2 dubna 2015 několik ozbrojenců zaútočilo na univerzitu Garissa University College ve městě Garissa v Keni Zabili nejméně 148 lidí< ref> a nejméně 79 osob zranili K útoku se přihlásila vojenská skupina Aš-Šabáb Členy této skupiny se označili i dotyční ozbrojenci Útočníci zajali několik studentů jako rukojmí Později propustili muslimy avšak studenty křesťanského vyznání zadrželi Útok skončil téhož dne poté co čtyři z útočníků byli zabiti Pět mužů bylo později zatčeno v souvislosti s útokem a byla vypsána odměna za dopadení podezřelého organizátora Jedná se o nekrvavější útok v Keni od bombového atentátu na keňské velvyslanectví Spojených států v roce 1998 bombový útok na autobus v Nairobi roku 2014 bombový útok v Gikombě a útoky v Lamu roku 2014 Okolnosti Garissa město v keňské severovýchodní provincii nacházející se zhruba 200 km od hranice se Somálskem bylo považováno za „jedno z nejbezpečnějších míst v oblasti Nacházejí se zde vojenská kasárna a policejní velitelství< ref> Aš-Šabáb vícenárodnostní vojenská skupina s propojením na Al-Kajdu a základnou v Somálsku před touto událostí zabil v Keni během dvou let více než 200 lidí Tyto útoky značně poškodily cestovní ruch v Keni ovšem již před existencí Aš-Šabábu byly útoky v Mombase roku 2002 taktéž namířeny proti turistům Do této chvíle měl Aš-Šabáb na svědomí útoky především mimo metropole Diplomaté a analytici také kriticky označovali taktiku keňských bezpečnostních složek jako velmi restriktivní včetně nevybíravého zatýkání Somálců Dále varovali že takto radikální chování může vyvolat nelibost mezi muslimy a tak poskytnout Aš-Šabábu záminku k vyhrocení situace< ref> Bylo hlášeno že před útokem byla vyslovena „varování že dojde k ohrožení velké univerzity Útok byl proveden den poté co keňský prezident Uhuru Kenyatta pokáral Velkou Británii a Austrálii za to že začali znovu upozorňovat na nebezpečí při cestování do Keni Útok a zajetí rukojmích Útok začal okolo 530 hodin místního času kdy došlo k přestřelce mezi útočníky a ochrankou střežící univerzitu Dva strážci byli zabiti ve vchodu Další přeživší uvedli že ozbrojenci svolali žáky aby vyšli ze svých pokojů v ubytovně lehli si čelem na zem a poté tyto studenty popravili< ref> K útoku byla povolána keňská armáda a další bezpečnostní organizace Michael Bwana jeden ze studentů kteří unikli řekl v souvislosti se zbývající ubytovnou že „většina lidí kteří zůstali uvnitř jsou dívky V této ubytovně se snad měli skrývat i útočníci Obsazení univerzity skončilo po téměř 15 hodinách krátce po setmění kdy byli zabiti čtyři útočníci Maskovaní ozbrojenci byli ozbrojeni puškami AK-47 a opásáni výbušninami Když byli keňskými vojáky zastřeleni útočníci vybuchli „jako bomby Nebylo jasné zda výbušniny byly úmyslně odpáleny útočníky anebo výbušniny zažehla palba z pušek vojáků Ze 148 mrtvých bylo 142 studentů 3 vojáci a 3 policisté Zhruba 587 studentů uteklo ale 79 jich bylo zraněno Úřady oznámily že všichni studenti byli již nalezeni a sečteni Pachatelé a motiv útoku Jeden přeživší student řekl že útočníci mluvili svahilsky a tvrdil že byli napojeni na vojenskou skupinu Aš-Šabáb Mluvčí skupiny Šejk Ali Mohamud Rage řekl v souvislosti s touto událostí „když naši muži dorazili propustili muslimy ale zadržovali křesťanské rukojmí Rage také řekl že posláním jeho mužů je „zabít ty kteří jsou proti Šabábu a „Keňa je ve válce se Somálskem v souvislosti s přítomností keňských jednotek v AMISOMu Jeden z podezřelých z útoku byl zatčen když prchal z prostoru univerzity během jejího obléhání Poté co obležení skončilo další dva podezřelí byli nalezeni v areálu univerzity a zadrženi Jeden z nich byl Tanzánec a s univerzitou neměl nic společného Keňská vláda označila občana somálského původu Mohameda Mohamuda alias Šejk Dulajadajn Gamadhere nebo Mohamed Kuno jako organizátora útoku a vypsala 20 miliónů keňských šilinků 215 000 amerických dolarů odměny za jeho dopadení 4 dubna vydal Aš-Šabáb prohlášení v angličtině směřované keňské veřejnosti Zpráva zaslaná elektronickou poštou odsoudila to co popsala jako „nevýslovné zvěrstvo vůči muslimům ve východní Africe páchané keňskými bezpečnostními složkami jak v Severovýchodní provincii obývané převážně Somálci tak v jižním Somálsku kam byly povolány keňské branné síly jako součást AMISOMu Vojenská skupina tvrdí že útočníci v Garisse chtěli „pomstít smrt tisíců muslimů zabitých rukou keňských bezpečnostních složek aš-Šabáb prohlásil že v další odvetě „keňská města zrudnou krví a slíbil že „za nic na světě nepřestaneme mstít smrt našich muslimských bratří dokud vaše vláda nepřestane s jejich útlakem a dokud všechna muslimská území nebudou osvobozena od keňské okupace Skupina dále upozornila keňskou veřejnost že se může zaměřit na jejich pracoviště domovy školy a univerzity protože „jste přehlíželi represivní taktiku vaší vlády tím že jste se proti ní neozvali a „jejím zvolením jste tuto represi podpořili 4 dubna keňské ministerstvo vnitra oznámilo že bylo zatčeno pět mužů podezřelých z účasti na útoku Tři z těchto osob keňští občané somálského původu jsou podezřelé z organizátorství Byly zadrženy při pokusu dostat se do Somálska Další z mužů také keňský občan somálského původu byl členem ochranky univerzity Má se za to že usnadnil ostatním vstup do univerzity Poslední ze zadržených Tanzánec jménem Rašíd Charles Mbeserero je podezřelý že byl jedním z ozbrojenců Byl údajně nalezen když se skrýval ve stropě a nesl munici Dohra Do 16 dubna byl v Garisském okrese a třech dalších okresech poblíž hranic Severovýchodní provincie se Somálskem Wajir Mandera a Tana River vyhlášen zákaz nočního vycházení od 1830 do 630 hodin Bývalý keňský premiér Raila Odinga bývalý ministr obchodu Moses Wetangula a další členové Koalice pro reformy a demokracii vyzvali k okamžitému stažení keňských jednotek ze Somálska Wetangula též doporučil keňské vládě aby snížila rozpočet armády na polovinu a takto získané prostředky použila k posílení vnitřní bezpečnosti Odinga navíc nařkl keňského prezidenta Uhuru Kenyattu z arogance když opomíjel varování bezpečnostních služeb před potenciálními útoky vyvolanými cizími národnostmi Odkazy Čeleď latinsky familia je základní taxonomická kategorie hierarchické klasifikace organismů tvořená příbuznými rody Čeledi se seskupují do řádů Související články Binominální nomenklatura Taxon Externí odkazy Červený Kostelec je město v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji v severovýchodních Čechách Město leží v Podorlické pahorkatině na potoce Olešnici Město má přes 8 tisíc obyvatel a rozlohu 2 40559 ha Historie První zmínka o Červeném Kostelci Existenci osady "Kostelec" prvně zmiňuje konfirmační kniha pražské diecéze z 22 srpna 1362 Doslovný překlad vypovídá že již v této době osada měla farní kostel Významné skutečnosti 11 srpna 1831 přeskočila jiskra z neopatrně hlídaného ohně a vyhořelo 65 domů včetně fary kostela zvonice a kostnice Od listopadu 1837 do 30 dubna 1838 v Červeném Kostelci žila česká spisovatelka Božena Němcová Nastěhovala se sem spolu s manželem hned po svatbě Nachází se zde také muzeum domek ve kterém Božena Němcová žila V zahradě muzea se nachází pomník Viktorie Židové jejíž osud posloužil jako základ pro postavu Viktorky v knize Babička Ostatky Viktorie Židové jsou uloženy v místním kostele Dalšími významnými osobnostmi spjatými s Červeným Kostelcem byli například generál Jan Kratochvíl herec Martin Růžek a psychotronik Břetislav Kafka V roce 1995 zde byl otevřen první hospic v České republice Pamětihodnosti kostel svatého Jakuba Většího na náměstí Krucifix U Devíti křížů u lesa Krákorky Pomník obětem 1 a 2 světové války Pomník vysílačky Libuše Pomník obětem 2 světové války v Končinách Tovární mrakodrap bývalé Textilní akciové společnosti z konce dvacátých let 20 století Části města Červený Kostelec Bohdašín Horní Kostelec Lhota za Červeným Kostelcem Mstětín Olešnice Stolín Partnerská města Küsnacht Švýcarsko Warrington Spojené království Ząbkowice Śląskie Polsko Galerie Odkazy Reference Literatura Josef Štěpař a Pavel Kafka Dějiny chrámu apoštola sv Jakuba Většího a duchovní správy v Červeném Kostelci; Pavel Mervart Červný Kostelec 2007 ISBN 978-80-86818-45-0 Související články Kostel svatého Jakuba Většího Červený Kostelec Externí odkazy Bohdašín | Červený Kostelec | Horní Kostelec | Lhota za Červeným Kostelcem | Mstětín | Olešnice | Stolín Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 24 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také pátou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské ukrajinské a srbochorvatské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je pátou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k březnu 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská a srbochorvatská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 Česko úředním názvem Česká republika je stát ve střední Evropě a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí Hlavou státu je prezident republiky vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím která dle ekonomických sociálních a politických indikátorů jako HDP na obyvatele indexu lidského rozvoje indexu svobody tisku indexu svobody internetu od cenzury patří k vysoce hodnoceným státům světa Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník Česko je členem Organizace spojených národů Severoatlantické aliance součástí Schengenského prostoru Evropského hospodářského prostoru členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí které byly po značnou část dějin součástí zemí Koruny české a to Čechami a Moravou k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a částí Slezska Má rozlohu 78 866 km2 Sousedí na západě s Německem délka hranice 810 km na severu s Polskem 762 km na východě se Slovenskem 252 km a na jihu s Rakouskem 466 km Administrativně se Česká republika dělí na 8 územních krajů a zároveň na 14 samosprávných krajů Hlavním městem je Praha která je zároveň i jedním z krajů V roce 2012 v Česku bylo evidováno přibližně 105 milionu obyvatel Výrazná většina se hlásí k české případně moravské národnosti Historické státní útvary na území Česka Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9 století Velká Morava Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát též nazývaný jako český stát od přelomu 10 a 11 století tvořící součást Svaté říše římské Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do Habsburské monarchie jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře 1620 ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti Korunními zeměmi Habsburků po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými zůstaly České království Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1 světové války v roce 1918 Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouska a poté od roku 1867 Rakouska-Uherska Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků vytvořeno Československo jako národní stát národa Československého od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského Ten krátce po svém vzniku odebral svým zemím jejich zemské svobody které s výjimkou Slovenska měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních zemských zákonů ústavy zemských sněmů a dalších a stal se státem striktně unitárním centralistickým Jeho součástí poté České země byly kromě 2 světové války kdy na základě práva národů na sebeurčení – tj na základě stejného práva podle kterého vzniklo např i Slovensko – byly Československu odebrány Sudety až do roku 1992 kdy bylo Československo jako stát zrušeno Česká republika byla formálně zřízena k 1 lednu 1969 v rámci federalizace Československé socialistické republiky pod názvem Česká socialistická republika Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace Česká a Slovenská Federativní Republika a v jejím rámci i České republiky od března 1990 Česká republika poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická ale především stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů Zánik Československa proběhl bez referenda K 1 lednu 1993 federace zanikla dvoustranou politickou dohodou Suverénními nástupnickými státy se staly Slovenská republika a Česká republika Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava tedy Ústava České republiky Název a státní symboly O území Česka se hovoří jako o Českých zemích což je pomocný historicko-geografický termín který je používán jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku tzn tři historické České země – Čechy Morava a česká část Slezska Termín vychází z tradičního zemského členění politického útvaru na území dnešní České republiky které vydrželo od středověku až do roku 1928 kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské resp do roku 1949 kdy byly země zrušeny nicméně i poté se jako České země označovala česká část Československa Vymezení pojmu České země kolísá Součástí území Česka jsou i tzv České Rakousy které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje vůbec; část veřejnosti slovo Česko odmítá První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy jako oficiální označení české části československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978 V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský Tradičně se ale používá podoba Česko a z něj vycházející tvar český Vliv na podobu termínu měla také jazyková úspornost Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak státní vlajka republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít standarta prezidenta státní pečeť státní barvy a státní hymna Kde domov můj? Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu znak husitského hnutí heslo na prezidentské standartě národního obrození hymna a demokratického Československa vlajka Název Česko vzniklý zjednodušením původního tvaru Češsko odvozeného od adjektiva češský je ve významu Čechy doložen již z 18 století od 19 století se objevuje též jako označení pro celé České země Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky po vášnivých sporech po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil a prosadil Historie Původní osídlení Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 let O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př n l svědčí řada archeologických nálezů Od 3 století př n l obývali tuto oblast Keltové Bojové a v 1 století n l přicházely kmeny Germánů Markomani a Kvádové Od konce 5 století se na území dnešního Česka objevovali první Slované V 7 století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši asi 623–659 jednalo se spíše o nadkmenový svaz V letech 830–833 na Moravě na Slovensku v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše která postupně zahrnula i Čechy 890–894 Slezsko Lužici Malopolsko a zbytek Maďarska Velkomoravská říše byla již prvním státním útvarem Čechy se od ní odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary Středověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9 stol kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I V průběhu 10 a 11 století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy České knížectví postupně získalo znaky víceméně samostatného středověkého státu v rámci Svaté říše římské pražské biskupství založeno roku 973 hlavním národním světcem se stal svatý Václav České království nicméně vzniklo až roku 1198 kdy německý král uznal dědičně český královský titul který poté potvrdil císař papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I jakož i další privilegia Českého království Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech Přemysl Otakar II vybudoval rozsáhlé panství které se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři Václav II obrátil svou pozornost na sever a východ kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři a jeho syn Václav III i uherské území Svého mocenského vrcholu stát dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV 1316–1378 který v roce 1348 ustanovil tzv Země Koruny české a pod Českou korunu připojil Braniborsko do 1415 Lužice do 1635 a Slezsko do 1742 Už v době vlády Karla IV lze spatřovat počátky českého reformního hnutí které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve a tím i o obrodu celé společnosti Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici se napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci proměnilo v otevřené nepřátelství a události vyústily v husitské války Radikální husité založili město Tábor které se stalo centrem husitské revoluce Jan Žižka z Trocnova a Prokop Holý poté porazili všechny čtyři křížové výpravy do Čech Války byly ukončeny dohodou mezi Basilejským koncilem a umírněnými husity tzv Basilejskými kompaktáty v roce 1436 Novověk V roce 1526 nastoupila na český trůn dynastie Habsburků která zemi postupně včlenila do habsburské monarchie V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války Vojsko českých stavů bylo roku 1620 v bitvě na Bílé hoře poraženo a stavové byli veřejně popraveni v Praze Začala násilná rekatolizace českých protestantů Rozsáhlý majetek české šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků Do poloviny 17 století klesla populace v Čechách a na Moravě z 26 milionu na zhruba 15 milionu obyvatel Roku 1627 bylo v Česku vydáno Obnovené zřízení zemské kterým Habsburkové získali Český královský titul dědičně jediné povolené náboženství bylo prohlášeno Katolické a jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly Země Koruny české de facto zrušeny ale i nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království Během hladomoru v letech 1771-72 zemřelo nejméně 250 000 lidí což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II v roce 1781 Od 17 až do počátku 19 století rovněž probíhala centralizace monarchie Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě V odpověď na poněmčování kultury i jazyka se koncem 18 století začalo v českých zemích projevovat české národní obrození tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika Ve druhé polovině 19 století nastal v Česku i významný hospodářský a kulturní rozvoj Většina asi 70 % průmyslu Rakouska-Uherska byla soustředěna v Českých zemích Československo V první světové válce bojovalo 15 milionu mužů odvedených z českých okresů z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce jen do konce války v legiích Po porážce Rakouska-Uherska byly 28 října 1918 Země Koruny české část Uherského království a Podkarpatská Rus sjednocený do nového státního útvaru Československa Přes svůj deklarovaný národní charakter mělo Československo na svém území významné německé maďarské polské a rusínské národnostní menšiny Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem stejně jako k nepokojům v německých oblastech země Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk V období od vzniku státu až do zániku první republiky bylo Československo unitárním státem a zůstalo jediným demokratickým státem ve střední Evropě< ref> Německá menšina v pohraničí se v důsledku Velké hospodářské krize masivní nezaměstnanosti a intenzivní nacistické propagandy radikalizovala a začala požadovat odtržení od Československa Tyto snahy reprezentovala SdP vedená Konradem Henleinem Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou podepsána Německem Francií Británií a Itálií donuceno postoupit Německu pohraničí tzv Sudety Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát jelikož zástupci československé strany k jednání přizváni nebyli a vojenská aliance Československo mělo s Francií a Británií se ukázala jako zbytečná Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku malou část československého území zejména oblast Těšínska získalo Polsko Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem Česko-Slovensko a je nazýván druhá republika Protektorát Čechy a Morava Dne 14 března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15 března 1939 byl na zbytku československého území tedy v Česku bez Sudet připojených v roce 1938 k Německu a východní části československého Těšínska připojené ve stejném roce k Polsku vyhlášen Protektorát Čechy a Morava na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku zatímco zbytek včetně východní poloviny československého Těšínska byl připojen k Německu Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí na který nacisté reagovali terorem V průběhu druhé světové války zde nacisté realizovali politiku totálního nasazení českých pracovních sil na území Německa stejně jako likvidaci židovské diaspory na území Protektorátu Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněným Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem z roku 1956 odhaduje se že během války zemřelo 360 000 Čechoslováků< ref> Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát Od března 1945 postupovala sovětská armáda na české území z Ostravska a od Bratislavy později i ze severu k Praze a k linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice osvobodila zhruba dvě třetiny Česka O zbytek českého prostoru tedy západní a jihozápadní Čechy se postarala americká armáda Při osvobozování Československa zahynulo 140 000 vojáků Rudé armády po jejichž boku bojovali i příslušníci 1 čs armádního sboru Osvobození také pomohlo české květnové povstání Došlo však poté k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např těžkého průmyslu energetiky filmového průmyslu bank pojišťoven větších stavebních podniků atd V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa která už v květnu 1946 vyhrála parlamentní volby; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí 1949 až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma 1953 připravily miliony občanů o majetek V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika ČSSR Koncem 50 let a v 60 letech docházelo k postupné liberalizaci která vyvrcholila v roce 1968 Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21 srpna 1968 Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země který zažívala po připojení k sovětskému bloku Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou která definitivně odešla až roku 1991 a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody Poválečné Československo nebylo plně unitární ale mělo asymetrickou strukturu Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců zatímco Česko obdobné orgány nemělo Zatímco vzájemné hranice Čech Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku Záležitosti které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje Příkladem je státní ochrana přírody Slovenská národní rada přijala zákon č 1 1955 Zb SNR o štátnej ochrane prírody platný jen pro slovenské kraje Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č 40 1956 Sb o státní ochraně přírody který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje Česká socialistická republika a Česká republika v rámci federace Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky nastolená k 1 lednu 1969 jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky ČSR a Slovenské socialistické republiky SSR Sametová revoluce zahájená 17 listopadu 1989 svrhla komunistický režim a umožnila reformu demokracie a obnovila svobodné podnikání ale zároveň dramatický nárůst kriminality značné zadlužení státu a prohlubování federace až k jejímu rozpadu Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace která sice formálně platila již od roku 1969 ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena Mezi oběma složkami federace Českou republikou a Slovenskou republikou však rychle narůstaly rozpory které vedly k rychlému rozpadu společného státu Československo zaniklo mírovou cestou ke 31 prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky Samostatná Česká republika Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1 ledna 1993 se zánikem federace Zapojila do západoevropských politických struktur 12 března 1999 byla přijata do NATO a 1 května 2004 vstoupila do Evropské unie Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám na jejichž základě se 21 prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa Od svého vzniku do 13 července 2009 však nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná Stávající Česká republika je v zahraničí kritizována kvůli značné korupci a aroganci politických elit< ref> Geografie Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy Na západě jde o Německo na severovýchodě o Polsko na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem Délka západní společné hranice s Německem činí 8107 km s Rakouskem je dlouhá 4661 km se Slovenskem 2518 km a s Polskem na severu 7618 km Celková rozloha činí 78 866 km² z toho 2 % tvoří vodní plochy Geologie geomorfologie a půdy Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu v prvohorách Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin Šumava Český les Krušné hory Jizerské hory Krkonoše Orlické hory Králický Sněžník Jeseníky Do východní části státu zasahují Západní Karpaty Beskydy Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 67 % v nadmořské výšce do 500 m 25 222 km2 32 % ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 105 % ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n m nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n m Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy V nížinách se nachází úrodné černozemě Hydrologie a podnebí Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního Baltského a Černého moře Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe 370 km s Vltavou 433 km na Moravě řeka Morava 246 km s Dyjí 306 km a ve Slezsku Odra 135 km s Opavou 131 km Podnebí je v Česku mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem Typické je střídání čtyř ročních období Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf Fauna a flora Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo Lesy převážně jehličnaté zaujímají 33 % celkové rozlohy země Vyskytuje se zde živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného podnebného pásu Ochrana životního prostředí Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky V Česku se nachází čtyři chráněné národní parky Národní park Šumava Krkonošský národní park Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí Mezi chráněná území patří národní parky NP chráněné krajinné oblasti CHKO národní přírodní rezervace NPR přírodní rezervace PR národní přírodní památky NPP přírodní památky PP Největší města podle počtu obyvatel Obyvatelstvo Míra porodnosti v Česku patří mezi nejnižší na světě v roce 2012 to bylo 127 dětí na jednu ženu< ref> Celkový počet obyvatelstva dle odhadů ČSÚ v letech 1995–2002 mírně klesal nyní se celkový přírůstek pohybuje okolo nuly −008 v roce 2003 a +09 % v roce 2004 díky sílící imigraci ze zahraničí přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen odhad 2004 Ve městech žije celkem 71 % populace V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 637 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti 86 % z těch kteří se k nějaké národnosti přihlásili která zcela převažuje ve všech okresech Česka 49 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 01 % národnost slezskou politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození Celkem 26 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou Náboženství Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných že věří v Boha 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 36 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry To je 342 % populace K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 15 miliónů obyvatel 139 % Jako věřící ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob 67 % Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 21 miliónů tedy 206 % obyvatel Česka Celkem 47 miliónu obyvatel 452 % tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo< ref> Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická která měla 108 miliónu věřících 104 % což je pokles oproti roku 2001 kdy se k ní hlásilo celkem 27 miliónu věřících 268 %< ref> Následují velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická 52 tisíc členů 049 % a Církev československá husitská 39 tisíc členů 037 % Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev která má celkem 21 tisíc členů příznivci jediismu s 15 tisíci Svědkové Jehovovi s 13 tisíci Církev bratrská respektive Křesťanská společenství obě s 10 tisíci věřícími Přes 700 tisíc lidí využilo možnost přihlásit se k víře přičemž se nehlásí k žádné organizované církvi Počet vyznavačů judaismu je asi 1 500 obyvatel k islámu se hlásí téměř 3 500 lidí K různým odvětvím buddhismu se hlásí přes 6 100 osob K ateismu se hlásí 1 075 osob pohanství deklaruje 863 osob Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil Výrazně klesl i počet osob nedeklarujících žádné náboženství Novinku sčítání 2011 totiž možnost přihlásit se jako věřící bez nutnosti příslušnosti ke konkrétní církvi využilo téměř 7 % obyvatel Oproti tomu se zvýšil počet osob které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat< ref> Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání SouborVěřící sčítání 1991png|Sčítání lidu 1991 SouborVěřící sčítání 2001png|Sčítání lidu 2001 SouborVěřící sčítání 2011png|Sčítání lidu 2011 < gallery> Etnografické skupiny V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem kde žijí které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem V Čechách to jsou například Chodové Plzeňáci Blaťáci a Doudlebové na Moravě Horáci Hanáci Moravští Chorvati Tyto rozdíly se začaly zejména po druhé světové válce stírat některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku skupiny víceméně rozptýlené které také tvoří specifické etnografické skupiny Jedná se o romskou a izraelskou etnografickou skupinu Cizinci Celkově se v Česku v roce 2011 snížil počet cizinců oproti minulému roku o přibližně 8000 osob na současných 416700 4% Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR Nejvíce přistěhovalců pocházelo ze Slovenska 14 % Ukrajiny 05% Polska 04% Vietnamu 03% Německa 02% Ruska 02% a Maďarska 01% Politický systém Česká republika je zastupitelská demokracie parlamentní republika Výkonnou mocí disponuje prezident a vláda přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně Hlavou státu je prezident volený přímou volbou Prezident jmenuje se souhlasem Senátu soudce Ústavního soudu za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony kromě ústavních Jmenuje také předsedu vlády a další její členy jmenuje na jeho návrh Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády Centrální bankou státu je nezávislá Česká národní banka která mj vydává českou měnu českou korunu Parlament České republiky je dvoukomorový s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti poskytuje ochranu základním ústavním právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení Není ale součástí systému obecných soudů vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud působící v civilní i trestní justici a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví Vláda Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice Její postavení vymezuje Ústava České republiky Vláda se skládá z předsedy vlády premiéra místopředsedů vlády vicepremiérů a ministrů Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně Ozbrojené síly Armáda České republiky se skládá z letectva pozemních sil a podpůrných jednotek Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací V roce 12 března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance v rámci níž plní své vojenské závazky Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR SFOR EUFOR v Bosně a Hercegovině KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen bojové letouny Aero L-159 Alca útočné helikoptéry Mil Mi-35 obrněné transportéry Pandur II BVP-1 BVP-2 OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ Lidská práva Lidská práva v Česku jsou garantována Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech Přesto se vyskytují případy porušování lidských práv jako diskriminace romských dětí kvůli kterým Evropská komise požádala Česko o podání vysvětlení nebo nezákonné sterilizace romských žen za které se vláda omluvila a v psychiatrických léčebnách Administrativní dělení Kraje Území Česka se dříve dělilo na 7 krajů podle zákona o územním členění státu v novelizovaném znění Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960 ještě před federalizací Československa Z hlediska zákona tyto kraje stále existují v praxi jsou však zastíněny existencí nových samosprávných krajů Osmou samostatnou územní jednotkou která je z některých hledisek postavena na roveň krajům je hlavní město Praha Kraje se dále dělí na okresy dohromady je v Česku 76 okresů poslední z nich – okres Jeseník – vznikl až 1 ledna 1996 Dnes je území krajů definováno výčtem okresů Původní krajské národní výbory KNV podobně jako národní výbory obcí a okresů nebyly samosprávné v dnešním smyslu protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy měly však své volené orgány plénum a radu jejichž pravomoci byly stanoveny KNV byly zrušeny v roce 1990 kraje jako územní článek existují dále ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; jejich obvodům pouze odpovídají obvody působnosti krajských soudů státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy Od 1 ledna 2000 bylo ústavním zákonem č 347 1997 Sb zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků jejichž názvy obsahovaly slovo kraj Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960 Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických Českých zemí Území Jihočeského kraje Jihomoravského kraje Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě tak v Českém Slezsku Okresy V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem Ke dni 1 ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny Okresy jako jednotka státní správy nadále existují okresy také zůstávají jednotkou statistickou Obce a jejich správní obvody V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model obecní úřad je obecním orgánem Česká republika se 1 ledna 1993 stala samostatným státem ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností někdy též zvané „malé okresy nebo „obce III typu Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města přibyla k nim však řada dalších měst Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem tzv „obce II typu které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce Ještě menší bývají některé správní obvody matrik Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce NUTS Členění na jednotky NUTS 1 které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel nebylo v Česku zavedeno Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka Některé kraje se směrem nahoru sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2 které mají mít srovnatelný počet obyvatel aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie a při financování místních projektů Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad Liberecký Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava Oblast NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3 přičemž NUTS Praha NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2 Euroregiony Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi Nejstarší z nich je Euroregion Nisa který leží na trojmezí Čech Německa a Polska především v povodí Lužické Nisy Zabírá plochu 13 033 km2 z toho na českém území 3 163 km2 Ekonomika Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD což představuje 82 % průměru EU Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla v roce 2005 ekonomiku Portugalska poté Řecka Kypru a nyní se blíží úrovni Itálie a Španělska Velmi důležitý je ale také fakt že jako člen Světové banky WB již Česko není „rozvojovou zemí ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států tzv „plátců ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze ale naopak je do ní vkládají Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa Největším zahraničním obchodním partnerem země je Německo Vývoj ekonomiky Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě Po roce 1989 došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948 Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu které nebyly konkurenceschopné V roce 1995 se země stala členem OECD Po vstupu země do Evropské unie následovalo období hospodářského růstu Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb Tak jako většinu států světa i Česko zasáhla světová ekonomická krize Projevila se zejména poklesem HDP o 45 % v roce 2009 zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily Pozitivní vývoj české ekonomiky potvrdila například agentura Moody's která Česku potvrdila v roce 2011 hodnocení A1 s dobrým výhledem do budoucna< ref> Ve zprávě se mimo jiné konstatuje že dluhová krize Eurozóny se Česka prakticky nedotýká Na rok 2011 byl očekáván růst HDP o 25 % v roce 2012 22 % a v roce 2013 dokonce o 38 % Ve skutečnosti byl růst nižší než bylo očekávání Těžba a zemědělství Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí dál kaolín jíl grafit vápenec nebo jiné stavební hmoty Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska Jelikož třetinu země pokrývají lesy patří dřevo též k vývozním artiklům Pěstuje se hlavně obilí pšenice ječmen kukuřice brambory cukrová řepa; z technických plodin len a řepka Význam má i pěstování chmele sadařství a vinohradnictví Základem živočišné výroby je chov skotu prasat a drůbeže dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb zvláště kaprů Průmysl Hlavními průmyslovými centry jsou Praha Brno Ostravsko Plzeň a Mladá Boleslav Mezi hlavní odvětví v Česku patří průmysl chemický strojírenský hutnický a potravinářský Další významná odvětví jsou energetický průmysl stavebnictví a výroba spotřebního zboží Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl a např sklářství které ovšem má v Čechách dlouhou tradici Velký význam zvláště pro export má automobilový průmysl Největším výrobcem automobilů je společnost Škoda Auto V roce 2010 vyrobily v České republice společnosti Škoda patřící německému koncernu Volkswagen TPCA která sdružuje japonskou firmu Toyota a francouzskou Peugeot-Citroën a jihokorejská firma Hyundai dohromady 1 072 209 automobilů Celkově vytváří průmysl 35 % hrubého produktu českého hospodářství Telekomunikace V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na Telefónica O2 Czech Republic Tato společnost je také spolu se společnostmi T-Mobile Vodafone a jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi Česko má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii V roce 2007 mělo internet předplaceno 350 000 zákazníků Doprava Silniční síť Délka silniční dopravní sítě činí 55 653 km 734 km tvoří dálnice 422 km rychlostní komunikace a 6 255 km silnice 1 třídy údaje z roku 2010< ref> Dálniční síť je stále ve výstavbě Páteřní komunikací bude po svém dokončení dálnice D1 která spojí Prahu a Brno s Ostravou s Polskem směr Katovice Již dokončenými komunikacemi jsou dálnice D2 spojující Brno a Bratislavu a dálnice D5 spojující Prahu Plzeň a Německo směr Norimberk Dokončení dálnice D8 plánované na rok 2015 komplikuje dostavba úseku přes CHKO České středohoří Dlouhodobě naplánovaná je také dostavba dálnice D11 spojující Prahu s Hradcem Králové a polskou hranicí a dálnice D3 která má spojit Prahu s Českými Budějovicemi a rakouskou hranicí Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130 km h Za užívání dálnic a rychlostních komunikací platí motoristé dálniční poplatek Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 16× vyšší než v Německu přestože intenzita dopravy je nižší Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje< ref> V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí Železnice Česko má se svými 9 568 km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě Z toho je 3 212 km tratí elektrizováno a 1 906 km je dvou- a vícekolejných< ref> Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace Správa železniční dopravní cesty České dráhy provozují vysokorychlostní vlaky Pendolino ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní je jejich rychlost omezena na 160 km h Přepravní výkon necelých 165 milionů cestujících při 6 590 milionech osobokilometrů i 13 770 milionů tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles< ref> Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava Největším železničním dopravcem jsou České dráhy Jejich dceřiná společnost ČD Cargo je pátým největším železničním nákladním přepravcem v Evropě Nákladní železniční trh je liberalizován liberalizace v osobní dopravě probíhá Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci Letectví Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes letiště Václava Havla Praha které ročně přepraví kolem na 10 milionů pasažérů V Česku je celkem 46 letišť se zpevněným povrchem z nichž 6 vypravuje veřejné mezinárodní lety letiště Brno-Tuřany letiště Karlovy Vary letiště Kunovice letiště Leoše Janáčka Ostrava letiště Pardubice a letiště Václava Havla Praha Hlavním českým leteckým dopravcem jsou České aerolinie Vodní doprava Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách pro rekreační účely Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská Energetika Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách V roce 2005 bylo 654 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním hlavně uhlí 30 procent v jaderných elektrárnách a 46 procenta z obnovitelných zdrojů včetně vodních elektráren Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín 14 % výroby elektřiny v Česku další jaderná elektrárna je v Dukovanech Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh což je víc než vyrobí Temelín< ref> Zemní plyn do Česka dodává ruská společnost Gazprom která pokrývá tři čtvrtiny spotřeby a zbytek dodávají norské společnosti V lednu 2013 byl otevřen plynovod Gazela který přivádí ruský plyn také severní cestou Česko se tak zbavilo závislosti na plynu procházející přes Ukrajinu kde byly v minulosti dodávky ohroženy< ref> Ropu do Česka přivádějí ropovod Družba z Ruska a ropovod Ingolstadt z Německa Cestovní ruch České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 11813 miliardy korun což představuje 55 % HDP V následujících letech však zájem cizinců o Prahu částečně z důvodu silné koruny opadl Kromě centra Prahy jsou pro turisty lákavá i jiná města v Česku Zejména se jedná o lázeňská města jako Karlovy Vary Mariánské Lázně a Františkovy Lázně ale také historická sídla jako Český Krumlov Kutná Hora Karlštejn nebo Lednicko-valtický areál Významné rekreační oblasti mimo města jsou České Švýcarsko Český ráj Krkonoše a Šumava Kultura Literatura Česká literatura je literatura psaná příslušníky českého etnika a jiných etnik psaná na území českého státu Je psána nejen česky ale též staroslověnsky latinsky a německy např Kosmova Kosmova kronika česká Kafkův Zámek K české literatuře se počítá také literatura psaná Čechy v zahraničí nebo česky příslušníky jiných etnik Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší či např Eisnerova Chrám a tvrz Jaroslav Seifert jako jediný český autor získal Nobelovu cenu za literaturu Divadlo České divadelnictví má kořeny již ve středověku Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry zvané obvykle Mastičkář ze 14 století< ref> V 19 století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození když se emancipační snahy českého národa projevily otevřením Národního divadla v roce 1883 V 90 letech 19 století pronikají do českého divadla evropské literární směry zejména realismus a naturalismus V první polovině 20 století dochází k rozvoji avantgardního divadla reprezentovaného Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha Ve druhé polovině 20 století se rozvíjejí divadla malých forem jako Semafor divadlo Na zábradlí Činoherní klub Husa na provázku či divadlo Járy Cimrmana V českém prostředí se také daří absurdnímu dramatu reprezentovanému Václavem Havlem Film Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Československa a České republiky Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60 letech 20 století československá nová vlna spojovaná se jmény Miloše Formana Věry Chytilové Jiřího Menzla a dalších jako byli Ján Kadár Elmar Klos Vojtěch Jasný Snímky Obchod na korze 1965 Ostře sledované vlaky 1967 a Kolja 1996 získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film šest dalších filmů se dostalo do užší nominace Lásky jedné plavovlásky 1966 Hoří má panenko 1968 Vesničko má středisková 1986 Obecná škola 1991 Musíme si pomáhat 2000 a Želary 2003 Hudba Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě Nejstarší dochovanou českou písní je „Hospodine pomiluj ny z přelomu 10 a 11 století Oblast Šumavy byla od středověku významným hudebním centrem první hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě založeného roku 1259 Například rukopis č 42 z roku 1410 zde popisuje píseň „Jezu Kriste ščedrý kněže kterou si zpívali také husité Světově proslulým českým hudebním skladatelem je Antonín Dvořák Symfonie č 9 Mezi velmi známé se řadí i Bedřich Smetana Má vlast Leoš Janáček Sinfonietta Bohuslav Martinů Adam Michna z Otradovic Heinrich Biber Jan Dismas Zelenka Jan Václav Stamic a Jan Ladislav Dusík Výtvarné umění Na výzdobě Národního divadla se podíleli nejslavnější čeští malíři té doby především Mikoláš Aleš František Ženíšek a Josef Tulka Mikoláš Aleš také namaloval monumentální cyklus Vlast a olejový obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem Českou krajinu malovali impresionisté Julius Mařák Antonín Chittussi a Antonín Slavíček Slavíček společně s Janem Preislerem a Milošem Jiránkem položili základy našeho moderního výtvarného umění byli to nejvýznamnějším čeští malíři přelomu 19 a 20 století Nejznámější expresionisté Emil Filla Bohumil Kubišta Josef Čapek a Otakar Kubín byli ovlivněni prvky kubismu a novoklasicismu Jeden z nejznámějších českých malířů Alfons Mucha 1860–1939 byl světově proslulý hlavně svými plakáty art nouveau a cyklem 20 velkoformátových obrazů Slovanská epopej která shrnuje dějiny Českého i ostatních Slovanských národů Vystavena je ve Veletržním paláci v Praze bývala v Moravském Krumlově Veletržní palác spravuje největší sbírku výtvarného umění v ČR Videoherní tvorba V sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech se v Česku objevilo nové odvětví kulturní tvorby – počítačové hry To se začalo rozvíjet hlavně po roce 1994 kdy vyšlo Tajemství Oslího ostrova Poté následovaly v Česku poměrně úspěšné a populární hry jako Dračí historie Fish Fillets či Brány Skeldalu V roce 1999 se povedlo v zahraničí uspět hře Hidden & Dangerous V příštích letech následovaly mezinárodně úspěšné herní tituly jako Operace Flashpoint ' či Vietcong' V Česku funguje několik světově známých herních studií jako 2K Czech Bohemia Interactive Studio SCS Software Amanita Design nebo Madfinger Games Od roku 2010 jsou české hry oceňovány na Anifilmu v rámci soutěže Česká hra roku a od roku 2011 v rámci soutěže Booom Lze se setkat s názorem že videohry jsou největším kulturním exportem České republiky Další charakteristiky Česka Věda České země zrodily mnoho úspěšných a významných vědců z rozličných oborů od vynálezu kontaktních čoček silonu a objevu různých krevních skupin k výrobě Semtexu či výpočtu dráhy bolidů Vědci působící v českých zemích přispěli do světové vědy např Jan Amos Komenský 1592–1670 pedagog a zakladatel moderního vzdělávání Václav Prokop Diviš 1698–1765 vynálezce hromosvodu Bernard Bolzano 1781–1848 matematik logik a filozof Jan Evangelista Purkyně 1787–1869 anatom a fyziolog objevil např purkyňova vlákna bratranci Veverkové 1790–1849 a 1799–1849 vynálezci ruchadla prvního moderního pluhu Josef Ressel 1793–1857 vynálezce lodního šroubu a buzoly Gregor Mendel 1822–1884 zakladatel genetiky Jakub Husník 1837–1916 vynálezce fotolitografie Ernst Mach 1838–1916 fyzik Karel Klíč 1841–1926 vynálezce heliogravury František Křižík 1847–1941 elektrotechnik vynálezce obloukové lampy Jan Janský 1873–1921 objevil klasifikaci krve do čtyř typů Bedřich Hrozný 1879–1952 rozluštitel chetitského jazyka Josef Čapek 1887–1945 a Karel Čapek 1890–1938 bratři kteří dali vznik slovu robot František Burian a Arnold Jirásek založili první plastickou chirurgii 1927 Jaroslav Heyrovský 1890–1967 držitel Nobelovy ceny z roku 1959 za polarografii a analytickou chemii Otto Wichterle 1913–1998 a Drahoslav Lím 1925–2003 čeští chemici vynálezci kontaktních čoček a silonu Oldřich Homuta vynálezce remosky 1957 Stanislav Brebera 1925–2012 vynálezce plastické trhaviny Semtex< ref> Antonín Holý 1936–2012 vědec a chemik v roce 2009 objevil nejúčinnější lék proti AIDS< ref> Ladislav Mareš vynálezce prvního stroje na výrobu nanovláken tzv "Nanospider" Mnoho dalších vědců je spojeno s českými zeměmi včetně astronomů Keplera a Tycho Brahe paleontologa Joachima Barrande fyzika Alberta Einsteina vynálezce kaplanovy turbíny Viktora Kaplana podílníka na vynálezu atomové bomby Georga Placzeka světově významného matematického logika Kurta Gödela či vynálezce psychoanalýzy Sigmunda Freuda Školství Školství v České republice je organizováno v rámci základních středních vyšších odborných a vysokých škol Vysoké školy jsou veřejné státní a soukromé nejstarší a nejvýznamnější je Univerzita Karlova v Praze která je zároveň nejstarším vysokým učením ve střední Evropě Dalšími významnými vysokými školami jsou např Masarykova univerzita České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoké učení technické v Brně Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 107 %; co se týče měst nejvyšší podíl vykazuje Praha 207 % Brno 206 % a Olomouc 179 %< ref> Sport Podle statistiky ČSTV velikosti členské základny jsou nejpopulárnější české sporty hokej fotbal tenis volejbal florbal golf hokejbal atletika basketbal a lyžování Mezi největší hokejové úspěchy patří zlaté medaile na ZOH 1998 nebo tři po sobě jdoucí výhry v hokejovém Mistrovství světa 1999–2001 Kuchyně Česká kuchyně není příliš zdravá na trávení je většinou dosti těžká Je velmi výrazně ovlivněna polohou Česka v průsečíku západních a východních vlivů Půldruhého století ovlivňovala a byla ovlivňována kuchyní kulturně i jazykově blízkého Slovenska ale mnohem déle trvala interakce s německou zejména pak bavorskou a rakouskou kuchyní od kterých různé pokrmy přijímala vídeňský řízek vepřo-knedlo-zelo bramboračka štrůdl ale také tyto kuchyně naopak inspirovala povidla koláče svíčková Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí s některými místními originalitami – krom už uvedených např smažený sýr knedlíky utopenci olomoucké syrečky vánoční kapr Český kapr je obchodní značkou hořické trubičky škubánky pivní sýr atd Východní vlivy slovenské maďarské polské či ruské v české kuchyni zastupují např boršč trdelník živánská pečeně guláš anebo tlačenka Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté tzv mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu naopak v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého máku Tvary některých druhů pečiva – např rohlíků – jsou také v Evropě s výjimkou Slovenska neobvyklé i když samotné těsto z něhož jsou vyráběny je běžné Z českých nápojů vyniká pivo jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě V rámci EU je název České pivo chráněným zeměpisným označením První známý pivovar tu existoval už v roce 1118 a Česká republika má nejvyšší spotřebu piva na hlavu na světě Vysoce alkoholická slivovice pálená hlavně na východní Moravě je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy zato bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka jsou českými specialitami Víno se vyrábí především na jižní Moravě která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy např Cabernet Moravia Pálava nebo Muškát moravský Kofeinová limonáda Kofola je další českou specialitou Svátky Dny pracovního klidu zahrnují svátky které se vážou k historickým událostem nebo tradicím a státní svátky které se váží k české státnosti ¹ Označuje tzv ostatní svátky které nesouvisejí s českou státností Odkazy Poznámky Reference Související články Seznam hlav českého státu Externí odkazy Československá televize ČST byla státní organizace zajišťující televizní vysílání v Československu od roku 1953 za pravidelné bylo toto vysílání prohlášeno 25 února 1954 I jako ostatní média byla podrobována silné cenzuře V šedesátých letech byla součástí procesu společenského uvolňování a v srpnu 1968 zajišťovala několik dní dokonce vysílání o okupaci ČSSR Po roce 1969 se naopak stala součástí normalizace jako další státní media V průběhu sametové revoluce se zaměstnanci ČST velmi rychle přidali na stranu protestujících a umožňovali tak šíření důležitých zpráv a přenosů z demonstrací ČST měla dlouho pouze jeden program a časově omezené vysílání proto začal 10 května 1970 vysílat i druhý program Tam také začalo 9 května 1973 pravidelné vysílání v barvě které se po dvou letech objevilo i na prvním programu Na začátku roku 1979 byl zprovozněn objekt ČST na Kavčích horách odkud začalo vysílat televizní zpravodajství Po listopadu 1989 byl první program přejmenován na federální okruh F1 a dosavadní druhý program se rozdělil na českou část ČTV a slovenskou S1 Na třetím okruhu dříve využívaným sovětským vysíláním byl 14 května 1990 spuštěn třetí český program OK3 obdobný program nazvaný TA 3 byl spuštěn na Slovensku až 6 června 1991 ČST zanikla spolu s ČSFR dne 31 prosince 1992 Jejím nástupcem na území Česka se považuje Česká televize na území Slovenska Slovenská televize ale jde o oficiálně zcela nové televize Československá televize v datech 1 květen 1953 1 veřejné vysílání krátké vystoupení v němž vystoupil František Filipovský; za toto datum se považuje i vznik ČST jako takové ČST byla zpočátku financována státem koncesionářské poplatky přišly až později Její první a zatím jediné studio další vznikla v průběhu 50 a 60 let sídlilo v Praze 1955 první přímý přenos jednalo se o hokejový zápas přelom 1955 1956 vzniká studio v Ostravě 1956 studio ČST Bratislava 1957 proběhlo první losování sazky Sportka 1961 studio ČST Brno 1962 studio ČST Košice 1964 1 mezinárodní festival „Zlatá Praha 1966 změna používané technologie záznamu z TRC na AMPEX 1970 1 barevný přenos jednalo se o mistrovství světa v klasickém lyžování ve Vysokých Tatrách kde získal zlatou medaili sdruženář Ladislav Rygl Druhý kanál Československé televize postupně přechází z testovacího vysílání na pravidelné vysílání dokončena část studií na Kavčích horách 1973 Vysílání 2 kanálu ČST od tohoto roku plně podporuje barevný přenos 1975 Vysílání 1 kanálu ČST od tohoto roku plně podporuje barevný přenos 1979 Dokončen komplex na Kavčích horách včetně tzv budovy televizních novin Do té doby byla studia Československé televize rozseta na mnoha místech v Praze 1980 AMPEX začíná být nahrazován nosičem 1C neboli tzv „jednopalcem palec širokým magnetickým páskem což představuje skok v záznamové kvalitě rychlosti zpracování i větší mobility u živých přenosů 1981-1983 ČST začíná používat první kazetové systémy v tomto případě 3 4" U-matic 1984-1985 ČST přechází na 1 2" Betacam SP 1989 Sametová revoluce zaměstnanci ČST se obrátí na stranu protestujících a formou televizních pořadů Televizní noviny Aktuality Minuty dne Na padesátníku aj informují o probíhajícím dění 1990 program F1 Federální okruh jedna 3 program Československé televize OK3 Otevřený kanál tři frekvenčně překryl vysílání z Moskvy první regionální vysílání Zlín TV 1991 1 licence soukromým subjektům 1992 1 ledna Československá televize „rozdělena na Českou televizi a Slovenskou televizi vzniká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vzniká Rada České televize postupné zavádění stereo zvuku k obrazu Pořady ČST sloužila jako státní informační prostředek jehož programová nabídka byla dána zákonem o Československé televizi proto byly do vysílání zahrnuty především pořady vlastní tvorby zpravodajství publicistika záznamy divadelních představení inscenace seriály soutěže revuální pořady doplňované filmovou a seriálovou tvorbou ze zahraniční produkce a to převážně socialistických států Hlavní zpravodajská relace vysílaná každý den večer nesla do roku 1989 název Televizní noviny v roce 1990 byl tento název změnen na Deník ČST ve slovenské verzi Denník ČST Původní pojmenování nebylo nijak autorsky chráněné a v roce 1994 se k němu vrátila první celostátní komerční stanice TV Nova Seznam ředitelů ČST Odkazy Související články Česká televize Slovenská televize Televizní noviny Československá televize Externí odkazy Heslo v Revue pro média Čtvrtá křížová výprava 1202–1204 byla jedním ze série válečných tažení do Svaté země Roku 1198 ji vyhlásil papež Innocenc III Pontifik chtěl obnovit papežskou autoritu a moc nad křesťanskými panovníky tím že odmítal světské vedení výpravy; kruciáta měla být pod jeho velením Výzva zůstala zpočátku bez odezvy Do března 1199 kdy mělo tažení začít se téměř nikdo nepřihlásil Až na sklonku roku 1199 účast na výpravě přislíbilo několik francouzských velmožů Velitelem výpravy byl určen hrabě Theobald ze Champagne Teprve roku 1201 se Francouzi dohodli s benátským dóžetem Enricem Dandolem že Benátčané přepraví křižáky na Východ zajistí jim zásobování a připojí své bojovníky Na oplátku jim bylo přislíbeno 85 000 marek stříbra a polovina budoucí kořisti Místo do Svaté země však měla výprava směřovat do Egypta centra říše Ajjúbovců Saladinových nástupců Vojáci se měli setkat na ostrově San Niccolo di Lido nedaleko Benátek kam dorazila jen asi třetina z plánovaného počtu Křižáci tak neměli šanci republice svatého Marka zaplatit celou pohledávku Dóže Dandolo ovšem navrhl že splacení asi 34 000 marek stříbra vojákům odpustí pod podmínkou že pomohou Benátčanům dobýt přístav Zadar který byl v rukách křesťanského uherského krále Emericha Křižáci Dandolovu nabídku pod tlakem okolností přijali a po zhruba měsíčním obléhání v listopadu roku 1202 prolomili obranu Zadaru Do výpravy tehdy zasáhl další faktor – z vězení v Konstantinopoli se podařilo uniknout byzantskému princi Alexiovi Angelovi který byl do něho vsazen v roce 1195 svým strýcem Alexiem spolu se svým otcem Izákem Sesazený císař Izák Angelos byl zároveň tchánem krále Svaté říše římské Filipa Švábského jenž vyslal ke křižákům poselstvo s požadavkem aby vojsko táhlo přes Konstantinopol kde by pomohlo Izákovi a Alexiovi zpět na trůn Mladý Alexios křižákům za pomoc při návratu na trůn přislíbil 200 000 marek ve stříbře vojenskou pomoc čítající 10 000 Byzantinců roční zásobování v jejich další cestě a návrat ortodoxie do lůna římské církve Křižáci pod nátlakem dóžete nabídku přijali a v dubnu 1203 výprava vyplula jižním směrem Po přestávce na ostrově Korfu loďstvo v červnu 1203 zakotvilo na asijské straně Bosporské úžiny naproti Konstantinopoli Po bojích s Byzantinci se křižákům podařilo v létě 1203 v Konstantinopoli dosadit na trůn Izáka Angela a jeho syna Křižáci tím sice dosáhli svého cíle ale doposud jim nebyla zaplacena částka slíbená princem a nynějším císařem Alexiem – zůstali tedy před městem Oba císaři byli na počátku následujícího roku 1204 svrženi palácovým převratem Revoltu vedla strana jež nepřála na rozdíl od Izáka a Alexia přátelství s křižáky Císařem se stal aristokrat Alexios Dukas Murtzuflos který se rozhodl křižáky vojensky konfrontovat Křižáci 13 dubna 1204 hlavní město byzantské říše dobyli a brutálním způsobem vyplenili Dobytí a vydrancování Konstantinopole bývá označováno za jedno z nejvýnosnějších a zároveň nejostudnějších dobytí města v dějinách Pád Konstantinopole znamenal dočasný konec byzantské říše jako celku Na jejím území vzniklo mnoho nástupnických států které však zpravidla dlouho nepřežily Nejvýznamnější stát založený křižáky Latinské císařství s centrem v samotné Konstantinopoli byl však stínem moci staré Byzance Západní feudálové se zde pokoušeli aplikovat evropské lenní zvyklosti které byly ovšem záhy narušovány vnějšími vlivy Také příslušníci byzantské aristokracie využili kolapsu centrální moci a uchvátili území v různých částech říše K odkazu Byzance se vracel Epirský despotát jehož vzrůstající moc byla však záhy rozmetána Bulhary Trapezuntské císařství na severovýchodě Anatolie a Nikajské císařství na západě Malé Asie Právě regentovi Nikajského císařství Michaelu Palaiologovi se podařilo v roce 1261 vyrvat Konstantinopol ze západních rukou a obnovit byzantskou říši Křížová výprava Jindřicha VI Po smrti císaře Svaté říše římské Fridricha Barbarossy 10 června 1190 nastoupil na římský trůn jeho syn Jindřich VI který jevil značný zájem o orientální politiku Roku 1195 vyhlásil křížovou výpravu do Palestiny jež však byla namířena i proti byzantské říši Tam byl převratem svržen Jindřichův příbuzný císař Izák II Angelos Jindřich VI uvažoval o vojenském zásahu ve prospěch svého příbuzného< ref> Vyhlášení výpravy Roku 1198 nastoupil na papežský stolec Innocenc III v němž myšlenka křížové výpravy našla velkého zastánce Innocencovou snahou bylo uznání papežství jako vrchní autority světskými panovníky katolické Evropy S tím bylo spojeno i obnovení latinského panství v Jeruzalémě a jeho připojení pod vládu Říma Tažení francouzských feudálů V listopadu roku 1199 na hradě v Écry-sur-Aisne uspořádal mladý hrabě Theobald ze Champagne velkolepý rytířský turnaj Při jedné z hostin po turnaji oznámil hrabě Theobald spolu s Ludvíkem z Blois úmysl účastnit se vojenského tažení do Svaté země< ref> Motivy francouzských šlechticů byly převážně politické – na jejich rozhodování měl silný vliv zejména vývoj konfliktu mezi Anglií a Francií Jihofrancouzští feudálové kteří se politicky orientovali na Anglii soudili že král Jan Bezzemek nemůže konflikt s Filipem Augustem vyhrát a obávali se ofenzivy francouzského krále Cesta do Benátek Výpravě velela válečná rada složená z předních šlechticů přičemž hlavní slovo měl Theobald ze Champagne a Balduin Flanderský< ref> Benátčané se také zavázali výpravu doprovázet eskadrou padesáti válečných galér ovšem za cenu podílu na kořisti Na jaře 1201 náhle zemřel hrabě Theobald Uprázdněné místo velitele výpravy zaujal patrně na nátlak francouzského krále Filipa Augusta markýz Bonifác z Montferratu poté co několik dalších velmožů funkci velitele odmítlo Bonifác patřil ke ghibellinským odpůrcům papeže a proto se netěšil jeho přízni Předpokládalo se že výprava vyrazí z Benátek do 28 června 1202 Nicméně křižáci do Benátek začali přicházet až v průběhu léta a nebyli schopni se dohodnout na cíli svého tažení Mnozí chtěli odplout do Svaté země a posílit místní křižácké barony další navrhovali vylodit se v Egyptě Největší přízeň získal plán útoku na Egypt který byl považován za slabý článek v obraně Ajjúbovců Saladinových dědiců Nicméně proti tomuto cíli se stavěli Benátčané kteří útokem proti Egyptu nechtěli ohrozit své výhodné obchodní kontakty s touto muslimskou zemí Benátští emisaři dokonce již v té době za zády křižáků vyjednávali s místokrálem egyptského sultána al-Ádila Saladinova bratra a snažili se jej přesvědčit že výprava nebude namířena proti němu Chtěli tím zabránit konfiskaci benátské obchodní kolonie v Alexandrii Postupně začalo vycházet najevo že původní odhad velikosti křižáckého vojska byl mylný; do ležení na ostrově San Niccolo di Lido nedaleko Benátek dorazila asi třetina z předpokládaného počtu tedy přibližně 10 000 mužů Mnozí účastníci výpravy z Provence a Burgundska si navíc objednali vlastní přepravu přes Marseille což u křižáků v Benátkách vyvolalo pohoršení Benátčané požadovali zaplacení poplatků za přepravu celého původně sjednaného kontingentu vojáků i výloh za dosavadní pobyt ve městě což se ukázalo nad finanční možnosti křižáků Po zaplacení výloh prostými křižáky sáhli do kapes i výše postavení přesto zůstal dluh asi 34 000 stříbrných marek Dóže začal na křižáky vyvíjet nátlak a pohrozil jim přerušením zásobování Dandolova výhrůžka dostala křižáky do zoufalé situace proto jim dóže navrhl aby výměnou za odložení splátek dobyli v zájmu republiky sv Marka město Zadar To vzbudilo bouřlivou diskusi neboť Zadar byl městem křesťanským které Benátky roku 1186 ztratily ve prospěch uherského krále Bély III a nyní představoval pro benátské obchodníky vážnou konkurenci Papež prostřednictvím kardinála Petra z Capuy dobyvačný plán zakázal pod trestem exkomunikace Zadlužení křižáci nechtěli připustit otevřený konflikt s Dandolem a nakonec s jeho požadavkem souhlasili Dandolo triumfoval a při svém velkolepém projevu v kostele svatého Marka v Benátkách přijal kříž Příkladu svého dóžete následovalo mnoho dosud váhajících Benátčanů Dobytí Zadaru Dne 1 října 1202 vyplula z Benátek flotila jaké v té době nebylo ve Středomoří rovno Křižáci a Benátčané déle než měsíc křižovali podél dalmatského pobřeží demonstrujíce svou sílu a 10 listopadu se armáda vylodila před Zadarem Zde se znovu ozvali odpůrci tažení křižáků proti křesťanům neboť o papežském zákazu se již všeobecně vědělo Šlechta v řadách křižáků benátský plán podporovala neboť jim bylo jasné že bez námořnictva bude výprava bez prostředků a zásobování opuštěna v Dalmácii což by znamenalo její konec Přesto se mnozí v čele s Bonifácem z Montferratu obléhání Zadaru odmítli účastnit Obrana města byla nakonec prolomena a posádka ještě v listopadu kapitulovala; pod nadvládou Benátek město zůstalo až do roku 1358 Zdrcený papež poté křižáky a Benátčany exkomunikoval Dobyvatelé se rozhodli v Zadaru přezimovat Docházelo k častým šarvátkám mezi francouzskými křižáky a Benátčany ale vůdcové podobné incidenty vždy rychle potlačili Tvrdil že jeho strýc císař Alexios III je mezi lidem neoblíbený a obyvatelstvo povstane Alexia III svrhne a prince prohlásí císařem Podobně jako před útokem na Zadar i v této chvíli mnozí křižáci zejména z řad duchovních a nižších rytířů odmítli mít s tažením na Konstantinopol cokoliv společného opustili výpravu a do Svaté země se vydali na vlastní pěst Mnozí dezertéři se rozhodli po souši vydat zpět do Francie Naráželi ovšem na odpor chorvatského obyvatelstva a mnoho jich po cestě zahynulo Benátčané se jasně vyslovili pro nabídku prince Alexia a křižákům podobně jako před Zadarem pohrozili opuštěním výpravy Vůdcové nátlaku Benátčanů podlehli a v zájmu zachování jednoty vojska návrh přijali Papeže z jednání nešlo vyloučit a přesvědčit jej nebylo jednoduché Křižáci mu sdělili pouze to že cílem zastávky v Konstantinopoli je dosazení prince Alexia na byzantský trůn za což bylo princem přislíbeno sjednocení římské a ortodoxní církve což na Innocence silně zapůsobilo Tažení na Konstantinopol 25 dubna 1203 se ke křižáckému vojsku připojil sám princ Alexios Výprava vyrazila na jih přes Jaderské moře; po zastávce v Dyrrhachiu kde tamější obyvatelé přijali mladého prince za císaře zakotvila na Korfu Tady se více než polovina vojska vzbouřila Odmítla se dále účastnit výpravy na Konstantinopol a rozbila tábor na ostrově s úmyslem najmout si v Brindisi přístavu na protilehlém břehu Itálie vlastní lodě a pokračovat do Svaté země vlastní cestou Bonifác z Montferratu a ostatní vůdci se vydali do tábora vzbouřenců a nakonec s nimi dohodli kompromis; odpadlíci budou pokračovat s vojskem do Konstantinopole do 29 září 1203 poté se Bonifác zaručil zajistit dopravu přímo do Svaté země Na Korfu se udál ještě další incident Když se křižáci vylodili byli přátelsky uvítáni místními Řeky Jakmile místní zjistili že křižáci mají v úmyslu do Konstantinopole dosadit na trůn prince Alexia zvedla se vlna nevole a obyvatelé se pokusili v přístavech napadnout benátské lodě a potopit je 24 května křižáci opustili Korfu a vydali se do Egejského moře Jejich další zastávkou se stal ostrov Euboia Z Euboie se část křižáků vydala na ostrov Andros aby přinutila tamní obyvatele uznat mladého Alexia císařem a aby vybrala daně Zbytek vojska se vydal směrem k Abydu na pobřeží Anatolie kde armáda počkala týden aby doplnila zásoby a počkala na opozdilé lodě Dalším cílem byla až Konstantinopol 24 června křižáci přistáli v Chalkedonu a Chyrysopoli na asijské straně Bosporu kde rozbili tábor Flotila disponovala 60 válečnými galérami 50 transportními loděmi pro koně a 100 transportními plavidly pro vojáky Obyvatelé i několik tisíc příslušníků varjažské gardy přítomných v císařském paláci se naopak za císaře postavili Křižáci se rozhodli obyvatele města podnítit ke vzpouře; několik benátských galér s princem Alexiem Bonifácem z Montferratu a dóžetem Dandolem vyplulo kolem konstantinopolských hradeb a heroldi z lodí ohlašovali přítomnost právoplatného dědice trůnu Pokus zcela selhal zbýval tak již jen frontální útok Porážka Alexia III Aby křižáci mohli na město zaútočit potřebovali překročit Bosporskou úžinu Již 5 července se proto střetli s Byzantinci kteří byli zprvu odhodláni útok Latinů odrazit Byli zahnáni a křižáci se usadili před Galatskou věží pevností kterou od Konstantinopole odděloval záliv Zlatý roh Nazítří 6 července obránci Galatské věže zaútočili na křižáky ve snaze vyhnat je; na pomoc připlula také posila z Konstantinopole Křižácké vojsko bylo rozděleno na sedm skupin pod velením významných velmožů Křižáčtí rytíři vyrazili na svých koních z transportních lodí a Byzantinci se před nimi dali na útěk Křižáci je pronásledovali a zaútočili na Galatskou věž která držela konec mohutného řetězu jenž zabraňoval lodím vstup do Zlatého rohu Když křižáci a Benátčané obléhali věž podnikli z pevnosti Řekové protiútok a zpočátku měli úspěch Nicméně když Řekové začali ustupovat zpět do věže byli křižáci schopni se znovu přeskupit vyrazit za Řeky prorazit bránu a věž dobýt Cesta do Zlatého rohu byla volná a benátská flotila tak získala přístup k nejzranitelnějším částem konstantinopolského opevnění Do cesty se Benátčanům postavila malá byzantská eskadra o síle 20 galér kterou benátské námořnictvo rychle potopilo< ref> Křižáci a Benátčané si rozdělili úlohy; zatímco Francouzi vybavení pro boj na souši budou obléhat hradby Benátčané budou útočit z moře 11 července křižáci zaujali pozice proti paláci Blachernae v severozápadním cípu města O šest dní později ve čtvrtek 17 července křižáci zaútočili Francouzi opět bojovali v sedmi skupinách jejich útok proti hlavní bráně u paláce Blacherny byl tvrdě odražen příslušníky císařské varjažské gardy jež byla tvořena především Dány a Angličany Rovněž Benátčané v čele s dóžetem Dandolem zaútočili ti ale vedli svůj útok z moře ale katapulty a další stroje dokázaly nápor benátských galér odrazit Dandolo se posléze nechal vylodit spolu s korouhví svatého Marka; značně demoralizovaní vojáci následovali jeho příkladu a vylodili se také Když viděli že korouhev patrona Benátek by mohla být ohrožena vrhli se do útoku Zteč byla úspěšná a Benátčané dobyli první věž na konstantinopolském opevnění Povzbuzeni faktem že korouhev svatého Marka již vlaje na hradbách a že konstantinopolští obránci panikaří zaútočili křižáci znovu; do rukou Benátčanů se tehdy dostalo 25 věží Když viděli že se francouzské pomoci nedočkají zapálili předměstí pod hradbami a opevnili se na svých dobytých pozicích Ničivý požár spálil na 120 akrů městské zástavby a zanechal 20 000 lidí bez domova Až do té chvíle císař schopnosti křižáků podceňoval ale v době kdy benátská standarta vlála na části konstantinopolských hradeb a kdy se lid začal bouřit proti císařově nečinnosti se rozhodl podniknout protiútok Sám se oblékl do slavnostní zbroje a opustil s mohutnou armádou hlavní město Byzantinci měli sice velkou přesilu ale stáli proti opevněnému křižáckému táboru a sešikovanému vojsku křižáků a císař Alexios III byl patrně nerozhodný velitel Enrico Dandolo se svými benátskými jednotkami přispěchal Francouzům na pomoc a když nakonec nedošlo k rozhodující bitvě dal Alexios rozkaz ustoupit zpět do města Křižáci si ústup císaře vykládali jako své vítězství a morálka byzantského vojska i obyvatel značně klesla Císař Alexios situaci vyhodnotil a rozhodl se pro jasné řešení Dva císařové a jejich pád Po útěku Alexia III byl z vězení vyveden slepý excísař Izák II a dosazen zpět na císařský trůn Staronový císař vyslal ke křižákům a ke svému synovi Alexiovi zprávu o svém opětovném uvedení na byzantský trůn Vzápětí k němu dorazilo poselstvo z křižáckého tábora dva vyslanci za Benátčany a dva za Francouze kteří na Izákovi požadovali stvrzení slibů daných jeho synem princem Alexiem Dále vyžadovali aby přijal svého syna za spoluvládce Izák neměl na vybranou a tak souhlasil Křižáci koncem července triumfálně vstoupili do města jako spojenci císařství a princ Alexios byl 1 srpna v chrámu Hagia Sofia korunován za přítomnosti významných křižáckých baronů Izákovým spoluvládcem jako Alexios IV Křižáci se zatím utábořili nedaleko města a čekali na slíbenou odměnu Brzy vyšlo najevo že sliby jež dal mladý Alexios je nemožné splnit Byzantská pokladna nebyla s to zaplatit 200 000 stříbrných marek Byzanc již nebyla obchodní velmocí jako kdysi protože císařové rozprodali práva k bezcelnímu vývozu italským republikám a orientální obchod se tím přesunul do Alexandrie Byly vyhlášeny mimořádné daně a peníze císaři získávali dokonce i z církevního jmění a jednotlivých kostelů což pobuřovalo obyvatelstvo a rozdmýchávalo nenávist vůči oběma císařům a jejich křižáckým spojencům Také Alexiova snaha přimět ortodoxní duchovní k poslušnosti papeži nedošla úspěchu Preláti Alexiův rozkaz sice neodmítli ale také nesplnili a jeho dodržení cíleně protahovali Nakonec ani slíbené byzantské vojsko pro křížovou výpravu nebylo postaveno protože i kdyby se císařům podařilo naverbovat 10 000 byzantských vojáků všem bylo jasné že jejich loajalita vůči křižákům by byla velmi pochybná a riziko vzpoury vysoké Alexios IV požádal Enrica Dandola o odklad splátek zbývajících dluhů Odhaduje se že se císařům podařilo splatit asi polovinu Nespokojenost konstaninopolských obyvatel rostla; křižáci ve městě běžně kradli ve velkém a při jednom vzplanutí náboženského fanatismu v srpnu 1203 podpálili místní mešitu vybudovanou kvůli muslimským návštěvníkům S ní lehla popelem i jedna z městských čtvrtí Ještě téhož měsíce Alexios IV vyrazil spolu se šestitisícovým křižáckým oddílem do Thrákie aby se pokusil porazit sesazeného Alexia III který z Adrianopole řídil odboj proti svému bratrovi a synovci a také zastavil nájezdy Bulharů na byzantské území Alexiovi se Bulhary podařilo porazit a poté se triumfálně vrátil do hlavního města Po návratu se však ještě snížila frekvence splácení Alexiova dluhu vůči křižákům a tak v listopadu dorazilo šestičlenné poselstvo rovnoměrně složené z Benátčanů a Francouzů opět vymáhat dluh Na konci ledna roku 1204 vyvrcholila všeobecná nespokojenost V chrámu Hagia Sofia se sešel dav aby císařem prohlásil neznámého mladíka Nikolaa Kanaba Podobná shromáždění nebyla neobvyklá ale toto vyvolalo mohutné lidové povstání proti Izákovi a Alexiovi Alexios IV v zoufalství požádal o pomoc křižáky a vyzval je aby obsadili císařský palác Blacherny Tímto krokem se zbavil poslední opory jež mu u Byzantinců zbývala Následný palácový převrat vedl aristokrat a zároveň zeť uprchlého Alexia III Alexios Dukas zvaný Murtzuflos – Zachmuřený který svrhl císaře z rodu Angelů a sám nastoupil na trůn jako Alexios V Sesazení císařové Izák s Alexiem byli uvrženi do vězení; Alexios byl nakonec na Murtzuflův příkaz uškrcen a nemocný Izák zemřel na následky útrap ve vězení Nikolaos Kanabos byl rovněž zajat a pravděpodobně popraven Dobytí Konstantinopole Nový císař nařídil opravu poničených hradeb hlavního města Také se snažil povzbudit značně demoralizované obránce kteří se zřejmě nechali Benátčany uplácet Palácový převrat jenž na císařský trůn vynesl vůdce protilatinské politiky v byzantské říši definitivně rozhodl o dalším směřování výpravy – zbylými křižáky byl podpořen návrh Benátčanů kteří již delší dobu trvali na přímém útoku na Konstantinopol Jednání začala probíhat v březnu 1204 v křižáckém táboře v Galatě naproti Konstantinopoli Křižáci byli rozhodnuti po dobytí města dosadit na trůn „svého člověka; bylo však velmi obtížné vybrat ideálního kandidáta Část křižáků navrhovala zvolit Filipa Švábského krále Svaté říše římské čímž by se obě císařství opět spojila Exkomunikovaný král který postrádal přízeň papeže měl však velké problémy ve vlastní zemi a nevyhovoval ani Benátčanům kteří si i nadále udržovali velký vliv takže nakonec byl jako možný kandidát zavrhnut V úvahu připadal také formální vůdce tažení Bonifác z Montferratu Ani s jeho osobou však Benátčané nesouhlasili Nakonec se křižáci dohodli volbu nového císaře uskutečnit až po dobytí města; voliteli se měli stát Benátčané a Francouzi – šest zástupců každého křídla křižáků tedy celkem dvanáct volitelů Dóže se s ostatními nejvýznamnějšími představiteli také dohodl na dělení finanční kořisti – Benátčané měli obdržet tři čtvrtiny ostatní křižáci jednu čtvrtinu První útok křižáci podnikli v pátek 9 dubna Odpoledne vyvinuli mohutný nápor z moře který však dokázali Byzantinci odrazit Křižáci se posléze stáhli do svého tábora Na obou stranách byly velké ztráty; navzdory tomu však byli obránci Konstantinopole tímto dílčím vítězstvím povzbuzeni Téhož večera se křižáci rozhodli vést další útok hned následující den K útoku nakonec došlo až v pondělí 12 dubna Ráno stály obě armády proti sobě na otevřeném poli Obyvatelé Konstantinopole byli ve velmi dobré náladě; podle kronikáře Geoffroye z Villehardouinu se křižáků „báli ještě méně než na začátku Obléhatelům velmi pomohl severní vítr zvaný Boreás jenž poslal lodě blíže hradbám Přes žebřík postavený na jednom z korábů poté přelezli dva křižáci na konstantinopolské hradby a zmocnili se jedné z věží Když spatřili křižáci své druhy na hradbách jejich útok zesílil a zmocnili se dalších věží Jakmile císař Murtzuflos a jeho vojsko spatřili armádu Latinů uprchli zpět do Konstantinopole Křižákům se podařilo udělat díry do hradeb a proniknout do města Rovněž Benátčanům se podařilo překonat opevnění z moře navzdory tvrdému odporu varjažské gardy Křižáci vtrhli do Konstantinopole a obsadili čtvrť Blacherny na severozápadě kterou použili jako základnu k dalšímu podmaňování města Císař Alexios Murtzuflos mezitím uprchul spolu se svou chotí Eudokií Angelinou ke svému tchánovi excísaři Alexiovi III Jeho nástupcem byl byzantskými aristokraty na shromáždění v chrámu Hagia Sofia zvolen novým císařem Theodoros Laskaris manžel další dcery Alexia III a obdobně jako Murtzuflos rozhodný odpůrce Latinů Nově zvolený basileus odmítl korunovaci místo toho se pokoušel povzbudit demoralizované vojáky Když zjistil že Byzantinci nemají žádnou naději uprchl i s byzantským dvorem do Nikaie V noci vypukl ve městě mohutný požár; ke smůle zdecimovaných obránců spálil domov 15 000 lidem Příštího dne – v úterý 13 dubna roku 1204 – se křižáci nesetkali již s žádným odporem Neplánovaného cíle výpravy bylo dosaženo a Konstantinopol nejvýznamnější město ortodoxního světa byla dobyta vojsky bojujícími ve jménu Krista Drancování které nastalo trvalo tři dny Byla zničena mnohá antická a byzantská umělecká díla a další byla odvezena do Benátek Vypleněn byl také chrám Hagia Sofia i další kostely neboť křižáci považovali za svou náboženskou povinnost zničit kostely ze svého pohledu heretické Reakce Byzantinců na dobytí Konstantinopole byly zcela odlišné od cítění „vojáků Kristových Byzantský kronikář Niketas Choniates napsal že „samotní barbaři by byli milosrdnější než tito muži ze Západu kteří si říkali křesťané Francouz Geoffroy z Villehardouinu naopak popisuje nadšení křižáků nad dobytím města a získanou kořistí Důsledky Když se papež Innocenc III dozvěděl o dobytí Konstantinopole byl velmi zklamán a znepokojen tím že křižáci kteří byli vypraveni a připraveni bojovat s muslimy zaútočili proti křesťanům Snad ještě více jej rozhořčilo brutální chování křižáků po dobytí města Navzdory tomu si uvědomoval že dobytí Konstantinopole znamená rozšíření vlivu latinské církve a tudíž i papežství na území jež byla dříve doménou ortodoxní církve; chtěl sjednotit církev latinskou a řeckou Připouštěl však že kvůli konstantinopolskému masakru bude sjednocení velmi obtížné Zároveň křižákům nařídil pokračovat v cestě do Svaté země bylo však již pozdě; papežský legát Petr z Capuy mezitím křižáky zbavil jejich slibu a křížovou výpravu tím rozpustil Důsledky křížové výpravy se projevily také ve Svaté zemi tedy v oblasti kde měly křížové výpravy zajistit ochranu svatých míst křesťanství Jeruzalémský a kyperský král Amaury při vědomí že vojenská posila z Evropy již nedorazí uzavřel v září 1204 s egyptským sultánem al-Ádilem mír Zisk nových držav pro Latiny také způsobil výrazný odliv rytířů z Levanty do Řecka kde byla léna bohatá a jejich držitelé se nemuseli obávat útoku muslimů Pouze příslušníci rytířských řádů byli ochotni starat se o obranu křižáckých panství na východě Partitio terrarum Imperii Romaniae Na dobytém byzantském území které zahrnovalo jižní a jihovýchodní části Balkánu a severozápadní cíp Malé Asie vzniklo Latinské císařství jehož součástí byly ze tří čtvrtin menší útvary které se formálně nacházely pod lenní svrchovaností nového latinského císaře Již měsíc před útokem na Konstantinopol se křižáčtí velitelé dohodli na dělení budoucí kořisti Tato dohoda je známá jako Partitio terrarum Imperii Romaniae podle které tři osminy Konstantinopole připadly Benátkám stejná část Francouzům a jedna čtvrtina latinskému císaři Nevládl dlouho – v dubnu roku 1205 byl po prohrané bitvě u Adrianopole s Bulhary zajat tamějším vládcem Kalojanem a v jeho zajetí zemřel Na konstantinopolský trůn nastoupil jeho bratr Jindřich Moc císaře Latinů byla velmi omezená Jeho doménou se stala Thrákie severozápadní cíp Malé Asie a několik ostrovů v Egejském moři Lesbos Chios Samos Samothraké Kos Moc císařovu omezovali také Benátčané kteří se stali faktickými vítězi výpravy Aby byla zachována rovnováha sil mezi Benátčany a ostatními křižáky v Konstantinopoli prvním konstantinopolským patriarchou latinského ritu se stal Benátčan Thomasso Morosini Kromě postu patriarchy se republika svatého Marka zmocnila řady strategických destinací části Konstantinopole a Adrianopole přístavů Ragusy a Dyrrhachionu na Jadranu dobyty po roce 1205 peloponéských kotvišť Koron a Modon města Kallipole na evropském pobřeží Dardanel maloasijské Herakleie a téměř všech ostrovů v Egeidě včetně Kréty nebo Euboie Benátčané kteří byli také osvobozeni od placení daní tak získali rozsáhlou základnu pro své hegemonní postavení ve středomořském obchodu které narušila až expanze Osmanů Neúspěšný kandidát na císařský trůn v Konstantinopoli Bonifác z Montferratu se patrně ještě roku 1204 zmocnil Soluně s částí Makedonie a Thessálie a založil zde Soluňské království které bylo podřízeno Konstantinopoli Ve východním Řecku vzniklo Athénské vévodství spravované Burgunďanem Ottou de la Rochem jenž byl vazalem soluňského krále Bonifáce z Montferratu a na Peloponnésu Achajské knížectví pod vládou Guillauma de Champlitte a Geoffroie I de Villehardouin synovce jednoho z předáků výpravy a kronikáře stejného jména Byzantské státy Byzantská říše sice přišla o hlavní město a značná území nezanikla však docela Na území jehož se nezmocnili Latinové vznikly tři státní útvary Epirský despotát při pobřeží Iónského moře založil Michael Angelos Komnenos příbuzný byzantských císařů z dynastie Angelů snad byl bratrancem císaře Izáka II Centrem despotátu bylo město Arta Bratr Michaela Angela Theodoros Angelos Komnenos aspiroval dokonce na dobytí Konstantinopole; růst moci Epirského despotátu však byl zastaven Bulhary v roce 1230 Na východě Anatolie při pobřeží Černého moře se v dubnu 1204 za pomoci gruzínské královny Tamary zmocnili města Trapezunt bratři Alexios a David Komnenové vnuci císaře Andronika I a prapravnuci slavného císaře Alexia I Dynastie Komnenů vládla v Trapezuntském císařství až do jeho dobytí Osmany roku 1461 Nejvýznamnější z ortodoxních nástupnických států byzantské říše císařství Nikajské založil již provolaný císař Theodoros Laskaris Centrem císařství bylo město Nikaia které se stalo také sídlem exilového konstantinopolského ortodoxního patriarchy jímž byl ustanoven nikajský mnich Michael Autoreanos který také korunoval Theodora netoliko na nikajského císaře ale na císaře Římanů basileus ton Romaion Nikaia se stala centrem byzantského odboje proti křižáckým státům v Řecku tzv byzantská reconquista Theodorovi nástupci systematicky oslabovali moc svých soupeřů a 25 července 1261 se nikajské armádě podařilo dobýt Konstantinopol Tehdejší regent Nikajského císařství za nezletilého císaře Jana IV pravnuka Theodora I Lakarise Michael Palaiologos byl 15 srpna téhož roku korunován jako Michael VIII v chrámu Hagia Sofia na císaře obnovené byzantské říše Proměny ve společnosti Rokem 1204 pronikly do byzantského feudálního systému francké lenní zvyklosti Někde sice navazovaly na původní byzantský systém pronií který zaznamenal ve druhé polovině 12 století značný rozkvět někde byly ovšem budovány lenní vazby zcela nové Byzantští archonti se stávali franckými vazaly; v latinském císařství byly proto běžné míšené sňatky Řeků a Latinů kterými se Byzantinci snažili proniknout do nových mocenských struktur Objevuje se zde také přísaha leníka svému pánu tzv homagium Kromě urozených Latinů přicházeli do Řecka také nešlechtici zpravidla italští obchodníci a bankéři Do církevních poměrů se snažila proniknout papežská kurie jež posílala do Řecka církevní řády – františkány dominikány a cisterciáky Aby byly ukotveny principy jimiž se mělo Latinské císařství řídit byla ještě roku 1204 vypracována jakási ústava zvaná Assises de Romanie Císař podle normy postrádal autokratickou moc jakou měli jeho byzantští předchůdci Stal se nejvyšším ze šlechticů a ve veškerých politických otázkách měl žádat vyjádření korunní rady Obdobně císaře omezoval nejvyšší soud který měl také za úkol řešit rozpory mezi pánem a vazalem Po dobytí Konstantinopole uprchla velká část byzantského obyvatelstva do Nikaie jež ztělesňovala byzantskou vládu v exilu Nikajské císařství se díky potlačování decentralizačních snah velkých pozemkových vlastníků stalo pevným státem který byl schopen odolávat tlaku zvenčí zejména ze strany Seldžuků Nikajský císař také volně nakládal s církevními pozemky; konstantinopolský patriarchát a císař sídlící v Konstantinopoli měli totiž v Malé Asii velké majetky které se staly doménou nikajského císaře Navzdory silné pozici Nikajského císařství se nikdy nepodařilo obnovit byzantskou moc v rozsahu v jakém byla před dobytím Konstantinopole Latiny Ztrátou Konstantinopole Druhého Říma byla zničena jednota byzantského světa Fakt že se křižákům nepodařilo dobýt byzantskou říši v úplných hranicích znamenal konec křížových výprav po pevnině přes Malou Asii Rozpolcenost ortodoxie a slabé postavení Byzance které bylo umocněno právě důsledky čtvrté křížové výpravy usnadnilo osmanským Turkům ovládnutí Anatolie Balkánu a nakonec také samotné Konstantinopole Současnost Osm set let po čtvrté křížové výpravě papež Jan Pavel II dvakrát vyjádřil lítost nad jejími následky Roku 2001 napsal athénskému arcibiskupovi Christodoulovi „Je tragické že útočníci vyslaní zabezpečit přístup křesťanům do Svaté země se obrátili proti svým bratrům ve víře Fakt že to byli latinští křesťané naplňuje katolíky zármutkem Tato slova byla vykládána jako slova omluvy řecké ortodoxní církvi za strašný masakr způsobený bojovníky čtvrté křížové výpravy Odkazy Poznámky Reference Prameny a literatura Související články Křížové výpravy Křižácké státy Externí odkazy 10 duben je 100 den roku podle gregoriánského kalendáře 101 v přestupném roce Do konce roku zbývá 265 dní Události Česko 1348 – Na příkaz Karla IV začíná stavitel Matyáš z Arrasu budovat hrad Karlštejn 1741 – Marie Terezie po porážce rakouských vojsk v bitvě u Molvic na Odře ztrácí větší část Slezska 2010 – Dominik Duka se oficiálně ujímá úřadu pražského arcibiskupa v úřadu střídá kardinála Miloslava Vlka Svět 1782 – Choderlos de Laclos vydává Nebezpečné známosti ktere okamžitě vyvolávají skandál v Paříži 1809 – Rakousko zahájilo novou válku proti Francii tím že vpadlo na území Bavorska jež bylo Napoleonovým spojencem 1815 – Erupce sopky Tambora 1864 – Maxmilián rakouský arcivévoda byl vyhlášen mexickým císařem 1886 – V Bruselu proběhla světová premiéra opery Gwendoline 1912 – Southampton Zaoceánský parník Titanic vyplul na svou první plavbu 1945 – Druhá světová válka Luftwaffe provádí svůj poslední let nad Británií průzkumný let proudového Arada Ar 234 1950 – Francie Juan Manuel Fangio na voze Maserati se stal vítězem Grand Prix Pau 1950 – Spojené království Reg Parnell na voze Maserati se stal vítězem Richmond Trophy 1970 – Paul McCartney oznámil že opouští Beatles 1983 – Brands Hatch Keke Rosberg na voze Williams se stal vítězem Grand Prix Šampionů 2010 – Smolensk Pád letadla s polským prezidentem Lechem Kaczyńskim s jeho ženou a dalšími 94 významnými polskými představiteli Vědy a umění Česko 1881 – Zahájila provoz první telefonní linka v Čechách spojující správní budovu Dolu Hartmann v Ledvicích s nádražím v Duchcově Narození Česko 1749 – Jiří Procháska česko-rakouský lékař † 17 července 1820 1809 – Wilhelm Horn český malíř a fotograf † 15 října 1891 1810 – Anton von Jaksch česko-rakouský lékař profesor Univerzity Karlovy † 2 září 1887 1835 – Jakub Škoda pedagog přerovský komunální politik † 28 října 1885 1850 – Vincenc Strouhal český experimentální fyzik † 23 ledna 1922 1868 – Richard Hrdlička český historik a spisovatel † 22 června 1967 1871 – Alfréd Meissner československý ministr spravedlnosti † 29 září 1950 1877 – Alfred Kubin rakouský grafik českého původu † 20 srpna 1959 1878 – Eduard Štorch spisovatel pedagog † 25 června 1956 1884 – Jaroslav Hněvkovský český malíř a cestovatel nazývaný "malíř Indie" † 9 června 1956 1885 – Anton Gebert kanovník u katedrály sv Víta v Praze † 18 května 1942 1888 – Jaromír Čermák sochař † 9 března 1975 1891 – Jiří Dvořák český malíř † 25 ledna 1977 1896 František Brož český hudební skladatel † 21 července 1962 Jaroslav Tomášek český hudební skladatel † 26 listopadu 1970 1908 – František Kriegel politik přední osobnost pražského jara roku 1968 † 3 prosince 1979 1913 Jaroslav Kouřil katolický teolog † 29 prosince 1981 Rudolf Procházka partyzánský velitel † 11 dubna 1973 1919 Jiří Batušek kněz teolog a politický vězeň † 21 ledna 2011 Ota Čermák hráč na elektrické varhany † 25 června 1956 1925 – Vilém Přibyl operní pěvec † 21 července 1990 1928 – Ota Hofman spisovatel a scenárista † 17 května 1989 1929 – Miroslav Ivanov český spisovatel a publicista † 23 prosince 1999 1930 – Karel Kroupa malíř 1935 – Sylvie Daníčková česká herečka konferenciérka redaktorka a překladatelka 1937 – Karel Štědrý český zpěvák herec moderátor 1941 – Ivan Fišera český sociolog a politik 1942 – František Herman český fagotista a hudební pedagog 1946 – Jaroslava Obermaierová česká herečka 1953 – Vladimír Záhorský český politik a lékař 1968 – Štěpánka Hilgertová kajakářka Svět 1512 – Jakub V Skotský král skotský † 14 prosince 1542 1583 – Hugo Grotius holandský právník dramatik a básník † 28 srpna 1645 1755 – Samuel Hahnemann německý lékař zakladatel homeopatie † 2 července 1843 1769 – Jean Lannes francouzský generál † 31 května 1809 1783 – Hortense de Beauharnais holandská královna † 5 října 1837 1789 – Amálie Luisa Arenberková bavorská vévodkyně † 4 dubna 1823 1794 – Matthew Calbraith Perry americký námořní velitel † 4 března 1858 1808 – Auguste Franchomme francouzský violoncellista a hudební skladatel † 21 ledna 1884 1823 – Johannes Falke německý historik † 2 března 1876 1824 – Julius Meinl rakouský obchodník † 24 prosince 1914 1827 – Lew Wallace americký voják politik a spisovatel † 15 února 1905 1829 – William Booth zakladatel a první generál Armády spásy † 20 srpna 1912 1847 – Joseph Pulitzer maďarsko-americký novinář zakladatel Pulitzerovy ceny † 29 října 1911 1857 – Lucien Lévy-Bruhl francouzský filozof † 13 března 1939 1868 – George Arliss britský herec † 5 února 1946 1876 – Šabtaj Levy izraelský politik † 1 listopadu 1956 1878 – Maximos IV Saïgh syrský kardinál patriarcha antiochijský † 5 listopadu 1967 1880 Leo Kalda chorvatský architekt † 10 října 1956 Hans Purrmann německý malíř a grafik † 17 dubna 1966 1885 – Christian Hansen generál Wehrmachtu † 7 srpna 1972 1886 – John Hayes americký olympijský vítěz v maratonu † 25 srpna 1965 1897 – Eric Knight americký spisovatel † 15 ledna 1943 1900 – Jean Duvieusart premiér Belgie † 10 října 1977 1911 – Maurice Schumann francouzský politik novinář a spisovatel † 9 února 1998 1912 – Boris Kidrič první slovinský premiér † 11 dubna 1953 1913 – Duke Dinsmore americký automobilový závodník † 12 října 1985 1914 – Paul Russo americký automobilový závodník † 23 července 1976 1915 – Harry Morgan americký herec † 7 prosince 2011 1916 – Friedrich Heer rakouský kulturní historik † 18 září 1983 1918 – Cornell Capa americký fotograf † 23 května 2008 1919 – Richard Bergmann rakouský a britský stolní tenista mistr světa † 5 dubna 1970 1920 – Maciej Słomczyński polský spisovatel překladatel a scenárista † 27 března 1998 1921 – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik † 10 ledna 2002 1922 – Vesna Parun chorvatská básnířka † 25 října 2010 1927 – Marshall Warren Nirenberg americký biochemik nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1968 † 15 ledna 2010 1928 – Fraser MacPherson kanadský jazzový saxofonista † 27 září 1993 1929 Max von Sydow švédský herec Mike Hawthorn britský automobilový závodník mistr světa Formule 1 v roce 1958 † 22 ledna 1959 1930 – Claude Bolling francouzský jazzový pianista a skladatel 1932 Omar Sharif egyptský herec Delphine Seyrig francouzská divadelní a filmová herečka † 15 října 1990 1933 – Philip Corner americký hudební skladatel teoretik a klavírista 1934 David Halberstam americký žurnalista a spisovatel † 23 dubna 2007 Carel Godin De Beaufort nizozemský automobilový závodník † 2 srpna 1964 1935 Nicola Cabibbo italský jaderný fyzik † 16 srpna 2010 Peter Hollingworth arcibiskup Brisbane generální guvernér Austrálie Moše Nisim izraelský politik ministr a vicepremiér 1938 − Denny Zeitlin americký jazzový klavírista 1942 – Ian Callaghan anglický fotbalista 1947 Halina Frackowiak polská zpěvačka textařka a skladatelka Burke Shelley rockový hudebník zpěvák a baskytarista 1948 Fred Smith americký baskytarista Igor Novák slovenský fotbalista reprezentant Československa † 13 listopadu 2006 1950 – George Kenneth Griffey Sr hráč baseballu 1951 – Steven Seagal americký herec režisér scenárista producent a bluesový zpěvák 1952 – Grigorij Javlinskij ruský liberální ekonom a politik 1982 – Igor Žofčák slovenský fotbalista 1986 Augusto Fernández argentinský fotbalista 1988 – Haley Joel Osment americký herec Úmrtí Česko 1667 – Jan Marcus Marci český matematik 13 června 1595 1723 – Leopold Šlik z Holíče a Pasounu nejvyšší kancléř Českého království 10 června 1663 1733 – Daniel Josef Mayer z Mayernu kanovník u sv Víta v Praze 16 ledna 1656 1854 – Antonín Jan Jungmann český lékař 19 května 1775 1878 – Josef Jaromír Štětka český lékař a politik 15 července 1808 1892 – Anton Waldert český právník a politik německé národnosti 1823 1901 – Hugo Jelínek cukrovarnický odborník vynálezce a politik 31 března 1834 1902 – Leopoldina Thunová česká šlechtična z rodu Lamberků 9 května 1825 1940 Jindřich Vodák literární a divadelní kritik 8 listopadu 1867 Václav Bouček československý politik 5 září 1869 Václav Sladký československý politik 20 dubna 1879 Alois Tučný československý politik odborový předák a ministr 4 června 1881 1959 – Jan Černý premiér Československa 4 března 1874 1968 – Jan Novák československý fotbalový reprezentant 5 července 1896 1972 – Jiří Toman fotograf ilustrátor a knižní grafik 22 března 1924 1993 – Vlastimil Fiala historik umění a překladatel 28 dubna 1920 2000 – Jindřich Šilhán český astronom a pedagog 16 října 1944 2001 – Ferdinand Plánický československý fotbalový reprezentant 22 května 1920 2002 – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 2004 – Jiří Weiss režisér 29 března 1913 Svět 879 – Ludvík II Koktavý západofranský král 1 listopadu 846 1533 – Frederik I Dánský dánský a norský král 7 října 1471 1585 – Řehoř XIII papež 7 ledna 1502 1587 – Jindřich III Minsterberský olešnický kníže 29 dubna 1542 1694 – Catharina Regina von Greiffenberg dolnorakouská protestantská barokní básnířka 7 září 1633 1730 – Nicolas Chalon du Blé francouzský generál a ministr zahraničních věcí 24 ledna 1652 1742 – Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská manželka císaře Josefa I česká královna 21 dubna 1673 1756 – Giacomo Antonio Perti italský hudební skladatel 6 června 1661 1767 – Johann Elias Ridinger německý rytec malíř a nakladatel 15 února 1698 1813 – Joseph Louis Lagrange italsko-francouzský matematik a astronom 25 ledna 1736 1824 – Jean-Baptiste Drouet francouzský poštmistr který poznal krále Ludvíka XVI na útěku 8 ledna 1763 1865 – Šokan Valichanov kazašský etnograf historik cestovatel a geograf ? 1835 1867 – Alexandr Dmitrijevič Petrov ruský šachový mistr 1 února 1794 1890 – Franz Albert Eder arcibiskup salcburský a politik 30 ledna 1818 1891 – John Adams Whipple americký fotograf a vynálezce 10 září 1822 1898 – Charles Yriarte francouzský spisovatel a novinář 5 prosince 1823 1906 – Georgij Gapon ruský kněz a revolucionář 17 února 1870 1911 Mikalojus Konstantinas Čiurlionis litevský hudební skladatel a malíř 22 září 1875 Edward Palmer americký botanik a archeolog 12 ledna 1829 1919 – Emiliano Zapata mexický revolucionář 8 srpna 1879 1924 – Auguste Hauschnerová německá spisovatelka 12 února 1850 1931 – Chalíl Džibrán libanonský malíř básník a spisovatel 6 ledna 1883 1938 – Joe King Oliver americký kornetista tzv král jazzu 10 dubna 1885 1945 – Paul Leppin německý spisovatel 27 listopadu 1878 1947 – Heinrich von Maur německý generál 19 července 1863 1949 – Adolf Wallenberg německý internista a neurolog 10 listopadu 1862 1951 – Nora Barnacleová milenka manželka a zdroj inspirace Jamese Joyce březen 1884 1954 Ludwig Curtius německý archeolog 13 prosince 1874 Auguste Lumiere jeden z prvních filmových tvůrců 19 října 1862 1955 – Pierre Teilhard de Chardin francouzský náboženský myslitel a vědec geolog a paleontolog 1 května 1881 1962 – Stuart Sutcliffe britský hudebník a malíř 23 června 1940 1964 – Eino Antero Luukkanen finský stíhací pilot 4 června 1909 1966 – Evelyn Waugh anglický spisovatel 28 října 1903 1975 – Walker Evans americký fotograf 3 listopadu 1903 1979 – Nino Rota italský hudební skladatel 3 prosince 1911 1991 − Martin Hannett anglický hudebník a hudební producent 31 května 1948 1992 – Peter D Mitchell britský biochemik Nobelova cena 1978 29 září 1920 1993 – Uberto Bonetti italský malíř 31 ledna 1909 1995 – Mórárdží Désaí premiér Indie 29 února 1896 1997 – Martin Schwarzschild americký fyzik německého původu 31 května 1912 2000 – Larry Linville americký herec a komik 29 září 1939 2010 Lech Kaczyński polský prezident 18 června 1949 a další významné osobnosti viz Seznam obětí havárie Tu-154 u Smolenska Maria Kaczyńska manželka polského prezidenta Lecha Kaczyńského 21 srpna 1942 Ryszard Kaczorowski prezident Polska v exilu 26 listopadu 1919 Stanisław Komornicki polský brigádní generál 26 července 1924 Anna Walentynowiczová polská odborářská aktivistka 15 srpna 1929 Janusz Zakrzeński polský filmový a divadelní herec 8 března 1936 Zbigniew Wassermann polský politik a právník 17 září 1949 2012 Lili Chookasian americká operní pěvkyně − kontraaltistka 1 srpna 1921 Luis Aponte Martínez portorický kardinál 4 srpna 1922 Afewerk Tekle etiopský malíř a sochař 22 října 1932 2013 Lorenzo Antonetti italský kardinál 31 července 1922 Jimmy Dawkins americký bluesový kytarista a zpěvák 24 října 1936 Robert G Edwards britský fyziolog Nobelova cena za fyziologii a lékařství 2010 27 září 1925 2014 Richard Hoggart britský literární teoretik 24 září 1918 Sue Townsendová anglická autorka humoristických románů 2 dubna 1946 Svátky Česko Darja Ezechiel dříve Radmil Radomil Svět Slovensko – Igor Pranostiky Česko Na desátý den v dubnu setý bývá krásný len 11 duben je 101 den roku podle gregoriánského kalendáře 102 v přestupném roce Do konce roku zbývá 264 dní Události Česko 1549 – Jiří Melantrich z Aventina dokončil tisk prvního vydání své Bible později známé jako Bible Melantrichova či Melantriška 1823 – František Palacký se stěhuje do Prahy a výrazně vstupuje do politiky 2008 – Tragická srážka dvou tramvají ve Vřesině na Ostravsku 3 mrtví a vice než 50 zraněných Svět 1792 – Ve Francii byla vynalezena gilotina 1814 – Se na nátlak svých generálů vzdal Napoleon Bonaparte koalici spojenců a následně byl spolu s tisícovkou svých gardistů poslán do vyhnanství na ostrov Elba 1902 – Enrico Caruso nahrává svou první gramofonovou nahrávku v Miláně 1915 – Premiéra němého filmu Charlie Chaplina Tulák 1919 – Byla založena Mezinárodní organizace práce 1945 – Americká armáda osvobodila koncentrační tábor Buchenwald 1970 Z mysu Canaveral na Floridě odstartovala kosmická loď Apollo 13 Při cestě k Měsíci došlo k výbuchu jedné z nádrží se stlačeným kyslíkem a loď byla nucena uskutečnit předčasný návrat na Zemi 17 dubna 1970 Paul McCartney oznamuje že odchází od Beatles a nejslavnější hudební skupina se rozpadá 1976 – Byl vytvořen první osobní počítač Apple I 2005 První společná izraelsko-palestinská rozhlasová stanice „Hlas míru zahájila vysílání ze studia v Izraelem okupovaném Východním Jeruzalémě Stanici založili izraelští a palestinští míroví aktivisté Při zřícení devítipatrové textilní továrny v Bangladéši zahynulo nejméně 73 lidí Narození Česko 1708 – Ferdinand Bonaventura II Antonín hrabě z Harrachu rakousko-český politik a diplomat † 28 ledna 1778 1721 – David Zeisberger moravský kazatel misionář v Severní Americe † 17 listopadu 1808 1730 – Josef Kramolín malíř † 27 dubna 1802 1767 – Jean-Baptiste Isabey francouzský malíř † 18 dubna 1855 1769 – František Vladislav Hek český buditel spisovatel a předobraz známé Jiráskovy literární postavy F L Věka † 4 září 1847 1800 – Jan Rudolf Kutschker rakousko-moravský teolog a arcibiskup † 27 ledna 1881 1803 – Christian d’Elvert moravský politik a historik † 23 ledna 1896 1819 – David Kuh pražský německý novinář † 26 ledna 1879 1821 – František Čupr český filozof pedagog a politik † 28 června 1882 1840 – Josef Schulz český architekt † 15 července 1917 1874 – Vilém Bitnar český historik a spisovatel † 12 října 1948 1875 – Jindřich Máslo český hudební pedagog a skladatel † 22 června 1964 1882 – Hugo Iltis česko-americký biolog † 22 června 1952 1885 – Hugo Vojta český generál † 28 září 1941 1886 – Ľudovít Labaj československý politik ministr poslanec a senátor † 12 dubna 1937 1887 Vojtěch Martínek český spisovatel † 25 dubna 1960 Míla Pačová česká herečka † 20 března 1957 1894 – Lev Blatný český spisovatel a divadelník † 21 června 1930 1902 – František Alexander Elstner cestovatel a spisovatel † 8 září 1974 1906 – Rudolf Hanych malíř † 28 března 1994 1908 – Karel Ančerl český dirigent světové pověsti † 3 července 1973 1909 Jaroslav Pecháček prozaik výtvarník a publicista † 22 března 1984 Felix Vodička literární historik † 5 ledna 1974 1923 Harry Macourek dirigent sbormistr a skladatel † 13 ledna 1992 Jiří Křeček patofyziolog † 30 ledna 2014 1924 – Emanuel Macek bibliograf † 27 března 1997 1926 – Leo Sotorník československý gymnasta olympionik † 14 března 1998 1930 – Miloň Novotný reportážní fotograf † 9 srpna 1992 1931 – Ota Koval režisér scénárista a herec † 14 srpna 1981 1935 – Jaroslav Vávra ministr stavebnictví České soc rep 1938 – Pavel Pípal český divadelní a filmový herec a dabér † 15 prosince 2012 1944 – Zdeněk Rytíř český textař hudební skladatel hudebník † 2 října 2013 1945 Jan Bauer český novinář a spisovatel Jaroslav Malina sociokulturní antropolog archeolog a spisovatel Karel Steigerwald český scenárista dramatik a publicista 1948 – Eduard Zeman český ministr školství 1950 – Jiří Novák ministr spravedlnosti České republiky 1951 – Boris Masník trikový výtvarník a supervizor filmových efektů 1952 Ladislav Bareš český egyptolog a arabista Jiří Králík československý hokejový brankář 1956 – Petr Prchal český režisér a scenárista Svět 146 – Septimius Severus římský císař † 4 února 211 1184 – Vilém z Lüneburku vládce Lüneburgu z německé dynastie Welfů † 12 prosince 1213 1357 – Jan I Portugalský portugalský král † 14 srpna 1433 1492 – Markéta Navarrská navarrská královna a spisovatelka † 21 prosince 1549 1611 – Karel Eusebius z Lichtenštejna hlava rodu Lichtenštejnů v letech 1627–1684 † 5 dubna 1684 1623 – Decio Azzolino italský kardinál † 8 června 1689 1675 – Camille Le Tellier de Louvois generální vikář arcidiecéze remešské † 5 listopadu 1718 1770 – George Canning britský státník † 8 srpna 1827 1755 – James Parkinson britský lékař který v roce 1817 popsal onemocnění centrální nervové soustavy později označované jako Parkinsonova nemoc † 21 prosince 1824 1804 – Augustin Theiner katolický církevní historik † 9 srpna 1874 1806 – Pierre Guillaume Frédéric le Play francouzský ekonom a sociolog † 5 dubna 1882 1813 – Karl Friedrich Jänisch ruský šachový mistr † 7 března 1872 1806 – Anastasius Grün rakouský básník a překladatel † 12 září 1876 1810 – Viktor Ivanovič Močulskij ruský entomolog † 5 června 1871 1825 – Ferdinand Lassalle německý socialistický politik † 31 srpna 1864 1842 – Edmond Audran francouzský varhaník a operetní skladatel † 17 srpna 1901 1862 William Wallace Campbell americký astronom † 14 června 1938 Charles Evans Hughes předseda Nejvyššího soudu USA † 27 srpna 1948 1865 – Mary White Ovingtonová americká sufražetka † 9 června 1951 1869 – Gustav Vigeland norský sochař † 12 března 1943 1872 – Aleksander Stavre Drenova albánský básník † 11 prosince 1947 1880 – Ján Kokinčák slovenský řeckokatolický kněz a generální vikář † 19 srpna 1965 1887 – John George Phillips starší telegrafista na Titanicu † 15 dubna 1912 1890 – Rachele Mussolini manželka Benita Mussoliniho † 30 října 1979 1900 – Sándor Márai maďarský spisovatel † 22 února 1989 1902 – Ja'akov Šimšon Šapira ministr spravedlnosti Izraele † 14 listopadu 1993 1905 – Attila József maďarský básník † 3 prosince 1937 1908 – Leo Rosten americký spisovatel a humorista † 19 února 1997 1911 – Zdenko Kalin slovinský sochař † 11 listopadu 1990 1912 – John Levy americký jazzový kontrabasista † 20 ledna 2012 1913 – Oleg Cassini americký módní návrhář † 17 března 2006 1916 – Alberto Ginastera argentinský hudební skladatel † 25 června 1983 1919 – Albertina Berkenbrocková brazilská mučednice blahoslavená † 15 června 1931 1920 – Emilio Colombo premiér Itálie † 24 června 2013 1926 – Franz Herre německý historik 1927 – Dušan Slobodník slovenský spisovatel politik ministr kultury SR † 13 prosince 2001 1930 Jost Hermand německý literární teoretik Anton Szandor LaVey zakladatel a velekněz Církve Satanovy † 29 října 1997 1931 – Sergio Sebastiani italský kardinál 1934 – Karl-Josef Rauber německý kardinál 1937 – Bud Brisbois americký trumpetista † červen 1978 1938 – Kurt Moll německý operní zpěvák 1940 Władysław Komar polský olympijský vítěz ve vrhu koulí herec a politik † 17 srpna 1998 Thomas Harris americký spisovatel a scénárista 1941 – Frederick Hauck americký armádní letec a astronaut 1942 – Anatolij Berezovoj letec z povolání kosmonaut ze Saljutu 7 † 20 září 2014 1947 − Meshach Taylor americký herec † 28 června 2014 1949 – Stefan Chwin polský spisovatel publicista literární kritik a grafik 1950 – Tom Hill britský hudebník a skladatel 1951 – James Patrick Kelly americký spisovatel 1953 Andrew Wiles britský matematik Guy Verhofstadt premiér Belgie 1956 – Ricky „Sugarfoot Wellman americký bubeník † 23 listopadu 2013 1960 – Jeremy Clarkson britský žurnalista jeden z moderátorů motoristického pořadu Top Gear 1961 − Vincent Gallo americký herec režisér scenárista a hudebník 1966 – Lisa Stansfield populární britská soulová zpěvačka 1969 − Cerys Matthews velšská zpěvačka 1971 – Oliver Riedel německý hudebník člen skupiny Rammstein 1974 – Tricia Helfer kanadská supermodelka a herečka 1981 – Alessandra Ambrosio brazilská supermodelka Úmrtí Česko 1125 – Vladislav I český kníže 1903 – Václav Vlastimil Hausmann český hudební skladatel a publicista 2 ledna 1850 1910 – Josef Erben pražský statistik 24 dubna 1830 1913 – Hermann Hallwich poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady 9 května 1838 1931 – Karel Vávra český herec a divadelní režisér 16 května 1884 1933 – Anton Jarolim československý odborový předák a politik německé národnosti 30 října 1869 1944 – Čeněk Vosmík český sochař 5 dubna 1860 1948 – Karel Handzel autor povídek z ostravského prostředí překladatel 24 října 1885 1968 – Josef Vašica teolog filolog biblista literární historik 30 srpna 1884 1971 – Pavel Strádal popularizátor vědy spisovatel a amatérský fotograf 31 prosince 1898 1973 – Rudolf Procházka partyzánský velitel 10 dubna 1913 1983 – Lubomír Šlapeta architekt 9 prosince 1908 1986 Stanislav Jungwirth český atlet běžec na středních tratích 15 srpna 1930 Josef Růžička stříbrná olympijská medaile v zápase řecko-římském 17 března 1925 1988 – Bohumil Kulínský sbormistr a hudební pedagog 25 srpna 1910 1995 Karel Šebek český surrealistický básník a výtvarník 3 dubna 1941 František Daniel Merth katolický kněz a spisovatel 18 října 1915 1999 – Radan Rusev herec 13 září 1947 2005 – Jaroslav Šperl voják a příslušník výsadku Carbon 7 listopadu 1919 2007 – Jiří Rulf český básník prozaik literární kritik a publicista 22 března 1947 2011 – Ladislav Lakomý herec a divadelní pedagog 14 listopadu 1931 Svět 1079 – Sv Stanislav polský biskup a mučedník kolem 1030 1240 – Llywelyn ap Iorwerth vládce Walesu ? 1173 1447 – Henry Beaufort anglický kardinál a biskup ve Winchesteru 1374 1554 – Thomas Wyatt anglický povstalec 10 září 1521 1578 – Johana Habsburská toskánská vévodkyně dcera císaře Ferdinanda I 24 ledna 1547 1607 – Bento de Góis portugalský misionář a cestovatel 1562 1712 – Richard Simon francouzský katolický kněz hebraista a orientalista 13 května 1638 1744 – Antioch Dmitrijevič Kantemir ruský básník rumunského původu 21 září 1708 1802 – Juraj Papánek slovenský kněz a historik 1 dubna 1738 1807 – Jean-Baptiste Royer francouzský politik a biskup 8 října 1733 1842 – Sándor Kőrösi Csoma maďarský filolog a orientalista 27 března 1784 1850 – Alois Dessauer německý bankéř 21 února 1763 1860 – Caroline Vanhove francouzská herečka 10 září 1771 1875 – Heinrich Schwabe německý astronom 25 října 1789 1882 – Joaquim Manuel de Macedo brazilský spisovatel a politik 24 června 1820 1890 – Joseph Merrick sloní muž 5 srpna 1862 1893 – Adolphe Franck francouzský filozof 9 října 1809 1895 – Julius Lothar Meyer německý chemik 19 srpna 1830 1903 – Gemma Galganiová italská křesťanská světice 12 března 1878 1906 – Francis Church americký vydavatel a novinář 22 února 1839 1908 – Henry Edward Bird anglický šachový mistr a historik 14 července 1830 1911 – Sam Loyd americký šachista 30 ledna 1841 1916 – Scott Joplin americký skladatel ? 