Írán persky ایران původně Árjan neboli země Árjů je muslimský stát v Přední Asii dříve nazývaný Persie Na západě sousedí s Irákem na severozápadě s Tureckem Arménií a Ázerbájdžánem na severu s Turkmenistánem na východě s Afghánistánem a Pákistánem Na jihozápadě je omýván vodami Perského zálivu a Arabského moře na severu je to moře Kaspické Počtem 77 milionů obyvatel a rozlohou cca 16 milionu km² náleží Írán mezi 20 nejlidnatějších a nejrozlehlejších zemí světa Dějiny Dnešní Írán se rozkládá na území v českém prostředí dříve označovaném termínem Persie podle dominantního etnika Geografická poloha země vymezená Kavkazem na severu Arabským poloostrovem na jihu Indií a Čínou na východě a Mezopotámií a Sýrií na západě byla od nepaměti natolik exponovaná že z oblasti učinila dějiště významných historických zvratů a událostí Ve starověku zde vznikly rozlehlé říše Médů a perských Achaimenovců o nichž často píší klasičtí řečtí spisovatelé poté si teritorium podmanil Alexandr Veliký makedonští Seleukovci parthští Arsakovci a perští Sásánovci až nakonec Persii obsadili a islamizovali kočovní Arabové politicky sjednocení vystoupením Mohamedovým Arabští chalífové z rodu Umajjovců a později Abbásovců začlenili íránské kraje do své nadnárodní říše sahající od Maroka až do střední Asie ale již v 9 století se jejich stát začal rozpadat – proces který byl završen zhruba během sta let V Persii poté vládly různé dynastie většinou cizího původu např Seldžukové a již ve 13 století přišli noví dobyvatelé Mongolové v čele s Čingischánem Ti v oblasti založili tzv říši ílchánů zahrnující i Irák s částí Afghánistánu Pákistánu a Turkmenistánu avšak již po století následovalo nové období partikularismu Po přechodné nadvládě Tamerlána a jeho nástupců se staly vlastními tvůrci novodobého Íránu dynastie Safíovců a Kádžárovců za nichž také počíná evropské pronikání na Střední východ Dynastie Pahlaví Z evropských koloniálních mocností získaly v 19 století největší vliv Velká Británie a Rusko jež si Persii postupně rozdělily na zájmové sféry Slabá ústřední vláda v Teheránu jim v tom nebyla schopná zabránit a ani perská revoluce z let 1905–1911 která zemi zajistila parlamentarismus nevedla k důkladné reformě mnohdy archaických správních struktur V roce 1921 povstal proti kádžárovskému šáhu Ahmadovi kozácký důstojník plukovník Rezá Chán a poté co soustředil veškerou moc ve svých rukou dal se zvolit roku 1925 novým šáhem pod jménem Rezá Šáh Pahlaví Za jeho vlády nastala překotná a místy neuvážená modernizace země podle evropského vzoru prosazovaná diktátorskými metodami Po vypuknutí druhé světové války okupovaly Írán Velká Británie a SSSR což souviselo jednak s vojenskou strategií Londýna i Moskvy jednak s šáhovou proněmeckou politikou Obě velmoci také dosadily Íráncům nového vládce – dosavadního korunního prince Muhammada Rezu Pahlavího absolventa internátní školy ve Švýcarsku Pod dohledem okupačních vojsk se ve dnech 28 listopadu až 1 prosince 1943 konala v íránském hlavním městě Teheránská konference za účasti Roosevelta Churchilla a Stalina Muhammad Rezá Pahlaví po válce umožnil jisté uvolnění politických poměrů a v Íránu se tak na legální bázi zformovaly politické strany V roce 1951 se stal ministerským předsedou vůdce Národní fronty Muhammad Mosaddek jehož vláda znárodnila íránský ropný průmysl kontrolovaný od počátku století Brity Toto opatření vyvolalo mezinárodní krizi ve vztazích s Velkou Británií viz íránská krize a vyústilo ve státní převrat zorganizovaný šáhem za podpory CIA Od té doby vládl Muhammad Rezá Pahlaví diktátorsky pomocí tajné policie SAVAK přičemž zahraničněpoliticky se orientoval na spojenectví s USA Jeho autokratické metody a přílišné prosazování západní kultury postavily proti monarchii téměř celou společnost Islámská republika V roce 1978 vypukly v celém Íránu rozsáhlé protivládní demonstrace které přerostly v revoluci a skončily svržením starého režimu Šáh musel 16 ledna 1979 odejít do exilu a mocenské vakuum vyplnil charismatický duchovní ájatolláh Rúholláh Chomejní který se naopak z exilu vrátil V následujících měsících byly demontovány všechny pilíře šáhovy světské diktatury referendem schváleno ustavení islámské republiky a do ústavy zakomponovány teokratické prvky Chomejní postupně prosadil svou politickou doktrínu „o nadvládě teologa jež v praxi znamenala že moc převzalo šíitské duchovenstvo Čímž byl sekulární modernizující se Írán pod vládou Šáha uvržen do islámské republiky pod vládou teokratů Zahraničněpoliticky se nový režim dostal téměř ihned do konfliktu s USA viz Americká rukojmí v Íránu dosavadním nejužším spojencem a se sousedním Irákem ovládaným světskou stranou Baas Saddáma Husajna V roce 1980 překročila irácká armáda hranice Íránu a začala íránsko-irácká válka jež trvala osm let a stála zhruba milion lidských životů Vnější ohrožení Chomejnímu a jeho okolí umožnilo ještě více omezit svobodu ve vnitropolitickém smyslu – popravy byly na denním pořádku Sestřelení iránského civilního letadla Iran Air 655 křižníkem USS Vincennes v roce 1988 dále vyostřilo vztahy se Spojenými státy Uzavření míru v roce 1988 a Chomejního smrt o rok později nevedly k zásadní změně kursu islamistického vedení Íránu dílčí korektury ve vnitřní politice však přece jen proběhly V osobě Alího Chameneího nového vůdce země se dostala do popředí osobnost jež neměla zdaleka takovou autoritu jako Chomejní což umožnilo vzrůst reálné moci formální hlavy státu – prezidenta V politice se začali více angažovat lidé spíše pragmatičtí zaměření na ekonomiku a poválečnou obnovu infrastruktury a sami Íránci projevovali nyní mnohem hlasitěji nespokojenost s vývojem své země – jejich mínění musel brát režim vážně V roce 1997 byl zvolen prezidentem umírněný duchovní Muhammad Chátamí pod jehož vedením započal pokus o liberalizaci režimních struktur Byla zmírněna cenzura v tisku se po dlouhé době objevovaly kritické hlasy na adresu vlády a reformní strany navíc triumfovaly v parlamentních volbách v roce 2000 Konzervativní kruhy kladly tomuto vývoji od počátku silný odpor a protože moc prezidenta i parlamentu je v Íránu omezená podařilo se reálně docílit jen málo změn V roce 2004 nakonec vládnoucí konzervativci eliminovali volebními manipulacemi oponenty v parlamentu a o rok později získali vítaného spojence v novém konzervativním prezidentu Mahmúdu Ahmadínežádovi známém svými výpady proti Izraeli Současná situace v Íránu je komplikovaná – velká část společnosti si přeje změny není však prozatím sil které by je politicky mohly prosadit V oblasti zahraničních vztahů vzrostlo poslední dobou napětí se Spojenými státy především kvůli podezření že Írán usiluje o získání jaderné zbraně Geografie Írán je šestnáctou největší zemí světa po Súdánu a před Libyí Sdílí hranice s Ázerbájdžánem 432 km a Arménií 35 km na severozápadě s Turkmenistánem 992 km na severovýchodě s Pákistánem 909 km a Afghánistánem 936 km na východě a s Tureckem 499 km a Irákem 1458 km na západě Jeho hranice dále vymezuje Kaspické moře na severu a Perský a Ománský záliv na jihu Nejsevernější bod Íránu leží na 39°47' severní šířky a nachází se tak zhruba na stejné úrovni jako Palma de Mallorca ve Španělsku Nejjižnější bod je na 25° severní šířky což odpovídá poloze města Dohá v Kataru Íránské krajině dominují rozlehlá horstva mezi nimiž je spousta různých proláklin a náhorních plošin Nejhornatější je zalidněná západní část s pohořími jako Kavkaz Zagros a Elborz nejvyšší hora Íránu Damávand s 5671 m Východní část země tvoří hlavně neobydlené pouště jako Dašt-e Kavír občas zpestřené slaným jezerem Jediné rozlehlejší roviny se rozkládají na pobřeží Kaspického moře a na severním konci Perského zálivu Vodních toků je především ve vnitrozemí málo většina z nich ústí do bezodtokových jezer a některé z nich v létě úplně vysychají Podnebí Pro Írán je typické subtropické podnebí s výraznou kontinentalitou na jihu pak horké a suché podnebí tropického charakteru Průměrná teplota činí v lednu 2–19 °C v červenci 25–32 °C Srážky od západu k východu ubývají nejvíce jich spadne v oblastech u Kaspického moře ročně až 2000 mm Nejsušší jsou kraje u slaných jezer ve vnitrozemí zatímco v pouštích při jižním pobřeží dochází v noci ojediněle k tvorbě mlhy Na horách v severních oblastech země a náhorních plošinách na severozápadě v zimě sněží Fauna a flora Zhruba 53 % území Íránu zabírají pouštní oblasti 27 % pastviny 9 % zemědělská půda 75620 km² je zavlažováno 11 % lesy Mezi stromy převažuje dub jalovec habr jasan a javor na jihu myrta mandloň a ořešák Z živočichů je běžná antilopa středoasijská gazela perská jelen maral rys ostrovid vlk muflon koza bezoárová sysel frček dikobraz netopýr a varan K tomu přistupuje řada druhů ptáků hmyzu a hadů Za posledních sto let byli zcela vyhubeni někteří typičtí zástupci savců – mj i perské národní zvíře lev Teprve poslední dobou se podnikají opatření v oblasti ochrany životního prostředí V Íránu je 16 národních parků o celkové rozloze 1649771 ha přičemž první národní park vznikl již v roce 1957 Rezervací je v celé zemi celkem 33 Demografie V Íránu žijí lidé mnoha vyznání a etnického původu stmelení perskou kulturou Peršané tvůrci starověké perské říše jsou nejpočetnější složkou populace Sedmdesát procent Íránců je potomky árjských indoevropských kmenů které začaly do dnešního Íránu migrovat ze Střední Asie v 4 tisíciletí př n l Většina obyvatel hovoří jedním z íránských jazyků mezi které patří i oficiální jazyk země perština Nejvýznamnějšími etnickými skupinami jsou Peršané 51 % Ázeři 24 % Gílánci a Mázandaránci 8 % Kurdové 8 % Arabové 3 % Lúrové 2 % a Turkmeni 2 % Počet obyvatel Íránu dramaticky vzrostl během druhé poloviny 20 století a roku 2013 překročil hranici 77 milionů Gramotnost je 79 % Íránci se v průměru dožívají 7056 let u žen je toto číslo 7207 u mužů 6912 Průměrný věk činí v současnosti 25 let u žen a 24 let u mužů celkový průměr 258 let V roce 2007 vzrostl počet obyvatelstva o zhruba 066 % Problémem do budoucnosti se jeví být na rozvojovou zemi nízká porodnost úhrnná plodnost kolem 16 dítěte na ženu Přitom ještě v 80 letech to bylo 65 dítěte na ženu Tento prudký pokles byl zčásti způsoben politikou íránské vlády která např rozdávala zdarma kondomy platila vasektomie a všichni novomanželé museli povinně navštívit přednášku o antikoncepci Vláda ale v poslední době obrátila a naopak se snaží porodnost podporovat Náboženství Většina obyvatel Íránu je muslimského vyznání 90 % Íránců se hlásí k šíitské větvi islámu 8 % k sunnitské větvi Zbylá dvě procenta tvoří vyznavači nemuslimských náboženství Bahá'í mandaeismu hinduismu jazídismu jarsánismu zoroastrismu judaismu a křesťanství Poslední tři zmíněná náboženství jsou oficiálně uznávaná a chráněná a mají vyhrazená místa v íránském parlamentu Íránská židovská komunita je největší na Středním východě mimo Izrael; navzdory několika vlnám emigrace po vzniku Izraele a po pádu šáha je dnes populace stabilní kolem 25 000 lidí Na rozdíl od arabských zemí zde totiž mezi obyvatelstvem nepanuje taková nenávist vůči Židům i přes antisionistickou rétoriku íránské vlády Íránská vláda oficiálně neuznává existenci nevěřících Íránců To vede k tomu že opravdové zastoupení náboženského rozdělení je v Íránu neznámé tak jako počet nevěřících spiritualistů ateistů agnostiků a odpadlíků od islámu a je pravděpodobné že jsou tito zahrnováni do vládní statistiky 99% muslimské většiny Státní zřízení Od revoluce v roce 1979 je Írán islámskou republikou v čele s titulární hlavou státu – prezidentem v současnosti je jím Hasan Rúhání Skutečnou moc v zemi má však v rukou rahbar tedy duchovní vůdce jehož volí tzv Rada expertů na doživotí od roku 1989 je jím Sajjid Alí Chameneí Duchovní vůdce má právo jmenovat nejvyšší soudce je vrchním velitelem ozbrojených sil a jmenuje Radu dohlížitelů instituci již lze označit za jakýsi ústavní soud s rozšířenými pravomocemi Prezident volený obyvatelstvem na čtyři roky stojí v čele vlády avšak duchovní vůdce má právo jej z úřadu odvolat Zákonodárnou moc má jednokomorové Islámské poradní shromáždění Madžlis-e šúrá-je islámí jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem kromě let 2000–2004 v něm vždy dominovaly konzervativní síly Shromáždění je nezávislé na výkonné moci a nelze ho zásahem prezidenta rozpustit Volební právo mají občané již od 15 let věku kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů V soudním systému se uplatňuje právo šaría i když spousta ohledů evropského práva zůstala Rozložení sil v madžlisu parlamentu po volbách ze 14 března a 26 dubna 2008 Správní členění Írán se dělí na 31 provincií ostán z nichž každou spravuje guvernér استاندار ostándár Provincie se dále dělí na okresy šahrestán okrsky bachš a podokrsky dehestán Mapa nezobrazuje nejjižnější ostrovy provincie Hormozgán číslo 20 Ozbrojené síly Íránská armáda se stále ještě nachází ve fázi budování jejímž smyslem je vyrovnat ztráty z dob íránsko-irácké války v osmdesátých letech Podle odhadů amerických expertů zničil Irák během osmi let válčení 20 až 40 % íránských vojenských kapacit technických i lidských V oblasti početního stavu úderných jednotek je proces obnovy již dávno ukončen a totéž se patrně týká pozemních obranných systémů kde jde spíše o otázku jejich modernizace než o jejich množství Naopak v případě íránského vojenského letectva jehož ztráty za války byly značné a ještě více námořnictva je situace opačná – na tomto poli je Írán vzhledem ke svému regionálnímu významu dosud vyzbrojen nedostatečně Jednou z příčin je embargo řady států na vývoz špičkové vojenské techniky do země což vládu nutí nakupovat zbraně jinde především v Rusku Číně a Severní Koreji Z organizačního hlediska se vojsko dělí na regulérní armádu arteš a revoluční gardy pásdárán Celkový počet vojáků v aktivní službě se odhaduje na 545 000 k tomu přistupuje ještě kolem 350 000 osob v záloze Vrchním velitelem je od dob islámské revoluce duchovní vůdce a v součinnosti s ním působí Nejvyšší rada národní bezpečnosti která je vrcholným grémiem zabývajícím se bezpečnostní problematikou; ministerstvu obrany přísluší hlavně správní záležitosti Kosmický program Dne 4 února 2008 prezident Mahmúd Ahmadínežád slavnostně otevřel vesmírné kontrolní středisko Ekonomika Íránské hospodářství podléhá z větší části státní kontrole v soukromých rukou se nacházejí pouze menší podniky Nejdůležitějším ekonomickým odvětvím je těžební průmysl zpracovávající bohatá ložiska ropy a zemního plynu na západě země Kromě toho mají význam ještě textilní průmysl zemědělství a produkce cementu a stavebních hmot< ref> V Íránu je zhruba 2368 milionu obyvatel v produktivním věku ale úroveň vzdělání je dosud nízká Dle oficiálních údajů dosahuje nezaměstnanost zhruba 15 % stav z roku 2007 ve skutečnosti je však nezaměstnaností tak či onak postiženo přes 50 % obyvatel Sektor služeb včetně početného správního aparátu zahrnuje 45 % pracovních míst v zemědělství 30 % a v průmyslu 25 % SouborTEPIXPNG|Teheránská burza měla jedny z nejlepších výsledků na světových burzách v roce 2010 SouborTrade balance Iranpng|Obchodní bilance Íránu 2000–2007 Poprvé dosáhla hodnota vývozu íránských neropných produktů hodnoty dovozu v roce 2012< ref> SouborIranprovincesGDPjpg|Podíl íránských provincií na HDP Teherán vykazuje 45% íránského průmyslu< ref> SouborIran oil exports 1385 enjpg|Mapa íránského vývozu < gallery> Energetika a jaderný program V roce 2005 dosahovala kapacita íránských elektráren 41 000 megawatthodin elektrické energie Jako palivo se využívá především ropa tedy cenný vývozní artikl proto se plánuje výstavba cca 20 jaderných elektráren a zařízení na produkci jaderného paliva Podle prohlášení nového prezidenta Íránské organizace pro atomovou energii Ferejdúna Abbásího Daváního z jara 2011 postaví Írán v nejbližších letech čtyři až pět výzkumných reaktorů výkon 10 až 20 MW které budou spalovat uran obohacený na 20 % Je tedy nutné postavit i zařízení na obohacování uranu Účelem těchto jaderných zařízení bude získat zkušenosti pro stavbu a provoz elektráren Těžební průmysl Na íránském území se podle odhadů nachází 10–11 % světových zásob ropy Země disponuje zásobami černého zlata v celkovém množství zhruba 18 miliard tun což ji řadí na třetí místo ve světovém měřítku U zemního plynu je to dokonce druhé místo 27 bilionů m³ podle některých pramenů dokonce 940 bilionů m³ V těžbě ropy a zemního plynu byl Írán v roce 2005 na čtvrtém resp šestém místě na světě 200 milionů tun ropy 80 miliard m³ plynu Velká část tamních ropných polí byla objevena ve čtyřicátých a padesátých letech a jakmile Spojené státy dosáhly roku 1972 ropného vrcholu získala postupně ložiska v Íránu i v celé oblasti Blízkého východu velký geopolitický význam Po vážném ochromení v důsledku druhého ropného šoku v polovině sedmdesátých let a islámské revoluci v roce 1979 zajišťuje těžební průmysl v roce 2012 denní produkci v průměru 3979 milionů barelů ropy což obnáší zhruba 6327 milionů litrů Z toho je určeno 1425 milionu barelů 2266 milionů litrů či 0194 milionu tun pro vlastní potřebu ročně to je asi 71 milionů tun zbylých 25 milionů barelů téměř 400 milionů litrů se vyváží do zahraničí Spotřeba ropy pro vlastní potřebu se od roku 1980 ztrojnásobila a odpovídajícím způsobem rostl i export – výdaje s tím spojené dosáhly roku 2006 částky 4 miliardy dolarů Nadále jsou subvencovány ceny benzínu litr stojí v přepočtu 8 eurocentů parlament však vzhledem k finanční krizi již rozhodl o změnách Dne 17 února 2008 byla na ostrově Kiš v provincii Hormozgán otevřena Íránská ropná burza IOB na níž se místo obvyklých petrodolarů začíná obchodovat v petroeurech – trend související se stabilním postavením eura jako mezinárodního platidla ale i s krizí ve vztazích s USA v poslední době Zemědělství Navzdory tomu že íránská krajina je velmi hornatá zahrnuje zemědělsky využívaná půda 9 % rozlohy země přičemž ovšem třetina ploch musí být uměle zavlažována Nejdůležitějšími produkty jsou pšenice rýže cukr bavlna ovoce ořechy datle vlna a kaviár Od revoluce v roce 1979 se na 200000 hektarech půdy pěstují vzhledem k islámskému zákazu alkoholu především stolní odrůdy vinné révy nevhodné k výrobě vína; vzrostla rovněž produkce rozinek kde je Írán po Turecku druhým největším exportérem na světě Export a import V roce 2005 vyvezl Írán do zahraničí produkty a zboží v hodnotě 5525 miliard dolarů Největšími obchodními partnery byly v roce 2004 Japonsko kam směřovalo 184 % exportu Čína 97 % Itálie 6 % Jihoafrická republika 58 % Jižní Korea 54 % Čínská republika 46 % Turecko 44 % a Nizozemsko 4 % Mezi exportními artikly převažuje ropa jejíž vysoké ceny dovolovaly íránské vládě subvencovat průmysl a snižovat schodek státního rozpočtu Íránský import dosáhl v roce 2005 částky zhruba 425 miliard dolarů Hlavními dovozci byly v roce 2004 Německo 128 % Francie 83 % Itálie 77 % Čína 72 % Spojené arabské emiráty 72 % Jižní Korea 61 % a Rusko 54 % 15 ledna 2013 prohlásil íránský ministr ekonomiky Sejed Šamsedí Hosejní že íránská republika hodlá postupně zcela vyloučit ze zahraničních obchodních transakcí západní měny zejména euro a americký dolar< ref> Zejména ve zbavování se vlivu dolaru jde o dlouhodobější trend Kultura Od středověku je Persie známa především díky svým básníkům ať už jde o Firdausího Háfize či Sa'dího Také pohádky Tisíce a jedné noci spojuje většina Evropanů jednoznačně s perským prostředím třebaže jejich nejstarší vrstva je indického původu – Peršané jen celý soubor rozšířili a zprostředkovali západu V malířství je proslulá perská miniatura která zvláště za Safíovců dosáhla dokonalosti forem a barev Sakrální architektura vychází z arabských i perských vzorů a její stylové prvky lze najít od Indie až po středoasijské republiky bývalého SSSR Moderní íránská literatura se do širšího povědomí zapsala méně ačkoli ji reprezentují takové osobnosti jako např Nímá Júšídž 1897–1960 novátorský básník jenž zavrhl časomíru a prosazoval volný verš V současnosti je zejména u mladé generace populární autorka komiksů Marjane Satrapiová 1969 žijící v exilu ve Francii autobiografický komiks Persepolis který byl posléze i zfilmován< ref> Íránská kinematografie jejíž počátky jsou spjaty s osobou režiséra Abdulláha Sepanty je často ceněna více v zahraničí než doma a její produkce má co do počtu filmů spíše klesající úroveň viz tabulka V sedmdesátých letech existovalo v Íránu 14 studií kde se natáčelo kolem 70 filmů ročně; kin bylo v zemi zhruba 500 Islámská revoluce měla na celý žánr negativní dopad K hlavním poválečným osobnostem které ovlivnily vývoj íránského filmu patří Ismá’íl Kúšán a Farroch Ghaffárí V oblasti hudby byl Írán od 19 století vystavován západním vlivům – první vojenskou hudbu evropského střihu měli již kádžárovští šáhové Moderní pop music se výrazněji rozvinula až v sedmdesátých letech a po islámské revoluci byla rychle zakázána Její nejznámější představitelkou byla zpěvačka Kúkúš Gúgúš Rock se stal ve větší míře populární koncem let devadesátých kdy vznikla celá řada skupin působících zprvu uvnitř podzemní subkultury Vládě nakonec nezbylo nic jiného než se s existencí některých těchto těles smířit takže skupiny jako např 127 a The Technicolor Dream již natočily i písně nazpívané anglicky V současné době existuje i íránský heavy metal Sport Nejoblíbenějším druhem kolektivního sportu v Íránu je fotbal Íránská fotbalová reprezentace se zúčastnila mistrovství světa v Argentině 1978 mistrovství světa ve Francii 1998 a mistrovství světa v Německu 2006 nikdy však nepostoupila do osmifinále a vyhrála jediný zápas – v roce 1998 s USA 21 Kromě toho Íránci dvakrát remizovali 1978 11 se Skotskem a 2006 11 s Angolou a šestkrát prohráli 1978 03 s Nizozemskem a 14 s Peru 1998 01 s Jugoslávií a 02 s Německem 2006 13 s Mexikem a 02 s Portugalskem Třikrát vyhrál Írán mistrovství Asie ve fotbale 1968 1972 a 1976 Z dalších disciplín jsou populární zejména volejbal basketbal a vodní pólo Ve volejbalu se Íráncům nejnověji podařila kvalifikace na mistrovství světa v Japonsku 2006 jejich mužstvo však při utkáních nezaznamenalo ani jeden úspěch Významná města Celkem 60 % íránské populace žije ve městech Městské aglomerace trpí přelidněností nedostatečnou dopravní obslužností a smogem V první řadě to platí o metropoli Teheránu která je svými téměř 8 miliony obyvateli zdaleka největším městem země Z historického hlediska jsou vedle Teheránu nejvýznamnějšími středisky Mašhad Isfahán Tabríz a Šíráz Reference Literatura BAER Robert Jak naložit s ďáblem íránská velmoc na vzestupu VOLVOX GLOBATOR Praha 2010 Související články Seznam měst v Íránu Perská říše Chronologie starověkých íránských dějin Ší'itský islám Islám Íránská ropná burza Íránská islámská revoluce Americká rukojmí v Íránu Irácko-íránská válka Aféra Írán-Contras Perská revoluce Externí odkazy obsahuje řadu podrobných informací o Chomejního životě a o jeho náboženských i politických koncepcích pořadem provází íránistka Zuzana Kříhová Dvě české turistky Antonie Chrástecká a Hana Humpálová byly uneseny 13 března 2013 v jihozápadním Pákistánu v provincii Balúčistán kam přijely ze sousedního Íránu Cílem jejich cesty byla Indie Výměnou za propuštění dívek požadovali únosci propuštění pákistánské neuroložky Áfíji Siddíkíové která byla odsouzená za pokus o vraždu a v současnosti je v americkém vězení Obě dívky byly propuštěny na svobodu v březnu 2015 po dvouměsíčním vyjednávání turecké nevládní humanitární organizace IHH İHH İnsani Yardım Vakfı na kterou se obrátily rodiny dívek poté co všechny ostatní možnosti selhaly Odkazy Reference Související články Áfíja Siddíkíová Pozemní cesta do Indie Zahraniční rukojmí v Pákistánu Zmizení tří Čechů v Albánii v roce 2001 Externí odkazy případ na stránkách IDNEScz 2 dubna 2015 několik ozbrojenců zaútočilo na univerzitu Garissa University College ve městě Garissa v Keni Zabili nejméně 148 lidí< ref> a nejméně 79 osob zranili K útoku se přihlásila vojenská skupina Aš-Šabáb Členy této skupiny se označili i dotyční ozbrojenci Útočníci zajali několik studentů jako rukojmí Později propustili muslimy avšak studenty křesťanského vyznání zadrželi Útok skončil téhož dne poté co čtyři z útočníků byli zabiti Pět mužů bylo později zatčeno v souvislosti s útokem a byla vypsána odměna za dopadení podezřelého organizátora Jedná se o nekrvavější útok v Keni od bombového atentátu na keňské velvyslanectví Spojených států v roce 1998 bombový útok na autobus v Nairobi roku 2014 bombový útok v Gikombě a útoky v Lamu roku 2014 Okolnosti Garissa město v keňské severovýchodní provincii nacházející se zhruba 200 km od hranice se Somálskem bylo považováno za „jedno z nejbezpečnějších míst v oblasti Nacházejí se zde vojenská kasárna a policejní velitelství< ref> Aš-Šabáb vícenárodnostní vojenská skupina s propojením na Al-Kajdu a základnou v Somálsku před touto událostí zabil v Keni během dvou let více než 200 lidí Tyto útoky značně poškodily cestovní ruch v Keni ovšem již před existencí Aš-Šabábu byly útoky v Mombase roku 2002 taktéž namířeny proti turistům Do této chvíle měl Aš-Šabáb na svědomí útoky především mimo metropole Diplomaté a analytici také kriticky označovali taktiku keňských bezpečnostních složek jako velmi restriktivní včetně nevybíravého zatýkání Somálců Dále varovali že takto radikální chování může vyvolat nelibost mezi muslimy a tak poskytnout Aš-Šabábu záminku k vyhrocení situace< ref> Bylo hlášeno že před útokem byla vyslovena „varování že dojde k ohrožení velké univerzity Útok byl proveden den poté co keňský prezident Uhuru Kenyatta pokáral Velkou Británii a Austrálii za to že začali znovu upozorňovat na nebezpečí při cestování do Keni Útok a zajetí rukojmích Útok začal okolo 530 hodin místního času kdy došlo k přestřelce mezi útočníky a ochrankou střežící univerzitu Dva strážci byli zabiti ve vchodu Další přeživší uvedli že ozbrojenci svolali žáky aby vyšli ze svých pokojů v ubytovně lehli si čelem na zem a poté tyto studenty popravili< ref> K útoku byla povolána keňská armáda a další bezpečnostní organizace Michael Bwana jeden ze studentů kteří unikli řekl v souvislosti se zbývající ubytovnou že „většina lidí kteří zůstali uvnitř jsou dívky V této ubytovně se snad měli skrývat i útočníci Obsazení univerzity skončilo po téměř 15 hodinách krátce po setmění kdy byli zabiti čtyři útočníci Maskovaní ozbrojenci byli ozbrojeni puškami AK-47 a opásáni výbušninami Když byli keňskými vojáky zastřeleni útočníci vybuchli „jako bomby Nebylo jasné zda výbušniny byly úmyslně odpáleny útočníky anebo výbušniny zažehla palba z pušek vojáků Ze 148 mrtvých bylo 142 studentů 3 vojáci a 3 policisté Zhruba 587 studentů uteklo ale 79 jich bylo zraněno Úřady oznámily že všichni studenti byli již nalezeni a sečteni Pachatelé a motiv útoku Jeden přeživší student řekl že útočníci mluvili svahilsky a tvrdil že byli napojeni na vojenskou skupinu Aš-Šabáb Mluvčí skupiny Šejk Ali Mohamud Rage řekl v souvislosti s touto událostí „když naši muži dorazili propustili muslimy ale zadržovali křesťanské rukojmí Rage také řekl že posláním jeho mužů je „zabít ty kteří jsou proti Šabábu a „Keňa je ve válce se Somálskem v souvislosti s přítomností keňských jednotek v AMISOMu Jeden z podezřelých z útoku byl zatčen když prchal z prostoru univerzity během jejího obléhání Poté co obležení skončilo další dva podezřelí byli nalezeni v areálu univerzity a zadrženi Jeden z nich byl Tanzánec a s univerzitou neměl nic společného Keňská vláda označila občana somálského původu Mohameda Mohamuda alias Šejk Dulajadajn Gamadhere nebo Mohamed Kuno jako organizátora útoku a vypsala 20 miliónů keňských šilinků 215 000 amerických dolarů odměny za jeho dopadení 4 dubna vydal Aš-Šabáb prohlášení v angličtině směřované keňské veřejnosti Zpráva zaslaná elektronickou poštou odsoudila to co popsala jako „nevýslovné zvěrstvo vůči muslimům ve východní Africe páchané keňskými bezpečnostními složkami jak v Severovýchodní provincii obývané převážně Somálci tak v jižním Somálsku kam byly povolány keňské branné síly jako součást AMISOMu Vojenská skupina tvrdí že útočníci v Garisse chtěli „pomstít smrt tisíců muslimů zabitých rukou keňských bezpečnostních složek aš-Šabáb prohlásil že v další odvetě „keňská města zrudnou krví a slíbil že „za nic na světě nepřestaneme mstít smrt našich muslimských bratří dokud vaše vláda nepřestane s jejich útlakem a dokud všechna muslimská území nebudou osvobozena od keňské okupace Skupina dále upozornila keňskou veřejnost že se může zaměřit na jejich pracoviště domovy školy a univerzity protože „jste přehlíželi represivní taktiku vaší vlády tím že jste se proti ní neozvali a „jejím zvolením jste tuto represi podpořili 4 dubna keňské ministerstvo vnitra oznámilo že bylo zatčeno pět mužů podezřelých z účasti na útoku Tři z těchto osob keňští občané somálského původu jsou podezřelé z organizátorství Byly zadrženy při pokusu dostat se do Somálska Další z mužů také keňský občan somálského původu byl členem ochranky univerzity Má se za to že usnadnil ostatním vstup do univerzity Poslední ze zadržených Tanzánec jménem Rašíd Charles Mbeserero je podezřelý že byl jedním z ozbrojenců Byl údajně nalezen když se skrýval ve stropě a nesl munici Dohra Do 16 dubna byl v Garisském okrese a třech dalších okresech poblíž hranic Severovýchodní provincie se Somálskem Wajir Mandera a Tana River vyhlášen zákaz nočního vycházení od 1830 do 630 hodin Bývalý keňský premiér Raila Odinga bývalý ministr obchodu Moses Wetangula a další členové Koalice pro reformy a demokracii vyzvali k okamžitému stažení keňských jednotek ze Somálska Wetangula též doporučil keňské vládě aby snížila rozpočet armády na polovinu a takto získané prostředky použila k posílení vnitřní bezpečnosti Odinga navíc nařkl keňského prezidenta Uhuru Kenyattu z arogance když opomíjel varování bezpečnostních služeb před potenciálními útoky vyvolanými cizími národnostmi Odkazy Češi zastarale Čechové jsou západoslovanský národ a etnikum obývající hlavně Česko Početná skupina potomků českých předků žije v USA Brazílii a Kanadě Ze sousedních zemí žije nejvíce Čechů v Německu na Slovensku a v Rakousku V ostatních evropských zemích jsou významné komunity Čechů ve Francii Itálii Spojeném království Švýcarsku Chorvatsku a Ukrajině Češi jsou potomky slovanských kmenů které v 6 století osídlily území Čech Moravy a Slezska mezi předky patří také keltské a germánské národy Mluví češtinou která je úzce příbuzná se slovenštinou a lužickou srbštinou Etymologie Teorie spojuje jméno Čech s kořenem čel- kde je e původní Tento kořen je v českých slovech čeleď člověk rus čelovek Je tu předpokládaný kořen kel kol- srov pokolení koleno Původní význam tohoto kořene je ‚rod‘ Ve slovanských jazycích je dost dokladů člověk čeleď člen pokolení pro předpoklad že jméno utvořené z kořene čel- hypokoristickou příponou -chь mělo význam ‚člen rodu našinec‘; tím by se dal také vysvětlit hypokoristický „mazlivý tvar na -ch Dějiny národa Mytologický původ Podle mytologického líčení přivedl Čechy z dávné pravlasti Praotec Čech V čele svého kmene aby vyhledal zemi zaslíbenou putuje přes řeky hory a louky až dorazí do krajiny nástrojem nedotčené dojde k hoře Říp uprostřed roviny vyleze na vrchol a zaplesá „To je ona země zaslíbená mlékem a strdím oplývající! Což je přesný citát ze Starého zákona Stejný výrok podle Bible pronesl Mojžíš na hoře Sinaj Praotec oznámí svému kmeni že došel svého cíle a dál už se trmácet nemusí načež vznese případnou otázku o tom jakže by se ona nově objevená země měla jmenovat Dlouhou cestou znavený lid se zaraduje a v nadšení že je konec útrapám zvolá „Tvým jménem tvým jménem ať se země jmenuje A od té doby se Čechám říká Čechy To je ovšem krajně nepravděpodobné Čechovi potomci rod čeleď by se nazývali jménem utvořeným patronymickou příponou -ici tedy Češici resp Čechovici Historický původ Slovanské obyvatelstvo přišlo na území Čech a pak Moravy v průběhu 6 století z východu během stěhování národů Z prvních staletích není doloženo jejich formování v národy nebo trvalé státní útvary lze však předpokládat vzájemné působení mezi slovanskými kmeny i vymezování se vůči jiným etnikům jak je to doloženo v případě Sámovy říše Jazyková příbuznost později doložená u sousedícího obyvatelstva zařadila obyvatelstvo Čech a Moravy do skupiny Západních Slovanů nazývaných tak podle oblasti na které se usadili Středověký národ Tradičně panovala představa že Čechové byli jen jeden z kmenů které zde sídlily Dalšími měly být Děčané Doudlebi Charváti Chebané Litoměřici Lučané Zličané a další které Přemyslovci v 10 století sjednotili v jeden celek Novější výzkumy předpokládají již od příchodu Slovanů jeden český kmen v rámci kterého vznikla malá knížectví která dala název domnělým kmenům Tomu odpovídá že Češi v zahraničí vystupovali jako jeden celek například při křtu blíže neznámých 14 českých knížat v Řezně v roce 845 Na pevnější sjednocení českého etnika však mělo budování přemyslovského státu od 10 století rozhodující vliv Po připojení Moravy k přemyslovskému státu v první polovině 11 století se začal formovat středověký český „národ zahrnující i moravské západoslovanské kmeny sjednocené už na počátku 9 století a slezské Holasice Od 13 století započala německá kolonizace českých zemí jejímž důsledkem bylo prakticky celé pohraničí někde i hluboko do vnitrozemí německojazyčné a mnoho německých jazykových ostrovů vzniklo i uprostřed českojazyčné oblasti Národní obrození Habsburkové se snažili svou moc v Zemích Koruny české upevnit prostřednictvím podpory římskokatolické církve na úkor šlechty V roce 1618 došlo k povstání českých stavů proti Habsburské vládě které bylo poraženo v bitvě na Bílé hoře roku 1620 Následující období bylo pozdějšími vlasteneckými autory nazváno „dobou temna V důsledku třicetileté války a vyhnání protestantů ze země ztratily České země jednu třetinu obyvatel Také neloajální česká šlechta byla nahrazena cizinci Habsburkové následně prosazovali politiku důsledné rekatolizace která vedla k obnovení pozic katolicismu a upevnění jejich vlády V 18 století začal císař Josef II prosazovat politiku germanizace která vedla k ustanovení němčiny jako oficiálního jazyka Rakouské říše a vytlačování češtiny jako mluveného jazyka O návrat mluvené češtiny mezi široké masy obyvatel se v průběhu národního obrození snažila skupina „národních buditelů Proces národního obrození dospěl až k politickým požadavkům vůči Habsburské monarchii které se týkaly jazykových a občanských práv Tyto požadavky byly splněny pouze částečně což vedlo k sílící nespokojenosti obyvatel Tato nespokojenost byla navíc zesílena důsledky první světové války Československý národ V roce 1918 bylo vyhlášeno nezávislé Československo v němž se Češi spolu se Slováky Čechoslováci tvořili majoritu Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 byly Sudety osídlené převážně německy mluvícím obyvatelstvem připojeny k nacistickému Německu po obsazení zbytku území Čech a Moravy byl vyhlášen protektorát Slováci z obavy před obsazením raději vyhlásili nezávislost Po skončení druhé světové války bylo Československo obnoveno Následoval poválečný odsun Němců z Československa který ukončil staleté soužití Čechů a Němců v Českých zemích Desetitisíce Čechů bylo v poválečných letech repatriováno z ukrajinské Volyně a rumunského Banátu Po Invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 došlo k vlně emigrace z Československa během níž mnoho vysoce kvalifikovaných lidí odešlo za Železnou oponu Charakteristika Jazyk Češi hovoří češtinou západoslovanským jazykem který má celosvětově 12 milionů mluvčích Jde o flektivní jazyk vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování K písemným záznamům používá latinku obohacenou o znaky s diakritikou Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk opozice délky samohlásek a specifická souhláska ř Čeština je oficiálním jazykem České republiky a Evropské unie také je vzájemně srozumitelná se Slovenštinou a Lužickou srbštinou Genetika Podle moderních genetických výzkumů jsou Češi potomci Germánů Slovanů a Keltů kteří v průběhu tisíciletí obývali území dnešního Česka Češi mají vysokou frekvenci výskytu haploskupiny R1a 342% Podobně vysoké frekvence výskytu této haploskupiny existují mezi Slovany ve východní Evropě a v Indii Podle studie z roku 2000 má pak 356% českých mužů západoevropskou Y-DNA haploskupinu R1b která je mezi Slovany vzácná U Čechů byla také zjištěna vysoká frekvence mutace G551D genu CFTR způsobující cystickou fibrózu Podobně vysoké frekvence byly zjištěny v Rakousku a v keltských oblastech ve Walesu Skotsku Cornwallu Irsku a Bretani Dělení Etnografické skupiny K Čechům jako národu se hlásí mnoho příslušníků etnografických skupin v Čechách Chodové Plzeňáci Blaťáci Doudlebové na Moravě Horáci Hanáci Moravští Slováci Podlužáci Valaši Laši a další i Slezsku Goralé Tyto skupiny se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem Rozdíly mezi nimi se začaly zejména po druhé světové válce stírat některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují Moravská a slezská národnost V roce 1991 se dříve jednotná česká národnost rozložila na českou moravskou a slezskou Národnosti přestaly být úředně předepisovány a vázány striktně na jazyk V té době to vyvolalo velké překvapení Zatímco při sčítání lidu v roce 1991 se přihlásilo k moravské národnosti 1 362 313 občanů České republiky tj 132 % obyvatelstva ve sčítání lidu v roce 2001 došlo výraznému poklesu a k moravské národnosti se hlásilo 380 474 občanů ČR tj 37 % obyvatelstva Ve srovnání s rokem 1991 se při sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo téměř milion osob opět k národnosti české K národnosti slezské se v roce 1991 hlásilo 44 446 osob v roce 2001 10 878 osob a v roce 2011 to bylo 12 231 Navíc k národnosti polské se v ČR při stejném sčítání hlásí 39 269 osob Obývané území Statistika Většina Čechů žije v České republice Při sčítání lidu v roce 2011 se k české národnosti přihlásilo 6 732 104 osob tedy 634 % obyvatel ČR Oproti sčítání lidu z roku 2001 to znamená značný pokles způsobený především nevyplněním nepovinné kolonky národnost Diaspora První česká diaspora vznikla na Ukrajině již ve 13 století kolem Žytomyra na a kolem roku 1600 také kolem Lvova Vrchol české migrace na Ukrajinu přišel během průmyslové revoluce v letech 1868 až 1880 a směřoval do oblasti Volyně Do této oblasti se vystěhovalo 16 tisíc Čechů Po převzetí moci Bolševiky v Rusku proběhla v sovětské části Volyně kolektivizace zemědělství během niž byla Čechům půda zabavena Za druhé světové války tvořili Volyňští Češi v roce 1944 podstatnou část 1 československého armádního sboru Po válce proběhly rozsáhlé repatriace Volyňských Čechů do Československa Na počátku 90 let bylo v důsledku Černobylské havárie dalším Volyňských Čechů umožněno vrátit se do vlasti Největší česká diaspora je v současnosti ve Spojených státech K českým kořenům se zde hlásí téměř 15 milionů obyvatel První českou migrační vlnou na území budoucích Spojených států byl příchod Moravských bratři pokračovatelů Komenského Jednoty bratrské v první polovině 18 století Ještě před Americkou revolucí založili několik osad jako například Savannah v Georgii Čeští imigranti ve Spojených státech také založili mnoho osad ve státech Nebraska Texas Oklahoma a Illinois Největším městem s českou populací se po Praze a Vídni stalo Chicago Významné skupiny obyvatel českého původu mají v Jižní Americe Argentina a Brazílie V Argentině se k českému původu hlásí 389 000 lidí v Brazílii je to 450 000 lidí V roce 1956 se pravnuk českého emigranta Juscelino Kubitschek de Oliveira stal 24 prezidentem Brazílie který mimo jiné stanovil jako cíl vytvoření nového hlavního města Brasília Z evropských zemí žije velká skupina lidí českého původu v Chorvatsku v roce 2011 se k ní hlásilo necelých 10 tisíc osob V Rumunsku se počet občanů českého původu v roce 2005 odhadoval na 5 800 lidí kteří na etnicky pestrém území Banátu udržují české tradice Odkazy Reference Literatura Související články Obyvatelstvo Česka Moravané Slezané Největší Čech Externí odkazy – jazykovědný rozbor V Flajšhanse v časopise Naše řeč 16 1932 Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 24 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také pátou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské ukrajinské a srbochorvatské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je pátou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k březnu 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská a srbochorvatská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 Česká strana sociálně demokratická zkratka ČSSD je česká sociálnědemokratická politická strana která je členem Socialistické internacionály a Strany evropských sociálních demokratů Je pokračovatelkou dvojjediné tradice československé sociálně demokratické strany a německé sociální demokracie v Československu K roku 2014 představuje nejsilnější stranu v krajských zastupitelstvech Senátu i Poslanecké sněmovně Na brněnském 36 sjezdu strany byl v březnu 2011 předsedou zvolen Bohuslav Sobotka který se v lednu 2014 stal předsedou trojkoaliční vlády v níž je sociální demokracie zastoupena osmi členy Historie 1878–1918 Dělnické hnutí a sociální demokracie na území Čech a Moravy Počátky českého dělnického hnutí lze nalézt v 60 letech 19 století Tehdy vznikly první odborové a vzdělávací spolky českého dělnictva Roku 1868 bylo ustanoveno svépomocné družstvo Oul vedené Františkem Ladislavem Chleborádem V roce 1870 proběhla na Ještědu masová demonstrace českých a německých dělníků takzvaný „tábor lidu 7 dubna 1878 se v břevnovském hostinci U Kaštanu konal ustavující sjezd zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany pod názvem Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku Proces osamostatňování české sociální demokracie z tzv rakouské internacionály vyústil v prosinci roku 1893 na sjezdu konaném v Českých Budějovicích v založení takticky a organizačně samostatné Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické Již o další 4 roky později byla zastoupena v říšské radě V ní roku 1897 učinilo pět sociálně demokratických poslanců Arnošt Berner Petr Cingr Josef Hybeš Josef Steiner a Karel Vrátný protistátoprávní prohlášení které vedlo ke vzniku ČSNS Programově se hlásila k II internacionále prosazovala uznání osmihodinové pracovní doby všeobecné volební právo a úpravu mzdových poměrů Během první světové války strana odmítala odbojovou činnost a byla plně loajální k Rakousku-Uhersku 1918–1926 Československá sociálně demokratická strana dělnická ČSDSD vznikla přejmenováním Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické na sjezdu v prosinci 1918 Od vytvoření samostatného státu byla druhou nejsilnější politickou stranou která měla v Revolučním národním shromáždění 47 poslanců vycházelo se z výsledků voleb v roce 1911 Tomu odpovídalo zastoupení třemi ministry v první československé vládě V druhé rudozelené vládě v roce 1919 zaujal sociálnědemokratický vůdce Vlastimil Tusar místo předsedy vlády Ve volbách v roce 1920 obdržela vítězná ČSDSD 257 % a získala tak 74 mandátů V době zdánlivého rozmachu však již ve straně probíhal politický rozkol mezi vedoucím státotvorným proudem a marxisticko-leninskou opozicí která se hlásila ke Komunistické internacionále Opoziční část se sešla na sjezdu v září roku 1920 ustavila se jako ČSDSD-levice a přijala samostatný program V říjnu téhož roku pak 23 poslanců tohoto křídla vytvořilo svůj vlastní poslanecký klub Rozkol strany byl prakticky dovršen sjezdem zbytku strany v listopadu 1920 na kterém byl přijat nový Dělnický hospodářský program a byly odmítnuty zásady Komunistické internacionály Nakonec v květnu 1921 vznikla samostatná Komunistická strana Československa KSČ Toto rozdvojení ČSDSD oslabilo natolik že ve volbách roku 1925 obdržela pouhých 89 % KSČ 132 % I přesto se mimo let 1926–29 období vlády panské koalice strana podílela na všech vládách tehdejšího Československa Hlavním tiskovým orgánem bylo Právo lidu Na sjezdu v roce 1924 byl novým předsedou zvolen bývalý tajemník Svazu kovodělníků a poslanec NS Antonín Hampl který vystřídal Antonína Němce O dva roky později se stal generálním tajemníkem ČSDSD mladoboleslavský senátor Vojtěch Dundr V letech 1918–1926 patřila mezi největší spojence ČSDSD Československá národně socialistická strana a německá Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR U obou stran se uvažovalo o sloučení které se ale neuskutečnilo kvůli některým rozlišně chápaným programový bodům internacionální politika pohled na německou menšinu v Československu Kvůli rozkolu s komunisty a jejich protistátotvornému postoji však příliš rozvrstvená československá levice ztratila post rozhodujícího vládního člena a ve volbách se pravidelně umisťovala až za Agrární republikánskou stranou Od „Panské koalice k Národní straně práce Až do sjezdu v roce 1930 se strana hlásila k tradicím marxismu teprve na tomto sjezdu byl přijat nový stranický program který dosavadní orientaci revidoval Po přijetí Mnichovské dohody v roce 1938 byla strana rozpuštěna a někteří členové spoluzaložili Národní stranu práce Československá sociální demokracie rozvíjela též kontakty s ostatními evropskými sociálně demokratickými stranami a byla aktivní členkou Socialistické dělnické internacionály dlouhodobě ji zde zastupoval František Soukup a posléze i Betty Karpíšková a Lev Winter Od druhé poloviny 20 let spolupracovala s Německou sociálně demokratickou stranou v ČSR založenou na podzim 1919 Josefem Seligerem a po roce 1933 organizovala pomoc německé a později též rakouské demokratické a socialistické emigraci v Československu Ve druhé polovině 30 let podporovala boj španělské levice proti povstalcům a výrazně se angažovala v zápase na obranu ČSR Plně sdílela a podporovala Benešovu koncepci kolektivní bezpečnosti ženevský protokol Malá dohoda východní Locarno Východní pakt obranné smlouvy s Francií a SSSR Hodžův plán Sociální demokracie v letech 1938–1945 viz Národní strana práce a Národní hnutí pracující mládeže Během druhé světové války se řada bývalých členů sociální demokracie zapojila do odbojové činnosti strana měla zastoupení v československé vládě v Londýně a ve Státní radě Československa Léta 1945–1948 Roku 1945 byla Sociální demokracie Československá sociální demokracie ČSSD obnovena jako jedna ze čtyř povolených českých stran Národní fronty a ve volbách roku 1946 obdržela 156 % což bylo nejméně ze všech čtyř českých stran většina levicových voličů se přiklonila ke KSČ případně k ČSNS Její představitelé se zúčastnili práce Národního shromáždění a Zdeněk Fierlinger se stal předsedou první poválečné vlády Ve straně však opět vykrystalizovaly dva proudy přičemž na sjezdu v listopadu 1947 zvolen předsedou centrista Bohumil Laušman díky pomoci zastánce samostatného vývoje strany Václava Majera a komunisty ovládnuté Fierlingerovo křídlo bylo dočasně poraženo Německá sociálně demokratická strana obnovena být nemohla Prokomunistické křídlo a prokomunistická infiltrace existovaly v té době už ve všech českých stranách ovšem u sociálních demokratů dosáhly větších rozměrů Za únorového převratu se sociální demokracie nepřidala k hromadné demisi ministrů za Národně socialistickou stranu Lidovou stranu a Demokratickou stranu čímž spolu s Janem Masarykem zmařila jejich snahu o vynucený pád vlády a umožnila Gottwaldovi doplnit na místa rezignujících ministrů spolupracovníky KSČ nutno podotknout že dva ministři ze tří za sociální demokracii posléze nerespektovali rozhodnutí své strany a rezignovali problematická se ukázala i nedostatečná komunikace od ostatních nekomunistických stran k ČSSD V prvních týdnech po převratu odešli někteří vedoucí představitelé sociální demokracie do exilu a v květnu 1948 ustavili v Londýně ústřední výkonný výbor strany v zahraničí Dne 27 června 1948 byla protiprávně ukončena činnost strany nuceným sloučením s KSČ v rozporu se stanovami ČSSD Slučovací přihlášku následně odmítlo podepsat přes 200 000 členů strany Sociální demokracie v exilu Po likvidaci ve vlasti pokračovala tak Československá sociální demokracie ve své činnosti v exilu; v jejím čele stál dočasně Blažej Vilím od září 1948 Václav Majer Generálním tajemníkem byl v letech 1948–50 Blažej Vilím poté až do roku 1970 Václav Holub K dalším reprezentantům patřili Vilém Bernard František Němec Mirko Sedlák a Arno Hais z mladé generace pak Radomír Luža a Jiří Horák Sídlem ústředního vedení se stal Londýn kde také v letech 1950–64 vycházel tiskový orgán – časopis Demokracie a socialismus V jednotlivých státech se postupně formovaly zemské organizace v čele se zemskými důvěrníky Další centra stranické činnosti vznikla v Paříži v USA ve Švýcarsku v SRN a ve Vídni kde v rámci rakouské SPÖ působila Československá socialistická strana v Rakousku Někteří bývalí sociální demokraté se v různých zemích podíleli na vytvoření zelených stran které vyjadřovaly odpor jak k západnímu kapitalismu tak sovětskému komunismu Většina členů kteří přešli do KSČ byla ze strany vyloučena po porážce Pražského jara Roku 1968 byl učiněn pokus o obnovu samostatné strany avšak tyto plány zhatila invaze sovětských vojsk Samostatnou izolovanou zahraniční skupinu tvořili členové tzv Zinnerova okruhu přesvědčení němečtí sociální demokraté loajální Československu a odkazu Ludwiga Czecha Ti se ostře vymezili proti křídlu bývalé německé sociální demokracie Wenzela Jaksche a Seliger-Gemeinde která byla ochotná spolupracovat se sudetoněmeckým landmanšaftem Strana po roce 1989 Ačkoli bylo obnovení sociální demokracie plánováno již v roce 1968 uskutečnilo se až po roce 1989 Obnovovací XXIV sjezd se konal 24 a 25 března 1990 v Praze – Břevnově a navázal na tradice předválečné ČSDSD Předsedou byl zvolen Jiří Horák významnou roli hrál ve straně jeden z hlavních aktérů Sametové revoluce Valtr Komárek V konkurenci s Občanským fórem její členové mohli v prvních volbách kandidovat i za OF nebyla strana moc úspěšná navíc opět utrpěla vnitřními rozpory V následujících letech významně stoupl její vliv po rozpadu Občanského fóra v roce 1991 se ve Federálním shromáždění utvořil Klub poslanců sociálně demokratické orientace v němž zasedaly mnohé osobnosti jež v následujících měsících vstoupily do ČSSD V parlamentních volbách roku 1992 získala Československá sociální demokracie 16 mandátů Na sjezdu v roce 1993 změnila strana název na Českou stranu sociálně demokratickou ČSSD a novým předsedou strany byl zvolen Miloš Zeman V parlamentních volbách v červnu 1996 se ČSSD stala druhou nejsilnější stranou Česka V následujících dvou letech zůstala v opozici a tolerovala menšinovou vládu koalice ODS KDU-ČSL a ODA druhá Klausova vláda Miloš Zeman byl zvolen do čela Poslanecké sněmovny V předčasných parlamentních volbách v červnu 1998 zvítězila a sestavila menšinovou vládu pod Zemanovým předsednictvím jejíž čtyřleté působení umožnila tzv opoziční smlouva uzavřená mezi ČSSD a ODS v červenci 1998 O čtyři roky později znovu zvítězila v parlamentních volbách a sestavila vládu v koalici s KDU-ČSL a US-DEU Tato koalice ovšem disponovala pouze těsnou většinou 101 hlasů Předsedou vlády se stal Vladimír Špidla jenž v dubnu 2001 na XXX sjezdu vystřídal Miloše Zemana v čele strany Stranu provázela nejednota v koalici i v samotné straně Opoziční ODS jí kritizovala jako příliš levicovou naopak další opoziční strana KSČM tvrdila že ČSSD na levicové hodnoty rezignovala Po neúspěchu v eurovolbách odstoupil z čela strany a vlády Vladimír Špidla Nový premiér Stanislav Gross vydržel ve funkci necelý rok a odstoupil kvůli bytové aféře Dalším premiérem se stal Jiří Paroubek který stranu sjednotil a zlepšil její postavení nárůst preferencí – získání hlasů voličů jak KSČM tak nerozhodnutých Strana se však před parlamentními volbami v roce 2006 potýkala s mnoha aférami Ve volbách samých pak strana skončila i přes svůj historicky nejlepší volební výsledek druhá za ODS Na podzim roku 2008 strana vyhrála krajské volby a získala všech 13 hejtmanů rovněž ve volbách do Senátu Parlamentu ČR slavila úspěch když získala 23 nových senátorů z 27 možných V roce 2010 ČSSD vyhrála volby do Poslanecké sněmovny ale počet získaných mandátů nestačil na vytvoření levicové vlády s podporou KSČM Před sněmovními volbami v roce 2013 ČSSD zvítězila v předchozích volbách přičemž získala 221 % a 56 poslaneckých mandátů V den rozpuštění Poslanecké sněmovny disponovala 54 mandáty ČSSD šla do voleb s heslem Prosadíme dobře fungující stát Jejím celostátním lídrem byl předseda strany a bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka kterého do pozice premiérského kandidáta prosadilo nejprve jednomyslně předsednictvo strany a posléze v tajné volbě 57 % hlasů i ÚVV ČSSD Mezi cíle ČSSD patřilo mimo jiné snížení DPH progresivní zdanění osob s vysokými příjmy či opětovné otevření otázky církevních restitucí Sociální demokraté byli podle předvolebních průzkumů jednoznačným favoritem voleb přesto se ve straně projevoval vnitrostranický rozpor mezi stoupenci Hašek Škromach aj a názorovými oponenty Sobotka Zaorálek Dienstbier aj prezidenta republiky Miloše Zemana Strana měla též problém s žalobami které podali někteří členové strany kteří neuspěli ve vnitrostranických primárkách Severočeská vzpoura Po komunální volbách v roce 2014 byla v severočeském Duchcově zformována radniční koalice mezi ČSSD KSČM a DSSS která je nástupnickou organizací neonacistické Dělnické strany Vedení ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou vzniklou situaci ostře odsoudilo a navrhlo zrušení stranické organizace v Duchcově Dělení a slučování ČSSD Asociace sociálních demokratů – Odchod skupiny členů okolo Rudolfa Battěka České sociálně demokratické hnutí – Vznik v září 1999 odchodem skupina více vlastenecky založených sociálních demokratů dnes se jejich politické hnutí jmenuje České hnutí za národní jednotu Strana přátel piva – Původně strana recese roku 1998 se sloučila s ČSSD a někteří ze členů kteří se sloučením nesouhlasili dnes ve svých aktivitách pokračují dále jako Sdružení přátel piva Frakce v ČSSD V ČSSD existují některé platformy zaměřené na konkrétní politickou agendu Křesťansko-sociální platforma ČSSD Zvonečník – ekologická platforma ČSSD Dále však byly v ČSSD vyhlášeny i uskupení více podobné běžným názorovým frakcím z nichž žádné není v současné době příliš aktivní Socialistická frakce ČSSD Evropská levicová platforma ČSSD Kromě oficiálních frakcí a platforem lze v ČSSD rozeznat minimálně dvě názorová křídla liberální a konzervativní Liberální proud se projevuje mj vyšší citlivostí k ochraně občanských a politických práv včetně práv 4 generace ochraně životního prostředí problematice menšin a veřejné kontroly politiků Mezi nejvýraznější představitele liberálního proudu patří Vladimír Špidla či Lubomír Zaorálek zjevnou podporu má ovšem i u předsedy strany Bohuslava Sobotky Konzervativní proud v ČSSD dává přednost jednostranné podpoře zaměstnanosti a sociálních práv před ostatními občanskými a politickými právy Mezi jeho nejvýraznější představitele lze započítat Zdeňka Škromacha Marii Benešovou či Michala Haška V prezidentských volbách 2013 liberální křídlo podporovalo Jiřího Dienstbiera zatímco konzervativní křídlo podpořilo Miloše Zemana a to často včetně prvního kola volby tedy proti oficiálnímu kandidátovi ČSSD Preference Během Horákova vedení byly preference ČSSD nevýrazné po nástupu Miloše Zemana na post předsedy se však začala podpora navyšovat Ta pak slábla během opoziční smlouvy vyšplhala se znovu roku 2002 Pár měsíců po vzniku Špidlovy vlády však sociální demokracii začala podpora prudce klesat kolem 12 % a i KSČM měla více hlasů V eurovolbách 2004 se podpora snížila na 9 % Během Grossova vedení se zpočátku preference zvýšily jeho aféra však důvěru znovu podlomila Po nástupu Paroubka se preference zlepšily a kolem roku 2008 měla ČSSD až 40 % podporu podpora se snížila během pádu Topolánkovy vlády Za vlády Petra Nečase jakožto opoziční strana znovu sílila v předčasných volbách ale oproti průzkumům dostala jen 20 % Preference strany dál klesajíPodle některých průzkumů by dostala v listopadu 2014 pouze 16 procent Politické grémium 13 a 14 března 2015 bylo na XXXVIII sjezdu v Praze zvoleno vedení strany v tomto složení Bohuslav Sobotka – předseda předseda vlády poslanec Parlamentu ČR Milan Chovanec – statutární místopředseda ministr vnitra poslanec Prlamentu ČR Lubomír Zaorálek – místopředseda ministr zahraničních věcí poslanec Parlamentu ČR Jan Hamáček – místopředseda předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Michaela Marksová – místopředsedkyně ministryně práce a sociálních věcí Lenka Teska Arnoštová – místopředsedkyně náměstkyně ministra zdravotnictví pro oblast legislativy Martin Starec – místopředseda pro hospodaření ;další členové vedení Roman Sklenák – předseda Poslaneckého klubu ČSSD Petr Vícha – předseda Senátorského klubu ČSSD starosta města Bohumín Roman Váňa předseda Ústřední kontrolní komise strany; místopředseda Poslaneckého klubu ČSSD Významné osobnosti sociální demokracie Josef Boleslav Pecka-Strahovský – zakladatel Josef Hybeš – spoluzakladatel Ladislav Zápotocký-Budečský – spoluzakladatel Ferdinand Schwarz – spoluzakladatel Josef Steiner Karla Máchová-Kostelecká – bojovnice za politická práva žen Charlotta Garrigue-Masaryková – manželka T G Masaryka první dáma ČSR< ref> Bohumír Šmeral — předseda strany 1916–1917 Vlastimil Tusar – sociálně demokratický předseda vlády 1919-1920 Antonín Hampl – předseda strany od 1924 Zdeněk Fierlinger – předseda strany 1945–1947 a předseda vlády 1945-1946 Bohumil Laušman – předseda strany 1947–1948 Václav Majer – 2exilový předseda 1948–1972 Jiří Horák – první porevoluční předseda obnovené strany 1990–1993 Miloš Zeman – předseda strany 1993–2001 premiér 1998-2002 prezident republiky 2013- Vladimír Špidla – předseda strany 2001–2004 premiér 2002-2004 Stanislav Gross – předseda strany a premiér 2004–2005 Bohuslav Sobotka – statutární místopředseda 2005–2011 předseda strany 2011– premiér 2014– Jiří Paroubek – premiér 2005–2006 předseda strany 2006–2010 Erazim Kohák – filosof a publicista Ekonomická orientace strany ČSSD se nachází na levé části politického spektra prosazuje sociálně tržní hospodářství Ekonomicky staví na myšlenkách keynesiánství v praxi však neusilovala o splácení státního dluhu v době hospodářské konjunktury což za její vlády v době prosperity způsobilo nárůst těchto dluhů Schodky vytvářené v letech 2000 až 2002 jsou kombinací cyklických a strukturálních vytvořených politickým rozhodnutím schodků hluboké rozpočtové schodky vzniklé po roce 2003 patří ke schodkům strukturálním neboť vznikly v čase ekonomického růstu Nejvyšší strukturální rozpočtový schodek byl vytvořen v roce 2006 v čase vysokého hospodářského růstu kombinovaného s vysokými sociálními předvolebními výdaji K druhému a třetímu nejhlubšímu strukturálnímu rozpočtovému schodku patří schodky z roku 2003 a 2004 Kritika ČSSD je často kritizována pravicovou veřejností a politiky za svoji ač nepřímou spolupráci s komunisty při prosazování některých zákonů v roce 2006 Spolupráci s KSČM straně teoreticky zakazuje tzv Bohumínské usnesení Příznivci ČSSD namítají že komunisté jsou naopak jedinou silou která je schopná a ochotná podpořit levicové návrhy strany Před volbami v roce 2006 byla politiky ODS obviněna ze zneužívání policie k politickým cílům ovšem nic z jejího obsahu se dosud nepotvrdilo Naopak po volbách 2006 kdy zvítězila ODS ČSSD obvinila ODS z nelegální kampaně právě na základě údajně nesprávného zacházení s utajovanými materiály které vedlo k úniku tzv Kubiceho zprávy na veřejnost Volební výsledky strany 1907–1911 Poslanecká sněmovna říšské rady Čechy Morava 1920–1935 Poslanecká sněmovna 1946 Od 1990 Sněmovna lidu Sněmovna národů Poslanecká sněmovna Celkové výsledky Výsledky podle krajů Senát Přehled zisku mandátů v jednotlivých volbách do Senátu Parlamentu Komunální volby Krajské volby Evropský parlament Vývoj názvu Sociálně-demokratická strana českoslovanská v Rakousku 1878–1893 součást rakouské sociální demokracie Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická 1893–1918 takticky a organizačně samostatná strana Československá sociálně demokratická strana dělnická 1918–1938 Národní strana práce 1938–1941; jednotná levicová strana sociálních demokratů a národních socialistů Československá sociální demokracie 1945–1948 1948–1989 – Sociální demokracie sloučena s KSČ paralelně v zahraničí fungovala také exilová strana s centrálou v Londýně Československá sociální demokracie 1990–1993 Česká strana sociálně demokratická od roku 1993 Odkazy Poznámky Reference Literatura HOPPE Jiří Opozice ’68 Sociální demokracie KAN a K 231 v období pražského jara Praha Prostor 2009 HRUBEC Marek – BÁRTA Miloš eds Dějiny českého a československého sociálnědemokratického hnutí Praha-Brno Masarykova dělnická akademie – Doplněk 2006 HRUBÝ Karel Léta mimo domov K historii Československé sociální demokracie v exilu Praha vn bd HRUBÝ Karel Opozice v exilové sociální demokracii Nad knihou Radomíra Luži In Soudobé dějiny roč 11 č 1–2 2004 s 188–200 JANÝR Přemysl Neznámá kapitola roku 1968 Zápas o obnovení Československé sociální demokracie Praha Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1998 KREJČÍ Jaroslav Mezi demokracií a diktaturou Domov a exil Olomouc Votobia 1998 LOEWY Jiří Úseky polojasna Ed Tomáš Zahradníček Praha Nakladatelství Lidové noviny 2005 LUŽA Radomír Československá sociální demokracie Kapitoly z let exilu 1948–1989 Praha – Brno Československé dokumentační středisko – Doplněk 2001 MEZNÍK Jaroslav Můj život za vlády komunistů 1948–1989 Brno Matice moravská 2005 MITROFANOV Alexandr Za fasádou Lidového domu Česká sociální demokracie 1989–98 Lidé a události Praha Aurora 1998 ZAHRADNÍČEK Tomáš Rozděleni minulostí Československá sociální demokracie v letech 1989–1992 in Soudobé dějiny Roč 2–3 2009 s 333–358 ZEMAN Miloš Jak jsem se mýlil v politice Praha Ottovo nakladatelství 2005 OKURKA Tomáš Ed Zapomenutí hrdinové Vergessene Helden Související články Lidový dům Cíl firma Socialistické strany v Česku Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR Externí odkazy – Kapitola Tomáše Zahradníčka v knize Rozděleni minulostí Vytváření politických identit v České republice po roce 1989 Oficiální stránky – Oficiální stránky Historie strany Ostatní – Zvukové záznamy ze zasedání ÚVV ČSSD a pádu Vladimíra Špidly dne 26 6 2004 Česko úředním názvem Česká republika je stát ve střední Evropě a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí Hlavou státu je prezident republiky vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím která dle ekonomických sociálních a politických indikátorů jako HDP na obyvatele indexu lidského rozvoje indexu svobody tisku indexu svobody internetu od cenzury patří k vysoce hodnoceným státům světa Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník Česko je členem Organizace spojených národů Severoatlantické aliance součástí Schengenského prostoru Evropského hospodářského prostoru členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí které byly po značnou část dějin součástí zemí Koruny české a to Čechami a Moravou k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a částí Slezska Má rozlohu 78 866 km2 Sousedí na západě s Německem délka hranice 810 km na severu s Polskem 762 km na východě se Slovenskem 252 km a na jihu s Rakouskem 466 km Administrativně se Česká republika dělí na 8 územních krajů a zároveň na 14 samosprávných krajů Hlavním městem je Praha která je zároveň i jedním z krajů V roce 2012 v Česku bylo evidováno přibližně 105 milionu obyvatel Výrazná většina se hlásí k české případně moravské národnosti Historické státní útvary na území Česka Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9 století Velká Morava Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát též nazývaný jako český stát od přelomu 10 a 11 století tvořící součást Svaté říše římské Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do Habsburské monarchie jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře 1620 ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti Korunními zeměmi Habsburků po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými zůstaly České království Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1 světové války v roce 1918 Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouska a poté od roku 1867 Rakouska-Uherska Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků vytvořeno Československo jako národní stát národa Československého od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského Ten krátce po svém vzniku odebral svým zemím jejich zemské svobody které s výjimkou Slovenska měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních zemských zákonů ústavy zemských sněmů a dalších a stal se státem striktně unitárním centralistickým Jeho součástí poté České země byly kromě 2 světové války kdy na základě práva národů na sebeurčení – tj na základě stejného práva podle kterého vzniklo např i Slovensko – byly Československu odebrány Sudety až do roku 1992 kdy bylo Československo jako stát zrušeno Česká republika byla formálně zřízena k 1 lednu 1969 v rámci federalizace Československé socialistické republiky pod názvem Česká socialistická republika Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace Česká a Slovenská Federativní Republika a v jejím rámci i České republiky od března 1990 Česká republika poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická ale především stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů Zánik Československa proběhl bez referenda K 1 lednu 1993 federace zanikla dvoustranou politickou dohodou Suverénními nástupnickými státy se staly Slovenská republika a Česká republika Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava tedy Ústava České republiky Název a státní symboly O území Česka se hovoří jako o Českých zemích což je pomocný historicko-geografický termín který je používán jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku tzn tři historické České země – Čechy Morava a česká část Slezska Termín vychází z tradičního zemského členění politického útvaru na území dnešní České republiky které vydrželo od středověku až do roku 1928 kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské resp do roku 1949 kdy byly země zrušeny nicméně i poté se jako České země označovala česká část Československa Vymezení pojmu České země kolísá Součástí území Česka jsou i tzv České Rakousy které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje vůbec; část veřejnosti slovo Česko odmítá První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy jako oficiální označení české části československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978 V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský Tradičně se ale používá podoba Česko a z něj vycházející tvar český Vliv na podobu termínu měla také jazyková úspornost Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak státní vlajka republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít standarta prezidenta státní pečeť státní barvy a státní hymna Kde domov můj? Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu znak husitského hnutí heslo na prezidentské standartě národního obrození hymna a demokratického Československa vlajka Název Česko vzniklý zjednodušením původního tvaru Češsko odvozeného od adjektiva češský je ve významu Čechy doložen již z 18 století od 19 století se objevuje též jako označení pro celé České země Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky po vášnivých sporech po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil a prosadil Historie Původní osídlení Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 let O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př n l svědčí řada archeologických nálezů Od 3 století př n l obývali tuto oblast Keltové Bojové a v 1 století n l přicházely kmeny Germánů Markomani a Kvádové Od konce 5 století se na území dnešního Česka objevovali první Slované V 7 století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši asi 623–659 jednalo se spíše o nadkmenový svaz V letech 830–833 na Moravě na Slovensku v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše která postupně zahrnula i Čechy 890–894 Slezsko Lužici Malopolsko a zbytek Maďarska Velkomoravská říše byla již prvním státním útvarem Čechy se od ní odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary Středověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9 stol kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I V průběhu 10 a 11 století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy České knížectví postupně získalo znaky víceméně samostatného středověkého státu v rámci Svaté říše římské pražské biskupství založeno roku 973 hlavním národním světcem se stal svatý Václav České království nicméně vzniklo až roku 1198 kdy německý král uznal dědičně český královský titul který poté potvrdil císař papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I jakož i další privilegia Českého království Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech Přemysl Otakar II vybudoval rozsáhlé panství které se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři Václav II obrátil svou pozornost na sever a východ kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři a jeho syn Václav III i uherské území Svého mocenského vrcholu stát dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV 1316–1378 který v roce 1348 ustanovil tzv Země Koruny české a pod Českou korunu připojil Braniborsko do 1415 Lužice do 1635 a Slezsko do 1742 Už v době vlády Karla IV lze spatřovat počátky českého reformního hnutí které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve a tím i o obrodu celé společnosti Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici se napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci proměnilo v otevřené nepřátelství a události vyústily v husitské války Radikální husité založili město Tábor které se stalo centrem husitské revoluce Jan Žižka z Trocnova a Prokop Holý poté porazili všechny čtyři křížové výpravy do Čech Války byly ukončeny dohodou mezi Basilejským koncilem a umírněnými husity tzv Basilejskými kompaktáty v roce 1436 Novověk V roce 1526 nastoupila na český trůn dynastie Habsburků která zemi postupně včlenila do habsburské monarchie V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války Vojsko českých stavů bylo roku 1620 v bitvě na Bílé hoře poraženo a stavové byli veřejně popraveni v Praze Začala násilná rekatolizace českých protestantů Rozsáhlý majetek české šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků Do poloviny 17 století klesla populace v Čechách a na Moravě z 26 milionu na zhruba 15 milionu obyvatel Roku 1627 bylo v Česku vydáno Obnovené zřízení zemské kterým Habsburkové získali Český královský titul dědičně jediné povolené náboženství bylo prohlášeno Katolické a jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly Země Koruny české de facto zrušeny ale i nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království Během hladomoru v letech 1771-72 zemřelo nejméně 250 000 lidí což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II v roce 1781 Od 17 až do počátku 19 století rovněž probíhala centralizace monarchie Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě V odpověď na poněmčování kultury i jazyka se koncem 18 století začalo v českých zemích projevovat české národní obrození tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika Ve druhé polovině 19 století nastal v Česku i významný hospodářský a kulturní rozvoj Většina asi 70 % průmyslu Rakouska-Uherska byla soustředěna v Českých zemích Československo V první světové válce bojovalo 15 milionu mužů odvedených z českých okresů z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce jen do konce války v legiích Po porážce Rakouska-Uherska byly 28 října 1918 Země Koruny české část Uherského království a Podkarpatská Rus sjednocený do nového státního útvaru Československa Přes svůj deklarovaný národní charakter mělo Československo na svém území významné německé maďarské polské a rusínské národnostní menšiny Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem stejně jako k nepokojům v německých oblastech země Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk V období od vzniku státu až do zániku první republiky bylo Československo unitárním státem a zůstalo jediným demokratickým státem ve střední Evropě< ref> Německá menšina v pohraničí se v důsledku Velké hospodářské krize masivní nezaměstnanosti a intenzivní nacistické propagandy radikalizovala a začala požadovat odtržení od Československa Tyto snahy reprezentovala SdP vedená Konradem Henleinem Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou podepsána Německem Francií Británií a Itálií donuceno postoupit Německu pohraničí tzv Sudety Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát jelikož zástupci československé strany k jednání přizváni nebyli a vojenská aliance Československo mělo s Francií a Británií se ukázala jako zbytečná Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku malou část československého území zejména oblast Těšínska získalo Polsko Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem Česko-Slovensko a je nazýván druhá republika Protektorát Čechy a Morava Dne 14 března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15 března 1939 byl na zbytku československého území tedy v Česku bez Sudet připojených v roce 1938 k Německu a východní části československého Těšínska připojené ve stejném roce k Polsku vyhlášen Protektorát Čechy a Morava na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku zatímco zbytek včetně východní poloviny československého Těšínska byl připojen k Německu Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí na který nacisté reagovali terorem V průběhu druhé světové války zde nacisté realizovali politiku totálního nasazení českých pracovních sil na území Německa stejně jako likvidaci židovské diaspory na území Protektorátu Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněným Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem z roku 1956 odhaduje se že během války zemřelo 360 000 Čechoslováků< ref> Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát Od března 1945 postupovala sovětská armáda na české území z Ostravska a od Bratislavy později i ze severu k Praze a k linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice osvobodila zhruba dvě třetiny Česka O zbytek českého prostoru tedy západní a jihozápadní Čechy se postarala americká armáda Při osvobozování Československa zahynulo 140 000 vojáků Rudé armády po jejichž boku bojovali i příslušníci 1 čs armádního sboru Osvobození také pomohlo české květnové povstání Došlo však poté k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např těžkého průmyslu energetiky filmového průmyslu bank pojišťoven větších stavebních podniků atd V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa která už v květnu 1946 vyhrála parlamentní volby; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí 1949 až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma 1953 připravily miliony občanů o majetek V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika ČSSR Koncem 50 let a v 60 letech docházelo k postupné liberalizaci která vyvrcholila v roce 1968 Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21 srpna 1968 Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země který zažívala po připojení k sovětskému bloku Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou která definitivně odešla až roku 1991 a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody Poválečné Československo nebylo plně unitární ale mělo asymetrickou strukturu Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců zatímco Česko obdobné orgány nemělo Zatímco vzájemné hranice Čech Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku Záležitosti které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje Příkladem je státní ochrana přírody Slovenská národní rada přijala zákon č 1 1955 Zb SNR o štátnej ochrane prírody platný jen pro slovenské kraje Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č 40 1956 Sb o státní ochraně přírody který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje Česká socialistická republika a Česká republika v rámci federace Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky nastolená k 1 lednu 1969 jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky ČSR a Slovenské socialistické republiky SSR Sametová revoluce zahájená 17 listopadu 1989 svrhla komunistický režim a umožnila reformu demokracie a obnovila svobodné podnikání ale zároveň dramatický nárůst kriminality značné zadlužení státu a prohlubování federace až k jejímu rozpadu Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace která sice formálně platila již od roku 1969 ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena Mezi oběma složkami federace Českou republikou a Slovenskou republikou však rychle narůstaly rozpory které vedly k rychlému rozpadu společného státu Československo zaniklo mírovou cestou ke 31 prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky Samostatná Česká republika Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1 ledna 1993 se zánikem federace Zapojila do západoevropských politických struktur 12 března 1999 byla přijata do NATO a 1 května 2004 vstoupila do Evropské unie Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám na jejichž základě se 21 prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa Od svého vzniku do 13 července 2009 však nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná Stávající Česká republika je v zahraničí kritizována kvůli značné korupci a aroganci politických elit< ref> Geografie Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy Na západě jde o Německo na severovýchodě o Polsko na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem Délka západní společné hranice s Německem činí 8107 km s Rakouskem je dlouhá 4661 km se Slovenskem 2518 km a s Polskem na severu 7618 km Celková rozloha činí 78 866 km² z toho 2 % tvoří vodní plochy Geologie geomorfologie a půdy Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu v prvohorách Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin Šumava Český les Krušné hory Jizerské hory Krkonoše Orlické hory Králický Sněžník Jeseníky Do východní části státu zasahují Západní Karpaty Beskydy Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 67 % v nadmořské výšce do 500 m 25 222 km2 32 % ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 105 % ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n m nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n m Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy V nížinách se nachází úrodné černozemě Hydrologie a podnebí Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního Baltského a Černého moře Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe 370 km s Vltavou 433 km na Moravě řeka Morava 246 km s Dyjí 306 km a ve Slezsku Odra 135 km s Opavou 131 km Podnebí je v Česku mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem Typické je střídání čtyř ročních období Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf Fauna a flora Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo Lesy převážně jehličnaté zaujímají 33 % celkové rozlohy země Vyskytuje se zde živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného podnebného pásu Ochrana životního prostředí Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky V Česku se nachází čtyři chráněné národní parky Národní park Šumava Krkonošský národní park Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí Mezi chráněná území patří národní parky NP chráněné krajinné oblasti CHKO národní přírodní rezervace NPR přírodní rezervace PR národní přírodní památky NPP přírodní památky PP Největší města podle počtu obyvatel Obyvatelstvo Míra porodnosti v Česku patří mezi nejnižší na světě v roce 2012 to bylo 127 dětí na jednu ženu< ref> Celkový počet obyvatelstva dle odhadů ČSÚ v letech 1995–2002 mírně klesal nyní se celkový přírůstek pohybuje okolo nuly −008 v roce 2003 a +09 % v roce 2004 díky sílící imigraci ze zahraničí přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen odhad 2004 Ve městech žije celkem 71 % populace V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 637 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti 86 % z těch kteří se k nějaké národnosti přihlásili která zcela převažuje ve všech okresech Česka 49 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 01 % národnost slezskou politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození Celkem 26 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou Náboženství Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných že věří v Boha 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 36 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry To je 342 % populace K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 15 miliónů obyvatel 139 % Jako věřící ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob 67 % Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 21 miliónů tedy 206 % obyvatel Česka Celkem 47 miliónu obyvatel 452 % tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo< ref> Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická která měla 108 miliónu věřících 104 % což je pokles oproti roku 2001 kdy se k ní hlásilo celkem 27 miliónu věřících 268 %< ref> Následují velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická 52 tisíc členů 049 % a Církev československá husitská 39 tisíc členů 037 % Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev která má celkem 21 tisíc členů příznivci jediismu s 15 tisíci Svědkové Jehovovi s 13 tisíci Církev bratrská respektive Křesťanská společenství obě s 10 tisíci věřícími Přes 700 tisíc lidí využilo možnost přihlásit se k víře přičemž se nehlásí k žádné organizované církvi Počet vyznavačů judaismu je asi 1 500 obyvatel k islámu se hlásí téměř 3 500 lidí K různým odvětvím buddhismu se hlásí přes 6 100 osob K ateismu se hlásí 1 075 osob pohanství deklaruje 863 osob Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil Výrazně klesl i počet osob nedeklarujících žádné náboženství Novinku sčítání 2011 totiž možnost přihlásit se jako věřící bez nutnosti příslušnosti ke konkrétní církvi využilo téměř 7 % obyvatel Oproti tomu se zvýšil počet osob které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat< ref> Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání SouborVěřící sčítání 1991png|Sčítání lidu 1991 SouborVěřící sčítání 2001png|Sčítání lidu 2001 SouborVěřící sčítání 2011png|Sčítání lidu 2011 < gallery> Etnografické skupiny V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem kde žijí které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem V Čechách to jsou například Chodové Plzeňáci Blaťáci a Doudlebové na Moravě Horáci Hanáci Moravští Chorvati Tyto rozdíly se začaly zejména po druhé světové válce stírat některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku skupiny víceméně rozptýlené které také tvoří specifické etnografické skupiny Jedná se o romskou a izraelskou etnografickou skupinu Cizinci Celkově se v Česku v roce 2011 snížil počet cizinců oproti minulému roku o přibližně 8000 osob na současných 416700 4% Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR Nejvíce přistěhovalců pocházelo ze Slovenska 14 % Ukrajiny 05% Polska 04% Vietnamu 03% Německa 02% Ruska 02% a Maďarska 01% Politický systém Česká republika je zastupitelská demokracie parlamentní republika Výkonnou mocí disponuje prezident a vláda přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně Hlavou státu je prezident volený přímou volbou Prezident jmenuje se souhlasem Senátu soudce Ústavního soudu za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony kromě ústavních Jmenuje také předsedu vlády a další její členy jmenuje na jeho návrh Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády Centrální bankou státu je nezávislá Česká národní banka která mj vydává českou měnu českou korunu Parlament České republiky je dvoukomorový s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti poskytuje ochranu základním ústavním právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení Není ale součástí systému obecných soudů vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud působící v civilní i trestní justici a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví Vláda Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice Její postavení vymezuje Ústava České republiky Vláda se skládá z předsedy vlády premiéra místopředsedů vlády vicepremiérů a ministrů Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně Ozbrojené síly Armáda České republiky se skládá z letectva pozemních sil a podpůrných jednotek Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací V roce 12 března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance v rámci níž plní své vojenské závazky Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR SFOR EUFOR v Bosně a Hercegovině KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen bojové letouny Aero L-159 Alca útočné helikoptéry Mil Mi-35 obrněné transportéry Pandur II BVP-1 BVP-2 OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ Lidská práva Lidská práva v Česku jsou garantována Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech Přesto se vyskytují případy porušování lidských práv jako diskriminace romských dětí kvůli kterým Evropská komise požádala Česko o podání vysvětlení nebo nezákonné sterilizace romských žen za které se vláda omluvila a v psychiatrických léčebnách Administrativní dělení Kraje Území Česka se dříve dělilo na 7 krajů podle zákona o územním členění státu v novelizovaném znění Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960 ještě před federalizací Československa Z hlediska zákona tyto kraje stále existují v praxi jsou však zastíněny existencí nových samosprávných krajů Osmou samostatnou územní jednotkou která je z některých hledisek postavena na roveň krajům je hlavní město Praha Kraje se dále dělí na okresy dohromady je v Česku 76 okresů poslední z nich – okres Jeseník – vznikl až 1 ledna 1996 Dnes je území krajů definováno výčtem okresů Původní krajské národní výbory KNV podobně jako národní výbory obcí a okresů nebyly samosprávné v dnešním smyslu protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy měly však své volené orgány plénum a radu jejichž pravomoci byly stanoveny KNV byly zrušeny v roce 1990 kraje jako územní článek existují dále ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; jejich obvodům pouze odpovídají obvody působnosti krajských soudů státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy Od 1 ledna 2000 bylo ústavním zákonem č 347 1997 Sb zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků jejichž názvy obsahovaly slovo kraj Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960 Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických Českých zemí Území Jihočeského kraje Jihomoravského kraje Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě tak v Českém Slezsku Okresy V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem Ke dni 1 ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny Okresy jako jednotka státní správy nadále existují okresy také zůstávají jednotkou statistickou Obce a jejich správní obvody V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model obecní úřad je obecním orgánem Česká republika se 1 ledna 1993 stala samostatným státem ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností někdy též zvané „malé okresy nebo „obce III typu Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města přibyla k nim však řada dalších měst Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem tzv „obce II typu které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce Ještě menší bývají některé správní obvody matrik Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce NUTS Členění na jednotky NUTS 1 které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel nebylo v Česku zavedeno Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka Některé kraje se směrem nahoru sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2 které mají mít srovnatelný počet obyvatel aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie a při financování místních projektů Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad Liberecký Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava Oblast NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3 přičemž NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2 Euroregiony Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi Nejstarší z nich je Euroregion Nisa který leží na trojmezí Čech Německa a Polska především v povodí Lužické Nisy Zabírá plochu 13 033 km2 z toho na českém území 3 163 km2 Ekonomika Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD což představuje 82 % průměru EU Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla v roce 2005 ekonomiku Portugalska poté Řecka Kypru a nyní se blíží úrovni Itálie a Španělska Velmi důležitý je ale také fakt že jako člen Světové banky WB již Česko není „rozvojovou zemí ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států tzv „plátců ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze ale naopak je do ní vkládají Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa Největším zahraničním obchodním partnerem země je Německo Vývoj ekonomiky Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě Po roce 1989 došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948 Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu které nebyly konkurenceschopné V roce 1995 se země stala členem OECD Po vstupu země do Evropské unie následovalo období hospodářského růstu Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb Tak jako většinu států světa i Česko zasáhla světová ekonomická krize Projevila se zejména poklesem HDP o 45 % v roce 2009 zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily Pozitivní vývoj české ekonomiky potvrdila například agentura Moody's která Česku potvrdila v roce 2011 hodnocení A1 s dobrým výhledem do budoucna< ref> Ve zprávě se mimo jiné konstatuje že dluhová krize Eurozóny se Česka prakticky nedotýká Na rok 2011 byl očekáván růst HDP o 25 % v roce 2012 22 % a v roce 2013 dokonce o 38 % Ve skutečnosti byl růst nižší než bylo očekávání Těžba a zemědělství Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí dál kaolín jíl grafit vápenec nebo jiné stavební hmoty Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska Jelikož třetinu země pokrývají lesy patří dřevo též k vývozním artiklům Pěstuje se hlavně obilí pšenice ječmen kukuřice brambory cukrová řepa; z technických plodin len a řepka Význam má i pěstování chmele sadařství a vinohradnictví Základem živočišné výroby je chov skotu prasat a drůbeže dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb zvláště kaprů Průmysl Hlavními průmyslovými centry jsou Praha Brno Ostravsko Plzeň a Mladá Boleslav Mezi hlavní odvětví v Česku patří průmysl chemický strojírenský hutnický a potravinářský Další významná odvětví jsou energetický průmysl stavebnictví a výroba spotřebního zboží Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl a např sklářství které ovšem má v Čechách dlouhou tradici Velký význam zvláště pro export má automobilový průmysl Největším výrobcem automobilů je společnost Škoda Auto V roce 2010 vyrobily v České republice společnosti Škoda patřící německému koncernu Volkswagen TPCA která sdružuje japonskou firmu Toyota a francouzskou Peugeot-Citroën a jihokorejská firma Hyundai dohromady 1 072 209 automobilů Celkově vytváří průmysl 35 % hrubého produktu českého hospodářství Telekomunikace V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na Telefónica O2 Czech Republic Tato společnost je také spolu se společnostmi T-Mobile Vodafone a jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi Česko má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii V roce 2007 mělo internet předplaceno 350 000 zákazníků Doprava Silniční síť Délka silniční dopravní sítě činí 55 653 km 734 km tvoří dálnice 422 km rychlostní komunikace a 6 255 km silnice 1 třídy údaje z roku 2010< ref> Dálniční síť je stále ve výstavbě Páteřní komunikací bude po svém dokončení dálnice D1 která spojí Prahu a Brno s Ostravou s Polskem směr Katovice Již dokončenými komunikacemi jsou dálnice D2 spojující Brno a Bratislavu a dálnice D5 spojující Prahu Plzeň a Německo směr Norimberk Dokončení dálnice D8 plánované na rok 2015 komplikuje dostavba úseku přes CHKO České středohoří Dlouhodobě naplánovaná je také dostavba dálnice D11 spojující Prahu s Hradcem Králové a polskou hranicí a dálnice D3 která má spojit Prahu s Českými Budějovicemi a rakouskou hranicí Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130 km h Za užívání dálnic a rychlostních komunikací platí motoristé dálniční poplatek Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 16× vyšší než v Německu přestože intenzita dopravy je nižší Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje< ref> V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí Železnice Česko má se svými 9 568 km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě Z toho je 3 212 km tratí elektrizováno a 1 906 km je dvou- a vícekolejných< ref> Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace Správa železniční dopravní cesty České dráhy provozují vysokorychlostní vlaky Pendolino ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní je jejich rychlost omezena na 160 km h Přepravní výkon necelých 165 milionů cestujících při 6 590 milionech osobokilometrů i 13 770 milionů tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles< ref> Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava Největším železničním dopravcem jsou České dráhy Jejich dceřiná společnost ČD Cargo je pátým největším železničním nákladním přepravcem v Evropě Nákladní železniční trh je liberalizován liberalizace v osobní dopravě probíhá Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci Letectví Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes letiště Václava Havla Praha které ročně přepraví kolem na 10 milionů pasažérů V Česku je celkem 46 letišť se zpevněným povrchem z nichž 6 vypravuje veřejné mezinárodní lety letiště Brno-Tuřany letiště Karlovy Vary letiště Kunovice letiště Leoše Janáčka Ostrava letiště Pardubice a letiště Václava Havla Praha Hlavním českým leteckým dopravcem jsou České aerolinie Vodní doprava Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách pro rekreační účely Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská Energetika Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách V roce 2005 bylo 654 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním hlavně uhlí 30 procent v jaderných elektrárnách a 46 procenta z obnovitelných zdrojů včetně vodních elektráren Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín 14 % výroby elektřiny v Česku další jaderná elektrárna je v Dukovanech Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh což je víc než vyrobí Temelín< ref> Zemní plyn do Česka dodává ruská společnost Gazprom která pokrývá tři čtvrtiny spotřeby a zbytek dodávají norské společnosti V lednu 2013 byl otevřen plynovod Gazela který přivádí ruský plyn také severní cestou Česko se tak zbavilo závislosti na plynu procházející přes Ukrajinu kde byly v minulosti dodávky ohroženy< ref> Ropu do Česka přivádějí ropovod Družba z Ruska a ropovod Ingolstadt z Německa Cestovní ruch České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 11813 miliardy korun což představuje 55 % HDP V následujících letech však zájem cizinců o Prahu částečně z důvodu silné koruny opadl Kromě centra Prahy jsou pro turisty lákavá i jiná města v Česku Zejména se jedná o lázeňská města jako Karlovy Vary Mariánské Lázně a Františkovy Lázně ale také historická sídla jako Český Krumlov Kutná Hora Karlštejn nebo Lednicko-valtický areál Významné rekreační oblasti mimo města jsou České Švýcarsko Český ráj Krkonoše a Šumava Kultura Literatura Česká literatura je literatura psaná příslušníky českého etnika a jiných etnik psaná na území českého státu Je psána nejen česky ale též staroslověnsky latinsky a německy např Kosmova Kosmova kronika česká Kafkův Zámek K české literatuře se počítá také literatura psaná Čechy v zahraničí nebo česky příslušníky jiných etnik Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší či např Eisnerova Chrám a tvrz Jaroslav Seifert jako jediný český autor získal Nobelovu cenu za literaturu Divadlo České divadelnictví má kořeny již ve středověku Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry zvané obvykle Mastičkář ze 14 století< ref> V 19 století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození když se emancipační snahy českého národa projevily otevřením Národního divadla v roce 1883 V 90 letech 19 století pronikají do českého divadla evropské literární směry zejména realismus a naturalismus V první polovině 20 století dochází k rozvoji avantgardního divadla reprezentovaného Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha Ve druhé polovině 20 století se rozvíjejí divadla malých forem jako Semafor divadlo Na zábradlí Činoherní klub Husa na provázku či divadlo Járy Cimrmana V českém prostředí se také daří absurdnímu dramatu reprezentovanému Václavem Havlem Film Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Československa a České republiky Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60 letech 20 století československá nová vlna spojovaná se jmény Miloše Formana Věry Chytilové Jiřího Menzla a dalších jako byli Ján Kadár Elmar Klos Vojtěch Jasný Snímky Obchod na korze 1965 Ostře sledované vlaky 1967 a Kolja 1996 získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film šest dalších filmů se dostalo do užší nominace Lásky jedné plavovlásky 1966 Hoří má panenko 1968 Vesničko má středisková 1986 Obecná škola 1991 Musíme si pomáhat 2000 a Želary 2003 Hudba Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě Nejstarší dochovanou českou písní je „Hospodine pomiluj ny z přelomu 10 a 11 století Oblast Šumavy byla od středověku významným hudebním centrem první hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě založeného roku 1259 Například rukopis č 42 z roku 1410 zde popisuje píseň „Jezu Kriste ščedrý kněže kterou si zpívali také husité Světově proslulým českým hudebním skladatelem je Antonín Dvořák Symfonie č 9 Mezi velmi známé se řadí i Bedřich Smetana Má vlast Leoš Janáček Sinfonietta Bohuslav Martinů Adam Michna z Otradovic Heinrich Biber Jan Dismas Zelenka Jan Václav Stamic a Jan Ladislav Dusík Výtvarné umění Na výzdobě Národního divadla se podíleli nejslavnější čeští malíři té doby především Mikoláš Aleš František Ženíšek a Josef Tulka Mikoláš Aleš také namaloval monumentální cyklus Vlast a olejový obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem Českou krajinu malovali impresionisté Julius Mařák Antonín Chittussi a Antonín Slavíček Slavíček společně s Janem Preislerem a Milošem Jiránkem položili základy našeho moderního výtvarného umění byli to nejvýznamnějším čeští malíři přelomu 19 a 20 století Nejznámější expresionisté Emil Filla Bohumil Kubišta Josef Čapek a Otakar Kubín byli ovlivněni prvky kubismu a novoklasicismu Jeden z nejznámějších českých malířů Alfons Mucha 1860–1939 byl světově proslulý hlavně svými plakáty art nouveau a cyklem 20 velkoformátových obrazů Slovanská epopej která shrnuje dějiny Českého i ostatních Slovanských národů Vystavena je ve Veletržním paláci v Praze bývala v Moravském Krumlově Veletržní palác spravuje největší sbírku výtvarného umění v ČR Videoherní tvorba V sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech se v Česku objevilo nové odvětví kulturní tvorby – počítačové hry To se začalo rozvíjet hlavně po roce 1994 kdy vyšlo Tajemství Oslího ostrova Poté následovaly v Česku poměrně úspěšné a populární hry jako Dračí historie Fish Fillets či Brány Skeldalu V roce 1999 se povedlo v zahraničí uspět hře Hidden & Dangerous V příštích letech následovaly mezinárodně úspěšné herní tituly jako Operace Flashpoint ' či Vietcong' V Česku funguje několik světově známých herních studií jako 2K Czech Bohemia Interactive Studio SCS Software Amanita Design nebo Madfinger Games Od roku 2010 jsou české hry oceňovány na Anifilmu v rámci soutěže Česká hra roku a od roku 2011 v rámci soutěže Booom Lze se setkat s názorem že videohry jsou největším kulturním exportem České republiky Další charakteristiky Česka Věda České země zrodily mnoho úspěšných a významných vědců z rozličných oborů od vynálezu kontaktních čoček silonu a objevu různých krevních skupin k výrobě Semtexu či výpočtu dráhy bolidů Vědci působící v českých zemích přispěli do světové vědy např Jan Amos Komenský 1592–1670 pedagog a zakladatel moderního vzdělávání Václav Prokop Diviš 1698–1765 vynálezce hromosvodu Bernard Bolzano 1781–1848 matematik logik a filozof Jan Evangelista Purkyně 1787–1869 anatom a fyziolog objevil např purkyňova vlákna bratranci Veverkové 1790–1849 a 1799–1849 vynálezci ruchadla prvního moderního pluhu Josef Ressel 1793–1857 vynálezce lodního šroubu a buzoly Gregor Mendel 1822–1884 zakladatel genetiky Jakub Husník 1837–1916 vynálezce fotolitografie Ernst Mach 1838–1916 fyzik Karel Klíč 1841–1926 vynálezce heliogravury František Křižík 1847–1941 elektrotechnik vynálezce obloukové lampy Jan Janský 1873–1921 objevil klasifikaci krve do čtyř typů Bedřich Hrozný 1879–1952 rozluštitel chetitského jazyka Josef Čapek 1887–1945 a Karel Čapek 1890–1938 bratři kteří dali vznik slovu robot František Burian a Arnold Jirásek založili první plastickou chirurgii 1927 Jaroslav Heyrovský 1890–1967 držitel Nobelovy ceny z roku 1959 za polarografii a analytickou chemii Otto Wichterle 1913–1998 a Drahoslav Lím 1925–2003 čeští chemici vynálezci kontaktních čoček a silonu Oldřich Homuta vynálezce remosky 1957 Stanislav Brebera 1925–2012 vynálezce plastické trhaviny Semtex< ref> Antonín Holý 1936–2012 vědec a chemik v roce 2009 objevil nejúčinnější lék proti AIDS< ref> Ladislav Mareš vynálezce prvního stroje na výrobu nanovláken tzv "Nanospider" Mnoho dalších vědců je spojeno s českými zeměmi včetně astronomů Keplera a Tycho Brahe paleontologa Joachima Barrande fyzika Alberta Einsteina vynálezce kaplanovy turbíny Viktora Kaplana podílníka na vynálezu atomové bomby Georga Placzeka světově významného matematického logika Kurta Gödela či vynálezce psychoanalýzy Sigmunda Freuda Školství Školství v České republice je organizováno v rámci základních středních vyšších odborných a vysokých škol Vysoké školy jsou veřejné státní a soukromé nejstarší a nejvýznamnější je Univerzita Karlova v Praze která je zároveň nejstarším vysokým učením ve střední Evropě Dalšími významnými vysokými školami jsou např Masarykova univerzita České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoké učení technické v Brně Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 107 %; co se týče měst nejvyšší podíl vykazuje Praha 207 % Brno 206 % a Olomouc 179 %< ref> Sport Podle statistiky ČSTV velikosti členské základny jsou nejpopulárnější české sporty hokej fotbal tenis volejbal florbal golf hokejbal atletika basketbal a lyžování Mezi největší hokejové úspěchy patří zlaté medaile na ZOH 1998 nebo tři po sobě jdoucí výhry v hokejovém Mistrovství světa 1999–2001 Kuchyně Česká kuchyně není příliš zdravá na trávení je většinou dosti těžká Je velmi výrazně ovlivněna polohou Česka v průsečíku západních a východních vlivů Půldruhého století ovlivňovala a byla ovlivňována kuchyní kulturně i jazykově blízkého Slovenska ale mnohem déle trvala interakce s německou zejména pak bavorskou a rakouskou kuchyní od kterých různé pokrmy přijímala vídeňský řízek vepřo-knedlo-zelo bramboračka štrůdl ale také tyto kuchyně naopak inspirovala povidla koláče svíčková Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí s některými místními originalitami – krom už uvedených např smažený sýr knedlíky utopenci olomoucké syrečky vánoční kapr Český kapr je obchodní značkou hořické trubičky škubánky pivní sýr atd Východní vlivy slovenské maďarské polské či ruské v české kuchyni zastupují např boršč trdelník živánská pečeně guláš anebo tlačenka Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté tzv mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu naopak v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého máku Tvary některých druhů pečiva – např rohlíků – jsou také v Evropě s výjimkou Slovenska neobvyklé i když samotné těsto z něhož jsou vyráběny je běžné Z českých nápojů vyniká pivo jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě V rámci EU je název České pivo chráněným zeměpisným označením První známý pivovar tu existoval už v roce 1118 a Česká republika má nejvyšší spotřebu piva na hlavu na světě Vysoce alkoholická slivovice pálená hlavně na východní Moravě je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy zato bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka jsou českými specialitami Víno se vyrábí především na jižní Moravě která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy např Cabernet Moravia Pálava nebo Muškát moravský Kofeinová limonáda Kofola je další českou specialitou Svátky Dny pracovního klidu zahrnují svátky které se vážou k historickým událostem nebo tradicím a státní svátky které se váží k české státnosti ¹ Označuje tzv ostatní svátky které nesouvisejí s českou státností Odkazy Poznámky Reference Související články Seznam hlav českého státu Externí odkazy Římské právo je právní systém který se vyvinul ve starověké římské obci a postupně se rozšířil po celé Římské říši Vývoj římského práva je velmi dlouhý protože jeho základy sahají do zvykového práva které má počátek v protoitalických kulturách Psaná podoba římského práva začíná rokem 449 př n l kdy byl sepsán Zákon dvanácti desek a bez přerušení právní kontinuity pokračuje až do doby císaře Justiniána I který kolem roku 530 nařídil jeho shromáždění a sepsání V této podobě Justiniánské kodifikace se principy římského práva staly základem právního systému Byzantské říše Kolem roku 1100 vzniklo na jejím základě římské církevní právo kanonické jež se pak začalo studovat na univerzitách a stalo se vzorem pro panovnická práva evropských zemí Vývoj římského práva Během této dlouhé doby se ovšem měnila společenská i politická situace a objevovaly se nové problémy Římská obec polis prošla velmi složitým vývojem který začíná vládou králů v městském státě přes nastolení republiky a její expanzi až po vytvoření supervelmoci v době císařství Každá z těchto epoch měla jiné potřeby na něž muselo právo reagovat S vývojem samozřejmě přicházela řada změn a jak se objem právních témat a jednání rozšiřoval začalo se i římské právo dělit na několik částí jež spolu souvisely ale zabývaly se každá jinou oblastí a jiným druhem práva Hranice mezi nimi nejsou ovšem ostré nicméně celkem zřetelné a hlavně prakticky užitečné Zvykové právo Podobně jako ve starověkém Řecku vyvinul se i římský právní systém z nepsaného zvykového resp obyčejového práva mos maiorum Nejstarší zemědělské společnosti se skládaly ze samostatných a navzájem oddělených rodů gens kde platila neomezená autorita hlavy rodu patria potestas opřená o rodové náboženství Když začaly vznikat městské obce vznikla potřeba společného práva které také úzce souviselo s náboženským systémem a pokládalo se za dané z vůle bohů Proto v něm nalezneme i tresty jako je prokletí různé druhy božích trestů atp takže jeho prvními vykladači a soudci se stali králové a pontifikové obětníci obdoba kněží Tyto nepsané a ústně tradované zákony vyjadřovaly zároveň i morální kodex tehdejší společnosti a tresty se odvíjely od místních poměrů a stavu společenství Společné právo obce se opíralo o "dávný obyčej" longa consuetudo a "vědomí potřebnosti" opinio necessitatis Stále se v něm však prolínaly dvě oblasti totiž oblast vztahů mezi lidmi a bohy pro niž měli Římané označení fas a oblast vztahů mezi lidmi označovanou jako ius Vzhledem k praktickému založení Římanů se v dalším rozvíjela především oblast ius V době královské již zákony podle pozdější tradice vydával král například Romulus a Numus Říkalo se jim leges regiae tj královské zákony Tyto zákony byly taktéž nepsané a jejich vykladači zůstávali kněží Protože jich mělo být mnoho vznikla později v době republiky pověst že si pontifex maximus Papirius udělal jejich soupis se zněním některých z nich Tato „sbírka zákonů byla nazvána Ius civile Papirianum Zda králové skutečně vydávali nějaké příkazy a "zákony" není jasné je však pravděpodobné že nějak zasahovali do zvykového práva Určitě však nešlo o zákony v pozdějším chápání a téměř jistě nebyly psané Král byl nejvyšší obětník představitel obce vůči bohům i jiným obcím a měl i pravomoc trestat Měl v obci velkou autoritu ne však vlastní mocenské prostředky takže byl stále závislý na souhlasu aristokracie Z rodových společností převzalo i římské právo základní představu že otec rodu pater familias vládne otrokům otec dětem a manžel své manželce Ti nebyli osobami "vlastního práva" sui iuris jejich právní postavení se odvozovalo od hlavy rodu a nebyli tedy způsobilí k právnímu jednání Tento stav se sice pozvolna měnil ale římské právo jej nikdy nezrušilo a ani se o to nikdo nepokoušel Teprve v císařské době mohou i ženy mít majetek a otroka lze propustit na svobodu Pokud se v římském právu hovoří o rovnosti je myšlena rovnost svobodných občanů či institucí Právo v období republiky Po konci království podle římské tradice roku 510 př n l se změnil nejen politický systém ale i způsob tvorby zákonů Již počátkem tohoto období se ustálil systém volených úředníků mezi nimiž platil tzv princip kolegiality což znamenalo že se museli všichni dohodnout neboť kterýkoli z úředníků mohl dnešními slovy „vetovat na čem se neshodli ius intercessionis Když se rodová společnost rozpadla přibývalo svobodných "plebejců" kteří do žádného rodu nepatřili a tedy žádali aby se zákony napsaly a mohli se s nimi seznámit všichni To vedlo ke vzniku Zákona dvanácti desek Lex XII duodecim tabularum; 449 př n l což je počátek psaného římského práva Velmi stručný text vytesaný do kamene se zachoval jen v citátech takže jsme odkázáni na rekonstrukce Obsahuje jen zásady a sporné body nicméně je to první zákoník který se neodvolává na božské autority a dokonce přímo předpokládá že se bude měnit novelizovat Týká se práva soukromého hmotného i procesního i trestního Vychází ze zásady rovnosti občanů nedotknutelnosti majetku a dědictví v mužské linii Věřitel dostával moc nad dlužníkem jež se časem zmírnila vyšetřování i případný výkon trestu musel provést sám Po sepsání tohoto zákona lidová shromáždění téměř přestala do tvorby zákonů zasahovat jimi přijaté zákony leges neměly na právo téměř žádný vliv Zákony nejčastěji vznikaly z činnosti úřadů bez legislativních kompetencí Tyto zákony rozvíjely Zákon dvanácti desek a reagovaly na nové situace Nejaktivnější byli pontifikové jejichž vyhlášky spíše normy daly základ pozdějšímu ius civile Zhruba 150–200 let po vydání Zákona dvanácti desek se hybnou silou římského práva stala pontifikální interpretace a komiciální legislativa Roku 367 př n l podle římské tradice byl založen magistrát úřad městského praetora který zlomil moc pontifiků a postupně se praetoři stali nejvyššími muži soudní moci jež se ovšem chápala jinak než dnes a mohli např povolit konání pře aniž se opírala o civilní právo Praetor měl významný vliv na vývoj soukromého práva v Římě a zcela ovlivňoval první fázi soudního řízení tzv ius in iure Pokud to považoval za vhodné mohl ius civile opravit nebo doplnit o vlastní normu I pro praetory platilo ius intercessionis které zabraňovalo mimořádným excesům Praetoři nebyli soudci ale zaručovali právní ochranu podle Zákona dvanácti desek a zvykového práva i správný průběh procesu V trestním soudnictví senát praetorům nařizoval sledovat