně demokratický politický systém podobný politickému systému Kanady a dalších zemí Hlavním městem je Canberra V Austrálii žije přibližně 22 milionů obyvatel převážně ve velkých pobřežních městech jako Sydney Melbourne Brisbane Perth Adelaide a Darwin Jméno Jméno „Austrálie je odvozeno z latinského slova Australis znamenajícího na jihu Pověst o „neznámé jižní zemi terra australis incognita je datována až do římských časů a byla zcela běžná ve středověké geografii Nebyla však vázána na jakékoliv znalosti umístění konkrétního kontinentu První použití slova „ se datuje do roku 1625 ve větě „A note of Australia del Espiritu Santo written by Master Hakluyt uveřejněné Samuelem Purchasem v Hakluytus Posthumus Nizozemské přídavné jméno Australische' bylo poprvé použito nizozemskými úřady v Jakartě jako odkaz na nově objevenou pevninu na jihu v roce 1638 Slovo „Australia bylo dále použito v roce 1693 v překladu francouzského románu Gabriela de Foignyho Les Aventures de Jacques Sadeur dans la Découverte et le Voyage de la Terre Australe poté jej použil Alexander Dalrymple v An Historical Collection of Voyages and Discoveries in the South Pacific Ocean 1771 aby jím odkazoval na celou jihopacifickou oblast V roce 1793 uveřejnili George Shaw a Sir James Smith publikaci Zoology and Botany of New Holland ve které psali o „velkém ostrově nebo spíše kontinentu Austrálii Australásii nebo Novém Holandsku Jméno „Austrálie bylo zpopularizováno až roku 1814 dílem A Voyage to Terra Australis mořeplavce Matthew Flinderse – prvního člověka který Austrálii obeplul Navzdory titulu jenž odrážel pohled britské admirality Flinders slovo používal jako jméno Kniha byla poměrně hojně čtena čímž se jménu dostalo rozšíření Guvernér Nového Jižního Walesu Lachlan Macquarie následně toto označení používal ve svých zprávách Anglii V roce 1817 pak doporučil aby bylo oficiálně přijato Roku 1824 admiralita souhlasila a kontinent byl od té doby oficiálně označován jako „Austrálie Historie Stáří prvního lidského osídlení australského kontinentu je odhadováno na 50 000 až 60 000 let První Australané přišli přes pevninský most a úžiny z dnešní Jihovýchodní Asie Obří vačnatce vyhubili lovem a krajinu změnili žďářením Většina z nich byla lovci a sběrači s komplexní ústní tradicí a systémem duchovních hodnot založených na úctě k zemi a víru v tzv „Čas snů – Dreamtime Ostrovy Torresovy úžiny a části severního Queenslandu dále obývali ostrované z Torresovy úžiny etničtí Melanézané Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním australské pevniny je pozorování nizozemského mořeplavce Willema Janszoona jenž v roce 1606 spatřil pobřeží Yorkského mysu Během 17 století pak Nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země již nazývali Nové Holandsko Nepokoušeli se ji však osídlit Nejstarším evropským nálezem je holandský talíř s nápisem 1616 V roce 1770 se James Cook plavil podél a mapoval východní pobřeží Austrálie jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral pro Velkou Británii Poprvé přistál v Botany Bay objevy jeho expedice pak daly podnět k vytvoření trestanecké kolonie Britské zámořské teritorium Nový Jižní Wales vzniklo osídlením Port Jacksonu kapitánem Arthurem Philippem a jeho flotilou First Fleet 26 ledna 1788 Toto datum se později stalo australským národním dnem Dnem Austrálie Země Van Diemena dnes známá jako Tasmánie byla osídlena v roce 1803 samostatnou kolonií se stala roku 1825 Oficiálně Spojené království vyhlásilo své nároky na západní část Austrálie roku 1829 Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie Jižní Austrálie roku 1836 Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859 Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie Jižní Austrálie byla založena jako „svobodná provincie „free province a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako „svobodné ale později přijaly transporty trestanců Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech obyvatel zastaveny Celková velikost populace původních obyvatel v době zahájení evropského osídlování je odhadována na 350 000 osob Následujících 150 let pak vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Evropany a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem prudce klesala Odebírání dětí jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno za genocidu pravděpodobně také přispělo ke snížení populace Podobná podání historie jsou ovšem sporná jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněna politickými či ideologickými cíli V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii History Wars Po referendu z roku 1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i s ohledem na původní obyvatele kontinentu čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů Tradiční vlastnictví země nebylo uznáváno až do roku 1992 kdy Australský nejvyšší soud v případu Mabo v Queensland No 2 odmítl představu Austrálie jako „prázdné země terra nullius v době jejího zabrání Evropany Na počátku 50 let 19 století vypukla v Bathurstu v Novém Jižním Walesu zlatá horečka Tzv „Eureka Stockade vzpoura proti zavedení poplatků za těžební licence pak byla v roce 1854 v Austrálii prvním vyjádřením občanské neposlušnosti Mezi roky 1855 a 1890 postupně všech pět kolonií získalo svou vlastní samosprávnou vládu Samozřejmě stále zůstávaly součástí Britské říše Pod vlastní kontrolou londýnské Ministerstvo pro kolonie ponechalo především zahraniční reprezentaci obranu a mezinárodní přepravu a obchod 1 ledna 1901 pak po deseti letech plánování porad a hlasování vzniká federace Jako dominium Britské říše se tím rodí Australský svaz V roce 1911 z části Nového Jižního Walesu vzniká Teritorium hlavního města ACT Australian Capital Territory jako území pro výstavbu nového federálního hlavního města Canberry mezi lety 1901 a 1927 bylo hlavním městem Melbourne Severní teritorium je pod pravomoci jihoaustralské vlády pod pravomoc vlády federální převedeno roku 1911 Austrálie se poté podílí na první světové válce Porážku v bitvě o Gallipoli mnoho Australanů považuje za počátek národa – za jeho první velkou vojenskou akci Podobně uvažují i o tzv Kokoda Track Campaign volně přeložitelné jako „Tažení po Kokodské stezce za druhé světové války Poté co jej Austrálie v roce 1942 přijala formálně ukončil tzv Statute of Westminster z roku 1931 většinu ústavních vazeb mezi Austrálií a Spojeným královstvím Otřes způsobený britskou porážkou v Asii v roce 1942 a hrozby japonské invaze způsobily že se nadále obrátila jako na nového spojence a ochránce na Spojené státy Po roce 1951 se pak oficiálně stala americkým vojenským spojencem Po druhé světové válce zahájila podporu hromadné imigrace z Evropy od roku 1970 po opuštění tzv „politiky bílé Austrálie i z Asie a z dalších částí světa To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu její kultury i vnímání v očích světa Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce 1986 přijetím tzv Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie Australští voliči však přechod k republikánskému zřízení 55% většinou v roce 1999 odmítli Od vlády Gougha Whitlama jenž byl zvolen roku 1972 je čím dál větší pozornost věnována budoucnosti Austrálie jako součásti regionu jižní Asie a Pacifiku Politické uspořádání Australský svaz je federální konstituční monarchií s parlamentním systémem vlády Královnou Austrálie je Alžběta II jejíž role je podobná její roli v Kanadě a v dalších zemích Zastupovaná je generálním guvernérem na federální úrovni a guvernéry na úrovni státní Ačkoliv dává ústava generálnímu guvernérovi výkonnou moc za běžných okolností ji aplikuje pouze na žádost premiéra Jejím nejvýznamnějším uplatněním z vlastní iniciativy bylo rozpuštění Whitlamovy vlády během ústavní krize roku 1975 Státní moc je rozdělena na moc zákonodárnou – reprezentuje ji Australský parlament jehož součástí je Senát Sněmovna reprezentantů a královna zastoupená generálním guvernérem jejíž moc je omezena na souhlas či nesouhlas se schvalovanými zákony moc výkonnou – reprezentuje ji Federální výkonná rada Federal Executive Council v jejímž čele stojí generální guvernér a jejímiž členy jsou v podstatě především jen premiér a ministři moc soudní – reprezentuje ji Nejvyšší soud Austrálie a ostatní níže postavené soudy; na orgánech Velké Británie jsou formálně nezávislé od roku 1986 Dvoukomorový svazový parlament je složen ze Senátu horní komory se 76 senátory Sněmovny reprezentantů dolní komory se 150 členy a jeho součástí je i královna Počet křesel v dolní komoře je určen podle počtu obyvatel jednotlivých států v senátu má každý stát dvanáct zástupců teritoria po dvou Volby do obou komor se konají každé tři roky Mění se vždy jen polovina senátu protože funkční období senátora je šest let Strana s nejvyšší podporou ve sněmovně reprezentantů vytváří vládu vedenou premiérem „prvním ministrem Volby jsou povinné pro všechny občany starší 18 let V zemi působí tři hlavní politické strany Australská strana práce Liberální strana Austrálie a Australská národní strana Své zastoupení v parlamentu především v horní komoře se podařilo získat i několika nezávislými a menším stranám jakými jsou například Strana zelených nebo Australští demokraté Od voleb roce 1996 vládla koalice národní a liberální strany v čele s Johnem Howardem Po volbách v roce 2004 koalice ovládla i senát čímž se stala prvním uskupením jemuž se to podařilo během mandátu jeho vlády Strana práce však ovládala státy a teritoria V roce 2007 zvítězila ve federálních volbách Australská strana práce a ministerským předsedou se stal lídr strany Kevin Rudd Ten byl však na vnitrostranické konferenci v červnu 2010 ve vedení strany vystřídán Julií Gillard která jej současně nahradila i ve vedení vlády a stala se tak první premiérkou v historii země Kevin Rudd se 24 června nakrátko opět stal premiérem ale 18 září 2013 jej ve funkci vystřídal Tony Abbott když Liberální strana Austrálie zvítězila v zářijových parlamentních volbách< ref> Administrativní uspořádání Austrálie sestává z šesti států a dvou pevninských a několika malých ostrovních teritorií Státy jsou Nový Jižní Wales Queensland Jižní Austrálie Tasmánie Victoria a Západní Austrálie Dvěma velkými pevninskými teritorii pak Severní teritorium a Teritorium hlavního města Teritoria v mnoha ohledech fungují podobně jako státy svazový parlament však může veškerou jejich legislativu upravit změnit nebo zrušit Na druhou stranu je federální legislativa nadřazena kromě některých oblastí vyjmenovaných v ústavě i legislativám jednotlivých států Zbylé oblasti jsou pak pod legislativní pravomocí státních parlamentů Zahrnují správu zdravotnictví vzdělání policie soudnictví přepravy a místní správy Každý stát i teritorium má svůj vlastní legislativní orgán jednokomorový v případě Severního teritoria Teritoria hlavního města a Queenslandu dvoukomorový v ostatních státech Dolní komory jsou známé jako Zákonodárná shromáždění horní komory pak jako Zákonodárné rady Hlavami států i teritorií jsou premiéři Královna je v každém státě zastoupena guvernérem v administrativě Severního teritoria administrátorem a generálním guvernérem v Teritoriu hlavního města Austrálie zahrnuje také několik malých teritorií Federální vláda tak například spravuje Teritorium Jervis Bay v Novém Jižním Walesu sloužící jako námořní základna Součástí země jsou i tzv vnější obydlená teritoria Norfolk Vánoční ostrov Kokosové ostrovy a několik neobydlených Ashmorův a Cartierův ostrov Ostrovy Korálového moře Heardův a MacDonaldovy ostrovy a Australské antarktické teritorium Geografie 7617930 km² pevninské Austrálie se nachází na Indoaustralské desce Obklopena je Indickým Jižním a Tichým oceánem Od Asie je oddělena Arafurským a Timorským mořem Její pobřeží je dlouhé 25 760 kilometrů Velký bariérový útes je největším korálovým útesem světa Leží poměrně blízko severovýchodnímu pobřeží dlouhý je více než 2 000 kilometrů Největším světovým monolitem je Mount Augustus v Západní Austrálii Dalším kandidátem na tento titul je Uluru známý též jako Ayerova skála ležící v centrální části 2 228 metrů vysoký Mount Kosciuszko ve Velkém předělovém pohoří je nejvyšší horou Austrálie jako kontinentu ne však státu Mawson Peak na Heardově ostrově jej převyšuje o 517 metrů Největší plochu zabírají v Austrálii pouště a polopouště Austrálie je nejsušším a nejplošším obydleným kontinentem a má nejmenší množství úrodné půdy Mírné klima má pouze jihovýchodní a jihozápadní část kontinentu především podél pobřeží V severní části země je klima tropické vegetace se zde skládá z deštných i obyčejných lesů a mangrovových bažin Jako celek je klima velmi ovlivněno oceánem včetně jevu El Niño způsobujícího pravidelná sucha a sezónními systémy tlakových níží z nichž vznikají cyklóny Ekonomika Austrálie je vyspělý průmyslový a zemědělský stát s bohatými zásobami a významnou těžbou nerostných surovin Těží se kvalitní černé uhlí v Novém Jižním Walesu a Queenslandu hnědé uhlí ve Victorii železná ruda v Západní Austrálii dále bauxit ropa zemní plyn olovo zinek cín měď mangan zlato 3 místo na světě 101% světové produkce< ref> stříbro diamanty nikl platina palladium zirkon rutil ilmenit sůl uran a opály Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří hutnictví surové železo ocel barevné kovy a hliník petrochemie rafinérie ropy chemie plastické hmoty kyseliny superfosfáty strojírenství výroba aut textilní a potravinářský průmysl Nejdůležitější průmyslová centra jsou v aglomeracích Sydney a Melbourne a také ve velkých městech Brisbane Perth Adelaide Newcastle a Geelong Významná je výroba elektrické energie Orná půda zaujímá jen 65 % louky a pastviny 54 % a lesy 19 % plochy země Sklízí se pšenice ječmen oves rýže cukrová třtina bavlna luštěniny brambory sorgo zelenina ovoce slunečnice řepka sója vinné hrozny chmel a tabák Nejdůležitější pro živočišnou výrobu je chov ovcí kterých je 100 000 000 což je 5x více než lidí v Austrálii produkce surové a prané vlny ovčích kůží dále skotu prasat koní a drůbeže a rybolov Těží se dřevo Z důvodu rozlehlosti země má velký význam zejména letecká a silniční doprava a také doprava železniční Důležité je obchodní loďstvo Zemi ročně navštíví více než 5 milionů návštěvníků Fauna a flóra Ačkoliv má převážná většina australského povrchu pouštní nebo polopouštní charakter je na něm rozvinuto mnoho různých prostředí od alpinských vřesovišť po tropické deštné lesy Dlouhé geografické odloučení způsobilo že mnoho australských organismů je zcela unikátních 85 % rostlin 84 % savců více než 45 % ptáků a 89 % procent příbřežních ryb je endemických Mnoho australských ekoregionů a jejich druhů je zasaženo lidskou aktivitou a člověkem vysazenými zvířaty či rostlinami Podle Ramsarské úmluvy je registrováno 64 mokřadů 16 míst je registrováno jako Světové dědictví Mnoho australských dřevin je vždyzelených mnoho z nich je přizpůsobeno vzdorování ohni nebo suchu Mezi tyto rostliny patří například eukalypty nebo akácie Austrálie je bohatá na endemické druhy luštěnin jimž se díky jejich symbióze s bakteriemi rhizobia a mykorhizujícími houbami daří v na živiny chudých zeminách Nejznámější australská fauna zahrnuje ptakořitné ptakopyska a ježury velké množství vačnatců včetně klokanů koaly a wombata nebo ptáků například emu ledňáci Dingo byl do Austrálie zavlečen austronésany obchodujícími s původními obyvateli okolo roku 4000 př n l Mnoho rostlin i živočichů vyhynulo brzy po zahájení lidského osídlování mnoho dalších vyhynulo po příchodu Evropanů například vakovlk Obyvatelstvo Austrálie je velmi řídce osídlenou zemí zemi o dvojnásobné rozloze Indie obývá přibližně 22 milionů obyvatel Vláda plánuje pomocí imigrace do roku 2050 zvýšit počet obyvatel na 42 milionů< ref> Většina obyvatel je soustředěna při pobřeží Hustota zalidnění je 28 obyvatel km2 80% obyvatel se hlásí k evropskému původu z ostatních skupin převažují Asiaté Původních obyvatel zde žije asi 517 000 obývají především Severní teritorium a ostrovy v Torresově průlivu 89% obyvatel žije ve velkých městech Náboženství Při posledním sčítání lidu v roce 2006 se 64 % obyvatel prohlásilo za křesťany Nejvíce obyvatel se přihlásilo ke katolické církvi 26 % a anglikánské církvi 19 % K nekřesťanským náboženstvím se přihlásilo 5 % lidí 19 % obyvatel se označilo jako bez vyznání a 12 % odmítlo na otázku o svém vyznání odpovědět Nedělní bohoslužby vykazují návštěvu okolo 749 % obyvatel polovina z toho připadá na katolické bohoslužby Reference Literatura Externí odkazy http australieobrazemcz http wwwzemesvetacz archiv rocnik-2002 priroda-australie-5-2002 nefunkční Bánov je obec na jihovýchodní Moravě leží na úpatí Bílých Karpat Leží asi 7 km od Uherského Brodu směrem k česko-slovenské hranici Obec leží při hlavní silnici E50 z Brna na Slovensko Od roku 2010 je v provozu obchvat obce který výrazně změnil její charakter Historie Archeologický průzkum prokázal už osídlení věteřovskou kulturou starší doby bronzové V době Velkomoravské říše byl Bánov součástí velkomoravského opevnění Stála zde tvrz která zanikla za česko-uherských válek První písemná zmínka o obci pochází z roku 1091 kdy zde pobýval budoucí český král Břetislav II Majiteli Bánova byla velkomoravská knížata uherští panovníci a od konce 13století se stal trvale moravským majetkem Obecní správa a politika V letech 2010–2014 byl starostou Zbyněk Král od roku 2014 funkci vykonává Marek Mahdal Památky a zajímavá místa Dominantou obce při příjezdu od Uherského Brodu jsou Tři kříže znovuosazené v nedávné době na sopečné vyvýšenině Stavby sídliště z doby mladšího paleolitu tvrz zanikla za uherských válek barokní kostel sv Martina z konce 17 století vznikl přestavbou středověkého kostela zachované lidové stavby usedlosti č p 97 a 98 a sýpka č p 73 barokní socha sv Jana Nepomuckého z 2 poloviny 18 století Památníky pamětní deska J Bublíka busta Štěpána Zálešáka před jeho rodným domem autor J Vlach 1974 Přírodní památky Přírodní památka Hrádek bývalý lom je dokladem třetihorní vulkanické činnosti Osobnosti Josef Bublík parašutista padlý v kostele sv Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze po atentátu na Heydricha PhDr František Polanský profesor a komeniolog spoluzakladatel muzea Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě Štěpán Zálešák 1874-1945 sochař a řezbář Volný čas a rekreace sportovní hala míčové hry stolní tenis kuželkové dráhy vodní nádrž Ordějov 2km od obce rekreace rybolov cyklotrasa Externí odkazy Básník je tvůrce poezie Svá díla zpracovává použitím básnických forem mezi které patří zejména veršovaná skladba provázená rýmy jazykové novotvary metafory paradoxy a jiné jazykové prostředky Básníka v jeho tvorbě inspirují podle řecké mytologie tři z múz V širším pojetí bývá básníkem nazýván tvůrce umělecky výrazného nadprůměrného literárního díla V nejširším pojetí je básníkem označován ten který za použití své fantazie dokáže i obyčejné věci či postupy zpracovat umělecky neobyčejně O takovém díle se říká že je „jedna báseň Externí odkazy Barcelonnette je francouzská obec v departementu Alpes-de-Haute-Provence v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur V roce 2009 zde žilo 2 741 obyvatel Je centrem arrondissementu Barcelonnette Vývoj počtu obyvatel Colors idlightgrey valuegray09 iddarkgrey valuegray07 idsfondo valuergb111 idbarra valuergb060708 ImageSize width400 height373 PlotArea left50 bottom50 top30 right30 DateFormat xy Period from0 till3000 TimeAxis orientationvertical AlignBars justify ScaleMajor gridcolordarkgrey increment1000 start0 ScaleMinor gridcolorlightgrey increment200 start0 BackgroundColors canvassfondo BarData bar1962 text1962 bar1968 text1968 bar1975 text1975 bar1982 text1982 bar1990 text1990 bar1999 text1999 bar2008 text2008 PlotData colorbarra width30 alignleft bar1962 from0 till 2432 bar1968 from0 till 2476 bar1975 from0 till 2626 bar1982 from0 till 2735 bar1990 from0 till 2976 bar1999 from0 till 2819 bar2008 from0 till 2735 PlotData bar1962 at 2432 fontsizeS text 2432 shift-85 bar1968 at 2476 fontsizeS text 2476 shift-105 bar1975 at 2626 fontsizeS text 2626 shift-105 bar1982 at 2735 fontsizeS text 2735 shift-105 bar1990 at 2976 fontsizeS text 2976 shift-105 bar1999 at 2819 fontsizeS text 2819 shift-105 bar2008 at 2735 fontsizeS text 2735 shift-105 TextData fontsizeS pos2020 text"Zdroj INSEE" < timeline> Související články Seznam obcí v departementu Alpes-de-Haute-Provence Reference Benjamin Netanjahu ; ‎ 21 října 1949 Tel Aviv Izrael známý pod přezdívkou Bibi < ref> je současný izraelský premiér a předseda strany Likud Jako vůdce této konzervativní strany již byl premiérem od června 1996 do července 1999 Dodnes je jediným izraelským ministerským předsedou který se narodil po založení státu V minulosti zastával různé ministerské posty Úřad ministerského předsedy zastával postupně ve třech různých funkčních obdobích a to v letech 1996 až 1999 a dvou souvislých v letech 2009 až 2013 a 2013 až 2015 Ve volbách v roce 2015 jím vedená strana Likud zvítězila s počtem 30 poslaneckých mandátů Dětství a mládí Narodil se v Tel Avivu do rodiny Bencijona Netanjahua původně Mileikowskeho a Cely rozené Segalové jako prostřední ze tří bratrů Vyrůstal v Jeruzalémě a ve svých čtrnácti letech V roce 1967 se Benjamin Netanjahu vrátil do Izraele aby splnil svou povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách včetně osvobození rukojmích z letadla společnosti Sabena na Ben-Gurionově letišti při němž byl zraněn Poté opět odjel do Spojených států a nastoupil ke studiu na Massachusettském technologickém institutu MIT kde v roce 1975 získal bakalářský titul z architektury na a o dva roky později magisterský titul v obchodnictví Velmi ovlivněn smrtí nejstaršího bratra Joniho padl jako velitel operace Entebbe při které došlo k osvobození izraelských rukojmí letu společnosti Air France v Ugandě inicioval uspořádání dvou mezinárodních konferencí o boji proti mezinárodnímu terorismu které se konaly roku 1979 v Jeruzalémě a 1984 ve Washingtonu Napsal rovněž několik knih včetně dvou o terorismu Netanjahův mladší bratr Ido je rentgenolog a spisovatel Všichni tři bratři sloužili u Sajeret Matkal Byl třikrát ženatý a má tři děti Jeho druhou ženou se kterou se oženil v roce 1982 byla Fleur Cates která konvertovala k judaismu měla pouze židovského otce Od roku 1991 žije se svou třetí ženou psycholožkou Sárou rozenou Ben-Arci se kterou má syny Ja'ira a Avnera Diplomacie a začátek politické kariéry V roce 1982 se stal zástupcem izraelského velvyslance ve Spojených státech Moše Arense a na této pozici setrval dva roky Byl rovněž členem první delegace rozhovorů o strategické spolupráci mezi Izraelem a USA V letech 1984–1988 působil jako stálý zástupce Izraele při Organizaci spojených národů Během svého působení v OSN byl znám jako zkušený a energický řečník a debatér který věděl jak komunikovat se západními médii Jako obhájce Izraele na mezinárodní scéně pomohl porozumění bezpečnostním potřebám země mezi vlivnými Američany Jako izraelský velvyslanec při OSN vedl v roce 1987 snahy při zpřístupnění archivů nacistických válečných zločinů Po návratu do Izraele v roce 1988 vstoupil do politiky a v říjnu téhož roku úspěšně kandidoval v parlamentních volbách za stranu Likud s níž byla jeho rodina spjata po dvě generace Kromě postu poslance byl jmenován náměstkem ministra zahraničí ve vládě Jicchaka Šamira V této funkci setrval čtyři roky během nichž došlo k intifádě válce v Zálivu a Madridské mírové konferenci která iniciovala přímé rozhovory mezi Izraelem a jeho sousedy Díky Netanjahuovým dobrým komunikačním schopnostem a zejména pak umu jednání s médii došlo opět k lepšímu vnímání Izraele v zahraničí V roce 1992 prohrál Likud pod Šamirovým vedením předčasné parlamentní volby a ten proto odešel z politiky O rok později Netanjahu přiznal krátce před stranickými primárkami v rozhovoru pro televizi Kanál 1 nemanželskou aféru když porazil Bennyho Begina syna někdejšího premiéra Menachema Begina a zkušeného politika Davida Levyho neboť dohody z Osla označoval jako „předmostí ke zničení Izraele Ostře také vystupoval proti izraelskému stažení z Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu< ref> Poprvé ministerským předsedou Parlamentní volby v roce 1996 byly neobvyklé tím že si Izraelci vůbec poprvé mohli zvolit svého premiéra přímo Netanjahu se v předvolební kampani zaměřil na rostoucí vlnu teroru která decimovala Izrael charedim nabídl zproštění povinné vojenské služby pro ortodoxní muže zvýšení sociální podpory garanci na svěcení šabatu a na námitky pravice vůči jakýmkoliv dalším územním ústupkům Jedním z předvolebních hesel bylo „pro Židy je dobrý Netanjahu V souvislosti s tím se Netanjahu obával že by Peresovy šance zvítězit v prvním kole byly větší kdyby proti němu kandidovalo více pravicových kandidátů Z pravice kandidovali kromě Netanjahua také Rafa'el Ejtan ze strany Comet a David Levy ze strany Gešer Oba však Netanjahu přesvědčil aby své kandidatury stáhli výměnou za významné vládní posty a nakonec se mu ještě před volbami podařilo vytvořit společnou kandidátku těchto tří stran Likud-Gešer-Comet Ve volbách které se konaly 29 května 1996 sice mírně zvítězila Strana práce Bezprostředně po sestavení vlády chtěl dokázat že bude pokračovat v mírovém procesu Ve skutečnosti však Arafatovým slibům nevěřil Z funkce premiéra se naopak snažil kompromisy s palestinskými Araby oddalovat a v rozporu s Oselskými dohodami akcentoval jordánsko-palestinskou konfederaci namísto nového samostatného státního útvaru Dne 4 září 1996 se uskutečnilo jeho první setkání s Arafatem které však nepřineslo žádné výsledky Netanjahu naopak oznámil výstavbu nových židovských osad Mezi jeho agendu ve funkci premiéra nepatřil pouze izraelsko-palestinský mírový proces ale mimo jiné také uzdravení izraelské ekonomiky Za jeho vlády došlo k zavedení opatření sloužících zamezení růstu inflace a dalších kroků majících za cíl snížení státního rozpočtového deficitu Nová ekonomická politika byla zaměřena na restrukturalizaci ekonomiky a privatizaci státních společností a služeb Kontroverze a mírový proces Během jeho vlády došlo k několika kontroverzním událostem Již v srpnu 1996 nechal Netanjahu otevřít tzv Hasmonejský tunel který přiléhá k Chrámové hoře a jehož východ leží v zalidněné muslimské čtvrti Tento krok vyvolal vlnu hněvu a násilí při kterém přišlo o život na patnáct vojáků a padesát šest izraelských civilistů Žádný výsledek však nepřinesla Mimo to Netanjahu nemohl jednoduše odvrhnout veškeré dosavadní mírové snahy Zbylých 20 % zůstalo vymezeno pro zdejší židovské osadníky Velkým skandálem se na izraelské politické scéně stala aféra Bar-On přezdívaná „Bibi-gate při níž mělo dojít k politickému obchodu který umožnil podporu vlády stranou Šas Velkým neúspěchem skončila tajná operace Mosadu jejímž cílem bylo pomocí pomalu působícího jedu zabít předního představitele Hamásu Chálida Mašála který se toho času nacházel v jordánském hlavním městě Ammán Úmysl postavit byty pro více než 30 tisíc Židů vyvolal protesty nejenom mezi palestinskými Araby ale i mezi izraelskou levicí a na mezinárodní scéně se proti tomuto úmyslu postavilo 130 zemí s výjimkou Spojených států a několika tichomořských ostrovů V den výročí nástupu do funkce premiéra řekl Netanjahu v interview pro The Times Po teroristickém útoku v březnu 1997 v Tel Avivu došlo k výraznému ochlazení izraelsko-palestinských vztahů Jeden z takových „Alon-Plan-Plus navrhl v červnu 1997 Vycházel z Alonova plánu z konce 60 let podle něhož si měl Izrael ponechat jako strategicky důležitá území Golanské výšiny a Jordánské údolí Nakonec navrhly kompromis podle kterého mělo být Palestinské samosprávě předáno 13 % rozlohy Západního břehu Jordánu Po roce a půl diplomatické nečinnosti bylo nakonec v říjnu 1998 na nátlak prezidenta Clintona podepsáno Memorandum od Wye River Kromě územních změn také došlo k odchodu izraelských sil z některých lokalit otevření letiště a přístavu v Gaze a vytvoření bezpečného průchodu mezi Pásmem Gazy a Západním břehem Netanjahu za podepsání Memoranda po Spojených státech požadoval nové potvrzení Palestinské národní rady že byly z Charty Organizace pro osvobození Palestiny vypuštěny zmínky o zničení Izraele a vyvíjel i nátlak na propuštění izraelského špiona Jonathana Pollarda vězněného v USA Kvůli ústupkům které v rámci dohody učinil si však proti sobě postavil pravici a v Likudu se vůči němu vymezil silný tábor odpůrců územních ústupků K prosazení Memoranda do Wye River se tak při hlasování v Knesetu musel spolehnout na opoziční Stranu práce Nespokojenost ve straně její štěpení problémy se schválením státního rozpočtu a nakonec i vyslovení nedůvěry vládě pravicí v Knesetu Proti Netanjahuovi kandidoval Ehud Barak ze Strany práce Tyto parlamentní volby byly jednou z nejdrtivějších porážek Likudu kdy získal pouze 14 % hlasů a o pouhé procento za ním se umístila strana Šas Souboj Baraka a Netanjahua byl vyrovnanější ale Barak nakonec Netanjahua těsně porazil poměrem 5644 % rozdílem 388 546 hlasů Po volební porážce Netanjahu opustil křeslo předsedy Likudu a dočasně odešel z politiky Období mimo politiku Po odchodu z politické scény v roce 1999 působil jako obchodní poradce hi-tech společností a přednášel po celém světě V srpnu téhož roku přinesl deník Jedi'ot achronot skandální odhalení že Netanjahu financoval úpravy svého soukromého jeruzalémského bytu z finančních prostředků úřadu premiéra V březnu 2000 policie navrhla Netanjahua obvinit z podvodu korupce zpronevěry a maření úředního jednání Žádné obvinění však nakonec vzneseno nebylo Politická aktivita po roce 2000 V roce 2001 Netanjahu nevyužil příležitost vrátit se na politický vrchol když se odmítl zúčastnit předčasných premiérských voleb Jako nový premiér následně vzhledem k probíhající druhé intifádě vytvořil vládu národní jednoty Tu v říjnu 2002 kvůli neshodám na státním rozpočtu opustila Strana práce Odchodem ministrů za Stranu práce se zároveň mimo jiné uvolnil post ministra zahraničí který získal Netanjahu Později se utkal se Šaronem ve stranických volbách o post předsedy strany ale neuspěl Ministr financí Koncem ledna 2003 proběhly předčasné parlamentní volby Likud v nich přesvědčivě zvítězil zatímco Strana práce zaznamenala dosud nejhorší volební výsledek Šaron sestavil pravicovou koalici sestávající z Likudu a stran Šinuj Národní jednota a Národní náboženská strana Jedním z ministrů této vlády kterou Marek Čejka označuje jako jednu z nejvíce nacionálně orientovaných izraelských vlád se stal i Benjamin Netanjahu jenž obsadil post ministra financí Z této pozice zavedl ekonomickou politiku která podpořila růst tím že zredukovala veřejný sektor a posílil soukromý sektor V roce 2004 Netanjahu pohrozil rezignací jestliže plán na stažení z Pásma Gazy nebude předložen k veřejnému hlasování Vláda schválila stažení poměrem 175 a Netanjahuova rezignace vstoupila v platnost 9 srpna 2005 Předseda Likudu Odchod Izraele z Pásma Gazy vyvolal v Likudu silné otřesy které vedly k odchodu Ariela Šarona a několik jeho spolustraníků ze strany S nimi a dalšími politiky kteří opustili Stranu práce pak Šaron založil stranu Kadima kterou připravoval na předčasné parlamentní volby v roce 2006 To celé v období kdy strana vedla vládu a její předseda byl premiér případné Netanjahuovo vítězství by mělo za následek vytlačení Šarona z úřadu premiéra V předčasných volbách skončil Likud na třetím místě za stranami Kadima a Stranou práce a zaznamenal nejhorší volební výsledek ve své historii Benjamin Netanjahu se tak stal vůdcem opozice Dne 14 srpna 2007 byl v nových stranických volbách zvolen předsedou strany a kandidátem na post premiéra když získal 73 % hlasů a porazil radikálně pravicového kandidáta Moše Feiglina a předsedu Světového Likudu Dannyho Danona Podruhé ministerským předsedou Likud ve volbách nakonec i přes značný předvolební náskok skončil na druhém místě za Kadimou s rozdílem jednoho mandátu Poprvé v dějinách Izraele tak sestavením vlády nebyl pověřen předseda vítězné politické strany V polovině června 2009 Netanjahu přednesl projev na Bar-Ilanově univerzitě kde se vyjádřil k blízkovýchodnímu mírovému procesu Vůbec poprvé podpořil myšlenku palestinského státu existujícího po boku Izraele V létě téhož roku nařídil odstranit část zátarasů ze silnic na Západním břehu za účelem usnadnění ekonomického rozvoje< ref> Koncem listopadu 2009 oznámil dočasné zastavení výstavby osad po dobu příštích deseti měsíců Podle deníku Haarec to však nemělo žádný zásadní dopad Koncem měsíce však vypršelo moratorium na výstavbu osad a poté co izraelské vláda schválila výstavbu na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě a nepodařilo se na tomto tématu nalézt shodu opustila Palestinská samospráva jednání Součástí jeho agendy byl též íránský jaderný program proti kterému se vždy stavěl Ve svém projevu před Valným shromážděním OSN z září 2012 požadoval stanovení jasné hranice kterou již Írán nebude moci překročit aniž by se vystavil riziku vojenského úderu< ref> Během jeho druhého funkčního období došlo v květnu 2010 k výraznému zhoršení izraelsko-tureckých vztahů v důsledku incidentu na jedné z lodí tzv „humanitární flotily která vyplula z Turecka a pokusila se o prolomení námořní blokády Pásma Gazy Při zadržení tohoto konvoje a obsazení lodí speciálními jednotkami izraelského námořnictva byli izraelští vojáci napadeni a při následné potyčce zahynulo 9 Turků< ref> Počátkem roku 2011 došlo v důsledku vnitrostranických sporů k rozštěpení Strany práce jenž v lednu opustil její předseda Ehud Barak spolu s několika poslanci kteří založili novou centristickou stranu Acma'ut Zatímco Strana práce a její zbylí ministři v důsledku toho koaliční vládu opustili členové Barakovy strany ve vládě zůstali V dubnu 2012 se Izrael kvůli vládní krizi přiblížil předčasným parlamentním volbám na nichž se shodly všechny hlavní politické strany Jen pár hodin předtím než měl parlament 8 května hlasovat o svém rozpuštění však Netanjahu oznámil vstup opoziční Kadimy do koaliční vlády V říjnu 2012 Netanjahu oznámil že jeho strana bude v nadcházejících volbách kandidovat spolu s Jisrael bejtejnu ve volební alianci Likud Jisrael bejtejnu Po šesti týdnech vyjednávání se mu podařilo sestavit svou v pořadí již třetí vládu sestávající ze stran Likud Jisrael bejtejnu Ješ atid Židovský domov a ha-Tnu'a která získala 18 března důvěru v Knesetu< ref> V průběhu Netanjahuova druhého funkčního období opakovaně docházelo k nárůstu raketových a minometných útoků na Izrael ze strany palestinských radikálních organizací V reakci na to podnikla izraelská armáda dvě vojenské operace a to operaci Pilíř obrany v listopadu 2012 a operaci Ochranné ostří v červenci až srpnu 2014 V těch jím vedená strana Likud navzdory předvolebním průzkumům zvítězila a s 30 poslaneckými mandáty se stala nejsilnějším uskupením v Knesetu Knihy a články Knihy A Durable Peace Israel and Its Place Among the Nations Warner Books 2000 ISBN 0-446-52306-2 Fighting Terrorism How Democracies Can Defeat Domestic And International Terrorism Diane Pub Co 1995 ISBN 0-7881-5514-8 A Place Among the Nations Bantam 1993 ISBN 0-553-08974-9 Terrorism How the West Can Win Farrar Straus & Giroux 1986 ISBN 0-374-27342-1 Články Odkazy Reference Související články Volby izraelského premiéra 1996 Hebronský protokol Memorandum od Wye River První vláda Benjamina Netanjahua Druhá vláda Benjamina Netanjahua Třetí vláda Benjamina Netanjahua Externí odkazy Bitva u Sudoměře se odehrála 25 března 1420 v lokalitě mezi rybníky Markovec a Škaredý jihovýchodně od usedlosti Sudoměř vzdálené přibližně 14 km od měst Strakonice a Písek Husitský oddíl přemisťující se z Plzně směrem ke vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor zde porazil početnější a lépe vyzbrojené vojsko strakonických johanitů a katolických šlechticů přezdívaných „Železní páni Střetnutí obou protivníků bylo první větší bitvou husitských válek a předznamenalo směr kterým se dále vyvíjelo husitské vojenství Předehra 18 listopadu 1419 bylo uzavřeno příměří které na téměř půl roku ukončilo boje kališnické a katolické strany uvnitř a v okolí české metropole Část venkovských radikálů nespokojených s kolísavou politikou pražské radnice v čele s Břeňkem Švihovským bratry Chvalem a Kunešem z Machovic Valkounem z Adlaru a Janem Žižkou nebyla ochotna tuto smlouvu akceptovat a odcestovala z Prahy do působiště kněze Václava Korandy centra husitského hnutí Plzně V lednu 1420 muže plzeňského landfrýdu posílily oddíly Václava z Dubé vojenského náměstka krále Zikmunda Obě královská vojska posléze Plzeň oblehla a po dobu několika dalších měsíců docházelo ke krvavým srážkám které nepřinesly výhodu ani jedné straně< ref> Někdy před polovinou března dorazila do Plzně písemná zpráva o založení nové vzorné husitské obce poblíž Sezimova Ústí na hoře s biblickým jménem Tábor Kněz Hromádka v listu mimo jiné žádal Jana Žižku aby k ochraně vznikající komuny vyslal část svých ozbrojenců Ten bez ohledu na svízelnou situaci uvnitř hradeb vypravil pomocný odřad který z Plzně vyrazil v průběhu několika dalších dnů Jeho odchod však znamenal výrazné oslabení pro husity kteří setrvali na místě neboť v polovině března již město svíralo několik narychlo vybudovaných bašt Navíc příslušníci místní katolické a německé opozice využili příznivé situace a začali opevňovat své domy Vnější i vnitřní tlak začal být pro obleženou posádku kritický Její předáci proto přistoupili na naléhání Pražanů kteří jako prostředníci sjednali s královskou stranou podmínky jejich svobodného odchodu z města Výprava která podle Starých letopisů českých čítala 400 pěších včetně žen a dětí 12 vozů a 9 jezdců Po celou dobu však byli sledováni příslušníky landfrýdu pod velením Bohuslava ze Švamberka Shromážděné vojsko zaútočilo na husity po krátké poradě ještě téhož dne v odpoledních hodinách Bitva Zprávy současníků O průběhu událostí z 25 března 1420 existují čtyři více či méně podrobné písemné prameny různé výpovědní hodnoty Nejvýznamnější z nich je svědectví Husitské kroniky literáta Vavřince z Březové který byl přímým účastníkem husitských válek Jeho zprávy jsou obecně přijímány jako spolehlivé a díky tomuto textu mnozí historici zastávají názor že ve funkci vrchního velitele kolony husitů tehdy nebyl Jan Žižka ale Břeněk Švihovský Žižka byl patrně hodnostně vedle něho a řídil takticko–operační záležitosti spjaté s bitvou výběr terénu vozová hradba a pochodem kolony Dalším písemným pramenem je obsáhlejší popis bitvy z rukopisu Š Starých letopisů českých pocházejícího z období panování Jiřího z Poděbrad Zpravodaj byl patrně velkým Žižkovým ctitelem tudíž i vítězství bylo podle něj vybojováno pouze Žižkovou zásluhou a Břeněk Švihovský byl pasován do role jeho pomocníka Pramen který jako jediný poskytuje početní stav katolických spojenců nese název Kronika starého kolegiáta pražského a hovoří se zde o více než dvou tisících jezdcích Autor kroniky také jako jediný dokládá že bitvy se účastnil Bohuslav ze Švamberka Pravděpodobný průběh Jakmile se husité dozvěděli o hrozícím nebezpečí nezbylo jim než vyhledat vhodné místo pro obranu Vozovou hradbu postavili jihovýchodně od usedlosti Sudoměř na malé vyvýšenině za několik metrů širokou šíjí hrází mezi rybníky Markovec a Škaredý V prvním stála voda druhý byl vypuštěný Podle výběru místa k bitvě je zřejmé že předáci husitů byli s krajinou a terénem kolem Sudoměře dobře obeznámeni Nedaleko stojící tvrz Řepice patřila do majetku Chvala z Machovic je tedy pravděpodobné že je sem přivedli někteří z příslušníků vojska nebo místní sedláci potažmo někteří z vůdců výpravy znali okolí z dřívějšího pobytu Důvodem proč se železní páni odvážili útoku v tak pro ně nevýhodné krajině byla patrně jejich výrazná početní převaha V pozdějších desetiletích přední historici Josef Pekař Josef Macek V V Tomek Jan Durdík Defenzivní postavení husitů však českým feudálům a johanitům nedovolilo uplatnit početní výhodu ani rozvinout standardní útočný jízdní šik Jejich první řada patrně utrpěla vysoké ztráty po salvě ze střelných zbraní a nedostala se ani do těsné blízkosti vozové hradby Část katolických pánů se pravděpodobně pokusila o útok přes vypuštěné dno rybníka Škaredý ale bahno znemožňovalo chůzi koním a tak sesedli ze sedel a pokračovali pěšky Jejich těžké odění i kluzký terén ovšem poskytly výhodu pohyblivějším husitům kteří neváhali s protiútokem Podle všech náznaků boj trval několik hodin přesněji do chvíle kdy zapadlo slunce a na bojiště se snesla mlha Snížená viditelnost a vysoké ztráty patrně vnesly do řad útočníků zmatek který je obrátil na ústup Jediný úspěch katolíků zaznamenal kutnohorský mincmistr jenž si z bojiště odváděl 30 zajatců kteří mu padli do rukou při výpadu z vozové hradby Bilance Po dosaženém vítězství se husité jejichž velení pravděpodobně teprve v této chvíli převzal Jan Žižka rozhodli přenocovat na bojišti Druhého dne pohřbili své mrtvé raněné zanechali v okolních vsích Žižkovým příchodem na Tábor byla dokonána první etapa sjednocení husitských sil z jižních a západních Čech O celkových ztrátách v bitvě prameny nehovoří lze se však domnívat že na obou stranách byly vysoké Kronikáři zanechali pouze lakonickou informaci že v čele kališníků padl Břeněk Švihovský a z královských byl těžce raněn mistr johanitů Jindřich z Hradce Svému zranění v příštích měsících podlehl Odkazy Poznámky Reference Prameny Literatura Externí odkazy Bojové umění je soustava postupů nebo tradic které učí jak se chovat v boji s protivníkem Může se jednat o boj beze zbraně jako např v karate tae kwon do zápas nebo Brazilském jiu jitsu nebo o boj se zbraní např některé formy kung-fu aikido kendó šerm džódó většinou se však jedná o zbraně tradiční tyč kopí meč tonfa nikoliv o zbraně střelné To co odlišuje bojová umění od běžného rvaní je ucelený systém bojových technik Důležitou součástí jednotlivých systémů bývá kromě fyzické přípravy také příprava duševní Tato příprava zahrnuje dechová cvičení meditace případně může být spojena s nějakým náboženstvím Pojem bojové umění bývá často spojován s asijskými bojovými systémy a v běžné mluvě tento význam převažuje Avšak různé způsoby a školy boje se rozvíjely ve všech kulturách a všech dobách např zápas šerm savate capoeira brazilské jiu jitsu atd Různá bojová umění používají různé postupy jak dosáhnout vítězství nad protivníkem Bojová umění se pak od sebe liší různým důrazem na jednotlivé složky boje údery např box kopy např taekwondo kickbox capoeira muay thai savate karate páky úchopy podmety porazy např zápas judo aikido ju jutsu brazilské jiu jitsu užití zbraní např kendó iaidó šerm džódó taktika např nindžucu Podle zemí Brazílie Capoeira Čína Dai shing pop gar Fu-sing-i čchüan Pa-kua čchang San-šou Sing-i Šao-jin Ta sheng Tai sing mun Tchaj-ťi čchuüan tai chi tai ji taj či Ťie čchüan tao Jeet Kune Do Wing čchun Wu-šu kwan Izrael Krav maga Filipíny Arnis Eskrima Kali Japonsko Aikidó Judo Ju jutsu Džiu-džitsu Iaidó Karate Šótókan Wadorjú Šitorjú Godžurjú Kyokushin Kendó Kjúdó Kobudžucu Nindžucu Šorindži kempó Korea Hankido Hankomdo Hanmudo Hapkido Hedong komdo Hödžon musul Hwarangdo Jongmudo Jusul Kjukido Komdo Kuksulwon Kunmudo Kwonbop Kwon-gjokdo Pachigi Sonkwanmu Ssirum Subak Taekwondo Tangsudo Tchekkjon Tchukong musul Wonhwado Rusko Sambo Systema Související články Aikido Brazilské Jiu Jitsu Hwarangdo Džudo Iaidó Džódó Karate Krav Maga Kendó Kung-fu Modern Arnis Musado Muay Thai Džiu-džitsu Wing Chun Seznam bojových umění Externí odkazy Buddhismus je duchovně-filosofický systém původem z indického subkontinentu jehož základ vytvořil Siddhárta Gautama běžně známý jako Buddha což znamená "osvícený" Buddha žil a učil v severovýchodní Indii někdy mezi 6 a 4 stoletím př n l Buddhisté jej respektují jako svého probuzeného či osvíceného učitele který s nimi sdílel svůj vhled jak pomoci cítícím bytostem zbavit se svého utrpení Na rozdíl od hinduismu tak můžeme identifikovat jeho konkrétní počátek Ačkoliv buddhismus zůstává stále nejrozšířenější v Asii jeho jednotlivé školy můžete dnes nalézt na celém světě Odhady celosvětového počtu buddhistů se navzájem velmi liší podle toho jak je pojem buddhista definován Odhady se pohybují mezi 350 milióny až 15 miliardou lidí kde dnes nejčastěji akceptovaným rozpětím je 350 550 miliónů Buddhismus bývá označován jako ateistické náboženství ačkoli se v buddhistických textech objevují "božstva" bytosti žijící ve vyšších dimenzích existence Na rozdíl od teistických náboženství jsou však tato božstva považována za běžné smrtelné a nevědomé bytosti podobně jako lidé nebo zvířata pouze je převyšují svými schopnostmi a dlouhověkostí Z období Buddhova života o něm neexistují žádné písemné zprávy naše znalosti jeho učení vychází z tzv pitak které sice byly sepsány až po jeho smrti nicméně se lze domnívat že v nich je obsaženo učení velmi blízké původnímu učení Buddhy Mezi ostatními náboženstvími a filosofickými systémy zaujímá buddhismus zvláštní místo postojem k duši Neřadí se ani k eternalistickým systémům které tvrdí že s tělem se rodí i duše „Nope která po smrti přetrvává ani k nihilistickým systémům které tvrdí že s tělem se rodí i duše „já která se smrtí zaniká Místo toho tvrdí že nelze nalézt žádnou entitu s níž bychom se mohli identifikovat jako s „já anátman a že tedy oba výše zmíněné přístupy jsou mylným důsledkem nevědomosti K pochopení pojmu buddhismus je nutné si uvědomit že tento termín přijali buddhisté teprve nedávno V théravádových zemích je buddhismus tedy Buddhovo učení nazýváno jako sásana učení V Tibetu je nejčastěji používán termín nangpä čhö náboženství zasvěcených v Číně fo-ťiao Buddhovo učení v Japonsku bukkjó Buddhovo učení či méně často bucudó Buddhova cesta Ještě v 19 století nebyl mezi stoupenci různých směrů buddhismu rozšířen pocit příslušnosti k buddhismu jako univerzálnímu náboženství které nesdílelo ani jednotné označení Poprvé bylo použito slovo Boudhism v Oxfordském slovníku angličtiny v roce 1801 Až v roce 1816 se změnilo na Buddhism ve větě v článku z časopisu Asiatic Journal V roce 1829 bylo vydáno první dílo v angličtině v jehož názvu se vyskytovalo slovo buddhismus i když s jedním d byla to kniha od Edwarda Uphama The History and Doctrine of Budhism Dějiny a učení buddhismu Teprve v průběhu 19 století začali mniši různých buddhistických tradic hovořit o jediném buddhismu jako univerzálním náboženstvím aby odvrátili útoky křesťanských misionářů a koloniálních úředníků Je paradoxní že vůbec první pokus o sjednocení buddhismu učinil buddhista ze západu plukovník Henry Steel Olcott< ref> Základní myšlenky buddhismu Podle pojetí školy théraváda Osvobození od utrpení Učení Gautama Buddhy bylo motivováno úsilím o vysvobození bytostí z utrpení z nekonečného koloběhu zrození a smrti Ve středu jeho rozhovorů je proto praxe která osvobozuje od narození a smrti nebo umožňuje lepší zrození či uvědomělý blažený život Vždy šlo o vysvobození z nevědomého egoismu Jako je širý oceán proniknut jen jedinou chutí chutí soli je tato nauka proniknuta jen jedinou chutí chutí osvobození Osobní zkušenost Buddha se distancoval od těch kteří vytvářeli intelektuální teorie o smyslu a podstatě světa Srovnával je se slepci z nichž se každý dotýká slona na jiném místě a pak se dostávají do prudkého sporu o pravém tvaru zvířete Jeden posuzuje slona podle ocasu kterého se dotýkal druhý podle nohy další podle ucha Podle tohoto podobenství je každá interpretace světa a člověka iluzorní a je jen promarněným časem Kdo o tom přemýšlí je uvězněn v kleci svých názorů Ten kdo vyžaduje vysvětlení je jako člověk zasažený otráveným šípem který řekl lékaři „Nenechám si vytáhnout šíp dokud nebudu vědět zda mě zasáhl válečník bráhman obchodník nebo sluha dokud nebudu znát jeho jméno a příjmení … a jaký přesně je hrot šípu Tento člověk by zemřel dříve než by se to všechno dozvěděl Právě tak zemře v nevědomosti ten kdo zanedbává praxi vedoucí k osvobození a místo ní intelektuálně spekuluje o podstatě věcí Buddha neodpovídal těm kteří chtěli vysvětlení sahající za hranice intelektuálního poznání stejně jako slepci nebo zranění kteří nechávají svou záchranu záviset na nesmyslných otázkách Své výroky chápal pouze jako prostředek na cestě k probuzení Srovnával je s vorem který slouží pouze k převozu přes řeku ale nemá žádný smysl sám o sobě Nejkratší formulka Buddhovy filosofie je o třech charakteristikách všeho existujícího; z ní lze vyjít při nárysu jeho obrazu světa a člověka Všechny jevy jsou pomíjivé Všechny jevy přinášejí utrpení Veškeré bytí je iluzorní jako sen Buddha radil těm kdo hledají aby nepřijímali nic jen na základě slepé víry či autority druhého nýbrž aby sami hledali a usuzovali zda daná věc odpovídá nebo neodpovídá jejich nejniternější zkušenosti Iluzornost „já Jelikož všechny jevy jsou iluzorní stejně jako sen jsou také pomíjivé jako sen Proto bylo pro Buddhu důležité vymanit se z neustálého koloběhu iluzorní existence který je ve své podstatě strastiplný jelikož vše budeme muset jednoho dne opustit Zastavení koloběhu neustálého znovuzrozování se nazývá nirvána Původní význam tohoto slova neznamenal věčnou blaženost ve smyslu křesťanského chápání tohoto slova ale pouze stav kdy člověk realizoval poznání neskutečnosti svého iluzorního "já" a tak se zbavil utrpení které s sebou přinášelo nekonečné putování dualismem samsáry "já" jsem Nirvána je tedy konečným cílem všech buddhistů přesto Buddha neučil všechny své stoupence jak dosáhnout okamžitého vysvobození jelikož každý není na tuto cestu připraven Vyjadřoval se proto k mnoha aspektům tehdejšího života V buddhistických textech můžeme najít návody jak dosáhnout štěstí v tomto životě co dělat pro lepší budoucí zrození jak se správně chovat k manželce či manželovi a udržet si tak šťastný partnerský život v tomto i budoucím životě jak si zachovat dobré přátele jak si udržet bohatství atd Cesta k probuzení Cestu vedoucí k osvobození Buddha formuloval v tzv ušlechtilé osmidílné stezce která zahrnuje tyto způsoby chování pravé pochopení pravé myšlení pravou řeč pravé jednání pravý život pravé úsilí pravou bdělou pozornost a pravé soustředění Podle theravádových škol vede osmidílná stezka dle ke vstoupení do proudu k jedinému návratu k nenávratu nebo ke stavu vysvobozeného arahata Ten kdo vstoupil do proudu se nachází na jisté cestě k vysvobození a je v bezpečí před zrozením ve světech pod lidskou úrovní existence tedy ve světech intenzivního utrpení Po omezeném počtu znovuzrození bude dokonale osvobozen od žádosti nenávisti a zaslepení Ten kdo se vrátí již jen jednou k tomu potřebuje ještě jeden poslední pozemský život Ten kdo se již nevrátí se po smrti dostane do světů zvaných "čistá území" kde uskuteční nirvánu Arahat dosáhl tohoto cíle již v tomto životě Tyto různé stupně pravděpodobně podstatně přispěly k úspěchu Buddhovy nauky Stát se arahatem vyžadovalo přijmout životní podmínky mnicha bhikšu který se jako Buddha vzdal majetku a vztahů Mnozí stoupenci kteří byli vázáni majetkem a vztahy mohli například usilovat o vstoupení do proudu a být si tak jisti budoucím vysvobozením I v dalším vývoji buddhismu měly velký úspěch školy nabízející způsob výcviku který zaručoval možnost duchovního pokroku i laikům kteří žili rodinným životem Ušlechtilá osmidílná stezka která vede ke konečnému vysvobození tvoří poslední z tzv „Čtyř vznešených pravd které lze považovat za základ filosofie buddhismu Čtyři vznešené pravdy jsou Existuje utrpení Existuje příčina utrpení Utrpení je možné ukončit Existuje cesta vedoucí k zániku utrpení neboli Ušlechtilá osmidílná stezka Gautama ustanovil pro všechny své stoupence pět základních pravidel pro mnichy pak další pravidla která se počtem i zněním v jednotlivých školách liší Pravidla pro všechny stoupence zahrnují zdržet se zabíjení a zraňování živých bytostí zdržet se braní věcí co nejsou dávány nekrást zdržet se nesprávného sexuálního chování zdržet se zraňující a nepravdivé mluvy nelhat nepomlouvat nemluvit zbytečně zdržet se zneužívání omamných prostředků Formulace i počet základních pravidel se může v jednotlivých školách lišit ale v podstatě se vždy jedná o rozvedení nebo přizpůsobení novým podmínkám výše vyjmenovaných základních zásad proto lze říci že těchto pět pravidel tvoří jakési základní životní zásady každého buddhisty Co se omamných prostředků týče samotné užití drogy je karmicky neutrální čin Není to tedy nic negativního samo o sobě a jejich občasné! užívání nutně nemusí představovat výraznější překážku na cestě k osvobození Buddha toto pravidlo ustanovil zejména proto že zneužívání těchto látek může posilovat pouta které vážou bytost k samsáře smyslová touha žádostivost po jemnohmotné skutečnosti Členění buddhistického učení Členění na hínajánu mahájánu a vadžrajánu vychází z pozdější tradice buddhismu Jediná starší buddhistická škola théraváda toto dělení nezná Théraváda Théraváda neboli nauka starších je buddhistickou školou podle tradice vzniklé po tzv 1 Buddhovu otočení kola dharmy která se opírá o Buddhovy rozpravy zachované v jazyce páli Théraváda je jediná z tzv starších škol která se zachovala do dnešní doby Théravádový buddhismus je dnes rozšířen především v oblastech Srí Lanky Barmy Laosu Thajska a částí Vietnamu a Malajsie Mahájána a vadžrajána označují někdy théravádu jako hínajánu což je značně problematické Termín hínajána byl poprvé použit na buddhistickém koncilu svolaném indickým králem Kaniškou v prvé polovině 2 století V této době však théraváda už na indickém subkontinentu nepůsobila takže théravádoví mniši se nemohli koncilu účastnit a být tak označeni za stoupence hínajány I z hlediska nauky je řazení théravády do hínajány sporné jelikož théraváda uznává tzv cestu bódhisattvy a není neobvyklé že i stoupenci théravády někdy skládají slib bódhisattvy Hínajána Hínajána neboli malý vůz bylo původně posměšné označení kterým se začali v mahájánových textech označovat stoupenci tzv starších škol kteří měli údajně usilovat pouze o své vlastní osvícení V současnosti existuje jediná hínajánová škola théraváda Podle vadžrajánových textů je hínajána původní sútrické učení Buddhy o 4 vznešených pravdách založené především na morální kázni základem je vyhnout se jakémukoliv ublížení jiné bytosti Dle vadžrajány stoupenci tohoto směru jsou vázáni slibem zabránit jakékoliv negativní akci způsobené ať už tělesně energií nebo i jen myšlenkou a tím se snaží uvést do praxe učení o Pravdě o utrpení Hinajána se vnitřně člení na učení Šravaků a učení Pratjéka Buddhů Mahájána Mahájána doslova velký vůz je učení podle tradice vzniklé po tzv 2 Buddhovu otočení kola dharmy podle některých mahájánových škol i po 3 otočením kola dharmy Dle legendy se jednalo o tak hluboké učení že nemohlo být pochopeno v Buddhově době bylo proto uchováno v říši nágů odkud jej později Nágárdžuna vynesl na zemský povrch Podle většiny buddhistických badatelů začala mahájána vznikat někdy kolem 1 století našeho letopočtu Mahájána zdůrazňuje ideál bódhisattvy který se sice vyskytoval ve starších školách buddhismu ale nebyl považován za všeobecně dosažitelný cíl Osoba která se rozhodne vydat na cestu bódhisattvy se vzdává možnosti realizace probuzení podle théravádoveho pojetí a vydává se na dlouhou cestu směřující k realizaci tzv nejvyššího dokonalého probuzení sa samjak-sambódhi probuzení dokonalého buddhy sa samjak-sambuddha které je možné dosáhnout od kompletního rozvoje cesty nahromadění i ve svém nynějším životě Po dosažení tohoto cíle tak bude moci vyučovat dharmu v různých světech anebo na zemi v době kdy byla zapomenuta a pomoci tím nespočtu bytostem k probuzení Na rozdíl od starších škol mahájána začala tvrdit že takový závazek by měl na sebe vzít každý následovník Buddhy a ne jen několik silně odhodlaných jedinců V mahájáně byly rozpracovány jednotlivé stupně pokroku kterými bódhisattva na své cestě prochází Bódhisattvům na vyšších stupních začaly být přisuzovány výjimečné schopnosti včetně schopnosti vyučovat dharmu Dle tradiční představy si bódhisattva na vyšším stupni rozvoje udržuje jakési „éterické tělo sa sambhógakája jehož prostřednictvím je schopen pomáhat nespočtu bytostí V mahájaně tak vystupuje obrovské množství bódhisattvů ke kterým je možno se obracet s nejrůznějšími prosbami Součástí mahájány je i zenový buddhismus ačkoliv se spíše jedná o samostatnou školu které sice vychází z mahájánových súter ale má vlastní velice specifický negraduální systém výuky Mahájánový buddhismus je dnes praktikován především v Číně Japonsku Koreji a větší části Vietnamu Vadžrajána Vadžrajána doslova „nezničitelné vozidlo Někdy se používá výraz tantrajána mantrajána je učení podle tradice vzniklé po tzv 3 Buddhovu otočení kola dharmy Forma buddhismu spojována především s tibetským buddhismem Používá všech metod předchozích směrů ale navíc ještě speciálních praxí spojených s realizací skutečné podstaty a recitací manter Nejvyšší učení vadžrajány je skryto v „posvátných textech buddhistických tantrách Nezbytným předpokladem je abhišeka transmise od realizovaného učitele který uvede žáka na přímou cestu k probuzení Vadžrajána se vnitřně člení na vnější tantry Krija Tantra Charja Tantra Joga Tantra a vnitřní tantry Mahajoga Anujoga Atijoga' Základem vadžrajánového buddhismu je využití všech možných nástrojů na cestě k probuzení Vadžrajána sama sebe považuje za nejvyšší učení a tvrdí že její metody vedou nejrychleji k realizaci stavu buddhy Dle vadžrajánového pojetí se u ostatních výše zmíněných směrů jedná o tzvpomalejší hromadění příčin smysluplné jednání pozitivní činy apod zatímco sama se označuje za tzv cestu plodu To znamená že praktikující se identifikují přímo se svou skutečnou podstatou a díky spojením s učitelem tib láma by měli realizovat osvícení tím nejrychlejším možným způsobem Dnes je praktikována především na území Tibetu Nepálu Bhútánu Mongolsku a některých částí Indie Číny a Japonska V současnosti se rychle rozšiřuje zejména na Západě prakticky celá Evropa i Amerika za nejrozšířenější lze považovat školy Karma Kagjü a učení dzogčhenu školy Ňingmapa Vadžrajánová tradice jejímiž zakladatelem je Gautama Buddha a později také Garab Dordže byla díky Guru rinpočemu zavedena do Tibetu Zdrojem nauk jsou také kraje severního Pákistánu pověstmi opředená Odijána království stovek klášterů v údolí řeky Svat Zde se buddhismus rozvíjel od 3 stol př nl po středověký útok Mahmúda z Ghazny Za tohoto muslimského vpádu bylo zdejší obyvatelstvo zdecimováno kláštery pobořeny a území Svátu se stalo divokým krajem Dějiny buddhismu Dějiny buddhismu lze orientačně rozdělit do čtyř fází< ref> Období Buddhova života přibližně pol 6 století př n l pol 5 století př n l Doba štěpení na různé školy od pol 4 století př n l Vznik a působení mahájány od 1 století Nástup tantrismu po 7 století Období Buddhova života Je pravděpodobné že Buddha a jeho následovníci začínali jako skupina potulných asketů avšak brzy se jim začaly stavět přístřešky z nichž se některé postupně proměnily v kláštery které naplno propukly až po jeho smrti Štěpení do škol Když Buddha zemřel bylo třeba nějakým způsobem utřídit jeho nauku Podle tradice se již následujícího roku po Buddhově smrti tedy kolem roku 483 př n l konal v Rádžargze první buddhistický koncil na němž došlo k sestavení mnišských pravidel a recitovaly se na něm Buddhovy rozpravy Podle tradice tak již na tomto mnišském shromáždění vznikly dvě ze tří sbírek buddhistického kánonu p tipitaka; sa tripitaka a to vinajapitaka a suttapitaka Avšak podle théravádové tradice již zde vznikl třetí oddíl tipitaky abhidhammapitaka Tamější mniši byli obviněni z nedodržování řádových pravidel a koncil v čele s radou starších rozhodl že mnišská nařízení se musí přísně dodržovat Skupina mnichů v čele s vaišálskými mnichy toto rozhodnutí odmítla přijmout a založili vlastní shromáždění na kterém pozměnili kánon a přidali k němu i některé další texty< ref> Tato skupina mnichů se později označila jako mahásánghika dosl „velká sangha aby se odlišila od ostatních mnichů které se začalo říkat théraváda sa sthaviraváda Jakmile se od mnišské obce odtrhla první hnutí mnichů dala tím podnět k osamostatnění se dalším skupinám Na rozdíl od prvních dvou koncilů o třetím koncilu nejsou záznamy ve vinajapitace Následovalo další štěpení do desítek různých škol které jsou však dnes všechny zaniklé Zakladatel indické dynastie Maurjů král Ašóka 300 př n l 232 př n l přijal buddhismus za svůj a začal vysílat buddhistické misie mimo jiné do Baktrie a na Cejlon Zejména úspěch misie na Cejlonu byl ohromující jelikož se tam buddhismus udržel dodnes< ref> Nástup mahájány Přibližně okolo 1 století př n l Společně s mahájánou se začíná objevovat i nový druh buddhistických textů tzv pradžňápáramitové sútry Ve 2 století př n l začal působit filosof Nágárdžuna který založil školu Mádhjamika a sesystematizoval nauku s jakou přišla pradžňápáramitová literatura Buddhismus v Česku Mnoho buddhistů v České republice tvoří příslušníci vietnamské menšiny a většinou i čeští obyvatelé V lednu 2008 si jejich komunita zřídila ve Varnsdorfu buddhistický chrám V ČR také existuje 46 center údaj 10 2008 Buddhismu Diamantové Cesty pod vedením 17 Karmapy Trinleye Thajeho Dordžeho a lamy Ole Nydahla několik center Dzogčhenu a mnoho dalších skupin Přesné informace lze nalézt v uvedené literatuře< ref> Významní buddhisté Gautama Buddha Ánanda Garab Dordže Padmasambhava Nágárdžuna Tilopa Náropa Marpa Milarepa Gampopa Jeho svatost dalajláma Jeho svatost karmapa Tai situ rinpočhe Šamar rinpočhe Džamgon Kongtrul Lodro Thaje Patrul rinpočhe Čhögjal Namkhai Norbu rinpočhe Dilgo Khjence rinpočhe Khandro rinpočhe Buddhadása Rewatadhamma Sayadaw Nyánaponika Maháthera Mahási Sayadaw Jašódhara Henry Steel Olcott Ole Nydahl František Drtikol Steven Paul Jobs Richard Gere Tony Jaa Odkazy Reference Literatura WILLIAMS Paul; TRIBE Anthony Buddhistické myšlení Úplné uvedení do indické tradice Překlad Dušan Zbavitel Praha ExOriente 2011 ISBN 978-80-904246-8-5 Robert Nový cyklus přednášek na téma Uddijány pozdního Védu a přechodu prvků višnuismu a kultu Súrji do vadžrajány a kálačakra mandaly Brno 2003 Související články Buddhistický symbolismus Buddhistické umění Externí odkazy Buddhismus Cyklus České televize Náboženství světa Córdoba je město v Argentině