1918 – Otto Wagner rakouský architekt 13 července 1841 1926 – Luther Burbank americký botanik a šlechtitel 7 března 1849 1942 – Ewald von Lochow německý generál 1 dubna 1855 1953 – Boris Kidrič první slovinský premiér 10 dubna 1912 1957 – Freeman Wills Crofts britský spisovatel detektivních románů 1 června 1879 1977 Jacques Prévert francouzský básník 4 února 1900 Henri-Irénée Marrou francouzský historik 12 listopadu 1904 1983 – Avraham Jofe izraelský generál a politik 25 října 1913 1985 John Francis Ahearne hokejový funkcionář osmý předseda IIHF 24 listopadu 1900 Enver Hodža albánský komunistický diktátor 16 října 1908 1992 – Josip Vidmar slovinský literární kritik esejista a politik 14 října 1895 2002 – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 2006 Proof americký rapper člen skupiny D12 a přítel Eminema Majda Sepe slovinská zpěvačka 2 července 1937 2007 – Kurt Vonnegut americký spisovatel 11 listopadu 1922 2011 – Ladislav Lakomý český herec a divadelní pedagog 14 listopadu 1931 2012 – Ahmed Ben Bella první prezident nezávislého Alžírska 25 prosince 1916 Svátky Česko Izabela Isabela Areta Arleta Ariel Ariela Lev Ratmír Socialistický kalendář – Den mezinárodní solidarity osvobozených politických vězňů a bojovníků proti fašismu Svět Mezinárodní den solidarity osvobozených politických vězňů Světový den Parkinsonovy nemoci Slovensko – Július Události kanonizace sv Prokopa dobytí a vyplenění hlavního města Východořímské říše Konstantinopole křižáky vedené Benátkami končí tím čtvrtá křížová výprava založeno Latinské císařství vytvoření křižáckých států v Řecku a Malé Asii vytvoření byzantských nástupnických států Nikájské císařství Epeirský despotát Trapezuntské císařství založen cisterciácký klášter Velehrad založen původně cisterciácký klášter Schlägl založen lombardský cisterciácký klášter Acqualonga Narození 14 dubna – Jindřich I Kastilský kastilský král † 6 června 1217 ? – Haakon IV norský král † 15 prosince 1263 ? – Karma Pakši tibetský mnich 2 karmapa školy Karma Kagjü † 1283 ? – Gertruda z Dagsburgu lotrinská vévodkyně a hraběnka ze Champagne † 30 března 1225 ? – Anna Marie Uherská bulharská carevna z dynastie Arpádovců † 1237 Úmrtí 1 ledna – Haakon III norský král 1170-1180? 8 února – Alexios IV Angelos byzantský císař 1182 31 března – Eleonora Akvitánská vévodkyně akvitánská jako manželka Ludvíka VII francouzská královna a jako manželka Jindřicha II anglická královna 1122 9 srpna – Marie ze Champagne hraběnka a regentka flanderská a henegavská latinská císařovna 1174? 11 srpna – Guttorm Sigurdsson norský král ? 1199 30 listopadu – Emerich Uherský dalmatský vévoda uherský a chorvatský král 1174 13 prosince – Maimonides židovský filosof a lékař 1135 ? – Izák II Angelos byzantský císař 1156 ? – Michael Glykas byzantský historik teolog matematik astronom a básník 1125 Hlava státu České království – Přemysl Otakar I Svatá říše římská – Ota IV Brunšvický Filip Švábský Papež – Inocenc III Anglické království – Jan Bezzemek Francouzské království – Filip II August Polské knížectví – Vladislav III Uherské království – Emerich Uherský – Ladislav III Uherský Sicilské království – Fridrich I Kastilské království – Alfonso VIII Kastilský Rakouské vévodství – Leopold VI Babenberský Skotské království – Vilém Lev Byzantská říše – Alexios IV Angelos Latinské císařství – Balduin I Nikájské císařství – Theodoros I Laskaris 13 duben je 103 den roku podle gregoriánského kalendáře 104 v přestupném roce Do konce roku zbývá 262 dní Události Česko 1125 – Den po smrti Vladislava I byl zvolen českým knížetem Soběslav I nejmladší syn prvního českého krále Vratislava II 1950 – V celé ČSR proběhla „akce K – likvidace mužských řádů a řeholí Po skončení této akce v květnu bylo 2376 mnichů soustředěno do internačních klášterů či táborů nucených prací 2004 – Začala vysílat televizní stanice CS Film Svět 1572 – po smrti Pia V byl zvolen novým papežem Řehoř XIII vlastním jménem Ugo Buoncompagni 1742 – Händelovo oratórium Mesiáš poprvé proveden v Dublinu 1849 – Vznikla Maďarská republika 1870 – Bylo otevřeno Metropolitní muzeum umění v New Yorku 1902 – James C Penny si otevírá v Kemmereru Wyoming USA první obchod 1943 – Druhá světová válka Je oznámeno objevení katyňského masakru zavraždění přibližně 22 000 Poláků sovětskou NKVD 1943 – Byl odhalen Jeffersonův památník ve Washingtonu DC 1945 – Druhá světová válka Armády SSSR a Bulharska obsazují Vídeň 1960 – USA spouští Transti 1-B první satelitní navigační systém na světě 1970 – Program Apollo – Apollu 13 vybuchuje nádrž s kyslíkem a způsobuje smrtelné nebezpečí pro posádku a hatí naděje na přistání na Měsíci 1975 – Na 15 let vypukla libanonská občanská válka 1997 – Tiger Woods se stal nejmladším golfistou v histori který vyhrál Masters Narození Česko 1442 – Jindřich IV z Hradce nejvyšší komorník Království českého a nejvyšší purkrabí pražský † 17 ledna 1507 1827 – Hermenegild Jireček český právní historik † 29 prosince 1909 1844 – Jan Hřímalý houslista a hudební pedagog † 11 ledna 1915 1847 – Eduard Strache rakouský a český nakladatel novinář a politik † 1 července 1912 1855 – Julius Ambros český advokát a spisovatel † 22 května 1925 1859 – Václav Burger československý ministr železnic † 18 ledna 1923 1869 – Jan Stavěl světící biskup olomoucké diecéze † 6 listopadu 1938 1875 – Václav Ertl český bohemista a překladatel † 12 února 1929 1880 – František Votruba básník literární kritik novinář a politik † 18 listopadu 1953 1886 – Vojtěch Bořivoj Aim český hudební skladatel † 10 září 1972 1896 – Alois Vocásek účastník legendární bitvy u Zborova † 9 srpna 2003 1900 – Prokop Drtina český právník a politik † 16 října 1980 1904 – Jaroslav Cuhra architekt křesťanský politik odbojář a politický vězeň † 10 července 1974 1907 – Elena Hálková herečka † 9 září 1985 1912 František Běloun český učitel matematiky a deskriptivní geometrie † 4 srpna 1992 Miloš Sádlo violoncellista † 14 října 2003 1918 – Václav Bahník překladatel † 3 března 2003 1920 Karel Otčenášek římskokatolický duchovní biskup královéhradecký římskokatolický teolog patron IKUE † 23 května 2011 Stanislav Rázl předseda vlády České socialistické republiky † 4 listopadu 1999 1920 – Karel Otčenášek 23 biskup královéhradecký † 23 května 2011 1922 – Stanislav Procházka český generálporučík † 17 července 2010 1926 – Pavel Peška ústavní právník † 15 července 2013 1927 – Jiřina Fikejzová česká textařka a hudební scenáristka a sportovkyně 1928 – Jiří Bruder herec † 31 května 2014 1931 – Ivo Paukert televizní scenárista a režisér † 4 dubna 2013 1940 Jiří Reichl český režisér a scenárista † 11 března 1999 Jan Horský český teoretický fyzik † 29 února 2012 1942 – Jana Halířová česká loutkoherečka † 15 březen 2004 1944 – Milan Stehlík filmový a divadelní herec a dabér 1945 – Štěpán Škorpil sportovní novinář televizní komentátor 1947 – František Cipro český fotbalový trenér 1950 – Jiří Crha český hokejový brankář 1951 – Mireia Ryšková česká katolická teoložka 1965 – Michal Bílek český fotbalista a trenér 1969 – Michal Pohanka český politik 1974 – Jiří Trvaj český hokejový brankář 1976 – Patrik Eliáš český hokejista Svět 1229 – Ludvík II Hornobavorský bavorský vévoda a rýnský falckrabě z dynastie Wittelsbachů † 2 února 1294 1350 – Markéta III Flanderská flanderská hraběnka manželka Filipa II Burgundského † 16 března 1405 1519 – Kateřina Medicejská francouzská královna manželka krále Jindřicha II † 5 ledna 1589 1545 – Alžběta z Valois španělská královna † 3 října 1568 1570 – Guy Fawkes anglický voják a katolický terorista † 31 ledna 1606 1573 – Kristina Holštýnsko-Gottorpská švédská královna † 8 prosince 1625 1648 – Madame Jeanne Guyon francouzská mystička † 9 června 1717 1729 – Thomas Percy anglický biskup a básník † 30 září 1811 1732 – Frederick North britský státník † 5 srpna 1792 1743 – Thomas Jefferson americký politik prezident USA v letech 1801–1809 † 4 července 1826 1747 – Ludvík Filip II Orléanský orleánský vévoda † 6 listopadu 1793 1760 – William Garrow britský obhájce politik a soudce † 24 září 1840 1764 – Laurent Gouvion de Saint-Cyr francouzský generál † 17 března 1830 1766 – Samuel Johannes Pauly švýcarský puškař a vynálezce † 1821 1769 – Thomas Lawrence anglický malíř † 7 ledna 1830 1771 – Richard Trevithick anglický technik † 22 dubna 1833 1797 – Ferdinand Lobkowitz kníže ze šlechtického rodu Lobkoviců † 18 prosince 1868 1802 – Leopold Fitzinger rakouský zoolog † 20 září 1884 1820 – Ivan Alexejevič Šestakov ruský admirál ministr námořnictva † 3 prosince 1888 1857 – Sarah Ladd americká fotografka † 30 března 1927 1860 – James Ensor belgický malíř a grafik † 19 listopadu 1949 1864 – Berta Zuckerkandlová rakouská spisovatelka † 16 října 1945 1866 – Butch Cassidy americký železniční a bankovní lupič † 1908 1872 Alexander Roda Roda rakouský židovský spisovatel † 20 srpna 1945 Jan Szczepanik polský chemik a vynálezce † 18 dubna 1926 1875 – Antun Gustav Matoš chorvatský spisovatel † 17 března 1914 1881 – Ludwig Binswanger švýcarský lékař a psychoanalytik † 5 února 1966 1883 – Děmjan Bědnyj sovětský spisovatel † 25 května 1945 1885 – György Lukács maďarský marxistický filosof a literární kritik † 4 června 1971 1886 – Paul Dermée belgický spisovatel † 27 prosince 1951 1888 – Ľudovít Šenšel slovenský evangelický kněz a poválečný politik † 22 července 1956 1892 – Arthur Travers Harris velitel bombardovacího letectva Royal Air Force † 5 dubna 1984 1895 – Maxmilián Evžen Rakouský rakouský arcivévoda bratr císaře Karla I † 19 ledna 1952 1897 – Aurélien Sauvageot francouzský jazykovědec † 5 prosince 1988 1899 Alfred Mosher Butts americký architekt tvůrce hry Scrabble † 4 dubna 1993 Alfred Schütz rakouský právník filozof a sociolog † 20 května 1959 Harold Osborn americký olympijský vítěz ve skoku do výšky † 5 dubna 1975 1900 – Zuzka Zguriška slovenská spisovatelka † 24 září 1984 1901 – Jacques Lacan francouzský psychoanalytik † 9 září 1981 1906 Edward Hamm americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 1928 † 25 června 1982 Samuel Beckett irský dramatik † 22 prosince 1989 Erwin Schneider rakouský horolezec a kartograf † 18 srpna 1987 1909 – Stanisław Ulam americký matematik † 13 května 1984 1913 – Masatoši Nakajama japonský karatista † 15 dubna 1987 1920 František Miko slovenský literární vědec a teoretik jazykovědec † 13 listopadu 2011 John LaPorta americký jazzový klarinetista † 12 května 2004 Liam Cosgrave premiér Irska 1922 John Gerard Braine anglický spisovatel † 28 října 1986 Julius Nyerere prezident Tanzanie † 14 října 1999 1924 – Pierre Bastien francouzský lékař † 21 května 2006 1925 – Michael Halliday britský jazykovědec 1928 – Teddy Charles americký vibrafonista klavírista a hudební skladatel † 16 dubna 2012 1937 – Edward Fox britský herec 1938 – Eddie Marshall americký bubeník † 7 září 2011 1939 – Seamus Heaney irský spisovatel nositel Nobelovy ceny 1940 Karol Benický slovenský fotograf nakladatel † 2 srpna 2011 Vladimir Cosma rumunsko-francouzský skladatel filmové hudby Jean-Marie Gustave Le Clézio francouzský spisovatel 1942 – Ricardo Blázquez Pérez španělský kardinál 1943 – Tim Krabbé nizozemský spisovatel a šachista 1944 – Jack Casady americký baskytarista 1945 Judy Nunn australská herečka scenáristka a spisovatelka Lowell George americký zpěvák † 29 června 1979 1946 – Al Green americký gospelový a soulový zpěvák 1947 – Gottfried Wagner německý multimediální režisér a publicista 1948 – Drago Jančar slovinský prozaik dramatik esejista a žurnalista 1949 Jean-Jacques Favier francouzský metalurg a kosmonaut Christopher Hitchens anglicko-americký spisovatel a novinář † 15 prosince 2011 1950 Takao Kawaguči reprezentant Japonska v judu olympijský vítěz Ron Perlman americký herec William Sadler americký herec 1953 – Konrad Paul Liessmann rakouský literární vědec a filosof 1963 – Garri Kasparov ázerbájdžánský šachista a politik 1978 – Sylvie Meis nizozozemská modelka a herečka 1987 – Allison Weiss americká zpěvačka a kytaristka 1988 – Anderson Luís de Abreu Oliveira brazilský fotbalista Úmrtí Česko 1620 – Linhart Colona z Felsu český šlechtic a vojevůdce 1565 1786 – Jan Tomáš Kuzník český kantor básník a hudební skladatel okolo r 1716 1825 – Josef Jelínek hudební skladatel klavírista a varhaník 3 prosince 1758 1831 – Ferdinand Kauer rakouský hudební skladatel houslista klavírista a dirigent narozený v Čechách 18 ledna 1751 1894 – Adolf Brecher lékař spisovatel a básník 4 dubna 1831 1899 – Bohdan Neureutter český dětský lékař profesor UK 20 listopadu 1829 1926 – Adolf Posselt poslanec Českého zemského sněmu a starosta Jablonce nad Nisou 9 května 1844 1928 – Ferdinand Karafiát spisovatel a lékař 1 září 1870 1936 – Václav Neubert český knihkupec tiskař a nakladatel 20 května 1852 1942 – Julius Morman český hudební skladatel 16 dubna 1877 1966 Čestmír Loukotka český lingvista a etnolog 12 listopadu 1895 Jan Strakoš český literární kritik historik teoretik a překladatel 1 června 1899 1968 – Olga Scheinpflugová herečka a spisovatelka 3 prosince 1902 1969 – Miroslav Štefek hornista 7 března 1916 1973 – Karel Böhm český právník hudební skladatel a dirigent 12 ledna 1890 1981 – Jiří Schelinger český rockový zpěvák 6 března 1951 1982 – Božena Šebetovská zpěvačka lidových písní 6 ledna 1919 1994 – Rudolf Hrušínský český herec 17 říjen 1920 1995 – Miloš Sedmidubský český hudební skladatel 21 února 1924 1997 – Ladislav Holý český antropolog 4 dubna 1933 2006 – Pavel Koutecký český filmový dokumentarista a scenárista 10 června 1956 2007 – Václav Žilka flétnista pedagog a publicista 19 září 1924 2009 – Rudolf Krátký herec 16 listopadu 1919 2010 – Helena Rašková farmakoložka 2 ledna 1913 2011 – Zdeněk Vašíček filosof esejista historik archivář archeolog 20 května 1933 2012 Jakub Škopek český komik floorbalový brankář apod 15 října 1986 Ivo Mička český novinář a spisovatel 19 ledna 1938 Svět 862 – Donald I král skotský 812 1093 – Vsevolod I Jaroslavič kyjevský kníže z rodu Rurikovců syn Jaroslava Moudrého 1030 1275 – Eleonora Anglická 1215 hraběnka z Pembroke a z Leicesteru z dynastie Plantagenetů 1215 1377 – Guillaume de Machaut francouzský básník 1300 1592 – Bartolomeo Ammanati italský architekt a sochař 18 června 1511 1605 – Boris Fjodorovič Godunov ruský car 1552 1612 – Kódžiró Sasaki japonský šermíř 1585 1638 – Henri II de Rohan francouzský vojevůdce přední vůdce hugenotů 25 srpna 1578 1695 – Jean de La Fontaine francouzský spisovatel 8 července 1621 1742 – Giovanni Veneziano italský hudební skladatel a varhaník 11 března 1683 1794 – Jean-Baptiste Gobel francouzský politik a biskup 1 září 1727 1808 – Antonio Meucci italský vynálezce † 18 října 1889 1835 – José de Canterac španělský vojevůdce 1787 1865 – Achille Valenciennes francouzský zoolog parazitolog a ichtyolog 9 srpna 1794 1881 – Timofej Michajlov ruský revolucionář 22 ledna 1859 1882 – Bruno Bauer německý theolog filosof a historik 6 září 1809 1893 – Jean Dufresne německý šachový mistr 14 února 1829 1904 Stěpan Makarov ruský viceadmirál oceánograf polární badatel a lodní konstruktér 8 ledna 1849 Ernest Fournier de Flaix francouzský ekonom 13 listopadu 1824 1910 − William Quiller Orchardson skotský malíř 27 března 1832 1918 – Lavr Georgijevič Kornilov carský a bělogvardějský generál 30 srpna 1870 1938 – Grey Owl kanadský spisovatel 18 září 1888 1941 Ferdynand Hoesick polský nakladatel spisovatel a literární historik 16 října 1867 Annie Jump Cannon americká astronomka 11 prosince 1863 1943 – Oskar Schlemmer německý malíř sochař a choreograf 4 září 1888 1945 – Ernst Cassirer německo-americký filosof 28 července 1874 1954 – Samuel Jones americký olympijský vítěz ve skoku do výšky 16 ledna 1880 1956 – Emil Nolde německý expresionistický malíř 7 srpna 1867 1966 Abdul Salám Árif třetí prezident Iráku 21 března 1921 Georges Duhamel francouzský spisovatel a myslitel 30 července 1884 Carlo Carrà italský malíř 11 února 1881 1973 – Henry Darger americký spisovatel a výtvarník 12 dubna 1892 1977 – Anna Kafendová slovenská klavíristka 24 června 1895 1981 – Joe Louis americký boxer 12 května 1914 1983 – Mercè Rodoreda katalánská spisovatelka 10 října 1908 1985 – Kit Kleinová americká rychlobruslařka mistryně světa 1936 28 března 1910 1986 Jack van Bebber americký zápasník zlato na OH 1932 27 července 1907 Dorothy Ashby americký harfenistka 6 srpna 1932 1993 – Cesar Chavez americký aktivista mexického původu 31 března 1927 1996 – George Mackay Brown skotský básník prozaik a dramatik 17 října 1921 1999 – Willi Stoph východoněmecký politik a armádní generál 9 července 1914 2000 – Giorgio Bassani italský romanopisec básník a esejista 4 března 1916 2005 – Nikola Ljubičić jugoslávský partyzán a komunistický politik 4 listopadu 1916 2008 John Archibald Wheeler americký fyzik 9 července 1911 Ignazio Fabra italský zápasník mistr světa v zápase řecko-římském 25 dubna 1930 2009 Abel Paz španělský anarchista bojovník a historik 12 srpna 1921 Karol Laco slovenský politik místopředseda vlády ČSSR 28 října 1921 2012 – Mimi Malenšek slovinská spisovatelka 8 února 1919 2013 – Chi Cheng americký baskytarista 15 srpna 1970 2014 Ernesto Laclau argentinský filozof 6 října 1935 Michael Ruppert americký spisovatel 3 února 1951 Svátky Česko Aleš Aleška Norma Svět Slovensko – Aleš 1598 MDXCVIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem Události 13 duben Jindřich IV Navarrský vydal Edikt nantský Narození ;Česko 4 listopadu – Arnošt Vojtěch z Harrachu český šlechtic duchovní a arcibiskup pražský † 25 října 1667 ;Svět 23 ledna – François Mansart francouzský architekt † 23 září 1666 12 března – Guillaume Colletet francouzský básník † 11 února 1659 17 dubna – Giovanni Battista Riccioli italský astronom † 25 června 1671 23 dubna – Maarten Tromp nizozemský admirál † 10 srpna 1653 23 září – Eleonora Gonzagová česká královna manželka Ferdinanda II † 27 června 1655 7 listopadu – Francisco de Zurbarán španělský malíř † 27 srpna 1664 7 prosince – Gian Lorenzo Bernini italský architekt a sochař † 28 listopadu 1680 ? – Baldassare Longhena italský architekt † 18 února 1682 ? – Luigi Rossi italský hudební skladatel † 20 února 1653 ? – Čchen Chung-šou čínský malíř † 1652 ? – Bonaventura Cavalieri italský matematik astronom a fyzik † 30 listopadu 1647 ? – František z Magni italský šlechtic říšský hrabě a polní maršál † 7 prosince 1652 Úmrtí ;Česko 22 ledna – Jiří Bořita z Martinic vysoký úředník Království českého 1532 ;Svět 7 ledna – Fjodor I Ivanovič ruský car poslední člen dynastie Rurikovců na carském trůně 11 května 1557 10 února – Anna Habsburská polská a švédská královna 16 srpna 1573 28 června – Abraham Ortelius vlámský kartograf 14 dubna 1527 13 září – Filip II Španělský španělský král 18 září – Hidejoši Tojotomi japonský daimjó jeden ze tří sjednotitelů země 2 února 1536 20 listopadu – Adam Bohorič slovinský reformátor a jazykovědec 1520 Hlavy států České království – Rudolf II Svatá říše římská – Rudolf II Papež – Klement VIII Anglické království Alžběta I Francouzské království Jindřich IV Polské království – Zikmund III Vasa Uherské království – Rudolf II 1743 MDCCXLIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události za císařovny Marie Terezie zestátněno poštovnictví v celé říši rod Paarů tím získal jen dědičné léno k zachování až do vymření rodu po meči Narození ;Česko 25 ledna – Josef Winterhalder jihomoravský a rakouský malíř † 17 ledna 1807 14 února – Josef Valentin Zlobický právník překladatel a jazykovědec † 24 března 1810 12 dubna – Karel Rafael Ungar kněz a knihovník † 14 července 1807 3 září – Josef Bohumír Mikan lékař botanik rektor Karlovy univerzity † 7 srpna 1814 ;Svět 25 ledna – Friedrich Heinrich Jacobi německý spisovatel a filosof kritik novověkého racionalismu † 1819 13 února – Joseph Banks anglický přírodovědec botanik prezident Královské společnosti † 19 června 1820 19 února – Luigi Boccherini italský hudební skladatel a violoncellista † 28 května 1805 28 února – René Just Haüy francouzský mineralog † 3 června 1822 30 března – Didak Josef z Cádizu španělský kněz kazatel a spisovatel blahoslavený † 24 března 1801 13 dubna – Thomas Jefferson třetí prezident USA † 4 července 1826 20 května – Toussaint Louverture haitský černošský vojevůdce a revolucionář † 7 dubna 1803 24 května – Jean-Paul Marat francouzský politik lékař a publicista předseda Jakobínů † 1793 28 května – Johann David Wyss švýcarský protestantský kněz a spisovatel † 11 ledna 1818 4 července – Vicente Requeno španělský archeolog † 16 února 1811 14 července – Gavrila Romanovič Děržavin ruský básník † 20 července 1816 13 srpna – Marie Alžběta Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně dcera Marie Terezie † 22 září 1808 17 srpna – Eberhard August Wilhelm von Zimmermann německý geograf a zoolog † 4 července 1815 19 srpna – Madame du Barry milenka francouzského krále Ludvíka XV † 1793 26 srpna – Antoine Lavoisier francouzský chemik † 8 května 1794 11 září – Nicolai Abraham Abildgaard dánský malíř † 4 června 1809 17 září – Nicolas de Condorcet francouzský filosof matematik a raný politolog † 1794 5 října – Leopold Schulz von Straßnitzki rakouský vědec politik a úředník † 4 února 1814 1 listopadu – Johann Friedrich Wilhelm Herbst německý přírodovědec a entomolog † 5 listopadu 1807 11 listopadu – Carl Peter Thunberg švédský přírodovědec † 8 srpna 1828 1 prosince – Martin Heinrich Klaproth německý chemik objevitel uranu průkopník analytické chemie † 1817 neznámé datum – Pomaré I tahitský král † 1803 Úmrtí ;Česko 24 května – Jiří Sarganek slezský teolog a spisovatel 27 ledna 1702 25 června – Václav Matyáš Gurecký český hudební skladatel 4 srpna 1705 9 října – Václav Vavřinec Reiner český malíř vrcholného baroka 8 srpna 1689 ;Svět 7 ledna – Anna Žofie Reventlow milenka a posléze manželka dánského krále Frederika IV 1693 10 ledna – André Hercule de Fleury kardinál a první ministr Francie za vlády Ludvíka XV 6 června 1653 9 března – Jean-Baptiste Lully francouzský hudební skladatel 6 srpna 1665 29 dubna – Abbé de Saint-Pierre francouzský kněz diplomat a osvícenský politický myslitel 18 února 1658 2 července – Spencer Compton 1 hrabě z Wilmingtonu britský premiér 1673 28 září – Michail Grigorievič Zemcov ruský barokní architekt 1688 27 prosince – Hyacinthe Rigaud francouzský malíř 18 července 1659 ? – François Gayot de Pitaval francouzský advokát nakladatel a spisovatel 1673 ? – Severin Tischler sochař 1705 Hlavy států České království – Karel VII Bavorský – Marie Terezie Svatá říše římská – Karel VII Bavorský Papež – Benedikt XIV Království Velké Británie – Jiří II Francouzské království – Ludvík XV Polské království – August III Saský Uherské království – Marie Terezie Chorvatské království – Marie Terezie Rakouské vévodství – Marie Terezie Rusko – Alžběta I Petrovna Milánské vévodství – Marie Terezie Lucemburské vévodství – Marie Terezie Parmské vévodství – Marie Terezie 1826 MDCCCXXVI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí Události Česko U obce Mladeč objeveny Mladečské jeskyně Magdalena Dobromila Rettigová vydává svou "Domácí kuchařku aneb pojednání o domácích pokrměch pro dcerky české i moravské Svět 17 červen – sultán Mahmut II vydal dekret o zrušení janičárského sboru Vědy a umění Byl objeven chemický prvek brom Narození Česko 14 ledna – Matěj Kubíček kněz a politik † ? 1890 3 února – Čeněk Hausmann matematik profesor mechaniky rektor Pražské polytechniky † 13 listopad 1896 4 března – Adolf Seifert lékař regionální historik a chmelař † 11 června 1910 10 března – Ferdinand Michl kanovník litoměřické kapituly † 7 března 1901 21 března – Alois Hnilička hudební skladatel a sbormistr † 10 listopadu 1909 5 dubna – Čeněk Daněk inženýr konstruktér a významný český průmyslník † 19 března 1893 17 dubna – Vojtěch Náprstek český vlastenec sběratel a osvětový pracovník † 2 září 1894 18 dubna – Vojtěch Weidenhoffer český podnikatel a politik † 1 července 1901 7 května – Josef Farský český tiskař † 16 prosince 1889 10 května – Jan Nepomuk Soukop kněz básník folklorista a speleolog † 26 března 1892 15 června – Jindřich Jaroslav Clam-Martinic český politik † 5 června 1887 6 července Vilém Ignác Petters český lékař profesor dermatologie † 29 července 1875 Kryštof Kachler arciděkan v Horní Polici † 1 dubna 1897 16 července – Karel Vít Hof historik novinář a spisovatel † 9 srpna 1887 9 srpna – Jan Baptista Lambl český chemik profesor agronomie † 7 listopadu 1909 18 srpna – Wilhelm Gutmann moravský a rakouský podnikatel † 17 května 1895 16 září – Gustav Schmidt profesor mechaniky rektor Pražské polytechniky † 27 ledna 1881 10 října – Franz Schlegel poslanec Českého zemského sněmu † 11 srpna 1908 4 listopadu – Karel Šimanovský divadelní herec a režisér † 14 června 1904 3 prosince – Franz Schmeykal politik německé národnosti v Čechách † 5 dubna 1894 21 prosince – Heinrich Seidemann poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady starosta Jablonce nad Nisou † 10 února 1905 23 prosince – Ferdinand Břetislav Mikovec dramatik a básník † 22 září 1862 ? – František Fáček český politik publicista a právník † 20 ledna 1889 ? – Pavel Jehlička český pedagog † 16 září 1883 ? – Jan Erazim Sojka básník spisovatel a novinář † 27 srpna 1887 ? – Stanislav Neumann český právník a politik † 1880 ? – Anton Meißler poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady † 16 listopadu 1893 Svět 7 ledna – Zikmund Habsbursko-Lotrinský arcivévoda rakouský vnuk císaře Leopolda II † 15 prosince 1891 10 ledna – Leonhard Achleuthner kněz hornorakouský] zemský hejtman † 15 února 1905 16 ledna – Romuald Traugutt polský generál † 5 srpna 1864 25 ledna – Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin ruský spisovatel † 28 dubna 1889 26 ledna – Julia Grantová manželka 18 prezidenta USA Ulyssese Granta † 14 prosince 1902 3 února – Walter Bagehot anglický bankéř a novinář † 24 března 1877 12 února – Valentin Oswald Ottendorfer americký tiskový magnát mecenáš † 15 prosince 1900 1 března – Blahoslavený Jan Křtitel Mazzucconi italský misionář † září 1855 8 března – William Notman kanadský fotograf † 25 listopadu 1891 4 dubna Samuel Boden anglický šachový mistr a novinář † 13 ledna 1882 Zénobe Gramme belgický vynálezce † 20 ledna 1901 6 dubna – Gustave Moreau francouzský malíř † 18 dubna 1898 24 dubna – Ferdinand Bischoff profesor rakouského práva rektor Univerzity ve Štýrském Hradci † 16 srpna 1915 1 května – Auguste-Rosalie Bisson francouzský fotograf † 22 dubna 1900 3 května – Karel XV švédský a norský král † 18 září 1872 4 května – Frederic Edwin Church americký malíř † 7 dubna 1900 5 května – Evženie z Montija manželka francouzského císaře Napoleona III † 1920 20 května – Moritz von Streit předlitavský politik † 22 března 1890 25 května – Danilo II Petrović-Njegoš první černohorský kníže † 13 srpna 1860 3 června Viliam Pauliny-Tóth slovenský politik spisovatel básník a publicista † 6 května 1877 Nikolaj Michajlovič Karamzin ruský spisovatel a historik 12 prosince 1766 21 června – Angelo Zottoli italský sinolog katolický misionář v Číně † 9 listopadu 1920 8 července – Friedrich Chrysander německý hudební vědec † 3 září 1901 13 července – Stanislao Cannizzaro italský chemik † 10 května 1910 16 července – Vilemína Auerspergová šlechtična z rodu Colloredo-Mansfeld † 19 prosince 1898 4 srpna – Domenico Morelli italský malíř † 13 srpna 1901 7 srpna – August Ahlqvist finský básník literární kritik filolog † 20 listopadu 1889 21 srpna – Carl Gegenbaur německý anatom † 14 června 1903 3 září – Alberto Pasini italský malíř † 15 prosince 1899 9 září – Fridrich I Bádenský bádenský velkovévoda † 28 září 1907 17 září – Bernhard Riemann německý matematik † 20 červenec 1866 19 září – William James Harding novozélandský fotograf † 13 května 1899 4 listopadu – Albert Réville francouzský protestantský teolog † 25 října 1906 24 listopadu – Carlo Collodi italský novinář a spisovatel † 26 října 1890 1 prosince – Sereno Watson americký botanik † 9 března 1892 8 prosince – Silvestro Lega italský malíř † 21 listopadu 1895 11 prosince – William Henry Waddington francouzský numismatik archeolog a politik † 13 ledna 1894 18 prosince – Theodor von Sickel německo-rakouský historik † 21 dubna 1908 25 prosince – Georg Krauss německý průmyslník † 5 listopadu 1906 ? – George Webb Medley anglický šachový mistr † 1898 Úmrtí ;Česko 3 září – Jan Petr Cerroni historik a archivář 15 května 1753 22 listopadu – Pavel Lambert Mašek český varhaník a hudební skladatel 14 září 1761 ;Svět 3 ledna – Louis Gabriel Suchet francouzský napoleonský maršál 2 března 1770 6 ledna – John Farey anglický geolog matematik a spisovatel 1766 17 ledna – Juan Crisóstomo de Arriaga španělský hudební skladatel 27 ledna 1806 28 ledna – Gustaf von Paykull švédský ornitolog a entomolog 21 srpna 1757 2 února – Jean Anthelme Brillat-Savarin francouzský právník politik gurmán a gastronom 1 dubna 1755 10 března – Jan VI Portugalský portugalský král 13 května 1767 14 března – Johann Baptist von Spix německý zoolog přírodovědec a cestovatel v Jižní Americe 9 února 1781 15 dubna – Bósai Kameda japonský malíř kaligraf a učenec 21 října 1752 2 května – Antoni Malczewski polský básník 3 června 1793 13 května – Christian Kramp francouzský matematik 8 července 1760 16 května – Luisa Bádenská ruská carevna manželka Alexandra I 24 ledna 1779 21 května – Georg Friedrich Reichenbach německý mechanik 24 srpna 1771 5 června – Carl Maria von Weber německý hudební skladatel kapelník kritik klavírista a dirigent 18 listopadu 1786 7 června Joseph von Fraunhofer německý optik fyzik a astronom astrofyzik 6 března 1787 4 července John Adams druhý prezident Spojených států amerických 30 října 1735 Thomas Jefferson třetí prezident Spojených států amerických 13 dubna 1743 5 července – Thomas Stamford Raffles britský státník zakladatel Singapuru 6 července 1781 22 července – Giuseppe Piazzi italský řeholník matematik a astronom 7 července 1746 25 července – Kondratij Fjodorovič Rylejev ruský básník a povstalec 29 září 1795 13 srpna – René Théophile Hyacinthe Laënnec francouzský lékař vynálezce stetoskopu 17 února 1781 25 září – Frederika Dorotea Bádenská švédská královna manželka švédského krále Gustava IV Adolfa 12 března 1781 8 října – Marie-Guillemine Benoist francouzská malířka 18 prosince 1768 19 října – François-Joseph Talma francouzský herec 15 ledna 1763 22 října – Leopold Leonhard Raymund Reichsgraf Joseph Thun-Hohenstein poslední pasovský kníže-biskup a majitel empírového statku Cibulka 17 dubna 1748 25 října – Philippe Pinel francouzský psychiatr 20 dubna 1745 28 října – Martin Johann Wikosch rakouský historik moravského původu 8 listopadu 1754 2 listopadu – Nicolas Chambon francouzský lékař a politik 21 září 1748 23 listopadu – Johann Elert Bode německý astronom 19 ledna 1747 24 listopadu – Clarke Abel britský lékař cestovatel a botanik 5 září 1789 1 prosince – Carl August Wilhelm Berends německý lékař a filozof 19 května 1754 3 prosince – Levin August von Bennigsen ruský generál německého původu 10 února 1745 11 prosince – Marie Leopoldina Habsbursko-Lotrinská brazilská císařovna 1797 Hlavy států České království – František I Papež – Lev XII Království Velké Británie – Jiří IV Francouzské království – Karel X Uherské království – František I Rakouské císařství – František I Bavorsko – Ludvík I Bavorský Rusko – Mikuláš I Pavlovič Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1826 Pražské noviny — 1943 MCMXLIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pátkem Události Protektorát Čechy a Morava vyšel poslední dodatek Ottova slovníku naučného 1 ledna došlo ke spojení obce Frýdek a Místek a vzniklo tak město Frýdek-Místek Svět leden – setkání amerického prezidenta Franklina D Roosevelta a britského premiéra Winstona Churchilla v Casablance Maroko – dohoda o invazi na Sicílii a požadavku bezpodmínečné kapitulace Německa a Japonska 30 leden – 1 československý samostatný prapor v SSSR odjel z Buzuluku na frontu 2 února – kapitulace Němců v SSSR u Stalingradu 8 února – ruská armáda osvobodila Kursk 10 února – britská vojska 8 armáda vstupují do Tripolisu 8 března – bitva u Sokolova – první bojové vystoupení čs jednotky v SSSR 29 března – velitelem spojeneckých vojsk se stává Dwight D Eisenhower 19 dubna – 16 května – povstání ve varšavském ghettu 5 června – svržen argentinský prezident Ramón Castillo novou vládu tvoří generál Pedro Ramirez ministrem práce se stává Juan Perón 13 června – nacisté vypálili obec Český Malín ve Volyňsku a vyvraždili tamní obyvatelstvo většinou české národnosti 5 červenec–23 srpen – bitva v Kurském oblouku 10 červenec – vylodění Spojenců na Sicílii 25 července – padl italský fašistický režim 2 srpna – povstání v Treblince 1 září – židovské povstání; Vilnius Litva 3 září – britští vojáci se vyloďují v Itálii 8 září – zveřejněna kapitulace Itálie kterou italský premiér Badoglio podepsal 3 září 10 září – okupace Říma a Neapole německým vojskem 12 září – Benito Mussolini vyhlašuje založení Republikánské strany 13 září – v Číně zvolen prezidentem Čankajšek 1 října – osvobození Neapole 14 října – povstání v Sobiboru 6 listopadu – osvobozen Kyjev bojů se účastnilo i čs vojsko v SSSR listopad–prosinec – konference Velké trojky v Teheránu 12 prosince – Československo uzavřelo v Moskvě novou spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem 26 prosince – britská válečná loď Duke of York potápí poslední bojeschopnou německou bitevní loď Scharnhorst bylo zlikvidováno Interhelpo; SSSR Vědy a umění objeven Titan největší měsíc planety Saturn vyvinut přístroj pro dialýzu ledvin objeven streptomycin antibiotikum spuštění prvního atomového reaktoru v Oak Ridge Tennessee USA natočen film "Komu zvoní hrana" režisér Sam Wood hlavní role Ingrid Bergmannová a Gary Cooper film Casablanca vyhrává cenu Akademie Albert Hofmann se vrací zpět k výzkumu Kyseliny Lysergové který započal v roce 1938 Čirou náhodou objevuje psychoaktivní účinky LSD Nobelova cena za literaturu nebyla udělena za medicínu Carl Peter Henrik Dam Edward Adelbert Doisy – za objev chemické a biologické podstaty vitamínu K za fyziku Otto Stern – za příspěvek k vývoji metody molekulárních paprsků a objev magnetického momentu protonu za chemii George de Hevesy – za práce na využití izotopů jako značkovačů při chemických procesech za mír nebyla udělena Narození Česko 4 ledna – Petr Sadecký publicista teoretik výtvarného umění a mystifikátor † 9 července 1991 7 ledna Alois Fišárek filmový střihač Jiří Šíma český sinolog a mongolista 13 ledna – Josef Černý malíř 16 ledna – Zorka Prachtelová česká horolezkyně vytrvalostní běžkyně a jeskyňářka † 29 ledna 2011 20 ledna – Stanislav Zippe výtvarník malíř sochař 22 ledna – Jiří Štaidl český písňový textař scenárista hudebník a divadelní manažer † 9 října 1973 24 ledna – Petr Štěpánek český matematik a vysokoškolský pedagog politik † 11 července 2012 25 ledna – Pavel Roman československý krasobruslař † 31 ledna 1972 28 ledna – Vladimír Čort autor písňových textů spisovatel výtvarník 2 února Jindřich Francek český historik a archivář Petr Chudožilov český spisovatel 3 února – Jan Vlasák herec 5 února – Dušan Uhrin fotbalový trenér 10 února – Jaroslav Jurečka český vědecký pracovník a politik 14 února Vojen Koreis česko-australský spisovatel publicista překladatel výtvarník Petr Oliva český herec 18 února – Miroslav Tyl český botanik a politik 20 února – Slávka Poberová česká prozaička redaktorka překladatelka 21 února – Jiří Zmožek skladatel populární hudby hudebník zpěvák a textař 22 února – Zuzana Nováková básnířka spisovatelka 24 únor – Roman Podrázský český akademický sochař † 2 dubna 2001 25 února Pavel Dostál divadelní dramaturg textař scenárista režisér a politik † 24 července 2005 Stanislav Holý malíř grafik a ilustrátor † 14 srpna 1998 26 února – Pavel Novák disident a politik † 3 května 1997 28 února – Michal Černík český spisovatel básník 1 března – Milan Pitlach český architekt a fotograf 4 března – Václav Týfa český trumpetista 14 března – Rudolf Křesťan český redaktor a spisovatel 15 března – Olga Schoberová herečka 21 března – Jan Bonaventura český filmový a televizní režisér † 14 června 1999 23 března – Milan Maryška český filmový dokumentarista režisér a fotograf † 4 prosince 2002 24 března – Jan Filipský český indolog a překladatel 25 března Petr Fiala český hudební skladatel sbormistr a hudebník Vojtěch Hurta český výtvarník řezbář † 1 března 2014 30 března – Josef Krofta režisér loutkového divadla a vysokoškolský pedagog † 18 března 2015 2 dubna – Jiří Pavlov český politik † 12 května 2004 4 dubna – Jiří Paďour dvanáctý biskup českobudějovický 5 dubna – Václav Mencl senátor primátor Brna 6 dubna – Jaromír Štětina český novinář spisovatel a politik 8 dubna – Martin Hilský profesor anglické literatury překladatel 9 dubna – Jana Hrabětová česká historička a etnografka 17 dubna Pavel Augusta český geolog geofyzik a publicista Jan Grimm český malíř † 3 září 2012 18 dubna – František Polák televizní scenárista dramaturg a režisér 20 dubna Milan Černohouz český zpěvák a podnikatel Alena Bartošíková moravská spisovatelka 24 dubna – Jan Hálek vysokoškolský pedagog a politik 26 dubna – Dominik Duka 36 arcibiskup pražský a primas český kardinál 27 dubna – Jaroslav Pavlíček český polárník dobrodruh a spisovatel 28 dubna Vratislav Brabenec český hudebník a literát Jana Jonášová česká operní pěvkyně–sopranistka 29 dubna – Vladimír Poštulka český textař spisovatel a gurmet-kritik 30 dubna – Jan Hinais český malíř 3 května – Petr Voženílek český herpetolog a terarista † 24 února 2003 6 května – Eva Irmanová česká historička a hungaristka 8 května Lubo Kristek český sochař malíř a akční umělec Tomáš Pěkný český prozaik dramatik kulturní historik † 17 listopadu 2013 10 května – Jan Malý lékař emeritní ředitel Institutu klinické a experimentální medicíny 13 května – Michal Dymáček matematik a politik 19 května – Petr Brukner český herec 21 května – Jiří Patočka český politik 21 května – Miki Volek rockový zpěvák kytarista pianista a skladatel † 14 srpna 1996 23 května – Felix Slováček klarinetista saxofonista hudební skladatel a dirigent 27 května – Luděk Sobota český herec bavič scenárista a režisér 28 května – Miroslav Kořínek český herec klavírista korepetitor hudební skladatel 29 května – Jan Kůrka sportovní střelec olympijský vítěz 29 května – Lukáš Matoušek klarinetista skladatel hudební režisér a dramaturg 29 května – Antonín Viktora český jazzový kytarista † 29 května 2014 10 června – Jiří Cerha český zpěvák hudební skladatel a pedagog 12 června – Aleš Lamr malíř 13 června – Karla Chadimová česká herečka 14 června Kamil Janáček český ekonom Otakar Mareček český veslař bronz na OH 1972 16 června Herbert Kisza český akademický malíř Věra Ludíková česká básnířka a esperantistka 17 června – Karel Matějka český jaderný fyzik † 15 března 2008 21 června – Pavel Rudolf český malíř kreslíř a grafik 24 června – Jan Sedlák historik umění 28 června Petr Cincibuch český básník a prozaik Alois Sikora český malíř básník ilustrátor 30 června – Jef Kratochvil český fotograf 6 července – Richard Konkolski český mořeplavec 8 července – Joe Kučera jazzový saxofonista a flétnista 9 července – František Ringo Čech bubeník zpěvák textař herec politik scenárista dramatik naivní malíř a spisovatel 12 července – Jan Dočekal český výtvarník historik umění a kulturní publicista 17 července – Michael Josef Pojezdný opat Strahovského kláštera 22 července Jaromír Mayer český zpěvák Jaroslav Šaroun český klavírista skladatel pedagog 25 července – Marie Mlynářová akademická sochařka a šperkařka † 11 ledna 1985 28 července – Václav Havlíček elektrotechnik a bývalý rektor ČVUT 3 srpna – Mnislav Zelený český etnolog spisovatel a novinář 4 srpna – Daniel Strož český básník publicista nakladatel literární kritik mecenáš a politik 8 srpna – Petr Hošťálek cestovatel a spisovatel 9 srpna Lubomír Kaválek československý a americký šachista František Němec český herec a divadelní pedagog Ladislav Županič český herec 11 srpna – Jurij Galin český režisér ruského původu 12 srpna – Pavel Svojanovský český veslař reprezentant Československa olympionik 14 srpna – Bohdan Holomíček český dokumentární fotograf 17 srpna – Pavel Rychetský politik právník předseda Ústavního soudu České republiky 19 srpna – Jan Litomiský disident signatář Charty 77 a politik 22 srpna – Rudolf Krautschneider publicista spisovatel a ilustrátor námořník a dobrodruh 24 srpna – Drahomíra Hofmanová česká herečka 3 září – Michal Kudělka akademický malíř ilustrátor grafik typograf a pedagog † 12 srpna 2001 4 září – Miroslav Lacký český hokejový brankář 6 září – Jana Břežková česká herečka a kostýmní výtvarnice 8 září – Václav Postránecký herec 9 září – Miroslav Plešák český dramaturg a režisér 10 září Otakar Černý televizní moderátor novinář a sportovní publicista Jaroslav Wykrent hudební skladatel textař a hudebník 11 září – Pavel Seifer český politik 13 září Otakar Antoň Funda český filosof religionista Lydie Romanská česká básnířka prozaička a sbormistryně 14 září Jan Vala český herec a moderátor Jana Gazdíková česká herečka 17 září – Michal Bukovič český textař † 31 ledna 2008 18 září – Jan Kadubec výtvarník a sochař 21 září – Jiří Wimmer český herec komik a bavič básník kreslíř † 25 ledna 2001 2 října – Jiřina Fuchsová básnířka překladatelka novinářka 5 října – Jaromír Málek český egyptolog 12 října Jiřina Veselská česká etnografka muzejní pracovnice Karel Černoch zpěvák muzikálový herec hudební skladatel a moderátor † 27 prosince 2007 22 října – Bohumil Fišer český lékař a politik † 21 března 2011 23 října – Václav Neckář český popový zpěvák a filmový herec 26 října – Jaroslav Čejka básník prozaik dramatik a žurnalista 3 listopadu – Jiří Stříteský senátor primátor Pardubic 10 listopadu – Livia Klausová česká ekonomka manželka prezidenta Václava Klause 11 listopadu – Marie Tomášková-Dytrychová česká zvonařka 21 listopadu – Emil Jaroš český lékař a politik 27 listopadu – Bohuslav Vítek český muzikolog publicista dramaturg a pedagog 30 listopadu – Antonín Dufek historik umění kurátor a teoretik fotografie 7 prosince – František Veselý český fotbalista † 30 října 2009 9 prosince – Jan Třebický český pedagog a politik 11 prosince – Pavel Major český malíř ilustrátor grafik a pedagog 23 prosince – Dan Gawrecki český historik 24 prosince – Libuše Márová česká operní pěvkyně–altistka a mezzosopranistka 28 prosince – Jindřich Modráček český akademický malíř Svět 1 ledna Don Novello americký režisér scenárista a herec Richard Sennett americký sociolog 2 ledna – Jack Dykinga americký fotograf 3 ledna Brian Hopper britský saxofonista Jan Maget slovenský malíř ilustrátor a grafik Van Dyke Parks americký hudebník skladatel aranžér spisovatel a herec 5 ledna – Reinhold Kaiser německý historik 6 ledna – Barry Altschul americký jazzový bubeník 8 ledna – Lee Jackson britský baskytarista a zpěvák 9 ledna – Jerry Yester americký zpěvák skladatel hudební producent 13 ledna – Willie Alexander americký zpěvák a klávesista 14 ledna Angelo Bagnasco italský kardinál Shannon Lucidová americká astronautka Juraj Slezáček slovenský herec a divadelní pedagog Ralph M Steinman kanadský imunolog a cytolog Nobelova cena 2011 † 30 září 2011 17 ledna – Daniel Brandenstein americký vojenský pilot a astronaut 18 ledna Al Foster americký jazzový bubeník Dave Greenslade britský klávesista 19 ledna – Janis Joplin americká bluesová a rocková zpěvačka a kytaristka † 4 října 1970 20 ledna – Armando Guebuza prezident Mosambické republiky 22 ledna – Didier Malherbe francouzský saxofonista a flétnista 23 ledna – Gary Burton americký jazzový vibrafonista 24 ledna – Sharon Tate americká herečka a modelka † 9 srpna 1969 26 ledna – Jeremy Rifkin americký ekonom prognostik a environmentalista 3 února – Domenico Calcagno italský kardinál 4 února Ken Thompson americký programátor a informatik Wanda Rutkiewiczová polská horolezkyně alpinistka † 13 května 1992 5 února – Michael Mann americký filmový režisér scenárista a producent 9 února Jonny Nilsson švédský rychlobruslař olympijský vítěz Joe Pesci americký herec komik a hudebník Joseph Stiglitz americký ekonom Nobelova cena 2001 11 února – Stan Szelest americký klávesista † 20 ledna 1991 14 února Eric Andersen americký kytarista zpěvák a skladatel Maceo Parker americký funkový a souljazzový saxofonista 20 února – Alexandr Pavlovič Alexandrov sovětský kosmonaut 21 února – Roberto Faenza italský filmový režisér a scenárista 22 února Terry Eagleton britský literární teoretik a kritik Horst Köhler devátý prezident Spolkové republiky Německo Eduard Limonov ruský spisovatel a politik 24 února – Catherine Cesarsky astronomka francouzského původu 25 února – George Harrison člen kapely Beatles † 29 listopadu 2001 26 února Johnny Höglin švédský rychlobruslař olympijský vítěz Kazimira Prunskienė premiérka Litvy Bob Hite americký zpěvák † 5 dubna 1981 2 března Peter Straub americký spisovatel Jackson C Frank americký folkový zpěvák † 3 března 1999 4 března – Malcolm Barber britský historik 5 března Frank Forberger německý veslař olympijský vítěz Lucio Battisti italský zpěvák a skladatel † 9 září 1998 9 března Jef Raskin americký inženýr a softwarový vývojář Bobby Fischer americký šachista mistr světa v šachu † 17 ledna 2008 10 března – Peter Tremayne britský spisovatel a historik 14 března – Jim Pons americký baskytarista a zpěvák 15 března David Cronenberg kanadský režisér scenárista a příležitostný herec Sly Stone americký hudebník hudební skladatel producent a zpěvák 16 března – Milan Lechan slovenský básník a humorista 19 března Mario J Molina mexický chemik Nobelova cena 1995 Mario Monti předseda vlády Italské republiky 20 března Gerard Malanga americký fotograf filmový producent básník Richard Rohr americký františkánský kazatel a spisovatel 21 března – Vivian Stanshall britský hudebník malíř zpěvák básník spisovatel † 5 března 1995 22 března – Keith Relf anglický hudebník † 14 května 1976 23 března László Dubrovay maďarský skladatel Nils-Aslak Valkeapää sámský spisovatel hudebník a malíř † 27 listopadu 2001 25 března – Kevin Kelley americký bubeník † 6 dubna 2002 26 března Peter Áč slovenský fotograf Bob Woodward americký novinář a spisovatel 28 března – Juraj Okoličány slovenský hokejový rozhodčí a hokejový supervizor † 10 září 2008 29 března Eric Idle britský komik John Major předseda vlády Velké Británie Vangelis instrumentalista a hudební skladatel řeckého původu Alexandr Viktorenko sovětský kosmonaut 31 března – Christopher Walken americký filmový a divadelní herec 1 dubna – Mario Botta švýcarský architekt 2 dubna – Larry Coryell americký jazzový kytarista 3 dubna – Richard Manuel kanadský klávesista zpěvák † 4 března 1986 5 dubna – Jean-Louis Tauran francouzský kněz vatikánský diplomat a kardinál 7 dubna – Mick Abrahams kytarista skupiny Jethro Tull 13 dubna – Tim Krabbé nizozemský novinář spisovatel a bývalý šachista 16 dubna Dave Peverett britský hudebník Chris Youlden britský zpěvák 17 dubna – Roy Estrada americký baskytarista 20 dubna John Eliot Gardiner britský dirigent Edie Sedgwick americká herečka a modelka † 16 listopadu 1971 23 dubna – Tony Esposito kanadsko-americký hokejový brankář 24 dubna Thomas King kanadský spisovatel a reportér Peter Pospíšil slovenský házenkář olympijský medailista † 17 dubna 2006 26 dubna – Peter Zumthor švýcarský architekt 28 dubna – John Creighton americký námořní letec a astronaut 30 dubna Bobby Vee americký zpěvák pop music Frederick Chiluba druhý prezident Zambie † 18 června 2011 4 května – Georgi Asparuchov bulharský fotbalový útočník † 30 června 1971 5 května Michael Palin britský komik spisovatel Ignacio Ramonet španělský spisovatel a novinář 6 května – Andreas Baader vůdce německé levicové organizace Frakce Rudé armády † 18 října 1977 7 května – János Kóbor maďarský hudebník a zpěvák 8 května Pat Barkerová britská spisovatelka Paul Samwell-Smith anglický hudebník Danny Whitten americký zpěvák kytarista a hudební skladatel † 18 listopadu 1972 9 května – Philippe Aziz francouzský spisovatel a novinář tuniského původu 14 května Ólafur Ragnar Grímsson pátý islandský prezident Jack Bruce britský rockový hudebník † 25 října 2014 Winston Riley jamajský zpěvák hudební producent a skladatel † 19 ledna 2012 20 května – Albano Carrisi italský zpěvák herec a vinař 21 května Hilton Valentine anglický hudebník a skladatel Vincent Crane britský hráč na klávesové nástroje † 14 února 1989 22 května – Betty Williamsová irská mírová aktivistka Nobelova cena za mír 1976 24 května – Gary Burghoff americký herec režisér hudebník a malíř 27 května – Artěmij Michajlovič Karapeťjanc ruský sinolog a lingvista 30 května – Peter Lipa slovenský zpěvák skladatel hudební organizátor 2 června – Crescenzio Sepe italský kardinál 5 června – Michael Davis americký rockový baskytarista † 17 února 2012 6 června – Richard Smalley americký chemik Nobelova cena za chemii 1996 † 28 října 2005 8 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek † 17 června 2002 9 června Kenny Barron americký jazzový klavírista hudební skladatel a pedagog Joe Haldeman americký spisovatel science fiction 12 června – László Benkő maďarský rockový klávesista 13 června – Malcolm McDowell anglický herec a příležitostný scenárista 15 června Johnny Hallyday francouzský zpěvák a herec Poul Nyrup Rasmussen premiér Dánska 17 června Newt Gingrich 58 předseda Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických Barry Manilow americký zpěvák a skladatel 21 června – Salomé španělská zpěvačka 22 června Klaus Maria Brandauer rakouský divadelní a filmový herec režisér a pedagog Ralph Molina americký rockový bubeník 23 června – Vint Cerf americký informatik otec internetu 28 června Helena Blehárová slovenská zpěvačka Klaus von Klitzing německý fyzik Nobelova cena 1985 Ryszard Krynicki polský básník nakladatel a překladatel 29 června Gerhard Auer německý veslař olympijský vítěz Garland Jeffreys americký zpěvák a kytarista Peter Schäfer německý judaista Bob Brunning britský baskytarista † 18 října 2011 3 července Kurtwood Smith americký herec Norman Thagard americký lékař kosmonaut Ray Lynch americký kytarista a loutnista 4 července – Alan Wilson americký zpěvák kytarista a hráč na foukací harmoniku † 3 září 1970 5 července – Robbie Robertson kanadský zpěvák kytarista skladatel producent a herec 7 července – Toto Cutugno italský zpěvák a skladatel 9 července – John Casper americký vojenský pilot a astronaut 10 července – Arthur Ashe americký tenista † 6 února 1993 11 července – Howard Gardner americký vývojový psycholog 12 července – Christine McVie anglická rocková zpěvačka klávesistka a textařka 14 července – Milan Markovič slovenský humorista herec moderátor 15 července – Jocelyn Bellová Burnellová severoirská astronomka 16 července Martin Huba slovenský herec a divadelní režisér Patricia Churchlandová kanadská filozofka představitelka analytické filozofie Reinaldo Arenas kubánský básník prozaik a dramatik † 7 prosince 1990 17 července Peter Andruška slovenský básník prozaik a kritik Šlomo Ben Ami izraelský politik diplomat a historik 19 července Roy D Bridges americký astronaut Thomas J Sargent americký ekonom Nobelova cena 2011 21 července Edward Herrmann americký herec † 31 prosince 2014 Henry McCullough anglický písničkář a kytarista 22 července – Ira Nadel americký spisovatel 23 července – Tony Joe White americký zpěvák kytarista a hudební skladatel 24 července – Ljudmila Bragina ruská olympijská vítězka v běhu na 1500 metrů 25 července Julia Freyová americká historička francouzské literatury a kultury devatenáctého století Jim McCarty britský bubeník zpěvák a kytarista 26 července – Mick Jagger britský rockový hudebník herec skladatel 28 července Richard Wright britský klávesista a příležitostný zpěvák † 15 září 2008 Mike Bloomfield americký bluesový kytarista zpěvák a hudební skladatel † 15 února 1981 30 července Giuseppe Versaldi italský kardinál Giovanni Goria premiér Itálie † 21 května 1994 1 srpna – Jozef Šimončič slovenský kameraman 4 srpna Michael McCulley americký astronaut Bjørn Wirkola norský skokan na lyžích sdruženář a fotbalista 7 srpna – Alain Corneau francouzský filmový režisér a scenárista † 30 srpna 2010 10 srpna – Jimmy Griffin americký zpěvák kytarista a skladatel † 11 ledna 2005 11 srpna Jim Kale kanadský baskytarista Parvíz Mušaraf prezident a předseda vlády Pákistánu Dieter Schubert německý veslař olympijský vítěz 12 srpna – Geoff Muldaur americký zpěvák a kytarista 13 srpna – Roberto Micheletti prezident Hondurasu 14 srpna – Jon McBride americký vojenský letec a kosmonaut 17 srpna – Robert De Niro americký herec 18 srpna Hannu Mäkelä finský básník prozaik a dramatik Gianni Rivera italský forbalista Carl Wayne britský zpěvák a herec † 31 srpna 2004 21 srpna – Patrick Demarchelier francouzský módní a portrétní fotograf 22 srpna – Ida Rapaičová slovenská herečka divadelní pedagožka a politička 23 srpna – Pino Presti italský kytarista skladatel dirigent producent a karatista 24 srpna – John Cipollina americký kytarista † 29 května 1989 25 srpna – Niles Eldredge americký paleontolog a evoluční biolog 27 srpna – Wolfgang Nordwig německý olympijský vítěz ve skoku o tyči 29 srpna Fred Sandback americký sochař † 23 června 2003 Dick Halligan americký hudebník a skladatel 30 srpna – Jean-Claude Killy francouzský sjezdař září – Steven Pressfield americký romanopisec a scenárista 6 září – Roger Waters britský rockový hudebník zpěvák a skladatel 8 září – Alois Bierl německý veslař olympijský vítěz 9 září – Hélène Vincent francouzská divadelní a filmová herečka 10 září Richard Mullane americký důstojník zkušební pilot a astronaut Neale Donald Walsch americký spisovatel 11 září – Mickey Hart americký bubeník a muzikolog 12 září – Michael Ondaatje kanadsko-srílanský prozaik a básník 13 září – Ján Geleta slovenský fotbalista československý reprezentant 14 září – Tony Hooper anglický písničkář a hudebník 17 září Angelo Comastri italský kardinál János Kis maďarský liberální filozof a politik 20 září Anton Baláž slovenský spisovatel Šinobu Sekine japonský judista olympijský vítěz 22 září – George Benson americký jazzový kytarista a zpěvák 23 září – Julio Iglesias španělský popový zpěvák 24 září – Antonio Tabucchi italský spisovatel † 25 března 2012 25 září Robert Gates ministr obrany Spojených států amerických John Locke americký rockový klávesista † 4 srpna 2006 27 září – Randy Bachman kanadský rockový hudebník 29 září – Lech Wałęsa prezident Polské republiky 1 října – Jean-Jacques Annaud francouzský filmový režisér scenárista a producent 5 října Etela Farkašová slovenská spisovatelka esejistka publicistka a filozofka Steve Miller americký kytarista a zpěvák-skladatel 7 října – Robert John Weston Evans britský historik 9 října Pete Cosey americký jazzový kytarista † 30 května 2012 Ronnie Barron americký zpěvák herec varhaník a klávesista † 20 března 1997 11 října – John Nettles anglický herec historik a spisovatel 13 října – Peter Sauber švýcarský majitel týmu formule 1 14 října Muhammad Chátamí íránský učenec filosof ší'itský teolog a reformní politik Dyanne Thorne americká herečka Fritz Pauer rakouský jazzový klavírista hudební skladatel a kapelník † 1 července 2012 15 října – Stanley Fischer guvernér Izraelské centrální banky 16 října – Fred Turner kanadský rockový baskytarista zpěvák a skladatel 18 října – Andrej Bajuk slovinský ekonom a politik předseda vlády † 16 srpna 2011 20 října – Bugs Henderson americký bluesový kytarista † 8 března 2012 22 října – Catherine Deneuve francouzská filmová herečka 23 října – Billy Talbot americký baskytarista zpěvák a hudební skladatel 24 října – Theodor Stolojan premiér Rumunska 25 října – Roy Lynes britský klávesista a příležitostný zpěvák 27 října – Michel Ocelot francouzský režisér animovaných filmů 28 října – Július Matula slovenský režisér a scenárista 1 listopadu – Salvatore Adamo belgický zpěvák a hudebník italského původu 2 listopadu – Casey Donovan americký pornografický herec † 10 srpna 1987 3 listopadu – Bert Jansch skotský kytarista a zpěvák † 5 října 2011 5 listopadu – Sam Shepard americký spisovatel hudebník scenárista herec a režisér 6 listopadu – Saša Sokolov ruský spisovatel 7 listopadu Vladimír Hagara slovenský fotbalista československý reprezentant Joni Mitchell kanadská písničkářka a malířka Michael Spence americký ekonom Nobelova cena 2001 8 listopadu – John Hunter novozélandský veslař olympijský vítěz 9 listopadu – Michael Kunze německý textař libretista a spisovatel 12 listopadu – Wallace Shawn americký komik herec a dramatik 13 listopadu – Mustafa Džemilev sovětský disident a jeden z vůdců Krymských Tatarů 16 listopadu – Samuel Thornton Durrance vědec a americký kosmonaut 18 listopadu – Leonardo Sandri argentinský kardinál 19 listopadu – Fred Lipsius saxofonista a aranžér jazz rockové skupiny Blood 20 listopadu – Ivan Hrdlička slovenský fotbalista československý reprezentant 21 listopadu – Jacques Laffite francouzský automobilový závodník 22 listopadu Billie Jean Kingová americká tenistka Torill Thorstad Haugerová norská spisovatelka † 4 července 2014 23 listopadu – Eberhard Feik německý herec † 18 října 1994 26 listopadu – Marilynne Robinsonová americká spisovatelka a esejistka 27 listopadu – Ron Chesterman anglický hudebník a archivář † 16 března 2007 28 listopadu – Randy Newman americký zpěvák klavírista a hudební skladatel 30 listopadu Terrence Malick americký filmový režisér scenárista a producent Rob Grill americký zpěvák baskytarista a skladatel † 11 července 2011 1 prosince Finn E Kydland norský ekonom Nobelova cena 2004 Nicholas Negroponte řecko-americký architekt 5 prosince Nicolae Văcăroiu premiér Rumunska Andrew Yeom Soo-jung jihokorejský kardinál 8 prosince Mary Woronov americká herečka a spisovatelka Jim Morrison americký zpěvák básník textař a leader rockové skupiny The Doors † 3 července 1971 9 prosince – Jimmy Owens americký jazzový trumpetista 10 prosince – Stanislav Bělehrádek politik KDU-ČSL 11 prosince Alain de Benoist francouzský myslitel John Kerry ministr zahraničí USA 12 prosince Dickey Betts americký kytarista zpěvák a skladatel Grover Washington Jr americký saxofonista † 17 prosince 1999 17 prosince – Ron Geesin skotský hudebník a skladatel 18 prosince Keith Richards britský kytarista a zakládající člen kapely The Rolling Stones Bobby Keys americký saxofonista † 2 prosince 2014 21 prosince – Albert Lee britský zpěvák a kytarista 22 prosince – Paul Wolfowitz americký politik a ekonom 23 prosince Michail Gromov ruský matematik žijící ve Francii Harry Shearer americký komediální herec a spisovatel Silvia Švédská švédská královna 24 prosince – Tarja Halonenová prezidentka Finska 25 prosince Wilson Fittipaldi brazilský automobilový závodník pilot Formule 1 † 30 září 1998 Trevor Lucas folkový hudebník australského původu † 4 února 1989 27 prosince – Peter Sinfield anglický umělec básník a hudebník 28 prosince Juan Luis Cipriani Thorne peruánský kardinál Rudolf Mock slovenský geolog a paleontolog † 22 srpna 1996 31 prosince Dova španělská zpěvačka populární hudby Ben Kingsley britský herec Pete Quaife anglický hudebník a skladatel † 23 června 2010 John Denver americký country folkový zpěvák a skladatel a folkrockový hudební † 12 října 1997 ? – Maktúm ibn Rašíd al-Maktúm premiér Spojených arabských emirátů † 4 ledna 2006 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor † 2002 ? – Colette Beaune francouzská historička ? – Edward L G Bowell americký astronom ? – Martha Cooper americká fotografka ? – Jacques Donzelot francouzský sociální historik a urbánní sociolog ? – Bradford English americký filmový herec ? – Jacob A Frenkel guvernér Izraelské centrální banky ? – Michel Chossudovsky kanadský ekonom poradce novinář a spisovatel literatury faktu ? – Robert Pynsent britský bohemista a slavista ? – Denis Sassou-Nguesso prezident Konžské republiky ? – John Zerzan americký anarchistický filozof a historik Úmrtí Česko 5 ledna – Bedřich Homola československý generál legionář 2 června 1887 8 ledna Vojtěch Lukaštík československý voják a příslušník výsadku Intransitive 11 července 1921 Jiří Stanislav Guth-Jarkovský předseda Československého olympijského výboru 23 ledna 1861 10 ledna – Oldřich Stibor divadelní režisér 16 března 1901 11 ledna – František Pavelka voják a příslušník výsadku Percentage 29 listopadu 1920 15 ledna – Ludvík Cupal voják a příslušník výsadkové operace Tin 23 srpna 1915 16 ledna František Závorka voják a velitel výsadkové skupiny Antimony 18 října 1911 Lubomír Jasínek voják a příslušník výsadku Antimony 14 listopadu 1922 18 ledna – Pravoslav Řídký důstojník generálního štábu čs armády ve Velké Británii 9 května 1907 21 ledna – Otakar Šín český hudební skladatel teoretik a pedagog 23 dubna 1881 23 ledna – František Janoušek malíř 6 května 1890 26 ledna – Karel Pavlík člen protinacistického odboje 19 října 1900 27 ledna – Eugen Dostál historik umění 23 prosince 1889 28 ledna – Pavel Jan Souček opat kanonie premonstrátů v Nové Říši 23 června 1877 11 února – Miroslav Lorenc architekt legionář účastník protinacistického odboje 9 června 1896 15 února – Alois Tvrdek středoškolský profesor překladatel a spisovatel 21 března 1870 22 února – Vladimír Grégr český architekt 3 srpna 1902 24 února – Antonín Šachl československý politik 11 června 1860 27 února Karel Schulz český spisovatel 6 května 1899 Václav Košek odborový předák a poslanec 5 ledna 1870 Pavel Kropáček český historik umění 30 října 1915 28 února František Hájek československý důstojník účastník zahraničního protinacistického odboje 21 listopadu 1894 František Mašata československý politik 1 dubna 1879 5 března – Bedřich Václavek český marxistický estetik literární teoretik a kritik 10 ledna 1897 8 března – Otakar Jaroš účastník zahraničního odboje 1 srpna 1912 12 března – Jiří Langer český básník publicista a překladatel 19 března 1894 15 března Vladislav Soukup zahraniční voják výsadkář 8 února 1913 Antonín Kubec příslušník výsadku Bronse 21 března 1911 Miroslav Křičenský voják a příslušník výsadku Iridium 20 dubna 1915 Miroslav Špot voják a příslušník výsadku Iridium 2 července 1915 Bohumír Martínek voják a příslušník výsadku Bronse 21 března 1916 Bohumír Kobylka československý voják a příslušník výsadku Iridium 23 září 1921 23 března – František Vrbka československý voják a příslušník výsadku Bronse 15 července 1924 25 března – Jan Bor český divadelní režisér 16 února 1886 26 března – Marie Kudeříková studentka odbojářka 24 března 1921 30 března – Marie Restituta Kafková rakouská řeholnice a mučednice českého původu 1 května 1894 1 dubna – František Bernard Vaněk kněz spisovatel a kulturní organizátor 15 července 1872 3 dubna – Josef Hůla čs ministr železnic 5 června 1873 7 dubna – Jaroslav Havlíček český spisovatel 3 února 1896 16 dubna Josef Volman podnikatel a mecenáš 14 listopadu 1883 Arnošt Kraus český lingvista a literární historik 4 listopadu 1859 24 dubna – Hubert Gessner česko-rakouský architekt 20 října 1871 9 května – Cyril Horáček československý ministr financí 7 listopadu 1862 10 května – František Hodáč politik ekonom otec herečky Nataši Gollové 21 srpna 1883 20 května – Jaroslav Šulc paleontolog 21 října 1903 24 května – Eduard Reich čs ministr zemědělství 17 března 1885 25 května – František Xaver Svoboda český spisovatel 25 října 1860 26 května – Marie Pospíšilová česká herečka 23 ledna 1862 30 května – Ferdinand Sládek český sběratel lidových písní a hudební skladatel 19 května 1872 6 června – Matthias Krepenhofer československý novinář a politik německé národnosti 29 září 1868 9 června – Theobald Scharngl opat cisterciáckého kláštera v Oseku 4 února 1867 10 června – František Dvořák lékař archeolog popravený za účast v protinacistickém odboji 28 listopadu 1896 12 června – Vilém Goppold von Lobsdorf český šermíř olympijský medailista 28 května 1869 14 června – Emanuel Hauner český spisovatel a překladatel 24 prosince 1875 28 června – Ladislav Vácha český gymnasta 21 března 1899 3 července – Emil Kolben zakladatel továrny Kolben a spol 1 listopadu 1862 17 července – Franz Stein rakouský a český novinář dělnický nacionální aktivista a politik 1 června 1869 20 července Alois Zych český fotograf 10 května 1874 Vojtěch Kaisler rektor ČVUT 8 ledna 1870 27 července – Václav Láska geodet astronom a matematik 24 srpna 1862 1 srpna – Josef Karas československý právník a politik 21 března 1867 12 srpna Václav Vondřich cyklistický motocyklistický a automobilový závodník 17 dubna 1874 Bedřich Bezděk československý politik 18 července 1876 22 srpna – František Nedvěd československý politik 6 září 1876 31 srpna – Josef Jan Kratochvíl český odbojář 11 května 1906 5 září – Aleš Hrdlička český antropolog 30 března 1869 8 září – Julius Fučík český spisovatel 23 února 1903 22 září – František Bařina opat a politik 27 ledna 1863 17 října – Jan Kotrč český šachista 23 srpna 1862 18 října – Jindřich Haužvic odborník a soudní znalec v oblasti výroby chemických látek 22 listopadu 1875 30 října – Karel Guth český archeolog a historik umění 21 září 1883 7 listopadu – Adolf Melíšek československý politik slovenské národnosti 6 února 1876 16 listopadu – Ján Nálepka československý důstojník a partyzánský velitel 20 září 1912 19 listopadu – Gustav Friedrich český archivář historik pedagog a editor 4 června 1871 30 listopadu – Josef Dolanský československý politik ministr několika vlád 7 ledna 1868 23 prosince – Emanuel Hrubý československý politik 21 května 1865 26 prosince – Benjamin Klička lékař a spisovatel 20 listopadu 1897 ? – Franz Matzner československý politik německé národnosti 21 května 1869 ? – František Chlouba československý politik 6 ledna 1876 ? – Emil Margulies československý politik a předseda Židovské strany 1877 ? – Josef Švagrovský český právník legionář a diplomat 1878 ? – Antonín Srba československý politik 3 června 1879 ? – Arnošt Bass pedagog překladatel a publicista 1 dubna 1885 ? – Gustav Winter novinář a publicista 1889 ? – František Cink zakladatel prvního českého jazzového orchestru 23 března 1894 ? – Kurt Spielmann německy hovořící architekt 1 ledna 1903 ? – Elijahu Gil'adi jeden z velitelů odbojové skupiny Lechi 1915 ? – Karel Ondříček český houslový virtuos 1 ledna 1865 Svět 1 ledna – Arthur Ruppin izraelský sociolog a politik 1 března 1876 5 ledna – George Washington Carver americký botanik a vynálezce 1864 7 ledna – Nikola Tesla americký fyzik srbského původu 10 července 1856 9 ledna – Robin George Collingwood anglický filozof a historik 22 února 1889 15 ledna – Eric Knight americký spisovatel 10 dubna 1897 16 ledna – Jane Avrilová francouzská tanečnice 31 května 1868 20 ledna Elisabeth Otilie Ehlen německá malířka 12 srpna 1862 Max Wladimir von Beck předlitavský státní úředník a politik 6 září 1854 24 ledna – John Burns anglický politik 20 října 1858 26 ledna – Nikolaj Vavilov sovětský biolog 25 listopadu 1887 29 ledna – Vladimir Kokovcov premiér Ruského impéria 6 dubna 1853 14 února – David Hilbert německý matematik 23 ledna 1862 17 února – Juzuru Hiraga důstojník konstruktér japonského námořnictva 8 března 1878 22 února Hans Scholl německý student antinacista 22 září 1918 Sophie Schollová německá studentka spoluzakladatelka skupiny Bílá růže 9 května 1921 26 února – Theodor Eicke nacistický generál 17 října 1892 1 března – Alexandre Yersin francouzsko-švýcarský bakteriolog 22 září 1863 9 března – Otto Freundlich německý malíř a sochař 10 července 1878 12 března – Gustav Vigeland norský sochař 11 dubna 1869 19 března – Frank Nitti mafián nástupce Al Capona 27 ledna 1888 22 března – Hans Woellke německý olympijský vítěz ve vrhu koulí 18 února 1911 28 března – Sergej Rachmaninov ruský klavírista dirigent a skladatel 1 dubna 1873 31 března – Pavel Miljukov ruský historik a politik 15 ledna 1859 1 dubna – Elvíra Bavorská vnučka krále Ludvíka I Bavorského 22 listopadu 1868 7 dubna Jovan Dučić srbský básník 17 února 1874 Alexandre Millerand prezident Francouzské republiky 10 února 1859 Jakub Bojko polský spisovatel a politik 6 července 1857 8 dubna – Itamar Ben Avi novinář a sionistický aktivista 31 července 1882 13 dubna – Oskar Schlemmer německý malíř designér sochař a choreograf 4 září 1888 14 dubna – Jakov Džugašvili syn Stalinovy první manželky Jekatěriny Svanidze 18 března 1907 18 dubna Isoroku Jamamoto japonský admirál 4 dubna 1884 Timothee Adamowski polský violoncellista dirigent a hudební skladatel 24 března 1857 25 dubna – Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko ruský režisér a dramatik 23 prosince 1858 27 dubna – Franziska von Starhemberg rakouská politička 24 října 1875 4 května – Cesira Ferrani italská sopranistka 8 května 1863 8 května – Mordechaj Anielewicz vůdce povstání ve varšavském ghettu 1919 16 května – James Ewing americký patolog 25 prosince 1866 19 května – Kristjan Raud estonský malíř 22 října 1865 22 května – Helen Herron Taftová manželka 27 prezidenta USA Williama H Tafta 2 června 1861 23 května – Milutin Ivković jugoslávský fotbalový reprezentant 1 března 1906 5 června – Josif Rodionovič Apanasenko sovětský vojevůdce 15 dubna 1890 6 června – Guido Fubini italský matematik 19 ledna 1879 13 června – Kočo Racin makedonský básník 22 prosince 1908 21 června – Alice Boughtonová americká portrétní fotografka 14 května 1866 24 června – Frederick H Evans britský fotograf 26 června 1853 26 června – Karl Landsteiner rakouský biolog] a fyzik 14 června 1868 4 července – Władysław Sikorski generál a předseda polské exilové vlády 20 května 1881 6 července – Teruo Akijama admirál japonského císařského námořnictva 16 září 1891 8 července – Jean Moulin francouzský odbojář 20 června 1899 17 července – Walther von Hünersdorff německý generál wehrmachtu 28 listopadu 1898 19 července – Karol Herman Stępień polský kněz a mučedník 21 října 1910 21 července – Charlie Paddock americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 11 srpna 1900 27 července – Marie Staszewska polská katolická řeholnice mučednice blahoslavená 30 července 1890 1 srpna Lýdie Vladimirovna Litvjaková sovětská stíhací pilotka 18 srpna 1921 Ismar Elbogen německo-židovský učenec a rabín 1 září 1874 9 srpna – Chaïm Soutine litevský malíř 13 ledna 1893 10 srpna – Pierre-Georges Latécoère francouzský podnikatel a průkopník letectví 1883 12 srpna – Vittorio Sella italský fotograf a horolezec 28 srpna 1859 14 srpna – Stanisław Głąbiński polský ministr zahraničních věcí 25 února 1862 21 srpna Marián Blaha diecézní biskup banskobystrické diecéze 11 června 1869 Henrik Pontoppidan dánský spisovatel 24 července 1857 24 srpna – Simone Weil francouzská filosofka 3 února 1909 27 srpna – Constantin Prezan rumunský generál 27 ledna 1861 28 srpna – Boris III bulharský car 30 ledna 1894 14 září Jacob Gens litevský vojenský lékař a učitel ? 1905 Léonard Misonne belgický piktorialistický fotograf 1 července 1870 17 září – Gino Lucetti italský anarchista 31 srpna 1900 27 září – Willoughby Hamilton irský tenista 9 prosince 1864 28 září – Sam Ruben americký biochemik 5 listopadu 1913 30 září – Franz Oppenheimer německý sociolog a ekonom 30 března 1864 2 října – Marsden Hartley americký malíř a spisovatel 4 ledna 1877 7 října – Radclyffe Hall anglická básnířka a spisovatelka 12 srpna 1880 8 října – Michel Fingesten německý malí a grafik 18 dubna 1884 9 října – Pieter Zeeman holandský fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 1902 25 května 1865 12 října – Max Wertheimer německý psycholog 15 dubna 1880 14 října – Ša'ul Černichovski židovský básník esejista překladatel a lékař 20 srpna 1875 19 října – Camille Claudelová francouzská sochařka 8 prosince 1864 31 října – Max Reinhardt rakouský divadelní režisér 9 září 1873 13 listopadu – Maurice Denis francouzský malíř 25 listopadu 1870 27 listopadu – Ivo Lola Ribar partyzán národní hrdina Jugoslávie 23 dubna 1916 3 prosince – Stefan Bryła polský stavební inženýr a poslanec Sejmu 17 srpna 1886 9 prosince – Georges Dufrénoy francouzský postimpresionistický malíř 20 června 1870 22 prosince – Beatrix Potterová anglická spisovatelka a ilustrátorka 28 července 1866 23 prosince – James E Kyes americký námořní důstojník hrdina 16 dubna 1906 29 prosince – Karl Heinold ministr vnitra Předlitavska 25 srpna 1862 31 prosince – Roger Gilbert-Lecomte francouzský básník 18 května 1907 ? – Eugene de Salignac americký fotograf 1861 ? – Edith Watson kanadská fotografka 1861 ? – Ernest Roger francouzský vědec v oblasti bezdrátové komunikace 22 července 1864 ? – Geršon Sirota polský synagogální zpěvák 1874 ? – Artur Anatra ruský bankéř a podnikatel 1875 ? – Viktor Dvorcsák slovenský novinář placený agent Maďarského království 1877 ? – Gottlob Walz německý skokan do vody olympionik 29 června 1881 ? – Oskar Guttmann německý hudební skladatel 1885 Hlavy státu Evropa Československo – Edvard Beneš v exilu Protektorát Čechy a Morava – Emil Hácha – Konstantin von Neurath – Kurt Daluege – Wilhelm Frick SSSR – Josif Vissarionovič Stalin Velkoněmecká říše – Adolf Hitler Papež – Pius XII Asie Japonsko – Císař Šówa Související články 1943 v letectví Externí odkazy 1980 MCMLXXX byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Československo Do provozu byl uveden 162 m vysílač na nejvyšší hoře Moravy – Pradědu Turistické zázemí stavby s vyhlídkou restaurací a hotelem bylo otevřeno až o 3 roky později Vyhlídková terasa věže je umístěna ve výšce 1 563 m n m 1 ledna – V ČSSR se ve fyzice začaly oficiálně využívat pouze jednotky mezinárodní měrné soustavy SI 7 března – ÚV KSČ a federální vláda vydaly soubor opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého řízení který měl odstranit neefektivní prvky československého národního hospodářství Opatření byla zaměřena zejména na snížení byrokracie v řízení ekonomiky a na úpravu struktury průmyslové výroby 10 dubna – Byl vydán zákon 39 1980 Sb o vysokých školách který upravoval nové zmírněné podmínky pro získání vybraných akademických titulů 22 května – Po 5 letech se konala volba prezidenta ČSSR Jednalo se však pouze o formalitu prezidentem byl jednomyslně zvolen Gustáv Husák 29 května – V prostorách Národní galerie v Anežském klášteře v Praze byla otevřena expozice českého výtvarného umění 19 století 26 – 29 června – Konala se 5 československá spartakiáda V 15 skladbách vystoupilo na Strahovském stadionu 180 000 cvičenců Spartakiádní vystoupení zhlédlo na milion diváků 6 července – U příležitosti 565 výročí upálení mistra Jana Husa se v Kostnici v NSR konal Československý týden V budově koncilu byl v den výročí otevřen Husův dům s expozicí věnovanou Husově životu a dílu a jeho odkazu v podobě husitského hnutí Obnova historické památky byla financována částečně československými prostředky a účastnili se jí také řemeslníci a památkáři z Tábora a Pelhřimova Slavnostního zahájení Československého týdne se zúčastnil ministr kultury České socialistické republiky Milan Klusák Součástí oslav byla výstava předních českých malířů a sochařů přehlídka československých filmů koncert Karla Gotta a vystoupení dechovky Ladislava Kubeše 1 listopadu – V Československu proběhlo sčítání lidu Na území republiky k tomuto datu žilo 15 276 799 obyvatel z toho v ČSR 10 288 946 a v SSR 4 987 853 3 listopadu – Byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty 4 listopad – V katastru obce Bartoušov na okrese Havlíčkův Brod došlo k havárii na ropovodu při níž uniklo do přilehlého mokřadu a následně do povodí potoka Šlapanky a řeky Sázavy na 6 000 t ropy< ref> Na likvidaci havárie se až do roku 1982 podílelo na 300 pracovníků Pro zamezení kontaminace ropou byly na Šlapance a Sázavě vytvořeny norné stěny 7 listopadu – V Praze byl do provozu slavnostně uveden úsek metra II C o délce 53 km který spojoval dosavadní konečnou stanici metra Kačerov s budovaným sídlištěm Jižní Město Úsek zahrnuje 4 stanice – Primátora Vacka Budovatelů Družby a Kosmonautů které byly v roce 1990 přejmenovány na Roztyly Chodov Opatov a Háje O měsíc později – 19 prosince byl otevřen další úsek metra – trasa II A dlouhá 27 km se třemi stanicemi – Jiřího z Poděbrad Flora a Želivského 8 listopadu – Zprovozněním úseků Jiřice – Pávov na dálnici D1 o délce 11 km a Hustopeče – Brodské na dálnici D2 o délce 35 km bylo dokončeno souvislé dálniční spojení Prahy s Bratislavou o délce 317 km Slavnostní otevření dálnice se konalo na mostě přes řeku Moravu na hranici ČSR a SSR za účasti předsedy federální vlády Lubomíra Štrougala a předsedů obou národních vlád – Josefa Korčáka a Petra Colotky 25 prosince – Televizní premiéru měl oblíbený pohádkový seriál Arabela scenáristy Miroslava Macourka a režiséra Václava Vorlíčka natočený v koprodukci se západoněmeckou televizí Westdeutsche Rundfunk< ref> V Praze byl otevřen 360 m dlouhý Těšnovský tunel Svět 14 ledna – Indira Gándhíová se podruhé stala indickou premiérkou 18 dubna – Zimbabwe získalo nezávislost 18 – 27 května – Při povstání v jihokorejském Kwangdžu zahynulo 191 lidí 1 června – zahájeno vysílání zpravodajské stanice CNN 19 července–3 srpna – konaly se 22 letní olympijské hry v Moskvě 30 července – Vanuatu získalo nezávislost 1 srpna – do funkce prezidenta nastoupila první žena v historii – Vigdís Finnbogadóttir se stala prezidentkou Islandu 2 srpna – při bombovém útoku na železniční stanici v italské Bologni zahynulo 85 lidí a přes 200 jich bylo zraněno 5 září – Ve Švýcarsku byl dán do provozu 164 km dlouhý Gotthardský silniční tunel 22 září – začala Irácko-íránská válka 26 září – Při bombovém útoku na Oktoberfestu v Mnichově zahynulo 18 lidí a 211 bylo zraněno 10 října – v Ženevě podepsána Úmluva o některých konvenčních zbraních 23 října – Zemětřesení v jižní Itálii o síle 72 stupňů Richterovy stupnice mělo epicentrum v Eboli a nejvíce zasáhlo Neapol V oblasti zahynulo 2 735 osob 4 listopadu – V prezidentských volbách v USA zvítězil republikánský kandidát Ronald Reagan nad dosavadním prezidentem Jimmim Carterem vytvořeny nezávislé odbory Solidarita; Polsko byl vytvořen souborový systém FAT WHO prohlásilo pravé neštovice za zcela vyhubené celý Jeruzalém byl prohlášen za hlavní město Izraele přijata tzv Lusacká deklarace viz Jihoafrické rozvojové společenství akční plán z Lagosu obléhání íránské ambasády v Londýně Vědy a umění byl zahájen experimentální provoz TCP IP v síti ARPANET adresace IPv4 protokol DNS směrovací protokoly založení americké heavy metalové kapely Manowar založena německá industriální skupina Einstürzende Neubauten první počítače ZX80 předchůdce populárního Sinclair ZX Spectrum byla vynalezena bezpapírová toaleta v Japonsku kombinace toalety bidetu a sušícího elementu viz Japonská toaleta zahájen projekt zaměřený na hledání planetek a komet americká herečka Meryl Streepová získala svého prvního Oscara za film Kramerová versus Kramer Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – James Watson Cronin Val Logsdon Fitch Nobelova cena za chemii – Paul Berg Walter Gilbert Frederick Sanger Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Baruj Benacerraf Jean Dausset George Davis Snell Nobelova cena za literaturu – Czesław Miłosz Nobelova cena míru – Adolfo Pérez Esquivel Nobelova cena za ekonomii – Lawrence Klein Narození Automatický abecedně řazený seznam viz Česko 24 ledna – Petr Bakla český hudební skladatel 27 leden – Lukáš Hejlík český filmový a divadelní herec 27 leden – Jiří Welsch basketbalista 2český hráč v NBA 5 února – Robin Vik český tenista 13 února – Zdeněk Kutlák český hokejista 8 března – Lucie Vondráčková herečka zpěvačka moderátorka 21 března – Daniel Bambas český herec 4 května – Tereza Šefrnová česká herečka scenáristka a režisérka 14 května – Zdeněk Grygera český fotbalista 17 června – Jiří Havelka divadelní režisér dramatik herec 31 července – Jiří Fischer český hokejista 19 září – Zuzana Vejvodová česká herečka 29 září – Dušan Vitázek český divadelní herec 4 října – Tomáš Rosický český fotbalista 27 října – Ondřej Bank český alpský lyžař 1 prosince – Vladimír Sičák český hokejový hráč Svět 10 ledna – Rastislav Staňa slovenský hokejový brankář 20 ledna – Jenson Button pilot Formule 1 27 ledna – Marat Safin ruský tenista 12 února – Juan Carlos Ferrero španělský tenista 18 března – Alexej Jagudin ruský krasobruslař 21 března – Ronaldinho brazilský fotbalista 2 dubna – Erik Mongrain kanadský skladatel a kytarista 3 května – Taťána Rjabkinová ruská reprezentantka v orientačním běhu 29 května – Evandro Adauto da Silva brazilský fotbalista 17 června – Venus Williamsová americká tenistka 22 července – Kate Ryan belgická zpěvačka 26 srpna – Macaulay Culkin americký herec 3 září – Jennie Finch americká softballistka 12 září – Jao Ming čínský basketbalista 20 září – Patrick Friesacher rakouský automobilový závodník 30 září – Martina Hingisová švýcarská tenistka 24 listopadu – Elizabeth Carolan americká wrestlerka 15 prosince – Dušan Mravec slovenský malíř 18 prosince – Christina Aguilera americká popová zpěvačka 24 prosince – Stephen Appiah ghanský fotbalista 28 prosince – Mário Pečalka slovenský fotbalista Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 1 ledna – Josef Voříšek letecký konstruktér designér a fotograf 12 prosince 1902 14 ledna – František Pilař spisovatel 2 června 1904 5 února – Alois Fišárek malíř 16 července 1906 6 února – Bohumil Ryba klasický filolog překladatel politický vězeň 8 listopadu 1900 13 února – František Rachlík spisovatel 16 září 1904 14 února – Ladislav Struna herec a malíř 27 června 1899 15 února – Čeněk Torn politik 30 května 1898 18 února – Václav Lohniský divadelní režisér a filmový herec 5 listopadu 1920 25 února – Rudolf Bureš lékař odbojář politik 14 března 1906 1 března – Anna Ticho izraelská malířka českého původu 27 října 1894 17 března – Jan Krásl hokejový reprezentant 10 srpna 1899 31 března – Vladimír Holan básník 16 září 1905 2 dubna – Bohumil Kučera právník a diplomat 16 října 1894 7 dubna – Jaroslav Průšek sinolog 14 září 1906 15 dubna – František Ambrož odbojář politický vězeň a emigrant 14 listopadu 1894 20 dubna – Jan Alfréd Holman filmový režisér producent a scenárista 17 dubna 1901 25 dubna – Božena Novotná manželka prezidenta Antonína Novotného 26 února 1910 2 května – Julie Winterová-Mezerová malířka 28 února 1893 8 května – Jan Bělehrádek lékař rektor Univerzity Karlovy a politik 18 prosince 1896 10 května – Jan Pivec herec 19 května 1907 11 května – Adolf Wenig malíř jevištní a kostýmní výtvarník 28 dubna 1912 18 května – Antonín Svoboda konstruktér prvních československých počítačů 14 října 1907 1 června – Jiří Srb výtvarník 1 listopadu 1919 10 června – Lubomír Linhart teoretik fotografie filmový historik 28 června 1906 22 června – Marie Glabazňová spisovatelka učitelka a katolická básnířka 19 října 1896 25 června – Václav Fiala malíř 15 července 1896 28 června Šimon Drgáč generál legionář náčelník Hlavního štábu čs branné moci 8 listopadu 1892 Václav Jírů fotograf a redaktor 31 července 1910 30 června – Ladislav Tikal gymnasta olympionik 25 května 1905 9 července – František Komzala slovenský a československý politik 23 července 1898 17 července – Irena Svobodová manželka sedmého československého prezidenta Ludvíka Svobody 10 ledna 1901 18 července Miloslav Jareš rozhlasový divadelní a filmový režisér 12 ledna 1903 Josef Blatný hudební skladatel 19 března 1891 24 července – Jan Malík loutkoherec a pedagog 15 února 1904 29 července – Jan Tausinger dirigent a hudební skladatel 1 listopadu 1921 30 července Jakub Flor myslivecký spisovatel lesník 2 listopadu 1895 Bohuslav Slánský malíř a restaurátor 26 ledna 1900 3 srpna Josef Žemlička malíř ilustrátor grafik a karikaturista 16 září 1923 Alexander Heidler kněz teolog a publicista 1 prosince 1916 7 srpna – Jaroslav Procházka právník profesor a rektor Univerzity Karlovy armádní generál 26 června 1897 9 srpna – Vladimír Jedenáctík operní pěvec 18 července 1905 20 srpna – Alois Hořínek lidovecký politik 1 června 1903 23 srpna – Miroslav Burian muzejní pracovník a spisovatel 24 listopadu 1902 29 srpna – František Hradil hudební skladatel kritik pedagog a publicista 8 prosince 1898 4 září – Ladislav Zívr sochař 23 května 1909 15 září – Václav Chytil ekonom a politik pronásledovaný komunisty 3 listopadu 1907 16 září – Ludmila Červinková operní pěvkyně 29 dubna 1908 20 září – Karel Černovský hudební skladatel a pedagog 13 září 1899 22 září – Bohuš Záhorský herec 5 února 1906 24 září Jiří Hrzán herec zpěvák a bavič 30 března 1939 Arnošt Okáč analytický chemik 5 srpna 1903 28 září – Čeněk Dobiáš malíř 1 června 1919 29 září – Miloslav Racek historik umění estetik a archeolog 12 prosince 1925 30 září – Vojtěch Cach prozaik 7 srpna 1914 5 října – Ján Roháč divadelní filmový televizní a hudební režisér 18 června 1932 12 října – Josef Brož malíř a grafik 13 srpna 1904 16 října – Prokop Drtina právník a politik 13 dubna 1900 31 října – Jan Werich herec 6 února 1905 5 listopadu – Karel Hejma fotbalový reprezentant 10 srpna 1905 9 listopadu Jindřich Severa malíř sochař 5 dubna 1909 Toyen malířka 21 září 1902 17 listopadu – Pavel Bošek herec a dramatik 1 ledna 1932 18 listopadu – František Šorm chemik 28 února 1913 23 listopadu – Karel Nový spisovatel 8 prosince 1890 26 listopadu – Blažej Ráček katolický kněz a církevní historik 3 února 1884 4 prosince – Zdeněk Otava operní pěvec 11 března 1902 19 prosince – Zdena Wattersonová novinářka překladatelka publicistka 17 února 1890 ? – František Uhlíř politik 11 srpna 1900 ? – Josef Masařík legionářský spisovatel 26 listopadu 1895 Svět 3 ledna – Joy Adamsonová keňská přírodovědkyně a ochránkyně zvířat narozená v Opavě 1910 7 ledna – Dov Josef ministr spravedlnosti Izraele 27 května 1899 18 ledna – Cecil Beaton anglický fotograf scénograf a kostýmní výtvarník 14 ledna 1904 19 ledna – Pavol Braxatoris slovenský libretista textař a jeden ze zakladatelů slovenské operety 4 února 1909 21 ledna – Elvira de Hidalgo španělská sopranistka 27 prosince 1892 22 ledna – Jicchak Baer izraelský historik 20 prosince 1888 26 ledna – Georgi Karaslavov bulharský spisovatel 12 ledna 1904 29 ledna – Kornel Filo slovenský poválečný politik 3 března 1901 30 ledna – Professor Longhair americký bluesový zpěvák klavírista a skladatel 19 prosince 1918 3 února – Chana Rovina izraelská divadelní herečka 1 dubna 1893 7 února – Secondo Campini italský letecký konstruktér 28 srpna 1904 8 února – Štefan Kločurak předseda vlády Huculské republiky 27 února 1895 11 února Paavo Yrjölä finský olympijský vítěz v desetiboji 18 června 1902 Jakov Alexandrovič Malik sovětský diplomat 6 prosince 1906 13 února – Marian Rejewski polský matematik a kryptolog 16 srpna 1905 19 února – Bon Scott australský rockový zpěvák 1946 22 února – Oskar Kokoschka rakouský malíř 1 března 1886 29 února – Jigal Alon prozatímní izraelský premiér 10 října 1918 1 března Dixie Dean anglický fotbalový útočník 22 ledna 1907 Jesse Owens americký atlet – sprinter a skokan 1913 4 března – Vachtang Ananjan arménský spisovatel 26 července 1905 5 března – Winifred Marjorie Wagner manželka Siegfrieda Wagnera 23 června 1897 8 března – Max Miedinger švýcarský typograf 24 prosince 1910 11 března – Michail Kaufman ruský filmař a fotograf 4 září 1897 18 března Erich Fromm německý a americký psycholog filosof a sociolog 23 března 1900 Tamara de Lempicka polská malířka 16 května 1898 24 března – Óscar Romero salvadorský kněz arcibiskup ze San Salvadoru neoficiální světec 15 srpna 1917 25 března Roland Barthes francouzský literární kritik a teoretik filosof a sémiotik 12 listopadu 1915 Milton Erickson americký psycholog 5 prosince 1901 Hans Walter Süsskind britský klavírista dirigent a hudební skladatel českého původu 1 května 1913 26 března – Zofia Lissa polská muzikoložka 19 října 1908 29 března – William Gemmell Cochran skotský matematik 15 července 1909 31 března – Jesse Owens americký sprinter a dálkař 12 září 1913 14 dubna – Gianni Rodari italský novinář a spisovatel literatury pro děti a mládež 23 října 1920 15 dubna – Jean-Paul Sartre francouzský filozof a spisovatel 21 června 1905 21 dubna Ľudovít Fulla slovenský malíř 27 února 1902 Alexandr Ivanovič Oparin sovětský biolog 18 února 1894 22 dubna – Fritz Strassmann německý chemik 22 února 1922 24 dubna – Alejo Carpentier kubánský romanopisec a muzikolog 26 prosince 1904 26 dubna – Michail Nikolajevič Čisťakov maršál dělostřelectva Sovětského svazu 18 listopadu 1896 29 dubna – Alfred Hitchcock britský a americký filmový režisér 13 srpna 1899 4 května – Josip Broz Tito prezident Socialistické federativní republiky Jugoslávie 7 května 1892 11 května – Kaarlo Mäkinen finský zápasník olympijský vítěz 14 května 1892 18 května Reid Blackburn americký fotograf 11 srpna 1952 Ian Curtis britský zpěvák a textař kapely Joy Division 15 července 1956 21 května – Ida Kamińska polská herečka 18 září 1899 5 června – Karl Waldbrunner rakouský politik 25 listopadu 1906 7 června Marian Spychalski polský maršál a ministr národní obrany 6 prosince 1906 Henry Miller americký spisovatel 26 prosince 1891 Philip Guston americký malíř 27 června 1913 8 června – Ernst Busch německý zpěvák herec a režisér 22 ledna 1900 11 června Dmitrij Baltermanc sovětský novinářský fotograf 13 května 1912 Ángel Sanz-Briz španělský diplomat zachránce Židů 28 srpna 1910 12 června – Masajoši Óhira premiér Japonska 12 března 1910 16 června – Ja'akov Talmon izraelský profesor moderních dějin 14 června 1916 18 června – Kazimierz Kuratowski polský matematik 2 února 1896 23 června – Clyfford Still americký malíř 30 listopadu 1904 25 června – Vladimir Vysockij ruský písničkář 25 ledna 1938 27 června – Walter Dornberger velitel vývoje raketových zbraní nacistického Německa 6 září 1895 28 června – José Iturbi španělský klavírista a dirigent 28 listopadu 1895 1 července – Charles Percy Snow britský prozaik 15 října 1905 4 července – Gregory Bateson britský a americký biolog a antropolog 9 května 1904 7 července – Ján Futák slovenský kněz a botanik 13 ledna 1914 13 července – Seretse Khama první prezident afrického státu Botswana 1 července 1921 16 července – Hubert Jedin německý církevní historik 17 června 1900 19 července Nihat Erim premiér Turecka 1912 Hans Morgenthau americký politolog 17 února 1904 23 července – Keith Godchaux americký rockový klávesista 19 července 1948 24 července – Peter Sellers britský herec 8 září 1925 25 července – Vladimir Vysockij ruský písničkář herec a básník 25 ledna 1938 27 července – Muhammad Rezá Pahlaví íránský šáh 26 října 1919 29 července – Filipp Ivanovič Golikov maršál Sovětského svazu 16 července 1900 3 srpna – Dionýz Ilkovič slovenský fyzik 18 ledna 1907 4 srpna – Duke Pearson americký jazzový klavírista 17 srpna 1932 5 srpna – George Scott III americký baskytarista 16 října 1953 6 srpna – Marino Marini italský sochař malíř a grafik 27 února 1901 10 srpna – Jahjá Chán pákistánský prezident 1917 14 srpna – Diego Fabbri italský dramatik a scenárista 2 července 1911 20 srpna – Joe Dassin americko-francouzský zpěvák kytarista a hudební skladatel 5 listopadu 1938 24 srpna – André Parrot francouzský archeolog 15 února 1901 8 září – Willard Libby americký fyzikální chemik Nobelova cena za chemii 1960 17 prosince 1908 16 září – Jean Piaget švýcarský filozof a vývojový psycholog 9 srpna 1896 17 září Iľja Jozef Marko slovenský novinář a básník 1 února 1907 Anastasio Somoza Debayle prezident Nikaraguy 5 prosince 1925 25 září – John Bonham britský bubeník Led Zeppelin 31 května 1948 3 října – María Teresa Moraová kubánská šachistka 15 října 1902 4 října – Pjotr Mašerov první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Běloruska 26 února 1918 9 října – Bronisław Duch polský generál za druhé světové války 15 listopadu 1896 15 října Bill Evans americký jazzový pianista 16 srpna 1929 Alexander Mach slovenský nacionalistický politik 11 října 1902 16 října – Luigi Longo italský komunistický politik 15 března 1900 19 října – Georg Rasch dánský matematik 21 září 1901 20 října – Arthur Beer německý astronom 28 června 1900 21 října – Hans Asperger rakouský pediatr 18 února 1906 23 října Robert Whittaker americký ekolog 27 prosince 1920 Gustav Krukenberg německý právník a generál Waffen-SS 8 března 1888 26 října – Marcelo Caetano portugalský předseda vlády 17 srpna 1906 27 října John Hasbrouck van Vleck americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1977 13 března 1899 Steve Peregrin Took anglický hudebník 28 července 1949 7 listopadu – Steve McQueen americký herec 1930 14 listopadu – Maksim Gaspari slovinský malíř 26 ledna 1883 15 listopadu – Harri Larva finský olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů z roku 1928 9 září 1906 18 listopadu – Wiktor Niemczyk polský evangelický teolog 20 listopadu 1898 10 listopadu – Vladimir Racek sovětský horolezec a geograf českého původu 23 srpna 1918 12 listopadu – Andrej Alexejevič Amalrik ruský disident spisovatel a publicista 12 května 1938 20 listopadu – John McEwen premiér Austrálie 29 března 1900 22 listopadu – Mae West americká tanečnice herečka a spisovatelka 17 srpna 1893 28 listopadu – Nachum Gutman izraelský malíř sochař spisovatel 5 října 1898 29 listopadu – Dorothy Day americká katolická novinářka a spisovatelka 8 listopadu 1897 30 listopadu – Max Alpert sovětský novinářský fotograf 18 března 1899 2 prosince – Romain Gary francouzský spisovatel režisér diplomat a válečný letec 21 května 1914 4 prosince Stanisława Walasiewiczová americká sprinterka olympijská vítězka 1932 3 dubna 1911 4 prosince – Francisco de Sá Carneiro premiér Portugalska 19 července 1934 8 prosince – John Lennon anglický hudebník a mírový aktivista člen skupiny Beatles manžel Yoko Ono 9 října 1940 11 prosince Viktorie Luisa Pruská dcera posledního německého císaře Viléma II 13 září 1892 Josep Llorens i Artigas katalánský keramik a umělecký kritik 16 června 1892 15 prosince – Alvin W Gouldner americký sociolog 29 července 1920 16 prosince Jean Forge Jan Fethke polský režisér 26 února 1903 Hellmuth Walter německý konstruktér plynových turbín 26 srpna 1900 Stanisław Tatar polský generál 3 října 1896 18 prosince – Alexej Kosygin předseda Rady ministrů Sovětského svazu 21 února 1904 24 prosince – Karl Dönitz německý admirál a Hitlerův nástupce ve funkci hlavy státu 29 prosince – Tim Hardin americký folkový hudebník a skladatel 23 prosince 1941 31 prosince – Marshall McLuhan kanadský filozof a spisovatel 21 července 1911 prosinec – Anatol Josepho americký vynálezce v oblasti fotografie 31 března 1894 ? – Luc Benoist francouzský historik umění 23 prosince 1893 ? – Bruno Gesche velitel Hitlerovy osobní stráže 5 listopadu 1905 ? – Christian Adrian Michel švýcarský hodinář a fotograf 1912 ? – Barbara Rubin americká experimentální filmová režisérka 1945 Hlavy států V tomto seznamu jsou uvedeni pouze představitelé významnějších států Brazílie – prezident João Figueiredo 1979–1985 Čínská lidová republika – Teng Siao-pching Československo – prezident Gustáv Husák 1975–1989 Dánsko – královna Markéta II od 1972 Egypt – prezident Anvar as-Sádát 1970–1981 Francie – prezident Valéry Giscard d'Estaing 1974–1981 Indie – prezident Neelam Sanjiva Reddy 1977–1982 Itálie – prezident Sandro Pertini 1978–1985 Izrael – prezident Jicchak Navon 1978–1983 Japonsko – císař Hirohito 1926–1989 Jihoafrická republika – prezident Marais Viljoen 1979–1984 Kanada – generální guvernér Edward Schreyer 1979–1984 Maďarsko – předseda Prezidiální rady Pál Losonczi 1967–1987 Mexiko – prezident José López Portillo 1976–1982 Německá demokratická republika – generální tajemník SED Erich Honecker 1976–1989 Německá spolková republika – prezident Karl Carstens 1979–1984 Nizozemsko – královna Juliána Nizozemská 1948–1980 královna Beatrix Nizozemská 1980–2013 Polsko – předseda státní rady Henryk Jabłoński 1972–1985 Rakousko – prezident Rudolf Kirchschläger 1974–1986 Sovětský svaz – předseda prezídia Nejvyššího sovětu Leonid Iljič Brežněv 1977–1982 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident Jimmy Carter 1977–1981 Španělsko – král Juan Carlos I 1975–2014 Turecko – prezident Fahri Korutürk 1973–1980 prezident Kenan Evren 1980–1989 Vatikán – papež a suverén Vatikánu Jan Pavel II 1978–2005 Reference Externí odkazy 2 duben je 92 den roku podle gregoriánského kalendáře 93 v přestupném roce Do konce roku zbývá 273 dní Události Česko 1921 – V Těšíně dnes Český Těšín a Cieszyn byl ukončen provoz tramvají 1950 – Na sjezdu v Praze vznikl jednotný Československý svaz žen 1981 – V Praze byl otevřen Palác kultury dnešní Kongresové centrum Praha 1992 – Československá strana lidová se přejmenovala na Křesťanskou a demokratickou unii Československou stranu lidovou KDU-ČSL Svět 1453 – Započalo obléhání Konstantinopole Pádem města definitivně zanikla Byzantská říše 1513 – Španělský cestovatel Juan Ponce de León doplul ke květnatému pobřeží Nové země a pojmenoval je Pascua Florida "květinové Velikonoce" Prohlásil Floridu majetkem Španělské koruny 1792 – Ve Spojených státech amerických byl zaveden dolar jako oficiální platidlo 1814 – Ve Francii byl po sesazení císaře Napoleona I korunován Ludvík XVII bratr popraveného Ludvíka XVI a Francie byla vyhlášena konstituční monarchii 1900 – Zavedení povinné školní docházky v Belgii 1902 – První kino určené pouze k promítání filmů bylo dnes otevřeno v Los Angeles Bylo umístěno v cirkusovém stanu a neslo hrdý název Elektrické divadlo Vstupné na hodinové promítání bylo 10 centů 1917 – První světová válka Americký prezident Woodrow Wilson požádal americký kongres o vyhlášení války Německu 1930 – Haile Selassie byl prohlášen císařem Etiopie 1945 – Sovětská a bulharská vojska zahájila Vídeňskou operaci 1945 – V kanadském Torontu byla dokončena věž CN Tower která byla se svými 553 metry nejvyšší stavbou světa do roku 2007 1982 – Argentinské speciální jednotky bez většího odporu dobyly hlavní město Falkland Port Stanley a zahájily tak Válku o Falklandy Narození Česko 1815 – Alois Pravoslav Trojan právník a politik † 9 února 1893 1820 – František Buttula český violoncellista a hudební pedagog † 28 května 1886 1838 – Josef Kalousek český historik † 22 listopadu 1915 1840 – Jan Karel Hraše pedagog regionální historik a dramatik † 6 května 1907 1868 – Ludwig Wokurek československý politik německé národnosti † ? 1871 František Hošek český sochař † 9 května 1895 Václav Kotrba knihtiskař vydavatel a knihkupec † 1 prosince 1929 1875 – Josef Šnejdárek voják † 13 května 1945 1879 – Tomáš Koutný československý novinář a politik † 7 února 1958 1885 – František Taufer moravský básník a prozaik † 22 července 1915 1891 Josef Fischer český filozof sociolog a publicista † 19 února 1945 Zdeněk Novák legionář prvorepublikový generál odbojář † 23 října 1988 1897 – Marie Waltrová česká herečka † 20 července 1978 1903 – Jaromír Hořejš básník † 2 prosince 1961 1904 – František Hochmann československý fotbalový reprezentant † 4 března 1986 1907 – Emilie Bednářová spisovatelka † 26 února 1998 1912 – Rudolf Štrubl český kapelník klarinetista a hudební skladatel † 16 února 1982 1916 – Miloslav Stehlík dramatik † 15 července 1994 1921 – Josef Hrnčíř dirigent a muzikolog † 31 srpna 2014 1926 Jiří Adamíra herec † 14 srpna 1993 Miroslav Liberda český právník † 7 ledna 1998 1929 – Vladimír Novák voják a spisovatel 1932 – Karel Nepraš výtvarník † 5 dubna 2002 1941 Jana Andresíková herečka Aleš Svoboda anglista a lingvista vysokoškolský pedagog † 9 ledna 2010 1943 – Jiří Pavlov český politik † 12 května 2004 1944 – František Pospíšil český hokejový obránce a trenér 1947 – Věra Beranová česká estetička a kunsthistorička 1953 – Petr Štěpánek rektor Vysokého učení technického v Brně 1975 – Aleš Pikl fotbalista 1978 − Petra Faltýnová česká modelka Svět 748 – Karel Veliký římský císař † 28 ledna 814 1348 – Andronikos IV byzantský císař † 28 června 1385 1473 – Jánoš Korvín nemanželský syn uherského a českého krále Matyáše Korvína † 12 října 1504 1632 – Georg Caspar Wecker německý barokní varhaník a hudební skladatel † 20 dubna 1695 1647 – Maria Sibylla Merianová švýcarská malířka a entomoložka † 13 ledna 1717 1653 – Jiří Dánský manžel Anny Stuartovny princ-manžel Království Velké Británie † 28 října 1708 1719 Franz Anton Hillebrandt rakouský stavitel † 25 ledna 1797 Johann Wilhelm Ludwig Gleim německý básník † 18 února 1803 1725 – Giacomo Casanova dobrodruh a spisovatel † 4 června 1798 1733 – Giacomo Tritto italský hudební skladatel a pedagog † 16 září 1824 1778 – Teresa Pola italská šlechtična † 23 dubna 1814 1796 – Johann Rason rakouský právník rektor olomouckého lycea 10 února 1753 1805 – Hans Christian Andersen spisovatel † 4 srpna 1875 1817 – Pierre Zaccone francouzský spisovatel † 12 dubna 1895 1821 – Georgi Rakovski bulharský spisovatel a revolucionář † 9října1867 1827 Dionýz Štúr slovenský geolog a paleontolog † 9 října 1893 William Holman Hunt anglický malíř † 7 září 1910 1835 – Adolf Medzihradský slovenský pedagog † 13 prosinec 1919 1838 – Robert von Holzknecht předlitavský státní úředník a politik † 12 července 1918 1840 – Émile Zola francouzský spisovatel † 29 září 1902 1841 Clément Ader francouzský inženýr a vynálezce † 3 května 1925 George Turner anglický malíř † 29 března 1910 1842 – Svatý Dominik Savio patron ministrantů † 9 března 1857 1860 – Čeng Siao-sü čínský politik diplomat a umělec † 28 března 1938 1862 – Nicholas Murray Butler americký filosof a diplomat † 7 prosince 1947 1867 – Eugen Sandow anglický kulturista † 14 října 1925 1885 – Jekatěrina Svanidzeová první manželka Josifa Stalina † 5 prosince 1907 1886 − Hans Christoph Drexel německý malíř a grafik † 3 března 1979 1891 – Max Ernst německý malíř † 1 dubna 1976 1899 – Robert Hill britský biochemik † 15 března 1991 1900 – Nils Ambolt švédský geodet astronom a spisovatel † 24 listopadu 1969 1901 – Louis Kuehn americký skokan a olympijský šampion 1920 † 30 března 1981 1902 – Jan Tschichold německý typograf a spisovatel † 11 srpna 1974 1905 − Kurt Herbert Adler rakouský dirigent † 9 února 1988 1908 – Ramon Vila Capdevila katalánský anarchista člen CNT a guerrillový bojovník † 7 srpna 1963 1910 – Carlo Carretto italský spisovatel † 4 října 1988 1914 – Alec Guinness anglický herec † 5 srpna 2000 1919 – Delfo Cabrera argentinský olympijský vítěz v maratonu 1948 † 2 srpna 1981 1920 – Jaroslav Šolc slovenský odbojář a politik † 8 prosince 1985 1922 – Dino Monduzzi italský kardinál † 13 října 2006 1926 Odlanier Mena chilský generál a šéf tajné služby Augusto Pinocheta † 28 září 2013 Jack Brabham australský automobilový závodník † 19 května 2014 Kenny Hagood americký jazzový zpěvák † 9 listopadu 1989 1927 – Ferenc Puskás maďarský fotbalista † 17 listopadu 2006 1928 – Serge Gainsbourg francouzský skladatel † 2 března 1991 1932 – Edward Michael Egan americký kardinál † 5 března 2015 1933 – György Konrád maďarský spisovatel 1934 – Paul Cohen americký matematik † 23 března 2007 1938 − Booker Little americký trumpetista † 5 října 1961 1939 − Marvin Gaye americký zpěvák skladatel a muzikant † 1 dubna 1984 1941 – Ladislav Ballek slovenský spisovatel politik a diplomat † 15 dubna 2014 1942 – Leon Russell americký zpěvák pianista kytarista a skladatel 1943 − Larry Coryell americký kytarista 1946 Sue Townsendová anglická autorka humoristických románů † 10 dubna 2014 Kurt Winter kanadský rockový kytarista a skladatel † 14 prosince 1997 1947 – Camille Pagliaová americká sociální kritička a esejistka 1952 – Leon Wilkeson americký baskytarista skupiny Lynyrd Skynyrd † 27 července 2001 1959 – Gelindo Bordin italský atlet 1960 – Linford Christie britský sprinter 1961 – Keren Woodwardová britská populární zpěvačka skupina Bananarama 1966 − Roman Pokorný český jazzový kytarista 1969 – Mariella Ahrensová německá herečka 1982 – David Ferrer španělský tenista 1990 – Jevgenija Kanajevová ruská gymnastka Úmrtí Česko 1209 – Eliška Polská česká kněžna 1152 1335 – Jindřich Korutanský český a polský král 1265 1846 – Josef Triebensee pražský hobojista dirigent a skladatel † 21 listopadu 1772 1898 – Adam Walach slezský komunální politik a činovník evangelické církve 28 března 1835 1910 – Jan Rosický českoamerický novinář a prozaik 17 prosince 1845 1917 – Jindřich Kafka vídeňský skladatel českého původu 25 února 1844 1919 – Eduard Dominik teolog kanovník olomoucké kapituly 21 května 1849 1924 – Maxmilián Pirner český malíř 13 února 1854 1927 – Bohuš Pavel Alois Lepař právník a spisovatel 9 prosince 1854 1935 – Lucie Bakešová česká etnografka a sociální pracovnice 26 prosince 1853 1944 – František Hybš československý politik 15 srpna 1868 1954 – Ján Duchaj československý politik 12 března 1869 1959 – Marie Jančáková zakládající členka Spolku sběratelů a přátel exlibris 13 července 1887 1960 Rajmund Habřina básník novinář spisovatel a překladatel 28 září 1907 Rudolf Kauschka turista horolezec a spisovatel německé národnosti 2 října 1883 1968 – Josef Cibulka historik a archeolog 1 července 1886 1972 – Tošicugu Takamacu učitel bojových umění 10 března 1887 1975 – Josef Hotový kapelník skladatel taneční hudby a varhaník 8 srpna 1904 1980 – Bohumil Kučera právník a diplomat 16 října 1894 1983 – Jan Buchvaldek politik 23 září 1903 1984 – Lubor Matouš orientalista 2 listopadu 1908 1992 – Svatopluk Skládal český herec 17 března 1926 2001 – Roman Podrázský sochař 24 února 1943 2002 – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 2006 – Věra Sládková spisovatelka autorka námětu seriálu Vlak dětství a naděje 1927 2007 – Božin Laskov československý a bulharský fotbalový reprezentant 15 února 1922 2009 – František Oldřich Kinský člen rodu Kinských žijící v Argentině 7 října 1936 Svět 1111 – Eufemie Uherská uherská princezna manželka olomouckého údělníka Oty Olomouckého 1045 až 1050 1118 – Balduin I Jeruzalémský francouzský šlechtic a křižák po 1060 1272 – Richard z Cornwallu římský král 5 ledna 1209 1305 – Jana I Navarrská královna navarrská 14 ledna 1272 1416 – Ferdinand I Aragonský aragonský král 27 listopadu 1380 1502 – Artur Tudor princ z Walesu prvorozený syn anglického krále Jindřicha VII 20 září 1486 1507 – František z Pauly zakladatel řádu paulánů 27 března 1416 1640 Maciej Kazimierz Sarbiewski polský básník člen jezuitského řádu 24 února 1595 Paul Fleming německý lyrický básník 5 října 1609 1657 – Ferdinand III římský císař a český král 13 července 1608 1672 – Pedro Calungsod filipínský katolický mučedník světec ? 1655 1686 – Eliáš Ladiver slovenský filozof 1633 1785 – Gabriel Bonnot de Mably francouzský historik 14 března 1709 1791 – Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau francouzský politik spisovatel a novinář 9 března 1749 1797 – Horace Walpole anglický politik spisovatel a architekt 24 září 1717 1806 – Karl Heinrich Seibt lužický kněz filosof a rektor pražské univerzity 21 března 1735 1820 – Thomas Brown skotský filozof metafyzik a básník 9 ledna 1778 1835 – Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský velmistr řádu německých rytířů 31 srpna 1779 1839 – Toussaint-Bernard Émeric-David francouzský historik umění 20 srpna 1755 1864 – Hildegarda Luisa Bavorská arcivévodkyně dcera krále Ludvíka I Bavorského 10 června 1825 1872 – Samuel F B Morse americký vynálezce 27 dubna 1791 1875 – Francisco Coll y Guitart španělský kněz a světec 18 května 1812 1877 – Delfina Potocka polská aristokratka přítelkyně Frédérica Chopina březen 1807 1878 – Louis de Loménie francouzský spisovatel 3 prosince 1815 1885 – Anton Forgách rakouský vysoký státní úředník a politik 6 března 1819 1914 – Paul Heyse německý básník 15 března 1830 1919 Hermann Helmer rakouský architekt 13 července 1849 Alois von Spens-Booden předlitavský soudce státní úředník a politik 7 července 1835 1924 Franz von Bayros rakouský malíř 28 května 1866 Eugenius Warming dánský botanik 3 listopadu 1841 1927 – Ottokár Prohászka uherský teolog a biskup ve Stoličném Bělehradě 10 října 1858 1928 – Theodore William Richards americký fyzik 31 ledna 1868 1930 – Zauditu I etiopská císařovna 29 dubna 1876 1940 – Hector Garaud francouzský stíhací pilot 27 srpna 1897 1942 – Édouard Estaunié francouzský spisovatel 4 února 1862 1944 Mikuláš Moyzes slovenský hudební skladatel 6 prosince 1872 Paul Ludwig Landsberg německý filozof 3 prosince 1901 1945 – Vilmos Apor maďarský šlechtic katolický duchovní a mučedník 29 února 1892 1952 – Bernard Lyot francouzský astronom 27 února 1897 1960 – Rudolf Kauschka německý horolezec 2 října 1883 1966 – C S Forester britský spisovatel a dramatik 27 srpna 1899 1967 – Avraham Elmalich izraelský politik ? 