některé spory quaestiones extra ordinem Ve 2 století př n l byly založeny quaestiones perpetuae tj stálé soudní dvory kde působili ve funkci předsedy Praetoři byli voleni centurijním sněmem a za císařství senátem a to vždy na jeden rok; po zvolení vydal praetorský edikt tj jakési závazné prohlášení kde stručně definoval jak bude svého úřadu užívat Tyto edikty na sebe postupně začaly navazovat protože praetoři logicky používali ty části které se v minulých obdobích osvědčily To nakonec vedlo k vytvoření souborů nových norem – ius praetorium právo praetorské S činností městských praetorů souvisela i činnost praetorů kurulských kteří se starali o tržiště tj nákup prodej a kvalitu zboží Původně byl praetor jeden za císaře Augusta jich bylo dvanáct a po omezení jejich moci dokonce osmnáct Protože ve městě přibývalo cizinců rozvíjel se zahraniční obchod atd vznikl patrně někdy po roce 250 př n l i úřad praetora cizineckého praetor peregrinus Protože dříve bylo v této oblasti jen zvykové právo cizinečtí praetoři vlastně tvořili právo nazvané ius gentium Na tvorbě tohoto práva se dále podíleli místodržící jednotlivých římských provincií kteří vydávali edictum provinciale Roku 304 př n l sepsal snad na pokyn právníka Appia Claudia Caeca písař Gnaeus Flavius sbírku kde vysvětluje situace plynoucí z kompetence pontifiků Roku 286 př n l vyšel zásadní zákon lex Aquilia který lze pokládat za základ přečinového práva A konečně roku 254 př n l se nejvyšším pontifikem pontifex maximus stal Tiberius Coruncanius který umožnil přístup veřejnosti na porady pontifiků Tím pontifikové zcela ztratili kontrolu nad světským právem ius a stali se autoritami pouze v právu božském fas Prakticky od tohoto roku mohl u soudu vystupovat každý Říman Toho využili především politici a lidé z lepších vrstev tím začíná v římském právu období označované jako klasické Právo za vlády císařů Po zániku republiky se radikálním způsobem změnilo rozložení právní moci volené orgány vyjma praetorů přišly o pravomoc zasahovat vetovat Senátu zůstalo právo vydávat zákony ale z toho se stalo jen pro forma potvrzování císařových návrhů a ve 3 století mu byla i tato moc odebrána Nejdéle svoji moc udrželi praetoři ale i ta byla postupně omezována a za vlády císaře Hadriána byli z tvorby zákonů vyloučeni zákonem Edictum perpetuum Hadriani který sestavil Salvius Julianus; ten byl závazný pro další činnost magistrátů Prakticky jediným zákonodárstvím se stala principia tj nařízení císařů Císař se zároveň stal nejvyšším soudcem takže mohl zasáhnout do jakéhokoliv sporu buď přímo nebo tak že nařídil úředníkovi jak má postupovat Tyto císařské pravomoci byly zpočátku pouze součást jeho úřadu tzn že mu toto právo bylo pouze svěřeno Později se toto právo stalo součástí jeho „božství takže pak zákony nevydával z moci úřadu ale ze své vlastní moci a schopnosti To císaře postavilo výše než zákon neboť on byl principem zákona Kolem roku 300 došlo k velkým změnám Vláda se změnila na dominát což byla prakticky samovláda císaře a ediktem milánským bylo zrovnoprávněno křesťanství Následoval úpadek práva i právnické literatury proto hovoříme o tzv vulgarizaci práva Jediným zdrojem práva se staly leges generales tj císařská nařízení která platila jakmile byla publikována tzn zákon byl oznámen senátu nebo vydán ve formě ediktu Po rozdělení říše na dvě části stačilo oznámení v jedné části říše Teprve od roku 429 bylo potřeba oznámení v obou částech Těchto nařízení bylo velké množství mají nízkou právní kvalitu netvoří smysluplný kompaktní celek a chybí jim jasné cíle Právní věda přestala právo rozvíjet a vymizela Právě z těchto důvodů vznikla potřeba právo kodifikovat Kodifikací se rozumí jednak snaha sebrat a shrnout právní předpisy vydané císařem a jednak snaha vytvořit rozumné výtahy z klasických právníků Takto vznikl Codex Theodosianus který uspořádal císařské leges generales od Konstantina ačkoliv měl původně výrazně vyšší ambice Z něho nicméně až do 11 století čerpala své znalosti o římském právu celá západní Evropa Roku 534 byl vydán Codex Iustinianus repetitae praelectieonis známější pod středověkým názvem Corpus iuris civilis CIC tzn soubor občanského práva V krátké době pak Justinián vydal ještě několik většinou řecky psaných sbírek novellae leges později jako Novellae připojených k CIC Tento kodex ovlivnil Byzantské i evropské právo a byl základem středověké recepce římského práva Systém římského politického práva Ústavní právo Říma nikdy nebylo kodifikováno ani vědecky zpracováno římskými právníky Proto ho známe pouze z historických dokladů a především z politické praxe Uspořádání společnosti Každý právní systém vychází z určitých morálních a principiálních hodnot Základem nejstarší římské společnosti byl genus tj rod v jehož čele stál princeps gentis Zákon dvanácti desek považoval rod za kolektivní subjekt který vlastnil dědičný nemovitý majetek Později rod nahradila městská kurie curia v jejímž čele stál curio Deset kurií tvořilo tribus tj kmen původně byly tři kmeny Ramnes Tities a Luceres Nejvyšším orgánem byla comitia curiata tj shromáždění lidu po kuriích Kurie zde byla zastoupena právě jedním hlasem její jednání řídil pontifex maximus či rex sacrorum Comitia curiata neměla zvláštní rozhodovací pravomoci ale při velkých náboženských obřadech vyhlašování zákonů a nejdůležitějších jednáních byla nezbytná — bez ní tyto akty nebyly uznány bohy a nemohly nabýt platnosti Účastníky byli muži schopní vojenské služby Organizace společnosti Významným orgánem který měl zpočátku pouze poradní funkci ale velký politický vliv byl třistačlenný senatus senát původně složený z hlav rodů princeps gentis Za republiky se členem senátu mohl stát jen ten kdo ukončil magistraturu Postupně se do senátu dostávali velmi kvalitní lidé a konzulové se s ním začali radit o významných problémech Nakonec se senát stal tvůrcem zahraniční politiky Římské říše a měl i hlavní vliv na státní finance Rex tj král měl nejvyšší moc v původní římské společnosti tato funkce nebyla dědičná ani volená ale byl jmenován na základě velmi složitých náboženských zvyklostí Král stál v čele pontifiků byl prostředníkem mezi lidmi a bohy a měl náboženskou autoritu Pravomoci těchto králů byly ve skutečnosti spíše malé za vlády Etrusků značně posílily Po pádu království přešla jeho moc na republikové orgány Největší část moci získal magistratus Jeho nejvyššími úředníky byli dva konzulové consules původně označováni jako praetores maiores kteří fakticky nahradili krále Oba konzulové měli stejné postavení bez specializace a byli i nejvyššími vojenskými veliteli Se vzrůstající mocí Říma přibývaly i povinnosti a moc konzulů V průběhu 5 století př n l se rozpadla rodová společnost založená na příbuzenství a nahradila ji majetková a územní organizace s výsadním postavením nejbohatších občanů To vedlo k vytvoření lidového shromáždění kmenů a centurií jež nahradila kurijního shromáždění Podle římské tradice tento systém zavedl resp reformoval král Servius Tullius Comitia centuriata byla organizována podle peněžního censu výše majetku a daní a svolávat je mohli nejvyšší úředníci konzulové nebo praetoři Přijímala nové zákony volila nejvyšší státní úředníky rozhodovala o vyhlášení války byla odvolací instancí hrdelních zločinů a směla udělit státní občanství S rozšiřující se mocí Říma logicky ztrácela na významu neboť její rozhodování bylo pro větší územní celek nepružné a neúčinné Právo hlasovat měli pouze muži s právem nosit zbraň tj od 17 do 60 let Comitia tributa byla lidovým shromážděním podle okresů a její pravomoci nebyly velké volila nižší úředníky kvestory a édily schvalovala zákony a fungovala jako odvolávací komise při odsouzení k pokutě Později vznikla ještě concilia plebis tj plebejské hromady kde se volili plebejští úředníci a soudily nevýznamné přestupky Jejich rozhodnutí byla závazná nejprve pouze pro plebeje zákonem Lex Hortensia získala jejich rozhodnutí plnou platnost Comitia tributa comitia centuriata a concilia plebis byla nejvyššími orgány římského státu a reprezentovala všechen „římský lid" populus Romanus Občané zde hlasovali ústně a rozhodovala nadpoloviční většina Projednávat se mohly pouze návrhy které dal magistrát Každé rozhodnutí schvaloval auctoritas patrum senát Tento systém byl výrazně výhodnější pro bohatší vrstvy Římané mohli ustanovit i mimořádné sbory se zvýšenou pravomocí např tresviri quattuorviri takový sbor pravděpodobně vypracoval Zákon dvanácti desek Úředníci Úředníci byli lidovým shromážděním voleni na jeden rok výkon funkce byl čestný tj bezplatný U úředníků platilo ius intercessionis Nejvyššími úředníky byli dva konzulové v krizi byl jedním z konzulů po dohodě se senátem jmenován diktátor Ten měl do doby než pominulo nebezpečí maximálně však šest měsíců téměř neomezené pravomoci V tomto období nebylo možno využít mnoha běžných práv např odvolat se k lidovému shromáždění Za konzuly byli nejprve voleni pouze patriciové lex Licinia roku 367 př n l stanovil že jedním konzulem bude plebej a druhým patricij V polovině 4 století př n l vznikla funkce censores tj censorů Jak se k této funkci došlo je předmětem sporů a existuje na to několik teorií Censor byla funkce bez impéria ale jejich rozhodnutí nesměl nikdo vetovat Tato funkce byla považována za vrchol politické kariéry Censoři prováděli rozřazení do centurií a tribuí a zabývali se mravním a rodinným životem občanů cura morum s právem ukládat tresty Dále zasahovali do financí např zadávali veřejné zakázky nebo pronajímali státní pozemky Moc úředníků diktátora konsulů a praetorů se opírala o tzv imperium což bylo území kde zastupovali nejvyšší vládní moc velení vojsku coërcitio tj pravomoc soudit zločince ius agendi tj svolávání lidových shromáždění či senátu a iurisdicio tj nejvyšší soudní moc právo uplatňovat spravedlnost Imperia jednotlivých praetorů určoval los V samotném Římě domi byla tato imperia omezena ale za jeho hradbami militiae bylo prakticky bez omezení V době republiky se totiž předpokládalo že mimo domácí území panuje neustálý válečný stav Tato tzv vyšší magistratura se zabývala i právem procesním rodinným sousedským dědickým obligačním trestním a právem správním Mimo vyšší magistratury působilo i značné množství magistratur nižších ty volila comitia centuriata a comitia tributa resp comitia leviora Taktéž se jednalo o funkce bezplatné s ius intercessionis Jejich moc byla obdobná magistrátům vyšším leč bez imperia Jednalo se např o quaestores quaestores parricidii se zabývali hrdelními zločiny quaestores aerarii spravovali pokladnu v Saturnově chrámu a doprovázeli konzuly do války kde vedli polní pokladnu quaestores militares rozdělovali kořist Jejich počet se měnil podle povinností které tento úřad vykonával Aediles curules a aediles plebis vykonávali policejní službu dohlíželi na pořádek v ulicích a na tržištích Aediles curules měli i soudní pravomoc v záležitostech trhu Aedilus plebis nebyl významný úřad a později se tito aedilové stali pomocníky tribunů lidu tribuni plebis Plebejské shromáždění volilo čtyři tribuny tribuni plebis později jejich počet stoupl na deset kteří měli chránit zájmy plebejů ius auxilii Později byly jejich pravomoci dále rozšířeny o právo zrušit opatření magistráta namířené proti některému plebejovi ius intercedendi Nakonec získali dokonce i právo ukládat pokuty a zatknout obviněné z politických zločinů ius coërcendi Svolávali comitia centuriana a concilia plebis kterým předsedali Neměli žádnou pozitivní pravomoc ani impérium byli však osobně nedotknutelní sacrosancti Vyšší i nižší úředníci měli k dispozici pomocný personál apparitores Co se možnosti stížnosti na magistráta týče platila zásada dodatečné odpovědnosti a stížnost na něj bylo možno podat až po uplynutí jeho volebního období Tento systém měl řadu výhod i nevýhod nespornou výhodou bylo že úředník nemohl ovlivňovat stížnost Na konsula byla minimální věková hranice 43 let a na praetora 40 Každý kandidát musel mít protikandidáta Koncem období republiky jsou již patrné tendence vedoucí k oslabení demokracie k císařství což mělo své odpůrce i příznivce V raném císařství a pozdní republice se projevila řada snah o narušení držby moci Mezi právníky probíhala řada sporů a větší část významných právníků stála na straně republiky Tehdejší demokracie skutečně selhávala a římský způsob zajišťování moci se dostal do těžko řešitelných problémů Nutnost právně-politických reforem se ukázala již při sérii občanských válek ale radikální průlom uskutečnil až Augustus když se ujal původně nevýznamné funkce principa princeps a proměnil ji ve formu vlády nazvanou principát Názory na principát se nutně různí právně se však jednalo o pokračování republiky Augustus svou moc opřel o tribunství čímž získal osobní nedotknutelnost později i právo postupovat proti magistrátům a především právo řídit a svolávat shromáždění občanů a senát dále získal imperium proconsulare což mu zaručilo velení armády a její kontrolu dále pak postavení nadřazené místodržícím v provinciích Toho samozřejmě využili jeho nástupci k dalšímu rozšiřování moci až se senát a všechny ostatní politické funkce dostaly do role císařských úředníků Tím postupně došlo k prolomení principů římského právního systém a vznikl tzv dominát kde již císař vládl zcela sám Rozdělení římského práva Nejzákladněji můžeme právo římské členit na ius a fas viz výše Co se týče ius římská republika znala tři základní systémy práva ze kterých vycházela Ius civile bylo právo civilní občanské; toto právo vycházelo ze zvykového práva ius populi Romani Quiritium ze zákonů Bylo protikladné k ius honorarium Ius civile platilo pro spory mezi občany a platilo jen pro římské občany Ius honorarium vycházelo z činnosti magistrátů především městských praetorů a aedilů Protiklad ius civile Ius gentium bylo právo jiných národů Původně se jednalo o právo řešící spory mezi cizinci na římském území později řešilo i spory občanů s cizinci Římané znali velmi důležité rozdělení práva na soukromé a veřejné; pokud v právní soustavě toto rozlišení chybí nastává zpravidla diktatura Samozřejmě i tato velmi oddělená odvětví práva se potkávají a to především v právu trestním Ius privatum právo soukromé jehož primárním cílem je ochránit prospěch jednotlivce někdy i proti společnosti Právě toto právo a jeho důsledné rozvíjení má pro Řím a následné dějiny evropského práva zcela zásadní význam Jeho původ lze bezpochyby najít ve zvykovém právu ale jeho dějiny zahájil právě Zákon dvanácti desek později doplněný řadou praetorských ediktů i právní vědou jurisprudencí Ius publicum právo veřejné tj právo které ukládá povinnosti a práva římské říši V římském právu se dále setkáváme s termíny právo psané ius scriptum a nepsané ius non scriptum Tímto dělením se odlišuje způsob vzniku či nalezení tohoto práva „nepsaným právem je míněno právo zvykové mos a věci nalezené pomocí praxe Do psaného práva pak Gaius zahrnuje lex zákon plebiscit senatus consultum usnesení Senátu constitutiones principum císařské konstituce edikty magistrátů responsum dobrozdání právních teoretiků Zhruba od konce 2 století př n l lze pozorovat snahu o propojení a integraci tří systémů ius do jednoho Aebutiův zákon změnil po procedurální stránce velmi složité a neprůhledné řízení na výrazně lepší systém Tím začala nejslavnější éra římského práva ale zároveň se posílila činnost praetorů a tím se vytvářel tlak na provázanost těchto právních systémů takže v době císařství postupně vytvořily jeden systém To ve svých důsledcích umožnilo rozvoj císařství císař jako hlavní garant práva vydával svá nařízení constitutiones principum ve třech respektive čtyřech základních formách Edicta byly obecně závazné normy upravující konkrétní případ mohla být povahy veřejné i soukromoprávní a jejich platnost se mohla týkat celé říše nebo mohla být omezena na určitou její část Edikty vydávali i císařští úředníci Mandata tj císařovy instrukce úředníkům pokud mandatum řešilo obecný problém muselo být publikováno a závazně platilo Decreta tj císařovy rozsudky a výklad konkrétního sporu který byl závazným řešením pro podobné spory Teoreticky se mohla týkat pouze jednoho konkrétního sporu A nakonec rescripta tj císařovy odpovědi na dotazy Reskripty řešily vždy konkrétní otázky teprve soudy a právnická literatura jim dala obecnou závaznost kterou císař původně nenárokoval Věcná práva Vlastnické právo dominium proprietas bylo v Římě základním stavebním kamenem práva i celé společnosti Bylo na dané poměry až neuvěřitelně propracované a ve své podstatě předběhlo svou vlastní dobu Ani po tisíci letech se právní věda nepřiblížila k tomu co dokázali římští právníci Právní věda se po úpadku římské civilizace značně odchýlila od pojetí vlastnictví jež Římané stvořili Ono pojetí se ve značné míře blížilo tomu dnešnímu Vlastnictví bylo chápáno jako neomezené právní panství nad věcí Bylo nejkvalitnějším a nejsilnějším věcným právem A jeho ochrana tomu byla samozřejmě přizpůsobena K tomuto účelu byl stvořen důmyslný systém žalob a interdiktů Institut vlastnictví byl uznáván tak důsledně že i přímá daň z majetku by byla krácením práva majetkového Vlastník neboli dominus mohl od klasické doby s věcí nakládat jakkoliv Typické projevy vlastníkova chování shrnujeme do několika pojmů ius possidendi faktické ovládání věci držba ius utendi právo věc užívat ius fruendi právo věc požívat neboli těžit z něj plody ius abutendi právo věc zničit Dominium bylo omezeno jen vlastnickými právy ostatních sousedské právo a institutem vydržení usucapio pokud vlastník půdu nevyužíval V Římě byla známa i elasticita práva tzn jakmile nějaké omezení skončilo toto právo samo nabylo původní podoby Věcná práva se označovala jako iura in re jejich ochrana pak jako actiones in rem Vlastnické právo bylo absolutní a vylučovalo působení každého kdo k dané věci neměl oprávnění Vlastnictví proprietas či dominium se chápalo jako právní panství tj bylo všeobecné přímé a výlučné jeho předmětem byly věci hmotné včetně otroků někdy i některá práva výhody Vlastník věc fyzicky ovládal tj držel mohl věc jakkoli užívat a těžit z ní a v pozdějších dobách ji mohl i zcizovat ius possidendi ius utendi Pak Římané znali i spoluvlastnictví kdy k jedné věci existovalo více vlastnických práv vyjádřených zlomkem pars quota V římském pojetí práva se setkáváme s několika druhy vlastnictví kviritské vlastnictví dominium ex iure quiritum bylo určeno jen římským občanům ager publicus tj státní pozemky provinční půda povinnost platit stipendium či tributum bonitární vlastnictví Ochrana vlastnictví probíhala u každého jinak V zásadě lze tvrdit že kupec nebyl velmi dlouho chráněn proti třetí straně Kviritské vlastnictví bylo chráněno reivindikací vindikací v případě sporu původně obě strany prokazovaly svůj nárok později žaloval nedržící držitele a měl prokázat své právo Prohrál-li dosavadní držitel musel věc vydat nebo za ni zaplatit až v justiniánském právu je pouze vydání věci V případě sporu o věci hromadné např stádo se prokazovalo vlastnictví nadpoloviční většiny Římané neznali zbytečné průtahy neboť nedostavil-li se odpůrce k soudu věc připadla žalobci Řím rozlišoval i držitele bonae fidei v dobré víře který ručil jen za škody které způsobil sám a držitele malae fidei ve zlé víře který ručil i za náhodu Náhradu za náklady na zlepšení věci mohl požadovat jen uživatel v dobré víře na náhradu nutných nákladů měl nárok i držitel ve zlé víře nikoli však zloděj Velmi důležitá pro vývoj práva byla cautio damni infecti tj záruka proti hrozící škodě; záruku poskytoval majitel zástavní věřitel atp mohl ji nařídit magistrát Ochranu držby řešily praetorské interdikty jež chránily držbu jako faktický stav a byly na straně poslední klidné držby byla-li získána právem Podle funkce existovaly dva druhy interdiktů Držba possesio byla chápána jako faktická a všeobecná moc nad věcí K jejímu splnění byly vyžadovány animus possidendi úmysl věc držet jako vlastní a corporalis possesio hmotné ovládání Držba byla projevem vlastnického práva nebo v případě byl-li vlastník a držitel odlišný jako samostatný právní jev Pak bylo nutné mít k věci věcné právo např pronájem Animus possidendi byl nezastupitelný corporalis possesio byla zastupitelná např otroci ovládali majetek pro hlavu rodu Naturalis possesio držba přirozená nebyla považována za držbu a nebyla tak chráněna Jednalo se o detenci faktický stav U držby se vedle držitele bonae fidei a malae fidei rozlišovala ještě possesio iusta držba spravedlivá a possesio iniusta nespravedlivá V justiniánském právu byla novinkou quasi possesio iuris possesio tj držba práva Držbu bylo možno získat i v zastoupení ztráta držby byla definována buď jako corpore držitel ztratil možnost věc fyzicky ovládat animo držitel nechtěl věc ovládat věc zanikla nebo držitel zemřel Vlastnictví šlo v Římě nabývat prakticky velmi podobně jako v pozdějších právních systémech rozlišoval se originární prvotní a derivativní způsob nabytí Mezi derivátní počítáme Mancipaci mancipatio nejstarší a slavnostní způsob směny základního majetku tj nemovitostí otroků a dobytku Byla nutná účast pěti svědků a vážného libripens Mancipace platila ihned nesměla obsahovat podmínky ani lhůty a nebylo možné ji provádět v zastoupení Tradici traditio neformální převod vlastnického práva který později převládl a v justiniánském právu se stal jediným způsobem převodu vlastnického práva mezi živými lidmi Věc mohl převést jak vlastníkův zástupce tak zástavní věřitel Mohlo jít o koupi a prodej darování věno úvěr atp nešlo ji však použít pro nájem úschovu atp Injurecesi in iure cessio konala se před magistrátem a byla jednostranným uplatněním vlastnického práva Dále existovaly zvláštní způsoby derivativního nabytí vlastnického práva např z válečné kořisti nebo z majetku dlužníka státu zpravidla šlo o prodej pomocí veřejné dražby Originární způsoby nabytí vlastnictví Vydržení usucapio pokud se někdo v dobré víře ujme neužívané věci kterou pokládá za věc ničí Podle Zákona dvanácti desek platí pro pozemek lhůta dvou let pro movité věci pak jeden rok Vyloučeny byly věci kradené Později byl dodán ještě požadavek spravedlivého důvodu a dobré víry u držitele Okupace věci ničí např ulovené zvíře věci opuštěné majitelem a věci nepřátelské kořist Nález pokladu tj věci skryté o jejímž vlastnictví neexistuje právní vědomí Takové věc se dělila rovným dílem mezi nálezce a vlastníka pozemku na němž se poklad nacházel Pokud byl poklad hledán bez vědomí vlastníka připadal celý vlastníku pozemku Akcese přírůstek spojení dvou věcí z nichž jedna ztrácí samostatnost a stává se součástí druhé Specifikace vlastnictví nabyté zpracováním materiálu např socha z kamene majitel materiálu měl právo pouze na náhradu materiálu nikoli na dílo Římané znali i věcná práva k cizí věci tzv iura in re aliena která dávala oprávněné osobě právo zvláštního obsahově přesně vymezeného působení na věc jejímž nebyl vlastníkem Tato práva byla nazývána servitutes tj služebnosti Ta vznikala pouze k věci cizí Lze je rozdělit na Polní služebnosti tj např právo cesty Domovní služebnosti např právo prorazit v cizí zdi okno Zakazující služebnosti např právo zakázat stavbu která by bránila přístupu světla Ususfructus právo požívací tj právo užívat cizí věc a těžit její plody Služebník se o věc musel starat část plodů vynakládal na udržení věci v původním nezměněném stavu nemohl ji tedy ani zlepšit Byla časově omezena zanikala nejpozději smrtí oprávněného nemohla být převáděna Habitatio právo užívat byt v cizím domě Operae právo užívat cizího otroka či zvíře Ochrana služebností byla prováděna věcnými žalobami a praetorskými interdikty Služebnosti Římané striktně oddělovali od zástavního práva které bylo také věcným právo k věci cizí za účelem jistoty věřitele že dojde k naplnění pohledávky Toto právo mělo zajišťovací a uhrazovací funkci Zástavní právo bylo nedělitelné a zastavit bylo možné každou věc kterou bylo možno prodat a bylo s ní zastaveno vše co k ní náleželo i přibylo Zástavcem mohl být vlastník Zástavní právo zanikalo zánikem pohledávky nebo zástavním prodejem věci Dělilo se na Zástavní právo věc byla odevzdána věřiteli jako záruka a ten ji ovládal jako držitel Hypotéka věřitel mohl vyžadovat vydání věci teprve při neuspokojení jeho pohledávky Zástava byla buď propadná tu si věřitel ponechal nebo prodejná věřitel ji prodal a nadbytek dal dlužníkovi Závazková práva Římské právo znalo i pojem obligace ke každému právnímu úkonu byla zřizována smlouva která musela splňovat určité náležitosti Římané si byli vědomi i takových problémů jako byly úroky depozitum či pojištění např fenus nauticum tj námořní havarijní pojištění Tyto problémy řešili pomocí smluv takže problematika římských smluv je velmi složitá a rozsáhlá V zásadě existovaly smlouvy o půjčkách koupi a prodeji trhové Některé smlouvy mohly obsahovat podmínky K většině smluv bylo zapotřebí svobodné vůle obou stran a jednání v dobré víře Proti obecnému přesvědčení mohly vznikat i smlouvy s otroky složitější problematika byla u smluv mezi otroky navzájem Byla známa i societas tj smlouva většího počtu lidí kteří se spojili za určitým účelem Velmi využívaná byla i příkazní smlouva mandatum tj smlouva o zařizování cizích věcí s takovouto smlouvou byla často spojena plná moc Již v římských smlouvách platilo že člověk nemohl koupit vlastní věc cena musela být vyjádřena v penězích a nemusela odpovídat tržní hodnotě věci Prodávající ručil jak za vady právní tak za vady faktické Se smlouvami souviselo i dědické právo protože v římském právu byla řádně sepsaná závěť nedotknutelná Pokud závěť neexistovala existovalo pořadí dědických nároků to se v průběhu dějin římské říše několikrát změnilo Dědictví bylo v pozdější době možno odmítnout Trestní právo Trestní právo stíhalo stejné zločiny jako dnes loupež krádež vraždu podvod atd tresty však nebyly předem pevně stanoveny ale hlasovalo se o nich Trest smrti se udílel především za velezradu to platilo hlavně pro politiky velezradou bylo i navádění nepřítele proti Římu nebo vydání římského občana nepřátelům za jakýkoli fyzický útok na tribuna lidu dále pak za vraždu podplácení voličů crimen ambitus a provozování magie Smrtí se trestala i zrada patrona ochránce svého klienta a falešné křivé svědectví Všechny tyto zločiny byly trestány stětím jen křivé svědectví se trestalo svržením z Tarpejské skály Trestem původně obecným a později vyhrazeným pro otcovrahy byla poena culeii zašití do pytle s kohoutem psem hadem a krysou či opicí s následným svrhnutím do Tibery Říman na římského občana nesměl vztáhnout ruku a proto vznikla funkce státního otroka popravčího jenž se nazýval carnifex Při každém zločinu mohl římský občan ještě než se začalo hlasovat využít práva ius exilii tj odejít do vyhnanství; tím ztratil římské občanství majetek a možnost návratu při pokusu o návrat mohl být kýmkoli zabit Zajímavostí je že Augustus zavedl za banditismus a pirátství včetně loupeže při ztroskotání lodi trest předhození dravé zvěří bez možnosti využít ius exilii Ostatní méně závažné trestné činy byly trestány pokutou nebo později i vězením Kromě běžných zločinů krádež podvod byla trestána např i lichva nebo hazard Vojenské trestné činy zejména prodej zbraní nepříteli zběhnutí atp byly taktéž trestány smrtí a to ukamenováním či utlučením Méně závažná provinění se v římské armádě trestala např nepočítáním až několika let vojenské služby menším přídělem stravy kořisti Zajímavé je že Římané neznali trest ztráty vojenské hodnosti Procesní právo Proces v antickém Římě probíhal velmi odlišně od způsobu procesu na jaký jsme zvyklí z dnešní doby Odlišnosti mezi civilním a trestním procesem byly obrovské Civilní proces Řím neměl veřejné žalobce proto občané museli přednášet své případy sami za sebe U velkých případů většinou vystupoval nějaký politik Do vytvoření stálých soudních dvorů byl soudce zpravidla soukromá osoba iudex privatus podmínkou bylo římské občanství a mužské pohlaví Obě strany dostaly seznam soudců album iudicum a shodly se na soudci recuperatores Pokud se na žádném jméně neshodli museli přijmout posledního na seznamu U velkých procesů bylo soudců pět strany vybraly sedm soudců a z nich se losem vybrala pětice Jelikož soudce nebyl právník mohl se s právníkem o problému radit Pokud si ani na konci sporu nebyl jist mohl nevynést rozsudek s odůvodněním že řešení případu je nejisté Pro každý druh sporu existovala lhůta do které musel být rozsudek vynesen původně do večera Tato procedura u stálých soudních dvorů postupně zmizela Soudní řízení mělo dvě etapy nejprve proběhlo tzv ius in iure kde obě strany přednesly své žádosti resp námitky před praetora Ten prozkoumal zda je nárok žalobce oprávněný tj zda má oporu v zákonech pak povolil případně zamítl další řízení Zároveň rozhodl do jaké oblasti práva tato kauza patří a podle čeho bude rozhodována K praetorovi si lidé mohli vzít advokáty kteří pak s praetorem našli nějaké řešení když obě strany souhlasily byla věc podstoupena do druhé fáze Ta se jmenovala apud iudicium před soudem probíhala po krátké pauze a soudci rozhodli buď pro žalobce nebo pro žalovaného Rozsudek byl závazný a vymahatelný Trestní proces Původně se trestní právo řešilo před komiciemi lidová shromáždění; odtud název komiciální proces a k jeho zahájení byl potřeba návrh magistráta který byl vyšetřovatel žalobce i obhájce zároveň tzv inkviziční princip Proces byl rozložen do několika fází vše probíhalo před patřičným lidovým shromážděním V první fázi došlo k vyšetřování Ve druhá fázi byli vyslechnuti svědci a předneseny důkazy tato fáze měla tři stání mezi nimiž byly jednodenní přestávky Poté bylo tzv trinundum tj třídenní přestávka a pak příslušná komicie prostou většinou rozhodla o vině obžalovaného Proti tomuto rozhodnutí nebylo odvolání Případný trest byl vykonán ihned Když žalob přibylo nebylo už možně soudit pomocí komicií tak vznikl tzv akuzační proces který se konal před porotou a funkce žalobce soudce a obhájce byla oddělena Nejprve byla k těmto účelům využívána mimořádná porota quaestiones extraordinariae Od mimořádných porot se brzy upustilo ve prospěch stálých komisí quaestiones ordinariae první taková komise byla zřízena roku 149 př n l Průběh takovéhoto soudu byl sice složitější než u komiciálního procesu ale díky stálým porotám probíhal výrazně jednodušeji Nejprve došlo k žádosti o povolení žaloby postulatio ihned poté byla sestavena žaloba nominis delatio a magistrát dal žalobci na výběr ze sta soudců ten jich padesát vybral Sulla nahradil výběr losováním s právem odmítnutí některých Poté byly provedeny důkazy ke kterým se obžalovaný vyjádřil Po tomto vyjádření následovaly závěrečné řeči Nakonec soudci prostou většinou rozhodli pokud se více než třetina soudců zdržela hlasování bylo nutno proces opakovat Poslední verze procesu se objevila v době císařství proto se nazývá císařský extraodrinární proces V tomto procesu měl soudce více možností zabývat se jednotlivými aspekty konkrétního činu resp polehčujícími či přitěžujícími okolnostmi Je třeba si uvědomovat že v této době již zcela zmizela lidová shromáždění proto odvolání hrdelních zločinů řešil císař appellatio Díky stylu tohoto procesu se poprvé v historii práva reagovalo na úmysl recidivu Římského občana mohl k trestu smrti odsoudit jen senát s císařem v Římě Císař mohl proces rozhodnout sám bez senátní poroty ale pouze v případě že ho k tomu senát zmocnil Pokud proces vedl císař vedl ho inkvizičním principem V dominátu byly zrušeny trestní poroty a císaři bylo uděleno právo ukládat trest smrti ius gladii Z toho vyplývá že vše bylo řešeno pomocí inkvizičního principu ten se však změnil protože poprvé v historii Římské říše bylo nahrazeno volné zvažování důkazů a to císařskými instrukcemi Ve 4 století již proces nebyl prakticky otázkou práva občané se již nedovolali spravedlnosti K zahájení císařského procesu stačilo pouhé udání delatio Udavač pak nebyl nucen před soudem vůbec svědčit Udavač měl nárok na část majetku člověka jehož udal byl-li tento odsouzen Odvolání v této době nebylo možné formou apelace mohl odsouzený požádat císaře o udělení milosti indulgentia Otroctví Ve starověkém Římě mělo otroctví nejprve patriarchální povahu Spolu s rozvojem státu však došlo i ke změně chápání postavení otroka z neplnoprávného člověka na živou věc Postavení otroka římské právo definovalo zásadou servus nullum caput habet otrok nemá hlavu nemá právní způsobilost ze které se však v různých konkrétních případech slevovalo Postupem času se v Římě zvyšoval počet státních i soukromých otroků kteří se otroky stávali jako potomci otroků váleční zajatci či z jiného důvodu zotročení pro nevděk zotročení pro dluhy podvodný prodej svobodného občana do otroctví kterého se prodávaný dobrovolně účastnil atd Ačkoliv nesměl být svobodný člověk bezdůvodně zotročen přece jen k tomu v určitých fázích dějin Římské říše docházelo Z otroctví mohl být člověk propuštěn ve výjimečných případech dokonce zákon pojil propuštění z otroctví s vykonáním nějakého skutku či s dlouhodobějším jednáním např záchrana života císaři či výkon určitého povolání po určitý počet let Počátkem císařství bylo propouštění otroků natolik rozšířené že byly vydány zákony Lex Fufia Caninia a Lex Aelia Sentia které propouštění omezovaly Ve poslední fázi dějin Římské říše často docházelo ke splývání postavení kolónů a otroků a pod vlivem křesťanství i k změně chápání osoby otroka V mnoha oblastech přešel otrokářký systém plynule do systému feudálního Vliv římského práva Pokud budeme hovořit o římském právu v širším smyslu lze o některých obdobích zejména středověké Evropy uvažovat jako o dědici římského práva Roku 1080 byl v Bologni nalezen Justinánův kodex který se stal základem práva církevního začal se vyučovat na univerzitách a postupně došlo k renesanci římského práva To se rozšířilo a pomocí řady právních škol glosátoři komentátoři atd se stávalo jedním z pilířů práva kontinentální Evropy V 18 a počátkem 19 století bylo z právních systémů postupně vytlačováno Poslední oživení římského práva počínaje rokem 1495 kdy byl založen Říšský komorní soud přinesla německá škola právní vědy zvaná Usus modernus pandectarum Tato věda ovlivnila právní teorii i praxi v sousedním Nizozemí odkud se přenesla do většiny tehdejších holandských kolonií Nejvýznamnější vliv můžeme pozorovat v právním systému Jihoafrické republiky kde byl podlouhou dobu platný právní systém zvaný Roman-dutch law Z Německa se tato právní věda pochopitelně přenesla i do pobělohorských Čech kde se začala vyučovat na znovuotevřené pražské univerzitě Nyní se římským právem zabývá pouze historie práva ale jelikož právo kontinentální Evropy stojí na základních principech této právní soustavy je římské právo stále významným pramenem poznání práva a vyučuje se na všech fakultách zabývajících se právní vědou Zajímavostí je platnost některých částí práva „ius commune v San Marinu Louisianě či několika jihoafrických zemích Na anglosaský či angloamerický právní systém mělo římské právo výrazně menší dopad a toto právo je proto s ním v některých otázkách v přímém rozporu Církevní právo z něj převzalo řadu trendů přesto lze říct že se tvořilo na velmi odlišných principech Ostatní právní systémy arabský hebrejský atp stojí na odlišných základech a jejich vývoj probíhal zcela jinou cestou Zajímavé je že římské právo výrazně zasáhlo do dějin práva v jihoafrických zemích Za největší příspěvek Římanů k právu se dodnes považuje objev profesionálních právníků a vznik právní vědy Postavení legislativy a význam právní jistoty Dle právníka a právního vědce Bruna Leoniho velká část římských právních pravidel nevznikala díky legislativnímu procesu Soukromé právo ius civile se prakticky po celou dobu trvání římské republiky a i římské říše nacházelo mimo dosah zákonodárců Základní představu o římském právu je nutné hledat právě v tomto civilním právu jakožto v souboru postupně se vyvíjejících principů který byl po mnoha staletí kultivován právní vědou Z mnoha stovek zákonů leges se jich ne více než 40 týkalo soukromého práva tudíž minimálně v klasické éře římského práva byl zákon druhořadý Římský právník byl spíše vědcem který zkoumal řešení případů s kterými se na něj občané obraceli Římské právo tak spíše bylo popisováno a objevováno a nikoliv tak jako legislativa nařizováno V pojetí Římanů nemělo být právo nikdy vystaveno náhlým a nepředvídatelným změnám Nemělo být také podrobeno libovůli nebo svévoli zákonodárného shromáždění nebo jiných osob jako byli senátoři a další státní úředníci To mělo za následek zvýšení právní jistoty římského práva které tak umožňovalo občanům snadno vytvářet plány do budoucna a to i bez existence přesně formulovaných pravidel srovnatelných se zákony v psaném znění< ref> Význam Význam a dopad na evropskou kulturu byl značný i když mnoho věcí které se dnes zahrnují do římského práva vzniklo až ve středověku Mezi nejvýznamnější římské právní principy patří oddělení vlastnictví věci od faktické schopnosti užívání věci Uvědomili si i rozdíl mezi kontraktem a přečinem Nalezli také základní druhy kontraktů tj prodej pronájem smlouvu o dílo atp tento systém přešel do většiny kontinentálních zákoníků V římském právu už existuje systém soukromého práva jak jej poprvé popsal právník Gaius kolem roku 180 Gaius rozlišuje personae osoby res věci a actiones žaloby Tento systém byl v pojetí práva velmi výhodný a kontinentální Evropa ho používala velmi dlouho V Byzantské říši dal v 9 století císař Basilios I a Lev VI Justiniánovy sbírky spojit a reformovat vynechal zastaralé věci některé věci zestručnil a přidal nové; toto dílo se stalo známé pod názvem Basilika V této podobě se pak staly základem pro řecké právo a pro právo používané pravoslavnou církví tento právní kodex ovlivňoval danou oblast i po dobytí Turky kteří vycházeli z velmi odlišných principů práva Obecně lze tvrdit že římské právo bylo velice vyspělé a po pádu římské říše na ně Evropa nebyla schopna navazovat po roce 1000 byly v kontinentální Evropě znovu nacházeny výhody římského práva a tak pomocí různých glosátorských škol docházelo k zavádění některých částí římského práva do praxe To podporovala poměrně velká část panovníků protože římské právo umožňovalo lepší způsob správy majetku než dosavadní zvykové právo Od 16 století se navíc odvolávali i na zásadu princeps legibus solutus est tj panovník není vázán zákony Pro kontinentální Evropu byl velmi výhodný i systém rovnosti subjektů ochrany vlastnictví a řada dalších problémů byla řešena pro tehdejší Evropu více než dobře Tyto výhody vedly k tomu že v 16 století se římské právo stalo v kontinentální Evropě jedním ze tří pilířů práva za druhé dva lze považovat germánské zvykové právo a kanonické právo Římské právo bylo chápáno jako ius commune tj právo společné evropským státům Praktické využití římského práva začalo upadat v 19 století kdy nejprve Napoleon Bonaparte vydal Code civil 1804 kterým se jako vzorem postupně inspirovala celá kontinentální Evropa nejdéle se vliv římského práva udržel v Německu kde byl občanský zákoník přijat až v r 1896 Od té doby už římské právo prakticky až na malé výjimky neovlivňuje denní praxi Jeho přínos však spočívá v tom že ovlivnilo vývoj a vznik kontinentálního práva a tvoří tak základ evropského právního systému proto je stále vyučováno na právnických fakultách a je jisté že bez základů římského práva lze jen těžko chápat evropské právo Odkazy Reference Literatura M Bartošek Dějiny římského práva Praha Academia 1988 1995 M Bartošek Encyklopedie římského práva Praha Academia 1997 Gaius Učebnice práva ve čtyřech knihách Praha Aleš Čeněk 2007 G Hamza Das römische Recht und die Privatrechtsentwicklung in Russland im modernen Zeitalter In Journal on European History of Law London STS Science Centre Vol 1 No 2 s 20 26 ISSN 2042-6402 L Heyrovský Dějiny a systém soukromého práva římského Praha 1924 J Kincl Texty ke studiu obecných dějin státu a práva Praha 1977 Kincl Urfus Skřejpek Římské právo Praha 1995 M Skřejpek Ius et religio Pelhřimov 2000 J Sokol Moc peníze a právo Praha Aleš Čeněk 2007 O Sommer Prameny soukromého práva římského Praha 1923 1932 O Sommer Učebnice soukromého práva římského Praha 1946 V Urfus Historické základy novodobého práva soukromého Praha 1995 J Vančura Úvod do studia římského práva soukromého Praha 1923 J Vážný Římské právo obligační Brno 1946 Související články Seznam římských zákonů Superficies solo cedit Zákon dvanácti desek Externí odkazy By Yves Lassard and Alexandr Koptev Špicberky norsky Svalbard jsou ostrovy v Severním ledovém oceánu severně od evropské pevniny Je to skupina ostrovů roztroušených mezi 74° a 81° severní šířky a mezi 10° a 34° východní délky Zároveň je to nejsevernější část Norského království Přísně vzato se Špicberky Spitsbergen jmenuje pouze největší ostrov na západě souostroví označování celého souostroví tímto jménem je ale značně rozšířené Podle Špicberské dohody ze dne 9 února 1920 je souostroví pod přímou suverenitou Norska a podle zákona ze dne 17 června 1925 rovněž částí Norského království Trvale obývané jsou pouze tři ostrovy Západní Špicberk Spitsbergen Medvědí ostrov Bjørnøya a Hopen Podle Špicberků pojmenovala anglická astronomka Mary Adela Blaggová pohoří Montes Spitzbergen na přivrácené straně Měsíce< ref> Historie Předpokládá se že Špicberky byly objeveny někdy kolem 12 století Rusy a Vikingy Poprvé se o Svalbard zmiňují islandské historické písemnosti z roku 1194 Souostroví je popsáno rovněž v islandské zeměpisné "encyklopedii" Landnåmsboken z konce 12 století; neví se však zda jsou v tomto díle popisovány opravdu dnešní Špicberky V tradiční norštině se zdejší zemi říká Svalbarði – doslovný překlad by byl tedy „chladný okraj Opravdu nepopíratelným objevitelem se stal až Holanďan Willem Barents který zde přistál v roce 1596 ale královské Holandsko respektovalo dánsko-norskou svrchovanost nad tímto územím Mezi roky 1612–1720 se zdejší vody při západním pobřeží staly důležitou velrybářskou oblastí lovili zde Dánové Holanďané Angličané Francouzi a Norové Odhaduje se že samotní Holanďané vylovili něco okolo 60 000 velryb Lov řídili ze základny Smeerenburg kterou zde založili; ta jim také sloužila jako základna pro arktické expedice V průběhu roku 1671 provedl kompletní pozorování místní flory a fauny německý lékař Friedrich Martens Jako výchozí bod si Špicberky vybralo i mnoho polárních expedicí mj expedice Nora Roalda Amundsena a Itala Umberta Nobileho let vzducholodí k severnímu pólu Ostrovy byly kompletně geologicky zmapovány až mezi roky 1940–1980 geology z Cambridge a dalších univerzit vedených většinou Brianem Harlandem Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem dne 22 června 1941 bylo veškeré civilní obyvatelstvo Špicberků evakuováno britskou válečnou lodí Rusové do SSSR a Norové do Velké Británie pevninské Norsko bylo v té době již německým protektorátem Všechny strategické objekty byly pak zničeny těžební zařízení na ropu a uhlí elektrárna a radiostanice Norská vojenská posádka ale zůstala v Longyearbyenu Barentsburgu a Svea 8 září 1943 však byly tyto jednotky napadeny masívním útokem německých sil z bitevní lodi Tirpitz 7 Norů bylo v obranném boji zabito 41 mužů bylo zajato a odvezeno do zajetí v Německu zbytek posádky se zachránil v horách SSSR vznesl v roce 1944 požadavek aby se souostroví Špicberky stalo společným norsko-sovětským kondominiem felleseie a Bjørnøya přímo částí sovětského území Později byl tento požadavek stažen Dne 1 června 1973 rozhodla norská vláda o vytvoření tří národních parků dvou velkých přírodních rezervací a celkem patnácti ptačích chráněných rezervací na souostroví V roce 1973 začala také stavba zpevněné přistávací dráhy na letišti Svalbard lufthavn v Longyear První letadlo zde přistálo 14 září 1974 letiště pak bylo oficiálně otevřeno dne 2 září 1975 Mezinárodní postavení Špicberská dohoda z 9 února 1920 přiznává Norsku svrchovanost nad tímto územím ale území musí zůstat demilitarizované Norové převzali správu nad ostrovy v roce 1925 Nicméně podle této dohody mohou občané zemí které se staly signatáři dohody dohodu podepsalo i bývalé Československo stejným právem využívat přírodní nerostná bohatství Díky této dohodě zde mohla vzniknout osada Barentsburg mající stálé ruské osídlení Další ruská osada Pyramiden je od roku 1998 téměř opuštěné místo od chvíle kdy 31 března byla ukončena těžba a 900 obyvatel bylo kvapně evakuováno; přes zimu zde bývá 2–5 lidí v létě je jich zde více Osada Grumant zůstala opuštěná po odchodu Rusů stejně jako některá další sídla Bývaly časy kdy na Špicberkách byla ruská populace větší než norská ale to dnes již neplatí Obyvatelstvo je velmi různorodé včetně např Thajců Norové však mírně převažují nad ostatními národy Jmenovaný guvernér sysselmann Špicberk sídlí v městečku Longyearbyen které je také administrativním centrem Od roku 1995 je správcem Svalbardu tedy i Medvědího ostrova fylkesmann Nordlandu Přírodní poměry Geografie Špicberky tvoří skupina ostrovů v Severním ledovém oceánu rozprostírající se mezi 74° a 81° severní šířky a mezi 10° a 34° východní délky Je to nejsevernější část Evropy Celková rozloha ostrovů je 62 050 km² Souostroví dominují tři největší ostrovy Spitsbergen holandsky „Zubaté vrcholky též Západní Špicberk který dal souostroví jméno Nordaustlandet a Edgeøya Spitsbergen Západní Špicberk 37 673 km² Nordaustlandet Severovýchodní země 14 443 km² Edgeøya 5074 km² Barentsøya Barentsův ostrov 1288 km² Kvitøya 682 km² Prins Karls Forland 615 km² Kongsøya 191 km² Bjørnøya 178 km² Svenskøya 137 km² Wilhelmøya 120 km² Špicberky jsou z 60 % pokryté ledovci nebo sněžnými pláněmi V říjnu 2010 byla na Špicberkách objevena pravděpodobně nejsevernější krasová jeskyně na světě Pepa Cave < ref> Místní arktické podnebí ovlivňuje Severní Atlantik Ostrovy leží daleko za polárním kruhem přesto zde moře většinou nezamrzá V Longyearbyen jsou takzvané bílé noci od 20 dubna do 23 srpna tmu tu naopak mají od 26 října do 15 února Klima Golfský proud výrazně otepluje zejména západní pobřeží V letních měsících bývá Grónské moře v okolí Špicberk zcela bez ledu Průměrná teplota v červenci +5° C a v lednu -12° C v 60 letech to bylo -25° C v této dekádě však byla celosvětově nižší teplota než v předchozích letech zřejmě vlivem sopečných výbuchů Teplota klesá směrem na východ Díky föhnům může teplota stoupnout i na 15° C Roční úhrn srážek je 400–500 mm ve vnitrozemí 200 mm Srážky jsou v drtivé většině sněhové Příroda Souostroví je územím několika národních parků kvůli kterým je v určitých obdobích na některá území zcela zakázán přístup např k ostrovu Prince Karla se celý rok nesmí člověk přiblížit blíže než na 500 m ostrov Moffen je chráněn od 155 do 159 kdy je možné se přiblížit maximálně na 300 m jižní část ostrova Bjørnøya nesmí být vůbec navštěvována 14–318 severní část pak 156–318 apod Je zde hnízdiště mnoha mořských ptáků a dokonce i dvou pěvců kteří sem migrují a v létě hnízdí Jsou zde také čtyři druhy savců hraboš Microtus epiroticus liška polární sob špicberský poddruh soba příbuzného grónským sobům a medvědi lední Protože jsou zde medvědi lední poměrně rozšíření všichni kdo jdou mimo osídlení musí dodržovat bezpečnostní opatření jedním z nich je nošení pušky Nicméně zákony chrání medvěda ledního a je zapovězeno je rušit a jakkoliv obtěžovat Roste zde i přes drsné přírodní podmínky spousta rostlin téměř všechny jsou malé a během krátkého léta musí stihnout rychle odkvést Roste zde i nejnižší prales na Zemi složený z místního poddruhu břízy Osídlení Na Špicberkách žije zhruba 2 800 lidí 60 % z nich jsou Norové; 40 % Rusové a Ukrajinci Barentsburg Баренцбург ruské osídlení — populace 900 Bjørnøya Grumant Грумант ruské osídlení opuštěno v roce 1961 znovuotevření dolů bylo plánováno na rok 2003 Isfjord radio Longyearbyen populace 1700 Ny-Ålesund populace 40 Pyramiden Пирамида ruské osídlení opuštěno v roce 2000 Smeerenburg holandské osídlení opuštěno v roce 1660 Sveagruva populace 210 Ekonomika Ekonomické aktivity se soustředí na těžbu uhlí a následuje převážně rybolov V poslední dekádě 20 století se zde velmi rozšiřuje turismus a rozvoj nových technologií sem přináší další příležitosti Norsko si nárokuje výlučné právo na rybářskou oblast 200 námořních mil 370 km od pobřeží Rusko jeho nárok neuznává Špicberky jsou spojeny s pevninou do Harstadu přes Andøy obousměrnými optickými kabely které jsou potřeba ke komunikaci se stanicemi které řídí některé družice nad polárními oblastmi Norská státní uhelná společnost zde zaměstnává téměř 60 % norské populace žijící na ostrově také zajišťuje některé místní služby a infrastrukturu Těžba uhlí První moderní důl byl otevřen v roce 1906 když zde společnost Arctic Coal Company ACC zřídila tábor Počet obyvatel se zde zvýšil a důl byl pojmenován po americkém vlastníkovi ACC John Munroe Longyearovi V roce 1916 byl důl prodán norské společnosti Store Norske Spitsbergen Kull Compani SNSK společnost začala podnikat na nejjižnějším ostrově Bjørnøya a společnost Kings Bay Kull Compani zde otevřela důl „Ny Ålesund V průběhu 2 světové války byla těžba uhlí přerušena a ostrovy 3 září 1941 evakuovány I přesto Němci bombardovali Longyearbarn a Barentsburg v září roku 1943 a Sveagruvu o rok později Důl „Ny Ålesund byl zavřen v roce 1963 V roce 1962 exploze v tomto dole zabila 21 lidí od té doby je zde pouze přírodovědecká stanice Odkazy Reference Literatura Elster J Stibal M Kaštovská K Svalbard – mezinárodní centrum výzkumu Arktidy Živa roč 51 89 č 6 s 262–264 Související články Longyearbyen Špicberky a Jan Mayen Špicberské globální úložiště semen Externí odkazy česky anglicky norsky a anglicky anglicky anglicky anglicky německy japonsky http wwwseverskelistycz priroda prir0160htmhodnoceni http biomcz zpravystm?x2077287 norsky rusky anglicky anglicky Ženeva Genève Ginevra Genf švýcarskou němčinou Gämf Gänf Genevra franko-provensálsky Zeneva je druhé největší město Švýcarska po Curychu a hlavní město kantonu Ženeva République et Canton de Genève Je také neformálním střediskem francouzsky mluvící části Švýcarska Město Ženeva samotné má 195 tisíc obyvatel kanton 476 tisíc 2013 a úzce propojená aglomerace 915 tisíc 2011 Je též sídlem Ženevské univerzity Poloha Ženeva leží v jihozápadním cípu Švýcarska na hranici s Francií kde ze Ženevského jezera vytéká řeka Rhône Druhou řekou ve městě je Arve slévající se s Rhône ještě ve městě na místě Jonction V blízkosti města se na západě táhne pohoří Jura na jihu a na východě západní Alpy Z města je za dobrého počasí vidět zasněžený Mont Blanc nejvyšší horu Alp 4810 m vzdálenou asi 70 km na jihovýchod Hospodářství Ženeva je významné bankovní a obchodní centrum světové středisko hodinářského průmyslu má řadu průmyslových firem a je oblíbeným kongresovým místem V blízkosti letiště je velké kongresové a výstavní centrum Palexpo kde se konají i pravidelné ženevské autosalony Pro mimořádnou polohu na břehu jezera a mezi horami je vyhledávaným cílem turistů V Ženevě sídlí řada mezinárodních organizací mezi nimi část Organizace spojených národů OSN ONU UNO; v letech 1920-1946 zde sídlila její předchůdkyně Společnost národů; Světová zdravotnická organizace WHO OMS Mezinárodní telekomunikační unie ITU UIT Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO Mezinárodní organizace práce ILO OIT Vysoký komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky UNHCR Světová organizace duševního vlastnictví WIPO Konference OSN o obchodu a rozvoji UNCTAD Ekonomická a sociální rada OSN Světová meteorologická organizace WMO Vzhledem k tomu zde má mnoho zemí včetně České republiky stálá diplomatická zastoupení nebo mise Dále zde sídlí Světové ústředí Červeného kříže Croix rouge Meziparlamentní unie IPU UIP Ekumenická rada církví Nedaleko Ženevy na francouzské hranici sídlí také Evropská organizace pro jaderný výzkum CERN s největším urychlovačem částic na světě Doprava V Ženevě je tramvajová trolejbusová i autobusová veřejná doprava kterou provozuje podnik TPG Příměstská doprava na několika místech překračuje francouzské hranice Pro obce a města na březích Ženevského jezera má význam i pravidelná lodní doprava švýcarská i francouzská Město i kanton jsou výborně napojeny na mezinárodní dopravní síť Ženevské letiště Genève-Cointrin je po curyšském druhé největší ve Švýcarsku Ženeva je dále napojena na francouzskou vysokorychlostní síť TGV s přímým spojením do Paříže a na dálniční síť Dějiny Keltský název Genava označoval hlavní město kmene Allobrogů které roku 121 př n l dobyli Římané a stalo se jakýmsi předmostím v Zaalpské Gallii Gallia transalpina V letech 52 a 58 př n l zde pobýval Julius Caesar První křesťanský kostel zde vznikl kolem roku 350 v letech 443–467 byla Ženeva sídelním městem burgundských králů a od přelomu 4 a 5 století do reformace roku 1536 zde bylo biskupské sídlo Na začátku 11 století se Ženeva stala spolu s Burgundskem částí Svaté říše římské a to jako biskupství Roku 1124 získal ženevský biskup smlouvou s místním hrabětem vládu nad městem Od poloviny 13 století se zde konají významné trhy a měšťané se snaží získat lepší postavení vůči biskupovi Roku 1309 biskup přiznal městu právo volit si radní syndiky a roku 1477 uzavřel smlouvu o sdružení se švýcarskými městy Bernem a Fribourgem Roku 1526 uzavřeli podobnou smlouvu sami měšťané kteří se tak podle vzoru italských měst vymanili z moci biskupů Současně se prostřednictvím německých kupců do města šířily myšlenky německé reformace a roku 1536 byly ve městě zakázány katolické bohoslužby Téhož roku přišel do města francouzský reformátor Jan Kalvín Jean Calvin který si zde získal neobyčejnou autoritu a zavedl přísný téměř teokratický režim Roku 1541 napsal pro Ženevu novou ústavu kde vedle obecného shromáždění měšťanů vládl volený sbor dvou set rada šedesáti a v náboženských záležitostech konzistoř vedená Kalvínem Roku 1553 dal Kalvín v Ženevě upálit španělského lékaře Michela Serveta který popíral Boží Trojici Roku 1559 založil Akademii pro vzdělávání kazatelů a v následujících letech se Ženeva stala útočištěm náboženských exulantů podnikavých měšťanů z Francie Itálie i Německa Tím se město nejen rozrostlo ale také zbohatlo a začalo hrát stále významnější roli Do konce 19 století bylo nejlidnatějším švýcarským městem V průběhu 18 století narůstaly spory mezi bohatými měšťany a ostatními občany bez politických práv Povstání roku 1707 které vedl právník Pierre Fatio bylo s pomocí ostatních švýcarských měst potlačeno a Fatio zastřelen Při další vzpouře roku 1737 bylo 11 mrtvých Roku 1762 dala městská rada spálit spisy ženevského rodáka J-J Rousseaua a roku 1781 proti dalšímu povstání povolala na pomoc francouzského krále Ludvíka XVI Po dobytí města emigrovalo přes tisíc občanů hlavně do Paříže Nicméně roku 1793 „starý režim definitivně padl a roku 1794 byla přijata nová ústava Už v této době bylo hlavním odvětvím v Ženevě hodinářství a zlatnictví na druhém místě textilní průmysl V letech 1798–1814 patřila Ženeva k Francii a po porážce Napoleonově byl roku 1815 založen švýcarský kanton Ženeva spojením města Ženevy jeho poddanských území a k němu Vídeňským kongresem přiřčených bývalých francouzských a savojských území mezi nimi i město Carouge Ale i nadále se drží vláda aristokracie až do roku 1847 kdy Ženeva dostává novou kantonální ústavu a roku 1848 schvaluje spolkovou ústavu Švýcarska jako jeden z liberálních kantonů Roku 1839 zde polský exulant A N Patek založil první hodinářskou továrnu dnes firma Patek Philippe a i jinak se město rychle industrializovalo Ve druhé polovině 19 století byly zbořeny městské hradby a město se nesmírně rozšířilo nicméně v téže době je počtem obyvatel předstihl Curych Historické město si sice zachovalo svůj půdorys a strmé úzké uličky téměř všechny budovy však byly od té doby důkladně přestavěny Roku 1863 založil Henri Dunant v Ženevě Mezinárodní výbor Červeného kříže nejstarší mezinárodní humanitární organizaci a byl za to roku 1901 vyznamenán Nobelovou cenou Mezinárodní Červený kříž dostal Nobelovu cenu míru celkem třikrát V letech 1920-1946 byla Ženeva sídlem Společnosti národů Po roce 1946 bylo v okolí města vybudováno vědeckovýzkumné mezinárodní středisko CERN které je neustále modernizováno a rozšiřováno Pozoruhodnosti památky Ženevské jezero Lac Léman o ploše 582 km² které podstatně patří k obrazu města se 140 m vysokým vodotryskem Jet d'Eau s promenádami a parky kolem jezera Téměř 20 % plochy města pokrývá zeleň zejména kolem jezera a v diplomatické čtvrti na západě Historické centrum města vzniklo na malém pahorku na levém břehu Rhôny na jehož vrcholku dnes stojí Katedrála svatého Petra kamenná románsko-gotická stavba z počátku 13 století na místě staršího kostela z 6 století Zbytky starších staveb jsou přístupné v podzemí katedrály Katedrála byla několikrát zpustošena v letech 1400–1405 byla přistavěna gotická kaple Makabejských a nad křížením vznikla štíhlá střední věž V letech 1536–1559 zde pravidelně kázal Jan Kalvín v letech 1752–1756 bylo přistavěno nové průčelí a v letech 1794–1798 zde sídlil revoluční tribunál Na věžích je celkem 9 zvonů největší La Clémence z roku 1407 váží 62 tuny a od roku 1749 je zde i zvonkohra V sousedství katedrály je Maison Mallet bývalý biskupský palác s mezinárodním muzeem reformace Gotický kostel svaté Marie Magdaleny pod katedrálou směrem k jezeru Radnice z 15 století Gotická městská zbrojnice Městská brána na náměstí Molard Rodný domek Jean-Jacques Rousseaua Zeď reformátorů z roku 1909 na zbytcích hradeb se sochami G Farela J Kalvína T de Bezy a J Knoxe v nadživotní velikosti Univerzita s reformačním sálem kde 6 července 1915 přednesl památný projev Tomáš Garrigue Masaryk Jezdecká bronzová socha generála Guillaume-Henri Dufoura Za hlavním nádražím směrem k Paláci národů můžeme najít též ulici T G Masaryka Na západní straně města pravý břeh Rhôny je Palác národů sídlo OSN a bývalé Společnosti národů Botanická zahrada R de Lausanne 1 Nábřeží u jezera s hotelem Richmond kde v roce 1915 pobýval v exilu TGMasaryk Na nábřeží je pomník rakouské císařovny Alžběty "Sisi" která zde byla roku 1898 zavražděna Muzea Ve městě je řada muzeí Musée de l´Arianne Av de la Paix 10 sklo a keramika Musée d´Art et d´Histoire R Charles-Galland 2 malby sochy umělecké předměty Musée Barbier-Mueller R Jean-Calvin 10 antické umění primitivové MAMCO R des Viuex-Grenadiers 10 moderní umění Přírodovědné muzeum R de Malagnou 1 Etnografické muzeum Bd Carl-Vogt 65 Muzeum Červeného kříže a Červeného půlměsíce Av de la Paix 17 Muzeum dějin věd R de Lausanne 128 Patek Philippe museum R des Vieux Grenadiers 7 hodinky a hodinářství Partnerská města Alžír Alžírsko Buenos Aires Argentina od roku 1991 Paříž Francie od roku 2002 Odkazy Reference Externí odkazy stránky státu Ženeva Site officiel de l'Etat de Genève další informace kultura ekonomika další informace Genève Tourisme Události 8 března Karel IV založil Nové Město pražské 7 dubna Karel IV založil pražskou univerzitu první ve střední Evropě dnes Karlova univerzita Karel IV položil základní kámen ke stavbě hradu Karlštejna V západní Evropě řádí morová epidemie zemětřesení v Korutanech zcela zničeno město Villach Narození 2 dubna – Andronikos IV Palaiologos byzantský císař † 28 června 1385 1 října – Izabela Francouzská manželka milánského vévody † 11 září 1372 ? – Václav II Lehnický kníže Lehnický a Niský a arcibiskup vratislavský † 30 prosince 1419 Úmrtí 3 dubna – Jan Sicilský regent Sicilského království 1317 1 srpna – Blanka z Valois první manželka českého a římského krále Karla IV 1316 2 září – Johana Anglická anglická princezna 1335 12 září – Jana Burgundská francouzská královna jako manželka Filipa VI 1293 nebo 1294 29 října – Eleonora Portugalská královna Aragonie Valencie Sardinie Korsiky a Mallorky jako manželka Petra IV 1328 ? – Hynek Berka z Dubé český šlechtic a nejvyšší pražský purkrabí ? ? – Alžběta Svídnická opolská kněžna ? ? – Bernardo Tolomei italský teolog zakladatel řádu olivetánů a světec 1272 ? – Giovanni Villani italský kronikář asi 1280 ? – Laura de Noves múza Francesca Petrarcy 1310 ? – Pietro Lorenzetti italský malíř 1280 Hlavy státu České království – Karel IV Moravské markrabství – Karel IV Svatá říše římská – Karel IV Papež – Klement VI Anglické království Eduard III Francouzské království Filip VI Francouzský Kastilie Alfons XI Kastilský Dánsko Valdemar IV Dánský Švédsko Magnus II Rusko Symeon Hrdý Norsko Hakon VI Magnusson Polské království Kazimír III Veliký Uherské království – Ludvík I Uherský Lucemburské hrabství – Karel IV Byzantská říše Jan V Palaiologos a Jan VI Kantakuzenos regent Osmanská říše Orhan I 18 březen je 77 den roku podle gregoriánského kalendáře 78 v přestupném roce Do konce roku zbývá 288 dní Události Česko 1547 – Sněm českých stavů který vyslovil požadavky směřující k omezení královy moci 1848 – Vyšel první svazek prvního vydání díla Františka Palackého Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě 1939 – V ulici Na Poříčí byl otevřen obchodní dům Bílá labuť Svět 37 – Římský senát anuloval Tiberiovu vůli a prohlásil Caligulu za císaře 1241 – Krakov byl poničen Mongoly 1438 – Albrecht II Habsburský se stal králem Německa 1804 – Napoleon Bonaparte se prohlásil francouzským císařem 1871 – Lidé v Paříži si zvolili svou vlastní vládu – Commune – první socialistická vláda 1915 – V první světové válce se uskutečnil masivní námořní útok v bitvě u Gallipoli Tři bitevní lodi byly potopeny během neúspěšného britského a francouzského námořního útoku na Dardanellesa 1921 – Podepsán Rižský mír ukončující sovětsko-polský konflikt 1923 – Premiéra Symfonie fmoll Antona Brucknera 1922 – V Indii je Móhandás Karamčand Gándhí odsouzený k šesti letům vězení za občanskou neposlušnost 1925 – Tornádo které se přehnalo přes státy Missouri Illinois a Indiana zabilo 695 lidí 1931 – Firma Schick Inc dává na trh první elektrický holící strojek pro pány 1937 – V londýnské škole zabila exploze tři sta lidí většinou dětí 1938 – Mexiko znárodňuje veškeré cizí naftové nemovitosti na území svého státu 1940 – Ve druhé světové válce se setkávají Adolf Hitler a Benito Mussolini v Brenner a souhlasí s vytvořením spojenectví proti Francii a Spojenému království 1945 – Ve druhé světové válce provedlo 1250 amerických bombardérů nálet na Berlín 1953 – Západní Turecko bylo postiženo zemětřesením počet obětí čítá 250 osob 1961 – Tupolev Tu-128 největší a nejtěžší záchytný stíhací letoun jaký byl kdy zaveden do výzbroje armády absolvoval svůj zkušební let 1965 – Kosmonaut Alexej Leonov opustil na 12 minut kosmickou loď Voschod 2 a stal se tak první osobou která vstoupila do volného vesmírného prostoru 1971 – Lavina v Chungar v Peru zabila 200 lidí 1974 – Naftová krize – Národy OPEC uvalují na pět měsíců naftové embargo proti Spojeným státům Evropě a Japonsku 1980 – Na Pleseckém kosmodromu v Rusku bylo zabito 50 lidí při explozi lodi Vostok 2M na její odpalovací základně 1990 – 12 obrazů majících souhrnně cenu kolem 300 milionů dolarů bylo ukradeno z muzea Izabely Stewart Gardner v Bostonu v Massachusetts Byla to největší krádež uměleckých děl v historii Spojených států 2003 – Spojené státy americké vstupují do války s Irákem 2003 – Agenti FBI zaútočili na sídlo HealthSouth Corporation v Birminghamu v Alabamě kvůli podezření na masivní podvod vedení podniku 2012 – Joachim Gauck zvolen německým prezidentem Narození Česko 1738 – Josef Anton Laske český houslař † 30 listopadu 1805 1803 – Ludvík Dietrich hudební skladatel a kytarista † 11 června 1858 1820 – Beneš Metod Kulda kněz spisovatel a sběratel lidových písní a pohádek † 6 května 1903 1830 – Felix Vetter z Lilie moravský velkostatkář a politik † 21 listopadu 1913 1841 – Josef Štěrba probošt litoměřické kapituly † 16 září 1909 1843 – Karel Starý starší český architekt † 22 října 1929 1844 – Rudolf Knoll český právník a politik † 23 dubna 1914 1849 – Josef Hanel teolog kanovník olomoucké kapituly † 16 dubna 1903 1854 – Bohuslava Kecková historicky první česká lékařka † 17 října 1911 1870 – Josef Sechtr československý politik † ? 1874 Josef Mandl český malíř † 5 prosince 1933 Vojtěch Mastný československý protikomunistický diplomat † 25 ledna 1954 1891 Ruda Kubíček český malíř † 6 dubna 1983 Eduard Milén český malíř † 19 května 1976 1896 – Zet Molas česká režisérka † 1956 1901 – Peter Jilemnický spisovatel † 19 května 1949 1904 – Edvard Cenek spisovatel a fotograf † 26 července 1971 1912 – Bohumil Klenovec československý fotbalový reprezentant † 14 ledna 1971 1913 – Alois Sopr český sochař a medailer † 25 června 1993 1916 – Josef Bryks stíhací pilot † 12 srpna 1957 1921 – Josef Trávníček ministr obchodu České soc rep 1923 – Jaromír Zápal ilustrátor malíř a spisovatel † 5 prosince 1984 1924 − Lubomír Dorůžka muzikolog a hudební publicista † 16 prosince 2013 1929 – Ctirad Kohoutek hudební skladatel vědec a pedagog † 19 září 2011 1931 – Vlastimil Bubník český hokejista a fotbalista † 6 ledna 2015 1937 – Josef Sochor český zpěvák a textař 1940 Jana Březinová česká herečka † 29 května 2000 Václav Šmídl volejbalista stříbrný na OH 1964 1944 Jiří Holeček hokejový brankář Jiří Klem herec Josef Bartončík právník a politik 1945 – Miloš Frýba hlasatel † 30 prosince 2010 1949 – Richard Haan operní pěvec-barytonista 1950 – Václav Špale malíř 1951 – Ladislav Szalai český spisovatel slovenského původu 1956 – Zdeněk Vřešťál folkový písničkář 1967 – Mahulena Bočanová herečka a moderátorka 1978 – Jan Bulis hokejista Svět 1294 – Jindřich VI Dobrý vratislavský kníže z rodu slezských Piastovců † 24 listopadu 1335 1380 – Svatá Lidwina nizozemská světice † 14 dubna 1433 1555 – František z Anjou nejmladší syn francouzského krále Jindřicha II † 19 června1584 1578 – pokřtěn Adam Elsheimer německý malíř † 11 prosince 1610 1604 – Jan IV Portugalský portugalský král † 6 listopadu 1656 1609 – Frederik III Dánský dánský a norský král † 9 února 1670 1634 – Marie-Madeleine de La Fayette francouzská spisovatelka † 25 května 1693 1690 – Christian Goldbach německo-ruský matematik † 20 listopadu 1764 1723 – Daniel Itzig německý židovský obchodník a bankéř † 17 května 1799 1780 – Miloš Obrenović I srbský kníže † 28 září 1860 1782 – John C Calhoun americký politik viceprezident USA † 31 března 1850 1796 – Jakob Steiner švýcarský matematik † 1 dubna 1863 1813 – Christian Friedrich Hebbel německý básník a dramatik † 13 prosince 1863 1828 – William Randal Cremer anglický politik a pacifista držitel Nobelovy ceny za mír † 1908 1830 – Fustel de Coulanges francouzský historik † 12 září 1889 1831 – Fridrich III Pruský německý císař a pruský král † 15 června 1888 1837 – Grover Cleveland 22 a 24 prezident Spojených států amerických 1842 – Stéphane Mallarmé francouzský básník † 9 září 1898 1844 – Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov ruský hudební skladatel † 21 června 1908 1848 – Luisa Sasko-Koburská britská princezna † 3 prosince 1939 1850 – Hugo Charlemont rakouský malíř † 18 dubna 1939 1856 – Alexandr Petrovič Izvolskij ministr zahraničí carského Ruska † 16 srpna 1919 1858 – Rudolf Diesel německý vynálezce † 30 září 1913 1863 – Eduard Konrád Zirm rakouský oční lékař † 15 března 1944 1868 – Josef Marek slovenský veterinář vědec a pedagog † 7 září 1952 1869 – Neville Chamberlain britský státník † 9 listopadu 1940 1871 – Reginald Aldworth Daly kanadský geolog † 19 září 1957 1875 – Félix Carvajal kubánský maratónec † 27 ledna 1949 1876 – Roman Malinovskij ruský revolucionář † 5 listopadu 1918 1880 – Walter Hohmann německý stavební inženýr a teoretik raketových letů † 11 března 1945 1882 – Gian Francesco Malipiero italský hudební skladatel † 1 srpna 1973 1886 Kurt Koffka německý psycholog † 22 listopadu 1941 Michail Těreščenko ruský ministr financí a zahraničí prozatímní vlády † 1 dubna 1956 1890 – Henri Decoin francouzský režisér † 4 července 1969 1892 – Hjalmar Fridolf Siilasvuo finský generál † 11 ledna 1947 1893 – Wilfred Owen anglický básník † 4 listopadu 1918 1898 – Magnus Goodman kanadský hokejista člen hokejové síně slávy † 18 července 1991 1899 Max Alpert sovětský novinářský fotograf † 30 listopadu 1980 George Beauchamp konstruktér hudebních nástrojů † 30 března 1941 1903 – Galeazzo Ciano italský diplomat † 11 ledna 1944 1904 – Srečko Kosovel slovinský básník † 27 května 1926 1905 – Robert Donat britský herec † 9 června 1958 1907 – Jakov Džugašvili syn Stalinovy první manželky Jekatěriny Svanidze † 14 dubna 1943 1909 – Sabir Junusov uzbecký chemik † 29 listopadu 1995 1910 – Lajos Gogolák maďarský historik † 22 září 1987 1913 Werner Mölders německý stíhací pilot † 22 listopadu 1941 Reinhard Hardegen německý ponorkový velitel a politik † ? 1919 Laila Schou Nilsenová norská lyžařka a rychlobruslařka olympijská vítězka † 30 července 1998 Elizabeth Anscombe britská katolická filosofka † 5 ledna 2001 1924 – Alexandre José Maria dos Santos mosambický kardinál 1925 – Antonio José González Zumárraga ekvádorský kardinál † 13 října 2008 1926 – Peter Graves americký herec † 14 března 2010 1928 – Lennart Carleson švédský matematik 1929 – Christa Wolfová německá spisovatelka † 1 prosince 2011 1930 Adam Joseph Maida americký kardinál Pat Halcox britský trumpetista † 4 února 2013 1932 – John Updike americký spisovatel † 27 ledna 2009 1933 – Severino Poletto italský kardinál 1934 – Adolf Merckle německý podnikatel † 5 ledna 2009 1935 Antonios Naguib egyptský kardinál Ole Barndorff-Nielsen dánský matematik 1936 – Frederik Willem de Klerk prezident Jižní Afriky nositel Nobelovy ceny míru 1945 Hiroh Kikai japonský fotograf Eric Woolfson britský hudebník bývalý člen skupiny The Alan Parsons Project † 2 prosince 2009 Joy Fieldingová kanadská spisovatelka a herečka John H White americký fotograf Susan Tyrrell americká herečka † 16 června 2012 1947 – Deborah Lipstadt americká historička 1949 – Jacques Secrétin francouzský stolní tenista 1950 Brad Dourif americký herec Rod Milburn americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek † 11 listopadu 1997 1951 – Bill Frisell americký hudebník a skladatel 1959 – Luc Besson francouzský herec scenárista režisér a producent 1966 – Jerry Cantrell americký hudebník člen skupiny Alice in Chains 1970 – Queen Latifah americká herečka a zpěvačka 1977 – Zdeno Chára slovenský hokejový obránce 1980 – Alexej Jagudin ruský krasobruslař 1982 – Timo Glock německý pilot Formule 1 Úmrtí Česko 1553 – Václav Hájek z Libočan spisovatel 1776 – Pierre Philippe Bechade de Rochepin brněnský vojenský inženýr 1694 1824 – Ignác Jan Nepomuk Palliardi architekt italského původu 15 května 1737 1845 – Arnošt Konstantin Růžička 2 biskup českobudějovický 21 prosince 1761 1875 – Athanasius Bernhard opat kláštera v Oseku u Duchcova 2 ledna 1815 1877 – Ernst Gustav Doerell česko-německý malíř 22 srpna 1832 1882 – Marie Čacká spisovatelka 9 března 1811 1927 – Jindřich Geisler moravský kněz hudební kritik muzikant organizátor hudebního života 15 července 1849 1934 – Božena Viková-Kunětická česká politička spisovatelka a dramatička 30 července 1862 1939 – Otakar Bas československý právník a politik 21 března 1879 1942 – Hanuš Fantl básník 16 prosince 1917 1946 – Anna Chlebounová československý politik 8 prosince 1875 1949 – Otomar Bistřický československý politik 27 května 1880 1966 – Vojta Novák divadelní a filmový herec a režisér 16 března 1886 1981 – Darja Hajská zpěvačka herečka a spisovatelka 20 března 1911 1986 – Ludvík Aškenazy spisovatel 24 února 1921 1987 – Stanislav Sůva architekt 17 ledna 1912 1995 – Josef Vavroušek ekolog a politik 15 září 1944 1996 – Anna Masaryková historička umění a dlouholetá pracovnice Národní galerie vnučka Tomáše Garrigua Masaryka a dcera malíře Herberta Masaryka 3 dubna 1911 2000 – Ladislav Lis český a československý politik ] ] ] český kytarista ] ] ] lexikograf literární vědec spisovatel a překladatel ] ] ] – ] politik a bývalý poslanec ] ] ] ] divadelní režisér a vysokoškolský student ] ] ] jazykovědec ] ] Svět ] – ] anglický král cca ] ] ] poslední velmistr ] okolo ] ] rytíř ] kolem ] ] – ] uherský magnát asi ] ] – ] ruský car ] ] ] – ] slovenský filozof teolog a dramatik ] ] ] – ] 1 hrabě z Orfordu britský státník ] ] ] – ] britský duchovní a romanopisec období preromantismu ]u ] ] – ] francouzský ekonom a státník ] ] ] – ] německý malíř a sochař ]a ] ] – ] francouzský voják a politik ] ] ] – ] misionář Církve Nového Jeruzaléma ] ] ] – ] slovenská šlechtična ] ] ] – ] dánský a rakouský židovský reformátor rabín a politik ] ] ] – ] britský matematik a logik narozen v ] ] ] – ] americký paleontolog ] ] ] ] francouzský chemik a politik ] ] ] francouzský důstojník kartograf a fotograf ] ] ] – ] ponorkový velitel císařského Německa ] ] ] – ] rakouský lokomotivní konstruktér ] ] ] – ] maďarský malíř ]a ] ] – ] německý stíhací pilot ] ] ] – ] hlavní postava chorvatského národního hnutí na Istrii ] ] ] – ] italský šlechtic námořník horolezec a cestovatel ] ] ] – ] předsedy vlády řeckého státu ] ] ] – ] ruská spisovatelka a divadelní herečka ] ] ] – ] francouzský cyklista ] ] ] ] japonský viceadmirál během ] ] ] ] americký průkopník automobilismu ] ] – ] norský fotograf ] ] ] ] slovenský lékař a spisovatel ] ] ] americký podnikatel a vynálezce ] ] ] – ] slovenský spisovatel ] ] ] ] předseda Mezinárodního olympijského výboru ]u ] ] americký matematik ]u ] ] – ] egyptský a súdánský král ]a ] ] – ] maďarský herec režisér a esperantista ] ] ] – ] francouzský letecký konstruktér ] ] ] – ] ruský etnolog] jazykovědec a literární vědec ] ] ] – ] estonský jazykovědec ] ] ] – ] finská komunistická politička ]a ] ] – ] brazilský automobilový závodník ] ] ] ] německý a americký psycholog filosof a sociolog ] ] ] polská malířka ] ] ] – ] sovětský voják ]a ] ] – ] italský král ] ] ] – ] americký spisovatel ] ] ] – ] slovenský hudební skladatel a pedagog ] ] ] – ] řecký básník laureát Nobelovy ceny ] ] – ] americký zpěvák kytarista skladatel ] ] ] ] slovenský filmový a televizní režisér a scenárista ] ] ] britský herec ] ] ] – ] britský filmový režisér scenárista a producent ] ] ] – ]ová anglická herečka ] ] ] ] sestra monackého knížete ] ] ] ] americký politik ] ] ] anglický baskytarista a člen skupiny ] ] ] ] – ] pátý král Tongy ] ] ] – ] hlavní inženýr letecké základny v ]i ] ] ] − ] americký hudebník a herec ]u ] Svátky Česko ] Eduarda Edvard Edvarda Svět ] – Eduard Katolický kalendář Svatý Cyril Svatý Salvátor ] ] 1878 MDCCCLXXVIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události 3 března vznik nezávislého Bulharska po vymanění z turecké nadvlády 7 dubna v Praze v hostinci U Kaštanu byla založena Československá sociálně demokratická strana dělnická Otto von Bismarck svolává Berlínský kongres Vědy a umění Ve státě Colorado USA byl paleontologem Edwardem D Copem objeven gigantický obratel sauropodního dinosaura který dostal jméno Amphicoelias Obratel vysoký 27 metru se ztratil takže velikost tohoto možná největšího živočicha všech dob je předmětem spekulací V uhelném dolu v Bernissartu v Belgii nalezeny kostry 38 dinosaurů rodu Iguanodon a dalších prehistorických zvířat Na základě těchto nálezů byl určen nový druh Iguanodon bernissartensis Byly objeveny chemické prvky holmium a ytterbium v Locportu v USA byla uvedena do provozu první parní teplárna s dálkovým rozvodem páry pro vytápění A de Paiva navrhl postupný přenos jednotlivých bodů obrazu D E Hughes vynalezl dokonalý uhlíkový mikrofon který umožnil telefonní spojení na velké vzdálenosti V americkém městě New Haven byla zřízena první telefonní síť Carl Gustaf Laval zdokonalil používání odstředivky k oddělování smetany od mléka i pro čištění mléka Narození Česko 1 ledna – József Törköly československý politik maďarské národnosti † 14 dubna 1938 2 ledna Alois Wierer malíř a grafik † 1945 Antonín Profous český odborník na toponomastiku † 27 března 1953 4 ledna – František Navrátil československý politik † 3 února 1954 5 ledna – Antonín Vahala zvěrolékař a politik † ? 7 ledna – Wilhelm Medinger československý politik německé národnosti † 3 prosince 1934 10 ledna Bohumil Hypšman architekt † 3 listopadu 1961 Theodor Čejka esperantista † 26 listopadu 1957 16 ledna – Karel Langer český malíř † 2 května 1947 23 ledna – František Janeček konstruktér a zakladatel firmy Jawa † 4 června 1941 27 ledna – Ján Maršalko československý politik slovenské národnosti † 16 října 1951 28 ledna – Alois Adamus český historik a archivář † 27 srpna 1964 1 února – Milan Hodža čs předseda vlády † 27 června 1944 3 února – Karel Vorovka matematik a filosof † 15 ledna 1929 6 února – František Vildomec archeolog † 3 listopadu 1975 7 února – Josef Volf historik † 12 května 1937 8 února – Emil Enhuber československý politik německé národnosti † 3 listopadu 1947 10 února – Zdeněk Nejedlý český historik muzikolog a politik † 9 března 1962 11 února – Rudolf Vojtěch Špillar malíř a popularizátor fotografie † 22 března 1949 13 února – Tereza Dubrovská básnířka klavíristka mecenáška † 8 listopadu 1951 14 února Bohumil Kafka český sochař † 24 listopadu 1942 Hans Ledwinka rakouskočeský automobilový konstruktér † 2 března 1967 17 února – Vladimír Hatlák československý politik † ? 19 února – Kuneš Sonntag československý politik † 29 března 1931 23 února – František Žákavec historik umění † 25 prosince 1937 26 února Ema Destinnová operní pěvkyně † 28 ledna 1930 František Václav Peřinka regionální archivář a historik † 14 září 1949 9 března – Josef Kříž československý politik † ? 10 března – Jozef Branecký československý politik slovenské národnosti † 17 října 1941 11 března – Stanislav Hanzlík meteorolog † 8 října 1956 12 března – Josef Vraštil představený Československé provincie Tovaryšstva Ježíšova † 22 srpna 1944 15 března – Miroslav Šustera český atlet a olympionik † 5 prosince 1961 23 března – Ludwig Korinek československý politik německé národnosti † ? 25 března – František Janda-Suk atlet olympijský medailista † 23 června 1955 1 dubna – Jan Cais generální vikář českobudějovické diecéze † 20 dubna 1950 4 dubna – Karol Svetlík československý politik slovenské národnosti † ? 7 dubna – Viktor Stretti grafik malíř a ilustrátor † 5 března 1957 10 dubna – Eduard Štorch český pedagog spisovatel a archeolog † 25 června 1956 25 dubna – Ferdinand Kraupner kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích † 8 prosince 1962 28 dubna – Kálmán Füssy československý politik maďarské národnosti † 1939 4 května – Jan Pelikán československý politik † 15 listopadu 1950 5 května – Karel Dunovský čs ministr pošt a telegrafů † 14 září 1960 12 května – Jaroslav Syřiště český architekt † 20 září 1951 16 května – Jan Žížala kněz a odborový funkcionář † 16 února 1940 17 května – Vojta Beneš československý politik bratr prezidenta Edvarda Beneše † 20 listopadu 1951 21 května – Bohumil Střemcha český fotograf † 4 června 1966 28 května – Zdenka Hásková česká spisovatelka † 7 listopadu 1946 30 května – Josef Šejnost český sochař † 9 února 1941 4 června – František Chudoba profesor anglické filologie † 7 ledna 1941 6 června – Kristina Ringlová vizionářka mariánského zjevení v Suchém Dole † 27 října 1957 14 června – Heinrich Kremser československý politik německé národnosti † ? 28 června – Petr Stránský československý politik † 17 února 1949 8 července – Max Hoffmann československý politik německé národnosti † ? 9 července – Antonín Starý český lékař a překladatel † 28 říjen 1942 13 července – Rudolf Franz Lehnert fotograf českého původu † 16 ledna 1948 23 července – Arnošt Dittrich astronom † 15 prosince 1959 28 července Josef Kratochvíl mineralog geolog a pedagog † 1 listopadu 1958 Ľudovít Medvecký československý politik slovenské národnosti † 26 března 1954 2 srpna – Marie Votrubová-Haunerová česká básnířka dramatička a překladatelka † 23 května 1957 11 srpna – Zdeněk Wirth historik umění † 26 února 1961 19 srpna – Otakar Kamper český muzikolog † 30 června 1942 20 srpna – Jakub Deml český kněz básník a spisovatel † 10 února 1961 21 srpna – František Vácha starosta Pardubic poslanec a senátor † ? 22 srpna – Ladislav Klíma filosof a spisovatel † 19 dubna 1928 23 srpna Arnošt Czech z Czechenherzu český spisovatel † 26 prosince 1951 Fritz Oehlinger československý politik německé národnosti † 1957 24 srpna – Josef Knejzlík československý politik † 20 června 1952 26 srpna – Václav Melzer český mykolog † 1 května 1968 28 srpna – Augustin Vrtaník československý politik † ? 3 září – Hanuš Jelínek básník divadelní kritik překladatel † 27 dubna 1944 4 září – Jaroslav Augusta český malíř † 28 února 1970 15 září – František Sís československý politik a novinář † 17 srpna 1938 17 září – Václav Sedláček československý politik † ? 22 září – Franz Heller československý politik německé národnosti † 1944 8 října – Josef Kahler československý politik německé národnosti † ? 13 října – Zdeněk Gintl knihovník překladatel a spisovatel † 25 dubna 1936 24 října – Václav Vávra československý politik † 1952 1 listopadu – Antonín Odehnal český sochař † 6 dubna 1957 3 listopadu – Rudolf Laube československý politik † 11 září 1937 7 listopadu – Josef Podpěra botanik † 18 ledna 1954 8 listopadu – Andělín Novák pedagog archivář a slezský buditel † 21 květen 1955 17 listopadu – Josef Kaminský československý politik rusínské národnosti † ? ? 18 listopadu – Edmund Burian československý politik † 23 listopadu 1935 24 listopadu – František Ostrý československý politik † ? 27 listopadu – Václav Freiman československý politik † 25 července 1953 1 prosince – Ilarion Curkanovič československý politik rusínské národnosti † ? 6 prosince – Josef Doležal český zpěvák a houslista † 19 května 1961 7 prosince – Franz Krejčí československý politik německé národnosti † ? 11 prosince – Vilibald Mildschuh český ekonom a statistik † 24 ledna 1938 13 prosince – Otilie Podzimková československá politička † ? 14 prosince – Josef Uher český učitel a spisovatel † 5 prosince 1908 15 prosince – Jaroslav Stejskal československý politik † ? 26 prosince – Štěpán Habarta československý politik † 17 března 1939 28 prosince – Václav Čutta český malíř † 19 dubna 1934 30 prosince – Josef Patejdl český legionář a politik † 7 října 1940 ? – Josef Dresler československý politik † 1938 ? – Eduard Hedvíček obránce kancléře Dollfusse † 1947 ? – František Souček český atlet a olympionik † ? ? – Josef Švagrovský český právník legionář a diplomat † 1943 Svět 6 ledna – Carl Sandburg americký novinář spisovatel hudebník a historik † 22 července 1967 9 ledna – John Watson americký psycholog † 25 srpna 1958 10 ledna – Samuel C Bradford anglický knihovník † 13 listopadu 1948 12 ledna – Ferenc Molnár maďarský spisovatel † 1 dubna 1952 14 ledna – Viktor Trast finský filolog a překladatel † 30 ledna 1953 19 ledna – Herbert Chapman anglický fotbalista a fotbalový manažer † 6 ledna 1934 23 ledna – Oton Župančič slovinský básník † 11 června 1949 28 ledna – Jean de la Hire francouzský spisovatel † 6 září 1856 1 února George Campbell kanadský hráč lakrosu olympijský vítěz † 4 listopadu 1972 Alfréd Hajós maďarský architekt a plavec olympijský vítěz † 2 listopadu 1955 5 února Jean Becquerel francouzský fyzik † 4 července 1953 André-Gustave Citroën francouzský podnikatel † 3 července 1935 8 února – Martin Buber izraelský filosof náboženství a překladatel † 13 června 1965 13 února – Jindřich Ferdinand Toskánský rakouský arcivévoda a toskánský princ † 21 května 1969 19 února – Nyanatiloka první německý budhistický mnich † 28 května 1957 20 únor a – Henry B Goodwin švédský filolog a fotograf † 11 září 1931 23 února – Kazimir Malevič ruský malíř † 15 května 1935 24 února – Felix Bernstein německý matematik † 3 prosince 1956 26 února – Albert Edwin Roberts australský fotograf † 24 července 1964 28 února – Ngo Van Chieu vietnamský zakladatel náboženského směru kaodaismu † 18 dubna 1932 8 března Marc Birkigt švýcarský konstruktér zakladatel firmy Hispano-Suiza † 15 března 1953 Juzuru Hiraga důstojník konstruktér japonského námořnictva † 17 února 1943 12 března Gemma Galganiová italská křesťanská světice † 11 dubna 1903 Musa Ćazim Ćatić bosenský básník novinář a překladatel † 6 dubna 1915 14 března – Karl Jaray rakouský architekt působící i v Československu † 29 listopadu 1947 16 března Clemens August von Galen německý šlechtic kardinál a biskup münsterský † 22 března 1946 Rezá Šáh Pahlaví íránský šáh † 26 července 1944 20 března – Jindřich XXIV z Reussu poslední kníže starší linie Reussů † 13 října 1927 22 března – Michel Théato lucemburský běžec olympijský vítěz † ? 1923 23 března – Franz Schreker rakouský hudební skladatel † 21 března 1934 30 března – Harold Cazneaux australský fotograf † 19 června 1953 3 dubna – Léon Gambetta francouzský ministr a předseda vlády † 31 prosince 1882 6 dubna – Erich Mühsam německo-židovský anarchista spisovatel a básník † 10 července 1934 10 dubna – Maximos IV Saïgh syrský kardinál patriarcha antiochijský † 5 listopadu 1967 15 dubna – Robert Walser švýcarský prozaik † 25 prosince 1956 22 dubna – Zofka Kveder slovinská spisovatelka † 21 listopadu 1926 24 dubna – Josif Iremašvili ruský revolucionář člen frakce menševiků † 14 října 1944 27 dubna María Guadalupe García Zavala mexická římskokatolická řeholnice a světice † 24 června 1963 John Rimmer britský olympijský vítěz na 3000 metrů překážek † 6 června 1962 28 dubna – Lionel Barrymore americký herec a režisér † 15 listopadu 1954 10 května – Gustav Stresemann německý říšský kancléř † 3 října 1929 13 května – Muriel Robbová anglická tenistka † 12 února 1907 21 května – Glenn Curtiss americký průkopník letectví † 23 července 1930 26 května – Isadora Duncanová americká tanečnice † 14 září 1927 4 června – Władysław Byrka polský právník ekonom a politik † 27 září 1945 5 června – Pancho Villa generál mexické revoluce † 20 července 1923 12 června – James Oliver Curwood americký spisovatel † 13 srpna 1927 19 června – Jakov Jurovskij věznitel a popravčí ruského cara Mikuláše II † 2 srpna 1938 25 června – Wilhelm Pinder německý teoretik a historik umění † 13 května 1947 6 července Ulrich Graf německý nacistický politik † 3 března 1950 Eino Leino finský básník † 10 ledna 1926 7 července – Alžběta Amálie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně † 13 března 1960 8 července – Edgar Dacqué německý paleontolog † 14 září 1945 9 července – Richard Sheldon americký olympijský vítěz ve vrhu koulí † 23 ledna 1935 10 července – Otto Freundlich německý malíř a sochař † 9 března 1943 22 července Lucien Febvre francouzský historik † 25 září 1956 Janusz Korczak polský spisovatel † srpen 1942 28 července – Guy Warren Ballard zakladatel Hnutí Já jsem † 29 prosince 1939 29 července – Patrick McDonald americký olympijský vítěz ve vrhu koulí † 15 května 1954 2 srpna – Ingeborg Dánská dánská princezna † 11 března 1958 7 srpna – Maria Caspar-Filser německá malířka † 12 února 1968 10 srpna – Alfred Döblin německý spisovatel a lékař † 28 června 1957 14 srpna – Harald Kidde dánský prozaik † 23 listopadu 1918 15 srpna – Pjotr Nikolajevič Wrangel ruský bělogvardějský generál † 25 dubna 1928 18 srpna – Manuel Quezon 1 prezident Filipínského Společenství † 1 srpna 1944 25 srpna – Slavko Kvaternik chorvatský zakladatel ustašovského hnutí † 13 června 1947 31 srpna – Frank Jarvis americký sprinter olympijský vítěz † 2 června 1933 2 září Werner von Blomberg vrchní velitel Wehrmachtu † 14 března 1946 Maurice René Fréchet francouzský matematik † 4 června 1973 Milan Nedić srbský generál a politik † 4 února 1946 3 září Marie Imakuláta Rakousko-Toskánská rakouská arcivévodkyně † 25 listopadu 1968 Dorothea Douglassová Chambersová anglická tenistka olympijská vítězka † 7 ledna 1960 9 září – Sergio Osmeña 2 prezident Filipínského společenství † 19 října 1961 15 září – Wilhelm Adam německý generál wehrmachtu za druhé světové války † 8 dubna 1949 20 září – Upton Sinclair americký]] spisovatel † ]u ] ] – ] rakouský konzervativní filozof sociolog a ekonom † ] ] ] – ] aktivista v hnutí za nezávislost Koreje † ] ] ] – ] německý malíř † ] ] ] – ] kancléř Rakouska † ] ] ] ] francouzský fotograf † ? ] ] americký sprinter olympijský vítěz † ] ] ] – ] slovinský jazykovědec a teolog † ] ] říjen – ] slovenský lidový keramik † ] ] ]u – ] argentinský politik nositel Nobelovy ceny za mír † ] ] ]u – ] italský dramatik a libretista † ] ] ]u – ] ruský naturalistický spisovatel † ] ] ]u – ] rakouská jaderná fyzička † ] ] ]u – ] německý paleontolog a geolog † ] ] ]u – ] německý matematik † ] ] ]u – ] italský admirál † ] ] ]u – ] německý encyklopedista † ]a ] ]u – ] německý spisovatel † ] ] ] – ] čtvrtý syn cara ] † ] ] ] – ] německý generál ]u † ]a ] ] – ] generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu † ] ] ] – ] polský matematik a filozof † ]a ] ] – ] automobilový závodník a spoluzakladatel firmy Chevrolet † ] ] ] – ] srbská architektka † ] ] ? – ] francouzský malíř † ] ? – ] britská sufražetka † ] ] ? – ] americký gymnasta olympijský vítěz † ? ? – ] německý fotograf † ? ] ? – ] horská průvodkyně a fotografka † ] ] ? – ] řecký gymnasta olympijský vítěz † ? ? – ] ruský anarchistický básník † ] ] Úmrtí Česko ]a – ] český lékař a politik ? ] ] – ] český podnikatel a politik ] ] ] – ] český varhaník a skladatel ] ] ] – ] česká operní pěvkyně ]a ] ] – ] český lékař a politik ] ] ] – ] český malíř ] ] ] – ] český právník politik pražský purkmistr ] ] ] – ] klasický filolog ]u ] ] – ] lékař a pedagog ]u ] ] – ] lékař filosof a politik ]a ] ] – ] hebraista a novinář ] ? – ] česko-německý sochař ] ] Svět ] – ] ruský spisovatel ] ] ] – ] první král sjednocené Itálie ] ] ] – ] skotský právník botanik zoolog a biogeograf ]a ] ] – ] francouzský chemik fyzik a fotograf ] ] ] – ] německý lékař a experimentální psycholog ] ] ]a – ] papež ] ]a – ] švédský ekonom botanik a mykolog ] ] ]a – ] francouzský lékař průkopník experimentální medicíny a fyziologie ] ] ]a – ] britský armádní důstojník a zeměměřič ]a ] ] – ] skotský právník a šachista ] ] – ] rakouský arcivévoda ] ] ] – ] německý lékař a fyzik ]u ] ] – ] francouzský spisovatel ] ] ] – ] rakouský spisovatel novinář a politik ] ] ] – ] pařížský inženýr ] ] ] – ] německo-francouzský lékař a spisovatel ] ] ] – ] francouzský varhaník skladatel a pedagog ] ] ] – ] americký fyzik ] ] ] – ] britský státník ] ] ] – ] belgický botanik ] ] ] – ] král hannoverský ] ] ] – ] americký lékař a farmakolog ]u ] ] – ] ruský matematik ] ] ] – ] španělská královna manželka ] ] ] ] – ] řeckokatolická řeholnice ] ] ] – ] francouzský spisovatel ]a ] ] – ] anglický šachový mistr ] ] – ] francouzský politik ]a ] ]u – ] německý spisovatel Hermann Goedsch ]a ] ]u ] rakouský spisovatel a politik srbské národnosti ]a ] ] skotský umělec a fotograf ] ] ]u – ] srbský básník ] ] ] – ] britská princezna velkovévodkyně hesenská ] ] ? – ] francouzský bakteriolog a lékař ] ] ? – ] lucemburský malíř a fotograf ] ? – ] francouzská fotografka ] Hlavy států ] – ] ] – ] – ] ] – ] ] – ] – ] ] – ] ] – ] Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1878 ] — ] — ] ] — ] — ] ] — odkaz vede na přehled ročníků ] — ] — archiv ] nebo v ] ] — archiv ] nebo v ] ] — ] — archiv ] nebo v ] ] humor — ] česká verze — ] deník pražských Němců — ] ] 1945 MCMXLV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím Události Leden 9 ledna – Americké jednotky se vyloďují na filipínském ostrově Luzon 15 ledna – Pět dělostřeleckých pluků 1 čs armádního sboru se v prostoru Jasla úspěšně podílelo na zahájení útočné operace proti německým vojskům 16 ledna – Šest set anglických letadel svrhlo tři tisíce bomb na chemický komplex v Záluží Litvínov 19 ledna – Rozpuštění polské Zemské armády 25 ledna – Zformování 1 smíšené letecké divize v SSSR 27 ledna – Vojáky Rudé armády byl osvobozen vyhlazovací koncentrační tábor v Osvětimi Únor 3 února – Začíná bitva o Manilu 4 února – Zahájení jaltské konference 14 února – Bombardování města Drážďan 24 února – Americká armáda obsazuje Manilu a ostrov Iwodžima 1400 km od Tokia Březen 3 března – Finsko vyhlašuje válku Německu 20 března – Adolf Hitler vydal tzv „Neronův rozkaz podle kterého pod sankcí okamžitého zastřelení nesměli zůstat občané Německa na územích získaných spojenci měly být zničeny stavby a veškeré stroje a zařízení 22 března – V Káhiře je vyhlášena Liga arabských států kterou tvoří Egypt Sýrie Irák Libanon Saúdská Arábie Jemen Arabská Palestina a Zajordánsko Duben 4 dubna – Začalo Gruzínské povstání na Texelu 12 dubna – Umírá prezident Roosevelt úřadu se ujímá Harry Truman 19 dubna – Vypálení osady Ploština německými nacisty masakr civilního obyvatelstva 21 dubna – Jednotky 3 americké armády vstoupily na čs území a dobyly Aš 23 dubna – Vyhlazení osady Prlov německými nacisty 25 dubna – Osvobozen koncentrační tábor Dachau 26 dubna – Vojska 2 ukrajinského frontu osvobodila Brno 28 dubna – Benito Mussolini a jeho milenka Clara Petacci jsou zastřeleni italskými partyzány 30 dubna Jednotky 4 ukrajinského frontu osvobodily Ostravu A Hitler páchá v Berlíně sebevraždu Francouzské ženy jdou poprvé k volbám Skončila Laponská válka – válka mezi Finskem a Německem od září 1944 Květen 1 května – V Přerově vypuklo povstání začátek květnového povstání českého lidu 2 května – Němci popravili v Terezínské pevnosti 56 českých vlastenců 5 května V Praze začíná povstání proti německé okupaci Příslušníci SS vyhladili obec Javoříčko Američané osvobodili Domažlice 6 května Jednotky americké armády osvobodily Plzeň proběhl Velkomeziříčský masakr 6 května–7 května – Masakry českých civilistů žen starců a dětí jednotkami SS v Praze 8 května – Konec druhé světové války v Evropě 9 května – Tankové jednotky Rudé armády pronikly do Prahy 11 května – U Slivice na Milínsku padají poslední výstřely Druhé světové války v Evropě 20 května – Skončilo Gruzínské povstání na Texelu 22 května – Uzavřeny hranice mezi Československem a Rakouskem Československo obnoveno bez Podkarpatské Rusi Červen 1 června – Japonci opouští Okinawu po 82 dnech bojů a ztrátě kolem 100 000 vojáků 3 června – vyroben první litr benzínu v chemických závodech v Záluží po osvobození republiky spojeneckými vojsky 5 června – založen fotbalový klub Český sportovní klub Jablonec nad Nisou nyní FK Baumit Jablonec 18 června 19 června – příslušníci československé armády vedení Karolem Pazúrem spáchali masakr na Švédských šancích jednu z nejbrutálnějších masových vražd moderní české historie 22 června – Německo je rozděleno na 4 okupační zóny pod správou USA VB Francie a SSSR 26 června – byla podepsána Charta Spojených národů 29 června – v Zdeněk Fierlinger a Vladimír Clementis za Československo a Vjačeslav Molotov za SSSR podepsali v Moskvě Smlouvu o Zakarpatské Ukrajině kterou Československo definitivně ztratilo Podkarpatskou Rus Červenec 1 července – Německo je rozděleno mezi spojenecké okupační síly 1 července – Manifestace na Bílé hoře viz 16 července – V Nevadské poušti na letecké základně Alamogordo proběhl první pokusný jaderný výbuch 17 července – Zahájena jednání Velké Trojky v Postupimi Srpen 2 srpna – Ukončena jednání Velké trojky v Postupimi 6 srpna – Spojené státy shazují uranovou atomovou bombu Little Boy na Hirošimu v okamžiku zabito 80 tisíc lidí 8 srpna – SSSR vyhlásil válku Japonsku 9 srpna – Spojené státy shazují plutoniovou atomovou bombu „Fat Man na město Nagasaki v 2302 místního času odpovídající síle 22 kilotun TNT Pravděpodobně bylo zabito 60 až 80 tisíc lidí dalších 60 tisíc zraněno 25 srpna – Ho Či Min vyhlašuje Vietnamskou demokratickou republiku Září 2 září – Oficiální konec 2 světové války ve světě Říjen 18 října – Zahájen mezinárodní vojenský tribunál viz norimberský proces 24 října – Začala platit Charta spojených národů OSN 26 října – Konec možnosti vydávání prezidentských dekretů v Československu 31 října – Zřízen Státní ústřední archiv Slovinska Listopad 11 listopadu – Volby do Ústavodárné skupštiny v Jugoslávii drtivě vyhráli komunisté 20 listopadu – Začátek norimberského procesu 29 listopadu – Tito vyhlašuje Federativní lidovou republiku Jugoslávie Prosinec Československo bylo přinuceno postoupit Sovětskému svazu Podkarpatskou Rus Z Československa odešla všechna cizí vojska Vědy a umění V egyptském Nag Hammádí byla nalezena tzv gnostická knihovna Byl objeven chemický prvek promethium Nobelova cena za literaturu Gabriela Mistralová Chile za medicínu Alexander Fleming Ernst Boris Chain Sir Howard Walter Florey – za objev penicilínu a jeho léčebného účinku na různé infekční choroby za fyziku Wolfgang Pauli – za objev Pauliho vylučovacího principu za chemii Artturi Ilmari Virtanen – za výzkumy agrokultur a výživové chemie za mír Cordell Hull USA Narození Česko 5 ledna – Benjamin Fragner historik architektury 7 ledna – Josef Hájek ekonom a politik 8 ledna – Václav Dosbaba český malíř výtvarník a grafik † 4 února 2012 10 ledna – Antonín Blažek politik a diplomat 14 ledna – Klára Jerneková česká herečka † 31 července 2003 17 ledna – Hana Frejková česká herečka a zpěvačka 31 ledna Mečislav Borák český historik Petr Pavlík malíř sochař ilustrátor 2 února Jiří Horáček český teoretický fyzik Ivan Havlíček český fyzik a politik 3 února – Václav Peřich viceprezident NKÚ 5 února – Jan Gebhart český historik 17 února – Petr Burian herec básník a režisér 22 února – Karel Vohralík československý hokejový obránce † 17 října 1998 24 února – Jindřich Šťáhlavský zpěvák country † 5 února 2013 3 března – Vladimír Železný český žurnalista podnikatel a politik 8 března – Vlastimil Smolík český dostihový jezdec † 4 července 1994 10 března – Ladislav Štaidl kytarista pianista dirigent skladatel textař 16 března – Moris Issa český režisér syrského původu 18 března – Miloš Frýba hlasatel Československé televize † 30 prosince 2010 23 března – Mojmír Horyna český historik umění † 26 ledna 2011 29 března – Jan Bobrovský československý basketbalista trenér a sportovní funkcionář 8 dubna – Jiří Waldhauser český archeolog 11 dubna Jan Bauer novinář a spisovatel Jaroslav Malina sociokulturní antropolog archeolog a spisovatel Karel Steigerwald český dramatik scenárista a novinář 13 dubna – Štěpán Škorpil sportovní novinář televizní komentátor 17 dubna – Pavel Stratil fotbalový reprezentant 19 dubna – Jaroslav Řehna český sochař 22 dubna – Jan Vlas český divadelní herec 25 dubna Ivan Ohlídal fyzik vysokoškolský profesor a politik Jan Pospíšil dvacetinásobný mistr světa v kolové 26 dubna – Petr Oslzlý dramaturg scenárista herec a pedagog 28 dubna – Tomáš Hradílek ministr vnitra České republiky 29 dubna – Zdeněk Tylšar český hornista a hudební pedagog † 18 srpna 2006 5 května Vítězslav Hádl český hudebník Radomír Leszczynski český grafik Jiří Svoboda režisér scenárista a politik Miroslav Langer český klavírista a pedagog † 28 října 2010 Blahoslav Hruška český sumerolog asyriolog a religionista † 26 června 2008 8 května Jitka Gruntová historička a politička Miloslav Pojsl církevní historik památkář a historik umění 12 května – Zdeněk Mička český kněz a hudební skladatel 16 května – Laďa Kerndl český zpěvák 17 května – Vladimír Aichelburg česko-rakouský historik a publicista 18 května – Miroslav Středa herec a dabér 24 května – Eva Šolcová česká divadelní a filmová herečka † 21 března 1967 1 června – Karel Šíp baskytarista moderátor bavič scenárista a textař 4 června – Petr Hana český malíř † 25 prosince 1991 5 června – Evelyna Steimarová herečka 6 června – Zuzana Šavrdová česká herečka † 31 března 2011 8 června – Hana Rysová česká fotografka 13 června – Jiří Kuthan český historik a historik umění 17 června – Miroslav Konrád český akademický malíř 18 června – Bohumil Veselý český fotbalista 20 června – Dana Hlaváčová česká filmová herečka 23 června – Jan Hrubý český grafik karikaturista 26 června – Ondřej Neff český spisovatel science fiction a novinář 27 června – Ladislav Maria Wagner malíř grafik a sochař 29 června – Pavel Minařík agent komunistické Státní bezpečnosti 2 července – Erich Šefčík český archivář historik numismatik † 15 října 2004 4 července – Miloslav Topinka český básník a esejista 5 července Kamil Kalina psychiatr adiktolog a politik Viktor Sodoma český zpěvák 7 července – Karel Kafka český abstraktní malíř 10 července – Jiří Nykodým soudce Ústavního soudu 13 července – Josef Vejvoda hudební skladatel bubeník aranžér kapelník a dirigent 15 července – Michal Pavlata herec 24 července – Michael Janík český folkový písničkář 28 července – Václav Žák programátor politik a publicista 29 července Josef Jonáš lékař působící v oblasti alternativní medicíny Ivan Rajmont český režisér a divadelní pedagog 31 července – Tomáš Vačkář hudební skladatel † 2 května 1963 5 srpna – Miroslav Štěpán český politik Komunistické strany Československa † 23 března 2014 6 srpna – Josef Reischig český biolog † 10 srpna 2008 8 srpna – Štěpán Rak český kytarista hudební skladatel a pedagog 12 srpna – František Koudelka český malíř a sochař 14 srpna – Michal Černoušek psycholog pedagog a publicista † 16 ledna 2005 19 srpna – Helena Haškovcová česká bioložka a filosofka 20 srpna – Sylvie Richterová básnířka prozaička a literární teoretička 30 srpna – Libuše Moníková česká německy píšící spisovatelka † 12 ledna 1998 2 září – Ladislav Potměšil herec 6 září – Petr Novák český zpěvák a skladatel † 19 srpna 1997 13 září – Jiří Svoboda skladatel filmové hudby † 11 března 2004 14 září – Jaroslav Uhlíř skladatel herec zpěvák komik klavírista 16 září – Ondřej Suchý novinář moderátor spisovatel a textař 8 října – Zdena Herfortová filmová a divadelní herečka 9 října – Jiří Kroupa historik umění 16 října – Pavel Varvařovský veřejný ochránce práv 17 října – Petr Musílek český spisovatel 21 října – Vojtěch Steklač spisovatel a překladatel 22 října – Martin Říha architekt a urbanista 24 října – John Bok politický aktivista 31 října – Rostislav Vaněk český tvůrce písma typograf a pedagog 6 listopadu – Jiří Žáček český spisovatel překladatel básník 7 listopadu – Vladimír Macura český spisovatel literární vědec a kritik † 17 dubna 1999 11 listopadu – Dana Syslová česká herečka a moderátorka 12 listopadu – Miroslav Paleček český folkový písničkář 13 listopadu – Jan Čarvaš baskytarista a zpěvák † říjen 2008 16 listopadu Jiří Jilík novinář publicista spisovatel a folklorista František Vnouček český politik † 22 května 2008 19 listopadu – Josef Opatrný český historik a iberoamerikanista 21 listopadu – Jarmila Jeřábková česká návrhářka dřevěných hraček 23 listopadu – Vladimír Jánoš český veslař reprezentant Československa olympionik 25 listopadu – Ladislav Kantor zpěvák hudební publicista režisér a politik 27 listopadu Zdeněk Rosenbaum novinář redaktor a spisovatel Natalie Venclová česká archeoložka 28 listopadu – Boris Krajný český klavírista a pedagog 29 listopadu – Hana Maciuchová česká herečka 3 prosince – Zdeněk Porybný český novinář 5 prosince – Dušan Tešnar viceprezident NKÚ 8 prosince – Lubomír Hrouda český botanik 11 prosince – Luděk Zahradníček český biochemik politik a diplomat 17 prosince – Miloš Čižmář archeolog † 31 července 2012 18 prosince – Jan Krámek český politik 21 prosince – Ivan Rössler textař novinář scenárista dramaturg 24 prosince – Evžen Jecho český sochař grafik architekt spisovatel novinář 25 prosince – Richard Tesařík český zpěvák 28 prosince – Emil Přikryl architekt 30 prosince – Jaroslav Hellebrand veslař reprezentant Československa olympionik ? – Jaroslav Poncar český fotograf Svět 1 ledna Jacky Ickx belgický motocyklový a automobilový závodník Woo-ping Yuen čínský režisér kung-fu akčních filmů scenárista a herec 3 ledna – Stephen Stills americký kytarista zpěvák a písničkář 4 ledna – Richard Schrock americký chemik Nobelova cena 2005 6 ledna – Alfredo Conde španělský galicijský prozaik 7 ledna – Dave Cousins britský matematik a zpěvák 9 ledna Roger Chartier francouzský kulturní historik Jana Posnerová slovenská sportovní gymnastka stříbrná na OH Levon Ter-Petrosjan první arménský prezident 10 ledna – Rod Stewart britský zpěvák 21 ledna Pete Kircher britský bubeník Martin Shaw anglický herec 22 ledna Michael Cristofer americký dramatik scenárista režisér a herec Christoph Schönborn rakouský kardinál 25 ledna Philippe Ouédraogo burkinafaský kardinál Marián Posluch ministr spravedlnosti Slovenska Dave Walker britský zpěvák a kytarista 26 ledna Ashley Hutchings britský zpěvák a baskytarista Barbara Kruger americká vizuální a konceptuální umělkyně Jacqueline du Pré anglická violoncellistka † 19 října 1987 28 ledna John Perkins americký aktivista spisovatel literatury faktu Robert Wyatt britský hudebník zpěvák klávesista 29 ledna – Tom Selleck americký herec scenárista a producent 30 ledna – Me'ir Dagan ředitel izraelské zpravodajské služby Mosad 31 ledna – Joseph Kosuth americký konceptuální umělec 6 února – Bob Marley jamajský zpěvák skladatel a kytarista † 11 května 1981 9 února – Mia Farrowová americká herečka zpěvačka 11 února – Ralph Doubell australský olympijský vítěz v běhu na 800 metrů 12 února Maud Adamsová švédská herečka Cliff DeYoung americký herec a hudebník David Friedman americký ekonom právní teoretik a spisovatel 13 února – Evald Flisar slovinský spisovatel básník překladatel dramatik 14 února Vic Briggs anglický kytarista pianista baskytarista a zpěvák Hans Adam II vládnoucí lichtenštejnský kníže 15 února John Helliwell britský hudebník Douglas Hofstadter americký filosof 18 února – Damjan Prelovšek slovinský historik umění diplomat a vodní slalomář 20 února – George F Smoot americký astrofyzik Nobelova cena 2006 21 února – Paul Newton baskytarista skupiny Uriah Heep 23 února – Světlana Gerasimenková ukrajinská astronomka 24 února – Steve Berrios americký jazzový bubeník † 24 července 2013 25 února – Elkie Brooks anglická rocková bluesová zpěvačka 28 února – Bubba Smith americký herec a sportovec † 3 srpna 2011 1 března – Wilfried Van Moer belgický fotbalista 5 března – Randy Matson americký atlet olympijský vítěz ve vrhu koulí 8 března Micky Dolenz americký rockový zpěvák hudebník skladatel a herec Anselm Kiefer německý neoexpresionistický malíř a sochař 9 března – Robin Trower britský kytarista 10 března – Min Tanaka japonský tanečník a herec 11 března Harvey Mandel americký kytarista Pirri španělský fotbalista 12 března Sammy Gravano americký gangster Liza Minnelli americká zpěvačka a herečka 13 března – Anatolij Fomenko ruský matematik 18 března Joy Fieldingová kanadská spisovatelka a herečka John H White americký fotograf Susan Tyrrell americká herečka † 16 června 2012 Eric Woolfson britský hudebník zpěvák klávesista a skladatel † 2 prosince 2009 19 března – Jozef Moravčík předseda vlády Slovenska 20 března – Fedor Gál slovenský politik sociolog prognostik a podnikatel 21 března – Jorge Blanco americký sochař grafický designér a ilustrátor 23 března Franco Battiato italský zpěvák skladatel muzikant režisér a malíř Eric De Vlaeminck belgický mistr světa v cyklokrosu David Grisman americký hudebník hudební producent a skladatel 24 března – Robert T Bakker americký paleontolog 25 března – Hermann Flaschka rakouský teoretický fyzik a matematik 30 března – Eric Clapton britský kytarista zpěvák a hudební skladatel 31 března – Gabe Kaplan americký komik herec 4 dubna – Daniel Cohn-Bendit francouzsko-německý politik 12 dubna – Miller Anderson britský bluesový a rockový zpěvák a kytarista 13 dubna Lowell George americký zpěvák-skladatel multiinstrumentalista † 29 června 1979 Judy Nunn australská herečka scenáristka a spisovatelka 14 dubna Ritchie Blackmore anglický kytarista Eva Wagnerová-Pasquierová dcera Wolfganga Wagnera ředitelka Hudebních slavností v Bayreuthu 16 dubna – Ivan Marton slovenský muzikolog hudební dramaturg a politik 19 dubna – George Alencherry indický kardinál 20 dubna Michael Brandon americký herec Thein Sein prezident Myanmaru Naftali Temu keňský atlet běžec na dlouhé tratě olympijský vítěz † 10 března 2003 22 dubna – Ján Ďuriš slovenský kameraman 24 dubna – Doug Clifford americký bubeník 25 dubna Stu Cook hráč na baskytaru Björn Ulvaeus švédský textař skladatel zpěvák kytarista spisovatel 29 dubna Hugh Hopper britský baskytarista † 7 června 2009 Tammi Terrell americká zpěvačka a textařka písní † 16 března 1970 30 dubna – Michael Smith americký astronaut † 28 ledna 1986 2 května Goldy McJohn kanadský rockový klávesista Judge Dread anglický reggae a ska umělec † 13 března 1998 4 května – Georg Wadenius švédský kytarista baskytarista zpěvák a skladatel 5 května – Margita Reiznerová slovenská spisovatelka publikující v romštině 6 května – Bob Seger americký zpěvák kytarista pianista a skladatel 8 května – Keith Jarrett americký jazzový pianista a skladatel 13 května Lou Marini americký saxofonista a skladatel Tammám Salám premiér Libanonu 14 května – Vladislav Ardzinba abcházský prezident † 4 března 2010 15 května – Duarte Pio vévoda z Braganzy pravnuk portugalského krále Michala I 16 května Carlos Osoro Sierra arcibiskup madridský Bob Young britský hudebník a spisovatel 17 května Tony Roche australský tenista Ľudovít Zlocha slovenský fotbalista 19 května – Pete Townshend anglický rockový hudebník 20 května – Anton Zeilinger rakouský fyzik 21 května – Ernst Messerschmid německý fyzik a astronaut 24 května – Priscilla Presleyová americká herečka 28 května – John Fogerty americký zpěvák písničkář a kytarista 29 května – Gary Brooker britský zpěvák a klávesista 31 května Laurent Gbagbo prezident republiky Pobřeží slonoviny Rainer Werner Fassbinder německý režisér scenárista dramatik a herec † 10 června 1982 1 června – Jim McCarty americký rockový kytarista 4 června – Anthony Braxton americký saxofonista flétnista klavírista a hudební skladatel 7 června Napoleon Murphy Brock americký saxofonista flétnista kytarista zpěvák skladatel Wolfgang Schüssel kancléř Rakouska 8 června Mark Podwal americký spisovatel výtvarník lékař a publicista Gyula Popély slovenský historik a politik 9 června Betty Mahmoody americká spisovatelka Faina Melniková sovětská olympijská vítězka v hodu diskem 13 června – Ronald John Grabe americký kosmonaut 14 června – Rod Argent britský klávesista a zpěvák 15 června – Robert Sarah guinejský kardinál 17 června – Eddy Merckx belgický profesionální cyklista 19 června Radovan Karadžić bosenskosrbský politik básník psychiatr a válečný zločinec Mario Livio izraelský astrofyzik a autor populárně-naučné literatury Aun Schan Su Ťij barmská politička Nobelova cena za mír 1991 21 června – Adam Zagajewski polský básník prozaik a překladatel 23 června – Eric Emerson americký herec tanečník a hudebník † 28 května 1975 24 června – Betty Stoveová nizozemská profesionální tenistka 25 června – Carly Simon americká zpěvačka skladatelka a spisovatelka 27 června – Joey Covington americký rockový bubeník † 4 června 2013 1 července – Debbie Harry americká zpěvačka-skladatelka a herečka 2 července – Randy Holden americký rockový kytarista a zpěvák 3 července – Saharon Šelach izraelský matematik 4 července – Stanisław Ryłko polský římskokatolický kardinál 8 července – Micheline Calmy-Rey prezidentka Švýcarska 9 července – Dean Koontz americký spisovatel 10 července Ron Glass americký herec Virginia Wadeová britská tenistka 14 července – Jim Gordon americký bubeník 17 července Aleksandar II Karađorđević současný následník trůnu Srbska Ján Morovič slovenský vysokoškolský pedagog kybernetik a politik 18 července – Miklós Duray slovenský geolog a politik 26 července Helen Mirrenová britská herečka a režisérka Panajotis Pikramenos řecký soudce a premiér 28 července – Jim Davis americký kreslíř 29 července – Joe Beck americký jazzový kytarista † 22 července 2008 30 července Patrick Modiano francouzský spisovatel nositel Nobelovy ceny za literaturu 2014 David Sanborn americký saxofonista a hudební skladatel 31 srpna – Jicchak Perlman izraelsko-americký houslista dirigent pedagog 1 srpna – Douglas Dean Osheroff americký fyzik Nobelova cena 1996 12 srpna – Jean Nouvel francouzský architekt 14 srpna Steve Martin americký herec spisovatel hudebník a skladatel Wim Wenders německý filmový režisér fotograf Dennis O'Rourke australský dokumentarista producent režisér a scenárista † 15 června 2013 15 srpna – Alain Juppé premiér Francie 19 srpna – Ian Gillan britský zpěvák a klávesista 20 srpna – Jürgen Heinrich německý herec a režisér 21 srpna – Basil Poledouris americký skladatel filmové hudby † 8 listopadu 2006 23 srpna Rita Pavone italská zpěvačka a herečka Bob Peck britský divadelní televizní a filmový herec † 4 dubna 1999 24 srpna – Ken Hensley britský hudebník 28 srpna Michael Aizenman izraelsko-americký fyzik a matematik Milan Kňažko slovenský herec a politik 29 srpna Wyomia Tyusová americká sprinterka olympijská vítězka Karol Jokl slovenský fotbalista československý reprezentant † 28 října 1996 30 srpna – Fred Tackett americký kytarista zpěvák hráč na mandolínu a trubku 31 srpna Van Morrison britský zpěvák písničkář básník a multiinstrumentalista Leonid Popov sovětský vojenský letec a kosmonaut 1 září – Abd Rabú Mansúr Hádí prezident sjednoceného Jemenu 5 září – Eva Bergmanová švédská režisérka 7 září – Jacques Lemaire kanadský hokejista 8 září – Vinko Puljić bosenský kardinál 9 září Doug Ingle americký rockový klávesista a zpěvák Craig Arnold Tracy britský matematik 10 září – José Feliciano portorikánský slepý zpěvák skladatel a kytarový virtuóz 11 září – Franz Beckenbauer německý fotbalista trenér a manažer 15 září – Mukrín bin Abd al-Azíz saúdskoarabský korunní princ 17 září – Bruce Spence novozélandský herec 18 září – Kamil Peteraj slovenský spisovatel překladatel básník a textař 21 září – Bjarni Tryggvason kanadský fyzik a astronaut 23 září – Igor Sergejevič Ivanov ministr zahraničních věcí Ruské federace 25 září – Dee Dee Warwick americká zpěvačka † 18 října 2008 26 září Bryan Ferry anglický zpěvák hudební skladatel a klávesista Ariel Zeitoun francouzský režisér scenárista 29 září – Naděžda Čižovová ruská olympijská vítězka ve vrhu koulí 30 září – Ehud Olmert šestnáctý premiér Izraele 1 října – Haris Silajdžić bosenský premiér 2 října Martin Hellman americký kryptolog Don McLean americký zpěvák-skladatel a kytarista Wando brazilský zpěvák kytarista a hudební skladatel † 8 února 2012 3 října Klaus Merz švýcarský básník a spisovatel Viktor Sanějev gruzínský olympijský vítěz v trojskoku 10 října – Antonio Cañizares Llovera španělský kardinál 14 října Colin Hodgkinson britský rockový jazzový a bluesový baskytarista Bernard Chouet švýcarský geofyzik Tony Duran britský kytarista a zpěvák † 19 prosince 2011 15 října Neofyt Bulharský patriarcha Bulharské pravoslavné církve Hans-Gert Pöttering předseda Evropského parlamentu 17 října – Graça Machelová první dáma Jihoafrické republiky 18 října – Huell Howser americký herec a komik † 7 leden 2013 20 října – Gizela Gáfriková slovenská básnířka a literární historička † 6 března 2014 21 října – Nikita Michalkov ruský herec scenárista a filmový režisér 22 října – Leslie West americký rockový kytarista zpěvák a textař 27 října – Luiz Inácio Lula da Silva prezident Brazílie 28 října Simon Brett anglický spisovatel Elton Dean britský saxofonista † 7 února 2006 2 listopadu – Anton Solomucha francouzský umělec a fotograf 3 listopadu Gerd Müller německý fotbalista Nick Simper zakládající člen rockové skupiny Deep Purple 8 listopadu Richard Farda hokejista a hokejový trenér Vincent Nichols anglický kardinál 11 listopadu Daniel Ortega nikaragujský prezident Pierre Pelot francouzský spisovatel 12 listopadu Emil Horváth slovenský herec režisér a divadelní pedagog Neil Young kanadský zpěvák písničkář hudebník a filmový režisér 15 listopadu Bob Gunton americký herec Anni-Frid Lyngstad švédská zpěvačka 16 listopadu – Jan Bucquoy belgický filmový a divadelní režisér spisovatel 18 listopadu – Mahinda Radžapaksa prezident Srí Lanky 19 listopadu – Frans Sammut maltský spisovatel a esejista † 4 května 2011 21 listopadu – Goldie Hawnová americká tanečnice herečka a producentka 23 listopadu – Asaf Dajan izraelský filmový režisér herec scenárista a producent † 1 května 2014 26 listopadu Daniel Davis americký herec John McVie britský baskytarista 27 listopadu Phil Bloom holandská umělkyně fotografka konferenciérka a herečka Randy Brecker americký trumpetista John Gatchell americký jazzový trumpetista † 9 června 2004 30 listopadu Roger Glover velšský baskytarista Radu Lupu rumunský klavírista 1 prosince – Bette Midler americká zpěvačka a herečka 4 prosince – Roberta Bondarová lékařka první astronautka z Kanady 5 prosince – Moše Kacav prezident Izraele 6 prosince – Rafał Wojaczek polský básník † 11 května 1971 8 prosince – John Banville irský spisovatel dramatik a scenárista 10 prosince – Marek Grechuta polský zpěvák hudební skladatel a textař † 9 října 2006 12 prosince – Tony Williams americký jazzový bubeník † 23 února 1997 17 prosince – Jacqueline Wilsonová britská spisovatelka 20 prosince – Peter Criss americký hudebník a herec 21 prosince – Millie Hughesová americká astronautka 22 prosince – Jean-Pierre Kutwa kardinál z Pobřeží slonoviny 23 prosince Ron Bushy americký rockový bubeník Raymond Elias Feist americký autor fantasy literatury 24 prosince Lemmy britský zpěvák a baskytarista Nicholas Meyer americký filmový scenárista producent režisér a spisovatel 25 prosince – Noel Redding anglický rockový kytarista † 11 května 2003 28 prosince – Biréndra nepálský král † 1 června 2001 29 prosince – Zagalav Abdulbekov sovětský zápasník volnostylař olympijský vítěz 30 prosince – Davy Jones anglický rockový zpěvák skladatel a herec † 29 února 2012 31 prosince – Leonard Adleman americký informatik a molekulární biolog ? – Bertil Mårtensson švédský filosof a spisovatel ? – Dennis McCarthy americký hudební skladatel ? – Ewa Partum polská konceptuální umělkyně a fotografka ? – Ahmad Chomejní íránský islámský duchovní † 17 března 1995 ? – Roy Wallis americký sociolog † 1990 ? – Walter Liedtke americký historik umění † 3 února 2015 ? – Barbara Rubin americká experimentální filmová režisérka † 1980 Úmrtí Česko leden – Gustav Schorsch český herec divadelní režisér a překladatel 29 ledna 1918 2 ledna – Vít Nejedlý hudební skladatel 22 června 1912 9 ledna – Theodor Wollschack československý politik německé národnosti 23 května 1855 10 ledna – Jan Vella československý pilot RAF 10 května 1906 18 ledna – Josef Žižka výsadkář 10 října 1913 21 ledna pravděpodobně – Karel Poláček český spisovatel 22 března 1892 21 ledna nebo 22 ledna – Karel Bondy český advokát finančník politik a odbojář 21 prosince 1906 21 ledna – František Holý voják a příslušník výsadku Courier-5 20 dubna 1921 26 ledna – Jaroslav Lonek letecký konstruktér 22 prosince 1904 30 ledna – Jaromír Nečas český sociálně demokratický politik 17 listopadu 1888 leden – Gideon Klein klavírista a skladatel 6 prosince 1919 5 února – Georges Kars český malíř krajin a aktů 1882 8 února – Jaroslav Šimsa český publicista a filosof 12 října 1900 14 února Vlasta Štáflová spisovatelka 1 dubna 1907 Otakar Štáfl český malíř 30 prosince 1884 17 února – Ivan Hálek lékař spisovatel pedagog a politik 11 listopadu 1872 19 února Alois Laub legionář důstojník Československé armády a odbojář 31 prosince 1896 Josef Fischer český filozof sociolog a publicista 2 dubna 1891 Karel Nejedlý vůdčí osobnost československého protinacistického odboje ? 