nacházející se na úpatí hor Sierras Chicas na řece Suquía 700 kilometrů severozápadně od Buenos Aires Je hlavním městem stejnojmenné provincie Córdoba Córdoba je třetím nejdůležitějším argentinským městem již od svého založení v 16 století a druhé průmyslově největší centrum země Ve městě se nachází mnoho památek a budov z období kolonialismu Historie Córdoba byla založena 6 července 1573 Jeronimem Luisem de Caberou který jí pojmenoval po španělském městě Córdoba Córdoba byla jedním z prvních měst založených španělskými kolonizátory na území dnešní Argentiny Ve městě se nachází nejstarší univerzita v Argentině Universidad Nacional de Córdoba která byla založena v roce 1613 řádem Jezuitů Po 2 světové válce se Córdoba stala největším leteckým centrem Argentiny byli založeny závody Instituto Aerotécnico později Fábrica Militar de Aviones který byl na konci 20 století odkoupen známou firmou Lockheed Martin Na území města se nachází množství památek z období kolonialismu včetně románského katolického kostela s jezuitským křídlem který je od roku 2000 na seznamu chráněných památek UNESCO Partnerská města Belo Horizonte Brazílie Campinas Brazílie Ciudadela de Menorca Španělsko Cochabamba Bolívie Curitiba' Brazílie Florianópolis Brazílie Izmir Turecko Iževsk Rusko Marín Španělsko Morelia Mexiko Natal Brazílie Santa Cruz de la Sierra Bolívie Tampa Spojené státy Tiberias Izrael Turín Itálie Valparaíso Chile Si-an Čína Odkazy Reference Externí odkazy Camille Muffatová nepřechýleně Camille Muffat 28 října 1989 Nice − 9 března 2015 byla francouzská plavkyně Na olympijských hrách 2012 v Londýně získala zlatou medaili v závodě na 400 metrů volným způsobem Na poloviční trati získala stříbro a bronz přidala ve štafetě na 4 × 200 m volným způsobem Zemřela 9 března 2015 při srážce helikoptér během natáčení reality show poblíž argentinského města Villa Castelli< ref> Reference Externí odkazy 1 Ceres je prvním objeveným a současně svým rovníkovým průměrem 975 km největším objektem obíhajícím mezi drahami Marsu a Jupiteru tedy v oblasti hlavního pásu planetek Svoji hmotností představuje asi 30 % hmotnosti pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem První půlstoletí po objevu byl považován za planetu později za planetku Na základě rezoluce XXVI Generálního zasedání Mezinárodní astronomické unie IAU v srpnu 2006 v Praze která definovala pojem planeta byl zařazen do nové kategorie těles sluneční soustavy mezi tzv trpasličí planety Historie Po objevu planety Uran v roce 1781 kterým se zdála být potvrzena platnost Titius-Bodeova pravidla řada astronomů se rozhodla najít i dosud neodhalenou planetu která měla obíhat mezi drahami Marsu a Jupiteru ve vzdálenosti 28 astronomických jednotek AU od Slunce Jedním z nich byl i dvorní astronom v městě Gotha baron Franz Xaver von Zach který podporován Bodem začal v roce 1787 s jejím hledáním Rozumně se omezil na oblast nebeské sféry poblíže ekliptiky Za tím účelem si vytvořil vlastní katalog hvězd blízkých ekliptice ale i tak bylo jeho snažení marné Na podzim 1799 navštívil astronomy v Celle Brémách a v Lilienthalu s nimiž o tomto problému diskutoval Došli k závěru že takový úkol nemůže zvládnout jeden astronom Proto se 21 září 1800 sešli v Lilienthalu von Zach J H Schröter H W M Olbers C L Harding F A von Ende a J Gildemeister Protože na schůzce dospěli k závěru že ani šest zkušených pozorovatelů není dostatečný počet rozhodli se přizvat další evropské astronomy Rozdělili proto oblast zvířetníku na 24 stejných úseků po 15° a vymezili tyto úseky na oblast 7° až 8° na sever a na jih od ekliptiky O přidělení oblastí rozhodoval los Tak vznikla první mezinárodní astronomická kampaň v historii Její účastníci se nazvali „nebeskou policií „Himmelspolizei Jedním z přizvaných astronomů byl i italský profesor matematiky Giuseppe Piazzi z Palerma na Sicílii který sice nebyl zkušeným astronomem ale díky podpoře tehdejšího neapolského krále Ferdinanda IV vybudoval v létech 1780 až 1791 ve věži královského zámku astronomickou observatoř V té době to byla nejjižnější hvězdárna v celé Evropě V roce 1789 ji vybavil výkonným čočkovým dalekohledem s objektivem o průměru 75 cm pětistopým vertikálním a třístopým azimutálním kruhem s velmi přesným odečítáním souřadnic který zhotovil anglický mechanik Jesse Ramsden Toto zařízení patřilo ke špičkovým astrometrickým přístrojům té doby Hlavním cílem Piazziho však nebylo hledání nové planety ale sestavení co nejpřesnějšího katalogu hvězd Na tomto úkolu pracoval též 1 ledna 1801 Při hledání hvězdy Mayer 87 podle Wollastonova katalogu ve skutečnosti se jednalo o hvězdu Lacaille 87 z toho důvodu poloha u Wollastona nesouhlasila s údaji v Mayerově katalogu a proto to Piazzi kontroloval spatřil dosud nepopsaný objekt hvězdné velikosti 8m Když dalšího dne zjistil že se objekt mezi hvězdami posunul věnoval mu bližší pozornost Dne 24 ledna téhož roku rozeslal kolegům dopis o objevu kde objekt opatrně nazval kometou Svému kolegovi B Orianimu do Milána např napsal Pozoroval jsem 1 ledna poblíž ramena Býka hvězdu osmé velikosti která se dalšího večera tedy 2 posunula o 3′ 30″ přibližně k severu a o 4′ přibližně ke znamení Berana … Já bych tu hvězdu označil jako kometu avšak nevykazuje žádnou mlhovinu a pak její pohyb je tak pomalý a pravidelný že mi spíše připadá na mysl že by to mohlo být něco lepšího než nějaká kometa Je to jen domněnka a to mi velice brání ji zveřejnit… Pozorování pokračovalo až do 11 února 1801 kdy se objekt přiblížil ke Slunci natolik že již nebyl pozorovatelný Celkem jej Piazzi sledoval po dvacet čtyři nocí Přestože byl Piazzi matematik neměl k dispozici vhodnou výpočetní metodu aby z tak krátkého úseku dráhy stanovil dostatečně přesně elementy dráhy nového tělesa Svými výpočty pouze zjistil že se nepohybuje po parabole což se tehdy předpokládalo o kometách ale spíše po kružnici Problém výpočtu parametrů však vyřešil geniální německý vědec C F Gauss který vypracoval v létě roku 1801 matematický postup umožňující stanovit elementy dráhy z menšího počtu pozorování tzv metodu nejmenších čtverců Díky tomu mohl planetku von Zach 7 prosince 1801 znovu objevit Prakticky až do poloviny 19 století byla ještě považována za planetu a dostala dokonce i grafický symbol viz vlevo Ani objev dalších planetek na tom nic nezměnil Teprve v 50 letech 19 století kdy objevů planetek kvapem přibývalo začala být spolu s ostatními podobnými tělesy považována za pouhou planetku Na počátku Piazzi velikost nového tělesa značně přecenil; odhadoval že jeho průměr je srovnatelný s průměrem Země Naproti tomu anglický astronom William Herschel již v květnu 1802 po objevu druhé planetky 2 Pallas Heinrichem Wilhelmem Olbersem předpokládal že se jedná o malá tělesa a navrhl je pojmenovat asteroidy tedy hvězdám podobné V roce 2006 byl spolu s 134340 Plutem a transneptunickým tělesem 136199 Eris zařazen do nově vytvořené kategorie trpasličích planet I nadále je však veden v oficiálním katalogu malých těles sluneční soustavy pod katalogovým číslem 1 Popis objektu I když je Ceres největším tělesem v hlavním pásu planetek a její albedo patří k průměru 0113 není ani při optimální opozici kdy se přibližuje k Zemi na 159 AU prakticky pozorovatelná pouhým okem Maximální zdánlivá hvězdná velikost totiž dosahuje nejvýše hodnoty 70m; teoreticky by tato hodnota sice za velice příznivých pozorovacích podmínek u lidí s mimořádně citlivým zrakem stačila ke spatření Cerery ale takové pozorování zatím nebylo nikdy potvrzeno Stačí však i malý dalekohled případně triedr aby mohla být pozorována ovšem pouze jako jasný bod podobný hvězdě Relativně velká vzdálenost je také na překážku bližšímu zkoumání tohoto tělesa Vzhled objektu Pozorování Hubbleovým kosmickým dalekohledem HST i pomocí nejvýkonnějších pozemských dalekohledů ukázalo že Ceres má téměř kulový tvar s mírným polárním zploštěním Je to v souladu s předpokladem že jeho gravitační přitažlivost umožnila dosáhnout isostáze tedy zaujmutí tvaru s minimální gravitační energií Vedle planetky 4 Vesta a možná i planetky 10 Hygiea je tedy jediným objektem v pásu planetek u kterého k tomuto procesu došlo Na povrchu byla na snímcích pořízených 1995 s malým rozlišením asi 60 km px v ultrafialové části spektra pomocí HST objevena tmavší oblast o rozměrech přibližně 250 km která byla nazvána na počest objevitele planetky Piazzi a o níž se předpokládalo že by to mohl být impaktní kráter Při pozdější pozorováních v roce 2002 s podobným rozlišením Keckovým dalekohledem na Havajských ostrovech ve viditelné oblasti s použitím adaptivní optiky však nebyl Piazzi pozorován Místo něj byly spatřeny dvě jiné tmavé oblasti z nich jedna měla středové zjasnění O nich se také předpokládá že se jedná o krátery Pozorování pomocí HST s vyšším rozlišením 30 km px v létech 2003 a 2004 ve viditelném světle odhalilo další albedový útvar tentokráte s vyšším albedem a tedy světlejší o průměru asi 400 km jehož podstata je dosud neznámá Geologie objektu Spektroskopický průzkum ukázal že povrchová vrstva obsahuje značné množství uhlíku a pravděpodobně i organických látek a podobá se do jisté míry svým chemickým složením uhlíkatým chondritům a že je tedy málo přetvořeným původním materiálem ze kterého těleso akrecí vzniklo Bylo proto zařazeno po spektrální stránce do kategorie G v hrubší klasifikaci do třídy C Předpokládá se že při formování tohoto objektu došlo k částečné diferenciaci jeho nitra způsobené především teplem vznikajícím při radioaktivním rozpadu 26Al Původní materiál který obsahoval značné množství vodního ledu roztál a těžší silikátové horniny klesly ke středu kde vytvořily kamenné jádro Chladnoucí obal kapalné vody s příměsí lehčích převážně uhlíkatých látek vytvořil plášť jehož tloušťka se odhaduje na 60 až 120 km Nejvyšší vrstva odhadem 10 km silná se však nikdy plně neroztavila a tvoří kůru planetky se složením blízkým původnímu materiálu Kůra byla pouze částečně přetvořena dopady menších těles To potvrzují i radiolokační pozorování podle nichž je povrch Cerery pokryt vrstvou regolitu Z průměrné hustoty se dá vyvodit že voda na Cereře tvoří asi 17 až 27 % její hmotnosti což přestavuje v průměru asi 2 × 108 km3 vody tedy přibližně pětkrát více než je celkové množství vody na zemském povrchu Přítomnost vody v povrchových vrstvách byla nepřímo spektroskopicky prokázána měřením ultrafialového spektra astronomickou družicí IUE která objevila čáry hydroxylu OH svědčícího o stále se obnovující velice řídké atmosféře vodní páry unikající z povrchu tělesa Cerera neprodělala v průběhu své existence žádnou kolizi s větším tělesem která by významněji zasáhlo do jejího geologického vývoje Příbuznost s jinými planetkami V minulosti se předpokládalo že Ceres je mateřským tělesem rodiny těles nazývané jejím jménem Nejnovější výpočty dlouhodobého vývoje dráhy však ukazují že sama Cerera do této oblasti připutovala podle jedné z teorií z Kuiperova pásu a že tedy nemá s ostatními tělesy žádnou spojitost Také neexistence náznaků na Cereře o velkém impaktu který by vedl ke vzniku sekundárních těles snižuje pravděpodobnost případné příbuznosti dalších planetek s Cererou Původ jména Piazzi nazval objevený objekt Ceres Ferdinandea První část jména pochází od římské bohyně Ceres která byla ochránkyní zemědělců a úrody současně patronkou ostrova Sicílie a sestrou Jupitera; druhá část jména byla přidána na počest Piazziho královského ochránce a sponzora Ferdinanda IV Protože použití tohoto přídomku nebylo v jiných zemích z politických důvodů příliš vítáno velice brzy z názvu tohoto objektu zmizelo V Německu J E Bode navrhoval pro toto těleso jméno Juno později použité pro třetí objevenou planetku 3 Juno Krátce se používalo též jméno Hera později tento název dostala planetka 103 Hera Průzkum objektu První sondou která prozkoumala Ceres byla sonda Dawn Ta odstartovala v září 2007 v letech 2011 a 2012 obíhala planetku 4 Vesta a na oběžné dráze Ceres je od března 2015 < ref> Odkazy Související články Seznam planetek 1-250 Reference Literatura KLECZEK Josip Velká encyklopedie vesmíru Praha Academia 2002 S 66 ISBN 80-200-0906-X Solar System Resarch Vol 39 s 176 2005 angl angl angl angl September 7 2005 Spacecom angl news archive angl SwRI angl snímky v UV oblasti Nature Vol 437 s 224 2005 angl Asteroids III University of Arizona Press 2002 angl SAINT-PÉ O; Ceres surface properties by high-resolution imaging from earth Icarus vol 105 s 271 1993 angl PARKER J W et al Analysis of the first disk-resolved images of Ceres from ultraviolet observations with the Hubble Space Telescope The Astronomical Journal Vol 123 s 549 2002 angl PIAZZI Giuseppe Risultati delle Osservazioni della Nuova Stella Palermo 1801 ital The Astronomical Journal Vol 117 pp 1077 1999 angl Astrophysics and Space Science Library Vol 183 s 35] 1993 Asteroids III Univ of Arizona Press 2002 ISBN 0-8165-2281-2 angl SCHMADEL L D Dictionary of Minor Planet Names 5 vyd Berlin Springer 2003 ISBN 3-540-00238-3 angl Astronomy and Astrophysics Vol 360 s 363-374 08 2000 angl American Astronomical Society DPS meeting 36 2801 11 2004 angl MITCHELL D L et al Radar Observations of Asteroids 1 Ceres 2 Pallas and 4 Vesta in Icarus Vol 124 Issue 1 s 113-133 11 1996 DOI 101006 icar19960193 PARKER J W et al Analysis of the First Disk-resolved Images of Ceres from Ultraviolet Observations with the Hubble Space Telescope The Astronomical Journal Vol 123 Issue 1 s 549-557 01 2002 DOI 101086 338093 angl 36th Annual Lunar and Planetary Science Conference Abstract No1345 03 2005 angl THOMAS P C et al Differentiation of the asteroid Ceres as revealed by its shape Nature Vol 437 Issue 7056 s 224-226 9 2005 DOI 101038 nature03938 angl Journal of Geophysical Research Vol 110 Issue E5 5 2005 DOI 101029 2004JE002244 angl Dawn's Early Light Vol 2 Iss 2 2003 angl University of California Postscripts Paper 297 Los Angeles UCLA 2004 angl něm Externí odkazy angl něm angl angl angl graf dráhy česky hvězdná mapka k vyhledání angl elementy dráhy a další data movie credit J Parker Southwest Research Institute angl China Central Television zkrácené CCTV je největší televizní stanicí v pevninské Číně CCTV provozuje síť 22 různorodých televizních stanic teré jsou dostupné více než miliardě diváků Kanály CCTV CCTV-1 CCTV-2 finance CCTV-3 umění a zábava CCTV-4 CCTV-5 sport CCTV-6 filmy CCTV-7 CCTV-8 seriály CCTV-9 dokument CCTV-10 věda CCTV-11 Čínská opera CCTV-12 CCTV-13 zpravodajství – mandarínština CCTV-14 dětský CCTV-15 hudební CCTV News zpravodajství – angličtina CCTV-A – arabština CCTV-E – španělština CCTV-F – francouzština CCTV-R – ruština CCTV-HD Christiaan Huygens 14 dubna 1629 Haag – 8 června 1695 Haag byl význačný nizozemský fyzik matematik astronom horolog a autor rané science fiction K jeho zásluhám patří teleskopická pozorování vesmíru díky nimž vysvětlil povahu prstenců kolem Saturnu a objevil jeho měsíc Titan dále pak pokusy týkající se měření času vynález kyvadlových hodin či výzkumy optiky a odstředivé síly Huygens vyslovil myšlenku že světlo je tvořeno vlněním dnes je známá jako Huygensův princip která byla klíčová pro pochopení duality částice a vlnění Znám je i pro svůj objev odstředivé síly a zákonů o kolizích vesmírných těles vliv na vývoj moderního kalkulu a pokusy týkající se vnímání zvuku Život Narodil se ve vážené haagské rodině Už během svých studií na univerzitě publikoval práce které lze považovat za základy počtu pravděpodobnosti V roce 1665 se v Londýně stal členem učené Královské společnosti Royal Society Na pozvání krále Ludvíka XIV přišel v roce 1666 do Paříže kde se stal zakládajícím členem Královské akademie věd Academie Royale des Sciences jejímž členem byl až do roku 1681 V Akademii se seznámil a spolupracoval s Giovanni Cassinim V roce 1686 jako protestant uprchl před pronásledováním z Francie do Nizozemska V roce 1689 navštívil Anglii kde se seznámil s Isaacem Newtonem Posléze se uchýlil do rodného Haagu kde také zemřel Dílo Huygensovy objevy ovlivnily celou řadu fyzikálních oborů V roce 1657 uveřejnil sdělení o svém vynálezu kyvadlových hodin s netlumeným pohybem kyvadla používaných dodnes Sestrojil je roku 1655 a podrobně popsal ve spisu Horologium oscillatorium v roce 1673 Nezávisle na Angličanu Hookovi vynalezl i setrvačku regulátor pro přenosné hodiny Zobecnil také zákony otáčivého pohybu zavedení pojmu moment setrvačnosti objevil zákon zachování momentu hybnosti 1656 zkoumal zákony rázu těles a odstředivé síly 1659 Od roku 1652 se také věnoval optice dalekohledům a mikroskopům Zkonstruoval po něm pojmenovaný dvoučočkový okulár a postavil několik velkých dalekohledů s ohniskovou délkou až 75 metrů V roce 1659 popsal skutečný tvar saturnových prstenců 1659 v práci Systema Saturnium objevil jeho měsíc Titan 25 března 1655 popsal emisni mlhovinu dnes nazývanou Velká mlhovina v Orionu M-42 v souhvězdí Oriona a postupně našel i čtyři jasné hvězdy tzv Trapez čili Lichoběžník v této mlhovině které tuto mlhovinu svým světlem ozařují Jako první pozoroval polární čepičky na Marsu a objevil velký tmavý útvar v rovníkové oblasti Marsu dnes nazývaný Syrtis Major V mikroskopii objevil metodu pozorování na temném pozadí Popsal vlnové vlastnosti světla 1678 a znovu zavedl starověký pojem éter aithér I když se teorie hmotného éteru ukázala později chybnou ovlivnila na několik set let fyzikální uvažování než ji nahradil pojem fyzikální pole Huygensův princip je dodnes platný pro všechny druhy šíření vln Na konci života navázal v práci Cosmotheros vydán 1698 na myšlenky Giordana Bruna o možnosti mimozemského života Pojmenováno po něm Asteroid 2801 Huygens Kráter Huygens na Marsu Mons Huygens hora na Měsíci Planetární sonda Huygens Huygens Software pro zpracování obrazu v mikroskopu Huygensův princip Reference Externí odkazy Coververze nebo jenom cover je nová verze již dříve nahrané skladby Definice Termín coververze byl původně míněn jako konkurenční překrývající verze jiné verze skladby Do poloviny 20 století bylo v rádiích běžnou praxí že si někteří umělci v hitparádách navzájem konkurovali vlastní verzí toho samého hitu který zněl mnohokrát úplně jinak Coververze se může ve své době stát populárnějši než její předloha O oblíbenosti předlohy svědčí už sám fakt že k ní vznikla coververze Podmínky důvody vzniku coververzí Současný přehled o populární hudbě na rozdíl od klasické vzniká posloucháním nahrávek ne interpretováním napsaných not Tyto nahrávky vznikají v interpretaci umělců doby svého vzniku poetika prezentace je daná jejich originálním projevem a pochopením tématu Změnami hudebních vlivů seskupení členů hudebních formací či generací muzikantů se mění pohled na původní prezentaci skladeb Někteří umělci cítí potřebu vylepšit či jinak prezentovat osvědčená díla případně upozornit na některé nadčasové myšlenky či hudební kvality starších skladeb např množství verzí skladby Knockin on Heavens Door od Boba Dylana či píseň „V dolinách od Karola Duchoně v podání skupiny Desmod atd Jiné covery vznikají z potřeby populárních umělců prezentovat hudební nápady z repertoáru nezávislých interpretů klubových scén či potřeby prezentace svých hudebních vzorů např Duran Duran tak natočili celé album s příznačným názvem Thank You Cizojazyčné coververze Československo Dalším příkladem coverů známých skladeb je i repertoár zpěváků v Československu konce 60 let a hlavně 70 let V tomto období bylo běžnou praxí otextování původních verzí skladeb zahraničních umělců československými textaři Posluchači za „železnou oponou kteří v té době neměli přístup k originálním skladbám často ani nevěděli že jde o coververze V 90 letech 20 století se staly poměrně úspěšné parodující coververze např dua Těžkej Pokondr jejichž tvorba je založená výhradně na coververzích Některé příklady coververzí zahraničních skladeb v češtině slovenštině „Jsi krásná Petr Kotvald „Will you still love me tomorrow Carol King „Ta pusa je tvá Hana Zagorová a Petr Rezek – „Stumblin' In Chris Norman a Suzi Quatro „Vonia kakao Dušan Grúň a Karol Duchoň – „Co-Co Sweet „Lásko voníš deštěm Marie Rottrová – „She’s Gone Black Sabbath „Ptačí nářečí Karel Gott – „Oh Lonesome Me Don Gibson „Cesta rájem Karel Gott – „Crying In The Chapel Darrell Glenn „Adresát neznámý Karel Gott – „From Me To You The Beatles „Má první láska se dnes vdává Karel Gott – „You’re Such A Good Looking Woman Joe Dolan „Pojď stoupat jak dým Pavel Bobek – „Don't Bogart Me Fraternity Of Man „Já už spím Marcela Laiferová – „Let It Be The Beatles „Veď mě dál cesto má Pavel Bobek – „Take Me Home Country Roads John Denver „Červená řeka Helena Vondráčková – „Red River Valley „Léto je léto Helena Vondráčková „Slunce života Jezinky „V sámošce mejkap Těžkej Pokondr – tři různé coververze – „Sun Of Jamaica Goombay Dance Band „Pátá Helena Vondráčková později též Zuzana Norisová – „Down Town Petula Clark „Mně se líbí Bob Yvonne Přenosilová – „My Boy Lollipop Millie Small „Eldorádo Waldemar Matuška – „Eldorado Goombay Dance Band „Krejčí Stanislav Hložek – „You Drive Me Crazy Shakin' Stevens „Ať nám je líp Parkán – „Beat on the Brat Ramones „Šípková Růženka Jiří Schelinger – „Soldier of Fortune Deep Purple „Slečna Závist Arakain – „Lady in Black Uriah Heep „Vosková panenka Eva Pilarová – „Poupée de cire poupée de son France Gall „Trápím se trápím Petr Spálený – „Death of a clown The Kinks „Kdo vchází do Tvých snů má lásko Václav Neckář – „Where Do You Go To My Lovely Peter Sarstedt Související články Remake Remix Remastering Externí odkazy Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha originální název z roku 1605 El ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha později Don Quijote de la Mancha či též Don Quijote je pravděpodobně nejslavnějším španělským románem a jedním z klíčových děl světové literatury Jeho autorem je Miguel de Cervantes y Saavedra Jedná se o román z období renesance který uvedl do literatury komicky vyjádřený rozpor mezi skutečností a iluzí V současné době je Don Quijote přeložen do 85 různých jazyků Členění románu Román se skládá ze dvou částí První část vyšla 16 ledna 1605 v Madridu pod názvem Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha El ingenioso hidalgo don Quijote de la Mancha a stala se bestsellerem Roku 1614 vyšlo druhé pokračování knihy které však nebylo napsáno Cervantesem pod názvem Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha que contiene la tercera salida y es la quinta parte de sus aventuras podepsána pseudonymem Alonso Fernández de Avellaneda obdivovatelem Lope de Vegy Cervantesova rivala Až do této doby Cervantes neplánoval žádné další pokračování Dona Quijota a nebyl zvlášť literárně činný je ale pobouřen dílem Fernándeze a rychle sepisuje druhý díl své knihy Obsah První část románu popisuje první dvě výpravy a končí „nalezenými epitafy na dona Quijota Druhá část popisuje třetí výpravu rytíře a končí popisem jeho smrti Román začíná představením hlavní postavy – chudého šlechtice neznámého jména nejspíš "Alonso Quijano" z kraje La Mancha který všechen svůj čas tráví čtením starých rytířských románů Fiktivní svět ho tak pohltí že se rozhodne vzkřísit zašlou slávu rytířského stavu tím že se sám stane potulným rytířem který napraví křivdy pomáhá vdovám a sirotkům a ochraňuje slečny Vytáhne tedy starou rezavou zbroj po předcích opraví ji a svou starou bílou herku ve stáji přejmenuje na Rocinantu jakožto toho nejlepšího rytířského koně pod sluncem Sám si pak dá vznešenější jméno "Don Quijote de la Mancha" a z prosté venkovské dívky Aldonzy Lorenzové učiní dámu a paní svého srdce pod novým jménem Dulcinea de Tobosa Společně se svým zbrojnošem Sanchem Panzou kterému za jeho služby slíbí ostrov pak vyráží na cesty Od jeho bláznovství a putování se ho snaží odradit jeho okolí hlavně jeho neteř farář a holič ale nakonec má i Sancho často značné pochybnosti o pánově zdravém rozumu Několikrát se jim sice podaří dostat Dona Quijota zpátky domů ale nakonec se vždy opět vydává zpátky na svou pouť světem Jedno z nejznámějších dobrodružství Dona Quijota pojednává o boji s větrnými mlýny kdy místo nich viděl obry a snažil se s nimi bojovat Význam Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha se často označuje jako jedno z největších děl beletrie světa V anketě nejvýznamnějších autorů světa pořádané Norwegian Book Clubs v roce 2002 byla zařazena mezi 100 nejlepších děl belerie Některé prvky této knihy se přenesly i do samotného jazyka a staly se ustálenými obraty Označení „Don Kichot případně "donkichotství" se vžilo pro lidi kteří se podobně jako tento rytíř snaží dosáhnout nemožného věčně sní a nedívají se na realitu Jako "boj s větrnými mlýny" se pak označuje zbytečná snaha nerovný boj nebo boj s fiktivním nepřítelem Vliv na umění Don Quijote posloužil i jako námět pro díla umělců jako Vicente Blasco Ibáñez Gustave Doré Salvador Dalí Pablo Picasso či Cyprián Majerník Salvador Dalí dokonce ilustroval jedno vydání dona Quijota a originály těchto ilustrací jsou vystavené v Dalího muzeu v Paříži Don Quijote inspiroval i řadu hudebních děl Operu na tento námět složili například Georg Philipp Telemann 1761 Niccolò Piccinni 1765 Felix Mendelssohn-Bartholdy Die Hochzeit des Camacho 1827 Saverio Mercadante 1829 Henri Boulanger 1869 a Manuel de Falla El Retablo de Maese Pedro 1923 Nejznámější je zpracování Julese Masseneta Don Quichotte z roku 1910 Don Quijote se stal i tématem baletu např Don Quixote Ludwig Minkus 1869 nebo Le Chevalier errant Jacques Ibert 1935 symfonické básně Richard Strauss 1897 či muzikálu Mitch Leigh Man of La Mancha z roku 1965 Jacques Brel L'homme de la Mancha 1968 Odkazy Reference Literatura Související články Boj s větrnými mlýny Rocinanta Externí odkazy by Michael McGaha Optický dalekohled či teleskop je přístroj k optickému přiblížení pomocí dvou soustav čoček nebo zrcadel objektivu a okuláru jímž se obraz pozoruje Hlavními parametry optických dalekohledů jsou světelnost a zvětšení Opticky účinná plocha objektivu apertura určuje světelnost dalekohledu a poměr ohniskových vzdáleností objektivu a okuláru jeho zvětšení Podle konstrukce objektivu se optické dalekohledy dělí na refraktory jejichž objektiv je tvořen čočkou nebo soustavou čoček a reflektory jejichž objektiv je tvořen zrcadlem Podle hlavního určení se rozlišují dalekohledy astronomické dalekohledy pozemní terestrické včetně zaměřovacích a geodetických divadelní kukátka triedry a další Slovo teleskop pochází z řečtiny τῆλε – tele znamená daleko a σκοπεῖν – skopein znamená hledět τηλεσκόπος – teleskopos je tedy daleko-hled Vývoj dalekohledů První dalekohled si 2 října 1608 nechal patentovat holandský optik Hans Lippershey Jeho poznatky použil již o rok později známý italský vědec Galileo Galilei a pomocí zdokonaleného dalekohledu složeného ze spojky a rozptylky učinil řadu převratných objevů jako jsou Jupiterovy měsíce nebo skvrny na Slunci Bohužel při pozorování Slunce si nechránil zrak a později oslepl Dalekohled dále zdokonalil Johannes Kepler který použil dvou spojek Získal tak sice převrácený ale ostřejší obraz a do jeho dalekohledu bylo možno vložit například nitkový kříž pro přesnější zaměření Rozvoj astronomických dalekohledů v 18 a 19 století vedl k dalekohledům stále delším kvůli zvětšení i hmotnějším kvůli světelnosti které byly stále obtížněji použitelné Nejdelší refraktory měřily kolem 60 m První reflektor dalekohled se zrcadlem jako objektivem navrhl Isaac Newton roku 1668 a vyřešil tak problém chromatické čili barevné vady která vzniká rozdílným indexem lomu pro světlo různé vlnové délky barvy v čočce objektivu a projevuje se „duhovými okraji pozorovaných předmětů Od konce 19 století začínají pro astronomické účely převládat reflektory neboť zrcadla velkých průměrů lze snáze vyrobit a také konstrukce dalekohledu je jednodušší Největší současné reflektory mají průměr zrcadla kolem 10 m největší dalekohled v ČR je umístěn v Ondřejově a má průměr zrcadla 2 m Pro ještě větší projekty se užívá automaticky koordinovaných soustav segmentovaných zrcadel Také Hubbleův vesmírný dalekohled je reflektor o průměru zrcadla 24 m o ohniskové vzdálenosti téměř 60 m V poslední době probíhá rychlý vývoj dalekohledů využívajících techniku adaptivní optiky Ty umožňují získat velice dobré výsledky i bez nutnosti vyslat dalekohled mimo rušivý vliv zemské atmosféry Různé konstrukce dalekohledů V současné době se pro astronomická pozorování používají i jiné než optické dalekohledy například radioteleskopy které pracují s elektromagnetickými vlnami větší délky a s anténami Pro přenosné pozemní dalekohledy činila potíže jejich délka U námořních dalekohledů se problém řešil zasunovacím tubusem kterému se pak metaforicky říká také „teleskop Definitivním řešením je triedr kde se mezi okulár a objektiv vkládá dvojice hranolů takže dráha světla se dvakrát zalomí Pro účely vojenského i geodetického zaměřování se dalekohledy opatřují nitkovými kříži pro přesné zacílení Čím větší je zvětšení dalekohledu tím větší nároky se kladou na jejich uložení a upevnění Zhruba do 10násobného zvětšení lze dalekohled držet v ruce pro větší zvětšení je třeba stativ a pro astronomické dalekohledy pevný sloup zakotvený hluboko do země Takové dalekohledy se umisťují do velkých a pohyblivých kopulí Čočkové dalekohledy refraktory Objektiv refraktoru je čočka nebo soustava čoček která umožňuje korigovat barevnou vadu achromát apochromát Optická „velikost apertura objektivu určuje světelnost dalekohledu ohnisková vzdálenost maximální možné zvětšení Pro úhlové zvětšení refraktoru platí vztah Z \frac{f}{f_0}< math> Keplerův dalekohled Příkladem konstrukce refraktoru může být tzv hvězdářský Keplerův dalekohled Tento dalekohled je tvořen dvěma soustavami spojných čoček které mají společnou optickou osu Objektiv tohoto dalekohledu má velkou ohniskovou vzdálenost f< math> ohnisková vzdálenost okuláru f_0< math> je malá Obrazové ohnisko objektivu splývá s předmětovým ohniskem okuláru Obraz velmi vzdáleného předmětu vytvořený objektivem se nachází v ohnisku okuláru přičemž se jedná o obraz skutečný zmenšený a převrácený Tento obraz pak pozorujeme okulárem jako lupou Obraz však zůstává převrácený i po zvětšení okulárem což je nevýhoda tohoto typu dalekohledu která je však pro astronomická pozorování nepodstatná Galileův dalekohled Poněkud jiný princip je použit v tzv Galileiho holandském dalekohledu Tento dalekohled je tvořen spojným objektivem který má velkou ohniskovou vzdálenost f< math> a rozptylným okulárem s malou ohniskovou vzdáleností f_0< math> Obrazové ohnisko objektivu u tohoto typu dalekohledu splývá s obrazovým ohniskem okuláru Tento typ dalekohledu se využívá např jako divadelní kukátko které poskytuje zhruba čtyřnásobné zvětšení Zrcadlové dalekohledy reflektory Objektivem reflektoru je primární duté zrcadlo kulové parabolické případně i hyperbolické jehož plocha určuje světelnost dalekohledu Obraz předmětu se odráží ještě tzv sekundárním zrcadlem a pak pozoruje okulárem Hlavní výhody reflektorů jsou nepřítomnost barevné vady snazší výroba velkých zrcadel a výhodnější uspořádání tubusu Světlo se v nich totiž odráží zrcadly takže tubus má teoreticky jen poloviční délku a těžké zrcadlo je umístěno na straně pozorovatele nikoli na vnějším konci tubusu jako objektiv refraktoru Správně má mít primární zrcadlo parabolický povrch ale při malé ploše a velké ohniskové vzdálenosti je kulová plocha dostatečnou aproximací pokud nelpíme na špičkové kvalitě obrazu Kulová plocha má výhodu z hlediska nižších nároků na vytvoření a tím v praxi i nižších výrobních nákladů Cassegrainův dalekohled V Cassegrainově dalekohledu se paprsky odražené dutým primárním parabolickým zrcadlem soustředí do malého vypuklého hyperbolického zrcadla které je odrazí do okuláru umístěného v ose dalekohledu; primární zrcadlo musí tedy mít uprostřed otvor Navrhl jej sochař Guillaume Cassegrain 1672 Z původní konstrukce vychází řada dalších modifikací viz níže Konstrukčně podobný Cassegrainu je například typ Ritchey-Chrétien který však jako primární plochu používá plošší hyperbolické zrcadlo a jako sekundární zrcadlo hyperbolické s velkým ohybem Navíc v ohnisku musí být korekční člen Takovýto typ dalekohledu však odstraňuje vadu parabolických reflektorů která se nazývá koma Typ Ritchey-Chrétien využívá většina velikých dalekohledů současnosti včetně Hubbleova vesmírného dalekohledu Newtonův dalekohled V Newtonově dalekohledu se oproti Cassgrainově konstrukci používá rovinné sekundární zrcadlo které odráží paprsky do okuláru na boku přístroje Dalekohled je tvořen tubusem ve kterém se nachází primární a sekundární zrcadlo Primární zrcadlo má parabolický tvar a je uloženo ve spodní části tubusu Přijímá přicházející světlo a odráží ho do svého ohniska kde je umístěno malé sekundární zrcadlo které odráží paprsky mimo tubus do okuláru Optická soustava dvou zrcadel a okulárů způsobuje že vzniklý obraz je převrácen stranově a pólově Je proto vhodný pro astronomická pozorování kde obrazová převrácenost nevadí Pro pozemské použití lze okulár doplnit hranoly které upraví obraz do správné polohy Kombinované systémy zrcadlo čočka Schmidt-Cassegrainův dalekohled má v rovině sekundárního zrcadla předřazenou korekční desku meniskus velmi složitého tvaru v podstatě toroidní rozptylka kruhová střední část je rovinná pro umístění sekundárního zrcadla která koriguje různé vady dalekohledu Deska je opticky umístěna před primárním zrcadlem – paprsky tedy nejdříve procházejí jí a teprve pak dopadají na hlavní zrcadlo Díky složitému tvaru je meniskus tenčí než u systému Maksutov-Cassegrain Systém Maksutov-Cassegrain – Je historicky následníkem Schmidt-Cassegrainova dalekohledu Pro zjednodušení jsou optické plochy korekční desky menisku před primárním zrcadlem konfigurované do kulového tvaru takže se poměrně snadno vyrábějíPrimární zrcadlo je také kulovéVýsledkem je poměrně levná výroba Nežádoucím důsledkem je ale to že je korekční člen masivníMaksutov-Cassegrain je použitelný pro fotografii velkých částí oblohy a pro svoji nenáročnost je velmi oblíbený i mezi astronomy amatéry Je také dobře použitelný pro pozemní pozorováníSystém je omezený právě masivností menisku proto bývají dalekohledy relativně menších průměrů a proto mají i menší světelnost Dalekohled Schmidt-Newton má v rovině sekundárního zrcadla předřazenou korekční desku meniskus velmi složitého tvaru stejnou jako Schmidt-Cassegrain jejíž funkce je shodná omezuje sklenutí pole a komu Sekundární zrcadlo je také v jednom konstrukčním celku s tímto meniskem ale odklání paprsek ven z tubusu kolmo na předmětnou osu stejně jako klasický Newtonův dalekohledStejně jako tento systém ale pochopitelně nemá otvor v primárním zrcadle což zjednodušuje jeho provedeníNa druhou stranu je díky tomu při srovnatelné optické délce ohnisku hlavní tubus téměř dvojnásobně dlouhý Klevcovův dalekohled má korekční člen umístěn před sekundárním zrcadlem Sekundární zrcadlo tvoří s korekčním meniskem konstrukčně jeden celek Meniskus má tvar mezikruží čočky se středovým otvorem kudy prochází paprsek od druhého zrcadla směrem k okuláru Aktivní částí menisku prochází paprsek před dopadem na sekundární zrcadlo Systém Ritchey-Chretien používá obě zrcadla hyperbolického tvaru Tím koriguje velkou část vad a odstraňuje vložený meniskus Systém je však náročný na výrobu Nejznámější takto konfigurovaný je HST – Hubbleův vesmírný dalekohled u něj se také projevil problém s výrobou kdy bylo nepřesně vybroušeno primární zrcadlo což zejména zpočátku znemožňovalo většinu měření Chystané největší pozemní optické přístroje budou také používat tento systém Systém Coudé není přímo typem dalekohledu ale systémem nastavení dráhy paprsku po průchodu sekundárním zrcadlem – nejčastěji se mluví o coudé ohnisku konkrétního dalekohledu Velké dalekohledy mohou mít k dispozici více ohnisek podle toho jaké vesmírné objekty chceme pozorovat a co na nich chceme měřit fotografovat je získávat spektrum aj Systém Coudé umístěním dalších zrcadel svede paprsky do pevně umístěného ohniska v polární ose montáže dalekohledu Odkazy Reference Literatura S N Blažko Praktická astronomie Praha SNTL 1956 V Erhart Praktická astronomická optika Praha SNTL 1955 Související články Astronomie Optický systém Mikroskop Teodolit Dvoumetrový dalekohled v Ondřejově Hubbleův vesmírný dalekohled Spitzerův vesmírný dalekohled Vesmírný dalekohled Jamese Webba Externí odkazy Dawn anglicky Úsvit je mise NASA k největším objektům hlavního pásu planetce Vestě a trpasličí planetě Ceres Sonda odstartovala 27 září 2007 < ref> a na oběžnou dráhu prvního ze svých cílů byla navedena svými iontovými motory 16 července 2011 Na sklonku roku 2012 se od Vesty vypravila na druhou část své cesty < ref> a 6 března 2015 dorazila na oběžnou dráhu Ceresu < ref> Dawn se tak stal první sondou na oběžné dráze kolem trpasličí planety a první sondou která během svého putování zakotvila na oběžných drahách dvou různých vesmírných těles Během svých orbitálních misí Dawn shromažďuje data charakterizující obě tělesa snímky povrchu měření gravitačního pole spektrometrie hornin a přispívá tak k poznání významné oblasti sluneční soustavy která dodnes uchovává stopy jejího vzniku tj pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter Status mise Mise byla oficiálně vybrána NASA v prosinci 2001 a práce na přípravě sondy začaly nedlouho poté Už ale dva roky poté byl projekt poprvé zrušen – toto rozhodnutí bylo změněno v únoru 2004 a práce pokračovaly V říjnu 2005 byly nicméně znovu pozastaveny a v březnu 2006 byla vedením NASA celá mise opět zrušena Po hlasitých protestech vědecké komunity a tlaku mezinárodních partnerů německá DLR a Ústav Maxe Plancka dodaly snímkovací kameru a italská ASI mapovací spektrometr bylo rozhodnutí přezkoumáno a opět změněno < ref> V současnosti březen 2015 obíhá sonda trpasličí planetu Ceres Vybavení sondy Sondu postavila americká společnost Orbital Sciences Corp provozovatelem je Jet Propulsion Laboratory JPL v Pasadeně Sonda z hliníkové slitiny ve tvaru kvádru má rozměry 164 × 127 × 177 metru a je vybavena dvěma křídly slunečních článků o rozměrech 83 × 23 metru Ty sondě dodávají v blízkosti dráhy Země přes 10 kW elektrické energie a dobíjejí NiHbaterii s kapacitou 35 Ah Sonda je řízena dvěma procesory typu RAD6000 Telekomunikační systém využívá 3 antény s malým ziskem a jednu parabolickou anténu o průměru 152 m Z horní stěny vystupuje tyč magnetometru o délce 5 metrů Orientaci sondy v prostoru zjišťují dva sledovače hvězd 16 slunečních čidel a 4 soupravy gyroskopů O pohon se starají tři iontové motory o tahu 3 × 19–91 mN palivo xenon zásoba 425 kg vycházející z konstrukce ověřené v praxi při letu sondy Deep Space 1 < ref> Sonda má záložní systém 12 motorků o tahu 12 × 09 N palivo hydrazin zásoba 456 kg < ref> Na palubě jsou tyto vědecké přístroje Dvě nezávislé mapovací kamery FC Framing Camera pro pořizování snímků povrchu planetek ohnisková vzdálenost 100 mm světelnost f 79 7 barevných filtrů paměť pro záznam 8 Gbit Detektor záření gama a neutronů GRND Gamma Ray and Neutron Detector pro zjišťování chemického složení hornin do hloubky 1 m 21 čidel Mapovací spektrometr pro viditelnou a infračervenou oblast VIMS Visible and Infrared Mapping Spectrometer pro zjišťování mineralogického složení povrchu planetek paměť pro záznam 8 Gbit Průběh letu Dosavadní průběh letu 27 září 2007 – start a navedení na oběžnou dráhu 17 prosinec 2007 – zapojen iontový motor 31 říjen 2008 – ukončeno urychlování sondy spotřeba cca 72 z 425 kg paliva 21 listopad 2008 – korekční manévr TCM-1 pro zpřesnění plánovaného průletu kolem Marsu 18 únor 2009 – gravitační manévr ve výši 549 km nad povrchem Marsu snímkování povrchu 13 listopad 2009 – vstup do hlavního pásu planetek < ref> 22 květen 2012 – postupné odpoutávání od Vesty 26 srpna 2012 – opuštění vlivu planetky Vesta 6 březen 2015 – přílet k trpasličí planetě Ceres a navedení na její oběžnou dráhu Plán < ref> počátek 2016 – ukončení primární mise Reference Externí odkazy Doněcká lidová republika DLR ДНР ДНР je nikým neuznaná samozvaná republika na východě Evropy Nachází se na části území ukrajinského regionu Doněcká oblast který je kontrolovaný ozbrojenými povstalci Ukrajina tyto separatisty označuje jako teroristickou organizaci a vede proti nim antiteroristickou vojenskou operaci Žádný členský stát OSN neuznává Doněckou lidovou republiku DLR uznala jen Jižní Osetie Republika je součástí konfederace Nové Rusko Dohoda byla podepsána v Doněcku Alexandrem Jurjevičem Borodajem předsedou doněcké vlády a Alexejem Karjakinem předsedou luhanského parlamentu Název nového státu mělo odkazovat tzv „Nového Ruska< ref> historického označení území které bylo na konci 18 století dobyto a kolonizováno Ruskou říší Před touto dohodou existovala Doněcká lidová republika coby samostatný stát jen krátce svou nezávislost vyhlásila 7 dubna 2014 poté co byly vládní úřady v Doněcku obsazeny proruskými aktivisty Byl to jeden ze dvou samostatných států který vznikl na ukrajinském území odtrhnutím od Ukrajiny Historie Proruští demonstranti ustanovili nový orgán jímž se stala Doněcká lidová rada která 7 dubna 2014 ve 1220 místního času odhlasovala zformování nového nezávislého státu Rovněž pověřila oblastní správu aby vykonávala veškeré aktivity spojené s fungováním nezávislé republiky< ref> Nová vláda ohlásila že do 11 května vyhlásí referendum o připojení k Rusku a varovala Ukrajinu aby se nepokoušela zasáhnout jinak prý požádá Rusko o nasazení mírových sborů Republika se nachází na východě Ukrajiny u hranic s Ruskem a proklamuje stejné hranice jako oficiální Doněcká oblast kterou uznává celý svět jako součást Ukrajiny< ref> O den později 8 dubna Výbor vlasteneckých sil Donbassu vyhlášení nezávislosti stáhl Dle ukrajinských novin Vestiua však tato organizace nemá nic společného s Doněckou lidovou radou která republiku vyhlásila ale naopak se jedná o proukrajinskou organizaci usilující o jednotu Ukrajiny Vyhlášení nezávislosti je tak stále v platnosti Republika nezískala v regionálních zastupitelstvech ani organizacích podporu a zůstala omezená pouze na obsazenou radnici kde se její přívrženci zabarikádovali V sobotu 12 dubna byly v Doněcku demonstranty obsazeny 2 policejní stanice poté co se k demonstrantům přidaly pořádkové síly vyslané na obranu těchto budov Ten samý den obsadila "doněcká milice" radnice budovu tajné služby SBU a policejní stanice v Slavjansku Kramatorsku a následujícího dne i v Jenakijevu Dne 11 května se v Doněcké oblasti navzdory nesouhlasu kyjevské vlády uskutečnilo referendum o tom zda by region měl zůstat součástí Ukrajiny anebo být samostatný Přes 90 procent lidí se vyslovilo pro samostatnost Hlasovalo se také v Luhanské oblasti Referenda kyjevská vláda neuznává a stejně se k nim postavil i Západ Dne 24 května podepsali zástupci Luhanské lidové republiky a Doněcké lidové republiky dohodu o spojení a vytvoření státního útvaru "Nové Rusko" Dne 14 září 2014 proběhly v oblasti Doněcké republiky proběhnout volby Užit by měl být poměrný volební systém< ref> Falešné letáky o povinné registraci Židů 16 dubna 2014 přinesl izraelský deník Jediot achronot zprávu o tom že jsou v Doněcku distribuovány letáky podepsané předsedou separatistické vlády Děnisem Pušilinem vyzývající členy místní židovské komunity starší šestnácti let k registraci na oblastním úřadě uhrazení poplatku 50 dolarů a předložení soupisu majetku Ti kteří se nařízení nepodřídí budou údajně ze země vyhnáni Doněcký vrchní rabín Pinchas Višedski prohlásil že je daný leták podvrh který měl zdiskreditovat Doněckou lidovou republiku< ref> Vedení republiky Vedení nezávislé republiky Děnis Vladimirovič Pušilin – spolupředseda prozatímní vlády od 7 dubna 2014 předseda předsednictva Nejvyššího sovětu od 15 května 2014< ref> Miroslav Ruděnko – spolupředseda prozatímní vlády a zástupce velitele lidové domobrany< ref> Alexandr Jurjevič Borodaj – předseda vlády od 16 května 2014< ref> Andrej Purgin – první místopředseda vlády od 16 května 2014 Igor Ivanovič Strelkov – velitel Lidové domobrany Donbasu velitel ozbrojených sil Doněcké lidové republiky Vedení v rámci federativního státu Pavel Gubarev lidový gubernátor Děnis Vladimirovič Pušilin předseda rady Alexandr Zacharčenko premiér Vladimir Kononov vrchní velitel ozbrojených sil po rezignaci vrchního velitele Igora Strelkova-Girkina 14srpna Symboly Doněcké lidové republiky ''Další informaci naleznete v článku Státní symboly Novoruska Současné New Donetsk Peoples Republic flagsvg|Nová vlajka Doněcké lidové republiky Official Donetsk People's Republic coat of armspng|Nový znak Doněcké lidové republiky< gallery> Původní Flag of the Donetsk People's Republicsvg|Původní vlajka Doněcké lidové republiky Flag of the Donetsk Republic Organisationsvg|Vlajka organizace Doněcká republika Coat of Arms of the Donetsk People's Republicsvg|Původní znak Doněcké lidové republiky< gallery> Reference Související články Doněcko-krivorožská sovětská republika historický státní útvar z roku 1918 Nové Rusko Luhanská lidová republika Ukrajinská krize Proruské protesty na Ukrajině 2014 Občanská válka na východní Ukrajině Externí odkazy Doprovodné vokály též doprovodný zpěv anglicky backing vocals jsou typ zpěvu při kterém doprovodný zpěvák nebo zpěváci vytváří společně s frontmanem harmonickou vokální atmosféru Někdy mají doprovodní zpěváci také své sólo respektive svůj part kdy zpívají bez hlavního zpěváka Zatímco část hudebních skupin využívá doprovodné zpěváky většinu jen na koncertech v rockových a metalových skupinách někteří doprovodní zpěváci jsou zároveň hráči na hudební nástroje často např bicí rytmická kytara baskytara V popových a hip hopových skupinách se od některých doprovodných zpěváků vyžadují i choreografické tance které předvádí během zpěvu do mikrofonu Někteří známí interpreti jako např Mariah Carey Cher Gwen Stefani Whitney Houston Phil Collins Dave Grohl či Elton John zpočátku působili jako doprovodní zpěváci jiných hudebníků a později se vypracovali na frontmany vlastních kapel Dozery česky shrnovače jsou traktorové stroje sloužící k rozhrnování hrnutí zeminy popř k demolici Jejich pracovním nástrojem je radlice někdy bývají opatřeny i rozrývačem Vesměs se pohybují na pásovém podvozku Rozdělení Dozery se rozdělují na Buldozery čelní shrnovače Angledozery boční shrnovače Titldozery Buldozery Radlice je kolmá ke směru jízdy lze s ní hýbat směrem nahoru a dolu Hrubě urovnávají terénní nerovnosti zeminu mohou přemisťovat hrnout o krátké vzdálenosti cca 50 m Jsou to pásové traktory opatřené vpředu širokou radlicí Od padesátých let je k nám dodával bývalý Sovětský svaz DT-54 DT 55 DT-75 STALINEC 80 a 100 Číslo udávalo výkon v HP Všechny měly benzinový startovací motorek s ručním startováním ten potom nastartoval dieselmotorStartovací motorek měl převodovku s I a IIstupněm a ruční páku spojkyZa velkého mrazu protočil dieselmotor na jedničku pak přeřadil na dvojku a při vyšších otáčkách motor naskočil Řízení bylo řešeno tak že strojník měl mezi nohama dvě páky slangově rajčáky vysoké do výšky očí Na nich měl položené ruce Pokud chtěl zabočit např doprava přitahoval k sobě pravou páku Tím vypínal spojku pravého pásu a levý pás začal pravý předbíhat Když páku dále přitahoval spojku úplně vypnul a začala působit brzda Při úplném přitažení páky se pás úplně zabrzdil a stroj se začal točit na místě Pozdější typy měly v pákách jen spojky a navíc byly nožní brzdy toto konstrukční řešení nepoužil německý pásový traktor HANOMAG který měl volant Byly to stroje maximálně jednoduché prakticky bezporuchové nezmaři k neutahání Bohužel neměly ani tlumič výfuku takže za několik let řidič nedoslýchal Traktory DT na podzim oraly pole byly slyšet na vzdálenost 5 km pak dostaly radlici k zemním pracím Do konce 60 let bylo ještě hodně silnic dlážděných okresní bývaly štěrkové a po nich mohl buldozer přejíždět Jak se rozmáhala pokládka asfaltu význam pásových strojů klesal převozy na speciálním přívěsu byly příliš drahé Postupně je začaly vytlačovat kolové traktory Angledozery Na rozdíl od buldozerů mohou radlici nejen zvedat ale mohou ji i „vyklonit až o 30° čehož lze využít např při odklízení cest zahrnování výkopůapod Tiltldozery Dovedou radlici zvedat vyklonit až o 30° a navíc i natočit na hranu To je vhodné pro např odstranění balvanu vytvoření rýhy rozrývání zeminy apod Literatura Antonín Vaněk; Moderní strojní technika a technologie zemních prací; Academia 2003; ISBN 80-200-1045-9 Související články Skrejpr Grejdr Stalinec Po tom co v lednu 2015 definitivně zkolabovala dohoda o příměří mezi stranami zúčastněnými ve válce na východě Ukrajiny známá jako minský protokol byla na 11 až 12 února 2015 naplánována schůzka vrcholných představitelů Ukrajiny Ruska Francie a Německa pod záštitou OBSE která měla řešit kolaps předešlé úmluvy Ze schůzky vzešla nová mírová dohoda odepsaná 12 února 2015 označovaná jako Minsk II nebo druhá minská mírová dohoda která měla oživit předešlý minský protokol Příměří mělo začít platit počínaje půlnocí 15 února 2015 Dohodu podepsali stejní lidé jako první protokol za OBSE švýcarská diplomatka Heidi Tagliaviniová za Ukrajinu její bývalý prezident Leonid Kučma za Rusko ruský velvyslanec na Ukrajině Michail Zurabov za vzbouřenecké republiky jejich vůdci Alexandr Zacharčenko a Igor Plotnickij Dodržování dohody Příměří mělo vzejít v platnost půlnocí místního času 15 února 2015 Navzdory dohodě o vytvoření třicetikilometrové nárazníkové zóny bez těžké vojenské techniky okolo linie příměří se první den příměří k frontě u Debalceva přesouvaly ruské tanky T-72B3 a povstalci dál na město útočili Odkazy Reference Externí odkazy Ebola též krvácivá horečka ebola je virové onemocnění ze skupiny krvácivých hemoragických horeček které napadá lidi a některé další primáty Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz s jakou se kdy lidstvo setkalo Jeho původcem je filovirus ebola Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla na přelomu let 2013 a 2014 v západní Africe Symptomy se obvykle začínají projevovat dva až tři týdny po nákaze virem a to horečkou bolestí v krku bolestmi svalů a bolestí hlavy< ref> V současnosti je známo 5 kmenů viru ebola Tři z nich ebola-Zair -Súdán a -Bundibugyo napadají člověka Čtvrtý kmen ebola-Pobřeží slonoviny dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze a nebylo smrtelné Pátý kmen ebola-Reston napadá opice a prasata Jméno ebola bylo převzato od řeky která protéká oblastí v níž propukla první epidemie této nemoci Virus Ebola Virus Ebola pochází z tzv rodiny filovirů ke které se mimo jiné řadí i Virus Marburg Byl pojmenován po řece Ebola v jejíž blízkosti byl poprvé 1976 zaznamenán výskyt tohoto viru doktorem Ngoy Musholaou ve vesnici Yambuku Demokratická republika Kongo kmen Ebola-Zair Ebola-Z další výskyt byl krátce nato zaznamenán ve vesnici Nzara v západním Súdánu kmen Ebola-Súdán Ebola-S Z 602 identifikovaných případů bylo 397 smrtelných Kmen viru Sudan vykazuje menší míru smrtnosti a to kolem 50 %; v porovnání s 90 % kmenu Ebola Zaire V roce 1990 byl identifikován další třetí kmen viru ve městě Reston Virginia mezi opicemi importovanými z Filipín pojmenovaný byl Ebola–Reston U tohoto kmenu se zdá že se dokáže šířit vzduchem Ačkoliv 4 zaměstnanci vykazovali pozitivní testy na virus žádný z nich neonemocněl Zdá se tedy že tento kmen nezpůsobuje žádné fatální následky pro člověka Další epidemie tohoto viru byla zaznamenána v roce 2008 mezi prasaty na Filipínách a následně u 6 zaměstnanců jatek Žádný z nakažených zaměstnanců však neonemocněl Ebola znova propukla v Demokratické republice Kongo v letech 1995 2003 2007 2008 2012 a 2014 v Gabonu 1994 1996 a 2001 Ugandě 2000 2007 a 2012 v Súdánu v roce 2004 a v Republice Kongo 2001 2002 2003 a 2005 Nový podtyp byl izolován z vědce v Pobřeží slonoviny v roce 1994 EBO–CI V roce 2013 propukla rozsáhlá epidemie v západní Africe Struktura viru Zobrazení viru Ebola elektronovým mikroskopem ukazuje vláknovitý charakter viru tak typický pro filoviry Virová vlákna jsou obvykle tvarována do mnoha podob včetně podoby „U „6 svinuté podoby nebo i tzv rozvětvené podoby Pozorování a měření ukazují že vlákna mohou mít v průměru 80 nm Délka vlákna je však velice proměnlivá byla zaznamenána vlákna dlouhá až 14 μm První obrázek viru Ebola byl získán pomocí elektronového mikroskopu 13 října roku 1976 doktorem FA Murphym který toho času pracoval ve výzkumném středisku CDC Centrum pro kontrolu chorob Historie viru Ebola Ebola–Zaire EBOV dříve ZEBOV Ebola–Zaire byl první objevený a nejnebezpečnější kmen eboly se smrtností až 90 % Způsobuje největší počet onemocnění Poprvé se objevil v roce 1976 ve vesnici Yambuku Zaire – nyní Demokratická republika Kongo Pacient Mabelo Lokela přišel na kontrolu do místní nemocnice s horečkou Jedna ze sester pracující v této nemocnici předpokládala že se jedná o malárii a dala mu injekci s chininem Když se Lokela vrátil z nemocnice zpět domů a zemřel ženy z jeho rodné vesnice pro něj uspořádaly tradiční africký pohřeb V přípravě na pohřeb odstranily z jeho těla veškerou krev a exkrementy přímo bez jakékoliv ochrany pouze holýma rukama Většina z nich brzy poté zemřela Mezitím sestry v nemocnici měly epidemii Eboly tzv přímo pod rukama Injekční stříkačka použitá pro chininovou injekci pro Lokelu byla nedostatečně sterilizována a jelikož byly injekční stříkačky často znovupoužívány bez sterilizace mohl se virus Ebola šířit z pacienta na pacienta velice rychle Po vypuknutí epidemie viru Ebola v té době neznámé nemoci která se šířila v nemocnici byl povolán doktor Ngoi Mushola oblastní ředitel pro zdravotnictví Vysvětlil jim jak správně sterilizovat injekční stříkačky a jak správně čistit vodu Též je instruoval aby rodinám pacientů vysvětlily že mrtvoly nesmí být pohřbívány přímo uvnitř domu nebo v jeho přímé blízkosti přestože to místní tradice nařizovaly Též informoval úřady v Kinshase Do oblasti byli posláni mikrobiologové a epidemiologové kteří provedli pitvy zemřelých pacientů a shromažďovali vzorky Krátce poté byla v celé oblasti vyhlášena karanténa což se brzy ukázalo jako správné řešení a šíření viru Ebola se tak dostalo pod kontrolu Tato karanténa zjednodušeně znamenala že oblast byla izolována do té doby než všichni infikovaní pacienti zemřeli Doktor Ngwete Kikhela ministr zdravotnictví též požádal o pomoc Centrum pro kontrolu chorob CDC v USA CDC informovalo mezinárodní komunitu o této epidemii a jejich možných následcích Výskyt viru rok 1976 – 318 nemocných 208 zemřelo 1977 – 1 1 1994 – 49 29 1995 – 315 256 1996 – 93 68 2001-2002 – 122 97 2003 – 142 128 Smrtnost se pohybuje mezi 60–90 % v závislosti na jednotlivých podkmenech viru Přirozený rezervoár je neznámý podezřívány jsou některé antilopy či netopýři Ebola–Sudan SUDV dříve SEBOV Těsně po propuknutí nákazy v Zairu vypukla podobná epidemie ve městech Nzara a Maridi v Súdánu První případ který se vyskytl ve městě Nzara se týkal pracovníka místního závodu na zpracování bavlny Tato továrna byla původně považována za hlavní místo výskytu a ložisko viru Ebola Ačkoliv bylo otestováno mnoho živočichů zde žijících od pavouků hmyzu krys až po netopýry žádný z testu nic neprokázal Přírodní zásobárna a ložisko viru Ebola-Súdán je stále neznámé Dalším případem byla smrt vlastníka nočního klubu ve městě Nzara který si mohl dovolit lepší lékařskou péči v nemocnici ve městě Maridi I zde sestry nedostatečně sterilizovaly injekční stříkačky a nemocnice stejně jako ta v Yambuku se stala líhní pro nové případy onemocnění virem Ebola Naposledy propuknula Ebola-Sudan v květnu 2004 Od května roku 2004 se nakazilo jen v okrsku Yambio 20 lidí 5 z nich zemřelo CDC potvrdilo již krátce po vypuknutí že se skutečně jedná o Ebola–Sudan Kmen ebola-Súdán je vzácnější a méně nebezpečný Objevil se pouze třikrát 1976 – 285 nakažených 151 zemřelo 1979 – 34 23 2001-2002 425 226 Celkem onemocnělo 744 lidí z nichž zemřelo 400 Smrtnost se pohybuje kolem 60 % Ebola–Reston RESTV dříve REBOV V roce 1989 makakové zanesli nový kmen viru Ebola do karanténního zařízení pro opice ve městě Reston v americké Virginii U čtyř zaměstnanců tohoto zařízení se objevily protilátky z nakažení virem Ebola ale žádný z nich neonemocněl Ebola–Reston se od té doby pravidelně objevuje na scéně jako nákaza opic ale žádný člověk se ještě nenakazil přesný důvod lidské imunity je neznámý Za přírodní rezervoár je považován makak a kočkodan V roce 2008 byl virus Ebola–Reston nalezen v uhynulých filipínských prasatech I zde se ukázalo že mají pracovníci chovu proti viru protilátky Ebola–Pobřeží slonoviny TAFV dříve CIEBOV V roce 1994 se vědec pracující s virem Ebola nakazil poté co prováděl pitvu na divokém šimpanzovi Onemocnění mělo mírnou formu a vědec se plně uzdravil Vzhledem k nedostatku dat nejsou o kmenu známy bližší informace Ebola–Bundibugyo BDBV dříve BEBOV V roce 2007 se v Ugandě oblast Bundibugyo objevil nový typ viru který způsobil přes sto případů nemoci a necelých 40 úmrtí V roce 2012 se znovu objevil v Demokratické republice Kongo Statistiky Krvácivá horečka Ebola Inkubační doba viru Ebola může být v rozsahu 2 dny – 3 týdny obvykle 7-10 dnů< ref> Symptomy se též liší ale počátek nákazy je obvykle náhlý a je charakterizován vysokými horečkami skleslostí svalovými bolestmi bolestmi v kloubech bolestmi v oblasti břicha a bolestmi hlavy Častým symptomem je zvracení průjem poškození ústní části zánět spojivek krvácení jak vnitřní tak i vnější obvykle nejprve skrz trávicí ústrojí často zaměňováno s příznaky úplavice či tyfu posléze ze všech tělesných otvorů Dochází k těžkému poškození vnitřních orgánů zejména jater lékaři provádějící pitvu zemřelých popisovali stav jejich jater slovy „jako namixovaná či „krvavá kaše Počet přeživších pacientů závisí na kmenu viru a na fyzické kondici pacienta Smrt nebo postupné uzdravování nastává obvykle v rozmezí 6–10 dnů Přenos a diagnóza K přenosu viru může dojít při kontaktu s krví nebo tělními tekutinami nakaženého zvířete běžně opice nebo kaloni Má se za to že kaloni virus přenášejí a šíří aniž by je samotné postihoval Jakmile dojde k nákaze člověka může se onemocnění šířit i mezi lidmi Muži kteří nákazu přežijí mohou onemocnění šířit prostřednictvím semene téměř dva měsíce Za účelem stanovení diagnózy se obvykle nejdříve vyloučí ostatní onemocnění s podobnými symptomy jako například malárie cholera a další virové krvácivé horečky Za účelem potvrzení diagnózy jsou krevní vzorky testovány na virové protilátky virovou RNA nebo virus samotný Léčba Pracovat s virem Ebola se smí mimo samotné místo epidemie pouze v laboratořích se 4 úrovní bezpečnosti Jedno z těchto pracovišť se nachází i v Česku; je jím Centrum biologické ochrany u Těchonína v Orlických horách Pacienti musí být důkladně izolováni personál používá ochranný oděv Ve vztahu k tomuto onemocnění neexistuje žádná specifická léčba; mezi snahy pomoci nakaženým osobám patří buď orální rehydratační léčba podává se mírně sladká a slaná voda nebo nitrožilně podávané tekutiny Virus prakticky nereaguje na léčbu interferonem Účinnost všech známých virostatik je prakticky nulová nebo velice slabá Sérum získané z přeživších nemocných má jen velmi omezený účinek a jeho výroba a uchovávání jsou neúnosně drahé Ve vývoji jsou tři léčiva Vzhledem k rozsáhlé epidemii v roce 2014 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povolil použití dvou z těchto léků u nemocných konkrétně pak léčiv ZMapp nedosáhlo ani první fáze klinických testů a TKM-Ebola staženo z první fáze klinických testů kvůli vedlejším účinkům Několik vakcín se zatím vyskytuje jen ve stádiu pokusů První testy jedné z nich na lidech se uskutečnily 18 listopadu 2003 Vědci z Výzkumného vakcinačního Centra VRC při Národním institutu Alergií a Infekčních onemocnění NIAID a z Národního zdravotního institutu NIH vytvořili vakcínu která byla podávána dobrovolníkovi na Klinickém centru při NIH v Bethesdě v Marylandu Vakcína neobsahuje žádný infekční materiál z viru Ebola Zdá se že testy na opicích vykazují pozitivní výsledky Testy na člověku stále pokračují oficiální stanovisko však dosud nebylo vydáno V roce 2009 byla jedna z vakcín preventivně použita v Německu když se jedna z vědkyň píchla do prstu injekční jehlou kterou předtím virem ebola infikovala laboratorní myši Nemoc u ní nepropukla zda však byla nakažena není známo Podle objevitele jedné z vakcín Petera Walshe brání rychlému vývoji vakcín nedostatek peněz který souvisí s tím že nemoc postihuje zejména chudé Afričany na venkově kteří nejsou pro farmaceutické společnosti atraktivními zákazníky Prevence Prevence zahrnuje omezení šíření onemocnění z nakažených opic a prasat na člověka Toho lze dosáhnout kontrolováním těchto zvířat z hlediska nákazy a jejich zabitím a řádnou likvidací těl v případě potvrzení onemocnění Nápomocné může být i správné vaření masa a nošení ochranného oděvu při manipulaci s masem Nošení ochranného oděvu a mytí rukou při pohybu v okolí nakažené osoby je rovněž samozřejmostí Se vzorky tělesných tekutin a tkání nakažených osob by se mělo zacházet se zvláštní opatrností Trendy Je nanejvýš obtížné předvídat propuknutí epidemií eboly Rezervoárem viru jsou zejména rozličné divoce žijící africké opice Výzkumy ukazují že vypuknutím epidemií mezi lidmi předcházelo vypuknutí epidemie mezi opicemi nicméně zatím není příliš pravděpodobné že by se vymírání přirozených nositelů onemocnění podařilo v divočině zavčas zjistit a připravit se tak na zvýšené riziko přenosu na lidi a vypuknutí epidemie Bezpříznakovým přenašečem mohou být v přírodě někteří netopýři Pokud jde o domácí zvířata onemocnět ebolou mohou i prasata zpravidla bezpříznakovými přenašeči se mohou stát psi Existují vážné obavy ze zanesení nemoci do civilizovaného světa turisty či s domácími mazlíčky Známo také není jaký je vývoj viru Ebola Neexistuje žádná informace o člověku který byl infikován virem Ebola dvakrát a přežil aby mohlo být prokázáno zda je či není možné že po prvním nakažení virem Ebola je daný jedinec imunní vůči všem mutacím Bioterorismus Existují velké obavy z využití eboly teroristy nebo některými nebezpečnými režimy jakožto biologické zbraně Někteří vědci tvrdí že využití viru Ebola jako biologické zbraně je možné avšak nepravděpodobné Přeměna viru Ebola do biologické zbraně by