1876 1974 – Georges Pompidou francouzský prezident 5 července 1911 1979 – Richard Ettinghausen německý historik umění 5 února 1906 1987 – Buddy Rich americký jazzový bubeník a kapelník 30 září 1917 1995 Dragoslav Mitrinović srbský matematik 23 června 1908 Hannes Olof Gösta Alfvén švédský fyzik 30 května 1908 Julius Hemphill americký saxofonista 24 ledna 1938 1997 – Julij Mejtus ukrajinský hudební skladatel 28 ledna 1903 2000 Tommaso Buscetta sicilský mafián 13 července 1928 Ľudovít Filan slovenský režisér scenárista a dramatik 27 ledna 1925 2004 – Alan Levy americký novinář a spisovatel literatury faktu 10 února 1922 2005 – Jan Pavel II papež římskokatolické církve 18 května 1920 2009 − Bud Shank americký flétnista a saxofonista 27 května 1926 2012 – Jimmy Little australský hudebník herec a pedagog 1 března 1937 2013 − Jess Franco španělský režisér 12 května 1930 2014 – Urs Widmer švýcarský spisovatel a překladatel 21 května 1938 2015 – Manoel de Oliveira portugalský filmový režisér 11 prosince 1908 Svátky Česko Erika Áron Rozamunda Veleslav Veleslava Velislav Velislava Věslava Svět Mezinárodní den dětské knihy OSN – Světový den zvýšení povědomí o autismu< ref> Slovensko – Zita Maďarsko – Áron Katolický kalendář Svatý František z Pauly poustevník a zakladatel řádu Paulánů Reference 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 8 září – Jaroslav Pavliš výtvarník a fotograf 6 května 1951 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 21 května – Niki de Saint Phalle francouzská malířka a sochařka 29 října 1930 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 5 června – Dee Dee Ramone americký baskytarista a skladatel 18 září 1952 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září Cyrinda Foxe americká herečka a modelka 22 února 1952 Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mykola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005 4 červenec je 185 den roku podle gregoriánského kalendáře 186 v přestupném roce Do konce roku zbývá 180 dní Události Česko 1789 – V Praze vyšlo první číslo Krameriových C K poštovských novin 1915 – T G Masaryk zveřejnil svou koncepci rozbití rakousko-uherské monarchie a československé samostatnosti 1925 – Při vichřici zanikla Národní lípa památný strom v Libníkovicích 1945 – Vydána vyhláška o mzdovém zrovnoprávnění žen 1948 – probíhá 1 přímý televizní přenos z XI všesokolského sletu na pražském Strahově 1968 – Vedení KSČ bylo pozváno do Varšavy na jednání s ostatními zeměmi Varšavské smlouvy o poměrech v ČSSR Svět 1054 – V souhvězdí Býka byla pozorována supernova jejíž zbytky dnes tvoří Krabí mlhovinu 1187 – Saladin porazil vojsko jeruzalémského krále Guye de Lusignan v bitvě u Hattínu 1776 – Americký kongres schválil Prohlášení nezávislosti čímž vznikly Spojené státy americké Tento den je slaven jako státní svátek USA 1802 – Založena americká vojenská akademie ve West Pointu 1837 – První dálková železniční trať na světě zahájila činnost mezi britskými městy Birmingham a Liverpool 1862 – Lewis Carroll vzal na piknik Alici Lidellovou která ho v jeho průběhu požádala aby vyprávěl nějaký zábavný příběh 1863 – Americká občanská válka Generál Ulysses S Grant s armádou Unie dobyl konfederační město Vicksburg 1865 – Vydána Alenka v říši divů 1918 – Bolševici zabili cara Mikuláš II s rodinou Datum podle juliánského kalendáře 1943 – Byla zahájena největší tanková bitva v dějinách Bitva v Kurském oblouku 1946 – Filipíny získaly nezávislost 1950 – Zahájilo vysílání Rádio Svobodná Evropa 1976 – Izraelské komando osvobodilo většinu rukojmích které na ugandském letišti v Entebbe drželi propalestinští teroristé 1997 – Americká sonda Mars Pathfinder přistála na Marsu 2006 – Raketoplán Space Shuttle Discovery odstartoval v rámci mise STS-121 2012 – V CERNu oznamují objev Higgsova bosonu objev byl uskutečněn v LHC Narození Česko 1764 – Prokop František Šedivý český spisovatel buditel a herec † asi 1810 1803 – Jakub Kolečko patolog a soudní lékař † 13 března 1847 1829 – Bohuslav Chotek z Chotkova český šlechtic a diplomat † 11 října 1896 1831 – Josef Sokol český pedagog a politik † 4 dubna 1912 1841 – Josef Drásal údajně nejvyšší člověk v Česku † 16 prosince 1886 1855 – Bedřich Procházka český matematik † 3 ledna 1934 1857 – Karel Pařík architekt † 16 června 1942 1870 – Vladimír Fischer český architekt † 28 října 1947 1886 – Oldra Sedlmayerová básnířka blízká přítelkyně T G Masaryka † 6 června 1954 1905 – Karel Kupka český malíř krajinář † 21 června 1971 1907 – Bohumil Joska československý fotbalový reprezentant † 25 července 1979 1912 Jaroslav Malina skladatel populární hudby a kapelník † 24 října 1988 Kamil Bednář český básník a překladatel † 23 května 1972 1916 – Jindřich Zahradník československý ekonom a politik † červen 1992 1924 Libuše Domanínská operní pěvkyně Oldřich Lipský režisér herec a scenárista † 19 října 1986 1925 – Viktor Tuček český architekt 1933 – Vojtěch Adamec český sochař † 28 března 2011 1937 – Václav Matějka český scenárista a režisér a spisovatel 1941 – Pavel Sedláček rockový zpěvák kytarista a skladatel 1945 – Miloslav Topinka český básník a esejista 1947 – Jiří Slíva výtvarník 1948 – Jiří Pernes český historik 1953 – Milan Chalupa český hokejový obránce Svět 1095 – Usáma Ibn Munkiz severosyrský emír válečník politik dvořan a spisovatel † 16 listopadu 1188 1546 – Murad III osmanský sultán † 16 ledna 1595 1743 – Vicente Requeno španělský archeolog † 16 února 1811 1753 – Jean-Pierre Blanchard francouzský průkopník balonové vzduchoplavby † 7 března 1809 1790 – sir George Everest britský voják a geodet po němž byla pojmenována nejvyšší hora světa Ču-mu-lang-ma na Mount Everest † 1866 1798 – Alexandr Gorčakov ruský diplomat poslední kancléř Ruského impéria † 27 února 1883 1799 – Oskar I švédský a norský král † 8 července 1859 1804 Friedrich Moritz von Burger ministr námořnictva Rakouského císařství † 2 října 1873 Nathaniel Hawthorne americký spisovatel † 1864 1807 – Giuseppe Garibaldi italský revolucionář † 1882 1815 – Pavel Fedotov ruský malíř † 26 listopadu 1852 1822 – Julian Dunajewski předlitavský ekonom a politik † 27 prosince 1907 1842 – Hermann Cohen německý židovský filosof † 4 dubna 1918 1845 Thomas Barnardo britský zakladatel dětských domovů † 19 září 1905 Pál Szinyei Merse slovenský malíř † 2 února 1920 1855 – Vlaho Bukovac chorvatský malíř † 23 dubna 1922 1856 – Edmund Téry uherský lékař a horolezec † 11 září 1917 1862 – Joseph Adamowski americko-polský violoncellista † 8 května 1930 1868 – Henrietta Swan Leavittová americká astronomka † 12 prosince 1921 1872 – Calvin Coolidge 30 prezident USA † 1933 1880 – Vojtech Tuka předseda vlády první slovenské republiky † 20 srpna 1946 1881 Ber Borochov marxisticko-sionistický vůdce a spisovatel † 17 prosince 1917 Vasilij Zeňkovskij ukrajinský křesťanský filosof † 5 srpna 1962 1896 – Mao Tun čínský spisovatel ministr kultury † 27 března 1981 1899 – Benjamin Péret francouzský básník † 18 září 1959 1900 Robert Desnos francouzský básník † 8 června 1945 Alfred Rust německý archeolog † 14 srpna 1983 1902 – Meyer Lansky americký gangster † 15 ledna 1983 1903 – Corrado Bafile italský vatikánský diplomat kardinál † 3 února 2005 1904 – George Snowden americký černošský tanečník † květen 1982 1905 – Lionel Trilling americký literární teoretik a kritik † 5 listopadu 1975 1907 – John Anderson americký olympijský vítěz v hodu diskem † 11 července 1948 1910 – Robert K Merton americký sociolog † 23 února 2003 1917 – Manolete španělský toreador † 29 srpna 1947 1919 – Juraj Daniel-Szabó slovenský fyzik † 23 listopadu 1990 1921 Stein Rokkan norský politolog a sociolog † 22 července 1979 Augustín Kubán slovenský herec † 30 prosince 1986 Gérard Debreu francouzský ekonom a matematik Nobelova cena 1983 † 31 prosince 2004 1922 – Emile Zuckerkandl americký evoluční biolog rakouského původu † 9 listopadu 2013 1923 – Perec Goldstein židovský příslušník protinacistického odboje † 1 března 1945 1924 − Eva Marie Saint americká herečka 1925 – Ciril Zlobec slovinský spisovatel a politik 1926 Helmut Rix německý jazykovědec † 9 července 2004 Alfredo di Stéfano argentinsko-španělský fotbalista a trenér † 7 července 2014 1927 – Gina Lollobrigida italská herečka 1928 Giampiero Boniperti italský fotbalista fotbalový funkcionář a politik Manfred Kochen americký informatik rakouského původu † 7 ledna 1989 Jürgen Moser německý matematik † 17 prosince 1999 1929 – Darío Castrillón Hoyos kolumbijský kardinál 1938 Bill Withers americký skladatel muzikant a zpěvák Mike Mainieri americký jazzový vibrafonista 1940 – Tony Tarantino americký herec 1941 – Tomaž Šalamun slovinský básník 1943 − Alan Wilson americký zpěvák † 3 září 1970 1944 − Harvey Brooks americký baskytarista hudební producent a skladatel 1945 − Stanisław Ryłko polský kardinál 1948 Jeremy Spencer britský kytarista Katalin Thuróczy maďarská spisovatelka 1949 – Horst Seehofer ministerský předseda Bavorska 1951 – Slavica Djukićová Dejanovićová předsedkyně Národního shromáždění Srbska 1952 – Álvaro Uribe prezident Kolumbie 1957 – Krzysztof Putra polský politik † 2010 1976 – Daijiro Kato japonský motocyklový závodník † 2003 Úmrtí Česko 1307 – Rudolf Habsburský český král cca 1281 1832 – Antonín Josef Zíma spisovatel buditel a knihtiskař 12 května 1763 1842 – Nehemias Trebitsch moravsko-slezský zemský rabín 14 srpna 1779 1870 – František Petr Krejčí biskup pražský a politk 27 června 1796 1879 – František Kralert český lékař a politik 27 listopadu 1812 1883 – Amalie Mánesová česká malířka 21 ledna 1817 1894 – Karel Hron funkcionář Sokola 11 listopadu 1869 1906 – Josef Hessoun český kněz „Apoštol amerických Čechů 8 srpna 1830 1929 – Antonín Čapek báňský a lázeňský lékař 26 července 1855 1936 – Jan Jakubec český literární historik a kritik 11 květen 1862 1938 – Julius Brach český šachista 9 ledna 1881 1948 – Richard Teschner malíř řezbář libretista a hudební skladatel 22 března 1879 1951 – Anton Schalk rakouský český politik 22 května 1868 1956 – Josef Lukeš československý politik 18 května 1870 1957 – Josef Bubník československý politik 14 května 1879 1960 – Bedřich Blažek malíř 5 března 1901 1961 – Leopold Koubek geodet a politik 27 října 1882 1967 – Ondřej Sekora malíř a spisovatel autor Ferdy Mravence  25 září 1899 1968 – Ernst Mühlstein architekt 11 června 1893 1970 – Karel Sokolář československý fotbalový reprezentant 7 dubna 1907 1974 – Ladislav Fouček československý reprezentant v dráhové cyklistice olympionik 10 prosince 1930 1978 – Ladislav Boháč herec a režisér 14 dubna 1907 1981 – Jiří Voskovec herec dramatik a režisér 19 června 1905 1982 – Karel Valdauf skladatel 25 října 1913 1983 – Petr Kopta básník a překladatel 5 dubna 1927 1988 – Aloys Skoumal překladatel 19 června 1904 1991 – Bohumil Šimonovský kněz politický vězeň 19 září 1913 1994 – Vlastimil Smolík český dostihový jezdec 8 března 1945 2000 – Vladimír Ráž herec 1 července 1923 2001 – Bedřich Havlík brněnský violoncellista a pedagog 6 prosince 1936 Svět 965 – Benedikt V papež ? 1336 – Svatá Alžběta Portugalská portugalská královna 1271 1603 – Philippe de Monte vlámský hudební skladatel 1521 1623 – William Byrd anglický resenesanční hudební skladatel ? 1543 1761 – Samuel Richardson anglický spisovatel 19 srpna 1689 1764 – Ivan VI Antonovič ruský car 12 srpna 1740 1780 – Karel Alexandr Lotrinský velmistr Řádu německých rytířů 1712 1806 – Charles-Henri Sanson francouzský kat 15 února 1739 1815 – Eberhard August Wilhelm von Zimmermann německý geograf a zoolog 17 srpna 1743 1826 John Adams druhý prezident Spojených států amerických 30 října 1735 Thomas Jefferson třetí prezident Spojených států amerických 13 dubna 1743 1831 Louis Alexandre Andrault de Langeron ruský generál francouzského původu 13 ledna 1763 James Monroe americký prezident 28 dubna 1758 1848 – François René de Chateaubriand francouzský spisovatel a diplomat 4 září 1768 1850 – William Kirby anglický entomolog 19 září 1759 1881 – Johan Vilhelm Snellman finský filozof novinář a státník 12 května 1806 1888 – Theodor Storm německý spisovatel a básník 14 září 1817 1891 – Hannibal Hamlin 15 viceprezident USA 27 srpna 1809 1896 – Marcelo H del Pilar filipínský spisovatel a novinář 30 srpna 1850 1900 – Alexander Skene skotský gynekolog 17 června 1837 1901 − Peter Guthrie Tait skotský matematik a fyzik 28 dubna 1831 1902 – Svámí Vivékánanda indický filozof zpěvák a básník 12 ledna 1863 1905 – Élisée Reclus francouzský geograf a anarchista 15 března 1830 1910 Giovanni Schiaparelli italský astronom 14 března 1835 Melville Fuller americký právník a politik 11 února 1833 1920 – Max Klinger německý sochař malíř a grafik 18 února 1857 1921 – Antoni Grabowski polský inženýr a esperantista 11 června 1857 1934 Chajim Nachman Bialik izraelský národní básník 9 ledna 1873 Marie Curie-Sklodowska francouzská fyzička a chemička polského původu 1867 1935 – Leopold Ferdinand Salvátor syn Ferdinanda IV Toskánského 2 prosince 1868 1938 Suzanne Lenglenová francouzská tenistka 24 května 1899 Otto Bauer rakouský politik představitel a teoretik austromarxismu 5 září 1881 1940 – Marie Louisa hraběnka Larischová-Wallersee dcera Ludvíka Viléma Bavorského 24 února 1858 1942 – Marcellin Boule francouzský paleoantropolog a paleontolog 1 ledna 1861 1943 – Władysław Sikorski generál a předseda polské exilové vlády 20 května 1881 1945 – Cyprián Majerník slovenský malíř 24 listopadu 1909 1946 – Othenio Abel rakouský geolog a paleontolog a evoluční biolog 20 června 1875 1953 – Jean Becquerel francouzský fyzik 1878 1969 – Henri Decoin francouzský spisovatel scenárista a režisér 18 března 1890 1970 – Barnett Newman americký malíř 29 ledna 1905 1974 – Amín al-Husajní arabský nacionalista a muslimský vůdce 1895 1976 – Jonatan Netanjahu izraelský voják a národní hrdina 13 května 1946 1978 – Carola Braunbocková německá herečka 9 ledna 1924 1980 – Gregory Bateson britský a americký biolog a antropolog 9 května 1904 1985 Haakon Maurice Chevalier americký spisovatel 10 září 1901 Jan de Quay premiér Nizozemska 26 srpna 1901 1992 − Ástor Piazzolla argentinský hudební skladatel a hráč na bandoneon 11 března 1921 1993 – Alston Scott Householder americký matematik a biolog 5 května 1904 1998 – Kurt Franz velitel vyhlazovacího tábora Treblinka 17 ledna 1914 2002 – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 2003 – Barry White americký zpěvák 1944 2006 – Lars Korvald premiér Norska 29 dubna 1916 2008 – Janwillem van de Wetering nizozemský spisovatel 12 února 1931 2010 – Jehuda Lahav izraelský spisovatel novinář a pedagog slovenského původu 17 ledna 1930 2011 – Otto von Habsburg korunní princ rakouský český a uherský 20 listopadu 1912 2014 Torill Thorstad Haugerová norská spisovatelka 22 listopadu 1943 Svátky Česko Prokop Prokopa Ramon Ulrich Ulrika Svět USA Den nezávislosti 1776 Filipínsko-americký den přátelství Pranostiky Česko Prší-li na Medarda a Prokopa shnije mandel i kopa Déšť na Prokopa zmokne každá kopa Když prší na svatého Prokopa zmokne každá kopa Prokop – zelí okop! Svatý Prokop – štěpy okop! Svatý Prokop hřiba nakop 5 duben je 95 den roku podle gregoriánského kalendáře 96 v přestupném roce Do konce roku zbývá 270 dní Události Česko 1283 – Zvýšené úsilí české šlechty o osvobození svého kralevice Václava II ze zajetí Oty Braniborského Snaha podpořená sedmi tisíci hřivnami stříbra výkupného byla korunována úspěchem 1897 – Byla vydána Badeniho jazyková nařízení zrovnoprávňující oba zemské jazyky český a německý ve vnitřním úředním styku 1937 – Bylo otevřeno Letiště Praha-Ruzyně které se od roku 2012 jmenuje Letiště Václava Havla Praha 1945 – Nová vláda Československé republiky schválila na svém prvním zasedání Košický vládní program Svět 1242 – Proběhla bitva na Čudském jezeře 1355 – Karel IV byl v Římě korunován římským císařem 1722 – Nizozemský mořeplavec Jacob Roggeveen objevil Velikonoční ostrov 1793 – Nově zvolený president Jakobínů Jean Paul Marrat zatýká všechny kontrarevolucionáře 1963 – Tanumafili II Malietoa se stal samostatným náčelníkem Samoy 1992 – Začalo obléhání Sarajeva které je považováno za jedno z nejdelších obléhání moderního válečnictví Narození Česko 1735 – František de Paula Hrzán z Harasova rakouský kardinál českého původu † 1 června 1804 1755 – Vincenc Mašek český hudební skladatel pedagog a vydavatel † 15 listopadu 1831 1811 – Franz Herrmann poslanec Českého zemského sněmu † 16 února 1892 1814 – Felix Lichnovský z Voštic slezský šlechtic a politik † 18 září 1848 1826 – Čeněk Daněk inženýr konstruktér a významný český průmyslník † 19 března 1893 1834 – Vincenc Brandl moravský archivář a historik † 26 prosince 1901 1835 – Vítězslav Hálek český básník † 8 října 1874 1855 – Ervín Červinka československý politik † 18 května 1936 1857 – Vilemína Auerspergová česká hraběnka z rodu Kinských † 1 října 1909 1860 – Čeněk Vosmík český sochař † 11 dubna 1944 1862 – Vincenc Hlavinka český průkopník vodárenství meliorací kanalizací a čištění odpadních vod † 25 února 1934 1872 – Ladislav Novák ministr průmyslu obchodu a živností † 29 srpna 1946 1874 – Antonín Hradil český varhaník dirigent hudební skladatel a pedagog † 18 srpna 1937 1876 Franz Kaufmann československý politik německé národnosti † 27 dubna 1939 František Lexa český egyptolog † 13 února 1960 1881 – Josef Křivánek jihočeský kamenosochař † ? 1954 1883 – Josef Schránil český archeolog † 20 března 1940 1888 – Rudolf Březa sochař a medailér † 2 ledna 1955 1889 – František Michálek Bartoš historik archivář a vysokoškolský pedagog † 12 května 1972 1895 – Vlastimil Rada český malíř † 22 prosince 1962 1897 – Rudolf Hlavica sochař a řezbář † 3 června 1971 1901 – Rudolf Plajner pedagog a skaut † 23 června 1987 1903 – Karel Šlenger český malíř samouk † 1981 1905 – Jaroslav Poláček československý fotbalový reprezentant † 5 ledna 1927 1906 – Vincenc Havel sochař † 23 února 1992 1909 – Jindřich Severa český malíř sochař † 9 listopadu 1980 1914 – Arnošt Hrad hrdina československé armády † 3 října 1938 1918 – Felix le Breux herec † 4 února 1974 1923 – Josef Kutík spisovatel † 5 listopadu 1987 1924 – Jaroslav Bauer český jazykovědec † 4 ledna 1969 1927 Petr Kopta básník a překladatel † 4 července 1983 Otto Lackovič český herec slovenského původu † 4 února 2008 1928 – Jiří Heřt profesor anatomie a předseda českého klubu skeptiků Sisyfos 1930 Miloslav Král filosof vědy a docent speciální kybernetiky Karel Želenský herec † ? 2007 1932 – Miroslav Šťastný odborník v oblasti parních turbín a turbostrojů 1936 – Jiří Šimon český atletický trenér vysokoškolský pedagog a spisovatel † 9 prosince 2008 1940 – Soňa Nevšímalová česká lékařka profesorka neurologie 1943 – Václav Mencl senátor primátor Brna 1956 – Miroslav Beneš český politik Svět 1472 – Bianca Marie Sforza manželka císaře Maxmiliána I † 31 prosince 1510 1568 – Urban VIII papež † 29 července 1644 1588 – Thomas Hobbes anglický filozof † 4 prosince 1679 1595 – John Wilson anglický skladatel zpěvák a loutnista † 22 února 1674 1649 – Elihu Yale mecenáš Yale University † 8 července 1721 1673 – Nicolò Grimaldi italský zpěvák-kastrát mezzosoprán † 1 ledna 1732 1691 – Anton Heinrich Friedrich von Stadion großhofmeister na kurfiřtském dvoře v Mohuči † 26 října 1768 1727 – Pasquale Anfossi italský hudební skladatel † únor 1797 1732 – Jean Honoré Fragonard francouzský malíř a grafik † 22 srpna 1806 1777 – Marie Jules César Savigny francouzský zoolog a botanik † 5 října 1851 1782 – Adriano Balbi italský geograf a statistik † 14 března 1848 1784 – Louis Spohr německý hudební skladatel † 22 října 1859 1799 – Vincenzo Fioravanti italský hudební skladatel † 28 března 1877 1804 – Matthias Jacob Schleiden německý botanik † 23 června 1881 1811 – Jules Dupré francouzský malíř † 6 října 1889 1827 – Joseph Lister anglický chirurg průkopník antisepse † 10 února 1912 1832 – Jules Ferry francouzský právník a politik † 17 března 1893 1856 – Booker T Washington americký politik pedagog a spisovatel † 14 listopadu 1915 1857 – Alexandr I Bulharský první kníže znovuobnoveného bulharského státu † 23 října 1893 1863 – Viktorie Hesensko-Darmstadtská hesenská princezna † 24 září 1950 1869 – Albert Roussel francouzský hudební skladatel † 23 srpna 1937 1880 – Eric Carlberg švédský střelec dvojnásobný olympijský vítěz 1912 † 14 srpna 1963 1881 – Noe Ramišvili gruzínský politik a první premiér Gruzie † 7 prosince 1930 1882 – Vilhelm Carlberg švédský střelec trojnásobný olympijský vítěz v roce 1912 † 10 října 1970 1891 – Arnold Jackson britský atlet olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů † 13 listopadu 1972 1893 – Clas Thunberg finský rychlobruslař pětinásobný olympijský vítěz v letech 1924–1928 † 8 dubna 1973 1894 Lawrence Dale Bell americký průmyslník a zakladatel Bell Aircraft Corporation † 20 října 1956 Dmytro Čyževskyj ukrajinský filosof a literární vědec † 18 dubna 1977 1900 Spencer Tracy americký filmový herec † 10 června 1967 Herbert Bayer rakousko-americký grafik malíř fotograf sochař návrhář a architekt † 30 září 1985 85 let 1908 Herbert von Karajan rakouský dirigent † 1989 Bette Davis americká herečka držitelka dvou Oscarů † 6 října 1989 1909 Joseph McClelland americký fotograf † ? Pjotr Tavrin-Šilo německý špion † 28 března 1952 1912 František Gibala slovenský sochař † 8 září 1987 István Örkény maďarský dramatik a prozaik † 24 června 1979 1913 – Nicolas Grunitzky druhý prezident státu Togo † 27 září 1969 1916 – Gregory Peck americký herec † 12 června 2003 1919 – Patricia St John britská spisovatelka a misionářka † 15 srpna 1993 1920 Barend Biesheuvel premiér Nizozemska † 29 dubna 2001 Arthur Hailey britský spisovatel † 24 listopadu 2004 1922 – Tom Finney anglický fotbalista † 14 února 2014 1923 – Ernest Mandel belgický marxistický teoretik † 20 července 1995 1929 Ivar Giaever norský fyzik Nobelova cena za fyziku 1973 Nigel Hawthorne britský herec † 26 prosince 2001 Ondrej Malachovský slovenský operní zpěvák † 3 dubna 2011 1931 – Jack Clement americký hudebník † 8 srpna 2013 1932 – Bora Ćosić srbský a chorvatský spisovatel 1934 Roman Herzog sedmý prezident Spolkové republiky Německo Stanley Turrentine americký saxofonista † 12 září 2000 1937 – Colin Powell 65 ministr zahraničních věcí Spojených států amerických 1939 Leka korunní princ albánský jediný syn krále Zoga † 30 listopadu 2011 David Winters americký tanečník choreograf producent režisér scenárista a herec 1941 – Dave Swarbrick britský folkový hudebník a zpěvák-písničkář 1942 – Allan Clarke anglický zpěvák člen skupiny The Hollies 1943 – Jean-Louis Tauran francouzský kardinál 1944 János Martonyi maďarský politik a diplomat Evan Parker anglický saxofonista 1946 Jane Asherová britská herečka János Bródy maďarský zpěvák kytarista skladatel a textař 1947 – Gloria Macapagal-Arroyová prezidentka Filipín 1948 – Dave Holland anglický rockový bubeník 1949 – Judith Resniková americká astronautka † 28 ledna 1986 1950 Ann C Crispinová americká spisovatelka Franklin Chang-Diaz americký kosmonaut Agnetha Fältskog švédská zpěvačka členka skupiny ABBA 1962 – Lana Clarkson americká herečka a modelka † 3 února 2003 1966 – Mike McCready americký kytarista člen skupiny Pearl Jam 1973 – Pharrell Williams americký hudební producent a raper 1980 – Joris Mathijsen nizozemský fotbalista Úmrtí Česko 1769 – Joseph Anton Sommer profesor práv a zemský advokát 1711 1856 – František Horčička restaurátor umělecký znalec a malíř 1776 1864 – Albín Heinrich mineralog historik a pedagog 1 března 1785 1868 Karel Purkyně český malíř 15 března 1834 Jan Evangelista Kypta český kantor a hudební skladatel 1 prosince 1813 1875 – Václav Zelený středoškolský profesor novinář a politik 27 srpna 1825 1894 – Franz Schmeykal politik německé národnosti v Čechách 3 prosince 1826 1897 – Jindřich Wankel český lékař archeolog a speleolog 15 července 1821 1900 – Prokop Podlipský český právník politik a redaktor 9 srpna 1859 1907 – Jan Pištěk český herec a operní pěvec 17 dubna 1847 1916 – Martin Kříž notář speleolog a archeolog 14 listopadu 1841 1918 – František Brusák pomocný biskup pražské arcidiecéze 1 listopadu 1840 1928 – Viktor Oliva český malíř a ilustrátor 24 dubna 1861 1924 – Karel Lustig spisovatel a publicista 29 prosince 1856 1933 – Jaroslav Schiebl český novinář statistik a politik 13 září 1851 1945 – Karel Jaroslav Obrátil spisovatel básník a překladatel 2 listopadu 1866 1964 – František Formánek český sochař konstruktér a vynálezce 1 dubna 1888 1967 – Oldřich Kovář operní pěvec 21 února 1907 1970 – Jan Slavíček malíř 22 ledna 1900 1972 – Vítězslav Lederer uprchlík z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau 6 března 1904 1984 – Jaroslav Kratochvíl protektorátní ministr průmysluobchodu a živností 1 května 1901 1988 – František Kalousek archeolog 20 prosince 1901 1989 – Karel Zeman filmový režisér výtvarník loutkář 3 listopadu 1910 1991 Antonín Bradáč československý fotbalový reprezentant 7 srpna 1920 Jiří Mucha prozaik publicista a scenárista 12 března 1915 1997 – František Kožík spisovatel 16 května 1909 2001 – Jaroslav Bouček novinář a překladatel 10 prosince 1923 2002 – Karel Nepraš český sochař 2 dubna 1932 2009 – Herma Svozilová-Johnová česká novinářka spisovatelka a básnířka 29 srpna 1914 Svět 1258 – Svatá Juliana z Lutychu řeholnice a mystička 1192 1376 – Přeclav z Pohořelé vratislavský biskup a kancléř Karla IV 5 května 1299 1419 – Vincenc Ferrerský španělský kněžský kazatel patron Valencie a Vannes 1350 1684 – Karel Eusebius z Lichtenštejna hlava rodu Lichtenštejnů v letech 1627–1684 11 dubna 1611 1697 – Karel XI švédský král 24 listopadu 1655 1723 – Johann Bernhard Fischer rakouský architekt malíř sochař autor kašny Parnas v Brně 1656 1744 – Marie Krescencie Höss bavorská řeholnice a mystička katolická světice 20 října 1682 1794 Camille Desmoulins francouzský revolucionář 2 března 1760 Georges Jacques Danton jeden z vůdců Francouzské revoluce 26 října 1759 1804 – Jean-Charles Pichegru francouzský generál 16 února 1761 1813 – Karlota Parmská parmská princezna 7 září 1777 1831 – Dmitrij Nikolajevič Seňavin ruský admirál 17 srpna 1763 1833 – Henriette Frölich německá spisovatelka 28 července 1768 1882 – Pierre Guillaume Frédéric le Play francouzský ekonom a sociolog 11 dubna 1806 1887 – Ivan Nikolajevič Kramskoj ruský malíř 8 července 1837 1913 – Jerzy Cienciała polský politik a národní buditel 4 dubna 1834 1916 – Maxim Maximovič Kovalevskij ruský právník a historik 8 srpna 1851 1918 – Paul Vidal de la Blache francouzský geograf 22 ledna 1845 1923 – George Herbert 5 hrabě z Carnarvonu britským šlechtic a egyptolog 26 června 1866 1933 – Earl Derr Biggers americký spisovatel detektivních románů 24 srpna 1884 1940 – Robert Maillart švýcarský stavební inženýr 6 února 1872 1941 – Franciszek Kleeberg polský generál 1 února 1888 1949 – Francisco Bens španělský voják první guvernér Ria de Oro 28 června 1867 1950 – Roman Josypovyč Šuchevyč vůdčí osobnost Organizace ukrajinských nacionalistů 30 července 1907 1955 – Theda Bara americká herečka 29 července 1885 1958 – Isidora Sekulić srbská spisovatelka 16 února 1877 1963 – Jacobus Johannes Pieter Oud nizozemský architekt 9 února 1890 1964 – Douglas MacArthur generál armády Spojených států amerických 26 ledna 1880 1966 – Svend Fleuron dánský spisovatel 4 ledna 1874 1967 – Johan Falkberget norský spisovatel a politik 30 září 1879 1970 – Richard Bergmann rakouský a britský stolní tenista mistr světa 10 dubna 1919 1973 – David Murray britský pilot Formule 1 28 prosince 1909 1975 Victor Marijnen premiér Nizozemska 21 února 1917 Harold Osborn americký olympijský vítěz ve skoku do výšky 13 dubna 1899 Čankajšek čínský politik 31 října 1887 1976 – Howard Hughes americký letecký konstruktér pilot podnikatel a filmový režisér 24 prosince 1905 1981 – Bob Hite americký zpěvák člen skupiny Canned Heat 26 února 1943 1984 Giuseppe Tucci italský orientalista 5 června 1894 Arthur Travers Harris velitel bombardovacího letectva Royal Air Force 13 dubna 1892 Robert Adams anglický sochař 5 října 1917 1989 – Frank Foss americký olympijský vítěz ve skoku o tyči 1920 9 května 1895 1992 – Sam Walton americký obchodník zakladatel obchodního řetězce Walmart 29 března 1918 1994 Kurt Cobain americký zpěvák člen skupiny Nirvana 20 února 1967 Roy Smeck americký muzikant 6 února 1900 1995 – Christian Pineau francouzský politik 14 října 1904 1997 – Irwin Allen Ginsberg americký básník 3 června 1926 1998 – Cozy Powell britský rockový bubeník 29 prosince 1947 2000 – Vitalij Hubarenko ukrajinský hudební skladatel 13 června 1934 2002 – Layne Staley americký zpěvák člen skupiny Alice in Chains 22 srpna 1967 2005 Saul Bellow americký spisovatel 11 června 1915 Jacques Poitrenaud francouzský režisér a herec 22 května 1922 2006 – Gene Pitney americký zpěvák-skladatel hudebník a zvukový inženýr 17 února 1940 2008 – Charlton Heston americký filmový herec 4 října 1923 2010 – Vitalij Sevasťjanov sovětský konstruktér a kosmonaut 8 července 1935 2011 Baruch Samuel Blumberg americký lékař spoludržitel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu 1976 28 července 1925 Gil Robbins americký herec a folkový hudebník 3 dubna 1931 Ange-Félix Patassé prezident Středoafrické republiky 25 ledna 1937 2012 Jim Marshall výrobce hudebních zesilovačů 29 července 1923 Barney McKenna irský hudebník hráč na banjo mandolínu a melodeon 16 prosince 1939 Svátky Česko Miroslava Miromila Mnislava Myrna Socialistický kalendář – Vyhlášení Košického vládního programu 1945 Svět Slovensko – Miroslava 6 duben je 96 den roku podle gregoriánského kalendáře 97 v přestupném roce Do konce roku zbývá 269 dní Události Česko 1909 – Byl zahájen provoz na dráze Ostrava–Karviná 2007 – V Hudebním divadle Karlín se večer konala premiéra nového českého muzikálu Limonádový Joe 2015 Trasa pražského metra A je prodloužena na jejím západním konci o 4 nové stanice Bořislavka Nádraží Veleslavín Petřiny a Nemocnice Motol Svět 1327 – Na velký pátek se kněz Francesco Petrarca setkal se svou celoživotní opěvovanou láskou Laurou které věnoval Kanzony pro Lauru 1789 – Sborem velitelů byl zvolen prvním prezidentem Spojených států amerických George Washington vrchní velitel milice USA ve válce za nezávislost 1807 – v Turíně proběhla svatba neapolsko-sicilské princezny Marie Kristýny s pozdějším sardinsko-piemontským králem Karlem Felixem 1813 – V Paříži proběhla světová premiéra opery Abenceragové 1814 – První abdikace Napoleona I ve prospěch svého syna Byla Evropou odmítnuta 1896 – Začátek letních Olympijských her v řeckých Athénách 1909 – Robert Peary dorazil na Severní pól kde vztyčil americkou vlajku a zanechal zde zprávu o cestě uloženou v kovové krabici 1916 – Móhandás Gándhí vyhlásil v Indii Hartal 1917 – Spojené státy americké vstoupily do první světové války 1973 – NASA vypustila vesmírnou sondu Pioneer 11 1994 – Poblíž Kigali sestřeleno letadlo s prezidenty Rwandy a Burundi Habyarimanou a Ntaryamirou což odstartovalo milionovou genocidu kmene Tutsi ve Rwandě Narození Česko 1809 – Bedřich Schwarzenberg arcibiskup v Salzburgu a v Praze † 27 března 1885 1839 – Vilém Weitenweber český výtvarný redaktor † 1 prosince 1901 1848 – Jan Vincenc Diviš cukrovarník starosta spisovatel † 13 říjen 1923 1851 – Josef Mukařovský český malíř a ilustrátor † 1 listopadu 1921 1858 – Karel Krnka český konstruktér zbraní † 25 února 1926 1867 – Karel Pospíšil český klavírista a skladatel † 6 dubna 1929 1876 – Rudolf Deyl starší český herec † 16 dubna 1972 1881 – Rudolf Bechyně politik ministr několika vlád † 1 ledna 1948 1884 – Alois Reiser americký hudební skladatel českého původu † 4 dubna 1977 1889 Vilém Rittershain český filmový architekt † 13 února 1963 Hugo Siebenschein český literární historik † 13 prosince 1971 1897 – Bohuslav Tvrdý český dirigent a hudební skladatel † 29 července 1946 1899 – Josef Toman spisovatel básník a dramatik † 27 ledna 1977 1901 – Antonín Kurš divadelní režisér herec a překladatel † 23 září 1960 1904 – Jiří Frejka český režisér a divadelní teoretik † 27 října 1952 1905 – Jindřich Černý spisovatel † 18 května 1960 1912 – Jan Brzák kanoista olympijský vítěz † 15 července 1988 1914 – Rudolf Krzák voják † 22 duben 2004 1919 – Jaroslav Andrejs hudební skladatel a sbormistr † 26 října 2009 1922 – Jaroslav Olšava katolický kněz a spisovatel † 17 března 2012 1924 – Miroslav Skála český spisovatel † 24 února 1989 1926 – Jehuda Bauer izraelský historik českého původu 1929 – Jiří Tichý český lékař profesor neurologie 1930 Karel Weinlich rozhlasový režisér Jiří Skobla československý sportovec bronzová medaili ve vrhu koulí na OH 1956 † 18 listopadu 1978 Milan Schulz český dramatik dramaturg a novinář † 20 ledna 2014 1931 – Radomil Eliška český dirigent 1932 – Viktor Maurer herec † 27 prosince 2010 1933 – Jiří Březina německý geolog českého původu 1935 – Pavel Teimer grafik a typograf † 1 ledna 1970 1936 – Jan Melichar brněnský architekt 1941 – Zdeněk Hatina český skladatel pedagog varhaník dirigent sbormistr 1942 – Vladislav Navrátil fyzik a vysokoškolský pedagog 1943 – Jaromír Štětina český novinář spisovatel a politik 1948 Vítězslav Mácha zápasník olympijský vítěz Ivo Svoboda ministr financí ČR 1950 – Zbyněk Kočvar typograf grafický designér a pedagog 1951 – Josef Rakoncaj český horolezec 1957 – Jaroslava Maxová česká operní pěvkyně a pěvecká pedagožka 1972 – David Švehlík český herec 1979 – Vladimír Volečko český divadelní herec Svět 1244 – Jan III Braniborský braniborský markrabě † 1268 1342 – Marie Portugalská markýza z Tortosy dcera portugalského krále Pedra † 1367 1470 – Tchang Jin čínský učenec malíř kaligraf a básník † 7 ledna 1524 1483 – Rafael Santi italský malíř a architekt florentské školy † 6 dubna 1520 1595 – Pieter de Molyn nizozemský malíř † 23 březen 1661 1632 – Marie Leopoldina Tyrolská manželka císaře Ferdinanda III česká královna † 7 srpna 1649 1660 – Johann Kuhnau německý právník hudební skladatel varhaník a cembalista † 5 června 1722 1700 – Christophe Moyreau francouzský hudební skladatel † 11 května 1774 1725 – Pascal Paoli korsický nacionalista a revolucionář † 1807 1726 – Gerard Majella italský řeholník a světec † 16 října 1755 1732 – José Mutis španělský botanik a matematik † 11 září 1808 1765 – Karel Felix Sardinský sardinský král † 27 dubna 1831 1773 – James Mill skotský historik a ekonom † 23 června 1836 1812 – Gavriil Jakimovič Lomakin ruský sborový dirigent hudebník a skladatel † 21 května 1885 1822 – Giacomo Brogi italský fotograf † 29 listopadu 1881 1835 – Jules Bourdais francouzský architekt † 2 června 1915 1837 – Ignaz Kolisch rakousko-uherský bankéř a šachový mistr † 30 dubna 1889 1856 – Maurice Sarrail francouzský generál z dob první světové války † 23 března 1929 1810 – Philip Henry Gosse britský přírodovědec † 23 srpna 1888 1816 – Victor Antoine Signoret francouzský lékař a entomolog † 3 dubna 1889 1818 – Aasmund Olavsson Vinje norský básník a novinář † 30 července 1870 1820 – Nadar Gaspard-Félix Tournachon francouzský fotograf † 21 března 1910 1826 – Gustave Moreau francouzský malíř † 18 dubna 1898 1837 – Eugène Cuvelier francouzský fotograf † 31 října 1900 1849 – John William Waterhouse anglický malíř † 10 února 1917 1853 – Vladimir Kokovcov premiér Ruského impéria † 29 ledna 1943 1878 – Erich Mühsam německo-židovský anarchista spisovatel a básník † 10 července 1934 1886 – Athenagoras I 268 ekumenický patriarcha konstantinopolský † 7 července 1972 1888 − Hans Richter německý malíř a filmový producent † 1 února 1976 1890 – Anthony Fokker nizozemský letecký konstruktér a výrobce letadel † 3 prosince 1939 1894 – Gertrude Baines od ledna 2009 nejstarší člověk na světě † 11 září 2009 1902 – Frederick Laurence Green anglický spisovatel † 14 dubna 1953 1903 Harold Eugene Edgerton americký vynálezce stroboskopu † 4 ledna 1990 Charles Jackson americký spisovatel † 21 září 1968 1904 – Kurt Georg Kiesinger spolkový kancléř Německé spolkové republiky † 9 března 1988 1910 – Barys Kit americký matematik fyzik a chemik 1911 – Feodor Lynen německý biochemik † 6 srpna 1979 1914 – Kunata Kottulinsky viceprezident Rakouské národní banky † 25 srpna 2004 1915 – Júsaku Kamekura japonský grafický designér † 11 května 1997 1918 – Big Walter Horton americký bluesový hráč na foukací harmoniku † 8 prosince 1981 1921 – Wilbur Thompson americký olympijský vítěz ve vrhu koulí † 25 prosince 2013 1924 – Charlie Rouse americký jazzový saxofonista † 30 listopadu 1988 1926 Ian Paisley předseda vlády Severního Irska † 12 září 2014 Randy Weston americký jazzový klavírista 1927 – Gerry Mulligan americký jazzový hudebník a skladatel † 20 ledna 1996 1928 – James Dewey Watson americký vědec 1929 André Previn americký klavírista a dirigent Christos Sartzetakis prezident Řecka Art Taylor americký jazzový bubeník † 6 února 1995 1934 – Anton Geesink reprezentant Nizozemska v judu † 27 srpna 2010 1935 – Aharon Razin izraelský biochemik 1937 Gene Bertoncini americký jazzový kytarista Merle Haggard americký countryový zpěvák a skladatel 1939 – Lev Berinski izraelský básník spisovatel novinář a překladatel 1941 – Gheorghe Zamfir rumunský hudební skladatel 1948 Philippe Garrel francouzský filmový režisér Patrika Darbo americká herečka 1949 – Horst Ludwig Störmer německý fyzik Nobelova cena 1998 1952 – Udo Dirkschneider německý zpěvák 1953 Patrick Doyle skotský skladatel filmové hudby Christopher Franke německý hudebník a hudební skladatel 1960 − John Pizzarelli americký jazzový kytarista 1965 – Frank Black americký zpěvák a kytarista leader skupiny Pixies 1976 − Andy C anglický hudebník Úmrtí Česko 885 – sv Metoděj slovanský věrozvěst ? 1586 – David Crinitus z Hlavačova český prozaik a básník 10 srpna 1531 1822 – František Xaver Partsch český hudební skladatel 30 ledna 1760 1849 – Jan Svatopluk Presl přírodovědec 4 září 1791 1897 – Friedrich Heidler poslanec Moravského zemského sněmu 7 dubna 1844 1902 – Josef Schöbl profesor očního lékařství a zoolog 16 srpna 1837 1913 – Moritz Allé český astronom a matematik 19 července 1837 1917 František Vymazal český filolog 6 listopadu 1841 Melchior Mlčoch teolog a biblista děkan olomoucké teologické fakulty 6 ledna 1833 1929 – Karel Pospíšil český klavírista a skladatel 6 dubna 1867 1934 – Karel Leger český básník 21 září 1859 1944 – Alexandr Sommer Batěk popularizátor vědy pacifista a esperantista 15 června 1874 1945 – Stěpan Vajda československý důstojník nositel titulu Hrdina Sovětského svazu 17 ledna 1922 1946 – Hana Cavallarová česká operní pěvkyně 18 května 1863 1947 – Václav Kaprál klavírista sbormistr publicista a hudební skladatel 26 března 1889 1954 – Josef Pastyřík československý politik 3 března 1869 1957 – Antonín Odehnal český sochař 1 listopadu 1878 1958 – Vítězslav Nezval český básník 26 května 1900 1963 – Rudolf Vohanka český hudební skladatel 28 prosince 1880 1970 – Karel Neuwirth český lékař v oboru urologie 24 září 1893 1974 – Štěpán Trochta kardinál a biskup litoměřický 26 března 1905 1976 – Josef Váňa český generál 9 ledna 1893 1983 Ruda Kubíček český malíř 18 března 1891 Miroslav Jiroušek český matematik a hudební skladatel 25 října 1903 1991 – Karel Misař spisovatel redaktor vychovatel a dramaturg 30 září 1934 2010 – Miroslav Kácha generál oběť komunistického bezpráví 21 září 1923 Svět 1199 Richard I Lví srdce anglický král 8 září 1157 Pierre Basile francouzský lučištník a Richardův vrah ? 1252 – Petr Veronský světec katolické církve 1205 1283 – Petr I z Alenconu syn francouzského krále Ludvíka IX 1251 1490 – Matyáš Korvín uherský král 23 února 1443 1520 – Rafael Santi italský malíř a architekt florentské školy 6 dubna 1483 1528 – Albrecht Dürer německý malíř 21 května 1471 1699 – Vincent Placcius německý spisovatel 4 února 1642 1779 – Tommaso Traetta italský hudební skladatel 30 března 1727 1829 – Niels Henrik Abel norský matematik 5 srpna 1802 1875 – Moses Hess marxisticky orientovaný filozof židovského původu 21 června 1812 1881 – Gabriel-Jean-Antoine Davioud francouzský architekt 30 října 1824 1883 – Paul Alexandre francouzský botanik a mykolog 20 července 1838 1906 – Alexander Kielland norský spisovatel 18 února 1849 1909 – Franz Wickhoff rakouský historik umění 7 května 1853 1910 – Blahoslavený Michael Rua rector major salesiánů 9 června 1837 1912 – Giovanni Pascoli italský básník 31 prosince 1855 1915 – Musa Ćazim Ćatić bosenský básník novinář a překladatel 12 března 1878 1927 – Friedrich Ohmann rakouský architekt 21 prosince 1858 1928 – Karl Wilhelm von Dalla Torre rakouský entomolog 14 července 1850 1948 – Ludwig von Flotow ministr zahraničí Rakouska-Uherska 17 listopadu 1867 1957 – Pierina Morosini italská panna a mučednice patronka obětí znásilnění a mučednic čistoty 7 ledna 1931 1959 – Leon Arje Me'ir izraelský badatel v oboru islámského umění 12 ledna 1895 1961 – Jules Bordet belgický imunolog a mikrobiolog 13 června 1870 1963 – Allen Whipple americký chirurg 2 září 1881 1966 – Emil Brunner švýcarský evangelický teolog 23 prosince 1889 1969 – Jurij Wjela lužickosrbský učitel a spisovatel 4 března 1892 1971 – Igor Fjodorovič Stravinskij ruský hudební skladatel 17 června 1882 1972 – Heinrich Lübke prezident Spolkové republiky Německo 14 října 1894 1974 – Fraňo Štefunko slovenský sochař řezbář a spisovatel 4 srpna 1903 1975 – Ernst David Bergmann izraelský jaderný fyzik 18 října 1903 1982 Štefan Hoza slovenský operní pěvec 20 října 1906 Pavel Alexejevič Rotmistrov sovětský maršál tankových vojsk 6 července 1901 1986 – Bill Cook kanadský profesionální hokejista 9 října 1896 1992 – Isaac Asimov americký spisovatel a biochemik ruského původu 2 ledna 1920 1996 – Greer Garsonová americká herečka 29 září 1904 1998 Wendy O Williams americká punková zpěvačka 28 května 1949 Tammy Wynette americká country zpěvačka a skladatelka 5 května 1942 2000 Bertram Forer americký psycholog 24 října 1914 Habíb Burgiba první tuniský prezident 3 srpna 1903 2002 − Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 2003 – Babatunde Olatunji nigerijský hudebník 7 dubna 1927 2004 – Larisa Bogorazová ruská lingvistka disidentka 8 srpna 1929 2005 – Rainier III monacký kníže 31 května 1923 2007 – Luigi Comencini italský filmový režisér 8 června 1916 2009 – Mari Trini španělská zpěvačka 12 července 1947 2012 – Ignác Moussa I Daúd kardinál 18 září 1930 2014 Leee Black Childers americký fotograf a manažer 24 července 1945 Mickey Rooney americký herec 23 srpna 1920 2015 – Walter H Haas americký amatérský astronom 3 července 1917 Svátky Česko Vendula Vendulka Venuše Celestýn Celestýna Ruben Svět Slovensko – Irena Katolický kalendář Svatý Sixtus I sedmý papež katolické církve Blahoslavená Pierina Morosini panna a mučednice Blahoslavený Michael Rua spoluzakladatel a druhý rector major salesiánů 7 duben je 97 den roku podle gregoriánského kalendáře 98 v přestupném roce Do konce roku zbývá 268 dní Události Česko 1348 – Byla potvrzení exempce ze světské pravomoci Univerzity Karlovy – potvrzena privilegia Českého království 1621 – Albrecht z Valdštejna je jmenován vrchním velitelem německých vojsk 1878 – Byla založena Českoslovanská sociálně demokratická strana tehdy ještě odnož rakouské sociální demokracie základ Československé sociální demokracie 1969 – Byl napsán první RFC dokument Svět 529 – Byzantský císař Justinián I publikoval Codex Iustinianus 1724 – na Velký pátek premiéra Janových pašijí Johanna Sebastiana Bacha v kostele sv Mikuláše v Lipsku 1795 – francouzský Konvent stanovil že jeden metr je desetimiliontinou kvadrantu poledníku který prochází pařížskou hvězdárnou Ujednocení v otázce přesné délky metru podnítilo další rozvoj vědy a techniky 1827 – John Walke anglický chemik prodává první zápalky které před rokem vynalezl 1896 – Clarence A Worrall si nechal patentovat princip hlavolamu ježek v kleci 1906 – Hora Vesuv vybuchla a zdevastovala Neapol 1917 – De Fallův balet Třírohý klobouk má premiéru v Madridu 1918 – Došlo k nevysvětlenému výbuchu německé vzducholodi LZ 104 1927 – Bylo uskutečněno první veřejné televizní vysílání na dálku z Washingtonu DC do New Yorku 1939 – Druhá světové válka Itálie napadla Albánii 1944 – Z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau se podařilo utéct Rudolfu Vrbovi a Alfrédu Wetzlerovi Zpráva kterou po útěku napsali se stala jedním z nejdůležitějších dokumentů informujících o nacistických koncentračních táborech 1945 – Byla potopena japonská loď Jamato jedna z největších bitevních lodí 1948 – Byla založena Světová zdravotnická organizace 1952 – Na pražském letišti Ruzyně přistál vojenský speciál z Indočíny s československými vojáky zúčastněných v bojích proti Viet-Minhu během indočínské války v řadách francouzské cizinecké legie 1956 – Španělská část Maroka vyhlásila nezávislost 1963 – Vznikla Socialistická federativní republika Jugoslávie 1978 – Prezident USA Jimmy Carter zastavuje vývoj neutronové bomby 1968 – Odstartovala sovětská vesmírná sonda Luna 14 1983 – V průběhu mise STS-6 raketoplán Challenger je astronauty Story Musgravem a Donem Petersonem uskutečněna první procházka ve vesmíru z raketoplánu 1992 – Byla přijata nynější podoba albánské vlajky 1995 – Byl otevřen první úsek metra ve Varšavě 2001 – Do vesmíru byla vypuštěna sonda 2001 Mars Odyssey Narození Česko 1745 – Jiří Družecký český skladatel hobojista a tympánista † 21 června 1819 1795 – Ignaz Feigerle rakousko-moravský biskup a teolog † 27 září 1863 1808 – František Matouš Klácel český básník novinář a filosof † 17 března 1882 1811 – Leopold Lev Thun-Hohenstein český šlechtic a rakouský politik † 17 prosince 1888 1818 – Antonín Skřivan pedagog a odborník v oboru obchodu a účetnictví † 9 května 1887 1833 – Josef Scheiwl český malíř a ilustrátor † 10 června 1912 1835 – Vilém Weiss český chirurg a pedagog † 2 července 1891 1836 – Karl Korb von Weidenheim předlitavský český šlechtic a politik † 15 října 1881 1844 – Friedrich Heidler poslanec Moravského zemského sněmu † 6 dubna 1897 1860 – Rudolf Nováček český vojenský kapelník a skladatel † 11 srpna 1929 1861 – Antonín Pikhart překladatel ze španělštiny a katalánštiny † 13 prosince 1909 1868 – Alois Stompfe předseda české advokátní komory † 25 června 1944 1871 – Václav Schuster národohospodář a politik † 12 srpna 1944 1877 – Albína Honzáková představitelka českého ženského hnutí † 11 července 1973 1878 – Viktor Stretti grafik malíř a ilustrátor † 5 března 1957 1879 – František Nosál český generál † 29 srpna 1963 1883 – Rudolf Richter český atlet-chodec cyklista sportovní funkcionář † 15 ledna 1962 1896 – Pavol Viboch československý]politik a člen protinacistického odboje † 29 května 1981 1907 – Karel Sokolář československý fotbalový reprezentant † 4 července 1970 1908 – Adolf Parlesák autor cestopisů a reportáží † 1 prosince 1981 1909 – František Hudeček český grafik ilustrátor a malíř † 13 května 1990 1913 – Jindřich Klečka ilegální radiotelegrafista ÚVODu † 4 října 1941 1916 – Bianchi Anderloni italský automobilový designér a podnikatel † 7 srpna 2003 1922 Karel Černý filmový architekt a výtvarník † 5 září 2014 Václav Valeš místopředseda československé vlády † 25 června 2013 1924 – Jaroslav Cejp československý fotbalový reprezentant † 22 března 2002 1926 – Miroslav Fiedler český matematik 1928 Miroslav Lamač výtvarný kritik a historik umění † 7 ledna 1992 Ivan Foustka spisovatel † 2 února 1994 Erich Einhorn fotograf a publicista † 16 května 2006 1929 – Jiří Bělka český televizní režisér † 19 září 1989 1930 – Milan Šimečka český a slovenský filozof a literární kritik † 23 září 1990 1931 – Milan Paumer člen antikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů † 22 července 2010 1932 Antonín Líman český japanolog překladatel a pedagog Petr Rada český písňový textař a básník † 25 dubna 2007 1933 – Stanislav Vávra český básník a spisovatel 1935 – Milan Jíra klavírista hudební dramaturg publicista skladatel a dirigent 1936 – Vilém Mandlík československý sprinter a ligový fotbalista 1962 – Miroslav Wanek český básník skladatel a hudebník 1963 – Aleš Zimolka rockový bubeník † 26 května 2012 1966 – Lucie Bílá česká zpěvačka populární hudby 1970 – Jiří Novotný český fotbalista 1980 – Luboš Bartoň český basketbalista 1983 – Jakub Smrž český motocyklový závodník Svět 1206 – Ota II Bavorský bavorský vévoda a rýnský falckrabě † 29 listopadu 1253 1506 – František Xaverský světec zakladatel jezuitského řádu † 3 prosince 1552 1629 – Juan José de Austria levoboček španělského krále Filipa IV a nizozemský místodržitel † 17 září 1679 1640 – Ludmilla Elisabeth von Schwarzburg-Rudolstadt německá básnířka † 12 března 1672 1644 – François de Neufville de Villeroy maršál Francie † 18 července 1730 1652 – Klement XII papež † 6 února 1740 1713 – Nicola Sala italský hudební skladatel a pedagog † 31 srpna 1801 1727 – Michel Adanson francouzský etnolog a přírodovědec † 3 srpna 1806 1750 – Donatien Rochambeau francouzský generál † 20 října 1813 1770 – William Wordsworth anglický básník † 23 dubna 1850 1772 – Charles Fourier francouzský utopický socialista † 10 října 1837 1780 – Jørgen Jørgensen dánský korzár † 20 ledna 1841 1781 – Francis Leggatt Chantrey anglický sochař † 25 října 1841 1786 – William R King americký politik † 18 dubna 1853 1841 – Alfred Cogniaux belgický botanik † 15 dubna 1916 1844 – André Laurie francouzský spisovatel † 9 dubna 1909 1847 – Jens Peter Jacobsen dánský spisovatel básník a přírodovědec † 30 dubna 1885 1853 Martial Caillebotte francouzský fotograf skladatel a filatelista † 16 ledna 1910 Leopold vévoda z Albany syn britské královny Viktorie † 27 března 1884 1866 – Erik Ivar Fredholm švédský matematik † 17 srpna 1927 1880 – Otto Prutscher rakouský designér a architekt † 15 února 1949 1881 – Daisy Ashfordová anglická spisovatelka † 15 ledna 1972 1882 – Kurt von Schleicher poslední říšský kancléř Výmarské republiky † 30 června 1934 1883 – Gino Severini italský malíř † 26 února 1966 1884 – Bronisław Malinowski polský a britský antropolog sociolog a etnograf † 16 května 1942 1887 – Charles Seymour Wright kanadský fyzik voják a polárník † 1 listopadu 1975 1889 – Gabriela Mistralová chilská básnířka † 10 ledna 1957 1891 – Eino Leino finský zápasník olympijský vítěz † 30 listopadu 1986 1893 – Allen Dulles ředitel americké CIA † 29 ledna 1969 1897 – Erich Loewenhardt německý stíhací pilot † 10 srpna 1918 1902 Herbert Kenneth Airy Shaw anglický botanik † 1985 Kustaa Pihlajamäki finský zápasník olympijský vítěz † 10 února 1944 1911 – Hervé Bazin francouzský spisovatel † 17 února 1996 1913 Georgij Jefimovič Peredělskij sovětský maršál † 21 listopadu 1987 Sven Rosendahl švédský spisovatel † 8 září 1990 1915 Henry Kuttner americký spisovatel science fiction † 4 února 1958 Billie Holiday americká jazzová zpěvačka † 17 července 1959 1916 – Bianchi Anderloni italský automobilový designér a podnikatel † 7 srpna 2003 1920 – Ravi Šankar indický skladatel a hráč na sitár † 11 prosince 2012 1924 – Johannes Mario Simmel rakouský spisovatel † 1 ledna 2009 1927 – Babatunde Olatunji nigerijský hudebník † 6 dubna 2003 1928 Alan Pakula americký filmový scenárista režisér a producent † 19 listopadu 1998 James Garner americký herec † 19 července 2014 1931 – Donald Barthelme americký spisovatel † 23 července 1989 1933 – Wayne Rogers americký herec 1934 – Victor Feldman britský jazzový klavírista a bubeník † 12 května 1987 1935 – Bobby Bare americký country zpěvák a skladatel 1936 Wilhelm Przeczek polský učitel básník spisovatel a aktivista † 10 července 2006 Jean Flori francouzský historik 1938 Pete La Roca americký jazzový bubeník † 20 listopadu 2012 Spencer Dryden americký bubeník † 11 ledna 2005 Freddie Hubbard americký jazzový trumpetista † 29 prosince 2008 1939 – Francis Ford Coppola americký filmový scenárista režisér a producent 1941 – Gorden Kaye britský herec 1942 – Gualtiero Bassetti italský kardinál 1943 – Mick Abrahams anglický kytarista 1944 Makoto Kobajaši japonský fyzik Nobelova cena 2008 Gerhard Schröder spolkový kancléř Spolkové republiky Německo 1946 Stan Winston americký specialista na filmové efekty † 15 června 2008 Colette Bessonová francouzská olympijská vítězka v běhu na 400m † 9 srpna 2005 1947 Florian Schneider německý hráč na syntezátory a skladatel Charles Pitts americký kytarista a zpěvák † 1 května 2012 1948 Arnie Robinson americký atlet olympijský vítěz ve skoku do dálky Dallas Taylor americký bubeník † 18 ledna 2015 1954 – Jackie Chan hongkonsko-americký herec a kung-fu bojovník 1961 – Troels Rasmussen dánský fotbalový brankář na DBUdk zápasy za A-tým < ref> 1964 Russell Crowe na Novém Zélandu narozený australský herec držitel Oscara a Zlatého glóbu 1971 − Guillaume Depardieu francouzský herec † 13 října 2008 1979 − Nicole Fiorentino americká baskytaristka Úmrtí Česko 1783 – František Václav Habermann český hudební skladatel a pedagog 20 září 1706 1886 – Alois Anderka druhý starosta Moravské Ostravy 25 června 1825 1890 – Václav Munzar poslanec Českého zemského sněmu starosta Lázní Bělohrad 17 dubna 1837 1926 – František Malínský podnikatel politik a poslanec 30 listopadu 1850 1930 – Edmund Palkovský český vlastenec právník a podnikatel 18 října 1858 1935 – Rudolf Jaroš československý politik 15 ledna 1869 1938 – Pavel Julius Vychodil katolický kněz spisovatel a překladatel 18 dubna 1862 1939 – Karel Špillar český malíř a grafik 21 listopadu 1871 1940 – Karel Trapl čs ministr financí 31 srpna 1881 1943 – Jaroslav Havlíček český spisovatel 3 února 1896 1951 – Sergej Vojcechovský československý generál ruského původu 28 října 1883 1952 – Emil Hlavica sochař malíř grafik a ilustrátor 28 dubna 1887 1953 – Václav Vydra starší český herec a režisér 29 dubna 1876 1962 – Jaroslav Durych český prozaik 2 prosince 1886 1966 – Bohumil Němec botanik rektor University Karlovy a politik 12 března 1873 1970 – Václav Richter český historik a teoretik umění 30 srpna 1900 1975 – Josef Těšínský zpravodajský důstojník a pobočník velitele u 310 československé stíhací peruť RAF 28 ledna 1916 1980 – Jaroslav Průšek sinolog 14 září 1906 1999 – Ivan Diviš český básník a esejista 18 září 1924 2001 – Josef Filipec český jazykovědec lexikograf 21 února 1915 2003 – Ferdinand Seibt německý historik českého původu 9 května 1927 2004 – Miroslav Roudný jazykovědec 10 ledna 1919 2006 – Eduard Landa malíř regionu Podorlicka 14 března 1926 2010 – Jiří Bureš duchovní církve československé husitské a politik 25 listopadu 1944 2011 – Blažena Holišová česká herečka 11 července 1930 2013 – Stanislav Hranický český heavymetalový zpěvák 6 června 1951 Svět 30 – jedno z možných dat úmrtí Ježíše Krista 1297 – Siegfried II z Westerburku kolínský arcibiskup 1340 – Jiří II Trojdenovič kníže mazovský 1308 1498 – Karel VIII francouzský král 30 června 1470 1609 – Tiburzio Vergelli italský sochař 1551 1614 – El Greco malíř sochař a architekt řeckého původu 1541 1644 – Carlo Carafa st biskup a nuncius papežský diplomat a spisovatel 1584 1651 – Lennart Torstenson švédský maršál 17 srpna 1603 1719 – Svatý Jan Křtitel de la Salle kněz a reformátor školství 30 dubna 1651 1724 – Robert Allason anglický obchodník zakladatel manufaktury v Rumburku ? ? 1736 – Samuel Timon uherský polyhistor a pedagog slovenského původu 20 července 1675 1780 – Jørgen Jørgensen dánský korzár † 20 ledna 1841 1789 – Abdulhamid I osmanský sultán 20 března 1725 1803 – Toussaint Louverture haitský černošský vojevůdce a revolucionář 20 května 1743 1811 – Dositej Obradović srbský osvícenec reformátor a spisovatel 17 února 1742 1816 – Marie Ludovika Beatrix z Modeny třetí manželka rakouského císaře Františka I 14 prosince 1787 1822 – Platon Zubov ruský politik carovrah 15 listopadu 1767 1823 – Jacques Charles francouzský vynálezce vědec matematik 12 listopadu 1746 1836 – William Godwin anglický novinář spisovatel a filosof 3 března 1756 1845 – Julie Clary manželka Josefa Bonaparta španělská královna 26 prosince 1771 1850 – William Lisle Bowles anglický básník a kritik 24 září 1762 1858 – Anton Diabelli rakouský skladatel a hudební nakladatel 6 září 1781 1859 – René Théodore Berthon francouzský malíř 17 července 1776 1870 – Claude Félix Abel Niépce de Saint-Victor francouzský vynálezce v oboru fotografie 26 července 1805 1871 – Wilhelm von Tegetthoff rakouský admirál 23 prosince 1827 1877 – Fernán Caballero španělská spisovatelka 24 prosince 1796 1891 – Phineas Taylor Barnum americký podnikatel a zakladatel cirkusu 5 července 1810 1900 – Frederic Edwin Church americký malíř 4 května 1826 1918 – Albert Hauck německý luteránský teolog a církevní historik 9 prosince 1845 1928 – Alexandr Bogdanov ruský bolševický filozof ekonom a spisovatel 22 srpna 1873 1929 – Édouard Schuré francouzský spisovatel filozof a muzikolog 21 ledna 1841 1933 Karel Štěpán Rakousko-Těšínský rakouský arcivévoda a admirál 5 září 1860 Raymond Paley anglický matematik 7 ledna 1907 1934 – Heinz Prüfer německý matematik 10 listopadu 1896 1939 – Mary Steen dánská fotografka 28 října 1856 1943 Jovan Dučić srbský básník 17 února 1874 Alexandre Millerand francouzský politik 10 února 1859 Jakub Bojko polský spisovatel a politik 6 července 1857 1945 Kósaku Ariga admirál japonského císařského námořnictva 21 srpna 1897 Seiiči Itó japonský admirál 26 července 1890 Hisao Kotaki důstojník japonského císařského námořnictva 7 listopadu 1901 1947 – Henry Ford americký průmyslník 30 července 1863 1961 – Vanessa Bell britská malířka 30 května 1879 1964 – Konštantín Čulen slovenský politik novinář a historik 26 února 1904 1968 – Jim Clark skotský pilot Formule 1 4 března 1936 1969 – Rómulo Gallegos venezuelský spisovatel a politik 2 srpna 1884 1976 – Jimmy Garrison americký jazzový kontrabasista 1934 1985 – Carl Schmitt německý právní a politický teoretik 11 července 1888 1986 Leonid Kantorovič sovětský matematik a ekonom Nobelova cena za ekonomii 1975 19 ledna 1912 Rudolf Dilong slovenský kněz a spisovatel 1 srpna 1905 1988 – Hamdija Pozderac prezident Jugoslávie 15 ledna 1924 1990 – Ronald Evans americký vojenský letec a astronaut z Apolla 17 10 listopadu 1933 1993 – Willi Meinck německý spisovatel 1 dubna 1914 1994 – Agathe Uwilingiyimana premiérka Rwandy 23 května 1953 2002 – John Agar americký herec 31 ledna 1921 2004 – Enrico Ameri italský novinář 2008 – Freddie Hubbard americký jazzový trumpetista  7 dubna 1938 2009 Jack Wrangler americký pornoherec a režizér 11 července 1946 Stanley Jaki římskokatolický kněz historik vědy a profesor fyziky maďarského původu 17 srpna 1924 2012 – Mike Wallace americký žurnalista herec a moderátor 9 května 1918 2013 – Dwike Mitchell americký klavírista 14 února 1930 2014 − Peaches Geldof anglická televizní moderátorka modelka a novinářka 13 března 1989 Svátky Česko Významný den Den vzdělanosti Heřman Hermína Afra Armand Armin Lotar Lothar Zoltán Svět Světový den zdraví Slovensko – Zoltán Arménie – Zvěstování Katolický kalendář Svatý Anaklét třetího papež římskokatolické církve Pravoslavné církevní kalendárium podle starého juliánského kalendáře Zvěstování přesvaté Bohorodice; veliký svátek z dvanáctera Svatý Prokop Sázavský † 1053 Reference 8 duben je 98 den roku podle gregoriánského kalendáře 99 v přestupném roce Do konce roku zbývá 267 dní Události Česko 1861 – Byl vydán protestantský patent kterým se protestantům v Habsburské monarchii dostalo po stránce právní plné náboženské rovnoprávnosti 1872 – V Náchodě je založen pivovar 1919 – Národní shromáždění schválilo zákon o zřízení Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké 1920 – V ČSR první pozemková reforma změna vlastnických práv k půdě s cílem rozdělit velké soukromé pozemkové vlastnictví 1968 – Oldřich Černík se stal premiérem ČSSR Svět 1378 – papežem byl zvolen Urban VI definitivně začíná církevní rozkol schizma 1546 – Tridentský koncil definitivně ustanovil biblický kánon 1895 – V soudním sporu Pollock vs Farmers' Loan & Trust Co rozhodl nejvyšší americký soud že daň z příjmu je ve své podstatě protiústavní 1911 – Nizozemský fyzik Heike Kamerlingh Onnes objevil supravodivost 1944 – Druhá světová válka byla zahájena Krymská operace 1950 – Sovětské bojové letadlo sestřelilo nad Baltským mořem neozbrojený hlídkový letoun amerického letectva jenž údajně porušil sovětský vzdušný prostor 10 členů posádky zahynulo 1971 – Na prvním kongresu Mezinárodní romské unie byl ustanoven Mezinárodní romský den 2005 Papež Jan Pavel II byl pohřben v bazilice svatého Petra ve Vatikánu Pohřbu se zúčastnily statisíce věřících a několik desítek prezidentů a předsedů vlád Neznámí pachatelé zastřelili v Bagdádu tři šíitské duchovní Při jiném incidentu přišel o život americký voják kterého v oblasti asi 240 km severně od Bagdádu zabila nastražená puma Narození Česko 1624 – Karel II z Lichtenštejna olomoucký biskup † 23 září 1695 1708 – Jiří Čart houslista a skladatel † 1778 1727 – Jan Tadeáš Antonín Peithner z Lichtenfelsu báňský geolog a přírodovědec † 22 června 1792 1855 – Adolf Stránský český novinář a politik † 18 prosince 1931 1859 – Edmund Husserl rakouský filosof moravského původu a zakladatel fenomenologie † 27 dubna 1938 1866 – Emanuel Tilsch český právník † 7 srpna 1912 1870 Josef Netolický československý politik † ? Gustav Oberleithner československý politik německé národnosti † 19 května 1945 1872 Bedřich Bendelmayer český architekt † 20 dubna 1932 Vojtěch Hampl československý politik † 19 října 1944 1877 – Albert Milota československý právní teoretik a politik † 22 prosince 1940 1891 – František Albert Libra architekt a urbanista † 30 června 1958 1900 – Libuše Paserová česká operní pěvkyně † 11 března 1984 1901 – Vilém Vrabec český kuchař † 27 ledna 1983 1911 – František Peřina generál legendární pilot † 6 května 2006 1912 – Jozef Gabčík slovenský voják který se podílel na atentátu na říšského protektora v roce 1942 † 18 června 1942 1920 – Josef Daněk vynálezce † 21 května 2001 1921 – Jan Novák klavírista a hudební skladatel † 17 listopadu 1984 1922 – Josef Macek český historik † 10 prosince 1991 1924 – Dušan Vrchoslav hudební skladatel 1926 – Ladislav Pavlovič československý fotbalový reprezentant † 28 ledna 2013 1928 – Kamila Moučková česká hlasatelka a moderátorka 1933 – Jaroslav Smolka hudební režisér muzikolog a skladatel † 19 srpna 2011 1934 – Karolina Slunéčková herečka † 11 června 1983 1938 – Jarmila Panevová česká jazykovědkyně 1940 – Miloš Pojar český spisovatel historik a diplomat † 23 ledna 2012 1943 – Martin Hilský profesor anglické literatury překladatel z angličtiny a shakespearolog 1944 Karel Keller arabista a hispanista Jiří Datel Novotný herec publicista scenárista a režisér 1945 – Jiří Waldhauser český archeolog 1950 – Leo Marian Vodička český tenorista 1956 – Roman Dragoun český hudebník 1962 – Leonard Medek český spisovatel 1963 – František Sahula český hudebník † 1 května 2008 1966 – Iveta Bartošová česká zpěvačka 1968 – Michaela Kuklová česká herečka Svět 1250 – Jan Tristan z Nevers hrabě z Nevers a z Valois z dynastie Kapetovců † 3 srpna 1270 1336 – Tamerlán turkický vojevůdce a dobyvatel † 18 února 1405 1540 – Hidenaga Hašiba japonský vojevůdce † 15 února 1591 1583 – Mikuláš Esterházi uherský šlechtic † 11 září 1645 1605 – Filip IV Španělský španělský král † 17 září 1665 1655 – Ludvík Vilém I Bádenský markrabě bádenský a velitel říšských císařských vojsk † 4 ledna 1707 1692 – Giuseppe Tartini italský houslista a skladatel † 26 února 1770 1695 – Johann Christian Günther německý básník † 15 března 1723 1761 – Guillaume-Joseph Chaminade francouzský kněz blahoslavený † 22 ledna 1850 1775 – Adam Albert Neipperg rakouský šlechtic generál a státník † 22 února 1829 1801 – Karolína Ferdinanda Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně a saská korunní princezna † 22 května 1832 1808 – Eugène Bourdon francouzský fyzik † 29 září 1884 1815 – Andrew Graham irský astronom † 5 listopadu 1908 1818 – Kristián IX dánský král † 29 ledna 1906 1840 – Franco Faccio italský skladatel a dirigent † 21 červenec 1891 1847 – Karl Wittgenstein vládce rakouského ocelářského průmyslu † 20 ledna 1913 1859 Edmund Husserl německý filosof † 27 dubna 1938 Teodor Teodorov bulharský předseda vlády † 5 srpna 1924 1860 – Ivan Roškar jugoslávský ministr zemědělství † 23 května 1933 1861 – Son Pjong-hui korejský představitel hnutí za nezávislost † 19 května 1922 1870 – John Paine olympijský vítěz ve sportovní střelbě † 2 srpna 1951 1871 Joseph August Lux rakouský spisovatel a teoretik moderní architektury † 23 července 1947 Clarence Hudson White americký fotograf † 7 července 1925 1875 – Albert I Belgický třetí belgický král † 17 února 1934 1885 – Alfred Cheney Johnston americký fotograf † 17 dubna 1971 1892 – Richard Neutra rakousko-americký architekt † 16 dubna 1970 1893 – Mary Pickfordová kanadská filmová herečka scenáristka a spisovatelka † 29 května 1979 1894 – Raymond Schwartz francouzský ředitel banky básník esperantista humorista a kabaretiér † 14 května 1973 1897 – Jan Żabiński polský zoolog † 26 července 1974 1898 Terezie Neumannová katolická mystička † 18 září 1962 Achille Van Acker premiér Belgie † 10 června 1975 1899 – Harry Steel americký zápasník zlato na OH 1924 † 8 října 1971 1904 Yves Congar francouzský teolog a kardinál † 22 června 1995 John Hicks britský ekonom † 20 května 1989 1905 – Bernt Evensen norský rychlobruslař olympijský vítěz † 24 srpna 1979 1909 John Fante americký prozaik a scenárista † 8 května 1983 Štefan Králik slovenský dramatik † 30 ledna 1983 1911 Melvin Calvin americký chemik nositel Nobelovy ceny za chemii za rok 1961 † 8 ledna 1997 Emil Cioran rumunsko-francouzský filozof † 20 června 1995 1912 – Sonja Henie norská krasobruslařka a herečka † 12 října 1969 1913 – Rudi Supek chorvatský sociolog † 2 ledna 1993 1918 – Betty Fordová manželka 38 prezidenta USA Geralda Forda † 8 července 2011 1919 Roger Pigaut francouzský herec a režisér † 24 prosince 1989 Kiiči Mijazawa japonský premiér v letech 1991–1993 † 28 června 2007 1920 − Carmen McRae americká zpěvačka † 10 listopadu 1994 1922 – Gerald Green americký spisovatel † 29 srpna 2006 1923 – Edward Mulhare americký herec † 24 května 1997 1926 – František Vnuk slovenský fyzikální metalurg a historik 1929 – Jacques Brel belgický písničkář † 8 října 1978 1930 – Karel Hugo Bourbonsko-Parmský vévoda parmský král španělský král Etrurie † 18 srpna 2010 1932 – József Antall premiér Maďarska † 12 prosince 1993 1938 – Kofi Atta Annan generální tajemník OSN 1939 – Edwin Frederick O'Brien americký kardinál 1942 Roger Chapman anglický rockový zpěvák Džuničiró Koizumi japonský politik 1944 Ján Bahna slovenský architekt a pedagog Keef Hartley britský bubeník † 26 listopadu 2011 Deke Richards americký hudební producent a skladatel † 24 března 2013 Hywel Bennett velšský herec 1947 Steve Howe anglický kytarista Robert Kiyosaki americký podnikatel a spisovatel 1951 Geir Haarde předseda islandské vlády Mel Schacher baskytarista americké rockové skupiny Grand Funk Railroad 1962 – Izzy Stradlin americký kytarista 1963 – Julian Lennon britský hudebník prvorozený syn Johna Lennona 1967 − Kate Barry anglická fotografka † 11 prosince 2013 1971 – Gerhard Plankensteiner italský sáňkař 1972 – Paul Gray hudebník člen skupiny Slipknot † 24 května 2010 1980 – Katee Sackhoff americká herečka 1984 – Júlia Liptáková slovenská modelka 1988 – Jenni Asserholt švédská hokejistka Úmrtí Česko 1150 – Gertruda Babenberská česká kněžna asi 1118 1322 – Markéta Přemyslovna česká princezna vratislavská kněžna 21 února 1296 1755 – František Benedikt Klíčník moravský stavitel pokřtěn 13 května 1678 1815 – Jakub Jan Ryba český hudební skladatel 26 října 1765 1830 – Josef Šternberk šlechtic mecenáš a osvícenec 4 září 1763 1907 – Hana Kvapilová česká herečka 29 listopadu 1860 1914 – Jakub Arbes český spisovatel a novinář 12 června 1840 1936 – Božena Benešová česká spisovatelka 30 listopadu 1873 1942 – Jan Hon český politik starosta Vyškova 18 srpna 1897 1947 – Vladimír Krychtálek proněmecký novinář 27 ledna 1903 1948 – Rudolf Mlčoch podnikatel novinář a politik 17 dubna 1880 1972 – Josef Nepomucký československý politik ministr československých vlád 12 října 1897 1975 – Josef Mokrý český básník 23 září 1932 1989 – Zdeněk Šmíd překladatel ze španělštiny 5 června 1908 1992 – Otakar Dadák herec 16 prosince 1918 2000 Eva Sadková česká filmová režisérka a scenáristka 16 července 1931 František Šťastný český motocyklový závodník 12 listopadu 1927 2001 – Jiří Zahradníček operní zpěvák tenorista 22 listopadu 1923 2002 – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 2004 – Věra Petáková česká divadelní a filmová herečka 8 února 1923 2005 – Vladislav Martinek český lesnický entomolog 17 ledna 1926 2006 – František Stavinoha český spisovatel kladenský horník 10 července 1928 2010 – Jiří Šolc český vojenský historik 13 listopadu 1932 2013 – Vladimír Zeman český politik 9 ledna 1942 2014 Alena Hynková česká scenáristka dramaturgyně a režisérka 25 května 1947 Petr Traxler skifflový a folkový kytarista mandolinista skladatel a zpěvák 29 září 1948 Svět 217 – Caracalla římský císař 4 dubna 188 1143 – Jan II Komnenos byzantský císař 13 září 1087 1196 – Knut I švédský král 1160 1364 – Jan II Francouzský francouzský král 26 dubna 1319 1492 – Lorenzo I Medicejský vládce Florencie 1 ledna 1449 1586 – Martin Chemnitz protestanský teolog 9 listopadu 1522 1676 – Klaudie Felicitas Tyrolská manželka Leopolda I královna česká uherská chorvatská a slavonská 30 května 1653 1735 – František II Rákóczi vůdce uherského povstání proti Habsburkům 27 března 1676 1816 – Julie Billiart francouzská řeholnice 12 července 1751 1835 – Wilhelm von Humboldt německý diplomat a filozof 22 června 1767 1848 – Gaetano Donizetti italský hudební skladatel 29 listopadu 1797 1854 – Józef Elsner německý hudební skladatel pedagog a teoretik 1 června 1766 1860 – István Széchenyi maďarský šlechtic politik a národní hrdina 21 září 1791 1866 – Benjamin Guy Babington anglický lékař a epidemiolog 5 března 1794 1870 – Charles Auguste de Bériot belgický houslista a hudební skladatel 20 února 1802 1878 – Eugène Belgrand pařížský inženýr 23 dubna 1810 1894 – Oskar Höcker německý herec spisovatel a dramatik 13 června 1840 1909 – Venceslaus Ulricus Hammershaimb faerský lingvista 25 března 1819 1913 – Gyula Kőnig maďarský matematik 16 prosince 1849 1915 – Louis Pergaud francouzský spisovatel 22 ledna 1882 1916 – Fredrik Idestam finský podnikatel zakladatel společnosti Nokia 28 října 1838 1919 – Loránd Eötvös maďarský fyzik 27 července 1848 1922 – Erich von Falkenhayn pruský politik a voják náčelník generálního štábu za 1 světové války na straně Dohody 11 listopadu 1861 1931 – Erik Axel Karlfeldt švédský básník 20 července 1864 1936 – Robert Bárány rakouský fyzik nositel Nobelovy ceny 22 dubna 1876 1940 – Karl Becker generál Wehrmachtu 14 prosince 1879 1943 – Itamar Ben Avi novinář a sionistický aktivista 31 července 1882 1949 – Wilhelm Adam německý generál wehrmachtu za druhé světové války 15 září 1878 1950 – Vaclav Nižinskij ruský tanečník 28 února 1889 1956 – Wolf Gold signatář izraelské deklarace nezávislosti 31 ledna 1889 1961 – Marie Anunciáta Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně 13 července 1876 1968 – Ernst Wilhelm Nay německý malíř 11 června 1902 1970 Benčo Obreškov bulharský malíř 27 dubna 1899 Felix Bourbonsko-Parmský parmský a lucemburský princ 28 října 1893 Julius Pokorny německý jazykovědec 12 června 1887 1972 – Marian Bielicki polský spisovatel 5 června 1920 1973 – Pablo Picasso španělský malíř a sochař 25 října 1881 1981 – Omar Bradley americký pětihvězdičkový generál 12 února 1893 1984 – Pjotr Leonidovič Kapica sovětský fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 1978 8 července 1894 1992 – Daniel Bovet italský farmakolog Nobelova cena 1957 23 března 1907 1995 – Andrej Očenáš slovenský hudební skladatel 8 ledna 1911 1997 – Laura Nyro americká hudební skladatelka textařka zpěvačka a pianistka 18 října 1947 2006 Gerard Reve nizozemský spisovatel 14 prosince 1923 Henry Lewy německý hudební producent a zvukový inženýr 31 května 1926 2007 Ján Bzdúch slovenský herec 21 května 1922 Sol LeWitt americký malíř sochař a kreslíř 9 září 1928 2010 – Malcolm McLaren britský hudebník módní návrhář 22 ledna 1946 2011 – John McCracken americký sochař a malíř 2012 – Rikija Jasuoka japonský zpěvák a herec 19 července 1947 2013 – Margaret Thatcherová bývalá předsedkyně britské vlády 13 října 1925 2014 Karlheinz Deschner německý spisovatel 23 května 1924 Emmanuel III Delly irácký katolický kněz kardinál 27 září 1927 Jozef Repko slovenský spisovatel-prozaik a dramatik 12 října 1940 2015 – Jean-Claude Turcotte kanadský kardinál 26 června 1936 Svátky Česko Ema Makar Valter Valtr Svět Mezinárodní den Romů Slovensko – Albert Pranostiky Česko Na svatou Emu neplivej však žhlenu 9 duben je 99 den roku podle gregoriánského kalendáře 100 v přestupném roce Do konce roku zbývá 266 dní Události Česko 2009 – Český prezident Václav Klaus jmenoval stávajícího předsedu Českého statistického úřadu Jana Fischera premiérem a pověřil ho sestavením nové vlády Svět 1241 – Slezští a malopolští rytíři se utkali s mongolským vojskem v bitvě u Lehnice V boji zahynul polský kníže Jindřich II Pobožný 1865 – Kapitulací vojska Konfederace pod velením generála Lee v bitvě u Appomattoxu byla oficiálně ukončena Americká občanská válka 1917 – První světová válka byla za zahájena Nivellova ofenzíva 1940 – Druhá světová válka začala námořní bitva o Narvik Narození Česko 1586 – Julius Jindřich Sasko-Lauenburský šlechtic vévoda císařský vojevůdce † 20 listopadu 1665 1654 – Samuel Fritz cestovatel a misionář † 20 března 1725 1754 – Antonín František Bečvařovský hudební skladatel † 15 května 1823 1817 – Kazimír Tomášek kněz a národní buditel † 20 dubna 1876 1819 – Václav Treitz český lékař † 27 srpna 1872 1823 – Franz Siegmund rakouský a český podnikatel a politik německé národnosti † 11 září 1900 1843 – Vincenc Prasek slezský pedagog jazykovědec spisovatel a novinář † 31 prosince 1912 1847 – Jan Jaromír Hanel právník a právní historik † 20 října 1910 1854 – Jan Sedlák světící biskup pražský a spisovatel † 30 září 1930 1858 – Zdenka Braunerová česká malířka † 23 května 1934 1867 – Hugo Kosterka český překladatel a vydavatel † 31 května 1956 1876 – Arnold Bobok československý politik slovenské národnosti † 31 října 1924 1877 – Josef Mayer československý politik německé národnosti † 3 května 1938 1879 – Wenzel Staněk československý politik německé národnosti † 3 října 1926 1880 Filip Dobrovolný československý politik † 16 září 1930 Jan Letzel český stavitel a architekt † 26 prosince 1925 1884 Milada Gampeová herečka † 6 května 1956 Otakar Vindyš lední hokejista † 23 prosince 1949 1891 – Vlasta Burian herec zpěvák divadelní ředitel sportovec a podnikatel † 31 ledna 1962 1893 – Jiří Sedmík český legionář politik a diplomat † 18 prosince 1942 1902 František Suchý Brněnský hobojista a hudební skladatel † 12 července 1977 Bohuslav Ilek literární vědec a překladatel † 5 ledna 1988 1915 – Prokop Málek lékař šéfredaktor časopisu Vesmír † 30 září 1992 1921 – Jiří Švengsbír rytec grafik a ilustrátor † 3 března 1983 1925 – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik † 23 května 2002 1927 – Jaroslav Foltýn skladatel dirigent hudební skladatel a pedagog 1928 – Richard Fremund malíř grafik a scénický výtvarník † 21 května 1969 1930 – Jaroslav Švehlík herec † 16 března 1973 1937 – Pavel Klener český lékař a politik 1940 – Jaroslav Kraft paleontolog † 10 ledna 2007 1943 – Jana Hrabětová česká historička a etnografka 1947 – Věra Nosková spisovatelka novinářka propagátorka vědy 1948 – Jan Šafránek malíř 1949 – Hynek Žalčík český hudební producent a textař † 8 února 2005 1952 – Jiří Kolář policista bývalý prezident Policie ČR 1965 Vladimír Morávek filmový a divadelní režisér Pavlína Pořízková první česká topmodelka a herečka 1975 – Otto Fischer matematik a statistik 3 dubna 1909 Svět 1054 – Judita Marie Švábská uherská královna a polská kněžna † 14 březen 1105 1127 – Svatý Felix z Valois francouzsky poustevník kněz spoluzakladatel řádu trinitářů † 4 listopadu 1212 1285 – Ajurbarwada čtvrtý císař říše Jüan a sedmý veliký chán mongolské říše † 1 března 1320 1649 – James Scott vévoda z Monmouthu nemanželský syn anglického krále Karla II † 15 července 1685 1770 – Thomas Johann Seebeck německý fyzik † 10 prosince 1831 1778 – Louis de Beaupoil de Sainte-Aulaire francouzský politik † 13 listopadu 1854 1784 – Rafael del Riego španělský generál a politik † 7 listopadu 1823 1791 – George Peacock anglický matematik † 8 listopadu 1858 1802 – Elias Lönnrot finský spisovatel † 19 března1884 1806 – Isambard Kingdom Brunel britský konstruktér † 15 září 1859 1819 – Annibale de Gasparis italský astronom † 21 března 1892 1821 – Charles Pierre Baudelaire francouzský básník † 31 srpna 1867 1830 – Eadweard Muybridge anglický fotograf a vynálezce † 8 května 1904 1835 – Leopold II Belgický belgický král † 17 prosince 1909 1848 Pierre Daniel Chantepie de la Saussaye holandský religionista † 20 dubna 1920 Ezechiel Moreno Díaz biskup a světec † 19 srpna 1906 1853 – Gaston Bonnier francouzský botanik † 30 prosince 1922 1865 Charles Proteus Steinmetz německo-americký matematik a elektroinženýr † 26 října 1923 Erich Ludendorff pruský a německý generál a politik † 20 prosince 1937 1855 – Pavlos Kunduriotis řecký admirál † 22 srpna 1935 1872 – Léon Blum premiér Francie † 30 března 1950 1875 – Jacques Futrelle americký spisovatel detektivek † 15 dubna 1912 1882 Fridrich František IV Meklenburský meklenbursko-zvěřínský velkovévoda † 17 listopadu 1945 Bohuslav Klimo slovenský básník a politik † 11 května 1952 1898 – Paul Robeson americký herec sportovec zpěvák a spisovatel † 23 ledna 1976 1900 – Hendrik Kloosterman holandský matematik † 6 května 1968 1905 – James William Fulbright americký právník a politik † 9 února 1995 1906 Natalia Tułasiewicz polská mučednice blahoslavená † 31 března 1945 Victor Vasarely maďarsko–francouzský malíř † 15 března 1997 1908 – Victor Vasarely maďarský malíř sochař a tiskař průkopník tzv op-artu † 15 března 1997 1912 – Lev Kopelev sovětský spisovatel † 18 června 1997 1917 – Brad Dexter americký herec † 12 prosince 2002 1918 – Jørn Utzon dánský architekt † 29 listopadu 2008 1921 – Jicchak Navon izraelský prezident 1922 – Michael Palliser britský diplomat † 19 června 2012 1923 – Albert Decourtray francouzský kardinál † 16 září 1994 1926 – Hugh Hefner zakladatel a vydavatel časopisu Playboy 1928 − Monty Sunshine anglický klarinetista † 30 listopadu 2010 1932 Ladislav Kováč slovenský vysokoškolský pedagog biolog a politik † Carl Perkins průkopník hudebního stylu rockabily † 19 ledna 1998 1933 Jean-Paul Belmondo francouzský divadelní a filmový herec René Burri švýcarský fotograf † 20 října 2014 1935 – Aulis Sallinen finský skladatel 1936 – Valerie Solanas americká spisovatelka † 25 dubna 1988 1938 – Viktor Černomyrdin ruský premiér † 3 listopadu 2010 1948 – Michel Godet francouzský prognostik a futurolog 1950 Kenneth Dale Cockrell americký kosmonaut Ivan Romančík slovenský herec 1952 – Jerzy Szmajdziński polský politik † 10 dubna 2010 1957 – Seve Ballesteros španělský golfista † 7 května 2011 1959 – Peter Nagy slovenský zpěvák skladatel textař producent a fotograf 1961 – Chris Abrahams novozélandský klavírista 1971 – Jacques Villeneuve kanadský automobilový závodník 1977 – Gerard Way americký zpěvák My Chemical Romance 1987 – Jesse McCartney americký zpěvák a herec 1990 – Kristen Stewartová americká herečka 1953 – Dominique Perrault francouzský architekt Úmrtí Česko 994 – Mlada dcera českého krále Boleslava I kolem 935 1883 – Magdalena Hynková česká herečka 8 března 1815 1907 – Josef Šimon kněz a čestný kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích 17 prosince 1830 1936 – Berta Foersterová operní pěvkyně 11 ledna 1869 1949 – Ladislav Hemmer český herec 16 června 1904 1950 – Josef Pietschmann kněz a varhaník litoměřické katedrály 16 července 1906 1952 – František Geršl československý politik 1 února 1877 1953 – Vincenc Lesný indolog překladatel a spisovatel jeden z prvních členů ČSAV 3 dubna 1882 1967 – Radim Kettner český geolog a báňský odborník 5 května 1891 1969 – Evžen Plocek dělník který se upálil na protest proti okupaci Československa 29 října 1929 1973 – Josef Pavel ministr vnitra Československé socialistické republiky 18 září 1908 1986 – Karel VI Schwarzenberg kníže spisovatel heraldik 5 července 1911 1988 – Josef Hubáček mistr světa v letecké akrobacii 17 října 1909 1992 – Prokop Málek lékař šéfredaktor časopisu Vesmír 9 dubna 1915 2007 – Egon Bondy básník a filozof 20 ledna 1930 2009 – Arnošt Pátek zpěvák 5 března 1955 2011 – Zdeněk Šmíd spisovatel 17 května 1937 2012 – Josef Hendrich filolog 1 května 1920 Svět 1137 – Vilém X Akvitánský otec francouzské a později anglické královny Eleonory Akvitánské 1099 1283 – Markéta Skotská skotská princezna a manželka norského krále Erika II 28 února 1261 1347 – William Ockham anglický františkánský mnich teolog logik filosof a politický myslitel snad 1287 1483 – Eduard IV anglický král 28 dubna 1442 1553 – François Rabelais francouzský spisovatel právník lékař botanik a stavitel 1494 nebo 1483 1557 – Mikael Agricola finský literát a pedagog tvůrce spisovného finského jazyka 1510 1607 – Eleonora Pruská pruská princezna braniborská kurfiřtka 21 srpna 1583 1626 – Sir Francis Bacon anglický filosof vědec a státník 22 ledna 1561 1777 – Maxim Sozontovič Berezovskij ruský hudební skladatel ukrajinského původu 27 října 1745 1804 – Jacques Necker francouzský státník a bankéř 30 září 1732 1806 – Vilém V Oranžský nizozemský místodržící 8 března 1748 1882 – Dante Gabriel Rossetti anglický malíř a básník 12 května 1828 1889 – Michel Eugène Chevreul francouzský chemik a fyzik 31 srpna 1786 1904 – Isabela II Španělská španělská královna 10 října 1830 1909 – André Laurie francouzský spisovatel 7 dubna 1844 1919 – Emil Schallopp německý šachový mistr 1 srpna 1843 1924 – Dušan Porubský slovenský novinář 2 června 1876 1930 – Heinrich von Wittek předlitavský politik 29 ledna 1844 1934 – Safvet-beg Bašagič bosenský básník novinář a historik 6 května 1870 1936 – Ferdinand Tönnies německý sociolog filosof a ekonom 26 července 1855 1940 – Jean Verdier kardinál arcibiskup pařížský 19 února 1864 1944 – Celestyna Faron polská katolická řeholnice mučednice blahoslavená 24 dubna 1913 1945 Theodor Haecker německý katolický spisovatel 4 června 1879 Georg Elser němec nezdařilý atentátník na Adolfa Hitlera 4 ledna 1903 Wilhelm Canaris německý admirál vedoucí Abwehru vojenské zpravodajské služby 1 ledna 1887 Dietrich Bonhoeffer německý teolog filosof a bojovník proti nacismu 4 února 1906 1951 – Vilhelm Bjerknes norský fyzik a meteorolog 14 března 1862 1953 – Stanisław Wojciechowski prezident Polska 15 března 1869 1959 – Frank Lloyd Wright americký architekt 1867 1961 – Ahmet Zogu albánský předseda vlády a prezident 8 října 1895 1968 Sigfried Giedion švýcarský historik architektury 14 dubna 1888 Zofia Kossak-Szczucka polská katolická spisovatelka novinářka a odbojářka 10 srpna 1889 1970 – István Kozma maďarský zápasník dvojnásobný olympijský šampión 27 listopadu 1939 1986 – Heinz Conrads rakouský herec a interpret 21 prosince 1913 1995 – Edward Louis Bernays americký zakladatel moderních public relations 22 listopadu 1891 1997 – Mae Boren Axton americká hudební skladatelka 14 září 1914 2006 – Natalia Troická ruská operní pěvkyně 18 května 1951 2007 – Harry Rasky kanadský režisér 9 května 1928 2008 – Burt Glinn americký fotograf 23 července 1925 2011 – Sidney Lumet americký herec a režisér 25 červen 1924 2012 José Guardiola španělský zpěvák 22 října 1930 Boris Dmitrijevič Parygin ruský psycholog a filozof 19 června 1930 2013 − Paolo Soleri italský architekt 21 června 1919 2014 – Svetlana Velmar-Janković srbská spisovatelka a novinářka 1 února 1933 Svátky Česko Dušan Dušana Svět Norsko – Rannveig a Rønnaug Slovensko – Milena Švédsko – Otto Ottilia Hnutí mladých bojovníků v originále často přepisováno více známé zkráceně jako aš-Šabáb je teroristická skupina islámských vzbouřenců kteří povstali během války v Somálsku Tato militantní skupina usiluje o vytvoření islámského státu v Somálsku Historie Skupina se zformovala v roce 2004 původně jako militantní křídlo Svazu islámských soudů ICU Aš-Šabáb vedl povstání proti prozatímní vládě Somálska a jejím etiopským přívržencům od prosince 2006 kdy ICU ztratil moc Boje mezi aš-Šabábem a somálskou vládou vzplanuly od května 2009 V současné době má tato skupina pod kontrolou většinu jižní a centrální části Somálska včetně části hlavního města Mogadiša Od roku 2008 se skupina nachází na seznamu USA nejvýznamnějších teroristických organizací díky svým vazbám na al-Káidu Dle odhadů z roku 2006 se k této militantní skupině hlásí zhruba 3000 až 7000 přívrženců a jejich počet stále roste< ref> Vedení a rozdělení divizí Současným vůdcem organizace je Mohamed Mukhtar Abdirahman známý spíše jako Abu Zubeyr Tato skupina je rozdělena do tří geografických divizí regiony Bay a Bokool v jejichž čele stojí Mukhtar Robow Abú Mansúr Druhou divizí je jižní a centrální Somálsko a oblast hlavního města Mogadišo třetí divizí jsou pak Puntland a Somaliland V současné době existuje ještě „čtvrtá divize která má pod kontrolou Jubské údolí V jejím čele stojí Hassan Abdillahi Hersi al-Turkí který není považován za člena aš-Šabábu ale je s touto skupinou úzce spojen Tyto jednotky fungují nezávisle na sobě přesto mezi nimi existuje určitý způsob komunikace a spolupráce< ref> Vůdci Aden Hashi Farah „Ayro 2004 – 2007 Mukhtar Roobow „Abú Mansúr 2008 – 2009 Mukhtar Abdirahman „Abú Zubejr 2009 – dodnes Duchovní vůdci Hussein Ali Fidow – politický vůdce Ali Mohamud „Dheere – duchovní mluvčí Ali Mohamed Hussein – vůdce Bannadirského regionu Abdirahman Hassan Hussein – vůdce středoshabellského regionu Hassan Abdullah Hersi „al-Turkí – vůdce Jubského údolí Program Aš-Šabáb je pokusem mladé generace Somálců o vytvoření určitého náboženského konceptu díky kterému budou ostatní lidé věřit v lepší budoucnost v Somálsku jelikož starší generace somálských klanů a politických vůdců v posledních dvaceti letech selhala Jedním z plánů je vedení které je oddáno džihádistické ideologii je vytvoření Somálského chalífátu Dalším cílem je zavedení drakonické verze šaríe Současně se aš-Šabáb podílí i na činnostech které považují Somálci za velmi užitečné Jedná se především o odstraňování silničních zátaras opravy silnic budování infrastruktury pořádání trhů atd Aš-Šabáb se hlásí k pansomálskému nacionalismu Snaží se zde získat podporu somálských obyvatel a také se zde snaží přilákat nové členy Jedná se zde hlavně o probuzení somálského iredentismu v sousedních zemích Keňa Etiopie a Džibuti kde žije hodně Somálců Působnost Rekruti aš-Šabábu prochází procesem resocializace Tento proces je zaměřen na děti v islámských vzdělávacích institucích které jsou sirotky nebo se jich rodiny vzdaly Poté podstoupí proces intenzivní indoktrinace Tato metodologie dovoluje aš-Šabábu nabírat nové rekruty z více klanů Již neplatí že v aš-Šabábu dominuje pouze jeden klan nýbrž je zde v současné době zastoupeno mnohem více klanů Aš-Šabáb má v současnosti velké komunikační možnosti zejména pak hojně využívá internet Pomocí něj pak komunikuje s obrovskou masou Somálců roztroušených všude po světě V dnešní době může využít až několik tisíc bojovníků pro akce přímo v Somálsku Jedná se především jednorázové akce a bezohledné útoky v městských oblastech jako je Mogadišo Odhady o počtu zahraničních bojovníků se pohybují kolem 1000 Sebevražedné útoky se v Somálsku začaly stávat běžnými od roku 2006 Aš-Šabáb přijal odpovědnost za 10 z nich Většina z těchto útoků byla zaměřena na etiopské vojáky či vojáky Africké unie s cílem dosažení strategických politických a vojenských výhod Zatím nejhorší útok se udál na univerzitě v Mogadišu kde byli mimochodem zabiti i tři ministři prozatímní federální vlády ovšem aš-Šabáb popřel že by se na tomto útoku nějak podílel< ref> Útok na Garissa University College v Keni duben 2015 2 dubna 2015 podnikli ozbrojenci z aš-Šabáb útok na půdě univerzity ve městě Garissa v Keni kde zabili celkem 148 lidí Maskovaní útočníci během útoku vraždili pouze křesťanské studenty Keňská vláda se od roku 2011 snaží o stabilizaci situace na keňsko-somálské hranici kde mělo docházet k únosům obyvatelstva V rámci vládní snahy o eliminaci hnutí aš-Šabáb keňské somálské a etiopské jednotky společně operovaly na somálském území To však přineslo opačný efekt aktivita skupiny se zvýšila Její první masivní útok na keňském území se odehrál v září 2011 kdy v nákupním centru Westgate v Nairobi zemřelo 67 lidí Budoucnost Při pohledu do budoucna existuje hned několik důvodů proč bude působení a síla Aš-Šabáb nadále stabilní Za prvé skupina je schopná rozšířit svůj vliv po celém území Somálska ale i v zahraničí Za druhé může počítat s podporou somálských obchodníků a za třetí somálská diaspora bude i nadále podporovat aš-Šabáb Odborníci také zdůrazňují že Spojené státy zatím nic vážného co by ohrozilo stabilitu aš-Šabábu nepodnikly Jejich nálety spíše zvýšily popularitu této militantní skupiny Navíc se může aš-Šabáb spolehnout na podporu al-Káidy s níž je dle mnohých již nějakou dobu propojena< ref> Taktika Taktika aš-Šabábu se vyvíjela v průběhu Při povstání na konci roku 2006 využívala klasickou partyzánskou taktiku – sebevražedné bombové útoky střelbu a cílené atentáty – s cílem postavit se somálské vládě etiopské armádě a mírovým silám Africké unie Nejvíce násilí bylo použito v hlavním městě Mogadišo Boje mezi aš-Šabábem a etiopskou armádou měly za následek úprk zhruba 400 000 lidí z města V průběhu roku 2008 začala skupina stále více oslovovat somálskou veřejnost díky svým veřejným výstupům Jednalo se o duchovní vystoupení na lidovém shromáždění debaty s klanovými radami starších rozdávání peněz a jídla pro chudé Před obsazením určitého města začali používat politickou strategii Ještě předtím než se jim město samo vzdalo snažili se přesvědčit vůdce klanů kteří určitě město ovládali že jejich úmysly jsou dobré a jsou ku prospěchu celého města a lidu Do února 2009 aš-Šabáb ovládal většinu jižního Somálska nicméně pokračoval dál v sebevražedných útocích Za brutální útok je považováno zabití 11 burundských vojáků při útocích na jednotky Africké Unie v Mogadišu Mnoho odborníků se domnívá že metody a ideologie této skupiny nutně nesouvisejí jedna s druhou Dle nich se skupina vyvíjela ze skupiny s původním militantním přístupem na skupinu která se činí nároky v tu samou dobu také vést džihád Na jednu stranu se skupina hlásí k dodržování přísné formy islámu saláfismu wahhábismu a na druhou stranu aš-Šabáb prosazuje na jihu Somálska svou politickou moc pragmaticky nikoli radikálně Odkazy Reference Externí odkazy Linka A pražského metra vede zhruba ve směru severozápad-východ na mapách je označována zelenou barvou Má 17 stanic celková délka je 1713 km vlak ji projede za cca 30 minut V databázích jízdních řádů PID je linka kódována číslem 991 Historie Výstavba první části této trati byla zahájena v roce 1973 otevřena byla 12 srpna 1978 Tento úsek IA vedl mezi stanicemi Dejvická a Náměstí Míru byl dlouhý 47 km a měl 7 stanic Vznikl tak první podchod pražského metra pod Vltavou umístěný v hloubce 14 m pod dnem řeky< ref> V roce 1976 byla zahájena výstavba úseku IIA který byl otevřen 19 prosince 1980 má délku 26 km a zahrnuje stanice Jiřího z Poděbrad Flora a Želivského Dne 11 července 1987 byl otevřen úsek IIIA 1 který trasu prodloužil o 13 km do stanice Strašnická 4 července 1990 pak úsek IIIA 2 přidal dalších 14 km a stanici Skalka 26 května 2006 byla ještě prodloužena na severovýchod o stanici Depo Hostivař s využitím existující spojky do depa vedené částečně po povrchu V pondělí 6 dubna 2015 který prodloužil trať z Dejvické do Motola o stanice Bořislavka Nádraží Veleslavín Petřiny a Nemocnice Motol Výluky Při povodních v roce 2002 byla část trasy zaplavena na nějakou dobu byl přerušen provoz a zaplavené stanice a úseky prošly před obnovením provozu rekonstrukcí Provoz metra byl přerušen i během povodní v červnu 2013 16 června 2011 byl provoz všech linek metra přerušen protivládní stávkou Od 5 do 8 července 2012 v úseku Můstek–Dejvická a od 28 do 30 září 2012 v celé trase proběhly plánované výluky Při červencové výluce byla opravena výhybka ve stanici Náměstí Míru Zářijová výluka proběhla kvůli výměně jedné výhybky ve stanici Náměstí Míru a další ve stanici Dejvická V roce 2014 proběhla v průběhu jedné odstávky výměna tří výhybek dvou ve stanici Náměstí Míru a jedné včetně výměny dřevěných pražců ve stanici Dejvická Parametry Přepravní kapacita trasy A přepočtená na 1 hodinu činí ve špičce cca 20 320 osob a v sedle tzn v době snížených přepravních nároků cca 10 500 osob Architektura stanic linky A Konstrukce Z technického řešení Praha získala historicky první velmi hluboko založené stanice desítky metrů pod zemí Jednalo se o trojlodní stanice ražené s výjimkou první stanice Dejvická a pilířové s výjimkou stanice Můstek která je sloupová Pilíře stanic jsou masivní a nástupiště tudíž široká teprve až od úseku metra II A a I B jsou pilíře užší Stanice mají většinou jen jediný výstup ačkoliv byly navrženy tak aby bylo možné v případě potřeby druhý dobudovat původní plány počítaly s výstavbou některých v 90 letech 20 století avšak od těch se nakonec odstoupilo Interiéry Interiéry stanic byly provedeny tak aby působily svým způsobem exkluzivně a až tajemně Velký podíl na tomto vyznění mělo velice propracované zacházení se světelnými zdroji a vhodný výběr použitých materiálů na obklady stěn spolu s celkovým barevným laděním Cestování linkou IA mělo mj symbolizovat že cestující se pohybuje pod historickým ceněným centrem města Právě proto bylo důležité aby interiéry stanic působily unikátně Jedním z příkladů je stanice Malostranská – ve spojení se starou zahradou Stanice Můstek kde je zakomponován starý mostek ze středověku přímo ve vestibulu stanice Každá stanice má svoji unikátní barvu díky čemuž je snadno odlišitelná od ostatních Obklady Celá linka je vyvedena v základní barvě – zlatavé champagne Obklady jsou složeny z kulatých výlisků z eloxovaného hliníku které jsou buď konvexního a konkávního tvaru většina linky nebo zcela ploché Želivského umístěné v různých vzájemných kombinacích Hliníkové obklady stanic jsou provedeny v této zlatavé barvě na každé stanici je ve prostředku stěny za nástupištěm barevný pruh tvořený ze tří odstínů jedné barvy která je pro stanici unikátní Hliníkové obložení ražených stanic metra navrhl hlavní architekt pražského metra Jaroslav Otruba Střídání dutých a vypouklých desek mělo za cíl tříštit zvukové vlny od podvozků projíždějících souprav Barevné ztvárnění navrhl grafik Jiří Rathouský Kromě hliníku který byl užit na strop středních a stěny za kolejištěm + strop lodí bočních byly užity také i dekorativní druhy kamene jako je například mramor či žula Stejné hliníkové obklady které byly vyvinuty pro stanice linky A byly použity k obložení společenského klubu ve Šternberku Velký zájem prodejce překvapil kachle nakupovali především milovníci pražského metra z Prahy a středních Čech ale i designeři a architekti kteří je brali třeba i po padesáti kusech Celkový výnos z prodeje byl kolem 700 tisíc Kč což zcela pokrylo náklady na rekonstrukci knihovny Pro popis stanic tedy pro informační systém a různé další nápisy na všech trasách metra byl navržen zvláštní druh písma zvaný Metron Eskalátorové tunely Eskalátorové tunely měly rovněž po stranách pruhy z tenkých hliníkových lamel v barvě Champagne Ty byly navíc provedeny tak aby ve stanicích nebyl prakticky slyšet žádný technický hluk z jezdících schodů V stropní části tunelu byly umístěny reklamní panely které však byly zřídkakdy používány Rekonstrukcí těchto tunelů v 90 letech byly odstraněny problémy se zatékáním a rovněž nahrazen zastaralý typ sovětských eskalátorů novějšími vyrobenými v Západní Evropě Rekonstrukce a její dopad na architektonické vyznění stanic V 90 letech ztratily stanice kvůli rekonstrukcím určitou část ze svého původního architektonického plánu byť rekonstrukce byly provedeny ve snaze ho co nejcitlivěji zachovat původní obklady byly vyčištěny a ponechány na původním místě Velkou změnou ale bylo použití nových závěsných osvětlovacích těles které změnilo původní vyznění stanic úseku I A jako celku Jediná zbývající stanice kde dosud nedošlo ke změně je Flora otevřena 1980 Odstraněny byly také původní obklady eskalátorových tunelů Původní obklady v eskalátorovém tunelu jsou pouze ve stanici Želivského 1980 jsou však v silně dezolátním stavu Za svých zhruba 30 let provozu stanice na úsecích IA chátraly proto musely být rekonstruovány Zub času se projevuje stále více i na úseku IIA proto lze očekávat rozsáhlé rekonstrukce i těchto stanic Prodloužení na západním konci Od 90 let se vedly spory zda prodloužit metro západním směrem až na Letiště Václava Havla nebo pro toto spojení použít příměstskou železnici do Kladna a metro protáhnout jen na Petřiny V dubnu 2005 vydal pražský magistrát po dohodě s městskými částmi rozhodnutí že se metro prodlouží na Červený vrch nyní na Bořislavku a Nádraží Veleslavín dále obloukem přes Petřiny nemocnici Motol Bílou Horu sídliště Dědina Dlouhou Míli kde bude přestup na vlak a letiště v Ruzyni Výstavba měla začít kolem roku 2009 ale protože kvůli nedostatku financí není možné budovat dvě trasy současně dlouho se vedly politické spory o to zda bude dána přednost trase D < ref> Na jaře 2010 byly zahájeny první přípravné práce výstavby prodloužení přes Petřiny do Motola < ref> Další prodloužení směrem do Ruzyně bylo v návrhu územního plánu ponecháno jen jako územní rezerva protože se počítá s výstavbou železničního spojení k letišti Na budovaném úseku mají být nové stanice Červený vrch Nádraží Veleslavín Petřiny a Motol podle Portálu hl města Prahy jako první podobná akce po asi 40 letech Zatímco z Vypichu na Motol vede jeden velký dvojkolejný tunel ražený starší metodou nazývanou Nová rakouská tunelovací metoda NRTM z Vypichu na Dejvickou byly pomocí razicích štítů Adéla a Tonda novější technologií TBM-EPB vyraženy dva menší jednokolejné tunely Ražby těmito stroji byly dokončeny 26 listopadu 2012 Podle původních plánů měl být hlavní přestupní uzel na příměstskou návaznou dopravu a parkoviště P+R u stanice Dlouhá míle kde měla stavět též nová železniční trať na letiště Kvůli odkladům výstavby této části trasy A i železniční tratě se na přelomu července a srpna 2011 objevila zpráva že autobusový terminál a parkoviště P+R budou vybudovány u stanice Nádraží Veleslavín Investorem terminálu je Dopravní podnik hl m Prahy projektantem Metroprojekt náklady na výstavbu terminálu se mají blížit miliardě korun Autobusový terminál má mít jedno podzemní a jedno nadzemní podlaží v dalších třech podzemních podlažích má být parkoviště P+R s kapacitou více než 500 míst obojí má být propojeno s vestibulem metra Toto využití má být dočasné po vybudování nového terminálu a parkoviště dále od centra má být terminál přestavěn dostavěním dalších nadzemních podlaží na administrativní budovu V konceptu územního plánu hlavního města Prahy zveřejněném v listopadu 2009 je zahrnut nový úsek VA Dejvická – Motol o délce 61 km Větve Motol – Letiště Ruzyně a Motol – Zličín jsou v tomto konceptu vedeny jako územní rezerva S prodloužením na opačném konci v oblasti Strašnic tento koncept ÚP nepočítá V roce 2010 byla slavnostně zahájena stavba prodloužení linky A ze stanice Dejvická do stanice Motol Prodloužení má výrazně zlepšit obslužnost západní části města a hlavně motolské nemocnice která je největší nemocnicí v České republice Dokončení stavby skončilo 64 2015< ref> Na nové části trasy jsou 4 stanice Bořislavka předtím pracovně nazývána Červený Vrch Nádraží Veleslavín Petřiny Nemocnice Motol Názvy stanic navržené po konzultaci s městskými částmi Dopravním podnikem hl m Prahy schválila Rada hlavního města Prahy 12 června 2012 16 ledna 2013 místopisná komise Rady hlavního města Prahy doporučila změnit název Motol na Nemocnice Motol a název Veleslavín na Nádraží Veleslavín Shodla se na tom že jednoslovné názvy byly zavádějící zejména s ohledem na katastrální území ve kterých stanice leží Těžiště historického území Motola je trochu jinde než stanice a podobné je to i v případě Veleslavína; jednoslovné názvy by prý byly obdobné tomu kdyby se stanice Muzeum jmenovala Vinohrady Zdůvodnění médiím sdělil předseda komise Albert Kubišta TOP 09 Městská rada o doporučení komise dosud nejednala Prodloužená trasa Pražského metra se otevřela podle plánu 6 dubna 2015 Financování V květnu 2009 uvolnilo tehdejší Zastupitelstvo hlavního města Prahy 107 miliardy korun na prodloužení z Dejvické do Motola zbylých 8 miliard má tvořit příspěvek z evropských fondů a celková cena měla být 187 miliardy korun Později cena vzrostla na 225 miliardy korun ale nakonec se cena zastaví na cca 20 mld Kč Stavbu provázejí chyby při zadávání výběrových řízení V listopadu 2013 dostal Dopravní podnik hl m Prahy od ministerstva dopravy které je odpovědné za evropské dopravní dotace pokutu 42 miliardy za to že porušil zákon o veřejných zakázkách Kromě toho může DPP přijít také o úvěr 11 miliard korun od Evropské investiční banky z kterého už 85 miliardy vyčerpal Okolnosti stavby začal prověřovat také Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Prodloužení na východním konci V dlouhodobém výhledu se měla ve stanici Strašnická oddělit větev A2 se stanicemi Nádraží Strašnice Zahradní Město Na Groši a Nádraží Hostivař Ve stanici Nádraží Hostivař měla být dlouhodobě tato větev ukončena V konceptu územního plánu hlavního města Prahy zveřejněném v listopadu 2009 se s prodloužením v oblasti Strašnic nepočítá Seznamovací vagon V listopadu 2013 inzeroval DPP že na této lince spustil provoz "komunikačního vagonu" v němž cestující měli mít možnost seznámit se a případně navázat vztahy Příprava této akce byla medializována i v zahraničí fakticky však akce skončila nezájmem a neúspěchem a vyšuměla do ztracena Reference Externí odkazy od Útvaru rozvoje hlavního města Prahy z roku 2005 doplněná o stanici Staré Letiště z roku 2008 na stránkách Magistrátu hlavního města Prahy na stránkách o metru Metrowebcz na webu Lepší doprava v Praze Dopravní podnik hl m Prahy nedatováno 2011 Art Pepper rodným jménem Arthur Edward Pepper Jr 1 září 1925 – 15 června 1982< ref> byl americký jazzový altsaxofonista tenorsaxofonista klarinetista a hudební skladatel Spolupracoval s mnoha hudebníky mezi které patří například Paul Desmond Chet Baker Stan Kenton Shorty Rogers a další Život Narodil se roku 1925 ve městě Gardena v Kalifornii Jeho matkou byla čtrnáctiletá uprchlice a otcem námořník Dětství prožil u babičky ze strany otce a brzy projevil zájem o hudbu Ve svých devíti letech začal hrát na klarinet a ve třinácti pak přešel k saxofonu Profesionálně začal hrát ve svých sedmnácti letech hrál například s Bennym Carterem a Stanem Kentonem Roku 1943 odešel do armády a po návratu opět spolupracoval s Kentonem V polovině sedmdesátých let podstoupil léčbu metadonem Zemřel na mrtvici ve věku 56 let Reference Barelová bomba je typem improvizovaného výbušného zařízení vyrobeného z velkých kovových barelů naplněných výbušninami šrapnely ropou nebo jinými chemikáliemi které je shazováno z letadel nebo helikoptér Kvůli vysokému obsahu výbušnin nízké přesnosti a úžíváni těchto prostředků v hustě zalidněných oblastech včetně uprchlických táborů mohou být následky výbuchu devastující Kritikové tyto zbraně charakterizují jako teroristické a nelegální z hlediska mezinárodního práva První zdokumentované užití barelových bomb v jejich současné podobě pochází z chorvatské války za nezávislost kde jich několik bylo shozeno ze zemědělských letadel Antonov An-2 na srbské jednotky během bitvy o Vukovar Jejich použití bylo zaznamenáno také během válek v Súdánu včetně konfliktu po rozdělení země v roce 2011 K masivnímu rozšíření užívání barelových bomb došlo během syrské občanské války a sunnitského povstání v provincii Anbár Baroko či barok zřejmě z port pérola barroca – perla nepravidelného tvaru je umělecko-kulturní směr který vládl v Evropě mezi roky 1600 a 1750 Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích Slovem baroko se pak označuje i toto období Původ názvu Nejpravděpodobnější výklad slova baroko je že pochází z portugalštiny výraz perles baroques se pro perly nepravidelného tvaru používal již počátkem 16 století Ve středověké logice se tak označovalo vše nabubřelé nesprávné a směšné V sedmnáctém století je zaznamenáno užití termínu „barokní ve významu „tordovaný kroucený Podobně jako označení mnoha jiných slohů bylo však i baroko pojmenováno až zpětně a i v tomto případě mělo toto dodatečně používané označení pejorativní přídech V druhé polovině osmnáctého a v devatenáctém století bylo pro baroko často používáno také hanlivého označení „sloh copový případně „sloh parukový Charakteristiku baroka jako pozdního krouceného a pravidla překračujícího slohu použil ve dvacátých letech dvacátého století historik umění Vojtěch Birnbaum při formulaci tzv „barokní teorie Vývoj Vznik baroka Základní rysy barokního umění už jsou geneticky uloženy v renesančním umění protože baroko je rozšířením a domyšlením renesančních uměleckých tendencí V jistém smyslu však baroko zároveň znamená popření renesance protože v sobě obsahuje komponentu vycházející v podstatě ze středověkého křesťanského myšlení Tato komponenta se výrazně projevila především po Tridentském koncilu Vedlo k ní to že se renesance jak v umění tak ve filosofii velice rychle po dosažení jakéhosi pomyslného vrcholu kolem roku 1520 začala určitým způsobem vyčerpávat což vedlo ke vzniku tzv manýrismu Ten si liboval v grotesknosti hravosti optických klamech atp Vznik baroka je překonáním tohoto stavu protože byl mj právě Tridentským koncilem formulován jasný a srozumitelný myšlenkový program jímž je v podstatě obroda křesťanství Proto se také v této souvislosti často o tzv protireformaci hovoří jako o „katolické reformaci Jasné vytyčení a formulování cílů se vzápětí projevilo i ve vytvoření pevného a relativně konzistentního uměleckého jazyka který obecně nazýváme barokem Nejvýraznějším představitelem uměleckého přechodu směrem od renesančního umění k manýrismu a baroku je Michelangelo Buonarroti Rozšíření a hlavní rysy V průběhu 17 a 18 století se baroko rozšířilo do celé Evropy Proniklo do všech uměleckých a životních projevů architektura výtvarné umění literatura divadlo hudba Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy Většina tvůrčích podnětů vyšla z Itálie následovalo Německo Rakousko Francie a Nizozemí Příznačné je stírání hranic mezi architekturou plastikou a malbou s cílem vytvoření jednotného společného účinku Německé dějiny umění zde velmi trefně hovoří o tzv „Gesamtkunstwerku což lze česky přeložit jako „celostní umění Malba se stává iluzionistickou V architektuře předstírá plastické prvky – architektura používá malbu napodobených stavebních prvků klenby žebra pilastry ke zvýšení působivosti plastika nechce vystupovat jako ojedinělé umělecké dílo ale podřizuje se celku a doplňuje malbu drapérie Významně se uplatňuje ornamentální štukatura Baroko obecně dává přednost asymetrickým formám vyklenutým a vydutým zaoblením nadsazeným proporcím prostorově rozvinutým gestům efektním perspektivám využití souhry architektury a malby Výrazným prvkem barokního umění je pohyb Zatímco renesanční umění je z tohoto hlediska statické jeho ideálem je stavba vybudovaná na půdorysu kruhu pak baroko je dynamické a jeho ideálem je ovál či elipsa Barokní stavbu sochu kašnu atp je nutné vnímat v pohybu obcházet Barokní stavby také byly vědomě komponovány k obcházení ke stálému objevování nových pohledových os k rafinované hře se světlem s krajinou Zatímco klasicismus včetně tzv barokního klasicismu reprezentují „nekonečné pohledy do dáli Versailles pak barokní architektura je komponována také na pohledových osách ovšem tam kde klasicismus cítí „nekonečný výhled umisťuje baroko tzv „point de vue jakýsi úběžník pohledu – sochu letohrádek kapli – a je tak rafinovanější a také intimnější Pozdní baroko a vyznívání slohu Podle některých výkladů baroko končí již na přelomu 17 a 18 století V Českých zemích je to velmi dobře patrné po roce 1721 a 1729 kdy došlo k blahoslavení a svatořečení nejvýznamnějšího českého barokního světce Jana Nepomuckého Proces který tehdy probíhal lze opsat biblickým podobenstvím o soli která ztratila slanost neboť zde vskutku dochází k velmi dobře patrné ztrátě vědomí původního zacílení a poslání Burcující baroko se tak mění v „usměvavé rokoko které už se spíše než nebeskými věcmi zabývá vlastními prožitky Nejvýznamněji k této proměně došlo ve Francii kde jsou také projevy poživačného rokoka nejvýraznější Ve střední Evropě je však asi opravdu lepší mluvit o pozdním baroku neboť zde nedochází k tak výrazné proměně Pozdní baroko je virtuózní podobou slohu kterou například v architektuře reprezentuje náš Kilián Ignác Dientzenhofer v malbě Václav Vavřinec Reiner či Cosmas Damian Asam Tato nesmírně silná a ještě stále velmi barokní kultura svou sílu definitivně ztrácí až hluboko po polovině 18 století kdy pozdní baroko postupně nahrazuje strohý vídeňský klasicismus Oblasti umění Architektura Raně barokní architekturu reprezentují Giacomo della Porta Jacopo Barozzi da Vignola a Carlo Maderno Nejvýznamnějšími barokními architekty je pak trojice Italů architekt také malíř a sochař Gian Lorenzo Bernini Francesco Borromini a Guarino Guarini Na tyto vrcholné italské architekty navazuje řada dalších významných italských i zaalpských architektů Především Pietro da Cortona Filippo Juvarra Johann Bernhard Fischer von Erlach Johann Lukas von Hildebrandt Balthasar Neumann a také rozvětvená rodina Dientzenhoferů jejíž dva členové otec Kryštof a syn Kilián Ignác působili převážně v Českých zemích Dalšími významnými architekty působícími v Českých zemích jsou Jan Blažej Santini-Aichel Giovanni Battista Alliprandi a František Maxmilián Kaňka projev monumentality snaha ohromit člověka důraz na citovost až exaltovanost vnitřní napětí patos nadsázka kostely měly působit jako obraz nebe přenesený na zem paláce a zámky reprezentovaly bohatství a moc půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips nekonečno častý architektonický prvek kopule drahé materiály zlato vzácná dřeva barevné mramory Malířství K významným barokním malířům patří Caravaggio Diego Velázquez Peter Paul Rubens Rembrandt van Rijn Giovanni Battista Tiepolo Pietro da Cortona nebo Andrea Pozzo V českých zemích působili především Karel Škréta Petr Brandl a Václav Vavřinec Reiner Sochařství Základním znakem barokního sochařství jsou rozevláté šatyTakřka synonymem barokního sochařství je již jednou zmiňovaný Gian Lorenzo Bernini Tento Ital svým slohotvorným významem prakticky závazně určil podobu barokní sochy Na něj do jisté míry navazují takřka všichni ostatní barokní sochaři včetně našeho nejvýznamnějšího sochaře Matyáše Bernarda Brauna Druhým nejvýznamnějším českým sochařem je pak Ferdinand Maxmilián Brokoff BohumilOberreiter který však reprezentuje spíše klasičtěji chápané sochařství a je tak do jisté míry Braunovým sochařským protiklademNa mostech se objevuje socha nového patrona Jana Nepomuckého Divadlo Hudba Za nejvýznamnějšího skladatele barokní hudby bývá považován Johann Sebastian Bach jehož smrt 1750 se kryje s datem jež bývá někdy považováno za konec barokní éry Přidat k němu lze například „slunného Itala Antonia Vivaldiho tvůrce mnoha barokních oratorií Georga Friedricha Händela nebo Claudia Monteverdiho Z českých tvůrců se rozhodně sluší zmínit Adama Michnu z Otradovic Bohuslava Matěje Černohorského a především nejvýznamnějšího z nich Jana Dismase Zelenku Barokní kázání Barokní kázání se vyznačuje květnatou mluvou Nejčastějšími stylovými prostředky jsou opakování repetitio a hromadění epitet symbolů a emblémů alegorií a metafor Bajky a pohádky zprostředkovávají ponejvíce morální učení Kromě toho se užívá přirovnání a pořekadel Jejich forma a myšlenková struktura není na rozdíl od dřívějších kázání pevně daná Mnoho kazatelů užívá narážky nejen na Bibli ale též na antická díla z nichž se také často přímo cituje Na konci 16 století se z kázání stává hromadný sdělovací prostředek který může s pomocí knihtisku ovlivňovat veřejné mínění Mění se také záměr kazatelův k teologickému poselství se v kázání druží také poselství politické Církve tohoto potenciálu kázání využívaly; katolická církev zavedla pro kněze závazek kázat jako povinnost na Tridentském koncilu Spektrum témat bylo velmi široké Španělsko Násilná rekatolizace centralizace státu a klasicismus komplexu El Escorial byly vzorem pro model iberské architektury po celé 17 století Je to architektura ve které je výraznější hierarchizace jednotlivých prvků díky plastickému zpracováni stěn s použitím různých materiálu Takhle se baroko dostává i do Španělska Nejvíce se ale projevuje dále ode dvora V 18 století se v Granadě klasické prvky obohacují o dekorativní prvky kterých hlavním představitelem je Francisco Hurtado Izquierdo Odkazy Literatura KALISTA Zdeněk Tvář baroka Praha Garamond 2005 ISBN 80-86379-90-6 KITSON Michael Barok a Rokoko Praha Artia 1972 Umění renesance a baroku Praha Odeon Larousse 1970 VÁLKA Josef Manýrismus a baroko v české kultuře 17 a 1 pol 18 století Studia Comeniana Historica VIII 1987 s 155-213 Související články České baroko Barokní architektura v Česku Barokní gotika Selské baroko Klasická řádová architektura Rokoko Barokní divadlo Barokní hudba Externí odkazy Bořislavka je jedna ze čtyř stanic na novém úseku pražského metra VA společně se stanicemi Nádraží Veleslavín Petřiny a Nemocnice Motol Je v provozu od 642015 Název V blízkosti vchodů do této stanice existují tři tramvajové zastávky – Bořislavka více na východ a směrem k Dejvické Horoměřická přímo nad stanicí a Sídliště Červený vrch více na západ a směrem k Nádraží Veleslavín Pro tuto stanici se původně používal pracovní název Červený Vrch Dne 12 června 2012 však schválila rada hlavního města Prahy názvy nových stanic přičemž oproti pracovním názvům stanovila pro tuto stanici název Bořislavka Názvy stanic navrhl Radě hlavního města Prahy po konzultaci s městskými částmi Dopravní podnik hl m Prahy Název Bořislavka prosadila městská část Praha 6 Podle mediálních zpráv měl korespondovat s komerčními zájmy majitele budovaného polyfunkčního centra Shopping park Bořislavka Podle médií nejmenovaní odborníci doporučovali název Horoměřická zatímco název Bořislavka podle nich znamená „totální chaos z pohledu orientačního a také historického Proti novému názvu se vyjádřil například archivář Dopravního podniku hl m Prahy Pavel Fojtík Popis Projekt stanice vznikl v kancelářích Metroprojektu autorem je architekt Miroslav Mroczek Stanice byla zbudována pod ulicí Evropskou v prostoru mezi křižovatkami ulic Evropská–Arabská a Evropská–Horoměřická Stanice je ražená jednolodní se dvěma vestibuly jeden povrchový a druhý hloubený přímo pod povrchem zajímavé je že z jedné strany nenajdete eskalátor ale pouze výtahy Hloubka středu stanice činí 267 metrů Vestibul přístupný z východního čela stanice je situován do křižovatky s Horoměřickou ulicí s vazbou na uvažovaný malý terminál městských a příměstských linek autobusové dopravy směřujících sem zejména z oblasti Nebušic Jenerálky a Horoměřic Dále vestibul navazuje na chodbový podchod pod Evropskou ulicí který má být realizován v rámci výstavby obchodně administrativního centra v jihovýchodním kvadrantu křižovatky Vestibul vytváří také možnost přímého přestupu na