1896 25 února – František Chvalkovský politik a diplomat 30 července 1885 26 února – Viktor Kaufmann lékař odbojář 21 srpna 1900 únor – Jaroslav Krátký příslušník výsadkové operace Karas 8 října 1911 1 března Oldřich Janko voják a příslušník výsadku Sulphur 26 listopadu 1910 Adolf Horák československý voják a velitel výsadku Sulphur 16 května 1908 2 března – Engelmar Hubert Unzeitig sudetský kněz a řeholník odpůrce nacismu 1 března 1911 6 března – Rudolf Karel hudební skladatel a dirigent 9 listopadu 1880 9 března – Josef Šandera voják a velitel výsadku Barium 14 března 1912 13 března – Alois Kříž československý politik 13 března 1881 14 března – Dalibor Brochard československý letec 246 perutě RAF 11 května 1924 20 března Jaroslav Kratochvíl český spisovatel 17 ledna 1885 Ladislav Rašín český právník a politik 22 června 1900 21 března – Emanuel Halman český sochař 13 prosince 1873 22 března – Jaromír Funke český fotograf 1 srpna 1896 24 března – Karel Veselý-Jilemský hudební skladatel 26 srpna 1915 27 března – František Hasa strojní inženýr rektor ČVUT 4 února 1863 30 března – Karel Moor český skladatel a dirigent 26 prosince 1873 duben – Josef Čapek český malíř a spisovatel 23 března 1887 5 dubna – Karel Jaroslav Obrátil spisovatel básník a překladatel 2 listopadu 1866 6 dubna – Stěpan Vajda československý důstojník nositel titulu Hrdina Sovětského svazu 17 ledna 1922 12 dubna Josef Mareš poslanec a starosta Znojma 17 října 1885 Jaromír Sedláček děkanem právnické fakulty v Brně 2 září 1885 Vilém Mathesius český jazykovědec a literární historik 3 srpna 1882 17 dubna – František Záviška český teoretický fyzik 18 listopadu 1879 20 dubna – Josef Jílek katolický kněz člen protinacistického odboje 19 října 1908 22 dubna – Theodor Schulz český právník hráč na historické nástroje a hudební skladatel 23 dubna 1875 27 dubna – Lev Krča architekt 21 července 1902 28 dubna Vítězslav Lepařík voják a velitel výsadku Glucinium 14 srpna 1914 Viktor Šulc český divadelní režisér 7 března 1897 2 května – Zdeněk Bořek Dohalský český šlechtic člen protinacistického odboje a novinář 10 května 1900 5 května Emanuel Moravec ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády 17 dubna 1893 Emil Pavel Lány český šlechtic právník a historik 6 července 1879 Anton Dietl československý politik německé národnosti 13 října 1868 7 května Zdeněk Stránský herec ? 1921 Vojtěch Jirát literární historik a kritik 22 května 1902 8 května Josef Gemrot lidovecký poslanec 22 ledna 1903 Vladimír Eliáš odbojář 17 ledna 1903 Jindřich Freiwald architekt 6 června 1890 Felix Achille de la Cámara český spisovatel hrabě a producent 8 listopadu 1897 Karl Friedrich Kühn český architekt a historik umění 17 února 1884 9 května – František Bidlo český kreslíř karikaturista 3 září 1895 10 května Konrad Henlein sudetoněmecký politik a vůdce separatistického hnutí 6 května 1898 Jan Sviták český režisér herec a scenárista 23 prosince 1893 Joe Jenčík český tanečník pedagog a choreograf 22 října 1893 Franz Hodina československý politik německé národnosti 30 listopadu 1877 Karl Fritscher československý politik německé národnosti 28 července 1875 13 května – Josef Šnejdárek český armádní generál 2 dubna 1875 18 května – Vladimír Helfert český muzikolog 24 března 1866 19 května – Gustav Oberleithner československý politik německé národnosti 8 dubna 1870 25 května – Vilém Kurz český klavírista a pedagog 23 prosince 1872 27 května Josef Šusta český historik spisovatel a politik 19 února 1874 František Pánek československý politik 31 ledna 1853 květen Jindřich Vojáček český právník a hudební skladatel 11 července 1888 Ernst Schollich československý politik starosta Nového Jičína 26 dubna 1882 Rudolf Slawitschek pražský německý spisovatel 6 prosince 1880 4 června Bohumil Vlasák ministr financí Československa 31 května 1871 Ottokar Schubert československý politik německé národnosti 22 října 1867 9 června – Antonín Procházka český malíř 5 června 1882 11 června – František Teplý archivář a regionální historik 5 února 1867 13 června – František Kloz československý fotbalový reprezentant 19 května 1905 21 června – Josef Hora český básník 8 července 1891 27 června – Emil Hácha československý politik a 3československý prezident 12 července 1872 28 června – Alois Šmolík československý konstruktér letadel 19 června 1897 1 července – Alois Říha primátor Prahy za okupace 21 července 1875 7 července – Václav Joachim český právník vysokoškolský profesor 13 listopadu 1876 10 července – Otakar Hřímalý český hudební skladatel a pedagog 20 prosince 1883 12 července – Kamil Roškot český architekt 29 dubna 1886 19 července – Augustin Vološin podkarpatskoruský duchovní československý politik 17 března 1874 28 července – Alois Šmolík český letecký konstruktér 16 dubna 1897 červenec – Fritz Tampe děčínský sochař 8 února 1887 16 srpna Kamil Krofta český historik a politik 17 července 1876 Rudolf Hotowetz československý politik 12 října 1865 20 srpna – Karel Dvořáček spisovatel 31 října 1911 24 srpna – Josef Miloslav Kořínek český slavista 10 ledna 1899 25 srpna – Zdenka Košáková česká zahradní architektka návrhářka a malířka 5 března 1899 26 srpna – Franz Werfel rakousko-český německy píšící spisovatel 10 září 1890 28 srpna František Houska kynolog a spisovatel 23 srpna 1873 František Minařík katolický kněz 15 července 1864 3 září – Jindřich Seidl český hudební skladatel 6 března 1883 5 září – Louis Weinert-Wilton sudetoněmecký spisovatel 11 května 1875 6 září Josef Pfitzner český historik a válečný zločinec německé národnosti 24 března 1901 Bohumil Tomáš český dirigent a hudební skladatel 31 ledna 1871 7 září – Moritz Vetter-Lilie moravský šlechtic rakouský a československý politik 22 srpna 1856 10 září Josef Gočár český architekt 13 března 1880 Josef Jan Frič zakladatel hvězdárny na Ondřejově 12 března 1861 Hugo Steiner-Prag pražský německý grafik 12 prosince 1880 16 září – Mořic Hruban český politik 30 listopadu 1862 26 září – Alois Mezera architekt 20 června 1889 10 října – Jan Křtitel Voves český varhaník a hudební skladatel 27 srpna 1885 25 října – Vít Grus pardubický měšťan 5 května 1861 30 října Svatopluk Innemann český režisér scenárista kameraman a herec 18 února 1896 Štěpán Zálešák český sochař a řezbář 9 ledna 1874 12 listopadu – Eugen Ledebur-Wicheln československý politik německé národnosti 14 listopadu 1873 19 listopadu – Jan Gajdoš gymnasta 27 prosince 1903 24 listopadu – Anton Schäfer československý politik německé národnosti 12 srpna 1868 30 listopadu Emil Martinec organizátor celní služby 21 ledna 1869 Jaromír Herle byl český hudební skladatel a sbormistr 23 srpna 1872 2 prosince – Josef Havlín československý politik 2 října 1882 3 prosince – Emil Bobek československý politik německé národnosti 6 ledna 1883 5 prosince – Otto Lev Stanovský kněz rektor Arcibiskupského semináře v Praze skladatel 8 listopadu 1882 9 prosince – Antonín Vysloužil katolický kněz oběť komunistického teroru ? 1890 11 prosince – Rudolf Jung československý politik významný člen NSDAP 16 dubna 1882 12 prosince – Bedřich ze Schaumburg-Lippe šlechtic majitel zámků v Náchodě a Ratibořicích 1868 20 prosince – Jaroslav Marek československý politik 22 října 1874 ? – Ferenc Egry československý politik maďarské národnosti 1864 ? – Josef Teska československý politik 9 března 1868 ? – Adam Fahrner československý politik německé národnosti 1873 ? – Josef Matoušek čs ministr průmyslu obchodu a živností 1876 ? – Viliam Pauliny československý ekonom a politik 20 prosince 1877 ? – Jindřich Trnobranský československý politik 12 května 1883 ? – Rudolf Viest ministr čs vlády v exilu slovenský generál 24 září 1890 ? – Štefan Fencik ministr autonomní vlády Podkarpatská Rusi 13 října 1892 ? – Alois Wierer malíř a grafik 2 ledna 1878 ? – Karel Pazderský český učitel a malíř 29 dubna 1894 ? – Rudolf Altschul básník účastník druhého odboje 22 dubna 1927 ? – Friedrich Kick pražský německý architekt 26 června 1867 ? – Anna Pollertová členka odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme PVVZ 7 května 1899 Svět 4 ledna – Nikolaus Heilmann nacistický důstojník 20 dubna 1903 6 ledna – Vladimir Ivanovič Vernadskij ruský mineralog 28 února 1863 14 ledna – Zoltán Brüll slovenský horolezec horský vůdce a lékař 22 června 1905 22 ledna Else Lasker-Schülerová německá básnířka a dramatička 11 února 1869 Arthur Symons britský básník 28 února 1865 25 ledna – Antoni Świadek polský katolický kněz mučedník blahoslavený 27 března 1909 26 ledna – Herbert von Obwurzer rakouský veterán německý generál Waffen-SS 26 června 1888 30 ledna – Albert Mockel belgický básník 27 prosince 1866 1 února – Johan Huizinga holandský kulturní historik 7 prosince 1872 3 února – Roland Freisler německý nacistický soudce 30 října 1893 6 února – Robert Brasillach francouzský proněmecký spisovatel a žurnalista 31 března 1909 9 února – Emil von Homann ministr veřejných prací Předlitavska 1 září 1862 10 února – Giovanni Palatucci italský právník Spravedlivý mezi národy 31 května 1909 12 února – Michal Bubnič diecézny biskup rožňavský 22 května 1877 19 února – Józef Zapłata polský katolický duchovní blahoslavený 5 března 1904 20 února – Maria Julia Rodzińska polská mučednice blahoslavená 16 března 1899 21 února – Eric Liddell britský atlet a misionář 16 ledna 1902 23 února – Alexej Nikolajevič Tolstoj ruský spisovatel 10 ledna 1883 24 února – Ekai Kawaguči japonský buddhistický mnich cestovatel 26 února 1866 1 března – Perec Goldstein židovský příslušník protinacistického odboje 4 července 1923 3 března – Arthur Nebe německý nacistický politik 13 listopadu 1894 11 března – Walter Hohmann německý stavební inženýr a teoretik raketových letů 18 března 1880 16 března – Maurice Halbwachs francouzský filozof a sociolog 11 března 1877 19 března – Willem Jan Aalders nizozemský reformovaný teolog 19 září 1870 21 března – Arthur Nebe německý nacistický generál policie 13 listopadu 1894 23 března – Tadamiči Kuribajaši japonský generál ve druhé světové válce 7 července 1891 25 března – Hilary Paweł Januszewski polský kněz a mučedník 11 června 1907 26 března Boris Michajlovič Šapošnikov sovětský vojenský teoretik náčelník generálního štábu Rudé armády 2 října 1882 David Lloyd George britský státník 17 ledna 1863 31 března Natalia Tułasiewicz polská mučednice blahoslavená 9 dubna 1906 Hans Fischer německý organický chemik nositel Nobelovy ceny za chemii 27 července 1881 duben – Héléne Berrová francouzská spisovatelka 27 března 1921 2 dubna – Vilmos Apor maďarský šlechtic katolický duchovní a mučedník 29 února 1892 7 dubna Kósaku Ariga admirál japonského císařského námořnictva 21 srpna 1897 Seiiči Itó japonský admirál 26 července 1890 Hisao Kotaki důstojník japonského císařského námořnictva 7 listopadu 1901 9 dubna Theodor Haecker německý katolický spisovatel 4 června 1879 Georg Elser němec nezdařilý atentátník na Adolfa Hitlera 4 ledna 1903 Wilhelm Canaris německý admirál vedoucí Abwehru vojenské zpravodajské služby 1 ledna 1887 Dietrich Bonhoeffer německý teolog filosof a bojovník proti nacismu 4 února 1906 10 dubna – Paul Leppin německý spisovatel 27 listopadu 1878 12 dubna – Franklin Delano Roosevelt americký prezident 30 ledna 1882 13 dubna – Ernst Cassirer německo-americký filosof 28 července 1874 17 dubna – Hannie Schaftová nizozemská komunistická odbojářka 16 září 1920 18 dubna Wilhelm Wied albánský kníže 26 března 1876 John Ambrose Fleming britský fyzik 29 listopadu 1849 20 dubna Paul Thümmel agent Abwehru i čs rozvědky 15 ledna 1902 Wacław Sieroszewski polský spisovatel 24 srpna 1858 21 dubna – Walter Model německý generál 24 ledna 1891 22 dubna – Käthe Kollwitzová německá sochařka a malířka 8 července 1867 23 dubna – Dimitrije Ljotić ministr spravedlnosti jugoslávské vlády za druhé světové války 12 srpna 1891 24 dubna – Günther Lützow německý stíhací pilot 4 září 1912 27 dubna Claudio Fogolin italský cyklista automobilový závodník a spoluzakladatel firmy Lancia 30 dubna 1872 Hendrik Bulthuis holandský spisovatel esperantista 15 září 1865 28 dubna Hermann Föttinger německý elektroinženýr a vynálezce 9 února 1877 Benito Mussolini italský fašistický vůdce 29 července 1883 Clara Petacci milenka Benita Mussoliniho 28 února 1912 29 dubna – Hermann Fegelein velitel Waffen-SS 30 října 1906 30 dubna Adolf Hitler nacistický vůdce 20 dubna 1889 Eva Braunová přítelkyně později manželka Adolfa Hitlera 6 února 1912 duben – Władysław Goral biskup lublinský katolický blahoslavený 1 května 1898 1 května Joseph Goebbels nacistický říšský ministr propagandy 29 října 1897 Magda Goebbelsová manželka Josepha Goebbelse 11 listopadu 1901 Wilhelm Burgdorf generál pěchoty německého Wehrmachtu 15 února 1895 2 května – Martin Bormann nacistický válečný zločinec 17 června 1900 4 května – Fedor von Bock německý polní maršál 3 prosince 1880 5 května – Werner Ostendorff nacistický generál 15 srpna 1903 6 května – Georg von Majewski německý generál wehrmachtu 30 listopadu 1888 8 května – Paul Giesler ministerský předseda Bavorska za 2 světové války 15 června 1895 9 května Oleksandr Mychajlovyč Kolessa ukrajinský literární historik a rakouský politik 24 dubna 1867 Hans Kammler nacistický stavební inženýr a generál 29 srpna 1901 10 května – Fritz Freitag nacistický generál 28 dubna 1894 11 května – John Rogers Commons americký ekonom 13 října 1862 12 května Richard Thomalla německý nacistický válečný zločinec 23 října 1903 Karolina Marie Rakousko-Toskánská rakouská arcivévodkyně a sasko-kobursko-ghotská princezna 5 září 1869 Carl von Pückler-Burghauss německý šlechtic veterán první světové války a důstojník Waffen-SS 7 října 1886 13 května – Oscar Almgren švédský archeolog 9 listopadu 1869 15 května – Charles Williams britský básník a romanopisec 20 září 1886 20 května – Otto von Feldmann německý důstojník a politik 6 srpna 1873 23 května Franz Ziereis velitel koncentračního tábora Mauthausen-Gusen 13 srpna 1905 Heinrich Himmler Říšský vůdce SS 7 října 1900 25 května – Děmjan Bědnyj sovětský spisovatel 13 dubna 1883 31 května – Odilo Globocnik rakouský válečný zločinec 21 dubna 1904 1 června – Eduard Bloch židovský lékař původem z Čech ošetřující matku Adolfa Hitlera 30 ledna 1872 7 června – Mile Budak chorvatský politik a spisovatel 30 srpna 1889 8 června – Robert Desnos francouzský básník 4 července 1900 11 června – Elijahu Golomb zakladatel a vůdce židovské podzemní vojenské organizace Hagana 2 března 1893 16 června – Nils Edén švédský historik politik a ministerský předseda Švédska 25 září 1871 18 června – Simon Bolivar Buckner mladší americký generálporučík 18 července 1886 22 června – Micuru Ušidžima japonský generál 31 července 1887 23 června – Simon Lake americký konstruktér ponorek 4 září 1866 29 června – Anton von Arco auf Valley německý politický atentátník 5 února 1897 2 července – Ármin Hegedűs maďarský architekt 5 října 1869 4 července – Cyprián Majerník slovenský malíř 24 listopadu 1909 5 července – Julius Dorpmüller německý politik 24 července 1869 6 července – Adolf Bertram arcibiskup vratislavský a kardinál 14 března 1859 7 července – Axel Malmström švédský novinářský fotograf 13 ledna 1872 9 července – Félix Díaz mexický generál 17 února 1868 12 července – Wolfram von Richthofen německý letec polní maršál 10 října 1895 20 července – Paul Valéry francouzský básník a spisovatel 30 října 1887 25 července – Kurt Gerstein německý příslušník SS autor tzv Gersteinovy zprávy 11 srpna 1905 2 srpna – Pietro Mascagni italský hudební skladatel 7 prosince 1863 4 srpna – Gerhard Gentzen německý matematik a logik 24 listopadu 1909 6 srpna – Richard Ira Bong americký válečný pilot 24 září 1920 9 srpna – Harry Hillman americký sprinter trojnásobný olympijský vítěz 8 září 1881 10 srpna – Robert Goddard americký konstruktér raket 5 října 1882 12 srpna – Karl Leisner německý mučedník blahoslavený 28 února 1915 16 srpna – Takidžiró Óniši japonský admirál 2 června 1891 17 srpna – Sergej Sergejevič Alexandrovskij sovětský diplomat 1889 18 srpna – Eric Rücker Eddison anglický spisovatel 24 listopadu 1882 20 srpna – Alexander Roda Roda rakouský židovský spisovatel 13 dubna 1872 23 srpna Leo Borchard německý dirigent 31 května 1899 Štěpánka Belgická korunní princezna rakousko-uherská 21 května 1864 25 srpna – Willis Lee americký admirál a sportovní střelec pětinásobný olympijský vítěz 1920 11 května 1888 31 srpna – Stefan Banach polský matematik 30 března 1892 9 září Pol Cassel německý malíř 17 března 1892 Zinaida Nikolajevna Gippius ruská básnířka a spisovatelka 20 listopadu 1869 14 září – Edgar Dacqué německý paleontolog 8 července 1878 15 září – Anton Webern rakouský skladatel a dirigent 3 prosince 1883 18 září – Blind Willie Johnson americký zpěvák a kytarista 22 ledna 1897 24 září – Johannes Wilhelm Geiger německý fyzik 30 září 1882 26 září – Béla Bartók maďarský skladatel a klavírista 25 března 1881 27 září Władysław Byrka polský právník ekonom a politik 4 června 1878 Charles W Gilmore americký paleontolog 11 března 1874 1 října – Oskar Lüthy švýcarský malíř 26 června 1882 4 října – Anežka Marie Toskánská rakouská arcivévodkyně 26 března 1891 8 října – Felix Salten rakouský spisovatel 6 září 1869 15 října – Pierre Laval francouzský předseda vlády 28 června 1883 16 října – Berta Zuckerkandlová rakouská spisovatelka 13 dubna 1864 24 října – Vidkun Quisling norský fašistický politik 26 října – Alexej Nikolajevič Krylov ruský námořní inženýr matematik a spisovatel 15 srpna 1864 30 října Onni Pellinen finský zápasník 14 února 1899 Wincenty Witos předseda vlády Polska 22 ledna 1874 2 listopadu – Thyra Dánská dánská princezna 14 března 1880 8 listopadu – August von Mackensen pruský a německý polní maršál 6 prosince 1849 11 listopadu – Jehošua Chankin sionistický průkopník 1864 17 listopadu – Fridrich František IV Meklenburský meklenbursko-zvěřínský velkovévoda 9 dubna 1882 27 listopadu – Josep Maria Sert katalánský malíř 21 prosince 1874 30 listopadu – Paul Masson francouzský cyklista trojnásobný olympijský vítěz 1896 30 listopadu 1874 4 prosince Richárd Weisz maďarský zápasník olympijský vítěz 30 dubna 1879 Thomas Morgan americký genetik a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství 25 září 1918 9 prosince – Jun Či-ho korejský aktivista hnutí za osvícení a nezávislost 26 prosince 1864 11 prosince – Charles Fabry francouzský fyzik spolutvůrce Fabry-Pérotova interferometru 11 června 1867 13 prosince Josef Kramer německý válečný zločinec 10 listopadu 1906 Robert van Genechten nacistický kolaborant komisař Jižního Holandska za 2 světové války 25 října 1895 21 prosince – George S Patton americký generál 11 listopadu 1885 22 prosince – Otto Neurath rakouský filozof sociolog a ekonom 10 prosince 1882 25 prosince – Karl Borromaeus Maria Josef Heller rakouský entomolog 21 března 1864 27 prosince – Janko Jesenský slovenský politik a spisovatel 30 prosince 1874 28 prosince – Theodore Dreiser americký spisovatel 27 srpna 1871 30 prosince – José Rizal národní hrdina Filipín 19 června 1861 ? – Hendrik Bulthuis holandský esperantista 1865 ? – Kálmán Kánya ministr zahraničí Maďarska 1869 ? – Juliusz Twardowski polský politik 1874 ? – Paul Günther německý skokan do vody olympijský vítěz 24 října 1882 ? – Alexandre Mercereau francouzský symbolistický básník a spisovatel 22 října 1884 ? – Heinrich Müller šéf gestapa v letech 1939–1945 28 dubna 1900 ? – Augustín Malár slovenský generál 18 července 1894 ? – Ján Golian slovenský brigádní generál 26 ledna 1906 ? – Cvi Ben Ja'akov židovský účastník protinacistického odboje člen výsadkové skupiny Amsterdam 22 února 1922 ? – Anne Franková německá dívka proslulá svým deníkem 12 června 1929 ? – Karl Nüchterlein německý konstruktér prvních jednookých zrcadlovek 14 března 1904 Hlavy států Evropa Československo – Edvard Beneš – exilová vláda v Londýně a po osvobození Praha Protektorát Čechy a Morava – Emil Hácha do května – Wilhelm Frick do dubna Velkoněmecká říše Adolf Hitler Karl Dönitz od Hitlerovy smrti do zániku Třetí říše Papež – Pius XII SSSR – Josif Vissarionovič Stalin de facto Michail Kalinin de iure Litevská SSR – Antanas Sniečkus USA Franklin Delano Roosevelt do dubna zemřel Harry S Truman Asie Japonsko – Císař Šówa Související články 1945 v letectví Externí odkazy 1948 MCMXLVIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem Události Československo 5 ledna – město Zlaté Hory získalo svůj dnešní název; do té doby se nazývalo Cukmantl 25 února – Přijetím demise nekomunistických ministrů prezidentem byl dovršen komunistický převrat v Československu tzv Vítězný únor 9 května – přijata nová Ústava 9 května prezident Beneš ji odmítl podepsat 11 června – moravský Zemský národní výbor rozhodl o rozptýlení chorvatského obyvatelstva po severní a střední Moravě 14 června – Klement Gottwald se stává prezidentem Československa 19 – 27 června – proběhl XI Všesokolský slet 27 června – „slučovací sjezd KSČ a sociální demokracie 12 listopadu – V Jihlavě byl ukončen provoz tramvají Svět 30 ledna – 8 února – proběhly Zimní olympijské hry ve Svatém Mořici 14 května – Izrael vyhlašuje nezávislost 15 května – Libanon Sýrie Irák Egypt Jordánsko a palestinští Arabové útočí na židovský stát Začátek třináctiměsíční arabsko-izraelské války 9 červen – založena Mezinárodní archivní rada v Paříži 29 července – 14 srpna – proběhly Letní olympijské hry v Londýně 9 září – vyhlášena Korejská lidově demokratická republika 8 listopadu – při letecké havárii se ztratila nad průlivem La Manche téměř polovina reprezentačního hokejového mužstva Československa 10 prosince – Valné shromáždění OSN přijalo Všeobecnou deklaraci lidských práv Věda a technika vynález hrotového germaniového tranzistoru v USA Bardeen Brattain a Shockley Nobelova cena za literaturu T S Eliot USA za medicínu Paul Hermann Müller – za objev velmi účinného insekticidu DDT za fyziku Patrick Maynard Stuart Blackett – za rozvoj Wilsonovy metody mlžné komory a s tím spojené objevy v oblasti jaderné fyziky a kosmického záření za chemii Arne Tiselius – za jeho výzkum elektroforézy a adsorpční analýzy za mír nebyla udělena Narození Česko 4 ledna – Stanislava Pošustová česká překladatelka a knihovnice 5 ledna – František Lobkowicz první biskup ostravsko-opavský 6 ledna – Miloš Kratochvíl sportovní redaktor spisovatel televizní scenárista 7 ledna – Jiří Brtnický malíř a politik 9 ledna – Petr Rezek fenomenologický filosof a teoretik umění 16 ledna Zdeněk Měřínský český archeolog a historik Karel Doležal český hudebník violista 24 ledna – Pavel Sivko malíř grafik ilustrátor a pedagog 29 ledna – Jan Vít scenárista dramaturg producent 4 února – Jaroslav Večeřa režisér 5 února – Eva Kotvová třináctinásobná mistryně Československa ve společenském tanci 6 února – Bob Rakušan český malíř grafik a ilustrátor 7 února Jana Preissová herečka František Provazník český fotograf a veslař bronzová na OH 1972 Alexander Babraj český scénograf výtvarník † 21 června 2007 9 února – Jan P Kučera historik operní dramaturg Národního divadla překladatel 11 února – Leoš Heger ministr zdravotnictví ČR] 12 února Marta Skarlandtová televizní moderátorka tlumočnice scenáristka a překladatelka Josef Vondruška český komunistický politik za normalizace vězeňský dozorce 13 února – Daniela Fischerová česká spisovatelka dramatička scenáristka publicistka 15 února – Petr Sáha chemik rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně 16 února – Jaromír Hanzlík český herec 21 února – Miroslav Škaloud český fyzik a politik 23 února – Jan Cimický psychiatr prozaik básník a překladatel 25 února Zdenek Hůla český malíř a sochař Lea Vivot kanadská sochařka českého původu Ladislav Landa český básník † 4 června 1965 26 února – Václav Plechatý český grafik a řezbář 4 března – Ivana Valešová česká herečka 9 března – Jiří Adamec televizní režisér 10 března – Jiří Lamberk český lékař a spisovatel 12 března – Petr Škvor český houslový sólista a dirigent † 13 října 1993 23 března – Joska Skalník český výtvarník a grafik 27 března – Ladislav Tichý římskokatolický teolog 31 března – Jiří Drašnar český spisovatel † 17 března 2013 1 dubna – Vladimír Kůrka soudce Ústavního soudu 6 dubna Vítězslav Mácha zápasník olympijský vítěz Ivo Svoboda ministr financí ČR 9 dubna – Jan Šafránek český malíř a kreslíř 11 dubna – Eduard Zeman český ministr školství 16 dubna – Tena Elefteriadu česká zpěvačka řeckého původu 17 dubna Marie Benešová ministryně spravedlnosti ČR Jan Hammer hudební skladatel a multiinstrumentalista 19 dubna – Martin Dvořák český politik a lékař 20 dubna – Jan Pirk český kardiochirurg 22 dubna – Zuzana Baudyšová senátorka ředitelka Nadace Naše dítě 25 dubna – Jiří Černota politik 4 května – Jan Kantůrek český překladatel 12 května – Ivan Král český hudebník a režizér 13 května Dagmar Andrtová-Voňková kytaristka skladatelka a zpěvačka Vladimír Kavčiak režisér scenárista a český spisovatel Ivan Klánský český klavírní interpret a pedagog Viktor Polesný režisér a scenárista 15 května – Jaroslav Bašta archeolog politik a diplomat 18 května – Oldřich Říha český hudebník frontman skupiny Katapult 20 května Rudolf Žáček český historik Kamila Klugarová česká varhanice 24 května – Bernard Šafařík švýcarsko-český režisér a scenárista 29 května – Alena Vlasáková česká pianistka a pedagožka 31 května Jaroslav Bárta český fotograf Jan Zahradníček český politik 1 června – Tomáš Halík kněz teolog religionista sociolog náboženství a politický aktivista 5 června – Ivan Hubený český astronom 7 června – Petr Novák československý rychlobruslař a trenér 17 června – Vladimír Petříček český veslař stříbrná a bronzová na OH 1972 18 června – Pavel Vlček český historik umění 20 června – Zdeněk Netopil malíř grafik typograf herec a mim 21 června – Marie Bohatá předsedkyně Českého statistického úřadu 28 června – Jana Witthedová česká básnířka a novinářka 4 července – Jiří Pernes historik ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů 5 července – Libuše Benešová předsedkyně Senátu Parlamentu České republiky 6 července Václav Chaloupka dostihový jezdec trenér chovatel majitel koní Karel Neffe český veslař bronzová na OH 1972 13 července Oskar Krejčí český politolog Pavel Toufar spisovatel novinář propagátor kosmonautiky 17 července Kristian Kodet český malíř Miroslav Petráš český violoncellista skladatel a hudební pedagog 19 července – Petr Šálek český fotograf 25 července – Viktor Korček český výtvarník 26 července Luboš Andršt jazzový kytarista skladatel a pedagog Karel Blažek český redaktor spisovatel a nakladatel 27 července Petr Pospíchal český herec a dabér Oldřich Čepelka český sociolog a spisovatel 28 července Ivan Mašek český pravicový politik a ekonom Ivan Matoušek spisovatel básník a výtvarník 4 srpna – Kristina Martinková-Markupová sochařka keramička 5 srpna – Josef Kovalčuk český divadelní dramaturg scenárista a pedagog 11 srpna – Jan Palach student který se upálil na protest proti okupaci Československa † 19 ledna 1969 16 srpna – Zdeněk Jůzek český novinář a spisovatel † 18 srpna 2012 17 srpna Anna Kubíková česká historička a archivářka Jan Malíř český kameraman 19 srpna – Petr Mikeš český básník překladatel a redaktor 25 srpna – Tom Zajíček český sociolog a politik † 17 února 2014 29 srpna – Jan Graubner 14 arcibiskup olomoucký a metropolita moravský 2 září – Martin Potůček analytik veřejné politiky prognostik a publicista 3 září – Pavel Bělina český historik 5 září – Pavel Nový herec divadla Ypsilon 7 září Marta Vančurová herečka Eliška Wagnerová česká právnička a politička 8 září – Josef Šimon český básník 10 září – Olga Walló dabingová režisérka psycholožka překladatelka a spisovatelka 19 září Bohuslav Ebermann československý hokejový útočník Miroslav Šlouf politický lobbista 22 září – Jan Urban český historik 25 září – Jana Nováková česká filmová herečka a modelka † 3 prosince 1968 26 září – Vladimír Remek jediný československý kosmonaut a politik 28 září Lilka Ročáková česká zpěvačka pop music i operní pěvkyně-sopranistka Václav Toušek fotograf 29 září Jiří Litochleb český ložiskový geolog a mineralog † 26 února 2014 Petr Traxler skifflový a folkový kytarista mandolinista skladatel a zpěvák † 8 dubna 2014 1 října – Vladimír Bednář československý hokejista 2 října Olga Matušková česká zpěvačka a herečka Petr Štěpánek herec 8 října – Jan Baxant biskup litoměřický 12 října – Jiří Hlaváč český klarinetista a saxofonista hudební skladatel 21 října – Miloslav Bednář český filozof politik 22 října – Anna Housková hispanistka a překladatelka 27 října – Pavel Zatloukal český historik umění 28 října – Ivo Krobot český dramatik divadelní scenárista režisér a pedagog 3 listopadu – Milan Kozelka multimediální umělec básník a prozaik † 5 října 2014 5 listopadu – Ivan Rektor český neurolog 6 listopadu – Igor Vavrda kytarista saxofonista houslista pianista hudební skladatel † 26 prosince 2013 8 listopadu – Vlastislav Matoušek český etnomuzikolog a hudební skladatel 13 listopadu – Oldřich Veselý český zpěvák klávesista a hudební skladatel 14 listopadu – Blanka Vítková operní pěvkyně mezzosopranistka † 24 dubna 2014 20 listopadu – Zdeněk Šplíchal český malíř a grafik 23 listopadu – Emil Viklický jazzový pianista a hudební skladatel 24 listopadu – Jiří Ptáčník herec televizní a rozhlasový moderátor 26 listopadu – Jiří Barta český animátor a režisér 29 listopadu – Jan Riedlbauch flétnista básník a hudební pedagog 2 prosince Bohdan Mikolášek folkový písničkář Antonín Panenka československý fotbalový reprezentant 3 prosince – Jan Hrubý český rockový houslista 10 prosince – Petr Robejšek politolog ekonom komentátor a publicista 16 prosince – Kateřina Vinšová romanistka překladatelka z francouzštiny a italštiny 17 prosince – Oldřich Choděra český politik a advokát 31 prosince – Pavel Soukup český herec a dabér ? – Alena Bahníková překladatelka z italštiny ? – Karel Palek český esejista filolog lingvista editor a kritik ? – Antonín Pešek český muzikolog a germanista Svět 2 ledna – Tony Judt britský historik † 6 srpna 2010 4 ledna – Rám Baran Jádav první nepálský prezident 7 ledna Ján Rečo slovenský dokumentární fotograf Koloman Gögh československý fotbalový reprezentant † 11 listopadu 1995 8 ledna – Zoot Horn Rollo americký kytarista 9 ledna – Cassie Gainesová americká zpěvačka † 20 října 1977 10 ledna Mischa Maisky lotyšský violoncellista Annette Wieviorka francouzská historička 11 ledna Ján Čapkovič slovenský fotbalista československý reprezentant Jozef Čapkovič slovenský fotbalista československý reprezentant 12 ledna – John Etheridge britský kytarista 14 ledna T-Bone Burnett americký hudebník hudební producent a skladatel Al Feuerbach americký světový rekordman ve vrhu koulí Miklós Németh poslední premiér socialistického Maďarska Valerij Charlamov ruský hokejista † 27 srpna 1981 15 ledna Wolfgang Gunkel německý veslař olympijský vítěz na dvojce s kormidelníkem Ronnie Van Zant americký zpěvák textař † 20 října 1977 16 ledna John Carpenter americký filmový režisér scenárista a skladatel Anatolij Solovjov ruský kosmonaut 20 ledna Jerry Lynn Ross důstojník letectva a americký kosmonaut Natan Šaransky sovětský disident a izraelský politik 25 ledna Chalífa ibn Saíd an-Nahaján prezident Spojených arabských emirátů Niwattchamrong Bunsongpchajsán premiér Thajského království 26 ledna – Corky Laing bubeník skupiny Mountain a West Bruce and Laing 28 ledna – Michail Baryšnikov lotyšský tanečník 28 ledna – Charles Taylor prezident Libérie 2 února – Adolfas Šleževičius premiér Litvy 3 února Carlos Filipe Ximenes Belo katolický biskup Nobelova cena za mír 1996 Henning Mankell švédský spisovatel 4 února – Alice Cooper americký rockový zpěvák textař a hudebník 5 února Christopher Guest anglo-americký scenárista skladatel hudebník režisér herec Barbara Hershey americká herečka David Wallechinsky americký publicista a historik 6 února John Gosling britský varhaník a pianista Felix Mitterer rakouský dramatik a herec Barry Paris americký novinář spisovatel 11 února Wayne Grudem americký evangelikální teolog a spisovatel Madeline Manningová americká olympijská vítězka v běhu na 800 metrů 12 února – Ray Kurzweil americký vynálezce futurolog 15 února – Art Spiegelman americký komiksový kreslíř editor a spisovatel 16 února – Eckhart Tolle německý filozof a duchovní učitel 17 února – György Cserhalmi maďarský herec 19 února – Tony Iommi britský kytarista 20 února – Christopher A Pissarides britsko–kyperský ekonom Nobelova cena 2010 21 února – Roberto de Mattei italský katolický historik a spisovatel 23 února – Hiroši Sugimoto japonský fotograf 28 února Mike Figgis anglický filmový režisér spisovatel a hudební skladatel Steven Chu americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1997 Geoff Nicholls britský hudebník a klávesista Bernadette Peters americká herečka zpěvačka a autorka dětských knih 29 února – Martin Suter švýcarský spisovatel 2 března – Rory Gallagher irský blues rockový kytarista † 14 června 1995 3 března – Snowy White britský rockový hudebník 4 března Mike Moran britský hudebník a skladatel Chris Squire anglický hudebník a baskytarista 5 března Elaine Paige britská zpěvačka a herečka Leslie Marmon Silko indiánská spisovatelka Annette Charlesová americká herečka † 3 srpna 2011 Jan van Beveren nizozemský fotbalista brankář † 26 června 2011 6 března Karl-Josef Kuschel německy teolog Vasilios Skuris řecký právník předseda Evropského soudního dvora 8 března – Mel Galley anglický hard rockový kytarista † 1 července 2008 9 března László Lovász maďarský matematik James Taylor americký folkrockový zpěvák a kytarista 11 března George Kooymans nizozemský kytarista zpěvák hudební producent skladatel Jan Schelhaas britský klávesista 13 března – Dave Mattacks rockový a folkový bubeník 14 března Billy Crystal americký herec spisovatel producent a filmový režisér James Nachtwey americký fotožurnalista a válečný fotograf 17 března – William Gibson americký spisovatel kyberpunku 20 března John de Lancie americký herec Bobby Orr kanadský hokejista 22 března Andrew Lloyd Webber britský hudební skladatel Steven Tyler americký muzikant a skladatel 24 března – Jerzy Kukuczka polský horolezec † 24 října 1989 28 března – John Evan britský hráč na klávesové nástroje 30 března – Eddie Jordan irský automobilový závodník a konstruktér 31 března Edward Lachman americký kameraman a režisér Al Gore americký demokratický politik Nobelova cena za mír 2007 1 dubna Jimmy Cliff jamajský ska a reggae zpěvák hudebník a herec Andrea Feldman americká herečka † 8 srpna 1972 3 dubna – Jaap de Hoop Scheffer nizozemský politik generální tajemník NATO 4 dubna Abdullah Öcalan vůdce a bývalý předseda PKK – Kurdské strany pracujících Dan Simmons americký spisovatel science fiction a hororu Berry Oakley americký baskytarista † 11 listopadu 1972 5 dubna – Dave Holland anglický rockový bubeník 6 dubna Patrika Darbo americká herečka Philippe Garrel francouzský filmový režisér scenárista kameraman 7 dubna Arnie Robinson americký atlet olympijský vítěz ve skoku do dálky Dallas Taylor americký bubeník † 18 ledna 2015 9 dubna – Michel Godet francouzský prognostik a futurolog 10 dubna Fred Smith americký baskytarista Igor Novák slovenský fotbalista reprezentant Československa † 13 listopadu 2006 12 dubna – Joschka Fischer německý politik 13 dubna – Drago Jančar slovinský prozaik dramatik esejista a žurnalista 15 dubna Phil Mogg zpěvák skupiny UFO Michael Kamen americký hudební skladatel a dirigent † 18 listopadu 2003 16 dubna – Robert Kirby britský hudebník † 3 října 2009 17 dubna John N Gray britský politický filosof a spisovatel Pekka Vasala finský olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů z roku 1972 Rudolf Tajcnár slovenský hokejista československý reprezentant † 30 července 2005 20 dubna – Craig Frost americký hráč na klávesové nástroje 22 dubna – Ġorġ Abela maltský prezident 24 dubna – France Arhar guvernér slovinské centrální banky 26 dubna – Josef Bierbichler německý herec 27 dubna – Gilles Baudry bretonský básník 28 dubna – Terry Pratchett anglický autor fantasy † 12 března 2015 30 dubna Wayne Kramer americký kytarista zpěvák a hudební skladatel Robert Tarjan americký matematik 1 května – Terry Goodkind americký spisovatel 4 května – George Tupou V pátý král Tongy † 18 března 2012 5 května Anna Bergmanová švédská herečka John Atcherley Dew novozélandský kardinál Robert Vano slovenský fotograf Bill Ward britský bubeník 6 května – Juraj Schenk slovenský vysokoškolský učitel sociolog politik 7 května – Lluís Llach katalánský hudebník zpěvák a písničkář 9 května – Richard Hudson anglický zpěvák-písničkář a hudebník 10 května – So Vin politik barmské junty † 12 října 2007 11 května – Christoph Schneider německý bubeník 12 května – Steve Winwood britský skladatel a multiinstrumentalista 15 května Brian Eno anglický hudebník hudební producent skladatel Gary Thain britský rockový baskytarista † 8 prosince 1975 16 května – Jesper Christensen dánský herec 19 května – Jean-Pierre Haigneré francouzský kosmonaut 20 května – Alexandr Timošinin sovětský dvojnásobný olympijský vítěz na dvojskifu 25 května – Klaus Meine zpěvák hard rockové německé skupiny Scorpions 26 května – Stevie Nicks americká zpěvačka a skladatelka 27 května – Gábor Presser maďarský hudebník 30 května Hiro Jamagata japonský malíř a umělec Michael Piller americký televizní scenárista † 1 listopadu 2005 31 května Mike Edwards anglický violoncellista † 3 září 2010 Martin Hannett anglický hudebník a hudební producent † 10 dubna 1991 John Bonham britský bubeník a člen Led Zeppelin † 25 září 1980 červen – Peter Dazeley anglický fotograf 1 června – Marianna Krajčírová slovenská sportovní gymnastka stříbrná medaile z LOH 1964 a 1968 4 června – Paquito D'Rivera kubánský jazzový saxofonista a klarinetista 6 června – Richard Sinclair britský baskytarista a zpěvák 12 června – István Sándorfi maďarsko-francouzský malíř † 26 prosince 2007 14 června – Steve Hunter americký rockový kytarista 19 června – Nick Drake britský folkový písničkář a skladatel † 25 listopadu 1974 28 června – Kathy Batesová americká herečka 21 června Don Airey britský hráč na klávesové nástroje Ian McEwan britský spisovatel Andrzej Sapkowski polský spisovatel 22 června – Todd Rundgren americký multiinstrumentalista zpěvák skladatel 23 června – Luther Kent americký bluesový zpěvák 24 června – Patrick Moraz švýcarský rockový hráč na klávesové nástroje 29 června – Ian Paice bubeník rockové skupiny Deep Purple 30 června – Raymond Leo Burke americký kardinál 4 července Jeremy Spencer britský kytarista Katalin Thuróczy maďarská spisovatelka 5 července – Alojz Peterle předseda vlády Slovinska 6 července Nathalie Baye francouzská divadelní a filmová herečka Brad Park kanadský hokejista 7 července – Larry Reinhardt americký kytarista a zpěvák † 2 ledna 2012 10 července Bruce Fowler americký pozounista a hudební skladatel Natalija Sedychová ruská baletka a divadelní a filmová herečka Ronnie Cutrone americký výtvarník † 21 července 2013 11 července – Hector Zazou francouzský hudební skladatel a producent † 8 září 2008 14 července Peter Dinzelbacher rakouský historik Berhaneyesus Demerew Souraphiel etiopský kardinál 15 července – Artimus Pyle americký bubeník 16 července Rubén Blades panamský zpěvák herec politik Manuel José Macário do Nascimento Clemente portugalský kardinál Pinchas Zukerman izraelský houslista a dirigent 17 července Geezer Butler britský baskytarista Brian Glascock britský rockový bubeník Ron Asheton americký rockový kytarista † 1 ledna 2009 18 července – Cesar Zuiderwijk nizozemský rockový bubeník 19 července – Keith Godchaux americký rockový klávesista † 23 července 1980 21 července Beppe Grillo italský komik herec politik Cat Stevens britský hudebník 22 července – Otto Waalkes německý bavič a herec 25 července – Milan Richter slovenský básník dramatik překladatel publicista diploma 26 července – Norberto Puzzolo argentinský umělec a fotograf 29 července – Me'ir Šalev izraelský spisovatel 30 července Jean Reno francouzský herec španělského původu Otis Taylor americký bluesový hudebník 1 srpna – David Gemmell anglický spisovatel fantasy † 28 července 2006 2 srpna – Robert Holdstock britský autor fantasy † 29 listopadu 2009 4 srpna – Jean-Pierre Raffarin francouzský premiér 5 srpna – Efraim Zuroff izraelský historik ředitel kanceláře Centra Simona Wiesenthala 6 srpna – Mykola Avilov sovětský olympijský vítěz v desetiboji 8 srpna – Světlana Savická sovětská kosmonautka ruské národnosti 16 srpna – Barry Hay nizozemský zpěvák kytarista a flétnista 17 srpna – Zuzana Homolová slovenská zpěvačka folková písničkářka 20 srpna John Noble australský herec a divadelní režisér Robert Plant anglický rockový zpěvák 22 srpna David Marks americký zpěvák a kytarista Carsten Thomassen dánský matematik 24 srpna Jean-Michel Jarre francouzský skladatel a hudební tvůrce Sauli Niinistö finský prezident 26 srpna – Magda Vášáryová slovenská herečka diplomatka a politička 28 srpna Vonda McIntyre americká spisovatelka Alexander McCall Smith zimbabwsko-britský spisovatel 30 srpna – Michèle Rozenfarb francouzská spisovatelka a psychoanalytička 31 srpna – Rudolf Schenker německý kytarista 2 září – Christa McAuliffeová americká astronautka která tragicky zahynula † 28 ledna 1986 3 září Don Brewer bubeník americké rockové skupiny Grand Funk Railroad Levy Mwanawasa třetí prezident Zambie 4 září – Michael Berryman americký herec 16 září – Kenney Jones anglický rockový bubeník 18 září – Simon Mawer anglický spisovatel 19 září Jeremy Irons britský herec Nadija Tkačenková ukrajinská olympijská vítězka a mistryně Evropy v pětiboji 20 září – George R R Martin americký spisovatel sci-fi a fantasy 26 září – Olivia Newton-John australská zpěvačka skladatelka a herečka 27 září – Jozef Banáš slovenský prozaik dramatik diplomat a politik 28 září Július Haas slovenský hokejista československý reprezentant Danny Weis americký rockový kytarista 29 září Mark Farner americký zpěvák kytarista a skladatel John French americký rockový bubeník a zpěvák Theo Jörgensmann německý klarinetista a skladatel jazzové hudby Mike Pinera americký rockový kytarista a zpěvák 1 října – Cub Koda americký rockový zpěvák kytarista skladatel † 1 července 2000 2 října Avery Brooks americký herec jazzový a operní zpěvák Persis Khambattaová indická modelka a herečka † 18 srpna 1998 6 října Gerry Adams irský republikánský politik a aktivista Glenn Branca americký avantgardní skladatel a kytarista 8 října Gottfried Helnwein rakousko-irský výtvarný umělec Claude Jade francouzská filmová herečka † 1 prosince 2006 Johnny Ramone kytarista americké punkové skupiny Ramones † 15 září 2004 9 října Jackson Browne americký folkový zpěvák-skladatel kytarista pianista Caleb Quaye britský kytarista 11 října – Peter Turkson ghanský kardinál 12 října – Rick Parfitt britský rockový kytarista a zpěvák 13 října – Nusrat Fateh Ali Khan pákinstánský zpěvák a hráč na harmonium † 16 srpna 1997 15 října – Paul Rossilli americký herec 17 října – Robert Jordan americký spisovatel † 16 září 2007 23 října – Belita Woods americká zpěvačka † 14 května 2012 26 října – Allan Warren britský fotograf spisovatel a herec 29 října – Charles Maung Bo myanmarský kardinál 1 listopadu Ole Fick dánský hudebník malíř a herec Calvin Russell americký roots rockový zpěvák-skladatel a kytarista † 3 dubna 2011 4 listopadu – Amadou Toumani Touré malijský politik v letech 2002 až 2012 prezident země 5 listopadu Peter Hammill anglický zpěvák skladatel Bernard-Henri Lévy francouzský filozof William Daniel Phillips americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1997 9 listopadu – Bille August dánský režisér kameraman a scenárista 11 listopadu – Hannibal Marvin Peterson americký jazzový trumpetista a hudební skladatel 12 listopadu – Hasan Rúhání prezident Íránu 14 listopadu – Charles princ z Walesu nejstarší syn britské královny Alžběty II 16 listopadu – Oliver Shanti hudebník New Age 17 listopadu – William L Jungers americký antropolog 18 listopadu – Ana Mendieta kubánská výtvarnice † 8 září 1985 19 listopadu – Per Odeltorp švédský baskytarista a zpěvák † 23 ledna 2012 20 listopadu Jaroslav Čvančara pedagog historik spisovatel publicista a hudebník Barbara Hendricks afroamerická sopranistka Gunnar Nilsson švédský pilot F1 † 20 října 1978 21 listopadu John Bundrick americký rockový zpěvák a hudebník Michel Sulajmán prezident Libanonu Mark Tulin americký baskytarista † 26 února 2011 23 listopadu – Bruce Vilanch americký scenárista skladatel a herec 24 listopadu – Tony Bourge britský kytarista 26 listopadu Elizabeth Blackburnová americká bioložka Nobelova cena za lékařství a fyziologii 2009 Dennis Ross americký diplomat a spisovatel 28 listopadu Agnieszka Hollandová polská filmová režisérka a scenáristka Gáspár Miklós Tamás sedmihradský filozof politik a publicista 3 prosince Benny Morris izraelský historik Ozzy Osbourne britský zpěvák heavymetalové kapely Black Sabbath 6 prosince – Keke Rosberg finský automobilový závodník 7 prosince – Pavol Hammel slovenský hudebník a zpěvák 8 prosince – Luís Angel Caffarelli argentinský matematik 11 prosince – Chester Thompson americký bubeník 12 prosince – Elijahu Rips izraelský matematik 13 prosince Ted Nugent americký rockový kytarista zpěvák herec David O'List britský kytarista a zpěvák Lester Bangs americký novinář a zpěvák † 30 dubna 1982 17 prosince – Darryl Way britský rockový hudebník 18 prosince – Bill Nelson britský kytarista zpěvák producent a skladatel 19 prosince – Zuzana Kocúriková slovenská herečka 20 prosince Alan Parsons britský audio inženýr muzikant a producent Stevie Wright australský hudebník a skladatel 21 prosince – Samuel L Jackson americký herec 22 prosince – Nicolae Timofti prezident Moldavské republiky 25 prosince – Merry Clayton americká zpěvačka 27 prosince – Gérard Depardieu francouzský herec 29 prosince – Jurij Gorbačov ruský malíř a sochař 30 prosince – Randy Schekman americký buněčný biolog a biochemik Nobelova cena 2013 31 prosince Viktor Afanasjev ruský kosmonaut Joe Dallesandro americký herec Donna Summer americká zpěvačka † 17 května 2012 ? – Šlomo Amar sefardský vrchní rabín Izraele ? – Tony Flannery irský suspendovaný kněz a náboženský spisovatel ? – Savyon Liebrechtová izraelská scenáristka dramatička a spisovatelka ? – Anthony Moore britský experimentální hudebník a skladatel ? – William Ross americký hudební skladatel dirigent a hudební režisér ? – Edward Rutherfurd anglický spisovatel ? – Gerhard Vormwald německý fotograf ? – Jean-Michel Wilmotte francouzský architekt designér a urbanista Úmrtí Česko 1 ledna – Rudolf Bechyně politik ministr několika vlád 6 dubna 1881 6 ledna – František Langr československý politik 31 května 1881 7 ledna – Josef Šamalík československý politik 27 dubna 1875 16 ledna – Rudolf Franz Lehnert fotograf českého původu 13 července 1878 21 ledna – Karel Kavina český botanik 4 září 1890 26 ledna – Bohumil Vendler sbormistr dirigent hudební pedagog a skladatel 16 června 1865 27 ledna – Robert Schälzky československý politik velmistr Řádu německých rytířů 13 srpna 1882 3 března – Antonín Beňa moravský učitel violista a zpěvák 30 května 1877 8 března – Rudolf Karel Löw poslední převor řádového konventu v Bělé pod Bezdězem 29 prosince 1871 10 března – Jan Masaryk československý ministr zahraničí 14 září 1886 12 března – Robert Mayr-Harting ministr spravedlnosti Československa 13 září 1874 25 března – Florian Tománek československý politik slovenské národnosti 4 května 1879 31 března – Egon Erwin Kisch novinář a spisovatel 29 dubna 1885 8 dubna – Rudolf Mlčoch podnikatel novinář a politik 17 dubna 1880 11 dubna – Karel Handzel autor povídek z ostravského prostředí překladatel 24 října 1885 19 dubna – Luděk Pik československý politik poslanec a starosta Plzně 18 května 1876 15 dubna – Radola Gajda český voják jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku 1892 27 dubna – Josef Hucl československý politik 25 prosince 1871 2 května – Franz Palme československý politik německé národnosti 17 srpna 1865 3 května – Antonín Moudrý architekt 7 května 1892 5 května – Karel Scheinpflug český novinář a spisovatel 28 prosince 1869 8 května – Karl Hilgenreiner českoněmecký kněz teolog a politik 22 února 1867 11 května – Vladimír Polívka klavírista spisovatel hudební skladatel a pedagog 6 července 1896 27 května – Augustin Schramm komunistický funkcionář a agent NKVD 2 března 1907 10 června – Stanislav Mašata varhaník a skladatel 4 května 1903 16 června – Václav Knotek šifrant vojenské zpravodajské služby oběť komunismu 27 května 1910 17 června – František Kroiher československý politik 2 prosince 1871 19 června – Methoděj Charvát československý politik 5 července 1875 4 července – Richard Teschner malíř řezbář libretista a hudební skladatel 22 března 1879 6 července – František Svoboda fotbalista 5 srpna 1906 9 července – Jiří Živný český dramatik 24 května 1876 11 července – Viktorin Vojtěch profesor fotochemie a vědecké fotografie 16 července 1879 13 července – Zdeněk Rón prozaik dramatik kulturní publicista a básník 23 května 1889 14 srpna – Eliška Misáková sportovní gymnastka zlato na OH 1948 12 října 1926 3 září – Edvard Beneš československý prezident 28 května 1884 12 září – Antonín Alois Weber 16 biskup litoměřický 24 října 1877 18 září – Jan Eskymo Welzl cestovatel a dobrodruh 15 srpna 1868 6 října – Oldřich Hilmera sbormistr a hudební skladatel 29 března 1891 12 října – Vilém Bitnar historik a spisovatel 11 dubna 1874 22 října – Karl Eugen Schmidt československý politik německé národnosti 29 října 1865 8 listopadu Zdeněk Jarkovský český hokejový brankář 3 října 1918 Miloslav Pokorný český hokejista 5 října 1926 Karel Stibor český hokejista 5 listopadu 1924 Zdeněk Švarc český hokejista 16 prosince 1919 Ladislav Troják československý hokejista 15 června 1914 Vilibald Šťovík hokejista 9 října 1917 Zdeněk Švarc československý hokejový reprezentant 16 prosince 1919 Karel Stibor československý hokejový reprezentant 5 listopadu 1924 Miloslav Pokorný československý hokejový reprezentant 5 října 1926 12 listopadu – Jaroslav Rychtera československý politik 24 dubna 1874 24 listopadu – Hans Watzlik česko-německý spisovatel 16 prosince 1879 11 prosince – Felix Časný československý politik 28 prosince 1864 20 prosince – Antonín Jakl český houslista a skladatel 24 července 1873 22 prosince – Karol Kmeťko biskup nitranský československý politik slovenské národnosti 12 prosince 1875 23 prosince – Matouš Mandl poslední purkmistr Plzně 27 ledna 1865 26 prosince – Augustin Alois Neumann historik a profesor církevních dějin 14 června 1891 ? – Karel Moudrý československý politik 20 října 1871 ? – Jaroslav Rouček československý politik 18 května 1874 ? – Jeroným Jegír český naturalistický spisovatel 1884 ? – Václav Briendl český zoolog 1890 Svět 8 ledna – Kurt Schwitters německý malíř básník a reklamní grafik 20 června 1887 13 ledna – Solomon Michoels sovětský divadelní herec a ředitel Moskevského státního židovského divadla 16 března 1890 19 ledna – Jozef Škultéty slovenský literární kritik a historik 1853 21 ledna – Ermanno Wolf-Ferrari italský hudební skladatel 12 ledna 1876 28 ledna Arthur Liebehenschel velitel vyhlazovacích táborů Auschwitz-Birkenau a Majdanek 25 listopadu 1901 Hans Aumeier německý nacista 20 srpna 1906 30 ledna Arthur Coningham velitel letectva při Operaci Overlord 19 ledna 1895 Orville Wright spolutvůrce prvního letadla 19 srpna 1871 Mahátma Gándhí psáno též Mahátma Ghándhí indický politik 2 října 1869 31 ledna – Oscar Slater oběť justičního omylu] 8 ledna 1872 2 února – Bevil Rudd jihoafrický sprinter olympijský vítěz v běhu na 400 metrů z roku 1920 5 října 1894 11 února – Sergej Michajlovič Ejzenštejn sovětský filmový režisér 1898 14 února – Hugo Erfurth německý fotograf 14 října 1874 4 března – Antonin Artaud francouzský básník a divadelník 4 září 1896 10 března – Zelda Fitzgeraldová americká spisovatelka 24 července 1900 18 března – Ernest Rude norský fotograf 23 ledna 1871 20 března – Avetis Aharonjan prezident Arménie 1866 24 března – Nikolaj Berďajev ruský křesťanský filosof 8 března 1874 28 března – Odo Casel německý teolog 27 září 1886 4 dubna – Mileva Marićová matematička fyzička a manželka Alberta Einsteina 19 prosince 1875 6 dubna – Ludwig von Flotow ministr zahraničí Rakouska-Uherska 17 listopadu 1867 17 dubna – John William Madden první trenér fotbalové Slavie 11 června 1865 24 dubna – Manuel María Ponce mexický skladatel a klavírista 8 prosince 1882 30 dubna – Wilhelm von Thoma generál Wehrmachtu za druhé světové války 11 září 1891 20 května – Bogumił Šwjela dolnolužický evangelický duchovní jazykovědec 5 září 1873 25 května – Witold Pilecki spoluzakladatel protinacistické odbojové organizace Tajná polská armáda 13 května 1901 1 června Sonny Boy Williamson I americký bluesový zpěvák 30 března 1914 José Vianna da Motta portugalský klavírista a skladatel 22 dubna 1868 2 června – Waldemar Hoven nacistický válečný zločinec 10 února 1903 6 června – Louis Jean Lumiere jeden z prvních filmových tvůrců 5 října 1864 5 července – Georges Bernanos francouzský spisovatel 20 února 1888 8 července – George Mehnert americký zápasník olympijský vítěz 3 listopadu 1882 11 července John Anderson americký olympijský vítěz v hodu diskem 4 července 1907 Franz Weidenreich německý anatom a antropolog 7 června 1873 15 července – John J Pershing americký vojevůdce 13 září 1860 21 července – Arshile Gorky americký malíř 15 dubna 1904 23 července – D W Griffith americký filmový režizér 22 ledna 1875 31 července – George Adee americký fotbalista a tenista 4 ledna 1874 červenec – Karl Brandt osobní lékař Adolfa Hitlera 8 ledna 1904 12 srpna – Arso Jovanović černohorský partyzán a politik 24 března 1907 16 srpna – Babe Ruth americký baseballový hráč 6 února 1895 18 srpna – Vilém Habsbursko-Lotrinský syn arcivévody Karla Štěpána následník trůnu 10 února 1896 20 srpna – Emery Roth americký architekt 1871 22 srpna – Josef Bühler německý válečný zločinec 16 února 1904 27 srpna – Charles Evans Hughes předseda Nejvyššího soudu USA 11 dubna 1862 28 srpna – Pavel Semjonovič Rybalko sovětský vojevůdce velitel tankové armády 4 listopadu 1894 31 srpna – Andrej Ždanov sovětský komunistický politik a ideolog 26 února 1896 7 září – André Suarès francouzský spisovatel 12 června 1866 10 září – Ferdinand I Bulharský bulharský car spisovatel botanik a filatelista 26 února 1861 11 září – Muhammad Alí Džinnáh generální guvernér Pákistánu 25 prosince 1876 16 září – Manuel Arce y Ochotorena tarragonský arcibiskup a kardinál 18 srpna 1879 17 září Ruth Benedictová americká kulturní antropoložka 5 června 1887 Folke Bernadotte švédský diplomat 1884 30 září – Edith Rooseveltová manželka prezidenta USA Theodora Roosevelta 6 srpna 1861 3 října – Alois Wolfmüller německý vynálezce konstruktér a průkopník letectví 24 dubna 1864 20 října – Mathilde Alanicová francouzská spisovatelka 10 ledna 1864 24 října – Franz Lehár rakouský hudební skladatel 30 dubna 1870 8 listopadu Ladislav Troják slovenský hokejista 1914 Petr Ferdinand Toskánský rakouský arcivévoda a titulární toskánský velkovévoda 12 května 1874 12 listopadu – Umberto Giordano italský operní skladatel 28 srpna 1867 13 listopadu – Samuel C Bradford anglický knihovník 10 ledna 1878 23 listopadu – Uzeir Hadžibekov ázerbájdžánský hudební skladatel vědec a pedagog 18 září 1886 25 listopadu – Bjarnat Krawc lužickosrbský hudební skladatel 5 února 1861 24 prosince – Eille Norwood britský herec 11 října 1861 23 prosince – Hideki Tódžó japonský generál a politik 30 prosince 1884 25 prosince – Pompeu Fabra katalánský jazykovědec 20 února 1868 ? – Maxim Petrovič Dmitrijev ruský fotograf 21 srpna 1858 ? – William James kanadský fotograf 1866 ? – Franz Grainer bavorský dvorní fotograf 28 září 1871 ? – Otto Marburg rakouský neurolog 1874 ? – Paul Thalheimer německý malíř 1884 Hlavy států Evropa Československo prezident Edvard Beneš prezident Klement Gottwald Vatikán – papež Pius XII Francie – prezident Vincent Auriol Sovětský svaz předseda prezídia Nejvyššího sovětu Nikolaj Michajlovič Švernik de facto generální tajemník KSSS Josif Vissarionovič Stalin Litevská SSR – Antanas Sniečkus USA – prezident Harry Truman Asie Čína prezident Čankajšek Japonsko – Císař Šówa Externí odkazy 2 duben je 92 den roku podle gregoriánského kalendáře 93 v přestupném roce Do konce roku zbývá 273 dní Události Česko 1921 – V Těšíně dnes Český Těšín a Cieszyn byl ukončen provoz tramvají 1950 – Na sjezdu v Praze vznikl jednotný Československý svaz žen 1981 – V Praze byl otevřen Palác kultury dnešní Kongresové centrum Praha 1992 – Československá strana lidová se přejmenovala na Křesťanskou a demokratickou unii Československou stranu lidovou KDU-ČSL Svět 1453 – Započalo obléhání Konstantinopole Pádem města definitivně zanikla Byzantská říše 1513 – Španělský cestovatel Juan Ponce de León doplul ke květnatému pobřeží Nové země a pojmenoval je Pascua Florida "květinové Velikonoce" Prohlásil Floridu majetkem Španělské koruny 1792 – Ve Spojených státech amerických byl zaveden dolar jako oficiální platidlo 1814 – Ve Francii byl po sesazení císaře Napoleona I korunován Ludvík XVII bratr popraveného Ludvíka XVI a Francie byla vyhlášena konstituční monarchii 1900 – Zavedení povinné školní docházky v Belgii 1902 – První kino určené pouze k promítání filmů bylo dnes otevřeno v Los Angeles Bylo umístěno v cirkusovém stanu a neslo hrdý název Elektrické divadlo Vstupné na hodinové promítání bylo 10 centů 1917 – První světová válka Americký prezident Woodrow Wilson požádal americký kongres o vyhlášení války Německu 1930 – Haile Selassie byl prohlášen císařem Etiopie 1945 – Sovětská a bulharská vojska zahájila Vídeňskou operaci 1945 – V kanadském Torontu byla dokončena věž CN Tower která byla se svými 553 metry nejvyšší stavbou světa do roku 2007 1982 – Argentinské speciální jednotky bez většího odporu dobyly hlavní město Falkland Port Stanley a zahájily tak Válku o Falklandy Narození Česko 1815 – Alois Pravoslav Trojan právník a politik † 9 února 1893 1820 – František Buttula český violoncellista a hudební pedagog † 28 května 1886 1838 – Josef Kalousek český historik † 22 listopadu 1915 1840 – Jan Karel Hraše pedagog regionální historik a dramatik † 6 května 1907 1868 – Ludwig Wokurek československý politik německé národnosti † ? 1871 František Hošek český sochař † 9 května 1895 Václav Kotrba knihtiskař vydavatel a knihkupec † 1 prosince 1929 1875 – Josef Šnejdárek voják † 13 května 1945 1879 – Tomáš Koutný československý novinář a politik † 7 února 1958 1885 – František Taufer moravský básník a prozaik † 22 července 1915 1891 Josef Fischer český filozof sociolog a publicista † 19 února 1945 Zdeněk Novák legionář prvorepublikový generál odbojář † 23 října 1988 1897 – Marie Waltrová česká herečka † 20 července 1978 1903 – Jaromír Hořejš básník † 2 prosince 1961 1904 – František Hochmann československý fotbalový reprezentant † 4 března 1986 1907 – Emilie Bednářová spisovatelka † 26 února 1998 1912 – Rudolf Štrubl český kapelník klarinetista a hudební skladatel † 16 února 1982 1916 – Miloslav Stehlík dramatik † 15 července 1994 1921 – Josef Hrnčíř dirigent a muzikolog † 31 srpna 2014 1926 Jiří Adamíra herec † 14 srpna 1993 Miroslav Liberda český právník † 7 ledna 1998 1929 – Vladimír Novák voják a spisovatel 1932 – Karel Nepraš výtvarník † 5 dubna 2002 1941 Jana Andresíková herečka Aleš Svoboda anglista a lingvista vysokoškolský pedagog † 9 ledna 2010 1943 – Jiří Pavlov český politik † 12 května 2004 1944 – František Pospíšil český hokejový obránce a trenér 1947 – Věra Beranová česká estetička a kunsthistorička 1953 – Petr Štěpánek rektor Vysokého učení technického v Brně 1975 – Aleš Pikl fotbalista 1978 − Petra Faltýnová česká modelka Svět 748 – Karel Veliký římský císař † 28 ledna 814 1348 – Andronikos IV byzantský císař † 28 června 1385 1473 – Jánoš Korvín nemanželský syn uherského a českého krále Matyáše Korvína † 12 října 1504 1632 – Georg Caspar Wecker německý barokní varhaník a hudební skladatel † 20 dubna 1695 1647 – Maria Sibylla Merianová švýcarská malířka a entomoložka † 13 ledna 1717 1653 – Jiří Dánský manžel Anny Stuartovny princ-manžel Království Velké Británie † 28 října 1708 1719 Franz Anton Hillebrandt rakouský stavitel † 25 ledna 1797 Johann Wilhelm Ludwig Gleim německý básník † 18 února 1803 1725 – Giacomo Casanova dobrodruh a spisovatel † 4 června 1798 1733 – Giacomo Tritto italský hudební skladatel a pedagog † 16 září 1824 1778 – Teresa Pola italská šlechtična † 23 dubna 1814 1796 – Johann Rason rakouský právník rektor olomouckého lycea 10 února 1753 1805 – Hans Christian Andersen spisovatel † 4 srpna 1875 1817 – Pierre Zaccone francouzský spisovatel † 12 dubna 1895 1821 – Georgi Rakovski bulharský spisovatel a revolucionář † 9října1867 1827 Dionýz Štúr slovenský geolog a paleontolog † 9 října 1893 William Holman Hunt anglický malíř † 7 září 1910 1835 – Adolf Medzihradský slovenský pedagog † 13 prosinec 1919 1838 – Robert von Holzknecht předlitavský státní úředník a politik † 12 července 1918 1840 – Émile Zola francouzský spisovatel † 29 září 1902 1841 Clément Ader francouzský inženýr a vynálezce † 3 května 1925 George Turner anglický malíř † 29 března 1910 1842 – Svatý Dominik Savio patron ministrantů † 9 března 1857 1860 – Čeng Siao-sü čínský politik diplomat a umělec † 28 března 1938 1862 – Nicholas Murray Butler americký filosof a diplomat † 7 prosince 1947 1867 – Eugen Sandow anglický kulturista † 14 října 1925 1885 – Jekatěrina Svanidzeová první manželka Josifa Stalina † 5 prosince 1907 1886 − Hans Christoph Drexel německý malíř a grafik † 3 března 1979 1891 – Max Ernst německý malíř † 1 dubna 1976 1899 – Robert Hill britský biochemik † 15 března 1991 1900 – Nils Ambolt švédský geodet astronom a spisovatel † 24 listopadu 1969 1901 – Louis Kuehn americký skokan a olympijský šampion 1920 † 30 března 1981 1902 – Jan Tschichold německý typograf a spisovatel † 11 srpna 1974 1905 − Kurt Herbert Adler rakouský dirigent † 9 února 1988 1908 – Ramon Vila Capdevila katalánský anarchista člen CNT a guerrillový bojovník † 7 srpna 1963 1910 – Carlo Carretto italský spisovatel † 4 října 1988 1914 – Alec Guinness anglický herec † 5 srpna 2000 1919 – Delfo Cabrera argentinský olympijský vítěz v maratonu 1948 † 2 srpna 1981 1920 – Jaroslav Šolc slovenský odbojář a politik † 8 prosince 1985 1922 – Dino Monduzzi italský kardinál † 13 října 2006 1926 Odlanier Mena chilský generál a šéf tajné služby Augusto Pinocheta † 28 září 2013 Jack Brabham australský automobilový závodník † 19 května 2014 Kenny Hagood americký jazzový zpěvák † 9 listopadu 1989 1927 – Ferenc Puskás maďarský fotbalista † 17 listopadu 2006 1928 – Serge Gainsbourg francouzský skladatel † 2 března 1991 1932 – Edward Michael Egan americký kardinál † 5 března 2015 1933 – György Konrád maďarský spisovatel 1934 – Paul Cohen americký matematik † 23 března 2007 1938 − Booker Little americký trumpetista † 5 října 1961 1939 − Marvin Gaye americký zpěvák skladatel a muzikant † 1 dubna 1984 1941 – Ladislav Ballek slovenský spisovatel politik a diplomat † 15 dubna 2014 1942 – Leon Russell americký zpěvák pianista kytarista a skladatel 1943 − Larry Coryell americký kytarista 1946 Sue Townsendová anglická autorka humoristických románů † 10 dubna 2014 Kurt Winter kanadský rockový kytarista a skladatel † 14 prosince 1997 1947 – Camille Pagliaová americká sociální kritička a esejistka 1952 – Leon Wilkeson americký baskytarista skupiny Lynyrd Skynyrd † 27 července 2001 1959 – Gelindo Bordin italský atlet 1960 – Linford Christie britský sprinter 1961 – Keren Woodwardová britská populární zpěvačka skupina Bananarama 1966 − Roman Pokorný český jazzový kytarista 1969 – Mariella Ahrensová německá herečka 1982 – David Ferrer španělský tenista 1990 – Jevgenija Kanajevová ruská gymnastka Úmrtí Česko 1209 – Eliška Polská česká kněžna 1152 1335 – Jindřich Korutanský český a polský král 1265 1846 – Josef Triebensee pražský hobojista dirigent a skladatel † 21 listopadu 1772 1898 – Adam Walach slezský komunální politik a činovník evangelické církve 28 března 1835 1910 – Jan Rosický českoamerický novinář a prozaik 17 prosince 1845 1917 – Jindřich Kafka vídeňský skladatel českého původu 25 února 1844 1919 – Eduard Dominik teolog kanovník olomoucké kapituly 21 května 1849 1924 – Maxmilián Pirner český malíř 13 února 1854 1927 – Bohuš Pavel Alois Lepař právník a spisovatel 9 prosince 1854 1935 – Lucie Bakešová česká etnografka a sociální pracovnice 26 prosince 1853 1944 – František Hybš československý politik 15 srpna 1868 1954 – Ján Duchaj československý politik 12 března 1869 1959 – Marie Jančáková zakládající členka Spolku sběratelů a přátel exlibris 13 července 1887 1960 Rajmund Habřina básník novinář spisovatel a překladatel 28 září 1907 Rudolf Kauschka turista horolezec a spisovatel německé národnosti 2 října 1883 1968 – Josef Cibulka historik a archeolog 1 července 1886 1972 – Tošicugu Takamacu učitel bojových umění 10 března 1887 1975 – Josef Hotový kapelník skladatel taneční hudby a varhaník 8 srpna 1904 1980 – Bohumil Kučera právník a diplomat 16 října 1894 1983 – Jan Buchvaldek politik 23 září 1903 1984 – Lubor Matouš orientalista 2 listopadu 1908 1992 – Svatopluk Skládal český herec 17 března 1926 2001 – Roman Podrázský sochař 24 února 1943 2002 – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 2006 – Věra Sládková spisovatelka autorka námětu seriálu Vlak dětství a naděje 1927 2007 – Božin Laskov československý a bulharský fotbalový reprezentant 15 února 1922 2009 – František Oldřich Kinský člen rodu Kinských žijící v Argentině 7 října 1936 Svět 1111 – Eufemie Uherská uherská princezna manželka olomouckého údělníka Oty Olomouckého 1045 až 1050 1118 – Balduin I Jeruzalémský francouzský šlechtic a křižák po 1060 1272 – Richard z Cornwallu římský král 5 ledna 1209 1305 – Jana I Navarrská královna navarrská 14 ledna 1272 1416 – Ferdinand I Aragonský aragonský král 27 listopadu 1380 1502 – Artur Tudor princ z Walesu prvorozený syn anglického krále Jindřicha VII 20 září 1486 1507 – František z Pauly zakladatel řádu paulánů 27 března 1416 1640 Maciej Kazimierz Sarbiewski polský básník člen jezuitského řádu 24 února 1595 Paul Fleming německý lyrický básník 5 října 1609 1657 – Ferdinand III římský císař a český král 13 července 1608 1686 – Eliáš Ladiver slovenský filozof 1633 1785 – Gabriel Bonnot de Mably francouzský historik 14 března 1709 1791 – Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau francouzský politik spisovatel a novinář 9 března 1749 1797 – Horace Walpole anglický politik spisovatel a architekt 24 září 1717 1806 – Karl Heinrich Seibt lužický kněz filosof a rektor pražské univerzity 21 března 1735 1820 – Thomas Brown skotský filozof metafyzik a básník 9 ledna 1778 1835 – Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský velmistr řádu německých rytířů 31 srpna 1779 1839 – Toussaint-Bernard Émeric-David francouzský historik umění 20 srpna 1755 1864 – Hildegarda Luisa Bavorská arcivévodkyně dcera krále Ludvíka I Bavorského 10 června 1825 1872 – Samuel F B Morse americký vynálezce 27 dubna 1791 1875 – Francisco Coll y Guitart španělský kněz a světec 18 května 1812 1877 – Delfina Potocka polská aristokratka přítelkyně Frédérica Chopina březen 1807 1878 – Louis de Loménie francouzský spisovatel 3 prosince 1815 1885 – Anton Forgách rakouský vysoký státní úředník a politik 6 března 1819 1914 – Paul Heyse německý básník 15 března 1830 1919 Hermann Helmer rakouský architekt 13 července 1849 Alois von Spens-Booden předlitavský soudce státní úředník a politik 7 července 1835 1924 Franz von Bayros rakouský malíř 28 května 1866 Eugenius Warming dánský botanik 3 listopadu 1841 1927 – Ottokár Prohászka uherský teolog a biskup ve Stoličném Bělehradě 10 října 1858 1928 – Theodore William Richards americký fyzik 31 ledna 1868 1930 – Zauditu I etiopská císařovna 29 dubna 1876 1940 – Hector Garaud francouzský stíhací pilot 27 srpna 1897 1942 – Édouard Estaunié francouzský spisovatel 4 února 1862 1944 Mikuláš Moyzes slovenský hudební skladatel 6 prosince 1872 Paul Ludwig Landsberg německý filozof 3 prosince 1901 1945 – Vilmos Apor maďarský šlechtic katolický duchovní a mučedník 29 února 1892 1952 – Bernard Lyot francouzský astronom 27 února 1897 1960 – Rudolf Kauschka německý horolezec 2 října 1883 1966 – C S Forester britský spisovatel a dramatik 27 srpna 1899 1967 – Avraham Elmalich izraelský politik ? 1876 1974 – Georges Pompidou francouzský prezident 5 července 1911 1979 – Richard Ettinghausen německý historik umění 5 února 1906 1987 – Buddy Rich americký jazzový bubeník a kapelník 30 září 1917 1995 Dragoslav Mitrinović srbský matematik 23 června 1908 Hannes Olof Gösta Alfvén švédský fyzik 30 května 1908 Julius Hemphill americký saxofonista 24 ledna 1938 1997 – Julij Mejtus ukrajinský hudební skladatel 28 ledna 1903 2000 Tommaso Buscetta sicilský mafián 13 července 1928 Ľudovít Filan slovenský režisér scenárista a dramatik 27 ledna 1925 2004 – Alan Levy americký novinář a spisovatel literatury faktu 10 února 1922 2005 – Jan Pavel II papež římskokatolické církve 18 května 1920 2009 − Bud Shank americký flétnista a saxofonista 27 května 1926 2012 – Jimmy Little australský hudebník herec a pedagog 1 března 1937 2013 − Jess Franco španělský režisér 12 května 1930 2014 – Urs Widmer švýcarský spisovatel a překladatel 21 května 1938 2015 – Manoel de Oliveira portugalský filmový režisér 11 prosince 1908 Svátky Česko Erika Áron Rozamunda Veleslav Veleslava Velislav Velislava Věslava Svět Mezinárodní den dětské knihy OSN – Světový den zvýšení povědomí o autismu< ref> Slovensko – Zita Maďarsko – Áron Katolický kalendář Svatý František z Pauly poustevník a zakladatel řádu Paulánů Reference 20 březen je 79 den roku podle gregoriánského kalendáře 80 v přestupném roce Do konce roku zbývá 286 dní Události Česko 1393 – Johánek z Nepomuku umučen na pražském hradě a vhozen do Vltavy 1475 Položení základního kamene Prašné brány v Praze 1935 – Bylo zřízeno ŘOP a RO pro řízení výstavby opevnění 1950 – Římskokatoličtí biskupové a duchovní v ČSR byli donuceni složit tzv slib věrnosti republice 1991 – Byl zřízen nařízením vlády Národní park Šumava 1992 – Firma McDonald’s otevřela svou první pobočku v České republice ve Vodičkově ulici 1993 – Ministerstvo vnitra zpřístupnilo oficiální seznamy spolupracovníků StB Svět 1792 – Vypukla tzv První koaliční válka vypovězením války Francií Rakousku 1852 – V Americe vychází knížka Harriet Stowové Chaloupka strýčka Toma 1915 – V Miláně proběhla světová premiéra opery Fedra 1916 – Albert Einstein publikoval svou slavnou obecnou teorii relativity 1943 – Proběhl masakr ve městě Szumsk Banderovci zde popravili několik zdejších občanů 1945 – Adolf Hitler vydal tzv „Neronův rozkaz podle kterého pod sankcí okamžitého zastřelení nesměli zůstat občané Německa na územích získaných spojenci Měly být zničeny stavby a veškeré stroje a zařízení 1956 – Tunisko získalo nezávislost Do té doby to byl francouzský protektorát 1995 – Na tokijské metro zaútočila jedem sarinem teroristická sekta Óm šinrikjó Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti poprava ještě nebyla vykonána 2003 – Američané a jejich spojenci zahájili útok na Irák Narození Česko 1865 – František Bohumil Doubek malíř a ilustrátor † 26 října 1952 1868 – Jan Kříženecký fotograf a filmař průkopník české kinematografie † 9 února 1921 1870 – Ignác Josef Preiss kněz žatecký děkan † 29 března 1966 1880 – František Souček hudební skladatel † 4 ledna 1952 1883 – Jaroslav Rijaček český malíř a autor poštovních známek † ? 1884 – Fridolín Macháček plzeňský muzeolog archivář a historik † 29 března 1954 1887 – Pavel Jáchym Šebesta misionář etnograf antropolog a lingvista † 17 září 1967 1898 – Evžen Linhart český architekt † 29 prosince 1949 1901 – Josef Ouředník účastník protinacistického odboje † 13 září 1944 1911 – Darja Hajská zpěvačka herečka a spisovatelka † 18 března 1981 1912 – Jozef Kyselý ministr vlád Československa † 21 července 1998 1916 – Karel Vaš soudce a prokurátor vykonstruovaných komunistických soudních procesů † 8 prosince 2012 1920 – Alena Maxová překladatelka a rozhlasová redaktorka † 18 února 2013 1924 – Vladimír Hrubý herec † 30 července 1986 1933 – Luděk Munzar herec 1937 – Emil Sirotek český kameraman † 1 října 1999 1941 – Pavel Baňka fotograf 1946 – Pavel Žalman Lohonka folkový písničkář 1947 – Karel Kodejška český skokan na lyžích 1949 – Anton Markoš český teoretický biolog 1950 – Zuzana Ondrouchová herečka † 3 února 1978 1951 Fero Fenič slovenský a český filmový režisér scenárista producent Pavla Vošahlíková česká historička 1957 – Aleš Jarý herec 1963 – Radek Fukala historik 1979 – Marek Pinc hokejový brankář 1981 Radek Šírl fotbalový obránce záložník Martin Živný fotbalový obránce 1985 – Jan Štohanzl fotbalový záložník 1988 – Jan Blažek fotbalový útočník Svět 43 př n l – Publius Ovidius Naso římský básník † 17 1439 – Jana Portugalská kastilská královna † 12 prosince 1475 1479 – Hippolit Estei italský kardinál a arcibiskup ostřihomský a milánský † 3 září 1520 1671 – Kristýna Luisa Öttingenská brunšvicko-wolfenbüttelská vévodkyně babička císařovny Marie Terezie † 3 září 1747 1680 – Emanuele d'Astorga italský barokní skladatel † 1757 1725 – Abdulhamid I osmanský sultán † 7 dubna 1789 1741 – Jean-Antoine Houdon francouzský sochař † 15 července 1828 1762 – Marie Terezie Habsbursko-Lotrinská dcera císaře Josefa II † 23 ledna 1770 1770 – Friedrich Hölderlin německý lyrik † 6 června 1843 1811 Napoleon II syn Napoleona I † 22 července 1832 George Caleb Bingham americký malíř † 7 července 1879 1812 – Auguste Mestral francouzský fotograf † 1 března 1884 1819 – Roger Fenton britský válečný fotograf † 8 srpna 1869 1820 – Alexandr Ioan Cuza kníže Valašska a Moldávie † 15 května 1873 1827 – Alfred Assollant francouzský spisovatel † 3 března 1886 1828 – Henrik Ibsen norský dramatik † 23 května 1906 1830 – Andrew Joseph Russell americký fotograf † 22 září 1902 1838 – Ferdinand Zirkel německý geolog † 12 června 1912 1851 – Fridtjuv Berg švédský politik † 29 února 1916 1856 – Frederick Winslow Taylor strojní inženýr † 21 března 1915 1870 – Paul von Lettow-Vorbeck německý generál † 9 března 1964 1878 – Jindřich XXIV z Reussu poslední kníže starší linie Reussů † 13 října 1927 1879 – Maud Leonora Menten kanadská lékařka a biochemička † 26 červen 1960 1881 – Madame d’Ora rakouská fotografka † 30 října 1963 1882 – René Coty prezident Francouzské republiky † 22 listopadu 1962 1895 – August Emil Fieldorf polský voják a národní hrdina † 24 února 1953 1901 – Antonín Rakousko-Toskánský rakouský arcivévoda a princ toskánský † 22 října 1987 1904 Hans Neuburg švýcarský grafik českého původu † 1983 Burrhus Frederic Skinner americký psycholog † 18 srpna 1990 1905 – Raymond Cattell americký psycholog † 2 února 1998 1911 – Alfonso García Robles mexický diplomat Nobelova cena za mír 1982 † 2 září 1991 1912 – Miklós Szabados maďarský stolní tenista † 12 ledna 1962 1914 – Emil Ruder švýcarský typograf a grafický designér † 13 března 1970 1915 Svjatoslav Richter ruský klavírista † 1 srpna 1997 Rudolf Kirchschläger prezident Rakouska † 30 března 2000 1916 – Pierre Messmer premiér Francie † 29 srpna 2007 1918 Bernd Alois Zimmermann západoněmecký skladatel † 10 srpna 1970 Marian McPartland britská klavíristka † 20 srpna 2013 1921 – Alfréd Rényi maďarský matematik † 1 února 1970 1922 – Alexandr Uvarov sovětský hokejový reprezentant † 24 prosince 1994 1923 – Viktor Kubal slovenský výtvarník † 24 dubna 1997 1924 – Jozef Kroner slovenský herec † 12 března 1998 1928 – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky † 4 září 2002 1929 − Sonny Russo americký jazzový pozounista † 23 února 2013 1930 – Thomas Stafford Williams novozélandský kardinál 1933 Aimée Beekmanová estonská spisovatelka a scenáristka Henryk Muszyński arcibiskup metropolita hnězdenský polský primas Othar Čiladze gruzínský básník a romanopisec † 1 října 2009 1936 − Harold Mabern americký klavírista 1937 – Jerry Reed americký herec skladatel a country zpěvák † 1 září 2008 1938 – Sergej Petrovič Novikov ruský matematik 1939 – Brian Mulroney kanadský politik a expremiér 1940 − Mary Ellen Mark americká fotografka 1943 Gerard Malanga americký fotograf filmový producent básník Richard Rohr americký františkánský kazatel a spisovatel 1944 – Dieter Grahn východoněmecký veslař olympijský vítěz 1945 – Fedor Gál slovenský politik sociolog prognostik a podnikatel 1948 Bobby Orr kanadský hokejista John de Lancie americký herec 1949 – Josip Bozanić chorvatský kardinál 1950 William Hurt americký herec Carl Palmer britský rockový bubeník 1951 Jimmie Vaughan americký bluesový kytarista a zpěvák Fero Fenič slovenský režisér 1957 – Spike Lee americký režisér a herec 1958 – Holly Hunter americká herečka 1967 Marc Warren anglický herec Xavier Beauvois francouzský herec režisér a scenárista Jonas Thern bývalý švédský fotbalista 1968 – Lawrence Makoare novozélandský herec 1970 – Michael Rapaport americký herec a režisér 1976 – Chester Bennington americký zpěvák člen skupiny Linkin Park 1984 – Fernando Torres španělský fotbalista Úmrtí Česko 1393 – Jan Nepomucký český kněz a svatý mezi 1340 a 1350 1710 – Jan Josef Breuner arcibiskup pražský 20 července 1641 1725 – Samuel Fritz český misionář cestovatel a kartograf 9 dubna 1654 1738 – Evžen Tyttl opat kláštera v Plasích 18 listopadu 1666 1812 – Jan Ladislav Dusík Dussek český hudební skladatel a klavírista 12 února 1760 1890 – Jan Schwetz děkan olomoucké teologické fakulty 19 června 1803 1896 – Antonín Husák kněz poslanec Českého zemského sněmu 1819 1917 – Otto Boleška český divadelní herec 23 března 1880 1922 – Karel Sokol český nacionalistický politik 5 října 1867 1926 – Josef Probošt rolník povozník řezbář 25 března 1849 1936 – František Borový český nakladatel 31 ledna 1874 1939 – Emanuel Vencl československý politik 28 dubna 1874 1940 – Josef Schránil český archeolog 5 dubna 1883 1945 Jaroslav Kratochvíl český spisovatel 17 ledna 1885 Ladislav Rašín český právník a politik 22 června 1900 1946 – Viktorin Šulc český architekt a malíř 9 října 1870 1955 – Marian Schaller převor Emauzského kláštera v Praze oběť komunismu 1892 1957 – Míla Pačová česká herečka 11 dubna 1887 1972 – Albert Pek český folklorista dirigent a hudební skladatel 21 října 1893 1973 – Karel Sup český malíř 27 ledna 1897 1993 – Ivan Hrbek orientalista historik a překladatel z arabštiny 2 června 1923 1998 – Adolf Turek historik archivář a politik 20 února 1911 2007 – Ota Karen ekonom právník představitel mezinárodního družstevního hnutí 20 května 1931 2009 – Jaroslav Pitner bývalý trenér národního československého hokejového družstva 7 února 1926 2014 – Naděžda Sobotková tanečnice baletní mistryně a pedagožka 20 dubna 1923 2015 Josef Mikoláš československý hokejový brankář 23 ledna 1938 Petr Vopěnka český matematik a exministr školství 16 května 1935 Svět 1413 – Jindřich IV Anglický anglický král 3 dubna 1366 1568 – Albrecht Braniborsko-Ansbašský pruský kníže poslední velmistr řádu německých rytířů v Prusku 16 května 1490 1610 – Anna Marie Švédská dcera švédského krále Gustava I Vasy 19 června 1545 1619 – Matyáš Habsburský císař římský král český a arcivévoda rakouský 24 února 1557 1684 – Claude Bazin de Bezons francouzský právník a politik 1617 1728 – Camille d'Hostun vévoda de Tallard francouzský vojevůdce 14 února 1652 1746 – Nicolas de Largillière francouzský barokní malíř 10 října 1656 1751 – Frederik Ludvík Hannoverský britský princ 20 ledna 1707 1818 – Johann Nikolaus Forkel německý varhaník a hudební vědec 22 února 1749 1855 – Joseph Aspdin britský výrobce portlandského cementu 1788 1872 – Andreas Groll rakouský fotograf autor prvních fotografií Prahy 30 listopadu 1812 1878 – Julius Robert von Mayer německý lékař a fyzik 25 listopadu 1814 1894 – Lajos Kossuth maďarský politik spisovatel a revolucionář 19 září 1802 1898 – Ivan Ivanovič Šiškin ruský malíř a grafik 25 ledna 1832 1925 – George Curzon britský státník indický místokrál a generální guvernér Indie 11 ledna 1858 1926 – Luisa Švédská dánská královna 31 října 1851 1929 – Ferdinand Foch francouzský vojevůdce 1851 1931 – Hermann Müller německý říšský kancléř 18 května 1876 1934 – Emma Waldecko-Pyrmontská nizozemská královna 2 srpna 1858 1940 – Mary Ellen Mark americká fotografka 1947 – Heinrich Schwarz německý válečný zločinec 14 června 1906 1948 – Avetis Aharonjan prezident Arménie 1866 1950 – Walter Eucken německý ekonom 17 ledna 1891 1956 – Wilhelm Miklas třetí prezident Rakouska 15 října 1872 1960 – Ioannis Georgiadis řecký šermíř olympijský vítěz 24 března 1876 1962 – Charles Wright Mills americký sociolog 28 srpna 1916 1967 – Karl Gustav Bruchmann německý archivář filolog a historik 2 října 1902 1968 – Carl Theodor Dreyer dánský filmový režisér 3 února 1889 1975 – Jakub Jindřich Bourbonský hlava dynastie Bourbon-Anjou 23 června 1908 1978 Robert Gilbert německý hudební skladatel 29 září 1899 Jacques Brugnon francouzský tenista 11 května 1895 1981 – Irving Jaffee americký rychlobruslař olympijský vítěz 15 září 1906 1983 – Ivan Matvejevič Vinogradov ruský matematik 14 září 1891 1990 – Lev Jašin sovětský fotbalový brankář 22 října 1929 1991 – Conor Clapton syn zpěváka Erica Claptona po jeho smrti napsal E Clapton jednu ze svých nejznámějších písní "Tears in Heaven" 1993 – Polykarp Kusch americký fyzik 26 ledna 1911 1997 – Ronnie Barron americký hudebník 9 října 1943 2003 – Jozef Vrablec slovenský teolog 4 března 1914 2004 – Juliána Nizozemská nizozemská královna 30 dubna 1909 2006 – John Morressy americký spisovatel fantasy a sci-fi 8 prosince 1930 2010 Girija Prasad Koirala bývalý nepálský premiér 20 února 1925 Paul Marx americký katolický kněz benediktinský mnich a spisovatel 8 května 1920 2015 – Malcolm Fraser ministerský předseda Austrálie 21 května 1930 Svátky Česko Světlana Světla Arnolda Klaudie Olbram Roxana Svět Světový den divadla pro děti a mládež Světový den frankofonie Slovensko – Víťazoslav Pranostiky Česko Na svatého Jáchyma skončila se už zima 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 8 září – Jaroslav Pavliš výtvarník a fotograf 6 května 1951 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 21 května – Niki de Saint Phalle francouzská malířka a sochařka 29 října 1930 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 5 června – Dee Dee Ramone americký baskytarista a skladatel 18 září 1952 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září Cyrinda Foxe americká herečka a modelka 22 února 1952 Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mykola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005 23 březen je 82 den roku podle gregoriánského kalendáře 83 v přestupném roce Do konce roku zbývá 283 dní Události Česko 1897 – Bylo povoleno studium žen na Filozofické fakultě UK 1945 – Americký nálet na České Velenice na místní nádraží a železniční opravny Ve stejný den nálet na České Budějovice terčem bylo opět nádraží V obou případech vysoký počet obětí Svět 1900 – Britský archeolog Sir Arthur John Evans začal s vykopávkami na předpokládaném místě Knossu paláce bájného krále Mínoa na Krétě 1919 – Benito Mussolini sjednocuje dosud nejednotné protisocialisticky zaměřené bojové skupiny do jedné organizace pod vedením Roberta Farinacciho a zakládá Fasci di combattimento fašistické hnutí v Itálii 1919 – Poslední panovník Rakouska-Uherska Karel I opouští se svou rodinou Rakousko a odchází do exilu ve Švýcarsku Ve svém Feldkirchském manifestu Feldkircher Manifest před překročením státní hranice odvolává svou abdikaci vzdání se nároku na výkon panovnických povinností a záležitostí To se stalo přímým podnětem pro vydání rakouského Habsburského zákona 1926 – V Irsku zakládá Éamon de Valera stranu Fianna Fáil Ta odmítá Anglo-irskou dohodu a tento postoj mění až o mnoho let později 1933 – dva dny po Postupimském dni schvaluje Říšský sněm v budově Krollovy opery proti hlasům SPD pod vedením Otto Welse Zmocňovací zákon Den poté byl vyhlášen a tím vešel i v platnost jako další krok uchopení moci nacionálními socialisty 1937 – Republikánské oddíly dosáhly ve Španělské občanské válce v od 8 března trvající bitvě u Guadalajary svého posledního většího vítězství čímž zabránili obklíčení Madridu Francisco Franco se poté soustředil na válku na severu 1939 – Maďarské jednotky zaútočily od východu na nově vzniklou Slovenskou republiku na území Podkarpatské Rusi a tím zahájily slovensko-maďarskou válku tzv Malá válka trvající do 31 března 1950 – Při OSN byla založena Světová meteorologická organizace 1989 – Američtí elektrochemici Martin Fleischmann a Stanley Pons zveřejnili výsledky svého výzkumu tzv studenou fúzi I přes usilovnou snahu se jejich pokus nepodařilo nikdy přesvědčivě zopakovat 2001 – Řízený zánik vesmírné orbitální stanice Mir Narození Česko 1494 – Jan Dernschwam báňský odborník a cestovatel † 1568 1795 – Leopold Jansa houslista skladatel a hudební pedagog † 25 ledna 1875 1818 – Peter Steffens český podnikatel a politik německé národnosti † září 1879 1823 – Josef Chmelíček kněz teolog hudební skladatel pedagog a spisovatel † 15 března 1891 1826 – Léon Minkus na českém území narozený skladatel a houslista † 7 prosince 1917 1833 – Eduard Novotný jazykovědec a průkopník těsnopisu † 4 ledna 1876 1849 – Vojtěch Hlaváč varhaník skladatel dirigent a vynálezce působící převážně v Rusku † 22 března 1911 1853 Josef Braniš historik umění archeolog a spisovatel † 25 prosince 1911 Josef Thomayer lékař – profesor vnitřního lékařství † 18 října 1927 1858 – Josef Penížek novinář a překladatel † 3 srpna 1932 1862 – Gabriela Preissová spisovatelka † 27 března 1946 1877 – Franz Windirsch československý politik německé národnosti † ? 1878 – Ludwig Korinek československý politik německé národnosti † ? 1880 Otto Boleška český divadelní herec † 20 března 1917 Emanuel Kodet český sochař malíř a grafik † 4 února 1954 1885 – Tecellin Jaksch 43 opat vyšebrodského kláštera † 23 května 1954 1887 – Josef Čapek malíř a spisovatel † duben 1945 1892 – Lev Prchala generál a exilový politik † 11 června 1963 1893 – Otakar Čapek mystik spisovatel oběť komunistického režimu † 11 ledna 1967 1894 – František Cink zakladatel prvního českého jazzového orchestru † 1943 1895 – Karel Řepa architekt † 2 března 1963 1896 – František Tichý malíř † 7 října 1961 1901 Antonie Kleinerová československá politička † 23 srpna 1982 Jan Šverma novinář a komunistický politik † 10 listopadu 1944 1916 – Jaromír Tobola katolický teolog † 18 února 1988 1923 – Jaromír Vomáčka skladatel klavírista a herec † 7 července 1978 1927 – Pavel Hejcman spisovatel 1928 – Zdeněk Masařík germanista 1929 – Bohumír Roedl historik a iberoamerikanista 1930 – Lubomír Man spisovatel 1931 – Kamil Prachař herec 1937 – Ivan Renč český spisovatel a režisér 1942 Jiří Václavek politik a bývalý poslanec † 18 března 1942 Jindřich Pospíšil trenér a hráč kolové 1943 – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf † 4 prosince 2002 1944 – Vlaďka Prachařová zpěvačka 1945 – Mojmír Horyna český historik umění † 26 ledna 2011 1947 – Jiří Olič básník prozaik esejista a literární kritik 1948 – Joska Skalník výtvarník a grafik 1949 – Jan Zahradník český pedagog a politik 1951 Jan Dungel přírodovědec malíř grafik a ilustrátor Milan Sojka ekonom a vysokoškolský pedagog † 17 května 2009 1959 – Zuzana Brabcová spisovatelka 1967 – Kateřina Kornová herečka modelka moderátorka a v současnosti podnikatelka 1973 – Jitka Schneiderová herečka 1978 – Jitka Čvančarová herečka zpěvačka modelka a moderátorka 1981 – Pavel Brendl hokejový útočník 1988 – Michal Neuvirth hokejový brankář 1993 – Dmitrij Jaškin hokejista Svět 1103 – Jüe Fej čínský generál národní hrdina † 27 ledna 1141 1430 – Markéta z Anjou manželka Jindřicha VI anglického krále † 25 srpna 1482 1501 – Pietro Andrea Mattioli známý italský lékař a botanik † 1577 1551 – Marie Anna Bavorská manželka arcivévody Karla II † 29 dubna 1608 1638 – Frederik Ruysch nizozemský anatom a botanik † 1731 1643 – María de León Bello y Delgado španělská jeptiška a mystička † 15 února 1731 1648 – Arabella Churchillová milenka Jakuba vévody z Yorku † 30 května 1730 1699 – John Bartram americký botanik † 1777 1749 – Pierre Simon de Laplace francouzský matematik a astronom † 1827 1750 – Johannes Matthias Sperger rakouský kontrabasista a hudební skladatel † 1812 1754 – baron Jurij Vega slovinský matematik a fyzik † 1802 1769 William Smith anglický geolog a kartograf † 1839 Augustin Daniel Belliard francouzský generál † 28 ledna 1832 1809 – Hippolyte Flandrin francouzský malíř † 21 března 1864 1823 – Schuyler Colfax americký politik † 1885 1834 Johann von Chlumecký předlitavský státní úředník a politik † 11 prosince 1924 Julius Reubke německý skladatel varhaník a klavírista † 1858 1858 – Ludwig Quidde německý pacifista nositel Nobelovy ceny míru † 1941 1862 – Tor Hedberg švédský spisovatel † 13 července 1931 1869 – Calouste Gulbenkian arménský podnikatel a filantrop † 20 července 1955 1871 – Maurice Garin francouzský cyklista italského původu první vítěz Tour de France † 1957 1876 – Ziya Gökalp turecký sociolog spisovatel básník † 25 října 1924 1877 – Robert Freissler rakouský politik † 7 ledna 1950 1878 – Franz Schreker rakouský hudební skladatel a dirigent † 1934 1881 Roger Martin du Gard francouzský spisovatel nositel Nobelovy ceny za literaturu † 1958 Hermann Staudinger německý lékárník nositel Nobelovy ceny za chemii † 1965 1882 – Emmy Noether německá matematička † 1935 1883 – Andrej Bubnov bolševický politik † 12 ledna 1940 1885 Yves Le Prieur korvetní kapitán francouzského námořnictva a vynálezce † 1 června 1963 Platt Adams americký olympijský vítěz ve skoku do výšky z místa † 27 února 1961 Arthur Benda německý fotograf † 7 září 1969 1886 – Emil Fey major rakouské c k armády vůdce polovojenské organizace Heimwehr a přední politik Rakouské první republiky † 1938 1887 Juan Gris španělský malíř † 11 května 1927 Felix Felixovič Jusupov ruský kníže vrah Rasputina † 27 září 1967 1899 – Ilse Bing německá avantgardní a komerční fotografka † 10 března 1998 1900 Hassan Fathy egyptský architekt † 1989 Erich Fromm v Německu narozený psychoanalytik † 1980 1904 Joan Crawfordová americká filmová divadelní a televizní herečka † 10 května 1977 H Beam Piper americký spisovatel science fiction † listopad 1964 1905 – Paul Grimault francouzský animátor a režisér † 29 března 1994 1907 Hassler Whitney americký matematik † 1989 Daniel Bovet ve Švýcarsku narozený vědec nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu † 1992 1908 – Cecil Collins anglický malíř a grafik † 4 června 1989 1910 – Akira Kurosawa japonský režisér † 6 září 1998 1912 – Wernher von Braun v Německu narozený fyzik a inženýr † 1977 1915 – Vasilij Zajcev proslavený hlavně díky filmu Nepřítel před branami ruský odstřelovač † 1991 1917 – Jevgenij Chalděj sovětský fotograf † 6 října 1997 1921 – Donald Campbell britský automobilový závodník † 4 ledna 1967 1922 – Ugo Tognazzi italský herec režisér a scenárista † 27 října 1990 1923 – László Lóránd americký biochemik maďarského původu 1927 – Lu Wen-fu čínský spisovatel † 9 července 2005 1929 – Roger Bannister anglický atlet-mílař a neurolog 1931 Viktor Korčnoj bývalý sovětský a nyní švýcarský šachový velmistr ruské národnosti Jevgenij Grišin sovětský rychlobruslař olympijský vítěz † 9 července 2005 Jerzy Krzysztoń polský prozaik dramatik reportér a překladatel † 16 května 1982 Jevdokija Mekšilo sovětská běžkyně na lyžích olympijská vítězka † 16 ledna 2013 1932 Louisiana Red americký bluesový kytarista a hráč na foukací harmoniku † 25 února 2012 Al Aarons americký jazzový trumpetista 1933 Philip Zimbardo americký psycholog Jozef Dunajovec slovenský novinář publicista a autor literatury faktu † 22 února 2007 1938 − Dave Pike americký jazzový hudebník 1942 – Michael Haneke rakouský filmový a divadelní režisér a filozof 1943 László Dubrovay maďarský skladatel vážné hudby Nils-Aslak Valkeapää sámský spisovatel hudebník a malíř † 27 listopadu 2001 1944 Winston Groom americký romanopisec a spisovatel literatury faktu Michael Nyman anglický hudební skladatel 1945 Franco Battiato italský zpěvák skladatel muzikant režisér a malíř Eric De Vlaeminck belgický mistr světa v cyklokrosu David Grisman americký hudebník hudební producent a skladatel 1947 − Paul Cartledge britský historik a spisovatel 1949 Harm Klueting německý historik a teolog Ric Ocasek americký hudebník The Cars Trevor Jones britský hudební skladatel autor a aranžér filmové hudby 1950 – Phil Lanzon hráč na klávesy v britské rockové skupině Uriah Heep 1952 – Kim Stanley Robinson americký spisovatel sci-fi 1955 – Gerry Hemingway americký bubeník 1956 – José Manuel Durão Barroso portugalský politik predseda Evropské komise 1957 – Amanda Plummer americká herečka 1959 – Catherine Keenerová americká herečka 1961 − Eivind Aarset norský kytarista 1965 – Richard Grieco americký herec a zpěvák 1968 Damon Albarn britský hudebník Blur Fernando Hierro španělský fotbalista 1969 – Adrian Jastraban slovenský herec 1972 Jonas Björkman švédský tenista Judith Godrèche francouzská herečka 1973 – Jerzy Dudek polský fotbalový brankář 1976 Keri Russellová americká herečka Ricardo Zonta brazilský pilot formule 1 Michelle Monaghan americká herečka a bývalá modelka 1978 – Patrick Thaler italský lyžař 1979 – Ľubomír Meszároš slovenský fotbalista 1980 Kader Mangane senegalský fotbalista Ryan Day waleský profesionální hráč snookeru 1982 – Werner Heel italský lyžař 1983 – Mohammed Farah britský běžec 1990 – Jaime Alguersuari španělský pilot formule 1 Úmrtí Česko 1583 – Matěj Dvorský z Hájku teolog rektor Univerzity Karlovy 1520 1753 – František Václav Trauttmansdorff šlechtic 31 srpna 1677 1857 – Ignác Jaksch teolog 1792 1869 – František Jaroslav Vacek Kamenický vlastenecký kněz spisovatel a básník 24 ledna 1806 1870 – Josef Macháček statkář cukrovarník a politik na Berounsku leden 1818 1873 – František Ringhoffer II český a rakouský podnikatel a politik 28 dubna 1817 1882 – Alois Vojtěch Šembera jazykovědec a literární historik 21 března 1807 1892 – František Fridrich český fotograf 21 května 1829 1897 – Čeněk Vyhnis středoškolský profesor klasický filolog 8 října 1842 1903 – Karel Holub český puškař 26 ledna 1830 1909 – Karel Javůrek malíř 30 července 1815 1929 – Jan Pleva poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady 11 července 1843 1930 – Alois Slovák jezuita pedagog a vlastenecký kazatel 1 srpna 1859 1932 – Vojtěch Kulp český politik 14 února 1850 1934 – Wenzel Hablik malíř grafik a architekt německé národnosti 4 srpna 1881 1937 – Karel Josef Barvitius hudební skladatel a nakladatel 9 prosince 1864 1939 – T E Tisovský spisovatel 19 ledna 1863 1942 – Josef Sahánek fyzik 1896 1943 – František Vrbka československý voják a příslušník výsadku Bronse 15 července 1924 1947 – František Pechman československý politik 17 listopadu 1873 1959 – Metoděj Dominik Trčka katolický kněz mučedník oběť komunistického režimu 6 července 1886 1960 – František Modráček československý politik 8 září 1871 1964 – Míla Mellanová česká herečka 23 srpna 1899 1968 – Leopold Škarek provinciál jezuitů 10 listopadu 1874 1970 – Fanoš Mikulecký skladatel zlidovělých písní 28 července 1912 1982 – Karel Černohorský muzejníketnograf a archeolog 17 září 1896 1987 – Vladimír Škacha voják a příslušník výsadku Silver B 17 května 1920 2002 – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2007 Tera Fabiánová romská spisovatelka 15 října 1930 Jan Antonín Pacák hudebník člen skupiny Olympic a výtvarník 26 dubna 1941 2013 František Zoulík právník a vysokoškolský pedagog 25 května 1933 Jiří Joura český spisovatel a kronikář 24 července 1930 2014 Jaroslav Šerých malíř grafik a ilustrátor 27 února 1928 Miroslav Štěpán český politik Komunistické strany Československa 5 srpna 1945 Svět 1190 – Saigjó japonský mnich a básník 1118 1237 – Jan z Brienne král jeruzalémský a císař-regent latinský asi 1138 1369 – král Pedro Kastilský 30 srpna 1334 1555 – Julius III papež 1487 1606 – Justus Lipsius vlámský filosof a humanista 1547 1611 – Johann Siebmacher německý malíř erbů mědirytec grafik 1561 1661 – Pieter de Molyn nizozemský malíř 6 dubna 1595 1680 – Nicolas Fouquet ministr financí za vlády Ludvíka XIV 27 ledna 1615 1742 – Jean-Baptiste Dubos francouzský estetik a historik 1670 1750 – Samuel Mikovíny slovenský polyhistor 1686 alebo 1700 1770 – Martin van Meytens švédský malíř 24 června 1695 1801 – Pavel I Ruský ruský car 1754 1842 – Stendhal francouzský spisovatel 1783 1854 – Karel III Parmský parmský vévoda 14 ledna 1823 1866 – Ferdinand von Arnim německý architekt a malíř 15 září 1814 1879 – Eduardo Abaroa bolivijský národní hrdina 13 října 1838 1888 – Morrison Rennick Waite americký právník a politik 29 listopadu 1816 1893 – José Zorrilla španělský básník 21 února 1817 1901 – Konstantin Stoilov bulharský politik 23 září 1853 1909 – Wojciech Dzieduszycki předlitavský politik 13 července 1848 1917 – Louis Schmeisser německý konstruktér zbraní 1848 1921 – Jean-Paul Laurens francouzský malíř a sochař 28 března 1838 1923 – Hovhannes Tumanian arménský spisovatel 19 února 1869 1929 – Maurice Sarrail francouzský generál z dob první světové války 6 dubna 1856 1938 Friedrich Rittelmeyer evangelický teolog 5 října 1872 Joseph Knaffl americký výtvarný a portrétní fotograf 9 října 1861 1939 – Ján Svetlík slovenský vojenský pilot 12 června 1913 1942 – Franz Walter Stahlecker nacistický velitel bezpečnosti 10 října 1900 1945 – Tadamiči Kuribajaši japonský generál ve druhé světové válce 7 července 1891 1946 – Gilbert Newton Lewis americký fyzikální chemik 23 října 1875 1947 Luisa Toskánská saská korunní princezna 2 září 1870 Ferdinand Zecca francouzský průkopník filmu herec režisér scenárista a producent 1864 1950 – Emmanuel Mounier francouzský katolický publicista a filosof 1 března 1905 1953 – Raoul Dufy francouzský malíř 3 června 1877 1958 – Florian Znaniecki polský sociolog a filozof 15 ledna 1882 1963 – Thoralf Skolem norský matematik 1887 1964 – Peter Lorre americký herec a režisér 26 června 1904 1966 – Frits Zernike nizozemský fyzik Nobelova cena za fyziku 16 července 1888 1981 – Claude Auchinleck britský maršál za druhé světové války 21 června 1884 1982 Mario Praz italský literární kritik překladatel a historik umění 6 září 1896 Sonny Greer americký jazzový bubeník 13 prosince 1895 1983 – Kurt Hartrampf důstojník Waffen-SS a tankové eso v hodnosti SS-Obersturmbannführer 29 dubna1906 1985 – Zoot Sims americký saxofonista 29 října 1925 1987 – Július Tatár slovenský filatelista fotograf a amatérský entomolog 4 dubna 1898 1988 – Štefan Boleslav Roman předseda a zakladatel Světového kongresu Slováků 17 dubna 1921 1992 – Friedrich Hayek rakouský ekonom nositel Nobelovy ceny za ekonomii 8 května 1899 1994 – Giulietta Masina italská herečka 22 února 1921 1995 – Alan Barton britský hudebník Smokie 1953 2001 − Louis Dudek kanadský básník 6 února 1918 2002 – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 2007 Chajim Chermeš maďarský parašutista člen výsadkové skupiny Amsterdam 4 ledna 1919 Paul Cohen americký matematik 2 dubna 1934 2009 – Ronald Tavel americký režisér scenárista dramatik a herec 17 května 1936 2011 – Elizabeth Taylorová americká herečka 27 února 1932 2012 – Abdullahi Yusuf Ahmed somálský politik a bývalý prezident země 15 prosince 1934 2013 – Boris Berezovskij ruský matematik a podnikatel 23 ledna 1946 2014 Geraldo Mattos brazilský spisovatel 28 června 1931 Adolfo Suárez premiér Španělska 25 září 1932 2015 Lee Kuan Yew předseda singapurské vlády 16 září 1923 Roy Douglas anglický hudební skladatel 12 prosince 1907 Gian Vittorio Baldi italský režisér 30 října 1930 Svátky Česko Ivona Adrian Rupert Ruprecht Socialistický kalendář – Zahájení Velké mostecké stávky 1932 Svět Světový meteorologický den Slovensko – Adrián Katolický kalendář Svatá Rebeka 24 březen je 83 den roku podle gregoriánského kalendáře 84 v přestupném roce Do konce roku zbývá 282 dní Události Česko 1775 – Porážka sedláckého vojska u Chlumce císařským vojskem zastavila selské povstání 1913 – O velikonočních svátcích během lyžařského závodu na hřebenech Krkonoš tragicky zahynuji čeští sportovci Václav Vrbata a Bohumil Hanč 1945 – U obce Černíkovice havaroval americký bombardér B-17 známý jako "létající pevnost" 1950 – Skupina pilotů při koordinovaném útěku za železnou oponu unesla tři obsazená letadla do Erdingu u Mnichova v západním Německu; nikdo nebyl zraněn 1961 – Ukončen provoz úzkorozchodných tramvají mezi Mostem a Litvínovem 1969 – Vychází Krylova deska Bratříčku zavírej vrátka kterou nazpíval v Ostravském rozhlase 2005 – Novým předsedou Akademie věd České republiky byl zvolen ředitel Ústavu molekulární genetiky Václav Pačes 2009 – Předseda ČSSD Jiří Paroubek za podpory KSČM a rebelujících poslanců Vlastimila Tlustého a Jana Schwippela svrhl vládu Mirka Topolánka Svět 1721 – Johann Sebastian Bach publikuje 6 Brandenburských koncertů které napsal v letech 1719-21 1833 – Sasko přistoupilo k německému celnímu spolku 1882 – Robert Koch oznámil objevení bakterie způsobující tuberkulózu 1933 – Počátek Třetí říše 1944 – Ze zajateckého tábora Stalag Luft III v němž bylo vězněno 10 000 zajatců poblíž města Zaháň se pokusilo o útěk 76 spojeneckých zajatců 110 m dlouhým hlubokým tunelem v hloubce 10 metrů 1989 – U pobřeží Aljašky ztroskotal americký tanker Exxon Valdez který způsobil ekologickou havárii Do moře se vylilo 40000 tun ropy 1990 – Islam Karimov se stal prezidentem Uzbekistánu 1999 – V silničním tunelu pod nejvyšším vrcholem Evropy Mont Blanc došlo k tragickému požáru při němž zahynulo 39 lidí 2005 Protivládní demonstranti v hlavním městě Kyrgyzstánu Biškeku obsadili vládní budovy a svrhli vládu prezidenta Askara Akajeva Podle agentury Interfax prezident s rodinou odletěl vrtulníkem do severního Kazachstánu Dosavadní předseda vlády Nikolaj Tanajev podal podle opozice demisi Z vězení byl propuštěn vůdce opozice Felix Kulov odsouzený v roce 2001 za krádež a zneužívaní moci; podle jeho přívrženců jsou tato obvinění nepravdivá Chorvatsko vydalo Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii ICTY v Haagu bývalého makedonského ministra vnitra Ljubeho Boškovského Boškovský podle obžaloby nařídil zabití sedmi lidí v roce 2002 Zabité pak vydával za islámské teroristy 2007 – V anglickém Wembley byl otevřen největší a nejdražší zastřešený fotbalový stadion na světě 2015 – Ve francouzských Alpách havaroval letoun Airbus A320 se 150 lidmi na palubě Zřícení letadla bylo úmyslným činem kopilota Narození Česko 1678 – Gottfried Daniel Wunschwitz šlechtic z rodu Wunschwitzů sběratel † 25 června 1741 1698 – Jiří Antonín Heinz barokní sochař † 22 května 1759 1802 – Alois Josef Schrenk pražský arcibiskup † 5 března 1849 1824 – Josef Zelený český malíř † 3 května 1886 1830 – Vladislav Šír lékař a přírodovědec † 24 dubna 1889 1833 – Gabriel Žižka podnikatel a vlastenecký činitel † 29 ledna 1889 1839 – František Štolba profesor chemické technologie a enzymologie rektor ČVUT † 4 duben 1910 1855 – Josef Jiránek klavírista hudební pedagog a skladatel † 9 ledna 1940 1866 – Vladimír Helfert český muzikolog † 18 května 1945 1874 – Kamilla Neumannová česká nakladatelka † 26 března 1956 1892 – Marie Fischerová-Kvěchová česká malířka a ilustrátorka † 2 června 1984 1895 – Bohuslav Fuchs architekt a urbanista † 18 září 1972 1896 – František Tichý český malíř † 7 října 1961 1899 – Rudolf Antonín Dvorský zpěvák a skladatel † 2 srpna 1966 1901 – Josef Pfitzner český historik a válečný zločinec německé národnosti † 6 září 1945 1908 – Gill Sedláčková česká spisovatelka filmařka a herečka † 24 dubna 1978 1910 – Raoul Schránil český herec † 20 září 1998 1913 – František Schwarzenberg diplomat † 9 března 1992 1914 – Jaromír Bělič jazykovědec † 6 prosince 1977 1921 – Marie Kudeříková studentka † 26 března 1943 1922 – Oldřich Švestka komunistický novinář a politik † 8 června 1983 1923 Milan Pavlík filmový scenárista a dramatik Běla Kolářová fotografka † 12 dubna 2010 1925 Svatopluk Potáč předseda Státní banky československé Irena Kačírková herečka † 26 října 1985 1929 – Pavel Trenský teatrolog filolog a pedagog českého původu † 10 března 2013 1932 František Janula český malíř Jiří Morava český literární historik básník a prozaik Václav Zítek český operní pěvec – barytonista † 20 prosince 2011 1933 – Jiří Klobouk spisovatel 1934 Jaroslav Mazáč český básník † 28 dubna 2006 Zdeněk Herman český fyzikální chemik 1939 – Petr Dudešek hudebník sbormistr skladatel scenárista a zpěvák 1941 – Jiří Horáček český virolog a mikrobiolog † 28 března 2010 1942 – Jaroslava Jehličková mistryně Evropy v běhu na 1500 metrů 1943 – Jan Filipský český indolog a překladatel 1947 – Jiří Bartoška herec a ředitel filmového festivalu 1951 – Lenka Procházková česká prozaička 1970 – Lukáš Pollert kanoista a lékař 1973 – David Moravec hokejista 1975 – Ladislav Benýšek hokejista 1978 – Tomáš Ujfaluši český fotbalista 1979 – Anna Polívková česká herečka 1982 – Diana Kobzanová modelka moderátorka a Miss České republiky v roce 2001 1992 – Denisa Domanská modelka Česká Miss World 2011 Svět 1188 – Ferdinand Portugalský flanderský hrabě † 29 července 1233 1494 – Georgius Agricola německý učenec † 1555 1607 – Michiel de Ruyter holandský admirál účastník námořních bojů mezi Angličany a Nizozemci † 29 dubna 1676 1628 – Žofie Amálie Brunšvická dánská královna † 20 února 1685 1684 – Matej Bel slovenský polyhistor encyklopedista filozof spisovatel pedagog evangelický kazatel průkopník slovenského osvícenství † 1749 1693 – John Harrison anglický hodinář a vynálezce † 24 března 1776 1698 – Erik Pontoppidan dánský historik teolog a ornitolog † 20 prosince 1764 1699 – Johann Adolf Hasse německo-italský hudební skladatel † 16 prosince 1783 1778 Anton von Gapp rakouský profesor práv † 1 dubna 1862 Sophie Blanchard francouzská pilotka balónu † 7 července 1819 1785 – Ján Hollý slovenský katolický kněz básník a překladatel † 1849 1796 – Friedrich Adolph Haage německý botanik a zahradník † 20 září 1866 1797 – Antonio Rosmini Serbati italský filosof teolog a politik † 1 července 1855 1809 Joseph Liouville francouzský matematik † 8 září 1882 Mariano José de Larra španělský romantický prozaik † 13 února 1837 1817 – Aimé Maillart francouzský hudební skladatel † 26 května 1871 1820 – Alexandre Edmond Becquerel francouzský fyzik † 1891 1830 – Hermann Hüffer německý právník a historik † 15 března 1905 1834 – William Morris anglický textilní výtvarník a spisovatel † 3 října 1896 1835 – Jožef Stefan slovinský fyzik matematik a básník † 7 ledna 1893 1837 – Filip Belgický druhorozený syn belgického krále Leopolda I † 17 listopadu 1905 1843 Marie Anunciáta Neapolsko-Sicilská arcivévodkyně rakouská † 4 května 1871 Petko Karavelov bulharský politik † 24 ledna 1903 1844 – Camille Lemonnier belgický spisovatel † 13 června 1913 1845 – Pjotr Durnovo ruský politik a ministr vnitra † 24 září 1915 1853 – Seweryn Kniaziołucki předlitavský státní úředník a politik † 24 února 1913 1855 – Andrew Mellon americký politik bankéř a mecenáš umění † 26 srpna 1937 1857 – Timothee Adamowski polský violoncellista dirigent a hudební skladatel † 18 dubna 1943 1861 – Richard Weiskirchner ministr obchodu Předlitavska † 30 dubna 1926 1869 – Antoine-Henri Jomini francouzský důstojník a vojenský teoretik 6 března 1779 1874 Luigi Einaudi prezident Itálie † 30 října 1961 Harry Houdini americký kouzelník † 31 října 1926 1876 – Ioannis Georgiadis řecký šermíř olympijský vítěz † 20 března 1960 1877 – René Lorin francouzský inženýr vynálezce náporového motoru † 16 ledna 1933 1884 Philipp Frank rakouský teoretický fyzik matematik a filosof † 21 července 1966 Petrus Josephus Wilhelmus Debye nizozemský fyzik a teoretický chemik nositel Nobelovy ceny † 1966 1885 Charles Daniels americký plavec čtyřnásobný olympijský vítěz v letech 1904–1908 † 8 srpna 1973 Juozas Balčikonis litevský lexikograf † 5 února 1969 1886 – Edward Weston americký fotograf † 1958 1889 – Albert Hill britský běžec na střední tratě dvojnásobný olympijský vítěz † 8 ledna 1969 1891 – Sergej Vavilov ruský fyzik a prezident Akademie věd SSSR † 25 ledna 1951 1893 – Walter Baade německo-americký astronom † 1960 1897 – Wilhelm Reich rakousko-americký psychiatr † 3 listopadu 1957 1901 Sydney Atkinson jihoafrický olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek z roku 1928 † 31 srpna 1977 Ub Iwerks americký filmový animátor † 7 července 1971 1903 – Adolf Butenandt německý biochemik † 18 ledna 1995 1907 – Arso Jovanović černohorský partyzán a politik † 12 srpna 1948 1909 Clyde Barrow Bonnie a Clyde populární zločinci † 23 května 1934 Richard Wurmbrand rumunský luteránský farář spisovatel a teolog † 17 února 2001 1910 – Adolph Malan jihoafrický stíhací pilot RAF † 17 září 1963 1911 – Joseph Barbera americký animátor režisér kreslíř † 18 prosince 2006 1913 – Malcolm Sheperd Knowles americký teoretik vzdělávání dospělých † 27 listopadu 1997 1917 – John Cowdery Kendrew anglický biochemik nositel Nobelovy ceny za chemii † 23 srpna 1997 1919 – Lawrence Ferlinghetti americký básník 1921 – Vasilij Smyslov sovětský šachista † 27 března 2010 1923 – Dov Judkovski izraelský novinář † 28 prosince 2010 1926 Dario Fo italský satirický dramatik divadelní režisér skladatel a výtvarník nositel Nobelovy ceny Desmond Connell irský kardinál William Porter americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek † 10 března 2000 1930 David Dacko první prezident Středoafrické republiky † 2003 Steve McQueen americký herec režisér a producent † 1980 1932 – Lodewijk van den Berg americký astronaut 1935 – Mary Berry britská spisovatelka a expertka na gastronomii 1936 László Szabó maďarský herec Kalaparusha Maurice McIntyre americký saxofonista † 9 listopadu 2013 David Suzuki kanadský ekolog a aktivista 1938 David Irving britský historik Steve Kuhn americký jazzový klavírista Vojtech Majling slovenský fotograf a sběratel lidové slovesnosti 1941 – Joseph Hooton Taylor americký rádioastronom 1942 – Ján Zlocha slovenský fotbalista československý reprezentant † 1 července 2013 1944 – Vojislav Koštunica prezident Svazové republiky Jugoslávie 1945 – Robert T Bakker americký paleontolog 1947 – Svetlana Toma moldavská herečka 1948 – Jerzy Kukuczka polský horolezec † 1989 1949 – Ruud Krol nizozemský fotbalista a trenér 1953 – Sergej Starostin ruský jazykovědec † 30 září 2005 1954 – Hank Roberts americký violoncellista 1957 – Scott Jay „Doc Horowitz americký astronaut 1960 Nena německá zpěvačka Tono Stano slovenský fotograf 1962 − Renee Rosnes kanadská klavíristka 1963 – Dave Douglas americký trumpetista a hudební skladatel 1965 – Marián Vajda slovenský tenista a trenér 1970 – Sharon Corr členka irské hudební skupiny The Corrs 1973 – Jim Parsons americký herec 1974 – Alyson Hannigan americká herečka 1975 – Thomas Johansson švédský tenista 1981 – Philip Winchesteramerický herec 1984 – Philipp Petzschner německý tenista 1985 – Frederico Gil portugalský tenista Úmrtí Česko 1673 – Jiří Konstanc český kněz spisovatel pedagog a misionář 1607 1683 – Jan Hartvík z Nostic český šlechtic a politik 1610 1810 – Josef Valentin Zlobický právník překladatel a jazykovědec 14 února 1743 1833 – Kateřina Veronika Anna Dusíková klavíristka harfenistka a skladatelka 8 března 1769 1878 – Albín Mašek varhaník a skladatel 10 října 1804 1858 – Jan Šantl právník dramatik hudební skladatel a politik 15 května 1798 1883 – Karel Drahotín Villani liberální politik a básník 28 ledna 1818 1906 – Josef Klika pedagog komeniolog a překladatel 28 ledna 1857 1913 – Bohumil Hanč 19 listopadu 1886 a Václav Vrbata 11 října 1885 běžci na lyžích tragicky zahynuli během závodu v Krkonoších 1921 – František Šulc papežský komoří 8 července 1851 1922 – Alfons Bohumil Šťastný český spisovatel a překladatel 30 července 1866 1936 – Rudolph von Procházka český německojazyčný právník a skladatel 23 února 1864 1942 – František Vahala architekt a výtvarník 3 července 1881 1945 – Karel Veselý-Jilemský hudební skladatel 26 srpna 1915 1950 – Jan Znoj sochař 12 března 1905 1952 – Josef Václav Bohuslav soudce Ústavního soudu 12 prosince 1863 1967 – Antonín Pelc karikaturista malíř a ilustrátor 16 ledna 1895 2010 – Zdeněk Mařatka lékař – gastroenterolog 27 června 1914 2013 – Čestmír Císař ministr školství vlády ČSSR 2 ledna 1920 2014 – Zdeněk Kabelka český lékař pediatr a otorhinolaryngolog 15 prosince 1951 Svět 1275 – Beatrix Anglická bretaňská vévodkyně z dynastie Plantagenetů 25 června 1242 1284 – Hugo III Kyperský král kyperský a jeruzalémský 1235 1317 – Jan V Braniborský braniborský markrabě 1302 1394 – Konstancie Kastilská vévodkyně z Lancasteru 1354] 1455 – Mikuláš V papež 1397 1602 – Naomasa Ii japonský daimjó 4 března 1561 1603 – Alžběta I královna Anglie a Irska 7 září 1533 1630 – Ješaja Horowitz židovský rabín a učenec 1565 1644 – Cecílie Renata Habsburská polská královna manželka polského krále Vladislava IV Vasy 16 července 1611 1751 – Ján Pálfi uherský šlechtic palatin zemský soudce a chorvatský bán 20 srpna 1663 1776 – John Harrison anglický hodinář a vynálezce 24 března 1693 1794 – Jacques-René Hébert francouzský revolucionář 15 listopadu 1757 1801 – Didak Josef z Cádizu španělský kněz kazatel a spisovatel blahoslavený 30 března 1743 1805 – Alois I z Lichtenštejna lichtenštejnský kníže 14 května 1759 1818 – Humphry Repton anglický zahradní architekt 21 dubna 1752 1832 – Marie Anna Saská velkovévodkyně toskánská 15 listopadu 1799 1844 – Bertel Thorvaldsen dánský sochař 19 listopadu 1770 1846 – Georg Friedrich Erdmann Klette von Klettenhof slezský evangelický šlechtic 20 února 1766 1866 – Marie Amálie Neapolsko-Sicilská manželka posledního francouzského krále Ludvíka Filipa 26 dubna 1782 1877 – Walter Bagehot anglický bankéř a novinář 3 února 1826 1882 Bertall francouzský karikaturista a fotograf 18 prosince 1820 Henry Wadsworth Longfellow americký básník 27 února 1807 1889 – Karol Heiller bratislavský kazatel a titulární biskup 12 února 1811 1902 – Josef Löwy rakouský malíř a dvorní fotograf 16 srpna 1834 1905 – Jules Verne francouzský spisovatel 8 února 1828 1909 – John Millington Synge irský spisovatel 16 dubna 1871 1911 – Dragan Cankov bulharský politik 9 listopadu 1828 1916 – Enrique Granados španělský hudební skladatel a klavírista 27 července 1867 1919 – Franz Metzner německý sochař 18 listopadu 1870 1926 – Albion Woodbury Small americký sociolog 11 května 1854 1940 – Édouard Branly francouzský fyzik 23 října 1844 1942 – Anton Drexler německý politik předseda nacistické strany NSDAP 13 června 1884 1944 – Orde Wingate britský tvůrce speciálních vojenských jednotek 26 února 1903 1946 Alexandr Alexandrovič Aljechin ruský šachista 1892 Carl Schuhmann německý gymnasta čtyřnásobný olympijský vítěz v roce 1896 12 května 1869 1948 – Nikolaj Berďajev ruský křesťanský filosof 8 března 1874 1953 – Marie z Tecku britská královna manželka Jiřího V 26 května 1867 1962 – Auguste Piccard švýcarský vzduchoplavec a fyzik 28 ledna 1884 1969 – Joseph Kasavubu první prezident Demokratické republiky Kongo 1910 1971 Arne Jacobsen dánský architekt 11 února 1902 Hubert Salvátor Toskánský arcivévoda rakouský a princ toskánský 30 dubna 1894 1973 – Chajim Hazaz izraelský spisovatel 16 září 1898 1975 – Simone Martin-Chauffierová francouzská spisovatelka 29 srpna 1902 1976 – Bernard Montgomery britský maršál 1887 1977 – Conrad Felixmüller německý expresionistický malíř 21 května 1897 1980 – Óscar Romero salvadorský kněz arcibiskup ze San Salvadoru neoficiální světec 15 srpna 1917 1985 – Georges Henri Rivière francouzský muzeolog 7 června 1897 1986 – Michael Černohorský černohorský korunní princ 14 září 1908 1995 – Joseph Needham britský biochemik historik a sinolog 9 prosince 1900 1998 António Ribeiro portugalský kardinál 21 května 1928 Denis Charles americký bubeník 4 prosince 1933 1999 − Val Valentin portorický zvukový inženýr 6 ledna 1920 2003 Zdzisław Krzyszkowiak polský olympijský vítěz v běhu na 3000 metrů překážek 3 srpna 1929 Hans Hermann Groër rakouský kardinál a vídeňský arcibiskup 13 října 1919 2008 – Richard Widmark americký filmový herec 26 prosince 1914 2009 Igor Stělnov ruský hokejista 12 února 1963 Uriel Jones americký bubeník 13 června 1934 2013 Deke Richards americký hudební producent a skladatel 8 dubna 1944 Peter Duryea americký herec 14 července 1939 Svátky Česko Gabriel Zbislav Zbyslav Den Horské služby v České republice Svět Světový den boje proti tuberkulóze Slovensko – Gabriel Reference 25 březen je 84 den roku podle gregoriánského kalendáře 85 v přestupném roce Do konce roku zbývá 281 dní Ve středověku byl tento den svátek Zvěstování Panně Marii přesně devět měsíců před Narozením Páně – 25 prosincem používán jako počátek kalendářního roku tzv stilus annunciationis Lišilo se však jaký rok letopočtu tímto dnem začínal Podle způsobu florentinského calculus Florentinus byl letopočet stejný jako podle běžného kalendáře takže rok začínal pouze o dva měsíce a 25 dní později než stejný rok začínající 1 lednem Tento způsob se používal ve Francii mos Gallicanus i v některých oblastech Německa ve 12 století; nejdéle se však udržel ve Florencii a to do 2 poloviny 18 století Podle způsobu pisánského calculus Pisanus tento den začínal rok s letopočtem o jedno vyšším který předbíhal obyčejný rok začínající 1 lednem o 9 měsíců a 7 dní V Pise začínali takto rok až do 1749 Takže například v průběhu normálního roku 1125 začínal ve Florencii k 25 březnu teprve rok 1125 zatímco v Pise začínal ve stejný den už rok 1126 V papežské kanceláři se užíval způsob florentinský od poloviny 10 století až do roku 1088 V letech 1088–1145 byl souběžně! užíván též způsob pisánský a od roku 1145 až do doby papeže Bonifáce VIII 1294–1303 se prosadil opět způsob florentinský Události Česko 1420 – Proběhla bitva u Sudoměře ve které Jan Žižka porazil vojsko katolických pánů 1945 – Americký nálet na pražské průmyslové čtvrti na severovýchodě města konkrétně se jednalo Libeň a vysočanský komplex kde se vyráběly lehké stíhače tanků Hetzer dalším cílem byly letiště ve Kbelích a Letňanech Náletu se zúčastnilo 400 letadel typu B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator 1996 – Slavnostně byl zahájen provoz ropovodu z německého Ingolstadtu do Nelahozevsi u Kralup nad Vltavou Svět 421 – Dle legendy byly založeny Benátky 1634 – Prvních 150 osadníků se vylodilo na pobřeží dnešního Marylandu De facto tak založili britskou kolonii Province of Maryland která de iure vznikla už o dva roky dříve 1799 – Jednotky Francouzského Direktoria a Rakouského císařství se střetly v bitvě u Stockachu 1901 – Z továrny Daimler Motoren Gesellschaft vyjel první Mercedes 1945 – Byla zahájena Bratislavsko-brněnská operace sovětských a rumunských vojsk která skončila osvobozením jihozápadního Slovenska a jižní a střední Moravy od nacistické okupace 1949 – Sovětské úřady zahájily takzvané březnové deportace občanů Estonska Lotyšska a Litvy tentokrát zaměřené proti odpůrcům násilné kolektivizace a dalším nepřátelům režimu obětí deportace bylo přes 94000 osob 1974 – Francouz Roland Moreno přihlásil patent na první čipovou platební kartu na světě 1987 – Papež Jan Pavel II vydal encykliku Redemptoris Mater o blahoslavené Panně Marii v životě katolické církve 1988 – V Bratislavě se uskutečnilo pokojné shromáždění věřících za náboženské a občanské svobody tzv svíčková manifestace zakončená tvrdým policejním zásahem Narození Česko 1297 – Arnošt z Pardubic první pražský arcibiskup † 30 června 1364 1724 – Adam František z Hartigu rakouský diplomat † 15 listopadu 1783 1820 – Vincenc Dominik Bíba pedagog † 2 června 1906 1832 – August Breiský český lékař a pedagog † 25 května 1889 1849 Josef Probošt rolník povozník řezbář † 20 března 1926 Gustav Fiedler šestý moravskoostravský starosta † 27 dubna 1936 1850 – František Vogner učitel sbormistr a hudební skladatel † 23 listopadu 1930 1864 – Alfred Nikodém průkopník zimního plavání † 30 října 1949 1867 – Pavel Blaho slovenský lékař a československý politik † 29 listopadu 1927 1870 – Franz Budig československý politik německé národnosti † 3 ledna 1928 1871 – Josef Kouša československý politik † ? 