Čína tradiční znaky 中國 zjednodušené znaky 中国 hanyu pinyin Zhōngguó český přepis Čung-kuo; tento pojem ovšem neznamená „Říše středu jak praví žurnalistické klišé ve starověku se jím označovaly „ústřední státy tedy státy seskupené v Centrální planině které představovaly tradiční kolébku čínské starověké kultury je geografická oblast a historické území v Asii Označuje prostor ovládaný čínskými impérii bez ohledu na to šlo-li o etnicky čínské dynastie Oním středem se tedy rozumí střed Číny čínského světa v rozsahu zhruba dnešní Číny ne střed světa vůbec Od roku 1949 kdy skončila čínská občanská válka existují dva čínské státy republiky Čínská lidová republika s vládou Komunistické strany Číny Čínská republika dnes známá jako Tchaj-wan podle jména ostrova Spor o Čínu V současné době je „Čína ovládaná převážně Čínskou lidovou republikou ČLR Spolu s Čínskou republikou na Tchaj-wanu se obě dvě země od přelomu 40 a 50 let 20 století pokládají za právoplatného nástupce původní „jednotné Číny a uznávají existenci pouze jedné jediné Číny Tchaj-wan V Čínské republice Tchaj-wan – která je díky převaze Čínské lidové republiky v mezinárodních vztazích oslabena – sílí hlasy pro nezávislost a zrušení tohoto konceptu Jak z obav před válečným konfliktem s Čínskou lidovou republikou která si činí nároky na území Tchaj-wanu tak i z vnitřních politických důvodů však Tchaj-wan zatím nezávislost nevyhlásil Pevninská Čína Čínská lidová republika má dlouholeté nevyřešené územní nebo hraniční spory nejen s Čínskou republikou ale i s dalšími s ní sousedícími zeměmi – Japonskem Indií Tádžikistánem a KLDR Dále vede spor o Spratlyovy ostrovy s Malajsií Filipínami Tchaj-wanem Vietnamem a Brunejí spor o souostroví Senkaku Tiao-jü s Japonskem a s Čínskou republikou a spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu Paracelské ostrovy jsou obsazené ČLR ale nárokovány Vietnamem a Tchaj-wanem Dalšími problematickými oblastmi jsou Prataské ostrovy a souostroví Čung-ša Čínská lidová republika rovněž čelí separatistickým hnutím v Tibetu a Ujgurské autonomní oblasti Geografie Číny Na severozápadě území Číny se převážně nacházejí pouště Ve východní části leží nížiny a naproti tomu se na jihozápadě rozkládají Himaláje a Tibetská náhorní plošina Historie Číny Výrobky Postupem času se zde vyrábělo hedvábí papír střelný prach knihtisk porcelán kompas atd Čína ve středověku V roce 534 přichází pád dynastie Wej a nastává období zmatků to trvá až do nástupu dynastie Tchang v roce 618 Nastává ke znovusjednocení říše a Čína se stává raně středověkým státem V tomto období dochází k velkému rozmachu Číny jak územního tak kulturního a hospodářského ta se stává centrem celé Asie Dochází k vynalezení knihtisku papíru či porcelánu Zároveň dochází rozkvětu buddhismu Po velké revoluci během které byla dynastie Tchang svržena dochází znovu k období zmatků na šedesát let během kterých se vystřídá v Číně pět vládnoucích dynastií V roce 960 nastupuje dynastie Sung Znovu dochází k sjednocení Číny Nastávající období je nejvýznamnějším v čínských dějinách Zároveň však dochází k oslabení armády čehož ve 13 století využívají Mongolové Jejich vpád způsobil rozpad země jejíž obyvatelstvo zotročili V tomto období Čínu navštěvuje cestovatel Marco Polo Roku 1368 dochází k Povstání Rudých turbanů při kterém je svržena mongolská dynastie Vlády se chopí dynastie Ming Čína se stává největší asijskou námořní velmocí jejímž hlavním městem se stává Peking Související články Vlastní Čína – označení pro oblast kde tvořili Chanové tradičně většinu obyvatelstva Čínština Dějiny Číny Dynastie čínské historie Chanové Čínská kuchyně Literatura LIŠČÁK Vladimír Čína Praha Libri 2002 ISBN 80-7277-109-4 Externí odkazy Čeleď latinsky familia je základní taxonomická kategorie hierarchické klasifikace organismů tvořená příbuznými rody Čeledi se seskupují do řádů Související články Binominální nomenklatura Taxon Externí odkazy Česká Wikipedie je českojazyčná část Wikipedie mezinárodní internetové encyklopedie s otevřeným obsahem na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa Celý projekt včetně české části provozuje nadace Wikimedia Foundation založená podle zákonů státu Florida USA Na tvorbě české Wikipedie se cca 10 % podílejí i lidé ovládající češtinu žijící mimo Česko Česká verze je podle počtu článků 24 v pořadí z více než 280 existujících jazykových verzí Je také pátou největší verzí psanou ve slovanském jazyce po ruské polské ukrajinské a srbochorvatské Vznik Wikipedie vznikla 15 ledna 2001 Česká verze byla spuštěna 3 května 2002 V té době však Wikipedie používaly software UseMod a při přechodu na nový systém MediaWiki nebyly původní tři krátké články „HomePage „Veda „Kultura které pravděpodobně existovaly převedeny První dochovanou editací na české Wikipedii je zřejmě založení Hlavní strany jejím zkopírováním ze staršího systému UseMod dne 14 listopadu 2002 Autorem této editace je pravděpodobně Brion Vibber pozdější první zaměstnanec Wikimedia Foundation< ref> Prvním správcem české Wikipedie byl esperantista Miroslav Malovec který se začátkem listopadu 2002 jehož o několik dní později hostil v Brně Na Smithův popud přeložil Malovec z esperanta do češtiny dlouhý text pro hlavní stránku Nevědomky se tím kromě správce stal i tvůrcem slova „ na rozdíl od většiny jiných jazykových verzí např německé které si ponechaly anglické „ ačkoliv německy je „< ref> Protože Miroslav Malovec nebyl jako správce aktivní a věnoval se více psaní do Esperantské Wikipedie byl 9 března 2004 druhým správcem a byrokratem jmenován Vít Zvánovec který přibližně v prosinci 2003 přišel do Wikipedie a zapojil se do diskusí a vytváření článků Dne 10 dubna 2004 se v Praze-Karlíně konalo patrně první české setkání redaktorů Wikipedie 30 října 2004 se v Praze na Florenci konalo druhé takové české setkání jehož se účastnili převážně správci se zvláštními oprávněními 19 ledna 2005 se konalo setkání U Frgála Vedle domovské adresy cswikipediaorg v polovině června 2004 získala Wikipedie též alias wikipediacz přesměrována na cswikipediaorg 15 února 2006 wikipedista Wikimol získal pod svou kontrolu doménu wikipediecz; přesměrování na cswikipediaorg fungovalo již delší dobu V září 2004 se na stránkách objevilo do češtiny přeložené logo s názvem Wikipedie a heslem Otevřená encyklopedie a byla kompletně přeložena systémová hlášení softwaru MediaWiki Rozsah projektu Počet a objem článků V lednu 2015 měla česká Wikipedie přes 311 000 článků 20 října 2003 obsahovala 1 000 článků V září 2004 zatímco Wikipedie dosáhla milionu článků ve všech jazykových verzích dohromady česká Wikipedie překonala hranici 3000 článků 25 května 2005 obsahovala 10 000 článků 2 prosince 2005 20 000 článků 29 dubna 2006 obsahovala 30 000 článků 25 srpna 2006 40 000 článků 18 listopadu 2006 50 000 článků Od první poloviny roku 2007 růst české verze Wikipedie výrazně poklesl 19 června 2008 se krátce před půlnocí česká Wikipedie přehoupla přes hranici 100 000 článků 17 února 2010 kolem poledne pak přes 150 000 článků a 6 července 2011 přesáhla 200 000 článků 24 července 2014 před půlnocí dosáhla počtu 300 000 hesel Měsíční přírůstek počtu článků je v roce 2006 stabilně kolem 8 % což v říjnu 2006 představuje kolem 80 nových článků denně v největších jazykových verzích je měsíční přírůstek kolem 4–6 % celkově na Wikipedii kolem 6 % Z hlediska objemu databáze nebo počtu slov je však poměrný růst české Wikipedie srovnatelný s anglickou francouzskou i japonskou kolem 7 % měsíčně Počet přesměrování je zhruba poloviční oproti počtu článků podobně jako v německé verzi Porovnání rozsahu s jinojazyčnými verzemi V počtu článků byla česká Wikipedie z více než 280 jazykových verzí na 24 místě k lednu 2015< ref> Slovenská verze je asi 15× menší Rozsah české Wikipedie je přibližně 15× menší než anglické Dalšími nejrozsáhlejšími verzemi jsou švédská nizozemská německá a francouzská Mnohé z verzí jsou však svým rozsahem spíše symbolické 54 verzí má méně než 1000 článků České články tvoří necelé 1 % z celkového počtu ve všech jazykových verzích Anglické články tvoří 14 % z počtu článků Česká Wikipedie je pátou největší mezi verzemi ve slovanských jazycích k březnu 2015 V těchto jazycích je napsáno přes 4 679 000 článků 137 % z celkového počtu všech Wikipedií V rámci slovanských jazyků jsou největšími verzemi ruská polská ukrajinská a srbochorvatská Česká obsahuje 67 % článků ze slovanských Wikipedií Za ní následují srbská a slovenská< ref> Na 1 000 uživatelů češtiny připadá 29 článků< ref> V porovnání s jinými verzemi je tak na 43 místě podobně jako polská nebo chorvatská verze V islandské verzi je tento podíl oproti české více než čtyřnásobný na prvních místech jsou s velkým rozdílem umělé jazyky volapük ido a interlingua Počet správců a editorů V lednu 2015 měla česká Wikipedie 29 správců Správci jsou dobrovolní editoři s nadstandardními redakčními oprávněními kteří však ve vztahu k tvorbě obsahu jsou rovni ostatním uživatelům a editorům Registrováno bylo přes 280 000 uživatelů v české verzi nazývaných wikipedisté V roce 2006 se systematicky a často věnovalo editaci několik desítek lidí Asi 10 % editací prováděli neregistrovaní přispěvatelé a kolem 1 000 editorů provedlo od svého příchodu na Wikipedii celkem alespoň deset editací Počet tzv aktivních editorů tedy těch kteří v průběhu měsíce provedou více než pět editací se v listopadu 2013 pohyboval kolem 1 800 v roce 2006 kolem 300 v roce 2005 kolem 100 během roku 2004 vzrostl ze 7 na 53 Počet velmi aktivních editorů kteří v průběhu měsíce provedou více než sto editací se v roce 2006 pohyboval kolem 50–80 v roce 2005 kolísal mezi 13–48 v roce 2004 vzrostl z nuly na 11 lidí V roce 2012 provedli 916 % editací české Wikipedie uživatelé z České republiky 24 % uživatelé ze Slovenska a 08 % z Německa Z České republiky bylo také editováno 69 % článků esperantské Wikipedie< ref> Témata kvalita a velikost článků Doposud nebyl proveden nezávislý výzkum který by se zabýval kvalitou hesel na české Wikipedii a například je srovnával s dalšími dostupnými česky psanými encyklopediemi jak se stalo v případě studie publikované v časopise Nature kde byly srovnávány anglická Wikipedie a Britannica Spory a kritika Trvalým ohniskem konfliktů komunity byl spor o pravopis který se s různou intenzitou vracel až do podzimu 2005 Dva významní přispěvatelé Vít Zvánovec a Tompecina Tomáš Pecina druhý a třetí správce české Wikipedie užívali a obhajovali neobvyklý archaizující pravopis což se setkalo s nevolí u značné části ostatních editorů Konstruktivní spolupráce i spory a hádky jsou součástí běžného života Wikipedie řeší se diskusemi hlasováním ale i takzvanými revertovacími válkami kdy tatáž úprava je vícekrát po sobě vrácena zpět a opět obnovena Takto se projevuje i například specifický český spor o název státního území Česko versus Česká republika nebo spor o přechylování cizích příjmení Ke kontroverzním tématům patří také např homosexualita psychotronika telepatie nebo komunismus< ref> Kritizována bývá na české Wikipedii i motivace a odborná způsobilost jejích správců Kritici se domnívají že např některá pravidla působí mnohoznačně což působí potíže jak běžným přispěvatelům tak ale i současným správcům kteří je mohou – dle svých zkušeností – interpretovat rozličně Výsledkem jsou zmatky při zpracovávání nových editací již stávajících hesel a některé praktiky s novými hesly kdy dochází z důvodu údajné neověřitelnosti či nedostatečné významnosti k redukcím až mazání některých hesel zatímco hesla jiná přinejmenším obsahově stejně sporná starší likvidována nejsou Palčivým problémem české Wikipedie je také soustavné porušování autorských práv nemalým počtem přispěvatelů což neúměrně zatěžuje správce kteří se snaží texty porušující autorská práva odstranit a celkově snižuje věrohodnost Wikipedie V důsledku naprostého ignorování autorských práv pouze jedním uživatelem muselo být z české Wikipedie odstraněno několik tisíc článků V případě ostatních odhalených autorů se počet jimi založených článků porušujících autorská práva pohyboval maximálně v řádu desítek V roce 2008 kritizoval českou Wikipedii Patrick Zandl na svém blogu Server Lupacz zveřejnil článek týkající se sporů na české Wikipedii Reflex psal o české Wikipedii v dubnu 2006 a v srpnu 2008 Lehkou kritiku několika politických hesel přinesl server idnescz Kritiku hesla Brno přinesl Brněnský deník Význam a ohlasy Články z české Wikipedie mívají velmi dobré umístění ve výsledcích vyhledávání například ve vyhledávači Google Postupně se tak stává tato encyklopedie obecně známou 16 května 2006 začal portál Seznamcz přebírat obsah české Wikipedie Již v počátcích české Wikipedie v roce 2004 poskytl svolavatel prvního reálného setkání wikipedistů Paddy rozhovor německému vysílání Českého rozhlasu O existenci české Wikipedie a o sporech uživatelů se zmínil např i Miloš Čermák v rozsáhlém článku pro časopis Reflex č 16 2006 Na jaře 2007 česká Wikipedie zvítězila v anketě webu Rootcz Czech Open Source 2007 v kategorii Projekt v hlasování veřejnosti a byla také vyhlášena absolutním vítězem V dalším ročníku své vítězství v hlasování veřejnosti v kategorii Projekt obhájila Po roční pauze opět zvítězila v roce 2010 Odkazy na Wikipedii – česká edice Wikipedie Jak vypadala česká Wikipedie v minulosti Pramenem je zejména Odkazy Reference Externí odkazy – vyhledávání v českých encyklopediích včetně Wikipedie David Antoš lupacz 21 7 2006 10 duben je 100 den roku podle gregoriánského kalendáře 101 v přestupném roce Do konce roku zbývá 265 dní Události Česko 1348 – Na příkaz Karla IV začíná stavitel Matyáš z Arrasu budovat hrad Karlštejn 1741 – Marie Terezie po porážce rakouských vojsk v bitvě u Molvic na Odře ztrácí větší část Slezska 2010 – Dominik Duka se oficiálně ujímá úřadu pražského arcibiskupa v úřadu střídá kardinála Miloslava Vlka Svět 1782 – Choderlos de Laclos vydává Nebezpečné známosti které okamžitě vyvolávají skandál v Paříži 1809 – Rakousko zahájilo novou válku proti Francii tím že vpadlo na území Bavorska jež bylo Napoleonovým spojencem 1815 – Erupce sopky Tambora 1864 – Maxmilián rakouský arcivévoda byl vyhlášen mexickým císařem 1886 – V Bruselu proběhla světová premiéra opery Gwendoline 1912 – Southampton Zaoceánský parník Titanic vyplul na svou první plavbu 1945 – Druhá světová válka Luftwaffe provádí svůj poslední let nad Británií průzkumný let proudového Arada Ar 234 1950 – Francie Juan Manuel Fangio na voze Maserati se stal vítězem Grand Prix Pau 1950 – Spojené království Reg Parnell na voze Maserati se stal vítězem Richmond Trophy 1970 – Paul McCartney oznámil že opouští Beatles 1983 – Brands Hatch Keke Rosberg na voze Williams se stal vítězem Grand Prix Šampionů 2010 – Smolensk Pád letadla s polským prezidentem Lechem Kaczyńskim s jeho ženou a dalšími 94 významnými polskými představiteli Vědy a umění Česko 1881 – Zahájila provoz první telefonní linka v Čechách spojující správní budovu Dolu Hartmann v Ledvicích s nádražím v Duchcově Narození Česko 1749 – Jiří Procháska česko-rakouský lékař † 17 července 1820 1809 – Wilhelm Horn český malíř a fotograf † 15 října 1891 1810 – Anton von Jaksch česko-rakouský lékař profesor Univerzity Karlovy † 2 září 1887 1835 – Jakub Škoda pedagog přerovský komunální politik † 28 října 1885 1850 – Vincenc Strouhal český experimentální fyzik † 23 ledna 1922 1868 – Richard Hrdlička český historik a spisovatel † 22 června 1967 1871 – Alfréd Meissner československý ministr spravedlnosti † 29 září 1950 1877 – Alfred Kubin rakouský grafik českého původu † 20 srpna 1959 1878 – Eduard Štorch spisovatel pedagog † 25 června 1956 1884 – Jaroslav Hněvkovský český malíř a cestovatel nazývaný "malíř Indie" † 9 června 1956 1885 – Anton Gebert kanovník u katedrály sv Víta v Praze † 18 května 1942 1888 – Jaromír Čermák sochař † 9 března 1975 1891 – Jiří Dvořák český malíř † 25 ledna 1977 1896 František Brož český hudební skladatel † 21 července 1962 Jaroslav Tomášek český hudební skladatel † 26 listopadu 1970 1908 – František Kriegel politik přední osobnost pražského jara roku 1968 † 3 prosince 1979 1913 Jaroslav Kouřil katolický teolog † 29 prosince 1981 Rudolf Procházka partyzánský velitel † 11 dubna 1973 1919 Jiří Batušek kněz teolog a politický vězeň † 21 ledna 2011 Ota Čermák hráč na elektrické varhany † 25 června 1956 1925 – Vilém Přibyl operní pěvec † 21 července 1990 1928 – Ota Hofman spisovatel a scenárista † 17 května 1989 1929 – Miroslav Ivanov český spisovatel a publicista † 23 prosince 1999 1930 – Karel Kroupa malíř 1935 – Sylvie Daníčková česká herečka konferenciérka redaktorka a překladatelka 1937 – Karel Štědrý český zpěvák herec moderátor 1941 – Ivan Fišera český sociolog a politik 1942 – František Herman český fagotista a hudební pedagog 1946 – Jaroslava Obermaierová česká herečka 1953 – Vladimír Záhorský český politik a lékař 1968 – Štěpánka Hilgertová kajakářka Svět 1512 – Jakub V Skotský král skotský † 14 prosince 1542 1583 – Hugo Grotius holandský právník dramatik a básník † 28 srpna 1645 1755 – Samuel Hahnemann německý lékař zakladatel homeopatie † 2 července 1843 1769 – Jean Lannes francouzský generál † 31 května 1809 1783 – Hortense de Beauharnais holandská královna † 5 října 1837 1789 – Amálie Luisa Arenberková bavorská vévodkyně † 4 dubna 1823 1794 – Matthew Calbraith Perry americký námořní velitel † 4 března 1858 1808 – Auguste Franchomme francouzský violoncellista a hudební skladatel † 21 ledna 1884 1823 – Johannes Falke německý historik † 2 března 1876 1824 – Julius Meinl rakouský obchodník † 24 prosince 1914 1827 – Lew Wallace americký voják politik a spisovatel † 15 února 1905 1829 – William Booth zakladatel a první generál Armády spásy † 20 srpna 1912 1847 – Joseph Pulitzer maďarsko-americký novinář zakladatel Pulitzerovy ceny † 29 října 1911 1857 – Lucien Lévy-Bruhl francouzský filozof † 13 března 1939 1868 – George Arliss britský herec † 5 února 1946 1876 – Šabtaj Levy izraelský politik † 1 listopadu 1956 1878 – Maximos IV Saïgh syrský kardinál patriarcha antiochijský † 5 listopadu 1967 1880 Leo Kalda chorvatský architekt † 10 října 1956 Hans Purrmann německý malíř a grafik † 17 dubna 1966 1885 – Christian Hansen generál Wehrmachtu † 7 srpna 1972 1886 – John Hayes americký olympijský vítěz v maratonu † 25 srpna 1965 1897 – Eric Knight americký spisovatel † 15 ledna 1943 1900 – Jean Duvieusart premiér Belgie † 10 října 1977 1911 – Maurice Schumann francouzský politik novinář a spisovatel † 9 února 1998 1912 – Boris Kidrič první slovinský premiér † 11 dubna 1953 1913 – Duke Dinsmore americký automobilový závodník † 12 října 1985 1914 – Paul Russo americký automobilový závodník † 23 července 1976 1915 – Harry Morgan americký herec † 7 prosince 2011 1916 – Friedrich Heer rakouský kulturní historik † 18 září 1983 1918 – Cornell Capa americký fotograf † 23 května 2008 1919 – Richard Bergmann rakouský a britský stolní tenista mistr světa † 5 dubna 1970 1920 – Maciej Słomczyński polský spisovatel překladatel a scenárista † 27 března 1998 1921 – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik † 10 ledna 2002 1922 – Vesna Parun chorvatská básnířka † 25 října 2010 1927 – Marshall Warren Nirenberg americký biochemik nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1968 † 15 ledna 2010 1928 – Fraser MacPherson kanadský jazzový saxofonista † 27 září 1993 1929 Max von Sydow švédský herec Mike Hawthorn britský automobilový závodník mistr světa Formule 1 v roce 1958 † 22 ledna 1959 1930 – Claude Bolling francouzský jazzový pianista a skladatel 1932 Omar Sharif egyptský herec Delphine Seyrig francouzská divadelní a filmová herečka † 15 října 1990 1933 – Philip Corner americký hudební skladatel teoretik a klavírista 1934 David Halberstam americký žurnalista a spisovatel † 23 dubna 2007 Carel Godin De Beaufort nizozemský automobilový závodník † 2 srpna 1964 1935 Nicola Cabibbo italský jaderný fyzik † 16 srpna 2010 Peter Hollingworth arcibiskup Brisbane generální guvernér Austrálie Moše Nisim izraelský politik ministr a vicepremiér 1938 − Denny Zeitlin americký jazzový klavírista 1942 – Ian Callaghan anglický fotbalista 1947 Halina Frackowiak polská zpěvačka textařka a skladatelka Burke Shelley rockový hudebník zpěvák a baskytarista 1948 Fred Smith americký baskytarista Igor Novák slovenský fotbalista reprezentant Československa † 13 listopadu 2006 1950 – George Kenneth Griffey Sr hráč baseballu 1951 – Steven Seagal americký herec režisér scenárista producent a bluesový zpěvák 1952 – Grigorij Javlinskij ruský liberální ekonom a politik 1954 – Jouko Törmänen finský skokan na lyžích olympijský vítěz † 3 ledna 2015 1982 – Igor Žofčák slovenský fotbalista 1986 Augusto Fernández argentinský fotbalista 1988 – Haley Joel Osment americký herec Úmrtí Česko 1667 – Jan Marcus Marci český matematik 13 června 1595 1723 – Leopold Šlik z Holíče a Pasounu nejvyšší kancléř Českého království 10 června 1663 1733 – Daniel Josef Mayer z Mayernu kanovník u sv Víta v Praze 16 ledna 1656 1854 – Antonín Jan Jungmann český lékař 19 května 1775 1878 – Josef Jaromír Štětka český lékař a politik 15 července 1808 1892 – Anton Waldert český právník a politik německé národnosti 1823 1901 – Hugo Jelínek cukrovarnický odborník vynálezce a politik 31 března 1834 1902 – Leopoldina Thunová česká šlechtična z rodu Lamberků 9 května 1825 1940 Jindřich Vodák literární a divadelní kritik 8 listopadu 1867 Václav Bouček československý politik 5 září 1869 Václav Sladký československý politik 20 dubna 1879 Alois Tučný československý politik odborový předák a ministr 4 června 1881 1959 – Jan Černý premiér Československa 4 března 1874 1968 – Jan Novák československý fotbalový reprezentant 5 července 1896 1972 – Jiří Toman fotograf ilustrátor a knižní grafik 22 března 1924 1993 – Vlastimil Fiala historik umění a překladatel 28 dubna 1920 2000 – Jindřich Šilhán český astronom a pedagog 16 října 1944 2001 – Ferdinand Plánický československý fotbalový reprezentant 22 května 1920 2002 – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 2004 – Jiří Weiss režisér 29 března 1913 Svět 879 – Ludvík II Koktavý západofranský král 1 listopadu 846 1533 – Frederik I Dánský dánský a norský král 7 října 1471 1585 – Řehoř XIII papež 7 ledna 1502 1587 – Jindřich III Minsterberský olešnický kníže 29 dubna 1542 1694 – Catharina Regina von Greiffenberg dolnorakouská protestantská barokní básnířka 7 září 1633 1730 – Nicolas Chalon du Blé francouzský generál a ministr zahraničních věcí 24 ledna 1652 1742 – Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská manželka císaře Josefa I česká královna 21 dubna 1673 1756 – Giacomo Antonio Perti italský hudební skladatel 6 června 1661 1767 – Johann Elias Ridinger německý rytec malíř a nakladatel 15 února 1698 1813 – Joseph Louis Lagrange italsko-francouzský matematik a astronom 25 ledna 1736 1824 – Jean-Baptiste Drouet francouzský poštmistr který poznal krále Ludvíka XVI na útěku 8 ledna 1763 1865 – Šokan Valichanov kazašský etnograf historik cestovatel a geograf ? 1835 1867 – Alexandr Dmitrijevič Petrov ruský šachový mistr 1 února 1794 1890 – Franz Albert Eder arcibiskup salcburský a politik 30 ledna 1818 1891 – John Adams Whipple americký fotograf a vynálezce 10 září 1822 1898 – Charles Yriarte francouzský spisovatel a novinář 5 prosince 1823 1906 – Georgij Gapon ruský kněz a revolucionář 17 února 1870 1911 Mikalojus Konstantinas Čiurlionis litevský hudební skladatel a malíř 22 září 1875 Edward Palmer americký botanik a archeolog 12 ledna 1829 1919 – Emiliano Zapata mexický revolucionář 8 srpna 1879 1924 – Auguste Hauschnerová německá spisovatelka 12 února 1850 1931 – Chalíl Džibrán libanonský malíř básník a spisovatel 6 ledna 1883 1938 – Joe King Oliver americký kornetista tzv král jazzu 10 dubna 1885 1945 – Paul Leppin německý spisovatel 27 listopadu 1878 1947 – Heinrich von Maur německý generál 19 července 1863 1949 – Adolf Wallenberg německý internista a neurolog 10 listopadu 1862 1951 – Nora Barnacleová milenka manželka a zdroj inspirace Jamese Joyce březen 1884 1954 Ludwig Curtius německý archeolog 13 prosince 1874 Auguste Lumiere jeden z prvních filmových tvůrců 19 října 1862 1955 – Pierre Teilhard de Chardin francouzský náboženský myslitel a vědec geolog a paleontolog 1 května 1881 1962 – Stuart Sutcliffe britský hudebník a malíř 23 června 1940 1964 – Eino Antero Luukkanen finský stíhací pilot 4 června 1909 1966 – Evelyn Waugh anglický spisovatel 28 října 1903 1975 – Walker Evans americký fotograf 3 listopadu 1903 1979 – Nino Rota italský hudební skladatel 3 prosince 1911 1991 − Martin Hannett anglický hudebník a hudební producent 31 května 1948 1992 – Peter D Mitchell britský biochemik Nobelova cena 1978 29 září 1920 1993 – Uberto Bonetti italský malíř 31 ledna 1909 1995 – Mórárdží Désaí premiér Indie 29 února 1896 1997 – Martin Schwarzschild americký fyzik německého původu 31 května 1912 2000 – Larry Linville americký herec a komik 29 září 1939 2010 Lech Kaczyński polský prezident 18 června 1949 a další významné osobnosti viz Seznam obětí havárie Tu-154 u Smolenska Maria Kaczyńska manželka polského prezidenta Lecha Kaczyńského 21 srpna 1942 Ryszard Kaczorowski prezident Polska v exilu 26 listopadu 1919 Stanisław Komornicki polský brigádní generál 26 července 1924 Anna Walentynowiczová polská odborářská aktivistka 15 srpna 1929 Janusz Zakrzeński polský filmový a divadelní herec 8 března 1936 Zbigniew Wassermann polský politik a právník 17 září 1949 2012 Lili Chookasian americká operní pěvkyně − kontraaltistka 1 srpna 1921 Luis Aponte Martínez portorický kardinál 4 srpna 1922 Afewerk Tekle etiopský malíř a sochař 22 října 1932 2013 Lorenzo Antonetti italský kardinál 31 července 1922 Jimmy Dawkins americký bluesový kytarista a zpěvák 24 října 1936 Robert G Edwards britský fyziolog Nobelova cena za fyziologii a lékařství 2010 27 září 1925 2014 Richard Hoggart britský literární teoretik 24 září 1918 Sue Townsendová anglická autorka humoristických románů 2 dubna 1946 Svátky Česko Darja Ezechiel dříve Radmil Radomil Svět Slovensko – Igor Pranostiky Česko Na desátý den v dubnu setý bývá krásný len 11 duben je 101 den roku podle gregoriánského kalendáře 102 v přestupném roce Do konce roku zbývá 264 dní Události Česko 1549 – Jiří Melantrich z Aventina dokončil tisk prvního vydání své Bible později známé jako Bible Melantrichova či Melantriška 1823 – František Palacký se stěhuje do Prahy a výrazně vstupuje do politiky 2008 – Tragická srážka dvou tramvají ve Vřesině na Ostravsku 3 mrtví a vice než 50 zraněných Svět 1792 – Ve Francii byla vynalezena gilotina 1814 – Se na nátlak svých generálů vzdal Napoleon Bonaparte koalici spojenců a následně byl spolu s tisícovkou svých gardistů poslán do vyhnanství na ostrov Elba 1902 – Enrico Caruso nahrává svou první gramofonovou nahrávku v Miláně 1915 – Premiéra němého filmu Charlie Chaplina Tulák 1919 – Byla založena Mezinárodní organizace práce 1945 – Americká armáda osvobodila koncentrační tábor Buchenwald 1970 Z mysu Canaveral na Floridě odstartovala kosmická loď Apollo 13 Při cestě k Měsíci došlo k výbuchu jedné z nádrží se stlačeným kyslíkem a loď byla nucena uskutečnit předčasný návrat na Zemi 17 dubna 1970 Paul McCartney oznamuje že odchází od Beatles a nejslavnější hudební skupina se rozpadá 1976 – Byl vytvořen první osobní počítač Apple I 2005 První společná izraelsko-palestinská rozhlasová stanice „Hlas míru zahájila vysílání ze studia v Izraelem okupovaném Východním Jeruzalémě Stanici založili izraelští a palestinští míroví aktivisté Při zřícení devítipatrové textilní továrny v Bangladéši zahynulo nejméně 73 lidí Narození Česko 1708 – Ferdinand Bonaventura II Antonín hrabě z Harrachu rakousko-český politik a diplomat † 28 ledna 1778 1721 – David Zeisberger moravský kazatel misionář v Severní Americe † 17 listopadu 1808 1730 – Josef Kramolín malíř † 27 dubna 1802 1767 – Jean-Baptiste Isabey francouzský malíř † 18 dubna 1855 1769 – František Vladislav Hek český buditel spisovatel a předobraz známé Jiráskovy literární postavy F L Věka † 4 září 1847 1800 – Jan Rudolf Kutschker rakousko-moravský teolog a arcibiskup † 27 ledna 1881 1803 – Christian d’Elvert moravský politik a historik † 23 ledna 1896 1819 – David Kuh pražský německý novinář † 26 ledna 1879 1821 – František Čupr český filozof pedagog a politik † 28 června 1882 1840 – Josef Schulz český architekt † 15 července 1917 1874 – Vilém Bitnar český historik a spisovatel † 12 října 1948 1875 – Jindřich Máslo český hudební pedagog a skladatel † 22 června 1964 1882 – Hugo Iltis česko-americký biolog † 22 června 1952 1885 – Hugo Vojta český generál † 28 září 1941 1886 – Ľudovít Labaj československý politik ministr poslanec a senátor † 12 dubna 1937 1887 Vojtěch Martínek český spisovatel † 25 dubna 1960 Míla Pačová česká herečka † 20 března 1957 1894 – Lev Blatný český spisovatel a divadelník † 21 června 1930 1902 – František Alexander Elstner cestovatel a spisovatel † 8 září 1974 1906 – Rudolf Hanych malíř † 28 března 1994 1908 – Karel Ančerl český dirigent světové pověsti † 3 července 1973 1909 Jaroslav Pecháček prozaik výtvarník a publicista † 22 března 1984 Felix Vodička literární historik † 5 ledna 1974 1923 Harry Macourek dirigent sbormistr a skladatel † 13 ledna 1992 Jiří Křeček patofyziolog † 30 ledna 2014 1924 – Emanuel Macek bibliograf † 27 března 1997 1926 – Leo Sotorník československý gymnasta olympionik † 14 března 1998 1930 – Miloň Novotný reportážní fotograf † 9 srpna 1992 1931 – Ota Koval režisér scénárista a herec † 14 srpna 1981 1935 – Jaroslav Vávra ministr stavebnictví České soc rep 1938 – Pavel Pípal český divadelní a filmový herec a dabér † 15 prosince 2012 1944 – Zdeněk Rytíř český textař hudební skladatel hudebník † 2 října 2013 1945 Jan Bauer český novinář a spisovatel Jaroslav Malina sociokulturní antropolog archeolog a spisovatel Karel Steigerwald český scenárista dramatik a publicista 1948 – Eduard Zeman český ministr školství 1950 – Jiří Novák ministr spravedlnosti České republiky 1951 – Boris Masník trikový výtvarník a supervizor filmových efektů 1952 Ladislav Bareš český egyptolog a arabista Jiří Králík československý hokejový brankář 1956 – Petr Prchal český režisér a scenárista Svět 146 – Septimius Severus římský císař † 4 února 211 1184 – Vilém z Lüneburku vládce Lüneburgu z německé dynastie Welfů † 12 prosince 1213 1357 – Jan I Portugalský portugalský král † 14 srpna 1433 1492 – Markéta Navarrská navarrská královna a spisovatelka † 21 prosince 1549 1611 – Karel Eusebius z Lichtenštejna hlava rodu Lichtenštejnů v letech 1627–1684 † 5 dubna 1684 1623 – Decio Azzolino italský kardinál † 8 června 1689 1675 – Camille Le Tellier de Louvois generální vikář arcidiecéze remešské † 5 listopadu 1718 1770 – George Canning britský státník † 8 srpna 1827 1755 – James Parkinson britský lékař který v roce 1817 popsal onemocnění centrální nervové soustavy později označované jako Parkinsonova nemoc † 21 prosince 1824 1804 – Augustin Theiner katolický církevní historik † 9 srpna 1874 1806 – Pierre Guillaume Frédéric le Play francouzský ekonom a sociolog † 5 dubna 1882 1813 – Karl Friedrich Jänisch ruský šachový mistr † 7 března 1872 1806 – Anastasius Grün rakouský básník a překladatel † 12 září 1876 1810 – Viktor Ivanovič Močulskij ruský entomolog † 5 června 1871 1825 – Ferdinand Lassalle německý socialistický politik † 31 srpna 1864 1842 – Edmond Audran francouzský varhaník a operetní skladatel † 17 srpna 1901 1862 William Wallace Campbell americký astronom † 14 června 1938 Charles Evans Hughes předseda Nejvyššího soudu USA † 27 srpna 1948 1865 – Mary White Ovingtonová americká sufražetka † 9 června 1951 1869 – Gustav Vigeland norský sochař † 12 března 1943 1872 – Aleksander Stavre Drenova albánský básník † 11 prosince 1947 1880 – Ján Kokinčák slovenský řeckokatolický kněz a generální vikář † 19 srpna 1965 1887 – John George Phillips starší telegrafista na Titanicu † 15 dubna 1912 1890 – Rachele Mussolini manželka Benita Mussoliniho † 30 října 1979 1900 – Sándor Márai maďarský spisovatel † 22 února 1989 1902 – Ja'akov Šimšon Šapira ministr spravedlnosti Izraele † 14 listopadu 1993 1905 – Attila József maďarský básník † 3 prosince 1937 1908 – Leo Rosten americký spisovatel a humorista † 19 února 1997 1911 – Zdenko Kalin slovinský sochař † 11 listopadu 1990 1912 – John Levy americký jazzový kontrabasista † 20 ledna 2012 1913 – Oleg Cassini americký módní návrhář † 17 března 2006 1916 – Alberto Ginastera argentinský hudební skladatel † 25 června 1983 1919 – Albertina Berkenbrocková brazilská mučednice blahoslavená † 15 června 1931 1920 – Emilio Colombo premiér Itálie † 24 června 2013 1926 – Franz Herre německý historik 1927 – Dušan Slobodník slovenský spisovatel politik ministr kultury SR † 13 prosince 2001 1930 Jost Hermand německý literární teoretik Anton Szandor LaVey zakladatel a velekněz Církve Satanovy † 29 října 1997 1931 – Sergio Sebastiani italský kardinál 1934 – Karl-Josef Rauber německý kardinál 1937 – Bud Brisbois americký trumpetista † červen 1978 1938 – Kurt Moll německý operní zpěvák 1940 Władysław Komar polský olympijský vítěz ve vrhu koulí herec a politik † 17 srpna 1998 Thomas Harris americký spisovatel a scénárista 1941 – Frederick Hauck americký armádní letec a astronaut 1942 – Anatolij Berezovoj letec z povolání kosmonaut ze Saljutu 7 † 20 září 2014 1947 − Meshach Taylor americký herec † 28 června 2014 1949 – Stefan Chwin polský spisovatel publicista literární kritik a grafik 1950 – Tom Hill britský hudebník a skladatel 1951 – James Patrick Kelly americký spisovatel 1953 Andrew Wiles britský matematik Guy Verhofstadt premiér Belgie 1956 – Ricky „Sugarfoot Wellman americký bubeník † 23 listopadu 2013 1960 – Jeremy Clarkson britský žurnalista jeden z moderátorů motoristického pořadu Top Gear 1961 − Vincent Gallo americký herec režisér scenárista a hudebník 1966 – Lisa Stansfield populární britská soulová zpěvačka 1969 − Cerys Matthews velšská zpěvačka 1971 – Oliver Riedel německý hudebník člen skupiny Rammstein 1974 – Tricia Helfer kanadská supermodelka a herečka 1981 – Alessandra Ambrosio brazilská supermodelka Úmrtí Česko 1125 – Vladislav I český kníže 1903 – Václav Vlastimil Hausmann český hudební skladatel a publicista 2 ledna 1850 1910 – Josef Erben pražský statistik 24 dubna 1830 1913 – Hermann Hallwich poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady 9 května 1838 1931 – Karel Vávra český herec a divadelní režisér 16 května 1884 1933 – Anton Jarolim československý odborový předák a politik německé národnosti 30 října 1869 1944 – Čeněk Vosmík český sochař 5 dubna 1860 1948 – Karel Handzel autor povídek z ostravského prostředí překladatel 24 října 1885 1968 – Josef Vašica teolog filolog biblista literární historik 30 srpna 1884 1971 – Pavel Strádal popularizátor vědy spisovatel a amatérský fotograf 31 prosince 1898 1973 – Rudolf Procházka partyzánský velitel 10 dubna 1913 1983 – Lubomír Šlapeta architekt 9 prosince 1908 1986 Stanislav Jungwirth český atlet běžec na středních tratích 15 srpna 1930 Josef Růžička stříbrná olympijská medaile v zápase řecko-římském 17 března 1925 1988 – Bohumil Kulínský sbormistr a hudební pedagog 25 srpna 1910 1995 Karel Šebek český surrealistický básník a výtvarník 3 dubna 1941 František Daniel Merth katolický kněz a spisovatel 18 října 1915 1999 – Radan Rusev herec 13 září 1947 2005 – Jaroslav Šperl voják a příslušník výsadku Carbon 7 listopadu 1919 2007 – Jiří Rulf český básník prozaik literární kritik a publicista 22 března 1947 2011 – Ladislav Lakomý herec a divadelní pedagog 14 listopadu 1931 2015 Karel Pospíšil český filmový a divadelní herec 4 ledna 1938 František Bílský mistr varhanář 27 listopadu 1924 Svět 1079 – Sv Stanislav polský biskup a mučedník kolem 1030 1240 – Llywelyn ap Iorwerth vládce Walesu ? 1173 1447 – Henry Beaufort anglický kardinál a biskup ve Winchesteru 1374 1554 – Thomas Wyatt anglický povstalec 10 září 1521 1578 – Johana Habsburská toskánská vévodkyně dcera císaře Ferdinanda I 24 ledna 1547 1607 – Bento de Góis portugalský misionář a cestovatel 1562 1712 – Richard Simon francouzský katolický kněz hebraista a orientalista 13 května 1638 1744 – Antioch Dmitrijevič Kantemir ruský básník rumunského původu 21 září 1708 1802 – Juraj Papánek slovenský kněz a historik 1 dubna 1738 1807 – Jean-Baptiste Royer francouzský politik a biskup 8 října 1733 1842 – Sándor Kőrösi Csoma maďarský filolog a orientalista 27 března 1784 1850 – Alois Dessauer německý bankéř 21 února 1763 1860 – Caroline Vanhove francouzská herečka 10 září 1771 1875 – Heinrich Schwabe německý astronom 25 října 1789 1882 – Joaquim Manuel de Macedo brazilský spisovatel a politik 24 června 1820 1890 – Joseph Merrick sloní muž 5 srpna 1862 1893 – Adolphe Franck francouzský filozof 9 října 1809 1895 – Julius Lothar Meyer německý chemik 19 srpna 1830 1903 – Gemma Galganiová italská křesťanská světice 12 března 1878 1906 – Francis Church americký vydavatel a novinář 22 února 1839 1908 – Henry Edward Bird anglický šachový mistr a historik 14 července 1830 1911 – Sam Loyd americký šachista 30 ledna 1841 1916 – Scott Joplin americký skladatel ? 1918 – Otto Wagner rakouský architekt 13 července 1841 1926 – Luther Burbank americký botanik a šlechtitel 7 března 1849 1942 – Ewald von Lochow německý generál 1 dubna 1855 1953 – Boris Kidrič první slovinský premiér 10 dubna 1912 1957 – Freeman Wills Crofts britský spisovatel detektivních románů 1 června 1879 1977 Jacques Prévert francouzský básník 4 února 1900 Henri-Irénée Marrou francouzský historik 12 listopadu 1904 1983 – Avraham Jofe izraelský generál a politik 25 října 1913 1985 John Francis Ahearne hokejový funkcionář osmý předseda IIHF 24 listopadu 1900 Enver Hodža albánský komunistický diktátor 16 října 1908 1992 – Josip Vidmar slovinský literární kritik esejista a politik 14 října 1895 2002 – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 2006 Proof americký rapper člen skupiny D12 a přítel Eminema Majda Sepe slovinská zpěvačka 2 července 1937 2007 – Kurt Vonnegut americký spisovatel 11 listopadu 1922 2011 – Ladislav Lakomý český herec a divadelní pedagog 14 listopadu 1931 2012 – Ahmed Ben Bella první prezident nezávislého Alžírska 25 prosince 1916 Svátky Česko Izabela Isabela Areta Arleta Ariel Ariela Lev Ratmír Socialistický kalendář – Den mezinárodní solidarity osvobozených politických vězňů a bojovníků proti fašismu Svět Mezinárodní den solidarity osvobozených politických vězňů Světový den Parkinsonovy nemoci Slovensko – Július 13 duben je 103 den roku podle gregoriánského kalendáře 104 v přestupném roce Do konce roku zbývá 262 dní Události Česko 1125 – Den po smrti Vladislava I byl zvolen českým knížetem Soběslav I nejmladší syn prvního českého krále Vratislava II 1950 – V celé ČSR proběhla „akce K – likvidace mužských řádů a řeholí Po skončení této akce v květnu bylo 2376 mnichů soustředěno do internačních klášterů či táborů nucených prací 2004 – Začala vysílat televizní stanice CS Film Svět 1572 – po smrti Pia V byl zvolen novým papežem Řehoř XIII vlastním jménem Ugo Buoncompagni 1742 – Händelovo oratórium Mesiáš poprvé proveden v Dublinu 1849 – Vznikla Maďarská republika 1870 – Bylo otevřeno Metropolitní muzeum umění v New Yorku 1902 – James C Penny si otevírá v Kemmereru Wyoming USA první obchod 1943 – Druhá světová válka Je oznámeno objevení katyňského masakru zavraždění přibližně 22 000 Poláků sovětskou NKVD 1943 – Byl odhalen Jeffersonův památník ve Washingtonu DC 1945 – Druhá světová válka Armády SSSR a Bulharska obsazují Vídeň 1960 – USA spouští Transti 1-B první satelitní navigační systém na světě 1970 – Program Apollo – Apollu 13 vybuchuje nádrž s kyslíkem a způsobuje smrtelné nebezpečí pro posádku a hatí naděje na přistání na Měsíci 1975 – Na 15 let vypukla libanonská občanská válka 1997 – Tiger Woods se stal nejmladším golfistou v histori který vyhrál Masters Narození Česko 1442 – Jindřich IV z Hradce nejvyšší komorník Království českého a nejvyšší purkrabí pražský † 17 ledna 1507 1827 – Hermenegild Jireček český právní historik † 29 prosince 1909 1844 – Jan Hřímalý houslista a hudební pedagog † 11 ledna 1915 1847 – Eduard Strache rakouský a český nakladatel novinář a politik † 1 července 1912 1855 – Julius Ambros český advokát a spisovatel † 22 května 1925 1859 – Václav Burger československý ministr železnic † 18 ledna 1923 1869 – Jan Stavěl světící biskup olomoucké diecéze † 6 listopadu 1938 1875 – Václav Ertl český bohemista a překladatel † 12 února 1929 1880 – František Votruba básník literární kritik novinář a politik † 18 listopadu 1953 1886 – Vojtěch Bořivoj Aim český hudební skladatel † 10 září 1972 1896 – Alois Vocásek účastník legendární bitvy u Zborova † 9 srpna 2003 1900 – Prokop Drtina český právník a politik † 16 října 1980 1904 – Jaroslav Cuhra architekt křesťanský politik odbojář a politický vězeň † 10 července 1974 1907 – Elena Hálková herečka † 9 září 1985 1912 František Běloun český učitel matematiky a deskriptivní geometrie † 4 srpna 1992 Miloš Sádlo violoncellista † 14 října 2003 1918 – Václav Bahník překladatel † 3 března 2003 1920 Karel Otčenášek římskokatolický duchovní biskup královéhradecký římskokatolický teolog patron IKUE † 23 května 2011 Stanislav Rázl předseda vlády České socialistické republiky † 4 listopadu 1999 1920 – Karel Otčenášek 23 biskup královéhradecký † 23 května 2011 1922 – Stanislav Procházka český generálporučík † 17 července 2010 1926 – Pavel Peška ústavní právník † 15 července 2013 1927 – Jiřina Fikejzová česká textařka a hudební scenáristka a sportovkyně 1928 – Jiří Bruder herec † 31 května 2014 1931 – Ivo Paukert televizní scenárista a režisér † 4 dubna 2013 1940 Jiří Reichl český režisér a scenárista † 11 března 1999 Jan Horský český teoretický fyzik † 29 února 2012 1942 – Jana Halířová česká loutkoherečka † 15 březen 2004 1944 – Milan Stehlík filmový a divadelní herec a dabér 1945 – Štěpán Škorpil sportovní novinář televizní komentátor 1947 – František Cipro český fotbalový trenér 1950 – Jiří Crha český hokejový brankář 1951 – Mireia Ryšková česká katolická teoložka 1965 – Michal Bílek český fotbalista a trenér 1969 – Michal Pohanka český politik 1974 – Jiří Trvaj český hokejový brankář 1976 – Patrik Eliáš český hokejista Svět 1229 – Ludvík II Hornobavorský bavorský vévoda a rýnský falckrabě z dynastie Wittelsbachů † 2 února 1294 1350 – Markéta III Flanderská flanderská hraběnka manželka Filipa II Burgundského † 16 března 1405 1519 – Kateřina Medicejská francouzská královna manželka krále Jindřicha II † 5 ledna 1589 1545 – Alžběta z Valois španělská královna † 3 října 1568 1570 – Guy Fawkes anglický voják a katolický terorista † 31 ledna 1606 1573 – Kristina Holštýnsko-Gottorpská švédská královna † 8 prosince 1625 1648 – Madame Jeanne Guyon francouzská mystička † 9 června 1717 1729 – Thomas Percy anglický biskup a básník † 30 září 1811 1732 – Frederick North britský státník † 5 srpna 1792 1743 – Thomas Jefferson americký politik prezident USA v letech 1801–1809 † 4 července 1826 1747 – Ludvík Filip II Orléanský orleánský vévoda † 6 listopadu 1793 1760 – William Garrow britský obhájce politik a soudce † 24 září 1840 1764 – Laurent Gouvion de Saint-Cyr francouzský generál † 17 března 1830 1766 – Samuel Johannes Pauly švýcarský puškař a vynálezce † 1821 1769 – Thomas Lawrence anglický malíř † 7 ledna 1830 1771 – Richard Trevithick anglický technik † 22 dubna 1833 1797 – Ferdinand Lobkowitz kníže ze šlechtického rodu Lobkoviců † 18 prosince 1868 1802 – Leopold Fitzinger rakouský zoolog † 20 září 1884 1820 – Ivan Alexejevič Šestakov ruský admirál ministr námořnictva † 3 prosince 1888 1857 – Sarah Ladd americká fotografka † 30 března 1927 1860 – James Ensor belgický malíř a grafik † 19 listopadu 1949 1864 – Berta Zuckerkandlová rakouská spisovatelka † 16 října 1945 1866 – Butch Cassidy americký železniční a bankovní lupič † 1908 1872 Alexander Roda Roda rakouský židovský spisovatel † 20 srpna 1945 Jan Szczepanik polský chemik a vynálezce † 18 dubna 1926 1875 – Antun Gustav Matoš chorvatský spisovatel † 17 března 1914 1881 – Ludwig Binswanger švýcarský lékař a psychoanalytik † 5 února 1966 1883 – Děmjan Bědnyj sovětský spisovatel † 25 května 1945 1885 – György Lukács maďarský marxistický filosof a literární kritik † 4 června 1971 1886 – Paul Dermée belgický spisovatel † 27 prosince 1951 1888 – Ľudovít Šenšel slovenský evangelický kněz a poválečný politik † 22 července 1956 1892 – Arthur Travers Harris velitel bombardovacího letectva Royal Air Force † 5 dubna 1984 1895 – Maxmilián Evžen Rakouský rakouský arcivévoda bratr císaře Karla I † 19 ledna 1952 1897 – Aurélien Sauvageot francouzský jazykovědec † 5 prosince 1988 1899 Alfred Mosher Butts americký architekt tvůrce hry Scrabble † 4 dubna 1993 Alfred Schütz rakouský právník filozof a sociolog † 20 května 1959 Harold Osborn americký olympijský vítěz ve skoku do výšky † 5 dubna 1975 1900 – Zuzka Zguriška slovenská spisovatelka † 24 září 1984 1901 – Jacques Lacan francouzský psychoanalytik † 9 září 1981 1906 Edward Hamm americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 1928 † 25 června 1982 Samuel Beckett irský dramatik † 22 prosince 1989 Erwin Schneider rakouský horolezec a kartograf † 18 srpna 1987 1909 – Stanisław Ulam americký matematik † 13 května 1984 1913 – Masatoši Nakajama japonský karatista † 15 dubna 1987 1920 František Miko slovenský literární vědec a teoretik jazykovědec † 13 listopadu 2011 John LaPorta americký jazzový klarinetista † 12 května 2004 Liam Cosgrave premiér Irska 1922 John Gerard Braine anglický spisovatel † 28 října 1986 Julius Nyerere prezident Tanzanie † 14 října 1999 1924 – Pierre Bastien francouzský lékař † 21 května 2006 1925 – Michael Halliday britský jazykovědec 1928 – Teddy Charles americký vibrafonista klavírista a hudební skladatel † 16 dubna 2012 1937 – Edward Fox britský herec 1938 – Eddie Marshall americký bubeník † 7 září 2011 1939 – Seamus Heaney irský spisovatel nositel Nobelovy ceny 1940 Karol Benický slovenský fotograf nakladatel † 2 srpna 2011 Vladimir Cosma rumunsko-francouzský skladatel filmové hudby Jean-Marie Gustave Le Clézio francouzský spisovatel 1942 – Ricardo Blázquez Pérez španělský kardinál 1943 – Tim Krabbé nizozemský spisovatel a šachista 1944 – Jack Casady americký baskytarista 1945 Judy Nunn australská herečka scenáristka a spisovatelka Lowell George americký zpěvák † 29 června 1979 1946 – Al Green americký gospelový a soulový zpěvák 1947 – Gottfried Wagner německý multimediální režisér a publicista 1948 – Drago Jančar slovinský prozaik dramatik esejista a žurnalista 1949 Jean-Jacques Favier francouzský metalurg a kosmonaut Christopher Hitchens anglicko-americký spisovatel a novinář † 15 prosince 2011 1950 Takao Kawaguči reprezentant Japonska v judu olympijský vítěz Ron Perlman americký herec William Sadler americký herec 1953 – Konrad Paul Liessmann rakouský literární vědec a filosof 1954 – Roberto Dinamite brazilský fotbalista 1963 – Garri Kasparov ázerbájdžánský šachista a politik 1978 – Sylvie Meis nizozozemská modelka a herečka 1987 – Allison Weiss americká zpěvačka a kytaristka 1988 – Anderson Luís de Abreu Oliveira brazilský fotbalista Úmrtí Česko 1620 – Linhart Colona z Felsu český šlechtic a vojevůdce 1565 1786 – Jan Tomáš Kuzník český kantor básník a hudební skladatel okolo r 1716 1825 – Josef Jelínek hudební skladatel klavírista a varhaník 3 prosince 1758 1831 – Ferdinand Kauer rakouský hudební skladatel houslista klavírista a dirigent narozený v Čechách 18 ledna 1751 1894 – Adolf Brecher lékař spisovatel a básník 4 dubna 1831 1899 – Bohdan Neureutter český dětský lékař profesor UK 20 listopadu 1829 1926 – Adolf Posselt poslanec Českého zemského sněmu a starosta Jablonce nad Nisou 9 května 1844 1928 – Ferdinand Karafiát spisovatel a lékař 1 září 1870 1936 – Václav Neubert český knihkupec tiskař a nakladatel 20 května 1852 1942 – Julius Morman český hudební skladatel 16 dubna 1877 1966 Čestmír Loukotka český lingvista a etnolog 12 listopadu 1895 Jan Strakoš český literární kritik historik teoretik a překladatel 1 června 1899 1968 – Olga Scheinpflugová herečka a spisovatelka 3 prosince 1902 1969 – Miroslav Štefek hornista 7 března 1916 1973 – Karel Böhm český právník hudební skladatel a dirigent 12 ledna 1890 1981 – Jiří Schelinger český rockový zpěvák 6 března 1951 1982 – Božena Šebetovská zpěvačka lidových písní 6 ledna 1919 1994 – Rudolf Hrušínský český herec 17 říjen 1920 1995 – Miloš Sedmidubský český hudební skladatel 21 února 1924 1997 – Ladislav Holý český antropolog 4 dubna 1933 2006 – Pavel Koutecký český filmový dokumentarista a scenárista 10 června 1956 2007 – Václav Žilka flétnista pedagog a publicista 19 září 1924 2009 – Rudolf Krátký herec 16 listopadu 1919 2010 – Helena Rašková farmakoložka 2 ledna 1913 2011 – Zdeněk Vašíček filosof esejista historik archivář archeolog 20 května 1933 2012 Jakub Škopek český komik floorbalový brankář apod 15 října 1986 Ivo Mička český novinář a spisovatel 19 ledna 1938 Svět 862 – Donald I král skotský 812 1093 – Vsevolod I Jaroslavič kyjevský kníže z rodu Rurikovců syn Jaroslava Moudrého 1030 1275 – Eleonora Anglická 1215 hraběnka z Pembroke a z Leicesteru z dynastie Plantagenetů 1215 1377 – Guillaume de Machaut francouzský básník 1300 1592 – Bartolomeo Ammanati italský architekt a sochař 18 června 1511 1605 – Boris Fjodorovič Godunov ruský car 1552 1612 – Kódžiró Sasaki japonský šermíř 1585 1638 – Henri II de Rohan francouzský vojevůdce přední vůdce hugenotů 25 srpna 1578 1695 – Jean de La Fontaine francouzský spisovatel 8 července 1621 1742 – Giovanni Veneziano italský hudební skladatel a varhaník 11 března 1683 1794 – Jean-Baptiste Gobel francouzský politik a biskup 1 září 1727 1808 – Antonio Meucci italský vynálezce † 18 října 1889 1835 – José de Canterac španělský vojevůdce 1787 1865 – Achille Valenciennes francouzský zoolog parazitolog a ichtyolog 9 srpna 1794 1881 – Timofej Michajlov ruský revolucionář 22 ledna 1859 1882 – Bruno Bauer německý theolog filosof a historik 6 září 1809 1893 – Jean Dufresne německý šachový mistr 14 února 1829 1904 Stěpan Makarov ruský viceadmirál oceánograf polární badatel a lodní konstruktér 8 ledna 1849 Ernest Fournier de Flaix francouzský ekonom 13 listopadu 1824 1910 − William Quiller Orchardson skotský malíř 27 března 1832 1918 – Lavr Georgijevič Kornilov carský a bělogvardějský generál 30 srpna 1870 1938 – Grey Owl kanadský spisovatel 18 září 1888 1941 Ferdynand Hoesick polský nakladatel spisovatel a literární historik 16 října 1867 Annie Jump Cannon americká astronomka 11 prosince 1863 1943 – Oskar Schlemmer německý malíř sochař a choreograf 4 září 1888 1945 – Ernst Cassirer německo-americký filosof 28 července 1874 1954 – Samuel Jones americký olympijský vítěz ve skoku do výšky 16 ledna 1880 1956 – Emil Nolde německý expresionistický malíř 7 srpna 1867 1966 Abdul Salám Árif třetí prezident Iráku 21 března 1921 Georges Duhamel francouzský spisovatel a myslitel 30 července 1884 Carlo Carrà italský malíř 11 února 1881 1973 – Henry Darger americký spisovatel a výtvarník 12 dubna 1892 1977 – Anna Kafendová slovenská klavíristka 24 června 1895 1981 – Joe Louis americký boxer 12 května 1914 1983 – Mercè Rodoreda katalánská spisovatelka 10 října 1908 1985 – Kit Kleinová americká rychlobruslařka mistryně světa 1936 28 března 1910 1986 Jack van Bebber americký zápasník zlato na OH 1932 27 července 1907 Dorothy Ashby americký harfenistka 6 srpna 1932 1993 – Cesar Chavez americký aktivista mexického původu 31 března 1927 1996 – George Mackay Brown skotský básník prozaik a dramatik 17 října 1921 1999 – Willi Stoph východoněmecký politik a armádní generál 9 července 1914 2000 – Giorgio Bassani italský romanopisec básník a esejista 4 března 1916 2005 – Nikola Ljubičić jugoslávský partyzán a komunistický politik 4 listopadu 1916 2008 John Archibald Wheeler americký fyzik 9 července 1911 Ignazio Fabra italský zápasník mistr světa v zápase řecko-římském 25 dubna 1930 2009 Abel Paz španělský anarchista bojovník a historik 12 srpna 1921 Karol Laco slovenský politik místopředseda vlády ČSSR 28 října 1921 2012 – Mimi Malenšek slovinská spisovatelka 8 února 1919 2013 – Chi Cheng americký baskytarista 15 srpna 1970 2014 Ernesto Laclau argentinský filozof 6 října 1935 Michael Ruppert americký spisovatel 3 února 1951 2015 Eduardo Galeano uruguayský novinář a spisovatel 3 září 1940 Günter Grass německý spisovatel Nobelova cena za literaturu 16 října 1927 Svátky Česko Aleš Aleška Norma Svět Slovensko – Aleš 14 duben je 104 den roku podle gregoriánského kalendáře 105 v přestupném roce Do konce roku zbývá 261 dní Události Česko 1433 – Po třech měsících jednání opustila husitská delegace církevní koncil v Basileji Husité trvali na svých požadavcích avšak vrcholné církevní shromáždění je nepřijalo 1556 – Začátek činnosti jezuitů na českém území 1938 – Byly objeveny Javoříčské jeskyně na Moravě 2005 – Vyjednavači stran bývalé české vládní koalice ČSSD KDU-ČSL a US-DEU se shodli na vytvoření nové vlády dohoda se však zhroutila poté co ji v podvečer odmítlo předsednictvo i poslanecký klub ČSSD 2005 – Ministři Karel Kühnl a Pavel Němec US-DEU podali večer demise Svět 69 – Proběhla bitva armád císaře Othona a Vitellia u Bedriaka 1205 – Křížové výpravy křižáci byli poraženi v bitvě u Adrianopole 1471 – Války růží proběhla Bitva u Barnetu 1828 – Noah Webster vydává první edici svého slovníku 1865 – Prezident USA Abraham Lincoln byl smrtelně postřelen Johnem Wilkesem Boothem Druhý den nato zemřel 1900 – Byla zahájena Světová výstava v Paříži 1900 – V Paříži založena Světová cyklistická organizace Union Cycliste Internationale 1912 – Parník Titanic na své první plavbě přes Atlantik narazil na ledovou kru Další den kolem 220 ráno se potápí 1916 – Švédsko jako první zavedlo letní čas 1927 – Ve Švédsku byla založena automobilka Volvo 1931 – Ve Velké Británii vyšly první Pravidla silničního provozu 1939 – Americkému spisovateli Johnu Steinbeckovi vyšel román Hrozny hněvu Rok poté co se objevil na knihkupeckých pultech vyhrál Pulitzerovu cenu 1948 – Byl proveden první americký jaderný test na atolu Eniwetok – bomba X-Ray 1956 – V Chicagu Illinois USA je představena videokazeta 1958 – Sputnik 2 ukončil svoji činnost 1981 – STS-1 – Byly zahájeny letové zkoušky raketoplánu Columbia prvního raketoplánu který dosáhl oběžné dráhy 2003 – Projekt "Lidský genon" dokončil rozkódování 99 % lidské DNA s přesností 9999 % 2005 V Bagdádu došlo k dvojitému sebevražednému útoku pomocí automobilů naložených výbušninami na opevněnou budovu ministerstva vnitra Útok si vyžádal nejméně 18 mrtvých a 36 zraněných K zodpovědnosti za útok se přihlásila skupina Jordánce Abú Músy Zarkávího napojená na organizaci Al Kajdá Při jiném útoku byl na předměstí Bagdádu zabit důstojník irácké zpravodajské služby a v Kirkúku byli povstalci zabiti tři vládní policisté Nový ředitel NASA Michael Griffin se ujal své funkce v níž vystřídal Seana O'Keefa 2010 – Eyjafjallajökull výbuch sopky Eyjafjallajökull na Islandu který zaznamenala celá Evropa Narození Česko 1576 – Jiří Kezelius Bydžovský český spisovatel učitel a kronikář † ? 1654 1777 – Jan Nepomuk Vocet varhaník a hudební skladatel † 28 ledna 1843 1802 – Josef Věnceslav Vlasák učitel a obrozenecký spisovatel † 16 června 1871 1833 – Gustav Winterholler vysoký státní úředník starosta Brna † 28 července 1894 1863 – Bohdan Bečka ministr financí Československa † 26 července 1940 1882 – Harry Palme sklářský průmyslník spisovatel sběratel a archeolog † červen 1955 1885 – Ján Halla slovenský básník a československý meziválečný politik † 26 května 1955 1895 – Jan Buchar krkonošský lidový vypravěč a spisovatel † 19 března 1988 1902 – Otto Rádl advokát dramatik scenárista a překladatel † 28 dubna 1965 1907 – Ladislav Boháč herec a režisér † 4 července 1978 1911 – Jan Žalman filmový kritik a teoretik † 27 září 1990 1914 – Jiří Reinberger varhanní virtuos a skladatel † 28 května 1977 1919 – Karel Berman operní pěvec hudební skladatel a režisér † 11 srpna 1995 1922 – Stella Zázvorková herečka † 18 května 2005 1923 – Jarmila Loukotková spisovatelka a překladatelka † 29 října 2007 1926 – František Daniel česko-americký filmař † 29 března 1996 1928 – Radan Květ geograf a geolog 1929 Jiří Jíra ministr dopravy a spojů Vladimír Kubáč profesor a děkan Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy † 24 listopadu 1993 1937 – Václav Kozák veslař skifař olympijský vítěz z LOH 1960 † 15 března 2004 1938 Andrej Krob český divadelní scenárista a režisér Petr Nárožný český herec moderátor a bavič 1939 – Jiří Haringer český politik 1946 – Dušan Tříska ekonom 1952 – Slávek Janda český kytarista skladatel zpěvák 1954 – Jan Březina geolog a politik 1959 – Vlasta Redl zpěvák 1975 – Jan Mikel hokejista 1978 − Jiří Kadeřábek český hudební skladatel 1981 – Magdaléna Borová herečka Svět 1204 – Jindřich I Kastilský kastilský král † 6 června 1217 1527 – Abraham Ortelius vlámský kartograf † 28 června 1598 1578 – Filip III Španělský španělský král † 31 března 1621 1629 – Christiaan Huygens holandský matematik † 8 června 1695 1738 – William Cavendish-Bentinck britský státník † 30 října 1809 1741 – Momozono japonský císař † 31 srpna 1761 1745 – Denis Ivanovič Fonvizin ruský dramatik † 12 prosince 1792 1762 – Giuseppe Valadier italský architekt urbanista archeolog a zlatotepec † 1 února 1839 1765 – Augusta Vilemína Marie Hesensko-Darmstadtská falcko-zweibrückenská vévodkyně † 30 března 1796 1767 – Nicolas-Theodoré de Saussure švýcarský fytochemik † 18 dubna 1845 1769 – Barthélemy-Catherine Joubert francouzský generál † 15 srpna 1799 1803 – Friedrich von Amerling rakousko-maďarský malíř† 14 ledna 1887 1824 – Auguste Salzmann francouzský archeolog malíř a fotograf † 24 února 1872 1844 – Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská princezna bourbonská a arcivévodkyně rakouská † 18 února 1899 1857 – Beatrix Sasko-Koburská dcera britské královny Viktorie † 26 října 1944 1862 – Pjotr Stolypin ministerský předseda Ruska † 18 září 1911 1867 – René Boylesve francouzský spisovatel † 14 ledna 1926 1868 – Peter Behrens německý architekt † 27 února 1940 1871 – Henri Fournier francouzský automobilový závodník † 18 prosince 1919 1877 – Rajko Nahtigal slovinský filolog † 29 března 1958 1882 – Moritz Schlick německý fyzik a filosof † 22 června 1936 1886 Edward Tolman americký psycholog † 19 listopadu 1959 Ernst Robert Curtius německý literární historik a romanista † 19 dubna 1958 Árpád Tóth maďarský básník a překladatel † 7 listopadu 1928 1888 – Sigfried Giedion švýcarský historik architektury † 9 dubna 1968 1889 Jefim Bogoljubov ukrajinský šachový velmistr † 18 června 1952 Arnold Joseph Toynbee britský historik teoretik a filosof dějin † 22 října 1975 1891 – Bhímráo Rámdží Ámbédkar indický právní vědec † 6 prosince 1956 1892 – Vere Gordon Childe australský archeolog historik a lingvista † 19 října 1957 1897 – Horace McCoy americký spisovatel a scenárista † 15 prosince 1955 1907 – François Duvalier prezident Haiti † 21 dubna 1971 1911 – Teodor Romža rusínský řeckokatolický biskup † 1 listopadu 1947 1912 – Robert Doisneau francouzský fotograf † 1 dubna 1994 1919 – Ján Režňák nejúspěšnější slovenský pilot druhé světové války † 19 září 2007 1921 Ricardo Alegría portorický archeolog antropolog a spisovatel † 7 června 2011 Thomas Schelling americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 2005 † 1924 – Shorty Rogers americký trumpetista † 7 listopadu 1994 1925 Gene Ammons americký saxofonista † 6 srpna 1974 Roger Brown americký psycholog † 11 prosince 1997 Rod Steiger americký herec † 9 července 2002 1926 – Leopoldo Calvo-Sotelo premiér Španělska 1927 – Alan MacDiarmid novozélandský chemik Nobelova cena za chemii 2000 † 7 února 2007 1929 William Thornton americký astronaut Octav Pancu-Iași rumunský spisovatel † 16 dubna 1975 Chadli Bendjedid třetí prezident nezávislého Alžírska † 6 října 2012 1931 – Friedrich-Wilhelm Möller německý designér nábytku a bytový architekt † 23 června 1996 1934 – Fredric Jameson americký filozof politolog a literární teoretik marxistické orientace 1935 Erich von Däniken švýcarský spisovatel a záhadolog Loretta Lynn americká herečka skladatelka a zpěvačka 1936 – Ivan Dias indický kardinál 1941 – Julie Christie britská herečka 1942 Valentin Lebeděv sovětský kosmonaut Valerij Brumel sovětský výškař olympijský vítěz † 26 ledna 2003 1944 – Nguyễn Phú Trọng generální tajemník Vietnamské komunistické strany 1945 Ritchie Blackmore britský rockový kytarista bývalý člen skupiny Deep Purple Eva Wagnerová-Pasquierová dcera Wolfganga Wagnera ředitelka Hudebních slavností v Bayreuthu 1949 – Sonja Kristina anglická zpěvačka 1950 – Péter Esterházy maďarský spisovatel 1952 − Kenny Aaronson americký baskytarista 1953 – Eric Tsang hongkongský herec režisér producent 1954 – Bruce Sterling americký spisovatel science fiction 1957 – Lothaire Bluteau kanadský herec Úmrtí Česko 1793 – Antonín Petr Příchovský z Příchovic arcibiskup pražský 28 srpna 1707 1900 – Edmund Kaizl poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady 20 února 1836 1933 – Adolf Srb český novinář 24 září 1850 1938 – József Törköly československý politik maďarské národnosti 1 ledna 1878 1941 – Wilhelm Maixner československý politik německé národnosti 12 května 1877 1947 – Augustin Přeučil agent gestapa 3 července 1914 1964 – Kurt Brass československý politik německé národnosti 4 října 1880 1972 Marie Burešová herečka 1 listopadu 1907 Ján Bečko československý politik člen exilových vlád 16 listopadu 1889 1978 – Karel Stránský právník a sokolský funkcionář 5 října 1898 1984 – Alois Lukášek malíř 12 října 1911 1985 – Pavel Glos farář antifašista a spisovatel 5 prosince 1903 1986 – Ladislav Vachulka varhaník cembalista 27 března 1910 1997 Milan Neděla český herec a moderátor 23 února 1934 Vladimír Novotný kameraman 17 října 1914 2007 – Ladislav Adamec československý premiér v letech 1988–1989 10 září 1926 2008 – Alena Munková novinářka a publicistka a scenáristka 24 září 1926 Svět 1109 – Fulko IV z Anjou francouzský hrabě 1132 – Mstislav Vladimírovič kyjevský kníže z rodu Rurikovců 1 června 1076 1433 – Svatá Lidwina nizozemská světice 18 března 1380 1682 – Protopop Avvakum ruský pop zakladatel pravoslavné sekty starověrců 20 listopadu 1621 1689 – Marie Anna Habsburská dcera římskoněmeckého císaře Ferdinanda III 20 prosince 1654 1759 – Georg Friedrich Händel německý hudební skladatel 1685 1768 – François de Cuvilliés bavorský designér a architekt belgického původu 23 října 1695 1791 – Johann Salomo Semler německý církevní historik 18 prosince 1725 1803 – Cristoforo Antonio Migazzi rakouský arcibiskup a kardinál 14 října 1714 1842 – Alexandre Aguado španělský bankéř 29 června 1784 1843 – Josef Lanner rakouský skladatel 12 dubna 1801 1848 – Chačatur Abovjan arménský spisovatel a národní buditel 15 října 1809 1849 – Ján Hollý slovenský kněz básník a překladatel 24 března 1785 1865 – Rafael Carrera y Turcios guatemalský prezident 24 října 1814 1874 – Josiah Warren americký anarchista 1798 1888 – Nikolaj Nikolajevič Miklucho-Maklaj ruský etnograf antropolog a cestovatel 17 července 1846 1897 – Émile Levassor francouzský průkopník automobilismu 21 ledna 1843 1906 – Felix Pino z Friedenthalu předlitavský státní úředník a politik 14 října 1825 1910 – Michail Alexandrovič Vrubel ruský malíř 17 března 1856 1917 – Ludvík Lazar Zamenhof autor esperanta 15 prosince 1859 1924 – Louis Sullivan americký architekt 3 září 1856 1925 – John Singer Sargent americký malíř 12 ledna 1856 1926 – Richard Osvald slovenský kněz novinář a politik 3 října 1845 1930 Aref al-Dajani palestinský starosta Jeruzaléma 1856 Vladimír Vladimirovič Majakovskij ruský básník a dramatik 19 července 1893 1935 – Emmy Noetherová německá matematička 23 března 1882 1938 – Edmund Blum rakouský lékař a spisovatel 9 září 1874 1943 – Jakov Džugašvili syn Stalinovy první manželky Jekatěriny Svanidze 18 března 1907 1944 Mary Adela Blaggová anglická astronomka a selenografka 17 května 1858 Nikolaj Fjodorovič Vatutin sovětský armádní generál 16 prosince 1901 1950 – Ramana Maharši tamilský mudrc 30 prosince 1879 1953 – Frederick Laurence Green anglický spisovatel 6 dubna 1902 1964 – Rachel Carsonová americká zooložka 27 května 1907 1973 – Karl Kerényi maďarský německy píšící klasický filolog a religionista 19 ledna 1897 1975 Clyde Tolson ředitel FBI 22 května 1900 Fredric March americký herec 31 srpna 1897 1978 – Frank Raymond Leavis britský literární kritik 14 července 1895 1980 – Gianni Rodari italský novinář a spisovatel literatury pro děti a mládež 23 října 1920 1986 – Simone de Beauvoirová francouzská spisovatelka 9 ledna 1908 1991 – Josef Tekoa izraelský diplomat 4 března 1925 1992 David Miller americký filmový režisér 28 listopadu 1909 Sammy Price americký klavírista 6 října 1908 1999 – Anthony Newley anglický herec zpěvák a textař 24 září 1931 2007 – René Rémond francouzský historik a politolog 30 září 1918 2009 – Maurice Druon francouzský spisovatel a politik 23 dubna 1918 2010 Peter Steele americký zpěvák a baskytarista frontman skupiny Type O Negative 4 ledna 1962 James R Beniger americký profesor komunikace a sociologie 16 prosince 1946 2014 − Armando Peraza kubánský perkusionista 30 května 1924 2015 Percy Sledge americký R&B a soulový zpěvák 25 listopadu 1941 Roberto Tucci italský kardinál 19 dubna 1921 Svátky Česko Vincent Vincenc Vincencie Justin Pravdomil Pravdomila Pravomil Pravomila Svět Světový den monitoringu diabetu Slovensko – Justína Katolický kalendář Svátek svatých Valeriana a Tiburcia Ctibora Pranostiky Česko Na svatého Tiburcia má se všechno zelenat 16 duben je 106 den roku podle gregoriánského kalendáře 107 v přestupném roce Do konce roku zbývá 259 dní Události Česko 1880 – Belgická firma Parrau a spol zahájila osobní lodní dopravu uvnitř Prahy Dopravu obstarávaly 4 malé vrtulové parníčky 1919 – V ČSR přijat zákon o pozemkové reformě tzv záborový zákon zásah státu do vlastnictví zejména zemědělských pozemků 1919 – Proběhlo další rozšíření Brna o 23 okolních obcí čímž vzniklo tzv Velké Brno 1940 – V Brně proběhla premiéra opery Maryša 1991 – Firma Škoda Auto byla spojena s německou automobilkou Volkswagen Svět 1346 – Štěpán Dušan byl korunován jako srbský car 1865 – V Londýně vyšla groteskně fantastická knížka Alenka v říši divů od Lewise Carrolla která se stala klasikou světové literatury 1909 – Jana z Arku byla blahoslavena v Římě papežem Piem X 1917 – Vladimir Iljič Lenin se vrátil z finského exilu do Petrohradu 1922 – Byla podepsána Rapallská smlouva 1922 1941 – Druhá světová válka proběhla námořní bitva u Kerkenny 1943 – Doktor Albert Hofmann objevil psychedelické účinky LSD 1945 Sovětská ponorka L-3 torpédovala a potopila německou dopravní loď Goya Zahynulo 6 až 7 tisíc osob jedná se o druhou největší námořní katastrofu v dějinách Druhá světová válka začíná bitva o Berlín 1950 – Juan Manuel Fangio na voze Alfa Romeo se stal vítězem Grand Prix San Rema 1961 – Stirling Moss na voze Lotus se stal vítězem Preis Von Wien 1972 – Odstartovalo Apollo 16 2007 – Došlo k masakru na Virginském polytechnickém institutu a státní univerzitě Narození Česko 1679 – Jan Jiří Ignác Středovský katolický kněz a historik † 18 srpna 1713 1697 – Jan Antonín Scrinci lékař a fyzik rektor UK † 28 dubna 1773 1762 – Ignác Václav Rafael český hudební skladatel † 23 dubna 1799 1815 – Josef Fischer lékař a český národní buditel † 11 července 1894 1838 – Karel Bendl – český skladatel a sbormistr † 20 září 1897 1844 – Josef Dumek – český zemědělský pedagog a spisovatel † 14 prosince 1903 1848 – Karel Zahradník český matematik † 23 dubna 1916 1852 – Jan Ladislav Sýkora teolog rektor Univerzity Karlovy † 26 srpna 1923 1858 – Karel Maloch český fotograf † 1933 1863 – Ludvík Kuba český spisovatel a malíř † 30 listopadu 1956 1873 – Jan Nepomuk Polášek skladatel a sběratel lidových písní † 3 dubna 1956 1875 – Jiří Herold violista koncertní mistr České filharmonie † 13 listopadu 1934 1877 – Julius Morman český hudební skladatel † 13 dubna 1942 1882 Jaromír John český spisovatel † 24 dubna 1952 Rudolf Jung československý politik významný člen NSDAP † 11 prosince 1945 1884 – Rudolf Veselý český pedagog a mykolog † 3 listopadu 1966 1886 – Cyril Svozil československý fašistický politik † ? 