stávající tramvajovou trať na Evropské ulici Stanice je laděná do třešnové barvy s opálově zelenou uprostřed Reference Externí odkazy Bojkot je nátlakový prostředek zájmových skupin pro prosazování svých zájmů Má zpravidla formu odmítání zřídka i násilné přerušení nějaké akce projevu politika olympijského ohně atp anebo odmítání toho co je bojkotováno Aby jeho účinek byl co nejvyšší je potřeba aby se do něj zapojilo co nejvíce lidí Jeho účinek bývá střední až téměř žádný podle okolností Samotné bojkotování výrobku nebo služby až tak efektivní není a tak velkou roli hraje názor veřejnosti a medializace Známé je například tzv Bostonské pití čaje při němž byla v rámci protestu amerických kolonistů proti britskému impériu naházena zásilka čaje do moře S určitými byť nepřímými formami bojkotu se setkáváme každodenně Příkladem jest odmítání masa jako pokrmu vegetariánství nebo odmítání zboží z Číny určitého druhu piva atp Externí odkazy Boston je hlavní město amerického státu Massachusetts největší město Nové Anglie a významný přístav ležící na východním pobřeží USA S téměř 75 miliony obyvatel jde o pátou největší metropolitní oblast v USA Jde o jedno z nejstarších a kulturně nejvýznamnějších měst Spojených států středisko vysokoškolského vzdělávání zdravotnictví a kulturního života Koná se zde řada atraktivních sportovních utkání Historie Boston byl založen 17 září 1630 puritánskými kolonisty z Anglie Odehrálo se zde několik významných událostí jako třeba Bostonské pití čaje v roce 1773 a první bitvy americké revoluce Boston byl přístavní a obchodní město ale v průběhu 19 století se stal jedním z největších středisek průmyslu zejména textilního sklářského a kožedělného Původně malá plocha poloostrova kde stálo historické město se do roku 1900 ztrojnásobila zavážením močálů a mělčin a město se rozšířilo na jih i na západ a téměř splynulo se sousedním Cambridge sídlem Harvardovy univerzity a Massachusettského technologického institutu MTI a dalšími obcemi Původně anglické obyvatelstvo města doplnili nejprve Irové a Italové později imigranti z celého světa Město se stalo velkým uzlem husté železniční sítě vznikly zde první mrakodrapy a roku 1897 zde zahájilo provoz první metro v USA Během 20 století se ale průmysl začal stěhovat za levnější pracovní silou a město se orientovalo na obchod bankovnictví školství zdravotnictví a technologie Spolu se službami a státní správou tvoří dnes přes 70% ekonomiky města Významnou složku tvoří také turisté které přitahují slavná divadla muzea a galerie Boston se stal dějištěm teroristického útoku během tradičního Bostonského maratonu 15 dubna 2013 během něhož tři lidé zemřeli a desítky dalších byly zraněny Poloha a podnebí Boston leží v ploché krajině při členitém ústí řeky Charles která tvoří jeho severní hranici a odděluje Boston od Cambridge Východní hranicí je Atlantický oceán v němž je při ústí řeky řada ostrovů Téměř polovinu rozlohy města tvoří vodní plochy 106 km2 Na jednom z ostrovů je letiště Logan airport Původní pahorky byly z velké části odbagrovány na zaplnění močálů a mělčin na nichž vyrostla podstatná část dnešního města Jen Beacon Hill kde stojí i budova parlamentu State house zůstal jako částečná historická rezervace Ač leží poměrně jižně asi jako Řím a na břehu Atlantiku má Boston dosti drsné podnebí s množstvím sněhu v zimě a s horkými letními měsíci Mořské pobřeží je většinou zastavěno přístavními a jinými budovami pěkné pláže jsou na severu ve Wonderland a jižně směrem ke Cape Cod Architektura Nejvyšší budovy města jsou John Hancock Tower Prudential Tower Federal Reserve Bank Building One Boston Place a One International Place Demografie Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 617 594 obyvatel< ref> Rasové složení 539% Bílí Američané 244% Afroameričané 04% Američtí indiáni 89% Asijští Američané 00% Pacifičtí ostrované 84% Jiná rasa 39% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu bez ohledu na rasu tvořili 175% populace Etnické složení Pokud jde o etnické složení tvořili největší skupinu lidé irského původu 158 % hispánci čili latinos 154 % Italové 83 % a 64 % obyvatelstva pochází z karibské oblasti zejména z Haiti Příjem Počet obyvatel Bostonu činil roku 1800 asi 25 tisíc po celé 19 století prudce rostl až na 670 tisíc v roce 1910 a roku 1950 dosáhl maxima 800 tisíc Od té doby klesal až na 560 tisíc v roce 1980 a od té doby opět mírně roste zejména díky přistěhovalectví Průměrný roční příjem na osobu činil v roce 2000 přes 23 tisíc USD na domácnost skoro 40 tisíc ale přes 25 % lidí pod 18 let a 18 % lidí nad 65 let žilo pod hranicí chudoby Doprava Boston má velké mezinárodní letiště Logan Airport 27 mil cestujících ročně se čtyřmi terminály ležící na ostrově a s dobrým spojením městskou dopravou Páteří městské dopravy je metro a podpovrchová tramvaj která mimo centrum jede po povrchu Červená modrá oranžová a zelená linka se setkávají v centru zelená směrem na západ a červená směrem na jih se dělí do několika větví Spolu s desítkami autobusových linek tvoří systém MBTA s jednotnými jízdenkami a možností přestupu týdenní jízdenka s neomezeným počtem jízd stojí 15 USD V oblasti přístavu funguje několik lodních linek MBTA Na tuto městskou dopravu navazuje asi tucet příměstských železničních tratí s poměrně slabým provozem a o něco hustší autobusová síť V Bostonu jezdí také trolejbusy které zajišťují i příměstskou dopravu např do Belmontu Tyto linky jsou soustředěny do dvou hlavních nádraží South Station a North Station mezi nimiž leží vlastní centrum města a odkud jedou také dálkové železniční i autobusové spoje Obě nádraží jsou na linkách metra a South station má přímé autobusové spojení na letiště Vzdělávání Boston je tradičním střediskem vysokých škol vědy a výzkumu a na téměř 100 vysokých školách zde studuje přes 250 tisíc studentů V Bostonu samém jsou to především Boston University Northeastern University University of Massachusetts Boston College a řada hudebních a uměleckých škol Do města zasahuji prestižní univerzity ze sousedního Cambridge Harvard University a Massachusettský technologický institut a v okolí Bostonu je ještě řada dalších Tufts University Brandeis University aj Kultura Boston má řadu slavných divadel působí zde Boston Symphony Orchestra a mnoho dalších těles Turistickým lákadlem jsou galerie a muzea zejména největší z nich Museum of Fine Arts Následující návštěvní hodiny a vstupné platí na začátku roku 2009 Museum of Fine Arts Egypt evropské umění od antiky do 20 stol zejména impresionisté; mimoevropské umění hudební nástroje 465 Huntington Ave metro Mus of Fine Arts Green denně 10-1645 17 USD Museum of Science planetárium obří projekce simulátory laserová technika a výstavy 1 Science Park metro Science Park denně 9-17 19 USD + výstavy Boston Childern´s Museum věda kultura zdraví umění pro děti metro South Station Red denně 10-17 10 USD Museum of African American History 46 Joy Str Beacon Hill metro Park Str 10-16 kromě Ne 5 USD Gibson House Museum rodinný dům a sbírky od 1800 137 Beacon Str metro Arlington Str Green St až Ne ve 13 14 a 15 hodin 7 USD Otis House Museum rodinný dům a sbírky 141 Cambridge Str Lynde Str metro Charles MGH Red St – Ne 11-1630 8 USD Isabella Stewart Gardner Museum soukromá sbírka umění od antiky po současnost 280 Fenway metro Mus of Fine Arts Green 11-17 mimo Po 12 USD všechny Isabelly mají vstup zdarma J F Kennedy Presidential Library and Museum památník sbírky a knihovna Columbia Point bus zdarma od metra JFK UMass Red denně 9-17 12 USD Sport Boston je především baseballové město Tým Boston Red Sox patří každý rok k favoritům soutěže Svá domácí utkání hrají ve Fenway Parku který je vedle Kenmore Square Stadion Fenway Park byl postaven v roce 1912 a patří vůbec k nejstarším sportovním stadionům ve Spojených státech Dalším sportem tohoto města je lední hokej Místní klub Boston Bruins patří mezi nejlepší a nejstarší týmy v NHL Šestkrát vyhráli Stanley Cup naposledy v roce 2011 Domácí utkání hrají na stadionu TD Banknorth Garden který byl postaven v roce 1993 Bruins patří mezi Original Six Hraje se zde také basketbal Boston Celtics hrají NBA od roku 1946 a soutěž vyhrály celkem 19 krát naposledy v roce 2008 Americký fotbal je v Bostonu trošku v pozadí neboť tým nesídlí ve městě přesněji v Foxboro Místní tým New England Patriot vyhrál celkem 4 krát NFL naposledy v roce 2015 Významnou událostí je také Bostonský maraton a mezinárodní podzimní regata na řece Charles Osobnosti města Partnerská města Barcelona Španělsko 1980 Haifa Izrael Chang-čou Čína 1982 Kjóto Japonsko 1959 Melbourne Austrálie 1985 Padova Itálie 1983 Sekondi-Takoradi Ghana 2001 Štrasburg Francie 1960 Tchaj-pej Čínská republika 1996 Galerie Odkazy Reference Související články Massachusetts Cambridge Massachusetts Východní pobřeží Spojených států amerických Bostonské pití čaje Bostonský maraton Bostonský masakr Externí odkazy Bostonský maraton je každoroční maratonský závod v Bostonu ve státě Massachusetts Závod se pokaždé koná třetí pondělí v dubnu na takzvaný „Den patriotů vlastenců který je připomínkou prvního vojenského střetu americké války za nezávislost – bitvy o Lexington a Concord První maraton inspirovaný úspěchem maratonského běhu na prvních moderních olympijských hrách v roce 1896 se běžel v roce 1897 což z bostonského maratonu činí nejstarší závod svého druhu na světě Jako jeden ze šestice nejvýznamnějších světových maratonských běhů Tokio Boston Londýn Berlín Chicago New York patří též k nejprestižnějším maratonům na světě Účastní se ho v průměru 20 000 závodníků které podle odhadů zpravidla povzbuzuje zhruba 500 000 diváků podél trati Rekord trati drží Geoffrey Mutai který v roce 2011 dosáhl času 20302 Byl to nejrychlejší maraton všech dob protože ale trať Bostonského maratonu nesplňuje pravidla IAAF ohledně způsobu měření délky trati a ohledně převýšení nemůže být uznán za světový rekord< ref> Přehled vítězů Pozn Tučně uvedené časy jsou rekordy trati Výsledky žen uvedené kurzívou jsou vedeny v historických zápisech maratonu ale jsou označeny jako neoficiální neboť až do roku 1972 organizátoři závodu ženy k závodu nepřipouštěli Bombové útoky 2013 V pondělí 15 dubna 2013 ve 2050 CET zhruba v čase 040943 závodu došlo ke 2 bombovým útokům zhruba 165 m a 13 sekund od sebe při kterých zahynuly 3 osoby dvě dívky a osmiletý chlapec a přes 130 osob bylo zraněno a byly vypnuty mobilní sítě aby se předešlo potencionálnímu odpálení dalších bomb Odkazy Reference Související články Kathrine Switzer Externí odkazy Britské impérium nebo Britská říše angl British Empire byla největší koloniální říše v dějinách lidstva Rozloha v roce 1921 činila 33 milionů km² čili přibližně čtvrtinu celkové rozlohy zemské souše Celkový počet obyvatel byl v tomto roce cca 458 milionů což představovalo čtvrtinu tehdejší světové populace Díky neobyčejnému rozsahu britské koloniální říše se do mnoha zemí rozšířila mimo jiné anglická kultura anglický právní systém zvykové právo tradiční sporty např kriket ragby a fotbal anglická měrná soustava způsob vzdělávání a zejména angličtina která je dnes všeobecně nejpoužívanějším dorozumívacím jazykem Britské impérium se rozpadlo v desetiletích následujících po druhé světové válce většina nástupnických zemí je dnes sdružená ve Společenství národů angl Commonwealth of Nations Počátky anglické expanze Po dobytí Anglie Vilémem I v roce 1066 pod jednu říši spadala také Vilémova území v severní Francii V průběhu staletí se Anglie snažila rozšiřovat svůj vliv nad kontinentální Evropou zvláště kvůli strategickým obchodním zájmům spojeným s exporty vlněného zboží Samotná anglická expanze začala dobytím Irska od roku 1169 a Walesu od 1282 Skotsko bylo sice podrobeno v roce 1296 po vyhrané bitvě u Bannockburnu roku 1314 však opět získalo nezávislost Obě království se opět propojila až personální unií v roce 1603 Přestože byla Normandie ztracena v roce 1204 vhodnou sňatkovou a dědickou politikou získávala Anglie rozsáhlá území na západě Francie; přišla o ně až v roce 1453 v rámci stoleté války Na evropském kontinentě zbyl Anglii pouze přístav Calais který však v roce 1558 připadl Francii Zakládání zámořského impéria Základem pro budoucí britské zámořské impérium byla námořní politika Jindřicha VII vládnoucího mezi lety 1485 a 1509 který značně rozšířil britskou flotilu obchodních lodí a nařídil výstavbu suchého doku v Plymouthu Obchodní loďstvo hrálo významnou úlohu při vzniku obchodních společností které byly v budoucnu důležitou součástí britské expanze nejvýznamnější z nich byla britská Východoindická společnost Objevitelské cesty Johna Cabota Jindřich VII kromě výstavby loďstva také podporoval zámořské plavby Chtěl navázat na objevitelské úspěchy Španělska a Portugalska do svých služeb přijal italského navigátora Giovanni Cabota poangličtěn na John Cabot v roce 1497 podnikl průzkumnou plavbu do Severní Ameriky Podobně jako Kryštof Kolumbus hledal novou západní cestu do Indie; přistál na pobřeží Newfoundlandu podobně jako Kolumbus také předpokládal že přistál na východním pobřeží Asie a přilehlé oblasti zabral jménem anglického krále Cabot také popsal zdejší rozsáhlá loviště tresky obecné která později přilákala anglické rybáře Alžbětinská doba Základy moderního královského námořnictva položil král Jindřich VIII když nechal ztrojnásobit počet lodí poprvé byly také postaveny velké válečné lodě s četnými kanóny Během vlády Alžběty I se tento vývoj ještě zrychlil Francis Drake jako druhý člověk v historii po Fernão de Magalhãesovi obeplul svět; 5 července 1579 přistál na západním pobřeží Severní Ameriky blízko dnešního San Francisca Zemi zabral jménem královny a pojmenoval ji jako Nova Albion žádné osidlování zde ale prozatím neprobíhalo Francis Drake byl také v průběhu anglicko-španělské války podporován Alžbětou v plenění španělských přístavů v Karibiku a v přepadávání španělských lodí naložených cennostmi z Nového světa Vliv Anglie mimo Evropu stabilně narůstal V roce 1583 doplul Humphrey Gilbert po stopách Johna Cabota na Newfoundland kde 5 srpna založil vůbec první stálou britskou kolonii Saint John’s přičemž na Newfoundlandu již dříve existovaly sezónní rybářské kolonie Sir Walter Raleigh založil v roce 1587 osadu Roanoke první kolonii ve Virginii Obě kolonie však trpěly nedostatkem potravin jelikož angličtí osadníci ještě neměli zkušenosti se získáváním obživy v těchto oblastech Stuartovci Vítězstvím nad španělskou armádou v roce 1588 se Anglie stala jednou z nejvýznamnějších námořních mocností Trvající válka se Španělskem v průběhu 90 let 16 století nejprve překřížila plány na zakládání nových kolonií Nepřátelské akce byly zastaveny v roce 1604 načež Jakub I Stuart uzavřel se Španělskem mírovou smlouvu Následně byl v roce 1607 založen Jamestown v dnešní Virginii V roce 1620 vyplula z anglického přístavu Plymouth loď Mayflower s tzv Pilgrim fathers – zastánci radikálního puritanismu kteří se rozhodli hledat útočiště v ještě panenském Novém světě O deset let později tito osadníci založili Boston ve dnešním státě Massachusetts Kolonizace Ameriky a Oceánie V průběhu 17 století s postupným přílivem kolonistů nabývalo pomalu britské impérium tvar Soustavně osidlováno bylo zejména východní pobřeží Severní Ameriky prvních třináct států budoucího USA a atlantické kanadské provincie dále pak menší ostrovy v Karibiku tzv Britská Západní Indie ostrovy Jamajka Bahamy Barbados a další Právě tyto kolonie kde se dala pěstovat cukrová třtina byly zprvu nejdůležitější a nejlukrativnější Kolonie na severoamerické pevnině se oproti tomu vyvážely tabák bavlnu dřevo nebo kožešiny byly méně finančně úspěšné ale nabízely kvalitní zemědělské pozemky a přilákaly více britských kolonistů Amerika se stávala azylem lidí prchajících před náboženskou persekucí v Anglii provincie Maryland byla založena jako útočiště pro římské katolíky 1634 Rhode Island 1636 byl tolerantní ke všem náboženstvím a Connecticut 1639 pro kongrenacionály Britské panství na pevnině bylo postupně rozšiřováno V roce 1664 Nizozemci ztratili na úkor Britů Nový Amsterdam dnešní New York a několik let poté i celou kolonii Nové Nizozemí Za účelem zisku nové zemědělské půdy se kolonie rozšiřovaly dále na západ do vnitrozemí Již od počátku bylo otrokářství nezbytným předpokladem pro rozvoj britských kolonií v Americe do zrušení obchodu s otroky v roce 1807 byla Británie zodpovědná za 35 milionů afrických otroků přemístěných do Ameriky Mezi lety 1650 a 1780 vzrostl podíl černého obyvatelstva v Karibiku z 25 % na 80 % ve Třinácti koloniích z 10 % na 40 % Obchod s otroky byl nesmírně výnosný převoz z Afriky ale kvůli špatným hygienickým podmínkám na palubách lodí a špatné stravě nepřežil jeden ze sedmi lidí V rámci sedmileté války 1756 – 1763 obsadila Británie mezi lety 1758 a 1760 nejdůležitější francouzská území v jejích severoamerických koloniích; v roce 1760 akceptovala Francie ztrátu všech svých kolonií v Severní Americe Louisiana na západ od Mississippi včetně New Orleans připadla Španělsku zbytek Velké Británii tedy kolonie na východ od Mississippi a celá Kanada Velká Británie se poté rozhodla zdanit své americké kolonie zejména kvůli výdajům na obranu těchto území před Francouzi během sedmileté války S koloniemi toto zdanění ale nebylo konzultováno protože neměly žádné zastoupení v britském parlamentu Američtí osadníci se zdráhali přijmout toto nové opatření bez patřičného zastoupení v parlamentu heslo No taxation without representation což vedlo k Americké revoluci a posléze ke vzniku Spojených států amerických v roce 1783 Britské panství se tak omezilo jen na Kanadu Se vznikem USA se také datuje zánik „prvního britského impéria – expanze v Severní Americe byla u konce a Británie začala svou moc rozšiřovat do ostatních částí světa Toto vedlo ke zrodu „druhého britského impéria v Asii Oceánii a později také v Africe Osidlování Austrálie začalo se založením vězeňské kolonie Sydney v roce 1788 Právě do Austrálie a na Nový Zéland začala později proudit většina britských kolonistů Původní populace Austrálců a Maorů byly válkami a zavlečenými nemocemi zdecimovány o 60 % až 70 % Kolonie později získaly právo na samosprávu a staly se významnými vývozci vlny a zlata Pax Brittanica Konečná porážka Napoleona Bonaparte roku 1815 vedla k tomu že se Británie stala dominantní světovou velmocí Francie byla nucena předat Británii Iónské ostrovy Maltu Svatou Lucii a Mauritius Egypt byl dobyt Británií již v roce 1799 Španělsko postoupilo Británii Trinidad a Tobago Nizozemsko Guyanu a Kapskou kolonii Británie naopak Francii vrátila Guadeloupe a Réunion a Nizozemsku Surinam část Guyany Jelikož se Velká Británie později nepodílela na konfliktech v kontinentální Evropě mohla se soustředit na rozvoj obchodu a upevňování svých pozic angličtina se také stala nejdůležitějším obchodním jazykem Toto období bezprecedentní nadvlády Británie bez výraznějšího světového konkurenta se nazývá Pax Brittanica Britský mír Britské impérium v Asii Na konci 16 století začali Britové a Nizozemci nabourávat portugalský monopol na obchod s kořením Výrazným momentem bylo založení anglické později britské Východoindické společnosti roku 1600 a nizozemské Východoindické společnosti roku 1602 Rivalita mezi Anglií a Nizozemskem nevyhnutelně vedla i ke konfliktům mezi těmito dvěma společnostmi Nizozemci později svůj zájem soustředili na Moluky Angličané naopak na Indii Nepřátelství mezi zeměmi bylo ukončeno až za Slavné revoluce angl Glorious revolution v roce 1688 kdy Vilém Oranžský nastoupil na anglický trůn V roce 1811 Britové obsadili Jávu poté Singapur 1819 Malaku 1824 a Barmu 1826 samotná kolonizace probíhala postupně Indie V průběhu 17 století bylo cílem anglické Východoindické společnosti primárně obchod nikoliv založení kolonie; v této oblasti existovala silná Mughalská říše Společnost získala obchodní práva v roce 1617 Situace se s postupným oslabováním místní říše začala měnit vítězství ozbrojených sil britské Východoindické společnosti nad bengálskými vůdci v bitvě u Palásí v roce 1757 umožnilo Britům převzít kontrolu nad Bengálskem rozsah území pod její kontrolou se dále zvětšoval V důsledku nezvládnutého hladomoru roku 1770 byly potlačeny aktivity Východoindické společnosti a posílena role britského státu Přesto se východoindické společnosti podařilo do roku 1818 rozšířit svůj vliv na celý subkontinent Místní vůdci byli nuceni přijmout britskou nadvládu v opačném případě byli sesazeni V některých oblastech vládli samotní Britové v dalších byla přiznána domorodým vládcům jistý díl suverenity stále ale zůstávali pod přísnou kontrolou Po potlačení indického povstání v roce 1857 byla veškerá území Východoindické společnosti předána britské koruně a British Indian Army se stala armádou britské vlády v Indii Poslední byť jen formálně vládnoucí Velký mogul byl toho roku sesazen a přinucen emigrovat do Barmy čímž oficiálně zanikla Mughalská říše Královna Viktorie se následně v roce 1876 prohlásila císařovnou Indie Čína Velká Británie začala v 18 století dovážet z Číny ohromná množství čaje což vedlo k velkým obchodním deficitům které se Británie snažila vyrovnat vývozem opia z Indie Číňané se těmto dovozům bránili což vedlo až k první opiové válce Po drtivé porážce Číňanů byla na jihu země založena britská kolonie Hongkong která měla bránit britské obchodní aktivity Británie měla zájem na územní celistvosti Číny protože její případný rozpad by měl nejspíše za následek rozdělení nástupnických států mezi evropské mocnosti Přesto se zároveň snažila o oslabování Číny protože by jinak z čínské strany hrozilo vypovězení pod nátlakem přijatých smluv Zánik Pax Brittanica Jelikož byla Velká Británie první industriální zemí na světě ovládala zprvu světový trh s nerostnými surovinami Tato dominance se ale v průběhu 19 století postupně ztrácela s postupující industrializací dalších budoucích světových velmocí zejména USA či Německa Přestože Spojené království stále dominovalo ve finančním sektoru a námořnictví její podíl na světovém obchodu klesl v roce 1880 na jednu čtvrtinu v roce 1913 na jednu šestinu Nový imperialismus Evropská koloniální politika přibližně mezi lety 1870 a 1914 se označuje jako tzv nový imperialismus Tato perioda byla ve znamení rozdělení celého světa mezi světové velmoci agresivního konkurenčního boje při budování kolonií Do roku 1880 byla Afrika až na přímořské oblasti prakticky nerozdělená vnitrozemské oblasti se tedy staly předmětem rivality mezi evropskými mocnostmi Británie vkročila do éry nového imperialismu v roce 1875 kdy vláda koupila podíl akcií společnosti Suezského kanálu aby si zajistila strategicky významnou cestu do Indie Celý Egypt by Brity obsazen v roce 1882 Dalším faktorem britské zahraniční politiky byla obava z expanze Ruska na jih V reakci na ruské útoky na Osmanskou říši a krymskou válku mezi lety 1853 a 1856 Britové obsadili v roce 1878 Kypr Jako pojistka proti ruské expanzi na Jih měla být okupace Afghánistánu která ale nebyla úspěšná První britsko-afghánská válka v roce 1842 skončila potupně kdy britskou armádu při ústupu z Kábulu paštunské kmeny vyzbrojené ruskými zbraněmi prakticky zdecimovaly Také druhá britsko-afghánská válka v roce 1880 skončila fiaskem při třetí britsko-afghánské válce v roce 1919 byli Britové z oblasti definitivně vyhnáni Tzv Velká hra o nadvládu nad střední Asií skončila s krvavou a neúspěšnou britskou intervencí v Tibetu v letech 1903 a 1904 Hon o Afriku Nejdůležitější evropské kolonie v Africe do roku 1875 byly Alžírsko a Kapská provincie zbytek kontinentu mimo některá přímořská území sestával z malých místních států a kmenových území V roce 1914 byly naopak formálně nezávislé pouze dva státy Etiopie a Libérie Přechod od neformální kontroly prostřednictvím obchodních stanic k formálnímu ovládnutí velkých území evropskými mocnostmi se nazývá jako hon o Afriku angl Scramble for Africa Začínající aktivity mnoha evropských států v tomto regionu mohly vyústit v četné konflikty čemuž se snažila zabránit Berlínská konference v letech 1884 a 1885 která stanovila pravidla pro zisk nových území Nárok na určité území mohl být mezinárodně uznán pouze za předpokladu tzv „efektivní okupace určitým státem Západní Afrika Britové vnutili Ašantské říši na území dnešní Ghany závazek že se vzdává územních nároků na pobřeží a bude souhlasit se zrušením otroctví což bylo do té doby hlavním zdrojem příjmů této říše Ašantská říše byla včleněna do britského impéria definitivně v roce 1896 Severní Afrika S dokončením Suezského kanálu v roce 1869 nabyl Egypt na strategické významnosti V roce 1875 odkoupila Británie od zadluženého egyptského chediva osmanského vicekrále všechny akcie společnosti Suezského kanálu a tím omezila francouzský vliv v zemi Po povstání nacionalistů v roce 1882 Egypt britské jednotky vojensky obsadily a stal se součástí impéria V Súdánu který byl od roku 1821 v moci egyptských chedivů došlo v souvislosti s britským převzetím Egypta k povstání V lednu roku 1885 obsadili povstalci Chartúm a britský guvernér byl zabit Záchranná expedice dorazila do města o dva dny později Výprava na potlačení povstání byla vypravena až v roce 1898 kdy byly povstalci drtivě poraženi v bitvě u Omdurmanu Súdán poté nebyl zpět vrácen Egyptu ale stalo se z něj společné britsko-egyptské kondominium V roce 1898 došlo k tzv fašodskému incidentu mezi Británií a Francií Británie měla za cíl vytvořit souvislý pás svých kolonií ze severu na jih – z Káhiry po Kapské město Francie naopak měla zájem na pásu svých kolonií ze západu na východ – od Senegalu po Džibutsko Zájmy se střetly právě v Súdánu; žádná ze stran si ale nepřála válku Britové byli v lepší pozici mocensky i právně z hlediska nároků na území Francie se tedy stáhla Obě země si následně vymezily sféry vlivu Mírové vyřešení tohoto sporu vedlo k uzavření Srdečné dohody francouzsky Entente Cordiale Jižní Afrika Kapskou kolonii založila nizozemská Východoindická společnost v roce 1652 jako zásobovací stanici na cestě do Indie Británie formálně získala tuto kolonii roku 1806 přestože ji již de facto držela od roku 1795 v době kdy bylo Nizozemsko okupováno Francií V roce 1843 anektovali Britové jihoafrickou provincii Natal mocný zulský stát v sousedství však pro kolonisty představoval trvalé ohrožení Britsko-zulská válka začala v roce 1879 po počátečních úspěších domorodců Britové válku vyhráli a samostatný zulský stát přestal existovat Na konci 19 století začala Británie se systematickým podmaňováním jižní Afriky a podrobováním afrikánských republik Transvaal a Svobodný oranžský stát významných zvláště díky bohatým nalezištím zlata což vyústilo v tzv búrské války Britská Jihoafrická společnost v tomto období obsadila rozsáhlé země na sever od búrských republik toto území bylo pojmenováno jako Rhodesie po předsedovi této společnosti Cecilu Rhodesovi Na základě úspěchů v jižní a východní Africe se zjevila idea vytvoření souvislého britského území od severu na jih Afriky a výstavby železniční trati vedoucí napříč celým kontinentem Vytvoření Německé východní Afriky ale tyto plány na čas zmařilo Přesto ale Britové před první světovou válkou ovládali skoro třetinu afrického kontinentu přičemž jejich území byla nejlukrativnější Samotná Nigérie měla více obyvatel než např Francouzská západní Afrika nebo všechny německé kolonie dohromady Osamostatňování kolonií Hlavní článek dominium Kolonie kde převažovali britští kolonisté nad domorodým obyvatelstvem obdržely status dominia a právo na samosprávu Kanada 1867 Austrálie 1901 Nový Zéland 1907 Newfoundland 1907 a Jihoafrická unie 1910 Představitelé těchto států se scházeli s britskými politiky na pravidelných imperiálních konferencích první se konala v roce 1887 v Londýně Dominia byla relativně nezávislá zahraniční politika přesto zůstávala pevně v britských rukou na těchto územích také neomezeně platilo britské právo Když byla v roce 1914 vyhlášena válka Německu válečný stav platil i pro všechna dominia Důsledky první světové války Po první světové válce nastala poslední fáze expanze britského impéria kdy do něj byl včleněn Britský mandát Palestina Irák a bývalé německé kolonie Německá východní Afrika Togoland Německá jihozápadní Afrika a Německá Nová Guinea Británie však byla válkou vyčerpaná což se negativně projevilo na schopnosti spravovat tak rozsáhlé impérium na mnoha místech se navíc začaly projevovat nacionalistické tendence V průběhu 20 let se také změnilo postavení dominií Každé dominium mělo již na Versailleské smlouvě svůj vlastní podpis odpor dominií vůči tažení proti Turecku v roce 1922 vedl k jednáním o změně jejich statutu Samostatnost dominií byla formulována v Balfourově deklaraci z roku 1926 a potvrzena Westminsterským statutem v roce 1931 Irsko se osamostatnilo v roce 1922 po krvavé občanské válce v roce 1937 uvolnila poslední ústavní spojení se Spojeným královstvím V roce 1949 vystoupilo ze Commonwealthu celým názvem Commonwealth of Nations Egypt byl formálně nezávislý již od roku 1922 Dekolonizace V první polovině 20 století vznikla v mnohých britských koloniích hnutí za nezávislost zejména v Indii Druhá světová válka ještě více podkopala již zeslabenou pozici Velké Británie jako hospodářské mocnosti rozhodující vliv na světové dění získaly Spojené státy americké Světové mínění se navíc po druhé světové válce obrátilo proti ideji kolonialismu politické uspořádání taktéž nedovolovalo Británii etablovat se jako světová velmoc Přestože se Británie rozpadu svého impéria vojensky nebránila dekolonizace ale v některých oblastech neproběhla hladce; rozdělení Britské Indie a konflikt mezi Indií a Pákistánem si vyžádal statisíce životů Indie a Pákistán získaly nezávislost v roce 1947 následované Barmou a Cejlonem 1948 V tomto roce také po izraelské válce za nezávislost skončil britský mandát nad Palestinou byl vytvořen stát Izrael Malajsie se osamostatnila v roce 1957 Kypr v roce 1960 Malta v roce 1964 protektorát nad Brunejem byl oficiálně ukončen v roce 1984 Konec britského impéria v Africe byl natolik rychlý že přivedl nástupnické státy do mnoha nesnází Nejdříve vyhlásila nezávislost Ghana 1957 následovaná Nigérií 1960 dále pak Sierra Leone a Tanganika pevninská část dnešní Tanzanie 1961 Uganda 1962 Keňa 1963 Zanzibar 1963 spojen s Tanganikou v Tanzanii roku 1964 Gambie 1965 Botswana 1966 Lesotho 1966 a Svazijsko 1968 Ústup Británie jižních a východních částí Afriky byl ale ztížen značným počtem bílých osadníků Spory o vlastnictví pozemků přerostly v Keni v povstání Mau Mau které se podařilo potlačit Bílá menšina v Jihoafrické republice měla až do roku 1994 kvůli systému apartheidu větší práva než černá většina Poté co zkrachoval projekt Západoindické federace se karibské státy rozhodly pro samostatnost nejdříve Jamajka a Trinidad a Tobago 1962 poté Barbados 1966 a jiné menší ostrovní státy V roce 1997 skončila 99 let trvající nájemní smlouva a Hongkong připadl zpět Číně Británie má v současnosti pod kontrolou pouhé zbytky dřívějšího impéria viz Zámořské území Spojeného království Rozsah britského impéria v roce 1921 Afrika Amerika a Atlantik Antarktida Britské antarktické území Asie Kolonie ztracené před rokem 1921 Třináct kolonií základ budoucích Spojených států amerických Connecticut Delaware Georgia Jižní Karolína New Hampshire New Jersey New York Maryland Massachusetts Pennsylvania Rhode Island Severní Karolína Virginia oblast mezi třinácti koloniemi a řekou Mississippi Florida připadla Španělsku později součást USA část Oregonu některé oblasti ve Francii ve středověku Menorca 1708 – 1802 kdy byla předána Španělsku Helgoland od roku 1807 v roce 1890 vrácen Německu výměnou za zřeknutí se nároků o Zanzibar Iónské ostrovy 1809 – 1864 kdy byly předány Řecku Reference Literatura BECHYNĚ Jan Imperiální zájmy a britská zahraniční politika v 19století Historický obzor 1997 8 1 2 s 9-14 Externí odkazy Brno ' Brin' je počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy Je sídlem Jihomoravského kraje v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy a má zhruba 400 tisíc obyvatel pak má zhruba 800 tisíc obyvatel Brno je centrem soudní moci České republiky stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu tak Nejvyššího soudu Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově Město je významným střediskem vysokého školství s 33 fakultami třinácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 89 000 studenty a Českého rozhlasu< ref> Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu tato tradice sahá až do třicátých let 20 století Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis pořádanou od roku 1998 K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO K turisticky atraktivním lokalitám patří také začátek chráněné krajinné oblasti Moravský kras jenž se na území města Brna nachází Název města Nynější název města Brna se odvíjí od názvu někdejší osady ležící na brodu přes řeku Svratku která vznikla v této lokalitě okolo roku 1000 a v němčině jako Brünn Mezi lety 1949 a 1992 bylo Brno oficiálně označováno jako „krajské město Brno předtím neslo název „Zemské hlavní město Brno který se ujal v době první republiky ačkoli Brno bylo hlavním městem již dávno předtím Na některých starších dokumentech mapách různých listinách apod lze nalézt označení „Královské hlavní město Brno První písemná zmínka o Brně pochází z roku 1091 z Kosmovy kroniky kde je psáno „Český král Vratislav I vtrhl s vojskem na Moravu a oblehl hrad Brno…< ref> Podle města Brna byl pojmenován lehký kulomet BREN no + field nebo malý asteroid „2889 Brno< ref> objevený astronomem Antonínem Mrkosem V brněnské mluvě zvané hantec jejíž užívání dnes již není zcela běžné se Brno označuje jako Brnisko které je ze zmíněných tří nejtypičtější mezi rodilými obyvateli i když původně označuje spíše jen centrum Brna Historie Za přímého předchůdce Brna je považováno hradiště Staré Zámky u Líšně jedno z hradisek Velkomoravské říše jehož osídlení se datuje od konce neolitu až do začátku 11 století< ref> Počátky středověk a novověk První nálezy pozůstatků v brněnské oblasti jsou přibližně z paleolitu a byly nalezeny v oblasti Stránské skály první doložené slovanské osídlení brněnské oblasti je z doby kolem 5 až 7 století Dějiny města Brna byly vždy pevně svázány s dějinami Moravy již v 11 století od dob údělných knížectví na Moravě Brno zastávalo mimořádně důležitou úlohu ve správě země Ražba mincí v Brně začala v 11 století kdy zde brněnská knížata razila nejstarší brněnský denár roku 1292 bylo tehdejšímu královskému městu Brnu uděleno právo volit rychtáře V roce 1324 založila královna Eliška Rejčka na Starém Brně kostel Nanebevzetí Panny Marie dnes baziliku a místo jejího posledního odpočinku Poslední moravský Lucemburk Jošt byl na podzim 1410 dokonce zvolen římským králem začátkem následujícího roku ale zemřel na Špilberku Je pohřben v kostele svatého Tomáše který založil jeho otec Jan Jindřich V Brně byl markraběcí dvůr zasedal zde moravský zemský sněm a další vrcholné politické instituce tehdejší Moravy Brno je bývalé moravské hlavní město a od středověku je zejména spolu s Olomoucí jejím historicky nejvýznamnějším městem V roce 1777 bylo založeno brněnské biskupství roku 1839 přijel do Brna první vlak z Vídně čímž začal provoz parostrojní železnice na území dnešní České republiky při níž bylo asi 240 domů Významné bitvy V 15 století bylo Brno obléháno roku 1428 a znovu roku 1430 husity během husitských válek město však zůstalo po celou dobu pevnou baštou katolictví a husité město nedobyli V létě roku 1467 město Brno obléhalo hrad Špilberk kde sídlila posádka husitského českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad V 17 století bylo Brno obléháno roku 1643 a znovu roku 1645 švédskými vojsky pod vedením generála Lennarta Torstensona Šlo o významnou epizodu v třicetileté válce Švédům se však město nikdy dobýt nepodařilo V 18 století bylo Brno obléháno roku 1742 pruskými vojsky pod vedením Fridricha II Velikého ovšem rovněž neúspěšně V prosinci 1805 proběhla východně od Brna bitva u Slavkova známá též jako „bitva tří císařů Město samo se do bitvy nezapojilo francouzská armáda jej však bez boje dočasně obsadila a císař Napoleon I zde několikrát přenocoval Na konci dubna 1945 bylo Brno osvobozeno Rudou armádou pod velením maršála Rodiona Malinovského v rámci bratislavsko-brněnské operace Jak a kdy se Brno stalo hlavním městem Moravy Před několika staletími bylo Brno po dlouhou dobu ve sporu s Olomoucí o postavení hlavního města Moravy Tento spor zřejmě zapříčinil kníže Břetislav I který v roce 1055 rozdělil Moravu na dvě navzájem nezávislá území Olomoucký a Brněnský úděl později vznikl i samostatný Znojemský úděl To vedlo k decentralizaci moci a vzniku tří později znovu dvou center na Moravě Znovusjednocení Moravy započalo roku 1182 z vůle římskoněmeckého císaře Fridricha I Barbarossy vznikem Markrabství moravského V roce 1348 za vlády markraběte a krále Karla byl zřízen Moravský zemský soud a Moravské zemské desky oboje zároveň v Brně a v Olomouci ale pozice hlavního města Moravy byla stále nejasná Olomouc měla více obyvatel byla sídlem biskupa později univerzity měla výhodnější polohu blíže centru země Moravy Brno bylo sídlem markraběte moravského vládce a později hrála roli i blízkost rakouské metropole Vídně Moravský zemský sněm jenž byl od 14 století zákonodárnou institucí v markrabství zasedal střídavě v obou městech krátkou dobu i ve Znojmě stejně tak zemský soud zasedal střídavě a zemské desky byly také vedeny v obou městech Olomouc však měla po dlouhou dobu výhodnější postavení než Brno a to až do třicetileté války kdy byl v Brně roku 1636 zřízen královský tribunál instituce natolik významná že se Brno stalo de facto jediným hlavním městem Moravy ale ne nadlouho Nejvýznamnějším milníkem sporu se stal až přelom let 1641–1642 V roce 1641 markrabě a císař Ferdinand III nařídil aby byl zemský sněm i soud spolu s královským tribunálem a zemskými deskami trvale přemístěn z Olomouce do Brna čímž bylo ukončeno střídavé zasedání zemského sněmu a soudu v obou městech stejně jako např působením vrchního zemského soudu jehož působnost se ale nevztahovala jen na celou Moravu ale i na Rakouské Slezsko Brno pak bylo hlavním městem Moravy až do roku 1928 kdy byla Země Moravská sloučena se Zemí Slezskou Poté bylo Brno zemským hlavním městem Země Moravskoslezské Nakonec byla roku 1948 komunistickou vládou zrušena moravskoslezská zemská samospráva a s ní zanikla i pozice jejího hlavního města Moravské zemské desky jsou dnes národní kulturní památkou a jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně 20 století a Velké Brno Roku 1919 byla k Brnu připojena dvě sousední města Královo Pole a Husovice a 21 dalších obcí Vzniklo tak tzv Velké Brno s asi 7× větší rozlohou a počtem obyvatel asi 222 tisíc oproti původním asi 130 tisícům Roku 1921 se Brno stalo zemským hlavním městem země Moravské v tehdejší první republice předtím bylo hlavním městem Markrabství moravského o sedm let později se stalo zemským hlavním městem země Moravskoslezské V roce 1939 bylo Brno obsazeno německou armádou a roku 1945 osvobozeno Rudou armádou Po komunistickém převratu upadl v té době tradiční politický a hospodářský význam Brna jako hlavního města a to zákonem o krajském zřízení přijatým 21 prosince 1948 Tímto zákonem bylo zrušeno zemské zřízení a Morava byla rozdělena do několika krajů podřízených Praze s účinností od 24 prosince 1948 Krajské zřízení po roce 1948 nerespektovalo hranice historických zemí Město Brno se tehdy stalo sídlem Brněnského kraje V roce 1968 se město stalo statutárním městem podle zákona o národních výborech< ref> ačkoli tento titul mělo již dříve Roku 2000 vznikl současný samosprávný Jihomoravský kraj jehož krajským městem je Brno Geografie Brno leží na jihovýchodě České republiky na soutoku řek Svratky a Svitavy a protékají jím potoky Veverka Ponávka Říčka a několik dalších menších toků Tok Svratky je v Brně dlouhý přibližně 29 km u Svitavy délka činí asi 13 km Brno má poměrně rozmanité přírodní zázemí a mírné klima což je dáno jeho polohou mezi Českomoravskou vrchovinou a nížinami jižní Moravy Průměrná roční teplota dosahuje 94 °C průměrné roční srážky 505 mm průměrný počet dnů se srážkami je 150 průměrný sluneční svit za rok činí 1 771 hodin a převažující směr větru je severozápadní Na katastru Brna se nachází několik desítek chráněných území například část chráněné krajinné oblasti Moravský kras národní přírodní památka Stránská skála národní přírodní rezervace Hádecká planinka přírodní památka Bílá hora nebo přírodní rezervace Bosonožský hájek K trvalému pobytu v Brně je přihlášeno 400 tisíc obyvatel má zhruba 450 tisíc obyvatel v regionální sídelní aglomeraci podle nařízení vlády č 105 1994 Sb třetí největší v ČR Širší metropolitní oblast Brna v roce 2004 čítala podle Eurostatu 730 tisíc obyvatel Brno je odvěkou křižovatkou obchodních cest která spojovala severní a jižní evropské civilizace po staletí a po staletí bylo jediným právoplatným hlavním městem autonomní moravské země Město je jako součást podunajského regionu historicky spjato s Vídní vzdálenou 110 km V minulosti bylo Brno známé také jako významné průmyslové město někdy přezdívané jako „rakouský Manchester Znečištění ovzduší Brno přesahuje počet dní po které smí být legálně překročen denní limit pro polétavý prach ale má také dlouhodobé problémy s překračováním limitů pro znečištění oxidem dusičitým nebo rakovinotvorným benzo-a-pyrenem< ref> Kultura Brněnský magistrát vynakládá na oblast kultury ročně kolem tří čtvrtin miliardy korun Ve městě působí řada muzeí divadel a dalších kulturních institucí pořádá se zde řada festivalů a nejrůznějších kulturních akcí Krom toho je v Brně je také zřízena Hvězdárna a planetárium Brno tři botanické zahrady nebo například Zoologická zahrada Brno jež je svojí rozlohou 65 ha jednou z největších v Česku Brno od 90 let zažívá kulturní „znovuzrození fasády jsou opravovány různé výstavy přehlídky apod jsou zakládány a rozšiřovány do města se postupně vrací rytmus „menšího evropského velkoměsta Brnu se ovšem stále ještě někdy může dostávat poněkud nevalné pověsti „zchátralého špinavého či dokonce nudného maloměsta V roce 2007 se v Brně konal summit 15 prezidentů zemí Evropy v roce 2010 její syn princ Charles v roce 2009 papež Benedikt XVI a další Brno i přes svůj městský charakter zachovává tradiční moravskou lidovou kulturu včetně lidových slavností na kterých nechybí moravské kroje moravská vína moravská dechová hudba lidové tance a soutěže Na rozdíl od menších obcí v Brně mají své hody lokálně jednotlivé městské části ovšem ne všechny Mezi městské části kde se pravidelně pořádají tradiční hody patří například Řečkovice a Mokrá Hora Líšeň Kulturní památky V Brně je možné pravděpodobně díky jeho bohaté historii hlavního města Moravy nalézt stovky kulturních památek včetně osmi národních kulturních památek a jedné památky zařazené na seznam Světového dědictví UNESCO Brno může být také označováno jako kolébka některých nových trendů v oblasti moderní architektury a její konkrétní podoby někdy nazývané též jako funkcionalismus Tento profil města známý a oceňovaný ve světě výrazně pomohl vtisknout zejména Bohuslav Fuchs jeden z velmi respektovaných architektů 20 století Podílela se na něm ale i řada dalších tvůrců jako Arnošt Wiesner Emil Králík Jindřich Kumpošt Otto Eisler Je zde možné vidět velmi pestrou řadu památek tohoto stylu Následující seznam uvádí pouze některé z nejvýznamnějších památek Hvězdičkou označené objekty jsou národními kulturními památkami Místní a mezinárodní festivaly V Brně je každoročně na přelomu května a června pořádán festival zábavy Brno město uprostřed Evropy jehož součástí je i přehlídka a možnost jízdy starými dopravními prostředky Dopravní nostalgie Zábava pod hradbami hradu Špilberk s koncertem brněnské filharmonie lidová hradní slavnost na témže hradu Součástí tohoto festivalu je i mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis latinsky „Plamen Brněnský největší soutěžní show ohňostrojů ve střední Evropě Od června do září probíhá v centru města Brněnské kulturní léto jehož součástí je i divadelní festival Brněnské shakespearovské hry; ukončují je folklorní Brněnské lidové slavnosti V srpnu se každý rok konají Dny Brna – oslavy úspěšné obrany města před Švédy roku 1645 jejichž součástí jsou i rekonstrukce dobových bitevních scén Od roku 2001 se každoročně koná svátek balónového létání Baloon Jam V Brně se také pořádá mezinárodní festival Divadelní svět zahájen Nocí kejklířů a vrcholící Slavností masek V Brně se konají dva výroční festivaly symfonické hudby – Mezinárodní hudební festival Brno známý pod tímto jménem již od roku 1965 a Mezinárodní hudební festival Špilberk pod širým nebem V roce 2004 se konal u příležitosti 100 výročí světové premiéry opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa v Národním divadle v Brně první ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno Multižánrový hudební festival Semtex Culture se věnuje populární hudbě mládeže a Alternativa Brno experimentální hudbě Do roku 1989 se v Mariánském údolí konaly Mírové slavnosti Častým místem konání hudebních i jiných produkcí jsou DRFG Aréna hala Rondo či náměstí Svobody v brněnském centru V Brně se také koná mezinárodní filmový festival Cinema Mundi přehlídka filmů z celého světa které se ucházejí či ucházely o Oscara< ref> Od roku 2000 zde probíhá filmový festival s gay a lesbickou tematikou Mezipatra původně Duha nad Brnem Muzea a knihovny Nejvýznamnějším muzeem v Brně je Moravské zemské muzeum které je druhou nejstarší a nejrozsáhlejší muzejní institucí v republice a první na Moravě Ve městě dále sídlí Muzeum města Brna na hradě Špilberk Technické muzeum v Brně založené v roce 1961 a Mendelovo muzeum jedná se o první celouniverzitní muzeum v Česku které propaguje velikána světové vědy Gregora Mendela; původně bylo součástí Moravského zemského muzea pod názvem Mendelianum V Brně sídlí Moravská zemská knihovna přední odborná veřejná knihovna na Moravě a s přibližně 4 miliony dokumentů druhá největší knihovna ve státě< ref> dále městská veřejná knihovna Jiřího Mahena v Brně s řadou poboček a mnoho dalších menších knihoven Umělecké galerie Největší uměleckou galerií v Brně je Moravská galerie jež je zároveň druhým největším muzeem umění v Česku kdy bylo založeno Františkovo muzeum; v roce 1829 vznikl umělecký spolek jenž nakupoval první umělecká díla pro tuto galerii Této galerii patří Pražákův palác Jurkovičova vila v Žabovřeskách a sbírky v Uměleckoprůmyslovém muzeu či Místodržitelském paláci Spolu s vídeňským Muzeem užitého umění vlastní a spravuje rodný dům Josefa Hoffmanna v Brtnici u Jihlavy a od roku 1963 pořádá Mezinárodní bienále grafického designu V prostorách MG se nachází sbírky obrazů mimo jiné i obrazy Rubense sbírky rukopisů a dávných děl sbírky moderního a současného umění např Jan Zrzavý sbírky užitého umění např Dušan Jurkovič sbírky grafického designu např Aleš Najbrt Alfons Mucha sbírku fotografií např Josef Sudek sbírku uměleckých děl pro nevidomé a slabozraké a sbírku bibliofilií a uměleckých knižních vazeb Moravská galerie je spojena se jmény jako František Franc Dagmar Halasová Vlasta Kratinová Albert Kutal a August Prokop Dalšími galeriemi v Brně jsou Dům umění města Brna jehož součástí je i Galerie G99 V DUMB jsou pořádány výstavy tzv mladého umění tato instituce spolupořádá Cenu Jindřicha Chalupeckého pro umělce mladší než 35 let Budova DUMB se nachází na Malinovského náměstí a byla po druhé světové válce přestavěna do současné podoby Bohuslavem Fuchsem Již od svého dostavění roku 1910 sloužila pro umění nejprve jako německý Künstlerhaus dům umění a později jako výstavní sál mladých K dalším centrům výtvarného umění patří galerie Brněnského kulturního centra Galerie mladých Galerie kabinet Galerie U dobrého pastýře Wannieck Gallery v areálu zrekonstruované Vaňkovky pod patronátem Richarda Adama< ref> a letohrádek Mitrovských místo konání výstav doprovodných akcí k veletrhům a společenských akcí Divadla V Brně můžeme nalézt nejstarší divadelní budovu ve střední Evropě kterou je divadlo Reduta na náměstí zvaném Zelný trh První doložené profesionální a česky hrané představení se odehrálo roku 1767 opět v Redutě šlo o představení Zamilovaný ponocný provedené bádenskou divadelní společností tentýž rok zde koncertoval Wolfgang Amadeus Mozart se svojí sestrou Annou Marií tuto vzácnou návštěvu dodnes připomíná soška malého Mozarta před Redutou a jeho jméno nese i Mozartův sál v Redutě< ref> Národní divadlo Brno je jedním z předních představitelů operní a baletní která je onou nejstarší divadelní budovou střední Evropy Zajímavostí je že Mahenovo divadlo se stalo prvním plně elektricky osvětleným divadlem na evropském kontinentu kvůli tomu musela být v blízkosti divadla dokonce postavena malá parní elektrárna a sám Thomas Alva Edison přijel roku 1911 do Brna zhlédnout svůj výtvor< ref> Jedním z nejvýznamnějších představitelů brněnského divadla je také Městské divadlo Brno jehož historie sahá do roku 1945 oboje velmi úspěšné vstupenky bývají brzy vyprodány a divadelní uskupení navíc v každém roce odehraje na 150 představení v zahraničí loutkové divadlo Radost dále Divadlo Polárka G Studio Divadlo v 7 a půl Kabinet múz Divadlo na Orlí hudebně-dramatická laboratoř JAMU Divadlo Husa na provázku a Divadlo U stolu Repertoár brněnských divadel tedy může být právem považován za relativně pestrý a výjimkou nejsou ani vystoupení zahraničních uměleckých souborů jako například Shen Yun Performing Arts roku 2011 Brněnská divadla prošla dlouhým vývojem a původní scény se proto mohou od těch dnešní podstatně lišit například Mahenovo divadlo se dříve nazývalo Městské divadlo a hrálo německy součástí Národního divadla v Brně se stalo až za první republiky v roce 1918 podobně tomu bylo s divadlem Reduta Mezi lety 1971 a 1978 se některé činoherní inscenace dokonce odehrávány na brněnském výstavišti kvůli rekonstrukci Mahenova divadla< ref> Kina Do 90 let 20 století v Brně fungovalo několik desítek kin Během 90 let zanikla kina Jadran Jalta Kinokavárna Boby Kinokavárna Rio Premiéra Club Slavia a Světozor kin Alfa Beseda Kapitol Morava Svratka a Svět Z původních menších kin tak zůstaly pouze kina Art ulice Cihlářská a Lucerna ulice Minská Kino Art je ve správě Turistického informačního centra města Brna Lucerna druhé nejstarší stále hrající kino v České republice Hudební kluby V Brně lze najít několik známých klubů Dvoupatrové Mersey je jedním z nejstarších klubů v České republice vůbec Kultovním místem je pak největší brněnský hudební klub Fléda známý velkými koncerty i pátečními tanečními akcemi dává šanci i začínajícím českým kapelám V samotném srdci města stojí legendární Skleněná louka která v prostoru Sklenick nabízí útočiště tanečnímu undergroundu Znovuotevřený Kabinet múz se stal útočištěm brněnských hipsterů kapel divadel a DJů U kolejí VUT pak stojí Yacht který proslul svými HC Punkovými koncerty organizovanými Loser Crew a dalšími DIY promotéry Dnes jej však nahradily spíše kluby Boro a Vegalité Restaurace a noční život V Brně se nachází stovky různých restaurací nabízející domácí i cizí druhy pohoštění vináren s moravským vínem kaváren různých klubů vinných sklípků a podobně V obdobích turistické a především festivalové sezóny centrum města často pulzuje životem a stává se dějištěm kulturních akcí jako jsou divadelní a jiná umělecká vystoupení v ulicích přehlídky historických vozů lidové slavnosti a řada dalších Když ale právě neprobíhá žádná taková kulturní akce tak v nocích před pracovními dny vždy život v ulicích centra města výrazně utichá Neutichá však úplně už jen proto že Brno je městem s více než 120 tisíci studenty kteří také často rádi vyhledávají noční život v ulicích města V noci je nejrušnějším místem historického jádra města tramvajový terminál před hlavním vlakovým nádražím odkud vyjíždějí takzvané „rozjezdy noční autobusové dopravy a působí zde několik non-stop restaurací a stánků rychlého občerstvení toto místo je více či méně rušné 24 h denně po celý rok Poslední dobou se v Brně zvedá kultura piva a proslavenou Bláhovku doplnil např Výčep Na Stojáka který oživil Jakubské náměstí Média V Brně sídlí velké redakce nejvýznamnějších celostátních médií – deníků Mladá fronta DNES a Brněnský deník dříve Rovnost jejichž redakce zajišťují denní výrobu regionálních zpravodajských příloh svých titulů a menší redakce deníků Právo a Blesk V roce 1961 bylo založeno brněnské studio nynější České televize V Brně sídlí i několik soukromých regionálních rádií Město Brno také vydává své informační noviny pod názvem Brněnský Metropolitan vydávaný Dopravním podnikem města Brna různé další veřejné noviny vydávají také vysoké školy a podobné instituce Zdarma jsou k dispozici také brněnské kulturní týdeníky Metropolis oba informující o kulturním dění ve městě a jeho okolí dále kultuře a to hlavně hudbě se pak věnuje brněnský „Cliché Brünn< ref> který bývá zdarma po kavárnách a podobně A stejně jako i v jiných městech v Brně jsou distribuovány také tiskoviny jako 5+2 dny Metro a další Brněnské pověsti Historie Brna je opředena mnohými pověstmi Například se traduje pověst o strašlivém brněnském draku který se v Brně kdysi ocitl a terorizoval okolí Jeden ze statečných měšťanů však lstí obávaného draka zabil a ten dodnes visí vycpaný na Staré radnici jako připomínka na tuto událost Jako připomínka na vítězství při obléhání Brna švédským vojskem roku 1645 se v katedrále svatého Petra a Pavla zvoní poledne v 11 hodin dopoledne o čemž pojednává pověst o zvonění na Petrově Brněnský hantec Hantec je specifická výhradně brněnská řeč která byla původně běžně používána v 19 století a na začátku 20 století spíše sociálně slabšími vrstvami obyvatel Dnes je jednou z kulturních zvláštností Brna Své základy má v tehdejší češtině němčině cikánštině jidiš a dalších jazycích a také místních argotech Hantec je natolik odlišný od češtiny že jen pro pouhé porozumění slovem nebo písmem je nezbytně nutná buďto jeho znalost nebo použití slovníku Ačkoli není hantec běžně používán některá jeho slova jsou i dnes dobře známá a vesměs běžná Typickým příkladem mohou být výrazy šalina tramvaj štatl město Brno centrum špinky cigarety Prágl Praha škopek pivo chálka jídlo love peníze švestky policie hokna práce mařka dívka žena čórkař zloděj kéma kamarád nebo cajzl Pražan< ref> Sport Na katastru Brna se částečně nachází Masarykův okruh kde je každoročně pořádána Velká cena České republiky v rámci prestižního Mistrovství světa silničních motocyklů od roku 1965 a další velké motoristické závody Dále dostihová dráha Brno-Dvorska sportovně využívané letiště v Medlánkách několik zařízení pro vodní sporty a řada dalších sportovišť Nachází se zde několik veřejných i neveřejných fotbalových hřišť sportovní DRFG Aréna hala Rondo a další kluziště několik baseballových stadionů tělocvičen atd V Brně je několik sportovních klubů které hrají nejvyšší ligu daného sportu mezi jinými to jsou fotbalová FC Zbrojovka Brno hrající nyní na Městském fotbalovém stadionu Srbská tým ledního hokeje HC Kometa Brno nyní hrající v hale Rondo basketbalový tým BK Brno ženy hrající v hale Rosnička v Žabovřeskách čtyři baseballové týmy – AVG Draci Brno Hroši Brno VSK Technika Brno MZLU Express Brno dále tým amerického fotbalu Brno Alligators dva ragbyové kluby RC Dragon Brno a RC Bystrc volejbalové týmy mužů Volejbal Brno a žen VK KP Brno florbalový klub Bulldogs Brno klub národní házené 1 NH Brno atletky AK Olymp Brno a další V Brně probíhají i mezinárodní sportovní soutěže například v roce 2009 Grand Prix ČR mistrovství světa silničních motocyklů Evropský pohár v triatlonu Mistrovství Evropy kadetů v baseballu Mezinárodní tenisový turnaj žen WTA Velká cena Brna CDI-W světový pohár v drezuře koní Fed Cup v tenise žen ČR–Španělsko v únoru 2009 Fed Cup v tenise žen ČR–USA v dubnu 2009 a řada dalších< ref> Architektura a charakter města Historické jádro města obklopené řekami Svratkou a Svitavou rozkládající se pod kopci Petrov a Špilberk se začalo formovat již na začátkem 11 století Jeho nejvýraznějšími dominantami jsou hrad Špilberk založený ve 13 století jako královský hrad a katedrála svatého Petra a Pavla obklopena domy královské stoliční kapituly její počátky sahají až do 11 století V historickém jádru lze nalézt velké množství velkých a bohatě zdobených kostelů náměstí paláců pasáží kašen fontán soch věží a značné množství různých pozoruhodných architektonických detailů Budovy jsou vystavěny v nejrůznějších architektonických slozích a zpravidla tvoří uzavřené kontinuální bloky přibližně stejné stavební výšky jejich fasády jsou většinou ve dobrém stavu a jsou zdobeny arkýři terasami rizality helmicemi kupolemi a podobně Povrch ulic je obvykle tvořen kamennou dlažbou většina jádra města je pěší zónou s minimální dopravou Zajímavostí jsou různé drobné architektonické prvky a nebo např obelisk a kolonáda s kašnou v Denisových sadech či podzemní prostory brněnská kostnice mumie v kapucínské kryptě Mincmistrovský sklep apod V zóně do dvou až tří kilometrů severně od historického jádra se rozkládá kompaktní ulicová zástavba z průběhu 19 a první poloviny 20 století s velkými bloky bohatě zdobených domů včetně skupiny honosných obytných domů Tivoli na Konečného náměstí a velkého množství vil a rodinných domů včetně vily Tugendhat zapsané do listiny světového kulturního dědictví UNESCO Jedná zejména o městské čtvrti Veveří Černá Pole Královo Pole a Žabovřesky Na okrajích města se rozkládají sídliště z druhé poloviny 20 století složená z panelových domů Lesná Líšeň Bystrc Kamenný vrch aj množství modernějších budov a areálů například výšková budova Fakultní nemocnice Brno ve Starém Lískovci nebo kampus Masarykovy univerzity v Bohunicích největším svého druhu ve střední Evropě< ref> v jehož blízkosti se nachází obchodní centrum Campus Square a Moravský zemský archiv Jižně od centra města se rozkládá prudce se rozvíjející oblast výškových kancelářských budov podél ul Heršpické M-Palác Spielberk Tower a jiné Výškové budovy se nachází také v severní části centra města na hranici s Královým Polem jde o skupinu výškových budov kancelářského komplexu v Šumavské ulici další jsou v Králově Poli např v areálu VUT na Lesné a jinde Především jižně až východně od středu města se můžeme setkat s množstvím opuštěných a chátrajících především průmyslových objektů a areálů tzv brownfields Tento problém je postupně řešen a objekty bývají buď likvidovány nebo rekonstruovány< ref> například bývalá továrna Vaňkovka Na východě vnitřního města čtvrť Zábrdovice – ulice Cejl Bratislavská apod můžeme běžně najít zchátralé velkoměstské domy špinavé ulice a zanedbaná prostranství; obyvatelé této části města jsou z velké části Romové kteří často byli nastěhováni do domů po vysídlených Němcích Městské parky a náměstí V Brně se nachází mnoho parků různých velikostí mezi nejbohatší svým vybavením a zároveň největší patří park Lužánky otevřený veřejnosti roku 1786 jako první veřejný park na Moravě a v Čechách Nejvýznamnější historická náměstí v Brně jsou náměstí Svobody dříve Dolní trh a Zelný trh dříve Horní trh v historickém centru Brna se dále nalézá Dominikánské náměstí dříve Rybí trh s komplexem barokních budov Nové radnice dříve Zemského domu nebo Šilingrovo náměstí dříve Svinský trh jež se rozkládá na místě bývalé brány brněnského opevnění Největším náměstím v Brně je Moravské náměstí v roce 2010 bylo vybaveno bronzovým modelem který zobrazuje město v polovině 17 století v době neúspěšného obléhání Brna Švédy V Brně se nachází celkově desítky náměstí některá z nich svým charakterem připomínají parky zejména Slovanské náměstí které je dokola obklopené alejí Obilní trh a částečně i Moravské náměstí Hrady a zámky V Brně se nachází dva velké a staré hradní komplexy Jde o hrad Špilberk nad historickým jádrem města založený ve druhé polovině 13 století jako přední královský hrad na Moravě Hrad a pevnost Špilberk je sídlem Muzea města Brna se stálými expozicemi a také častým dějištěm různých kulturní událostí Špilberk je i s parkem okolo národní kulturní památkou< ref> Naproti tomu hrad Veveří je po špatné údržbě a necitlivých přestavbách za socialismu a chátrání v 90 letech 20 století ve špatném technickém stavu Hrad byl zpřístupněn veřejnosti teprve na začátku 21 století od té doby také probíhá řada oprav které mají navrátit památku do původního stavu Na katastru města lze také nalézt také několik zámků vystavěných v různých stylech Největším z nich je klasicistní zámek v Líšni přestavěný začátkem 18 století z tvrze Janem Kryštofem z Freynfelsu v 16 století renesančně upravený řečkovický zámek< ref> medlánecký zámek zámek v Brněnských Ivanovicích letohrádek Mitrovských na Starém Brně či zámeček Bauerova rampa nyní v areálu brněnského výstaviště Brněnské podzemí Především měšťanská sklepení tvoří veřejnosti částečně přístupné podzemí v centru města Rozsáhlé sklepy se nacházejí pod Zelným trhem Dominikánským náměstím Římským náměstím Moravským náměstím Petrovem pod ulicí Orlí a Pekařskou ulicí která je po pařížských katakombách druhou největší kostnicí v Evropě Roku 2010 byl zpřístupněn Mincmistrovský sklep sklepení zaniklého domu mincmistrů pod Dominikánským náměstím kde byla zahájena ruční ražba pamětního brněnské groše v současné době probíhají přípravy ke zpřístupnění kostnice Známé a veřejnosti přístupné jsou také kasematy na Špilberku< ref> Kašny fontány a významné sochy a památníky Nejhonosnější brněnskou kašnou je barokní kašna Parnas z konce 17 století na Zelném trhu< ref> Kašny či fontány můžeme nalézt i na mnoha jiných náměstích nádvořích a parcích například na náměstí Svobody a jinde Fontány jsou v Brně běžným doplňkem parků a náměstí několik se jich je k vidění v parku Špilberk na Moravském náměstí před Janáčkovou akademií múzických umění a na mnoha jiných místech Památníky velmi významných osobností a událostí spojených s Moravou a s Brnem jsou vybudovány především v historickém jádru města Před Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity stojí socha Tomáše Garriguea Masaryka před Právnickou fakultou stejné univerzity socha Edvarda Beneše na Špilberku busta brněnského hrdiny z třicetileté války maršála císařských vojsk na Moravě Louise Raduita de Souches Za zmínku stojí také socha římského krále Jošta a jeho otce moravského markraběte Jana Jindřicha na portálu místodržitelského paláce kde jsou v přilehlém kostele oba pohřbeni Demografie Počet obyvatel Podle Ministerstva vnitra mělo k 1 lednu 2012 Brno 404 tisíc obyvatel Tento rozdíl je dán odlišnou metodikou pro sčítání obyvatel Navíc v roce 2012 mělo 425 tisíc poplatníků místního poplatku za komunální odpad Do Brna kromě toho ale dojíždí navíc sto tisíc lidí za prací i za studiem Největší přírůstek zažilo obyvatelstvo Brna v období let 1850–1919 za průmyslové revoluce a zejména následným připojením okolních obcí Velké Brno; do roku 1940 pak počet obyvatel stagnoval a od 50 let 20 století opět rostl Mírný pokles po roce 1989 kopíruje trend velkých měst v celé republice vlivem tzv suburbanizace lidé se stěhují za administrativní hranice města kde však nadále pracují a využívají služby Statisticky tak v Brně lidí ubývá fakticky jejich počet roste což indikuje rostoucí počet obyvatel okresu Brno-venkov zvláště v prstenci obcí sousedících s Brnem obvody obcí s rozšířenou působností Kuřim a Šlapanice Struktura populace Při sčítání lidu v roce 2011 bylo v Brně zjištěno 385 913 obyvatel z toho 191 395 4960 % s národností českou 72 367 1875 % moravskou 5 956 154 % slovenskou 3 271 ukrajinskou 085 % 1 487 vietnamskou 039 % a 464 012 % polskou ostatní národnosti nepřesáhly 01 % ve svých zastoupeních Celkem 91 529 obyvatel 237 % národnost neuvedlo Při sčítání lidu v roce 2001 bylo v Brně zjištěno 376 172 obyvatel z toho 286 120 761 % s českou národností 70 258 187 % moravskou 95 <003 % slezskou 5 795 152 % slovenskou a 374 ~01 % romskou< ref> Tedy z hlediska národnostního složení město zaznamenalo výrazný pokles počtu obyvatel hlásících se k české národnosti který tak podruhé od roku 1991 klesl pod polovinu Podle náboženského vyznání bylo v roce 2001 v Brně celkem 134 399 357 % věřících z toho se 111 673 83 % hlásilo k římskokatolické církvi Hustota zalidnění katastru Brna je přibližně 1 759 obyvatel na km² Zdravotní péče a kriminalita Brno má relativně dobrou dostupnost zdravotní péče počet lékařů na 1000 obyvatel byl v roce 2009 v Brně 85 Česká republika 43; Praha 73 Osobnosti S Brnem je vedle mnoha významných domácích osobností spjata i řada světových osobností vědy a kultury Narodili se nebo působili zde např Němci fyzik Ernst Mach logik Kurt Gödel spisovatel Milan Kundera nebo genetik Gregor Mendel po němž je pojmenována Mendelova univerzita v Brně Doprava Městská hromadná doprava v Brně tvoří poměrně rozsáhlý systém sestávající ze 13 linek tramvají 13 linek trolejbusů tvořící největší síť trolejbusové dopravy v České republice a necelých 40 denních a 11 nočních linek městských autobusů Kvůli místy přetíženým tramvajím se plánuje také vybudování podpovrchové dráhy typu S-Bahn< ref> Železniční doprava zahájila v Brně provoz roku 1839 díky trati Brno – Vídeň což byla první železniční trať s parním provozem na území dnešní České republiky Stávající hlavní nádraží je zastaralé a kapacitně nevyhovující stavba nového nádraží byla ale několikrát z různých důvodů odložena Silniční doprava dělá Brno mezinárodní křižovatkou dálnic Jižním okrajem města vedou dvě dálnice D1 z Prahy přes Brno do Ostravy a dále do Polska ve výstavbě a D2 do Bratislavy kousek za hranicemi Brna začíná rychlostní silnice R52 směrem na Vídeň dále je plánována rychlostní silnice R43 severním směrem na Svitavy Také kvůli zvýšenému náporu individuální dopravy město delší dobu usiluje o budování parkovacích domů a podzemních parkovacích stání tato snaha se ale zatím ne vždy setkává s uspokojivým úspěchem< ref> Leteckou dopravu umožňují dvě fungující letiště jedním je mezinárodní veřejné letiště Tuřany Osobní doprava na tomto letišti zažívá v posledních letech velký nárůst létají odtud pravidelné linky například do Londýna Milána Říma a dalších měst Druhým je malé vnitrostátní letiště Medlánky sloužící především rekreačním aktivitám jako jsou lety balónem lety kluzáků či pilotáž leteckých RC modelů< ref> Cyklistika je ve městě rozšířená také díky nížinnému charakteru krajiny stávající cyklostezky v roce 2011 měřily celkově přibližně 38 km Městem prochází i několik turistickým stezek KČT Ekonomika Od roku 1990 zaniklo mnoho firem vytvořených nebo vyčleněných v rámci privatizace z bývalých národních podniků Byly mezi nimi i některé tradiční firmy Jiné podniky byly restrukturalizovány a v konkurenčním prostředí se udržely Zatímco před rokem 1990 měly v Brně velkou váhu strojírenské podniky od té doby se hospodářství města do značné míry přeorientovalo na lehký průmysl logistiku a služby V současnosti zažívají tato odvětví nebývalý rozvoj o čemž svědčí i to že v roce 2011 na 21 ročníku Veletrhu nemovitostí a investičních příležitostí MIPIM ve francouzském Cannes dostalo Brno trojí prestižní ocenění v soutěži Cities of the Future města budoucnosti< ref> Výrobní závody se soustřeďují především do nových průmyslových zón v Brně a okolí jakými jsou Černovická terasa Český technologický park Průmyslová zóna Modřice Průmyslová zóna Šlapanice a další Zpracovatelský průmysl Mezi nejznámější firmy brněnské historie patří strojírny Zetor světoznámý výrobce traktorů Zbrojovka Brno mj výrobce pušek Královopolská významná strojírna v Králově Poli První brněnská strojírna a další V 19 století Brno díky vysoce rozvinutému textilnímu průmyslu získalo přezdívku „rakouský resp „moravský Manchester Terciární a kvartérní sektor Společnost Veletrhy Brno dříve Brněnské veletrhy a výstavy vlastní značně rozsáhlé a architektonicky okázalé Brněnské výstaviště na němž se každoročně pořádá řada výstav a veletrhů s mezinárodní účastí Brněnské výstaviště je svými 013 km² výstavní plochy jedním z největších výstavišť světa zaujímá 23 místo jeho celková rozloha činí 036 km² V Brně také roste mnoho velkých administrativních center především podél ulic Heršpické a Vídeňské na jihu města příkladem může být Český technologický park a jiné Přirozeně řada těchto firem má v Brně svá sídla pro Českou republiku například Red Hat in the Czech Republic SGI Česká republika a další Svá sídla mají v Brně i významné domácí firmy například známý dopravce Student Agency IT společnost GyTy a řada dalších V posledních letech se v Brně začíná také rozvíjet kvaternární sektor ekonomiky tedy činnosti ve vědě výzkumu a školství příkladem může být CEITEC Středoevropský technologický institut AdMaS Advanced Materials Structures and Technologies Město nadále vyvíjí snahy tyto aktivity podporovat příkladem může být Jihomoravské inovační centrum Prodejní síť V Brně se nachází velké množství nákupních center jedněmi z nejoblíbenějších jsou Galerie Vaňkovka Nákupní centrum Královo Pole a Olympia Brno která však z větší části leží až za hranici města Největšími jsou Olympia Brno která je druhým největším obchodním centrem v České republice a Avion Shopping Park Brno Některá velká nákupní centra jsou otevřena non-stop jako například již zmíněné Nákupní centrum Královo Pole Olympii a dalších Brno má v současnosti plošný standard maloobchodní prodejní plochy 15 m² na obyvatele což je stav plně srovnatelný s podmínkami ve městech západní Evropy Významnou místní sítí maloobchodních prodejen je Brněnka Turismus Turismus zaznamenává v Brně od 90 let 20 století velký rozmach Město je výchozí turistickou destinací za poznáním přírodních a kulturních zajímavostí Brna a jižní Moravy Na severovýchodě území Brna začíná chráněná krajinná oblast Moravský kras a na jih se rozprostírají vinice s vinnými sklípky Město je ze severu východu i západu obklopeno zachovalými smíšenými lesy které nabízejí mnoho příležitostí pro turistiku a cykloturistiku na území města mezi několika městskými částmi se nalézá obora Holedná Roku 2006 navštívilo brněnská informační centra přes 205 tisíc turistů z toho 83 tisíc cizinců Nejvíce město navštěvují Rusové Poláci a Italové v jarním období Němci Rakušané Španělé a turisté z Asie a USA Počet přenocování zahraničních turistů v ubytovacích zařízeních v Jihomoravském kraji v roce 2008 překročil 778 tisíc V oblasti cestovního ruchu v Brně na nějakou dobu vzbudilo nečekaný zájem odhalení hodinového stroje na náměstí Svobody nepřesně označovaného jako Brněnský orloj vyrobeného z africké žuly a záměrně tvarovaného tak aby připomínal projektil ovšem někdy též tvarově ztotožňovaného s penisem Tato záležitost byla silně medializována a stavba se velmi brzy stala kontroverzní a známou v celé České republice Správa a členění města Brno je územně členěné statutární město s magistrátem a primátorem spravované podle statutu města Brna Vedle zastupitelstva města a rady je orgánem města i sněm starostů jehož členy jsou starostové jednotlivých brněnských městských částí a primátor města Brna Brno samo o sobě tvoří okres Brno-město tedy je obcí s rozšířenou působností pouze pro vlastní území Pro účely senátních voleb je území Brna rozděleno mezi volební obvody 55 58 59 a 60 Městské části Správní členění Brna prošlo dramatickým a dlouhým vývojem zvláště pak po roce 1945 Od podzimu 1990 se Brno člení na 29 samosprávných městských částí Každá z nich má vlastní volené zastupitelstvo radu a starostu znak a vlajku Brno se skládá celkově ze 48 katastrálních území jejichž hranice jsou často rozděleny do několika městských částí Velikost městských částí se zásadně liší od zhruba 600 obyvatel MČ Brno-Ořešín až po přibližně 60 tisíc obyvatel MČ Brno-střed Mezi největší městské části Brna patří dle počtu obyvatel Brno-střed Brno-sever Brno-Bystrc a Brno-Královo Pole Naopak nejmenší městské části jsou Brno-Kníničky Brno-Útěchov a Brno-Ořešín Dle katastrální výměry jsou největšími městskými částmi Brno-Bystrc Brno-Tuřany Brno-Líšeň a Brno-střed nejmenšími pak Brno-Útěchov a Brno-Nový Lískovec Úřady a instituce Justiční Brno je centrem české justice která je tím i geograficky oddělena od moci výkonné a zákonodárné sídlící v Praze V Brně sídlí v bývalé Zemské sněmovně v Joštově ulici Ústavní soud České republiky Nejvyšší správní soud České republiky Moravské náměstí Pro celé město má působnost jako okresní soud Městský soud v Brně pro okolní obce má působnost Okresní soud Brno-venkov oba sídlí v novém Justičním areálu Brno na Polní ulici Také zde sídlí Krajský soud v Brně Rooseveltova ul s působností pro celou jižní Moravu také krajské okresní a městské státní zastupitelství a pobočka Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Moravské náměstí Vzdělávací V Brně sídlí celkem 33 fakult 13 různých univerzit a vysokých škol První vysoké školy zde byly založeny na konci 19 století mezi nimi byla předchůdkyně Vysokého učení technického v Brně která byla svého času byla jedinou institucí poskytující vysokoškolské vzdělání na Moravě od roku 1899 v češtině Roku 1918 vznikla Veterinární a farmaceutická univerzita Brno která je jedinou univerzitou v ČR nabízející studijní program veterinární medicíny O rok později byla založena Masarykova univerzita jež se stala druhou největší univerzitou v České republice a největší univerzitou na Moravě a téhož roku byla zřízena také Mendelova univerzita v Brně která je mimo jiné nejstarším vysokým zemědělským a lesnickým učením v dnešním Česku Později vznikly i další veřejné vysoké školy jako například Univerzita obrany jediná vojenská vysoká škola v České republice nebo Janáčkova akademie múzických umění o jejíž vznik v Brně za svého života usiloval známý umělec Leoš Janáček Po sametové revoluci byly zakládány také soukromé vysoké školy z nichž dnes největší jsou BIBS Akademie STING či Vysoká škola Karla Engliše V současné době na veřejných vysokých školách v Brně studuje asi 84 tisíc studentů a přes 6 tisíc studentů na soukromých vysokých školách Sídlí zde také archeologický ústav biofyzikální ústav centrum výzkumu globální změny psychologický ústav ústav analytické chemie ústav biologie obratlovců ústav fyziky materiálů a ústav přístrojové techniky Akademie věd České republiky< ref> V Brně se nachází také celkem 63 středních škol různého zaměření jako jsou gymnázia střední průmyslové školy a další čtyři z nich jsou zřizovány církvemi Na středních školách v Brně studuje celkově přes 31 tisíc studentů což je asi polovina všech středoškolských studentů Jihomoravského kraje Krom toho je v Brně zřízeno celkem 12 vyšších odborných škol s téměř 3 tisíci studenty Tedy v Brně celkově studuje přes 120 tisíc studentů Ve městě je dále zřízeno 66 obecních základních škol 4 základní školy soukromé a 1 církevní celkem s přibližně 25 tisíci žáky Náboženské V Brně působí řada církevních institucí a je zde možné nalézt desítky náboženských staveb Na území města je celkem 42 kostelů a chrámů z toho jedna katedrála a jedna bazilika 32 kaplí a několik desítek klášterů Dále brněnská mešita která je první v České republice v Brně dříve stála také Velká synagoga Město je sídelním místem biskupství brněnské římskokatolické diecéze a církevního soudu Ostatní úřady a instituce Mezi další celostátní orgány sídlící v Brně patří sídlo Veřejného ochránce práv v Údolní ulici zvláštní mezinárodní matrika u úřadu městské části Brno-střed v Dominikánské ulici Státní zemědělská a potravinářská inspekce v Květné ulici< ref> Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Hroznové ulici Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Hudcově ulici a Vinařský fond v budově krajského úřadu na Žerotínově náměstí V Brně sídlí i profesní komory některých profesí jsou to Komora daňových poradců v Kozí ulici Komora patentových zástupců v Gorkého ulici Komora veterinárních lékařů na Palackého třídě a jediná pobočka České advokátní komory na náměstí Svobody V Brně se nachází i mnohé regionální úřady v čele s krajským úřadem Jihomoravského kraje na Žerotínově náměstí své sídlo zde mají i úřady městských částí a krajské oddělení bezpečnostních složek či dalších úřadů V Brně sídlí i Vazební věznice Brno a je zde zřízena pobočka České národní banky a studio Českého rozhlasu Město je také sídlem celkem 11 nemocnic 5 odborných léčebných ústavů a mnoha dalších zdravotnických zařízení stav 2007 Partnerská města Partnerskými městy Brna jsou< ref> Metropole v okruhu 300 km Tento orientační nástroj zobrazuje pouze města která jsou hlavními městy států nebo zemí ve významu územní jednotky a jsou za metropole obecně v evropském kontextu považována a nebo s počtem obyvatel přesahujícím 300 tisíc Vzdálenost je uvedena jako přibližná geografická vzdálenost bez ohledu na dopravní infrastrukturu Odkazy Poznámky Reference Literatura Externí odkazy Byzantská říše zkráceně nazývaná Byzanc případně známá jako Východořímská říše byla v období pozdní antiky a středověku významná křesťanská mocnost nacházející se v oblasti východního Středomoří V roce 330 povýšil Konstantin Veliký původní starověkou obec Byzantion přejmenovanou na Konstantinopol na hlavní město římské říše Ta byla v roce 395 trvale rozdělena na východní a západní část Zatímco západořímská říše zanikla již roku 476 východní polovina impéria dosáhla v 6 století za panování Justiniána I svého největšího územního rozsahu V 7 století se udála zásadní proměna charakteru říše způsobená především přijetím řečtiny jako oficiálního jazyka za vlády Herakleia a ničivými dopady islámské expanze Navzdory porážkám a úbytku území náležela k hospodářsky kulturně a vojensky nejrozvinutějším soudobým státům Byzanc oslabená odrážením Arabů a vnitřními náboženskými spory se za makedonské dynastie vzchopila k novému rozmachu a koncem 10 století se znovu pozvedla k velmocenskému postavení Nicméně prohlubující se odcizení mezi západními a východními křesťany vyústilo v roce 1054 v církevní rozkol označovaný jako Velké schizma Po porážce v bitvě u Mantzikertu v roce 1071 ztratila říše ve prospěch seldžuckých Turků většinu Malé Asie představující jádro jejího teritoria Po nástupu Komnenovců sice získala zpět některé oblasti a ve 12 století dočasně obnovila svoji převahu ovšem za pozdějších císařů započal její definitivní úpadek Během čtvrté křížové výpravy utrpěla Byzanc fatální úder když byla Konstantinopol roku 1204 dobyta křižáky Třebaže císařové z dynastie Palaiologů dokázali v roce 1261 říši obnovit opakující se občanské války výrazně podlomily její moc Postupný rozklad vyvrcholil pádem Konstantinopole v roce 1453 a dobytím zbývajících byzantských území osmanskými Turky V průběhu své tisícileté existence sloužila říše jako záštita křesťanství čímž výrazně přispěla k ochraně Evropy před šířením islámu Kromě toho disponovala pevnou zlatou měnou jež byla v oběhu v celém středomořském prostoru Konstantinopol patřila jako jedna z největších metropolí v tehdejším světě k nejdůležitějším obchodním střediskům Byzanc měla určující vliv na náboženství právo politický systém architekturu a umění značné části Evropy a Středního východu přičemž přispěla k zachování a předání četných literárních děl a vědeckých poznatků klasického světa a jiných kultur Věda která se zabývá Byzantskou říší se jmenuje byzantologie< ref> Název „Byzantská říše je moderní nynějšími historiky běžně užívaný termín naprosto neznámý jejím někdejším obyvatelům Poprvé ho použil v roce 1557 jedno století po pádu Konstantinopole německý dějepisec Hieronymus Wolf ve svém díle Corpus Historiae Byzantinae Pojem „byzantský odvodil z názvu řecké osady Byzantion na jejímž místě byla Konstantinopol založena Jeho užitím chtěl odlišit dějiny starověké římské říše od její středověké nástupkyně Publikace Byzantine du Louvre Corpus Scriptorum Historiae Byzantinae z roku 1648 a Du Cangeho Historia Byzantina z roku 1680 přispěly k rozšíření tohoto pojmenování mezi francouzskými autory V časech osvícenství ho zpopularizovali tehdejší spisovatelé jako byli Montesquieu Voltaire a Gibbon V jejich podání však adjektivum „byzantský nabylo pejorativní nádech protože se stalo synonymem slova dekadentní Při srovnání byzantské civilizace s klasickou antickou civilizací se jim totiž existence prvně jmenované jevila jako vleklé období úpadku Samotní obyvatelé byzantské říše se nazývali Římany Rhomaioi a svůj stát označovali Rhomania případně Basileia ton Rhomaion což se do latiny překládalo jako Imperium Romanorum tedy římská říše Přestože si Byzanc po převážnou většinu svých dějin podržela multietnický charakter a zachovávala odkaz řecko-římských tradic vzhledem k rostoucí převaze řeckého elementu ji její současníci v západní Evropě nazývali „říší Řeků Imperium Graecorum Nároky východořímské říše na římské dědictví byly zásadně zpochybněny korunovací Karla Velikého za císaře Římanů papežem Lvem III považujícím trůn římské říše za uprázdněný V západních zemích byl od těchto dob titul Imperator Romanorum vyhrazen pro Karlovy následníky a panovníky Svaté říše římské zatímco konstantinopolský císař byl někdy označován jako Imperator Graecorum „císař Řeků Naproti tomu ve vnímání Peršanů muslimů a Slovanů byla římská identita byzantské říše všeobecně akceptována V islámském světě byla tudíž známá jako Rúm „Řím Dějiny Rozdělení římské říše V roce 284 se moci v římské říši chopil Diocletianus jenž překonal krizi třetího století uskutečněním vnitřních reforem a nastolením nového systému vlády zvaného tetrarchie V rámci něho byla říše fakticky rozdělena na dvě části spravované dvěma císaři augusti Ti si posléze přibrali za své kolegy dva mladší partnery a své budoucí nástupce v hodnosti caesarů caesares Po Diocletianově abdikaci v roce 305 se toto uspořádání zhroutilo Následovaly občanské války trvající až do roku 324 kdy Konstantin Veliký získal kontrolu nad celým územím říše Konstantin navázal na Diocletianovy správní a daňové reformy Tím zdůraznil rostoucí význam hospodářsky konsolidovanější a rozvinutější východní poloviny impéria Město se těšilo strategicky mimořádně příznivé poloze mezi Evropou a Asií nacházelo se na spojnici obchodních tras a nejpozději v závěru 4 století se stalo trvalým sídlem na východě panujících římských císařů Konstantin se v roce 313 jako první císař otevřeně přiklonil ke křesťanství jež všestranně podporoval v čemž pokračovali téměř všichni jeho nástupci Křesťané byli zahrnováni velkorysými privilegii čímž byli preferováni na úkor starého pohanství Vliv církve v průběhu 4 století výrazně vzrostl což bylo završeno povýšením křesťanství na oficiální státní náboženství za Theodosia I V roce 395 byla říše rozdělena mezi Theodosiovy syny romanizovaný a rurálnější západ připadl Honoriovi; urbanizovanější a silně helenizovanou východní část obdržel Arcadius Ačkoli již dříve docházelo k obdobným členěním impéria toto dělení se ukázalo být definitivním Koncem 4 století v době začínajícího stěhování národů byla římská říše vystavena náporu germánských a jiných barbarských kmenových svazů V bitvě u Adrianopole v roce 378 východní vojsko ničivě podlehlo Gótům nedlouho nato usazeným jako foederati na římském území Od počátku 5 století směřovaly vpády Germánů a Hunů rostoucí měrou proti hospodářsky a vojensky oslabenější západořímské říši Konsolidovanější východ musel čelit útokům novoperské sásánovské říše třebaže v letech 387 až 502 se vzájemné vztahy vyvíjely převážně mírově Roku 410 bylo město Řím dobyto a vydrancováno Vizigóty a zhruba v témže čase byly rozsáhlé oblasti západu opanovány Germány nicméně východní říše zůstala s výjimkou Balkánu veskrze ušetřena srovnatelných katastrof Za Theodosia II byly zesíleny konstantinopolské hradby díky čemuž se toto město stalo takřka nedobytným Hunové byli odvráceni od pustošení východořímského území každoročním vyplácením tributu Theodosiův nástupce Marcianus odmítl Hunům nadále platit načež hunský král Attila vytáhl proti západořímské říši Krátce po Attilově smrti v roce 453 se jeho říše rozpadla takže Konstantinopol byla zbavena hrozby hunských nájezdů V náboženských otázkách destabilizovaly východní říši různé hereze a doktrinální spory stupňované soupeřením patriarchátů v Římě Konstantinopoli Alexandrii a Antiochii Už v roce 325 rozhodl nikajský koncil o odsouzení arianismu popírajícího Kristovo božství Roku 431 prohlásil koncil v Efesu za herezi nestoriánství Nejvážnější krizi vyvolala rozepře ohledně Kristovy podstaty jelikož stoupenci směru zvaného monofyzitismus tvrdili že měl jedinou přirozenost a to božskou Přestože toto učení bylo zavrženo chalkedonským koncilem v roce 451 v Egyptě a Sýrii se k němu přiklonila téměř veškerá populace přičemž většina dalších císařů se neúspěšně pokoušela obnovit narušenou církevní jednotu Ve druhé polovině 5 století se východní říše musela potýkat s obtížnými vnitropolitickými problémy Valná část armády sestávala z germánských vojáků z nichž se někteří domohli významných pozic v řízení státu Leon I první císař jemuž svěřil císařskou korunu konstantinopolský patriarcha se tudíž pokusil eliminovat nebezpečnou moc Germánů jejich nahrazením Isaury polobarbarskými obyvateli jihovýchodní Anatolie Isaur jménem Zenon se dokonce v roce 474 zmocnil císařského trůnu ovšem za jeho nástupce byl vliv Isaurů vynaložením značného úsilí potlačen Východořímské vojsko pak opět tvořili cizí zvláště germánští žoldnéři jejich působení na politiku říše zůstávalo ale omezeno V roce 468 se východní Římané rozhodli podpořit západořímskou říši vysláním obrovské flotily proti Vandalům do severní Afriky Po nezdaru této expedice se poměry na západě rychle zhoršovaly a roku 476 sesadil germánský velitel Odoaker posledního západořímského císaře Romula Augusta O několik let později pověřil Zenon ostrogótského krále Theodoricha vedením výpravy na Apeninský poloostrov Po Odoakerově porážce v roce 493 učinil sice Theodorich z Itálie vlastní fakticky nezávislou doménu Zenon se však zbavil ohrožení ze strany Ostrogótů před svým odchodem soustavně pustošících balkánské provincie Po Zenonovi nastoupil Anastasius I letitý představitel státní správy římského původu který se v prvním desetiletí svého panování musel vypořádávat s Isaury Anastasius se ukázal jako mimořádně zdatný administrátor a energický reformátor když zdokonalil monetární soustavu a provedl zásadní úpravy daňové soustavy v rámci níž snížil daňové zatížení městského obyvatelstva Přesto zanechal ve státní pokladně enormní sumu 320 000 liber zlata Znovudobytí západních provincií Za panování Justina I vykonával skutečnou kontrolu nad říší jeho schopný synovec Petrus Sabbatius Tento potomek rolníků z Ilýrie se po strýcově smrti v roce 527 ujal vlády a stal se známým jako Justinián I Záhy pojal úmysl obnovit římskou říši v její někdejší velikosti Roku 532 si proto zajistil východní hranici uzavřením „věčného míru se sásánovskou říší načež podnikl sérii výbojných válek na západě V letech 533 a 534 si Byzantinci vedení vojevůdcem Belisarem podmanili Kartágo a vyvrátili království Vandalů v severní Africe Ostrogótskou Itálii zachvátily po Theodorichově úmrtí nástupnické zmatky jichž Byzantinci využili roku 535 k obsazení Sicílie a Dalmácie V následujícím roce přistál Belisar v jižní Itálii a vstoupil do Říma nicméně Ostrogóti vytrvali v odporu do roku 540 kdy padla Ravenna Poté se téměř poražení Ostrogóti znovu vzchopili pod velením Totily a opanovali bezmála celou Itálii Po příchodu nového byzantského vojska v jehož čele stál eunuch Narses byl Totila poražen a zabit v bitvě u Taginae v roce 552 Navzdory pokračujícímu odboji Gótů a invazi Franků byl konflikt na Apeninském poloostrově posléze završen byzantským vítězstvím Zhruba v téže době se Byzantinci angažovali ve vnitřních sporech ve vizigótské Hispánii díky čemuž zabrali jižní část Iberského poloostrova Byzantská přítomnost v oblasti přetrvala přibližně do roku 620 Justiniánovo období neproslulo jenom vojenskými úspěchy protože za jeho vlády se Byzanc povznesla rovněž kulturně třebaže císař nechal v roce 529 uzavřít athénskou Akademii Kromě mnoha jiných význačných osobností působili v těchto letech historik Prokopios z Kaisareie či filozof Ioannes Filoponos Mezi léty 528 až 534 provedla komise řízená právníkem Tribonianem kodifikaci římského práva jež byla pojmenována Corpus iuris civilis Za Justiniána posledního císaře jehož rodným jazykem byla latina byla podle návrhu architektů Isidora z Mílétu a Anthémia z Trallu vybudována monumentální bazilika Hagia Sofia představující po tisíc let největší křesťanský chrám na světě Justinián čelil nesnadným výzvám a již roku 532 ustál s přispěním císařovny Theodory nebezpečné povstání Níká v Konstantinopoli Sásánovský král Husrav I vtáhl v roce 540 do Sýrie a zle vyplenil Antiochii metropoli římského Orientu Namáhavá válka s Persií vyplnila takřka celý zbytek Justiniánova panování Taktéž Balkán jehož obrana byla oslabena odesláním vojenských sborů na západ utrpěl vážné škody způsobené opakovanými nájezdy Slovanů a Bulharů Počátkem čtyřicátých let 6 století postihl říši pustošivý justiniánský mor jemuž padla za oběť asi čtvrtina populace východního Středomoří Rapidní úbytek obyvatelstva společně s neustálým válčením přispěl k hospodářskému úpadku a vyprázdnění státní pokladny Justiniánova dlouhá vláda symbolizovala podle názoru některých historiků důležitou přechodovou fázi vývoje klasické antické kultury v raně byzantskou civilizaci Georgij Aleksandrovič Ostrogorskij tudíž Justiniána považoval za „posledního římského imperátora Několik let po Justiniánově smrti v roce 565 odmítl jeho následník Justinus II odvádět Peršanům smluvený tribut což vedlo ke zdlouhavé válce vyčerpávající obě soupeřící mocnosti V roce 568 vpadli germánští Langobardi do Itálie jejíž větší část si do konce 6 století podrobili Justinův nástupce Tiberios II se soustředil hlavně na eliminování perské hrozby Jeho vojevůdce Maurikios sice na východní frontě vedl obratné vojenské operace avšak v roce 582 dobyli Avaři pevnost Sirmium na Balkáně a Slované zahájili masivní útoky směřující do nitra poloostrova Maurikios který se chopil moci po Tiberiovi se zapojil do vnitřních bojů v perské říši a v roce 591 dosadil v Ktésifóntu legitimního panovníka Husrava II Císař pak uzavřel se Sásánovci výhodný mír jimž posunul hranice říše na východě Někdy v téže době nechal zřídit exarcháty v Ravenně a Kartágu přičemž byl poprvé opuštěn pozdně antický princip oddělení civilní a vojenské správy Po vítězství nad Peršany zakročil Maurikios proti Avarům a Slovanům a do roku 602 je vytlačil zpět za Dunaj Ale námaha tažení vyvolala v armádě vzpouru která vynesla na trůn uzurpátora jménem Fokas Ten dal zavraždit Maurikia a všechny jeho mužské příbuzné Boj o přežití Husrav II využil Maurikiovy násilné smrti jako záminky k rozpoutání nového konfliktu a k napadení Arménie a římské Mezopotámie Proti neoblíbenému Fokovi jenž je v byzantských pramenech líčen jako tyran byla zosnována spiknutí z řad konstantinopolských senátorů V roce 610 byl nakonec sesazen Herakleiem synem kartáginského exarchy Ani nový císař nebyl ale zpočátku schopen zadržet nápor Peršanů jimž se během pár let podařilo dobýt většinu byzantských východních provincií Do roku 619 odejmuli říši Sýrii a Egypt dvě nejbohatší a nejlidnatější země a pronikli hluboko do Malé Asie takže se říše ocitla na pokraji kolapsu Z Jeruzaléma dokonce Sásánovci uloupili posvátný Kristův kříž Balkán byl svírán Avary a jejich slovanskými vazaly trvale se usazujícími na byzantské půdě Za nanejvýš kritických okolností se Herakleios roku 622 odhodlal k zahájení protiofenzívy záhy nabývající povahy svaté války a uspořádal několik tažení na perské území jimiž zvrátil dosavadní průběh střetnutí V roce 626 byli Avaři a Slované drtivě poraženi při obléhání Konstantinopole Když sásánovské vojsko podlehlo Byzantincům v bitvě u Ninive v roce 627 uzavřeli Peršané mír v němž se vzdali všech svých výbojů a Herakleios mohl slavnostně vrátit svatý kříž do Jeruzaléma Už za války s Peršany Herakleios povýšil řečtinu na úřední jazyk Z císařské titulatury vypustil latinské slovo imperator a nadále se nechal oficiálně označovat jako basileus někdy je proto považován za prvního byzantského císaře Dlouhý a namáhavý konflikt s Peršany říši enormně vyčerpal a učinil ji tak mimořádně zranitelnou vůči islámské expanzi zahájené Araby počátkem třicátých let 7 století V roce 636 arabští beduíni vedení Chálidem ibn al-Valídem porazili Byzantince v bitvě u Jarmúku v důsledku čehož ztratila říše Sýrii a Palestinu jejichž monofyzitské obyvatelstvo kladlo útočníkům jen zanedbatelný odpor Po kapitulaci Alexandrie v roce 642 dobyli muslimové Egypt a v dalších letech se jim podvolila také Arménie ačkoli Byzantinci se pokoušeli obě tyto země získat zpět Byzanc se navzdory závažnému zmenšení svého území dokázala arabským výbojům ubránit na rozdíl od sásánovské říše která se do roku 651 zcela zhroutila Byzantské vojsko se stáhlo do Malé Asie chráněné před nepřáteli přirozenou bariérou v podobě pohoří Taurus Arabové vybudovali z podnětu Muáviji vlastní loďstvo a narušili dosavadní námořní hegemonii Byzantinců ve východním Středomoří Kolem roku 650 poprvé zpustošili Kypr nedlouho nato zvítězili nad byzantskou flotilou u pobřeží Lýkie a opanovali Rhodos V šedesátých letech vytáhl Konstans II proti Langobardům v jižní Itálii a po krátkém pobytu v Římě přesunul svoji rezidenci do Syrakus na Sicílii nicméně jeho nástupce ponechal sídlo vlády na východě Stále častější každoroční vpády Arabů do Anatolie vyvrcholily v letech 674 až 678 kdy došlo k blokádě Konstantinopole Útočníci byli odraženi k čemuž výrazně přispělo použití „řeckého ohně proti arabským lodím Arabská expanze připravila říši o téměř dvě třetiny jejího dřívějšího území třebaže někteří císařové zpočátku usilovali o zvrácení těchto dopadů V souvislosti s tím vzalo definitivně za své pozdně antické uspořádání státu a společnosti Dosud přežívající poleis byly buď úplně opuštěny nebo se vyvinuly v menší opevněná sídla nazývaná kastra kvůli čemuž získalo byzantské hospodářství agrárnější charakter Ztráta Aramejci a Kopty obývaných území na východě a jihu napomohla vyšší kulturní jednotě a uniformitě říše neboť zbývajícímu teritoriu dominoval řecký jazyk a ortodoxní obyvatelstvo takže problém s monofyzity byl fakticky vyřešen Nejspíše za Konstanta II proběhla reorganizace členění říše vytvořením themat administrativních jednotek v nichž byli usazeni vojáci někdejších polních armád Dřívější převážně žoldnéřskou armádu nahradilo vojsko sestávající z mužů bránících půdu jež jim byla svěřena k obdělávání Velitelé jednotlivých themat mající titul strategos byli obdařeni kompetencemi i v oblasti civilní správy Těmito změnami se postupně završil proces transformace východořímského impéria ve středověkou byzantskou říši Ve druhé polovině 7 století byli nomádští Protobulhaři zatlačeni Chazary směrem k dolnímu Dunaji Konstantin IV jim chtěl zabránit v postupu na Balkán obývaném Slovany v roce 680 byl ale poražen a s chánem Asparuchem uzavřel smlouvu jíž uznal vznik bulharské říše v Moesii Přítomnost Bulharů poskytovala Slovanům podporu v jejich boji s Byzantinci Justinián II poslední císař herakleiovské dynastie se snažil obnovit byzantský protektorát nad Arménii a posiloval obranu Malé Asie usídlením tisíců Slovanů zajatých v Thrákii a Makedonii z nichž však mnozí přešli k Arabům V roce 695 Justinián podlehl spiknutí aristokracie načež byl zmrzačen a vypovězen do vyhnanství Zatímco se v Konstantinopoli střídali císaři Arabům se roku 698 podařilo dobýt Kartágo Justinián se za asistence Bulharů dokázal znovu ujmout moci ovšem v roce 711 byl zavražděn Obrana říše a spory o uctívání ikon Slabost byzantské vlády opakující se uzurpace a neustávající občanské války trvající prakticky od prvního Justiniánova sesazení podněcovaly muslimy k zintenzivnění útoků proti říši V létě 717 početné arabské vojsko podporované mohutnou flotilou oblehlo Konstantinopol již svíralo celý jeden rok Díky schopnostem Leona III zdařilým námořním operacím nezvykle tuhé zimě let 717 až 718 a bulharské pomoci byl tento masivní úder odvrácen Nehledě na pohromu utrpěnou u Konstantinopole pokračovali houževnatí Arabové v plenění maloasijského zázemí říše přestože je Byzantinci v čele s Leonem v roce 740 přesvědčivě zdolali v bitvě u Akroinu I pak pokračovali muslimové v ničivých výpravách proti Byzanci nicméně nejnaléhavější ohrožení z jejich strany pominulo Leon si počínal velmi úspěšně v oblasti vojenství a provedl důležité reformy ve vnitřní správě říše Zřejmě na základě hlubokého osobního přesvědčení dal v roce 726 impuls ke vzniku obrazoboreckého hnutí stavějícího se proti uctívání ikon V tomto sporu štěpícím byzantskou společnost po více než jedno století se střetli zastánci prokazování úcty ikonám ikonodulové s obrazoborci ikonoklasti V obrazoborectví se projevily trvající rozpory mezi evropskými a orientálními tradicemi byzantské kultury Odmítání ctění ikon mělo širokou podporu v maloasijských provinciích a tamějším vojsku naproti tomu za ikony se postavily řecké církevní kruhy zejména kláštery Papež odsoudil císařovu náboženskou politiku čímž znatelně poklesl byzantský vliv v Římě Krátce po Leonově prvním projevu odklonu od kultu obrazů vypukla vážná povstání v Řecku a v ravennském exarchátu V roce 741 přešla vláda na Leonova syna Konstantina V jenž reorganizoval císařskou gardu v tagmata profesionální sbory působící jako protiváha vzpurným themovým oddílům Konstantin navázal na otcovu ikonoklastickou politiku a v roce 754 na koncilu v Hiereii formálně zakázal uctívání ikon Později se uchýlil k otevřenému pronásledování ikonodulů kvůli čemuž je v pramenech líčen jako despotický císař Podnikl rovněž několik kořistnických výprav do syrského pohraničí chalífátu destabilizovaném občanskou válkou mezi Umajjovci a Abbásovci a celkem devíti taženími proti Bulharům vážně podlomil jejich sílu přičemž zahájil postupnou rekonstrukci byzantské kontroly Thrákie Roku 751 však Langobardi dobyli Ravennu aniž by Byzantinci byli schopni jakkoli zasáhnout Konstantinův syn Leon IV jehož matkou byla chazarská princezna vystupoval ve sporu o uctívání obrazů spíše umírněně Poměrně slibně započaté panování ukončila císařova nečekaná smrt v roce 780 Řízení státu se za nezletilého Konstantina VI ujala jako regentka jeho matka a vdova po Leonovi císařovna Irena Ta byla nakloněná ikonodulii a v roce 787 proto svolala Druhý nikajský koncil jehož delegáti se vyslovili pro obnovení kultu obrazů Poté co její syn nabyl dospělosti zdráhala se mu Irena předat moc a nakonec svolila jen pod nátlakem bouřícího se vojska Ovšem v roce 797 ho zbavila vlády a sama se prohlásila za císaře Sesazený Konstantin VI byl oslepen a zanedlouho zemřel Irenina autorita otřesená tímto zločinem byla dále narušena když v roce 800 papež Lev III korunoval Karla Velikého císařem Leonem III založená syrská dynastie tím byla svržena Nový císař schopný Nikeforos I zavedl reformy v zájmu zvýšení státních příjmů a po vzoru svých předchůdců pokračoval v regrecizaci Balkánu usazováním maloasijských kolonistů na Peloponésu a v Řecku V roce 811 se vypravil vstříc bulharskému chánovi Krumovi jemuž se podařilo zaskočit byzantské vojsko a připravit císaře o život Opětovně vyvstalá bulharská hrozba byla dočasně zažehnána Krumovou náhlou smrtí při přípravách útoku na Konstantinopol díky čemuž mohl Leon V uzavřít s jeho nástupcem mírovou smlouvu Za panování tohoto císaře zastávajícího nepřátelský postoj k obrazům započala druhá fáze ikonoklasmu Leonova násilná smrt vedla k tříleté občanské válce v níž Michael II zdolal po urputném boji Tomáše Slovana Tento vnitřní konflikt zásadně redukoval byzantské námořnictvo čehož využili Arabové k dobytí Kréty roku 826 a k vylodění na Sicílii v dalším roce Michael II zakladatel amorijské dynastie zanechal říši svému synovi Theofilovi který promyšlenými opatřeními pozvedl sílu armády a zvýšil efektivitu obrany říše před Araby V boji s nimi musel ale snést pokořující nezdar když muslimové zle vydrancovali město Amorion z něhož pocházel císařův rod Po Theofilově předčasném skonu vystupovala jeho manželka císařovna Theodora jako regentka za svého nedospělého syna Michaela III Roku 843 bylo s konečnou platností prosazeno uctívání obrazů a v téže době bylo vystupňováno pronásledování paulikiánů příslušníků křesťanského heretického hnutí šířícího se převážně ve východních oblastech říše V důsledku fragmentace abbásovského chalífátu došlo ve druhé polovině 9 století k obratu v dosavadním veskrze obranném boji na východních hranicích Byzantinci se střídavými úspěchy útočili na Krétě a v deltě Nilu kde se přechodně zmocnili egyptské Damietty V roce 860 se museli bránit prvnímu z řady loupeživých nájezdů ze severu příchozích Rusů Roku 863 byzantské vojsko uštědřilo v bitvě u řeky Lalakaon drtivou porážku emírovi z Meliteny Toto vítězství fakticky vymezuje počátek byzantské protiofenzívy na východě Ve stejném roce započalo začleňování Slovanů do kulturního a náboženského okruhu říše vysláním misie bratrů Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu Nedlouho nato byl bulharský chán Boris I přinucen přijmout křest z rukou byzantských duchovních Rozmach za makedonské dynastie V roce 867 byl Michael III zavražděn svým oblíbencem Basileiem jenž se chopil trůnu a ustavil makedonskou dynastii Energický Basileios I pokračoval v taženích směrem k Eufratu a do roku 872 zdolal paulikiány podporované Araby Kromě toho obnovil byzantskou kontrolu jižní Itálie a upevnil autoritu říše v oblasti Jaderského moře Souběžně s mocenským vzestupem zažívala Byzanc počátek nové epochy kulturního rozkvětu označované jako makedonská renesance Basileiův nástupce Leon VI proslul jako vzdělaný a moudrý císař ačkoli politicky ani vojensky se svému otci nevyrovnal Za Leona ztratili Byzantinci poslední dvě pevnosti na Sicílii a v roce 904 zpustošili arabští piráti z Kréty Soluň druhé největší město říše Leon se také neúspěšně střetl s ambiciózním bulharským knížetem Symeonem I proti jehož říši Byzantinci povolali kočovné Maďary Po Leonově smrti v roce 912 ještě vzrostlo nebezpečí ze strany Bulharů Symeon si nejprve vynutil korunovaci za cara a v roce 917 Byzantince přesvědčivě porazil v bitvě u Anchialu po níž Bulhaři vyplenili Řecko až ke Korintu Tyto spletité okolnosti přiměly admirála Romana Lakapena aby převzal moc na místo Leonova nezletilého syna Konstantina VII Lakapenos si počínal jako mimořádně schopný státník přičemž rozhodně bránil Symeonovu úsilí o dobytí Konstantinopole Od okamžiku carovy smrti v roce 927 se poměry na Balkáně vyvíjely pro říši příznivě Jakmile si Byzantinci vykoupili tributem mír s Bulhary vrhli veškeré dostupné síly do ofenzívy na východě Svými vítězstvími v Mezopotámii a posunutím byzantské hranice na východ od Eufratu se proslavil obzvláště generál Ioannes Kurkuas Ten v roce 934 připojil k říši Melitenu a o deset let později získal z Edessy posvátné mandylion Roku 941 byzantské námořnictvo přesvědčivě odrazilo nový útok Rusů Lakapenovým sesazením v roce 944 se Konstantin VII stal jediným císařem Vládu ovšem místo něho i nadále vykonávali jiní jelikož se věnoval především svým vědeckým a badatelským zájmům Poté co Konstantin zemřel panoval krátce jeho syn Roman II za něhož vojevůdce Nikeforos Fokas dobyl v roce 961 Krétu posléze odejmul Arabům Kilíkii a obsadil Aleppo Po císařově brzké smrti se Nikeforos oženil s vdovou Theofano a ujal se trůnu s Romanovými malými syny jako spolucísaři Nikeforos zaměřil svoji pozornost na Mezopotámii a Sýrii kam podnikal pravidelná tažení Po vypuknutí války s Bulhary přesvědčil prostřednictvím diplomacie ruského knížete Svjatoslava I aby proti nim uspořádal výpravu Na východě si Byzantinci podrobili Kypr a v roce 969 padla do jejich rukou syrská metropole Antiochie jedno ze sídel východních patriarchů Sotva několik měsíců po tomto triumfu byl Nikeforos zavražděn z podnětu Jana Tzimiska někdejšího velitele východní armády který se ihned chopil moci jako nový císař Svjatoslav si svým zásahem v Bulharsku v roce 968 tuto zemi podmanil což vyústilo v konflikt s jeho dosavadními byzantskými spojenci Tzimiskes se vypravil proti Rusům plenícím Thrákii a ve dvou střetnutích Svjatoslava přesvědčivě porazil Vytlačením Rusů za Dunaj si Byzantinci zajistili východní Bulharsko a Dobrudžu Císař se potom vydal do horní Mezopotámie a během tažení v Sýrii v roce 975 byzantské vojsko dobylo četná tamější města včetně Emesy a Damašku Byzantinci pronikli dokonce do Palestiny kde obsadili Caesareiu avšak v postupu na Jeruzalém jim zamezili Fátimovci V roce 976 zemřel Jan Tzimiskes při zpáteční cestě ze Sýrie načež vláda připadla Basileiovi II staršímu ze synů Romana II Basileiovu pozici ztěžovala přílišná moc rádců a generálů překážejících císaři v samostatném řízení státu a armády Když se pokusil vymanit z jejich vlivu vypukly proti němu v Anatolii dvě rozsáhlé vzpoury do jejichž čela se postavili ambiciózní představitelé pozemkové aristokracie stojící vůči císaři vytrvale v opozici Do roku 989 Basileios překonal odpor svých protivníků uvnitř říše v čemž mu výrazně pomohl kníže Vladimír I Ten vyslal do Konstantinopole několik tisíc svých mužů z nichž Basileios vytvořil varjažskou gardu Ruský kníže si za to vyžádal ruku císařovy sestry a ještě před svatbou přijal křest čímž započala christianizace Kyjevské Rusi Bulhaři mezitím využili nepokojů v říši pod vedením Samuela se vzbouřili proti Byzantincům a získali kontrolu nad většinou Balkánu Basileios nicméně projevil mimořádné odhodlání ve snaze o zdolání Bulharů od čehož ho neodvrátil ani prvotní nezdar v bojích s nimi V průběhu každoročních tažení pořádaných po více než dvacet let si císař metodicky podroboval nepřátelská města a území Série byzantských vítězství oslabila Samuelovo vojsko jemuž Basileios uštědřil v roce 1014 ničivou porážku v bitvě v průsmyku Kleidion Bulhary zajaté v tomto střetnutí přikázal oslepit a vysloužil si tak přízvisko Bulgaroktonos „Bulharobijce V roce 1018 se Byzantincům vzdaly poslední pevnosti Bulharů a celá jejich země se na téměř dvě staletí stala součástí říše Třebaže se Basileios primárně soustředil na odstranění bulharského problému nepouštěl ze zřetele ani další výboje v Orientu Osobně vedl dvě trestné výpravy proti fátimovskému chalífátu expandujícímu v Sýrii Kromě toho anektoval arménské království Vaspurakan a porazil Ibery Císařova východní politika se přesto zaměřovala hlavně na stabilizaci toho co bylo získáno dříve Po dobytí Bulharska a konsolidaci byzantského panství v jižní Itálii se Basileios v samém závěru vlády rozhodl k invazi na Sicílii drženou Araby Ačkoli tento odvážný záměr už nestihl zrealizovat v momentě jeho smrti v roce 1025 se byzantská říše rozprostírala od jižního cípu Apeninského poloostrova a Dunaje po vzdálenou Arménii a Eufrat Krize a rozvrat Éra dobyvatelských válek zásadně změnila strukturu byzantské společnosti a zprostředkovaně poznamenala i obranyschopnost říše Byzantské hranice střežily nepravidelné oddíly tzv akritai Vlastní jádro byzantské branné moci představovali až do 10 století vojáci-zemědělci stratiotai obhospodařující své usedlosti Od počátku 9 století jsou patrné známky vzestupu úzké aristokratické vrstvy pozemkových magnátů dynatoi sídlících v Malé Asii z jejichž řad se rekrutovaly velitelské kádry armády Bohatství a vliv těchto magnátů mohutněly na úkor rolníků upadajících do závislého postavení paroikoi k čemuž vedle jiných faktorů přispívaly vyšší daně nezbytné k zajištění financování expanze a rostoucí náklady na výzbroj zapříčiněné ofenzivnějším pojetím válčení Tento vývoj vedl k podkopání thémového systému obrany státu neboť postupně likvidoval rezervoár lidských sil vojska v němž mohli sloužit jen svobodní muži Roman I Lakapenos a Basileios II se tomuto nepříznivému trendu snažili čelit omezováním magnátů a zvýhodňováním rolníků Po Basileiovi nebyl žádný jiný císař schopen zabránit skupování polností drobných zemědělců pozemkovými aristokraty Ochrana říše byla tudíž na místo nedostačující domácí armády stále více svěřována méně efektivnímu a nákladnějšímu námezdnému vojsku Po roce 1025 se na trůně v Konstantinopoli vystřídala v rychlém sledu řada veskrze průměrných a bezvýznamných císařů panujících vždy jenom pár let Síla říše zůstala neztenčena především zásluhou schopných vojáků jakým byl třeba Georgios Maniakes který v roce 1032 získal pro Byzanc Edessu Později byl vyslán s vojskem na Sicílii kde se mu roku 1040 takřka podařilo naplnit Basileiův plán dobytí ostrova Pak byl Konstantinem IX odvolán a zanedlouho zahynul při vzpouře proti tomuto císaři Kolem poloviny 11 století se na hranicích říše objevilo mnoho doposud spíše neznámých nepřátel v roce 1048 překročili Pečeněhové v minulosti byzantští spojenci proti Bulharům Dunaj a vyplenili Balkán V Arménii se jen o dva roky dříve Byzantinci prvně setkali se seldžuckými Turky což Konstantina IX neodradilo od toho aby z fiskálních důvodů rozpustil značnou část arménských sborů Byzantské provincie v jižní Itálii se v téže době staly předmětem zájmu Normanů teprve nedávno příchozích na Apeninský poloostrov Vedle nekompetentnosti tehdejších císařů mařil odrážení nově vyvstalých hrozeb vyhrocující se konflikt uvnitř byzantské vládnoucí vrstvy Ta byla podle názoru některých historiků rozpolcená vzájemným antagonismem mezi maloasijskými magnáty a konstantinopolskou byrokracií reprezentovanou lidmi jako byl filozof Michael Psellos jenž se nemalou měrou podílel na dosazení několika císařů Zahraničně-politická situace říše se ještě více zhoršila za patriarchátu Michaela Kerularia kdy v roce 1054 došlo k Velkému schizmatu Tato událost zasadila vážný úder napjatým vztahům mezi východními a západními křesťany V šedesátých letech se výrazně zintenzívnily útoky seldžuckých Turků k čemuž přispívalo trvající zanedbávání byzantského vojska Třebaže po dobytí Persie a Bagdádu v roce 1055 se zájem Seldžuků zaměřoval na fátimovský chalífát v Egyptě nevyhýbali se ani loupeživým vpádům do Malé Asie V roce 1067 se probili k městu Kaisareia a směřovali stále více na západ Překvapivá snadnost s níž Seldžukové pronikali do hloubi byzantského území přiměla pozemkovou aristokracii k prosazení zkušeného Romana Diogena za císaře Roman se ihned vrhl do reorganizace vojska avšak přes určité úspěchy při vyhánění Turků byl jimi v srpnu 1071 poražen a zajat v bitvě u Mantzikertu V témže roce dobyli Normané město Bari klíčovou byzantskou pevnost v jižní Itálii Vítězný seldžucký sultán Alp-Arslán Romana záhy propustil ovšem v Konstantinopoli se mezitím udál převrat při němž byl nastolen Michael VII Dukas Nato se rozpoutal krátký boj v němž Roman podlehl svým nepřátelům Slabost ústřední vlády podnítila vypuknutí série povstání a četných uzurpací byzantských stratégů opírajících se o pomoc Turků Michael VII byl roku 1078 sesazen Nikeforem Botaneiatem ale ani tento císař nebyl schopen zastavit rozklad říše Zatímco se Byzantinci svářili mezi sebou turkičtí nomádi pokračovali nejprve jako nájezdníci a posléze jako žoldnéři v infiltraci Anatolie Povstalí byzantští velitelé neprozřetelně umisťovali do asijských měst turecké posádky které v nich zůstávaly už natrvalo Takto jim byla vydána Nikaia jež se stala hlavním městem rúmského sultanátu Za pouhých deset let Seldžukové obsadili s výjimkou několika izolovaných přístavů skoro celou Malou Asii takže hlavní zdroj vojenské a hospodářské síly Byzantinců odolávající po staletí náporu Arabů se ocitl v turecké moci Obrození za Komnenovců Na jaře 1081 se Konstantinopole zmocnil vojevůdce Alexios Komnenos zakladatel dynastie Komnenovců Krátce poté co zahájil své panování musel se Alexios bránit