1875 – Rudolf Pilát československý politik slovenské národnosti † 18 října 1946 1876 – Karel Dyrynk český typograf a překladatel † 2 července 1949 1878 – František Janda-Suk atlet olympijský medailista † 23 června 1955 1879 – Otakar Zich hudební skladatel a estetik † 9 července 1934 1881 – Josef Adámek československý politik † 19 ledna 1964 1884 – Josef Vašata dirigent a hudební skladatel † 29 srpna 1942 1885 – Jan Slavík český historik a archivář † 9 května 1978 1890 – Vlasta Javořická spisovatelka † 1 srpna 1978 1893 – Anna Iblová česká herečka † 16 července 1954 1896 – František Tichý malíř a grafik † 7 října 1961 1901 Antonín Klicpera československý fotbalový reprezentant † ? Antonín Kybal textilní výtvarník † 15 listopadu 1971 1906 – Josef Trojan oběť komunismu † 28 prosince 1953 1914 – Marie Vojtěcha Hasmandová představená Kongregace Milosrdných sester sv Karla Boromejského † 21 ledna 1988 1921 Desider Galský spisovatel a publicista † 24 listopadu 1990 Jan Kozák spisovatel † 5 května 1995 Jan Firbas jazykovědec anglista † 5 května 2000 1923 – Ladislav Vik kněz a politický vězeň komunistického režimu † 22 července 2011 1924 – Jaromír Fajkus malíř † 30 června 2009 1928 Karel Hyliš český sochař medailér keramik Marie Šechtlová fotografka † 5 července 2008 Zdeněk Košler dirigent † 2 července 1995 1930 – Karel Špaček ministr financí ČR 1938 – Jan Fridrich archeolog † 2007 1942 – Jan Ságl fotograf 1943 Vojtěch Hurta český výtvarník řezbář † 1 března 2014 Petr Fiala český hudební skladatel sbormistr a hudebník 1947 – Gabriela Beňačková operní pěvkyně 1949 – Helena Šikolová běžkyně na lyžích bronz na OH 1972 1951 – Zbyněk M Duda historik a teoretik umění 1958 – Emil Hakl spisovatel 1977 – Aleš Cibulka moderátor a publicista 1983 – Karolína Kaiserová herečka 1985 – Elisavet Charalambidu II Česká vicemiss 2008 Svět 1157 – Alfonso II Aragonský aragonský král † 26 dubna 1196 1252 – Konradin vévoda švábský král sicilský král jeruzalémský † 29 října 1268 1347 – Kateřina Sienská italská řeholnice a světice † 29 dubna 1380 1538 – Christopher Clavius německý matematik a astronom † 1612 1593 – Svatý Jean de Brébeuf jezuitský misionář v Kanadě † 16 března 1649 1611 – Evlija Čelebi osmanský cestovatel † 1682 1745 – John Barry komodor Námořnictva spojených států amerických † 13 září 1803 1767 – Joachim Murat velkovévoda z Bergu a Cleves maršál Francie král obojí Sicílie † 13 října 1815 1782 – Caroline Bonaparte sestra Napoleona Bonaparte a neapolská královna † 1839 1784 – François-Joseph Fétis belgický hudební skladatel kritik muzikolog historik a pedagog † 26 března 1871 1799 – Jakub Kryštof Rad rakouský cukrovarník vynálezce kostkového cukru † 13 října 1871 1808 – José de Espronceda španělský básník † 23 května 1842 1819 – Venceslaus Ulricus Hammershaimb faerský lingvista † 8 dubna 1909 1829 – Ignacio Zaragoza mexický politik a vojevůdce † 8 září 1862 1834 – Benjamin Forstner americký vynálezce † 27 února 1897 1836 – Jozef Ľudovít Holuby slovenský protestantský kazatel botanik spisovatel a národní buditel † 15 června 1923 1842 – Antonio Fogazzaro italský spisovatel † 7 března 1911 1844 – Adolf Engler německý botanik † 10 října 1930 1865 – Alexej von Jawlensky ruský malíř † 15 března 1941 1867 Gutzon Borglum americký sochař † 6 března 1941 Arturo Toscanini italský dirigent † 16 ledna 1957 1873 – Rudolf Rocker německý anarchosyndikalistický spisovatel a aktivista † 19 září 1958 1876 – Irving Baxter americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz v roce 1900 † 13 června 1957 1881 – Béla Bartók maďarský hudební skladatel † 1945 1882 – Kjúsaku Ogino japonský gynekolog † 1 ledna 1975 1885 – Mateiu Ion Caragiale rumunský spisovatel † 17 ledna 1936 1887 – Čúiči Nagumo admirál japonského císařského námořnictva † 6 července 1944 1908 – David Lean britský filmový režisér † 16 dubna 1991 1910 – Bencijon Netanjahu izraelský historik † 30 dubna 2012 1914 – Norman Borlaug americký agronom nositel Nobelovy ceny míru † 12 září 2009 1921 Simone Signoretová francouzská herečka † 30 září 1985 Alexandra Řecká a Dánská manželka posledního jugoslávského krále Petra II † 30 ledna 1993 Mary Douglas britská antropoložka † 16 května 2007 1922 − Stephen Edelston Toulmin anglický filosof † 4 prosince 2009 1925 Flannery O'Connorová americká spisovatelka † 3 srpna 1964 Jaime Sabines chiapaský básník † 19 března 1999 1926 Riz Ortolani italský filmový hudební skladatel † 23 ledna 2014 László Papp maďarský boxer † 16 října 2003 1928 Jim Lovell americký vojenský pilot a astronaut českého původu Roald Aas norský rychlobruslař a cyklista olympijský vítěz † 18 února 2012 1929 – Cecil Taylor americký klavírista hudební skladatel a básník 1931 Bohumil Golián slovenský volejbalista československý reprezentant † 2012 Tom Wilson americký hudební producent † 6 září 1978 Paul Motian americký jazzový bubeník a skladatel † 2011 Riz Ortolani italský filmový hudební skladatel † 23 ledna 2014 1939 – D C Fontana americká televizní scenáristka Star Trek 1940 – Anna Mina Mazzini italská popová zpěvačka 1942 Michal Dočolomanský slovenský herec † 2008 Aretha Franklin americká soulová zpěvačka 1943 − Kevin Kelley americký bubeník † 6 dubna 2002 1945 – Hermann Flaschka rakouský teoretický fyzik a matematik 1946 – Daniel Bensaïd francouzský filozof † 12 ledna 2010 1947 Gabriela Beňačková slovenská operní pěvkyně Elton John anglický zpěvák hudební skladatel a klavírista 1949 – Bob Ezrin kanadský hudebník 1958 – John Maybury britský režisér 1960 – Chad Wackerman americký bubeník 1962 – Marcia Crossová americká herečka 1964 – Alexej Prokurorov sovětský a ruský běžec na lyžích olympijský vítěz † 2008 1965 – Sarah Jessica Parker americká herečka 1966 – Jeff Healey kanadský jazzový a blues-rockový kytarista † 2 března 2008 1972 – Phil O'Donnell skotský fotbalista † 2007 1973 – Michaela Dorfmeisterová rakouská lyžařka 1976 – Vladimir Kličko ukrajinský boxer Úmrtí Česko 1053 – Prokop svatý poustevník a opat zakladatel Sázavského kláštera cca 970 1189 – Bedřich český kníže 1141 1142 1677 – Václav Hollar český rytec a kreslíř 13 července 1607 1709 – Norbert Želecký z Počernic opat premonstrátského kláštera Hradisko u Olomouce 1649 1833 – Alois Klar filantrop zakladatel Klárova ústavu 25 dubna 1763 1892 – Adolf Tachezy český politik německé národnosti starosta Chebu 20 února 1814 1902 – Václav Janda český politik 22 ledna 1836 1908 – Karl Max Zedtwitz český šlechtic a politik 25 června 1844 1915 – Rudolf Jaroslav Kronbauer český novinář a spisovatel 17 června 1864 1919 – Gustav Victor Finger český letecký konstruktér 30 června 1854 1926 – Vinzenz Kraus československý politik německé národnosti 18 října 1865 1927 – Alois Adlof kazatel Jednoty českobratrské 16 března 1861 1928 – Jozef Chládek hudební skladatel 12 března 1856 1929 – Otokar Březina básník 13 září 1868 1943 – Jan Bor český divadelní režisér 16 února 1886 1948 – Florian Tománek československý politik slovenské národnosti 4 května 1879 1955 – Josef Cink český básník 16 června 1932 1968 – Bedřich Pokorný důstojník československé tajné služby 6 března 1904 1985 – Karel Balíček malíř 31 října 1904 1987 – Gusta Fučíková komunistická politička 28 srpna 1903 1996 – Jaroslav Kudrna český historik filosof a jazykovědec 31 října 1926 2000 – Vladimír Váňa český esperantista 15 února 1932 2003 – František Khynl česko-americký zlatník a klenotník 25 června 1907 2010 – Robert Kopecký politik poslanec a starosta 18 dubna 1952 2015 – Josef Rybička hlasový pedagog 8 prosince 1922 Svět 1005 – Kenneth III král skotský před 967 1223 – Alfons II Portugalský portugalský král 1185 1259 – Andronikos II byzantský císař † 13 února 1332 1273 – Tomáš Bérard velmistr Templářů ? 1323 – Marie Uherská neapolská královna 1257 1330 – Alžběta Dolnobavorská rakouská vévodkyně asi 1306 1623 – Henri de La Tour francouzský šlechtic maršál Francie 28 září 1555 1625 – Giambattista Marino italský básník 1569 1712 – Nehemiah Grew anglický rostlinný anatom a fyziolog 1641 1751 – Frederik I Švédský švédský král 28 dubna 1676 1761 – Salomon Kleiner německý kreslíř a rytec 4 března 1700 1801 – Novalis německý spisovatel a básník 1772 1809 – Anna Sewardová anglická spisovatelka 12 prosince 1747 1857 – William Colgate americký průmyslník 25 ledna 1783 1865 – Feliks Paweł Jarocki polský zoolog a entomolog 14 ledna 1790 1871 – Leopold II Sedlnický slezský šlechtic vratislavský biskup 29 července 1787 1873 – Wilhelm Marstrand dánský malíř a ilustrátor 24 prosince 1810 1875 – Louis Amédée Achard francouzský novinář a spisovatel 19 dubna 1814 1914 – Frédéric Mistral francouzský básník nositel Nobelovy ceny 1830 1915 – Placido Riccardi italský řeholník blahoslavený katolické církve 24 června 1844 1918 – Claude Debussy francouzský hudební skladatel 1862 1919 – Wilhelm Lehmbruck německý expresionistický sochař 4 ledna 1881 1920 – Aloys von Liechtenstein rakouský šlechtic a politik 18 listopadu 1846 1927 – Johanne Hesbeck dánská fotografka 2 září 1873 1945 – Hilary Paweł Januszewski polský kněz a mučedník 11 června 1907 1948 – Florian Tománek slovenský římskokatolický kněz redaktor a československý poslanec 1877 1967 – Johannes Itten švýcarský expresionistický malíř 11 listopadu 1888 1973 – Edward Steichen americký fotograf a malíř 27 března 1879 1975 – Fajsal ibn Abdul al-Azíz král Saúdské Arábie 1906 1976 – Josef Albers americký malíř 19 března 1888 1978 – William Mulloy americký antropolog 3 května 1917 1980 Roland Barthes francouzský literární kritik a teoretik filosof a sémiotik 1915 Hans Walter Süsskind britský klavírista dirigent a hudební skladatel českého původu 1 května 1913 Milton Erickson americký psycholog 5 prosince 1901 1991 – Marcel Lefebvre francouzský arcibiskup 29 listopadu 1905 1995 – James Samuel Coleman americký sociolog 12 května 1926 2006 Buck Owens americký country zpěvák a skladatel 12 srpna 1929 Richard Fleischer americký filmový režisér 1916 2007 – Andranik Markarjan arménský premiér v letech 2000–2007 12 června 1951 2010 – Elisabeth Noelle-Neumannová německá socioložka a politoložka 19 prosince 1916 2011 – Marija Isakovová sovětská rychlobruslařka 5 července 1918 2012 – Antonio Tabucchi italský spisovatel 24 září 1943 Svátky Česko Marián Mario Marius Iris Svět Slovensko – Marián Den nenarozených dětí Katolický kalendář Zvěstování Panně Marii viz liturgický rok Pranostiky Česko Panny Marie zvěstování zimy nevyhání Zvěstování jaro zvěstuje zima přec nepolevuje Jaro zvěstuje Zvěstování ale zimu ještě nevyhání Když noc na Matičku jasno bude úroda krásno Východ slunce na Zvěstování Panny Marie předpovídá dobrý rok Jestli na den Zvěstování panny Marie ráno před slunce východem a přede dnem světlí oblakové jsoutakže hvězdy spatřiti se mohou bude rok příjemný a úrodný Svítí-li slunce na den Zvěstování Panny Marie bude úrodný rok Na den Zvěstování Panny Marie déšť – urodí se rež Jaké Zvěstování Boží Matky – takové velikonoční svátky Panny Marie Zvěstování – zelených semen rozsévání Panna Maria sfoukne svíčku a svatý Michal ji rozsvítí Na Panny Marie Zvěstování kdybys travičku palicí do země tloukl už ji tam nedostaneš Matka Boží trávu množí Matička Boží kuželíček složí Svatý Matěj přidá polínko svatý Josef dvě a Panna Maria celou náruč 26 březen je 85 den roku podle gregoriánského kalendáře 86 v přestupném roce Do konce roku zbývá 280 dní Události Česko 1348 – Bylo zahájeno společné zasedání říšského a českého sněmu – první generální sněm 1348 – Otec vlasti Karel IV položil základní kámen Nového města pražského 1511 – Velké zemětřesení v Čechách a na Moravě které trvalo čtvrt hodiny 1926 – Byla založena Národní obec fašistická v čele obce stál generál Radola Gajda 1945 – Sovětská armáda osvobodila první obec v českých zemích Sudice na území Slezska 2005 – Předsedou ČSSD byl znovu zvolen Stanislav Gross Svět 1796 – Rumunsko vyhlásilo království 1881 – Napoleon odjíždí do Nizzy a přejímá velení nad italskou armádou 1945 – Za války v Tichomoří dobyli Američané japonský ostrov Iwodžimu 1973 – Poprvé v historii Londýnské akciové burzy se obchodování mohly zúčastnit ženy 1979 – Ve Washingtonu podepsali zástupci Izraele a Egypta mírovou smlouvu po 31 let trvajícím konfliktu 1989 – Velkou cenu Brazílie vyhrál Nigel Mansell na voze Ferrari 1995 Velkou cenu Brazílie vyhrál Michael Schumacher na voze Benetton V platnost vstoupily tzv Schengenské dohody o volném pohybu osob na jejichž základě byly zrušeny pravidelné hraniční kontroly mezi signatářskými zeměmi 2000 – Velkou cenu Brazílie vyhrál Michael Schumacher na voze Ferrari 2007 – Vyšlo album Téo&Téa francouzského muzikanta Jean Michel Jarrea 2010 – Při explozi pravděpodobně způsobené severokorejským torpédem zahynulo na potopeném jihokorejském válečném plavidle 46 námořníků Narození Česko 1698 – Prokop Diviš přírodovědec vynálezce bleskosvodu † 21 prosince 1765 1806 – Josef Slavík houslista a hudební skladatel † 30 května 1833 1833 – Antonín Bennewitz český houslista dirigent a hudební pedagog † 29 května 1926 1859 – Hugo Václav Sáňka speleolog archeolog a blanenský kronikář † 8 února 1929 1862 – Josef Šimonek československý politik † 18 dubna 1934 1869 – Josef Slabý děkan teologické fakulty v Olomouci † 29 prosince 1930 1874 – Oskar Nedbal skladatel dirigent a violista † 24 prosince 1930 1881 – František Koucký kanovník litoměřické kapituly † 16 ledna 1962 1889 – Václav Kaprál klavírista sbormistr publicista a hudební skladatel † 6 dubna 1947 1902 – Josef Hlouch římskokatolický teolog † 10 června 1972 1905 Štěpán Trochta kardinál a biskup litoměřický † 6 dubna 1974 Václav Černý literární vědec † 2 července 1987 1911 – Karel Dvořák spisovatel novinář divadelník a překladatel † 13 května 1988 1912 Miroslav Míčko historik umění pedagog výtvarný kritik a překladatel † 1 března 1970 Eustach Bittner numismatik a muzejní pracovník † 23 prosince 2001 1915 – Josef Stehlík člen československého zahraničního leteckého odboje † 30 května 1991 1923 – Bohuslav Kučera čs ministr spravedlnosti † 11 března 2006 1925 Michal Vičan československý fotbalový reprezentant † 27 ledna 1986 Bohuslav Klíma starší český archeolog a geolog † 6 února 2000 Jiří Hilmera český historik umění † 27 dubna 2009 1928 – Dagmar Hilarová spisovatelka † 1 červenec 1996 1929 – Josef Boháč hudební skladatel † 31 října 2006 1931 – Květoslav Hísek malíř 1935 – Jiří Kormaník československý zápasník stříbro na OH 1964 1936 – Jan Beneš spisovatel † 1 června 2007 1938 Jana Hlaváčová herečka Petr Piťha kněz bohemista lingvista politik a pedagog 1941 – Eliška Hašková-Coolidge bývalá asistentka amerických prezidentů 1942 – Daniela Mrázková teoretička a kritička umělecké fotografie 1944 – Vlasta Vopičková československá tenistka 1946 Jan Berwid-Buquoy český a německý politolog a historik Jiří Kabeš violista člen skupiny The Plastic People of the Universe 1951 – Petr Čornej český historik 1952 Jan Burian český básník písničkář a prozaik Kateřina Červenková česká muzikoložka lexikografka a klavíristka 1953 – Ivan Hubač scenárista a dramaturg 1956 – Pavel Janoušek literární historik a teoretik 1963 – Vilma Cibulková herečka 1966 – Martin Petrásek lyžař 1975 – Lenka Šmídová jachtařka 1987 – Ondřej Kúdela fotbalista Svět 1516 – Konrad Gessner švýcarský přírodovědec a bibliograf † 13 prosince 1565 1554 – Karel II Lotrinský velitel Katolické ligy † 4 října 1611 1559 – Wolf Dietrich von Raitenau arcibiskup v Salzburgu † 16 ledna 1617 1633 – Mary Bealeová anglická portrétistka † 1699 1662 – Marie Louisa Orléanská španělská královna manželka Karla II † 12 února 1689 1685 – Johann Alexander Thiele německý malíř a rytec † 22 května 1752 1692 – Jean Restout francouzský malíř † 1 ledna 1768 1753 – Benjamin Thompson angloamerický fyzik a vynálezce † 21 srpna 1814 1774 – Ernst von Hügel württemberský generál a ministr † 30 března 1849 1788 – Boniface de Castellane francouzský generál † 16 září 1862 1794 – Julius Schnorr von Carolsfeld německý malíř † 24 května 1872 1811 – Konstantin von Höfler německý historik † 29 listopadu 1897 1832 – Michel Bréal francouzský filolog † 1915 1834 – Hermann Wilhelm Vogel německý chemik a fotograf † 17 prosinec 1898 1849 – Armand Peugeot francouzský průkopník automobilismu † 2 ledna 1915 1852 Josef Emanuel Hibsch rakouský geolog † 4 listopadu 1940 Élémir Bourges francouzský spisovatel a novinář † 13 listopadu 1925 1868 – Fuad I egyptský král † 28 dubna 1936 1873 – Condé Montrose Nast americký vydavatel časopisů † 19 září 1942 1874 – Robert Frost americký básník dramatik spisovatel a vysokoškolský pedagog čtyřnásobný nositel Pulitzerovy ceny † 29 ledna 1963 1875 Max Abraham německý fyzik † 16 listopadu 1922 I Sung-man prezident Korejské republiky † 19 července 1965 1876 – Wilhelm Wied albánský kníže † 18 duben 1945 1881 – Guccio Gucci italský obchodník a módní návrhář † 2 ledna 1953 1891 – Anežka Marie Toskánská rakouská arcivévodkyně † 4 října 1945 1893 – Palmiro Togliatti předseda komunistické strany Itálie † 21 srpna 1964 1895 – Vilho Tuulos finský olympijský vítěz v trojskoku † 5 září 1967 1904 Joseph Campbell americký komparativní religionista † 30 října 1987 Attilio Ferraris italský fotbalista † 8 května 1947 Hugon Hanke ministerský předseda polské exilové vlády † 19 prosince 1964 Xenofón Zolotas premiér Řecka † 10 června 2004 1905 – Viktor Frankl rakouský neurolog a psychiatr † 2 září 1997 1908 – Betty MacDonaldová americká spisovatelka † 7 února 1958 1911 John Langshaw Austin britský jazykovědec † 8 února 1960 Tennessee Williams americký dramatik † 25 února 1983 1913 – Pál Erdős maďarský matematik † 20 září 1996 1914 Franz Stangl velitel vyhlazovacích táborů]] ] a ] † ] ] ] americký generál † ] ] ] – ] americký biochemik Nobelova cena za chemii 1972 † ] ] ] – ] americký zpěvák † ] ] ] – ] na Jamajce narozený britský saxofonista † ] ] ] – ] izraelský politik † ] ] ] ] francouzský hudební skladatel dirigent a klavírista ] americký saxofonista † ] ] ] – ] československá hráčka a funkcionářka ]u ] – ] americký básník † ] ] ] – ] americký herec † ] ] ] ] italský avantgardní filmař ] italský automobilový závodník † ] ] ] americký jazzový bubeník † ] ] ] – ] americký herec spisovatel a režisér ] – ] prezident Státu Palestina ] ] britský fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku 2003 ] izraelský politik a rabín ] – ] slovenská historička ] – ] americký herec ] ] italská automobilová závodnice † ] ] ] britský zoolog etolog a biolog ] – ] americký hudebník hudební producent a skladatel † ] ] ] ] slovenský fotograf ] americký novinář a spisovatel ] – ] americká zpěvačka ] – ] sovětská rychlobruslařka zlato na OH 1968 ] – ] zpěvák americké skupiny ] ] ] dědičná princezna rumunského trůnu ] německý spisovatel a scenárista ] ] rakouský zpěvák a literát ] americký skladatel filmové hudby ] – ] americký fyzik Nobelova cena 2001 ] – ] francouzský automobilový závodník † ] ] ] – ] italský automobilový závodník † ] ] ] – ] britský automobilový závodník ] – ] americký herec ] – ] australská tenistka ] – ] americký herec ] – ] kanadský hokejista ] – ] japonská jazzová pianistka ] – ] španělský fotbalista ] – ] britská herečka Úmrtí ] † 1827]] Česko ] – ] osvícenský právník národohospodář a reformátor ] ] ] – ] přírodní léčitel zakladatel lázní Lipová ]a ] ] – ] český podnikatel a politik ] ] ] ] kněz básník folklorista a speleolog ] ] ] český hudební skladatel ] ] ] – ] český malíř ] ] ] – ] herec režisér divadelní historik a překladatel ] ] ] – ] český malíř ] ] ] – ] studentka odbojářka ] ] ] ] novinář kolaborující s nacisty ]a ] ] český proletářský spisovatel ] ] ] – ] československý politik slovenské národnosti ] ] ] – ] česká nakladatelka ] ] ] – ] lékař poslanec signatář Charty 77 ] ] ] – ] československý fotbalový reprezentant ] ] ] – ] československý hokejový reprezentant ]u ] ] – ] český hudební skladatel a varhaník ]a ] ] – ] ilustrátorka ] ] ] – ] trenér československé fotbalové reprezentace ] ] Svět ] – ] portugalský král ]u ] ] – ] aragonský infant ] ] – ] manželka norského krále ] ] ] – ] král kastilský ] ] ] – ] německý lékař ] ] ] – ] španělský námořní důstojník a objevitel ] ] ] – ] skotský geolog ] ] ] – ] šlechtic a vynálezce  ] ] ] – ] francouzský vědec propagátor gilotiny ] ] ] – ] německý hudební skladatel pokřtěn ] ] ] – ] francouzský námořní důstojník ] ] ] – ] polský arcibiskup ve Lvově a Praze ] ] ] – ] dánský kněz básník a spisovatel ] ] ] – ] francouzský misionář ] ] ] – ] slovenský buditel ] ] ] – ] belgický hudební skladatel kritik muzikolog historik a pedagog ] ] ] – ] kašubský jazykovědec a spisovatel ] ] ] – ] americký spisovatel ] ] ] – ] německá herečka francouzského původu ] ] ] – ] americký reformní rabín redaktor a spisovatel ] ] ] – ] předlitavský politik ] ] ] – ] britský koloniální podnikatel a politik ] ] ] – ] tatarský revolucionář a spisovatel ] ] ] – ] předlitavský státní úředník a politik ]a ] ] – ] francouzská herečka ] ] ] – ] německý kancléř ] ] ] – ] americký fotograf ] ] – ] americký jazzový kytarista ] ] ] – ] německý kníže ] ] ] ] ruský ] ] a ] ] ] ] řecký atlet ] ] ] ] sovětský vojenský teoretik náčelník generálního štábu ] ] ] ] britský státník ] ] ] – ] premiér Francie ] ] ] – ] americký spisovatel ] ] ] – ] brazilský biskup reformátor ] ] ] – ] americký právník a první guvernér ] ] ] ] ] německý spisovatel ] ] americký spisovatel ] ] ] německý prozaik a dramatik ] ] ] − ] anglický hudební skladatel zpěvák herec a dramatik ] ] ] – ] izraelský archeolog ] ] ] – ] předseda ] ] ] ] – ] slovenský lékař dramatik a spisovatel ] ] ] – ] polská muzikoložka ] ] ] ] první ] prezident ] ] ] srbský spisovatel a básník ] ] ] – ] slovenský fotograf ] ] ] ] americký herec ] ] ] německý malíř tiskař architekt a učitel ] ] ] – ] americký ] ] ] ] – ] bývalý předseda britské vlády ] ] ] – ] španělská herečka a zpěvačka ] ] ] – ] anglický hudebník ] ] ] – ] slovenský historik a politik ]a ] ] – ] švédský spisovatel překladatel a psycholog Nobelova cena 2011 ] ] Svátky Česko ] Emanuela Manuel Manuela ] Slovensko ] ] ] 28 březen je 87 den roku podle gregoriánského kalendáře 88 v přestupném roce Do konce roku zbývá 278 dní Události Česko 1946 – Byl schválen ústavní zákon č 57 1946 Sb který ratihaboval Prozatímní státní zřízení Svět 1461 – Proběhl méně rozsáhlý vojenský střet válek růží – bitva u Ferrybridge 1709 – Německý alchymista Johann Friedrich Böttger odhalil tajemství složení a technologie výroby bílého východoasijského porcelánu 1939 – Frankistické jednotky a italské divize nastolily ve státě Španělsko fašistickou diktaturu hlavou státu se stal Francisco Franco 1942 – Britské letectvo si poprvé úspěšně vyzkoušelo kobercové bombardování v noci z 28 na 29 března 1942 kdy se terčem masivního náletu stal severoněmecký Lübeck 1979 – Došlo k jaderné havárii v Three Mile Island 1989 – Přijata nová srbská ústava výrazně omezující suverenitu Vojvodiny a Kosova 2005 Kurmanbek Bakijev se stal předsedou vlády a prozatímním prezidentem Kyrgyzstánu U pobřeží indonéského ostrova Sumatra došlo k zemětřesení o síle 82 stupně Epicentrum zemětřesení leželo asi 200 km západně od pobřeží Obavy seizmologů ze vzniku vlny tsunami se nepotvrdily zemětřesení si však v Indonésii vyžádalo asi tisíc životů Narození Česko 1592 – Jan Amos Komenský pedagog a filozof † 15 listopadu 1670 1660 – Arnold Houbraken nizozemský malíř a životopisec † 14 října 1719 1753 – František Antonín Martin Mensi kněz a hudební skladatel † 28 prosince 1829 1811 Jan Křtitel Drbohlav kněz skladatel překladatel pedagog básník teolog historik † 24 června 1877 Jan Nepomucký Neumann misionář † 5 ledna 1860 1834 – Viktor Barvitius český malíř † 9 června 1902 1835 – Adam Walach slezský komunální politik a činovník evangelické církve † 2 dubna 1898 1859 – Vojtěch Bartoněk malíř a restaurátor † 25 srpna 1908 1864 – František Houser československý politik † ? ? 1865 – Alois Horák československý politik † 31 srpna 1937 1867 – Karel Macháň hudební skladatel folklorista spisovatel a pedagog † 1935 1886 – Jaroslav Novotný hudební skladatel † 1 června 1918 1895 – Anna Polmanová-Preclíková sbormistryně a dirigentka † 4 dubna 1972 1897 – Břetislav Benda sochař † 19 srpna 1983 1899 – Karel Konrád spisovatel † 11 prosince 1971 1902 Ladislav Riedl Německobrodský lékař a spisovatel † 3 září 1975 Jaromír Vejvoda hudební skladatel a kapelník autor hitu Škoda lásky † 13 listopadu 1988 Otto Wagner účastník zahraničního odboje za 2 světové války † 20 května 1974 1907 – Bohuslav Niederle chirurg † 12 května 2000 1912 – Eduard Tomek malíř † 17 srpna 2001 1914 – Bohumil Hrabal prozaik † 3 února 1997 1922 – Miloš Steimar divadelní a filmový herec † 15 února 1949 1923 Karel Dospiva krnovský dirigent a učitel hudby † 12 března 2012 Mojmír Petráň biofyzik a vynálezce 1925 – Vladimír Nahodil chirurg vysokoškolský pedagog 1935 – Mirek Hoffmann countryový zpěvák textař a skladatel 1936 – Zdeněk Svěrák herec scenárista a dramatik 1938 – Ivan Šlapeta český kameraman 1939 Věra Kotasová malířka grafička pedagožka a překladatelka Milan Lička český archeolog 1941 – Zdeněk Vorlíček vysokoškolský pedagog a politik 1944 – František Pála československý tenista 1949 – Milena Slavická česká kunsthistorička a spisovatelka 1951 Jiří Kamen český spisovatel a rozhlasový redaktor Arif Salichov český právník spisovatel a básník 1952 – Jan Fiala grafik 1972 – Dušan Salfický hokejový brankář 1973 – Michal Velíšek střihač soukromé televize vyznamenaný medailí Za hrdinství in memoriam † 13 září 2005 1981 – Ondřej Brousek filmový herec hudebník a skladatel 1986 – Barbora Záhlavová-Strýcová tenistka Svět 1472 – Fra Bartolomeo italský malíř † 31 října 1517 1515 – Terezie od Ježíše španělská mystička reformátorka karmelitánského řádu učitelka církve a světice † 1582 1554 – Ivan Ivanovič druhorozený syn cara Ivana IV Hrozného † 19 listopadu 1581 1702 – Ignacio de Luzán španělský básník † 18 května 1754 1727 – Maxmilián III Josef bavorský kurfiřt † 30 prosince 1777 1764 – Nikolaj Rezanov ruský šlechtic a politik † 1 března 1807 1773 – Henri-Gatien Bertrand francouzský napoleonský maršál † 15 ledna 1844 1817 – Francesco de Sanctis italský politik literární historik a kritik † 29 prosince 1883 1819 Edwin Drake americký stavbař a vynálezce † 8 listopadu 1880 André-Adolphe-Eugène Disdéri francouzský portrétní fotograf † 4 října 1889 1820 – William Howard Russell irský novinářský fotograf † 11 února 1907 1824 – Branko Radičević srbský básník † 1 července 1853 1828 – Étienne Carjat francouzský žurnalista karikaturista a fotograf † 19 března 1906 1831 – Rudolf von Merkl ministr války Rakouska-Uherska † 22 ledna 1911 1838 – Jean-Paul Laurens francouzský malíř a sochař † 23 března 1921 1840 – Eduard Schnitzer slezský cestovatel † 23 října 1892 1859 – Joséphin Péladan francouzský dekadentní spisovatel a básník † 27 června 1918 1862 – Aristide Briand premiér Francie † 7 března 1932 1868 – Maxim Gorkij ruský spisovatel † 18 června 1936 1881 – Martin Sheridan americký trojnásobný olympijský vítěz v hodu diskem † 27 března 1918 1893 – Josef František Habsbursko-Lotrinský rakouský arcivévoda z uherské linie † 25 září 1957 1898 – Rudolf Martanovič slovenský politik † 28 dubna 1955 1901 – Fritz Hagmann švýcarský zápasník zlato na OH 1924 † 14 prosince 1974 1908 – Viktor Trstenský slovenský katolický kněz spisovatel a politický vězeň † 7 prosince 2006 1909 – Ján Mudroch slovenský malíř † 4 února 1968 1910 Ingrid Švédská jako manželka dánského krále Frederika IX dánská královna † 7 listopadu 2000 Kit Kleinová americká rychlobruslařka mistryně světa 1936 † 13 dubna 1985 1912 – Eduard Tomek rakousko-český malíř † 17 srpna 2001 1921 – Norman Bluhm americký malíř † 3 února 1999 1923 – Thad Jones americký trumpetista † 20 srpna 1986 1927 – Theo Colborn americká bioložka † 14 prosince 2014 1928 Zbigniew Brzezinski polsko-americký politolog Alexander Grothendieck německý matematik † 13 listopadu 2014 1930 – Jerome Isaac Friedman americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1990 1933 – Juan Sandoval Íñiguez mexický kardinál 1935 – Józef Schmidt polský dvojnásobný olympijský vítěz v trojskoku 1936 – Mario Vargas Llosa peruánský spisovatel nositel Nobelovy ceny 1941 Jeffrey Moussaieff Masson americký spisovatel Charlie McCoy americký multiinstrumentalista 1942 Daniel Dennett americký filosof Michael Haneke rakouský filmový a divadelní režisér a filozof Mike Newell britský filmový a televizní režisér Samuel Ramey americký operní pěvec bas 1943 – Juraj Okoličány slovenský hokejový rozhodčí a hokejový supervizor † 10 září 2008 1946 – Wubbo Ockels nizozemský fyzik univerzitní profesor a astronaut † 18 května 2014 1948 – John Evan britský hráč na klávesové nástroje 1952 – Leonid Tibilov prezident Republiky Jižní Osetie 1960 – Chris Barrie britský herec 1962 – Jaroslav Lipowski polský lingvista 1970 – Vince Vaughn americký herec 1981 Julia Stiles americká herečka a dramatička Éva Vica Kerekes slovenská herečka 1983 – Ladji Doucouré francouzský atlet-překážkář 1985 – Stanislas Wawrinka švýcarský tenista 1986 – Lady Gaga vele úspěšná americká zpěvačka a herečka 1993 – Matija Nastasić srbský fotbalista Úmrtí Česko 1788 – Václav Kovanda barokní sochař a řezbář 10 července 1719 1812 – Ondřej Schweigl barokně-klasicistní sochař řezbář a štukatér 30 listopadu 1735 1833 – Alois Josef Krakovský z Kolovrat šlechtic a arcibiskup 21 ledna 1759 1878 – Miloslava Pippichová-Havelková operní pěvkyně 24 února 1847 1914 – Hanuš Trneček český harfenista klavírista dirigent skladatel a hudební pedagog 16 května 1858 1934 – Alois Koldinský poslanec Českého zemského sněmu a starosta Smíchova 8 září 1857 1937 – Josef Klička varhaník houslista hudební skladatel a pedagog 15 prosince 1855 1949 – Josef Svozil československý politik 19 dubna 1873 1954 – Friedrich Stolberg československý politik německé národnosti 14 prosince 1877 1969 – Karel Kinský malíř grafik a regionální pracovník 2 srpna 1901 1988 – Ladislav Mikeš Pařízek cestovatel a spisovatel 17 listopadu 1907 1989 – Antonín Rýgr československý fotbalový reprezentant 15 srpna 1921 1992 – Josef Matěj pozounista a hudební skladatel 19 února 1922 1994 – Rudolf Hanych malíř 11 dubna 1906 1995 Jiří Waldhans dirigent a hudební pedagog 17 dubna 1923 Anna Hostomská hudební propagátorka a spisovatelka 6 srpna 1907 1998 – Miroslav Zounar herec 15 června 1932 2010 – Jiří Horáček český virolog a mikrobiolog 24 března 1941 2011 – Vojtěch Adamec český sochař 4 července 1933 2015 – Miroslav Ondříček český kameraman 4 listopadu 1934 Svět 193 – Pertinax římský císař 1 srpna 126 1072 – Ordulf Saský vévoda z rodu Billungů 1022 1241 – Valdemar II Vítězný dánský král 28 června 1170 1285 – Martin IV papež mezi 1210–1220 1566 – Siegmund von Herberstein rakouský diplomat 23 srpna 1486 1621 – Ottavio Rinuccini italský básník a operní libretista 20 ledna 1562 1701 – Domenico Guidi italský barokní sochař 6 června 1625 1794 – Nicolas de Condorcet francouzský filosof 1743 1801 – Ralph Abercromby britský generál 7 října 1734 1840 – Simon Antoine Jean L'Huilier švýcarský matematik 24 dubna 1750 1864 – Luisa Šarlota Dánská dánská princezna 30 října 1789 1876 – Joseph Böhm houslista maďarského židovského původu 4 dubna 1795 1877 – Vincenzo Fioravanti italský hudební skladatel 5 dubna 1799 1883 – Lorenz Diefenbach německý lexikograf 19 července 1806 1887 – Ditlev Gothard Monrad dánský politik a biskup 24 listopadu 1811 1922 – Vladimir Dmitrijevič Nabokov ruský politik a novinář 15 července 1870 1938 – Čeng Siao-sü čínský politik diplomat a umělec 2 dubna 1860 1941 – Virginia Woolfová anglická spisovatelka 1882 1943 – Sergej Rachmaninov ruský hudební skladatel klavírista a dirigent 1873 1944 – Stephen Leacock kanadský ekonom a spisovatel 1869 1948 – Odo Casel německý teolog 27 září 1886 1952 – Pjotr Tavrin-Šilo německý špion 5 dubna 1909 1953 – Jim Thorpe americký olympijský vítěz pětiboji i desetiboji 28 května 1888 1959 – Štefan Tiso předseda vlády Slovenského státu 18 října 1897 1960 – Ladislav Dérer slovenský lékař internista a klinický fyziolog 11 prosince 1897 1965 Ivan Vasiljevič Boldin sovětský generál 15 srpna 1892 Ewald Mataré německý sochař a malíř 25 února 1887 1969 – Dwight D Eisenhower 34 prezident USA 1890 1982 – William Giauque americký chemik Nobelova cena 1949 12 května 1895 1985 – Marc Chagall bělorusko-francouzský malíř 7 července 1887 1994 – Eugène Ionesco francouzsko-rumunský dramatik 26 října 1912 1996 – Hans Blumenberg německý filozof 13 července 1920 2004 Robert Merle francouzský spisovatel literární historik překladatel a profesor 28 srpna 1908 Peter Ustinov britský herec režisér a spisovatel 1921 2005 – Pál Losonczi předseda Prezidiální rady Maďarské lidové republiky 18 září 1919 2006 – Caspar Weinberger americký politik a ministr obrany 18 srpna 1917 2009 – Maurice Jarre francouzský skladatel filmové hudby 13 září 1924 2010 – Herb Ellis americký jazzový kytarista 4 září 1921 2012 Earl Scruggs americký hráč na banjo 6 ledna 1924 Jerry McCain americký zpěvák a hráč na foukací harmoniku 18 června 1930 John Arden anglický dramatik 26 října 1930 2013 – Richard Griffiths britský herec 31 července 1947 Svátky Česko Den učitelů Soňa Gedeon Socialistický kalendář – Den učitelů Jan Amos Komenský Svět Slovensko – Soňa 31 březen je 90 den roku podle gregoriánského kalendáře 91 v přestupném roce Do konce roku zbývá 275 dní Události Česko 1901 – V pražském Národním divadle měla svou premiéru opera Antonína Dvořáka Rusalka 1950 – V Praze začal proces s představiteli církevních řádů 1997 – Jaromír Jágr hraje svůj 500zápas v NHL 2001 – Cyril Svoboda odstoupil z funkce lídra Čtyřkoalice Svět 1387 – Zikmund Lucemburský se stal uherským králem 1814 – Vojska VI protifrancouzské koalice dobyla Paříž 1889 – V Paříži byla dostavěna Eiffelova věž 1904 – V průsmyku u vesnice Guru při tzv Younghusbandově expedici Britové zmasakrovali neútočící tibetské vesničany 1918 – Spojené státy uzákonily letní čas Všechny státy přecházejí na letní čas kromě Arizony 1938 – Velká Británie vyhlásila záruky pro Polsko 1939 – Skončil vojenský konflikt označovaný jako malá válka 1943 – Premiéra muzikálu RRogerse a OHammersteina Oklahoma! na Broadway v New Yorku 1990 – Do oběhu se dostala první a současně poslední bankovka slovinské neoficiální měny 1998 – Byl zveřejněn zdrojový kód Netscapu 2005 – Komisař NHL Gary Bettman oznámil že celá sezóna 2004–05 se kvůli probíhající stávce ruší Narození Česko 1324 – Jindřich II Kyperský král Kypru a Jeruzaléma 1270 1804 – Jan Karel Rojek kněz a národní buditel † 11 srpna 1877 1815 – František Hajniš český humorista † 27 prosince 1885 1832 – Antonín Steidl český lékař a politik † 26 srpna 1913 1834 – Hugo Jelínek cukrovarnický odborník vynálezce a politik † 10 dubna 1901 1850 – Josef Baše český evangelický básník † 10 ledna 1899 1858 – Tereza Svatová česká spisovatelka † 19 února 1940 1862 – Jindřich Matiegka český lékař a antropolog rektor Univerzity Karlovy † 4 srpna 1941 1864 – Ludwig Spiegel československý politik německé národnosti † 14 srpna 1926 1868 – Josef Loutocký reformní pedagog a spisovatel † 7 ledna 1931 1876 – Václav Zbořil československý politik † ? 1956 1883 – František Lašek český herec † 13 března 1957 1885 – Václav Vilém Štech český historik umění † 24 června 1974 1886 – Vlastimil Lada-Sázavský český šermíř bronzová medaile v šermu šavlí na OH 1908 † 22 dubna 1956 1889 – Štefan Osuský československý a slovenský politik a diplomat † 27 září 1973 1894 – Antonín Hojer český fotbalista † 20 října 1964 1901 – Josef Macůrek český historik † 20 dubna 1992 1903 – Frank Tetauer dramatik a spisovatel † 15 prosince 1954 1910 – Karel Jernek divadelní režisér † 22 června 1992 1915 – František Ferda český kněz diagnostik a léčitel † 7 srpna 1991 1918 – Jan Šabršula český romanista † 14 února 2015 1927 – Lubomír Kostelka český herec 1928 – Milán Václavík ministr národní obrany ČSSR † 2 ledna 2007 1929 – Přemysl Frič lékař gastroenterolog 1930 – Alfréd Jindra kanoista bronzová medaile na OH 1952 † 7 května 2006 1932 – Bohuslav Blažej knižní grafik a typograf † 14 ledna 1989 1933 – Miloš Petr hráč na lesní roh † 2 března 2001 1936 – Jana Rybářová česká herečka † 11 února 1957 1939 – Zdeněk Kropáček horolezec a politik 1948 – Jiří Drašnar český spisovatel † 17 března 2013 1949 Zuzana Michnová česká zpěvačka a hudební skladatelka Hana Ulrychová česká zpěvačka 1950 Jiří Josek český bohemista překladatel redaktor nakladatel a divadelní režisér Karel Smyczek český režisér scenárista a herec 1952 – Pavel Suchánek politik předseda Rozpočtového výboru sněmovny 1962 – Michal Viewegh český spisovatel a publicista 1980 – Daniel Bambas český herec Svět 1347 – Fridrich III Habsburský rakouský vévoda † 10 prosince 1362 1359 – Filipa Lancasterská manželka portugalského krále Jana I † 19 července 1415 1499 – Pius IV papež † 9 prosince 1565 1519 – Jindřich II Francouzský francouzský panovník † 10 července 1559 1576 – Luisa Juliana Oranžská oranžsko-nassavská princezna falcká kurfiřtka † 15 března 1644 1596 – René Descartes francouzský filozof matematik a fyzik † 11 února 1650 1651 – Karel II Falcký falcký kurfiřt † 16 května 1685 1670 – Ludvík August vévoda z Maine legitimizovaný syn francouzského krále Ludvíka XIV a Madame de Montespan † 14 května 1736 1675 – Benedikt XIV papež † 3 května 1758 1684 – Francesco Durante italský hudební skladatel † 30 srpna 1755 1718 – Mariana Viktorie Španělská portugalská královna † 15 ledna 1781 1723 – Frederik V dánský a norský král † 13 ledna 1766 1732 – Joseph Haydn rakouský skladatel „otec symfonie † 31 května 1809 1753 – Johann Martin Abele německý publicista a historik † 3 září 1805 1778 – Coenraad Jacob Temminck holandský zoolog † 30 ledna 1858 1779 – Georg Lankensperger německý vynálezce † 11 července 1847 1796 – Hermann Hupfeld německý teolog a orientalista † 24 dubna 1866 1800 – Osip Senkovskij ruský spisovatel a orientalista † 16 března 1858 1823 – William Hart americký malíř † 17 června 1894 1824 – Adela Ostrolúcka slovenská šlechtična † 18 března 1853 1838 – Léon Dierx francouzský básník † 12 června 1912 1843 – Bernhard Förster německý antisemita † 3 června 1889 1844 – Andrew Lang skotský antropolog spisovatel a folklorista † 20 července 1912 1847 – Jegor Ivanovič Zolotarjov ruský matematik † 19 července 1878 1848 – Diederik Korteweg holandský matematik † 10 května 1941 1855 – Théophile Cart francouzský esperantista † 21 května 1931 1872 Sergej Ďagilev ruský baletní impresário † 19 srpna 1929 Alexandra Kollontajová ruská revolucionářka † 9 března 1952 1884 – Henri Queuille francouzský politik ministerský předseda a několikanásobný ministr † 15 června 1970 1889 – Franjo Lučić chorvatský skladatel a varhaník † 16 března 1972 1890 – William Lawrence Bragg britský fyzik † 1 července 1971 1894 – Anatol Josepho americký vynálezce v oblasti fotografie † prosinec 1980 1906 – Šin'ičiró Tomonaga japonský fyzik Nobelova cena za fyziku 1965 † 8 července 1979 1909 – Robert Brasillach francouzský proněmecký spisovatel a žurnalista † 6 února 1945 1914 André Regenermel americký radiotelegrafista a konstruktér † 30 září 1941 Octavio Paz mexický básník † 20 dubna 1998 1922 – Richard Kiley americký herec † 5 března 1999 1923 Jean Blot francouzský spisovatel a překladatel Šošana Damari izraelská zpěvačka † 14 února 2006 1926 – John Fowles britský spisovatel a esejista † 5 listopadu 2005 1927 Eduardo Martínez Somalo španělský kardinál Cesar Chavez americký aktivista mexického původu † 13 dubna 1993 Vladimir Sergejevič Iljušin sovětský zkušební pilot † 1 března 2010 1928 – Gordie Howe kanadský hokejista 1929 Jean Widmer francouzský typograf Hvezdoň Kočtúch slovenský ekonom a politik † 20 února 1994 1930 – Julián Herranz Casado španělský kardinál 1931 Tamara Tyškevičová sovětská olympijská vítězka ve vrhu koulí † 29 prosince 1997 Július Krempaský slovenský fyzik 1932 Nagisa Óšima japonský filmový režisér † 15 ledna 2013 John Jakes americký spisovatel 1933 – John C Butcher novozélandský matematik 1934 Carlo Rubbia italský fyzik a nositel Nobelovy ceny Richard Chamberlain americký herec 1935 – Herb Alpert americký trumpetista 1939 Zviad Gamsachurdia vědec spisovatel disident a první prezident Gruzie † 31 prosince 1993 Jozef Mikloško slovenský politik bývalý místopředseda vlády ČSFR Volker Schlöndorff německý filmový režisér a producent Karl-Heinz Schnellinger německý fotbalista 1943 – Christopher Walken americký filmový a divadelní herec 1944 – Mick Ralphs britský kytarista a skladatel 1945 – Gabe Kaplan americký komik herec 1946 – Klaus Wolfermann německý olympijský vítěz v hodu oštěpem z roku 1972 1947 – Ronny Reich izraelský archeolog 1948 Al Gore americký politik Edward Lachman americký kameraman a režisér 1955 – Angus Young skotský kytarista člen skupiny AC DC 1971 Pavel Bure ruský hokejista Ewan McGregor skotský herec a producent 1981 − Ryan Bingham americký zpěvák a kytarista 1984 – Jack Antonoff americký hudebník hlavní kytarista skupiny fun 1987 – Georg Listing německý hudebník člen skupiny Tokio Hotel Úmrtí Česko 1693 – Jiří Melcelius český barokní skladatel 1624 1779 – Václav Viktor Morávek sochař 5 září 1715 1836 – Hugo František Salm šlechtic průmyslník a mecenáš 1 dubna 1776 1856 – Matěj Milota Zdirad Polák český básník 14 února 1788 1862 – Jakob Ginzel český malíř 14 července 1792 1870 Karl von Rothkirch-Panthen rakouský šlechtic státní úředník a český politik 2 prosince 1807 Antonín Arnošt Schaffgotsche brněnský sídelní biskup 16 února 1804 1893 – František Věnceslav Jeřábek český dramatik a básník 25 ledna 1836 1886 – Franz Suida český podnikatel a politik německé národnosti 1807 1887 – Jan Streng český lékař rektor UK 10 května 1817 1908 – Kristian Petrlík profesor inženýrského stavitelství rektor ČVUT 20 listopadu 1842 1918 – Jan Šabršula český romanista † - 1923 – Anton Rzehak geolog a archeolog 25 května 1855 1925 – Augustin Eugen Mužík básník a překladatel 15 května 1859 1933 – Josef Kocourek český spisovatel 22 ledna 1909 1937 – Eduard Löhnert československý politik německé národnosti 13 června 1872 1947 – Jindřiška Konopásková básnířka a spisovatelka 10 března 1877 1948 – Egon Erwin Kisch novinář a spisovatel 29 dubna 1885 1949 – Jakub Obrovský český sochař malíř grafik a spisovatel 24 prosince 1882 1950 – Karel Engelmüller český spisovatel a dramatik 14 června 1872 1953 – Mikuláš Pružinský československý politik ministr slovenské vlády válečný zločinec 13 prosince 1886 1954 – Mario Korbel český sochař 22 března 1882 1961 – Bedřich Golombek český novinář a spisovatel 5 února 1901 1965 – Antonín Zhoř český spisovatel 18 ledna 1896 1968 – Jan Němeček hudební historik 25 února 1896 1972 – Hana Mašková Československá krasobruslařka 26 září 1949 1973 – Ota Pavel český prozaik a novinář 2 července 1930 1977 – Karel Kopecký československý fotbalový reprezentant 19 května 1921 1978 Vladimír Henzl spisovatel překladatel publicista a diplomat 2 září 1910 Karel Hájek novinářský fotograf 22 ledna 1900 1980 – Vladimír Holan český básník 16 září 1905 1982 – Bedřich Stefan český sochař a medailér 9 prosince 1896 1986 – Jarka Mottl český hudební tvůrce 2 února 1900 1989 – Ruda Šváb český akademický malíř ilustrátor grafik a typograf 29 září 1909 1996 – Josef Vachek lingvista 1 března 1909 2010 – Gustáv Herrmann československý basketbalista 16 března 1920 2011 – Zuzana Šavrdová česká herečka 6 června 1945 Svět 1341 – Ivan I Kalita kníže moskevský a vladimirský z dynastie Rurikovců 1288 1547 – František I Francouzský francouzský král 12 září 1494 1567 – Filip I Hesenský jeden z vůdců reformace 13 listopadu 1504 1621 – Filip III Španělský španělský král 14 dubna 1578 1631 – John Donne anglický básník asi 1571 1671 – Anna Hydeová první manželka pozdějšího anglického krále Jakuba II 12 března 1637 1727 – Isaac Newton anglický fyzik matematik astronom přírodní filosof alchymista a teolog 4 ledna 1643 1797 – Olaudah Equiano otrok spisovatel 1745 1828 – Ida Anhaltská manželka oldenburského velkovévody Augusta 10 března 1804 1837 – John Constable anglický malíř 11 června 1776 1841 – Eduard Gurk rakouský malíř 17 listopadu 1801 1850 – John C Calhoun americký politik viceprezident USA 18 března 1782 1855 – Charlotte Brontëová anglická spisovatelka 21 dubna 1816 1859 – Martin Hamuljak slovenský jazykovědec redaktor a vydavatel 19 dubna 1789 1877 – Augustin Cournot francouzský filosof a matematik 28 srpna 1801 1880 – Henryk Wieniawski polský houslista a hudební skladatel 10 července 1835 1881 – Karolina Dánská dcera dánského krále Frederika VI 28 října 1793 1886 – Józef Bohdan Zaleski polský básník 14 února 1802 1888 – Jean-Marie Guyau francouzský filozof 28 října 1854 1894 − William Robertson Smith skotský orientalista a evolucionalista 8 listopadu 1846 1895 – Theodor Brorsen dánský astronom 29 července 1819 1898 – Eleanor Marxová marxistická spisovatelka dcera Karla Marxe 16 ledna 1855 1904 – Vasilij Vasiljevič Vereščagin ruský malíř 26 října 1842 1908 – Antoine Béchamp francouzský biolog chemik fyzik lékař a farmaceut 16 října 1816 1913 – John Pierpont Morgan americký bankéř 17 dubna 1837 1914 – Christian Morgenstern německý básník a novinář 6 května 1871 1915 – Wyndham Halswelle britský olympijský vítěz v běhu na 400 metrů 30 května 1882 1938 – Emma Barton anglická fotografka 5 října 1872 1943 – Pavel Miljukov ruský historik a politik 15 ledna 1859 1945 Natalia Tułasiewicz polská mučednice blahoslavená 9 dubna 1906 Hans Fischer německý organický chemik nositel Nobelovy ceny za chemii 27 července 1881 1946 – Wilhelm Rümann německý námořní důstojník 9 listopadu 1881 1952 – Walter Schellenberg šéf nacistické špionážní služby 16 ledna 1910 1961 – Giuseppe Maria Palatucci katolický biskup zachránce Židů před holokaustem 25 dubna 1892 1967 – Rodion Jakovlevič Malinovskij maršál Sovětského svazu 23 listopadu 1898 1970 – Semjon Konstantinovič Timošenko maršál SSSR 18 února 1895 1976 – Paul Strand americký fotograf a kameraman českého původu 16 října 1890 1980 – Jesse Owens americký sprinter a dálkař 12 září 1913 1988 – William McMahon předseda vlády Austrálie 23 února 1908 1991 – John Carter americký klarinetista saxofonista a flétnista 24 září 1929 1997 – Lyman Spitzer americký teoretický fyzik 26 června 1914 2000 – Gisèle Freundová francouzská fotografka 19 prosince 1908 2001 – Clifford Shull americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1994 23 září 1915 2006 – Jackie McLean americký jazzový altsaxofonista 17 května 1931 2007 – Paul Watzlawick americký psycholog 25 července 1921 2008 – Halszka Osmólska polská paleontoložka 15 září 1930 2009 – Raúl Alfonsín argentinský právník a politik bývalý prezident Argentiny 12 března 1927 2010 – Keith Kissack britský historik 18 listopadu 1913 2012 – Lise London francouzská komunistická odbojářka a aktivistka 15 února 1916 2015 – Ralph Sharon britský jazzový klavírista 17 září 1923 Svátky Česko Kvido Benjamín Svět Slovensko – Benjamín Světový den zálohování dat Ostatní Následující den – 1 duben Pranostiky Česko O svaté Balbíně je už u nás po zimě 5 duben je 95 den roku podle gregoriánského kalendáře 96 v přestupném roce Do konce roku zbývá 270 dní Události Česko 1283 – Zvýšené úsilí české šlechty o osvobození svého kralevice Václava II ze zajetí Oty Braniborského Snaha podpořená sedmi tisíci hřivnami stříbra výkupného byla korunována úspěchem 1897 – Byla vydána Badeniho jazyková nařízení zrovnoprávňující oba zemské jazyky český a německý ve vnitřním úředním styku 1937 – Bylo otevřeno Letiště Praha-Ruzyně které se od roku 2012 jmenuje Letiště Václava Havla Praha 1945 – Nová vláda Československé republiky schválila na svém prvním zasedání Košický vládní program Svět 1242 – Proběhla bitva na Čudském jezeře 1355 – Karel IV byl v Římě korunován římským císařem 1722 – Nizozemský mořeplavec Jacob Roggeveen objevil Velikonoční ostrov 1793 – Nově zvolený president Jakobínů Jean Paul Marrat zatýká všechny kontrarevolucionáře 1963 – Tanumafili II Malietoa se stal samostatným náčelníkem Samoy 1992 – Začalo obléhání Sarajeva které je považováno za jedno z nejdelších obléhání moderního válečnictví Narození Česko 1735 – František de Paula Hrzán z Harasova rakouský kardinál českého původu † 1 června 1804 1755 – Vincenc Mašek český hudební skladatel pedagog a vydavatel † 15 listopadu 1831 1811 – Franz Herrmann poslanec Českého zemského sněmu † 16 února 1892 1814 – Felix Lichnovský z Voštic slezský šlechtic a politik † 18 září 1848 1826 – Čeněk Daněk inženýr konstruktér a významný český průmyslník † 19 března 1893 1834 – Vincenc Brandl moravský archivář a historik † 26 prosince 1901 1835 – Vítězslav Hálek český básník † 8 října 1874 1855 – Ervín Červinka československý politik † 18 května 1936 1857 – Vilemína Auerspergová česká hraběnka z rodu Kinských † 1 října 1909 1860 – Čeněk Vosmík český sochař † 11 dubna 1944 1862 – Vincenc Hlavinka český průkopník vodárenství meliorací kanalizací a čištění odpadních vod † 25 února 1934 1872 – Ladislav Novák ministr průmyslu obchodu a živností † 29 srpna 1946 1874 – Antonín Hradil český varhaník dirigent hudební skladatel a pedagog † 18 srpna 1937 1876 Franz Kaufmann československý politik německé národnosti † 27 dubna 1939 František Lexa český egyptolog † 13 února 1960 1881 – Josef Křivánek jihočeský kamenosochař † ? 1954 1883 – Josef Schránil český archeolog † 20 března 1940 1888 – Rudolf Březa sochař a medailér † 2 ledna 1955 1889 – František Michálek Bartoš historik archivář a vysokoškolský pedagog † 12 května 1972 1895 – Vlastimil Rada český malíř † 22 prosince 1962 1897 – Rudolf Hlavica sochař a řezbář † 3 června 1971 1901 – Rudolf Plajner pedagog a skaut † 23 června 1987 1903 – Karel Šlenger český malíř samouk † 1981 1905 – Jaroslav Poláček československý fotbalový reprezentant † 5 ledna 1927 1906 – Vincenc Havel sochař † 23 února 1992 1909 – Jindřich Severa český malíř sochař † 9 listopadu 1980 1914 – Arnošt Hrad hrdina československé armády † 3 října 1938 1918 – Felix le Breux herec † 4 února 1974 1923 – Josef Kutík spisovatel † 5 listopadu 1987 1924 – Jaroslav Bauer český jazykovědec † 4 ledna 1969 1927 Petr Kopta básník a překladatel † 4 července 1983 Otto Lackovič český herec slovenského původu † 4 února 2008 1928 – Jiří Heřt profesor anatomie a předseda českého klubu skeptiků Sisyfos 1930 Miloslav Král filosof vědy a docent speciální kybernetiky Karel Želenský herec † ? 2007 1932 – Miroslav Šťastný odborník v oblasti parních turbín a turbostrojů 1936 – Jiří Šimon český atletický trenér vysokoškolský pedagog a spisovatel † 9 prosince 2008 1940 – Soňa Nevšímalová česká lékařka profesorka neurologie 1943 – Václav Mencl senátor primátor Brna 1956 – Miroslav Beneš český politik Svět 1472 – Bianca Marie Sforza manželka císaře Maxmiliána I † 31 prosince 1510 1568 – Urban VIII papež † 29 července 1644 1588 – Thomas Hobbes anglický filozof † 4 prosince 1679 1595 – John Wilson anglický skladatel zpěvák a loutnista † 22 února 1674 1649 – Elihu Yale mecenáš Yale University † 8 července 1721 1673 – Nicolò Grimaldi italský zpěvák-kastrát mezzosoprán † 1 ledna 1732 1691 – Anton Heinrich Friedrich von Stadion großhofmeister na kurfiřtském dvoře v Mohuči † 26 října 1768 1727 – Pasquale Anfossi italský hudební skladatel † únor 1797 1732 – Jean Honoré Fragonard francouzský malíř a grafik † 22 srpna 1806 1777 – Marie Jules César Savigny francouzský zoolog a botanik † 5 října 1851 1782 – Adriano Balbi italský geograf a statistik † 14 března 1848 1784 – Louis Spohr německý hudební skladatel † 22 října 1859 1799 – Vincenzo Fioravanti italský hudební skladatel † 28 března 1877 1804 – Matthias Jacob Schleiden německý botanik † 23 června 1881 1811 – Jules Dupré francouzský malíř † 6 října 1889 1827 – Joseph Lister anglický chirurg průkopník antisepse † 10 února 1912 1832 – Jules Ferry francouzský právník a politik † 17 března 1893 1856 – Booker T Washington americký politik pedagog a spisovatel † 14 listopadu 1915 1857 – Alexandr I Bulharský první kníže znovuobnoveného bulharského státu † 23 října 1893 1863 – Viktorie Hesensko-Darmstadtská hesenská princezna † 24 září 1950 1869 – Albert Roussel francouzský hudební skladatel † 23 srpna 1937 1880 – Eric Carlberg švédský střelec dvojnásobný olympijský vítěz 1912 † 14 srpna 1963 1881 – Noe Ramišvili gruzínský politik a první premiér Gruzie † 7 prosince 1930 1882 – Vilhelm Carlberg švédský střelec trojnásobný olympijský vítěz v roce 1912 † 10 října 1970 1891 – Arnold Jackson britský atlet olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů † 13 listopadu 1972 1893 – Clas Thunberg finský rychlobruslař pětinásobný olympijský vítěz v letech 1924–1928 † 8 dubna 1973 1894 Lawrence Dale Bell americký průmyslník a zakladatel Bell Aircraft Corporation † 20 října 1956 Dmytro Čyževskyj ukrajinský filosof a literární vědec † 18 dubna 1977 1900 Spencer Tracy americký filmový herec † 10 června 1967 Herbert Bayer rakousko-americký grafik malíř fotograf sochař návrhář a architekt † 30 září 1985 85 let 1908 Herbert von Karajan rakouský dirigent † 1989 Bette Davis americká herečka držitelka dvou Oscarů † 6 října 1989 1909 Joseph McClelland americký fotograf † ? Pjotr Tavrin-Šilo německý špion † 28 března 1952 1912 František Gibala slovenský sochař † 8 září 1987 István Örkény maďarský dramatik a prozaik † 24 června 1979 1913 – Nicolas Grunitzky druhý prezident státu Togo † 27 září 1969 1916 – Gregory Peck americký herec † 12 června 2003 1919 – Patricia St John britská spisovatelka a misionářka † 15 srpna 1993 1920 Barend Biesheuvel premiér Nizozemska † 29 dubna 2001 Arthur Hailey britský spisovatel † 24 listopadu 2004 1922 – Tom Finney anglický fotbalista † 14 února 2014 1923 – Ernest Mandel belgický marxistický teoretik † 20 července 1995 1929 Ivar Giaever norský fyzik Nobelova cena za fyziku 1973 Nigel Hawthorne britský herec † 26 prosince 2001 Ondrej Malachovský slovenský operní zpěvák † 3 dubna 2011 1931 – Jack Clement americký hudebník † 8 srpna 2013 1932 – Bora Ćosić srbský a chorvatský spisovatel 1934 Roman Herzog sedmý prezident Spolkové republiky Německo Stanley Turrentine americký saxofonista † 12 září 2000 1937 – Colin Powell 65 ministr zahraničních věcí Spojených států amerických 1939 Leka korunní princ albánský jediný syn krále Zoga † 30 listopadu 2011 David Winters americký tanečník choreograf producent režisér scenárista a herec 1941 – Dave Swarbrick britský folkový hudebník a zpěvák-písničkář 1942 – Allan Clarke anglický zpěvák člen skupiny The Hollies 1943 – Jean-Louis Tauran francouzský kardinál 1944 János Martonyi maďarský politik a diplomat Evan Parker anglický saxofonista 1946 Jane Asherová britská herečka János Bródy maďarský zpěvák kytarista skladatel a textař 1947 – Gloria Macapagal-Arroyová prezidentka Filipín 1948 – Dave Holland anglický rockový bubeník 1949 – Judith Resniková americká astronautka † 28 ledna 1986 1950 Ann C Crispinová americká spisovatelka Franklin Chang-Diaz americký kosmonaut Agnetha Fältskog švédská zpěvačka členka skupiny ABBA 1962 – Lana Clarkson americká herečka a modelka † 3 února 2003 1966 – Mike McCready americký kytarista člen skupiny Pearl Jam 1973 – Pharrell Williams americký hudební producent a raper 1980 – Joris Mathijsen nizozemský fotbalista Úmrtí Česko 1769 – Joseph Anton Sommer profesor práv a zemský advokát 1711 1856 – František Horčička restaurátor umělecký znalec a malíř 1776 1864 – Albín Heinrich mineralog historik a pedagog 1 března 1785 1868 Karel Purkyně český malíř 15 března 1834 Jan Evangelista Kypta český kantor a hudební skladatel 1 prosince 1813 1875 – Václav Zelený středoškolský profesor novinář a politik 27 srpna 1825 1894 – Franz Schmeykal politik německé národnosti v Čechách 3 prosince 1826 1897 – Jindřich Wankel český lékař archeolog a speleolog 15 července 1821 1900 – Prokop Podlipský český právník politik a redaktor 9 srpna 1859 1907 – Jan Pištěk český herec a operní pěvec 17 dubna 1847 1916 – Martin Kříž notář speleolog a archeolog 14 listopadu 1841 1918 – František Brusák pomocný biskup pražské arcidiecéze 1 listopadu 1840 1928 – Viktor Oliva český malíř a ilustrátor 24 dubna 1861 1924 – Karel Lustig spisovatel a publicista 29 prosince 1856 1933 – Jaroslav Schiebl český novinář statistik a politik 13 září 1851 1945 – Karel Jaroslav Obrátil spisovatel básník a překladatel 2 listopadu 1866 1964 – František Formánek český sochař konstruktér a vynálezce 1 dubna 1888 1967 – Oldřich Kovář operní pěvec 21 února 1907 1970 – Jan Slavíček malíř 22 ledna 1900 1972 – Vítězslav Lederer uprchlík z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau 6 března 1904 1984 – Jaroslav Kratochvíl protektorátní ministr průmysluobchodu a živností 1 května 1901 1988 – František Kalousek archeolog 20 prosince 1901 1989 – Karel Zeman filmový režisér výtvarník loutkář 3 listopadu 1910 1991 Antonín Bradáč československý fotbalový reprezentant 7 srpna 1920 Jiří Mucha prozaik publicista a scenárista 12 března 1915 1997 – František Kožík spisovatel 16 května 1909 2001 – Jaroslav Bouček novinář a překladatel 10 prosince 1923 2002 – Karel Nepraš český sochař 2 dubna 1932 2009 – Herma Svozilová-Johnová česká novinářka spisovatelka a básnířka 29 srpna 1914 Svět 1258 – Svatá Juliana z Lutychu řeholnice a mystička 1192 1376 – Přeclav z Pohořelé vratislavský biskup a kancléř Karla IV 5 května 1299 1419 – Vincenc Ferrerský španělský kněžský kazatel patron Valencie a Vannes 1350 1684 – Karel Eusebius z Lichtenštejna hlava rodu Lichtenštejnů v letech 1627–1684 11 dubna 1611 1697 – Karel XI švédský král 24 listopadu 1655 1723 – Johann Bernhard Fischer rakouský architekt malíř sochař autor kašny Parnas v Brně 1656 1744 – Marie Krescencie Höss bavorská řeholnice a mystička katolická světice 20 října 1682 1794 Camille Desmoulins francouzský revolucionář 2 března 1760 Georges Jacques Danton jeden z vůdců Francouzské revoluce 26 října 1759 1804 – Jean-Charles Pichegru francouzský generál 16 února 1761 1813 – Karlota Parmská parmská princezna 7 září 1777 1831 – Dmitrij Nikolajevič Seňavin ruský admirál 17 srpna 1763 1833 – Henriette Frölich německá spisovatelka 28 července 1768 1882 – Pierre Guillaume Frédéric le Play francouzský ekonom a sociolog 11 dubna 1806 1887 – Ivan Nikolajevič Kramskoj ruský malíř 8 července 1837 1913 – Jerzy Cienciała polský politik a národní buditel 4 dubna 1834 1916 – Maxim Maximovič Kovalevskij ruský právník a historik 8 srpna 1851 1918 – Paul Vidal de la Blache francouzský geograf 22 ledna 1845 1923 – George Herbert 5 hrabě z Carnarvonu britským šlechtic a egyptolog 26 června 1866 1933 – Earl Derr Biggers americký spisovatel detektivních románů 24 srpna 1884 1940 – Robert Maillart švýcarský stavební inženýr 6 února 1872 1941 – Franciszek Kleeberg polský generál 1 února 1888 1949 – Francisco Bens španělský voják první guvernér Ria de Oro 28 června 1867 1950 – Roman Josypovyč Šuchevyč vůdčí osobnost Organizace ukrajinských nacionalistů 30 července 1907 1955 – Theda Bara americká herečka 29 července 1885 1958 – Isidora Sekulić srbská spisovatelka 16 února 1877 1963 – Jacobus Johannes Pieter Oud nizozemský architekt 9 února 1890 1964 – Douglas MacArthur generál armády Spojených států amerických 26 ledna 1880 1966 – Svend Fleuron dánský spisovatel 4 ledna 1874 1967 – Johan Falkberget norský spisovatel a politik 30 září 1879 1970 – Richard Bergmann rakouský a britský stolní tenista mistr světa 10 dubna 1919 1973 – David Murray britský pilot Formule 1 28 prosince 1909 1975 Victor Marijnen premiér Nizozemska 21 února 1917 Harold Osborn americký olympijský vítěz ve skoku do výšky 13 dubna 1899 Čankajšek čínský politik 31 října 1887 1976 – Howard Hughes americký letecký konstruktér pilot podnikatel a filmový režisér 24 prosince 1905 1981 – Bob Hite americký zpěvák člen skupiny Canned Heat 26 února 1943 1984 Giuseppe Tucci italský orientalista 5 června 1894 Arthur Travers Harris velitel bombardovacího letectva Royal Air Force 13 dubna 1892 Robert Adams anglický sochař 5 října 1917 1989 – Frank Foss americký olympijský vítěz ve skoku o tyči 1920 9 května 1895 1992 – Sam Walton americký obchodník zakladatel obchodního řetězce Walmart 29 března 1918 1994 Kurt Cobain americký zpěvák člen skupiny Nirvana 20 února 1967 Roy Smeck americký muzikant 6 února 1900 1995 – Christian Pineau francouzský politik 14 října 1904 1997 – Irwin Allen Ginsberg americký básník 3 června 1926 1998 – Cozy Powell britský rockový bubeník 29 prosince 1947 2000 – Vitalij Hubarenko ukrajinský hudební skladatel 13 června 1934 2002 – Layne Staley americký zpěvák člen skupiny Alice in Chains 22 srpna 1967 2005 Saul Bellow americký spisovatel 11 června 1915 Jacques Poitrenaud francouzský režisér a herec 22 května 1922 2006 – Gene Pitney americký zpěvák-skladatel hudebník a zvukový inženýr 17 února 1940 2008 – Charlton Heston americký filmový herec 4 října 1923 2010 – Vitalij Sevasťjanov sovětský konstruktér a kosmonaut 8 července 1935 2011 Baruch Samuel Blumberg americký lékař spoludržitel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu 1976 28 července 1925 Gil Robbins americký herec a folkový hudebník 3 dubna 1931 Ange-Félix Patassé prezident Středoafrické republiky 25 ledna 1937 2012 Jim Marshall výrobce hudebních zesilovačů 29 července 1923 Barney McKenna irský hudebník hráč na banjo mandolínu a melodeon 16 prosince 1939 Svátky Česko Miroslava Miromila Mnislava Myrna Socialistický kalendář – Vyhlášení Košického vládního programu 1945 Svět Slovensko – Miroslava Události 7 duben – Justinián I publikuje Codex Iustinianus Hlavy států Papež – Felix III Byzantská říše – Justinián I Perská říše – Kavád I Franská říše – Theuderich I 7 duben je 97 den roku podle gregoriánského kalendáře 98 v přestupném roce Do konce roku zbývá 268 dní Události Česko 1348 – Byla potvrzení exempce ze světské pravomoci Univerzity Karlovy – potvrzena privilegia Českého království 1621 – Albrecht z Valdštejna je jmenován vrchním velitelem německých vojsk 1878 – Byla založena Českoslovanská sociálně demokratická strana tehdy ještě odnož rakouské sociální demokracie základ Československé sociální demokracie 1969 – Byl napsán první RFC dokument Svět 529 – Byzantský císař Justinián I publikoval Codex Iustinianus 1724 – na Velký pátek premiéra Janových pašijí Johanna Sebastiana Bacha v kostele sv Mikuláše v Lipsku 1795 – francouzský Konvent stanovil že jeden metr je desetimiliontinou kvadrantu poledníku který prochází pařížskou hvězdárnou Ujednocení v otázce přesné délky metru podnítilo další rozvoj vědy a techniky 1827 – John Walke anglický chemik prodává první zápalky které před rokem vynalezl 1896 – Clarence A Worrall si nechal patentovat princip hlavolamu ježek v kleci 1906 – Hora Vesuv vybuchla a zdevastovala Neapol 1917 – De Fallův balet Třírohý klobouk má premiéru v Madridu 1918 – Došlo k nevysvětlenému výbuchu německé vzducholodi LZ 104 1927 – Bylo uskutečněno první veřejné televizní vysílání na dálku z Washingtonu DC do New Yorku 1939 – Druhá světové válka Itálie napadla Albánii 1944 – Z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau se podařilo utéct Rudolfu Vrbovi a Alfrédu Wetzlerovi Zpráva kterou po útěku napsali se stala jedním z nejdůležitějších dokumentů informujících o nacistických koncentračních táborech 1945 – Byla potopena japonská loď Jamato jedna z největších bitevních lodí 1948 – Byla založena Světová zdravotnická organizace 1952 – Na pražském letišti Ruzyně přistál vojenský speciál z Indočíny s československými vojáky zúčastněných v bojích proti Viet-Minhu během indočínské války v řadách francouzské cizinecké legie 1956 – Španělská část Maroka vyhlásila nezávislost 1963 – Vznikla Socialistická federativní republika Jugoslávie 1978 – Prezident USA Jimmy Carter zastavuje vývoj neutronové bomby 1968 – Odstartovala sovětská vesmírná sonda Luna 14 1983 – V průběhu mise STS-6 raketoplán Challenger je astronauty Story Musgravem a Donem Petersonem uskutečněna první procházka ve vesmíru z raketoplánu 1992 – Byla přijata nynější podoba albánské vlajky 1995 – Byl otevřen první úsek metra ve Varšavě 2001 – Do vesmíru byla vypuštěna sonda 2001 Mars Odyssey Narození Česko 1745 – Jiří Družecký český skladatel hobojista a tympánista † 21 června 1819 1795 – Ignaz Feigerle rakousko-moravský biskup a teolog † 27 září 1863 1808 – František Matouš Klácel český básník novinář a filosof † 17 března 1882 1811 – Leopold Lev Thun-Hohenstein český šlechtic a rakouský politik † 17 prosince 1888 1818 – Antonín Skřivan pedagog a odborník v oboru obchodu a účetnictví † 9 května 1887 1833 – Josef Scheiwl český malíř a ilustrátor † 10 června 1912 1835 – Vilém Weiss český chirurg a pedagog † 2 července 1891 1836 – Karl Korb von Weidenheim předlitavský český šlechtic a politik † 15 října 1881 1844 – Friedrich Heidler poslanec Moravského zemského sněmu † 6 dubna 1897 1860 – Rudolf Nováček český vojenský kapelník a skladatel † 11 srpna 1929 1861 – Antonín Pikhart překladatel ze španělštiny a katalánštiny † 13 prosince 1909 1868 – Alois Stompfe předseda české advokátní komory † 25 června 1944 1871 – Václav Schuster národohospodář a politik † 12 srpna 1944 1877 – Albína Honzáková představitelka českého ženského hnutí † 11 července 1973 1878 – Viktor Stretti grafik malíř a ilustrátor † 5 března 1957 1879 – František Nosál český generál † 29 srpna 1963 1883 – Rudolf Richter český atlet-chodec cyklista sportovní funkcionář † 15 ledna 1962 1896 – Pavol Viboch československý]politik a člen protinacistického odboje † 29 května 1981 1907 – Karel Sokolář československý fotbalový reprezentant † 4 července 1970 1908 – Adolf Parlesák autor cestopisů a reportáží † 1 prosince 1981 1909 – František Hudeček český grafik ilustrátor a malíř † 13 května 1990 1913 – Jindřich Klečka ilegální radiotelegrafista ÚVODu † 4 října 1941 1916 – Bianchi Anderloni italský automobilový designér a podnikatel † 7 srpna 2003 1922 Karel Černý filmový architekt a výtvarník † 5 září 2014 Václav Valeš místopředseda československé vlády † 25 června 2013 1924 – Jaroslav Cejp československý fotbalový reprezentant † 22 března 2002 1926 – Miroslav Fiedler český matematik 1928 Miroslav Lamač výtvarný kritik a historik umění † 7 ledna 1992 Ivan Foustka spisovatel † 2 února 1994 Erich Einhorn fotograf a publicista † 16 května 2006 1929 – Jiří Bělka český televizní režisér † 19 září 1989 1930 – Milan Šimečka český a slovenský filozof a literární kritik † 23 září 1990 1931 – Milan Paumer člen antikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů † 22 července 2010 1932 Antonín Líman český japanolog překladatel a pedagog Petr Rada český písňový textař a básník † 25 dubna 2007 1933 – Stanislav Vávra český básník a spisovatel 1935 – Milan Jíra klavírista hudební dramaturg publicista skladatel a dirigent 1936 – Vilém Mandlík československý sprinter a ligový fotbalista 1962 – Miroslav Wanek český básník skladatel a hudebník 1963 – Aleš Zimolka rockový bubeník † 26 května 2012 1966 – Lucie Bílá česká zpěvačka populární hudby 1970 – Jiří Novotný český fotbalista 1980 – Luboš Bartoň český basketbalista 1983 – Jakub Smrž český motocyklový závodník Svět 1206 – Ota II Bavorský bavorský vévoda a rýnský falckrabě † 29 listopadu 1253 1506 – František Xaverský světec zakladatel jezuitského řádu † 3 prosince 1552 1629 – Juan José de Austria levoboček španělského krále Filipa IV a nizozemský místodržitel † 17 září 1679 1640 – Ludmilla Elisabeth von Schwarzburg-Rudolstadt německá básnířka † 12 března 1672 1644 – François de Neufville de Villeroy maršál Francie † 18 července 1730 1652 – Klement XII papež † 6 února 1740 1713 – Nicola Sala italský hudební skladatel a pedagog † 31 srpna 1801 1727 – Michel Adanson francouzský etnolog a přírodovědec † 3 srpna 1806 1750 – Donatien Rochambeau francouzský generál † 20 října 1813 1770 – William Wordsworth anglický básník † 23 dubna 1850 1772 – Charles Fourier francouzský utopický socialista † 10 října 1837 1780 – Jørgen Jørgensen dánský korzár † 20 ledna 1841 1781 – Francis Leggatt Chantrey anglický sochař † 25 října 1841 1786 – William R King americký politik † 18 dubna 1853 1841 – Alfred Cogniaux belgický botanik † 15 dubna 1916 1844 – André Laurie francouzský spisovatel † 9 dubna 1909 1847 – Jens Peter Jacobsen dánský spisovatel básník a přírodovědec † 30 dubna 1885 1853 Martial Caillebotte francouzský fotograf skladatel a filatelista † 16 ledna 1910 Leopold vévoda z Albany syn britské královny Viktorie † 27 března 1884 1866 – Erik Ivar Fredholm švédský matematik † 17 srpna 1927 1880 – Otto Prutscher rakouský designér a architekt † 15 února 1949 1881 – Daisy Ashfordová anglická spisovatelka † 15 ledna 1972 1882 – Kurt von Schleicher poslední říšský kancléř Výmarské republiky † 30 června 1934 1883 – Gino Severini italský malíř † 26 února 1966 1884 – Bronisław Malinowski polský a britský antropolog sociolog a etnograf † 16 května 1942 1887 – Charles Seymour Wright kanadský fyzik voják a polárník † 1 listopadu 1975 1889 – Gabriela Mistralová chilská básnířka † 10 ledna 1957 1891 – Eino Leino finský zápasník olympijský vítěz † 30 listopadu 1986 1893 – Allen Dulles ředitel americké CIA † 29 ledna 1969 1897 – Erich Loewenhardt německý stíhací pilot † 10 srpna 1918 1902 Herbert Kenneth Airy Shaw anglický botanik † 1985 Kustaa Pihlajamäki finský zápasník olympijský vítěz † 10 února 1944 1911 – Hervé Bazin francouzský spisovatel † 17 února 1996 1913 Georgij Jefimovič Peredělskij sovětský maršál † 21 listopadu 1987 Sven Rosendahl švédský spisovatel † 8 září 1990 1915 Henry Kuttner americký spisovatel science fiction † 4 února 1958 Billie Holiday americká jazzová zpěvačka † 17 července 1959 1916 – Bianchi Anderloni italský automobilový designér a podnikatel † 7 srpna 2003 1920 – Ravi Šankar indický skladatel a hráč na sitár † 11 prosince 2012 1924 – Johannes Mario Simmel rakouský spisovatel † 1 ledna 2009 1927 – Babatunde Olatunji nigerijský hudebník † 6 dubna 2003 1928 Alan Pakula americký filmový scenárista režisér a producent † 19 listopadu 1998 James Garner americký herec † 19 července 2014 1931 – Donald Barthelme americký spisovatel † 23 července 1989 1933 – Wayne Rogers americký herec 1934 – Victor Feldman britský jazzový klavírista a bubeník † 12 května 1987 1935 – Bobby Bare americký country zpěvák a skladatel 1936 Wilhelm Przeczek polský učitel básník spisovatel a aktivista † 10 července 2006 Jean Flori francouzský historik 1938 Pete La Roca americký jazzový bubeník † 20 listopadu 2012 Spencer Dryden americký bubeník † 11 ledna 2005 Freddie Hubbard americký jazzový trumpetista † 29 prosince 2008 1939 – Francis Ford Coppola americký filmový scenárista režisér a producent 1941 – Gorden Kaye britský herec 1942 – Gualtiero Bassetti italský kardinál 1943 – Mick Abrahams anglický kytarista 1944 Makoto Kobajaši japonský fyzik Nobelova cena 2008 Gerhard Schröder spolkový kancléř Spolkové republiky Německo 1946 Stan Winston americký specialista na filmové efekty † 15 června 2008 Colette Bessonová francouzská olympijská vítězka v běhu na 400m † 9 srpna 2005 1947 Florian Schneider německý hráč na syntezátory a skladatel Charles Pitts americký kytarista a zpěvák † 1 května 2012 1948 Arnie Robinson americký atlet olympijský vítěz ve skoku do dálky Dallas Taylor americký bubeník † 18 ledna 2015 1954 – Jackie Chan hongkonsko-americký herec a kung-fu bojovník 1961 – Troels Rasmussen dánský fotbalový brankář na DBUdk zápasy za A-tým < ref> 1964 Russell Crowe na Novém Zélandu narozený australský herec držitel Oscara a Zlatého glóbu 1971 − Guillaume Depardieu francouzský herec † 13 října 2008 1979 − Nicole Fiorentino americká baskytaristka Úmrtí Česko 1783 – František Václav Habermann český hudební skladatel a pedagog 20 září 1706 1886 – Alois Anderka druhý starosta Moravské Ostravy 25 června 1825 1890 – Václav Munzar poslanec Českého zemského sněmu starosta Lázní Bělohrad 17 dubna 1837 1926 – František Malínský podnikatel politik a poslanec 30 listopadu 1850 1930 – Edmund Palkovský český vlastenec právník a podnikatel 18 října 1858 1935 – Rudolf Jaroš československý politik 15 ledna 1869 1938 – Pavel Julius Vychodil katolický kněz spisovatel a překladatel 18 dubna 1862 1939 – Karel Špillar český malíř a grafik 21 listopadu 1871 1940 – Karel Trapl čs ministr financí 31 srpna 1881 1943 – Jaroslav Havlíček český spisovatel 3 února 1896 1951 – Sergej Vojcechovský československý generál ruského původu 28 října 1883 1952 – Emil Hlavica sochař malíř grafik a ilustrátor 28 dubna 1887 1953 – Václav Vydra starší český herec a režisér 29 dubna 1876 1962 – Jaroslav Durych český prozaik 2 prosince 1886 1966 – Bohumil Němec botanik rektor University Karlovy a politik 12 března 1873 1970 – Václav Richter český historik a teoretik umění 30 srpna 1900 1975 – Josef Těšínský zpravodajský důstojník a pobočník velitele u 310 československé stíhací peruť RAF 28 ledna 1916 1980 – Jaroslav Průšek sinolog 14 září 1906 1999 – Ivan Diviš český básník a esejista 18 září 1924 2001 – Josef Filipec český jazykovědec lexikograf 21 února 1915 2003 – Ferdinand Seibt německý historik českého původu 9 května 1927 2004 – Miroslav Roudný jazykovědec 10 ledna 1919 2006 – Eduard Landa malíř regionu Podorlicka 14 března 1926 2010 – Jiří Bureš duchovní církve československé husitské a politik 25 listopadu 1944 2011 – Blažena Holišová česká herečka 11 července 1930 2013 – Stanislav Hranický český heavymetalový zpěvák 6 června 1951 Svět 30 – jedno z možných dat úmrtí Ježíše Krista 1297 – Siegfried II z Westerburku kolínský arcibiskup 1340 – Jiří II Trojdenovič kníže mazovský 1308 1498 – Karel VIII francouzský král 30 června 1470 1609 – Tiburzio Vergelli italský sochař 1551 1614 – El Greco malíř sochař a architekt řeckého původu 1541 1644 – Carlo Carafa st biskup a nuncius papežský diplomat a spisovatel 1584 1651 – Lennart Torstenson švédský maršál 17 srpna 1603 1719 – Svatý Jan Křtitel de la Salle kněz a reformátor školství 30 dubna 1651 1724 – Robert Allason anglický obchodník zakladatel manufaktury v Rumburku ? ? 1736 – Samuel Timon uherský polyhistor a pedagog slovenského původu 20 července 1675 1780 – Jørgen Jørgensen dánský korzár † 20 ledna 1841 1789 – Abdulhamid I osmanský sultán 20 března 1725 1803 – Toussaint Louverture haitský černošský vojevůdce a revolucionář 20 května 1743 1811 – Dositej Obradović srbský osvícenec reformátor a spisovatel 17 února 1742 1816 – Marie Ludovika Beatrix z Modeny třetí manželka rakouského císaře Františka I 14 prosince 1787 1822 – Platon Zubov ruský politik carovrah 15 listopadu 1767 1823 – Jacques Charles francouzský vynálezce vědec matematik 12 listopadu 1746 1836 – William Godwin anglický novinář spisovatel a filosof 3 března 1756 1845 – Julie Clary manželka Josefa Bonaparta španělská královna 26 prosince 1771 1858 – Anton Diabelli rakouský skladatel a hudební nakladatel 6 září 1781 1859 – René Théodore Berthon francouzský malíř 17 července 1776 1870 – Claude Félix Abel Niépce de Saint-Victor francouzský vynálezce v oboru fotografie 26 července 1805 1871 – Wilhelm von Tegetthoff rakouský admirál 23 prosince 1827 1877 – Fernán Caballero španělská spisovatelka 24 prosince 1796 1891 – Phineas Taylor Barnum americký podnikatel a zakladatel cirkusu 5 července 1810 1900 – Frederic Edwin Church americký malíř 4 května 1826 1918 – Albert Hauck německý luteránský teolog a církevní historik 9 prosince 1845 1928 – Alexandr Bogdanov ruský bolševický filozof ekonom a spisovatel 22 srpna 1873 1929 – Édouard Schuré francouzský spisovatel filozof a muzikolog 21 ledna 1841 1933 Karel Štěpán Rakousko-Těšínský rakouský arcivévoda a admirál 5 září 1860 Raymond Paley anglický matematik 7 ledna 1907 1934 – Heinz Prüfer německý matematik 10 listopadu 1896 1939 – Mary Steen dánská fotografka 28 října 1856 1943 Jovan Dučić srbský básník 17 února 1874 Alexandre Millerand francouzský politik 10 února 1859 Jakub Bojko polský spisovatel a politik 6 července 1857 1945 Kósaku Ariga admirál japonského císařského námořnictva 21 srpna 1897 Seiiči Itó japonský admirál 26 července 1890 Hisao Kotaki důstojník japonského císařského námořnictva 7 listopadu 1901 1947 – Henry Ford americký průmyslník 30 července 1863 1961 – Vanessa Bell britská malířka 30 května 1879 1964 – Konštantín Čulen slovenský politik novinář a historik 26 února 1904 1968 – Jim Clark skotský pilot Formule 1 4 března 1936 1969 – Rómulo Gallegos venezuelský spisovatel a politik 2 srpna 1884 1976 – Jimmy Garrison americký jazzový kontrabasista 1934 1985 – Carl Schmitt německý právní a politický teoretik 11 července 1888 1986 Leonid Kantorovič sovětský matematik a ekonom Nobelova cena za ekonomii 1975 19 ledna 1912 Rudolf Dilong slovenský kněz a spisovatel 1 srpna 1905 1988 – Hamdija Pozderac prezident Jugoslávie 15 ledna 1924 1990 – Ronald Evans americký vojenský letec a astronaut z Apolla 17 10 listopadu 1933 1993 – Willi Meinck německý spisovatel 1 dubna 1914 1994 – Agathe Uwilingiyimana premiérka Rwandy 23 května 1953 2002 – John Agar americký herec 31 ledna 1921 2004 – Enrico Ameri italský novinář 2008 – Freddie Hubbard americký jazzový trumpetista  7 dubna 1938 2009 Jack Wrangler americký pornoherec a režizér 11 července 1946 Stanley Jaki římskokatolický kněz historik vědy a profesor fyziky maďarského původu 17 srpna 1924 2012 – Mike Wallace americký žurnalista herec a moderátor 9 května 1918 2013 – Dwike Mitchell americký klavírista 14 února 1930 2014 − Peaches Geldof anglická televizní moderátorka modelka a novinářka 13 března 1989 Svátky Česko Významný den Den vzdělanosti Heřman Hermína Afra Armand Armin Lotar Lothar Zoltán Svět Světový den zdraví Slovensko – Zoltán Arménie – Zvěstování Katolický kalendář Svatý Anaklét třetího papež římskokatolické církve Pravoslavné církevní kalendárium podle starého juliánského kalendáře Zvěstování přesvaté Bohorodice; veliký svátek z dvanáctera Svatý Prokop Sázavský † 1053 Reference Hnutí mladých bojovníků v originále často přepisováno více známé zkráceně jako aš-Šabáb je skupina islámských vzbouřenců kteří povstali během války v Somálsku Tato militantní skupina usiluje o vytvoření islámského státu v Somálsku Historie Skupina se zformovala v roce 2004 původně jako militantní křídlo Svazu islámských soudů ICU Aš-Šabáb vedl povstání proti prozatímní vládě Somálska a jejím etiopským přívržencům od prosince 2006 kdy ICU ztratil moc Boje mezi aš-Šabábem a somálskou vládou vzplanuly od května 2009 V současné době má tato skupina pod kontrolou většinu jižní a centrální části Somálska včetně části hlavního města Mogadiša Od roku 2008 se skupina nachází na seznamu USA nejvýznamnějších teroristických organizací díky svým vazbám na al-Káidu Dle odhadů z roku 2006 se k této militantní skupině hlásí zhruba 3000 až 7000 přívrženců a jejich počet stále roste< ref> Vedení a rozdělení divizí Současným vůdcem organizace je Mohamed Mukhtar Abdirahman známý spíše jako Abu Zubeyr Tato skupina je rozdělena do tří geografických divizí regiony Bay a Bokool v jejichž čele stojí Mukhtar Robow Abú Mansúr Druhou divizí je jižní a centrální Somálsko a oblast hlavního města Mogadišo třetí divizí jsou pak Puntland a Somaliland V současné době existuje ještě „čtvrtá divize která má pod kontrolou Jubské údolí V jejím čele stojí Hassan Abdillahi Hersi al-Turkí který není považován za člena aš-Šabábu ale je s touto skupinou úzce spojen Tyto jednotky fungují nezávisle na sobě přesto mezi nimi existuje určitý způsob komunikace a spolupráce< ref> Vůdci Aden Hashi Farah „Ayro 2004 – 2007 Mukhtar Roobow „Abú Mansúr 2008 – 2009 Mukhtar Abdirahman „Abú Zubejr 2009 – dodnes Duchovní vůdci Hussein Ali Fidow – politický vůdce Ali Mohamud „Dheere – duchovní mluvčí Ali Mohamed Hussein – vůdce Bannadirského regionu Abdirahman Hassan Hussein – vůdce středoshabellského regionu Hassan Abdullah Hersi „al-Turkí – vůdce Jubského údolí Program Aš-Šabáb je pokusem mladé generace Somálců o vytvoření určitého náboženského konceptu díky kterému budou ostatní lidé věřit v lepší budoucnost v Somálsku jelikož starší generace somálských klanů a politických vůdců v posledních dvaceti letech selhala Jedním z plánů je vedení které je oddáno džihádistické ideologii je vytvoření Somálského chalífátu Dalším cílem je zavedení drakonické verze šaríe Současně se aš-Šabáb podílí i na činnostech které považují Somálci za velmi užitečné Jedná se především o odstraňování silničních zátaras opravy silnic budování infrastruktury pořádání trhů atd Aš-Šabáb se hlásí k pansomálskému nacionalismu Snaží se zde získat podporu somálských obyvatel a také se zde snaží přilákat nové členy Jedná se zde hlavně o probuzení somálského iredentismu v sousedních zemích Keňa Etiopie a Džibuti kde žije hodně Somálců Působnost Rekruti aš-Šabábu prochází procesem resocializace Tento proces je zaměřen na děti v islámských vzdělávacích institucích které jsou sirotky nebo se jich rodiny vzdaly Poté podstoupí proces intenzivní indoktrinace Tato metodologie dovoluje aš-Šabábu nabírat nové rekruty z více klanů Již neplatí že v aš-Šabábu dominuje pouze jeden klan nýbrž je zde v současné době zastoupeno mnohem více klanů Aš-Šabáb má v současnosti velké komunikační možnosti zejména pak hojně využívá internet Pomocí něj pak komunikuje s obrovskou masou Somálců roztroušených všude po světě V dnešní době může využít až několik tisíc bojovníků pro akce přímo v Somálsku Jedná se především jednorázové akce a bezohledné útoky v městských oblastech jako je Mogadišo Odhady o počtu zahraničních bojovníků se pohybují kolem 1000 Sebevražedné útoky se v Somálsku začaly stávat běžnými od roku 2006 Aš-Šabáb přijal odpovědnost za 10 z nich Většina z těchto útoků byla zaměřena na etiopské vojáky či vojáky Africké unie s cílem dosažení strategických politických a vojenských výhod Zatím nejhorší útok se udál na univerzitě v Mogadišu kde byli mimochodem zabiti i tři ministři prozatímní federální vlády ovšem aš-Šabáb popřel že by se na tomto útoku nějak podílel< ref> Útok na Garissa University College v Keni duben 2015 2 dubna 2015 podnikli ozbrojenci z aš-Šabáb útok na půdě univerzity ve městě Garissa v Keni kde zabili celkem 148 lidí Maskovaní útočníci během útoku vraždili pouze křesťanské studenty Keňská vláda se od roku 2011 snaží o stabilizaci situace na keňsko-somálské hranici kde mělo docházet k únosům obyvatelstva V rámci vládní snahy o eliminaci hnutí aš-Šabáb keňské somálské a etiopské jednotky společně operovaly na somálském území To však přineslo opačný efekt aktivita skupiny se zvýšila Její první masivní útok na keňském území se odehrál v září 2011 kdy v nákupním centru Westgate v Nairobi zemřelo 67 lidí Budoucnost Při pohledu do budoucna existuje hned několik důvodů proč bude působení a síla Aš-Šabáb nadále stabilní Za prvé skupina je schopná rozšířit svůj vliv po celém území Somálska ale i v zahraničí Za druhé může počítat s podporou somálských obchodníků a za třetí somálská diaspora bude i nadále podporovat aš-Šabáb Odborníci také zdůrazňují že Spojené státy zatím nic vážného co by ohrozilo stabilitu aš-Šabábu nepodnikly Jejich nálety spíše zvýšily popularitu této militantní skupiny Navíc se může aš-Šabáb spolehnout na podporu al-Káidy s níž je dle mnohých již nějakou dobu propojena< ref> Taktika Taktika aš-Šabábu se vyvíjela v průběhu Při povstání na konci roku 2006 využívala klasickou partyzánskou taktiku – sebevražedné bombové útoky střelbu a cílené atentáty – s cílem postavit se somálské vládě etiopské armádě a mírovým silám Africké unie Nejvíce násilí bylo použito v hlavním městě Mogadišo Boje mezi aš-Šabábem a etiopskou armádou měly za následek úprk zhruba 400 000 lidí z města V průběhu roku 2008 začala skupina stále více oslovovat somálskou veřejnost díky svým veřejným výstupům Jednalo se o duchovní vystoupení na lidovém shromáždění debaty s klanovými radami starších rozdávání peněz a jídla pro chudé Před obsazením určitého města začali používat politickou strategii Ještě předtím než se jim město samo vzdalo snažili se přesvědčit vůdce klanů kteří určitě město ovládali že jejich úmysly jsou dobré a jsou ku prospěchu celého města a lidu Do února 2009 aš-Šabáb ovládal většinu jižního Somálska nicméně pokračoval dál v sebevražedných útocích Za brutální útok je považováno zabití 11 burundských vojáků při útocích na jednotky Africké Unie v Mogadišu Mnoho odborníků se domnívá že metody a ideologie této skupiny nutně nesouvisejí jedna s druhou Dle nich se skupina vyvíjela ze skupiny s původním militantním přístupem na skupinu která se činí nároky v tu samou dobu také vést džihád Na jednu stranu se skupina hlásí k dodržování přísné formy islámu saláfismu wahhábismu a na druhou stranu aš-Šabáb prosazuje na jihu Somálska svou politickou moc pragmaticky nikoli radikálně Odkazy Reference Externí odkazy Abelova cena je ocenění udělované každoročně norským králem vynikajícím matematikům Cena byla zavedena v roce 2002 při příležitosti dvoustého narození norského matematika Nielse Henrika Abela a je pojmenována jeho jménem Cílem ceny je propagace a zvyšování prestiže matematiky zvláště mezi mládeží Abelova cena je spolu s Fieldsovou medailí jež je udělována jen mladým matematiků do 40 let považována za nejvýznamnější ocenění v oboru matematiky O nositeli ceny každoročně rozhoduje komise pěti matematiků na norské akademii věd Cena je navržena po vzoru Nobelovy ceny která se neuděluje za matematiku Norský stát pro cenu v roce 2001 založil fond v hodnotě 200 000 000 NOK přes 600 milionů korun Nositel ceny obdrží z tohoto fondu odměnu ve výši 6 milionů norských korun téměř 19 milionů českých korun Seznam oceněných Odkazy Reference Externí odkazy – Oficiální stránka Abelových cen Airbus A320 je civilní dopravní letoun pro krátké a střední tratě vyráběný firmou Airbus Byl prvním civilním dopravním letadlem s digitálním řídícím systémem fly-by-wire tj z kokpitu se přenášejí pouze elektrické signály k servomotorům Historie Po úspěchu Airbusu A300 začal Airbus vyvíjet náhradu za tehdy nejpopulárnější dopravní letoun na světě Boeing 727 Nový Airbus měl mít stejnou kapacitu ale nižší provozní náklady a měl být k dispozici v několika verzích pro různý počet cestujících Digitální technologie použité u A320 byly symbolem dvougeneračního technologického skoku oproti celoanalogovému Boeingu 727 a generačního vůči Boeingům 737 řad -300 400 500 A320 měl být celosvětovou náhradou za 727 a nejstarší varianty 737 Po nárůstech cen ropy v 70 letech potřeboval Airbus minimalizovat náklady na palivo u A320 Aby toho dosáhl použil u svého nového typu množství nejmodernějších technologií např systém řízení letu fly-by-wire rozsáhlé použití kompozitních materiálů změnu těžiště letounu pomocí paliva skleněný kokpit a dvoučlennou posádku Díky těmto vylepšením dosáhl A320 o 50% nižší spotřeby než Boeing 727 U A320 jsou používány motory dvou dodavatelů CFM International CFM56 a International Aero Engines V2500 A320 má počítačový palubní systém údržby Systémy avioniky jsou navrženy tak aby je bylo možné snadno modernizovat na novější verzi S výjimkou úplně prvních A320 může být většina strojů modernizována na nejnovější standard avioniky a být tak moderní i po dvaceti letech ve službě Pilotní kabina je vybavena Elektronickým letovým informačním systémem EFIS a bočními „sidesticky což jsou laicky řečeno joysticky-místo klasických řídících sloupků Chování systému fly-by-wire vybaveného ochranou proti překročení letové obálky bylo tehdy na konci 80 let zcela novou zkušeností pro mnoho pilotů To mohlo přispět k některým tehdejším nehodám včetně nehody letu 296 Air France během letecké přehlídky v Habsheimu s 3 mrtvými Nehoda se stala když se pilot pokusil o nízký průlet Vyšetřování nehody bylo ztěžováno zásahy zaměstnanců Airbusu včetně manipulace s důkazy Pečlivý pilotní výcvik a úpravy systému fly-by-wire velmi omezily podobné incidenty; A320 má dnes velmi dobré záznamy o bezpečnosti Ve službě 26 února 1988 byl typu udělen certifikát od JAA a A320 mohl vstoupit do služby Stalo se tak v březnu 1988 u Air France Od té doby se rodina verzí A320 rychle rozrůstala výroba 185místného A321 byla zahájena v roce 1989 124místného A319 v roce 1993 a 107místného A318 v roce 1999 Ve srovnání s jinými letouny ve stejné třídě má A320 širší kabinu větší zavazadlový prostor v nadhlavní části a plně digitální fly-by-wire řídící systém Navíc má letoun značný nákladový prostor s rozměrnými dveřmi které usnadňují nakládku a vykládku Díky těmto vlastnostem si A320 objednaly letecké společnosti jako Northwest Airlines první zákazník v USA United Airlines a British Airways Nízké náklady na provoz a údržbu jsou magnetem pro nízkonákladové dopravce Např Jet Blue si objednal až 233 strojů z rodiny A320 pro svou flotilu Mezi další nízkonákladové dopravce s významnými objednávkami patří easyJet a Air Asia Už skoro dvě desetiletí stroje rodiny A320 soupeří na trhu s konkurencí letounů Boeing 737 Classics -300 -400 -500 Boeing 737 Next-Generation -600 -700 -800 -900 Boeing 757 Boeing 717 McDonnell Douglas MD-80 a McDonnell Douglas MD-90 Airbus A319 používá Escadron de transport d'entraînement et de calibrage letka která má na starost přepravu oficiálních francouzských představitelů Technologie Některé moderní technologie použité v A320 první plně digitální fly-by-wire řídící systém v civilním dopravním letadle a první s tzv přirozenou nestabilitou první civilní dopravní letadlo které používá boční „sidesticky místo tradičních řídicích pák sloupků beranů dvoučlenná posádka Boeing 727 má tříčlennou 737 dvoučlennou plně skleněný kokpit tedy ne hybridní verze jako u A310 Boeingu 757 a Boeingu 767 první dopravní letoun s významným podílem kompozitních materiálů v konstrukci centrální diagnostický systém umožňující zjištění problému z pilotní kabiny Varianty A320 se stal základem pro celou skupinu verzí se stejnou konstrukcí ale rozdílnou kapacitou o něco menší A319 ještě menší A318 a o trochu větší A321 Jejich kapacita se pohybuje od 100 do 220 Konkurují si s Boeingy 737 757 a 717 Z hlediska pilota je ovládání všech verzí A320 stejné pouze se musí vzít do úvahy o něco větší či menší délka a hmotnost Technicky se název „A320 vztahuje pouze na původní „středně velkou verzi letounu ale neformálně se používá k označení celé rodiny A318 A319 A320 A321 Všechny varianty splňují požadavky ETOPS A320 A320 má dvě varianty A320-100 a A320-200 A320-200 je konečnou verzí strojů A320-100 se vyrobilo jen několik kusů A320-200 má na koncích křídel malé winglety a zvýšenou kapacitu palivových nádrží oproti A320-100 pro větší dolet další rozdíly jsou minimální Typický dolet se 150 pasažéry je u A320-200 asi 5 400 km Pohon obstarávají dva dvouproudové motory CFMI CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 113 kN až 120 kN A319 Zkrácená verze A320 s minimálními změnami Se skoro shodnou kapacitou palivových nádrží jako A320-200 a méně pasažéry se dolet se 124 cestujícími ve dvou třídách prodloužil na 7 200 km největší ve své třídě A320 a A319 jsou nejpopulárnější varianty v rodině A320 V roce 2003 si easyJet objednal Airbusy A319 s menšími kuchyňkami easyJet během letů nenabízí jídlo a 156 sedadly v jediné třídě Aby se vyhovělo bezpečnostním požadavkům na rychlost evakuace musely být přidány další nouzové východy nad křídlo Obrovská objednávka easyJetu na 120 kusů A319 plus 120 opcí patří v současnosti mezi největší objednávky dopravních letadel od leteckých dopravců Jedinou srovnatelnou objednávku učinil hlavní konkurent easyJetu Ryanair na stroje Boeing 737 Pohon zajišťují stejné motory jako u A320 Certifikace u JAA a vstup do služby u Swissairu proběhly v dubnu 1996 V současné době drží Northwest Airlines rekord v nejkratší pravidelné lince A319 z Bishop International Airport ve Flintu Michigan do Detroitu Detroit Metro Airport vzdálenost pouhých 92 km 57 mil A319CJ A319CJ je firemní manažerská verze A319 Má instalované další palivové nádrže v nákladovém prostoru a prodloužený dolet na 12 000 km Při případném dalším prodeji může být zpětně přestavěn na standardní A319 pouhým odstraněním přidaných palivových nádrží a tak maximalizovat svou cenu Je také znám jako ACJ neboli Airbus Corporate Jet Letoun může pojmout až 39 pasažérů ale na přání zákazníka může být dodán v jakékoliv konfiguraci Mezi jeho uživatele patří např DaimlerChrysler a PrivatAir A319CJ si konkuruje s dalšími firemními letouny jako Gulfstream V na Boeingu 737 založeném BBJ1 a Bombardier Global Express Je poháněn stejnými motory jako A320 9 března 2006 podepsalo Ministerstvo obrany České republiky smlouvu o nákupu dvou letounů A319CJ které postupně nahradily v dopravním letectvu Armády ČR zastaralé stroje Tupolev Tu-154 První letoun byl dodán v prosinci 2006 druhý pak v září 2007 A319LR Tato verze má všech 48 sedadel v „Business třídě byla speciálně navržena pro mezikontinentální lety pouze business třídou A319LR ve srovnání s A319CJ má jen čtyři přidané palivové nádrže místo šesti Typický dolet je 8 300 km nejdelší v rodině A320 s výjimkou A319CJ Lufthansa provozuje linku jen s business třídou mezi Německem a USA s flotilou strojů A319LR patřících švýcarskému PrivatAiru Na druhou stranu např Qatar Airways mají své A319LR vybaveny standardním počtem 110 sedadel A321 A321 je prodloužená verze A320 s minimálními změnami Plocha křídla byla mírně zvětšena má oproti A320 dvouštěrbinové klapky a podvozek je zesílen Pohon zajišťují silnější verze motorů CFM56 a V2500 Někteří dopravci upřednostňují A321 před Boeingem 757 kvůli jeho podobnosti s A318 A319 a A320 Certifikací úspěšně prošel v prosinci 1993 u JAA Typický dolet se 186 pasažéry je pro A321-100 asi 4 300 km Poháněn je dvěma dvouproudovými motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 138 kN A321-200 s větší kapacitou palivových nádrží má se 186 pasažéry dolet asi 5 500 km A321-200 je poháněn dvěma motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 147 kN A318 A318 také známý jako „Mini-Airbus je nejmenší člen rodiny A320 Během vývoje byl označován jako A319M3 což napovídá že je přímo odvozen z A319 „M3 znamená „mínus tři trupové díly Letoun je o šest metrů kratší a o 14 tun lehčí než A319 V konfiguraci se dvěma třídami má A318 109 sedadel Byl konstruován jako náhrada starších verzí Boeingu 737 a Douglasu DC-9 ale konkuruje také současným modelům Boeing 737-600 a Boeing 717 A318 je k dispozici v několika verzích s různou maximální vzletovou hmotností MTOW od 59 tun dolet 2750 km po 68 tun 6000 km Nižší MTOW umožňuje ekonomický provoz na regionálních linkách při kratším doletu a vyšší MTOW dovoluje A318 doplňovat další stroje rodiny A320 na okrajových tratích Lehčí A318 má o 10% větší dolet než A320 což mu dovoluje obsluhovat některé linky které A320 obsluhovat nemůže např Londýn-Jeruzalém a Singapur-Tokio Největší využití ale nachází na krátkých méně obsazených letech mezi městy střední velikosti Během svého vývoje narazil A318 na několik problémů Prvním byl pokles poptávky po nových letadlech v období po 11 září 2001 Druhým byl fakt že nové motory Pratt & Whitney spotřebovávaly více paliva než se očekávalo a v době kdy měl CFMI připraveny nové úspornější motory mnoho zákazníků se od A318 už odvrátilo např Air China Trans World Airlines divize American Airlines a British Airways I když Airbus doufal že se A318 na trhu prosadí jako alternativa k regionálním dopravním proudovým letounům tzv regional jet zákony jak v USA tak v Evropě jej řadí do stejné třídy jako větší letadla a protože tomu odpovídají i přistávací a jiné poplatky regionální operátoři jej nepoužívají Pohon zajišťují dva motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000 s tahem 96 až 106 kN První A318 byly dodány v roce 2003 společnostem Frontier Airlines a Air France Cena za jeden A318 se pohybuje od 39 do 45 miliony dolarů a provozní náklady jsou asi 3000 dolarů na 500 mil letu Objednávky A318 jsou nižší než se plánovalo k čemuž přispívá těžká konkurence firem Bombardier a Embraer Podíl na trhu Od počátku roku 1988 dodal Airbus svým zákazníkům už 5895 kusů letounů rodiny A320 k 31 prosinci 2013 a na dalších 4298 má závazné objednávky Boeing dodal 7865 kusů typu 737 od konce roku 1967 a na dalších 3680 má závazné objednávky Souhrn nehod Údaje k dubnu 2012 souhrn pro všechny typy rodiny A320 Totální ztráty 23 s celkem 782 mrtvými Ostatní nehody 4 0 mrtvých Únosy 9 1 mrtvý< ref> Sedm incidentů s porouchaným příďovým podvozkem Technická data a výkony A318 Posádka 2 piloti Kapacita 132 1-třída maximální 117 1-třída typická 107 2 třídy typická Délka 3144 m Rozpětí 3410 m Výška 1251 Nosná plocha 1226m Šířka kabiny 370 m Šířka trupu 395 m Výška trupu 414 m Maximální vzletová hmotnost 68 000 kg Délka vzletu při maximální vzletové hmotnosti 1828 u hladiny moře m Maximální přistávací hmotnost 57 500 kg Cestovní rychlost078 M přibližně 828 km h 511 mil ve výšce 11 000 m Maximální rychlost 082 M přibližně 871 km h 537 mil ve výšce 11 000 m Maximální rozsah plně naložený 3100 NMI 5700 km 3600 km 3200 NMI 