1935 1895 – Vilém Gajdušek konstruktér optických přístrojů † 22 ledna 1977 1896 – Jožka Jabůrková česká politička † 31 července 1942 1897 – Alois Šmolík český letecký konstruktér † 28 července 1945 1899 – Jaroslav Skobla československý vzpěrač zlato na OH 1932 † 22 listopadu 1959 1904 – Rudolf Janíček indolog spisovatel a překladatel † 6 října 1988 1906 – Josef Bartůněk český profesor matematiky 1908 – Ladislav Brom herec tanečník a filmový režisér † 22 ledna 1969 1918 – Vladimír Pachman šachový skladatel a publicista † 8 srpna 1984 1921 – Přemysl Hauser jazykovědec † 10 března 2011 1923 – Jaroslav Prokopec ministr zdravotnictví Československa † 1991 1924 – Gertruda Grubrová-Goepfertová česká malířka grafička básnířka a spisovatelka † 30 července 2014 1928 – Václav Junek český trumpetista a pedagog 1932 – Přemysl Blažíček literární historik a kritik † 26 dubna 2002 1935 – Miloslav Pěnička český hudební skladatel žijící v Austrálii 1938 Pavel Vrba český básník publicista a písňový textař † 7 září 2011 Jan Rokyta český cimbalista a herec † 22 července 2012 1940 – Tomáš Sláma český herec scenárista konferenciér redaktor † 15 června 2004 1941 – Anna Valentová česká překladatelka 1944 – Josef Fabián regionální kulturní pracovník divadelník a publicista politik † 12 března 2012 1947 Zdeněk Kluka český bubeník a zpěvák Vojta Kiďák Tomáško český písničkář Jiří Štěpnička herec 1948 – Tena Elefteriadu česká zpěvačka řeckého původu 1949 – Vlado Ríša překladatel a spisovatel 1951 – Petr Hadrava český astrofyzik 1952 František Krahulec český botanik Jitka Smutná herečka a moderátorka 1954 – Jan Malý český fotograf Svět 1167 – Fridrich V Švábský švábský vévoda velitel třetí křížové výpravy † 20 ledna 1191 1466 – Ján IV Turzo slezský katolický biskup † 2 srpna 1520 1495 – Petr Apian německý matematik astronom a kartograf † 25 dubna 1552 1497 – Motonari Móri japonský daimjó † 6 července 1571 1607 – Mikuláš Jindřich vévoda Orléanský syn francouzského krále Jindřicha IV † 17 listopadu 1611 1646 – Jules Hardouin-Mansart francouzský architekt † 11 května 1704 1648 – Antoine de Pas de Feuquières francouzský generál † 27 ledna 1711 1693 – Anna Žofie Reventlow manželka dánského krále Frederika IV † 7 ledna 1743 1728 – Joseph Black skotský fyzik a chemik † 6 prosince 1799 1755 – Élisabeth Vigée-Lebrun francouzská malířka † 30 března 1842 1783 – Joachina de Vedruna katolická řeholnice a světice † 28 srpna 1854 1802 – François-Christophe-Edouard Kellermann francouzský politik † 2 října 1868 1808 – Eugène Emmanuel Amaury Duval francouzský malíř † 25 prosince 1885 1822 – Karl Theodor Robert Luther německý astronom † 15 února 1900 1832 – Ernst Giese německý architekt † 12 října 1903 1844 – Anatole France francouzský básník a prozaik † 12 října 1924 1850 – Sidney Gilchrist Thomas anglický chemik metalurg a vynálezce † 1 února 1885 1863 – Émile Friant francouzský malíř † 9 června 1932 1867 – Wilbur Wright jeden z tvůrců prvního letadla těžšího než vzduch † 30 května 1912 1868 – Pavle Popović srbský profesor filosofie a publicista † 4 června 1939 1871 – John Millington Synge irský spisovatel † 24 března 1909 1879 – Léon Théry francouzský automobilový závodník † 8 března 1909 1881 Anselm Polanco blahoslavený španělský mučedník † 7 února 1939 Edward Frederick Lindley Wood britský konzervativní politik † 23 prosince 1959 1883 – Vladimir Kappel ruský vojenský velitel † 26 ledna 1920 1886 – Ernst Thälmann německý komunistický politik † 18 srpna 1944 1887 – Timofej Sapronov bolševickýrevolucionář a sovětský politik † 6 ledna 1939 1889 – Charlie Chaplin anglický filmový tvůrce † 25 prosince 1977 1896 – Tristan Tzara francouzský básník zakladatel dadaismu † 27 prosince 1963 1897 – Arthur Hoerée belgický skladatel a kritik † 2 června 1986 1906 – James E Kyes americký námořní důstojník hrdina † 23 prosince 1943 1907 – Joseph-Armand Bombardier kanadský vynálezce † 18 února 1964 1908 – Ellis Marsalis americký podnikatel † 19 září 2004 1918 – Dick Gibson britský automobilový závodník † 17 prosince 2010 1919 – Merce Cunningham americký choreograf moderního tance † 26 července 2009 1921 – Peter Ustinov anglický herec a spisovatel † 28 března 2004 1922 Kingsley Amis anglický spisovatel a básník † 22 října 1995 Leo Tindemans premiér Belgie † 26 prosince 2014 1924 – Henry Mancini americký skladatel a dirigent † 14 června 1994 1927 – Benedikt XVI 265 papež římskokatolické církve 1930 – Herbie Mann americký jazzový flétnista † 1 července 2003 1932 – Imre Polyák maďarský zápasník olympijský vítěz † 15 prosince 2010 1935 Adi Enders německý cirkusový artista drezér krotitel a klaun Bobby Vinton americký zpěvák 1938 – Rudolf Sloboda slovenský prozaik † 6 října 1995 1939 – Dusty Springfield britská zpěvačka † 2 března 1999 1940 – Markéta II dánská královna 1941 – Vittorio Messori italský politolog a novinář 1942 – Dave Draper americký kulturista herec a spisovatel 1943 Dave Peverett britský hudebník Chris Youlden britský zpěvák 1945 – Ivan Marton slovenský muzikolog hudební dramaturg a politik 1946 Mordechaj Geldman izraelský spisovatel básník fotograf a psycholog Pēteris Vasks lotyšský hudební skladatel Maciej Wojtyszko polský divadelní a filmový režisér dramatik spisovatel 1947 Kareem Abdul-Jabbar americký profesionální basketbalista a herec Lee Kerslake britský bubeník v rockové skupině Uriah Heep Ján Lehotský slovenský zpěvák a skladatel Gerry Rafferty skotský zpěvák a písničkář † 4 ledna 2011 1948 – Robert Kirby britský hudebník a aranžér † 3 října 2009 1950 – Billy West americký dabér a hudebník 1951 – Ioan Mihai Cochinescu rumunský spisovatel a esejista 1954 – Sibylle Lewitscharoffová německá spisovatelka 1955 DJ Kool Herc jamajský diskžokej Henri lucemburský velkovévoda 1960 – Pierre Littbarski německý fotbalista 1964 – Esbjörn Svensson švédský jazzový pianista † 14 června 2008 1972 – Ed Byrne irský komik 1973 – Akon americký zpěvák 1975 – Euros Childs velšský hudebník 1977 – Fredrik Ljungberg švédský fotbalista 1979 – Christijan Albers holandský automobilový závodník Úmrtí Česko 1824 – Ignác Jaksch arciděkan v Horní Polici 31 ledna 1754 1885 – Josef Müller český varhaník a skladatel 17 února 1817 1886 – Josef Jaroslav Křičenský český obrozenecký spisovatel 10 listopadu 1812 1894 – Fanny Neuda židovská německy píšící spisovatelka 1819 1897 – František Chalupa český malíř 8 října 1828 1903 – Josef Hanel teolog kanovník olomoucké kapituly 41351 1849 1908 – František Pokorný český politik 26 srpna 1827 1911 – Josef Vilímek český vydavatel 1 dubna 1835 1921 – Bohumil Kučera český fyzik 22 března 1874 1998 – Jiří Macelis československý hokejový reprezentant 7 ledna 1923 1929 – Theodor Zuleger sudetoněmecký politik 28 prosince 1858 1939 – Vilém Votruba československý politik 25 února 1870 1940 – Alois Procházka český učitel a archeolog 18 května 1875 1943 Arnošt Kraus český profesor germanistiky 4 listopadu 1859 Josef Volman český podnikatel 14 listopadu 1883 1944 – Josef von Schenk ministr spravedlnosti Předlitavska 23 srpna 1858 1954 – Milan Balcar český hudební skladatel 13 prosince 1886 1967 – Vincenc Straňák katolický kněz teolog 22 května 1894 1972 František Penc ministr hornictví vlád Československa a diplomat 7 února 1921 Rudolf Deyl starší český herec 6 dubna 1876 1975 – Karel Kuchař geograf kartograf a historik kartografie 15 dubna 1906 1989 – Petr Nevod český ekonom a spisovatel 8 června 1922 2001 – Karel Pichlík český historik 2 března 1928 2002 – Zdeněk Bonaventura Bouše český teolog 16 května 1918 2005 – Tomáš Vojtěch český jezdec rally 30 října 1973 2010 – Tomáš Špidlík český katolický teolog a kardinál 17 prosince 1919 2012 – Dagmar Hochová fotografka 10 března 1926 2015 – Stanislav Gross český politik a právník mezi lety 2004 a 2005 premiér České republiky 30 října 1969 Svět 69 – Otho římský císař 28 dubna 32 1118 – Adéla del Vasto hraběnka sicilská a královna jeruzalémská 1072 1198 – Fridrich I Babenberský rakouský vévoda asi 1175 1728 – Ján Abrahamffy slovenský spisovatel 1662 1742 – Stefano Benedetto Pallavicini italský básník a operní libretista 21 března 1672 1757 – Daniel Gran rakouský freskař a malíř 22 května 1694 1788 – Georges Louis Leclerc de Buffon francouzský přírodovědec 7 září 1707 1825 − Henry Fuseli švýcarský malíř 7 února 1741 1828 – Francisco Goya španělský malíř 30 března 1746 1859 – Alexis de Tocqueville francouzský myslitel a historik 29 července 1805 1871 – Johann von Oppolzer rakouský lékař 4 srpna 1808 1872 Adolf von Bonin pruský generál pěchoty 11 listopadu 1803 Anton von Doblhoff-Dier rakouský politik ministerský předseda Rakouského císařství 10 listopadu 1800 1879 – Bernadette Soubirous katolická světice z Lurd 17 února 1844 1883 – Karel II Parmský parmský vévoda a etruský král 22 prosince 1799 1894 – Fanny Neuda židovská německy píšící spisovatelka 1819 1896 – Viktor Oskar Tilgner rakouský sochař a portrétista 25 října 1844 1915 – Richard Lydekker britský přírodovědec 25 července 1849 1922 – Ferdinand von Scholz rakouský voják důstojník rakousko-uherské armády 11 prosince 1856 1923 – Dagobert Peche rakousky designér 3 dubna 1887 1928 – Pavel Axelrod ruský politik podnikatel a menševický revolucionář 25 srpna 1850 1930 – José Carlos Mariátegui peruánský novinář a marxistický politik 14 června 1894 1931 – Rachel Bluwsteinová hebrejská básnířka 20 září 1890 1933 – Harold Peto anglický zahradní architekt 11 července 1854 1941 Hans Driesch německý biolog 28 října 1867 Émile Bernard francouzský malíř teoretik umění a spisovatel 28 dubna 1868 1947 Rudolf Höss německý válečný zločinec velitel nacistického koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau 25 listopadu 1900 Franz Werner Bobe německý katolický kněz člen řádu maltézských rytířů konfident pražského gestapa 22 února 1902 1953 – Heinrich Claß německý politik 29 února 1868 1957 – Johnny Torrio italsko-americký mafiánský boss únor 1882 1958 – Rosalind Franklinová anglická biofyzička a chemička 25 července 1920 1963 – Račija Ačarjan arménský lingvista 20 března 1876 1964 – Mordechaj Šatner izraelský politik 1904 1966 – Eric Lambert anglo-australský spisovatel 19 ledna 1918 1970 – Richard Neutra rakousko-americký architekt 8 dubna 1892 1972 – Jasunari Kawabata japonský spisovatel 14 června 1899 1974 – Gustave Daladier francouzský stíhací pilot 23 března 1888 1975 – Octav Pancu-Iași rumunský spisovatel 14 dubna 1929 1976 – Ján Arpáš slovenský fotbalový reprezentant 7 listopadu 1917 1979 – Maria Caniglia italská sopranistka 5 května 1905 1988 – José Dolhem francouzský automobilový závodník 26 dubna 1944 1989 – Harald Edelstam švédský diplomat 17 března 1913 1991 – David Lean britský filmový režisér 25 března 1908 1997 – Roland Topor francouzský výtvarník a spisovatel 7 ledna 1938 1996 – Stavros Niarchos řecký rejdař a miliardář 3 července 1909 1998 – Alberto Calderón argentinský matematik 14 září 1920 1999 Skip Spence americký kytarista zpěvák a bubeník 18 dubna 1946 Zoë Lund americká modelka a herečka 9 února 1962 2000 – Nína Björk Árnadóttir islandská básnířka 7 června 1941 2003 Janusz Bogdanowski polský architekt a urbanista 16 srpna 1929 Idi Amin ugandský prezident přezdívaný „Řezník z Kampaly 17 května 1924 ? 2007 – Liviu Librescu izraelsko-americký vědec rumunsko-židovského původu 18 srpna 1930 2008 – Edward Lorenz americký matematik a meteorolog spojený s pojmem motýlí efekt 23 května 1917 2009 – Jozef Heriban slovenský kněz polyglot biblista náboženský spisovatel misionář 7 května 1925 2010 – Balthasar Burkhard švýcarský fotograf 24 prosince 1944 2012 Teddy Charles americký vibrafonista klavírista a hudební skladatel 13 dubna 1928 Sári Barabás maďarská operní pěvkyně − sopránistka 14 března 1914 Alan Hacker anglický klarinetista a profesor 30 září 1938 Jozef Májovský slovenský botanik 10 června 1920 2013 Matti Suuronen finský architekt 14 června 1933 Cyril Zálešák slovenský choreograf hudebník a folklorista 4 února 1920 2014 – Ernst Florian Winter rakouský historik a politolog 16 prosince 1923 Svátky Česko Irena Irenej Ireneus Bernadeta Danica Svět Slovensko – Dana 1636 MDCXXXVI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události 11 červen – proběhla bitva u Haselünne 8 září v anglické kolonii Massachusetts založena Harvard University na Moravě zřízen nejvyšší úřad správní a soudní pro správu Moravského markrabství tzv tribunál 24 září proběhla bitva třicetileté války bitva u Wittstocku probíhá tzv třicetiletá válka 1618–1648 započala tzv pekotská válka 1636–1638 Narození ;Česko 16 února – Bohumír Kapoun ze Svojkova 4 biskup královéhradecký † 18 září 1701 ? – Martin Antonín Lublinský člen řádu augustiniánů malíř a filosof † 1690 ? – Václav Vojtěch Červenka z Věžňova českýkatolický duchovní spisovatel a historik † 1694 ;Svět 18 ledna – Ján Burius slovenský evangelický kazatel historik a spisovatel † 1689 2 července – Daniel Georg Speer slovenský spisovatel a hudební skladatel † 5 října 1707 15 července – Christian Knorr von Rosenroth německý učenec básník † 4 května nebo 8 května 1689 25 září – Ferdinand z Ditrichštejna nejvyšší císařský soudce nejvyšší komoří a moravský zemský hejtman † 28 listopadu 1698 23 října – Hedvika Eleonora Holštýnsko-Gottorpská švédská královna manželka Karla X Gustava † 24 listopadu 1715 31 října – Ferdinand Maria Bavorský bavorský kurfiřt † 26 května 1679 1 listopadu – Nicolas Boileau francouzský historik a literární teoretik † 13 března 1711 ? – Libéral Bruant francouzský architekt † 22 listopadu 1697 ? – Pierre-Esprit Radisson francouzský dobrodruh cestovatel a obchodník † 1710 Úmrtí ;Česko 19 září – František kardinál z Ditrichštejna kníže a biskup olomoucký rádce 4 habsburských císařů 22 srpna 1570 9 října – Karel starší ze Žerotína český resp moravský šlechtic a politik 15 září 1564 ;Svět 17 května – Domenico Passignano italský malíř 29 ledna 1559 27 června – Masamune Date japonský daimjó 5 září 1567 18 srpna – Michal Sendivoj ze Skorska polský chemik a alchymista 2 února 1566 ? – Tung Čchi-čchang čínský učenec mingského období 1555 Hlavy států České království – Ferdinand II Svatá říše římská – Ferdinand II Papež – Urban VIII Anglické království – Karel I Stuart Francouzské království – Ludvík XIII Polské království – Vladislav IV Vasa Uherské království – Ferdinand II Skotské království – Karel I Stuart Chorvatské království – Ferdinand II Rakouské vévodství – Ferdinand II 19 duben je 109 den roku podle gregoriánského kalendáře 110 v přestupném roce Do konce roku zbývá 256 dní Události Česko 1945 – Nacisté vypálili partyzánskou osadu Ploštinu na území obce Drnovice okres Zlín ; zaživa upálili nebo zastřelili 28 lidí 1950 – Československá vláda zakázala činnost střediska Americké informační služby v Praze Činnost britského informačního střediska byla zastavena 12 května 1995 Televize Nova vysílá první díl prvního českého sitcomu Nováci 2005 Místopředsedové KDU-ČSL Libor Ambrozek a Milan Šimonovský rezignovali na své stranické funkce Předsednictvo ČSSD schválilo jako kandidáta na nového premiéra Jiřího Paroubka 2013 V Praze byla na lince 122 uskutečněna poslední jízda Karos B732 které po 26 letech dojezdily Svět 1713 – Císař Karel VI vydal tzv Pragmatickou sankci 1770 – Anglický kapitán James Cook s lodí Endeavour přistál u východního pobřeží Austrálie v Botany Bay 1775 – Bitva o Lexington a Concord 1839 – Dle Londýnského paktu byla Belgie uznána jako království 1892 – Charles Duryea jel prvním benzínem poháněným autem na světě 1904 – Toronto a Ontario zachvátil obrovský požár 1919 – Polsko dobylo Vilnius 1942 – V Polsku zřízeno ghetto Majdan-Tatarski 1943 Švýcarský chemik Albert Hofmann přezdívaný "otec LSD" si vzal poprvé úmyslně LSD Zahájeno povstání ve varšavském ghettu nejvýznamnější akce židovského odboje za 2 světové války 1961 – Končí Invaze v Zátoce sviní 1970 – VAZ 2101 první vyrobený kus toho legendárního vozu v Sovětském Togliatti 1971 Hnutí Veteráni z Vietnamu proti válce demonstruje ve Washingtonu za ukončení války ve Vietnamu Byla vypuštěna první vesmírná stanice Saljut 1 1989 – Na USS Iowa exploduje palebná věž a zabíjí 47 námořníků 1993 – 51denní „Obležení Waco ve Waco Texas americkou armádou končí smrtí 89 Branch Davidiánů včetně Davida Koreshe 1995 – Bombový útok na federální budovu Alfred P Murrah Federal Building v Oklahoma City státě Oklahoma USA 1999 – Bundestag se vrací do Berlína 2005 – Konkláve kardinálů římskokatolické církve zvolila ve Vatikánu nového papeže Stal se jím německý kardinál Joseph Ratzinger a přijal jméno Benedikt XVI 2010 – pohřeb Lecha Kaczyńskeho Narození Česko 1182 – Richsa Česká dcera českého krále Vladislava II 1165 1693 – František Jakub Fortin český stavitel † 14 července 1763 1798 – František Glaeser český hudební skladatel † 29 srpna 1861 1831 – Alfons Ferdinand Šťastný český agrární filosof a politik † 8 listopadu 1913 1850 – Josef Strachovský český sochař † 9 července 1913 1852 – Emanuel Krescenc Liška český malíř a ilustrátor † 18 ledna 1903 1854 – Rudolf Treybal český zemědělský pedagog agronom a politik † 24 srpna 1911 1864 – Jaromír Pečírka československý vojenský lékař † 13 března 1933 1865 – Vojtěch Zavadil československý politik † 4 května 1924 1868 – Josef Čižmář český lékárník historik a folklorista † 22 prosince 1965 1873 – Josef Svozil československý politik † 28 března 1949 1880 – Andrej Kubál československý politik slovenské národnosti † 6 října 1957 1900 – Aleš Podhorský divadelní režisér a herec † 19 srpna 1964 1906 – Evžen Markalous lékař a umělec † 9 července 1971 1907 – Zdeňka Bezděková česká spisovatelka † 12 srpna 1999 1909 – František Gross malíř a grafik † 27 července 1985 1914 – Josef Malejovský sochař a politik † 20 prosince 2003 1918 – Bohumil Konečný malíř a ilustrátor † 14 ledna 1990 1922 – František Jezdinský ekonom 1923 – Lubomír Lipský český herec 1925 – Karel Teissig český malíř ilustrátor a grafik † 1 října 2000 1927 – Zdeněk Šimek český sochař a malíř † 27 října 1970 1929 – Jiří Hledík československý fotbalový reprezentant 1932 – Jaroslav Med český literární kritik historik spisovatel 1935 – Josef Vojta československý fotbalový reprezentant 1939 Adolfína Tkačíková sportovní gymnastka stříbrná olympionička Miloš Melčák český politik 1940 – Milan Knížák český umělec malíř sochař designér a hudebník 1944 – Eva Tálská scenáristka dramatička a režisérka 1945 – Jaroslav Řehna český sochař 1946 – Jaroslav Veis český spisovatel 1947 – Karel Souček česko-kanadský profesionální kaskadér † 20 ledna 1985 1948 – Martin Dvořák český politik a lékař 1953 – Ivan Luťanský český herec † 1 srpna 1983 1962 – Anna Čurdová česká politička 1975 – Marian Přibyl český basketbalista 1981 – Martin Havlát český hokejista 1982 – Filip Jícha český házenkář 1990 – Dominik Furch český hokejista Svět 1603 – Michel Le Tellier kancléř Francie † 30 října 1685 1633 – Willem Drost nizozemský malíř † 25 února 1659 1658 – Jan Vilém Falcký vévoda jülišský a bergský kurfiřt † 8 června 1716 1789 – Martin Hamuljak slovenský jazykovědec redaktor a vydavatel † 31 března 1859 1793 – Ferdinand I Dobrotivý rakouský císař poslední korunovaný český král a král uherský † 29 června 1875 1795 – Christian Gottfried Ehrenberg německý přírodovědec † 27 června 1876 1814 – Louis Amédée Achard francouzský novinář a spisovatel † 25 března 1875 1815 – Johann von Wagner ministr zeměbrany Předlitavska † 1894 1832 José Echegaray y Eizaguirre španělský dramatik a politik † 4 září 1916 Lucretia Garfieldová manželka 20 prezidenta USA Jamese A Garfielda † 14 března 1918 1836 – Gustav Tschermak rakouský mineralog † 4 května 1927 1847 – Ferdinand Fellner rakouský architekt † 22 března 1916 1850 – Otto Haab švýcarský oftalmolog † 17 října 1931 1882 – Getúlio Vargas prezident Brazílie † 24 srpna 1954 1883 – Richard von Mises rakouský matematik a fyzik † 14 července 1953 1889 – Otto Georg Thierack německý nacistický politik a právník † 22 listopadu 1946 1892 – Germaine Tailleferre francouzská skladatelka † 7 listopadu 1983 1905 Charles Ehresmann francouzský matematik † 22 září 1979 Jim Mollison skotský pilot a dobrodruh † 30 října 1959 1906 – Einar Haugen americký lingvista † 20 června 1994 1908 – Joseph Keilberth německý dirigent † 20 července 1968 1912 – Glenn Seaborg americký jaderný chemik nositel Nobelovy ceny za chemii 1951 † 25 února 1999 1913 – Ken Carpenter americký olympijský vítěz v hodu diskem † 15 března 1984 1917 – Sven Hassel dánský spisovatel † 21 září 2012 1919 Franco Rossi italský filmový scénárista a režisér † 5 června 2000 Walter Isard americký ekonom † 6 listopadu 2010 1920 – Julien Ries belgický kardinál církevní historik † 23 února 2013 1921 – Roberto Tucci italský kardinál † 14 dubna 2015 1922 – Erich Hartmann německé letecké eso † 20 září 1993 1928 William Klein americký fotograf režisér a scenárista Alexis Korner britský bluesový hudebník † 1 ledna 1984 1931 − Frederick Brooks americký informatik 1932 Justin Francis Rigali americký kardinál Fernando Botero kolumbijský malíř a sochař 1935 – Justin Francis Rigali americký kardinál 1936 – Wilfried Martens premiér Belgie † 9 října 2013 1940 − Genya Ravan americká zpěvačka polského původu 1941 – Jürgen Kocka německý historik 1942 − Alan Price britský hudebník 1944 – James Heckman americký ekonom Nobelova cena 2000 1945 – George Alencherry indický kardinál 1946 – Tim Curry britský herec a zpěvák 1947 Mark Volman americký zpěvák Norbert Conrad Kaser jihotyrolský rebelující spisovatel a básník † 21 srpna 1978 1949 Paloma Picasso francouzská módní návrhářka Joachim Sauer německý kvantový chemik manžel spolkové kancléřky Angely Merkelové 1951 – Jóannes Eidesgaard faerský premiér 1952 László F Földényi maďarský estetik umělecký kritik Robert Zubrin americký vizionář aerokosmický inženýr spisovatel 1953 Sara Simeoniová italská atletka olympijská vítězka ve skoku do výšky Rod Morgenstein americký bubeník člen skupin Dixie Dregs a Winger 1954 – Trevor Francis anglický fotbalista 1956 Volen Siderov bulharský politik Denardo Coleman americký jazzový bubeník 1957 – Tony Martin anglický hudebník člen skupiny Black Sabbath 1962 – Dorian Yates anglický kulturista 1967 – Dar Williams americká zpěvačka a skladatelka 1970 – Luis Miguel mexický zpěvák populární v Latinské Americe 1978 James Franco americký herec Gabriel Heinze argentinský fotbalista 1979 – Kate Hudson americká herečka 1987 – Maria Šarapovová ruská tenistka Úmrtí Česko 1182 – Richsa Česká česká Přemyslovna asi 1165 1888 – Josef Vilém z Löschneru český lékař rektor Univerzity Karlovy 7 května 1809 1899 – Josef Machek poslanec Českého zemského sněmu starosta Chrudimi 17 března 1821 1908 – Arnošt Freissler český lékař 20 prosince 1836 1928 – Ladislav Klíma filosof a spisovatel 22 srpna 1878 1934 – Václav Čutta český malíř 28 prosince 1878 1949 – Rudolf Kögler amatérský přírodovědec tvůrce první naučné stezky 12 března 1899 1986 – Zdeněk Sklenář malíř grafik a ilustrátor 15 dubna 1910 1997 – Andrej Bělocvětov český malíř a grafik 8 října 1923 2003 Vladislav Mirvald výtvarník pedagog a fotograf 3 srpna 1921 Václav Erben český spisovatel 2 listopadu 1930 2004 – Soběslav Sejk herec 9 října 1922 2007 – Petr Rada český textař a básník 7 dubna 1932 2012 – Jindřich Bilan děkan Hornicko-geologické fakulty Technické univerzity v Ostravě 10 července 1923 Svět 1390 – Robert II Skotský král skotský 2 března 1316 1560 – Philipp Melanchthon reformační teolog 16 února 1497 1588 – Paolo Veronese italský renesanční malíř 1528 1689 – Kristýna I Švédská švédská královna 18 prosince 1626 1768 – Antonio Canal zv Canaletto italský malíř hlavní představitel benátské rokokové malby 18 října 1697 1824 – George Gordon Byron anglický spisovatel 22 ledna 1788 1834 – Jan Křtitel Pola italský šlechtic 1786 1881 – Benjamin Disraeli britský státník premiér a spisovatel 21 prosince 1804 1882 – Charles Darwin anglický biolog 12 února 1809 1888 – Thomas Russell Crampton anglický konstruktér 6 srpna 1816 1899 – Édouard Pailleron francouzský básník a dramatik 7 září 1834 1906 Spencer Gore anglický tenista a hráč kriketu 10 března 1850 Pierre Curie francouzský fyzik a chemik 15 května 1859 1914 – Charles Peirce americký matematik 10 září 1839 1916 – Colmar von der Goltz německý a osmanský polní maršál 12 srpna 1843 1919 – Alexandr Kovanko pilot konstruktér letadel 16 března 1856 1931 – Louis Dollo belgický paleontolog 7 prosince 1857 1939 – Sima Marković srbský politik 8 listopadu 1888 1940 – Jan Bukáček senátní president u Nejvyššího soudu 22 ledna 1861 1948 – Luděk Pik československý politik poslanec a starosta Plzně 18 května 1876 1949 – Ulrich Salchow švédský krasobruslař a první olympijský vítěz 7 srpna 1877 1958 – Ernst Robert Curtius německý literární historik a romanista 14 dubna 1886 1960 – Beardsley Ruml americký statistik a ekonom 5 listopadu 1894 1964 – Štefan Barnáš slovenský biskup a filozof 19 ledna 1900 1967 – Konrad Adenauer německý politik 5 ledna 1876 1971 – Earl Thomson kanadský olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek OH 1920 15 února 1895 1973 – Hans Kelsen rakouský právní teoretik 11 října 1881 1979 – Wilhelm Bittrich německý důstojník SS 26 února 1894 1983 – Jerzy Andrzejewski polský spisovatel 19 srpna 1909 1985 – Pavel Ivanovič Batov sovětský generál 1 června 1897 1989 – Daphne du Maurier anglická spisovatelka 13 května 1907 1992 – Dušan Slávik slovenský odbojář politik pronásledovaný komunistickým režimem 10 ledna 1922 1995 – David Koresh náboženský vůdce 17 srpna 1958 2002 – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 2004 – John Maynard Smith britský evoluční biolog a genetik 6 ledna 1920 2005 – Bryan Ottoson americký rockový hudebník a kytarista člen hudební skupiny American Head Charge 18 března 1978 2006 Albert Scott Crossfield americký pilot a první člověk na světě který letěl rychlostí Mach 20 2 října 1921 Karl Hugo Strunz německý mineralog 24 února 1910 2009 – James Graham Ballard britský spisovatel 15 listopadu 1930 2012 Levon Helm americký hudebník 26 května 1940 Valerij Vasiljev ruský lední hokejista 3 srpna 1949 Greg Ham australský hudebník a mutliinstrumentalista 27 září 1953 2013 – François Jacob francouzský lékař fyziolog a genetik Nobelova cena za fyziologii a lékařství 1965 17 června 1920 Svátky Česko Rostislav Rostislava Rastislav Rastislava Sokrat Timon Svět Slovensko – Jela 1915 MCMXV byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pátkem Události Česko Založen dívčí skauting Začíná vydávání časopisu Junák Svět leden – bitva u Jassínu 13 ledna Po sérii otřesů půdy v italském Avezzanu se zřítily budovy zahynulo 29 000 obyvatel města 6 února byl rozpuštěn bosenský parlament Sabor 20 března v Miláně proběhla světová premiéra opery Fedra skladatele Ildebranda Pizzettiho 22 dubna turecká policie pozatýkala 235 příslušníků arménské inteligence kteří byli následně bez soudu zavražděni; tato událost se považuje za začátek turecké genocidy proti Arménům 7 května byl bez varování potopen u irských břehů anglický zámořský parník Lusitania německou ponorkou U-20 9 května vítězná bitva československých legionářů u francouzského Arrasu rota Na zdar! 27 června Německo anektovalo Moresnet 26 srpen vstup Itálie do války na straně spojenců Rakousko-Uhersko znovu získalo Lvov Německo obsadilo Vilnius Vědy a umění Albert Einstein publikoval obecnou teorii relativity Hans Leip napsal text písně Lili Marleen Bedřich Hrozný rozluštil chetitštinu Byl popsán největší dnes známý teropod masožravý dinosaurus Spinosaurus objevený v roce 1912 v Egyptě německým paleontologem Ernstem Stromerem První vzdušné spojení spojilo východní a západní pobřeží USA Délka vedení mezi New Yorkem a San Franciskem byla 5500 km J N Reynolds vynalezl křížový spínač který v roce 1923 použil J Betulander v telefonní ústředně Nobelova cena za literaturu Romain Rolland za román Jan Kryštof za medicínu nebyla v tomto roce udělena za fyziku William Henry Bragg a jeho syn William Lawrence Bragg vypracovali metodu výzkumu struktury krystalů za chemii Richard Martin Willstätter za mír nebyla v tomto roce udělena vzhledem k válečným událostem Narození Česko 1 ledna Josef Kratochvil spisovatel skautský činitel a vysokoškolský pedagog † 26 května 2001 Jan Opletal student zabitý při protinacistické demonstraci † 11 listopadu 1939 4 ledna – Adolf Opálka voják velitel skupiny Out distance † 18 června 1942 12 ledna Arnošt Steiner český voják válečný hrdina † 9 října 1982 Štefan Košina československý voják a příslušník výsadku Manganese † 28 listopadu 1983 14 ledna – Rudolf Šmejkal československý fotbalový reprezentant † 8 listopadu 1972 15 ledna – Metoděj Zemek kněz historik a archivář † 18 října 1996 17 ledna – Ladislav Trpkoš československý basketbalista † 30 listopadu 2004 23 ledna – Josef Zeman československý fotbalový reprezentant † 3 května 1999 24 ledna – Vítězslava Kaprálová skladatelka a dirigentka † 16 června 1940 1 února – Artur London komunistický politik diplomat a publicista † 7 listopadu 1986 4 února – Josef Vanc voják a příslušník výsadku Carbon † 7 května 1944 8 února – Vojtěch Tkadlčík římskokatolický teolog † 25 prosince 1997 21 února – Josef Filipec jazykovědec † 7 dubna 2001 27 února Karel Solařík malíř † 29 března 2007 Miloslav Holub herec režisér divadelní ředitel a pedagog † 12 března 1999 4 března – Jan Hrubý příslušník výsadku Bioscop † 18 června 1942 5 března – Ferdinand Höfer knihkupec archivář † 24 dubna 2009 8 března Gabriela Dubská knižní grafička ilustrátorka a malířka † 22 srpna 2003 Drahomír Vaňura voják a příslušník výsadku Manganese † 2 listopadu 1944 12 března Jiří Mucha prozaik publicista a scenárista † 5 dubna 1991 Adolf Staňura esperantista † 16 března 2004 14 března – Ondřej Petrů teolog profesor církevního práva překladatel Nového zákona † 6 prosince 1970 26 března – Josef Stehlík stíhací pilot † 30 května 1991 31 března – František Ferda kněz a léčitel † 7 srpna 1991 4 dubna – Jan Drda politik a spisovatel † 28 listopadu 1970 9 dubna – Prokop Málek lékař šéfredaktor časopisu Vesmír † 30 září 1992 20 dubna – Miroslav Křičenský voják a příslušník výsadku Iridium † 15 března 1943 28 dubna – Jiří Kozderka operní pěvec † 2010 2 května – Jan Hanuš hudební skladatel † 30 července 2004 3 května – Jan Zemek voják a příslušník výsadku Silver B † 6 července 1994 9 května – Vítězslav Vejražka herec † 8 června 1973 11 května – Rudolf Barák komunistický ministr vnitra † 12 srpna 1995 16 května – Jan Zborovský varhaník a hudební skladatel 17 května – Jaroslav Simonides překladatel † 25 května 1996 20 května – Viktorie Švihlíková klavír]]istkacembalistka a hudební pedagožka † ] ] ] – ] varhaník a hudební skladatel † ]a ] ] ] violoncellista † ] ] ] rozhlasový režisér herec a překladatel † ] ] ] – ] teolog kněz liturgista a spisovatel † ] ] ] ] voják předseda ] † ] ] ] kněz a převor Maltézského řádu † ] ] ] – ] voják a příslušník výsadku ] † ] ] ] – ] vnučka ] † ] ] ] – ] česká zpěvačka a spoluzakladatelka Sester Allanových ] – ] kněz chrámový hudebník a skladatel † ] ] ] – ] filmový herec † ] ] ] – ] malíř ] – ] básník a politik † ] ] ] – ] lékař a spisovatel † ] ] ] – ] fotograf † ] ] ] ] hudební skladatel a teoretik dirigent † ] ] ] swingová zpěvačka a herečka † ] ] ] – ] hudební skladatel † ] ] ] ] herečka a recitátorka † ] ] ] hrdina protinacistického odboje † ]u ] ] – ] bojovník proti nacismu i komunismu † ]a ] ] – ] jazykovědec † ] ] ] – ] malíř † ]u ] ] – ] československý hokejový reprezentant † ? ] ] – ] malíř † ? ] ] ] dirigent a sbormistr † ] ] ] filmová herečka † ]u ] ] – ] orientalista spisovatel a překladatel † ] ] ] – ] katolický kněz a spisovatel † ] ] ] – ] hudebník skladatel a pedagog † ] ] ] – ] český tvůrce písma typograf a pedagog † ] ] ] – ] český historik umění † ]a ] ] – ] psychiatr † ] ] ]u – ] český básník regionální spisovatel † ] ] ]u – ] československý fotbalový reprezentant † ] ] ] – ] generálmajor ] † ] ] ] – ] historik † ] ] ] ] přírodovědec † ] ] ] překladatel autor povídek † ]u ] Svět ] ] srbský spisovatel a básník † ] ] ] polský emigrant pracovník ] † ] ] ] ] švýcarská psycholožka † ]a ] ] slovenský kněz oběť komunismu † ] ] ] ] maďarská olympijská vítězka ve skoku do výšky † ]a ] ] americký psychoanalytik filosof a spisovatel † ] ] ] anglický básník filosof a spisovatel † ]u ] ] – ] americký spisovatel a básník † ] ] ] – ] americký jazzový klavírista † ]a ] ] – ] slovenský odbojář a komunistický politik † ] ] ] – ] francouzský katolický spisovatel publicista a filosof † ]a ] ] – ] španělský politik † ] ] ] – ] německý novinář a spisovatel † ] ] ] ] rakouská olympijská vítězka v hodu oštěpem † ]a ] ] britský ekonom Nobelova cena 1979 † ] ] ] – ] americký malíř † ] ] ] – ] britský politik † ] ] ] – ] americký muzikolog a folklorista † ] ] ]a ] legenda anglické i světové kopané † ]a ] ] ministr izraelských vlád † ] ] ]a – ] ministr zahraničních věcí Izraele † ]u ] ]a – ] americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1961 † ]u ] ]a ] slovenský básník a spisovatel † ]a ] ] rakouský arcivévoda † ]a ] ]a – ] japonský prozaik ]a – ] slovinský politik a diplomat ]a – ] americký pilot který shodil na ] atomovou bombu † ]u ] ]a – ] ruská výtvarnice žena básníka a mystika ] † ] ] ]a – ] německý mučedník blahoslavený † ] ] ] – ] premiér Nizozemska ] ] slovenský básník a literární vědec † ] ] ] nacistický zločinec maďarského původu † ] ] ] – ] francouzský matematik † ] ] ] – ] premiér Francie † ]u ] ] – ] americký informační vědec † ] ] ] – ] japonský matematik † ] ] ] – ] slovenská operní pěvkyně † ] ] ] ] prezident Rakouska † ] ] ] ruský klavírista † ] ] ] – ] sovětský odstřelovač † ] ] ] – ] katalánský anarchista † ] ] ] – ] německý vynálezce a zakladatel koncernu ] † ] ] ] – ] americký ]ový muzikant † ] ] ] – ] japonský grafický designér † ] ] ] ] americký spisovatel science fiction † ]a ] ] americká jazzová zpěvačka † ] ] ] – ] americký herec † ] ] ] – ] americký ]ový kytarista a zpěvák † ] ] ] – ] americký letec guvernér Jižní Dakoty † ] ] ] – ] premiér Belgie † ] ] ] ] americký ekolog † ] ] ] mexicko-americký herec malíř a scenárista † ] ] ] – ] americký olympijský vítěz v běhu na 400 metrů z roku 1936 † ] ] ] – ] americký režisér scenárista herec a producent † ] ] ] – ] švýcarský teolog zakladatel ] † ] ] ] – ] americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1970 † ] ] ] – ] italský filmový režisér a scenárista † ]u ] ] – ] izraelský generál a politik † ] ] ] – ] velšský spisovatel a historik † ] ] ] – ] finský designér a sochař † ] ] ] – ] prezident ] † ] ] ] – ] ustašovský vojenský kaplan válečný zločinec † ? ] ] – ] americký jazzový kytarista † ] ] ] – ] americký spisovatel † ] ] ] – ] americký tenista † ] ] ] – ] americký bakteriolog Nobelova cena 1954 † ] ] ] – ] premiér Itálie † ] ] ] – ] německý psychoterapeut a spisovatel ] – ] britský astronom † ] ] ] ] americký spisovatel † ] ] ] finský ředitel divadla malíř a básník † ] ] ] – ] americký bluesový hudebník zpěvák a skladatel † ] ] ] – ] rakouský konstruktér a designér automobilů † ] ] ] – ] americký olympijský vítěz v běhu na 800 metrů z roku 1936 † ] ] ] – ] rusko-americký divadelní a filmový herec † ] ] ] – ] americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1964 † ] ] ] – ] německý fotograf a kameraman † ] ] ] ] britský sociolog a politik † ] ] ] izraelský filosof matematik a lingvista † ] ] ] ] britská ]ka † ] ] ] britský kazatel † ] ] ] – ] švédská herečka spisovatelka a skladatelka † ] ] ] – ] voják a příslušník výsadkové ] † ] ] ] – ] italský kardinál † ] ] ] – ] pseudonym americké spisovatelky † ] ] ] – ] americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1989 † ]u ] ] – ] slovenský básník a překladatel † ] ] ] – ] švédská herečka † ] ] ] – ] americký bluesový zpěvák a klavírista † ]a ] ] – ] ministerský předseda Svobodného státu Bavorsko † ] ] ] – ] japonský mistr ] † ] ] ] – ] americký swingový kytarista † ] ] ] – ] sovětský politik a diplomat † ] ] ] – ] americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1994 † ] ] ] ] americký hokejista † ]u ] ] britský konstruktér superrychlých vozů † ] ] ] izraelský generální prokurátor † ]u ] ] – ] americký psycholog ] – ] francouzský fotograf † ] ] ] – ] americká spisovatelka † ] ] ] – ] americký jazzový trumpetista † ] ] ] – ] italský kardinál ] – ] premiér Izraele † ] ] ] – ] americký dramatik † ]a ] ] – ] slovenský preparátor † ] ] ] – ] americký vojenský pilot † ]a ] ]u ] rakouský muzikolog a knihovník † ] ] ] novozélandský hudební skladatel † ] ] ]u – ] finský zpěvák sportovec a herec † ] ] ]u – ] americký politik † ] ] ]u – ] francouzský literární kritik a teoretik filosof a ] † ] ] ]u – ] zakladatel ] † ]u ] ]u – ] prezident Chile † ] ] ]u – ] britský slavista † ] ] ]u – ] sovětský spisovatel básník dramatik a překladatel † ] ] ] – ] americký jazzový ]ista † ] ] ] – ] americký herec ] – ] americký zpěvák a herec † ] ] ] ] rakouský divadelní a filmový herec † ] ] ] americký spisovatel † ] ] ] – ] americký profesor politologie † ]a ] ] – ] francouzská ]iérka † ] ] ] ] turecký spisovatel † ] ] ] irský politik † ] ] ] – ] slovenský kněz a básník † ]a ] ] – ] americký ]ový aranžér a skladatel † ] ] ? – ] britská filoložka † ] ] ? – ] ministr financí Izraele † ] ] ? – ] britský letecký konstruktér † ] ] ? – ] jeden z velitelů odbojové skupiny ] † ] ? – ] izraelský diplomat a rektor ] v ]ě † ] ? – ] syrský ] † ] ] ? – ] prezident ] † ] ] ? – ] švýcarský konstruktér a vynálezce † ] ? – ] americký novinářský fotograf † ] ? – ] americký fotograf † ] ] ? – ] izraelský generál † ] ] ? – ] americký matematik † ? Úmrtí Česko ] – ] slovinský klavírní virtuos českého původu ] ] ] – ] houslista a hudební pedagog ] ] ] – ] poslanec ] a starosta Přibyslavi ] ] ]a – ] český zoolog a parazitolog ] ] ]a – ] rakouský a český politik německé národnosti ] ] ] – ] český mykolog ] ] ] – ] český malíř syn prezidenta ] ] ] ] – ] předlitavský vysokoškolský pedagog soudce a politik ] ] ] – ] český novinář a spisovatel ] ] ] – ] historik a spisovatel ] ] ] – ] česko-německý hudební skladatel ] ] ] – ] český básník ] ] ] – ] český hudební skladatel ] ] ] – ] malíř českého původu ] ] ] – ] herec a režisér ] ] ] – ] český pedagog a botanik ]u ] ] – ] český filolog ] ] ] – ] poslanec ] a starosta Mariánských Lázní ]a ] ] – ] český zemědělec a politik ] ] ] – ] český sochař medailér ] ] ] – ] historik umění ] ] ] – ] český spisovatel ]u ] ] – ] generál a velmistr řádu Křížovníků s červenou hvězdou ] ] ] – ] poslanec ] starosta Blovic ]a ] ] – ] moravský básník a prozaik ] ] ] – ] český pedagog lexikograf a překladatel ] ] ] ] český podnikatel zakladatel firmy ] ] ] ] lékař organizátor zdravotní péče ] ] ] – ] architekt a restaurátor ] ] ] – ] rakouský a český politik ]u ] ] – ] český dramatik ředitel ] ] ] ] ] český obchodník překladatel a podnikatel ] ] ] matematik numismatik a historik ]u ] ] – ] autor soupisů památek Pelhřimovska a Písecka ] ] ] – ] kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích ] ] ] – ] český stavitel architekt a politik ] ] ] – ] český básník a dramatik ]u ] ]u – ] arcibiskup olomoucký ] ] ] – ] hudební skladatel pedagog sběratel lidových písní ] ] ] – ] arcibiskup olomoucký ] ] ] – ] český malíř ] ] ] – ] český politik ]a ] ] – ] pedagog fyzik a astronom ] ] ? – ] český básník a překladatel ]u ] ? – ] voják popraven protože odmítl bojovat v 1 světové válce ] ? – ] rakouský a český šlechtic a politik německé národnosti ]a ] Svět ] – ] francouzský průkopník automobilismu ] ] ] – ] francouzský architekt a egyptolog ] ] – ] kněz spisovatel a organizátor komunity slovenských imigrantů v USA ] ] ] – ] německý astronom ] ] ] – ] ruský fyzik ]a ] ]a – ] strůjce ] ] ]a – ] francouzský skladatel ] ] ]a – ] španělská řeholnice ] ] ]a – ] americký elektrotechnik a vynálezce ]a ] ]a – ] představitel indického hnutí za nezávislost ] ] ] – ] tvůrce moderního ] ] ] – ] rakouský arcivévoda známý pod jménem Ferdinand Burg ] ] ] – ] premiér Ruska ] ] ] ] kubánský anarchistický spisovatel ] ] ] americký průkopník letectví ] ] ] – ] ponorkový velitel císařského Německa ] ] ] – ] americký manažer ] ] ] – ] italský řeholník blahoslavený katolické církve ] ] ] – ] britský olympijský vítěz v běhu na 400 metrů ] ] ] – ] bosenský básník novinář a překladatel ] ] ] – ] francouzský spisovatel ] ] ] – ] britský přírodovědec ] ] ] – ] ruský klavírista a hudební skladatel ] ] ] ] australský tenista ] ] ] lucemburský cyklista ] ] ] – ] norský fotograf ] ] ] – ] francouzský inženýr metalurg ] ] ] – ] francouzský architekt ] ] ] – ] předlitavský šlechtic a politik ] ] ] – ] německý vynálezce a průmyslník ] ] ] – ] mexický prezident ] ] ] ] předlitavský státní úředník a politik ]a ] ] australský astronom letecký průkopník a konstruktér ] ] ] – ] anglický portrétní fotograf ] ] ] – ] německý puškař ]u ] ] – ] americká přední osobnost ] ]u ] ] – ] rakouská arcivévodkyně vnučka císaře ] ] ] ] – ] kanadský tiskař a vynálezce ] ] ] – ] kanadský inženýr a vynálezce ] ] ] – ] rakousko-uherský ponorkový velitel ] ] ] – ] britský fyzik ]u ] ] – ] profesor rakouského práva rektor Univerzity ve Štýrském Hradci ] ] ] ] německý objevitel kartograf a malíř pocházející z Čech ] ] ] italský kardinál ]u ] ] – ] francouzský vynálezce ]u ] ] – ] francouzský stíhací pilot ] ] ] – ] francouzský spisovatel ] ] ] – ] německý chemik ] ] ] – ] vedoucí osobnost severoamerických železničních společností ]a ] ] – ] italský filosof právník diplomat a teolog ] ] ] – ] francouzský spisovatel ] ] ] – ] ruský politik a ministr vnitra ] ] ] – ] italský lékař přírodovědec a spisovatel ]a ] ] – ] rakouský arcivévoda cestovatel etnograf geograf a spisovatel ] ] ] – ] německý filosof ] ] ] – ] anglický lékař a hráč kriketu ] ] ] – ] francouzský cestovatel archeolog a fotograf ] ] ]u – ] americký politik pedagog a spisovatel ] ] ]u – ] slovenský lékař a přírodovědec ] ] ]u – ] český historik ] ] ]u – ] česko-německý malíř ] ] ]u – ] francouzský filolog ] ] ]u – ] sicilský spisovatel a novinář ] ] ] – ] německý psychiatr ] ] ? – ] švédská portrétní fotografka ] ? – ] americká spisovatelka a fotografka ] ] ? – ] americký fotograf ] Hlavy států ] – ] ] – ] ] – ] ] – ] – ] ] – ] ] – Císař ] Související články ] Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1915 ] — ] — ] — archiv ] ] — ] česká verze — ] ] 1916 MCMXVI byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou Události Česko 30 dubna – poprvé byl použit letní čas Ve 2300 si měli obyvatelé přesunout hodiny na 2400 a 1 květen tak začal o hodinu dříve; Rakousko-Uhersko 18 září – protržení Přehrady Desná 62 mrtvých největší katastrofa spojená s havárií na přehradě v historii Českých zemí 23 září – v Bohumíně byl zahájen provoz elektrické tramvaje do roku 1918 vypůjčeným vozem Slezských zemských drah při této příležitosti byl ukončen osobní provoz parní tramvaje 1 října – v 000 letního času se hodiny vrátily zpět k pásmovému času na 2300 tedy 30 září – Rakousko-Uhersko 19 listopadu – devět českých stran vytvořilo prorakouský aktivistický Český svaz složený z poslanců říšské rady Jeho předsedou byl agrárník František Staněk Zároveň vznikl Národní výbor v čele s Karlem Mattušem Předlitavsko říjen – předsedou vlády podruhé Ernest von Koerber 20 prosince – předsedou vlády Heinrich Clam-Martinic demise 1917 Svět v únoru začala nejdelší bitva první světové války bitva u Verdunu 24 dubna – v Dublinu vypuklo sedmidenní Velikonoční povstání 31 května – 1 června – Bitva u Jutska Skagerraku 29 červen – rakousko-uherský plynový útok na řece Soči 1 červenec – začátek bitvy na Sommě 27 srpen – Rumunsko vyhlašuje válku Rakousku-Uhersku 15 září – tento den byly poprvé v historii použity v boji tanky 14 listopad – konec bitvy na Sommě 15 prosinec – konec bojů u Verdunu 18 prosinec – nóta amerického prezidenta Wilsona válčícím státům Žádost o zveřejnění válečných cílů Ústřední mocnosti odpověděly 25 prosince Dohoda 10 ledna 1917 Grónská hymna se stala oficiálně hymnou Jan Czochralski vyvinul Czochralského metodu Vědy a umění 6 října vznikl dadaismus vznikl strukturalismus Albert Einstein zveřejnil obecnou teorii relativity zanikla šachová kavárna Café de la Régence Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Finanční část ceny vložena do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku Nobelova cena za chemii – Nebyla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Nebyla udělena Nobelova cena za literaturu – Carl Gustaf Verner von Heidenstam Nobelova cena míru – Nebyla udělena Narození Česko 4 ledna – Jan Kotík malíř † 23 března 2002 9 ledna – Felix Zbořil voják a politický vězeň komunistického režimu † 11 července 1991 15 ledna – Josef Kučera voják oběť komunistického teroru † 14 listopadu 1952 19 ledna – Jan Ryska spisovatel pedagog a publicista † 14 prosince 1983 24 ledna – Jiřina Steimarová herečka † 7 října 2007 27 ledna – Josef Kocourek nejstarším parlamentní stenograf na světě † 1 srpna 2004 28 ledna – Josef Těšínský zpravodajský důstojník a pobočník velitele u 310 československé stíhací peruť RAF † 7 dubna 1975 13 února – Jaroslav Krejčí ml politik právník ekonom a sociolog † 16 února 2014 26 února – Václav Kojzar hrdina protinacistického odboje oběť komunismu † 21 ledna 2006 3 března – Stanislav Zimprich vojenský pilot a účastník bitvy o Británii † 12 dubna 1942 7 března – Miroslav Štefek hornista † 13 dubna 1969 18 března – Josef Bryks účastník československého protinacistického odboje a oběť komunismu † 11 srpna 1957 19 březen – Emil Konečný herec † 23 září 2005 20 března – Karel Vaš soudce a prokurátor vykonstruovaných komunistických soudních procesů † 8 prosince 2012 21 března – Bohumír Martínek voják a příslušník výsadku Bronse † 15 března 1943 23 března – Jaromír Tobola katolický teolog † 18 února 1988 29 března – Kamil Běhounek swingový akordeonista a skladatel † 19 prosince 1983 2 dubna – Miloslav Stehlík dramatik režisér herec a prozaik † 15 července 1994 15 dubna – Karel Otto Hrubý fotograf † 19 července 1998 25 dubna – Karel Lewit český neurolog slovinského původu † 2 října 2014 27 dubna – Jan Rychlík skladatel hudební skladatel † 20 ledna 1964 29 dubna – Zdenek Seydl malíř † 17 června 1978 12 května – František Hanus herec a divadelní režisér † 2 září 1991 17 května – Lenka Reinerová německy píšící spisovatelka † 27 června 2008 25 května – Jaroslav Skála lékař psycholog a bojovník proti alkoholismu † 26 listopadu 2007 29 května – Ladislav Jehlička katolický publicista redaktor a politický vězeň † 11 února 1996 30 května Jan Buchal oběť komunismu † 27 června 1950 Jan Hanč básník a prozaik † 19 července 1963 3 června – Josef Ludl fotbalový reprezentant † 1 srpna 1998 9 června – Karol Mladý voják a velitel výsadku Embassy † 29 prosince 1944 28 června – František Vaňák 13 arcibiskup olomoucký † 14 září 1991 4 července – Jindřich Zahradník československý ekonom a politik † červen 1992 6 července – Tomáš Šalé atlet běžec † 18 srpna 1986 19 července – Rudolf Doležal sochař † 6 září 2002 27 července – Vladimír Klusák klavírista a hudební skladatel † 27 října 1990 13 srpna – Jan Pospíšil právník politický vězeň † září 2010 15 srpna – Ferdinand Knobloch psychiatr 23 srpna – František Vaněk generální vikář pražské arcidiecéze † 20 září 1986 25 srpna – Václav Kindl voják a velitel výsadku Intransitive † 20 května 1944 9 září – Karel Aliger fotograf † 28 května 1984 13 září – Josef Černý voják voják na východní frontě † 10 září 1970 16 září – Helena Hodačová spisovatelka a novinářka † 26 ledna 1998 19 září – Magda Lokvencová herečka a režisérka † 17 ledna 1966 23 září Alfréd Bartoš velitel diverzní skupiny Silver A † 22 června 1942 Karel Kuttelwascher nejúspěšnější český pilot RAF † 17 srpna 1959 24 září – Bohumil Modrý hokejový brankář a politický vězeň † 21 července 1963 4 října – Ladislav Šimůnek československý fotbalový reprezentant † 7 prosince 1969 16 října – Hugo Rosák plochodrážní jezdec † 5 srpna 1982 20 října – Evžen Peřina spisovatel pedagog a překladatel knih ze slovenštiny † 1990 21 října – František Roman Dragoun malíř † 2 července 2005 3 listopadu – Zbyněk Přecechtěl hudební skladatel † 6 října 1996 4 listopadu – Bohumil Vrána divadelní a filmový herec † 14 září 2007 1 prosince – Alexander Heidler český kněz teolog a publicista † 3 srpna 1980 4 prosince Ota Gregor lékař † 24 září 2006 Jaromír Nechanský voják příslušník výsadku Platinium-Pewter † 16 června 1950 11 prosince – Miloš Šolle archeolog † 14 listopadu 2004 15 prosince – Petr Uruba pilot 311 československé bombardovací perutě RAF † 1 března 2009 ? – Jan Šulc reprezentant ve vodním slalomu † 30 května 2001 Svět 1 ledna – Rechavam Amir izraelský voják a diplomat † 4 dubna 2013 3 ledna – Ľudovít Greššo slovenský herec † 8 února 1982 7 ledna Elena Ceaușescu manželka rumunského prezidenta Nicolae Ceaușescu † 25 prosince 1989 Bernard Davis americký biolog † 14 ledna 1994 Paul Keres estonský šachový velmistr † 5 června 1975 11 ledna Bernard Blier francouzský herec † 29 března 1989 Zikmund Schul německý židovský skladatel † 2 června 1944 12 ledna – Pieter Willem Botha prezident Jihoafrické republiky † 31 října 2006 15 ledna – Henri Frans de Ziel surinamský básník † 3 února 1975 17 ledna – Charles F Hockett americký jazykovědec † 3 listopadu 2000 21 ledna – Pietro Rava italský fotbalista † 5 listopadu 2006 22 ledna – Henri Dutilleux francouzský hudební skladatel † 22 května 2013 23 ledna – David Douglas Duncan válečný fotograf 26 ledna – Ted Allan kanadský spisovatel scenárista a herec † 29 června 1995 2 února – Xuân Diệu vietnamský básník † 18 prosince 1985 3 února – Jean Margéot mauricijský kardinál † 17 července 2009 5 února – Ugo Locatelli italský fotbalista † 28 května 1993 9 února – John Lintner americký ekonom † 8 června 1983 11 února – Seweryna Szmaglewska polská spisovatelka † 7 srpna 1992 15 února – Lise London francouzská komunistická odbojářka a aktivistka † 31 března 2012 16 února – Karl Brunner švýcarský ekonom † 9 května 1989 23 února – Toon Kortooms nizozemský spisovatel † 5 února 1999 3 března – Paul Halmos americký matematik † 2 října 2006 4 března Giorgio Bassani italský romanopisec básník a esejista † 13 dubna 2000 Hans Eysenck německo-britský psycholog † 4 září 1997 11 března – Harold Wilson premiér Spojeného království † 24 května 1995 12 března – Jacques Fresco americký multidisciplinární vědec † 1 května 2011 20 března – Pierre Messmer premiér Francie † 29 srpna 2007 26 března – Christian B Anfinsen americký biochemik Nobelova cena za chemii 1972 † 14 května 1995 5 dubna – Gregory Peck americký herec † 12 června 2003 7 dubna – Bianchi Anderloni italský automobilový designér a podnikatel † 7 srpna 2003 10 dubna – Friedrich Heer rakouský kulturní historik † 18 září 1983 11 dubna – Alberto Ginastera argentinský hudební skladatel † 25 června 1983 17 dubna – Sirimavo Bandaranaike ministerská předsedkyně Srí Lanky † 10 října 2000 22 dubna Lee Cronbach americký psycholog † 1 října 2001 Yehudi Menuhin houslový virtuos a dirigent † 12 března 1999 23 dubna – Ivo Lola Ribar partyzán národní hrdina Jugoslávie † 27 listopadu 1943 26 dubna – Werner Bischof švýcarský reportážní fotograf † 16 května 1954 28 dubna – Ferruccio Lamborghini zakladatel firmy Lamborghini † 20 února 1993 29 dubna – Lars Korvald premiér Norska † 4 července 2006 30 dubna – Claude Shannon americký elektronik a matematik † 24 února 2001 1 května – Glenn Ford americký herec † 30 srpna 2006 3 května Pierre Emmanuel francouzský básník † 24 září 1984 Arje Dvorecki izraelský matematik † 8 května 2008 4 května – Jane Jacobsová americko-kanadská novinářka a spisovatelka † 25 dubna 2006 11 května – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 † 17 ledna 2002 12 května – Albert Murray americký spisovatel † 18 srpna 2013 16 května Jenő Fock maďarský komunistický politik předseda Rady ministrů † 22 května 2001 Efrajim Kacir izraelský biochemik a prezident † 30 května 2009 20 května Alexej Petrovič Maresjev legendární sovětský válečný pilot † 19 května 2001 Trebisonda Valla italská olympijská vítězka v běhu na 80 metrů překážek z roku 1936 † 16 října 2006 31 května Felix Rakouský rakouský arcivévoda † 6 září 2011 Bernard Lewis britsko americký historik orientalista a politický komentátor Judy Campbell anglická herečka † 6 června 2004 1 června – Murilo Rubião brazilský spisovatel † 16 září 1991 4 června – Robert F Furchgott americký biochemik Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1998 † 19 května 2009 8 června Luigi Comencini italský filmový režisér a scenárista † 6 dubna 2007 Francis Crick britský molekulární biolog a fyzik Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1953 † 28 července 2004 9 června Jurij Brězan lužickosrbský spisovatel † 12 března 2006 Robert McNamara americký voják a politik † 6 července 2009 14 června Ja'akov Talmon izraelský profesor moderních dějin † 16 června 1980 Georg Henrik von Wright finsko-švédský filozof † 16 června 2003 15 června – Herbert A Simon americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1978 † 9 února 2001 17 června – Luigi Scarabello italský fotbalista † 2 července 2007 23 června – Ernest Wilimowski slezský fotbalista † 30 srpna 1997 24 června John Ciardi americký básník † 30 března 1986 Lidia Wysocka polská herečka † 2 ledna 2006 25 června – Erich Zöllner rakouský historik † 11 prosince 1996 26 června Jicchak Danciger izraelský sochař † 11 července 1977 Virginie Satirová americká terapeutka † 10 září 1988 29 června Runer Jonsson švédský spisovatel † 29 října 2006 Ľudmila Pajdušáková slovenská astronomka † 6 října 1979 1 července Olivia de Havilland americká filmová herečka Lawrence Halprin americký zahradní architekt † 25 října 2009 6 července – J Milton Yinger americký sociolog † 28 července 2011 9 července – Edward Heath předseda britské vlády † 17 července 2005 11 července Alexandr Prochorov sovětský fyzik † 8 ledna 2002 Gough Whitlam premiér Austrálie 12 července – Ljudmila Pavličenková nejúspěšnější ukrajinská odstřelovačka všech dob † 27 října 1974 15 července – Núr Mohammad Tarakí prezident a premiér Afghánistánu † 14 září 1979 18 července Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik † 22 ledna 2002 Vladimír Demichov ruský transplantační chirurg † 22 listopadu 1998 29 července – Charlie Christian americký swingový a jazzový kytarista † 2 března 1942 1 srpna – Fiorenzo Angelini italský kardinál † 22 listopadu 2014 3 srpna – José Manuel Moreno argentinský fotbalista † 26 srpna 1978 6 srpna Richard Hofstadter americký historik † 24 října 1970 Dom Mintoff premiér Malty † 20 srpna 2012 15 srpna – Heinz Oestergaard německý módní návrhář † 10 května 2003 23 srpna – Nils-Olof Franzén švédský spisovatel † 24 února 1997 25 srpna Frederick Chapman Robbins americký pediatr a virolog Nobelova cena za fyziologii a lékařství † 4 srpna 2003 Ethel Stark kanadská houslistka a dirigentka † 16 února 2012 28 srpna – Charles Wright Mills americký sociolog † 20 března 1962 2 září – Adolf Gawalewicz polský právník spisovatel † 11 června 1987 3 září – Trigger Alpert americký jazzový kontrabasista a fotograf † 22 prosince 2013 6 září – Erik Nilsson švédský fotbalista † 9 září 1995 13 září Roald Dahl britský spisovatel † 23 listopadu 1990 Virghil Gheorghiu rumunský diplomat duchovní ortodoxní církve a francouzsky píšící spisovatel † 2 června 1992 14 září – Luis Corvalán generální tajemník Komunistické strany Chile † 21 července 2010 17 září – Jumdžágín Cedenbal mongolský předseda vlády † 24 dubna 1991 23 září – Aldo Moro premiér Itálie † 9 května 1978 27 září – Jizhar Smilansky izraelský spisovatel literární vědec politik † 21 srpna 2006 28 září Peter Finch australský herec † 14 ledna 1977 Olga Vasiljevna Lepešinská sovětská tanečnice a taneční pedagožka † 20 prosince 2008 29 září – Eva Frodl-Kraftová rakouská kunsthistorička 3 října – James Herriot britský veterinář a spisovatel † 23 února 1995 4 října – Vitalij Lazarevič Ginzburg ruský fyzik † 8 listopadu 2009 7 října Joe Evans americký jazzový saxofonista † 17 ledna 2014 Walt Whitman Rostow americký ekonom a politický teoretik † 13 února 2003 9 října – Marcel Lefrancq belgický fotograf † 14 listopadu 1974 10 října – Bernard Heuvelmans francouzský zoolog † 22 srpna 2001 11 října – Torsten Hägerstrand švédský geograf † 4 května 2004 15 října – Jasuji Mijazaki japonský plavec zlato na OH 1932 † 30 prosince 1989 19 října Emil Gilels ruský klavírista † 14 října 1985 Karl-Birger Blomdahl švédský hudební skladatel † 14 června 1968 Endre Vészi maďarský spisovatel a novinář † 9 července 1987 22 října – Roger Stanier kanadský mikrobiolog † 29 ledna 1982 26 října – François Mitterrand prezident Francie † 8 ledna 1996 27 října – Kazimierz Brandys polský spisovatel a scenárista † 11 března 2000 4 listopadu – Nikola Ljubičić jugoslávský partyzán a komunistický politik † 13 dubna 2005 6 listopadu – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák † 12 října 2002 8 listopadu – Peter Weiss německý spisovatel výtvarník a filmový režisér † 10 května 1982 14 listopadu – Martin Kusý slovenský architekt † 24 února 1989 19 listopadu – František Dibarbora slovenský herec † 4 září 1987 20 listopadu Donald T Campbell americký psycholog † 5 května 1996 Charles E Osgood americký psycholog † 15 září 1991 27 listopadu – Roderick Chisholm americký filozof † 19 ledna 1999 28 listopadu Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického † 7 června 2002 Mika Špiljak chorvatský a jugoslávský komunistický politik a státník † 18 května 2007 2 prosince – Nancye Wynneová australská tenistka † 9 listopadu 2001 6 prosince – Józef Stanek polský katolický kněz mučedník blahoslavený † 23 září 1944 8 prosince – Richard Fleischer americký režisér † 25 března 2006 9 prosince Kirk Douglas americký herec Wolfgang Hildesheimer německý spisovatel dramatik grafik a malíř † 21 srpna 1991 11 prosince – Juraj Bartoš slovenský tenista † 4 dubna 1983 15 prosince – Maurice Wilkins anglický molekulární biolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1962 † 5 října 2004 18 prosince – Anselm Strauss americký sociolog † 5 září 1996 19 prosince – Elisabeth Noelle-Neumannová německá socioložka a politoložka † 25 března 2010 24 prosince – Zdenka Cecília Schelingová slovenská řeholnice oběť komunistického teroru blahoslavená † 31 července 1955 25 prosince – Ahmed Ben Bella první prezident nezávislého Alžírska † 11 dubna 2012 28 prosince – Gerard Labuda polský historik † 1 října 2010 ? – Abdul Rahmán Árif irácký premiér † 24 srpna 2007 ? – Ann Mari Falková švédská spisovatelka † 1988 ? – Patrick Ryan anglický prozaik † 1989 ? – David E Scherman americký fotograf † 5 května 1997 ? – Ginger Johnson nigerijský perkusista † 15 července 1975 Úmrtí Česko 1 ledna – František Steiner poslanec Českého zemského sněmu starosta Kolína 12 května 1837 9 ledna – Jan Umlauf český malíř 21 května 1825 13 ledna – František Lützow český šlechtic diplomat historik a spisovatel 21 března 1849 25 ledna – František Xaver Kryštůfek teolog rektor Univerzity Karlovy 28 října 1842 6 února – Karel Jaroslav Maška český archeolog 28 srpna 1851 9 února – Hynek Vojáček český hudební skladatel pedagog a publicista 4 prosince 1825 26 března – Jakub Husník český malíř 29 března 1837 5 dubna – Martin Kříž notář speleolog a archeolog 14 listopadu 1841 12 dubna – Eduard Redlhammer rakouský a český podnikatel a politik 22 února 1829 23 dubna – Karel Zahradník český matematik 16 dubna 1848 24 dubna – Jindřich Šolc advokát politik starosta Prahy 12 září 1841 27 dubna – Karel Preis český chemik rektor ČVUT 20 srpna 1846 5 května – Stanislav Sucharda český sochař 12 listopadu 1866 9 května – Václav Šamánek lékař a organizátor českého národního života na Liberecku 23 října 1846 11 května – Vladimír Srb český právník a politik 19 června 1856 23 května – Vladimír Jindřich Bufka fotograf publicista 16 července 1887 29 května – Jan Otto český nakladatel 8 listopadu 1841 1 června – Vítězslav Houdek český právník a spisovatel 27 července 1856 3 června – Josef Richard Rozkošný český hudební skladatel 21 září 1833 10 června – Václav Frič obchodník s přírodninami a podnikatel 14 března 1839 24 června – František Antonín Zeman pedagog spisovatel redaktor a dramatik 4 května 1838 2 srpna – Vojtěch Bárta český podnikatel a mecenáš 16 listopadu 1867 5 srpna – Ludvík Tošner pedagog překladatel sociální demokrat 27 července 1874 8 srpna – Antonín Mölzer starší český stavitel varhan 30 dubna 1839 17 srpna – Ludvík Holain český duchovní a hudební skladatel 20 srpna 1843 31 srpna – Jan Sedláček architekt a spisovatel 9 února 1848 25 září – Julius Fučík skladatel a dirigent vojenských hudeb 18 července 1872 30 října – František Alois Hora pedagog básník a dramatik 1 srpna 1838 1 listopadu – Franz Thun und Hohenstein politik dlouholetý místodržitel Čech 2 září 1847 15 listopadu – František Ženíšek český malíř 25 května 1849 23 listopadu – Eduard Nápravník český hudební skladatel a dirigent 24 srpna 1839 2 prosince – Jindřich Hanuš Böhm libretista překladatel divadelní a hudební kritik 14 července 1836 12 prosince – Jan Dvořák český lékař a politik 13 května 1849 28 prosince – Hugo Klement Mrázek český hudební skladatel 8 února 1889 31 prosince – Ladislav František Čelakovský mykolog a botanik 3 prosince 1863 Svět 11 ledna – Jacob Hilsdorf německý portrétní fotograf ? 