útoku Normanů vedených Robertem Guiscardem Ti po vítězství v bitvě u Dyrrhachia dobyli toto město a vstoupili do Řecka Teprve Guiscardova smrt v roce 1085 a podpora Benátčanů vykoupená přiznáním obchodních výsad na území říše umožnila Byzantincům dočasně vypudit Normany z Balkánu O dva roky později se ze severu přihnali Pečeněhové jimž Alexios ve spojení s Kumány uštědřil roku 1091 zdrcující porážku Proti Normanům a Pečeněhům prokázal císař svoji rozhodnost a odhodlání díky čemuž zamezil úplnému kolapsu Byzance Jakmile odrazil nepřátele říše na západě mohl Alexios napřít svoji pozornost k závažným hospodářským obtížím přičemž zavedl novou zlatou minci zvanou hyperpyron Také rozšířil existující praxi propůjčování půdy obdělávané paroiky a daňových výnosů z ní výměnou za vojenské služby příjemce nazývanou pronie pronoia Vzhledem k nedostatku sil nezbytných k opětovnému nabytí Malé Asie se Alexios obrátil na papeže Urbana II jehož požádal o pomoc proti muslimům Císař doufal v přísun nových žoldnéřů nicméně Urban využil v listopadu 1095 tohoto podnětu k výzvě ke konání křížových výprav Aniž by to Alexios zamýšlel svojí žádostí poskytl papežovi a západním šlechticům příležitost k zásahům v oblasti východního Středomoří což mělo mít pro Byzantince dalekosáhlé důsledky Přibližně rok po Urbanově provolání se u Konstantinopole začalo shromažďovat rytířské vojsko první křížové výpravy jehož velitelé se zavázali odevzdat Alexiovi někdejší byzantské území dobyté na Turcích V roce 1097 křižáci oblehli Nikaiu již Seldžuci předali Byzantincům a při tažení Anatolií zvítězili v bitvě u Dorylaia Díky tomuto křižáckému vítězství mohl Alexios získat zpět pro říši mnohá města a ostrovy a většinu západních oblastí Malé Asie Následoval několikaletý konflikt v němž Bohemund Alexiovi podlehl navzdory tomu nebyl císař schopen prosadit svoji kontrolu nad Antiochií Po Alexiovi nastoupil v roce 1118 jeho syn Jan II Komnenos Ten usiloval o odstranění rostoucího vlivu italských republik na byzantský obchod přesto byl nucen potvrdit Benátčanům jejich privilegia V úvodu své vlády přesvědčivě odrazil nový útok Pečeněhů na Balkán a v dalších letech zvítězil nad Srby a Maďary Aliancí s římsko-německým císařem Lotharem III eliminoval Jan normanské nebezpečí ze strany Rogera II Sicilského Poté soustředil svoji pozornost na východ kde soustavným válčením konsolidoval Alexiovy zisky v Malé Asii výrazně oslabil Seldžuky a zvláště jejich turecké konkurenty Danišmendovce Vedle toho získal většinu Kilíkie načež se mu v roce 1137 poddal antiochijský kníže Raimond z Poitiers Ve snaze demonstrovat své postavení vůdce křesťanského světa se Jan vypravil v čele mohutného byzantského a křižáckého vojska proti muslimům v Levantě Císařovy dalekosáhlé záměry byly však zmařeny věrolomností křižáků Jan se proto rozhodl podmanit si Antiochii na jaře 1143 ale uprostřed příprav náhle zemřel Komnenovská moc dosáhla svého zenitu za Janova syna Manuela I jenž byl znám pro svoji náklonnost k Západu Manuel provozoval velice ambiciózní a agresivní zahraniční politiku přesto se už v roce 1147 musel potýkat s příchodem účastníků druhé křížové výpravy zhoršujícím vzájemné roztrpčení mezi Byzantinci a Latiny a s opětovnými útoky Normanů O osm let později Manuel vpadl na normanské území v Itálii nicméně jeho pokus obnovit byzantské državy na Apeninském poloostrově byl odsouzen k nezdaru V roce 1159 přinutil k poslušnosti antiochijské knížectví a s jeruzalémským královstvím navázal spojenectví Společně s křižáky podnikli Byzantinci rozsáhlou invazi do Egypta která skončila neúspěchem Manuel vystoupil rovněž proti uherskému království a roku 1167 nad ním přesvědčivě zvítězil čímž pro říši zabezpečil takřka celé východní pobřeží Jaderského moře V závěru svého panování se Manuel rozhodl předejít vytvoření jednotného tureckého sultanátu v Anatolii a v roce 1176 pronikl na seldžucké teritorium Zde bylo jeho početné vojsko zaskočeno a obklíčeno sultánem Kilič Arslánem II v bitvě u Myriokefala Toto střetnutí symbolicky završilo byzantskou protiofenzívu proti Turkům zahájenou za Alexia I navíc zásadně podlomilo prestiž říše a pravděpodobně uspíšilo Manuelovu smrt v roce 1180 Porážka u Myriokefala sice nevyústila ve ztrátu území každopádně prokázala že se Komnenovcům nepodařilo vytyčit přirozenou východní hranici říše Navzdory tomu se Byzanc ve 12 století těšila značné stabilitě a mimořádnému hospodářskému rozkvětu jaký nepoznala za několik předchozích staletí Archeologické poznatky svědčí o znatelném růstu velikosti městských osídlení k čemuž přispíval rozvoj obchodu v egejské oblasti podnícený činností Benátčanů a Janovanů Současně s ekonomickým vzestupem probíhal pozoruhodný kulturní a architektonický rozmach Rozpad říše Brzy po Manuelově smrti se naplno obnažila vnitřní labilita byzantského státu Andronikos Komnenos svrhl v roce 1182 neoblíbenou prolatinskou regentskou vládu za nezletilého Manuelova syna Alexia II přičemž došlo v Konstantinopoli k masakru desetitisíců Latinů Po Alexiově zavraždění v nadcházejícím roce se Andronikos chopil trůnu a tvrdě zakročil proti nadměrné moci aristokracie Andronikos zaujal krajně nesnášenlivý postoj k Západu a zhoršil tak stávající protibyzantské nálady a zahraniční izolovanost říše Toho ihned využili Maďaři společně se Srby a především Normané jejichž obrovské vojsko přistálo v roce 1185 v Řecku a strašlivě vydrancovalo Soluň Vzrůstající krutost císaře a vojenské pohromy vedly v témže roce k Andronikovu bestiálnímu usmrcení Tím se završila éra Komnenovců neboť na trůn usedl Izák II Angelos V období dynastie Angelovců se říše potýkala s naprostým rozvratem centralizované správy a obrany zatímco fiskální politika se vyznačovala nekompetentností a mrháním finančních zdrojů Otřesená autorita byzantských císařů a přetrvávající mocenské vakuum v centru říše dále urychlily její dezintegraci podnícenou separatistickými tendencemi v provinciích Ačkoli Normané byli vypuzeni z Balkánu roku 1186 zahájili Bulhaři povstání vedoucí k opětnému ustavení nezávislého bulharského carství Čtyři roky poté se ke Konstantinopoli přiblížil Fridrich I Barbarossa v čele třetí křížové výpravy Izák jen stěží odvrátil Barbarossu od útoku na město výměnou za podporu při tažení do Svaté země Ve stejné době křižáci vyrvali Byzantincům ostrov Kypr Izák byl roku 1195 sesazen a zbaven zraku svým starším bratrem Alexiem III Angelem za jehož panování zmítaly říši na všech stranách propukající revolty výboje Bulharů a neustávající nájezdy Turků Syn oslepeného Izáka jménem Alexios unikl z Byzance do Itálie a posléze se spojil s Bonifácem z Montferratu chystajícím se táhnout jako vůdce čtvrté křížové výpravy do Egypta Připravované tažení mohli křižáci uskutečnit jen s přispěním benátského loďstva nezbytného k podniknutí této akce Jelikož nebyli schopni zaplatit sumu požadovanou Benátčany vedenými dóžetem Enricem Dandolem využili princovy nabídky bohaté odměny výměnou za pomoc při získání trůnu pročež se rozhodli zamířit ke Konstantinopoli V létě 1203 stanulo rytířské vojsko před hradbami byzantského hlavního města Tři dny byl klenot Bosporu vystaven orgiím loupení ničení plenění a vraždění nenapravitelně poškozujícím vzájemné vztahy mezi západními a východními křesťany Exil Po obsazení Konstantinopole založili vítězní křižáci a Benátčané latinské císařství a v průběhu pár let si podrobili Krétu Thrákii a většinu Řecka kde vzniklo soluňské království a jiné politické útvary Vedle stávajícího systému pronií implementovali dobyvatelé na podmaněném území lenní vztahy typické pro západoevropskou formu feudalismu Na troskách říše se etablovaly také tři nástupnické byzantské státy nikájské císařství ustavené energickým vojákem Theodorem I Laskarisem na severozápadě Malé Asie epirský despotát na západě a trapezuntské císařství rozkládající se při jižním pobřeží Černého moře Po počátečním období rozmachu pozbylo latinské císařství sevřené mezi Bulhary a nikajské Byzantince smrtí Jindřicha Flanderského roku 1216 iniciativu Svoji existenci uhájilo jen v důsledku nejednotnosti svých byzantských sousedů Epiru a Nikaie Epirský vládce Theodoros Angelos rozšířil svoji doménu do severního Řecka a v roce 1224 odejmul Latinům Soluň Po tomto úspěchu se nechal korunovat za císaře a v dalších letech zastavil expanzi Nikajců do Thrákie dobytím města Adrianopol čímž se přiblížil až ke Konstantinopoli Dříve než mohl své tažení završit podlehl v roce 1230 bulharskému carovi Ivanu Asenovi II Porážka Theodora Angela umožnila nikajskému císaři Janu III Vatatzovi proniknout ve spojení s Bulhary do Evropy a obklíčit latinské císaře Jan provozoval rozvážnou hospodářskou politiku když omezil obchodní styky s italskými republikami a vynikal v diplomacii Mezitím invaze Mongolů do Malé Asie ve čtyřicátých letech 13 století uvrhla v chaos rúmský sultanát dosud ohrožující hranice nikajského císařství a oslabila Trapezunt Janův nezadržitelný postup jižním Balkánem vedl v roce 1246 k připojení Soluně avšak v obsazení Konstantinopole mu o osm let později zabránila smrt Po krátké vládě Theodora II Laskarise se Michael VIII Palaiologos chopil moci za nezletilého Theodorova syna V roce 1259 byla v Makedonii svedena bitva u Pelagonie v níž Nikajci přemohli spojené síly Epiru sicilského království a achajského knížectví Tohoto vítězství využil Michael v roce 1261 ke znovudobytí Konstantinopole v níž byl pak slavnostně korunován císařem Nicméně vylidněné a zdevastované město představovalo stejně jako celá říše jen stín své zašlé slávy Zmařená obnova Zahraničně-politické poměry Byzance se navzdory získání Konstantinopole vyvíjely velmi povážlivě neboť ze strany západních mocností přetrvávala hrozba nové křížové výpravy Odhodlaným nepřítelem Michaela se ukázal být sicilský král Karel z Anjou pokoušející se vytvořit širší protibyzantskou koalici Aby předešel tomuto nebezpečí přistoupil Michael k vyjednávání o podrobení se papeži formálně završeném uzavřením církevní unie na koncilu v Lyonu v roce 1274 Michaelova politika usmíření s Římem narazila na rozhodný nesouhlas byzantského duchovenstva a prostého obyvatelstva kvůli čemuž nikdy nedošlo k reálnému naplnění unie V roce 1281 podnikl Karel z Anjou s papežovým požehnáním výpravu proti Byzanci Přestože byl v Albánii poražen chystal se v dalším roce k novému tažení v němž mu zabránily sicilské nešpory Říše zůstávala nadále ekonomicky závislá na italských kupeckých republikách mezi nimiž byli obzvláštní přízní zahrnováni Janované těšící se podobné pozici jako v minulosti Benátčané Rozklad seldžuckého státu v Malé Asii a příchod nové vlny turkických kočovníků vyústily v ustavení řady drobných tureckých emirátů jejichž vládcové využívali slabosti Byzantinců k rozšíření svého teritoria stále více na západ Již koncem 13 století se úrodné oblasti západní Anatolie vymkly kontrole říše a zdejší byzantská města byla ponechána odříznuta Neúspěšné snahy o zastavení tureckého náporu přiměly Andronika II v roce 1303 k povolání skupiny západních žoldnéřů známých jako katalánská kompanie Přes určité počáteční úspěchy se tito vojáci zanedlouho vzbouřili a společně s Turky vyplenili Thrákii Nakonec odtáhli do Řecka kde se roku 1311 zmocnili Athén S ohledem na nedostatečné zdroje příjmů dal Andronikos II výrazně snížit obsah zlata v hyperpyru Závěr jeho panování poznamenala vleklá válka mezi ním a jeho vnukem Andronikem III během níž agresivní osmanští Turci vedení Orhanem I učinili svým hlavním městem někdejší byzantskou Prusu Po svém vítězství v bitvě u Pelekanonu připravili Osmané říši o většinu jejich zbývajících držav v Malé Asii včetně bithýnských měst Nikaie která padla v roce 1331 a Nikomédie dobyté roku 1337 Severozápadní oblasti Anatolie byly pro Byzantince definitivně ztraceny Na Balkáně se za Andronika III poddaly byzantské autoritě Epirus a Thesálie ovšem na severu započal svoji expanzi srbský král Štěpán Dušan Krátce po císařově smrti v roce 1341 vypukla v říši nová občanská válka v níž se regenti za nezletilého Jana V Palaiologa postavili proti Janovi Kantakuzenovi korunovanému posléze za císaře Tento ničivý konflikt prohloubil soudobé společenské a hospodářské napětí jež našlo svůj výraz v povstání zelotů probíhající v Soluni ve čtyřicátých letech 14 století a v příklonu k hésychasmu mystickému hnutí šířenému mnichy z klášterů na hoře Athos Zatímco se Byzantinci střetávali mezi sebou Štěpán Dušan si podmanil Makedonii a severní Řecko načež přijal titul cara Po skončení občanské války se Byzanc nedočkala kýženého zotavení nýbrž byla zachvácena epidemií černého moru Kromě toho se Kantakuzenovým osmanským spojencům v roce 1354 podařilo obsadit pevnost Callipolis čímž si zajistili stálou výspu na evropské půdě Téhož roku přinutil Jan V Palaiologos Kantakuzena k abdikaci Zánik Byzance Jan V se po celé období své vlády soustředil především na boj s vnitřními protivníky naproti tomu k rozpínavosti Osmanů přistupoval s liknavostí Záhy po uchycení v Evropě proto Turci opanovali většinu byzantské Thrákie a v roce 1369 získali Adrianopol Po osmanském vítězství nad Srby a Bulhary v bitvě u Maricy o dva roky později se císař stal dokonce sultánovým vazalem Říše sestávala v této době pouze z několika oddělených enkláv; konkrétně z Konstantinopole se zázemím Soluně a jejího okolí Thesálie některých ostrovů v Egejském moři a morejského despotátu představujícímu se svým střediskem Mystrou poslední kvetoucí část byzantské civilizace Tyto fragmenty byly zmítány pokračujícími sváry jednotlivých členů palaiologovské dynastie přiživovanými vnějšími nepřáteli Po bitvě na Kosově poli v roce 1389 a pohromě křižáků v bitvě u Nikopole roku 1396 se situace Byzantinců zdála být neudržitelnou Když Osmané sevřeli Konstantinopol blokádou odebral se císař Manuel II Palaiologos na západ kde na dvorech předních evropských monarchů žádal o pomoc proti Turkům Teprve zničující porážka Osmanů v bitvě u Ankary proti Tamerlánovi v roce 1402 a následný chaos v osmanské říši přinesly Byzantincům dočasné uvolnění jemuž se těšili po zhruba dvě desetiletí Příležitost v podobě bratrovražedných bojů mezi Turky nedokázal Manuel patřičně zužitkovat ve prospěch Byzance protože postrádal potřebné materiální a lidské zdroje Jakmile Osmané konsolidovali svoji říši v roce 1422 neúspěšně oblehli Konstantinopol poté vtáhli do Řecka a zpustošili Peloponés Po sedmiletém obléhání si roku 1430 podrobili rovněž Soluň Manuelův nástupce Jan VIII Palaiologos se tudíž odhodlal k novému vyjednávání s papežem kvůli čemuž odcestoval do Itálie V roce 1439 byla sjednána florentská unie na základě níž se ortodoxní církev podřídila autoritě Říma avšak většina východních křesťanů se s tímto aktem odmítla ztotožnit Z podnětu papeže byla uspořádána nová křížová výprava proti Turkům na níž se podíleli vládcové Uherska Polska Srbska a Albánie Nicméně vojsko protiosmanské aliance drtivě podlehlo sultánovi Muradovi II v bitvě u Varny v roce 1444 takže Byzanc pozbyla naděje na záchranu Nástupem sultána Mehmeda II na trůn zahájili Osmané přípravy k finálnímu útoku na Konstantinopol a konečně na jaře 1453 přitáhli s obrovskou armádou k městu To bylo naprosto izolováno od ostatního světa a zhruba dva měsíce vytrvale bombardováno palbou z děl než se 29 května 1453 sultánovi poddalo Poslední byzantský císař Konstantin XI padl v průběhu bojů Mehmed II si podrobil i dvě zbývající byzantské domény Mystru v roce 1460 a Trapezunt roku 1461 Stát Státní znak Přesný státní znak ani vlajka se nedochovaly Ty pravděpodobně nebyly přesně definovány ale měnily se a vyvíjely společně s nástupem jednotlivých císařů a symboly jejich dynastií přestože se v různých podobách opakovaně objevuje císařský motiv dvouhlavého orla Teprve po roce 1350 je jako vlajka obnovené říše ustanoven čtvrcený prapor kombinující červený kříž svatého Jiří na bílém poli pravděpodobně převzatý od Janovanů s dynastickým-císařským znakem Palaiologů Labarum of Constantine the Greatsvg|Stylizované labarum císaře Konstantina Velikého s Kristovým monogramem Rangabe-Armssvg|811-813 předpokládaný znak Michaela I Rangabe a jeho dynastie Komnenos-Isaac-Armssvg|Hypotetická podoba vlajky Komnenovců se stylizovaným orlem 1057-1059 Isaak Comnenus of Cyprus flagsvg|Vlajka se znakem Izáka Komnena 1184-1196 samozvaného císaře který ovládl Kypr a poté se nechal na něm korunovat Doukas-Armspng|Vlajka se znakem Duků 1204-1460 Lascaris-Armssvg|Vlajka Laskaridů vládnoucí Byzantské říši bez Konstantinopole tzv Nikájské císařství Palaiologos Flag 1250svg|Vlajka se znakem Palaiologů 1080-1259 Palaiologos-Dynastysvg|1259-1453 vlajka s císařským znakem Palaiologů Byzantine Empire Flag 1350 ADsvg|Vlajka Byzantské říše za vlády Palaiologů s křížem sv Jiří a císařským znakem dynastie Palaiologos-Dynasty-Eaglesvg|Stylizovaný císařský orel Palaiologů z 15 století < gallery> Císař Podle teorie translatio imperii kterou výstižně vyjádřil v 6 století Prokopios z Kaisareie byla císařská moc přenesena z Říma do Konstantinopole Byzantský panovník užíval titulu římský císař – v pozdně antickém období imperator řecky autokrator nebo augustus sebastos od 7 století basileus Císař zastával pozici vrchního velitele vojska řídil státní správu a vykonával dohled nad náboženskými záležitostmi Leckteří z byzantských vládců se osobně věnovali plnění úkolů v oblasti administrativy a veleli armádě jiní pověřovali těmito povinnostmi schopné podřízené případně byli loutkami svých dvořanů či vojáků třímajících otěže řízení státu ve svých rukou Pakliže nebyl násilným způsobem svržen či jinak odstaven mohl každý z císařů vybrat svého následníka jemuž byl obvykle udělován titul kaisar V některých fázích byzantských dějin kupříkladu za panování Romana I Lakapena náležel titul kaisara i několika lidem současně Zvoleným nástupcem nemusel být jenom císařův syn protože za určitých situací přecházela vláda ze strýce na jeho synovce Justinián I nastoupil na trůn po svém strýci Justinovi I a po Justiniánovi panoval jeho synovec Justinus II Císařskou hodnost bylo možné nabýt rovněž sňatkem touto cestou ji získali třeba Nikeforos II nebo Roman IV Mnozí císařové se domohli moci tím že byli provoláni vojskem jako Herakleios či Alexios I Komnenos K vládě mohly dopomoci také dvorské intriky často doprovázené pácháním zločinů Aby se sesazeným císařům a příslušníkům jejich rodů zabránilo v opětovném uchopení trůnu byli běžně připravováni o zrak podrobováni kastraci či vykazováni do klášterů Poměrně bizarní okolnosti provázely panování Justiniána II zvaného Rhinotmetos „s useknutým nosem jehož dal uzurpátor Leontios zohavit a poslat do vyhnanství přesto se stal znovu císařem Mrzačení poražených protivníků patřilo k typickým prvkům politického boje v byzantské říši Postava císaře byla do značné míry spojena s církví působící jako stabilizační faktor a s osobou konstantinopolského patriarchy V souladu s doktrínou formulovanou Eusebiem z Kaisareie vnímali Byzantinci císaře jako Kristova zástupce na zemi Vztah císaře a patriarchy se vyznačoval oboustrannou závislostí císař ustanovoval a případně sesazoval patriarchu jemuž náležela klíčová úloha v procesu korunovace Navzdory tomu mezi nimi příležitostně vyvstávalo napětí pramenící z odlišnosti zájmů státu a církve Na trůn konstantinopolských patriarchů usedaly někdy osobnosti natolik silné že dokázaly odolávat i tlakům panovníků V závěrečné fázi existence Byzance se někteří císaři pokusili o obnovu jednoty církve výměnou za vojenskou pomoc ze Západu což ovšem naráželo na vehementní odpor patriarchů Náboženství Stěžejním rysem byzantské civilizace byla důležitost náboženství v oficiální ideologii říše přičemž stát a církev reprezentovaní císařem a konstantinopolským patriarchou nalézaly styčný bod ve své oddanosti pravé víře Ortodoxie fungovala jako klíčový činitel společenské a politické soudržnosti Byzance třebaže křesťané a církev v říši netvořili homogenní celek nýbrž se často vlivem vyhrocených dogmatických sporů nořili do vnitřních rozbrojů Rané křesťanství se prudce rozvíjelo ve východních provinciích římské říše a pozdější území Byzance se tudíž stalo místem vzniku četných herezí Ve 4 století se zde rozvinul arianismus Ortodoxní křesťany postihla velká krize v souvislosti s ikonoklastickým hnutím těšícím se podpoře císařů v letech 730 až 787 a znovu v letech 815 až 843 Konflikt se odehrával mezi ikonoduly zastánci uctívání ikon a ikonoklasty odpůrci kultu obrazů Ikony dal zakázat Leon III čímž započaly rozhořčené střety dosahující nejsilnější intenzity za Konstantina V Všechny tyto vnitřní sváry negativně poznamenaly vztahy mezi východními a západními křesťany Nedlouho po skončení ikonoklastické etapy byzantských dějin se událo Fotiovo schizma v rámci něhož se papež a konstantinopolský patriarcha Fotios vzájemně exkomunikovali Prohlubující se odcizení vyvrcholilo v roce 1054 kdy za patriarchy Michaela Kerularia došlo k církevnímu rozkolu označovanému jako tzv Velké schizma Roztržka byla završena v roce 1204 dobytím a vypleněním Konstantinopole za čtvrté křížové výpravy načež bylo sídlo patriarchů dočasně přesunuto do města Nikaia Ve 14 století nabylo na významu mystické učení hésychasmus šířící se ponejvíce v asketickém prostředí mnišských komunit Správa Byzanc byla centralizovanou monarchií s propracovaným a velice komplexním státním aparátem v jehož čele stál císař vystupující jako samovládce pověřený uskutečňovat Boží vůli na zemi Systém řízení státu zpočátku vycházel z římského pozdně antického modelu přísného oddělení civilní a vojenské moci V 7 století prošla říše hlubokou vnitřní transformací během níž bylo upuštěno od stávajícího administrativního uspořádání Do konce 8 století se konstituovala nová byrokratická struktura jejíž těžiště se nacházelo při císařském dvoře a došlo k obměně byzantské titulatury Úředníci a jiní státní činitelé vděčili za své hodnosti císaři na jehož vůli se stali zcela závislými Služba v civilní správě tehdy představovala nejsnazší způsob jak se domoci aristokratického statusu Této civilní aristokracii vyrůstal zhruba od 9 století mocenský konkurent v podobě provinciálních magnátů opírajících se o své rozsáhlé pozemkové vlastnictví a majících výrazný podíl na obraně státu V následujících staletích docházelo k rozšíření aristokracie jejíž řady rozmnožil rostoucí počet nových rodů Podle určitých teorií bylo 11 století poznamenáno soupeřením mezi civilní aristokracií a pozemkovými magnáty Armáda Podobně jako římská armáda i byzantské vojsko si udržovalo vysokou úroveň ukázněnosti taktické zdatnosti a organizace V pozdní antice sestávalo z pohraničních sborů limitanei a z mobilní polní zálohy comitatenses Rozhodující složkou byzantské branné moci bylo těžké jezdectvo tvořené katafrakty Velké pozornosti se těšily teoretické úvahy o strategii a vojenství a někteří císaři dokonce sepsali vlastní pojednání o umění války Zřejmě nejvíce vešel ve známost Strategikon od Maurikia Po zahájení arabských výbojů prokázala říše svoji vitalitu a pružnost osvojením defenzivnější strategické koncepce Od 7 století se proto byzantské teritorium členilo na themata vojenské a administrativní celky v čele s velitelem s hodností strategos Lokální domobrana střežící jednotlivá themata dokázala zadržet nejprudší útoky chalífátu mezi 7 a 9 stoletím Jádro byzantského vojska se skládalo z profesionálních oddílů zvaných tagmata dislokovaných ponejvíce v blízkosti Konstantinopole Po zažehnání arabského nebezpečí přecházeli Byzantinci přibližně od poloviny 9 století pozvolna do ofenzívy kulminující za panování vojáckých císařů Nikefora II Jana I Tzimiska a Basileia II v 10 století V důsledku expanze ztratila themata ve vnitrozemí svoje opodstatnění postupně se demilitarizovala a byla podřízena civilní správě Poté co se systém themové domobrany v 11 století fakticky rozložil se Byzantinci museli ve stále větší míře spoléhat na zahraniční žoldnéře Vedle pozemních sil spočívala obrana říše rovněž na byzantském námořnictvu vybaveném rychlými galérami zvanými dromóny a používajícím tajnou zbraň pro niž se vžilo označení „řecký oheň Byzantská námořní převaha v oblasti východního Středomoří přetrvala do 11 století kdy vzrostla síla italských obchodních republik Hospodářství Byzantské hospodářství patřilo po celá staletí k nejrozvinutějším v Evropě a Středomoří přičemž ekonomika západoevropských zemí se byzantské nedokázala vyrovnat až do pozdního středověku Ekonomické stabilitě Byzance uštědřila zásadní zásah arabská expanze vedoucí k přechodnému úpadku a stagnaci Ve druhé polovině 8 století nastal v tomto vývoji obrat směrem k pozvolnému ekonomickému oživení Od 10 až do konce 12 století skýtala Byzanc obraz blahobytu jímž byli oslněni cestovatelé z cizích zemí uchvácení bohatstvím nashromážděným v hlavním městě Opětovný pokles přivodila čtvrtá křížová výprava která způsobila hospodářskou pohromu z níž se říše nikdy plně nevzpamatovala V průběhu 11 až 13 století si Benátky a Janov vynutily značná privilegia zvýhodňující je vůči byzantské konkurenci Vzrůstající vliv italských republik v celém regionu východního Středomoří nutil říši k podřizování se jejich ekonomickým cílům Palaiologovští císařové usilovali o nastolení podmínek umožňujících nový vzestup nicméně byzantský stát už nedokázal získat patřičnou kontrolu nad vnějšími ani domácími ekonomickými činiteli Stejně jako v římské říši i v Byzanci spočívalo těžiště hospodářské produkce v zemědělství Po většinu byzantských dějin oscilovala sociální struktura venkovských oblastí mezi dvěma protipóly velkostatky obdělávanými závislými rolníky paroikoi a vesnickými komunitami sestávajícími ze svobodných držitelů drobných usedlostí Vesnická společenství se snáze přizpůsobovala nejistým podmínkám nepřetržitých válek s Araby naproti tomu velkostatky zažívaly svůj rozmach v klidnějších poměrech od 10 století a v dalších staletích zcela převládly Souběžně s rostoucí rolí velkostatků se stíraly rozdíly ve statusu svobodných rolníků a paroiků převážně v neprospěch prvně jmenovaných K nejdůležitějším hospodářským odvětvím říše se řadil obchod Konstantinopoli příslušelo postavení jednoho z klíčových center hedvábné stezky jež spojovala rozlehlé oblasti Eurasie Kromě hlavního města náležela při zprostředkování směny zboží zásadní role emporiím jako byla Soluň Trapezunt nebo Smyrna Zřejmě nejvýznamnější exportní komoditu tvořily textilní produkty Hedvábí jehož výroba a prodej byly podrobeny císařskému monopolu bylo z Byzance vyváženo do Egypta a objevovalo se také v Bulharsku a na Západě Státní aparát striktně dohlížel na vnitřní i mezinárodní obchod a podržel si výhradní právo ražby mincí Vysoká míra centralizace se projevovala při kontrole výše úrokových sazeb a regulaci aktivit řemeslných a výrobních společenství na jejichž produkci projevovala vláda obzvláštní zájem V časech krizí uskutečňovali císaři a jejich úředníci opatření k zajištění zásobování hlavního města a k udržení nízkých cen obilovin Obyvatelstvo Byzantská říše byla etnicky různorodým státem jehož populace sestávala z Řeků helenizovaných obyvatel Anatolie Arménů Ilyrů Slovanů Aramejců Koptů a jiných národů Počet obyvatel říše lze určit jen s obtížemi jelikož se dochovalo zanedbatelné množství informací o její demografii Warren Treadgold odhaduje že v polovině 5 století žilo ve východořímské říši kolem 16 milionů lidí Následkem ztráty východních provincií zaviněné arabskou expanzí poklesla populace Byzance koncem 8 století na asi 7 milionů avšak počátkem 11 století vzrostla na 12 milionů Po obnovení říše za Palaiologů panovali byzantští císaři na sklonku 13 století nad asi 5 miliony poddaných a od této doby počet obyvatel soustavně ubýval až do pádu Konstantinopole v roce 1453 Nejhustěji zalidněné regiony se nacházely v asijské části říše především při egejském pobřeží Malé Asie Naproti tomu Řím tehdy obývalo nanejvýš 100 000 lidí Vedle Konstantinopole existovalo ještě několik srovnatelně velkých center jako byla Alexandrie se svými 300 000 obyvatel nebo Antiochie mající zhruba 250 000 obyvatel Po nich následovala jiná významná města konkrétně Efesos Smyrna Trapezunt Edessa Nikaia a Soluň V 6 století se přihodila série přírodních pohrom a epidemií které spolu s nepřetržitými válkami negativně poznamenaly lidnatost říše O století později Byzanc pozbyla Sýrii Egypt a Afriku nadále tedy kontrolovala pouze dvě důležitější města Konstantinopol a Soluň Nicméně i Konstantinopol postihl kvůli problémům se zásobováním a opakujícím se morovým nákazám v 6 a 7 století znatelný úbytek obyvatelstva Teprve v polovině 8 století došlo v tomto směru k obratu takže za makedonské dynastie vzrostl počet obyvatel hlavního města na 300 000 a za Komnenovců se navýšil na 500 000 Od 13 století vykazoval vývoj populace Konstantinopole v zásadě sestupnou tendenci a v okamžiku dobytí města Turky žilo v jeho hradbách kolem 50 000 lidí Diplomacie Byzantští císařové si podobně jako jejich římští předchůdci nárokovali svrchovanost nad veškerou křesťanskou oikumene okrsek zemský ačkoli realita se od této teorie diametrálně odlišovala Po pádu Říma se říše musela potýkat s náporem rozmanitých nepřátel jejichž hrozivost zvyšovala strategická nevýhodnost geografické polohy Byzantinců nucených k boji na dvou frontách Vzhledem k počtu protivníků nepostačovala k jejich eliminaci prostá vojenská síla Byzantinci se tudíž museli uchylovat k diplomacii již pokládali za určitou formu války jinými prostředky Její důležitost podtrhuje tvrzení historika Dmitrije Obolenského podle něhož obratnosti a vynalézavosti byzantské diplomacie vděčila civilizace ve východní Evropě za svoji záchranu což zůstává jedním z nejdéle trvajících přínosů Byzance pro dějiny Evropy Většina národů s nimiž říše přicházela na své severní hranici do styku původně postrádala formalizované státní a společenské struktury S postupným rozvojem základních politických náboženských a hospodářských institucí se tyto celky stávaly předmětem intenzivnějšího zájmu byzantské diplomacie Ta uplatňovala vůči zahraničním subjektům škálu rozličných nástrojů nepřátelští vládcové byli obdařováni honosnými tituly členové jiných panovnických rodů byli vyžadováni do Konstantinopole cizí poselstva byla zdržována na území říše na cizince při tom leckdy silně zapůsobilo bohatství a přepych Byzance a tím byli podněcováni k přijímání byzantských společenských hodnot a postojů Byzantinci neváhali vynakládat značné sumy peněz k motivování odlehlejších kmenů a národů k útoku na své sousedy a zasahovali do vnitřních poměrů jiných států vyvoláváním povstání a vzpour Jako diplomatického prostředku k zajištění své bezpečnosti užívali i šíření křesťanství Kultura Jazyk Z jazykového hlediska byla pro pozdně antickou byzantskou společnost typická diglosie V armádě na císařském dvoře a ve správě stejně jako v některých balkánských provinciích se hovořilo latinsky avšak převládajícím jazykem nejširších vrstev obyvatelstva užívaným církví a fungujícím jako prostředek literárního vyjádření byla řečtina Latinský element v říši byl přechodně posílen dobytím někdejších západních provincií za Justiniána I Latina zůstala úředním jazykem do 7 století kdy ji za Herakleia nahradila řečtina Mezi vzdělanějšími třídami na východě upadla spisovná latina poměrně rychle do zapomnění ačkoli se jí i nadále užívalo při různých ceremoniích a ještě v 11 století se objevovala na nápisech a mincích Naproti tomu vulgární latina se zachovala u určitých jazykových menšin v thráko-římském prostředí dala vzniknout protorumunskému jazyku a při západním pobřeží Jaderského pobřeží se postupně vyvinula v dalmatštinu Nejobecnějším nástrojem dorozumívání na byzantském území byla už před zánikem západořímské říše řečtina která se ve východním Středomoří vyskytovala o celá staletí dříve než latina Řečtiny se užívalo jako církevního jazyka hovořili jí vědci filozofové a umělci a sloužila jako lingua franca při dálkovém obchodu či při diplomatických stycích s cizími národy Invaze Arabů a pozbytí východních provincií zásadním způsobem urychlily grecizaci říše Řečtina jíž se mluvilo v Byzanci často označovaná jako středověká řečtina případně byzantská řečtina vycházela z řečtiny období helénismu z níž přejala jazykový dualismus V literatuře přetrvávala archaizující forma attické řečtiny zatímco v běžné komunikaci se používalo lidové nářečí odvozené z koiné V etnicky silně heterogenní byzantské říši se vyskytovaly četné jiné jazyky z nichž se některé domohly v jistých oblastech polooficiálního statusu V pozdní antice se mezi vzdělanými vrstvami populace Sýrie a Palestiny rozšířila aramejština a její syrský dialekt Koptština dominovala Egyptu jiným provinciím arménština gruzínština a slovanské jazyky Literatura Literatura a byzantská kultura všeobecně byly určovány čtyřmi elementy helenistickými tradicemi odkazujícími na antické Řecko křesťanstvím zaujímajícím od obrácení Konstantina Velikého pozici oficiálního náboženství v říši římskou povahou státoprávní organizace a orientálními vlivy převzatými od rozličných asijských a afrických národů Jednotlivá díla byzantské literatury jsou z hlediska svého zaměření a žánru tříděna do pěti skupin První tři z nich navazují na antické vzory a zahrnují historii a letopisy encyklopedii a eseje a světskou poezii Dvě další jsou tvořeny novými literárními formami; církevní a teologickou literaturou a lidovou poezií Předním zástupcem historiků byl Prokopios z Kaisareie pobočník Belisara při jeho válečných taženích jež zachytil ve svém spise Knihy o válkách Na Prokopia navázali Agathias popisující závěr panování Justiniána I a v 7 století Theofylaktos Simokattes Pozdější fáze byzantských dějin vylíčili Michael Psellos Niketas Choniates a Laonikos Chalkokondyles K význačným historikům náleželi i císařové a příslušníci vládnoucích rodů jako třeba Konstantin VII či Anna Komnéna autorka Alexiady Mezi kronikáři vynikali Ioannes Malalas Theofanes Homologetes Ioannes Skylitzes a Ioannes Zonaras Koncem 10 století byl vytvořen rozsáhlý lexikon Suda K zástupcům světské poezie jsou řazeni Georgios Pisides oslavující ve svých básních Herakleiovy výpravy a také zarputilý odpůrce ikonoklasmu a autor polemických pojednání Theodoros Studijský opat kláštera Studios Ten pokračoval v ikonodulské obhajobě obrazů po Janovi z Damašku jenž byl i tvůrcem mnoha hymnů Nejvýznamnějším skladatelem hymnů a tedy představitelem církevní a teologické literatury byl ale Romanos Melodos Úrovně srovnatelné s Romanovým dílem dosáhl v 7 století hymnus Akathistos Lidovou poezii zastupuje především jedinečný hrdinský epos Digenis Akritas z 11 nebo 12 století opěvující akritai Umění a architektura Základy byzantské architektury vyrůstají z římské a raně křesťanské architektury Vedle hojných dokladů budov určených k náboženským účelům se zachovalo i množství světských staveb paláců a pevností U chrámů je patrné nápadné upřednostňování cihel jako stavebního materiálu třebaže z vnější strany byly zakryty kamennými deskami zatímco interiéry zdobily mozaiky Pro církevní stavby byl příznačný půdorys ve tvaru kříže volněji rozmístěné mohutné sloupy podpírající klenby na nichž byly posazeny kopule Dějiny byzantské architektury a umění lze členit do třech etap První z nich spadá do doby Justiniána I za něhož byly v Konstantinopoli zbudovány chrámy Hagia Sofia svaté Ireny či svatých Apoštolů Mimo hlavní město stojí za povšimnutí bazilika San Vitale v Ravenně nebo klášter svaté Kateřiny na Sinaji Makedonská renesance po sobě nezanechala v oblasti architektury srovnatelné pamětihodnosti a nepřinesla ani žádné zásadní inovace Jako předobraz tehdejších chrámů posloužila dnes již neexistující Nea basilike V 11 a 12 století se byzantské vzory projevují na periferii byzantského světa v kavkazských a slovanských zemích stejně jako na Sicílii a v Benátkách Poslední rozkvět nastal po nástupu Palaiologů kdy došlo k obohacení byzantské architektury o západní a ruské styly V této epoše byl vybudován komplex kostelů v Mystře na Peloponésu a dále se vyvíjely kláštery na hoře Athos Sochařství zpočátku dominoval pozdně římský styl v němž byly ztvárněny četné konstantinopolské plastiky včetně nadživotní jezdecké sochy Justiniána Zároveň se prosazovala díla zhotovená ze slonoviny Byzantské malířství a obdobně umění jako celek utrpělo za ikonoklasmu provázeném ničením obrazů i soch Po jeho skončení nabyly ikony ještě více na důležitosti ve vybavení chrámů Věda lékařství a právo Byzantinci výrazně přispěli k uchování antických poznatků a jejich zprostředkování islámskému světu a renesanční Itálii Přestože byzantští badatelé po uzavření athénské Akademie v roce 529 učinili jen zanedbatelné pokroky v jistých dobách dosáhli skvělých úspěchů v aplikaci vědy a neustále setrvávali v úzkém kontaktu s klasickou filozofií metafyzikou a matematikou Z mimořádných výkonů čerpajících z dřívějších znalostí lze kupříkladu zmínit vybudování chrámu Hagia Sofia architekty Anthémiem z Trallu a Isidorem z Mílétu Spisy antických autorů byly udržovány v povědomí zásluhou klasických studií v Athénách v Alexandrii a na konstantinopolské univerzitě Morové epidemie a výboje muslimů přivodili byzantské vědě určitý útlum překonaný za makedonské renesance na konci prvního tisíciletí Nový rozmach byl podnícen arabským a perským vlivem zvláště ve směru přírodních věd Ve srovnání se svými řecko-římskými předchůdci se Byzantinci zdokonalili v medicíně a nezanedbatelnou měrou působili na islámské lékařství V oblasti právní vědy navázali na římské právo současně se stále silněji projevovalo křesťanství Z kodifikace Corpus iuris civilis provedené za Justiniána I byly odvozeny zákoníky Ekloga vydaný za Leona III a Basilika dokončený za Leona VI Moudrého Poslední vzepětí byzantské vědy se událo v závěrečných staletích dějin říše V tomto období se Trapezunt stal střediskem pro studium astronomie matematiky a medicíny Tehdejší byzantští badatelé a učenci jako byl třeba novoplatónský filozof Georgios Gemistos Pléthón měli značný podíl na rozšíření antických gramatických a literárních textů v raně renesanční Itálii Odkaz Rok 1453 je dodnes vnímán jako jeden z milníků značících završení středověku Západní historiografie dlouho zastávala velmi negativní postoj vůči byzantské říši protože ji považovala za úpadkovou orientální despocii Avšak právě Byzanc chránila po staletí Evropu před hrozbami přicházejícími z východu když zadržovala Peršany Araby seldžucké Turky a po určitou dobu Osmany Paradoxně devastující vydrancování Konstantinopole křižáky v roce 1204 razantně podlomilo schopnost říše odolávat útokům Turků Stěžejní zásluha byzantské civilizace již Georgij Aleksandrovič Ostrogorskij definoval jako syntézu římské státní formy řecké kultury a křesťanské víry tkví v uchování dědictví univerzální římské říše v temném období západoevropského raného středověku Obzvláštní počin představovala v tomto směru kodifikace římského práva proslulá sbírka Corpus iuris civilis Byzanc zastala klíčovou úlohu v předání kulturních hodnot a znalostí klasické antiky západní Evropě zčásti probíhající za arabského zprostředkování Zapůsobila na leckteré evropské myslitele jako byl třeba Tomáš Akvinský a zvláště v 15 století dále pozvedla zájem o antiku Mnoho význačných řeckých vzdělanců se odebralo do Itálie a západní Evropy čímž napomohli rozvoji renesance Na řecké půdě se byzantské tradice udržely na Benátčany ovládané Krétě do jejího dobytí Osmany v roce 1669 Nejdalekosáhleji zapustila byzantská kultura kořeny u východoevropských Slovanů a na Kavkaze a i po arabských výbojích ovlivňovala koptské etiopské syrské a arménské křesťany Byzantinci uspíšili proces christianizace ve východní Evropě misie Konstantina a Metoděje se stala výrazným impulzem evangelizace jen povrchně christianizované Velké Moravy Od 9 století bylo do byzantského civilizačního rámce začleňováno Bulharsko a zhruba v téže době navázala Byzanc čilé hospodářské a diplomatické styky s Kyjevskou Rusí v důsledku čehož přijali Rusové v roce 988 křesťanství v jeho pravoslavné podobě Byzantští kněží a mniši stáli u zrodu cyrilice odvozené z řeckého písma Na východoslovanském území byly vystavěny velkolepé kostely a chrámy vycházející z byzantského vzoru jež vtiskly ruské architektuře a umění vedle skandinávských a čistě slovanských rovněž byzantské rysy Nedlouho po pádu Konstantinopole byla na dvoře moskevských velkoknížat převzata byzantská ceremoniální etiketa společně s imperiálním emblémem dvouhlavého orla Nároky moskevských velkoknížat na nástupnictví po byzantských císařích se zvýšily po svatbě Ivana III se Zoe Palaiologovnou neteří posledního byzantského císaře Stále častěji se také prosazovala idea „třetího Říma podle níž se Moskva stala význačným politickým centrem a strážkyní ortodoxní víry Jeho následníci se pokládali za legitimní dědice byzantských panovníků až do zániku Osmanské říše na počátku 20 století Reference Prameny CHALKOKONDYLES Laonikos Poslední zápas Byzance Praha Odeon 1988 KOMNÉNÉ Anna Paměti byzantské princezny Praha Odeon 1996 ISBN 80-207-0527-9 PROKOPIOS Z KAISAREIE Válka s Peršany a Vandaly Praha Odeon 1985 PROKOPIOS Z KAISAREIE Válka s Góty Praha Odeon 1985 PSELLOS Michael Byzantské letopisy Praha Odeon 1982 SIMOKATTÉS Theofylaktos Na přelomu věků Praha Odeon 1986 Literatura HALDON John F Byzantium in the Seventh Century The Transformation of a Culture Cambridge Cambridge University Press 1990 ISBN 978-0-521-31917-1 HALDON John F Warfare State and Society in the Byzantine World 565–1204 London Routledge 1999 ISBN 978-1-85728-495-9 HAVLÍK Lubomír Emil Přehledné dějiny Byzance Brno Univerzita JE Purkyně 1971 1979 HARRIS Jonathan Byzantium and the Crusades London Continuum International Publishing Group 2006 ISBN 1-85285-501-0 HARVEY Alan Economic Expansion in the Byzantine Empire 900–1200 Cambridge Cambridge University Press 2003 ISBN 978-0-521-37151-3 HERRIN Judith Byzantium The Surprising Life of a Medieval Empire London Penguin 2008 c2007 ISBN 978-0-14-103102-6 HERRIN Judith Ženy v purpuru Praha Mladá fronta 2004 ISBN 80-204-1191-7 HRADEČNÝ Pavel a kol Dějiny Řecka Praha Nakladatelství Lidové noviny 1998 ISBN 80-7106-192-1 HROCHOVÁ Věra; TŮMA Oldřich Byzantská společnost soubor byzantských reálií skripta pro posluchače filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha Karolinum 1991 ISBN 80-7066-426-6 HROCHOVÁ Věra; HROCH Miroslav Křižáci v Levantě Praha Mladá fronta 1975 KAEGI Walter Emil Byzantium and the Early Islamic Conquests Cambridge Cambridge University Press 1997 ISBN 0-521-48455-3 LILIE Ralph-Johannes Byzantium and the Crusader States 1096–1204 Oxford Clarendon Press 1993 ISBN 0-19-820407-8 MAGDALINO Paul The Empire of Manuel I Komnenos 1143–1180 Cambridge Cambridge University Press 2002 ISBN 978-0-521-52653-1 MANGO Cyril A The Oxford History of Byzantium Oxford Oxford University Press 2002 ISBN 0-19-814098-3 MEIER Mischa Justinián život a vláda východořímského císaře Červený Kostelec Pavel Mervart 2009 ISBN 978-80-86818-88-7 MÜLLER Karel Vznik a sláva byzantské říše Obrazů z dějin byzantských díl I Praha Vesmír 1927 MÜLLER Karel Soumrak byzantské říše Obrazů z dějin byzantských díl II Praha Vesmír 1927 NICOLLE David Konstantinopol 1453 konec byzantské říše Praha Grada 2009 ISBN 978-80-247-2881-0 OBOLENSKY Dimitri The Byzantine Commonwealth Eastern Europe 500–1453 London Weidenfeld and Nicolson 1971 OSTROGORSKY Georg Geschichte des byzantinischen Staates München CHBeck 1963 RUNCIMAN Steven Pád Cařihradu Praha Epocha 2003 ISBN 80-86328-16-3 SHEPHARD Jonathan The Cambridge History of the Byzantine Empire c 500–1492 Cambridge Cambridge University Press 2008 ISBN 978-0-521-83231-1 TREADGOLD Warren A History of the Byzantine State and Society Stanford Stanford University Press c1997 ISBN 0-8047-2630-2 TREADGOLD Warren The Byzantine Revival 780-842 Stanford Stanford University Press 1988 ISBN 0-8047-1462-2 VASILIEV Alexander A History of the Byzantine Empire Madison The University Of Wisconsin Press 1952 WHITTOW Mark The Making of Byzantium 600–1025 Berkeley University of California Press 1996 ISBN 978-0-520-20497-3 ZÁSTĚROVÁ Bohumila a kol Dějiny Byzance Praha Academia 1992 ISBN 80-200-0454-8 Vybrané problémy současné byzantologie Praha Československá akademie věd 1978 Externí odkazy Cecil John Rhodes 5 července 1853 – 26 března 1902 byl britský koloniální podnikatel a politik; nejvýznamnější představitel britského imperialismu konce 19 století Do jižní Afriky přišel ve svých sedmnácti letech na zotavenou po prodělané tuberkulóze Pracoval na bavlníkových plantážích a jako kopáč v Kimberley V 70 letech se stal majitelem diamantových polí v jižní Africe a těžební společnosti De Beers Mining Company která se postupem času spojila se společnostmi pánů Barneye Barnata a Alfreda Beita čímž vznikla De Beers Consolidated Mines ovládající 90% světové produkce diamantů< ref> V 80 a 90 letech organizoval britské koloniální výboje na jihu Afriky V roce 1885 dosáhl zřízení britského protektorátu nad Bečuánskem a v roce 1889 založil Britskou Jihoafrickou společnost která získala území nazvané v roce 1895 na jeho počest Rhodézie Současně se přitom účastnil politického života britské Kapské kolonie Mezi lety 1890 a 1896 byl předsedou vlády Za konečný cíl britské koloniální expanze považoval vytvoření souvislého pásu britských držav od Kapského Města po Káhiru; podílel se na začlenění Transvaalu a Oranžska do Britské jižní Afriky a na rozpoutání druhé búrské války 1899–1902 Reference Literatura Související články Kapské Město Největší Jihoafričané Frederick Russell Burnham Externí odkazy Civilní proces nebo též občanské soudní řízení; civil lawsuit; procédure civile Zivilprozess je postup rozhodujícího orgánu soudu nebo rozhodců účastníků řízení a dalších zúčastněných subjektů při projednávání a rozhodování soukromoprávních sporů a jiných právních věcí Civilní proces je jednou ze tří základních forem řízení u soudu dalšími formami jsou trestní řízení a soudní řízení správní Zatímco civilní proces je společenský jev civilní právo procesní představuje jeho právní úpravu a je tvořeno normami a principy Druhy civilního procesu Řízení nalézací Nalézací řízení vede k tzv nalézání práva tj buď deklaruje co právem je nebo konstituuje nový hmotněprávní vztah Samotný výkon přiznaného práva již není součástí tohoto řízení Nalézací řízení se dále rozlišuje na řízení sporná a nesporná Základním rozlišovacím znakem je funkce rozhodnutí když v případě sporného řízení se jedná o funkci reparační zatímco u řízení nesporného funkci prevenční Jelikož v dobách vzniku občanského soudního řádu docházelo k popírání rozdílu a samotné existence dvou podob nalézacího řízení nejsou řízení nesporná v zákoně výslovně vymezena – jedná se však o řízení uvedená v části třetí hlavy páté OSŘ Nesprávně jsou někdy jako nesporná řízení uváděna všechna ta jež jsou uvedena v ustanovení § 120 odst 2 OSŘ – v tomto případě se totiž aplikuje zásada vyšetřovací z čehož je nesprávně dovozován nesporný charakter uvedených řízení Toto ustanovení OSŘ však vyšetřovací zásadu vztahuje nejen na všechna nesporná řízení ale i na zde vyjmenovaná řízení sporná Řízení vykonávací V případě že nedojde ke splnění povinnosti která byla uložena rozhodnutím může dojít k prosazení povinnosti k plnění pomocí donucujících prostředků státní moci nebo alespoň pod její kontrolou Ve většině případů je samotné rozhodnutí o zahájení vykonávacího řízení v dispozici oprávněného Vykonávací řízení však v žádném případě není další fází nalézacího řízení Rozlišuje se výkon rozhodnutí soudem podle části šesté OSŘ a výkon rozhodnutí soudními exekutory podle exekučního řádu Insolvenční řízení Insolvenční řízení upravuje různé způsoby řešení úpadku dlužníka Zahrnují prvky nalézacího i vykonávacího řízení cílem je majetkové uspořádání poměrů mezi více subjekty přičemž toto uspořádání se posléze ve stejném řízení realizuje Úprava je provedena zákonem č 182 2006 Sb o úpadku a způsobech jeho řešení Řízení rozhodčí Rozhodčí řízení je jeden ze způsobů alternativního řešení sporů Na základě rozhodčí smlouvy je odňata pravomoc soudu a založena pravomoc rozhodce Soud má pomocnou a kontrolní funkci Rozhodčí řízení je upraveno zvláštním zákonem č 216 1994 Sb o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů Řízení zajišťovací Cílem zajišťovacího řízení je dosáhnout smírného řešení sporu před zahájením řízení ve věci samé Do zajišťovacího řízení jsou zahrnuta předběžná opatření obecná a zvláštní – ve věcech nezletilých dětí domácího násilí prétorský smír smírčí řízení určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů zajištění důkazů zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech a zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech která jsou v českém civilním procesu nesprávně řazena mezi způsoby výkonu rozhodnutí a ochrana pokojného stavu dnes však v rámci správního řízení Zásady civilního procesu Zásada dispoziční Zásada dispoziční je principem kontradiktorním k principu oficiality Její podstatou je svěření iniciativy v procesu účastníkům což ji odlišuje od principu oficiality postaveném na soudním primátu procesní iniciativy Dispozice může spočívat v dispozici s řízením nebo v dispozici s předmětem řízení Je typická pro sporné řízení Zásada volného hodnocení důkazů Zásada volného hodnocení důkazů znamená že soudci není uloženo jaký stupeň věrohodnosti důkazní sílu má přiznat jednotlivým důkazním prostředkům Na této zásadě je založeno i naše civilní právo § 132 občanského soudního řádu Pokud jsou stanovena přesná pravidla podle nichž má soud postupovat hovoříme o tzv zákonné teorii důkazní Zásada zákonné důkazní průvodní teorie Proces je ovládán zásadou legální teorie důkazní jestliže zákon stanoví důkazní sílu jednotlivých důkazních prostředků popř stanoví které důkazní prostředky jsou pro prokázání určitých skutečností nutné a v jakém rozsahu Proces poznávání je více zmechanizován nenechává soudci volný prostor pro samostatné uvážení Zásada arbitrárního pořádku jednotnosti řízení Zásada arbitrárního pořádku se uplatňuje i v našem civilním procesu a znamená že zákon nepředepisuje žádná zvláštní období či úseky řízení To je považováno za jeden celek Soud tedy sám určuje podle svého uvážení zda a kdy který úkon vykoná kdy a které důkazy provede kdy lze považovat věc zralou pro vydání rozhodnutí Aplikace koncentrace kdy účastník ve sporných řízeních musí předkládat důkazy do určitého okamžiku není prolomením této zásady ale snahou o zabránění neúměrného prodlužování soudního řízení Zásada legálního pořádku Řízení se rozpadá do stadií v nichž je třeba provést vždy ty úkony pro něž je procesní stadium určeno – pod sankcí prekluze; procesní úkony jsou tak ze zákona koncentrovány zásada koncentrační; např všechny důkazy je třeba navrhnout na počátku řízení Princip legálního pořádku byl principem staršího feudálního procesu od 19 století je nahrazován principem arbitrátního pořádku Zásada projednací Zásada projednací je stěžejní zásadou sporného řízení Znamená že soud přihlíží pouze k tomu co mu sporné procesní strany přednesly a k těm důkazům které mu o svých tvrzeních nabídly Za výsledek sporu tedy úspěch anebo neúspěch nese odpovědnost účastník řízení nikoliv soud Opakem je zásada vyšetřovací Významnou roli hrají procesní instituty povinnost tvrzení a povinnost důkazná a s nimi břemeno tvrzení a břemeno důkazní Účastník domáhající se ochrany je povinen uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání pod následkem prohry sporu následek vyplývá z toho že se soud nedozví určitou rozhodující skutečnost nebo se jí dozví ale nebude prokázána Zásada vyšetřovací vyhledávací inkviziční Zásada vyšetřovací se uplatňuje především v tzv nesporném řízení ale také v některých zákonem vyjmenovaných sporných řízeních kde jde zpravidla o veřejný zájem o otázky na nichž je zainteresován stát a celá společnost a proto musí zde i soud nést odpovědnost za shromáždění všech potřebných důkazů tak aby v posuzované věci byl skutkový stav zjištěn co nejúplněji a věc mohla být rozhodnuta spravedlivě a v souladu se zákonem Tato zásada nevylučuje povinnost účastníků uvádět rozhodné skutečnosti a nabízet důkazy ale nespojuje tuto povinnost s procesními břemeny Zásada rovnosti účastníku před soudem Zásada rovnosti účastníku před soudem je zaručena Ústavou Soud vystupuje ve funkci představitele státu a personifikace zákona Všichni ostatní účastníci nejsou oprávněni proces řídit ani v něm rozhodovat Všichni účastníci ale ať je jejich zájem na výsledku sporu jakýkoliv mají vůči soudu jako orgánu řídícímu průběh procesu a v něm rozhodujícímu stejná práva a povinnosti Zásada veřejnosti Zásadou veřejnosti se míní přístupnost pro každého kdo se chce procesu zúčastnit jako divák Zejména u civilního procesu není příliš obvyklá účast obecenstva na rozdíl u trestního ale zásada že jednání je v kterémkoliv okamžiku přístupné veřejnosti je zachována Jde o ústavní princip Výjimku jež stanoví zákon jsou situace kdy se projednává předmět obchodního tajemství utajované informace kdy to vyžaduje důležitý zájem účastníka nebo mravnost Soud může z jednání vykázat takové osoby které průběh jednání narušují Veřejně tedy bez jakéhokoli omezení účasti veřejnosti se musí vždy vyhlásit rozsudek Další zásady Významná je také zásada ústnosti či zásada přímosti V minulosti byla akcentována také zásada formální či materiální pravdy Zatímco materiální pravda měla být z hlediska socialistické teorie typická pro socialistické státy zásada formální pravdy zase pro státy buržoazní Historicky byla formální pravda v římském právu kdy úspěšnost vycházela z přesné recitace formulí Dnes je rozlišování formální a materiální pravdy poněkud omezeno soudu se v občanském soudním řádu ukládá aby pravý stav věcí zjistil co možná nejpřesněji což je jakýsi výron principu materiální pravdy Ovšem princip formální pravdy jako ten „méně spravedlivý má i dnes své uplatnění nalezneme ho kupříkladu v rozsudku pro zmeškání a i na jiných místech sice „naředěný prvky materiální pravdy ale stále platný a užitečný jako nástroj urychlení řízení V jednotlivých druzích procesu se mohou objevovat další zásady například zásada formalizace předpokladů výkonu rozhodnutí u vykonávacího řízení či zásada neveřejnosti u rozhodčího řízení Civilní právo procesní Jde o soubor právních norem a právních zásad upravujících civilní proces tedy postup soudů a jiných orgánů při rozhodování sporů a poskytování ochrany subjektivním právům Stanoví jak se má v řízení postupovat jaké lze činit procesní úkony a jaké z toho plynou procesní důsledky Základním a nejvýznamnějším pramenem občanského práva procesního je občanský soudní řád který se většinou používá subsidiárně i tam kde část civilního procesu primárně upravuje jiný právní předpis Odkazy Reference Literatura Související články Žaloba Občanský soudní řád Hrad Conwy Castell Conwy je středověké opevnění v obci Conwy na severním pobřeží Walesu Byl postaven Eduardem I během jeho dobývání Walesu v letech 1283 a 1289 Na jeho výstavbě se podílelo 1500 lidí a vznikal pět let Po vypuknutí anglické občasné války v roce 1642 jej zabral Karel I; ten se jej vzdal roku 1646 kvůli parlamentním vojskům Kvůli tomu byl hrad částečně parlamentem opovrhován a chtěl aby se zabránilo dalšímu použití hradu v dalších bojích Roku 1665 byl hrad z velké části zničen a velká část stavebních materiálů byla rozprodána Trosky hradu Conwy se v osmnáctém a devatenáctém století staly atraktivní destinací pro vývarníky a ve druhé polovině devatenáctého století prošel velkou rekonstrukcí V jedenadvacátém století se zřícenina hradu stala vyhledávanou turistickou destinací Reference Dóže je počeštěná forma italského titulu doge nářeční formy latinského dux vůdce spisovná italská forma je duce Titul dóže se ve středověku a raném novověku používal pro hlavu státu v několika italských „korunovaných republikách z nichž nejvýznamnější byly Benátská republika a Janovská republika Externí odkazy Damašek arabsky oficiálně دمشق Dimašk hovorově aš-Šám الشام je hlavní město Sýrie Často je označován jako nejstarší trvale osídlené město na světě Nyní má přibližně 17 milionu obyvatel 2009 Historie Předpokládá se že město bylo osídleno před 10 000 až 8 000 lety př n l Do příchodu Aramejců však nebylo město považováno za důležité Jejich příchod měl za následek vybudování prvního vodovodního systému na světě a již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem se Damašek pyšnil coby významné obchodní a řemeslné město To se později stalo metropolí silné aramejské monarchie Po Aramejcích přišli Asyřané Babylónci a Peršané V následujících letech se město stále víc a víc rozvíjelo roku 64 př n l z něj Římská říše učinila svou provincii O římské nadvládě dodnes svědčí třeba ruiny Jupiterova chrámu Největší rozkvět zažilo město v období tzv „zlatého věku od roku 661 kdy rod Ummájovců ustanovil Damašek hlavním městem nového islámského státu a následoval rychlý rozvoj a velká výstavba – stavěly se honosné paláce a mešity prostorné trhy nemocnice proslulé lázně a vodovodní a kanalizační zařízení Nejznámější památkou na tuto éru je Ummájovská mešita V roce 750 se stal hlavním městem Bagdád a veliká sláva Damašku se na mnoho let vytratila Menší rozvoj se do města dostavil s příchodem Osmanů kteří začali znovu stavět mešity školy citadely a obestavěli Damašek pásem ochranných hradeb Ani tato výstavba avšak netrvala dlouho – kolem roku 1400 bylo město zničeno a spáleno Mongolským impériem Pod vlivem Osmanské říše v 18 století začal Damašek po dlouhé době opět vzkvétat – navenek působilo město chudě uvnitř to však byl klenot známý po celém okolí V roce 1943 se stal Damašek hlavním městem nezávislé Sýrie Charakter města Damašské Staré město je ukryto za vnitřními hradbami a přístup sem vede několika branami Nachází se zde několik mešit citadela vojenská pevnost bývalé rezidence a paláce vlivných a bohatých kupců a správců Syrské hlavní město uchvátí na první pohled Tvoří příjemnou oázu uprostřed pouště Okolí města tvoří především hory a řeka Barada Damašek je pro většinu návštěvníků tím nejkrásnějším pohledem na Orient – staré mešity zahalené ženy čajovny a vodní dýmky tržnice Damašek je obdivován především díky svým pozoruhodným kontrastním jevům – na Starém městě nemoderní autobusová a taxi doprava kupci s oslíky a povozy v nových částech potom technicky vyspělé luxusní klimatizované autobusy a luxusní damašské metro Mezinárodní letiště Damašek IATA DAM ICAO OSDI je situované 20 km od centra města Nabízí pravidelné spojení do předních světových destinací – Moskva Paříž Londýn Berlín Madrid Amsterdam Frankfurt nad Mohanem nebo Stockholm Pravidelnou linku sem z Ruzyňského mezinárodního letiště v Praze také provozují čtyřikrát týdně i České aerolinie Partnerská města Dubaj Spojené arabské emiráty Káhira Egypt Řím Itálie Athény Řecko 1996 Bukurešť Rumunsko Florencie Itálie Ammán Jordánsko Córdoba Španělsko Alexandrie Egypt Paříž Francie Rio de Janeiro Brazílie Caracas Venezuela Jerevan Arménie Milán Itálie Málaga Španělsko Madrid Španělsko Tripolis Libye 1998 Budapešť Maďarsko Rabat Maroko 1987 São Paulo Brazílie 1999 San'á Jemen Navi Mumbai Indie Související články Sýrie Seznam světového dědictví v arabských státech Externí odkazy webová stránka o městě Deklarace nezávislosti je dokument kterým Třináct kolonií deklarovalo svou nezávislost na Velké Británii a kterým ospravedlnilo své konání Deklarace byla ratifikována Kontinentálním Kongresem 4 července 1776 Tento den je dnes ve Spojených státech amerických slaven jako Den Nezávislosti Historie Deklarace Nezávislosti Pozadí deklarace V šedesátých a sedmdesátých letech 18 století se vztahy mezi třinácti severoamerickými koloniemi a Velkou Británií vyostřily Boje které propukly roku 1775 v Lexingtonu a Concordu jsou označovány jako začátek amerického boje za svobodu Přestože z počátku panovaly jisté obavy z úplné nezávislosti brožurka Common Sense volně přeložitelné jako selský rozum od Thomase Paina dokázala přesvědčit že jen úplná nezávislost je jediná možná cesta kterou se mají kolonie ubírat Nezávislost byla přijata 2 července 1776 spolu s Leeovou rezolucí kterou prezentoval na Kontinentálním kongresu Richard Hery Lee z Virgine 7 června roku 1776 Ve zkratce obsahovala toho Návrh a přijetí 11 června 1776 byla vytvořena komise skládající se z Johna Adamse z Massechusetts Benjamina Franklina z Pensylvanie Thomase Jeffersona z Virginie Roberta R Livingstona z New Yorku a Rogera Shermana z Connecticutu která měla za úkol navrhnout vhodnou Deklaraci zastřešující zmíněnou rezoluci Jefferson se postaral o převážnou většinu sepsání deklarace s pomocí této komise Jeho návrh byl přednesen na Kontinentálním kongesu 1 července 1776 Úplná deklarace byla přepsána na generálním zasedání za účelem přijetí Kontinentálním kongresem 4 července 1776 ve vládním domě v Pensylvanii Tato kopie byla podepsána pouze prezidentem kongresu Johnem Hancockem a jeho sekretářem Charlesem Thomsonem Slavnostní ceremonie se poté odehrála druhého srpna Distribuce Po přijetí deklarace kongresem 4 července 1776 byla kopie odeslána o pár bloků dál do tiskárny Johna Dunlapa Během noci bylo vytištěno přes 150 výtisků Jeden z nich byl odeslán 6července Georgi Washingtonu který deklaraci přečetl svým jednotkám v New Yorku 9 července 25 stále existujících Dunlapových výtisků jsou nejstarší exempláře tohoto dokumentu 18 ledna 1777 rozhodl Kontinentální kongres že deklarace by měla být dále a šířeji distribuována Druhý tisk zajistila Mary Kathrine Goddardová První tisk obsahoval podpisy pouze Johna Hancocka a Charlese Thomsona Druhý tisk už obsahoval všechny signatáře První zprávy o deklaraci se dostaly do Londýna 10 srpna 1776 Signatáři 19 července 1776 Kongres nařídil ručně napsat prohlášení které pak měli delegáti podepsat Tuto kopii vytvořil Timothy Matlack asistent v sekretariátu kongresu Většina vyslanců podepsala deklaraci 2 srpna 1776 v zeměpisném seřazení kolonií které zastupovali od severu k jihu Někteří vyslanci nebyli přítomni a museli deklaraci podepsat později Dva vyslanci ji dokonce nikdy nepodepsali Tak jak noví vyslanci vstupovali do členstva kongresu bylo jim také umožněno deklaraci podepsat Deklaraci tak nakonec podepsalo 56 vyslanců První a také nejvýznamnější podpis pod Deklarací nezávislosti patří Johnu Hancockovi presidentu Kontinentálního kongresu Dva budoucí presidenti Kongresu Thomas Jefferson a John Adams byli také mezi signatáři Edward Rutledge 26 let byl nejmladším signatářem a Benjamin Franklin 70 let byl naopak nejstarším Následuje výčet kolonií a jejích vyslanců New Hampshire – Josiah Bartlett William Whipple Matthew Thornton Massachusetts – Samuel Adams John Adams John Hancock Robert Treat Paine Elbridge Gerry Rhode Island – Stephen Hopkins William Ellery Connecticut – Roger Sherman Samuel Huntington William Williams Oliver Wolcott New York – William Floyd Philip Livingston Francis Lewis Lewis Morris New Jersey – Richard Stockton John Witherspoon Francis Hopkinson John Hart Abraham Clark Pennsylvania – Robert Morris Benjamin Rush Benjamin Franklin John Morton George Clymer James Smith George Taylor James Wilson George Ross Delaware – Caesar Rodney George Read Thomas McKean Maryland – Samuel Chase William Paca Thomas Stone Charles Carroll of Carrollton Virginia – George Wythe Richard Henry Lee Thomas Jefferson Benjamin Harrison Thomas Nelson Jr Francis Lightfoot Lee Carter Braxton North Carolina – William Hooper Joseph Hewes John Penn South Carolina – Edward Rutledge Thomas Heyward Jr Thomas Lynch Jr Arthur Middleton Georgia – Button Gwinnett Lyman Hall George Walton Text Deklarace Když v průběhu lidských událostí nastane některému národu nutnost zrušit politické závazky které jej poutají s národem jiným a zaujmout mezi mocnostmi světa své vlastní a rovné místo k němuž jej opravňují zákony přírody a jejího Boha vyžaduje si náležitá úcta k mínění světa aby takový národ vyhlásil důvody jež jej k odtržení vedou Pokládáme za samozřejmé pravdy že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy že mezi tato práva náleží život svoboda a sledování osobního štěstí Že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády odvozující svojí oprávněnou moc ze souhlasu těch jimž vládnou Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku má lid právo jí změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou která by byla založena na takových zásadách a měla svoji pravomoc upravenou takovým způsobem jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí ''Rozvážnost sice přikazuje aby dlouho ustavené vlády nebyly měněny pro nejasné a prchavé důvody; a souhlasně veškerá zkušenost ukazuje že lidstvo je mnohem náchylnější ke strádání dokud je zlo snesitelné než k narovnání sebe sama zavržením forem kterým je přivyklé Jestliže ale dlouhý sled zlořádu a uchvacování pronásledující trvale týž objekt se rozvíjí do podoby podřízenosti naprosté despocii je jejich právem je jejich povinností svrhnout takovou vládu a obstarat nové stráže své budoucí bezpečnosti ''Takové bylo trpělivé strádání těchto kolonií taková je i nyní nutnost jež je dohání k tomu aby změnily své dřívější vládní zřízení Vláda nynějšího krále Velké Británie je vládou opakovaných křivd a skutků bezpráví jednoznačně směřujících k zavedení naprostého násilí nad těmito státy Na důkaz toho nechť jsou nezaujatému světu předložená fakta Odmítal schválit nejprospěšnější a nejnutnější zákony pro veřejné blaho Zakázal svým guvernérům schvalovat bezprostředně a naléhavě důležité zákony leč že by nevstoupily v platnost dokud je neschválí on; a když tak byly zadrženy v platnosti naprosto jim opominul věnovat pozornost Odmítal schválit zákony k prospěchu obyvatel velkých zemí leč že by se zřekli práva na zastoupení v zákonodárném sboru práva to pro ně neocenitelného a hrůzu snad nahánějícího jedině tyranům Svolával zákonodárná shromáždění na neobvyklá a nevyhovující místa vzdálená jejich archívů jen aby je tak únavou z všelijakých obtíží přinutil k přijetí svých vlastních opatření Vytrvale rozpouštěl sněmovny za to že se s mužnou pevností stavěly proti jeho útokům na práva lidu Po takových rozpouštěních pak dlouho odmítal umožnit zvolení sněmovny nové čímž se zákonodárná moc již nelze zničit vrátila do rukou širokých vrstev lidu zatímco stát byl vystaven všem nebezpečím vpádu zvenčí a zmatků vnitřních Pokoušel se bránit zalidnění těchto států tím že mařil vydání zákonů o nabývání občanského práva cizinci že odmítal schvalovat zákony na podporu jejich přistěhovalectví a znesnadňoval podmínky pro nabývání půdy Překážel vykonávání práva tím že odmítal schválit zákony ustavující soudcovské pravomoce ''Učinil soudce závislými na jeho jediné vůli tím že jim přiděloval do užívání úřad a určoval výši i platbu jejich platů ''Zřídil množství nových úřadů a vyslal sem hordu úředníků aby sužovala náš lid a vyjídala ho z podstaty ''Udržoval u nás i v dobách míru zahálející armády bez souhlasu naší legislatury ''Přičinil se aby vojsko bylo nezávislé na moci civilní a jí nadřazeno Spojil se s jinými aby nás podrobil právnímu zřízení jež je cizí našemu založení a není potvrzeno našimi zákony dávaje svůj souhlas k činům ''vzešlým z domnělé zákonodárné moci K usazení velkých jednotek ozbrojeného vojska u nás K jejich ochraně falešnými procesy před potrestáním za jakékoliv vraždy které by spáchaly na občanech těchto států K zamezení našeho obchodu se všemi částmi světa K našemu zdanění aniž bychom dali svůj souhlas K tomu aby nás zbavil mnoha případů výsad procesu s porotou K tomu abychom byly posláni za moře a tam souzeni za domnělá provinění K zákazu svobodného systému anglických zákonů v sousední provincii kde ustavil svémocnou vládu a rozšířil hranice aby tak vytvořil precedent a zároveň vhodný nástroj k uvedení téže absolutní vlády v těchto koloniích K zastavení činnosti našich vlastních zákonodárných sborů prohlašuje se za oprávněného dávat nám sám jakékoliv zákony Vzdal se u nás vlády tím že nám odepřel ochranu a vyhlásil nám válku Plenil naše moře pustošil naše pobřeží pálil naše města a připravoval o život naše lidi V současné době k nám přepravuje velké armády cizích námezdníků aby tak bylo dokončeno dílo smrti zpustošení a násilí již započaté událostmi ukrutnosti a věrolomnosti stěží obdobnými i v nejbarbarštějších obdobích a naprosto nehodnými hlavy civilizovaného národa Nutil naše spoluobčany zajaté na širokém moři aby se chopili zbraní proti své vlasti a stali se katany svých přátel a bratří nebo sami zahynuli jejich rukama Podněcoval mezi námi domácí povstání a snažil se poslat na naše hraničáře kruté indiánské divochy jejichž známým pravidlem boje je pobíjení všech bez ohledu na stáří pohlaví a stav ''Při každém z těchto případů útisku jsme co nejpokorněji prosili o nápravu; v odpověď našim opakovaným prosbám přicházely než opakované křivdy Vladař jehož charakter je takto poznamenán všemi činy jimiž se dá označit tyran nehodí se za vládce svobodného lidu A nespouštěli jsme ze zřetele ani své britské bratry Čas od času jsme je upozorňovali na pokusy jejich zákonodárství podrobit nás neospravedlnitelným soudním nařízením Připomínali jsme jim své potíže s vystěhovalectvím a zdejším usidlováním Dovolávali jsme se jejich vrozené spravedlnosti a velkomyslnosti a zapřísahali jsme je ve jménu svazků našeho příbuzenství aby se postavili proti všem těmto násilnostem které povedou nevyhnutelně k přerušení našeho spojení a vztahů I oni však byl hluší k hlasu spravedlnosti a pokrevenství Nemůžeme tudíž než dát průchod nezbytnosti jež nás nutí k odtržení a zaujmout k nim totéž postavení jako k ostatnímu světu nepřátelé ve válce v míru přátelé Pročež my představitelé Spojených států amerických shromáždění na generálním Kongresu dovolávajíce se nejvyššího soudce světa o správnosti svých úmyslů ve jménu a zmocněním poctivého lidu těchto kolonií slavnostně dáváme na vědomí a prohlašujeme že tyto spojené kolonie jsou a po právu mají i napříště tvořit SVOBODNÉ A NEZÁVISLÉ STÁTY; že jsou zproštěny jakéhokoliv poddanství vůči britské koruně a že veškeré politické spojení mezi nimi a státem Velkou Británii je a má být naprosto zrušeno; a že jakožto svobodné a nezávislé státy mají plnou moc vyhlašovat válku uzavírat mír vstupovat ve spojenectví navazovat obchodní styky a vykonávat všechny jednání a všechny záležitosti jak nezávislé státy po právu činí Aby pak toto prohlášení co nejpevněji bylo zajištěno za tím účelem s pevnou důvěrou v ochranu Boží prozřetelnosti si navzájem dáváme v ochranu své životy svůj majetek a posvátnou nám čest John Hancock a 55 dalších poslanců Komentář k textu Deklarace Text Deklarace nezávislosti můžeme rozdělit do pěti oddílů úvod preambule obvinění Jiřího III nařčení britského lidu a závěr tyto nadpisy nejsou součástí dokumentu Úvod Preambule Preambule je podávána jako logické předvedení toho jak jedno tvrzení vede k jinému Od prvního tvrzení že lidé byli stvořeni sobě rovnými se logickým řetězcem dostáváme k tomu že existuje právo a odpovědnost za revoluci když se vláda stane zničujícím elementem lidských práv Obvinění Jiřího III Nařčení britského lidu Závěr Signatáři tvrdili že se kolonie musí nezbytně nutně oprostit od politických pojítek s Britskou korunou a stát se nezávislými státy Proto závěr obsahuje a je jeho jádrem Leeovu resoluci která byla prezentována 2 července Rozdíly mezi návrhem a konečnou podobou Originální návrh Thomase Jeffersona obsahoval napadení obchodu s otroky On král vedl krutou válku proti lidské přirozenosti samé porušiv nejsvětější práva života a svobody ztělesněné v lidech z dálných krajů kteří ho nikdy nenapadli zajímá je a odvádí do otroctví na druhou polokouli Země nebo jim připravuje bídnou smrt během jejich děsivého převážení které bylo později odstraněno stejně jako bylo odstraněno plno kritik britského lidu a parlamentu Jeffersonův plán také používal frázi „neodmyslitelná a nezadatelná práva která byla nahrazena frází „zaručená nezcizitelná práva Analýza Historické vlivy Deklarace nezávislosti Spojených států byla ovlivněna Deklarací nezávislosti Holandské republiky z roku 1581 která se nazývá Přísaha zřeknutí Arbroathská deklarace nezávislosti 1320 zas byla deklarací nezávislosti Skotského království a také nepochybně ovlivnila Deklaraci nezávislosti Spojených států jako první deklarace nezávislosti vůbec Jeffersonovi je také připisován návrh Virginské deklarace práv která byla přijata roku 1776 Filosofické pozadí Preambule Deklarace je ovlivněna osvícenskou filosofií obsahuje pojmy přirozeného práva sebeurčení a také deismu Názory a dokonce některé fráze byly přejaty přímo ze spisů anglického filosofa Johna Locka přesněji z jeho druhého pojednání o vládě nazvaného „Eseje týkající se pravého původu rozměru a konce civilní vlády V tomto pojednání se Locke hlásí k názoru vlády se souhlasem Locke napsal že lidské bytosti mají zaručená přirozená práva Dalšími vlivy jsou spisy které sepsali Wawrzyniec Grzymala Goslicki a Thomas Paine Podle Jeffersona účel Deklarace byl „nehledat nové principy nebo nové argumenty o kterých doposud nikdo nepřemýšlel…ale postavit před lidstvo zdravý rozum jedince ve formě tak prosté a pevné jako bychom jim chtěli rozkázat jejich souhlas a obhájit nás samé v nezávislém postavení které jsme nuceni si uzmout Praktické použití Někteří historikové se domnívají že Deklarace byla použita jak nástroj propagandy kterou se Američané snažili získat jasné důvody pro jejich rebelství kterými by mohli přesvědčit váhavé kolonisty a kterými by mohli získat důvod pro zahraniční vlády které by jim mohli poskytnou pomoc Deklarace byla také použita k sjednocení členů Kontinentálního kongresu Mnozí se obávali že podepsali něco co by mohlo být jejich rozsudkem smrti v případě že by se revoluce nepodařila a Deklarace podávala jakoukoli možnost rychlého vítězství revoluce za nemožné Ovlivnění dalších dokumentů Markýz La Fayette se s výtiskem této deklarace o něco později vrátil do Francie kde roku 1789 pomohl vytvořit francouzské Prohlášení práv člověka a občana které se stalo základem pro mnoho dnešních sociálních věd Deklarace nezávislosti obsahuje mnoho základních principů zakládajících otců které byly poté zapsány v Ústavě Spojených států Byla modelem pro Deklaraci citů sepsanou roku 1848 v Seneca Falls která deklarovala první ženská práva Byla také použita jako předloha mnoha dokumentů jako je například deklarace nezávislosti Vietnamu Ve Spojených státech byla Deklarace často citována v politických projevech Související články Ústava Spojených států amerických Delfínovití Delphinidae jsou čeleď řádu kytovců třídy savců Jsou příbuzní s velrybami a sviňuchovitými Většina druhů této čeledi se vyskytuje na otevřeném moři na rozdíl od delfínovcovitých I když několik druhů například orcela tuponosá se zdržuje u pobřeží či v říčních tocích Jednotlivé druhy měří od 12 metrů k 7 metrům a váží od 40 kg po 45 tuny Většina druhů však váží 50 až 200 kg Vyskytují se celosvětově nejčastěji v mělkých mořích Všechny druhy se řadí mezi masožravce Delfíni plavou rychlostí asi 26 km h ale byla už naměřena i rychlost 64 km h< ref> Taxonomie Čeleď delfínovití Delphinidae Rod Steno delfín drsnozubý Steno bradanensis Rod Sousa delfín kamerunský Sousa teuszii delfín indočínský Sousa chinensis Rod Sotalia delfín brazilský Sotalia fluviatilis Rod Lagenodelphis plískavice saravacká Lagenodelphis hosei Rod Lagenorhynchus plískavice běloboká Lagenorhynchus acutus plískavice bělonosá Lagenorhynchus albirostris plískavice falklandská Lagenorhynchus thicolea plískavice plochočelá Lagenorhynchus obliquidens plískavice tmavá Lagenorhynchus obscurus plískavice pestrá Lagenorhynchus cruciger plískavice jižní Lagenorhynchus australis Rod Stenella delfín pruhovaný Stenella coeruleoalba delfín pobřežní Stenella attenuata delfín Grayův Stenella clymene delfín dlouholebý Stenella longirostris delfín kapverdský Stenella frontalis Rod Delphinus delfín obecný Delphinus delphis Rod Tursiops delfín skákavý Tursiops truncatus Rod Lissodelphis delfínec velrybovitý Lissodelphis borealis delfínec Peronův Lissodelphis peronii Rod Cephalorhynchus plískavice strakatá Cephalorhynchus commersonii plískavice kapská Cephalorhynchus heavisidii plískavice chilská Cephalorhynchus eutropia plískavice novozélandská Cephalorhynchus hectori Rod Orcaella orcela tuponosá Orcaella brevirostris orcela Heinsohnova orcela tupoploutvá Orcaella heinsohni Rod Grampus plískavice šedá Grampus griseus Rod Peponocephala elektra tmavá Peponocephala electra Rod Feresa fereza malá Feresa attenuata Rod Pseudorca kosatka černá Pseudorca crassidens Rod Orcinus kosatka dravá Orcinus orca Rod Globicephala kulohlavec černý Globicephala melas kulohlavec Sieboldův Globicephala macrorhynchus Odkazy Reference Externí odkazy Den vítězství Děň Pobedy je státní svátek slavený v Rusku a některých dalších zemích Byl poprvé stanoven nejvyšším velitelem Rudé armády Josifem Vissarionovičem Stalinem na 9 květen 1945 na počest ukončení druhé světové války 8 května Po nástupu komunismu v střední a východní Evropě byl oslavován a byl stanoven státním svátkem Jsou po něm pojmenovány mnohé ulice a sídliště např ul 9 května Akt bezpodmínečné kapitulace německých vojsk do rukou západních spojenců byl původně podepsán 7 května 1945 v Remeši Během podpisu aktu nebyli přítomni oficiální sovětští představitelé Německá vojska navíc pokračovala v bojích proti sovětským jednotkám SSSR proto trval na opětovném opakování aktu v Berlíně Německé velení podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci do rukou všech spojenců včetně SSSR krátce před půlnocí 8 května 1945 V té době byl na území hlavního města SSSR v Moskvě již jiný den 9 květen Tato skutečnost je příčinou rozdílného data oslav konce války V minulosti byl svátek slaven v Sovětském svazu a východním bloku dnes se slaví ve většině postsovětských republik Polsku a Izraeli Baltské státy stejně jako Česko posunuly datum zpět na 8 května Související články Den vítězství Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva Příčiny války bývají hledány v důsledcích Versailleské smlouvy která podle některých historiků prohloubila pocit ponížení v poražených státech zvláště v Německu a velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let Tato krize zásadním způsobem oslabila mnoho evropských států čímž umožnila vzestup nacismu pod vedením Adolfa Hitlera a jiných totalitárních režimů v celé Evropě Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1 září 1939 kdy nacistické Německo napadlo Polsko 17 září 1939 tedy šestnáct dní později zahájil Sovětský svaz SSSR invazi do Polska z východu Krátce poté se do konfliktu vložily Francie Velká Británie a státy Commonwealthu Za první předčasný útok druhé světové války v Evropě je považován tzv Jablunkovský incident V Asii je za počátek války považováno přepadení Číny Japonskem které začalo 7 července 1937 Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení tzv Pakt Ribbentrop-Molotov podepsanou 24 srpna 1939 avšak datovanou o jeden den dříve tedy 23 srpna 1939 Tímto paktem si tyto dva státy mimo jiných ustanovení rozdělily sféry vlivu V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států V dalším průběhu událostí byl však 22 června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci tzv Operace Barbarossa Spojené státy americké které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc vstoupily aktivně do války 7 prosince 1941 poté co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru Konec války v Evropě nastal 8 května 1945 kapitulací Německa Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2 září téhož roku Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo jež utrpělo obrovské ztráty Příkladem genocidy se stal holocaust kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů Dalším příkladem bylo systematické vyhlazování slovanského obyvatelstva na okupovaných územích východní fronty kde bylo na 8 milionů civilních obětí Většina civilních obětí podlehla nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé armády a masakrům nebo genocidě páchanými speciálními německými komandy Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský ekonomický průmyslový a vědecký potenciál všech zúčastněných národů lze tak hovořit o vedení totální války Taktéž pohled na „civilizované metody válčení se v mnoha ohledech výrazně proměnil neboť zatímco v roce 1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USA odmítaly plošné nálety na nepřátelská města posléze se k nim samy uchýlily V samotném závěru války byla ustavena Organizace spojených národů jejímž ústředním cílem byla prevence vzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu Po vítězství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmoci Sovětský svaz a Spojené státy americké Jejich stále větší vzájemný antagonismus vedl k bipolárnímu rozdělení světa a k počátku studené války když Josif Stalin spustil napříč evropským kontinentem železnou oponu která od sebe oddělila svobodný západní svět a komunistické státy ve Východní Evropě poddané Sovětům Vedlejším efektem války byl také vzrůst požadavků na právo na sebeurčení mezi národy ovládanými koloniálními mocnostmi což vedlo k akceleraci dekolonizačních hnutí v Asii a v Africe Příčiny a předehra k válce Příčiny konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledky první světové války které se kromě řady menších zemí týkaly především třech velkých mocností Poražené Německo bylo podle versailleské smlouvy přinuceno vzdát se významné části svého území smělo udržovat jenom omezené vojenské síly a muselo se zavázat k platbám vysokých válečných reparací Itálie jeden ze států stojících na straně vítězů obdržela jenom nedostatečné území vzhledem k rozměrům předchozích ztrát současně se cítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy zajištěním stabilního míru V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů jež měla fungovat jako fórum na němž měly národy mírovým způsobem urovnávat svoje spory O pět let později byla sjednána smlouva z Locarna v níž byla poskytnuta záruka německo-francouzské hranici přičemž případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny arbitráží V roce 1928 byl uzavřen Briand-Kelloggův pakt který zakazoval vedení útočné války Mírové snahy však byly mařeny obnoveným izolacionismem Spojených států a obzvláště rozmachem různých totalitních režimů k čemuž výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství Ruská občanská válka vedla k vytvoření komunistického Sovětského svazu v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl zde k nastolení výbojného militaristického režimu Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko které ustavilo svým loutkovým státem Ekonomický rozvrat v Německu na počátku třicátých let měl za následek vzestup Adolfa Hitlera vůdce nacionálních socialistů NSDAP slibujícího Němcům zrušení versailleské smlouvy a zajištění „životního prostoru na Východě Lebensraum 30 ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost čímž bylo urychleno obnovení německé armády Wehrmacht a rovněž bylo připojeno Sársko V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány která byla podporována Sovětským svazem a tzv mezinárodními brigádami Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv Osu Berlín-Řím O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví nazvané pakt proti Kominterně čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu čímž započala druhá čínsko-japonská válka Čínští nacionalisté a komunisté válčící proti sobě uzavřeli mír aby společně čelili cizím útočníkům I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj Nanking a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl 12 března 1938 k tzv anšlusu Rakouska tedy připojení tohoto malého státu k Německé říši proti čemuž Británie a Francie přes své znepokojení německým postupem a stále se stupňujícím zbrojením nijak nezasáhly 12 září 1938 pohrozil Hitler Československu válkou pokud by Německu nebylo vydáno československé pohraniční území obývané sudetskými Němci Toto vyvolalo v českém pohraničí puč organizovaný Sudetoněmeckou stranou Československá armáda sice tento puč potlačila ale od 19 září začaly proti Československu útočit jednotky Sudetoněmeckého Freikorpsu vyzbrojovaného Německem Datum začátku této teroristické kampaně bylo pozdější československou exilovou vládou v Londýně určeno jako datum kdy Československo vstoupilo do válečného stavu s Německem< ref> Britský premiér Neville Chamberlain mezitím inicioval rozhovory jež vyvrcholily 29 září 1938 přijetím mnichovské dohody V ní bylo Československo donuceno k odstoupení Sudet výměnou za Hitlerův příslib že nezabere žádné další československé území Důsledkem této dohody byl nucený odchod Čechů Židů a německých odpůrců Adolfa Hitlera do okleštěného Československa Chamberlain věřil že dosáhl „míru pro naši dobu Nicméně neuplynulo ani šest měsíců když 15 března 1939 obsadil Wehrmacht zbytek Československa jenž byl přeměněn v Protektorát Čechy a Morava Již o den dříve vyhlásil svoji nezávislost slovenský štát jenž se stal v čele s Jozefem Tisem německým satelitem Pobouřeni touto novou agresí a Hitlerovými výhrůžkami vůči Polsku kvůli Gdaňsku se Britové a Francouzi zaručili za polskou nezávislost Vzájemná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokraciemi nakonec přispěla ke sjednání paktu Ribbentrop-Molotov v němž se Německo a SSSR 23 srpna 1939 zavázaly k oboustranné neutralitě V tajném dodatku k této smlouvě si tyto dvě velmoci navíc jak se později ukázalo na krátkou dobu mezi sebou rozdělily Polsko a velkou část východní Evropy Průběh války Vzestup Osy Přepadení Polska Druhá světová válka začala 1 září 1939 německým a slovenským útokem proti Polsku< ref> Již v předchozích dnech provedli Němci několik fingovaných provokací jako bylo přepadení vysílačky v Gliwicích příslušníky Abwehru v polských uniformách které měly ospravedlnit jejich invazi Třebaže polská armáda nebyla početně o mnoho slabší než Wehrmacht svojí úrovní výzbroje a výstroje nepředstavovala pro útočníka rovnocenného soupeře Polská vláda spoléhala na podporu Francie a Velké Británie které v souladu s dřívějšími zárukami vyhlásily po marném vypršení ultimáta 3 září Německu válku< ref> Vlastní vojenský útok byl zahájen bombardováním města Wieluń Německá Luftwaffe ihned poté zaútočila proti polským vojenským a komunikačním cílům Sotva po čtyřech dnech bojů prolomila dvě velká německá vojenská uskupení útočící z Pomořanska a ze Slezska polskou obrannou linii Rychle se pohybující německé pancéřové a motorizované divize vyrazily vstříc Varšavě a Brestu v čemž jim těžkopádná polská pěchota nedokázala zabránit Západní novináři použili k popisu tohoto nového způsobu vedení boje termínu Blitzkrieg „blesková válka Mezi 8 až 10 září se Němci přiblížili ze severu a jihu k Varšavě avšak polské divize sevřené v Poznani západně od Varšavy podnikly rozhodný protiútok 17 září překročila sovětská Rudá armáda polské východní hranice< ref> a v tentýž den byla Varšava zcela obklíčena Po dalších jedenácti dnech bojů a intenzivního dělostřeleckého a leteckého bombardování obležené polské hlavní město kapitulovalo V té době byla prakticky celá země v rukou Němců a Sovětů pouze izolované kapsy vytrvávaly v odporu jenž skončil do 6 října Po završení bojů si Němci a Sověti rozdělili svoji kořist západní území Polska byla začleněna do Říše zatímco východní Polsko se stalo součástí Sovětského svazu Střední Polsko bylo přeměněno v Generální gouvernement okupovaný Němci Na dobytém území byly zahájeny rozsáhlé represálie proti civilnímu obyvatelstvu Probíhaly deportace na nucené práce a popravy polské inteligence a Židů Na tomto teroru se podílely především Himmlerovy Einsatzgruppen a jednotky SS-Totenkopfverbände Stejně nemilosrdné metody uplatňovali Sověti ve východní části Polska 22 000 polských důstojníků zajatých Rudou armádou bylo na Stalinův příkaz popraveno NKVD v tzv katyňském masakru Zimní válka Poté co po více než dvou měsících diplomatického nátlaku odmítlo Finsko sovětské požadavky na odstoupení území bylo 30 listopadu napadeno Rudou armádou Vzhledem k drtivé sovětské převaze očekával Stalin rychlé a snadné vítězství avšak Sověti Finy hrubě podcenili Díky obratné taktice dokázala finská armáda vedená maršálem Mannerheimem zadržovat Sověty až do března 1940 Rudá armáda jejíž velení bylo zdecimováno stalinskými čistkami přišla o 200 000 mužů zatímco finské ztráty činily 25 000 mužů Britové a Francouzi zvažovali vojenskou operaci na podporu Finska ovšem dříve než mohla být uskutečněna byla 13 března 1940 podepsána mírová smlouva podle níž muselo Finsko odstoupit Sovětům část Karélie Německé poznatky z tohoto konfliktu přivedly Hitlera k přesvědčení že Rudá armáda nemůže být pro Wehrmacht vážnou překážkou V důsledku tohoto sovětského útoku se Finové v roce 1941 zapojili do německého tažení proti SSSR aby se v tzv pokračovací válce pokusili dobýt zpět ztracená území I když byli Finové spojenci Německa zachránili si svoje židovské spoluobčany před holokaustem O židovské otázce se finská vláda odmítla s Němci vůbec bavit Obsazení Dánska a Norska Velitel německého válečného námořnictva Kriegsmarine vyzýval od podzimu 1939 Hitlera k okupaci Norska jehož přístavy představovaly optimální základny pro německé ponorky V polovině prosince Hitler projevil souhlas načež byl vypracován plán Unternehmen Weserübung podle něhož mělo být Norsko obsazeno po souběžném vylodění německých pozemních sil v osmi největších přístavech Plán zahrnoval také okupaci Dánska které mělo poskytnout letecké základny Svoji roli v Hitlerově rozhodnutí sehrála rovněž důležitost norského přístavu Narvik jenž sloužil jako překladiště při dovozu švédské železné rudy do Německa Této skutečnosti si byli dobře vědomi i Britové kteří chystali vlastní výsadek v Narviku odkud hodlali podpořit Finy v jejich boji proti Sovětům Po skončení Zimní války bylo ale od tohoto záměru upuštěno Začátkem dubna zahájili Britové zaminovávání norských výsostných vod čímž však podnítili německý útok k němuž došlo 9 dubna 1940< ref> Dánsko se vzdalo bez boje během jediného dne Byla to jediná okupovaná země která si svoje židovské spoluobčany zachránila před nacistickým holokaustem Shromáždila je a v noci je tajně převedla do neutrálního Švédska Zato v Norsku narazili Němci na houževnatý odpor Většina vylodění proběhla úspěšně s výjimkou Osla které bylo dobyto teprve německými výsadkáři V Narviku se Němcům podařilo obsadit město i přístav záhy však byli obklíčeni takřka pětinásobnou přesilou Britů Francouzů a Norů podporovaných Královským námořnictvem Royal Navy V následné bitvě o Narvik byli Němci koncem května nuceni město vyklidit a ustoupit směrem k hranicím Švédska ovšem vývoj situace ve Francii přiměl Spojence počátkem června ke stažení jejich oddílů z Norska Němci zde později instalovali loutkovou vládu pod vedením norského zrádce Vidkuna Quislinga Německý útok na západ Dva dny po vyhlášení války Německu podnikli Francouzi omezenou a spíše symbolickou ofenzívu do Sárska Následovalo klidné období na západní frontě označované jako Sitzkrieg „válka vsedě případně „podivná válka které kvůli nepříznivému podzimnímu počasí a neočekávaně vysokým německým ztrátám v Polsku pokračovalo až do jara následujícího roku Důvody francouzské pasivity spočívaly v defenzivní mentalitě v jejímž duchu se francouzská armáda spoléhala na silně opevněnou pohraniční Maginotovu linii Ta však nebyla vybudována podél hranic s Belgií Na počátku října pověřil Hitler Vrchní velení armády Oberkommando des Heeres vypracováním plánu pro tažení proti Francii nazvaném Fall Gelb Na jaře 1940 byl německý plán útoku proti Francii a státům Beneluxu hotov Původní záměru měla být invaze na západ provedena podobně jako v první světové válce Nicméně generál Erich von Manstein a jeho spolupracovníci přesvědčili Hitlera aby jádro obrněných sil soustředil k rychlému postupu přes Ardenský les a řeku Mázu přičemž následný průlom měl vést k rozštěpení spojeneckých armád ve dví Ardeny představovaly kopcovitý hustě zalesněný terén naprosto nevhodný pro operace tanků avšak Manstein tvrdil že nepřítel zde nebude očekávat masivní útok čímž bude dosaženo momentu překvapení Obě válčící strany disponovaly stejně početnými armádami Spojenci měli převahu v tancích naproti tomu německá Luftwaffe měla nad svými protivníky navrch ve vzduchu což se spolu s pružnější organizací německých pancéřových sil ukázalo jako rozhodující faktor Vlastní útok započal 10 května 1940 kdy Wehrmacht překročil hranice Belgie Holandska a Lucemburska< ref> Němečtí výsadkáři obsadili důležitá letiště mosty a strategicky významnou belgickou pevnost Eben-Emael V reakci na německý vpád do Beneluxu postoupil britský expediční sbor a část francouzských armád do Belgie na linii řeky Dyle kde hodlaly zastavit německý postup Tím však šly na ruku Mansteinovu plánu neboť v téže době se sedm z deseti německých pancéřových divizí valilo nikým nezpozorováno ardenskými průsmyky Po třech dnech kdy se setkaly jen se slabým odporem dorazily německé tanky vedené generálem Guderianem u Sedanu k řece Maase kterou 14 května po urputném boji zdolaly V tentýž den podnikla Luftwaffe ničivý nálet na Rotterdam načež Holandsko kapitulovalo O tři dny později padl také Brusel Po překročení Mázy se německé tankové divize ocitly v nížině severní Francie a 20 května dosáhly ústí řeky Sommy do kanálu La Manche čímž byl završen Mansteinův „sek srpem Sichelschnitt Britové se pokusili zasáhnout bok německých divizí u Arrasu avšak poté co byli odraženi se ocitli v obklíčení Do 27 května vedl neustálý německý postup k sevření britských a francouzských jednotek u Dunkerque Na záchranu obklíčených vojsk byla proto zahájena operace Dynamo v níž se i přes nepřetržité německé nálety britským vojenským i civilním plavidlům podařilo do 4 června evakuovat z Dunkerque takřka 340 000 spojeneckých vojáků Evakuován byl téměř celý expediční sbor a rovněž 110 000 příslušníků francouzské armády K této záchraně Spojenců přispěl i Hitlerův rozkaz z 24 května kterým ze zcela nepochopitelných důvodů zakázal svým tankům v pokračování postupu Němci obnovili 5 června ofenzívou na řekách Sommě a Aisně útok do nitra Francie a již po čtyřech dnech překročili řeku Seinu 10 června se zapojila do války po boku Německa i Mussoliniho Itálie Útok Italů v Alpách skončil ale navzdory italské převaze pohromou 14 června vstoupil triumfující Wehrmacht do Paříže která byla ještě předtím prohlášena otevřeným městem britským námořnictvem aby nepadla do rukou Němců Bitva o Británii Po vítězství nad Francií ovládal Adolf Hitler v létě 1940 přímo nebo prostřednictvím spojenců téměř celou Evropu Jeho jediným zbývajícím nepřítelem zůstávala osamocená Velká Británie jejíž nový ministerský předseda Winston Churchill sliboval Britům ve svých burcujících projevech pouze „krev pot a slzy Nicméně britská armáda se po katastrofě ve Francii nacházela v troskách Jedinou překážkou která bránila Hitlerovým armádám v podrobení Britských ostrovů a jež mohla zmařit chystanou invazi operace Seelöwe bylo nyní britské letectvo Royal Air Force v čele s leteckým maršálem Hughem Dowdingem Zlomit sílu RAF se v nadcházející bitvě pokusila německá Luftwaffe jejímž velitelem byl Hermann Göring Němci rovněž doufali že Británii izolují a vyhladoví s pomocí svých ponorek operujících z Francie a Norska Samotná letecká bitva začala krátce po dobytí Francie V první fázi se Luftwaffe zaměřila na britské konvoje které během tzv bitvy o kanál Kanalkampf vytlačila z Lamanšského průlivu Hlavní útok byl zahájen 13 srpna v tzv „den orla Adlertag Němci nejprve částečně neutralizovali britský radarový systém a zaútočili proti přístavům a vojenským a leteckým zařízením na pobřeží V průběhu této fáze boje utrpěly obě strany nejvyšší ztráty za celou bitvu Později se Luftwaffe zaměřila proti letištím RAF ve vnitrozemí a leteckým továrnám V závěrečné etapě boje na počátku září podnikli Němci denní útoky na Londýn a jiná velká britská města jako bylo třeba Coventry s cílem zlomit morálku jejich obyvatel Konečně 15 září Britové přesvědčivě odrazili rozsáhlý německý útok načež Hitler nařídil odložit vylodění na neurčito Luftwaffe i nadále pokračovala v bombardování měst Blitz Kvůli velkému množství zničených letadel se však od října omezovala pouze na noční útoky které si i přesto do jara následujícího roku vyžádaly přes 40 000 životů V bitvě o Británii usilovali Němci o zničení nepřátelských stíhaček avšak podcenili význam radaru pro obranu Britů Navíc britský průmysl dokázal vždy plně nahrazovat ztráty vlastních strojů Značný podíl na tomto vítězství „nemnohých náležel kromě britských pilotů také Polákům Kanaďanům Novozélanďanům Čechoslovákům Belgičanům a zástupcům mnoha jiných národů Řecko a Jugoslávie Již od třicátých let směřoval Benito Mussolini své velmocenské ambice na Balkánský poloostrov V dubnu 1939 okupovala italská vojska Albánii z níž 28 října 1940 zahájila překvapivý útok proti Řecku< ref> Ovšem ofenzíva špatně vybavených a nedostatečně motivovaných italských vojáků selhala sotva po několika dnech Řekové přiměli italské agresory k přechodu do defenzívy a vzápětí je zatlačili zpět do Albánie Vzhledem k nebezpečí porážky svého spojence a z obav z britského zásahu jenž by mohl ohrozit německou kontrolu rumunských ropných polí vydal v prosinci Hitler pokyn k vypracování plánů tažení na Balkán operace Marita Zároveň byla zahájena diplomatická ofenzíva v jejímž rámci se na stranu mocností Osy přidaly Rumunsko Maďarsko a Bulharsko Na konci března 1941 se k Ose připojila i Jugoslávie avšak protiněmecké demonstrace a puč jugoslávských leteckých důstojníků měl za následek vystoupení Jugoslávie z aliance 6 dubna 1941 překročily německé divize z Rakouska Rumunska a Bulharska hranice s Jugoslávií souběžně Luftwaffe podnikla ničivý nálet na Bělehrad Jugoslávská obrana byla brzy prolomena a už 10 dubna 1941 stanuly jednotky Wehrmachtu v chorvatském Záhřebu kde byly uvítány jásajícími davy Bělehrad dobyly německé pancéřové divize dva dny nato a 17 dubna přijalo jugoslávské velení svou bezpodmínečnou kapitulaci Poražená Jugoslávie byla rozdělena mezi vítězné státy a na jejích troskách byl vyhlášen tzv Nezávislý stát Chorvatsko pod vedením Ustašovců Řekové posílení britskými jednotkami přesunutými ze severní Afriky kladli Němcům houževnatější odpor Německý postup do vnitrozemí ztěžoval také nepříznivý hornatý terén Po překonání Metaxasovy linie padlo 9 dubna 1941 do rukou Němců město Soluň takže téměř polovina řecké armády byla uvězněna ve východní Makedonii Během dvou týdnů byli Řekové obklíčeni rovněž v Epiru Britové se pokusili zadržet Němce u Thermopyl avšak poté co byla jejich obrana zdolána zahájili obojživelnou evakuační operaci 27 dubna 1941 vstoupily oddíly Wehrmachtu do Athén a na Peloponés čímž bylo balkánské tažení ukončeno O necelý měsíc později 20 května 1941 provedly německé vzdušné síly leteckou invazi na Krétu Při tomto útoku však němečtí výsadkáři utrpěli těžké ztráty a také zprvu nedokázali dobýt žádné letiště potřebné k zajištění příchodu posil a k plynulému zásobování Kvůli špatné koordinaci a komunikaci mezi jednotkami britského Commonwealthu a intenzivním útokům Luftwaffe se však Němcům nakonec podařilo konsolidovat svoje pozice a vytlačit Spojence z ostrova Hitler nicméně do budoucna zakázal provádění jakýchkoli dalších výsadkových operací Válka v Africe a na Středním východě Severoafrické tažení začalo v září 1940 kdy 160 000 italských vojáků proniklo z Libye do Egypta jenž byl protektorátem Britů Italský postup se však zastavil po pouhých sto kilometrech načež začátkem prosince zahájilo 36 000 britských australských indických novozélandských a jihoafrických vojáků protiútok při němž byli Italové vytlačeni do Libye V pokračujících bojích byli Italové nuceni ustoupit na Kyrenaiku kde byla většina italské armády posléze polapena a zničena britským útokem napříč poloostrovem Po tomto katastrofálním vývoji nezbylo Mussolinimu než požádat o pomoc Hitlera který vyslal do severní Afriky dvě divize pod velením generála Rommela Ihned po svém příchodu koncem března 1941 se Rommel vrhl do ofenzívy Po překonání britské obrany oslabené stažením části sil do Řecka dobyl jeho Afrikakorps zpět Kyrenaiku a přístav Benghází V dubnu dorazily Rommelovy tanky k libyjskému přístavu a pevnosti Tobrúk bráněnému australskými vojáky Jelikož Tobrúk představoval překážku postupu do Egypta pokusili se ho Němci třikrát dobýt avšak jejich úsilí skončilo neúspěchem Podobně dopadly také britské snahy o vyproštění načež se Rommel uchýlil k obléhání pevnosti jež se protáhlo na osm měsíců Zatím v květnu 1941 přemohlo vojsko Commonwealthu proněmeckou vládu v Iráku která byla podporována německými vzdušnými silami z letišť ve vichystickou vládou kontrolované Sýrii Během června a července proto Britové spolu se Svobodnými Francouzi obsadili Sýrii a Libanon Už v lednu pronikly smíšené britské a koloniální oddíly do Etiopie a do konce května 1941 porazily zde umístěné italské vojsko čímž Italská východní Afrika vzala za své Přepadení Sovětského svazu Boj proti bolševismu náležel společně se získáním „životního prostoru na východě mezi hlavní motivy Hitlerovy politické kariéry Vlastní tažení proti Sovětskému svazu jež mělo být podle nacistické rasové ideologie vedeno jako vyhlazovací válka bylo připravováno již od vítězství nad Francií v létě 1940 Operace Barbarossa jak byl výsledný plán pojmenován předpokládala rozdělení německých vojenských sil do třech skupin armád Na severu měly být obsazeny pobaltské státy a Leningrad Skupina armád Střed na níž spočívala hlavní tíže tažení měla postoupit přes Bělorusko a dobýt Moskvu Jižní uskupení německých vojsk spolu s Rumuny Italy a Maďary mělo okupovat Ukrajinu Za operační cíl jehož mělo být dosaženo byla stanovena linie spojující města Archangelsk a Astrachaň Sovětský svaz byl napaden 22 června 1941 kdy 3 miliony německých vojáků s 3600 tanky překročily sovětské hranice< ref> Ačkoli přesuny německých armád byly dobře patrné celé měsíce před začátkem tažení Stalin jehož důvěra v sovětské vojenské kapacity byla otřesena zimní válkou odmítal vykonat jakákoli protiopatření jež by mohla vyprovokovat Němce Rudá armáda byla tudíž útokem naprosto zaskočena třebaže měla nad Němci převahu v tancích i v letadlech Obzvláště sovětské letectvo bylo značně poničeno německými nálety první den útoku Německé pancéřové kleště následované pěchotou už v prvním týdnu obklíčily a zničily ohromné seskupení sovětských vojsk v prostoru Białystok-Minsk Přitom urazily více než 600 kilometrů Na počátku července překročila skupina armád Střed Dněpr a přiblížila se ke Smolensku kde se poté odehrála rozhořčená obkličovací bitva jež byla skončena v srpnu V obou těchto střetnutích padly do zajetí stovky tisíc sovětských vojáků Mezitím skupina armád Jih obsadila západní Ukrajinu zatímco Rumuni obklíčili Oděsu Postup v tomto sektoru fronty se však rozvíjel pomaleji Na severu Němci rychle překonali řeku Dvinu a po obsazení Litvy Lotyšska a Estonska směřovali k Leningradu Stejně jako v Polsku postupovaly za jednotkami Wehrmachtu Einsatzgruppen SS které nemilosrdně likvidovaly veškeré židovské obyvatelstvo a politické komisaře Rudé armády Na těchto zvěrstvech se leckdy podílel i Wehrmacht S obdobnou krutostí a brutalitou bylo nakládáno rovněž se zajatými rudoarmějci všech hodností s partyzány a také s civilisty Po dobytí Smolenska se němečtí generálové zasazovali za okamžitý útok na Moskvu která byla pro jejich vojska nyní vzdálená jen 400 kilometrů Nicméně Hitler považoval za důležité ovládnout ukrajinské zemědělské a průmyslové zdroje ačkoli krátce po začátku tažení nařídilo sovětské vrchní velení Stavka evakuaci sovětského průmyslu na východ především demontování veškerého těžkého průmyslu a jeho evakuaci ze západních regionů do oblastí za Ural Hitler proto skupině armád Střed nařídil zastavit postup na sovětské hlavní město a obrátit se na jih 8 září 1941 Němci spolu s Finy oblehli Leningrad a toto město postupně téměř zcela odřízli od veškerého nutného zásobování Obležení Leningradu trvalo více než dva roky a vyžádalo si životy až jednoho milionu civilistů Do konce září bylo pak v gigantické obkličovací bitvě u Kyjeva zajato dalších 650 000 sovětských vojáků< ref> Po šestitýdenní pauze obnovila skupina armád Střed 2 října svůj útok na Moskvu tzv operace Tajfun Německý postup však záhy zpomalily podzimní deště jež proměnily ruské cesty v bláto O měsíc později udeřily první mrazy V listopadu pronikli Němci do Rostova na Donu a na Krym 15 listopadu zahájili svoji finální ofenzívu proti Moskvě jež měla být provedena obrovitým obchvatem města Na konci měsíce stály předsunuté jednotky Wehrmachtu sotva 30 kilometrů od Kremlu vyčerpaní němečtí vojáci se ale ocitli na pokraji svých sil Do 5 prosince 1941 byl celý německý postup zastaven Následujícího dne zahájily čerstvé sibiřské divize maršála Žukova které byly vybaveny moderními tanky T-34 sovětský protiútok který do začátku ledna 1942 zatlačil příliš roztažené německé linie o 200 kilometrů zpět Německá blesková válka v Sovětském svazu již tehdy prakticky ztroskotala Síly se vyrovnávají Útok na Pearl Harbor vstup USA do války Japonská agrese v Číně od roku 1937 měla za následek ochlazení ve vztazích s USA Po pádu metropolitní Francie vstoupily japonské jednotky koncem září 1940 do Francouzské Indočíny a krátce nato Japonsko formálně stvrdilo své spojenectví s Německem a Itálií Přítomnost císařské armády v Indočíně a stupňující se japonské požadavky vůči Holandské východní Indii přiměly USA k uvalení ropného embarga na Japonsko čímž bylo vážně poškozeno jeho hospodářství Podle militantního křídla japonské vlády v jehož čele stál Hideki Tódžó si Japonsko muselo k zachování svých výbojů ve východní Asii zajistit dodávky ropy a ostatních surovin silou Císařský generální štáb proto vypracoval plán obranného perimetru v Asii a v Tichém oceánu umožňujícího Japonsku nerušené využívání tamních přírodních zdrojů k vedení defenzivní války Nezbytným předpokladem úspěchu tohoto záměru byla neutralizace americké tichomořské flotily 7 prosince 1941 se z japonských letadlových lodí jež nepozorovaně připluly do blízkosti Havajských ostrovů vznesly stovky japonských letadel které krátce před osmou hodinou podnikly ničivý nálet na americkou námořní základnu v Pearl Harboru< ref> Během dvouhodinového útoku byla potopena nebo vážně poškozena řada amerických bitevních lodí a jiných plavidel Po tomto zákeřném napadení vyhlásily USA Japonsku válku Na stranu Japonska se o čtyři dny později přidaly také Německo a Itálie Už před vstupem do konfliktu USA pozvolna opouštěly svoji izolacionistickou politiku a zastávaly jen formálně neutrální postoj k válčícím stranám V březnu 1941 prezident Roosevelt podpořil Spojence když prosadil zákon o půjčce a pronájmu umožňující Britům Číňanům a Sovětům odebírat americké zbrojní a jiné dodávky bez nutnosti okamžitého splacení Konečně po japonském přepadení Pearl Harboru se ohromné americké průmyslové kapacity plně zapojily do boje proti Ose 11 12 1941 vyhlásilo nacistické Německo válku USA a Adolf Hitler osobně schválil přípravu na provedení sabotážních a teroristických útoků na území USA např Operace Pastorius v roce 1942 Ochromení pacifické floty poskytlo Japoncům volnou ruku k jejich expanzi Před koncem prosince obsadili Japonci britský Hongkong a Gilbertovy ostrovy stejně jako Guam a ostrov Wake jež byly v držení Američanů Rovněž vpadli do britského Malajska Ze spojeneckého Siamu napadli Barmu a vylodili se na Američanech kontrolovaných Filipínách Singapur považovaný za nedobytnou pevnost padl 15 února 1942 Kolem 130 000 Indů Australanů a Britů bylo vzato do zajetí pád Singapuru se stal tudíž nejvíce pokořující kapitulací britských dějin Po vítězství v bitvě v Jávském moři okupovali Japonci v březnu Holandskou východní Indii a přistáli na Nové Guinei Americké a filipínské oddíly kapitulovaly na filipínském Luzonu v dubnu a obránci Corregidoru vydrželi až do května Na počátku téhož měsíce zahájili Japonci obojživelnou operaci k obsazení Port Moresby na Nové Guinei čímž by narušili komunikační spoje mezi USA a Austrálií Ovšem v následné bitvě v Korálovém moři Spojenci odrazili japonské invazní síly Po symbolickém Doolittlově náletu na Tokio japonské velení rozhodlo o obsazení atolu Midway Současně měly být dobyty Aleutské ostrovy Na konci května vyplula japonská flota pod velením admirála Jamamota vstříc Midwayi Japonci usilovali o další překvapivý úder avšak Američané krátce předtím prolomili japonský kód a byli tak zpraveni o jejich úmyslu 4 června 1942 se Američanům podařilo v bitvě u Midway rozdrtit japonské letadlové lodě jež tvořily jádro japonských námořních sil načež Jamamoto nařídil ústup Po pouhých šesti měsících skončilo období japonských úspěchů neboť císařské námořnictvo se z této porážky která ho připravila o klíčové letadlové lodě nikdy zcela nevzpamatovalo Tažení do Egypta V listopadu 1941 zahájila posílená britská 8 armáda operaci Crusader během níž osvobodila Tobrúk Jelikož německé námořní a zásobovací linie byly narušovány útoky britských námořních a leteckých sil operujících z Malty byl Rommel přinucen k ústupu na svoji výchozí pozici Jakmile britský tlak na nepřátelské komunikační linie na počátku roku 1942 polevil síly Osy byly rychle doplněny pročež v lednu obnovily svoji ofenzívu Rommel poté snadno vytlačil Brity zpět na Kyrenaiku kde koncem května přemohl jejich obranu u Gazaly Nato Afrikakorps zdolal veškeré britské obranné pozice a po dvoudenním boji obsadil na konci června 1942 Tobrúk Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000 spojeneckých vojáků Rommel pak navzdory rozkazům pronásledoval poraženou 8 armádu do Egypta a v červenci se s ní střetl v první bitvě u El Alamejnu Nicméně Rommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých 100 kilometrů neuspěl Boje pokračovaly po celý červenec než byly obě strany příliš vyčerpány Bitva o Atlantik Německé ponorkové loďstvo mělo obdobně jako v první světové válce vyhladovět a izolovat Britské ostrovy ničením obchodních lodí Za vlastní počátek bitvy o Atlantik lze považovat 14 říjen 1939 kdy jedna německá ponorka vnikla do zálivu Scapa Flow hlavního opěrného bodu britské domácí floty Home Fleet přičemž potopila jednu ze zde zakotvených bitevních lodí Přes tento úspěch se však do poloviny roku 1940 německé útoky v Atlantském oceánu omezovaly pouze na ojedinělé akce osamocených ponorek Teprve po dobytí Francie jež umožnilo zřízení ponorkových základen v přístavech v Brestu Lorientu Saint-Nazaire a La Rochelle zajišťujících rychlejší dosažení operačních prostorů došlo k zefektivnění německých ponorkových operací Německé ponorky plně rozvinuly taktiku vlčích smeček proti nimž byly spojenecké konvoje slabě chráněné doprovodnými torpédoborci bezmocné V roce 1940 přišli Spojenci o 45 milionů tun lodního prostoru a v roce 1941 o zhruba stejné množství Vítězství německých ponorek obratně využívala nacistická propaganda jež mnohé z úspěšných kapitánů stylizovala do role národních hrdinů K podpoře vedení ponorkové války vyplula v květnu 1941 z Baltského moře do Atlantiku německá eskadra Ta sestávala z právě do služby uvedené bitevní lodě Bismarck těžkého křižníku Prinz Eugen a několika torpédoborců V průběhu plavby v Dánském průlivu mezi Grónskem a Islandem poslal Bismarck ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood Přesto dříve než doplul do Francie byl dostižen a zničen britským loďstvem Po vstupu Spojených států do války se těžiště německých akcí přesunulo blíže k americkému pobřeží Zpočátku špatně organizovaná americká pobřežní