5900 km 3700 km s sharklets Maximální kapacita paliva 24210 L Dostup 12000 m Motory 2 x dvouproudové motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000 Tah 2 x 96 106 kN 22000-24000 lbf Technická data a výkony A320 Posádka 2 piloti nejméně 3 členové palubního personálu Kapacita 150 až 180 cestujících nezávisle na motorech Délka 3757 m Rozpětí 3409 m Výška 1176 m Plocha křídla 1226 m² Maximální vzletová hmotnost 73 500 kg 77 000 kg Motory 2 x dvouproudové motory CFM56-5 111 kN nebo IAE V2500 120 kN Maximální přistávací hmotnost 64 500 kg 66 000 kg Maximální šířka kabiny 370 m Maximální množství paliva 23 860 litrů 29 660 litrů Typická provozní hmotnost prázdný 42 400 kg Typický náklad 16 300 kg Objem nákladového prostoru 3743 m³ Maximální rychlost 082 M přibližně 870 km h 541 mil h nebo 470 uzlů V případě že jsou uvedeny dva údaje první platí pro první uvedený typ motoru a druhý pro druhý typ Reference Externí odkazy Historie a fotografie Airbusu a Seznam vyrobených Airbusů Simulátor A320 článek a fotogalerie A319 CJ Armády ČR Alois Jirásek 23 srpna 1851 Hronov< ref> – 12 března 1930 Praha byl český prozaik dramatik a politik autor řady historických románů a představitel realismu Život Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda Pocházel ze starého selského rodu Jeho otcem byl Josef Jirásek 1822–1901 původně tkadlec a poté pekař matkou Vincencie Jirásková rozená Prouzová 1821–1887 Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti Helena Josef Emílie; po něm Rudolf Žofie Božena Adolf a Antonín Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově 1863–67 české gymnázium v Hradci Králové 1867–71 a na pražské univerzitě vystudoval historii 1871–74 Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu Roku 1888 přesídlil do Prahy Bydlel v Resslově ulici č 1 na nároží dnešního Jiráskova náměstí kde je osazena jeho pamětní deska Od roku 1903 do smrti pokračoval v pedagogické práci i v literární činnosti Obnovil osobní styky s Mikolášem Alešem s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány a se spisovateli lumírovského kruhu J V Sládkem Jaroslavem Vrchlickým a Josefem Thomayerem navázal přátelství se Zikmundem Wintrem a K V Raisem trvalé kontakty měl také s mladší generací J S Macharem Jaroslavem Kvapilem a Zdeňkem Nejedlým Roku 1901 byl jmenován mimořádným členem Královské české učené společnosti Od roku 1909 byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova ale též podnikal studijní cesty do míst kam umisťoval děj svých děl V roce 1876 poprvé navštívil Chodsko které pak navštívil ještě několikrát Dále se podíval do Drážďan 1885 jižních Čech 1887 Kostnice a Itálie 1890 na Slovensko 1897 do Bledu 1900 a do Uher 1897 V Resslově ulici č 8 bylo na jeho počest nazváno Jiráskovo gymnasium v němž však Jirásek nikdy neučil V době První republiky se často setkával i s prezidentem Masarykem který se rovněž účastnil Jiráskova státního pohřbu z Pantheonu Národního muzea v Praze Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa S Izidorem Zahradníkem pozdějším ministrem železnic se účastnil čtení deklarace vyhlášení Československé samostatnosti v 11 hod pod sochou sv Václava 28 října 1918 a v sobotu 21 prosince 1918 vítal po jedné hodině odpolední projevem prezidenta Masaryka na Wilsonově nádraží v Praze při jeho triumfálním návratu do vlasti V nově vzniklé Československé republice se stal poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění Senátorem byl do roku 1925 Zemřel v Praze 12 3 1930 ale pohřben byl v rodném Hronově Státního pohřbu v Praze z Pantheonu Národního muzea se zúčastnil prezident TG Masaryk Citát Dílo Literární dráhu Jirásek zahájil veršovanou tvorbou v národním a vlasteneckém duchu Svoje prózy pak zaměřoval na realitu soudobého venkova Začínal v 70 letech 19 století přímo za časů ruchovců literárně činný byl však ještě ve 20 letech 20 století Jeho prvním větším literárním pokusem byla rozsáhlejší historická povídka Skaláci 1875 Posledním dílem se stal nedokončený román Husitský král Více než 50 let psal povídky Povídka z hor 1878 Z bouřlivých dob 1879 Rozmanitá próza Jeho prvotinou byla povídka Poklad 1873 Rozpětí Jiráskova historického záběru je obdivuhodně široké Zahrnuje období bájné předdějinné Staré pověsti české 1894 které pro svou veršovanost úspěšně vstoupily do četby pro děti a mládež Podobně šťastný osud měly méně rozsáhlé balady idyly a romance vyhledávané dodavateli ilustrátory a potom i filmovými tvůrci Filosofská historie 1888 Maryla 1885 Zahořanský hon 1889 Balada z rokoka 1905 První cyklus doby pobělohorské v jednosvazkových příběhů komponovaných v duchu novel Skaláci 1875 Skály 1886 Poklad 1881 Na dvoře vévodském 1877 Napsal dobrodružný román V cizích službách 1885 a povahopisný obraz Psohlavci 1884 Hlavní postavy reprezentují časové myšlenky postavy epizodické utvářejí místní prostředí v jeho všednodennosti Druhý cyklus obrazů z českých dějin má ráz románových epopejí a kronik Obsáhly proměny Čech od počátků husitství po jeho konec v rozsáhlých románech Mezi proudy I–III 1887–1890 Proti všem 1893 Bratrstvo I–III 1900–1909 tlak rekatolizace Temno 1913 vzestup Čech od sklonku 18 století po 1848 F L Věk I–V 1888–1906 U nás I–IV 1896–1903 Husitský král I–II 1920–1930 o panování Jiřího z Poděbrad zůstal nedokončen Úspěšné divadelní hry ze současné vesnice přispívaly k prosazování realismu na jevišti Vojnarka 1890 Otec 1894 Hry historické Emigrant 1898 tzv trilogie tří Janů Jan Žižka 1903 Jan Roháč 1914 a Jan Hus 1911 Trvalou součástí repertoáru domácích divadel se stala pohádkově laděná hra Lucerna 1905 Jirásek se účastnil redigování časopisu Zvon Próza Nejstarší období Staré pověsti české 1894 – soubor pověstí od praotce Čecha přes dobu knížat husitství až do období po bitvě na Bílé hoře Husitství Mezi proudy 1887–1890 – líčí počátky husitského hnutí spory krále Václava IV se šlechtou a duchovenstvem vystupují zde historické postavy – Hus Žižka Václav IV arcibiskup Jan z Jenštejna Proti všem 1893 – líčí vrchol husitského hnutí stavbu Tábora Zikmundovo tažení do Čech bitvu na Vítkově Bratrstvo 1900–1909 – třídílný román o úpadku husitství po bitvě u Lipan a odchod husitských vojsk na Slovensko pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa Husitský král 1920–1930 – hlavní postavou je Jiří z Poděbrad autor ho ukazuje jako silného panovníka Z Čech až na konec světa 1888 – diplomatická mise Jiřího z Poděbrad podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova Konec a počátek 1879 – román o počátcích Jednoty bratrské Zemanka 1885 – povídka V cizích službách 1883 – román Maryla 1885 – povídka Doba pobělohorská Temno 1913–1915 – zobrazena doba největšího útlaku českého národa Duchovní život ovládla katolická církev – Jezuitský řád; nekatolíci se tajně scházejí při čtení bible a jiných zakázaných knih za což jsou pronásledováni jezuity Hlavní dějová linie sleduje osudy příslušníků rodiny myslivce Tomáše Machovce postižené a rozbité vizitací jezuitských páterů Za první světové války se Temno stalo nejoblíbenější českou knihou neboť připomínalo pomíjivost moci založené na násilí Psohlavci 1884 – román ze 17 století; Chodové pod vedením Jana Koziny usilují o obnovení chodských výsad odboj je potlačen a Jan Sladký Kozina popraven vyzve "Lomikara" na Boží Soud Skaláci 1875 – o selské vzpouře roku 1775 na Náchodsku Skály 1886 – z prvního desetiletí třicetileté války Líčí osudy evangelické rodiny Křineckých z Ronova vystěhované do oblasti Adršpachu prolíná se tu i příběh dr Voborského potomka roku 1621 popraveného V Kochana z Prachové; dále útisk poddaného lidu který vyvrcholí neúspěšným povstáním To je vedeno čáslavským knězem Matyášem Matoušem Ulickým exkomunikovaným z církve a v Čáslavi popraveným na šibenici Obrození F L Věk 1888–1906 – pětidílný román hlavní hrdina František Ladislav Věk – kupec z Dobrušky vlastenec; cílem bylo ukázat jak probíhal proces národního obrození v Praze proud vědecký a v Dobrušce proud lidový; historické postavy Václav Thám a Václav Matěj Kramerius hlavní postava podle skutečné postavy kupce F L Heka U nás 1896–1903 – čtyřdílná kronika Úhor Novina Osetek Zeměžluč odehrávající se na Náchodsku a Hronovsku Padolí hlavní hrdina kněz – buditel Filosofská historie 1878 – o životě studentů v Litomyšli a o bojích v Praze 1848 Divadelní hry Historická dramata Tzv trilogie tří Janů Jan Hus 1911 Jan Žižka 1903 Jan Roháč 1914 Další historické hry Kolébka 1891 – veselohra odehrává se v době Václava IV M D Rettigová 1901 – veselohra věnovaná památce vlastenecké autorky a kuchařky Gero 1904 – tragédie hledá příčiny záhuby polabských Slovanů Ostatní divadelní hry Lucerna 1905 – pohádkové drama spojující svět reálných a pohádkových postav Vojnarka 1890 – tragédie staré lásky která zůstala nenaplněna Otec 1894 – venkovské drama o lidské závisti a chamtivosti Samota 1908 Zkouška 1895 Emigrant 1898 Celková charakteristika díla Ve svých žánrově rozmanitých dílech podává tak podstatný průřez téměř celými českými dějinami ovšem s důrazem na úseky které Jirásek chápal jako podstatné pro poznání minulosti důležité k porozumění současnosti Tyto široké obrazy se zajímají o rozrůzněnost hromadných hnutí i o morální příčiny jejich rozpadu V žádném případě ovšem nelze Jiráskovo podání historie chápat jako historicky věrné V rámci dobových potřeb a chápání je v Jiráskově díle na mnoha místech historie aktualizována idealizována a líčena v opravené či změněné podobě tak aby vyhovovala pokračující radikalizaci českého nacionalizmu Jirásek líčí historii polarizovaně především v dobově příznačném napětí češství a němectví které často chápe jako svár pravdy a lži poctivosti a podvodu dobrého a špatného charakteru ale také bohatství a chudoby pýchy a pokory nezájmu a obětavosti Zaměňuje náboženský konflikt a třídní konflikt za národnostní a udržuje zjednodušený a šovinistický přístup k české národnosti Přitom ignoruje neudržitelnost národního konceptu založeného na lingvistické bázi Jirásek se svým dílem snažil podpořit touhu po spravedlnosti a po svobodě chápané jako izolace mono-lingvistické skupiny od liberální multi-kulturality kterou poskytovalo Rakousko-Uhersko Úspěch Jiráska byl v tom že uměl psát čtivě a psal jen to co si národ přál o sobě slyšet Ačkoliv počátkem osmdesátých let 19 století začal realismus v literatuře a v historii Jirásek se k tomuto proudu nikdy nepřidal a v žádném svém díle se kriticky proti národu nevyjádřil Vedle líčení převratných historických scén věnuje pozornost také častému líčení krajiny osobních pocitů a prožitků hrdiny či přímo o zachycení domácí především venkovské idyly Významný je též jeho zájem o etnografii Jirásek byl i dramatik Napsal 12 her jejichž premiéry byly většinou uváděny v Národním divadle V hlavních rolích Jiráskových dramat rád vystupoval Eduard Vojan Některé z jeho her jsou v repertoáru českých divadel dodnes Jiráskovy historické romány a povídky byly vesměs vnímány na pozadí soudobého boje o svobodu a spravedlnost národní i státní samostatnost Jirásek se stal nejpopulárnějším českým autorem historické beletrie Málokterý český spisovatel se setkal s tak nekritickým obdivem a zároveň i s tak pohrdlivým odsouzením jako Alois Jirásek Nejvíce mu bývá vyčítána rozvláčnost a idealizování historie Jeho dílo ale bylo podloženo studiem pramenů ačkoli si z nich autor vybíral především ta fakta která zapadala do jeho vlastenecky výchovných záměrů Obzvláště v těžkých dobách obou světových válek měly Jiráskovy romány velký význam pro povzbuzení českého národa Odkazy Reference Literatura Související články Seznam českých spisovatelů Česká literatura v letech 1815–1918 Divadlo Jiráskův kraj Externí odkazy stránky věnované pouze Aloisu Jiráskovi jeho životu a dílu v pořadu Hledání ztraceného času ČT 2000 nemožnost on-line přehrání video z cyklu České televize Historický magazín Díla online Alpy německy Alpen francouzsky Alpes rétorománsky Alps italsky Alpi slovinsky Alpe jsou rozsáhlé evropské pohoří Název „Alpy resp francouzský a latinský název „Alpes pravděpodobně pochází z latinského albus bílý nebo altus vysoký Dalším možným vysvětlením je keltský výraz „alp který označuje vysoké pohoří Podle Alp je pojmenováno pohoří Montes Alpes na přivrácené straně Měsíce Geografický popis Alpy se nenacházejí jen na evropském kontinentě – existují také Australské Alpy Novozélandské Alpy a Japonské Alpy Evropské celé pohoří se táhne v šířce od 130 až 260 kilometrů a v délce kolem 1200 kilometrů celkem přes sedm států od francouzské riviéry a pobřeží Středozemního moře na jihozápadě až k Vídni na východě Zaujímá rozlohu kolem 180 000 km2 Řeka Rýn na švýcarsko-rakouských a švýcarsko-lichtenštejnských hranicích a přibližná spojnice Lichtenštejnska s italským městem Como vytyčují hranici mezi dvěma základními podcelky Západními a Východními Alpami Geologie Vznik Počátek vzniku se datuje do doby kolem spodní křídy kdy se na dno geosynklinály neboli mořské rozsedliny v oceánu Tethys usazovaly sedimenty Ve třetihorách asi před 40 až 60 miliony let vlivem natlačování Africké desky na Eurasijskou se začaly vrstvy usazenin vrásnit tzv alpínská orogeneze Výrazné vyzdvihování probíhalo na přelomu třetihor a čtvrtohor Dalším faktorem modelování pohoří bylo pleistocénní zalednění po němž nám zbylo pouze něco kolem 3 000 km² ledovců četné kary a jezera největší Bodamské Složení Alpy jsou složitý příkrovový horský systém Ze severního a severozápadního směru byly kdysi nasunuty hlavní největší příkrovy Z hlediska geologické stavby můžeme Východní Alpy rozdělit na Centrální krystalické Alpy rula svor a břidlice Severní vápencové Alpy vápenec dolomit a Jižní vápencové Alpy Ve vápencových Alpách převládají horniny zejména z období triasu jury a křídy usazené horniny z druhohor Na severozápadním okraji Západních Alp Vnější krystalické Alpy se také vyskytují pásma vápenců Krystalické Alpy se dělí na Vnější hercynské krystalické masívy a Vnitřní pevninské příkrovy a metamorfované horniny Centrální masívy tvoří jádro žuly ruly a krystalické břidlice které je zbytky starších hor z karbonu Vodstvo a zalednění Řeky Alpy jsou nejvýznamnější pramennou oblastí ve střední Evropě Na mnoha jejich vrcholech či hřebenech probíhají i mnohá evropská rozvodí Albula St Gotthardpass Alpské řeky nebo povodí se po dlouhé cestě vlévají do moří Středozemní moře Jaderské moře Černé moře Severní moře V masivu Gotthard ve Švýcarsku se dokonce rozcházejí řeky do tří moří Rhôna Rýn Ticino Podobně je tomu v pohoří Albula poblíž Svatého Mořice Inn Rýn a Pád Ve Východních Alpách tvoří toky povětšinou dlouhá údolí rovnoběžná s hřebeny hor Dráva Inn Enns Západní Alpy jsou na tom naopak toky zde vytvářejí kratší a příkřejší údolí většinou s velkým převýšením Aara Rýn Rhôna Často jsou tyto doliny směrově napříč horskými masivy Zde vznikly na mnoha místech vodopády např Krimmelské vodopády Řeky v Alpách jsou z velké většiny napájeny z ledovců a proto jsou v létě bohaté na vodu K nejvýznamnějším alpským tokům náleží Jezera Obrovské ledovce z období Pleistocénu doslova vymačkaly na krajích hor časté mohutné morény ve kterých následkem toho vznikla jezera Běžně se nacházejí na severních i jižních svazích hor Také plesa zdobící vyšší pásma mají svůj původ v ledovcové činnosti Největším jezerem Alp je Ženevské jezero na hranicích Švýcarska a Francie nejhlubší jsou zase italská jezera Lago di Como Comské jezero 409 m Lago Maggiore 365 m a Lago di Garda Gardské jezero 346 m K nejvýznamnějším jezerům Alp se řadí Ledovce Dnešní zalednění Alpského systému 3 200 km² jsou asi 2% původního plochy pleistocéních ledovců Za posledních 150 let pozorujeme značný ústup ledovců Tato proměna odtávání ablace bývá v některých obdobích přerušována Jsou však i roky kdy dochází i k úbytkům v řádech metrů mocnosti ledovců např Dachstein V létě nezamrzají ledovce ani přes noc a tím dochází k velkým úbytkům v důsledku odtávání Tento fakt způsobuje velkou měrou globální oteplování planety ; Aletschský ledovec Největším ledovcem Alp je Velký Aletschský ledovec v Bernských Alpách Délka je 24 km plocha asi 115 km² Místo kde se pod vrcholem Aletschhorn stéká několik ledovců v jeden mohutný ledovcový proud se nazývá Konkordiaplatz Mocnost ledu zde dosahuje kolem 350 m Další velké ledovce v Alpách jsou Gornergletscher ve Walliských Alpáchdélka 15 km a rozloha 67 km² nebo Mer de Glace v Savojských Alpách délka 16 km rozloha 55 km² Členění Nejběžněji se Alpy dělí na dva velké celky – Západní a Východní Alpy Hranici těchto celků tvoří spojnice mezi Bodamským jezerem Rýnem sedlem Splügenpass řekami Liro a Mera a Comským jezerem Západní Alpy zabírají asi 40% a Východní Alpy 60% celkové rozlohy systému Současně uznávaná hranice mezi těmito celky nebyla odjakživa vedena tímto směrem Do roku 1919 bylo rozdělení Východních a Západních Alp podle politické hranice Nejvyšším vrcholem tehdejších Východních Alp byl Ortler Tato východní část se totiž nacházela na východ od švýcarských hranic Členění do jednotlivých pohoří je v literatuře nejednotné a mnohdy zcela rozdílné nebo až chaotické Z mnoha skupin jsou osamostatněny jejich významné části Savojské Alpy a Mont Blanc Od řady horských masivů se zase oddělují tzv Voralpen alpská předhůří Hranice těchto předhůří Bavorské předhůří Hornorakouské předhůří apod nejsou pevně vytyčeny Nejvyšší vrcholy systému se až na výjimky nacházejí v Západních Alpách Vrcholů dosahujících výšky 4 000 m je 60 ovšem pouze jeden Piz Bernina 4 049 m náleží do Východních Alp Západní Alpy Do tohoto celku patří takřka celé Švýcarské Alpy některé části Italských Alp a Francouzské Alpy Oblouk Západních Alp je otevřený k východu a obklopuje severoitalské nížiny Piemontskou a Lombardskou Tato část pohoří leží západně od linie Bodamské jezero – horní tok Rýna Obecně lze říci že hory Západních Alp jsou vyšší a mají strmější svahy s velkými výškovými rozdíly Nalézají se zde nejdelší a nejrozsáhlejší alpské ledovce Mont Blanc na italsko-francouzských hranicích je se svými 4 810 metry nejvyšším vrcholem Alp a zároveň celé Evropské Unie Dalšími významnými vrcholy jsou např Matterhorn na švýcarsko-italských hranicích či Jungfrau a Eiger v Bernských Alpách Západní Alpy se dělí na sedmnáct hlavních skupin Východní Alpy Východní Alpy se skládají z celků Rakouské Alpy Italské Alpy Slovinské Alpy a malou částí i Švýcarské Alpy Sněžná čára Východních Alp dosahuje 2 800 metrů na severním a 2 900 metrů na jižním svahu V této části dosahují nejvyšších vrcholů Ötztaler Alpen Wildspitze 3 772 m sahající k švýcarským a italským hranicím Sem naštěstí zasáhl turistický boom o něco citlivěji než v jiných oblastech takže na ploše kolem 500 km² narazíme jen zřídka na známky lidské činnosti například přehradní nádrž Gepatsch několik sjezdovek a malé vesničky Na západě jsou ohraničeny Innem a na východě údolím Ötztal Za ním pak navazují Stubaier Alpen Zuckerhütl 3 507 m V západní části jsou rovněž panenské ale Brennerský průsmyk 1 371 m který je ohraničuje z východu dnes slouží jako dopravní tepna z Innsbrucku do italského Bolzana čili ideální místo na využití svahů pro sportovní a rekreační účely V tomto průsmyku vedla už v roce 1772 silnice 1867 železnice a dnes dálnice A13 Dále na východ pokračují Zillertalské Alpy s kvalitními lyžařskými areály v okolí Mayrhofenu nebo na severním svahu hory Olperer 3 476 m Některé sjezdové tratě jsou až 12 km dlouhé Ve Vnějších Alpách se s místy věčného sněhu nesetkáváme Na severovýchodě mezi řekami Inn Rosanna a Lech se táhne v délce 40 kilometrů romantické horské pásmo Lechtaler Alpen s nejvyšší horou Parseierspitze 3 036 m nad městečkem Landeck Horská silnice mezi Imstem a Elmenem překonává hřeben v sedle Hahntennjoch v nadmořské výšce 1 905 metrů Hlavní hřeben Východních Alp dosahuje délky takřka 500 km Východní Alpy se dělí na 66 horských skupin Vrcholy Následující tabulky obsahují seznam 10 nejvýznamnějších alpských vrcholů podle výšky a prominence Nejvyšší vrcholy Nejprominentnější vrcholy Podnebí Alpy jsou rozhraním klimat středoevropského podnebí a suchého podnebí Panonské nížiny V horách hrají roli faktory nadmořské výšky návětrné a závětrné strany Nejvyšší roční srážky spadnou v průměru v Julských Alpách 2500 mm nejnižší potom ve Walliských Alpách 500 – 600 mm Nad výškou 3000 m jsou průměrné roční srážky v Alpách téměř 1500 mm S přibývající výškou klesá teplota a to zhruba o jeden stupeň na každých +170 m výšky Alpy se nacházejí v pásu pouhých 5 stupňů zeměpisné šířky ale setkáme se tady prakticky se všemi druhy klimatu od mírného podnebí až po arktické V Alpách se vyskytují také padavé větry takzvané fény Na severu Alp jsou to jižní fény Přes Alpy se přenášejí vzduchové vrstvy od Středozemního moře Jižní svahy jsou svlažovány dešti získávají tak kondenzační teplo a padají na severní stranu hor Přitom může být na severu tepleji než na jihu Při severním proudění se vyskytuje i na jižních svazích hor tzv severní fén tady zde již nevytváří výraznější oteplení Příroda Flora Pásmo lesů je na severních okrajích hor ve výšce kolem 1 600 m na jižních zasahuje i do výšek 2 200 m ve vysokých horách až do 2 300 m V nižších stupních lesů rostou buky a javory Výše se nacházejí jehličnaté lesy složené převážně ze smrků jedlí limb a modřínů Nad tímto pásmem jsou porosty kosodřeviny jalovců olší a vrb Ve vyšších výškách se pak nalézají alpinské louky s rostoucími rododendrony a typickou alpskou květenou Na vápencích podložích v severních Alpách se v pásmu lesů daří olši bříze a borovici limbě Výše se mimo kosodřeviny vyskytují také zakrslé vrby pěnišníky nebo lýkovce Kvetoucí rostliny ve vysokých polohách jsou velice druhově rozmanité např medvědice alpské mydlice kopretina zvonky Za symbol Alp se považuje alpská protěž jinak zvaný plesnivec alpský V nejvyšších polohách se daří pochybkům lýkovci zvonečníkům stal se symbolem města Cortina d´Ampezzo silenkám a nízkým prvosenkám Další typickou květinou Alp je hořec kterých se zde vyskytuje velké množství druhů např v jižních částech Alp druhy Gentiana froelichii hořec žlutý Gentiana terglouensis a hořec Cluisův Fauna V Alpách je fauna zastoupena druhy typickými i pro jiné horské systémy v Evropě K těmto známým zvířatům patří např kamzík svišť kozorožec medvěd rys zajíc atd Vlk byl v Alpách vyhuben kolem roku 1900 kolem roku 1990 se zase vrátil z Apenin Dnes žije na 100 vlků v italských a francouzských Západních Alpách Až do výšek kolem 4 000 m se dostává hraboš sněžný Z ptáků zde lze vidět tetřeva tetřívka bělokura horského či pěnkavu sněžnou Dravce zastupují nejčastěji orel skalní orlosup bradatý sokol stěhovavý jestřáb a jiní Z ryb se zde hojně vyskytují pstruzi kteří se vyskytují v horských jezerech i ve výškách 2 600 m líni či lipani V alpských plesech nalezneme živočichy jenž jsou přímými potomky druhů z doby ledové Někteří plazi se dostávají až do výšek 3000 m zmije obecná a ještěrka živorodá Turismus Alpský turismus začal po „objevení Alp anglickými horolezci v 19 století Dnes jsou Alpy turisticky známým a oblíbeným místem od náročných sportů po rekreaci Častým jevem je skot volně se procházející po silnicích vedoucích pastvinami na kterých jezdí autobusy s turisty fotografujících a filmujících alpskou scenérii Obyvatelstvo Kdysi byly Alpy osídleny Rétoromány indoevropskými kmeny Ilyrů Kelty Za opravdu původních obyvatelstvo se považují Ladinové Jižní Tyroly a Rétorománi Graubünden Při stěhování národů do oblasti Alp migrovali zejména Germáni a Slované V současné době jsou zde zastoupeny národy Francouzi Italové Rakušané Němci Švýcaři a Slovinci Původní rétorománské obyvatelstvo je rozptýleno malých menšin které v dnešní době již splývá s místními obyvateli Zhruba 34% obyvatel hovoří německy s mnoha rozličnými dialekty 26% francouzsky 29% italsky a 11% slovanskými jazyky Odkazy Reference Literatura publikace Světová pohoří Evropa Jiří Šlégl a kolektiv – ISBN 80-242-0822-9 Související články Alpinismus Alpské čtyřtisícovky Švýcarské Alpy Rakouské Alpy Slovinské Alpy Italské Alpy Externí odkazy Antonín Jeřábek je český rozhodčí ledního hokeje Působil v nejvyšší soutěži v České republice – Extralize – a soudcoval též utkání na olympijských hrách 2014 v ruské Soči či na mistrovství světa konaném v témže roce v běloruském Minsku a stal se prvním českým rozhodčím který v ní působí Po sezóně 2012 2013 byl vyhlášen nejlepším rozhodčím působícím v Extralize ledního hokeje< ref> Odkazy Reference Břevnov je městská čtvrť a katastrální území Prahy náležející téměř celé k městské části Praha 6 ale nepatrnou částí krátký úsek ulice Spiritka u stejnojmenné usedlosti zasahuje i do městské části Praha 5 Tato pražská katastrální území dnes sousedí s Břevnovem Liboc Veleslavín Střešovice Hradčany Smíchov Motol Řepy Ruzyně Na území Břevnova pramení potok Brusnice Část Břevnova je právě tímto potokem zformována a Brusnici vděčí Břevnov za svůj poměrně členitý reliéf Nejnižší nadmořská výška Břevnova je v místě kde Brusnice opouští území Břevnova Naopak nejvyšším místem Břevnova je Malý Břevnov s nadmořskou výškou přibližně 383 m V současné době je v Břevnově evidováno 148 ulic 472 % obyvatel je mužů 528 % žen 895 % obyvatel je starší 15 let Citát Historie Břevnov je prvně zmiňován již v 10 století Nejvýznamnější historickou budovou a centrem vzdělanosti je Břevnovský klášter 27 dubna roku 1907 pak byl Františkem Josefem I povýšen na město podle legendy omylem Samostatným městem zůstal do konce roku 1921 poté se stal součástí hlavního města Spolu s Libocí a Střešovicemi tvořil tehdejší Prahu XVIII Novodobá historie Během druhé poloviny 20 století utrpěl Břevnov několik urbanistických a architektonických šoků Jedním z nich byla výstavba ulice Pionýrů dnes Patočkovy v 50 letech která jednak rozdělila Břevnov na dvě prakticky oddělené části a jednak došlo díky výstavbě této dopravní tepny ke zbourání vnější obvodové zdi kláštera a několika dalších staveb v areálu kláštera Takto zmizela původní vstupní brána do areálu pivovar ovčín a rovněž byl výrazně zmenšen Pivovarský rybník Patočkova ulice je dnes jednou z hlavních příjezdových cest do Prahy a v tomto směru zcela nahradila původní historickou trasu která zhruba kopíruje Bělohorskou ulici Během 70 let došlo k výstavbě obytného panelového sídliště v těsné blízkosti kláštera na místě původní obce Břevnov Z původní zástavby zbylo jen několik domů v blízkosti areálu kláštera a kaplička na místě někdejší návsi Protože na výstavbě sídliště se podíleli vězňové a mnohé z nově postavených bytů byly určeny pro rodiny pracovníků ministerstva vnitra bylo často hanlivě přezdíváno jako sídliště „Obušek častěji „Na pendreku Zajímavé stavby Kromě břevnovského kláštera nalezneme na území Břevnova i další pozoruhodné stavby nebo komplexy staveb V severozápadním výběžku Břevnova se nachází budova Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR postavená v letech 1960–1964 podle projektu Karla Pragera Legendou tohoto ústavu se stal jeho bývalý ředitel Otto Wichterle jemuž je věnován pomník před budovou Za povšimnutí stojí větší množství bývalých hospodářských usedlostí z nichž už dnes žádná neslouží svému původnímu účelu nebo se z nich dochovalo pouze torzo Mezi nejznámější patří Ladronka Dnes je tento nově rekonstruovaný objekt částečně přístupný veřejnosti Dalšími jsou například Kajetánka Šleiferka Spiritka Petynka Hybšmanka Kneislovka Tejnka nebo Liborka Díky historickým souvislostem vešel ve známost hostinec U Kaštanu kde byla roku 1878 založena Českoslovanská sociálně demokratická strana Dnes je díky rozšířené Bělohorské třídě budova hostince asi o třetinu zmenšena a kromě pohostinství je v ní kulturní centrum Kaštan provozované Unijazzem Osobitou stavbou je Hotel Pyramida na Dlabačově původně Dům rekreace ROH postavený v letech 1980–1985 podle projektu Nedy a Miloslava Cajthamlových Z ptačí perspektivy a na mapách jsou jistě nepřehlédnutelné Strahovské stadiony za zmínku stojí Stadion Evžena Rošického a zejména Velký strahovský stadion V blízkosti Břevnovského kláštera se nachází plochodrážní stadion Markéta na kterém se pořádají i mezinárodní motocyklové závody Mezi největší komplexy na katastrálním území Břevnova patří Ústřední vojenská nemocnice známá také jako „Střešovická nemocnice Její stavba byla započata v roce 1936 a probíhala s přestávkami prakticky během celého 20 století Atmosféru Břevnova minulých století si z velké části uchoval Břevnovský hřbitov v sousedství kláštera Pohřbeni jsou zde mimo jiné Karel Kryl Jan Patočka a Jan Anastáz Opasek Územím Břevnova prochází směrem od východu na západ poutní cesta z pražské Lorety do kláštera v Hájku Cesta byla lemována dvaceti kapličkami z let 1720–1726 Dodnes se dochovalo dvanáct z těchto kaplí pět z nich stojí na území Břevnova V posledních dvou dekádách jsou dochované kaple postupně opravovány V roce 2004 byla u autobusové zastávky Břevnovská postavena kovová lávka pro pěší přes Patočkovu ulici podle návrhu architekta Marka Housky Doprava Na území Břevnova se nenachází žádná ze zastávek pražského metra Nejbližšími stanicemi metra tak jsou Hradčanská Malostranská a Dejvická na trase A Po plánovaném prodloužení trasy A by se na území Břevnova měla nacházet stanice Petřiny V Břevnově jezdí tramvajové linky 1 2 18 22 25 56 a 57 Hlavní trasy tramvají vedou ulicemi Na Petřinách konečná zastávka Petřiny linky 1 2 18 a 56 a Bělohorská konečné zastávky Vypich a Bílá Hora linky 22 25 a 57 Hlavními ulicemi jsou Patočkova Bělohorská a Na Petřinách Osobnosti spojené s Břevnovem Lubomír Brabec 1953 kytarový virtuóz Jaroslav Seifert 1901–1986 básník a spisovatel U Ladronky Jan Anastáz Opasek 1913–1999 prozatím poslední arciopat břevnovského kláštera Jan Patočka 1907–1977 filosof Otto Rothmayer 1892–1966 architekt žák Josipa Plečnika Pavel Bobek 1937–2013 zpěvák Alexandr Sommer Batěk 1874–1944 profesor chemie a lidový učitel a jeho otec Emanuel Batěk autor knihy Břevnov pod Hvězdou Odkazy Reference Literatura Externí odkazy webové stránky Občanského sdružení Poutní cesta Hájek Barcelonnette je francouzská obec v departementu Alpes-de-Haute-Provence v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur V roce 2009 zde žilo 2 741 obyvatel Je centrem arrondissementu Barcelonnette Vývoj počtu obyvatel Colors idlightgrey valuegray09 iddarkgrey valuegray07 idsfondo valuergb111 idbarra valuergb060708 ImageSize width400 height373 PlotArea left50 bottom50 top30 right30 DateFormat xy Period from0 till3000 TimeAxis orientationvertical AlignBars justify ScaleMajor gridcolordarkgrey increment1000 start0 ScaleMinor gridcolorlightgrey increment200 start0 BackgroundColors canvassfondo BarData bar1962 text1962 bar1968 text1968 bar1975 text1975 bar1982 text1982 bar1990 text1990 bar1999 text1999 bar2008 text2008 PlotData colorbarra width30 alignleft bar1962 from0 till 2432 bar1968 from0 till 2476 bar1975 from0 till 2626 bar1982 from0 till 2735 bar1990 from0 till 2976 bar1999 from0 till 2819 bar2008 from0 till 2735 PlotData bar1962 at 2432 fontsizeS text 2432 shift-85 bar1968 at 2476 fontsizeS text 2476 shift-105 bar1975 at 2626 fontsizeS text 2626 shift-105 bar1982 at 2735 fontsizeS text 2735 shift-105 bar1990 at 2976 fontsizeS text 2976 shift-105 bar1999 at 2819 fontsizeS text 2819 shift-105 bar2008 at 2735 fontsizeS text 2735 shift-105 TextData fontsizeS pos2020 text"Zdroj INSEE" < timeline> Související články Seznam obcí v departementu Alpes-de-Haute-Provence Reference Bayerovo označení je označení hvězd písmenem řecké abecedy a genitivem nebo zkratkou latinského názvu souhvězdí Bayer označení zavedl ve svém atlase hvězd Uranometria z roku 1603 V tomto katalogu hvězdy v každém souhvězdí nejprve zařadil do tříd podle zdánlivé velikosti a v každé třídě pak postupoval již bez ohledu na zdánlivou velikost často ve směru od hlavy k patě nebo ocasu Příklady α CMa – Sirius – nejjasnější hvězda v souhvězdí Velkého psa Canis Major a také nejjasnější hvězda na obloze β Per – Algol – velmi jasná hvězda v souhvězdí Persea Perseus α2< sub> Cen – Alfa Centauri B – jasná hvězda v souhvězdí Kentaura Centaurus druhá hvězda dvojhvězdy Označování dalších hvězd Pro slabší hvězdy které v Bayerově katalogu uvedeny nebyly je používáno Flamsteedovo označení arabskými čísly Odkazy Reference Benjamin Netanjahu ; ‎ 21 října 1949 Tel Aviv Izrael známý pod přezdívkou Bibi < ref> je současný izraelský premiér a předseda strany Likud Jako vůdce této konzervativní strany již byl premiérem od června 1996 do července 1999 Dodnes je jediným izraelským ministerským předsedou který se narodil po založení státu V minulosti zastával různé ministerské posty Úřad ministerského předsedy zastával postupně ve třech různých funkčních obdobích a to v letech 1996 až 1999 a dvou na sebe navazujících v letech 2009 až 2013 a 2013 až 2015 Ve volbách v roce 2015 jím vedená strana Likud zvítězila s počtem 30 poslaneckých mandátů a Netanjahu byl opět pověřen sestavením vládní koalice Dětství a mládí Narodil se v Tel Avivu do rodiny Bencijona Netanjahua původně Mileikowskeho a Cely rozené Segalové jako prostřední ze tří bratrů Vyrůstal v Jeruzalémě a ve svých čtrnácti letech V roce 1967 se Benjamin Netanjahu vrátil do Izraele aby splnil svou povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách včetně osvobození rukojmích z letadla společnosti Sabena na Ben-Gurionově letišti při němž byl zraněn Poté opět odjel do Spojených států a nastoupil ke studiu na Massachusettském technologickém institutu MIT kde v roce 1975 získal bakalářský titul z architektury na a o dva roky později magisterský titul v obchodnictví Velmi ovlivněn smrtí nejstaršího bratra Joniho padl jako velitel operace Entebbe při které došlo k osvobození izraelských rukojmí letu společnosti Air France v Ugandě inicioval uspořádání dvou mezinárodních konferencí o boji proti mezinárodnímu terorismu které se konaly roku 1979 v Jeruzalémě a 1984 ve Washingtonu Napsal rovněž několik knih včetně dvou o terorismu Netanjahův mladší bratr Ido je rentgenolog a spisovatel Všichni tři bratři sloužili u Sajeret Matkal Byl třikrát ženatý a má tři děti Jeho druhou ženou se kterou se oženil v roce 1982 byla Fleur Cates která konvertovala k judaismu měla pouze židovského otce Od roku 1991 žije se svou třetí ženou psycholožkou Sárou rozenou Ben-Arci se kterou má syny Ja'ira a Avnera Diplomacie a začátek politické kariéry V roce 1982 se stal zástupcem izraelského velvyslance ve Spojených státech Moše Arense a na této pozici setrval dva roky Byl rovněž členem první delegace rozhovorů o strategické spolupráci mezi Izraelem a USA V letech 1984–1988 působil jako stálý zástupce Izraele při Organizaci spojených národů Během svého působení v OSN byl znám jako zkušený a energický řečník a debatér který věděl jak komunikovat se západními médii Jako obhájce Izraele na mezinárodní scéně pomohl porozumění bezpečnostním potřebám země mezi vlivnými Američany Jako izraelský velvyslanec při OSN vedl v roce 1987 snahy při zpřístupnění archivů nacistických válečných zločinů Po návratu do Izraele v roce 1988 vstoupil do politiky a v říjnu téhož roku úspěšně kandidoval v parlamentních volbách za stranu Likud s níž byla jeho rodina spjata po dvě generace Kromě postu poslance byl jmenován náměstkem ministra zahraničí ve vládě Jicchaka Šamira V této funkci setrval čtyři roky během nichž došlo k intifádě válce v Zálivu a Madridské mírové konferenci která iniciovala přímé rozhovory mezi Izraelem a jeho sousedy Díky Netanjahuovým dobrým komunikačním schopnostem a zejména pak umu jednání s médii došlo opět k lepšímu vnímání Izraele v zahraničí V roce 1992 prohrál Likud pod Šamirovým vedením předčasné parlamentní volby a ten proto odešel z politiky O rok později Netanjahu přiznal krátce před stranickými primárkami v rozhovoru pro televizi Kanál 1 nemanželskou aféru když porazil Bennyho Begina syna někdejšího premiéra Menachema Begina a zkušeného politika Davida Levyho neboť dohody z Osla označoval jako „předmostí ke zničení Izraele Ostře také vystupoval proti izraelskému stažení z Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu< ref> Poprvé ministerským předsedou Parlamentní volby v roce 1996 byly neobvyklé tím že si Izraelci vůbec poprvé mohli zvolit svého premiéra přímo Netanjahu se v předvolební kampani zaměřil na rostoucí vlnu teroru která decimovala Izrael charedim nabídl zproštění povinné vojenské služby pro ortodoxní muže zvýšení sociální podpory garanci na svěcení šabatu a na námitky pravice vůči jakýmkoliv dalším územním ústupkům Jedním z předvolebních hesel bylo „pro Židy je dobrý Netanjahu V souvislosti s tím se Netanjahu obával že by Peresovy šance zvítězit v prvním kole byly větší kdyby proti němu kandidovalo více pravicových kandidátů Z pravice kandidovali kromě Netanjahua také Rafa'el Ejtan ze strany Comet a David Levy ze strany Gešer Oba však Netanjahu přesvědčil aby své kandidatury stáhli výměnou za významné vládní posty a nakonec se mu ještě před volbami podařilo vytvořit společnou kandidátku těchto tří stran Likud-Gešer-Comet Ve volbách které se konaly 29 května 1996 sice mírně zvítězila Strana práce Bezprostředně po sestavení vlády chtěl dokázat že bude pokračovat v mírovém procesu Ve skutečnosti však Arafatovým slibům nevěřil Z funkce premiéra se naopak snažil kompromisy s palestinskými Araby oddalovat a v rozporu s Oselskými dohodami akcentoval jordánsko-palestinskou konfederaci namísto nového samostatného státního útvaru Dne 4 září 1996 se uskutečnilo jeho první setkání s Arafatem které však nepřineslo žádné výsledky Netanjahu naopak oznámil výstavbu nových židovských osad Mezi jeho agendu ve funkci premiéra nepatřil pouze izraelsko-palestinský mírový proces ale mimo jiné také uzdravení izraelské ekonomiky Za jeho vlády došlo k zavedení opatření sloužících zamezení růstu inflace a dalších kroků majících za cíl snížení státního rozpočtového deficitu Nová ekonomická politika byla zaměřena na restrukturalizaci ekonomiky a privatizaci státních společností a služeb Kontroverze a mírový proces Během jeho vlády došlo k několika kontroverzním událostem Již v srpnu 1996 nechal Netanjahu otevřít tzv Hasmonejský tunel který přiléhá k Chrámové hoře a jehož východ leží v zalidněné muslimské čtvrti Tento krok vyvolal vlnu hněvu a násilí při kterém přišlo o život na patnáct vojáků a padesát šest izraelských civilistů Žádný výsledek však nepřinesla Mimo to Netanjahu nemohl jednoduše odvrhnout veškeré dosavadní mírové snahy Zbylých 20 % zůstalo vymezeno pro zdejší židovské osadníky Velkým skandálem se na izraelské politické scéně stala aféra Bar-On přezdívaná „Bibi-gate při níž mělo dojít k politickému obchodu který umožnil podporu vlády stranou Šas Velkým neúspěchem skončila tajná operace Mosadu jejímž cílem bylo pomocí pomalu působícího jedu zabít předního představitele Hamásu Chálida Mašála který se toho času nacházel v jordánském hlavním městě Ammán Úmysl postavit byty pro více než 30 tisíc Židů vyvolal protesty nejenom mezi palestinskými Araby ale i mezi izraelskou levicí a na mezinárodní scéně se proti tomuto úmyslu postavilo 130 zemí s výjimkou Spojených států a několika tichomořských ostrovů V den výročí nástupu do funkce premiéra řekl Netanjahu v interview pro The Times Po teroristickém útoku v březnu 1997 v Tel Avivu došlo k výraznému ochlazení izraelsko-palestinských vztahů Jeden z takových „Alon-Plan-Plus navrhl v červnu 1997 Vycházel z Alonova plánu z konce 60 let podle něhož si měl Izrael ponechat jako strategicky důležitá území Golanské výšiny a Jordánské údolí Nakonec navrhly kompromis podle kterého mělo být Palestinské samosprávě předáno 13 % rozlohy Západního břehu Jordánu Po roce a půl diplomatické nečinnosti bylo nakonec v říjnu 1998 na nátlak prezidenta Clintona podepsáno Memorandum od Wye River Kromě územních změn také došlo k odchodu izraelských sil z některých lokalit otevření letiště a přístavu v Gaze a vytvoření bezpečného průchodu mezi Pásmem Gazy a Západním břehem Netanjahu za podepsání Memoranda po Spojených státech požadoval nové potvrzení Palestinské národní rady že byly z Charty Organizace pro osvobození Palestiny vypuštěny zmínky o zničení Izraele a vyvíjel i nátlak na propuštění izraelského špiona Jonathana Pollarda vězněného v USA Kvůli ústupkům které v rámci dohody učinil si však proti sobě postavil pravici a v Likudu se vůči němu vymezil silný tábor odpůrců územních ústupků K prosazení Memoranda do Wye River se tak při hlasování v Knesetu musel spolehnout na opoziční Stranu práce Nespokojenost ve straně její štěpení problémy se schválením státního rozpočtu a nakonec i vyslovení nedůvěry vládě pravicí v Knesetu Proti Netanjahuovi kandidoval Ehud Barak ze Strany práce Tyto parlamentní volby byly jednou z nejdrtivějších porážek Likudu kdy získal pouze 14 % hlasů a o pouhé procento za ním se umístila strana Šas Souboj Baraka a Netanjahua byl vyrovnanější ale Barak nakonec Netanjahua těsně porazil poměrem 5644 % rozdílem 388 546 hlasů Po volební porážce Netanjahu opustil křeslo předsedy Likudu a dočasně odešel z politiky Období mimo politiku Po odchodu z politické scény v roce 1999 působil jako obchodní poradce hi-tech společností a přednášel po celém světě V srpnu téhož roku přinesl deník Jedi'ot achronot skandální odhalení že Netanjahu financoval úpravy svého soukromého jeruzalémského bytu z finančních prostředků úřadu premiéra V březnu 2000 policie navrhla Netanjahua obvinit z podvodu korupce zpronevěry a maření úředního jednání Žádné obvinění však nakonec vzneseno nebylo Politická aktivita po roce 2000 V roce 2001 Netanjahu nevyužil příležitost vrátit se na politický vrchol když se odmítl zúčastnit předčasných premiérských voleb Jako nový premiér následně vzhledem k probíhající druhé intifádě vytvořil vládu národní jednoty Tu v říjnu 2002 kvůli neshodám na státním rozpočtu opustila Strana práce Odchodem ministrů za Stranu práce se zároveň mimo jiné uvolnil post ministra zahraničí který získal Netanjahu Později se utkal se Šaronem ve stranických volbách o post předsedy strany ale neuspěl Ministr financí Koncem ledna 2003 proběhly předčasné parlamentní volby Likud v nich přesvědčivě zvítězil zatímco Strana práce zaznamenala dosud nejhorší volební výsledek Šaron sestavil pravicovou koalici sestávající z Likudu a stran Šinuj Národní jednota a Národní náboženská strana Jedním z ministrů této vlády kterou Marek Čejka označuje jako jednu z nejvíce nacionálně orientovaných izraelských vlád se stal i Benjamin Netanjahu jenž obsadil post ministra financí Z této pozice zavedl ekonomickou politiku která podpořila růst tím že zredukovala veřejný sektor a posílil soukromý sektor V roce 2004 Netanjahu pohrozil rezignací jestliže plán na stažení z Pásma Gazy nebude předložen k veřejnému hlasování Vláda schválila stažení poměrem 175 a Netanjahuova rezignace vstoupila v platnost 9 srpna 2005 Předseda Likudu Odchod Izraele z Pásma Gazy vyvolal v Likudu silné otřesy které vedly k odchodu Ariela Šarona a několik jeho spolustraníků ze strany S nimi a dalšími politiky kteří opustili Stranu práce pak Šaron založil stranu Kadima kterou připravoval na předčasné parlamentní volby v roce 2006 To celé v období kdy strana vedla vládu a její předseda byl premiér případné Netanjahuovo vítězství by mělo za následek vytlačení Šarona z úřadu premiéra V předčasných volbách skončil Likud na třetím místě za stranami Kadima a Stranou práce a zaznamenal nejhorší volební výsledek ve své historii Benjamin Netanjahu se tak stal vůdcem opozice Dne 14 srpna 2007 byl v nových stranických volbách zvolen předsedou strany a kandidátem na post premiéra když získal 73 % hlasů a porazil radikálně pravicového kandidáta Moše Feiglina a předsedu Světového Likudu Dannyho Danona Podruhé ministerským předsedou Likud ve volbách nakonec i přes značný předvolební náskok skončil na druhém místě za Kadimou s rozdílem jednoho mandátu Poprvé v dějinách Izraele tak sestavením vlády nebyl pověřen předseda vítězné politické strany V polovině června 2009 Netanjahu přednesl projev na Bar-Ilanově univerzitě kde se vyjádřil k blízkovýchodnímu mírovému procesu Vůbec poprvé podpořil myšlenku palestinského státu existujícího po boku Izraele V létě téhož roku nařídil odstranit část zátarasů ze silnic na Západním břehu za účelem usnadnění ekonomického rozvoje< ref> Koncem listopadu 2009 oznámil dočasné zastavení výstavby osad po dobu příštích deseti měsíců Podle deníku Haarec to však nemělo žádný zásadní dopad Koncem měsíce však vypršelo moratorium na výstavbu osad a poté co izraelské vláda schválila výstavbu na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě a nepodařilo se na tomto tématu nalézt shodu opustila Palestinská samospráva jednání Součástí jeho agendy byl též íránský jaderný program proti kterému se vždy stavěl Ve svém projevu před Valným shromážděním OSN z září 2012 požadoval stanovení jasné hranice kterou již Írán nebude moci překročit aniž by se vystavil riziku vojenského úderu< ref> Během jeho druhého funkčního období došlo v květnu 2010 k výraznému zhoršení izraelsko-tureckých vztahů v důsledku incidentu na jedné z lodí tzv „humanitární flotily která vyplula z Turecka a pokusila se o prolomení námořní blokády Pásma Gazy Při zadržení tohoto konvoje a obsazení lodí speciálními jednotkami izraelského námořnictva byli izraelští vojáci napadeni a při následné potyčce zahynulo 9 Turků< ref> Počátkem roku 2011 došlo v důsledku vnitrostranických sporů k rozštěpení Strany práce jenž v lednu opustil její předseda Ehud Barak spolu s několika poslanci kteří založili novou centristickou stranu Acma'ut Zatímco Strana práce a její zbylí ministři v důsledku toho koaliční vládu opustili členové Barakovy strany ve vládě zůstali V dubnu 2012 se Izrael kvůli vládní krizi přiblížil předčasným parlamentním volbám na nichž se shodly všechny hlavní politické strany Jen pár hodin předtím než měl parlament 8 května hlasovat o svém rozpuštění však Netanjahu oznámil vstup opoziční Kadimy do koaliční vlády V říjnu 2012 Netanjahu oznámil že jeho strana bude v nadcházejících volbách kandidovat spolu s Jisrael bejtejnu ve volební alianci Likud Jisrael bejtejnu Po šesti týdnech vyjednávání se mu podařilo sestavit svou v pořadí již třetí vládu sestávající ze stran Likud Jisrael bejtejnu Ješ atid Židovský domov a ha-Tnu'a která získala 18 března důvěru v Knesetu< ref> V průběhu Netanjahuova druhého funkčního období opakovaně docházelo k nárůstu raketových a minometných útoků na Izrael ze strany palestinských radikálních organizací V reakci na to podnikla izraelská armáda dvě vojenské operace a to operaci Pilíř obrany v listopadu 2012 a operaci Ochranné ostří v červenci až srpnu 2014 V těch jím vedená strana Likud navzdory předvolebním průzkumům zvítězila a s 30 poslaneckými mandáty se stala nejsilnějším uskupením v Knesetu Knihy a články Knihy A Durable Peace Israel and Its Place Among the Nations Warner Books 2000 ISBN 0-446-52306-2 Fighting Terrorism How Democracies Can Defeat Domestic And International Terrorism Diane Pub Co 1995 ISBN 0-7881-5514-8 A Place Among the Nations Bantam 1993 ISBN 0-553-08974-9 Terrorism How the West Can Win Farrar Straus & Giroux 1986 ISBN 0-374-27342-1 Články Odkazy Reference Související články Volby izraelského premiéra 1996 Hebronský protokol Memorandum od Wye River První vláda Benjamina Netanjahua Druhá vláda Benjamina Netanjahua Třetí vláda Benjamina Netanjahua Externí odkazy Bratrstvo je třídílná kniha Aloise Jiráska z období husitství Navazuje na knihy Mezi proudy a Proti všem avšak její děj se nyní odehrává na Slovensku Husitství sice zažívá velký rozmach ale nemá s původním táborským vzorem moc společného Ačkoliv hlavní hrdinové mají kladné vlastnosti typické pro Žižkovy bojovníky – odvahu čest a ochotu vždy hájit boží pravdu setkáváme se u nich rovněž s mnohými zápornými rysy Většina z nich holduje častému pití a války jsou pro ně vším Neumí nic jiného než bojovat a to nejen bránit své území ale také přepadat a loupit Jirásek tento úpadek velmi pečlivě popisuje a trilogii dovede až do doby kdy Bratrstvo zaniká Valná část žoldnéřů padne a kdo ne žene se dále za kořistí Vojáci už neslouží „vyšším cílům jako původní husité ale putují pouze tam kde dostanou větší žold __TOC__ Podrobný děj Svazek I – Bitva u Lučence Do zemanské rodiny Koziců se z bitev ve službách Jana Jiskry vrátil nejstarší syn Janko Přivezl si velkou kořist a tak láká svého nejmladšího bratra Ondrejka a další pány ze sousedství aby se na příští výpravu vydali s ním Starý otec však nechce Ondrejka pustit protože Janko se nevrátil s prostředním bratrem Štefanem Ten ale zanedlouho přijde jenže těžce zmrzačený Padl do zajetí a Uhři mu usekli obě ruce a vypíchli oko Otec se velmi rozzlobil a Ondrejka s Jankem poslal jen aby se pomstil Družina zemanů z celého okolí se tedy vypraví za Janem Jiskrou Stejným směrem míří i rota „Pobery z Lomu nevím kam domů válečníka který málem padl v bitvě s Němci Vyvázl sice živý ale holou hlavu mu zdobilo třináct jizev Pobera se na své cestě zastavil u Žiliny a jeho vojsko přenocovalo před branami Pobera se však seznámil se zadluženým Žiliňanem Bodorovským jenž přišel na nápad že by své dluhy mohl splatit prodáním ženy Uherskou manželku také kdysi koupil a vzhledem k její kráse by ji mohl prodat za hodně peněz Temperamentní Mária je v Žilině nešťastná a neustále touží spatřit svého milého Imricha Nemá o něm vůbec žádné zprávy ale když ji Bodorovský nabídne že se vydají na cestu souhlasí Pobera se ji ovšem od začátku protiví a když zjistí že ji manžel prodal právě mu hodně se naštve Rotmistr se snaží získat její srdce ale Mária se spolčí s dalším vojevůdcem Talafúsem který ji tajně odveze pryč Pobera se ve vzteku snaží Márii najít jenže to už volají povinnosti – musí na výpravu do Uher Tam se vydá společně s oddílem Janka Kozice Jejich houfy se sice rozdělí ale oba jsou úspěšné a vrátí se s velkou kořistí Janko ovšem přišel o tři jízdné – zemany zajali Uhři – a také bratr Ondrejko byl těžce raněn Při návratu se Kozicové utáboří na Lučenci Zatímco se Ondrejko jen pozvolna zotavuje hlavně díky masti kterou má od své Zuzky Janko odjíždí na jiný hrad Pobera rovněž míří jinam Mária se schovává na hradě u Talafúse ale je tam spíš jako ve vězení Talafús se navíc také snaží dostat do její přízně čehož Mária využívá k vylepšení situace uherských zajatců svých krajanů Podaří se jí navíc vypátrat stopu svého Imricha K jejímu zármutku však má potvrzené že Imrich padl Zasloužil se o to Talafús aniž by o tom věděl a Mária se rozhodne škodit Talafúsovi kde jen může Nejprve ale vyvolá zdání že se stane jeho ženou – právě tak si jej omotá kolem prstu Uhři mezitím dorazí k Lučenci s obrovskou armádou zatímco na hradě je jen nepočetná posádka Huňad krutý uherský vůdce se domnívá že hrad brzo obsadí nicméně Češi a Slováci kladou odpor Huňad dá ze vzteku popravit a upálit zajatce o které Janko přišel v Uhrách Češi se brání tím více ale dlouho se jim nedaří V neustálém vedru jim dochází voda a pomoc se neblíží Uzdravený Ondrejko i další chtějí vytáhnout na poslední boj a v něm se buď prosekat nebo padnout ale velitel jim to nedovolí Slíbil Janu Jiskrovi že Uhry udrží co nejdéle Nakonec však podlehne a pošle k Huňadovi posla o vyjednání předání hradu výměnou za život pěti set bojovníků Huňad se jim ovšem vysměje a podnikne velký úotk Jenže to už dorazily posily – Jan Jiskra se vrací z bitvy stejně jako Pobera i Janko Kozic Dohromady s lučenskou posádkou Uhry rozmetají Na konci prvního svazku si ještě znepřátelení Pobera a Talafús slíbí souboj na život a na smrt jen co jim skončí válečné povinnosti Pobera totiž Talafúsovi neodpustil únos Márie Svazek II – Mária Válka mezi Janem Jiskrou a Huňadem se pomalu obnovuje a tentokrát má navrch uherský gubernátor Ačkoliv vyhrává většinu důležitých bitev pomalu se schyluje k míru Do popředí se totiž dostává problém nezletilého krále Ladislava Všechny části říše chtějí mít Pohrobka pro sebe aby se po jeho plnoletosti dostaly k moci O to usilují i Uhři kteří by rádi ukončili válku a místo toho se soustředili na získání královy přízně Mária mezitím stál pobývá s Talafúsem Její zášť vůči němu přetrvává ale zároveň se do jejího srdce pomalu vkrádá opravdová náklonnost Mária bojuje s touhou pomstít se za Imricha a vůbec všem Čechům ale zároveň si uvědomuje že Talafúsovi vděčí za mnohé Postupem času se k němu chová lépe nicméně z velké části je to vypočítavostí Snaží se z něj vymámit jakékoliv vojenské nebo politické tajemství které pak pomocí svého uherského sluhy předává do své vlasti Velkou sílu prokáže v době kdy je na Talafúsově hradě vězněn Jagerský biskup Mária mu posílá jídlo na přilepšenou a také tajně zprávy o dění ve světě Poté co je smluven mír mezi Jiskrou a Huňadem musí být biskup propuštěn Setkává se s Máriou a nabádá ji aby ve svém úkolu škodit Čechům vytrvala Jakmile vojna skončí dohodnou se Pobera a Talafús na slíbený souboj Na Jiskrově dvoře se do sebe pustí a Pobera Talafúse těžce zraní Ten se z bitvy dlouho zotavuje a Mária o něj doma pečuje Postupem času se ale dostává do podezření že je to právě ona kdo Uhrům posílá tajné zprávy Talafús o ničem netuší a nechce vědět ale Jiskrův informátor už její počínání sleduje Nedaří se mu ovšem sehnat důkazy a tak je bezmocný Rota Janka Kozice prožívá klidnější období Často se stává že není s kým bojovat a tak žoldnéři zahálejí Jenže jednou se zemané dostanou do vesnice kterou se Uhři chystají vyrabovat Překvapené soupeře zaženou ale Janko je stejně jako Chujava Slimáček raněn O všechny raněné se pak na hradě stará knězova sestra Eva Milé děvče si oblíbí jak Janko tak upovídaný Chujava K pokusu získat si její srdce se nakonec odhodlá jen Slimáček ale neuspěje Doma u Koziců hodně strádá zmrzačený Štefan Tomu se stala Ondrejkova Zuzka blízkou přítelkyní až se do ni nechtíc také zamiloval Zuzka se samozřejmě těší na svého Ondrejka a o strastech Štefana nemá nejmenší zdání Prostřední z bratrů se velmi trápí a chystá se utéct z domu protože už si neví rady Jakmile je vyhlášen mír Ondrejko se vrací domů za Zuzkou kdežto Štefan tajně prchne za Jankem Svazek III – Žebráci Jiskra musel na žádost krále odevzdat všechny své hrady do uherské správy ale všichni jeho vojáci přešli pod Petra Aksamita z Bratrstva Na hlavní základnu Spišský zámek se stěhují také Talafús s Máriou Janko Kozic Pobera a další Na Uhry útočí z jihu Turci čehož chce bratrstvo využít ve svůj prospěch Připraví velké tažení kterým chce uherské vojsko zaskočit Jenže Mária dále věrná Uhrům posílá prostřednictvím svého sluhy Mihála varování a bratříci padnou do léčky Výpravě velí Talafús ale Pobera s Kozicem jej neposlechnou a vydají se s jízdními dále než mají Jakmile se jejich roty ocitnou v pasti je posila daleko Situace je velmi vážná ale Talafús s částí vojska na poslední chvíli obklíčené druhy vyseká Sám je však těžce raněn Bitva pokračuje poté co na místo dorazily pěší oddíly bratrstva Talafús je mezitím přemístěn do bezpečí To ovšem netrvá dlouho – uherské vojsko které se chystalo na Turky překvapilo a vydalo se místo toho jednou provždy vypudit Čechy z „Horní země Oblehnou samotný Spišský hrad kde sídlí Aksamit Pevnost je ale dobře chráněná a má vlastní zásoby vody Není tedy snadné ji vyležet Uhři včetně Jagerského biskupa podniknou několik útoků ale díky skvělé obraně se posádka hradu drží Mária s Mihálym však nezahálí Chystají další zradu a využijí k tomu zmrzačeného Štefana Kozice Právě jeho jizbou se Mihály vydává do ležení Uhrů podat nejnovější zprávy a vrací se v doprovodu mnoha vojáků Uhři se pustí do velkého útoku a díky lstivém průniku do hradu vítězí Mnoho Čechů a Slováků v obraně padne včetně Štefana Zbytek se stáhne na horní část hradu kde se znovu opevní Z obklíčení jsou žoldnéři osvobozeni až díky zásahu Pobery a Janka Kozice Mária se v bitvě dostane na stranu Uhrů a ubytuje se v jejich ležení Jagerský biskup se ji chce za věrné služby odměnit ale má také jiné postranní úmysly Toho se Mária leká a i když je ráda že Bratrstvo dostalo díky ní tvrdou ránu Talafús ji chybí Právě kvůli němu prchne na nový hrad Bratrstva Tábor Jde tedy znovu do nepřátelského prostředí ale stále věří že nikdo z Bratrstva nemá důkazy o její zradě Mýlí se však – někdejší Jiskrův informátor Žáček o ní ví všechno Zatímco Talafús stále věří v Máriinu nevinu zbytek velitelů ji tvrdě odsuzuje a Talafúse s ní Janko Kozic kterému Mária zabila bratra Štefana na ni nalíčí past a odveze ji za vyhlášeným černokněžníkem Mária se před ním dozná ke všemu kromě zrady Talafúse – toho prý opravdu miluje Přiznání vyslechnou velitelé rot a rozzlobeni Márii málem zabijí Talafús přijíždí právě včas aby se s umírající Máriou rozloučil Bratrstvo se pak znovu postaví útoku Uhrů ale tentokrát proti nim stojí obrovská přesila Aksamit Janko Kozic i Pobera ve velké bitvě padnou a s nimi i drtivá většina Bratrstva Talafús a pár dalších se sice zachrání ale musí prchnout Všichni se nechají naverbovat do služeb Jiskry který se na pověření krále vrací Talafús ovšem odjíždí domů na Moravu Brzy na to je ale vyhlášen mír aby mohli Uhři zaútočit na Turky Žoldnéře dlouhá zahálka unavuje a tak se vydají za výdělkem jinam – většinou do Polska Ani tam však dlouho nevydrží jenže už nemají kam jít Postupně se z nich stávají „žebráci kteří se nechají najmout kdekoliv to jenom jde Je jim jedno na čí straně bojují Dílo dostupné online Byzantská říše zkráceně nazývaná Byzanc případně známá jako Východořímská říše byla v období pozdní antiky a středověku významná křesťanská mocnost nacházející se v oblasti východního Středomoří V roce 330 povýšil Konstantin Veliký původní starověkou obec Byzantion přejmenovanou na Konstantinopol na hlavní město římské říše Ta byla v roce 395 trvale rozdělena na východní a západní část Zatímco západořímská říše zanikla již roku 476 východní polovina impéria dosáhla v 6 století za panování Justiniána I svého největšího územního rozsahu V 7 století se udála zásadní proměna charakteru říše způsobená především přijetím řečtiny jako oficiálního jazyka za vlády Herakleia a ničivými dopady islámské expanze Navzdory porážkám a úbytku území náležela k hospodářsky kulturně a vojensky nejrozvinutějším soudobým státům Byzanc oslabená odrážením Arabů a vnitřními náboženskými spory se za makedonské dynastie vzchopila k novému rozmachu a koncem 10 století se znovu pozvedla k velmocenskému postavení Nicméně prohlubující se odcizení mezi západními a východními křesťany vyústilo v roce 1054 v církevní rozkol označovaný jako Velké schizma Po porážce v bitvě u Mantzikertu v roce 1071 ztratila říše ve prospěch seldžuckých Turků většinu Malé Asie představující jádro jejího teritoria Po nástupu Komnenovců sice získala zpět některé oblasti a ve 12 století dočasně obnovila svoji převahu ovšem za pozdějších císařů započal její definitivní úpadek Během čtvrté křížové výpravy utrpěla Byzanc fatální úder když byla Konstantinopol roku 1204 dobyta křižáky Třebaže císařové z dynastie Palaiologů dokázali v roce 1261 říši obnovit opakující se občanské války výrazně podlomily její moc Postupný rozklad vyvrcholil pádem Konstantinopole v roce 1453 a dobytím zbývajících byzantských území osmanskými Turky V průběhu své tisícileté existence sloužila říše jako záštita křesťanství čímž výrazně přispěla k ochraně Evropy před šířením islámu Kromě toho disponovala pevnou zlatou měnou jež byla v oběhu v celém středomořském prostoru Konstantinopol patřila jako jedna z největších metropolí v tehdejším světě k nejdůležitějším obchodním střediskům Byzanc měla určující vliv na náboženství právo politický systém architekturu a umění značné části Evropy a Středního východu přičemž přispěla k zachování a předání četných literárních děl a vědeckých poznatků klasického světa a jiných kultur Věda která se zabývá Byzantskou říší se jmenuje byzantologie< ref> Název „Byzantská říše je moderní nynějšími historiky běžně užívaný termín naprosto neznámý jejím někdejším obyvatelům Poprvé ho použil v roce 1557 jedno století po pádu Konstantinopole německý dějepisec Hieronymus Wolf ve svém díle Corpus Historiae Byzantinae Pojem „byzantský odvodil z názvu řecké osady Byzantion na jejímž místě byla Konstantinopol založena Jeho užitím chtěl odlišit dějiny starověké římské říše od její středověké nástupkyně Publikace Byzantine du Louvre Corpus Scriptorum Historiae Byzantinae z roku 1648 a Du Cangeho Historia Byzantina z roku 1680 přispěly k rozšíření tohoto pojmenování mezi francouzskými autory V časech osvícenství ho zpopularizovali tehdejší spisovatelé jako byli Montesquieu Voltaire a Gibbon V jejich podání však adjektivum „byzantský nabylo pejorativní nádech protože se stalo synonymem slova dekadentní Při srovnání byzantské civilizace s klasickou antickou civilizací se jim totiž existence prvně jmenované jevila jako vleklé období úpadku Samotní obyvatelé byzantské říše se nazývali Římany Rhomaioi a svůj stát označovali Rhomania případně Basileia ton Rhomaion což se do latiny překládalo jako Imperium Romanorum tedy římská říše Přestože si Byzanc po převážnou většinu svých dějin podržela multietnický charakter a zachovávala odkaz řecko-římských tradic vzhledem k rostoucí převaze řeckého elementu ji její současníci v západní Evropě nazývali „říší Řeků Imperium Graecorum Nároky východořímské říše na římské dědictví byly zásadně zpochybněny korunovací Karla Velikého za císaře Římanů papežem Lvem III považujícím trůn římské říše za uprázdněný V západních zemích byl od těchto dob titul Imperator Romanorum vyhrazen pro Karlovy následníky a panovníky Svaté říše římské zatímco konstantinopolský císař byl někdy označován jako Imperator Graecorum „císař Řeků Naproti tomu ve vnímání Peršanů muslimů a Slovanů byla římská identita byzantské říše všeobecně akceptována V islámském světě byla tudíž známá jako Rúm „Řím Dějiny Rozdělení římské říše V roce 284 se moci v římské říši chopil Diocletianus jenž překonal krizi třetího století uskutečněním vnitřních reforem a nastolením nového systému vlády zvaného tetrarchie V rámci něho byla říše fakticky rozdělena na dvě části spravované dvěma císaři augusti Ti si posléze přibrali za své kolegy dva mladší partnery a své budoucí nástupce v hodnosti caesarů caesares Po Diocletianově abdikaci v roce 305 se toto uspořádání zhroutilo Následovaly občanské války trvající až do roku 324 kdy Konstantin Veliký získal kontrolu nad celým územím říše Konstantin navázal na Diocletianovy správní a daňové reformy Tím zdůraznil rostoucí význam hospodářsky konsolidovanější a rozvinutější východní poloviny impéria Město se těšilo strategicky mimořádně příznivé poloze mezi Evropou a Asií nacházelo se na spojnici obchodních tras a nejpozději v závěru 4 století se stalo trvalým sídlem na východě panujících římských císařů Konstantin se v roce 313 jako první císař otevřeně přiklonil ke křesťanství jež všestranně podporoval v čemž pokračovali téměř všichni jeho nástupci Křesťané byli zahrnováni velkorysými privilegii čímž byli preferováni na úkor starého pohanství Vliv církve v průběhu 4 století výrazně vzrostl což bylo završeno povýšením křesťanství na oficiální státní náboženství za Theodosia I V roce 395 byla říše rozdělena mezi Theodosiovy syny romanizovaný a rurálnější západ připadl Honoriovi; urbanizovanější a silně helenizovanou východní část obdržel Arcadius Ačkoli již dříve docházelo k obdobným členěním impéria toto dělení se ukázalo být definitivním Koncem 4 století v době začínajícího stěhování národů byla římská říše vystavena náporu germánských a jiných barbarských kmenových svazů V bitvě u Adrianopole v roce 378 východní vojsko ničivě podlehlo Gótům nedlouho nato usazeným jako foederati na římském území Od počátku 5 století směřovaly vpády Germánů a Hunů rostoucí měrou proti hospodářsky a vojensky oslabenější západořímské říši Konsolidovanější východ musel čelit útokům novoperské sásánovské říše třebaže v letech 387 až 502 se vzájemné vztahy vyvíjely převážně mírově Roku 410 bylo město Řím dobyto a vydrancováno Vizigóty a zhruba v témže čase byly rozsáhlé oblasti západu opanovány Germány nicméně východní říše zůstala s výjimkou Balkánu veskrze ušetřena srovnatelných katastrof Za Theodosia II byly zesíleny konstantinopolské hradby díky čemuž se toto město stalo takřka nedobytným Hunové byli odvráceni od pustošení východořímského území každoročním vyplácením tributu Theodosiův nástupce Marcianus odmítl Hunům nadále platit načež hunský král Attila vytáhl proti západořímské říši Krátce po Attilově smrti v roce 453 se jeho říše rozpadla takže Konstantinopol byla zbavena hrozby hunských nájezdů V náboženských otázkách destabilizovaly východní říši různé hereze a doktrinální spory stupňované soupeřením patriarchátů v Římě Konstantinopoli Alexandrii a Antiochii Už v roce 325 rozhodl nikajský koncil o odsouzení arianismu popírajícího Kristovo božství Roku 431 prohlásil koncil v Efesu za herezi nestoriánství Nejvážnější krizi vyvolala rozepře ohledně Kristovy podstaty jelikož stoupenci směru zvaného monofyzitismus tvrdili že měl jedinou přirozenost a to božskou Přestože toto učení bylo zavrženo chalkedonským koncilem v roce 451 v Egyptě a Sýrii se k němu přiklonila téměř veškerá populace přičemž většina dalších císařů se neúspěšně pokoušela obnovit narušenou církevní jednotu Ve druhé polovině 5 století se východní říše musela potýkat s obtížnými vnitropolitickými problémy Valná část armády sestávala z germánských vojáků z nichž se někteří domohli významných pozic v řízení státu Leon I první císař jemuž svěřil císařskou korunu konstantinopolský patriarcha se tudíž pokusil eliminovat nebezpečnou moc Germánů jejich nahrazením Isaury polobarbarskými obyvateli jihovýchodní Anatolie Isaur jménem Zenon se dokonce v roce 474 zmocnil císařského trůnu ovšem za jeho nástupce byl vliv Isaurů vynaložením značného úsilí potlačen Východořímské vojsko pak opět tvořili cizí zvláště germánští žoldnéři jejich působení na politiku říše zůstávalo ale omezeno V roce 468 se východní Římané rozhodli podpořit západořímskou říši vysláním obrovské flotily proti Vandalům do severní Afriky Po nezdaru této expedice se poměry na západě rychle zhoršovaly a roku 476 sesadil germánský velitel Odoaker posledního západořímského císaře Romula Augusta O několik let později pověřil Zenon ostrogótského krále Theodoricha vedením výpravy na Apeninský poloostrov Po Odoakerově porážce v roce 493 učinil sice Theodorich z Itálie vlastní fakticky nezávislou doménu Zenon se však zbavil ohrožení ze strany Ostrogótů před svým odchodem soustavně pustošících balkánské provincie Po Zenonovi nastoupil Anastasius I letitý představitel státní správy římského původu který se v prvním desetiletí svého panování musel vypořádávat s Isaury Anastasius se ukázal jako mimořádně zdatný administrátor a energický reformátor když zdokonalil monetární soustavu a provedl zásadní úpravy daňové soustavy v rámci níž snížil daňové zatížení městského obyvatelstva Přesto zanechal ve státní pokladně enormní sumu 320 000 liber zlata Znovudobytí západních provincií Za panování Justina I vykonával skutečnou kontrolu nad říší jeho schopný synovec Petrus Sabbatius Tento potomek rolníků z Ilýrie se po strýcově smrti v roce 527 ujal vlády a stal se známým jako Justinián I Záhy pojal úmysl obnovit římskou říši v její někdejší velikosti Roku 532 si proto zajistil východní hranici uzavřením „věčného míru se sásánovskou říší načež podnikl sérii výbojných válek na západě V letech 533 a 534 si Byzantinci vedení vojevůdcem Belisarem podmanili Kartágo a vyvrátili království Vandalů v severní Africe Ostrogótskou Itálii zachvátily po Theodorichově úmrtí nástupnické zmatky jichž Byzantinci využili roku 535 k obsazení Sicílie a Dalmácie V následujícím roce přistál Belisar v jižní Itálii a vstoupil do Říma nicméně Ostrogóti vytrvali v odporu do roku 540 kdy padla Ravenna Poté se téměř poražení Ostrogóti znovu vzchopili pod velením Totily a opanovali bezmála celou Itálii Po příchodu nového byzantského vojska v jehož čele stál eunuch Narses byl Totila poražen a zabit v bitvě u Taginae v roce 552 Navzdory pokračujícímu odboji Gótů a invazi Franků byl konflikt na Apeninském poloostrově posléze završen byzantským vítězstvím Zhruba v téže době se Byzantinci angažovali ve vnitřních sporech ve vizigótské Hispánii díky čemuž zabrali jižní část Iberského poloostrova Byzantská přítomnost v oblasti přetrvala přibližně do roku 620 Justiniánovo období neproslulo jenom vojenskými úspěchy protože za jeho vlády se Byzanc povznesla rovněž kulturně třebaže císař nechal v roce 529 uzavřít athénskou Akademii Kromě mnoha jiných význačných osobností působili v těchto letech historik Prokopios z Kaisareie či filozof Ioannes Filoponos Mezi léty 528 až 534 provedla komise řízená právníkem Tribonianem kodifikaci římského práva jež byla pojmenována Corpus iuris civilis Za Justiniána posledního císaře jehož rodným jazykem byla latina byla podle návrhu architektů Isidora z Mílétu a Anthémia z Trallu vybudována monumentální bazilika Hagia Sofia představující po tisíc let největší křesťanský chrám na světě Justinián čelil nesnadným výzvám a již roku 532 ustál s přispěním císařovny Theodory nebezpečné povstání Níká v Konstantinopoli Sásánovský král Husrav I vtáhl v roce 540 do Sýrie a zle vyplenil Antiochii metropoli římského Orientu Namáhavá válka s Persií vyplnila takřka celý zbytek Justiniánova panování Taktéž Balkán jehož obrana byla oslabena odesláním vojenských sborů na západ utrpěl vážné škody způsobené opakovanými nájezdy Slovanů a Bulharů Počátkem čtyřicátých let 6 století postihl říši pustošivý justiniánský mor jemuž padla za oběť asi čtvrtina populace východního Středomoří Rapidní úbytek obyvatelstva společně s neustálým válčením přispěl k hospodářskému úpadku a vyprázdnění státní pokladny Justiniánova dlouhá vláda symbolizovala podle názoru některých historiků důležitou přechodovou fázi vývoje klasické antické kultury v raně byzantskou civilizaci Georgij Aleksandrovič Ostrogorskij tudíž Justiniána považoval za „posledního římského imperátora Několik let po Justiniánově smrti v roce 565 odmítl jeho následník Justinus II odvádět Peršanům smluvený tribut což vedlo ke zdlouhavé válce vyčerpávající obě soupeřící mocnosti V roce 568 vpadli germánští Langobardi do Itálie jejíž větší část si do konce 6 století podrobili Justinův nástupce Tiberios II se soustředil hlavně na eliminování perské hrozby Jeho vojevůdce Maurikios sice na východní frontě vedl obratné vojenské operace avšak v roce 582 dobyli Avaři pevnost Sirmium na Balkáně a Slované zahájili masivní útoky směřující do nitra poloostrova Maurikios který se chopil moci po Tiberiovi se zapojil do vnitřních bojů v perské říši a v roce 591 dosadil v Ktésifóntu legitimního panovníka Husrava II Císař pak uzavřel se Sásánovci výhodný mír jimž posunul hranice říše na východě Někdy v téže době nechal zřídit exarcháty v Ravenně a Kartágu přičemž byl poprvé opuštěn pozdně antický princip oddělení civilní a vojenské správy Po vítězství nad Peršany zakročil Maurikios proti Avarům a Slovanům a do roku 602 je vytlačil zpět za Dunaj Ale námaha tažení vyvolala v armádě vzpouru která vynesla na trůn uzurpátora jménem Fokas Ten dal zavraždit Maurikia a všechny jeho mužské příbuzné Boj o přežití Husrav II využil Maurikiovy násilné smrti jako záminky k rozpoutání nového konfliktu a k napadení Arménie a římské Mezopotámie Proti neoblíbenému Fokovi jenž je v byzantských pramenech líčen jako tyran byla zosnována spiknutí z řad konstantinopolských senátorů V roce 610 byl nakonec sesazen Herakleiem synem kartáginského exarchy Ani nový císař nebyl ale zpočátku schopen zadržet nápor Peršanů jimž se během pár let podařilo dobýt většinu byzantských východních provincií Do roku 619 odejmuli říši Sýrii a Egypt dvě nejbohatší a nejlidnatější země a pronikli hluboko do Malé Asie takže se říše ocitla na pokraji kolapsu Z Jeruzaléma dokonce Sásánovci uloupili posvátný Kristův kříž Balkán byl svírán Avary a jejich slovanskými vazaly trvale se usazujícími na byzantské půdě Za nanejvýš kritických okolností se Herakleios roku 622 odhodlal k zahájení protiofenzívy záhy nabývající povahy svaté války a uspořádal několik tažení na perské území jimiž zvrátil dosavadní průběh střetnutí V roce 626 byli Avaři a Slované drtivě poraženi při obléhání Konstantinopole Když sásánovské vojsko podlehlo Byzantincům v bitvě u Ninive v roce 627 uzavřeli Peršané mír v němž se vzdali všech svých výbojů a Herakleios mohl slavnostně vrátit svatý kříž do Jeruzaléma Už za války s Peršany Herakleios povýšil řečtinu na úřední jazyk Z císařské titulatury vypustil latinské slovo imperator a nadále se nechal oficiálně označovat jako basileus někdy je proto považován za prvního byzantského císaře Dlouhý a namáhavý konflikt s Peršany říši enormně vyčerpal a učinil ji tak mimořádně zranitelnou vůči islámské expanzi zahájené Araby počátkem třicátých let 7 století V roce 636 arabští beduíni vedení Chálidem ibn al-Valídem porazili Byzantince v bitvě u Jarmúku v důsledku čehož ztratila říše Sýrii a Palestinu jejichž monofyzitské obyvatelstvo kladlo útočníkům jen zanedbatelný odpor Po kapitulaci Alexandrie v roce 642 dobyli muslimové Egypt a v dalších letech se jim podvolila také Arménie ačkoli Byzantinci se pokoušeli obě tyto země získat zpět Byzanc se navzdory závažnému zmenšení svého území dokázala arabským výbojům ubránit na rozdíl od sásánovské říše která se do roku 651 zcela zhroutila Byzantské vojsko se stáhlo do Malé Asie chráněné před nepřáteli přirozenou bariérou v podobě pohoří Taurus Arabové vybudovali z podnětu Muáviji vlastní loďstvo a narušili dosavadní námořní hegemonii Byzantinců ve východním Středomoří Kolem roku 650 poprvé zpustošili Kypr nedlouho nato zvítězili nad byzantskou flotilou u pobřeží Lýkie a opanovali Rhodos V šedesátých letech vytáhl Konstans II proti Langobardům v jižní Itálii a po krátkém pobytu v Římě přesunul svoji rezidenci do Syrakus na Sicílii nicméně jeho nástupce ponechal sídlo vlády na východě Stále častější každoroční vpády Arabů do Anatolie vyvrcholily v letech 674 až 678 kdy došlo k blokádě Konstantinopole Útočníci byli odraženi k čemuž výrazně přispělo použití „řeckého ohně proti arabským lodím Arabská expanze připravila říši o téměř dvě třetiny jejího dřívějšího území třebaže někteří císařové zpočátku usilovali o zvrácení těchto dopadů V souvislosti s tím vzalo definitivně za své pozdně antické uspořádání státu a společnosti Dosud přežívající poleis byly buď úplně opuštěny nebo se vyvinuly v menší opevněná sídla nazývaná kastra kvůli čemuž získalo byzantské hospodářství agrárnější charakter Ztráta Aramejci a Kopty obývaných území na východě a jihu napomohla vyšší kulturní jednotě a uniformitě říše neboť zbývajícímu teritoriu dominoval řecký jazyk a ortodoxní obyvatelstvo takže problém s monofyzity byl fakticky vyřešen Nejspíše za Konstanta II proběhla reorganizace členění říše vytvořením themat administrativních jednotek v nichž byli usazeni vojáci někdejších polních armád Dřívější převážně žoldnéřskou armádu nahradilo vojsko sestávající z mužů bránících půdu jež jim byla svěřena k obdělávání Velitelé jednotlivých themat mající titul strategos byli obdařeni kompetencemi i v oblasti civilní správy Těmito změnami se postupně završil proces transformace východořímského impéria ve středověkou byzantskou říši Ve druhé polovině 7 století byli nomádští Protobulhaři zatlačeni Chazary směrem k dolnímu Dunaji Konstantin IV jim chtěl zabránit v postupu na Balkán obývaném Slovany v roce 680 byl ale poražen a s chánem Asparuchem uzavřel smlouvu jíž uznal vznik bulharské říše v Moesii Přítomnost Bulharů poskytovala Slovanům podporu v jejich boji s Byzantinci Justinián II poslední císař herakleiovské dynastie se snažil obnovit byzantský protektorát nad Arménii a posiloval obranu Malé Asie usídlením tisíců Slovanů zajatých v Thrákii a Makedonii z nichž však mnozí přešli k Arabům V roce 695 Justinián podlehl spiknutí aristokracie načež byl zmrzačen a vypovězen do vyhnanství Zatímco se v Konstantinopoli střídali císaři Arabům se roku 698 podařilo dobýt Kartágo Justinián se za asistence Bulharů dokázal znovu ujmout moci ovšem v roce 711 byl zavražděn Obrana říše a spory o uctívání ikon Slabost byzantské vlády opakující se uzurpace a neustávající občanské války trvající prakticky od prvního Justiniánova sesazení podněcovaly muslimy k zintenzivnění útoků proti říši V létě 717 početné arabské vojsko podporované mohutnou flotilou oblehlo Konstantinopol již svíralo celý jeden rok Díky schopnostem Leona III zdařilým námořním operacím nezvykle tuhé zimě let 717 až 718 a bulharské pomoci byl tento masivní úder odvrácen Nehledě na pohromu utrpěnou u Konstantinopole pokračovali houževnatí Arabové v plenění maloasijského zázemí říše přestože je Byzantinci v čele s Leonem v roce 740 přesvědčivě zdolali v bitvě u Akroinu I pak pokračovali muslimové v ničivých výpravách proti Byzanci nicméně nejnaléhavější ohrožení z jejich strany pominulo Leon si počínal velmi úspěšně v oblasti vojenství a provedl důležité reformy ve vnitřní správě říše Zřejmě na základě hlubokého osobního přesvědčení dal v roce 726 impuls ke vzniku obrazoboreckého hnutí stavějícího se proti uctívání ikon V tomto sporu štěpícím byzantskou společnost po více než jedno století se střetli zastánci prokazování úcty ikonám ikonodulové s obrazoborci ikonoklasti V obrazoborectví se projevily trvající rozpory mezi evropskými a orientálními tradicemi byzantské kultury Odmítání ctění ikon mělo širokou podporu v maloasijských provinciích a tamějším vojsku naproti tomu za ikony se postavily řecké církevní kruhy zejména kláštery Papež odsoudil císařovu náboženskou politiku čímž znatelně poklesl byzantský vliv v Římě Krátce po Leonově prvním projevu odklonu od kultu obrazů vypukla vážná povstání v Řecku a v ravennském exarchátu V roce 741 přešla vláda na Leonova syna Konstantina V jenž reorganizoval císařskou gardu v tagmata profesionální sbory působící jako protiváha vzpurným themovým oddílům Konstantin navázal na otcovu ikonoklastickou politiku a v roce 754 na koncilu v Hiereii formálně zakázal uctívání ikon Později se uchýlil k otevřenému pronásledování ikonodulů kvůli čemuž je v pramenech líčen jako despotický císař Podnikl rovněž několik kořistnických výprav do syrského pohraničí chalífátu destabilizovaném občanskou válkou mezi Umajjovci a Abbásovci a celkem devíti taženími proti Bulharům vážně podlomil jejich sílu přičemž zahájil postupnou rekonstrukci byzantské kontroly Thrákie Roku 751 však Langobardi dobyli Ravennu aniž by Byzantinci byli schopni jakkoli zasáhnout Konstantinův syn Leon IV jehož matkou byla chazarská princezna vystupoval ve sporu o uctívání obrazů spíše umírněně Poměrně slibně započaté panování ukončila císařova nečekaná smrt v roce 780 Řízení státu se za nezletilého Konstantina VI ujala jako regentka jeho matka a vdova po Leonovi císařovna Irena Ta byla nakloněná ikonodulii a v roce 787 proto svolala Druhý nikajský koncil jehož delegáti se vyslovili pro obnovení kultu obrazů Poté co její syn nabyl dospělosti zdráhala se mu Irena předat moc a nakonec svolila jen pod nátlakem bouřícího se vojska Ovšem v roce 797 ho zbavila vlády a sama se prohlásila za císaře Sesazený Konstantin VI byl oslepen a zanedlouho zemřel Irenina autorita otřesená tímto zločinem byla dále narušena když v roce 800 papež Lev III korunoval Karla Velikého císařem Leonem III založená syrská dynastie tím byla svržena Nový císař schopný Nikeforos I zavedl reformy v zájmu zvýšení státních příjmů a po vzoru svých předchůdců pokračoval v regrecizaci Balkánu usazováním maloasijských kolonistů na Peloponésu a v Řecku V roce 811 se vypravil vstříc bulharskému chánovi Krumovi jemuž se podařilo zaskočit byzantské vojsko a připravit císaře o život Opětovně vyvstalá bulharská hrozba byla dočasně zažehnána Krumovou náhlou smrtí při přípravách útoku na Konstantinopol díky čemuž mohl Leon V uzavřít s jeho nástupcem mírovou smlouvu Za panování tohoto císaře zastávajícího nepřátelský postoj k obrazům započala druhá fáze ikonoklasmu Leonova násilná smrt vedla k tříleté občanské válce v níž Michael II zdolal po urputném boji Tomáše Slovana Tento vnitřní konflikt zásadně redukoval byzantské námořnictvo čehož využili Arabové k dobytí Kréty roku 826 a k vylodění na Sicílii v dalším roce Michael II zakladatel amorijské dynastie zanechal říši svému synovi Theofilovi který promyšlenými opatřeními pozvedl sílu armády a zvýšil efektivitu obrany říše před Araby V boji s nimi musel ale snést pokořující nezdar když muslimové zle vydrancovali město Amorion z něhož pocházel císařův rod Po Theofilově předčasném skonu vystupovala jeho manželka císařovna Theodora jako regentka za svého nedospělého syna Michaela III Roku 843 bylo s konečnou platností prosazeno uctívání obrazů a v téže době bylo vystupňováno pronásledování paulikiánů příslušníků křesťanského heretického hnutí šířícího se převážně ve východních oblastech říše V důsledku fragmentace abbásovského chalífátu došlo ve druhé polovině 9 století k obratu v dosavadním veskrze obranném boji na východních hranicích Byzantinci se střídavými úspěchy útočili na Krétě a v deltě Nilu kde se přechodně zmocnili egyptské Damietty V roce 860 se museli bránit prvnímu z řady loupeživých nájezdů ze severu příchozích Rusů Roku 863 byzantské vojsko uštědřilo v bitvě u řeky Lalakaon drtivou porážku emírovi z Meliteny Toto vítězství fakticky vymezuje počátek byzantské protiofenzívy na východě Ve stejném roce započalo začleňování Slovanů do kulturního a náboženského okruhu říše vysláním misie bratrů Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu Nedlouho nato byl bulharský chán Boris I přinucen přijmout křest z rukou byzantských duchovních Rozmach za makedonské dynastie V roce 867 byl Michael III zavražděn svým oblíbencem Basileiem jenž se chopil trůnu a ustavil makedonskou dynastii Energický Basileios I pokračoval v taženích směrem k Eufratu a do roku 872 zdolal paulikiány podporované Araby Kromě toho obnovil byzantskou kontrolu jižní Itálie a upevnil autoritu říše v oblasti Jaderského moře Souběžně s mocenským vzestupem zažívala Byzanc počátek nové epochy kulturního rozkvětu označované jako makedonská renesance Basileiův nástupce Leon VI proslul jako vzdělaný a moudrý císař ačkoli politicky ani vojensky se svému otci nevyrovnal Za Leona ztratili Byzantinci poslední dvě pevnosti na Sicílii a v roce 904 zpustošili arabští piráti z Kréty Soluň druhé největší město říše Leon se také neúspěšně střetl s ambiciózním bulharským knížetem Symeonem I proti jehož říši Byzantinci povolali kočovné Maďary Po Leonově smrti v roce 912 ještě vzrostlo nebezpečí ze strany Bulharů Symeon si nejprve vynutil korunovaci za cara a v roce 917 Byzantince přesvědčivě porazil v bitvě u Anchialu po níž Bulhaři vyplenili Řecko až ke Korintu Tyto spletité okolnosti přiměly admirála Romana Lakapena aby převzal moc na místo Leonova nezletilého syna Konstantina VII Lakapenos si počínal jako mimořádně schopný státník přičemž rozhodně bránil Symeonovu úsilí o dobytí Konstantinopole Od okamžiku carovy smrti v roce 927 se poměry na Balkáně vyvíjely pro říši příznivě Jakmile si Byzantinci vykoupili tributem mír s Bulhary vrhli veškeré dostupné síly do ofenzívy na východě Svými vítězstvími v Mezopotámii a posunutím byzantské hranice na východ od Eufratu se proslavil obzvláště generál Ioannes Kurkuas Ten v roce 934 připojil k říši Melitenu a o deset let později získal z Edessy posvátné mandylion Roku 941 byzantské námořnictvo přesvědčivě odrazilo nový útok Rusů Lakapenovým sesazením v roce 944 se Konstantin VII stal jediným císařem Vládu ovšem místo něho i nadále vykonávali jiní jelikož se věnoval především svým vědeckým a badatelským zájmům Poté co Konstantin zemřel panoval krátce jeho syn Roman II za něhož vojevůdce Nikeforos Fokas dobyl v roce 961 Krétu posléze odejmul Arabům Kilíkii a obsadil Aleppo Po císařově brzké smrti se Nikeforos oženil s vdovou Theofano a ujal se trůnu s Romanovými malými syny jako spolucísaři Nikeforos zaměřil svoji pozornost na Mezopotámii a Sýrii kam podnikal pravidelná tažení Po vypuknutí války s Bulhary přesvědčil prostřednictvím diplomacie ruského knížete Svjatoslava I aby proti nim uspořádal výpravu Na východě si Byzantinci podrobili Kypr a v roce 969 padla do jejich rukou syrská metropole Antiochie jedno ze sídel východních patriarchů Sotva několik měsíců po tomto triumfu byl Nikeforos zavražděn z podnětu Jana Tzimiska někdejšího velitele východní armády který se ihned chopil moci jako nový císař Svjatoslav si svým zásahem v Bulharsku v roce 968 tuto zemi podmanil což vyústilo v konflikt s jeho dosavadními byzantskými spojenci Tzimiskes se vypravil proti Rusům plenícím Thrákii a ve dvou střetnutích Svjatoslava přesvědčivě porazil Vytlačením Rusů za Dunaj si Byzantinci zajistili východní Bulharsko a Dobrudžu Císař se potom vydal do horní Mezopotámie a během tažení v Sýrii v roce 975 byzantské vojsko dobylo četná tamější města včetně Emesy a Damašku Byzantinci pronikli dokonce do Palestiny kde obsadili Caesareiu avšak v postupu na Jeruzalém jim zamezili Fátimovci V roce 976 zemřel Jan Tzimiskes při zpáteční cestě ze Sýrie načež vláda připadla Basileiovi II staršímu ze synů Romana II Basileiovu pozici ztěžovala přílišná moc rádců a generálů překážejících císaři v samostatném řízení státu a armády Když se pokusil vymanit z jejich vlivu vypukly proti němu v Anatolii dvě rozsáhlé vzpoury do jejichž čela se postavili ambiciózní představitelé pozemkové aristokracie stojící vůči císaři vytrvale v opozici Do roku 989 Basileios překonal odpor svých protivníků uvnitř říše v čemž mu výrazně pomohl kníže Vladimír I Ten vyslal do Konstantinopole několik tisíc svých mužů z nichž Basileios vytvořil varjažskou gardu Ruský kníže si za to vyžádal ruku císařovy sestry a ještě před svatbou přijal křest čímž započala christianizace Kyjevské Rusi Bulhaři mezitím využili nepokojů v říši pod vedením Samuela se vzbouřili proti Byzantincům a získali kontrolu nad většinou Balkánu Basileios nicméně projevil mimořádné odhodlání ve snaze o zdolání Bulharů od čehož ho neodvrátil ani prvotní nezdar v bojích s nimi V průběhu každoročních tažení pořádaných po více než dvacet let si císař metodicky podroboval nepřátelská města a území Série byzantských vítězství oslabila Samuelovo vojsko jemuž Basileios uštědřil v roce 1014 ničivou porážku v bitvě v průsmyku Kleidion Bulhary zajaté v tomto střetnutí přikázal oslepit a vysloužil si tak přízvisko Bulgaroktonos „Bulharobijce V roce 1018 se Byzantincům vzdaly poslední pevnosti Bulharů a celá jejich země se na téměř dvě staletí stala součástí říše Třebaže se Basileios primárně soustředil na odstranění bulharského problému nepouštěl ze zřetele ani další výboje v Orientu Osobně vedl dvě trestné výpravy proti fátimovskému chalífátu expandujícímu v Sýrii Kromě toho anektoval arménské království Vaspurakan a porazil Ibery Císařova východní politika se přesto zaměřovala hlavně na stabilizaci toho co bylo získáno dříve Po dobytí Bulharska a konsolidaci byzantského panství v jižní Itálii se Basileios v samém závěru vlády rozhodl k invazi na Sicílii drženou Araby Ačkoli tento odvážný záměr už nestihl zrealizovat v momentě jeho smrti v roce 1025 se byzantská říše rozprostírala od jižního cípu Apeninského poloostrova a Dunaje po vzdálenou Arménii a Eufrat Krize a rozvrat Éra dobyvatelských válek zásadně změnila strukturu byzantské společnosti a zprostředkovaně poznamenala i obranyschopnost říše Byzantské hranice střežily nepravidelné oddíly tzv akritai Vlastní jádro byzantské branné moci představovali až do 10 století vojáci-zemědělci stratiotai obhospodařující své usedlosti Od počátku 9 století jsou patrné známky vzestupu úzké aristokratické vrstvy pozemkových magnátů dynatoi sídlících v Malé Asii z jejichž řad se rekrutovaly velitelské kádry armády Bohatství a vliv těchto magnátů mohutněly na úkor rolníků upadajících do závislého postavení paroikoi k čemuž vedle jiných faktorů přispívaly vyšší daně nezbytné k zajištění financování expanze a rostoucí náklady na výzbroj zapříčiněné ofenzivnějším pojetím válčení Tento vývoj vedl k podkopání thémového systému obrany státu neboť postupně likvidoval rezervoár lidských sil vojska v němž mohli sloužit jen svobodní muži Roman I Lakapenos a Basileios II se tomuto nepříznivému trendu snažili čelit omezováním magnátů a zvýhodňováním rolníků Po Basileiovi nebyl žádný jiný císař schopen zabránit skupování polností drobných zemědělců pozemkovými aristokraty Ochrana říše byla tudíž na místo nedostačující domácí armády stále více svěřována méně efektivnímu a nákladnějšímu námezdnému vojsku Po roce 1025 se na trůně v Konstantinopoli vystřídala v rychlém sledu řada veskrze průměrných a bezvýznamných císařů panujících vždy jenom pár let Síla říše zůstala neztenčena především zásluhou schopných vojáků jakým byl třeba Georgios Maniakes který v roce 1032 získal pro Byzanc Edessu Později byl vyslán s vojskem na Sicílii kde se mu roku 1040 takřka podařilo naplnit Basileiův plán dobytí ostrova Pak byl Konstantinem IX odvolán a zanedlouho zahynul při vzpouře proti tomuto císaři Kolem poloviny 11 století se na hranicích říše objevilo mnoho doposud spíše neznámých nepřátel v roce 1048 překročili Pečeněhové v minulosti byzantští spojenci proti Bulharům Dunaj a vyplenili Balkán V Arménii se jen o dva roky dříve Byzantinci prvně setkali se seldžuckými Turky což Konstantina IX neodradilo od toho aby z fiskálních důvodů rozpustil značnou část arménských sborů Byzantské provincie v jižní Itálii se v téže době staly předmětem zájmu Normanů teprve nedávno příchozích na Apeninský poloostrov Vedle nekompetentnosti tehdejších císařů mařil odrážení nově vyvstalých hrozeb vyhrocující se konflikt uvnitř byzantské vládnoucí vrstvy Ta byla podle názoru některých historiků rozpolcená vzájemným antagonismem mezi maloasijskými magnáty a konstantinopolskou byrokracií reprezentovanou lidmi jako byl filozof Michael Psellos jenž se nemalou měrou podílel na dosazení několika císařů Zahraničně-politická situace říše se ještě více zhoršila za patriarchátu Michaela Kerularia kdy v roce 1054 došlo k Velkému schizmatu Tato událost zasadila vážný úder napjatým vztahům mezi východními a západními křesťany V šedesátých letech se výrazně zintenzívnily útoky seldžuckých Turků k čemuž přispívalo trvající zanedbávání byzantského vojska Třebaže po dobytí Persie a Bagdádu v roce 1055 se zájem Seldžuků zaměřoval na fátimovský chalífát v Egyptě nevyhýbali se ani loupeživým vpádům do Malé Asie V roce 1067 se probili k městu Kaisareia a směřovali stále více na západ Překvapivá snadnost s níž Seldžukové pronikali do hloubi byzantského území přiměla pozemkovou aristokracii k prosazení zkušeného Romana Diogena za císaře Roman se ihned vrhl do reorganizace vojska avšak přes určité úspěchy při vyhánění Turků byl jimi v srpnu 1071 poražen a zajat v bitvě u Mantzikertu V témže roce dobyli Normané město Bari klíčovou byzantskou pevnost v jižní Itálii Vítězný seldžucký sultán Alp-Arslán Romana záhy propustil ovšem v Konstantinopoli se mezitím udál převrat při němž byl nastolen Michael VII Dukas Nato se rozpoutal krátký boj v němž Roman podlehl svým nepřátelům Slabost ústřední vlády podnítila vypuknutí série povstání a četných uzurpací byzantských stratégů opírajících se o pomoc Turků Michael VII byl roku 1078 sesazen Nikeforem Botaneiatem ale ani tento císař nebyl schopen zastavit rozklad říše Zatímco se Byzantinci svářili mezi sebou turkičtí nomádi pokračovali nejprve jako nájezdníci a posléze jako žoldnéři v infiltraci Anatolie Povstalí byzantští velitelé neprozřetelně umisťovali do asijských měst turecké posádky které v nich zůstávaly už natrvalo Takto jim byla vydána Nikaia jež se stala hlavním městem rúmského sultanátu Za pouhých deset let Seldžukové obsadili s výjimkou několika izolovaných přístavů skoro celou Malou Asii takže hlavní zdroj vojenské a hospodářské síly Byzantinců odolávající po staletí náporu Arabů se ocitl v turecké moci Obrození za Komnenovců Na jaře 1081 se Konstantinopole zmocnil vojevůdce Alexios Komnenos zakladatel dynastie Komnenovců Krátce poté co zahájil své panování musel se Alexios bránit útoku Normanů vedených Robertem Guiscardem Ti po vítězství v bitvě u Dyrrhachia dobyli toto město a vstoupili do Řecka Teprve Guiscardova smrt v roce 1085 a podpora Benátčanů vykoupená přiznáním obchodních výsad na území říše umožnila Byzantincům dočasně vypudit Normany z Balkánu O dva roky později se ze severu přihnali Pečeněhové jimž Alexios ve spojení s Kumány uštědřil roku 1091 zdrcující porážku Proti Normanům a Pečeněhům prokázal císař svoji rozhodnost a odhodlání díky čemuž zamezil úplnému kolapsu Byzance Jakmile odrazil nepřátele říše na západě mohl Alexios napřít svoji pozornost k závažným hospodářským obtížím přičemž zavedl novou zlatou minci zvanou hyperpyron Také rozšířil existující praxi propůjčování půdy obdělávané paroiky a daňových výnosů z ní výměnou za vojenské služby příjemce nazývanou pronie pronoia Vzhledem k nedostatku sil nezbytných k opětovnému nabytí Malé Asie se Alexios obrátil na papeže Urbana II jehož požádal o pomoc proti muslimům Císař doufal v přísun nových žoldnéřů nicméně Urban využil v listopadu 1095 tohoto podnětu k výzvě ke konání křížových výprav Aniž by to Alexios zamýšlel svojí žádostí poskytl papežovi a západním šlechticům příležitost k zásahům v oblasti východního Středomoří což mělo mít pro Byzantince dalekosáhlé důsledky Přibližně rok po Urbanově provolání se u Konstantinopole začalo shromažďovat rytířské vojsko první křížové výpravy jehož velitelé se zavázali odevzdat Alexiovi někdejší byzantské území dobyté na Turcích V roce 1097 křižáci oblehli Nikaiu již Seldžuci předali Byzantincům a při tažení Anatolií zvítězili v bitvě u Dorylaia Díky tomuto křižáckému vítězství mohl Alexios získat zpět pro říši mnohá města a ostrovy a většinu západních oblastí Malé Asie Následoval několikaletý konflikt v němž Bohemund Alexiovi podlehl navzdory tomu nebyl císař schopen prosadit svoji kontrolu nad Antiochií Po Alexiovi nastoupil v roce 1118 jeho syn Jan II Komnenos Ten usiloval o odstranění rostoucího vlivu italských republik na byzantský obchod přesto byl nucen potvrdit Benátčanům jejich privilegia V úvodu své vlády přesvědčivě odrazil nový útok Pečeněhů na Balkán a v dalších letech zvítězil nad Srby a Maďary Aliancí s římsko-německým císařem Lotharem III eliminoval Jan normanské nebezpečí ze strany Rogera II Sicilského Poté soustředil svoji pozornost na východ kde soustavným válčením konsolidoval Alexiovy zisky v Malé Asii výrazně oslabil Seldžuky a zvláště jejich turecké konkurenty Danišmendovce Vedle toho získal většinu Kilíkie načež se mu v roce 1137 poddal antiochijský kníže Raimond z Poitiers Ve snaze demonstrovat své postavení vůdce křesťanského světa se Jan vypravil v čele mohutného byzantského a křižáckého vojska proti muslimům v Levantě Císařovy dalekosáhlé záměry byly však zmařeny věrolomností křižáků Jan se proto rozhodl podmanit si Antiochii na jaře 1143 ale uprostřed příprav náhle zemřel Komnenovská moc dosáhla svého zenitu za Janova syna Manuela I jenž byl znám pro svoji náklonnost k Západu Manuel provozoval velice ambiciózní a agresivní zahraniční politiku přesto se už v roce 1147 musel potýkat s příchodem účastníků druhé křížové výpravy zhoršujícím vzájemné roztrpčení mezi Byzantinci a Latiny a s opětovnými útoky Normanů O osm let později Manuel vpadl na normanské území v Itálii nicméně jeho pokus obnovit byzantské državy na Apeninském poloostrově byl odsouzen k nezdaru V roce 1159 přinutil k poslušnosti antiochijské knížectví a s jeruzalémským královstvím navázal spojenectví Společně s křižáky podnikli Byzantinci rozsáhlou invazi do Egypta která skončila neúspěchem Manuel vystoupil rovněž proti uherskému království a roku 1167 nad ním přesvědčivě zvítězil čímž pro říši zabezpečil takřka celé východní pobřeží Jaderského moře V závěru svého panování se Manuel rozhodl předejít vytvoření jednotného tureckého sultanátu v Anatolii a v roce 1176 pronikl na seldžucké teritorium Zde bylo jeho početné vojsko zaskočeno a obklíčeno sultánem Kilič Arslánem II v bitvě u Myriokefala Toto střetnutí symbolicky završilo byzantskou protiofenzívu proti Turkům zahájenou za Alexia I navíc zásadně podlomilo prestiž říše a pravděpodobně uspíšilo Manuelovu smrt v roce 1180 Porážka u Myriokefala sice nevyústila ve ztrátu území každopádně prokázala že se Komnenovcům nepodařilo vytyčit přirozenou východní hranici říše Navzdory tomu se Byzanc ve 12 století těšila značné stabilitě a mimořádnému hospodářskému rozkvětu jaký nepoznala za několik předchozích staletí Archeologické poznatky svědčí o znatelném růstu velikosti městských osídlení k čemuž přispíval rozvoj obchodu v egejské oblasti podnícený činností Benátčanů a Janovanů Současně s ekonomickým vzestupem probíhal pozoruhodný kulturní a architektonický rozmach Rozpad říše Brzy po Manuelově smrti se naplno obnažila vnitřní labilita byzantského státu Andronikos Komnenos svrhl v roce 1182 neoblíbenou prolatinskou regentskou vládu za nezletilého Manuelova syna Alexia II přičemž došlo v Konstantinopoli k masakru desetitisíců Latinů Po Alexiově zavraždění v nadcházejícím roce se Andronikos chopil trůnu a tvrdě zakročil proti nadměrné moci aristokracie Andronikos zaujal krajně nesnášenlivý postoj k Západu a zhoršil tak stávající protibyzantské nálady a zahraniční izolovanost říše Toho ihned využili Maďaři společně se Srby a především Normané jejichž obrovské vojsko přistálo v roce 1185 v Řecku a strašlivě vydrancovalo Soluň Vzrůstající krutost císaře a vojenské pohromy vedly v témže roce k Andronikovu bestiálnímu usmrcení Tím se završila éra Komnenovců neboť na trůn usedl Izák II Angelos V období dynastie Angelovců se říše potýkala s naprostým rozvratem centralizované správy a obrany zatímco fiskální politika se vyznačovala nekompetentností a mrháním finančních zdrojů Otřesená autorita byzantských císařů a přetrvávající mocenské vakuum v centru říše dále urychlily její dezintegraci podnícenou separatistickými tendencemi v provinciích Ačkoli Normané byli vypuzeni z Balkánu roku 1186 zahájili Bulhaři povstání vedoucí k opětnému ustavení nezávislého bulharského carství Čtyři roky poté se ke Konstantinopoli přiblížil Fridrich I Barbarossa v čele třetí křížové výpravy Izák jen stěží odvrátil Barbarossu od útoku na město výměnou za podporu při tažení do Svaté země Ve stejné době křižáci vyrvali Byzantincům ostrov Kypr Izák byl roku 1195 sesazen a zbaven zraku svým starším bratrem Alexiem III Angelem za jehož panování zmítaly říši na všech stranách propukající revolty výboje Bulharů a neustávající nájezdy Turků Syn oslepeného Izáka jménem Alexios unikl z Byzance do Itálie a posléze se spojil s Bonifácem z Montferratu chystajícím se táhnout jako vůdce čtvrté křížové výpravy do Egypta Připravované tažení mohli křižáci uskutečnit jen s přispěním benátského loďstva nezbytného k podniknutí této akce Jelikož nebyli schopni zaplatit sumu požadovanou Benátčany vedenými dóžetem Enricem Dandolem využili princovy nabídky bohaté odměny výměnou za pomoc při získání trůnu pročež se rozhodli zamířit ke Konstantinopoli V létě 1203 stanulo rytířské vojsko před hradbami byzantského hlavního města Tři dny byl klenot Bosporu vystaven orgiím loupení ničení plenění a vraždění nenapravitelně poškozujícím vzájemné vztahy mezi západními a východními křesťany Exil Po obsazení Konstantinopole založili vítězní křižáci a Benátčané latinské císařství a v průběhu pár let si podrobili Krétu Thrákii a většinu Řecka kde vzniklo soluňské království a jiné politické útvary Vedle stávajícího systému pronií implementovali dobyvatelé na podmaněném území lenní vztahy typické pro západoevropskou formu feudalismu Na troskách říše se etablovaly také tři nástupnické byzantské státy nikájské císařství ustavené energickým vojákem Theodorem I Laskarisem na severozápadě Malé Asie epirský despotát na západě a trapezuntské císařství rozkládající se při jižním pobřeží Černého moře Po počátečním období rozmachu pozbylo latinské císařství sevřené mezi Bulhary a nikajské Byzantince smrtí Jindřicha Flanderského roku 1216 iniciativu Svoji existenci uhájilo jen v důsledku nejednotnosti svých byzantských sousedů Epiru a Nikaie Epirský vládce Theodoros Angelos rozšířil svoji doménu do severního Řecka a v roce 1224 odejmul Latinům Soluň Po tomto úspěchu se nechal korunovat za císaře a v dalších letech zastavil expanzi Nikajců do Thrákie dobytím města Adrianopol čímž se přiblížil až ke Konstantinopoli Dříve než mohl své tažení završit podlehl v roce 1230 bulharskému carovi Ivanu Asenovi II Porážka Theodora Angela umožnila nikajskému císaři Janu III Vatatzovi proniknout ve spojení s Bulhary do Evropy a obklíčit latinské císaře Jan provozoval rozvážnou hospodářskou politiku když omezil obchodní styky s italskými republikami a vynikal v diplomacii Mezitím invaze Mongolů do Malé Asie ve čtyřicátých letech 13 století uvrhla v chaos rúmský sultanát dosud ohrožující hranice nikajského císařství a oslabila Trapezunt Janův nezadržitelný postup jižním Balkánem vedl v roce 1246 k připojení Soluně avšak v obsazení Konstantinopole mu o osm let později zabránila smrt Po krátké vládě Theodora II Laskarise se Michael VIII Palaiologos chopil moci za nezletilého Theodorova syna V roce 1259 byla v Makedonii svedena bitva u Pelagonie v níž Nikajci přemohli spojené síly Epiru sicilského království a achajského knížectví Tohoto vítězství využil Michael v roce 1261 ke znovudobytí Konstantinopole v níž byl pak slavnostně korunován císařem Nicméně vylidněné a zdevastované město představovalo stejně jako celá říše jen stín své zašlé slávy Zmařená obnova Zahraničně-politické poměry Byzance se navzdory získání Konstantinopole vyvíjely velmi povážlivě neboť ze strany západních mocností přetrvávala hrozba nové křížové výpravy Odhodlaným nepřítelem Michaela se ukázal být sicilský král Karel z Anjou pokoušející se vytvořit širší protibyzantskou koalici Aby předešel tomuto nebezpečí přistoupil Michael k vyjednávání o podrobení se papeži formálně završeném uzavřením církevní unie na koncilu v Lyonu v roce 1274 Michaelova politika usmíření s Římem narazila na rozhodný nesouhlas byzantského duchovenstva a prostého obyvatelstva kvůli čemuž nikdy nedošlo k reálnému naplnění unie V roce 1281 podnikl Karel z Anjou s papežovým požehnáním výpravu proti Byzanci Přestože byl v Albánii poražen chystal se v dalším roce k novému tažení v němž mu zabránily sicilské nešpory Říše zůstávala nadále ekonomicky závislá na italských kupeckých republikách mezi nimiž byli obzvláštní přízní zahrnováni Janované těšící se podobné pozici jako v minulosti Benátčané Rozklad seldžuckého státu v Malé Asii a příchod nové vlny turkických kočovníků vyústily v ustavení řady drobných tureckých emirátů jejichž vládcové využívali slabosti Byzantinců k rozšíření svého teritoria stále více na západ Již koncem 13 století se úrodné oblasti západní Anatolie vymkly kontrole říše a zdejší byzantská města byla ponechána odříznuta Neúspěšné snahy o zastavení tureckého náporu přiměly Andronika II v roce 1303 k povolání skupiny západních žoldnéřů známých jako katalánská kompanie Přes určité počáteční úspěchy se tito vojáci zanedlouho vzbouřili a společně s Turky vyplenili Thrákii Nakonec odtáhli do Řecka kde se roku 1311 zmocnili Athén S ohledem na nedostatečné zdroje příjmů dal Andronikos II výrazně snížit obsah zlata v hyperpyru Závěr jeho panování poznamenala vleklá válka mezi ním a jeho vnukem Andronikem III během níž agresivní osmanští Turci vedení Orhanem I učinili svým hlavním městem někdejší byzantskou Prusu Po svém vítězství v bitvě u Pelekanonu připravili Osmané říši o většinu jejich zbývajících držav v Malé Asii včetně bithýnských měst Nikaie která padla v roce 1331 a Nikomédie dobyté roku 1337 Severozápadní oblasti Anatolie byly pro Byzantince definitivně ztraceny Na Balkáně se za Andronika III poddaly byzantské autoritě Epirus a Thesálie ovšem na severu započal svoji expanzi srbský král Štěpán Dušan Krátce po císařově smrti v roce 1341 vypukla v říši nová občanská válka v níž se regenti za nezletilého Jana V Palaiologa postavili proti Janovi Kantakuzenovi korunovanému posléze za císaře Tento ničivý konflikt prohloubil soudobé společenské a hospodářské napětí jež našlo svůj výraz v povstání zelotů probíhající v Soluni ve čtyřicátých letech 14 století a v příklonu k hésychasmu mystickému hnutí šířenému mnichy z klášterů na hoře Athos Zatímco se Byzantinci střetávali mezi sebou Štěpán Dušan si podmanil Makedonii a severní Řecko načež přijal titul cara Po skončení občanské války se Byzanc nedočkala kýženého zotavení nýbrž byla zachvácena epidemií černého moru Kromě toho se Kantakuzenovým osmanským spojencům v roce 1354 podařilo obsadit pevnost Callipolis čímž si zajistili stálou výspu na evropské půdě Téhož roku přinutil Jan V Palaiologos Kantakuzena k abdikaci Zánik Byzance Jan V se po celé období své vlády soustředil především na boj s vnitřními protivníky naproti tomu k rozpínavosti Osmanů přistupoval s liknavostí Záhy po uchycení v Evropě proto Turci opanovali většinu byzantské Thrákie a v roce 1369 získali Adrianopol Po osmanském vítězství nad Srby a Bulhary v bitvě u Maricy o dva roky později se císař stal dokonce sultánovým vazalem Říše sestávala v této době pouze z několika oddělených enkláv; konkrétně z Konstantinopole se zázemím Soluně a jejího okolí Thesálie některých ostrovů v Egejském moři a morejského despotátu představujícímu se svým střediskem Mystrou poslední kvetoucí část byzantské civilizace Tyto fragmenty byly zmítány pokračujícími sváry jednotlivých členů palaiologovské dynastie přiživovanými vnějšími nepřáteli Po bitvě na Kosově poli v roce 1389 a pohromě křižáků v bitvě u Nikopole roku 1396 se situace Byzantinců zdála být neudržitelnou Když Osmané sevřeli Konstantinopol blokádou odebral se císař Manuel II Palaiologos na západ kde na dvorech předních evropských monarchů žádal o pomoc proti Turkům Teprve zničující porážka Osmanů v bitvě u Ankary proti Tamerlánovi v roce 1402 a následný chaos v osmanské říši přinesly Byzantincům dočasné uvolnění jemuž se těšili po zhruba dvě desetiletí Příležitost v podobě bratrovražedných bojů mezi Turky nedokázal Manuel patřičně zužitkovat ve prospěch Byzance protože postrádal potřebné materiální a lidské zdroje Jakmile Osmané konsolidovali svoji říši v roce 1422 neúspěšně oblehli Konstantinopol poté vtáhli do Řecka a zpustošili Peloponés Po sedmiletém obléhání si roku 1430 podrobili rovněž Soluň Manuelův nástupce Jan VIII Palaiologos se tudíž odhodlal k novému vyjednávání s papežem kvůli čemuž odcestoval do Itálie V roce 1439 byla sjednána florentská unie na základě níž se ortodoxní církev podřídila autoritě Říma avšak většina východních křesťanů se s tímto aktem odmítla ztotožnit Z podnětu papeže byla uspořádána nová křížová výprava proti Turkům na níž se podíleli vládcové Uherska Polska Srbska a Albánie Nicméně vojsko protiosmanské aliance drtivě podlehlo sultánovi Muradovi II v bitvě u Varny v roce 1444 takže Byzanc pozbyla naděje na záchranu Nástupem sultána Mehmeda II na trůn zahájili Osmané přípravy k finálnímu útoku na Konstantinopol a konečně na jaře 1453 přitáhli s obrovskou armádou k městu To bylo naprosto izolováno od ostatního světa a zhruba dva měsíce vytrvale bombardováno palbou z děl než se 29 května 1453 sultánovi poddalo Poslední byzantský císař Konstantin XI padl v průběhu bojů Mehmed II si podrobil i dvě zbývající byzantské domény Mystru v roce 1460 a Trapezunt roku 1461 Stát Státní znak Přesný státní znak ani vlajka se nedochovaly Ty pravděpodobně nebyly přesně definovány ale měnily se a vyvíjely společně s nástupem jednotlivých císařů a symboly jejich dynastií přestože se v různých podobách opakovaně objevuje císařský motiv dvouhlavého orla Teprve po roce 1350 je jako vlajka obnovené říše ustanoven čtvrcený prapor kombinující červený kříž svatého Jiří na bílém poli pravděpodobně převzatý od Janovanů s dynastickým-císařským znakem Palaiologů Labarum of Constantine the Greatsvg|Stylizované labarum císaře Konstantina Velikého s Kristovým monogramem Rangabe-Armssvg|811-813 předpokládaný znak Michaela I Rangabe a jeho dynastie Komnenos-Isaac-Armssvg|Hypotetická podoba vlajky Komnenovců se stylizovaným orlem 1057-1059 Isaak Comnenus of Cyprus flagsvg|Vlajka se znakem Izáka Komnena 1184-1196 samozvaného císaře který ovládl Kypr a poté se nechal na něm korunovat Doukas-Armspng|Vlajka se znakem Duků 1204-1460 Lascaris-Armssvg|Vlajka Laskaridů vládnoucí Byzantské říši bez Konstantinopole tzv Nikájské císařství Palaiologos Flag 1250svg|Vlajka se znakem Palaiologů 1080-1259 Palaiologos-Dynastysvg|1259-1453 vlajka s císařským znakem Palaiologů Byzantine Empire Flag 1350 ADsvg|Vlajka Byzantské říše za vlády Palaiologů s křížem sv Jiří a císařským znakem dynastie Palaiologos-Dynasty-Eaglesvg|Stylizovaný císařský orel Palaiologů z 15 století < gallery> Císař Podle teorie translatio imperii kterou výstižně vyjádřil v 6 století Prokopios z Kaisareie byla císařská moc přenesena z Říma do Konstantinopole Byzantský panovník užíval titulu římský císař – v pozdně antickém období imperator řecky autokrator nebo augustus sebastos od 7 století basileus Císař zastával pozici vrchního velitele vojska řídil státní správu a vykonával dohled nad náboženskými záležitostmi Leckteří z byzantských vládců se osobně věnovali plnění úkolů v oblasti administrativy a veleli armádě jiní pověřovali těmito povinnostmi schopné podřízené případně byli loutkami svých dvořanů či vojáků třímajících otěže řízení státu ve svých rukou Pakliže nebyl násilným způsobem svržen či jinak odstaven mohl každý z císařů vybrat svého následníka jemuž byl obvykle udělován titul kaisar V některých fázích byzantských dějin kupříkladu za panování Romana I Lakapena náležel titul kaisara i několika lidem současně Zvoleným nástupcem nemusel být jenom císařův syn protože za určitých situací přecházela vláda ze strýce na jeho synovce Justinián I nastoupil na trůn po svém strýci Justinovi I a po Justiniánovi panoval jeho synovec Justinus II Císařskou hodnost bylo možné nabýt rovněž sňatkem touto cestou ji získali třeba Nikeforos II nebo Roman IV Mnozí císařové se domohli moci tím že byli provoláni vojskem jako Herakleios či Alexios I Komnenos K vládě mohly dopomoci také dvorské intriky často doprovázené pácháním zločinů Aby se sesazeným císařům a příslušníkům jejich rodů zabránilo v opětovném uchopení trůnu byli běžně připravováni o zrak podrobováni kastraci či vykazováni do klášterů Poměrně bizarní okolnosti provázely panování Justiniána II zvaného Rhinotmetos „s useknutým nosem jehož dal uzurpátor Leontios zohavit a poslat do vyhnanství přesto se stal znovu císařem Mrzačení poražených protivníků patřilo k typickým prvkům politického boje v byzantské říši Postava císaře byla do značné míry spojena s církví působící jako stabilizační faktor a s osobou konstantinopolského patriarchy V souladu s doktrínou formulovanou Eusebiem z Kaisareie vnímali Byzantinci císaře jako Kristova zástupce na zemi Vztah císaře a patriarchy se vyznačoval oboustrannou závislostí císař ustanovoval a případně sesazoval patriarchu jemuž náležela klíčová úloha v procesu korunovace Navzdory tomu mezi nimi příležitostně vyvstávalo napětí pramenící z odlišnosti zájmů státu a církve Na trůn konstantinopolských patriarchů usedaly někdy osobnosti natolik silné že dokázaly odolávat i tlakům panovníků V závěrečné fázi existence Byzance se někteří císaři pokusili o obnovu jednoty církve výměnou za vojenskou pomoc ze Západu což ovšem naráželo na vehementní odpor patriarchů Náboženství Stěžejním rysem byzantské civilizace byla důležitost náboženství v oficiální ideologii říše přičemž stát a církev reprezentovaní císařem a konstantinopolským patriarchou nalézaly styčný bod ve své oddanosti pravé víře Ortodoxie fungovala jako klíčový činitel společenské a politické soudržnosti Byzance třebaže křesťané a církev v říši netvořili homogenní celek nýbrž se často vlivem vyhrocených dogmatických sporů nořili do vnitřních rozbrojů Rané křesťanství se prudce