podle nich byla náročná a má i své omezení; Ebola by musela být přenášena vzduchem aby byla efektivní Ačkoliv se má za to že se Ebola může šířit vzduchem v kapičkách vody případ Reston u nejnebezpečnějších kmenů tato vlastnost známa není Mnozí další vědci ale optimismus svých kolegů nesdílí a jejich obavy ještě vzrostly v roce 1992 když se na Západ dostaly podrobnosti o ruských biologických zbrojních programech Podle doktora Kanatžana Alibekova vynaložil SSSR a následně Rusko obrovské prostředky na výzkum eboly a pokusy „zkřížit ji s virem neštovic a virem machupo do roku 1992 neúspěšně Ohlasy v literatuře Richard Preston napsal thriller The Hot Zone v češtině vyšlo jako Zákeřná Ebola podle skutečných událostí ve kterém popisuje propuknutí epidemie filoviru Marburg snahu vypátrat jeho zdroj v jeskyni Kitum na Mount Elgon a objevení viru Ebola v Restonu ve Virginii William T Close – Ebola Robert Liparulo – Virus Robin Cook – Nákaza Tom Clancy – Z rozkazu prezidenta Executive Orders 1996 Reference BBC News World Edition 6 srpen 2003 3 září 2003 Busharizi Paul Planet Ark 27 prosinec 2000 3 září 2003 Centers for Disease Control and Prevention and World Health Organization Atlanta Center for Disease Control and Prevention 1998 3 září 2003 Draper Allison Stark Ebola New York The Rosen Publishing Group Inc 2002 Centers for Disease Control Special Pathogens Branch 8 září 2003 Centers for Disease Control and Prevention 18 říjen 2002 3 září 2003 World Health Organization prosinec 2000 3 září 2003 Centers for Disease Control Special Pathogens Branch 3 září 2003 Horowitz Leonard G Emerging Viruses AIDS & Ebola – Nature Accident or Intentional? Rockport MA Tetrahedron Inc 1996 Preston Richard The Hot Zone New York Anchor Books Doubleday 1994 Russell Brett Ebola FAQ 3 září 2003 Trade and EnvironmentDatabases květen 1997 7 listopad 2003 Oplinger Anne A NIAID The National Institute of Allergy and Infectious Diseases listopad 2003 3 květen 2005 Mangold Tom; Goldberg Jeff A mnoho lidí zemřelo pravda o biologických válkách Externí odkazy http wwwitgbe ebola ebola-06htm anglicky různé články týkající se eboly vynikající zdroj informací Článek '' Jiřího Svrška v časopise Natura http wwwjournalsuchicagoedu JID journal contents v179nS1html anglicky http wwwscrippsedu newsandviews e_20020114 ebola1html anglicky http wwwncbinlmnihgov ICTVdb ICTVdB 01025htm anglicky http fzuxfcz ebov indexphp a jedna česká na konec Egypt je arabská republika v severovýchodní Africe malou částí též v Asii ležící na Nilu Na západě hraničí s Libyí na jihu se Súdánem na severovýchodě s Izraelem Ze severu ho omývají vody Středozemního moře z východu pak Rudé moře Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky Většina z přibližně 82 milionů obyvatel k roku 2012 žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů kde se nachází jediná orná půda Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga Město Luxor které se nachází na jihu Egypta skrývá početné starověké artefakty jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu Etymologie V minulosti mívaly státy nebo území na nichž se dnešní státy nacházejí poněkud odlišná jména než jaká mají dnes A čím vzdálenější minulost tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území Ani Egypt v tomto není výjimkou I současné označení má své kořeny v egyptštině avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer řecky Memfis který byl nazýván "Palác Ptahovy Ka„ což se v egyptštině řekne hat ka ptah„ Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne který se mohl vyslovovat přibližně hykupta" V této podobě se s tímto označením setkali Řekové Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus v němž je to vlastně jméno egyptského krále po němž se nazývá i celá zem Tento Řeky zkomolený název zněl AIΓYΠTOΣ Aigyptos Když se s tímto označením pro Egypt setkali Římané převzali jej a přizpůsobili si jej zase svému jazyku a tak vzniklo ÆGYPTVS Égyptus což byl později když se Egypt stal součástí Impéria i oficiální název provincie A z toho je pak odvozen náš současný název Egypt Sami Egypťané však svou zemi nazývali jinak A neměli pro ni jen jeden název ale hned několik a každý z nich vyjadřuje jak Egypťané svou zem vnímali a co pro ně znamenala viz Staroegyptské názvy Egypta Podle archeologických nálezů a egyptských hieroglyfů nazývali nejčastěji starověcí Egypťané svou zemi "Kemet" Černá země A i v současnosti obyvatelé svou zemi nenazývají Egypt Oficiální název země zní Džumhúrja al-Misríja al-'Arabíja což se v arabském světě a v Egyptě samotném v běžném hovoru nahrazuje zkráceným Maṣr či Miṣr Dějiny Historie Egypta patří mezi nejdelší souvislé historie sjednoceného státu Nilské údolí vytváří přirozenou zeměpisnou oblast ohraničenou na východě a západě pouštěmi na severu mořem a na jihu nilskými katarakty Snaha ovlivnit nilské záplavy vedla v době 3 000 př n l ke vzniku jednoho z prvních států na světě Historii Egypta můžeme rozdělit na tato období Pravěk Období paleolitu 700000 př n l – 10000 př n l Období mezolitu 10000 př n l – 5000 př n l Období neolitu a předdynastické období 5000 př n l – 3000 př n l Raně dynastické období 1 až 2 dynastie; do cca 27 století př n l Skupinky člověka rodu Homo erectus se při rozšiřování z Afriky do západní a jižní Asie pravděpodobně též usadily v údolí Nilu Ze středního paleolitu pochází mnoho lokalit které dokládají rohovce vhodného pro výrobu pazourků Postupně se skupiny lovců a sběračů začaly usazovat a v Nilském údolí začaly vznikat trvalejší zemědělská sídliště Lidé využívali bohatství které jim nabízelo údolí Nilu Nilské bahno poskytovalo materiál na stavbu nízkých stěn chatrčí na výrobu keramiky a také každoroční nilské záplavy přinášely živiny pro rostlinstvo v okolí Z vývoje keramiky můžeme usuzovat na vznik několika kultur z nichž nejvýznamnější je badárská kultura a nakádská kultura Vytvářejí se kmenové svazy vyvolané potřebou organizovat odvodňovací práce V Horním Egyptě nabyl převahy kmen který sídlil v okolí osady Nechen pozdější Hierakonpolis v Dolním Egyptě to byl kmen sídlící v severozápadní deltě Nilu v okolí osady Bútó Roku 3150 př n l sjednotil faraon Menes Horní a Dolní Egypt Vznikla Stará říše jejíž faraoni si nechávají budovat pyramidy Někteří badatelé ztotožňují tohoto panovníka s králem Narmerem nebo s panovníkem Hor-Aha Rozhodnout kdo má pravdu je obtížné z důvodu používání dvou jmen jednoho osobního a druhého trůnního Kromě toho se pozdějším přepisem jmen a jejich pořečtěním mohlo znění změnit Při výzkumu staroegyptské historie se využívá relativního datování podle vlády panovníků a egyptských dynastií vycházejícího převážně z díla řeckého historika Manehta Starověk Stará říše 3 až 8 dynastie; 2700 – 2180 př n l Se začátkem panování třetí dynastie se začala tzv Stará říše Panovník byl ztělesněním boha a měl neomezenou moc Za vlády faraona Džosera kolem 2610–2590 př n l a panovníků čtvrté a páté dynastie se rozloha Egypta rozšířila až na jihu k Asuánu Faraonové byli v této době uctíváni jako synové slunečního boha Re Džosér jako první nechal postavit pyramidu pojmenovanou po něm První přechodné období 7 až 11 dynastie 2180 – 2065 př n l Střední říše 11 až 14 dynastie; 2055 1650 př n l Druhé přechodné období 14 až 17 dynastie 1650 – 1550 př n l Po rozpadu Staré říše se po období rozpadu dosavadního zřízení podařilo vládcům města konkrétně Mentuhotepovi II Vesetu Théby v Horním Egyptě říši znovu sjednotit a pod vládou XI dynastie začíná Střední říše Kolem roku 1650 př n l vpadli do Egypta z Asie semitské kmeny které byly později nazvány Hyksósové Přinesly s sebou nový typ luku nové typy bronzových zbraní chov koní a užití válečných vozů čímž se změnil způsob vedení válečných bojů Nová říše 18 až 20 dynastie; 1550 – 1069 př n l Třetí přechodné období 21 až 25 dynastie; 1069 – 664 př n l Pozdní období 26 až 31 dynastie; 664 – 332 př n l Faraonu Ahmose I se podařilo Egypt kolem roku 1550 př n l znovu sjednotit a založil tak XVIII dynastii Za vlády panovníků této dynastie se Egyptská říše rozkládala až k Nubii a k údolí Eufratu Panovník Amenhotep IV 1364 –1347 př n l jehož manželkou byla Nefertiti si změnil své jméno na Achnaton a provedl náboženskou reformu Za jeho vlády byl jediným uctívaným bohem Aton bůh slunce před reformou Amon Jeho nástupce Tutanchamon tento kult zrušil a jméno Achnatona bylo ze seznamu králů vymazáno Za vlády Ramesse II 1290 –1224 př n l zažila Nová říše ještě jednou dobu rozkvětu Po smrti Ramesse III 1184 – 1153 došlo k rychlému úpadu Egypta a nepokojům Následkem toho byl vpád Libyjců a mořských národů Zakladatelem XXII dynastie byl Libyjec jménem Šešonk I XXV dynastii založili králové Núbie Makedonské období 332 – 310 př n l Ptolemaiovský Egypt 305 – 30 př n l V roce 525 př n l se Egypta poprvé zmocnili Peršané Na konci 5 století př n l se naposled osamostatnil pod vládou domácích dynastií XXVIII – XXX Poté se Egypta znovu zmocnili Peršané V roce 333 př n l porazil Alexandr Veliký perského krále Dáreia III a získal tak egyptské území Po jeho smrti 323 př n l jeden z jeho vojevůdců Ptolemaios vládl v této provincii a v r 305 př n l přijal titul krále jako Ptolemaios I Sótér Ptolemaiovská dynastie pak vládla Egyptu až do roku př n l Hlavním městem byla Alexandrie a velký kulturní vliv v této době měl helénismus Období Římské říše 30 př n l až 395 n l Byzantské období 395 – 640 n l Po smrti Kleopatry VII v roce 30 př n l poslední panovnice dynastie Ptolemaiovců se stal Egypt římskou provincií Při dělení římské říše roku 395 n l se dostal pod byzantskou vládu a ztratil dosavadní hospodářský význam Středověk Islámské období 640 – 1517 n l Osmanské období 1517 – 1805 n l Kolem 640 dobyli islámští Arabové Nilské údolí Za vlády Mu‘ávijada I 661–750 osídlily arabské kmeny plodné planiny a s nastoupením Saladina zakladatele dynastie Ajjúbovců 1171–1249 se stala Káhira centrem muslimského odporu proti křížovým tažením Kolem roku 1250 povstala palácová garda a mamlúci vojenští otroci získali moc V roce 1517 dobyl Egypt turecký sultán Selim I a ten se tak stal tureckou provincií Správa Egypta byla nadále svěřena mamlúkům Novověk Období vlády dynastie Muhammada Alího 1805 až 1952 Teprve Napoleonovo egyptské tažení v roce 1798 ukončilo osmanskou nadvládu Napoleon sice téhož roku byl donucen odplout z důvodu vítězství admirála Nelsona v námořní bitvě u Abukiru ale po Napoleonově odplutí ovládl makedonský důstojník tureckého vojska v Egyptě Muhammad Alí s pomocí armády do roku 1801 postupně celou zemi Potlačil britské pokusy o vměšování do egyptské vnitřní politiky a v roce 1811 plně stabilizoval situaci vyvražděním tehdejší vojenské a politické elity – mamlúků V té době se však již stal faktickým vládcem země neboť Osmanská říše neměla prostředky na dobytí Egypta V roce 1848 se vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ibráhíma a tím založil novou dynastii vládnoucí Egyptu pod formální osmanskou a méně formální britskou správou až do roku 1952 Stavba Suezského kanálu však zemi zadlužila a v roce 1875 se stala největším akcionářem společnosti Velká Británie V roce 1888 Konstantinopolská smlouva prohlásila Suezský kanál za neutrální území pod správou Velké Británie 18 prosince 1914 prohlásila Velká Británie Egypt svým protektorátem Dosavadní chediv Abbás II Hilmí byl sesazen a nahrazen sultánem Husajnem Kámilem Po jeho smrti roku 1917 se sultánem stal Ismáíla Ahmad Fu´ád Britové zatížili egyptské obyvatelstvo nucenými pracemi pro budování komunikací a vodovodů s velkými ztrátami na lidských životech Omezení dovozu zboží podnítilo rozvoj egyptského lehkého průmyslu 28 února 1922 vyhlásil Egypt pod vládou Fuada I samostatnost jako Egyptské království Za druhé světové války se stal bojištěm německé a italské armády pod velením Erwina Rommela a britských vojsk pod velením Bernarda Montgomeryho Britská vojska zůstala až do roku 1946 v zemi V roce 1948 se egyptská armáda zúčastnila arabsko-izraelské války V roce 1951 Egypt vypověděl Konstantinopolskou smlouvu a Velká Británie souhlasila že se stáhne 1954 Egyptská republika 23 července 1952 – V Egyptě byl převratem svržen král Farúk I a byla vyhlášena Egyptská republika Hlavou státu byl nejdříve generál Muhammad Nadžíb později vůdce revoluce plukovník Gamál Abd an-Násir 1954–1970 Ten zavedl socialistický způsob vlády Zestátnění Suezského kanálu v roce 1956 vedlo k vojenskému zákroku Izraele Velké Británie a Francie a k tzv Suezské krizi Výsledkem bylo posílení egyptské pozice a zvýšení vlivu Sovětského svazu na Blízkém Východě Od února roku 1958 dochází k diplomatickým sporům se Súdánem o Halaibský trojúhelník a Bir Tawil V roce 1958 vytvořil Egypt spolu se Sýrií Sjednocenou arabskou republiku vedené Násirem V té dominoval Egypt roku 1961 Sýrie svazek opustila avšak Egypt používal tento název až do roku 1971 V roce 1967 byl Egypt napaden Izraelem který při překvapivém útoku zničil egyptské letectvo a obsadil Sinajský poloostrov Po smrti Nassira v roce 1970 se stal prezidentem jeho viceprezident Anvar as-Sádát V roce 1973 se stala oblast kolem Suezského kanálu dějištěm nových bojů mezi Izraelem a Egyptem V roce 1977 zahájil Sadát mírové jednání s Izraelem To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova která však vyvolala odpor islamistů z Muslimského bratrstva V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak V roce 2000 se Egypt de facto ujal správy nad Halaibským trojúhelníkem Egyptská krize Na konci ledna roku 2011 egyptský prezident Husní Mubarak poprvé po čtyřech dnech nepokojů a násilností v hlavním městě promluvil o událostech které si v zemi vyžádaly nejméně 18 mrtvých a přes 1000 zraněných Ve svém projevu oznámil občanům že vyzval vládu k rezignaci a slíbil demokratické reformy Podle agentury AP Mubarak ujišťoval občany že prosadí sociální ekonomické a politické reformy Protivládní demonstrace které ochromily celou zem pak označil za součást spiknutí k destabilizaci Egypta a zničení legitimity jeho režimu Celá země byla také odpojena od internetu O několik dní později se situace v Káhiře a ostatních velkoměstech ještě více vyhrotila Podle komisařky OSN si nepokoje vyžádaly až 300 životů Odpůrci prezidenta Husního Mubaraka se 3112011 rozhodli vyhlásit časově neomezenou generální stávku Následující den ji měl doprovodit "miliónový pochod" Dne 11 února 2011 prezident Mubarak rezignoval podle svých slov chce dožít v letovisku Šarm aš-Šajch Moc převzala armáda vojenská junta a faktickou hlavou státu se stal předseda Nejvyšší vojenské rady Muhammad Hosejn Tantaví V květnu 2012 se v Egyptě konaly prezidentské volby které vyhrál islamista Muhammad Mursí Referendum se konalo ve dvou termínech v každém volila polovina země Podle oficiálních výsledků byla ústava přijata pro hlasovalo 638% Volební účast ale byla velice nízká 329%< ref> Mursí byl po roce vlády sesazen armádním pučem Muslimské bratrstvo bylo postaveno mimo zákon a v následných volbách zvítězil bývalý náčelník generálního štábu egyptské armády Abd al-Fattáh as-Sísí Geografie Povrch Egypt je stát ležící na pomezí severní Afriky a jihozápadní Asie Jeho rozloha je 1 002 450 km2 Fyzicky tvoří Egypt východní část Sahary Je tvořen vysoko položenou tabulí rozdělenou údolím Nilu na západní část tvořenou Libyjskou pouští a východní část tvořenou Arabskou pouští Podložím tabule je většinou rula a žula V jižní části Libyjské pouště se nachází náhorní plošina Džilf al-Kabír která je se svojí průměrnou výškou 1000 m nejvyšším místem této pouště V Libyjské poušti se rovněž nachází velké množství proláklin přičemž v největší z nich Kattarské proláklině se v hloubce 137 metrů pod hladinou moře nachází nejnižší bod Egypta Východní část Egypta tvoří Arabská poušť která se rozprostírá od nilského údolí až k Rudému moři Na rozdíl od Libyjské pouště je velmi hornatá Pro tuto oblast jsou charakteristická suchá údolí která se nazývají vádí Pomyslný střed této oblasti tvoří řeka Nil která protéká Egyptem od jižních hranic se Súdánem až na sever kde ústí do Středozemního moře Právě tato řeka která na území Egypta dosahuje přibližné délky 1 600 km dala vzniknout egyptské civilizaci I v současné době žije v jejím údolí a deltě 99% obyvatelstva které tak využívá pouze 55% rozlohy své země K Egyptu rovněž patří Sinajský poloostrov který je ohraničen Suezským a Akabským zálivem Sinajský poloostrov patří geograficky již k Asii Jeho jižní část je hornatá a nachází se zde nejvyšší hora Egypta Hora sv Kateřiny Gebel Katherína která dosahuje výšky 2 642 metrů nad mořem Podnebí Egypt má aridní pouštní podnebí Sever země je chladnější na jihu jsou větší výkyvy teplot Egypt je jednou z nejteplejších a nejsušších zemí světa kde na některých místech neprší i několik let Tato země má přes 300 dní slunečního svitu zimy jsou mírné léta velmi horká Během dne zde panují vysoké teploty kdežto noci jsou chladné V pobřežních oblastech dosahuje denní teplota během zimního období v průměru 14 °C v létě se průměrně pohybuje kolem 30 °C V pouštních oblastech se vyskytují velké teplotní skoky zvláště pak v letním období Teploty se mohou pohybovat od 7 °C v noci až ke 40 °C přes den Během zimních měsíců teploty v poušti tak razantně nekolísají avšak mohou se pohybovat i v rozmezí od 0 °C v noci do 18 °C přes den V oblasti nilské delty během jara vane horký a suchý vítr který je znám pod názvem Chamsin Roční úhrn srážek dosahuje ve většině oblastí maxima 80 mm Na pobřeží mohou srážky dosáhnout až 200 mm Během letních měsíců v Egyptě prakticky neprší Největší egyptská města k 1 lednu 2012< ref> Politika Do roku 2011 byl Egypt prezidentskou republikou Vládu si od roku 1978 držela Národní demokratická strana Do 454 členného parlamentu se volilo jednou za 5 let Významným opozičním hnutím bylo Muslimské bratrstvo jemuž bylo z náboženských důvodů zakázáno vytvořit politickou stranu Tehdejší prezident Muhammad Husní Mubarak který byl v čele Egypta od roku 1981 byl po revoluci z roku 2011 donucen odstoupit a to dne 11 února 2011 Prezidentovu rezignaci oznámil viceprezident Umar Sulajmán v krátkém televizním prohlášení Podle něj prezident odstoupil pro dobro republiky Moc poté převzala armáda Nová demokratická ústava byla přijata v referendu Ta mimo jiné ustavila poloprezidentskou republiku V následných parlamentních i prezidentských volbách zvítězili islamisté Islamistická Strana svobody a spravedlnosti vytvořená Muslimským bratrstvem získala 375 % hlasů ve volbách do dolní komory a 45 % hlasů ve volbách do horní komory Parlamentu Druhou skončila také islamistická Strana světla která se hlásí k salafismu či wahhábismu se ziskem okolo 28 % hlasů Liberální strany vstoupily do opozice když celkem získaly okolo 20 % hlasů Prezidentem byl v přímé volbě zvolen Muhammad Mursí ze strany Svobody a spravedlnosti když ve dvoukolové volbě získal 2478 % respektive 5173 % hlasů Po další vlně lidových demonstrací protestujících proti Mursího vládě se armáda na začátku července 2013 ve jménu nespokojeného lidu chopila moci a svrhla Mursího i jeho vládu Prozatímním prezidentem byl jmenován předseda Ústavního soudu Adlí Mansúr který poté rozpustil Parlament s plánem vytvořit úřednickou vládu která navrhne novou ústavu a dovede zemi k novým volbám Ekonomika Ekonomika Egypta závisí především na zemědělství mediální sféře vývozu ropy a turistice; více než tři miliony Egypťanů však přitom pracuje v zahraničí především v Saúdské Arábii zemích Perského zálivu a Evropě Dokončení přehrady v Asuánu roku 1971 a výsledné Násirovo jezero změnilo časem prověřenou úlohu řeky Nilu v zemědělství a ekologii Egypta Rychle rostoucí populace omezené množství zemědělské půdy a závislost na Nilu však stále zdražují zdroje a stresují ekonomiku Vláda se snažila připravit ekonomiku na nové milénium pomocí reforem a rozsáhlých investic do dopravy a fyzické infrastruktury Egypt přijímal zahraniční pomoc Spojených států od roku 1979 průměrně 22 miliardy ročně a je třetím největším cílem zahraničních fondů Spojených států hned po válce v Iráku Jeho hlavní příjmy jsou však z cestovního ruchu a také z lodní přepravy skrze Suezský průplav Egypt má vyvinutý energetický trh založený na uhlí ropě zemním plynu a vodní energetice Značné zásoby uhlí se nalézají na severovýchodě Sinaje a těží se zde přibližně 600 000 tun ročně Ropa a plyn se vyrábějí v pouštních oblastech na západě Suezském zálivu a v Nilské deltě Egypt vlastní značné rezervy plynu v 90 letech 20 století se odhadovalo kolem 1 100 000 m³ a vyváží jej také do mnoha zemí Egypt je také jednou z mála afrických zemí které usilují o stavbu jaderné elektrárny v horizontu příštích deseti let V roce 2011 měl být zahájen tendr na hlavního dodavatel a elektrárna měla být podle původního plánu spuštěna v roce 2020 Elektrárna bude pravděpodobně stát v blízkosti obce Ad Dabaá na pobřeží Středozemního moře Nedávno vláda zahájila přípravné práce avšak stavbu zablokovali místní beduíni které elektrárna připravila o půdu konflikt zatím nebyl vyřešen< ref> V zemi je asi 10% míra nezaměstnanosti a 11% míra inflace HDP na obyvatele zde dosahovalo v roce 2009 2355 USD Měna je Egyptská libra LE 100 piastrů 1 USD 570 LE Cestovní ruch Cestovní ruch je jedním z nejdůležitějších sektorů egyptské ekonomiky Hlavními turistickými lákadly jsou tisíce let staré památky kvůli nimž je Egypt světově proslulou destinací Hlavními z nich jsou pyramidy a Velká sfinga v Gíze chrám Abú Simbel ležící jižně od Asuánu Karnacký chrámový komplex a Údolí králů nedaleko Luxoru Hlavní město Káhira se může pochlubit Egyptským muzeem či mešitou Muhammada Alího Turisty rovněž láká pestrobarevný podvodní svět Rudého moře Podmínky pro potápění a šnorchlování jsou zde jedny z nejlepších na světě Přímořská letoviska jako například Hurghada Šarm aš-Šajch či Taba navštíví ročně několik milionů turistů Egyptská armáda Egypt má v současnosti 2010 největší a nejsilnější armádu na africkém kontinentu Jde současně o největší armádu v arabském světě; celosvětově na 10 místě V aktivní službě má Egypt asi 468 000 vojáků počet vojáků záložních vojsk dosahuje 480 000 Ve výzbroji egyptské armády jsou ve velkém počtu zastoupeny nejmodernější zbraně Platí to zejména o letectvu srov článek Egyptské vojenské letectvo a pozemním vojsku armáda má k dispozici odhadem 3750 tanků z toho nejméně 1000 špičkových těžkých tanků M1 Abrams Egyptská armáda která byla založena ve třicátých letech 19 století vedla během 20 století čtyři války se státem Izrael v r 1948 1956 1967 a 1973 V r 1991 se egyptské vojsko účastnilo operace Pouštní bouře na straně vojsk koalice Egypt je silným strategickým partnerem NATO Obyvatelstvo Egypt je nejlidnatější zemí Blízkého východu a třetí nejlidnatější zemí na africkém kontinentu Rychlý růst populace v letech 1970 až 2010 byl způsoben zlepšením lékařské péče a nárůstem produktivity zemědělství Během Napoleonovy invaze od Egypta v roce 1798 byla místní populace odhadnuta na 3 000 000 lidí V roce 1939 měl Egypt již 16 500 000 obyvatel Populace je koncentrovaná v okolí řeky Nil zejména pak v nilské deltě a také v okolí Suezského průplavu 90% obyvatel jsou muslimové a zbytek je tvořen převážně koptskými křesťany Kromě příslušnosti k náboženství se obyvatelé Egypta dělí na obyvatele měst a feláhy venkovské zemědělce Největší etnickou skupinou v zemi jsou Egypťané Etnickými minoritami jsou Turci Řekové kmeny arabských Beduínů žijících v Arabské poušti a na Sinajském poloostrově a také Berbeři žijící na západě země Asi 27 milionu Egypťanů žije v zahraničí Jazyky Oficiálním jazykem je moderní standardní arabština V hovorové formě se nejvíce využívají následující jazyky egyptská arabština 68% saidi 29% bedáwí 16% súdánská arabština 06% domari 03% núbijský jazyk 03% a bedža 01% Navíc se v Egyptě vyskytuje řečtina arménština a italština což jsou hlavní jazyky početné skupiny přistěhovalců Mezi cizí jazyky které se vyučují na školách patří angličtina francouzština němčina a v menším rozsahu i italština Historická egyptština skládající se ze starověké egyptštiny a koptštiny tvoří samostatnou větev mezi rodinami afroasijských jazyků Náboženství Hlavním náboženstvím v Egyptě je Islám ke kterému se hlásí přibližně 90% obyvatel Drtivou většinu z nich tvoří sunnité Islám se do země dostal s příchodem arabů v 7 století našeho letopočtu a následně se Egypt stal politickým a kulturním centrem muslimského světa Za vlády prezidenta Anvara as-Sádáta se islám stal oficiálním státním náboženstvím Zbylých 10% obyvatelstva tvoří křesťané 90% z nich se hlásí ke koptské pravoslavné církvi a zbytek ke koptské katolické církvi a egyptské evangelické církvi Posledním ze tří náboženství které jsou v Egyptě uznávané je Judaismus ke kterému se hlásí pouze několik stovek občanů Mezi další minoritní náboženství patří například Bahá'í avšak to není společně s dalšími státem uznané Občanům kteří chtěli mít takové náboženství napsané v jejich průkazu totožnosti bylo vydání průkazu odepřeno Egypťané tak byli postaveni do situace kdy museli lhát o svém náboženství nebo nezískali průkaz totožnosti Změna zákona v roce 2008 umožnila těmto lidem získat průkaz totožnosti a zanechat kolonku Náboženství prázdnou< ref> Kultura Egyptská kultura sahá do doby starší než šest tisíc let Starověký Egypt patřil mezi nejstarší civilizace a po celá tisíciletí si svoji kulturu která ovlivnila mnohé kultury v zemích Evropy Afriky a středního východu udržel Po éře faraonů se Egypt dostal pod vliv helénistické křesťanské a islámské kultury V dnešní době je mnoho aspektů staroegyptské kultury propojeno s novějšími prvky obsahujícími vliv západní kultury která je již sama o sobě ovlivněna staroegyptskou kulturou Hlavní město Egypta Káhira je největším městem Afriky a po celá staletí bylo centrem vzdělání kultury a obchodu Egypt se rovněž pyšní nejvyšším počtem laureátů Nobelovy ceny z celé Afriky a arabského světa Někteří egyptští politici byli nebo jsou v čele významných mezinárodních organizací Mezi ně například patří Butrus Butrus-Ghálí bývalý generální tajemník OSN či Muhammad Baradej bývalý generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii a držitel Nobelovy ceny míru Egypt má rovněž velký vliv v arabsky mluvících zemích Moderní arabská kultura je silně ovlivněna egyptskou literaturou hudbou a kinematografií Umění a architektura Egypťané byli jednou z prvních civilizací která začlenila designové prvky do umění a architektury Egyptská civilizace je známá pro své kolosální pyramidy chrámy a monumentální hrobky Známými příklady jsou Džoserova stupňovitá pyramida která byla navržena starověkým architektem Imhotepem Velká sfinga v Gíze a chrám v Abú Simbelu Moderní egyptské umění je velmi různorodé Významnými umělci byli například architekti Hassan Fathy a Ramses Wissa Wassef sochař Mahmúd Mochtar či Izák Fanús který se zabýval koptským uměním V egyptském hlavním městě se rovněž nachází Káhirská opera která je centrem egyptského umění Egyptské umění a filmový průmysl vzkvétá od konce 19 století Dnes je v Egyptě k dispozici přes třicet satelitních kanálů a přes sto natočených filmů ročně Káhira je již dlouho známá jako Holywood středního východu Hostí každoroční Káhirský mezinárodní filmový festival který je hodnocen jako jeden z jedenácti nejlepších filmových festivalů na světě< ref> Mezi nejznámější egyptské herce patří Omar Sharif Literatura Literatura tvoří důležitý kulturní prvek v životě mnoha egypťanů Egyptští spisovatelé a básníci byli mezi prvními kteří experimentovali s moderním stylem arabské literatury Jejich styl se následně rozšířil po celém středním východě Egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz byl prvním arabským spisovatelem který získal Nobelovu cenu za literaturu Mezi egypťany je nejoblíbenějším literárním žánrem lidová poezie Hudba Egyptská hudba je tvořena místními středomořskými africkými a západními prvky Ve starověku egypťané používali mnohé hudební nástroje Nejvíce však harfu flétnu a místních nástroje ney a úd Později se součástí hudebního projevu stal zpěv a bicí nástroje Současná egyptská hudba je ovlivněna lidovou tvorbou a umělci jako byli například Sajid Darwíš Umm Kulthum Mohamed Abdel Wahab či Abd el-Halim Hafez Od 70 let 20 století se nedílnou součástí egyptské hudební scény stává pop music Egyptská lidová hudba se i nadále hrává na svatbách či jiných tradičních slavnostech Mezi nejpopulárnější zpěváky současnosti patří Muhammad Munir a Amr Dijáb Sport Nejpopulárnějším sportem v Egyptě je fotbal Mezi nejpopulárnější týmy patří kluby Al Ahly Zamalek Ismaily Al-Ittihad Alexandrie a Al Masry Káhirské derby mezi týmem Al Ahly a Zamalkem patří mezi nejbouřlivější africká a světová derby< ref> Egyptská fotbalová reprezentace patří mezi nejúspěšnější světové celky Své kvality dokazuje především na africkém kontinentu kde již sedmkrát vyhrála Africký pohár národů přičemž v letech 1957 a 1959 ho získala dvakrát v řadě a v letech 2006 2008 a 2010 dokonce třikrát čímž vytvořila nový světový rekord Dalšími velmi populárními sporty v Egyptě jsou squash a tenis Egyptský squashový tým je známý po celém světě Nejlepším hráčem je Amr Šabana který mezi lety 2003 až 2009 vyhrál čtyřikrát světový šampionát ve squashi Mezi africkými basketbalovými týmy je egyptský národní tým historicky nejúspěšnější co se týče výkonů na mistrovství světa a Olympijských hrách Na basketbalovém mistrovství Afriky již získali rekordních šestnáct medailí včetně pěti zlatých Úspěšná je i házenkářská reprezentace která z osmnácti afrických šampionátů získala šestnáct medailí včetně pěti zlatých V roce 2007 se Omar Samra stal prvním egypťanem a nejmladším arabem který vystoupil na nejvyšší horu světa Mount Everest Expedice která byla vedena jižní cestou začala 25 března 2007 a skončila o devět týdnů později Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Epidemie eboly v západní Africe je co do počtu obětí nejtěžší epidemií eboly v historii a prvním propuknutím této nemoci v oblasti západní Afriky za poslední dvě desetiletí Započala v prosinci 2013 ovšem detekována byla až v březnu 2014 kdy bylo hlášeno 78 úmrtí Na konci roku 2014 se pak oficiální počet nakažených zvedl přesáhl 20 tis z toho 8 tis zemřelo Na mapě vpravo jsou vidět případy v západní Africe Epidemie se nekotrolovaně šíří v Sierra Leone Libérii a Guineji a výskyty se objevily v Mali Senegal a Nigérie své výskyty dostaly pod kontrolu a virus se v těchto zemích již nevyskytuje Mimo Afriku se objevily výskyty ve Spojeném království Španělsku a USA Různé organizace včetně Evropské komise a Hospodářského společenství západoafrických států darovaly finanční prostředky na pomoc v boji proti epidemii V boji proti nemoci byl u ojedinělých pacientů z řad lékařů a misionářů nasazen experimentální lék ZMapp který však ještě nebyl dostatečně otestován ani pokud jde o jeho účinnost ani pokud jde o možné nežádoucí účinky Zatím to vypadá že si vede dobře a pacientům pomáhá byť jeho aplikace není zárukou přežití Průběh Epidemie eboly v západní Africe První případy eboly zachytily guinejské úřady na jihu země podezření na smrtelné onemocnění se potvrdilo i v hlavním městě Conakry Zahraniční těžařské společnosti pozastavily své aktivity v zemi a evakuovaly z Guineji část svých zaměstnanců Epidemie se postupně rozšířila i do sousední Libérie a Sierra Leone kde si vyžádala stovky obětí a to i mezi zdravotnickým personálem Nákaze neunikli ani lékaři z Evropy a USA Bratr z řad personálu první nemocnice Miguel Pajares byl převezen k léčení do Madridu kde se stal 12 srpna prvním člověkem který podlehl ebole na evropské půdě V Monrovii mezitím zemřela i celá řada jeho kolegů Další zpráva velkopřevora z 12 srpna vyčíslila dosavadní ztráty řádu v důsledku epidemie na tři mrtvé bratry včetně ředitele monrovijské nemocnice jednu řeholnici a velký počet zaměstnanců V Nigérii se vyskytly jen ojedinělé případy Senegal uzavřel pozemní hranice s Guineou aby se tak zabránilo dalšímu šíření viru dne 29 srpna Senegalský ministr zdravotnictví Awa Marie Coll Seck oznámil první případ nákazy ebolou v Senegalu Dne 20 září zabila skupina vesničanů z Guineje 8 expertů kteří do Guineje přijeli bojovat s nemocí Mezi nimi byli i 3 novináři Všech 8 těl bylo nalezeno v latríně z toho 3 měla podříznutá hrdla 6 útočníků bylo zatčeno V Guineji se též v tento den počet případů dostal na 1 000 Odhad Světové zdravotnické organizace uvádí že se ebolou do ledna 2015 může nakazit až 14 milionu lidí< ref> Dne 11 října zahájila americká letiště skenovaní tělesné teploty cestujících z Guineje Sierry Leone a Libérie zatímco počet obětí epidemie viru v západní Africe vystoupal na 4 000 Ebola v USA Dne 30 září potvrdily USA první případ eboly zachycený na americkém území Vzrušené diskuse vyvolalo selhání nemocnice v Texasu která dotyčného po prvním vyšetření pustila domů s mylným předpokladem že má jen obyčejnou chřipku přestože upozornil zdravotní sestru že přicestoval z Liberie Dva dny poté byl hospitalizován v kritickém stavu Epidemiologové vyjádřili obavy že do té doby mohl nakazit až 80 lidí a provádějí rozsáhlé šetření v jeho okolí U druhého zdravotníka ošetřujícího zesnulého Thomase Duncana se projevily příznaky onemocnění virem Zdravotní sestry z dallaské nemocnice sdělily médiím že po přijetí nakaženého pacienta pracovaly s nedostačujícím ochranným oděvem a neměly informace jak s nakaženým pracovat Ebola ve Španělsku Dne 25 září zemřel po převozu do madridské nemocnice 71 letý španělský kněz a šéflékař sieraleonské nemocnice milosrdných bratří v Lunsaru P Dr Manuel García Viejo OH který se nakazil při péči o pacienty Jde tedy zatím o druhý případ úmrtí na tuto nemoc v Evropě Dne 6 října potvrdilo Španělsko první případ eboly zachycený na evropském území Jde o zdravotní sestru pracující na klinice Carlose III která se nakazila když se starala o misionáře P Dr Manuela Garcíu Vieja OH † 25 září který byl již nemocný převezen do Španělska ze Sierry Leone Panika v Česku První podezřelý případ ohlásila média v České republice 6 září Jednalo se o afrického studenta který měl příznaky na tuto nemoc 7 září byl ale případ v Česku vyvrácen Student měl malárii a přežil Nejvážnější podezření na ebolu 9 října oznámila pražská Nemocnice na Bulovce u českého pacienta který se vrátil z Libérie Dne 11 října byli na infekční oddělení Nemocnice na Bulovce převezení žena z Karlových Varů která se před časem vrátila z Nigerie a nachlazený ghanský student zajištěný zásahovou jednotkou na Hlavním nádraží v Praze< ref> Ebola v Kongu V srpnu byly detekovány první případy onemocnění v Demokratické republice Kongo K 9 říjnu 2014 bylo zaznamenáno 68 případů onemocnění virem Ebola bylo 49 fatálních Epidemie v Kongu nijak nesouvisí s probíhající epidemii v západní Africe Tabulka případů úmrtí a zemí Následující tabulka je sestavena podle dat CDC a Světové zdravotnické organizace Mezinárodní reakce Nadnárodní organizace Rada bezpečnosti OSN prohlásila probíhající epidemii eboly v západní Africe za „hrozbu světové bezpečností a ohlásila vyslání pohotovostní mise do Liberie Sierry Leone a Guineji< ref> Evropská komise přispěla částkou 500 000 € aby přispěla k omezení šíření viru v Guineji a sousedních zemích Evropská komise stejně do země vyslala zdravotnické experty aby pomohli zhodnotit situaci a spolupracovali s místními úřady Komisařka EU pro mezinárodní spolupráci humanitární pomoc a řešení krizí Kristalina Georgieva řekla "Jsme hluboce znepokojeni šířením této nakažlivé nemoci a naše podpora pomůže zajistit okamžitou zdravotní pomoc postiženým lidem Je důležité že budeme jednat rychle aby se zabránilo v šíření eboly zejména do sousedních zemí" Mezinárodní organizace Vedle nadnárodních organizací hrají klíčovou roli charitativní dobrovolnické a církevní organizace mimo jiné Lékaři bez hranic a milosrdní bratři První organizace zřídila v oblastech řadu nových center pro boj s epidemií druhá hraje klíčovou roli v místním zdravotnictví skrze provozování nemocnic v Sieře Leone a Libérii Nemocnice milosrdných bratří přivedla epidemie na pokraj kolapsu když zahubila čtyři řádové bratry a desítky dalších spolupracovníků a zaměstnanců a přinutila řád k jejich dočasnému uzavření Jejich znovuotevření se plánuje na začátek října Do konce září řád shromáždil ve sbírce vyhlášené na boj s epidemií 363 68659 EUR Státy Spojené státy americké otevřely v liberijské Monrovii školící centrum pro zdravotníky a vyslaly do země 3000 vojáků jako podporu k sedmnácti polním nemocnicím Kuba ohlásila plán vyslat 165 zdravotníku do západní Afriky aby se přidali k boji proti epidemii viru ebola < ref> Česká republika darovala organizaci Lékaři bez hranic tři miliony korun na boj s epidemií eboly < ref> Odkazy Reference Externí odkazy |} Etiopie amharsky ኢትዮጵያ Itjopja je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe Sousedí na severu s Eritrejí na východě s Džibutskem a Somálskem na jihu s Keňou a se Súdánem a Jižním Súdánem na západě Podle odhadů z roku 2010 žije v Etiopii 82 101 998 lidí< ref> Hlavním městem je Addis Abeba úředním jazykem federace je amharština Na etiopském území se dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus První lépe zdokumentovaný historický státní útvar na etiopském území představuje zhruba od 3 století př n l aksumská říše v níž vládla šalomounská dynastie založená podle legend potomkem krále Šalomouna a královny ze Sáby Aksumští vládci přijali ve 4 století křesťanství Následující staletí – především v důsledku ztráty obchodních kontaktů a islámské expanze – znamenala úpadek a do značné míry i izolaci V polovině 19 století započala postupná modernizace a soupeření s evropským kolonialismem Od první světové války byl až do roku 1974 s pětiletou přestávkou v době italské okupace etiopským císařem Haile Selassie I Ten byl poté svržen Mengistu Haile Mariamem který v zemi nastolil komunistický režim Konec tohoto režimu přišel spolu se zhroucením sovětského bloku a Mengistu musel v roce 1991 uprchnout ze země Etiopie se federalizovala a v čele nové vlády pod vedením Etiopské lidové revoluční demokratické fronty stanul Meles Zenawi Ten v zemi postupem času zavedl autoritářský režim který je u moci dodnes Etiopský stát patří mezi nejchudší země světa Zemědělství je silně závislé na podnebí a v poměru k rozvinutým státům málo modernizované Průmysl je nevyvinutý a služby nepříliš kvalitní Dosud špatný stav infrastruktury se díky vládním investicím postupně zlepšuje Výjimku v jinak špatné etiopské dopravě tvoří Ethiopian Airlines které se řadí mezi tři nejdůležitější letecké společnosti v Africe Navzdory značné korupci a nedostatečným službám se ekonomika Etiopie rychle rozvíjí; země je však přesto závislá na zahraniční pomoci Etiopská armáda představuje jednu z nejsilnějších ozbrojených sil v Africe a úzce vojensky spolupracuje se Spojenými státy V oblasti zahraničních vztahů udržuje Etiopie dobré vztahy zvláště s okolními státy s výjimkou Eritreje a Somálska Ze zahraničních investorů se zde v poslední době nejvíce prosazuje Indie a Čína Etiopie má rovněž bohatou kulturu založenou na dlouhé historické tradici i kontaktech s okolním světem a v zemi je množství kulturních i přírodních památek Etymologie Slovo Etiopie pochází z řečtiny Αἰθιοπία Aethiopia a obecně se dá přeložit jako „země opálených lidí Tento výraz se nicméně nevztahoval pouze na dnešní etiopské území ale souhrnně označoval země s obyvatelstvem tmavší pleti Někdy se též užíval pro označení země Kuš Vedle Bible se slovo Etiopie objevuje například v Homérově Iliadě a Odyssei Druhý název Habeš nebo též Abyssinia pochází z pojmenování kmenové skupiny Habašat který později přejali Arabové a pod jménem al Habaša tím označovali zdejší obyvatele Termín Habeša se používá v Etiopii dodnes většinou pro vymezení etiopské rasové skupiny vůči černochům i bělochům Zároveň se jím nazývají tradiční etiopské výrobky pokrmy a nápoje Dějiny Pravěk a starověk Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let – právě zde byly také nalezeny kosterní pozůstatky příslušníka rodu Australopithecus jednoho z nejstarších předchůdců lidského rodu Ze starších etiopských legend je nejvýznamnější pověst o královně ze Sáby a králi Šalomounovi jejichž syn Menelik I měl nastoupil na trůn roku 982 př n l a být zakladatelem šalomounovské dynastie Tato dynastie pak v Etiopii s přestávkami vládla až do roku 1974 kdy byla monarchie svržena komunistickým převratem Prvním lépe zdokumentovaným historickým státním útvarem zde byla aksumská říše rozkládající se vedle etiopského území i v jihozápadní Arábii Zhruba někdy po roce 325 přijal aksumský vládce Enzana zásluhou svatého Frumentia křesťanství Země udržovala kontakty s antickým světem rozvíjela se architektura umění i řemeslná výroba razily se také mince Vrcholu svého vývoje se říše dočkala v první polovině 6 století za vlády císaře Kaleba který velkou část svého života strávil boji s židovskými povstalci v arabské části říše Po jeho smrti nastal úpadek neboť říše o arabská území přišla a namísto ní zde v druhé polovině 6 století nastoupila sásánovská Persie V říši se používal zejména jazyk ge'ez v obchodních stycích se zahraničím se používala i řečtina Období izolace a bojů s muslimy Kvůli územním ztrátám a později také expanzi muslimů se aksumská říše dostala do izolace Upadl obchod a řemesla a namísto peněz se začal znovu používat směnný systém Někdy v 8 až 9 století rozsáhlý úpadek vyústil v povstání židovského kmene Falašů vedeného královnou Yodit Po jeho potlačení se k moci v regionu dostala v polovině 12 století dynastie Zagwe za níž dosáhla vrcholu klášterní architektura Po zaniklé aksumské říši převzali tito noví vládci křesťanství jazyk ge'ez a státotvornou tradici Nové kontakty se zahraničím a boj s kolonialismem Nový problém představovali Portugalci a zejména jezuitští misionáři kteří sem s nimi přišli Etiopští císaři se ocitli pod silným tlakem aby přestoupili na katolickou víru a přestože se o to někteří z nich pokusili například Ze Dingil či Susneos lidový odpor byl tak silný že oba později přišli o vládu Susneův syn Fasiladas posléze misionáře ve 30 letech 17 století ze země vyhnal Toto období vyvrcholilo v letech 1784 až 1855 kdy etiopští vládci panovali pouze nominálně a namísto nich rozhodovali aristokraté Do historie se zapsalo jako Zemene Mes'afint doba princů Úpadek panovnické moci se snažil zastavit císař Tewedros II panující od roku 1855 O nový pokus o centralizaci moci se pokusil Johannes IV který nastoupil na trůn roku 1871 Úspěšně se ubránil proti egyptskému vpádu a bojoval na popud Velké Británie také se súdánskými mahdisty Dostal se též do konfliktu s Itálií která si v oblasti dnešní Eritreje vytvářela zázemí pro další postup v regionu Italy se podařilo zastavit až za vlády dalšího císaře Menelika II jenž rozdrtil italská vojska v bitvě u Adwy Aduy roku 1896 Zároveň za jeho vlády proběhla radikální expanze na jih a jihovýchod což vedlo k posílení státních financí a obranyschopnosti státu Začala se stavět první železnice mezi Addis Abebou novým hlavním městem a tehdy francouzským Džíbútí budovaly se též nové mosty a silnice Menelik vládl až do roku 1913 po jeho smrti se dostal k moci Menelikův vnuk Ijasu avšak během první světové války byl svržen a moci se chopil šlechtic neboli ras Tafari Makonen nejdříve jako regent později jako svrchovaný panovník Haile Selasie I Moderní dějiny Haile Selassie I se pokoušel o soustředění moci ve svých rukou aby dokázal provádět další reformy jimž se mnohé složky společnosti zejména šlechta a církev urputně bránily Jeho snahu přerušila etiopsko-italská válka v jejímž důsledku byl roku 1936 císař nucen odejít do exilu zatímco Etiopii dobyla někdy i za pomoci chemických zbraní a okupovala italská armáda Během druhé světové války se s pomocí Britů podařilo roku 1941 dobýt etiopské území nazpět Následně se díky úspěšnému diplomatickému jednání zdařilo získat Haile Selassiemu pod svou kontrolu také původní italskou kolonii Eritreu Proti vládě císaře a pomalému tempu jeho reforem postupně rostl odpor který vyvrcholil roku 1960 pokusem o puč Přestože byl pokus o převrat potlačen v zemi nepřestávalo působit sociální pnutí Císař si postupně znepřátelil reformám nakloněnou střední vrstvu studentstvo i nižší armádní důstojníky Právě tito příslušníci armády vinili císaře a přežívající feudální systém ze společenských problémů a ze své vlastní chudoby Vláda Šalomounovců postupně ztratila důvěru obyvatelstva což se projevilo roku 1974 kdy byl etiopský císař svržen a monarchie zrušena V následujících letech vládl v zemi takzvaný derg rada v jehož čele stanul armádní důstojník Mengistu Haile Mariam Ten inspirován několika konkurenčními marxistickými stranami které vznikly ze studentských hnutí a k nuceným přesunům obyvatelstva Sovětské zájmy a podpora režimu v Etiopii byla součástí velmocenského zápasu studené války v zemích tzv třetího světa Ačkoliv byl totiž původně Sovětský svaz spojencem Somálska kde držela moc v rukou levicová vláda pro sovětskou vládu bylo výhodnější podporovat dlouhodobě Etiopii zejména kvůli jejímu většímu materiálnímu zajištění a ideologicky bližšímu režimu I podpora východního bloku ale koncem 80 let skončila vzhledem k jeho postupnému úpadku Mengistova vláda ztratila domácí i zahraniční podporu byla následně roku 1991 svržena a o dva roky později vyhlásila Eritrea dosud pod etiopskou nadvládou nezávislost Na základě nové ústavy z roku 1994 se Etiopie stala federativní republikou rozdělenou na etnickém základě Volby v zemi vyhrála o rok později Etiopská lidová revoluční demokratická fronta EPRDF která Etiopii vládne dodnes Této straně se během posledních dvaceti let podařilo v zemi vytvořit autoritářský systém který udržuje s pomocí represí a nestandardního vedení voleb pozitivnímu vývoji nepomohla také etiopsko-eritrejská válka v letech 1998 až 2001 většina rozvojových projektů byla přerušena a jejich vývoj vržen o několik let nazpátek Geografie Etiopský stát se nachází ve východní Africe v oblasti zvané Africký roh poblíž jižní části Rudého moře Je to stát vnitrozemský o pobřeží přišel po vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 Celková rozloha činí 1 127 127 km2 Sousedí se Súdánem a Jižním Súdánem na západě Eritrejí na severu Džibutskem a Somálskem na východě a Keňou na jihu Etiopii dominuje rozsáhlá náhorní plošina nacházející se ve středu země rozdělená na dvě části Velkou příkopovou propadlinou Výška plošiny se průměrně pohybuje mezi 1500 a 3000 m n m celý masiv je charakterizován horskými hřebeny rozdělenými hlubokými roklemi a říčními údolími a to převážně v severní části Plošina se pomalu svažuje do nížin na západ do oblasti Súdánu a do jihovýchodní části Etiopie obývané Somálci Vzhledem ke geologické aktivitě Velké příkopové propadliny je v její blízkosti možný častější výskyt zemětřesení a sopečné činnosti Obdělává se zhruba 17 % půdy přestože podíl půdy použitelné k orbě je vyšší V důsledku intenzivní deforestace posledních 30 let je zalesněno pouze zhruba 10 až 15 % území Zbytek je využíván pro pastvu pakliže není příliš drsný suchý či neúrodný aby se dal využít k obhospodařování Země silně trpí nadměrným využíváním pastvin erozí desertifikací a častými suchy což v některých oblastech způsobuje v suchých obdobích nedostatek vody V rámci Velké příkopové propadliny se na jihu rozkládá rozsáhlá síť jezer největší přírodní vodní nádrž je však jezero Tana nacházející se na severozápadě Nejvodnatější etiopskou řekou je Modrý Nil Etiopie je domovem rozličných živočišných druhů mezi něž patří typičtí zástupci africké fauny například lev leopard gepard hroch slon zebra různé druhy opic a gazel žiraf stejně tak i ptáci jako plameňák pelikán husa čáp ibis či marabu V oblasti se také nacházejí i druhy endemické omezené na jedno menší území – těmi jsou například nyala horská vlček etiopský nebo dželada Jednou z nejznámějších a nejvýznamnějších etiopských plodin je káva která pravděpodobně z Etiopie také původně pochází Podnebí Území Etiopie se nachází v tropické monzunové oblasti Její podnebí je velmi rozmanité a to zejména vzhledem k rozdílům v nadmořské výšce V oblastech nad 1500 m n m převažují denní teploty mezi 16 a 30 °C střídané chladnějšími nocemi Někdy se nížiny vyznačují též vysokou vlhkostí vzduchu po němž přicházejí od poloviny června do poloviny září silné deště Intenzivní srážky zanechají v půdě dostatek vláhy která vydrží zhruba do prosince a ledna kdy opět přicházejí sucha následovaném od poloviny ledna občasnými dešti Vláda a politika Etiopie je federativní parlamentní republikou Jednotlivé státy federace vytvořené na etnickém základu mají právo ratifikovat vlastní regionální ústavy uvádět v platnost zákony a vytvářet i spravovat vládní funkce Mohou se též od mateřské země odtrhnout Zákonodárnou moc představuje dvoukomorový parlament skládající se z horní Komory federace mající 108 křesel a dolní Komory lidových zástupců skládající se z 548 křesel Zatímco členové horní komory jsou voleni parlamentními shromážděními jednotlivých států federace dolní komora je volena ve všeobecném hlasování Nejvyšší soudní autoritou je Nejvyšší federální soud jeho členové jsou navrhováni předsedou vlády a schvalováni dolní komorou parlamentu Ústava ukotvující oddělenou moc zákonodárnou soudní a výkonnou byla ratifikována v prosinci 1994 V zemi existuje systém více politických stran ačkoliv dle organizace Freedom House v praxi principy demokratického zastoupení nefungují – v posledních volbách v květnu 2010 vyhrála vládnoucí strana Etiopská lidová revoluční demokratická fronta EPRDF s 996 % hlasů a to zejména díky nestandardním zákrokům během voleb opakovanému pronásledování odpůrců represím porušování práva na shromažďování a spolčování a takřka absenci nezávislých médií Podle Nadace Bertelsmann federální systém zůstává téměř pouze na papíře – EPRDF udržuje nad jednotlivými regionálními vládami přísnou kontrolu Zatímco v centrální části země má vláda situaci pevně v rukou v mnoha odlehlejších oblastech proti ní bojují různá osvobozenecká hnutí Mezi jinými se jedná o Oromskou osvobozeneckou frontu OLF Ogadenskou národně osvobozeneckou frontu ONLF případně Afarskou národně osvobozeneckou frontu doprovázené dalšími menšími organizacemi Neklidnou situaci dokreslují časté krvavé kmenové srážky o vodu a půdu v jižních částech Etiopie Vedle toho mezi lety 2006 a 2008 explodovalo v Addis Abebě a dalších městech několik bomb které zabily zhruba 20 lidí Není známo kdo za těmito činy stál Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických a organizace Human Rights Watch uvádějí že lidé podezřelí ze sympatií k politické opozici případně osvobozeneckým hnutím jsou oběťmi porušování lidských práv mezi něž často patří popravy bez soudu znásilňování mučení či svévolné zatčení Řada umělců sportovců či diplomatů utíká do zahraničí a žádá o azyl Země má silné problémy s korupcí Nižší úrovně státní správy trpí úplatkářstvím a inkompetencí vyšší politické špičky používají úplatky k udržení loajality ve vlastní straně i vládě Silně zkorumpovaná je i justice která ani plně nefunguje ve všech oblastech země Zároveň je soudní moc pod silným vlivem moci výkonné Na druhou stranu Freedom House upozorňuje že přes určité korupční praktiky samotné vlády se objevuje ve vládnoucí třídě snaha tyto problémy řešit a korupční aktivity omezit Administrativní systém Území Etiopie se dělí na 9 etnicky založených federálních států a 2 samosprávné městské oblasti Hlavním městem je Addis Abeba která je sídlem stejnojmenné městské samosprávné oblasti a zároveň státu Oromie Mezi další státy patří Tigraj Stát jižních národů národností a lidu Afarsko Somalia Beningšangul-Gumuz Gambella Hararský stát a Amharsko Druhým samosprávným městem je Dire Dawa Státy se dále dělí na okresy wereda a obce kebele Mezi nejvýznamnější města patří Addis Abeba zhruba 3 147 000 obyvatel dále pak Dire Dawa 306 000 Adama dříve Nazareth; 251 000 Gondar 213 000 Džima 174 000 Desje 186 000 Mekelle 184 000 Bahir Dar 183 000 Awassa 137 000 Harar 131 000 a Gambella 33 000 Zahraniční vztahy Etiopie po dobu své existence udržovala kontakty s mnoha okolními národy i s evropskými křesťanskými státy V moderní době se významněji projevila na světové scéně roku 1896 když se etiopskému císaři Menelikovi II podařilo porazit v bitvě u Adwy italská vojska Zatímco etiopský panovník se orientoval zejména na Spojené státy vláda dergu jež nastoupila po převratu roku 1974 orientovala celou zemi směrem k východnímu bloku komunistických zemí a Sovětskému svazu Po roce 1991 obnovila nová etiopská vláda kontakty se Spojenými státy Etiopie se také snaží svého souseda konstantně držet v diplomatické izolaci Následkem těchto událostí udržuje Etiopie dobré vztahy s Džibutskem a Súdánem aby si tak zajistila přístup k mořským přístavům Dalším zdrojem napětí je občanská válka v Somálsku kde Etiopie zasáhla během roku 2007 proti Svazu islámských soudů a do ledna 2009 prováděla v somálské oblasti vojenské operace během nichž zasáhla i proti etiopským disidentům skrývajícím se na somálském území Etiopie nadále považuje probíhající konflikt v Somálsku za jeden z důležitých bezpečnostních faktorů v regionu Udržuje také vztahy se Somalilandem jednou z odtržených částí Somálska který umožňuje Etiopii využívat svých přístavů Počátek války proti teroru znamenal upevnění vztahů s USA i západoevropskými státy – Etiopie je v této době považována za důležitého spojence v boji proti islámskému fundamentalismu Vztahy s Československem a Českem Diplomatické vztahy navázala Etiopie s Československem po první světové válce Zájmy Československa v této době zastupovalo francouzské velvyslanectví Co se týče obchodní výměny v meziválečném období byly do Etiopie dodávány především zbraně Roku 1955 Československo zřídilo v Etiopii vyslanectví o čtyři roky později velvyslanectví Roku 1959 byla rovněž podepsána Smlouva o přátelství a Dohoda o kulturní vědecké a technické pomoci Do země poté přišli českoslovenští odborníci díky spolupráci mezi oběma státy vzniklo několik továrních podniků a v Hararu byla postavena s československou pomocí také nemocnice Od roku 2004 zde probíhá projekt Postavme školu v Africe ve spolupráci české humanitární organizace Člověk v tísni a skautské organizace Junák Roku 2007 byla mezi Českem a Etiopií podepsána Dohoda o zamezení dvojímu zdanění a prevenci daňových úniků pro rozdíly v hospodářské politice obou států však dosud nebyla podepsána již připravená Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic Na českých vysokých školách také studovalo několik generací etiopských studentů Přesto vzájemné kulturní a vědecké styky nejsou velmi rozšířené Pro občany ČR platí vízová povinnost Obyvatelstvo K roku 2010 čítala etiopská populace podle odhadů zhruba 82 101 998 obyvatel přičemž 16–17 % obyvatel žije ve městech Ve městech žijí i menšiny Italů Řeků Indů a Arménů Užívá se zhruba 83 různých jazyků a 200 dialektů Oficiálním jazykem celé federace je amharština vedle ní mají v jednotlivých státech statut oficiálního jazyka tigrajština oromština harerština afarština somálština angličtina a arabština Takřka polovina Etiopanů žije pod hranicí chudoby Zejména v oblasti Somalie je také často kritický nedostatek vody Zhruba 23 % lidí je nakaženo virem HIV u infikovaných převažují obyvatelé měst Vláda se snaží současnou situaci řešit a za posledních deset let se situace ve zdravotnictví mírně zlepšila Přesto etiopské zdravotnictví zůstává podle Center for National Health Development při Columbia University jedním z nejméně vyvinutých v subsaharské Africe Human Rights Watch dále uvádí že vládnoucí strana někdy zneužívá mezinárodních potravinových zásob a nedistribuuje je do rebely držených oblastí aby tak vyhladověla odbojová hnutí V zemi přetrvává diskriminační přístup k ženám a ačkoliv zákony země považují ženy a muže za sobě rovné tato ustanovení se v praxi podle Ministerstva zahraničí USA často nedodržují Ve zprávě OECD Development Centre se uvádí že žena je stále ve společnosti vnímána jako podřízená muži a přes všechna opatření přijatá vládou je Etiopie jednou z nejvíce tradicí svázaných zemí v Africe velmi obvyklé jsou v některých regionech nelegální sňatky s dívkami mladšími 18 sňatek za pomoci únosu Uvedené platí zejména pro venkovské oblasti Polygamie je v současné době zakázaná není však známo jestli je nadále praktikovaná či případně ve společnosti nějakým způsobem přijímaná Co se týče homosexuality ta je v Etiopii ilegální a v etiopské společnosti je brána jako tabu Náboženství Etiopie je sekulárním státem Mezi nejrozšířenější náboženství patří pravoslaví reprezentované etiopskou pravoslavnou církví 435 % populace islám 339 % protestantismus 18 % tradiční náboženství 26 % a katolictví 07 % Ostatní náboženské směry vyznává 07 % obyvatel V posledních letech stoupají v Etiopii náboženské rozepře které si vyžádaly i několik mrtvých Tradice etiopské pravoslavné církve sahá do 4 století kdy bylo křesťanství přijato králem Ezanou Značnou zásluhu na rozšíření křesťanství měl zejména Ezanův vychovatel svatý Frumentius a dále devět misionářů kteří v Etiopii působili v 6 století Dalším významným světcem je Tekle Haymanot Etiopská pravoslavná církev neuznává chalkedonský a druhý konstantinopolský koncil které uzákonily dvojí přirozenost Kristovu Pro dlouhou izolaci Etiopie se církev po úpadku Aksumu vrátila k některým starozákonním tradicím například obřízce rituální porážce činění rozdílů mezi čistým a nečistým masem uznáváním sabatu jako svátečního dne a dalších Etiopská bible také zahrnuje některé apokryfní texty které se v bibli obvyklé pro západní křesťanství nenacházejí Liturgickým jazykem je původní jazyk aksumské říše zvaný geez Formálně je církevní organizace podřízena alexandrijskému patriarchovi který původně vybíral představitele etiopské církve užívajícího titul abun Od roku 1951 je abun volen etiopskými biskupy Současným abunem je Pawlos Etiopští muslimové vyznávají sunnitskou formu islámu převážná část z nich jsou stoupenci mystického islámského hnutí súfismu Islám se vzhledem ke své jednotnosti ve světě nevyznačuje v Etiopii výraznými odchylkami od oficiálního učení Židovská komunita Samostatnou kapitolu tvoří etiopská komunita Falašů vyznávajících primitivní formu judaismu Jméno Falaš či Felaš je označení které etiopským židům dali jejich sousedé Pochází z amharštiny a znamená „zbavení kořenů „odtržení případně „cizinci–nájezdníci Falašové si sami říkali Bejt Jisrael neboli Dům Izraele Až do 13 století si Falašové zachovali silnou míru autonomie Pro svoje náboženské potřeby užívali jazyk geez Ani v moderní době se postavení etiopských židů příliš nezlepšilo ačkoliv od roku 1955 se nevládní Židovská agentura podílela na stavbě škol a výuce budoucích učitelů Falašů v Etiopii Od roku 1956 udržovala Etiopie s Izraelem diplomatické styky ty však byly přerušeny roku 1973 před vypuknutím jomkipurské války V zemi stále zůstává zhruba 2 100 židů čekajících na přesun do Izraele Ekonomika Ekonomika etiopského státu se řadí mezi jedny z nejchudších na světě Roku 2010 činil hrubý domácí produkt HDP podle parity kupní síly 8612 miliardy dolarů Země si udržuje vysoký ekonomický růst – roku 2008 činil 112 % HDP roku 2009 10 % roku 2010 klesl na 8 % Co do HDP na obyvatele v paritě kupní síly Etiopie je zhruba s 1000 dolarů na hlavu 213 státem na světě 85 % obyvatelstva pracuje v zemědělství 5 % v průmyslu a 10 % ve službách Země zůstává závislá na mezinárodní ekonomické a humanitární pomoci Vláda též využívá světovou ekonomickou krizi k zdůvodnění zpomalení liberálních hospodářských a politických reforem Měnou je etiopský birr který není volně směnitelný a je vázán na americký dolar V roce 2010 byl směnný kurs 144 birru za dolar Inflace dosahovala k roku 2010 celkem 8 % V poslední době v Etiopii investovaly nejvýrazněji zejména Indie a Čína mírná droga oblíbená zejména v Džibutsku Jemenu a Somálsku Vzhledem k tomu že Etiopie je nucena dovážet velké množství jídla a neprodukuje drahé exportní zboží jako minerály a ropu zůstává obchodní bilance trvale záporná V roce 2010 měl export hodnotu 1729 miliardy dolarů zatímco import dosáhl hodnoty 7517 miliardy dolarů Z nerostných surovin má Etiopie k dispozici naleziště soli zlata platiny železné rudy uhlí drahých kamenů uhličitanu sodného tantalu potaše mědi zatím nevyužitá ložiska ropy a zemního plynu niklu mramoru a žuly Ve větším množství se zatím těží pouze zlato Zemědělství Zemědělství je v porovnání s vyspělými ekonomikami silně zaostalé Veškerou půdu vlastní stát který ji zájemcům pronajímá V současné době se k zemědělské činnosti využívá 17 % půdy Přes 90 % zemědělsky užívané půdy obdělávají drobní rolníci jejichž zemědělské techniky se za posledních dva tisíce let takřka nezměnily Na vrchovině se pěstují obilniny zejména teff endemická plodina užívaná při výrobě etiopského chleba ječmen pšenice proso luštěniny a olejniny v nížinách jsou oblíbenými plodinami zejména čirok a cukrová třtina Běžné jsou také brambory druhou je lehké narkotikum khat V posledních letech pronajímá vláda půdu ve stále větší míře zahraničním investorům kteří v Etiopii zakládají rozsáhlé plantáže na pěstování květin zemědělských biopaliv kávy a čaje Tyto praktiky často vedou k vyhánění rolníků z jimi obdělávané půdy Stejně tak častá neúroda způsobená suchy vede rolníky k opouštění polí a stěhování se do měst kde rozšiřují řady městské chudiny V zemi také žije na 7 milionů pastevců Podle průzkumu z roku 2003 se v Etiopii nacházelo 35 milionů skotu což je největší stádo tohoto zvířecího druhu na světě kromě toho také 25 milionů ovcí a 18 milionů koz Začíná se rozvíjet sladkovodní rybářství Průmysl Rovněž průmysl je stále zaostalý ačkoliv toto odvětví začíná vykazovat silnější růst – zatímco v roce 2006 se podílel na HDP asi 51 % v současnosti je to již 13 % Největší podíl ve výrobě má průmysl potravinářský následovaný kožedělným a textilním Z dalších odvětví jsou významné výroba chemikálií léčiv stavebních hmot a dále kovozpracující průmysl dřevozpracující průmysl a výroba traktorů nákladních automobilů a ocelových konstrukcí Takřka veškeré průmyslové podniky se nachází v hlavním městě a jeho okolí Služby a cestovní ruch Služby v Etiopii nejsou až na výjimky na vysoké úrovni Vedle obchodu kde