obrana nedokázala zamezit útokům na obchodní lodě Operační pásmo ponorek se později v důsledku intenzivnější obrany rozšířilo až do Karibiku a jižního Atlantiku Původní počet asi 50 ponorek na počátku války vzrostl ve druhé polovině roku 1942 na více než 300 Tento rok byl proto nejúspěšnějším rokem německých ponorek které zničily přes 8 milionů tun lodního prostoru čímž se nejvíce přiblížily kritické hranici ohrožující britské hospodářství V červnu 1942 také proběhla neúspěšná Operace Pastorius kdy došlo k prvnímu pokusu o vylodění německých sabotérů na území USA kteří měli za úkol poškodit válečný průmysl USA a vyvolat bombovými útoky paniku mezi civilním obyvatelstvem Koncem roku 1942 však Spojenci prolomili německé šifrovací zařízení Enigma používané ponorkami Díky zvýšené spojenecké produkci modernějších letadel a torpédoborců bylo v květnu 1943 potopeno 43 německých ponorek což si vynutilo dočasné přerušení ponorkových operací Na tomto zvratu jenž se projevil poklesem potopené tonáže na 35 milionů nic nezměnil ani vynález šnorchlu Po osvobození Francie v létě 1944 musely být opuštěny ponorkové základny na pobřeží Atlantiku Ponorky byly pak zatlačeny zpět do Severního a Baltského moře Po německé kapitulaci v květnu 1945 byly ponorky buď poslány ke dnu nebo se jejich posádky vzdaly ve spojeneckých přístavech Bitva u Stalingradu Poté co byly sovětské průlomy na východní frontě eliminovány převzal Wehrmacht na jaře 1942 opět iniciativu Nová Hitlerova ofenzíva Fall Blau si kladla za cíl dobytí jižního Ruska a po dosažení Volhy proniknutí za Kavkaz kde mělo být obsazeno Baku a místní ropná pole Jakmile půda po jarním tání dostatečně ztvrdla byl v květnu zahájen útok proti Sovětům na Krymu jenž byl završen dobytím obleženého Sevastopolu na začátku července 28 června vyrazili Němci východně od Charkova směrem na Voroněž a za méně než čtyři týdny stanuli na březích Donu Navzdory rychlosti útoku byly počty zajatých sovětských vojáků nesrovnatelně nižší než v předchozím roce Stalin a jeho generálové věřili že Němci chystají druhý mnohem mocnější úder na Moskvu a shromáždili zde veškeré dostupné zálohy zatímco na jihu se Rudá armáda měla vyvarovat obklíčení Koncem července se Hitler vlivem relativní snadnosti německého postupu rozhodl pozměnit původní plán a nařídil polovině armád blížících se ke Stalingradu zamířit na Kavkaz 23 července byl znovu dobyt Rostov a na začátku srpna se německé tanky přehnaly přes Kubáň načež dorazily k severnímu Kavkazu kde byly spatřeny první vrtné věže 21 srpna vztyčili bavorští horští myslivci vlajku se svastikou na hoře Elbrus Kvůli velkým vzdálenostem a nedostačující železniční síti se však vážně zhoršilo zásobování vojenských operací což zpomalilo další útoky Souběžně s ofenzívou na Kavkaze pokračoval rovněž postup německé 6 armády vstříc Stalingradu Vlastní bitva u Stalingradu začala 23 srpna potom co asi 1000 letadel Luftwaffe zasypalo Stalingrad zápalnými bombami které proměnily většinu města v hromadu sutin Krátce nato dosáhly německé jednotky Volhy severně od města V samotném Stalingradu Stavka zorganizovala improvizovanou obranu s níž se Němci střetli v rozhořčeném boji o každý dům a ulici Zapletli se tak do náročné a vyčerpávající bitvy v rozvalinách města v níž utrpěli vysoké ztráty Během německé ofenzívy pokračující až do poloviny října přišla 6 armáda o polovinu svých bojových stavů zatímco sovětské 62 armádě neustále proudily přes Volhu čerstvé posily Kvůli přílišnému roztažení fronty byla německá křídla tvořena méně kvalitními rumunskými maďarskými a italskými divizemi Této slabosti využili Sověti když v rámci operace Uran provedli 19 listopadu dva mohutné údery severozápadně a jihovýchodně od města O čtyři dny později se útočící sovětské fronty setkaly západně od Stalingradu čímž byla 6 armáda uvržena do obklíčení Ujištěn Göringovým tvrzením že Luftwaffe dokáže zásobit obleženou 6 armádu letecky rozkázal Hitler jejímu veliteli generálu Paulusovi vytrvat na místě 12 prosince byl zahájen pokus o vyproštění Nicméně trvající sovětský nápor a Hitlerův kategorický nesouhlas s vyklizením Stalingradu měly za následek že němečtí vojáci ve městě se ocitli v pasti V polovině prosince byla spuštěna operace Saturn při níž Rudá armáda vytlačila Němce z Kavkazu Zatím ve Stalingradu Paulus odmítl sovětskou výzvu ke kapitulaci pročež Sověti obnovili útok na město než konečně 31 ledna Paulus a většina vyhladovělých vojáků 6 armády v beznadějné situaci kapitulovala Zbytky německých sil ve Stalingradu se vzdaly 2 února 1943 ačkoli omezené střety především v městských stokách pokračovaly ještě v dalších měsících Z téměř 300 000 příslušníků 6 armády padlo do sovětského zajetí 90 000 mužů z nichž se po válce vrátilo do Německa pouze 6000 Sovětské vítězství u Stalingradu definitivně zlomilo mýtus o neporazitelnosti Wehrmachtu a stalo se symbolem obratu ve vývoji války Vítězství Spojenců v Africe Armády Spojenců a Osy v severní Africe se v srpnu 1942 zotavovaly z předchozích náročných bojů V témže měsíci navštívil Winston Churchill Egypt načež byl novým velitelem 8 armády jmenován generál Montgomery jenž dodal britským silám v Africe novou energii Koncem srpna se Rommel pokusil znovu prorazit do údolí Nilu avšak byl odražen rozhodnou britskou obranou v bitvě u Alam Halfy Rommel se poté vydal ze zdravotních důvodů do Německa čehož Britové využili k posílení svých vojsk a k přípravě vlastní ofenzívy 23 října zahájil Montgomery druhou bitvu u El Alameinu v níž po dvanácti dnech intenzivních bojů síly Commonwealthu přinutily Afrikakorps ke stažení z Egypta Na počátku listopadu se americké a britské jednotky vylodily v Casablance Oranu a Alžíru ve francouzské severní Africe operace Torch Nicméně Hitler a Mussolini nečekaně rychle zareagovali přesunutím vojska do Tuniska Tam ustupoval rovněž Rommelův Afrikakorps obezřetně stíhaný Montgomeryho 8 armádou Po překročení Libye se Rommel opevnil na tuniských hranicích V únoru se pokusil vymanit z nepřátelského sevření a zaútočil na západ proti americkým divizím v průsmyku Kaserín Ostřílení němečtí veteráni zde přivodili Američanům vážnou porážku ti se ale z tohoto nezdaru rychle poučili Koncem března se Britům podařilo vymanévrovat Rommela u Mareth pročež se postavení Osy v Africe začalo pozvolna hroutit Poté co Spojenci vstoupili do Tunisu síly Osy 13 května 1943 kapitulovaly Do zajetí padlo 275 000 italských a německých vojáků Odpor proti okupaci Po příchodu německé armády byly v různých evropských státech zavedeny rozdílné metody zacházení s podrobeným obyvatelstvem které vycházely z nacistických politických rasových a ekonomických idejí a záměrů K jejich naplnění využívali okupanti všech možných prostředků represe jež obnášely především vojenský a policejní útlak reprezentovaný systémem koncentračních táborů a hrozbou odvlečení na nucené práce jimiž byly postiženy miliony lidí Represe a vykořisťování však brzy narazily na odpor poražených a okupovaných národů V Nizozemsku proběhla stávka policie a železničářů Ve Francii docházelo k ozbrojeným útokům na nichž se podílely odbojové skupiny Résistance a Maquis V Polsku působila podzemní Zemská armáda Armija Krajowa která v srpnu 1944 zorganizovala varšavské povstání V Protektorátu proběhl v květnu 1942 úspěšný atentát na Reinharda Heydricha jednoho z nejvýše postavených nacistů< ref> Nejsilnější odpor převládal v balkánských státech a ve východní Evropě Jugoslávští partyzáni vedení Titem dokázali osvobodit rozlehlá území Bosny a Hercegoviny a Černé Hory přičemž na sebe vázali několik divizí Osy Obdobně řečtí komunističtí ELAS a monarchističtí partyzáni EDES kontrolovali hornaté řecké vnitrozemí Taktéž na dobytém území Sovětského svazu operovaly četné odbojové skupiny které prováděly sabotáže na komunikačních uzlech Partyzánský způsob boje byl plánován Rudou armádou už před vypuknutím války takže po obsazení západních částí země zahájily odříznuté jednotky útoky proti okupačním silám v týlu fronty Boj proti partyzánům vedli Němci odlišně ve východní a západní Evropě Ve Francii nebo Itálii kde vzniklo silné komunistické hnutí odporu po okupaci země Němci docházelo k spíše ojedinělým případům masakrů civilního obyvatelstva Naproti tomu válka proti partyzánům v Řecku Jugoslávii Albánii nebo SSSR nabývala podoby nemilosrdného a systematického vyhlazovacího boje Dokladem toho je skutečnost že jenom v Bělorusku zahynula v průběhu války takřka čtvrtina veškeré populace Asijské národy okupované císařskou armádou byly Japonci zahrnuty do Velké východoasijské sféry společného blahobytu Ačkoli japonští vojáci byli nejprve vítáni jako osvoboditelé z nadvlády Evropanů jejich brutalita vůči Asiatům zvedla proti nim brzy všeobecnou nenávist a odpor Sicílie a Itálie V lednu 1943 se konala Casablanská konference na níž Churchill přesvědčil Roosevelta k upřednostnění invaze na Sicílii a do Itálie před přímým útokem na západní Evropu Realizace tohoto záměru započala 9 července 1943 kdy se kombinované britsko-kanadsko-americké síly zachytily na Sicílii Navzdory houževnatému odporu německých divizí nebyla vojska Osy schopná zabránit Spojencům v dobytí ostrova Přesto ještě před pádem Sicílie v polovině srpna stihla Osa evakuovat většinu svých jednotek na pevninu Mezitím co probíhaly boje na Sicílii byl Mussolini v Itálii zbaven moci a uvězněn Na začátku září byl však osvobozen německým komandem a na Němci okupovaném území později vyhlásil loutkovou Italskou socialistickou republiku Italská vláda zahájila vyjednávání se Spojenci které vyústilo v podepsání kapitulace 3 září 1943 V tentýž den překročili Britové Messinský průliv 9 září den po zveřejnění italské kapitulace se Američané vylodili u Salerna nedaleko Neapole Zde ale museli čelit prudkému německému protiútoku Ovšem ještě před začátkem zimy se Němci stáhli na Gustavovu linii na jih od Říma kde hodlali využít přirozeného defenzivního terénu Apeninského poloostrova k co největšímu zpomalení spojeneckého postupu na sever Američané se v lednu 1944 neúspěšně pokusili prolomit německou obranu vyloděním u Anzia v týlu Gustavovy linie V téže době začala namáhavá a zdlouhavá bitva o Monte Cassino Spojenci podnikli celkem čtyři útoky avšak teprve v květnu se Polákům podařilo v tomto boji dobýt vítězství 4 června vstoupili spojenečtí vojáci do Říma< ref> Němci zatím v pořádku ustoupili na Gótskou linii protínající italský poloostrov mezi Pisou a Rimini Churchill věřil že rychlý postup přes severní Itálii by Spojencům umožnil proniknout k Vídni Nicméně do začátku zimy 1944 spojenecké armády nedokázaly zdolat německý odpor Kursk a osvobození Ukrajiny V průběhu operace Saturn přišel Wehrmacht do poloviny února 1943 o kontrolu nad Rostovem a Charkovem Při následném německém protiútoku jemuž čelili v bitvě u Sokolova i vojáci 1 československého praporu však Němci opět obsadili Charkov čímž vznikla výduť u města Kursk Ještě než jarní deště přerušily v březnu 1943 boje na východní frontě vrhl se Hitler do plánování nové letní ofenzívy jejímž cílem mělo být obklíčení a zničení sovětských vojsk ve výběžku u města Kursk Ve srovnání s dřívějšími letními kampaněmi se jednalo o mnohem skromnější operační cíl Stavka byla prostřednictvím sovětské rozvědky dostatečně informována o německých úmyslech a nechala proto kurský oblouk značně opevnit vytvořením hustých minových polích a protitankových pastí rozmístěním velkého počtu protitankových děl a zřízením do hloubky vedených linií zákopů Bitva u Kurska začala 5 července 1943 německým úderem severně a jižně od města přičemž jádro německých sil představovaly pancéřové divize tvořené také novými typy tanků včetně Tigrů Toto střetnutí se stalo největší tankovou bitvou celé války Navzdory ohromné koncentraci tankových sil se německým pancéřovým kleštím nepodařilo spojit načež Hitler po několika dnech nařídil zastavení ofenzívy V tomto marném boji byly promrhány německé tankové zálohy takže iniciativa na východní frontě přešla definitivně na stranu Rudé armády Sověti zahájili vlastní protiútok již v polovině července a do konce srpna dobyli těžce zkoušený Charkov V srpnu začala druhá bitva o Smolensk jenž byl Sověty osvobozen na konci září Hitler se pokusil zadržet stupňující se nápor Rudé armády vybudováním Východního valu Tato obranná linie byla ale záhy proražena poté co v bitvě o Dněpr vytvořili Sověti řadu předmostí na pravém břehu tohoto toku a v listopadu dobyli za účasti československých vojáků Kyjev Postup Rudé armády neustával a v lednu 1944 byla v rámci leningradsko-novgorodské operace prolomena blokáda Leningradu Na jihu zatím pokračovalo osvobozování Pravobřežní Ukrajiny na němž se v rámci žytomyrsko-berdyčevské a korsuň-ševčenkovské operace podíleli i příslušníci 1 československé brigády Na přelomu března a dubna se části německých vojsk podařilo vyváznout z hrozícího obklíčení v bitvě u Kamence Podolského Pokračující sovětské ofenzívy zatlačily Němce do konce dubna k řece Prut na rumunských hranicích Sovětské tanky se dále na západě probily až do blízkosti Lvova když předtím dosáhly sovětsko-polské hranice z roku 1939 Část německých a rumunských divizí byla odříznuta na Krymu kde byla dílem zlikvidována při krymské operaci dílem se je podařilo evakuovat Ofenzíva Spojenců v Tichomoří Po zastavení japonské expanze v Tichomoří rozhodlo americké vrchní velení v červenci 1942 o vyslání námořních a pozemních sil na Šalamounovy ostrovy a Novou Guineu kde měla být eliminována klíčová japonská vojenská základna v Rabaulu První krok k jejímu obsazení představovalo dobytí ostrova Guadalcanal na němž byl v následujícím měsíci zahájen výsadek americké námořní pěchoty Počáteční snadné přistání na ostrově zkomplikoval příchod japonských posil „tokijský expres V pobřežních vodách svedly obě strany šest námořních bitev zatímco na souši zuřila vyčerpávající materiálová bitva Enormní ztráty lodí a letadel přinutily Japonce ke stažení loďstva koncem listopadu Vlastní bitva o Guadalcanal skončila pak 9 února 1943 americkým vítězstvím V závěru roku 1942 se Britové pokusili proniknout z Indie barmskou džunglí do údolí řeky Iravadi avšak tato operace skončila katastrofálním ústupem v květnu 1943 V téže době získali Američané zpět Aleutské ostrovy ovšem hlavní operace probíhaly v jihozápadním Pacifiku V září vypudili Australané a Američané pod velením generála MacArthura Japonce z východního pobřeží Nové Guineie Americký a novozélandský postup na Šalamounových ostrovech byl fakticky završen vyloděním na Bougainville v listopadu Na konci roku 1943 zaútočili Američané na Gilbertovy ostrovy v centrálním Pacifiku obzvláště tvrdé boje se odehrávaly v bitvě o silně opevněný atol Tarawa V únoru 1944 pokračovali Američané na Marshallovy ostrovy kde se setkali s podobně tuhým odporem na Kwajaleinu a Eniwetoku Významný podíl na japonských nezdarech náležel americkým ponorkám které potápěly japonské obchodní lodě Kvůli následnému nedostatku surovin kolabovala japonská válečná výroba a nedostávalo se rovněž pohonných hmot Zásobování odloučených postů se hroutilo evakuace a přesuny jednotek musely provádět válečné lodě kterých ale nebylo dostatečné množství V březnu 1944 bylo po dobytí okolních ostrovů Spojenci izolováno asi 100 000 japonských vojáků v Rabaulu Ve stejném měsíci byla spuštěna operace U-Go japonská invaze do indického Ásámu jehož dobytím by Japonci znemožnili přísun zásob Čankajškovým čínským nacionalistům Japonské záměry byly však zmařeny odhodlanou obranou pohraničních indických měst Kohimy a Imphálu silami Commonwealthu Takřka současně probíhala v Číně japonská ofenzíva Iči-Go která vyústila v téměř úplný kolaps čínských vojsk V červnu se Američané vylodili na Marianech a utkali se s Japonci v namáhavé bitvě o Saipan Japonci usilovali o zvrat ve vývoji války v Tichomoří ovšem jejich námořnictvo a letectvo byly v témže měsíci poraženy v bitvě ve Filipínském moři Z Marian mohly od tohoto okamžiku vzlétat americké bombardéry čímž byla započata destrukce japonských průmyslových center Ve druhé polovině října byl zahájen americký výsadek na Filipínách Krátce nato vyplulo japonské císařské námořnictvo do svého posledního velkého střetnutí v této válce V tři dny trvající bitvě u Leyte na konci října 1944 byla japonská flota navzdory sebevražedným útokům kamikaze zcela rozdrcena Vítězství Spojenců Strategické bombardování Počátky koncepce strategického bombardování lze vypozorovat již na konci první světové války V meziválečném období byla myšlenka leteckého bombardování nepřátelského týlu rozvíjena především britskými a americkými leteckými teoretiky Nicméně byli to Němci kteří jako první aplikovali tuto doktrínu když ve španělské občanské válce Legie Condor bombardovala Guerniku Rovněž Japonci napadali v Číně velká města jako byla Šanghaj Wu-chan Nanking nebo Kanton V září 1939 uskutečnila Luftwaffe ničivé nálety proti civilním i vojenským cílům v Polsku zvlášť těžce byla poničena Varšava Podobně bylo postiženo také centrum Rotterdamu při útoku Luftwaffe 14 května 1940 Bombardování Britských ostrovů začalo už během bitvy o Británii po jejímž neúspěchu přešla Luftwaffe na podzim 1940 k nočním náletům na britská města Blitz 8 listopadu vybombardovali Němci Coventry V reakci na to Bombardovací velitelství RAF zintenzívnilo odvetné útoky proti průmyslovým cílům v Německu Hitler původně trval na tom že bombardování budou vystavena pouze letiště a jiné vojenské cíle Od těchto omezení bylo ale postupně upuštěno Vzhledem k blížícímu se tažení proti SSSR omezila Luftwaffe v květnu 1941 další bombardování Británie Po napadení Jugoslávie byl v dubnu téhož roku srovnán se zemí Bělehrad Luftwaffe sehrála velkou roli taktéž při operacích na východní frontě ačkoli ani u Moskvy ani u Stalingradu nepřivodila rozhodnutí Pozdější německá snaha zbrzdit postup Rudé armády strategickým bombardováním sovětských továren byla limitována neexistencí vhodného typu letounu dlouhého doletu Od poloviny roku 1942 působilo v Evropě americké letectvo USAAF V téže době se začala projevovat rostoucí účinnost bombardování v důsledku zvyšování počtu bombardérů vylepšování technických prostředků a posilování eskort doprovodných stíhaček Z důvodu kriticky nízké efektivity útoků na německé továrny přešli Britové na počátku roku 1942 k plošným náletům na německá města Zpočátku se bombardovalo v noci od druhé poloviny roku 1944 – po oslabení Luftwaffe – se přešlo k bombardování i ve dne V březnu provedla RAF nálet na Lübeck jenž se stal prvním německým městem obráceným v trosky V květnu a červnu podniklo tisíc britských bombardérů nálety nejprve na Kolín a později na Essen a Brémy Spojenci brzy zjistiliže než ničit města výbušninami je mnohem efektivnější je zapálit Proto svrhávali na veliké ploše velké množství lehkých zápalných bomb Požár město osvětlil a další vlna bombardérů měla těžké bomby které svrhávala do ulic Přerušila dopravu aby se hasiči nedostali k požárům současně tím přerušila rozvod vody a plynuPo válce prováděné statistiky zjistily že sklepní kryty chránily dosti – přímým zásahem bomby zemřelo jen 5% obětí ale cca 80% obětí způsobilo ve sklepích udušení kouřem z požárů- oproti bunkru který má vlastní klimatizaci Na jaře a v létě 1943 byla spálena na prach města v Porúří Spojenecké bombardování Hamburku v červenci způsobilo ohňovou bouři jíž padlo za oběť 30 000 lidí Hamburk hořel 14 dní a nocí a jeho zář byla v noci vidět na 200 kilometrů Od září 1943 byl náletům vystaven také Berlín V první polovině roku 1944 se spojenecké útoky zaměřily více na komunikační uzly ve Francii avšak německá města byla vytrvale bombardována až do konce války Na tuto zkázu se nacisté pokusili v červnu 1944 odpovědět tajnými zbraněmi raketami V1 a V2 které byly příliš nepřesné k útokům na vojenské cíle Z toho důvodu byly uplatňovány proti civilnímu obyvatelstvu Londýna Antverp a jiných západoevropských měst V samém závěru války provedli Spojenci mezi 13 a 15 únorem 1945 bombardování Drážďan při němž zahynulo mezi 25 000 až 40 000 lidí Z důvodu vzdušných útoků zemřelo v Německu kolem 600 000 civilistů přesto ochromení německé průmyslové produkce následkem rozvratu morálky jež bylo hlavním cílem strategického bombardování nenastalo dříve než na jaře 1945 V souvislosti s postupem Američanů v Pacifiku bylo v roce 1944 zahájeno bombardování Japonska do něhož se zapojovaly rovněž americké letouny z Číny V posledních sedmi měsících vyústila letecká kampaň proti Japonsku ve zničení takřka šedesáti měst Nejničivěji byly zasaženy velké konurbace jako Nagoja Ósaka Kóbe a Jokohama Po náletech na Tokio z přelomu února a března 1945 jež si vyžádaly 100 000 obětí se v sutiny proměnily celé městské části Vylodění v západní Evropě Na konci listopadu 1943 se Roosevelt Churchill a Stalin setkali na konferenci v Teheránu aby zde projednali společný postup přičemž bylo dohodnuto že spojenecká invaze do Francie bude uskutečněna v nadcházejícím roce Hitler hodlal tomuto nebezpečí předejít budováním silně opevněného systému pobřežních pevností zvaných Atlantický val Operace Overlord jak zněl krycí název vylodění v Normandii začala 6 června 1944 den D kdy zhruba 6500 spojeneckých plavidel vysadilo na plážích Normandie dvě americké dvě britské a jednu kanadskou divizi< ref> Ty byly podporovány třemi výsadkovými divizemi zajišťujícími v německém týlu křídla vyloďujících se jednotek a téměř 12 000 letadly Navzdory houževnaté obraně se Němcům nepodařilo zatlačit útočníky do moře a Spojenci jejichž vrchním velitelem byl generál Eisenhower dokázali postupně rozšířit svoje předmostí Do konce června dopravili Spojenci do Normandie kolem 850 000 vojáků a vyčistili poloostrov Cotentin s přístavem Cherbourg Zároveň podnikali útoky na Caen které bylo po tuhých bojích dobyto Brity a Kanaďany v průběhu července Koncem téhož měsíce zahájili Američané operaci Cobra jež vedla k prolomení německé linie na počátku srpna Hitler se pokusil provést protiútok jímž by odřízl divize generála Pattona pronikající do Bretaně a k Loiře Jeho tanky však byly snadno odraženy Kolem německých pancéřových sil na západě se navíc začala u Falaise nebezpečně stahovat smyčka hrozící jejich obklíčením Westheer jen stěží vyvázl z této pohromy a v značně pošramoceném stavu se stáhl za Seinu Vítězní Spojenci poté za úzké součinnosti s francouzským hnutím odporu osvobodili 25 srpna Paříž Už o deset dnů dříve uskutečnili Američané a svobodní Francouzi operaci Dragoon když se vylodili v jižní Francii odkud rychle postoupili údolím řeky Rhôny na sever Do poloviny září se setkali u Dijonu se spojeneckými jednotkami razícími si cestu z Normandie Skupina německých generálů vědoma si bezvýchodnosti německého postavení provedla 20 července atentát na Hitlera Akce skončila neúspěchem načež byli spiklenci popraveni Po překročení Seiny pronikli Spojenci do Belgie a k německým hranicím Britové vstoupili v prvním zářijovém týdnu do Bruselu a osvobodili také Antverpy Ústí Šeldy bez něhož byl zdejší přístav bezcenný setrvalo v rukou Němců až do listopadu Řadu jiných přístavů na pobřeží Lamanšského průlivu a Atlantiku držely v souladu s Hitlerovými rozkazy německé posádky které tím výrazně narušily již tak komplikované zásobování Spojenců Mezi tyto přístavy patřil i Dunkerque na jehož obléhání se výrazně podílela i Československá samostatná obrněná brigáda Němci mezitím konsolidovali svoje pozice na Západním valu pročež Montgomery získal podporu pro operaci Market Garden v rámci níž měli Spojenci rychle překonat Rýn a vpadnout do Německa 17 září byli britští a američtí parašutisté vysazeni u mostů přes Rýn v Nizozemsku Souběžně vyrazily z Belgie britské tanky jež měly výsadkáře vyprostit Posledního z těchto mostů jenž se nacházel v Arnhemu se ale Spojenci zmocnit nedokázali Úspěšnou obranou Nizozemska si Němci zajistili čas k rekonstrukci svých poničených divizí neboť kvůli přetrvávajícím zásobovacím obtížím Spojenců se situace na západní frontě na podzim 1944 stabilizovala Východní Evropa a Balkán 22 června 1944 v den třetího výročí napadení SSSR zahájily Žukovovy a Vasilevského fronty operaci Bagration jež směřovala proti skupině armád Střed v Bělorusku Do konce července dobyli Sověti Lvov východní Polsko a Vilno na severu čímž ohrozili německé pozice v Pobaltí a přiblížili se k Východnímu Prusku Sovětské údery uvrhly Ostheer na pokraj kolapsu a teprve na počátku srpna se Rudá armáda zastavila na Visle v bezprostřední blízkosti Varšavy V reakci na to vypuklo 1 srpna varšavské povstání vedené Zemskou armádou jež však nacisté po dvou měsících bojů brutálně potlačili přičemž zemřelo 200 000 Poláků Ve druhé polovině srpna spustila Rudá armáda jasko-kišiněvskou operaci proti Rumunsku Nato v Bukurešti došlo ke svržení proněmeckého diktátora Antonesca Poté co Rudá armáda vstoupila do rumunského hlavního města uzavřeli Rumuni se Sověty příměří a vyhlásili válku Německu V téže době se rozhořelo národní povstání na Slovensku Sověti společně s československými jednotkami proto v září zahájili karpatsko-dukelskou operaci Nicméně dříve než mohlo být s povstalci navázáno spojení Němci v říjnu slovenskou vzpouru rozdrtili V září během baltické operace zlomili Sověti v Pobaltí odpor Němců a jejich místních spojenců Zbytky několika německých divizí byly sevřeny v kuronské kapse kde pokračovaly v boji až do května následujícího roku V důsledku toho kapitulovalo 19 září Finsko Již o několik dní dříve pronikla Rudá armáda do Bulharska jež poté změnilo strany stejně jako dříve Rumunsko 20 října osvobodili Sověti a jugoslávští partyzáni Bělehrad což vedlo k německému vyklizení Řecka Krátce předtím se maďarský regent Miklós Horthy pokusil sjednat příměří se Sověty avšak byl svržen maďarskými fašisty podporovanými Němci kteří okupovali Maďarsko v březnu Ovšem i přes úpornou obranu německých a maďarských jednotek se Rudé armádě podařilo do konce prosince 1944 dokončit obklíčení Budapešti Ardeny a Rýn Podzimního zklidnění na západní frontě využil Hitler ke shromáždění nových tankových záloh S nimi hodlal udeřit proti americkým divizím v Ardenách čímž by si otevřel cestu do belgických nížin a k Antverpám Dobytím tohoto přístavu by pak vrazil klín mezi americké a britské armády Bitva v Ardenách poslední Hitlerův pokus o zvrat vývoje války na západě začala 16 prosince 1944 kdy tři německé armády zcela zaskočily své protivníky Špatné klimatické podmínky zpočátku znemožnily Spojencům uplatnit jejich vzdušnou převahu Po několika počátečních německých úspěších však energická protiopatření Spojenců a nedostatek pohonných hmot přinutily Němce k zastavení ofenzívy dříve než stihli překonat řeku Mázu Jakmile nastalo zlepšení počasí obnovilo spojenecké letectvo útoky na německé pancéřové divize které tudíž přešly do obrany Vzniklý výběžek Spojenci eliminovali do poloviny ledna 1945 když zatlačili Wehrmacht do jeho původních pozic Přesto ještě 1 ledna podnikli Němci menší ofenzívu v Alsasku V průběhu února Spojenci vyčistili Porýní načež 24 března překročili na široké frontě samotný Rýn a pronikli do nitra Německa V dubnu se rozhořela bitva v Porúří kde bylo obklíčeno a zajato přes 300 000 německých vojáků Mezitím Britové překonali 5 dubna řeku Veseru a o šest dnů později dosáhli Američané Labe u Magdeburku Berlín se nacházel pouhých 120 kilometrů na východ nicméně Eisenhower rozhodl přenechat dobytí německého hlavního města Rudé armádě 25 dubna se američtí vojáci setkali se Sověty v Torgau na Labi Americká 3 armáda pokračovala na jih do Bavorska a začátkem 18 dubna překročila západní hranice prvorepublikového Československa Současně Britové a Kanaďané dorazili k Baltu Konec války v Evropě V lednu 1945 se Němci pokusili vyprostit obleženou Budapešť avšak jejich protiútoky dosáhly jen omezených úspěchů zbývající němečtí a maďarští obránci města kapitulovali v polovině února 12 ledna spustili Sověti viselsko-oderskou operaci jež vedla už po několika dnech k prolomení německé obranné linie Sověti následně osvobodili zcela zničenou Varšavu a města v západním a jižním Polsku Dále pronikli do Slezska a do začátku února stanuli na Odře ve vzdálenosti pouhých 60 kilometrů od Berlína Při svém postupu Sověti 27 ledna objevili nacistický vyhlazovací tábor Osvětim v němž bylo zavražděno kolem 1 milionu Židů O dalším osudu Polska a východoevropských států bylo rozhodnuto v únoru na jaltské konferenci na níž představitelé Roosevelt Churchill a Stalin jednali o poválečném uspořádání Německa a Evropy Stalin se navíc zavázal zasáhnout proti Japonsku Od února vedla pěchota 1 československého armádního sboru tuhé dvouměsíční boje o Liptovský Mikuláš Na začátku března dosáhla Rudá armáda pobřeží Baltského moře v Pomořansku V témže měsíci byly zahájeny i ostravsko-opavská a bratislavsko-brněnská operace Ve Východním Prusku odříznuté německé síly byly neutralizovány v dubnu v rámci východopruské operace Po překonání Maďarska vstoupili Sověti koncem března do Rakouska a 13 dubna dobyli Vídeň Zatímco na východní frontě se schylovalo k závěrečnému střetnutí v Itálii zahájili Spojenci začátkem dubna ofenzívu během níž překročili řeku Pád a dobyli severoitalská města Nedlouho nato dopadli italští partyzáni prchajícího Mussoliniho jenž byl 28 dubna zastřelen V Itálii válka oficiálně skončila kapitulací zdejších německých sil 2 května Bitva o Berlín Pražské povstání a poslední boje v českých zemích Finální bitva o Berlín začala 16 dubna útokem Žukovových a Koněvových divizí na Odře a Nise Po více než týdnu rozhořčených bojů Sověti dokončili obklíčení Berlína čímž boj o město vstoupil do své konečné fáze 30 dubna pronikli sovětští vojáci do centra města načež Adolf Hitler spáchal v podzemním bunkru pod Říšským kancléřstvím sebevraždu Zbývající obránci Berlína se 2 května vzdali Sovětům 5 května zahájili Američané postup do Čech na osu Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice Již počátkem května vypuklo v českých zemích květnové povstání českého lidu které se z Přerova rozšířilo do dalších měst i na venkov 5 května začalo pražské povstání které tři dny poté skončilo podpisem příměří a ústupem Wehrmachtu Následující den vstoupily do Prahy v rámci Pražské operace sovětské jednotky jež západně od města sváděly s Němci boje až do 11 května Posledním bojem československých jednotek byla bitva o Břest která se uskutečnila 7 května Válka v Evropě skončila 8 května 1945 kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil< ref> Kapitulace Japonska Americké námořní a pozemní síly se v lednu 1945 vylodily na klíčovém filipínském ostrově Luzon a v březnu následoval výsadek na Mindanao Britové s podporou čínských nacionalistů zahájili na podzim 1944 ofenzívu proti Japoncům v Barmě jíž završili obsazením Rangúnu v květnu dalšího roku V Pacifiku zatím Američané svedli náročnou bitvu o Iwodžimu jež byla s těžkými ztrátami dobyta v březnu Zdejší letiště posléze využilo americké letectvo k zintenzivnění už tak ničivých náletů na Japonsko 1 dubna začala bitva o Okinawu která byla vzdálena jen 500 kilometrů od Kjúšú nejjižnějšího z japonských ostrovů Dobře opevněni v horách na jihu Okinawy vedli Japonci tvrdošíjný a fanatický odpor až do poloviny června přičemž drtivá většina z nich padla nebo spáchala sebevraždu Američané utrpěli v tomto boji podobně jako předtím na Iwodžimě nesmírné ztráty 11 července se vůdčí představitelé Spojenců sešli na konferenci v Postupimi Byla potvrzena předchozí ujednání týkající se Německa a zároveň byla Japonsku adresována výzva k bezpodmínečné kapitulaci Ta však byla japonskou vládou odmítnuta a proto americký prezident Truman jenž nastoupil do tohoto úřadu po smrti Roosevelta rozhodl o použití jaderných zbraní Nato americké letectvo svrhlo 6 srpna jadernou bombu na japonské město Hirošimu a o tři dny později další na Nagasaki Při tomto dosud jediném atomovém úderu přišlo o život více než 100 000 lidí 8 srpna vyhlásil válku Japonsku i Sovětský svaz a následující den zahájil operaci Srpnová bouře Během několika dní přemohl kwantungskou armádu v Japonci ovládaném Mandžusku V důsledku těchto katastrof japonský císař Hirohito oznámil 15 srpna kapitulaci Japonska která byla oficiálně podepsána 2 září 1945< ref> Dopady války Počty obětí Odhadovaný celkový počet lidských obětí ve druhé světové válce se značně liší avšak většina současných historiků se kloní k číslu 60 milionů mrtvých z čehož 20 milionů připadá na vojáky a 40 milionů na civilisty Procentuálně nejvyššími ztrátami bylo stiženo Polsko jež pozbylo takřka pětinu své předválečné populace Polovinu jeho mrtvých představovali polští Židé Ze souhrnného počtu obětí tvořili přibližně 83 % příslušníci spojeneckých států a 17 % obyvatelé zemí účastnících se konfliktu na straně Osy Většina civilních obětí podlehla nemocem hladu masakrům nebo genocidě Odhaduje se že v nacistických koncentračních táborech zahynulo asi 12 milionů civilistů Další 15 milionů zemřelo v důsledku bombardování a kolem 145 milionů z jiných příčin Smrt mnoha lidí byla důsledkem genocidy a válečných zločinů prováděných německými a japonskými silami na okupovaných územích Nejodpornější německý zločin představuje holocaust systematické a promyšlené vyvražďování Židů na nacisty a jejich spojenci ovládaném teritoriu jež si vyžádalo životy 6 milionů lidí Nacistická brutalita se zaměřovala i proti dalším skupinám obyvatelstva V Bělorusku byly vyvražděny stovky vesnic v odvetě za útoky partyzánů a celkem zahynula asi čtvrtina tehdejší běloruské populace Patrně nejotřesnějším japonským zločinem byl nankingský masakr při němž byly zavražděny či znásilněny stovky tisíc čínských civilistů V průběhu konfliktu pak japonská císařská armáda přivodila smrt 3 až 10 milionů civilistů převážně Číňanů Koncentrační tábory a válečné zločiny V lednu 1942 se nacistické špičky sešly na konferenci ve Wannsee kde rozhodly o konečném řešení židovské otázky holokaust K uskutečnění tohoto zvráceného záměru posloužil nacistům systém koncentračních a vyhlazovacích táborů v nichž bylo zavražděno zhruba 6 milionů Židů Stejný osud stihl také 2 miliony Poláků a další asi 4 miliony „podlidí Untermenschen včetně Romů Slovanů mentálně postižených homosexuálů Svědků Jehovových a jiných skupin osob Součástí programu úmyslného vyhlazování jenž byl plánován a realizován v nacistickém Německu byl Generalplan Ost podle něhož měla být provedena likvidace a etnická čistka Slovanů čímž měl být pro německý národ zajištěn Lebensraum „životní prostor na východě Miliony osob převážně z východní Evropy byly proti své vůli totálně nasazeny na práci v německé válečné ekonomice Podobně jako v nacistických koncentračních táborech zahynulo nesčíslné množství lidí i v sovětských gulazích a pracovních táborech v nichž byli uvězněni občané okupovaných zemí jako bylo Polsko Litva Lotyšsko Estonsko stejně jako němečtí váleční zajatci a sovětští občané podezřelí ze spolupráce s nacisty Z přibližně 57 milionů Sovětů kteří upadli do německého zajetí zemřelo během války téměř 60 % V prvním roce po napadení Sovětského svazu bylo zabito nebo zemřelo hlady a na nemoci asi 3 miliony sovětských válečných zajatců Po svém návratu do vlasti byli navíc pokládáni za zrádce pročež byli mnozí posláni do gulagů Vysokou mírou úmrtnosti se vyznačovaly také japonské zajatecké tábory které sloužily jako pracovní tábory Japonská armáda dále odvedla ze svých domovů více než 10 milionů čínských civilistů jichž pak využívala k otrockým pracím v Mandžukuu a v severní Číně Je taktéž prokázáno omezené použití biologických a chemických zbraní státy Osy Italové nasadili yperit při tažení v Etiopii zatímco japonští vojáci uplatnili různé druhy těchto smrtících prostředků při invazi a okupaci Číny Němci i Japonci testovali účinky zbraní hromadného ničení na civilistech a v některých případech i na zajatcích K otrocké práci byli nuceni i zajatí či po válce internovaní Němci S miliony z nich bylo takto nakládáno především v Sovětském svazu a v Polsku ačkoli obdobnému zacházení byli vystaveni i na Západě Ve Spojených státech byly internovány tisíce japonských italských a německých Američanů přičemž stejnou praxi uplatnila i kanadská vláda Po skončení druhé světové války byly německé zločiny proti lidskosti vedení útočné války zločiny proti míru a válečné zločiny potrestány v hlavním norimberském procesu v němž byli odsouzeni čelní představitelé nacistického režimu Podobně byli souzeni strůjci japonských válečných zločinů v tokijském procesu Rozhodnutí obou těchto mezinárodních soudních tribunálů jsou považována za základy moderního mezinárodního trestního práva Závěr norimberského tribunálu zní "Každý kdo vykoná zločinný rozkaz je vinen" Nebylo možné se nadále vymlouvat "Já jsem jenom splnil rozkaz" Např německá ponorka U 852 postřílela bezbranné trosečníky kulometem Po válce byli aktéři nalezeni a byl potrestán kapitán za vydání a voják- kulometčík- za splnění zločinného rozkazu Pro úplnost nutno dodat že německým vojákům bylo stále zdůrazňováno že daný rozkaz musí okamžitě splnit a že za ten rozkaz je zodpovědný nadřízený který jim ho dal Po válce však pravidla určují vítězové Oproti zločinům jichž se dopustili příslušníci států Osy činy způsobené na straně Spojenců nebyly nikdy souzeny Někteří pokládají za válečné zločiny přesuny obyvatelstva v Sovětském svazu internace občanů japonského německého a italského původu ve Spojených státech a Kanadě sovětský masakr polských důstojníků v Katyni a kontroverzní plošné nálety na civilní cíle na nepřátelském území především bombardování Drážďan a atomové útoky na Hirošimu a Nagasaki Technologický pokrok Dokonalejší typy letadel plnily obdobně jako za první světové války průzkumné stíhací a bombardovací úkoly jimiž podporovaly pozemní síly Vedle toho začala letadla sloužit k vzdušné přepravě zásob vybavení či posil třebaže jen v omezeném měřítku V rámci strategického bombardování se navíc zaměřovala na útoky proti zalidněným oblastem jejichž cílem bylo narušení nepřátelské průmyslové výroby a morálky obyvatelstva Značný pokrok zaznamenal systém protiletadlové obrany který využíval radaru a vylepšeného protiletadlového dělostřelectvaPo válce prováděné statistiky však překvapivě ukázaly že když se vzalo v úvahu množství nasazené techniky a vojáků byl efekt sestřelených letadel velmi nízký- nejvíce letadel sestřelily stíhačky Jednalo se spíše o morální efekt lidé běželi do krytu a dunění děl znamenalo že se s letadly bojuje Větší efekt byl v tom že nepřátelská letadla byla přinucena létat ve větší výšce a tím měla ztížené přesné zaměřování Svého prvního omezeného nasazení se za druhé světové války dočkala proudová letadla Kvůli svému pozdnímu zavedení a nepříliš velkému počtu sice neměla vážnější vliv na vývoj války přesto předznamenala poválečné masové rozšíření tohoto typu letadel V námořním válečnictví bylo rovněž dosaženo všestranného rozvoje zvláště je však třeba vyzdvihnout rozmach letadlových lodí a ponorek Ačkoli na počátku války se námořní letectvo mohlo pochlubit jen skromnými úspěchy útoky na Tarent Pearl Harbor a bitvy v Korálovém moři a u Midway brzy povýšily letadlové lodě na klíčovou námořní zbraň na úkor bitevních lodí V bitvě o Atlantik se doprovodné lodě ukázaly být životně důležitou součástí spojeneckých konvojů výrazně zvyšující jejich obranyschopnost Vedle vyšší efektivity byly letadlové lodě ekonomicky méně náročné než bitevní lodě jelikož nemusely být podobně silně pancéřovány Ponorky které prokázaly svoji ničivou účinnost za první světové války byly nasazovány všemi válčícími stranami Hlavně Britové se soustředili na vývoj protiponorkových zbraní a taktiky jako byl sonar hlubinné pumy a konvoje zatímco Němci usilovali o zvýšení svých útočných kapacit vynalezením schnorchelu a uplatňování taktiky vlčích smeček Pozemní vojenství se zásadně proměnilo od statických frontových linií první světové války k dynamičtějšímu a mobilnějšímu vedení války Výraznou inovací byl koncept koordinované podpory jednotlivých druhů zbraní Tank jenž byl v první světové válce uplatňován převážně k podpoře pěchoty se vyvinul v primární pozemní zbraň Na konci 30 let byly sestrojeny po všech stránkách pokročilejší typy tankových konstrukcí a tento trend pokračoval i po celou dobu války To se projevilo zvyšováním rychlosti zesílením pancíře a vyšší palebnou silou Nejprogresivnější doktrínu použití tanků rozvinuli na počátku války Němci kteří se snažili vyvarovat přímému střetu vlastních tanků s nepřátelskými což se za podpory ostatních složek ozbrojených sil především ze strany letectva osvědčilo v podobě taktiky Blitzkriegu vysoce úspěšné v Polsku a ve Francii Velkého významu postupně nabývaly různé protitankové zbraně jako byly stíhače tanků nepřímá střelba protitanková děla protitankové miny a pěchotní protitankové zbraně krátkého dostřelu I přes zvyšující se úroveň mechanizace armád zůstávala méně pohyblivá pěchota jádrem každého vojska Většina pěchotních zbraní a vybavení se přitom příliš nelišila od těch jež byly využívány v předchozí válce Největších pokroků bylo dosaženo rozšířením rychle přenosných kulometů a různých typů samopalů které byly obzvláště vhodné pro boj zblízka v městské zástavbě anebo v džungli Přednosti pušky a samopalu v sobě spojovala útočná puška jež se po válce stala standardní pěchotní zbraní takřka všech armád V oblasti komunikace se válčící strany pokusily vyřešit problém zabezpečení používáním rozsáhlých seznamů kódů pro šifrování využívaných různými šifrovacími stroji z nichž nejznámější byla německá Enigma Proti tomu působily systémy rozluštění kódů mezi něž náležela například britská Ultra či americký systém jenž dokázal prolomit japonský námořní kód Vojenské rozvědky se dále zaměřovaly na provádění mystifikačních operací kterých několikrát použili s velkým úspěchem Spojenci čímž odvrátili pozornost německého velení od příprav invazí na Sicílii či do Normandie Mezi jiné významné technologické a technické počiny dosažené během druhé světové války patří první programovatelné počítače řízené střely a balistické rakety V1 a V2 a v projektu Manhattan vyvinuté jaderné zbraně Ve strojírenství skončily mnohaleté diskuze zda je lepší nýtování nebo svařování Svařování je rychlejší úspornější a hlavně proto bylo zaváděno Svařené díly jsou až o 30% lehčí nýtované spoje musí být přeplátované proto byly ruské tanky lehčí a materiálově úspornější Mimo to je nýtování fyzicky velmi namáhavé pro ženy je na hranici jejich fyzické síly a museli je vykonávat muži Kdežto sváření zvládly ve zbrojovkách i ženy a muži mohli jít na frontu Zrušení válečného stavu s Německou spolkovou republikou Válečný stav spojenci zrušili až v roce 1951 Velká Británie 97Francie 13 7USA 24 10 Poválečný vývoj Poražené Německo a Rakousko byly rozděleny do čtyř okupačních zón přičemž historické německé země na východě byly podřízeny polské a sovětské správě Souběžně s tím proběhlo vysídlení německého obyvatelstva z východní Evropy zvláště z Polska a Československa což bylo stvrzeno na postupimské konferenci Své domovy bylo nuceno opustit více než 12 milionů Němců Polsko získalo nové západní hranice čímž mu byla kompenzována ztráta Sověty zabraného polského východního území z něhož uprchlo kolem 35 milionů lidí Sovětský svaz si vedle někdejšího východního Polska podržel přímou kontrolu nad pobaltskými státy Litvou Lotyšskem a Estonskem a nad dříve rumunskou Besarábií k čemuž získal československou Podkarpatskou Rus V Asii okupovaly Spojené státy Japonsko a své správě vystavily někdejší japonské ostrovy v západním Tichomoří zatímco Sověti anektovali jižní Sachalin a Kurilské ostrovy Dříve Japonci kontrolovaná Korea byla rozdělena mezi obě velmoci Ve snaze o zachování mezinárodního míru vytvořili Spojenci Organizaci spojených národů která byla založena v San Franciscu 26 června 1945 Navzdory tomuto počinu se v alianci mezi Západem a Sovětským svazem začaly brzy po skončení konfliktu objevovat vážné trhliny Evropa byla proto již několik let po válce rozdělena tzv železnou oponou která byla spuštěna od Štětína na Baltu k Terstu na Jadranu a jež od sebe oddělovala demokratické západní státy a komunistické země řízené Sověty Vzrůstající napětí mezi USA a SSSR přerostlo ve studenou válku a vedlo ke vzniku Američany vedené Severoatlantické aliance NATO a sovětské Varšavské smlouvy V mnoha částech světa se nedlouho po konci druhé světové války rozhořely nové válečné konflikty V Číně se nacionalisté a komunisté utkali v občanské válce Komunistické síly v ní se sovětskou podporou zvítězily pročež byla v říjnu 1949 Mao Ce-tungem založena Čínská lidová republika Poražení nacionalisté se stáhli na ostrov Tchaj-wan V Řecku vypukla občanská válka mezi královským vojskem za nímž stáli Britové a Američané a místními komunisty kteří v tomto boji nakonec podlehli Nejvážnější konflikt se rozhořel v roce 1950 na Korejském poloostrově kde komunistická Severní Korea podporovaná Sověty a Čínou napadla Jižní Koreu která obdržela vojenskou a materiální pomoc od západních mocností Korejská válka skončila po třech letech příměřím Ihned po válce nastalo v zámořských državách evropských států období dekolonizace Příčiny tohoto jevu tkvěly ve změně nahlížení Evropanů na kolonialismus především však v ekonomickém vyčerpání evropských koloniálních mocností způsobeném válkou a v rostoucích požadavcích ovládaných národů na právo na sebeurčení Dekolonizační proces probíhal z větší části mírovou cestou přesto se vyskytly četné výjimky v zemích jako Indočína Madagaskar Indonésie a Alžírsko Řada zemí byla po odchodu Evropanů rozdělena podle etnického nebo náboženského hlediska což mělo za následek rozdělení Britského mandátu v Palestině na Izrael a Palestinu a vytvoření nezávislých států Indie a Pákistánu na území někdejšího Britského Rádže Rychlost poválečné ekonomické obnovy se lišila v různých částech světa třebaže všeobecně probíhala vcelku rychle V Evropě se Západní Německo díky Marshallovu plánu snadno zotavilo a již v 50 letech dosáhlo dvojnásobné hospodářské výkonnosti oproti předválečnému stavu Už v roce 1955 se v ulicích objevily plakáty „Wir sind wieder Wer – My jsme zase Někdo! V roce 1956 uvítali v Německu první vlak zahraničních dělníků znáborovaných v Itálii Německo prožívalo obrovský hospodářský rozmach a vyhlásilo že bude potřebovat miliony dalších dělníků Itálie vzešla z války zcela zruinována nicméně během 50 let vykazovala stabilní a vysoký ekonomický růst Vyčerpané Spojené království se po skončení války ocitlo na pokraji hospodářského kolapsu přičemž jeho relativní hospodářský pokles pokračoval i v dalších desetiletích Francie navzdory počátečním obtížím brzy dosáhla ekonomického růstu jenž napomohl rychlé modernizaci země Rovněž Sovětský svaz se dokázal poměrně pružně vyrovnat s utrpěnými škodami které postihly převážně západní území státu V Asii dosáhlo Japonsko rapidního hospodářského vzestupu díky němuž se tato země stala v 80 letech jednou z největších světových ekonomik Čína se po skončení občanské války nacházela v troskách Obstojně se vyvíjející hospodářství které už v roce 1953 dosáhlo úrovně před druhou světovou válkou bylo však tvrdě zasaženo Velkým skokem ekonomickým experimentem s katastrofálními důsledky Spojené státy obstarávaly v samém závěru války téměř polovinu veškeré průmyslové výroby na čemž se mnoho nezměnilo až do 70 let Odkazy Reference Literatura BETHELL Nicholas Útok na SSSR druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2000 ISBN 80-7237-279-3 BOYLE David Druhá světová válka ve fotografiích Čestlice Rebo 2007 ISBN 978-80-7234-780-3 CAWTHORNE Nigel Bitvy druhé světové války Frýdek-Místek Alpress 2007 ISBN 978-80-7362-446-0 CÍLEK Roman Holocaust zřetězení zla Praha P3K 2007 ISBN 978-80-903584-8-5 GILBERT Martin Druhá světová válka úplná historie Praha BB art 2006 ISBN 80-7341-933-5 CHURCHILL Winston Druhá světová válka I-VI Praha NLN Nakladatelství Lidové noviny 2005 ISBN 80-7106-739-3 JORDAN David; WIEST Andrew Atlas druhé světové války fakta o bojových střetnutích na všech frontách Praha Ottovo nakladatelství 2006 ISBN 80-7360-273-3 KEEGAN John Druhá světová válka Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2003 ISBN 80-7306-063-9 LIDDELL HART Basil Dějiny druhé světové války Brno Jota 2000 ISBN 80-7217-117-8 NÁLEVKA Vladimír Druhá světová válka Praha Triton 2003 ISBN 80-7254-390-3 OVERY Richard Proč spojenci zvítězili Praha Beta-Dobrovský; Plzeň Ševčík 2008 ISBN 978-80-7306-338-2 PIEKALKIEWICZ Janusz Druhá světová válka Praha Svojtka & Co 2007 ISBN 978-80-7352-764-8 SALMAGGI Cesare; PALLAVISINI Alfredo 2194 dnů ilustrovaná chronologie druhé světové války Praha Olympia 2007 ISBN 978-80-7376-005-2 SHAW Antony II světová válka den po dni Praha Naše vojsko Columbus 2007 ISBN 80-206-0732-3 WILLMOTH Hedley Paul Druhá světová válka Praha Euromedia Group – Knižní klub 2005 ISBN 80-242-1403-2 Kronika druhé světové války Praha Fortuna Print 2003 ISBN 80-7321-072-X FRIEDRICHJörg Der Brand München 13Auflage 2003 Propyläen Verlag ISBN 3-549-07165-5 Související články První světová válka Příčiny druhé světové války Chronologie druhé světové války Velká vlastenecká válka Holocaust Moderní dějiny Studená válka Druhá světová válka v literatuře Seznam filmů s tematikou druhé světové války z východní fronty Seznam českých filmů odehrávajících se během druhé světové války Vojenská produkce během druhé světové války Externí odkazy České Cizojazyčné Edikt nantský je označení ediktu vydaného 13 dubna 1598 v němž francouzský král Jindřich IV zaručoval francouzským protestantům hugenotům stejná práva jakých požívali katolíci Edikt měl především ukončit dlouhotrvající náboženské války ve Francii Jindřich IV měl k vydání ediktu i osobní důvody; sám byl totiž původním náboženstvím protestant Poprvé se zřekl své víry po bartolomějské noci kdy byl Karlem IX držen v Louvru V roce 1576 Jindřich tehdy ještě král navarrský uprchl z Paříže a vrátil se k protestantské víře V roce 1584 se stal po smrti králova bratra Františka vévody z Alençonu oficiálním dědicem francouzského trůnu a o deset let později 27 února 1594 byl korunován králem Francie jejíž trůn se uprázdnil zavražděním Jindřicha III Aby mohl být korunován rozhodl se opět změnit víru na katolickou a proslul výrokem „Paříž stojí za mši Edikt nantský pak po čtyřech letech skutečně nastolil mír a přispěl k upevnění jednoty Francie V roce 1685 Ludvík XIV ediktem z Fontainebleau edikt nantský zrušil a prohlásil protestantské náboženství za ilegální Náboženské války proto sice nevzplanuly protestanti se však stali předmětem perzekucí pronásledování a teroru; proto se mnozí z nich rozhodli Francii opustit Odcházeli do Anglie Německa a Holandska i za moře Francie tak přišla o mnoho schopných lidí a Ludvík XIV se stal ideologickým nepřítelem protestantské Evropy Odkazy Reference Související články Dějiny Francie Edikt z Versailles Elektra tmavá Peponocephala electra Gray 1846 je kytovec z čeledi delfínovitých dosahující hmotnosti 100–200 kg Popis Jedná se o kytovce s vyklenutou a tupě zakončenou hlavou Doba březosti činí 12 měsíců Horní čelist nepatrně přesahuje čelist dolní Zuby jsou na horní čelisti ve 21–25 párech na čelisti dolní ve 14–24 Elektry obývají volného moře Živí se rybami hlavonožci a měkkýši Nejsou dobrými plavci vyvinou maximální rychlost 25 km h Běžně plavou rychlostí 15 km h Elektry mají rády společnost a proto se spojují do stád Stáda čítají od 15 až do 500 kusů Občas se stane že stádo uvízne na pobřežních písčinách Elektra tmavá se dříve označovala jako plískavice elektra Eliška Wagnerová 7 září 1948 Kladno je česká právnička a bezpartijní politička která od října 2012 zasedá v horní komoře Parlamentu jako senátorka za obvod č 59 – Brno-město zvolená na kandidátce Strany zelených od října do listopadu 2014 byla předsedkyní senátorského klubu Zelení nezávislí V letech 1998–2002 byla předsedkyní Nejvyššího soudu a v období 2002–2012 pak zastávala funkci místopředsedkyně Ústavního soudu Studium V letech 1963–1967 studovala Střední průmyslovou školu hutní v Kladně a v letech 1969-1974 práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze V roce 1996 získala na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně titul doktor v oboru politologie PhD Emigrace Po studiu byla podnikovou právničkou jeden rok a poté pracovala jako advokátka až do roku 1982 kdy odešla do exilu Ve Spolkové republice Německo pracovala ve Svobodné Evropě jako žurnalistka a poradkyně pro československé právo V roce 1992 se se svým mužem novinářem Arnoštem Wagnerem odstěhovala do Kanady Nejvyšší soud Po návratu z emigrace v roce 1993 začala působit znovu jako advokátka a od roku 1993 pracovala jako asistentka předsedy Ústavního soudu Roku 1996 byla jmenována soudkyní Nejvyššího soudu V roce 1998 byla jmenována předsedkyní Nejvyššího soudu V této funkci se zasloužila o zavedení asistentů soudců na jeho občanskoprávním kolegiu a s poslancem Zdeňkem Koudelkou iniciovala jejich zákonné zakotvení Rozhodla o zveřejňování všech rozhodnutí Nejvyššího soudu na jeho webové stránce V letech 1994–1999 vyučovala ústavní srovnávací právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a od roku 2004 vyučuje tento obor na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Od roku 2002 je náhradní členkou Benátské komise poradního orgánu Rady Evropy Ústavní soud 20 března 2002 byla prezidentem jmenována místopředsedkyní Ústavního soudu Je členkou vědeckých rad Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Právnické fakulty Masarykovy univerzity V roce 2009 získala stříbrnou medaili Antonína Randy V roce 2013 získala ocenění Právník roku 2012 v oboru občanská a lidská práva a právo ústavní< ref> Senát V podzimních volbách 2012 kandidovala Eliška Wagnerová jako nestranička za Stranu zelených v obvodu č 59 – Brno-město do Senátu Po senátních volbách v roce 2014 se stala předsedkyní nově vzniklého senátorského klubu Zelení nezávislí Reference Literatura Externí odkazy na stránkách Ústavního soudu – rozhovor s Eliškou Wagnerovou v časopise Sedmá generace 3 2012 Emil Králík 21 února 1880 Praha – 26 června 1946 Brno byl český architekt a vysokoškolský pedagog V letech 1890–1894 studoval architekturu na České vysoké škole technické v Praze kde byl jeho učitelem architekt a restaurátor Josef Schulz Následně působil jako asistent profesora Jana Kouly v Ústavu architektonického a uměleckého kreslení součást ČVŠT Od roku 1905 pracoval dva roky v ateliéru Antonína Balšánka a Osvalda Polívky autorů pražského Obecního domu Roku 1907 Prahu opustil a působil tři roky jako pedagog na České vyšší průmyslové škole v Brně V roce 1910 skončil s pedagogickou činností a věnoval se pouze architektuře V roce 1920 se Králík stal společně s Karlem Hugem Kepkou profesorem právě vznikajícího oboru architektury České vysoké školy technické v Brně kde vyučoval architektonické a ornamentální kreslení Pod jeho vedením zde vystudovalo mnoho brněnských funkcionalistických architektů například Jindřich Kumpošt Během svého působení na brněnské technice byl dvakrát zvolen děkanem odboru architektury a pozemního stavitelství 1922–1924 a 1933–1934 I během svého působení na vysoké škole se věnoval architektuře a účastnil se i zahraničních soutěží Inspiraci pro svou tvorbu získával také při cestování po Evropě a severní Africe Jeho tvorba byla zpočátku silně ovlivněna secesí a vídeňskou modernou ve dvacátých letech 20 století se přiklonil k moderní architektuře Králík byl v roce 1922 spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců v Brně o dva roky později se stal prvním předsedou brněnského klubu architektů V roce 1927 byl jmenován prováděcím architektem při výstavbě areálu brněnského výstaviště kde realizoval urbanistický návrh pražského architekta Jana Kalouse a sám pro výstaviště navrhl biograf s kavárnou Po uzavření vysokých škol během druhé světové války se věnoval pouze umělecké činnosti roku 1941 hostila Praha i Brno výstavu jeho kreseb a akvarelů označovaných jako novodobý impresionismus Od roku 1942 byl nacisty vězněn ve svatobořickém internačním táboře odkud se vrátil těžce nemocný až po skončení války Zemřel 26 června 1946 informace o místě jeho úmrtí se rozcházejí Praha nebo Brno Významná díla Městské divadlo Mladá Boleslav 1905–1909 secesní exteriér divadla ve spolupráci s Janem Kříženeckým Smetanův dům v lázních Luhačovice 1912–1913 Brněnské výstaviště 1926–1928 realizace projektu Jana Kalouse s vlastním návrhem biografu a kavárny vily bratrů Kovaříkových v Prostějově na Vojáčkově náměstí a na náměstí Padlých hrdinů Nerealizované projekty Návrh budovy pro Národní divadlo Brno brněnský vysokoškolský kampus Poznámky Reference Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Enrico Dandolo latinsky Henricus Dandolus 1107 Benátky – 21 června 1205 Konstantinopol byl benátský dóže a vládl Benátské republice v letech 1193 až 1205 Sehrál významnou roli ve čtvrté křížové výpravě kterou vedl jako slepý stařec proti Byzantskému císařství a vyplenění Konstantinopole V 19 století italské námořnictvo na jeho počest spustilo na moře bitevní loď pod názvem Enrico Dandolo Život Narozen v Benátkách byl ze společensky a politicky významné benátské rodiny Jeho otec Vitali byl blízkým poradcem dóžete Vitala II Michaela a jeho strýc jehož byl Enrico jmenovcem byl patriarchou z Grada nejvyšší církevní pozice v Benátkách Oba tito muži se dožili požehnaného věku a mladý Enrico jimi byl zastíněn než dosáhl svých šedesáti let Během té doby sloužil republice jako diplomat velvyslanec ve Ferraře a bailus v Konstantinopoli Dandolova první důležitá politická role přišla během krize v letech 1171 a 1172 V březnu roku 1171 byzantská vláda zabavila zboží tisícovkám Benátčanů žijícím v říši a poté je všechny uvěznila Dóže nechal shromáždit odvetnou výpravu která ovšem skončila s příchodem moru roku 1172 Při návratu do Benátek byl dóže Michael zabit rozhněvanou chátrou Enricovi Dandolovi se podařilo hanebné smrti uniknout a příštího roku byl zvolen velvyslancem v Konstantinopoli Během následujících let se Dandolo dvakrát ujal velvyslanecké mise k sicilskému králi Vilémovi II a poté se vrátil roku 1183 do Konstantinopole k vyjednávání o obnovení benátské čtvrti ve městě Benátčanům se příliš nedařilo najít diplomatické řešení neshod s Byzantskou říší Obnovené vyjednání začalo po dvanácti letech a v roce 1186 vedlo k dohodě ale předchozí epizody vytvořily v Dandolovi hlubokou nenávist k Byzanci a jejím obyvatelům Dóže 1 ledna 1193 se Dandolo stal čtyřicátým druhým benátským dóžetem Starý a slepý ale vysoce ambiciózní ukázal obrovskou psychickou a fyzickou odolnost Měl mimořádné vyvinutý smysl pro realizaci svých vlastních plánů v souladu s blahem a prospěchem benátské republiky< ref> O dva roky později nařídil reformaci benátského měnového systému Představil velké stříbrné groše které měly hodnotu 26 denárů a čtvrťáky o hodnotě čtvrt denáru Také dal znovu do oběhu bianco o hodnotě půlky denáru které nebyly raženy po dvacet let Poničil hodnotu denáru ovšem groše držely složení 985% čistého stříbra aby zajistily jeho nepoužití v zahraničním obchodu Enricovy revoluční změny udělaly z grošů dominantní měnu pro celý obchod ve Středomoří a přispěly k bohatství a prestiži Benátek Krátce po uvedení groše do oběhu se denáru začalo říkat piccolo Groš znamenal velký a piccolo malý Čtvrtá křížová výprava Okolo roku 1200 se na Benátky obrátili velitelé křižáckého vojska se žádostí o přepravu V dubnu 1201 Dandolo po předchozím váhání přislíbil že křižákům zajistí přepravu a zásobování pro více než třicet tisíc účastníků výpravy za 85 tisíc stříbrných marek Rytíři se v Benátkách zdrželi Pomalu se scházející křižáci ztráceli bojové nadšení na plážích benátského ostrůvku San Niccolo di Lido a čekáním na spolubojovníky se zvyšovaly i jejich dluhy u Benátčanů Vojáci se nedostavili v předpokládaném počtu a Benátčané trvali na dodržení smlouvy a zaplacení předem dohodnuté ceny za přepravu Enrico Dandolo tehdy využil jejich finanční tísně a přesvědčil je že jim počká se splácením dluhu nebude chtít finance před vyplutím pokud pomohou benátské signorii s dobytím dalmatského města Zadar 11 listopadu 1202 křižáci s Benátčany oblehli křesťanský Zadar a po krátkém obléhání jej dobyli Během přezimování v dobytém městě je vyhledal Alexios Angelos syn sesazeného byzantského císaře Izáka II společně s posly římského krále Filipa Švába a předložil křižákům lákavou nabídku Požadoval po nich aby při cestě do Egypta udělali zastávku v Konstantinopoli a za úplatu v podobě 200 tisíc marek dobyli pro něj zpět byzantský trůn Křižáci se nemohli shodnout na následném postupu K dobytí a vyplenění Konstantinopole došlo 13 března 1204 události ve které se Dandolo i přes svůj vysoký věk a zdravotní stav představil v hlavní roli Katoličtí křižáci poté získali úplnou kontrolu nad hlavním městem východní ortodoxní církve a založili zde katolický stát Latinské císařství Benátky dostaly tři osminy území Byzantské říše za podporu ve výpravě Byzantská říše již nikdy nedosáhla takové moci jako před čtvrtou křížovou výpravou Dandolo byl natolik aktivní že se zasadil i o výpravu proti Bulharům ale zemřel roku 1205 Byl pohřben v chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli zřejmě ve východní části Odkazy Poznámky Reference Literatura Externí odkazy Evropská organizace pro jaderný výzkum je mezinárodní organizace se sídlem v Ženevě Je známa též pod zkratkou CERN z franc Conseil Européen pour la recherche nucléaire Byla zřízena roku 1954 Cílem organizace je spolupráce evropských států v oblasti čistě vědeckého a základního výzkumu jakož i výzkumu s ním do značné míry souvisejícího Organizace se nezabývá činností pro vojenské účely výsledky jejích experimentálních a teoretických prací se zveřejňují nebo jinak zpřístupňují veřejnosti ČR se účastní její činnosti od roku 1993 Členské státy Zakládajícími členy byly Belgie Dánsko Francie Itálie Jugoslávie do 1961 Německo Nizozemsko Norsko Řecko Spojené království Švédsko a Švýcarsko Následovaly další státy Rakousko 1959 Španělsko 1961-1968 a od 1983 Portugalsko 1986 Finsko 1991 Polsko 1991 Maďarsko 1992 Česko 1993 Slovensko 1993 Bulharsko 1999 a Izrael 2014 Status pozorovatele má Turecko 1961 Rusko 1993 Japonsko 1995 USA 1997 a Indie 2002 Z mezinárodních organizací pak EU a UNESCO Charakteristika Evropská laboratoř pro fyziku částic je nejrozsáhlejší výzkumné centrum částicové fyziky na světě Byla založena v roce 1954 a od té doby se tato laboratoř která byla prvním takovým evropským společným dílem stala zářným příkladem úspěšné mezinárodní spolupráce Z původních 12 signatářů dohody o založení CERN vzrostl počet členských zemí na 20 Laboratoř leží na francouzsko-švýcarské hranici západně od Ženevy na úpatí pohoří Jura Se zdejším zařízením pracuje okolo 9500 vědců což je polovina všech částicových fyziků na světě Vědci reprezentují 500 univerzit či jiných odborných pracovišť a více než 80 národností Zabývá se čistou vědou a hledá odpovědi na nejpřirozenější otázky Co je to hmota? Jak hmota vznikla? Jak jsou utvářeny složité hmotné objekty jako hvězdy planety nebo lidští tvorové? Tím že laboratoř zkoumá složení hmoty hraje i důležitou roli v rozvoji technologie budoucnosti Měření prováděná zdejšími vědci jsou důležitým testovacím polem i pro průmysl neboť právě částicová fyzika vyžaduje vysokou přesnost provedení všech přístrojů Díky prvotřídní technické vybavenosti hraje laboratoř důležitou úlohu i ve zlepšování technické vzdělanosti Současný rozsah programu odborné přípravy a kvalifikované vedení láká do laboratoře mnoho talentovaných mladých vědců a inženýrů Většina z nich najde uplatnění v průmyslu kde jsou vysoce ceněny jejich zkušenosti s prací v mnohonárodním prostředí Poslání V současnosti stojí na samém čele lidského hledání které je staré jako sám člověk Úkolem laboratoře je porozumět tomu z jakých součástí je hmota složena a jak tyto součásti spolu interagují Jeho zařízení urychlovače a detektory částic patří mezi největší a nejsložitější vědecká zařízení na světě V laboratoři se nachází jedno z nich Jedná se o částicový detektor nazývaný L3 protože byl třetím detektorem navrženým pro urychlovač LEP Large Electron-Positron Collider česky asi Velký srážeč elektronů a pozitronů L3 je jeden ze čtyř detektorů na obvodu sedmadvacetikilometrového kruhu LEP Každý z nich je velký jako třípatrový dům a je vybaven komplikovanou elektronikou LEP a jeho detektory jsou postaveny uvnitř tunelu který se nachází 50 až 150 m pod zemí Jejím úkolem je poskytovat svazky částic s vysokou energií fyzikům kteří je používají při svých experimentech Laboratoř vděčí za své výsadní postavení tomu že využívá největší soustavu propojených urychlovačů na světě Tyto urychlovače pracují s různými druhy částic potřebných pro všechny typy experimentů V LEP jsou urychlovány elektrony a pozitrony které se navzájem srážejí Na jiném místě částice s vysokou energií nazývané miony otevírají protony a neutrony jako lovec perel perlorodku když se chce podívat dovnitř Komplex urychlovačů CERN dokáže dokonce urychlovat i jádra atomů olova která se pak rozbíjejí na nepohyblivých terčících Z vlastního centra srážky v němž po kratičký okamžik panují poměry blízké stavu vesmíru těsně po velkém třesku se vynoří stovky částic Výzkumníci zde studují velké počty takových pozoruhodných událostí a snaží se porozumět tomu jak se za 13 miliard let po velkém třesku vesmír stal takovým jak jej vidíme dnes kolem sebe Částicová fyzika studuje věci které jsou neuvěřitelně malé Do šířky vlasu se vejde přibližně milion atomů ale i něco tak malého jako atom je obrovské ve srovnání s částicemi které se urychlují a studují zde Kdybychom si představili atom zvětšený do velikosti fotbalového stadionu jeho jádro by mělo velikost malého míčku či kuličky Atomy jsou tedy z 9999% prázdné CERN se zabývá částicemi které vyplňují zbývajících 001% K poznávání tak malých věcí jsou potřeba extrémně silné „mikroskopy Těmi jsou pro tuto oblast fyziky urychlovače a detektory částic jako ty používané zde Urychlovače částic Urychlením získají částice velmi vysoké energie Jejich následné střílení do terčů nebo vzájemné srážky pomáhají fyzikům rozluštit tajemství sil působící mezi částicemi Existují urychlovače dvou typů lineární a kruhové V CERN se můžeme setkat s oběma Urychlovače používají silné elektrické pole jehož prostřednictvím „nahustí energii do svazku částic Magnetické pole svazek přesně zaostřuje a slouží i k udržení částic na kruhové dráze Lineární urychlovače předávají energii svazku při jeho postupném pohybu po celé délce Platí tedy že čím delší zařízení tím vyšší konečná energie V kruhových urychlovačích částice létají znovu a znovu kolem dokola a hromadí tak energii s každým oběhem kruhu Jak ale rychlost částic roste většina má tendenci „vyletět ven z kruhu podobně jako auto projíždějící ostrou zatáčku na silnici To je důvod proč je LEP tak velký Byl navržen tak aby zakřivení kruhu bylo tak mírné jak je to jen možné Částice se buď vzájemně srážejí vstřícné svazky např jako v LEP nebo narážejí na nepohyblivé terče vně urychlovače Přitom vznikají nové částice Tak se hmota mění v energii a obráceně podle Einsteinovy známé rovnice E mc² E označuje energii m hmotnost a c je rychlost světla E mc² nám říká že 1 gram hmoty obsahuje úžasných 2010¹² kalorií tj 20 miliard kilojoulů Částice studované v CERN jsou ovšem tak maličké že energie obsažená v jedné urychlené částici v LEP je jenom asi 10-9 kalorie Důležité je že při srážkách částic je energie soustředěna ve velmi malém prostoru Při tak vysoké koncentraci energie se produkují další částice které můžeme studovat a jež nám poskytují nový pohled na nejniternější tajemství přírody V tunelu LEP byl po jeho demontáži jež se uskutečnila v letech 2000-2001 instalován nový urychlovač LHC Large Hadron Collider česky Velký srážeč hadronů Do zkušebního provozu byl uveden v roce 2008 a po několika denním provozu byl z důvodů poruchy chlazení odstaven až do půlky roku 2009 Po opravě byl v provozu od září 2009 do začátku roku 2013 Nyní probíhá plánovaná odstávka po níž by se měl v roce 2015 urychlovač rozběhnout s vyšší energií Protože při srážkách v LHC je produkováno více energie než v LEP i detektory budou muset být větší jeden z nich nazývaný ATLAS je veliký asi jako šestipatrová budova Zdá se paradoxní že zkoumání něčeho tak neuvěřitelně malého vyžaduje tak velké detektory Důvodem je to že částice s vyšší energií vznikající při srážkách mohou pronikat silnější vrstvou hmoty Proto detektory musí být tak ohromné Detektory částic Úkolem detektorů částic jako jsou L3 nebo ATLAS je zaznamenat co se stalo při srážce částic Detektory se podobají ruským panenkám matrjoškám skládají se z různých do sebe vložených vrstev Ke srážkám dochází uprostřed každá vrstva měří různé vlastnosti nově vzniklých částic Jedním z detektorů na urychlovači LEP je DELPHI detekční zařízení která získávají podrobné údaje o drahách částic v oblasti kde vyletují z místa srážky Pak přicházejí zařízení na měření energie kalorimetry ve kterých většina částic ukončí svou cestu Červené skvrnky odpovídají energii kterou částice přinesly a kterou zde odevzdaly Vnější vrstva celého „cibulového uspořádání je tvořena pásem detektorů zaznamenávajících částice které dokázaly proniknout až tak daleko od středu Úkolem magnetu uvnitř detektoru je zakřivovat dráhy nabitých částic ve vnitřních vrstvách což pomáhá při identifikaci jednotlivých druhů částic Význam studia částic Všechno ve vesmíru je vytvořeno z částic včetně nás samotných Díky zdejší práci i jiných laboratoří ve světě zabývajících se částicovou fyzikou nyní víme že k tomu abychom vysvětlili složení obyčejné hmoty potřebujeme pouhé čtyři druhy částic stavebních kamenů Tyto částice se nazývají kvark u kvark d elektron a elektronové neutrino Země a všechno na ní planety i Slunce a všechny hvězdy na obloze jsou podle všeho vytvořeny za stejných čtyř základních součástí Je to jako stavebnice Z kvarků u a d se skládají protony a neutrony které společně vytvářejí atomová jádra Jádra spolu s elektrony v obalech tvoří atomy které se dále různě spojují a vytvářejí složitější objekty Čtvrtým členem rodiny je elektronové neutrino které interaguje s ostatní hmotou tak slabě že je dokážeme jen stěží pozorovat Základní částice hmoty představují jen polovinu celého příběhu Na to aby držely pohromadě je třeba něco dalšího „Lepidlo má podobu sil které jsou samy tvořeny částicemi Částice tvořící sílu se však velmi liší od částic hmoty Jejich hlavním úkolem je přenášet interakce od jedné částice hmoty ke druhé Gravitace nejznámější síla je ze všech nejslabší Částice o které se domníváme že je jejím nosičem graviton nebyla v roce 2009 objevena Na opačném konci měřítka síly je silná interakce jejímž nositelem jsou gluony které drží pohromadě kvarky a vytvářejí tak protony a neutrony v atomovém jádře Silná interakce má kuriózní vlastnost Čím jsou kvarky dále od sebe tím je působení síly mezi nimi větší To znamená že kvarky jsou uvězněny uvnitř protonů či neutronů Mezi oběma krajními póly co do intenzity se nacházejí další dva typy interakcí elektromagnetická s nosiči fotony a slabá jejímiž nosiči jsou částice W a Z Elektromagnetická interakce udržuje elektrony na orbitách okolo jádra a drží pohromadě atomy v chemických či biochemických molekulách Slabá interakce pomáhá hvězdám svítit a je také příčinou jednoho z typů radioaktivity radioaktivity beta Tyto dvě interakce jsou nyní vysvětlovány pomocí jedné společné teorie nazývané elektroslabá teorie To představuje důležitý krok na cestě která vede k jednomu z hlavních cílů současné fyziky Najít jednotnou teorii popisující všechny síly v přírodě Jednou z nejpřekvapivějších věcí v moderní částicové fyzice je existence dalších dvou rodin částic hmoty Každá z nich je podobná čtveřici kvark u kvark d elektron a elektronové neutrino až na to že jsou těžší Přirozeným způsobem se vyskytují jedině na exotických místech jako jsou horká centra hvězd ale jsou také produkovány na urychlovačích v CERN a podobných laboratořích Sbírku částic v přírodě doplňuje antihmota něco jako „zrcadlový obraz obyčejné hmoty Antihmotu předpověděl v roce 1928 britský fyzik Paul Dirac Brzo poté Američan Carl David Anderson antihmotu skutečně objevil ve srážkách vysokoenergetických částic kosmického záření Volná antihmota dnes ve vesmíru neexistuje Těsně po velkém třesku kdy vesmír vznikl hmota a antihmota existovaly v rovnováze tedy že bylo stejně antihmoty jako hmoty Teorie popisu částic hmoty a částic nosičů síly se nazývá standardní model Ačkoli už po více než 20 let úspěšně prochází všemi experimentálními testy není standardní model úplným popisem přírody Fyzikové v CERN přispívají svou prací k vytvoření dokonalejší představy jak vesmír funguje Standardní model zanechává stále příliš mnoho nezodpovězených otázek aby mohl být konečnou teorií částic a sil Proč mají částice hmotnost? Jsou různé síly v přírodě jenom jiným pohledem na stejnou věc? Skutečně není ve vesmíru žádná antihmota? To standardní model neříká Nový urychlovač LHC umožní pustit se do hledání odpovědí na tyto a podobné důležité otázky Výstavba LHC byla započata v roce 2005 a připravovaný program svádí dohromady tisíce vědců z celého světa Uveden do provozu byl v roce 2009 Pro udržení protonových svazků na dráze v LHC byl vyvinut nový silný supravodivý magnet Na vývoji detektorů které budou studovat srážky na LHC a které jsou větší a komplexnější než kdykoli předtím se už pracuje I týmy spolupracujících fyziků kteří tyto detektory konstruují jsou největší jaké kdy částicová fyzika poznala Na tomto projektu spolupracuje více než 4400 vědců z celého světa Když v 50 letech CERN vznikl vytvořil se tím standard pro evropskou spolupráci ve vědě S LHC se CERN stává první skutečně komplexní světovou laboratoří Související články Large Hadron Collider Urychlovač Externí odkazy dokumentový a multimediální archiv Česká televize Federalizace Československa se uskutečnila od 1 ledna 1969 kdy se unitární Československá socialistická republika stala federací dvou národních států České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky Po sametové revoluci došlo roku 1990 k dvojí změně názvu federativního Československa Nejprve došlo k 29 březnu 1990 ke změně názvu ČSSR na Československá federativní republika záhy však došlo k 23 dubnu 1990 k definitivnímu přejmenování na Česká a Slovenská Federativní Republika přičemž se v obou případech používala oficiální zkratka ČSFR Členské republiky se v březnu 1990 přejmenovaly Slovenská socialistická republika k 1 březnu na Slovenskou republiku a Česká socialistická republika k 6 březnu 1990 na Českou republiku Federací Československo zůstalo až do svého zániku 31 prosince 1992 členské republiky se k 1 lednu 1993 osamostatnily Autonomní země za druhé republiky Ústavní zákon o autonomii Slovenské země a ústavní zákon o autonomii Podkarpatské Rusi vytvořily v listopadu 1938 z Československa asymetrickou federaci Zákony nebyly přijaty ústavní většinou a později byly označeny za neplatné Jejich vyhlášení bylo zdůvodněno tím že se pro osnovu zákonů vyslovila kvalifikovaná třípětinová většina Neuskutečněná federalizace Sudet V srpnu 1938 Edvard Beneš nabídl Sudetským Němcům plán na federalizaci Československa v jehož rámci měly Sudety dostat vlastní parlament Sudetští Němci návrh odmítli protože měli od Hitlera pokyn nepřijmout žádný návrh Československa Lord Runciman který byl tou dobou mezinárodním vyjednavačem česko-německého sporu hodnotil Benešův návrh jako nejvyšší možný ústupek Místo federalizace nakonec došlo po podpisu Mnichovské dohody ke vzniku okleštěné druhé republiky O poválečnou federalizaci Československa usilovala také skupina českoněmeckých sociálních demokratů kterou představoval Wenzel Jaksch a která působila během druhé světové války v emigraci v Londýně Několik let jednal s Edvardem Benešem ale do exilové Státní rady byl nakonec místo něj jmenován českoněmecký komunista Karl Kreibich Asymetrická částečná autonomie Slovenska 1945–1968 Slovenská národní rada která vznikla za Slovenského národního povstání jako jeho revoluční orgán působila jako slovenský zákonodárný sbor bez podkladu v československém ústavním právu i v letech 1945–1948 Ústava 9 května ji pak od roku 1948 zlegalizovala a její dosavadní nařízení uznala jako zákony Současně existoval od roku 1944 až do roku 1960 Sbor pověřenců což byl výkonný orgán Slovenské národní rady Ústava Československé socialistické republiky Sbor pověřenců zrušila a výrazně omezila pravomoci Slovenské národní rady Příkladem jak systém fungoval je státní ochrana přírody Slovenská národní rada přijala zákon č 1 1955 Zb SNR o štátnej ochrane prírody platný jen pro slovenské kraje Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č 40 1956 Sb o státní ochraně přírody který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje Česko-slovenská federalizace 1969 Politická východiska Federalizace byla především slovenským politickým tématem Záměry spojit akt federalizace s demokratizací byly v době nastupující normalizace již neaktuální V procesu normalizační centralizace byl smysl federalizace do značné míry potlačen Snahy o trojfederaci Projekt trializace Československa tedy federace tří zemí Čechy Morava s československým Slezskem Slovensko nebyl významněji na vyšší politické úrovni navrhován 2 dubna 1968 vydali pracovníci Moravského muzea v Brně prohlášení v němž požadovali obnovu Moravy jakožto autonomního celku v souvislosti s připravovanou federalizací Československa 16  dubna 1968 podobné prohlášení vydali jihomoravští a severomoravští novináři na sjezdu v Olomouci 17 dubna 1968 se dokonce ve prospěch obnovení Moravskoslezské země vyjádřil Jihomoravský krajský národní výbor a obdobné názory se objevily i ve vedení druhého moravského kraje třebaže ten byl zprvu k myšlence Moravskoslezské země spíš chladný Na Moravě proběhla veřejná diskuse zda bude lepší moravská země v rámci budoucí české republiky nebo samostatná republika vedle Čech a Slovenska Hlavním zastáncem myšlenky trojfederace se stala v květnu 1968 založená Společnost pro Moravu a Slezsko sdružující zprvu především vědce a umělce v jejím čele stanul Boleslav Bárta a v srpnu měla 200 000 registrovaných členů v 600 místních výborech po celé Moravě Obnovení Moravskoslezské země jako státoprávního celku podpořila i řada významných podniků na jižní i severní Moravě Vinařské závody Mikulov Jihomoravské cukrovary Uherské Hradiště celozávodní výbor KSČ Vítkovických železáren v Ostravě Po sovětské invazi tyto diskuse utichly a významní politici již tuto myšlenku nezmiňovali Ústavní zákon o československé federaci a jeho následky Ústavní zákon o československé federaci zásadním způsobem novelizoval dosavadní československou ústavu z roku 1960 Národní shromáždění Československé socialistické republiky jej přijalo dne 27 října 1968 a vyhlášen byl pod číslem 143 1968 Sb V preambuli zákon uznal „nezadatelnost práva na sebeurčení až do oddělení avšak zároveň konstatoval že „dobrovolné federativní státní spojení je odpovídajícím výrazem práva na sebeurčení a rovnoprávnost avšak též nejlepší zárukou pro náš plný vnitřní národní rozvoj i pro ochranu naší národní svébytnosti a svrchovanosti Den 28 října byl v socialistickém kalendáři uváděn nejen jako Den vzniku samostatné ČSR 1918 ale zároveň i jako Den znárodnění 1945 a Den prohlášení o československé federaci 1968 Zákon ustanovil Federální shromáždění českou a slovenskou národní radu federální vládu republikové vlády Ústavní soud uvedený v ústavě ani republikové ústavní soudy nebyly po dlouhou část doby platnosti ústavy fakticky zřízeny Teprve v únoru 1991 byl přijat ústavní zákon o zřízení Ústavního soudu ČSFR a byl složen z 12 soudců po 6 z každé republiky Postupně byly zřízeny také republikové nejvyšší soudy U některých významných institucí vzniklo asymetrické uspořádání kupříkladu v Česku působila Československá televize na Slovensku byla později ustanovena Slovenská televize Česká televize v době federace neexistovala Podobně vládnoucí Komunistická strana Československa zahrnovala Komunistickou stranu Slovenska avšak česká komunistická strana neexistovala Výsledkem federalizace byla zrychlená modernizace Slovenska masivní transfer finančních prostředků z České republiky na Slovensko a transfer surovin a produktů pocházejících ze slovenské prvovýroby opačným směrem Na Slovensku byl rozvíjen zejména zbrojní průmysl který by zde byl méně ohrožen při předpokládané vojenské konfrontaci na hranicích ČSSR a Spolkové republiky Německo Oba národní jazyky čeština i slovenština byly Ústavním zákonem o československé federaci čl 6 prohlášeny jak před orgány federace tak před orgány obou národních států za rovnoprávné Postavení menšin Od 1 ledna 1969 zároveň vstoupil v platnost ústavní zákon o postavení národností v Československé socialistické republice přijatý 27 října 1968 společně s ústavním zákonem o federalizaci Tento zákon deklaroval ochranu a rozvoj občanům maďarské německé polské a ukrajinské rusínské národnosti a deklaroval právo občana svobodně rozhodovat o své národnosti podle vlastního přesvědčení Rozdělení kompetencí Do výlučné federální kompetence byly článkem 7 svěřeny oblasti zahraniční politiky včetně rozhodování v otázkách války a míru a obrany měny federální státní hmotné rezervy federálního zákonodárství ochrany federální ústavnosti Do společné působnosti federace i národních republik byly ústavním zákonem svěřeny otázky plánování financí bankovnictví cenových věcí zahraničního obchodu průmyslu zemědělství a výživy dopravy pošt telekomunikací rozvoje vědy a techniky investiční činnosti práce a mzdové a sociální politiky sociálně ekonomických informací právní úpravy socialistického podnikání hospodářské arbitráže normalizace měr a vah průmyslových práv a státního zkušebnictví vnitřního pořádku a bezpečnosti státu tisku a jiných informačních prostředků a kontroly Ostatní záležitosti spadaly do výlučné působnosti národních států Vytyčení hranice mezi republikami Hranicí mezi novými republikami se stala historická hranice mezi někdejší zemí Moravskoslezskou a zemí Slovenskou totožná s hranicemi mezi "moravskými" a slovenskými kraji ustavenými v roce 1960 zákonem o územním členění státu Občanství Občané ČSSR nabyli též občanství jedné z nových národních republik Existence českého občanství se posuzovala podle zákona č 39 1969 Sb o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky Státní symboly Federální státní symboly Československé státní symboly vlajka znak hymna se při federalizaci nezměnily České státní symboly V roce 1968 byla ustanovena komise expertů v čele s J Šebánkem která měla stanovit znak a vlajku České socialistické republiky Komise navrhla zavést bíločervenou bikolóru a používat původní znak Čech Návrhy byly připraveny až v červenci 1969 Stranické i státní orgány tehdy návrhy odložily takže Česká socialistická republika nikdy vlastní znak a vlajku neměla Návrh na vydání ústavního zákona o státních znacích České Slovenské a Československé republiky předložil až na přelomu let 1989–1990 prezident ČSSR Václav Havel Dne 26 ledna 1990 předsednictvo České národní rady přikázalo návrh projednat ve výborech ČNR Vytvořená komise předložila dva návrhy znaku ČR Autorem byl J Dolejš obě varianty se objevily v návrhu ústavního zákona ze 13 února 1990 Tentýž návrh popisoval i vlajku ČR jako bíločervenou bikolóru s poměrem stran 23 V dalších návrzích se pak objevovaly souběžně dva znaky jako tzv malý znak a velký znak Souběžně byla navržena i česká hymna tvořená první částí dosavadní československé hymny Dne 9 března 1990 grafik J Rathouský předložil své návrhy na výtvarné řešení obou znaků Česká národní rada schválila zákony dne 13 března 1990 Novou podobu znaku namaloval J Skalník Při volbách v roce 1990 sice měla být u všech volebních místností vyvěšena jako československá tak česká vlajka ale česká dvojbarevná vlajka s červeným a bílým pruhem značně podobná polské se za dobu své platnosti příliš nevžila a mnohde nebyla používána ani v povinných případech Odkazy Reference Literatura Související články Vznik Československa Zánik Československa Československá trojfederace Externí odkazy a literatura Ivana Jeřábková Federalizace Československa Diplomová práce Masarykova univerzita 2004 Iva Podhorská Tereza Erényi Jaromír Tauchen Karel Schelle a další členové autkol Demokratizace českého právního řádu 1989 – 2009 Ostrava KEY Publishing 2009 130 s ISBN 978-80-7418-036-1 alternativní historické koncepce Forenzní vědy jsou vědy které se aplikují při vyšetřování a dokazování v trestních i civilních řízeních před státními orgány Jde o postupy vedoucí k prokázání identity osob pravosti listin a podobně Souhrn těchto věd se někdy zkráceně označuje jako forenzika z angl forensics Etymologie Forenzní z lat forensis soudní od forum veřejné prostranství kde se konaly soudy znamená soudní a obvykle označuje postupy a vědy související s vyšetřováním a soudním dokazováním zejména v trestních záležitostech Stručný přehled forenzních věd Daktyloskopie je metoda určování identity pomocí otisků prstů Forenzní antropologie se zabývá zejména identifikací koster lebek a chrupu Forenzní balistika se snaží identifikovat zbraň hlavně pomocí stop na projektilu Forenzní entomologie se zabývá určováním doby trestného činu pomocí hmyzu a jeho stádií vývoje na místě činu Forenzní chemie identifikuje různé látky například jedy Forenzní medicína čili soudní lékařství se snaží stanovit čas a příčiny smrti nebo poškození Forenzní psychologie posuzuje psychologii podezřelých osob Forenzní genetika identifikuje osoby či stopy z místa činu na základě analýzy DNA Forenzní písmoznalectví identifikuje osoby podle jejich ručního písma Kromě toho se pro forenzní účely aplikují i různé další vědy podle povahy problému Forenzní fotografie Dějiny Nejstarší zmínka o aplikaci vědy pro odhalení podvodu je v pověsti o Archimédovi † 212 př n l který zjistil specifickou hmotnost údajně zlaté koruny a dokázal že není zlatá Arabský příběh vypráví o kupci který měl vyšetřit vraždu srpem; nechal přinést všechny srpy ve vesnici a na jeden se slétly mouchy Čínskou příručku vyšetřování napsal roku 1248 Song Ci Mezi průkopníky forenzních věd v Evropě patřil francouzský dvorní lékař a chirurg Ambroise Paré 1510-1590 a koncem 18 století vyšlo několik pojednání o forenzním a policejním lékařství Mezníkem v dalším vývoji forenzních věd byl objev mikroskopu daktyloskopie a identifikace osob a stop z místa činu pomocí analýzy DNA V populární kultuře Série CSI Crime Scene Investigation je taktéž založena na detailním zjišťování trestných činů a otisků prstů za pomocí moderních analytických přístrojů a použití forenzní vědy – tato série pomohla dotvořit CSI efekt Odkazy Související články Daktyloskopie Kriminalistika Literatura M Balíková Forenzní a klinická toxikologie Laboratorní toxikologická vyšetření Praha Galén 2004 143 s ISBN 80-7262-281-1 L Čírtková Forenzní psychologie Plzeň Čeněk 2004 431 s ISBN 80-86473-86-4 Netík Netíková Hájek Psychologie v právu úvod do forenzní psychologie Praha Beck 1997 140 s ISBN 80-7179-177-6 P Alexandr a kolektiv Forenzní ekotechnika Brno CERM 2010 625 s ISBN 978-80-7204-681-2 Reference Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie Externí odkazy Federal Bureau of Investigation forenzní antropometrie Funkcionalismus je architektonický sloh který lze zařadit do obecného pojmu moderní architektura Ta začala krystalizovat ve 20 letech 20 století a podobně jako předcházející historické slohy hledala svůj výraz ve formách vyjadřujících její filozofii ovlivněnou celospolečenskými změnami V oblasti architektury a stavebnictví to znamenalo stavět domy podle jejich funkce a zároveň reagovat na požadavky průmyslu Koncept funkcionalismu Koncept funckionalismu lze shrnout jednou větou takto „Forma následuje funkci Pro funkcionalistickou architekturu jsou typické účelové budovy jednoduchých tvarů Používají se v ní převážně nové materiály např šamotové cihly železo nebo beton Architektura jak tvrdí Adolf Loos jeden z předních představitelů funkcionalismu v Českých zemích nepatří mezi umění což ale neznamená že nemá splňovat estetické ideály Obdobně Le Corbusier představil funkcionalismus ve svém díle jako novou formu která se dokázala oprostit od okázalosti a kultu strojené estetiky přetrvávající ještě počátkem 20 let 20 století Přeplácanost a zbytečná komplikovanost byla elegantně nahrazena geometrickou čistotou tvarů Obdobně jako Adolf Loos označil ornament za zločin Le Corbusier říká „Dekorace je smyslné a primitivní povahy stejně jako barva a hodí se toliko pro nižší třídy sedláky a divochy Le Cobrusier také stanovil proslulých „Pět bodů moderní architektury funkcionalismu Těchto pět tezí prakticky shrnuje hlavní vymoženosti tehdejší techniky Sloupy stavět domy na sloupech čímž se uvolní přízemí pro zeleň a volný pohyb Střešní zahrady technika plochých střech umožňuje budovat na střechách zahrady Nahrazují zeleň kterou dům místu odebral Volný půdorys sloupy nesou síly všech podlaží což umožňuje volné členění prostoru nenosnými příčkami Pásová okna systém sloupů umožňuje vést dlouhá okna mezi sloupy Volné průčelí konzolovitě vyvedené stropy uvolňují průčelí pro řešení oken bez přímé návaznosti na vnitřní dělení Charakteristické rysy a realizace Charakteristickým rysem funkcionalistických staveb se stala železobetonová skeletová konstrukce a volný půdorys Kromě jednotlivých moderně řešených veřejných a obytných staveb vznikla v letech 1932–1936 v Praze 6 Dejvicích Osada Baba osada Svazu československého díla Praha< ref> řešená předními českými architekty s přispěním holandského architekta Marta Stama Dále to byla kolonie Nový dům v Brně nebo město Zlín O významu meziválečné funkcionalistické architektury v Československu svědčí účast proslulých architektů Adolfa Loose Müllerova vila Ludwiga Mies van der Roheho Vila Tugendhat Kromě Československa vznikly pozoruhodné funkcionalistické stavby i v dalších zemích Německo Holandsko Francie Belgie Dánsko Mezinárodní styl Ve 30 letech došlo k širšímu mezinárodnímu uplatnění funkcionalismu jehož zásady formuloval Congrès International d'Architecture Moderne – CIAM Kongres mezinárodní moderní architektury ustavený v roce 1928 na hradě La Sarraz u Lausanne ve Švýcarsku Mezinárodní styl International Style se rozšiřuje do dalších zemí kde se ujímají zásady funkcionalismu Polsko Maďarsko Jugoslávie Itálie Anglie Švýcarsko Španělsko Skandinávie Zatímco 2 světová válka znamenala pro evropskou avantgardu stagnaci a v některých případech úplné opuštění programových zásad došlo k rozšíření mezinárodního stylu mimo Evropu na zámořské kontinenty do Severní a Jižní Ameriky severní Afriky Japonska a Indie Díky tomu došlo k propojení zásad funkcionalismu s tradicí a zvyklostmi místních stavebních kultur což mělo za následek stanovení nového konceptu soudobé architektury jehož ideou byla tzv organická architektura Architekti Čeští Otto Eisler Jaroslav Fragner Bohuslav Fuchs Victor Fürth František Lydie Gahura Jan Gillar Karel Hannauer ml Josef Havlíček Karel Honzík Pavel Janák Vladimír Karfík Karel Kohn mj spoluautor letenského Molochova Otto Kohn mj spoluautor letenského Molochova Josef Kranz Jaromír Krejcar Jiří Kroha Evžen Linhart Ladislav Machoň Otakar Novotný Václav Pilc Karel Řepa Jan Víšek Ladislav Žák Světoví Le Corbusier Ludwig Mies van der Rohe Mart Stam Walter Gropius Hannes Meyer Arne Jacobsen Významné funkcionalistické stavby Česko Terasy Barrandov Praha Vila Tugendhat Brno Kostel Jana Nepomuckého Praha Zemanova kavárna Brno město Zlín Památník Tomáše Bati Zlín Baťův mrakodrap Zlín< ref> Osada Baba Müllerova vila Loosova vila Praha Nakládalova vila Olomouc Veletržní palác Praha Státní reformní reálné gymnasium Český Těšín Volmanova vila Čelákovice Vila Franze Nožičky Česká Kamenice< ref> Kavárna Era Brno Hotel AXA Praha Hotel Juliš Praha Budova Spolku výtvarných umělců Mánes Obchodní dům Brouk a Babka Ostrava Národní technické muzeum v Prazepozdně funkcionalistická budova v silně klasicizujícím pojetí Obchodní dům Bílá Labuť Praha Palác Elektrických drah Praha Holešovice Svět Villa Savoye v Poisy Francie Palác Centrosojuzu Moskva Hlavní město Brazílie Brasília Helsinský olympijský stadion Helsinky Finsko Odkazy Poznámky Reference Literatura Související články Konstruktivismus Socialistický realismus Externí odkazy Jan Michl článek o původu historii a kritice funkcionalistického hesla form follows function 1995 Jan Michl 2003 Garissa je město v Keni leží na řece Tana a je hlavním městem Severovýchodní provincie Žije zde 119 696 obyvatel většina z nich jsou Somálci kteří se dělí do klanů Žijí zde i příslušníci etnických menšin V Garisse je celoročně suché a horké klima Ekonomika je zaměřena na živočišnou výrobu většina zvířat je dovážena ze Somálska Garissa se dostala do povědomí světové veřejnosti 2 dubna 2015 kdy na místní Garissa University College podnikla útok somálská islamistická skupina aš-Šabáb Odkazy Reference Hugenoti vyslov igenoti byli francouzští protestanti v 16 a 17 století kteří svůj název získali alespoň podle jedné z nejčastěji užívaných verzí podle jména Huguese Besana vůdce povstání v Ženevě Hugenoti byli příznivci kalvinismu Historie Během většiny 16 století byli hugenoti ve Francii tvrdě pronásledováni Byť v roce 1561 byla jejich persekuce formálně ukončena královským Ediktem orleánským a o rok později 17 ledna 1562 toto potvrdil Edikt ze Saint Germaine ještě téhož roku vypukly dlouholeté náboženské války Začaly 1 března 1562 masakrem hugenotů ve Wassy V roce 1572 byly tisíce hugenotů pobity za Bartolomějské noci Války se táhly až do roku 1598 kdy král Jindřich IV vydal Edikt nantský jenž zaručoval hugenotům plnou toleranci Navzdory tomuto ediktu však za Ludvíka XIII bylo v letech 1627–1628 obléháno a dobyto hugenotské město La Rochelle Ludvík XIV roku 1685 zrušil Edikt nantský Ediktem Fontainebleau a hugenotské náboženství prohlásil za ilegální což způsobilo Francii masovou vlnu emigrace z Francie do protestantských zemí Evropy a také do Ameriky a jižní Afriky Edikt z Versailles podepsaný Ludvíkem XVI obnovil platnost Ediktu nantského Externí odkazy Hypotéza řecky ϋπόθεσις hypo-thesis podklad princip předpoklad znamená výpověď jejíž platnost se pouze předpokládá ale zároveň formulovanou tak aby ji bylo možno potvrdit nebo vyvrátit Původně právní a řečnický termín se stal základem empirické vědy a znamená dnes nejčastěji vědeckou hypotézu výchozí předpoklad který je třeba ověřovat který však takové ověřování umožňuje Tvrzení které žádné ověřování nepřipouští tak zvaná nevyvratitelná hypotéza je vědecky bezcenné Různá užití slova V běžné řeči znamená hypotéza předpoklad tvrzení jemuž se nedá plně věřit a proto říkáme že hypotéza může být odvážná nebo vratká Každý z nás se mohl setkat s reakcí odpovědí na nějaké naše tvrzení „to je jen pouhá hypotéza V běžném použití je dnes hypotéza zajímavé ale neprokázané tvrzení jehož platnost by měla být ověřena V tomto smyslu se mluví také o hypotéze policejního vyšetřování o hypotetické diagnóze v lékařství a podobně V právu znamená hypotéza tu část právní normy která určuje podmínky za kterých se má uplatnit pravidlo jednání obsažené v další části právní normy dispozici Příklad "Kdo najde ztracenou věc hypotéza je povinen ji vrátit vlastníkovi dispozice" Vědecká hypotéza Vědecká hypotéza je přijatelný předpoklad umožňující vědecké vysvětlení nějakého jevu Hypotéza je tvrzení o podstatě určité situace ve světě je to vědecky zdůvodněný předpoklad možného stavu skutečnosti Na počátku vědeckého poznání stojí domněnka kterou hypotéza rozpracovává Hypotéza již musí být podložena celou řadou faktů vytyčujících nám další směr výzkumu Hypotéza vzniká když pátráme po nutné souvislosti mezi fakty vyžaduje práci badatele aby mohla být potvrzena či vyvrácena V tomto procesu je často možné fakta vyložit několika různými hypotézami které pak v dalším bádání ověřujeme Hypotéza musí být slučitelná s co největším počtem faktů jichž se týká Můžeme-li na základě faktů vytyčit více hypotéz upřednostňujeme tu hypotézu která vysvětluje větší počet faktů Zároveň platí pravidlo Occamovy břitvy tzn že jednodušší vysvětlení je pravděpodobnější Zjistíme-li v průběhu ověřování hypotézy další fakta musíme je do vysvětlení zahrnout nebo hypotézu vyvrátit Hypotézu nelze nikdy dokázat pouze potvrdit nebo falzifikovat V hypoteticko-deduktivních metodách by měla být hypotéza falzifikovatelná v tom smyslu že je možné že se později prokáže její nepravdivost – obvykle pozorováním Je tedy třeba podotknout že pokud je hypotéza potvrzena neznamená to nutně že je i prokázána zůstává nadále falzifikovatelná Příklad kdo navštíví novou zemi a pozoruje pouze bílé ovce může vytvořit hypotézu že všechny ovce v té zemi jsou bílé Tato hypotéza je falzifikovatelná Může být vyvrácena zpozorováním jediné černé ovce Za předpokladu že jsou experimentální neurčitosti malé například že je to koza místo ovce a že badatel správně interpretoval výrok hypotézy například zahrnuje slovo „ovce také berany? je hypotéza vyvrácená Zajímavý postoj k hypotézám zaujal ve svých Princípiích Newton výrok k hypotézám „Hypotheses non fingo „Hypotézy nevymýšlím Úloha hypotézy ve vědě a výzkumu hypotéza je jedním z řešení jak překlenout problém mezi teorií a empirií hypotéza je formulace která vysvětlí naše pozorování hypotézu nemůžeme nikdy dokázat jen potvrdit nebo falzifikovat hypotéza je nástrojem pro tvoření lepších výkladů je formulovaná v takové podobě v níž je testovatelná formulace hypotézy je test zda je daný jev možný hypotézy nevysvětlují co „to je ale jak „to poznat falešná hypotéza je vytvořená tak že experimenty se nemohou ani potvrdit ani vyvrátit nerelevantní hypotéza je vytvořená tak že nedochází k žádnému posunu řešení Kritéria hypotézy hypotéza je testovatelná musí být způsob jak ji falzifikovat kompatibilita s dřívějšími hypotézami kontinuita bádání jednoduchost „nejsprávnější je ta která je nejméně komplikovaná forma jistého tvrzení pravidla hry Platón pravidla relativizace konfrontace mezi myšlením člověka a tím kde vzniká nový teoretický jazyk realistický způsob zachycení myšlení myšlenka hypotézy vychází z myšlenky dialogu hypotéza stanovuje pravidla výměny informací „metodologický ideál hypotéza je předběžná a nahraditelná hypotéza má zdůvodňovat nikoliv být sama zdůvodňována snaha vzdát se toho v čem spočívá vědecká racionalita Externí odkazy Ilegalita z lat in-legalis nezákonný označuje stav kdy nějaká osoba skupina osob nebo organizace provádí soustavně a vědomě nějakou zákonem nepovolenou činnost V politologickém významu označuje skupinu či organizaci která působí utajeně a "mimo zákony" proti vůli určitého státu Politologie V moderní teorii společnosti se i politické uspořádání státu politický režim chápe jako výsledek dohod nebo sporů mezi různými názorovými či zájmovými skupinami občanů Pokud nějaká skupina nebo organizace nemůže nebo nechce prosazovat svůj názor veřejně a zákonnými prostředky může "odejít do ilegality" nebo "do podzemí" a provozovat svoji činnost utajeně Může používat konspirační metody právně kvalifikované jako spiknutí její příslušníci se mohou skrývat změnit si identitu a ve skrytu působit proti danému politickému režimu Takové metody nemůže stát tolerovat i když názory pronásledované skupiny nemusí být nemorální a vůči špatnému režimu mohou být dokonce legitimní např odboj V době míru se však i hnutí která politický režim kritizují snaží konflikt nevyhrocovat a užívat metody které pokládají za legální Hnutí za lidská práva v komunistických režimech v 70 a 80 letech trvala na tom že zákony neporušují a že jejich cíle jsou ve prospěch státu Československá prokuratura v lednu 1977 varovala mluvčí Charty 77 že se jejich činnost pohybuje "na hranici legality" neoznačila ji však za ilegální Německý sociolog Niklas Luhmann hovoří o "použitelné ilegalitě" brauchbare Illegalität a vymezuje ji jako "jednání v organizaci nebo společenském systému jež sice porušuje formální pravidla pro cíle systému nebo jeho stabilitu je ale užitečné" Ilegálové Velký společenský problém představují v současných bohatých zemích nelegální přistěhovalci či ilegálové kteří se někdy ucházejí o statut uprchlíků Z přísně právního hlediska mohou být vyhoštěni humanitární organizace však upozorňují na jejich nouzi zejména pokud jde o rodiny s dětmi a zasazují se o jiná řešení Ve slabším významu se používá výraz underground angl což znamená podzemí podzemní hnutí a často označuje umělecké hnutí které nenásilně protestuje proti oficiální kultuře či společenským poměrům vůbec Odkazy Reference Literatura Encyklopedický slovník Praha ED 1993 Heslo Ilegalita W Fuchs-Heinritz et al hsg Lexikon zur Soziologie Opladen Westdeutscher Verlag 1994 763 s ISBN 3-531-11417-4 Související články Odboj Spiknutí Underground Islámský stát zkráceně IS; arabsky ad-Dawla al-ʾIslámíja zkráceně Daiš je radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku Na dobytém území na částech území států Iráku a Sýrie vyhlásila samostatný Islámský stát Ten není mezinárodně uznán žádným jiným státem Jeho stoupenci vyhlásili toto území za chalífát který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě Cílem je obnovit chalífát na územích Iráku a Levanty dřívější geografické označení zahrnující Sýrii Palestinu Jordánsko a Libanon či dalších zemí které byly někdy v historii pod muslimskou vládou Do 29 června 2014 se hnutí nazývalo Islámský stát v Iráku a Levantě zkráceně ISIL arabsky případně též Islámský stát v Iráku a Sýrii ISIS kde Šām označuje Sýrii v zemském slova smyslu na rozdíl od moderního státu; Šām je tedy nejpřesnější překládat jako Levanta Hnutí je známé svou přísnou interpretací islámu a islámského práva šaría a je nechvalně proslulé násilím páchaným na obyvatelstvu které je zaměřené hlavně na ty kteří vyznávají jiná náboženství než sunnitský islám Díky působení v syrské občanské válce se hnutí rozrostlo zesílilo a dne 31 prosince 2013 obsadil ISIL některé části iráckých měst Fallúdža a Ramádí Islamisté ovládli velkou část západoirácké provincie Anbár a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ten nebyl dosud mezinárodně nikým uznán nemá vyřešené vztahy se svými sousedy ani pevné hranice Jeho vůdcem se stal Abú Bakr al-Bagdádí jenž si přisvojil čestný islámský titul emíra Dne 29 června 2014 byl vyhlášen v obsazených částech Sýrie a Iráku chalífát „Islámský stát Současně s tím začal Abú Bakr Bagdádí pod jménem Ibrahím užívat titulu chalífy Příslušníci hnutí pochází z různých zemí Kromě toho dochází k militarizaci dětí pokud rodiče nesouhlasí s vojenským výcvikem musí souhlasit alespoň s přítomností svých synů při výkladu Koránu< ref> Územní nároky Islámského státu V současnosti si Islámský stát nárokuje Sýrii Irák Egypt Saúdskou Arábii Jemen Libyii a Alžírsko Na sociální síti Twitter byla v roce 2014 zveřejněna mapa podle které chce islámský stát ovládnout severní Afriku Blízký východ Španělsko Balkán Krym Kavkaz a část Indie< ref> Současné geografické dělení IS Islámský stát v Iráku a Levantě Irák a Sýrie Velení Islámského státu užívá specifická geografická označení pro ta území ve kterých organizace operuje a označuje je termínem vilájet arabsky ولاية- wilāyat tj ve smyslu provincie Vilájet Sinaj Sinajský poloostrov Vilájet Barka Libye viz Občanská válka v Libyi Vilájet Alžírsko zde IS zastupuje organizace Jund al-Chilafah viz organizace spřízněné s Islámským státem Saúdská Arábie a Jemen neznámé militantní skupiny Boko Haram Nigérie Historie Džamáa at-Tavhíd 1999–2004 Původní název organizace byl „Džamáa at-Tavhíd wa-al-Džihád Organizace pro monoteismus a džihád Bilád ar-Ráfidín Al-Káida v Iráku 2004–2006 V letech 2004 až 2006 se organizace nazývala zkráceně „Bilád ar-Ráfidín ale známa byla spíše pod názvem „Al-Káida v Iráku jejím vůdcem byl známý terorista Abú Musab az-Zarkáví Mudžáhidská rada šúry 2006 Menší povstalecká skupina později nahrazená Islámským státem v Iráku Islámský stát v Iráku 2006–2013 Vyhlásit samostatný stát na území Iráku se islamisté snažili již dříve naposledy v roce 2006 během války v Iráku tj „Islámský stát v Iráku „Dawlat al-'Irák al-Islamíja Tehdy měl zahrnovat provincie Bagdád Anbár Dijála Kirkúk Saladdín i Ninive tedy oblasti kde mají převahu vyznavači sunnitské větve islámu k tomu patřily i části provincií Babylón a Wásit kde mají převahu spíše šiíté Historie tohoto islamisty vyhlášeného "státu" prakticky nikdy neskončila; Islámský stát v Iráku a Sýrii na něj kontinuálně navazuje pouze s tím rozdílem že nově vyhlášený stát by měl zahrnovat i Sýrii či jen její část V roce 2011 byla ukončena okupace Iráku zahraničními vojsky a ozbrojenci z hnutí Islámský stát začali mimo jiné působit i v sousední Sýrii během občanské války Zde získali východní část země Islámský stát v Iráku a Levantě 2013–2014 Organizace ISIL vznikala postupně jako irácká odnož Al-Káidy která operovala během války v Iráku v letech 2003–2011 která skončila úspěšným svržením autoritářského režimu Saddáma Husajna zemi však zachvátilo sektářské násilí Již od začátku se islámští ozbrojenci z hnutí ISIL netajili odvážným plánem vytvořit na území Iráku ryze islámský stát ve kterém by platily pouze islámské zákony ISIL byl jednou z mnoha vojenských organizací které vedly záškodnické a teroristické operace proti americkým okupačním silám a jejich spojencům Na konci roku 2013 se ozbrojencům podařilo ovládnout i velkou část západoirácké provincie Anbár kterou obývají především sunnité a dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát s centrem v irácké Fallúdži Následovaly další boje s iráckou armádou která usilovala o dobytí ztracených území Iráku a většina syrských milicí které bojovaly na straně syrské opozice se od ISILu distancovaly Přesto islámští separatisté pokračovali na dobytých území ve svém plánu zavést islámský stát s islámským právem ve prospěch muslimské větve sunnitů přičemž následovaly tvrdé represe a teror zejména proti náboženským menšinám spojený s jejich vyhlazováním Vyhlášení nezávislosti Vyhlášení nezávislosti předcházely nepokoje v západní irácké provincii Anbár 2013–14 Vojenské střety na území provincie začaly 30 prosince 2013 poté co irácké bezpečnostní síly zničily protestní tábor sunnitů v Ramádí Kmenové milice vytlačily iráckou armádu z provincie Anbár ta se musela stáhnout Dne 3 ledna 2014 vyhlásili samostatný stát Ofenziva v severním Iráku v roce 2014 Organizace ISIL v sobotu 4 ledna 2014 oznámila že zcela ovládla město Fallúdža a pod kontrolou měla částečně také Ramádí hlavní město provincie Anbár jež leží u hranice se Sýrií a zabírá přibližně třetinu iráckého území Cílem islamistů na dobytém území je vytvoření oblasti řízené islámskými zákony O totéž usilují islámští radikálové i z druhé strany hranice – v Sýrii kde bojují proti vládě tamního autoritářského prezidenta Bašára Asada Ve městě Ramádí se ozývala střelba Irácké ozbrojené síly plánovaly ztracené území dobýt zpět Irácké vojsko ostřelovalo Fallúdžu za pomocí minometů údajně 8 lidí zahynulo a 30 lidí bylo zraněno Mezi mrtvými se měli nacházet i někteří kmenoví vůdci Spojené státy americké a Írán jsou ochotny poskytnout Iráku zbraně a výzbroj nikoli však vojáky Ministr zahraničí John Kerry je přesvědčen že Irák by se měl s islamisty na svém území vypořádat sám bez cizího vojenského zásahu USA mimo jiné zvažuje i nabídku pomoci s výcvikem iráckých speciálních jednotek Jejich výcvik by s největší pravděpodobností mohl probíhat na území Jordánska V červnu 2014 dobyl ISIL velkou část severního Iráku včetně několika hraničních přechodů Dobyt byl dvoumilionový Mosul který padl do rukou islamistům poté co vládní jednotky dezertovaly Islamisté také vykradli banky ve městě čímž se stali nejbohatší teroristickou organizací na světě Probíhaly také boje o strategickou rafinerii v Bajdží< ref> Islámský stát od června 2014 Dne 29 června 2014 byla organizace znovu přejmenována na Islámský stát tentokrát však vyhlásila i obnovení islámského chalífátu Její vůdce Abú Bakr al-Bagdádí prohlásil sám sebe za chalífu Ibráhíma< ref> Postup islamisté zastavili v Tikrítu kde odrazili útok irácké armády a namísto toho se soustředili na boj s Kurdy V srpnu 2014 dobyli město Sindžár obývané náboženskou menšinou jezídů poté co se z něj kurdské milice pešmergů stáhly Výsledkem byl exodus obyvatel z města z nichž mnoho uvízlo na hoře Džabal Sindžár Islamisté během útoku zabili nejméně 500 jezídů a některé i pohřbili zaživa zajali také stovky žen které drží jako otrokyně Islámský stát v Libyi „Vilájet Barka Od začátku roku 2014 působí v libyjském městě Derna ozbrojenci z řad Islámského státu vyhlašující oddanost k Abú Bakru al-Bagdádímu Dne 5 října 2014 je město pod úplnou kontrolou Islámského státu v počtu 800 bojovníků Islamisté označují tuto oblast jako provincii tj vilájet Barka což je arabský název pro Kyrenaiku Intervence USA a spojenců 8 srpna 2014 americký prezident Barack Obama autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu a humanitární pomoc jazídským uprchlíkům v pohoří Sindžár Cílem úderů byla kromě prevence genocidy také ochrana amerických zájmů v Iráku Vojenská operace byla později rozšířena kvůli ochraně irácké infrastruktury a letecké podpoře irácké armády Po rozšíření úderů proti Islámskému státu byly kurdské a irácké jednotky schopné zvrátit islámistický postup a znovu obsadit Mosulskou přehradu která je největším vodním dílem v Iráku 10 září americký prezident Barack Obama oznámil že autorizoval letecké údery na pozice Islámského státu v Sýrii pokud je schválí americký kongres Zároveň oznámil že navýší počet úderů v Iráku 19 září provedlo francouzské letectvo nálet na muniční sklad Islámského státu 22 září provedly ozbrojené síly USA Bahrajnu Jordánska Kataru Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů nálety na pozice Islámského státu v Sýrii Dohoda s An-Nusrou V listopadu 2014 uzavřeli představitelé Islámského státu a Fronty an-Nusrá organizací Al-Káidy dohodu o spolupráci Obě organizace bojovaly doposud proti sobě Zločiny Na území islámského chalífátu je údajně přísně dodržováno islámské právo šaría Podle Mezinárodního svazu muslimských učenců jsou ale některé kroky IS nekompatibilní s právem šaría< ref> < ref> Podle svazu není zabíjení a mučení nevinných lidí jehož se IS dopouští u svých odpůrců nic než zločin Islámský stát například také zveřejňuje natočená videa poprav svých odpůrců které využívá pro zastrašování a k propagandě Mnoho z nich provedl například britský občan Mohammed Emwazi známý jako Džihádista John Islámský stát se také dopouští kulturních zločinů kdy otevřeně ničí starobylé památky protože jde o pohanské modly ke kterým se lidé modlí místo k Alláhovi V muzeu v Mosulu tak jeho stoupenci zničili až tři tisíce let staré asyrské a akkadské sochy nevyčíslitelné hodnoty Vypálili také zdejší knihovnu s 8000 vzácných svazků a se vzácnými artefakty univerzitní knihovnu nebo divadlo V provincii Anbár také vypalují knihovny a zničili tak už 100 tisíc svazků Část ale propašovali za hranice a prodali< ref> Spojenci Oponenti Globální koalice proti Islámskému státu Ostatní oponenti Liga arabských států Al-Káida Fronta an-Nusrá Anonymous Poznámky Reference Související články Sykesova-Picotova dohoda Boko Haram Válka v Iráku Irácká krize Občanská válka v Sýrii Islámský emirát Afghánistán Externí odkazy – grafický přehled úspěšného nástupu a růstu IS na stránkách Washington Post Iva Brožová 7 března 1951 Brno Život Iva Brožová se narodila Brně její otec byl zahraniční letec V letech 1969–1974 studovala na Právnické fakultě Masarykovy univerzity tehdy Universita J E Purkyně v Brně v roce 1975 získala