rozvíjelo ve východních provinciích římské říše a pozdější území Byzance se tudíž stalo místem vzniku četných herezí Ve 4 století se zde rozvinul arianismus Ortodoxní křesťany postihla velká krize v souvislosti s ikonoklastickým hnutím těšícím se podpoře císařů v letech 730 až 787 a znovu v letech 815 až 843 Konflikt se odehrával mezi ikonoduly zastánci uctívání ikon a ikonoklasty odpůrci kultu obrazů Ikony dal zakázat Leon III čímž započaly rozhořčené střety dosahující nejsilnější intenzity za Konstantina V Všechny tyto vnitřní sváry negativně poznamenaly vztahy mezi východními a západními křesťany Nedlouho po skončení ikonoklastické etapy byzantských dějin se událo Fotiovo schizma v rámci něhož se papež a konstantinopolský patriarcha Fotios vzájemně exkomunikovali Prohlubující se odcizení vyvrcholilo v roce 1054 kdy za patriarchy Michaela Kerularia došlo k církevnímu rozkolu označovanému jako tzv Velké schizma Roztržka byla završena v roce 1204 dobytím a vypleněním Konstantinopole za čtvrté křížové výpravy načež bylo sídlo patriarchů dočasně přesunuto do města Nikaia Ve 14 století nabylo na významu mystické učení hésychasmus šířící se ponejvíce v asketickém prostředí mnišských komunit Správa Byzanc byla centralizovanou monarchií s propracovaným a velice komplexním státním aparátem v jehož čele stál císař vystupující jako samovládce pověřený uskutečňovat Boží vůli na zemi Systém řízení státu zpočátku vycházel z římského pozdně antického modelu přísného oddělení civilní a vojenské moci V 7 století prošla říše hlubokou vnitřní transformací během níž bylo upuštěno od stávajícího administrativního uspořádání Do konce 8 století se konstituovala nová byrokratická struktura jejíž těžiště se nacházelo při císařském dvoře a došlo k obměně byzantské titulatury Úředníci a jiní státní činitelé vděčili za své hodnosti císaři na jehož vůli se stali zcela závislými Služba v civilní správě tehdy představovala nejsnazší způsob jak se domoci aristokratického statusu Této civilní aristokracii vyrůstal zhruba od 9 století mocenský konkurent v podobě provinciálních magnátů opírajících se o své rozsáhlé pozemkové vlastnictví a majících výrazný podíl na obraně státu V následujících staletích docházelo k rozšíření aristokracie jejíž řady rozmnožil rostoucí počet nových rodů Podle určitých teorií bylo 11 století poznamenáno soupeřením mezi civilní aristokracií a pozemkovými magnáty Armáda Podobně jako římská armáda i byzantské vojsko si udržovalo vysokou úroveň ukázněnosti taktické zdatnosti a organizace V pozdní antice sestávalo z pohraničních sborů limitanei a z mobilní polní zálohy comitatenses Rozhodující složkou byzantské branné moci bylo těžké jezdectvo tvořené katafrakty Velké pozornosti se těšily teoretické úvahy o strategii a vojenství a někteří císaři dokonce sepsali vlastní pojednání o umění války Zřejmě nejvíce vešel ve známost Strategikon od Maurikia Po zahájení arabských výbojů prokázala říše svoji vitalitu a pružnost osvojením defenzivnější strategické koncepce Od 7 století se proto byzantské teritorium členilo na themata vojenské a administrativní celky v čele s velitelem s hodností strategos Lokální domobrana střežící jednotlivá themata dokázala zadržet nejprudší útoky chalífátu mezi 7 a 9 stoletím Jádro byzantského vojska se skládalo z profesionálních oddílů zvaných tagmata dislokovaných ponejvíce v blízkosti Konstantinopole Po zažehnání arabského nebezpečí přecházeli Byzantinci přibližně od poloviny 9 století pozvolna do ofenzívy kulminující za panování vojáckých císařů Nikefora II Jana I Tzimiska a Basileia II v 10 století V důsledku expanze ztratila themata ve vnitrozemí svoje opodstatnění postupně se demilitarizovala a byla podřízena civilní správě Poté co se systém themové domobrany v 11 století fakticky rozložil se Byzantinci museli ve stále větší míře spoléhat na zahraniční žoldnéře Vedle pozemních sil spočívala obrana říše rovněž na byzantském námořnictvu vybaveném rychlými galérami zvanými dromóny a používajícím tajnou zbraň pro niž se vžilo označení „řecký oheň Byzantská námořní převaha v oblasti východního Středomoří přetrvala do 11 století kdy vzrostla síla italských obchodních republik Hospodářství Byzantské hospodářství patřilo po celá staletí k nejrozvinutějším v Evropě a Středomoří přičemž ekonomika západoevropských zemí se byzantské nedokázala vyrovnat až do pozdního středověku Ekonomické stabilitě Byzance uštědřila zásadní zásah arabská expanze vedoucí k přechodnému úpadku a stagnaci Ve druhé polovině 8 století nastal v tomto vývoji obrat směrem k pozvolnému ekonomickému oživení Od 10 až do konce 12 století skýtala Byzanc obraz blahobytu jímž byli oslněni cestovatelé z cizích zemí uchvácení bohatstvím nashromážděným v hlavním městě Opětovný pokles přivodila čtvrtá křížová výprava která způsobila hospodářskou pohromu z níž se říše nikdy plně nevzpamatovala V průběhu 11 až 13 století si Benátky a Janov vynutily značná privilegia zvýhodňující je vůči byzantské konkurenci Vzrůstající vliv italských republik v celém regionu východního Středomoří nutil říši k podřizování se jejich ekonomickým cílům Palaiologovští císařové usilovali o nastolení podmínek umožňujících nový vzestup nicméně byzantský stát už nedokázal získat patřičnou kontrolu nad vnějšími ani domácími ekonomickými činiteli Stejně jako v římské říši i v Byzanci spočívalo těžiště hospodářské produkce v zemědělství Po většinu byzantských dějin oscilovala sociální struktura venkovských oblastí mezi dvěma protipóly velkostatky obdělávanými závislými rolníky paroikoi a vesnickými komunitami sestávajícími ze svobodných držitelů drobných usedlostí Vesnická společenství se snáze přizpůsobovala nejistým podmínkám nepřetržitých válek s Araby naproti tomu velkostatky zažívaly svůj rozmach v klidnějších poměrech od 10 století a v dalších staletích zcela převládly Souběžně s rostoucí rolí velkostatků se stíraly rozdíly ve statusu svobodných rolníků a paroiků převážně v neprospěch prvně jmenovaných K nejdůležitějším hospodářským odvětvím říše se řadil obchod Konstantinopoli příslušelo postavení jednoho z klíčových center hedvábné stezky jež spojovala rozlehlé oblasti Eurasie Kromě hlavního města náležela při zprostředkování směny zboží zásadní role emporiím jako byla Soluň Trapezunt nebo Smyrna Zřejmě nejvýznamnější exportní komoditu tvořily textilní produkty Hedvábí jehož výroba a prodej byly podrobeny císařskému monopolu bylo z Byzance vyváženo do Egypta a objevovalo se také v Bulharsku a na Západě Státní aparát striktně dohlížel na vnitřní i mezinárodní obchod a podržel si výhradní právo ražby mincí Vysoká míra centralizace se projevovala při kontrole výše úrokových sazeb a regulaci aktivit řemeslných a výrobních společenství na jejichž produkci projevovala vláda obzvláštní zájem V časech krizí uskutečňovali císaři a jejich úředníci opatření k zajištění zásobování hlavního města a k udržení nízkých cen obilovin Obyvatelstvo Byzantská říše byla etnicky různorodým státem jehož populace sestávala z Řeků helenizovaných obyvatel Anatolie Arménů Ilyrů Slovanů Aramejců Koptů a jiných národů Počet obyvatel říše lze určit jen s obtížemi jelikož se dochovalo zanedbatelné množství informací o její demografii Warren Treadgold odhaduje že v polovině 5 století žilo ve východořímské říši kolem 16 milionů lidí Následkem ztráty východních provincií zaviněné arabskou expanzí poklesla populace Byzance koncem 8 století na asi 7 milionů avšak počátkem 11 století vzrostla na 12 milionů Po obnovení říše za Palaiologů panovali byzantští císaři na sklonku 13 století nad asi 5 miliony poddaných a od této doby počet obyvatel soustavně ubýval až do pádu Konstantinopole v roce 1453 Nejhustěji zalidněné regiony se nacházely v asijské části říše především při egejském pobřeží Malé Asie Naproti tomu Řím tehdy obývalo nanejvýš 100 000 lidí Vedle Konstantinopole existovalo ještě několik srovnatelně velkých center jako byla Alexandrie se svými 300 000 obyvatel nebo Antiochie mající zhruba 250 000 obyvatel Po nich následovala jiná významná města konkrétně Efesos Smyrna Trapezunt Edessa Nikaia a Soluň V 6 století se přihodila série přírodních pohrom a epidemií které spolu s nepřetržitými válkami negativně poznamenaly lidnatost říše O století později Byzanc pozbyla Sýrii Egypt a Afriku nadále tedy kontrolovala pouze dvě důležitější města Konstantinopol a Soluň Nicméně i Konstantinopol postihl kvůli problémům se zásobováním a opakujícím se morovým nákazám v 6 a 7 století znatelný úbytek obyvatelstva Teprve v polovině 8 století došlo v tomto směru k obratu takže za makedonské dynastie vzrostl počet obyvatel hlavního města na 300 000 a za Komnenovců se navýšil na 500 000 Od 13 století vykazoval vývoj populace Konstantinopole v zásadě sestupnou tendenci a v okamžiku dobytí města Turky žilo v jeho hradbách kolem 50 000 lidí Diplomacie Byzantští císařové si podobně jako jejich římští předchůdci nárokovali svrchovanost nad veškerou křesťanskou oikumene okrsek zemský ačkoli realita se od této teorie diametrálně odlišovala Po pádu Říma se říše musela potýkat s náporem rozmanitých nepřátel jejichž hrozivost zvyšovala strategická nevýhodnost geografické polohy Byzantinců nucených k boji na dvou frontách Vzhledem k počtu protivníků nepostačovala k jejich eliminaci prostá vojenská síla Byzantinci se tudíž museli uchylovat k diplomacii již pokládali za určitou formu války jinými prostředky Její důležitost podtrhuje tvrzení historika Dmitrije Obolenského podle něhož obratnosti a vynalézavosti byzantské diplomacie vděčila civilizace ve východní Evropě za svoji záchranu což zůstává jedním z nejdéle trvajících přínosů Byzance pro dějiny Evropy Většina národů s nimiž říše přicházela na své severní hranici do styku původně postrádala formalizované státní a společenské struktury S postupným rozvojem základních politických náboženských a hospodářských institucí se tyto celky stávaly předmětem intenzivnějšího zájmu byzantské diplomacie Ta uplatňovala vůči zahraničním subjektům škálu rozličných nástrojů nepřátelští vládcové byli obdařováni honosnými tituly členové jiných panovnických rodů byli vyžadováni do Konstantinopole cizí poselstva byla zdržována na území říše na cizince při tom leckdy silně zapůsobilo bohatství a přepych Byzance a tím byli podněcováni k přijímání byzantských společenských hodnot a postojů Byzantinci neváhali vynakládat značné sumy peněz k motivování odlehlejších kmenů a národů k útoku na své sousedy a zasahovali do vnitřních poměrů jiných států vyvoláváním povstání a vzpour Jako diplomatického prostředku k zajištění své bezpečnosti užívali i šíření křesťanství Kultura Jazyk Z jazykového hlediska byla pro pozdně antickou byzantskou společnost typická diglosie V armádě na císařském dvoře a ve správě stejně jako v některých balkánských provinciích se hovořilo latinsky avšak převládajícím jazykem nejširších vrstev obyvatelstva užívaným církví a fungujícím jako prostředek literárního vyjádření byla řečtina Latinský element v říši byl přechodně posílen dobytím někdejších západních provincií za Justiniána I Latina zůstala úředním jazykem do 7 století kdy ji za Herakleia nahradila řečtina Mezi vzdělanějšími třídami na východě upadla spisovná latina poměrně rychle do zapomnění ačkoli se jí i nadále užívalo při různých ceremoniích a ještě v 11 století se objevovala na nápisech a mincích Naproti tomu vulgární latina se zachovala u určitých jazykových menšin v thráko-římském prostředí dala vzniknout protorumunskému jazyku a při západním pobřeží Jaderského pobřeží se postupně vyvinula v dalmatštinu Nejobecnějším nástrojem dorozumívání na byzantském území byla už před zánikem západořímské říše řečtina která se ve východním Středomoří vyskytovala o celá staletí dříve než latina Řečtiny se užívalo jako církevního jazyka hovořili jí vědci filozofové a umělci a sloužila jako lingua franca při dálkovém obchodu či při diplomatických stycích s cizími národy Invaze Arabů a pozbytí východních provincií zásadním způsobem urychlily grecizaci říše Řečtina jíž se mluvilo v Byzanci často označovaná jako středověká řečtina případně byzantská řečtina vycházela z řečtiny období helénismu z níž přejala jazykový dualismus V literatuře přetrvávala archaizující forma attické řečtiny zatímco v běžné komunikaci se používalo lidové nářečí odvozené z koiné V etnicky silně heterogenní byzantské říši se vyskytovaly četné jiné jazyky z nichž se některé domohly v jistých oblastech polooficiálního statusu V pozdní antice se mezi vzdělanými vrstvami populace Sýrie a Palestiny rozšířila aramejština a její syrský dialekt Koptština dominovala Egyptu jiným provinciím arménština gruzínština a slovanské jazyky Literatura Literatura a byzantská kultura všeobecně byly určovány čtyřmi elementy helenistickými tradicemi odkazujícími na antické Řecko křesťanstvím zaujímajícím od obrácení Konstantina Velikého pozici oficiálního náboženství v říši římskou povahou státoprávní organizace a orientálními vlivy převzatými od rozličných asijských a afrických národů Jednotlivá díla byzantské literatury jsou z hlediska svého zaměření a žánru tříděna do pěti skupin První tři z nich navazují na antické vzory a zahrnují historii a letopisy encyklopedii a eseje a světskou poezii Dvě další jsou tvořeny novými literárními formami; církevní a teologickou literaturou a lidovou poezií Předním zástupcem historiků byl Prokopios z Kaisareie pobočník Belisara při jeho válečných taženích jež zachytil ve svém spise Knihy o válkách Na Prokopia navázali Agathias popisující závěr panování Justiniána I a v 7 století Theofylaktos Simokattes Pozdější fáze byzantských dějin vylíčili Michael Psellos Niketas Choniates a Laonikos Chalkokondyles K význačným historikům náleželi i císařové a příslušníci vládnoucích rodů jako třeba Konstantin VII či Anna Komnéna autorka Alexiady Mezi kronikáři vynikali Ioannes Malalas Theofanes Homologetes Ioannes Skylitzes a Ioannes Zonaras Koncem 10 století byl vytvořen rozsáhlý lexikon Suda K zástupcům světské poezie jsou řazeni Georgios Pisides oslavující ve svých básních Herakleiovy výpravy a také zarputilý odpůrce ikonoklasmu a autor polemických pojednání Theodoros Studijský opat kláštera Studios Ten pokračoval v ikonodulské obhajobě obrazů po Janovi z Damašku jenž byl i tvůrcem mnoha hymnů Nejvýznamnějším skladatelem hymnů a tedy představitelem církevní a teologické literatury byl ale Romanos Melodos Úrovně srovnatelné s Romanovým dílem dosáhl v 7 století hymnus Akathistos Lidovou poezii zastupuje především jedinečný hrdinský epos Digenis Akritas z 11 nebo 12 století opěvující akritai Umění a architektura Základy byzantské architektury vyrůstají z římské a raně křesťanské architektury Vedle hojných dokladů budov určených k náboženským účelům se zachovalo i množství světských staveb paláců a pevností U chrámů je patrné nápadné upřednostňování cihel jako stavebního materiálu třebaže z vnější strany byly zakryty kamennými deskami zatímco interiéry zdobily mozaiky Pro církevní stavby byl příznačný půdorys ve tvaru kříže volněji rozmístěné mohutné sloupy podpírající klenby na nichž byly posazeny kopule Dějiny byzantské architektury a umění lze členit do třech etap První z nich spadá do doby Justiniána I za něhož byly v Konstantinopoli zbudovány chrámy Hagia Sofia svaté Ireny či svatých Apoštolů Mimo hlavní město stojí za povšimnutí bazilika San Vitale v Ravenně nebo klášter svaté Kateřiny na Sinaji Makedonská renesance po sobě nezanechala v oblasti architektury srovnatelné pamětihodnosti a nepřinesla ani žádné zásadní inovace Jako předobraz tehdejších chrámů posloužila dnes již neexistující Nea basilike V 11 a 12 století se byzantské vzory projevují na periferii byzantského světa v kavkazských a slovanských zemích stejně jako na Sicílii a v Benátkách Poslední rozkvět nastal po nástupu Palaiologů kdy došlo k obohacení byzantské architektury o západní a ruské styly V této epoše byl vybudován komplex kostelů v Mystře na Peloponésu a dále se vyvíjely kláštery na hoře Athos Sochařství zpočátku dominoval pozdně římský styl v němž byly ztvárněny četné konstantinopolské plastiky včetně nadživotní jezdecké sochy Justiniána Zároveň se prosazovala díla zhotovená ze slonoviny Byzantské malířství a obdobně umění jako celek utrpělo za ikonoklasmu provázeném ničením obrazů i soch Po jeho skončení nabyly ikony ještě více na důležitosti ve vybavení chrámů Věda lékařství a právo Byzantinci výrazně přispěli k uchování antických poznatků a jejich zprostředkování islámskému světu a renesanční Itálii Přestože byzantští badatelé po uzavření athénské Akademie v roce 529 učinili jen zanedbatelné pokroky v jistých dobách dosáhli skvělých úspěchů v aplikaci vědy a neustále setrvávali v úzkém kontaktu s klasickou filozofií metafyzikou a matematikou Z mimořádných výkonů čerpajících z dřívějších znalostí lze kupříkladu zmínit vybudování chrámu Hagia Sofia architekty Anthémiem z Trallu a Isidorem z Mílétu Spisy antických autorů byly udržovány v povědomí zásluhou klasických studií v Athénách v Alexandrii a na konstantinopolské univerzitě Morové epidemie a výboje muslimů přivodili byzantské vědě určitý útlum překonaný za makedonské renesance na konci prvního tisíciletí Nový rozmach byl podnícen arabským a perským vlivem zvláště ve směru přírodních věd Ve srovnání se svými řecko-římskými předchůdci se Byzantinci zdokonalili v medicíně a nezanedbatelnou měrou působili na islámské lékařství V oblasti právní vědy navázali na římské právo současně se stále silněji projevovalo křesťanství Z kodifikace Corpus iuris civilis provedené za Justiniána I byly odvozeny zákoníky Ekloga vydaný za Leona III a Basilika dokončený za Leona VI Moudrého Poslední vzepětí byzantské vědy se událo v závěrečných staletích dějin říše V tomto období se Trapezunt stal střediskem pro studium astronomie matematiky a medicíny Tehdejší byzantští badatelé a učenci jako byl třeba novoplatónský filozof Georgios Gemistos Pléthón měli značný podíl na rozšíření antických gramatických a literárních textů v raně renesanční Itálii Odkaz Rok 1453 je dodnes vnímán jako jeden z milníků značících završení středověku Západní historiografie dlouho zastávala velmi negativní postoj vůči byzantské říši protože ji považovala za úpadkovou orientální despocii Avšak právě Byzanc chránila po staletí Evropu před hrozbami přicházejícími z východu když zadržovala Peršany Araby seldžucké Turky a po určitou dobu Osmany Paradoxně devastující vydrancování Konstantinopole křižáky v roce 1204 razantně podlomilo schopnost říše odolávat útokům Turků Stěžejní zásluha byzantské civilizace již Georgij Aleksandrovič Ostrogorskij definoval jako syntézu římské státní formy řecké kultury a křesťanské víry tkví v uchování dědictví univerzální římské říše v temném období západoevropského raného středověku Obzvláštní počin představovala v tomto směru kodifikace římského práva proslulá sbírka Corpus iuris civilis Byzanc zastala klíčovou úlohu v předání kulturních hodnot a znalostí klasické antiky západní Evropě zčásti probíhající za arabského zprostředkování Zapůsobila na leckteré evropské myslitele jako byl třeba Tomáš Akvinský a zvláště v 15 století dále pozvedla zájem o antiku Mnoho význačných řeckých vzdělanců se odebralo do Itálie a západní Evropy čímž napomohli rozvoji renesance Na řecké půdě se byzantské tradice udržely na Benátčany ovládané Krétě do jejího dobytí Osmany v roce 1669 Nejdalekosáhleji zapustila byzantská kultura kořeny u východoevropských Slovanů a na Kavkaze a i po arabských výbojích ovlivňovala koptské etiopské syrské a arménské křesťany Byzantinci uspíšili proces christianizace ve východní Evropě misie Konstantina a Metoděje se stala výrazným impulzem evangelizace jen povrchně christianizované Velké Moravy Od 9 století bylo do byzantského civilizačního rámce začleňováno Bulharsko a zhruba v téže době navázala Byzanc čilé hospodářské a diplomatické styky s Kyjevskou Rusí v důsledku čehož přijali Rusové v roce 988 křesťanství v jeho pravoslavné podobě Byzantští kněží a mniši stáli u zrodu cyrilice odvozené z řeckého písma Na východoslovanském území byly vystavěny velkolepé kostely a chrámy vycházející z byzantského vzoru jež vtiskly ruské architektuře a umění vedle skandinávských a čistě slovanských rovněž byzantské rysy Nedlouho po pádu Konstantinopole byla na dvoře moskevských velkoknížat převzata byzantská ceremoniální etiketa společně s imperiálním emblémem dvouhlavého orla Nároky moskevských velkoknížat na nástupnictví po byzantských císařích se zvýšily po svatbě Ivana III se Zoe Palaiologovnou neteří posledního byzantského císaře Stále častěji se také prosazovala idea „třetího Říma podle níž se Moskva stala význačným politickým centrem a strážkyní ortodoxní víry Jeho následníci se pokládali za legitimní dědice byzantských panovníků až do zániku Osmanské říše na počátku 20 století Reference Prameny CHALKOKONDYLES Laonikos Poslední zápas Byzance Praha Odeon 1988 KOMNÉNÉ Anna Paměti byzantské princezny Praha Odeon 1996 ISBN 80-207-0527-9 PROKOPIOS Z KAISAREIE Válka s Peršany a Vandaly Praha Odeon 1985 PROKOPIOS Z KAISAREIE Válka s Góty Praha Odeon 1985 PSELLOS Michael Byzantské letopisy Praha Odeon 1982 SIMOKATTÉS Theofylaktos Na přelomu věků Praha Odeon 1986 Literatura HALDON John F Byzantium in the Seventh Century The Transformation of a Culture Cambridge Cambridge University Press 1990 ISBN 978-0-521-31917-1 HALDON John F Warfare State and Society in the Byzantine World 565–1204 London Routledge 1999 ISBN 978-1-85728-495-9 HAVLÍK Lubomír Emil Přehledné dějiny Byzance Brno Univerzita JE Purkyně 1971 1979 HARRIS Jonathan Byzantium and the Crusades London Continuum International Publishing Group 2006 ISBN 1-85285-501-0 HARVEY Alan Economic Expansion in the Byzantine Empire 900–1200 Cambridge Cambridge University Press 2003 ISBN 978-0-521-37151-3 HERRIN Judith Byzantium The Surprising Life of a Medieval Empire London Penguin 2008 c2007 ISBN 978-0-14-103102-6 HERRIN Judith Ženy v purpuru Praha Mladá fronta 2004 ISBN 80-204-1191-7 HRADEČNÝ Pavel a kol Dějiny Řecka Praha Nakladatelství Lidové noviny 1998 ISBN 80-7106-192-1 HROCHOVÁ Věra; TŮMA Oldřich Byzantská společnost soubor byzantských reálií skripta pro posluchače filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha Karolinum 1991 ISBN 80-7066-426-6 HROCHOVÁ Věra; HROCH Miroslav Křižáci v Levantě Praha Mladá fronta 1975 KAEGI Walter Emil Byzantium and the Early Islamic Conquests Cambridge Cambridge University Press 1997 ISBN 0-521-48455-3 LILIE Ralph-Johannes Byzantium and the Crusader States 1096–1204 Oxford Clarendon Press 1993 ISBN 0-19-820407-8 MAGDALINO Paul The Empire of Manuel I Komnenos 1143–1180 Cambridge Cambridge University Press 2002 ISBN 978-0-521-52653-1 MANGO Cyril A The Oxford History of Byzantium Oxford Oxford University Press 2002 ISBN 0-19-814098-3 MEIER Mischa Justinián život a vláda východořímského císaře Červený Kostelec Pavel Mervart 2009 ISBN 978-80-86818-88-7 MÜLLER Karel Vznik a sláva byzantské říše Obrazů z dějin byzantských díl I Praha Vesmír 1927 MÜLLER Karel Soumrak byzantské říše Obrazů z dějin byzantských díl II Praha Vesmír 1927 NICOLLE David Konstantinopol 1453 konec byzantské říše Praha Grada 2009 ISBN 978-80-247-2881-0 OBOLENSKY Dimitri The Byzantine Commonwealth Eastern Europe 500–1453 London Weidenfeld and Nicolson 1971 OSTROGORSKY Georg Geschichte des byzantinischen Staates München CHBeck 1963 RUNCIMAN Steven Pád Cařihradu Praha Epocha 2003 ISBN 80-86328-16-3 SHEPHARD Jonathan The Cambridge History of the Byzantine Empire c 500–1492 Cambridge Cambridge University Press 2008 ISBN 978-0-521-83231-1 TREADGOLD Warren A History of the Byzantine State and Society Stanford Stanford University Press c1997 ISBN 0-8047-2630-2 TREADGOLD Warren The Byzantine Revival 780-842 Stanford Stanford University Press 1988 ISBN 0-8047-1462-2 VASILIEV Alexander A History of the Byzantine Empire Madison The University Of Wisconsin Press 1952 WHITTOW Mark The Making of Byzantium 600–1025 Berkeley University of California Press 1996 ISBN 978-0-520-20497-3 ZÁSTĚROVÁ Bohumila a kol Dějiny Byzance Praha Academia 1992 ISBN 80-200-0454-8 Vybrané problémy současné byzantologie Praha Československá akademie věd 1978 Externí odkazy Citroën 2CV lidově zvaný Kachna Kačena nebo Kachnička Duck canette podle jeho měkkého odpružení se kterým se vůz při jízdě na nerovnostech nakláněl ze strany na stranu či slimák bylo malé francouzské auto produkované ve Francii značkou Citroën v letech 1948–1990 Vznik a ukončení Ameriku „postavil na kola Ford T Velkou Británii Mini západní Německo VW Brouk východní Německo Trabant Itálii Fiat 500 a ve Francie tuto práci odvedl Citroën 2CV První funkční prototypy v počtu 250 kusů byly vyrobeny v roce 1939 Většina z nich však byla zničena aby se nedostala do rukou Němcům po okupaci Francie Tyto vozy byly osazeny malým motorem o objemu 375 cm³ Dochovaly se jen 4 exempláře Původní požadavek zněl aby vozidlo převezlo 4 venkovany v dřevácích se slamáky na hlavě a pytel brambor přes zorané pole na trh rychlosti 60 km h aniž by se rozbilo jen jedno jediné vejce v ošatce Sériově vyráběný Citroën 2CV byl veřejně představen na autosalónu v Paříži roku 1948 O vůz byl obrovský zájem zájemci na něj museli čekat až 2 roky Od roku 1952 se vozy začaly vyvážet nejprve do Nizozemska Do roku 1968 bylo prodáno 2 a půl milionu kusů O nadčasové koncepci svědčí skutečnost že zásadnější změnou prošel model až v sedmdesátých letech 20 století V roce 1951 se objevila užitková verze Furgonette O tom že vozidlo bylo levné svědčila celá řada drobností Rychloměr byl původně pod jedním rohem čelního skla a současně sloužil i k ovládání stěračů Až od roku 1961 se přesunul a stěrače získaly své vlastní elektromotory V tomto roce se také objevil palivoměr Do té doby ke zjištění sloužila měřící tyčinka Jak začínala poválečná Francie prosperovat ukázala se akutní potřeba zdokonalení a vylepšení tohoto malého auta Proto se 2CV postupně zdokonalil do modelu Ami a do Dyane která měla 2CV nahradit V obou těchto modelech byl použit stejný dvouválcový vzduchem chlazený motor typu boxer Celkově bylo vyrobeno přes 5 milionů kusů Oficiálně byla výroba ukončena v roce 1990 2CV Sahara Zajímavým typem byl model 2CV Sahara Ten měl dva motory Jeden poháněl přední a druhý zadní nápravu Představena byla v březnu 1958 Byla určena pro francouzské naftaře pracující v Africe Automobil byl schopen překonat stoupání až 40 % a jet rychlostí až 100 km h Nástupcem Sahary byl Citroën Méhari Možný návrat V poslední době značka Citroën vážně uvažuje o výrobě nové zdokonalené verze typu 2CV Kachní prvky sice nese design obou generací modelu C3 ale to jsou spíše produkty pro sériový konkurenční prodej Což nejspíše retro nástupce Kachny nebude Citroën považuje za nástupce Kachny model C3 Pluriel produkovaný od roku 2003 který nabízí v podstatě 4 vozy v jednom – kabriolet polokabriolet 3 dveřový hatchback a dokonce pick-up První možný vzhled vymysleli tři francouzští studenti „Kachnička podle jejich návrhu neztratí nic ze svého charakterního vzhledu bude se však jednat o moderní auto Podobnou změnou v roce 1998 prošel i podobně populární VW Brouk který dostal retro nástupce s technikou modelu Golf IV pod jménem New Beetle V roce 2007 se do stejného „pokusu pustiti i u FIATu se vzkříšením modelu 500 Technická data Původní motor objem motoru – 375 cm³ výkon – 66 kW při 3500 otáčkách za minutu maximální rychlost – 65 km h Motor 1954 421 cm³ 92 kW od roku 1961 103 kW Motor 1968 425 cm³ 121 kW 100 km h spotřeba 5 litrů na 100 km Motory 1970 2CV4 431 cm³ 100 km h 2CV6 597 cm³ 206 kW 110 km h Zajímavosti Citroën 2CV si zahrál i v několika filmech V sérii o četníkovi ze Saint Tropez jako vozidlo jeptišky a v bondovce Jen pro tvé oči jako vozidlo Bond girl Meliny Havelockové Hrál též v českém filmu Bobule Odkazy Související články VW Brouk Ford model T Externí odkazy – článek v Blesku – fotogalerievidea České a slovenské kluby Citroën DS byl poprvé představen na autosalonu v Paříži v roce 1955 Stal se jedním z nejznámějších automobilů značky a také velice úspěšným Prodalo se neuvěřitelných 1455746 vozů Vyráběl se 20 let od roku 1955 do roku 1975 V roce 1975 byl nahrazen typem CX Vůz byl na svou dobu tak inovativní že po dobu dvaceti let se nenašel žádný konkurent Nejdůležitějším z nových řešení byl revoluční způsob odpružení Konstruktéři firmy zavrhli konvenční řešení a nahradili jej hydropneumatickým systémem doplněným unikátním zařízením které umožňovalo samočinnou úpravu světlé výšky vozu Díky tomu se mohl automobil při jízdě vyrovnat s nerovnostmi v terénu Při vypnutí zapalování se výška vrátila opět do nižší polohy Stejné zařízení sloužilo k ovládání centrálního systému který ovládal posilovač řízení hydraulickou spojku či kotoučové brzdy Vůz měl na svou dobu tak revoluční vzhled že zastiňoval všechny své současníky Pětisedadlová karoserie se za dvacet let prakticky nezměnila stále si zachovával podobu se žralokem jen v roce 1965 dostala dvojici zapuštěných světlometů Nabízely se různé verze od původního provedení Chudší typ ID19 a později D Super se používaly nejčastěji jako vozy taxi v Paříži Provedení kombi s názvem Safari nebo luxusní a exkluzivní kabriolety DS décapotable Tato provedení vznikala v 50 a 60 letech Citroën DS se objevil i ve francouzském filmu Fantomas se zlobí kde s ním Fantomas na konci uprchne neboť jeho vůz uměl i létat Jediným slabším článkem vozu byla zastaralá pohonná jednotka z vozu Traction-Avant z roku 1934 Od poloviny 60 let byl proto nabízen modernější čtyřválcový dvoulitr s výkonem 84 koní a maximální rychlostí 135 km h Později se výkon zvýšil až na 141 koní a maximální rychlost stoupla na 195 km h Podrobná historie a zrod Citroënu DS Příchod nového modelu od značky Citroën nebýval v poválečných dobách nějaká častá záležitost vždyť pokrokový Citroën Traction Avant se udržel ve výrobě dlouhých 23 let Avšak roku 1955 všichni návštěvníci Pařížského autosalonu žasli nad tvary budoucnosti nového Citroënu Karoserie žraločích tvarů byla dílem návrháře Flaminia Bertoniho a celý koncept návrháře André Lefebvra Celá karoserie byla nápadná protože kvůli aerodynamickým vlastnostem jí zcela scházela přední maska chladiče Konstrukce karoserie byla pokroková protože jednotlivé panely byly přímo připevněny na rám Nezávislé zavěšení všech kol bylo důmyslné neboť mělo samonastavitelnou výšku Vpředu byla příčná ramena umístěna před hřídelí kol a vzadu ramena vlečená Každé kolo bylo vybaveno hydropneumatickou vzpěrou plněnou plynem ve které tlak udržovalo čerpadlo Tatáž čerpací jednotka dodávala tlakový olej i posilovému řízení a spojce samočinné převodovky Brzdy měly posilovač a byly kotoučové Jedinou počáteční slabinou byl již zastaralý motor z předchozího Traction Avant SouborCitroen_DS_19JPG|Citroën DS 1955–1962 SouborGerman Citroën DS pic-004JPG|Citroën DS 1962–1967 SouborCitroen DS front 20080126jpg|Citroën DS 1967–1975 SouborCitroën DS EuroCitro 2014jpg|Pohled na záď vozu DS se střešními blinkry SouborId3jpg|Interiér ID 19 B 1969 SouborCitro%C3%ABn_DS_23_Pallas_hrjpg|Vrcholný mode DS 23 Pallas Soubor1972 Citroen DS station wagon 02jpg|Citroën DS Break 1967–1975 SouborCitroen DSjpg|DS Break s vypuštěnou hydraulikou < gallery> Pohodlná jízda Tento vůz se skvěle řídil a jízda v něm byla opravdu velice pohodlná Díky aerodynamické karoserii měl vůz nízký koeficient odporu vzduchu a mohl tak pohodlně dosáhnout rychlosti až 137 km h V roce 1957 přišla na svět levnější verze ID 19 – verze bez samočinné převodovky Typ se dále vyráběl do roku 1966 beze změn V tomto roce se objevily zcela nové pohonné agregáty o objemu 2 a 22 litru a rovněž luxusní verze Palas V letech 1961–1971 se objevila i karosářská verze kabriolet V roce 1968 došlo jen k výměně předních světlometů nové světlomety integrované pod průhledné kryty U typu Palas se dokonce přední světlomety naklápěly v závislosti na poloze předních kol V roce 1972 se objevil nejvýkonnější motor o objemu 23 litru s pětistupňovou převodovkou Vůz se vyráběl až do roku 1975 Charakteristika vozu Délka – 4801 mm Šířka – 1778 mm Výška – 1473 mm Rozvor – 3124 mm Rozchod vpředu – 1499 mm Rozchod vzadu – 1295 mm Pohotovostní hmotnost – 1118 kg Motor – řadový čtyřválec 1911 cm³ rozvod OHV Největší výkon – 56 kW Točivý moment – 137 Nm 3000 ot Převodovka – samočinná Nejvyšší rychlost – 137 km h Zrychlení z 0 na 100 km h – 226 s Současné modely DS Díky popularitě staré DSky se francouzská automobilka rozhodla vyvinout zcela nové modely řady DS Jedná se o velmi luxusní sportovní vozy které vynikají svým dynamickým vzhledem Třídveřový hatchback DS3 je nejmenším z nich jehož následovník DS4 je jeho větší a modernější verzí Nejnovějším modelem který přišel na trh v březnu 2012 je velkoprostorový sporťák Citroën DS5 Všechny nové DSky lze sestavit na míru nejen díky volbě motorizace ale lze vybírat i z desítek barev částí karoserie či doplňků vozu Závodní vůz Citroën DS3 WRC S modelem DS3 WRC vyhrál pilot Sébastian Loeb mistrovství světa v rally 2011 Vůz vychází ze sériového DS3 skeletu jeho podvozek však prošel značnými úpravami např dodáním pohonu všech čtyř kol či odpružení McPherson Citroën DS3 WRC pohání čtyřválcový motor s přímým vstřikováním o objemu 16 l jež dosahuje výkonu 300 koní Reference Externí odkazy Corpus iuris civilis představuje kodifikaci římského práva provedenou na podnět byzantského císaře Justiniána I v 6 století Jedná se o významný právní počin který provedla komise v čele s vynikajícím právníkem Tribonianem Obsah právního kodexu Občanský zákoník později nazývaný Corpus iuris civilis se skládal ze čtyř částí Jako první byl zveřejněn Codex Iustinianus roku 529 soubor dosud platných císařských nařízení a zákonů od doby císaře Hadriána 76 –138 n l Tento spis měl nahradit starší právní sbírky například Codex Theodosianus z roku 438 Druhou součástí byla Digesta řecky Pandektai sbírka spisů antických římských právníků Následovaly Institutiones stručná rukověť římského práva Rozsáhlé právní dílo dovršily Narai latinsky Novellae aktuální císařská nařízení vydaná v letech 534 569 Na rozdíl od předchozích latinských spisů byla jazykem novel už většinou řečtina To svědčí to o převládnutí řečtiny na byzantském dvoře Corpus iuris civilis uzákonil současné normy společenského života Podle jeho ustanovení se v osobě císaře pojila neomezená moc světská i duchovní tento systém se nazýval caesaropapismus Oficiálním náboženstvím bylo křesťanství v ortodoxní podobě Justinián se snažil jak vymýtit staré pohanské kulty v roce 529 kdy byl poprvé zveřejněn Codex Iustinianus dal například uzavřít starou antickou akademii v Athénách centrum novoplatonismu tak také zabránit šíření herezí především monofyzitismu jež mělo sociální i politický podtext Prostřednictvím svých zákoníků císař Justinián I usiloval o upevnění práv staré otrokářské aristokracie a podporu hospodářství založeného na práci otroků a kolonů Tento hospodářský systém se však již začal přežívat jak dokazuje možnost propouštět otroky na svobodu která byla uzákoněna v Novelách Corpus iuris civilis a jeho význam ve středověku Corpus iuris civilis platil po řadu staletí Postupně si však změny ve společnosti směřující k feudalizaci vynutily jak revizi jeho ustanovení kterou nechali pod názvem Basilika provést císaři Basileios I a Leon VI tak vydání nových zákoníků V 11 století se Justiniánovy zákoníky začaly studovat na právnických školách v Itálii zvláště na boloňské univerzitě a staly se základem přijetí římského práva ve středověku a jeho dalšího šíření Externí odkazy The Roman Law Library Doněcká lidová republika DLR ДНР ДНР je nikým neuznaná samozvaná republika na východě Evropy Nachází se na části území ukrajinského regionu Doněcká oblast který je kontrolovaný ozbrojenými povstalci Ukrajina tyto separatisty označuje jako teroristickou organizaci a vede proti nim antiteroristickou vojenskou operaci Žádný členský stát OSN neuznává Doněckou lidovou republiku DLR uznala jen Jižní Osetie Republika je součástí konfederace Nové Rusko Dohoda byla podepsána v Doněcku Alexandrem Jurjevičem Borodajem předsedou doněcké vlády a Alexejem Karjakinem předsedou luhanského parlamentu Název nového státu mělo odkazovat tzv „Nového Ruska< ref> historického označení území které bylo na konci 18 století dobyto a kolonizováno Ruskou říší Před touto dohodou existovala Doněcká lidová republika coby samostatný stát jen krátce svou nezávislost vyhlásila 7 dubna 2014 poté co byly vládní úřady v Doněcku obsazeny proruskými aktivisty Byl to jeden ze dvou samostatných států který vznikl na ukrajinském území odtrhnutím od Ukrajiny Historie Proruští demonstranti ustanovili nový orgán jímž se stala Doněcká lidová rada která 7 dubna 2014 ve 1220 místního času odhlasovala zformování nového nezávislého státu Rovněž pověřila oblastní správu aby vykonávala veškeré aktivity spojené s fungováním nezávislé republiky< ref> Nová vláda ohlásila že do 11 května vyhlásí referendum o připojení k Rusku a varovala Ukrajinu aby se nepokoušela zasáhnout jinak prý požádá Rusko o nasazení mírových sborů Republika se nachází na východě Ukrajiny u hranic s Ruskem a proklamuje stejné hranice jako oficiální Doněcká oblast kterou uznává celý svět jako součást Ukrajiny< ref> O den později 8 dubna Výbor vlasteneckých sil Donbassu vyhlášení nezávislosti stáhl Dle ukrajinských novin Vestiua však tato organizace nemá nic společného s Doněckou lidovou radou která republiku vyhlásila ale naopak se jedná o proukrajinskou organizaci usilující o jednotu Ukrajiny Vyhlášení nezávislosti je tak stále v platnosti Republika nezískala v regionálních zastupitelstvech ani organizacích podporu a zůstala omezená pouze na obsazenou radnici kde se její přívrženci zabarikádovali V sobotu 12 dubna byly v Doněcku demonstranty obsazeny 2 policejní stanice poté co se k demonstrantům přidaly pořádkové síly vyslané na obranu těchto budov Ten samý den obsadila "doněcká milice" radnice budovu tajné služby SBU a policejní stanice v Slavjansku Kramatorsku a následujícího dne i v Jenakijevu Dne 11 května se v Doněcké oblasti navzdory nesouhlasu kyjevské vlády uskutečnilo referendum o tom zda by region měl zůstat součástí Ukrajiny anebo být samostatný Přes 90 procent lidí se vyslovilo pro samostatnost Hlasovalo se také v Luhanské oblasti Referenda kyjevská vláda neuznává a stejně se k nim postavil i Západ Dne 24 května podepsali zástupci Luhanské lidové republiky a Doněcké lidové republiky dohodu o spojení a vytvoření státního útvaru "Nové Rusko" Dne 14 září 2014 proběhly v oblasti Doněcké republiky proběhnout volby Užit by měl být poměrný volební systém< ref> Falešné letáky o povinné registraci Židů 16 dubna 2014 přinesl izraelský deník Jediot achronot zprávu o tom že jsou v Doněcku distribuovány letáky podepsané předsedou separatistické vlády Děnisem Pušilinem vyzývající členy místní židovské komunity starší šestnácti let k registraci na oblastním úřadě uhrazení poplatku 50 dolarů a předložení soupisu majetku Ti kteří se nařízení nepodřídí budou údajně ze země vyhnáni Doněcký vrchní rabín Pinchas Višedski prohlásil že je daný leták podvrh který měl zdiskreditovat Doněckou lidovou republiku< ref> Vedení republiky Vedení nezávislé republiky Děnis Vladimirovič Pušilin – spolupředseda prozatímní vlády od 7 dubna 2014 předseda předsednictva Nejvyššího sovětu od 15 května 2014< ref> Miroslav Ruděnko – spolupředseda prozatímní vlády a zástupce velitele lidové domobrany< ref> Alexandr Jurjevič Borodaj – předseda vlády od 16 května 2014< ref> Andrej Purgin – první místopředseda vlády od 16 května 2014 Igor Ivanovič Strelkov – velitel Lidové domobrany Donbasu velitel ozbrojených sil Doněcké lidové republiky Vedení v rámci federativního státu Pavel Gubarev lidový gubernátor Děnis Vladimirovič Pušilin předseda rady Alexandr Zacharčenko premiér Vladimir Kononov vrchní velitel ozbrojených sil po rezignaci vrchního velitele Igora Strelkova-Girkina 14srpna Symboly Doněcké lidové republiky ''Další informaci naleznete v článku Státní symboly Novoruska Současné New Donetsk Peoples Republic flagsvg|Nová vlajka Doněcké lidové republiky Official Donetsk People's Republic coat of armspng|Nový znak Doněcké lidové republiky< gallery> Původní Flag of the Donetsk People's Republicsvg|Původní vlajka Doněcké lidové republiky Flag of the Donetsk Republic Organisationsvg|Vlajka organizace Doněcká republika Coat of Arms of the Donetsk People's Republicsvg|Původní znak Doněcké lidové republiky< gallery> Reference Související články Doněcko-krivorožská sovětská republika historický státní útvar z roku 1918 Nové Rusko Luhanská lidová republika Ukrajinská krize Proruské protesty na Ukrajině 2014 Občanská válka na východní Ukrajině Externí odkazy Poté co v lednu 2015 definitivně zkolabovala první dohoda o příměří mezi stranami zúčastněnými ve válce na východě Ukrajiny známá jako Minský protokol byla na 11 až 12 února 2015 naplánována schůzka vrcholných představitelů Ukrajiny Ruska Francie a Německa pod záštitou OBSE která měla řešit kolaps předešlé úmluvy Ze schůzky vzešla nová mírová dohoda odepsaná 12 února 2015 označovaná jako Minsk II nebo druhá minská mírová dohoda která měla oživit předešlý minský protokol Příměří mělo začít platit počínaje půlnocí 15 února 2015 Jednání čtyř státníků v Minsku Od 11 února navečer se jednání čtyř státníků a to německé kancléřky Merkelové francouzského prezidenta Hollanda ruského prezidenta Putina a prezidenta Ukrajiny Porošenka v Minsku uskutečnilo Byly nejen projednány výsledky jednání zmíněné kontaktní skupiny a paralelních jednání diplomatů těchto čtyř států ale přímo mezi státníky bylo intenzívně vyjednáváno Prezident Putin trval na tom že ukrajinské jednotky v oblasti města Debalceve jsou obklíčeny viz Boje o Debalceve Dne 12 února 2015 dopoledne dohodli státníci jmenovaných čtyř mocností ústně příměří pro východní Ukrajinu a celkově 13 bodů nutných opatření která mají být splněna postupně jedno po druhém Dojednaný klid zbraní a stažení těžké vojenské techniky na dohodnuté vzdálenosti tři pásma podle dosahu zbraní byly stvrzeny písemně v rámci tzv kontaktní skupiny tj za účasti proruských separatistů a Ukrajiny a vstoupily v platnost 15 února 2015 okamžitě s úderem půlnoci Písemnou dohodu o klidu zbraní podepsali pod záštitou OBSE stejní lidé jako první protokol z Minska za OBSE švýcarská diplomatka Heidi Tagliaviniová za Ukrajinu její bývalý prezident Leonid Kučma za Rusko ruský velvyslanec na Ukrajině Michail Zurabov za vzbouřenecké republiky jejich vůdci Alexandr Zacharčenko a Igor Plotnickij Dodržování dohody Příměří mělo vzejít v platnost půlnocí místního času 15 února 2015 Navzdory dohodě o vytvoření třicetikilometrové nárazníkové zóny bez těžké vojenské techniky okolo linie příměří se první den příměří k frontě u Debalceva přesouvaly ruské tanky T-72B3 a povstalci dál na město útočili Odkazy Reference Externí odkazy Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva Příčiny války bývají hledány v důsledcích Versailleské smlouvy která podle některých historiků prohloubila pocit ponížení v poražených státech zvláště v Německu a velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let Tato krize zásadním způsobem oslabila mnoho evropských států čímž umožnila vzestup nacismu pod vedením Adolfa Hitlera a jiných totalitárních režimů v celé Evropě Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1 září 1939 kdy nacistické Německo napadlo Polsko 17 září 1939 tedy šestnáct dní později zahájil Sovětský svaz SSSR invazi do Polska z východu Krátce poté se do konfliktu vložily Francie Velká Británie a státy Commonwealthu Za první předčasný útok druhé světové války v Evropě je považován tzv Jablunkovský incident V Asii je za počátek války považováno přepadení Číny Japonskem které začalo 7 července 1937 Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení tzv Pakt Ribbentrop-Molotov podepsanou 24 srpna 1939 avšak datovanou o jeden den dříve tedy 23 srpna 1939 Tímto paktem si tyto dva státy mimo jiných ustanovení rozdělily sféry vlivu V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států V dalším průběhu událostí byl však 22 června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci tzv Operace Barbarossa Spojené státy americké které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc vstoupily aktivně do války 7 prosince 1941 poté co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru Konec války v Evropě nastal 8 května 1945 kapitulací Německa Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2 září téhož roku Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo jež utrpělo obrovské ztráty Příkladem genocidy se stal holocaust kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů Dalším příkladem bylo systematické vyhlazování slovanského obyvatelstva na okupovaných územích východní fronty kde bylo na 8 milionů civilních obětí Většina civilních obětí podlehla nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé armády a masakrům nebo genocidě páchanými speciálními německými komandy Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský ekonomický průmyslový a vědecký potenciál všech zúčastněných národů lze tak hovořit o vedení totální války Taktéž pohled na „civilizované metody válčení se v mnoha ohledech výrazně proměnil neboť zatímco v roce 1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USA odmítaly plošné nálety na nepřátelská města posléze se k nim samy uchýlily V samotném závěru války byla ustavena Organizace spojených národů jejímž ústředním cílem byla prevence vzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu Po vítězství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmoci Sovětský svaz a Spojené státy americké Jejich stále větší vzájemný antagonismus vedl k bipolárnímu rozdělení světa a k počátku studené války když Josif Stalin spustil napříč evropským kontinentem železnou oponu která od sebe oddělila svobodný západní svět a komunistické státy ve Východní Evropě poddané Sovětům Vedlejším efektem války byl také vzrůst požadavků na právo na sebeurčení mezi národy ovládanými koloniálními mocnostmi což vedlo k akceleraci dekolonizačních hnutí v Asii a v Africe Příčiny a předehra k válce Příčiny konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledky první světové války které se kromě řady menších zemí týkaly především třech velkých mocností Poražené Německo bylo podle versailleské smlouvy přinuceno vzdát se významné části svého území smělo udržovat jenom omezené vojenské síly a muselo se zavázat k platbám vysokých válečných reparací Itálie jeden ze států stojících na straně vítězů obdržela jenom nedostatečné území vzhledem k rozměrům předchozích ztrát současně se cítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy zajištěním stabilního míru V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů jež měla fungovat jako fórum na němž měly národy mírovým způsobem urovnávat svoje spory O pět let později byla sjednána smlouva z Locarna v níž byla poskytnuta záruka německo-francouzské hranici přičemž případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny arbitráží V roce 1928 byl uzavřen Briand-Kelloggův pakt který zakazoval vedení útočné války Mírové snahy však byly mařeny obnoveným izolacionismem Spojených států a obzvláště rozmachem různých totalitních režimů k čemuž výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství Ruská občanská válka vedla k vytvoření komunistického Sovětského svazu v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl zde k nastolení výbojného militaristického režimu Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko které ustavilo svým loutkovým státem Ekonomický rozvrat v Německu na počátku třicátých let měl za následek vzestup Adolfa Hitlera vůdce nacionálních socialistů NSDAP slibujícího Němcům zrušení versailleské smlouvy a zajištění „životního prostoru na Východě Lebensraum 30 ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost čímž bylo urychleno obnovení německé armády Wehrmacht a rovněž bylo připojeno Sársko V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány která byla podporována Sovětským svazem a tzv mezinárodními brigádami Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv Osu Berlín-Řím O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví nazvané pakt proti Kominterně čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu čímž započala druhá čínsko-japonská válka Čínští nacionalisté a komunisté válčící proti sobě uzavřeli mír aby společně čelili cizím útočníkům I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj Nanking a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl 12 března 1938 k tzv anšlusu Rakouska tedy připojení tohoto malého státu k Německé říši proti čemuž Británie a Francie přes své znepokojení německým postupem a stále se stupňujícím zbrojením nijak nezasáhly 12 září 1938 pohrozil Hitler Československu válkou pokud by Německu nebylo vydáno československé pohraniční území obývané sudetskými Němci Toto vyvolalo v českém pohraničí puč organizovaný Sudetoněmeckou stranou Československá armáda sice tento puč potlačila ale od 19 září začaly proti Československu útočit jednotky Sudetoněmeckého Freikorpsu vyzbrojovaného Německem Datum začátku této teroristické kampaně bylo pozdější československou exilovou vládou v Londýně určeno jako datum kdy Československo vstoupilo do válečného stavu s Německem< ref> Britský premiér Neville Chamberlain mezitím inicioval rozhovory jež vyvrcholily 29 září 1938 přijetím mnichovské dohody V ní bylo Československo donuceno k odstoupení Sudet výměnou za Hitlerův příslib že nezabere žádné další československé území Důsledkem této dohody byl nucený odchod Čechů Židů a německých odpůrců Adolfa Hitlera do okleštěného Československa Chamberlain věřil že dosáhl „míru pro naši dobu Nicméně neuplynulo ani šest měsíců když 15 března 1939 obsadil Wehrmacht zbytek Československa jenž byl přeměněn v Protektorát Čechy a Morava Již o den dříve vyhlásil svoji nezávislost slovenský štát jenž se stal v čele s Jozefem Tisem německým satelitem Pobouřeni touto novou agresí a Hitlerovými výhrůžkami vůči Polsku kvůli Gdaňsku se Britové a Francouzi zaručili za polskou nezávislost Vzájemná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokraciemi nakonec přispěla ke sjednání paktu Ribbentrop-Molotov v němž se Německo a SSSR 23 srpna 1939 zavázaly k oboustranné neutralitě V tajném dodatku k této smlouvě si tyto dvě velmoci navíc jak se později ukázalo na krátkou dobu mezi sebou rozdělily Polsko a velkou část východní Evropy Průběh války Vzestup Osy Přepadení Polska Druhá světová válka začala 1 září 1939 německým a slovenským útokem proti Polsku< ref> Již v předchozích dnech provedli Němci několik fingovaných provokací jako bylo přepadení vysílačky v Gliwicích příslušníky Abwehru v polských uniformách které měly ospravedlnit jejich invazi Třebaže polská armáda nebyla početně o mnoho slabší než Wehrmacht svojí úrovní výzbroje a výstroje nepředstavovala pro útočníka rovnocenného soupeře Polská vláda spoléhala na podporu Francie a Velké Británie které v souladu s dřívějšími zárukami vyhlásily po marném vypršení ultimáta 3 září Německu válku< ref> Vlastní vojenský útok byl zahájen bombardováním města Wieluń Německá Luftwaffe ihned poté zaútočila proti polským vojenským a komunikačním cílům Sotva po čtyřech dnech bojů prolomila dvě velká německá vojenská uskupení útočící z Pomořanska a ze Slezska polskou obrannou linii Rychle se pohybující německé pancéřové a motorizované divize vyrazily vstříc Varšavě a Brestu v čemž jim těžkopádná polská pěchota nedokázala zabránit Západní novináři použili k popisu tohoto nového způsobu vedení boje termínu Blitzkrieg „blesková válka Mezi 8 až 10 září se Němci přiblížili ze severu a jihu k Varšavě avšak polské divize sevřené v Poznani západně od Varšavy podnikly rozhodný protiútok 17 září překročila sovětská Rudá armáda polské východní hranice< ref> a v tentýž den byla Varšava zcela obklíčena Po dalších jedenácti dnech bojů a intenzivního dělostřeleckého a leteckého bombardování obležené polské hlavní město kapitulovalo V té době byla prakticky celá země v rukou Němců a Sovětů pouze izolované kapsy vytrvávaly v odporu jenž skončil do 6 října Po završení bojů si Němci a Sověti rozdělili svoji kořist západní území Polska byla začleněna do Říše zatímco východní Polsko se stalo součástí Sovětského svazu Střední Polsko bylo přeměněno v Generální gouvernement okupovaný Němci Na dobytém území byly zahájeny rozsáhlé represálie proti civilnímu obyvatelstvu Probíhaly deportace na nucené práce a popravy polské inteligence a Židů Na tomto teroru se podílely především Himmlerovy Einsatzgruppen a jednotky SS-Totenkopfverbände Stejně nemilosrdné metody uplatňovali Sověti ve východní části Polska 22 000 polských důstojníků zajatých Rudou armádou bylo na Stalinův příkaz popraveno NKVD v tzv katyňském masakru Zimní válka Poté co po více než dvou měsících diplomatického nátlaku odmítlo Finsko sovětské požadavky na odstoupení území bylo 30 listopadu napadeno Rudou armádou Vzhledem k drtivé sovětské převaze očekával Stalin rychlé a snadné vítězství avšak Sověti Finy hrubě podcenili Díky obratné taktice dokázala finská armáda vedená maršálem Mannerheimem zadržovat Sověty až do března 1940 Rudá armáda jejíž velení bylo zdecimováno stalinskými čistkami přišla o 200 000 mužů zatímco finské ztráty činily 25 000 mužů Britové a Francouzi zvažovali vojenskou operaci na podporu Finska ovšem dříve než mohla být uskutečněna byla 13 března 1940 podepsána mírová smlouva podle níž muselo Finsko odstoupit Sovětům část Karélie Německé poznatky z tohoto konfliktu přivedly Hitlera k přesvědčení že Rudá armáda nemůže být pro Wehrmacht vážnou překážkou V důsledku tohoto sovětského útoku se Finové v roce 1941 zapojili do německého tažení proti SSSR aby se v tzv pokračovací válce pokusili dobýt zpět ztracená území I když byli Finové spojenci Německa zachránili si svoje židovské spoluobčany před holokaustem O židovské otázce se finská vláda odmítla s Němci vůbec bavit Obsazení Dánska a Norska Velitel německého válečného námořnictva Kriegsmarine vyzýval od podzimu 1939 Hitlera k okupaci Norska jehož přístavy představovaly optimální základny pro německé ponorky V polovině prosince Hitler projevil souhlas načež byl vypracován plán Unternehmen Weserübung podle něhož mělo být Norsko obsazeno po souběžném vylodění německých pozemních sil v osmi největších přístavech Plán zahrnoval také okupaci Dánska které mělo poskytnout letecké základny Svoji roli v Hitlerově rozhodnutí sehrála rovněž důležitost norského přístavu Narvik jenž sloužil jako překladiště při dovozu švédské železné rudy do Německa Této skutečnosti si byli dobře vědomi i Britové kteří chystali vlastní výsadek v Narviku odkud hodlali podpořit Finy v jejich boji proti Sovětům Po skončení Zimní války bylo ale od tohoto záměru upuštěno Začátkem dubna zahájili Britové zaminovávání norských výsostných vod čímž však podnítili německý útok k němuž došlo 9 dubna 1940< ref> Dánsko se vzdalo bez boje během jediného dne Byla to jediná okupovaná země která si svoje židovské spoluobčany zachránila před nacistickým holokaustem Shromáždila je a v noci je tajně převedla do neutrálního Švédska Zato v Norsku narazili Němci na houževnatý odpor Většina vylodění proběhla úspěšně s výjimkou Osla které bylo dobyto teprve německými výsadkáři V Narviku se Němcům podařilo obsadit město i přístav záhy však byli obklíčeni takřka pětinásobnou přesilou Britů Francouzů a Norů podporovaných Královským námořnictvem Royal Navy V následné bitvě o Narvik byli Němci koncem května nuceni město vyklidit a ustoupit směrem k hranicím Švédska ovšem vývoj situace ve Francii přiměl Spojence počátkem června ke stažení jejich oddílů z Norska Němci zde později instalovali loutkovou vládu pod vedením norského zrádce Vidkuna Quislinga Německý útok na západ Dva dny po vyhlášení války Německu podnikli Francouzi omezenou a spíše symbolickou ofenzívu do Sárska Následovalo klidné období na západní frontě označované jako Sitzkrieg „válka vsedě případně „podivná válka které kvůli nepříznivému podzimnímu počasí a neočekávaně vysokým německým ztrátám v Polsku pokračovalo až do jara následujícího roku Důvody francouzské pasivity spočívaly v defenzivní mentalitě v jejímž duchu se francouzská armáda spoléhala na silně opevněnou pohraniční Maginotovu linii Ta však nebyla vybudována podél hranic s Belgií Na počátku října pověřil Hitler Vrchní velení armády Oberkommando des Heeres vypracováním plánu pro tažení proti Francii nazvaném Fall Gelb Na jaře 1940 byl německý plán útoku proti Francii a státům Beneluxu hotov Původní záměru měla být invaze na západ provedena podobně jako v první světové válce Nicméně generál Erich von Manstein a jeho spolupracovníci přesvědčili Hitlera aby jádro obrněných sil soustředil k rychlému postupu přes Ardenský les a řeku Mázu přičemž následný průlom měl vést k rozštěpení spojeneckých armád ve dví Ardeny představovaly kopcovitý hustě zalesněný terén naprosto nevhodný pro operace tanků avšak Manstein tvrdil že nepřítel zde nebude očekávat masivní útok čímž bude dosaženo momentu překvapení Obě válčící strany disponovaly stejně početnými armádami Spojenci měli převahu v tancích naproti tomu německá Luftwaffe měla nad svými protivníky navrch ve vzduchu což se spolu s pružnější organizací německých pancéřových sil ukázalo jako rozhodující faktor Vlastní útok započal 10 května 1940 kdy Wehrmacht překročil hranice Belgie Holandska a Lucemburska< ref> Němečtí výsadkáři obsadili důležitá letiště mosty a strategicky významnou belgickou pevnost Eben-Emael V reakci na německý vpád do Beneluxu postoupil britský expediční sbor a část francouzských armád do Belgie na linii řeky Dyle kde hodlaly zastavit německý postup Tím však šly na ruku Mansteinovu plánu neboť v téže době se sedm z deseti německých pancéřových divizí valilo nikým nezpozorováno ardenskými průsmyky Po třech dnech kdy se setkaly jen se slabým odporem dorazily německé tanky vedené generálem Guderianem u Sedanu k řece Maase kterou 14 května po urputném boji zdolaly V tentýž den podnikla Luftwaffe ničivý nálet na Rotterdam načež Holandsko kapitulovalo O tři dny později padl také Brusel Po překročení Mázy se německé tankové divize ocitly v nížině severní Francie a 20 května dosáhly ústí řeky Sommy do kanálu La Manche čímž byl završen Mansteinův „sek srpem Sichelschnitt Britové se pokusili zasáhnout bok německých divizí u Arrasu avšak poté co byli odraženi se ocitli v obklíčení Do 27 května vedl neustálý německý postup k sevření britských a francouzských jednotek u Dunkerque Na záchranu obklíčených vojsk byla proto zahájena operace Dynamo v níž se i přes nepřetržité německé nálety britským vojenským i civilním plavidlům podařilo do 4 června evakuovat z Dunkerque takřka 340 000 spojeneckých vojáků Evakuován byl téměř celý expediční sbor a rovněž 110 000 příslušníků francouzské armády K této záchraně Spojenců přispěl i Hitlerův rozkaz z 24 května kterým ze zcela nepochopitelných důvodů zakázal svým tankům v pokračování postupu Němci obnovili 5 června ofenzívou na řekách Sommě a Aisně útok do nitra Francie a již po čtyřech dnech překročili řeku Seinu 10 června se zapojila do války po boku Německa i Mussoliniho Itálie Útok Italů v Alpách skončil ale navzdory italské převaze pohromou 14 června vstoupil triumfující Wehrmacht do Paříže která byla ještě předtím prohlášena otevřeným městem britským námořnictvem aby nepadla do rukou Němců Bitva o Británii Po vítězství nad Francií ovládal Adolf Hitler v létě 1940 přímo nebo prostřednictvím spojenců téměř celou Evropu Jeho jediným zbývajícím nepřítelem zůstávala osamocená Velká Británie jejíž nový ministerský předseda Winston Churchill sliboval Britům ve svých burcujících projevech pouze „krev pot a slzy Nicméně britská armáda se po katastrofě ve Francii nacházela v troskách Jedinou překážkou která bránila Hitlerovým armádám v podrobení Britských ostrovů a jež mohla zmařit chystanou invazi operace Seelöwe bylo nyní britské letectvo Royal Air Force v čele s leteckým maršálem Hughem Dowdingem Zlomit sílu RAF se v nadcházející bitvě pokusila německá Luftwaffe jejímž velitelem byl Hermann Göring Němci rovněž doufali že Británii izolují a vyhladoví s pomocí svých ponorek operujících z Francie a Norska Samotná letecká bitva začala krátce po dobytí Francie V první fázi se Luftwaffe zaměřila na britské konvoje které během tzv bitvy o kanál Kanalkampf vytlačila z Lamanšského průlivu Hlavní útok byl zahájen 13 srpna v tzv „den orla Adlertag Němci nejprve částečně neutralizovali britský radarový systém a zaútočili proti přístavům a vojenským a leteckým zařízením na pobřeží V průběhu této fáze boje utrpěly obě strany nejvyšší ztráty za celou bitvu Později se Luftwaffe zaměřila proti letištím RAF ve vnitrozemí a leteckým továrnám V závěrečné etapě boje na počátku září podnikli Němci denní útoky na Londýn a jiná velká britská města jako bylo třeba Coventry s cílem zlomit morálku jejich obyvatel Konečně 15 září Britové přesvědčivě odrazili rozsáhlý německý útok načež Hitler nařídil odložit vylodění na neurčito Luftwaffe i nadále pokračovala v bombardování měst Blitz Kvůli velkému množství zničených letadel se však od října omezovala pouze na noční útoky které si i přesto do jara následujícího roku vyžádaly přes 40 000 životů V bitvě o Británii usilovali Němci o zničení nepřátelských stíhaček avšak podcenili význam radaru pro obranu Britů Navíc britský průmysl dokázal vždy plně nahrazovat ztráty vlastních strojů Značný podíl na tomto vítězství „nemnohých náležel kromě britských pilotů také Polákům Kanaďanům Novozélanďanům Čechoslovákům Belgičanům a zástupcům mnoha jiných národů Řecko a Jugoslávie Již od třicátých let směřoval Benito Mussolini své velmocenské ambice na Balkánský poloostrov V dubnu 1939 okupovala italská vojska Albánii z níž 28 října 1940 zahájila překvapivý útok proti Řecku< ref> Ovšem ofenzíva špatně vybavených a nedostatečně motivovaných italských vojáků selhala sotva po několika dnech Řekové přiměli italské agresory k přechodu do defenzívy a vzápětí je zatlačili zpět do Albánie Vzhledem k nebezpečí porážky svého spojence a z obav z britského zásahu jenž by mohl ohrozit německou kontrolu rumunských ropných polí vydal v prosinci Hitler pokyn k vypracování plánů tažení na Balkán operace Marita Zároveň byla zahájena diplomatická ofenzíva v jejímž rámci se na stranu mocností Osy přidaly Rumunsko Maďarsko a Bulharsko Na konci března 1941 se k Ose připojila i Jugoslávie avšak protiněmecké demonstrace a puč jugoslávských leteckých důstojníků měl za následek vystoupení Jugoslávie z aliance 6 dubna 1941 překročily německé divize z Rakouska Rumunska a Bulharska hranice s Jugoslávií souběžně Luftwaffe podnikla ničivý nálet na Bělehrad Jugoslávská obrana byla brzy prolomena a už 10 dubna 1941 stanuly jednotky Wehrmachtu v chorvatském Záhřebu kde byly uvítány jásajícími davy Bělehrad dobyly německé pancéřové divize dva dny nato a 17 dubna přijalo jugoslávské velení svou bezpodmínečnou kapitulaci Poražená Jugoslávie byla rozdělena mezi vítězné státy a na jejích troskách byl vyhlášen tzv Nezávislý stát Chorvatsko pod vedením Ustašovců Řekové posílení britskými jednotkami přesunutými ze severní Afriky kladli Němcům houževnatější odpor Německý postup do vnitrozemí ztěžoval také nepříznivý hornatý terén Po překonání Metaxasovy linie padlo 9 dubna 1941 do rukou Němců město Soluň takže téměř polovina řecké armády byla uvězněna ve východní Makedonii Během dvou týdnů byli Řekové obklíčeni rovněž v Epiru Britové se pokusili zadržet Němce u Thermopyl avšak poté co byla jejich obrana zdolána zahájili obojživelnou evakuační operaci 27 dubna 1941 vstoupily oddíly Wehrmachtu do Athén a na Peloponés čímž bylo balkánské tažení ukončeno O necelý měsíc později 20 května 1941 provedly německé vzdušné síly leteckou invazi na Krétu Při tomto útoku však němečtí výsadkáři utrpěli těžké ztráty a také zprvu nedokázali dobýt žádné letiště potřebné k zajištění příchodu posil a k plynulému zásobování Kvůli špatné koordinaci a komunikaci mezi jednotkami britského Commonwealthu a intenzivním útokům Luftwaffe se však Němcům nakonec podařilo konsolidovat svoje pozice a vytlačit Spojence z ostrova Hitler nicméně do budoucna zakázal provádění jakýchkoli dalších výsadkových operací Válka v Africe a na Středním východě Severoafrické tažení začalo v září 1940 kdy 160 000 italských vojáků proniklo z Libye do Egypta jenž byl protektorátem Britů Italský postup se však zastavil po pouhých sto kilometrech načež začátkem prosince zahájilo 36 000 britských australských indických novozélandských a jihoafrických vojáků protiútok při němž byli Italové vytlačeni do Libye V pokračujících bojích byli Italové nuceni ustoupit na Kyrenaiku kde byla většina italské armády posléze polapena a zničena britským útokem napříč poloostrovem Po tomto katastrofálním vývoji nezbylo Mussolinimu než požádat o pomoc Hitlera který vyslal do severní Afriky dvě divize pod velením generála Rommela Ihned po svém příchodu koncem března 1941 se Rommel vrhl do ofenzívy Po překonání britské obrany oslabené stažením části sil do Řecka dobyl jeho Afrikakorps zpět Kyrenaiku a přístav Benghází V dubnu dorazily Rommelovy tanky k libyjskému přístavu a pevnosti Tobrúk bráněnému australskými vojáky Jelikož Tobrúk představoval překážku postupu do Egypta pokusili se ho Němci třikrát dobýt avšak jejich úsilí skončilo neúspěchem Podobně dopadly také britské snahy o vyproštění načež se Rommel uchýlil k obléhání pevnosti jež se protáhlo na osm měsíců Zatím v květnu 1941 přemohlo vojsko Commonwealthu proněmeckou vládu v Iráku která byla podporována německými vzdušnými silami z letišť ve vichystickou vládou kontrolované Sýrii Během června a července proto Britové spolu se Svobodnými Francouzi obsadili Sýrii a Libanon Už v lednu pronikly smíšené britské a koloniální oddíly do Etiopie a do konce května 1941 porazily zde umístěné italské vojsko čímž Italská východní Afrika vzala za své Přepadení Sovětského svazu Boj proti bolševismu náležel společně se získáním „životního prostoru na východě mezi hlavní motivy Hitlerovy politické kariéry Vlastní tažení proti Sovětskému svazu jež mělo být podle nacistické rasové ideologie vedeno jako vyhlazovací válka bylo připravováno již od vítězství nad Francií v létě 1940 Operace Barbarossa jak byl výsledný plán pojmenován předpokládala rozdělení německých vojenských sil do třech skupin armád Na severu měly být obsazeny pobaltské státy a Leningrad Skupina armád Střed na níž spočívala hlavní tíže tažení měla postoupit přes Bělorusko a dobýt Moskvu Jižní uskupení německých vojsk spolu s Rumuny Italy a Maďary mělo okupovat Ukrajinu Za operační cíl jehož mělo být dosaženo byla stanovena linie spojující města Archangelsk a Astrachaň Sovětský svaz byl napaden 22 června 1941 kdy 3 miliony německých vojáků s 3600 tanky překročily sovětské hranice< ref> Ačkoli přesuny německých armád byly dobře patrné celé měsíce před začátkem tažení Stalin jehož důvěra v sovětské vojenské kapacity byla otřesena zimní válkou odmítal vykonat jakákoli protiopatření jež by mohla vyprovokovat Němce Rudá armáda byla tudíž útokem naprosto zaskočena třebaže měla nad Němci převahu v tancích i v letadlech Obzvláště sovětské letectvo bylo značně poničeno německými nálety první den útoku Německé pancéřové kleště následované pěchotou už v prvním týdnu obklíčily a zničily ohromné seskupení sovětských vojsk v prostoru Białystok-Minsk Přitom urazily více než 600 kilometrů Na počátku července překročila skupina armád Střed Dněpr a přiblížila se ke Smolensku kde se poté odehrála rozhořčená obkličovací bitva jež byla skončena v srpnu V obou těchto střetnutích padly do zajetí stovky tisíc sovětských vojáků Mezitím skupina armád Jih obsadila západní Ukrajinu zatímco Rumuni obklíčili Oděsu Postup v tomto sektoru fronty se však rozvíjel pomaleji Na severu Němci rychle překonali řeku Dvinu a po obsazení Litvy Lotyšska a Estonska směřovali k Leningradu Stejně jako v Polsku postupovaly za jednotkami Wehrmachtu Einsatzgruppen SS které nemilosrdně likvidovaly veškeré židovské obyvatelstvo a politické komisaře Rudé armády Na těchto zvěrstvech se leckdy podílel i Wehrmacht S obdobnou krutostí a brutalitou bylo nakládáno rovněž se zajatými rudoarmějci všech hodností s partyzány a také s civilisty Po dobytí Smolenska se němečtí generálové zasazovali za okamžitý útok na Moskvu která byla pro jejich vojska nyní vzdálená jen 400 kilometrů Nicméně Hitler považoval za důležité ovládnout ukrajinské zemědělské a průmyslové zdroje ačkoli krátce po začátku tažení nařídilo sovětské vrchní velení Stavka evakuaci sovětského průmyslu na východ především demontování veškerého těžkého průmyslu a jeho evakuaci ze západních regionů do oblastí za Ural Hitler proto skupině armád Střed nařídil zastavit postup na sovětské hlavní město a obrátit se na jih 8 září 1941 Němci spolu s Finy oblehli Leningrad a toto město postupně téměř zcela odřízli od veškerého nutného zásobování Obležení Leningradu trvalo více než dva roky a vyžádalo si životy až jednoho milionu civilistů Do konce září bylo pak v gigantické obkličovací bitvě u Kyjeva zajato dalších 650 000 sovětských vojáků< ref> Po šestitýdenní pauze obnovila skupina armád Střed 2 října svůj útok na Moskvu tzv operace Tajfun Německý postup však záhy zpomalily podzimní deště jež proměnily ruské cesty v bláto O měsíc později udeřily první mrazy V listopadu pronikli Němci do Rostova na Donu a na Krym 15 listopadu zahájili svoji finální ofenzívu proti Moskvě jež měla být provedena obrovitým obchvatem města Na konci měsíce stály předsunuté jednotky Wehrmachtu sotva 30 kilometrů od Kremlu vyčerpaní němečtí vojáci se ale ocitli na pokraji svých sil Do 5 prosince 1941 byl celý německý postup zastaven Následujícího dne zahájily čerstvé sibiřské divize maršála Žukova které byly vybaveny moderními tanky T-34 sovětský protiútok který do začátku ledna 1942 zatlačil příliš roztažené německé linie o 200 kilometrů zpět Německá blesková válka v Sovětském svazu již tehdy prakticky ztroskotala Síly se vyrovnávají Útok na Pearl Harbor vstup USA do války Japonská agrese v Číně od roku 1937 měla za následek ochlazení ve vztazích s USA Po pádu metropolitní Francie vstoupily japonské jednotky koncem září 1940 do Francouzské Indočíny a krátce nato Japonsko formálně stvrdilo své spojenectví s Německem a Itálií Přítomnost císařské armády v Indočíně a stupňující se japonské požadavky vůči Holandské východní Indii přiměly USA k uvalení ropného embarga na Japonsko čímž bylo vážně poškozeno jeho hospodářství Podle militantního křídla japonské vlády v jehož čele stál Hideki Tódžó si Japonsko muselo k zachování svých výbojů ve východní Asii zajistit dodávky ropy a ostatních surovin silou Císařský generální štáb proto vypracoval plán obranného perimetru v Asii a v Tichém oceánu umožňujícího Japonsku nerušené využívání tamních přírodních zdrojů k vedení defenzivní války Nezbytným předpokladem úspěchu tohoto záměru byla neutralizace americké tichomořské flotily 7 prosince 1941 se z japonských letadlových lodí jež nepozorovaně připluly do blízkosti Havajských ostrovů vznesly stovky japonských letadel které krátce před osmou hodinou podnikly ničivý nálet na americkou námořní základnu v Pearl Harboru< ref> Během dvouhodinového útoku byla potopena nebo vážně poškozena řada amerických bitevních lodí a jiných plavidel Po tomto zákeřném napadení vyhlásily USA Japonsku válku Na stranu Japonska se o čtyři dny později přidaly také Německo a Itálie Už před vstupem do konfliktu USA pozvolna opouštěly svoji izolacionistickou politiku a zastávaly jen formálně neutrální postoj k válčícím stranám V březnu 1941 prezident Roosevelt podpořil Spojence když prosadil zákon o půjčce a pronájmu umožňující Britům Číňanům a Sovětům odebírat americké zbrojní a jiné dodávky bez nutnosti okamžitého splacení Konečně po japonském přepadení Pearl Harboru se ohromné americké průmyslové kapacity plně zapojily do boje proti Ose 11 12 1941 vyhlásilo nacistické Německo válku USA a Adolf Hitler osobně schválil přípravu na provedení sabotážních a teroristických útoků na území USA např Operace Pastorius v roce 1942 Ochromení pacifické floty poskytlo Japoncům volnou ruku k jejich expanzi Před koncem prosince obsadili Japonci britský Hongkong a Gilbertovy ostrovy stejně jako Guam a ostrov Wake jež byly v držení Američanů Rovněž vpadli do britského Malajska Ze spojeneckého Siamu napadli Barmu a vylodili se na Američanech kontrolovaných Filipínách Singapur považovaný za nedobytnou pevnost padl 15 února 1942 Kolem 130 000 Indů Australanů a Britů bylo vzato do zajetí pád Singapuru se stal tudíž nejvíce pokořující kapitulací britských dějin Po vítězství v bitvě v Jávském moři okupovali Japonci v březnu Holandskou východní Indii a přistáli na Nové Guinei Americké a filipínské oddíly kapitulovaly na filipínském Luzonu v dubnu a obránci Corregidoru vydrželi až do května Na počátku téhož měsíce zahájili Japonci obojživelnou operaci k obsazení Port Moresby na Nové Guinei čímž by narušili komunikační spoje mezi USA a Austrálií Ovšem v následné bitvě v Korálovém moři Spojenci odrazili japonské invazní síly Po symbolickém Doolittlově náletu na Tokio japonské velení rozhodlo o obsazení atolu Midway Současně měly být dobyty Aleutské ostrovy Na konci května vyplula japonská flota pod velením admirála Jamamota vstříc Midwayi Japonci usilovali o další překvapivý úder avšak Američané krátce předtím prolomili japonský kód a byli tak zpraveni o jejich úmyslu 4 června 1942 se Američanům podařilo v bitvě u Midway rozdrtit japonské letadlové lodě jež tvořily jádro japonských námořních sil načež Jamamoto nařídil ústup Po pouhých šesti měsících skončilo období japonských úspěchů neboť císařské námořnictvo se z této porážky která ho připravila o klíčové letadlové lodě nikdy zcela nevzpamatovalo Tažení do Egypta V listopadu 1941 zahájila posílená britská 8 armáda operaci Crusader během níž osvobodila Tobrúk Jelikož německé námořní a zásobovací linie byly narušovány útoky britských námořních a leteckých sil operujících z Malty byl Rommel přinucen k ústupu na svoji výchozí pozici Jakmile britský tlak na nepřátelské komunikační linie na počátku roku 1942 polevil síly Osy byly rychle doplněny pročež v lednu obnovily svoji ofenzívu Rommel poté snadno vytlačil Brity zpět na Kyrenaiku kde koncem května přemohl jejich obranu u Gazaly Nato Afrikakorps zdolal veškeré britské obranné pozice a po dvoudenním boji obsadil na konci června 1942 Tobrúk Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000 spojeneckých vojáků Rommel pak navzdory rozkazům pronásledoval poraženou 8 armádu do Egypta a v červenci se s ní střetl v první bitvě u El Alamejnu Nicméně Rommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých 100 kilometrů neuspěl Boje pokračovaly po celý červenec než byly obě strany příliš vyčerpány Bitva o Atlantik Německé ponorkové loďstvo mělo obdobně jako v první světové válce vyhladovět a izolovat Britské ostrovy ničením obchodních lodí Za vlastní počátek bitvy o Atlantik lze považovat 14 říjen 1939 kdy jedna německá ponorka vnikla do zálivu Scapa Flow hlavního opěrného bodu britské domácí floty Home Fleet přičemž potopila jednu ze zde zakotvených bitevních lodí Přes tento úspěch se však do poloviny roku 1940 německé útoky v Atlantském oceánu omezovaly pouze na ojedinělé akce osamocených ponorek Teprve po dobytí Francie jež umožnilo zřízení ponorkových základen v přístavech v Brestu Lorientu Saint-Nazaire a La Rochelle zajišťujících rychlejší dosažení operačních prostorů došlo k zefektivnění německých ponorkových operací Německé ponorky plně rozvinuly taktiku vlčích smeček proti nimž byly spojenecké konvoje slabě chráněné doprovodnými torpédoborci bezmocné V roce 1940 přišli Spojenci o 45 milionů tun lodního prostoru a v roce 1941 o zhruba stejné množství Vítězství německých ponorek obratně využívala nacistická propaganda jež mnohé z úspěšných kapitánů stylizovala do role národních hrdinů K podpoře vedení ponorkové války vyplula v květnu 1941 z Baltského moře do Atlantiku německá eskadra Ta sestávala z právě do služby uvedené bitevní lodě Bismarck těžkého křižníku Prinz Eugen a několika torpédoborců V průběhu plavby v Dánském průlivu mezi Grónskem a Islandem poslal Bismarck ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood Přesto dříve než doplul do Francie byl dostižen a zničen britským loďstvem Po vstupu Spojených států do války se těžiště německých akcí přesunulo blíže k americkému pobřeží Zpočátku špatně organizovaná americká pobřežní obrana nedokázala zamezit útokům na obchodní lodě Operační pásmo ponorek se později v důsledku intenzivnější obrany rozšířilo až do Karibiku a jižního Atlantiku Původní počet asi 50 ponorek na počátku války vzrostl ve druhé polovině roku 1942 na více než 300 Tento rok byl proto nejúspěšnějším rokem německých ponorek které zničily přes 8 milionů tun lodního prostoru čímž se nejvíce přiblížily kritické hranici ohrožující britské hospodářství V červnu 1942 také proběhla neúspěšná Operace Pastorius kdy došlo k prvnímu pokusu o vylodění německých sabotérů na území USA kteří měli za úkol poškodit válečný průmysl USA a vyvolat bombovými útoky paniku mezi civilním obyvatelstvem Koncem roku 1942 však Spojenci prolomili německé šifrovací zařízení Enigma používané ponorkami Díky zvýšené spojenecké produkci modernějších letadel a torpédoborců bylo v květnu 1943 potopeno 43 německých ponorek což si vynutilo dočasné přerušení ponorkových operací Na tomto zvratu jenž se projevil poklesem potopené tonáže na 35 milionů nic nezměnil ani vynález šnorchlu Po osvobození Francie v létě 1944 musely být opuštěny ponorkové základny na pobřeží Atlantiku Ponorky byly pak zatlačeny zpět do Severního a Baltského moře Po německé kapitulaci v květnu 1945 byly ponorky buď poslány ke dnu nebo se jejich posádky vzdaly ve spojeneckých přístavech Bitva u Stalingradu Poté co byly sovětské průlomy na východní frontě eliminovány převzal Wehrmacht na jaře 1942 opět iniciativu Nová Hitlerova ofenzíva Fall Blau si kladla za cíl dobytí jižního Ruska a po dosažení Volhy proniknutí za Kavkaz kde mělo být obsazeno Baku a místní ropná pole Jakmile půda po jarním tání dostatečně ztvrdla byl v květnu zahájen útok proti Sovětům na Krymu jenž byl završen dobytím obleženého Sevastopolu na začátku července 28 června vyrazili Němci východně od Charkova směrem na Voroněž a za méně než čtyři týdny stanuli na březích Donu Navzdory rychlosti útoku byly počty zajatých sovětských vojáků nesrovnatelně nižší než v předchozím roce Stalin a jeho generálové věřili že Němci chystají druhý mnohem mocnější úder na Moskvu a shromáždili zde veškeré dostupné zálohy zatímco na jihu se Rudá armáda měla vyvarovat obklíčení Koncem července se Hitler vlivem relativní snadnosti německého postupu rozhodl pozměnit původní plán a nařídil polovině armád blížících se ke Stalingradu zamířit na Kavkaz 23 července byl znovu dobyt Rostov a na začátku srpna se německé tanky přehnaly přes Kubáň načež dorazily k severnímu Kavkazu kde byly spatřeny první vrtné věže 21 srpna vztyčili bavorští horští myslivci vlajku se svastikou na hoře Elbrus Kvůli velkým vzdálenostem a nedostačující železniční síti se však vážně zhoršilo zásobování vojenských operací což zpomalilo další útoky Souběžně s ofenzívou na Kavkaze pokračoval rovněž postup německé 6 armády vstříc Stalingradu Vlastní bitva u Stalingradu začala 23 srpna potom co asi 1000 letadel Luftwaffe zasypalo Stalingrad zápalnými bombami které proměnily většinu města v hromadu sutin Krátce nato dosáhly německé jednotky Volhy severně od města V samotném Stalingradu Stavka zorganizovala improvizovanou obranu s níž se Němci střetli v rozhořčeném boji o každý dům a ulici Zapletli se tak do náročné a vyčerpávající bitvy v rozvalinách města v níž utrpěli vysoké ztráty Během německé ofenzívy pokračující až do poloviny října přišla 6 armáda o polovinu svých bojových stavů zatímco sovětské 62 armádě neustále proudily přes Volhu čerstvé posily Kvůli přílišnému roztažení fronty byla německá křídla tvořena méně kvalitními rumunskými maďarskými a italskými divizemi Této slabosti využili Sověti když v rámci operace Uran provedli 19 listopadu dva mohutné údery severozápadně a jihovýchodně od města O čtyři dny později se útočící sovětské fronty setkaly západně od Stalingradu čímž byla 6 armáda uvržena do obklíčení Ujištěn Göringovým tvrzením že Luftwaffe dokáže zásobit obleženou 6 armádu letecky rozkázal Hitler jejímu veliteli generálu Paulusovi vytrvat na místě 12 prosince byl zahájen pokus o vyproštění Nicméně trvající sovětský nápor a Hitlerův kategorický nesouhlas s vyklizením Stalingradu měly za následek že němečtí vojáci ve městě se ocitli v pasti V polovině prosince byla spuštěna operace Saturn při níž Rudá armáda vytlačila Němce z Kavkazu Zatím ve Stalingradu Paulus odmítl sovětskou výzvu ke kapitulaci pročež Sověti obnovili útok na město než konečně 31 ledna Paulus a většina vyhladovělých vojáků 6 armády v beznadějné situaci kapitulovala Zbytky německých sil ve Stalingradu se vzdaly 2 února 1943 ačkoli omezené střety především v městských stokách pokračovaly ještě v dalších měsících Z téměř 300 000 příslušníků 6 armády padlo do sovětského zajetí 90 000 mužů z nichž se po válce vrátilo do Německa pouze 6000 Sovětské vítězství u Stalingradu definitivně zlomilo mýtus o neporazitelnosti Wehrmachtu a stalo se symbolem obratu ve vývoji války Vítězství Spojenců v Africe Armády Spojenců a Osy v severní Africe se v srpnu 1942 zotavovaly z předchozích náročných bojů V témže měsíci navštívil Winston Churchill Egypt načež byl novým velitelem 8 armády jmenován generál Montgomery jenž dodal britským silám v Africe novou energii Koncem srpna se Rommel pokusil znovu prorazit do údolí Nilu avšak byl odražen rozhodnou britskou obranou v bitvě u Alam Halfy Rommel se poté vydal ze zdravotních důvodů do Německa čehož Britové využili k posílení svých vojsk a k přípravě vlastní ofenzívy 23 října zahájil Montgomery druhou bitvu u El Alameinu v níž po dvanácti dnech intenzivních bojů síly Commonwealthu přinutily Afrikakorps ke stažení z Egypta Na počátku listopadu se americké a britské jednotky vylodily v Casablance Oranu a Alžíru ve francouzské severní Africe operace Torch Nicméně Hitler a Mussolini nečekaně rychle zareagovali přesunutím vojska do Tuniska Tam ustupoval rovněž Rommelův Afrikakorps obezřetně stíhaný Montgomeryho 8 armádou Po překročení Libye se Rommel opevnil na tuniských hranicích V únoru se pokusil vymanit z nepřátelského sevření a zaútočil na západ proti americkým divizím v průsmyku Kaserín Ostřílení němečtí veteráni zde přivodili Američanům vážnou porážku ti se ale z tohoto nezdaru rychle poučili Koncem března se Britům podařilo vymanévrovat Rommela u Mareth pročež se postavení Osy v Africe začalo pozvolna hroutit Poté co Spojenci vstoupili do Tunisu síly Osy 13 května 1943 kapitulovaly Do zajetí padlo 275 000 italských a německých vojáků Odpor proti okupaci Po příchodu německé armády byly v různých evropských státech zavedeny rozdílné metody zacházení s podrobeným obyvatelstvem které vycházely z nacistických politických rasových a ekonomických idejí a záměrů K jejich naplnění využívali okupanti všech možných prostředků represe jež obnášely především vojenský a policejní útlak reprezentovaný systémem koncentračních táborů a hrozbou odvlečení na nucené práce jimiž byly postiženy miliony lidí Represe a vykořisťování však brzy narazily na odpor poražených a okupovaných národů V Nizozemsku proběhla stávka policie a železničářů Ve Francii docházelo k ozbrojeným útokům na nichž se podílely odbojové skupiny Résistance a Maquis V Polsku působila podzemní Zemská armáda Armija Krajowa která v srpnu 1944 zorganizovala varšavské povstání V Protektorátu proběhl v květnu 1942 úspěšný atentát na Reinharda Heydricha jednoho z nejvýše postavených nacistů< ref> Nejsilnější odpor převládal v balkánských státech a ve východní Evropě Jugoslávští partyzáni vedení Titem dokázali osvobodit rozlehlá území Bosny a Hercegoviny a Černé Hory přičemž na sebe vázali několik divizí Osy Obdobně řečtí komunističtí ELAS a monarchističtí partyzáni EDES kontrolovali hornaté řecké vnitrozemí Taktéž na dobytém území Sovětského svazu operovaly četné odbojové skupiny které prováděly sabotáže na komunikačních uzlech Partyzánský způsob boje byl plánován Rudou armádou už před vypuknutím války takže po obsazení západních částí země zahájily odříznuté jednotky útoky proti okupačním silám v týlu fronty Boj proti partyzánům vedli Němci odlišně ve východní a západní Evropě Ve Francii nebo Itálii kde vzniklo silné komunistické hnutí odporu po okupaci země Němci docházelo k spíše ojedinělým případům masakrů civilního obyvatelstva Naproti tomu válka proti partyzánům v Řecku Jugoslávii Albánii nebo SSSR nabývala podoby nemilosrdného a systematického vyhlazovacího boje Dokladem toho je skutečnost že jenom v Bělorusku zahynula v průběhu války takřka čtvrtina veškeré populace Asijské národy okupované císařskou armádou byly Japonci zahrnuty do Velké východoasijské sféry společného blahobytu Ačkoli japonští vojáci byli nejprve vítáni jako osvoboditelé z nadvlády Evropanů jejich brutalita vůči Asiatům zvedla proti nim brzy všeobecnou nenávist a odpor Sicílie a Itálie V lednu 1943 se konala Casablanská konference na níž Churchill přesvědčil Roosevelta k upřednostnění invaze na Sicílii a do Itálie před přímým útokem na západní Evropu Realizace tohoto záměru započala 9 července 1943 kdy se kombinované britsko-kanadsko-americké síly zachytily na Sicílii Navzdory houževnatému odporu německých divizí nebyla vojska Osy schopná zabránit Spojencům v dobytí ostrova Přesto ještě před pádem Sicílie v polovině srpna stihla Osa evakuovat většinu svých jednotek na pevninu Mezitím co probíhaly boje na Sicílii byl Mussolini v Itálii zbaven moci a uvězněn Na začátku září byl však osvobozen německým komandem a na Němci okupovaném území později vyhlásil loutkovou Italskou socialistickou republiku Italská vláda zahájila vyjednávání se Spojenci které vyústilo v podepsání kapitulace 3 září 1943 V tentýž den překročili Britové Messinský průliv 9 září den po zveřejnění italské kapitulace se Američané vylodili u Salerna nedaleko Neapole Zde ale museli čelit prudkému německému protiútoku Ovšem ještě před začátkem zimy se Němci stáhli na Gustavovu linii na jih od Říma kde hodlali využít přirozeného defenzivního terénu Apeninského poloostrova k co největšímu zpomalení spojeneckého postupu na sever Američané se v lednu 1944 neúspěšně pokusili prolomit německou obranu vyloděním u Anzia v týlu Gustavovy linie V téže době začala namáhavá a zdlouhavá bitva o Monte Cassino Spojenci podnikli celkem čtyři útoky avšak teprve v květnu se Polákům podařilo v tomto boji dobýt vítězství 4 června vstoupili spojenečtí vojáci do Říma< ref> Němci zatím v pořádku ustoupili na Gótskou linii protínající italský poloostrov mezi Pisou a Rimini Churchill věřil že rychlý postup přes severní Itálii by Spojencům umožnil proniknout k Vídni Nicméně do začátku zimy 1944 spojenecké armády nedokázaly zdolat německý odpor Kursk a osvobození Ukrajiny V průběhu operace Saturn přišel Wehrmacht do poloviny února 1943 o kontrolu nad Rostovem a Charkovem Při následném německém protiútoku jemuž čelili v bitvě u Sokolova i vojáci 1 československého praporu však Němci opět obsadili Charkov čímž vznikla výduť u města Kursk Ještě než jarní deště přerušily v březnu 1943 boje na východní frontě vrhl se Hitler do plánování nové letní ofenzívy jejímž cílem mělo být obklíčení a zničení sovětských vojsk ve výběžku u města Kursk Ve srovnání s dřívějšími letními kampaněmi se jednalo o mnohem skromnější operační cíl Stavka byla prostřednictvím sovětské rozvědky dostatečně informována o německých úmyslech a nechala proto kurský oblouk značně opevnit vytvořením hustých minových polích a protitankových pastí rozmístěním velkého počtu protitankových děl a zřízením do hloubky vedených linií zákopů Bitva u Kurska začala 5 července 1943 německým úderem severně a jižně od města přičemž jádro německých sil představovaly pancéřové divize tvořené také novými typy tanků včetně Tigrů Toto střetnutí se stalo největší tankovou bitvou celé války Navzdory ohromné koncentraci tankových sil se německým pancéřovým kleštím nepodařilo spojit načež Hitler po několika dnech nařídil zastavení ofenzívy V tomto marném boji byly promrhány německé tankové zálohy takže iniciativa na východní frontě přešla definitivně na stranu Rudé armády Sověti zahájili vlastní protiútok již v polovině července a do konce srpna dobyli těžce zkoušený Charkov V srpnu začala druhá bitva o Smolensk jenž byl Sověty osvobozen na konci září Hitler se pokusil zadržet stupňující se nápor Rudé armády vybudováním Východního valu Tato obranná linie byla ale záhy proražena poté co v bitvě o Dněpr vytvořili Sověti řadu předmostí na pravém břehu tohoto toku a v listopadu dobyli za účasti československých vojáků Kyjev Postup Rudé armády neustával a v lednu 1944 byla v rámci leningradsko-novgorodské operace prolomena blokáda Leningradu Na jihu zatím pokračovalo osvobozování Pravobřežní Ukrajiny na němž se v rámci žytomyrsko-berdyčevské a korsuň-ševčenkovské operace podíleli i příslušníci 1 československé brigády Na přelomu března a dubna se části německých vojsk podařilo vyváznout z hrozícího obklíčení v bitvě u Kamence Podolského Pokračující sovětské ofenzívy zatlačily Němce do konce dubna k řece Prut na rumunských hranicích Sovětské tanky se dále na západě probily až do blízkosti Lvova když předtím dosáhly sovětsko-polské hranice z roku 1939 Část německých a rumunských divizí byla odříznuta na Krymu kde byla dílem zlikvidována při krymské operaci dílem se je podařilo evakuovat Ofenzíva Spojenců v Tichomoří Po zastavení japonské expanze v Tichomoří rozhodlo americké vrchní velení v červenci 1942 o vyslání námořních a pozemních sil na Šalamounovy ostrovy a Novou Guineu kde měla být eliminována klíčová japonská vojenská základna v Rabaulu První krok k jejímu obsazení představovalo dobytí ostrova Guadalcanal na němž byl v následujícím měsíci zahájen výsadek americké námořní pěchoty Počáteční snadné přistání na ostrově zkomplikoval příchod japonských posil „tokijský expres V pobřežních vodách svedly obě strany šest námořních bitev zatímco na souši zuřila vyčerpávající materiálová bitva Enormní ztráty lodí a letadel přinutily Japonce ke stažení loďstva koncem listopadu Vlastní bitva o Guadalcanal skončila pak 9 února 1943 americkým vítězstvím V závěru roku 1942 se Britové pokusili proniknout z Indie barmskou džunglí do údolí řeky Iravadi avšak tato operace skončila katastrofálním ústupem v květnu 1943 V téže době získali Američané zpět Aleutské ostrovy ovšem hlavní operace probíhaly v jihozápadním Pacifiku V září vypudili Australané a Američané pod velením generála MacArthura Japonce z východního pobřeží Nové Guineie Americký a novozélandský postup na Šalamounových ostrovech byl fakticky završen vyloděním na Bougainville v listopadu Na konci roku 1943 zaútočili Američané na Gilbertovy ostrovy v centrálním Pacifiku obzvláště tvrdé boje se odehrávaly v bitvě o silně opevněný atol Tarawa V únoru 1944 pokračovali Američané na Marshallovy ostrovy kde se setkali s podobně tuhým odporem na Kwajaleinu a Eniwetoku Významný podíl na japonských nezdarech náležel americkým ponorkám které potápěly japonské obchodní lodě Kvůli následnému nedostatku surovin kolabovala japonská válečná výroba a nedostávalo se rovněž pohonných hmot Zásobování odloučených postů se hroutilo evakuace a přesuny jednotek musely provádět válečné lodě kterých ale nebylo dostatečné množství V březnu 1944 bylo po dobytí okolních ostrovů Spojenci izolováno asi 100 000 japonských vojáků v Rabaulu Ve stejném měsíci byla spuštěna operace U-Go japonská invaze do indického Ásámu jehož dobytím by Japonci znemožnili přísun zásob Čankajškovým čínským nacionalistům Japonské záměry byly však zmařeny odhodlanou obranou pohraničních indických měst Kohimy a Imphálu silami Commonwealthu Takřka současně probíhala v Číně japonská ofenzíva Iči-Go která vyústila v téměř úplný kolaps čínských vojsk V červnu se Američané vylodili na Marianech a utkali se s Japonci v namáhavé bitvě o Saipan Japonci usilovali o zvrat ve vývoji války v Tichomoří ovšem jejich námořnictvo a letectvo byly v témže měsíci poraženy v bitvě ve Filipínském moři Z Marian mohly od tohoto okamžiku vzlétat americké bombardéry čímž byla započata destrukce japonských průmyslových center Ve druhé polovině října byl zahájen americký výsadek na Filipínách Krátce nato vyplulo japonské císařské námořnictvo do svého posledního velkého střetnutí v této válce V tři dny trvající bitvě u Leyte na konci října 1944 byla japonská flota navzdory sebevražedným útokům kamikaze zcela rozdrcena Vítězství Spojenců Strategické bombardování Počátky koncepce strategického bombardování lze vypozorovat již na konci první světové války V meziválečném období byla myšlenka leteckého bombardování nepřátelského týlu rozvíjena především britskými a americkými leteckými teoretiky Nicméně byli to Němci kteří jako první aplikovali tuto doktrínu když ve španělské občanské válce Legie Condor bombardovala Guerniku Rovněž Japonci napadali v Číně velká města jako byla Šanghaj Wu-chan Nanking nebo Kanton V září 1939 uskutečnila Luftwaffe ničivé nálety proti civilním i vojenským cílům v Polsku zvlášť těžce byla poničena Varšava Podobně bylo postiženo také centrum Rotterdamu při útoku Luftwaffe 14 května 1940 Bombardování Britských ostrovů začalo už během bitvy o Británii po jejímž neúspěchu přešla Luftwaffe na podzim 1940 k nočním náletům na britská města Blitz 8 listopadu vybombardovali Němci Coventry V reakci na to Bombardovací velitelství RAF zintenzívnilo odvetné útoky proti průmyslovým cílům v Německu Hitler původně trval na tom že bombardování budou vystavena pouze letiště a jiné vojenské cíle Od těchto omezení bylo ale postupně upuštěno Vzhledem k blížícímu se tažení proti SSSR omezila Luftwaffe v květnu 1941 další bombardování Británie Po napadení Jugoslávie byl v dubnu téhož roku srovnán se zemí Bělehrad Luftwaffe sehrála velkou roli taktéž při operacích na východní frontě ačkoli ani u Moskvy ani u Stalingradu nepřivodila rozhodnutí Pozdější německá snaha zbrzdit postup Rudé armády strategickým bombardováním sovětských továren byla limitována neexistencí vhodného typu letounu dlouhého doletu Od poloviny roku 1942 působilo v Evropě americké letectvo USAAF V téže době se začala projevovat rostoucí účinnost bombardování v důsledku zvyšování počtu bombardérů vylepšování technických prostředků a posilování eskort doprovodných stíhaček Z důvodu kriticky nízké efektivity útoků na německé továrny přešli Britové na počátku roku 1942 k plošným náletům na německá města Zpočátku se bombardovalo v noci od druhé poloviny roku 1944 – po oslabení Luftwaffe – se přešlo k bombardování i ve dne V březnu provedla RAF nálet na Lübeck jenž se stal prvním německým městem obráceným v trosky V květnu a červnu podniklo tisíc britských bombardérů nálety nejprve na Kolín a později na Essen a Brémy Spojenci brzy zjistiliže než ničit města výbušninami je mnohem efektivnější je zapálit Proto svrhávali na veliké ploše velké množství lehkých zápalných bomb Požár město osvětlil a další vlna bombardérů měla těžké bomby které svrhávala do ulic Přerušila dopravu aby se hasiči nedostali k požárům současně tím přerušila rozvod vody a plynuPo válce prováděné statistiky zjistily že sklepní kryty chránily dosti – přímým zásahem bomby zemřelo jen 5% obětí ale cca 80% obětí způsobilo ve sklepích udušení kouřem z požárů- oproti bunkru který má vlastní klimatizaci Na jaře a v létě 1943 byla spálena na prach města v Porúří Spojenecké bombardování Hamburku v červenci způsobilo ohňovou bouři jíž padlo za oběť 30 000 lidí Hamburk hořel 14 dní a nocí a jeho zář byla v noci vidět na 200 kilometrů Od září 1943 byl náletům vystaven také Berlín V první polovině roku 1944 se spojenecké útoky zaměřily více na komunikační uzly ve Francii avšak německá města byla vytrvale bombardována až do konce války Na tuto zkázu se nacisté pokusili v červnu 1944 odpovědět tajnými zbraněmi raketami V1 a V2 které byly příliš nepřesné k útokům na vojenské cíle Z toho důvodu byly uplatňovány proti civilnímu obyvatelstvu Londýna Antverp a jiných západoevropských měst V samém závěru války provedli Spojenci mezi 13 a 15 únorem 1945 bombardování Drážďan při němž zahynulo mezi 25 000 až 40 000 lidí Z důvodu vzdušných útoků zemřelo v Německu kolem 600 000 civilistů přesto ochromení německé průmyslové produkce následkem rozvratu morálky jež bylo hlavním cílem strategického bombardování nenastalo dříve než na jaře 1945 V souvislosti s postupem Američanů v Pacifiku bylo v roce 1944 zahájeno bombardování Japonska do něhož se zapojovaly rovněž americké letouny z Číny V posledních sedmi měsících vyústila letecká kampaň proti Japonsku ve zničení takřka šedesáti měst Nejničivěji byly zasaženy velké konurbace jako Nagoja Ósaka Kóbe a Jokohama Po náletech na Tokio z přelomu února a března 1945 jež si vyžádaly 100 000 obětí se v sutiny proměnily celé městské části Vylodění v západní Evropě Na konci listopadu 1943 se Roosevelt Churchill a Stalin setkali na konferenci v Teheránu aby zde projednali společný postup přičemž bylo dohodnuto že spojenecká invaze do Francie bude uskutečněna v nadcházejícím roce Hitler hodlal tomuto nebezpečí předejít budováním silně opevněného systému pobřežních pevností zvaných Atlantický val Operace Overlord jak zněl krycí název vylodění v Normandii začala 6 června 1944 den D kdy zhruba 6500 spojeneckých plavidel vysadilo na plážích Normandie dvě americké dvě britské a jednu kanadskou divizi< ref> Ty byly podporovány třemi výsadkovými divizemi zajišťujícími v německém týlu křídla vyloďujících se jednotek a téměř 12 000 letadly Navzdory houževnaté obraně se Němcům nepodařilo zatlačit útočníky do moře a Spojenci jejichž vrchním velitelem byl generál Eisenhower dokázali postupně rozšířit svoje předmostí Do konce června dopravili Spojenci do Normandie kolem 850 000 vojáků a vyčistili poloostrov Cotentin s přístavem Cherbourg Zároveň podnikali útoky na Caen které bylo po tuhých bojích dobyto Brity a Kanaďany v průběhu července Koncem téhož měsíce zahájili Američané operaci Cobra jež vedla k prolomení německé linie na počátku srpna Hitler se pokusil provést protiútok jímž by odřízl divize generála Pattona pronikající do Bretaně a k Loiře Jeho tanky však byly snadno odraženy Kolem německých pancéřových sil na západě se navíc začala u Falaise nebezpečně stahovat smyčka hrozící jejich obklíčením Westheer jen stěží vyvázl z této pohromy a v značně pošramoceném stavu se stáhl za Seinu Vítězní Spojenci poté za úzké součinnosti s francouzským hnutím odporu osvobodili 25 srpna Paříž Už o deset dnů dříve uskutečnili Američané a svobodní Francouzi operaci Dragoon když se vylodili v jižní Francii odkud rychle postoupili údolím řeky Rhôny na sever Do poloviny září se setkali u Dijonu se spojeneckými jednotkami razícími si cestu z Normandie Skupina německých generálů vědoma si bezvýchodnosti německého postavení provedla 20 července atentát na Hitlera Akce skončila neúspěchem načež byli spiklenci popraveni Po překročení Seiny pronikli Spojenci do Belgie a k německým hranicím Britové vstoupili v prvním zářijovém týdnu do Bruselu a osvobodili také Antverpy Ústí Šeldy bez něhož byl zdejší přístav bezcenný setrvalo v rukou Němců až do listopadu Řadu jiných přístavů na pobřeží Lamanšského průlivu a Atlantiku držely v souladu s Hitlerovými rozkazy německé posádky které tím výrazně narušily již tak komplikované zásobování Spojenců Mezi tyto přístavy patřil i Dunkerque na jehož obléhání se výrazně podílela i Československá samostatná obrněná brigáda Němci mezitím konsolidovali svoje pozice na Západním valu pročež Montgomery získal podporu pro operaci Market Garden v rámci níž měli Spojenci rychle překonat Rýn a vpadnout do Německa 17 září byli britští a američtí parašutisté vysazeni u mostů přes Rýn v Nizozemsku Souběžně vyrazily z Belgie britské tanky jež měly výsadkáře vyprostit Posledního z těchto mostů jenž se nacházel v Arnhemu se ale Spojenci zmocnit nedokázali Úspěšnou obranou Nizozemska si Němci zajistili čas k rekonstrukci svých poničených divizí neboť kvůli přetrvávajícím zásobovacím obtížím Spojenců se situace na západní frontě na podzim 1944 stabilizovala Východní Evropa a Balkán 22 června 1944 v den třetího výročí napadení SSSR zahájily Žukovovy a Vasilevského fronty operaci Bagration jež směřovala proti skupině armád Střed v Bělorusku Do konce července dobyli Sověti Lvov východní Polsko a Vilno na severu čímž ohrozili německé pozice v Pobaltí a přiblížili se k Východnímu Prusku Sovětské údery uvrhly Ostheer na pokraj kolapsu a teprve na počátku srpna se Rudá armáda zastavila na Visle v bezprostřední blízkosti Varšavy V reakci na to vypuklo 1 srpna varšavské povstání vedené Zemskou armádou jež však nacisté po dvou měsících bojů brutálně potlačili přičemž zemřelo 200 000 Poláků Ve druhé polovině srpna spustila Rudá armáda jasko-kišiněvskou operaci proti Rumunsku Nato v Bukurešti došlo ke svržení proněmeckého diktátora Antonesca Poté co Rudá armáda vstoupila do rumunského hlavního města uzavřeli Rumuni se Sověty příměří a vyhlásili válku Německu V téže době se rozhořelo národní povstání na Slovensku Sověti společně s československými jednotkami proto v září zahájili karpatsko-dukelskou operaci Nicméně dříve než mohlo být s povstalci navázáno spojení Němci v říjnu slovenskou vzpouru rozdrtili V září během baltické operace zlomili Sověti v Pobaltí odpor Němců a jejich místních spojenců Zbytky několika německých divizí byly sevřeny v kuronské kapse kde pokračovaly v boji až do května následujícího roku V důsledku toho kapitulovalo 19 září Finsko Již o několik dní dříve pronikla Rudá armáda do Bulharska jež poté změnilo strany stejně jako dříve Rumunsko 20 října osvobodili Sověti a jugoslávští partyzáni Bělehrad což vedlo k německému vyklizení Řecka Krátce předtím se maďarský regent Miklós Horthy pokusil sjednat příměří se Sověty avšak byl svržen maďarskými fašisty podporovanými Němci kteří okupovali Maďarsko v březnu Ovšem i přes úpornou obranu německých a maďarských jednotek se Rudé armádě podařilo do konce prosince 1944 dokončit obklíčení Budapešti Ardeny a Rýn Podzimního zklidnění na západní frontě využil Hitler ke shromáždění nových tankových záloh S nimi hodlal udeřit proti americkým divizím v Ardenách čímž by si otevřel cestu do belgických nížin a k Antverpám Dobytím tohoto přístavu by pak vrazil klín mezi americké a britské armády Bitva v Ardenách poslední Hitlerův pokus o zvrat vývoje války na západě začala 16 prosince 1944 kdy tři německé armády zcela zaskočily své protivníky Špatné klimatické podmínky zpočátku znemožnily Spojencům uplatnit jejich vzdušnou převahu Po několika počátečních německých úspěších však energická protiopatření Spojenců a nedostatek pohonných hmot přinutily Němce k zastavení ofenzívy dříve než stihli překonat řeku Mázu Jakmile nastalo zlepšení počasí obnovilo spojenecké letectvo útoky na německé pancéřové divize které tudíž přešly do obrany Vzniklý výběžek Spojenci eliminovali do poloviny ledna 1945 když zatlačili Wehrmacht do jeho původních pozic Přesto ještě 1 ledna podnikli Němci menší ofenzívu v Alsasku V průběhu února Spojenci vyčistili Porýní načež 24 března překročili na široké frontě samotný Rýn a pronikli do nitra Německa V dubnu se rozhořela bitva v Porúří kde bylo obklíčeno a zajato přes 300 000 německých vojáků Mezitím Britové překonali 5 dubna řeku Veseru a o šest dnů později dosáhli Američané Labe u Magdeburku Berlín se nacházel pouhých 120 kilometrů na východ nicméně Eisenhower rozhodl přenechat dobytí německého hlavního města Rudé armádě 25 dubna se američtí vojáci setkali se Sověty v Torgau na Labi Americká 3 armáda pokračovala na jih do Bavorska a začátkem 18 dubna překročila západní hranice prvorepublikového Československa Současně Britové a Kanaďané dorazili k Baltu Konec války v Evropě V lednu 1945 se Němci pokusili vyprostit obleženou Budapešť avšak jejich protiútoky dosáhly jen omezených úspěchů zbývající němečtí a maďarští obránci města kapitulovali v polovině února 12 ledna spustili Sověti viselsko-oderskou operaci jež vedla už po několika dnech k prolomení německé obranné linie Sověti následně osvobodili zcela zničenou Varšavu a města v západním a jižním Polsku Dále pronikli do Slezska a do začátku února stanuli na Odře ve vzdálenosti pouhých 60 kilometrů od Berlína Při svém postupu Sověti 27 ledna objevili nacistický vyhlazovací tábor Osvětim v němž bylo zavražděno kolem 1 milionu Židů O dalším osudu Polska a východoevropských států bylo rozhodnuto v únoru na jaltské konferenci na níž představitelé Roosevelt Churchill a Stalin jednali o poválečném uspořádání Německa a Evropy Stalin se navíc zavázal zasáhnout proti Japonsku Od února vedla pěchota 1 československého armádního sboru tuhé dvouměsíční boje o Liptovský Mikuláš Na začátku března dosáhla Rudá armáda pobřeží Baltského moře v Pomořansku V témže měsíci byly zahájeny i ostravsko-opavská a bratislavsko-brněnská operace Ve Východním Prusku odříznuté německé síly byly neutralizovány v dubnu v rámci východopruské operace Po překonání Maďarska vstoupili Sověti koncem března do Rakouska a 13 dubna dobyli Vídeň Zatímco na východní frontě se schylovalo k závěrečnému střetnutí v Itálii zahájili Spojenci začátkem dubna ofenzívu během níž překročili řeku Pád a dobyli severoitalská města Nedlouho nato dopadli italští partyzáni prchajícího Mussoliniho jenž byl 28 dubna zastřelen V Itálii válka oficiálně skončila kapitulací zdejších německých sil 2 května Bitva o Berlín Pražské povstání a poslední boje v českých zemích Finální bitva o Berlín začala 16 dubna útokem Žukovových a Koněvových divizí na Odře a Nise Po více než týdnu rozhořčených bojů Sověti dokončili obklíčení Berlína čímž boj o město vstoupil do své konečné fáze 30 dubna pronikli sovětští vojáci do centra města načež Adolf Hitler spáchal v podzemním bunkru pod Říšským kancléřstvím sebevraždu Zbývající obránci Berlína se 2 května vzdali Sovětům 5 května zahájili Američané postup do Čech na osu Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice Již počátkem května vypuklo v českých zemích květnové povstání českého lidu které se z Přerova rozšířilo do dalších měst i na venkov 5 května začalo pražské povstání které tři dny poté skončilo podpisem příměří a ústupem Wehrmachtu Následující den vstoupily do Prahy v rámci Pražské operace sovětské jednotky jež západně od města sváděly s Němci boje až do 11 května Posledním bojem československých jednotek byla bitva o Břest která se uskutečnila 7 května Válka v Evropě skončila 8 května 1945 kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil< ref> Kapitulace Japonska Americké námořní a pozemní síly se v lednu 1945 vylodily na klíčovém filipínském ostrově Luzon a v březnu následoval výsadek na Mindanao Britové s podporou čínských nacionalistů zahájili na podzim 1944 ofenzívu proti Japoncům v Barmě jíž završili obsazením Rangúnu v květnu dalšího roku V Pacifiku zatím Američané svedli náročnou bitvu o Iwodžimu jež byla s těžkými ztrátami dobyta v březnu Zdejší letiště posléze využilo americké letectvo k zintenzivnění už tak ničivých náletů na Japonsko 1 dubna začala bitva o Okinawu která byla vzdálena jen 500 kilometrů od Kjúšú nejjižnějšího z japonských ostrovů Dobře opevněni v horách na jihu Okinawy vedli Japonci tvrdošíjný a fanatický odpor až do poloviny června přičemž drtivá většina z nich padla nebo spáchala sebevraždu Američané utrpěli v tomto boji podobně jako předtím na Iwodžimě nesmírné ztráty 11 července se vůdčí představitelé Spojenců sešli na konferenci v Postupimi Byla potvrzena předchozí ujednání týkající se Německa a zároveň byla Japonsku adresována výzva k bezpodmínečné kapitulaci Ta však byla japonskou vládou odmítnuta a proto americký prezident Truman jenž nastoupil do tohoto úřadu po smrti Roosevelta rozhodl o použití jaderných zbraní Nato americké letectvo svrhlo 6 srpna jadernou bombu na japonské město Hirošimu a o tři dny později další na Nagasaki Při tomto dosud jediném atomovém úderu přišlo o život více než 100 000 lidí 8 srpna vyhlásil válku Japonsku i Sovětský svaz a následující den zahájil operaci Srpnová bouře Během několika dní přemohl kwantungskou armádu v Japonci ovládaném Mandžusku V důsledku těchto katastrof japonský císař Hirohito oznámil 15 srpna kapitulaci Japonska která byla oficiálně podepsána 2 září 1945< ref> Dopady války Počty obětí Odhadovaný celkový počet lidských obětí ve druhé světové válce se značně liší avšak většina současných historiků se kloní k číslu 60 milionů mrtvých z čehož 20 milionů připadá na vojáky a 40 milionů na civilisty Procentuálně nejvyššími ztrátami bylo stiženo Polsko jež pozbylo takřka pětinu své předválečné populace Polovinu jeho mrtvých představovali polští Židé Ze souhrnného počtu obětí tvořili přibližně 83 % příslušníci spojeneckých států a 17 % obyvatelé zemí účastnících se konfliktu na straně Osy Většina civilních obětí podlehla nemocem hladu masakrům nebo genocidě Odhaduje se že v nacistických koncentračních táborech zahynulo asi 12 milionů civilistů Další 15 milionů zemřelo v důsledku bombardování a kolem 145 milionů z jiných příčin Smrt mnoha lidí byla důsledkem genocidy a válečných zločinů prováděných německými a japonskými silami na okupovaných územích Nejodpornější německý zločin představuje holocaust systematické a promyšlené vyvražďování Židů na nacisty a jejich spojenci ovládaném teritoriu jež si vyžádalo životy 6 milionů lidí Nacistická brutalita se zaměřovala i proti dalším skupinám obyvatelstva V Bělorusku byly vyvražděny stovky vesnic v odvetě za útoky partyzánů a celkem zahynula asi čtvrtina tehdejší běloruské populace Patrně nejotřesnějším japonským zločinem byl nankingský masakr při němž byly zavražděny či znásilněny stovky tisíc čínských civilistů V průběhu konfliktu pak japonská císařská armáda přivodila smrt 3 až 10 milionů civilistů převážně Číňanů Koncentrační tábory a válečné zločiny V lednu 1942 se nacistické špičky sešly na konferenci ve Wannsee kde rozhodly o konečném řešení židovské otázky holokaust K uskutečnění tohoto zvráceného záměru posloužil nacistům systém koncentračních a vyhlazovacích táborů v nichž bylo zavražděno zhruba 6 milionů Židů Stejný osud stihl také 2 miliony Poláků a další asi 4 miliony „podlidí Untermenschen včetně Romů Slovanů mentálně postižených homosexuálů Svědků Jehovových a jiných skupin osob Součástí programu úmyslného vyhlazování jenž byl plánován a realizován v nacistickém Německu byl Generalplan Ost podle něhož měla být provedena likvidace a etnická čistka Slovanů čímž měl být pro německý národ zajištěn Lebensraum „životní prostor na východě Miliony osob převážně z východní Evropy byly proti své vůli totálně nasazeny na práci v německé válečné ekonomice Podobně jako v nacistických koncentračních táborech zahynulo nesčíslné množství lidí i v sovětských gulazích a pracovních táborech v nichž byli uvězněni občané okupovaných zemí jako bylo Polsko Litva Lotyšsko Estonsko stejně jako němečtí váleční zajatci a sovětští občané podezřelí ze spolupráce s nacisty Z přibližně 57 milionů Sovětů kteří upadli do německého zajetí zemřelo během války téměř 60 % V prvním roce po napadení Sovětského svazu bylo zabito nebo zemřelo hlady a na nemoci asi 3 miliony sovětských válečných zajatců Po svém návratu do vlasti byli navíc pokládáni za zrádce pročež byli mnozí posláni do gulagů Vysokou mírou úmrtnosti se vyznačovaly také japonské zajatecké tábory které sloužily jako pracovní tábory Japonská armáda dále odvedla ze svých domovů více než 10 milionů čínských civilistů jichž pak využívala k otrockým pracím v Mandžukuu a v severní Číně Je taktéž prokázáno omezené použití biologických a chemických zbraní státy Osy Italové nasadili yperit