dominují převážně muslimové dopravy a komunikací představuje význačné odvětví cestovní ruch těšící se podpoře vlády která jej považuje za jeden ze základních kamenů budoucnosti Etiopie Převážnou část turistů kterých do Etiopie přijede ročně zhruba 100 000 tvoří Etiopané žijící v zahraničí Z turistiky přichází ročně státu zhruba 20 milionů dolarů Potenciál země však zdaleka není dostatečně využitý Etiopie nabízí velké množství historických i přírodních památek Nejnavštěvovanějšími místy jsou starobylé chrámy a obelisky v Aksumu hrady a zámky v Gondaru a skalní chrámy v Lalibele V zemi je také 12 národních parků například Národní park Awaš NP Bale Moutains NP Gambella NP Simien Mountains a další Ochrana prostředí je však silně zanedbána Stejně tak je stále problém s nedostatečnou úrovní dopravní infrastruktury a ubytování Další možnosti představuje horská turistika či kontakty s domorodými kmeny žijícími původním způsobem života Infrastruktura Celkově se etiopská infrastruktura rychle rozvíjí Etiopie vykládá na její výstavbu zhruba 10 % HDP což je jeden z nejvyšších podílů HDP určených na rozvoj infrastruktury v Africe V zemi je 4100 km asfaltových silnic spojujících především významná městská centra dobrá silniční síť funguje i při hranicích s Džibutskem a Keňou Dalších 19 tisíc km silnic je prašných nebo štěrkových Na africké poměry má vysokou úroveň letecká společnost Ethiopian Airlines která se řadí mezi tři nejlepší poskytovatele letecké dopravy v Africe Celkem je v Etiopii zhruba 80 letišť z toho 30 je užíváno pravidelně a to ve většině případů pro domácí linky Země přišla o pobřeží i o všechny přístavy důsledkem vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 Po etiopsko-eritrejské válce byla přesunuta námořní doprava do přístavu Džíbútí částečně také do somalilandské Berbery Momentálně má etiopské obchodní loďstvo devět lodí Zdrojem elektřiny jsou z 97 % vodní elektrárny Ropa se musí dovážet; plánovány jsou průzkumy nalezišť jak ropy tak zemního plynu Další možnost představuje využití geotermální energie Velká část populace nadále závisí na dřevě jakožto hlavní látce pro topení i stavbu což vede k prohlubující se deforestaci země V oblasti telekomunikací si udržuje monopolní postavení Ethiopian Telecommunications Corporation Přístup k telefonu má v současnosti zhruba 5 % lidí od roku 1999 funguje v zemi mobilní síť Je zaveden i internet Kultura Etiopie má dlouho trvající kulturu v mnoha ohledech odlišnou od zbytku Afriky vzhledem k dlouhé tradici křesťanství i takřka nepřerušenému státnímu vývoji trvajícímu několik staletí Etiopané užívají vlastní kalendář mající 12 měsíců o 30 dnech a 13 měsíc trvající pět nebo šest dní podle toho jedná–li se o rok normální či přestupný Etiopský rok začíná 11 září a vůči gregoriánskému je zpožděn o zhruba sedm let a osm měsíců Další zvláštností je etiopské písmo které vzniklo z písma jihoarabských Sabejců Jeho počátky tkví v písmu Féničanů takže nese podobnosti s například písmem řeckým latinským či hebrejským Jako jediné semitské písmo se čte zleva doprava Jedná se také o jediné původní africké písmo které se dodnes používá Etiopská literatura je psaná většinou v jazyku geez v případě starší literatury nebo v amharštině v případě literatury novější Původní etiopská architektura se taktéž vyvíjela po staletí Z doby aksumské říše se například v jejím hlavním městě Aksumu dochovaly chrámy paláce či obelisky za dynastie Zagwe dosáhla vrcholu klášterní architektura například tesané křesťanské chrámy v Lalibele a další Taktéž rozsáhlý palácový komplex v Gondaru svědčí o etiopském stavitelském umění v době druhého panování šalomounské dynastie Všechny tyto památky jsou v současné době součástí světového dědictví UNESCO V oblasti hudby se nejstarší tradice váže na práci svatého Yareda který zavedl vlastní notační systém s jehož pomocí vytvořil a zaznamenal mnoho liturgických skladeb dochovala se po něm i řada básní Typická moderní etiopská hudba mívá často dvojí význam Píseň se na jedné úrovni zabývá spirituální tematikou a zároveň její druhý význam má povahu spíše osobní Známá v užití tohoto stylu je například zpěvačka Mary Armede Ze zahraničních vlivů se v Etiopii v moderní době nejvíce uplatnily styly užívající ve velké míře žesťové nástroje případně soulová hudba Nejvýznamnějšími současnými zpěváky jsou Neway Debebe a Netsanet Mellesse dále skupiny Wallias a Roha Pro etiopskou kuchyni jsou typická silně kořeněná jídla časté jsou masné pokrmy s výjimkou vepřového které nejí většina obyvatelstva Konzumaci masa také omezují křesťanské i muslimské půsty takže jsou obvyklé i zeleninové pokrmy případně luštěnina Etiopský chléb se nazývá indžera Jedná se o tenkou kvašenou chlebovou placku vyráběnou z plodiny teff K ní se často jí masová směs podobná guláši zvaná wet Pálivá jídla jsou často doplněna kysanou smetanou nebo sýrem ajib na zmírnění ostré chuti K jídlu se podává voda pivo či etiopská medovina medž Při stolování se nepoužívají příbory pokrm se většinou zabalí do chlebové placky Po jídle se často připravuje káva s hřebíčkem kardamonem a skořicí případně oslazená medem Oblíbeným nápojem je také čaj Etiopie je známá pro mnoho význačných sportovců například běžce Abebe Bikilu Mama Wolde Haile Gebrselassie či Kenenisu Bekele kteří získali i několik zlatých olympijských medailí Dalším významným sportem byl dříve fotbal a Etiopie se významně podílela i na vzniku Afrického fotbalového svazu Známým fotbalistou a národním hrdinou byl například Worku Mengistu Po roce 1970 však etiopský fotbal začal upadat Vzdělání a věda Vzdělání je od základního po vysokoškolské bezplatné Povinná školní docházka je od sedmi do třinácti let Střední a vyšší vzdělání se dá získat pouze ve větších městech K roku 2005 bylo zhruba 359 % gramotných u dospělých a 499 % u mladší generace Základní škola začíná pro děti ve věku sedmi let střední pro patnáctileté V 10 ročníku tedy v rámci střední školy jsou žáci rozděleni na budoucí studenty univerzit a na ty kteří získají vyučení v oblasti obchodu polytechniky pedagogiky a dalších Hlavní univerzitou je Addis Abebská univerzita další se nachází v některých hlavních městech jednotlivých federálních států Zejména v Addis Abebě existuje také několik dalších převážně soukromých vysokých škol Většina významných kulturních a vědeckých institucí je situována v Addis Abebě mezi ně patří například Národní muzeum Etiopie Národní archiv a knihovna Etiopie a Muzeum institutu etiopských studií Obrana a bezpečnost Etiopská armáda pod souhrnným názvem Etiopské národní obranné síly sestává zhruba z 200 000 mužů což ji činí jednou z největších armád na africkém kontinentu Skládá se z pozemní armády a letectva zatímco etiopské loďstvo bylo přenecháno Eritreji po jejím odtržení Po pádu komunistického režimu byla původní armáda rozpuštěna a nahrazena guerillovými jednotkami povstalců Nová armáda od té doby prochází s americkou pomocí postupnou transformací v moderní vojsko Plánem vlády bylo vytvořit multietnickou armádu avšak té stále dominují Tigrajové kteří byli coby členové Tigrajské lidově osvobozenecké fronty spojenci EPRDF Vojenská služba je postavena na dobrovolnickém principu avšak v případě nutnosti je nastoupení do armády povinné Minimální věk pro vstup do armády je 18 let Vzhledem ke společným zájmům Etiopie a USA prohlubují tyto dva státy v poslední době vojenskou spolupráci Roku 2009 vynaložila Etiopie na vojenské potřeby 12 % HDP K roku 2005 Etiopie vlastnila 250 tanků 400 vozidel 400 kusů mobilního dělostřelectva 50 raketometů a 48 letadel mezi něž patřila letadla Su-27 a MiG-21 Toto armádní vybavení bylo většinou zakoupeno od ruských dodavatelů na přelomu let 1999 a 2000 V roce 2011 podepsala Etiopie obchodní smlouvu s Ukrajinou na nákup dalších 200 tanků T-72 Policie je rozdělena na federálním základě přesto se však její činitelé v mnoha regionech místním institucím nezodpovídají Etiopské policejní síly také postrádají profesionalitu a trpí silnou korupcí Podobně jako armáda se policie často uchyluje k nelegálním praktikám jako je svévolné zatčení týrání vraždy nepovolené prohledávání a podobně< ref> Za boj s terorismem výzvědnou činnost bezpečnost hranic a kriminální vyšetřování zodpovídá etiopská Národní výzvědná a bezpečnostní služba NISS Dle Ministerstva zahraničí USA si etiopská vláda většinou udržuje dohled i nad touto organizací ovšem vyskytly se případy kdy bezpečnostní síly jednaly na vlastní pěst V některých regionech například Oromii se bezpečnostní složky chovaly podle zprávy organizace Mezinárodní krizové skupiny jako stát ve státě Human Rights Watch také ve své zprávě z roku 2008 uvedla že vládní složky využívaly několikrát NISS ke sledování nátlaku a zastrašování proti lidem kteří byli považováni za nesympatizující s režimem Stejně tak je proti případné opozici využívána síť placených informátorů Odkazy Poznámky Reference Literatura Externí odkazy Evropa je území brané buďto jako jeden ze šesti světadílů v jejich tradičních pojetích nebo jako západní část Eurasie Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán ze západu Atlantský oceán z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami které je spojují a z východu Asie o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 058 tis km² 2009 asi 7 % zemského povrchu který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný asi 72 obyvatel km² takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy 2013 představuje přibližně 96% podíl na světové populaci údaje k roku 2009 Evropa je kolébkou tzv západní civilizace Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16 století až po počátek století 20 ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy na jejímž území se odehrály hlavní boje obou světových válek a kterou po té druhé na čtyřicet let rozdělila železná opona I v současné době politická a jazyková roztříštěnost komplikují integraci Evropy a to i u zemí které jsou součástí Evropské unie Mluví se zde 218 různými jazyky z nejméně 6 jazykových rodin indoevropská uralská altajská afroasijská severokavkazská a baskičtina; naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech a existují zde oblasti které jsou zdrojem závažných národnostních konfliktů zejména Balkán země bývalého Sovětského svazu severní Španělsko a Severní Irsko Geografie Hranice mezi Evropou a Asií Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou kudy má přesně vést Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou Mont Blanc vs Elbrus konče Méně problematická je severní část hranice kde se všeobecně přijímá role pohoří Ural vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentu Sibiř do Pangey v oblasti někdejší Baltiky Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří ale jeho východní úpatí hranice začíná v Bajdarackém zálivu Ural tedy leží celý v Evropě Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze dalšího průběhu hranice je po řece Embě do Kaspického moře odtud Kumomanyčskou sníženinou podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře Alternativ k takto stanovené hranici Evropy se objevuje celá řada Relativně menší s menšími důsledky odchylkou je starší názor na vedení hranice po hřebeni Uralu dále po řece Ural teče západněji než Emba ale i v tomto případě do Evropy zasahuje část Kazachstánu mezi Kaspickým a Černým mořem pak nikoli korytem řek ale až po severním úpatí Kavkazu Další posun hranice z úpatí Kavkazu na jeho hlavní hřeben který by připravil o post nejvyšší evropské hory západoevropský Mont Blanc a přidělil jej nejvyšší ruské hoře Elbrusu navrhli američtí geografové Hranice vedená přesně po rozvodí by také znamenala že do Evropy se dostanou malé části jinak převážně asijských států Gruzie a Ázerbájdžánu Řeky Těrek asi 50 km Argun asi 18 km a Andijské Kojsu pramení na území Gruzie a odtékají na sever do Ruska Na vrcholu nejvyšší ázerbájdžánské hory Bazardüzü se pak ázerbájdžánsko-dagestánská hranice odklání k severovýchodu a hlavní hřeben klesá zbývajících asi 230 km ázerbájdžánským vnitrozemím k Baku Nejextrémnějším je v tomto směru pohled některých britských geografů který posouvá evropské hranice až na severní hranice Turecka a Íránu Pouze v tomto případě by evropskou zemí byla i Arménie a celé území Gruzie a Ázerbájdžánu Poloha rozloha a vodorovná členitost Název světadílu je odvozen od akkadského slova ereb „západ Slunce Tvoří vlastně obrovský poloostrov dvojkontinentu Eurasie Leží na severozápadě Starého světa Krajní body na pevnině jsou na severu mys Nordkinn 71°08' sš na jihu mys Punta Marroqui 35°59' sš na západě mys Cabo da Roca 9°29' zd na východě ústí Bajdaraty do Karského moře 67°41' vd pro srovnání tento poledník prochází např i Afghánistánem Absolutní krajní body Evropy včetně ostrovů jsou na severu mys Fligeli v Zemi Františka Josefa 81°51' sš na jihu ostrov Kypr pod 35° sš na západě Faj Grande na Azorách přes 30° zd na východě ústí Bajdaraty do Karského moře 67°41' vd Rozloha Evropy činí 105 mil km² tj 7 % světové souše Je to druhý nejmenší světadíl po Austrálii a Oceánii Evropa má velmi členité pobřeží a je nejčlenitější ze všech světadílů Délka pobřeží činí 37 000 km Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola Skandinávský Jutský Pyrenejský Apeninský Balkánský poloostrov Peloponés a Krym Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě klikatobřehá Velká Británie Island a Irsko Další ostrovy leží na severu Nová země a Špicberky Gotland Öland Sjælland a na jihu Mallorca Sicílie Sardinie Korsika Kréta a Rhodos Povrch Evropa má pestrý reliéf Průměrná nadmořská výška činí 290 m nm nejméně ze všech světadílů Většinu území zaujímají nížiny 60 % Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny −28 m Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural 1894 m o délce 2500 km Skandinávské pohoří 2469 m je kaledonského stáří Ledovce zde vyhloubily typické fjordy Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu Český masiv 1602 m a Francouzské středohoří 1886 m Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp Mont Blanc 4807 m a dalších evropských pohoří Karpaty 2655 m Dinárské hory 2751 m Pyreneje 3404 m a Apeniny 2914 m V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna 3340 m Dalšími vulkány jsou StromboliMonte Epomeo a Vesuv Vodstvo V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha 3531 km povodí 1 360 000 km² s průměrným ročním průtokem 8220 m³ Dalšími velkými řekami jsou Don Dněpr Dunaj Pád Rhôna Ebro Seina Temže Rýn Labe Odra a Visla Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta ve střední a severní Evropě na jaře v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě Většina evropských jezer je ledovcového původu Největšími jezery jsou Ladožské 18 360 km² a Oněžské jezero 9700 km² v Rusku Podnebí Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi arktickou a subarktickou na Špicberkách Nové zemi a severním pobřeží Ruska Zde leží i absolutně nejchladnější místo Evropy Usť-Cilma −69 °C Většina Evropy leží v severním mírném pásu V západní Evropě se rozkládá západopřímořská oblast s převládajícími západními větry a s mírnou zimou i létem Ve střední Evropě je oblast přechodná teplé léto se srážkami se střídá se zimou s trvalou sněhovou pokrývkou Východní Evropa leží ve vnitrozemské kontinentální oblasti s dlouhými studenými zimami a horkými léty Zde leží nejsušší místo Evropy Astrachaň 180 mm ročně Nejvyšší absolutní teplota byla naměřena v močálu Pantano de Guadalmelatto u Córdoby 52 °C ve středomořské oblasti subtropického pásu V tomto pásu leží i nejdeštivější místo Evropy Crkvica 4624 mm ročně Přírodní krajiny Vegetační pásy jsou závislé na podnebných poměrech Do Evropy jich zasahuje sedm mrazové pustiny tundry a lesotundry s mechy a lišejníky tajga s jehličnatými lesy smíšené a listnaté lesy stepi a lesostepi se suchomilnými trávami většinou proměněná v kulturní step s úrodnou půdou subtropické listnaté opadavé a vždyzelené suchomilné lesy a trnité křoviny macchie a pouště a polopouště v kaspické oblasti V horách je vyvinuta výšková stupňovitost s alpínskou květenou Zvířena má typické zástupce soba v tundrách losa vlka medvěda hnědého rysa jelena a rosomáka v tajze lišku vydru zajíce a ježka ve smíšených a listnatých lesích kamzíka v horských oblastech a různé druhy ptáků plazů obojživelníků ryb a hmyzu Původní přírodní prostředí je chráněno k přírodních rezervacích a národních parcích Evropské geografické rekordy ;Nejvyšší hory Elbrus Эльбрус 5642 m n m Kavkaz viz spor o geografické vymezení Evropy Mont Blanc Monte Bianco 4807 m n m Savojské Alpy Monte Rosa Pic Dufour 4634 m n m Penninské Alpy Dom 4545 m n m Valaiské Alpy Weisshorn 4505 m n m Valaiské Alpy Matterhorn Monte Cervino 4478 m n m Penninské Alpy Dent Blanche 4357 m n m Valaiské Alpy Grand Combin 4314 m n m Valaiské Alpy Finsteraarhorn 4274 m n m Bernské Alpy Aletschhorn 4195 m n m Bernské Alpy ;Nejvyšší činné sopky Etna 3329 m n m Sicílie Beerenberg 2277 m n m Jan Mayen Askja 1510 m n m Island Hekla 1491 m n m Island Vesuv 1277 m nm Itálie Stromboli 926 m n m Liparské ostrovy Théra 584 m n m Řecko ;Nejdelší řeky Volha Rusko 3534 km Dunaj Německo Rakousko Slovensko Maďarsko Chorvatsko Srbsko Rumunsko Bulharsko Moldavsko Ukrajina 2857 km Ural Rusko Kazachstán 2428 km Dněpr Rusko Bělorusko Ukrajina 2200 km Don Rusko 1950 km Kama Rusko 1805 km ;Největší jezera Ladožské jezero Rusko 18 130 km² Oněžské jezero Rusko 9616 km² Vänern Švédsko 5650 km² Saimaa Finsko 4377 km² ;Další rekordy největší ostrov – Velká Británie největší město – Moskva největší ledovec – Jostedalsbreen největší stát podle rozlohy – Rusko nejhustší železniční síť – Česko nejhustší silniční síť – Belgie nejdelší silniční tunel – Lærdalstunnelen Norsko nejdelší železniční tunel – Gotthardský tunel Švýcarsko nejrychlejší vlak – TGV nejdelší most Most Vasco da Gama Portugalsko Dějiny Starověk První civilizace vznikly na jihovýchodě Evropy v oblasti Egejského moře Na Krétě se kolem roku 2700 př n l zrodila Egyptem ovlivněná Mínojská civilizace a následovná civilizací mykénskou která zanikla kolem roku 1200 př n l Na jejich troskách se postupně rozvíjela v řeckých městských státech od roku 800 př n l a později v Římě antická civilizace Za počátek historie starověkého Řecka se tradičně považuje rok 776 př n l kdy se konaly první antické olympijské hry Rozkvět těchto států byl spojen také s rozvojem kultury umění a filosofie Období největšího rozšíření dosáhla řecká kultura v období helénismu která následovalo po vládě Alexandra Velikého kdy se řecká kultura rozšířila po celém středomoří a blízkém východě Politickým nástupcem říše Alexandra Velikého se stalo Římské císařství založené roku 27 př n l císařem Augustem za jehož vlády vzniklo a také se začalo šířit křesťanství Římská říše ovládala celé středomoří a západní Evropu Latina úřední řeč Římské říše se stal základem rodiny románských jazyků Rovněž římské právo položilo základ státovědy či evropského občanského práva Římská říše zanikla roku 476 během stěhování národů Středověk Na troskách antické civilizace z níž převzala především řeckou filosofii římské právo a křesťanství se začala postupně vyvíjet naše současná západní civilizace živořící prvních 1000 let na periferii Zpočátku byly vedle zbytkové Východořímské později Byzantské říše zakládány krátkodobé barbarské státy Franská říše v 5 století anglosaské státy v Anglii v 5–6 století nebo Dánsko roku 800 Po přistěhování Slovanů do střední a jihovýchodní Evropy vznikaly i slovanské státy Velkomoravská říše roku 833 Bulharská říše v 7 století Kyjevská Rus později Rusko Chorvatsko Srbsko České knížectví v 9 století a Polsko roku 960 České knížectví se od roku 1004 začlenilo do Svaté říše římské a roku 1198 bylo povýšeno na České království Rozmach křesťanské církve zděděné po antice je charakterizován vznikem papežského státu v 8 století Dočasný propad raně středověké Evropy byl způsoben pronikáním cizorodých prvků Arabů na Pyrenejský poloostrov od roku 711 a Maďarů do uherských nížin v 9 století kde se ovšem udrželi a stali se nedílnou součástí evropské civilizace především díky včasnému přijetí křesťanství Od 10 století nastal trvalý tisíciletý demografický hospodářský a kulturní vzestup který Evropě přinesl nakonec 400 let trvající vládu nad planetou Vytlačením Arabů z Pyrenejského poloostrova bylo umožněno vytvořit Portugalsko roku 1139 a Španělsko sjednocením Aragonie a Kastilie roku 1479 Dobytím arabské Granady roku 1492 bylo vytlačení Arabů z Evropy ukončeno Po rozpadu Franské říše roku 843 byly položeny základy Francie a Německa V Itálii vznikaly mezitím od 11 století městské státy Postupným rozpadem německé části Franské říše vznikly mimo jiné roku 1156 Rakousko roku 1291 Švýcarsko a později do 17 století Prusko Z odporu proti vnějšímu nepříteli vznikly velké mezistátní unie polsko-litevská unie roku 1386 která zanikla vlastními nedostatky v letech 1772–1795 a kalmarská v letech 1397–1523 Ve 14 století začali pronikat na Balkán Osmanští Turci Roku 1389 porazili Srby na Kosově poli a roku 1453 vyvrátili Byzantskou říši Roku 1415 zahájili Portugalci dobytím africké Ceuty evropskou expanzi do zámoří Tato expanze zahajuje novověk Roku 1492 byla objevena Amerika a roku 1498 přistáli Portugalci v Indii Planeta byla poprvé obepluta v letech 1519–1522 Ve stejné době definitivně ukončila středověk a jeho pojetí společnosti renesance Novověk Roku 1526 zahájili Habsburkové budování mnohonárodnostního impéria kolem rakouských zemí ve střední Evropě do něhož se dostala i řada do té doby samostatných zemí České země Maďarsko Chorvatsko České země za vlády Habsburků ztratily území Slezska které od roku 1742 připadlo Prusku Finálním produktem bylo roku 1867 Rakousko-Uhersko Novým státem se stalo Nizozemí vzniklé z revoluce proti Španělsku v letech 1565–1581 Roku 1707 vznikla propojením Anglie a Skotska Velká Británie a později připojením Irska Spojené království Od 15 stol vytvářely země jako Španělsko Portugalsko Francie Nizozemsko nebo Anglie velké koloniální panství s rozsáhlými državami v Africe Americe a Asii Průmyslová revoluce v Evropě propukla v 18 stol a znamenala ještě větší blahobyt který způsobil velký nárůst obyvatelstva Po francouzské revoluci 1789–1794 vznikly v několika vlnách státy na národním principu který revoluce přinesla 1822 Řecko svržením turecké nadvlády 1830 Belgie oddělení od Nizozemí 1859 Rumunsko sloučením dvou tureckých vazalů Valašska a Moldávie 1861 Itálie sjednocením drobných italských států 1871 Německo obdobným způsobem sjednocením kolem Pruska 1905 Norsko oddělením od Švédska 1908 obnovené Bulharsko zrušením vazalství na Turecku a 1912 Albánie svržením turecké nadvlády Moderní dějiny Po první světové válce 1914–1918 vznikla další generace evropských států 1917 Finsko oddělením od Ruska 1918 Polsko obnovením z částí Německa a Ruska Československo Rakousko a Maďarsko rozpadem Rakousko-Uherska Estonsko Lotyšsko a Litva oddělením od Ruska Jugoslávie sloučením Srbska Černé Hory a části Rakousko-Uherska 1921 Irsko oddělením od Británie a 1922 Sovětský svaz sloučením sovětských republik vzniklých v důsledku Říjnové revoluce v Rusku První světová válka znamenala podlomení evropské vlády nad planetou Po druhé světové válce 1939–1945 která definitivně zničila evropskou moc během studené války 1946–1989 byla Evropa rozdělena na dva významné politické a ekonomické bloky východní blok ve východní Evropě ovládaný SSSR a na demokratické země v západní Evropě Československo přišlo o území Podkarpatské Rusi Nových států vzniklo už jen několik 1944 Island oddělením od Dánska 1949 dva německé státy obnovením v okupačních pásmech 1964 Malta vyhlášením nezávislosti na Británii Velmi významným procesem je v moderní Evropě integrační proces zahájený vytvořením Beneluxu 1948 a dále vznikem Severoatlantické aliance NATO 1949 Evropského hospodářského společenství 1957 a finální Evropské unie 1993 Integrovaná Evropa měla původně vytvořit znovu evropské mocenské centrum ale zatím je vývoj toho dalek Klíčový se stal rok 1989 kdy došlo k destrukci komunistických totalit v Polsku Maďarsku Československu Bulharsku a Rumunsku a později i v Albánii Východní blok se rozpadl S koncem studené války bylo možno i roku 1990 znovusjednotit Německo V roce 1991 se rozpadl Sovětský svaz a byl nahrazen Společenstvím nezávislých států Tento vývoj se neobešel bez konfliktů například v Moldávii pobaltských státech nebo na Kavkaze Ve stejném roce začal i rozpad komunistické Jugoslávie a následné konflikty opět přinesly válku do Evropy Rozpadem Jugoslávie vznikly státy následnické Slovinsko Chorvatsko Bosna a Hercegovina Makedonie a později Srbsko Černá Hora a Kosovská republika Roku 1993 se bez konfliktů rozpadlo Československo na Českou republiku a Slovensko Demografie Evropa má 718 mil obyvatel tj 96 % světové populace Hustota zalidnění je vysoká 72 obyvatel km2 Evropa je nejhustěji zalidněný kontinent Současný stav a rozmístění obyvatelstva je výsledkem složitého vývoje Největší hustotu zalidnění mají kromě miniaturních států Monaka Vatikánu a Malty Nizozemsko 390 obyvatel km2 Belgie 340 obyvatel km2 a Velká Británie 250 obyvatel km2 Naopak nejnižší hustotu zalidnění mají v Evropě Island 3 obyvatelé km2 Kazachstán 4 obyvatelé km2 ale to je evropský stát jen malou částí svého území a Rusko 8 obyvatel km2 ale jeho hustota zalidnění vypočítaná na celé území Ruska hustotu v evropské části zkresluje Přírůstek činí 03 % porodnost dosahuje 13 prom a úmrtnost 11 prom Obyvatelé Evropy se v průměru dožívají 68 let muži a 77 let ženy Obyvatelstvo tvoří hlavně tři větve indoevropské jazykové rodiny slovanská germánská a románská Mnoho národů patří k jiným jazykovým skupinám např uralské nebo afroasijské Slovanskými jazyky se v Evropě podle počtu rodilých mluvčích mluví nejvíce Nejpočetnějšími evropskými národy jsou indoevropští Rusové Němci Italové Angličané Francouzi Ukrajinci Španělé a Poláci Znakem všech průmyslových oblastí je nakupení sídel zejména ve střední Anglii Nizozemsku Porúří Porýní a v Sasku v Horním Slezsku Donbasu a Pádské nížině Náboženství Nábožensky dominuje evropskému prostoru křesťanství které však v mnoha zemích ustupuje silné sekularizaci a nezájmu obyvatel o náboženské záležitosti nejvíce patrné je to v případě severských zemí Česka Francie a Estonska Na druhou stranu v některých tradičně katolických zemích přetrval velký vliv katolické církve klasickým příkladem jsou Polsko Litva Irsko Malta San Marino a samozřejmě Vatikán Mezi další větve křesťanství v Evropě patří pravoslaví a na severu a v Anglii protestantismus V některých oblastech na Balkáně převládlo jako hlavní náboženství sunnitský islám Po roce 2000 výrazně přibývá stoupenců islámu vlivem nezvládnuté immigrační politiky zvláště vyspělých zemí EU Hospodářství Evropa patří k hospodářsky nejvyspělejším oblastem planety Průmyslová odvětví mají dlouhou tradici zemědělství je intenzivní Ze světového hlediska má význam těžba uhlí ropy zemního plynu železné rudy bauxitu niklu rtuti magnezitu fosfátů a draselných solí Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je strojírenství V Evropě jsou rozvinuty všechny druhy dopravy a má největší objem zahraničního obchodu ze všech světadílů Největší evropskou národní ekonomikou v nominálním HDP je Německo následované Francií Spojeným královstvím Itálií a Ruskem Těchto pět zemí je umístěno ve světové top 10 evropské ekonomiky tedy tvoří polovinu deseti největších ekonomik světa Fauna a flóra Na tomto přeplněném kontinentu musí divoce rostoucí rostliny a divoce žijící živočichové bojovat o prostor se zemědělstvím sídly lidí a průmyslem Přesto Evropa se svými mnoha klimaty a habitaty poskytuje obživu mnoha rozmanitým formám života v přírodě Chladné oblasti kolem severního polárního kruhu jsou domovem sobů hus a sovic sněžních Trochu více na jih mechy a lišejníky Tundra jež je po většinu roku zmrzlá ustupuje lesům tvořeným smrkem a břízou Tyto lesy se rozprostírají po celé severní Evropě a potulují se v nich medvědi a vlci V mírnějších klimatech severozápadní Evropy jsou smíšené lesy tvořené dubem jasanem a bukem a jsou domovem veverek vysoké zvěře divokých kanců a mnoha druhů ptáků Mořští ptáci jako například racci alky a terejové hnízdí na skalnatém pobřeží Atlantského oceánu V Atlantském oceánu žije celá řada různých druhů ryb včetně tresky sledě lososa sardinek a jesetera Travnaté oblasti střední Evropy jsou z velké části využívány pro zemědělství ale poskytují také obživu mnoha savcům a ptákům Velcí sokoli a orli loví koroptve křepelky myši krtky krysy a další malé živočichy tohoto pásma Dále na jih v horském pásmu Alp nalezneme formy života v přírodě typické pro tuto oblast např savce kteří si vyhrabávají nory a říká se jim svišti a kamzíky podobné koze Mezi alpské květiny patří tmavomodrý hořec a trsovitý plesnivec alpský Na nejjižnějších cípech Evropy kolem Středozemního moře se daří olivovníkům cypřišům a borovicím piniím Na teplém slunci tohoto pásma se vyhřívají hadi ještěrky a želvy Politický přehled Evropa vždy značně ovlivňovala světovou politiku Staří Řekové jako první vytvořili kolem roku 450 př n l demokracii Tento systém ve kterém si vládu volí lid je dnes všeobecně rozšířen Ve středověku měla silný politický vliv po celé Evropě římskokatolická církev Na počátku 18 století se moc přesunula z rukou církve do rukou několika států například Španělska a Spojeného království Tyto státy zbohatly také kolonizací Asie Afriky a obou Amerik Řada těchto kolonií získala nezávislost až v minulém století První světová válka 1914–1918 i druhá světová válka 1939–1945 začaly v Evropě Po druhé světové válce se kontinent rozdělil na komunistické země na východě vedené Sovětským svazem a nekomunistické země na západě podporované Spojenými státy americkými Evropa se stala centrem boje o moc mezi komunistickými a nekomunistickými zeměmi Tento boj byl znám pod pojmem studená válka V 80 letech 20 století vedly reformy v Sovětském svazu a východní Evropě k pádu tamního komunismu Po rozpadu Sovětského svazu Jugoslávie a Československa vznikly nové státy Studená válka skončila ale konflikt mezi etnickými skupinami a ekonomické problémy způsobily ve východní Evropě nové zdroje napětí V roce 1995 bylo 15 západoevropských států spojeno v Evropskou unii Tato organizace vznikla v 50 letech Dnes je jejím cílem aby politicky a ekonomicky sjednotila různé země Evropy Politické členění Evropy Státy Na Evropském kontinentu a k němu náležících ostrovech se nachází území 46 nezávislých států jejichž seznam je uveden níže Ten však může být dále různě modifikován i jinými hledisky na základě kulturních a politických hledisek bývají často přiřazovány k seznamu ještě Kypr Gruzie či Arménie na základě odlišně chápané hranice Evropy to může být i Ázerbájdžán nebo naopak jsou vyřazovány země jejichž hlavní území leží mimo Evropu a pohybují se v jiném kulturním rámci než je ten evropský nejčastěji Turecko a Kazachstán Kromě těchto samostatných států se v Evropě nachází S výjimkou Běloruska Vatikánu Kazachstánu a mezinárodně neuznaných států jsou všechny evropské země členy Rady Evropy Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potom Evropská unie sdružující 27 evropských zemí a Kypr který je geograficky přičítán Asii politicky historicky a kulturně pak spíše Evropě Části Evropy Odkazy Reference Literatura Související články Seznam zaniklých států v Evropě Střed Evropy Externí odkazy Evropská unie EU je politická a ekonomická unie kterou od posledního rozšíření 1 7 2013 tvoří 28 evropských států s 5077 miliony obyvatel přibližně 73 % světové populace EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii známější jako Maastrichtská smlouva která navazovala na evropský integrační proces probíhající od padesátých let Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů Podle čl 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír své hodnoty a blahobyt obyvatel Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic ve kterém je zaručen volný pohyb osob Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení Mezi cíle dále patří podpora hospodářské sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii jejíž měnou je euro Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů Dle smlouvy přispívá k míru bezpečnosti udržitelnému rozvoji planety volnému a spravedlivému obchodování vymýcení chudoby ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír< ref> Dějiny Snaha o prevenci hrůz druhé světové války ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu která založila Evropské společenství uhlí a oceli Montánní unie ESUO Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952 Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby Základem této smlouvy byl tzv Schumanův plán který 9 května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman< ref> V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv Římské smlouvy kterými vzniklo Evropské hospodářské společenství EHS a Evropské společenství pro atomovou energii Euratom Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnosti ESUO byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích< ref> Po 1 červenci 1967 se po sloučení tří společenství ESUO EHS a Euratom začalo hovořit o  Evropských společenstvích ES Počátkem sedmdesátých let v době ropné krize se ES poprvé rozšiřují K Spolkové republice Německo SRN Francii Itálii Belgii Lucembursku a Nizozemsku se k 1 lednu 1973 přidalo Spojené království Irsko a Dánsko Desátým členem je od 1 ledna 1981 Řecko a k 1 lednu 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko Jednotný evropský akt JEA jehož východiskem byla Bílá kniha Komise specifikující přibližně tři sta opatření směřujících k zajištění jednotného vnitřního trhu znamenal změnu strategie a přístupu k harmonizaci práva Ve stejné době ačkoliv odlišnou formou a to prostřednictvím mezinárodní smlouvy se Francie SRN Belgie Nizozemsko a Lucembursko rozhodli řešit otázku fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb V roce 1985 tak byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích V roce 1990 byla podepsána i druhá Schengenská dohoda Schengenská prováděcí úmluva jež vstoupila v platnost v roce 1995 Tyto dvě dohody a jejich další prováděcí předpisy jsou souhrnně označovány za Schengenské acquis Byl tak vytvořen Schengenský prostor v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení Maastrichtská smlouva oficiálně zavedla pojem Evropská unie pro zastřešení tří Společenství bez založení její právní subjektivity a zavedla tři pilíře EU – první pilíř zahrnoval otázky komunitární mající v zásadě vztah ke třem Společenstvím druhý pilíř představoval společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a třetí policejní a justiční spolupráci Druhý a třetí pilíř byly nekomunitární což znamenalo že komunitární orgány v těchto oblastech nemohly přijímat sekundární právo Maastrichtská smlouva nastavila novou proceduru přijímání předpisů spolurozhodování zavedla nové politiky a institut občanství EU Přinesla také změnu do fungování EHS když došlo k vypuštění slova hospodářské V roce 1995 došlo k rozšíření EU o Rakousko Finsko a Švédsko Proces postupoval dál a tak byla v červenci 1997 uzavřena Amsterodamská smlouva která tzv Schengenské acquis začlenila do práva EU posílila pravomoci Evropského parlamentu zavedla princip flexibility a ze třetího pilíře do prvního přesunula oblast justiční spolupráce v civilních věcech Vznikl tak Evropský justiční prostor v civilních otázkách jako základ pozdějšího prostoru svobody bezpečnosti a spravedlnosti S ohledem na blížící se přistoupení dalších států byla přijata Smlouva z Nice 2001 která měla přizpůsobit instituce EU novému počtu členů Předpokládalo se snížení počtu komisařů posílení pozic větších států rozšíření oblastí rozhodovaných kvalifikovanou většinou Všechny předchozí smlouvy měla nahradit Smlouva o Ústavě pro Evropu Ta počítala s nahrazením Evropského společenství Evropskou unií jež by měla právní subjektivitu Smlouva o Ústavě pro Evropu měla státoprávní charakter počítala se zavedením termínů blízkých vnitrostátnímu právu zákony rámcové zákony a vytvořením funkcí typických pro stát prezident Smlouva byla však odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemsku Následně byla připravena nová smlouva – Lisabonská jejímž základem byla právě odmítnutá Smlouva o Ústavě pro Evropu z níž byly odstraněny sporné instituty Lisabonská smlouva je další novelizační smlouvou jako Jednotný evropský akt Maastrichtská smlouva Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice Lisabonská smlouva změnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství jež byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie Evropské společenství přestalo existovat jeho právním nástupcem je EU Z bývalých tří společenství zůstal již jen Euroatom neboť ESUO zaniklo v roce 2002 když uplynulo padesátileté období na které bylo Pařížskou smlouvou uzavřeno Geografie Evropská unie zasahuje na území o rozloze 43 mil km² jež ohraničuje na severovýchodě Finsko na jihovýchodě Kypr na jihozápadě Portugalsko a na severozápadě Irsko Součástí Evropské unie jsou formálně i četná zámořská území a závislá území španělské Kanárské ostrovy Ceuta a Melilla; za Portugalsko Azory a Madeira; britský Gibraltar a francouzská území Réunion Francouzská Guyana Martinik Guadeloupe Mayotte Saint-Martin zatímco jindy nejsou území přidružená k členským států součástí EU například Grónsko většina zámořských území přidružených ke Spojenému království Aruba Curaçao Sint Maarten Karibské Nizozemsko Svatý Bartoloměj Francouzská Polynésie Wallis a Futuna či Nová Kaledonie a mají statut přidruženého území Kromě toho je k Evropské unii řada území asociovaných existují také území pod správou členských států Evropské unie které do EU nepatří a podobně viz Oblasti EU se zvláštním statusem především v oblasti Karibiku a Pacifiku Nejvyšší hora na území Unie je Mont Blanc 4808 m na hranici Francie a Itálie kdyby do EU vstoupilo Turecko stal by se nejvyšší horou Ararat s 5166 m Největší jezero je Vänern na jihu Švédska s plochou 5650 km² a hloubkou 106 m Nejdelší řeka EU je Dunaj 2850 km pramení v německém pohoří Schwarzwald a ústí do Černého moře u rumunsko-ukrajinských hranic EU leží převážně v mírném klimatickém pásmu severní oblasti Finska spadají do subarktického pásma a Středomoří do pásma subtropického Jednotlivé země EU mají rozmanité klimatické podmínky Například v Helsinkách je průměrná teplota v lednu −56 °C a v červenci 178 °C naproti tomu na Maltě je průměrná teplota v lednu 128 °C a v červenci 256 °C Členové Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria která by noví členové museli splnit kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky tzv Kodaňská kritéria politická kritéria kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii právní stát dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí acquis communautaire země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství včetně cílů politické hospodářské a měnové unie Evropská unie má od roku 2013 28 členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel 2009; lidnatější jsou jen Čína 1 306 mil a Indie 1 080 mil Rozšířila se celkem sedmkrát Poprvé v roce 1973 o Dánsko Irsko a Spojené království Řecko se připojilo v roce 1981 následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986 V roce 1985 vystoupilo Grónsko když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko Rakousko a Švédsko V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí Česko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko a Slovinsko Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko 1 července 2013 se stalo členem Chorvatsko Kandidátské země V současné době je šest kandidátských zemí stav k 4 červenci 2014 Albánie přihláška 2009 Island přihláška 2009 Makedonie přihláška 2004 Černá Hora přihláška 2008 Srbsko přihláška 2009 a Turecko přihláška 1987 ;Turecko O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již od padesátých let 20 století První asociační dohoda mezi Tureckem a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím byla uzavřena v roce 1963 Přihlášku ke členství v EU podalo Turecko roku 1987 ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny 3 října 2005 Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo zatím otevřeno 13 a uzavřena 1 < ref> Zastánci přijetí Turecka poukazují na to že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě Zároveň by přinesl také výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to že většinou území leží v Asii sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru a Arménií dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915 Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy a potlačování jejich práv Kritici přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako nejlidnatější země EU Německo ;Makedonie Prvním v přístupovém procesu Makedonie k Evropské unii bylo podepsání Stabilizační a asociační dohody s EU v roce 2001 Dohoda vstoupila v platnost v roce 2004 kdy také Makedonie podala oficiální přihlášku Po kladném doporučení Evropské komise byl Makedonii v roce 2005 udělen status kandidátské země ale oficiální přístupová jednání zatím nezačala Vyjednávání doposud probíhala spíše pomalu a především se soustředila na uvolňování vzájemného obchodu a od roku 2008 na odstranění vízové povinnosti pro občany Makedonie Vliv na pomalý průběh přístupových jednání měl zejména bilaterální spor Makedonie která se oficiálně jmenuje Bývalá Jugoslávská Republika Makedonie a Řecka o jméno země jež koliduje s názvem části řeckého území u hranice právě s Makedonií < ref> ; Island Island podal 16 července 2009 oficiální přihlášku do EU Evropská komise v rekordním čase žádost zpracovala a 24 února 2010 vydala zprávu o připravenosti Islandu ke vstupu do EU na jejímž základě doporučila Evropské radě udělit Islandu status kandidátské země a zahájit tak oficiální vyjednávání o členství Status kandidátského státu byl Islandu udělen 17 června 2010 Island je od roku 1994 členem Evropského hospodářského prostoru a od roku 2000 také Schengenského prostoru do svojí legislativy tedy již implementoval podstatnou část legislativy Evropské unie < ref> Vstup Islandu provázejí obavy ze sporů o legislativu upravující rybolov a dále bilaterální spory o zaplacení dluhů insolventní islandské internetové banky Icesave Nizozemsku a Spojenému Království obě země jsou členy EU a uhradily škody svým občanům kteří měli svoje finanční prostředky uložené v Icesave < ref> Zásadní motivací ke vstupu byl vliv mezinárodní ekonomické krize a snaha o vyrovnání se s jejími následky vstupem do EU a zejména rychlým přijetím eura V červnu 2013 po islandských volbách z dubna 2013 které vyhrály politické strany stavějící se negativně ke vstupu Islandu do EU prohlásil islandský ministr zahraničních věcí že Island jednostranně pozastavuje přístupové rozhovory Další postup bude záležet na výsledku plánovaného referenda < ref> ;Černá Hora Černá Hora podala přihlášku do EU 15 prosince 2008 Dohoda stabilizaci a přidružení vstoupila v platnost 1 května 2010 < ref> Status kandidátské země byl Černé Hoře oficiálně udělen 17 prosince 2010 ;Srbsko Srbsko se stalo kandidátem oficiálně 1 března 2012 ;Albánie Albánie získala status kandidátské země 24 června 2014< ref> Sousední země ;Norsko Norsko se dvakrát neúspěšně pokoušelo vstoupit do tehdejšího EHS v letech 1963 a 1967 bylo jeho přistoupení vetováno Francií stejně jako přistoupení dalších 4 zemí které byly součástí daného vyjednávání dále v letech 1972 do EHS a 1994 do EU se potom norští občané vyjádřili proti vstupu v referendech Norové se obávají ztráty suverenity hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu Norsko je bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu a existují určité obavy že by muselo neúměrně přispívat do finančních struktur EU na druhou stranu se dobrovolně angažuje v mnoha projektech a agenturách včetně těch které jsou součástí Unie v nichž vystupuje jako donor pro chudší části světa < ref> Norsko je i bez přímého členství v EU zapojeno do vícerých evropských integračních struktur Dokonce bylo jedním ze zakládajících členů Evropského sdružení volného obchodu díky němuž se stalo v roce 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru V roce 1996 společně s Islandem přistoupilo k Schengenské dohodě a od roku 2001 je plně participujícím členem Schengenského prostoru < ref> ;Švýcarsko Švýcarsko proslulo tradiční neutralitou zároveň je ale kontinentální zemí která je v současnosti obklopená Evropskou unií Díky těmto skutečnostem bylo a je nuceno balancovat mezi neutralitou a tlaky okolního vývoje V roce 1960 Švýcarsko spoluzaložilo Evropské sdružení volného obchodu a v roce 1972 dokonce uzavřelo s EHS bilaterální dohodu o volném obchodu Na začátku 90 let se Švýcarsko účastnilo jako člen ESVO vyjednávání o vytvoření Evropského hospodářského společenství které motivovalo Švýcarskou spolkovou vládu aby v roce 1992 podala přihlášku ke členství v EU následně ale v témže roce občané země zamítli vyjednávaní o EHP což vedlo i k ukončení snah o přistoupení k Unii Další období charakterizovalo uzavírání mnoha dvojstranných smluv mezi Evropskou unií a Švýcarskem jejich počet se vyšplhal až do řádu stovek z nichž nevýznamnější byly série prostě nazvané Bilaterální dohody I a II uzavřené v letech 1999 respektive 2004 Od roku 2009 člen Schengenského prostoru Instituce Základním principem fungování Evropské unie je sdílení pravomocí které byly dříve v kompetenci jednotlivých členských států Za tímto účelem vznikly společné instituce Jádro institucionálního rámce tvoří sedm orgánů Evropské unie které jsou vyjmenovány v čl 13 Smlouvy o Evropské unii Jedná se o Evropský parlament Evropskou radu Radu Evropské unie Evropskou komisi Soudní dvůr Evropské unie Evropskou centrální banku a o Účetní dvůr Kromě toho existují poradní a další instituce Evropská komise má sídlo v Bruselu budova Berlaymont ačkoliv některá oddělení jsou umístěny v Lucembursku V Bruselu sídlí rovněž Rada Evropské unie budova Justus Lipsius s výjimkou dubna června a října kdy se schůze rady koná v Lucemburku dále zde sídlí Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku budova Louise Weiss a hostuje dvanáct měsíčních plenárních zasedání včetně rozpočtového zasedání Evropský soudní dvůr hlavní soud účetní dvůr a Evropská investiční banka mají sídlo v Lucemburku Lucemburk také hostí Sekretariát Evropského parlamentu Evropská centrální banka má sídlo ve Frankfurtu budova Eurotower |Sídlem Evropské komise je Berlaymont v Bruselu SouborInstitutions europeennes IMG 4300jpg|Evropský parlament ve Štrasburku SouborEuropean council building in Brusselsjpg|Rada Evropské unie v Bruselu SouborCommittee of the Regionsjpg|Výbor regionů v Bruselu SouborEuropäische Zentralbank 9344323139 2jpg|Eurotower ve Frankfurtu SouborLuxembourg EU-Hauptstadt 08JPG|Instituce EU v Lucemburku < gallery> Evropský parlament Základní rámec činnosti Evropského parlamentu EP je vymezen v ustanovení čl 14 Smlouvy o Evropské unii Evropský parlament je zde vymezen jako subjekt jenž vykonává – společně s Radou – legislativní a rozpočtovou funkci Skládá se ze zástupců občanů Unie Po posledním rozšíření EU o Chorvatsko čítá Evropský parlament 766 členů ve volbách v roce 2014 bylo zvoleno 751 poslanců Členové EP jsou voleni na pětileté volební období ve všeobecných přímých tajných a svobodných volbách Institucionální vymezení EP se pak nachází v článcích 223 až 234 Smlouvy o fungování Evropské unie SFEU Sídlem EP je Štrasburk ale parlament zasedá také v Bruselu a Lucemburku Rada Evropské unie Rada Evropské unie dříve Rada ministrů zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni Její hlavní pravomocí je společně s Evropským parlamentem přijímání legislativy Evropská rada Evropská rada se skládá z hlav států a předsedů vlád členských států předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry kterými se má Unie ubírat Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti Lisabonská smlouva zřídila stálého předsedu Evropské rady který je volen na 25 roku Prvním předsedou byl Herman Van Rompuy kterého 1 prosince 2014 nahradil Donald Tusk Rada jedná v různých složeních Nejvyšší úrovní je Rada složená z ministrů jednotlivých států kteří se schází podle potřeby Další úrovní je Výbor stálých zástupců kde se schází zástupci členských států příp jejich zástupci Dalšími úrovněmi pak jsou výbory a pracovní skupiny Rada rozhoduje buď jednomyslně kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU Evropská komise Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku Komisaři nesmějí přihlížet k zájmům jednotlivých zemí Komise má výlučné právo iniciovat návrhy legislativy a dohlíží na dodržování zakládacích smluv EU Vypracovává návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody Na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře v současnosti je jich dvacet osm Předsedou komise je od listopadu 2014 Lucemburčan Jean-Claude Juncker Od roku 2014 smlouvy předpokládají snížení počtu komisařů na 2 3 počtu členských států a zavedení systému rotace Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů Sídlo má v Bruselu Soudní dvůr Evropské unie Soudní dvůr Evropské unie dbá nad jednotným výkladem evropského práva Má sídlo v Lucemburku Evropská centrální banka Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem která spolu s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank je měnovou bankou pro Eurozónu Evropský účetní dvůr Evropský účetní dvůr kontroluje hospodaření Unie Má sídlo v Lucemburku Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů jsou poradní a konzultativní orgány Evropské unie Jsou nápomocny Evropskému parlamentu Radě a Komisi V některých předepsaných oblastech a případech je jejich konzultace povinná Další instituce Evropská investiční banka poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice Sídlí v Lucemburku pobočky má v Athénách Lisabonu Londýně Madridu a Římě Evropský investiční fond pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům Sídlí v Lucemburku Evropský ombudsman se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU Sídlí ve Štrasburku Politiky Evropské unie Od Maastrichtské smlouvy se oblasti činnosti EU tzv politiky EU dělily do tzv tří pilířů Lisabonská smlouva toto dělení formálně zrušila ale fakticky částečně přetrvává v přechodných obdobích a specifických procedurách První pilíř nadstátní zastřešoval všechna tři dosavadní Společenství druhý a třetí pilíř zaváděly nové oblasti mezivládní spolupráce Druhý pilíř zahrnoval společnou bezpečnostní a zahraniční politiku třetí pilíř pak policejní a justiční spolupráci Lisabonskou smlouvou se dosavadní druhý a třetí pilíř přeměnily v další společné politiky EU Určitá výjimka zůstala v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky kde je zachována jednomyslnost členských států Ekonomika Evropská unie je největší světovou ekonomikou s HDP 118 biliónu euro v paritě kupní síly 2009 EU má dlouhodobě aktivní saldo běžného účtu platební bilance a nízkou inflaci zvláště v zemích bývalé „patnáctky; finanční krize roku 2008 ji však vážně postihla Mezi starými a novými zeměmi existují významné rozdíly v ekonomické vyspělosti i ostatních ekonomických ukazatelích Většina hospodářských aktivit je buď koordinována např sociální politika nebo je zcela v pravomoci institucí Evropské unie např obchodní politika Všechny státy Evropské unie jsou zapojeny do jednotného vnitřního trhu je zajištěn volný pohyb zboží osob služeb a kapitálu neexistují technické překážky obchodu rozdíly technických požadavků různé stupně ochrany duševního vlastnictví apod snížení administrativy v daňové oblasti Evropská měnová unie Devatenáct zemí EU Belgie Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Malta Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko a Španělsko je navíc členy eurozóny což znamená že na jejich území platí společná měna euro; další země ho plánují zavést Podmínkou pro přijetí eura jsou tzv konvergenční nebo Maastrichtská kritéria průměrná míra inflace země v období jednoho roku před prověřením o vstupu do závěrečného stadia nesmí převýšit o více než 15 procentního bodu průměrnou míru inflace tří zemí s nejnižší mírou inflace dlouhodobá nominální úroková míra nesmí v roce před prověřením země o možnosti vstupu do závěrečného stadia převýšit o více než 2 procentní body průměrnou úrokovou míru tří zemí s nejnižší mírou inflace deficit veřejných financí nesmí převýšit 3 % HDP a státní dluh nesmí převýšit 60 % HDP v době kdy bude EU prověřovat vstup do EMU kritérium státního dluhu se považuje za splněné pokud se podíl dluhu na HDP dlouhodobě snižuje měnový kurz členské země nesmí překročit rozpětí dané Evropským měnovým systémem ERM II a alespoň dva roky před prověřením možnosti vstupu do závěrečného stadia nesmí členská země devalvovat svou měnu oproti měnám ostatních členských zemí EU Financování a rozpočet EU Rozpočet Evropské unie je určen k financování politik EU administrativních výdajů evropských institucí a další účely Na rozdíl od národních rozpočtů musí být vždy vyrovnaný nepřipouští se tedy rozpočtové deficity Podle rozpočtového rámce na období 2007–2013 bude činit 105 % HDP Unie podíl výdajů národních rozpočtů na HDP členských států se přitom pohybuje okolo 40 % Návrh rozpočtu vypracovává Evropská komise a předkládá jej ke schválení Radě EU Evropský parlament je oprávněn návrh pozměnit Česká republika a Evropská unie Integrace do západoevropských struktur byla jedním z hlavních cílů Československa po sametové revoluci v roce 1989 První významnou změnou bylo otevření hranic a odstranění řady dovozních omezení Před Československem ale stál obtížný úkol transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní Již v roce 1989 byl založen fond PHARE jehož úkolem bylo pomáhat Polsku a Maďarsku při přechodu na tržní ekonomiku prostřednictvím finančních grantů a poradenství Postupně se jeho působnost rozšířila i na další státy bývalého východního bloku Československo k němu přistoupilo v roce 1990 Dle informací Ministerstva financí ČR zaplatila celkově Česká republika od svého vstupu do EU tedy od 1 května 2004 do 31 prosince 2012 3012 mld Kč oproti tomu získala 5512 mld Kč Celkově se tak Česká republika řadí mezi čisté příjemce s kladným saldem okolo 250 mld Kč< ref> Podle agentury STEM klesá od roku 2010 podíl lidí v Česku kteří pozitivně hodnotí fungování Evropské unie za efektivně fungující organizaci ji pokládá pouze 27 % občanů< ref> Asociační dohody V průběhu první poloviny 90 let byly s postkomunistickými státy uzavírány asociační dohody též dohody o přidružení nebo Eurodohody které sice nedávaly záruku přijetí do EU ale umožňovaly lepší politický dialog institucionální spolupráci a odstraňování obchodních bariér Evropská unie se zavázala snižovat svoje cla a kvóty rychleji než východní státy aby zmírnila dopady na jejich ekonomiky Po rozpadu Československa musela Česká republika podepsat novou asociační dohodu; vstoupila v platnost 1 února 1995 a na jejím základě se český premiér například mohl účastnit zasedání Evropské rady a resortní ministři se mohli 2× ročně účastnit zasedání Rady ministrů V první polovině 90 let se představitelé EU zdráhali dát závazný termín přistoupení postkomunistických zemí Na summitu v červnu 1993 byla ale schválena tzv Kodaňská kritéria určující podmínky vstupu Přístupová jednání Česká republika podala žádost o členství v EU 17 ledna 1996; vstup do EU byl jednou z priorit české zahraniční politiky s významnými dopady také na domácí politickou a ekonomickou situaci např nutnost postupné implementace acquis communautaire do českého právního řádu V červenci 1997 vydala Evropská komise Agendu 2000 která se stala základním metodologickým dokumentem pro přijímání nových členských zemí a obsahovala posudky nově přistupujících zemí ohledně plnění nutných podmínek členství v EU Na jejím základě EK doporučila zahájit přístupová jednání s Českou republikou Estonskem Kyprem Maďarskem Polskem a Slovinskem; ta začala v březnu 1998 I v následujících letech vydávala EK každoroční posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické právní politické i dalších oblastech Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi Bulharskem Litvou Lotyšskem Maltou Rumunskem a Slovenskem tzv Helsinská skupina skupina v niž byla i Česká republika se nazývala Lucemburská Kvůli zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání se celé acquis communautaire rozdělilo do 31 kapitol tzv screening – tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou Vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí členských států EU jednání vždy řídila předsednická země EU s kandidátskými zeměmi Pro vstup nových zemí byla důležitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003 která připravila evropské instituce na rozšíření V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; datem vstupu byl 1 květen 2004 Smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty stávajících členských zemí EU a Evropský parlament Některé přistupující státy ratifikovaly vstup do EU v parlamentu některé zvolily referendum včetně ČR kde v červnu 2003 hlasovalo pro vstup 773 % voličů volební účast byla 552 % Česká republika je plnoprávným členem Evropské unie s přechodnými obdobími vyjednanými v přístupové smlouvě omezení volného pohybu pracovních sil maximálně do roku 2011 v některých zemích netýká se např Spojeného království a Irska postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům 25 % v r 2004 30 % v r 2005 a 35 % v r 2006 omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci – občany EU 7 let a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU 5 let přechodné období do 31 12 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích přechodné období do 31 12 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí přechodné období do 31 12 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH trvalá výjimka pro sníženou sazbu DPH z produktů pěstitelského pálení množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí týkající se obalových odpadů čištění městských odpadních vod omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod Evropská komise přijala v červenci 2007 priority rozvoje České republiky specifikované v Národním strategickém referenčním rámci Ten určuje strategii čerpání finanční pomoci v souladu s Lisabonskou strategií ve výši 2669 miliard eur v období 2007 až 2013 Obyvatelstvo Demografie Evropské unie představuje vysoce zalidněnou a kulturně rozmanitou unii 28 členských států K 1 lednu 2009 žilo v Evropské unii celkem 4997 milionů obyvatel což by mohlo být v rámci celku vyrovnáno vstupem nových států do EU v horizontu příštích 20 let Nejlidnatějším členským státem je Německo s odhadovaným počtem 821 milionu obyvatel zatímco nejméně lidnatým členským státem je Malta se 400 tisíci obyvateli Porodnost je v EU nízká; v průměru připadá na jednu ženu 15 dítěte Nejvyšší je porodnost v Irsku kde je 169 ‰ a ve Francii kde je 13 ‰ Nejnižší porodnost má v EU Německo s 82 ‰ Náboženství EU má významnou náboženskou rozmanitost která se zrcadlí v rozmanitosti dějin a kultury Nominální většina obyvatel vyznává křesťanství převážně římský katolicismus protestantství a pravoslaví Navzdory tomu ne všechny státy EU mají křesťanské většiny v Česku a Estonsku mají například většinu ateisté Nedávný příliv přistěhovalců do bohatých států EU s sebou přinesl množství různých náboženství která dotyční vyznávali ve svých rodných vlastech Patří mezi ně islám hinduismus buddhismus sikhismus a Bahá'í Judaismus má v Evropě dlouhou historii a Židé žili pokojně s ostatním obyvatelstvem po celá století navzdory stoletím kdy byli Židé diskriminováni perzekvováni a nakonec na nich byla spáchána genocida v podobě holocaustu V Evropě má rovněž tradici sekularismus který přispěl k vzestupu ateismu a agnosticismu Jazyk Každý z úředních jazyků 28 členských zemí má status oficiálního jazyku Evropské unie V současnosti tak má EU celkem 24 úředních jazyků nejnovějšími úředními jazyky jsou irština bulharština rumunština a úplně poslední chorvatština Nejvíce používaným jazykem EU je angličtina kterou hovoří na 51 % obyvatel unie Tento vysoký podíl je dán tím že 38 % občanů EU používá angličtinu jinak než jako svůj mateřský jazyk tj buď druhý jazyk nebo cizí jazyk Nejvíce používaným mateřským jazykem je němčina kterou mluví 18 % obyvatel EU Kultura Titul Evropské hlavní město kultury je vždy na jeden rok propůjčován Evropskou unií jednomu či více evropským městům která tak mají po celý rok možnost představit Evropě svůj kulturní život a jeho rozvoj Původně byla tato města volena na základě kulturní historie naplánovaných akcích a schopnosti projekt podpořit finančními prostředky a infrastrukturou Odkazy Reference Související články Euro Evropský rok občanů Evropské ministáty a Evropská unie Evropské společenství Fondy Evropské unie Vzdělávací programy EU Literatura FIALA P PITROVÁ M Evropská unie Brno CDK 2003 BRDEK M JÍROVÁ H Sociální politika v zemích EU a ČR Praha CODEX Bohemia 1998 BRŮŽEK A Evropská měnová integrace Praha VŠE 1996 CIHELKOVÁ E Vnější ekonomické vztahy Evropské unie Praha C H Beck 2003 CIHELKOVÁ E JAKŠ J A KOL Evropská integrace – Evropská unie Praha VŠE 2004 JAKŠ J Quo Vadis Evropská unie Praha ETC Publishing 1998 NEUMANN P LUKÁŠ Z Společná zemědělská politika EU – Regionální a strukturální politika EU Praha VŠE 2000 PELTRÁM A KOŘÍNKOVÁ K Rozvoj transevropské dopravní sítě Praha Nadatur 1997 PELTRÁM A Transevropské sítě Praha Nadatur 1997 SVOBODA P Právo vnějších vztahů Evropské unie Praha Linde Praha 1999 TICHÝ L ARNOLD R A KOL Evropské právo Praha C H Beck 1999 TÝČ V Základy práva Evropské unie pro ekonomy Praha Linde 2004 ISBN 80-7201-478-1 BALANYÁ B DOHERTY A HOEDMAN O MA´ANIT A WESSELIUS E '' nakl paradigmask 2003 311 stran Externí odkazy oficiální portál Evropské unie informační portál Odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR informační portál o Evropské unii přehledy informací a zpravodajství Přehled organizací Evropské unie YouTubecom eutube Evropské hospodářské společenství