1872 15 ledna Modest Iljič Čajkovskij ruský dramatik operní libretista a překladatel 13 května 1850 Vojtech Alexander slovenský lékař a fyzik 31 května 1857 16 ledna – Illarion Voroncov-Daškov ruský generál a generální guvernér Kavkazu 27 května 1837 26 ledna – Franz Xaver von Schönaich předlitavský generál a politik 27 února 1844 6 února – Rubén Darío nikaragujský básník a diplomat 18 ledna 1867 12 února – Richard Dedekind německý matematik 6 října 1831 19 února – Ernst Mach rakouský teoretický fyzik a filozof původem z Moravy 18 února 1838 20 února – Klas Pontus Arnoldson švédský spisovatel nositel Nobelovy cenu míru 27 října 1844 28 února – Henry James anglický spisovatel 15 dubna 1843 29 února – Fridtjuv Berg švédský politik 20 března 1851 2 března – Alžběta zu Wied rumunská královna a spisovatelka 9 prosince 1843 4 března – Franz Marc německý malíř 8 února 1880 6 března – Vasilij Ivanovič Surikov ruský malíř 12 ledna 1848 12 března – Marie von Ebner-Eschenbachová hraběnka Dubská rakouská spisovatelka 13 září 1830 18 března – Karl Gölsdorf rakouský lokomotivní konstruktér 8 června 1861 22 března – Ferdinand Fellner rakouský architekt 19 dubna 1847 24 března – Enrique Granados španělský hudební skladatel a klavírista 27 července 1867 27 března – August Wieser brněnský starosta 17 května 1847 5 dubna – Maxim Maximovič Kovalevskij ruský právník a historik 8 srpna 1851 8 dubna – Fredrik Idestam finský podnikatel zakladatel společnosti Nokia 28 října 1838 15 dubna – Alfred Cogniaux belgický botanik 7 dubna 1841 19 dubna – Colmar von der Goltz německý a osmanský polní maršál 12 srpna 1843 26 dubna – Pavlo Skoropadskyj ukrajinský politik a vojevůdce 15 května 1873 27 dubna – Gustav Marchet předlitavský pedagog právník a politik 29 května 1846 29 dubna – Jørgen Pedersen Gram dánský matematik 27 června 1850 3 května – Patrick Pearse irský politik spisovatel a revolucionář 10 listopadu 1879 10 května – Robert Emil Kraft německý spisovatel 3 října 1859 11 května Karl Schwarzschild německý fyzik a astronom 9 října 1873 Max Reger německý varhaník klavírista skladatel a dirigent 19 března 1873 12 května – James Connolly irský socialistický politik 5 června 1868 13 května Šolom Alejchem židovský spisovatel 2 března 1859 Clara Louise Kellog americká sopranistka a divadelní ředitelka 9 července 1842 21 května – Artúr Görgey uherský vojevůdce a politik 30 ledna 1818 23 května – Carl Friedrich Mylius německý fotograf 10 ledna 1827 28 května – Ivan Franko ukrajinský spisovatel 27 srpna 1856 30 května – Adolph Frank německý chemik inženýr a podnikatel 29 ledna 1834 5 června – Horatio Kitchener britský maršál 24 června 1850 6 června – Jüan Š'-kchaj čínský politik vojevůdce a císař 16 září 1859 8 června – Luigi Accattatis italský historik 2 listopadu 1838 18 června Helmuth von Moltke mladší německý generál 25 května 1848 Max Immelmann německý stíhací pilot 21 září 1890 23 června – Carleton Watkins americký krajinářský fotograf 11 listopadu 1829 25 června – Thomas Eakins americký výtvarný umělec 25 července 1844 27 června – Ştefan Luchian rumunský malíř 1 února 1868 6 července – Odilon Redon francouzský malíř 22 dubna 1840 15 července – Ilja Iljič Mečnikov ukrajinský lékař nositel Nobelovy ceny za medicínu 16 května 1845 23 července – sir William Ramsay skotský chemik nositel Nobelovy ceny za chemii za objev vzácných plynů 2 října 1852 24 července Adam Clark Vroman americký fotograf 15 dubna 1856 Eugène Anthiome francouzský hudební skladatel 19 srpna 1836 27 července – Karl Klindworth německý skladatel dirigent a klavírní virtuos 25 září 1830 3 srpna – Roger Casement irský básník a revolucionář 1 září 1864 17 srpna Umberto Boccioni italský malíř] a sochař 19 října 1882 Svetozár Hurban-Vajanský slovenský spisovatel a politik 16 ledna 1847 27 srpna – Petar Kočić srbský básník spisovatel a politik 29 června 1877 28 srpna – Johan Oskar Backlund švédský astronom 28 dubna 1846 4 září – José Echegaray y Eizaguirre španělský matematik spisovatel nositel Nobelovy ceny za literaturu 19 dubna 1832 12 září – Henrik Mohn norský astronom oceánograf a meteorolog 16 května 1835 14 září Pierre Duhem francouzský fyzik 10 června 1861 Josiah Royce americký filosof logik a spisovatel 20 listopadu 1855 17 září – Hermann Krone německý fotograf vědec a publicista 14 září 1827 11 října – Ota I Bavorský bavorský král 27 dubna 1848 21 října Karl von Stürgkh předseda předlitavské vlády 30 října 1859 Olindo Guerrini italský básník 14 října 1845 27 října – Adolph Lønborg dánský fotograf 5 září 1835 28 října – Oswald Boelcke německý stíhací pilot 19 května 1891 31 října Chuang Sing čínský politik revolucionář a první vrchní velitel vojenských sil Čínské republiky 25 října 1847 Charles Taze Russell americký kazatel a náboženský reformátor 16 února 1852 12 listopadu – Percival Lowell americký matematik astronom a diplomat 13 března 1855 14 listopadu – Hector Hugh Munro britský spisovatel 18 prosince 1870 15 listopadu – Henryk Sienkiewicz polský spisovatel 5 května 1846 21 listopadu – František Josef I císař Rakouska-Uherska 18 srpna 1830 22 listopadu – Jack London americký spisovatel 12 ledna 1876 23 listopadu – Charles Booth anglický filantrop a sociolog 30 března 1840 24 listopadu – Hiram Stevens Maxim americký vynálezce 5 února 1840 27 listopadu – Émile Verhaeren belgický básník a dramatik 21 května 1855 1 prosince – Karel de Foucauld francouzský kněz a mučedník 15 září 1858 5 prosince – Hans Richter rakouský dirigent 4 dubna 1843 9 prosince – Sóseki Nacume japonský spisovatel básník literární teoretik 9 února 1867 16 prosince – Hugo Münsterberg americký filozof a psycholog 1 června 1863 19 prosince – Alois Beer rakouský fotograf 14 června 1840 21 prosince – Daniel Oliver anglický botanik 6 února 1830 28 prosince – Eduard Strauß rakouský dirigent a skladatel 15 března 1835 29 prosince – Grigorij Jefimovič Rasputin ruský mystik 22 ledna 1869 30 prosince 16 prosince – Grigorij Jefimovič Rasputin ruský mystik s velkým vlivem na rodinu cara Mikuláše II 21 ledna 9 ledna 1869 Hlavy států České království – František Josef I – Karel I Papež – Benedikt XV Království Velké Británie – Jiří V Francouzské království – Raymond Poincaré Uherské království – František Josef I – Karel I Rakouské císařství – František Josef I – Karel I Rusko – Mikuláš II Alexandrovič Belgie – Albert I Belgický Nizozemsko – Vilemína Norsko – Hakon VII Dánsko – Kristián X Švédsko – Gustav V Prusko – Vilém II Pruský Španělsko – Alfons XIII Španělský Portugalsko – Alfons XIII Španělský Itálie – Viktor Emanuel III Turecko – Mehmed V Řecko – Konstantin I Řecký Rumunsko – Ferdinand I Rumunský Bulharsko – Ferdinand I Bulharský USA – Woodrow Wilson Japonsko – Císař Taišó Související články 1916 v letectví Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1916 Národní listy — Národní politika — Lumír — archiv ÚČL AV ČR Zlatá Praha — Humoristické listy — Říšský zákoník česká verze — 1938 MCMXXXVIII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou Události Československo 22 září – pád Hodžovy vlády úřednická vláda generála Syrového 23 září – všeobecná mobilizace československé armády 30 září – Československo postupuje Německu pohraničí tzv Sudety což zapříčinila mnichovská dohoda 2 října – polská armáda začala obsazovat Těšínsko 5 října – po přijetí mnichovské dohody prezident Edvard Beneš abdikoval 8 října – na základě mnichovského diktátu bylo Hlučínsko připojeno přímo k německému Slezsku a stalo se součástí okresu Ratiboř v opolském vládním obvodu říšské provincie Slezsko 20 října – úředně zastavena činnost KSČ v českých zemích Na Slovensku se tak stalo již 9 října 22 října – Beneš odletěl pravidelnou leteckou linkou do Velké Británie 30 listopadu – byl Emil Hácha zvolen prezidentem republiky 1 prosince – zahájili Němci stavbu tzv sudetské autostrády Malá válka mezi Československem a Polskem Lichtenštejnská knížecí rodina přesídlila do Vaduzu Svět 4 února – Adolf Hitler se stal vrchním velitelem německých ozbrojených sil 12 února – Berchtesgadener Abkommen – Rakousko podepsalo s Německem smlouvu Nacisté v Rakousku byli amnestováni jeden nacista se stal členem rakouské vlády Německo zrušilo 1000-Mark-Sperre 11 –13 března – Rakousko bylo anektováno hitlerovským Německem tato skutečnost výrazně snížila obranyschopnost Československa 15 březen – byly popraveny významné osobnosti čtvrtého moskevského procesu např Bucharin Rykov Jagoda Krestinskij 8 srpna – vznik koncentračního tábora Mauthausen-Gusen 11 srpna – vznikla Slovinská akademie věd a umění 29 září – podepsána Mnichovská dohoda 2 listopadu – První vídeňská arbitráž 9 –10 listopadu – Křišťálová noc v Německu Chile Rakousko a Venezuela vystoupily ze Společnosti národů kuomintangské vedení se pokusilo zastavit japonského postup zničením hrází Žluté řeky Vědy a umění rozpuštěna Skupina surrealistů v ČSR uzavřeno Osvobozené divadlo vyroben vrtulník objevena jaderná reakce objeven chemický prvek praseodym O Hahn a F Strassmann objevují u uranu 235 štěpnou reakci Nobelova cena za literaturu Pearl S Bucková za medicínu Corneille Jean François Heymans za objev významu a úlohy mechanismu sinu a aorty při regulaci dýchání za fyziku Enrico Fermi za potvrzení existence nových radioaktivních prvků vytvořených neutronovým ozařováním a s tím spojený objev jaderných reakcí způsobených pomalými neutrony za chemii Richard Kuhn za práce na karotenoidech a vitamínech„ za mír Nansenův mezinárodní úřad pro uprchlíky Oscar za nejlepší režii Leo McCarey za film Nahá pravda v originále The Awful Truth za nejlepší herecký výkon v ženské hlavní roli Bette Davis za film Jezebel za nejlepší výpravu Carl Jules Weyl za film Robin Hood v originále The Adventures of Robin Hood za nejlepší střih Ralph Dawson za film Robin Hood v originále The Adventures of Robin Hood za nejlepší hudbu Erich Wolfgang Korngold za film Robin Hood v originále The Adventures of Robin Hood Narození Česko 1 ledna – Miloš Vojíř český fotograf 2 ledna Bohumil Němeček český boxer olympijský vítěz † 2 května 2010 Stanislav Tereba český sportovní a reportážní fotograf 4 ledna – Karel Pospíšil český filmový a divadelní herec † 11 dubna 2015 6 ledna – Vladimír Bencko český lékař hygienik a epidemiolog 10 ledna – Josef Koudelka fotograf 13 ledna – Václav Větvička český botanik a popularizátor vědy 19 ledna Ivo Mička český novinář a spisovatel † 13 dubna 2012 Richard Rokyta český fyziolog 22 ledna – Vladimír Hrabánek český herec † 21 srpna 2008 23 ledna – Josef Mikoláš československý hokejový brankář † 20 března 2015 29 ledna – Pavel Hofmann český veslař olympionik bronzová medaile na OH 1964 5 února – Ivo Václav Fencl český literární historik a kritik 9 února – Jaroslav Svoboda sklářský výtvarník podnikatel a politik 16 února Zbyšek Pantůček český kabaretní zpěvák † 5 listopadu 1992 Vojtěch Cepl český právník a vysokoškolský pedagog † 21 listopadu 2009 18 února – Ivan Pavlů český archeolog 19 února – Josef Hanzlík básník a autor knih pro děti † 26 ledna 2012 21 února – Jan Seger děkana fakulty informatiky a statistiky VŠE 23 února – Jiří Menzel český režisér herec a spisovatel 26 února – Zdeněk Masopust právní filosof teoretik a politik † 15 března 2012 27 února – Jiří Hanák český novinář 2 března – Břetislav Novák český matematik † 18 srpna 2003 4 března – Vladimír Nadrchal československý hokejový brankář 6 března – Lubomír Malý český violista a hudební pedagog 7 března – Petr Skoumal klavírista a skladatel † 28 září 2014 22 března – Věra Linhartová česká spisovatelka 25 března – Jan Fridrich archeolog † 2007 26 března Jana Hlaváčová herečka Petr Piťha kněz bohemista lingvista politik a pedagog 28 března – Ivan Šlapeta český kameraman 30 března – Milan Tesař český kytarista hudební skladatel a pedagog 3 dubna – Miroslav Tetter český přírodovědec a politik 4 dubna – Miroslav Tejchman český historik 8 dubna – Jarmila Panevová česká jazykovědkyně 11 dubna – Pavel Pípal český divadelní a filmový herec a dabér † 15 prosince 2012 12 dubna – Zbyšek Sion český malíř a grafik 14 dubna Andrej Krob český divadelní scenárista a režisér Petr Nárožný český herec moderátor a bavič 16 dubna Pavel Vrba český básník publicista a písňový textař † 7 září 2011 Jan Rokyta český cimbalista a herec † 22 července 2012 29 dubna – Hynek Bočan český filmový a televizní scenárista a režisér 4 května – Jan Štěrba ministr zahraničního obchodu ČSSR 5 května – Hana Talpová česká herečka a zpěvačka 8 května – Pavel Brom grafik malíř a ilustrátor † 4 června 2009 9 května – Milan Valenta československý atlet-výškař 17 května – Alena Vostrá česká spisovatelka † 15 dubna 1992 18 května – Jan Málek český hudební režizér a skladatel 20 května – Stanislav Křeček český právník a politik 22 května – Milan Špůrek český geolog astrolog a publicista 24 května Ladislav Šmíd československý hokejový obránce Josef Wagner mladší malíř grafik architekt 27 května – Lubor Dohnal český dramaturg a scenárista 28 května – Rudolf Matys český básník literární redaktor 29 května – Ivan Brož diplomat překladatel a spisovatel literatury faktu † 24 dubna 2012 5 června – Jan Steklík český výtvarník 6 června – Vladimír Jiránek ilustrátor kreslíř a scenárista a režisér animovaných filmů † 6 listopadu 2012 7 června – Vlasta Štěpová česká ekonomka a politička 8 června – Zdena Palková česká fonetička 11 června – Petr Kostka herec 13 června – Přemek Podlaha český moderátor a publicista † 23 prosince 2014 18 června – Miroslav Stoniš český spisovatel 21 června – Petr Velkoborský fotograf 8 července – Karel Sklenář český archeolog a popularizátor vědy 11 července Petr Herrmann český filmový a divadelní herec Jiří Krampol český herec a moderátor 14 července Jana Petrů česká zpěvačka † 6 května 1990 Lilian Malkina česká herečka původem z estonské rodiny 18 července – Josef Rusek zoolog a ekolog 21 července – František Dostál český reportážní a dokumentární fotograf 28 července – Dušan Uhlíř český historik 30 července – Jiří Třešňák český politik a lékař 3 srpna Ludmila Jandová malířka kreslířka grafička a ilustrátorka † 20 října 2008 Vladimír Kopecký český fyzik plazmatu 19 srpna – Věra Galatíková herečka a dabérka † 21 prosince 2007 20 srpna – Miroslav Raab český chemik a popularizátor vědy 30 srpna – Bohumil Žemlička malíř † 2 října 2013 2 září – Zdeněk Thoma český fotograf publicista a cestovatel 3 září – Jiří Šašek disident signatář Charty 77 † 22 listopadu 1990 6 září – Karel Benetka grafik a malíř 7 září Milena Dvorská česká herečka † 22 prosince 2009 Petr Hořejš český publicista scenárista spisovatel 12 září – Hana Preinhaelterová česká bengalistka anglistka spisovatelka a překladatelka 22 září – Vladimír Plešinger cestovatel autor cestopisných knih hydrogeolog 23 září Václav Babula český lékař textař básník a literát † 1 února 2008 Vilém Holáň český informatik a politik ministr obrany ČR 29 září – Milan Togner český historik umění † 28 listopadu 2011 30 září – Jan Holinka český sochař a malíř † 15 ledna 2009 6 října – Luboš Zajíček český jazzový trumpetista-kornetista 8 října – Jan J Novák český básník 9 října – Eva Pátková překladatelka 10 října Miroslav Mlynář sochař malíř medailer a šperkař Ladislav Soldán český literární historik a kritik Vladimír Knybel amatérský archeolog a fotograf † 17 srpna 2014 11 října Jiřina Pokorná česká varhanice a hudební pedagožka † 19 září 2010 Ivan M Havel vědecký pracovník bratr prezidenta Václava Havla 23 října – Zdeňka Hledíková česká archivářka a historička 2 listopadu – Miloslav Havlíček český matematik fyzik a pedagog 10 listopadu – Jiří Gruša básník prozaik diplomat a politik † 28 října 2011 11 listopadu – Josef Odložil český atlet-běžec držitel stříbrné olympijské medaile † 10 září 1993 13 listopadu – Ludmila Seefried-Matějková česká sochařka a malířka 23 listopadu – Josef Šmajs filozof a spisovatel 25 listopadu – Jan Šolc vysokoškolský učitelobčanský aktivista a politik 28 listopadu – Zdeněk Klanica český archeolog † 29 července 2014 29 listopadu – Andrej Gjurič český psycholog a politik 4 prosince – Milan Elleder lékař a profesor patologie † 25 září 2011 9 prosince Otto Urban český historik † 7 května 1996 Pavel Dias fotograf 18 prosince – Marie Schenková česká historička umění 19 prosince – Karel Svoboda český skladatel † 28 ledna 2007 25 prosince – Ladislav Svoboda český politik a lékař 29 prosince – Jiří Nikodým ministr financí České republiky ? – Pavel Seifter český historik Svět 1 ledna Fuád Masúm prezident Iráku Frank Langella americký herec italského původu Jean Lorrah americká spisovatelka sci-fi Carlo Franchi přezdívaný Gimax italský automobilový závodník 4 ledna – Halina Górecka polská sprinterka olympijská vítězka 5 ledna Juan Carlos I král španělský Ngũgĩ wa Thiong'o keňský spisovatel 6 ledna Larisa Šepiťková ruská filmová režisérka † 2 července 1979 Mario Rodríguez Cobos argentinský spisovatel † 16 září 2010 Adriano Celentano italský zpěvák písničkář herec a filmový režisér Jozef Golonka slovenský hokejista československý reprezentant 7 ledna Paul Revere americký varhaník † 4 října 2014 Roland Topor francouzský výtvarník a spisovatel † 16 dubna 1997 8 ledna – Jevgenij Něstěrenko ruský operní pěvec 10 ledna Donald Ervin Knuth americký informatik Helmut Kyrieleis německý archeolog Frank Mahovlich kanadský hokejista 13 ledna Daevid Allen australský básník skladatel kytarista zpěvák † 13 března 2015 Jean Cabut francouzský karikaturista † 7 ledna 2015 14 ledna Morihiro Hosokawa premiér Japonska Allen Toussaint americký zpěvák klavírista hudební producent a skladatel 18 ledna – Anthony Giddens britský sociolog 23 ledna – Anatolij Marčenko ruský politický vězeň a spisovatel † 8 prosince 1986 24 ledna – Julius Hemphill americký jazzový saxofonista † 2 dubna 1995 25 ledna Vladimir Vysockij ruský písničkář herec a básník † 25 července 1980 Etta Jamesová americká rhythm and bluesová zpěvačka † 20 ledna 2012 27 ledna – Jimmie Smith americký jazzový bubeník 29 ledna Samuele Bacchiocchi spisovatel z řad církve Adventistů sedmého dne a teolog † 20 prosince 2008 Kai Hermann německý novinář a spisovatel 30 ledna – Islom Karimov prezident Uzbekistánu 31 ledna – Beatrix Nizozemská královna Nizozemska 1 února – Jimmy Carl Black americký bubeník a zpěvák † 1 listopadu 2008 3 února – Antonio Maria Vegliò italský kardinál 7 února – Petar Gligorovski makedonský malíř fotograf režisér a scenárista animovaných filmů † 4 prosince 1995 11 února Jevgenij Majorov ruský hokejista † 10 prosince 1997 Mohammed Gammoudi tuniský olympijský vítěz v běhu na 5000 metrů Boris Majorov ruský hokejista 13 února – Elena Antalová slovenská redaktorka dramatička a osvětová pracovnice 18 února – Louis-Marie Billé francouzský kardinál † 25 března 1962 19 února Rika Zaraï izraelská zpěvačka a spisovatelka Čhökji Gjalcchän desátý tibetský pančhenlama † 21 ledna 1989 20 února – Paolo Romeo italský kardinál 22 února – Karin Dorová německá herečka 23 února Paul Morrissey americký filmový režisér Milan Sládek slovenský herec – mim choreograf režisér 25 února Viktor Kosičkin sovětský rychlobruslař olympijský vítěz † 30 března 2012 Diane Baker americká herečka a producentka Herb Elliott australský atlet olympijský vítěz 28 února – Mike Wofford americký jazzový klavírista 4 března – Angus MacLise americký hudebník básník herec † 21 června 1979 5 března – Lynn Margulisová americká bioložka † 22 listopadu 2011 6 března Francesco Coccopalmerio italský kardinál Joel Meyerowitz americký reportážní fotograf 7 března David Baltimore americký mikrobiolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1975 Albert Fert francouzský fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 2007 9 března – Roy Brooks americký jazzový bubeník † 15 listopadu 2005 10 března – Dave Alexander americký bluesový klavírista a zpěvák † 8 ledna 2012 11 března – Viktor Konovalenko sovětský hokejový brankář † 20 února 1996 14 března – Glauber Rocha brazilský filmový režisér dokumentarista herec a spisovatel † 22 srpna 1981 15 března Dick Higgins anglický hudební skladatel a básník † 25 října 1998 Charles Lloyd americký jazzový saxofonista a flétnista 17 března Rudolf Nurejev ruský tanečník † 6 ledna 1993 Keith O'Brien skotský kardinál 20 března – Sergej Petrovič Novikov ruský matematik 23 března – Dave Pike americký jazzový vibrafonista 24 března David Irving britský spisovatel a amatérský historik Steve Kuhn americký jazzový klavírista Vojtech Majling slovenský fotograf a sběratel lidové slovesnosti 26 března Anthony James Leggett britský fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku 2003 Jicchak Perec izraelský politik a rabín 29 března Laco Déczi slovenský jazzový trumpetista hudební skladatel a malíř Manuel Monteiro de Castro portugalský kardinál 30 března – Klaus Schwab německý ekonom 2 dubna – Booker Little americký jazzový trumpetista a hudební skladatel † 5 října 1961 7 dubna Spencer Dryden americký rockový bubeník † 11 ledna 2005 Freddie Hubbard americký jazzový trumpetista † 29 prosince 2008 Pete La Roca americký jazzový bubeník † 20 listopadu 2012 8 dubna – Kofi Annan ghanský diplomat sedmý generální tajemník OSN 9 dubna – Viktor Černomyrdin ministerský předseda Ruské federace † 3 listopadu 2010 10 dubna – Denny Zeitlin americký jazzový klavírista skladatel a profesor psychiatrie 11 dubna – Kurt Moll německý operní zpěvák 13 dubna – Eddie Marshall americký jazzový bubeník † 7 září 2011 15 dubna – Claudia Cardinalová italská divadelní a filmová herečka 16 dubna – Rudolf Sloboda slovenský spisovatel † 6 října 1995 18 dubna Günter Schubert německý herec † 2 ledna 2008 Stanley Fish americký literární a právní teoretik Hal Galper americký jazzový klavírista 20 dubna – Betty Cuthbertová australská atletka čtyřnásobná olympijská vítězka 21 dubna Eddie King americký bluesový kytarista zpěvák a skladatel † 14 března 2012 Eileen Barkerová britská socioložka 23 dubna – Milena Vukoticová italská divadelní a filmová herečka a tanečnice 25 dubna – John Davies velšský historik † 16 února 2015 26 dubna Manuel Blum venezuelský informatik Duane Eddy americký rock and rollový kytarista a skladatel 27 dubna – Dušan Hanák slovenský filmový scenárista režisér fotograf a pedagog 28 dubna – Madge Sinclairová jamajsko-americká herečka † 20 prosince 1995 29 dubna Bernard Madoff americký podnikatel bývalý předseda burzy NASDAQ Klaus Voormann německý grafik hudebník a producent Joan Peters americká spisovatelka † 6 ledna 2015 30 dubna Juraj Jakubisko slovenský filmový režisér scenárista i kameraman Larry Niven americký autor science fiction 5 května Jerzy Skolimowski polský režisér scenárista dramatik a herec † ? Adolf Scherer slovenský fotbalista československý reprezentant 10 května Joe Moretti skotský kytarista † 9 února 2012 Manuel Santana španělský tenista 11 května – Alžbeta Barthová slovenská herečka † 23 února 2004 12 května Andrej Alexejevič Amalrik ruský disident spisovatel a publicista † 12 listopadu 1980 Jimmy Hastings britský saxofonista flétnista a klarinetista Ayaz Mütəllibov prezident Ázerbájdžánu 13 května Ross Tompkins americký jazzový klavírista † 30 června 2006 Giuliano Amato premiér Itálie Eberhard Schoener německý dirigent a hudební skladatel 15 května – Mireille Darcová francouzská divadelní a filmová herečka a režisérka 16 května – Ivan Sutherland americký vědec v oboru počítačová grafika 19 května Herbie Flowers britský baskytarista Vladimír Strnisko slovenský režisér dramaturg a vysokoškolský pedagog Lovro Šturm slovinský politik a právník 20 května – Stien Baasová-Kaiserová nizozemská rychlobruslařka olympijská vítězka 21 května – Urs Widmer švýcarský spisovatel a překladatel † 2 dubna 2014 23 května – Daniel Humair švýcarský jazzový bubeník a malíř 25 května – Raymond Carver americký spisovatel a básník † 2 srpna 1988 1 června – Carlo Caffarra italský kardinál 5 června – Karin Balzerová německá sprinterka olympijská vítězka 8 června – Angelo Amato italský salesián a římskokatolický kardinál 9 června – Eje Thelin švédský jazzový pozounista a skladatel † 18 května 1990 10 června – Violetta Villas polská zpěvačka † 5 prosince 2011 13 června – Elo Havetta slovenský režisér † 3 února 1975 15 června Jesús María Pereda španělský fotbalista † 27 září 2011 Tony Oxley britský jazzový bubeník 16 června Torgny Lindgren švédský spisovatel Joyce Carol Oatesová americká spisovatelka básnířka a dramatička 18 června – Don Harris americký rock and rollový houslista zpěvák a kytarista † 30 listopadu 1999 19 června Charles Gwathmey americký architekt † 3 srpna 2009 Margret Nissen německá fotografka 24 června – Abulfaz Elčibej prezident Ázerbájdžánu † 22 srpna 2000 25 června – Alexandre Chorin americký matematik 27 června – Jonathan Riley-Smith britský historik 28 června – Leon Panetta ředitel Ústřední zpravodajské služby CIA 30 června – William Mills americký olympijský vítěz v běhu na 10 000 m 2 července – C Kumar N Patel indický fyzik a elektrotechnik 4 července Mike Mainieri americký jazzový vibrafonista hudební producent a skladatel Bill Withers americký soulový zpěvák kytarista a klavírista 7 července – Jan Assmann německý egyptolog a religionista 8 července Bob Alcivar americký hudebník skladatel a dirigent Vojtech Masný slovenský fotbalista reprezentant Československa 10 července Lee Morgan americký jazzový trumpetista † 19 února 1972 Paul Andreu francouzský architekt 13 července – Myroslav Skoryk ukrajinský hudební skladatel pedagog a hudební vědec † ? 14 července – Moše Safdie izraelsko-kanadský architekt a urbanista 18 července Ian Stewart skotský klávesista a zakladatel skupiny The Rolling Stones † 12 prosince 1985 Paul Verhoeven nizozemský režisér scenárista a filmový producent 20 července Alexej Jurjevič German ruský režisér scenárista a herec † 21 února 2013 Diana Rigg anglická herečka 20 července – Natalie Wood americká herečka † 29 listopadu 1981 21 července – Claudio Rendina italský spisovatel umělecký kritik básník novinář 23 července – Götz George německý herec 26 července – Joanne Brackeen americká jazzová klavíristka skladatelka 27 července – Gary Gygax americký tvůrce a designér herních systémů † 4 března 2008 28 července Alberto Fujimori prezident Peru Luis Aragonés španělský fotbalista a trenér † 1 února 2014 30 července Vjačeslav Ivanov sovětský skifař zlatá medaile na OH Bernd Rabehl německý sociolog a politolog 1 srpna – Paddy Moloney irský hudebník 4 srpna Hayes Jones americký olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek Simon Preston britský varhaník dirigent a cembalista 7 srpna – Giorgetto Giugiaro italský průmyslový designér 9 srpna – Leonid Kučma prezident Ukrajiny 14 srpna – Jacques Rouffio francouzský režisér 15 srpna Janusz A Zajdel polský jaderný fyzik a spisovatel žánru science fiction † 19 července 1985 Keith Morris anglický fotograf † 17 června 2005 16 srpna – András Balczó maďarský reprezentant v moderním pětiboji olympijský vítěz 19 srpna Rod Laver australský tenista Diana Muldaurová americká herečka Hermann Nitsch rakouský výtvarník 20 srpna Jean-Loup Chrétien první francouzský kosmonaut Andrej Končalovskij ruský scenárista a režisér 21 srpna – Kenny Rogers americký zpěvák kytarista klavírista fotograf herec a producent 23 srpna – Viva americká herečka 24 srpna – David Freiberg americký hudebník 25 srpna – Frederick Forsyth britský spisovatel a novinář 27 srpna – Ivan Kamenec slovenský historik a vysokoškolský pedagog 28 srpna – Paul Martin premiér Kanady 29 srpna – Ludwig Wenzler německý římskokatolický teolog 2 září – Giuliano Gemma italský herec † 1 října 2013 7 září – Alexej Jakovlevič Červoněnkis sovětský a ruský matematik † 22 září 2014 8 září – José Augusto Torres portugalský fotbalista † 3 září 2010 11 září – Perry Anderson britský historik a politický filozof marxistické orientace 13 září – Janusz Głowacki polský prozaik dramatik fejetonista 14 září – Tiziano Terzani italský reportér novinář a publicista † 28 července 2004 17 září – Perry Robinson americký jazzový klarinetista 20 září – Eric Gale americký jazzový kytarista † 25 května 1994 21 září – Norbert Conrads německý historik a germanista 22 září Dean Reed americký zpěvák písničkář herec režisér scenárista a politický aktivista † 13 června 1986 Derek Jacobi britský herec 23 září – Romy Schneider rakouská herečka † 29 května 1982 28 září – Ray Warleigh australský saxofonista a flétnista 29 září Wim Kok nizozemský politik Michael Stürmer německý historik 30 září – Alan Hacker britský klarinetista † 16 dubna 2012 3 října Eddie Cochran americký zpěvák a skladatel † 17 dubna 1960 Johnny Rebel americký zpěvák country 8 října – Bronislovas Lubys litevský velkopodnikatel průmyslník a politik † 23 října 2011 9 října – Heinz Fischer rakouský spolkový prezident 15 října – Eugen Nosko německý fotograf a novinář 16 října – Nico německá hudebnice zpěvačka herečka modelka a skladatelka 17 října – Ann Haydonová-Jonesová britská tenistka 20 října – Wanda Jacksonová americká rockabilly a country zpěvačka 22 října – Christopher Lloyd americký herec 24 října Venedikt Vasiljevič Jerofejev sovětský spisovatel † 11 května 1990 Odean Pope americký jazzový saxofonista 25 října – Eduard Vorobjov poslední velitel sovětských vojsk v Československu 26 října – Richard Goldstone jihoafrický právník 28 října – Bernadette Lafont francouzská divadelní a filmová herečka † 25 července 2013 29 října – Ellen Johnsonová-Sirleafová 24 prezidentka Libérie 1 listopadu – Marcel Rüedi švýcarský horolezec † 25 září 1986 2 listopadu Pat Buchanan americký konzervativní spisovatel a politik Sofie Řecká královna Španělska 5 listopadu – Joe Dassin americko-francouzský zpěvák kytarista a hudební skladatel † 20 srpna 1980 8 listopadu – Stéphane Audranová francouzská herečka 11 listopadu Ants Antson sovětský rychlobruslař olympijský vítěz Wu I místopředsedkyně vlády Čínské lidové republiky 12 listopadu – Warren Bernhardt americký jazzový klavírista 16 listopadu – Robert Nozick americký filozof a politolog † 23 ledna 2002 17 listopadu – Gordon Lightfoot kanadský písničkář a skladatel 18 listopadu – Vladimír Lvovič Levi ruský lékař-psychiatr a spisovatel 24 listopadu – Willy Claes belgický politik generální tajemník NATO 25 listopadu – Daniel Katz finský humorista 28 listopadu – Tom Regan americký filozof 29 listopadu – Michel Duchaussoy francouzský divadelní a filmový herec † 13 března 2012 30 listopadu – Tomislav Ivančić chorvatský kněz spisovatel zakladatel hagioterapie 1 prosince Carlos Garnett panamsko-americký jazzový saxofonista Sandy Nelson americký bubeník 5 prosince – JJ Cale americký zpěvák skladatel a hudebník † 26 července 2013 6 prosince – Patrick Bauchau belgický herec 7 prosince – Marty Thau americký hudební producent a manažer † 13 února 2014 8 prosince František Gregor slovenský hokejista československý reprezentant † 10 března 2013 John Agyekum Kufuor prezident Ghany 11 prosince – McCoy Tyner americký jazzový pianista 13 prosince – Alvin Curran americký hudebník a hudební skladatel 14 prosince – Leonardo Boff brazilský teolog a spisovatel 15 prosince – Fred Anton Maier norský rychlobruslař olympijský vítěz 16 prosince – Liv Ullmannová norská herečka a režisérka 17 prosince Carlo Little anglický rockový bubeník † 6 srpna 2005 Peter Snell novozélandský atlet olympijský vítěz 18 prosince – Chas Chandler anglický hudební producent a hudebník † 17 července 1996 22 prosince – Sergej Viktorovič Michejev ruský letecký inženýr 26 prosince – Mirko Kovač chorvatský srbský i černohorský spisovatel † 19 srpna 2013 28 prosince Alexander Young skotský kytarista zpěvák a baskytarista † 4 srpna 1997 Alexander Horváth slovenský fotbalista československý reprezentant 29 prosince – Jon Voight americký herec držitel Oscara 31 prosince – Atje Keulenová-Deelstraová nizozemská rychlobruslařka a maratónská bruslařka † 22 února 2013 ? – Dan Bahat izraelský archeolog ? – Piotr Bednarski polský básník a prozaik ? – Muki Cur izraelský spisovatel pedagog a historik ? – Jo Menell jihoafrický filmový režisér ? – Vladimir Sjomin ruský novinářský fotograf ? – John Davies velšský historik † 16 února 2015 ? – Herman Daly americký ekologický ekonom Úmrtí Česko 2 ledna – Josef Jedlička rektore ČVUT 25 července 1868 5 ledna – Karel Baxa primátor Prahy předseda Ústavního soudu 24 června 1862 24 ledna – Vilibald Mildschuh český ekonom a statistik 11 prosince 1878 27 ledna – Otakar Nájemník československý politik 3 dubna 1872 31 ledna – Alois Provazník český varhaník a hudební skladatel 9 ledna 1856 2 února Karel Loevenstein český průmyslník a manažer 24 července 1885 Friedrich Adler pražský německy píšící básník 13 února 1857 8 února Josef Vaňásek český kriminalista listopad 1877 Josef Grus český kreslíř propagátor turistiky 2 srpna 1869 18 února – František Josef Thomayer zahradní architekt 3 března 1856 25 února Julie Reisserová hudební skladatelka a básnířka 9 října 1888 Václav Štolba československý politik 27 ledna 1869 12 března – Otokar Fischer český literární historik divadelní kritik a teoretik překladatel dramaturg básník a dramatik 20 květen 1883 7 dubna – Pavel Julius Vychodil katolický kněz spisovatel a překladatel 18 dubna 1862 14 dubna – József Törköly československý politik maďarské národnosti 1 ledna 1878 15 dubna – Jan Vilímek český ilustrátor a malíř 1 ledna 1860 24 dubna – František Udržal československý ministerský předseda 3 ledna 1866 28 dubna – Franz Křepek sudetoněmecký politik 15 ledna 1855 3 května – Josef Mayer československý politik německé národnosti 9 dubna 1877 8 května – František Mojžíšek český hudebník 13 května 1862 21 května – Erdmann Spies československý politik německé národnosti 18 listopadu 1862 22 května – Augustin Popelka český právník a politik 25 dubna 1854 24 května – Josef Záruba-Pfeffermann československý architekt a politik 12 března 1869 29 května Mirko Eliáš český herec 13 srpna 1899 Jaroslav Bradáč český hudební skladatel 17 července 1876 Bohuš Kianička československý politik slovenské národnosti 12 září 1875 7 června – Josef Souček český evangelický teolog 10 října 1864 12 června – Antonín Adamovský československý politik 24 dubna 1857 16 června – Alois Šefl horník anarchosyndikalista novinář a spisovatel 29 listopadu 1874 20 června – Josef Štýbr lékař a překladatel 29 dubna 1864 23 června – Adam Chlumecký český básník a spisovatel 7 ledna 1854 3 července – Alois Václav Horňanský moravský učitel vinařský buditel 23 srpna 1871 4 července – Julius Brach český šachista 9 ledna 1881 12 července – František Soukal kněz básník a spisovatel 20 července 1866 20 července – Josef Drahoňovský český sochař 27 března 1877 9 srpna – Antonín Dostálek skladatel a klavírista 28 září 1882 12 srpna – Václav Klement knihkupec zakladatel automobilky Laurin & Klement 16 října 1868 16 srpna Andrej Hlinka slovenský kněz a politik 27 září 1864 Augustin Němejc český malíř 15 března 1861 Jan Březina polární letec oběť komunismu 5 ledna 1914 17 srpna – František Sís československý politik a novinář 15 září 1878 21 srpna – Jan Jursa autor slabikářů a učebnic češtiny 27 srpna 1853 24 srpna – Jan Jiří Rückl sklářský průmyslník politik a publicista 12 května 1900 25 srpna – Jiří Janda ornitolog a zakladatel Zoologické zahrady v Praze 24 dubna 1865 17 září Franz Spina československý politik německé národnosti 5 října 1868 Antonín Benjamin Svojsík český pedagog a zakladatel českého skautingu 5 září 1876 22 září – Otakar Kodeš český učitel a vlastenec 3 června 1904 25 září – Bruno Weigl moravský hudební vědec a skladatel 16 června 1881 1 října – Jan Nepomuk II ze Schwarzenbergu kníže šlechtického rodu Schwarzenbergů 29 května 1860 3 října – Arnošt Hrad hrdina československé armády 5 dubna 1914 5 října – František Tomášek československý politik 12 března 1869 7 října – Leopold Bauer slezský architekt 1 září 1872 8 října – Josef Kořenský český cestovatel a fotograf 26 července 1847 12 října – Karel Groš starosta Prahy 21 února 1865 25 října – Jaromír Šotola český voják letec 2 března 1918 27 října – Rudolf Pánek odborový funkcionář a politik ? 1872 30 října – Josef Reyzl československý novinář a politik německé národnosti 21 listopadu 1874 3 listopadu – Antonín Klášterský básník a překladatel 25 září 1866 6 listopadu Jan Stavěl světící biskup olomoucké diecéze 13 dubna 1869 Josef Richard Vilímek český vydavatel 14 září 1860 8 listopadu Konstantin Bušek kreslíř řezbář a publicista 8 ledna 1861 Svatoslav Štěpánek sériový vrah 25 prosince 1911 13 listopadu – Bohuslav Kozák malíř 28 října 1903 17 listopadu – Sándor Herz československý politik maďarské národnosti 5 prosince 1875 19 listopadu – František Josef z Auerspergu český podnikatel 20 října 1856 20 prosince – Artuš Scheiner malíř 28 října 1863 24 prosince – Lev Skrbenský z Hříště arcibiskup 12 června 1863 25 prosince Karel Čapek český spisovatel 9 leden 1890 Gustav Mazanec československý politik 29 července 1873 prosinec – František Fuksa právník a divadelní ředitel 2 února 1859 ? – Josef Dresler československý politik 1878 ? – Josef Klečák československý politik 1872 ? – Franz Peer poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu a starosta Dyjákovic 1853 Svět 8 ledna – Christian Rohlfs německý expresionistický malíř 22 listopadu 1849 14 ledna – Anatolij Nikolajevič Pepeljajev ruský vojenský velitel 15 června 1891 17 ledna – William Henry Pickering americký astronom 15 února 1858 19 ledna – Branislav Nušić srbský spisovatel 8 října 1864 21 ledna – Georges Méliès francouzský filmový režisér 8 prosince 1861 23 ledna – Albertson Van Zo Post kubánský šermíř dvojnásobný olympijský vítěz 1904 1866 28 ledna – Anton Lampa rakouský fyzik 17 ledna 1868 6 února – Marianne von Werefkinová ruská malířka 10 září 1860 10 února – Alexandr Jakovlevič Arosev ruský spisovatel politik a diplomat 25 května 1890 12 února – Pavel Petrovič Trubeckoj ruský sochař 15 února 1866 19 února – Edmund Landau německý matematik 14 února 1877 21 února George Ellery Hale americký astronom 29 června 1868 George Charles Beresford anglický portrétní fotograf 10 července 1864 24 února – Thomas Gann irský archeolog 13 května 1867 1 března – Gabriele d'Annunzio italský spisovatel 12 března 1863 10 března Wilhelm Ressel rakouský spisovatel 8 ledna 1852 Ahn Chang-Ho aktivista v hnutí za nezávislost Koreje 9 října 1878 15 března Nikolaj Ivanovič Bucharin bolševický revolucionář politik a spisovatel 9 října 1888 Alexej Rykov sovětský politik 25 února 1881 Nikolaj Krestinskij bolševický revolucionář sovětský politik a diplomat 13 října 1883 Genrich Jagoda velitel NKVD iniciátor moskevských procesů 7 listopadu 1891 16 března – Emil Fey rakouský vicekancléř 23 března 1886 18 března – Lidija Aleksejevna Čarská ruská spisovatelka a divadelní herečka 31 ledna 1875 21 března – John Bates Clark americký ekonom 26 ledna 1847 23 března Friedrich Rittelmeyer evangelický teolog 5 října 1872 Joseph Knaffl americký výtvarný a portrétní fotograf 9 října 1861 27 března Friedrich Leo von Rottenberger rakouský zahradník a zahradní architekt 3 září 1872 William Stern americký psycholog a filozof 29 dubna 1871 28 března – Čeng Siao-sü čínský politik diplomat a umělec 2 dubna 1860 31 března – Emma Barton anglická fotografka 5 října 1872 10 dubna – Joe "King" Oliver americký kornetista tzv král jazzu 19 prosince 1885 12 dubna – Fjodor Ivanovič Šaljapin operní pěvec-basista 13 února 1873 13 dubna – Grey Owl kanadský spisovatel 18 září 1888 14 dubna – Edmund Blum rakouský lékař a spisovatel 9 září 1874 15 dubna – César Vallejo peruánský spisovatel 16 března 1892 21 dubna Boris Andrejevič Pilňak ruský spisovatel 11 října 1894 Muhammad Iqbal indický básník filozof a politik 9 listopadu 1877 27 dubna Hugo Schmölz německý fotograf 21 ledna 1879 Edmund Husserl německý filozof 8 dubna 1859 28 dubna – Edward Mandell House americký diplomat a politik 26 července 1858 4 května – Carl von Ossietzky německý pacifista držitel Nobelovy ceny za mír 3 října 1889 18 května – Hans Behn-Eschenburg generální ředitel Oerlikonských strojíren 10 ledna 1864 26 května Rafael Arnáiz Barón španělský trapista architekt a katoliský světec 9 kvetna 1911 John Jacob Abel americký biochemik a farmakolog 19 května 1857 28 května – Miguel Fleta španělský operní tenor 1 prosince 1893 1 června – Ödön von Horváth rakouský dramatik a spisovatel 9 prosince 1901 3 června – John Flanagan americký trojnásobný olympijský vítěz v hodu kladivem 9 ledna 1873 5 června – Mikuláš Galanda slovenský malíř 4 května 1895 11 června – Lajos Tihanyi maďarský a francouzský malíř 29 října 1885 13 června – Charles Edouard Guillaume francouzsko-švýcarský fyzik nositel Nobelovy ceny 15 února 1861 14 června – William Wallace Campbell americký astronom 11 dubna 1862 15 června – Ernst Ludwig Kirchner německý expresionistický malíř 6 května 1880 25 června – Nikolaj Sergejevič Trubeckoj ruský jazykovědec a etnolog 15 dubna 1890 4 července Suzanne Lenglenová francouzská tenistka 24 května 1899 Otto Bauer rakouský politik představitel a teoretik austromarxismu 5 září 1881 10 července Alexander Zaid sionistický aktivista a vojenský organizátor v Palestině 1886 Marie Edinburská rumunská královna 29 října 1875 24 července – Carlos Reyles uruguayský romanopisec 30 října 1868 25 července – Franz I z Lichtenštejna lichtenštejnský kníže 28 srpna 1853 26 července – Dmitrij Grigorovič ruský a sovětský letecký konstruktér 25 ledna 1883 28 července – Józef Unszlicht ruský revolucionář polského původu 31 prosince 1879 29 července Pavel Dybenko sovětský voják a politik 16 února 1889 Jan Berzin šéf sovětské vojenské rozvědky 13 listopadu 1889 30 července – Alexander Eig izraelský botanik 1894 2 srpna – Jakov Jurovskij věznitel a popravčí ruského cara Mikuláše II 19 června 1878 7 srpna – Konstantin Sergejevič Stanislavskij ruský divadelní pedagog 17 ledna 1863 9 srpna – Leo Frobenius německý antropolog a archeolog 29 června 1873 12 srpna – Ludwig Borchardt německý egyptolog 5 října 1863 15 srpna – Nicola Romeo italský konstruktér a majitel firmy Alfa Romeo 28 dubna 1876 16 srpna Robert Johnson americký bluesový muzikant 8 května 1911 Andrej Hlinka slovenský katolický kněz a politik 27 září 1864 25 srpna – Alexandr Kuprin ruský spisovatel tatarského původu 7 září 1870 28 srpna – Valerian Pavlovič Pravduchin ruský spisovatel 2 února 1892 29 srpna Frigyes Karinthy maďarský spisovatel 24 června 1887 Béla Kun maďarský komunistický politik 20 února 1886 6 září – Alfons Bourbonský následník španělského trůnu v letech 1907–1931 10 května 1907 9 září – Pjotr Aršinov ruský revolucionář 26 července 1887 13 září – Samuel Alexander britský filozof 6 ledna 1859 15 září – Thomas Wolfe americký spisovatel 3 října 1900 17 září – Nikolaj Kondratěv sovětský ekonom 4 března 1896 19 září – Reginald Brooks-King velšský lukostřelec a olympionik 1861 3 října – Viktor Kosenko ukrajinský hudební skladatel klavírista a pedagog 23 listopadu 1896 4 října – Nikolaj Vladimirovič Někrasov ruský novinář esperantista 18 prosince 1900 5 října – Maria Faustyna Kowalska polská katolická světice 25 srpna 1905 12 října – Kirill Vladimirovič Ruský ruský velkokníže 12 října 1876 17 října Karl Kautsky německý socialistický politik 18 října 1854 Aleksander Michałowski polský klavírista a skladatel 5 května 1851 19 října Boris Stěpanovič Žitkov ruský sovětský spisovatel 11 září 1882 Arsen Karađorđević srbský a jugoslávský princ 17 dubna 1859 24 října – Ernst Barlach německý sochař 2 ledna 1870 1 listopadu – Francis Jammes francouzský básník a prozaik 2 prosince 1868 9 listopadu Ernst vom Rath německý diplomat 3 června 1909 Vasilij Konstantinovič Bljucher sovětský voják a politik 19 listopadu 1890 10 listopadu – Mustafa Kemal Atatürk turecký vojevůdce a státník 1881 11 listopadu – Mary Mallonová první americká přenašečka břišního tyfu 23 září 1869 14 listopadu – Hans Christian Gram dánský bakteriolog 13 září 1853 15 listopadu – André Blondel francouzský fyzik 28 srpna 1863 17 listopadu – Ante Trumbić chorvatský politik 17 května 1864 20 listopadu Maud z Walesu norská královna 26 listopadu 1869 Lev Šestov ruský spisovatel a filosof 13 února 1866 21 listopadu – Leopold Godowsky americký klavírista hudební skladatel 13 února 1870 23 listopadu – Erik Werenskiold norský malíř a ilustrátor 11 února 1855 11 prosince – Christian Lous Lange norský historik a politolog 17 září 1869 15 prosince George R Lawrence americký fotograf 24 února 1868 Valerij Čkalov sovětský letec 2 února 1904 24 prosince – Bruno Taut německý architekt 4 května 1880 25 prosince – Theodor Fischer bavorský architekt 28 května 1862 27 prosince – Osip Mandelštam ruský básník překladatel literární vědec 15 ledna 1891 ? – Albert Aublet francouzský akademický malíř 18 ledna 1851 ? – Charles Henry Currier americký portrétní fotograf 1851 ? – Domenico Anderson italský fotograf 1854 ? – Vasilij Nikolajevič Devjatnin ruský esperantista 1862 ? – William Shelton náčelník indiánského kmene Snohomišů 1869 ? – Ebenezer Teichelmann australský lékař horolezec a fotograf 1859 Hlavy státu Evropa Československo – Edvard Beneš Emil Hácha Druhá republika Německo – Adolf Hitler Sovětský svaz – Stalin papež – Pius XII Litva – Antanas Smetona Asie Japonsko – Císař Šówa Související články 1938 v letectví Externí odkazy Digitalizované noviny a časopisy z roku 1938 Národní listy — Národní politika — Lumír — archiv ÚČL AV ČR 1972 MCMLXXII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou Události Československo Mezi toky řek Úpa a Metuje jižně od České Skalice v okrese Náchod ve Východočeském kraji byla dokončena a napuštěna vodní nádrž Rozkoš která je pro svoji rozlohu přes 10 km² nazývána také jako „Východočeské moře Příprava stavby byla zahájena již v roce 1951 avšak po roce byla ukončena a opětovně se rozjela až v roce 1964 Je napájena přivaděčem vody z řeky Úpy pod Babiččiným údolím a duplicitním přivaděčem z Metuje odtok je zajištěn prostřednictvím Rozkošského potoka do řeky Metuje v prostoru obce Velká Jesenice Celkové náklady na výstavbu dosáhly bezmála 100 mil Kčs 1 ledna – Bylo výrazně rozšířeno území hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy Ze Západoslovenského kraje okr Bratislava – vidiek byly připojeny Podunajské Biskupice Vrakuňa Devín Devínská Nová Ves Záhorská Bystrica Čunovo Jarovce a Rusovce Bratislava tak dosáhla dnešního územního rozsahu 27 ledna – V letadle Jugoslávských aerolinií let JAT 367 na lince Stockholm – Bělehrad explodovala po 16 hodině nálož a stroj se zřítil do prostoru obce Srbská Kamenice v okrese Děčín Na místě zahynulo 27 cestujících a členů posádky Neštěstí přežila letuška Vesna Vulovićová která se stala jedinou osobou na světě přeživší pád z výšky přes 10 km K umístění nálože se přihlásila chorvatská organizace národního odporu Ustaša 7 – 22 dubna – V Praze se konalo Mistrovství světa v ledním hokeji na němž mužstvo Československa získalo zlatou medaili 18 dubna – Únosci Karel Doležal a Antonín Lerch se zmocnili letadla Slovair na lince Praha – Mariánské Lázně a pod pohrůžkou zastřelení a odpálení výbušniny donutili piloty letadla změnit směr letu do Norimberka Během únosu postřelil Karel Doležal prvního z pilotů Po přistání v Norimberku se cestující i členové posádky vrátili zpět do Československa únosci byli v Německu odsouzeni k 7 letům odnětí svobody a později získali v NSR politický azyl 3 května – V Otrokovicích na Zlínsku byla při příležitosti výročí osvobození města Rudou armádou otevřena nová pneumatikárna n p Rudý říjen Závod který vznikl na ploše 13 ha měl mít dostatečnou kapacitu pro zásobování Československa kvalitními tehdy nedostatkovými pneumatikami Slavnostního otevření se při příležitosti své návštěvy Jihomoravského kraje zúčastnil také generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák 31 května – 1 června – Na zámku na Dobříši byl ustaven prorežimně orientovaný Svaz českých spisovatelů Do jeho čela byl jmenován Jan Kozák 8 června – Skupina 10 lidí ve snaze emigrovat do západního Německa unesla letadlo na lince Mariánské Lázně – Praha Při únosu jeden z pachatelů zastřelil kapitána letadla Ján Mičicu Skupina si poté hrubým násilím na druhém pilotovi vynutila přistání ve Weidenu Mimořádná brutalita činu vyvolala opovržení i v západních zemích Německé úřady všechny účastníky zatkly hlavní organizátor a vrah Lubomír Adamica se 14 ledna 1973 oběsil ve vazbě červenec – srpen – Probíhaly soudní procesy se 47 představiteli domácí opozice kteří byli dohromady odsouzeni k 118 letům odnětí svobody 26 srpna – V Bratislavě byl při příležitosti blížícího se výročí SNP uveden do provozu Most Slovenského národního povstání který se stal významnou dominantou města Otevření se zúčastnil také generální tajemník ÚV KSČ bratislavský rodák Gustáv Husák spolu s nejvyššími představiteli Komunistické strany Slovenska Součástí architektonicky hodnotného mostu je vyhlídková kavárna umístěná na vrcholu pylonu mostu ve výšce 85 m nad úrovní vozovky Po mostě je vedena významná čtyřproudová silniční komunikace spojující centrum Bratislavy s největším sídlištěm v Petržalce 12 – 16 září – Na území ČSSR proběhlo vojenské cvičení armád států Varšavské smlouvy pod názvem Štít 72 27 – 30 září – Na 1 sjezdu SSM v Praze byl kladen zvýšený důraz na aktivní zapojení mládeže do pomoci národnímu hospodářství 5 října – V New Yorku se uskutečnilo první kolo jednání o československo – amerických vztazích které vedli ministři zahraničí ČSSR a USA – Bohuslav Chňoupek a William P Rogers 16 října – Po 36 letech byl ukončen provoz nejstarší trolejbusové sítě Československa v Praze Důvodem bylo naplňování nové koncepce pražské MHD která počítala s páteřním systémem metra doplněným zejména autobusovou dopravou Argumentem pro zrušení byla také zastaralost sítě a tehdy ještě levná sovětská nafta která ekonomicky zvýhodňovala autobusovou doprava Poslední trolejbus dojezdil na lince 51 od Strahovského stadionu přes Karlovo náměstí na Orionku 24 října – V Jaslovských Bohunicích okr Trnava na západním Slovensku byla zprovozněna první jaderné elektrárna v ČSSR Jednalo se o experimentální reaktor označovaný A1 vyrobený ve spolupráci ČSSR a SSSR Palivem reaktoru byl kovový uran moderátorem štěpné reakce těžká voda a chladícím médiem oxid uhličitý Budování jaderné elektrárny trvalo více než 14 let – od srpna 1958 13 – 14 prosince – Federální shromáždění přijalo zákon o zvýšení přídavků na děti a zavedení novomanželských půjček Zároveň došlo k razantnímu nárůstu bytové výstavby Jednalo se o úspěšná populační opatření – v následujících letech byla zaznamenána rekordní porodnost – vrcholu dosáhla v roce 1974 kdy se na území České socialistické republiky narodilo přes 195 tisíc dětí Svět 1 ledna – Kurt Waldheim se stal generálním tajemníkem OSN 4 ledna – Za 395 dolarů se začala prodávat první vědecká kalkulačka HP-35 značky Hewlett-Packard 7 ledna – Při havárii letadla společnosti Iberian Airlines na ostrově Ibiza zahynulo 104 cestujících 9 ledna – V Hongkongu zničil požár loď RMS Queen Elizabeth 13 ledna – Při vojenském převratu v Ghaně je svržen premiér Kofi Abrefa Busia 14 ledna – V Dánsku nastupuje na trůn královna Markéta II 20 ledna – Pákistánský prezident Zulfikár Alí Bhutto oznámil začátek budování jaderného programu 25 ledna – První afroameričanka Shirley Chisholm ohlásila kandidaturu na prezidentku USA 30 ledna – Pákistán vystoupil z Commonwealthu Znovu vstoupil v roce 1989 31 ledna – Na nepálský trůn nastoupil král Biréndra 3 února – Začaly zimní olympijské hry v Sapporu poprvé v Asii 5 února – Americké letecké společnosti zahajují povinné kontroly cestujících i zavazadel 15 února – V Ekvádoru byl sesazen prezident José María Velasco Ibarra 17 února – Počet vyrobených modelů Volkswagen Brouk dosáhl 15 007 034 tedy více než Ford model T 18 února – V Kalifornii byl zrušen trest smrti 21 února – Sovětská bezpilotní meziplanetární sonda Luna 20 přistála na Měsíci 21 února – Prezident USA Richard Nixon zahájil osmidenní návštěvu Číny při které se setkal s Mao Ce-tungem 22 února – Dopravní letadlo Lufthansy bylo uneseno a zadržováno v Adenu Za pasažéry je zaplaceno výkupné 16 000 000 marek 23 února – Levicová aktivistka Angela Davisová byla propuštěna z vězení 26 února – Sonda Luna 20 přistála na zemi a přivezla 55 g měsíční půdy 1 března – Římský klub vydává zprávu Meze růstu 2 března – Pioneer 10 odstartoval k Jupiteru 2 března – Jean-Bédel Bokassa se stal prezidentem Středoafrické republiky 26 března – Pod lavinou na hoře Fudži zahynulo 19 horolezců 10 dubna – V íránské provincii Fárs zahynulo okolo 5 000 lidí při zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy stupnice 16 dubna – Odstartovala loď Apollo 16 5 května – Při havárii letadla společnosti Alitalia zahynulo u Palerma 115 lidí 7 května – Parlamentní volby v Itálii 13 května – Při požáru nočního klubu v Osace zahynulo 115 lidí 15 května – Okinawa se po 27 letech okupace USA vrátila Japonsku 22 května – Podle nové ústavy se Cejlon přejmenoval na Srí Lanku 26 května – Richard Nixon s Leonidem Iljičem Brežněvem v Moskvě podepsali Smlouvu o antibalistických raketách 26 května – V Novém Jižním Walesu je založen národní park Willandra 1 června – Znárodnění iráckého ropného průmyslu 1 června – Nabyla platnost SALT I 15 června – 200 km západně od Galapág se po útoku kosatek dravých potopila jachta Lucette 17 června – Počátek aféry Watergate – 5 mužů bylo zatčeno v sídle Demokratické strany ve Washingtonu 18 června – Při nehodě letadla Hawker Siddeley Trident v Londýně zemřelo 118 lidí 26 června – Kuba se stala členem RVHP 18 července – Anvar as-Sádát odesílá 20 000 sovětských poradců z Egypta 21 července – Krvavý pátek – Irská republikánská armáda nechala v Belfastu explodovat 22 bomb a zabila 9 lidí a 130 zranila 22 července – Veněra 8 přistála na Venuši 23 července – USA vypustily družici Landsat 1 která byla určena k podrobnému snímkování Země 12 srpna – Poslední vojenské jednotky USA byly staženy z Vietnamu 14 srpna – Při havárii dopravního letadla Iljušin v Berlíně zemřelo 156 cestujících 16 srpna – Pokus o státní převrat v Maroku 26 srpna – Začaly letní olympijské hry v Mnichově 5 září – Mnichovský masakr – arabskou teroristickou skupinou Černé září bylo v Mnichově zastřeleno 11 izraelských sportovců 14 září – Západní Německo a Polsko obnovují diplomatické vztahy 18 září – Bylo dáno do provozu metro v Sao Paulu 26 září – V Norsku se 56% občanů odmítlo v referendu stát členem Evropského hospodářského společenství 30 září – Byl otevřen most na ostrov Öland 2 října – Dánsko s Grónskem se bez Faerských ostrovů stalo členem Evropského hospodářského společenství 13 října – Při nehodě letadla Iljušin II-62 zemřelo v Moskvě 176 cestujících 13 října – Let Fuerza Aérea Uruguaya 571 – Uruguayské letadlo se zřítilo v Andách a 16 cestujících přežívalo 72 dnů při čekání na pomoc Kvůli přežití se uchýlili ke kanibalismu 16 října – Demokratický kongresman Hale Boggs se s letadlem ztratil nad Aljaškou a přes důkladné pátrání nebyl nikdy nalezen 17 října – Královna Alžběta II navštívila Jugoslávii 25 října – Do FBI jsou jako agenti poprvé přijímány ženy 28 října – Poprvé vzlétl Airbus A300 29 října – Teroristická skupina Černé září unesla Boeing 727 společnosti Lufthansa a požadovala propuštění tří teroristů kteří se podíleli na Mnichovském masakru 7 listopadu – V amerických prezidentských volbách Richard Nixon porazil demokratického kandidáta George McGoverna K volbám přišlo 55% voličů – nejméně od roku 1948 28 listopadu – Ve Francii byl naposled vykonán trest smrti 3 prosince – Při nehodě letadla na ostrově Tenerife zemřelo 165 cestujících 5 prosince – Australským premiérem se stal Gough Whitlam a jako první krok ve funkci nařídil stáhnout všechny australské pracovníky z vietnamské války 14 prosince – Apollo 17 – Eugene Cernan se jako poslední člověk ve 20 století prochází po povrchu Měsíce 14 prosince – Willy Brandt je podruhé zvolen německým kancléřem 16 prosince – Portugalská armáda zabila 400 domorodců v mosambickém Tete 19 prosince – Apollo 17 přistálo na Zemi 23 prosince – Při zemětřesení v nikaragujské Managui zemřelo 5 000-12 000 lidí 24 prosince – Švédský premiér Olof Palme přirovnal bombardování severní Vietnamu k nacistickým masakrům USA přerušili diplomatické styky se Švédskem Založena společnost SAP Zákaz DDT v USA V Sierra Leone nalezen diamant Hvězda Sierry Leone Grónsko a Dánsko se staly členy Evropského společenství V Maastrichtu bylo uvedeno do provozu první mezinárodní středisko řízení horního letového provozu UAC Upper Area Control Centre Mezinárodní rok knihy International year of the book Zahájen vývoj ICBM LGM-118 Peacekeeper Vědy a umění 7 – 19 prosince – Poslední let programu Apollo Apollo 17 úspěšně přistává na Měsíci a vrací se zpět na Zemi ARPANET rozšířena na cca 20 směrovačů a 50 počítačů použit protokol NCP Network Control Protocol Zahájení používání elektronické pošty zaveden zavináč Publikována studie Meze růstu Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – John Bardeen Leon Cooper John Robert Schrieffer Nobelova cena za chemii – Christian B Anfinsen Stanford Moore William H Stein Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Gerald M Edelman Rodney R Porter Nobelova cena za literaturu – Heinrich Böll Nobelova cena míru – Cena neudělena finanční část vložena do zvláštního fondu Nobelovy ceny míru Nobelova cena za ekonomii – Kenneth Arrow John Hicks Narození Československo 12 ledna – Radim Jančura český podnikatel majitel firmy Student Agency 15 února – Jaromír Jágr český hokejista 18 února – Vendula Svobodová prezidentka nadace Kapka naděje 15 března – Jan Holna český architekt 17 března – Markéta Hrubešová česká herečka 18 března – David Macháček český architekt 30 března – Karel Poborský český fotbalista 31 března – Žaneta Fuchsová česká dětská herečka 6 dubna – David Švehlík český herec 8 dubna – Sabina Laurinová česká herečka 14 dubna – Roman Vojtek český herec 21 dubna – Stano Šimor český skladatel a hudební producent 27 dubna – Lenka Vlasáková česká herečka 11 května – Tomáš Dvořák český atlet vícebojař 11 května – Jiří Vejdělek český režisér 18 května – Sabina Remundová česká herečka 24 května – Viktor Ujčík český hokejista 8 června – Jaroslav Rudiš český spisovatel 4 července – Tomio Okamura český podnikatel a politik 20 července – Jozef Stümpel slovenský hokejista 26 července – Saša Rašilov mladší český herec 28 července – Alena Antalová slovenská herečka 18 srpna – Petra Špindlerová česká herečka 29 srpna – Radek Bejbl český fotbalista 30 srpna – Pavel Nedvěd český fotbalista 3 září – Martin Straka český hokejista 10 října – Nguyen Phuong