při tažení v Etiopii zatímco japonští vojáci uplatnili různé druhy těchto smrtících prostředků při invazi a okupaci Číny Němci i Japonci testovali účinky zbraní hromadného ničení na civilistech a v některých případech i na zajatcích K otrocké práci byli nuceni i zajatí či po válce internovaní Němci S miliony z nich bylo takto nakládáno především v Sovětském svazu a v Polsku ačkoli obdobnému zacházení byli vystaveni i na Západě Ve Spojených státech byly internovány tisíce japonských italských a německých Američanů přičemž stejnou praxi uplatnila i kanadská vláda Po skončení druhé světové války byly německé zločiny proti lidskosti vedení útočné války zločiny proti míru a válečné zločiny potrestány v hlavním norimberském procesu v němž byli odsouzeni čelní představitelé nacistického režimu Podobně byli souzeni strůjci japonských válečných zločinů v tokijském procesu Rozhodnutí obou těchto mezinárodních soudních tribunálů jsou považována za základy moderního mezinárodního trestního práva Závěr norimberského tribunálu zní "Každý kdo vykoná zločinný rozkaz je vinen" Nebylo možné se nadále vymlouvat "Já jsem jenom splnil rozkaz" Např německá ponorka U 852 postřílela bezbranné trosečníky kulometem Po válce byli aktéři nalezeni a byl potrestán kapitán za vydání a voják- kulometčík- za splnění zločinného rozkazu Pro úplnost nutno dodat že německým vojákům bylo stále zdůrazňováno že daný rozkaz musí okamžitě splnit a že za ten rozkaz je zodpovědný nadřízený který jim ho dal Po válce však pravidla určují vítězové Oproti zločinům jichž se dopustili příslušníci států Osy činy způsobené na straně Spojenců nebyly nikdy souzeny Někteří pokládají za válečné zločiny přesuny obyvatelstva v Sovětském svazu internace občanů japonského německého a italského původu ve Spojených státech a Kanadě sovětský masakr polských důstojníků v Katyni a kontroverzní plošné nálety na civilní cíle na nepřátelském území především bombardování Drážďan a atomové útoky na Hirošimu a Nagasaki Technologický pokrok Dokonalejší typy letadel plnily obdobně jako za první světové války průzkumné stíhací a bombardovací úkoly jimiž podporovaly pozemní síly Vedle toho začala letadla sloužit k vzdušné přepravě zásob vybavení či posil třebaže jen v omezeném měřítku V rámci strategického bombardování se navíc zaměřovala na útoky proti zalidněným oblastem jejichž cílem bylo narušení nepřátelské průmyslové výroby a morálky obyvatelstva Značný pokrok zaznamenal systém protiletadlové obrany který využíval radaru a vylepšeného protiletadlového dělostřelectvaPo válce prováděné statistiky však překvapivě ukázaly že když se vzalo v úvahu množství nasazené techniky a vojáků byl efekt sestřelených letadel velmi nízký- nejvíce letadel sestřelily stíhačky Jednalo se spíše o morální efekt lidé běželi do krytu a dunění děl znamenalo že se s letadly bojuje Větší efekt byl v tom že nepřátelská letadla byla přinucena létat ve větší výšce a tím měla ztížené přesné zaměřování Svého prvního omezeného nasazení se za druhé světové války dočkala proudová letadla Kvůli svému pozdnímu zavedení a nepříliš velkému počtu sice neměla vážnější vliv na vývoj války přesto předznamenala poválečné masové rozšíření tohoto typu letadel V námořním válečnictví bylo rovněž dosaženo všestranného rozvoje zvláště je však třeba vyzdvihnout rozmach letadlových lodí a ponorek Ačkoli na počátku války se námořní letectvo mohlo pochlubit jen skromnými úspěchy útoky na Tarent Pearl Harbor a bitvy v Korálovém moři a u Midway brzy povýšily letadlové lodě na klíčovou námořní zbraň na úkor bitevních lodí V bitvě o Atlantik se doprovodné lodě ukázaly být životně důležitou součástí spojeneckých konvojů výrazně zvyšující jejich obranyschopnost Vedle vyšší efektivity byly letadlové lodě ekonomicky méně náročné než bitevní lodě jelikož nemusely být podobně silně pancéřovány Ponorky které prokázaly svoji ničivou účinnost za první světové války byly nasazovány všemi válčícími stranami Hlavně Britové se soustředili na vývoj protiponorkových zbraní a taktiky jako byl sonar hlubinné pumy a konvoje zatímco Němci usilovali o zvýšení svých útočných kapacit vynalezením schnorchelu a uplatňování taktiky vlčích smeček Pozemní vojenství se zásadně proměnilo od statických frontových linií první světové války k dynamičtějšímu a mobilnějšímu vedení války Výraznou inovací byl koncept koordinované podpory jednotlivých druhů zbraní Tank jenž byl v první světové válce uplatňován převážně k podpoře pěchoty se vyvinul v primární pozemní zbraň Na konci 30 let byly sestrojeny po všech stránkách pokročilejší typy tankových konstrukcí a tento trend pokračoval i po celou dobu války To se projevilo zvyšováním rychlosti zesílením pancíře a vyšší palebnou silou Nejprogresivnější doktrínu použití tanků rozvinuli na počátku války Němci kteří se snažili vyvarovat přímému střetu vlastních tanků s nepřátelskými což se za podpory ostatních složek ozbrojených sil především ze strany letectva osvědčilo v podobě taktiky Blitzkriegu vysoce úspěšné v Polsku a ve Francii Velkého významu postupně nabývaly různé protitankové zbraně jako byly stíhače tanků nepřímá střelba protitanková děla protitankové miny a pěchotní protitankové zbraně krátkého dostřelu I přes zvyšující se úroveň mechanizace armád zůstávala méně pohyblivá pěchota jádrem každého vojska Většina pěchotních zbraní a vybavení se přitom příliš nelišila od těch jež byly využívány v předchozí válce Největších pokroků bylo dosaženo rozšířením rychle přenosných kulometů a různých typů samopalů které byly obzvláště vhodné pro boj zblízka v městské zástavbě anebo v džungli Přednosti pušky a samopalu v sobě spojovala útočná puška jež se po válce stala standardní pěchotní zbraní takřka všech armád V oblasti komunikace se válčící strany pokusily vyřešit problém zabezpečení používáním rozsáhlých seznamů kódů pro šifrování využívaných různými šifrovacími stroji z nichž nejznámější byla německá Enigma Proti tomu působily systémy rozluštění kódů mezi něž náležela například britská Ultra či americký systém jenž dokázal prolomit japonský námořní kód Vojenské rozvědky se dále zaměřovaly na provádění mystifikačních operací kterých několikrát použili s velkým úspěchem Spojenci čímž odvrátili pozornost německého velení od příprav invazí na Sicílii či do Normandie Mezi jiné významné technologické a technické počiny dosažené během druhé světové války patří první programovatelné počítače řízené střely a balistické rakety V1 a V2 a v projektu Manhattan vyvinuté jaderné zbraně Ve strojírenství skončily mnohaleté diskuze zda je lepší nýtování nebo svařování Svařování je rychlejší úspornější a hlavně proto bylo zaváděno Svařené díly jsou až o 30% lehčí nýtované spoje musí být přeplátované proto byly ruské tanky lehčí a materiálově úspornější Mimo to je nýtování fyzicky velmi namáhavé pro ženy je na hranici jejich fyzické síly a museli je vykonávat muži Kdežto sváření zvládly ve zbrojovkách i ženy a muži mohli jít na frontu Zrušení válečného stavu s Německou spolkovou republikou Válečný stav spojenci zrušili až v roce 1951 Velká Británie 97Francie 13 7USA 24 10 Poválečný vývoj Poražené Německo a Rakousko byly rozděleny do čtyř okupačních zón přičemž historické německé země na východě byly podřízeny polské a sovětské správě Souběžně s tím proběhlo vysídlení německého obyvatelstva z východní Evropy zvláště z Polska a Československa což bylo stvrzeno na postupimské konferenci Své domovy bylo nuceno opustit více než 12 milionů Němců Polsko získalo nové západní hranice čímž mu byla kompenzována ztráta Sověty zabraného polského východního území z něhož uprchlo kolem 35 milionů lidí Sovětský svaz si vedle někdejšího východního Polska podržel přímou kontrolu nad pobaltskými státy Litvou Lotyšskem a Estonskem a nad dříve rumunskou Besarábií k čemuž získal československou Podkarpatskou Rus V Asii okupovaly Spojené státy Japonsko a své správě vystavily někdejší japonské ostrovy v západním Tichomoří zatímco Sověti anektovali jižní Sachalin a Kurilské ostrovy Dříve Japonci kontrolovaná Korea byla rozdělena mezi obě velmoci Ve snaze o zachování mezinárodního míru vytvořili Spojenci Organizaci spojených národů která byla založena v San Franciscu 26 června 1945 Navzdory tomuto počinu se v alianci mezi Západem a Sovětským svazem začaly brzy po skončení konfliktu objevovat vážné trhliny Evropa byla proto již několik let po válce rozdělena tzv železnou oponou která byla spuštěna od Štětína na Baltu k Terstu na Jadranu a jež od sebe oddělovala demokratické západní státy a komunistické země řízené Sověty Vzrůstající napětí mezi USA a SSSR přerostlo ve studenou válku a vedlo ke vzniku Američany vedené Severoatlantické aliance NATO a sovětské Varšavské smlouvy V mnoha částech světa se nedlouho po konci druhé světové války rozhořely nové válečné konflikty V Číně se nacionalisté a komunisté utkali v občanské válce Komunistické síly v ní se sovětskou podporou zvítězily pročež byla v říjnu 1949 Mao Ce-tungem založena Čínská lidová republika Poražení nacionalisté se stáhli na ostrov Tchaj-wan V Řecku vypukla občanská válka mezi královským vojskem za nímž stáli Britové a Američané a místními komunisty kteří v tomto boji nakonec podlehli Nejvážnější konflikt se rozhořel v roce 1950 na Korejském poloostrově kde komunistická Severní Korea podporovaná Sověty a Čínou napadla Jižní Koreu která obdržela vojenskou a materiální pomoc od západních mocností Korejská válka skončila po třech letech příměřím Ihned po válce nastalo v zámořských državách evropských států období dekolonizace Příčiny tohoto jevu tkvěly ve změně nahlížení Evropanů na kolonialismus především však v ekonomickém vyčerpání evropských koloniálních mocností způsobeném válkou a v rostoucích požadavcích ovládaných národů na právo na sebeurčení Dekolonizační proces probíhal z větší části mírovou cestou přesto se vyskytly četné výjimky v zemích jako Indočína Madagaskar Indonésie a Alžírsko Řada zemí byla po odchodu Evropanů rozdělena podle etnického nebo náboženského hlediska což mělo za následek rozdělení Britského mandátu v Palestině na Izrael a Palestinu a vytvoření nezávislých států Indie a Pákistánu na území někdejšího Britského Rádže Rychlost poválečné ekonomické obnovy se lišila v různých částech světa třebaže všeobecně probíhala vcelku rychle V Evropě se Západní Německo díky Marshallovu plánu snadno zotavilo a již v 50 letech dosáhlo dvojnásobné hospodářské výkonnosti oproti předválečnému stavu Už v roce 1955 se v ulicích objevily plakáty „Wir sind wieder Wer – My jsme zase Někdo! V roce 1956 uvítali v Německu první vlak zahraničních dělníků znáborovaných v Itálii Německo prožívalo obrovský hospodářský rozmach a vyhlásilo že bude potřebovat miliony dalších dělníků Itálie vzešla z války zcela zruinována nicméně během 50 let vykazovala stabilní a vysoký ekonomický růst Vyčerpané Spojené království se po skončení války ocitlo na pokraji hospodářského kolapsu přičemž jeho relativní hospodářský pokles pokračoval i v dalších desetiletích Francie navzdory počátečním obtížím brzy dosáhla ekonomického růstu jenž napomohl rychlé modernizaci země Rovněž Sovětský svaz se dokázal poměrně pružně vyrovnat s utrpěnými škodami které postihly převážně západní území státu V Asii dosáhlo Japonsko rapidního hospodářského vzestupu díky němuž se tato země stala v 80 letech jednou z největších světových ekonomik Čína se po skončení občanské války nacházela v troskách Obstojně se vyvíjející hospodářství které už v roce 1953 dosáhlo úrovně před druhou světovou válkou bylo však tvrdě zasaženo Velkým skokem ekonomickým experimentem s katastrofálními důsledky Spojené státy obstarávaly v samém závěru války téměř polovinu veškeré průmyslové výroby na čemž se mnoho nezměnilo až do 70 let Odkazy Reference Literatura BETHELL Nicholas Útok na SSSR druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2000 ISBN 80-7237-279-3 BOYLE David Druhá světová válka ve fotografiích Čestlice Rebo 2007 ISBN 978-80-7234-780-3 CAWTHORNE Nigel Bitvy druhé světové války Frýdek-Místek Alpress 2007 ISBN 978-80-7362-446-0 CÍLEK Roman Holocaust zřetězení zla Praha P3K 2007 ISBN 978-80-903584-8-5 GILBERT Martin Druhá světová válka úplná historie Praha BB art 2006 ISBN 80-7341-933-5 CHURCHILL Winston Druhá světová válka I-VI Praha NLN Nakladatelství Lidové noviny 2005 ISBN 80-7106-739-3 JORDAN David; WIEST Andrew Atlas druhé světové války fakta o bojových střetnutích na všech frontách Praha Ottovo nakladatelství 2006 ISBN 80-7360-273-3 KEEGAN John Druhá světová válka Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2003 ISBN 80-7306-063-9 LIDDELL HART Basil Dějiny druhé světové války Brno Jota 2000 ISBN 80-7217-117-8 NÁLEVKA Vladimír Druhá světová válka Praha Triton 2003 ISBN 80-7254-390-3 OVERY Richard Proč spojenci zvítězili Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2008 ISBN 978-80-7306-338-2 PIEKALKIEWICZ Janusz Druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2007 ISBN 978-80-7352-764-8 SALMAGGI Cesare; PALLAVISINI Alfredo 2194 dnů ilustrovaná chronologie druhé světové války Praha Olympia 2007 ISBN 978-80-7376-005-2 SHAW Antony II světová válka den po dni Praha Naše vojsko Columbus 2007 ISBN 80-206-0732-3 WILLMOTH Hedley Paul Druhá světová válka Praha Euromedia Group – Knižní klub 2005 ISBN 80-242-1403-2 Kronika druhé světové války Praha Fortuna Print 2003 ISBN 80-7321-072-X FRIEDRICHJörg Der Brand München 13Auflage 2003 Propyläen Verlag ISBN 3-549-07165-5 Související články První světová válka Příčiny druhé světové války Chronologie druhé světové války Velká vlastenecká válka Holocaust Moderní dějiny Studená válka Druhá světová válka v literatuře Seznam filmů s tematikou druhé světové války z východní fronty Seznam českých filmů odehrávajících se během druhé světové války Vojenská produkce během druhé světové války Externí odkazy České Cizojazyčné Více než 70 % všech hvězd tvoří dvojhvězdy a v Mléčné dráze je to více než polovina hvězd jen asi sedmina hvězd jsou osamocené jako třeba Slunce Dvě hvězdy složky obíhají kolem společného těžiště a to podle třetího Keplerova zákona Dvojhvězda jsou dvě hvězdy které jsou na obloze blízko sebe V zásadě může jít o blízkost dvojího druhu fyzická dvojhvězda − hvězdy jsou skutečně blízko sebe a obíhají kolem společného těžiště jeden z případů vícenásobné hvězdy optická dvojhvězda − hvězdy jsou v prostoru daleko od sebe ale z pohledu pozorovatele na Zemi se promítají na stejné místo na obloze Fyzická dvojhvězda Fyzická dvojhvězda má společné těžiště Obě dvě hvězdy vznikají ve stejný okamžik ale mohou se vyvíjet různě Může tak docházet třeba k vývinu jedné rychleji než druhé což můžeme pozorovat u Algolu nebo jiných jemu podobných dvojhvězd V takovém případě může nastat situace kdy jedna hvězda předává té druhé svou hmotu přes Rocheův lalok V jiných případech můžou zase vznikat hvězdy které jsou si sobě podobné i se podobně vyvíjí a dospějí do konečného stádia Na těchto tělesech se pak dají pozorovat velice dobře například efekty gravitačních vln Podle třetího Keplerova zákona lze spočíst hmotnost celé soustavy Fyzické dvojhvězdy lze ještě rozdělit na vizuální dvojhvězdy − obíhají kolem sebe ve větší vzdálenosti než ostatní typy dalekohledem tedy můžeme pozorovat každou hvězdu zvlášť Méně hmotná hvězda obíhá kolem hvězdy hmotnější Vizuální dvojhvězdou je například Mizar v souhvězdí Velké medvědice astrometrické dvojhvězdy- jsou vlastně vizuální dvojhvězdy ale lze u nich pozorovat jen jednu z hvězd To že je pozorovaný objekt dvojhvězdou rozpoznáme podle toho jak na sebe hvězdy složky působí spektroskopické dvojhvězdy − dochází k pravidelnému posouvání spektrálních čar k fialovému a pak k červenému konci spektra nebo rozdvojování a spojování čar − vidíme že se zdroj světla přibližuje pak vzdaluje zákrytové proměnné dvojhvězdy − hvězdy složky se pravidelně překrývají což je způsobeno rovnoběžnou nebo téměř rovnoběžnou dráhou jejich oběhu se zorným paprskem pozorovatele ze Země Překrýváním dochází ke změnám v jasnosti podle toho rozpoznáme zákrytovou dvojhvězdu volné dvojhvězdy Velmi málo se ovlivňují protože kolem společného těžiště obíhají ve vzdálenosti několikanásobně větší než je jejich průměr Periody překrytí jsou dlouhé a změny ve spektru lze jen těžko rozpoznat těsné dvojhvězdy Kolem společného těžiště obíhají ve vzdálenosti blízké jejich poloměru Mají tři podskupiny dotykové Hvězdy vyplňují Rocheovu mez a dochází mezi nimi k výměně hmoty polodotykové Rocheovu mez vyplňuje jen jedna z hvězd ta hmotnější z ní může hmota přetékat na méně hmotnou hvězdu oddělené Nedochází k výměně hmoty žádná z hvězd Rocheovu mez nevyplňuje Dochází jen ke vzájemnému působení slapových sil Související články Binární planetka Dvojplaneta Externí odkazy Egypt je arabská republika v severovýchodní Africe malou částí též v Asii ležící na Nilu Na západě hraničí s Libyí na jihu se Súdánem na severovýchodě s Izraelem Ze severu ho omývají vody Středozemního moře z východu pak Rudé moře Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky Většina z přibližně 82 milionů obyvatel k roku 2012 žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů kde se nachází jediná orná půda Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga Město Luxor které se nachází na jihu Egypta skrývá početné starověké artefakty jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu Etymologie V minulosti mívaly státy nebo území na nichž se dnešní státy nacházejí poněkud odlišná jména než jaká mají dnes A čím vzdálenější minulost tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území Ani Egypt v tomto není výjimkou I současné označení má své kořeny v egyptštině avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer řecky Memfis který byl nazýván "Palác Ptahovy Ka„ což se v egyptštině řekne hat ka ptah„ Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne který se mohl vyslovovat přibližně hykupta" V této podobě se s tímto označením setkali Řekové Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus v němž je to vlastně jméno egyptského krále po němž se nazývá i celá zem Tento Řeky zkomolený název zněl AIΓYΠTOΣ Aigyptos Když se s tímto označením pro Egypt setkali Římané převzali jej a přizpůsobili si jej zase svému jazyku a tak vzniklo ÆGYPTVS Égyptus což byl později když se Egypt stal součástí Impéria i oficiální název provincie A z toho je pak odvozen náš současný název Egypt Sami Egypťané však svou zemi nazývali jinak A neměli pro ni jen jeden název ale hned několik a každý z nich vyjadřuje jak Egypťané svou zem vnímali a co pro ně znamenala viz Staroegyptské názvy Egypta Podle archeologických nálezů a egyptských hieroglyfů nazývali nejčastěji starověcí Egypťané svou zemi "Kemet" Černá země A i v současnosti obyvatelé svou zemi nenazývají Egypt Oficiální název země zní Džumhúrja al-Misríja al-'Arabíja což se v arabském světě a v Egyptě samotném v běžném hovoru nahrazuje zkráceným Maṣr či Miṣr Dějiny Historie Egypta patří mezi nejdelší souvislé historie sjednoceného státu Nilské údolí vytváří přirozenou zeměpisnou oblast ohraničenou na východě a západě pouštěmi na severu mořem a na jihu nilskými katarakty Snaha ovlivnit nilské záplavy vedla v době 3 000 př n l ke vzniku jednoho z prvních států na světě Historii Egypta můžeme rozdělit na tato období Pravěk Období paleolitu 700000 př n l – 10000 př n l Období mezolitu 10000 př n l – 5000 př n l Období neolitu a předdynastické období 5000 př n l – 3000 př n l Raně dynastické období 1 až 2 dynastie; do cca 27 století př n l Skupinky člověka rodu Homo erectus se při rozšiřování z Afriky do západní a jižní Asie pravděpodobně též usadily v údolí Nilu Ze středního paleolitu pochází mnoho lokalit které dokládají rohovce vhodného pro výrobu pazourků Postupně se skupiny lovců a sběračů začaly usazovat a v Nilském údolí začaly vznikat trvalejší zemědělská sídliště Lidé využívali bohatství které jim nabízelo údolí Nilu Nilské bahno poskytovalo materiál na stavbu nízkých stěn chatrčí na výrobu keramiky a také každoroční nilské záplavy přinášely živiny pro rostlinstvo v okolí Z vývoje keramiky můžeme usuzovat na vznik několika kultur z nichž nejvýznamnější je badárská kultura a nakádská kultura Vytvářejí se kmenové svazy vyvolané potřebou organizovat odvodňovací práce V Horním Egyptě nabyl převahy kmen který sídlil v okolí osady Nechen pozdější Hierakonpolis v Dolním Egyptě to byl kmen sídlící v severozápadní deltě Nilu v okolí osady Bútó Roku 3150 př n l sjednotil faraon Menes Horní a Dolní Egypt Vznikla Stará říše jejíž faraoni si nechávají budovat pyramidy Někteří badatelé ztotožňují tohoto panovníka s králem Narmerem nebo s panovníkem Hor-Aha Rozhodnout kdo má pravdu je obtížné z důvodu používání dvou jmen jednoho osobního a druhého trůnního Kromě toho se pozdějším přepisem jmen a jejich pořečtěním mohlo znění změnit Při výzkumu staroegyptské historie se využívá relativního datování podle vlády panovníků a egyptských dynastií vycházejícího převážně z díla řeckého historika Manehta Starověk Stará říše 3 až 8 dynastie; 2700 – 2180 př n l Se začátkem panování třetí dynastie se začala tzv Stará říše Panovník byl ztělesněním boha a měl neomezenou moc Za vlády faraona Džosera kolem 2610–2590 př n l a panovníků čtvrté a páté dynastie se rozloha Egypta rozšířila až na jihu k Asuánu Faraonové byli v této době uctíváni jako synové slunečního boha Re Džosér jako první nechal postavit pyramidu pojmenovanou po něm První přechodné období 7 až 11 dynastie 2180 – 2065 př n l Střední říše 11 až 14 dynastie; 2055 1650 př n l Druhé přechodné období 14 až 17 dynastie 1650 – 1550 př n l Po rozpadu Staré říše se po období rozpadu dosavadního zřízení podařilo vládcům města konkrétně Mentuhotepovi II Vesetu Théby v Horním Egyptě říši znovu sjednotit a pod vládou XI dynastie začíná Střední říše Kolem roku 1650 př n l vpadli do Egypta z Asie semitské kmeny které byly později nazvány Hyksósové Přinesly s sebou nový typ luku nové typy bronzových zbraní chov koní a užití válečných vozů čímž se změnil způsob vedení válečných bojů Nová říše 18 až 20 dynastie; 1550 – 1069 př n l Třetí přechodné období 21 až 25 dynastie; 1069 – 664 př n l Pozdní období 26 až 31 dynastie; 664 – 332 př n l Faraonu Ahmose I se podařilo Egypt kolem roku 1550 př n l znovu sjednotit a založil tak XVIII dynastii Za vlády panovníků této dynastie se Egyptská říše rozkládala až k Nubii a k údolí Eufratu Panovník Amenhotep IV 1364 –1347 př n l jehož manželkou byla Nefertiti si změnil své jméno na Achnaton a provedl náboženskou reformu Za jeho vlády byl jediným uctívaným bohem Aton bůh slunce před reformou Amon Jeho nástupce Tutanchamon tento kult zrušil a jméno Achnatona bylo ze seznamu králů vymazáno Za vlády Ramesse II 1290 –1224 př n l zažila Nová říše ještě jednou dobu rozkvětu Po smrti Ramesse III 1184 – 1153 došlo k rychlému úpadu Egypta a nepokojům Následkem toho byl vpád Libyjců a mořských národů Zakladatelem XXII dynastie byl Libyjec jménem Šešonk I XXV dynastii založili králové Núbie Makedonské období 332 – 310 př n l Ptolemaiovský Egypt 305 – 30 př n l V roce 525 př n l se Egypta poprvé zmocnili Peršané Na konci 5 století př n l se naposled osamostatnil pod vládou domácích dynastií XXVIII – XXX Poté se Egypta znovu zmocnili Peršané V roce 333 př n l porazil Alexandr Veliký perského krále Dáreia III a získal tak egyptské území Po jeho smrti 323 př n l jeden z jeho vojevůdců Ptolemaios vládl v této provincii a v r 305 př n l přijal titul krále jako Ptolemaios I Sótér Ptolemaiovská dynastie pak vládla Egyptu až do roku př n l Hlavním městem byla Alexandrie a velký kulturní vliv v této době měl helénismus Období Římské říše 30 př n l až 395 n l Byzantské období 395 – 640 n l Po smrti Kleopatry VII v roce 30 př n l poslední panovnice dynastie Ptolemaiovců se stal Egypt římskou provincií Při dělení římské říše roku 395 n l se dostal pod byzantskou vládu a ztratil dosavadní hospodářský význam Středověk Islámské období 640 – 1517 n l Osmanské období 1517 – 1805 n l Kolem 640 dobyli islámští Arabové Nilské údolí Za vlády Mu‘ávijada I 661–750 osídlily arabské kmeny plodné planiny a s nastoupením Saladina zakladatele dynastie Ajjúbovců 1171–1249 se stala Káhira centrem muslimského odporu proti křížovým tažením Kolem roku 1250 povstala palácová garda a mamlúci vojenští otroci získali moc V roce 1517 dobyl Egypt turecký sultán Selim I a ten se tak stal tureckou provincií Správa Egypta byla nadále svěřena mamlúkům Novověk Období vlády dynastie Muhammada Alího 1805 až 1952 Teprve Napoleonovo egyptské tažení v roce 1798 ukončilo osmanskou nadvládu Napoleon sice téhož roku byl donucen odplout z důvodu vítězství admirála Nelsona v námořní bitvě u Abukiru ale po Napoleonově odplutí ovládl makedonský důstojník tureckého vojska v Egyptě Muhammad Alí s pomocí armády do roku 1801 postupně celou zemi Potlačil britské pokusy o vměšování do egyptské vnitřní politiky a v roce 1811 plně stabilizoval situaci vyvražděním tehdejší vojenské a politické elity – mamlúků V té době se však již stal faktickým vládcem země neboť Osmanská říše neměla prostředky na dobytí Egypta V roce 1848 se vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ibráhíma a tím založil novou dynastii vládnoucí Egyptu pod formální osmanskou a méně formální britskou správou až do roku 1952 Stavba Suezského kanálu však zemi zadlužila a v roce 1875 se stala největším akcionářem společnosti Velká Británie V roce 1888 Konstantinopolská smlouva prohlásila Suezský kanál za neutrální území pod správou Velké Británie 18 prosince 1914 prohlásila Velká Británie Egypt svým protektorátem Dosavadní chediv Abbás II Hilmí byl sesazen a nahrazen sultánem Husajnem Kámilem Po jeho smrti roku 1917 se sultánem stal Ismáíla Ahmad Fu´ád Britové zatížili egyptské obyvatelstvo nucenými pracemi pro budování komunikací a vodovodů s velkými ztrátami na lidských životech Omezení dovozu zboží podnítilo rozvoj egyptského lehkého průmyslu 28 února 1922 vyhlásil Egypt pod vládou Fuada I samostatnost jako Egyptské království Za druhé světové války se stal bojištěm německé a italské armády pod velením Erwina Rommela a britských vojsk pod velením Bernarda Montgomeryho Britská vojska zůstala až do roku 1946 v zemi V roce 1948 se egyptská armáda zúčastnila arabsko-izraelské války V roce 1951 Egypt vypověděl Konstantinopolskou smlouvu a Velká Británie souhlasila že se stáhne 1954 Egyptská republika 23 července 1952 – V Egyptě byl převratem svržen král Farúk I a byla vyhlášena Egyptská republika Hlavou státu byl nejdříve generál Muhammad Nadžíb později vůdce revoluce plukovník Gamál Abd an-Násir 1954–1970 Ten zavedl socialistický způsob vlády Zestátnění Suezského kanálu v roce 1956 vedlo k vojenskému zákroku Izraele Velké Británie a Francie a k tzv Suezské krizi Výsledkem bylo posílení egyptské pozice a zvýšení vlivu Sovětského svazu na Blízkém Východě Od února roku 1958 dochází k diplomatickým sporům se Súdánem o Halaibský trojúhelník a Bir Tawil V roce 1958 vytvořil Egypt spolu se Sýrií Sjednocenou arabskou republiku vedené Násirem V té dominoval Egypt roku 1961 Sýrie svazek opustila avšak Egypt používal tento název až do roku 1971 V roce 1967 byl Egypt napaden Izraelem který při překvapivém útoku zničil egyptské letectvo a obsadil Sinajský poloostrov Po smrti Nassira v roce 1970 se stal prezidentem jeho viceprezident Anvar as-Sádát V roce 1973 se stala oblast kolem Suezského kanálu dějištěm nových bojů mezi Izraelem a Egyptem V roce 1977 zahájil Sadát mírové jednání s Izraelem To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova která však vyvolala odpor islamistů z Muslimského bratrstva V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak V roce 2000 se Egypt de facto ujal správy nad Halaibským trojúhelníkem Egyptská krize Na konci ledna roku 2011 egyptský prezident Husní Mubarak poprvé po čtyřech dnech nepokojů a násilností v hlavním městě promluvil o událostech které si v zemi vyžádaly nejméně 18 mrtvých a přes 1000 zraněných Ve svém projevu oznámil občanům že vyzval vládu k rezignaci a slíbil demokratické reformy Podle agentury AP Mubarak ujišťoval občany že prosadí sociální ekonomické a politické reformy Protivládní demonstrace které ochromily celou zem pak označil za součást spiknutí k destabilizaci Egypta a zničení legitimity jeho režimu Celá země byla také odpojena od internetu O několik dní později se situace v Káhiře a ostatních velkoměstech ještě více vyhrotila Podle komisařky OSN si nepokoje vyžádaly až 300 životů Odpůrci prezidenta Husního Mubaraka se 3112011 rozhodli vyhlásit časově neomezenou generální stávku Následující den ji měl doprovodit "miliónový pochod" Dne 11 února 2011 prezident Mubarak rezignoval podle svých slov chce dožít v letovisku Šarm aš-Šajch Moc převzala armáda vojenská junta a faktickou hlavou státu se stal předseda Nejvyšší vojenské rady Muhammad Hosejn Tantaví V květnu 2012 se v Egyptě konaly prezidentské volby které vyhrál islamista Muhammad Mursí Referendum se konalo ve dvou termínech v každém volila polovina země Podle oficiálních výsledků byla ústava přijata pro hlasovalo 638% Volební účast ale byla velice nízká 329%< ref> Mursí byl po roce vlády sesazen armádním pučem Muslimské bratrstvo bylo postaveno mimo zákon a v následných volbách zvítězil bývalý náčelník generálního štábu egyptské armády Abd al-Fattáh as-Sísí Geografie Povrch Egypt je stát ležící na pomezí severní Afriky a jihozápadní Asie Jeho rozloha je 1 002 450 km2 Fyzicky tvoří Egypt východní část Sahary Je tvořen vysoko položenou tabulí rozdělenou údolím Nilu na západní část tvořenou Libyjskou pouští a východní část tvořenou Arabskou pouští Podložím tabule je většinou rula a žula V jižní části Libyjské pouště se nachází náhorní plošina Džilf al-Kabír která je se svojí průměrnou výškou 1000 m nejvyšším místem této pouště V Libyjské poušti se rovněž nachází velké množství proláklin přičemž v největší z nich Kattarské proláklině se v hloubce 137 metrů pod hladinou moře nachází nejnižší bod Egypta Východní část Egypta tvoří Arabská poušť která se rozprostírá od nilského údolí až k Rudému moři Na rozdíl od Libyjské pouště je velmi hornatá Pro tuto oblast jsou charakteristická suchá údolí která se nazývají vádí Pomyslný střed této oblasti tvoří řeka Nil která protéká Egyptem od jižních hranic se Súdánem až na sever kde ústí do Středozemního moře Právě tato řeka která na území Egypta dosahuje přibližné délky 1 600 km dala vzniknout egyptské civilizaci I v současné době žije v jejím údolí a deltě 99% obyvatelstva které tak využívá pouze 55% rozlohy své země K Egyptu rovněž patří Sinajský poloostrov který je ohraničen Suezským a Akabským zálivem Sinajský poloostrov patří geograficky již k Asii Jeho jižní část je hornatá a nachází se zde nejvyšší hora Egypta Hora sv Kateřiny Gebel Katherína která dosahuje výšky 2 642 metrů nad mořem Podnebí Egypt má aridní pouštní podnebí Sever země je chladnější na jihu jsou větší výkyvy teplot Egypt je jednou z nejteplejších a nejsušších zemí světa kde na některých místech neprší i několik let Tato země má přes 300 dní slunečního svitu zimy jsou mírné léta velmi horká Během dne zde panují vysoké teploty kdežto noci jsou chladné V pobřežních oblastech dosahuje denní teplota během zimního období v průměru 14 °C v létě se průměrně pohybuje kolem 30 °C V pouštních oblastech se vyskytují velké teplotní skoky zvláště pak v letním období Teploty se mohou pohybovat od 7 °C v noci až ke 40 °C přes den Během zimních měsíců teploty v poušti tak razantně nekolísají avšak mohou se pohybovat i v rozmezí od 0 °C v noci do 18 °C přes den V oblasti nilské delty během jara vane horký a suchý vítr který je znám pod názvem chamsin Roční úhrn srážek dosahuje ve většině oblastí maxima 80 mm Na pobřeží mohou srážky dosáhnout až 200 mm Během letních měsíců v Egyptě prakticky neprší Největší egyptská města k 1 lednu 2012< ref> Politika Do roku 2011 byl Egypt prezidentskou republikou Vládu si od roku 1978 držela Národní demokratická strana Do 454 členného parlamentu se volilo jednou za 5 let Významným opozičním hnutím bylo Muslimské bratrstvo jemuž bylo z náboženských důvodů zakázáno vytvořit politickou stranu Tehdejší prezident Muhammad Husní Mubarak který byl v čele Egypta od roku 1981 byl po revoluci z roku 2011 donucen odstoupit a to dne 11 února 2011 Prezidentovu rezignaci oznámil viceprezident Umar Sulajmán v krátkém televizním prohlášení Podle něj prezident odstoupil pro dobro republiky Moc poté převzala armáda Nová demokratická ústava byla přijata v referendu Ta mimo jiné ustavila poloprezidentskou republiku V následných parlamentních i prezidentských volbách zvítězili islamisté Islamistická Strana svobody a spravedlnosti vytvořená Muslimským bratrstvem získala 375 % hlasů ve volbách do dolní komory a 45 % hlasů ve volbách do horní komory Parlamentu Druhou skončila také islamistická Strana světla která se hlásí k salafismu či wahhábismu se ziskem okolo 28 % hlasů Liberální strany vstoupily do opozice když celkem získaly okolo 20 % hlasů Prezidentem byl v přímé volbě zvolen Muhammad Mursí ze strany Svobody a spravedlnosti když ve dvoukolové volbě získal 2478 % respektive 5173 % hlasů Po další vlně lidových demonstrací protestujících proti Mursího vládě se armáda na začátku července 2013 ve jménu nespokojeného lidu chopila moci a svrhla Mursího i jeho vládu Prozatímním prezidentem byl jmenován předseda Ústavního soudu Adlí Mansúr který poté rozpustil Parlament s plánem vytvořit úřednickou vládu která navrhne novou ústavu a dovede zemi k novým volbám Ekonomika Ekonomika Egypta závisí především na zemědělství mediální sféře vývozu ropy a turistice; více než tři miliony Egypťanů však přitom pracuje v zahraničí především v Saúdské Arábii zemích Perského zálivu a Evropě Dokončení přehrady v Asuánu roku 1971 a výsledné Násirovo jezero změnilo časem prověřenou úlohu řeky Nilu v zemědělství a ekologii Egypta Rychle rostoucí populace omezené množství zemědělské půdy a závislost na Nilu však stále zdražují zdroje a stresují ekonomiku Vláda se snažila připravit ekonomiku na nové milénium pomocí reforem a rozsáhlých investic do dopravy a fyzické infrastruktury Egypt přijímal zahraniční pomoc Spojených států od roku 1979 průměrně 22 miliardy ročně a je třetím největším cílem zahraničních fondů Spojených států hned po válce v Iráku Jeho hlavní příjmy jsou však z cestovního ruchu a také z lodní přepravy skrze Suezský průplav Egypt má vyvinutý energetický trh založený na uhlí ropě zemním plynu a vodní energetice Značné zásoby uhlí se nalézají na severovýchodě Sinaje a těží se zde přibližně 600 000 tun ročně Ropa a plyn se vyrábějí v pouštních oblastech na západě Suezském zálivu a v Nilské deltě Egypt vlastní značné rezervy plynu v 90 letech 20 století se odhadovalo kolem 1 100 000 m³ a vyváží jej také do mnoha zemí Egypt je také jednou z mála afrických zemí které usilují o stavbu jaderné elektrárny v horizontu příštích deseti let V roce 2011 měl být zahájen tendr na hlavního dodavatel a elektrárna měla být podle původního plánu spuštěna v roce 2020 Elektrárna bude pravděpodobně stát v blízkosti obce Ad Dabaá na pobřeží Středozemního moře Nedávno vláda zahájila přípravné práce avšak stavbu zablokovali místní beduíni které elektrárna připravila o půdu konflikt zatím nebyl vyřešen< ref> V zemi je asi 10% míra nezaměstnanosti a 11% míra inflace HDP na obyvatele zde dosahovalo v roce 2009 2355 USD Měna je Egyptská libra LE 100 piastrů 1 USD 570 LE Cestovní ruch Cestovní ruch je jedním z nejdůležitějších sektorů egyptské ekonomiky Hlavními turistickými lákadly jsou tisíce let staré památky kvůli nimž je Egypt světově proslulou destinací Hlavními z nich jsou pyramidy a Velká sfinga v Gíze chrám Abú Simbel ležící jižně od Asuánu Karnacký chrámový komplex a Údolí králů nedaleko Luxoru Hlavní město Káhira se může pochlubit Egyptským muzeem či mešitou Muhammada Alího Turisty rovněž láká pestrobarevný podvodní svět Rudého moře Podmínky pro potápění a šnorchlování jsou zde jedny z nejlepších na světě Přímořská letoviska jako například Hurghada Šarm aš-Šajch či Taba navštíví ročně několik milionů turistů Egyptská armáda Egypt má v současnosti 2010 největší a nejsilnější armádu na africkém kontinentu Jde současně o největší armádu v arabském světě; celosvětově na 10 místě V aktivní službě má Egypt asi 468 000 vojáků počet vojáků záložních vojsk dosahuje 480 000 Ve výzbroji egyptské armády jsou ve velkém počtu zastoupeny nejmodernější zbraně Platí to zejména o letectvu srov článek Egyptské vojenské letectvo a pozemním vojsku armáda má k dispozici odhadem 3750 tanků z toho nejméně 1000 špičkových těžkých tanků M1 Abrams Egyptská armáda která byla založena ve třicátých letech 19 století vedla během 20 století čtyři války se státem Izrael v r 1948 1956 1967 a 1973 V r 1991 se egyptské vojsko účastnilo operace Pouštní bouře na straně vojsk koalice Egypt je silným strategickým partnerem NATO Obyvatelstvo Egypt je nejlidnatější zemí Blízkého východu a třetí nejlidnatější zemí na africkém kontinentu Rychlý růst populace v letech 1970 až 2010 byl způsoben zlepšením lékařské péče a nárůstem produktivity zemědělství Během Napoleonovy invaze od Egypta v roce 1798 byla místní populace odhadnuta na 3 000 000 lidí V roce 1939 měl Egypt již 16 500 000 obyvatel Populace je koncentrovaná v okolí řeky Nil zejména pak v nilské deltě a také v okolí Suezského průplavu 90% obyvatel jsou muslimové a zbytek je tvořen převážně koptskými křesťany Kromě příslušnosti k náboženství se obyvatelé Egypta dělí na obyvatele měst a feláhy venkovské zemědělce Největší etnickou skupinou v zemi jsou Egypťané Etnickými minoritami jsou Turci Řekové kmeny arabských Beduínů žijících v Arabské poušti a na Sinajském poloostrově a také Berbeři žijící na západě země Asi 27 milionu Egypťanů žije v zahraničí Jazyky Oficiálním jazykem je moderní standardní arabština V hovorové formě se nejvíce využívají následující jazyky egyptská arabština 68% saidi 29% bedáwí 16% súdánská arabština 06% domari 03% núbijský jazyk 03% a bedža 01% Navíc se v Egyptě vyskytuje řečtina arménština a italština což jsou hlavní jazyky početné skupiny přistěhovalců Mezi cizí jazyky které se vyučují na školách patří angličtina francouzština němčina a v menším rozsahu i italština Historická egyptština skládající se ze starověké egyptštiny a koptštiny tvoří samostatnou větev mezi rodinami afroasijských jazyků Náboženství Hlavním náboženstvím v Egyptě je Islám ke kterému se hlásí přibližně 90% obyvatel Drtivou většinu z nich tvoří sunnité Islám se do země dostal s příchodem arabů v 7 století našeho letopočtu a následně se Egypt stal politickým a kulturním centrem muslimského světa Za vlády prezidenta Anvara as-Sádáta se islám stal oficiálním státním náboženstvím Zbylých 10% obyvatelstva tvoří křesťané 90% z nich se hlásí ke koptské pravoslavné církvi a zbytek ke koptské katolické církvi a egyptské evangelické církvi Posledním ze tří náboženství které jsou v Egyptě uznávané je Judaismus ke kterému se hlásí pouze několik stovek občanů Mezi další minoritní náboženství patří například Bahá'í avšak to není společně s dalšími státem uznané Občanům kteří chtěli mít takové náboženství napsané v jejich průkazu totožnosti bylo vydání průkazu odepřeno Egypťané tak byli postaveni do situace kdy museli lhát o svém náboženství nebo nezískali průkaz totožnosti Změna zákona v roce 2008 umožnila těmto lidem získat průkaz totožnosti a zanechat kolonku Náboženství prázdnou< ref> Kultura Egyptská kultura sahá do doby starší než šest tisíc let Starověký Egypt patřil mezi nejstarší civilizace a po celá tisíciletí si svoji kulturu která ovlivnila mnohé kultury v zemích Evropy Afriky a středního východu udržel Po éře faraonů se Egypt dostal pod vliv helénistické křesťanské a islámské kultury V dnešní době je mnoho aspektů staroegyptské kultury propojeno s novějšími prvky obsahujícími vliv západní kultury která je již sama o sobě ovlivněna staroegyptskou kulturou Hlavní město Egypta Káhira je největším městem Afriky a po celá staletí bylo centrem vzdělání kultury a obchodu Egypt se rovněž pyšní nejvyšším počtem laureátů Nobelovy ceny z celé Afriky a arabského světa Někteří egyptští politici byli nebo jsou v čele významných mezinárodních organizací Mezi ně například patří Butrus Butrus-Ghálí bývalý generální tajemník OSN či Muhammad Baradej bývalý generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii a držitel Nobelovy ceny míru Egypt má rovněž velký vliv v arabsky mluvících zemích Moderní arabská kultura je silně ovlivněna egyptskou literaturou hudbou a kinematografií Umění a architektura Egypťané byli jednou z prvních civilizací která začlenila designové prvky do umění a architektury Egyptská civilizace je známá pro své kolosální pyramidy chrámy a monumentální hrobky Známými příklady jsou Džoserova stupňovitá pyramida která byla navržena starověkým architektem Imhotepem Velká sfinga v Gíze a chrám v Abú Simbelu Moderní egyptské umění je velmi různorodé Významnými umělci byli například architekti Hassan Fathy a Ramses Wissa Wassef sochař Mahmúd Mochtar či Izák Fanús který se zabýval koptským uměním V egyptském hlavním městě se rovněž nachází Káhirská opera která je centrem egyptského umění Egyptské umění a filmový průmysl vzkvétá od konce 19 století Dnes je v Egyptě k dispozici přes třicet satelitních kanálů a přes sto natočených filmů ročně Káhira je již dlouho známá jako Holywood středního východu Hostí každoroční Káhirský mezinárodní filmový festival který je hodnocen jako jeden z jedenácti nejlepších filmových festivalů na světě< ref> Mezi nejznámější egyptské herce patří Omar Sharif Literatura Literatura tvoří důležitý kulturní prvek v životě mnoha egypťanů Egyptští spisovatelé a básníci byli mezi prvními kteří experimentovali s moderním stylem arabské literatury Jejich styl se následně rozšířil po celém středním východě Egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz byl prvním arabským spisovatelem který získal Nobelovu cenu za literaturu Mezi egypťany je nejoblíbenějším literárním žánrem lidová poezie Hudba Egyptská hudba je tvořena místními středomořskými africkými a západními prvky Ve starověku egypťané používali mnohé hudební nástroje Nejvíce však harfu flétnu a místních nástroje ney a úd Později se součástí hudebního projevu stal zpěv a bicí nástroje Současná egyptská hudba je ovlivněna lidovou tvorbou a umělci jako byli například Sajid Darwíš Umm Kulthum Mohamed Abdel Wahab či Abd el-Halim Hafez Od 70 let 20 století se nedílnou součástí egyptské hudební scény stává pop music Egyptská lidová hudba se i nadále hrává na svatbách či jiných tradičních slavnostech Mezi nejpopulárnější zpěváky současnosti patří Muhammad Munir a Amr Dijáb Sport Nejpopulárnějším sportem v Egyptě je fotbal Mezi nejpopulárnější týmy patří kluby Al Ahly Zamalek Ismaily Al-Ittihad Alexandrie a Al Masry Káhirské derby mezi týmem Al Ahly a Zamalkem patří mezi nejbouřlivější africká a světová derby< ref> Egyptská fotbalová reprezentace patří mezi nejúspěšnější světové celky Své kvality dokazuje především na africkém kontinentu kde již sedmkrát vyhrála Africký pohár národů přičemž v letech 1957 a 1959 ho získala dvakrát v řadě a v letech 2006 2008 a 2010 dokonce třikrát čímž vytvořila nový světový rekord Dalšími velmi populárními sporty v Egyptě jsou squash a tenis Egyptský squashový tým je známý po celém světě Nejlepším hráčem je Amr Šabana který mezi lety 2003 až 2009 vyhrál čtyřikrát světový šampionát ve squashi Mezi africkými basketbalovými týmy je egyptský národní tým historicky nejúspěšnější co se týče výkonů na mistrovství světa a Olympijských hrách Na basketbalovém mistrovství Afriky již získali rekordních šestnáct medailí včetně pěti zlatých Úspěšná je i házenkářská reprezentace která z osmnácti afrických šampionátů získala šestnáct medailí včetně pěti zlatých V roce 2007 se Omar Samra stal prvním egypťanem a nejmladším arabem který vystoupil na nejvyšší horu světa Mount Everest Expedice která byla vedena jižní cestou začala 25 března 2007 a skončila o devět týdnů později Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Etiopie amharsky ኢትዮጵያ Itjopja je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe Sousedí na severu s Eritrejí na východě s Džibutskem a Somálskem na jihu s Keňou a se Súdánem a Jižním Súdánem na západě Podle odhadů z roku 2010 žije v Etiopii 82 101 998 lidí< ref> Hlavním městem je Addis Abeba úředním jazykem federace je amharština Na etiopském území se dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus První lépe zdokumentovaný historický státní útvar na etiopském území představuje zhruba od 3 století př n l aksumská říše v níž vládla šalomounská dynastie založená podle legend potomkem krále Šalomouna a královny ze Sáby Aksumští vládci přijali ve 4 století křesťanství Následující staletí – především v důsledku ztráty obchodních kontaktů a islámské expanze – znamenala úpadek a do značné míry i izolaci V polovině 19 století započala postupná modernizace a soupeření s evropským kolonialismem Od první světové války byl až do roku 1974 s pětiletou přestávkou v době italské okupace etiopským císařem Haile Selassie I Ten byl poté svržen Mengistu Haile Mariamem který v zemi nastolil komunistický režim Konec tohoto režimu přišel spolu se zhroucením sovětského bloku a Mengistu musel v roce 1991 uprchnout ze země Etiopie se federalizovala a v čele nové vlády pod vedením Etiopské lidové revoluční demokratické fronty stanul Meles Zenawi Ten v zemi postupem času zavedl autoritářský režim který je u moci dodnes Etiopský stát patří mezi nejchudší země světa Zemědělství je silně závislé na podnebí a v poměru k rozvinutým státům málo modernizované Průmysl je nevyvinutý a služby nepříliš kvalitní Dosud špatný stav infrastruktury se díky vládním investicím postupně zlepšuje Výjimku v jinak špatné etiopské dopravě tvoří Ethiopian Airlines které se řadí mezi tři nejdůležitější letecké společnosti v Africe Navzdory značné korupci a nedostatečným službám se ekonomika Etiopie rychle rozvíjí; země je však přesto závislá na zahraniční pomoci Etiopská armáda představuje jednu z nejsilnějších ozbrojených sil v Africe a úzce vojensky spolupracuje se Spojenými státy V oblasti zahraničních vztahů udržuje Etiopie dobré vztahy zvláště s okolními státy s výjimkou Eritreje a Somálska Ze zahraničních investorů se zde v poslední době nejvíce prosazuje Indie a Čína Etiopie má rovněž bohatou kulturu založenou na dlouhé historické tradici i kontaktech s okolním světem a v zemi je množství kulturních i přírodních památek Etymologie Slovo Etiopie pochází z řečtiny Αἰθιοπία Aethiopia a obecně se dá přeložit jako „země opálených lidí Tento výraz se nicméně nevztahoval pouze na dnešní etiopské území ale souhrnně označoval země s obyvatelstvem tmavší pleti Někdy se též užíval pro označení země Kuš Vedle Bible se slovo Etiopie objevuje například v Homérově Iliadě a Odyssei Druhý název Habeš nebo též Abyssinia pochází z pojmenování kmenové skupiny Habašat který později přejali Arabové a pod jménem al Habaša tím označovali zdejší obyvatele Termín Habeša se používá v Etiopii dodnes většinou pro vymezení etiopské rasové skupiny vůči černochům i bělochům Zároveň se jím nazývají tradiční etiopské výrobky pokrmy a nápoje Dějiny Pravěk a starověk Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let – právě zde byly také nalezeny kosterní pozůstatky příslušníka rodu Australopithecus jednoho z nejstarších předchůdců lidského rodu Ze starších etiopských legend je nejvýznamnější pověst o královně ze Sáby a králi Šalomounovi jejichž syn Menelik I měl nastoupil na trůn roku 982 př n l a být zakladatelem šalomounovské dynastie Tato dynastie pak v Etiopii s přestávkami vládla až do roku 1974 kdy byla monarchie svržena komunistickým převratem Prvním lépe zdokumentovaným historickým státním útvarem zde byla aksumská říše rozkládající se vedle etiopského území i v jihozápadní Arábii Zhruba někdy po roce 325 přijal aksumský vládce Enzana zásluhou svatého Frumentia křesťanství Země udržovala kontakty s antickým světem rozvíjela se architektura umění i řemeslná výroba razily se také mince Vrcholu svého vývoje se říše dočkala v první polovině 6 století za vlády císaře Kaleba který velkou část svého života strávil boji s židovskými povstalci v arabské části říše Po jeho smrti nastal úpadek neboť říše o arabská území přišla a namísto ní zde v druhé polovině 6 století nastoupila sásánovská Persie V říši se používal zejména jazyk ge'ez v obchodních stycích se zahraničím se používala i řečtina Období izolace a bojů s muslimy Kvůli územním ztrátám a později také expanzi muslimů se aksumská říše dostala do izolace Upadl obchod a řemesla a namísto peněz se začal znovu používat směnný systém Někdy v 8 až 9 století rozsáhlý úpadek vyústil v povstání židovského kmene Falašů vedeného královnou Yodit Po jeho potlačení se k moci v regionu dostala v polovině 12 století dynastie Zagwe za níž dosáhla vrcholu klášterní architektura Po zaniklé aksumské říši převzali tito noví vládci křesťanství jazyk ge'ez a státotvornou tradici Nové kontakty se zahraničím a boj s kolonialismem Nový problém představovali Portugalci a zejména jezuitští misionáři kteří sem s nimi přišli Etiopští císaři se ocitli pod silným tlakem aby přestoupili na katolickou víru a přestože se o to někteří z nich pokusili například Ze Dingil či Susneos lidový odpor byl tak silný že oba později přišli o vládu Susneův syn Fasiladas posléze misionáře ve 30 letech 17 století ze země vyhnal Toto období vyvrcholilo v letech 1784 až 1855 kdy etiopští vládci panovali pouze nominálně a namísto nich rozhodovali aristokraté Do historie se zapsalo jako Zemene Mes'afint doba princů Úpadek panovnické moci se snažil zastavit císař Tewedros II panující od roku 1855 O nový pokus o centralizaci moci se pokusil Johannes IV který nastoupil na trůn roku 1871 Úspěšně se ubránil proti egyptskému vpádu a bojoval na popud Velké Británie také se súdánskými mahdisty Dostal se též do konfliktu s Itálií která si v oblasti dnešní Eritreje vytvářela zázemí pro další postup v regionu Italy se podařilo zastavit až za vlády dalšího císaře Menelika II jenž rozdrtil italská vojska v bitvě u Adwy Aduy roku 1896 Zároveň za jeho vlády proběhla radikální expanze na jih a jihovýchod což vedlo k posílení státních financí a obranyschopnosti státu Začala se stavět první železnice mezi Addis Abebou novým hlavním městem a tehdy francouzským Džíbútí budovaly se též nové mosty a silnice Menelik vládl až do roku 1913 po jeho smrti se dostal k moci Menelikův vnuk Ijasu avšak během první světové války byl svržen a moci se chopil šlechtic neboli ras Tafari Makonen nejdříve jako regent později jako svrchovaný panovník Haile Selasie I Moderní dějiny Haile Selassie I se pokoušel o soustředění moci ve svých rukou aby dokázal provádět další reformy jimž se mnohé složky společnosti zejména šlechta a církev urputně bránily Jeho snahu přerušila etiopsko-italská válka v jejímž důsledku byl roku 1936 císař nucen odejít do exilu zatímco Etiopii dobyla někdy i za pomoci chemických zbraní a okupovala italská armáda Během druhé světové války se s pomocí Britů podařilo roku 1941 dobýt etiopské území nazpět Následně se díky úspěšnému diplomatickému jednání zdařilo získat Haile Selassiemu pod svou kontrolu také původní italskou kolonii Eritreu Proti vládě císaře a pomalému tempu jeho reforem postupně rostl odpor který vyvrcholil roku 1960 pokusem o puč Přestože byl pokus o převrat potlačen v zemi nepřestávalo působit sociální pnutí Císař si postupně znepřátelil reformám nakloněnou střední vrstvu studentstvo i nižší armádní důstojníky Právě tito příslušníci armády vinili císaře a přežívající feudální systém ze společenských problémů a ze své vlastní chudoby Vláda Šalomounovců postupně ztratila důvěru obyvatelstva což se projevilo roku 1974 kdy byl etiopský císař svržen a monarchie zrušena V následujících letech vládl v zemi takzvaný derg rada v jehož čele stanul armádní důstojník Mengistu Haile Mariam Ten inspirován několika konkurenčními marxistickými stranami které vznikly ze studentských hnutí a k nuceným přesunům obyvatelstva Sovětské zájmy a podpora režimu v Etiopii byla součástí velmocenského zápasu studené války v zemích tzv třetího světa Ačkoliv byl totiž původně Sovětský svaz spojencem Somálska kde držela moc v rukou levicová vláda pro sovětskou vládu bylo výhodnější podporovat dlouhodobě Etiopii zejména kvůli jejímu většímu materiálnímu zajištění a ideologicky bližšímu režimu I podpora východního bloku ale koncem 80 let skončila vzhledem k jeho postupnému úpadku Mengistova vláda ztratila domácí i zahraniční podporu byla následně roku 1991 svržena a o dva roky později vyhlásila Eritrea dosud pod etiopskou nadvládou nezávislost Na základě nové ústavy z roku 1994 se Etiopie stala federativní republikou rozdělenou na etnickém základě Volby v zemi vyhrála o rok později Etiopská lidová revoluční demokratická fronta EPRDF která Etiopii vládne dodnes Této straně se během posledních dvaceti let podařilo v zemi vytvořit autoritářský systém který udržuje s pomocí represí a nestandardního vedení voleb pozitivnímu vývoji nepomohla také etiopsko-eritrejská válka v letech 1998 až 2001 většina rozvojových projektů byla přerušena a jejich vývoj vržen o několik let nazpátek Geografie Etiopský stát se nachází ve východní Africe v oblasti zvané Africký roh poblíž jižní části Rudého moře Je to stát vnitrozemský o pobřeží přišel po vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 Celková rozloha činí 1 127 127 km2 Sousedí se Súdánem a Jižním Súdánem na západě Eritrejí na severu Džibutskem a Somálskem na východě a Keňou na jihu Etiopii dominuje rozsáhlá náhorní plošina nacházející se ve středu země rozdělená na dvě části Velkou příkopovou propadlinou Výška plošiny se průměrně pohybuje mezi 1500 a 3000 m n m celý masiv je charakterizován horskými hřebeny rozdělenými hlubokými roklemi a říčními údolími a to převážně v severní části Plošina se pomalu svažuje do nížin na západ do oblasti Súdánu a do jihovýchodní části Etiopie obývané Somálci Vzhledem ke geologické aktivitě Velké příkopové propadliny je v její blízkosti možný častější výskyt zemětřesení a sopečné činnosti Obdělává se zhruba 17 % půdy přestože podíl půdy použitelné k orbě je vyšší V důsledku intenzivní deforestace posledních 30 let je zalesněno pouze zhruba 10 až 15 % území Zbytek je využíván pro pastvu pakliže není příliš drsný suchý či neúrodný aby se dal využít k obhospodařování Země silně trpí nadměrným využíváním pastvin erozí desertifikací a častými suchy což v některých oblastech způsobuje v suchých obdobích nedostatek vody V rámci Velké příkopové propadliny se na jihu rozkládá rozsáhlá síť jezer největší přírodní vodní nádrž je však jezero Tana nacházející se na severozápadě Nejvodnatější etiopskou řekou je Modrý Nil Etiopie je domovem rozličných živočišných druhů mezi něž patří typičtí zástupci africké fauny například lev leopard gepard hroch slon zebra různé druhy opic a gazel žiraf stejně tak i ptáci jako plameňák pelikán husa čáp ibis či marabu V oblasti se také nacházejí i druhy endemické omezené na jedno menší území – těmi jsou například nyala horská vlček etiopský nebo dželada Jednou z nejznámějších a nejvýznamnějších etiopských plodin je káva která pravděpodobně z Etiopie také původně pochází Podnebí Území Etiopie se nachází v tropické monzunové oblasti Její podnebí je velmi rozmanité a to zejména vzhledem k rozdílům v nadmořské výšce V oblastech nad 1500 m n m převažují denní teploty mezi 16 a 30 °C střídané chladnějšími nocemi Někdy se nížiny vyznačují též vysokou vlhkostí vzduchu po němž přicházejí od poloviny června do poloviny září silné deště Intenzivní srážky zanechají v půdě dostatek vláhy která vydrží zhruba do prosince a ledna kdy opět přicházejí sucha následovaném od poloviny ledna občasnými dešti Vláda a politika Etiopie je federativní parlamentní republikou Jednotlivé státy federace vytvořené na etnickém základu mají právo ratifikovat vlastní regionální ústavy uvádět v platnost zákony a vytvářet i spravovat vládní funkce Mohou se též od mateřské země odtrhnout Zákonodárnou moc představuje dvoukomorový parlament skládající se z horní Komory federace mající 108 křesel a dolní Komory lidových zástupců skládající se z 548 křesel Zatímco členové horní komory jsou voleni parlamentními shromážděními jednotlivých států federace dolní komora je volena ve všeobecném hlasování Nejvyšší soudní autoritou je Nejvyšší federální soud jeho členové jsou navrhováni předsedou vlády a schvalováni dolní komorou parlamentu Ústava ukotvující oddělenou moc zákonodárnou soudní a výkonnou byla ratifikována v prosinci 1994 V zemi existuje systém více politických stran ačkoliv dle organizace Freedom House v praxi principy demokratického zastoupení nefungují – v posledních volbách v květnu 2010 vyhrála vládnoucí strana Etiopská lidová revoluční demokratická fronta EPRDF s 996 % hlasů a to zejména díky nestandardním zákrokům během voleb opakovanému pronásledování odpůrců represím porušování práva na shromažďování a spolčování a takřka absenci nezávislých médií Podle Nadace Bertelsmann federální systém zůstává téměř pouze na papíře – EPRDF udržuje nad jednotlivými regionálními vládami přísnou kontrolu Zatímco v centrální části země má vláda situaci pevně v rukou v mnoha odlehlejších oblastech proti ní bojují různá osvobozenecká hnutí Mezi jinými se jedná o Oromskou osvobozeneckou frontu OLF Ogadenskou národně osvobozeneckou frontu ONLF případně Afarskou národně osvobozeneckou frontu doprovázené dalšími menšími organizacemi Neklidnou situaci dokreslují časté krvavé kmenové srážky o vodu a půdu v jižních částech Etiopie Vedle toho mezi lety 2006 a 2008 explodovalo v Addis Abebě a dalších městech několik bomb které zabily zhruba 20 lidí Není známo kdo za těmito činy stál Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických a organizace Human Rights Watch uvádějí že lidé podezřelí ze sympatií k politické opozici případně osvobozeneckým hnutím jsou oběťmi porušování lidských práv mezi něž často patří popravy bez soudu znásilňování mučení či svévolné zatčení Řada umělců sportovců či diplomatů utíká do zahraničí a žádá o azyl Země má silné problémy s korupcí Nižší úrovně státní správy trpí úplatkářstvím a inkompetencí vyšší politické špičky používají úplatky k udržení loajality ve vlastní straně i vládě Silně zkorumpovaná je i justice která ani plně nefunguje ve všech oblastech země Zároveň je soudní moc pod silným vlivem moci výkonné Na druhou stranu Freedom House upozorňuje že přes určité korupční praktiky samotné vlády se objevuje ve vládnoucí třídě snaha tyto problémy řešit a korupční aktivity omezit Administrativní systém Území Etiopie se dělí na 9 etnicky založených federálních států a 2 samosprávné městské oblasti Hlavním městem je Addis Abeba která je sídlem stejnojmenné městské samosprávné oblasti a zároveň státu Oromie Mezi další státy patří Tigraj Stát jižních národů národností a lidu Afarsko Somalia Beningšangul-Gumuz Gambella Hararský stát a Amharsko Druhým samosprávným městem je Dire Dawa Státy se dále dělí na okresy wereda a obce kebele Mezi nejvýznamnější města patří Addis Abeba zhruba 3 147 000 obyvatel dále pak Dire Dawa 306 000 Adama dříve Nazareth; 251 000 Gondar 213 000 Džima 174 000 Desje 186 000 Mekelle 184 000 Bahir Dar 183 000 Awassa 137 000 Harar 131 000 a Gambella 33 000 Zahraniční vztahy Etiopie po dobu své existence udržovala kontakty s mnoha okolními národy i s evropskými křesťanskými státy V moderní době se významněji projevila na světové scéně roku 1896 když se etiopskému císaři Menelikovi II podařilo porazit v bitvě u Adwy italská vojska Zatímco etiopský panovník se orientoval zejména na Spojené státy vláda dergu jež nastoupila po převratu roku 1974 orientovala celou zemi směrem k východnímu bloku komunistických zemí a Sovětskému svazu Po roce 1991 obnovila nová etiopská vláda kontakty se Spojenými státy Etiopie se také snaží svého souseda konstantně držet v diplomatické izolaci Následkem těchto událostí udržuje Etiopie dobré vztahy s Džibutskem a Súdánem aby si tak zajistila přístup k mořským přístavům Dalším zdrojem napětí je občanská válka v Somálsku kde Etiopie zasáhla během roku 2007 proti Svazu islámských soudů a do ledna 2009 prováděla v somálské oblasti vojenské operace během nichž zasáhla i proti etiopským disidentům skrývajícím se na somálském území Etiopie nadále považuje probíhající konflikt v Somálsku za jeden z důležitých bezpečnostních faktorů v regionu Udržuje také vztahy se Somalilandem jednou z odtržených částí Somálska který umožňuje Etiopii využívat svých přístavů Počátek války proti teroru znamenal upevnění vztahů s USA i západoevropskými státy – Etiopie je v této době považována za důležitého spojence v boji proti islámskému fundamentalismu Vztahy s Československem a Českem Diplomatické vztahy navázala Etiopie s Československem po první světové válce Zájmy Československa v této době zastupovalo francouzské velvyslanectví Co se týče obchodní výměny v meziválečném období byly do Etiopie dodávány především zbraně Roku 1955 Československo zřídilo v Etiopii vyslanectví o čtyři roky později velvyslanectví Roku 1959 byla rovněž podepsána Smlouva o přátelství a Dohoda o kulturní vědecké a technické pomoci Do země poté přišli českoslovenští odborníci díky spolupráci mezi oběma státy vzniklo několik továrních podniků a v Hararu byla postavena s československou pomocí také nemocnice Od roku 2004 zde probíhá projekt Postavme školu v Africe ve spolupráci české humanitární organizace Člověk v tísni a skautské organizace Junák Roku 2007 byla mezi Českem a Etiopií podepsána Dohoda o zamezení dvojímu zdanění a prevenci daňových úniků pro rozdíly v hospodářské politice obou států však dosud nebyla podepsána již připravená Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic Na českých vysokých školách také studovalo několik generací etiopských studentů Přesto vzájemné kulturní a vědecké styky nejsou velmi rozšířené Pro občany ČR platí vízová povinnost Obyvatelstvo K roku 2010 čítala etiopská populace podle odhadů zhruba 82 101 998 obyvatel přičemž 16–17 % obyvatel žije ve městech Ve městech žijí i menšiny Italů Řeků Indů a Arménů Užívá se zhruba 83 různých jazyků a 200 dialektů Oficiálním jazykem celé federace je amharština vedle ní mají v jednotlivých státech statut oficiálního jazyka tigrajština oromština harerština afarština somálština angličtina a arabština Takřka polovina Etiopanů žije pod hranicí chudoby Zejména v oblasti Somalie je také často kritický nedostatek vody Zhruba 23 % lidí je nakaženo virem HIV u infikovaných převažují obyvatelé měst Vláda se snaží současnou situaci řešit a za posledních deset let se situace ve zdravotnictví mírně zlepšila Přesto etiopské zdravotnictví zůstává podle Center for National Health Development při Columbia University jedním z nejméně vyvinutých v subsaharské Africe Human Rights Watch dále uvádí že vládnoucí strana někdy zneužívá mezinárodních potravinových zásob a nedistribuuje je do rebely držených oblastí aby tak vyhladověla odbojová hnutí V zemi přetrvává diskriminační přístup k ženám a ačkoliv zákony země považují ženy a muže za sobě rovné tato ustanovení se v praxi podle Ministerstva zahraničí USA často nedodržují Ve zprávě OECD Development Centre se uvádí že žena je stále ve společnosti vnímána jako podřízená muži a přes všechna opatření přijatá vládou je Etiopie jednou z nejvíce tradicí svázaných zemí v Africe velmi obvyklé jsou v některých regionech nelegální sňatky s dívkami mladšími 18 sňatek za pomoci únosu Uvedené platí zejména pro venkovské oblasti Polygamie je v současné době zakázaná není však známo jestli je nadále praktikovaná či případně ve společnosti nějakým způsobem přijímaná Co se týče homosexuality ta je v Etiopii ilegální a v etiopské společnosti je brána jako tabu Náboženství Etiopie je sekulárním státem Mezi nejrozšířenější náboženství patří pravoslaví reprezentované etiopskou pravoslavnou církví 435 % populace islám 339 % protestantismus 18 % tradiční náboženství 26 % a katolictví 07 % Ostatní náboženské směry vyznává 07 % obyvatel V posledních letech stoupají v Etiopii náboženské rozepře které si vyžádaly i několik mrtvých Tradice etiopské pravoslavné církve sahá do 4 století kdy bylo křesťanství přijato králem Ezanou Značnou zásluhu na rozšíření křesťanství měl zejména Ezanův vychovatel svatý Frumentius a dále devět misionářů kteří v Etiopii působili v 6 století Dalším významným světcem je Tekle Haymanot Etiopská pravoslavná církev neuznává chalkedonský a druhý konstantinopolský koncil které uzákonily dvojí přirozenost Kristovu Pro dlouhou izolaci Etiopie se církev po úpadku Aksumu vrátila k některým starozákonním tradicím například obřízce rituální porážce činění rozdílů mezi čistým a nečistým masem uznáváním sabatu jako svátečního dne a dalších Etiopská bible také zahrnuje některé apokryfní texty které se v bibli obvyklé pro západní křesťanství nenacházejí Liturgickým jazykem je původní jazyk aksumské říše zvaný geez Formálně je církevní organizace podřízena alexandrijskému patriarchovi který původně vybíral představitele etiopské církve užívajícího titul abun Od roku 1951 je abun volen etiopskými biskupy Současným abunem je Pawlos Etiopští muslimové vyznávají sunnitskou formu islámu převážná část z nich jsou stoupenci mystického islámského hnutí súfismu Islám se vzhledem ke své jednotnosti ve světě nevyznačuje v Etiopii výraznými odchylkami od oficiálního učení Židovská komunita Samostatnou kapitolu tvoří etiopská komunita Falašů vyznávajících primitivní formu judaismu Jméno Falaš či Felaš je označení které etiopským židům dali jejich sousedé Pochází z amharštiny a znamená „zbavení kořenů „odtržení případně „cizinci–nájezdníci Falašové si sami říkali Bejt Jisrael neboli Dům Izraele Až do 13 století si Falašové zachovali silnou míru autonomie Pro svoje náboženské potřeby užívali jazyk geez Ani v moderní době se postavení etiopských židů příliš nezlepšilo ačkoliv od roku 1955 se nevládní Židovská agentura podílela na stavbě škol a výuce budoucích učitelů Falašů v Etiopii Od roku 1956 udržovala Etiopie s Izraelem diplomatické styky ty však byly přerušeny roku 1973 před vypuknutím jomkipurské války V zemi stále zůstává zhruba 2 100 židů čekajících na přesun do Izraele Ekonomika Ekonomika etiopského státu se řadí mezi jedny z nejchudších na světě Roku 2010 činil hrubý domácí produkt HDP podle parity kupní síly 8612 miliardy dolarů Země si udržuje vysoký ekonomický růst – roku 2008 činil 112 % HDP roku 2009 10 % roku 2010 klesl na 8 % Co do HDP na obyvatele v paritě kupní síly Etiopie je zhruba s 1000 dolarů na hlavu 213 státem na světě 85 % obyvatelstva pracuje v zemědělství 5 % v průmyslu a 10 % ve službách Země zůstává závislá na mezinárodní ekonomické a humanitární pomoci Vláda též využívá světovou ekonomickou krizi k zdůvodnění zpomalení liberálních hospodářských a politických reforem Měnou je etiopský birr který není volně směnitelný a je vázán na americký dolar V roce 2010 byl směnný kurs 144 birru za dolar Inflace dosahovala k roku 2010 celkem 8 % V poslední době v Etiopii investovaly nejvýrazněji zejména Indie a Čína mírná droga oblíbená zejména v Džibutsku Jemenu a Somálsku Vzhledem k tomu že Etiopie je nucena dovážet velké množství jídla a neprodukuje drahé exportní zboží jako minerály a ropu zůstává obchodní bilance trvale záporná V roce 2010 měl export hodnotu 1729 miliardy dolarů zatímco import dosáhl hodnoty 7517 miliardy dolarů Z nerostných surovin má Etiopie k dispozici naleziště soli zlata platiny železné rudy uhlí drahých kamenů uhličitanu sodného tantalu potaše mědi zatím nevyužitá ložiska ropy a zemního plynu niklu mramoru a žuly Ve větším množství se zatím těží pouze zlato Zemědělství Zemědělství je v porovnání s vyspělými ekonomikami silně zaostalé Veškerou půdu vlastní stát který ji zájemcům pronajímá V současné době se k zemědělské činnosti využívá 17 % půdy Přes 90 % zemědělsky užívané půdy obdělávají drobní rolníci jejichž zemědělské techniky se za posledních dva tisíce let takřka nezměnily Na vrchovině se pěstují obilniny zejména teff endemická plodina užívaná při výrobě etiopského chleba ječmen pšenice proso luštěniny a olejniny v nížinách jsou oblíbenými plodinami zejména čirok a cukrová třtina Běžné jsou také brambory druhou je lehké narkotikum khat V posledních letech pronajímá vláda půdu ve stále větší míře zahraničním investorům kteří v Etiopii zakládají rozsáhlé plantáže na pěstování květin zemědělských biopaliv kávy a čaje Tyto praktiky často vedou k vyhánění rolníků z jimi obdělávané půdy Stejně tak častá neúroda způsobená suchy vede rolníky k opouštění polí a stěhování se do měst kde rozšiřují řady městské chudiny V zemi také žije na 7 milionů pastevců Podle průzkumu z roku 2003 se v Etiopii nacházelo 35 milionů skotu což je největší stádo tohoto zvířecího druhu na světě kromě toho také 25 milionů ovcí a 18 milionů koz Začíná se rozvíjet sladkovodní rybářství Průmysl Rovněž průmysl je stále zaostalý ačkoliv toto odvětví začíná vykazovat silnější růst – zatímco v roce 2006 se podílel na HDP asi 51 % v současnosti je to již 13 % Největší podíl ve výrobě má průmysl potravinářský následovaný kožedělným a textilním Z dalších odvětví jsou významné výroba chemikálií léčiv stavebních hmot a dále kovozpracující průmysl dřevozpracující průmysl a výroba traktorů nákladních automobilů a ocelových konstrukcí Takřka veškeré průmyslové podniky se nachází v hlavním městě a jeho okolí Služby a cestovní ruch Služby v Etiopii nejsou až na výjimky na vysoké úrovni Vedle obchodu kde dominují převážně muslimové dopravy a komunikací představuje význačné odvětví cestovní ruch těšící se podpoře vlády která jej považuje za jeden ze základních kamenů budoucnosti Etiopie Převážnou část turistů kterých do Etiopie přijede ročně zhruba 100 000 tvoří Etiopané žijící v zahraničí Z turistiky přichází ročně státu zhruba 20 milionů dolarů Potenciál země však zdaleka není dostatečně využitý Etiopie nabízí velké množství historických i přírodních památek Nejnavštěvovanějšími místy jsou starobylé chrámy a obelisky v Aksumu hrady a zámky v Gondaru a skalní chrámy v Lalibele V zemi je také 12 národních parků například Národní park Awaš NP Bale Moutains NP Gambella NP Simien Mountains a další Ochrana prostředí je však silně zanedbána Stejně tak je stále problém s nedostatečnou úrovní dopravní infrastruktury a ubytování Další možnosti představuje horská turistika či kontakty s domorodými kmeny žijícími původním způsobem života Infrastruktura Celkově se etiopská infrastruktura rychle rozvíjí Etiopie vykládá na její výstavbu zhruba 10 % HDP což je jeden z nejvyšších podílů HDP určených na rozvoj infrastruktury v Africe V zemi je 4100 km asfaltových silnic spojujících především významná městská centra dobrá silniční síť funguje i při hranicích s Džibutskem a Keňou Dalších 19 tisíc km silnic je prašných nebo štěrkových Na africké poměry má vysokou úroveň letecká společnost Ethiopian Airlines která se řadí mezi tři nejlepší poskytovatele letecké dopravy v Africe Celkem je v Etiopii zhruba 80 letišť z toho 30 je užíváno pravidelně a to ve většině případů pro domácí linky Země přišla o pobřeží i o všechny přístavy důsledkem vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 Po etiopsko-eritrejské válce byla přesunuta námořní doprava do přístavu Džíbútí částečně také do somalilandské Berbery Momentálně má etiopské obchodní loďstvo devět lodí Zdrojem elektřiny jsou z 97 % vodní elektrárny Ropa se musí dovážet; plánovány jsou průzkumy nalezišť jak ropy tak zemního plynu Další možnost představuje využití geotermální energie Velká část populace nadále závisí na dřevě jakožto hlavní látce pro topení i stavbu což vede k prohlubující se deforestaci země V oblasti telekomunikací si udržuje monopolní postavení Ethiopian Telecommunications Corporation Přístup k telefonu má v současnosti zhruba 5 % lidí od roku 1999 funguje v zemi mobilní síť Je zaveden i internet Kultura Etiopie má dlouho trvající kulturu v mnoha ohledech odlišnou od zbytku Afriky vzhledem k dlouhé tradici křesťanství i takřka nepřerušenému státnímu vývoji trvajícímu několik staletí Etiopané užívají vlastní kalendář mající 12 měsíců o 30 dnech a 13 měsíc trvající pět nebo šest dní podle toho jedná–li se o rok normální či přestupný Etiopský rok začíná 11 září a vůči gregoriánskému je zpožděn o zhruba sedm let a osm měsíců Další zvláštností je etiopské písmo které vzniklo z písma jihoarabských Sabejců Jeho počátky tkví v písmu Féničanů takže nese podobnosti s například písmem řeckým latinským či hebrejským Jako jediné semitské písmo se čte zleva doprava Jedná se také o jediné původní africké písmo které se dodnes používá Etiopská literatura je psaná většinou v jazyku geez v případě starší literatury nebo v amharštině v případě literatury novější Původní etiopská architektura se taktéž vyvíjela po staletí Z doby aksumské říše se například v jejím hlavním městě Aksumu dochovaly chrámy paláce či obelisky za dynastie Zagwe dosáhla vrcholu klášterní architektura například tesané křesťanské chrámy v Lalibele a další Taktéž rozsáhlý palácový komplex v Gondaru svědčí o etiopském stavitelském umění v době druhého panování šalomounské dynastie Všechny tyto památky jsou v současné době součástí světového dědictví UNESCO V oblasti hudby se nejstarší tradice váže na práci svatého Yareda který zavedl vlastní notační systém s jehož pomocí vytvořil a zaznamenal mnoho liturgických skladeb dochovala se po něm i řada básní Typická moderní etiopská hudba mívá často dvojí význam Píseň se na jedné úrovni zabývá spirituální tematikou a zároveň její druhý význam má povahu spíše osobní Známá v užití tohoto stylu je například zpěvačka Mary Armede Ze zahraničních vlivů se v Etiopii v moderní době nejvíce uplatnily styly užívající ve velké míře žesťové nástroje případně soulová hudba Nejvýznamnějšími současnými zpěváky jsou Neway Debebe a Netsanet Mellesse dále skupiny Wallias a Roha Pro etiopskou kuchyni jsou typická silně kořeněná jídla časté jsou masné pokrmy s výjimkou vepřového které nejí většina obyvatelstva Konzumaci masa také omezují křesťanské i muslimské půsty takže jsou obvyklé i zeleninové pokrmy případně luštěnina Etiopský chléb se nazývá indžera Jedná se o tenkou kvašenou chlebovou placku vyráběnou z plodiny teff K ní se často jí masová směs podobná guláši zvaná wet Pálivá jídla jsou často doplněna kysanou smetanou nebo sýrem ajib na zmírnění ostré chuti K jídlu se podává voda pivo či etiopská medovina medž Při stolování se nepoužívají příbory pokrm se většinou zabalí do chlebové placky Po jídle se často připravuje káva s hřebíčkem kardamonem a skořicí případně oslazená medem Oblíbeným nápojem je také čaj Etiopie je známá pro mnoho význačných sportovců například běžce Abebe Bikilu Mama Wolde Haile Gebrselassie či Kenenisu Bekele kteří získali i několik zlatých olympijských medailí Dalším významným sportem byl dříve fotbal a Etiopie se významně podílela i na vzniku Afrického fotbalového svazu Známým fotbalistou a národním hrdinou byl například Worku Mengistu Po roce 1970 však etiopský fotbal začal upadat Vzdělání a věda Vzdělání je od základního po vysokoškolské bezplatné Povinná školní docházka je od sedmi do třinácti let Střední a vyšší vzdělání se dá získat pouze ve větších městech K roku 2005 bylo zhruba 359 % gramotných u dospělých a 499 % u mladší generace Základní škola začíná pro děti ve věku sedmi let střední pro patnáctileté V 10 ročníku tedy v rámci střední školy jsou žáci rozděleni na budoucí studenty univerzit a na ty kteří získají vyučení v oblasti obchodu polytechniky pedagogiky a dalších Hlavní univerzitou je Addis Abebská univerzita další se nachází v některých hlavních městech jednotlivých federálních států Zejména v Addis Abebě existuje také několik dalších převážně soukromých vysokých škol Většina významných kulturních a vědeckých institucí je situována v Addis Abebě mezi ně patří například Národní muzeum Etiopie Národní archiv a knihovna Etiopie a Muzeum institutu etiopských studií Obrana a bezpečnost Etiopská armáda pod souhrnným názvem Etiopské národní obranné síly sestává zhruba z 200 000 mužů což ji činí jednou z největších armád na africkém kontinentu Skládá se z pozemní armády a letectva zatímco etiopské loďstvo bylo přenecháno Eritreji po jejím odtržení Po pádu komunistického režimu byla původní armáda rozpuštěna a nahrazena guerillovými jednotkami povstalců Nová armáda od té doby prochází s americkou pomocí postupnou transformací v moderní vojsko Plánem vlády bylo vytvořit multietnickou armádu avšak té stále dominují Tigrajové kteří byli coby členové Tigrajské lidově osvobozenecké fronty spojenci EPRDF Vojenská služba je postavena na dobrovolnickém principu avšak v případě nutnosti je nastoupení do armády povinné Minimální věk pro vstup do armády je 18 let Vzhledem ke společným zájmům Etiopie a USA prohlubují tyto dva státy v poslední době vojenskou spolupráci Roku 2009 vynaložila Etiopie na vojenské potřeby 12 % HDP K roku 2005 Etiopie vlastnila 250 tanků 400 vozidel 400 kusů mobilního dělostřelectva 50 raketometů a 48 letadel mezi něž patřila letadla Su-27 a MiG-21 Toto armádní vybavení bylo většinou zakoupeno od ruských dodavatelů na přelomu let 1999 a 2000 V roce 2011 podepsala Etiopie obchodní smlouvu s Ukrajinou na nákup dalších 200 tanků T-72 Policie je rozdělena na federálním základě přesto se však její činitelé v mnoha regionech místním institucím nezodpovídají Etiopské policejní síly také postrádají profesionalitu a trpí silnou korupcí Podobně jako armáda se policie často uchyluje k nelegálním praktikám jako je svévolné zatčení týrání vraždy nepovolené prohledávání a podobně< ref> Za boj s terorismem výzvědnou činnost bezpečnost hranic a kriminální vyšetřování zodpovídá etiopská Národní výzvědná a bezpečnostní služba NISS Dle Ministerstva zahraničí USA si etiopská vláda většinou udržuje dohled i nad touto organizací ovšem vyskytly se případy kdy bezpečnostní síly jednaly na vlastní pěst V některých regionech například Oromii se bezpečnostní složky chovaly podle zprávy organizace Mezinárodní krizové skupiny jako stát ve státě Human Rights Watch také ve své zprávě z roku 2008 uvedla že vládní složky využívaly několikrát NISS ke sledování nátlaku a zastrašování proti lidem kteří byli považováni za nesympatizující s režimem Stejně tak je proti případné opozici využívána síť placených informátorů Odkazy Poznámky Reference Literatura Externí odkazy Evropa je území brané buďto jako jeden ze šesti světadílů v jejich tradičních pojetích nebo jako západní část Eurasie Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán ze západu Atlantský oceán z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami které je spojují a z východu Asie o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 058 tis km² 2009 asi 7 % zemského povrchu který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný asi 72 obyvatel km² takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy 2013 představuje přibližně 96% podíl na světové populaci údaje k roku 2009 Evropa je kolébkou tzv západní civilizace Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16 století až po počátek století 20 ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy na jejímž území se odehrály hlavní boje obou světových válek a kterou po té druhé na čtyřicet let rozdělila železná opona I v současné době politická a jazyková roztříštěnost komplikují integraci Evropy a to i u zemí které jsou součástí Evropské unie Mluví se zde 218 různými jazyky z nejméně 6 jazykových rodin indoevropská uralská altajská afroasijská severokavkazská a baskičtina; naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech a existují zde oblasti které jsou zdrojem závažných národnostních konfliktů zejména Balkán země bývalého Sovětského svazu severní Španělsko a Severní Irsko Geografie Hranice mezi Evropou a Asií Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou kudy má přesně vést Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou Mont Blanc vs Elbrus konče Méně problematická je severní část hranice kde se všeobecně přijímá role pohoří Ural vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentu Sibiř do Pangey v oblasti někdejší Baltiky Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří ale jeho východní úpatí hranice začíná v Bajdarackém zálivu Ural tedy leží celý v Evropě Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze dalšího průběhu hranice je po řece Embě do Kaspického moře odtud Kumomanyčskou sníženinou podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře Alternativ k takto stanovené hranici Evropy se objevuje celá řada Relativně menší s menšími důsledky odchylkou je starší názor na vedení hranice po hřebeni Uralu dále po řece Ural teče západněji než Emba ale i v tomto případě do Evropy zasahuje část Kazachstánu mezi Kaspickým a Černým mořem pak nikoli korytem řek ale až po severním úpatí Kavkazu Další posun hranice z úpatí Kavkazu na jeho hlavní hřeben který by připravil o post nejvyšší evropské hory západoevropský Mont Blanc a přidělil jej nejvyšší ruské hoře Elbrusu navrhli američtí geografové Hranice vedená přesně po rozvodí by také znamenala že do Evropy se dostanou malé části jinak převážně asijských států Gruzie a Ázerbájdžánu Řeky Těrek asi 50 km Argun asi 18 km a Andijské Kojsu pramení na území Gruzie a odtékají na sever do Ruska Na vrcholu nejvyšší ázerbájdžánské hory Bazardüzü se pak ázerbájdžánsko-dagestánská hranice odklání k severovýchodu a hlavní hřeben klesá zbývajících asi 230 km ázerbájdžánským vnitrozemím k Baku Nejextrémnějším je v tomto směru pohled některých britských geografů který posouvá evropské hranice až na severní hranice Turecka a Íránu Pouze v tomto případě by evropskou zemí byla i Arménie a celé území Gruzie a Ázerbájdžánu Poloha rozloha a vodorovná členitost Název světadílu je odvozen od akkadského slova ereb „západ Slunce Tvoří vlastně obrovský poloostrov dvojkontinentu Eurasie Leží na severozápadě Starého světa Krajní body na pevnině jsou na severu mys Nordkinn 71°08' sš na jihu mys Punta Marroqui 35°59' sš na západě mys Cabo da Roca 9°29' zd na východě ústí Bajdaraty do Karského moře 67°41' vd pro srovnání tento poledník prochází např i Afghánistánem Absolutní krajní body Evropy včetně ostrovů jsou na severu mys Fligeli v Zemi Františka Josefa 81°51' sš na jihu ostrov Kypr pod 35° sš na západě Faj Grande na Azorách přes 30° zd na východě ústí Bajdaraty do Karského moře 67°41' vd Rozloha Evropy činí 105 mil km² tj 7 % světové souše Je to druhý nejmenší světadíl po Austrálii a Oceánii Evropa má velmi členité pobřeží a je nejčlenitější ze všech světadílů Délka pobřeží činí 37 000 km Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola Skandinávský Jutský Pyrenejský Apeninský Balkánský poloostrov Peloponés a Krym Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě klikatobřehá Velká Británie Island a Irsko Další ostrovy leží na severu Nová země a Špicberky Gotland Öland Sjælland a na jihu Mallorca Sicílie Sardinie Korsika Kréta a Rhodos Povrch Evropa má pestrý reliéf Průměrná nadmořská výška činí 290 m nm nejméně ze všech světadílů Většinu území zaujímají nížiny 60 % Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny −28 m Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural 1894 m o délce 2500 km Skandinávské pohoří 2469 m je kaledonského stáří Ledovce zde vyhloubily typické fjordy Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu Český masiv 1602 m a Francouzské středohoří 1886 m Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp Mont Blanc 4807 m a dalších evropských pohoří Karpaty 2655 m Dinárské hory 2751 m Pyreneje 3404 m a Apeniny 2914 m V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna 3340 m Dalšími vulkány jsou StromboliMonte Epomeo a Vesuv Vodstvo V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha 3531 km povodí 1 360 000 km² s průměrným ročním průtokem 8220 m³ Dalšími velkými řekami jsou Don Dněpr Dunaj Pád Rhôna Ebro Seina Temže Rýn Labe Odra a Visla Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta ve střední a severní Evropě na jaře v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě Většina evropských jezer je ledovcového původu Největšími jezery jsou Ladožské 18 360 km² a Oněžské jezero 9700 km² v Rusku Podnebí Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi arktickou a subarktickou na Špicberkách Nové zemi a severním pobřeží Ruska Zde leží i absolutně nejchladnější místo Evropy Usť-Cilma −69 °C Většina Evropy leží v severním mírném pásu V západní Evropě se rozkládá západopřímořská oblast s převládajícími západními větry a s mírnou zimou i létem Ve střední Evropě je oblast přechodná teplé léto se srážkami se střídá se zimou s trvalou sněhovou pokrývkou Východní Evropa leží ve vnitrozemské kontinentální oblasti s dlouhými studenými zimami a horkými léty Zde leží nejsušší místo Evropy Astrachaň 180 mm ročně Nejvyšší absolutní teplota byla naměřena v močálu Pantano de Guadalmelatto u Córdoby 52 °C ve středomořské oblasti subtropického pásu V tomto pásu leží i nejdeštivější místo Evropy Crkvica 4624 mm ročně Přírodní krajiny Vegetační pásy jsou závislé na podnebných poměrech Do Evropy jich zasahuje sedm mrazové pustiny tundry a lesotundry s mechy a lišejníky tajga s jehličnatými lesy smíšené a listnaté lesy stepi a lesostepi se suchomilnými trávami většinou proměněná v kulturní step s úrodnou půdou subtropické listnaté opadavé a vždyzelené suchomilné lesy a trnité křoviny macchie a pouště a polopouště v kaspické oblasti V horách je vyvinuta výšková stupňovitost s alpínskou květenou Zvířena má typické zástupce soba v tundrách losa vlka medvěda hnědého rysa jelena a rosomáka v tajze lišku vydru zajíce a ježka ve smíšených a listnatých lesích kamzíka v horských oblastech a různé druhy ptáků plazů obojživelníků ryb a hmyzu Původní přírodní prostředí je chráněno k přírodních rezervacích a národních parcích Evropské geografické rekordy ;Nejvyšší hory Elbrus Эльбрус 5642 m n m Kavkaz viz spor o geografické vymezení Evropy Mont Blanc Monte Bianco 4807 m n m Savojské Alpy Monte Rosa Pic Dufour 4634 m n m Penninské Alpy Dom 4545 m n m Valaiské Alpy Weisshorn 4505 m n m Valaiské Alpy Matterhorn Monte Cervino 4478 m n m Penninské Alpy Dent Blanche 4357 m n m Valaiské Alpy Grand Combin 4314 m n m Valaiské Alpy Finsteraarhorn 4274 m n m Bernské Alpy Aletschhorn 4195 m n m Bernské Alpy ;Nejvyšší činné sopky Etna 3329 m n m Sicílie Beerenberg 2277 m n m Jan Mayen Askja 1510 m n m Island Hekla 1491 m n m Island Vesuv 1277 m nm Itálie Stromboli 926 m n m Liparské ostrovy Théra 584 m n m Řecko ;Nejdelší řeky Volha Rusko 3534 km Dunaj Německo Rakousko Slovensko Maďarsko Chorvatsko Srbsko Rumunsko Bulharsko Moldavsko Ukrajina 2857 km Ural Rusko Kazachstán 2428 km Dněpr Rusko Bělorusko Ukrajina 2200 km Don Rusko 1950 km Kama Rusko 1805 km ;Největší jezera Ladožské jezero Rusko 18 130 km² Oněžské jezero Rusko 9616 km² Vänern Švédsko 5650 km² Saimaa Finsko 4377 km² ;Další rekordy největší ostrov – Velká Británie největší město – Moskva největší ledovec – Jostedalsbreen největší stát podle rozlohy – Rusko nejhustší železniční síť – Česko nejhustší silniční síť – Belgie nejdelší silniční tunel – Lærdalstunnelen Norsko nejdelší železniční tunel – Gotthardský tunel Švýcarsko nejrychlejší vlak – TGV nejdelší most Most Vasco da Gama Portugalsko Dějiny Starověk První civilizace vznikly na jihovýchodě Evropy v oblasti Egejského moře Na Krétě se kolem roku 2700 př n l zrodila Egyptem ovlivněná Mínojská civilizace a následovná civilizací mykénskou která zanikla kolem roku 1200 př n l Na jejich troskách se postupně rozvíjela v řeckých městských státech od roku 800 př n l a později v Římě antická civilizace Za počátek historie starověkého Řecka se tradičně považuje rok 776 př n l kdy se konaly první antické olympijské hry Rozkvět těchto států byl spojen také s rozvojem kultury umění a filosofie Období největšího rozšíření dosáhla řecká kultura v období helénismu která následovalo po vládě Alexandra Velikého kdy se řecká kultura rozšířila po celém středomoří a blízkém východě Politickým nástupcem říše Alexandra Velikého se stalo Římské císařství založené roku 27 př n l císařem Augustem za jehož vlády vzniklo a také se začalo šířit křesťanství Římská říše ovládala celé středomoří a západní Evropu Latina úřední řeč Římské říše se stal základem rodiny románských jazyků Rovněž římské právo položilo základ státovědy či evropského občanského práva Římská říše zanikla roku 476 během stěhování národů Středověk Na troskách antické civilizace z níž převzala především řeckou filosofii římské právo a křesťanství se začala postupně vyvíjet naše současná západní civilizace živořící prvních 1000 let na periferii Zpočátku byly vedle zbytkové Východořímské později Byzantské říše zakládány krátkodobé barbarské státy Franská říše v 5 století anglosaské státy v Anglii v 5–6 století nebo Dánsko roku 800 Po přistěhování Slovanů do střední a jihovýchodní Evropy vznikaly i slovanské státy Velkomoravská říše roku 833 Bulharská říše v 7 století Kyjevská Rus později Rusko Chorvatsko Srbsko České knížectví v 9 století a Polsko roku 960 České knížectví se od roku 1004 začlenilo do Svaté říše římské a roku 1198 bylo povýšeno na České království Rozmach křesťanské církve zděděné po antice je charakterizován vznikem papežského státu v 8 století Dočasný propad raně středověké Evropy byl způsoben pronikáním cizorodých prvků Arabů na Pyrenejský poloostrov od roku 711 a Maďarů do uherských nížin v 9 století kde se ovšem udrželi a stali se nedílnou součástí evropské civilizace především díky včasnému přijetí křesťanství Od 10 století nastal trvalý tisíciletý demografický hospodářský a kulturní vzestup který Evropě přinesl nakonec 400 let trvající vládu nad planetou Vytlačením Arabů z Pyrenejského poloostrova bylo umožněno vytvořit Portugalsko roku 1139 a Španělsko sjednocením Aragonie a Kastilie roku 1479 Dobytím arabské Granady roku 1492 bylo vytlačení Arabů z Evropy ukončeno Po rozpadu Franské říše roku 843 byly položeny základy Francie a Německa V Itálii vznikaly mezitím od 11 století městské státy Postupným rozpadem německé části Franské říše vznikly mimo jiné roku 1156 Rakousko roku 1291 Švýcarsko a později do 17 století Prusko Z odporu proti vnějšímu nepříteli vznikly velké mezistátní unie polsko-litevská unie roku 1386 která zanikla vlastními nedostatky v letech 1772–1795 a kalmarská v letech 1397–1523 Ve 14 století začali pronikat na Balkán Osmanští Turci Roku 1389 porazili Srby na Kosově poli a roku 1453 vyvrátili Byzantskou říši Roku 1415 zahájili Portugalci dobytím africké Ceuty evropskou expanzi do zámoří Tato expanze zahajuje novověk Roku 1492 byla objevena Amerika a roku 1498 přistáli Portugalci v Indii Planeta byla poprvé obepluta v letech 1519–1522 Ve stejné době definitivně ukončila středověk a jeho pojetí společnosti renesance Novověk Roku 1526 zahájili Habsburkové budování mnohonárodnostního impéria kolem rakouských zemí ve střední Evropě do něhož se dostala i řada do té doby samostatných zemí České země Maďarsko Chorvatsko České země za vlády Habsburků ztratily území Slezska které od roku 1742 připadlo Prusku Finálním produktem bylo roku 1867 Rakousko-Uhersko Novým státem se stalo Nizozemí vzniklé z revoluce proti Španělsku v letech 1565–1581 Roku 1707 vznikla propojením Anglie a Skotska Velká Británie a později připojením Irska Spojené království Od 15 stol vytvářely země jako Španělsko Portugalsko Francie Nizozemsko nebo Anglie velké koloniální panství s rozsáhlými državami v Africe Americe a Asii Průmyslová revoluce v Evropě propukla v 18 stol a znamenala ještě větší blahobyt který způsobil velký nárůst obyvatelstva Po francouzské revoluci 1789–1794 vznikly v několika vlnách státy na národním principu který revoluce přinesla 1822 Řecko svržením turecké nadvlády 1830 Belgie oddělení od Nizozemí 1859 Rumunsko sloučením dvou tureckých vazalů Valašska a Moldávie 1861 Itálie sjednocením drobných italských států 1871 Německo obdobným způsobem sjednocením kolem Pruska 1905 Norsko oddělením od Švédska 1908 obnovené Bulharsko zrušením vazalství na Turecku a 1912 Albánie svržením turecké nadvlády Moderní dějiny Po první světové válce 1914–1918 vznikla další generace evropských států 1917 Finsko oddělením od Ruska 1918 Polsko obnovením z částí Německa a Ruska Československo Rakousko a Maďarsko rozpadem Rakousko-Uherska Estonsko Lotyšsko a Litva oddělením od Ruska Jugoslávie sloučením Srbska Černé Hory a části Rakousko-Uherska 1921 Irsko oddělením od Británie a 1922 Sovětský svaz sloučením sovětských republik vzniklých v důsledku Říjnové revoluce v Rusku První světová válka znamenala podlomení evropské vlády nad planetou Po druhé světové válce 1939–1945 která definitivně zničila evropskou moc během studené války 1946–1989 byla Evropa rozdělena na dva významné politické a ekonomické bloky východní blok ve východní Evropě ovládaný SSSR a na demokratické země v západní Evropě Československo přišlo o území Podkarpatské Rusi Nových států vzniklo už jen několik 1944 Island oddělením od Dánska 1949 dva německé státy obnovením v okupačních pásmech 1964 Malta vyhlášením nezávislosti na Británii Velmi významným procesem je v moderní Evropě integrační proces zahájený vytvořením Beneluxu 1948 a dále vznikem Severoatlantické aliance NATO 1949 Evropského hospodářského společenství 1957 a finální Evropské unie 1993 Integrovaná Evropa měla původně vytvořit znovu evropské mocenské centrum ale zatím je vývoj toho dalek Klíčový se stal rok 1989 kdy došlo k destrukci komunistických totalit v Polsku Maďarsku Československu Bulharsku a Rumunsku a později i v Albánii Východní blok se rozpadl S koncem studené války bylo možno i roku 1990 znovusjednotit Německo V roce 1991 se rozpadl Sovětský svaz a byl nahrazen Společenstvím nezávislých států Tento vývoj se neobešel bez konfliktů například v Moldávii pobaltských státech nebo na Kavkaze Ve stejném roce začal i rozpad komunistické Jugoslávie a následné konflikty opět přinesly válku do Evropy Rozpadem Jugoslávie vznikly státy následnické Slovinsko Chorvatsko Bosna a Hercegovina Makedonie a později Srbsko Černá Hora a Kosovská republika Roku 1993 se bez konfliktů rozpadlo Československo na Českou republiku a Slovensko Demografie Evropa má 718 mil obyvatel tj 96 % světové populace Hustota zalidnění je vysoká 72 obyvatel km2 Evropa je nejhustěji zalidněný kontinent Současný stav a rozmístění obyvatelstva je výsledkem složitého vývoje Největší hustotu zalidnění mají kromě miniaturních států Monaka Vatikánu a Malty Nizozemsko 390 obyvatel km2 Belgie 340 obyvatel km2 a Velká Británie 250 obyvatel km2 Naopak nejnižší hustotu zalidnění mají v Evropě Island 3 obyvatelé km2 Kazachstán 4 obyvatelé km2 ale to je evropský stát jen malou částí svého území a Rusko 8 obyvatel km2 ale jeho hustota zalidnění vypočítaná na celé území Ruska hustotu v evropské části zkresluje Přírůstek činí 03 % porodnost dosahuje 13 prom a úmrtnost 11 prom Obyvatelé Evropy se v průměru dožívají 68 let muži a 77 let ženy Obyvatelstvo tvoří hlavně tři větve indoevropské jazykové rodiny slovanská germánská a románská Mnoho národů patří k jiným jazykovým skupinám např uralské nebo afroasijské Slovanskými jazyky se v Evropě podle počtu rodilých mluvčích mluví nejvíce Nejpočetnějšími evropskými národy jsou indoevropští Rusové Němci Italové Angličané Francouzi Ukrajinci Španělé a Poláci Znakem všech průmyslových oblastí je nakupení sídel zejména ve střední Anglii Nizozemsku Porúří Porýní a v Sasku v Horním Slezsku Donbasu a Pádské nížině Náboženství Nábožensky dominuje evropskému prostoru křesťanství které však v mnoha zemích ustupuje silné sekularizaci a nezájmu obyvatel o náboženské záležitosti nejvíce patrné je to v případě severských zemí Česka Francie a Estonska Na druhou stranu v některých tradičně katolických zemích přetrval velký vliv katolické církve klasickým příkladem jsou Polsko Litva Irsko Malta San Marino a samozřejmě Vatikán Mezi další větve křesťanství v Evropě patří pravoslaví a na severu a v Anglii protestantismus V některých oblastech na Balkáně převládlo jako hlavní náboženství sunnitský islám Po roce 2000 výrazně přibývá stoupenců islámu vlivem nezvládnuté immigrační politiky zvláště vyspělých zemí EU Hospodářství Evropa patří k hospodářsky nejvyspělejším oblastem planety Průmyslová odvětví mají dlouhou tradici zemědělství je intenzivní Ze světového hlediska má význam těžba uhlí ropy zemního plynu železné rudy bauxitu niklu rtuti magnezitu fosfátů a draselných solí Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je strojírenství V Evropě jsou rozvinuty všechny druhy dopravy a má největší objem zahraničního obchodu ze všech světadílů Největší evropskou národní ekonomikou v nominálním HDP je Německo následované Francií Spojeným královstvím Itálií a Ruskem Těchto pět zemí je umístěno ve světové top 10 evropské ekonomiky tedy tvoří polovinu deseti největších ekonomik světa Fauna a flóra Na tomto přeplněném kontinentu musí divoce rostoucí rostliny a divoce žijící živočichové bojovat o prostor se zemědělstvím sídly lidí a průmyslem Přesto Evropa se svými mnoha klimaty a habitaty poskytuje obživu mnoha rozmanitým formám života v přírodě Chladné oblasti kolem severního polárního kruhu jsou domovem sobů hus a sovic sněžních Trochu více na jih mechy a lišejníky Tundra jež je po většinu roku zmrzlá ustupuje lesům tvořeným smrkem a břízou Tyto lesy se rozprostírají po celé severní Evropě a potulují se v nich medvědi a vlci V mírnějších klimatech severozápadní Evropy jsou smíšené lesy tvořené dubem jasanem a bukem a jsou domovem veverek vysoké zvěře divokých kanců a mnoha druhů ptáků Mořští ptáci jako například racci alky a terejové hnízdí na skalnatém pobřeží Atlantského oceánu V Atlantském oceánu žije celá řada různých druhů ryb včetně tresky sledě lososa sardinek a jesetera Travnaté oblasti střední Evropy jsou z velké části využívány pro zemědělství ale poskytují také obživu mnoha savcům a ptákům Velcí sokoli a orli loví koroptve křepelky myši krtky krysy a další malé živočichy tohoto pásma Dále na jih v horském pásmu Alp nalezneme formy života v přírodě typické pro tuto oblast např savce kteří si vyhrabávají nory a říká se jim svišti a kamzíky podobné koze Mezi alpské květiny patří tmavomodrý hořec a trsovitý plesnivec alpský Na nejjižnějších cípech Evropy kolem Středozemního moře se daří olivovníkům cypřišům a borovicím piniím Na teplém slunci tohoto pásma se vyhřívají hadi ještěrky a želvy Politický přehled Evropa vždy značně ovlivňovala světovou politiku Staří Řekové jako první vytvořili kolem roku 450 př n l demokracii Tento systém ve kterém si vládu volí lid je dnes všeobecně rozšířen Ve středověku měla silný politický vliv po celé Evropě římskokatolická církev Na počátku 18 století se moc přesunula z rukou církve do rukou několika států například Španělska a Spojeného království Tyto státy zbohatly také kolonizací Asie Afriky a obou Amerik Řada těchto kolonií získala nezávislost až v minulém století První světová válka 1914–1918 i druhá světová válka 1939–1945 začaly v Evropě Po druhé světové válce se kontinent rozdělil na komunistické země na východě vedené Sovětským svazem a nekomunistické země na západě podporované Spojenými státy americkými Evropa se stala centrem boje o moc mezi komunistickými a nekomunistickými zeměmi Tento boj byl znám pod pojmem studená válka V 80 letech 20 století vedly reformy v Sovětském svazu a východní Evropě k pádu tamního komunismu Po rozpadu Sovětského svazu Jugoslávie a Československa vznikly nové státy Studená válka skončila ale konflikt mezi etnickými skupinami a ekonomické problémy způsobily ve východní Evropě nové zdroje napětí V roce 1995 bylo 15 západoevropských států spojeno v Evropskou unii Tato organizace vznikla v 50 letech Dnes je jejím cílem aby politicky a ekonomicky sjednotila různé země Evropy Politické členění Evropy Státy Na Evropském kontinentu a k němu náležících ostrovech se nachází území 46 nezávislých států jejichž seznam je uveden níže Ten však může být dále různě modifikován i jinými hledisky na základě kulturních a politických hledisek bývají často přiřazovány k seznamu ještě Kypr Gruzie či Arménie na základě odlišně chápané hranice Evropy to může být i Ázerbájdžán nebo naopak jsou vyřazovány země jejichž hlavní území leží mimo Evropu a pohybují se v jiném kulturním rámci než je ten evropský nejčastěji Turecko a Kazachstán Kromě těchto samostatných států se v Evropě nachází S výjimkou Běloruska Vatikánu Kazachstánu a mezinárodně neuznaných států jsou všechny evropské země členy Rady Evropy Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potom Evropská unie sdružující 27 evropských zemí a Kypr který je geograficky přičítán Asii politicky historicky a kulturně pak spíše Evropě Části Evropy Odkazy Reference Literatura Související články Seznam zaniklých států v Evropě Střed Evropy Externí odkazy Evropská organizace pro jaderný výzkum je mezinárodní organizace se sídlem v Ženevě Je známa též pod zkratkou CERN z franc Conseil Européen pour la recherche nucléaire Byla zřízena roku 1954 Cílem organizace je spolupráce evropských států v oblasti čistě vědeckého a základního výzkumu jakož i výzkumu s ním do značné míry souvisejícího Organizace se nezabývá činností pro vojenské účely výsledky jejích experimentálních a teoretických prací se zveřejňují nebo jinak zpřístupňují veřejnosti ČR se účastní její činnosti od roku 1993 Členské státy Zakládajícími členy byly Belgie Dánsko Francie Itálie Jugoslávie do 1961 Německo Nizozemsko Norsko Řecko Spojené království Švédsko a Švýcarsko Následovaly další státy Rakousko 1959 Španělsko 1961-1968 a od 1983 Portugalsko 1986 Finsko 1991 Polsko 1991 Maďarsko 1992 Česko 1993 Slovensko 1993 Bulharsko 1999 a Izrael 2014 Status pozorovatele má Turecko 1961 Rusko 1993 Japonsko 1995 USA 1997 a Indie 2002 Z mezinárodních organizací pak EU a UNESCO Charakteristika Evropská laboratoř pro fyziku částic je nejrozsáhlejší výzkumné centrum částicové fyziky na světě Byla založena v roce 1954 a od té doby se tato laboratoř která byla prvním takovým evropským společným dílem stala zářným příkladem úspěšné mezinárodní spolupráce Z původních 12 signatářů dohody o založení CERN vzrostl počet členských zemí na 20 Laboratoř leží na francouzsko-švýcarské hranici západně od Ženevy na úpatí pohoří Jura Se zdejším zařízením pracuje okolo 9500 vědců což je polovina všech částicových fyziků na světě Vědci reprezentují 500 univerzit či jiných odborných pracovišť a více než 80 národností Zabývá se čistou vědou a hledá odpovědi na nejpřirozenější otázky Co je to hmota? Jak hmota vznikla? Jak jsou utvářeny složité hmotné objekty jako hvězdy planety nebo lidští tvorové? Tím že laboratoř zkoumá složení hmoty hraje i důležitou roli v rozvoji technologie budoucnosti Měření prováděná zdejšími vědci jsou důležitým testovacím polem i pro průmysl neboť právě částicová fyzika vyžaduje vysokou přesnost provedení všech přístrojů Díky prvotřídní technické vybavenosti hraje laboratoř důležitou úlohu i ve zlepšování technické vzdělanosti Současný rozsah programu odborné přípravy a kvalifikované vedení láká do laboratoře mnoho talentovaných mladých vědců a inženýrů Většina z nich najde uplatnění v průmyslu kde jsou vysoce ceněny jejich zkušenosti s prací v mnohonárodním prostředí Poslání V současnosti stojí na samém čele lidského hledání které je staré jako sám člověk Úkolem laboratoře je porozumět tomu z jakých součástí je hmota složena a jak tyto součásti spolu interagují Jeho zařízení urychlovače a detektory částic patří mezi největší a nejsložitější vědecká zařízení na světě V laboratoři se nachází jedno z nich Jedná se o částicový detektor nazývaný L3 protože byl třetím detektorem navrženým pro urychlovač LEP Large Electron-Positron Collider česky asi Velký srážeč elektronů a pozitronů L3 je jeden ze čtyř detektorů na obvodu sedmadvacetikilometrového kruhu LEP Každý z nich je velký jako třípatrový dům a je vybaven komplikovanou elektronikou LEP a jeho detektory jsou postaveny uvnitř tunelu který se nachází 50 až 150 m pod zemí Jejím úkolem je poskytovat svazky částic s vysokou energií fyzikům kteří je používají při svých experimentech Laboratoř vděčí za své výsadní postavení tomu že využívá největší soustavu propojených urychlovačů na světě Tyto urychlovače pracují s různými druhy částic potřebných pro všechny typy experimentů V LEP jsou urychlovány elektrony a pozitrony které se navzájem srážejí Na jiném místě částice s vysokou energií nazývané miony otevírají protony a neutrony jako lovec perel perlorodku když se chce podívat dovnitř Komplex urychlovačů CERN dokáže dokonce urychlovat i jádra atomů olova která se pak rozbíjejí na nepohyblivých terčících Z vlastního centra srážky v němž po kratičký okamžik panují poměry blízké stavu vesmíru těsně po velkém třesku se vynoří stovky částic Výzkumníci zde studují velké počty takových pozoruhodných událostí a snaží se porozumět tomu jak se za 13 miliard let po velkém třesku vesmír stal takovým jak jej vidíme dnes kolem sebe Částicová fyzika studuje věci které jsou neuvěřitelně malé Do šířky vlasu se vejde přibližně milion atomů ale i něco tak malého jako atom je obrovské ve srovnání s částicemi které se urychlují a studují zde Kdybychom si představili atom zvětšený do velikosti fotbalového stadionu jeho jádro by mělo velikost malého míčku či kuličky Atomy jsou tedy z 9999% prázdné CERN se zabývá částicemi které vyplňují zbývajících 001% K poznávání tak malých věcí jsou potřeba extrémně silné „mikroskopy Těmi jsou pro tuto oblast fyziky urychlovače a detektory částic jako ty používané zde Urychlovače částic Urychlením získají částice velmi vysoké energie Jejich následné střílení do terčů nebo vzájemné srážky pomáhají fyzikům rozluštit tajemství sil působící mezi částicemi Existují urychlovače dvou typů lineární a kruhové V CERN se můžeme setkat s oběma Urychlovače používají silné elektrické pole jehož prostřednictvím „nahustí energii do svazku částic Magnetické pole svazek přesně zaostřuje a slouží i k udržení částic na kruhové dráze Lineární urychlovače předávají energii svazku při jeho postupném pohybu po celé délce Platí tedy že čím delší zařízení tím vyšší konečná energie V kruhových urychlovačích částice létají znovu a znovu kolem dokola a hromadí tak energii s každým oběhem kruhu Jak ale rychlost částic roste většina má tendenci „vyletět ven z kruhu podobně jako auto projíždějící ostrou zatáčku na silnici To je důvod proč je LEP tak velký Byl navržen tak aby zakřivení kruhu bylo tak mírné jak je to jen možné Částice se buď vzájemně srážejí vstřícné svazky např jako v LEP nebo narážejí na nepohyblivé terče vně urychlovače Přitom vznikají nové částice Tak se hmota mění v energii a obráceně podle Einsteinovy známé rovnice E mc² E označuje energii m hmotnost a c je rychlost světla E mc² nám říká že 1 gram hmoty obsahuje úžasných 2010¹² kalorií tj 20 miliard kilojoulů Částice studované v CERN jsou ovšem tak maličké že energie obsažená v jedné urychlené částici v LEP je jenom asi 10-9 kalorie Důležité je že při srážkách částic je energie soustředěna ve velmi malém prostoru Při tak vysoké koncentraci energie se produkují další částice které můžeme studovat a jež nám poskytují nový pohled na nejniternější tajemství přírody V tunelu LEP byl po jeho demontáži jež se uskutečnila v letech 2000-2001 instalován nový urychlovač LHC Large Hadron Collider česky Velký srážeč hadronů Do zkušebního provozu byl uveden v roce 2008 a po několika denním provozu byl z důvodů poruchy chlazení odstaven až do půlky roku 2009 Po opravě byl v provozu od září 2009 do začátku roku 2013 Nyní probíhá plánovaná odstávka po níž by se měl v roce 2015 urychlovač rozběhnout s vyšší energií Protože při srážkách v LHC je produkováno více energie než v LEP i detektory budou muset být větší jeden z nich nazývaný ATLAS je veliký asi jako šestipatrová budova Zdá se paradoxní že zkoumání něčeho tak neuvěřitelně malého vyžaduje tak velké detektory Důvodem je to že částice s vyšší energií vznikající při srážkách mohou pronikat silnější vrstvou hmoty Proto detektory musí být tak ohromné Detektory částic Úkolem detektorů částic jako jsou L3 nebo ATLAS je zaznamenat co se stalo při srážce částic Detektory se podobají ruským panenkám matrjoškám skládají se z různých do sebe vložených vrstev Ke srážkám dochází uprostřed každá vrstva měří různé vlastnosti nově vzniklých částic Jedním z detektorů na urychlovači LEP je DELPHI detekční zařízení která získávají podrobné údaje o drahách částic v oblasti kde vyletují z místa srážky Pak přicházejí zařízení na měření energie kalorimetry ve kterých většina částic ukončí svou cestu Červené skvrnky odpovídají energii kterou částice přinesly a kterou zde odevzdaly Vnější vrstva celého „cibulového uspořádání je tvořena pásem detektorů zaznamenávajících částice které dokázaly proniknout až tak daleko od středu Úkolem magnetu uvnitř detektoru je zakřivovat dráhy nabitých částic ve vnitřních vrstvách což pomáhá při identifikaci jednotlivých druhů částic Význam studia částic Všechno ve vesmíru je vytvořeno z částic včetně nás samotných Díky zdejší práci i jiných laboratoří ve světě zabývajících se částicovou fyzikou nyní víme že k tomu abychom vysvětlili složení obyčejné hmoty potřebujeme pouhé čtyři druhy částic stavebních kamenů Tyto částice se nazývají kvark u kvark d elektron a elektronové neutrino Země a všechno na ní planety i Slunce a všechny hvězdy na obloze jsou podle všeho vytvořeny za stejných čtyř základních součástí Je to jako stavebnice Z kvarků u a d se skládají protony a neutrony které společně vytvářejí atomová jádra Jádra spolu s elektrony v obalech tvoří atomy které se dále různě spojují a vytvářejí složitější objekty Čtvrtým členem rodiny je elektronové neutrino které interaguje s ostatní hmotou tak slabě že je dokážeme jen stěží pozorovat Základní částice hmoty představují jen polovinu celého příběhu Na to aby držely pohromadě je třeba něco dalšího „Lepidlo má podobu sil které jsou samy tvořeny částicemi Částice tvořící sílu se však velmi liší od částic hmoty Jejich hlavním úkolem je přenášet interakce od jedné částice hmoty ke druhé Gravitace nejznámější síla je ze všech nejslabší Částice o které se domníváme že je jejím nosičem graviton nebyla v roce 2009 objevena Na opačném konci měřítka síly je silná interakce jejímž nositelem jsou gluony které drží pohromadě kvarky a vytvářejí tak protony a neutrony v atomovém jádře Silná interakce má kuriózní vlastnost Čím jsou kvarky dále od sebe tím je působení síly mezi nimi větší To znamená že kvarky jsou uvězněny uvnitř protonů či neutronů Mezi oběma krajními póly co do intenzity se nacházejí další dva typy interakcí elektromagnetická s nosiči fotony a slabá jejímiž nosiči jsou částice W a Z Elektromagnetická interakce udržuje elektrony na orbitách okolo jádra a drží pohromadě atomy v chemických či biochemických molekulách Slabá interakce pomáhá hvězdám svítit a je také příčinou jednoho z typů radioaktivity radioaktivity beta Tyto dvě interakce jsou nyní vysvětlovány pomocí jedné společné teorie nazývané elektroslabá teorie To představuje důležitý krok na cestě která vede k jednomu z hlavních cílů současné fyziky Najít jednotnou teorii popisující všechny síly v přírodě Jednou z nejpřekvapivějších věcí v moderní částicové fyzice je existence dalších dvou rodin částic hmoty Každá z nich je podobná čtveřici kvark u kvark d elektron a elektronové neutrino až na to že jsou těžší Přirozeným způsobem se vyskytují jedině na exotických místech jako jsou horká centra hvězd ale jsou také produkovány na urychlovačích v CERN a podobných laboratořích Sbírku částic v přírodě doplňuje antihmota něco jako „zrcadlový obraz obyčejné hmoty Antihmotu předpověděl v roce 1928 britský fyzik Paul Dirac Brzo poté Američan Carl David Anderson antihmotu skutečně objevil ve srážkách vysokoenergetických částic kosmického záření