EHS byla mezinárodní organizace existující mezi lety 1958 až 1993 která byla vytvořena aby podporovala ekonomickou integraci včetně jednotného trhu mezi Belgií Francií Německem Itálií Lucemburskem a Nizozemskem Smlouva o EHS byla podepsána 25 března 1957 v rámci Římských smluv které také zakládaly Evropské společenství pro atomovou energii EHS vzniklo 1 ledna 1958 Na základě Maastrichtské smlouvy se EHS transformovalo do Evropského společenství To se později konkrétně 1 listopadu 1993 stalo součástí Evropských společenství tj součástí I pilíře Evropské unie Po ratifikaci Lisabonské smlouvy Evropská společenství zanikla a právním nástupcem se stala Evropská unie Související články Evropský měnový systém Reference Externí odkazy Evropské společenství pro atomovou energii Euratom bylo založeno 25 března 1957 v Římě na základě Římských smluv vstoupily v platnost 1 ledna 1958 Zakládajícími zeměmi byly Francie Spolková republika Německo Itálie Belgie Lucembursko a Nizozemsko Přestože je Euratom samostatným celkem je plně integrován do Evropské unie Hlavní úkolem Euratomu je „přispět ke zvýšení životní úrovně v členských státech a k rozvoji vztahů s ostatními zeměmi vytvořením podmínek nezbytných pro rychlé vybudování a růst jaderného průmyslu Dalšími úkoly jsou například investice do jaderného průmyslu spolupráce ve výzkumu a vývoji ochrana zdraví společný jaderný trh spolupráce při nakládání s jaderným palivem společný postup vůči třetím zemím Faerské ostrovy faersky Føroyar dánsky Færøerne znamená Ovčí ostrovy je souostroví v severním Atlantickém oceánu na jihozápadním okraji Norského moře Leží severozápadně od Skotska v polovině cesty mezi Islandem a Norskem Jsou autonomní součástí Dánska Historie Kolem roku 700 byly ostrovy osídleny irskými mnichy v 8-9 století je získali norští Vikingové a posléze byly roku 1035 připojeny k Norsku V jeho rámci resp v rámci dánsko-norské personální unie se staly roku 1380 součástí Dánska Dánsku pak ostrovy zůstaly i po odtržení Norska v roce 1814 Od roku 1940 po obsazení Dánska nacistickým Německem byly obsazeny Velkou Británií Okupace trvala až do roku 1945 kdy Britové ostrovy vrátili Dánům Od roku 1948 disponují poměrně rozsáhlou vnitřní autonomií vlastní zákonodárný sbor vlajka atd Geografie Souostroví je tvořeno 18 ostrovy 11 ostrůvky a 779 malými skalnatými ostrůvky o celkové rozloze 1 39574 km² Je 113 km dlouhé a 75 km široké a jeho tvar připomíná hrot šípu obrácený špičkou k jihu Délka pobřeží je 1117 km Nejvyšší hora Slættaratindur má výšku 880 m a průměrná nadmořská výška ostrovů je 300 m Faerské ostrovy se administrativně dělí na 6 krajů Seznam ostrovů Klima Počasí na ostrovech je přímořské a velmi proměnlivé Zásadní ráz počasí nejvíce ovlivňuje Golfský proud Přístavy v zimě nikdy nezamrzají a zimy jsou mírné Průměrná teplota se pohybuje od 3 °C v zimě do 11 °C v létě Na Faerech je v průměru 283 deštivých dnů do roka Průměrný roční úhrn srážek je 1 501 mm Sněhové srážky jsou na ostrovech malé Průměrná rychlost větru 7 m s Obyvatelstvo Na ostrovech žilo v roce 2007 48 451 obyvatel z toho 19 282 v hlavním městě Tórshavn Státní svátek Ólavsøka slaví 29 července Faerské ostrovy se nepotýkají s úbytkem obyvatel Úhrnná plodnost je jedna z nejvyšších v Evropě 2522 díky čemuž je kladný přirozený přírůstek Navíc Faeřanů přibývá i migrací Politika Faerské ostrovy jsou autonomní součástí Dánského království Na rozdíl od Dánska však nepatří do Evropské unie Mají vlastní parlament a vlajku Faerský parlament má 35 poslanců V posledních volbách 20 leden 2004 kandidovalo sedm politických uskupení z nichž šest se dostalo do parlamentu na zisk jednoho poslaneckého mandátu bylo třeba asi 1000 hlasů Nejsilnější parlamentní stranou je Republikánská strana která má 8 poslanců Následují ji Unionisté Sociální demokraté Konzervativci se sedmi poslanci Dva poslance má Strana středu a jednoho poslance Autonomní strana Hospodářství Nejdůležitějším odvětvím na ostrovech je rybářství které nahradilo dříve velmi rozvinutý velrybářský průmysl Představuje celých 97 % exportu Ročně faerští rybáři uloví přes 600 000 tun ryb V přepočtu na obyvatele to v roce 2003 činilo 127 tun ryb na osobu což staví Faerské ostrovy na přední místa v relativní produkci ryb na světě Dříve tu lidé také lovili ptáky a sbírali jejich vejce to se však nyní stalo jen koníčkem Další významnou aktivitou je chov ovcí kterých je na Faerských ostrovech chováno cca 80 000 Dalším důležitým zdrojem příjmů je turistika Na Faerských ostrovech se koná také tradiční lov velryb kulohlavců černý Sieboldův sviňuch obecných a delfínů skákavých zvaný grindadráp Tento lov je mnoha organizacemi považován za kontroverzní téma Galerie Odkazy Literatura Faroe Islands in figures 2005 Tórshavn Hagstova Føroya 2006 Honzák Pečenka Stellner Vlčková Evropa v proměnách staletí Libri Praha 2001 3 aktualizované vydání ISBN 80-7277-025-X str 192 Související články Administrativní dělení Faerských ostrovů Externí odkazy Fezzán je historický region v jihozápadní Libyi Kde byl do revoluce v roce 1969 jeden z jejích správních celků a do roku 1963 i jeden ze tří částí federace tvořící Libyi Historie Ve starověku byla oblast Fezzán centrem městské civilizace Garamantes v roce 19 př n l se pak stala součástí Římské říše pod názvem Phazania Většina obyvatelstva tehdy konvertoval ke křesťanství Po nájezdech Vandalů do severní Afriky v 5 století získal Fezzán nezávislost V roce 666 ale oblast ovládly arabské kmeny a pod Arabskou říší zůstal Fezzán až do 10 století kdy se znovu osamostatnil V následujících stoletích se oblast střídavě dostávala pod cizí nadvládu a získávala nezávislost Např ve 13 století by Fezzán připojen k říši Kanem V období od 16 do počátku 19 století bylo toto území pod nadvládou dynastie Bani Muhammad původem z Maroka Až v roce 1842 byl anektován Osmanskou říší V letech 1913-1915 byla tato převážně pouštní oblast obsazena italskými jednotkami a po 1 světové válce se stala součástí kolonie Italská Libye Od roku 1938 v rámci provincie Libyjská Sahara Během 2 světové války byla oblast obsazena francouzskými vojsky Pod francouzskou správou zůstal Fezzán až do roku 1951 kdy se stal spolu s Kyrenaikou a Tripolskem součástí samostatné Libye V roce 1963 bylo zrušeno federativní uspořádání Obyvatelstvo Populace je převážně arabského původu najdeme zde ale také berberské a černošské obyvatelstvo Většina z necelých 200 000 obyvatel Fezzánu je soustředěna v pouštních oázách v centrální oblasti a na jihu zvláště ve městech Marzuq a Sabha Klimatické podmínky Pro tuto oblast je typické extrémní klima Velmi horká léta zde střídají mrazivé zimy Srážky jsou vzácné a nepravidelné Sídla Mezi největší města patří saharské oázy Marzuq Sabha Brak a Zawilah Suroviny Oblast Fezzán je známá pro pěstování datlovníku jehož miliony stromů pokrývají několik stovek hektarů v jednotlivých oázách Pěstuje se zde mnoho různých druhů datlových palem Jen v oáze Murzuk najdeme více než 30 odrůd Mezi nejvyhlášenější patří Tillis Tuati a Auregh Produkci datlí doplňují obiloviny ovoce a zelenina Najdeme zde také velké ropné ložisko v oblasti Marzūq Externí odkazy Filipíny oficiálně známé jako Filipínská republika jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii jehož hlavním městem je Manila Rozkládají se na 7107 ostrovech v západním Tichém oceánu S žádným státem nesdílejí pozemní hranici Mořské úžiny je dělí od Tchaj-wanu na severu od Malajsie Sabah na jihozápadě a Indonésie Sulawesi na jihu Filipíny jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě s 98 miliony obyvateli 2013 Filipínská ekonomika je 47 největší na světě a jejích hrubý domácí produkt HDP činil v roce 2008 nominálně 1686 miliard amerických dolarů Odhaduje se že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců Filipíny dříve španělská a posléze americká kolonie jsou jednou ze dvou převážně katolických zemí v Asii druhou je Východní Timor Existuje zde množství menšinových náboženských skupin vyznávajících islám buddhismus hinduismus a další víry Na filipínských ostrovech lze nalézt četná etnika a kultury Dějiny Ve středověku byly Filipíny rozdrobené na řadu drobných knížectví v jejichž čele stáli rádžové vesničtí předáci se nazývali dato V 15 století se zde začal hlavně z Bruneje šířit islám Suluské ostrovy Mindanao Španělská nadvláda V roce 1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovy Fernão de Magalhães V roce 1565 se staly španělskou kolonií Španělská Východní Indie spolu s Marianami a Karolínami Ve 2 polovině 19 století zesilovaly snahy místních obyvatel o získání nezávislosti První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné Národním hrdinou který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník dr José Rizal Americká nadvláda Po španělsko-americké válce v roce 1901 se Filipíny staly kolonií Spojených států amerických V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv omezená autonomie Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia Philippine Commonwealth statut podobný dnešnímu Portoriku které ale přerušila válka Na jejím počátku byly Filipíny obsazeny Japonci kteří zde zřídili loutkový stát V roce 1944 zahájili Američané znovudobývání Filipín Nezávislost Roku 1946 získala země nezávislost V letech 1966–1986 zde diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy Po jeho svržení jsou voleni prezidenti kteří jsou hlavou státu Ze 14 prezidentů byly 2 ženy Corazon Aquinová a Gloria Macapagal-Arroyová Geografie Filipíny jsou souostroví skládající se ze 7107 ostrovů na celkové ploše 300 tisíc km2 Nacházejí se mezi 116 a 126 stupněm východní délky a 4 a 21 stupněm severní šířky a z východu je ohraničuje Filipínské moře ze západu Jihočínské moře a z jihu Celebeské moře Několik set kilometrů jihozápadně se nachází ostrov Borneo a severně od Filipín se nachází Tchaj-wan Jiho-jihozápadně se nacházejí ostrovy Moluky a Celebes a východně se nachází Palau Filipíny se dělí do tří ostrovních skupin Luzon Visayas a Mindanao Přístav Manila v části Luzon je hlavním a druhým největším městem země Většina hornatých ostrovů je vulkanického původu a jsou pokryty tropickým lesním pralesem Nejvyšší hora Apo která se nachází v části Mindao měří 2954 m n m Je zde mnoho aktivních sopek jako například Mayon Volcano Pinatubo či Taal Volcano Ostrovy se nachází v tajfunovém pásmu západního tichomoří a každý rok zde udeří na devatenáct tajfunů Filipíny se nacházejí v severozápadním vnějším okraji pacifického ohnivého kruhu a jsou tak častým místem seismické a vulkanické aktivity Každý den proběhne na 20 zemětřesení z nichž většina je natolik slabá že je není možné pocítit Poslední velké zemětřesení proběhlo v roce 1990 Nejdelší filipínskou řekou je Mindanao 551 km To znamená že řeky v zemi jsou krátké mají ale rychlý spád I přes tento dobrý předpoklad nejsou příliš často využívané k zisku elektrické energie je vybudováno pouze několik vodních elektráren Flóra a fauna Celkem 36 % rozlohy země zaujímají původní lesy Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy Ve vyšších oblastech převládají borové lesy na pobřeží rostou mangrovy Typickým zástupcem živočišné říše jsou opice ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí Podnebí Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 265 °C Na Filipínách existují tři roční období „Tag-init či „Tag-araw teplé období nebo léto od března do května „Tag-ulan období dešťů od června do listopadu a „Tag-lamig chladné období od prosince do února Podnebí ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění Jihozápadní monzun od května do října je známý jako „Habagat a suché větry severovýchodního monzunu od listopadu do dubna jsou známé jako „Amihan< ref> Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším květen Teplota a vlhkost dosahují maxima v dubnu a květnu Manila a většina nížinatých oblastí jsou od března do května prašná s velmi teplým počasím V tomto období teplota zřídkakdy klesne pod 37 °C a teplota u moře jen vzácně klesne pod 27 °C Roční úhrn srážek dosahuje v hornatých oblastech východního pobřeží 5000 mm zatímco v některých údolích se jedná o hodnoty pod 1000 mm Velké nebezpečí představují tajfuny které jsou zde poměrně časté Tajfuny Na Filipínách jsou označovány jako baguio psáno také bagio vaguio bagyo podle města Baguio kde během bouře v roce 1911 napadlo za jeden den 1168 cm srážek Ve dvacátém století zasáhla Filipíny řada tropických bouří které pokaždé způsobily velké ztráty na životech a materiální škody V říjnu 1970 se územím přehnal tajfun Sening který zničil řadu měst přičemž rychlost větru dosahovala až 275 km h což bylo nejvíc v zaznamenané historii Na podzim 1991 zasáhla Filipíny tropická bouře Uring která přes relativní slabost rychlost větru 95 km h způsobila rozsáhlé záplavy a počtem obětí odhadem až 8 tisíc překonala všechny dosavadní bouře Mezi zničenými městy byl Tacloban či Guiuan v provincii Leyte problémem zůstává i bezpečnost Vláda a politika Filipíny jsou zastupitelskou demokracií prezidentskou republikou Filipíny jsou unitární stát mimo Autonomní region Muslimské Mindanao Prezident je hlava státu i hlava vlády a vrchní velitel je volen přímou volbou na 6 let Bikamerální Kongres se skládá z horní komory Senátu Filipín a komory dolní Sněmovny reprezentantů Filipín která je volena na 3 roky Administrativní členění Geograficky se 7 tisíc filipínských ostrovů dělí do 3 skupin ostrovů Luzon Visayas a Mindanao Ty se dále dělí na 17 regionů 81 provincií 131 měst 1497 obcí a 41994 malých obcí zvaných barangay Dne 24 července 2006 oznámila tehdejší filipínská prezidentka Gloria Macapagal-Arroyo návrh na vytvoření pěti ekonomických superregionů zaměřených na hospodářské přednosti jednotlivých oblastí Ekonomika Nerostné bohatství Co se nerostného bohatství týče jsou Filipíny velmi bohaté Nachází se zde naleziště rud železa mědi zinku olova manganu chromu zlata stříbra rtuti a kobaltu Jsou zde i ložiska dvou důležitých paliv ropy a černého uhlí Zemědělství Zemědělstvím se živí asi 40 % obyvatel Zemědělská půda zaujímá asi 34 % území státu Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma Zpracováním dužiny jejich plodů kokosové ořechy se vyrábí tzv kopra Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě Ještě se zde pěstují ananasy banány batáty cukrová třtina kakao kaučukovník káva kukuřice mango maniok rýže a tabák Zemědělství převládá nad průmyslem Průmysl Filipíny patří k rozvojovým zemím Donedávna zde převládala tradiční odvětví průmyslu – průmysl potravinářský textilní dřevařský a částečně chemický Od 70 let 20 století začíná na významu nabírat strojírenství Významnými odvětvími strojírenství se stala výroba videorekordérů televizorů a radiomagnetofonů a montáž automobilů Největším průmyslovým centrem země je hlavní město Manila zde je soustředěno téměř 90% veškerého filipínského průmyslu Demografie Drtivou většinu populace ostrovů tvoří Filipínci 96% Zbytek tvoří nespočitatelné menšiny např Číňané Obyvatelé mají svá sídla především v pobřežních nížinách Střední délka života mužů je asi 653 let u žen asi 711 let Spolu s Východním Timorem vyznávají jako jediní v jihovýchodní Asii převážně křesťanství Největší města Quezon 22 mil obyvatel Manila hlavní město 106 mil obyvatel i s aglomeracemi Caloocan – 12 mil obyvatel Davao – 12 mil obyvatel Cebu – 730 000 obyvatel Zamboanga – 620 000 obyvatel Bacolod – 430 000 obyvatel Zajímavosti Oblíbenou zábavou místních obyvatel jsou kohoutí zápasy Název sopky Apo se často vyskytuje v křížovkách Pražské jezulátko Bambino di Praga je dobře známo na Filipínách Je tam ctěnou náboženskou ikonou známou jako Santo Niño Na velikonoce se na Luzonu poblíž Manily nechávají domorodci dobrovolně zaživa ukřižovávat někteří to absolvovali i několikrát Související stránky Římskokatolická církev na Filipínách Seznam ostrovů Filipín Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Fjord je pozůstatek po ledovcové činnosti v dobách ledových Jedná se o dlouhý občas desítky až stovky kilometrů a úzký mořský záliv který vzniká v hornatých oblastech v blízkosti moří a oceánů prohloubením říčních údolí vlivem tlaků postupujících ledovců Fjordy jsou typické svými strmými svahy které jsou ledovci často erodovány až pod mořskou úroveň kde dno moře může dosahovat značných hloubek netypických pro šelfové oblasti Tvar údolí se uvádí jako U V některých případech se můžeme setkat s fjordy které jsou ohraničeny oproti moři podmořským skalním svahem Název pochází ze staronorského slova fjörðr které se přepisovalo jako fjorthr a z výslovnosti se později utvořilo světové slovo fjord Vznik Fjordy vznikají v dobách glaciálního zalednění kdy postupující ledovec sestupuje z karových oblastí po svahu do oblastí položených níže Během cesty se led pohybuje v lokálních sníženinách depresích které vlivem brázdění prohlubuje a zaobluje podloží Vzniká tak typické ledovcové údolí zvané trog Na konci cesty se ledovec dostane až k moři do kterého se snaží nasouvat vlivem rozdílné teploty viskozity a hloubky se však začínají jednotlivé ledové části odlamovat a dochází k tzv telení ledovců Po skončení ledové doby začne ledový krunýř vlivem odtávání pozvolna ustupovat Po určité době zůstane v oblasti pouze typické ledovcové údolí Vlivem roztání většího množství ledovcové pokrývky dochází ke zvednutí světové hladiny oceánů a dochází k částečnému zatopení přímořských údolí K tomu se přidává ještě odlehčení litosférické desky jelikož na ni již netlačí ohromná tíha ledu což má za následek že se určité části desky začnou ponořovat do astenosféry a další část desky se nadlehčuje a vystupuje Podobné procesy se nyní dějí ve Skandinávii kde se poloostrov vyzvedává nad hladinu moře ale jeho přímořské oblasti v okolí Atlantiku se oproti tomu pozvolna ponořují pod hladinu což má a mělo za následek vznik fjordů v oblasti Norska Vznik fjordů je tedy spojen se změnou polohy litosférických desek a změnou hladiny světového oceánu Fjordy ve světě Fjordy se vyskytují hlavně v oblastech kde se v glaciálních dobách nacházel kontinentální ledovec které se nacházejí blízko mořské hladiny a v oblastech ve kterých je větší výškový rozdíl Nejznámější oblastí světa je typické pobřeží Norska vyhlášené rybáři ale není jedinou lokalitou kde se s nimi můžeme setkat Další fjordy lze objevit na území Kanady Dánska a několik jich je možno spatřit i v Irsku hrabství Mayo u města Westport Na jižní polokouli se mnoho fjordů nachází v chilské Patagonii a v oblasti Fiordland na Jižním ostrově Nového Zélandu Externí odkazy Folk je hudební žánr který má své kořeny v anglosasských zemích Samotné slovo folk znamená v angličtině lid respektive anglosasskou lidovou písničku V přeneseném významu slova do oblasti současné populární hudby toto slovo přesně vyjadřuje amatérskou hudební tvorbu a její amatérské hudební provozování respektive amatérské písničkářství viz Akademický slovník cizích slov vydala Akademia v roce 2000 Slovní spojení folk music pak znamená lidovou hudbu etnickou a její stylizovanou nápodobu tzv folková hudba Pro odlišení moderní folkové hudby od etnické se vžil v anglo-amerických zemích název současný contemporary či moderní modern folk V češtině se pro lidovou etnickou hudbu vžil spíše termín folklór nebo také česká lidovka a pojmem folk se označuje moderní folk Český folk a trampská tradice Žánr české folkové písně ovšem že nevznikl jak by se mohlo na první zjednodušený pohled zdát koncem šedesátých let 20 století tak jako tomu bylo v anglosaských zemích neboť lidová tvorba umělých písní měla v 60 letech 20 století již mnohaletou tradici v klasické či moderní trampské hudbě Ta je bezesporu velmi zvláštní osobitou i zcela svébytnou odrůdou českého folku a to v širším kontextu celé české populární a lidové hudby viz skupiny Brontosauři Settleři Hop Trop nebo Wabi Daněk či Jarka Mottl Tradiční trampská hudba tedy v českých zemích existovala již více jak 30 let před nástupem anglosaského folku I ona však měla své inspirační kořeny v předchozí tradici kramářských písní obrozenéckého zpívání 19 století kabaretních kupletů jakož i v tradici dělnických zpěváckých spolků Tradice původní trampské písničky v nejrůznějších podobách přežila celé 20 století a to prakticky až dodnes Český folk a tradice české lidovky Jak již bylo uvedeno je velmi obtížné přijímat jakékoliv klišovitě schematické tvrzení že folk vznikl někdy na přelomu 50 a 60 let 20 století kdesi v Americe Takové tvrzení by nám vlastně říkalo že před tímto obdobím neexistovala na celém světě žádná amatérská hudební tvorba vytvářená především pro radost a potěchu autora samého či jemu blízkých osob I tzv tradiční česká trampská hudba nutně musela vyjít z toho co zde existovalo již na počátku 20 století totiž z mohutných tradic české lidovky a to jak z písní lidových či písní jakkoliv zlidovělých Tvrzení že folk zničehonic jakoby spadl z nebe kde se vzal tu se vzal je samozřejmě zjevný nesmysl a lež Folk samozřejmě existoval již dlouhou dobu před tím akorát se mu neříkalo folk Tradice českého amatérského muzicírování patrně byla a je v českých zemích velmi dlouhá pestrá široká i bohatá Venkovské kutálky lidové cimbálové muziky hornické dechovky studentská obrozenecká tvorba západočeská a jihočeská dudácká tradice to vše dohromady tvoří podhoubí českého folku hudební materii z níž český folk vzešel A je jistě velmi zajímavé že se tak stalo prakticky téměř nezávisle na tradici anglosaské Český folk a české písničkářství Vývoj folku ovšemže neprobíhá izolovaně od všech ostatních hudebních žánrů stylů a proudů ba naopak mnohdy jej jimi velmi výrazně ovlivňován Samotná česká písničkářská tradice je také mimořádně pestrá i bohatá Vždyť prvním opravdovým velkým a zároveň též moderním českým písničkářem byl pan Karel Hašler mnoho jeho písní si lidé rádi zpívají podnes Velkými písničkáři se po první světové válce stali i pánové Voskovec a Werich na hudbu Jaroslava Ježka Na ně zas s velkým úspěchem prakticky o 30 let později navázala vynikající autorská dvojice Suchý-Šlitr Ale nejednalo se jen o tyto tvůrce Vždyť vynikající hudební dědictví nám zanechali i mnozí jiní další několik příkladů za všechny pan Josef Kainar nebo Emil František Burian otec Jana Buriana České písničkářství v tom nejlepším slova smyslu se mimo jiné také projevuje ve vynikající textařské práci celé plejády výborných českých textařů Takže samotné české folkové písničkářství mělo a doposud stále i má také své bohaté hudební inspirační zdroje které leží mimo oblast folkového žánru Nemluvě o české literatuře a české lidové slovesnosti jako takové to je jistě další bohatý inspirační zdroj sám o sobě Vývoj žánru ve 20 století Celý žánr se v Čechách přirozeně vyvíjel v průběhu 20 století v dané společensko-politické situaci která byla zejména po roce 1948 poměrně zapeklitá neboť tehdejší Československo bylo naráz zcela izolováno od západoevropské svobodné kultury a tehdejší kulturní vlivy pocházející ze svobodného světa k nám pronikaly velice nesnadno pomalu a dost často slušně řečeno za velkého nepochopení veřejnosti i oficiálních stranických míst a týkalo se to také bigbeatu Přesto zejména v krátkém období bouřlivých 60 let kdy došlo v Československu na přechodnou dobu ke krátkému politickému uvolnění došlo k rozmachu folku v jeho klasické anglosasské podobě i v českých zemích Příkladem za všechny ostatní budiž třeba skupina Spirituál kvintet nebo skupina Český skiffle pana Jiřího Traxlera jr Objevila i první výrazná skupina českých písničkářů sdružených ve sdružení Šafrán snad nejznámějším písničkářem té doby byl pan Karel Kryl Kromě toho se ovšem i u nás začala poměrně bouřlivě rozvíjet i příbuzný hudební žánr zvaný country and western s to včetně jeho bluegrassové odnože Vzniklo tak ono tehdejší multižánrové zmatení z konce 60 let kdy všechny příbuzné hudební žánry v několika málo letech začaly fakticky koexistovat vedle sebe také bývaly označovány dost nehezky jako tzv Portovní žánry viz festival Porta Charakteristika folku Folkovou píseň anglosaského typu tedy charakterizujeme jako typ moderní zpěvné písně která spontánně vznikala převážně v amatérských podmínkách jako protiklad proti konvenčnímu a zkomercionalizovanému popu Folk klade mimořádný důraz na myšlenky či emoce obsažené v textu písně Podstatou folkové písně a jejím z jejích nejcharakterističtějších rysů je schopnost aktuálně adresně a obsahově konkrétně reagovat na nejrůznější stránky společenského dění či osobních prožitků autora Obvykle bývají folkové písně interpretovány přímo autory Někdy je tato osobní interpretace také označována jakožto moderní šanson Folkové písně ale mohou mít i formu výrazně niterné osobní výpovědi o světě okolo nás či o stavu autorovy duše či mysli V takovém případě se zpíše podobají více než čemukoliv jinému zhudebněné poezii často poezii všedního dne Poezii jež začasté zpívá o prostých věcech prostými slovy jednoduchým a obecně sdělným způsobem Proto také někteří folkoví interpreti kromě své vlastní volné tvorby zhudebňují i kvalitní poezii cizí např báseň Máj od Karla Hynka Máchy zhudebněná skupinou Český skiffle nebo Radůzino CD V salonu barokních dam kde je zhudebněna část jedné básně od Jana Nerudy z Písní kosmických známé jsou i Skoumalovy půvabné adaptace nonsensových básní Emanuela Frynty na CD Kdyby prase mělo křídla velmi zdařilé jsou i Pavlicovy adaptace cizích poetických textů s původně folklórní skupinou Hradišťan atd apod A nemusí to nutně být vždy jen popěvky smutné vážné zachmuřené či niterně rozervané Můše se jednat i o laskavý humor hezkou parodii mírnou persifláž vkusnou legraci prostě o vlídný a laskavý pohled na svět okolo nás o všední zpívanou poezii podanou vtipně vkusně a s velkým šarmem i osobním nadhledem autora samého viz parodická hudební skupina Lokálka či recesistická skupina Barel Rock Folk mívá velmi často formu velmi upřímné a přímočaré osobní výpovědi či zpovědi která je ventilována lidovou uměleckou formou zde obvykle formou písně písně která může vyjadřovat jak obyčejnou radost ze života tak i vážnou starost o stav tohoto světa V tomto je folk také velice blízký zejména kvalitnímu šansonu a dále také části tzv art-rocku což jsou hudební směry které také hodně staví na kvalitě zpívaného textu Výběr světových folkařů Amerika Woody Guthrie Joan Baezová Pete Seeger Bob Dylan Donovan Peter Paul & Mary Joni Mitchellová Bruce Springsteen Jean Ritchie Buffy Sainte-Marie Tom Paxton Phil Ochs Judy Collinsová Leonard Cohen Tim Hardin Arlo Guthrie Randy Newman Harry Belafonte Odetta Gordon Lightfoot Rusko Bulat Okudžava Vladimir Vysockij Polsko Piotr Lolek Sołoducha Joanna Słowińska Stanisław Grzesiuk Jacek Ostaszewski Magdalena Sobczak Kotnarowska Výběr českých písničkářů Dagmar Andrtová-Voňková Pavel Dobeš Jaroslav Hutka Ivo Jahelka Slávek Janoušek Karel Kryl Slušný děvče z Moravy Labašta & Hejbal Will Eifell Pavel Žalman Lohonka Vladimír Merta Jaromír Nohavica Karel Plíhal Vlasta Redl Vlastimil Třešňák Hana a Petr Ulrychovi Radůza Radka Vranková Sestry Steinovy Lucie Steinhauserová a Karolina Kamberská Jiří Schmitzer Tomáš Klus Pepa Streichl Pepa Nos Jiří Dědeček Záviš Eva Henychová Wabi Daněk Václav Koubek Jan Burian Michael Janík a Miroslav Paleček respektive Paleček a Janík Jiří Smrž Martin Stropnický Jim Čert Ivan Hoffman Kapitán Kid Vojta Kiďák Tomáško Pavlína Jíšová Veit Vladimír Jaroslav Samson Lenk České folkové skupiny 4 zdi Baobab Bratři Ebenové se zpěvákem Markem Ebenem Brontosauři Depeše Folk team Heuréka Hoboes Hop Trop Jablkoň Jarret Kamelot Kantoři Karmína Klíč Lážo Plážo Minnesengři Nerez resp Neřež Nestíháme Nezmaři Passage Pacifik Skiffle Kontra Jiřího Traxlera jr Spirituál kvintet Šlapeto Trdlo Zuzana Navarová a Koa Použité zdroje Lubomír Dorůžka Panoráma populární hudby 1918 1978 vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 1981 katalogové číslo 23-068-81 09 21 Související články Zpívaná recitovaná a experimentální poezie Tramping a Trampská hudba Country Píseň Šanson věnovaných folkovým zpěvákům a písničkářům Wikipedii Forenzní vědy jsou vědy které se aplikují při vyšetřování a dokazování v trestních i civilních řízeních před státními orgány Jde o postupy vedoucí k prokázání identity osob pravosti listin a podobně Souhrn těchto věd se někdy zkráceně označuje jako forenzika z angl forensics Etymologie Forenzní z lat forensis soudní od forum veřejné prostranství kde se konaly soudy znamená soudní a obvykle označuje postupy a vědy související s vyšetřováním a soudním dokazováním zejména v trestních záležitostech Stručný přehled forenzních věd Daktyloskopie je metoda určování identity pomocí otisků prstů Forenzní antropologie se zabývá zejména identifikací koster lebek a chrupu Forenzní balistika se snaží identifikovat zbraň hlavně pomocí stop na projektilu Forenzní entomologie se zabývá určováním doby trestného činu pomocí hmyzu a jeho stádií vývoje na místě činu Forenzní chemie identifikuje různé látky například jedy Forenzní medicína čili soudní lékařství se snaží stanovit čas a příčiny smrti nebo poškození Forenzní psychologie posuzuje psychologii podezřelých osob Forenzní genetika identifikuje osoby či stopy z místa činu na základě analýzy DNA Forenzní písmoznalectví identifikuje osoby podle jejich ručního písma Kromě toho se pro forenzní účely aplikují i různé další vědy podle povahy problému Forenzní fotografie Dějiny Nejstarší zmínka o aplikaci vědy pro odhalení podvodu je v pověsti o Archimédovi † 212 př n l který zjistil specifickou hmotnost údajně zlaté koruny a dokázal že není zlatá Arabský příběh vypráví o kupci který měl vyšetřit vraždu srpem; nechal přinést všechny srpy ve vesnici a na jeden se slétly mouchy Čínskou příručku vyšetřování napsal roku 1248 Song Ci Mezi průkopníky forenzních věd v Evropě patřil francouzský dvorní lékař a chirurg Ambroise Paré 1510-1590 a koncem 18 století vyšlo několik pojednání o forenzním a policejním lékařství Mezníkem v dalším vývoji forenzních věd byl objev mikroskopu daktyloskopie a identifikace osob a stop z místa činu pomocí analýzy DNA V populární kultuře Série CSI Crime Scene Investigation je taktéž založena na detailním zjišťování trestných činů a otisků prstů za pomocí moderních analytických přístrojů a použití forenzní vědy – tato série pomohla dotvořit CSI efekt Odkazy Související články Daktyloskopie Kriminalistika Literatura M Balíková Forenzní a klinická toxikologie Laboratorní toxikologická vyšetření Praha Galén 2004 143 s ISBN 80-7262-281-1 L Čírtková Forenzní psychologie Plzeň Čeněk 2004 431 s ISBN 80-86473-86-4 Netík Netíková Hájek Psychologie v právu úvod do forenzní psychologie Praha Beck 1997 140 s ISBN 80-7179-177-6 P Alexandr a kolektiv Forenzní ekotechnika Brno CERM 2010 625 s ISBN 978-80-7204-681-2 Reference Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie Externí odkazy Federal Bureau of Investigation forenzní antropometrie Francouzi jsou příslušníci západoevropského národa žijícího na území dnešní Francie historicky keltského latinského a germánského původu Hovoří francouzským jazykem francouzštinou který náleží do románské jazykové skupiny Podle francouzské ústavy je Francouzem každý občan Francouzské republiky bez ohledu na jeho původ rasu nebo náboženství Tato definice francouzského národa která má svůj původ ve velké francouzské revoluci se liší od ostatních evropských národů které se definují na základě etnické příslušnosti Reference Externí odkazy Francouzské Alpy je pomyslný horský systém nalézající se ve Francii a zahrnující do sebe všechna pohoří Alp ležící na území této země Typické pro Francouzské Alpy nejsou jen vysoké zaledněné hory či obrovské skalní hroty francouzsky Aiguilles dramatické soutěsky či rozeklané hřebeny Nalézá se zde také velké množství horských jezer a ples alpské louky pestrá příroda atd Francouzské Alpy leží na území dvou regionů Rhône-Alpes a Provence-Alpes-Côte d'Azur Geologie Francouzské Alpy jsou geologicky velmi pestré a nejednotné Vyznačují se složitou příkrovovou stavbou v které převládají stará krystalická jádra žula rula Na toto jádro jsou místy nahrnuty mladší sedimentární horniny zejména vápence Tyto geologické rozdílnosti a značné klimatické rozdíly v jednotlivých oblastech vedly k bohaté tvarové rozmanitosti Členění Geografické členění alpských skupin ve Francii je poměrně složité Výjimkou je hlavní alpský hřeben který se právě ve Francii lomí ze severu na jih a dále na východ Nalézá se zde také množství dalších roztroušených horských skupin kterým se říká „Předalpy nebo „Předhůří Francouzské alpské skupiny Chablais-Faucigny Haute Cime 3257 m Masiv Mont Blanc Mont Blanc 4808 m Beaufortain Roignais 2999 m Bornes-Bauges-Aravis Pointe Percée 2753 m Chartreuse Chamechaude 2082 m Vercors Grand Veymont 2341 m Vanoise Grande Casse 3852 m Grajské Alpy Pointe de Charbonnel 3752 m Dauphineské Alpy Barre des Ecrins 4102 m Devoluy L'Obiou 2790 m Kottické Alpy Monte Viso 3841 m Drôme Mont Ventoux 1909 m Provensalské Alpy Tete de´l Estrop 2961 m Přímořské Alpy Cime du Gélas 3143 m Ligurské Alpy Punta Marguareis 2651 m Osídlení Na rozvoji osídlení se významnou měrou podepsal neschůdný a vysoký reliéf oblasti Největším městem je zde olympijský Grenoble Ve slunných a teplých údolích vyrostlo několik menších měst jako je Chamonix Annency Chambéry a Gap Administrativně se území Francouzských Alp rozděluje na několik celků Savoie Haute Savoie Isère Hautes-Alpes Drôme Vaucluse Alpes-de-Haute-Provence Bouches-du-Rhône Var a Alpes-Maritimes Turismus Lyžařská střediska Les Trois Vallées Courchevel Méribel La Tania Brides-les-Bains Saint-Martin-de-Belleville Les Menuires Val Thorens and Orelle 338 sjezdovek 600 km upravených drah Portes du Soleil Avoriaz Châtel Morzine Les Gets Saint-Jean dAulps La Chapelle dAbondance Abondance Montriond Švýcarská část území střediska 288 sjezdovek 650 km upravených drah Paradiski La Plagne Peisey-Vallandry Les Arcs 239 sjezdovek 420 km upravených drah Via Lattea Montgenèvre Italské území střediska 214 sjezdovek 400 km upravených drah Évasion Mont-Blanc Combloux Megève Saint-Gervais-les-Bains Saint-Nicolas-de-Véroce Les Contamines Monjoie 183 sjezdovek 420 km upravených drah Espace Killy Tignes Val d'Isère 137 sjezdovek 300 km upravených drah Grand Massif Flaine Les Carroz Morillon Samoëns Sixt 134 sjezdovek 265 km upravených drah Les Aravis La Clusaz Manigod Croix Fry Merdassier Le Grand-Bornand 133 sjezdovek 220 km upravených drah Les Grandes Rousses LAlpe dHuez Vaujany Auris-en-Oisans Oz-en-Oisans Villard-Reculas 117 sjezdovek 236 km upravených drah Serre Chevalier 111 sjezdovek 250 km upravených drah La Forêt Blanche Risoul Vars 104 sjezdovek 180 km upravených drah Les Sybelles Le Corbier La Toussuire Les Bottières Saint-Jean-dArves Saint-Sorlin-dArves Saint-Colomban-des-Villards 96 sjezdovek 310 km upravených drah Valloire and Valmeinier 83 sjezdovek 150 km upravených drah Grand Domaine Valmorel Saint-François-Longchamp 82 sjezdovek 150 km upravených drah Espace San Bernardo La Rosière La Thuile Itálie 73 sjezdovek 150 km upravených drah Les Deux Alpes a La Grave 69 sjezdovek 220 km upravených drah Zdroje publikace Světová pohoří Evropa Jiří Šlégl a kolektiv ISBN 80-242-0822-9 publikace Francouzské Alpy Průvodce po evropských horách vydavatelství Mirago Ivo Petr ISBN 80-85922-62-2 Grammy Award česky Cena Grammy je každoroční ocenění udělované Národní akademií hudebního umění a věd ve Spojených státech za výjimečné úspěchy v hudebním průmyslu Původně se nazývalo Gramophone Awards Ocenění je udělováno od roku 1958 v současnosti ve sto deseti kategoriích napříč hudebními žánry Právem proto patří mezi nejvýznamnější hudební ocenění na světě Je považováno za hudební ekvivalent cen Academy Awards Oskar Na slavnostním večeru udělování cen Grammy vystupují přední umělci Historie Grammy Award má svůj původ v 50 letech 20 století Tvůrci se rozhodli vytvořit ceny které se budou oceňovat v jednotlivých odvětvích Oscar a Emmy filmy a Grammy hudba To byl začátek Národní akademie hudebního umění a věd Po vytvoření ceny se přemýšlelo nad tím jak cenu nazvat jeden s potencionálních názvů byl Eddie award k ocenění tvůrce fonografu Thomase Edisona Nakonec se rozhodlo pro použití jména tvůrce gramofonů Emile Berlinera První cena byla předána v roce 1985 Cena Předává se zlatý gramofon na černé podkladové desce Ceny se vyrábí ručně v Billing Artworks v Ridgway v Coloradu Ceny se jménem nejsou zveřejněny do doby než se na oficiálním ceremoniálu oznámí jméno vítěze Kategorie Album roku Nahrávka roku Písnička roku Nejlepší nový umělec Další ceny jsou předávány za vystoupení produkci v jednotlivých žánrech pop rock taneční hudba r&b country a hudební video Speciální ceny jsou předávány za dlouholetý úspěch v hudebním průmyslu Kvůli velkému počtu kategorií 78 v roce 2012 81 v roce 2013 82 v roce 2014 se na ceremoniálu předávají hlavní čtyři ceny v jednotlivých žánrech Ostatní ceny se předávají odpoledne před hlavním ceremoniálem Nominace Nahrávací společnosti a individuální osoby mohou navrhnout nominaci Nominace jsou prováděny online a kopie práce je posílána Národní akademii hudebního průmyslu a věd Jak je práce poslána je zkoumána přes více jak 150 experty a ti rozhodují zda nahrávku připustit do dané kategorie pro oficiální nominace Výsledný list je předložen členům Národní akademie kteří mohou hlasovat a nominovat do kategorii Nahrávka roku Album roku Písnička roku a Nejlepší nový umělec Pět nahrávek které získají nejvíce hlasů v jednotlivé kategorii se stanou nominací Může jich být více jak pět pokud dvě nahrávky získají stejný počet hlasů Poté jsou odeslány členům Recording Academy kteří hlasují Vítězové jsou ohlášeni na ceremoniálu Grammy Award a ti kteří nezískají zlatý gramofon získávají medaile za nominace V obou kolech je po členech Akademie požadováno aby hlasovali sami na základě kvality nahrávky a neměli by být ovlivněni prodejem umístěním v žebříčcích osobním přátelstvím loajalitě ke společnosti Je zakázáno přijímat dary Ceremoniály Do roku 1971 se ceremoniály konali v různých lokalitách ve stejný den Původně byly hostujícími městy New York a Los Angeles Chicago se připojila v roce 1962 a poté Nashville se stal čtvrtou lokalitou v roce 1965 V roce 1971 se ceremoniál konal v Hollywood Palladium v Los Angeles Ceremoniál se poté přesunul na Madison Squere Garden v New York City a na následující dva roky do Tennesse Theatre v Nashville Od roku 1974 do roku 2013 se ceremoniály konaly na různých místech v New Yorku např Radio City Music Hall a v Los Angeles např Shrine Auditiorium Staples Center Hollywood Palladium V roce 2004 se Staples Center stal stálým místem pro pořádání ceremoniálů The Grammy Museum bylo postaveno naproti Staples Center Vysílání První ceremoniál se konal 29 listopadu 1959 a vysílala ho stanice NBC Stanice CBS odkoupila práva na vysílání v roce 1973 Seznam ceremoniálů 2015 57 udílení cen Grammy se konalo 8 února v Staples Center v Los Angeles Britský umělec Sam Smith získal čtyři ocenění v kategoriích Objev roku Nahrávka roku Písnička roku a Nejlepší popové album Beckovo album Morning Phase bylo jmenováno Albem roku Pharell Williams a Beyoncé si odnesli tři ocenění Životní ocenění získali Bee Gees George Harrison Pierre Boulez Buddy Guy a Flaco Jiménez 2014 56 udílení cen proběhlo dne 26 ledna 2014 Jako náhravka roku byla oceněna "Get Lucky" Daft Punk Pharrell Williams a Nile Rodgers jako píseň roku "Royals" zpěvačky Lorde a jako album roku Random Access Memories skupiny Daft Punk Nejvíce cen pět získali Daft Punk nejvíce nominací pak Jay-Z devět 2013 55 udílení cen proběhlo dne 10 2 2013 Jako nahrávka roku byla oceněna "Somebody That I Used To Know" Gotye a Kimbra z alba Making Mirrors jako píseň roku "We Are Young" skupina fun a jako album roku Babel skupiny Mumford & Sons Nejvíce cen čtyři získal Dan Auerbach z toho tři jako člen skupiny The Black Keys a to z rekordních šesti nominací; dvě neproměněné byly právě nominace na nahrávku roku a album roku Tři ceny získali kromě The Black Keys také Jay-Z Skrillex a Kanye West V kategorii nejlepší muzikálové album zvítězil záznam z muzikálu Once na motivy stejnojmenného filmu když autory textu a hudby k tomuto muzikálu jsou Glen Hansard a Markéta Irglová 2012 54 udílení cen opět proběhlo v Staples Center dne 12 2 2012 Počet udělovaných cen byl snížen ze 109 na 78 když některé kategorie byly sloučeny a některé zrušeny úplně Nejvíce cen šest si odnesla britská zpěvačka Adele a to včetně nejprestižnějších cen za nahrávku a píseň roku za "Rolling in the Deep" a album roku za 21 Pět cen získali Foo Fighters čtyři ceny pak z rekordních sedmi nominací získal Kanye West Jiří Bělohlávek nominovaný s BBC Symphony Orchestra v kategorii nejlepší orchestrální výkon za uvedení 6 symfonie Bohuslava Martinů svou nominaci neproměnil 2011 53 udílení cen Grammy proběhlo 13 února 2011 opět v losangeleském Staples Center Nejvíce cen čtyři získali Lady Antebellum včetně cen za nahrávku a píseň roku pro jejich skladbu "Need You Now" Tři ceny získali Lady Gaga a Jay-Z Eminem z rekordních 10 nominací proměnil pouze dvě Cenu za album roku získali Arcade Fire za The Suburbs 2010 52 udílení cen Grammy proběhlo 31 ledna 2010 opět v losangeleském Staples Center V přímém přenosu bylo uděleno pouze 10 cen ostatních 99 bylo uděleno ve veřejně nevysílané části ceremoniálu Beyoncé získala deset cen včetně ceny za nejlepší píseň pro skladbu "Single Ladies" Taylor Swift získala čtyři ceny včetně ceny za album roku za její Fearless Čtyři ceny získali také The Black Eyed Peas po třech pak Jay-Z a Kings of Leon ti získali za skladbu "Use Somebody" cenu za nejlepší nahrávku roku Poprvé v kariéře cenu získali také veteráni Iron Maiden Judas Priest a AC DC 2009 51 udílení cen Grammy proběhlo 8 února 2009 v losangeleském Staples Center Nejvíce zlatých gramofonů si odnesla dvojice Alison Krauss a Robert Plant když zvítězili hned v pěti kategoriích Podle akademiků bylo za uplynulý rok nejlepší jejich album Raising Sand a také nahrávka „Please Read the Letter Úspěšní byli i Coldplay se třemi oceněními mj za nejlepší rockové album Viva La Vida Or Death And All His Friends a píseň roku „Viva La Vida Objevem roku se stala dvacetiletá Adele která triumfovala i v kategorii Ženský pěvecký výkon „Chasing Pavements Tha Carter III od Lil Waynea bylo vyhlášeno nejlepším rapovým albem v kategorii Nejlepší R&B album zvítězila Jennifer Hudson se stejnojmennou nahrávkou Vyhlásit jednotlivé vítěze přišli mj Morgan Freeman Samuel L Jackson Green Day či Blink 182 kteří při té příležitosti oznámili návrat na koncertní pódia Během slavnostního ceremoniálu vystoupilo i velké množství umělců např Coldplay Adele Katy Perry Estelle Kanye West a především Radiohead kteří podobná vystoupení už řadu let odmítají Výborné bylo rovněž spojení Paula McCartneyho a Davida Grohla jenž společně zahráli „I Saw Her Standing There jednu z prvních písní Beatles z roku 1963 2008 Výroční 50 ceny Grammy se udělovaly 10 února 2008 v Staples Center v Los Angeles Pět ze šesti nominací proměnila britská zpěvačka Amy Winehouse Do USA však nepřiletěla jelikož jí úřady kvůli drogovým skandálům odmítly udělit víza Winehouse se tak stala historicky pátou sólovou zpěvačkou které se podařilo získat za jeden večer pět zlatých gramofonů Před ní to dokázaly jen Lauryn Hill Norah Jones Alicia Keys a Beyoncé O jednu cenu méně obdržel Kanye West jehož deska Graduation byla zvolena nejlepší rapovou nahrávkou West vyhrál i kategorii Raper roku Albem roku se stalo ' jazzového muzikanta Herbie Hancocka V kategorii Pop dominovala Amy Winehouse se dvěma cenami Nejlepší album Nejlepší ženský výkon dále mj Justin Timberlake s písní „What Goes AroundComes Around a Maroon 5 se singlem „Makes Me Wonder Za Nejlepší mužský rockový výkon byl oceněn Bruce Springsteen „Radio Nowhere jenž bral cenu i za Nejlepší instrumentální výkon „Once Upon a Time in the West a Nejlepší rockovou píseň „Radio Nowhere Foo Fighters si odnesli cenu za Nejlepší rockové album Echoes Silence Patience & Grace a také píseň „The Pretender Nejlepším tanečním albem bylo zvoleno We Are the Night od Chemical Brothers nejlepším albem na poli nezávislé hudby se stalo Icky Thump' od The White Stripes 2007 49 ročník se konal v Staples Center v Los Angeles Skupina Dixie Chicks získala ten večer pět ocenění a to v kategoriích Nahrávka roku Písnička roku a Nejlepší country vystoupení dua nebo skupiny s písničkou "Not Ready to Make Nice" Album roku a Nejlepší country album Taking the Long Way Objevem roku se stala Carrie Underwood Mary J Blige získala nejvíce nominací osm Don Henley byl oceněn cenou MusiCares Osobnost roku 2006 48 ročník se konal v Staples Center v Los Angeles Irská rocková skupina U2 získala pět ocenění včetně ocenění za Album roku Písnička skupiny Green Day "Boulevard of Broken Dreams" se stala Nahrávkou roku Objevem roku se stal John Legend Kelly Clarkson získala dvě ceny a stala se tak první ze soutěžích americké soutěže American Idol kdo získal Grammy Cenu MusiCares Osobnost roku získal James Taylor 2005 47 ročník se konal v Staples Center v Los Angeles Nahrávkou roku se stala písnička "Here We Go Again" od Raye Charlese a Norah Jones Album roku se stalo album Raye Charlese Genius Loves Company Písničkou roku byla oceněna "Daughters" od Johna Mayera Objev roku se stala skupina Maroon 5 2004 46 ročník se konal ve Staples Center v Los Angeles Nahrávkou roku byla oceněna písnička "Clocks" od Coldplay Albumem roku se stalo Speakerboxxx The Love Below od OutKast Písničkou roku se stala "Dance with My Father" od Luthera Vanrdrosse Umělcem roku se stala Evanescence Externí odkazy Hřbet nejčastěji horský hřbet je protáhlá vyvýšenina jejíž délka přesahuje šířku s různými sklony svahů a plochou zaoblenou vrcholovou částí Mezi hřbety patří různé hory a kopce Existuje několik druhů hřbetů podle způsobu vzniku Související články Hřeben geomorfologie Údolí geomorfologie Středooceánský hřbet Reference HMS Erin byla britská bitevní loď z období první světové války Její stavbu si objednalo Osmanské námořnictvo po vypuknutí války však loď převzalo britské královské námořnictvo To ji za války bojově nasadilo Roku 1919 byla vyřazena a roku 1922 prodána k sešrotování Stavba Stavbu bitevní lodě Reshadieh si u britské loděnice Vickers v Barrow-in-Furness objednalo osmanské námořnictvo Kýl lodě byl založen 1 srpna 1911 a na vodu byl trup spuštěn 3 září 1913 Po vypuknutí první světové války loď zrekvírovalo britské námořnictvo a 22 srpna 1914 ji zařadilo do operační služby jako Erin< ref> Konstrukce Výzbroj tvořilo deset 343mm kanónů Mk V umístěných ve dvoudělových věžích Sekundární výzbroj představovalo šestnáct 152mm kanónů BL Mk XVI Lehkou výzrojí tvořily dva 76mm kanóny QF MkI HA a šest 57mm kanónů Hotchkiss Loď rovněž nesla čtyři 533mm torpédomety Pohonný systém tvořily čtyři turbíny Parsons a 15 kotlů Babcock & Wilcox Lodní šrouby byly čtyři Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů Operační služba Erin byl v srpnu 1914 zařazen do stavu 4 eskadry bitevních lodí operující v rámci Velkého loďstva O měsíc později byla loď převedena k 2 eskadře bitevních lodí V roce 1916 loď bojovala v bitvě u Jutska Roku 1919 byla převedena do rezervy a roku 1922 byla prodána k sešrotování Odkazy Reference Prameny Termín hudebník lidově řečeno muzikant či šumař představuje obecně osobu která má cokoli společného s hudební produkcí ve vlastním slova smyslu tedy činností tvůrčí nebo performativní Jedná se tedy o hudebního skladatele zpěváka neboli pěvce používajícího svůj hlas jako hudební nástroj hráče na hudební nástroj instrumentalistu dirigenta též je možné zařadit sem i hudebního producenta nebo hudebního aranžéra který aktivně zasahuje do hudební tvorby choreografa či tanečníka apod Poznámka V českém prostředí někdy výraz hudebník nesprávně nahrazuje termín instrumentalista tedy označuje pouze hráče na hudební nástroj Někdy je též užíván v souvislosti s osobou jejíž tvůrčí hudební aktivita není blíže specifikována Další profese a činnosti spojené s hudbou Další profese a lidské činnosti spojené s hudbou a hudebním děním hudební režisér choreograf tanečník korepetitor interpret – hudebník který hraje hudební skladbu obvykle přesně dle notového zápisu kterou složil někdo jiný improvizátor – hudebník který nehraje z not ale improvizuje hudební organizátor hudební kritik a publicista popřípadě popularizátor hudby hudební redaktor např v rozhlasu či v televizi hudební pedagog v základní umělecké škole střední škole i vysoké škole hudební aranžér operní operetní či muzikálový režisér písňový textař či operní libretista výrobce opravář či údržbář hudebních nástrojů sbormistr zvukař – zvukový mistr Externí odkazy Humanitární pomoc je krátkodobá materiální a logistická pomoc poskytovaná z humanitárních důvodů typicky jako důsledek humanitárních krizí Základními cíli humanitární pomoci je zachránit lidské životy zajištění základních lidských potřeb voda jídlo přístřeší poskytnutí základní hygienické a zdravotnické pomoci Od rozvojové pomoci se liší především krátkodobostí a řešením pouze bezprostředních rizik Odkazy Reference Související články Mezinárodní červený kříž Lékaři bez hranic Oxfam Externí odkazy Irák oficiálním názvem Irácká republika ' Džumhuri Iraq je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie Na jihu sousedí s Kuvajtem a Saúdskou Arábií na západě s Jordánskem na severozápadě se Sýrií na severu s Tureckem a na východě s Íránem na jihovýchodě je pak Perský záliv Podle odhadů z roku 2011 žije v Iráku 32 847 000 lidí z nichž většinu 75–80 % tvoří Arabové a zbytek převážně Kurdové Celkem 97 % obyvatel je muslimského vyznání a to většinou šíitského Hlavním a největším městem je Bagdád úředními jazyky jsou arabština a kurdština V Evropě byl dříve Irák znám jako součást Mezopotámie Tato oblast byla od 6 tisíciletí př n l domovem několika úspěšných civilizací např Akkadské Sumerské Novoasyrské Novobabylonské a Seleukovské říše vládly jí také dynastie Arsakovců Sásánovců a Abbásovců Po ovládnutí muslimskými Araby v půlce 7 století byla součástí chalífátu za vlády volených chalífů a Umajjovců ílchanátu říše Safíovců a Afšárovců a Osmanské říše Hranice moderního Iráku určila Společnost národů poté co byla v roce 1920 Osmanská říše rozdělena Sèvreskou smlouvou Oblast Iráku připadla Spojenému království jako mandátní území pod názvem Britský mandát Mezopotámie V roce 1921 byla ustanovena monarchie a Irácké království získalo nezávislost na Spojeném království v roce 1932 V roce 1958 vznikla Irácká republika která byla mezi lety 1968 a 2003 ovládána socialistickou stranou Baas jejímž vůdcem a prezidentem země se v roce 1978 stal Saddám Husajn Zahraniční politiku i vnitrostátní situaci výrazně ovlivnily irácko-íránská válka a válka v Zálivu V roce 2003 do Iráku vnikla koalice vedená Spojenými státy a území začala okupovat O rok později byla kontrola předána dočasné vládě v roce 2005 byla přijata nová ústava a zvolena nová vláda Poslední američtí vojáci zemi opustili 18 prosince 2011< ref> Irák je parlamentní demokratická republika jeho politika je ale silně zkorumpovaná a situace v zemi je kvůli působení ozbrojených skupin neklidná V posledních letech se situace uklidňuje a o Irák vzrůstá zájem mezi zahraničními investory Vládu vede premiér a zákonodárným orgánem je zatím jednokomorová Sněmovna reprezentantů Na severovýchodě země existuje de facto autonomní oblast irácký Kurdistán která je ale ekonomicky závislá na Bagdádu Podle hrubého domácího produktu je irácká ekonomika 62 největší na světě Etymologie Arabský název al-Irakíja se používá od 6 století Existuje více možností odkud pochází Jedním možným vysvětlením je původ z názvu sumerského města Uruk podle Bible Erech Dalším možným vysvětlením je původ z arabského slova `araqa což znamená přibližně „dobře zavlažený nebo „úrodný Mezopotámie byla v arabštině nazývána Irácká země neboli „úrodná země Pojem „Arabský Irák nezahrnoval oblast dnešního severního Iráku< ref> Historie Mezopotámie a Arabská nadvláda První důkazy osídlení území dnešního Iráku pocházejí z doby před asi 150 000 lety Do jižní části Mezopotámie jak se území mezi řekami Eufrat a Tigris nazývalo se na přelomu 4 a 3 tisíciletí př n l dostalo první sumerské obyvatelstvo a založilo zde civilizaci která se tak stala jednou z nejstarších civilizací na světě Sumerové na počátku 3 tisíciletí př n l vynalezli klínové písmo které ryli do hliněných tabulek Mezopotámie byla rozdělena na jižní Babylonii a severní Asýrii jejichž dějiny se zpočátku vyvíjely odděleně a později se začaly mísit Typickým sumerským politickým zřízením byly městské státy které byly v pozdějších dobách nahrazovány říšemi První velkou říši s názvem Akkadská říše založil Sargon Akkadský okolo roku 2310 př n l po ní následoval stát 3 dynastie urské Nejvíce pramenů z mezopotámské doby pochází ze starobabylonského období z doby vlády Chammurapiho který nechal vydat slavný Chammurapiho zákoník V roce 331 př n l dobyl Mezopotámii Alexandr Veliký a ta se po jeho smrti stala součástí Seleukovské říše Okolo roku 150 př n l se území zmocnili Parthové Ve 3 století podlehli Parthové Peršanům z dynastie Sásánovců kteří Babylonii připojili ke své říši Mnohá z mezopotámských měst mezi než patřil např Babylón Akkad Ur Uruk Lagaš Nippur Aššúr Ninive a Nimrud jsou v současnosti významnými archeologickými lokalitami V Mezopotámii kromě Chammurapiho zákoníku vznikly např Visuté zahrady Semiramidiny jeden ze sedmi divů světa Epos o Gilgamešovi a biblická Babylonská věž V roce 637 se Mezopotámie zmocnili muslimští Arabové a tak se Irák jak tuto zemi nazvali stal součástí chalífátu Po většinu doby arabské nadvlády byl Irák centrem chalífátu a Bagdád který muslimové založili v roce 762 byl nějakou dobu nejspíše největším městem na světě< ref> Vláda chalífů v Iráku nebyla vždy pevná zemi v 10 století vládli íránští Bújovci a později se stala součástí velké Seldžucké říše Mongolská nadvláda a Osmanská říše V roce 1258 se po obléhání a následném zdevastování Bagdádu kdy bylo zabito 200 000–1 000 000 obyvatel jeho obyvatel Za jejich vlády země ekonomicky i kulturně upadala Po rozpadu ílchanátu v roce 1335 se stala součástí džálajirovského sultanátu a o půl století později říše turkického vojevůdce Tamerlána V 15 století se vlády nad Irákem ujali Turkméni a na počátku 16 století Safíovci V roce 1514 porazil osmanský sultán Selim I safíovského vládce Ismá‘íla I v bitvě u Čaldiranu připojil ke své říši severní Irák a jeho syn pak zbytek území Irák poté fungoval hlavně jako nárazníkový stát mezi zbytkem Osmanské říše a Íránem osmanská vláda ale zprvu nebyla pevná a v půlce 18 století se k moci v Iráku dostali mamlúci gruzijského původu kteří podporovali zahraniční obchod a mimo jiné povolili zřízení pobočky britské Východoindické společnosti v Basře Spojené království od té doby zvyšovalo svůj vliv v Iráku což bylo klíčové pro události ve 20 století Do půlky 19 století se Osmanům podařilo svrhnout mamlúckou vládu a začali prosazovat přímou kontrolu nad Irákem Ke konci 19 století začala země v souvislosti s postupným zaváděním paroplavby na Eufratu a Tigridu pěstovat a vyvážet mnohonásobně více obilí než kdy dříve Kvůli tomu se asi desetinásobně zvýšila plocha obdělávané půdy a lidé z velké míry přestávali žít nomádským způsobem života Britská nadvláda a Irácké království Na začátku první světové války se Osmanská říše přidala na stranu Německého císařství a Spojené království proto zahájilo Mezopotámské tažení kvůli obraně svých zájmů v Iráku Do roku 1918 se Britové zmocnili celého území a po válce jim oblast připadla jako mandátní území pod názvem Britský mandát Mezopotámie V následujících letech začalo povstání proti britské vládě které se rozšířilo téměř po celé zemi a Spojené království proto nabídlo bývalému králi Velké Sýrie Fajsalovi I aby se stal králem Iráku Po celostátním referendu se tak v roce 1921 stalo Irák tím ale nedosáhl úplné nezávislosti Vznik Irácké republiky V první polovině 20 století pokračovalo rozšiřování plochy obdělávané půdy která byla navíc přesouvána z vlastnictví státu do vlastnictví soukromého Získávaly ji ale většinou bohaté rodiny a zvyšovaly se tak rozdíly mezi chudou a bohatou vrstvou Na konci 50 let Irák zaznamenal velký hospodářský rozvoj kvůli prudkému nárůstu vývozu ropy V roce 1958 proběhl vojenský převrat vedený Abdalem Karim Kásimem při němž byl 14 července na nádvoří královského paláce zastřelen král Fajsal II Nová revoluční vláda v čele s Kásimem zrušila monarchii nastolila republiku prohlásila islám za státní náboženství odešla z Bagdádského paktu a politicky se začala sbližovat se Sovětským svazem Převrat a první kroky nového režimu byly vřele uvítány iráckou veřejností V únoru 1963 proběhl další státní převrat v čele s arabskou socialistickou stranou Baas Po něm se prezidentem stal Abdul Salám Árif který nechal několik členů Baas uvěznit V roce 1968 se tato strana ujala moci O dva roky později byly částečně vyřešeny dlouhodobé spory s Kurdy žijícími na severu když vláda uveřejnila manifest uznávající legitimitu kurdské národnosti a rozhodla se vymezit autonomní oblast irácký Kurdistán Tento krok se ale nakonec ukázal jako falešný a v roce 1974 vypukly v Kurdistánu otevřené boje které trvaly jeden rok Vláda strany Baas zpočátku nenabyla oblibě ani v Iráku ani mimo něj Domácí podporu si získala v roce 1972 znárodněním Irácké ropné společnosti IPC a zlepšení zahraničních vztahů bylo zapříčiněno postupným odvracením se od Sovětského svazu a komunismu Husajnova vláda Na začátku 70 let Irák zbohatl kvůli prudkému nárůstu příjmů z ropy což mu umožnilo podporovat finančně náročné programy např ve školství zdravotnictví a bytové výstavbě Postupně se tak zvyšovala životní úroveň a režim měl širokou podporu veřejnosti Na druhou stranu výrazně poklesla zemědělská produkce a s problémy se potýkal průmysl a služby Saddám Husajn který se podílel na převratu v roce 1963 a od roku 1968 v zemi získával stále větší moc se v roce 1979 stal prezidentem Iráku a velitelem armády Svou vládu začal popravou 22 svých odpůrců a likvidováním konkurence se vyznačovalo celé období jeho vlády Po svržení starého režimu v sousedním Íránu a nástupu ší'itské diktatury se dlouhodobě špatné vztahy Íránu s Irákem ještě zhoršily a Husajn zahájil 22 září 1980 irácko-íránskou válku invazí vojsk do Íránu Válka skončila po osmi letech uzavřením příměří Zemřelo během ní mezi 500 000–1 000 000 lidí na obou stranách Poslední rok války začala genocida kurdského obyvatelstva ze strany irácké vlády známá pod názvem al-Anfál která vyústila ve smrt zhruba 200 000 Kurdů a úprk dalších 150 000 do Íránu a Turecka během půl roku V tomto procesu byly použity i chemické zbraně V srpnu roku 1990 Husajn zaútočil na Kuvajt a prohlásil ho za svou další provincii čímž započal válku v Zálivu Rada bezpečnosti OSN uvalila na Irák hospodářské embargo a Spojené státy se ujaly vedení koalice která v únoru následujícího roku vyhnala iráckou armádu z okupovaného území Porážka podnítila šíity a Kurdy k povstání proti režimu které bylo násilně potlačeno Počet mrtvých dosáhl až 300 000 lidí a až 2 500 000 Kurdů a šíitů bylo donuceno emigrovat do Turecka a Íránu V dubnu 1991 Spojené státy Spojené království a Francie kvůli ochraně obyvatel vytvořily nad iráckým Kurdistánem bezletovou zónu a tak vznikla de facto kurdská autonomní oblast Ke konci 90 let začal účinek embarga uvaleného OSN slábnout V tomto období se životní situace v zemi horšila mnoho lidí trpělo podvýživou a nedostatečnou zdravotní péčí Mimo to se zhoršovala úroveň vzdělání a kvůli nepříznivým podmínkám opustilo Irák na tři miliony obyvatel Po Husajnovi Po teroristických útocích 11 září 2001 označil George W Bush Irák za součást „osy zla 20 března 2003 provedly Spojené státy a jejich spojenci invazi která započala válku v Iráku Do poloviny roku okupovali celé území a 13 prosince 2003 byl ve svém rodném Tikrítu nalezen Husajn Koaliční síly v dubnu vytvořily Prozatímní koaliční správu jako přechodnou vládu která byla v červnu 2004 rozpuštěna a moci se ujala irácká vláda v čele s předsedou Ajádem Alávím Poslední bojové jednotky Spojených států opustily Irák 19 srpna 2010 Po americké intervenci V únoru 2011 zasáhla Irák vlna protestů známá jako arabské jaro Demonstrací ve větších městech se účastnily desetitisíce lidí kteří požadovali snížení korupce odstoupení některých vládních činitelů lepší dostupnost služeb a nové pracovní nabídky Při protestech zemřelo několik lidí na následky střelných zranění způsobených bezpečnostními složkami< ref> V roce 2012 a 2013 vzrostla míra násilí a ozbrojené skupiny v Iráku byli burcováni občanskou válkou v Sýrii Jak sunnité tak i šíité překročili hranici a zasáhli do bojů v Sýrii< ref> Během roku 2013 sunnitské militantní skupiny zintenzivnily útoky na šíitské obyvatele v Iráku ve snaze podkopat důvěru ve vládu Núrí Málikího V roce 2014 sunnitští povstalci náležící k islámskému státu převzali kontrolu nad několika velkými iráckými městy včetně Tikrítu Fallúdži a Mosulu a došlo k vysídlení několika stovek tisíc obyvatel v důsledku zpráv o zvěrstvech bojovníků Islámského státu< ref> Geografie Irák se nachází v Jihozápadní Asii v oblasti označované jako Blízký východ Je jedním z osmi států ležících na břehu Perského zálivu jeho pobřeží dosahuje délky 58 km Celková rozloha činí 438 317 km² z toho 950 km² je vodní plochy Irák lze topograficky rozdělit na čtyři oblasti a to na pouště typické pro irácký západ a jihozápad; vysočiny mezi řekami Eufrat a Tigris v severní části začínající asi 120 km severně od Bagdádu; aluviální roviny v centrálním a jihovýchodním Iráku které zabírají území větší než 132 000 km²; a pohoří severovýchodu které pokračuje do Turecka a Íránu Nejvyšším bodem je Cheekha Dar s 3 611 m n m a nejnižším je hladina Perského zálivu tedy 0 m n m Největšími a nejvýznamnějšími řekami Iráku jsou Eufrat a Tigris které se po více než 2500 km spojují asi 150 km severně od Perského zálivu Mezi další řeky patří Chábúr Velký Zab Malý Zab Dijála Šatt al-Arab a Kerche Zhruba 13 % půdy je zemědělsky využitelných nejúrodnější oblast jsou aluviální roviny Irák je součástí dvou ekoregionů říčního systému Eufrat-Tigris na východě Mezi nejčastější