Thao vietnamská fotografka působící v Česku 16 listopadu – Martin Altrichter český hokejista 7 prosince – Dara Rolins slovenská zpěvačka 8 prosince – Pavel Vostřák český hokejista 15 prosince – Ester Janečková česká herečka a moderátorka Svět 17 února – Taylor Hawkins americký hudebník 17 února – Billie Joe Armstrong zpěvák a kytarista skupiny Green Day 7 března – Isabelle Faustová německá houslistka 3 dubna – Jennie Garth americká filmová herečka a režisérka 21 dubna – Severina Vučković chorvatská zpěvačka 5 května – Devin Townsend kanadský hudebník a producent 2 červen – Wentworth Miller americký herec 25 června – Sajf al-Islám Kaddáfí de facto premiér libyjské džamáhíríje 28 červen – Ngô Bảo Châu vietnamský matematik 1 srpna – Thomas Woods americký historik 3 srpna – Sandis Ozoliņš lotyšský hokejista 6 září – China Miéville britský spisovatel fantasy 20 září – Victor Ponta rumunský politik a premiér 21 září – Liam Gallagher britský hudebník člen skupiny Oasis 16 října – Darjus Kasparajtis ruský hokejista 17 října – Eminem americký hip hopový zpěvák 21 listopadu – Ejal Ran izraelský tenista 26 listopadu – Chris Osgood kanadský hokejový brankář 1 prosince – Norbert Wójtowicz polský historik a římskokatolický teolog 10 prosince – Brian Molko zpěvák a kytarista skupiny Placebo 25 prosince – Adam Wielomski polský publicista Úmrtí Česko 6 ledna – Karel Bakeš stavební inženýr spisovatel a překladatel 12 ledna 1888 8 ledna – Ján Ursíny československý politik ministr odbojář 11 října 1896 13 ledna – František Čáp český režisér 7 prosince 1913 18 ledna – Bohumil Turek motocyklový a automobilový závodník 26 května 1901 20 ledna – Josef Dobiáš český historik a klasický filolog 26 září 1888 26 ledna Václav Majer československý ministr předseda exilové ČSSD 22 ledna 1904 František Smolík český herec 23 ledna 1891 30 ledna – Karel Boleslav Jirák český skladatel hudební pedagog a dirigent 28 ledna 1891 31 ledna – Pavel Roman československý krasobruslař 25 ledna 1943 9 února – Ludvík Krejčí český generál 17 srpna 1890 19 února – Josef Macek československý ekonom a politik 13 září 1887 21 února – Antonín Jemelka český kněz a malíř 8 října 1896 22 února – Karel Skoupý 12 biskup brněnský 30 prosince 1886 27 února – Alois Král speleolog 30 července 1877 7 března Otto Jírovec parazitolog 31 ledna 1907 Jan Weiss český spisovatel 10 května 1892 9 března – Josef Moucha entomolog 7 dubna 1930 17 března – Karel Balling skladatel český hudební skladatel 17 prosince 1889 19 března Josef Grus architekt 19 října 1893 Karel Bíbr český architekt projektant a stavitel 1 listopadu 1887 František Klátil československý politik 5 června 1905 20 března – Albert Pek český folklorista dirigent a hudební skladatel 21 října 1893 29 března – František Bílek český hipolog 16 prosince 1885 31 března – Hana Mašková československá krasobruslařka 26 září 1949 4 dubna – Anna Polmanová-Preclíková sbormistryně a dirigentka 28 března 1895 5 dubna – Vítězslav Lederer uprchlík z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau 6 března 1904 8 dubna – Josef Nepomucký československý politik ministr československých vlád 12 října 1897 10 dubna – Jiří Toman fotograf ilustrátor a knižní grafik 22 března 1924 14 dubna Marie Burešová herečka 1 listopadu 1907 Ján Bečko československý politik člen exilových vlád 16 listopadu 1889 16 dubna František Penc ministr hornictví vlád Československa a diplomat 7 února 1921 Rudolf Deyl starší český herec 6 dubna 1876 26 dubna – Eva Adamcová divadelní herečka a překladatelka 1895 12 května – František Michálek Bartoš historik archivář a vysokoškolský pedagog 5 dubna 1889 23 května – Kamil Bednář český básník a překladatel 4 července 1912 24 května – Josef Hlisnikovský entomolog 12 února 1905 10 června – Josef Hlouch 9 biskup českobudějovický 26 března 1902 19 června – Otakar Šimůnek komunistický politik ministr 23 října 1908 22 června – Jiří John malíř a ilustrátor 6 listopadu 1923 25 června – Jan Matulka americký malíř českého původu 7 listopadu 1890 26 června – Alfréd Piffl český architekt 13 června 1907 27 června – Leopolda Dostalová česká herečka 23 ledna 1879 22 července – Pavel Bořkovec hudební skladatel 10 června 1894 26 července – Karel Husárek československý generál ministr veřejných prací 31 ledna 1893 27 července – Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi rakouský šlechtic s československým občanstvím spisovatel a politik 16 listopadu 1894 11 srpna – Jaroslav Pešán voják a příslušník výsadku Platinum – Pewter 28 ledna 1912 20 srpna – Drahomír Kolder československý politik 29 prosince 1925 22 srpna – Karel Štipl sochař architekt a sklářský výtvarník 21 ledna 1889 28 srpna – Bohuslav Kratochvíl politik a diplomat 21 října 1901 9 září – Josef Bohumil Souček teolog biblista 12 května 1902 10 září – Vojtěch Bořivoj Aim český hudební skladatel 13 dubna 1886 14 září – Jaroslav Helfert muzeolog 27 září 1883 18 září – Bohuslav Fuchs český architekt 24 března 1895 2 října – František Mrázek Dobiáš evangelický teolog překladatel a pedagog 2 března 1907 4 října – Jan Roth český kameraman 10 listopadu 1899 17 října – František Gel český novinář 18 září 1901 1 listopadu – Milada Smolíková česká divadelní a filmová herečka 18 října 1891 3 listopadu – Ladislav Hosák český historik 5 června 1898 5 listopadu – Lubor Bárta český hudební skladatel 8 srpna 1928 6 listopadu – Richard Wiesner český malíř 6 července 1900 8 listopadu – Rudolf Šmejkal československý fotbalový reprezentant 14 ledna 1915 11 listopadu – Zdeněk Gina Hašler herec a režisér 31 října 1909 18 listopadu – Eduard Oliva generální vikář litoměřické diecéze 19 července 1905 21 listopadu – Karel Hába český hudební skladatel sbormistr violista a pedagog 21 května 1898 25 listopadu – Karl Ernstberger český architekt německé národnosti 25 září 1887 29 listopadu – Josef Kubíček český malíř sochař a řezbář 13 března 1890 6 prosince – Josef Kurz jazykovědec literární historik a překladatel 3 února 1901 27 prosince – Jan Berlík český pěvec-tenorista 24 května 1892 30 prosince – T Svatopluk český prozaik a malíř 25 října 1900 31 prosince – Josef Toman český nevidomý klavírista varhaník a hudební skladatel 15 dubna 1894 ? – Jaroslav Ignác Čížek brigádní generál legionář 1891 Svět 1 ledna Eberhard Wolfgang Möller německý nacistický spisovatel 6 ledna 1906 Maurice Chevalier francouzský a americký herec tanečník a šansoniér 12 září 1888 14 ledna – Frederik IX dánský král 11 března 1899 15 ledna – Daisy Ashfordová anglická spisovatelka 7 dubna 1881 23 ledna – Big Maybelle americká zpěvačka 1 května 1924 27 ledna Richard Courant německý matematik 8 ledna 1888 Mahalia Jackson americká gospelová zpěvačka 26 října 1911 28 ledna – Dino Buzzati italský spisovatel 16 října 1906 31 ledna Matvěj Vasiljevič Zacharov sovětský generál 17 srpna 1898 Fritiof Nilsson Piraten švédský humoristický spisovatel 4 prosince 1895 Mahéndra nepálský král 11 června 1920 6 února – Emil Maurice zakládající člen NSDAP osobní strážný řidič i přítel Adolfa Hitlera 19 ledna 1897 9 února – Nikolaj Ivanovič Krylov velitel strategických raketových sil Sovětské armády 29 dubna 1903 11 února – Colin MacLeod americký genetik 28 ledna 1909 19 února – Lee Morgan americký jazzový trumpetista 10 července 1938 20 února – Maria Göppert-Mayer americká fyzička německého původu Nobelova cena 1963 28 června 1906 22 února – Paul Grüninger švýcarský policejní důstojník nositel titulu Spravedlivý mezi národy 27 října 1891 26 února – Josef Sapir izraelský politik 27 ledna 1902 28 února – Viktor Barna maďarský stolní tenista 24 srpna 1911 8 března – Erich von dem Bach-Zelewski nacistický generál válečný zločinec 1 března 1899 9 března – Ja'akov Herzog izraelský rabín právník a diplomat 21 března 1921 16 března – Franjo Lučić chorvatský skladatel a varhaník 31 března 1889 27 března – M C Escher nizozemský umělec 17 června 1898 2 dubna – Tošicugu Takamacu učitel bojových umění 10 března 1887 6 dubna – Heinrich Lübke prezident Spolkové republiky Německo 14 října 1894 8 dubna – Marian Bielicki polský spisovatel 5 června 1920 12 dubna – C W Ceram německý novinář a spisovatel 20 ledna 1915 15 dubna – Frank Knight americký ekonom 7 listopadu 1885 16 dubna – Jasunari Kawabata japonský spisovatel nositel Nobelovy ceny za literaturu 14 června 1899 27 dubna – Kwame Nkrumah první prezident Ghany 21 září 1909 29 dubna – Ntaré V poslední král Burundi 2 prosince 1947 2 května – J Edgar Hoover první ředitel americké agentury FBI 1 ledna 1895 3 května – Leslie Harvey skotský kytarista 13 září 1944 5 května – Reverend Gary Davis americký bluesový zpěvák kytarista a skladatel 30 dubna 1896 9 května – Nikolaj Dmitrijevič Jakovlev sovětský vojevůdce maršál dělostřelectva 31 prosince 1898 10 května – Otto Isakower rakouský psychiatr a psychoanalytik 2 června 1899 14 května – Romas Kalanta litevský národní hrdina 22 února 1953 28 května – Eduard VIII britský panovník 23 června 1894 30 května Aharon Kacir izraelský chemik 15 září 1914 Watchman Nee čínský křesťanský kazatel a spisovatel 4 listopadu 1903 7 června – Jean Merrien francouzský mořeplavec a spisovatel 3 června 1905 9 června Róbert Pobožný biskup neilenský apoštolský administrátor rožňavský 30 května 1890 Rudolf Belling německý sochař 26 srpna 1886 12 června Ludwig von Bertalanffy rakouský biolog a filosof 19 září 1901 Edmund Wilson americký spisovatel 8 května 1895 Saul Alinsky americký organizátor občanské společnosti a teoretik aktivismu 30 ledna 1909 30 června – Guy Chapman britský historik a spisovatel 11 září 1889 7 července Athenagoras I 268 ekumenický patriarcha konstantinopolský 6 dubna 1886 Talal I jordánský král 26 února 1909 10 července – Lovie Austin americká klavíristka 19 září 1887 11 července – Jevgenij Babič sovětský hokejista 7 ledna 1921 14 července – Vilém Stanovský divizní generál čs Letectva oběť komunismu 27 března 1896 19 července – Helge Roswaenge dánský tenorista 29 srpna 1897 21 července Džigme Dordže Wangčhug bhútánský dračí král 2 května 1928 Ralph Craig americký sprinter olympijský vítěz 21 června 1889 22 července – Max Aub španělský spisovatel 2 června 1903 25 července – Leonid Jengibarov sovětský arménsko-ruský scenárista herec klaun a mim 15 března 1935 31 července Paul-Henri Spaak premiér Belgie předseda Evropského parlamentu předseda OSN a generální tajemník NATO 25 ledna 1899 Alfons Gorbach kancléř Rakouska v letech 1961–1964 2 září 1898 Ernst Fischer rakouský marxistický spisovatel literární vědec a politik 3 července 1899 4 srpna – Ján Jamnický slovenský herec režisér scenárista 20 května 1908 7 srpna – Christian Hansen generál Wehrmachtu 10 dubna 1885 8 srpna – Andrea Feldman americká herečka 1 dubna 1948 9 srpna – Ernst von Salomon německý spisovatel a atentátník 25 září 1902 11 srpna – Max Theiler jihoafrický lékař-virolog Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1951 30 ledna 1899 13 srpna – Carl Malmsten švédský designér nábytku 7 prosince 1888 14 srpna – Jules Romains francouzský spisovatel 26 srpna 1885 23 srpna – Arthur Russell britský olympijský vítěz na 3000 metrů překážek 13 března 1886 28 září – Władysław Langner polský generál 18 června 1896 30 září – Edgar G Ulmer americký filmový režisér 17 září 1904 7 října – Erik Eriksen premiér Dánska 20 listopadu 1902 8 října – Ivan Antonovič Jefremov sovětský paleontolog a spisovatel 22 dubna 1908 10 října – Kenneth Essex Edgeworth irský astronom 26 února 1880 17 října – Jiří Karadjordjević srbský korunní princ 27 srpna 1887 18 října – Edward Cook americký olympijský vítěz ve skoku o tyči 27 listopadu 1889 19 října – Saíd bin Tajmúr sultán Maskatu a Ománu 13 srpna 1910 26 října – Igor Sikorskij letecký konstruktér 25 května 1889 1 listopadu – Ezra Pound americký básník 30 října 1885 4 listopadu – George Campbell kanadský hráč lakrosu olympijský vítěz 1 února 1878 6 listopadu – Billy Murcia americký rockový bubeník 9 října 1951 11 listopadu – Berry Oakley americký baskytarista 4 dubna 1948 12 listopadu – Rudolf Friml americký pianista a skladatel českého původu 2 prosince 1879 13 listopadu – Arnold Jackson britský atlet olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů 5 dubna 1891 15 listopadu – William Ross Ashby britský kybernetik 6 září 1903 18 listopadu – Danny Whitten americký zpěvák kytarista a hudební skladatel 8 května 1943 22 listopadu – Kójó Okada japonský fotograf 31 srpna 1895 25 listopadu Hans Scharoun německý architekt 20 září 1893 Henri Coandă rumunský letecký konstruktér 7 června 1886 1 prosince – Antonio Segni premiér a prezident Itálie 2 února 1891 3 prosince – Bill Johnson americký jazzový kontrabasista 10 srpna 1872 4 prosince – Kadiš Luz izraelský politik ministr předseda Knesetu 10 ledna 1895 13 prosince – Leslie Poles Hartley anglický spisovatel 30 prosince 1895 16 prosince – Ferdinand Čatloš ministr národní obrany slovenského státu 7 října 1895 20 prosince – Günter Eich německý spisovatel 1 února 1907 21 prosince Zora Jesenská slovenská spisovatelka 3 května 1909 Paul Hausser německý generál 7 října 1880 22 prosince – Mkrtič Armen arménský prozaik 27 prosince 1906 23 prosince – Andrej Nikolajevič Tupolev sovětský letecký konstruktér 10 listopadu 1888 26 prosince – Harry S Truman 33 americký prezident 8 května 1884 27 prosince – Lester B Pearson kanadský historik státník a diplomat Nobelovu cenu míru 1957 23 dubna 1897 ? – Hildegarde Hoyt Swiftová americká spisovatelka 1890 Hlavy států Evropa Československo – prezident Ludvík Svoboda SFR Jugoslávie – Josip Broz Tito Bulharská LR – Todor Živkov Maďarská lidová republika – János Kádár generální tajemník MSDS Rumunsko – Nicolae Ceaușescu Rakousko – Franz Jonas NDR – Erich Honecker Generální tajemník SED Willi Stoph předseda státní rady NSR Willy Brandt kancléř Gustav Heinemann prezident Polská lidová republika Edward Gierek Litevská SSR – Antanas Sniečkus Sovětský svaz předseda prezidia Nejvyššího sovětu Nikolaj Viktorovič Podgornyj de facto první tajemník KSSS Leonid Iljič Brežněv Francie – prezident Georges Pompidou Španělsko – Francisco Franco Dánsko král Frederik IX královna Markéta II Vatikán – papež Pavel VI Ostatní Japonsko – Císař Šówa Čína – úřadující předseda ČLR Tung Pi-wu USA – prezident Richard Nixon OSN UN – Kurt Waldheim Reference Externí odkazy 1990 MCMXC byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím Události Československo 1 ledna – Město Zlín se vrátilo ke svému původnímu jménu v období let 1949–1989 oficiálně neslo název Gottwaldov 1 ledna – Prezident republiky Václav Havel vyhlásil všeobecnou amnestii 1 února – Zanikla Státní bezpečnost 7 února – Byla zrušena Národní fronta – organizace která v období vlády jedné strany sdružovala hnutí a svazy které se mohly podílet na vládě únor – Na pozvání prezidenta Václava Havla přijel do Prahy Tändzin Gjamccho Byla to první návštěva dalajlámy v Československu a v českých zemích vůbec 26 února – Prezident ČSSR Václav Havel a nejvyšší představitel SSSR Michail Gorbačov podepsali v Moskvě dohodu upravující vztahy mezi oběma zeměmi Ministři zahraničí ČSSR a SSSR schválili ujednání o odsunu sovětských vojsk z území Československa 28 února – Byl založen Liberální institut 29 března – Československá socialistická republika se transformovala v ČSFR 31 března – Došlo k transformaci KSČ na KSČM 21–24 dubna – Československo poprvé v celé jeho historii navštívil papež Jan Pavel II jako kardinál Karol Wojtyla byl na pohřbu Štěpána kardinála Trochty v Litoměřicích již v roce 1974 23 dubna – Československá federativní republika se transformovala na Českou a Slovenskou Federativní Republiku; tím skončila pomlčková válka i když název státu odporoval spisovné češtině 10 května – Katolická teologická fakulta a Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta byly začleněny do UK 14 května – Došlo k velkým změnám ve vysílání Československé televize Bylo zahájeno vysílání na třetím programu OK3 Zároveň došlo i k velkým programovým změnám zejména ve zpravodajství – hlavní zpravodajská relace Televizní noviny byla přejmenována na Deník ČST 2 června – V Praze na Staroměstském náměstí došlo k výbuchu amatérsky vyrobené bomby 15 lidí bylo zraněno Pachatele útoku se dosud nepodařilo vypátrat 8–9 června – proběhly Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění 5 července – Prezidentem ČSFR byl zvolen Václav Havel 25 srpna – U obce Spálov na okrese Semily došlo k železniční nehodě při které se srazil motorový osobní vlak jedoucí z Železného Brodu do Tanvaldu s nákladním vlakem jedoucím opačným směrem K nehodě došlo v těžko přístupném terénu V důsledku srážky a následného požáru zahynulo 14 osob 18 října – Na dole Barbora v Karviné došlo k výbuchu metanu který si vyžádal 30 obětí na životech z řad horníků 25 října – Federální shromáždění ČSFR přijalo zákon upravující tzv "malou privatizaci" která znamenala první větší přesun státního majetku do soukromých rukou Jednalo se zejména o veřejné soutěže a dražby menších provozoven 29 října – Byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví Obnoven Klub angažovaných nestraníků Vzniklo Ministerstvo životního prostředí Svět 11 března – Litva vyhlásila nezávislost 11 března – Ayrton Senna zvítězil v Grand Prix USA 15 března – Michail Gorbačov byl zvolen prezidentem SSSR 24 března – Islam Karimov se stal prezidentem Uzbekistánu 31 března – Nepokoje proti dani z hlavy ve Spojeném království 4 května – Lotyšsko vyhlásilo nezávislost na SSSR 8 května – Estonsko vyhlásilo nezávislost na SSSR 18 května – Francouzský rychlovlak TGV vytvořil na trati Paříž—Tours světový rychlostní rekord 5153 km h 22 května – Sjednocení Jemenu 31 května – V Německé demokratické republice byl Karl-Marx Stadt v Česku také známý jako Saská Kamenice přejmenován na svůj původní název Chemnitz 27 června – Bělorusko vyhlásilo nezávislost 1 července – Společnou měnou pro NDR a NSR se stala západoněmecká marka DM 16 července – Filipíny postihlo zemětřesení o síle 77 stupně Richterovy stupnice; vyžádalo si přes 1600 životů 2 srpna – Irák napadl a anektoval Kuvajt Tím byla zahájena válka v Perském zálivu 3 října – Sjednocení Německa 27 října – Saparmurad Nijazov se stal prezidentem Turkmenistánu 9 prosince – vyhrál Lech Wałęsa prezidentské volby a stal se prvním demokraticky zvoleným polským prezidentem 23 prosince – Referendum o nezávislosti a samostatnosti Slovinska schválilo možnost oddělení Slovinska od Jugoslávie Namibie vyhlásila nezávislost Konec občanské války v Libanonu Založena Strana zelených Vyhlášena Národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory Rezignace Margaret Thatcherové na post ministerského předsedy Spojeného království John Major se stává ministerským předsedou Spojeného království došlo ke třem devalvacím uměle nadhodnocené koruny o více než 86 % až na 28 Kč USD Vědy a umění 24 ledna – Hiten – průlet kolem družice Měsíce 25 dubna – Na oběžnou dráhu kolem Země byl dopraven Hubbleův vesmírný dalekohled 10 srpna – Americká sonda Magellan se dostala na oběžnou dráhu kolem planety Venuše a zahájila detailní radarové mapování 6 října – Sonda Ulysses – průlet kolem Jupiteru a družice Slunce na polární dráze 13 října – nad územím Československa a Polska proletěl atmosférou Země meteoroid a opět se vrátil do kosmického prostoru Konec ARPANETu – viz Internet Guido van Rossum navrhl Python tj interpretovaný objektově orientovaný programovací jazyk Navržen jazyk HTML Kreml a Rudé náměstí bylo prohlášeno za světové kulturní dědictví UNESCO Katedrála sv Izáka Petrohrad byla prohlášena za světové kulturní dědictví UNESCO Zanikla Gruppe 47 Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Jerome Isaac Friedman Henry Way Kendall Richard Edward Taylor Nobelova cena za chemii – Elias James Corey Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Joseph E Murray E Donnall Thomas Nobelova cena za literaturu – Octavio Paz Nobelova cena míru – Michail Sergejevič Gorbačov Nobelova cena za ekonomii – Harry Markowitz Merton Miller William Forsyth Sharpe Narození Česko 8 března – Petra Kvitová česká tenistka vítězka Wimbledonu 2011 16 březen – Lukáš Koranda hudebník český zpěvák skladatel textař a zvukař 17 dubna – Lukáš Mareček český fotbalista 19 dubna – Dominik Furch český hokejista 3 června – Pavel Francouz český hokejový brankář 8 září – Michal Kempný český hokejista 6 listopadu – Kristýna Ječmenová česká modelka Svět 1 ledna – Andrej Chalimon ruský herec 4 ledna – Toni Kroos německý fotbalista 2 dubna – Jevgenija Kanajevová ruská gymnastka 9 dubna – Kristen Stewartová americká herečka 15 dubna – Emma Watsonová anglická herečka 27 května – Chris Colfer americký herec a spisovatel 21 října – Ricky Rubio španělský basketbalista 12 prosince – Victor Moses nigerijský fotbalista Úmrtí Česko 1 ledna Jan Svoboda fotograf 27 července 1934 Antonín Kalina nositel titulu Spravedlivý mezi národy 17 února 1902 5 ledna – Jaroslav Rössler avantgardní fotograf 25 května 1902 14 ledna – Bohumil Konečný malíř a ilustrátor 19 dubna 1918 15 ledna – František Douda první československý světový rekordman v atletice vrh koulí 23 října 1908 18 ledna – Leopold Hofman odbojář komunistický politik disident 15 listopadu 1913 20 ledna – Miloslav Ištvan český hudební skladatel 2 září 1928 30 ledna – Miloš Axman český sochař 20 listopadu 1926 31 ledna – Amedeo Molnár teolog vysokoškolský pedagog a historik 23 ledna 1923 14 února – Luděk Čajka československý hokejista 3 listopadu 1964 17 února – Gustav Křivinka český hudební skladatel 24 dubna 1928 3 března – Jindřich Mahelka malíř 15 července 1919 6 března – Václav Bára československý fotbalový reprezentant 15 června 1908 8 března – Tomáš Holý český herec 17 března 1968 22 března – Adolf Klimek politik účastník odboje emigrant 17 června 1895 27 března Václav Bubník československý hokejový reprezentant 1 ledna 1926 František Kopečný bohemista a slavista 4 října 1909 1 dubna – K M Walló režisér scenárista a spisovatel 27 června 1914 30 dubna – Josef Velek novinář a publicista 30 listopadu 1939 1 května Donát Šajner spisovatel 24 ledna 1914 Jindřich Maudr československý zápasník stříbro na OH 1928 10 ledna 1906 3 května – Věra Řepková česká klavíristka 21 července 1910 5 května – Jaroslav Raimund Vávra spisovatel a cestovatel 8 března 1902 6 května – Jana Petrů česká zpěvačka 14 července 1938 13 května – František Hudeček český grafik ilustrátor a malíř 7 dubna 1909 23 května – Antonín Kapek komunistický politik a funkcionář 6 června 1922 29 května – Jaromír Brož experimentální fyzik a pedagog 2 března 1908 31 května – Vladimír Salač český herec a zpěvák 17 července 1924 11 června – Oldřich Nejedlý československý fotbalový reprezentant 26 prosince 1909 12 června – Jaroslav Čermák architekt 12 května 1901 19 června Jaroslav Francl český hudební skladatel a pedagog 28 února 1906 Jindřich Chalupecký výtvarný a literární teoretik a kritik historik umění překladatel 12 února 1910 18 července – Štefan Čambal fotbalový reprezentant 17 prosince 1908 21 července – Vilém Přibyl operní pěvec 10 dubna 1925 23 července – Stanislav Augusta český básník regionální spisovatel 2 listopadu 1915 2 srpna – Alois Indra komunistický politik ministr vlád ČSSR 17 března 1921 3 srpna – Alžběta Frejková herečka 3 října 1907 5 srpna – Ivan Blatný český básník 21 prosince 1919 15 srpna – Stanislav Titzl hudební publicista a jazzový hudebník 9 února 1929 18 srpna – Josef Zvěřina katolický teolog 3 května 1913 29 srpna Hana Wichterlová sochařka 2 března 1903 Zdeněk Adla český spisovatel 1 června 1910 2 září Leopold Korbař swingový klavírista a skladatel 7 června 1917 Richard Strejka český herec 13 prosince 1908 5 září – Ludmila Jankovcová československá politička ministryně chartistka 8 srpna 1897 6 září – Bedřich Švestka lékař a politik rektor Univerzity Karlovy 16 ledna 1912 8 září – Antonín Závodný skladatel lidové hudby 2 března 1922 23 září Milan Šimečka filosof a literární kritik 7 dubna 1930 František Hanták hobojista a hudební pedagog 19 června 1910 27 září – Jan Žalman filmový kritik a teoretik 14 dubna 1911 30 září – Alexej Čepička český politik 18 srpna 1910 2 října – Peter Herman Adler dirigent a skladatel narozený v Čechách 2 prosince 1899 5 října – Josef Trousílek československý hokejový reprezentant 16 března 1918 22 října – Kamil Lhoták malíř 25 července 1912 27 října – Vladimír Klusák klavírista a hudební skladatel 27 července 1916 2 listopadu – Josef Treuchel český malíř 6 října 1925 4 listopadu – Zdeněk Ornest herec 10 ledna 1929 18 listopadu – Jiří Kabát kněz a politický vězeň 28 října 1923 20 listopadu – Aneta Křížová herečka 14 srpna 1931 22 listopadu – Jiří Šašek disident signatář Charty 77 3 září 1938 24 listopadu – Desider Galský spisovatel a publicista 25 března 1921 28 listopadu – Božena Dobešová sportovní gymnastka stříbrná medaile LOH 1936 2 října 1914 3 prosince – Cyril Chramosta malíř grafik a stavitel 6 března 1908 5 prosince – Josef Jedlička český prozaik a esejista 16 března 1927 6 prosince – Ivo Fischer básník spisovatel a překladatel 23 srpna 1924 27 prosince – Milan Pásek režisér herec a pedagog 29 května 1920 28 prosince – Sláva Štochl fotograf 12 ledna 1913 ? – Evžen Peřina spisovatel pedagog a překladatel knih ze slovenštiny 20 října 1916 ? – Emanuel Tilsch překladatel 6 ledna 1906 ? – Milan Bubák malíř a grafik 20 července 1924 Svět 4 ledna – Harold Eugene Edgerton americký vynálezce stroboskopu 6 dubna 1903 5 ledna – Henrich Sidorenko sovětský reprezentační hokejový obránce 11 října 1931 6 ledna – Pavel Alexejevič Čerenkov ruský fyzik známý zdůvodněním vzniku Čerenkovova záření 28 června 1904 9 ledna – Michail Iovčuk sovětský filosof a politik 19 listopadu 1908 15 ledna – Gordon Jackson skotský herec 19 prosince 1923 19 ledna Osho indický duchovní učitel mystik a guru 11 prosince 1931 Alexandr Pečerskij ruský organizátor a vůdce úspěšného útěku židů ze Sobiboru 22 února 1909 20 ledna Barbara Stanwyck americká herečka 16 července 1907 Naruhiko Higašikuni první premiér Japonska po druhé světové válce 3 prosince 1887 21 ledna – Trude Fleischmann rakousko-americká fotografka 22 prosince 1895 22 ledna Mariano Rumor premiér Itálie 16 června 1915 Roman Vishniac Rusko‑americký biolog a fotograf 19 srpna 1897 23 ledna – Allen Collins americký kytarista 19 července 1952 24 ledna – Dámaso Alonso španělský básník 22 října 1898 25 ledna – Ava Gardner americká herečka 24 prosince 1922 26 ledna Lewis Mumford americký historik sociolog a filozof 19 října 1895 Bob Gérard britský automobilový závodník 19 ledna 1914 2 února – Paul Ariste estonský lingvista a folklorista 3 února 1905 6 února – Viliam Šalgovič slovenský politik jeden z hlavních představitelů konzervativního proudu v KSČ 12 prosince 1919 7 února – Alan J Perlis americký informatik 1 dubna 1922 8 února Katalin Karády maďarská herečka a zpěvačka 8 prosince 1910 Georges de Mestral vynálezce suchého zipu 19 června 1907 12 února – Darina Lehotská slovenská archivářka a historička 28 ledna 1922 24 února – Sandro Pertini sedmý prezident italské republiky 25 září 1896 28 února – Russell Jacquet americký trumpetista 4 prosince 1917 7 března – Luis Carlos Prestes generální tajemník Brazilské komunistické strany 3 ledna 1898 12 března – Philippe Soupault francouzský básník spisovatel a dramatik 2 srpna 1897 13 března – Bruno Bettelheim americký psycholog 25 srpna 1903 15 března – José Antonio Bottiroli argentinský hudební skladatel a básník 1 ledna 1920 17 března – Ric Grech britský rockový hudebník 1 listopadu 1946 20 března – Lev Jašin sovětský fotbalový brankář 22 října 1929 1 dubna – Russell Vis americký zápasník zlato na OH 1924 22 června 1900 3 dubna – Sarah Vaughan americká jazzová zpěvačka 27 března 1924 7 dubna – Ronald Evans americký vojenský letec a astronaut z Apolla 17 10 listopadu 1933 15 dubna – Greta Garbo švédská filmová herečka 18 září 1905 23 dubna – Paulette Goddard americká herečka 3 června 1910 25 dubna – Dexter Gordon americký jazzový tenorsaxofonista 27 února 1923 29 dubna – Max Bense německý filozof a teoretik umění a vědy 7 února 1910 8 května – Luigi Nono italský hudební skladatel 29 ledna 1924 10 května – Jehuda Roth izraelský archeolog 23 července 1908 11 května – Venedikt Vasiljevič Jerofejev sovětský spisovatel 24 října 1938 16 května Jim Henson americký loutkoherec 24 září 1936 Sammy Davis mladší americký zpěvák herec a tanečník 8 prosince 1925 18 května Eje Thelin švédský jazzový pozounista a skladatel 9 června 1938 Joseph-Marie Trịnh Văn Căn vietnamský kardinál 19 března 1921 2 června Walter Davis Jr americký jazzový klavírista 2 září 1932 Rex Harrison britský herec 5 března 1908 3 června Richard Sohl americký rockový hudebník 26 května 1953 Robert Noyce americký fyzik 12 prosince 1927 4 června – Stiv Bators americký punk rockový zpěvák 22 října 1949 11 června – Vaso Čubrilović srbský historik s minulostí atentátníka 14 ledna 1897 20 června – Sergej Paradžanov arménský filmový režisér a scenárista 9 ledna 1924 22 června – Ilja Frank sovětský fyzik Nobelova cena za fyziku 1958 23 října 1908 26 června – Joseph Carl Robnett Licklider americký informační vědec 11 března 1915 6 července – Měrćin Nowak-Njechorński lužickosrbský malíř a spisovatel 13 června 1900 10 července – Sergej Ignaťjevič Ruděnko generál sovětského letectva 20 října 1904 17 července Valentin Pikul sovětský spisovatel 13 července 1928 Marin Franičević chorvatský básník 18 ledna 1911 18 července – Jon Po-son prezident Korejské republiky 26 srpna 1897 22 července – Eduard Strelcov ruský fotbalový útočník 21 července 1937 23 července – Bert Sommer americký folkový zpěvák kytarista a příležitostný herec 7 února 1949 26 července – Brent Mydland americký rockový klávesista 21 října 1952 29 července – Bruno Kreisky rakouský kancléř 22 ledna 1911 1 srpna – Norbert Elias německý filosof 22 června 1897 2 srpna – Irving Rusinow americký fotograf 1915 6 srpna Gordon Bunshaft americký architekt 9 května 1909 Jacques Soustelle francouzský antropolog a politik 3 února 1912 9 srpna – Władysław Orlicz polský matematik 24 května 1903 18 srpna – Burrhus Frederic Skinner americký psycholog 20 března 1904 19 srpna – An Rutgers van der Loeff-Basenauová nizozemská spisovatelka 15 března 1910 21 srpna – Slavomír Stračár slovenský politik ministr československých vlád 7 února 1935 24 srpna – Sergej Dovlatov ruský spisovatel a novinář 3 září 1941 25 srpna – David Hampshire britský automobilový závodník 29 prosince 1917 27 srpna – Stevie Ray Vaughan americký bluesový kytarista 3 října 1954 29 srpna – Luigi Beccali italský olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů z roku 1932 19 listopadu 1907 1 září – Edwin O Reischauer americký japanolog a diplomat 15 října 1910 2 září – John Bowlby anglický psychoanalytik 26 února 1907 3 září – Mieczysław Fogg polský zpěvák 30 května 1901 6 září – Tom Fogerty americký kytarista 9 listopadu 1941 8 září – Sven Rosendahl švédský spisovatel 7 dubna 1913 9 září Alexandr Vladimirovič Meň ruský pravoslavný kněz teolog biblista filosof a spisovatel 20 ledna 1935 Nicola Abbagnano italský filosof 15 července 1901 12 září – Bohuslav Partyk slovenský ekonom 7 července 1911 26 září – Alberto Moravia italský spisovatel 28 listopadu 1907 30 září – Patrick White australský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1973 28 května 1912 7 října – Rašíd ibn Saíd al-Maktúm premiér Spojených arabských emirátů ? 1912 8 října – Robert F Murphy americký antropolog 3 června 1924 12 října – Peter Wessel Zapffe norský spisovatel filozof a horolezec 18 prosince 1899 13 října – Lê Ðức Thọ vietnamský revolucionář Nobelova cena za mír 1973 14 října 1911 14 října – Leonard Bernstein americký dirigent a skladatel 25 srpna 1918 15 října – Delphine Seyrig francouzská divadelní a filmová herečka 10 dubna 1932 16 října – Art Blakey americký jazzový bubeník 11 října 1919 18 října – Pjotr Nikolajevič Fedosejev ruský marxisticko-lenininský filosof 22 srpna 1908 19 října Hanka Krawcec lužickosrbská výtvarnice 13 března 1901 Chajim Gvati izraelský politik 29 ledna 1901 22 října – Aljo Beran malíř 15 dubna 1907 23 října – Louis Althusser francouzský marxistický fílosof 18 října 1918 25 října – Bohumil Vančo slovenský psycholog umělec vynálezce 14 října 1907 27 října Ugo Tognazzi italský herec režisér a scenárista 23 března 1922 Žofie z Hohenbergu dcera Františka Ferdinanda d'Este 24 července 1901 4 listopadu – David Stirling zakladatel Special Air Service 15 listopadu 1915 7 listopadu – Lawrence Durrell anglický spisovatel 27 února 1912 8 listopadu – Wolfgang Schmieder německý muzikolog 29 května 1901 11 listopadu Zdenko Kalin slovinský sochař 11 dubna 1911 Janis Ritsos řecký básník a dramatik 1 května 1909 15 listopadu – Gide'on Hausner izraelský generální prokurátor 26 září 1915 17 listopadu – Robert Hofstadter americký fyzik Nobelova cena za fyziku 1961 5 února 1915 23 listopadu Roald Dahl britský spisovatel 13 září 1916 Juraj Daniel-Szabó slovenský fyzik 4 července 1919 24 listopadu – Marion Post Wolcottová americká fotografka 7 června 1910 28 listopadu – Władysław Rubin polský kardinál 20 září 1917 30 listopadu – Vladimir Dedijer srbský partyzán a komunistický politik 4 února 1914 listopad – Eugen Rosenberg slovenský architekt 24 února 1907 2 prosince – Aaron Copland americký skladatel libretista klavírista a dirigent 14 listopadu 1900 4 prosince – Naoto Tadžima japonský olympijský vítěz v trojskoku 1936 15 srpna 1912 6 prosince – Tunku Abdul Rahman první malajský premiér 8 února 1903 7 prosince Horst Bienek německý spisovatel 7 května 1930 Reinaldo Arenas kubánský básník prozaik a dramatik 16 července 1943 13 prosince – Alice Marbleová americká tenistka 28 září 1913 14 prosince – Friedrich Dürrenmatt švýcarský dramatik 5 ledna 1921 16 prosince Jan Tacina polský hudebník a folklorista 25 října 1909 Anna Martvoňová slovenská operní pěvkyně 3 října 1922 17 prosince – Ludwig Lachmann německý ekonom 1 února 1906 19 prosince – Michael Oakeshott anglický filozof a politolog 11 prosince 1901 21 prosince – Medard Boss švýcarský psychiatr 4 října 1903 31 prosince – Vasilij Lazarev sovětský lékař a kosmonaut 23 února 1928 ? – Paul Arzens francouzský návrhář 1903 ? – John Porter kanadský hokejista zlato na OH 1928 21 ledna 1904 ? – Sa'adja Kobaši vůdce jemenské židovské komunity v Izraeli 1904 ? – Roy Wallis americký sociolog 1945 Hlava státu Evropa Albánie – Ramiz Alia Belgie – Baudouin I Bělorusko – Stanislav Šuškijevič Bulharsko – Petar Mladenov Československo – Václav Havel Dánsko – Markéta II Estonsko – Arnold Rüütel Finsko – Mauno Koivisto Francie – François Mitterrand Chorvatsko – Franjo Tuđman Irsko – Patrick J Hillery Island – Vigdís Finnbogadottír Itálie – Franesco Cossiga Jugoslávie – Janez Drnovšek Lichtenštejnsko – Jan Adam II Litva – Vitautas Landsbergis Lotyšsko – Anatolijs Gorbunovs Lucembursko – Jean I Maďarsko – Mátyás Szűrös Árpád Göncz Malta – Vincent Tabone Moldavsko – Mircea lon Snegur Monako – Rainier III Německo – Richard von Weizsäcker Nizozemsko – Beatrix Norsko – Olaf V Polsko – Wojciech Jaruzelski Lech Wałęsa Portugalsko – Mario A Lópes Soares Rakousko – Kurt Waldheim Rumunsko – Ion Iliescu Rusko – Boris Jelcin Řecko – Christos Sartzetakis Slovinsko – Milan Kučan Španělsko – Juan Carlos I Švédsko – Carl XVI Gustaf Švýcarsko – Arnold Koller Vatikán – Jan Pavel II Velká Británie – Alžběta II Amerika Argentina – Carlos Saúl Menem Brazílie – José Sarney de Araújo Costa Chile – Augusto Pinochet Ugarte Kanada – Martin B Mulroney Kolumbie – Virgilio Barco Vargas Kuba – Fidel Castro Ruz Mexiko – Carlos Salinas de Gortari Peru – Alán García Pérez Spojené státy americké – George H W Bush Venezuela – Carlos Andrés Péres Afrika Alžírsko – Bendžedid Šadlí Egypt – Muhammad Husní Mubárak Guinea – Lansana Conté Jihoafrická republika – Frederik Willem de Klerk Demokratická republika Kongo – Mobutu Sese Seko Maroko – Hasan II Mosambik – Joaquim Alberto Chissano Nigérie – Ibrahim B Babangida Tunisko – Zin al-Ábidín Ben Alí Asie Arménie – Levon Ter-Petrosjan Čína – Ťiang Ce-min Gruzie – Zviad Gamsachurdia Indie – Rámasvámí Vénkataráman Indonésie – Suharto Irák – Saddám Husajn Írán – Ali Akbar Hašimí Rafsandžaní Izrael – Chajim Herzog Japonsko – Akihito Jižní Korea – Ro Tche-u Kypr – Jeorjos Vasiliu Pákistán – Gulam Ishák Chán Saúdská Arábie – Fahd ibn Abdul Azíz al-Saúd Turecko – Turgun Özal Turkmenistán – Saparmurad Nijazov Uzbekistán – Islom Karimov Austrálie Austrálie – Robert Hawke Nový Zéland – Geoffrey Palmer Reference 2002 MMII byl rok který dle gregoriánského kalendáře započal úterým Události Česká republika únor – vznikla česká Liberální reformní strana 10 června byl zahájen zkušební provoz prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín 14 června a 15 června proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 12 července byl Vladimír Špidla jmenován předsedou vlády 12 srpna začaly katastrofální povodně v Čechách a na jižní Moravě na mnoha místech byla překročena úroveň stoleté vody V jižních Čechách byla menší povodeň již 8 srpna Stav ohrožení byl odvolán až 18 srpna 29 srpna vyšla světoznámá česká hra 14 listopadu – První dochovaná editace na České Wikipedii 21–22 listopadu se konal summit Severoatlantické aliance v Praze 31 prosince ve 2400 hodin přestaly v České republice existovat okresní úřady jejichž pravomoc přešla od 1 ledna 2003 na obce s rozšířenou působností Ve světě 1 ledna začalo druhé funkční období kdy je Kofi Annan ve funkci generálního tajemníka OSN únor – zimní olympijské hry v Salt Lake City 28 únor – 20 července 2003 – zasedal Konvent o budoucnosti Evropy duben – nastala vzácná velká konjunkce při níž byly Saturn Jupiter Mars Venuše a Merkur všechny zároveň viditelné na severozápadní obloze těsně po soumraku 25 dubna – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala k ISS vesmírná loď Sojuz na jejíž palubě byl mimo jiné i druhý vesmírný turista Jihoafričan Mark Shuttleworth 20 května – Východní Timor se stal nezávislou republikou květen Jean-Pierre Raffarin se stal premiérem Francie 16 června – Papež Jan Pavel II prohlásil Patera Pia jako Svatého Pia z Pietrelciny 23 července – 28 července proběhly Světové dny mládeže v Torontu 21 listopadu se stal Viktor Janukovyč ukrajinským premiérem 11 prosinec – nová varianta rakety Ariane 5 musela být krátce po startu zničena 12 prosince byl spuštěn Wikislovník 14 prosince Hans Enoksen zvolen grónským premiérem 31 prosince – Microsoft ukončil podporu Windows 95 Hamíd Karzáí se stal prezidentem Afghánistánu Mikuláš Dzurinda sestavil po volbách svoji druhou vládu první zasedání hlav státu Africké unie čímž byla činnost nové organizace oficiálně zahájena byla zrušena Organizace africké jednoty konec občanské války v Sierra Leone Vědy a umění 1 ledna – vznik Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně 4 června – američtí astronomové Chad Trujillo a Michael E Brown objevili transneptunické těleso Quaoar Filmy 8 žen Další vila Tugendhat byla zapsána do listiny UNESCO; Brno založena Abelova cena Nobelova cena Nobelova cena za fyziku – Raymond Davis mladší Masatoši Košiba Nobelova cena za chemii – Kurt Wüthrich John B Fenn Kóiči Tanaka Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Sydney Brenner H Robert Horvitz John E Sulston Nobelova cena za literaturu – Imre Kertész Nobelova cena míru – Jimmy Carter Nobelova cena za ekonomii – Daniel Kahneman Vernon L Smith Úmrtí Automatický abecedně řazený seznam existujících biografií viz Česko 7 ledna – Vladimír Panoš krasový badatel a letec RAF 2 července 1922 16 ledna – Bohumil Pavlok spisovatel 22 listopadu 1922 20 ledna Kornel Smržík slovenský pedagog básník výtvarník a politik 9 června 1939 Jiří Hlaváček mykolog 30 srpna 1927 6 února – Mirko Pašek spisovatel cestovatel a reportér 21 června 1910 9 února – Dobroslav Líbal historik architektury 15 října 1911 11 února – Josef Větrovec herec 5 března 1922 23 února – Záviš Bochníček astronom 20 dubna 1920 24 února – Stanislav Libenský sklářský výtvarník a sochař 27 března 1921 25 února – Pravomil Raichl protifašistický a protikomunistický bojovník 31 ledna 1921 5 března – Jan Kalous fotbalový reprezentant 12 března 1922 14 března – Josef Štefl herec 17 listopadu 1923 15 března – Josef Macur právník 5 července 1928 21 března – Zdeněk Chlup architekt a politik 7 února 1921 22 března – Jaroslav Cejp fotbalový reprezentant 7 dubna 1924 23 března – Jan Kotík malíř 4 ledna 1916 2 dubna – Vladimír Černík tenista 9 července 1917 3 dubna – Vladimír Paul soudce Ústavního soudu 17 dubna 1924 5 dubna – Karel Nepraš sochař kreslíř grafik 2 dubna 1932 8 dubna – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 10 dubna – Josef Melč rozhlasový režisér 22 ledna 1934 12 dubna – Jiřina Sedláčková herečka zpěvačka a manekýnka 14 května 1914 16 dubna – Zdeněk Bonaventura Bouše teolog liturgista a překladatel 16 května 1918 20 dubna – Vlastimil Brodský herec 15 prosinec 1920 26 dubna – Přemysl Blažíček literární historik a kritik 16 dubna 1932 30 dubna – Karel Milota spisovatel básník prozaik a překladatel 16 září 1937 1 května – Karel Ptáčník spisovatel 27 srpna 1921 5 května Čestmír Vycpálek fotbalista a trenér 15 května 1921 František Vodsloň politik 16 března 1906 17 května – Ladislav Kubala fotbalový reprezentant 10 června 1927 23 května – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik 9 dubna 1925 26 května – Eduard Tomáš mystik jogín a spisovatel 25 listopadu 1908 29 května – Dagmar Berková malířka 6 června 1922 22 června – Josef Hanzal historik archivář 11 června 1934 30 června Alois Honěk lékař a houslař 25 října 1911 Josef Buršík československý generál 11 září 1911 1 července – Svatopluk Studený herec a režisér 17 února 1921 9 července – Jiří Jobánek středoškolský učitel a spisovatel 19 srpna 1923 21 července – Stanislav Sedláček historik proděkan filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 5 května 1919 23 července Jaroslav Ježek průmyslový designér 26 leden 1923 Jan Pohl kněz papežský prelát 15 února 1921 25 července – Jaroslav Plichta psycholog speciální pedagog a dramaturg 10 července 1929 31 července – Slávka Budínová herečka 21 dubna 1924 4 srpna – Ota Ornest divadelní režisér a herec 6 července 1913 11 srpna – Jiří Kolář básník a výtvarník 24 září 1914 14 srpna – Peretz Beda Mayer izraelský malíř českého původu 5 března 1906 23 srpna – Vladimír Svitáček herec scenárista a režisér 17 února 1921 24 srpna – Vladimír Komárek malíř grafik ilustrátor a pedagog 10 srpna 1928 6 září – Rudolf Doležal sochař 19 července 1916 7 září – Alexej Pludek spisovatel 29 ledna 1923 8 září – Jaroslav Pavliš výtvarník a fotograf 6 května 1951 13 září – Felix Holzmann komik a bavič 8 července 1921 16 září – Jiří Javorský tenista 9 února 1932 23 září – Zdeněk Poleno lesnický odborník a pedagog 30 dubna 1921 27 září – Ivan Jelínek novinář a spisovatel 6 června 1909 30 září – Miloš Macourek básník dramatik a filmový scenárista 2 prosince 1926 1 října – Ladislav Votruba stavební inženýr-vodohospodář 6 května 1914 4 října – Hana Prošková spisovatelka 30 listopadu 1924 14 října – Gabriela Wilhelmová herečka 19 ledna 1942 18 října – Bohuslav Jan Horáček mecenáš 1 prosince 1924 20 října – Jiří Tlustý inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu 5 ledna 1921 7 listopadu – Ivo Chlupáč geolog a paleontolog 6 prosince 1931 16 listopadu – Karel Cop scénárista dramaturg 14 září 1930 4 prosince – Milan Maryška filmový dokumentarista režisér a fotograf 23 března 1943 5 prosince – Jindřich Nečas matematik 14 prosince 1929 6 prosince – Marie Holková katolická spisovatelka a překladatelka 21 května 1908 12 prosince – Věra Gabrielová herečka a fotografka 21 února 1919 15 prosince – Vlastimil Ševčík právník ústavní soudce a politik 2 září 1927 24 prosince – Ivan Slavík básník spisovatel překladatel a editor 23 ledna 1920 ? – Anna Pantůčková herečka 1907 ? – Miroslav Šmok ministr hutního průmyslu 28 srpna 1911 ? – Vlastislav Chalupa agent Státní bezpečnosti 4 listopadu 1919 Svět 7 ledna – Geoff Crossley britský pilot Formule 1 11 května 1921 8 ledna Alexandr Prochorov sovětský fyzik 11 července 1916 Glayde Whitney americký a behaviorální genetik a psycholog 1939 10 ledna – Rudolf Hribernik slovinský generál historik politik 10 dubna 1921 12 ledna – Cyrus Vance americký politik a diplomat 27 března 1917 14 ledna – Michael Young britský sociolog a politik 9 srpna 1915 17 ledna – Camilo José Cela španělský spisovatel Nobelova cena za literaturu 1989 11 května 1916 19 ledna – Vavá brazilský fotbalista 12 listopadu 1934 21 ledna – Peggy Lee americká jazzová a popová zpěvačka 26 května 1920 22 ledna Eric de Maré britský fotograf a spisovatel 10 září 1910 Jack Shea americký sportovec 7 září 1910 Kenneth Armitage britský sochař malíř a grafik 18 července 1916 23 ledna Robert Nozick americký filozof a politolog 16 listopadu 1938 Pierre Bourdieu francouzský sociolog a antropolog 1 srpna 1930 28 ledna – Astrid Lindgrenová švédská autorka knih pro děti 14 listopadu 1907 30 ledna Michal Greguš slovenský matematik 22 prosince 1926 Inge Morath rakouská fotografka 27 března 1923 6 února – Max Perutz britský molekulární biolog Nobelova cena za chemii 1962 19 května 1914 8 února – Zizinho brazilský fotbalista 14 října 1922 9 února – Margaret hraběnka Snowdon mladší sestra královny Alžběty II 21 srpna 1930 10 února – Dave Van Ronk americký folk bluesový zpěvák 30 června 1936 14 února – Nándor Hidegkuti maďarský fotbalista 3 března 1922 22 února – Jonas Savimbi vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole 3 srpna 1934 24 února – Leo Ornstein americký klavírista a hudební skladatel 2 prosince 1893 3 března – Harlan Howard americký textař country 8 září 1927 6 března – Richard Dell novozélandský zoolog 11 července 1920 10 března – Shirley Scott americká varhanice 14 března 1934 11 března Franjo Kuharić záhřebský arcibiskup kardinál 15 dubna 1919 James Tobin americký ekonom Nobelova cena za ekonomii 1981 5 března 1918 12 března Peter Blau americký sociolog 7 února 1918 Louis-Marie Billé francouzský kardinál 18 únor 1938 13 března – Hans-Georg Gadamer německý filosof 11 února 1900 17 března – Luise Rinserová německá spisovatelka 30 dubna 1911 19 března – John Patton americký jazzový varhaník 12 července 1935 23 března – Neal E Miller americký psycholog 3 srpna 1909 27 března – Billy Wilder americký filmový scenárista a režisér 22 června 1906 30 března – Elizabeth Bowes-Lyon královna Alžběta neboli „Královna matka 4 srpen 1900 1 dubna – Simo Häyhä finský voják a geniální odstřelovač 17 prosinec 1906 kolem 5 dubna – Layne Staley americký zpěvák a kytarista 22 srpen 1967 6 dubna – Kevin Kelley americký bubeník 25 března 1943 7 dubna – John Agar americký herec 31 ledna 1921 11 dubna – Marion Dönhoffová německá novinářka a šlechtična 2 prosince 1909 18 dubna – Thor Heyerdahl norský mořeplavec a dobrodruh 6 října 1914 19 dubna – Reginald Rose americký scenárista a spisovatel 10 prosince 1920 22 dubna Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 26 dubna – Gustáv Valach slovenský herec 16 března 1921 27 dubna – George Alec Effinger americký spisovatel 10 ledna 1947 30 dubna – Alexander Pituk slovenský šachista 26 října 1933 2 května – William Thomas Tutte britský matematik a kryptolog 14 května 1917 10 května – David Riesman americký právník a sociolog 22 září 1909 11 května – Joseph Bonanno italsko-americký mafiánský boss 18 ledna 1905 19 května – John Gorton premiér Austrálie 9 září 1911 20 května – Stephen Jay Gould americký zoolog paleontolog evoluční biolog a historik vědy 10 září 1941 21 května – Niki de Saint Phalle francouzská malířka a sochařka 29 října 1930 22 května Alexandru Todea rumunský kardinál 5 června 1912 Fritz Hippler německý filmový režisér 17 srpna 1909 26 května – Mamo Wolde etiopský olympijský vítěz v maratonu 12 června 1932 30 května – John B Keane irský spisovatel 21 července 1928 5 června – Dee Dee Ramone americký baskytarista a skladatel 18 září 1952 7 června Mary Lilian Baels manželka krále Leopolda III Belgického 28 listopadu 1916 Signe Hasso švédská herečka spisovatelka a skladatelka 15 srpna 1915 8 června – Lino Tonti italský motocyklový konstruktér 16 září 1920 15 června – Čchö Hong-hui generál jihokorejské armády otec taekwonda 9 listopadu 1918 17 června – Willie Davenport americký atlet olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek 8 června 1943 18 června – Fritz Walter německý fotbalista 31 října 1920 26 června – Philip Whalen americký básník 20 října 1923 27 června – John Entwistle anglický baskytarista textař zpěvák a hráč na lesní roh 9 října 1944 2 července – Ray Brown americký jazzový kontrabasista a skladatel 13 října 1926 3 července – Michel Henry francouzský fenomenologický filosof a spisovatel 10 ledna 1922 4 července – Laurent Schwartz francouzský matematik 5 března 1915 6 července – Antonio Ignacio Velasco García arcibiskup Caracasu kardinál 17 ledna 1929 9 července – Rod Steiger americký herec 14 dubna 1925 13 července Benny Peled velitel Izraelského vojenského letectva ? 1928 Yousuf Karsh kanadský fotograf 23 prosince 1908 16 července – John Cocke americký informatik 30 května 1925 17 července Zora Kolínska slovenská zpěvačka herečka 27 července 1941 Joseph Luns nizozemský politik generální tajemník NATO 28 srpna 1911 19 července – Alan Lomax americký muzikolog a folklorista 31 ledna 1915 23 července William Luther Pierce americký fyzik spisovatel a aktivista 11 září 1933 Chaim Potok americký spisovatel a rabín 17 února 1929 25 července – Johannes Joachim Degenhardt německý arcibiskup Paderbornu a kardinál 31 ledna 1926 28 července – Archer John Porter Martin britský chemik Nobelova cena za chemii 1952 1 března 1910 6 srpna – Edsger Dijkstra holandský vědec v oboru informatika 11 května 1930 10 srpna – Kristen Nygaard norský informatik 27 srpna 1926 19 srpna – Eduardo Chillida španělský sochař 10 ledna 1924 25 srpna Július Pántik slovenský herec 15 ledna 1922 Karolina Lanckorońska polská vědkyně 11 srpna 1898 26 srpna – Per Anger švédský diplomat 7 listopadu 1913 31 srpna Martin Kamen americký chemik 27 srpna 1913 Lionel Hampton americký jazzový vibrafonista 20 dubna 1908 4 září – Jerome Biffle americký olympijský vítěz ve skoku do dálky 20 března 1928 7 září Cyrinda Foxe americká herečka a modelka 22 února 1952 Uziel Gal izraelský konstruktér samopalu Uzi 15 prosince 1923 13 září Alexandr Kazancev populární ruský spisovatel sci-fi scenárista a šachista 2 září 1906 16 září – Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận vietnamský kněz a kardinál 17 dubna 1928 18 září – Bob Hayes americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 20 prosince 1942 19 září – Robert Guéï prezident Côte d'Ivoire 16 března 1941 22 září – Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik 22 dubna 1914 26 září – Zerach Warhaftig izraelský politik 2 února 1906 29 září – Mickey Newbury americký zpěvák skladatel a písničkář 19 května 1940 3 října – Darryl DeLoach americký rockový zpěvák a textař 12 září 1947 12 října – Ray Conniff americký trombonista a zpěvák 6 listopadu 1916 13 října – Stephen Ambrose americký historik a spisovatel 10 ledna 1936 24 října – Vladimír Ferko slovenský spisovatel 10 srpna 1925 25 října Richard Harris irský herec zpěvák skladatel režisér a spisovatel 1 října 1930 René Thom francouzský matematik a filosof 2 září 1923 31 října – Anton Malloth dozorce v Terezíně 13 února 1912 1 listopadu Jisra'el Amir první velitel izraelského letectva 19 října 1903 Ekrem Akurgal turecký archeolog 3 března 1911 3 listopadu – Lonnie Donegan britský zpěvák skladatel a hudebník 29 dubna 1931 13 listopadu Roland Hanna americký jazzový klavírista a pedagog 10 února 1932 Juan Alberto Schiaffino uruguayský fotbalista 28 července 1925 18 listopadu – James Coburn americký herec 31 srpna 1928 20 listopadu – George Guest velšský varhaník sbormistr a pedagog 9 února 1924 23 listopadu – Roberto Matta chilský surrealistický malíř 11 listopadu 1911 24 listopadu – John Rawls americký politický filosof 21 února 1921 25 listopadu – Karel Reisz britský režisér českého původu 21 července 1926 2 prosince Mal Waldron americký jazzový klavírista 16 srpna 1925 Ivan Illich rakouský filozof teolog a sociální teoretik 4 září 1926 12 prosince – Mykola Amosov ukrajinský lékař vynálezce a spisovatel 6 prosince 1913 15 listopadu – Son Kidžong korejský olympijský vítěz v maratonu z roku 1936 29 srpna 1912 17 listopadu – Abba Eban ministr zahraničních věcí Izraele 2 února 1915 11 prosince – Les Costello americký kněz a hokejista 16 únor 1928 12 prosince – Brad Dexter americký herec 9 dubna 1917 29 prosince – Július Satinský slovenský herec komik dramatik a spisovatel 20 srpna 1941 ? – André Clot francouzský historik 9 listopadu 1909 ? – Erich Ballinger rakouský spisovatel a ilustrátor 1943 Hlavy států Česko – prezident Václav Havel 1993–2003 Francie – prezident Jacques Chirac 1995–2007 Maďarsko – prezident Ferenc Mádl 2000–2005 Německo – prezident Johannes Rau 1999–2004 Polsko – prezident Aleksander Kwaśniewski 1995–2005 Rakousko – prezident Thomas Klestil 1992–2004 Rusko – prezident Vladimir Putin 1999–2008 Slovensko – prezident Rudolf Schuster 1999–2004 Spojené království – královna Alžběta II od 1952 Spojené státy americké – prezident George W Bush 2001–2009 Ukrajina – prezident Leonid Kučma 1994–2005 Vatikán – papež Jan Pavel II 1978–2005 21 duben je 111 den roku podle gregoriánského kalendáře 112 v přestupném roce Do konce roku zbývá 254 dní Události Česko 1757 – Sedmiletá válka pruské a rakouské jednotky se střetly v bitvě u Liberce 1783 – V Praze bylo slavnostně otevřeno Nosticovo divadlo 1945 – Americká vojska vstoupila na československé území a osvobodila Aš 1990 – Papež Jan Pavel II zahájil dvoudenní návštěvu Československa Jednalo se o historicky první oficiální návštěvu papeže v Československu Svět 753 př n l – Podle římské tradice bylo založeno město Řím 43 př n l – Byla armáda Marca Antonia poražena jednotkami Gaia Vibia Pansy Caetroniana a Aula Hirtia v bitvě u Mutiny 1865 – Premiéra 2verze Verdiho opery Macbeth 1918 – Premiéra Prokofjevovy Klasické Symfonie D dur v Petrohradě dirigoval autor 1960 – Hlavním městem Brazílie se stala Brasília místo dosavadního Rio de Janeira Narození Česko 1661 – Georg Joseph Kamel jezuitský misionář lékárník a botanik † 2 května 1706 1717 – Leopold Antonín Podstatský olomoucký kněz kanovník a rektor † 21 března 1776 1730 – Antonín Kammel český houslista a hudební skladatel † 5 října 1784 1805 – Karel Balling český chemik a rektor Pražské polytechniky † 17 března 1868 1828 – Ignatius Krahl opat kláštera v Oseku u Duchcova † 19 listopadu 1886 1838 – František Ferdinand Šamberk český dramatik herec a režisér † 25 prosince 1904 1849 Jan Štrobl český typograf a překladatel † 21 července 1906 Karel Pippich český právník sokolský a kulturní činitel † 29 března 1921 1864 – Theodor Kašpárek český lékař a zvěrolékař † 24 prosince 1930 1871 – Vojtěch Říhovský český hudební skladatel † 15 září 1950 1880 – Robert Saudek grafolog † 15 dubna 1935 1882 – Jaroslav Hýbl profesor a rektor Českého vysokého učení technického † 14 srpna 1950 1885 – Bedřich Beneš Buchlovan český spisovatel a překladatel † 9 září 1953 1891 – František Suchý Pražský český hudební skladatel a spisovatel; sběratel a upravovatel lidových písní † 13 června 1973 1892 – Jaroslav Kvapil český klavírista dirigent hudební skladatel a pedagog † 18 února 1958 1900 – Ladislav Pavelka kněz oběť nacismu i komunismu † ? 1907 – Bob Hurikán skaut cestovatel tramp a písničkář † 2 června 1965 1910 – Jozef Herda československý zápasník stříbrná medaile OH 1936 † 4 října 1985 1913 – Norbert Frýd český spisovatel † 17 března 1976 1917 – Jiří Čepelák zoolog entomolog a pedagog † 2000 1920 – Ladislav Koubek československý fotbalový reprezentant † 9 října 1992 1924 – Slávka Budínová česká herečka † 31 července 2002 1926 – Olbram Zoubek český sochař 1929 – Judita Čeřovská česká zpěvačka † 9 října 2001 1933 – Petr Pokorný český evangelický teolog 1935 Vladimír Hulpach český spisovatel editor a scenárista Věra Nerušilová česká zpěvačka šansoniérka a herečka 1936 – Antonín Novák houslista 1940 Edita Štaubertová česká zpěvačka † listopad 2010 Pavel Zářecký český politik a právník 1946 – Jiřina Šedinová hebraistka a překladatelka moderní izraelské literatury 1947 – Jaroslav Hutka český písničkář básník a fejetonista 1949 – Jarmila Stojčevská česká básnířka a překladatelka 1992 – Nikola Buranská České Miss Earth 2014 Svět 1488 – Ulrich von Hutten německý učenec básník a reformátor † 29 srpna 1523 1619 – Jan van Riebeeck zakladatel Kapského Města † 18 ledna 1677 1651 – Joseph Vaz indický misionář na Srí Lance katolický světec † 16 ledna 1711 1652 – Michel Rolle francouzský matematik † 8 listopadu 1719 1671 – John Law skotský ekonom † 21 března 1729 1673 – Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská manželka císaře Josefa I česká královna † 10 dubna 1742 1752 – Humphry Repton anglický zahradní architekt † 24 března 1818 1763 – François Athanase de Charette de la Contrie francouzský roajalistický důstojník † 29 února 1796 1767 – Alžběta Vilemína Württemberská manželka Františka II † 18 února 1790 1774 – Jean-Baptiste Biot francouzský fyzik astronom a matematik {† 3 února 1862 1782 – Friedrich Fröbel německý pedagog † 21 června 1852 1785 – Charles-Joseph de Flahaut francouzský generál † 1 září 1870 1811 – Johann Christian Ferdinand Höfer německo-francouzský lékař a spisovatel † 4 května 1878 1814 – Louis-Auguste Bisson francouzský fotograf † 12 května 1876 1816 – Charlotte Brontëová anglická spisovatelka † 31 března 1855 1822 – Hannibal Goodwin americký duchovní vynálezce a fotograf † 31 prosince 1900 1828 – Hippolyte Taine francouzský filozof historik a literární kritik † 5 března 1893 1829 – Maria Anna Sala italská řeholnice blahoslavená † 24 listopadu 1891 1837 – Fredrik Bajer dánský spisovatel nositel Nobelovy ceny za mír † 22 ledna 1922 1838 – John Muir americký přírodovědec a spisovatel † 24 prosince 1914 1841 – Anselmo Lorenzo španělský anarchista † 30 listopadu 1914 1843 – Walther Flemming německý biolog † 4 srpna 1905 1848 – Carl Stumpf německý filozof psycholog a muzikolog † 25 prosince 1936 1864 – Max Weber německý sociolog † 14 června 1920 1865 – Ota František Josef rakouský arcivévoda † 1 listopadu 1906 1872 – Pavel Lebeděv ruský a sovětský generál † 2 července 1933 1882 – Percy Williams Bridgman americký fyzik a filosof † 20 srpna 1961 1886 – Viktor von Weizsäcker německý neurolog fyziolog a filosof † 9 ledna 1957 1889 – Paul Karrer švýcarský chemik Nobelova cena za chemii † 18 června 1971 1890 – Benno Landsberger německý asyriolog † 26 dubna 1968 1898 – Eero Lehtonen finský olympijský vítěz v pětiboji † 9 listopadu 1959 1903 – Hans Hedtoft premiér Dánska † 29 ledna 1955 1904 Odilo Globocnik rakouský válečný zločinec † 31 května 1945 Ze'ev Šerf ministr financí Izraele † 18 dubna 1984 1907 – Wade Mainer americký bluegrassový banjista † 12 září 2011 1909 Rollo May americký psycholog † 22 října 1994 Karl Scheit rakouský kytarista loutnista a hudební pedagog † 22 listopadu 1993 1912 Eve Arnoldová americká fotožurnalistka † 4 ledna 2012 Marcel Camus francouzský filmový režisér a scénárista † 13 ledna 1982 1914 – Vasiľ Hopko slovenský řeckokatolický biskup † 23 července 1976 1915 Anthony Quinn mexicko-americký herec malíř a scenárista † 3 června 2001 Garrett Hardin americký ekolog † 14 září 2003 1920 – Hans Henning Ørberg dánský didaktik a autor učebnic latiny † 17 února 2010 1922 Alistair MacLean britský spisovatel † 2 února 1987 Mundell Lowe americký kytarista a hudební skladatel 1923 – John Mortimer anglický spisovatel † 16 ledna 2009 1924 – Claude Lefort francouzský filosof † 3 října 2010 1926 – Alžběta II britská královna 1932 Slide Hampton americký jazzový pozounista a hudební skladatel Angela Mortimerová anglická tenistka 1933 – Ian Carr britský trumpetista † 25 února 2009 1936 – Lionel Rogg švýcarský varhaník 1938 Eddie King americký bluesový kytarista zpěvák a skladatel † 14 března 2012 Eileen Barkerová britská socioložka 1939 – John McCabe anglický hudební skladatel a klavírista † 13 února 2015 1941 – Pee Wee Ellis americký saxofonista 1942 – Alan Skidmore britský saxofonista 1944 – Guity Novin kanadská malířka a kreslířka 1947 – Iggy Pop americký rockový zpěvák 1950 – Karol Duchoň slovenský zpěvák † 5 listopadu 1985 1951 – Jean-Pierre Dardenne belgický scenárista a filmový režisér 1952 – Soslan Andijev sovětský zápasník olympijský vítěz 1958 – Andie MacDowell americká herečka 1965 – Ed Belfour kanadský hokejový brankář 1972 – Severina Vučković chorvatská zpěvačka 1975 – Jesca Hoop americká zpěvačka a kytaristka 1979 – Tobias Linderoth švédský fotbalista 1991 – Max Chilton britský pilot Formule 1 Úmrtí Česko 1865 – Josef Matěj Navrátil malíř 17 února 1798 1889 – Karel Houška starosta Plzně 29 května 1833 1891 – Karel Schwarz poslanec Českého zemského sněmu biskup pražský 30 září 1828 1904 – Josef Seifert generální vikář litoměřické diecéze 4 prosince 1822 1910 – Zdeněk Strobach český právník a politik 1850 1941 Josef Krejsa český malíř 14 března 1896 Karel kardinál Kašpar arcibiskup pražský v letech 1931–1941 16 května 1870 1968 – Josef David legionář politik místopředseda vlády 17 února 1884 1975 – Melchior Vischer německý spisovatel a režisér českého původu 7 ledna 1895 1992 – Eduard Foltýn primátor města Ostravy 11 listopadu 1925 2007 – Jana Berdychová zakladatelka cvičení rodičů s dětmi 17 února 1909 2012 – Alois Horváth romský muzikant a mistr houslař 22 ledna 1947 Svět 1109 – Svatý Anselm z Canterbury arcibiskup v Canterbury teolog a filosof 1033 1142 – Pierre Abélard francouzský filosof a teolog 1079 1509 – Jindřich VII Tudor anglický král 28 ledna 1457 1551 – Nobuhide Oda japonský vojevůdce a policejní soudce ? 