titul doktorky práv Je vdaná manžel Jaroslav je advokátem Má jednoho syna Pedagogická činnost Od roku 1975 začala přednášet na Právnické fakultě Masarykovy univerzity jako externí učitelka v roce 1978 musela pedagogickou činnost z politických důvodů odmítnutí členství v KSČ opustit V roce 1990 se stala přípisem děkana rehabilitovaným učitelem a začala opět tamtéž externě přednášet Justiční dráha Od roku 1974 byla justiční čekatelkou Krajského soudu v Brně v letech 1975 až 1990 pak byla soudkyní Městského soudu v Brně V roce 1990 začala působit jako soudkyně Krajského soudu v Brně postupně se stala poradkyní Ústavního soudu ČSFR Po zániku federace byla 15 července 1993 jmenována soudkyní Ústavního soudu České republiky ale 8 prosince 1999 Ústavní soud opustila a v roce 2000 se stala soudkyní Nejvyššího soudu kde se stala předsedkyní jeho občanskoprávního kolegia Dne 20 března 2002 byla jmenována předsedkyní soudu 21 ledna 2015 prezident republiky přijal její rezignaci důvodem dle jejích vlastních slov je její důchodový věk a snaha vyjít vstříc dalším změnám ve vedení soudu Spor o roli a nezávislost soudců V únoru roku 2006 byla prezidentem České republiky Václavem Klausem odvolána z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu na základě tehdy platného ustanovení v zákoně č 6 2002 Sb o soudech a soudcích který umožňoval odvolání předsedů a místopředsedů soudů pro závažné porušení zákonem stanovených povinností tím kdo je jmenoval Iva Brožová podala proti svému odvolání ústavní stížnost a požádala Ústavní soud o zrušení části zákona která odvolávání předsedů a místopředsedů umožňovala a která podle Brožové byla protiústavní Ústavní soud se přiklonil k názoru Brožové a zrušil onu část zákona o soudech a soudcích jako neústavní Ve svém druhém nálezu Ústavní soud zrušil odvolání Ivy Brožové z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu prezidentem republiky jako protiústavní Reference Externí odkazy Ivan Fuksa 15 července 1963 Příbram je český politik od května 2010 do listopadu 2012 poslanec Parlamentu České republiky a od července 2010 do října 2011 ministr zemědělství v Nečasově vláděV letech 1992–2002 působil jako 1 zástupce starosty v Příbrami v letech 2002–2006 byl starosta Příbrami a v období 2007–2010 byl prvním náměstkem ministra financí České republiky Vzdělání a profesní kariéra Fuksa vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní v Praze a Vysokou školu dopravy a spojů Pracoval u Dopravních podniků v Praze a po návratu do Příbrami v roce 1988 se stal učitelem odborných předmětů na Střední průmyslové škole tamtéž Několik měsíců před Sametovou revolucí byl vyšetřován Státní bezpečností< ref> Politická kariéra V roce 1990 byl jako člen Občanského fóra zvolen členem městského zastupitelstva Příbrami Spoluzakládal příbramskou Občanskou demokratickou stranu ODS Jako její lídr ji dovedl k vítězství v komunálních volbách v roce 2002 a stal se příbramským starostou ve funkci nahradil Josefa Vacka< ref> Fuksa byl spolu s celým vedením příbramské radnice vyšetřován policií v souvislosti s úplatkářskou aférou kolem společnosti Tender Group kterou odstartovala razie v roce 2002 Po šesti letech důkladného prošetřování všech zakázek policie konstatovala že v Příbrami nedošlo k žádnému porušení zákona V roce 2006 Fuksou vedená ODS získala v zastupitelstvu 11 křesel z 25 ale nedokázala najít koaličního partnera a odešla do opozice Starostou se stal Josef Řihák ČSSD 29 ledna 2007 byl ministrem financí Miroslavem Kalouskem jmenován prvním náměstkem Na podzim 2007 stanul v čela vládní komise pro rozvoj Brd 13 července 2010 byl jmenován ministrem zemědělství České republiky Jako své priority v úřadu uváděl vyjednání spravedlivých podmínek pro české zemědělce v EU; úspory v resortu poctivou a racionální správu majetku státu; ochranu půdy před erozí povodněmi a zastavováním; zvýšení konkurenceschopnosti českého zemědělství a dokončení majetkového vypořádání Kritickou pozici k práci ministra Fuksy zastávaly dřevozpracovatelské organizace a Hnutí Duha a to především kvůli připravovanému tendru na těžbu dřeva Ivan Fuksa ve funkci ministra zemědělství prosadil novou koncepci hospodaření v Lesích ČR tzv „Dřevěnou knihu i mimoparlamentní Zelení Dne 4 října 2011 byl na návrh premiéra Nečase odvolán Nečas ho kritizoval za údajnou nedostatečnou aktivitu ve vládě sám Fuksa to dal do souvislosti s vnitrostranickým bojem ve středočeské ODS Na podzim 2012 patřil mezi 6 nespokojených „rebelujících" poslanců kteří nebyli ochotni podpořit vládní balíček určený pro snížení státního schodku Vládní balíček totiž obsahoval mimo jiné i zvýšení dolní sazby DPH o jedno procento které především představovalo předmět Fuksovy kritiky Ivan Fuksa na 23 kongresu ODS vysvětloval pozici rebelujících poslanců ODS k úspornému balíčku a na poslední chvíli se rozhodl kandidovat na post předsedy ODS a získal podporu 30 % delegátů nicméně dosavadní lídr strany Petr Nečas svou pozici obhájil 6 listopadu pak Fuksa složil poslanecký mandát s tím že pro návrh prosazovaný premiérem a většinou v ODS nemůže hlasovat< ref> Na konci listopadu potvrdila společnost Český Aeroholding že se Fuksa od ledna 2013 stane vrchním ředitelem společnosti Na starost by měl mít zejména řešení privatizace Českých aerolinií Kvůli celému politickému obchodu podal advokát Václav Láska trestní oznámení na exposlance Fuksu Šnajdra a Tluchoře kvůli podezření z přijetí úplatku a na premiéra Nečase kvůli podezření z uplácení< ref> 13 června 2013 byl Fuksa zadržen při rozsáhlé akci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Nicméně na základě usnesení Nejvyššího soudu který ve věci rozhodl tak že se na předmětné jednání exposlanců Fuksy Šnajdra a Tluchoře vztahuje poslanecká imunita byli společně 16 července 2013 z vazby propuštěni< ref> Osobní život Fuksa je podruhé ženatý z druhého manželství má dvě děti Je aktivním sportovcem věnuje se námořnímu jachtingu zdolal vrchol Mont Blancu a dokončil několik mezinárodních maratonů Odkazy Reference Externí odkazy v pořadu Impulsy Václava Moravce čili džez z angličtiny je původně americký hudební styl který vznikl na začátku 20 století mezi afroamerickou komunitou na jihu Spojených států amerických smísením afrických a evropských hudebních stylů Jeho africké kořeny se projevují hlavně v používání blue tónů odpovídaček improvizace polyrhythmů synkop a spláchnutých tónů Později přebíral i prvky populární hudby Původ slova jazz které bylo pro označení této hudby poprvé použito okolo roku 1915 je nejasný avšak pravděpodobně se jedná o zkomolenou zkratku jasmine v narážce na jasmínový parfém populární v New Orleans té doby Jazz od svého počátku ve 20 století vytvořil mnoho podžánrů od New Orleánského Dixielandu datovaného na začátek 10 let přes big bandovský swing ze 30 a 40 let bebop ze středních 40 let rozmanitosti Latin-jazzu a jeho kombinací například Afro-Cuban a Brazilian jazz z 50 a 60 let jazz-rock fusion ze 70 let až po pozdější vývoj jako např acid jazz Původ V roce 1808 připlulo do USA skoro půl milionu Afričanů-otroků Hojně přijížděli ze západní Afriky a přivezli s sebou mohutnou kmenovou hudební tradici Africká hudba byla velmi účelová pro práci nebo rituály včetně pracovních písní a bojových pokřiků Podle africké tradice měli jednohlasou melodii a používali odpovídačky call-and-response ale bez evropské představy harmonie Rytmy odrážely africký způsob mluveného projevu Používali pentatonické stupnice prokládané blue tóny v blues a jazzu Na začátku 19 století rostl počet černošských muzikantů kteří se učili hrát na evropské nástroje především housle které používali k parodování evropské taneční hudby v jejich tradičních tancích cakewalk Naopak umělci černě namaskovaní v evropských a amerických pěveckých show rozšiřovali černošskou hudbu mezi širokou veřejnost kombinovali synkopy a evropský harmonický doprovod Louis Moreau Gottschalk upravil africko-americkou hudbu cakewalk jihoafrické karibské a jiné otrocké melodie jako salonní písně pro piano Další ovlivnění přišlo od černošských otroků kteří se učili harmonický styl chorálů a včlenili je do své hudby např spirituálů Původ blues je nedoložený ale jedna z možností je že vzniklo jako světská podoba spirituálů Paul Oliver věnoval pozornost podobě nástrojů hudby a sociálních funkcí s grioty v savaně západní Afriky 1890–1910 Ragtime Osvobození otroků vedlo k novým možnostem vzdělání osvobozených Afroameričanů ale striktní sociální oddělení znamenalo omezené pracovní možnosti Černošští muzikanti připravovali pro nižší společenské vrstvy zábavu jako tance pěvecké show pianisté hráli v barech klubech a nevěstincích V roce 1897 první bělošský skladatel William H Krell vydal svou "Mississippi Rag" jako první napsané instrumentální ragtime pro piano Následují rok napsal pianista Scott Joplin skladbu "Original Rags" poté v roce 1899 vydal mezinárodní hit "Maple Leaf Rag" Napsal řadu známých ragtimů kombinujících synkopy banjo figury a někdy i call-and-response Blues vydal a zpopularizoval W C Handy jehož "Memphis Blues" z roku 1912 a "St Louis Blues" z roku 1914 se staly jazzovými standardy Muzika z New Orleans Muzika z New Orleans měla dalekosáhlý efekt na vývoj raného jazzu Hodně tamních jazzových interpretů hrálo v nevěstincích a barech ve čtvrti nazývané Storyville Pochodové kapely hrály na pohřbech africké komunity v USA Nástroje v těchto kapelách a v tanečních kapelách se staly základními nástroji pro jazz žestě a dechové nástroje bicí Malé kapely které samy učily afroamerické muzikanty mnoho z nich pocházelo z tradic pohřebních procesí v New Orleans hrály původní roli ve vývoji a rozšíření raného jazzu procestovaly naskrz černošské komunity na jihu a od roku 1914 hráli Afro-Creole a afroameričtí muzikanti v západních a jižních městech USA Afro-Creolský pianista Jelly Roll Morton začal svou kariéru v Storyville Od roku 1904 procestoval s Vaudeville show města na severu USA včetně Chicaga a New Yorku Jeho "Jelly Roll Blues" jež napsal v roce 1905 byla publikována v roce 1915 jako první jazzové tištěné aranžmá Mnoho muzikantů to přitáhlo do New Orleans Na severovýchodě USA se rozvíjelo hraní ragtime zejména James Reese Europe a jeho symfonický Cleff Club orchestr v New Yorku který hrál na benefičním koncertu v Carnige Hall v roce 1912 a jeho "Society Orchestra" která se v roce 1913 stala první nahrávkou černošské skupiny Eubie Blake ovlivněný James P Johnsonem vyvíjí "Stride" piano playing ve kterém pravá ruka hraje melodii zatímco levá ruka se stará o rytmus a basu "Livery Stable Blues" od Original Dixieland Jass Band vydaný v roce 1917 je jedna z prvních nahrávek raného jazzu Toho roku nespočet kapel vytvořila nahrávky se zdůrazněním slova "jazz" v názvu kapely ale většinou to byl spíše regtime než jazz V září 1917 WC Handy a jeho Orchestra of Memphis nahrála coververzi písně "Livery Stable Blues" V únoru 1918 James Reese a jeho pěchotní kapela "Hellfighters" přivezla regtime do Evropy během první světové války Po návratu nahrály "The Darktown Strutter's Ball" 20 a 30 léta 20 století Prohibice v USA 1920–1933 zakázala prodej alkoholických nápojů Nezákonné prodejny alkoholu způsobily ruch v ulicích "Jazzového věku" éry kdy populární hudba obsahovala aktuální taneční písně nové písně a divadelní melodie Jazz začal být považován za nemorální a mnoho členů starší generace to vidělo tak že je to vyhrožování starým zásadám v kultuře a prosazování nových úpadkových hodnot "Roaring Twenties" bouřlivých dvacátých let Od roku 1919 Kid Oryův Original Creole Jazz Band složený z muzikantů z New Orleans hrál v San Francisku a Los Angeles kde v roce 1919 nahráli svou první nahrávku Každopádně hlavním centrem rozvoje jazzu bylo Chicago kde King Oliver k sobě připojil Billa Johnsona Ten rok spatřil i první nahrávku Bessie Smithové nejznámější bluesové zpěvačky 20 let 20 století Bix Beiderbecke vytvořil kapelu The Wolverines v roce 1924 V témže roce se Louis Armstrong přidal k taneční kapele Fletcher Hendersona jako hlavní sólista na rok Pak zformoval vlastní skupinu Hot Five a vytvořil oblíbený scat singing pěvecká improvizace Jelly Roll Morton nahrával s kapelou New Orleans Rhythm Kings poté zformoval jeho kapelu Red Hot Peppers Byl velký odbyt výstřední taneční hudby hrající bělošskými orchesrty jako třeba Orchestr Jean Goldketta a Orchestr Paul Whitemana V roce 1924 nacvičil se svým Whitemans Orchestra Rhapsody in Blue od George Gershwina Další masový příliv hudebních souborů obsahoval např Fletcher Hendersons band Duke Ellingtons band in New York a Earl Hiness Band in Chicago Všechny uvedené měly značný vliv na vývoj bigbandovského swingu Swing Třicátá léta patřila populárním swingovým big bandům v nichž se někteří sólisté zapsali do dějin jako kapelníci Patří mezi ně Count Basie Cab Calloway Fletcher Henderson Earl Hines Duke Ellington Artie Shaw Tommy Dorsey Benny Goodman Frank Sinatra a Glenn Miller Swing byl také taneční hudba a byl v rádiích živě vysílán po celé Americe po řadu let Ačkoliv to byl kolektivní zvuk nabízel individuálně muzikantům šanci zahrát si sóla a improvizované melodie tematické sóla které leckdy mohou být velmi komplexní a důležitou hudbou Časem se sociální kritika rasového oddělení vrátila do normálu a bělošští kapelníci zase začali nabírat černošské hudebníky Ve středních 30 letech Benny Goodman přemluvil pianistu Teddyho Wilsona vibrafonistu Lionela Hamptona a kytaristu Charlieho Christiana k připojení do malého seskupení Styl raných 40let známý jako "jumping the blues" nebo jump blues používali malá comba jazzové kapely té doby se 3-4 členy Je pro ně typické vysoké tempo skladby a bluesové akordové postupy Kansas City Jazz v roce 1930 vytvořila přemostění od big bandů k bebopu ovlivňující celá 40 léta Jazz v Evropě Mimo USA začíná jasný evropský styl jazzu vznikat ve Francii v Quintette du Hot Club de France Belgický kytarový virtuos Django Reinhardt rozšířil gypsy jazz mix amerického swingu ze 30 let francouzských "dud" a východoevropského folku s pomalým svůdným cítěním Hlavními nástroji jsou steel kytara housle a kontrabas Sólové přechody z jednoho hráče na druhého jako třeba kytara a basa hrají roli v rytmické sekci 40 a 50 léta 20 století Dixieland revival Na konci 30 let se znovu začala oprašovat "Dixieland" hudba vracela se k původnímu kontrapunktivnímu New Orleánskému stylu Z velké části tomu napomáhali nahrávací společnosti publikující rané jazzové klasiky jako třeba Oliverovy Mortonovy a Armstrongovy kapely 20 let Revivalů se zúčastnily dvě skupiny muzikantů První skupina byla složená z hráčů kteří začínali jejich kariéru v tradičním stylu a vrátili se nebo pokračovali v tom co hráli po většinu času Tyto revivaly vedla skupina Bobcats kterou založil Bob Crosby Dalšími vedoucími Dixieland revivalisty byli Max Kaminsky Eddie Condon a Wild Bill Davison Většina hráčů v těchto skupinách pocházelo ze středozápadu ale našel se mezi nimi malý počet muzikantů z New Orleans Druhou skupinou revivalistů byly mladí muzikanti kteří byli příliš mladí na to aby byly zasažení počátky jazzu ale kteří nyní odmítli styl swingu a začali preferovat tradiční metody hry Lu Watters band byl nejspíše tím největším prominentem této druhé skupiny Louis Armstrong zformoval jeho Allstars band který se stal vedoucím souborem mezi Dixieland revivaly Napříč 50 a 60 léty byl Dixieland jeden z nejvíce komerčně známým jazzovým stylem v USA Evropě a Japonsku Bebop Uprostřed 40 let se bebopeři snažili pomoci vyzdvihnout jazz z taneční populární muziky k více vyzývavé "hudební" hudbě Významné odlišnosti od swingu rozváděli první bebopeři prvky z taneční muziky vytvářeli bebop více jako uměleckou formu ale zároveň trošku jako potenciálně populární a komerční záležitost Vlivnými muzikanty v bebopu byli např saxofonista Charlie Parker pianista Bud Powell a Thelonious Monk trumpetista Dizzy Gillespie a Clifford Brown basista Ray Brown a bubeník Max Roach Bebopeři vnášeli do jazzu nové formy barevnosti tónu nesouzvuku a více abstraktních forem improvizací kde používali akordové "mimoně" náhradní akordy a pozměněné akordy Měnil se i styl bubnování na více úskočný a explozivní ve kterém byl činel ride používán pro udržení rytmu zatímco snare a bassový buben byly použity pro neočekávané akcenty Tyto odchylky od toho času hlavního jazzového proudu se zprvu setkávaly s nepochopením občas byly nepřátelské ohlasy mezi fandy a kolegy muzikanty Přesto po 50 letech 20 století se bebop zapsal do jazzového slovníku jako akceptovaná součást jazzu Cool jazz Cool jazz byl vyzdvižen na konci 40 let v New Yorku jako výsledek kombinování převážně stylu bělošských jazzových muzikantů a černošských beboperů Nahrávky cool jazzu od Chet Bakera Dave Brubecka Bill Evanse Gil Evanse Stan Getze a Modern Jazz Quartetu měly obvykle odlehčený zvuk který zabránil agresivnímu tempu a harmonické abstrakci z bebopu Důležitou nahrávku Birth of the Cool vytvořil trumpeťák Miles Davis Hráči jako třeba pianista Bill Evans začali hledat novou cestu ke struktuře jejich improvizace objevováním formální muziky Cool jazz byl později silně spojován se scénou West Coast jazz Mělo to vliv na pozdější průběh vývoje jako třeba pro Bossa Nova modal jazz a také pro free jazz Hard bop Hard bop je odbočka od bebopu nebo "bop" do kterého se začlenily vlivy z rhythm and blues gospel music a blues obzvláště v saxofonové a klavírní hře Dard bop se rozvinul uprostřed 50 let zčásti jako odpověď na oblibu cool jazzu na začátku 50 let Uskupil se mezi lety 1953 a 1954 současně se vrůstem rhythm and blues Miles Davisovo dílo "Walkin'" ohlašovalo nový styl pro svět jazzu Kvintet Art Blakey and the Jazz Messengers s kapelníkem Blakeym pianistou Horace Silverem a trumpetistou Clifford Brownem byly vedoucími články v hard bopovém hnutí společně s Davisem Free jazz Free jazz a jeho podobná forma avant-garde jazz jsou podžánry jazzu založené na bebopu používající méně předepsaných materiálů a poskytují hráči více svobody Free jazz používá implicitní nebo volnou harmonii a tempo která byla na začátku vnímána jako kontroverzní Basista Charles Mingus je také často spojován s průkopem ve světě jazzu ačkoliv jeho aranže prolínalo nespočet stylů a žánrů První větší pohnutí přišlo v 50 letech s ranými pracemi Ornette Colemana a Cecil Taylora V 60 letech to byli například John Coltrane Archie Shepp Sun Ra Albert Ayler Pharoah Sanders a další Free jazz rychle našel oporu v Evropě Není náhodou že mnoho muzikantů jako Ayler Taylor Steve Lacy a Eric Dolphy strávili v Evropě delší dobu 60 a 70 léta 20 století Latin jazz Latin jazz má dva hlavní typy Afro-Cuban jazz a Brazilian jazz Afro-Cuban jazz byl v USA hrán po éře bebopu zatímco Brazilian jazz začal být populární během 60 let Afro-Cuban jazz se začal jako styl rozvíjet uprostřed 50 let díky muzikantům jako Dizzy Gillespie a Billy Taylor ovlivněnými mnoha kubánskými muzikanty jako Xavier Cugat Tito Puente a Arturo Sandoval Brazilian jazz jako například bossa nova vychází ze samby a přidávají se prvky z jazzu a mnoha dalších klasických a populárních stylů 20 století Bossa je vesměs nepříliš rychlá s melodií zpívanou v Portugalštině nebo Angličtině Průkopníky v tomto stylu byli Brazilci Joao Gilberto Antônio Carlos Jobim Vinícius de Moraes a spousta dalších Příbuzným stylem je jazz-samba popisovaná jako kompozice bossa novy vložená do jazzových frází interpretovaná například Stan Getzem a Charlie Byrdem Soul jazz Soul jazz vznikl vývojem hard bopu mísil silné vlivy blues gospelu a rhythm and blues v hudbě pro malé skupiny nejčastěji organ tria používajícím Hammondových varhanů Na rozdíl od hard bopu soul jazz vesměs zvýrazňuje opakující se formy a melodické oraty a improvizace je často méně komplikovaná než u ostatních druhů jazzu Horace Silver měl na velký vliv na vývoj soul jazzu v jeho písničkách používá funky a často i improvizaci kostelních varhan Mezi známé soul jazzové varhaníky patří Jimmy McGriff Jimmy Smith a Johnny Hammond Smith a mezi významné tenor saxofonisty patří třeba Eddie "Lockjaw" Davis a Stanley Turrentine Jazz fusion Na konci 60 let a začátkem 70 let se začala tvořit hybridní forma jazz rocku Jazz fusion Ačkoliv se jazzoví puristé bránili proti mixování jazzu a roku někteří důležitější jazzoví inovátoři přeskočili od dobové hardbop scény k fusion Jazz fusion často mísí rytmus neobvyklé takty synkopy a složité akordy a harmonie využívající velký počet elektrických nástrojů jako třeba elektrická kytara elektrická baskytara elektrické piano a syntezátory Vynikajícími hráči jazz fusion byli Miles Davis keyboardista Chick Corea a Herbie Hancock bubeník Tony Williams kytarista Larry Coryell a John McLaughlin saxofonista Wayne Shorter a baskytarový skladatel Jaco Pastorius Trendy 70 let Na začátku 70 let nastala obroda zajímavostí v jazzu a dalších formách afro-americké kultury Muzikanti jako Pharoah Sanders Hubert Laws a Wayne Shorter začali používat kalimbo cowbell shekeire a další hudební nástroje pro jazz ne zrovna typické Za povšimnutí stojí také jazzová harfistka Alice Coltrane jazzový violinsta Jean-Luc Ponty a jazzový dudák Rufus Harley Jazz se začal rozrůstat a měnit bral inspiraci v ostatních druzích hudby jako například světová hudba experimentální hudba a rock a pop music Kytarista John McLaughlin a jeho Mahavishnu Orchestra hrála kombinaci jazzu a rocku s prvky muziky z východní Indie V nahrávací společnosti ECM natočilo desky mnoho umělců například Keith Jarrett Paul Bley the Pat Metheny Group Jan Garbarek Ralph Towner a Eberhard Weber Otevřeli tím dveře nové estetické muzice využívající převážně akustické nástroje a smísily je s prvky ze světové a folkové muziky 1980 – 2000 V 80 letech se jazzová komunita ztenčila a rozdělila Především starší posluchačstvo udržovalo zájem o tradiční a přímé formy jazzu Wynton Marsalis se snažil tvořit hudbu založenou na víře v tradice inspiraci hledal u Louise Armstronga a Duke Ellingtona Na začátku 80 let lehce komerční forma jazz fusion nazývaná pop fusion nebo "smooth jazz" se stala úspěšnou a hrála se na všech důležitějších rádiích Význační smooth jazz saxofonisté byli Grover Washington Jr Kenny G a Najee Později v 80 letech a začátkem 90 let některé podžánry spojily jazz s populární muzikou a vznikl tak Acid jazz nu jazz a jazz rap Acid jazz a nu jazz kombinoval elementy jazzu s moderní formou elektrické taneční muziky Avšak nu jazz je založený na jazzové harmonii a melodii většinou v ní nenajdeme improvizaci Jazz rap spojil jazz a hip-hop Gang Starr nahráli "Words I Manifest" "Jazz Music" a "Jazz Thing" ve spolupráci s Branford Marsalisem a Terence Blanchardem Od roku 1993 raper Guru a jeho Jazzmatazz používali jazzový muzikanty je svým studiovým nahrávkám Radiohead Björk a Portishead také často vkládali do své muziky prvky z jazzu Na začátku 21 století "přímý" jazz pokračoval v dovolávání se na jádro posluchačů Osvědčení jazzoví muzikanti jejichž kariéra trvala desetiletí jako Chick Corea Jack DeJohnette ill Frisell Charlie Haden Herbie Hancock Roy Haynes Keith Jarrett Wynton Marsalis John McLaughlin Pat Metheny Paquito D'Rivera Sonny Rollins John Scofield Wayne Shorter John Surman Stan Tracey a Jessica Williams pokračovali v nahrávání a vystupování Našlo se i pár novátorských jazzových umělců kteří se v roce 1990–2000 dostali na popředí Byly to třeba The Bad Plus Brad Mehldau Robert Glasper Brian Blade Larry Goldings Kurt Rosenwinkel Gonzalo Rubalcaba a Medeski Martin & Wood Definice Jelikož termín „jazz se používá pro pestrou škálu různých stylů jednotná definice sjednocující všechny styly by byla zavádějící Někteří fanatikové si stojí za jasnými definicemi které z pojmu jazz vyjímají všechny druhy hudby od jazzu pouze odvozené ale hudebníci samotní odmítají definovat hudbu kterou sami hrají Duke Ellington pojem shrnul větou „Všechno je to hudba Někteří kritikové dokonce tvrdí že ani Ellingtovona hudba nebyla jazzem jelikož podle nich čistý jazz nikdy neměl být v orchestrální podoběna druhou stranu „transformace Ellingtonových nahrávek v podání jeho přítele Earla Hinese na albu Earl Hines Plays Duke Ellington vydaném 1970 byly hudebním kritikem Benem Ratiffem označeny za „stejně dobrý příklad jazzu jako cokoliv jiného Dlouho se debatovalo o definici hranice co je ještě jazz Ve 30 letech kritizovali milovníci jazzu inovace spojené s érou swingu které podle nich odporovaly improvizačnímu stylu spojenému s „čistým jazzem V průběhu 40 50 A 60let spolu vedli spory hráči tradičního jazzu a bebopeři kteří navzájem svou tvorbu kritizovali za to že jí k jazzu „něco chybí Přestože změny a transformace jazzu pod novými vlivy jsou často označovány za jeho znehodnocování Andrew Gilbert oponuje tím že jazz má „schopnost absorbovat a měnit vlivy z různých různorodých stylů Dlouho byly kritizovány formy jazzu ovlivněné komerční populární hudbou proti kterým se bouřili hlavně bebopeři Fanoušci tradičního jazzu naopak kritizovali bebop tzv Fusion era probíhající v 70 letech a další inovace označujíc je za znehodnocení jazzové tvorby Podle Bruce johnsona ale byl jazz odjakživa na rozhraní mezi komerční hudbou a uměním Gilbert podotýká že pojetí základních zásad jazzu se stále vyvíjí a že „plody minulosti se stále mohou stát „nadřazenými výstřední kreativitě a inovacím dnešních umělců Jazzový kritik Gary Giddins namítá že šíření jazzu je dnes příliš institucionalizované a kontrolované velkými firmami hudebního průmyslu a že jazz čelí „těžkým časům respektovanosti a přijetí bez jakéhokoliv zájmu David Ake varuje že vytvoření norem pro jazz bude znamenat vytlačení na okraj tvorby většiny nových avantgardních forem jazzu Jedna z možností jak obejít defininí problémy je definovat pojem jazz více obecně Podle Krina Gabbarda je jazz předobrazem vhodným pro vytvoření mnoha druhů muziky které mají dost společného na to aby si zachovaly společnou tradici Travis Jackson definuje jazz také zeširoka tvrzením že je to muzika obsahujííc kvality jako je „swinging swingování improvizace skupinoá spolupráce vytvoření si „individuálního hlasu a otevřenost jiným hudebním možnostem Improvizace Jestli je v jazzu něco těžké definovat pak určitě jedna z těch věcí bude improvizace Hráči blues běžně zakládali svá sóla zčásti na Call and response pocházejícím z afro-americké tradice a z části na pracovních a bojovných písní černochů To jsou základní rysy klasického jazzu Mezitím co v evropské klasické muzice se hráči snaží zahrát skladbu přesně jak byla napsána bez jakýchkoliv kudrlinek a změn doprovodu Naproti tomu v jazzu zkušený hráč ztvární skladbu ve velice individuálním stylu a nikdy nezahraje jednu skladbu dvakrát naprosto stejně Jazzový hudebník mění melodie souzvuky a odmlky podle své nálady osobních zkušeností spolupráce s ostatními muzikanty nebo i s diváky Evropská klasická hudba je údajně skladatelovým médiem Jazz naproti tomu je většinou charakterizován jako demokratická společná kreativita interakce a spolupráce která klade stejný důraz na přínosy skladatelovy i hudebníkovy obratně odlišující jedno od druhého Ve stylu „New Orleans a „Dixieland se jednotliví muzikanti střídali v hraní melodie zatímco ostatní improvizovali a hráli protimelodie S příchodem éry swingu začaly big bandy více spoléhat a přiklánět se k předepsané hudbě ta více spoléhala na pevný řád a psané notové zápisy které se hudebníci buď naučili nebo je odposlouchali Mnoho jazzových hudebníků neumělo ani číst noty Sólisté ale i v těchto předepsaných skladbách improvizovali Později při vzestupu bebopu se trend soustředil znovu na malé kapely a maximální improvizaci Hlavní melodie známá jako „téma byla nastíněna na začátku a na konci skladby ale prostředek byl vyplněn sérií improvizací Pozdější styly jako modal jazz opustily striktní dodržování pořadí akordů čímž daly hudebníkům ještě větší prostor k improvizacím Avant-garde jazz a free jazz opouští dokonce i stupnice a rytmy Jazz v české hudbě Jazz je hudba vážná beze zpěvu u některých výjimek se zpěv objevit můžea hraje se spíše na piáno saxofon klarinet a podobně se u nás poprvé zřejmě objevilo v názvu skladby skladatele Otakara Samka Wentery Jazz To bylo v roce 1919 Ovšem s jazzem jak se hrál v té době v USA měla tato hudba pramálo společného Jazzem se totiž tehdy nazývala jakákoli hudba či orchestr který měl soupravu bicích nástrojů Povědomí o jazzové hudbě bylo u nás ještě ve 20 letech velmi kusé Naši mladí avantgardní umělci však začali stále častěji jezdit do Mekky kumštýřů té doby do Paříže Zde se setkávali s hudbou jejíž rytmy více vyhovovaly jejich životním pocitům a celkové atmosféře doby Ta nová dravá hudba se nazývala jazz V roce 1928 byla vydána kniha s prostým názvem Jazz Byla to první česká a jedna z prvních evropských knih pojednávajících o jazzu Nejvýraznější osobností vyrostlou z tohoto jazzového podhoubí však byl Jaroslav Ježek Jeho jazzová tvorba bývá někdy označována jako raný český swing Ježek se narodil v Praze na Žižkově Hlásil se na konzervatoř přijímací komise poznala jeho hudební nadání byl přijat Ježek absolvoval konzervatoř jako klavírista a skladatel Po nástupu fašismu se jazzová hudba stala nežádoucí jako hudba méněcenné rasy Toto období si vyžádalo mnoho obětí mezi hudebníky Nesmyslné zákazy a omezení obcházeli hudebníci různými způsoby Po zákazu tanečních zábav se písně dostaly na koncertní pódia Začaly tak plnit i poslechovou funkci Jazz obohatil naši hudbu o zcela nové prvky a inspiroval řadu výtvarníků básníků divadelníků či filmařů Po naivních začátcích a převzatých skladbách začaly vznikat kvalitní české písničky které se staly zdrojem pro populární hudbu druhé pol 20 stol Odkazy Reference Související články Seznam jazzových kytaristů Jazz dance Step tanec Externí odkazy Jihoafrická republika zkráceně JAR často též Republika Jižní Afrika< ref> je jeden z nejvyspělejších afrických států Na hrubém domácím produktu celé Afriky se podílí více než jednou pětinou Leží na jihu afrického kontinentu Sousedí s Namibií Botswanou a Zimbabwe na severu Mozambikem a Svazijskem na východě Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho Oficiální názvy Vzhledem k velkému počtu úředních jazyků má Jihoafrická republika více oficiálních názvů Republic of South Africa anglicky Republiek van Suid-Afrika afrikánsky iRiphabliki yeSewula Afrika jižní ndebele iRiphabliki yomZantsi Afrika xhosa iRiphabhuliki yaseNingizimu Afrika zulu Rephaboliki ya Afrika-Borwa sotho Repabliki ya Afrika-Borwa jižní sotho Rephaboliki ya Aforika Borwa tswana iRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika swati Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe venda Riphabliki ra Afrika Dzonga tsonga Historie Obdobně jako jiné africké země má i JAR velice dlouhou historii lidského osídlení Podle archeologických nálezů se na území JAR vyskytoval již Australopithecus africanus před třemi miliony lety dále pak člověk zručný člověk vzpřímený a člověk rozumný Před příchodem Evropanů na území dnešní Jihoafrické republiky žili Sanové Khoikhoiové a později také Bantuové Evropská kolonizace V roce 1488 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz Vylodil se v Zátoce mušlí Mossel Bay Dalších sto let zde přistávaly lodě pouze z Portugalska; Portugalci zde však žádné osady po střetech s domorodci nezakládali Prvními evropskými osadníky v oblasti byli až Holanďané koncem 16 a v 17 století Tehdy námořní cesty na jihu Afriky od Portugalců převzala holandská Východoindická společnost Ta vyslala v roce 1652 do Stolové zátoky tři lodě s 90 lidmi různé národnosti vedené zkušeným obchodníkem a cestovatelem Janem van Riebeeckem Ti zde vybudovali první osadu Kapské město zahrady zemědělské plantáže vinice Na těžkou práci si přes Východoindickou společnost nechali přivážet otroky ze severu protože místní Hotentoti kmeny Khoikhoiů a Sanů pro práci nebyli vhodní O pár let později začali zakládat v okolí další farmy Z Evropy přijížděli další osadníci zejména Němci V roce 1688 sem dorazila skupina 200 francouzských Hugenotů V 18 století připlouvalo k jihoafrickým břehům přes 80 lodí ročně; také díky tomu sem byly zavlečeny neštovice které způsobily zdecimování nejen osadníků ale zejména domorodců V 19 století byli Búrové potomci prvních holandských osadníků vytlačeni dále do vnitrozemí kde založili vlastní státní celky Natal Transvaal a Oranžský svobodný stát přičemž neváhali místní obyvatelstvo zabíjet ve velkém rozsahu< ref> Britská nadvláda Během 18 století vyhlásila Nizozemská Východoindická společnost bankrot a vládu nad okolním mořem převzala Anglie V roce 1796 britský výsadek obsadil kolonii poprvé roku 1806 pak definitivně V roce 1820 sem připlulo 4000 britských osadníků Británie zakázala obchodování s otroky a v roce 1833 zrušila otroctví Búrům otroci z plantáží utíkali jejich farmy zanikaly V první búrské válce 1880–1881 byli Britové poraženi Konečné ovládnutí oblasti Brity přišlo až po druhé búrské válce 1899–1902 Dne 31 května 1910 byly všechny provincie sloučeny v Jihoafrickou unii která získala statut dominia Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantů v Kimberley a zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu Rozvoj průmyslu byl navíc umocněn v době velké hospodářské krize díky vysokým cenám zlata a diamantů Hospodářský růst trval nepřetržitě až do druhé poloviny 20 století Tento pozitivní vývoj však byl v příkrém rozporu s trendy vývoje politického Jihoafrická unie se účastnila druhé světové války na straně spojenců V roce 1948 pak ve volbách zvítězila Národní strana spojená s režimem apartheidu Tento režim se po celou dobu své existence střetával se značným odporem na mezinárodní scéně Nezávislost 31 května 1961 země získala nezávislost a změnila název na Jihoafrickou republiku Na protest proti nepřátelským postojům některých členů Britského společenství národů JAR z tohoto svazku vystoupila Od šedesátých let jsou zřizovány takzvané bantustany samosprávná území vyhrazená pro původní obyvatelstvo Mezinárodní olympijský výbor na svém zasedání v Amsterodamu v roce 1970 rozhodl Olympijský výbor JAR suspendovat a tuto zemi vyloučit z olympijského hnutí do doby než zruší rasovou segregaci barevných sportovců< ref> V srpnu až říjnu 1975 se jednotky Jihoafrické republiky zapojily do konečné fáze Angolské války za nezávislost na straně UNITA Jonase Savimbiho ale byla zatlačena zpět vojáky nasazenými z Kuby Boj proti apartheidu získal na intenzitě v 80 letech Při různých nepokojích a demonstracích byly zabity desítky lidí Poslední bělošský prezident F W de Klerk 16 listopadu 1989 zrušil v Jihoafrické republice rasovou segregaci povolil Africký národní kongres a souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994; po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela Politika JAR má dvoukomorový parlament Národní rada provincií s 90 členy a 400členné Národní shromáždění Zástupci do Národního shromáždění jsou voleni na pětiletá funkční období na bázi proporčního volebního systému bez jakékoliv vstupní hranice Do Národní rady je v každé provincii zvoleno deset zástupců rovněž na pět let Volby do obou komor probíhají vždy současně Nejsilnější politická strana příp koalice v Národním shromáždění formuje vládu v jejímž čele stojí prezident republiky V současné době je místní politická scéna ovládána Africkým národním kongresem – ANC– který ve volbách 2009 získal 659 % hlasů Jeho nejsilnější soupeř Strana demokratické aliance získala 167 % hlasů ANC tak těsně ztratil ústavní většinu v parlamentu Administrativní dělení Země se dělí na 9 autonomních provincií číslo odpovídá číslu na mapě hlavní město v závorce Západní Kapsko Kapské město Severní Kapsko Kimberley Východní Kapsko Bisho KwaZulu-Natal Pietermaritzburg¹ Svobodný stát Bloemfontein Severozápadní provincie Mafikeng Gauteng Johannesburg Mpumalanga Nelspruit Limpopo Polokwane Geografie JAR má 2 500 km mořského pobřeží na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán a vysokou rozmanitost klimatických podmínek Na západě země se rozkládá poušť Kalahari východ země má spíše subtropické klima Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami které dosahují výšek až 3 500 m Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva Johannesburg Pretoria Tato oblast má obrovské zásoby zlata Velmi známá je Stolová hora zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské město V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí z nichž nejznámější jsou Krugerův NP NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth Největšími městy jsou Kapské Město 2 984 000 obyvatel Durban 2 531 300 obyvatel i s předměstími 3 800 000 Johannesburg 1 975 500 obyvatel i s předměstími 5 550 000 Pretoria 1 473 800 údaje jsou z roku 2004 Ekonomika JAR je v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí má dobře vyvinutý obchod se službami a je již dlouho industrializovaná HDP na obyvatele měl však v 80 a začátkem 90 let let sestupnou tendenci od konce 90 let zase stoupá JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie HDI Index lidského rozvoje Jihoafrické republiky který do poloviny 90 let stoupal začal klesat ke stoupající tendenci se vrátil v roce 2005 Na jeho poklesu mezi lety 1995 a 2005 mělo největší podíl drastické zkrácení délky života 1990 615 let 2006 51 let způsobené především pandemií AIDS a selháním vlády v boji proti ní JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin ale nemá ropu Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice pšenice cukrové třtiny a produkci vlny kuřat skotu ovcí Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP což znamená výrazný nárůst oproti počátku 90 let Hlavními obchodními partnery země jsou USA Velká Británie Německo Belgie a Japonsko Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACU a JARS Vyváží se hlavně diamanty zlato největší zásoby na světě a některé rudy strojírenské výrobky Dováží se potraviny výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata ale také v produkci platiny rud chromu a vanadia Významná je těžba černého uhlí i železné rudy V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě v Transvaalu JAR zajišťuje téměř 2 3 produkce elektřiny pro celou Afriku V JAR se nachází jediná komerční jaderná elektrárna na africkém kontinentě JE Koeberg Energetická krize V roce 2007 státem vlastněný dodavatel elektrické energie Eskom začal pociťovat nedostatek kapacit v oblasti výroby a rozvodu elektřiny To vedlo k neschopnosti plnit běžné požadavky průmyslu a spotřebitelů což vedlo k rozsáhlým výpadkům které zasáhly celou zemi Spouštěcím impulsem byla porucha v jaderné elektrárně Koeberg nicméně od té doby se situace ještě zhoršila Dodavatel byl široce kritizován kvůli neschopnosti adekvátně udržovat svoje elektrárny nemluvě o výstavbě nových elektráren které by zajistily dostačující energetickou kapacitu Zdravotnictví Problémem je vysoký výskyt nemoci HIV AIDS; počet nakažených dnes dosahuje 52 milionů lidí Jihoafrická vláda vyvinula řadu projektů ke zlepšení této situace ty ale ve většině nemají žádné výsledky Podle organizace Human Rights Watch se Jihoafričanky bojí rodit ve státních nemocnicích V JAR v letech 1998 až 2007 stoupla úmrtnost rodiček čtyřnásobně ze 150 na 625 na sto tisíc narozených dětí JAR tak nemá šanci splnit cíl rozvoje stanovený OSN který předpokládá snížení úmrtnosti do roku 2015 na 38 na každých sto tisíc porodů Obyvatelstvo Černoši tvoří 792% obyvatel země Mezi ně patří Čwanové Zuluové Khosové Matabelové Sutové Svazijci Vendové a jiní Běloši resp Afrikánci se na složení obyvatelstva podílejí 89 % míšenci Barevní 89 % a Indové nebo Asiati 25 % ostatní cca 05 %< ref> Kromě toho v zemi žijí také Sanové dříve označovaní jako Křováci Označení „barevný je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského khoiského a evropského původu Samotní barevní se tomuto označení vyhýbají V době politiky apartheidu měli barevní lepší přístup ke vzdělání než černoši Barevní v letech 1950–1983 neměli volební práva stejně jako černoši ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu Barevní rovněž představovali výraznou opoziční sílu v boji proti apartheidu Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel Islám vyznává 2 % hinduismus 15 % a původní kmenová náboženství 285 % obyvatel Od roku 1994 tedy od pádu apartheidu jsou denně brutálně vražděni příslušníci bílé menšiny bez ohledu na věk a to zejména v oblastech Mpumalanga Gauteng a Limpopo Od roku 1994 bylo zavražděno na 4 000 bělochů na farmách a dalších 70 000 v městských aglomeracích V důsledku toho dochází k odlivu bílého obyvatelstva do anglofonních zemí jako je Austrálie Spojené království a Irsko Od roku 1994 opustilo Jihoafrickou republiku odhadem na dva miliony bělochů Ekonomika JAR na to v současnosti doplácí protože jí chybí kvalifikovaná pracovní síla Další z příčin proč bílí z JAR odcházejí je systém pozitivní diskriminace tj zvýhodnění černého obyvatelstva Pozitivní diskriminace má být prevencí dominance bělochů v privátním sektoru Běloši jsou diskriminováni také ve vzdělání V roce 2009 přiznal kanadský soud 31letému bílému Jihoafričanovi Brandonovi Huntleymu status uprchlíka Učinil tak s ohledem na nebezpečí které mu doma hrozí kvůli jeho barvě pleti Huntley vyrůstal v Kapském Městě a jak sdělil kanadskému soudu byl tam sedmkrát napaden z toho třikrát nožem Útočníci mu přitom údajně nadávali do bílých psů Vládnoucí strana v Jižní Africe – Africký národní kongres ANC – označila toto rozhodnutí za rasistické Kriminalita Podle průzkumu pro období 1998–2000 vypracovaného OSN je Jihoafrická republika celosvětově na druhém místě ve vraždách a na prvním místě v přepadení a znásilnění na jednoho obyvatele Oficiální statistiky ukazují že v JAR je každý den zavražděno 50 lidí Znásilnění je v Jižní Africe častým problémem Jedna třetina z 4000 žen které byly v jednom průzkumu dotazovány uvedla že v uplynulém roce byla znásilněna Jižní Afrika je zemí s nejvyšším výskytem dětských a kojeneckých znásilnění na světě Násilníkům hrozí 2 roky za mřížemi< ref> < ref> V průzkumu mezi 1500 školáky na černošském předměstí Soweto čtvrtina všech dotazovaných chlapců uvedla že "jackrolling" hovorový název pro znásilnění byla zábava Běloši se stahují do bezpečnějších čtvrtí a střežených zón tzv gated communities Mnoho emigrantů z Jihoafrické republiky také uvádí že zločin byl rozhodujícím důvodem pro jejich odchod ze země Problémem je velké množství legálně i ilegálně držených zbraní a problémy s jejich regulací – země tak drží druhé místo v počtu vražd a zabití způsobených střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel hned za Kolumbií Denně je střelnou zbraní zabito v průměru 18 lidí Nepříjemně to dokazují informace přímo od policie z JAR Každý den umírá v JAR průměrně jeden až dva policisté Dalším z problémů jsou únosy automobilů< ref> Odkazy Reference Literatura Související články Afrika Africká unie Cape Point Seznam představitelů Jižní Afriky Externí odkazy Jindřich IV 13 prosince 1553 na zámku Pau Navarra – 14 května 1610 v Paříži byl francouzský král v letech 1589 až 1610 Zároveň od roku 1572 vládl jako Jindřich III Navarrskému království Po roce 1589 vládl oběma zemím v personální unii Byl prvním králem z Bourbonské dynastie která pak ve Francii vládla až do roku 1830 resp skrze poboční linii Bourbon-Orléans do roku 1848 Život Jeho otec vévoda Antonín z Vendôme byl v přímé mužské linii potomkem francouzského krále Ludvíka IX a díky výhodnému sňatku s královnou Johanou III se stal králem navarrským Krvavá svatba Dne 18 srpna 1572 si Jindřich jako král Navarrský vzal za ženu Markétu z Valois dceru francouzského krále Jindřicha II které v rodině přezdívali Margot Tato svatba měla původně ukončit dlouhodobé náboženské rozbroje ve Francii a nastolit mír Země byla vnitřně rozpolcena a sužována neustálými spory mnohdy přecházejícími až do podoby velmi násilné hugenotských válek někdy také zvaných náboženskými mezi katolíky a hugenoty kteří vzájemně soupeřili o moc v zemi Královská rodina Valois se navíc hlásila ke katolictví zatímco Bourboni k nimž patřil Jindřich Navarrský byli převážně hugenoty Další příbuzní Jindřicha Navarrského stáli paradoxně v čele obou znepřátelených táborů Hlavou protestantů byl do roku 1569 Jindřichův strýc Ludvík I de Condé a zájmy katolíků zastupoval Jindřich I de Guise který měl s Jindřichem Navarrským zase stejného pradědečka Františka de Bourbon V den své svatby se Jindřich Navarrský zdál tím nejméně možným a vhodným budoucím kandidátem na francouzský trůn Byl sice přímým mužským potomkem krále Ludvíka IX Svatého ale dělila je propast času a devět generací Šance na získání francouzského trůnu se nezvýšila ani sňatkem s Markétou z Valois jelikož ta měla v době svatby ještě tři žijící bratry z nichž jeden byl králem a další dva následníky trůnu Budoucnost rodu Valois se zdála být velmi nadějná a ostatní příbuzní neměli nejmenší důvod pomýšlet na panovnické žezlo Královská rodina se nakonec opravdu rozhodla náboženské spory ve Francii ukončit právě v den svatby Jindřicha a Markéty Ovšem násilím Svatba a následné události vstoupily do dějin pod označením Bartolomějská noc Ta si jen v Paříži vyžádala na 3000 obětí z řad hugenotů Dalších 20 000 náboženských odpůrců bylo zavražděno po celé Francii v následujících dnech Jindřich Navarrský byl ušetřen ale přišel o většinu svých přátel členů družiny a některé příbuzné Bourboni vládnou Francii V roce 1574 zemřel bratr Markéty z Valois král Karel IX Na francouzský trůn tak usedl další Markétin bratr Jindřich III Ačkoli hugenoti přišli při Bartolomějské noci o své vůdce začali další boj s katolíky Jako reakci na tuto situaci vydal roku 1584 Jindřich III jako poslední žijící a bezdětný člen rodu Valois Namurský edikt kterým vyloučil do budoucna z následnictví francouzského trůnu jeho právoplatného dědice vůdce hugenotů a manžela své sestry Jindřicha krále Navarrského Tímto okamžikem vypukla poslední Osmá hugenotská válka „válka tří Jindřichů V té získala převahu katolická strana a její vůdce Jindřich I vévoda de Guise si začal klást nároky na francouzský trůn Francouzský král Jindřich III který se obával konkurence ze strany vévody de Guise přešel do druhého tábora Nejprve uzavřel s hugenoty dohodu proti Katolické lize a v roce 1588 nechal vévodu de Guise zavraždit Sám zahynul o rok později rukou atentátníka z řad katolíků mnicha Jacquese Clémenta během obléhání Paříže Jindřichem III vymřela dynastie Valois po meči Následníkem trůnu se stává Jindřich IV král Navarrský z rodu Bourbonů ale většina obyvatel by raději viděla na jeho místě katolíka Jindřich Navarrský nejprve vojenskou silou zlomil odpor Katolické ligy ale nakonec se podřídil vůli většiny a v roce 1593 přestoupil na katolickou víru O rok později byl konečně Jindřich III král Navarrský a vévoda Bourbonský korunován jako Jindřich IV králem Francie V roce 1598 vydal Jindřich IV Nantský edikt který hugenotům zaručoval svobodu vyznání Provedl také finanční správní a soudní reformy podporoval stabilizaci ekonomiky a koloniální expanzi Roku 1606 založil Řád Panny Marie Karmelské V roce 1599 se po vzájemné domluvě a shodě rozvedl s Markétou z Valois s níž neměl žádné děti a o rok později se oženil s Marií Medicejskou z rodu Medici Poté co byl Jindřich IV roku 1610 zavražděn katolickým fanatikem Françoisem Ravaillacem nastoupil na trůn jeho syn Ludvík XIII který v pozdějších letech dále upevňoval absolutistickou královskou moc a v zahraniční politice navázal na svého otce – především snahou o další rozšíření území Francie a omezení moci Habsburků v Evropě Potomci Jindřich IV byl otcem čtrnácti dětí Se svou druhou ženou Marií Medicejskou měl šest dětí; Ludvík XIII 1601–1643 francouzský král ∞ Anna Rakouská španělská infantka Izabela Bourbonská 1602–1644 ∞ 1615 španělský král Filip IV Kristina Marie 1606–1663∞ 1619 savojský vévoda Viktor Amadeus I Mikuláš Jindřich 1607–1611 Gaston 1608–1660 orléanský vévoda ∞ 1626 Marie z Montpensier ∞ 1632 Markéta Lotrinská Henrietta Marie 1609–1669 ∞ 1625 anglický král Karel I S milenkou Gabrielou d´Estrée měl tři děti ty se staly nositeli titulu z Vendôme S dalšími milenkami Henriettou d´Entragues Jacquelin de Bueil a Charlotte des Essorts měl dohromady dalších pět dětí Vývod z předků Odkazy Poznámky Literatura Externí odkazy Josif Vissarionovič Džugašvili იოსებ ჯუღაშვილი správným přepisem do češtiny Iosif Vissarionovič Džugašvili; 18 prosince 1878 v Gori Gruzie – 5 března 1953 v Moskvě známý též jako Stalin Сталин – česky Muž z oceli nebo Koba česky Vyznamenaný přijal ji v mládí byl Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu v letech 1922–1952 Jde o jednoho z nejkrutějších diktátorů v historii lidstva; oběti jeho vlády se nejspíše nikdy nepodaří zcela spočítat jen počet mrtvých při uměle vyvolaném hladomoru na Ukrajině se odhaduje na 35 miliónů někteří historici zastávají názor že za dobu svého neomezeného vládnutí přímo či nepřímo má na svědomí více občanů SSSR než bylo zabito během druhé světové války Mládí 1878–1900 Podle matriky a úředních listin z raného období svého života se narodil v gruzínském městě Gori 18 prosince 6 prosince v juliánském kalendáři 1878 později však vytrvale tvrdil že to bylo 21 prosince 9 prosince v juliánském kalendáři 1879 a toto datum je jeho stoupenci nadále oslavováno Dodnes jsou patrny vidět rozkoly v datu Stalinova narození Otec byl obuvník a pravděpodobně pijan matka byla zbožná pravoslavná křesťanka a chtěla mít ze syna kněze V 16 letech tak na její přání Stalin vstoupil do pravoslavného semináře O tři roky později byl vyloučen podle svého tvrzení za propagaci marxismu pravděpodobněji ale za nedostavení se ke zkouškám V té době již byl členem podzemní organizace sociálních demokratů Mesame dasi Revolucionář 1900–1917 Od přelomu let 1900 1901 byl hledán carskou policií jako obzvláště nebezpečný zločinec a levicový radikál Již tehdy prosazoval „co možná nejkrvavější boj který měl dle něho přinést nejrychlejší a nejlepší řešení Policejní hlášení z roku 1902 jej uvádějí jako vůdce batumské organizace radikálů ovšem dodávají že jeho brutalita a despotismus vedly k rozštěpení skupiny Jeho kumpáni v té době byli Simon Ter-Petrosjan zvaný Kamo a Alexandr Culukidze V dubnu 1902 byl zatčen a uvězněn půldruhého roku poté byl odeslán na Sibiř V lednu 1904 však odtamtud uprchl a vrátil se do Tbilisi Až do roku 1908 žil zde a v Baku V roce 1906 byl zatčen a z vazby utekl Někteří jeho spolubojovníci vyslovili názor že se zavázal ke spolupráci s carskou policií a dávali jej do souvislosti s agentem Vasilijem jediný agent carské policie v Gruzii u nějž se nepodařilo po roce 1917 zjistit jeho totožnost Faktem je že pro tato obvinění neexistují důkazy byť ve Stalinově okolí v letech 1905–1908 docházelo k podezřelým úspěchům carské policie Tato obvinění byla ostatně oboustranná a zjevně šlo o jednu z běžných taktik vnitrostranického boje V roce 1905 se Stalin setkal na konferenci ve Finsku s Leninem Byl zvolen delegátem na dvou zahraničních sjezdech 1906 1907 kde se opakovaně střetával s tzv menševiky Jeho bývalý přítel a menševik Josif Iremašvili shrnul jeho tehdejší názory takto „Kdyby mohl vyhubil by všechno ohněm a mečem… Někdy v této době se oženil s Jekatěrinou Svanidzeovou zemřela v listopadu 1907 V roce 1907 se soukromě setkal v Berlíně s Leninem 13 června 1907 zorganizoval přepadení transportu peněz do Tbiliské banky – na rušné ulici Výsledkem byla obrovská kořist a asi 50 mrtvých jen menšinu z toho tvořila ostraha transportu Peníze byly předány stranické pokladně nicméně někteří členové vedení vyslovili pobouření nad používáním teroristických a banditistických metod a požadovali Stalinovo vyloučení Lenin však jakékoliv diskuse na toto téma odmítl V roce 1908 byl Stalin zatčen dle oficiálního životopisu za ilegální politickou činnost pravděpodobně ale spíše za vydírání obchodníků v Tbilisi další způsob jak zaopatřit sobě a straně peníze V následujících letech se ve Stalinově životě rychle střídala zatčení vyhnanství útěky… I za těchto okolností zůstával politicky činný Prchl ze Sibiře a přijel do Petrohradu aby se zapojil do stranického života zde ovšem již po třech dnech byl zatčen a poslán zpět V roce 1912 Lenin svolal stranickou konferenci v Praze ovšem pouze pro své příznivce důsledkem bylo vytvoření Ústředního výboru jehož byl Stalin členem Stalin poté uposlechl Leninovy výzvy doručené mu na Sibiř Ordžonikidzem a v únoru 1912 opět uprchl a stanul v čele výboru Krátce na to byl opět zatčen a poslán do vzdálenější oblasti Sibiře ale dlouho tam nevydržel V letech 1912–1913 hledán policií a bez platných dokladů několikrát překročil rusko-rakouské hranice a pendloval mezi Krakovem Petrohradem a Vídní Předpokládá se že minimálně v této době s vědomím Lenina spolupracoval s carskou policií Jednoznačné důkazy pro to nejsou ale určitě by mu to umožnilo snadné cestování a slavné úniky o elegantním odstraňování jeho a Leninových ideových odpůrců nemluvě Pokud ale tato podvojná spolupráce existovala nejpozději roku 1912 skončila V roce 1913 byl zatčen a Ochranka s ním tentokrát neměla slitování Skončil ve stanici Kurejka jednom z nejhorších míst na Sibiři které si carská vláda schovávala pro ty nejhorší a nejnebezpečnější vězně V roce 1917 využil pádu carského režimu a vrátil se do Petrohradu Původně propagoval spojenectví se všemi stranami levého spektra ale po příjezdu Lenina přijal jeho ideu nesmiřitelného boje proti všem ostatním stranám a proti vládě Ve volbách do ÚV pak získal třetí nejvyšší počet hlasů po Leninovi a Zinověvovi V květnu 1917 Lenin vytvořil čtyřčlenné byro ÚV ve složení Lenin Zinověv Kameněv a Stalin který se tak poprvé dostal k moci< ref> Od července 1917 kdy se Lenin musel uchýlit do ilegality vedl Stalin toto byro i ÚV Již nyní si postupně vypracovával pozici nad svými nejdůležitějšími spolupracovníky a konkurenty Zinověvem Kameněvem Sverdlovem a Trockým Během říjnového převratu hrál Stalin klíčovou úlohu společně s Leninem a Trockým Občanská válka 1917–1920 Po uchopení moci bolševiky Lenin sestavil vládu v níž se Stalin stal komisařem pro národnostní problematiku ovšem většina okrajových provincií obývaných jinými národnostmi byla pod kontrolou bílých – většinou procarských generálů kteří hodlali bolševický puč rozdrtit Spoléhali na své schopnosti a na neschopnost rudých Skutečnost však byla taková že bolševici zcela ovládli jádro říše se všemi důležitými centry a z tohoto hlediska se situace bílých jevila naprosto zoufalá Nedostávalo se jim dostatek mužů ani průmyslové a zemědělské základny a operovali v tom nejlepším případě na neutrálním území Byli závislí na rozsáhlé podpoře ze zahraničí které se jim ovšem v dostatečné míře nedostalo Stalin s Leninem navíc použili geniální trik když prohlásili že národy carského impéria mají nárok na sebeurčení Jejich plán byl prostý – ovládnout Rusko a pak si znovu podmanit jeho okrajové provincie – jednu po druhé Navíc tím poskytli velikou vzpruhu bolševickým frakcím v těchto provinciích které tak získaly jako zastánci politiky sebeurčení v očích obyvatel veliké plus proti bílým generálům kteří jim toto právo odpírali Při zvážení těchto hledisek pak lze souhlasit s tvrzením těch historiků kteří považují vítězství bolševiků v občanské válce za „historickou nutnost a tvrdí že bílí nikdy neměli reálnou šanci na vítězství Jelikož za výše popsané situace byla národnostní politika bolševické vlády dost nekomplikovaná a navíc si ji z velké části vyhradil Lenin byl Stalin vyslán na frontu aby prospíval straně tam Dostal za úkol obranu Caricynu v Povolží a zajištění dodávek obilí pro centrální Rusko Zde se v roce 1919 oženil s osmnáctiletou Naděždou Allilujevovou Úkol zadaný Leninem nakonec splnil vzhledem k silám které měl k dispozici byl neúspěch prakticky nemožný přesto se k němu za vydatné pomoci svého přítele Vorošilova hodně přiblížil nicméně již zde naplno používal metody které vadily i části jeho spolustraníků Jednalo se zejména o systematické vyvražďování rodin všech podezřelých z nedostatku loajality včetně malých dětí zpočátku vedlo téměř ke vzpouře rudoarmějců kteří měli popravy vykonávat a intriky proti konkurentům – v tomto případě proti vojenským velitelům a tvůrci armády Trockému Stalin vybudoval v Caricynu vlastní „despocii formálně místní sovět se sebou samým v čele začal vést politický boj proti armádním silám a prosazoval dělnické a partyzánské jednotky Došlo k prvnímu z řady zuřivých střetů s Trockým který se obrátil na Lenina s žádostí o Stalinovo odvolání Lenin mu vyhověl a poslal Stalina nejdříve na Sibiř kde společně s Dzeržinským utužili morálku jednotek a obyvatelstva masovými popravami v Permi a posléze do Petrohradu kde provedl totéž V letech 1919–1920 se účastnil poslední velké fáze obnovy ruského impéria – úderu Rudé armády proti Polsku Lenin Tuchačevskij i Stalin v té době zřejmě dokonce věřili že by mohli ovládnout podstatnou část Evropy po smetení Polska a spojení se s maďarskými německými a francouzskými soudruhy Těžko říci zda to byl realistický cíl nicméně byl to Stalin kdo jej odeslal do říše snů Jako politický velitel se měl podílet na vedení jižního křídla armády útočícího na Lvov fakticky je vedl Byl to on kdo nejdříve odmítl splnit Trockého rozkazy předat elitní Buďonného jízdní armádu Tuchačevskému a kdo mu ji posléze poté kdy mu ji přece jen předal zase svévolně odebral a oslabil tak v kritickou chvíli levé křídlo Tuchačevského severní skupiny stojící před Varšavou Účelem tohoto jednání bylo zvýšení Stalinovy osobní prestiže chtěl dobýt Lvov před tím než Tuchačevskij dobude Varšavu V tomto ohledu sice uspěl ale následky byly strašlivé Tuchačevského vojska byla v bitvě u Varšavy zcela rozdrcena A krátce poté se maršál Piłsudski střetl se Stalinovým uskupením a připravil mu krutou porážku Vítězné tažení se změnilo na zoufalý útěk a skončilo ztrátou podstatné části Běloruska a Ukrajiny Tato porážka zároveň znamenala zmaření snah na znovudobytí Pobaltí a Finska Trocký i Tuchačevský Stalina velmi kritizovali Tuchačevský prý dokonce požadoval jeho popravu nicméně Lenin jeho kritiku opět odmítl Boj o nástupnictví 1920–1927 V roce 1921 byl Stalin znovuzvolen do politbyra a o rok později se stal generálním tajemníkem strany z návrhu L B Kameněva Funkce využil okamžitě k upevnění své moci Ve stranickém boji používal naprosto vše co člověka může napadnout – odposlouchávání telefonů křivá obvinění udavačství vraždy V roce 1922 se střetl se samotným Leninem rozbuškou se stala Stalinova idea přeměnit svazové republiky na autonomní oblasti nakonec ustoupil ale řevnivost zůstala Lenin se pravděpodobně hodlal spojit s Trockým a Stalina zničit Stalin už byl natolik silný že se mu mohl postavit nicméně jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval a mrtvice spolu s progresivní paralýzou mu znemožnily bojovat Stihl už jen sepsat tzv Závěť v níž napsal mimo jiné toto Soudruh Stalin jako generální tajemník soustředil ve svých rukou obrovskou moc a já si nejsem jist že jí dokáže vždy dost obezřetně užívat… S Stalin je příliš hrubý Tato jeho vada … je nepřijatelná ve funkci generálního tajemníka Proto navrhuji s Stalina z této funkce odvolat Stalin se Leninovy závěti zmocnil a byl si svou pozicí již natolik jist že ji osobně přečetl na Ústředním výboru přičemž maximálně využil toho že kritizovala i jeho další členy Vzápětí nato nabídl svoji rezignaci kterou ale výbor odmítl Odmítli ji dokonce i jeho největší oponenti kteří by sice byli jako celek silnější než on ale nenáviděli se navzájem natolik že jim Stalinovo prozatímní ponechání ve funkci připadalo jako rozumné řešení Nevyužili tak poslední vážnou šanci Stalina sesadit a zachránit své životy Velkou roli zřejmě sehrálo to že Stalin za sebe často nechával rozhodující boj vést jiné a jeho protivníkům tehdy zcela nedošlo jak nebezpečný člověk vlastně je Hlavní aktéři boje o nástupnictví Po Leninově smrti byli tito muži nejdůležitějšími aktéry boje o nástupnictví Josif Vissarionovič Stalin Lev Davidovič Trockij Grigorij Zinovjev Lev Kameněv Alexej Rykov Nikolaj Bucharin Michail Tomskij V následujících pěti letech Stalin zlikvidoval všechny své významné odpůrce Nejdříve s pomocí Grigorije Zinověva a Lva Kameněva odstavil od velení v armádě Trockého Pak za přihlížení Trockého a Kameněva vyhnal Zinověva z politbyra Poté s Kameněvem vyhnal z politbyra Trockého a zcela je ovládl V roce 1927 prosadil vyloučení Zinověva a Trockého ze strany Trockého pak nechal vypovědět ze Sovětského svazu což byla ovšem chyba Trockij v zahraničí nemlčel a jeho proslovy články a knihy způsobovaly Stalinovi spoustu potíží minimálně na mezinárodní úrovni Situace se vyřešila až poté co se Stalinovi podařilo zorganizovat Trockého zavraždění Posledním veřejně vystupujícím Stalinovým odpůrcem ve vedení bolševické strany byl Nikolaj Bucharin jeho věrný spojenec až do roku 1928 který se postavil proti brutální kolektivizaci vesnic a teroru který Stalin rozpoutal nicméně šlo spíše o gesto neboť v této době již proti Stalinovi neměl nikdo šanci Diktátor upevňuje moc 1927–1938 Poté kdy zlikvidoval oponenty zahájil Stalin upevňování své moci a připravoval se na nové rozšíření impéria a revoluce V následujících letech si zcela podřídil světové komunistické hnutí zničil všechny potenciální stranické i ideové odpůrce a začal budovat říši a armádu která měla znovu ovládnout nejdříve bývalé carské impérium a posléze vyvézt revoluce do celého světa Svými plány se od půli třicátých let nijak netajil byly prezentovány na schůzích ÚV na stranických sjezdech i v tisku V zahraničí se jeho plány střetávaly se smíšenou odezvou Zatímco velmoci s výjimkou Británie a ostatní bohaté státy je často braly se shovívavým úsměvem a některé z nich uzavíraly s SSSR spojenecké smlouvy Brity a Poláky vážně znepokojovaly a Finy a obyvatele Pobaltí přímo děsily V roce 1932 zemřela za záhadných okolností Stalinova druhá manželka Naděžda Allilujevová Stalinova první manželka byla Jekatěrina Svanidzeová Příčinou smrti bylo střelné zranění otázkou zůstává zda se zastřelila sama nebo zda ji Stalin zavraždil Stalin na přelomu dvacátých a třicátých let rozpoutal v zemi teror Jeho aktuálním plánem bylo dokončení kolektivizace vesnice kterého mělo být dosaženo nezměrnou brutalitou Rolníkům bylo odebíráno i obilí na setbu a když pak vypěstovali málo byli postihováni za sabotáž Totéž čekalo i vedoucí kolchozů Vesnice měla být zlomena a zotročena Její obyvatelé byli vražděni a odesíláni na Sibiř do gulagů posléze se přidala další metoda uměle vyvolaný hladomor Počet obětí kolektivizace se odhaduje na deset miliónů mrtvých Jde ovšem jen o hrubý odhad rozptyl statistik které většina historiků uvažuje za použitelné se pohybuje mezi 3–27 milióny lidí Výsledkem byl výrazný pokles zemědělské produkce i počtu obyvatelstva To se Stalinovi nelíbilo on plánoval vzestup a růst takže nezbylo než pro něj falšovat statistiky do sčítání lidu byla například započítávána i dosud nenarozená embrya a „odhady počtu těch co sčítání „nějak unikli atd Vesnice nebyla jedinou obětí dalším cílem byli všichni ideoví nepřátelé věřící osoby a církevní hodnostáři inteligence příslušníci různých etnik příslušníci nebolševických stran V polovině třicátých let se přidala tzv Velká čistka známá pod označením Moskevské procesy Za záminku posloužila zřejmě Stalinem objednaná vražda SMKirova při posledních volbách do ÚV KSSS získal jako jediný více hlasů než Stalin po které prakticky vyhladil většinu svých spolupracovníků a spolubojovníků z doby revoluce a občanské války Práci „dokončil obrovskými čistkami v armádě při které Stalin nezapomněl na Tuchačevského Zcela si tak podrobil i armádu zlikvidoval však také spoustu schopných a zkušených důstojníků které nahradili lidé sice politicky spolehliví ale nezkušení a mnohdy naprosto neschopní Stalin to však zřejmě nepovažoval za problém známý je jeho výrok že v moderní době „vyhraje válku ten kdo bude mít větší množství lepších strojů Nyní byl připraven na expanzi a obnovení carského impéria Stalin byl pokud šlo o zahraniční politiku opatrný pragmatik Hodlal expandovat ale měl obavy aby se proti němu svět nespojil Během 20 a první poloviny 30 let se omezil na podporu komunistických stran v Evropě a jejich postupné ovládnutí Zároveň postupně uzavíral smlouvy o spolupráci s Německem Od poloviny 30 let vstoupil aktivně do tří mezinárodních krizí celosvětového významu Nejprve šlo o občanskou válku ve Španělsku Zde podpořil republikánskou stranu což mu vyneslo určité sympatie ovšem jeho pomoc se ukázala být danajským darem Materiální pomoc tanky a letadla sice zhruba vyvážila pomoc Německa a Itálie frankistům ale dobrovolnické oddíly které do Španělska vyslal začaly nakonec krom bojů proti povstalcům očišťovat řady republikánů od „nepřizpůsobivých elementů zejména POUM a ke konci i anarchistů což nakonec vedlo k rozkladu provládních jednotek Druhou krizi další čínsko-japonskou válku využil k uchvácení Mongolska Třetím mezinárodním střetem byla krize spojená s italskou agresí proti Habeši Stalin nejdříve agresi ostře odsoudil a nešetřil výhrůžkami na adresu Itálie poté ale obrátil a odmítl na ni uvalit byť i jen symbolické sankce Expanze 1939–1941 V roce 1939 stál svět na prahu další velké války a Stalin se cítil být dost silný aby začal prosazovat své zájmy v evropském prostoru I nyní však byl opatrný Považoval za nutné mít spojence a záruky že svět bude natolik rozštěpen že se nebude o jeho tažení zajímat Hodlal tedy zůstat silný a postupovat po krůčcích Tento systém je patrný na celém jeho tažení v letech 1939–1941 kdy důsledně dbal aby stanul vždy jen proti jednomu malému nepříteli V srpnu 1939 jeho SSSR uzavřel pakt o neútočení s Hitlerovým Německem v jehož dodatcích si oba státy rozparcelovaly přilehlou část Evropy a přislíbily vzájemnou podporu svých tažení SSSR 17 září 1939 napadl Polsko prohrávající svůj boj s Německem tvrdil že jde chránit ukrajinské a běloruské obyvatelstvo Rezervní jednotky polské armády rozmístěné na východních hranicích pochopitelně nedokázaly Rudou armádu zastavit Hrozbou násilím si vynutil spojenecké smlouvy a rozmístění svých jednotek v Litvě Lotyšsku a Estonsku Když se však s těmito a ještě dalšími požadavky obrátil na Finsko byl odmítnut „Budoucí svazová republika jak Stalin Finsko opakovaně nazýval velice dobře chápala smysl a cíle jeho politiky a byla odhodlána bojovat 30 listopadu 1939 SSSR Finsko napadl tzv zimní válka Vzápětí byla ustavena dělnicko-rolnická vláda Finska pod vedením Otto Kuusinena kterou Stalin označil za jedinou legitimní vládu Finska s níž je ochoten jednat Jenže Finové byť hůře vyzbrojeni a několikanásobně přečísleni bojovali s výjimečnou urputností a Rudá armáda zdecimovaná čistkami měla s lámáním jejich odporu obrovské potíže Svět navíc vyjádřil svou nelibost – SSSR byl za tuto nevyprovokovanou agresi vyloučen ze Společnosti národů a Británie a Francie začaly navzdory své válce s Německem uvažovat o intervenci Stalin se tedy rozhodl prozatím ustoupit od podmanění celého Finska po otřesném výkonu jeho vojsk to není zas až tak překvapivé a spokojil se s územními zisky Celkově si však velmi ztížil situaci protože nepovedené tažení zničilo vynikající pověst kterou Rudá armáda získala obsazením Polska a porážkami Japonců v předchozích letech Krátce po ukončení zimní války SSSR násilím obsadil Pobaltí včetně Litvy což bylo v rozporu s Paktem nicméně Německo to akceptovalo a poté přinutil Rumunsko k odevzdání Besarábie Pak znovu obrátil pozornost k Finsku ale to získalo podporu a záruky Německa Když se pak v severním Finsku objevily německé jednotky rozhodl se Stalin prozatím od jeho obsazení ustoupit Následně musel svoji expanzi Evropou ukončit protože na utkání s Německem se necítil a všechny potenciální cíle byly pod německou ochranou Soustředil se tedy na budování armády a pacifikaci území která obsadil kde rozpoutal teror takových rozměrů že vzhledem k němu se jinak úděsné ztráty Finska ze zimní války 25 000 mrtvých a 60 000 raněných při celkovém počtu 38 miliónů obyvatel jeví jako „dobrý obchod jen počet přímo zavražděných nebo deportovaných Litevců během let 1940–1941 se odhaduje na minimálně 100 000 Většina historiků se domnívá že Stalin již v té době počítal s válkou proti Německu přesněji řečeno že čekal na příležitost kdy je přepadnout zjevně doufal že se Hitler pokusí vylodit v Británii a utrpí při tom značné ztráty ovšem teze Suvorova že Hitler svým útokem v roce 1941 předešel Stalina o pár týdnů je téměř všeobecně odmítána Většinové stanovisko je takové že Stalin hodlal zaútočit buď po podstatném oslabení Německa tj po jeho invazi do Anglie nebo teprve tehdy až by si byl jist svojí naprostou převahou odhadují se roky 1942–1944 Stalin byl velice překvapen jistým ochlazením vztahů s Německem a hodně stál o jejich nápravu Ačkoliv měl dost zpráv o připravovaném útoku odmítl jim uvěřit ještě několik dnů po začátku útoku a znemožnil včasné provedení protiopatření proti němu Rudá armáda měla výslovně zakázána opětovat palbu nebo sestřelit německá letadla která pronikla na Sověty okupované území Polska Velká vlastenecká válka 1941–1945 Když 22 června 1941 Hitlerovské Německo SSSR přepadlo pro Stalina to byl strašlivý šok Zprvu tomu nemohl uvěřit a tvrdil že se jedná o provokaci německých generálů a že Hitler o tom nemůže vědětSimon Sebag Montefiore Stalin The Court of the Red Tsar Knopf 2004 ISBN 1-4000-4230-5< ref> Následky jeho neschopnosti se připravit na nepřátelský útok čistek v armádě z třicátých let apatie a neschopnosti vydávat rozhodnutí které u něj přetrvávaly v prvních dnech invaze a posléze diletantské zásahy do řízení operací měly na SSSR a jeho armádu zničující dopad Ztráty Rudé armády byly děsivé její obrovské letectvo bylo způli zničeno a ještě horší osud čekal tanková vojska která byla zničena z téměř 90 % navzdory početní i technické převaze nad německými tanky V průběhu války zahynulo přes 20 milionů obyvatel Sovětského svazu včetně 9 milionů vojáků a země tak utrpěla ze všech válčících států nejvyšší ztráty I přes to dokázal SSSR za pomoci zahraničních dodávek a za cenu obrovských obětí německému útoku odolat a na přelomu let 1942 43 po bitvě u Stalingradu převzal iniciativu a přešel do protiútoku Získal zpět vše co ztratil znovu ovládl Pobaltí Ukrajinu Besarábii a Bělorusko které začlenil do Sovětského svazu jako svazové republiky Finsko mu však opět uniklo Stalo se sice satelitem SSSR pokud jde o mezinárodní politiku a částečně i zahraniční obchod ale zachovalo si většinu nezávislosti pokud jde o vnitřní politiku a státní zřízení Jiné státy ve Stalinově sféře zájmů Polsko Československo Rumunsko Maďarsko Bulharsko a Východní Německo takové štěstí neměly a staly se satelity se vším všudy i když režimy v nich vzniklé většinou nelze se Stalinovou diktaturou srovnávat Stalin navíc získal jakožto vítěz nad nacismem gloriolu bojovníka za svobodu a osvoboditele národů Mnoho levicových intelektuálů po celém světě na něj mělo právě takový názor a nevěřili zprávám o zločinech které měl v SSSR páchat < nowiki>Stalinův mýtus V mnohých sovětských poválečných filmech a také v memoárové sovětské poválečné literatuře je uvedena tato scéna Rudoarmějci zcela vyčerpaní po bojích nastoupili apaticky k dalšímu rozkazu Byl jim přečten rozkaz k dalším bojům politruk udělal významnou pauzu a řekl Rozkaz podepsal JV Stalin Z vojáků zázrakem spadla únava a hrdě se napřímili Rozkaz podepsaný J V Stalinem to byl rozkaz vlasti Atentát 1944 Ještě za války roku 1944 měl být na Stalina spáchán atentát Atentátníkem měl být bývalý sovětský nadporučík a nyní špion pro Třetí Říši Pjotr Tavrin-Šilo Měl zaútočit granátometem na Stalinův opancéřovaný vůz při výjezdu z Kremlu případně po něm hodit magnetickou minu Tavrin-Šilo byl vysazen na území SSSR dne 1 září 1944 Několik dní pobyl v Karmanovu odkud 5 září odjel motocyklem Za městem ho zastavil milicionář s otázkou odkud jede Tavrin-Šilo mu uvedl Ržev což neměl dělat z toho důvodu že toto město bylo vzdáleno asi 200 km a Tavrin-Šilo měl téměř suché pneumatiky přestože celý den pršelo Nakonec byl odveden na úřadovnu NKVD kde se přiznal nejen ke spolupráci s nacisty ale i ke své minulosti Tavrin-Šilo byl před válkou třikrát ve vězení Roku 1952 byl odsouzen k trestu smrti a popraven Poválečné období 1945–1953 V poválečném období dosáhla Stalinova despocie absurdních podob Kult jeho osobnosti vstupoval do života každého jednotlivce Glorifikace dosáhla gigantických rozměrů které vyvrcholily během oslav vůdcových sedmdesátých narozenin 1949 i jeho pohřbu 9 březen 1953 Po válce se Stalinův zdravotní stav začal zhoršovat Vůdce ztrácel síly k tomu aby se mohl věnovat každodennímu řízení země Již v říjnu 1945 během své první poválečné dovolené prodělal srdeční infarkt V Moskvě se rozhořel boj o nástupnictví Dosavadní muž číslo dvě Vjačeslav Michajlovič Molotov byl odsunut a předstižen Andrejem A Ždanovem či Georgijem M Malenkovem Poslední léta diktatury J V Stalina vedla k opětovnému stupňování represí uvnitř SSSR Země byla vržena do nové mobilizace hospodářství Sovětský svaz vyšel z konfliktu nesmírně mocensky posílen nicméně hospodářsky se ocitl na pokraji zhroucení Životní úroveň obyvatelstva byla na hraně únosnosti Stát žádal nové oběti od lidí aby byla obnovena hospodářská moc země Znovu se zbrojilo velmi důležitým úkolem pro sovětské vědce a rozvědku bylo získání atomové bomby Stalin preferoval rozvoj těžkého průmyslu výroba strojů pro další výrobu a zbrojní průmysl rolníci žili na pokraji bídy spotřební průmysl byl minimalizován Velkou roli v tomto ohledu hrály hospodářské problémy Zemědělství se stále ještě nevzpamatovalo z kolektivizace válečných útrap a odvodů práceschopných mužů do armády i poválečný úprk rolníků do měst za lepším živobytím Kolchozní výroba byla hluboko pod úrovní kterou měla zemědělská produkce za carského Ruska Sovětský průmysl na rozdíl od zemědělství dosahoval vyšší produkce Těžký a těžební průmysl se rozvíjel i během války vojenská výroba Další povzbuzení přineslo drancování podniků osvobozené Evropy Díky reparacím bylo do SSSR odvlečena značná část průmyslového zařízení které Sovětům alespoň trochu kompenzovalo utrpěné ztráty Poválečnou éru vyplnily i masivní propagační kampaně a politické aféry Teror opět propukl naplno Sovětská propaganda zahájila tažení proti poklonkování před západem boj proti kosmopolitismu s jasně antisemitským pozadím a na podporu sovětského vlastenectví přerůstající v ruský šovinismus Politické a represivní kampaně zasáhly armádní elitu stranický aparát leningradská aféra mingrelské spiknutí spiknutí bílých plášťů Velkou čistku odvrátila pouze Stalinova smrt 5 března 1953 Zahraniční politika 1945–1953 Stalin v poválečných letech sice i nadále plánoval expanzi a upevnění impéria nicméně jeho postupy se změnily Aby si uchoval svou pozitivní tvář snažil se postupovat méně nápadně Měl obavy ze západních spojenců jejichž ekonomická převaha byla značná Pouze ve střední a východní Evropě se zdařila sovětizace Stalin vytvořil Informační byro 1947 které mělo podřídit tamní komunistické strany sovětském vlivu Ale i zde se vyskytly nečekané komplikace v souvislosti s nepoddajnou Jugoslávií J B Tita Komunistické režimy však vznikly i v Číně Mao Ce-tunga a Severní Koreji Kim Ir-sena Sovětský vliv ve světě však rostl i díky vlivné pozici v OSN které se stalo řečnickou arénou studené války Studená válka se rozhořela naplno během berlínské krize v roce 1948 Trumanova doktrína zadržování komunismu vedla k aktivizaci antikomunistických sil ve světě Komunisté byli poraženi v řecké občanské válce Sověti byli nuceni ustoupit v otázkách nároků vůči Turecku i Íránu Nově vzniklý Izrael se k SSSR i přes Stalinovu počáteční podporu nakonec obrátil zády a ani korejská válka se nevyvíjela dle jeho představ Smrt Je zřejmé že krátce před svou smrtí Stalin připravoval další vlnu teroru patrně se mělo jednat o genocidu ruských Židů ale úplně jisté to není Krátce před smrtí vydal příkaz pro přípravu dalších „pracovních táborů pro čtvrt miliónu lidí Pravděpodobně 1 března byl ale raněn mrtvicí Přesný čas není znám protože Stalin byl zavřen ve svém pokoji a jeho strážci se ho dlouho neodvažovali vyrušit Když o tom byli informováni ostatní členové politbyra uložili Stalina na lůžko Posléze 2 března zavolali Beriju aby se na něj podíval a poradil jim co mají dělat Ten se v noci z 2 na 3 března dostavil prohlédl nemocného řekl jim aby nepanikařili a lékaře objednal ale až na dopoledne 3 března Když ti dorazili byl už na tom Stalin velice špatně chrčel zvracel a nepoznával lidi okolo sebe Zemřel 5 března 1953 K výše napsanému zbývá jen dodat že Berija sice v té době představoval jednoho z nejmocnějších mužů SSSR a Stalinova osobního přítele ale v posledních měsících se kolem něj začaly objevovat podezřelé příznaky mimo jiné zatýkání jeho blízkých spolupracovníků To bylo ve Stalinově Rusku obvykle předzvěstí útoku a likvidace Není možné aby si Berija nebyl této skutečnosti vědom Nezbývá tedy než brát jeho tvrzení o tom že „Stalinovi je lépe a není důvod bezprostředně volat lékaře s velkou rezervou Za mnohem pravděpodobnější je historiky považována verze že Berija úmyslně zdržel přivolání lékařské pomoci a napomohl tak Stalinově smrti Podle některých spolupracovníků tuto verzi několikrát potvrdil v soukromých rozhovorech krátce po Stalinově smrti v nichž se sebevědomým úsměvem několikráte pronesl větu „Já jsem ho oddělal… Stalinovi nástupci Hlavní nástupci kteří si rozdělili moc v Kremlu Georgij Maximilianovič Malenkov Lavrentij Pavlovič Berija Vjačeslav Michajlovič Molotov Nikita Sergejevič Chruščov Kliment Jefremovič Vorošilov Nikolaj Alexandrovič Bulganin Lazar Mojsejevič Kaganovič Anastáz Ivanovič Mikojan Již během zdlouhavého umírání diktátora proběhlo v Kremlu dělení moci Hlavní iniciativu převzal Lavrentij Pavlovič Berija jehož aktivita ostatní překvapila a částečně i paralyzovala Pár hodin před Stalinovou smrtí se konalo v Kremlu zasedání ÚV a rady ministrů Mělo posvětit dohodu která vznikla uvnitř „věrchušky elita politická špička Hlavní slovo na jednání měli Berija s Malenkovem Výsledné rozdělení funkcí popřelo výsledky XIX sjezdu KSSS a poslední Stalinovy zásahy do mocenského postavení svých nejbližších Rehabilitováno bylo postavení Molotova Mikojana a Vorošilova Většina nováčků ve vedení strany své postavení ztratila Brežněv a další V prvních dnech po smrti J V Stalina nastoupilo tzv kolektivní vedení KSSS které si mezi sebou rozdělilo klíčové posty Během prvních týdnů se zdálo že se vytvořil triumvirát složený z Malenkova Beriji a Molotova kteří také přednesli během pohřbu diktátora projev na Rudém náměstí Brzy se však semknula většina členů předsednictva ÚV KSSS proti všemocnému a iniciativnímu ministru vnitra L P Berijovi který byl zatčen uvězněn a popraven Od září 1953 měli hlavní postavení v zemi šéf vlády G M Malenkov a šéf stranického aparátu N S Chruščov Zajímavosti Image vojevůdce Stalin vehementně usiloval o gloriolu velkého vojevůdce Po nepříliš úspěšných pokusech za občanské a rusko-polské války a nešťastných zásazích do řízení operací v prvních fázích druhé světové války svou skutečnou válečnickou činnost na rozdíl od Hitlera radikálně omezil ovšem vynahradil si to sbíráním hodností Na maršála Sovětského svazu se sám povýšil v roce 1943 a nechal se oslovovat jako maršál Josif Vissarionovič Stalin maršál Stalin po válce vytvořil hodnost generalissima nejvyšší vojenskou hodnost v SSSR kterou zastával pouze on sám generalissimus Josif Vissarionovič Stalin generalissimus Stalin Paradoxně i přes teror a hrůzu jež v Rusku a potažmo celém Sovětském svazu napáchal byl zvolen 3 největším Rusem za vojevůdcem a státníkem Alexandrem Něvským a reformátorem Pjotrem Stolypinem V jeho rodné Gruzii vyjádřilo 46% dotazovaných ke Stalinovi kladný vztah V Gori byla postavena obří Stalinova socha V roce 2007 ruská organizace Memorial vypracovala jmenný seznam 26 milionů obětí stalinského teroru Seznam bude postupně doplňován o zbývající jména Tento seznam má být distribuován do škol< ref> Posmrtné odsouzení V roce 2010 jej ukrajinský soud spolu s Vjačeslavem Molotovem Lazarem Kaganovičem Pavlem Postyševem a třemi předáky ukrajinských komunistů shledal vinným organizováním genocidy ukrajinského obyvatelstva viz též hladomor na Ukrajině Citáty Stalin „Já vím že vy Čechoslováci nám Rusům nedůvěřujete Ani vy dr Beneši nám nedůvěřujete!Beneš „Ano!Stalin „Avšak já vás ujišťuji že dodržíme smlouvu kterou jsme s vámi uzavřeli – že Československo bude svobodná a nezávislá země a že my se nebudeme vměšovat do vašich vnitřních záležitostí Jak to budete dělat takové to budete mítStalinův přípitek na večeři na Benešovu počest když se na jaře 1945 vracel z londýnského exilu přes Moskvu do Československa Dílo Odkazy Reference Literatura Vladislav Moulis Běsové ruské revoluce 2002 ISBN 80-86569-07-1 J Fishman J H Hutton Soukromý život Josefa Stalina 1993 ISBN 80-208-0286-X Bullock Allan Hitler a Stalin Kma sro Praha 2005 ISBN 80-7309-264-6 Související články Destalinizace Komunistická strana Sovětského svazu Seznam představitelů Sovětského svazu Gulag Komunismus Totalita Druhá světová válka a Velká vlastenecká válka Zločiny Sovětského svazu za druhé světové války Moskevské procesy Velká čistka Operace Barbarossa Stalinův pomník v Praze Externí odkazy Panu maršálovi Svazu sovětských socialistických republik J V Stalinovi Dr Edvard Beneš Praha 16 května 1945 Britské listy 1152006 – video z cyklu České televize Historický magazín http wwwnovinkycz zena styl 254232-stalinova-dcera-nemela-stani-ani-na-vychode-ani-na-zapadehtml?refboxD Judikát v širším smyslu znamená soudní rozhodnutí ve smyslu užším pak rozhodnutí vyššího soudu které má význam pro další rozhodování obdobných věcí Termín judikatura pak označuje buď rozhodovací praxi určitého soudu nebo publikovaná rozhodnutí které se dotýkají určité dílčí otázky právní normy Někdy se hovoří o soudní judikatuře na rozdíl od judikatury správních úřadů Takový termín je však pleonasmem resp nesprávným užitím neboť judikátem z latinského ' – soudit' může být pouze rozhodnutí soudu Soudní rozhodnutí v kontinentálním právním systému je aktem aplikace práva kdy soud konkrétní případ podřazuje pod obecnou právní normu Judikát se tak odlišuje od precedentu v angloamerickém právním systému '' kde soudní rozhodnutí které řeší případ dosud právními normami neupravený má normativní význam a je obecně závazné pro další rozhodování v obdobných případech Precedens je na rozdíl od judikátu pramenem práva Judikatura v České republice Obecné soudy Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud mají zákonné zmocnění k vydávání sbírek judikatury Nejvyšší soud vydává Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší správní soud Sbírku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Jsou v nich zveřejňována rozhodnutí nejen těchto nejvyšších soudů ale i některá rozhodnutí vrchních soudů a krajských soudů Cílem publikace rozhodnutí je sjednocování rozhodovací praxe v soustavě soudů O publikaci rozhodnutí rozhodují kolektivní orgány soudů u Nejvyššího soudu kolegia a u Nejvyššího správního soudu plénum a před hlasováním jsou rozhodnutí předkládána k vyjádřením připomínkovým místům soudům Nejvyššímu státnímu zastupitelství právnickým fakultám některým ministerstvům apod Kromě oficiálních sbírek jsou některá z právního hlediska zajímavá a přínosná rozhodnutí publikovaná v právnických časopisech a některá nakladatelství soustavně vydávají řady rozhodnutí ve formě sbírek Publikovaná rozhodnutí jsou bezprostředně závazná pouze pro rozhodnutí v konkrétní věci Neformálně z nich však často soudy a případně i další orgány vycházejí pro autoritu soudů které je publikovaly a pro jejich přesvědčivost výkladu sporných otázek Navíc publikací rozhodnutí nejvyšší soudy do určité míry avizují jakým způsobem s nejvyšší pravděpodobností budou rozhodovat v obdobných věcech pokud se jimi např na základě mimořádných opravných prostředků budou v budoucnosti zabývat Publikace judikatury tak přispívá k předvídatelnosti soudního rozhodování a k právní jistotě Zákony které upravují činnost nejvyšších soudů obsahují právní nástroje ke sjednocení vlastní rozhodovací praxe daných soudů Pokud by jeden senát dospěl k právnímu názoru který by se odchyloval od dřívějšího rozhodnutí jiného senátu soudu předloží záležitost speciálnímu velkému senátu který ve věci závazně rozhodne Význam judikatury lze demonstrovat např na trestněprávním pojmu ublížení na zdraví Trestní zákoník tento právní termín přesně nespecifikuje Rozhodovací praxe soudů ublížení na zdraví vyložila jako nikoli zcela přechodnou poruchu zdraví která poškozeného omezuje v běžném způsobu života alespoň po dobu 7 dní Způsobení kratší dobu trvající poruchy zdraví není soudy posuzována jako trestný čin ublížení na zdraví ale pouze jako přestupek Ústavní soud Podle článku 89 odst 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu ČR závazná pro všechny orgány a osoby Nálezy jimiž Ústavní soud ČR ruší zákony a jiné právní předpisy jsou pramenem práva a mají stejnou právní sílu jako zákon Ostatní nálezy které se týkají rozhodnutí v individuálních případech mohou obsahovat ve svém odůvodnění závazný výklad ústavních zákonů a mezinárodních smluv zaručujících základní lidská práva a svobody Zákon o ústavním soudu také upravuje proceduru sjednocování rozhodovací praxe jednotlivých senátů Ústavního soudu ČR Pokud jeden ze senátů dospěje k názoru který se odlišuje od dřívějšího rozhodnutí jiného senátu rozhoduje ve věci plénum Nálezy Ústavního soudu jsou vydávány ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu Reference Vladimír Veverka Jiří Boguszak Jiří Čapek Základy teorie práva a právní filozofie< cite> CODEX Praha 1996 1 vydání ISBN 80-85963-06-X Externí odkazy Oddělení dokumentace a analytiky Nejvyššího správního soudu ČR Křížové nebo křižácké výpravy starším výrazem kruciáty byly vojenské výpravy z dob středověku které vyhlašoval papež proti muslimům pohanům a kacířům Dřívější definice historiků tyto výpravy omezovala pouze na výpravy k Jeruzalému dnes se však význam kruciát přenesl na všechny papežem vyhlášené války proti nepřátelům křesťanstva Účastníci před zahájením výpravy skládali slib a byli označeni znamením kříže které si našívali na šaty a proto se nazývali křižáci latinsky Byli dobrovolníky měli za účast na výpravě přislíbeno odpuštění hříchů a požívali ochrany církve První křížovou výpravu vyhlásil papež Urban II roku 1095 Jejím cílem bylo dobýt Svatou zemi a osvobodit místa posvátná pro křesťany z rukou muslimů To se výpravě složené především z francouzských a normanských rytířů nakonec podařilo a ve Svaté zemi tak Evropané založili křižácké státy které se zde udržely téměř dvě stě let Původním cílem výprav proti muslimům bylo osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě pozdější tažení však mířila i jinam Šlo především o Egypt a Řecko kde účastníci čtvrté křížové výpravy dobyli značnou část Byzantské říše a založili křižácké státy Další křížová tažení mířila do Pobaltí a Skandinávie kde zvláště němečtí a švédští křižáci bojovali proti pohanským Prusům Slovanům a Finům Řád německých rytířů na břehu Baltského moře založil svůj stát Prusy Po pádu posledního křižáckého města v Palestině již žádný papež vojenskou akci k osvobození Jeruzaléma nevyhlásil Křížové výpravy na evropském kontinentu však pokračovaly Kromě tažení proti pohanům to byly války proti křesťanským kacířům z nichž největší byly výpravy proti jihofrancouzským katarům a proti českým husitům Poslední kruciátu se bezúspěšně snažil zorganizovat počátkem 16 století Lev X proti osmanským Turkům< ref> Výpravy proti muslimům Pozadí V polovině 11 století na Blízký východ začaly pronikat ze střední Asie kočovné turecké kmeny Turci postupně obsadili Sýrii Palestinu a téměř celou Malou Asii Roku 1078 dobyli také Jeruzalém dosud ovládaný šíitskými Fátimovci Přestože byla křesťanská církev rozdělena schizmatem zrodila se myšlenka na pomoc západních křesťanů< ref> Byzantský císař Alexios I toužil získat nazpět území dobytá Seldžuky s pomocí evropských žoldnéřů Snažil se tedy zlepšit vztahy mezi východní a západní církví a vedl čilou diplomatickou korespondenci s papežem Urbanem II Papež v době boje o investituru s císařem Svaté říše římské Jindřichem IV také neměl zájem prohlubovat spory s ortodoxní Byzancí a vyhlášením kruciáty ukázal že papež je ten kdo řídí západní křesťanstvo a nikoli císař Svaté říše římské Roku 1095 byl Jeruzalém napaden Araby z Egypta< ref> kteří město vydrancovali muslimy pobili a zbylé křesťanské obyvatelstvo vyhnali V západní Evropě 11 století mezitím začal pod vlivem clunyjské reformy a zintenzívnění náboženského života růst zájem o svatá místa především o Jeruzalém Řím a Compostelu Tento zájem vycházel mimo jiné z intenzivnějšího eschatologického očekávání konce světa a z pocitu viny že Boží hrob pro křesťany místo Ježíšova vzkříšení zůstává v rukou muslimů kteří navíc poutníky ve Svaté zemi ohrožují Postupně se prosadilo přesvědčení že ofenzivní boj za získání svatých míst a s tím související zajištění ochrany křesťanských poutníků je spravedlivý a měl by se stát povinností každého rytíře Ve druhé polovině 11 století se iniciativy ujali papežové Formování ideologie křížových výprav podpořil zvláště papež Řehoř VII První křížová výprava V březnu 1095 přijelo na synodu do Piacenzy byzantské poselstvo císaře Alexia I s žádostí o pomoc proti seldžucké expanzi V listopadu 1095 svolal Řehořův žák Urban II koncil do francouzského Clermontu Na závěr sněmu pronesl strhující proslov o utrpení východních křesťanů i poutníků ze Západu a zakončil jej výzvou pomoci východním křesťanům sužovaným nevěřícími Navíc byl Alexios I ochoten odstranit rozkol mezi Byzancí a západní církví vyjde-li mu papež vstříc Přestože byla Urbanova výzva adresována šlechtě přišla okamžitá reakce ze strany chudiny Pod dojmem vystoupení entuziastických kazatelů se shromáždily početné chudinské houfy a bez přípravy se vydaly na cestu do Svaté země Nejvýraznější z těchto kazatelů byl Petr Poustevník charismatický demagog s fanatickou nenávistí k Turkům který kázal především v severní Francii Roku 1096 vyrazil Petr i se svými asi 20 000 následovníky ze severní Francie Téměř souběžně s nimi táhl menší chudinský houf pod velením Gautiera Sans-Avoir Výpravy táhly většinou odděleně na východ přes Svatou říši římskou do Uherska kde na uhersko-byzantské hranici začaly z nedostatku zásob drancovat široké okolí 1 srpna 1096 poutníci loupili i na předměstí Konstantinopole Císař Alexios dal výpravu urychleně přepravit na asijskou pevninu do opevněného tábora v blízkosti městečka Kibotos Chabě vyzbrojení poutníci podnikali z tábora loupežné výpravy do okolí Při pochodu k Nikáji se poutníci zmocnili pevnůstky Xerigordon která neměla vlastní zdroj vody Tu obklíčili Turci pod velením Kiliče Arslana a nechali pracovat žízeň Pevnost na počátku října 1096 padla a Turci vyvraždili na 6 tisíc poutníků Turci v dalším pochodu na Nikáju vyvraždili zbytek poutníků a tábor u Kibotu vydrancovali Dva až tři tisíce zachráněných poutníků byzantské námořnictvo evakuovalo zpět do Konstantinopole V Evropě se zatím zformovalo několik dalších chudinských výprav které zavinily brutální pogromy Porýnští chudí vedení hrabětem Emerichem z Leisingnenu v Mohuči i v dalších městech pobili tisíce Židů Z Lotrinska se vydala na cestu výprava vedená knězem Gottschalkem a v českých zemích postavil menší skupinu kněz jménem Volkmar který rozpoutal pogromy také v Praze Na uherských hranicích byly tyto výpravy rozprášeny vojskem krále Kolomana Rytíři se na cestu do Svaté země vydali až později Ze severní Francie vytáhla výprava hraběte Roberta Normandského a Roberta Flanderského Ze střední Francie se přidal hrabě Štěpán z Blois a Hugo z Vermandois bratr krále Filipa I Lotrinské vojsko vedli bratři z Boulogne Godefroy Eustach a Balduin Oddíly z Provence vedl toulouský hrabě Raimond de Saint-Gilles Při cestě Huga z Vermandois jižní Itálií se k první křížové výpravě přidal další normanský válečník kníže Bohemund z Tarentu a jeho synovec Tankred Na přelomu let 1096–1097 velmoži dorazili do Konstantinopole kde císaři složili lenní přísahu a císař na oplátku přislíbil výpravě podporu Prvním cílem křižáckých rytířů se na jaře 1097 stala Nikája v Anatolii Ta byla po sedmitýdenním obléhání dobyta a křižáci se vydali k východu 1 července roku 1097 porazili křižáci v údolí u Dorylea vojska Kiliče Arslana V únoru 1098 obsadil Balduin z Boulogne Edessu a založil první křižácký stát Vojsko táhlo na jih kde oblehlo Antiochii Po ročním obléhání se 3 června 1098 Bohemundovi z Tarentu podařilo město díky zradě zbrojíře Fírúze obsadit a po odražení odvetného útoku atabega Kerbogy z Mosulu se vládcem města prohlásil Bohemund z Tarentu založil tak další stát Zbylí křižáci táhli dál do Palestiny kde 7 června oblehli Jeruzalém který 15 července 1099 dobyli a drtivou většinu obyvatelstva povraždili Masakr přežil jen místodržící Iftíchar ad-Daula se svou gardou a několik civilistů kteří poté nalezli azyl v Damašku Vládcem Jeruzaléma byl zvolen vévoda Godefroy z Bouillonu s titulem „ochránce Božího hrobu Roku 1100 byly do Svaté země vypraveny pomocné křížové sbory menší špatně koordinované skupiny které se pokusily posílit nově založené křižácké státy Roku 1101 však byly rozbity Turky v Anatolii jež zůstala od té doby až do konce křížových výprav téměř nepřekonatelnou překážkou Druhá křížová výprava Na Štědrý den roku 1144 turecký Atabeg Zengí z Mosulu dobyl Edessu a křižáci tak ztratili velká území na východ od řeky Eufrat Pád Edessy otřásl Evropou a papež Evžen III vydal bulu Quantum praedecessores a energicky se pustil do organizování další křížové výpravy Bula byla adresována především francouzskému králi Ludvíkovi VII který již o Vánocích roku 1145 ohlásil svou účast na výpravě Na organizování kruciáty se podílel i cisterciácký myslitel Bernard z Clairvaux který se s žádostí o podporu obrátil na evropské královské dvory Koncem roku 1146 získal i podporu římského krále Konráda III Italské městské státy se od výpravy distancovaly jihoitalští Normané byli znepřáteleni s papežem i byzantským císařem a angličtí i španělští velmoži byli příliš zaměstnáni svými vlastními válkami a k výpravě se nepřipojili Na této křížové výpravě byla daleko menší účast lidových kazatelů kteří by podněcovali prosté davy Přesto například mnich Rudolf v Porýní rozdmýchával protižidovské nálady Proti tomu zasáhl osobně Bernard z Clairvaux Koncem května vytáhla z Řezna Konrádova výprava čítající asi 20 000 vojáků z německých zemí Lotrinska i Čech V červnu vyrazilo z Met na pochod i menší francouzské vojsko Z Anglie vyplula třetí skupina křižáků na jaře 1147 Byli to neurození bojovníci a námořníci z Anglie i Flander kteří po cestě zakotvili v Portugalsku a pomohli portugalskému králi dobýt Lisabon dodnes se zachoval unikátní Dopis křižáka podrobně popisující průběh dobývání V září 1147 dorazili křižáci do Konstantinopole Vztahy mezi armádami i panovníky byly napjaté Němci se přepravili na asijskou pevninu a od Nikáje postupovali dále na východ Konrád rozdělil své síly Méně ozbrojená část armády pod velením biskupa Oty z Freisingu táhla podél pobřeží zatímco král s rytíři se vydal vnitrozemím Druhá část armády vedená biskupem byla napadena a téměř pobita Turky u Laodikeje Zbylá hrstka vojáků se i s biskupem Otou pronikla do Sýrie Zbytky německé armády se v Nikáji spojily s francouzským vojskem Francouzi byli ukázněnější Ludvík byl však jako vojevůdce stejně špatný jako Konrád a navíc nerozhodný Spojená křižácká výprava táhla podél pobřeží na východ V Efesu král Konrád onemocněl a vrátil se do Konstantinopole Většina jeho vojáků táhla dále s Francouzi U pisidijské Antiochie říkalo se jí též Antiochetta se křižáci střetli s Turky které donutili k ústupu Pak křižácká vojska překročila pod neustálou tureckou hrozbou Taurus a v únoru 1148 dorazila k řeckému městu Attaleia Část výpravy odplula a armáda pěšáků a poutníků zůstala na pospas osudu Ludvík Francouzský byl po vylodění v Antiochiii vřele přivítán knížetem Raimondem Navzdory všem útrapám a ztrátám jakými křížová výprava doposud prošla představoval Ludvíkův kontingent významnou pomoc pro křižácké státy Ludvík se pak vydal do Jeruzaléma kam již mezitím z Konstantinopole dorazil král Konrád V Jeruzalémě se oba panovníci setkali i s jeruzalémským králem Balduinem III a rozhodli se dobýt Damašek který byl spojencem Jeruzalémského království přestože původním cílem druhé křížové výpravy bylo znovudobytí Edessy Damašek napadli 24 července 1148 před dobytím jej však zachránila velká turecká armáda z Aleppa vedená sultánem Núr ad-Dínem Neslavný konec výpravy jen prohloubil spory mezi francouzským a německým panovníkem Konrád odjel již na Vánoce 1148 do Konstantinopole kde uzavřel spojenectví s císařem Manuelem Ludvík pobyl v Palestině a při návratu domů v jižní Itálii navázal přátelské vztahy se sicilským králem Rogerem II – úhlavním nepřítelem Byzance Damašek byl obsazen Núr ad-Dínem a muslimové tak byli proti křižákům opět o něco jednotnější Třetí křížová výprava Po katastrofické bitvě u Hattínu 4 července 1187 dobytí Jeruzaléma na podzim téhož roku a následné ztrátě téměř celého území Jeruzalémského království ve prospěch sultána Saladina vyhlásil papež Řehoř VIII bulou Audita tremendi z 29 října 1187 třetí křížovou výpravu Vyslancům kurie se podařilo dokonce zprostředkovat mír mezi francouzským králem Filipem Augustem a anglickým králem Richardem Svou účast na výpravě přislíbil také římsko-německý císař Fridrich Barbarossa Jako první se do Svaté země vydali sicilští Normané a vzápětí i menší námořní kontingenty z Anglie Dánska a Flander Fridrich I Barbarossa se vydal na výpravu z Řezna na jaře 1188 a po cestě začal na byzantském území drancovat Císař Izák II kvůli možným násilnostem raději povolil cestu dále na východ přes Helespont Němci přezimovali v Adrianopoli a na jaře 1190 se opět vydali na cestu U Ikonia je napadli Turci sultána Kilič Arslana II a byli Barbarossou poraženi Při přechodu řeky Salef však Fridrich I utonul 4 července 1190 vyrazila z Vézélay francouzská i anglická vojska která pod vedením Richarda Lví srdce a Filipa II přezimovala na Sicílii Na jaře 1191 křižáci vypluli vstříc Svaté zemi a 12 července dobyli město Akkon a francouzský král se vrátil zpět do vlasti zatímco Angličané a zbytek francouzských křižáků v čele s králem Richardem bojovali se Saladinem ještě tři roky Velkým křižáckým úspěchem byla bitva u Arsufu a obsazení Jaffy Po marném pokusu o dobytí Jeruzaléma Saladin předložil Richardovi mírový návrh podle něhož zpřístupní Boží hrob západním poutníkům a uzná hranice stávajících křižáckých držav Po půlročním váhání plném šarvátek byl mír 2 září potvrzen a Richard Lví srdce se vydal na cestu domů Čtvrtá křížová výprava Na přelomu let 1199–1200 papež Inocenc III požehnal snaze francouzských velmožů uspořádat tažení na Blízký východ a zároveň zdůraznil dosavadní neschopnost evropských králů Výprava organizovaná výborem navzájem si rovných rytířů a vedená hrabětem Theobaldem ze Champagne postupovala do severní Itálie Zde si na úvěr najala lodě u Benátčanů kteří si tak zajistili vliv na výpravu Na jaře roku 1201 zemřel hrabě Theobald a vedení převzal Bonifác z Montferratu Cílem výpravy měl být Egypt což se nelíbilo Benátčanům kteří tam měli obchodní zájmy Požadovali proto od vůdců výpravy aby křižáci pro Benátky vybojovali od Uherska město Zadar za což jim budou odloženy splátky dluhů Útok na katolický Zadar byl pod trestem exkomunikace papežem zakázán křižáci přesto nátlaku benátského dóžete ustoupili a v listopadu 1202 Zadar dobyli Krátce poté křižáky požádal římsko-německý král Filip Švábský o pomoc při dosazení svého švagra Alexia IV na byzantský trůn Alexios křižákům nabízel uznání papežovy autority nad východní církví tolik potřebné peníze zásoby a vojenskou pomoc na křížové výpravě V červenci 1203 proto křižáci zaútočili na další město a to samotné centrum celé Byzantské říše Konstantinopol kterou nakonec po dlouhém boji a nerozhodnosti byzantského císaře dobyli a brutálně vyplenili a na trůn dosadili prince Alexia a jeho otce Izáka II Těm se však sliby dané křižákům nepodařilo splnit kvůli enormním nárokům křižáků Obyvatelstvo je brzy svrhlo a zabilo Křižáci na město zaútočili znovu a 12 dubna 1204 se jim podařilo byzantskou obranu zlomit a vniknout do města; následovalo třídenní drancování a vraždění obyvatelstva Čtvrtá křížová výprava již do Egypta ani Svaté země nepokračovala Novým císařem Latinského císařství vzniklého na troskách Byzance byl zvolen flanderský hrabě Balduin Nově vzniklé Soluňské království získal Bonifác z Montferratu a Achajské knížectví a Athénské vévodství připadlo francouzským velmožům Benátčané získali obchodní monopol a Naxos Byzantská císařská rodina si zachovala část svých držav na východě a založila zde Nikájské císařství které se stalo hlavním nepřítelem křižáků v Konstantinopoli Další členové rodu Komnenů založili na pobřeží Černého moře Trapezuntské císařství Posledním řeckým státem byl Epirský despotát ležící v Epiru na pobřeží Jónského moře Všechny tyto státy se považovaly za legitimní nástupce Byzantské říše a vedly válku proti latinským křižáckým státům Legenda o výpravě dětí Prameny hovoří také o údajné francouzské a německé křížové výpravě dětí Štěpán proto věřil že se moře před ním rozestoupí a cesta do Svaté země bude možná suchou nohou Po strastiplné cestě prý několik tisíc dětí dorazilo do Marseille kde se neúspěšně pokusily projít Středozemním mořem Dva obchodníci Hugo Železo a Vilém Prase poté měli nabídnout výpravě zdarma přepravu do Palestiny děti odvézt do Alžíru a později do Alexandrie kde je rozprodali do otroctví Podobná německá výprava již vedl mladík jménem Mikuláš údajně vyšla z Porýní a přes Alpy doputovala do Janova Část poutníků se stala janovskými občany a část putovala dál do Pisy a Říma kde Mikuláše přijal sám papež a podařilo se mu přesvědčit část dětí k návratu domů Při zpáteční cestě jich mnoho zemřelo mezi nimi i Mikuláš Středověké prameny popisující křížovou výpravu dětí jsou však v současné době zpochybňovány a celý popis dětské křížové výpravy je považován za omyl vzniklý třicet let po popisovaných událostech Pátá křížová výprava Roku 1215 papež Inocenc III svolal Čtvrtý lateránský koncil Jedním z důsledků koncilu byla pátá křížová výprava jejíchž příprav se energicky chopil Inocencův nástupce Honorius III Účast na výpravě přislíbil uherský král Ondřej II norský král Inge II který však během příprav zemřel a norští křižáci tak nakonec zůstali stranou a rakouský vévoda Leopold VI Vojska měly na Blízký východ přepravit frízské lodě Frísové se však zdrželi v Portugalsku dobýváním maurského hradu Alcácer do Sal Do Svaté země tak dorazila jen část křižáků ke kterým se přidaly kyperské oddíly krále Huga I a antiochijská armáda knížete Bohemunda IV Křižáci v Zajordánsku nenašli žádného protivníka vydrancovali široké okolí a s kořistí se vrátili do Akkonu Král Ondřej odjel domů a zbylí křižáci se chystali po příjezdu francouzských posil k útoku na egyptský přístav Damietta V květnu 1218 křižáci dobyli obrannou věž chránící ústí Nilu a částečně oblehli samotné město Damiettu kterou po téměř dvouletém obléhání v listopadu 1219 dobyli Vládu nad městem si proti vůli kardinála Pelagia nárokoval jeruzalémský král Jan z Brienne Stal se dočasným vládcem Damietty až do předpokládaného příjezdu císaře Fridricha II Město bylo křižáky přetvořeno v křesťanské sídlo s vlastním arcibiskupem Pierrem des Roches Po příjezdu německých křižáků měl Pelagio pocit že vojsko je dostatečně silné na dobytí celého Egypta a navzdory císařskému rozkazu se s armádou vydal k jihu bez císaře s cílem dobýt Káhiru Výprava neslavně skončila poté co se vojáci utábořili mezi dvěma rameny Nilu a Egypťané vypustili říční hráze čímž křižáky odřízli od pevniny a donutili kapitulovat Sultán al-Kamil vyjednal odchod křižáků z Damietty a osmileté příměří Propuštění křižáci odtáhli do Akkonu a na místě kde se vzdali dal sultán na počest vítězství vystavět nové město al-Mansúra – Vítězné Šestá křížová výprava V září roku 1227 vyplula z Brindisi do Svaté země velká německá flotila Vedl ji císař Fridrich II kterého k vyplutí donutila po devíti letech slibů až hrozba exkomunikace Krátce po vyplutí však na lodích vypukla epidemie nemocný císař zastavil v Otrantu a podezřívavý papež Řehoř IX ho exkomunikoval Fridrich jehož zbožnost byla vždy pochybná to ignoroval a po uzdravení vyrazil dále na východ V září 1228 přistál v Akkonu kde již čekalo křižácké vojsko Císař neměl zájem vést dlouhou nákladnou válku v Palestině a rozhodl se pro diplomacii Sultán al-Kamil který se nacházel uprostřed mocenského zápasu se svými bratry byl k jednání svolný Fridrich však v Palestině neměl pevnou pozici neboť jeruzalémský patriarcha i rytířské řády johanitů a templářů ho jako exkomunikovaného nepodporovaly Akkonští baroni si zase zakládali na své svobodě a nechtěli se císaři podrobit Pouze příslušníci Řádu německých rytířů stáli pevně při císaři Z této nejednoty mezi křesťany al-Kamil těžil jednání protahoval a Fridrich začal slevovat ze svých požadavků Roku 1229 byla dohoda stvrzena křesťané získali nazpět Betlém Nazaret Galileu a především Jeruzalém do kterého však měli muslimové svobodný přístup Poté Fridrich vstoupil do Jeruzaléma a protiprávně se nechal korunovat králem jeruzalémským Právoplatným králem měl být Fridrichův nedospělý syn Konrád V květnu 1229 Fridrich ze Svaté země odjel a při naloďování v Akkonu po něm místní občané házeli odpadky Roku 1244 byl neopevněný Jeruzalém dobyt chórezmskými vojsky ve službách Egypta a křesťané ho již nikdy nezískali Sedmá křížová výprava V srpnu roku 1248 se na křížovou výpravu vydal francouzský král Ludvík IX Vojsko vyplulo z nově postaveného přístavu v Aigues-Mortes a byla to největší námořní operace v dějinách křížových výprav< ref> Během mezipřistání na Kypru byl Ludvík místními přesvědčen že ideálním cílem útoku bude Egypt V červnu 1249 se křižáci vylodili před egyptskou Damiettou kterou se jim podařilo získat bez boje a v listopadu 1249 se francouzské vojsko vydalo na pochod do egyptského vnitrozemí V té době zemřel egyptský sultán as-Sálih Ajjúb ale vdova Šagrat Al Durr smrt zatajila a spolu s ministrem Fakrh ad-Dínem zemi a armádu řídila sama Egyptské vojsko na křižáky čekalo u pevnosti al-Mansúra a ostřelovalo je přes řeku řeckým ohněm Křižáci objevili brod a v únoru roku 1250 jejich předvoj vedený Ludvíkovým bratrem Robertem zaútočil na egyptské ležení před al-Mansúrou a mamlúky zahnal do města Robert opojený úspěchem zaútočil na město avšak v jeho ulicích se křižáci rozptýlili a většinou byli pobiti včetně Roberta z Artois nebo hraběte Viléma ze Salisbury Egypťané se zatím přeskupili a po příchodu hlavní části křižácké armády se strhla vyrovnaná bitva trvající celý den Postup se zastavil a Egypťané přivolali posily Na pomoc jim přišel syn zemřelého sultána Turanšáh a pomohl křižáky odříznout od nilských zásobovacích tras Po vypuknutí hladomoru musel dát Ludvík v březnu rozkaz k ústupu Turanšáhovi vojáci začali křižáky pronásledovat a ti se po ochoření samotného Ludvíka rozhodli kapitulovat Celá křižácká armáda skončila v zajetí Damietta zůstala prozatím zachována díky královně Markétě Provensálské a jejím janovským a pisánským žoldnéřům Egypťané za propuštění krále a jeho armády požadovali vydání Damietty a zaplacení 800 000 zlatých bezantů< ref> Křižáci neměli dostatek hotovosti propuštěn byl proto zprvu jen král Ludvík a část rytířů Propuštěnému panovníkovi se během dalších čtyř let která strávil v Akkonu podařilo dosáhnout propuštění zbytku zajatců a teprve 24 dubna 1254 opustil Svatou zemi Osmá křížová výprava Roku 1267 vytáhl francouzský král Ludvík IX na další křížovou výpravu Zprvu marně hledal společníky nakonec ho podpořil bratr sicilský král Karel z Anjou Ten však chtěl cíl výpravy stočit na Tunis kde měl ekonomické a politické zájmy a Ludvík se nechal přesvědčit Z Tunisu se chtěl vydat na Egypt pak přejít Sinaj a z jihu znovu dobýt Jeruzalém< ref> V červenci 1270 se křižáci vylodili na africkém pobřeží Během obléhání Tunisu se ve vojsku křižáků rozšířila epidemie Mezi nemocnými byl i král Ludvík který v Kartágu při čekání na posily z Anglie Aragonska a Navarry zemřel na úplavici Králem se stal také nemocný následník trůnu Filip III Velení vojenských operací převzal Karel z Anjou jemuž se podařilo vyjednat s tuniským emírem Muhammadem al-Mustansirem mír a volný odchod křižáků z Afriky Když do Tunisu dorazil anglický princ Eduard s malým křižáckým sborem z Anglie bylo již po boji Zatímco Francouzi se začali pod velením Karla z Anjou stahovat zpět do Evropy Angličané hodlali pokračovat v křížové výpravě do Svaté země Devátá křížová výprava Po neúspěchu osmé křížové výpravy se Angličané rozhodli vydat do Sýrie ohrožované mamlúckým sultánem Bajbarsem Eduard s anglickou armádou přezimoval na Sicílii a v květnu 1271 se vylodil v Akkonu Eduardovy síly byly slabé asi jen tisíc vojáků ale měl v úmyslu sjednotit rytíře ve Svaté zemi a na Kypru Eduard se svého plánu nevzdal a doufal v možnost vyjednávání o případnou pomoc s mongolským ílchanátem v Persii Měl úspěch a ílchán Abaga vyslal desetitisícovou armádu Když princ zjistil jak marné je jeho úsilí vrátil se v září roku 1272 do Anglie Učinil tak nedlouho poté co málem zahynul při pokusu o atentát Přestože při odjezdu měl v úmyslu vrátit se na Blízký východ v čele veliké křížové výpravy politická situace v Anglii mu v tom zabránila Křižácké státy Křižácká panství vzniklá během kruciát byla budována v duchu západoevropského feudalismu a vládnoucí třídu představovali především osadníci z Evropy Původní obyvatelé především arménští monofyzité východní pravoslavní křesťané a muslimové Franky jak orientálci označovali křižáky v zemi početně převažovali Domorodci byli svými křižáckými pány tolerováni nicméně Frankové nebyli vůči svým jinověrným poddaným nábožensky tak benevolentní jako Arabové před nimi Po první křížové výpravě vznikly na Blízkém východě čtyři křižácké státy Edesské hrabství Antiochijské knížectví Hrabství Tripolis a Jeruzalémské království Vládci tří prvních byli formálně vazaly jeruzalémského krále Po třetí křížové výpravě na Kypru vzniklo Kyperské království jehož prvním panovníkem se stal bývalý král jeruzalémský Guy de Lusignan a celá další existence tohoto státu byla svázána s rodem Lusignanů Ve 13 století Kypr utvořil s Jeruzalémským královstvím unii když se titulárním jeruzalémským králem stal kyperský král Hugo III Po čtvrté křížové výpravě a dobytí Byzance vznikly v Řecku další čtyři křižácké státy Latinské císařství a na něm formálně závislé Achajské knížectví Athénské vévodství a Soluňské království Další území především ostrovy pro sebe dobyli Benátčané a johanité kteří se po pádu levantských držav usadili na Rhodu Na Kykladských ostrovech benátský dobrodruh Marco Sanudo založil Vévodství Naxos Rovněž Janované se pokusili získat křižácké državy když janovský admirál a kaper Enrico Pescatore obsadil Krétu Po několika letech byl z ostrova vytlačen Benátčany V Řecku se houfně usazovali západní rytíři kteří toužili získat půdu Křižácké státy v Palestině zanikly koncem 13 století Roku 1268 byla mamlúky dobyta a zničena Antiochie< ref> v roce 1271 se Bajbars zmocnil křižáckého hradu Krak des Chevaliers a od té doby postupně likvidoval poslední zbytky křižáckých držav Roku 1289 byl dobyt a vypleněn Tripolis a 18 května 1291 padl po obléhání Akkon s posledními zbytky