živočichy patří různé druhy ptáků vlk liška šakal hyena prase divoké a kočka divoká a Caecocypris basimi několik bezobratlých a asi 190 druhů rostlin Podnebí V Iráku se nacházejí dvě podnebné oblasti většinu území zabírají níže položené oblasti s aridním a teplým podnebím na severovýchodě jsou pak pohoří s nižšími teplotami V nižších polohách ve kterých se vyskytují pouště a aluviální roviny se střídá léto a zima s krátkými přechodnými obdobími Léto trvající od května do října je velmi teplé průměrné teploty se pohybují mezi 22 °C a 38 °C Ve vyšších polohách je období léta kratší – trvá od června do září – a zhruba o 5–10 °C chladnější V zimě spadne zhruba 90 % celoročních srážek; ročně spadne mezi 100–170 mm vody v nižších polohách a 320–570 mm ve vyšších polohách Teploty v zimě dosahují hodnot mezi 0 °C a 17 °C Vláda a politika Irák je parlamentní demokratická republika v jejímž čele stojí prezident který je volen Sněmovnou reprezentantů Počet reprezentantů je závislý na počtu obyvatel Iráku; podle irácké ústavy má být 1 reprezentant na 100 000 obyvatel země Nejvyšší soudní autoritou je Nejvyšší federální soud Nová demokratická ústava oddělující výkonnou zákonodárnou a soudní moc byla přijata v roce 2005 téměř 80 % obyvatelstva Irák se také pravidelně umisťuje na posledních místech žebříčku podle světového indexu míru sestavovaném Institutem pro ekonomii a mír v roce 2010 měl tento index po Somálsku nejmenší Amnesty International uvádí že tisíce lidí většinou sunnitů podezřelých z financování sunnitských ozbrojených skupin jsou oběťmi porušování lidských práv mezi něž patří svévolné zatýkání mučení a znásilňování v tajných věznicích dokonce i odsouzení k trestu smrti po nespravedlivých soudních procesech Lidská práva porušovali i američtí vojáci kteří mimo jiné zabili několik civilistů Administrativní dělení Irák je rozdělen na 19 guvernorátů arabsky muháfaza neboli provincií V březnu 2014 byl vytvořen nový guvernorát Halabdža v Iráckém Kurdistánu Irácký Kurdistán Irácký Kurdistán je právně vymezená autonomní oblast Oficiálně je součástí Iráku a je finančně závislá na Bagdádu Současným prezidentem kurdského regionu je Masúd Barzání Zahraniční vztahy Klíčovým spojencem Iráku jsou od roku 2003 Spojené státy kvůli pomoci při rekonstrukci země Irák je členem několika mezinárodních organizací Byl jedním ze zakládajících členů Organizace spojených národů Ligy arabských států a Organizace zemí vyvážejících ropu Po pádu Saddáma Husajna se snaží navazovat a udržovat dobré vztahy hlavně se sousedními státy Evropská unie od invaze poskytla Iráku finanční pomoc v hodnotě asi 1 miliardy euro na rekonstrukci země v oblasti infrastruktury bezpečnosti prosazování demokracie a dostupnosti základních služeb V listopadu 2006 začalo vyjednávání mezi EU a Irákem na podpisu partnerské smlouvy která by politické a ekonomické spolupráci dodala právní základ Česko má v Bagdádu velvyslanectví Mezi těmito dvěma státy je podepsáno několik smluv do budoucna jsou plánovány Dohoda o zabránění dvojímu zdanění a Dohoda o vzájemné ochraně a podpoře investic Na místě působí ve spolupráci s vládou česká humanitární organizace Člověk v tísni Pro občany ČR platí vízová povinnost pro kurdistánské provincie ale existuje jiný režim kdy je možný bezvízový styk po dobu 10 dnů a o prodloužení je možné žádat na místní policejní stanici Obyvatelstvo Podle odhadu Mezinárodního měnového fondu z roku 2011 žije v Iráku 32 847 000 obyvatel Dále v Iráku žije několik tisíc Čerkesů Arménů a Čečenců Podle odhadů z roku 2011 je 38 % Iráčanů mladších 15 let a mediánový věk je 209 let Roční přirozený přírůstek obyvatelstva činí 24 % a úhrnná plodnost je 367 dítěte na ženu Porodnost je 288 narozených na 1000 osob a úmrtnost 54 zemřelých na 1000 osob Střední délka života je v průměru 70 let mezi rozšířené choroby patří např průjem hepatitida A a břišní tyfus Celkem 66 % obyvatel žije ve městech z nichž největší jsou Bagdád Basra Mosul Arbíl a Sulajmáníja Čtvrtina obyvatel žije pod hranicí chudoby 91 % obyvatel ve městech a 55 % na vesnici má přístup k pitné vodě 73 % obyvatel má přístup ke zdravotnickým zařízením Podle ústavy mají ženy stejné právo jako muži ale v zákonech i praxi jsou často diskriminovány např nuceny k dodržování přísného stylu oblékání nebo k předčasným manželstvím Problémem je i domácí násilí na ženách vraždy ze cti a ženská obřízka která je rozšířena hlavně v kurdském regionu Náboženství Naprostá většina Iráčanů 97 % je muslimského vyznání z toho 60–65 % tvoří šíité a 32–37 % sunnité V Iráku se nacházejí dvě posvátná města šíitů Nadžaf a Karbalá Zvláštní náboženskou skupinou jsou Jezídové což jsou většinou Kurdové jejichž náboženství kombinuje prvky několika jiných náboženství mezi nimi křesťanství a islám Ke křesťanství a ostatním náboženstvím se hlásí 3 % obyvatel Na iráckém území žijí křesťané asi 2000 let V dnešní době se koncentrují hlavně v Bagdádu Basře Kirkúku Arbílu a Mosulu V Bagdádu a na jihu země žije zhruba 5 000 mandejců jejichž náboženství starší než křesťanství z velké části čerpá z mezopotámského náboženství V roce 1941 bylo na iráckém území asi 150 000 Židů od té doby byli ale vládou soustavně pronásledováni většina z nich po založení Izraele v roce 1948 Irák opustila a dnes jich tam žije méně než 100< ref> Uprchlíci Od počátku druhé války v Zálivu do roku 2007 uprchlo z Iráku přes 2 miliony obyvatel další 2 miliony byly vyhnány z domova a přestěhovaly se na jiné místo v Iráku a další asi půl milionu je v Jordánsku Další jsou v Libanonu Egyptě arabských státech v Perském zálivu Íránu a Turecku Mnoho dětí uprchlíků nechodí do školy protože rodiče se bojí odhalení jejich ne vždy legálního pobytu Mnoho jich taky ilegálně pracuje aby uživily své rodiny Ekonomika Do padesátých let 20 století stála ekonomika Iráku na zemědělství poté ale nastala hospodářská revoluce a do roku 1980 Irák vyvinul systém plánované ekonomiky a stal se druhým nejbohatším státem arabského světa po Saúdské Arábii a třetím nejbohatším na Blízkém východě Irácké hospodářství poškodila nejdříve irácko-íránská válka a mnohem více pak válka v Zálivu a embargo uvalené OSN v roce 1990 Další ránou pro hospodářství byla válka v Iráku začínající v roce 2003 Irák se od ustanovení nového režimu v roce 2003 snaží podporovat hospodářskou soutěž lákat zahraniční investory a liberalizovat ekonomiku ta je zatím ale ve velké míře stále v rukou státu Např uhlovodíkový sektor jehož hlavní součástí je těžba ropy a který je základem místního hospodářství má pod kontrolou stát Irácké zásoby ropy jsou podle odhadu z roku 2011 páté největší na světě Prodej ropy vytváří přes 90 % vládních zisků a ropa tvoří přes 80 % vývozních komodit; Irák je 11 stát na světě podle exportu ropy denně produkuje zhruba 24 milionu barelů a exportuje jich 19 milionů Irák má také 11 největší zásoby zemního plynu na světě Kromě ropy vyváží další suroviny zhruba 8 % exportu a živočišné produkty 5 % V roce 2010 činil hrubý domácí produkt HDP Iráku v paritě kupní síly 1134 miliardy dolarů Meziroční růst HDP za roky 2008 2009 a 2010 činil 95 % 42 % a 08 % HDP na obyvatele v paritě kupní síly činilo v roce 2010 zhruba 3800 dolarů a Irák tak byl v tomto ohledu 160 státem na světě Služby jsou na nejnižší úrovni ze všech odvětví irácké ekonomiky V poslední době dochází ke zlepšování ve finančních službách pojišťovnictví zajišťování městské hromadné dopravy a telekomunikacích ale zdravotnictví zásobování pitnou vodou zásobování elektřinou a školství jsou ve velmi špatném stavu Základní zdravotní péče a ošetření je poskytováno zdarma Kvůli bezpečnostní situaci se však v zemi neuskutečňuje téměř žádný cestovní ruch Významným odvětvím se stále větším podílem na HDP je stavebnictví V prvních letech po začátku války v Iráku zaznamenával stát velkou míru inflace běžně přes 30 % ale v roce 2010 byl jeho index spotřebitelských cen již pouze 24 % Měnou je irácký dinár jehož směnný kurz v roce 2010 byl 1170 dinárů za dolar Zemědělství Půda patří z většiny soukromým vlastníkům k výraznému vývoji v použití moderních technologií v zemědělství dochází od roku 2003 Ministerstvo zemědělství se snaží o rehabilitaci tohoto odvětví Nejvýdělečnější zemědělskou plodinou je rajče jedlé kterého v roce 2009 Irák vyprodukoval 913 493 tun Dále se v Iráku pěstuje pšenice ječmen setý rýže a zelenina Co se týče živočišné výroby v roce 2009 Irák vyprodukoval 47 493 tun hovězího masa 46 984 tun jehněčího masa 48 312 tun kuřecího masa a 9156 milionů vajec Infrastruktura Do 80 let 20 století byla irácká infrastruktura jednou z nejlepších na Blízkém východě Kvůli válkám ale byla velká část poničena a Irák se na její rozvoj nesoustřeďoval V zemi je nedostatečné zásobování pitné vody nedostatek zdravotních zařízení a špatně fungující veřejná rozvodná síť elektřiny V oblasti telekomunikací se Irák rychle rozvíjí Přístup k pevné lince mělo v roce 2009 zhruba 1 000 000 domácností a počet mobilních telefonů dosahoval téměř 20 milionů Přístup k internetu mělo asi 325 000 lidí V Iráku operuje zhruba 80 rozhlasových stanic a 20 televizních stanic a dostupné je satelitní zahraniční vysílání Kultura Stáří irácké kultury sahá až do starověké Mezopotámie kdy na tomto území žili Sumerové Akkadové Babylonci a Asyřané V této době byly postaveny např visuté zahrady Semiramidiny Ištařina brána a mnohé chrámy zasvěcené mezopotámským bohům mezi něž patřily i zikkuraty Jeden ze zikkuratů pravděpodobně ten v Borsippě nedaleko Bagádu sloužil jako předloha k biblické Babylonské věži Mezi nejvýznamnější islámské stavby v Iráku patří Alího mešita třetí nejposvátnější mešita ší'itského islámu; Nadžaf al Askarího mešita Samarra a Husajnova mešita Karbalá Centrem irácké kultury je Bagdád kde se míchají západní umělecké projevy např balet divadlo a moderní umění s tradičnějším blízkovýchodním uměním Významnými uměleckými formami v Iráku jsou poezie malířství a sochařství Iráčané k většině běžných záležitostí využívají gregoriánský kalendář k náboženským svátkům pak islámský lunární kalendář Nejvýznamnější muslimský svátek je ramadán a zvláště pak Íd al-Fitr oslava konce ramadánu Ministerstvo kultury a informací se snaží o zachování tradičních druhů povolání jako např zpracování mědi a koželužství Od 50 let se iráčtí umělci a intelektuálové snažili vytvořit novou národní identitu skrze odkazy na civilizace dávné Mezopotámie Režim strany Baas toto snažení podporoval výstavbou archeologických muzeí a pořádáním kulturních festivalů Saddám Husajn na jednu stranu umění podporoval ale cenzuroval a zakazoval ty umělecké projevy které ho kritizovaly Také zakázal některé svátky kvůli obavě že velká setkání lidí by se mohla vést k demonstracím proti vládě Nejvýznamnějším muzeem je Irácké národní muzeum umístěné v Bagdádu Na seznamu světového dědictví UNESCO jsou zapsána 3 irácká města Aššúr Samarra a Hatra Jedním z kandidátů na zápis do seznamu UNESCO je citadela v Arbílu která se svou sedmitisíciletou historií patří mezi nejstarší nepřetržitě obydlená městská sídla na světě< ref> Irácká kuchyně má tradici dlouhou 10 000 let Svého vrcholu dosáhla v Bagdádu v době kdy toto město bylo centrem islámské říše Později byla výrazně ovlivněna kuchyněmi sousedních zemí převážně Íránu Turecka a Sýrie Oblíbeným pokrmem je maso nejčastěji kuřecí a jehněčí v různých provedeních jako kebab khouzí skopové maso s rýží a kibbe pšeničné kuličky s masem Nejčastější přílohou k masu je rýže Mezi další běžná jídla patří dolma plněná zelenina jogurt datle nebo masguf grilovaná rybí specialita která je považovaná za irácké národní jídlo Jako koření se nejčastější používá směs baharat< ref> Nejhranějším sportem v Iráku je fotbal V roce 2007 irácká reprezentace vyhrála mistrovství Asie ve fotbale V roce 1948 se Irák poprvé účastnil olympijských her z druhé účasti v roce 1960 si odnesl zlatou medaili za vzpírání Od roku 1980 se iráčtí sportovci účastní letních olympijských her pravidelně ale zatím se neobjevili na zimních olympijských hrách Vzdělání a věda Zhruba 75 % obyvatel je gramotných průměrná doba strávená vzděláváním od primárního do terciárního je 10 let Vzdělávací instituce jsou na špatné úrovni mnoho profesorů emigrovalo během vlády Saddáma Husajna a od roku 2003 se mnoho dalších stalo oběťmi výhrůžek a fyzického napadání což vedlo k další vlně emigrace Většina z celkových 13 univerzit a dalších 40 institucí vysokého vzdělání byla navíc vypleněna v souvislosti s nepokoji v roce 2003 a potřebovala přestavbu stejně jako zhruba 80 % z celkových 15 000 budov nižšího vzdělání které byly kvůli nízkým dotacím za Husajnovy vlády ve špatném stavu Obrana a bezpečnost Irácká policie působící pod ministerstvem vnitra sestává zhruba ze 400 000 policistů kteří se starají o bezpečnost na celém území mimo Kurdistánu který má na starost kurdská regionální policie Minimální věk pro vstup je 18 let Irácké ozbrojené síly se dělí na armádu letectvo a námořnictvo Čítají necelých 280 000 vojáků z toho je asi 6000 v letectvu a 2000 v námořnictvu Na provinciální úrovni dochází k častým infiltracím zdejších milic do armádních řad a tyto nepříliš loajální skupiny představují do jisté míry pro irácký stát problém Postupně však dochází k zlepšení situace – zejména díky spolupráci s americkou armádou jsou případní členové ozbrojených skupin či jiní lidé s pochybnou loajalitou z armády propouštěni Na druhou stranu se dle nadace Bertelsmann politické špičky a další významní činitelé irácké společnosti opakovaně uchylují k navazování užších kontaktů s představiteli armády většinou nad vybranými jedinci drží ochrannou ruku či jim zajišťují výhodné funkce V roce 2004 započala Severoatlantická aliance na žádost irácké vlády výcvikovou misi s názvem NATO Training Mission Iraq NTM-I za účelem přetvoření a profesionalizace irácké armády Cílem této mise je poskytnout účinný obranný sektor s demokratickým vedením Původně se soustředila na výcvik výše postavených armádních důstojníků v roce 2007 se však rozšířila na výcvik policie a v prosinci 2008 na výcvik dalších složek jako např loďstva a letectva Zejména v oblasti loďstva a letectva je irácká armáda nadále na americké podpoře závislá Odkazy Poznámky Reference Literatura Česky Anglicky Externí odkazy – speciální příloha na téma Iráku na stránkách Novinkycz na BBC News Islámský stát zkráceně IS; arabsky ad-Dawla al-ʾIslámíja zkráceně Daiš je radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku Na dobytém území na částech území států Iráku a Sýrie vyhlásila samostatný Islámský stát Ten není mezinárodně uznán žádným jiným státem Jeho stoupenci vyhlásili toto území za chalífát který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě Cílem je obnovit chalífát na územích Iráku a Levanty dřívější geografické označení zahrnující Sýrii Palestinu Jordánsko a Libanon či dalších zemí které byly někdy v historii pod muslimskou vládou Do 29 června 2014 se hnutí nazývalo Islámský stát v Iráku a Levantě zkráceně ISIL arabsky případně též Islámský stát v Iráku a Sýrii ISIS kde Šām označuje Sýrii v zemském slova smyslu na rozdíl od moderního státu; Šām je tedy nejpřesnější překládat jako Levanta Hnutí je známé svou přísnou interpretací islámu a islámského práva šaría a je nechvalně proslulé násilím páchaným na obyvatelstvu které je zaměřené hlavně na ty kteří vyznávají jiná náboženství než sunnitský islám Díky působení v syrské občanské válce se hnutí rozrostlo zesílilo a dne 31 prosince 2013 obsadil ISIL některé části iráckých měst Fallúdža a Ramádí Islamisté ovládli velkou část západoirácké provincie Anbár a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ten nebyl dosud mezinárodně nikým uznán nemá vyřešené vztahy se svými sousedy ani pevné hranice Jeho vůdcem se stal Abú Bakr al-Bagdádí jenž si přisvojil čestný islámský titul emíra Dne 29 června 2014 byl vyhlášen v obsazených částech Sýrie a Iráku chalífát „Islámský stát Současně s tím začal Abú Bakr Bagdádí pod jménem Ibrahím užívat titulu chalífy Příslušníci hnutí pochází z různých zemí Kromě toho dochází k militarizaci dětí pokud rodiče nesouhlasí s vojenským výcvikem musí souhlasit alespoň s přítomností svých synů při výkladu Koránu< ref> Územní nároky Islámského státu V současnosti si Islámský stát nárokuje Sýrii Irák Egypt Saúdskou Arábii Jemen Libyii a Alžírsko Na sociální síti Twitter byla v roce 2014 zveřejněna mapa podle které chce islámský stát ovládnout severní Afriku Blízký východ Španělsko Balkán Krym Kavkaz a část Indie< ref> Současné geografické dělení IS Islámský stát v Iráku a Levantě Irák a Sýrie Velení Islámského státu užívá specifická geografická označení pro ta území ve kterých organizace operuje a označuje je termínem vilájet arabsky ولاية- wilāyat tj ve smyslu provincie Vilájet Sinaj Sinajský poloostrov Vilájet Barka Libye viz Občanská válka v Libyi Vilájet Alžírsko zde IS zastupuje organizace Jund al-Chilafah viz organizace spřízněné s Islámským státem Saúdská Arábie a Jemen neznámé militantní skupiny Boko Haram Nigérie Historie Džamáa at-Tavhíd 1999–2004 Původní název organizace byl „Džamáa at-Tavhíd wa-al-Džihád Organizace pro monoteismus a džihád Bilád ar-Ráfidín Al-Káida v Iráku 2004–2006 V letech 2004 až 2006 se organizace nazývala zkráceně „Bilád ar-Ráfidín ale známa byla spíše pod názvem „Al-Káida v Iráku jejím vůdcem byl známý terorista Abú Musab az-Zarkáví Mudžáhidská rada šúry 2006 Menší povstalecká skupina později nahrazená Islámským státem v Iráku Islámský stát v Iráku 2006–2013 Vyhlásit samostatný stát na území Iráku se islamisté snažili již dříve naposledy v roce 2006 během války v Iráku tj „Islámský stát v Iráku „Dawlat al-'Irák al-Islamíja Tehdy měl zahrnovat provincie Bagdád Anbár Dijála Kirkúk Saladdín i Ninive tedy oblasti kde mají převahu vyznavači sunnitské větve islámu k tomu patřily i části provincií Babylón a Wásit kde mají převahu spíše šiíté Historie tohoto islamisty vyhlášeného "státu" prakticky nikdy neskončila; Islámský stát v Iráku a Sýrii na něj kontinuálně navazuje pouze s tím rozdílem že nově vyhlášený stát by měl zahrnovat i Sýrii či jen její část V roce 2011 byla ukončena okupace Iráku zahraničními vojsky a ozbrojenci z hnutí Islámský stát začali mimo jiné působit i v sousední Sýrii během občanské války Zde získali východní část země Islámský stát v Iráku a Levantě 2013–2014 Organizace ISIL vznikala postupně jako irácká odnož Al-Káidy která operovala během války v Iráku v letech 2003–2011 která skončila úspěšným svržením autoritářského režimu Saddáma Husajna zemi však zachvátilo sektářské násilí Již od začátku se islámští ozbrojenci z hnutí ISIL netajili odvážným plánem vytvořit na území Iráku ryze islámský stát ve kterém by platily pouze islámské zákony ISIL byl jednou z mnoha vojenských organizací které vedly záškodnické a teroristické operace proti americkým okupačním silám a jejich spojencům Na konci roku 2013 se ozbrojencům podařilo ovládnout i velkou část západoirácké provincie Anbár kterou obývají především sunnité a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát s centrem v irácké Fallúdži Následovaly další boje s iráckou armádou která usilovala o dobytí ztracených území Iráku a většina syrských milicí které bojovaly na straně syrské opozice se od ISILu distancovaly Přesto islámští separatisté pokračovali na dobytých území ve svém plánu zavést islámský stát s islámským právem ve prospěch muslimské větve sunnitů přičemž následovaly tvrdé represe a teror zejména proti náboženským menšinám spojený s jejich vyhlazováním Vyhlášení nezávislosti Vyhlášení nezávislosti předcházely nepokoje v západní irácké provincii Anbár 2013–14 Vojenské střety na území provincie začaly 30 prosince 2013 poté co irácké bezpečnostní síly zničily protestní tábor sunnitů v Ramádí Kmenové milice vytlačily iráckou armádu z provincie Anbár ta se musela stáhnout Dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ofenziva v severním Iráku v roce 2014 Organizace ISIL v sobotu 4 ledna 2014 oznámila že zcela ovládla město Fallúdža a pod kontrolou měla částečně také Ramádí hlavní město provincie Anbár jež leží u hranice se Sýrií a zabírá přibližně třetinu iráckého území Cílem islamistů na dobytém území je vytvoření oblasti řízené islámskými zákony O totéž usilují islámští radikálové i z druhé strany hranice – v Sýrii kde bojují proti vládě tamního autoritářského prezidenta Bašára Asada Ve městě Ramádí se ozývala střelba Irácké ozbrojené síly plánovaly ztracené území dobýt zpět Irácké vojsko ostřelovalo Fallúdžu za pomocí minometů údajně 8 lidí zahynulo a 30 lidí bylo zraněno Mezi mrtvými se měli nacházet i někteří kmenoví vůdci Spojené státy americké a Írán jsou ochotny poskytnout Iráku zbraně a výzbroj nikoli však vojáky Ministr zahraničí John Kerry je přesvědčen že Irák by se měl s islamisty na svém území vypořádat sám bez cizího vojenského zásahu USA mimo jiné zvažuje i nabídku pomoci s výcvikem iráckých speciálních jednotek Jejich výcvik by s největší pravděpodobností mohl probíhat na území Jordánska V červnu 2014 dobyl ISIL velkou část severního Iráku včetně několika hraničních přechodů Dobyt byl dvoumilionový Mosul který padl do rukou islamistům poté co vládní jednotky dezertovaly Islamisté také vykradli banky ve městě čímž se stali nejbohatší teroristickou organizací na světě Probíhaly také boje o strategickou rafinerii v Bajdží< ref> Islámský stát od června 2014 Dne 29 června 2014 byla organizace znovu přejmenována na Islámský stát tentokrát však vyhlásila i obnovení islámského chalífátu Její vůdce Abú Bakr al-Bagdádí prohlásil sám sebe za chalífu Ibráhíma< ref> Postup islamisté zastavili v Tikrítu kde odrazili útok irácké armády a namísto toho se soustředili na boj s Kurdy V srpnu 2014 dobyli město Sindžár obývané náboženskou menšinou jezídů poté co se z něj kurdské milice pešmergů stáhly Výsledkem byl exodus obyvatel z města z nichž mnoho uvízlo na hoře Džabal Sindžár Islamisté během útoku zabili nejméně 500 jezídů a některé i pohřbili zaživa zajali také stovky žen které drží jako otrokyně Islámský stát v Libyi „Vilájet Barka Od začátku roku 2014 působí v libyjském městě Derna ozbrojenci z řad Islámského státu vyhlašující oddanost k Abú Bakru al-Bagdádímu Dne 5 října 2014 je město pod úplnou kontrolou Islámského státu v počtu 800 bojovníků Islamisté označují tuto oblast jako provincii tj vilájet Barka což je arabský název pro Kyrenaiku Intervence USA a spojenců 8 srpna 2014 americký prezident Barack Obama autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu a humanitární pomoc jazídským uprchlíkům v pohoří Sindžár Cílem úderů byla kromě prevence genocidy také ochrana amerických zájmů v Iráku Vojenská operace byla později rozšířena kvůli ochraně irácké infrastruktury a letecké podpoře irácké armády Po rozšíření úderů proti Islámskému státu byly kurdské a irácké jednotky schopné zvrátit islámistický postup a znovu obsadit Mosulskou přehradu která je největším vodním dílem v Iráku 10 září americký prezident Barack Obama oznámil že autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu v Sýrii pokud je schválí americký kongres Zároveň oznámil že navýší počet úderů v Iráku 19 září provedlo francouzské letectvo nálet na muniční sklad Islámského státu 22 září provedly ozbrojené síly USA Bahrajnu Jordánska Kataru Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů nálety na pozice Islámského státu v Sýrii Dohoda s An-Nusrou V listopadu 2014 uzavřeli představitelé Islámského státu a Fronty an-Nusrá organizací Al-Káidy dohodu o spolupráci Obě organizace bojovaly doposud proti sobě Zločiny Na území islámského chalífátu je údajně přísně dodržováno islámské právo šaría Podle Mezinárodního svazu muslimských učenců jsou ale některé kroky IS nekompatibilní s právem šaría< ref> < ref> Podle svazu není zabíjení a mučení nevinných lidí jehož se IS dopouští u svých odpůrců nic než zločin Islámský stát například také zveřejňuje natočená videa poprav svých odpůrců které využívá pro zastrašování a k propagandě Mnoho z nich provedl například britský občan Mohammed Emwazi známý jako Džihádista John Islámský stát se také dopouští kulturních zločinů kdy otevřeně ničí starobylé památky protože jde o pohanské modly ke kterým se lidé modlí místo k Alláhovi V muzeu v Mosulu tak jeho stoupenci zničili až tři tisíce let staré asyrské a akkadské sochy nevyčíslitelné hodnoty Vypálili také zdejší knihovnu s 8000 vzácných svazků a se vzácnými artefakty univerzitní knihovnu nebo divadlo V provincii Anbár také vypalují knihovny a zničili tak už 100 tisíc svazků Část ale propašovali za hranice a prodali< ref> Spojenci Oponenti Globální koalice proti Islámskému státu Ostatní oponenti Liga arabských států Al-Káida Fronta an-Nusrá Anonymous Poznámky Reference Související články Sykesova-Picotova dohoda Boko Haram Válka v Iráku Irácká krize Občanská válka v Sýrii Islámský emirát Afghánistán Externí odkazy – grafický přehled úspěšného nástupu a růstu IS na stránkách Washington Post Island je stát na stejnojmenném ostrově v severní části Atlantského oceánu Jeho hlavní město je Reykjavík V současnosti má status kandidátské země Evropské unie 11 3 2015 ale svou žádost o členství stáhl< ref> Dějiny Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Norové a Keltové irští a skotští kteří přicházeli koncem 9 a v 10 století Vikinští náčelníci zakládali tzv „thingy což byly místní sněmy které veřejně urovnávaly spory a konflikty mezi osadníky Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament Když v Norsku k němuž Island patřil prosadil Olaf Trygvason norský král v letech 995 – 1000 šíření křesťanství tou nejtvrdší metodou pokoušeli se jeho misionáři na Islandu postupovat stejně a ničili především pohanské svatyně Sněm Althing je prohlásil za psance a vyhlásil že každý kdo se bude rouhat bohům má být vypovězen Olaf dal zatknout Islanďany přebývající v Norsku a hrozil že pokud Island nepříjme křesťanství budou rukojmí popraveni V důsledku toho přijal Althing v letech 999–1000 kompromisní zákon že se všichni Islanďané dají pokřtít že však bude i nadále dovoleno obětovat bohům ovšem v soukromí Následky výbuchu sopky Askja v roce 1875 zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor Během následujících 25 let 20 % obyvatelstva Islandu emigrovalo hlavně do Kanady a Spojených států Poté se hospodářská situace země začala pomalu zlepšovat Samostatnost Po událostech s vlajkou Islandu pokračovalo osamostatňování Islandu vytvořením společné Dánsko-Islandské komise která se po dvou týdnech roku 1918 shodla na úplné autonomii pro Island A tak po schválení dánským a islandským parlamentem byl přijat návrh pro nějž se vyslovila většina 90% obyvatel Islandu Přijetím tohoto návrhu se stal 1 prosince 1918 Island suverénním a samostatným státem oslavy ale zhatila krutá zima Island měl s Dánskem společného krále a tudíž s ním byl v personální unii Dánsko se až do odvolání staralo o obranu islandských vod a vyplatilo Islanďanům 2 miliony korun do fondu na Islandu a v Dánsku Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940 a po uplynutí mohl kterýkoli z obou států požádat o úpravu nebo pokud k revizi do tří let od roku 1940 nedošlo mohl jakýkoliv z obou států smlouvu jednostranně vypovědět Válka a okupace Islandu Obyvatelé Islandu žili podle zákona o unii z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali udržet Pro válečné období byla utvořena tzv válečná rada Vláda ani po okupaci Dánska nepřijala britskou nabídku ochrany Proto Britové ze strachu aby Němci neobsadili Island podnikli bleskovou operaci "Fork" a 10 května 1940 Island obsadili Roku 1941 převzali obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístili na ostrově radarové stanice Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků Vyhlášení republiky a poválečné období Už od začátku 30 let někteří lidé byli pro zrušení personální unie s Dánskem I obrana Islandských vod již po obsazení Dánska Německem nebyla možná Proto od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního zřízení Smlouva o unii s Dánskem byla vypověditelná roku 1944 Na žádost dánských velvyslanců a Američanů byl až roku 1944 Altingem schválen návrh zrušení unie s Dánskem a vyhlášeno celonárodní referendum kterého se zúčastnilo 98% voličů 97% z nich dalo hlas ke zrušení unie a 95% jich dalo hlas republice 17 června 1944 byl Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem Alting zvolil za 1 prezidenta Sveinna Björnssona Král Kristián X poslal k tomuto dni telegram v němž vyjádřil politování nad tím že se s ním islandský lid rozchází za těchto poměrů ale popřál mu vše nejlepší Změna ústavy spočívala převážně v nahrazení slova král slovem prezident Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letiště v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel z čehož Islandu plynuly peníze Island stále zůstával neutrální a bez armády Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala ovšem pod podmínkou že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948 až 1960 kolem 70 milionu dolarů Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy V roce 2008 postihla zemi vážná ekonomická krize která vyústila v pád vlády premiér Geir Haarde Na pád vlády měly značný vliv i poměrně masivní demonstrace a protesty 25 dubna 2009 se konaly předčasné volby zvítězily levicové strany premiérkou se stala Jóhanna Sigurðardóttir některé velké banky byly znárodněny a byla vypracována nová ústava na které se podílela i občanská shromáždění Islandský parlament uvažuje o podání přihlášky do Evropské unie Islanďané jsou hrdí na své vikinské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků Landnámabók A protože současná islandština vychází přímo ze staré severštiny což byl jazyk Vikingů mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané Politika Islandský parlament Althing má 63 členů kteří jsou voleni jednou za čtyři roky Hlavou státu je prezident který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu křesel Prezidentem Islandu je Ólafur Ragnar Grímsson a předsedou vlády je Sigmundur Davíð Gunnlaugsson Seznam islandských prezidentů Sveinn Björnsson 27 února 1881 25 ledna 1952 vládnul od 17 června 1944 do 25 ledna 1952 Ásgeir Ásgeirsson 13 května 1894 15 září 1972 vládnul od 1 srpna 1952 do 1 srpna 1968 Kristján Eldjárn 6 prosince 1916 14 září 1982 vládnul od 1 srpna 1968 do 1 srpna 1980 Vigdís Finnbogadóttir 15 dubna 1930 vládla od 1 srpna 1980 do 1 srpna 1996 Ólafur Ragnar Grímsson 14 května 1943 vládne od 1 srpna 1996 Geografie Topografie Island je se svou rozlohou 103 125 km² druhým největším ostrovem v Evropě Jeho břehy jsou od Skotska vzdáleny kolem 800 km od Norska 970 km od Grónska 287 km a od Faerských ostrovů 420 km Na severu se téměř dotýká severního polárního kruhu avšak pouze ostrůvek Grímsey je jím skutečně protnut Zejména střed a východ ostrova se nachází v dost velké nadmořské výšce směrem k severnímu pobřeží vybíhají řekami oddělené hřbety Nejvyšším vrcholem je Hvannadalshnjúkur která je součástí ledovce Vatnajökull Ve vnitrozemí se tyčí sopky Herðubreið 1682 m a Askja 1510 m Geologie Island leží na rozhraní dvou litosférických desek v oblasti Středoatlantského hřbetu místě kde dochází ke vzniku nové oceánské kůry a jejímu následnému rozpínání Nicméně vyjma toho se pod Islandem nachází pravděpodobně horká skvrna< ref> způsobující enormní produkci lávy Výsledkem unikátního podloží je vznik riftové oblasti s bohatou sopečnou aktivitou Na severní straně začíná v oblasti poloostrova Melrakkaslétta a pokračuje na jih přibližně do poloviny ostrova kde mění směr na jihozápadní a rozdvojuje se Sopečný materiál budující vlastně celý Island můžeme rozdělit do tří základních zón Geologicky nejstarší část tvoří tzv starší bazaltové plató složené z třetihorních čedičů o stáří až 16 miliónů let Tato formace buduje rozsáhlé oblasti zejména na severu a severozápadě ostrova a také na východním pobřeží Mladší bazaltové pásmo je šedě zbarvené a lemuje v úzkých pruzích současnou vulkanickou zónu Prokazatelné stáří se pohybuje mezi 02 až 3 milióny let Plošiny jsou složeny převážně čedičem a doleritem v menší míře se zde vyskytují i horniny kyselejší především ryolity Centrální mladá vulkanická zóna je tvořena horninami jejichž stáří se pohybuje v rozmezí 07 miliónu let až po nedávné výlevy čedičů Jde o jednu z nejaktivnějších oblastí na světě s více než 2 000 erupcemi v poledové době tj za 10 000 let Unikátní jsou tvary vzniklé pod ledovcovými výbuchy Láva se při styku s ledem nebo tavnou vodou rychle ochlazuje a tuhne Pokud přitom pronikne ledovcovou hmotou nebo hladinou jezera vzniká útvar podobný stolové hoře v islandštině stapi Jedním z nejmladších ostrovů světa je Surtsey který se vytvořil roku 1964 Měl rozlohu 27 km² nyní jen 14 km² Podnebí Island leží v blízkosti centra tlakové níže a přes svou severní polohu má díky teplým vodám Golfského proudu mírné klima Míšení teplých a chladných mořských vod má za následek vznik vydatných dešťů Množství srážek klesá přibližně směrem od jihozápadu na severovýchod Jejich roční úhrn je na jihu a jihozápadě 1 000 až 3 000 mm podle nadmořské výšky na severu a východě pouze 300 500 mm Velká proměnlivost charakterizuje počasí celého ostrova Zima je na jihu mírná s průměrnou teplotou v lednu od 2°C do -1 °C Letní teploty dosahují 15 i více stupňů ne ovšem ve vysokých polohách Ledovce Prakticky celý ostrov nese stopy po činnosti ledovců jako jsou velká ledovcová údolí s čedičovými vrstvami vyhlazenými při pohybu ledové hmoty nebo naopak rozbrázděnými úlomky materiálu který uvízl na bázi ledovců Podobně svědčí o ledovcové aktivitě i množství morén a obrovské výplavové plošiny – sandry V pleistocénu prodělal ostrov klimatické změny které měly za následek postup a ústup ledovců Celkem ledovce pokrývají 11 % rozlohy Islandu Největší ledovcová oblast ostrova a celé Evropy Vatnajökull na jihovýchodě měří 8 100 km² což představuje zhruba 8 % rozlohy Islandu Ačkoliv Vatnajökull vypadá jako jednoduchá ledovcová čapka ve skutečnosti se skládá z několika nezávislých ledových těles umístěných na podledovcových sopečných vrcholech Sopky překryté ledovou hmotou jsou v řadě případů aktivní naposledy v r 1997 Jejich činnost vyvolala katastrofické povodně které se valily údolím řeky Jökulsá á Fjöllum a vytvořily unikátní tvary na severním pobřeží ostrova Řeky a jezera 2 750 km² státu tvoří voda což je 267 % povrchu státu V horských oblastech pramení největší zdejší řeky napájené ledovci Patří mezi ně Thjórsá Hvítá a nejvodnatější Jökulsá á Fjöllum V důsledku mladých tektonických pohybů se vodní toky vyznačují množstvím vodopádů založených na puklinách a zlomech Dettifoss Skógafoss Gullfoss Typickým rysem krajiny je také množství jezer vytvořených činností ledovců jezero Lagarfljót nebo vzniklých v důsledku tektonických poklesů jezero Thingvallavatn Řada jezer vznikla v kráterech sopek maar Vítí případně jsou hrazena lávovými proudy jezero Mývatn či ledovcovými morénami Termální prameny a gejzíry Se sopečnou činností úzce souvisí termální prameny a gejzíry Typickým doprovodným znakem vulkanické činnosti je i přítomnost bahenních sopek sirovodíkem páchnoucích solfatar a fumarol Nejznámějším místem výskytu těchto úkazů je oblast Námaskard Námafjall u jezera Mývatn Největší koncentrace gejzírů je v lokalitě Haukadalur 50 km od jižního pobřeží Od místního tzv Velkého gejzíru Stóri gejzír pochází ono mezinárodně užívané slovo V současnosti je však tento otec gejzírů jenž chrlil vodu až do výše 70 m < ref> nečinný a hlavní atrakcí oblasti je jeho menší obdoba Strokkur pravidelně chrlící vodu až do výše 20 m Fauna a flóra Jedinými stromy s nimiž se zde v současnosti setkáme jsou trpasličí vrby zakrslé břízy typické pro tundrovou vegetaci a jalovce Rostou tu různé druhy borůvkovitých a šíchovitých rostlin Hojné jsou lišejníky a ostřicové trávy typické pro bažiny a mokřiny Nápadnějšími květy upoutají v krátkém létě např kakost endemitní mák nízký turan smetánka či zvonek Z nízkých orchidejí můžeme vidět Platanthera hyperborea roste tu také protěž alpská Jednotvárná vegetace neposkytuje dostatek potravy zvěři která je druhově velmi chudá Žije tu liška polární na krách sem občas zabloudí medvěd lední Nejrozšířenější faunou ostrova jsou bezpochyby ptáci a také ovce Kolonie papuchalků alky chaluhy a racků v pobřežních fjordech patří k vyhledávaným lokalitám Národní parky Na Islandu se nacházejí 3 národní parky stav v roce 2013 národní park Snæfellsjökull národní park Þingvellir a národní park Vatnajökull Administrativní dělení Island se dělí na 79 obcí sveitarfélög 23 hrabství isl sýslur 8 okresů hluti a na 6 krajů Obyvatelstvo Na Islandu žilo v dne 1 října 2007 312 851 obyvatel Hustota zalidnění je 303 obyvatel na km² 60 % obyvatel Islandu žije v aglomeraci Reykjavíku 92 % obyvatel žije ve městech zbytek 8 % na vesnicích Podle žebříčku Rozvojového programu OSN z roku 2007 je Island z hlediska kvality života nejlepším místem pro život lidí ze všech 177 hodnocených zemí světa Jazyk Úředními jazyky na Islandu jsou islandština a od 2 6 2011 také znakový jazyk neslyšících < ref> Islandština je severogermánský jazyk pocházející ze staré severštiny Island je první zemí v níž byl znakový jazyk schválen jako oficiální státní jazyk Jména a příjmení Na Islandu nemají klasická jména a příjmení jako v jiných zemích Nejdůležitější je křestní jméno podle kterého jsou dokonce řazeny i telefonní seznamy Dítě dostává místo příjmení jméno svého otce s příponou -dóttir dcera nebo -son syn Prezident Ólafur Ragnar Grímsson se tedy jmenuje Ólaf Ragnar Grímův syn Na Islandu se téměř vždy vyskytují dvě křestní jména Vezměme si příklad matka se jmenuje Anna Kristín Guðmunsdóttir a otec se jmenuje Kristján Atli Hilmarsson Manželka po svatbě nepřebírá příjmení po manželovi jako v Česku Děti přebírají příjmení z prvního křestního jména otce zřídka matky Čili dcera se bude jmenovat např Ásta Björg Kristjánsdóttir a syn Svavar Þór Kristjánsson Samozřejmě se vyskytují i výjimky kdy přechází příjmení z rodu na rod stejně jako v Česku ale takových je jen málo Mají ho většinou lidé jejichž předkové byli kdysi z bohatého rodu a snažili se tímto odlišit od „normálních lidí Náboženství Státní církví je Evangelická Luteránská církev < ref> státní luterská církev 871 % ostatní protestanté 41 % ostatní luteráni 35 % římští katolíci 17 % Ásatrú 07 % ostatní 33 % Podle údajů z roku 2010 je na Islandu 31% obyvatel rigorózně věřících Města Seznam 7 největších měst podle pořadí 1 Reykjavík 117 607 obyvatel 2 Kópavogur 28 291 obyvatel 3 Hafnarfjörður 24 712 obyvatel 4 Akureyri 17 158 obyvatel 5 Keflavík 10 200 obyvatel 6 Garðabær 9 877 obyvatel 7 Mosfellsbær 7 808 obyvatel Ekonomika Dle Mezinárodního měnového fondu má Island HDP na obyvatele v paritě kupní síly 39 168 USD 2007 a je tak jedenáctý na světě Island se v roce 2007 stal státem s nejvyšším HDI na světě Během krize finančního sektoru v roce 2008 si Island vysloužil 1 místo v poměru bank držených státem Počátkem října 2008 stát přebral kontrolu nad třemi největšími bankami v zemi které se dostaly do vážných problémů Pro státní rozpočet však jde o enormní zátěž a premiér oznámil že se země nachází krok před státním bankrotem< ref> Ekonomický vývoj Finanční krize roku 2008 Bankovní systém v Islandu prošel velmi překotným vývojem V první polovině devadesátých let zdejší nejen bankovní trh mohutně sílil a expandoval To přineslo růst celému finančnímu sektoru a Island byl dokonce považován za vzor rychle rozvíjejíce se ekonomiky Finanční sektor rostl tak rychle že v posledních letech před krizí dokonce devětkrát převýšil hrubý domácí produkt Islandu S počátkem globální finanční krize se islandské banky rázem propadly Na začátku října roku 2008 musely být tři největší banky zestátněny To mělo velký vliv na islandskou korunu která rychle ztratila svoji hodnotu Dopad této krize pocítili i obyvatelé Islandu ale naopak pro cizince se stal tento ostrov daleko levnější destinací Političtí představitelé Islandu pak jednali o půjčce neúspěšně mimo jiné s Ruskem Krize také znovu otevřela cestu k diskuzi zda by měl Island vstoupit do Evropské unie Islanďané do této doby do unie nechtěli v podstatě hlavně z jediného důvodu kterými byly rybolovné kvóty rozdělované v Bruselu mezi jednotlivé státy Ekonomická struktura Island je stát bez výrazných surovinových zdrojů avšak s velkými hydroenergetickými a geotermálními zásobami využívanými k výrobě elektrické energie a k vytápění Uvádí se že geotermální energie se podílí až z 85 % na vyhřívání islandských domů< ref> Zásadní prioritou islandského hospodářství je námořní rybolov Průmysl je orientován zejména na zpracování ryb a výrobu rybích konzerv v menší míře je zastoupeno hutnictví a textilní průmysl Rybolov zajišťuje 75 % vývozu této země a zaměstnává celých 12 % práce schopné populace Rybolov se dočkal bouřlivého rozkvětu za posledních 50 let kdy se z rodinného rybaření stal celý průmyslový komplex který má na starosti rybolov zpracování a vývoz ryb Islandská vláda se ale v poslední době snaží snížit závislosti ekonomiky 70 % financí z vývozu je z rybolovu a polovina hrubého národního důchodu čerpá finance také z rybolovu z několika důvodů Jedním z nich je klesající cena rybích produktů ve světě tak i snaha o zachování rybích populací pro další generace Zemědělství je zaměřeno převážně na živočišnou produkci chov ovcí skotu prasat a drůbeže Rostlinná produkce je omezena na pěstování brambor a zejména pícnin které je vhodné pouze 1 % státu Zajímavým úkazem je pravidelná úroda zeleniny a jižního ovoce v oblasti při polárním kruhu realizovaná ve velkokapacitních sklenících vytápěných geotermální energií; Island je dokonce druhým největším evropským producentem banánů< ref> Dovážejí se paliva strojírenské výrobky a potraviny Doprava Doprava na Islandu je řízena podle drsného terénu a nepříznivými klimatickými podmínkami Hlavní typ dopravy je auto Neexistuje zde železniční síť a kromě měst ani autobusová doprava Dvě větší města Reykjavík a Akureyri spojuje hlavní okružní islandská silnice Hringvegur Jedinými dopravními prostředky kterými se mohou Islanďané dopravovat mimo Island je letadlo a loď Na Island je možné cestovat letadlem především se společnostmi IcelandAir a nízkonákladovou Iceland Express anebo levněji lodí např z norského Bergenu cesta v takovém případě potrvá 2 dny Na samotném Islandu se můžeme nejsnáze přemisťovat opět letecky na vnitrostátních aerolinkách Air Iceland které svými cenami konkurují dálkovým autobusům a jsou podstatně rychlejší Cesty do vnitrozemí jsou s výjimkou hlavní okružní silnice sjízdné jen v létě a pěší přechody jsou dost náročné Plánuje se že se na Islandu začne stavět železniční síť z Keflavíku do Reykjavíku Island má 13 034 km silnic z toho 4 617 km zpevněných Je zde 86 letišť z toho 12 asfaltovaných Měna Na Islandu se platí islandskou korunou isl Íslensk króna Dělí se na 100 aurar Kód měny je ISK Mince islandské koruny mají nominální hodnoty 1 5 10 50 a 100 korun Bankovky mají nominální hodnoty 500 1000 2000 5000 10000 korun Zároveň jsou v oběhu bankovky v hodnotách 10 50 a 100 korun které se z oběhu stahují a brzy platit přestanou Zajímavostí je že cena niklu a mědi v mincích s nominální hodnotou 1 a 5 korun je vyšší než jejich peněžní hodnota Snahou Islandu je v budoucnu vstoupit do Evropské unie a do eurozóny Kultura Literatura Pro islandskou literaturu jsou typické ságy první vznikaly již od 12 století tj náboženské poté historické poslední byly napsané v 14 století Souběžně se literatura odvíjela od germánské a norské tradice a také od zdejších mýtů a hrdinských písní V 16 století se rodí zájem o dějiny a zeměpis ostrova a v 17 století jsou položeny základy vědeckému oboru nordistice Na konci 18 století vznikají první světské tiskárny a objevují se první pokusy o román V 19 století nastává obrovský rozvoj poezie následován počátky umělecké prózy Počátek 20 století se nese v duchu nových směrů ale kladen je důraz i na svébytnost islandského státu a jeho tradic Experimentuje se především v poezii průlom v próze nastává až v 2 polovině století Roku 1955 získal Halldór Laxness Nobelovu cenu za literaturu Kuchyně Hlavním pokrmem islandské kuchyně jsou ryby potom jehněčí a mléčné výrobky Þorramatur Thorramatur je tradiční islandské jídlo vhodné pro mnoho různých pokrmů Jí se nejčastěji ve měsíci Þorri což je leden a únor Tradičními pokrmy jsou Skyr Scrota žralok a ovce Skyr je tradiční islandský mléčný výrobek podobný jogurtu Skyr obsahuje 12 % proteinů 3 % sacharidů 05 % tuku a hodně vápníku Nyní je islandská strava velmi odlišná zahrnuje kuchyně po celém světě Do normální islandské snídaně patří chléb cereálie a ovoce Večeře je odlišnější Jako jinde ve světě i zde je rozšířený „fast food rychlá strava Sport Sport na Islandu je velmi populární ačkoli se v minulosti vyměnilo mnoho sportů Islanďané zůstávají velmi zdravý národ Dnes je na Islandu nejpopulárnější fotbal basketball a atletika Golf tenis plavání šachy a jízda na koni je také populární Tradiční sport na Islandu je Glíma Glíma je podobné wrestlingu Házená je obvykle uváděna jako národní sport Islandští házenkáři patří k nejlepším na světě Islanďanky jsou překvapivě dobré ve fotbale ve srovnání s počtem obyvatel Islandu Islanďané jsou výborní na ledu a šplhání po skalách Média Nejrozšířenější televizní stanicí na Islandu je státní televize RÚV a její nejsledovanější pořad Sjónvarpið zahrnující zprávy sport a počasí Druhým nejsledovanějším kanálem je soukromá televize Stöð 2 Třetí nejrozšířenější je SkjárEinn Ostatní menší stanice jsou vysílány pouze lokálně Rádia jsou vysílána po celém Islandu včetně vnitrozemí Nejpopulárnější rádia jsou Rás 1 Rás 2 Bylgjan a FM 957 Na Islandu vycházejí troje denní noviny Fréttablaðið Morgunblaðið a 24 stundir Island má význačný filmový průmysl Asi nejpopulárnější islandský film je komedie 101 Reykjavík z roku 2000 režírovaný Baltasarem Kormákurem Jeho film Severní blata vyhrál na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2007 Hudba Islandská hudba je příbuzná s nordickou hudbou a zahrnuje tradiční folkovou a popovou hudbu včetně skupiny Voces Thules alternativní rockové skupiny The Sugarcubes zpěváků Björk Emilíana Torrini Sigur Rós nebo Of Monsters and Men Státní hymnou Islandu je Lofsöngur Píseň je také známa pod názvem Ó Guð vors lands Bože naší země Slova napsal Matthías Jochumsson a hudbu složil Sveinbjörn Sveinbjörnsson Píseň vznikla v roce 1847 u příležitosti oslav tisíciletého výročí osídlení ostrova Za hymnu byla píseň přijata v roce 1944 Píseň má tři sloky ale jako hymna slouží pouze první sloka Školství Systém školství na Islandu je založený od Amerického způsobu Islandské školství se skládá z mateřské školky základní školy střední školy a vysoké školy Mateřská a základní škola je povinná Povinné základní vzdělání je pro děti od 6 do 16 roků Mnoho institucí požaduje od státu více soukromých škol Ve škole se kromě islandštiny učí anglicky a dánsky Islandská univerzita Islandská univerzita isl Háskóli Íslands je islandská státní univerzita která sídlí v Reykjavíku Škola byla založena v roce 1911 V současnosti má jedenáct fakult a studuje ji okolo 8 000 studentů Státní svátky 1 leden Nový rok 6 leden Epifanie 19 leden den manželů 18 únor den žen 1 květen Svátek práce 13 květen den matek 3 červen den námořníků 17 červen den vyhlášení nezávislosti 1 srpen první pondělí v srpnu Den řemeslníků 16 listopad den islandštiny 1 prosinec vznik vlády 24 až 26 prosinec Vánoce 31 prosinec Silvestrovské oslavy Reference Literatura Externí odkazy text a fotografie Izraelští Arabové hebrejsky ערבים אזרחי ישראל Aravii Jisra'eli je termín pro označení Palestinců nebo arabsky hovořících lidí bez židovského původu kteří jsou občany Státu Izrael U některých izraelských Arabů je však preferovanější označení arabští obyvatelé Izraele a označení izraelští Arabové je u nich neoblíbené Národnostně se většina z nich identifikuje jako Palestinci a občansky jako Izraelci Mnoho těchto arabských obyvatel má rodinné svazky s palestinskými Araby na Západním břehu Jordánu v Pásmu Gazy a v Jordánsku Větší identifikování se jako Izraelci je mezi beduíny a Drúzy Zvláštní případ jsou Arabové žijící na územích anektovaných Izraelem po Šestidenní válce v roce 1967 tj ve Východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách Obyvatele východního Jeruzaléma získali trvalé izraelské občanství krátce po válce Pouze malá část z nich jej však přijala a většina udržuje úzké vztahy se Západním břehem přestože jim je umožněno volit v komunálních volbách Většina drúzkých obyvatel Golanských výšin je považovaná za izraelské obyvatele na základě Zákona o Golanských výšinách z roku 1981 Část z nich plně přijala izraelské občanství avšak většina z nich se považuje za obyvatele Sýrie Po získání občanství byli izraelští Arabové formálně zrovnoprávněni s židovskými obyvateli Izraele V současné době mají izraelští Arabové vlastní politické strany zastoupení v Knesetu vlastní školy možnost studovat na izraelských univerzitách možnost ošetření v izraelských nemocnicích právo na pobírání sociálních benefitů atp Odkazy Poznámky Související články Izraelci Externí odkazy Jan Žižka z Trocnova a Kalicha 1360 Trocnov – 11 října 1424 Přibyslav byl významný husitský vojevůdce jenž je pokládán za otce husitské vojenské doktríny a současně za autora či prvního reprezentanta defenzivní bojové techniky tzv vozové hradby díky čemuž jeho životopisci mnohdy zastávají vzájemně protichůdné názory Obecně je známo že roku 1408 vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České Budějovice a působil v záškodnické rotě jistého Matěje vůdce Následujícího roku byl ze spáchaných zločinů králem Václavem IV omilostněn a posléze vstoupil do služeb polského panovníka Vladislava II Jagella Pod vedením Jana Sokola z Lamberka se účastnil tažení proti řádu německých rytířů avšak dodnes není historicky doloženo zda bojoval v bitvě u Grunwaldu Dále se předpokládá že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze kde se seznámil s kázáním mistra Jana Husa V létě roku 1419 byl jedním z čelních účastníků první pražské defenestrace avšak nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice byla příčinou kvůli níž českou metropoli opustil a odcestoval do Plzně Poblíž této bašty husitství dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace nicméně po pěti měsících bojů s katolickou šlechtou byl nucen město přenechat nepříteli a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů kterému patrně náležel post vojenského velitele V průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka a s největší pravděpodobností zcela oslepl obléhání hradu Rabí v červnu 1421 Ani toto tělesné postižení však nezabránilo v čele husitských svazů odrazit vojska druhé křížové výpravy a posléze dál pokračovat v boji s domácím i zahraničním nepřítelem Počátkem roku 1423 se za ne zcela jasných okolností rozešel s některými představiteli Tábora a odešel do východních Čech kde začal formovat nové bratrstvo tzv Nový nebo Menší Tábor Jeho vzrůstající vliv a úspěchy však brzy narazily na zájmy pražanů a další měsíce se nesly ve znamení bojů mezi oběma husitskými frakcemi Situace nakonec eskalovala do té míry že Žižka českou metropoli oblehl a přinutil pražany vést mírové rozhovory září 1424 Po urovnání konfliktu oba husitské tábory ujednaly výpravu na Moravu v jejímž průběhu Žižkova část vojska oblehla hrad v Přibyslavi Zde husitský vojevůdce podlehl hlíznatému onemocnění jehož příčinou byl patrně neléčený zánětlivý proces Důležitým objevem který znamenal alespoň částečný úspěch v zodpovězení otázek spjatých s Žižkovou osobou byl nález tzv čáslavské kalvy při archeologickém průzkumu prováděném v roce 1910 v kostele sv Petra a Pavla v Čáslavi Po důsledných vědeckých analýzách bylo určeno že se pravděpodobně jedná o jeden z kosterních ostatků husitského vojevůdce Mládí 1360–1400 Přestože historicky není přesně doloženo kdy se Jan Žižka narodil je pravděpodobné že světlo světa spatřil kolem roku 1360 na jednom ze dvou poplužních dvorců na Trocnově Z rozmezí let 1360–1400 se o budoucím husitském vojevůdci uchovalo jen nepatrné množství informací Enea Silvio Piccolomini pozdější papež Pius II jenž měl své zprávy od přímých účastníků husitských válek mimo jiné i od Oldřicha z Rožmberka Pokud se zpráva italského humanisty zakládá na reálném základě je pravděpodobné že se tak stalo ještě v době panování Karla IV O tom kolik let u královského dvora strávil se lze pouze dohadovat Druhý písemný pramen pochází z 11 července téhož roku V dlužním úpisu se Jaroslav z Krupé zavazuje splatit dvěma budějovickým Židovkám dluh 3 kopy a 10 grošů asi 380 zlatých korun a Žižka je zde uváděn jako „rukojmě sám druhý tedy spoludlužník či druhý rukojmí Ve třetí veřejné listině sepsané o tři týdny později 1 srpna opět v Krumlově figuruje jako třetí svědek při prodeji zboží Matěje z Holkova V zápisu je uváděn jako Ješek řečený Žižka z Trocnova Ve čtvrté listině z roku 1381 se jistý Jesco de Trocznow tedy Ješek z Trocnova neúspěšně uchází o dědictví po jakémsi Mikešovi jenž zemřel bez přímých dědiců V další písemnosti z roku 1384 Johanes dictus Zyzka de Trocznow prodává lán v Čejřově jenž věnem náležel jeho ženě Kateřině Existuje ještě poslední záznam z let 1390–1400 v nekrologiu krumlovského konventu řádu minoritů v němž se doslova uvádí „Den Mikuláše biskupa a vyznavače Ješek sládek z Krumlova Zemřel Peška lovčí páně Řehoř otec Jana řečeného Žižka matka Johana a manželky obě jeho Kateřiny se svými předky Tato věta dokládá že každý rok v den kdy měl biskup Mikuláš svátek se konala zádušní mše za celou trocnovskou rodinu Minority o zápis zřejmě požádal sám Žižka Událostí která historikům pomohla alespoň nepatrně nahlédnout do raných let Žižkova života byl objev čáslavské kalvy Antropologickým ohledáním bylo zjištěno že na levé očnici je snížen její strop jako následek poranění krajiny levého oka utrpěného pravděpodobně ještě před ukončením růstu individua Za předpokladu že kost skutečně náleží husitskému vojevůdci lze dovodit že o oko přišel zhruba ve věku 10–12 let úderem sečné zbraně do tváře Zranění Žižkův obličej zdeformovalo a způsobilo pokles levého oka oproti oku pravému o 3–34 mm a vyhnulo jeho orlí nos doleva< ref> Zbojnická léta 1408–1409 Další dochované zprávy o Janu Žižkovi pochází z let 1408–1409 Jedná se zejména o zápisy v Popravčí knize pánův z Rožmberka a v Jihlavské popravčí knize Z těchto archiválií v nichž jsou zaznamenány výpovědi zločinců a zemských škůdců z první poloviny 15 století vyplývá že pravděpodobně v roce 1408 Žižka vyhlásil nepřátelství Jindřichovi z Rožmberka a královskému městu České Budějovice a vstoupil do zbojnické roty muže známého jako Matěj vůdce V rožmberské popravčí knize se jej z tohoto období týkají dva zápisy Výpověď jistého Pivce a doznání samotného Matěje vůdce jenž byl vydán právu útrpnému v Českých Budějovicích v roce 1409 Z obsahů obou prohlášení je zřejmé že rota nejednala pouze na vlastní pěst ale vykonávala i práci sjednanou a placenou K jejím významným zaměstnavatelům se počítali zejména Litol a Albrecht Bítovští z Lichtenburku Mezi muže s nimiž se v roli lapky Jan Žižka setkal patřili kupříkladu Jan Sokol z Lemberka Hynek z Kunštátu známý jako Suchý Čert či Racek Kobyla< ref> Záznamy v Jihlavské popravčí knize jsou mnohem méně obsáhlejší než v knize rožmberské Navíc je zde jméno Žižka uváděno ve dvou podobách – Schysska a Zyzka přičemž s největší pravděpodobností šlo o dva rozdílné muže Lze však předpokládat že zemanem z Trocnova je prve jmenovaný tedy Schysska První zmínka o budoucím husitském vojevůdci pochází od Janka pacholka Kolúchova pravděp jde o Jana Kolúcha z Pňové Lhoty V druhém zápisu z roku 1410 jistý Zikmund z Kupergu vypovídal v neprospěch jednotlivých členů tovaryšstva Jana Sokola z Lemberka Podle něj Rossak Paleček Žižka Zyzka Šiška Schysska a Jan Veliký obrali dva jihlavské měšťany Znova se Žižkovo jméno objevuje až v dlouhém seznamu lapků u nichž je výslovně napsáno že jsou „u Sokola Lapkovská dráha trocnovského zemana doznala změny 25 dubna 1409 když v jeho prospěch král Václav IV na hradě Žebráku vydal list jenž deklaroval purkmistrovi a konšelům města Budějovice že jim je uděleno svolení usmířit se s Janem Žižkou O tři měsíce později 27 července nechal král na Točníku vyhotovit nový amnestující list v němž oznamuje Budějovickým že přijal na milosti Jana řečeného Žižku svého milého věrného odpouštěje jemu milostivě všechny výtržnosti učiněné proti němu a proti koruně království Českého Žoldnéř a královský čeledín 1410–1419 O dalších osudech Jana Žižky informuje dílo polského kronikáře Jana Długosze Annales Poloniae Na základě jediného zápisu se lze domnívat že se v letech 1409–1411 jako žoldnéř polského krále Vladislava II Jagella účastnil bojů proti řádu německých rytířů Z uvedeného souvětí ovšem není patrné zda byl přítomen v bitvě u Grunwaldu neboť zmínka se váže teprve k válečným operacím po grunwaldském vítězství kdy vojsko polského panovníka obléhalo a dobývalo jednotlivé řádové fortifikace Znova se Žižka s největší pravděpodobností objevuje ve středověkých pramenech teprve v roce 1414 V soudní knize novoměstské je zaznamenáno že jistý Janek Jednooký vrátný krále Václava zakoupil od Václava Stoherky za cenu padesáti kop grošů dům v ulici Na Příkopě Z jeho vlastnictví se však dlouho netěšil neboť v roce 1416 jej prodal a za částku 13 kop grošů si pořídil rezidenci v dnešní Pařížské ulici Je pravděpodobné že v této době již nebyl ve funkci vrátného neboť soudní kniha Janka Jednookého nazývá panošem od dvora králova Co přesně dělal Žižka v období mezi polským tažením a počátkem husitských válek je příčinou dalších dohadů Tři anglické slovníky vydané v 19 století poskytují neověřené informace že se účastnil stoleté války ve službách Jindřicha V a byl přímým aktérem bitvy u Azincourtu Nepodložené jsou též tvrzení dalších moderních encyklopedií které uvádí že po odchodu z Polska sloužil jako voják v Uhrách Dánsku a posléze v Dolním Sasku Současně nelze doložit ani zažitou informaci o jeho službě v pozici komorníka královny Žofie Husitský hejtman 1419–1424 Rok 1419 Existuje řada hypotéz které se pokouší vysvětlit jaký mohl být vztah Jana Žižky k Janu Husovi a jakým způsobem probíhal jeho přerod v ortodoxního zastánce husitského učení nicméně opět chybí jakýkoliv důkaz jenž by potvrdil kteroukoliv z nich I přes tento nedostatek je patrné že k tomuto procesu nezbytně došlo neboť písemné prameny informují že 30 července 1419 byl jedním z předních účastníků události známé jako první pražské defenestrace Podle dobových textů například ve Starých letopisech českých je velmi pravděpodobné že šlo o předem připravenou akci navíc další zpráva o Žižkově osobě datuje až k 25 říjnu tedy ke dni kdy novoměstská obec obsadila pevnost Vyšehrad Pokračujících bojů v okolí i mezi hradbami české metropole se jednooký zeman patrně neúčastnil Není vyloučeno že do uzavření listopadového půlročního příměří vykonával funkci velitele vyšehradské posádky Snad v prosinci roku 1419 Žižka spolu s Břeňkem Švihovským z Dolan Valkounem z Adlaru a ozbrojeným houfem opustil Prahu a odcestoval do působiště kněze Korandy centra husitského hnutí Plzně Důvodem jejich odchodu byla nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice V Plzni Žižka strávil pět měsíců a je pravděpodobné že mu zde připadla neformální role autoritativního vojenského vůdce ve dnech následujících pak podnikal výpady proti drobným základnám nepřítele v širším okolí města Rok 1420 Po bitvě u Nekmíře muže plzeňského landfrýdu posílily oddíly Václava z Dubé vojenského náměstka krále Zikmunda Obě královská vojska posléze Plzeň oblehla a po dobu dalších několika měsíců docházelo ke krvavým srážkám které nepřinesly výhodu ani jedné straně a město již v polovině března svíralo několik narychlo vybudovaných bašt Pod tlakem okolností nakonec přistoupili na návrhy pražanů a uzavřeli s královskými dohodu jež měla zaručit obyvatelům svobodu přijímání z kalicha a možnost volného odchodu Nejspíš 23 března vyrazily zhruba čtyři stovky pěších obojího pohlaví v doprovodu dvanácti vozů a devíti jezdců z Plzně směrem ke vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor Dne 25 března byla kolona vedená Břeňkem Švihovským z Dolan Valkounem z Adlaru a Janem Žižkou napadena silnými oddíly nepřátel operujícími v píseckém kraji Funkci taktického velitele při bitvě u Sudoměře zřejmě zastával Žižka jemuž se za využití vozové hradby a díky příhodným terénním podmínkám podařilo úspěšně odrazit 700–2000 nepřátelských ozbrojenců Po svém vítězství husité přenocovali na bojišti a druhého dne bez dalšího atakování protivníkem vyrazili k vytčenému cíli Žižkovým příchodem na Tábor pak byla dokonána první etapa sjednocení husitských sil z Jižních a Západních Čech Táborská městská obec si již v počátcích své existence do svého čela zvolila čtyři hejtmany Čelní místo mezi nimi obdržel Mikuláš z Husi dalšími pak byli Zbyněk z Buchova Chval z Řepice a Jan Žižka který podle všech náznaků zřejmě od prvních dní pobytu zastával post vojenského velitele Tento závěr potvrzuje i jeho akce z 5 dubna kdy v brzkých ranních hodinách překvapivě zaútočil na vojenský tábor u tvrze v Mladé Vožici bitva u Mladé Vožice Při střetnutí se ozbrojencům pod jeho velením podařilo pobít množství železných pánů a získat bohatou kořist jak v drahých kovech tak ve zbraních a koních Právě tito koně měli v budoucnu tvořit základ husitské jízdy Vavřinec z Březové posléze popisuje řadu vojenských úspěchů jichž husité pod Žižkovým velením dosáhli v průběhu několika dní od 23 dubna Žižka byl „nadmíru odvážný a statečný Jeho řízením se hotovilo všechno vojsko a za ním šli všichni sedláci třebas bez zbroje jenom s cepy palicemi samostříly a sudlicemi a velmi ochotně ho poslouchali Na pozadí těchto událostí 1 března 1420 vydal papež Martin V bulu kterou na žádost Zikmunda Lucemburského vyhlásil křížovou výpravu proti kacířským Čechům Narychlo sebrané vojsko brzy vpadlo do Čech a 3 května bez odporu obsadilo Hradec Králové a v polovině téhož měsíce pak i Kutnou Horu kde probíhaly přípravy k tažení na Prahu Ohrožení pražané se pokoušeli s králem Zikmundem vést jednání o kompromisu avšak jím vznesené