1510 1552 – Petr Apian německý matematik astronom a kartograf 16 dubna 1495 1574 – Cosimo I de Medici velkovévoda toskánský 12 června 1519 1584 – Francisco de Toledo místokrál Peru 10 června 1515 1699 – Jean Racine francouzský dramatik 22 prosince 1639 1740 – Antonio Balestra italský malíř 12 srpna 1666 1827 – Thomas Rowlandson britský malíř 13 července 1756 1830 – Faustino Camisani italský houslista violista a hudební skladatel 27 ledna 1772 1831 – Thursday October Christian kolonista na ostrově Pitcairn 7 října 1790 1859 – Jindřich Larisch-Mönnich slezský hrabě a podnikatel 23 února 1793 1891 – Štefan Marko Daxner slovenský šlechtic politik právník ekonom a národní buditel 22 prosince 1822 1895 – Jeremiah Gurney americký fotograf 17 října 1812 1896 – Maurice de Hirsch německo-židovský bankéř filantrop a mecenáš 9 prosince 1831 1898 – Louis Théodore Gouvy francouzský romantický skladatel 3 června 1819 1908 – Theodor von Sickel německo-rakouský historik 18 prosince 1826 1910 – Mark Twain americký spisovatel 30 listopadu 1835 1912 Felix Benedict Herzog americký inženýr vynálezce 27 prosince 1859 Siri von Essen finská herečka 17 října 1850 1918 – Manfred von Richthofen německý pilot 2 května 1892 1922 – Alessandro Moreschi italský zpěvák-kastrát 11 listopadu 1858 1923 – Karl Marek ministr financí Předlitavska 5 února 1860 1932 – Friedrich Gustav Piffl kardinál a arcibiskup Vídni 15 října 1864 1934 – Carsten Borchgrevink norský přírodovědec a polárník 1 prosince 1864 1935 – Lucy Duff-Gordonová britská módní návrhářka 13 června 1863 1938 Boris Andrejevič Pilňak ruský spisovatel 11 října 1894 Muhammad Iqbal indický básník filozof a politik 9 listopadu 1877 1944 – Hans Valentin Hube generálplukovník německého Wehrmachtu 29 října 1890 1945 – Walter Model německý generál 24 ledna 1891 1946 – John Maynard Keynes anglický ekonom 5 června 1883 1954 – Emil Leon Post polsko-americký matematik 11 února 1897 1962 – Frederick Handley Page britský letecký konstruktér a podnikatel 15 listopadu 1885 1965 – Edward Victor Appleton britský fyzik a astronomie Nobelova cena za fyziku 6 září 1892 1966 – Josef Dietrich německý generál velitel Hitlerovy osobní stráže 28 května 1892 1970 – Earl Hooker americký bluesový hudebník 15 ledna 1929 1971 – François Duvalier prezident Haiti 14 dubna 1907 1974 – Volodymyr Vladko ukrajinský sovětský spisovatel 8 ledna 1901 1978 Sandy Denny anglická zpěvačka a písničkářka 6 ledna 1947 Angelo Maria Ripellino italský slavista básník a překladatel 4 prosince 1923 1980 Ľudovít Fulla slovenský malíř 27 února 1902 Alexandr Ivanovič Oparin sovětský biolog 18 února 1894 1988 – Paul Steinitz anglický varhaník a pedagog 25 srpna 1909 1992 Väinö Linna finský spisovatel 20 prosince 1920 Vladimír Kirillovič Ruský člen rodiny Romanovců 30 srpna 1917 1996 – Džochar Dudajev první prezident separatistické Čečenské republiky Ičkérie 15 února 1944 1998 – Jean-François Lyotard francouzský filosof 10 srpna 1924 2003 – Nina Simone americká zpěvačka skladatelka pianistka 21 února 1933 2004 – Karl Hass německý válečný zločinec 5 října 1912 2005 – Gwynfor Evans velšský politik 1 září 1912 2007 Stanisław Dragan polský boxer bronzový na OH 1968 21 listopadu 1941 Parry O' Brien americký atlet dvojnásobný olympijský vítěz ve vrhu koulí 1952 a 1956 28 ledna 1932 2008 Al Wilson americký zpěvák 19 června 1939 Claude Veillot francouzský spisovatel a scenárista 29 září 1925 2009 – Vivian Maierová americká umělecká fotografka 1 února 1926 2010 – Juan Antonio Samaranch sportovní funkcionář prezident Mezinárodního olmypijského výboru v letech 1980–2001 2011 Harold Garfinkel americký sociolog 29 října 1917 Annalisa Ericsonová švédská herečka 14 září 1913 Svátky Česko Alexandra Saskia Saskie Abelard Anselm Anselma Selma Želislav Želislava Svět Slovensko – Ervín 22 duben je 112 den roku podle gregoriánského kalendáře 113 v přestupném roce Do konce roku zbývá 253 dní Události Česko 1467 – Král Jiří z Poděbrad započal válečné operace namířené proti Zelenohorské jednotě 1927 – Československý rozhlas se stěhuje do Národního domu na Vinohradech 1945 – Rudá armáda osvobodila Opavu 1947 – Cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vyjeli od Aeroklubu v Praze na výpravu přes Afriku do Jižní Ameriky 1950 – československá premiéra hry Ilji Prachaře Hádajú sa o rozumné v režii J Dalíka jedno z divácky nejúspěšnějších představení a zároveň vítězné představení Divadelní žatvy 1950 1956 – V Opavě byl ukončen provoz tramvají 2013 – Začala vysílat televizní stanice Active TV Svět 1370 – V Paříži byly položeny základy královské pevnosti zvané Bastila 1418 – Kostnický koncil ukončen odsouzením Mistra Jana Husa 1500 – Portugalský cestovatel Pedro Álvares Cabral doplul do Brazílie 1690 – Byl uskutečněn sňatek Ludvíka Rudolfa Brunšvicko-Wolfenbüttelského a princezny Kristýny Luisy Öttingenské 1915 Poprvé byly masověji použity chemické zbraně a to Německem v bitvě u Ypry v Belgii Turecká policie pozatýkala 235 příslušníků arménské inteligence kteří byli následně bez soudu zavražděni Tato událost se považuje za začátek turecké genocidy proti Arménům 1945 – Rudá armáda započala poslední válečné operace 2 světové války v Evropě – útok na Berlín 2005 – Japonský premiér Džuničiró Koizumi se na summitu asijských a afrických zemích v Jakartě omluvil za „ohromné škody a utrpení způsobené v minulosti jiným zemím „japonskou koloniální nadvládou a agresí 2010 – Havárie plošiny Deepwater Horizon Narození Česko 1693 – Jan Leopold Mosbender děkan v Ústí nad Orlicí † 24 července 1776 1735 – Jan Leopold Hay královéhradecký biskup † 1 června 1794 1796 – Josef Myslimír Ludvík kněz historik a spisovatel † 1 ledna 1856 1833 – Jindřich Eckert fotograf † 28 února 1905 1858 – Josef Velenovský český botanik † 7 května 1949 1871 – Václav Houser československý politik † 1958 1873 – Karl Stellwag československý agronom archeolog a politik německé národnosti † 20 února 1963 1876 – Juraj Krejčí československý politik slovenské národnosti † ? 1881 – Franz Werner československý politik německé národnosti † 15 února 1947 1886 Jaro Procházka malíř † 30 září 1949 Pavol Teplanský československý a slovenský politik ministr autonomních slovenských vlád † 16 května 1969 1888 – Mária Sýkorová česká herečka † 31 srpna 1967 1889 – Ladislav Daněk československý právník a politik † 10 března 1961 1895 – František Korte právník a hudební skladatel † 27 července 1962 1905 – František Vyčichlo český matematik † 6 ledna 1958 1907 – Alfred Mahovsky hudební skladatel † 17 dubna 1932 1908 – Vilém Pavlík biskup starokatolické církve a politik † 29 března 1965 1914 – Bohumír Lomský ministr národní obrany Československa † 18 června 1982 1917 – Václav Sedláček učeň spolu s Janem Opletalem jedna ze dvou obětí střelby do davu při protinacistických demonstracích † 28 října 1939 1918 – Bohuslav Bubník člen sokolského druhého odboje † 15 března 2012 1921 – Konrád Babraj sochař † 26 května 1991 1923 – Vratislav Effenberger literární teoretik a surrealista † 10 srpna 1986 1924 – Růžena Dostálová česká filoložka a historička 1925 – Jan Heller religionista biblista protestantský teolog překladatel z hebrejštiny a féničtiny † 15 ledna 2008 1927 – Rudolf Altschul surrealistický básník účastník druhého odboje † březen nebo duben 1945 1930 – Zdeněk Mašek český varhaník † 11 února 2015 1932 – Slavomír Pejčoch spisovatel a historik 1936 – Jiří Šíma geodet 1939 – Jaroslav Krček hudebník dirigent a hudební skladatel 1941 – Mojmír Opletal český geolog 1945 – Jan Vlas český divadelní herec 1947 – Jan Roda chemik 1948 – Zuzana Baudyšová senátorka ředitelka Nadace Naše dítě 1951 – Vladimír Špidla politik 1953 – Jana Ševčíková česká dokumentaristka 1957 Ota Zaremba sportovec vzpěrač olympijský vítěz Milan Slezák novinář a rozhlasový komentátor 1958 – J H Krchovský básník a hudebník 1964 – Barbora Hrzánová herečka 1966 – Martina Adamcová herečka moderátorka a producentka 1971 – Miloš Holaň hokejista 1975 Pavel Horváth fotbalista Jan Vlas herec 1978 – Kamila Rajdlová běžkyně na lyžích 1985 Lenka Masná atletka běh na 800 m Roman Smutný fotbalista Svět 1451 – Isabela Kastilská kastilská a aragonská královna † 26 listopadu 1504 1592 – Wilhelm Schickard německý polyhistor konstruktér prvního mechanického kalkulátoru † 23 nebo 24 října 1635 1610 – papež Alexandr VIII † 2 února 1691 1658 – Giuseppe Torelli italský hudební skladatel † 8 února 1709 1696 – Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská brunšvicko-wolfenbüttelská princezna a vévodkyně † 6 března 1762 1707 – Henry Fielding anglický spisovatel † 8 října 1754 1724 – Immanuel Kant německý filozof † 12 února 1804 1729 – Michael Hillegas první ministr financí USA † 29 září 1804 1738 – Jan Láho slovenský luteránský duchovní působící v Čechách † 21 listopadu 1790 1795 – Johann Friedrich Böhmer německý historik † 22 října 1863 1813 – Jørgen Engebretsen Moe norský foklorista biskup a básník † 27 března 1882 1815 – Wilhelm Peters německý přírodovědec a průzkumník † 20 dubna 1883 1816 – Bohuslav Šulek slovenský přírodovědec jazykovědec a publicista † 30 listopadu 1895 1839 – August Wilhelm Eichler německý botanik † 2 března 1887 1840 – Odilon Redon francouzský malíř † 6 července 1916 1847 – Vladimír Alexandrovič Romanov ruský velkokníže † 17 února 1909 1852 – Vilém IV Lucemburský lucemburský velkovévoda † 25 února 1912 1868 José Vianna da Motta portugalský klavírista a skladatel † 1 června 1948 Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně † 6 září 1924 1870 – Vladimir Iljič Lenin ruský politik komunistický revolucionář † 21 ledna 1924 1873 – Luigi Lucheni italský anarchista a atentátník vrah rakouské císařovny Alžběty † 19 října 1910 1876 – Robert Bárány rakouský fyziolog nositel Nobelovy ceny † 8 dubna 1936 1878 – Zofka Kveder slovinská spisovatelka a publicistka † 21 listopadu 1926 1881 Alexandr Fjodorovič Kerenskij ruský politik právník druhý předseda ruské prozatímní vlády v roce 1917 † 11 června 1970 Xenie Petrović-Njegoš černohorská princezna † 10 března 1960 1884 – Otto Rank rakouský psychoanalytik † 31 října 1939 1887 – Harald Bohr dánský matematik † 22 ledna 1951 1889 – Ludwig Renn německý spisovatel † 21 července 1979 1899 – Vladimir Vladimirovič Nabokov americký prozaik ruského původu † 2 června 1977 1901 – Herbert Plaxton kanadský hokejista zlato na OH 1928 † 7 listopadu 1970 1902 – Stanisław Popławski sovětský a polský generál † 10 srpna 1973 1904 – Robert Oppenheimer americký teoretický fyzik „otec atomové bomby † 18 února 1967 1906 Gustav Adolf Švédský nejstarší syn švédského krále Gustava VI Adolfa † 26 ledna 1947 Eddie Albert americký herec † 26 května 2005 1908 – Ivan Antonovič Jefremov sovětský paleontolog a spisovatel sci-fi † 8 října 1972 1909 Rita Leviová-Montalciniová italská neuroložka Nobelova cena za fyziologii a lékařství † 30 prosince 2012 Harald Wiesmann německý důstojník SS a válečný zločinec zodpovědný za vyhlazení obce Lidice † 24 dubna 1947 1911 – Max Dupain australský fotograf † 27 července 1992 1914 Jan de Hartog nizozemský spisovatel a dramatik † 22 září 2002 Michael Wittmann německý voják člen SS považovaný za nejúspěšnějšího velitele tanku za druhé světové války † 8 srpna 1944 1916 Yehudi Menuhin houslový virtuos a dirigent † 12 března 1999 Lee Cronbach americký psycholog † 1 října 2001 1917 – Vadim Gippenrejter ruský novinářský a krajinářský fotograf † 1921 – Candido Camero kubánský perkusionista 1922 – Charles Mingus americký jazzový kontrabasista a skladatel † 5 ledna 1975 1923 – Aaron Spelling americký producent † 23 května 2006 1924 – Peter Cathcart Wason britský kognitivní psycholog a šachista † 17 dubna 2003 1926 – James Stirling britský architekt představitel nového brutalismu † 25 června 1992 1929 – Michael Atiyah britský matematik 1935 Paul Chambers americký kontrabasista a hudební skladatel † 4 ledna 1969 Belo Kapolka slovenský spisovatel chatař nosič a horolezec † 18 dubna 1994 1936 Valerián Bystrický slovenský historik Glen Campbell americký zpěvák country Don Menza americký jazzový saxofonista 1937 Jack Nicholson americký herec Jack Nitzsche americký hudebník a hudební skladatel † 25 srpna 2000 1940 Marie-José Natová francouzská filmová televizní a divadelní herečka Dina Štěrbová slovenská horolezkyně 1941 – Amir Pnueli izraelský informatik † 2 listopadu 2009 1942 – Giorgio Agamben italský filosof 1944 Steve Fossett americký miliardář † 3 září 2007 Joshua Rifkin americký dirigent židovského původu hráč na klávesové nástroje a muzikolog 1945 – Ján Ďuriš slovenský kameraman 1946 Paul Davies britský fyzik spisovatel a popularizátor vědy Bruce Edwards Ivins americký mikrobiolog † 29 července 2008 1947 – Neil Horan bývalý irský katolický kněz narušitel sportovních akcí 1948 – George Abela maltský politik od roku 2009 prezident země 1950 – Peter Frampton britský hudebník 1951 – Paul Carrack britský klávesista zpěvák a skladatel 1952 – Magdi Allam italský novinář spisovatel a komentátor egyptského původu 1957 – Donald Tusk polský politik a premiér 1966 – Jörgen Persson švédský stolní tenista 1967 – Loreta Asanavičiūtė litevská švadlena jediná ženská oběť masakru u vilniuské televizní věže † 13 ledna 1991 1974 – Shavo Odadjian hudebník arménského původu baskytarista metalové skupiny System of a Down 1975 – Carlos Sastre španělský cyklista 1977 – Mark van Bommel nizozemský fotbalista 1980 – Ján Kozák slovenský fotbalista 1982 – Kaká brazilský fotbalista 1986 − Amber Heard americká herečka 1987 – John Obi Mikel nigerijský fotbalista Úmrtí Česko 1421 – Hynek z Ronova kolínský kněz upálený husity ? 1677 – Václav Eusebius Popel z Lobkovic šlechtic a vojevůdce 20 ledna 1609 1782 – Josef Seger hudební skladatel houslista a varhaník 21 března 1716 1887 – Terezie Masaryková matka prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka 4 srpna 1813 1894 – Emanuel František Züngel básník a překladatel 21 června 1840 1909 – Jan Kaftan český železniční inženýr a politik 11 září 1841 1926 – Ferdinand Lobkowicz český šlechtic a politik 26 června 1850 1945 – Theodor Schulz právník hráč na historické nástroje a hudební skladatel 23 dubna 1875 1946 – František Hlávka československý politik 18 května 1856 1947 – Vojtěch Vladimír Klecanda český legionář generál 15 listopadu 1888 1953 – Elly Oehlerová architektka a bytová návrhářka 6 června 1905 1956 Jan Šrámek římskokatolický kněz a politik 12 prosinec 1870 Vlastimil Lada-Sázavský šermíř 31 března 1886 1960 – Antonín Hasal československý armádní generál a ministr 7 ledna 1883 1976 – Alfréd Radok režisér zakladatel Laterny magiky 17 prosince 1914 1983 – Antonín Modr hudební vědec a skladatel 17 května 1898 1996 – Jan Dostál český akademický malíř ilustrátor a grafik 7 května 1921 2004 – Rudolf Krzák voják 6 duben 1914 2006 – Kamil Prudil český akademický malíř a psycholog 29 listopadu 1937 Svět 296 – svatý Caius 28 papež katolické církveb ? 536 – papež Agapetus I ? 835 – Kúkai posmrtně zvaný též Kóbó Daiši japonský buddhistický mnich učenec básník a zakladatel japonské buddhistické školy Šingon 27 července 774 1355 – Eleonora Anglická geldernská hraběnka z dynastie Plantagenetů 18 červen 1318 1616 – Miguel de Cervantes y Saavedra španělský spisovatel 29 září 1547 1821 – John Crome anglický malíř a grafik 22 prosince 1768 1827 – Thomas Rowlandson anglický malíř a karikaturista 14 července 1756 1833 – Richard Trevithick britský vynálezce konstruktér první funkční parní lokomotivy 13 dubna 1771 1842 – Henry Conwell irský katolický duchovní od roku 1819 druhý biskup philadelphský 1745 1748 1844 – Henri-Montan Berton francouzský hudební skladatel houslista a dirigent 17 září 1767 1892 – Édouard Lalo francouzský hudební skladatel 27 února 1823 1894 – David Payne skotský malíř 29 září 1843 1900 – Auguste-Rosalie Bisson francouzský fotograf 1 května 1826 1908 Qasim Amin egyptský právník průkopník feminismu 1 prosince 1863 Henry Campbell-Bannerman britský státník a premiér 7 září 1836 1917 – Olivier de Bacquehem předlitavský státní úředník a politik 25 srpna 1847 1927 – Heinrich Prade rakousko-uherský politik 5 června 1853 1930 – Jeppe Aakjær dánský spisovatel 10 září 1866 1933 – Henry Royce britský automobilový konstruktér zakladatel firmy Rolls-Royce 27 března 1863 1942 – Pirie MacDonald americký fotograf 27 ledna 1867 1945 – Käthe Kollwitzová německá sochařka a malířka 8 července 1867 1946 – Harlan Fiske Stone americký právník a politik 11 října 1872 1971 – Anna Černohorská černohorská princezna 18 srpna 1874 1976 – Colin MacInnes anglický spisovatel a novinář 20 srpna 1914 1977 – Arvo Haavisto finský zápasník zlato na OH 1928 7 března 1900 1980 – Fritz Strassmann německý chemik 22 února 1922 1983 – Michail Alexandrovič Karcev sovětský konstruktér počítačové techniky jeden z průkopníků vývoje počítačů ve východním bloku 23 května 1923 1984 – Ansel Adams americký fotograf 20 února 1902 1986 – Mircea Eliade rumunský historik 9 března 1907 1989 – Emilio Gino Segrè italský fyzik nositel Nobelovy ceny za objev antiprotonu 1 února 1905 1993 – Bertus Aafjes nizozemský spisovatel a básník 12 května 1914 1994 – Richard Nixon americký prezident 9 ledna 1913 1996 – Erma Bombeck americká humoristka 21 února 1927 1998 – Régine Pernoudová francouzská historička 17 června 1909 2002 Victor Frederick Weisskopf americký fyzik 19 září 1908 Linda Lovelace americká pornoherečka 10 ledna 1949 2003 Michael Larrabee americký sprinter dvojnásobný olympijský vítěz 2 prosince 1933 Aleksandra Širokovová ruská bohemistka 26 listopadu 1918 2005 John Marshall americký filmař a antropolog 12 listopadu 1932 Eduardo Paolozzi skotský sochař grafik a průmyslový návrhář 7 března 1924 2009 – Jack Cardiff britský kameraman a režisér 18 září 1914 2013 – Richie Havens americký písničkář 21 ledna 1941 2014 − Michael Glawogger rakouský režisér 3 prosince 1959 Svátky Česko Evženie Eugenie Noema Noemi Soter Socialistický kalendář – Vladimir Iljič Lenin 1870 Svět Den Země Arbor Day Slavnosti stromů – Slaví se hlavně v USA a Velké Británii Evropský den akcí proti rasismu Slovensko – Slavomír Brazílie – Státní svátek Discovery Day Katolický kalendář Svatý Soter 12 papež katolické církve † 174 Svatý Caius 28 papež katolické církve † 296 23 duben je 113 den roku podle gregoriánského kalendáře 114 v přestupném roce Do konce roku zbývá 252 dní Události Česko 1836 – Máchův Máj vychází v Praze nákladem 600 výtisků 1920 – Premiéra Janáčkovy opery Výlety pana Broučka v Praze 1945 – Obec Prlov byla vyhlazena německými nacisty 1955 – Otto Wichterle vynalézá kontaktní čočky k jejichž výrobě použil stavebnici Merkur Svět 1014 – Armáda irského velekrále Briana Bóruma se střetla s vojsky krále Murchada a vikinského vládce Dublinu Sigtrygga Hedvábnovousého v bitvě u Clontarfu 1982 – Zahájení prodeje počítače Sinclair ZX Spectrum 2006 – Přestal se zvěřejňovat monetární agregát M3 amerického dolaru Narození Česko 1420 – Jiří z Poděbrad český král od roku 1458 † 22 března 1471 1776 – Jan Nejedlý básník překladatel a vydavatel † 31 prosince 1834 1794 – Josef Šembera kreslíř a grafik † 8 srpna 1866 1805 – Vojtěch Lanna průmyslník a stavitel † 15 ledna 1866 1822 – Vojtěch Ignác Ullmann český architekt † 17 září 1897 1828 – Rudolf Skuherský český matematik † 9 října 1863 1829 – Vojtěch Mašek český zahradník † 14 listopadu 1902 1866 – Bohumír Jaroněk český výtvarník a zakladatel Valašského muzea v přírodě † 18 ledna 1933 1871 – František Josef Čečetka spisovatel † 3 června 1942 1875 – Theodor Schulz právník a hudební skladatel † 22 dubna 1945 1881 – Otakar Šín hudební skladatel teoretik a pedagog † 21 ledna 1943 1885 – Otakar Husák československý generál legionář a ministr obrany † 12 června 1964 1891 – T R Field český satirický básník † 4 srpna 1969 1901 – Růžena Vacková teoretička umění a disidentka † 14 prosince 1982 1905 – Vašek Káňa novinář a dramatik † 30 dubna 1985 1906 – Robert Konečný filozof psycholog pedagog a odbojář † 15 října 1981 1908 – Egon Hostovský spisovatel † 7 května 1973 1913 Václav Davídek historik † 6 března 1993 Jan Lebeda katolický kněz a biskup † 5 listopadu 1991 Ljuba Hermanová herečka muzikálová a operetní zpěvačka a šansoniérka † 21 května 1996 1922 – Jiří Sequens filmový a televizní režisér † 21 ledna 2008 1924 – Jiří Horák předseda obnovené ČSSD v Československu † 25 července 2003 1927 – Jiří Kovtun básník prozaik historik a novinář 1929 – Vladimír Klokočka právník a vysokoškolský pedagog † 19 října 2009 1931 – Radek Pilař malíř grafik a ilustrátor † 7 února 1993 1944 – Aleš Sigmund kytarista hudební aranžér textař a hudební skladatel 1947 – Ludmila Zemanová česko-kanadská výtvarnice spisovatelka scenáristka režisérka 1949 – Bohuslav Šťastný československý hokejový útočník 1953 – Pavel Kouba český filosof 1954 Martin Holcát ministr zdravotnictví ČR Karel Pavelka český revmatolog 1957 – Patrik Ouředník spisovatel 1989 – Nicole Vaidišová tenistka Svět 1185 – Alfons II Portugalský portugalský král † 25 března 1223 1464 – Johana Francouzská francouzská královna † 4 února 1505 1484 – Julius Caesar Scaliger italský lékař a filolog † 21 října 1558 1564 – William Shakespeare anglický básník a dramatik † 23 dubna 1616 1598 – Maarten Tromp nizozemský admirál † 10 srpna 1653 1690 – Ján Adam Rayman slovenský lékař † 24 dubna 1770 1700 – Francesco Maria Accinelli italský kněz historik a kartograf † 7 října 1777 1720 – Ga'on z Vilna židovský učenec † 9 října 1797 1728 – Samuel Wallis britský mořeplavec který obeplul svět † 21 ledna 1795 1756 – Jacques Nicolas Billaud-Varenne francouzský revolucionář † 3 června 1819 1768 Friedrich Groos německý lékař a filozof † 15 června 1852 José Álvarez španělský stavitel † 26 listopadu 1827 1775 – William Turner anglický malíř † 19 prosince 1851 1791 – James Buchanan americký prezident † 1 června 1868 1798 – Édouard Alletz francouzský diplomat a spisovatel † 16 února 1850 1810 – Eugène Belgrand pařížský inženýr † 8 dubna 1878 1821 – Louis Lewandowski německý skladatel synagogální hudby † 4 února 1894 1828 – Albert Saský saský král † 19 června 1902 1852 Ladislav Medňanský slovensko-maďarský malíř † 17 dubna 1919 Edwin Markham americký básník † 7 března 1940 1857 – Ruggero Leoncavallo italský hudební skladatel † 9 srpna 1919 1858 – Max Planck německý fyzik jeden ze zakladatelů kvantové teorie držitel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1918 † 4 října 1947 1861 – Edmund Allenby britský maršál † 14 května 1936 1873 – Theodor Körner rakouský prezident † 4 ledna 1957 1887 – Edward Adams americký bankovní lupič † 22 listopadu 1921 1889 – Karel Doorman nizozemský námořní důstojník † 28 února 1942 1891 Sergej Prokofjev ruský hudební skladatel dirigent a klavírista † 1953 Cvi Jehuda Kook vedoucí osobnost náboženského sionismu † 9 března 1982 1895 – Ngaio Marshová novozélandská divadelní režisérka a spisovatelka † 18 února 1982 1897 – Lester B Pearson kanadský historik státník a diplomat Nobelovu cenu míru 1957 † 27 prosince 1972 1899 – Bertil Ohlin švédský ekonom a politik † 3 srpna 1979 1902 – Halldór Laxness islandský spisovatel držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1955 † 8 února 1998 1910 – Marijan Brecelj slovinský právník a politik † 7 ledna 1989 1911 Józef Cyrankiewicz polský komunistický politik předseda vlády † 20 ledna 1989 Ronald Neame anglický kameraman scenárista a režisér † 16 června 2010 1916 – Ivo Lola Ribar partyzán národní hrdina Jugoslávie † 27 listopadu 1943 1918 James Kirkup anglický básník a překladatel † 10 května 2009 Maurice Druon francouzský spisovatel a politik † 14 dubna 2009 1919 Ellen Bergmanová švédská herečka † 6 března 2007 Oleg Peňkovskij plukovník vojenské zpravodajské služby Sovětského svazu dvojitý agent † 16 května 1963 1923 – Reinhart Koselleck německý historik † 3 února 2006 1924 − Bobby Rosengarden americký jazzový bubeník † 27 února 2007 1928 – Shirley Templeová americká herečka a politička bývalá velvyslankyně USA v ČSR a ČR † 10 února 2014 1935 – Charles Silverstein americký psycholog a spisovatel 1936 Roy Orbison americký zpěvák kytarista a skladatel † 6 prosince 1988 Athena Tacha řecká výtvarná umělkyně 1938 – Milena Vukoticová italská divadelní a filmová herečka a tanečnice 1939 – Jozef Adamovič slovenský herec a pedagog 1941 – Paavo Lipponen premiér Finska 1943 – Tony Esposito kanadsko-americký hokejový brankář 1947 Mahmúd Mamdání ugandský myslitel kulturní antropolog Dan Meridor izraelský politik Glenn Cornick první baskytarista ve skupině Jethro Tull † 28 srpna 2014 1949 – David Cross britský houslista 1952 – Jean-Dominique Bauby francouzský novinář a spisovatel † 9 března 1997 1954 – Michael Moore americký režisér scenárista producent a spisovatel 1956 – Jiří Lobkowicz česko-švýcarský politik a finančník 1962 – Slawomir Kaminski polský podnikatel dobrý otec a manžel známý holubář 1976 − Bryce Dessner americký kytarista a hudební skladatel 1977 John Felix Anthony Cena profesionální wrestler Kal Penn americký herec 1983 – Daniela Hantuchová slovenská tenistka Úmrtí Česko 997 – Svatý Vojtěch biskup z rodu Slavníkovců okolo 957 1799 – Ignác Václav Rafael hudební skladatel 16 dubna 1762 1832 – Václav Vilém Würfel český klavírista hudební skladatel a pedagog 6 května 1790 1845 – Jan Rudolf Czernin z Chudenic prezident císařské akademie výtvarných umění 9 června 1757 1878 – Jaroslav Čermák český malíř 1 září 1831 1890 – Karel Pavlík malíř 1862 1898 – Josef Theumer poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady 18 října 1823 1905 – Karel Komzák ml hudební skladatel a dirigent 8 listopadu 1850 1914 – Rudolf Knoll český právník a politik 18 března 1844 1916 – Karel Zahradník český matematik 16 dubna 1848 1933 – Josef Baar český poštmistr a politik starosta Třeboně 10 prosince 1852 1951 – Václav Kočka regionální historik 6 srpna 1875 1963 – Marie Fantová novinářka a překladatelka 6 listopadu 1893 1969 – Alois Král stavebník pedagog a rektor Univerzity v Lublani 1 prosince 1884 1992 – Josef Šafařík filosof esejista a dramatik 11 února 1907 1995 – Jaroslav Šajn sochař 23 srpna 1926 2009 – Vítězslav Eibl keramik sochař a pedagog 6 června 1928 2003 – Emil Hadač geobotanik 10 května 1914 2010 – Jan Balabán spisovatel 29 ledna 1961 Svět 34 – jedno z možných dat úmrtí Ježíše Krista 303 – Svatý Jiří křesťanský mučedník 1014 – Brian Boru irský velekrál 941 1124 – Alexandr I Skotský král skotský cca 1078 1151 – Adeliza z Lovaně anglická královna jako druhá manželka Jindřicha I 1103 1200 – Ču Si čínský filosof završitel neokonfusiánské scholastiky 18 října 1130 1217 – Inge II Norský norský král 1185 1600 – Mikuláš Pálfy uherský politik a diplomat 10 září 1552 1616 – William Shakespeare anglický spisovatel duben 1564 1625 – Mořic Nasavský nizozemský politik 14 listopadu 1567 1670 – Loreto Vittori italský zpěvák-kastrát básník a hudební skladatel 5 září 1600 1681 – Justus Sustermans vlámský malíř 28 září 1597 1691 – Jean-Henri d'Anglebert francouzský hudební skladatel 1 dubna 1629 1706 – Vilemína Ernestina Dánská dcera dánského a norského krále Frederika III falcká kurfiřtka 20 června 1650 1814 – Teresa Pola italská šlechtična 2 dubna 1778 1821 – Pierre Riel de Beurnonville francouzský generál a politik 10 května 1752 1847 – Erik Gustaf Geijer švédský spisovatel historik filosof a skladatel 12 ledna 1783 1850 – William Wordsworth anglický básník 7 dubna 1770 1851 – Michail Lazarev ruský admirál 14 listopadu 1788 1889 – Jules Barbey d'Aurevilly francouzský spisovatel 2 listopadu 1808 1909 – Adolf von Jorkasch-Koch předlitavský státní úředník a politik 3 října 1848 1922 – Vlaho Bukovac chorvatský malíř 4 července 1855 1935 – Wanda von Debschitz-Kunowski německá fotografka 8 ledna 1870 1945 – Dimitrije Ljotić ministr spravedlnosti jugoslávské vlády za druhé světové války 12 srpna 1891 1947 – Edouard Chatton francouzský biolog 11 října 1883 1951 – Charles Gates Dawes americký politik a bankéř 27 srpna 1865 1963 – Jicchak Ben Cvi izraelský prezident 24 listopadu 1884 1964 – Karl Polanyi maďarsko-kanadský historik filozof a ekonom 25 října 1886 1966 – Hans Christian Branner dánský spisovatel 23 června 1903 1969 – Čeng Ťün-li čínský filmový herec a režisér 6 prosince 1911 1975 – William Hartnell britský herec 8 ledna 1908 1976 – Sergej Matvejevič Štemenko náčelník generálního štábu Sovětské armády 20 února 1907 1979 – Doug Rauch americký baskytarista 14 září 1950 1981 – Josep Pla španělský novinář a spisovatel katalánské národnosti 8 března 1897 1983 Paľo Bielik slovenský herec a filmový režisér 11 prosince 1910 Marguerite Broquedisová francouzská tenistka olympijská vítězka 17 dubna 1893 1984 – Red Garland americký jazzový pianista 1923 1987 – Mária Medvecká slovenská malířka 11 září 1914 1988 – Axel Grönberg švédský zápasník olympijský vítěz 9 května 1918 1990 – Paulette Goddard americká herečka 3 června 1910 1991 – Johnny Thunders americký zpěvák a kytarista člen New York Dolls 15 července 1952 1992 – Satyajit Ray indický režisér 2 května 1921 1993 – Daniel Jones velšský hudební skladatel 7 prosince 1912 1996 – Pamela Lyndon Traversová australská herečka 9 srpna 1899 1997 – Boris Strohsack slovinský právník a soudce 12 září 1929 1998 James Earl Ray vrah Martina Luthera Kinga 10 března 1928 Konstantínos Karamanlís president Řecka 8 března 1907 2001 – David Walker americký astronaut 20 května 1944 2005 − Jimmy Woode americký kontrabasista 23 září 1926 2006 – William P Gottlieb americký fotograf a novinový sloupkař 28 ledna 1917 2007 David Halberstam americkým žurnalista a spisovatel 10 dubna 1934 Boris Jelcin první prezident Ruské federace 1 února 1931 2012 Chris Ethridge americký bakytarista 1947 Billy Bryans kanadský hudební producent a hudebník 15 září 1949 Tommy Marth americký saxofonista spolupracovník skupiny The Killers 23 listopadu 1978 Svátky Česko Vojtěch Vojtěška Garik Gerard Gerardina Gerhard Gerharda Roger Svět Světový den knihy a autorských práv Slovensko – Vojtech George – Jiří Pranostiky Česko Na svatého Vojtěcha v polích samá potěcha Když na Vojtěcha prší nebude ovoce Reference 24 duben je 114 den roku podle gregoriánského kalendáře 115 v přestupném roce Do konce roku zbývá 251 dní Události Česko 1912 – Založen Český skaut – Junák 1938 – V Karlových Varech vyhlásila Sudetoněmecká strana tzv karlovarský program nepřijatelný pro československou vládu 1949 – V Československu vzniká mládežnická organizace Pionýr která měla nahradit zakázaného Skauta 2012 – Začátek historicky prvního turné Chrise Normana po ČR Svět 1547 – V bitvě u Mühlberka porazil císař Karel V se svými spojenci vojska protestantských knížat 1854 – Svatba Alžběty Bavorské Sissi a Františka Josefa I 1900 – Velká demonstrace dělníků ve Vídni 1916 – Irští republikáni se v Dublinu pokusili o vojenské povstání 1924 – Vnuk Karla Marxe odmítá požadavek Sovětů aby přestěhoval tělo Karla Marxe do Moskvy 1950 – Bylo vyhlášeno Jordánské království jež vzniklo po anexi arabské části Palestiny Zajordánskem 1953 – Winston Churchill je královnou Alžbětou II pasován na rytíře 1961 – Na hladinu byla vyzvednuta švédská válečná loď Vasa která se potopila v roce 1628 1967 – Kosmonaut Vladimir Komarov umírá v přistávácím pouzdře rakety Sojuz 1 protože se mu neotevírá jeho padák Je to první člověk na světě který umírá kvůli vesmírné misi 1968 – Mauritius se stal členským státem OSN 1990 – Vynesen na oběžnou dráhu vesmírný Hubbleův teleskop 2005 Papež Benedikt XVI byl na slavnostní mši ve Vatikánu oficiálně uveden do svého úřadu V iráckém městě Tikrít bylo při dvou útocích sebevražedných útočníků v automobilech zabito nejméně 6 lidí a zraněno 33 Mezi mrtvými jsou nejméně 4 příslušníci vládních bezpečnostních sil K zodpovědnosti za tento útok se přihlásila irácká pobočka organizace Al Kajdá Ta převzala zodpovědnost i za nastražení bomby která ve východním Bagdádu zabila jednoho vojáka amerických okupačních sil a dva zranila Nedaleko šiítské mešity v Bagdádu vybuchla nastražená bomba a krátce poté se v davu lidí u místa prvního výbuchu odpálil sebevražedný útočník v automobilu Nejméně 15 lidí bylo zabito a 57 zraněno V Iráku byl propuštěn pákistánský konzul Málik Muhammada Javed unesený 9 dubna V Afghánistánu byla veřejně popravena ukamenováním 29letá vdaná žena K tomuto trestu byla odsouzena za údajnou nevěru Údajně jde o první takový případ od svržení vlády hnutí Talibán; za jeho vlády byl tento trest běžný Svržený ekvádorský prezident Lucio Gutiérrez odletěl z Ekvádoru do Brazílie která mu poskytla politický azyl V Jižní Koreji se narodil první klonovaný pes Snuppy Narození Česko 1788 – Anna Náprstková podnikatelka a filantropka † 19 října 1873 1812 – Jiří Krouský český lektor těsnopisu † 27 října 1887 1830 Josef Erben pražský statistik † 11 dubna 1910 Vojtěch Lešetický učitel a básník † 5 ledna 1908 1834 – Jiří Pacold rektor Českého vysokého učení technického † 18 února 1907 1835 – Antonín Klug teolog a děkan teologické fakulty v Olomouci † 8 července 1907 1839 – Ludwig Grünberger klavírista a hudební skladatel † 12 prosince 1896 1840 – Dominik Riegel nadporučík dělostřelectva rakouské armády a mistr šermu † 12 března 1920 1857 Antonín Adamovský československý politik † 12 června 1938 Jan Vladimír Hráský rektor Českého vysokého učení technického stavební inženýr hydrolog a balneolog † 12 dubna 1939 1865 – Jiří Janda zakladatel a první ředitel zoologické zahrady v Praze † 25 srpna 1938 1861 – Viktor Oliva malíř a ilustrátor† 5 dubna 1928 1862 – František Maloch český botanik a učitel † 13 ledna 1940 1864 – Vojtěch Blatný sbormistr a varhaník † 16 února 1954 1867 – Karel Navrátil novinář a hudební skladatel † 23 prosince 1936 1869 – František Vydra podnikatel a vynálezce † 29 září 1921 1874 – Jaroslav Rychtera československý politik † 12 listopadu 1948 1875 – Rudolf Chalupa československý politik † ? 1877 – Vojtěch Černý kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích † 6 srpna 1970 1881 – Jan Horák československý politik † ? 1885 – Jan Eisner český archeolog † 2 května 1967 1886 – František Píšek odborník na slévárenství a hutnictví akademik ČSAV † 10 března 1970 1887 – Jiří Steimar herec † 16 prosince 1968 1893 – Alois Holub český sochař † 22 července 1954 1898 – Jaroslav Průcha český herec a režisér † 25 dubna 1963 1905 – Heda Kaufmannová spisovatelka † 7 srpna 1981 1906 – Ladislav Vele malíř † 18 července 1953 1907 – Václav Trojan hudební skladatel † 5 července 1983 1911 – Jan Pelnář ministr vnitra vlád ČSSR † 28 dubna 1982 1914 – Jiří Strniště dirigent a hudební skladatel † 30 červenvence 1991 1921 – Jaroslav Mareš herec † 29 října 2003 1925 – Jiří Jirmal kytarista skladatel a publicista † - 1926 Jiří Kosina hudební skladatel a sbormistr † 5 července 2000 Ladislav Lis český a československý politik † 18 března 2000 1927 – Josef Brož československý volejbalový reprezentant † 19 března 2005 1928 – Gustav Křivinka hudební skladatel † 17 února 1990 1929 Jiří Hlušička historik umění Jiří Prádler sochař † 30 června 1993 1932 – Jiří Jirásek výtvarník ilustrátor karikaturista a architekt 1936 – Václav Pavkovič reprezentant Československa ve veslování bronzový na OH 1939 – Jiří Patočka český toxikolog 1943 – Jan Hálek vysokoškolský pedagog a politik 1953 – Jindřich Kabát ministr kultury České republiky 1958 – Jiří Meitner malíř a výtvarník 1963 – Ladislav Křížek zpěvák 1976 – Roman Kresta automobilový závodník Svět 1533 – Vilém I Oranžský nizozemský politik † 10 července 1584 1562 – Sü Kuang-čchi čínský vědec a úředník † 8 listopadu 1633 1581 – svatý Vincenc z Pauly katolický kněz zakladatel řádu lazaristů † 27 září 1660 1620 – John Graunt zakladatel demografie † 18 dubna 1674 1661 – Jakub Kray slovenský právník a politik † 16 prosince 1709 1706 – Giovanni Battista Martini italský mnich skladatel hudební teoretik a učenec † 3 srpna 1784 1750 – Simon Antoine Jean L'Huilier švýcarský matematik † 28 března 1840 1800 – Heinrich Wydler švýcarský botanik † 6 prosince 1883 1803 – Alexander Duchnovič rusínský národní buditel † 30 března 1865 1815 – Anthony Trollope anglický romanopisec † 6 prosince 1882 1817 – Jean Charles Galissard de Marignac švýcarský chemik † 15 dubna 1894 1820 Celso Golmayo y Zúpide kubánský šachový mistr † 1 dubna 1898 Alexandre Edmond Becquerel francouzský fyzik † 11 května 1891 1822 – Janko Kráľ slovenský básník † 23 května 1876 1825 – Robert Michael Ballantyne skotský spisovatel † 8 února 1894 1826 – Ferdinand Bischoff profesor rakouského práva rektor Univerzity ve Štýrském Hradci † 16 srpna 1915 1828 – Charles Nuitter francouzský právník dramatik a libretista † 24 února 1899 1841 – Stanisław Madeyski-Poray předlitavský právník vysokoškolský pedagog a politik † 20 června 1910 1845 – Carl Spitteler švýcarský básník † 29 prosince 1924 1847 – Otto Leixner von Grünberg německý spisovatel † 12 dubna 1907 1853 – Alphonse Bertillon francouzský policejní důstojník zakladatel antropometrie † 13 února 1914 1856 – Philippe Pétain francouzský maršál † 23 července 1951 1863 – Gustave Fougères francouzský archeolog † 7 prosince 1927 1864 – Alois Wolfmüller německý vynálezce konstruktér a průkopník letectví † 3 října 1948 1867 – Oleksandr Mychajlovyč Kolessa ukrajinský literární historik a rakouský politik † 9 května 1945 1873 – Arnold van Gennep francouzský antropolog † 7 května 1957 1876 – Erich Raeder vrchní velitel německého válečného loďstva † 6 listopadu 1960 1878 – Josif Iremašvili ruský revolucionář člen frakce menševiků † 14 října 1944 1880 – Gideon Sundback švédsko-americký vynálezce zipu † 21 června 1954 1882 – Hugh Dowding velitel britské Royal Air Force † 15 února 1970 1892 – Sami Gabra egyptský egyptolog a koptolog † 19 května 1979 1896 – Jaka Avšič jugoslávský generál † 3 ledna 1978 1897 Michael Lippert nacistický důstojník Waffen-SS † 1 září 1969 Benjamin Lee Whorf americký lingvista a antropolog † 26 července 1941 1898 – André Charlet francouzský hokejový brankář zlato na ME 1924 † 24 listopadu 1930 1903 – José Antonio Primo de Rivera španělský politik a právník zakladatel Falangy † 20 listopadu 1936 1904 – Willem de Kooning americký malíř a sochař † 19 března 1997 1906 – William Joyce britský kolaborant s nacisty † 3 ledna 1946 1908 – Józef Gosławski polský sochař a medailér † 23 ledna 1963 1913 – Celestyna Faron polská katolická řeholnice mučednice blahoslavená † 9 dubna 1944 1914 – Jan Karski polský odbojář † 13 července 2000 1919 – Glafkos Klerides prezident Kyperské republiky † 15 listopadu 2013 1921 – Różka Korczak-Marla židovská partyzánka † 5 března 1988 1924 Mark Vladimirovič Kabakov ruský spisovatel a básník Clement Freud politik a spisovatel knih pro děti † 15 dubna 2009 1926 – Thorbjörn Fälldin premiér Švédska 1927 – Josy Barthel lucemburský olympijský vítěz na patnáctistovce † 9 července 1992 1928 – Johnny Griffin americký saxofonista † 25 července 2008 1930 – José Sarney prezident Brazílie 1933 – Alan Eagleson kanadský právník a hokejový funkcionář 1934 – Shirley MacLaine americká herečka zpěvačka tanečnice a publicistka 1937 – Joe Henderson americký saxofonista † 30 června 2001 1939 – Ján Melkovič slovenský skladatel a herec † 21 března 2004 1940 – Sue Graftonová americká spisovatelka detektivních románů 1941 – Richard Holbrooke americký diplomat bankéř a novinář † 13 prosince 2010 1942 – Barbra Streisandová americká herečka 1943 Peter Pospíšil slovenský házenkář olympijský medailista † 17 dubna 2006 Thomas King kanadský spisovatel a reportér 1944 − Tony Visconti americký hudební producent a hudebník 1945 – Doug Clifford americký bubeník člen skupiny Creedence Clearwater Revival 1946 Eva Šuranová slovenská atletka bronz na OH 1972 ve skoku do dálky Jekatěrina Nikolajevna Vilmontová ruská spisovatelka a překladatelka 1947 Josep Borrell předseda Evropského parlamentu João Braz de Aviz brazilský kardinál Roger D Kornberg americký biochemik Nobelova cena 2006 1948 – France Arhar guvernér slovinské centrální banky 1949 Peter Friedman americký herec Kalkot Mataskelekele prezident tichomořského státu Vanuatu 1951 Ron Arad izraelský průmyslový designér umělec a architekt Enda Kenny předseda strany Fine Gael a premiér Irska 1952 – Jean-Paul Gaultier francouzský módní návrhář 1954 − Captain Sensible anglický zpěvák a kytarista 1957 – David J britský baskytarista a zpěvák 1967 − Patty Schemel americký bubenice 1976 – Steve Finnan irský fotbalista 1979 − Avey Tare americký hudebník 1982 – Kelly Clarksonová americká zpěvačka 1987 − Ben Howard anglický zpěvák a kytarista Úmrtí Česko 1889 – Vladislav Šír lékař a přírodovědec 24 března 1830 1894 – Josef Riedel český sklář 19 září 1816 1895 – Willibald Jerie český podnikatel a politik německé národnosti ? 1819 1916 – Jindřich Šolc advokát politik starosta Prahy 12 září 1841 1929 – Bohuslav Franta československý politik 8 května 1861 1930 – Václav Weinzettl architekt ředitel průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích 4 ledna 1862 1936 – Emil Artur Longen dramatik režisér herec scenárista spisovatel a malíř 29 července 1885 1938 – František Udržal československý ministerský předseda 3 ledna 1866 1943 – Hubert Gessner česko-rakouský architekt 20 října 1871 1952 – Jaromír John spisovatel 16 dubna 1882 1958 – František Pospíšil etnograf a muzejník 5 června 1885 1961 – Alois Hrdlička konstruktér Škodových závodů 17 února 1894 1963 – Josef Opitz historik umění 19 března 1890 1973 – Karel Kotas architekt 20 ledna 1894 1974 – Antonín Bartušek básník a muzeolog 11 ledna 1921 1978 – Gill Sedláčková česká spisovatelka filmařka a herečka 24 března 1908 1979 – Jan Zuska básník a hudebník 20 listopadu 1918 1989 – Václav Baumann letec v RAF 24 srpna 1918 1996 – Jarmila Hassan Abdel Wahab operní zpěvačka 17 dubna 1917 1998 – Milan Šlechta varhaník 18 října 1923 2005 – Antonín Novotný herec a chemik 15 března 1913 2007 – Ladislav Křivský astronom 8 prosince 1925 2008 – František Šamalík československý ústavní právník a politolog 28 prosince 1923 2009 – Ferdinand Höfer knihkupec archivář a katolický aktivista 5 března 1915 2011 – Ctibor Dostálek český neurofyziolog 3 listopadu 1928 2012 – Ivan Brož diplomat překladatel a spisovatel literatury faktu 29 května 1938 2014 – Blanka Vítková operní pěvkyně mezzosopranistka 14 listopadu 1948 Svět 1196 – Béla III Uherský uherský král 1148 1270 – Vladislav Slezský nejmladší syn Jindřicha Pobožného slezský kníže a vyšehradský probošt kolem 1237 1288 – Gertruda Babenberská rakouská vévodkyně 1226 1580 – Filipína Welserová manželka Ferdinanda II Tyrolského 1527 1595 – Juraj Pohronec-Slepčiansky slovenský arcibiskup uherský primas † 14 ledna 1685 1617 – Concino Concini italský dobrodruh 1575 1622 – Svatý Fidel ze Sigmaringy katolický kněz a mučedník 1578 1648 – Daniel Fröhlich slovenský matematik astronom a geograf 1595 1731 – Daniel Defoe anglický spisovatel a novinář asi 1660 1736 – Evžen Savojský generalissimus rakouských Habsburků 16 října 1663 1768 – Johann Valentin Tischbein německý malíř 11 prosince 1715 1770 – Ján Adam Rayman slovenský lékař 23 dubna 1690 1821 – Johann Peter Frank německý lékař 19 března 1745 1823 – Johann von Prochaska rakouský generál 3 července 1760 1836 – Charles Alain de Rohan francouzský voják a šlechtic z rodu Rohanů 18 ledna 1764 1852 – Vasilij Andrejevič Žukovskij ruský básník 9 února 1783 1865 – Nikolaj Alexandrovič Romanov ruský velkokníže 20 září 1843 1866 – Hermann Hupfeld německý teolog a orientalista 31 března 1796 1891 – Helmuth von Moltke starší německý polní maršál 26 října 1800 1904 – William Pittenger hrdina americké občanské války 31 ledna 1840 1912 – Samuel Bourne britský fotograf 30 října 1834 1917 – Oscar Blumenthal německý spisovatel 13 března 1852 1918 – Jevno Azef ruský revolucionář 1869 1923 – Vilém Arnošt Sasko-Výmarsko-Eisenašský poslední velkovévoda sasko-výmarsko-eisenašský 10 června 1876 1924 – Granville Stanley Hall americký dětský psycholog 1 února 1844 1926 – Vladimir de Repta pravoslavný arcibiskup černovický politik a teolog 6 ledna 1842 1927 – Carl H Eigenmann americký ichtyolog 9 března 1863 1939 – Louis Trousselier francouzský cyklista 29 června 1881 1940 – Adriaan Boer nizozemský fotograf 11 března 1875 1941 – Karin Boyeová švédská spisovatelka 26 října 1900 1942 Lucy Maud Montgomery kanadská spisovatelka 30 listopadu 1874 Leonid Kulik ruský mineralog 19 srpna 1883 1945 – Günther Lützow německý stíhací pilot 4 září 1912 1947 Harald Wiesmann válečný zločinec zodpovědný za vyhlazení Lidic 22 dubna 1909 Willa Cather americká spisovatelka 7 prosince 1873 1948 – Manuel María Ponce mexický skladatel a klavírista 8 prosince 1882 1960 – Max von Laue německý fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 9 října 1879 1964 – Gerhard Domagk německý lékař Nobelova cena 1939 30 října 1895 1967 – Vladimir Komarov sovětský kosmonaut 16 března 1927 1970 – Otis Spann americký bluesový zpěvák a klavírista 21 března 1930 1974 Bud Abbott americký herec 2 října 1895 Franz Jonas rakouský politik 4 října 1899 1980 – Alejo Carpentier kubánský romanopisec a muzikolog 26 prosince 1904 1982 – Ville Ritola finský atlet pětinásobný olympijský vítěz 1924–1928 18 ledna 1896 1985 Al Minns americký černošský tanečník 1 ledna 1920 Jicchak Kahan izraelský soudce 15 listopadu 1913 1986 – Wallis Simpson manželka britského krále Eduardem VIII 19 června 1890 1991 – Jumdžágín Cedenbal mongolský předseda vlády 17 září 1916 1994 – Masutatsu Oyama korejský karatista 23 července 1923 1997 – Viktor Kubal slovenský výtvarník 20 března 1923 2004 – Estée Lauder zakladatelka kosmetické společnosti 1 července 1906 2005 Michal Chudík slovenský politik diplomat a spisovatel 29 září 1914 Ezer Weizman prezident Izraele 15 května 1924 2007 – Shin Hyon Hwak jihokorejský premiér v letech 1979–1980 a 1991 1920 2008 – Jimmy Giuffre americký klarinetista a saxofonista 26 dubna 1921 2011 – Marie-France Pisier francouzská herečka scenáristka a režisérka 10 května 1944 2014 Tadeusz Różewicz polský básník a dramatik 9 října 1921 Hans Hollein rakouský designér a architekt 30 března 1934 Svátky Česko Jiří Bojana Deroba Egmont Fidel Fidelie Fidelius Gaston Svět Světový den sdružených měst Mezinárodní den skautů a skautek Světový den laboratorních zvířat Slovensko – Juraj svatý Jiří katolická církev a skauti Pranostiky Česko Ondřej mosty staví Jiří je odplaví Jiří a Marek – mrazem nás zalek Když je na svatého Jiří mráz bude i pod křovím oves Mrazy neuškodí co po Jiřím chodí Kolik mrazů do svatého Jiří tolik do svatého Václava Na svatého Jiří když prší nejsou na stromech žádné vlky Jak hluboko před svatým Jiřím namokne tak zase dlouho po něm vyschne a naopak Pršelo-li před svatým Jiřím bude po něm ještě více pršeti Svatý Jiří stříkne-li jeden obrok pryč Do sucha zaseti do svatého Jiří jest velmi dobře ale do mokra hrob Před Jiřím sucho po něm mokro Je-li na svatého Jiří krásně bude po něm jistě ošklivo O svatém Jiří krásně-li a teplo následuje nepříjemná a mokrá povětrnost Jasný Jiří – pěkný podzimek Hřmí-li před Jiřím bude sníh po ním Přijde-li před Jiřím bouře bude dlouho za okny dobře Přijde-li před Jiřím bouře bude dlouho za kamny dobře Když před Jiřím rosa to před Michalem mráz Co se před svatým Jiřím zazelená to se po něm ztratí Co na svatého Jiří vína vídáme to o svatém Havlu 16 10 neobíráme Do svatýho Jiřího nebojte se hada žádnýho Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři Na svatého Jiří rodí se jaro Jiří s teplem Mikuláš s pící Na svatého Jiří když prší nejsou na stromech žádné odnože vlky Jak dlouho žába před svatým Jiří křičí tak dlouho bude po něm mlčet Kolik se žába před Jiřím navrčí tolik se po Jiřím namlčí Jak dlouho žába před Jiřím vříská tak dlouho po Jiřím zima píská Může-li se havran na svatého Jiří v žitě skrýti budem nejspíš úrodný rok míti Schová-li se na svatého Jiří vrána do žita požehnané léto k nám pak zavítá Svatý Jiří do štandlíku míří Svatý Jiří na bochník míří Svatý Jiří nese svačinu na talíři Co se před svatým Jiřím zazelená to se po něm ztratí Na svatého Jiří nezašlápnou trávu ani čtyři Reference 8 duben je 98 den roku podle gregoriánského kalendáře 99 v přestupném roce Do konce roku zbývá 267 dní Události Česko 1861 – Byl vydán protestantský patent kterým se protestantům v Habsburské monarchii dostalo po stránce právní plné náboženské rovnoprávnosti 1872 – V Náchodě je založen pivovar 1919 – Národní shromáždění schválilo zákon o zřízení Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké 1920 – V ČSR první pozemková reforma změna vlastnických práv k půdě s cílem rozdělit velké soukromé pozemkové vlastnictví 1968 – Oldřich Černík se stal premiérem ČSSR Svět 1378 – papežem byl zvolen Urban VI definitivně začíná církevní rozkol schizma 1546 – Tridentský koncil definitivně ustanovil biblický kánon 1895 – V soudním sporu Pollock vs Farmers' Loan & Trust Co rozhodl nejvyšší americký soud že daň z příjmu je ve své podstatě protiústavní 1911 – Nizozemský fyzik Heike Kamerlingh Onnes objevil supravodivost 1944 – Druhá světová válka byla zahájena Krymská operace 1950 – Sovětské bojové letadlo sestřelilo nad Baltským mořem neozbrojený hlídkový letoun amerického letectva jenž údajně porušil sovětský vzdušný prostor 10 členů posádky zahynulo 1971 – Na prvním kongresu Mezinárodní romské unie byl ustanoven Mezinárodní romský den 2005 Papež Jan Pavel II byl pohřben v bazilice svatého Petra ve Vatikánu Pohřbu se zúčastnily statisíce věřících a několik desítek prezidentů a předsedů vlád Neznámí pachatelé zastřelili v Bagdádu tři šíitské duchovní Při jiném incidentu přišel o život americký voják kterého v oblasti asi 240 km severně od Bagdádu zabila nastražená puma Narození Česko 1624 – Karel II z Lichtenštejna olomoucký biskup † 23 září 1695 1708 – Jiří Čart houslista a skladatel † 1778 1727 – Jan Tadeáš Antonín Peithner z Lichtenfelsu báňský geolog a přírodovědec † 22 června 1792 1855 – Adolf Stránský novinář a politik † 18 prosince 1931 1859 – Edmund Husserl rakouský filosof moravského původu a zakladatel fenomenologie † 27 dubna 1938 1866 – Emanuel Tilsch právník † 7 srpna 1912 1870 Josef Netolický politik † ? Gustav Oberleithner československý politik německé národnosti † 19 května 1945 1872 Bedřich Bendelmayer architekt † 20 dubna 1932 Vojtěch Hampl politik † 19 října 1944 1877 – Albert Milota právní teoretik a politik † 22 prosince 1940 1891 – František Albert Libra architekt a urbanista † 30 června 1958 1900 – Libuše Paserová operní pěvkyně † 11 března 1984 1901 – Vilém Vrabec kuchař † 27 ledna 1983 1911 – František Peřina generál legendární pilot † 6 května 2006 1912 – Jozef Gabčík slovenský voják který se podílel na atentátu na říšského protektora v roce 1942 † 18 června 1942 1920 – Josef Daněk vynálezce † 21 května 2001 1921 – Jan Novák klavírista a hudební skladatel † 17 listopadu 1984 1922 – Josef Macek historik † 10 prosince 1991 1924 – Dušan Vrchoslav hudební skladatel 1926 – Ladislav Pavlovič fotbalový reprezentant † 28 ledna 2013 1928 – Kamila Moučková hlasatelka a moderátorka 1933 – Jaroslav Smolka hudební režisér muzikolog a skladatel † 19 srpna 2011 1934 – Karolina Slunéčková herečka † 11 června 1983 1938 – Jarmila Panevová jazykovědkyně 1940 – Miloš Pojar spisovatel historik a diplomat † 23 ledna 2012 1943 – Martin Hilský profesor anglické literatury překladatel z angličtiny a shakespearolog 1944 Karel Keller arabista a hispanista Jiří Datel Novotný herec publicista scenárista a režisér 1945 – Jiří Waldhauser archeolog 1950 – Leo Marian Vodička tenorista 1954 – Filip Zdeněk Lobkowicz opat tepelského kláštera 1956 – Roman Dragoun hudebník 1962 – Leonard Medek spisovatel 1963 – František Sahula hudebník † 1 května 2008 1966 – Iveta Bartošová zpěvačka 1968 – Michaela Kuklová herečka Svět 1250 – Jan Tristan z Nevers hrabě z Nevers a z Valois z dynastie Kapetovců † 3 srpna 1270 1336 – Tamerlán turkický vojevůdce a dobyvatel † 18 února 1405 1540 – Hidenaga Tojotomi japonský vojevůdce † 15 února 1591 1583 – Mikuláš Esterházy uherský šlechtic † 11 září 1645 1605 – Filip IV Španělský španělský král † 17 září 1665 1655 – Ludvík Vilém I Bádenský markrabě bádenský a velitel říšských císařských vojsk † 4 ledna 1707 1692 – Giuseppe Tartini italský houslista a skladatel † 26 února 1770 1695 – Johann Christian Günther německý básník † 15 března 1723 1761 – Guillaume-Joseph Chaminade francouzský kněz blahoslavený † 22 ledna 1850 1775 – Adam Albert Neipperg rakouský šlechtic generál a státník † 22 února 1829 1801 – Karolína Ferdinanda Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně a saská korunní princezna † 22 května 1832 1808 – Eugène Bourdon francouzský fyzik † 29 září 1884 1815 – Andrew Graham irský astronom † 5 listopadu 1908 1818 – Kristián IX dánský král † 29 ledna 1906 1840 – Franco Faccio italský skladatel a dirigent † 21 červenec 1891 1847 – Karl Wittgenstein vládce rakouského ocelářského průmyslu † 20 ledna 1913 1859 Edmund Husserl německý filosof † 27 dubna 1938 Teodor Teodorov bulharský předseda vlády † 5 srpna 1924 1860 – Ivan Roškar jugoslávský ministr zemědělství † 23 května 1933 1861 – Son Pjong-hui korejský představitel hnutí za nezávislost † 19 května 1922 1870 – John Paine olympijský vítěz ve sportovní střelbě † 2 srpna 1951 1871 Joseph August Lux rakouský spisovatel a teoretik moderní architektury † 23 července 1947 Clarence Hudson White americký fotograf † 7 července 1925 1875 – Albert I Belgický třetí belgický král † 17 února 1934 1885 – Alfred Cheney Johnston americký fotograf † 17 dubna 1971 1892 – Richard Neutra rakousko-americký architekt † 16 dubna 1970 1893 – Mary Pickfordová kanadská filmová herečka scenáristka a spisovatelka † 29 května 1979 1894 – Raymond Schwartz francouzský ředitel banky básník esperantista humorista a kabaretiér † 14 května 1973 1897 – Jan Żabiński polský zoolog † 26 července 1974 1898 Terezie Neumannová katolická mystička † 18 září 1962 Achille Van Acker premiér Belgie † 10 června 1975 1899 – Harry Steel americký zápasník zlato na OH 1924 † 8 října 1971 1904 Yves Congar francouzský teolog a kardinál † 22 června 1995 John Hicks britský ekonom † 20 května 1989 1905 – Bernt Evensen norský rychlobruslař olympijský vítěz † 24 srpna 1979 1909 John Fante americký prozaik a scenárista † 8 května 1983 Štefan Králik slovenský dramatik † 30 ledna 1983 1911 Melvin Calvin americký chemik nositel Nobelovy ceny za chemii za rok 1961 † 8 ledna 1997 Emil Cioran rumunsko-francouzský filozof † 20 června 1995 1912 – Sonja Henie norská krasobruslařka a herečka † 12 října 1969 1913 – Rudi Supek chorvatský sociolog † 2 ledna 1993 1918 – Betty Fordová manželka 38 prezidenta USA Geralda Forda † 8 července 2011 1919 Roger Pigaut francouzský herec a režisér † 24 prosince 1989 Kiiči Mijazawa japonský premiér v letech 1991–1993 † 28 června 2007 1920 − Carmen McRae americká zpěvačka † 10 listopadu 1994 1922 – Gerald Green americký spisovatel † 29 srpna 2006 1923 – Edward Mulhare americký herec † 24 května 1997 1926 – František Vnuk slovenský fyzikální metalurg a historik 1929 – Jacques Brel belgický písničkář † 8 října 1978 1930 – Karel Hugo Bourbonsko-Parmský vévoda parmský král španělský král Etrurie † 18 srpna 2010 1932 – József Antall premiér Maďarska † 12 prosince 1993 1938 – Kofi Atta Annan generální tajemník OSN 1939 – Edwin Frederick O'Brien americký kardinál 1942 Roger Chapman anglický rockový zpěvák Džuničiró Koizumi japonský politik 1944 Ján Bahna slovenský architekt a pedagog Keef Hartley britský bubeník † 26 listopadu 2011 Deke Richards americký hudební producent a skladatel † 24 března 2013 Hywel Bennett velšský herec 1947 Steve Howe anglický kytarista Robert Kiyosaki americký podnikatel a spisovatel 1951 Geir Haarde předseda islandské vlády Mel Schacher baskytarista americké rockové skupiny Grand Funk Railroad 1962 – Izzy Stradlin americký kytarista 1963 – Julian Lennon britský hudebník prvorozený syn Johna Lennona 1967 − Kate Barry anglická fotografka † 11 prosince 2013 1971 – Gerhard Plankensteiner italský sáňkař 1972 – Paul Gray hudebník člen skupiny Slipknot † 24 května 2010 1980 – Katee Sackhoff americká herečka 1984 – Júlia Liptáková slovenská modelka 1988 – Jenni Asserholtová švédská hokejistka Úmrtí Česko 1150 – Gertruda Babenberská česká kněžna asi 1118 1322 – Markéta Přemyslovna česká princezna vratislavská kněžna 21 února 1296 1755 – František Benedikt Klíčník moravský stavitel pokřtěn 13 května 1678 1815 – Jakub Jan Ryba hudební skladatel 26 října 1765 1830 – Josef Šternberk šlechtic mecenáš a osvícenec 4 září 1763 1907 – Hana Kvapilová herečka 29 listopadu 1860 1914 – Jakub Arbes spisovatel a novinář 12 června 1840 1928 – Josef Douba malíř a ilustrátor 15 května 1866 1936 – Božena Benešová spisovatelka 30 listopadu 1873 1942 – Jan Hon politik starosta Vyškova 18 srpna 1897 1947 – Vladimír Krychtálek proněmecký novinář 27 ledna 1903 1948 – Rudolf Mlčoch podnikatel novinář a politik 17 dubna 1880 1972 – Josef Nepomucký politik ministr československých vlád 12 října 1897 1975 – Josef Mokrý básník 23 září 1932 1989 – Zdeněk Šmíd překladatel ze španělštiny 5 června 1908 1992 – Otakar Dadák herec 16 prosince 1918 2000 Eva Sadková filmová režisérka a scenáristka 16 července 1931 František Šťastný motocyklový závodník 12 listopadu 1927 2001 – Jiří Zahradníček operní zpěvák tenorista 22 listopadu 1923 2002 – Josef Svoboda scénograf 10 května 1920 2004 – Věra Petáková divadelní a filmová herečka 8 února 1923 2005 – Vladislav Martinek lesnický entomolog 17 ledna 1926 2006 – František Stavinoha spisovatel kladenský horník 10 července 1928 2010 – Jiří Šolc vojenský historik 13 listopadu 1932 2013 – Vladimír Zeman politik 9 ledna 1942 2014 Alena Hynková scenáristka dramaturgyně a režisérka 25 května 1947 Petr Traxler skifflový a folkový kytarista mandolinista skladatel a zpěvák 29 září 1948 Svět 217 – Caracalla římský císař 4 dubna 188 1143 – Jan II Komnenos byzantský císař 13 září 1087 1196 – Knut I švédský král 1160 1364 – Jan II Francouzský francouzský král 26 dubna 1319 1492 – Lorenzo I Medicejský vládce Florencie 1 ledna 1449 1586 – Martin Chemnitz protestanský teolog 9 listopadu 1522 1676 – Klaudie Felicitas Tyrolská manželka Leopolda I královna česká uherská chorvatská a slavonská 30 května 1653 1735 – František II Rákóczi vůdce uherského povstání proti Habsburkům 27 března 1676 1816 – Julie Billiart francouzská řeholnice 12 července 1751 1835 – Wilhelm von Humboldt německý diplomat a filozof 22 června 1767 1848 – Gaetano Donizetti italský hudební skladatel 29 listopadu 1797 1854 – Józef Elsner německý hudební skladatel pedagog a teoretik 1 června 1766 1860 – István Széchenyi maďarský šlechtic politik a národní hrdina 21 září 1791 1866 – Benjamin Guy Babington anglický lékař a epidemiolog 5 března 1794 1870 – Charles Auguste de Bériot belgický houslista a hudební skladatel 20 února 1802 1878 – Eugène Belgrand pařížský inženýr 23 dubna 1810 1894 – Oskar Höcker německý herec spisovatel a dramatik 13 června 1840 1909 – Venceslaus Ulricus Hammershaimb faerský lingvista 25 března 1819 1913 – Gyula Kőnig maďarský matematik 16 prosince 1849 1915 – Louis Pergaud francouzský spisovatel 22 ledna 1882 1916 – Fredrik Idestam finský podnikatel zakladatel společnosti Nokia 28 října 1838 1919 – Loránd Eötvös maďarský fyzik 27 července 1848 1922 – Erich von Falkenhayn pruský politik a voják náčelník generálního štábu za 1 světové války na straně Dohody 11 listopadu 1861 1931 – Erik Axel Karlfeldt švédský básník 20 července 1864 1936 – Robert Bárány rakouský fyzik nositel Nobelovy ceny 22 dubna 1876 1940 – Karl Becker generál Wehrmachtu 14 prosince 1879 1943 – Itamar Ben Avi novinář a sionistický aktivista 31 července 1882 1949 – Wilhelm Adam německý generál wehrmachtu za druhé světové války 15 září 1878 1950 – Vaslav Nijinsky ruský tanečník 28 února 1889 1956 – Wolf Gold signatář izraelské deklarace nezávislosti 31 ledna 1889 1961 – Marie Anunciáta Habsbursko-Lotrinská rakouská arcivévodkyně 13 července 1876 1968 – Ernst Wilhelm Nay německý malíř 11 června 1902 1970 Benčo Obreškov bulharský malíř 27 dubna 1899 Felix Bourbonsko-Parmský parmský a lucemburský princ 28 října 1893 Julius Pokorny německý jazykovědec 12 června 1887 1972 – Marian Bielicki polský spisovatel 5 června 1920 1973 – Pablo Picasso španělský malíř a sochař 25 října 1881 1981 – Omar Bradley americký pětihvězdičkový generál 12 února 1893 1984 – Pjotr Leonidovič Kapica sovětský fyzik nositel Nobelovy ceny za fyziku 1978 8 července 1894 1992 – Daniel Bovet italský farmakolog Nobelova cena 1957 23 března 1907 1995 – Andrej Očenáš slovenský hudební skladatel 8 ledna 1911 1997 – Laura Nyro americká hudební skladatelka textařka zpěvačka a pianistka 18 října 1947 2006 Gerard Reve nizozemský spisovatel 14 prosince 1923 Henry Lewy německý hudební producent a zvukový inženýr 31 května 1926 2007 Ján Bzdúch slovenský herec 21 května 1922 Sol LeWitt americký malíř sochař a kreslíř 9 září 1928 2010 – Malcolm McLaren britský hudebník módní návrhář 22 ledna 1946 2011 – John McCracken americký sochař a malíř 2012 – Rikija Jasuoka japonský zpěvák a herec 19 července 1947 2013 – Margaret Thatcherová bývalá předsedkyně britské vlády 13 října 1925 2014 Karlheinz Deschner německý spisovatel 23 května 1924 Emmanuel III Delly irácký katolický kněz kardinál 27 září 1927 Jozef Repko slovenský spisovatel-prozaik a dramatik 12 října 1940 2015 – Jean-Claude Turcotte kanadský kardinál 26 června 1936 Svátky Česko Ema Makar Valter Valtr Svět Mezinárodní den Romů Slovensko – Albert Pranostiky Česko Na svatou Emu neplivej však žhlenu 9 duben je 99 den roku podle gregoriánského kalendáře 100 v přestupném roce Do konce roku zbývá 266 dní Události Česko 2009 – Český prezident Václav Klaus jmenoval stávajícího předsedu Českého statistického úřadu Jana Fischera premiérem a pověřil ho sestavením nové vlády Svět 1241 – Slezští a malopolští rytíři se utkali s mongolským vojskem v bitvě u Lehnice V boji zahynul polský kníže Jindřich II Pobožný 1865 – Kapitulací vojska Konfederace pod velením generála Lee v bitvě u Appomattoxu byla oficiálně ukončena Americká občanská válka 1917 – První světová válka byla za zahájena Nivellova ofenzíva 1940 – Druhá světová válka začala námořní bitva o Narvik Narození Česko 1586 – Julius Jindřich Sasko-Lauenburský šlechtic vévoda císařský vojevůdce † 20 listopadu 1665 1654 – Samuel Fritz cestovatel a misionář † 20 března 1725 1754 – Antonín František Bečvařovský hudební skladatel † 15 května 1823 1817 – Kazimír Tomášek kněz a národní buditel † 20 dubna 1876 1819 – Václav Treitz český lékař † 27 srpna 1872 1823 – Franz Siegmund rakouský a český podnikatel a politik německé národnosti † 11 září 1900 1843 – Vincenc Prasek slezský pedagog jazykovědec spisovatel a novinář † 31 prosince 1912 1847 – Jan Jaromír Hanel právník a právní historik † 20 října 1910 1854 – Jan Sedlák světící biskup pražský a spisovatel † 30 září 1930 1858 – Zdenka Braunerová česká malířka † 23 května 1934 1867 – Hugo Kosterka český překladatel a vydavatel † 31 května 1956 1876 – Arnold Bobok československý politik slovenské národnosti † 31 října 1924 1877 – Josef Mayer československý politik německé národnosti † 3 května 1938 1879 – Wenzel Staněk československý politik německé národnosti † 3 října 1926 1880 Filip Dobrovolný československý politik † 16 září 1930 Jan Letzel český stavitel a architekt † 26 prosince 1925 1884 Milada Gampeová herečka † 6 května 1956 Otakar Vindyš lední hokejista † 23 prosince 1949 1891 – Vlasta Burian herec zpěvák divadelní ředitel sportovec a podnikatel † 31 ledna 1962 1893 – Jiří Sedmík český legionář politik a diplomat † 18 prosince 1942 1902 František Suchý Brněnský hobojista a hudební skladatel † 12 července 1977 Bohuslav Ilek literární vědec a překladatel † 5 ledna 1988 