křižáckých držav Křesťané kterým se nepodařilo uniknout byli vyvražděni či prodáni do otroctví Přístavní města byla zbořena a nová centra byla později postavena dál od moře aby nemohla sloužit jako základna pro další křesťanskou ofenzívu Po pádu Akkonu latinské državy přetrvaly pouze na Kypru a v Řecku Zatímco v Levantě křižácké státy s výjimkou Edesského hrabství zanikly takřka najednou v Řecku zanikaly po dobu tří set let Prvním státem který podlehl nepřátelům bylo Soluňské království které roku 1225 po dvaceti letech od založení dobyl epirský despota Michael Komnenos Dukas Latinské císařství bylo od počátku hospodářsky i vojensky slabé a roku 1261 nikájský císař Michael VIII Palaiologos dobyl nazpět Konstantinopol Poslední dva křižácké státy na řecké pevnině Achajské knížectví a Athénské vévodství byzantskému protiútoku odolávaly dalších dvě stě let kdy Achajské knížectví bylo Morejským despotátem dobyto roku 1432 a Athény až roku 1453 obsadil osmanský sultán Mehmed II Ostrovní státy měly silnější vazby na evropské námořní mocnosti zejména Benátky a proto útokům dokázaly mnohem úspěšněji čelit Kyperské království bylo od roku 1426 přinuceno platit egyptským mamlúkům výpalné až roku 1489 královna Caterina Cornaro ostrov prodala Benátčanům kteří ho udrželi až do roku 1571 Vévodství Naxos se kvůli růstu moci Osmanské říše v Egejském moři dostalo pod osmanský vliv a sultán Selim II roku 1579 většinu Kyklad obsadil Některé ostrovy nicméně ještě nějakou dobu ubránili místní šlechtici z rodu Gozzadini a Benátská republika ztratila několik egejských ostrovů a řeckých přístavů až v letech 1714–1718 Rytířské řády Křížové výpravy podstatně přispěly ke vzniku rytířských řádů které v sobě spojovaly vojenský charakter se snahou o nápodobu klášterního života Jako první byl v Jeruzalémě založen řád johanitů později známý jako řád maltézských rytířů Toto uskupení původně řádem nebylo a existovalo v Jeruzalémě již před první křížovou výpravou jen jako bratrstvo takže muslimští vládcové tuto křesťanskou organizaci tolerovali Původním posláním bratrstva před první křížovou výpravou byla špitální péče o křesťanské poutníky putujících do Palestiny Po dobytí Jeruzaléma Godefroi z Bouillonu začal bratrstvo podporovat to tak mohlo sílit co do majetku a vlivu Původně špitální bratrstvo bylo uznáno jako církevní řád Stal se řádem vojenským Johanité si i nadále zachovávali svou původní náplň ale jako řád vojenský a rytířský získali nové povinnosti jako byla ochrana poutníků a obrana Kristova hrobu a křesťanského království Řád templářů byl organizací od počátku ryze vojenského charakteru Založil ho roku 1119 chudý rytíř Hugues de Payens spolu se sedmi druhy na ochranu poutníků kteří přicházeli do Svaté země Často se dostávali do konfliktu s konkurenčním řádem johanitů který měl podobné povinnosti a privilegia Řád neměl charitativní povahu avšak jednou za čas obdarovával chudé almužnou Templářský řád navíc umožňoval aby si šlechta uschovávala peníze a cenné předměty v templářských domech což u řádu zapříčinilo vytvoření rozsáhlé bankovní sítě Peníze bylo možné si v řádovém domě uložit a poté si je vyzvednout ve Svaté zemi což bylo praktické a výhodné neboť šlechtici mohli být o svůj majetek připraveni bandity během svého putování Proto postupem času získávali templáři majetek a moc a v polovině 12 století tvořili asi třetinu všech rytířů v Jeruzalémském království V době kdy poslední křižácké državy již byly v rozkladu disponovaly rytířské řády jako jediné ukázněnou armádou která bránila křižácká města před muslimy Byli to templáři kteří hájili citadelu v Akkonu Templáři a johanité byly natolik úspěšní že se rozšířili téměř po celé západní Evropě včetně českého království Jejich privilegia daná papežem z nich činila nezávislé subjekty staly se z nich mezinárodní organizace Papež byl jejich jedinou autoritou a do politiky řádů zasahoval jen výjimečně a v krajních případech Velmistři řádů si počínali jako samostatní vládcové a těšili se knížecích titulů Rytířské řády měli volné pole působnosti a světští panovníci ani duchovní nemohli do působení řádů zasahovat což zapříčinilo mnohé konflikty nejen se světskými panovníky ale i s papežským stolcem To byl také jeden z důvodů proč začala popularita rytířských řádů klesat Vše vyvrcholilo nařčením templářského řádu z kacířství a jejich následným zrušením Ostatní rytířské řády neměly stejná privilegia jako templáři nebo johanité takže se jen stěží prosazovali a jejich úspěchy byly spíše dílčího charakteru Řád lazariánů neboli Řád sv Lazara působil již jako bratrstvo v Jeruzalémě společně s johanitským bratrstvem se kterým se sdružoval do koalice Řád spravoval lazarit pro malomocné Stal se vojenským řádem neboť pod sebou začal sdružoval nejen leprou nakažené křižáky ale i templáře a johanity kteří malomocenstvím onemocněli Dalšími řády byly Řád rytířů z Montjoie sdružoval křižáky z Pyrenejského poloostrova ale nebyl úspěšný a Řád rytířů sv Tomáše z Akry v Akře poté co město bylo dobyto Richardem Lví Srdce sdružoval anglicky hovořící zejména křižáky kteří přišli do Svaté země s Richardem ale také se nedokázali významněji prosadit Po johanitech a templářích se třetím nejsilnějším řádem stal až Řád německých rytířů Řehole řádu byla odvozena od templářů i johanitů Byl založen ve Svaté zemi jako reakce na silný příliv křižáků z německých zemí Křižácké státy byly obydlené převážně Franky německy hovořící křižáci se ve Svaté zemi špatně dorozumívali a neradi vstupovali k frankofonním templářům nebo johanitům Raději vstupovali do německého uskupení které původně působilo jen jako polní lazarit řádu johanitů Ti se roku 1190 osamostatnili a roku 1196 byli papežem uznáni jako samostatný řád< ref> takže začali fungovat také jako prostředníci mezi Jeruzalémským královstvím a římsko-německými císaři Řád získal stejná privilegia jako měli templáři a johanité takže se velice brzy stali významnou silou Ve Svaté zemi vlastnili několik hradů a v Akkonu měli jednu citadelu ovšem víc se v Levantě uchytit nedokázal neboť většina půdy a majetku byla již rozebrána mezi řády templářů a johanitů Proto Řád německých rytířů se začal významně angažovat také v Evropě kde východní hranice křesťanských států byly ohrožovány pohany a tzv schizmatiky pravoslavnými Templáři a johanité se v evropských bojích výjimečně také účastnili ale jejich poslání se silně vztahovalo hlavně na obraně Svaté země Po její ztrátě přesunuli templáři své sídlo na Kypr a později do Francie kde začali hromadit majetek údajně pro financování další křížové výpravy Johanité přesunuli hlavní pole působnosti do Středomoří patrně s vidinou že se do Svaté země znovu vrátí hlavním sídlem se stal ostrov Rhodos a později Malta od té doby začali být označováni jako maltézští rytíři Výpravy proti Osmanům v pozdním středověku Poté kdy Osmané pronikli na Balkán začalo si křesťanstvo uvědomovat hrozbu Osmanské říše a proto začali plánovat a projektovat výpravy na záchranu křesťanství – ať už skomírající Byzance a kulturního střediska Konstantinopole nebo rytířských řádů na Kypru a v oblasti Egejského moře Osmané v Evropě Expanze Osmanů do Evropy začala roku 1354 dobytím Gallipoli Roku 1361 dobyl Adrianopol Murad I přejmenoval ji na Edirne a učinil z ní sídlo říše Osmanů Papežské projekty v 15 století Projekt Evžena IV z let 1444–1445 Na jihovýchodě Osmanské říše povstal vládce Karamanu Ibrahim bej což přinutilo osmanského vládce Murada II k tažení právě do této oblasti Této situace chtěl využít papež tak že by zablokoval Dardanely loďstvem čímž by znemožnil pohyb osmanského vojska – poté by stačilo zahájit operace v Evropě se svými spojenci osmanskými sousedními panovníky byzantským Konstantinem XI Palaiologem albánským Skanderbegem srbským Jiřím Brankovićem především však uherským Janem Hunyadim a poté polským a uherským králem Vladislavem – papež měl i další spojence Benátské loďstvo a Burgunďany Papež jmenoval dva legáty pro pozemní síly Giuliana Cesariniho a pro loďstvo svého synovce Francesca Condulmaria Druhý zmiňovaný měl vést blokádu Dardanel Murad II zlomil odpor Ibrahima beje dříve než se předpokládalo a tak se vydal se svou armádou zpět do Evropy kam dorazil ještě dříve než Condulmario stačil Dardanely zablokovat Pozemní síly vedené Cesarinim poté rozdrtil u Varny Po této porážce se pokusil Condulmario o další výpravu v roce 1445 ta však byla příliš zdlouhavá a proto se raději stáhl z osmanského území před přicházející zimou< ref> Projekt Kalixta III z let 1455–1458 Roku 1453 dobyli Osmané Konstantinopol Osmané tak mohli přecházet mezi částmi říše nejen přes Dardanely ale i přes Bospor Papež roku 1455 jmenoval legátem Lodovica Trevisana a svěřil mu papežské loďstvo Trevisano měl za úkol napadnout asijskou část Osmanské říše z ostrova Rhodos Na evropské pevnině operovali Jan Hunyadi a kardinál Juan Carvajal Trevisano však nedokázal donutit svými útoky aby Osmané přesunuli část svého vojska do Anatolie Papež Kalixt III zemřel roku 1458 a tím skončily i tyto snahy rozdělit osmanské vojsko Projekt Pia II z let 1463–1464 Roku 1463 se papež rozhodl postavit se do čela výpravy proti Osmanům Počítal přitom s pomocí spojenců na evropské pevnině Uherský král Matyáš Korvín měl zaútočit ze severu na Osmanskou říši kde tehdy vládl sultán Mehmed II a to buď přes dunajskou nížinu nebo přes Niš Na západě měl zaútočit albánský vládce Skanderbeg Papež měl poté zaútočit z jihu – z Peloponésu – se svými spojenci z Burgundska a s dalšími evropskými křižáky S nimi se měl setkat v Anconě a vyplout na Peloponés Papežské a benátské loďstvo poté mělo operovat v Egejském moři Roku 1464 však Pius II skonal v Anconě a tento plán se tedy nemohl uskutečnit Na evropském kontinentě Křížové výpravy na evropském kontinentě byly dvojí povahy Jednak to byly tažení proti pohanům a jednak proti křesťanským kacířům kam patří i křížové výpravy proti „neposlušným panovníkům Proti pohanům Výpravy proti pohanům žijícím u Baltského moře se poprvé účastnili rytíři kteří odmítli táhnout s druhou křížovou výpravou do Svaté země a raději v polovině 12 století uspořádali tažení proti polabským Slovanům a do Pomořan Křížové výpravy proti pohanům v Pobaltí na počátku 13 století měly trvalý efekt neboť křižáci dobytá území konsolidovali když ho dokázali osídlit christianizovat a částečně germanizovat V těchto válkách se angažoval především Řád německých rytířů který v Pobaltí založil vlastní řádový stát Stranou křížových výprav nezůstali ani skandinávští vládci Velká vzdálenost jim ztěžovala účast na křížových výpravách na Blízký východ Přesto byli Švédové a Norové horlivými křižáky král Sigurd I byl prvním evropským panovníkem který navštívil Jeruzalém Švédové již na počátku 12 století podnikli první z celkem tří křížových výprav do Finska které měly za následek christianizaci Finů švédskou kolonizaci Finska i vymezení sféry vlivu mezi katolickým Švédskem a pravoslavným novgorodským státem Proti kacířům První křížovou výpravou vyhlášenou proti evropským kacířům byla Albigenská křížová výprava Trvala dvacet let 1209–1229 a jejím cílem bylo vymýtit katarskou herezi v jižní Francii Za oběť jí padlo 200 000 až 1 000 000 lidí V letech 1284–1285 se odehrála Aragonská křížová výprava Papež Martin IV ji vyhlásil proti exkomunikovanému aragonskému králi Petrovi III Křížová výprava byla jen součástí vleklé války zvané sicilské nešpory Papež udělil Petrem dobytou Sicílii v léno Karlovi z Anjou a ten vytáhl proti Petrovi s francouzským vojskem Francouzi však byli poraženi a Sicílie zůstala pod vládou aragonských králů Posledními kruciátami byly čtyři křížové výpravy proti husitům První křížová výprava proti kališnickým Čechům byla svolána roku 1420 papežem Martinem V shromáždilo ve slezské Svídnici a poté vstoupilo do Čech Křižáci 3 května obsadili Hradec Králové a 7 května získali Pražský hrad Pražané však odmítli kapitulovat a povolali na pomoc venkovské husity pod vedením Jana Žižky který 20 května dorazil do Prahy V červnu křižáci zahájili útoky na opevněné pozice husitů na Vítkově jejich výpady však byly vždy odraženy 19 července vypukl v táboře křižáků požár a křížová výprava se rozpadla Po neúspěchu první výpravy němečtí kurfiřti svolali do Chebu na 23 srpna druhou křížovou výpravu proti husitům a 28 srpna 1421 vstoupili křižáci do Čech První vlně velel falckrabě Ludvík který dobyl hrad Mašťov 29 června 1427 se v Norimberku shromáždila vojska německých šlechticů aby vyrazila na třetí křížovou výpravu do českých zemí Vrchním velitelem přibližně 25 000 ozbrojenců V druhé půli července se husité dali na pochod ke Stříbru a křižáci jim počátkem srpna vyslali naproti 3000 jezdců kteří se však neodvážili husity napadnout Tato zbabělost vyvolala strach ze síly nepřítele takže se křižácké vojsko místo bitvy dalo v panice na útěk 20 června 1431 byla svolána další mnohonárodnostní výprava proti kališníkům jejímž velením byl pověřen markrabě Fridrich Braniborský 1 srpna překročili křižáci české hranice směrem na Tachov Původně měla být napadena Plzeň cílem se však nakonec staly Domažlice Křižáci včetně vůdců a kardinála Cesariniho začali utíkat a vojsko se rozpadlo Prchající před pronásledováním ochránila vozová hradba bráněná italskými žoldnéři která husity na čas zadržela Většina křižáků si tak zachránila holý život ale husitům padla do rukou velká část vojenského materiálu Důsledky a hodnocení Hodnocení křížových výprav do Svaté země jsou velmi rozporuplná Starší historiografie zdůrazňuje jejich přínos pro vzájemnou kulturní výměnu mezi západní křesťanskou civilizací a arabským světem Soudobé historické bádání je často výrazně skeptičtější a připouští že důsledky křížových tažení do Svaté země pro evropskou společnost byly spíše negativní Středověká společnost ve 12 století věřila církevní propagandě a na křížové výpravy do Svaté země pohlížela se sympatiemi Zejména s rozvojem renesance humanismu a osvícenství se objevila kritika výprav jako projevů středověkého náboženského fanatismu a teokracie V 19 století s jeho nacionalismem a kolonialismem došlo k romantické představě o křižácích jako předchůdcích koloniální expanze V tehdejším pojetí křížových výprav se také odrážely tehdejší nacionalistické spory V současnosti již diskuse o podílech jednotlivých národů na křížových výpravách ustoupily a zkoumá se ideologie a cíle křížových výprav Zformoval se i vyhraněně kritický pohled na křížové výpravy z hlediska marxistů a po druhé světové válce také muslimů Křížové výpravy do Svaté země značně prohloubily propast mezi západními a východními křesťany Byzantinci křížové výpravy nevzali za své válku považovali za barbarskou Nepřátelství mezi ortodoxními Byzantinci a západními katolíky vyvrcholilo dobytím a vypleněním Konstantinopole v roce 1204 Papež účastníky této akce odsoudil vzniklý konflikt ale uhašen nebyl Prohloubily se také rozpory mezi křižáky z různých zemí a jejich veliteli například mezi Němci a Francouzi nebo mezi panovníky Filipem II Augustem a Richardem I Lví srdce Uskutečnění křížových výprav na druhé straně umožnilo zformování nových a velmi významných ekonomických vazeb mezi Západem a Orientem zabezpečovaných především italskými městy Přestože většina kulturní výměny mezi arabským a křesťanským světem probíhala v době reconquisty na Pyrenejském poloostrově dostaly se některé plodiny do Evropy prostřednictvím křesťanů na Předním východě Byla to například cukrová třtina a poznatky o výrobě cukru látek i skla Křižáci se seznámili s mnoha vymoženostmi životního stylu Východu ale osvojili si je většinou jen ti kteří se na Východě usadili V Evropě se výdobytky orientální kultury přejímaly především prostřednictvím Byzance Sicílie a Pyrenejského poloostrova Z hlediska blízkovýchodní muslimské civilizace po sobě křižáci nezanechali trvalé stopy a byli jen „epizodou na okraji dějin Podle tvrzení že současná Velká Británie a Spojené státy americké touží získat moc nad zeměmi Blízkého východu bývá někdy jejich tažení označováno jako „desátá křížová výprava Ta prý začala roku 1983 kdy americký prezident Ronald Reagan vyslal jednotky do Libanonu na podporu izraelské armády která tam provedla invazi Američané a jejich spojenci bojující v Iráku a Afghánistánu pak často bývají islámskými radikály označováni za „křižáky Odkazy Reference Literatura Související články Švédské křížové výpravy Křížové výpravy proti husitům Křižácká tažení do Egypta Alexandrijská křížová výprava Externí odkazy – religionistická seminární práce; od téhož autora Kalendář lat calendarium od calendae původně svátky novoluní je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších zejména v rámci roku Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem zvláště pro účely společenské náboženské hospodářské a politické zaznamenané v přehledu událostí Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem a nebo pojmenované Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků let např juliánský a gregoriánský kalendář V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní týdnů a měsíců na určitý rok například tištěný nástěnný a stolní kalendář případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků včetně jmenin umožňující plánovat Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení Kalendářní systém Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data Jednotkou kalendářového členění je vždy den každý kalendářní systém tedy stanovuje počátek konec dne pravidelné členění roku na menší části počátek roku Nový rok Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků letopočet a jeho počátek éru Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1 leden 10 dní po zimním slunovratu Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let to jest roků které mají druhý měsíc únor o jeden den delší 29 únor Přestupný je každý rok jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule pak je přestupný pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský Řehoř Gregorius Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů které se pravidelně opakují dny rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce astronomický měsíc střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako měsíční čtvrti a kalendářní měsíce od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména roky oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období Z nich nejnápadnější nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce tak důležité pro zemědělství a obchod se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů Hlavní typy Podle toho kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost se obvykle rozlišuje Lunární kalendář Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer za soumraku kdy lze Měsíc pozorovat Solární kalendář Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář jehož základem je rok resp tropický rok doba oběhu Země okolo Slunce přibližně 36525 dne Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny čtyři roční období jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den Čistě sluneční kalendář však není praktický roční období jsou příliš dlouhá Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního Lunisolární kalendář Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc Pravý astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" astronomický měsíc Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského gregoriánský kalendář jeho předchůdce juliánský kalendář čínský egyptský indický makedonský a perský japonský židovský kalendář Naopak např islámský kalendář zůstal čistě lunární na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne Počátek roku Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou kde se vedou záznamy a účty platí daně a podobně Počátkem roku bývaly buď jarní svátky snad hlavně u pastevců anebo dožínky slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu Odtud pochází i dnešní začátek školního roku kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní Počátek letopočtu epocha Letopočet éra jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře dělení času v rámci roku v běžném užití se ale s ním spojuje Počátek letopočtu se nazývá epocha dobu od epochy pak odborníci označují jako éru tj letopočet také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky Stanovoval se velmi různě zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn jako dodnes v Japonsku a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly nýbrž jmenovaly podle konsulů Obdobně se určoval rok i později např podle místních biskupů včetně římských papežů i jiných významných osob Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád od 776 př n l a římský letopočet ab urbe condita „od založení města Říma 753 př n l Křesťanský letopočet od narození Krista který se dnes všeobecně užívá vypočetl resp stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500 Tento letopočet se prosadil až od 9 století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000 Přesné datum narození Kristova není známo velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve tj již před naším letopočtem Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny hidžra 622 vznikl v 7 století Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku Týden Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible Gn 1 jako obdoba pracovního období Tvůrce světa V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům jako v antickém Římě jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích České názvy jsou pořadové úterý čtvrtek a pátek podle jejich pořadí podle středu pracovního týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota" dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku Novodobé reformy kalendáře Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat Např gregoriánskou velmi mírnou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918 Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny přes něž se překládají „pohyblivé svátky Velikonoce Svatodušní svátky Roš ha-šana ramadán a pod tradičně odvozované od Měsíce ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18 století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře někdy podnícené revolucí jako francouzský revoluční kalendář viz níže který se však neprosadil a brzy zanikl podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30 let Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné; aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá Obvykle se navrhuje aby se na konci roku zařazoval jeden den v přestupném roce dva který by nebyl součástí týdne ani měsíce Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi takže rok může souhlasit s cyklem týdnů a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech ostatní o 30 dnech Jiný radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny" Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60 letech 20 století se dokonce zdálo že je mezinárodní organizace schválí nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo Významnější kalendářní systémy Egyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem; roku 266 př n l zavedl Ptolemaios III přestupné roky Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského Řecký kalendář Řecký den začínal východem slunce Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní Počátkem letopočtu byl první den první olympiády 8 červenec r 776 př n l Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem Od 87 olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv Metonův 19letý cyklus a od 3 roku 112 olympiády 76letý Kalipův cyklus který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den Mayský kalendář Mayský letopočet začínal rokem 3114 př n l podle Thompsonovy korelace a pracoval s cykly po 5119 letech „Velkými roky Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let Mayské datum pro tento den totiž je 130000 4 Ahau 3 Kankin zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př n l bylo 00000 4 Ahau 8 Cumhu někdy označované jako 130000 A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin Juliánský křesťanský kalendář Juliánský kalendář zavedl v předkřesťanském Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př n l Měl 12 měsíců po 29 30 nebo 31 dnech dohromady 365 dnů a nově začal 1 ledna místo 1 března Latinské názvy a v dalších jazycích 9 až 12 měsíce dosud zachovávají číslování od března např září september Každý čtvrtý rok je přestupný čili přidává se jeden den na konec měsíce února Sedmý měsíc roku náš červenec byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní Délka kalendářního roku je mezi siderickým hvězdným rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný siderický rok Za součást tohoto kalendáře se považuje i křesťanský letopočet který byl ale zaveden až o řadu staletí později Kvůli kumulované odchylce od slunečního tropického roku vznikl Gregoriánský kalendář přesněji „gregoriánská korekce Juliánského kalendáře protože jde pouze o korekci přestupného vkládání dnů a sám kalendář se nezměnil Křesťanský juliánský kalendář v plném rozsahu dodnes používá většina pravoslavných křesťanů počítá se podle něj v historii i před naším letopočtem a používá se i v astronomii Židovský kalendář Den začíná západem slunce již z Bible Gn 1 má týden sedm dnů od posledního dne který se nazýval „šabat pochází naše sobota Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě Roky se dělí na jednoduché 353 354 nebo 355 dnů a přestupné 382 384 nebo 385 dnů a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé Jednoduché normální mají 12 měsíců V přestupných letech se mezi 6 měsíc adar a 7 měsíc nizan zařazoval přestupný měsíc veadar Začátek roku byl určován „modelem tj novoluním které je nejbližší podzimní rovnodennosti Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7 říjen 3671 př n l což je také první rok první epochy tišry; tento letopočet se však objevuje až ve středověku Gregoriánský kalendář Gregoriánský kalendář vznikl úpravou juliánského kalendáře za papeže Řehoře Gregor XIII v r 1582 když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní Rok 1582 byl zkrácen o těchto 10 dnů a počet přestupných let byl zredukován tak že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty Kalendář v užším slova smyslu se tedy vůči juliánskému nijak nezměnil Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná Snahy o vytvoření tzv věčného kalendáře kde by odchylka neexistovala mají tedy spíše akademickou povahu Islámský Islámský kalendář je výjimečný tím že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce běžné i v daleko jednodušších kulturách korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje Byl zaveden chalífou Umarem roku 637 počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 hidžra Liturgické kalendáře Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria zvláštní význam měl až do 20 století římský kalendář se jmény světců Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti které nezačínají půlnocí ale již západem slunce předchozího dne tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer Francouzský revoluční kalendář Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24 listopadu 1793 během tzv jakobínské diktatury tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky 1792 rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců Podzim vendémiaire měsíc vinobraní brumaire měsíc mlh frimaire měsíc jinovatky Zima nivôse měsíc sněhu pluviôse měsíc dešťů ventôse měsíc větrů Jaro germinal měsíc rašení floréal měsíc květů prairial měsíc luk Léto messidor měsíc žní thermidor měsíc horka koupelí fructidor měsíc plodů Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech dekády Dny se jmenovaly podle praktických věcí potřebných k životu den ovoce lilku … Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti tj Rozumu se slavil v červnu Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804 Hypotetický keltský kalendář Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky tak zvaný kalendář z Coligny Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky podle jiných gallský keltský kalendář o němž se zmiňují latinští autoři César Plinius mladší Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce Den začínal večer měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci srv anglické fortnight S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" a Stonehenge atd množství spekulací které se však vesměs nedají věrohodně podložit Odkazy Reference Související články Astronomické cykly Český liturgický kalendář Český státní svátek Chronologie datování Století Letopočet Rok Přestupný rok Kalendářní měsíc Kalendář literatura Sovětský revoluční kalendář Výčet zim Íránský perský kalendář Etiopský kalendář Oromo kalendář Somálský kalendář Budhistický kalendář Baháistický kalendář Externí odkazy Literatura Bláhová M Historická chronologie Libri Praha 2001 800 stran ISBN 80-7277-024-1 Hlaváček I a kol Vademecum pomocných věd historických Jinočany H& 1997 448 s ISBN 80-86022-09-9 Kotulová Eva Kalendář aneb kniha o věčnosti a času Nakladatelství Svoboda Praha 1978 vyd 1 192 s Ottův slovník naučný heslo Kalendář Sv 13 str 777 Sokol J Čas a rytmus 2 vyd Oikumene Praha 2004 332 str ISBN 80-7298-123-4 Kalifornie anglicky a španělsky California anglická výslovnost je členský stát USA Patří k nejbohatším a ekonomicky nejaktivnějším členům federace Dlouhodobě je nejlidnatějším členským státem k roku 2012 má 38 milionů obyvatel Po Aljašce a Texasu je rozlohou třetím největším státem USA Hlavním městem je Sacramento Nejvýznamnějšími městy jsou San Francisco Fresno Los Angeles San Diego a Long Beach Na jihu hraničí s Mexikem na východě s Nevadou a Arizonou na severu s Oregonem a ze západu ji ohraničuje Tichý oceán Podnebí je suché a horké vyskytují se častá zemětřesení – nejsilnější byla v roce 1906 a 1989 Průmyslově je nejdůležitější Los Angeles a Silicon Valley centrum elektronického průmyslu V Kalifornii se nachází i Hollywood centrum filmového průmyslu Guvernérem země je Jerry Brown za Demokratickou stranu ve funkci byl už v letech 1975–1983 Historie Po vyhnání nepočetných indiánských kmenů se území Kalifornie stalo severní výspou španělské říše na severoamerickém kontinentu Kalifornie spadala pod španělské místokrálovství Nové Španělsko Z této kolonie vzniklo roku 1824 Mexiko Spojené státy mexické a jednou z jejich teritorií byla i Alta California V roce 1847 proběhla mexicko-americká válka po níž bylo území historické Kalifornie rozděleno mezi oba státy Mexická jižní část Kalifornie byla dále rozdělena na dva územní celky a americká severní část Kalifornie byla ustanovena jako stát Kalifornie který byl v roce 1850 připojen k Unii V roce 2007 Kalifornii postihly ničivé požáry které vyhnaly z domovů mnoho lidí včetně hollywoodských hvězd K 26 říjnu si vyžádaly 12 obětí Geografie Západní část Kalifornie omývá Tichý oceán na severu sousedí se státem Oregon Východní hranici má společnou s Nevadou a na jihovýchodě leží Arizona Na jihu sousedí s Mexikem Co do rozlohy se jedná o třetí největší stát USA Kalifornie má úrodné Centrální údolí kde se díky výraznému zavlažování daří zemědělství V převážně hornaté východní části státu se rozkládá pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou tzv souvislých Spojených států tj bez Aljašky a Havaje Mount Whitney 4417 m a horké suché pouště V pohoří Sierra Nevada se nachází slavný Yosemitský národní park a hluboké sladkovodní jezero Tahoe Na jihu leží velké slané jezero Salton Sea a Mohavská poušť V severovýchodní části této pouště leží Údolí smrti kde se nachází nejníže ležící bod Badwater 86 m pod úrovní hladiny oceánu a zároveň nejteplejší místo v Severní Americe Kalifornie je i známá výskytem častých a velice intenzivních zemětřesení Známé je zemětřesení které postihlo v roce 1906 San Francisco Většina velkých měst je soustředěna u pacifického pobřeží kde panuje příjemné středomořské podnebí průměrná nadmořská výška je 884 m šířka státu je 403 km délka státu je 1240 km 10 největších měst Los Angeles San Diego San Jose San Francisco Fresno Sacramento Long Beach Oakland Bakersfield Anaheim Ekonomika Kalifornie je stát s nejvyšším HDP v USA Tvoří celých 14 % ekonomiky Unie HDP Kalifornie činí 14 bilionu dolarů Po Japonsku Číně Německu a Velké Británii to je největší HDP na světě Roční příjem na obyvatele je 47 000 dolarů tj 3 916 dolarů měsíčně v přepočtu 68 000 Kč To je o 1 3 víc než celostátní průměr Průmysl je třikrát větší než zemědělství Kalifornie je největším centrem počítačového průmyslu na světě který je soustředěn v Silicon Valley V Kalifornii se vyrábí nejvíce filmů na světě kromě indického Bollywoodu Průměrný rozpočet filmu je 100 milionů dolarů 19 miliardy korun Filmový průmysl je soustředěn ve městě Los Angeles čtvrti Hollywood Nezaměstnanost v Kalifornii za posledních 20 let rapidně klesla a v roce 2006 byla 49% Ač je ekonomika Kalifornie velmi rozvinutá je zde mnoho lidí žijících na hranici chudoby a je zde mnoho bezdomovců i přesto že bydlení je levné a volných pracovních míst je mnoho Zejména v okolí velkých měst jako je Los Angeles Ve větší míře jde o přistěhovalce z chudšího Mexika a Latinské Ameriky kteří se jen velmi těžko uplatňují na trhu práce To je způsobeno nejen rasovou diskriminací ale i negramotností a složitou integrací těchto menšin do společnosti Hlavní zemědělské produkty ovoce zelenina chov dobytka mléko a mléčné výrobky vinařství Hlavní průmyslová odvětví počítačový průmysl filmový průmysl letecký průmysl těžba a zpracování nerostných surovin zpracování potravin chemický průmysl textilní průmysl strojní výroba výroba elektrických strojů cestovní ruch Energetika Kalifornie má relativně k ostatním státům velkou spotřebu energie 28–30 GW v zimě a asi polovinu v létě ale její elektrárny mají kapacitu přibližně 45 GW V roce 1996 připravoval guvernér Pete Wilson legislativu umožňující deregulaci trhu s energií v tomto státě který se opíral o principy volného trhu Energetický gigant Enron v roce 1999 akvizicí získal firmu PGE a tím i přístup ke kalifornskému deregulovanému trhu V létě 2000 Kalifornie zažila rozsáhlé opakované výpadky proudu Kolem roku 2003 přešla ze státu do soukromých rukou řada elektráren Cena energie v Kalifornii se od začátku století zněkolikanásobila Demografie Kalifornie nejlidnatějším státem USA Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 37 253 956 obyvatel< ref> v roce 2014 to již bylo přibližně 38 340 000 obyvatel Je to také nejvíc urbanizovaný stát USA ve městech v roce 2010 žilo 95% obyvatel Kalifornie Hustota zalidnění je 95 obyvatel na čtvereční kilometr Nejpočetnější skupinou obyvatel jsou Hispánci následovaní bělochy Asiaty a černochy Kalifornie prošla v průběhu posledních padesáti let významnou demografickou proměnou Zatímco v roce 1960 tvořili asi 90% obyvatel nehispánští běloši dnes je to pouhých 388% k roku 2014 a kvůli nízké porodnosti jen 26% všech novorozenců k roku 2008< ref> V roce 2014 se stali nejpočetnější skupinou obyvatel Hispánci< ref> Hlavním důvodem je jednak jejich vysoká porodnost jednak imigrace z Mexika a Latinské Ameriky Nejrozšířenější náboženství je římsko-katolické Velkým problémem Kalifornie je kriminalita Mnoho přistěhovalců z chudého amerického jihu či ilegálních imigrantů se velice obtížně začleňuje do majoritní společnosti To vede k nárůstu kriminality a spotřeby drog V Los Angeles je mnoho čtvrtí ghett proslulých zločinem prodejem drog a prostitucí Problém je to velice těžko řešitelný a s narůstající hispánskou populací se bude i nadále prohlubovat Významná sídla hlavní město Sacramento 502 743 2007 obyvatel největší město Los Angeles 3 694 820 obyvatel další významná města San Diego 1 223 400 San José 925 000 San Francisco 776 773 Fresno 427 652 Oakland 399 484 Santa Ana 337 977 Rasové složení 576% Bílí Američané nehispánští běloši 401% + běloši hispánského původu 174% 62% Afroameričané 10% Američtí indiáni 130% Asijští Američané 04% Pacifičtí ostrované 170% Jiná rasa 49% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu bez ohledu na rasu tvořili 376% populace Zajímavosti Mottem státu je „Eureka květinou sluncovka kalifornská stromem sekvoj vždyzelená ptákem křepel kalifornský a písní I Love You California< ref> Reference Externí odkazy Kancelář prezidenta republiky zajišťuje výkon pravomocí protokolární povinnosti a další funkce spojené s osobou prezidenta České republiky Charakteristika Kancelář je organizační složkou státu hospodaří s nemovitým majetkem tvořeným areálem Pražského hradu a zámkem Lány dále vyplácí rentu bývalému prezidentu republiky a disponuje pravomocí zřizovat příspěvkové organizace V současnosti existují dvě takové organizace Správa Pražského hradu a Lesní správa Lány Kancelář prezidenta republiky sídlí na Pražském hradě V čele stojí vedoucí Kanceláře neformálně zvaný „kancléř kterým je v současnosti Vratislav Mynář Vedle civilní Kanceláře prezidenta republiky je i Vojenská kancelář prezidenta republiky Vojenská kancelář je součástí ozbrojených sil v čele stojí náčelník jmenovaný prezidentem republiky Přehled vedoucích kanceláře prezidenta republiky Karel Schwarzenberg 1990–1992 Luboš Dobrovský 1992–1996 Ivan Medek 1996–1998 Ivo Mathé 1999–2003 Jiří Weigl 2003–2013 Vratislav Mynář od března 2013 Odkazy Reference Literatura Zdeněk Koudelka Prezident republiky Nakladatelství Leges Praha 2011 224 s ISBN 978-80-87212-95-0 Související stránky Prezident České republiky Pražský hrad Vojenská kancelář prezidenta republiky Externí odkazy Kapské Město afrikánsky anglicky [] xhosa iKapa je druhé největší město Jihoafrické republiky hlavní město provincie Západní Kapsko a zároveň legislativní hlavní město Jihoafrické republiky sídlí tu jihoafrický parlament a další vládní instituce Díky svým přírodním scenériím mimo jiné Stolová hora nebo mys Dobré naděje je označováno jako jedno z nejkrásnějších měst světa a stalo se oblíbeným turistickým cílem Kapské Město bylo první evropskou osadou na území dnešní Jihoafrické republiky proto je jihoafričany často označováno jako „ – mateřské město Historie V oblasti Západní Kapsko žili lidé dlouho před příchodem Evropanů nevytvořili si ale vlastní písmo takže o prehistorii těchto míst je známo jen velmi málo První písemnou zmínku učinil až portugalský objevitel Bartolomeo Diaz v roce 1486; po dvě následující století nebyla tato oblast Evropany trvale obývána Novověk Kapské Město založil v roce 1652 Jan van Riebeeck jako zásobovací stanici pro holandské lodě plující do východní Afriky Indie a Asie; toto místo bylo ideální pro založení přístavu protože se nachází v zátoce chránící lodě před rozbouřeným mořem Kvůli ochraně před domorodým obyvatelstvem postavili Holanďané pevnost Fort de Goede Hoop – dnešní Castle of Good Hope Počet obyvatel ale rostl jen velmi pomalu a se vzrůstajícími požadavky na pracovní sílu začala holandská Východoindická společnost dovážet otroky z Madagaskaru Indie Malajsie a Indonésie V této době žilo ve městě málo evropských žen proto vznikala četná smíšená manželství mezi Evropany a domorodými Afričankami nebo Asiatkami jejich potomci se dnes označují jako Cape Coloureds Během následujících 150 let pod nizozemskou správou se z Kapského Města stal důležitý přístav poskytující odpočinek námořníkům plujícím dále do Asie V průběhu americké války za nezávislost na konci 18 století stáli Nizozemci společně s Francouzi na straně Američanů což mělo za následek vojenské střety mezi Británií a Nizozemím Po bitvě u Muizenbergu v roce 1795 obsadili Britové dočasně Kapské Město na základě mírové smlouvy v roce 1803 ale připadlo zpět Nizozemcům Po další prohrané bitvě u Bloubergstrandu asi 25 km severně od Kapského Města v roce 1806 a poté co se holandská Východoindická společnost dostala na pokraj bankrotu připadlo Kapské Město i s celou kolonií od 13 srpna 1814 definitivně Britské koruně Objev nalezišť zlata a diamantů ve městě Witwatersrand blízko Johannesburgu vyvolal na konci 19 století v jižní Africe zlatou horečku Kapské Město následně sice ztratilo prvenství v počtu obyvatel ale na druhou stranu velice profitovalo ze zvýšeného obchodního ruchu Právě tehdy vydělal jmění tehdejší ministerský předseda Kapské kolonie Cecil Rhodes toho času žijící v Kapském Městě jako majitel těžební společnosti De Beers která dodnes těží nejvíce diamantů na světě V této době také eskalovalo napětí mezi britskou koloniální správou novými přistěhovalci nazývanými „uitlanders a Búry potomky nizozemských přistěhovalců kteří se snažili zakládat vlastní státy ve středu země Důsledkem tohoto napětí byly dvě búrské války; po vítězství v obou střetnutích vyhlásili Britové v roce 1910 Jihoafrickou unii s Kapským Městem jako legislativním hlavním městem 20 století Epidemie dýmějového moru v roce 1901 posloužila koloniální správě jako záminka pro zavedení rasové segregace známější pod afrikánským názvem apartheid – černošskému obyvatelstvu byly vyhrazeny dvě městské oblasti oddělené od ostatní populace V roce 1948 vyhrála volby National Party která slibovala zákony na další podporu rasové segregace V následujících letech byla všechna městská území rozčleněna na rasových základech z některých předměstí kde dříve vedle sebe žili příslušníci více ras se museli černí obyvatelé vystěhovat a jejich bývalá obydlí byla nezřídka určena k likvidaci Nejznámějším příkladem je District Six který byl zdemolován v roce 1965 poté co byl vyhlášen jako okrsek pro bílé; následně z něj bylo nuceně vystěhováno 60 000 černochů V Kapském Městě žilo mnoho odpůrců apartheidu; mnozí z nich byli internováni jako političtí vězni na Robben Island vzdáleném cca 10 km od pobřeží Jedním z nich byl i Nelson Mandela který z balkónu radnice Kapského Města pronesl svoji slavnou řeč a tím předurčil novou etapu vývoje Jižní Afriky Od pádu apartheidu v 90 letech se Kapské Město v mnoha věcech změnilo centrum města se stalo bezpečnější což mimo jiné přispělo k razantnímu se zvýšení ceny pozemků a nemovitostí a dále bylo vytvořeno mnoho programů pro revitalizaci příměstských oblastí Přesto ale většina lidí stále žije ve stejných městských částech má stejné příjmy a sociální postavení jako za dob apartheidu Některé věci se naopak zhoršily město bojuje s epidemií AIDS a nárůstem především drogové kriminality Přesto ale dnes Kapské Město zažívá nebývalý turistický boom možná i proto že je bezpečnější než ostatní jihoafrická velkoměsta jako Johannesburg Pretoria nebo Durban 3prosince 1967 v místní nemocnici Groote Schuur uskutečnil tým profesora Christiaana Barnarda první transplantaci srdce Geografie a klima Centrum Kapského Města se nachází na severním konci hornatého Kapského poloostrova který zabíhá na jih do Atlantského oceánu a je zakončen mysem Dobré naděje Nad městem se tyčí asi kilometr vysoká Stolová hora ohraničená strmými srázy Devils Peak a Lions Head V městské oblasti se nalézá mnoho vrcholů vyšších než 300 m; mnohá předměstí Kapského Města se nacházejí na velké planině Cape Flats která spojuje poloostrov s pevninou Kapské Město leží v subtropickém pásu s dobře rozeznatelnými čtyřmi ročními obdobími V zimě která trvá od května do srpna převažují severozápadní větry z Atlantiku Zimní měsíce jsou chladné s nejnižšími průměrnými teplotami okolo 7 °C V tomto období spadne nejvíce srážek ale v důsledku značně členitého terénu jsou srážkové úhrny značně územně diferencované V údolích a na pobřeží jsou průměrné srážky 515 mm rok v horách 1500 mm rok Léto trvající od listopadu do února je teplé a suché Převažují jihovýchodní větry označované jako „Cape Doctor protože díky nim se rozptýlí zplodiny z městské dopravy Nejvyšší průměrné letní teploty nepřesahují 26 °C Demografie Podle sčítání lidu v roce 2001 mělo Kapské Město 2 893 251 obyvatel „Coloured míšenci evropských a asijských přistěhovalců tvoří 4813 % obyvatel černí Afričané 31 % běloši 1875 % a Asiaté 143 % 466 % populace je mladší 24 let jen 5 % populace je starší 65 let Medián střední hodnota věkové struktury je 26 let; na každých 100 žen připadá 924 mužů; ve městě je 194 % nezaměstnaných – 583 % z nich jsou černoši 381 % Coloured 31 % běloši a 05 % Asiaté 414 % obyvatel Kapského Města mluví doma afrikánsky 287 % jazykem Xhosa 279 % anglicky 07 % jazykem Sesotho 03 % jazykem Zulu 01 % jazykem Setswana a 07 % mluví doma některým z neoficiálních jazyků 766 % obyvatel jsou křesťané 107 % ateisté 97 % muslimové 05 % židé 02 % hinduisté a 23 % obyvatel vyznává další náboženství 42 % obyvatel starších 20 let nemá žádné vzdělání 189 % má základní vzdělání 643 % střední vzdělání a 126 % vyšší než střední vzdělání Medián ročních příjmů pracujících občanů ve věkovém rozmezí 15-65 let je 25 774 jihoafrických randů přibližně 82 000 českých korun Ekonomika Kapské Město je ekonomickým centrem provincie Západní Kapsko na jeho území se nachází také důležitý přístav a letiště Pro ekonomiku města jsou též důležité vládní instituce na nichž jsou závislá mnohá odvětví služeb Kapské Město také hostuje mnoho konferencí zejména v Cape Town International Convention Centre Město v současnosti zažívá prudký rozvoj stavebnictví a obchodu s realitami – mnoho lidí si zde staví letní domky nebo se sem stěhuje na stálo Prudký rozvoj také zažívá obchodní centrum města Investory do této oblasti láká především relativně kvalifikovaná pracovní síla – je zde relativně hodně lidí se středoškolským vzděláním nebo mezinárodně uznávanými diplomy Provincie Západní Kapsko vytváří čtvrtinu jihoafrické produkce zemědělských výrobků nejvíce se zde pěstuje ovoce víno a květiny a v této provincii se také vytváří více než polovina celkových jihoafrického exportu Většina produkce se vyváží přes Port of Cape Town nebo Cape Town International Airport v Kapském Městě mají své závody mnohé loďařské společnosti Tato provincie je také důležitým energetickým centrem země; v Atlantském oceánu byla navíc v nedávné době objevena ložiska ropy a zemního plynu Další důležitá průmyslová odvětví jsou textilní průmysl a informační technologie Provincie Západní Kapsko je také důležitým turistickým regionem Jihoafrické republiky – turistika představuje 98 % HDP provincie a zaměstnává 96 % pracovní síly V roce 2004 tuto oblast navštívilo 15 milionu turistů Turistika Díky příjemnému klimatu krásným přírodním scenériím a relativně dobře rozvinuté infrastruktuře se Kapské Město řadí mezi nejoblíbenější turistické cíle Jihoafrické republiky Přírodní zajímavosti Jednou z nejznámějších přírodních pozoruhodností Kapského Města je Stolová hora kolem níž se rozprostírá Table Mountain National Park Úchvatnou scenérii také skýtá hornatý Kapský poloostrov zakončený mysem Dobré naděje Kvůli krásnému výhledu na Atlantik a blízká pohoří též mnoho turistů s oblibou projíždí úzkou silnicí Chapman's Peak Drive spojující města Noordhoek a Hout Bay Díky unikátní poloze Kapského Města je možné za pouhý jeden den navštívit několik různých typů pláží zasazených v odlišném přírodním prostředí Pláže při Atlantském oceánu mají většinou chladnější vodu naproti tomu voda v zátoce False Bay má teplotu vyšší v průměru o 10 °C Všechny pláže jsou velice oblíbené ale na Atlantském pobřeží existuje rozvinutější infrastruktura a větší množství restaurací a kaváren Nejznámější kapská pláž Boulders Beach je známá pro svou kolonii afrických tučňáků Blízká města Stellenbosch Paarl a Franschhoek jsou oblíbenými cíli milovníků vína V okolí je také možné pozorovat velryby a delfíny město Hermanus je známé velrybím festivalem Architektura a městský život Kapské Město je jedinečné svým architektonickým dědictvím zejména četnými památkami ve stylu Cape Dutch – tento styl kombinuje francouzské nizozemské a německé architektonické prvky Nejvýznamnější památky lze najít v Central Business District staré vládní budovy a v ulici Long Street Jednou z nejoblíbenějších městských nákupních zón je dnes viktoriánský komplex Victoria and Alfred Waterfront vystavený v blízkosti doků; nachází se zde několik stovek obchodů a akvárium Two Oceans Součástí osobitého kouzla V&A pod touto zkratkou je často označován je fakt že starý přístav je nadále v provozu a návštěvníci mohou nerušeně pozorovat přístavní ruch V centru města je možné navštívit další zajímavá místa mimo jiné nejstarší budovu v jižní Africe – Castle of Good Hope barokní pevnost postavenou v roce 1666 Další architektonicky zajímavé objekty jsou například městská radnice City Hall postavená roku 1905; dále St Georges Cathedral sídlo anglikánského arcibiskupa; National Gallery a National Museum Velice oblíbená je Long Street kde se nachází mnoho restaurací a kaváren Kultura a sport Turisticky velice atraktivní je Robben Island afrikánsky '' zapsaný do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO Za doby apartheidu zde byl tábor pro politické vězně kde pobýval i bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela nebo Govan Mbeki otec současného jihoafrického prezidenta Thabo Mbeki Každoročně se 2 ledna v Kapském Městě koná Cape Town Minstrel Carnival známý také pod afrikánským názvem Kaapse Klose Soutěžící skupinky minstrelů v pestrobarevných kostýmech promenují městem a hrají na rozličné hudební nástroje Za zmínku také bezesporu stojí botanická zahrada Kirstenbosch při jižním úpatí Stolové hory kterou v roce 1902 věnoval Kapskému Městu Cecil Rhodes Byla původně vytvořena ohrazením pozemků kde se vyskytovaly vzácné druhy rostlin – tímto způsobem nebyla v té době na světě postavená žádná botanická zahrada V okolí Kapského Města je populárním sportem surfování; město každoročně pořádá soutěž Red Bull Big Wave Africa Další populární sporty jsou kriket plavání fotbal a ragby Kapské Město často hostuje zápasy národního ragbyového týmu – „Springboks v roce 1995 se zde hrály některé zápasy ragbyového mistrovství světa v ragby včetně semifinále Město má také velice kvalitní ragbyový klub „The Stormers V jihoafrické první fotbalové lize hrají dva fotbalové kluby z Kapského Města Ajax Cape Town a Santos Football Club V Kapském Městě se také bude hrát několik zápasů budoucího mistrovství světa ve fotbale v roce 2010 Doprava Letecká doprava Cape Town International Airport je hlavní letiště na území Kapského Města a druhé největší letiště Jihoafrické republiky Má přímé spojení s většinou větších měst v jižní Africe a mnoha městy po celém světě S ohledem na blížící se datum zahájení fotbalového mistrovství světa v Jihoafrické republice prochází letiště rozsáhlou renovací která zahrnuje stavbu nových vysokokapacitních garáží rekonstrukci terminálu pro vnitrostátní lety a výstavbu nového terminálu pro mezistátní lety Průběžně se také zlepšuje nákladní kapacita letiště na okolních volných plochách se staví nové kancelářské prostory a hotely Námořní doprava Kapské Město má jako přístavní město obrovskou tradici a i v současnosti je situováno na jedné z nejdůležitějších námořních tras světa Přístav se nachází na sever od Central Business District v zátoce Table Bay v roce 2004 přístav odbavil 3 161 lodí a 92 miliónů tun zboží; v objemu odbaveného zboží je v Jihoafrické republice po durbanském přístavu druhý největší Hlavní základnou jihoafrického námořnictva je blízký Simon’s Town Harbour který se nachází v zátoce False Bay Železniční doprava V Jihoafrické republice je hlavním provozovatelem železničních tratí firma Spoornet dálkové osobní spoje má na starosti divize Shosholoza Meyl Tato společnost provozuje denní spoje do Johannesburgu přes Kimberley a jednou týdně do Durbanu přes Kimberley Bloemfontein a Pietermaritzburg směr Kapské Město Durban každé pondělí a směr Durban Kapské Město každou středu Kapské Město je také konečná stanice luxusního vlaku Blue Train Příměstskou železniční dopravu provozuje společnost Metrorail která spravuje celkem 96 zastávek příměstských vlaků Silniční doprava Z Kapského Města vedou tři důležité dálnice national road N1 směr Bloemfontein Johannesburg Pretoria a dále do Zimbabwe; N2 směr Port Elizabeth East London a Durban a N7 spojující Kapské Město s provincií Northern Cape a Namibií N1 a N2 začínají v Central Business District N1 pokračuje severovýchodním směrem a N2 jihovýchodním okolo Cape Town International Airport Kapské Město má také vlastní síť dálnic tzv M-roads propojujících různé městské části Městskou autobusovou dopravu v Kapském Městě zabezpečuje společnost Golden Arrow Bus Services dálkové meziměstské linky provozuje vícero společností Na rozdíl od většiny ostatních měst není v Kapském Městě povoleno taxikářům jezdit volně po městě a vyhledávat pasažéry smějí pouze přijet na předem sjednané místo Ve městě proto vzkvétá systém minibusových taxi která jezdí po určených trasách a dají se zastavit pokynem ruky což ale s sebou přináší jisté potíže – řidiči za minibusem často nestačí zareagovat a tímto způsobem vzniká množství dopravních nehod Minibusy jsou mnohdy přeplněné a ve špatném technickém stavu dopravní nehody těchto vozidel bývají proto tragické tento způsob dopravy ale stále využívá mnoho obyvatel Majitelé většinou vlastní a provozují více minibusů a často se stává že mezi nimi vypukají rozepře kvůli obsluze nejlukrativnějších tras Školství Spolu s Johannesburgem a Pretorií patří Kapské Město k nejdůležitějším univerzitním centrům Jihoafrické republiky Kvalitě univerzitního vzdělávání pomáhá relativně vysoká úroveň financování z veřejných i soukromých zdrojů Od konce apartheidu prošlo vzdělávání restrukturalizací z čehož profitovaly zvláště „nebělošské školy jako University of the Western Cape Nejvýznamnější a zároveň nejstarší jihoafrickou univerzitou je University of Cape Town UCT založená v roce 1829 tehdy pod názvem South African College Její hlavní kampus se nachází na úpatí Stolové hory v blízkosti Devil’s Peak Má šest fakult ekonomickou Commerce technickou Engineering lékařskou Health Sciences humanitní Humanities právnickou Law a vědeckou Science; v roce 2005 na ní bylo zapsaných 21 713 studentů Mezi bývalé absolventy patří i tři držitelé Nobelových cen Aaron Klug chemie 1982 Allan McLeod Cormack lékařství 1979 a J M Coetzee literatura 2003 Mezi nejznámější současné profesory na této univerzitě se řadí například George Ellis spolupracovník Stephena Hawkinga University of Cape Town se dodnes se řadí mezi nejlepší university na africkém kontinentu V Kapském Městě se dále nachází University of the Western Cape UWC Cape Peninsula University of Technology vzniklá v roce 2005 sloučením Cape Technikon s Peninsula Technikon a Stellenbosch University která je vzdálená přibližně 50 km od města Některé její campusy jsou ale blíže městu například Tygerberg Faculty of Health Sciences a Bellville Business Park Kvalitní obchodní školou business school je Graduate School of Business při University of the Western Cape která se nachází v blízkosti komplexu Victoria & Alfred Waterfront Od 90 let se výrazně rozvíjí anglické jazykové školy Language Schools kterým se daří přilákat zájemce o studium z celého světa díky důrazu na kvalitu výuky Výuka angličtiny se stává velice výnosným odvětvím což přispívá k rozvoji celého města Externí odkazy V češtině V angličtině ;Státní organizace ;Turistika Katyňský masakr je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce které provedla NKVD v roce 1940 Povražděno bylo přibližně 22 000< ref> mužů – zejména důstojníků a příslušníků inteligence Předehra Poté kdy nacistické Německo přepadlo 1 září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne 17 září i Sovětský svaz Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence většinou rezervistů zajatých mimo bojové operace Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku Bělorusku a na Ukrajině až do roku 1940 kdy vedení SSSR došlo na návrh NKVD k názoru že není žádoucí aby se „prominentní váleční zajatci obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec vrátili domů a nechalo je povraždit Jako důvod likvidace se v příkazu k ní výslovně udává právě jejich nepřátelský postoj k SSSR a jeho režimu< ref> Masakr Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech Katyň Ostaškov a Starobilsk kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí důstojníci na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 většinou příslušníci inteligence Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941 Z důvodu neshody které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv kolísají udávané počty obětí masakru a to v rozmezí 15–28 tisíc lidí Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády generál Franciszek Sikorski Xawery Czernicki či Jakub Wajda otec režiséra Andrzeje Wajdy Poté co již v roce 1939 provedli Němci na okupovaném polském území operace "Tannenberk" a "Inteligence" při kterých zahynulo kolem 60 tisíc předních Poláků a další byli odvlečeni do německých koncentračních táborů znamenal Katyňský masakr další výraznou ztrátu v řadách polské elity Odhalení a lži Po vypuknutí Velké vlastenecké války se polská exilová vláda pokoušela vymoci propuštění svých Sovětským svazem vězněných občanů a vojáků včetně těchto povražděných o nichž se domnívala že ještě žijí nebo v to alespoň doufala Stalin tehdy tvrdil že ve zmatcích na začátku bojů uprchli a on o nich nic neví V roce 1943 byly německou armádou u Katyně objeveny první masové hroby do nichž byli zmasakrovaní zajatci pohřbeni Německo se pokusilo celou věc propagandisticky využít Sovětský svaz je na oplátku obvinil že vraždění je jejich dílo I v průběhu Norimberského procesu se Sovětský svaz nejprve pokusil svalit vinu za masakr na poražené Německo to však nebylo reálné neboť dostupné důkazy byly dost průkazné Sovětský svaz přesto popíral svou vinu až do roku 1990 kdy připustil že jde o zločin stalinismu Posléze i označil zbylé masové hroby a vydal kopie klíčových dokumentů včetně rozhodnutí o likvidaci zajatců podepsaného vedením SSSR případně jsou události Katyňského masakru zcela zpochybňovány Na konci dubna roku 2010 byly elektronické kopie základních dokumentů o masakru na příkaz prezidenta Medveděva zveřejněny na stránkách ruské Federální archívní agentury Uctění obětí v roce 2007 Tragédie při uctění obětí v roce 2010 Dne 10 dubna 2010 při cestě na pietní akt zahynuli po pádu letadla Tupolev Tu-154 při přistání významní představitelé Polska mimo jiné polský prezident Lech Kaczyński s manželkou Marií pád letounu z téměř stovky pasažérů a členů posádky nikdo nepřežil Odkazy Reference Literatura Související články Zločiny Sovětského svazu za druhé světové války Katyň film Externí odkazy dokument České televize video z cyklu České televize Historický magazín anglický překlad dokumentu podepsaného Stalinem Berijou Vorošilovem a dalšími představiteli zplnomocňujícího NKVD zajatce „popravit krátký českojazyčný dokument http wwwkatynorgau stránky věnované Katyňskému masakru anglicky a polsky Prof Dr František Hájek jedna z raných prací zpochybňujících pachatelství ze strany Sovětského svazu Mečislav Borák __TOC__ Kauza Nagyová je mediální označení politické aféry která vypukla v červnu 2013 Na jejím počátku stály 13 června zásahy policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ÚOOZ proti několika politikům a úředníkům kteří byli podezíráni z korupce a zneužití pravomoci úřední osoby Vyšetřování kauzy nepřineslo ani po roce a půl důkazy o oprávněnosti zásahu a celé akce Otázky vyvolává i účelovost propojení jednotlivých údajných větví případuhttp echo24cz a ip5Z8 ivo-istvan-po-roce-jsme-ve-fazi-sbirani-stripku http echo24cz a iKF9p prava-pricina-kauzy-nagyova < ref> Jednou ze zadržených a následně obviněných byla Jana Nagyová po sňatku dne 21 září 2013 Jana Nečasová tehdejší vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky Po ní byla kauza mediálně pojmenována Kauza dne 17 června 2013 mimo jiné vyústila v demisi předsedy vlády Petra Nečase který rezignoval také na funkci předsedy Občanské demokratické strany< ref> Nejvyšší soud ČR později na základě stížností dvou ze zadržených exposlanců rozhodl o jejich vynětí z pravomoci orgánů trestního stíhání Dne 16 července 2013 byli tři bývalí poslanci ODS Ivan Fuksa Marek Šnajdr a Petr Tluchoř propuštěni z vazebních věznic Důvodem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR byla jejich poslanecká imunita až do složení mandátu která se podle usnesení soudu na jejich případy vztahuje Dne 19 července 2013 byla z vazby propuštěna i Jana Nagyová a další tři zadržovaní a k tomuto dni se ve vazbě již nenacházela žádná z původně zadržených a obviněných osob spojených s touto kauzou Policejní akce Policisté zatkli 13 června 2013 vládní úřednici Janu Nagyovou poslance Ivana Fuksu a Petra Tluchoře a dále také Ondreje Páleníka Romana Bočka Milana Kovandu a Lubomíra Poula Média spekulovala o tom že odjeli ze země na základě zprávy kterou o akci předem dostali Policejní akce se připravovala mnoho měsíců Podle Roberta Šlachty z ÚOOZ byla akce původně plánována na pozdější termín avšak po zjištění že jedna z osob měla opustit Českou republiku byla její realizace uspíšena Policejní razie byla provedena na základě vyšetřování zaměřeného na údajné vazby mezi několika politiky a úředníky a také podnikateli Ivo Rittigem a Romanem Janouškem Policisté kromě jiného zabavili v bankovních bezpečnostních schránkách desítky milionů korun a kilogramy zlata za jejichž majitele považovali Romana Janouška Ten svou spojitost se zabavenými cennostmi popřel< ref> Zadržené osoby V kauze byly zadrženy tyto osoby většina z nich následně obviněna< ref> Jana Nagyová – vrchní ředitelka kabinetu premiéra Petra Nečase a jeho tehdejší mimomanželská partnerka pozdější manželka; obviněna z podplácení a organizování trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy Krajský soud v Ostravě vyhověl stížnosti proti vazbě; následně vyšetřována na svobodě Ivan Fuksa – bývalý ministr zemědělství a poslanec za ODS; v lednu 2013 se stal členem představenstva Českého Aeroholdingu; obviněn z úplatkářství v souvislosti se složením poslaneckého mandátu; ve vazbě od 15 června do 16 července kdy Nejvyšší soud rozhodl o jeho vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení na základě poslanecké imunity Petr Tluchoř – bývalý poslanec a předseda poslaneckého klubu ODS; média na podzim 2012 spekulovala o jeho možném odchodu do ČEZ což on sám odmítl; obviněn z úplatkářství v souvislosti se složením poslaneckého mandátu; ve vazbě od 15 června do 16 července kdy Nejvyšší soud rozhodl o jeho vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení na základě poslanecké imunity Marek Šnajdr – bývalý poslanec za ODS; obviněn z úplatkářství v souvislosti se složením poslaneckého mandátu; ve vazbě od 16 června do 16 července kdy Nejvyšší soud rozhodl o jeho vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení na základě poslanecké imunity Ondrej Páleník – bývalý ředitel Vojenského zpravodajství a od listopadu 2012 šéf Správy státních hmotných rezerv; obviněn ze zneužití pravomocí veřejné osoby; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy Krajský soud v Ostravě vyhověl stížnosti proti vazbě; následně vyšetřován na svobodě Roman Boček – bývalý náměstek Ministerstva dopravy a poté Ministerstva zemědělství; od října 2012 člen představenstva Českých drah; obviněn; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy Krajský soud v Ostravě vyhověl stížnosti proti vazbě; následně vyšetřován na svobodě Jan Pohůnek – ředitel odboru vnější kontroly Vojenského zpravodajství; obviněn ze zneužití pravomoci veřejné osoby; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy byl propuštěn na pokyn Vrchního státního zastupitelství v Olomouci; následně vyšetřován na svobodě; od 17 června dočasně postaven mimo službu Milan Kovanda – ředitel Vojenského zpravodajství od listopadu 2012; obviněn ze zneužití pravomocí veřejné osoby; zadržen a od 15 června vyšetřován na svobodě; od 17 června dočasně postaven mimo službu Lubomír Poul – vedoucí Úřadu vlády a nadřízený Jany Nagyové; v prosinci 2012 se stal členem dozorčí rady ČEZ; byl původně rovněž zadržen ne však obviněn Nezadržené osoby Dalšími osobami figurujícími v kauze které však nebyly v polovině června 2013 zadrženy jsou Petr Nečas – do 17 června 2013 předseda vlády a předseda ODS tehdejší manžel Radky Nečasové nadřízený a tehdejší mimomanželský partner Jany Nagyové; policií podezříván z korupce v případě tří exposlanců ODS; vyslechnut jako svědek; dne 17 června rezignoval na funkce předsedy vlády a předsedy ODS; poslanecká sněmovna obdržela 8 července žádost o jeho vydání k trestnímu stíhání která však byla 17 července stažena Ivo Rittig – podnikatel a lobbista; policií podezříván z ovlivňování veřejných zakázek neobviněn; policie provedla domovní prohlídky a dočasně zabavila některé předměty Roman Janoušek – podnikatel; policií podezříván z ovlivňování veřejných zakázek neobviněn; policie provedla domovní prohlídky a zabavila některé předměty Libor Grygárek – bývalý náměstek Vrchního státního zastupitelství v Praze; podezříván že chránil před stíháním podnikatele Rittiga a Janouška neobviněn Václav Ryba – podnikatel; podezřelý neobviněn Tomáš Hrdlička – podnikatel a člen ODS; podezřelý neobviněn Jiří Toman – podnikatel a bývalý vedoucí odboru městského investora Magistrátu hlavního města Prahy; podezřelý neobviněn Politické souvislosti Protože měli přinejmenším dva zatčení blízkou spojitost s premiérem Petrem Nečasem Jana Nagyová byla vrchní ředitelkou sekce kabinetu předsedy vlády a Lubomír Poul byl vedoucí úřadu vlády vyzvala parlamentní opozice premiéra k rezignaci K ředitelce premiérova kabinetu Janě Nagyové přivedlo policisty podezření na trestnou činnost žalobce Grygárka a podnikatelů Janouška Rittiga či Hrdličky jak vyplývá z usnesení o zahájení trestního stíhání které zveřejnil elektronický deník E15 Účast premiéra nebo jeho povědomí o nezákonném sledování popřela Nagyová i sám Nečas< ref> Vývoj kauzy v roce 2013 Červen 2013 Čtvrtek 13 června Hodinu po půlnoci z 12 na 13 června začala rozsáhlá policejní akce na Úřadu vlády Další akce probíhaly až do brzkého odpoledne i na ministerstvu obrany pražském magistrátu v Lesích ČR v mělnické firmě Kardio Port a na dalších místech Policie předala první obvinění Domovní prohlídku provedla mimo jiné i u Libora Grygárka který však nebyl zadržen< ref> Pátek 14 června I přes dosavadní nedostatek přesných a ověřených informací všechny hlavní tištěné deníky věnovaly kauze značnou část svého obsahu Základní informace o zásahu sdělil olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan na dopolední tiskové konferenci Ve věci bylo činné Vrchní státní zastupitelství v Olomouci byť bylo podle trestního řádu nepříslušné O odnětí věci jinak příslušnému Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázání ji do Olomouce rozhodlo 11 ledna 2012 Nejvyšší státní zastupitelství protože ve věci původně šlo i o prověřování podnikatelů Iva Rittiga a Romana Janouška a na pražském státním zastupitelství působil s nimi spojovaný náměstek Libor Grygárek< ref> Server E15 zveřejnil usnesení o zahájení trestního stíhání Sedm zatčených a obviněných bylo policií vyslýcháno Advokát Jany Nagyové Eduard Bruna později uvedl že proběhla několikahodinová domovní prohlídka jejích kanceláří a bytu v Praze-Modřanech Policie ji poté asi dvě hodiny vyslýchala Žalobci podali sedm návrhů na vzetí do vazby Policie převezla obviněné k ostravskému okresnímu soudu aby o vazbě rozhodl O celé záležitosti mimořádně jednala poslanecká sněmovna parlamentu Poslanec Jiří Šlégr LEV 21 při svém vystoupení oznámil že se vzdává svého poslaneckého mandátu ČSSD předala předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové žádost o hlasování o nedůvěře vládě Prezident Miloš Zeman se mezitím na Hradě setkal postupně s policejním ředitelem Martinem Červíčkem premiérem Petrem Nečasem a předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou Sobota 15 června Okresní soud v Ostravě jednal o vzetí obviněných do vazby Státní zástupce podal žádost na vzetí do vazby také Marka Šnajdra Premiér Nečas vydal prohlášení s omluvou za jednání Jany Nagyové popřel že by o něm měl povědomí a ohlásil její odchod z Úřadu vlády Prezident Zeman se vyjádřil že vznesená obvinění považuje za vážná a dostatečně podložená< ref> Neděle 16 června Okresní soud odpoledne uvalil koluzní vazbu také na Marka Šnajdra který v době čtvrtečního zatýkání nebyl v Česku Ten získal post předsedy dozorčí rady společnosti Čepro poté co se vzdal poslaneckého mandátu< ref> Podle pozdějších informací médií měl být Šnajdr umístěn do ostravské vazební věznice stejně jako Nagyová a Fuksa zatímco Tluchoř a Páleník do Vazební věznice Olomouc a Boček do vazební věznice v Brně< ref> Během večera probíhala jednání uvnitř ODS a poté i uvnitř vládní koalice Nečas tak vyšel vstříc rostoucí kritice z regionálních vedení ODS i vyjádřenému postoji vedení TOP 09 že chce pokračování koalice do řádných voleb i za cenu obměny premiéra< ref> Pondělí 17 června Ministr obrany Vlastimil Picek dočasně zprostil výkonu služby ředitele Vojenského zpravodajství generálmajora Milana Kovandu a také zpravodajce plukovníka Jana Pohůnka kvůli jejich zapojení do kauzy a to až do rozhodnutí soudu o jejich zavinění Milan Kovanda policii přiznal sledování premiérovy manželky Vojenským zpravodajstvím důvodem však dle něj byla bezpečnost státu Obvinění týkající se dvou pracovníků úřadu odmítl Ve večerních hodinách ÚOOZ provedl v Hrusicích u Prahy domovní prohlídku u advokáta Tomáše Jindry který je poradcem ministra zemědělství Petra Bendla a zároveň poradcem ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby Podle MF DNES měla prohlídka souviset s podezřením z manipulací veřejných zakázek a praním špinavých peněz kolem Iva Rittiga a Romana Janouška Prezident Miloš Zeman se dopoledne setkal s Petrem Nečasem na zámku v Lánech Výkonná rada ODS po svém odpoledním jednání pověřila stranické grémium sestavením nové vlády na stávajícím koaličním půdorysu V 18 hodin podal předseda vlády Nečas demisi do rukou prezidenta republiky Miloše Zemana Ten jej pověřil dalším vedením kabinetu do jmenování nové vlády< ref> Nečas odstoupil také z postu předsedy Občanské demokratické strany Média v průběhu dne spekulovala o možných scénářích dalšího vývoje o osobě možného Nečasova nástupce ve vedení ODS o tom zda se stávající vládní koalice dohodne na pokračující spolupráci a novém premiérovi koho prezident pověří sestavením vlády zda vláda získá důvěru poslanecké sněmovny nebo jestli parlamentní opozice prosadí konání předčasných voleb Komentátor Bohumil Doležal položil v souvislosti s celým případem kolem aféry Jany Nagyové a očekávaným odstoupením premiéra Nečase otázku zda „se někdo zabýval podezřením že celé obvinění může být také jen účelový slepenec jehož smyslem není očista koalice ale tak říkajíc politická změna< ref> Ke kauze se poprvé mediálně vyjádřil i Zemanův prezidentský předchůdce Václav Klaus Svému nástupci doporučil aby se při výběru nového premiéra neukvapil ODS varoval před navržením někoho blízkého odstupujícímu Nečasovi Uvedl také že by politici měli vzít politiku „pánům v kuklách zpět do svých rukou Jako možné řešení politické krize uvedl vznik nového politického subjektu nebo transformaci některého ze stávajících Úterý 18 června Média informovala o tom že součástí policejních akcí předchozího týdne byla také domovní prohlídka u podnikatele Jiřího Tomana někdejšího vedoucího odboru městského investora na Magistrátu hlavního města Prahy On sám však policií nebyl obviněn Prohlídka proběhla v jeho nepřítomnosti Server E15 zveřejnil 16stránkový text obvinění bývalé vrchní ředitelky kabinetu předsedy vlády Jany Nagyové Romana Bočka Ivana Fuksy Marka Šnajdra a Petra Tluchoře V policejních odposleších figurovali podle dokumentu také předseda představenstva ČEZ Podle dokumentu měl premiér Nečas slíbit úplatek trojici rebelujících poslanců a zajistil i jeho poskytnutí a to podle návodu Jany Nagyové a Romana Bočka Náměstek Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Pavel Komár podle České televize potvrdil že Petr Nečas je v kauze veden mezi podezřelými Představitelé ODS Martin Kuba a Marek Benda uvedli že pokud by policie požádala poslaneckou sněmovnu o Nečasovo vydání poslanci ODS by nejspíš s vydáním nesouhlasili Podle jejich výkladu se totiž nejednalo o korupční jednání Vít Bárta naopak uvedl že poslanci Věcí veřejných by v případě žádosti hlasovali pro vydání Probíhalo zasedání poslanecké sněmovny jehož původním programem mělo být hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě Protože však podal premiér demisi už předchozího dne stal se návrh bezpředmětným Opozice však požadovala rozpuštění sněmovny a vzhledem k rozložení politických sil by rozhodnutí mohlo záviset na nezařazených poslancích Nezařazený poslanec Petr Fiala který také patřil k „rebelům uvnitř ODS oznámil že hodlá podpořit směřování k předčasným volbám Představitelé ODS zatím nezveřejnili konkrétní jméno kandidáta který by měl sestavit novou vládu stávající koalice Podle vyjádření Martina Kuby by mělo být známo do konce týdne Středa 19 června Policie v Ostravě podruhé vyslýchala Janu Nagyovou a to za přítomnosti advokátů dalších obviněných Ministr spravedlnosti Pavel Blažek uvedl že nechá přezkoumat adekvátnost předchozích policejních zásahů Grémium ODS po svém jednání oznámilo záměr navrhnout jako kandidátku na vládní předsednictví stávající předsedkyni poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou< ref> Čtvrtek 20 června Dopoledne na policii vypovídal ministr financí Miroslav Kalousek Protože Český Aeroholding a Čepro kde získali posty Fuksa a Šnajdr spadají pod ministerstvo financí byl to on kdo je na místa jmenoval Po výslechu pro média uvedl že oběma místa nabídl až poté co se vzdali svého poslaneckého mandátu a u obou shledal vhodnou kvalifikaci Podle vyjádření Tluchořova právníka Kalousek u výslechu uvedl že s ním o postu ve státních firmách nejednal Nominaci Miroslavy Němcové na předsedkyni vlády potvrdila svým usnesením výkonná rada ODS Média spekulovala o tom že by Němcovou na pozici předsedkyně poslanecké sněmovny mohl nahradit místopředseda ODS Jiří Pospíšil Ten připustil že by o takové možnosti vážně uvažoval tyto úvahy však označil za předčasné< ref> Pátek 21 června Kriminální policie vyzvala Jiřího Tomana k podání vysvětlení< ref> Okresní soud v Ostravě obdržel stížnost Ivana Fuksy proti vzetí do vazby< ref> Prezident Miloš Zeman přijal v Lánech Miroslavu Němcovou s Martinem Kubou za ODS a poté Karla Schwarzenberga s Miroslavem Kalouskem za TOP 09< ref> Sobota 22 června V sobotu prezident přijal v Lánech nejprve předsedu KSČM Vojtěcha Filipa a místopředsedkyni Miloslavu Vostrou Na pozdější hodinu bylo ohlášeno setkání s Bohuslavem Sobotkou a Michalem Haškem za ČSSD Neděle 23 června Ředitel ÚOOZ Robert Šlachta v televizním pořadu Otázky Václava Moravce popřel opakovaně zaznívající podezření že by zásah policie na Úřadu vlády a na dalších místech byl nepřiměřený Popsal také podrobněji rozsah a formu zásahu Předseda strany Věci veřejné Vít Bárta a předsedkyně poslaneckého klubu této strany Kateřina Klasnová se odpoledne setkali v Lánech s prezidentem Zemanem Podle Bártova vyjádření jednali o policejním vyšetřování a vládní krizi< ref> Miloš Zeman v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán naznačil svou preferenci tzv „vlády odborníků a záměr jmenovat v úterý nového premiéra jehož hodlal vybrat ze čtyř uvažovaných osobností Představitelé hlavních parlamentních stran se k podpoře nebo účasti na takové vládě vyjádřili spíše skepticky s tím že koaliční strany preferovaly spíše vládu Miroslavy Němcové a opoziční strany předčasné volby Pondělí 24 června Policie vyslechla podnikatele a bývalého vedoucího odboru městského investora na pražském magistrátu Jiřího Tomana Podle jeho advokáta policie prošetřovala veřejné zakázky v někdejším působišti a vztah Tomana k Romanu Janouškovi< ref> Zpravodajský server Lidovkycz zveřejnil vyjádření Petra Nečase že se Jana Nagyová scházela s Ivem Rittigem a Romanem Janouškem na jeho příkaz aby od nich zjistila informace „z pražského podnikatelského suterénu které mohly být důležité pro jeho politické rozhodování Nečas však odmítl že by s nimi jednal sám nebo že by mu mohli podsunout své zájmy< ref> Podnikatel Ivo Rittig podal žalobu na místopředsedu ČSSD Lubomíra Zaorálka kvůli jeho výroku v němž jej při svém projevu na plénu Poslanecké sněmovny označil spolu s Romanem Janouškem za lupiče Rittigova advokátka Karolína Babáková uvedla že hodlá „podávat žaloby proti všem výrokům které klienta neoprávněně napadají< ref> Předsedkyně strany LIDEM Karolína Peake jednala s prezidentem Zemanem na Pražském hradě o řešení vládní krize Prezident potvrdil svá předchozí vyjádření preference tzv úřednické vlády Média spekulovala o osobách možných předsedů takové vlády jejím složení a působení< ref> Úterý 25 června Manželka předsedy vlády Radka Nečasová byla předvolána na policii k výslechu využila však své právo nevypovídat dle § 100 trestního zákoníku< ref> Karolína Peake po jednání republikové rady strany LIDEM potvrdila podporu možné vládě dosavadní koalice vedené Miroslavou Němcovou s podmínkami v programové oblasti Prezident republiky Miloš Zeman pověřil Jiřího Rusnoka sestavením nové vlády S odvoláním na německé noviny Die Welt napsaly Lidové noviny ve svém onlinovém vydání že Rusnokem sestavená vláda asi ztroskotá v parlamentě což však prezident Zeman ve svém plánu dopředu zohlednil Červenec 2013 Úterý 2 července Policie vyslýchala řidiče Úřadu vlády Jiřího Pertla a jeho přítelkyni které podle obvinění nechala Jana Nagyová neoprávněně sledovat Odpoledne policie vyslechla také další zaměstnankyni úřadu Alenu Hegrovou Petr Nečas dopisem požádal dozorujícího státního zástupce Rostislava Bajgara aby byl v souvislosti s kauzou sledování své manželky a dalších lidí co nejdříve policií vyslechnut Odůvodnil to snahou neprodlužovat vazbu zadržených osob Jany Nagyové a dalších< ref> Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman obdržel stížnosti všech obviněných proti zahájení trestního stíhání ze strany olomouckého státního zastupitelství Čtvrtek 4 července Policie odpoledne krátce vyslechla předsedkyni poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou ve věci trojice bývalých poslanců ODS Pondělí 8 července Kancelář předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky informovala že státní zástupce Ivo Ištvan sněmovnu požádal o vydání premiéra v demisi Petra Nečase k trestnímu stíhání Předsedkyně Miroslava Němcová postoupila žádost mandátovému a imunitnímu výboru a vyjádřila názor že poslanecká sněmovna rozhodne o vydání na své zářijové schůzi< ref> Úterý 9 července Ministr spravedlnosti v demisi Pavel Blažek požádal dopisem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o zodpovězení 19 otázek týkajících se případu< ref> Středa 10 července Na policii vypovídal předseda dozorčí rady společnosti Český Aeroholding Michal Mejstřík v souvislosti s vazebně stíhaným Ivanem Fuksou< ref> Čtvrtek 11 července Podnikatel Roman Janoušek byl jako podezřelý podat vysvětlení na policii obviněn však nebyl Policie vyslýchala také člena dozorčí rady Čepra Jana Klecha< ref> Vrchní žalobce Ivo Ištvan v České televizi uvedl že by všechny výslechy v kauze mohly být ukončeny do poloviny srpna Potvrdil že o vydání Petra Nečase ke stíhání bylo požádáno jen v souvislosti s tzv politicko-korupční částí kauzy Pátek 12 července K policejnímu výslechu byl pozván bývalý předseda vlády Petr Nečas a to v souvislosti s jeho rolí v politicko-korupční části kauzy Petr Nečas případ po výslechu označil za vykonstruovaný politický proces Už dopoledne vypovídal na policii také poslanec ODS Boris Šťastný Podle jeho vyjádření se policisté zajímali o okolnosti schvalování daňových zákonů Sobota 13 července Petr Nečas v deníku Právo přiznal svůj vztah s Janou Nagyovou Uvedl že za ní jednoznačně stojí a se vztahem s ní počítá i do budoucna< ref> Pondělí 15 července Jana Nagyová byla z vazební věznice převezena k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 aby vypovídala jako svědkyně v případu zveřejnění svých odměn na úřadu vlády Předvolán byl jako svědek i Petr Nečas který se však písemně omluvil z rodinných důvodů< ref> Mluvčí ostravského krajského soudu Lucie Böhmová oznámila že soudní senát nadále studuje spisový materiál a rozhodnutí o stížnostech na vazbu očekává nejdříve koncem týdne< ref> Úterý 16 července Jan Pohůnek požádal ostravský okresní soud o propuštění z vazby Jako jediný ze zadržovaných předtím nepodal proti vazbě stížnost Mluvčí soudu Alexandr Dadam informoval že se soud má žádostí zabývat ve středu 17 července< ref> Nejvyšší soud ČR rozhodl o návrzích na vynětí vazebně stíhaných bývalých poslanců Marka Šnajdra a Petra Tluchoře z pravomoci orgánů činných v trestním řízení Rozhodnutí odůvodnil tím že poslance chrání imunita vztahující se na výkon poslaneckého mandátu do něhož soud řadí i různé politické dohody či politická rozhodnutí Nelze je tedy stíhat za kroky které učinili ještě před svou poslaneckou rezignací Činy následující po rezignaci už soud neposuzoval Rovněž neposuzoval případ Ivana Fuksy který se na něj neobrátil Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan potvrdil bezodkladné zpracování příkazů k propuštění z vazby Petr Nečas vydal prohlášení v němž požadoval aby byl případ nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem odebrán Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci a aby nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová podala návrh na kárné řízení se státními zástupci Ivem Ištvanem a Rostislavem Bajgerem Samotné státní zástupce vyzval k rezignaci< ref> Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan v České televizi uvedl že žádost o vydání expremiéra Nečase bude stažena neboť není možné přikročit k jeho trestnímu stíhání dokud se nevyřeší otázka rozsahu poslanecké imunity členů Sněmovny< ref> Prezident Miloš Zeman později v Senátu České republiky prohlásil že v důsledku propuštění bývalých poslanců Tluchoře Šnajdra a Fuksy z vazby ztratil důvěru v Nejvyšší soud ČR< ref> Středa 17 července Proběhl policejní výslech svědka Miroslava Dvořáka předsedy představenstva Českého Aeroholdingu Právní zástupce Marka Šnajdra Lukáš Trojan který se výslechu účastnil vznesl námitky proti jeho zákonnosti s ohledem na předchozí výrok Nejvyššího soudu< ref> Okresní soud v Ostravě zamítl žádost Jana Pohůnka o propuštění z vazby Pohůnkův právní zástupce Michal Hráský uvedl jako důvod skutečnost že ještě nebyli vyslechnuti všichni utajení svědci Jeden výslech měl podle jeho vyjádření proběhnout týž den další dva v pátek 19 července Proti rozhodnutí soudu podal stížnost o níž by měl rozhodnout Krajský soud v Ostravě Ten rozhoduje i o stížnostech na vazbu ostatních obviněných Ivo Ištvan se vyjádřil že trestní stíhání stále pokračuje a žalobci budou zkoumat rozsah poslanecké imunity v případě tří zadržených a následně propuštěných exposlanců Uvedl že zastupitelství požádá Nejvyšší soud ČR aby upřesnil zda se jejich vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení týká i jednání mimo sněmovnu Poukázal přitom na obdobné rozhodnutí téhož soudu v případu Víta Bárty a Jaroslava Škárky podle nějž se vynětí vztahuje pouze na jednání na půdě sněmovny Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny PČR na týden přerušil jednání o vydání Petra Nečase k trestnímu stíhání a to v návaznosti na avizované stažení žádosti ze strany vrchního zastupitelství Předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová krátce nato potvrdila že storno žádosti obdržela a postoupila jej mandátovému a imunitnímu výboru< ref> V médiích probíhala diskuse o tom zda představuje výrok Nejvyššího soudu ČR příliš extenzivní výklad ústavy a zda by byl přezkoumatelný Ústavním soudem Názory citovaných teoretických i praktických právníků a politiků se však různily V reakci na veřejnou debatu vydal Nejvyšší soud ČR prohlášení v němž odmítl některé zaznívající názory že by soud svým rozhodnůutím „posvětil beztrestnost jednání poslanců spočívající například v krádežích vydírání násilném jednání a podobných trestných činech pokud k nim dojde v prostorách Poslanecké sněmovny< ref> V reakci na Nečasovu výzvu uvedl Ivo Ištvan že by rezignace měla být vázána na porušení povinností čehož se dle vlastních slov nedopustil Rezignovat proto odmítl Odvolání vrchního státního zástupce odmítla také ministryně spravedlnosti Marie Benešová a obdobné výzvy označila za politický nátlak Uvedla že státní zástupci měli jen jiný právní názor než Nejvyšší soud podle něhož jsou imunitou chráněny i politické dohody a kompromisy a že je nelze odvolat jen na základě odlišného právního názoru Petr Nečas na tiskové konferenci emotivně reagoval na snahu státního zastupitelství přeformulovat obvinění exposlanců ODS na jednání mimo poslaneckou sněmovnu Kritizoval i ministryni Benešovou za to že odmítla Ištvana odvolat V komentáři na svých webových stránkách reagoval také Václav Klaus který varoval před snahou „skupiny prokurátorů a policistů kriminalizovat politická jednání a politické dohody Namísto – dle něj nedostatečné – personální změny vyzval k zásadní změně systémové Server Týdencz zveřejnil dopis třicetileté dcery Jany Nagyové Nikoly kterým se obrátila na předsedu senátního podvýboru pro lidská práva senátora Jiřího Čunka Vyčetla policii nedodržování presumpce neviny její matky a podmínky v cele předběžného zadržení Čunek dopis označil za závažný podnět a přislíbil prošetření Generální inspekce bezpečnostních sborů žádný podnět v této věci neobdržela Mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták záležitost nekomentoval a vězeňská služba případné pochybení odmítla Čtvrtek 18 července Roman Boček byl převezen z brněnské vazební věznice do pražského sídla ÚOOZ v ulici Na Perštýně k dalšímu výslechu Podle Šnajdrova advokáta Lukáše Trojana však Boček využil svého práva nevypovídat s poukazem na to že Nejvyšší státní zastupitelství doposud nerozhodlo o jeho stížnosti proti obvinění< ref> Nejvyšší soud ČR odpoledne odeslal advokátům a státním zástupcům podrobné odůvodnění svého úterního verdiktu< ref> Robert Šlachta z ÚOOZ odmítl výzvu politiků ke svému odstoupení Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uvedl že některé výroky politiků překračují hranici osobních útoků či nátlaku Internetový deník Insider informoval že osmičlenný tým policistů a státních zástupců čelí celkem 27 trestním oznámením která podali advokáti osob vyšetřovaných či prověřovaných v rámci kauzy Jejich postup tak přešetřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů< ref> Pátek 19 července Krajský soud v Ostravě jednal od osmi hodin neveřejně a bez účasti advokátů o stížnostech podaných proti vazbě Krátce po desáté hodině jim vyhověl a rozhodl o propuštění Jany Nagyové Romana Bočka a Ondreje Páleníka z vazby Dle uvážení soudu již pominuly důvody koluzní vazby a nehrozí že by při pobytu na svobodě ovlivňovali svědky Nadále by měli být stíháni na svobodě Mluvčí soudu také uvedla že rozhodnutí neznamená že by Okresní soud v Ostravě při dřívějším rozhodnutí o vzetí do vazby pochybil< ref> Kolem půl jedné Jana Nagyová opustila vazební věznici v Ostravě kde ji vyzvednul expremiér Petr Nečas Už v poledne opustil Ondrej Páleník věznici v Olomouci a kolem jedné hodiny i Roman Boček věznici v Brně Na pokyn Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v pozdějších odpoledních hodinách opustil brněnskou vazební věznici i Jan Pohůnek Jeho právní zástupce Michal Hráský potvrdil že hodlá podat návrh na zastavení trestního stíhání< ref> Podle státního zástupce Ištvana proběhly téhož dne další výslechy svědků s utajenou identitou a některé další byly naplánovány na příští týden ČTK uvedla že by podle jejích informací měli být následující týden policií vyslechnuti i poslanci Tomáš Úlehla a Jan Florián kteří také patřili mezi rebelující poslance dále generální ředitel Českých drah Petr Žaluda a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš V dalším týdnu by pak měli následovat ministr obrany Vlastimil Picek jeho předchůdce Alexandr Vondra a úřadující předseda ODS Martin Kuba< ref> Média s odkazem na nejmenovaný důvěryhodný zdroj zveřejnila dokument označený za usnesení Nejvyššího soudu ČR o vynětí Marka Šnajdra z pravomoci orgánů činných v trestním řízení a to včetně odůvodnění< ref> Sobota 20 července Deník Právo informoval že podnikatele Ivo Rittiga má v souvislosti s kauzou nově zastupovat bývalý vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula Rampulův někdejší náměstek Libor Grygárek přitom rovněž figuruje ve vyšetřování jako jeden z podezřelých v rámci skupiny která měla ovlivňovat veřejné zakázky Vlastimil Rampula potvrdil že mu Rittig udělil plnou moc k zastupování problematičnost vazby na Grygárka však popřel< ref> Ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta v rozhovoru pro deník MF DNES uvedl že s postupným propuštěním všech zadržovaných z vazby souhlasí neboť většina svědků už byla vyslechnuta Vyjádřil osobní přesvědčení že všichni obvinění skončí u soudu< ref> Neděle 21 července Ivo Ištvan v Otázkách Václava Moravce uvedl že považuje za téměř jisté zastavení trestního stíhání tří bývalých poslanců Nejvyšším státním zastupitelstvím a to s ohledem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně jejich imunity Kauza by se tak vrátila zpět do stadia prověřování Státní zástupci podle Ištvana analyzují bude-li možné znovu zahájit stíhání tak aby bylo v souladu s rozhodnutím soudu V takovém případě by opět požádali také o vydání Petra Nečase Ištvan také uvedl že v případu údajného zneužití Vojenského zpravodajství by mohla být podána obžaloba do konce září< ref> Senátorka Eliška Wagnerová tamtéž uvedla že chce iniciovat podání senátního návrhu k Ústavnímu soudu ČR aby zrušil ustanovení trestního řádu které se týká imunity poslanců a senátorů a na jehož základě Nejvyšší soud vyňal exposlance z pravomoci orgánů trestního stíhání< ref> Expremiér Petr Nečas v rozhovoru pro časopis Týden uvedl že plánoval koncem léta zveřejnit svůj záměr odejít z politiky a pouze dokončit poslanecký mandát a rovněž že jeho přítelkyně Jana Nagyová chtěla oznámit odchod z funkce vrchní ředitelky jeho kabinetu Vyjádřil také domněnku že tento záměr musel být vyšetřovatelům z odposlechů jasný a že se mohl stát důvodem ke spuštění červnové policejní akce Státní zástupci v Česku dle něj začali systematicky odstřelovat ústavní činitele a politiky kvůli existenci společenské poptávky Zmínil i své podezření o existenci kontaktů Ivo Ištvana na některé představitele ČSSD jmenovitě např Lubomíra Zaorálka Pondělí 22 července Média s odkazem na nejmenovaný důvěryhodný zdroj zveřejnila také druhý dokument označený za usnesení Nejvyššího soudu ČR o vynětí Petra Tluchoře z pravomoci orgánů činných v trestním řízení včetně odůvodnění Úterý 23 července Vyšetřovatelé vyslechli poslance ODS Tomáše Úlehlu a Jana Floriána v části týkající se údajné politické korupce< ref> Středa 24 července Vláda Jiřího Rusnoka stáhla z projednávání návrh zákona o státním zastupitelství Nový zákon měl krom jiného zrušit vrchní státní zastupitelství v Praze a Olomouci a zavést zvláštní protikorupční útvar Návrh zákona již 12 června prošel v poslanecké sněmovně prvním čtením někteří poslanci k němu však měli výhrady a ohlásili že jej budou chtít upravit Ironicky se k možné souvislosti vyjádřil dříve i exministr spravedlnosti Pavel Blažek< ref> Čtvrtek 25 července Prezident Miloš Zeman přijal na Pražském hradě vrchního státního zástupce Iva Ištvana jeho práci ocenil a vyjádřil mu podporu Prezidentovo gesto kritizoval mimo jiné místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek který je označil za přiznání souvislosti mezi policejním zásahem a Zemanovým úsilím o politické změny Podle sociálně-demokratického předsedy senátu Milana Štěcha bylo pozvání na místě ČTK citovala domněnku politologa Jana Outlého že Zeman pozváním Ištvana sledoval jen vlastní mediální obraz< ref> Pátek 26 července Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nezastavil zcela trestní stíhání v kauze Nagyová zrušil však usnesení o zahájení trestního stíhání tří bývalých poslanců ODS Marka Šnajdra Petra Tluchoře a Ivana Fuksy v případu údajné politické korupce a spis vrátil Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci k novému rozhodnutí Stíhání ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství však Pavel Zeman nezrušil Stejně tak nezrušil stíhání Jany Nagyové a Romana Bočka V jejich případě však označil za nutné provést změnu v původní právní kvalifikaci „návod k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby Srpen 2013 Pondělí 12 srpna Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci podal Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí v otázce v jakém přesně rozsahu jsou podezřelí tři poslanci a expremiér Nečas vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení Poukázal přitom na to že podle šetření měly probíhat tajné schůzky nejen na půdě parlamentu Uvedl několik míst v Praze včetně Úřadu vlády Kramářovy vily budovy Českých drah také v Hrzánském paláci v restauraci Vojanův dvůr ale i na brněnském Výstavišti a ve dvou brněnských hotelech Účastníci schůzek mezi sebou údajně hovořili šifrovaným jazykem a předem domluvenými hesly Úterý 27 srpna Policie provedla výslech úřadujícího předsedy ODS Martina Kuby a to zejména v linii údajného podplacení tří exposlanců a v souvislosti s jeho setkáním s Ivo Rittigem< ref> Středa 28 srpna Prezident Miloš Zeman podepsal rozhodnutí o rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky které bylo ještě téhož dne vyhlášeno ve Sbírce zákonů a vešlo tak v platnost Prezident tak učinil na základě předchozího usnesení sněmovny ze dne 20 srpna Září 2013 Sobota 21 září Na zámku Mcely se v odpoledních hodinách oženil Petr Nečas s Janou Nagyovou poté co se v srpnu rozvedl se svou předchozí manželkou Radkou Úterý 24 září Jana Nečasová dříve Nagyová se dostavila k výslechu do pražského sídla ÚOOZ odmítla však vypovídat Její právní zástupce Eduard Bruna uvedl jako důvod že se necítila ve formě a potřebovala si utřídit poznatky ze svého stíhání< ref> Říjen 2013 Středa 2 října Marek Šnajdr rezignoval na své místo v dozorčí radě společnosti Čepro aby firma v souvislosti s kauzou nebyla mediálně poškozována Ministr financí v demisi Jan Fischer už dříve avizoval že by ho chtěl odvolat< ref> Středa 9 října Někdejší vedoucí Úřadu vlády Lubomír Poul odmítl svou svědeckou výpověď v kauze< ref> Pondělí 21 října Důstojník vojenské tajné služby Jan Pohůnek se dostavil k dalšímu výslechu Státní zastupitelství rozšířilo jeho obvinění o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby Podle obvinění měl navrhnout aby sledování Nečasovy manželky a dvou zaměstnanců Úřadu vlády prováděla soukromá agentura a tu pak přes prostředníka sehnat Faktury agentury pak hradilo Vojenské zpravodajství Pohůnkův advokát Michal Hráský podal proti obvinění stížnost< ref> Úterý 22 října Policie pokračovala výslechem bývalého ředitele Vojenského zpravodajství Milana Kovandy Jeho obvinění ze zneužití pravomoci úřední osoby rozšířila o porušení povinnosti při správě cizího majetku a to v návaznosti na rozšířené obvinění Jana Pohůnka Kovandův právní zástupce Jiří Matzner podal proti novému obvinění stížnost< ref> Čtvrtek 24 října Podle předchozího oznámení olomouckého státního zástupce Pavla Komára se měl uskutečnit výslech Kovandova předchůdce Ondreje Páleníka Čtvrtek 31 října Nejvyšší soud rozhodl o žádosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 12 srpna 2013 Podle soudu je třeba vnímat všechna jednání exposlanců Tluchoře Fuksy a Šnajdra směřující k jejich vzdání se mandátu 7 listopadu 2012 jako celek a nelze je stíhat ani za ta jednání která probíhala mimo prostory Poslanecké sněmovny Soud zároveň rozhodl že expremiér Petr Nečas není z pravomoci orgánů činných v trestním řízení vyňat a za případné trestné činy jej stíhat lze protože po rozpuštění sněmovny už nebyl chráněn procesní imunitou podle čl 27 odst 4 Ústavy na rozdíl od tří exposlanců kteří díky vzdání se mandátu byli kryti indemnitou podle čl 27 odst 2 Ústavy Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není žádný opravný prostředek přípustný< ref> Další vývoj v roce 2014 Leden 2014 Čtvrtek 9 ledna Média informovala o tom že Nejvyšší státní zastupitelství zamítlo žádosti o přezkoumání postupu policie a žalobců ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství které podali Milan Kovanda Ondrej Páleník a Jan Pohůnek Ti si v prosinci 2013 prostřednictvím svých právních zástupců stěžovali na to že byl k vypracování odborného vyjádření přizván policejní Útvar zvláštních činností přestože pracuje odlišně než armádní složky Nejvyšší státní zastupitelství však neshledalo napadený procesní postup nezákonným ani nedůvodným< ref> Čtvrtek 16 ledna Exposlanci ODS Petr Tluchoř Marek Šnajdr a Ivan Fuksa požádali ministerstvo spravedlnosti o odškodné za údajnou morální újmu za vazbu stíhání ušlý výdělek a náklady na právní služby každý ve výši přibližně 4 milionů korun Média o tom informovala v pondělí 21 ledna O záměru požádat o odškodnění informovali advokáti už v listopadu 2013< ref> Pátek 24 ledna Česká advokátní komora vrátila Rittigovu advokátu Tomáši Jindrovi zapečetěné a u ní uložené věci Šlo mimo jiné o počítač nosiče dat a dokumenty které policie zabavila při Jindrově květnové domovní prohlídce v Hrusicích u Prahy Už v září 2013 komora odmítla věci vyšetřovatelům předat kvůli povinnosti advokátů zachovávat mlčenlivost kterou dle jejího výkladu nezrušil příslušný krajský soud Ten byl požádán o vydání souhlasu s nahlížením okresním soudem který nařídil domovní prohlídku Petr Nečas podle pozdějšího vyjádření podal na Generální inspekci bezpečnostních sborů trestní oznámení na Roberta Šlachtu< ref> Únor 2014 Úterý 11 února Policie obvinila z podplácení expremiéra Petra Nečase Jeho obhájce Josef Lžičař uvedl že nejspíš podá proti obvinění stížnost a bude požadovat také vyjádření Nejvyššího soudu Sám Nečas vyslovil domněnku že se mu tím policie mstí za trestní oznámení které 24 ledna podal na ředitele ÚOOZ Roberta Šlachtu Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Ivo Ištvan vydal usnesení kterým byl Nečas obviněn už ve středu 5 února 2014 Žalobce na webových stránkách zastupitelství uvedl že kauza má dát odpověď na otázku „zda v procesu projednávání a schvalování zákonů které ovlivňují život všech občanů se mají poslanci ve smyslu svého ústavního slibu řídit svým nejlepším vědomím a svědomím a mandát vykonávat v zájmu všeho lidu nebo zda a nakolik je přípustné aby jejich rozhodování mohlo být ovlivňováno slibem nebo poskytnutím osobních výhod Středa 12 února Detektivové ÚOOZ provedli prohlídku jednoho z obchodů v pražské Pařížské ulici luxusního zlatnictví Cartier a to kvůli šperkům v hodnotě řádově milionů korun které dříve našli u Jany Nagyové Policisté hledali doklady o jejich ceně a nákupu Čtvrtek 13 února Policie ráno v Praze zatkla podnikatele Ivo Rittiga a obvinila jej z trestného činu praní špinavých peněz Podle médií policie zatkla také jeho advokáta Davida Michala jednatele společnosti Neograph Jana Janků právníka Petera Kmeťa a další zatykač vydala na právníka Marka Stubleyho toho času pobývajícího v zahraničí Deník iDNEScz uvedl že při vyšetřování vedoucímu k zatčení pomohly i některé důkazy které policie zadržela při domovní prohlídce v Rittigově vile v létě 2013 Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová uvedla že „skutkově spolu tyto kauzy nesouvisejí Pátek 14 února Advokát Petra Nečase podal stížnost proti obvinění jeho klienta Úterý 25 února Petr Nečas odmítl vypovídat u policejního výslechu k němuž byl jako obviněný předvolán a to až do doby kdy Nejvyšší státní zastupitelství rozhodne o jeho o jeho stížnosti proti obvinění< ref> Generální inspekce bezpečnostních sborů nezjistila podezření ze spáchání trestného činu tím že došlo ke zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové Trestním oznámením které kvůli zveřejnění dříve podal Petr Nečas na šéfa ÚOOZ Roberta Šlachtu se ještě měl zabývat odbor vnitřní kontroly policejního prezidia který prověřoval jestli nemohlo dojít ke spáchání kázeňského nebo jiného přestupku Březen 2014 Úterý 4 března Policie obvinila podnikatele Iva Rittiga kvůli úniku informací z Bezpečnostní informační služby BIS Podle některých médií byly obviněny i další osoby včetně Jany Nečasové Nagyové která měla Rittigovi předávat některé materiály tajných služeb a právník David Michal z kanceláře MSB Legal Čtvrtek 6 března Úřad pro ochranu osobních údajů zahájil správní řízení s ministerstvem vnitra jako správcem osobních údajů kvůli zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové který v prosinci 2013 poskytl Robert Šlachta pořadu České televize Otázky Václava Moravce Úterý 25 března Exposlanec Petr Tluchoř odmítl vypovídat Duben 2014 Čtvrtek 3 dubna Podnikatel Ivo Rittig byl předvolán k výslechu odmítl však vypovídat Podle jeho právní zástupkyně proto že státní zástupce nedokázal srozumitelně vysvětlit k jakým skutečnostem se má vyjádřit< ref> Úterý 22 dubna Úřad pro ochranu osobních údajů udělil pokutu ve výši 60 tisíc Kč ministerstvu vnitra za zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové Úřad ve svém rozhodnutí uvedl že zveřejnění nelze zdůvodnit veřejným zájmem< ref> Středa 23 dubna Útvar pro odhalování organizovaného zločinu znovu vyslechl místopředsedu TOP 09 Miroslava Kalouska ve věci údajného uplácení trojice exposlanců funkcemi Zodpovídal dodatečné otázky týkající se obvinění bývalého premiéra Nečase v této kauze< ref> Čtvrtek 24 dubna Jana Nečasová Nagyová odmítla vypovídat při odpoledním výslechu na ÚOOZ stejně jako u předchozích výslechů Předtím téhož dne policie vyslechla předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga podle jehož vyjádření se kriminalisté snažili potvrdit některé své teorie a v předchozích dnech i Miroslava Kalouska a Martina Kubu Květen 2014 Středa 14 května Žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vyňali případ údajného zneužití Vojenského zpravodajství ke sledování exmanželky Petra Nečase z kauzy Červen 2014 Pondělí 2 června MF Dnes a další média informovala o tom že Nejvyšší státní zastupitelství zamítlo stížnosti Ondreje Páleníka Jana Pohůnka a Ivo Rittiga proti rozdělení případu Ti uváděli že není jasné z čeho byl případ vylučován označovali vyloučení za neúčelné nebo argumentovali že tím mohla být krácena jejich práva na obhajobu Státní zástupce Zdeněk Kasal v usnesení o zamítnutí mimo jiné uvedl že právo na obhajobu nebude dotčeno a že má rozdělením dojít k urychlení celého řízení Pátek 6 června Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podalo obžalobu na Janu Nečasovou Nagyovou v kauze údajného zneužití Vojenského zpravodajství Kromě ní obžalovalo ze zneužití pravomoci úřední osoby i bývalé ředitele Ondreje Páleníka Milana Kovandu a zpravodajce Jana Pohůnka Obžaloba následovala po zamítnutí stížnosti obžalovaných proti vyloučení věci k samostatnému projednání podána však byla až po vyřízení stížností obžalovaných proti vynětí této části kauzy k samostatnému projednání Čtvrtek 12 června Senátor Jiří Čunek podal Nejvyššímu státnímu zastupitelství trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli úniku odposlechů z vyšetřování kauzy Učinil tak z pozice předsedy senátního podvýboru pro lidská práva na základě předchozího rozhodnutí podvýboru Vyjádřil názor že zveřejňování odposlechů narušuje hladký průběh vyšetřování a poškozuje obviněné a jejich rodinné příslušníky< ref> Pondělí 23 června Mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství oznámil že zamítlo stížnosti Davida Michala Ivo Rittiga Tomáše Jindry a Jany Nečasové proti usnesení o zahájení trestního stíhání ve věci údajného úniku informací z Bezpečnostní informační služby< ref> Pátek 27 června Obvodní soud pro Prahu 1 ve zrychleném neveřejném řízení uznal Janu Nečasovou vinnou a formou trestního příkazu jí udělil roční podmínečný trest s odkladem na čtyři roky a čtyřletý zákaz působit ve státní správě Šlo o linii kauzy zneužívání Vojenského zpravodajství v níž byli stíháni i dva jeho bývalí ředitelé Ondrej Páleník a Milan Kovanda a jejich podřízený Jan Pohůnek a to ze zneužití pravomoci úřední osoby a přečin při správě cizího majetku Oba bývalé ředitele předal ministerstvu obrany ke kázeňskému potrestání neboť jejich jednání vyhodnotil jen jako přestupek Pohůnkovo stíhání soud zastavil neboť jeho jednání rovněž nevyhodnotil jako trestný čin< ref> Úřad pro ochranu osobních údajů v týdnu zamítl rozklad jenž podalo ministerstvo vnitra proti šedesátitisícové pokutě kterou mu úřad udělil 22 dubna za prosincové zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové Červenec 2014 Proti rozhodnutí soudu z 27 června o Janě Nečasové podala obviněná počátkem července odpor Září 2014 Dne 3 září zrušil Městský soud v Praze červnové rozhodnutí obvodního soudu a kauzu vojenské zpravodajské služby mu vrátil k novému projednání Listopad 2014 Dne 20 listopadu 2014 bylo zahájeno hlavní soudní líčení ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství Soudní řízení v roce 2015 Odkazy Poznámky Reference Externí odkazy – přehled článků k tématu na iDNEScz – stručný souhrn a přehled článků k tématu na Aktuálněcz – přehled článků k tématu na iHNedcz včetně politické roviny – chronologický přehled událostí na České novinycz včetně politické roviny Keňská republika svahilsky a anglicky Kenya je přímořský stát ve východní Africe při pobřeží Indického oceánu Sousedí na západě s Ugandou 933 km od 9 července 2011 na severozápadě s Jižním Súdánem 232 km na severu s Etiopií 861 km na východě se Somálskem 682 km a na jihu s Tanzanií 769 km Keňa je známá svými národními parky v savaně a velkou vůlí lákat zahraniční turisty Země je prezidentskou republikou Keňa je pojmenována po nejvyšší hoře Mount Kenya nacházející se uprostřed státu Zákonodárným sborem země je Národní shromáždění Historie Historie Keni sahá milióny let do minulosti Ve velké příkopové propadlině na březích jezera Turkana byly objeveny některé z nejstarších ostatků lidí a jejich přímých předků z pliocénu a pleistocénu Patří k nim zástupci druhů Australopithecus anamensis Australopithecus afarensis Kenyanthropus platyops Homo habilis i Homo erectus Od nejstarších dob mořeplavectví lákalo obchodníky keňské pobřeží V 8 století vznikly na pobřeží první arabské obchodní osady Koncem 15 století vstoupili na území Portugalci Ve druhé polovině 17 století se země dostala pod vliv ománského imána V polovině 18 století se většina pobřeží dostala pod nadvládu ostrova Zanzibar Zanzibarský sultán pronajal v roce 1895 půdu Britům a jejich vliv se rychle rozšířil i do vnitrozemí Poté byla prohlášena britským Východoafrickým protektorátem a do roku 1904 byla spravována společně s Ugandou Přistěhovalo se sem mnoho Evropanů a osídlilo vysočinu Evropané se zmocnili území Kikujů a Luů aby zde mohli pěstovat kávu a čaj Britové využívali levné africké pracovní síly ke stavbě železnice a hlídání plantáží V roce 1920 byla prohlášena britskou korunní kolonií Nespokojenost Keňanů přerostla v letech 1952 až 1959 v teroristickou vzpouru tajné nacionalistické společnosti Mau-Mau Tisíce Afričanů zemřely V roce 1962 jí byla poskytnuta vnitřní samospráva a v prosinci 1964 se stala nezávislou republikou Ve Fort Jesusu v přístavním městě Mombasa je dnes muzeum keňské historie Pevnost postavili Portugalci roku 1593 Její silné vysoké zdi chránily pobřeží které zabrali arabským obchodníkům na počátku 16 století Pevnost se také používala jako vězení Politika Keňa je pluralitní republika i členem Commonwealthu a OSN Prezident republiky je volen parlamentem každých 5 let Prvním prezidentem byl vůdčí africký nacionalista Jomo Kenyatta Jeho strana byla Keňská africká nacionální unie KANU Kenyatta dobře spolupracoval se západními státy a tak se hospodářství v Keni zlepšilo Kenyatta zemřel roku 1978 Jeho nástupcem byl Daniel Arap Moi Ti dva vykonali mnoho pro sjednocení jejích národů Nyní je prezidentem Uhuru Kenyatta který vládne od roku 2013 Viceprezidentem je William Ruto Seznam nejvyšších představitelů 12 12 1963 až 12 12 1964 – Malcolm John MacDonald – generální guvernér zastupující britskou monarchii jako hlava státu 12 12 1964 až 22 8 1978 – Jomo Kenyatta – prezident KANU 22 8 1978 až 14 10 1978 – Daniel Toroitich arap Moi – KANU 14 10 1978 až 30 12 2002 – Daniel Toroitich arap Moi – prezident; KANU od 30 12 2002 až 9 4 2013 – Emilio Mwai Kibaki – prezident; DP NRC PNU od 942013 Uhuru Kenyatta- prezident; TNA syn Joma Kenyatty Administrativní dělení Keňa je rozdělena na 8 provincií a 71 distriktů Informace jsou z roku 1999
Geografie Topografie Při pobřeží Indického oceánu a na východě se rozkládá rozsáhlá nížina která se v severní části rozšiřuje daleko do vnitrozemí U hranicích s Etiopií patří Keni část Etiopské vysočiny Na zbytku území jsou rozsáhlé plošiny a tam kde jsou lávová pohoří dosahují výšek až 2500 m n m Náhorní plošina je rozdělena tektonickým příkopem Východoafrickou příkopovou propadlinou Východoafrický rift s řadou menších jezer které jsou součástí Velkých příkopových propadlin Podél linie poklesů vystupují po obou stranách vulkanická pohoří východně od příkopu ční nejvyšší vyhaslá sopka Kirinyaga anglicky Mount Kenya která měří 5199 metrů Na západě na hranicích s Ugandou je hora Mt Elgon a měří 4321 metrů Keni také patří úpatí nejvyšší hory Afriky Kilimandžáro Trojúhelník Ilemi Území Trojúhelníku Ilemi nárokované Keňou Súdánem a Etiopií se rozkládá severozápadně od jezera Turkana Má tvar trojúhelníku a leží v nadmořské výšce mezi 350 m až 1750 m Krajina je řídce zalesněná Je velké mezi 10 320 km² a 14 000 km² Je pojmenováno po náčelníkovi Ilemi Akwon Nyní jihozápadní část sporného území kontroluje Keňa severní a východní kontroluje Súdán Vodstvo Říční síť je slabě rozvinutá řeky jsou vodné jen v obdobích dešťů Ty největší pramení na náhorní plošině a ústí do Indického oceánu Sever a severovýchod má vysychající řeky Viktoriino jezero Ukerewe největší v Africe náleží Keni jen malou severovýchodní částí Na severu je slané bezodtoké Rudolfovo jezero Turkana Nejdelší řekou je Tana měřící 708 km Keňa má 536 km dlouhé pobřeží Vodní plochy tvoří 13 400 km² země což je 23 % z celé rozlohy Keni Podnebí Keňa je v rovníkovém a monzunovém pásmu Na severu a severovýchodě jsou pouště a polopouště U pobřeží je podnebí horké a vlhké Období dešťů zde převládají v březnu dubnu květnu listopadu a prosinci Roční úhrny srážek jsou při pobřeží 1 100 mm Mombasa 1 086 mm ve vnitrozemí 500 až 1 000 mm Nairobi 725 mm Kisumu 780 mm Na návětrných svazích hor jsou roční úhrny srážek až 1 500 mm V horách nad 3500 m n m padá i sníh V Nairobi v období dešťů je 19 dnů z 30 deštivých v období sucha 7 dní z 30 V Mombase kromě Ledna a Února kdy je 8 dní z 30 deštivých je 15 až 23 dní z 30 deštivých Nejteplejšími měsíci je únor a březen a nejchladnějšími červen a červenec rozdíl je do 7 °C Teploty se u Indického oceánu pohybují okolo 30 °C Mombasa průměrně 29 °C přes den 22 °C v noci Na severu jsou pouště proto tam teploty přesahují 35 °C Na zbytku území na plošinách je okolo 25 °C Nairobi 23 °C přes den 14 °C v noci Průměrná vlhkost vzduchu v Nairobi je 72 % v Mombase 81 % a v Kisumu 69 % Průměrná roční teplota moře v Mombase je 27 °C Příroda V nadmořské výšce do 3000 m převládají savany Ve vnitrozemí jsou většinou stepi či savany na východě od jezera Turkana jsou pouště nebo polopouště U pobřeží a na západě se nachází husté tropické pralesy vzhledem k vyšším úhrnům srážek a dlouhodobé vlhkosti Ve vyšších polohách nad 3000 m je porost nižší horský Rostou tam