podmínky byly pro obyvatele české metropole nepřijatelné a proto se rozhodli požádat o pomoc táborskou obec Pomocný odřad vyrazil z Hradiště 18 května a o dva dny později byl vítán procesím Pražanů před branami města Trasou táborské vojsko vypálilo Benešov a bylo nuceno otevřít si cestu z obklíčení skrze jednotky českých katolických pánů a oddíly křižáckého vojska ve střetnutí u Poříčí nad Sázavou Takticko–operační zvládnutí přesunu i defenzivní taktika vedení boje nasvědčují že vrchní velení připadlo Janu Žižkovi Jeho jméno je však v souvislosti s vojenskými akcemi u Prahy zmiňováno teprve ve chvíli kdy se král Zikmund připravoval zahájit bitvu a obsadit vrch Vítkov Ve vztahu s bitvou na Vítkově a bojem o sruby Vavřinec z Březové dále poznamenává že „i Žižka přišed tam byl by sám zabit kdyby ho nebyli jeho lidé cepy vyrvali z rukou nepřátel Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi pokračuje „tehdy když Žižkovi velmi těžko bylo kněz s božím tělem pojide z Prahy a Němci jsů strachem hlavy lámali i s koňmi utiekajíc skákali s huory doluv Po rozpadu křížové výpravy a ústupu jejích účastníků z okolí Prahy získalo Žižkovo jméno doposud spíš jen pověstné více věhlasu i autority Dochované prameny nehovoří o tom jakou úlohu trocnovský zeman sehrál v následných neshodách Tábora s Prahou či jaká byla jeho účast na očistné kampani jež zahrnovala ničení klášterů v okolí české metropole a pobíjení místních kněží a mnichů Jeho jméno je zmiňováno teprve počátkem srpna kdy jménem Táborů připojil svou pečeť k plné moci husitů kteří vyslali poselstvo do Polska s cílem prozkoumat půdu lze-li nabídnout českou korunu jeho panovníkovi 22 srpna pak opustil Prahu a zamířil do Jižních Čech kde působil značné ztráty na světských statcích tak duchovních zvláště na panství pana z Rožmberka Při tomto výpadu osobně velel dobytí města Vodňany společně s Oldřichem Vavákem z Hradce získal Lomnici nad Lužnicí zdevastoval Novou Bystřici a uštědřil pánům z plzeňského kraje v čele s Oldřichem z Rožmberka porážku v bitvě u Panského Boru 18 listopadu uzavřel v Písku smlouvu o příměří s Oldřichem z Rožmberka čímž ukončil první fázi táborské podzimní ofenzivy Zanedlouho se Žižkovo vojsko vydalo směrem k Praze U hradu v Říčanech se spojilo s ostatními táborskými odřady a vyčkalo kapitulace pevnosti 4 prosince Když posádka otevřela brány nechal Žižka z hradu vyvést devět kněží a nařídil svým práčatům aby je spolu s dalšími dvěma dříve zajatými duchovními upálily Rok 1421 Brzy po Novém roce táborité pod Žižkovým velením obsadili kláštery v Kladrubech a Chotěšově a dobyli hrad Krasíkov na němž zajali významného nepřítele husitství Bohuslava ze Švamberka 2 února přitáhli k Tachovu a vypálili jeho předměstí avšak kvůli vysoké koncentraci vojsk českého a uherského krále nepřikročili ke generálnímu útoku a vrátili se pro posily k Táboru Když se Zikmund Lucemburský dozvěděl že Žižka nepokračuje v ofenzivě neváhal a vytáhl silou získat zpět klášter v Kladrubech O vypuzení husitské posádky se neúspěšně pokoušel tři týdny Mezitím Žižka a pražané spojili svá vojska u Dobříše a sotva jejich vozy stály pět mil od obležených Zikmund rozpustil své oddíly a uprchl k Litoměřicím 14 února obě husitská vojska oblehla Plzeň jež se během jednoho roku stala hlavou landfrýdu Bojové operace které měly město přinutit ke kapitulaci trvaly čtyři týdny po jejich uplynutí Plzeňští požádali o příměří do Nového roku Smlouva kterou se mimo jiné zavazovali že do měsíce přistoupí ke kalichu a čtyřem artikulům byla skutečně ratifikována avšak její obsah nebyl Plzeňskými nikdy dodržen Po této akci Žižka své tábory vedl k Chomutovu který na květnou neděli 16 března dobyl útokem vypálil a jeho vojáci zde zmasakrovali na 2400 obyvatel Z Prahy zamířil zpět k Táboru aby se vypořádal s husitskými heretiky zvanými pikarti Vavřinec z Březové uvádí že zajal na padesát příslušníků sekty obojího pohlaví a dal je upálit ve vesnici Klokoty 26 dubna se Žižka opět spojil s pražany při jejich tažení k Chrudimi a během pochodu prý spálil přemnoho kostelů Spojené vojsko v rychlém sledu ovládlo mnohá česká města; včetně Chrudimi také Mýto Poličku Litomyšl a Jaroměř 15 května Zde Žižka ukončil spolupráci s pražany a zamířil dál na sever Brzy se pak zmocnil Trutnova a Dvora Králové a uhnul na Mladou Boleslav kde se k němu připojil Jan Smiřický Společně zamířili k Litoměřicím které obklíčili Zde se Žižka na vysoké hoře zmocnil jednoho dřevěného srubu kterému dal jméno Kalich Toto místo u Třebušína nechal v následujících měsících přestavět na své nové sídlo a titulem z Kalicha rozšířil i svůj predikát Přestože se Litoměřice již dříve formálně vzdaly pražanům tvrdě na ně udeřil nicméně jeho muži byli se ztrátami odraženi a Žižka od dalších akcí upustil Při ústupu z Litoměřicka táborské vojsko prošlo Roudnicí kde částečně zbořilo místní klášter a pobralo bohoslužebné nářadí Zpáteční cestu jednooký hejtman podnikal zřejmě nakvap neboť je téměř jisté že se ve dnech 3–7 června účastnil sněmu v Čáslavi Po přijetí sněmovního usnesení pak odcestoval k hradu Rábí při jehož obléhání utrpěl těžké poranění druhého oka Autor Kroniky velmi pěkné o Janu Žižkovi poznamenává „Potom táhl jest Žižka a obehnal jest Rábí hrad a tu mu jest druhé oko vystřeleno I byl jest slep a ledva živ zoustal Enea Silvio Piccolomini v Historii české uvádí „Když pak svolav bratry Táborské a Orebské ležel před zámkem kterémuž Rábí jméno jest a obležených všie mocí dobýval v oko kterýmž jediným světlo nebeské viděl strelů uhozen jsa ztratil Odtud do Prahy k lékaruom dovezen jsa ačkoli na ránu ulečený při životě zůstal zraku však nikoli jest nenabyl I přes indicie jež se shodují na tom že šlo o poměrně vážné zranění se Žižka v české metropoli dlouho nezdržel neboť se 6 srpna přidal k pražanům kteří táhli proti Mostu aby aspoň nahnal Němcům strachu Není zcela jasné čím se hejtman Žižka zabýval v týdnech po konci tohoto tažení Jeho list Domažlickým je opatřen datem 12 září a pokud je historiky datován správně je nasnadě že formoval nové jednotky pro boj proti vojskům druhé křížové výpravy Avšak Husitská kronika jeho jméno zmiňuje teprve ke konci měsíce kdy vyprostil z obležení Lomnici vypálil některé tvrze na levém břehu Vltavy a dobyl Soběslav kde vypálil rožmberský zámek a pobořil zdi města i kostela 14 října pak udeřil na tvrz Ostrov ležící na řece Nežárce kterou v pozdním létě ovládli adamité Po tvrdém boji zde zajal na čtyři desítky mužů a žen jež dal zanedlouho upálit O několik dní později si Žižkovu pozornost vysloužil hrad Krasíkov který oblehly jednotky plzeňského landfrýdu Akce jež měla pevnost uvolnit však nebyla úspěšná neboť oblehatelům přitáhl na pomoc oddíl Jindřicha z Plavna a jediným čeho se husitům podařilo před ústupem dosáhnout byla dodávka zásob obleženým Po nezdaru se Žižka stáhl ke Klatovům které opustil 10 listopadu v čele 1500 pěších a 400 jízdních ozbrojenců Z dochovaných pramenů je patrné že vpád směřující na Plzeňsko se setkal se silným odporem připraveného nepřítele a Žižkovi nezbylo než se stahovat směrem k Žatci Kroniky dále uvádějí že za neustálých šarvátek byl nucen západně od Žlutic vyhledat útočiště na vrchu jménem Vladař kde pod ochranou vozové hradby po tři dny odolával protivníkovu náporu Nakonec jeho oddíly podnikly zdařilý pokus o průlom a probily se k posilám jež jim na pomoc vyslali Žatečtí bitva u Žlutic 1 prosince dorazil Žižka v čele své brané moci do Prahy kde byl přivítán vyzváněním zvonů a s úctou jako kníže země Svým příchodem rozšířil řady husitských ozbrojených svazů které se zde shromažďovaly proti vpádu křižáckých vojsk krále Zikmunda Dalších několik dní jednal s pražany 8 prosince pak jeho táborité vyrazili zajistit prostor u Kutné Hory; ostatní vojsko vyšlo dne následujícího Podle Kroniky velmi pěkné o Janu Zižkovi operace bitvy u Kutné Hory řídil osobně slepý táborský hejtman avšak není zcela jisté zda formálně převzal velení všech shromážděných husitských vojsk První část střetnutí která se odehrála 21 a 22 prosince byla víceméně neúspěšná neboť husité ztratili město a posléze byli nuceni se probít z obklíčení směrem na Kolín Nicméně jejich průnik křižáckým vojskem byl natolik důrazný že se král Zikmund neodhodlal k pronásledování a zůstal v původních pozicích Rok 1422 V posledních dnech starého roku hejtman Žižka doplnil své vojsko v Jičínském a Turnovském kraji a 6 ledna se objevil v Nebovidech nedaleko Kutné Hory Vzhledem k tomu že křižáci protiútok neočekávali a byli rozptýleni v širokém okolí na účinnou obranu nemohli pomýšlet Král Zikmund dal proto rozkaz k zapálení města a ústupu Ačkoli se mohly demoralizované protivníkovy síly stát Žižkovou snadnou kořistí první jeho snahou byla likvidace požáru v Kutné Hoře Teprve po úspěšném zvládnutí tohoto úkolu vyrazil rychlým pochodem ve stopách křižáckého vojska a 8 ledna dostihl jeho zadní voj u městyse Habry Pokus o soustředěný odpor jenž patrně organizoval italský vojevůdce Filippo Scollari však skončil panickým útěkem všech zúčastněných křižáků bitva u Habrů Tentokrát husité protivníka pronásledovali se značným důrazem a ještě téhož dne dorazili k branám zhruba 19 kilometrů vzdáleného Německého Brodu Zde se křižáci patrně ještě jednou neúspěšně střetli s Žižkou v otevřené bitvě a další stovky jich zahynuly při útěku přes Sázavu Bez ohledu na tuto tragickou epizodu kruciáty zůstala mezi hradbami města část velitelů kteří byli odhodlaní alespoň dočasně udržet svou pozici aby poskytli krytí králi Zikmundovi i prchajícím vojskům Povel k útoku vydal Žižka o den později Za oboustranně silné dělostřelby se husité pokusili zdolat opevnění avšak obráncům se je podařilo odrážet až do podvečerních hodin O další den později tedy 10 ledna zahájil Žižkův štáb s veliteli města vyjednávání o kapitulaci V tu chvíli bylo patrně mezi oběma stranami vyhlášeno příměří které však část husitů nerespektovala a bez vědomí slepého hejtmana vnikla do města Během několika dalších hodin prý bylo touto skupinou zabito na tisíc pět set přítomných vojáků i místních obyvatel Historik František Šmahel k události poznamenal že útok na pobořené hradby Německého Brodu byl porušením válečné konvence a stal se proti vůli Jana Žižky jenž podle jednoho ze svých listů v tomto činu ještě po roce spatřoval úhonu na vlastní cti Staré letopisy české dále zmiňují že následující den „v neděli před oktávem Zjevení Páně 11 ledna se bratr Jan Žižka stal rytířem O tom jakým způsobem se Žižka zapojil do revolučního dění krátce po dobytí Německého Brodu prameny opět mlčí Následující zmínka o jeho aktivitách se datuje nejspíš do poloviny dubna kdy sváděl boje s plzeňským landfrýdem V té době dorazil na Moravu litevský kníže Zikmund Korybutovič o kterého Čechové velmi usilovali aby vládl české zemi proti Zikmundovi králi uherskému Zikmund Korybutovič zanedlouho dorazil do Čech kde přijal titul zemského správce 11 června Žižka a táborští písemně potvrdili pražanům že litevského knížete v úřadu správce akceptují Budoucnost však ukázala že jejich slib pomoci a poslušenství nebyl přímo dodržen neboť za dosud ne zcela jasných okolností došlo k roztržce mezi Prahou a Táborem tedy Zikmundem Korybutem a Žižkou v jejíž první fázi se oddíl Táborů pod velením Jana Hvězdy z Vícemilic známého pod přezdívkou Bzdinka a Bohuslava ze Švamberka pokusil zmocnit české metropole 30 září Z historických análů není zcela zřejmé zda s tichým souhlasem či proti vůli Jana Žižky Toho léta a podzimu slepý táborský hejtman pokračoval v bojích na jihu Čech a osobně řídil obléhání Bechyně a Strakonic a řady dalších opevněných sídel převážně na panství Oldřicha z Rožmberka Rok 1423 Další dokumenty týkající se Jana Žižky z Kalichu jsou dva listy odeslané z kláštera ve Vilémově datované k 26 březnu a 1 dubnu 1423 Slepý vojevůdce v nich vyzývá své straníky z orebského svazu k poradě naplánované na 7 či 8 dubna do Německého Brodu Z dopisů je patrné že se pokoušel dokonaleji zorganizovat husitskou vojenskou moc pro boj s domácím i zahraničním nepřítelem Čtrnáct dní po sněmu Žižka spolu s orebity pokračoval ve válce se spojenci krále Zikmunda zejména na Bydžovsku s Čeňkem z Vartenberka kterého spolu s jeho leníky a spojenci porazil 20 nebo 23 dubna v bitvě u Hořic Počátkem června se po dvou letech objevil na svém hradě Kalichu a brzy na to oblehl hrad Pannu jenž tvořil Kalichu jeho katolickou protiváhu 4 června 26 června sjednali táborité a pražané mír u Konopiště tohoto jednání se však Jan Žižka neúčastnil Bez ohledu na výsledek Konopišťské smlouvy koncem měsíce zamířil k Hradci Králové který zůstával od návštěvy Zikmunda Korybutoviče ve sféře vlivu pražanů Pravděpodobně v druhé polovině července došlo k dohodě mezi Žižkou a stranou radikálního kněze Ambrože jenž mu umožnil město obsadit Zanedlouho táborští a orebité pražanům zasadili další ránu když opanovali i Jaroměř a Dvůr Králové Toto počínání nezbytně vedlo k ozbrojenému konfliktu Pražské vojsko které se v té době nacházelo na Moravě se ihned vrátilo do Čech a 4 srpna se obě husitské armády utkaly v bitvě u Strachova dvora Slovy kronikáře šla archa proti arše a Žižka při střetnutí dosáhl drtivého vítězství V průběhu boje prý palcátem zabil kněze který na pražské straně nesl svátost oltářní Informace by mohla naznačovat že hejtmanovi po zranění u hradu Rábí zůstal alespoň nepatrný zbytek zraku tedy tzv slepecké vidění které mu umožňovalo vnímat obrysy okolí do několika metrů Brzy po bitvě Žižka ovládl Čáslav kde byl patrně připraven stejný převrat jako v Hradci Králové V následujících dnech pak pronikl ke Kutné Hoře 13 srpen kde dosadil losem vybranou radu a vrátil se zpět k Čáslavi kterou záhy oblehli znovu zformovaní pražané Jejich akce však byla neúspěšná a po několikadenních šarvátkách ustoupili ke Kutné Hoře Město záhy ovládli avšak tato ztráta nebyla pro východočeské husity nijak výrazná O dalším dění v Čechách soudobé prameny mlčí nicméně právě do tohoto období je kladeno přijetí řádu a manifestu nového bratrstva Žižkova dnes známého pod názvem Žižkův vojenský řád Znova o slepém hejtmanovi hovoří několik pozdějších textů Starých letopisů českých teprve v souvislosti s výpravou na Moravu kterou uskutečnil nejspíš v polovině měsíce září Z lakonických textů se lze dozvědět že husité odrazili výpad Jihlavanů a Žižka je bil a pronásledoval až k příkopu města a shodují se že událost je buď vybájená nebo zpravodaj popisuje tažení sirotků z roku 1431 O činnosti slepého vojevůdce a jeho bratrstva v poslední čtvrtině roku opět chybí jakékoliv záznamy Do dnešních dnů se dochoval pouze dopis jímž mu Hradečtí dávají výstrahu před úkladným vrahem Rok 1424 Opět Žižkovo jméno kroniky zmiňují krátce po Novém roce 1424 Podle těchto záznamů vyrazil spolu s Hradeckými proti nejbližším katolickým pánům a nedaleko Jaroměře je porazil v bitvě u Skalice 6 ledna 5 března se pokusil podrobit Hostinné avšak jeho útok na hradby se nezdařil a od dalšího útoku upustil Brzy potom bratr Žižka dobyl Mlázovice a zabil tam Černína Pak táhli ke Smidarům dobyli je a vypálili Na konci měsíce května proti Žižkovi vytáhla vojska svatohavelské koalice jež vznikla usmířením katolického a kališnického panstva na podzim předchozího roku Slepý hejtman se opevnil v Kostelci kde byl obklíčen ze tří stran a ústupovou cestu mu blokovalo Labe Obležení trvalo snad několik dní než jej ze svízelného postavení přes řeku vyprostil Hynek Boček z Poděbrad Pražané a jejich spojenci však v pronásledování pokračovali a 7 června Žižkovo vojsko dostihli u Malešova poblíž Kutné Hory Bitvu která se strhla v dalších hodinách však slepý vojevůdce proměnil ve svůj vojenský triumf přičemž ještě téhož dne vpadl do Kutné Hory a údajně ji zcela vypálil Po vítězství u Malešova se Žižka s vojskem přesunul na severovýchod Čech kde vypálil mnoho vsí a městeček a v turnovském klášteře upálil mnichy Před hradby metropole kde se právě nacházel i litevský kníže Korybutovič přitáhl spolu s husity z Žatce Loun Klatov a jiných měst v první polovině měsíce září Svůj tábor rozložili u Libně avšak ani o této vrcholné fázi Žižkova válečného a politického úsilí na domácí frontě se podrobnější zprávy nedochovaly Pouze jediný ze starých letopisců zaznamenal že ve středu v den sv Kříže 14 září došlo k usmíření mezi knížetem Zikmundem a Pražany na jedné straně a Žižkou na straně druhé Žižka měl při této příležitosti prohlásit „Ten mír bude trvat tak dlouho jako smír uzavřený na Konopišti Na paměť smlouvy pak obě strany u sv Ambrože na Novém Městě navršily hromadu kamení Starý kolegiát zmiňuje že ke smíru došlo na vysoký základ 14 000 kop „drobných grošů a že na paměť toho snesli velkou hromadu kamení na poli špitálském Jediný Enea Silvio Piccolomini poskytuje informaci že před samým započetím boje vyjel se souhlasem měšťanů z Prahy kněz Jan Rokycana a odebrav se do tábora naklonil Žižku městu Této větě však předchází poměrně obsáhlý odstavec kde italský humanista líčí „Byli mnozí i ve městě i v jeho vojsku kteří zatracovali tuto roztržku a jedni kladli to za vinu Žižkovi jiní Pražaům Také vojsko se bouřilo v táboře říkajíc že se nesluší obléhati to město jež jest hlavou království a s nimi ve víře souhlasí že brzy upadne moc česká jestliže nepřátelé poznají jejich rozdvojení Sotva se slepý hejtman dozvěděl o čem se v jeho vojsku otevřeně hovoří učinil prý veřejné prohlášení a naprosto změnil smýšlení svého lidu Smír mezi oběma tábory jenž byl zajištěn za intervence Jana Rokycany husity opět stmelil do jedné unie Během několika dní pak dospěli k vzájemné dohodě o společné výpravě na Moravu kde operovala vojska vévody Albrechta zetě krále Zikmunda Jednotlivé odřady vyrazily 23 září a patrně postupovaly odděleně neboť Žižka se v průběhu tažení rozhodl pro samostatnou akci a oblehl hrad u Přibyslavi Zde také 11 října podlehl následkům nedostatečně léčeného hlíznatého onemocnění Možné příčiny Žižkovy smrti Převážná většina historických záznamů hovoří o tom že slepý vojevůdce zemřel na následky hlízy Tradičně byl tento symptom spojován s formou moru při němž se hlízy tvoří zejména v tříslech a podpaží z lékařského hlediska jde o zduření uzlin které vzniká při jakémkoliv zánětlivém procesu Avšak tuto spojitost vyvrací hned několik faktů Mor byl nemocí s vysokou nakažlivostí a kronikáři příchod epidemie tradičně zaznamenávali Z roku 1424 neexistuje jediný záznam jenž by dosvědčoval že se v té době morová nákaza v Čechách vyskytovala; Staré letopisy ji dokládají až v roce nastávajícím Písemné prameny dále hovoří o tom že u lože umírajícího se nacházeli Žižkovi spojenci spolu s významnými osobnostmi té doby a z epidemiologického hlediska není prakticky možné aby se podobné onemocnění uprostřed celého vojska týkalo pouze jediné osoby nehledě na skutečnost že žádný z přítomných u Žižkova skonu později neonemocněl Další alternativou vojevůdcova úmrtí byla otrava Hovořilo se především o arseniku avšak za předpokladu že při polním tažení všichni jedli totéž není pravděpodobné že by se otrava týkala opět pouze jediného člověka Na základě této teorie byl zjišťován obsah arsenu i v kostní tkáni čáslavské kalvy Stanovení látky bylo prováděno metodou atomové absorpční fotometrie s generováním hydridů a výsledek vyšetření u tohoto kosterního pozůstatku otravu arsenem vyloučil Dnes se odborníci z oboru medicíny převážně ztotožňují s výkladem profesora Josefa Thomayera který označení hlíza interpretoval termínem nežit Pokud se v určité oblasti vytvoří více ložisek může vzniknout nežit až velikosti pěsti který se nazývá karbunkl Léčení takového zánětlivého procesu vyžaduje chirurgické ošetření a podání antibiotik Profesor Thomayer svou úvahu uzavřel tím že Jan Žižka s jistou pravděpodobností zemřel na celkovou sepsi tedy na otravu krve po nezvládnutelném karbunklu Dějinný význam Stejně jako řada dalších osobností o jejichž životě se nedochovaly podrobné informace stal se i Jan Žižka do určité míry kontroverzní historickou postavou Na jedné straně byl glorifikován pro roli kterou sehrál při boji chudiny a selského lidu na straně druhé zatracován pro bezohlednou brutalitu s jakou tento boj vedl Ruku v ruce s aureolou neporazitelnosti se pak oba tyto protipóly postaraly o výrazné postavení jeho jména nejen v českých ale i v evropských dějinách Je paradoxní že značnou úlohu v přetrvání jeho odkazu sehrála i několikrát výše citovaná Historie česká od katolického humanisty Enea Silvia Piccolominiho Toto dílo zaštítěné papežskou autoritou se dočkalo v Čechách nejen opakovaných vydání v originále ale v 16 století také v českém překladu Mělo tak velmi významný vliv pro zachování Žižky v povědomí národa neboť Husitská kronika a Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi byly z politických důvodů šířeny jen méně účinnou formou opisů V českých zemích byl snad i z těchto důvodů slepý vojevůdce vnímán spíš negativně; své sehrál i přetrvávající odpor ke krutostem Táborů který převyšoval sympatie k Žižkově dosaženým vítězstvím Přesto památka na trocnovského rodáka v době předbělohorské a pobělohorské přetrvala v místní tradici i pověstech Místa poblíž trasy pochodu jeho vojsk často dostávala jména podle toho kde obědval Žižkovy stoly kde tábořil Žižkovy hory popřípadě kde stávaly význačné stromy pod nimiž prý odpočíval nebo je zasadil Žižkovy duby Žižkovy lípy atd Jako lidový hrdina dokonce dostal čestné místo po boku sv Václava vyčkávajícího v hoře Blaník První zmínky v historických dílech se od doby Silviovy práce dočkal s delším časovým odstupem Pokud budou opomenuti autoři Starých letopisů českých pak lze mezi významnějšími jmenovat Zachariáše Theobalda Husitenkrieg 1621 Mikuláše Dačického Paměti 1628 Pavla Stránského 1634 Jana Dubravia 1552 Jana Kořínka Paměti kutnohorské 1675 Františka Beckovského 1700 a Václava Hájka z Libočan Kronika česká Autoři svým čtenářům Žižkův obraz zpravidla líčili podle momentální politické situace nebo ve světle vlastní víry S postupem času začal být slepý vojevůdce spojován s radikální českou reformací a povýšen na lidového hrdinu V roce 1539 jej ve své Kronice o založení země české a prvních obyvatelích jejích Martin Kuthen zařadil spolu s Janem Husem mezi obrazy českých knížat a králů První moderní práce o Janu Žižkovi pochází z poloviny 19 století kdy vyšly Dějiny národu českého od Františka Palackého který slepého vojevůdce sice obdivoval pro jeho válečného génia ale odmítal jeho fanatismus a válečné zločiny Jeho smrt pak v širším měřítku považoval za vítanou a prospěšnou a z pochopitelných důvodů i komunistická propaganda v druhé polovině 20 století Ta se zcela zjevným ideologickým záměrem učinila z Žižky nezištného vůdce lidové armády a symbol reakce odporu proti feudalismu katolické církvi a kontrarevoluci přítele lidu a bojovníka za lidskou důstojnost S názorem blízkým Palackému vystoupil v letech 1927–1933 dílem Žižka a jeho doba uznávaný historik Josef Pekař který považoval Tomkovo pojetí Žižkovy osobnosti a jeho významu za mylné Dodnes se čeští historikové názorově přiklání buď k Palackému a Pekařovi František Šmahel Amedeo Molnár nebo k Tomkovi Jiří Kejř a symbolizují tak názorovou nejednotnost odborníků zapříčiněnou nedostatkem písemných pramenů Osobnost Jelikož dochované archiválie hovoří spíše o hejtmanových skutcích než o jeho osobnosti je dnes téměř nemožné se s určitostí vyjadřovat k jeho charakteru pohnutkám nebo cílům Vycházet lze pouze z několika málo zmínek jeho současníků ze stanovisek jež vyplývají z jím učiněných rozhodnutí či z náznaků v jeho vojenském řádu a korespondenci O tom jak byl Žižka vnímán ve své době zanechali svědectví někteří literáti jak z křídla katolického tak z řad kališníků Opat augustiniánského kláštera Ludolf Zaháňský poznamenal že Žižka věřil že sám jediný má víru pravou a neporušenou ostatní pak všichni že jsou syny nevěry O Žižkově pevné víře leccos naznačuje i devět listů které jediné se dochovaly z jeho korespondence Zejména obratně stylizované úvody jež někdy tvoří větší část dopisu jsou nabité formulacemi které dávají tušit jeho hlubokou oddanost Nejsvětější Trojici a čtyřem artikulům pražským Je tedy pravděpodobné že Žižka se považoval za nástroj Boha jehož úkolem je náprava církve a boj s kacíři kteří se neztotožnili s husitským učením František Palacký jeden z prvních historiků zabývajících se Žižkovým charakterem v tomto směru poznamenal že slepý vojevůdce byl fanatik pro pobožnost S touto hypotézou se ztotožnil i historik Josef Pekař který slovo fanatik nahradil termínem bojovník boží Žižkovo dílo zkázy podle něj legitimizoval příklad Hospodina který byl nelítostným starozákonním trestatelem Oba významní čeští historici se však rozcházeli v otázce zda byl Žižka demokrat který potíral rozdíly stavů a nenáviděl feudální panstvo tedy že bojoval za rovnost všech lidí Prameny sice mnohdy dokládají že sedláci a prostý lid Žižku rádi následovali avšak zároveň potvrzují že se žádným očividným způsobem nesnažil rozbít dosavadní feudální zřízení Naopak v roce 1420 připojil svou pečeť k žádosti Pražanů kteří nabízeli český trůn polskému panovníkovi Vladislavovi či později litevskému velkoknížeti Vitoldovi Ve vojenském řádu oslovuje osoby všech stavů knížata rytíře panoše měšťany řemeslníky robotěz i sedláky a na stavovském základě bylo postaveno i jeho vojsko které se skládalo z obce panské rytířské měšťanské a patrně i selské Základem jeho programu pravděpodobně nebyl boj proti pánům jako takovým ale proti nepřátelům bez rozdílu příslušnosti k tomu nebo onomu stavu Od poloviny devatenáctého století byl kladen velký důraz na Žižkovo vlastenecké cítění V jeho vojenském řádu i listech se poměrně často objevují formulace „… všech věrných Čechův …proti takovým nepřátelům a zhúbcím České země atd Z těchto úryvků tedy lze skutečně předpokládat že ctil příslušnost ke slovanské obci a tento pocit národnostního uvědomění u něj umocňoval i boj proti Němcům Hlavním atributem který je neodmyslitelně spjat s Žižkovou osobou byly jeho válečnické dovednosti Z pramenů je patrné že byl střízlivě uvažujícím a zkušeným vojákem který dokázal realisticky odhadnout zda je schopen čelit protivníkovi a podle okolností buď přijal bitvu nebo se ji snažil oddálit do chvíle kdy budou příznivé okolnosti na jeho straně Dokázal patřičně využít potenciálu rolnického vojska i terénních vlastností krajiny jak při bitvě samotné bitva u Sudoměře bitva u Žlutic bitva u Malešova atd tak při pochodu Současně se nezříkal ani lsti a momentu překvapení např Bitva u Mladé Vožice Jak dokazuje tažení v prvních měsících roku 1421 a boj u Kutné Hory v žádném případě nejednal ukvapeně ale pokud to bylo nutné zvolil taktický ústup doplnil početní stavy a znova udeřil Nezdařené pokusy o dobytí Hostinného a Litoměřic jsou názorně dokládají že zbytečně nehazardoval s životy svých bojovníků a nesnažil se pokořit vzdorná města za cenu neadekvátně vysokých ztrát Podle Josefa Pekaře však za Žižkovými úspěchy na prvním místě nestál moment technický nebo taktický ale psychologický …byla to především mohutná sebedůvěra jíž vyzbrojil vojáky Žižkovo přesvědčení že jsou bojovníky božími tedy jistota nadpřirozené pomoci a jí daný fanatický elán v obraně i útoku Snad nejpozoruhodnější Žižkovou válečnickou vlastností byla jeho schopnost udržet si taktické a strategické dovednosti i po ztrátě zraku Bez ohledu na tento handicap byl schopen velet celému vojsku a osobním příkladem a charismatem dokázal své stoupence strhnout k naprosté oddanosti O té jednoznačně hovoří chování orebitů kteří po hejtmanově smrti přijali jméno sirotci a gesto Hradeckých kteří Žižku na bílém koni v rytířské zbroji a s palcátem namalovali na prapor pod nímž se účastnili následujících válečných událostí Žižkova příbuzenství Podle výše citovaného záznamu z nekrologia krumlovského konventu minoritů je pravděpodobné že Žižkovi rodiče se jmenovali Řehoř a Jana a během života pojal za manželky dvě ženy s totožným jménem Kateřina Není známo kolik měl sourozenců historicky je doložen pouze jeho bratr Jaroslav který spravoval hrad Kalich a později byl snad popraven a jeho sestra Anežka Prameny dále naznačují že Žižka měl minimálně jednoho potomka dceru jež měla za manžela muže jménem Jindřich či Ondřej z Dubé Tento Žižkův zeť podle Starých letopisů českých zahynul v bitvě u Malešova Po její smrti získala dům Žižkova sestra Anežka Podle některých hypotéz byl husitský vojevůdce v příbuzenském vztahu též s Janem Roháčem z Dubé Čáslavská kalva Přestože ze zápisu ve Starých letopisech českých vyplývá že Žižkovo tělo bylo pohřbeno v kostele Svatého Ducha v Hradci Králové a později přeneseno do Čáslavi zůstával osud ostatků husitského hejtmana značně diskutabilní Důvodem byl především fakt že ne všichni ze starých letopisců a středověkých kronikářů uváděli stejné datum prvního pohřbu a zaznamenali skutečnost o přenesení kostí do Čáslavi Někteří čeští historici Josef Šimák Rudolf Urbánek Karel Guth proto tuto možnost odmítli Jiní z historiků pro změnu zastávali názor že tělo husitského vojevůdce bylo pochováno pouze v Čáslavi a královehradecký pohřeb byl fraška Pokud k převozu těla skutečně došlo lze se domnívat že se tak nestalo dříve než v druhé polovině 15 století neboť zhruba do této doby se datuje sepsání Kroniky velmi pěkné o Janu Žižkovi v níž autor konstatuje „I pochovali jsú jeho Žižku v Králové Hradci a tu ležie Některé verze R a G Starých letopisů českých pak dokládají že po roce 1471 již byli autoři s přemístěním ostatků obeznámeni Důvod exhumace prozatím není znám Mezi indicie jež potvrzují převoz z Hradce Králové do Čáslavi patří především opakované zmínky kronikářů o truhle s ostatky zprávy o existenci kamenného kenotafu a vědomosti o návštěvách významných osobností u tohoto památníku Dále jsou známy čtyři zprávy o zničení náhrobku a pokusech o nalezení a zničení veškerých památek na Jana Žižku v Čáslavi které měla na svědomí pobělohorská protireformační strana Její stoupenci se nejprve domnívali že Žižkovy kosti byly uloženy v kenotafu ten však byl prázdný Po tomto neúspěchu se je pokusili nalézt uvnitř čáslavského kostela a pravděpodobně v roce 1741 zde objevili několik kosterních pozůstatků které nechali katem veřejně spálit na čáslavském náměstí Další pokusy o nalezení místa Žižkova posledního odpočinku následovaly v letech 1801 1875 1880 a 1901 Nečekaný úspěch se dostavil 21 listopadu 1910 kdy byl při rekonstrukčních pracích uvnitř chrámu nalezen 115 cm vysoký a 84 cm hluboký a široký výklenek který byl podle architekta Kamila Hilberta vestavěný do zdi kostela při stavbě věže kolem roku 1450 Na dně výklenku byly nalezeny dvě zkřížené stehenní kosti poškozená kalva a kus kameninové mísy Kolem zkřížených kostí byly uloženy další zbytky kostí lebky a ostatní kostry dvě dřevěné destičky a chuchvalec ztrouchnivělého tkaniva K zajištění místa byly přizváni experti archeologické komise při Akademii věd a umění v Praze O nálezu později referoval profesor Jindřich Matiegka jenž nalezené kosti prohlásil za pozůstatek po Janu Žižkovi Svůj závěr učinil na základě morfologických vlastností kostí zejména jednookosti objevené mozkovny nálezovým okolnostem a s přihlédnutím k nejstarším vyobrazením husitského vojevůdce Celý výzkum však doprovázela jistá nedůvěra která pramenila z aktivity čáslavských patriotů kteří ve snaze nález historicky podepřít umístili do výklenku v protilehlé straně podvěží nápis na deskách staré knihy „Kosti slavného vůdce českého Jana Žižky v protější zdi tajně se chovají Díky tomuto podvrhu byl celý výzkum na více jak čtyři desítky let zpochybněn Teprve v roce 1962 vyšetřil tzv čáslavskou kalvu profesor Otakar Hněvkovský a v roce 1966 byla prozkoumána odborníky z Archeologického ústavu ČSAV v Praze v čele s antropologem Emanuelem Vlčkem Učiněné závěry potvrdily že jde o kosterní pozůstatek jedince mužského pohlaví jehož stáří se pohybovalo v rozmezí 40 ± 10 let; tento údaj Emanuel Vlček později pozměnil na 50 ± 10 let Dále bylo zjištěno že krajiny obou očnic nesou vyhojená poranění Levé oko bylo poraněno pravděpodobně úderem sečné zbraně před ukončením růstu individua pravý nadočnicový oblouk nese známky procesů probíhajících při hojení opouzdřeného hematomu který lze vysvětlit tupým násilím vedeným na krajinu pravého oka Toto hojení probíhalo nedlouho před smrtí jedince a za předpokladu že kalva skutečně patřila Janu Žižkovi je pravděpodobné že jeho příčinou mohlo být poranění u hradu Rábí V 80 letech 20 století byl z iniciativy historika Miroslava Ivanova čáslavský nález znova detailně prozkoumán odbornými pracovníky z oboru soudního lékařství geologie antropologie a makromolekulární chemie Nejprůkaznější výsledky však přinesla tehdy ojedinělá paleosérologická metoda prováděná v Budapešti Dr Imre Lengyelem díky níž bylo prokázáno že nalezená část pravého žebra levá stehenní kost a kalva patřily muži jemuž bylo ve chvíli smrti 61–65 let Tento výsledek přesně korespondoval s datem Žižkova narození kolem roku 1360 a datem úmrtí v roce 1424 Odkazy Poznámky Reference Biografie Prameny Sekundární literatura Související články Žižkův hrad Kalich Pražský vrch Vítkov Táborský svaz Seznam husitských bitev Žižkův dub Trocnov Externí odkazy Republika Jižní Afrika zkráceně JAR je jeden z nejvyspělejších afrických států Na hrubém domácím produktu celé Afriky se podílí více než jednou pětinou Leží na jihu afrického kontinentu Sousedí s Namibií Botswanou a Zimbabwe na severu Mozambikem a Svazijskem na východě Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho Oficiální názvy Vzhledem k velkému počtu úředních jazyků má Jihoafrická republika více oficiálních názvů Republic of South Africa anglicky Republiek van Suid-Afrika afrikánsky iRiphabliki yeSewula Afrika jižní ndebele iRiphabliki yomZantsi Afrika xhosa iRiphabhuliki yaseNingizimu Afrika zulu Rephaboliki ya Afrika-Borwa sotho Repabliki ya Afrika-Borwa jižní sotho Rephaboliki ya Aforika Borwa tswana iRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika swati Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe venda Riphabliki ra Afrika Dzonga tsonga Historie Obdobně jako jiné africké země má i JAR velice dlouhou historii lidského osídlení Podle archeologických nálezů se na území JAR vyskytoval již Australopithecus africanus před třemi miliony lety dále pak člověk zručný člověk vzpřímený a člověk rozumný Před příchodem Evropanů na území dnešní Jihoafrické republiky žili Sanové Khoikhoiové a později také Bantuové Evropská kolonizace V roce 1488 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz Vylodil se v Zátoce mušlí Mossel Bay Dalších sto let zde přistávaly lodě pouze z Portugalska; Portugalci zde však žádné osady po střetech s domorodci nezakládali Prvními evropskými osadníky v oblasti byli až Holanďané koncem 16 a v 17 století Tehdy námořní cesty na jihu Afriky od Portugalců převzala holandská Východoindická společnost Ta vyslala v roce 1652 do Stolové zátoky tři lodě s 90 lidmi různé národnosti vedené zkušeným obchodníkem a cestovatelem Janem van Riebeeckem Ti zde vybudovali první osadu Kapské město zahrady zemědělské plantáže vinice Na těžkou práci si přes Východoindickou společnost nechali přivážet otroky ze severu protože místní Hotentoti kmeny Khoikhoiů a Sanů pro práci nebyli vhodní O pár let později začali zakládat v okolí další farmy Z Evropy přijížděli další osadníci zejména Němci V roce 1688 sem dorazila skupina 200 francouzských Hugenotů V 18 století připlouvalo k jihoafrickým břehům přes 80 lodí ročně; také díky tomu sem byly zavlečeny neštovice které způsobily zdecimování nejen osadníků ale zejména domorodců V 19 století byli Búrové potomci prvních holandských osadníků vytlačeni dále do vnitrozemí kde založili vlastní státní celky Natal Transvaal a Oranžský svobodný stát přičemž neváhali místní obyvatelstvo zabíjet ve velkém rozsahu< ref> Britská nadvláda Během 18 století vyhlásila Nizozemská Východoindická společnost bankrot a vládu nad okolním mořem převzala Anglie V roce 1796 britský výsadek obsadil kolonii poprvé roku 1806 pak definitivně V roce 1820 sem připlulo 4000 britských osadníků Británie zakázala obchodování s otroky a v roce 1833 zrušila otroctví Búrům otroci z plantáží utíkali jejich farmy zanikaly V první búrské válce 1880–1881 byli Britové poraženi Konečné ovládnutí oblasti Brity přišlo až po druhé búrské válce 1899–1902 Dne 31 května 1910 byly všechny provincie sloučeny v Jihoafrickou unii která získala statut dominia Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantů v Kimberley a zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu Rozvoj průmyslu byl navíc umocněn v době velké hospodářské krize díky vysokým cenám zlata a diamantů Hospodářský růst trval nepřetržitě až do druhé poloviny 20 století Tento pozitivní vývoj však byl v příkrém rozporu s trendy vývoje politického Jihoafrická unie se účastnila druhé světové války na straně spojenců V roce 1948 pak ve volbách zvítězila Národní strana spojená s režimem apartheidu Tento režim se po celou dobu své existence střetával se značným odporem na mezinárodní scéně Nezávislost 31 května 1961 země získala nezávislost a změnila název na Jihoafrickou republiku Na protest proti nepřátelským postojům některých členů Britského společenství národů JAR z tohoto svazku vystoupila Od šedesátých let jsou zřizovány takzvané bantustany samosprávná území vyhrazená pro původní obyvatelstvo Mezinárodní olympijský výbor na svém zasedání v Amsterodamu v roce 1970 rozhodl Olympijský výbor JAR suspendovat a tuto zemi vyloučit z olympijského hnutí do doby než zruší rasovou segregaci barevných sportovců< ref> Boj proti apartheidu získal na intenzitě v 80 letech Při různých nepokojích a demonstracích byly zabity desítky lidí Poslední bělošský prezident F W de Klerk 16 listopadu 1989 zrušil v Jihoafrické republice rasovou segregaci povolil Africký národní kongres a souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994; po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela Politika JAR má dvoukomorový parlament Národní rada provincií s 90 členy a 400členné Národní shromáždění Zástupci do Národního shromáždění jsou voleni na pětiletá funkční období na bázi proporčního volebního systému bez jakékoliv vstupní hranice Do Národní rady je v každé provincii zvoleno deset zástupců rovněž na pět let Volby do obou komor probíhají vždy současně Nejsilnější politická strana příp koalice v Národním shromáždění formuje vládu v jejímž čele stojí prezident republiky V současné době je místní politická scéna ovládána Africkým národním kongresem – ANC– který ve volbách 2009 získal 659 % hlasů Jeho nejsilnější soupeř Strana demokratické aliance získala 167 % hlasů ANC tak těsně ztratil ústavní většinu v parlamentu Administrativní dělení Země se dělí na 9 autonomních provincií číslo odpovídá číslu na mapě hlavní město v závorce Západní Kapsko Kapské město Severní Kapsko Kimberley Východní Kapsko Bisho KwaZulu-Natal Pietermaritzburg¹ Svobodný stát Bloemfontein Severozápadní provincie Mafikeng Gauteng Johannesburg Mpumalanga Nelspruit Limpopo Polokwane Geografie JAR má 2 500 km mořského pobřeží na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán a vysokou rozmanitost klimatických podmínek Na západě země se rozkládá poušť Kalahari východ země má spíše subtropické klima Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami které dosahují výšek až 3 500 m Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva Johannesburg Pretoria Tato oblast má obrovské zásoby zlata Velmi známá je Stolová hora zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské město V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí z nichž nejznámější jsou Krugerův NP NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth Největšími městy jsou Kapské Město 2 984 000 obyvatel Durban 2 531 300 obyvatel i s předměstími 3 800 000 Johannesburg 1 975 500 obyvatel i s předměstími 5 550 000 Pretoria 1 473 800 údaje jsou z roku 2004 Ekonomika JAR je v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí má dobře vyvinutý obchod se službami a je již dlouho industrializovaná HDP na obyvatele měl však v 80 a začátkem 90 let let sestupnou tendenci od konce 90 let zase stoupá JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie HDI Index lidského rozvoje Jihoafrické republiky který do poloviny 90 let stoupal začal klesat ke stoupající tendenci se vrátil v roce 2005 Na jeho poklesu mezi lety 1995 a 2005 mělo největší podíl drastické zkrácení délky života 1990 615 let 2006 51 let způsobené především pandemií AIDS a selháním vlády v boji proti ní JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin ale nemá ropu Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice pšenice cukrové třtiny a produkci vlny kuřat skotu ovcí Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP což znamená výrazný nárůst oproti počátku 90 let Hlavními obchodními partnery země jsou USA Velká Británie Německo Belgie a Japonsko Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACU a JARS Vyváží se hlavně diamanty zlato největší zásoby na světě a některé rudy strojírenské výrobky Dováží se potraviny výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata ale také v produkci platiny rud chromu a vanadia Významná je těžba černého uhlí i železné rudy V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě v Transvaalu JAR zajišťuje téměř 2 3 produkce elektřiny pro celou Afriku V JAR se nachází jediná komerční jaderná elektrárna na africkém kontinentě JE Koeberg Energetická krize V roce 2007 státem vlastněný dodavatel elektrické energie Eskom začal pociťovat nedostatek kapacit v oblasti výroby a rozvodu elektřiny To vedlo k neschopnosti plnit běžné požadavky průmyslu a spotřebitelů což vedlo k rozsáhlým výpadkům které zasáhly celou zemi Spouštěcím impulsem byla porucha v jaderné elektrárně Koeberg nicméně od té doby se situace ještě zhoršila Dodavatel byl široce kritizován kvůli neschopnosti adekvátně udržovat svoje elektrárny nemluvě o výstavbě nových elektráren které by zajistily dostačující energetickou kapacitu Zdravotnictví Problémem je vysoký výskyt nemoci HIV AIDS; počet nakažených dnes dosahuje 52 milionů lidí Jihoafrická vláda vyvinula řadu projektů ke zlepšení této situace ty ale ve většině nemají žádné výsledky Podle organizace Human Rights Watch se Jihoafričanky bojí rodit ve státních nemocnicích V JAR v letech 1998 až 2007 stoupla úmrtnost rodiček čtyřnásobně ze 150 na 625 na sto tisíc narozených dětí JAR tak nemá šanci splnit cíl rozvoje stanovený OSN který předpokládá snížení úmrtnosti do roku 2015 na 38 na každých sto tisíc porodů Obyvatelstvo Černoši tvoří 792% obyvatel země Mezi ně patří Čwanové Zuluové Khosové Matabelové Sutové Svazijci Vendové a jiní Běloši resp Afrikánci se na složení obyvatelstva podílejí 89 % míšenci Barevní 89 % a Indové nebo Asiati 25 % ostatní cca 05 %< ref> Kromě toho v zemi žijí také Sanové dříve označovaní jako Křováci Označení „barevný je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského khoiského a evropského původu Samotní barevní se tomuto označení vyhýbají V době politiky apartheidu měli barevní lepší přístup ke vzdělání než černoši Barevní v letech 1950–1983 neměli volební práva stejně jako černoši ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu Barevní rovněž představovali výraznou opoziční sílu v boji proti apartheidu Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel Islám vyznává 2 % hinduismus 15 % a původní kmenová náboženství 285 % obyvatel Od roku 1994 tedy od pádu apartheidu jsou denně brutálně vražděni příslušníci bílé menšiny bez ohledu na věk a to zejména v oblastech Mpumalanga Gauteng a Limpopo Od roku 1994 bylo zavražděno na 4 000 bělochů na farmách a dalších 70 000 v městských aglomeracích V důsledku toho dochází k odlivu bílého obyvatelstva do anglofonních zemí jako je Austrálie Spojené království a Irsko Od roku 1994 opustilo Jihoafrickou republiku odhadem na dva miliony bělochů Ekonomika JAR na to v současnosti doplácí protože jí chybí kvalifikovaná pracovní síla Další z příčin proč bílí z JAR odcházejí je systém pozitivní diskriminace tj zvýhodnění černého obyvatelstva Pozitivní diskriminace má být prevencí dominance bělochů v privátním sektoru Běloši jsou diskriminováni také ve vzdělání V roce 2009 přiznal kanadský soud 31letému bílému Jihoafričanovi Brandonovi Huntleymu status uprchlíka Učinil tak s ohledem na nebezpečí které mu doma hrozí kvůli jeho barvě pleti Huntley vyrůstal v Kapském Městě a jak sdělil kanadskému soudu byl tam sedmkrát napaden z toho třikrát nožem Útočníci mu přitom údajně nadávali do bílých psů Vládnoucí strana v Jižní Africe – Africký národní kongres ANC – označila toto rozhodnutí za rasistické Kriminalita Podle průzkumu pro období 1998–2000 vypracovaného OSN je Jihoafrická republika celosvětově na druhém místě ve vraždách a na prvním místě v přepadení a znásilnění na jednoho obyvatele Oficiální statistiky ukazují že v JAR je každý den zavražděno 50 lidí Znásilnění je v Jižní Africe častým problémem Jedna třetina z 4000 žen které byly v jednom průzkumu dotazovány uvedla že v uplynulém roce byla znásilněna Jižní Afrika je zemí s nejvyšším výskytem dětských a kojeneckých znásilnění na světě Násilníkům hrozí 2 roky za mřížemi< ref> < ref> V průzkumu mezi 1500 školáky na černošském předměstí Soweto čtvrtina všech dotazovaných chlapců uvedla že "jackrolling" hovorový název pro znásilnění byla zábava Běloši se stahují do bezpečnějších čtvrtí a střežených zón tzv gated communities Mnoho emigrantů z Jihoafrické republiky také uvádí že zločin byl rozhodujícím důvodem pro jejich odchod ze země Problémem je velké množství legálně i ilegálně držených zbraní a problémy s jejich regulací – země tak drží druhé místo v počtu vražd a zabití způsobených střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel hned za Kolumbií Denně je střelnou zbraní zabito v průměru 18 lidí Nepříjemně to dokazují informace přímo od policie z JAR Každý den umírá v JAR průměrně jeden až dva policisté Dalším z problémů jsou únosy automobilů< ref> Odkazy Reference Literatura Související články Afrika Africká unie Cape Point Seznam představitelů Jižní Afriky Externí odkazy Judaismus je termín který označuje zhruba od 19 století náboženství židovského národa – Izraele Do té doby se v křesťanském prostředí používaly pro víru židů obraty jako „izraelitská víra Israelitischglauben „židovská víra Jüdischglauben nebo „Mojžíšská víra Židé sami své náboženství označovali a označují jako emuna víra nebo dat náboženství Moderní termín jahadut židovství se vztahuje spíše na kulturně-národnostně-náboženský celek odvozen z německého Judentum V této souvislosti je třeba rozlišit mezi judaismem jako náboženstvím a židovstvím jako kulturně-nábožensko-nacionálním souborem zahrnujícím historii jazyk hebrejština zemi státní útvar liturgii filozofii umění soubor etických zásad náboženských praktik a podobně Teologie judaismu slouží jako základ mnoha jiných náboženství včetně dvou nejrozšířenějších křesťanství a islámu Kdo je Žid „Etnický Žid" Termín „židovské etnikum je poměrně nový a vychází až z nacionalistických tendencí během 19 století a je přímým důsledkem sekularizace společnosti ve které přestalo hrát roli rozdělení náboženské a začalo naopak být důležité rozdělení národnostní První definici Žida na základě „rasy byla stanovena až v nacistickém Německu prostřednictvím tzv norimberských zákonů Tyto zákony definovaly jako Žida každého kdo má oba rodiče Židy; člověk který měl Židem jednoho z rodičů byl považován za míšence prvního stupně člověk který měl židovského jednoho prarodiče pak za míšence druhého stupně Po válce a založení státu Izrael v r 1948 byl ustanoven Zákon o návratu podle kterého je každý kdo má alespoň jednoho židovského prarodiče považován Státem Izrael za Žida a je možné mu udělit občanství Zákon o návratu se stal normou pro přijetí členů i pro řadu židovských obcí ve světě „Halachický žid" Židem podle židovského náboženského práva – halachy – je možné se narodit nebo stát Tzv halachickým židem je každý kdo se narodil židovské matce která sama byla halachickou židovkou židovství se dědí materlineárně nikoli paterlineárně jako je tomu např u islámu každý kdo podstoupil předepsaným způsobem gijur a konvertoval k judaismu Konvertita je rovněž i státem Izrael uznán za člověka kterému náleží právo návratu Vznik a vývoj judaismu Biblické období Judaismus a jeho dějiny jsou neodmyslitelně spjaty s dějinami Izraele a židovského národa Judaismus vznikl jako kmenové náboženství hebrejských kmenů přibližně ve 2 tisíciletí př n l Podle Tóry jsou předky izraelského národa tři praotcové Abrahám Izák a Jákob – tito jsou líčeni jako lidé kteří věřili v jednoho Boha Se změnou Jákobova jména na Izrael Bůh bojuje se Bůh Abrahámův Bůh Izákův a Bůh Jákobův stává Bohem Izraele Jákob poslední z patriarchů měl 12 synů z nichž povstalo dvanáct kmenů které se jednotně nazývaly Izraelem Po vyjití z egyptského otroctví jim byl skrze Mojžíše dán Boží zákon – Tóra což je jeden z momentů který je považován za „vznik židovského náboženství Vědecká teorie je mnohem méně květnatá než jak je historie předkládaná v Bibli – pro naprostou většinu údajů obsažených v Tóře neexistuje jediný hmotný pramen a většina biblických postav je postavena na úroveň postav mýtických pro jejichž existenci nemáme žádné důkazy Navíc Biblí popisovaný nomádský život v sobě obsahuje anachronismy které mluví o poměrně pozdním ucelení jednotlivých legend Vznik Izraele Současný nejčastěji zastávaný názor předpokládá že na území současného Izraele začaly někdy kolem 15–14 století př n l pronikat skupiny západosemitských hebrejských kmenů které v několika vlnách ovládly tamní obyvatelstvo roztříštěné do řady malých kmenů Částečně byly tyto kmeny asimilovány a později s nástupem hlavní vlny kterou někdy ztotožňují s biblickým Jozuem vytvořily kmenové společenství zvané Izrael Teorie že k Exodu došlo za vlády faraona Ramesse II a k obsazení země tedy v průběhu následujících sta let je sice velmi populární a nabízí se jako velmi srozumitelné vysvětlení nicméně pro ni neexistuje jediný hmotný doklad či zápis Bible sama neuvádí ani faraónovo jméno pouze udává dvě města v Egyptě na nichž měli hebrejští otroci pracovat – Pitom a Ramesse což jsou města která založil právě Ramesse II Nejstarší mimobiblická zmínka o Izraeli pochází z Egypta z tzv Merneptahovy Izraelské stély datované do roku 1208 př n l Izrael je na ní jmenován jako národ či společenství které je „potřeno a už nemá žádné sémě Stéla popisuje vítězné tažení faraona Merneptaha blízkým východem Z 12 stol př n l pochází nejstarší biblický text Debóřina píseň 5 kapitola knihy Soudců – lze se tedy domnívat že již v tomto období Izrael existoval jako národ Pobiblický vývoj Judaismus prodělal od vzniku království až po babylónské zajetí dramatický vývoj během kterého se nakonec podařilo potlačit všechny vnější znaky polyteismu dříve hojně praktikovaného Nicméně řada vědců se domnívá že určité známky babylónského a perského vlivu se v judaismu projevily a to především přítomností andělů kteří se vyskytují i v Bibli dále démonů zároveň byla velmi podrobně rozpracována víra v Mesiáše jakožto konečného vykupitele která se v Bibli rovněž nevyskytuje zcela tak jak je podávána dnes Během babylónského zajetí a v následujících staletích pravděpodobně začaly práce na postupné kanonizaci textu Tóry a ostatních knih Starého zákona Tento proces byl definitivně uzavřen až po zničení starověkého judského státu v prvních staletích n l Judaismus byl rovněž ovlivněn řeckou filosofií což souviselo s přítomností Židů v helénském prostředí především v Alexandrii Výsledkem byl vznik helénsko-židovské literatury mezi jejíž nejvýznamnější zástupce patří řecký překlad Bible – Septuaginta dále deuterokanonické knihy biblické apokryfy a pseudoepigrafy Pod vlivem dualistických tendencí ať již ze strany zoroastrismu nebo helénismu vznikala též eschatologicky zabarvená a apokalyptická literatura Rozvoj helénsko-židovské literatury náboženský synkretismus a růst popularity judaismu mezi Řeky jakož i proselytismu byl později jedním z faktorů které vedly ke vzniku křesťanství Nástup ústní Tóry Již za Ezdrášova období bylo čtení z Tóry povýšeno na liturgický a posvátný akt ke kterému bylo také přidáno vykládání a studium daného textu – právě zde započíná fenomenální nástup ústního učení jehož nositeli se stanou farizeové kteří jako jediná skupina přežijí zánik starověkého judského státu v r 70 a určí směr kterým se judaismus bude ubírat následujících dva tisíce let Rabínské období Období judaismu který označujeme jako „rabínský judaismus začíná krátce po zničení Chrámu v r 70 a v podstatě trvá až dodnes Po ztrátě národní státní a náboženské suverenity převzali otěže vedení národa namísto králů či kněží nebo proroků učenci – chachamim nazývaní též učitelé – rav pl rabim tedy rabíni Rabíni byli příslušníci farizejského směru původě minoritní společnosti která získala značný vliv během vlády královny Salómé Alexandry Poměrně úspěšně potlačili v prvních staletích n l eschatologické a mesianistické tendence které v jejich očích znamenaly především ohrožení židovského národa jako celku a dali jim pevné hranice aby výskyt mesianistických excesů omezili na minimum Zároveň sebrali veškeré tradice které byly do té doby předávané ústně a zkompilovali dvě fenomenální díla Mišnu a Talmud která jsou pramenem veškeré původně ústně předávané právní tradice judaismu Zákon – Tóra a její naplňování – se stal středobodem každodenního života Židů Veškerá právní ustanovení ať už se týkala práva náboženského nebo civilního byla pevně svázána s Tórou stejně každodenní činnosti jednotlivce i společnosti V této době pozdního starověku byl rovněž pevně ustanoven kalendář svátky a veškeré rituály byly přizpůsobeny nastalé situaci totiž aby mohly být vykonávány a řádně prováděny i bez Chrámu a vlastního státu na jakémkoli místě v jakékoli době Výroky učenců byly postaveny na nižší úroveň než výroky Bible V principu je možné o výrocích a učení rabínů polemizovat a argumentovat o výrocích Bible nikoli Toto je princip který si judaismus zvláště pak jeho ortodoxní a konzervativní forma udržel dodnes Principy víry v judaismu Víra v Boha Judaismus je monoteistickým náboženstvím tzn že uctívá jediného Boha Uctívání jiných bohů je zapovězeno stejně jako uctívání soch jiných předmětů či míst nebo přírodních úkazů Současná religionistika se domnívá že židovský monoteismus vznikl synkrezí starších polyteistických kultů blízkovýchodního starosemitského panteonu které byly následně sjednoceny do kultu jediného Boha Pozůstaky tohoto dávného mnohobožství spatřují religionisté v množství jmen která Bůh v judaismu má Monoteismus Esencí biblické zvěsti je neustálé hlásání monoteismu tedy víry v jednoho jediného Boha Dt 6 4 a vyzývání Izraele aby odvrhl modly a polyteismus který byl náboženstvím okolních národů Skutečnost že se v prvním tisíciletí př n l na blízkém východě vyskytoval národ který nejenže měl ideu jediného vládnoucího a všemohoucího Boha ale navíc zakazoval uctívat bohy jiné považované za neexistující modly je jedinečná a judaismus v tomto ohledu nemá obdoby a to ani v Achnatonově monoteistické náboženské reformě ani v zoroastrismu K prosazení judaismu však došlo ale až v Judském království Podle vědecké teorie absorboval Izrael celou řadu okolních kultů včetně starých kanaánských božstev jako El bůh El eljon bůh nejvyšší El šadaj bůh všemohoucí které byly sjednoceny do kultu jediného Boha označovaného čtyřpísmenným jménem JHVH a do češtiny překládaného jako „Hospodin staroslovansky "Pán" Zhruba kolem roku 1000 př n l dochází ke konstituci Izraele pod královskou vládou přičemž "státním" kultem Izraele se stává kult jediného Boha avšak tím není vývoj judaismu zdaleka uzavřen Jméno Boží Boží Jméno je jednou z nejposvátnějších věcí v judaismu Nakládání s Božími jmény vyžaduje zvláštní úctu a obezřetnost neboť jedno z přikázání Desatera nařizuje „nebrat je nadarmo Ve starověku se věřilo že jméno vyjadřuje i charakter – znalost jména osoby tudíž znamenala i znalost jeho charakteru a vnitřního já znalost jmen bohů pak měla umožňovat ostatním bohům nebo i lidem tyto bohy vzývat eventuálně mohli svého boha „přemluvit či jinak jej přimět aby konal dle jejich přání – báje o moci božských jmen a o síle kterou propůjčují jsou známé již ze starého Egypta Eschatologie Židovská eschatologie se začíná rozvíjet již v biblickém období viz Nu 2417 a především v období rozděleného království v době smrtelného ohrožení nejprve severního Izraele a posléze i jižního Judska Vpády cizích vojsk byly v židovství brány jako Boží trest a dochází prudkému vzestupu prorockého hnutí jehož cílem bylo napravit lid a přimět jej k pokání v naději že se Bůh slituje nad svým lidem a nenechá jej padnout Mesiášská eschatologie tak jak ji známe dnes se ale rozvíjí až v dobách Druhého Chrámu především během období vlády Hasmonejců a po něm Svůj vrchol zažívá na přelomu letopočtů – právě v této době vzniká křesťanství původně pouze jako židovská apokalyptická sekta která se později přetransformuje na svébytný náboženský směr Někteří vědci např Norman Cohn se domnívají že víra v mesiáše je ve svém konečném důsledku rovněž ovlivněna perským zoroastrismem především ideou závěrečného souboje sil dobra a zla které se stává hnacím motorem ideologie řady židovských sekt především Esejců Definice víry v judaismu Judaismus odmítá dogmata a podobné „nezvratné pravdy Po dlouhou dobu bylo jediným dogmatem to že Tóra je Boží Zákon seslaný Bohem a Izrael jej následuje aby dodržel podmínky smlouvy s Bohem uzavřené totiž vyvolení výměnou za následování jediného pravého Boha Situaci v období na přelomu letopočtů dobře ilustruje následující příběh z Talmudu V talmudickém období nacházíme další pokusy zjednodušit a zestručnit zásady víry V traktátu Makot 23b-24a se učí že Bůh dal Mojžíšovi 613 přikázání David je zestručnil na 11 Žalm 15 Izajáš na šest Iz 33 15-16 Micheáš na tři Mi 6 8 a Abakuk na jedno a to „Spravedlivý z víry živ bude Ab 2 4 Maimonidových 13 článků víry Nutnost mít stručné základy a principy víry se ukazovala stále více po nástupu křesťanství a islámu Ačkoli vzniklo mnoho pokusů shrnout učení judaismu do několika vět nejuznávanějším se stalo třináct článků víry šaloš esre ikarim jejichž autorem je Maimonides který je sepsal ve svém komentáři k 10 kapitole Mišny Sanhedrin Třináct článků ve stručnosti zní Bůh existuje Bůh je jeden Bůh je netělesný Bůh je věčný Jedině Bůh sám může být uctíván Proroctví zaznamenaná v Tóře jsou pravdivá Mojžíš byl největším prorokem Tóra je božského původu Tóra je neměnná a nezaměnitelná Bůh je vševědoucí Je odměna za dodržování přikázání a trest za jejich porušování Mesiáš jistě přijde Nastane vzkříšení mrtvých Maimonidových třináct článků nebylo vždy bezvýhradně uznáváno Dokonce ani dnes kdy jsou součástí většiny sidurů jsou brány více jako doporučení než jako závazné dogma Polemika po Maimonidovi Kromě těchto Třinácti článků existují i další definice které sice nejsou tak známé nicméně co se týče závaznosti jsou na stejné úrovni jako články Maimonidovy Toto jsou tři články víry a z nich vyplývající osm „kořenů od Josefa Alba zemř 1440 z jeho knihy Sefer ha-ikarim Víra v Boha Bůh je jeden Bůh je netělesný Bůh je nadčasový Bůh je naprosto čistý neposkvrněný dokonalý Víra v božskost Tóry Víra v odměnu a trest Bůh je prozřetelný Bůh je vševědoucí Proroctví Boží jsou pravdivá Boží proroci bibličtí byli skutečnými proroky K těmto celkem jedenácti zásadám předkládá Albo ještě tzv „Šest věroučných mínění Stvoření světa z ničeho creatio ex nihilo Mojžíš byl největším z proroků Tóra je nezměnitelná Dodržování Tóry vede k osobnímu spasení podílu na budoucím světě Zmrtvýchvstání Mesiáš Zatímco Jicchak Arama ve svém díle Akedat Jicchak předkládá tato Stvoření světa z ničeho creatio ex nihilo Víra v božskost Tóry Víra v posmrtný život Je třeba mít na paměti že tyto pokusy o vytvoření židovského dogmatu probíhaly především na půdě Španělska pod vládou křesťanů tedy v období kdy Židé byli vystaveni velkému pronásledování a nuceni k tzv disputacím kde měli „obhajovat své učení proti křesťanům Přesto tyto variace na vyznání víry poměrně dobře ilustrují základní body věrouky židovského náboženství Klasická díla judaismu Posvátné spisy Tyto spisy mají status svatých knih a jakožto slovu seslanému Bohem jim je prokazována náležitá úcta Tanach – nazývaný křesťany „Starý zákon a biblisty „hebrejská Bible – je hlavním normativním dílem určující celkový charakter židovského náboženství a kultury Skládá se z Tóry prorockých knih a spisů Tanach popisuje dějiny světa od jeho stvoření a vývoj vztahu Izraelitů také nazývaných Hebrejci k Bohu jak je zobrazen v jejich historii od počátku času až do stavby druhého chrámu 515 př n l K Tanachu samotnému existuje množství komentářů jejichž výklad ovšem není nutné brát jako závazný nýbrž raději jako orientační Komentáře samy o sobě ač jsou součástí řady tištěných verzí Tanachu nemají status svatých knih Další spisy Tyto spisy se týkají výkladu tanachu a židovského náboženského práva Míra úcty kterou uvnitř judaismu požívají stejně jako míra závaznosti je různá Tyto spisy ovšem nemají status svatých knih tedy ne v tom smyslu v jakém je svatou knihou Bible Mišna a její komentáře Jeruzalémský a Babylonský Talmud a jejich komentáře Tosefta halachický a agadický Midraš Halachická literatura židovské právo a zvyklosti Nejdůležitější halachické kodexy Mišne Tora a její komentáře Arba'a Turim a jeho komentáře Šulchan aruch a jeho komentáře Židovská náboženská poezie Pijut Židovská liturgie sidur machzor Mystické a kabalistické spisy Sefer Jecira Bahir Zohar Židovské tradice a zvyky Životní cyklus Obřízka Náboženský život židovského chlapce začíná již osmý den po narození obřízkou – hebr brit mila Obřízka je v judaismu znamením smlouvy s Bohem kterou uzavřel Abrahám praotec židovského národa Provádí se osmý den po porodu Během obřadu dostává chlapec hebrejské jméno U dívek a žen se tzv ženská obřízka nikdy nikde a za žádných okolností neprovádí V řadě komunit se místo toho provádí obřad Simchat bat radost dcery který rovněž zahrnuje udělení židovského jména Pidjon ha-ben Narodí-li se prvorozený syn musí jej otec podle biblického nařízení vykoupit Ex 1315 