1915 – Prokop Málek lékař šéfredaktor časopisu Vesmír † 30 září 1992 1921 – Jiří Švengsbír rytec grafik a ilustrátor † 3 března 1983 1925 – Vladimír Karbusický muzikolog folklorista sociolog a historik † 23 května 2002 1927 – Jaroslav Foltýn skladatel dirigent hudební skladatel a pedagog 1928 – Richard Fremund malíř grafik a scénický výtvarník † 21 května 1969 1930 – Jaroslav Švehlík herec † 16 března 1973 1937 – Pavel Klener český lékař a politik 1940 – Jaroslav Kraft paleontolog † 10 ledna 2007 1943 – Jana Hrabětová česká historička a etnografka 1947 – Věra Nosková spisovatelka novinářka propagátorka vědy 1948 – Jan Šafránek malíř 1949 – Hynek Žalčík český hudební producent a textař † 8 února 2005 1952 – Jiří Kolář policista bývalý prezident Policie ČR 1954 – Ilona Uhlíková-Voštová československá stolní tenistka 1965 Vladimír Morávek filmový a divadelní režisér Pavlína Pořízková první česká topmodelka a herečka 1975 – Otto Fischer matematik a statistik 3 dubna 1909 Svět 1054 – Judita Marie Švábská uherská královna a polská kněžna † 14 březen 1105 1127 – Svatý Felix z Valois francouzsky poustevník kněz spoluzakladatel řádu trinitářů † 4 listopadu 1212 1285 – Ajurbarwada čtvrtý císař říše Jüan a sedmý veliký chán mongolské říše † 1 března 1320 1649 – James Scott vévoda z Monmouthu nemanželský syn anglického krále Karla II † 15 července 1685 1770 – Thomas Johann Seebeck německý fyzik † 10 prosince 1831 1778 – Louis de Beaupoil de Sainte-Aulaire francouzský politik † 13 listopadu 1854 1784 – Rafael del Riego španělský generál a politik † 7 listopadu 1823 1791 – George Peacock anglický matematik † 8 listopadu 1858 1802 – Elias Lönnrot finský spisovatel † 19 března1884 1806 – Isambard Kingdom Brunel britský konstruktér † 15 září 1859 1819 – Annibale de Gasparis italský astronom † 21 března 1892 1821 – Charles Pierre Baudelaire francouzský básník † 31 srpna 1867 1830 – Eadweard Muybridge anglický fotograf a vynálezce † 8 května 1904 1835 – Leopold II Belgický belgický král † 17 prosince 1909 1848 Pierre Daniel Chantepie de la Saussaye holandský religionista † 20 dubna 1920 Ezechiel Moreno Díaz biskup a světec † 19 srpna 1906 1853 – Gaston Bonnier francouzský botanik † 30 prosince 1922 1865 Charles Proteus Steinmetz německo-americký matematik a elektroinženýr † 26 října 1923 Erich Ludendorff pruský a německý generál a politik † 20 prosince 1937 1855 – Pavlos Kunduriotis řecký admirál † 22 srpna 1935 1872 – Léon Blum premiér Francie † 30 března 1950 1875 – Jacques Futrelle americký spisovatel detektivek † 15 dubna 1912 1882 Fridrich František IV Meklenburský meklenbursko-zvěřínský velkovévoda † 17 listopadu 1945 Bohuslav Klimo slovenský básník a politik † 11 května 1952 1898 – Paul Robeson americký herec sportovec zpěvák a spisovatel † 23 ledna 1976 1900 – Hendrik Kloosterman holandský matematik † 6 května 1968 1905 – James William Fulbright americký právník a politik † 9 února 1995 1906 Natalia Tułasiewicz polská mučednice blahoslavená † 31 března 1945 Victor Vasarely maďarsko–francouzský malíř † 15 března 1997 1908 – Victor Vasarely maďarský malíř sochař a tiskař průkopník tzv op-artu † 15 března 1997 1912 – Lev Kopelev sovětský spisovatel † 18 června 1997 1917 – Brad Dexter americký herec † 12 prosince 2002 1918 – Jørn Utzon dánský architekt † 29 listopadu 2008 1921 – Jicchak Navon izraelský prezident 1922 – Michael Palliser britský diplomat † 19 června 2012 1923 – Albert Decourtray francouzský kardinál † 16 září 1994 1926 – Hugh Hefner zakladatel a vydavatel časopisu Playboy 1928 − Monty Sunshine anglický klarinetista † 30 listopadu 2010 1932 Ladislav Kováč slovenský vysokoškolský pedagog biolog a politik † Carl Perkins průkopník hudebního stylu rockabily † 19 ledna 1998 1933 Jean-Paul Belmondo francouzský divadelní a filmový herec René Burri švýcarský fotograf † 20 října 2014 1935 – Aulis Sallinen finský skladatel 1936 – Valerie Solanas americká spisovatelka † 25 dubna 1988 1938 – Viktor Černomyrdin ruský premiér † 3 listopadu 2010 1948 – Michel Godet francouzský prognostik a futurolog 1950 Kenneth Dale Cockrell americký kosmonaut Ivan Romančík slovenský herec 1952 – Jerzy Szmajdziński polský politik † 10 dubna 2010 1954 – Dennis Quaid americký herec scenárista režisér producent a hudebník 1957 – Seve Ballesteros španělský golfista † 7 května 2011 1959 – Peter Nagy slovenský zpěvák skladatel textař producent a fotograf 1961 – Chris Abrahams novozélandský klavírista 1971 – Jacques Villeneuve kanadský automobilový závodník 1977 – Gerard Way americký zpěvák My Chemical Romance 1987 – Jesse McCartney americký zpěvák a herec 1990 – Kristen Stewartová americká herečka 1953 – Dominique Perrault francouzský architekt Úmrtí Česko 994 – Mlada dcera českého krále Boleslava I kolem 935 1883 – Magdalena Hynková česká herečka 8 března 1815 1907 – Josef Šimon kněz a čestný kanovník Katedrální kapituly u sv Štěpána v Litoměřicích 17 prosince 1830 1936 – Berta Foersterová operní pěvkyně 11 ledna 1869 1949 – Ladislav Hemmer český herec 16 června 1904 1950 – Josef Pietschmann kněz a varhaník litoměřické katedrály 16 července 1906 1952 – František Geršl československý politik 1 února 1877 1953 – Vincenc Lesný indolog překladatel a spisovatel jeden z prvních členů ČSAV 3 dubna 1882 1967 – Radim Kettner český geolog a báňský odborník 5 května 1891 1969 – Evžen Plocek dělník který se upálil na protest proti okupaci Československa 29 října 1929 1973 – Josef Pavel ministr vnitra Československé socialistické republiky 18 září 1908 1986 – Karel VI Schwarzenberg kníže spisovatel heraldik 5 července 1911 1988 – Josef Hubáček mistr světa v letecké akrobacii 17 října 1909 1992 – Prokop Málek lékař šéfredaktor časopisu Vesmír 9 dubna 1915 2007 – Egon Bondy básník a filozof 20 ledna 1930 2009 – Arnošt Pátek zpěvák 5 března 1955 2011 – Zdeněk Šmíd spisovatel 17 května 1937 2012 – Josef Hendrich filolog 1 května 1920 Svět 1137 – Vilém X Akvitánský otec francouzské a později anglické královny Eleonory Akvitánské 1099 1283 – Markéta Skotská skotská princezna a manželka norského krále Erika II 28 února 1261 1347 – William Ockham anglický františkánský mnich teolog logik filosof a politický myslitel snad 1287 1483 – Eduard IV anglický král 28 dubna 1442 1553 – François Rabelais francouzský spisovatel právník lékař botanik a stavitel 1494 nebo 1483 1557 – Mikael Agricola finský literát a pedagog tvůrce spisovného finského jazyka 1510 1607 – Eleonora Pruská pruská princezna braniborská kurfiřtka 21 srpna 1583 1626 – Sir Francis Bacon anglický filosof vědec a státník 22 ledna 1561 1777 – Maxim Sozontovič Berezovskij ruský hudební skladatel ukrajinského původu 27 října 1745 1804 – Jacques Necker francouzský státník a bankéř 30 září 1732 1806 – Vilém V Oranžský nizozemský místodržící 8 března 1748 1882 – Dante Gabriel Rossetti anglický malíř a básník 12 května 1828 1889 – Michel Eugène Chevreul francouzský chemik a fyzik 31 srpna 1786 1904 – Isabela II Španělská španělská královna 10 října 1830 1909 – André Laurie francouzský spisovatel 7 dubna 1844 1919 – Emil Schallopp německý šachový mistr 1 srpna 1843 1924 – Dušan Porubský slovenský novinář 2 června 1876 1930 – Heinrich von Wittek předlitavský politik 29 ledna 1844 1934 – Safvet-beg Bašagič bosenský básník novinář a historik 6 května 1870 1936 – Ferdinand Tönnies německý sociolog filosof a ekonom 26 července 1855 1940 – Jean Verdier kardinál arcibiskup pařížský 19 února 1864 1944 – Celestyna Faron polská katolická řeholnice mučednice blahoslavená 24 dubna 1913 1945 Theodor Haecker německý katolický spisovatel 4 června 1879 Georg Elser němec nezdařilý atentátník na Adolfa Hitlera 4 ledna 1903 Wilhelm Canaris německý admirál vedoucí Abwehru vojenské zpravodajské služby 1 ledna 1887 Dietrich Bonhoeffer německý teolog filosof a bojovník proti nacismu 4 února 1906 1951 – Vilhelm Bjerknes norský fyzik a meteorolog 14 března 1862 1953 – Stanisław Wojciechowski prezident Polska 15 března 1869 1959 – Frank Lloyd Wright americký architekt 1867 1961 – Ahmet Zogu albánský předseda vlády a prezident 8 října 1895 1968 Sigfried Giedion švýcarský historik architektury 14 dubna 1888 Zofia Kossak-Szczucka polská katolická spisovatelka novinářka a odbojářka 10 srpna 1889 1970 – István Kozma maďarský zápasník dvojnásobný olympijský šampión 27 listopadu 1939 1986 – Heinz Conrads rakouský herec a interpret 21 prosince 1913 1995 – Edward Louis Bernays americký zakladatel moderních public relations 22 listopadu 1891 1997 – Mae Boren Axton americká hudební skladatelka 14 září 1914 2006 – Natalia Troická ruská operní pěvkyně 18 května 1951 2007 – Harry Rasky kanadský režisér 9 května 1928 2008 – Burt Glinn americký fotograf 23 července 1925 2011 – Sidney Lumet americký herec a režisér 25 červen 1924 2012 José Guardiola španělský zpěvák 22 října 1930 Boris Dmitrijevič Parygin ruský psycholog a filozof 19 června 1930 2013 − Paolo Soleri italský architekt 21 června 1919 2014 – Svetlana Velmar-Janković srbská spisovatelka a novinářka 1 února 1933 2015 – Nina Companeezová francouzská scénáristka a režisérka 26 srpna 1937 Svátky Česko Dušan Dušana Svět Norsko – Rannveig a Rønnaug Slovensko – Milena Švédsko – Otto Ottilia Afrika anglicky Africa francouzsky Afrique portugalsky África arabsky أفريقيا Afrīqiyā amharsky አፍሪቃ '< nowiki>Äfəriqa svahilsky Afrika je třetí největší kontinent po Asii a Americe s celkovou rozlohou přes 30 500 000 km² což představuje 203 % celkového povrchu souše na Zemi Rozkládá se jižně i severně od rovníku z většiny na východní polokouli Z větší části je obklopena oceány na východě Indickým oceánem a na západě Atlantským oceánem Na severu se nachází Středozemní moře které odděluje Afriku od Evropy V oblasti Suezské šíje je Afrika spojena s Euroasijskou deskou Velkou část Afriky tvoří pouště Sahara Kalahari polopouště a savany V centrální části Afriky se pak nacházejí deštné pralesy V 55 afrických státech žije celkem přes miliardu obyvatel 2009 což je 15 % celkové populace Země Vzhledem ke složení obyvatelstva se Africe přezdívá „černý kontinent Dle moderních poznatků je Afrika pravděpodobně kolébkou odkud vzešel člověk a odkud se rozšířil do ostatních částí planety Etymologie Název kontinentu pochází od starých Římanů kteří používali pro severní část kontinentu zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku jméno Africa terra „země Aferů Slovo Afer může být arabského původu „afer prach; může jít také o pojmenování kmene Afridi který žil v severní Africe okolo Kartága; některé další teorie názvů jsou víceméně sporné může být řeckého původu „aphrike bez chladu může jít o latinský původ „aprica slunečná Geografie Poloha a rozloha Afrika je třetí největší světadíl Jako jediný zasahuje na severní jižní západní i východní polokouli; jeho převážná část leží na východní polokouli Pozoruhodně pravidelný obrys Afriky ohraničuje plochu o rozloze 30 319 069 km² Afrika má málo ostrovů největší Madagaskar a poloostrovů největší Somálský poloostrov Africké břehy omývá Atlantský a Indický oceán Od Evropy ji odděluje Středozemní moře nejblíže jsou k sobě oba kontinenty v Gibraltarském průlivu 14 km S Asií je Afrika spojena Suezskou šíjí 120 km dále na jih pak oba kontinenty odděluje Rudé moře Nejsevernější bod Bílý mys 37° 21' sš Nejjižnější bod Střelkový mys nikoliv Mys Dobré naděje 34° 50' jš Nejzápadnější bod Zelený mys 17° 31' zd Nejvýchodnější bod mys Hafun 51° 25' vd Nejzazší body včetně ostrovů Nejsevernější bod tuniské souostroví Galite 37° 34' sš Nejjižnější bod Střelkový mys 34° 50' jš Nejzápadnější bod kapverdský ostrov Santo Antão 25° 22' zd Nejvýchodnější bod Île aux Cerfs u Mauricia 57° 49' vd Povrch Afrika převážně leží na africké litosférické desce a menší východní část na somálské litosférické desce Povrch obou desek se výrazně liší na africké desce jsou převážně tabule obklopené pánvemi a na pohyblivější somálské desce je povrch hornatý s množstvím sopek s nejvyšším horským masívem sopkou Kilimandžáro Hranice mezi deskami tvoří středoafrická příkopová propadlina a v ní jezera Malawi a Tanganika Nerostné suroviny Afrika má bohaté zásoby nerostných surovin zlata fosfátů uranových rud diamantů ropy zemního plynu atd Nalezneme zde také železné rudy tuhy měď atd Vodstvo Třetina povrchu Afriky jsou bezodtokové pánve Nejdelší řeka je Nil ale nejvodnatější a zároveň druhá nejdelší řeka je Kongo Další velké řeky jsou Niger a Zambezi Jsou zde i velká jezera např Viktoriino jezero řeka Ukerewe a již zmíněné Malawi a Tanganika Jsou zde koryta řek které jsou po většinu roku vyschlé a až v období dešťů se zaplňují Takovým korytům říkáme vádí Podnebí Zhruba prostředek Afriky kolem rovníku se nachází v tropickém podnebném pásu Většina Afriky se nachází v tropickém klimatu mezi obratníky Raka a Kozoroha Ve vnitrozemní oblasti rovníku pokryté pralesem je ekvatoriální podnebí v přímořské oblasti poté tropické monzunové podnebí Pás Sahelu a jižní část Afriky v okolí Botswany se nacházejí v semiaridním podnebí Oblasti pouští Sahara Namib či Danakil se nacházejí v aridním podnebí Pouze nejsevernější a nejjižnější přímořské oblasti se nacházejí v středozemním podnebí Afrika je světadíl s nejvyššími průměrnými teplotami V Lybii byl v roce 1922 naměřen teplotní rekord když byla zaznamenána teplota 58 °C ale v roce 2013 byl tento rekord zdiskreditován a zrušen V Africe tvoří 60 % povrchu pouště a suché oblasti V subsaharské Africe nastává každoročně v srpnu období dešťů které v některých částech přetrvává až do března Sníh se v Africe vyskytuje pouze na vrcholcích hor Pravidelně sněží pouze na pohoří Atlas Ekologie Dle Programu OSN pro životní prostředí je Afrika zasažena odlesňováním dvakrát více než je celosvětový průměr Afrika ztrácí čtyři miliony hektarů lesů ročně k tomu je dle americké studie z roku 2012 celkem 65 % zemědělské půdy 31 % pastvin a 19 % lesů zasaženo degradací půdy Navíc 77 % území Afriky je zasaženo erozí půdy Například Madagaskar přišel lidskou činností o 90 % svých lesů Na africkém území se nachází přes 3 000 chráněných území okolo 240 milionů hektarů Africké geografické rekordy Nejvyšší hora Kilimandžáro Uhuru 5895 m v Tanzanii Nejdelší řeka Nil –Kagera – 6671 km Největší ostrov Madagaskar – 586 690 km² Největší jezero Viktoriino jezero Ukerewe – 69 485 km² Největší činná sopka Kamerunská hora 4095 m Kamerun Největší poloostrov Somálský poloostrov – 850 000 km² Nejlidnatější stát Nigérie – 126 635 626 obyvatel Dějiny Prehistorie Afrika je nejstarším obydleným územím na Zemi a všeobecně se má za to že lidský druh se vyvinul na území dnešního afrického kontinentu Ve 20 století rodina Leakeyova objevila pozůstatky opočlověka který se zde vyvinul První člověk na Zemi byl Australopithecus čti australopitékus a žil před 3 miliony let poté Paranthropus boisei který žil před 2 miliony let a Člověk dělný Po dobu prehistorického věku byla obydlena kmeny lovců a sběračů jako např kmeny Khoi a San dnes známými jako křováci Starověk Ve starověku se civilizace rozvíjely především na území severní Afriky a byly výrazně propojeny se starověkým Orientem To platilo především pro říše Núbie a starověký Egypt Nejmocnější říší byl Egypt který existoval s proměnlivým vlivem na tehdejší civilizace od období 3300 př n l až do roku 343 př n l Ve 3 tisíciletí př n l navázal Egypt obchodní spojení s východoafrickou zemí Punt V severozápadní části Afriky vznikaly městské státy Féničanů jako například Kartágo Pozdější civilizací bylo i východoafrické Aksumské království které ve 4 století n l přijalo křesťanství jako první africký stát V 6 století n l křesťanství přijala i etnika žijící v Núbii koptové a etiopové a jejich víra dala vzniknout koptské církvi a etiopské církvi Od roku 146 př n l byla území Egypta a přímořské severní Afriky berberské království Numidie Kartágo či území kmene Libu postupně dobyta Římany a vznikla římská provincie Afrika V 5 století n l se toto území stalo provincií Byzantské říše a v 7 století důsledkem islámské expanze provincií Arabské říše zatímco Egypt byl Araby dobyt již roku 641 Maghreb až kolem roku 690 Na území Sahelu vznikla města Tichit Dhar Tichitt a Walata jako zakládající centra obchodní transsaharské cesty Město Tichit bylo později ve 4 stol n l začleněno do Ghanské říše Okolo roku 300 př n l bylo založeno město Djenné Území subsaharské Afriky bylo v tomto období civilizačně méně rozvinuté a státní útvary zde začaly vznikat až od 9 století n l Například zpracování železa které bylo v severní Africe známo již před naším letopočtem se v subsaharské Africe rozšířilo až v období mezi 1 a 5 stoletím n l Ve starověku také začala migrace protoBantuů a později Bantuů na území západní a jižní Afriky Období samostatného vývoje V období od zhruba 500 n l do 1500 n l lze mluvit o samostatném vývoji Afriky či o africkém středověku V severní Africe se reformovaly staré říše a vzniklo například Etiopské císařství 12 století V 7 století došlo k masivní arabské migraci do severní Afriky a mezi 7 a 9 stoletím jižně podél Rudého moře Důsledkem islámské expanze došlo v Egyptě a Núbii k rychlé arabizaci ale jen k pozvolné islamizaci V Maghrebu byl postup Arabů pomalejší a docházelo zde naopak k rychlé islamizaci ale pomalé arabizaci Berbeři dlouho odmítali arabskou nadvládu a v 11 století dynastie Almorávidů zcela ovládla západní část severní Afriky dnešní Maroko a jih Španělska Po nich nastoupily další berberské dynastie Almohadové Marínovci Vattásovci Arabové se v této oblasti dostali k moci až v 16 století s nástupem dynastie Saadů po nich již nastoupili Alaouite kteří vládnou Maroku dodnes Od 10 století se ze západu severní Afriky jejich hlavním městem bylo Mahdia ležící v dnešním Tunisku rozpínal arabský Fátimovský chalífát vyznávající učení Ismá'ílíja který postupně ovládl severní Afriku Levantu a Hidžáz Ve 12 století se nadvlády nad severní Afrikou znovu chopili blízkovýchodní Arabové pod velením kurdské dynastie Ajjúbovců a ve 13 století byl ustaven Mamlúcký sultanát Mezi 13 a 14 století proběhla druhá vlna arabské migrace tentokrát na území dnešních států Súdán a Čad V 15 a 16 století severní Afriku dobyli Osmané V této historické etapě vznikla na území subsaharské Afriky celá řadě nových státních útvarů Epicentra zrodů států v subsaharské Africe lze seřadit do pěti oblastí 1 Oblast dnešního Súdánu Sahelu a Senegalu Ghanská říše rozmach v 6 stol říše Kanem 9 stol říše Tekrúr 9 stol říše Mali 11 stol Songhajská říše 15 stol říše Bagírmi Wadaj a Wolof všechny 14 stol 2 Oblast meziříčí řek Limpopo a Zambezi království Mutapa či Monomotapa 15 stol 3 Konžská pánev Konžské království 14 stol státy Lumbů a Lundů 15 stol 4 Pásmo guinejského pobřeží říše Ojo neboli říše Jorubů 15 stol a městské státy Akanů Fonů či Eweů 12 až 15 stol 5 Oblast Velkých jezer království Buňoro-Kitara 15 stol Buganda 14 stol Rwanda 15 stol V jižní Africe bylo prvním státem království Mapungubwe které existovalo mezi 11 a 12 stoletím Po jeho pádu v regionu dominovalo království Velké Zimbabwe Konec samostatného vývoje V 15 století do Afriky přišli evropští cestovatelé Vyjednávání s některými místními kmenovými náčelníky Evropanům umožnilo zajmout a zotročit milióny Afričanů Byli odvlečeni na práci do celého světa Tento obchod je známý jako obchodování s otroky Kupříkladu dnešní černošská populace v USA afroameričani je pozůstatkem oněch dob Na konci 19 století evropské imperiální mocnosti obsadily většinu afrického kontinentu a vytvořily kolonie Koloniální panství skončilo až po 2 světové válce kdy všechny kolonie postupně získaly nezávislost Moderní dějiny Nejvíce států získalo nezávislost roku 1960 Rok Afriky Značná část dnešních států v Africe má hranice pocházející ještě z období kolonialismu V Mauritánii kde bylo otroctví zrušeno v roce 1981 žije stále až 800 000 lidí v otroctví téměř čtvrtina obyvatel země Demografie Africká populace se zvětšila z 229 milionů v roce 1950 na více než 11 miliardy v roce 2013 Současné odhady mluví o budoucím nárůstu populace v Africe kdy by v roce 2050 měla mít 24 miliardy a v roce 2100 až 418 miliardy obyvatel Populační růst by měl probíhat především v zemích subsaharské Afriky Při současném trendu by se střední délka života měla ze současných 59 let posunout na 70 let v roce 2050 Současně aktuální průměr počtu dětí je v Africe 52 na jednu matku oproti 16 v Evropě Problematické také je že pouze 56 % obyvatel je v tzv produktivním věku Obyvatelstvo Afriky jsou převážně černoši Zimbabwe a Jihoafrická republika si udržují malé ale významné menšiny bělochů a Asiatů Státy v severní Africe mají arabské většiny Afrika je domovem celé škály různých náboženských skupin Křesťanství a islám jsou výrazně zastoupeny v mnoha zemích zatímco další země si udržují regionálně jedinečné kmenové zvyky a obyčeje Etnika Mluvčí bantuských jazyků Bantuové dominují v jižní centrální a jihovýchodní Africe Ve starověku migrovali ze své původní domoviny v západní Africe a rozšítřili se takřka po celé subsaharské Africe V části východní Afriky žijí mluvčí nilských jazyků Na východě v oblasti Svahilského pobřeží žijí mluvčí svahilštiny a roztroušeně také zbylí domorodí obyvatelé jižní Afriky Křováci Khoisan a Pygmejové V jihozápadní Africe žijí Khoikhoiové V západní Africe žijí především mluvčí nigerokonžských jazyků Jorubové Igbo Fulbové Akani Wolofové a Mandinkové v menšině i mluvčí nilosaharských jazyků Songhajci Kanurijci a Zarma Žijí zde i mluvčí hauštiny Obyvatelé severní Afriky se skládají ze tří hlavních domorodých skupin 1 Berbeři na severozápadě 2 Egypťané na severovýchodě a 3 mluvčí nilosaharských jazyků na východě V sedmém století do oblasti přišli Arabové a rozšířili zde arabštinu a islám Ve starověku zde pobývali i Féničané Hyksósové Alani Řekové Římané a Vandalové Berbeři dnes žijí především v Maroku a Alžírsku Kočovný kmen berberů Tuaregové žije v severních oblastech Sahary V Africkém rohu žijí především Amharové a Tigrajové kteří mluví semitskou větví afroasijských jazyků Oromové a Somálci hovoří kušitskou větví afroasijských jazyků Před dekolonizací která začala v 60 letech žilo v Africe mnoho Evropanů Nicméně během 60 až 80 let poté co africké země získaly nezávislost jich řada odcestovala zpět do Evropy například 100 000 Evropanů z Belgického Konga v roce 1960 v roce 1962 milion tzv Černých noh tedy evropských obyvatel Alžírska nebo v roce 1975 přibližně 500 000 Portugalců z Angoly a Mozambiku Aktuálně žije v Africe pět milionů bílých obyvatel s evropskými kořeny z toho 46 milionů v JAR V Namibii bývalé německé kolonii žije stále německá menšina Od dob evropské kolonizace Afriky zde žijí i Asiaté především obyvatelé Indického subkontinentu kteří byli dovezeni do britských kolonií Jazyky Nejpřesnější odhady hovoří o přibližně tisíci jazyků na území Afriky Hlavní rodiny jazyků jsou čtyři Afroasijské jazyky jsou rodinou asi 240 jazyků kterými mluví asi 285 milionů lidí žijících na území severní Afriky západní Afriky Sahelu a jihozápadní Asie Nilosaharské jazyky jsou rodinou obsahující více než sto jazyků kterými mluví 30 milionů lidí Hlavní oblasti těchto jazyků jsou Čad Súdán Etiopie Uganda Keňa a severní Tanzanie Nigerokonžské jazyky jsou rodinou pokrývající velkou část subsaharské Afriky kterými mluví asi 350 milionů lidí a jde pravděpodobně o největší jazykovou rodinu světa co do počtu jazyků Kojsanské jazyky obsahují asi 15 jazyků kterými mluví v jižní Africe přibližně 360 000 lidí Mnoho těchto jazyků je ohroženo Lidé z kmenů Kojkojnů a Sanů jsou považováni za původní obyvatele těchto částí Afriky Vlivem kolonialismu africké státy přijaly evropské úřední jazyky angličtina francouzština portugalština španělština afrikánština Důležitým jazykem především v severní Africe je i arabština Domorodými jazyky se tak mluví především v běžných stycích Ovšem některé domorodé jazyky si udržely status úředních jazyků například svahilština jorubština igboština nebo hauština Náboženství V Africe jsou nejvíce rozšířená náboženství islám a křesťanství Islám vyznává nejvíce Afričanů přibližně 45 % a asi 40 % obyvatel vyznává křesťanství Zbylých 15 % Afričanů vyznává tradiční domorodá náboženství a ostatní náboženství bahá'í judaismus hinduismus Islám který byl do Afriky importován v období od 7 století dominuje především v severní a západní Africe a křesťanství které proniklo do Afriky již ve starověku ale jeho hlavní rozmach je datován až do koloniální éry poté v jižní centrální a částečně ve východní Africe V zemích severní Afriky neklesá podíl obyvatel vyznávajících islám pod 90 % Tradiční náboženství dominuje především na ostrovech Madagaskar Mauricius ale i v zemích jako Togo nebo Tanzanie Kultura Africká kultura je rozmanitá a pestrá což je dáno různorodostí etnik žijících v Africe Současná africká kultura je ovlivněna vnitřními i vnějšími vlivy Afrika má dlouhou tradici ve výrobě uměleckých předmětů která sahá hluboko do starověku Jako každá jiná i africká kultura si vybudovala řadu mýtů pověstí a folklór Hospodářství Afrika je světově nejchudší obydlený kontinent Zpráva o vývoji lidstva OSN z roku 2003 monitoruje 175 zemí uvádí že pozice od 151 Gambie do 175 Sierra Leone jsou všechny obsazeny africkými státy Počátky ubohé ekonomické situace jsou spatřovány v kolonialismu a byly dále podpořeny korupcí a despotismem Zatímco země jako Čína nyní i Indie a také Latinská Amerika zaznamenaly rychlý rozvoj Afrika zůstává pozadu v otázkách zahraničního obchodu investic a růstu kapitálu Tato chudoba má mnoho následku jako nízká životní úroveň násilí a nestabilita faktory dále prohlubující chudobu Afriky Největší ekonomický úspěch zaznamenaly Botswana a Jihoafrická republika které se rozvinuly tak že mají již vlastní kurz měny To je částečně způsobeno v množství jejich přírodního bohatství v surovinách — jsou to hlavní producenti zlata a diamantů — a částečně díky dobře zavedenému právnímu systému Jihoafrická republika má také přístup ke kapitálu trhům a technologiím Nigérie leží na jednom z největších nalezišť ropy na světě a má největší populaci ze státu v Africe V současné době má jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě Je pravděpodobné že rapidní vzestup ekonomiky státu a opatření proti korupci zařadí brzy Nigérii mezi „ekonomické tygry Politický přehled Kolonialismus měl destabilizační efekt na množství etnických skupin což je stále cítit v africké politice Díky evropskému vlivu národní hranice států nejsou výsledkem dohod jak je tomu například na Arabském poloostrově kde jsou hranice ovlivněny vojenským a obchodním vlivem Evropské požadavky na stanovení hranic okolo jejích teritorií znamenaly rozdělení sousedících etnických skupin nebo násilné spojení tradičních nepřátel do jedné skupiny bez jakékoliv regulace násilí Například řeka Kongo i když vypadá jako přirozená hranice má skupiny které sdílí jazyk kulturu a jiné znaky a přitom žijí na obou stranách řeky Rozdělení země mezi státy Belgie a Francie izolovalo tyto skupiny od sebe Lidé kteří žili na Sahaře nebo v Subsaharské Africe a obchodovali se vzdálenými regiony přes celý kontinent po mnoho století najednou překračovali „hranice které existovaly jen na evropských mapách Po získání nezávislosti byly státy často omezovány nestabilitou korupcí násilím a autoritativními režimy Převážná většina afrických národů jsou republiky které mají nějakou formu prezidentského systému vlády Jen pár národů v Africe bylo schopno vytvořit demokratickou vládu namísto série pučů a vojenských diktatur Mnoho lidí užívalo svoje pozice také na to aby rozdmýchali etnické konflikty které vznikly během dob kolonialismu V 70 a 80 letech byla vojenská síla v mnoha státech považována jako jediný způsob jak efektivně udržovat vládu a pořádek mezi národy v Africe Od 60 do 80 let proběhlo v Africe 70 pučů a 13 vražd představitelů nějakého státu Od získání nezávislosti do současnosti trvají různě úspěšné snahy o regionální integraci a spolupráci Nejvýznamnější organizací je Africká unie AU která vznikla v roce 2002 po reformě Organizace africké jednoty OAU která byla založena v roce 1963 AU aktuálně sdružuje 54 afrických zemí mimo Maroka a Západní Sahary Důležitou organizací spadající pod AU je i Africké hospodářské společenství AEC Mezi africké regionální organizace dále patří ECOWAS od r 1975 Jihoafrická celní unie JACU od r 1969 Jihoafrické rozvojové společenství SADC od r 1979 Mezivládní úřad pro rozvoj IGAD od r 1986 Svaz arabského Maghrebu UMA od r 1989 Společný trh pro Východní a Jižní Afriku COMESA od r 1994 a Východoafrické společenství EAC od r 2000 Politické členění Afriky Státy Všechny státy podle abecedy Části Afriky Jižní Afrika Severní Afrika Střední Afrika Středoafrická republika Čad Demokratická republika Kongo Kongo Východní Afrika Západní Afrika Cestovatelé K významným cestovatelům Afrikou patřili Abú Abdallah Ibn Battúta 1325–1353 – Battúta putoval třicet let prakticky celým tehdy známým světem Nejprve se vydal přes severní Afriku do Káhiry odtud přes poušť dospěl k Rudému moři Odtud chtěl do Džiddy ale válečné události mu to neumožnily a tak se vrátil do Egypta V roce 1352 podnikl poslední cestu do říše Mali Ze Sidžilmásy se s karavanou vydal přes Saharu do Timbuktu a k řece Niger Odtud zpět přes pohoří Ahaggar a oázu Tuát se vrátil v roce 1353 do Maroka David Livingstone 1849 – přešel poušť Kalahari a objevil jezero Ngami 1851 – dorazil k řece Chobe a po jejím toku pokračoval až k Zambezi 1853–1856 – vydal se na expedici při níž podruhé dosáhl řeky Zambezi Prozkoumal tok Zambezi až k ústí do Indického oceánu 1855 – objevil velkolepé vodopády které nazval na počest britské královny Viktoriinymi 1859 – objevil jezero Malawi 1867 – objevil jezero Tanganika a Mweru 1868 – dorazil k jezeru Bangweulu a zjistil že z něho vytéká zdrojnice Konga Tím objasnil otázku pramene tohoto veletoku 1871 – vydal se na západ objevil řeku Lualabu a správně stanovil že patří do povodí Konga Stal se tak prvním člověkem který přešel Afriku v její jižní části z Luandy v Angole do mosambického Quelimane Henry Morton Stanley 1869 – vyslali jej do Afriky Měl tam pátrat po zmizelém britském badateli Davidu Livingstoneovi 1871 – vyrazil ze Zanzibaru ostrova na pobřeží dnešní Tanzanie aby hledal Livingstonea 1871 – našel Livingstonea v Ujiji na břehu jezera Tanganika 1874–1877 – cestoval na západ od jezera Tanganika podél řeky Lualaba Ta se vlévá do Konga po němž doplul až k moři 1879–1884 – podnikl výpravu pro belgického krále Leopolda II Ve středoafrické džungli založil Svobodný stát Kongo 1887–1889 – se vypravil na poslední dobrodružství ve službách súdánského paši Emina Emil Holub 1872 – odjel poprvé do jižní Afriky Zde pracoval sedm let jako lékař v diamantových polích aby získal prostředky k cestě do neznámého afrického vnitrozemí Nehoda a nemoc mu však zabránily dosáhnout cíle Přesto shromáždil na této cestě bohatý a v té době ojedinělý etnografický materiál 1883 – se dostal daleko na sever od Zambezi kde mu však ze spleti příčin zmařili další výzkum příslušníci domorodého kmene Mašukulumbů kteří sházeli ze skály všechny jeho vědecké přístroje i cenné záznamy Jiří Hanzelka s Miroslavem Zikmundem 1947–1950 – podnikli cestu do Afriky a Jižní Ameriky Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili značné množství filmového materiálu jehož dokumentární cena je značná Josef Vágner 1965 – založil ZOO Safari ve Dvoře Králové specializované na africkou zvířenu kde byl ředitelem Zoologickou zahradu sám zásoboval zvířaty která odchytával na svých afrických expedicích Jeho knihy soustřeďující se na Afriku byly publikovány v sedmi jazycích Kniha Safari pod Kilimandžárem pak získala v Lipsku v roce 1979 ocenění Zlatá kniha Odkazy Reference Související články Africká hudba Africká unie Gangnihessou Externí odkazy český portál věnující se Africe Arméni jsou starobylý národ indoevropského původu který přes 3 500 let nepřetržitě obývá Arménskou vysočinu v níž leží dnešní Arménie Dlouhá a bolestná historie Arménů způsobila že z přibližně 8 milionů příslušníků národa žije 5 milionů v diaspoře zejména v Rusku USA a Francii Jednou z posledních pohrom byla turecká genocida Arménů 1915–1918 kvůli níž mají Arméni s Tureckem dodnes velmi napjaté vztahy Arméni hovoří arménským jazykem který používá zvláštní písmo Jsou prvním národem který přijal křesťanství roku 301; dnes se téměř všichni hlásí k Arménské apoštolské církvi Reference Související články Arménská menšina v Česku Externí odkazy Arménská apoštolská církev  – Hayastaneayč Aṙak῾elakan Ekełeči patří mezi starobylé východní církve a je jedním z nejstarších křesťanských společenství a nejstarší případ státní církve – Arménie přijala křesťanství jako státní náboženství v roce 301 Její hlavou je katolikos všech Arménů v současnosti 2011 Garegin II Arménská apoštolská církev odvozuje svůj počátek z misijních cest apoštolů Bartoloměje a Judy Tadeáše Má dnes přibližně devět miliónů členů a kromě samotné dnešní Arménie působí zejména v Náhorně-karabašské republice Vedení církve sídlí v Ečmiadzinu Další významnější ohniska aktivity Arménské apoštolské církve jsou v Izraeli v Arménské čtvrti v Jeruzalémě v Turecku a Íránu Ve zmíněných převážně muslimských zemích se jedná o největší křesťanské menšiny Reference Související články Katedrála Krista Spasitele Šuša Katedrála Saint-Jean-Baptiste Externí odkazy Arménská genocida je souhrnné označení pro vyvražďování přibližně 15 milionu Arménů Turky během let 1915 a 1918 Podle některých názorů jde o první jednoznačnou historicky zaznamenanou genocidu v dějinách Předehra Berlínskou smlouvou z roku 1878 se stala Arménie součástí evropských zájmů a záminkou pro humanitární intervenci Turecký sultán Abdülhamid II se z obavy ze ztráty vlivu nad tímto územím rozhodl pohrozit evropským mocnostem a Arménům tím že jich v letech 1895 96 cca 80 000 až 300 000 nechal vyvraždit tzv „arménské řeže Tím v podstatě začala série genocid Arménská odbojová hnutí začala sílit ale nenávist Osmanských Turků rovněž V roce 1909 se odehrál další masakr v Kilikii Zabito bylo 30 000 Arménů Iniciátorem byla turecká strana Jednota a pokrok tzv mladoturci Vliv balkánských válek V roce 1912 vypukla první balkánská válka která skončila porážkou Osmanské říše při níž přišla o 85 % evropského území Mnozí z obyvatel říše viděli porážku jako „Alláhův trest společnosti která neuměla držet pospolu Turecké národní hnutí postupně začalo spatřovat v Anatolii své poslední útočiště S tím že arménská populace vytvořila v této oblasti významnou menšinu samozřejmě museli ve svých plánech počítat i Tři pašové trojice tvořená předsedou vlády ministrem vnitra a ministrem války kteří nakonec arménskou genocidu uskutečnili Významným důsledkem balkánských válek bylo masové vyhnání muslimů z Balkánu Ve skutečnosti byli již od poloviny 19 století v důsledku rusko-tureckých válek a balkánských konfliktů vyhoštěni nebo jinak přinuceni k odchodu z Kavkazu a Balkánu stovky tisíc muslimů včetně Turků Čerkesů a Čečenců Muslimská společnost v říši byla tímto přílivem uprchlíků rozlícena Jeden z konstantinopolských deníků vyjádřil náladu té doby „Toto ať je varováním… Nedělejte si pohodlí! Nenechte svou krev vychladnout dokud se nepomstíte Až 850 000 z těchto uprchlíků se usadilo v oblastech kam již v letech 1878–1904 přišli a usadili se Arménci Uprchlíci anglicky muhacirs nelibě nesli status jejich poměrně dobře zajištěných sousedů a jak poznamenal historik Taner Akçam i další tito uprchlíci později sehráli při vraždění Arménů a zabírání jejich majetku během genocidy klíčovou roli Genocida 2 listopadu 1914 se Osmanská říše zapojila do první světové války na straně centrálních mocností Krátce na to v lednu 1915 se turecká III armáda střetla s ruskými vojsky na arménském území a byla u Šarikamiše zničena Arméni byli neoprávněně obviněni z toho že byli příčinou turecké porážky Vládní strana Jednota a pokrok „mladoturci začala připravovat genocidu jakou Arménie nepamatovala Z bývalých kriminálníků byly vytvořeny vojenské oddíly tzv čete Tato komanda od května 1915 deportovala Armény z východních provincií směrem ke koncentračnímu táboru v Aleppu Většina z nich tento transport při drastických podmínkách které panovaly hlad žízeň nemoci nepřežila Ti kteří měli větší předpoklady k přežití mladí muži byli odvedeni opodál a popraveni Významní lidé byli popraveni ještě před vydáním příkazu k deportaci Ti kteří přežili přesun do Aleppa byli v další etapě posláni přes Syrskou poušť do tábora Dajr az-Zaur v Mezopotámii a pokud i to přežili vyhnali je do pouště kde neměli nejmenší šanci nebo je zaživa upálili V Dajr az-Zaur byl na památku obětem genocidy vystavěn křesťanský památník V září 2014 byl tento památník poničen radikálními muslimskými stoupenci Islámského státu Pouze malé části se podařilo vyhlazování uniknout Byli to hlavně obyvatelé provincie Van a ti kteří uprchli během transportu do Istanbulu Své útočiště našli v Egyptě Sýrii nebo na Kypru Zachráněných bylo asi 600 000 lidí Už v době organizace vyvražďování mnoho významných veřejných činitelů diplomatů americký velvyslanec v Turecku Henry Morgenthau a duchovních německý kněz Johannes Lepsius se pokusilo poukázat na události které se v té době v Osmanské říši děly ale bez výsledku V roce 1923 vyšla v Berouně kniha českého cestovatele Karla Hansy nazvaná Hrůzy Východu Autor v ní popisuje své vlastní zážitky z cesty na Blízký východ Současný pohled Turecko a Arménie mají na události zásadně odlišný pohled Představitelé Arménie trvají na tom že se jednalo o genocidu odhadují počet zabitých na 1 až 2 miliony a žádají po Turecku odškodnění a poučení se z události do budoucna Představitelé Turecka vnímají údajnou genocidu jako smrt několika set tisíc lidí obou národností v důsledku zmatků způsobených nutností rychle řešit problém kolaborace Arménů Oba národy si většinově stojí za názory svých státních představitelů Genocida je mezinárodně uznána ve státech Rusko Arménie Kanada Francie Švédsko Litva Polsko Německo Itálie Řecko Venezuela Česko a Slovensko V některých státech především USA se o její uznání vedou tradiční spory V sedmdesátých letech dvacátého století vznikla teroristická organizace ASALA jejímž hlavním cílem bylo přinutit Turecko k uznání viny za Arménskou genocidu Obraz v umění O arménské genocidě pojednává rozsáhlý historický román rakousko-židovského spisovatele Franze Werfela Čtyřicet dnů v originále Die vierzig Tage des Musa Dagh z roku 1933 do češtiny přeložil poprvé už v roce 1934 Pavel Eisner Čtyřicet dnů je doba po kterou trval zoufalý a beznadějný boj Arménů s Turky Dále vytvořil plastický obraz života arménské komunity a jejích tradic v této pohnuté době německý Žid Edgar Hilsenrath a to svým románem Das Märchen vom letzten Gedanken česky Pohádka o poslední myšlence Autor zde přibližuje tehdejší události prostřednictvím pohádky vyprávěné v nekonečném dialogu doplněném pro autora charakteristickým černým humorem Téma genocidy Arménů bylo zpracováno i v mnoha filmech jako např ve filmu režisérů Paola a Vittoria Taviani Skřivánčí dvůr 2007 O genocidě se zmiňuje ve své knize Ptáci bez křídel britský spisovatel Louis de Bernières Fotografie z genocidy FileDead Armenian girl in Aleppo desertjpg|Arménka klečí u mrtvého dítěte FileArmenian refugee women and child getting food reliefpng|Potravinová pomoc FileNear East relief armenian woman with baby in syria3png|Žena s dítětem FileArmenians 1915 escaping from a railroad trainpng|Transport Arménů FileNear East Relief Armenian orphans waiting to transport to Greecepng|Transport do Řecka FileNear East relief armenians bound for Greece png|Rovněž do Řecka FileRefugearmenianPNG|Další uprchlíci FileArmenian refugees at Van crowding around a public oven during 1915png|Ve Vanu FileNear east relief bivouacking tents in Aleppopng|Stany v Aleppu File017jpg|Aleppo Sýrie FileArmenian refugee 1WWpng|Sýrie FileNear east relief the armenian refugees in syria-2png|Arméni v Sýrii FileArmenian refugee camp in beyrouthpng|Bejrút FileArmenian refugee camp port saidpng|Port Said Egypt FileNear east relief the armenian refugees in Bitlis-1916 lacepng|Bitlis FileWorld War I- Near East Relief Workers memorylocgovpng|Sivas FileGreek and Armenian refugee children near Athens 1923jpg|Arménské děti poblíž Athén 1923 po výměnách obyvatel mez Řeckem a Tureckem FileHarputroadsjpg|5 000 dětí z Karputu na cestě s osly < gallery> Odkazy Reference Související články Dějiny Arménie Osmanská říše První světová válka Literatura Kubanovič Zlatko Veľké Zlo In Týždeň č 33 2005 s 37 39 Externí odkazy Atletické disciplíny na Letních olympijských hrách 2008 se uskutečnily od 15 do 24 srpna v Pekingu na ústředním Pekingském národním stadiónu ; „Ptačí hnízdo a v jeho okolí Rozděleno bylo celkem 24 sad medailí v mužských a 23 sad v ženských disciplínách chyběl ekvivalent k mužské chůzi na 50 km Kvalifikace Národní olympijský výbor může do atletických soutěží vyslat celkem 138 atletů z toho maximálně 72 mužů a 66 žen pokud v jednotlivých disciplínách splnili kvalifikační kritéria< ref> Národní olympijský výbor může do jedné disciplíny nominovat maximálně 3 reprezentanty kteří v daném kvalifikačním období splnili „A-limit vypsaný Mezinárodní asociací atletických federací IAAF Pokud žádný reprezentant dané země v kvalifikačním období „A-limit nesplnil může národní olympijský výbor dané země do disciplíny nominovat 1 zástupce který splnil „B-limit IAAF Ve štafetách vypsány 2 mužské a 2 ženské může startovat maximálně 16 družstev Žebříček zemí je vytvořen z průměru dvou nejlepších výkonů štafety reprezentující daný stát přičemž brány v potaz jsou pouze výsledky z mezinárodních závodů oficiálně uznaných IAAF v období od 1 ledna 2007 do 23 července 2008 Pokud žádný sportovec dané země nesplní „A-limit ani „B-limit v žádné z disciplín může národní olympijský výbor nominovat 1 reprezentanta do kterékoli disciplíny vyjma běhu na 10 000 metrů běhu na 3 000 metrů překážek a vícebojů Tabulka limitů IAAF Medailisté Muži Ženy Medailové pořadí Externí odkazy Reference Běh na 1500 metrů mužů na Letních olympijských hrách 2008 se uskutečnil ve dnech 15 srpna rozběhy 17 srpna semifinále a 19 srpna finále na Pekingském národním stadionu Medailisté Finále Olympijským vítězem se stal původně Rašíd Ramzí z Bahrajnu Při opakovaných zkouškách mu však byla v jeho vzorku objevena látka CERA vylepšená verze krevního dopingu EPO Externí odkazy Reference Austrálie oficiálně Australské společenství je stát na jižní polokouli nacházející se na stejnojmenném kontinentu Kromě pevninské části ho tvoří i velký ostrov Tasmánie a množství menších ostrovů v Jižním Indickém a Tichém oceánu Na severu sousedí s Indonésií Východním Timorem a Papuou Novou Guineou na severovýchodě se Šalamounovými ostrovy Vanuatu a Novou Kaledonií a na jihovýchodě s Novým Zélandem Australská pevnina je obydlena více než čtyřicet dva tisíc let domorodými obyvateli Po ojedinělých návštěvách rybářů ze severu a evropských objevitelů a obchodníků v sedmnáctém století byla v roce 1770 východní polovina pevniny zabrána Velkou Británií pobřeží osídleno transporty trestanců a 26 ledna 1788 vyhlášena jako kolonie Nový Jižní Wales S nárůstem populace byly objevovány nové oblasti a tak bylo během 19 století vytvořeno pět dalších samosprávných britských zámořských teritorií 1 ledna 1901 se šest kolonií stalo federací čímž byl vytvořen Australský svaz Od té doby v Austrálii funguje stabilní liberálně demokratický politický systém podobný politickému systému Kanady a dalších zemí Hlavním městem je Canberra V Austrálii žije přibližně 22 milionů obyvatel převážně ve velkých pobřežních městech jako Sydney Melbourne Brisbane Perth Adelaide a Darwin Jméno Jméno „Austrálie je odvozeno z latinského slova Australis znamenajícího na jihu Pověst o „neznámé jižní zemi terra australis incognita je datována až do římských časů a byla zcela běžná ve středověké geografii Nebyla však vázána na jakékoliv znalosti umístění konkrétního kontinentu První použití slova „ se datuje do roku 1625 ve větě „A note of Australia del Espiritu Santo written by Master Hakluyt uveřejněné Samuelem Purchasem v Hakluytus Posthumus Nizozemské přídavné jméno Australische' bylo poprvé použito nizozemskými úřady v Jakartě jako odkaz na nově objevenou pevninu na jihu v roce 1638 Slovo „Australia bylo dále použito v roce 1693 v překladu francouzského románu Gabriela de Foignyho Les Aventures de Jacques Sadeur dans la Découverte et le Voyage de la Terre Australe poté jej použil Alexander Dalrymple v An Historical Collection of Voyages and Discoveries in the South Pacific Ocean 1771 aby jím odkazoval na celou jihopacifickou oblast V roce 1793 uveřejnili George Shaw a Sir James Smith publikaci Zoology and Botany of New Holland ve které psali o „velkém ostrově nebo spíše kontinentu Austrálii Australásii nebo Novém Holandsku Jméno „Austrálie bylo zpopularizováno až roku 1814 dílem A Voyage to Terra Australis mořeplavce Matthew Flinderse – prvního člověka který Austrálii obeplul Navzdory titulu jenž odrážel pohled britské admirality Flinders slovo používal jako jméno Kniha byla poměrně hojně čtena čímž se jménu dostalo rozšíření Guvernér Nového Jižního Walesu Lachlan Macquarie následně toto označení používal ve svých zprávách Anglii V roce 1817 pak doporučil aby bylo oficiálně přijato Roku 1824 admiralita souhlasila a kontinent byl od té doby oficiálně označován jako „Austrálie Historie Stáří prvního lidského osídlení australského kontinentu je odhadováno na 50 000 až 60 000 let První Australané přišli přes pevninský most a úžiny z dnešní Jihovýchodní Asie Obří vačnatce vyhubili lovem a krajinu změnili žďářením Většina z nich byla lovci a sběrači s komplexní ústní tradicí a systémem duchovních hodnot založených na úctě k zemi a víru v tzv „Čas snů – Dreamtime Ostrovy Torresovy úžiny a části severního Queenslandu dále obývali ostrované z Torresovy úžiny etničtí Melanézané Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním australské pevniny je pozorování nizozemského mořeplavce Willema Janszoona jenž v roce 1606 spatřil pobřeží Yorkského mysu Během 17 století pak Nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země již nazývali Nové Holandsko Nepokoušeli se ji však osídlit Nejstarším evropským nálezem je holandský talíř s nápisem 1616 V roce 1770 se James Cook plavil podél a mapoval východní pobřeží Austrálie jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral pro Velkou Británii Poprvé přistál v Botany Bay objevy jeho expedice pak daly podnět k vytvoření trestanecké kolonie Britské zámořské teritorium Nový Jižní Wales vzniklo osídlením Port Jacksonu kapitánem Arthurem Philippem a jeho flotilou First Fleet 26 ledna 1788 Toto datum se později stalo australským národním dnem Dnem Austrálie Země Van Diemena dnes známá jako Tasmánie byla osídlena v roce 1803 samostatnou kolonií se stala roku 1825 Oficiálně Spojené království vyhlásilo své nároky na západní část Austrálie roku 1829 Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie Jižní Austrálie roku 1836 Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859 Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie Jižní Austrálie byla založena jako „svobodná provincie „free province a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako „svobodné ale později přijaly transporty trestanců Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech obyvatel zastaveny Celková velikost populace původních obyvatel v době zahájení evropského osídlování je odhadována na 350 000 osob Následujících 150 let pak vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Evropany a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem prudce klesala Odebírání dětí jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno za genocidu pravděpodobně také přispělo ke snížení populace Podobná podání historie jsou ovšem sporná jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněna politickými či ideologickými cíli V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii History Wars Po referendu z roku 1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i s ohledem na původní obyvatele kontinentu čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů Tradiční vlastnictví země nebylo uznáváno až do roku 1992 kdy Australský nejvyšší soud v případu Mabo v Queensland No 2 odmítl představu Austrálie jako „prázdné země terra nullius v době jejího zabrání Evropany Na počátku 50 let 19 století vypukla v Bathurstu v Novém Jižním Walesu zlatá horečka Tzv „Eureka Stockade vzpoura proti zavedení poplatků za těžební licence pak byla v roce 1854 v Austrálii prvním vyjádřením občanské neposlušnosti Mezi roky 1855 a 1890 postupně všech pět kolonií získalo svou vlastní samosprávnou vládu Samozřejmě stále zůstávaly součástí Britské říše Pod vlastní kontrolou londýnské Ministerstvo pro kolonie ponechalo především zahraniční reprezentaci obranu a mezinárodní přepravu a obchod 1 ledna 1901 pak po deseti letech plánování porad a hlasování vzniká federace Jako dominium Britské říše se tím rodí Australský svaz V roce 1911 z části Nového Jižního Walesu vzniká Teritorium hlavního města ACT Australian Capital Territory jako území pro výstavbu nového federálního hlavního města Canberry mezi lety 1901 a 1927 bylo hlavním městem Melbourne Severní teritorium je pod pravomoci jihoaustralské vlády pod pravomoc vlády federální převedeno roku 1911 Austrálie se poté podílí na první světové válce Porážku v bitvě o Gallipoli mnoho Australanů považuje za počátek národa – za jeho první velkou vojenskou akci Podobně uvažují i o tzv Kokoda Track Campaign volně přeložitelné jako „Tažení po Kokodské stezce za druhé světové války Poté co jej Austrálie v roce 1942 přijala formálně ukončil tzv Statute of Westminster z roku 1931 většinu ústavních vazeb mezi Austrálií a Spojeným královstvím Otřes způsobený britskou porážkou v Asii v roce 1942 a hrozby japonské invaze způsobily že se nadále obrátila jako na nového spojence a ochránce na Spojené státy Po roce 1951 se pak oficiálně stala americkým vojenským spojencem Po druhé světové válce zahájila podporu hromadné imigrace z Evropy od roku 1970 po opuštění tzv „politiky bílé Austrálie i z Asie a z dalších částí světa To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu její kultury i vnímání v očích světa Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce 1986 přijetím tzv Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie Australští voliči však přechod k republikánskému zřízení 55% většinou v roce 1999 odmítli Od vlády Gougha Whitlama jenž byl zvolen roku 1972 je čím dál větší pozornost věnována budoucnosti Austrálie jako součásti regionu jižní Asie a Pacifiku Politické uspořádání Australský svaz je federální konstituční monarchií s parlamentním systémem vlády Královnou Austrálie je Alžběta II jejíž role je podobná její roli v Kanadě a v dalších zemích Zastupovaná je generálním guvernérem na federální úrovni a guvernéry na úrovni státní Ačkoliv dává ústava generálnímu guvernérovi výkonnou moc za běžných okolností ji aplikuje pouze na žádost premiéra Jejím nejvýznamnějším uplatněním z vlastní iniciativy bylo rozpuštění Whitlamovy vlády během ústavní krize roku 1975 Státní moc je rozdělena na moc zákonodárnou – reprezentuje ji Australský parlament jehož součástí je Senát Sněmovna reprezentantů a královna zastoupená generálním guvernérem jejíž moc je omezena na souhlas či nesouhlas se schvalovanými zákony moc výkonnou – reprezentuje ji Federální výkonná rada Federal Executive Council v jejímž čele stojí generální guvernér a jejímiž členy jsou v podstatě především jen premiér a ministři moc soudní – reprezentuje ji Nejvyšší soud Austrálie a ostatní níže postavené soudy; na orgánech Velké Británie jsou formálně nezávislé od roku 1986 Dvoukomorový svazový parlament je složen ze Senátu horní komory se 76 senátory Sněmovny reprezentantů dolní komory se 150 členy a jeho součástí je i královna Počet křesel v dolní komoře je určen podle počtu obyvatel jednotlivých států v senátu má každý stát dvanáct zástupců teritoria po dvou Volby do obou komor se konají každé tři roky Mění se vždy jen polovina senátu protože funkční období senátora je šest let Strana s nejvyšší podporou ve sněmovně reprezentantů vytváří vládu vedenou premiérem „prvním ministrem Volby jsou povinné pro všechny občany starší 18 let V zemi působí tři hlavní politické strany Australská strana práce Liberální strana Austrálie a Australská národní strana Své zastoupení v parlamentu především v horní komoře se podařilo získat i několika nezávislými a menším stranám jakými jsou například Strana zelených nebo Australští demokraté Od voleb roce 1996 vládla koalice národní a liberální strany v čele s Johnem Howardem Po volbách v roce 2004 koalice ovládla i senát čímž se stala prvním uskupením jemuž se to podařilo během mandátu jeho vlády Strana práce však ovládala státy a teritoria V roce 2007 zvítězila ve federálních volbách Australská strana práce a ministerským předsedou se stal lídr strany Kevin Rudd Ten byl však na vnitrostranické konferenci v červnu 2010 ve vedení strany vystřídán Julií Gillard která jej současně nahradila i ve vedení vlády a stala se tak první premiérkou v historii země Kevin Rudd se 24 června nakrátko opět stal premiérem ale 18 září 2013 jej ve funkci vystřídal Tony Abbott když Liberální strana Austrálie zvítězila v zářijových parlamentních volbách< ref> Administrativní uspořádání Austrálie sestává z šesti států a dvou pevninských a několika malých ostrovních teritorií Státy jsou Nový Jižní Wales Queensland Jižní Austrálie Tasmánie Victoria a Západní Austrálie Dvěma velkými pevninskými teritorii pak Severní teritorium a Teritorium hlavního města Teritoria v mnoha ohledech fungují podobně jako státy svazový parlament však může veškerou jejich legislativu upravit změnit nebo zrušit Na druhou stranu je federální legislativa nadřazena kromě některých oblastí vyjmenovaných v ústavě i legislativám jednotlivých států Zbylé oblasti jsou pak pod legislativní pravomocí státních parlamentů Zahrnují správu zdravotnictví vzdělání policie soudnictví přepravy a místní správy Každý stát i teritorium má svůj vlastní legislativní orgán jednokomorový v případě Severního teritoria Teritoria hlavního města a Queenslandu dvoukomorový v ostatních státech Dolní komory jsou známé jako Zákonodárná shromáždění horní komory pak jako Zákonodárné rady Hlavami států i teritorií jsou premiéři Královna je v každém státě zastoupena guvernérem v administrativě Severního teritoria administrátorem a generálním guvernérem v Teritoriu hlavního města Austrálie zahrnuje také několik malých teritorií Federální vláda tak například spravuje Teritorium Jervis Bay v Novém Jižním Walesu sloužící jako námořní základna Součástí země jsou i tzv vnější obydlená teritoria Norfolk Vánoční ostrov Kokosové ostrovy a několik neobydlených Ashmorův a Cartierův ostrov Ostrovy Korálového moře Heardův a MacDonaldovy ostrovy a Australské antarktické teritorium Geografie 7617930 km² pevninské Austrálie se nachází na Indoaustralské desce Obklopena je Indickým Jižním a Tichým oceánem Od Asie je oddělena Arafurským a Timorským mořem Její pobřeží je dlouhé 25 760 kilometrů Velký bariérový útes je největším korálovým útesem světa Leží poměrně blízko severovýchodnímu pobřeží dlouhý je více než 2 000 kilometrů Největším světovým monolitem je Mount Augustus v Západní Austrálii Dalším kandidátem na tento titul je Uluru známý též jako Ayerova skála ležící v centrální části 2 228 metrů vysoký Mount Kosciuszko ve Velkém předělovém pohoří je nejvyšší horou Austrálie jako kontinentu ne však státu Mawson Peak na Heardově ostrově jej převyšuje o 517 metrů Největší plochu zabírají v Austrálii pouště a polopouště Austrálie je nejsušším a nejplošším obydleným kontinentem a má nejmenší množství úrodné půdy Mírné klima má pouze jihovýchodní a jihozápadní část kontinentu především podél pobřeží V severní části země je klima tropické vegetace se zde skládá z deštných i obyčejných lesů a mangrovových bažin Jako celek je klima velmi ovlivněno oceánem včetně jevu El Niño způsobujícího pravidelná sucha a sezónními systémy tlakových níží z nichž vznikají cyklóny Ekonomika Austrálie je vyspělý průmyslový a zemědělský stát s bohatými zásobami a významnou těžbou nerostných surovin Těží se kvalitní černé uhlí v Novém Jižním Walesu a Queenslandu hnědé uhlí ve Victorii železná ruda v Západní Austrálii dále bauxit ropa zemní plyn olovo zinek cín měď mangan zlato 3 místo na světě 101% světové produkce< ref> stříbro diamanty nikl platina palladium zirkon rutil ilmenit sůl uran a opály Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří hutnictví surové železo ocel barevné kovy a hliník petrochemie rafinérie ropy chemie plastické hmoty kyseliny superfosfáty strojírenství výroba aut textilní a potravinářský průmysl Nejdůležitější průmyslová centra jsou v aglomeracích Sydney a Melbourne a také ve velkých městech Brisbane Perth Adelaide Newcastle a Geelong Významná je výroba elektrické energie Orná půda zaujímá jen 65 % louky a pastviny 54 % a lesy 19 % plochy země Sklízí se pšenice ječmen oves rýže cukrová třtina bavlna luštěniny brambory sorgo zelenina ovoce slunečnice řepka sója vinné hrozny chmel a tabák Nejdůležitější pro živočišnou výrobu je chov ovcí kterých je 100 000 000 což je 5x více než lidí v Austrálii produkce surové a prané vlny ovčích kůží dále skotu prasat koní a drůbeže a rybolov Těží se dřevo Z důvodu rozlehlosti země má velký význam zejména letecká a silniční doprava a také doprava železniční Důležité je obchodní loďstvo Zemi ročně navštíví více než 5 milionů návštěvníků Fauna a flóra Ačkoliv má převážná většina australského povrchu pouštní nebo polopouštní charakter je na něm rozvinuto mnoho různých prostředí od alpinských vřesovišť po tropické deštné lesy Dlouhé geografické odloučení způsobilo že mnoho australských organismů je zcela unikátních 85 % rostlin 84 % savců více než 45 % ptáků a 89 % procent příbřežních ryb je endemických Mnoho australských ekoregionů a jejich druhů je zasaženo lidskou aktivitou a člověkem vysazenými zvířaty či rostlinami Podle Ramsarské úmluvy je registrováno 64 mokřadů 16 míst je registrováno jako Světové dědictví Mnoho australských dřevin je vždyzelených mnoho z nich je přizpůsobeno vzdorování ohni nebo suchu Mezi tyto rostliny patří například eukalypty nebo akácie Austrálie je bohatá na endemické druhy luštěnin jimž se díky jejich symbióze s bakteriemi rhizobia a mykorhizujícími houbami daří v na živiny chudých zeminách Nejznámější australská fauna zahrnuje ptakořitné ptakopyska a ježury velké množství vačnatců včetně klokanů koaly a wombata nebo ptáků například emu ledňáci Dingo byl do Austrálie zavlečen austronésany obchodujícími s původními obyvateli okolo roku 4000 př n l Mnoho rostlin i živočichů vyhynulo brzy po zahájení lidského osídlování mnoho dalších vyhynulo po příchodu Evropanů například vakovlk Obyvatelstvo Austrálie je velmi řídce osídlenou zemí zemi o dvojnásobné rozloze Indie obývá přibližně 22 milionů obyvatel Vláda plánuje pomocí imigrace do roku 2050 zvýšit počet obyvatel na 42 milionů< ref> Většina obyvatel je soustředěna při pobřeží Hustota zalidnění je 28 obyvatel km2 85% obyvatel se hlásí k evropskému původu a z ostatních skupin převažují Asiaté Původních obyvatel zde žije asi 517 000 obývají především Severní teritorium a ostrovy v Torresově průlivu 89% obyvatel žije ve velkých městech Náboženství Při posledním sčítání lidu v roce 2006 se 64 % obyvatel prohlásilo za křesťany Nejvíce obyvatel se přihlásilo ke katolické církvi 25 % a anglikánské církvi 17 % K nekřesťanským náboženstvím se přihlásilo 7 % lidí nejvíce k buddhismu a islámu 22 % obyvatel se označilo jako bez vyznání a 10 % odmítlo na otázku o svém vyznání odpovědět Nedělní bohoslužby vykazují návštěvu okolo 749 % obyvatel polovina z toho připadá na katolické bohoslužby Imigrace Austrálie má dlouhou historii přistěhovalectví V 19 století a na počátku 20 století převládali imigranti z Britských ostrovů kteří dnes tvoří základ australského národa Ve 20 století se přistěhovalo mnoho Řeků Italů a Němců V 70 letech vláda zrušila politiku "bílé Austrálie" která preferovala imigranty z Evropy a od té doby roste počet přistěhovalců z Asie kteří dnes tvoří 12% obyvatel Austrálie V současnosti australská vláda přijímá ročně okolo 190 000 imigrantů a většina z nich pochází z Asie Reference Literatura Externí odkazy http australieobrazemcz http wwwzemesvetacz archiv rocnik-2002 priroda-australie-5-2002 nefunkční Bitva u Trnavy se odehrála 28 dubna 1430 v lokalitě mezi městem Trnava a řekou Váh Husité pod velením hejtmana Velka Koudelníka z Březnice zde v průběhu rejsy do Horních Uher svedli úspěšný obranný boj s moravskými českými a uherskými oddíly krále Zikmunda Lucemburského Ačkoli se husitům podařilo ubránit své pozice v noci po střetnutí se odpoutali od protivníka a zahájili ústup na domovské území Předehra 16 dubna 1430 vytáhlo do pole husitské vojsko jež shromáždil sirotčí hejtman Velek Koudelník z Březnice Jeho cílem byl vpád na území Horních Uher který byl patrně odvetou namířenou proti králi Zikmundovi Lucemburskému jenž nedodržel slib kterým bylo husitům zaručeno jednání o jejich požadavcích v německém Norimberku K prvnímu jeho kontaktu s nepřítelem došlo pravděpodobně u vesnice Podivín na rakousko-moravských hranicích kde se husité vítězně střetli s oddíly nejmenovaných moravských hejtmanů Při srážce údajně ztratili více než 150 vojáků Patrně nejen tyto dílčí protivníkovy akce ale také vědomí že král Zikmund proti nim shromáždil značné vojenské síly je přinutily celou cestu postupovat ve vozovém šiku Bitva Zprávy současníků Pro historické účely se zachovaly tři základní písemné prameny z provenience jak českých tak zahraničních autorů První z nich pochází z kroniky Denkwürdigkeiten zur Geschichte des Zeitalters Kaiser Sigmunds sepsané dvorním kronikářem a životopiscem krále Zikmunda Lucemburského Eberhardem Windecke Z českých autorů se o bitvě ve své latinsky psané Kronice zmiňuje katolický voják Bartošek z Drahonic Pravděpodobný průběh Ze všech těchto záznamů lze usuzovat že se král Zikmund jenž řídil bojové operace z hradu Šintava Z dřívějších zkušeností s husitským způsobem boje si byl pravděpodobně dobře vědom skutečnosti že útok proti vozové hradbě mu neskýtá reálné šance na vítězství rozhodl se proto napadnout husity ze dvou stran ještě za pochodu do čela druhého postavil uhersko-srbského šlechtice Jana Marothiho O tom ve které lokalitě přesně se bitva odehrála nebo jakým způsobem došlo k napadení husitů se lze jenom dohadovat Známý je pouze fakt že jako první zaútočily jednotky podřízené Stiborovi ze Stibořic a jejich úder byl natolik úspěšný že se jim podařilo vniknout mezi vozy