Volná antihmota dnes ve vesmíru neexistuje Těsně po velkém třesku kdy vesmír vznikl hmota a antihmota existovaly v rovnováze tedy že bylo stejně antihmoty jako hmoty Teorie popisu částic hmoty a částic nosičů síly se nazývá standardní model Ačkoli už po více než 20 let úspěšně prochází všemi experimentálními testy není standardní model úplným popisem přírody Fyzikové v CERN přispívají svou prací k vytvoření dokonalejší představy jak vesmír funguje Standardní model zanechává stále příliš mnoho nezodpovězených otázek aby mohl být konečnou teorií částic a sil Proč mají částice hmotnost? Jsou různé síly v přírodě jenom jiným pohledem na stejnou věc? Skutečně není ve vesmíru žádná antihmota? To standardní model neříká Nový urychlovač LHC umožní pustit se do hledání odpovědí na tyto a podobné důležité otázky Výstavba LHC byla započata v roce 2005 a připravovaný program svádí dohromady tisíce vědců z celého světa Uveden do provozu byl v roce 2009 Pro udržení protonových svazků na dráze v LHC byl vyvinut nový silný supravodivý magnet Na vývoji detektorů které budou studovat srážky na LHC a které jsou větší a komplexnější než kdykoli předtím se už pracuje I týmy spolupracujících fyziků kteří tyto detektory konstruují jsou největší jaké kdy částicová fyzika poznala Na tomto projektu spolupracuje více než 4400 vědců z celého světa Když v 50 letech CERN vznikl vytvořil se tím standard pro evropskou spolupráci ve vědě S LHC se CERN stává první skutečně komplexní světovou laboratoří Související články Large Hadron Collider Urychlovač Externí odkazy dokumentový a multimediální archiv Česká televize Exoplaneta nebo také extrasolární planeta je planeta obíhající kolem jiné hvězdy než kolem Slunce a patřící tudíž do jiné než sluneční planetární soustavy Přestože byly exoplanety již dávno předpovězeny nebyly do 90 let dvacátého století známy žádné planety obíhající jinou hvězdu hlavní posloupnosti Avšak od počátku 21 století jsou díky novým metodám pozorování a lepším technologiím každoročně objeveny desítky exoplanet Objevy exoplanet vybízejí k otázce existence mimozemského života Před rokem 1990 bylo známo jen osm objektů dnes klasifikovaných jako planety všechny v naší sluneční soustavě; v současnosti 29ledna 2015 jich známe 1888 Odhaduje se že nejméně 10 % hvězd podobných Slunci obíhá alespoň jedna planeta ale ve skutečnosti jich může být i mnohem více Podle platné definice Mezinárodní astronomické unie je planeta těleso obíhající okolo hvězdy Byly však objeveny i „volně plující planetární objekty objekty větší než nepravidelný asteroid ale menší než tělesa v nichž probíhají termonukleární reakce např hnědý trpaslík Jelikož tyto objekty nejsou v souladu s platnou definicí planety nebudou v tomto článku dále rozebírány Většina exoplanet které byly objeveny má hmotnost větší nebo porovnatelnou s plynnými obry ve sluneční soustavě Výjimku tvoří několik planet obíhajících vyhaslou hvězdu nebo zbytek supernovy zvaný pulzar a planety u hvězd Mí Arae 55 Cancri a GJ 436 jejichž velikost je srovnatelná s Neptunem Planeta obíhající hvězdu Gliese 876 má odhadovanou velikost 6 až 8 krát větší než Země a je pravděpodobně kamenná Není jasné zda se budou nově objevené planety podobat plynným obrům naší sluneční soustavy nebo zda budou úplně jiného typu který v naší sluneční soustavě není znám Zvláště některé z těchto planet známé jako horké Jupitery obíhají v extrémní blízkosti svých mateřských hvězd po téměř kružnicových oběžných dráhách Přijímají proto o mnoho více záření než plynní obři v naší sluneční soustavě Vyvstává proto otázka zda se jedná o stejný typ planet Americká NASA připravuje umělou družici pro hledání planet pozemského typu anglicky Terrestrial Planet Finder která bude schopna nalézt planety velikosti Země Frekvence výskytu takových planet je jednou z proměnných v Drakeově rovnici která odhaduje počet inteligentních komunikujících civilizací existujících v naší galaxii Zatím se daří objevovat především planety které jsou dostatečně velké a obíhají ve značné blízkosti mateřské hvězdy tak že tuto hvězdu rozkmitají alespoň na určitou minimální úroveň zachytitelnou dnešními přístroji Postupem času jak budou sestrojovány stále lepší dalekohledy bude možné zachytit v dnešní době hypotetické menší a vzdálenější planety Zatím nejlepším příkladem terestrické exoplanety je Gliese 581 c druhá planeta červeného trpaslíka Gliese 581 vzdáleného přibližně 20 světelných let od Země Tato planeta obíhá v obyvatelné oblasti okolo své hvězdy – její oběžná dráha leží v takové vzdálenosti že na planetě panují příznivé teplotní podmínky Historie detekce Odvolané objevy Nepotvrzená až do roku 1988 byla existence extrasolárních planet dlouho považována za pravděpodobnou a spekulace ohledně planet obíhajících jiné hvězdy se datují až do 18 století kdy např Isaac Newton ve svém díle General Scholium 1713 napsal „A pokud jsou pevné hvězdy centry jiných podobných systémů tyto formované s obdobným záměrem musí být všechny podrobeny Jeho nadvládě Překlad z angličtiny Motte 1729 Tvrzení o detekci exoplanet se objevovaly od devatenáctého století Některé z prvních zahrnují Dvojhvězdy 70 Ophiuchi V roce 1855 Kapitán W S Jacob z Madraské observatoře britské Východoindické společnosti nahlásil že podle orbitálních anomálií je "vysoce pravděpodobné" že je v tomto systému "planetární těleso" V roce 1890 Thomas Jefferson Jackson See z Chicagské univerzity a "United States Naval Observatory" prohlásil že orbitální anomálie potvrdily existenci temného tělesa v systému 70 Ophiuchi s orbitální periodou 36 let obíhajícího kolem jedné z hvězd V průběhu padesátých a šedesátých let 20 století Peter van de Kamp ze "Swarthmore College" několikrát ohlásil objev exoplanet tentokrát obíhajících Barnardovu hvězdu Astronomové dnes obecně považují všechna tato měření za chybná V roce 1991 Andrew Lyne M Bailes a S L Shemar prohlásili že objevili planetu obíhající okolo pulsaru PSR 1829-10 díky změnám periody pulsaru Tvrzení brzy vyvolalo náležitou pozornost avšak Lyne a jeho tým tvrzení brzy stáhli Publikované objevy První publikovaný objev který obdržel následné potvrzení byl učiněn v roce 1988 kanadskými astronomy Brucem Campbellem G A H Walkerem a S Yangem Jejich sledování radiální rychlosti naznačovala že hvězdu Gamma Cephei obíhá planeta Zůstali však opatrní ohledně tvrzení o objevu opravdové exoplanety a skepse ohledně podobných objevů setrvávala v astronomické společnosti několik let Bylo to způsobeno v největší míře faktem že patřičná měření byla na hranici schopností tehdejších přístrojů K nejistotě dále vedl fakt že patřičná tělesa mohly být také hnědí trpaslíci Následující rok byla publikována další pozorování potvrzující pravdivost planety obíhající okolo Gamma Cephei Na počátku roku 1992 ohlásili radioastronomové Aleksander Wolszczan a Dale Frail objev planety obíhající pulsar PSR 1257+12 Tento objev byl rychle potvrzen a obecně považován za první skutečný objev exoplanety Věří se že se tyto „pulsarové planety zformovaly z pozůstatků supernovy ze které pulsar vznikl nebo z pevných jáder plynných obrů která přežila výbuch supernovy a klesla na novou oběžnou dráhu 6 října 1995 ohlásili Michel Mayor a Didier Queloz z Ženevské univerzity objev první exoplanety obíhající okolo běžné hvězdy hlavní posloupnosti Tento objev byl uskutečněn v Observatoire de Haute-Provence a zahájil éru objevů exoplanet Technologický pokrok nejvíce postřehnutelný ve spektroskopii s vysokým rozlišením vedl k detekci mnoha nových exoplanet v rychlém sledu Tyto pokroky dovolily astronomům detekovat exoplanety nepřímo měřením jejich gravitačního vlivu na pohyb jejich mateřské hvězdy Některé exoplanety byly také nalezeny díky změně jasnosti hvězdy v době kdy před ní procházela planeta K 28 října 2010 jich bylo objeveno a potvrzeno celkem 493 exoplanet V květnu 2014 představil projekt Gemini Planet Imager schopnost pořídit přímé fotografie exoplanet o velikosti Jupiteru 10 milionů světelných let od Země Metody detekce Planety jsou extrémně slabé zdroje světla v porovnání s jejich mateřskými hvězdami Na viditelných vlnových délkách mají většinou méně než milionkrát nižší jas Navíc jejich mateřská hvězda způsobuje oslnění které znemožňuje přímé pozorování Z těchto důvodů je mohou dnešní teleskopy přímo vidět pouze za výjimečných okolností Konkrétně pokud je planeta znatelně větší než Jupiter je daleko od své hvězdy a je dostatečně horká aby vyzařovala infračervené záření Drtivá většina známých exoplanet byla objevena pomocí nepřímých metod Astrometrie Spočívá v precizním měření polohy hvězdy na obloze a sledování jak se její poloha mění v čase Pokud má hvězda planetu pak její gravitační působení donutí hvězdu obíhat po malé obecně eliptické oběžné dráze okolo jejich společného těžiště přesněji hmotného středu Viz animace vpravo Radiální rychlost neboli Dopplerova metoda Změna v rychlosti hvězdy ve směru k Zemi resp od Země tj změna v její radiální rychlosti vzhledem k Zemi může být odvozena z posunu jejích spektrálních čar v důsledku Dopplerova jevu Toto je zdaleka nejúčinnější metoda Perioda pulsaru Pulsar malý extrémně hustý pozůstatek hvězdy která vybuchla ve formě supernovy emituje díky své rotaci radiové vlny s extrémní pravidelností Lehké anomálie v periodě pulzů jsou způsobeny pohybem pulsaru v důsledku přítomnosti planety Změna jasu Když planeta prochází před svou mateřskou hvězdou pozorovaný jas hvězdy se o něco sníží v závislosti na velikosti hvězdy a planety Efekt gravitační čočky Efekt gravitační čočky je důsledkem obecné teorie relativity kdy dochází k ohybu trajektorie elektromagnetického vlnění v důsledku gravitačního pole Případná planeta procházející před hvězdou by se chovala jako „spojná čočka Prachový disk Disk prachových částic se vyskytuje v okolí mnoha hvězd Tento prach může být detekován neboť pohlcuje záření hvězdy které následně re-emituje ve formě infračerveného záření Z vlastností tohoto disku lze usuzovat na přítomnost planety Zatmění dvojhvězdy Pokud při pohledu ze Země dochází ve dvojhvězdném systému k alespoň částečnému zatmění může být planeta odhalena díky změně periodicity těchto zatmění Jde o nejspolehlivější metodu detekce exoplanet v binárních systémech Polarimetrie Světlo hvězdy se při průchodu atmosférou polarizuje což může být detekováno polarimetrem Zatím však touto metodou nebyly nalezeny žádné planety Přímé pozorování přímé zobrazení ve viditelném či infračerveném světle Až na výjimky byly všechny exoplanety nalezeny s použitím pozemních teleskopů Nicméně většina metod by byla mnohem efektivnější nad neklidnou zemskou atmosférou Sonda COROT vypuštěna v prosinci 2006 byla první aktivní vesmírnou misí zaměřenou na hledání exoplanet Hubbleův vesmírný dalekohled již také nalezl nebo alespoň potvrdil několik planet 7 března 2009 byla vypuštěna sonda Kepler která má za úkol hledat vzdálené exoplanety podobné Zemi Existuje více dalších plánovaných misí nebo alespoň návrhů jako např New Worlds Mission Darwin ESA Space Interferometry Mission Terrestrial Planet Finder a PEGASE Označení Za jméno hvězdy se přidá malé písmeno Začíná se u „b např 51 Pegasi b dále pak "c" atd "a" mělo být vyhrazeno pro hvězdu samotnou na rozdíl od celého systému to se ale neuchytilo Písmena se přiřazují planetám na základě pořadí v němž byly objeveny nikoli v závislosti na jejich poloze Například v systému Gliese 876 byla poslední objevená planeta pojmenována Gliese 876 d přestože je blíže k hvězdě než Gliese 876 b i Gliese 876 c Před objevem 51 Pegasi b v roce 1995 byly planety pojmenovávány různě První nalezené planety okolo pulsaru PSR 1257+12 byly pojmenovány s velkými písmeny PSR 1257+12 B a PSR 1257+12 C Když byla poté v systému objevena nová k pulsaru bližší planeta byla pojmenována PSR 1257+12 A namísto D Některé exoplanety mají i své neoficiální přezdívky Například HD 209458 b je někdy nazývána "Osiris" a 51 Pegasi b se říká "Bellerophon" podle řeckého mýtu o Bellerofontovi Gliese 581 c nejmenší objevená exoplaneta která je také nejvíce podobná zemi je někdy nazývána "Ymir" Mezinárodní astronomická unie nemá v plánu oficiálně pojmenovávat exoplanety z praktických důvodů Obecné vlastnosti Charakteristika hvězd Většina exoplanet obíhá okolo hvězd podobných Slunci tedy hvězd hlavní posloupnosti spektrální třídy F G nebo K Jedním z důvodů je že většina programů hledajících exoplanety se na takovéto hvězdy zaměřuje Přesto však statistická analýza naznačuje že lehčí hvězdy červení trpaslíci nebo hvězdy spektrální třídy M buď nemají planety nebo mají adekvátně nižší hmotnost načež jsou hůře detekovatelné Hvězdy jsou tvořeny převážně lehkými prvky – vodík a hélium Také obsahují malé množství těžších prvků jako např železo Množství těchto těžších prvků je vyjádřeno „metallicitou kovovostí hvězdy U hvězdy s vyšší metallicitou je mnohem pravděpodobnější že bude mít planety a tyto planety bývají těžší než planety okolo hvězd s nižší metalicitou < ref> Změřené vlastnosti Většina známých exoplanet byla objevena nepřímými metodami a můžeme tedy určit pouze některé její fyzikální a orbitální parametry Metoda radiální rychlosti poskytuje všechny orbitální parametry kromě sklonu Z neznámého sklonu vyplývá neznámá hmotnost přesněji je známa minimální hmotnost Někdy může ve skutečnosti kolem hvězdy obíhat mnohem hmotnější objekt než planeta např hnědý trpaslík Nicméně pokud je orbita planety k nám kolmá inklinace blízká 90° můžeme vidět jak planeta prochází před hvězdou a můžeme tedy určit její skutečnou hmotnost a změřit poloměr Navíc díky astronomickým pozorováním a studiím dynamiky planetárních systémů můžeme vymezit možnou hmotnost planety Díky spektroskopickým měřením v průběhu přechodu planety přes kotouč hvězdy můžeme určit složení atmosféry < ref> V době druhotného přechodu tj když je planeta za hvězdou můžeme přímo měřit infračervené vyzařování planety Navíc pozorování infračerveného záření může pomoci studovat teplotní vlastnosti blízkých planet Důsledky výběru pozorování Drtivá většina dosud nalezených exoplanet má velmi vysokou hmotnost Všechny kromě šesti mají více než desetinásobnou hmotnost Země Mnoho z nich je podstatně hmotnější než Jupiter nejtěžší planeta sluneční soustavy Nicméně tyto vysoké hmotnosti jsou zčásti důsledkem výběru pozorování každá z metod hledání snadněji objeví hmotnou planetu Díky takovému zkreslení je statistická analýza obtížná nicméně se zdá že lehčí planety jsou ve skutečnosti častější než těžké planety alespoň v rámci rozsahu zahrnujícího všechny gigantické planety Navíc fakt že astronomové objevili několik planet pouze několikrát hmotnější než Země přes obtížnost jejich detekce naznačuje že mohou být celkem časté Spousta exoplanet obíhá okolo své hvězdy mnohem blíž než kterákoli planeta v naší sluneční soustavě Toto je znovu převážně důsledek výběru pozorování Metoda radiální rychlosti je nejcitlivější na planety s malou orbitou Astronomové byli zprvu překvapeni těmito „horkými Jupitery ale dnes je jasné že většina exoplanet nebo alespoň většina těžkých exoplanet mají mnohem větší orbity některé dokonce v obyvatelné oblasti kde jsou podmínky pro vodu v tekutém stavu a teoreticky také život Zdá se pravděpodobné že ve většině exoplanetárních systémů jsou 1 nebo 2 obří planety s orbitami srovnatelným s těmi Jupiterovými či Saturnovými Orbitální excentricita vyjadřuje jak moc je orbita eliptická Většina známých exoplanet mají relativně vysokou excentricitu Toto však není důsledek výběru pozorování jelikož excentricita neovlivňuje obtížnost detekce Vysoká excentricita je hádankou jelikož dnešní teorie předpokládá vznik planet na kruhových orbitách Jedna z možných teorií je že by v systému mohl být další společník např hnědý trpaslík Nezodpovězené otázky Ohledně exoplanet zůstává spousta nezodpovězených otázek jako například jejich složení nebo přítomnost měsíců Nedávný objev toho že několik zkoumaných exoplanet obsahuje vodu ukazuje že se je toho o exoplanetách ještě hodně co učit Další otázkou je jestli by mohly podporovat život Několik planet má oběžné dráhy v obyvatelné oblasti kde by mělo být možné v pozemských podmínkách přežít Většina z nich jsou však obří planety více podobné Jupiteru než Zemi; pokud by však měly tyto planety měsíce mohly by tyto měsíce být příznivější pro život Odhalení života jiného než je vyspělá civilizace na mezihvězdných vzdálenostech je neskutečně vyzývavý technický úkol který nebude ještě mnoho let dosažitelný Význačné objevy exoplanet První objevy První milník v objevech exoplanet byl rok 1992 kdy Wolszczan a Frail publikovali výsledky pozorování v časopise „Nature indikující že okolo pulsaru PSR B1257+12 obíhá planeta < ref> Aleksander Wolszczan objevil tento milisekundový pulsar v roce 1990 na rádiové observatoři v Arecibu To byly vůbec první potvrzené exoplanety a jsou stále považované za velmi neobvyklé v tom že obíhají okolo pulsaru První potvrzenou exoplanetou 51 Pegasi b obíhající okolo hvězdy hlavní posloupnosti 51 Pegasi oznámili Michel Mayor a Didier Queloz také v časopise „Nature 6 října 1995< ref> Astronomy nejprve zaskočil tento „horký Jupiter ale brzy se jim podařilo nalézt další podobné planety Další význačné objevy Od té doby došlo k mnoha dalším význačným objevům např ;1996 47 Ursae Majoris b Tato planeta typu Jupiter byla první objevená planeta s dlouhou periodou obíhající 211 AU 1 AU vzdálenost Země Slunce s excentricitou e 0049 V systému je ještě další planeta obíhající ve vzdálenosti 379 AU Nicméně v roce 2006 byly její původní parametry vyvráceny momentálně obíhá ve vzdálenosti dokonce 773 AU s excentricitou 0005 avšak stále existuje veliká nepřesnost ;1998 Gliese 876 b První planeta obíhající okolo červeného trpaslíka Gliese 876 Obíhá k němu blíže než Merkur k Slunci Následně bylo objeveno více planet blíže ke hvězdě< ref> ;1999 Upsilon Andromedae První víceplanetární systém Obsahuje 3 planety všechny podobné Jupiteru Planety b c d byly ohlášeny v letech 1996 1999 a 1999 Obíhají ve vzdálenostech 00595 0830 a 254 AU< ref> ;1999 HD 209458 b Tato planeta původně nalezená pomocí metody měření radiální rychlosti byla první u které byl spatřen přechod přes kotouč hvězdy< ref> ;2001 HD 209458 b Astronomové s použitím Hubbleova vesmírného dalekohledu změřili atmosféru na HD 209458 b Našli spektroskopické znaky sodíku ale méně než očekávali což naznačuje že vysoké mraky „zatemňují spodní vrstvy atmosféry< ref> ;2001 Iota Draconis b První nalezená planeta obíhající okolo obří hvězdy Jde o oranžového obra což poskytuje důkaz o přežití a chování planet obíhajících obří hvězdy Obří hvězdy pulsují což by mohlo napodobovat přítomnost planety Tato planeta je však velmi hmotná s velmi excentrickou orbitou Její průměrná vzdálenost od hvězdy je 1275 AU< ref> ;2003 PSR B1620-26c 10 července potvrdil tým vědců vedený Steinnem Sigurdssonem za pomoci Hubbleova vesmírného dalekohledu nejstarší známou exoplanetu Planeta se nachází v kulovém clusteru M4 zhruba 5600 světelných let od země v souhvězdí štíra Jde o jedinou známou planetu obíhající okolo binárního systému jehož jednou hvězdou je pulsar a druhou bílý trpaslík Planeta je 2x hmotnější než Jupiter a je téměř 13 miliard let stará< ref> ;2004 OGLE-2003-BLG-235Lb První exoplaneta nalezená metodou gravitační čočky ;2008 Fomalhaut b První exoplaneta objevená přímým pozorováním ve viditelném světle< ref> ; 2009 vypuštění družice Kepler Sonda Kepler je první družicí jejímž hlavním cílem je hledání exoplanet Její dalekohled ve spojení s fotometrem průběžně sleduje přibližně 100 tisíc hvězd v souhvězdí Labutě a Lyry a s velkou přesností měří jejich jasnost Při hledání exoplanet používá tedy tranzitní metodu kdy se sleduje změna jasu mateřské hvězdy přesněji celé hvězdné soustavy Podle údajů z října 2011 objevil Kepler již 3 000 kandidátů na exoplanetu < ref> ; 2011 Kepler-22b 5 prosince oznámen objev první známé extrasolární planety v obyvatelné zóně hvězdy spektrální třídy G tj hvězdy stejné třídy jako Slunce ;2012 nejstarší exoplanety objeveny dvě nejstarší exoplanety vůbec Mateřská hvězda HIP 11952 odhadované stáří 128 miliard let< ref> pozorovatelná planeta v obyvatelné zóně v září objevil Hugh Jones z britské Univerzity of Hertfordshire exoplanetu v obyvatelné zóně hvězdy HD 40307 vzdálené od nás něco kolem 42 světelných let s odhadem že kolem ní může obíhat šest exoplanet Planeta v obyvatelné zóně dostala označení HD 40307g Je sedmkrát větší než Země a proto patří do třídy vesmírných těles označovaných jako superzemě Nachází se relativně blízko a je přímo pozorovatelná ze Země nejbližší exoplaneta 16 října ohlásila ESA objev planety v nejbližším hvězdném systému Alfa Centauri vzdáleného od nás jen 43 světelných let Planeta je zhruba velikosti Země ale není v obyvatelné zóně ve které by mohla existovat voda v kapalném stavu< ref> Reference Externí odkazy ;Vyhledávací projekty ;Zdroje by 3D Flash StarMap 2000 Stars and all known Exoplanets Andrew Collier Cameron Extrasolar planets Physics World January 2001 See the D Montes UCM at Paris Observatory ;Novinky at the American Museum of Natural History in New York City from universetodaycom from spacecom from spacecom from spacecom from newsbbccouk anglicky Faerské ostrovy faersky Føroyar dánsky Færøerne znamená Ovčí ostrovy je souostroví v severním Atlantickém oceánu na jihozápadním okraji Norského moře Leží severozápadně od Skotska v polovině cesty mezi Islandem a Norskem Jsou autonomní součástí Dánska Historie Kolem roku 700 byly ostrovy osídleny irskými mnichy v 8-9 století je získali norští Vikingové a posléze byly roku 1035 připojeny k Norsku V jeho rámci resp v rámci dánsko-norské personální unie se staly roku 1380 součástí Dánska Dánsku pak ostrovy zůstaly i po odtržení Norska v roce 1814 Od roku 1940 po obsazení Dánska nacistickým Německem byly obsazeny Velkou Británií Okupace trvala až do roku 1945 kdy Britové ostrovy vrátili Dánům Od roku 1948 disponují poměrně rozsáhlou vnitřní autonomií vlastní zákonodárný sbor vlajka atd Geografie Souostroví je tvořeno 18 ostrovy 11 ostrůvky a 779 malými skalnatými ostrůvky o celkové rozloze 1 39574 km² Je 113 km dlouhé a 75 km široké a jeho tvar připomíná hrot šípu obrácený špičkou k jihu Délka pobřeží je 1117 km Nejvyšší hora Slættaratindur má výšku 880 m a průměrná nadmořská výška ostrovů je 300 m Faerské ostrovy se administrativně dělí na 6 krajů Seznam ostrovů Klima Počasí na ostrovech je přímořské a velmi proměnlivé Zásadní ráz počasí nejvíce ovlivňuje Golfský proud Přístavy v zimě nikdy nezamrzají a zimy jsou mírné Průměrná teplota se pohybuje od 3 °C v zimě do 11 °C v létě Na Faerech je v průměru 283 deštivých dnů do roka Průměrný roční úhrn srážek je 1 501 mm Sněhové srážky jsou na ostrovech malé Průměrná rychlost větru 7 m s Obyvatelstvo Na ostrovech žilo v roce 2007 48 451 obyvatel z toho 19 282 v hlavním městě Tórshavn Státní svátek Ólavsøka slaví 29 července Faerské ostrovy se nepotýkají s úbytkem obyvatel Úhrnná plodnost je jedna z nejvyšších v Evropě 2522 díky čemuž je kladný přirozený přírůstek Navíc Faeřanů přibývá i migrací Politika Faerské ostrovy jsou autonomní součástí Dánského království Na rozdíl od Dánska však nepatří do Evropské unie Mají vlastní parlament a vlajku Faerský parlament má 35 poslanců V posledních volbách 20 leden 2004 kandidovalo sedm politických uskupení z nichž šest se dostalo do parlamentu na zisk jednoho poslaneckého mandátu bylo třeba asi 1000 hlasů Nejsilnější parlamentní stranou je Republikánská strana která má 8 poslanců Následují ji Unionisté Sociální demokraté Konzervativci se sedmi poslanci Dva poslance má Strana středu a jednoho poslance Autonomní strana Hospodářství Nejdůležitějším odvětvím na ostrovech je rybářství které nahradilo dříve velmi rozvinutý velrybářský průmysl Představuje celých 97 % exportu Ročně faerští rybáři uloví přes 600 000 tun ryb V přepočtu na obyvatele to v roce 2003 činilo 127 tun ryb na osobu což staví Faerské ostrovy na přední místa v relativní produkci ryb na světě Dříve tu lidé také lovili ptáky a sbírali jejich vejce to se však nyní stalo jen koníčkem Další významnou aktivitou je chov ovcí kterých je na Faerských ostrovech chováno cca 80 000 Dalším důležitým zdrojem příjmů je turistika Na Faerských ostrovech se koná také tradiční lov velryb kulohlavců černý Sieboldův sviňuch obecných a delfínů skákavých zvaný grindadráp Tento lov je mnoha organizacemi považován za kontroverzní téma Galerie Odkazy Literatura Faroe Islands in figures 2005 Tórshavn Hagstova Føroya 2006 Honzák Pečenka Stellner Vlčková Evropa v proměnách staletí Libri Praha 2001 3 aktualizované vydání ISBN 80-7277-025-X str 192 Související články Administrativní dělení Faerských ostrovů Externí odkazy Flaminio Bertoni 10 ledna 1903 – 7 února 1964 byl italský automobilový konstruktér malíř sochař a architekt designér úspěšných vozů Citroën DS a 2CV Život Narodil se v obci Masnago která se později stala součástí města Varese Studoval na technické univerzitě ve Varese Počátkem dvacátých let se podílel na památníku obětem první světové války stojícím ve Varese Zemřel roku 1964 po epileptickém záchvatu ve věku 61 let Za své dílo byl roku 1999 nominován na ocenění Car Designer of the Century Provincie Varese věnovala jeho dílu muzeum Otevřeno bylo v květnu 2007< ref> Odkazy Reference Externí odkazy Francouzské Alpy je pomyslný horský systém nalézající se ve Francii a zahrnující do sebe všechna pohoří Alp ležící na území této země Typické pro Francouzské Alpy nejsou jen vysoké zaledněné hory či obrovské skalní hroty francouzsky Aiguilles dramatické soutěsky či rozeklané hřebeny Nalézá se zde také velké množství horských jezer a ples alpské louky pestrá příroda atd Francouzské Alpy leží na území dvou regionů Rhône-Alpes a Provence-Alpes-Côte d'Azur Geologie Francouzské Alpy jsou geologicky velmi pestré a nejednotné Vyznačují se složitou příkrovovou stavbou v které převládají stará krystalická jádra žula rula Na toto jádro jsou místy nahrnuty mladší sedimentární horniny zejména vápence Tyto geologické rozdílnosti a značné klimatické rozdíly v jednotlivých oblastech vedly k bohaté tvarové rozmanitosti Členění Geografické členění alpských skupin ve Francii je poměrně složité Výjimkou je hlavní alpský hřeben který se právě ve Francii lomí ze severu na jih a dále na východ Nalézá se zde také množství dalších roztroušených horských skupin kterým se říká „Předalpy nebo „Předhůří Francouzské alpské skupiny Chablais-Faucigny Haute Cime 3257 m Masiv Mont Blanc Mont Blanc 4808 m Beaufortain Roignais 2999 m Bornes-Bauges-Aravis Pointe Percée 2753 m Chartreuse Chamechaude 2082 m Vercors Grand Veymont 2341 m Vanoise Grande Casse 3852 m Grajské Alpy Pointe de Charbonnel 3752 m Dauphineské Alpy Barre des Ecrins 4102 m Devoluy L'Obiou 2790 m Kottické Alpy Monte Viso 3841 m Drôme Mont Ventoux 1909 m Provensalské Alpy Tete de´l Estrop 2961 m Přímořské Alpy Cime du Gélas 3143 m Ligurské Alpy Punta Marguareis 2651 m Osídlení Na rozvoji osídlení se významnou měrou podepsal neschůdný a vysoký reliéf oblasti Největším městem je zde olympijský Grenoble Ve slunných a teplých údolích vyrostlo několik menších měst jako je Chamonix Annency Chambéry a Gap Administrativně se území Francouzských Alp rozděluje na několik celků Savoie Haute Savoie Isère Hautes-Alpes Drôme Vaucluse Alpes-de-Haute-Provence Bouches-du-Rhône Var a Alpes-Maritimes Turismus Lyžařská střediska Les Trois Vallées Courchevel Méribel La Tania Brides-les-Bains Saint-Martin-de-Belleville Les Menuires Val Thorens and Orelle 338 sjezdovek 600 km upravených drah Portes du Soleil Avoriaz Châtel Morzine Les Gets Saint-Jean dAulps La Chapelle dAbondance Abondance Montriond Švýcarská část území střediska 288 sjezdovek 650 km upravených drah Paradiski La Plagne Peisey-Vallandry Les Arcs 239 sjezdovek 420 km upravených drah Via Lattea Montgenèvre Italské území střediska 214 sjezdovek 400 km upravených drah Évasion Mont-Blanc Combloux Megève Saint-Gervais-les-Bains Saint-Nicolas-de-Véroce Les Contamines Monjoie 183 sjezdovek 420 km upravených drah Espace Killy Tignes Val d'Isère 137 sjezdovek 300 km upravených drah Grand Massif Flaine Les Carroz Morillon Samoëns Sixt 134 sjezdovek 265 km upravených drah Les Aravis La Clusaz Manigod Croix Fry Merdassier Le Grand-Bornand 133 sjezdovek 220 km upravených drah Les Grandes Rousses LAlpe dHuez Vaujany Auris-en-Oisans Oz-en-Oisans Villard-Reculas 117 sjezdovek 236 km upravených drah Serre Chevalier 111 sjezdovek 250 km upravených drah La Forêt Blanche Risoul Vars 104 sjezdovek 180 km upravených drah Les Sybelles Le Corbier La Toussuire Les Bottières Saint-Jean-dArves Saint-Sorlin-dArves Saint-Colomban-des-Villards 96 sjezdovek 310 km upravených drah Valloire and Valmeinier 83 sjezdovek 150 km upravených drah Grand Domaine Valmorel Saint-François-Longchamp 82 sjezdovek 150 km upravených drah Espace San Bernardo La Rosière La Thuile Itálie 73 sjezdovek 150 km upravených drah Les Deux Alpes a La Grave 69 sjezdovek 220 km upravených drah Zdroje publikace Světová pohoří Evropa Jiří Šlégl a kolektiv ISBN 80-242-0822-9 publikace Francouzské Alpy Průvodce po evropských horách vydavatelství Mirago Ivo Petr ISBN 80-85922-62-2 Galaxie je hvězdná soustava složená z hvězd mlhovin hvězdokup mezihvězdné hmoty a temné hmoty Slovo galaxie bylo odvozeno z řeckého názvu naší vlastní galaxie Mléčné dráhy Κύκλος γαλακτικός Κyklos galaktikos Hvězdy se téměř vždy nacházejí ve skupinách nazývaných galaxie společně s plyny mezihvězdným prachem a temnou hmotou Galaxie drží pospolu působení gravitačních sil a jednotlivé komponenty obíhají kolem společného středu Existují důkazy že se ve středu některých nebo dokonce většiny galaxií nacházejí černé díry Galaxie vznikají z protogalaxií Typy galaxií Galaxie existují ve třech základních typech eliptické spirální a nepravidelné O něco rozsáhlejší popis typů galaxií poskytuje Hubblovo schéma Naše vlastní galaxie – Galaxie Mléčná dráha – je rozsáhlá spirální galaxie s průměrem 100 000 světelných let a šířkou 3000 světelných let Obsahuje okolo 300 miliard hvězd a její celková hmotnost včetně hala a koróny je zhruba tři až šest bilionů Sluncí Ve spirálních galaxiích mají ramena přibližně tvar logaritmické spirály a teoreticky se dá dokázat že tento vzor vznikl rozrušením jednotné rotující hvězdné hmoty Stejně jako hvězdy i spirální ramena rotují kolem společného středu avšak dochází k tomu konstantní úhlovou rychlostí To znamená že hvězdy vstupují a vystupují do ze spirálních ramen Předpokládá se že spirální ramena jsou oblastmi s vysokou hustotou anebo vlnami hustoty Když se hvězda pohybuje směrem do ramena zpomalí se a tím ještě zvětší svou hustotu; je to podobné jako „vlna zpomalujících se aut na přeplněné dálnici Nový typ galaxie – ultrakompaktní trpasličí galaxie – byla objevena v roce 2003 Dr Michaelem Drinkwaterem z University of Queensland Klasifikace galaxií Podle tvaru viz Hubbleovy klasifikace dělíme galaxie na spirální galaxie – S spirální galaxie s příčkou – SB z anglického '' čočková galaxie – S0 eliptická galaxie – E nepravidelná galaxie – I '' Struktury ve větším měřítku Jen přibližně 5 % dosud prozkoumaných galaxií existuje osamoceně;< ref> jsou známy jako polní galaxie field galaxies To ale nevylučuje že v minulosti gravitačně nereagovaly s jinými galaxiemi nebo do nich např nenarazily Takto osamocené galaxie mohou podle výzkumů vytvářet ve větším množství hvězdy protože jejich plyny nejsou „kradeny okolními galaxiemi < ref> Většina galaxií je gravitačně vázána s množstvím jiných galaxií Struktury které obsahují do 50 galaxií se nazývají chudé kupy galaxií Naše Galaxie je členem Místní skupiny galaxií společně s galaxií v Andromedě která je ve skupině největší; celkově naše místní skupina obsahuje asi 30 galaxií v prostoru 1 megaparseku Místní skupina je společně s mnohem větší Kupou galaxií v Panně a dalšími kupami součástí Místní nadkupy galaxií V největším měřítku se vesmír neustále rozšiřuje což způsobuje že průměrná vzdálenost mezi galaxiemi se zvětšuje viz Hubbleova konstanta Skupiny galaxií však mohou tento efekt lokálně potlačit svým vzájemným gravitačním působením Tyto skupiny vznikly v raném vesmíru kdy se vytvořily spojením temné hmoty a galaxií k ní náležící Nejbližší skupiny se pak spojily a vytvořily kupy galaxií Toto probíhající spojování společně s nasáváním okolních plynů mělo za následek ohřev mezigalaktických plynů v kupě galaxií na vysoké teploty dosahující 30–100 milionů K Historie Roku 1610 použil Galileo Galilei dalekohled na studium světelného pásu noční oblohy známého jako Mléčná dráha a objevil že se skládá z obrovského počtu matně se jevících hvězd Roku 1755 se Immanuel Kant ve své úvaze vycházející ze starší práce Thomase Wrighta domníval že galaxie by mohla být rotující těleso obrovského počtu hvězd držených pohromadě gravitačními silami podobně jako je tomu u sluneční soustavy ovšem v nesrovnatelně větším rozsahu Kant se též domníval že některé z mlhovin viděných na noční obloze by mohly být samostatné galaxie Na konci 18 století sestavil Charles Messier Seznam Messierových objektů obsahující 110 nejjasnějších mlhovin a hvězdokup zanedlouho následovaný katalogem 5000 mlhovin který byl shromážděn Williamem Herschelem Roku 1845 zkonstruoval William Persons nový dalekohled pomocí kterého byl schopný rozlišit eliptické a spirální mlhoviny galaxie Též se mu podařilo v některých mlhovinách rozpoznat jednotlivé světelné body čímž potvrdil Kantovu dřívější myšlenku Navzdory tomu nebyly mlhoviny uznávány jako vzdálené samostatné galaxie až do 20 let 20 století kdy Edwin Powell Hubble použil nový typ dalekohledu Byl schopen rozlišit vnější části některých spirálních mlhovin jako množiny samostatných hvězd a též umožnil odhadnutí vzdáleností mlhovin; byly příliš daleko na to aby byly součástí Mléčné dráhy Roku 1936 vytvořil klasifikační systém galaxií který se používá dodnes tzv Hubbleovu posloupnost První pokus popsat tvar Galaxie a určit pozici Slunce v ní uskutečnil William Herschel v roce 1785 důkladným spočítáním počtu hvězd v různých oblastech oblohy Použitím přepracovaného postupu dospěl Jacobus Kapteyn v roce 1920 k obrázku malé průměr 15 kiloparseků elipsovité galaxie se Sluncem blízko středu Jiná metoda kterou použil Harlow Shapley byla založená na katalogizování kulových hvězdokup vedla k úplně odlišnému obrázku plochý disk s průměrem 70 kiloparseků a Sluncem daleko od středu Obě analýzy však selhaly z toho důvodu že nebraly v úvahu absorpci světla mezihvězdným prachem< ref> Současný obrázek naší galaxie se objevil až roku 1930 kdy Julius Trumpler vyčíslil tento jev studováním otevřených hvězdokup V roce 1944 předpověděl Hendrik van de Hulst mikrovlnné záření vlnové délky 21 centimetrů které by mělo přicházet z mezihvězdného atomového vodíkového plynu;< ref> toto záření byly pozorováno roku 1951 a umožnilo o mnoho přesnější studium Galaxie Tato pozorování vedla k modelu rotující pruhové struktury ve středu Galaxie S použitím vylepšených dalekohledů bylo také možné sledovat vodíkový plyn i v jiných galaxiích V 70 letech 20 století si vědci uvědomili že všechna viditelná hmota galaxií patřičně neodpovídá rychlosti rotujícího plynu což vedlo k předpokladu existence temné hmoty V roce 2000 byla objevena tmavá galaxie VIRGOHI21 Její tmavost byla ověřena a objev zveřejněn až roku 2005 Roku 2004 byla objevena galaxie Abell 1835 IR1916 která se stala nejvzdálenější galaxií jaká byla člověkem doposud rok 2008 pozorována Některé další galaxie M 31 je spirální galaxie a největší galaxie z naší skupiny nacházející se v Andromedě Velké a Malé Magellanovo mračno jsou nepravidelné galaxie obíhající kolem naší galaxie Širokospektrální pozorování Po objevení galaxií mimo Mléčnou dráhu byla první pozorování prováděna přirozeně pouze ve viditelném spektru elektromagnetického záření V této oblasti spočívá maximum záření většiny hvězd takže pozorování hvězd které utvářejí galaxie bylo hlavní náplní optické astronomie V této části spektra se také dobře pozorují ionizované HII oblasti či rozložení prachových ramen Také z polarizačních měření odvozená magnetická pole galaxií odpovídají částečně i jejich pozorované struktuře Vesmírný prach který se nachází v mezihvězdném prostoru je však pro běžné světlo neprůhledný a i když je značně rozptýlený znesnadňuje pozorování vzdálenějších objektů Mnohem lépe jím však prochází dlouhé infračervené záření které můžeme použít k detailnímu průzkumu vnitřních oblastí gigantických molekulárních mračen a galaktických jader< ref> Infračervené světlo je také používáno k průzkumu vzdálených galaxií které vznikly mnohem dříve v historii vesmíru a při jejich pozorování se projevuje červený posuv Vodní páry a oxid uhličitý absorbují množství použitelného infračerveného spektra a tak se často pro infračervenou astronomii používají teleskopy umístěné na vyvýšených místech či ve vesmíru První nevizuální studium galaxií přesněji aktivních galaxií bylo uskutečněno za pomoci rádiových frekvencí Naše atmosféra je téměř průhledná vzhledem k rádiovým vlnám v rozsahu od 5 MHz do 30 GHz ionosféra blokuje vlny nižších frekvencí Ultrafialové a rentgenové teleskopy mohou sledovat vysokoenergetické galaktické úkazy Ultrafialová záře byla pozorována například při roztrhání hvězdy ve vzdálené galaxii gravitačními silami černé díry < ref> Rozložení horkých plynů v galaktických klastrech se zase mapuje pomocí rentgenového záření A díky rentgenové astronomii byla potvrzena také existence superhmotných černých děr v jádrech galaxií < ref> Odkazy Reference Související články Galaxie Mléčná dráha Galaktické jádro Galaktická výduť Astrofyzika Vesmír S-hvězdy Externí odkazy – článek na webu astrocz Galaxy Zoo je online astronomický projekt který žádá své účastníky aby klasifikovali ručně milióny galaxií Projekt byl inspirován projektem Stardust@home ve kterém NASA požádala veřejnost aby ji pomohla prohledat obrázky z jedné mise ke kometě Ke klasifikaci galaxií je nutno napřed udělat jednoduchý test Galaxy Zoo probíhá ve spolupráci mezi univerzitami z Oxfordu a Portsmouthu univerzity Johna Hopkinse v Baltimore a Fingerprint Digital Media v Belfastu Externí odkazy Garissa je město v Keni leží na řece Tana a je hlavním městem Severovýchodní provincie Žije zde 119 696 obyvatel většina z nich jsou Somálci kteří se dělí do klanů Žijí zde i příslušníci etnických menšin V Garisse je celoročně suché a horké klima Ekonomika je zaměřena na živočišnou výrobu většina zvířat je dovážena ze Somálska Garissa se dostala do povědomí světové veřejnosti 2 dubna 2015 kdy na místní Garissa University College podnikla útok somálská islamistická skupina aš-Šabáb Odkazy Reference Gdaňsk polsky Gdańsk s výslovností kašubsky Gduńsk německy Danzig s výslovností latinsky Gedania Gedanum abo Dantiscum je jedno z nejstarších a největších polských měst ležící v Pomoří na řece Visle na břehu Baltského moře u Gdaňského zálivu Město je metropolí Pomořského vojvodství V současnosti má rozlohu 2625 km² a 455 717 obyvatel 2008 Je zde velký námořní přístav Společně s městy Sopoty a Gdyně tvoří aglomeraci pro kterou se běžně užívá název Trojměstí polsky Trójmiasto Město leží při ústí řeky Motlavy do Visly Ústí Visly tvoří východní administrativní hranici města Přes město vede hlavní železniční trať Varšava – Gdyně a souběžně s ní Szybka kolej miejska zajišťující dopravu po gdaňské aglomeraci Hlavním nádražím je Gdańsk Główny U Gdaňsku se nachází malý poloostrov Westerplatte kde 1 září 1939 začala druhá světová válka Obyvatelstvo Gdaňsk byl v minulosti převážně německým městem Na počátku 20 století tvořili 90 % obyvatelstva Němci zbytek převážně Poláci a Kašubové; většinové vyznání bylo evangelické postupně rostl podíl katolictví Teprve po druhé světové válce sem přišlo nové polské obyvatelstvo Vývoj počtu obyvatel Mezi nejznámější osobnosti pocházející z Gdaňska patří filosof Arthur Schopenhauer spisovatel Günter Grass a polští politici Lech Wałęsa a Donald Tusk Gdaňsk hraje roli kašubského hlavního města jejich kulturního centra a sídla nejdůležitějších kašubských institucí Dějiny města V průběhu staletí prošlo město řadou státních útvarů 997-1308 součást Polského království 1308-1454 součást řádového státu něm rytířů 1454-1466 město v bojích Třináctileté války 1466-1569 součást Polského království 1569-1793 součást Polsko-litevské unie 1793-1807 součást Pruska 1807-1814 svobodné město 1815-1871 součást Pruska 1871-1918 součást Německého císařství 1918-1920 součást Výmarské republiky 1920-1939 svobodné město 1939-1945 součást nacistické Třetí říše 1945-dosud součást Polské republiky 1952-1989 Polské lidové republiky Partnerská města Odkazy Reference Související články Hlavní nádraží v Gdaňsku Tramvajová doprava v Gdaňsku Svobodné město Gdaňsk Externí odkazy Germanwings je německá nízkonákladová letecká společnost sídlící v Kolíně nad Rýnem dceřiná firma společnosti Lufthansa Jako divize regionálního leteckého dopravce Eurowings byla založena v roce 1997 do svébytné společnosti byla vyčleněna v roce 2002 Související články Let Germanwings 9525 Externí odkazy Hútíové arabsky الحوثيون‎ al-Ḥūthiyyūn oficiálně Ansar Alláh boží partyzáni je povstalecká skupina zajdíjských šíitů operující v severní části Jemenu Saúdská Arábie je označuje za teroristickou skupinu Reference Hlavní posloupnost Hertzsprung-Russellova diagramu je křivka kolem které se nachází většina hvězd Hvězdy umístěné v tomto pásu se nazývají hvězdy hlavní posloupnosti nebo trpasličí hvězdy Tato linie je tak výrazná protože jak spektrální typ tak svítivost závisí na hmotnosti hvězdy dokud spaluje vodík což se děje po většinu „aktivního života hvězdy Při bližším pohledu je vidět že hlavní posloupnost není přesná linie ale je trošku rozptýlená Existuje několik důvodů pro tuto neostrost Hlavním důvodem je nepřesnost pozorování způsobená vzdáleností hvězd I při dokonale přesném pozorování by byla hlavní posloupnost rozptýlená protože hmotnost hvězdy není jediný významný parametr Chemické složení a stupeň vývoje hvězdy také hvězdu posouvají po hlavní posloupnosti Dále působí blízké hvězdy rotace magnetické pole a další vlivy Ve skutečnosti existují hvězdy s velmi nízkým obsahem kovů podtrpaslíci které leží hned pod hlavní posloupností i přesto že spalují vodík čímž označují spodní okraj neostrosti hlavní posloupnosti díky chemickému složení Astronomové někdy mluví o hlavní posloupnosti nulté éry ZAMS Je to počítačově vymodelovaná čára na které se nacházejí hvězdy které začínají vlastní vodíkovou fúzi Jejich jas a povrchová teplota s věkem rostou Hvězda obvykle při svém vzniku vstoupí na hlavní posloupnost a opustí ji když začne zanikat Naše Slunce je v hlavní posloupnost už 45 miliardy let a další 45 miliardy let v ní bude Jakmile v jádru dojdou zásoby vodíku zvětší se a stane se z něj červený obr Celkovou životnost hvězdy v hlavní posloupnosti lze odhadnout z její relativní hmotnosti násobek hmotnosti Slunce \tau_{ms} \sim 10^{10} \cdot \left ^{-25}< math> kde M je hmotnost hvězdy a \tau_{ms}< math> je odhadovaná životnost v hlavní posloupnosti v letech U nejmenších hvězd to může být přes bilión let Nicméně pro největší hvězdy rovnice neodpovídá neboť ty mají životnost několik miliónů let Údaje hlavní posloupnosti Tato tabulka ukazuje typické hodnoty pro hvězdy hlavní posloupnosti Svítivost poloměr a hmotnost jsou vztažené ke Slunci Skutečné hodnoty jednotlivých hvězd se mohou lišit o 20-30% Barvy v tabulce udávají přibližnou fotografickou barvu hvězdy Hvězdná velikost zdánlivá magnituda zdánlivá hvězdná velikost zdánlivá jasnost symbol mag nebo m je fotometrická veličina používaná v astronomii která udává jasnost objektu světelného zdroje na obloze Její hodnota představuje zdánlivou tedy subjektivně vnímanou nebo přístrojem detekovanou jasnost hvězdy Nejedná se o jednotku SI Hodnota hvězdné velikosti nemá nic společného se skutečnými rozměry hvězdy či jiného nebeského objektu Pro porovnání skutečných jasností hvězd se používá absolutní hvězdná velikost viz dále Historie a definice Starověká astronomie astronom Hipparchos v 2 století př n l zavedla hrubé rozdělení hvězd podle jasnosti do šesti skupin zvaných třídy nejjasnější 1 mag nejslabší 6 mag Z tohoto rozdělení v roce 1854 vyšel Norman Robert Pogson a vytvořil matematický předpis pro obecnou jednotku jasnosti Tato jednotka vychází z Weber-Fechnerova psychofyzikálního zákona který říká že mění-li se fyzikální podněty působící na naše smysly řadou geometrickou vnímáme jejich změnu řadou aritmetickou Tento zákon se týká zvuku osvětlení nebo odhadu hmotnosti Magnituda je proto logaritmická jednotka u které platí že 1 mag rozdílu jasnosti odpovídá jasnostem v poměru 25121 tzv Pogsonův poměr Tento poměr byl zvolen tak že hvězdy lišící se o 5 mag mají vzájemný poměr jasností 1100 čímž se zhruba dodržuje starověký význam magnitudy Je třeba upozornit že v souladu s tímto historickým významem znamená vyšší magnituda nižší jasnost hvězdy Rozdíl hvězdných velikostí dvou hvězd m1< sub> − m2< sub> je tedy definován pomocí tzv Pogsonovy rovnice m1< sub> − m2< sub> −25 log10< sub>I1< sub> I2< sub> kde I1< sub> a I2< sub> jsou hustoty světelného toku množství světla dopadajících na jednotku plochy za jednotku času dopadajícího na lidské oko nebo čidlo přístroje ze dvou srovnávaných hvězd Hvězdná velikost m libovolné hvězdy je tedy rovna m −25 log10< sub>I I0< sub> kde I0< sub> je hustota světelného toku hvězdy které byla definitoricky přiřčena hvězdná velikost 0m Původně byly hvězdné velikosti kalibrovány podle vybraných hvězd v okolí severního světového pólu tzv severní polární posloupnost Hvězdné velikosti nejslabších pozorovatelných objektů Lidské oko by v ideálním případě dokonale tmavého pozadí kterého se v praxi nedosáhne mělo být schopno registrovat hvězdy maximálně 8 až 9 mag V praxi jsou okem bez dalekohledu za dobrých pozorovacích podmínek viditelné objekty o hvězdné velikosti asi 6 magnitudy 6m Nejslabší hvězdy viditelné Hubbleovým vesmírným dalekohledem mají hvězdnou velikost 30m Absolutní hvězdná velikost Je zřejmé že kromě skutečné svítivosti hvězdy dané jejími fyzikálními vlastnostmi má na hodnotu hvězdné velikosti vliv také její vzdálenost od Země Proto se kromě této tzv zdánlivé nesprávně relativní zavádí také tzv absolutní hvězdná velikost která uvádí hvězdnou velikost kterou by hvězda měla pokud by byla ve vzdálenosti 10 parseků Absolutní hvězdná velikost tak závisí pouze na skutečné svítivosti hvězdy Závislost na vlnové délce V době zavedení této veličiny do astronomické praxe v 19 století byly hvězdné velikosti určovány na základě srovnávání vjemu kterým působily obrazy hvězd na lidské oko při pozorování v dalekohledu Dnes takto určovanou veličinu nazýváme vizuální hvězdnou velikostí a její symbol doplňujeme indexem v mv< sub> odvozeno od angl visual Stanovujeme-li ji na podkladě fotografií hvězdných objektů označujeme ji jako fotografickou a značíme mph< sub> photographic; použijeme-li speciální fotografický materiál se spektrální citlivostí podobnou citlivosti lidského oka značíme ji mpv< sub> photovisual Přístroji se dá měřit hvězdná velikost ve vybraných spektrálních oborech Nejčastěji se měří v kombinaci tří pásem a to v ultrafialovém oboru při vlnové délce 350 nm symbol veličiny mU< sub> nebo U ve viditelné oblasti při 435 nm modrá barva mB< sub> nebo B a při 555 nm žlutozelená barva u které je maximum citlivosti lidského oka mV< sub> nebo V Pro hvězdy spektrální třídy A0 jsou si všechny tyto veličiny právě definitoricky rovny Současné stanovení těchto tří veličin napovídá o povrchové teplotě dané hvězdy; čím jsou rozdíly B−V a U−B větší pozitivnější tím jsou povrchové teploty daných hvězd nižší a naopak Nejjasnější objekty na obloze Související články Absolutní hvězdná velikost Hypotéza řecky ϋπόθεσις hypo-thesis podklad princip předpoklad znamená výpověď jejíž platnost se pouze předpokládá ale zároveň formulovanou tak aby ji bylo možno potvrdit nebo vyvrátit Původně právní a řečnický termín se stal základem empirické vědy a znamená dnes nejčastěji vědeckou hypotézu výchozí předpoklad který je třeba ověřovat který však takové ověřování umožňuje Tvrzení které žádné ověřování nepřipouští tak zvaná nevyvratitelná hypotéza je vědecky bezcenné Různá užití slova V běžné řeči znamená hypotéza předpoklad tvrzení jemuž se nedá plně věřit a proto říkáme že hypotéza může být odvážná nebo vratká Každý z nás se mohl setkat s reakcí odpovědí na nějaké naše tvrzení „to je jen pouhá hypotéza V běžném použití je dnes hypotéza zajímavé ale neprokázané tvrzení jehož platnost by měla být ověřena V tomto smyslu se mluví také o hypotéze policejního vyšetřování o hypotetické diagnóze v lékařství a podobně V právu znamená hypotéza tu část právní normy která určuje podmínky za kterých se má uplatnit pravidlo jednání obsažené v další části právní normy dispozici Příklad "Kdo najde ztracenou věc hypotéza je povinen ji vrátit vlastníkovi dispozice" Vědecká hypotéza Vědecká hypotéza je přijatelný předpoklad umožňující vědecké vysvětlení nějakého jevu Hypotéza je tvrzení o podstatě určité situace ve světě je to vědecky zdůvodněný předpoklad možného stavu skutečnosti Na počátku vědeckého poznání stojí domněnka kterou hypotéza rozpracovává Hypotéza již musí být podložena celou řadou faktů vytyčujících nám další směr výzkumu Hypotéza vzniká když pátráme po nutné souvislosti mezi fakty vyžaduje práci badatele aby mohla být potvrzena či vyvrácena V tomto procesu je často možné fakta vyložit několika různými hypotézami které pak v dalším bádání ověřujeme Hypotéza musí být slučitelná s co největším počtem faktů jichž se týká Můžeme-li na základě faktů vytyčit více hypotéz upřednostňujeme tu hypotézu která vysvětluje větší počet faktů Zároveň platí pravidlo Occamovy břitvy tzn že jednodušší vysvětlení je pravděpodobnější Zjistíme-li v průběhu ověřování hypotézy další fakta musíme je do vysvětlení zahrnout nebo hypotézu vyvrátit Hypotézu nelze nikdy dokázat pouze potvrdit nebo falzifikovat V hypoteticko-deduktivních metodách by měla být hypotéza falzifikovatelná v tom smyslu že je možné že se později prokáže její nepravdivost – obvykle pozorováním Je tedy třeba podotknout že pokud je hypotéza potvrzena neznamená to nutně že je i prokázána zůstává nadále falzifikovatelná Příklad kdo navštíví novou zemi a pozoruje pouze bílé ovce může vytvořit hypotézu že všechny ovce v té zemi jsou bílé Tato hypotéza je falzifikovatelná Může být vyvrácena zpozorováním jediné černé ovce Za předpokladu že jsou experimentální neurčitosti malé například že je to koza místo ovce a že badatel správně interpretoval výrok hypotézy například zahrnuje slovo „ovce také berany? je hypotéza vyvrácená Zajímavý postoj k hypotézám zaujal ve svých Princípiích Newton výrok k hypotézám „Hypotheses non fingo „Hypotézy nevymýšlím Úloha hypotézy ve vědě a výzkumu hypotéza je jedním z řešení jak překlenout problém mezi teorií a empirií hypotéza je formulace která vysvětlí naše pozorování hypotézu nemůžeme nikdy dokázat jen potvrdit nebo falzifikovat hypotéza je nástrojem pro tvoření lepších výkladů je formulovaná v takové podobě v níž je testovatelná formulace hypotézy je test zda je daný jev možný hypotézy nevysvětlují co „to je ale jak „to poznat falešná hypotéza je vytvořená tak že experimenty se nemohou ani potvrdit ani vyvrátit nerelevantní hypotéza je vytvořená tak že nedochází k žádnému posunu řešení Kritéria hypotézy hypotéza je testovatelná musí být způsob jak ji falzifikovat kompatibilita s dřívějšími hypotézami kontinuita bádání jednoduchost „nejsprávnější je ta která je nejméně komplikovaná forma jistého tvrzení pravidla hry Platón pravidla relativizace konfrontace mezi myšlením člověka a tím kde vzniká nový teoretický jazyk realistický způsob zachycení myšlení myšlenka hypotézy vychází z myšlenky dialogu hypotéza stanovuje pravidla výměny informací „metodologický ideál hypotéza je předběžná a nahraditelná hypotéza má zdůvodňovat nikoliv být sama zdůvodňována snaha vzdát se toho v čem spočívá vědecká racionalita Externí odkazy İHH İnsani Yardım Vakfı zkráceně IHH turecky celým jménem İnsan Hak ve Hürriyetleri ve İnsani Yardım Vakfı anglicky Humanitarian Relief Foundation celým jménem The Foundation for Human Rights and Freedoms and Humanitarian Relief česky Nadace pro lidská práva a svobody a humanitární pomoc je turecká nezisková organizace která je aktivní ve více než 100 zemích světa IHH byla založena v roce 1992 a oficiálně zaregistrována v Istanbulu v roce 1995 Poskytuje humanitární pomoc v oblastech postižených válečnými konflikty a přírodními katastrofami Mezi její hlavní projekty patří též africké kampaně zaměřené na operace šedého zákalu a na budování studní Světové mediální pozornosti se organizaci IHH dostalo v roce 2010 kdy při pokusu o prolomení námořní blokády Gazy došlo na palubě její lodi s humanitární pomocí ke konfliktu s izraelskými složkami ve kterém zahynulo 9 aktivistů IHH V březnu 2015 se organizaci IHH po dvouměsíčním intenzivním vyjednávání podařilo vysvobodit české cestovatelky Antonii Chrásteckou a Hanu Humpálovou které byly dva roky vězněny v Pákistánu poté co byly během pozemní cesty do Indie uneseny skupinou ozbrojenců Reference Externí odkazy Izraelští Arabové hebrejsky ערבים אזרחי ישראל Aravii Jisra'eli je termín pro označení Palestinců nebo arabsky hovořících lidí bez židovského původu kteří jsou občany Státu Izrael U některých izraelských Arabů je však preferovanější označení arabští obyvatelé Izraele a označení izraelští Arabové je u nich neoblíbené Národnostně se většina z nich identifikuje jako Palestinci a občansky jako Izraelci Mnoho těchto arabských obyvatel má rodinné svazky s palestinskými Araby na Západním břehu Jordánu v Pásmu Gazy a v Jordánsku Větší identifikování se jako Izraelci je mezi beduíny a Drúzy Zvláštní případ jsou Arabové žijící na územích anektovaných Izraelem po Šestidenní válce v roce 1967 tj ve Východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách Obyvatele východního Jeruzaléma získali trvalé izraelské občanství krátce po válce Pouze malá část z nich jej však přijala a většina udržuje úzké vztahy se Západním břehem přestože jim je umožněno volit v komunálních volbách Většina drúzkých obyvatel Golanských výšin je považovaná za izraelské obyvatele na základě Zákona o Golanských výšinách z roku 1981 Část z nich plně přijala izraelské občanství avšak většina z nich se považuje za obyvatele Sýrie Po získání občanství byli izraelští Arabové formálně zrovnoprávněni s židovskými obyvateli Izraele V současné době mají izraelští Arabové vlastní politické strany zastoupení v Knesetu vlastní školy možnost studovat na izraelských univerzitách možnost ošetření v izraelských nemocnicích právo na pobírání sociálních benefitů atp Odkazy Poznámky Související články Izraelci Externí odkazy Jamato 大和 byla bitevní loď japonského císařského námořnictva pojmenovaná po staré japonské provincii Jamato Byla první lodí své třídy Spolu se svou sesterskou lodí Musaši to byly největší a nejlépe vyzbrojené bitevní lodě které kdy byly postaveny Lodě nesly děla ráže 460 mm 181 palců tedy největší děla která kdy byla na loď použita Konstrukce Třída Jamato byla stavěna po japonském odmítnutí Washingtonské deklarace na druhé londýnské konferenci v roce 1936 Washingtonská smlouva měla omezit námořní zbrojení Původní Londýnská smlouva z roku 1930 kterou Japonsko ještě podepsalo zakazovala stavbu bitevních lodí do roku 1937 Projekční práce na třídě Jamato začaly v roce 1934 Projekt plavidel o výtlaku 68 000 tun byl po úpravách v roce 1937 přijat Stavba lodi probíhala v loděnici v Kure ve speciálně upraveném doku aby bylo dodrženo přísné utajení Na vodu byla Jamato spuštěna 8 srpna 1940 a do služby vstoupila 16 prosince 1941 Původně bylo plánováno postavit celkem pět lodí této třídy Třetí lodí byla Šinano která byla po bitvě u Midway dokončena jako letadlová loď Nepojmenovaný trup čtvrté jednotky byl sešrotován v roce 1943 v době kdy byl ze 30 % hotov Pátý kus třídy Jamato jehož stavba měla začít v roce 1942 nakonec nebyl nikdy objednán Podobně jako v Německu s nástupci třídy Bismarck se i v Japonsku uvažovalo o ještě grandióznější konstrukci s děly ráže 510 mm jejichž příprava ale byla v roce 1942 zastavena Třída byla navrhována tak aby měla převahu nad jakoukoliv americkou bitevní lodí té doby Při volbě ráže 460 mm pro hlavní děla hrál určitou roli i fakt že kdyby se Američané rozhodli postavit podobně vyzbrojené lodi jejich očekávaná velikost by jim bez velkých kompromisů nedovolila proplutí Panamským průplavem Navíc pro zmatení zahraničních rozvědek byly kanóny Jamato pojmenovány jako 406cm a pravá ráže děl byla před veřejností utajována Vše fungovalo tak dobře že ještě v roce 1945 Američané věřili že Jamato má kanóny ráže 406 mm a výtlak okolo 45 000 tun tedy podobné parametry jako třída Iowa Před stavbou lodi musel být suchý dok v Kure prohlouben a nosnost jeho jeřábů zvýšena na 100 tun Dok byl částečně zastřešen aby byla loď lépe skryta Většina pracovníků doku nevěděla o skutečných parametrech stavěné lodi a také když byla Jamato spuštěna na vodu stalo se tak bez slavností Služba Jamato byla vlajkovou lodí admirála Isoroku Jamamota od 12 února 1942 kdy v této funkci nahradila bitevní loď Nagato V červnu 1942 byla Jamato součástí hlavního svazu admirála Jamamota při útoku na Midway Svaz složený z bitevních lodí Jamato Nagato Mucu letadlové lodě Hóšó lehkého křižníku Sendai 9 torpédoborců a 4 podpůrných lodí se však nakonec do bitvy u Midway nezapojil Jamato poté zůstala vlajkovou lodí ještě 364 dní než jí v této roli 11 února 1943 vystřídala její sesterská loď Musaši Celou dobu mezi 29 srpnem 1942 až 8 květnem 1943 kotvila Jamato na atolu Truk V květnu 1943 se vrátila do Kure kde bylo posíleno protiletadlové dělostřelectvo a instalován radar typu 22 Kvůli instalaci dalších 25mm kanónů byly odstraněny dvě dělové věže s kanóny 155 mm To si vynutil rostoucí význam letectva při bojích v Pacifiku 25 prosince 1943 se Jamato vydala na cestu zpět k atolu Truk ale cestou byla poškozena torpédem americké ponorky USS Skate Oprava poškození trvala až do dubna 1944 Při těchto opravách byla ještě více posílena protiletecká obrana V červnu 1944 se Jamato zúčastnila bitvy ve Filipínském moři V říjnu 1944 se zúčastnila bitvy v zálivu Leyte během níž poprvé vystřelila ze svých hlavních děl proti nepříteli Během leteckých útoků zde Jamato lehce poškodily dva zásahy pumami zatímco její sesterská loď Musaši byla hlavním cílem a byla zde potopena Po návratu domů v listopadu 1944 byla opět posílena protiletadlová výzbroj a novým velitelem Jamato se stal Kósaku Ariga 18 března 1945 provedl americký úderný svaz TF 58 letecké útoky na Kure Jamato byla napadena ve Vnitřním moři a lehce poškozena Poslední plavba 1 dubna 1945 se s americkým vyloděním na Okinawě přiblížil i zánik Jamato Z přístavu Tokujama vyplula Jamato 6 dubna jako hlavní loď svazu admirála Seiiči Itóa aby se na sebevražedné misi operace Ten-gó probila k Okinawě napadla zde americké invazní svazy a po najetí na pláž fungovala do svého zničení jako nepotopitelná baterie Zbytek svazu tvořil lehký křižník Jahagi a 8 torpédoborců Svaz neměl žádné letecké krytí Mnoho japonských důstojníků se stále domnívalo že loď je nepotopitelná Krátce po vyplouvání z Vnitřního moře byl japonský svaz zpozorován ponorkami USS Threadfin a USS Hackleback Druhý den po vyplutí 7 dubna bylo proti Jamato a jejímu doprovodu vysláno 386 letadel která ji ve 1230 napadla Piloti torpédových bombardérů dostali instrukce aby útočili na příď a záď kde byla slabší pancéřová ochrana a jen z jedné strany aby se loď převrátila Jamato zasáhlo přibližně 8 pum a 12 torpéd Bliss-Leavitt Mark 13 Ve 1423 se převrhla a její muniční sklady explodovaly Hřib který při explozi vznikl byl viditelný dokonce i z nejjižnějšího japonského ostrova Kjúšú Když se Jamato potopila zbývalo jí k Okinawě stále ještě 200 km Při potopení lodě zahynulo 2 475 členů posádky zatímco 269 zachránily japonské torpédoborce Vrak Vrak lodi dnes leží 300 metrů hluboko na mořském dně Byl prozkoumán v letech 1985 a 1999 Průzkum ukázal že loď se rozpadla na dva kusy se zlomem v místě věže B Příď na dně leží vzpřímeně zatímco zadní část je kýlem vzhůru Věže hlavního dělostřelectva leží opodál Souvislosti Dělostřelectvo jiných lodí nehrálo při potopení Jamato žádnou roli Potopení největší postavené bitevní lodi leteckými útoky potvrdilo důležitou změnu v námořní válce k níž za druhé světové války došlo Ve funkci „královny moří a nejdůležitější lodi každé floty byla bitevní loď nahrazena lodí letadlovou To se projevilo už dříve při britském útoku na Taranto potopení britského bitevního křižníku HMS Repulse a bitevní lodě HMS Prince of Wales japonským letectvem i při potopení dalšího bitevního obra — Musaši K dalším bitevním lodím a bitevním křižníkům které v akci zničil výbuch jejich muničního skladiště patří HMS Queen Mary HMS Invincible a HMS Indefatigable potopené v bitvě u Jutska HMS Hood potopen Bismarckem USS Arizona potopená při útoku na Pearl Harbor a HMS Barham vybuchl po zásahu torpédem Odkazy Reference Literatura Externí odkazy na navweapscom na palbacz Jan Čapek ze Sán † po 1445 byl husitský polní hejtman a vrchní hejtman polního vojska sirotků v letech 1431–1434 V jejich čele se zúčastnil mnoha bitev a jízd které však nedopadly vždy nejlépe Charakteristika osobnosti Jan Čapek ze Sán byl považován za velmi schopného polního hejtmana a jednoho z vůdců husitských radikálů Jeho schopnosti však byly poněkud znehodnoceny jeho osobními vlastnostmi z nichž asi nejvýraznější byly krutost hrabivost zbrklost a přehnané sebevědomí Byl dvakrát ženat Dceru Žofii z prvního manželství provdal za známého husitského vojevůdce Jana Talafúsa z Ostrova Jan Čapek zemřel kolem roku 1452 Jeho druhou manželkou byla Hedvika Petřvaldská vdova po Janu z Kateřinic obec nedaleko Hukvald Svatba proběhla kolem roku 1445 Synové jmenované Hedviky Jiřík a Mikoláš pocházeli z jejího prvního manželství Válečná tažení V roce 1427 vytáhl v čele velkého uskupení sirotčích vojsk do Slezska byl však Slezany poražen u Náchoda a musel se vrátit V roce 1431 vytáhl v čele sirotků a společně s tábority na Slovensko Výprava byla zpočátku velmi úspěšná ale navzdory původnímu očekávání se protáhla Proto táborité odtáhli domů zatímco sirotci pokračovali v tažení jižním Slovenskem Podařilo se jim získat mnoho kořisti ale při návratu bylo vojsko s vrchovatě naloženými vozy zaskočeno při přechodu Váhu uherskou jízdou Bojovníci v pochodovém útvaru nestačili dostatečně uzavřít vozovou hradbu a Uhři pronikli dovnitř jejich útvaru Jan Čapek ze Sán utrpěl zdrcující porážku jednu z největších která husity potkala Ztratil veškerou kořist vozy i pěchotu zachránila se pouze jízda U Váhu zahynuly více než dvě třetiny jeho bojovníků Naproti tomu skvělým vítězstvím skončila spanilá jízda kterou Čapek ze Sán vedl v roce 1433 na pomoc Polákům proti Řádu německých rytířů a která měla husitům zabezpečit polské spojenectví Čeští bojovníci při ní dorazili až k Baltu Čapek se při ní nicméně dopouštěl válečných krutostí nechal zmasakrovat zajaté české žoldnéře ve službách Řádu Polský král Vladislav II Jagello pak Čapkovi daroval za jeho pomoc velblouda kterého si hejtman přivedl na obléhání katolické Plzně Plzeňští obránci mu však vzápětí provedli potupný žertík když se při nečekaném výpadu zvířete zmocnili a odvedli si je do města Čapek se od nich snažil velblouda marně vykoupit za 50 kop grošů což byla cena výkupného za urozeného zajatce Tuto epizodu dodnes připomíná vyobrazení velblouda na plzeňském městském znaku V roce 1434 vedl Čapek v bitvě u Lipan jízdu spojených sil radikálních husitů proti koalici umírněných a katolíků V této bitvě utrpěli radikálové zdrcující porážku zachránila se pouze jízda Někteří historici Čapkovi vyčítají že svým jednáním donutil některé představitele sirotků bojovat na straně panské koalice a že on sám předčasným útěkem zradil své bratry a zavinil tak jejich porážku Z toho mála co víme o průběhu bitvy u Lipan se však zdá být zřejmé že bitva již byla ztracena a setrvání jízdy na bojišti by vedlo pouze k jejímu zničení Po porážce u Lipan a rozpuštění sirotčích polních vojsk opustil Jan Čapek ze Sán území Čech a vstoupil do služeb polského krále Později se na straně Vladislava III účastnil válek o nástupnictví v Uhrách kde se střetl s Janem Jiskrou z Brandýsa Po bitvě u Varny se však s Jiskrou smířil a vstoupil do jeho služeb Tehdy patrně došlo ke sňatku jeho dcery Žofie s Jiskrovým spolubojovníkem Janem Talafúsem z Ostrova Poslední záznamy o něm pocházejí z roku 1445 Zemřel patrně na Hukvaldech někdy kolem roku 1452 Literatura Externí odkazy Jan Talafús z Ostrova okolo 1410 – po roce 1475 byl jedním z předních hejtmanů českých bratrstev které po husitských válkách působily na území Horních Uher Zde pod velením Jana Jiskry z Brandýsa po boku Petra Aksamita a dalších bratrských hejtmanů sloužil v žoldu nezletilého krále Ladislava Pohrobka a jeho matky Alžběty Lucemburské V době svého zahraničního působení se účastnil většiny důležitých vojenských operací a čtrnáct let vykonával funkci hejtmana na Rychnavě Po návratu do Čech vstoupil do služeb Jana z Rožmberka později pak do vojska krále Jiřího z Poděbrad pod vrchním velením Ctibora Tovačovského z Cimburka I přes absenci podrobnějších písemných pramenů je patrné že Talafúsovo jméno nebylo v Čechách neznámé a že patřil ke středoevropské válečnické elitě své doby Díky tomu nezůstaly jeho osudy zapomenuty a jeho osoba se stala jednou z ústředních postav literární trilogie Aloise Jiráska Bratrstvo a divadelní hry Hejtman Talafús dramatičky Evy Klenové Mládí Jana Talafús spatřil světlo světa na usedlosti Ostrov vzdálené asi 9 km od Vysokého Mýta Datum jeho narození soudobé listiny nezachovaly čeští historici proto obecně udávají že se tak stalo přibližně v roce 1410 Stejně tak není doloženo kdo byli jeho rodiče Nejbližším ověřitelným předkem je jeho děd Ješek Talafús z Říčan přičemž otcem budoucího hejtmana byl jeden z jeho čtyř synů – Jan Mikuláš Beneš nebo Jiří Byl to také děd Jana Talafúsa kdo vstoupil do služeb pánů Košumberských kteří později přijali jméno Slavatové a byla mu od nich jako manský statek propůjčena košumberská část Ostrova Vzdělání se mladému Talafúsovi dostalo ve škole v Luži a později pravděpodobně i na některé z pražských škol Současně se všeobecným vzděláváním byl připravován k vojenskému řemeslu a patrně ve věku 24 let se v řadách sirotčích vojsk jako panoš pana Viléma z Chlumu a Košumberka zúčastnil bitvy u Lipan Hejtman bratříků Roku 1440 se Jan Talafús účastnil Čáslavského sněmu kde se jednalo o bezpečnosti ve východních Čechách Téhož roku prodal za 220 kop grošů dvůr Šnakov a na podzim odjel do Horních Uher Tady vstoupil do vojska nejvyššího hejtmana Jana Jiskry z Brandýsa který ve službě královny Alžběty Lucemburské vdovy po Habsburkovi Albrechtovi II hájil nároky jejího syna Ladislava Pohrobka na Uherský trůn Vojenská intervence měla své opodstatnění neboť Uherská šlechta popřela práva dvouletého následníka a svým panovníkem zvolila polského krále Vladislava III Varnenčika kterého podporoval maďarský vojevůdce János Hunyadi a Talafúsův tchán Jan Čapek ze Sán v letech 1442 – 1444 jmenovaný nejvyšším polním hejtmanem polského vojska v Uhrách Prvních větších akcí se Jan Talafús zúčastnil v roce 1441 když pomáhal Janu Jiskrovi obsazovat města na Spišku a Šarišsku a vyprostit Košice které obléhali Poláci; po úspěšné operaci se na krátkou dobu stal košickým hejtmanem Roku 1442 byl jmenován hejtmanem Šťavnice která byla za jeho nepřítomnosti vydrancovaná ale přesto po jeho návratu zůstala v rukou bratrstev Na podzim téhož roku nečekaným přepadem dobyl uherské město Jager kde se právě ubytovalo poselstvo krále Vladislava III jež se vracelo zpět do Polska Při přepadu se zmocnil mnoha významných zajatců i bohaté kořisti Při zpáteční cestě jej však přeplněné vozy zpomalily a dostihli ho pronásledující Uhři Nastala prudká srážka při které padlo množství mužů a Talafús byl nucen se stáhnout Při ústupu padl do zajetí a byl uvězněn v Jageru Na svobodu se dostal po 3 říjnu téhož roku O dva měsíce později pomáhal dobýt hrad Rychnavu kde byl přidělen pod velení nového hejtmana pevnosti Slováka Jana z Pereně Z tohoto místa dál podnikal dílčí přepady nepřátelského území; zejména je zmiňováno okolí Tokaje Roku 1445 byl jmenován hejtmanem na hradě Chmeľov Komlóš a o tři roky později obdržel hejtmanství na Rychnavě kde prožil následujících čtrnáct let života Mimo to že jej na tomto sídle často navštěvovala jeho manželka Žofie zde udržoval milostný vztah s Uherkou Márii Bodorovskou Roku 1449 se Talafús po boku Jana Jiskry z Brandýsa zúčastnil bitvy u Somoše a v roce 1451 bojoval v řadách 3000 bratříků kteří v bitvě u Lučence porazili na 20 000 Uhrů Roku 1453 byl český král Ladislav Pohrobek korunován králem uherským Vzápětí vznesl na Jana Jiskru požadavek aby vrátil všechny dobyté hrady a posléze ho propustil ode dvora Rozkazu odevzdat získaný majetek většina Jiskrovi podřízených hejtmanů neuposlechla V únoru téhož roku se Jan Talafús zúčastnil spišského sněmu v Levoči kde šlechtici vedli jednání o zákroku proti loupeživým tlupám Při jednom z bojových výpadů v příštích měsících byl těžce raněn V roce 1455 král Ladislav povolal Jana Jiskru zpět do svých služeb a rozhodl o ponechání veškerého nabytého majetku v rukách bratříků Avšak po jeho smrti v roce 1457 se králem Uher stal Matyáš Korvín který proti bratrstvům vytáhl s ozbrojenou mocí Jeho vojsko záhy přitáhlo k hradu a stejnojmennému městu Šarišský Potok které měli toho času v držení Jan Talafús a Petr Aksamit Ostrovský rodák spolu s třemi stovkami jezdců proti tomuto vojsku podnikl protiútok avšak většina jeho mužů při výpadu padla do zajetí Jemu samotnému se podařilo spasit útěkem na Šarišský hrad Z této pevnosti pak spolu s Petrem Aksamitem a dalšími hejtmany vyrazili zpět k Šarišskému Potoku a cestou vydrancovali území mezi Bodrogem a Tisou 21 května však byli protivníkem u Šarišského Potoka zaskočeni a v polích kolem městečka se strhla krátká bitva Z 2000 bratříků jich bylo 600 zabito a 200 zajato na místě Další se pokusili uprchnout avšak po vytrvalém pronásledování jich vyvázlo zhruba kolem dvou stovek V boji zemřel i Talafúsův přítel Petr Aksamit On sám společně se svými čtrnácti jezdci se spasil útěkem na Šarišský hrad Z této pevnosti byl zanedlouho vytlačen do Březnice odkud ustoupil zpět na Rychnavu V roce 1460 Talafús opět vstoupil do vojska Jana Jiskry z Brandýsa který za pomoci Jiřího z Poděbrad a zbytků Aksamitových rot pokračoval na Spišsku ve válce proti uherskému králi jehož vojska měla za úkol vypudit zbývající bratrstva ze země Až do března roku 1462 se Talafúsovi podařilo uhájit Rychnavu poté ale opět padl do zajetí Následujícího roku se Jan Jiskra a Matyáš Korvín smířili a Talafús spolu s Mikulášem Brcalem z Dobré někdejším hejtmanem na Kežmarku a Bartošem z Hartvíkovic dostali na odbytnou 16 000 dukátů Poslední zmínka o Talafúsovi v Uhrách se datuje k 31 srpnu 1463 Na Hukvaldy se vrátil po dvaceti třech letech v zahraničí Podle legendy prý díky střídavému válečnému štěstí přijel z Uher zchudlý a bez prostředků Na Slovensku se od té doby vžilo pořekadlo bědný ako Talafús Poslední zmínky Pravděpodobně v roce 1465 Jan Talafús ovdověl a vstoupil do královského vojska pod velením Jana z Rožmberka který na Moravě v letech 1464 – 1465 vedl válku proti papežovi a části katolické šlechty Poté co jeho velitel změnil strany vstoupil Jan Talafús do přímé služby krále Jiřího z Poděbrad Pod velením Ctibora Tovačovského z Cimburka se v roce 1466 účastnil tažení do Polska a stal se přímým účastníkem bojů u Vratislavi V roce 1467 bojoval v bitvě u Pačkova kde bylo jeho úkolem čelit skupině žoldnéřů známé pod jménem „zlá rota Posléze se vrátil zpět na své pozemky Je pravděpodobné že po vpádu uherského vojska do Čech se účastnil i bojů které vypukly v roce 1469 Po ústupu nepřátel ze země se vrátil patrně zpět na Hukvaldy Poslední písemná zmínka o jeho osobě pochází z roku 1475 V jednom ze zápisů v Knize půhonné a nálezové lze dohledat že Talafůs dědic Čapka ze Sán je stále ještě živ Kdy a kde zemřel není známo Odkazy Poznámky Reference Prameny Literatura Prozaická a dramatická tvorba Externí odkazy Japonsko Nihonkoku Nipponkoku je císařský ostrovní stát ve východní Asii Na západě ho Korejský průliv odděluje od pobřeží Koreje Japonské moře ho odděluje od Severní Koreje a Ruska Japonské ostrovy Rjúkjú z východu ohraničují Východočínské moře a na jihu sahají až k Tchaj-wanu Jméno Japonska doslova znamená Země vycházejícího slunce 日 ni slunce 本 hon původ 国 koku země Čínsky se tytéž znaky čtou Ž'-pen-kuo odtud zřejmě pocházejí názvy v  evropských jazycích francouzské Japon anglické Japan Symbolem Japonska je sopka Fudži Fudži-san které nerodilí mluvčí někdy nesprávně říkají Fudži-jama což vzniká špatným čtením znaku pro horu japonské čtení "jama" zaměněno za sinojaponské čtení "san" Historie Historická období Historie Japonska se dělí na jednotlivá dílčí období Džómon 縄文時代 10  000 – 300 př n l Jajoi 弥生時代 300 př n l – 710 n l Nara 奈良時代 710 – 794 Heian 平安時代 794 – 1185 Kamakura 鎌倉時代 1185 – 1333 Muromači 室町時代 1333 – 1568 Azuči-Momojama 安土桃山時代 1568 – 1600 Tokugawa nebo také Edo 江戸時代 1600 – 1868 Meidži 明治 1868 – 1912 Taišó 大正 1912 – 1926 Šówa 昭和 1926 – 1989 Heisei 平成 od 1989 Prehistorie Archeologické nálezy ukazují že Japonsko bylo osídleno ranými humanoidy přibližně před 500 tisíci lety v průběhu starší doby kamenné V opakujících se ledových dobách které probíhaly v posledním 1 milionu let bylo Japonsko pravidelně spojováno s asijským kontinentem pevninskými mosty přes Sachalin na severu a pravděpodobně přes Kjúšú na jihu čímž byla umožněna migrace lidí zvířat a rostlin z oblastí dnešní Číny a Koreje na japonské ostrovy S koncem poslední doby ledové a globálním oteplením se na přelomu střední a mladší doby kamenné – kolem roku 11 tisíc před naším letopočtem – objevila kultura Džómon Jomon která byla charakteristická polo-kočovnou společností lovců a sběračů a výrobou nejstarší známé keramiky na světě Předpokládá se že příslušníci kultury Džómon jsou předchůdci prvních Japonců a dnešního národa Ainu Začátek období Jajoi kolem roku 300 př n l je spojený s příchodem nových technik z asijského kontinentu jako je pěstování rýže stejně jako s masivní migrací z nejrůznějších částí Asie – z Korey a Číny především pak z oblastí Pekingu a Šanghaje a z jihu po moři Nicméně několik současných studií ukazuje že období Jajoi je o 5 až 6 století delší než se původně předpokládalo neboť masivní migrace je nutná k vysvětlení razantního vzrůstu populace Ze 3 století př n l pochází první historicky doložitelný název Japonska čínský znak 倭 Wa Tradiční Japonsko Podle tradiční japonské mytologie bylo Japonsko založeno v  7 století př n l původním císařem Jimmu Během 5 a 6 století bylo zavedeno čínské písmo a buddhismus spolu s ostatními aspekty čínské kultury nejprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny Císařové byli formálními vládci nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty regentů nebo šógunů vojenských správců Původní politická struktura zajišťovala že když byla válka mezi rivaly skončena vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian plný název je Heiankjóto kjóto což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu dnešní Kjóto kde z milosti císaře s jeho formálním souhlasem vládl V roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici odmítl se přesunout a následně vládl z Kamakury na jih od dnešní Jokohamy Šógunát Kamakura byl poměrně stabilní nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako období Sengoku neboli „období válčících států V roce 1600 v bitvě u Sekigahary šógun Tokugawa Iejasu buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval šógunát Tokugawa v malé rybářské vesničce Edo původně přepisováno též jako „Jeddo která je dnes známá jako Tokio východní hlavní město Od druhé poloviny 16 století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska Španělska Nizozemí a Anglie V první polovině 17 století podezříval japonský šógunát katolické misionáře že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima také Dešima u Nagasaki Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města Tato izolace trvala 251 let dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě Následně došlo k podpisu obdobných smluv Ansejské dohody i s evropskými mocnostmi Moderní dějiny Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost Po Válce Bošin v letech 1867 – 1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře V roce 1867 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito dnes známý jako Meidži a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem tzv reformy Meidži Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce včetně západního právního řádu a vlády Spolu s dalšími ekonomickými sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti Jako výsledek čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a polovinu Sachalinu a později v roce 1910 okupovalo Koreu Na počátku 20 století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu vedoucímu k invazi do Manžuska a druhé čínsko-japonské válce 1937 Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu Japonsko trpělo nedostatkem strategických surovin ropy kaučuku barevných kovů atd které muselo dovážet Proto se Japonsko zajímalo i o bohatá naleziště v jihovýchodní Asii Kvůli válce v Číně a obsazení leteckých a námořních základen ve francouzské Indočíně 6 července 1941 bylo na Japonsko uvaleno embargo a USA zmrazily japonská aktiva ve svých bankách V souvislosti s expanzí do jihovýchodní Asie a Pacifiku považovali někteří japonští vůdci za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v  Pearl Harbor 1941 aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku Nicméně vstup Spojených států do 2 světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska Po dlouhém pacifickém tažení se Spojenci dostali až k japonským ostrovům Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo 15 srpna 1945 Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA až do roku 1952 po jejímž skončení zahájilo významné ekonomické oživení které vrátilo ostrovům prosperitu Úspěch olympijských her v Tokiu v roce 1964 je považován za jeden z mnoha znaků že Japonsko znovu získalo svůj národní status Ostrovy Rjúkjú zůstaly pod správou USA až do roku 1972 aby byla zajištěna stabilizace východní Asie a významná vojenská přítomnost USA zůstává až do těchto dnů Geografie Japonsko leží na východním okraji asijského kontinentu Stát je tvořen řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu Největší ostrovy jsou od severu k jihu Hokkaidó 北海道 Honšú 本州 největší ostrov Šikoku 四国 a Kjúšú 九州 K  těmto ostrovům patří i skupina menších ostrovů v  bezprostřední blízkosti i ostrovy více vzdálené např Okinawa Celková délka pobřeží všech ostrovů je 33 889 km Japonsko je země z velké části hornatá Nejvyšší horou je Fudži 3776 m další nejvyšší hory jsou uvedeny v seznamu japonských třítisícovek nejprominentnější hory jsou v seznamu japonských ultras Lidé se soustřeďují převážně do pobřežních oblastí Hustota obyvatelstva je velmi vysoká; Japonsko je co se týče hustoty zalidnění 30 na světě Slabá zemětřesení jsou častá protože Japonsko se nachází na hranici tří tektonických desek Velká zemětřesení se vyskytnou během každého století několikrát a často také vyvolají vlny tsunami Poslední velká zemětřesení byla v  letech 1923 Velké zemětřesení v Kantó 83 stupně 1995 Zemětřesení v Kóbe 72 stupně 2004 oblast Čúecu 69 stupně a 2011 Zemětřesení a tsunami v Tóhoku 89 stupně které pravděpodobně připravilo největší katastrofu od 2 světové války Počet mrtvých se odhaduje až na 11 000 a čtvrt miliónu lidí připravily živly o domov Podnebí Japonska je oceánické vlhké a monzunové ale díky rozloze země se klima v různých oblastech liší Období dešťů začíná na Okinawě počátkem května na ostrově Honšú pak uprostřed června kde trvá cca 6 týdnů Na přelomu léta a podzimu přinášejí silné deště také tajfuny Administrativní dělení Japonsko se dělí na 47 prefektur Hlavní město Japonska Tokio 東京 má 82 milionů obyvatel včetně předměstí až cca 12 milionů Tokio není v Japonsku oficiálně město Jde o jednu z několika prefektur 3 6 které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio přesněji jako Velké Tokio Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy císařský palác a centrum oblasti Naopak 1 3 prefektury je pokryta horami a lesy Další významná města Jokohama 横浜 35 mil Ósaka 大阪 26 mil Nagoja 名古屋 22 mil Sapporo 札幌 18 mil Kóbe 神戸 15 mil Kjóto 京都 15 mil Fukuoka 福岡 14 mil Hirošima 広島 11 mil Hlavní ostrovy Hokkaidó 北海道 Honšú 本州 Šikoku 四国 Kjúšú 九州 Politika Japonsko je konstituční monarchie kde moc císaře je maximálně omezena Jeho funkce je pouze reprezentativní ústava z roku 1947 definuje jeho pozici takto „Císař je symbol státu a jednoty národa odvozuje svou moc a postavení od vůle národa v němž tkví nezávislá moc Nepřímo je tedy řečeno že Císař již není pozemský potomek bohů ale běžný monarcha Toto prohlášení učinil císař Hirohito Moc drží v rukou převážně japonský premiér a další zvolení členové Národního shromáždění zatímco svoboda volby spočívá na japonských občanech< ref> Císař působí především jako hlava státu při diplomatických příležitostech Současným císařem je Akihito Jeho nástupcem na trůně je Naruhito korunní princ Japonska Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Japonský parlament Skládá se z Poslanecké sněmovny která má 480 členů volených každé čtyři roky nebo při předčasných volbách a Sněmovny rádců s 242 členy volených na šestileté období Aktivní volební právo mají osoby starší 20 let volí se tajně do všech zastupitelských úřadů Největší opoziční stranou byla po desetiletí sociálně liberální Demokratická strana Japonska DPJ které poprvé a s velkým náskokem zvítězila v předčasných parlamentních volbách v srpnu 2009< ref> Premiér je hlavou vlády je jmenován japonským císařem poté co je navržen parlamentem a Poslanecká sněmovna mu musí vyslovit důvěru Mezi jeho důležité pravomoci patří jmenování a odvolávání ministrů z nichž většina musí být členy parlamentu V současnosti slouží jako předseda japonské vlády Šinzó Abe Historicky byl japonský politický systém ovlivněn hlavně Čínou Nicméně ke konci 19 století byl právní systém z velké části založen na evropském právu zejména pak na systému ve Francii a Německu Například v roce 1896 japonská vláda zavedla občanský zákoník založený na německém modelu S poválečnými změnami zůstává tento zákoník platný i v dnešním Japonsku< ref> Moc zákonodárná náleží japonskému Národnímu shromáždění Současná ústava vyžaduje aby císař vyhlásil legislativu která prošla parlamentem aniž by mu dávala pravomoc zákon odmítnout Moc soudní je v Japonsku rozdělena do 4 základních stupňů Nejvyšší soud a 3 stupně nižších soudů Ekonomika Japonská ekonomika je třetí největší na světě a dá se označit za asijskou ekonomickou velmoc dopravních prostředků elektroniky strojírenství Těží ze vzdělané a disciplinované pracovní síly v posledních letech ji ale trápí deflace Mezinárodní vztahy Japonsko má dodnes řadu pohraničních sporů o území s okolními státy Ruskem Čínou Jižní Koreou Tchaj-wanem Demografie muži 62252 mil ženy 65183 mil Ekonomicky činné obyvatelstvo 66990 miliónu k 31 12 2001 Absolutní roční přírůstek obyvatelstva k 1 10 2002 cca 145 000 obyvatel Relativní průměrný roční přírůstek obyvatelstva v roce 2002 011 % Demografické složení v roce 2002 děti do 15 let 142 % populace osoby nad 65 let 185 % populace Průměrná délka dožití muži 7773 let ženy 8464 let Národnostní složení Japonci 983 % ostatní národnosti Korejci632 tis Číňané 381 tis Brazilci 265 tis Filipínci 157 tis Američané 46 tis Peruánci 50 tis Thajci 24 tis Britové 15 tis Vietnamci 14 tis Celkem žije v Japonsku přes 178 mil nejaponského obyvatelstva Kultura Velmi známé je japonské umění krásného písma kaligrafie komiksy manga čtou se jak je pro Japonsko typické zprava doleva origami skládačky z papíru ikebana umění aranžování květin a čajové obřady Významným symbolem Japonska je i kimono tradiční japonský oděv mnohdy viděný na umělkyních zvaných gejša společnice které baví tradičními tanci hrou na hudební nástroje příjemnou konverzací apod; třebaže se jako běžný oděv již téměř nenosí často v rodinách či u osob ctících tradici je používán při významných příležitostech svatba ap Tradiční japonské divadlo nó a japonské divadlo kjógen byly vyhlášeny jako světové nemateriální kulturní dědictví UNESCO Japonská kinematografie obohatila filmy o žánry anime jde o kreslené filmy či seriály džidaigeki – japonské historické filmy o samurajích japonský horor J-horor filmy s obřími netvory kaidžú pink filmy název z angličtiny – japonská „softcore pornografie filmy o Jakuze Fotografie Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky řemesla a umění fotografie v Japonsku mimo jiné důsledkem změny technologie zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění Fotografie se v Japonsku vyvíjela za silné spoluúčasti a zájmu od počátků tohoto umění k úspěchům značného počtu Japonců ve světě fotografie do dnešních dní Situaci ovlivnila izolace země která byla stranou od okolního světa až do roku 1854 Jedním z průkopníků fotografie byl Švýcar Pierre Rossier kterého na východ poslala londýnská firma Negretti and Zambra Do tohoto umění zasvětil fotografy jako byli Ueno Hikoma Horie Kuwadžiró nebo Maeda Genzó První evropští turisté sem začali připlouvat v 70 letech 19 století a fotografie se začala rozvíjet komerčně Pečlivě kolorované snímky zobrazovaly nejen staré Japonsko a jeho památky ale také japonské zvyky portréty japonských krasavic a samurajů Přibližně 80 léta v japonské fotografii byla mezníkem kdy začalo tvořit více japonských fotografů například Kazumasa Ogawa Adolfo Farsari Raimund von Stillfried Kusakabe Kimbei Šin’iči Suzuki nebo Tamamura Kózaburó Byli to oni kdo připravili cestu pro tuto rychle rostoucí profesi během druhé poloviny 19 století Fotografie v Japonsku byla časem přijata jako umělecká forma a dnes se japonští fotografové aktivně účastní na klíčových výstavách po celém světě V Japonsku se nachází celá řada předních světových výrobců klasických i digitálních fotoaparátů a fotografické optiky nespočet fotografických organizací a každoročně je udělováno několik fotografických ocenění Náboženství Hlavními japonskými náboženstvími jsou šintoismus a buddhismus Specifikou Japonska je že většina lidí se hlásí k oběma hlavním náboženstvím Podle statistického průzkumu provedeného Japonským Ministerstvem školství kultury sportu vědy a technologií 文部科学省 MEXT jsou přibližné počty věřících šintoismus 107 mln obyv budhismus 89 mln obyv křesťanů 3 mln obyv jiné 10 mln obyv Běžně se uvádí údaje cca 70 % šintoisté 30 % buddhisté Tyto údaje je však třeba považovat za zavádějící jelikož větši Japonců pouze udržuje některé národní zvyky tradice a pověry lze srovnat s tím když český ateista slaví Vánoce Běžně je v šintoistické svatyni koutek pro buddhisty a naopak Ke křesťanství se hlásí 1 % obyvatel podle jiných údajů až 6 % V zemi také působí mnoho sekt které tato náboženství kombinují na vzestupu jsou nyní sekty vyznávající boha Kušizaka které jsou známé svým velmi pozitivním přístupem k tělesné lásce Zajímavosti Mezi celosvětově známé japonské výrazy patří například aikido bojové umění bonsaj zakrslý stromeček jehož vzhled má napodobovat tvary velkých stromů v přírodě drift automobilový sport řízený smyk vzniklý v Japonsku gejša společnice kamikaze „božský vítr – sebevražední letci za 2 sv války karate bojové umění katana japonský samurajský meč lehce šavlovitého tvaru nindža nájemný vrah špión sakura japonská třešeň samuraj bojovník ekvivalent evropského rytíře seppuku vulgárně harakiri obřadní sebevražda mečem pro zachování cti suši tradiční japonské jídlo připravované z rýže ryb a mořských řas cunami anglický přepis tsunami z výrazu 津波 znamenajícího vlna v přístavu jedna nebo několik po sobě jdoucích vln na hladině moře které vznikají při silném zemětřesení pod hladinou moře podmořském sesuvu nebo dopadu meteoritu do moře nebo jeho blízkosti Oblíbený a známý je i sójový tvaroh tofu; dále šóju sójová omáčka a pasta miso ze zkvašené rýže obilí a sójových bobů Odkazy Reference Literatura Alan Macfarlane Japonsko za zrcadlem Na Drahách 369 760 01 Zlín v roce 2013 1vydání Externí odkazy Jemen oficiálně nazývaný Jemenská republika je stát na jihu Arabského poloostrova v jihozápadní Asii Sousedí se Saúdskou Arábií na severu a Ománem na severovýchodě Z jihu jej omývají vody Arabského moře z jihozápadu průliv Bab-al-Mandab a ze západu Rudé moře Součástí Jemenu je také ostrov Sokotra který leží 415 km na jihovýchod v Arabském moři Hlavním městem je San'á Dějiny Území Jemenu bylo během historie pod vládou mnoha říší a království Nejznámější je říše Sabejská která ovládala území mezi léty 750 před nl 115 nl V roce 631 ovládl území Mohamed a začal se zde šířit islám V 16 století se stal Jemen součástí Osmanské říše Místní obyvatelé však vyhnali Turky v roce 1635 V roce 1839 zabrali velice strategický přístav Aden Britové Město Aden leží na jihu Jemenu a je to největší přístav v zemi Kdo kontroluje tento přístav de facto kontroluje spojení mezi Rudým mořem a Indický oceánem nejsnazší lodní spojení mezi Evropou a Indií Turci znovu zabrali v 70 letech 19 století severní Jemen a udrželi ho až do začátku první světové války Po vyhnání Turků připadl severozápadní Jemen islámským vůdcům imámům Aden se stal v roce 1937 britskou korunní kolonií a později byla vytvořena pod správou Britů Jihoarabská unie V roce 1962 byl v severozápadním Jemenu svržen poslední imám a byla vyhlášena Jemenská arabská republika zkráceně Severní Jemen Následovala občanská válka Na jejím konci v roce 1967 vznikla na jihu země Jemenská lidově demokratická republika zkráceně Jižní Jemen Její vláda byla silně komunisticky zaměřená Mírové soužití dvou Jemenů trvalo jen krátce a v roce 1979 vypukla mezi nimi válka Po válce představitelé obou Jemenů usedli k jednacímu stolu Po kolapsu celého východní bloku došlo k sjednocení obou Jemenů v roce 1990 Sjednocený stát musel přežít další válku která začala roku 1994 kdy se bývalý Jižní Jemen pokusil znovu osamostatnit Jižní Jemen byl poražen a byla vydána nová ústava Podle ní je v čele státu prezident a vládu vede ministerský předseda V době podepsání ústavy byl prezident ze Severního Jemenu a ministerský předseda z Jižního Jemenu Jemen je podle ústavy pluralitní republika s více politickými stranami Po sjednocení bylo dohodnuto přenesení hlavního města z Adenu do San'á Obyvatelstvo Podle odhadů žilo v roce 2014 v Jemenu 24 milionů obyvatel 46 % z nich je mladších než 15 let a 27 % starších než 65 let V roce 1950 zde žilo 43 milionu obyvatel a dle odhadů jich v roce 2050 bude kolem 60 milionů V žebříčku světové porodnosti je na 30 místě kdy na jednu ženu připadá 445 dítěte Rychle roste i populace samotného hlavního města San'á V roce 1978 mělo okolo 55 000 obyvatel a na počátku 21 století jsou to téměř 2 miliony Jemenská společnost je z velké části rozdělena do kmenů v městských částech do kast V severní hornaté části země existuje kolem 400 kmenů Velmi početná je menšina Jemenců perského původu která zde žije přes tisíc let Žila zde i významná židovská komunita V letech 1949-1950 bylo během operace Létající koberec z Jemenu přepraveno 47 000 jemenských Židů do Izraele Dnes jich zde žije okolo 200 V jižní části země žije kolem 100 000 obyvatel indického původu Asi 75 % obyvatel žije na venkově Naprostou většinu obyvatel tvoří muslimští Arabové Malou menšinu tvoří přistěhovalci z Afriky asi 12 % Asie či Evropy V roce 2007 zde asi 124 000 uprchlíků žádalo o azyl mezi nimi přes 110 000 Somálců 11 000 Iráčanů a 2 000 Etiopanů Až 1 milion Jemenců žije v Saúdské Arábii a 70 000 – 80 000 ve Velké Británii Dle ústavy je islám státním náboženstvím Zákony neumožňují muslimům konvertovat k jinému náboženství Okolo 65 % obyvatel jsou sunnité a 35 % tvoří šíité Sunnité jsou soustředěni převážně na jihu a jihovýchodě země Kolem 1 % Jemenců nevyznává islám Je zde okolo 3 000 křesťanů židé hinduisté nebo ateisté V Adenu jsou tři katolické kostely jeden anglikánský a hinduistický chrám Na severu země je jedna synagoga V roce 2005 umělo číst a psát 73 % mužů a 35 % žen Geografie Povrch je velice rozmanitý Západ země je velice hornatý Směrem na východ se postupně pohoří snižuje a na východě tvoří rovinnou tabuli Klima je tropické a velice suché Výjimku tvoří západní horské oblasti Srážky sem přináší letní monzun z Indického oceánu Většina území má ale méně než 100 mm srážek za rok Vegetaci tvoří suchomilné rostliny a v úrodnějších západních oblastech rostou i ovocné stromy Ekonomika Jemen patří k nejméně rozvinutým zemím Polovina obyvatel je zaměstnána v zemědělství Pěstují se převážně pšenice proso a brambory Vývozním artiklem je hlavně káva víno a bavlna Velice významným druhem obživy je tradiční rybolov V 80 letech byla v oblasti objevena ropa Však průmysl se rozvíjí pouze v Adenu kde se nacházejí velké ropné rafinérie Dále se těží draselné soli a fosfáty v zemi neexistuje železniční síť a silnic s pevných povrchem je jen pár na západě Mezinárodní letiště je v hlavním městě Saně v přístavu Aden ale i v Taizu Sociální péče a školství jsou na velice nízké úrovni Vzděláni je sice bezplatné ale pro velké množství dětí které nebydlí ve městě je prakticky nedostupné Jemen patříval k prioritním zemím české zahraniční rozvojové spolupráce Jednalo se o pomoc především ve dvou sektorech energetika a vodohospodářství pitná voda čištění odpadních vod Administrativní dělení V roce 2004 byl Jemen rozdělen na 21 provincií muhafazah množné číslo muhafazat ; tento výraz se do angličtiny obvykle překládá jako governorate gubernie a jeden samosprávný územní celek< ref> Průměrná rozloha provincie je 27 788 km2 Provincie jsou dále rozděleny na 333 oblastí muderiah které jsou ještě dále rozděleny na 2210 podoblastí ve kterých se celkem nachází 38 284 měst roce 2001 Významná místa v Jemenu Sana'a – hlavní město Aden Al-Hudayda Zabid Šibam Sokotra Reference Externí odkazy Johannes Hevelius 28 ledna 1611 Gdaňsk – 28 ledna 1687 tamtéž byl gdaňský astronom pivovarník a po mnohá léta člen tamější městské rady Je považován za zakladatele lunární topografie Život Narodil se roku 1611 v Gdaňsku přímořské metropoli tehdejší Republiky obou národů do rodiny bohatých pivovarníků Roku 1630 vystudoval právo na Leidenské univerzitě a o rok později se vydal na cestu Evropou během níž navštívil mj Paříž a Londýn V roce 1634 se usadil ve svém rodném městě kde působil jako pivovarník a člen městské rady Od roku 1639 se stala jeho hlavním zájmem astronomie V té době však stále zastával funkci gdaňského rádce jež se zabýval soudnictvím a zdravotnictvím V roce 1641 na svém domě postavil hvězdárnu kterou vybavil výbornými přístroji včetně vlastnoručně zhotoveného dalekohledu bez tubusu s ohniskovou vzdáleností 457 m 29 ledna 1660 ji navštívil polský král Jan Kazimír II Vasa s královnou Ludovikou Marií Gonzagovou Hevelius pozoroval sluneční skvrny objevil libraci Měsíce a mezi lety 1642–1645 se věnoval mapování měsíčního povrchu Výsledky mapování publikoval v díle Selenographia 1647 Objevil čtyři komety v letech 1652 1661 1672 a 1677; kometa z roku 1661 je pravděpodobně totožná s kometou Ikeya-Zhang a také navrhl myšlenku že podobná tělesa obíhají po parabolických drahách okolo Slunce V atlase nebe Firmamentum Sobiescianum 1690; titul na počest Jana Sobieského zavedl a pojmenoval jedenáct nových souhvězdí z nichž sedm bylo přijato mezi oficiální 26 září 1679 Heveliovou hvězdárnu přístroje a knihy zničil požár Tuto katastrofu popsal v předmluvě k dílu Annus climactericus z roku 1685 Rychle obnovil škody aby mohl pozorovat Velkou prosincovou kometu roku 1680 Při požáru utrpěl šok a jeho zdraví se zhoršilo Zemřel v den svých 76 narozenin 28 ledna 1687 Dílo Mezi Heveliovy práce patří Selenographia 1647 – výsledky čtyřletého pozorování Měsíce mapa a podrobný popis měsíčního povrchu a Slunce téma slunečních skvrn; až do 19 století byla základním studijním materiálem pro selenologii; Dissertatio de nativa Saturni facie 1656 – práce pojednávající o skutečné podobě Saturnu prstence ovšem Hevelius nezahlédl; Mercurius in Sole visus 1662 o přechodu Merkuru; Historiola Mirae 1662 ve které pojmenoval periodickou proměnnou hvězdu Mira Ceti názvem Mira Překrásná; Prodromus cometicus 1665; Cometographia 1668 – souhrn poznatků ohledně komet; Machina coelestis první část 1673 druhá část 1679 – popis Heveliových přístrojů; Annus Climactericus 1685 – zahrnuje pozorování Mira Ceti; Posmrtně v roce 1690 byly vydány Prodromus astronomiae – v 17 století nejpřesnější seznam hvězd 1 564 objektů; Firmamentum Sobiescianum sive Uranographia – atlas nebe ve kterém zavedl jedenáct nových souhvězdí z nichž sedm Ještěrky Lištičky Malého lva Honicích psů Rysa Sextantu a Štítu Sobieského bylo přijato mezi oficiální; Odkazy Poznámky Reference Externí odkazy John Forbes Nash Jr 13 června 1928 je americký matematik pracující v oblastech teorie her a diferenciální geometrie Jeho slibně se rozvíjející kariéru matematika na takřka třicet roků výrazně zkomplikovala vážná duševní porucha navzdory tomu vytrval ve své práci V roce 1994 mu byla za přínos k teorii her udělena Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela známá jako Nobelova cena za ekonomii Společně s ním ji získali i další dva matematici Reinhard Selten a John Harsanyi V populární kultuře je známý jako hlavní postava filmu Čistá duše – A Beautiful Mind o jeho matematickém nadání a souboji se schizofrenií Osobní život John Nash se narodil v malém městečku Bluefield v oblasti Appalačských vrchů ve Spojených státech amerických v Západní Virgínii Jeho otec John Nash starší byl elektrotechnickým inženýrem a jeho podnětem přistěhování se do města Bluefield bylo zaměstnání v elektrárenské firmě Appalachian Electric Power Jeho matka Virginie Martin a bluefieldská rodačka studovala na West Virginia University a po studiích se věnovala vyučování jazyků a to i přesto že během svého studia prodělala spálu a částečně ztratila sluch John už jako dítě projevoval velký zájem o různé vědecké pokusy a mnoho času strávil čtením a experimentováním zavřený ve svém pokoji ze kterého si vyrobil provizorní laboratoř Zatímco jeho sestra Martha byla úplně obyčejným dítětem Johnny se už v dětství od jiných odlišoval Na MIT Massachusettský technologický institut se potkal s Aliciou Lopez-Harrison de Lardé studentkou matematiky pocházející ze Salvadoru V roce 1957 se s ní oženil a o dva roky později roku 1959 se jim narodil syn John Charles Martin Stal se taktéž matematikem ale stejně jako jeho otec trpěl paranoidní schizofrenií John Nash měl ještě jednoho syna Johna Davida jehož matkou byla Eleanor Stier Odmítl však s ním mít cokoliv společného Alicia se s ním roku 1963 rozvedla ale roku 1970 se k němu vrátila Podle Nashova životopisu od autorky Sylvie Nasar John a Alicia spolu žili jako „dva vzdáleně příbuzní jedinci pod jednou střechou Poté co Nash získal Nobelovu cenu obnovili svůj vztah a 1 června 2001 se znovu stali manželi Schizofrenie Roku 1958 kdy se John Nash ocitá na vrcholu své kariéry začaly se u jeho osoby projevovat první příznaky rozvíjející se duševní poruchy Vůbec první vážnější atakou jeho nemoci bylo přesvědčení že prostřednictvím The New York Times s ním pomocí šifer komunikují obyvatelé vzdálené galaxie Začal být paranoidní a poté co se jeho choroba a s ní i jeho problémy v komunikaci rapidně zhoršily byl umístěn do McLeanovy soukromé nemocnice poblíž Bostonu V nemocnici roku 1959 byla jeho diagnóza určená jako paranoidní schizofrenie Po absolvovaní problematického pobytu v Paříži a Ženevě se Nash vrátil roku 1960 na Princeton Až do roku 1970 střídavě pobýval v různých psychiatrických nemocnicích a podstoupil rozličné formy terapie Některé druhy léčby pravděpodobně nebyly vhodně zvolené a přispěly ke zhoršovaní jeho stavu Lékaři totiž podcenili klíčový význam práce a komunity při překonávaní duševní poruchy V případě Johna Nashe se jako nejúčinnější krok k jeho vyléčení jeví administrativní rozhodnuti princetonské fakulty matematiky a výpočetního centra kteří Nashovi v tomto těžkém období povolili využívat prostředky univerzity pro jeho výzkum V povědomí studentů se tak John Nash stal „fantómem Fine Hall Fine Hall je matematické centrum v Princetonu záhadnou postavou která uprostřed noci čmárá po tabulích tajemné rovnice Díky podpoře manželky Alicie Nash vytrval ve své práci tak i v komunitě kde jeho výstřednosti zůstaly nepovšimnuté a mezi jinými zájmy rozvinul svůj zájem o výpočet přesných hodnot velkých čísel Tento výzkum ho přivedl do princetonských výpočetních středisek kde pro svou práci vyvinul počítačové programy vysoké úrovně Zároveň tak byl v užším kontaktu s lidmi z Princetonu a od konce 80 let 20 století začal aktivně využívat elektronickou poštu pro komunikaci s matematiky Odborná veřejnost tak dostala možnost zjistit že nová práce legendárního Johna Nashe má význam a hodnotu Tato skupina matematiků potom navrhla Johna Nashe komisi Švédské národní banky která uděluje Nobelovu cenu jako kandidáta v oblasti ekonomie 90 léta 20 století znamenala návrat génia – Nashovi se podařilo zvládnout projevy své duševní choroby Stále doufá že se mu podaří zásadní vědecké objevy Jeho současná práce se zabývá zajímavými spekulacemi v pokročilé teorii her Kariéra V létě roku 1950 pracoval pro RAND Corporation v kalifornském městě Santa Monica kam se nakrátko vrátil i v letech 1952 a 1954 Od roku 1950 zároveň vyučoval matematiku na Princetonu a studoval Podařilo se mu vyhnout vojenské službě V tomto období dokázal platnost tzv Nashova teorému vnoření důležitého výsledku v diferenciální geometrii o mnohotvárnosti Od roku 1951 do jara roku 1959 působil na MIT a oddychový rok strávil prací v Institutu pro pokročilé studium v Princetonu V letech 1965–1967 zastával místo výzkumného pracovníka na Brandeis University Mezi lety 1945 až 1996 publikoval 23 vědeckých prací V současnosti se věnuje matematice v Princetonu a je velmi opatrný ve styku s neznámými lidmi zasvěcení hovoří o jeho suchém humoru Na Nashovu kariéru měla zásadní vliv podpora jeho ženy Alicie Povzbuzovala ho když trpěl halucinacemi a chápala že jakékoliv nevýrazné zapojení do činnosti princetonské komunity matematiků Nashovi velmi prospívalo Mimo to Alicia odvážně pracovala v muži ovládaném odvětví jako počítačová programátorka aby materiálně zabezpečila sebe manžela a syna Ocenění 1978 – John Von Neumann Theory Prize za objev nekooperativní rovnováhy dnes známé jako Nashova rovnováha 1994 – Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela za práci na teorii her v době postgraduálního studia v Princetonu 2015 – Abelova cena Literatura Externí odkazy at the Nobel Prize website from Princeton's Mudd Library including a copy of in PDF format Film z roku 2001 inspirovaný životem J Nashe Lukáš Erben Rootcz Lukáš Kovanda Finmagcz Flavius Pitrus Sabbatius Iustinianus kolem 482 Tauresium – 14 listopadu 565 Konstantinopol Byzantská říše známý spíše jako Justinián I byl východořímský císař od roku 527 až do své smrti Ve starší literatuře je někdy označován rovněž jako Justinián Veliký Justinián patřil k nejpřednějším postavám období pozdní antiky přičemž byl poslední císař jehož rodným jazykem byla latina Jeho panování znamenalo významný předěl v procesu transformace antické římské společnosti ve středověkou byzantskou Vedle četných reforem se jeho vláda vyznačovala ambiciózním třebaže jen částečně naplněným záměrem „obnovy říše renovatio imperii Císařovým vojevůdcům se podařilo přemoci Vandaly a Ostrogóty a získat zpět kontrolu nad rozlehlými západními oblastmi někdejšího římského impéria Mnohem dalekosáhlejší dopad měla jím podnícená kodifikace římského práva která vešla ve známost jako Corpus iuris civilis Mimořádný kulturní rozkvět Justiniánovy epochy reprezentoval rozsáhlý stavební program v rámci něhož se zrodily takové skvosty jako byl chrám Hagia Sofia v Konstantinopoli Počátkem čtyřicátých let 6 století zachvátil říši zhoubný mor mající katastrofální dopady na obyvatelstvo a hospodářství státu Zhruba v téže době se východořímská říše zapletla do série namáhavých a zdlouhavých konfliktů s perskou říší a v Itálii V roce 529 nechal Justinián uzavřít platónskou Akademii v Athénách a o několik let později fakticky zrušil starodávný římský úřad konzulů Stále silněji se také projevovala tendence k sakralizaci instituce císařství a k posilování jeho autokratických rysů Stěžejní primární pramen dějin Justiniánovy epochy představuje dílo Prokopia z Kaisareie V dalších staletích kronikáři čerpali z dnes už nedochovaného spisu syrského historika Ioanna z Efesu Oba tito dějepisci zaujímali velmi rezervovaný postoj vůči Justiniánovi a císařovně Theodoře K jiným důležitým pramenům se řadí práce Agathia a Menandra Protektora a kronika Ioanna Malaly Život Původ a vzestup k moci Petrus Sabbatius se narodil někdy kolem roku 482 ve vesnici Tauresium nedaleko dnešního Skopje v prefektuře Illyricum Pocházel z rolnické rodiny thráckého původu a jeho rodným jazykem byla latina Bratr Justiniánovy matky Vigilantie jménem Justinus sloužil ve východořímském vojsku v němž prodělal závratnou kariéru a povýšil na velitele císařské gardy Justinus povolal svého synovce do hlavního města postaral se o jeho řádné vzdělání a nejspíše ho adoptoval načež Petrus Sabbatius přijal cognomen Iustinianus Když v roce 518 zemřel tehdejší císař Anastasius I letitý Justinus se poněkud nečekaně stal jeho nástupcem Justinián jenž v té době působil v palácové stráži jako candidatus patřil k nejbližším důvěrníkům nového císaře Jeho vliv byl údajně tak velký že podle mínění Prokopia z Kaisareie měl již za panování svého strýce do značné míry určovat politiku říše nicméně tento názor se dnes jeví být sporný Justinián každopádně rychle stoupal v hodnostech a v roce 519 užíval titulu comes Poté co nechal odstranit Justinova potenciálního konkurenta Vitaliana povýšil roku 521 na velitele vojska magister equitum et peditum praesentalis a zastával svůj první konzulát O čtyři roky později ho Justinus obdařil titulem caesara čímž ho oficiálně ustavil dědicem trůnu Někdy kolem roku 525 Justinián vyvolal skandál svatbou s Theodorou jež pocházela z nízkých poměrů a před tím než se s ním seznámila se živila jako herečka a kurtizána Justinus musel kvůli tomuto sňatku dokonce změnit zákon zakazující uzavírání svazků mezi příslušníky senátorského stavu a bývalými herečkami Theodora oddaně podporovala svého manžela a mnohokrát prokázala svoji nevšední inteligenci a dobrý odhad povahy lidí V dubnu 527 jmenoval nemocný Justinus v předtuše blížící se smrti Justiniána spolucísařem 1 srpna téhož roku Justinus zemřel a Justinián se stal jediným vládcem říše Vláda Justinián byl označován za „nejbdělejšího ze všech císařů neboť vykazoval mimořádnou aktivitu a osobně se angažoval v rozmanité škále administrativních a vládních povinností Vzhledem ke svému původu postrádal mocenskou základnu v řadách senátorské aristokracie v Konstantinopoli shlížející svrchu na novou dynastii založenou venkovany a herečkou Manželský pár se snažil vykompenzovat svůj neurozený původ okázalým dvorským ceremoniálem Justinián často vybíral generály a úředníky spíše pro jejich schopnosti než pro jejich urozenost Císařovi zdatní podřízení spláceli jeho důvěru svojí oddaností Vedle přirozeně chytré Theodory se Justinián opíral o prefekta praetorio Jana z Kappadokie který dokázal vybírat daně s neúprosnou efektivitou Mezi další talentované jedince náležel quaestor sacri palatii Tribonianus císařův rádce v právních záležitostech mimořádně nadaný diplomat Petros Patrikios dlouholetý nejvyšší představený úřadů magister officiorum a finanční ministr comes sacrarum largitionum Petros Barsymes oblíbenec Theodory působící po sesazení Jana z Kappadokie jako prefekt Zákonodárná činnost Římské právo v období pozdní antiky se v důsledku zákonodárné činnosti císařů a velkého množství právních dobrozdání a výkladů stávalo stále méně přehledným a vzájemně si odporujícím Již před završením prvního roku své vlády proto Justinián ustavil desetičlennou komisi právníků vedenou Janem z Kappadokie k zahájení rozsáhlé legislativní reformy 7 dubna 529 komise zveřejnila sbírku všech platných císařských zákonů nařízení a reskriptů známou jako Codex Iustinianus jež svým rozsahem předčila dřívější Codex Theodosianus Po tomto úspěchu se Justinián zaměřil na náročný úkol uspořádání a kodifikace komentářů a odpovědí římských právních expertů Za tímto účelem jmenoval v prosinci 530 novou komisi sestávající z šestnácti zástupců právních škol v Konstantinopoli a Berytu dnešní Bejrút za jejíhož předsedu určil Triboniana Výsledek snažení této komise byl publikován v prosinci 533 pod názvem Digesta řecky Pandektai Tento sborník tvořený padesáti knihami sloužil jako rozhodující pomůcka soudců a byl povýšen na zákon Současně probíhala pod dohledem Triboniana práce na učebnici pro studenty práv Zakončena byla zhruba ve stejné době jako v případě Digest vydáním příručky Institutiones V roce 534 vyšlo ještě revidované a opravené znění Justiniánova kodexu jehož původní znění se nedochovalo Kodex Digesta a Institutiones tvořily ucelený soubor mající zásadní dopad na evropské právní dějiny pro nějž se v 16 století vžilo označení Corpus iuris civilis Justiniánovu další legislativní činnost reprezentují Novellae nové zákony publikované po roce 534 které byly v rozporu s dosavadní praxí vydávány v řečtině Justinián hodlal vytvořit pro tyto zákony samostatnou sbírku avšak tento úmysl se mu nepodařilo realizovat Z historického hlediska představují Novely společně s dřívějšími císařovými zákony zahrnutými do kodexu znamenitý doklad tehdejších společenských poměrů a císařova chápání sebe samotného Nikoli překvapivě pochází většina Novel z třicátých let 6 století jelikož v pozdější fázi své vlády Justinián napřel svoji pozornost především k teologickým otázkám Dojem pramenící z Justiniánových zákonů se vyznačuje jistou rozporuplností V oblasti náboženství je nápadná císařova bigotnost a pozoruhodná sebedůvěra V záležitostech státní správy nebo právního postavení žen a otroků je zřejmý horlivý zájem o zlepšení situace Císař tudíž usiloval o potlačení korupce zapovězením prodeje provinciálních úřadů v roce 535 ačkoli několik let nato od tohoto zákazu vzhledem k finanční tísni upustil V roce 542 fakticky zrušil starobylý úřad konzulů Nezpůsobilost žen ve věcech opatrovnictví a provozování vlastní živnosti byla odstraněna o což se možná zasloužila i císařovna Theodora První válka s Peršany V okamžiku Justiniánova nástupu na trůn se východořímská říše nacházela ve válečném stavu se sásánovskou Persií Císař brzy provedl reorganizaci vojska bránícího východní hranici vyčleněním samostatného velení v Arménii Do nově vytvořené hodnosti magister militum per Armeniam byl jmenován obratný vojevůdce Sittas bývalý člen Justiniánovy tělesné stráže Sittas se vyznamenal podrobením výbojného kavkazského kmene Tzanů a odražením početné perské armády v roce 530 V červnu téhož roku východořímský generál Belisar přesvědčivě zvítězil nad jiným perským vojskem v bitvě u Dary Také Belisar působil dříve jako tělesný strážce Justiniána a v jeho štábu tehdy pobýval historik Prokopios z Kaisareie Následujícího roku Belisar utrpěl porážku v bitvě u Kalliniku při řece Eufrat načež byl povolán do Konstantinopole Další akce přerušila smrt perského velkokrále Kaváda I jehož nástupce Husrav I byl svolný k míru neboť potřeboval konsolidovat svoji pozici V roce 532 válčící strany uzavřely tzv „věčný mír na základě něhož se Justinián zavázal zaplatit Peršanům 11 000 liber zlata Povstání Níká V lednu 532 došlo v Konstantinopoli k