Dt 1519 Tento obřad se provádí třicátý prvý den po narození Při obřadu musí být přítomen kohen který obdrží peníze za něž je chlapec vykoupen Bar micva Chlapec je považován za dítě z náboženského hlediska do svých třinácti let dívka do dvanácti Tento věk byl vybrán proto že v něm jsou děti již schopny nést alespoň částečně odpovědnost za své činy – minimálně co se týče náboženského života Třináctiletý chlapec tak podstupuje obřad bar micva aramejsky Syn příkazu; dívky v konzervativních a reformních synagogách podstupují obřad Bat micva – dcera příkazu kdy je poprvé vyvolán k Tóře dostává svůj talit a tfilin a stává se nábožensky způsobilým tj povinným vykonávat všechna přikázání Tóry a žít podle nich Svatba Svatbu provádí obvykle rabín za účasti dvou svědků Svatba probíhá pod baldachýnem – chupou – bývá zvykem že chupu drží čtyři svobodní mládenci Nevěsta sedmkrát obejde ženicha poté započne samotný svatební obřad Ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí napít vína Nevěstě je pak přečtena svatební smlouva – ketuba – kterou pak převezme a opatruje po celou dobu trvání manželství Ketuba je dnes spíše formalitou nicméně často je brána jako regulérní smlouva týkající se věna majetku nevěsty jakož i majetku ženicha společného majetku snoubenců a majetku který má právo nevěsta si odnést v případě rozvodu Na konci obřadu ženich rozdupne sklenici což je obřad který připomíná zničení Chrámu Poté započne všeobecné svatební veselí Pohřeb Zesnulý je pohřben v rakvi nebo pouze zahalen do svého talitu oblečen v bílém pohřebním rubáši nazývaném v jidiš kitl Zpopelňování je halachickými autoritami zakázáno ačkoli jsou k nalezení hroby kde jsou zesnulí zpopelněni Na pohřbu se říkají zádušní modlitby pozůstalí jsou nazýváni avelim truchlící a vztahují se na ně zvláštní povinnosti – prvních sedm dní po úmrtí drží tzv šiva dosl Sedm dní – nevzdalují se ze svého domu a to ani do synagogy s výjimkou šabatu Říkají zvláštní verzi Birkat ha-mazon Muži se během sedmi dnů šivy neholí Po uplynutí šivy až po zbytek roku od úmrtí říkají pozůstalí při bohoslužbách Kadiš sirotků která je tak někdy mylně považována za „modlitbu za mrtvé – jejím cílem je ovšem naopak utěšit pozůstalé a posílit jejich víru v Boha a vůli k životu Po uplynutí jednoho roku říkají pozůstalí kadiš již jen během výročí úmrtí jejich příbuzného – toto výročí se nazývá termínem v jidiš jarcajt Bývá také zvykem v období po pohřbu studovat Mišnu na paměť zesnulého – slovo mišna se v hebrejštině skládá ze stejných písmen jako slovo nešama tedy duše Také po studiu mišny věnovaném zesnulému se říká zvláštní modlitba Na hroby je zvykem dávat místo květin a svíček jak je obvyklé v Evropě kamínky ke hrobům významných učenců se pak připojují i přání nebo prosby napsané na kousku papírku U hrobů takových významných autorit se pak pořádají i modlitby při výročí jejich smrti Židovská domácnost Někteří židovští učenci učí že zatímco v diaspoře by žid měl zapadnout do prostředí ve kterém žije a přizpůsobit se mu jeho vlastní domov by měl být „malým Izraelem – tedy jeho vlastním mikrokosmem kde budou platit zákony týkající se pouze jeho Mezuza Již u dveří je prvním signálem mezuza – malé pouzdro umístěné ve výšce dvou třetin veřejí na pravé straně Je v něm uložen svitek s textem Dt 6 4-10 a je zároveň naplněním přikázání „a napíšeš je tato slova na veřeje svého domu a své brány Mezuzou by měly být opatřeny každé dveře v židovské domácnosti Často jsou zdobeny někdy pouze písmeny š-d-j což může znamenat jak „Šadaj tedy všemohoucí tak i zkratku „Šomer delet Jisra’el tedy Strážce dveří Izraele Připomínka zničení Chrámu V domácnostech zbožných Židů bývá zvykem nechat jednu stěnu případně její část neomítnutou – jakoby nedokončenou – a to na paměť zničení Chrámu Dokud není postaven Dům Boží nemůže být ani úplně dostaven dům pro člověka Na východní stěnu nebo na stěnu která je obrácena k Jeruzalému se pak někdy věší malý obrázek nazvaný „Mizrach dosl Východ který věřícím ukazuje směr k Jeruzalému což se hodí zvlášť při modlitbě Kuchyně a kašrut Asi nejmarkantnější znak židovské domácnosti je kuchyně Judaismus velmi přesně na základě biblických veršů i závěrů z nich odvozených pečlivě vyvodil povolená a nepovolená jídla Souhrn těchto zásad se nazývá kašrut od slova kašer v aškenázské výslovnosti košer tedy to co je vhodné k jídlu Protože judaismus přísně zapovídá smísení masa a mléka nacházejí se ve zbožných židovských domácnostech většinou dvě až tři soupravy nádobí a příborů a to na pokrmy mléčné a masité třetí se používá zvlášť na Pesach Stejně tak bývají v takovéto domácnosti pokud možno i dva oddělené dřezy Povolené druhy zvířat jsou vyjmenovány v Bibli Ze savců to jsou ta zvířata která mají rozpolcená kopyta a přežvykují skot skopové jelenovití antilopa apod Z ryb to jsou ty které mají ploutve a šupiny zásadně nejsou košer paryby chobotnice mlži apod Z ptáků jsou povoleny druhy u nichž je zachována židovská tradice jejich jedení Nejsou povoleni dravci mrchožrouti apod; povolen je kur a jiné druhy drůbeže holubi a další Maso z povoleného druhu ovšem ještě nemusí být košer k jídlu – je potřeba aby zvíře bylo poraženo rituálně správným způsobem který se nazývá šchita dosl poražení Provádí tak že šochet řezník přetne souvislým tahem dokonale nabroušeného nože hrtan a jícen zvířete a zpravidla společně s nimi i krční tepny Zvíře tak během několika sekund umírá a je z něj odstraněna většina krve Zbylá krev kterou Tóra zapovídá jíst je odstraněna při nasolování masa Zvíře které by nebylo poraženo rituálně správným způsobem se nazývá nevela mršina a nesmí se jíst Zvíře nebo i jiný pokrm které je zakázáno jíst je označováno jako trejfe od slova trefa roztrhané Rituální čistota Kromě běžných situací jako např po návštěvě toalety je nařízeno si vždy před jezením chleba umýt ruce a to stejně jako byly ruce omývány kohenům když žehnali v Jeruzalémském Chrámu Izraeli Omývání rukou se provádí tak že se vezme nádoba se dvěma uchy hebr natla a třikrát se poleje vodou nejprve pravá poté levá ruka Při tom se říká požehnání „al netilat jadajim dosl za pozvedání odvozeno od kněžského žehnání tedy umývání rukou Rituální omývání rukou se provádí i při některých dalších příležitostech Rituální čistota je jedním ze základních předpokladů zbožného života proto věřící již od starověku chodí každý týden vykonat očistnou koupel do rituální lázně zvané mikve Člověk se do ní musí ponořit úplně celý bez jediného kousku ošacení či šperků a to tak aby se voda dotkla každého místa na těle tzn nesmí v mikvi ani stát alespoň na sekundu se musí ve vodě vznášet tak aby proudila zcela kolem něj Židovský kalendář Židovský kalendář je lunární má 353-385 dní Letopočet se počítá od 1 tišri pořadí měsíců se ovšem počítá od měsíce nisan nisan je první měsíc ijar druhý atd Měsíc nisan musí podle biblického příkazu připadnout vždy na začátek jara Protože se v důsledku lunárního kalendáře posunuje měsíc nisan každým rokem blíž k zimě vkládá se přibližně dvakrát za sedm let mezi měsíc adar a nisan třináctý měsíc zvaný adar šeni druhý adar nisan – neboli měsíc aviv jara březen až duben odpovídá znamení Skopce ijar – duben až květen znamení Býk sivan – květen až červen Ve znamení jsou Blíženci tamuz – červen až červenec Ve znamení je Rak av – červenec až srpen Ve znamení je Lev elul – srpen až září Ve znamení je Panna tišri – září až říjen Měsíc princů a silných jedinců ve znamení jsou Váhy chešvan – říjen až listopad ve znamení je Štír Zvaný též marchešvan kislev – listopad až prosinec ve znamení je Střelec tevet – prosinec až leden Ve znamení je Kozoroh švat – leden až únor ve znamení je Vodnář adar – neboli šťastný měsíc jelikož v něm byl narozen Mojžíš Únor až březen Židovské svátky Šabat – den odpočinku svatý den sedmý den týdne nejdůležitější židovský svátek daný Desaterem Pesach – svátek nekvašených chlebů velikonoce 14 až 2223 nisanu Lag ba-omer – významný den kdy se připomíná řada událostí připadá na 18 ijar Šavu'ot – svátek týdnů svátek darování Tóry 5 6 sivanu Roš ha-šana – židovský Nový rok 1 a 2 tišri Jom kipur – Den Smíření nejsvětější den v roce desátý den měsíce tišri Sukot – svátek stánků Rodina si na tento den vytváří přístřešek ozdobený květinami a s průhlednou střechou na upomenutí dnů strávených v poušti 15–21 tišri Šmini aceret – osmý den shromáždění následuje ihned po Sukot 22 tišri Přesto považován za samostatný svátek Simchat Tóra – radost z Tóry oslava skončení ročního cyklu čtení z Tóry V Izraeli se slaví společně se Šmini Aceret v diaspoře až následující den Chanuka – svátek světel svátek znovuzasvěcení Chrámu Probíhá po osm dní od 25 kislevu až do 2 nebo 3 tevetu Tu bi-švat – Nový rok stromů připadá na 15 ševat Purim – veselý svátek připomínající záchranu Židů a události popsané v knize Ester Připadá na 14 adaru v Jeruzalémě se slaví 15 adaru Viditelné symboly židovství Talit a tfilin Tyto předměty se dnes nosí pouze při modlitbě ačkoli zbožní židé chodí o svátcích v talitech i po ulicích a někteří během všedního dne nosí tfilin až do odpoledních hodin Kipa Slovo kipa znamená totéž co kopule nebo klenba užívá se ho kromě jiného i pro kopuli nař Dómu či pro označení nebeské klenby Kromě jiného se tak také nazývá pokrývka hlavy kterou věřící židé nosí V Izraeli samotném je kipa ukázkou pro rozlišení mezi věřícím a sekulárním židem Kipy hebr pl kipot mohou mít různé tvary velikosti barvy a mohou být vyrobeny z různého materiálu Kipa slouží jak pokrývka hlavy – podle rabínů nesmí skutečně zbožný člověk ujít větší vzdálenost než deset loktů s nepokrytou hlavou Řada neortodoxních halachických autorit zastává názor že člověk by měl mít pokrytou hlavu minimálně v těchto případech když se nachází v synagoze při modlitbě a studiu svatých textů při jídle při návštěvě hřbitova Kipa přestože je jedním ze symbolů židovství nemá v žádném případě status sakrálního předmětu může být bez problémů nahrazena čepicí šátkem či kloboukem nebo jakoukoli jinou pokrývkou hlavy Kipa je také známá pod výrazem z jidiš „jarmulka což je slovo pravděpodobně slovanského původu Menora Sedmiramenný svícen nazývaný menora od kořene ner světlo či lampa je již od starověku symbolem židovství Menora byla umístěna v Chrámu a nepřetržitě hořela věčným světlem ner tamid Jako menora bývá někdy nazýván i osmiramenný resp devítiramenný svícen používaný při svátku Chanuka nicméně tento svícen se dnes nazývá chanukija Menora je společně se dvěma olivovými ratolestmi hlavním motivem ve znaku Státu Izrael Davidova hvězda Hexagram zvaný též Davidova hvězda nebo Davidův štít magen David je tvořen dvěma propletenými rovnostrannými trojúhelníky Tento symbol je často považován za oficiální symbol židovství Pravda je ta že ve starověku byl používán pouze jako dekorativní symbol stejnou výzdobu ze šesti a osmicípých hvězd můžeme najít i v řadě středověkých mešit nebo i kostelů a poprvé byl jako symbol označující židovskou komunitu použit v Praze ve 14 století Ani poté se jako symbol judaismu příliš neujal a jako takový je brán až od 19 století kdy Židé hledali jednoduchý symbol který by se mohl stát emblémem jejich náboženství podobně jako je tomu u křesťanů kříž nebo u muslimů půlměsíc Volba padla na hexagram který byl již od středověku ztotožňován s Davidem případně s jeho synem Šalamounem ačkoli prokazatelně nemá ani s jedním z nich nic společného Davidův štít si na svůj prapor zvolilo i sionistické hnutí a tento se stal později vlajkou Státu Izrael Synagoga Synagoga někdy nazývaná „židovský kostel je místem kde se věřící scházejí k modlitbě ke studiu i ke společenským aktivitám – odtud i její pojmenování v jidiš – šul z něm Schule – škola Synagoga se může nacházet v jakékoli budově Do synagogy by se podle tradice mělo sestupovat měla by tedy ležet pod úrovní země ale to není vždy pravidlem V synagoze by měl být uložen svitek Tóry a neměly by se v ní nacházet žádné obrazy lidí nebo bohů Směry uvnitř judaismu Židovství není monolitní uskupení a standardně se rozděluje do množství skupin a odnoží Ultraortodoxní judaismus Ultraortodoxní judaismus je z teologického hlediska nejkonzervativnější směr ortodoxního judaismu a judaismu jako takového Hranici mezi ortodoxním a ultraortodoxním judaismem lze vymezit podle přístupu k modernímu světu – ultraortodoxní jsou pak ti Židé kteří se staví negativně k určitým aspektům moderního způsobu života někdy i k sionismu jakožto světskému státu Izrael apod Ortodoxní judaismus Ortodoxní judaismus je proud judaismu který v současnosti zastává zhruba 20–30 % židů na světě Tento termín se objevil začátkem 20 století když se od judaismu začaly odštěpovat volněji smýšlející skupiny ze kterých později vzešel reformní liberální a konzervativní judaismus Název „ortodoxní pochází z řečtiny a od ὀρθός orthos – správný a δόξα doxa – mínění Konzervativní judaismus Konzervativní judaismus je vedle ortodoxního a reformního judaismu jedním z hlavních proudů současného judaismu Masorti judaismus vznikl v první polovině 19 století v Americe Jedná se o kompromis mezi ortodoxním judaismem a reformním judaismem Jeho vznik je spojený se jménem Zachariáše Frankela Jedná se o směr který vznikl v USA Tento směr si uchovává pevné vazby k tradičnímu studiu a zbožnosti avšak uznává i historický vývoj judaismu Klade důraz hlavně na hebrejský jazyk a původní společnou kulturu židů v diaspoře Nejvíce konzervativních židů žije v USA cca 15 milionu Reformní judaismus Reformní judaismus ve Velké Británii známý zase jako liberální judaismus vznikl ve čtyřicátých letech 18 století v Německu Za jeho zakladatele je považován Abrahama Geigera obyvatele Frankfurtu nad Mohanem jenž v letech 1863 až 1870 působil jako obecní rabín Další skupiny spjaté s judaismem Kromě toho existují různé okrajové skupiny a sekty které sice nejsou nebo nebyly přímou součástí mainstreamového judaismu nicméně se od něj nikdy zcela neoddělily a Státem Izrael jim je přiznáváno právo návratu tzn z etnického hlediska jsou považováni za židy Jsou to například Samaritáni Falašové Karaité Vztah judaismu k ostatním světovým náboženstvím Z judaismu přímo vycházejí dvě největší světová náboženství křesťanství a islám Protože obě náboženství stejně jako judaismus označují za svého „prapůvodce Abraháma jsou někdy tato náboženství označována jako abrahámovská Judaismus a křesťanství Vztah judaismu a křesťanství prošel velmi komplikovaným vývojem Křesťanství samo sebe považuje za pokračovatele a mnohdy i za nástupce judaismu a Nový zákon za naplnění Starého zákona – Tanachu Vedoucí představitelé většiny směrů judaismu však považují křesťanství za náboženství které odporuje Tóře a to z následujících důvodů vnímají učení Nového zákona jako učení které je v rozporu s učením Tóry neuznávají Ježíše jako Mesiáše odmítají vtělení Boha do osoby Mesiáše považují trojiční dogma za projev polyteismu a tedy za neslučitelné s Tórou neuznávají celou řadu učení jež jsou obvyklá v různých křesťanských církvích dědičný hřích predestinace neposkvrněné početí vykoupení světa skrze smrt Mesiáše apod Hlavní komplikace vztahu mezi judaismem a křesťanstvím spočívá v postoji k Tóře Judaismus trvá na tom že zákony Tóry jsou stále platné kdežto křesťanství toto popírá Jsou sice církve které lpí na dodržování některých přikázání Tóry např Adventisté sedmého dne zdůrazňují zachovávání sobotního odpočinku či rozlišování mezi čistými a nečistými druhy zvířat přesto však odmítají učení Tóry o zachovávání povinnosti obřízky předkožky v případě věřících židovského původu "Mesiánští věřící" Kromě řady křesťanských denominací existuje i tzv „mesiánské hnutí Toto hnutí založili lidé kteří pocházeli z židovských rodin avšak uvěřili v Ježíše jako Mesiáše a přijali učení obsažené v tzv Novém zákoně K nim se postupně přidávají i neobřezaní lidé z národů kteří v různé míře zachovávají židovské tradice a zvyky Některé mesiánské komunity se scházejí ve svých vlastních synagógách Nemesiánské židovské komunity však tyto mesiánské věřící vnímají jako křesťany a odmítají uznat za židy i obřezané mesiánské věřící židovského původu kteří se drží zásad mesiánského judaismu a dodržují Tóru Judaismus a islám Podobně jako v případě křesťanství i s islámem má judaismus velmi komplikovaný vztah Ačkoli se Mohamed považoval za nástupce Mojžíše i Ježíše a islám uznává starozákonní i novozákonní postavy za proroky a byli to právě Židé u nichž Mohamed hledal oporu pro své učení Mohamedův nárok na prohlášení se poslem Božím rasúl l-lláh byl Židy odmítnut a Židé i křesťané zdůrazňují rozpory mezi učením Koránu a Bible Na rozdíl od křesťanství je ale islám považován Židy za plně monoteistické náboženství Důvody proč se Židé nepřiklonili k islámu jsou tyto Judaismus neuznává Mohameda jako posla Božího a jeho proroctví jako autentické Korán není podle judaismu zjevené slovo Boží neboť obsahuje učení které je v rozporu s učení Tóry Judaismus a neabrahámovská náboženství Většina neabrahamovských náboženství má vůči judaismu neutrální vztah který vychází především z toho že si tato náboženství navzájem „nekonkurují V 60 letech se vyskytly u některých liberálně-židovských skupin tendence přijmout některé ze zásad tehdy módních náboženských směrů jako např buddhismus Tyto tendence jsou ale většinou duchovních autorit judaismu odmítány a vnímány jako škodlivé pro obě strany Vliv judaismu Skrze křesťanství a islám judaismus nepřímo ovlivnil dvě a půl miliardy lidí na světě Ve všedním životě existuje řada zdánlivě běžných věcí které svůj původ čerpají z židovské a biblické kultury – například sedmidenní týden Ačkoli se způsob slavení svátků a modliteb mezi křesťanstvím a islámem velmi liší ani jedno z těchto náboženství nezapře společného předka – judaismus Kostel a mešita jsou přímými následovníky synagogy v církevní i islámské liturgii nacházíme řadu věcí převzatých z původní chrámové a posléze synagogální liturgie Slova jako „amen „haleluja či „košer jsou běžně používána lidmi po celém světě a svůj původ mají právě v židovství V českých zemích je třetina běžně užívaných „českých jmen hebrejského původu stejně jako jméno pro šestý v hebrejském kalendáři sedmý den v týdnu – sobota Odkazy Reference Literatura DOLEŽALOVÁ J PUTÍK A ŠEDINOVÁ J Židovské tradice a zvyky Praha Státní židovské muzeum 1992 ISBN 80-85608-14-6 Související články Jidiškajt Externí odkazy Judaismus Cyklus České televize Náboženství světa – 14 9 2010 Česká televize Kabaret francouzsky cabaret – hospoda je malá scéna se zábavným humoristickým hudebním nebo tanečním programem Obsahuje šansony skeče Program se skládá z jednotlivých hudebních pěveckých tanečních nebo scénických výstupů Programem provází konferenciér Kabaretní písně původně psané pro kabaret bývají také označovány termínem kabaretní kuplety Lehčí kabaret s převažujícím hudebním programem pak také bývá označován slovem šantán z francouzského café chantant – kavárna se zpěvem První kabaret vznikl v 80 letech 19 století v Paříži Chat Noir Černý kocour v r 1881 Začátkem 20 století byl velmi rozšířený v německy mluvících zemích Kabaret v Česku V Česku nemá kabaret takovou tradici jako v německy a francouzsky mluvící oblasti Vrcholným obdobím českého kabaretu spadá do konce 1 světové války a prvních poválečných let Červená sedma 1910 – 1922 Na tradice kabaretu navázaly některé satirické scény v 60 letech 20 století například Divadlo satiry Večerní Brno nebo Rokoko Představitelé českého kabaretu jsou Eduard Bass Karel Hašler Jiří Červený Ferenc Futurista Vlasta Burian Emil Artur Longen Xena Longenová Eman Fiala Josef Rovenský Karel Noll Saša Rašilov starší Jára Kohout aj Původ názvu Francouzské slovo cabaret označující nálevnu či kavárnu tedy podniky kde tato forma zábavy vznikla pochází přes středonizozemský výraz cabret a staroseverofrancouzský výraz camberette z pozdně latinského slova camera tj malá místnost Poznámka Nicméně je třeba poznamenat že opravdu kvalitní český kabaret jako byla např ona známá Červená sedma byl vlastně jakýmsi předchůdcem či uměleckým předobrazem pozdějších divadel malých forem jakož i příbuzným jiných pozdějších kulturních zařízení která někdy označujeme pojmem poetická kavárna či literární kavárna či společenský klub V dnešní době se v českých zemích pojem kabaret téměř nepoužívá nahradila ho jiná módnější slova Po druhé světové válce funkci jakýchsi mobilních kabaretů převzaly zábavní podniky zahrnované pod souhrnný pojem estráda Kvalitnější hudební produkce z oblasti populární hudby provozovaly music-hally větším zábavním podnikem příbuzným kabaretu jenž kombinuje prvky kabaretu a cirkusu zůstalo pak zařízení označované jakožto varieté Slovo kabaret pak přežívalo na konci 20 století i v některých československých televizních pořadech – např Kabaret u dobré pohody či Kaberet u zvonečku což ale byly de facto víceméně televizně vylepšené estrádní či varietní programy Odkazy Související články Kabaret Rokoko divadlo koncert varieté cirkus estráda music-hall Divadelní fotografie Externí odkazy Kalendář lat calendarium od calendae původně svátky novoluní je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších zejména v rámci roku Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem zvláště pro účely společenské náboženské hospodářské a politické zaznamenané v přehledu událostí Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem a nebo pojmenované Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků let např juliánský a gregoriánský kalendář V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní týdnů a měsíců na určitý rok například tištěný nástěnný a stolní kalendář případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků včetně jmenin umožňující plánovat Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení Kalendářní systém Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data Jednotkou kalendářového členění je vždy den každý kalendářní systém tedy stanovuje počátek konec dne pravidelné členění roku na menší části počátek roku Nový rok Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků letopočet a jeho počátek éru Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1 leden 10 dní po zimním slunovratu Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let to jest roků které mají druhý měsíc únor o jeden den delší 29 únor Přestupný je každý rok jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule pak je přestupný pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský Řehoř Gregorius Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů které se pravidelně opakují dny rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce astronomický měsíc střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako měsíční čtvrti a kalendářní měsíce od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména roky oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období Z nich nejnápadnější nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce tak důležité pro zemědělství a obchod se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů Hlavní typy Podle toho kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost se obvykle rozlišuje Lunární kalendář Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer za soumraku kdy lze Měsíc pozorovat Solární kalendář Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář jehož základem je rok resp tropický rok doba oběhu Země okolo Slunce přibližně 36525 dne Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny čtyři roční období jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den Čistě sluneční kalendář však není praktický roční období jsou příliš dlouhá Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního Lunisolární kalendář Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc Pravý astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" astronomický měsíc Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského gregoriánský kalendář jeho předchůdce juliánský kalendář čínský egyptský indický makedonský a perský japonský židovský kalendář Naopak např islámský kalendář zůstal čistě lunární na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne Počátek roku Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou kde se vedou záznamy a účty platí daně a podobně Počátkem roku bývaly buď jarní svátky snad hlavně u pastevců anebo dožínky slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu Odtud pochází i dnešní začátek školního roku kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní Počátek letopočtu epocha Letopočet éra jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře dělení času v rámci roku v běžném užití se ale s ním spojuje Počátek letopočtu se nazývá epocha dobu od epochy pak odborníci označují jako éru tj letopočet také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky Stanovoval se velmi různě zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn jako dodnes v Japonsku a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly nýbrž jmenovaly podle konsulů Obdobně se určoval rok i později např podle místních biskupů včetně římských papežů i jiných významných osob Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád od 776 př n l a římský letopočet ab urbe condita „od založení města Říma 753 př n l Křesťanský letopočet od narození Krista který se dnes všeobecně užívá vypočetl resp stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500 Tento letopočet se prosadil až od 9 století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000 Přesné datum narození Kristova není známo velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve tj již před naším letopočtem Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny hidžra 622 vznikl v 7 století Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku Týden Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible Gn 1 jako obdoba pracovního období Tvůrce světa V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům jako v antickém Římě jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích České názvy jsou pořadové úterý čtvrtek a pátek podle jejich pořadí podle středu pracovního týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota" dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku Novodobé reformy kalendáře Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat Např gregoriánskou velmi mírnou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918 Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny přes něž se překládají „pohyblivé svátky Velikonoce Svatodušní svátky Roš ha-šana ramadán a pod tradičně odvozované od Měsíce ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18 století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře někdy podnícené revolucí jako francouzský revoluční kalendář viz níže který se však neprosadil a brzy zanikl podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30 let Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné; aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá Obvykle se navrhuje aby se na konci roku zařazoval jeden den v přestupném roce dva který by nebyl součástí týdne ani měsíce Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi takže rok může souhlasit s cyklem týdnů a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech ostatní o 30 dnech Jiný radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny" Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60 letech 20 století se dokonce zdálo že je mezinárodní organizace schválí nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo Významnější kalendářní systémy Egyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem; roku 266 př n l zavedl Ptolemaios III přestupné roky Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského Řecký kalendář Řecký den začínal východem slunce Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní Počátkem letopočtu byl první den první olympiády 8 červenec r 776 př n l Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem Od 87 olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv Metonův 19letý cyklus a od 3 roku 112 olympiády 76letý Kalipův cyklus který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den Mayský kalendář Mayský letopočet začínal rokem 3114 př n l podle Thompsonovy korelace a pracoval s cykly po 5119 letech „Velkými roky Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let Mayské datum pro tento den totiž je 130000 4 Ahau 3 Kankin zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př n l bylo 00000 4 Ahau 8 Cumhu někdy označované jako 130000 A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin Juliánský křesťanský kalendář Juliánský kalendář zavedl v předkřesťanském Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př n l Měl 12 měsíců po 29 30 nebo 31 dnech dohromady 365 dnů a nově začal 1 ledna místo 1 března Latinské názvy a v dalších jazycích 9 až 12 měsíce dosud zachovávají číslování od března např září september Každý čtvrtý rok je přestupný čili přidává se jeden den na konec měsíce února Sedmý měsíc roku náš červenec byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní Délka kalendářního roku je mezi siderickým hvězdným rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný siderický rok Za součást tohoto kalendáře se považuje i křesťanský letopočet který byl ale zaveden až o řadu staletí později Kvůli kumulované odchylce od slunečního tropického roku vznikl Gregoriánský kalendář přesněji „gregoriánská korekce Juliánského kalendáře protože jde pouze o korekci přestupného vkládání dnů a sám kalendář se nezměnil Křesťanský juliánský kalendář v plném rozsahu dodnes používá většina pravoslavných křesťanů počítá se podle něj v historii i před naším letopočtem a používá se i v astronomii Židovský kalendář Den začíná západem slunce již z Bible Gn 1 má týden sedm dnů od posledního dne který se nazýval „šabat pochází naše sobota Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě Roky se dělí na jednoduché 353 354 nebo 355 dnů a přestupné 382 384 nebo 385 dnů a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé Jednoduché normální mají 12 měsíců V přestupných letech se mezi 6 měsíc adar a 7 měsíc nizan zařazoval přestupný měsíc veadar Začátek roku byl určován „modelem tj novoluním které je nejbližší podzimní rovnodennosti Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7 říjen 3671 př n l což je také první rok první epochy tišry; tento letopočet se však objevuje až ve středověku Gregoriánský kalendář Gregoriánský kalendář vznikl úpravou juliánského kalendáře za papeže Řehoře Gregor XIII v r 1582 když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní Rok 1582 byl zkrácen o těchto 10 dnů a počet přestupných let byl zredukován tak že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty Kalendář v užším slova smyslu se tedy vůči juliánskému nijak nezměnil Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná Snahy o vytvoření tzv věčného kalendáře kde by odchylka neexistovala mají tedy spíše akademickou povahu Islámský Islámský kalendář je výjimečný tím že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce běžné i v daleko jednodušších kulturách korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje Byl zaveden chalífou Umarem roku 637 počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 hidžra Liturgické kalendáře Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria zvláštní význam měl až do 20 století římský kalendář se jmény světců Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti které nezačínají půlnocí ale již západem slunce předchozího dne tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer Francouzský revoluční kalendář Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24 listopadu 1793 během tzv jakobínské diktatury tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky 1792 rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců Podzim vendémiaire měsíc vinobraní brumaire měsíc mlh frimaire měsíc jinovatky Zima nivôse měsíc sněhu pluviôse měsíc dešťů ventôse měsíc větrů Jaro germinal měsíc rašení floréal měsíc květů prairial měsíc luk Léto messidor měsíc žní thermidor měsíc horka koupelí fructidor měsíc plodů Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech dekády Dny se jmenovaly podle praktických věcí potřebných k životu den ovoce lilku … Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti tj Rozumu se slavil v červnu Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804 Hypotetický keltský kalendář Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky tak zvaný kalendář z Coligny Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky podle jiných gallský keltský kalendář o němž se zmiňují latinští autoři César Plinius mladší Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce Den začínal večer měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci srv anglické fortnight S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" a Stonehenge atd množství spekulací které se však vesměs nedají věrohodně podložit Odkazy Reference Související články Astronomické cykly Český liturgický kalendář Český státní svátek Chronologie datování Století Letopočet Rok Přestupný rok Kalendářní měsíc Kalendář literatura Sovětský revoluční kalendář Výčet zim Íránský perský kalendář Etiopský kalendář Oromo kalendář Somálský kalendář Budhistický kalendář Baháistický kalendář Externí odkazy Literatura Bláhová M Historická chronologie Libri Praha 2001 800 stran ISBN 80-7277-024-1 Hlaváček I a kol Vademecum pomocných věd historických Jinočany H& 1997 448 s ISBN 80-86022-09-9 Kotulová Eva Kalendář aneb kniha o věčnosti a času Nakladatelství Svoboda Praha 1978 vyd 1 192 s Ottův slovník naučný heslo Kalendář Sv 13 str 777 Sokol J Čas a rytmus 2 vyd Oikumene Praha 2004 332 str ISBN 80-7298-123-4 Karel IV 14 května 1316 Praha – 29 listopadu 1378 Praha byl jedenáctý český král jako Karel I vládnoucí od července 1346 až do listopadu 1378; jako Karel IV byl německý římsko-německý král od roku 1346 a císař římský od roku 1355 Byl také italský lombardský král od 1355 burgundský arelatský král od 1365 moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě 1346 až 1353 Pocházel po otci z dynastie Lucemburků Byl to první český král který se stal také císařem Svaté říše římské a byl posledním korunovaným burgundským králem Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské Karel IV byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského Karel byl původně pokřtěn jako Václav jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV Sličném Karel IV patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní plynně hovořil pěti jazyky Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu který byl od jeho doby znám jako Koruna česká Císař byl také autorem nejvýznamnějšího říšského ústavního zákona Zlaté buly který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806 Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše Jako český král proslul Karel především založením univerzity v Praze která nese jeho jméno výstavbou Nového Města pražského stavbou kamenného Karlova mostu přes řeku Vltavu v Praze a hradu Karlštejna i mnoha dalšími počiny Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu především severovýchodním směrem Životopis Časný život Dětství v Čechách Z kroniky Petra Žitavského víme že Karel se narodil 14 května 1316 mezi čtvrtou a zhruba půl šestou ráno tehdy čtyřiadvacetileté Elišce Přemyslovně v městě Pražském Stalo se tak pravděpodobně v domě U Štupartů nedaleko kostela svatého Jakuba Pražský hrad byl v té době po požáru ještě pořád zchátralý a neobyvatelný Dne 30 května 1316 na Boží hod svatodušní byl v katedrálním pražském chrámu za přítomnosti arcibiskupa trevírského Balduina Lucemburského pokřtěn mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu Shodou okolností byli tehdy v Praze oba na návštěvě První zimu prožilo královské miminko ukryto na hradě Křivoklátě V zemi hrozila občanská válka Král Jan Lucemburský nechal uvěznit v té době druhého nejmocnějšího muže v zemi pana Jindřicha z Lipé protože se se svou milenkou a vdovou po dvou českých králích Eliškou Rejčkou chtěl zmocnit trůnu Na nátlak tehdy jednoho z nejlepších diplomatů Evropy Petra z Aspeltu byl Jindřich z Lipé propuštěn a spor urovnán Poté se v doprovodu matky a Viléma Zajíce z Valdeku přestěhoval na hrad Loket Sotva se naučil chodit byla matka Eliška Přemyslovna přesunuta do věnného města českých královen Mělníka a Karel byl na Lokti uvězněn aby pomocí šlechty nebyl dosazen na trůn místo krále Jana Po smrti Viléma Zajíce z Valdeku byl znovu přemístěn na Křivoklát S matkou se setkal po třech letech krátce před odjezdem do Francie na jaře 1323 Na francouzském dvoře Z rozhodnutí svého otce byl malý Václav roku 1323 odeslán na výchovu k francouzskému královskému dvoru Na francouzském dvoře byl mladý Václav biřmován jeho kmotrem byl samotný francouzský král a jeho strýc Karel IV Sličný a sedmiletý Václav přijal podle obyčeje jméno svého kmotra Karel< ref> Karel byl také zasnouben a posléze oženěn s královou sestřenicí Blankou z Valois Svatební obřad proběhl současně s korunovací Karlovy tety Marie na francouzskou královnu Svatební obřad proběhl za slavnostních a mimořádných okolností francouzští kronikáři dokonce obdivovali nádherné slavnostní roucho malého prince Václava – Karla Po svatbě však byli dětští manželé opět rozděleni a Karel se ocitl sám mezi cizími lidmi Mladičký Karel se však rychle ve francouzském prostředí aklimatizoval a užasl nad nádherou a velkolepostí francouzského dvorního života Francouzský král si svého synovce rychle oblíbil a společně s manželkou Marií o něj vroucně pečoval Vychovatelé mladého Karla byli vybíráni především z řad kleriků Mladý princ se učil číst a psát latině a francouzštině a byl vzděláván i v základech scholastické teologie Roku 1325 přesídlil Karel přímo na francouzský královský dvůr do Paříže Smrt Karla IV Sličného roku 1328 však znamenala konec blahobytu jeho dvanáctiletého jmenovce Novým francouzským králem se stal Filip VI z rodu Valois nevlastní bratr Karlovy manželky Blanky Filip byl marnotratný panovník toužící po rytířském lesku který měl blízko spíše ke Karlovu otci Janu Lucemburskému Mladý princ byl Filipovi lhostejný což se odrazilo především na snížení výdajů pro Karlovy potřeby Karel se za takových podmínek věnoval plně studiu a studoval i na pařížské univerzitě Karlovým učitelem a přítelem se v té době stal Pierre de Rosieres pozdější papež Klement VI Sedmiletý pobyt na francouzském dvoře Karla velmi ovlivnil Karel byl totiž po celý svůj život zastáncem myšlenky centralizované monarchie po francouzském vzoru Zástupcem krále Jana Lucemburského v Itálii Roku 1330 byl Karel povolán spolu s manželkou do Lucemburku Jan Lucemburský zatím vybudoval v severní Itálii vratké panství V italské Parmě se Karel poprvé v životě setkal se svým mladším bratrem Janem Jindřichem Oba bratři se rychle sblížili a upřímný vztah který se mezi nimi vytvořil zůstal zachován po celý život Jan Lucemburský pak opustil Itálii a zanechal zde Karla v poručnictví Ludvíka Savojského Roku 1332 se proti Lucemburkům utvořila v Itálii nepřátelská liga kterou vedli páni z Milána Verony Ferrary a Mantovy V rozhodující okamžik Ludvík Savojský Karla zradil a uprchl Vojsko protilucemburské ligy zatím oblehlo Modenu a vyplenilo její okolí Nakonec se obléhatelé stáhli 27 října 1332 pod hrad San Felice Karel zatím získal s pomocí svých oddaných přátel z okolních měst značnou vojenskou sílu v počtu asi 200 rytířů a 6 000 pěšáků 25 listopadu 1332 na den svaté Kateřiny pak došlo k rozhodující bitvě ve které Karel ač sám zraněn dosáhl vítězství a spolu s mnoha dalšími bojovníky byl pasován na rytíře Přes toto vítězství se lucemburské panství v Itálii značně zmenšilo Karel se pak na začátku roku 1333 vypravil do Luccy aby zde upevnil svou vládu Na obranu města založil Karel v nedalekém okolí pevnost a městečko Montecarlo V únoru roku 1333 pak přitáhl do Cremony Jan Lucemburský s posilami kde se také setkal se svým synem Ani příjezd krále Jana však lucemburské panství v Itálii nezachránil Návrat do Čech Koncem srpna 1333 vyslal Jan Lucemburský Karla do Merana kde měl jednat s Jindřichem Korutanským o svém bratrovi Janovi Jindřichovi Ten byl totiž oženěn s dcerou Jindřicha Korutanského s Markétou zvanou Maultasch Jan Jindřich měl dostat věno ve výši 40 tisíc hřiven stříbra Jan Lucemburský měl Jindřichovi Korutanskému věno splatit ani jednu z pěti splátek však nebyl schopen dodržet Karel tedy jednal v Meranu s Jindřichem Korutanským jako plnomocník svého otce a jednalo se především o nových podmínkách splácení věna V Meranu se také Karel setkal s předními českými pány byli jimi Jan Volek Petr z Rožmberka Těma z Koldic Vilém z Landštejna a Jindřich II z Lipé Tito šlechtici považovali stav Českého království za neutěšený a nebyli spokojeni z dlouhodobou nepřítomností krále Jana proto žádali Karla aby neodkladně odcestoval do Čech Karel se nechal přesvědčit pádnými argumenty českých pánů a cestu z Merana nastoupil namísto původního návratu do Luccy rovnou do Čech Hranice českého království překročil Karel v říjnu 1333 Jeho první zastávkou byl Zbraslavský klášter kde již plné tři roky odpočívala jeho matka Eliška Karel svůj návrat do vlasti pak zaznamenal takto Moravský markrabě Karel nepřijel do Čech vybaven z počátku žádnou mocí a byl tak nejdříve závislý na svých společnících z řad šlechty Jelikož byl Pražský hrad naprosto zdevastován musel Karel nejdříve sídlit v měšťanských domech na Starém městě Později mu nejvyšší purkrabí pražský Hynek Berka z Dubé poskytl k obývání purkrabský palác Jan Lucemburský se o synově cestě do Prahy brzy dozvěděl a udělil mu titul markraběte moravského tak vlastně začalo v českém státě lucemburské dvojvládí otce a syna Mladý markrabě se brzy chopil iniciativy sídlil sice v Praze ale již v prosinci 1333 podnikl cestu do Budyšína a Žitavy aby se seznámil se svou zemí Počátkem roku 1334 poskytlo Staré Město pražské Karlovi dva tisíce kop pražských grošů na částečné splácení královských dluhů Šlechtická obec povolila Karlovi obecnou berni Karel tak byl brzy schopen ze zástavy vykoupit alespoň některé královské hrady mezi které náležel například Křivoklát Týřov Veveří a další Karel také uděloval rozsáhlá privilegia a soudní imunity klášterům jak na Moravě tak i v Čechách Pod svůj přímý vliv se markrabě snažil získat i důležitá města Kouřim Jihlavu Ústí nad Labem Hradec Králové Písek aj Velkou pozornost Karel věnoval také rekonstrukci královského paláce na Pražském hradě ten měl být nyní pojat ve francouzském stylu po vzoru sídla francouzského krále Na výstavbu paláce Karel pospíchal protože zde chtěl uvítat svou manželku Blanku Karel však na dostavění paláce nečekal a manželku pozval do Prahy jakmile pro ni utvořil alespoň nejnutnější podmínky Blanka přijela v početném doprovodu francouzských dvořanů do Prahy 12 června 1334 Její doprovod způsobil u českých obyvatel rozpačité dojmy obyvatelé byli uchváceni především oslnivou nádhernou francouzských oděvů které ještě nikdy nespatřili na druhou stranu nesrozumitelná mluva vzbudila v českém panstvu pocity nepříjemného cizáctví Karel si nechtěl šlechtu poštvat proti sobě tak jako kdysi jeho otec a proto francouzské dvořany brzy odeslal na zpáteční cestu Brzy bylo manželství Karla a Blanky obdařeno první radostí dne 24 května 1335 se narodila první dcera Markéta která byla pojmenována po matce Jako markrabě moravský vystrojil Karel své sestře Anně svatbu s Otou Habsburským která se konala v únoru 1335 ve Znojmě Boj o Tyroly Začátkem dubna 1335 zemřel na svém hradě Tirolu vévoda Jindřich Korutanský Po jeho smrti se měli stát jeho dědici jeho dcera Markéta a zeť Jan Jindřich bratr Karlův Císař Ludvík IV Bavor se však spikl s Habsburky a společně rozpoutali proti Lucemburkům zápas o tyrolské dědictví Již v květnu 1335 udělil císař Habsburkům část Tyrol a Kraňska a sám se spokojil se severními Tyroly Král Jan byl tehdy upoután na lůžku v Paříži po nešťastném zranění na turnaji a Karel tak musel jednat samostatně Karel a jeho švagr Jindřich II Dolnobavorský se proto vypravili do Lince aby podali přímý protest u císaře Karel a jeho švagr se prý zle obořili na císaře a vykřikovali že se dopustil zlého skutku Ludvík však Karla hrubě odmítl a striktně zamítl nároky Markéty Tyrolské Lucemburkové byli v dané chvíli bezmocní a krom toho se začala proti nim formovat nová nepřátelská koalice Císař začal totiž vyjednávat o ruku dcery polského krále Kazimíra III pro svého syna Ludvíka Římana Ukázalo se však schůdnější řešení které mohlo lucemburské pozice zachránit Jan Lucemburský přijel za synem a společně pod záštitou uherského krále Karla Roberta jednali v uherském Trenčíně s vyslanci polského krále Nakonec se Jan Lucemburský vzdal titulu polského krále výměnou se polský král zřekl nároků na Slezsko které už fakticky náleželo k českému království a měl Janovi vyplatit 20 tisíc kop pražských grošů Protilucemburská koalice tak byla de facto u konce avšak brzy se objevily rozpory mezi Janem a Karlem Spory s otcem Stále samostatnější vystupování mladého markraběte Karla se brzy stalo trnem v oku jeho otci Janovi i šlechtické obci Šlechta se začala obávat obnovy panovnické moci o kterou se Karel snažil a proto sáhla k osvědčenému prostředku zasetí nedůvěry mezi otce a syna Krále snad popuzovalo že nemohl libovolně kořistit na majetku měst a klášterů jak bylo doposud jeho zvykem Karla zase popuzovala nedůsledná politika otce vůči císaři a jeho nehospodárnost a rostoucí zadlužení Východiskem z napjatých vztahů s otcem se nakonec stala naléhavá prosba Karlova bratra Jana Jindřicha V únoru roku 1336 se tak Karel chopil poručnické vlády v Tyrolsku Zajímavostí bylo že Karel zvolil jen malý ozbrojený doprovod naopak složení jeho zbylého doprovodu ukazovalo že daleko více než na vojenskou činnost byl připraven na činnost politickoadministrativní Později se Karel spolu s otcem vydali na křížovou výpravu do Litvy Spory mezi Lucemburky však nadále vzrůstaly a Karel se nakonec opět vrátil do Tyrolska V Praze byla mezitím korunována Beatrix Bourbonská nová manželka krále Jana která mu porodila syna Václava Korunovace Beatrix která v Čechách nezískala přílišnou oblibu se však setkala u Pražanů s okázalým nezájmem a královna nakonec Čechy opustila zanechajíc novorozeně kojné Král Jan se cítil uražen a o to víc když Pražané vzdávali poctu Karlově manželce Blance z Valois Na nátlak Jana musela nakonec Blanka roku 1337 opustit Prahu a přesídlil do Brna a král navíc zakázal aby byly za Karlem zasílány důchody z Moravského markrabství Opakovala se tak podobná situace jako kdysi při roztržce krále Jana s Karlovou matkou Eliškou Přemyslovnou Karlův útěk před otcovou nevolí byl značně riskantní do Tyrol musel cestovat přes Uhersko a Chorvatsko dále se pak plavit přes Jaderské moře Na dobrodružné cestě dokonce plachetnice na které Karel cestoval padla do rukou pirátů tomu se však podařilo lstí uniknout Počátkem června 1337 dorazil Karel do Tyrolska a odtud se pak zapletl do války v Lombardii na straně Benátek proti veronskému a padovskému vládci Mastinovi della Scala Do vlasti se Karel vrátil na podzim roku 1337 v době kdy byl král Jan nepřítomný Nebezpečí hrozící od císaře Ludvíka Bavora nakonec Jana a Karla smířilo a oba Lucemburkové od roku 1339 postupovali ve svorné spolupráci Dvě královské koruny Na 11 června 1341 svolal Jan Lucemburský slavnostní zasedání českého zemského sněmu Král Jan zde oznámil šlechtě duchovenstvu i zástupcům královských měst své rozhodnutí aby po jeho smrti nastoupil na český trůn Karel Sněm slavnostně přijal markraběte Karla jako budoucího českého krále markrabě chtěl také prosadit svou královskou korunovaci ještě za otcova života to se však pro různé překážky nezdařilo Mezitím byly lucemburské pozice v Tyrolsku zlomeny Jan Jindřich byl odsud svou manželkou vyhnán a země se pak zmocnil císař Ludvík To výrazně podkopalo lucemburskou moc a zároveň ještě více přispělo k nepřátelství mezi Lucemburky a císařem Pocit vítězství nad Lucemburky si však císař dlouho neužíval na místo mírného papeže Benedikta XII nastoupil Pierre de Rosieres jako papež Klement VI Volba nového papeže znamenala pro Lucemburky naději na záchranu před rozpínajícím se císařem Jan Lucemburský byl pak jedním z prvních kteří pospíchali novému papeži poblahopřát Již v červnu 1342 se pak Jan v papežském paláci zřekl své přísahy věrnosti císaři Roku 1344 byl pak sám Karel pozván papežem do Avignonu Zajímavostí je že papež prý musel Karla a krále Jana opět usmiřovat protože ti byli opět v ostrém rozporu Jednání v Avignonu dopadlo pro Lucemburky dobře Karel dokonce dosáhl toho aby bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství a Čechy se tak vymanily se závislosti na mohučské arcidiecézi 30 dubna 1344 bylo bulou Romanus Pontifex Klementa VI pražské biskupství slavnostně povýšeno na arcibiskupství Prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic Papež a Lucemburkové také na svém jednání uzavřeli spojenectví proti císaři Ludvíkovi a dohodli se na Karlově kandidatuře ve volbě o nového římského krále Oba Lucemburkové se společně vrátili snad začátkem listopadu 1344 a společně dne 21 listopadu 1344 položili základní kámen ke stavbě Svatovítské katedrály Později se rozpoutal skutečný zápas Lucemburků o získání římské královské koruny Klíčovou roli v získání římské koruny pro Karla sehrál jeho prastrýc Balduin Lucemburský Karel musel pro získání koruny složit závažné byť formální sliby papeži a stejně tak musel vydat záruky a privilegia pro svého prastrýce Balduina Jakmile Karel složil papeži sliby obrátil se ten na říšské kurfiřty a vyzval je k volbě nového římského krále Volba se uskutečnila památného dne v úterý 11 července 1346 poblíž městečka Rhens na levém břehu Rýna Karel byl zvolen novým římským králem hlasy pěti kurfiřtů Své hlasy mu dali trevírský arcibiskup Balduin Lucemburský mohučský arcibiskup Gerlach kolínský arcibiskup Walram český král Jan a saský vévoda Rudolf K rozhodujícímu střetnutí mezi novým římským králem a císařem však zatím nedošlo Francie totiž byla napadena anglickým králem Eduardem III Francouzský král Filip VI proto požádal své spojence a přátele o pomoc Jan a Karel tradičně sepjatí s francouzským dvorem okamžitě svého spojence vyslyšeli a s vojenským oddílem se mu vydali na pomoc V sobotu 26 srpna 1346 došlo k rozhodující bitvě u Kresčaku kde bylo špatně vedené francouzské vojsko drtivě poraženo a svou smrt zde nalezl i Jan Lucemburský Karel se tak stal dvojnásobným králem českým a římskoněmeckým Jeho první vladařskou starostí se tak stal pohřeb otce který se konal v souladu s poslední vůlí Jana Lucemburského v Lucemburku Královská vláda Nesnadné počátky vlády Počátky vlády dvojnásobného krále byly nesnadné Karel musel dosáhnout uznání především proti žijícímu císaři Ludvíkovi Bavorovi Karel měl sice podporu hlavních říšských kurfiřtů avšak bohatá říšská města zachovávala přízeň císaři Karel se nechal na římskoněmeckého krále korunovat 26 listopadu 1346 v Bonnu korunoval jej kolínský arcibiskup Walram Korunovace v tradičních Cáchách nebyla možná protože představitelé města zachovávali věrnost císaři Karel pak jmenoval svého prastrýce Balduina říšským vikářem a svěřil mu také správu Lucemburska Zpáteční cesta do Čech byla pro krále značně riskantní protože musel cestovat přes nepřátelské území a hrozilo jeho zajetí císařem proto Karel podstoupil cestu v převleku za panoše Do Čech se Karel vrátil v lednu 1347 Korunovace na českého krále se konala 2 září 1347 a poprvé v dějinách ji provedl český arcibiskup Arnošt z Pardubic Karel byl také korunován novou královskou korunou kterou dal pro tuto příležitost vytvořit a kterou věnoval sv Václavovi od kterého si ji český král pouze vypůjčoval pro korunovaci a různé slavnostní příležitosti Na česko-bavorských hranicích zatím docházelo stále častěji k bojovým srážkám proto se Karel rozhodl císaři postavit vojensky a včele vojska se proti němu vypravil Již na cestě k hranicím však Karla 14 října 1347 zastihla překvapivá zpráva o náhlém skonu císaře ten zemřel při lovu na medvědy raněn mrtvicí Tak se Karel shodou náhod zbavil svého největšího rivala a původně vojenská výprava s nejasným výsledkem se proměnila v triumfální tažení říší kde Karlovi postupně otevírala své brány významná říšská města jako Řezno Norimberk Štrasburk Basilej Špýr Ulm a další Přicházeli však i představitelé menších měst kteří vzdávali Karlovi při jeho tažení hold a žádali o potvrzení privilegií Karel si počínal s prozíravou velkorysostí a všude proto uděloval privilegia práva a milosti Velký rok 1348 Rok 1348 byl významný především pro české země Praha nebyla v době Karlově už jen hlavním městem českého království ale stala se rovněž metropolí Svaté říše římské Karel proto věnoval hlavnímu městu které se mělo stát důstojným a reprezentativním sídlem císaře velkou péči Hned po svém návratu z říše vydal dne 8 března 1348 zakládací listinu Nového Města pražského Založením Nového Města se Praha stala skutečným velkoměstem a jedním z největších měst Evropy Nové Město bylo obdařeno podobnými privilegii jako Staré Město pražské Nedlouho poté položil pak Karel základní stavební kámen hradeb Nového Města V Praze se tou dobou také konal společný generální sněm říšské a české šlechty Smyslem prvního generálního sněmu bylo státoprávní zakotvení českého státu v jeho vztahu k říši Ze sněmu vyšlo jedenáct privilegií které potvrzovala starší privilegia římských králů a císařů českému království a kladla důraz na mimořádné postavení českých zemí v rámci Svaté říše římské V dalších dvou listinách přijatých 7 dubna 1348 se také poprvé vyskytuje pojem země Koruny české a Karel v nich začleňuje z titulu římského krále slezská vévodství město Vratislav a další državy do trvalého svazku s českými zeměmi Tyto dvě listiny se staly de facto novými ústavními zákony zemí Koruny české Soubor zmíněných privilegií ze 7 dubna pak uzavírá čtrnáctá listina svým významem pro české země zcela mimořádná zakládací listina vysokého učení v Praze proslulé Univerzity Karlovy Jednalo se o první univerzitu na sever od Alp Na příkaz Karla byla pak dne 10 června zahájena výstavba hradu Karlštejn který se měl stát nedobytnou pevností střežící říšské a české korunovační klenoty Karlův velký rok byl však poznamenán i osobní tragédií dne 1 srpna totiž skonala jeho milovaná manželka Blanka z Valois která jej provázela od jeho dětských let Boj o uznání v říši Ani po smrti Ludvíka Bavorského nedosáhl Karel všeobecného uznání v říši nýbrž musel o své postavení nadále tvrdě bojovat Wittelsbachové popuzení ztrátou císařského titulu především pak nejstarší syn Ludvíka Bavora – Ludvík Braniborský hledali proti Karlovi konkurenta o římskou korunu Pro úlohu nového římského protikrále byl nakonec získán anglický král Eduard III nepřítel Francie Karel však projevil své mistrné nadání v oblasti diplomacie a po poradě s prastrýcem Balduinem začal s Eduardem vyjednávat Již v dubnu 1348 uzavřeli Karel a Eduard přátelskou smlouvu Celé jednání obou panovníků bylo završeno v červnu 1348 v Praze Karel uzavřel s Eduardem spojenectví nemusel však Eduardovi pomáhat v případném konfliktu s Francií což mu umožnilo udržet přátelství i s francouzským královským dvorem Eduard se pak římské koruny zřekl Pod záštitou rakouského vévody Albrechta II se pak v červenci 1348 konala schůzka Karla IV a Ludvíka Braniborského v Pasově mělo zde dojít k usmíření Útočné vystupování Ludvíka a provokace jeho stoupenců kteří dokonce strhli výsostné znaky římského krále z domu kde byl Karel ubytován přesvědčily uraženého krále aby bouřlivé jednání opustil a vrátil se do Čech Wittelsbachové pak začátkem roku 1349 prosadili volbu nového římského protikrále kterým se stal Günther ze Schwarzburgu Günthera podporoval i rýnský falckrabě Rudolf II Karlovi se však podařilo nepřátelskou opozici rozbít smluvil totiž svůj sňatek s Annou Falckou dcerou falckraběte Rudolfa II a připojil tak Horní Falc Nové Čechy k zemím Koruny české Svatba se konala v březnu 1349 ve městě Bacharachu Korunovace v Cáchách Protikrál Günther ze Schwarzburgu vážně onemocněl a projevil záměr o smír s Karlem Jednání započatá 22 května byla uzavřena a zpečetěna smlouvou ze dne 26 května 1349 Günther se vzdal nároku na římský trůn a náhradou dostal do zástavy některá říšská města s důchody ve výši 20 tisíc hřiven stříbra Günther však svou porážku dlouho nepřežil a již v červnu zemřel Karel mu vzdal velkorysou úctu když se osobně zúčastnil jeho pohřbu 17 června 1349 se pak konalo reprezentativní shromáždění všech kurfiřtů a říšských knížat ve Frankfurtu nad Mohanem kde byl Karlovi složen velkolepý hold Konečně se tak stal jediným nepopiratelným vládcem říše Po smíření s Wittelsbachy dovršil Karel své vítězství korunovací v Cáchách tradičním korunovačním městě římských králů dne 25 července 1349 Karlovy korunovace se účastnilo mnoho předních říšských pánů a šlechticů Karel se svou korunovací také přihlásil ke státotvorné a sakrální tradici říše Karla Velikého v jehož stopách se hodlal Karel ubírat Den po Karlově korunovaci byla korunována také jeho těhotná manželka Anna Korunovaci provedl Karlův prastrýc trevírský arcibiskup Balduin Karel IV a Židé Židé byli služebníky komory krále a ten je mohl zastavit Karel IV toto právo využíval opakovaně Roku 1349 zastavil Karel IV frankfurtské Židy za patřičný finanční obnos představeným města Když si pak občané města přišli vybrat svou zástavu a zabavit židovský majetek zapálili Židé raději své domy a dobrovolně uhořeli Téhož roku věnoval Karel IV v Norimberku markraběti Ludvíku Braniborskému „tři domy nejlepších Židů… brzy po tom co budou pobiti Karel IV tedy dovolil zábor židovského majetku a dal najevo že chystané zavraždění židovských uživatelů nehodlá nijak trestat 16 listopadu 1349 Karel udělil Norimberku povolení srovnat židovskou čtvrť se zemí a na jejím místě založit mariánský kostel a tržiště Dne 5 prosince 1349 následoval pogrom pro který Karel IV předem vyhlásil amnestii na veškeré násilné činy proti Židům Zavražděno bylo 560 Židů< ref> Sňatek s Annou Svídnickou Královna Anna Falcká porodila 17 ledna 1350 Karlovi vytouženého syna který byl pojmenován Václav Karel svého mladičkého syna brzo zasnoubil s Annou Svídnickou dědičkou Svídnicka a Javořicka totiž slezského území které stále zůstávalo samostatné Malý Václav však 28 prosince 1351 zemřel a o něco později 2 února 1353 byl následován Annou Falckou Karel se tak musel opět rozhodnout kdo se stane jeho novou manželkou Jeho rozhodnutí Evropu překvapilo Karel se sám zasnoubil s Annou Svídnickou původní nevěstou svého syna Václava díky čemuž poté připojil k zemím Koruny české Horní a Dolní Lužici Slavná svatba Karla a Anny Svídnické se konala 27 května 1353 v Budíně Českou královnou byla mladičká Anna korunována o dva měsíce později Císař Svaté říše římské Římská jízda Snahy Karla IV o císařskou korunovaci byly dříve zhaceny papežem Klementem VI Po Klementově smrti roku 1352 zahájil proto Karel jednání s novým papežem Inocencem VI Na podzim roku 1354 vydal král Karel náhle rozkaz k tažení do Itálie čímž opět překvapil Evropu Dne 6 ledna 1355 byl pak Karel v Miláně korunován lombardskou korunou na krále lombardského Karel pak přebýval v Pise kde očekával říšské a české vojenské oddíly a královnu s arcibiskupem ti dorazili v únoru 1355 Před Řím přitáhl král Karel v doprovodu 4 000 rytířů 2 dubna 1355 Karel se pak do Říma vypravil v přestrojení aby si mohl prohlédnout místní památky Císařská korunovace se konala 5 dubna 1355 „Na Boží hod velikonoční časně ráno vyjel pan Karel na pole mimo město a tam k němu přišli Římané a převeliké množství lidí ze všech končin světa všichni sedíce na silných koních ve zbrani a v přilbách s chocholy připraveni jako k boji projevovali svou pohotovost k službám Po velkolepém příjezdu do města byl uveden do Svatopetrské baziliky a po předchozím požehnání a obvyklých obřadech byl při slavné mši pomazán a korunován za císaře zároveň se svou manželkou Annou Svídnickou papežským legátem Pierrem de Colombiers Slavnostní hostina se pak konala v Lateránském paláci Pro české země to byl zvlášť památný den poprvé v dějinách se totiž stal český panovník římským císařem Při zpáteční cestě se císař s císařovnou ubytovali v Pise Zde však došlo k povstání a palác ve kterém císařští manželé přenocovali byl podpálen takže Karel IV a jeho manželka si museli zachránit život útěkem v nočních úborech V následujících dnech Karel odboj potlačil a sedm vůdců povstání dal popravit Zlatá bula S císařskou korunou na hlavě mohl nyní Karel realizovat své dlouhodobé plány Ve spolupráci se saským vévodou Rudolfem a za přispění kancléře Jana ze Středy připravoval císař návrh na úpravu svodu právních zásad podle nichž se měla řídit volba římského krále Prvních 23 článků nového zákoníku bylo přijato říšským sněmem v Norimberku 10 ledna 1356 Zbývajících sedm článků pak bylo přijato na sněmu v Metách 25 prosince 1356 Nový zákon vešel později ve známost jako Zlatá bula Karla IV a stal se základním ústavním zákonem říše až do jejího zániku roku 1806 Zlatá bula stanovovala že volbu římského krále provádí sedm kurfiřtů arcibiskupové trevírský kolínský a mohučský král český falckrabě rýnský vévoda saský a markrabě braniborský První místo mezi světskými kurfiřty pak zaujímal český král Zlatá bula také zdůrazňovala výjimečné postavení českého krále ten měl mít na říšských sněmech a jiných slavných shromážděních v říši přednost před kterýmkoliv přítomným jiným králem Zlatá bula pak uzákonila také další výsady pro českého krále a české království potvrzovala svobodnou volbu českého krále českým sněmem v případě vymření panovnického rodu a dědičnost po přeslici Císař také nemohl český stát udělovat jako léno a nemohl českého krále ani jmenovat Ustanovení tak stavěla české království na zvláštní samostatné a privilegované místo v rámci říše< ref> Vystoupení proti církvi V západní Evropě zejména ve Francii se začala projevovat společenská krize a to především růstem zločinnosti obecnou nejistotou úpadkem mravů a pohoršlivým životem církve Proticírkevní nálady se brzy začaly šířit i do oblastí říše Závažnosti problému si byl vědom i císař který vystoupil na říšském sněmu v Mohuči v březnu 1359 s vážnou výzvou na adre