dříve než se husitům podařilo uzavřít hradbu Vojenský historik Otakar Frankenberger starší se v souvislosti s touto epizodou střetnutí domnívá že královské síly napadly husity ze zálohy přičemž se nejprve střetly s jejich předsunutým jezdeckým oddílem Dále nevylučuje že to byli právě tito jezdci kteří znemožnili včasné zformování vozů neboť síla útoku je přinutila vyhledat útočiště mezi pěchotou I přes tento prvotní úspěch katolické strany se husité pokoušeli o houževnatou obranu nicméně čelní oddíl byl za vysokých ztrát přinucen ustoupit Jedním z mrtvých byl i hejtman Velek z Březnice V tu chvíli však nedisciplinovaní uherští a srbští vojáci kteří se pravděpodobně domnívali že je boj rozhodnut polevili v tlaku a značná část se jich začala zabývat rabováním vozů Toho využili husité k protiútoku díky němuž se jim podařilo protivníka vytlačit z dobytých pozic Po tomto úspěchu ihned dokončili uzavření vozové hradby a Jan Marothi který díky špatné koordinaci dorazil na bojiště se značným zpožděním a jehož úkolem bylo husity napadnout zezadu se k útoku na jejich pevnou pozici neodhodlal Důsledky a bilance Ačkoli husité vyšli z boje vítězně vysoké počty mrtvých a zraněných smrt vrchního hejtmana a patrně i značné ztráty mezi tažnými zvířaty je přinutily ještě v noci po boji zahájit zpáteční cestu k moravským hranicím Pokud jde o směr jejich pochodu Eberhard Windecke konstatuje že odtáhli do Brandenburku Konrád Olešnický dokládá jejich přítomnost k 11 květnu na osm mil od Opavy Bodle Bartoška z Drahonic byly ztráty na straně husitů značné Jednak vyčísluje 2000 mrtvých bojovníků posléze pak stejný počet tažných i jezdeckých koní Je však pravděpodobné že obě čísla jsou poměrně nadnesená Pokud jde o ztráty na straně královských oddílů udávají se třikrát vyšší než na straně husitů Ani toto číslo se však pravděpodobně nezakládá na reálném základě Odkazy Poznámky Reference Prameny Literatura Boston je hlavní město amerického státu Massachusetts největší město Nové Anglie a významný přístav ležící na východním pobřeží USA S téměř 75 miliony obyvatel jde o pátou největší metropolitní oblast v USA Jde o jedno z nejstarších a kulturně nejvýznamnějších měst Spojených států středisko vysokoškolského vzdělávání zdravotnictví a kulturního života Koná se zde řada atraktivních sportovních utkání Historie Boston byl založen 17 září 1630 puritánskými kolonisty z Anglie Odehrálo se zde několik významných událostí jako třeba Bostonské pití čaje v roce 1773 a první bitvy americké revoluce Boston byl přístavní a obchodní město ale v průběhu 19 století se stal jedním z největších středisek průmyslu zejména textilního sklářského a kožedělného Původně malá plocha poloostrova kde stálo historické město se do roku 1900 ztrojnásobila zavážením močálů a mělčin a město se rozšířilo na jih i na západ a téměř splynulo se sousedním Cambridge sídlem Harvardovy univerzity a Massachusettského technologického institutu MTI a dalšími obcemi Původně anglické obyvatelstvo města doplnili nejprve Irové a Italové později imigranti z celého světa Město se stalo velkým uzlem husté železniční sítě vznikly zde první mrakodrapy a roku 1897 zde zahájilo provoz první metro v USA Během 20 století se ale průmysl začal stěhovat za levnější pracovní silou a město se orientovalo na obchod bankovnictví školství zdravotnictví a technologie Spolu se službami a státní správou tvoří dnes přes 70% ekonomiky města Významnou složku tvoří také turisté které přitahují slavná divadla muzea a galerie Boston se stal dějištěm teroristického útoku během tradičního Bostonského maratonu 15 dubna 2013 během něhož tři lidé zemřeli a desítky dalších byly zraněny Poloha a podnebí Boston leží v ploché krajině při členitém ústí řeky Charles která tvoří jeho severní hranici a odděluje Boston od Cambridge Východní hranicí je Atlantický oceán v němž je při ústí řeky řada ostrovů Téměř polovinu rozlohy města tvoří vodní plochy 106 km2 Na jednom z ostrovů je letiště Logan airport Původní pahorky byly z velké části odbagrovány na zaplnění močálů a mělčin na nichž vyrostla podstatná část dnešního města Jen Beacon Hill kde stojí i budova parlamentu State house zůstal jako částečná historická rezervace Ač leží poměrně jižně asi jako Řím a na břehu Atlantiku má Boston dosti drsné podnebí s množstvím sněhu v zimě a s horkými letními měsíci Mořské pobřeží je většinou zastavěno přístavními a jinými budovami pěkné pláže jsou na severu ve Wonderland a jižně směrem ke Cape Cod Architektura Nejvyšší budovy města jsou John Hancock Tower Prudential Tower Federal Reserve Bank Building One Boston Place a One International Place Demografie Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 617 594 obyvatel< ref> Rasové složení 539% Bílí Američané 244% Afroameričané 04% Američtí indiáni 89% Asijští Američané 00% Pacifičtí ostrované 84% Jiná rasa 39% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu bez ohledu na rasu tvořili 175% populace Etnické složení Pokud jde o etnické složení tvořili největší skupinu lidé irského původu 158 % hispánci čili latinos 154 % Italové 83 % a 64 % obyvatelstva pochází z karibské oblasti zejména z Haiti Příjem Počet obyvatel Bostonu činil roku 1800 asi 25 tisíc po celé 19 století prudce rostl až na 670 tisíc v roce 1910 a roku 1950 dosáhl maxima 800 tisíc Od té doby klesal až na 560 tisíc v roce 1980 a od té doby opět mírně roste zejména díky přistěhovalectví Průměrný roční příjem na osobu činil v roce 2000 přes 23 tisíc USD na domácnost skoro 40 tisíc ale přes 25 % lidí pod 18 let a 18 % lidí nad 65 let žilo pod hranicí chudoby Doprava Boston má velké mezinárodní letiště Logan Airport 27 mil cestujících ročně se čtyřmi terminály ležící na ostrově a s dobrým spojením městskou dopravou Páteří městské dopravy je metro a podpovrchová tramvaj která mimo centrum jede po povrchu Červená modrá oranžová a zelená linka se setkávají v centru zelená směrem na západ a červená směrem na jih se dělí do několika větví Spolu s desítkami autobusových linek tvoří systém MBTA s jednotnými jízdenkami a možností přestupu týdenní jízdenka s neomezeným počtem jízd stojí 15 USD V oblasti přístavu funguje několik lodních linek MBTA Na tuto městskou dopravu navazuje asi tucet příměstských železničních tratí s poměrně slabým provozem a o něco hustší autobusová síť V Bostonu jezdí také trolejbusy které zajišťují i příměstskou dopravu např do Belmontu Tyto linky jsou soustředěny do dvou hlavních nádraží South Station a North Station mezi nimiž leží vlastní centrum města a odkud jedou také dálkové železniční i autobusové spoje Obě nádraží jsou na linkách metra a South station má přímé autobusové spojení na letiště Vzdělávání Boston je tradičním střediskem vysokých škol vědy a výzkumu a na téměř 100 vysokých školách zde studuje přes 250 tisíc studentů V Bostonu samém jsou to především Boston University Northeastern University University of Massachusetts Boston College a řada hudebních a uměleckých škol Do města zasahuji prestižní univerzity ze sousedního Cambridge Harvard University a Massachusettský technologický institut a v okolí Bostonu je ještě řada dalších Tufts University Brandeis University aj Kultura Boston má řadu slavných divadel působí zde Boston Symphony Orchestra a mnoho dalších těles Turistickým lákadlem jsou galerie a muzea zejména největší z nich Museum of Fine Arts Následující návštěvní hodiny a vstupné platí na začátku roku 2009 Museum of Fine Arts Egypt evropské umění od antiky do 20 stol zejména impresionisté; mimoevropské umění hudební nástroje 465 Huntington Ave metro Mus of Fine Arts Green denně 10-1645 17 USD Museum of Science planetárium obří projekce simulátory laserová technika a výstavy 1 Science Park metro Science Park denně 9-17 19 USD + výstavy Boston Childern´s Museum věda kultura zdraví umění pro děti metro South Station Red denně 10-17 10 USD Museum of African American History 46 Joy Str Beacon Hill metro Park Str 10-16 kromě Ne 5 USD Gibson House Museum rodinný dům a sbírky od 1800 137 Beacon Str metro Arlington Str Green St až Ne ve 13 14 a 15 hodin 7 USD Otis House Museum rodinný dům a sbírky 141 Cambridge Str Lynde Str metro Charles MGH Red St – Ne 11-1630 8 USD Isabella Stewart Gardner Museum soukromá sbírka umění od antiky po současnost 280 Fenway metro Mus of Fine Arts Green 11-17 mimo Po 12 USD všechny Isabelly mají vstup zdarma J F Kennedy Presidential Library and Museum památník sbírky a knihovna Columbia Point bus zdarma od metra JFK UMass Red denně 9-17 12 USD Sport Boston je především baseballové město Tým Boston Red Sox patří každý rok k favoritům soutěže Svá domácí utkání hrají ve Fenway Parku který je vedle Kenmore Square Stadion Fenway Park byl postaven v roce 1912 a patří vůbec k nejstarším sportovním stadionům ve Spojených státech Dalším sportem tohoto města je lední hokej Místní klub Boston Bruins patří mezi nejlepší a nejstarší týmy v NHL Šestkrát vyhráli Stanley Cup naposledy v roce 2011 Domácí utkání hrají na stadionu TD Banknorth Garden který byl postaven v roce 1993 Bruins patří mezi Original Six Hraje se zde také basketbal Boston Celtics hrají NBA od roku 1946 a soutěž vyhrály celkem 19 krát naposledy v roce 2008 Americký fotbal je v Bostonu trošku v pozadí neboť tým nesídlí ve městě přesněji v Foxboro Místní tým New England Patriot vyhrál celkem 4 krát NFL naposledy v roce 2015 Významnou událostí je také Bostonský maraton a mezinárodní podzimní regata na řece Charles Osobnosti města Partnerská města Barcelona Španělsko 1980 Haifa Izrael Chang-čou Čína 1982 Kjóto Japonsko 1959 Melbourne Austrálie 1985 Padova Itálie 1983 Sekondi-Takoradi Ghana 2001 Štrasburg Francie 1960 Tchaj-pej Čínská republika 1996 Galerie Odkazy Reference Související články Massachusetts Cambridge Massachusetts Východní pobřeží Spojených států amerických Bostonské pití čaje Bostonský maraton Bostonský masakr Externí odkazy Bostonský maraton je každoroční maratonský závod v Bostonu ve státě Massachusetts Závod se pokaždé koná třetí pondělí v dubnu na takzvaný „Den patriotů vlastenců který je připomínkou prvního vojenského střetu americké války za nezávislost – bitvy o Lexington a Concord První maraton inspirovaný úspěchem maratonského běhu na prvních moderních olympijských hrách v roce 1896 se běžel v roce 1897 což z bostonského maratonu činí nejstarší závod svého druhu na světě Jako jeden ze šestice nejvýznamnějších světových maratonských běhů Tokio Boston Londýn Berlín Chicago New York patří též k nejprestižnějším maratonům na světě Účastní se ho v průměru 20 000 závodníků které podle odhadů zpravidla povzbuzuje zhruba 500 000 diváků podél trati Rekord trati drží Geoffrey Mutai který v roce 2011 dosáhl času 20302 Byl to nejrychlejší maraton všech dob protože ale trať Bostonského maratonu nesplňuje pravidla IAAF ohledně způsobu měření délky trati a ohledně převýšení nemůže být uznán za světový rekord< ref> Přehled vítězů Pozn Tučně uvedené časy jsou rekordy trati Výsledky žen uvedené kurzívou jsou vedeny v historických zápisech maratonu ale jsou označeny jako neoficiální neboť až do roku 1972 organizátoři závodu ženy k závodu nepřipouštěli Bombové útoky 2013 V pondělí 15 dubna 2013 ve 2050 CET zhruba v čase 040943 závodu došlo ke 2 bombovým útokům zhruba 165 m a 13 sekund od sebe při kterých zahynuly 3 osoby dvě dívky a osmiletý chlapec a přes 130 osob bylo zraněno a byly vypnuty mobilní sítě aby se předešlo potencionálnímu odpálení dalších bomb Odkazy Reference Související články Kathrine Switzer Externí odkazy Botswana je vnitrozemský stát na jihu Afriky sousedící s Jihoafrickou republikou na jihu Namibií na západě Zambií na severu a Zimbabwe na severovýchodě Hranice Botswany Namibie Zimbabwe a Zambie se stýkají téměř v jednom bodě Jedná se o v pořadí třetí hospodářsky nejvyspělejší stát Afriky Dějiny Na území dnešní Botswany žily před příchodem prvních Evropanů pastevecké kmeny V 19 století docházelo k mezikmenovým násilnostem a výbojům Burů z Transvaalu Khama III vládce největšího botswanského kmene Tswana proto požádal o pomoc Velkou Británii která 31 března 1885 v zemi zřídila protektorát Bečuánsko jak zněl původní název Botswany získalo nezávislost v roce 1966 Botswana byla předtím jednou z nejchudších částí britského panství Zásadní zlom v dějinách Botswany přišel již po roce jejího samostatného vývoje když byla v zemi objevena naleziště diamantů Mezi lety 1975 až 1990 rostlo její hospodářství nejrychleji na celém světě Přehled nejvyšších představitelů 3091966-1371980 – Sir Seretse Khama – prezident; BDP 1371980-1871980 – Sir Quett Ketumile Joni Masire – úřadující prezident; BDP 1871980-3131998 – Sir Quett Ketumile Joni Masire – prezident; BDP 141998-3132008 – Festus Gontebanye Mogae – prezident; BDP od 142008 – Seretse Khama Ian Khama – prezident; BDP Geografie Botswana se rozkládá na ploše 600 370 km² a řadí se tak na 45 místo na světě po Ukrajině Území státu je převážně rovinaté s několika náhorními plošinami Na jihozápadě se rozprostírá poušť Kalahari která zabírá téměř 70% území Botswany V severozápadní části je rozlehlá delta řeky Okavango která se po období dešťů mění v rozsáhlé mokřady Jedná se o největší vnitrozemskou deltu na světě Mezi významnější toky patří Limpopo Shashe a Linyanti Nejvyšším bodem je Tsodilo 1489 m n m Obyvatelstvo Většinu obyvatel tvoří příslušníci kmene Batswana 95 % Dalšími kmeny jsou Kalanga Basarwa a Kgalagadi 4 % bílí osadníci představují 1 % populace Polovina obyvatel vyznává původní kmenová náboženství druhá polovina křesťanství Politika V zemi je zaručena svoboda projevu funguje zde reálná politická opozice Od získání samostatnosti v Botswaně vládne jediná strana Botswanská demokratická strana BDS opakovaně zvítězila v demokratických volbách ve kterých kandidovaly i jiné strany Hlavními příčinami úspěšnosti BDS jsou její zásluhy o vznik samostatné Botswany zásluhy všech tří prezidentů vzešlých z jejích řad Seretse Khama Quett Ketumile Masire Festus Mogae a dostatečný růstový potenciál ztělesněný ve vzdělaných členech strany V roce 1999 získala BDS 542 % hlasů což je o celých 21% méně než v roce 1979 Naopak mírně posilují opoziční strany hlavně Botswanská národní fronta která je vůdčím prvkem politické opozice již od zrodu samostatného státu a Botswanská kongresová strana jenž do volebních bojů zasáhla až v předposledních volbách v roce 1999 kdy získala 113 % hlasů V posledních volbách v říjnu 2004 zvítězila BDS 517% před BNF 261% a BKS 166% Hlavní voličská opora BDS se nachází na venkově opoziční strany především BNF se naopak těší přízni zejména u městského obyvatelstva Slabost botswanské opozice je z velké části důsledek její značné roztříštěnosti I když se před volbami podařilo ustavit koalici BNF a dvou menších stran atomizace opozičních stran i nadále pokračuje což je možno doložit na příkladu Nové demokratické strany která se nedávno oddělila od BNF Kromě Národního shromáždění má Botswana i druhou složku zákonodárné moci na etnickém zastoupení založený Sněm náčelníků Tento patnáctičlenný útvar sestává z osmi náčelníků tswanských kmenů čtyř zástupců menšinových kmenů a tří členů volených samotným sněmem Dané složení nevyhovuje menšinovým kmenům Například zástupci kmene Bangwaketse odešli z BDS když se jim nepodařilo prosadit svého etnického příslušníka do Sněmu náčelníků Sněm náčelníků však zásluhou dřívějších opatření BDS a Seretse Khamy nehraje zásadnější roli Kromě jistého vlivu na tvorbu legislativy týkající se kmenových záležitostí a zvykového práva plní tento orgán výlučně poradní funkci a svojí symbolickou povahou se blíží britské Sněmovně lordů Administrativní dělení Území Botswany je rozděleno do devíti distriktů Střední Ghanzi Kgalagadi Kgatleng Kweneng Severovýchodní Severozápadní Jihovýchodní Jižní V roce 2001 se distrikty Chobe a Ngamiland spojily v dnešní Severozápadní distrikt Ekonomika Mezi lety 1975 až 1990 rostlo hospodářství Botswany hlavně díky těžbě diamantů nejrychleji na celém světě Političtí představitelé již od počátku podporovali příliv zahraničního kapitálu a snažili se cizím investorům nabízet bezpečné podnikatelské prostředí Nemalé zásluhy na rozvoji Botswany má zahraniční pomoc Ta pocházela převážně z britských vláda ODA OXFAM amerických USAID a skandinávských zdrojů DANIDA SIDA jakož i od OSN Jen v letech 1972 až 1973 země absorbovala přibližně 225 milionů GBP rozvojové pomoci která směřovala hlavně do projektů v oblasti zemědělství školství zdravotnictví a infrastruktur stavby silnic telefonních ústředen vysílačů aj Botswanská rozvojová společnost BDC vznikla ve formě holdingu jehož jediným podílníkem byla sice vláda ale ponechávala mu podstatnou volnost při výběru „investic což byl poměrně originální koncept Významná byla rovněž přítomnost zahraničních podnikatelů učitelů lékařů pracovníků státní správy a jiných nezřídka dobrovolných pracovních sil Ti byli rychle nahrazováni nově se formující botswanskou elitou Byly zakládány různé polostátní společnosti kontrolující distribuci vody elektřiny produkci potravin; Národní rozvojová banka poskytovala půjčky zemědělcům a živnostníkům Těžbu diamantů již od počátku ovládala Debswana společný podnik botswanské vlády a jihoafrické společnosti De Beers Vláda podporovala rozvoj nejen zemědělství ale také poměrně sofistikovanějších oborů jako je cestovní ruch a jiné služby V zemi se dokonce krátkodobě vyráběly i vozy značky Hyundai; společnost MCB Motor Company of Botswana sice musela v roce 2000 výrobu ukončit ale samotná přítomnost automobilového průmyslu v zemi byla dobrou vizitkou pro botswanskou ekonomiku Vláda si je podle svých četných prohlášení vědoma omezené velikosti místního trhu země má přibližně 14 milionu obyvatel a chce se soustředit hlavně na investice podporující vývoz V úvahu připadá rozvoj zpracování diamantů další rozvoj turistiky ale i finančnictví a počítačový průmysl Botswana se díky rozumným hospodářským opatřením brzy zbavila závislosti na zahraniční pomoci Vláda až do nedávné minulosti hospodařila s přebytky Botswanská pula vykazuje značnou stabilitu Země disponuje devizovými rezervami přesahujícími sumu 5 miliard USD Epidemie AIDS AIDS představuje hrozbu pro budoucí rozvoj botswanského hospodářství Dnes je nakažena asi třetina dospělé populace Botswany; mezi lidmi v produktivním věku tento podíl dosahuje 50% Podle některých odhadů se průměrný věk obyvatel sníží do roku 2010 z nedávných 60 na 30 let Následkem toho se může hospodářský růst snížit až o polovinu Odkazy Literatura Související články Afrika Commonwealth Tswana Externí odkazy Britské impérium nebo Britská říše angl British Empire byla největší koloniální říše v dějinách lidstva Rozloha v roce 1921 činila 33 milionů km² čili přibližně čtvrtinu celkové rozlohy zemské souše Celkový počet obyvatel byl v tomto roce cca 458 milionů což představovalo čtvrtinu tehdejší světové populace Díky neobyčejnému rozsahu britské koloniální říše se do mnoha zemí rozšířila mimo jiné anglická kultura anglický právní systém zvykové právo tradiční sporty např kriket ragby a fotbal anglická měrná soustava způsob vzdělávání a zejména angličtina která je dnes všeobecně nejpoužívanějším dorozumívacím jazykem Britské impérium se rozpadlo v desetiletích následujících po druhé světové válce většina nástupnických zemí je dnes sdružená ve Společenství národů angl Commonwealth of Nations Počátky anglické expanze Po dobytí Anglie Vilémem I v roce 1066 pod jednu říši spadala také Vilémova území v severní Francii V průběhu staletí se Anglie snažila rozšiřovat svůj vliv nad kontinentální Evropou zvláště kvůli strategickým obchodním zájmům spojeným s exporty vlněného zboží Samotná anglická expanze začala dobytím Irska od roku 1169 a Walesu od 1282 Skotsko bylo sice podrobeno v roce 1296 po vyhrané bitvě u Bannockburnu roku 1314 však opět získalo nezávislost Obě království se opět propojila až personální unií v roce 1603 Přestože byla Normandie ztracena v roce 1204 vhodnou sňatkovou a dědickou politikou získávala Anglie rozsáhlá území na západě Francie; přišla o ně až v roce 1453 v rámci stoleté války Na evropském kontinentě zbyl Anglii pouze přístav Calais který však v roce 1558 připadl Francii Zakládání zámořského impéria Základem pro budoucí britské zámořské impérium byla námořní politika Jindřicha VII vládnoucího mezi lety 1485 a 1509 který značně rozšířil britskou flotilu obchodních lodí a nařídil výstavbu suchého doku v Plymouthu Obchodní loďstvo hrálo významnou úlohu při vzniku obchodních společností které byly v budoucnu důležitou součástí britské expanze nejvýznamnější z nich byla britská Východoindická společnost Objevitelské cesty Johna Cabota Jindřich VII kromě výstavby loďstva také podporoval zámořské plavby Chtěl navázat na objevitelské úspěchy Španělska a Portugalska do svých služeb přijal italského navigátora Giovanni Cabota poangličtěn na John Cabot v roce 1497 podnikl průzkumnou plavbu do Severní Ameriky Podobně jako Kryštof Kolumbus hledal novou západní cestu do Indie; přistál na pobřeží Newfoundlandu podobně jako Kolumbus také předpokládal že přistál na východním pobřeží Asie a přilehlé oblasti zabral jménem anglického krále Cabot také popsal zdejší rozsáhlá loviště tresky obecné která později přilákala anglické rybáře Alžbětinská doba Základy moderního královského námořnictva položil král Jindřich VIII když nechal ztrojnásobit počet lodí poprvé byly také postaveny velké válečné lodě s četnými kanóny Během vlády Alžběty I se tento vývoj ještě zrychlil Francis Drake jako druhý člověk v historii po Fernão de Magalhãesovi obeplul svět; 5 července 1579 přistál na západním pobřeží Severní Ameriky blízko dnešního San Francisca Zemi zabral jménem královny a pojmenoval ji jako Nova Albion žádné osidlování zde ale prozatím neprobíhalo Francis Drake byl také v průběhu anglicko-španělské války podporován Alžbětou v plenění španělských přístavů v Karibiku a v přepadávání španělských lodí naložených cennostmi z Nového světa Vliv Anglie mimo Evropu stabilně narůstal V roce 1583 doplul Humphrey Gilbert po stopách Johna Cabota na Newfoundland kde 5 srpna založil vůbec první stálou britskou kolonii Saint John’s přičemž na Newfoundlandu již dříve existovaly sezónní rybářské kolonie Sir Walter Raleigh založil v roce 1587 osadu Roanoke první kolonii ve Virginii Obě kolonie však trpěly nedostatkem potravin jelikož angličtí osadníci ještě neměli zkušenosti se získáváním obživy v těchto oblastech Stuartovci Vítězstvím nad španělskou armádou v roce 1588 se Anglie stala jednou z nejvýznamnějších námořních mocností Trvající válka se Španělskem v průběhu 90 let 16 století nejprve překřížila plány na zakládání nových kolonií Nepřátelské akce byly zastaveny v roce 1604 načež Jakub I Stuart uzavřel se Španělskem mírovou smlouvu Následně byl v roce 1607 založen Jamestown v dnešní Virginii V roce 1620 vyplula z anglického přístavu Plymouth loď Mayflower s tzv Pilgrim fathers – zastánci radikálního puritanismu kteří se rozhodli hledat útočiště v ještě panenském Novém světě O deset let později tito osadníci založili Boston ve dnešním státě Massachusetts Kolonizace Ameriky a Oceánie V průběhu 17 století s postupným přílivem kolonistů nabývalo pomalu britské impérium tvar Soustavně osidlováno bylo zejména východní pobřeží Severní Ameriky prvních třináct států budoucího USA a atlantické kanadské provincie dále pak menší ostrovy v Karibiku tzv Britská Západní Indie ostrovy Jamajka Bahamy Barbados a další Právě tyto kolonie kde se dala pěstovat cukrová třtina byly zprvu nejdůležitější a nejlukrativnější Kolonie na severoamerické pevnině se oproti tomu vyvážely tabák bavlnu dřevo nebo kožešiny byly méně finančně úspěšné ale nabízely kvalitní zemědělské pozemky a přilákaly více britských kolonistů Amerika se stávala azylem lidí prchajících před náboženskou persekucí v Anglii provincie Maryland byla založena jako útočiště pro římské katolíky 1634 Rhode Island 1636 byl tolerantní ke všem náboženstvím a Connecticut 1639 pro kongrenacionály Britské panství na pevnině bylo postupně rozšiřováno V roce 1664 Nizozemci ztratili na úkor Britů Nový Amsterdam dnešní New York a několik let poté i celou kolonii Nové Nizozemí Za účelem zisku nové zemědělské půdy se kolonie rozšiřovaly dále na západ do vnitrozemí Již od počátku bylo otrokářství nezbytným předpokladem pro rozvoj britských kolonií v Americe do zrušení obchodu s otroky v roce 1807 byla Británie zodpovědná za 35 milionů afrických otroků přemístěných do Ameriky Mezi lety 1650 a 1780 vzrostl podíl černého obyvatelstva v Karibiku z 25 % na 80 % ve Třinácti koloniích z 10 % na 40 % Obchod s otroky byl nesmírně výnosný převoz z Afriky ale kvůli špatným hygienickým podmínkám na palubách lodí a špatné stravě nepřežil jeden ze sedmi lidí V rámci sedmileté války 1756 – 1763 obsadila Británie mezi lety 1758 a 1760 nejdůležitější francouzská území v jejích severoamerických koloniích; v roce 1760 akceptovala Francie ztrátu všech svých kolonií v Severní Americe Louisiana na západ od Mississippi včetně New Orleans připadla Španělsku zbytek Velké Británii tedy kolonie na východ od Mississippi a celá Kanada Velká Británie se poté rozhodla zdanit své americké kolonie zejména kvůli výdajům na obranu těchto území před Francouzi během sedmileté války S koloniemi toto zdanění ale nebylo konzultováno protože neměly žádné zastoupení v britském parlamentu Američtí osadníci se zdráhali přijmout toto nové opatření bez patřičného zastoupení v parlamentu heslo No taxation without representation což vedlo k Americké revoluci a posléze ke vzniku Spojených států amerických v roce 1783 Britské panství se tak omezilo jen na Kanadu Se vznikem USA se také datuje zánik „prvního britského impéria – expanze v Severní Americe byla u konce a Británie začala svou moc rozšiřovat do ostatních částí světa Toto vedlo ke zrodu „druhého britského impéria v Asii Oceánii a později také v Africe Osidlování Austrálie začalo se založením vězeňské kolonie Sydney v roce 1788 Právě do Austrálie a na Nový Zéland začala později proudit většina britských kolonistů Původní populace Austrálců a Maorů byly válkami a zavlečenými nemocemi zdecimovány o 60 % až 70 % Kolonie později získaly právo na samosprávu a staly se významnými vývozci vlny a zlata Pax Brittanica Konečná porážka Napoleona Bonaparte roku 1815 vedla k tomu že se Británie stala dominantní světovou velmocí Francie byla nucena předat Británii Iónské ostrovy Maltu Svatou Lucii a Mauritius Egypt byl dobyt Británií již v roce 1799 Španělsko postoupilo Británii Trinidad a Tobago Nizozemsko Guyanu a Kapskou kolonii Británie naopak Francii vrátila Guadeloupe a Réunion a Nizozemsku Surinam část Guyany Jelikož se Velká Británie později nepodílela na konfliktech v kontinentální Evropě mohla se soustředit na rozvoj obchodu a upevňování svých pozic angličtina se také stala nejdůležitějším obchodním jazykem Toto období bezprecedentní nadvlády Británie bez výraznějšího světového konkurenta se nazývá Pax Brittanica Britský mír Britské impérium v Asii Na konci 16 století začali Britové a Nizozemci nabourávat portugalský monopol na obchod s kořením Výrazným momentem bylo založení anglické později britské Východoindické společnosti roku 1600 a nizozemské Východoindické společnosti roku 1602 Rivalita mezi Anglií a Nizozemskem nevyhnutelně vedla i ke konfliktům mezi těmito dvěma společnostmi Nizozemci později svůj zájem soustředili na Moluky Angličané naopak na Indii Nepřátelství mezi zeměmi bylo ukončeno až za Slavné revoluce angl Glorious revolution v roce 1688 kdy Vilém Oranžský nastoupil na anglický trůn V roce 1811 Britové obsadili Jávu poté Singapur 1819 Malaku 1824 a Barmu 1826 samotná kolonizace probíhala postupně Indie V průběhu 17 století bylo cílem anglické Východoindické společnosti primárně obchod nikoliv založení kolonie; v této oblasti existovala silná Mughalská říše Společnost získala obchodní práva v roce 1617 Situace se s postupným oslabováním místní říše začala měnit vítězství ozbrojených sil britské Východoindické společnosti nad bengálskými vůdci v bitvě u Palásí v roce 1757 umožnilo Britům převzít kontrolu nad Bengálskem rozsah území pod její kontrolou se dále zvětšoval V důsledku nezvládnutého hladomoru roku 1770 byly potlačeny aktivity Východoindické společnosti a posílena role britského státu Přesto se východoindické společnosti podařilo do roku 1818 rozšířit svůj vliv na celý subkontinent Místní vůdci byli nuceni přijmout britskou nadvládu v opačném případě byli sesazeni V některých oblastech vládli samotní Britové v dalších byla přiznána domorodým vládcům jistý díl suverenity stále ale zůstávali pod přísnou kontrolou Po potlačení indického povstání v roce 1857 byla veškerá území Východoindické společnosti předána britské koruně a British Indian Army se stala armádou britské vlády v Indii Poslední byť jen formálně vládnoucí Velký mogul byl toho roku sesazen a přinucen emigrovat do Barmy čímž oficiálně zanikla Mughalská říše Královna Viktorie se následně v roce 1876 prohlásila císařovnou Indie Čína Velká Británie začala v 18 století dovážet z Číny ohromná množství čaje což vedlo k velkým obchodním deficitům které se Británie snažila vyrovnat vývozem opia z Indie Číňané se těmto dovozům bránili což vedlo až k první opiové válce Po drtivé porážce Číňanů byla na jihu země založena britská kolonie Hongkong která měla bránit britské obchodní aktivity Británie měla zájem na územní celistvosti Číny protože její případný rozpad by měl nejspíše za následek rozdělení nástupnických států mezi evropské mocnosti Přesto se zároveň snažila o oslabování Číny protože by jinak z čínské strany hrozilo vypovězení pod nátlakem přijatých smluv Zánik Pax Brittanica Jelikož byla Velká Británie první industriální zemí na světě ovládala zprvu světový trh s nerostnými surovinami Tato dominance se ale v průběhu 19 století postupně ztrácela s postupující industrializací dalších budoucích světových velmocí zejména USA či Německa Přestože Spojené království stále dominovalo ve finančním sektoru a námořnictví její podíl na světovém obchodu klesl v roce 1880 na jednu čtvrtinu v roce 1913 na jednu šestinu Nový imperialismus Evropská koloniální politika přibližně mezi lety 1870 a 1914 se označuje jako tzv nový imperialismus Tato perioda byla ve znamení rozdělení celého světa mezi světové velmoci agresivního konkurenčního boje při budování kolonií Do roku 1880 byla Afrika až na přímořské oblasti prakticky nerozdělená vnitrozemské oblasti se tedy staly předmětem rivality mezi evropskými mocnostmi Británie vkročila do éry nového imperialismu v roce 1875 kdy vláda koupila podíl akcií společnosti Suezského kanálu aby si zajistila strategicky významnou cestu do Indie Celý Egypt by Brity obsazen v roce 1882 Dalším faktorem britské zahraniční politiky byla obava z expanze Ruska na jih V reakci na ruské útoky na Osmanskou říši a krymskou válku mezi lety 1853 a 1856 Britové obsadili v roce 1878 Kypr Jako pojistka proti ruské expanzi na Jih měla být okupace Afghánistánu která ale nebyla úspěšná První britsko-afghánská válka v roce 1842 skončila potupně kdy britskou armádu při ústupu z Kábulu paštunské kmeny vyzbrojené ruskými zbraněmi prakticky zdecimovaly Také druhá britsko-afghánská válka v roce 1880 skončila fiaskem při třetí britsko-afghánské válce v roce 1919 byli Britové z oblasti definitivně vyhnáni Tzv Velká hra o nadvládu nad střední Asií skončila s krvavou a neúspěšnou britskou intervencí v Tibetu v letech 1903 a 1904 Hon o Afriku Nejdůležitější evropské kolonie v Africe do roku 1875 byly Alžírsko a Kapská provincie zbytek kontinentu mimo některá přímořská území sestával z malých místních států a kmenových území V roce 1914 byly naopak formálně nezávislé pouze dva státy Etiopie a Libérie Přechod od neformální kontroly prostřednictvím obchodních stanic k formálnímu ovládnutí velkých území evropskými mocnostmi se nazývá jako hon o Afriku angl Scramble for Africa Začínající aktivity mnoha evropských států v tomto regionu mohly vyústit v četné konflikty čemuž se snažila zabránit Berlínská konference v letech 1884 a 1885 která stanovila pravidla pro zisk nových území Nárok na určité území mohl být mezinárodně uznán pouze za předpokladu tzv „efektivní okupace určitým státem Západní Afrika Britové vnutili Ašantské říši na území dnešní Ghany závazek že se vzdává územních nároků na pobřeží a bude souhlasit se zrušením otroctví což bylo do té doby hlavním zdrojem příjmů této říše Ašantská říše byla včleněna do britského impéria definitivně v roce 1896 Severní Afrika S dokončením Suezského kanálu v roce 1869 nabyl Egypt na strategické významnosti V roce 1875 odkoupila Británie od zadluženého egyptského chediva osmanského vicekrále všechny akcie společnosti Suezského kanálu a tím omezila francouzský vliv v zemi Po povstání nacionalistů v roce 1882 Egypt britské jednotky vojensky obsadily a stal se součástí impéria V Súdánu který byl od roku 1821 v moci egyptských chedivů došlo v souvislosti s britským převzetím Egypta k povstání V lednu roku 1885 obsadili povstalci Chartúm a britský guvernér byl zabit Záchranná expedice dorazila do města o dva dny později Výprava na potlačení povstání byla vypravena až v roce 1898 kdy byly povstalci drtivě poraženi v bitvě u Omdurmanu Súdán poté nebyl zpět vrácen Egyptu ale stalo se z něj společné britsko-egyptské kondominium V roce 1898 došlo k tzv fašodskému incidentu mezi Británií a Francií Británie měla za cíl vytvořit souvislý pás svých kolonií ze severu na jih – z Káhiry po Kapské město Francie naopak měla zájem na pásu svých kolonií ze západu na východ – od Senegalu po Džibutsko Zájmy se střetly právě v Súdánu; žádná ze stran si ale nepřála válku Britové byli v lepší pozici mocensky i právně z hlediska nároků na území Francie se tedy stáhla Obě země si následně vymezily sféry vlivu Mírové vyřešení tohoto sporu vedlo k uzavření Srdečné dohody francouzsky Entente Cordiale Jižní Afrika Kapskou kolonii založila nizozemská Východoindická společnost v roce 1652 jako zásobovací stanici na cestě do Indie Británie formálně získala tuto kolonii roku 1806 přestože ji již de facto držela od roku 1795 v době kdy bylo Nizozemsko okupováno Francií V roce 1843 anektovali Britové jihoafrickou provincii Natal mocný zulský stát v sousedství však pro kolonisty představoval trvalé ohrožení Britsko-zulská válka začala v roce 1879 po počátečních úspěších domorodců Britové válku vyhráli a samostatný zulský stát přestal existovat Na konci 19 století začala Británie se systematickým podmaňováním jižní Afriky a podrobováním afrikánských republik Transvaal a Svobodný oranžský stát významných zvláště díky bohatým nalezištím zlata což vyústilo v tzv búrské války Britská Jihoafrická společnost v tomto období obsadila rozsáhlé země na sever od búrských republik toto území bylo pojmenováno jako Rhodesie po předsedovi této společnosti Cecilu Rhodesovi Na základě úspěchů v jižní a východní Africe se zjevila idea vytvoření souvislého britského území od severu na jih Afriky a výstavby železniční trati vedoucí napříč celým kontinentem Vytvoření Německé východní Afriky ale tyto plány na čas zmařilo Přesto ale Britové před první světovou válkou ovládali skoro třetinu afrického kontinentu přičemž jejich území byla nejlukrativnější Samotná Nigérie měla více obyvatel než např Francouzská západní Afrika nebo všechny německé kolonie dohromady Osamostatňování kolonií Hlavní článek dominium Kolonie kde převažovali britští kolonisté nad domorodým obyvatelstvem obdržely status dominia a právo na samosprávu Kanada 1867 Austrálie 1901 Nový Zéland 1907 Newfoundland 1907 a Jihoafrická unie 1910 Představitelé těchto států se scházeli s britskými politiky na pravidelných imperiálních konferencích první se konala v roce 1887 v Londýně Dominia byla relativně nezávislá zahraniční politika přesto zůstávala pevně v britských rukou na těchto územích také neomezeně platilo britské právo Když byla v roce 1914 vyhlášena válka Německu válečný stav platil i pro všechna dominia Důsledky první světové války Po první světové válce nastala poslední fáze expanze britského impéria kdy do něj byl včleněn Britský mandát Palestina Irák a bývalé německé kolonie Německá východní Afrika Togoland Německá jihozápadní Afrika a Německá Nová Guinea Británie však byla válkou vyčerpaná což se negativně projevilo na schopnosti spravovat tak rozsáhlé impérium na mnoha místech se navíc začaly projevovat nacionalistické tendence V průběhu 20 let se také změnilo postavení dominií Každé dominium mělo již na Versailleské smlouvě svůj vlastní podpis odpor dominií vůči tažení proti Turecku v roce 1922 vedl k jednáním o změně jejich statutu Samostatnost dominií byla formulována v Balfourově deklaraci z roku 1926 a potvrzena Westminsterským statutem v roce 1931 Irsko se osamostatnilo v roce 1922 po krvavé občanské válce v roce 1937 uvolnila poslední ústavní spojení se Spojeným královstvím V roce 1949 vystoupilo ze Commonwealthu celým názvem Commonwealth of Nations Egypt byl formálně nezávislý již od roku 1922 Dekolonizace V první polovině 20 století vznikla v mnohých britských koloniích hnutí za nezávislost zejména v Indii Druhá světová válka ještě více podkopala již zeslabenou pozici Velké Británie jako hospodářské mocnosti rozhodující vliv na světové dění získaly Spojené státy americké Světové mínění se navíc po druhé světové válce obrátilo proti ideji kolonialismu politické uspořádání taktéž nedovolovalo Británii etablovat se jako světová velmoc Přestože se Británie rozpadu svého impéria vojensky nebránila dekolonizace ale v některých oblastech neproběhla hladce; rozdělení Britské Indie a konflikt mezi Indií a Pákistánem si vyžádal statisíce životů Indie a Pákistán získaly nezávislost v roce 1947 následované Barmou a Cejlonem 1948 V tomto roce také po izraelské válce za nezávislost skončil britský mandát nad Palestinou byl vytvořen stát Izrael Malajsie se osamostatnila v roce 1957 Kypr v roce 1960 Malta v roce 1964 protektorát nad Brunejem byl oficiálně ukončen v roce 1984 Konec britského impéria v Africe byl natolik rychlý že přivedl nástupnické státy do mnoha nesnází Nejdříve vyhlásila nezávislost Ghana 1957 následovaná Nigérií 1960 dále pak Sierra Leone a Tanganika pevninská část dnešní Tanzanie 1961 Uganda 1962 Keňa 1963 Zanzibar 1963 spojen s Tanganikou v Tanzanii roku 1964 Gambie 1965 Botswana 1966 Lesotho 1966 a Svazijsko 1968 Ústup Británie jižních a východních částí Afriky byl ale ztížen značným počtem bílých osadníků Spory o vlastnictví pozemků přerostly v Keni v povstání Mau Mau které se podařilo potlačit Bílá menšina v Jihoafrické republice měla až do roku 1994 kvůli systému apartheidu větší práva než černá většina Poté co zkrachoval projekt Západoindické federace se karibské státy rozhodly pro samostatnost nejdříve Jamajka a Trinidad a Tobago 1962 poté Barbados 1966 a jiné menší ostrovní státy V roce 1997 skončila 99 let trvající nájemní smlouva a Hongkong připadl zpět Číně Británie má v současnosti pod kontrolou pouhé zbytky dřívějšího impéria viz Zámořské území Spojeného království Rozsah britského impéria v roce 1921 Afrika Amerika a Atlantik Antarktida Britské antarktické území Asie Kolonie ztracené před rokem 1921 Třináct kolonií základ budoucích Spojených států amerických Connecticut Delaware Georgia Jižní Karolína New Hampshire New Jersey New York Maryland Massachusetts Pennsylvania Rhode Island Severní Karolína Virginia oblast mezi třinácti koloniemi a řekou Mississippi Florida připadla Španělsku později součást USA část Oregonu některé oblasti ve Francii ve středověku Menorca 1708 – 1802 kdy byla předána Španělsku Helgoland od roku 1807 v roce 1890 vrácen Německu výměnou za zřeknutí se nároků o Zanzibar Iónské ostrovy 1809 – 1864 kdy byly předány Řecku Reference Literatura BECHYNĚ Jan Imperiální zájmy a britská zahraniční politika v 19století Historický obzor 1997 8 1 2 s 9-14 Externí odkazy Cecil John Rhodes 5 července 1853 – 26 března 1902 byl britský koloniální podnikatel a politik; nejvýznamnější představitel britského imperialismu konce 19 století Do jižní Afriky přišel ve svých sedmnácti letech na zotavenou po prodělané tuberkulóze Pracoval na bavlníkových plantážích a jako kopáč v Kimberley V 70 letech se stal majitelem diamantových polí v jižní Africe a těžební společnosti De Beers Mining Company která se postupem času spojila se společnostmi pánů Barneye Barnata a Alfreda Beita čímž vznikla De Beers Consolidated Mines ovládající 90% světové produkce diamantů< ref> V 80 a 90 letech organizoval britské koloniální výboje na jihu Afriky V roce 1885 dosáhl zřízení britského protektorátu nad Bečuánskem a v roce 1889 založil Britskou Jihoafrickou společnost která získala území nazvané v roce 1895 na jeho počest Rhodézie Současně se přitom účastnil politického života britské Kapské kolonie Mezi lety 1890 a 1896 byl předsedou vlády Za konečný cíl britské koloniální expanze považoval vytvoření souvislého pásu britských držav od Kapského Města po Káhiru; podílel se na začlenění Transvaalu a Oranžska do Britské jižní Afriky a na rozpoutání druhé búrské války 1899–1902 Reference Literatura Související články Kapské Město Největší Jihoafričané Frederick Russell Burnham Externí odkazy Delfínovití Delphinidae jsou čeleď řádu kytovců třídy savců Jsou příbuzní s velrybami a sviňuchovitými Většina druhů této čeledi se vyskytuje na otevřeném moři na rozdíl od delfínovcovitých I když několik druhů například orcela tuponosá se zdržuje u pobřeží či v říčních tocích Jednotlivé druhy měří od 12 metrů k 7 metrům a váží od 40 kg po 45 tuny Většina druhů však váží 50 až 200 kg Vyskytují se celosvětově nejčastěji v mělkých mořích Všechny druhy se řadí mezi masožravce Delfíni plavou rychlostí asi 26 km h ale byla už naměřena i rychlost 64 km h< ref> Taxonomie Čeleď delfínovití Delphinidae Rod Steno delfín drsnozubý Steno bradanensis Rod Sousa delfín kamerunský Sousa teuszii delfín indočínský Sousa chinensis Rod Sotalia delfín brazilský Sotalia fluviatilis Rod Lagenodelphis plískavice saravacká Lagenodelphis hosei Rod Lagenorhynchus plískavice běloboká Lagenorhynchus acutus plískavice bělonosá Lagenorhynchus albirostris plískavice falklandská Lagenorhynchus thicolea plískavice plochočelá Lagenorhynchus obliquidens plískavice tmavá Lagenorhynchus obscurus plískavice pestrá Lagenorhynchus cruciger plískavice jižní Lagenorhynchus australis Rod Stenella delfín pruhovaný Stenella coeruleoalba delfín pobřežní Stenella attenuata delfín Grayův Stenella clymene delfín dlouholebý Stenella longirostris delfín kapverdský Stenella frontalis Rod Delphinus delfín obecný Delphinus delphis Rod Tursiops delfín skákavý Tursiops truncatus Rod Lissodelphis delfínec velrybovitý Lissodelphis borealis delfínec Peronův Lissodelphis peronii Rod Cephalorhynchus plískavice strakatá Cephalorhynchus commersonii plískavice kapská Cephalorhynchus heavisidii plískavice chilská Cephalorhynchus eutropia plískavice novozélandská Cephalorhynchus hectori Rod Orcaella orcela tuponosá Orcaella brevirostris orcela Heinsohnova orcela tupoploutvá Orcaella heinsohni Rod Grampus plískavice šedá Grampus griseus Rod Peponocephala elektra tmavá Peponocephala electra Rod Feresa fereza malá Feresa attenuata Rod Pseudorca kosatka černá Pseudorca crassidens Rod Orcinus kosatka dravá Orcinus orca Rod Globicephala kulohlavec černý Globicephala melas kulohlavec Sieboldův Globicephala macrorhynchus Odkazy Reference Externí odkazy Delta řeky Okavango je rozsáhlá bezodtoká oblast v severozápadní části Botswany nedaleko města Maun Řeka Okavango zde vytváří vnitrozemskou deltu která má v době nejvyššího stavu vody od června do srpna rozlohu okolo 15 000 km² a je oázou v okolní poušti Původně se Okavango vlévalo do rozsáhlého jezera Makgadikgadi které však v důsledku klimatických změn zhruba před deseti tisíci lety vyschlo a zbylo z něj jen pár menších vodních ploch jako je např Ngami Vody Okavanga tak narážejí na rozpálenou poušť Kalahari a postupně se vypařují přičemž tvoří labyrint kanálů a ostrůvků Největším je Chief’s Island Jde o bažinu jejíž hloubka nepřesahuje dva metry Teploty v létě dosahují až 40 °C Ve východní části delty se nachází národní park Moremi Game Reserve Typickou rostlinou oblasti je šáchor papírodárný Ze zvěře která se do delty stahuje za vodou je nejrozšířenější voduška červená odhadem až šedesát tisíc kusů Dále zde žije slon africký lev katanžský hyena čabraková pes hyenovitý hroch obojživelný buvol africký sitatunga antilopa skákavá zebra stepní pavián čakma orel jasnohlasý orlovec říční ibis posvátný a krokodýl nilský Ichtyofaunu tvoří například afrotetra botswanská nebo keříčkovec červenolemý V okolí delty žijí bantuské kmeny Hambukushu Dceriku a Wayeyi Bayei Bayeyi Yei a křovácké kmeny Bugakhwe a ǁanikhwe Jihoafrický filmař Rick Lomba natočil v roce 1986 dokument Konec ráje v němž varuje před rostoucím hospodářským využíváním oblasti které ohrožuje zdejší unikátní ekosystém V únoru 2013 byla delta Okavanga uvedena jako jeden ze sedmi přírodních divů Afriky a v červnu 2014 ji UNESCO na zasedání v Dauhá zařadilo jako tisící položku na Seznam světového dědictví Reference Externí odkazy http wwwokavangodeltacom http wwwpaladixcz clanky botswana-okavango-a-park-chobehtml http wwwafrikaonlinecz viewphp?cisloclanku2004020201 Den vítězství Děň Pobedy je státní svátek slavený v Rusku a některých dalších zemích Byl poprvé stanoven nejvyšším velitelem Rudé armády Josifem Vissarionovičem Stalinem na 9 květen 1945 na počest ukončení druhé světové války 8 května Po nástupu komunismu v střední a východní Evropě byl oslavován a byl stanoven státním svátkem Jsou po něm pojmenovány mnohé ulice a sídliště např ul 9 května Akt bezpodmínečné kapitulace německých vojsk do rukou západních spojenců byl původně podepsán 7 května 1945 v Remeši Během podpisu aktu nebyli přítomni oficiální sovětští představitelé Německá vojska navíc pokračovala v bojích proti sovětským jednotkám SSSR proto trval na opětovném opakování aktu v Berlíně Německé velení podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci do rukou všech spojenců včetně SSSR krátce před půlnocí 8 května 1945 V té době byl na území hlavního města SSSR v Moskvě již jiný den 9 květen Tato skutečnost je příčinou rozdílného data oslav konce války V minulosti byl svátek slaven v Sovětském svazu a východním bloku dnes se slaví ve většině postsovětských republik Polsku a Izraeli Baltské státy stejně jako Česko posunuly datum zpět na 8 května Související články Den vítězství Space Shuttle Discovery je raketoplán NASA s oficiálním číselným označením OV-103 Byl vyroben jako čtvrtý po zkušebním Enterprise OV-101 Columbii OV-102 a Challengeru STA-099 OV-99 Historie Po haváriích předchozích dvou je tak nejstarším sloužícím raketoplánem Poprvé vzlétl 30 srpna 1984 Plnil jak výzkumné mise tak i mise k „zásobování Mezinárodní vesmírné stanice ISS Vypustil Hubbleův teleskop Je pojmenován Discovery anglicky „objev objevování především po lodi mořeplavce Jamese Cooka na které v letech 1776-80 vykonal svou třetí a poslední cestu do Pacifiku Mezi dalšími slavnými loděmi toho jména je ta na níž Henry Hudson v letech 1610–1611 hledal severozápadní cestu tj snažil se obeplout Ameriku severní cestou přes Severní ledový oceán a ta kterou v letech 1901-1904 použili k antarktickým expedicím Robert Falcon Scott a Ernest Shackleton a je zachována jako muzeum Po zničení Columbie v únoru 2003 při návratu do atmosféry byl Discovery 26 července 2005 prvním vypuštěným raketoplánem Při startu nečekaně opět odpadaly kusy izolační pěny které způsobily havárii Columbie Při kontrole externí kamerou během letu na orbitální dráze bylo zjištěno uvolněné těsnění vyčnívající ze spáry mezi destičkami tepelného štítu; bylo částečně opraveno při výstupu posádky do vesmíru Raketoplán se vrátil na Zemi 9 srpna při vysokém zájmu sdělovacích prostředků Další lety raketoplánů byly odloženy dokud se nepodaří problémy vyřešit a vyhovět přísným podmínkám sestaveným vyšetřovací komisí po havárii Columbie Další misí byl let STS-121 raketoplánu se podařilo úspěšně odstartovat teprve 4 července 2006 6 července se spojil s Mezinárodní kosmickou stanicí ISS a 17 července úspěšně přistál na Kennedyho vesmírném středisku na Floridě V roce 2011 NASA ukončila provoz všech raketoplánů Discovery byl poté věnován do muzea Steven F Udvar-Hazy Center ve Washingtonu letiště Washington Dulles International Airport Chantilly< ref> Je vystaven ve zvláštní části muzea věnované raketám a kosmickému výzkumu Přehled letů Vykonal 39 letů o celkovém trvání 4 888 oběhů kolem Země a 195 938 294 km ve vesmíru k červnu 2011 Odkazy Reference Externí odkazy mise STS-131 popis + odkaz do roku 2001 v online encyklopedii SPACE 40; obsahuje i technický popis Dublin je hlavní a největší město Irska Má rozlohu 11499 km² a čítá 495 781 obyvatel 2002; celá aglomerace Greater Dublin Area pak zahrnuje asi 12 milionu obyvatel Metropolitní oblast Velkého Dublinu GDA – Greater Dublin Area zahrnuje město Dublin a oblasti Dun Laoghaire-Rathdown Fingal Kildare Meath Jižní Dublin a Wicklow Historie Poprvé se o Dublinu pod jménem Eblana zmiňuje zeměpisec Klaudios Ptolemaios kolem roku 140 n l významnější roli však místo začalo hrát až na sklonku 1 tisíciletí V 10 století zde byla poblíž sebe dvě sídla Vikinské sídliště označované irsky An Dubh Linn „Tmavá tůň a keltská osada Áth Cliath „Proutěný brod o něco výše proti proudu Jméno jedné z osad tak dalo základ pozdějšímu anglickému názvu jméno druhé je dnes používáno v irštině Právě ve vikinské osadě byla kolem roku 1030 založena dnešní katedrála Christ Church Roku 1169 se v Irsku vylodili Normané a záhy si podrobili nemalou část země Z Dublinu učinili své správní středisko které tak nahradilo někdejší symbolické sídlo irských králů vrch Tara Anglo-Normané počátkem 13 století vybudovali kamenný Dublinský hrad Ještě po řadu staletí však zůstal přímý anglický vliv omezen na oblast bezprostředně kolem Dublinu takzvané Koloví the Pale a několik dalších měst zatímco na irském venkově stále vládl keltský jazyk a zvyky Od konce 16 století se Angličanům postupně podařilo prosadit svou nadvládu nad celým Irskem a podrobit si většinové katolické obyvatelstvo Roku 1592 královna Alžběta I založila Trinity College kolej Nejsvětější Trojice Převážně protestantský Dublin byl 17 století vzkvétajícím obchodním městem Za vlády Karla II byly z iniciativy místodržícího Irska hraběte z Ormondu dosavadní zadní trakty domů podél řeky Liffey přeměněny na průčelí čímž vznikla charakteristická dublinská nábřeží Dnešní podoba vnitřního města pochází převážně z počátku georgiánské doby 1 poloviny 18 století kdy byly úzké středověké uličky nahrazeny širokými rovnými třídami a vznikla pětice velkých náměstí Na význam města mělo negativní vliv zrušení samostatného irského byť výhradně protestantského parlamentu Zákonem o Unii s Velkou Británií roku 1801 Absence stovek peerů a poslanců a tisíců služebníků byla citelná; mnozí šlechtici v tomto období své výstavné paláce v Dublinu prodali Růst města pokračoval ale prohlubovala se i bída irského lidu V roce 1845 byla ve městě založena Wesley College Teprve počátkem 20 století se irským vlastencům podařilo vymoci si na britské vládě sebeurčení Připravovanou samosprávu Irska však oddálila první světová válka Na Velikonoční pondělí 24 dubna 1916 se irští republikáni v Dublinu pokusili o vojenské povstání Pod vedením Pádraiga Patricka Pearseho a Jamese Conollyho obsadili hlavní poštu a další důležité budovy Nezískali však dostatečnou podporu a po sedmi dnech pouličních bojů museli před britskou přesilou kapitulovat Šestnáct vůdců Velikonočního povstání skončilo před popravčí četou Třebaže irská veřejnost se zprvu k povstání nepřidala postupně se její sympatie přiklonily k poraženým bojovníků V prosincových volbách roku 1918 v Irsku jasně zvítězila strana Sinn Féin a většina jejích poslanců se místo cesty do Londýna sešla jako tzv První Dáil 21 ledna 1919 v Dublinu a prohlásila zde Irskou republiku Následovala více než dva roky trvající anglo-irská válka jejímž výsledkem bylo uznání Irského svobodného státu na většině území Irska s Dublinem jako hlavním městem roku 1922 S nabytou svobodou se město muselo zotavovat ze škod napáchaných během bojů za nezávislost a občanské války 1916–1922 kdy byl rozstřílen Dublinský hrad Celní správa Hlavní pošta a množství dalších významných budov Po nástupu Eamona de Valery do čela vlády 1932 byla realizována rozsáhlá výstavba domů pro sociálně slabší a plánovala se plošná asanace starých georgiánských staveb jako symbolů anglické nadvlády a jejich náhrada prezidentským palácem národní katedrálou národní galerií atd Dříve než k tomu došlo vypukla druhá světová válka Neutrální Irsko neutrpělo válkou žádné významnější škody Vládní asanační plány byly po válce opuštěny jako prezidentské sídlo nakonec posloužil bývalý místodržitelský palác ale mnoho starých domů stejně zkáze neušlo jak je v 50-70 letech nahrazovaly novostavby kancelářských budov; nová výstavba pohltila i vykopávky starého vikinského sídliště ve Wood Quay Teprve od 80 let je kladen velký důraz na ochranu jedinečných klasicistních gregoriánských budov které jsou pro Dublin tím čím pro Prahu její barokní domy a paláce Poloha a podnebí Město je položeno při východním pobřeží Irska v ústí řeky Liffey do Irského moře Průměrná nadmořská výška je 20 m Řeka dělí město na Northside chudší severní a Southside bohatší jižní část Podnebí je přímořské s poměrně teplou zimou a chladným létem Roční průměrná teplota činí 10 °C leden 5 °C červenec 15 °C Nejvyšší naměřená teplota byla 31 °C nejnižší -157 °C Úhrnem srážek 750 mm patří Dublin k nejsušším oblastem Irska ale dešťové přeháňky se vyskytují často ročně prší popřípadě sněží v průměru 271 dnů Vlhkost vzduchu se pohybuje mezi 75 % květen a 88 % prosinec V Dublinu jsou často silné větry ale v ostatních částech jsou i silnější Větrno je po celý rok ale hlavně v zimě Teplotní rozdíl mezi centrem města a okrajem je poměrně malý 2 až 3 stupně Letní teploty jsou v posledních letech výrazně nad průměrem Od listopadu do dubna může sněžit sníh se maximálně drží 3–5 dní za sebou Kroupy padají častěji než sníh a nejčastější jsou na přelomy podzimu a zimy Bouřky jsou málokdy a jsou hlavně v létě Pamětihodnosti Katedrála Christ Church Katedrála Chrámu Ježíšova – nejstarší dublinská budova původně z 11 století dnešní novogotická podoba pochází z roku 1871 Chrám se pyšní prvky románské anglické a novogotické architektury Castle – Dublinský hrad s přepychovým vnitřním vybavením byl zbudován na příkaz krále Jana Bezzemka v letech 1204–1230 Národní muzeum je zajímavé nejen svými sloupy a arkádami Bank of Ireland – Bývalé sídlo irského parlamentu se pyšní svou klasicistní fasádou Kilmainham Gaol – Národní památník Irska a jeho historie bývalá věznice na západním okraji centra Byla postavena v druhé pol18stol a zažila potlačení mnoha irských rebelií v roce 1916 zde bylo popraveno 14 z 16 vůdců Velikonočního povstání Katedrála sv Patrika – největší kostel v Irsku protestantská katedrála z roku 1171 na níž působil téměř 30 let jako děkan autor Gulliverových cest Jonathan Swift Je zde také pochován Trinity College – nejstarší irská univerzita založená Alžbětou I v roce 1591 Komplex historických budov na pravém břehu Liffey s významnou knihovnou ve které je uložen originál Knihy z Kellsu Studoval zde také Bram Stoker autor hororového románu Dracula Writers Museum Muzeum spisovatelů – k vidění jsou zde nejen knihy ale i osobní upomínkové předměty básníků Customs House Celnice podle návrhu Jamese Gandona dostavěná roku 1791 je reprezentativní příklad klasicistního paláce ve stylu řecké antiky Smithfield Chimney – 67 metrů vysoký komín sloužící dnes jako prosklená rozhledna Phoenix Park s Áras an Uachtaráin Prezidentským palácem Ha'Penny Bridge Půlpencový most – nazvaný podle mýtného které se na něm vybíralo až do počátku 20 století The Spire of Dublin Dublinský stožár 120 metrů vysoký stožár z nerezové oceli na O'Connell Street patří k nejnovějším pozoruhodnostem města Hlavní pošta GPO – General Post Office – Stojí na O'Connelově ulici centrum odporu a místo největších bojů Velikonočního povstání V průčelí památník povstání v podobě umírajícího hrdiny CuChulainna Grafton Street – třída v centru Dublinu vedoucí od StStephen k Trinity College Středisko obchodu zábavy pěší zóna památník dublinské hrdinky Molly Malone Guinness Storehouse – bývalé skladiště u St James Gate dnes muzeum pivovaru Guinness Dublinská mešita – v bývalém presbyteriánském kostele 17 března se v Dublinu slaví Den svatého Patrika svátek Irů a irofilů po celém světě Na přelomu června a července se v Dublinu koná Jazz Festival Mezi místní speciality patří tmavé pivo Stout vařené v pivovaru Guinness Osobnosti V Dublinu se narodili slavní spisovatelé a nositelé Nobelovy ceny jako například William Butler Yeats George Bernard Shaw a Samuel Beckett Řekne-li se navíc Oscar Wilde James Joyce Patrick Kavanagh Flann O’Brien Niall Horan a Brendan Behan rozbuší se srdce každého příznivce literatury zvláště irské Z Dublinu pocházejí i hudební skupiny U2 a Chieftains Odkazy Reference Související články Seznam měst v Irsku Externí odkazy Egypt je arabská republika v severovýchodní Africe malou částí též v Asii ležící na Nilu Na západě hraničí s Libyí na jihu se Súdánem na severovýchodě s Izraelem Ze severu ho omývají vody Středozemního moře z východu pak Rudé moře Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky Většina z přibližně 82 milionů obyvatel k roku 2012 žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů kde se nachází jediná orná půda Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga Město Luxor které se nachází na jihu Egypta skrývá početné starověké artefakty jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu Etymologie V minulosti mívaly státy nebo území na nichž se dnešní státy nacházejí poněkud odlišná jména než jaká mají dnes A čím vzdálenější minulost tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území Ani Egypt v tomto není výjimkou I současné označení má své kořeny v egyptštině avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer řecky Memfis který byl nazýván "Palác Ptahovy Ka„ což se v egyptštině řekne hat ka ptah„ Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne který se mohl vyslovovat přibližně hykupta" V této podobě se s tímto označením setkali Řekové Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus v němž je to vlastně jméno egyptského krále po němž se nazývá i celá zem Tento Řeky zkomolený název zněl AIΓYΠTOΣ Aigyptos Když se s tímto označením pro Egypt setkali Římané převzali jej a přizpůsobili si jej zase svému jazyku a tak vzniklo ÆGYPTVS Égyptus což byl později když se Egypt stal součástí Impéria i oficiální název provincie A z toho je pak odvozen náš současný název Egypt Sami Egypťané však svou zemi nazývali jinak A neměli pro ni jen jeden název ale hned několik a každý z nich vyjadřuje jak Egypťané svou zem vnímali a co pro ně znamenala viz Staroegyptské názvy Egypta Podle archeologických nálezů a egyptských hieroglyfů nazývali nejčastěji starověcí Egypťané svou zemi "Kemet" Černá země A i v současnosti obyvatelé svou zemi nenazývají Egypt Oficiální název země zní Džumhúrja al-Misríja al-'Arabíja což se v arabském světě a v Egyptě samotném v běžném hovoru nahrazuje zkráceným Maṣr či Miṣr Dějiny Historie Egypta patří mezi nejdelší souvislé historie sjednoceného státu Nilské údolí vytváří přirozenou zeměpisnou oblast ohraničenou na východě a západě pouštěmi na severu mořem a na jihu nilskými katarakty Snaha ovlivnit nilské záplavy vedla v době 3 000 př n l ke vzniku jednoho z prvních států na světě Historii Egypta můžeme rozdělit na tato období Pravěk Období paleolitu 700000 př n l – 10000 př n l Období mezolitu 10000 př n l – 5000 př n l Období neolitu a předdynastické období 5000 př n l – 3000 př n l Raně dynastické období 1 až 2 dynastie; do cca 27 století př n l Skupinky člověka rodu Homo erectus se při rozšiřování z Afriky do západní a jižní Asie pravděpodobně též usadily v údolí Nilu Ze středního paleolitu pochází mnoho lokalit které dokládají rohovce vhodného pro výrobu pazourků Postupně se skupiny lovců a sběračů začaly usazovat a v Nilském údolí začaly vznikat trvalejší zemědělská sídliště Lidé využívali bohatství které jim nabízelo údolí Nilu Nilské bahno poskytovalo materiál na stavbu nízkých stěn chatrčí na výrobu keramiky a také každoroční nilské záplavy přinášely živiny pro rostlinstvo v okolí Z vývoje keramiky můžeme usuzovat na vznik několika kultur z nichž nejvýznamnější je badárská kultura a nakádská kultura Vytvářejí se kmenové svazy vyvolané potřebou organizovat odvodňovací práce V Horním Egyptě nabyl převahy kmen který sídlil v okolí osady Nechen pozdější Hierakonpolis v Dolním Egyptě to byl kmen sídlící v severozápadní deltě Nilu v okolí osady Bútó Roku 3150 př n l sjednotil faraon Menes Horní a Dolní Egypt Vznikla Stará říše jejíž faraoni si nechávají budovat pyramidy Někteří badatelé ztotožňují tohoto panovníka s králem Narmerem nebo s panovníkem Hor-Aha Rozhodnout kdo má pravdu je obtížné z důvodu používání dvou jmen jednoho osobního a druhého trůnního Kromě toho se pozdějším přepisem jmen a jejich pořečtěním mohlo znění změnit Při výzkumu staroegyptské historie se využívá relativního datování podle vlády panovníků a egyptských dynastií vycházejícího převážně z díla řeckého historika Manehta Starověk Stará říše 3 až 8 dynastie; 2700 – 2180 př n l Se začátkem panování třetí dynastie se začala tzv Stará říše Panovník byl ztělesněním boha a měl neomezenou moc Za vlády faraona Džosera kolem 2610–2590 př n l a panovníků čtvrté a páté dynastie se rozloha Egypta rozšířila až na jihu k Asuánu Faraonové byli v této době uctíváni jako synové slunečního boha Re Džosér jako první nechal postavit pyramidu pojmenovanou po něm První přechodné období 7 až 11 dynastie 2180 – 2065 př n l Střední říše 11 až 14 dynastie; 2055 1650 př n l Druhé přechodné období 14 až 17 dynastie 1650 – 1550 př n l Po rozpadu Staré říše se po období rozpadu dosavadního zřízení podařilo vládcům města konkrétně Mentuhotepovi II Vesetu Théby v Horním Egyptě říši znovu sjednotit a pod vládou XI dynastie začíná Střední říše Kolem roku 1650 př n l vpadli do Egypta z Asie semitské kmeny které byly později nazvány Hyksósové Přinesly s sebou nový typ luku nové typy bronzových zbraní chov koní a užití válečných vozů čímž se změnil způsob vedení válečných bojů Nová říše 18 až 20 dynastie; 1550 – 1069 př n l Třetí přechodné období 21 až 25 dynastie; 1069 – 664 př n l Pozdní období 26 až 31 dynastie; 664 – 332 př n l Faraonu Ahmose I se podařilo Egypt kolem roku 1550 př n l znovu sjednotit a založil tak XVIII dynastii Za vlády panovníků této dynastie se Egyptská říše rozkládala až k Nubii a k údolí Eufratu Panovník Amenhotep IV 1364 –1347 př n l jehož manželkou byla Nefertiti si změnil své jméno na Achnaton a provedl náboženskou reformu Za jeho vlády byl jediným uctívaným bohem Aton bůh slunce před reformou Amon Jeho nástupce Tutanchamon tento kult zrušil a jméno Achnatona bylo ze seznamu králů vymazáno Za vlády Ramesse II 1290 –1224 př n l zažila Nová říše ještě jednou dobu rozkvětu Po smrti Ramesse III 1184 – 1153 došlo k rychlému úpadu Egypta a nepokojům Následkem toho byl vpád Libyjců a mořských národů Zakladatelem XXII dynastie byl Libyjec jménem Šešonk I XXV dynastii založili králové Núbie Makedonské období 332 – 310 př n l Ptolemaiovský Egypt 305 – 30 př n l V roce 525 př n l se Egypta poprvé zmocnili Peršané Na konci 5 století př n l se naposled osamostatnil pod vládou domácích dynastií XXVIII – XXX Poté se Egypta znovu zmocnili Peršané V roce 333 př n l porazil Alexandr Veliký perského krále Dáreia III a získal tak egyptské území Po jeho smrti 323 př n l jeden z jeho vojevůdců Ptolemaios vládl v této provincii a v r 305 př n l přijal titul krále jako Ptolemaios I Sótér Ptolemaiovská dynastie pak vládla Egyptu až do roku př n l Hlavním městem byla Alexandrie a velký kulturní vliv v této době měl helénismus Období Římské říše 30 př n l až 395 n l Byzantské období 395 – 640 n l Po smrti Kleopatry VII v roce 30 př n l poslední panovnice dynastie Ptolemaiovců se stal Egypt římskou provincií Při dělení římské říše roku 395 n l se dostal pod byzantskou vládu a ztratil dosavadní hospodářský význam Středověk Islámské období 640 – 1517 n l Osmanské období 1517 – 1805 n l Kolem 640 dobyli islámští Arabové Nilské údolí Za vlády Mu‘ávijada I 661–750 osídlily arabské kmeny plodné planiny a s nastoupením Saladina zakladatele dynastie Ajjúbovců 1171–1249 se stala Káhira centrem muslimského odporu proti křížovým tažením Kolem roku 1250 povstala palácová garda a mamlúci vojenští otroci získali moc V roce 1517 dobyl Egypt turecký sultán Selim I a ten se tak stal tureckou provincií Správa Egypta byla nadále svěřena mamlúkům Novověk Období vlády dynastie Muhammada Alího 1805 až 1952 Teprve Napoleonovo egyptské tažení v roce 1798 ukončilo osmanskou nadvládu Napoleon sice téhož roku byl donucen odplout z důvodu vítězství admirála Nelsona v námořní bitvě u Abukiru ale po Napoleonově odplutí ovládl makedonský důstojník tureckého vojska v Egyptě Muhammad Alí s pomocí armády do roku 1801 postupně celou zemi Potlačil britské pokusy o vměšování do egyptské vnitřní politiky a v roce 1811 plně stabilizoval situaci vyvražděním tehdejší vojenské a politické elity – mamlúků V té době se však již stal faktickým vládcem země neboť Osmanská říše neměla prostředky na dobytí Egypta V roce 1848 se vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ibráhíma a tím založil novou dynastii vládnoucí Egyptu pod formální osmanskou a méně formální britskou správou až do roku 1952 Stavba Suezského kanálu však zemi zadlužila a v roce 1875 se stala největším akcionářem společnosti Velká Británie V roce 1888 Konstantinopolská smlouva prohlásila Suezský kanál za neutrální území pod správou Velké Británie 18 prosince 1914 prohlásila Velká Británie Egypt svým protektorátem Dosavadní chediv Abbás II Hilmí byl sesazen a nahrazen sultánem Husajnem Kámilem Po jeho smrti roku 1917 se sultánem stal Ismáíla Ahmad Fu´ád Britové zatížili egyptské obyvatelstvo nucenými pracemi pro budování komunikací a vodovodů s velkými ztrátami na lidských životech Omezení dovozu zboží podnítilo rozvoj egyptského lehkého průmyslu 28 února 1922 vyhlásil Egypt pod vládou Fuada I samostatnost jako Egyptské království Za druhé světové války se stal bojištěm německé a italské armády pod velením Erwina Rommela a britských vojsk pod velením Bernarda Montgomeryho Britská vojska zůstala až do roku 1946 v zemi V roce 1948 se egyptská armáda zúčastnila arabsko-izraelské války V roce 1951 Egypt vypověděl Konstantinopolskou smlouvu a Velká Británie souhlasila že se stáhne 1954 Egyptská republika 23 července 1952 – V Egyptě byl převratem svržen král Farúk I a byla vyhlášena Egyptská republika Hlavou státu byl nejdříve generál Muhammad Nadžíb později vůdce revoluce plukovník Gamál Abd an-Násir 1954–1970 Ten zavedl socialistický způsob vlády Zestátnění Suezského kanálu v roce 1956 vedlo k vojenskému zákroku Izraele Velké Británie a Francie a k tzv Suezské krizi Výsledkem bylo posílení egyptské pozice a zvýšení vlivu Sovětského svazu na Blízkém Východě Od února roku 1958 dochází k diplomatickým sporům se Súdánem o Halaibský trojúhelník a Bir Tawil V roce 1958 vytvořil Egypt spolu se Sýrií Sjednocenou arabskou republiku vedené Násirem V té dominoval Egypt roku 1961 Sýrie svazek opustila avšak Egypt používal tento název až do roku 1971 V roce 1967 byl Egypt napaden Izraelem který při překvapivém útoku zničil egyptské letectvo a obsadil Sinajský poloostrov Po smrti Nassira v roce 1970 se stal prezidentem jeho viceprezident Anvar as-Sádát V roce 1973 se stala oblast kolem Suezského kanálu dějištěm nových bojů mezi Izraelem a Egyptem V roce 1977 zahájil Sadát mírové jednání s Izraelem To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova která však vyvolala odpor islamistů z Muslimského bratrstva V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak V roce 2000 se Egypt de facto ujal správy nad Halaibským trojúhelníkem Egyptská krize Na konci ledna roku 2011 egyptský prezident Husní Mubarak poprvé po čtyřech dnech nepokojů a násilností v hlavním městě promluvil o událostech které si v zemi vyžádaly nejméně 18 mrtvých a přes 1000 zraněných Ve svém projevu oznámil občanům že vyzval vládu k rezignaci a slíbil demokratické reformy Podle agentury AP Mubarak ujišťoval občany že prosadí sociální ekonomické a politické reformy Protivládní demonstrace které ochromily celou zem pak označil za součást spiknutí k destabilizaci Egypta a zničení legitimity jeho režimu Celá země byla také odpojena od internetu O několik dní později se situace v Káhiře a ostatních velkoměstech ještě více vyhrotila Podle komisařky OSN si nepokoje vyžádaly až 300 životů Odpůrci prezidenta Husního Mubaraka se 3112011 rozhodli vyhlásit časově neomezenou generální stávku Následující den ji měl doprovodit "miliónový pochod" Dne 11 února 2011 prezident Mubarak rezignoval podle svých slov chce dožít v letovisku Šarm aš-Šajch Moc převzala armáda vojenská junta a faktickou hlavou státu se stal předseda Nejvyšší vojenské rady Muhammad Hosejn Tantaví V květnu 2012 se v Egyptě konaly prezidentské volby které vyhrál islamista Muhammad Mursí Referendum se konalo ve dvou termínech v každém volila polovina země Podle oficiálních výsledků byla ústava přijata pro hlasovalo 638% Volební účast ale byla velice nízká 329%< ref> Mursí byl po roce vlády sesazen armádním pučem Muslimské bratrstvo bylo postaveno mimo zákon a v následných volbách zvítězil bývalý náčelník generálního štábu egyptské armády Abd al-Fattáh as-Sísí Geografie Povrch Egypt je stát ležící na pomezí severní Afriky a jihozápadní Asie Jeho rozloha je 1 002 450 km2 Fyzicky tvoří Egypt východní část Sahary Je tvořen vysoko položenou tabulí rozdělenou údolím Nilu na západní část tvořenou Libyjskou pouští a východní část tvořenou Arabskou pouští Podložím tabule je většinou rula a žula V jižní části Libyjské pouště se nachází náhorní plošina Džilf al-Kabír která je se svojí průměrnou výškou 1000 m nejvyšším místem této pouště V Libyjské poušti se rovněž nachází velké množství proláklin přičemž v největší z nich Kattarské proláklině se v hloubce 137 metrů pod hladinou moře nachází nejnižší bod Egypta Východní část Egypta tvoří Arabská poušť která se rozprostírá od nilského údolí až k Rudému moři Na rozdíl od Libyjské pouště je velmi hornatá Pro tuto oblast jsou charakteristická suchá údolí která se nazývají vádí Pomyslný střed této oblasti tvoří řeka Nil která protéká Egyptem od jižních hranic se Súdánem až na sever kde ústí do Středozemního moře Právě tato řeka která na území Egypta dosahuje přibližné délky 1 600 km dala vzniknout egyptské civilizaci I v současné době žije v jejím údolí a deltě 99% obyvatelstva které tak využívá pouze 55% rozlohy své země K Egyptu rovněž patří Sinajský poloostrov který je ohraničen Suezským a Akabským zálivem Sinajský poloostrov patří geograficky již k Asii Jeho jižní část je hornatá a nachází se zde nejvyšší hora Egypta Hora sv Kateřiny Gebel Katherína která dosahuje výšky 2 642 metrů nad mořem Podnebí Egypt má aridní pouštní podnebí Sever země je chladnější na jihu jsou větší výkyvy teplot Egypt je jednou z nejteplejších a nejsušších zemí světa kde na některých místech neprší i několik let Tato země má přes 300 dní slunečního svitu zimy jsou mírné léta velmi horká Během dne zde panují vysoké teploty kdežto noci jsou chladné V pobřežních oblastech dosahuje denní teplota během zimního období v průměru 14 °C v létě se průměrně pohybuje kolem 30 °C V pouštních oblastech se vyskytují velké teplotní skoky zvláště pak v letním období Teploty se mohou pohybovat od 7 °C v noci až ke 40 °C přes den Během zimních měsíců teploty v poušti tak razantně nekolísají avšak mohou se pohybovat i v rozmezí od 0 °C v noci do 18 °C přes den V oblasti nilské delty během jara vane horký a suchý vítr který je znám pod názvem chamsin Roční úhrn srážek dosahuje ve většině oblastí maxima 80 mm Na pobřeží mohou srážky dosáhnout až 200 mm Během letních měsíců v Egyptě prakticky neprší Největší egyptská města k 1 lednu 2012< ref> Politika Do roku 2011 byl Egypt prezidentskou republikou Vládu si od roku 1978 držela Národní demokratická strana Do 454 členného parlamentu se volilo jednou za 5 let Významným opozičním hnutím bylo Muslimské bratrstvo jemuž bylo z náboženských důvodů zakázáno vytvořit politickou stranu Tehdejší prezident Muhammad Husní Mubarak který byl v čele Egypta od roku 1981 byl po revoluci z roku 2011 donucen odstoupit a to dne 11 února 2011 Prezidentovu rezignaci oznámil viceprezident Umar Sulajmán v krátkém televizním prohlášení Podle něj prezident odstoupil pro dobro republiky Moc poté převzala armáda Nová demokratická ústava byla přijata v referendu Ta mimo jiné ustavila poloprezidentskou republiku V následných parlamentních i prezidentských volbách zvítězili islamisté Islamistická Strana svobody a spravedlnosti vytvořená Muslimským bratrstvem získala 375 % hlasů ve volbách do dolní komory a 45 % hlasů ve volbách do horní komory Parlamentu Druhou skončila také islamistická Strana světla která se hlásí k salafismu či wahhábismu se ziskem okolo 28 % hlasů Liberální strany vstoupily do opozice když celkem získaly okolo 20 % hlasů Prezidentem byl v přímé volbě zvolen Muhammad Mursí ze strany Svobody a spravedlnosti když ve dvoukolové volbě získal 2478 % respektive 5173 % hlasů Po další vlně lidových demonstrací protestujících proti Mursího vládě se armáda na začátku července 2013 ve jménu nespokojeného lidu chopila moci a svrhla Mursího i jeho vládu Prozatímním prezidentem byl jmenován předseda Ústavního soudu Adlí Mansúr který poté rozpustil Parlament s plánem vytvořit úřednickou vládu která navrhne novou ústavu a dovede zemi k novým volbám Ekonomika Ekonomika Egypta závisí především na zemědělství mediální sféře vývozu ropy a turistice; více než tři miliony Egypťanů však přitom pracuje v zahraničí především v Saúdské Arábii zemích Perského zálivu a Evropě Dokončení přehrady v Asuánu roku 1971 a výsledné Násirovo jezero změnilo časem prověřenou úlohu řeky Nilu v zemědělství a ekologii Egypta Rychle rostoucí populace omezené množství zemědělské půdy a závislost na Nilu však stále zdražují zdroje a stresují ekonomiku Vláda se snažila připravit ekonomiku na nové milénium pomocí reforem a rozsáhlých investic do dopravy a fyzické infrastruktury Egypt přijímal zahraniční pomoc Spojených států od roku 1979 průměrně 22 miliardy ročně a je třetím největším cílem zahraničních fondů Spojených států hned po válce v Iráku Jeho hlavní příjmy jsou však z cestovního ruchu a také z lodní přepravy skrze Suezský průplav Egypt má vyvinutý energetický trh založený na uhlí ropě zemním plynu a vodní energetice Značné zásoby uhlí se nalézají na severovýchodě Sinaje a těží se zde přibližně 600 000 tun ročně Ropa a plyn se vyrábějí v pouštních oblastech na západě Suezském zálivu a v Nilské deltě Egypt vlastní značné rezervy plynu v 90 letech 20 století se odhadovalo kolem 1 100 000 m³ a vyváží jej také do mnoha zemí Egypt je také jednou z mála afrických zemí které usilují o stavbu jaderné elektrárny v horizontu příštích deseti let V roce 2011 měl být zahájen tendr na hlavního dodavatel a elektrárna měla být podle původního plánu spuštěna v roce 2020 Elektrárna bude pravděpodobně stát v blízkosti obce Ad Dabaá na pobřeží Středozemního moře Nedávno vláda zahájila přípravné práce avšak stavbu zablokovali místní beduíni které elektrárna připravila o půdu konflikt zatím nebyl vyřešen< ref> V zemi je asi 10% míra nezaměstnanosti a 11% míra inflace HDP na obyvatele zde dosahovalo v roce 2009 2355 USD Měna je Egyptská libra LE 100 piastrů 1 USD 570 LE Cestovní ruch Cestovní ruch je jedním z nejdůležitějších sektorů egyptské ekonomiky Hlavními turistickými lákadly jsou tisíce let staré památky kvůli nimž je Egypt světově proslulou destinací Hlavními z nich jsou pyramidy a Velká sfinga v Gíze chrám Abú Simbel ležící jižně od Asuánu Karnacký chrámový komplex a Údolí králů nedaleko Luxoru Hlavní město Káhira se může pochlubit Egyptským muzeem či mešitou Muhammada Alího Turisty rovněž láká pestrobarevný podvodní svět Rudého moře Podmínky pro potápění a šnorchlování jsou zde jedny z nejlepších na světě Přímořská letoviska jako například Hurghada Šarm aš-Šajch či Taba navštíví ročně několik milionů turistů Egyptská armáda Egypt má v současnosti 2010 největší a nejsilnější armádu na africkém kontinentu Jde současně o největší armádu v arabském světě; celosvětově na 10 místě V aktivní službě má Egypt asi 468 000 vojáků počet vojáků záložních vojsk dosahuje 480 000 Ve výzbroji egyptské armády jsou ve velkém počtu zastoupeny nejmodernější zbraně Platí to zejména o letectvu srov článek Egyptské vojenské letectvo a pozemním vojsku armáda má k dispozici odhadem 3750 tanků z toho nejméně 1000 špičkových těžkých tanků M1 Abrams Egyptská armáda která byla založena ve třicátých letech 19 století vedla během 20 století čtyři války se státem Izrael v r 1948 1956 1967 a 1973 V r 1991 se egyptské vojsko účastnilo operace Pouštní bouře na straně vojsk koalice Egypt je silným strategickým partnerem NATO Obyvatelstvo Egypt je nejlidnatější zemí Blízkého východu a třetí nejlidnatější zemí na africkém kontinentu Rychlý růst populace v letech 1970 až 2010 byl způsoben zlepšením lékařské péče a nárůstem produktivity zemědělství Během Napoleonovy invaze od Egypta v roce 1798 byla místní populace odhadnuta na 3 000 000 lidí V roce 1939 měl Egypt již 16 500 000 obyvatel Populace je koncentrovaná v okolí řeky Nil zejména pak v nilské deltě a také v okolí Suezského průplavu 90% obyvatel jsou muslimové a zbytek je tvořen převážně koptskými křesťany Kromě příslušnosti k náboženství se obyvatelé Egypta dělí na obyvatele měst a feláhy venkovské zemědělce Největší etnickou skupinou v zemi jsou Egypťané Etnickými minoritami jsou Turci Řekové kmeny arabských Beduínů žijících v Arabské poušti a na Sinajském poloostrově a také Berbeři žijící na západě země Asi 27 milionu Egypťanů žije v zahraničí Jazyky Oficiálním jazykem je moderní standardní arabština V hovorové formě se nejvíce využívají následující jazyky egyptská arabština 68% saidi 29% bedáwí 16% súdánská arabština 06% domari 03% núbijský jazyk 03% a bedža 01% Navíc se v Egyptě vyskytuje řečtina arménština a italština což jsou hlavní jazyky početné skupiny přistěhovalců Mezi cizí jazyky které se vyučují na školách patří angličtina francouzština němčina a v menším rozsahu i italština Historická egyptština skládající se ze starověké egyptštiny a koptštiny tvoří samostatnou větev mezi rodinami afroasijských jazyků Náboženství Hlavním náboženstvím v Egyptě je Islám ke kterému se hlásí přibližně 90% obyvatel Drtivou většinu z nich tvoří sunnité Islám se do země dostal s příchodem arabů v 7 století našeho letopočtu a následně se Egypt stal politickým a kulturním centrem muslimského světa Za vlády prezidenta Anvara as-Sádáta se islám stal oficiálním státním náboženstvím Zbylých 10% obyvatelstva tvoří křesťané 90% z nich se hlásí ke koptské pravoslavné církvi a zbytek ke koptské katolické církvi a egyptské evangelické církvi Posledním ze tří náboženství které jsou v Egyptě uznávané je Judaismus ke kterému se hlásí pouze několik stovek občanů Mezi další minoritní náboženství patří například Bahá'í avšak to není společně s dalšími státem uznané Občanům kteří chtěli mít takové náboženství napsané v jejich průkazu totožnosti bylo vydání průkazu odepřeno Egypťané tak byli postaveni do situace kdy museli lhát o svém náboženství nebo nezískali průkaz totožnosti Změna zákona v roce 2008 umožnila těmto lidem získat průkaz totožnosti a zanechat kolonku Náboženství prázdnou< ref> Kultura Egyptská kultura sahá do doby starší než šest tisíc let Starověký Egypt patřil mezi nejstarší civilizace a po celá tisíciletí si svoji kulturu která ovlivnila mnohé kultury v zemích Evropy Afriky a středního východu udržel Po éře faraonů se Egypt dostal pod vliv helénistické křesťanské a islámské kultury V dnešní době je mnoho aspektů staroegyptské kultury propojeno s novějšími prvky obsahujícími vliv západní kultury která je již sama o sobě ovlivněna staroegyptskou kulturou Hlavní město Egypta Káhira je největším městem Afriky a po celá staletí bylo centrem vzdělání kultury a obchodu Egypt se rovněž pyšní nejvyšším počtem laureátů Nobelovy ceny z celé Afriky a arabského světa Někteří egyptští politici byli nebo jsou v čele významných mezinárodních organizací Mezi ně například patří Butrus Butrus-Ghálí bývalý generální tajemník OSN či Muhammad Baradej bývalý generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii a držitel Nobelovy ceny míru Egypt má rovněž velký vliv v arabsky mluvících zemích Moderní arabská kultura je silně ovlivněna egyptskou literaturou hudbou a kinematografií Umění a architektura Egypťané byli jednou z prvních civilizací která začlenila designové prvky do umění a architektury Egyptská civilizace je známá pro své kolosální pyramidy chrámy a monumentální hrobky Známými příklady jsou Džoserova stupňovitá pyramida která byla navržena starověkým architektem Imhotepem Velká sfinga v Gíze a chrám v Abú Simbelu Moderní egyptské umění je velmi různorodé Významnými umělci byli například architekti Hassan Fathy a Ramses Wissa Wassef sochař Mahmúd Mochtar či Izák Fanús který se zabýval koptským uměním V egyptském hlavním městě se rovněž nachází Káhirská opera která je centrem egyptského umění Egyptské umění a filmový průmysl vzkvétá od konce 19 století Dnes je v Egyptě k dispozici přes třicet satelitních kanálů a přes sto natočených filmů ročně Káhira je již dlouho známá jako Holywood středního východu Hostí každoroční Káhirský mezinárodní filmový festival který je hodnocen jako jeden z jedenácti nejlepších filmových festivalů na světě< ref> Mezi nejznámější egyptské herce patří Omar Sharif Literatura Literatura tvoří důležitý kulturní prvek v životě mnoha egypťanů Egyptští spisovatelé a básníci byli mezi prvními kteří experimentovali s moderním stylem arabské literatury Jejich styl se následně rozšířil po celém středním východě Egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz byl prvním arabským spisovatelem který získal Nobelovu cenu za literaturu Mezi egypťany je nejoblíbenějším literárním žánrem lidová poezie Hudba Egyptská hudba je tvořena místními středomořskými africkými a západními prvky Ve starověku egypťané používali mnohé hudební nástroje Nejvíce však harfu flétnu a místních nástroje ney a úd Později se součástí hudebního projevu stal zpěv a bicí nástroje Současná egyptská hudba je ovlivněna lidovou tvorbou a umělci jako byli například Sajid Darwíš Umm Kulthum Mohamed Abdel Wahab či Abd el-Halim Hafez Od 70 let 20 století se nedílnou součástí egyptské hudební scény stává pop music Egyptská lidová hudba se i nadále hrává na svatbách či jiných tradičních slavnostech Mezi nejpopulárnější zpěváky současnosti patří Muhammad Munir a Amr Dijáb Sport Nejpopulárnějším sportem v Egyptě je fotbal Mezi nejpopulárnější týmy patří kluby Al Ahly Zamalek Ismaily Al-Ittihad Alexandrie a Al Masry Káhirské derby mezi týmem Al Ahly a Zamalkem patří mezi nejbouřlivější africká a světová derby< ref> Egyptská fotbalová reprezentace patří mezi nejúspěšnější světové celky Své kvality dokazuje především na africkém kontinentu kde již sedmkrát vyhrála Africký pohár národů přičemž v letech 1957 a 1959 ho získala dvakrát v řadě a v letech 2006 2008 a 2010 dokonce třikrát čímž vytvořila nový světový rekord Dalšími velmi populárními sporty v Egyptě jsou squash a tenis Egyptský squashový tým je známý po celém světě Nejlepším hráčem je Amr Šabana který mezi lety 2003 až 2009 vyhrál čtyřikrát světový šampionát ve squashi Mezi africkými basketbalovými týmy je egyptský národní tým historicky nejúspěšnější co se týče výkonů na mistrovství světa a Olympijských hrách Na basketbalovém mistrovství Afriky již získali rekordních šestnáct medailí včetně pěti zlatých Úspěšná je i házenkářská reprezentace která z osmnácti afrických šampionátů získala šestnáct medailí včetně pěti zlatých V roce 2007 se Omar Samra stal prvním egypťanem a nejmladším arabem který vystoupil na nejvyšší horu světa Mount Everest Expedice která byla vedena jižní cestou začala 25 března 2007 a skončila o devět týdnů později Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Elektra tmavá Peponocephala electra Gray 1846 je kytovec z čeledi delfínovitých dosahující hmotnosti 100–200 kg Popis Jedná se o kytovce s vyklenutou a tupě zakončenou hlavou Doba březosti činí 12 měsíců Horní čelist nepatrně přesahuje čelist dolní Zuby jsou na horní čelisti ve 21–25 párech na čelisti dolní ve 14–24 Elektry obývají volného moře Živí se rybami hlavonožci a měkkýši Nejsou dobrými plavci vyvinou maximální rychlost 25 km h Běžně plavou rychlostí 15 km h Elektry mají rády společnost a proto se spojují do stád Stáda čítají od 15 až do 500 kusů Občas se stane že stádo uvízne na pobřežních písčinách Elektra tmavá se dříve označovala jako plískavice elektra Externí odkazy Encyklopedie řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova je strukturované zpravidla objemné dílo které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho více anebo všech oborů Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα enkyklopaideia poprvé užil v 5 století př n l Hippias z Elidy který jim označoval všeobecné vzdělání Obecná charakteristika Encyklopedie je specifický druh slovníku jde o naučný slovník ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými ale podrobnými hesly tradičně řazenými abecedně stejně jako ostatní typy slovníků V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno Na rozdíl od slovníku který přináší stručnou definici hesla se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla doplněnou o ilustrace mapy přehledy grafy bibliografii apod Také zpravidla často odkazuje na související hesla Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností jejího předmětu účelu metody či členění a proces vzniku Předmět Tematika encyklopedie může být obecná Ty obsahují hesla z různých oborů Ottův slovník naučný Encyclopædia Britannica apod nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel pak se obvykle označují jako slovníky např filozofický slovník slovník lékařství apod či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast např o určité zemi náboženství apod Určení Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky Řazení Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům Metoda vzniku Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů způsobu shromažďování ověřování a sepisování jednotlivých hesel Autoři encyklopedického díla mohou být renomovanými odborníky v daných oborech jiné moderní encyklopedie jsou tvořeny a ověřovány mnohem širším okruhem autorů Velmi volný přístup praktikují ''otevřené encyklopedie mezi nimi i zejména Wikipedie Raná encyklopedická díla Idea encyklopedie je velmi stará – pochází ze starého Řecka tzv „zaokrouhlené vzdělání – enkyklios paideia Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů např Varro Martianus Capella postupně vykrystalizuje ve svobodná umění septem artes liberales Toto přejímá středověk V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus Isidor ze Sevilly Beda Ctihodný či Rabanus Maurus ve vrcholném středověku např Thierry ze Chartres Alexander Neckam či Vincent z Beauvais V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu Proto se rozvíjely vědy zvláště přírodní vědy a vznikaly první novodobé encyklopedie Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd umění a řemesel vydávaná v letech 1751-1772 jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky kterými byli například Jean-Jacques Rousseau Voltaire Charles Louis Montesquieu Étienne Bonnot de Condillac Claude-Adrien Helvétius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu Související články Slovník Lexikon Wikipedie Ottův slovník naučný Masarykův slovník naučný Encyclopædia Britannica Encyklopedie Jung-le Velká sovětská encyklopedie Příruční slovník naučný Malá československá encyklopedie CO-JAK-PROČ Diderot encyklopedie Universum encyklopedie Literatura Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 1 2000 pp 15–21 Dagmar Hartmanová in Národní knihovna knihovnická revue 2–3 2000 pp 80–88 Externí odkazy Eufemismus řidčeji také eufemie z řec "eu dobře a "fēmē výrok řeč neboli meliorativum je pojmenování které zmírňuje zlehčuje zjemňuje či přikrašluje špatné nebo nepříjemné skutečnosti či zdůrazňuje jejich pozitivní stránku případně nahrazuje vulgarizmus Opakem eufemismu je pejorativum neboli dysfemismus Eufemismy se zcela běžně používají v mnoha jazycích časem se z některých z nich mohou stát ustálená slovní spojení fráze respektive běžně používané frazeologizmy Takové fráze mohou mít souvislost s tzv idiomy což je zvláštní případ frazeologismů Eufemismy se i v každodenním společenském styku velice často používají pro slovní popis při zakrývání různých chyb osobních nedostatků faktických neštěstí společenských nešvarů morálně pochybného jednání atd apod Podobné prostředky náhrady tabuismů či vulgarizmů jako je české houby místo hovno jsou běžné v různých jazycích např v angličtině gosh místo rouhavého God feck fook frick a firk místo fuck ve francouzštině nom d'un chien místo rouhavého nom de Dieu v italštině rýmující se cavolo zelí místo diavolo ďábel cacchio m cazzo pyj a podobně Příklady běžných eufemismů sociální zařízení záchod což je rovněž eufemismus Ústav nápravných zařízení věznice klasifikovaný úvěr nedobytný úvěr velkoryse tvarovaná osoba či prostorově výraznější osoba – tlustá obézní či neforemná lidská postava zralá dáma – starší žena odešel navždy zemřel nevidomý slepec postižený mrzák uvádění v omyl lhaní Společenská praxe Ve společenském styku a v běžné všednodenní praxi se eufemismy vyskytují často Eufemismy jsou v praxi často používány mimo jiné politiky a jinými veřejně činnými osobami Politické eufemismy Této praxe užívají politici ve všech dobách i ve všech společenských režimech Např hitlerovské Německo ústy svých nacistických mluvčích a propagandistů své kruté porážky v roce 1944 a 1945 zejména na východní frontě úmyslně eufemisticky zakrývalo souslovími taktický ústup zkracování fronty apod V tomto kontextu se jedná o prostředek politické manipulace Některé tyto eufemismy se vyskytují i v současných médiích a tiskových prohlášeních například v případě války v Iráku Operace Trvalá svoboda apod Související články perifráze politická korektnost synonymum pejorativum Externí odkazy Francouzské námořnictvo francouzsky Marine Nationale je součástí francouzských ozbrojených sil Námořnictvo čítá přes 40 000 osob a provozuje jednu letadlovou loď s jaderným pohonem 13 torpédoborců 11 fregat 9 korvet 4 velké výsadkové lodě a 10 ponorek s jaderným pohonem z nichž čtyři nesou balistické rakety s jadernou hlavicí Historie 19 století Francouzské námořnictvo se účastnilo Krymské války proti Rusku Při ostřelování krymských pevností se uplatnil zcela nový typ válečných lodí parou poháněné plovoucí baterie třídy Dévastation chráněné železnými plechy Právě parní stroj nově konstruovaná děla a železo přinesly kvalitativní převrat v lodním stavitelství té doby Francie se snažila narušit dominanci britského námořnictva právě pomocí technických inovací V roce 1852 byl dokončen Napoléon první parou poháněná válečná loď a v roce 1860 do služby vstoupila La Gloire první plnohodnotná pancéřová loď schopná operací na širém moři Francie rovněž vyvinula novou kategorii pancéřových křižníků reprezentovanou první lodí Dupuy de Lôme Ve Francii 19 století se rovněž zrodila vlivná škola Jeune École založená na nasazení menších dobře vyzbrojených lodí například torpédy které měly narušit britskou námořní převahu v bitevních lodích První světová válka Za první světové války mělo Francouzské námořnictvo důležitou roli v ochraně lodí plujících ze Severní Afriky do metropolitní Francie Druhá světová válka Na počátku druhé světové války se francouzské námořnictvo účastnilo operací Spojenců například druhé bitvy o Atlantik norské kampaně či operace Dynamo Německo-italská pozemní invaze a následná kapitulace Francie však přinesly rozkol do jeho ozbrojených sil Jen část lodí unikla z francouzských přístavů do Afriky a dalších kolonií Mers-el-Kébir Dakar Martinik Francouzská Indočína zatímco jiné zůstaly ve spojeneckých přístavech ve Velké Británii či Egyptě Většina námořnictva přitom zůstala věrna kolaborantské vládě ve Vichy která zastavila bojové akce a své síly stáhla zpět na základny Jen málo jich dál bojovalo v řadách Svobodných Fancouzů Strach z toho že by francouzské lodě ukořistila Třetí říše vedl k zahájení kontroverzní britské operace Catapult Ta měla neutralizovat tuto hrozbu mimo internace francouzských lodí kotvících v Alexandrii však vedla i k útoku na Mers-el-Kébir a bitvě o Dakar ve kterých došlo ke značným ztrátám na životech Další těžké ztráty přinesla též spojenecká invaze do Severní Afriky proti které se vichystické síly krátce bránily ale poté přešly na spojeneckou stranu Německo reagovalo okupací části metropolitní Francie doposud spravované vichystickým režimem a pokusem o násilné obsazení francouzského loďstva kotvícího v Toulonu Dne 27 listopadu 1942 tak posádky své lodě potopily aby nepadly do německých rukou Rozrůstající se síly Svobodných Francouzů se naopak podílely například na vylodění v Normandii a vylodění v Jižní Francii Francie tak sice patřila mezi vítěze druhé světové války zároveň ale utrpěla těžké ztráty Studená válka Do poválečného období francouzské námořnictvo vstupovalo značně oslabeno Ztráty jen částečně zacelily jednotky předané v rámci reparací obzvláště hodnotné byly technologicky pokročilé německé ponorky typu XXI či dodané z přebytků amerického námořnictva a Britského královského námořnictva Pestrou směs spíše starších lodí přitom čekalo intenzivní nasazení v indočínské válce alžírské válce a při Suezské krizi Mohutným vzestupem námořnictvo prošlo v 50 letech Na jeho počátku byl vznik do NATO na jehož základě Francie získala rozsáhlou americkou pomoc z programu MDAP K hlavním prioritám patřila ochrana atlantických konvojů NATO ochrana pobřeží a prosazování velmocenských ambicí země V 50 letech tak námořnictvo získalo dvě zapůjčené lehké letadlové lodě – Arromanches britské třídy Colossus a La Fayette americké třídy Independence křižník De Grasse 17 torpédoborců devět fregat dvě ponorky a řadu menších lodí Rozestavěné přitom byly další dvě těžké letadlové lodě třídy Clemenceau křižník Colbert devět fregat a osm ponorek V roce 1958 se francouzským prezidentem stal Charles de Gaulle který výrazně ovlivnil jak francouzskou politiku tak její obrannou doktrínu Země nejen opustila vojenské struktury NATO ale zároveň zahájila ambiciózní jaderný program který měl i svou námořní složku v podobě jaderných útočných ponorek a balistických raket na palubách jaderných ponorek Námořnictvo rovněž asistovalo jaderným zkouškám na atolu Mururoa Ostatní země nákladný francouzský jaderný program nepodporovaly a proto mohl být realizován jen za cenu velkých škrtů v rozpočtu námořnictva a jeho postupného zastarávání V 60 letech tak byly postaveny pouze dva torpédoborce třídy Suffren konvenční ponorky třídy Daphné a výsadkové lodě třídy Ouragan Na počátku 70 let byl představen ambiciózní plán na modernizaci námořnictva jehož alespoň částečná realizace se pro nedostatek financí protáhla hluboko do 80 let Důležité byly především raketonosné ponorky třídy La Redoutable V 80 letech byly stavěny především jaderné ponorky třídy Rubis torpédoborce tříd Georges Leygues a Cassard korvety třídy DEstienne dOrves přičemž rozestavěna byla první výsadková loď třídy Foudre a velká letadlová loď s jaderným pohonem Charles de Gaulle Složení Letadlové lodě Charles de Gaulle R91 střední letadlová loď s jaderným pohonem a vzletem letounů CATOBAR Torpédoborce Třída Horizon univerzální stealth torpédoborec Forbin D620 Chevalier Paul D621 Fregaty Třída FREMM protiponorková protipozemní steath fregata Aquitaine F 650 protiponorková Normandie F 651 protiponorková 7 dalších protiponorkových plánováno 2 protipozemní plánovány Třída Cassard protiletadlová fregata oficiálně torpédoborce velikostně fregaty Cassard D 614 Jean Bart D 615 Třída Georges Leygues univerzální fregata oficiálně torpédoborce velikostně fregaty Georges Leygues D 640 Dupleix D 641 Montcalm D 642 Jean de Vienne D 643 Primauguet D 644 Lamotte-Picquet D 645 Latouche-Tréville D 646 Třída La Fayette univerzální stealth fregata La Fayette F 710 Surcouf F 711 Courbet F 712 Aconit F 713 Guépratte F 714 Třída Floréal hlídková fregata Floréal F 730 Prairial F 731 Nivôse F 732 Ventôse F 733 Vendémiaire F 734 Germinal F 735 Korvety Avíza Třída DEstienne dOrves – 9 jednotek Ponorky Třída Le Triomphant raketonosná ponorka s jaderným pohonem Le Triomphant S 616 Le Téméraire S 617 Le Vigilant S 618 Terrible S 619 Třída Rubis útočná ponorka s jaderným pohonem Rubis S 601 Saphit S 602 Casabianca S 603 Émeraude S 604 Améthyste S 605 Perle S606 Výsadkové lodě Třída Mistral – vrtulníková výsadková loď Mistral L9013 Tonnerre L9014 Dixmunde L9015 – ve stavbě Třída Foudre vrtulníková výsadková loď Siroco L 9012 BATRAL Pomocné lodě Dupuy de Lôme A759 – zpravodajská loď Plánované Třída Barracuda – 6 útočných ponorek s jaderným pohonem Hodnosti Amiral Vice-amiral d'escadre Vice-amiral Contre-amiral Capitaine de vaisseau Capitaine de frégate Capitaine de corvette Lieutenant de vaisseau Enseigne de vaisseau de première classe Enseigne de vaisseau de deuxième classe Aspirant Odkazy Externí odkazy česky Zhořelec lužickosrbsky Zhorjelc či zastarale je okresní město v Sasku v Horní Lužici je nejvýchodnějším městem Německa na státní hranici s Polskem V období do 31 července 2008 město tvořilo samostatný městský okres V roce 2005 mělo 58 tisíc obyvatel Německý Görlitz tvoří historická část Zhořelce; někdejší východní předměstí které odděluje řeka Lužická Nisa představuje dnes samostatné polské město Zgorzelec Město je zakládajícím členem Euroregionu Nisa Poloha Město leží na německo-polské hranici na Lužické Nise Městem prochází základní poledník středoevropského času 15° vzd Střed města leží 201 m n m nejvyšším bodem jeho území je Zemská koruna 420 m n m a nejnižším řeka Nisa 185 m n m Město má plochu přibližně 44 km² Historie Osada Görlitz vznikla na důležité křižovatce dvou důležitých obchodních cest jedné vedoucí z Čech do severních hanzovních měst a královské cesty z Vratislavi do Durynska První zmínka o osadě „villa Göerlitz se objevila roku 1071 v listině sestavené na popud německého císaře Jindřicha IV v Goslaru O pět let později roku 1076 se osada stala českým územím a kníže Soběslav I zde vybudoval hrad roku 1253 však byla českým králem postoupena markraběti Ottovi III z Brandenburgu jako věno jeho manželky Boženy dcery Václava I Někdy před rokem 1220 začala mít původní osada městský charakter a díky výhodné poloze a rozvíjejícímu se obchodu narůstal prudce také počet obyvatel Roku 1329 byl Görlitz opět přičleněn ke Království českému a za vlády Karla IV se těšil jeho přízni V letech 1346–1396 byl Görlitz samostatným vévodstvím sdruženým společně s městy Žitava Löbau Budyšín Kamenz a Lubań v Lužické Šestiměstí Poté se stal součástí české korunní země Horní Lužice až do třicetileté války Město bylo za třicetileté války obleženo a vydrancováno po jejím skončení připadlo Pražským mírem v roce 1635 Sasku V letech 1691 1717 a 1724 bylo město zpustošeno požáry Po napoleonské válce bylo roku 1815 město přičleněno k Prusku a stalo se částí provincie Slezsko Během války město ztratilo své obchodní kontakty a význam obojí získalo až za starosty Gottloba Ludvíka Demiania v letech 1833–1846 V této době prošlo město značnými změnami byly zbořeny 600 let staré hradby a začala výstavba předměstí Görlitz také získal spojení na saskou železnici v letech 1845 až 1847 bylo postaveno Zhořelecké nádraží a jeden z prvních železničních viaduktů Německa – 375 metrů dlouhý most s 32 oblouky postavený místním zednickým mistrem Gustavem Kiesslerem Roku 1848 měl Görlitz 18 354 obyvatel Jeho poloha rozsáhlé sady a mírná daňová politika tehdy přivedla do města mnoho rentiérů Roku 1851 bylo postaveno městské divadlo 1882 začala pracovat první linka pouliční dráhy Do roku 1938 se počet obyvatel zvýšil až na 93 697 osob Druhou světovou válkou město prošlo téměř nepoškozené a patrně proto se v něm usadilo mnoho Němců uprchlých z východních území ztracených Postupimskou dohodou Tato dohoda určila Lužickou Nisu za novou německo-polskou státní hranici čímž rozdělila město na část německou a polskou Německá část si ponechala název Görlitz z jedné pětiny původního města pak vzniklo polské město Zgorzelec Doprava Město získalo připojení na saskou železniční síť roku 1847 Dnes má spojení jak s jižním a západním přes Budyšín a Drážďany tak i severním přes Chotěbuz Německem Vede přes něj tranzitní trať směrem na Vratislav Regionální trať vede také do Žitavy tzv Niská dráha Městem prochází tři spolkové silnice směrem na Drážďany B6 Chotěbuz B15 a Žitavu B99 ta vede až do Liberce Město se nachází na mezinárodní silnici E 40 a na spolkové dálnici A4 Ve městě je provozována autobusová a tramvajová doprava Pamětihodnosti Zhořelec je jedno z nejlépe zachovaných historických měst v Německu a nebyl ani za války příliš poškozen V rozsáhlé historické části je asi 4 000 památkových objektů hlavně měšťanských domů od 15 do 19 století Farní kostel svatého Petra a Pavla Peterskirche na ostrohu nad řekou je pětilodní gotický halový kostel o rozměrech 72x39x24 m se dvěma věžemi v průčelí Byl založen ve 12 století současná stavba je z let 1425-1497 kamenné věže o výšce 84 m jsou z roku 1890 V kostele jsou slavné „Sluneční varhany Waidhaus skladištní dům z 12 století přestavěný v 16 století vedle kostela sv Petra Radnice na Dolním náměstí Untermarkt z roku 1369 s věží a orlojem severní část přestavěna 1903 Kostel sv Trojice Dreifaltigkeitskirche na Horním náměstí Obermarkt původně františkánský z roku 1245 gotický chór je z roku 1381 klenba v lodi kolem 1490 Kaisertrutz válcová hradební bašta z roku 1490 dnes část muzea Patrová kaple Božího hrobu z roku 1504 na sever od historického města Měšťanské domy na Dolním náměstí Die Waage a lékárna ze 16 stol Renesanční Biblický dům s kamennými biblickými reliéfy Neissstrasse 30 Barokní palác Hornolužicé vědecké společnosti se slavnou historickou knihovnou Pozdně gotický kostel sv Mikuláše na severu města z roku 1520 se hřbitovem Velká synagoga z roku 1911 dnes koncertní sál Galerie Soubor Görlitz Peterskirche Orgeljpg |Kostel sv Petra a Pavla klenba a varhany Soubor Görlitz Heiliges Grab Grabkapellejpg |Kaple Božího hrobu 1504 Soubor Goerlitz-Untermarkt 24 23 von Suedosten-20110627jpg| Renesanční domy na Dolním náměstí < gallery> Fotografické podniky Město bylo jedním z center světové vývoje a výroby fotoaparátů Sídlily zde firmy výrobci Curt Bentzin Ernemann FOW Görlitz Herbst&Firl v budově jejich podniku je dnes Fotomuseum Görlitz Hugo Meyer-Görlitz Meyer-Optik Görlitz Mlitz&Krügler Paul Dittrich & Co Robert Reinsch Neue Görlitzer Kamerawerke Partnerská města Amiens Francie 1971 Molfetta Itálie 1971 Nový Jičín Česko 1981 Wiesbaden Hesensko Německo 1990 Zgorzelec Polsko 1980 Reference Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie Externí odkazy na YouTube Garegin II 21 srpna 1951 je současný patriarcha Arménské apoštolské církve který je s titulem katolikos všech Arménů hlavou této církve Svou církevní kariéru začal v roce 1965 kdy vstoupil do semináře v Ečmiadzinu V roce 1970 byl vysvěcen na jáhna a rok poté ukončil studia teologie Také se stal mnichem a v roce 1972 byl vysvěcený na kněze Poté ještě studoval ve Vídni v Rakousku a v Zagorsku v Rusku V roce 1983 byl vysvěcený na biskupa a v roce 1992 povýšený na arcibiskupa V roce 1995 kandidoval neúspěšně na úřad katolikose všech Arménů ale byl do něj zvolen až v roce 1999 po smrti Garegina I Odkazy Reference Externí odkazy Gepard štíhlý Acinonyx jubatus je kočkovitá šelma proslulá jako nejrychlejší suchozemské zvíře Může běžet rychlostí přes 110 km h Krátkodobě dokonce až 130 km h Pojmenování Slovo gepard pochází z italského gattopardo což je kompozitum ze slov gatto "kocour" a pardo "pardál levhart" Anglický název cheetah je odvozen z hindského číta a sanskrtského čitraká ve významu "skvrnitý" V literatuře se lze setkat i s názvem gepard africký který je však zavádějící neboť gepardi žijí mimo Afriku i v Asii Popis Hmotnost 38–43 kg Délka 110–150 cm + 65–90 ocas Výška 70–94 cm Gepard štíhlý se v mnoha ohledech liší od typického tělesného schématu kočkovité šelmy některými znaky připomíná spíše šelmy psovité Má poměrně malou kulatou hlavu a dlouhé končetiny i ocas Stavbou se podobá chrtům Známým faktem je že na rozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy Samci jsou větší než samice Srst je zlatohnědá tváře a břicho bílé Gepardí kresba sestává z černých skvrn čímž se liší od levharta jehož kresba je tvořena černými rozetami Typickým gepardím znakem jsou černé pruhy táhnoucí se z koutku oka až k tlamě proto je někdy zoology nazýván „kočka která pláče Koťata jsou zbarvena nenápadně zato mají dlouhou světlou hřívu kterou během dospívání ztrácí Gepard královský Jako královští gepardi se označují jedinci s neobvyklou kresbou místo malých černých teček je jejich kresba tvořena velkými splývajícími skvrnami a pruhy Velmi dlouho byli považováni za mýtické zvíře nebo za nový dosud neznámý druh kočkovité šelmy Až v roce 1975 se v jihoafrickém Krugerově parku podařilo kryptozoologům Paulovi a Leně Bottriellovým pozorovat a vyfotografovat královského geparda Teorie že se jedná o křížence mezi gepardem a levhartem byla vyvrácena po provedení genetických testů Dnes víme že tzv královský gepard je barevnou odchylkou nesenou recesivní alelou pro mramorované zbarvení podobně jako mramorovaná mourovatá kresba domácích koček V roce 1981 se narodil první královský gepard v zajetí Někdy se i když nesprávně královští gepardi označují jako samostatný poddruh A j rex Rozšíření Původní areál geparda zahrnoval Afriku Arabský poloostrov Blízký východ a Indii V současnosti se vyskytují především ve střední západní a jižní Africe V Asii již téměř nežijí gepard středoasijský je s největší pravděpodobností vyhuben gepard indický je kriticky ohrožený Malá populace max 200 jedinců snad ještě přežívá v nedostupných oblastech Íránu a Pákistánu Největší populace gepardů žije v Namibii 2000-3000 jedinců Biologie Gepardi jsou mezi kočkami jedineční tím že kořist štvou což je znak jinak spíše typický pro psovité Jsou aktivní ve dne aby se vyhnuli jiným silnějším šelmám Gepard jako sprinter Gepardi jsou stvořeni pro rychlý běh Mají neobyčejně ohebnou páteř která při běhu slouží jako pružina Gepard se při běhu prakticky nedotýká země pohybuje se až 7 m dlouhými skoky Drápy mu slouží jako hřeby treter společně s hrubými chlupy na chodidlech mu umožňují co nejlepší odrazy Ocas při běhu slouží jako kormidlo a umožňuje manévrovat i při vysoké rychlosti Gepardi kořist vyhledávají zrakem Potom se snaží připlížit se co nejblíže teprve pak rychle vyrazí Běh je totiž velice vyčerpávající gepard se přehřívá a rychle se unavuje Dokáže běžet rychlostí až 130 km h ale asi jen na vzdálenost 200 m< ref> Pokud kořist do 10-20 sekund nedostihne lov vzdává Přesto je gepard nejúspěšnější samotářský lovec až 70 % jeho loveckých pokusů končí úspěchem Pokud je gepard chován v zajetí tak dosahuje zhruba jen poloviční rychlosti Potrava Gepard loví převážně malé kopytníky jako je gazela Thomsonova gazela Grantova nebo impala Příležitostně uloví i drobnější savce Po zabití kořisti dlouho odpočívá teprve pak se snaží zkonzumovat najednou co nejvíce masa O kořist často přichází lvi nebo hyeny ho snadno odeženou Proto se gepard ke své kořisti nikdy nevrací někdy také žerou mršiny Rozmnožování Gepardi se mohou pářit celoročně k námluvám ale dochází především v období dešťů Samice je březí 90-98 dní poté v hnízdě z trávy vrhne 1 až 3 koťata Mortalita je velmi vysoká hlavně protože lvi hyeny nebo paviáni je zabíjejí pokud je najdou Matka proto koťata často přenáší z místa na místo Přesto ale do jednoho roku věku přežije jen 5 % mláďat Matka je odstaví ve 4 měsících věku mláďata s matkou zůstávají až do roku a půl věku a učí se lovit Pohlavně dospívají ve třech letech v přírodě se dožívají stáří až 12 let v zajetí až 20 let V zajetí se gepardi rozmnožují velmi špatně Z českých zoologických zahrad jsou chováni v ZOO Dvůr Králové< ref> Zoo Olomouc Zoo Praha Zoo Liberec a ZOO Chleby < ref> jsou zařazeni do EEP Sociální zvířata Gepardi nejsou takoví samotáři jako ostatní kočkovité šelmy Matka zůstává dlouho s odrostlými koťaty sourozenci také často zůstávají spolu Dospělí samci tvoří skupiny o dvou až pěti jedincích Na některých místech zvláště tam kde nežijí žádné další velké šelmy tvoří skupiny i 19 jedinců Koalice gepardů jsou úspěšnější v lovu lépe si hájí teritorium a nacházejí partnery Gepard jako domácí zvíře Gepardi se velmi snadno ochočí a cvičí Už ve starém Egyptě Persii a Indii byli cvičeni k lovu gazel Lovci přivezli gepardy na vozech do blízkosti pasoucích se gazel či antilop a tam je vypustili Poté co gepard kořist strhl dostal za odměnu gazelí krev a vnitřnosti Z Persie se lov s gepardy rozšířil i do Turecka Mongolska a Číny kde gepardi nikdy volně nežili v těchto zemích byl výsadou panovníků Lov s gepardy na dvoře Kublaje mongolského vládce Číny popsal Marco Polo Indický vládce Akbar choval kolem roku 1570 na svém dovoře více než 300 gepardů a lovil s nimi hlavně antilopy jelení Gepardi se mohli volně pohybovat po jeho paláci Přesto nejsou domestikovaným zvířetem protože v zajetí se rozmnožují jen vzácně a většina ochočených gepardů pochází z volné přírody V období renesance a baroka lovili s gepardy i někteří evropští panovníci kteří je získlai darem z Osmanské říše či z Persie Patřil k nim např francouzský král Jindřich IV Navarrský nebo čímskoněmecký císař Leopold I V Indii a Íránu se lov s gepardy udržel ještě na počátku 20 století v současné době však už není provozován Taxonomie Vědecké rodové jméno geparda Acinonyx pochází z řečtiny a znamená nepohyblivý dráp druhové jméno jubatus je pak latinsky hřívnatý České pojmenování gepard pak vychází ze středověkého latinského jména gattus-pardus kočka-levhart Dříve byli gepardi řazeni do zvláštní podčeledi kočkovitých šelem Acinonychinae Dnes je jasné že patří k malým kočkám do blízkosti pumy americké a jaguarundi Na rozdíl od velkých koček neumějí řvát zato však dokážou příst podobně jako malé kočky Rizika Gepard je nelegálně loven kvůli atraktivní kožešině také je pronásledován zemědělci Kvůli nárůstu lidské populace je zatlačován do rezervací ve kterých žijí také lvi a hyeny po člověku největší nepřátelé geparda Kromě toho jsou gepardi ohroženi dalším problémem Efekt hrdla lahve Jako efekt hrdla lahve se označuje stav který nastane při prudkém poklesu počtu jedinců v populaci Dochází k příbuzenskému křížení a nevratnému snížení genetické variability Výzkumy ukázaly že k něčemu takovému došlo u gepardů asi před 10 000 lety Všichni žijící gepardi jsou si vzájemně velmi příbuzní a to do té míry že kožní štěp přenesený z jednoho geparda na jiného není odmítnut imunitním systémem Vzory kreseb gepardů z různých koutů Afriky se od sebe prakticky neliší Vlivem příbuzenského křížení klesá vitalita mláďat a oplozovací schopnost spermií Počet spermií v ejakulátu geparda je o 90 % nižší než u lva nebo tygra a 75 % z nich je nějakým způsobem abnormální mají dva nebo více bičíků žádný bičík deformovanou hlavičku atd Budoucnost gepardů je tedy značně nejistá Ochrana gepardů V červené knize ohrožených druhů jsou gepardi klasifikováni jako zranitelný druh asijské poddruhy jsou kriticky ohrožené Je zařazen do Evropského záchranného programu v mnoha zoologických zahradách se je daří odchovat i s použitím umělého oplodnění Gepard je zapsán v příloze I CITES Chov gepardů v zajetí První zoo která chovala geparda byla v roce 1829 Londýnská zoologická zahrada tento jedinec zde ale žil méně než jeden rok V roce 1956 se ve Filadelfii nečekaně narodila tři mláďata první úspěšný odchov je ale zaznamenán až z roku 1960 ze zoo v Krefeldu Německo kde ale byla využita kočka domácí První přirozený odchov je znám ze soukromého chovu doktora Spinelliho z Říma Z českých zoologických zahrad chovala geparda jako první pražská zoo Získala ho v roce 1933 od cirkusu Kludský Šlo o samce jménem "Mignon" možná indického poddruhu uhynul během druhé světové války Další gepardi byli v Praze až od roku 1954 a v roce 1972 se zde podařil první odchov Do roku 2005 se zde narodilo 38 mláďat 64 gepardů se v letech 1988–2005 narodilo také ve Dvoře Králové a další čtyři mláďata odchovala v roce 2004 zoo v Olomouci Mezi tuzemské chovatele gepardů patří nebo patřila také brněnská zoo Zoo Zlín Lešná kde zaznamenali rekordní věk; Zoo Ústí nad Labem unikátní operace samičky Jane či Zoo Liberec Gepardy chová také plzeňská zoo získáni v červnu 2010 gepardi súdánští zájem ventilovala také zoo Chleby u Nymburka mladou samičku ze SRN na umělém odchovu má od konce roku 2009 Chovatelem je i nový Zoopark Zájezd na Kladensku Soukromě je chován 1 samec na Chrudimsku další jedinci např v Brně Podle deníku Aha gepardy v roce 2010 rozmnožil soukromý chovatel Chov gepardů ve Dvoře Králové První gepardi přišli do Dvora Králové 16 srpna 1967 jeden samec a dvě samice a pocházeli z divokých afrických populací V letech 1970–1975 zoologická zahrada organizovala odchyty přímo v Africe a získala tím dalších 24 kusů Kromě toho zoo s gepardy obchodovala a tak celkový počet dovezených jedinců čítal do roku 1985 42 kusů všechny původně z Afriky Z nich 29 odešlo do jiných zoologických zahrad a 3 se rozmnožili první odchovy v letech 1988 až 1990 samec Luso a samice Gaia a Asmara V letech 1994–2005 do zoo přišlo dalších 10 jedinců Do roku 2005 včetně se zde narodilo 64 mláďat a z nich bylo odchováno 42 kusů úspěšnost 672 % Zoo má své chovné centrum nepřístupné návštěvníkům kde odchovává gepardy i pro jiná zoo v Česku Odkazy Reference Externí odkazy Hútíové arabsky الحوثيون‎ al-Ḥūthiyyūn oficiálně Ansar Alláh boží partyzáni je povstalecká skupina zajdíjských šíitů operující v severní části Jemenu Saúdská Arábie je označuje za teroristickou skupinu Reference Horní Uhry Felső-Magyarország také zvané Horní země Felvidék je označení severní části Uherska obývaného převážně slovanským obyvatelstvem tedy především dnešního území Slovenské republiky a Podkarpatské Rusi v rámci Ukrajiny Používá se v historickém kontextu vzhledem k faktu že Uhersko bylo až na Chorvatsko se Slavonií a Sedmihradsko souvislým územím které se nedělilo na velké autonomní celky jako například německé rakouské nebo české země Horní Uhersko v minulosti často psáno s malým h; cizojazyčné názvy viz níže; částečné synonymum je Horní zem bylo v minulosti označení přibližně buď severních nebo východních částí Uherska Podrobnosti viz níže Pojem Dolní Uhersko od poloviny 16 stol označoval vždy tj ve všech významech slova Horní Uhry území Uherska bez Chorvatska a Slavonie a Sedmihradska jiné než Horní Uhersko Cizojazyčné názvy Horní Uhersko německy V 20 stol Oberungarn v 16-19 stol I Oberhungarn Ober-Hungarn Ober-Ungarn Oberungern Oberhungern Ober-Hungern Ober-Ungern maďarsky Felsőmagyarország starší Felső-Magyarország před 19 stol zpravidla Felföld tj Horní zem latinsky Hungaria Superior superiores Hungariae partes partes superiores regni Hungariae případně i partes regni superiores a do 15 století i Panonia Superior Dolní Uhersko německy V 20 stol Niederungarn v 16-19 stol I Niederhungarn Nieder-Hungarn Nieder-Ungarn Niederungern Niederhungern Nieder-Hungern Nieder-Ungern; Unterhungarn Unter-Hungarn Unter-Ungarn Unterungarn Unterhungern Unter-Hungern Unter-Ungern Unterungern maďarsky Alsómagyarország starší Alsó-Magyarország před 19 stol zpravidla Alföld tj Dolní zem latinsky Hungaria Inferior partes inferiores regni Hungariae a podobně Středověk Na konci středověku se pojem vyskytuje v latinských textech jinojazyčné v Uhersku byly vzácné v tvarech jako Hungaria Superior či Panonia Superior předtím spíše v popisných tvarech typu Partes Danubio septentrionales „části severně od Dunaje či Partes regni superiores „horní části království Vztahují se zpravidla přibližně na hornaté území na severu Uherska tedy přibližně území dnešního Slovenska a pohoří v severním dnešním Maďarsku V případě popisných tvarů je sporné zda je lze podřadit pod Horní Uhersko jako ucelený termín Na takto vymezeném území jako celku sídlili převážně Slováci vedle ostatních etnik a bylo nazýváno různými obměnami jména Slovensko či Slovanská země poprvé doloženo v němčině jako Windeschen landen a Windenland v 1 čtvrtině 15 století Raný novověk V tomto období pojem Horní Uhersko označoval buď část Uherska resp Královského Uherska na východ od svislé čáry procházející východní hranicí Liptovské a Zvolenské stolice nebo severní hornaté části Uherska resp Královského Uherska tedy přibližně Slovensko Pojem Dolní Uhersko označoval v obou významech zbývající Uhersko Polovina 16 – konec 17 století Od poloviny 16 století do začátku 18 století tedy v době kdy jednak Uhersko bylo připojeno k habsburské říši tzv Královské Uhersko a jednak Turci obsadili velkou část dnešního Maďarska měl tedy pojem dva významy zejména z administrativního hlediska se jím označovalo území hornouherského hlavního kapitanátu se sídlem v Košicích 1553 59–1699 resp s ním identické území spadající pod správu Spišské komory 1539 67–1848 Bylo to celé území východně od Liptovské Zvolenské a Novohradské stolice – to znamená 13 stolic dnešního východního Slovenska a pokud v té které době vůbec patřily ke Královskému Uhersku přilehlých částí Podkarpatské Rusi dnešního Maďarska a dnešního Rumunska Název je odvozen ze skutečnosti že při pohledu z Prešpurku Bratislavy tehdejšího hlavního města Uherska resp podle některých názorů při pohledu z Vídně tehdejšího hlavního města Habsburské monarchie ležela tato území ve vzdálené tedy „horní části Uherska podobně se v Rakousku z pohledu Vídně rozlišují Dolní Rakousy a Horní RakousyHornouherské knížectví z pohledu Osmanské říše „Středouherské království Imricha Tököliho odpovídající území které Tököliho vojska tehdy měla pod kontrolou zahrnovalo v letech 1682–83 nejen hornouherský hlavní kapitanát ale i území až po Kremnici a Levice a v jednu dobu až po VáhPojmem Dolní Uhersko v tomto smyslu tehdy každopádně až po zániku dolnouherského hlavního kapitanátu v dnešním srbsko-maďarsko-rumunském pohraničí v 50 letech 16 století označoval zbytek Královského Uherska tedy západní a střední Slovensko a západní Zadunají Je zajímavé že se v poslední čtvrtině 17 století v knize Uherský Simplicissimus objevilo i jiné dělení Uher a sice na pět ! částí; přičemž do Horních Uher autor nezapočítával Spiš a dnešní střední Slovensko kde dle něj žili Schlowaken oder Wenden a Bratislavu zahrnoval pod Uhry Dolní méně často se – zejména z geografického hlediska – jako Horní Uhersko označovalo přibližně dnešní Slovensko Pojem Dolní Uhersko v tomto smyslu tehdy označoval jen uherské Zadunají Začátek 18 stol – polovina 19 stol I V tomto období obdobně rozlišujeme především tyto dva významy tentokrát oba pouze v geografickém smyslu Horní Uhersko byla část Uherska na východ od svislé čáry procházející východní hranicí Liptovské Zvolenské Novohradské Pešťské a Bácské stolice po Bihárskou a Aradskou stolici tedy bez tehdy samostatného Sedmihradska a Dolní Uhersko jsou ostatní území bez Chorvatska a Slavonie Jinými slovy Dolní Uhersko je západní "polovina" vlastního Uherska Horní Uhry je východní "polovina" vlastního UherskaDolní Uhersko se formálně dělilo na 2 obvody distrikty něm Kreis lat Districtus předdunajský něm Kreis diesseits der Donau lat Districtus Cis-Danubianus který zahrnoval dolnouherská území severně od Dunaje a ostřihomskou pešťskou a Bácskou stolici a Zadunají něm Kreis Jenseits der Donau lat Districtus Trans-Danubianus který zahrnoval ZadunajíHorní Uhersko se také dělilo na dva obvody distrikty Předtiský něm Kreis dieseits der Theiss lat Districtus Cis-Tybiscanus který zahrnoval hornouherská území severně od Tisy a Zátiský něm Kreis Jenseits der Theiss lat Districtus trans-Tybiscanus který zahrnoval území jižně od Tisy Jak je vidět všechny tyto názvy Horní Uhry Dolní Uhersko Předdunají Zadunají Předtisí Zatisí jsou tvořeny z pohledu Bratislavy tehdejšího hlavního města stejný význam jako felvidéki ve významu b II Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste 64svazková známá dobová encyklopedie napsaná v 30 a 40 letech 18 století převážně jako kompilace jiných starších zdrojů ve svazku 49 v hesle Ungarn však uvádí jakousi kombinaci z dělení 1 a 2; jednotlivé stolice dělí mezi Horní a Dolní Uhersko takto Dolní Uhersko odpovídá Zadunají včetně Ostřihomské stolice Horní Uhersko je zbývající Uhersko včetně Komárenské stolice tedy zhruba dnešní území Slovensko + Podkarpatská Rus + východní Maďarsko Rozdíl oproti 1 je tedy v přeřazení západního Slovenska do Horních Uher Je však třeba dodat že dále ve stejném hesle o Uhersku sloupec 1352 se najednou píše že Banská Štiavnica je „největší na stříbro bohaté město v Dolním Uhersku a „nejkrásnější důlní město v Dolním Uhersku je Banská Bystrica což přímo odporuje úvodnímu dělení v hesle Od poloviny 19 stol Od poloviny 19 stol již pojem zpravidla měl jen význam jako felvidéki ve významu b od konce 19 století případně i jako felvidéki ve významu c Reference Související články Dějiny Maďarska Dějiny Slovenska Dolní Uhersko Horní zem Externí odkazy Encyklopedie Slovenska Matula et al Dějiny Slovenska II zejména s 28 a 33 Várkonyi Ágnes A Királyi Magyarország 1541 1686 1999 s vícero chybami Fodor P Ottomans Hungarians and Habsburgs in Central Europe The Military Confine in the Era of Ottoman Conquest Mapy dostupné online Na kterých Horní Uhersko označuje severní Uhersko Na kterých Horní Uhersko označuje východní Uhersko části komplexu map z roku 1803 a Hubbleův vesmírný dalekohled zkratka HST z  někdy také jen krátce Hubble je dalekohled který na oběžnou dráhu Země do výše 600 kilometrů vynesl v roce 1990 při letu STS-31 americký raketoplán Discovery Současná výška je asi km Dalekohled předává na Zemi obrazy vesmíru neovlivněné zemskou atmosférou Jeho umístění mimo zemskou atmosféru umožňuje pořizovat velmi ostré snímky vesmírných těles Od svého vypuštění se stal jedním z nejdůležitějších dalekohledů v historii astronomie a významně se zasloužil o prohloubení poznatků o vesmíru Přispěl k mnohým klíčovým objevům které pomohly astronomům lépe porozumět základním problémům astrofyziky Velmi ceněné jsou například snímky tzv Hubbleových hlubokých polí s nejvzdálenějšími objekty které zatím lidstvo bylo schopno ve vesmíru pozorovat Hubbleův vesmírný teleskop je součástí série Velkých kosmických observatoří programu výzkumu vesmíru amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku NASA Dalšími observatořemi jsou Comptonova gama observatoř rentgenový teleskop Chandra a Spitzerův vesmírný dalekohled Další vesmírný dalekohled nespadající do programu Velkých kosmických observatoří je Vesmírný dalekohled Jamese Webba JWST který má být vypuštěn po roce 2013 a který bude určen pro zkoumání vesmíru v infračervené oblasti spektra < ref> Další budoucnost dalekohledu je již několik let předmětem diskuse odborníků Poslední servisní mise byla nejprve po havárii raketoplánu Columbia zcela zrušena ale na nátlak vědecké komunity zejména astronomů ji NASA počátkem roku 2006 předběžně znovu zařadila do plánu letů raketoplánů a to na rok 2008 Z technických důvodů byl však termín startu mise STS-125 odsunut na květen 2009 S další servisní misí se již nepočítá Pokud by bylo k servisní misi nedošlo postupně by selhaly stabilizační setrvačníky a fotovoltaické články a do konce desetiletí by dalekohled přestal pracovat Ve vzdálenější budoucnosti by pak zanikl v hustých vrstvách zemské atmosféry Představa plány a cíle Návrhy a předchůdci Historie Hubbleova vesmírného dalekohledu sahá až k roku 1946 kdy astronom a teoretický fyzik Lyman Spitzer publikoval článek nazvaný Astronomické výhody hvězdárny mimo ZemiSpitzer L Report to Project Rand Astronomical Advantages of an Extra-Terrestrial Observatory přetisk v ''NASA SP-2001-4407 Exploring the Unknown'' Kapitola 3 Dokument III-1 str 546< ref> V článku pojednával o dvou hlavních výhodách které by měly vesmírné observatoře oproti pozemským První byla že úhlové rozlišení nejmenší vzdálenost při které mohou být objekty jasně rozlišitelné by bylo limitované pouze difrakcí na rozdíl od turbulencí v atmosféře které způsobují blikání hvězd astronomům známé jako „seeing Tehdy byly pozemské dalekohledy limitované typickým rozlišením 025–05 úhlových vteřin< ref> v porovnání s teoretickým difrakčním omezením okolo 01 úhlové vteřiny pro teleskopy se zrcadlem o průměru 25 m Druhá hlavní výhoda by byla že vesmírný dalekohled by mohl pozorovat infračervené a ultrafialové záření které na Zemi do velké míry pohlcuje atmosféra Spitzer zasvětil vývoji vesmírného dalekohledu velkou část své kariéry V roce 1962 správa americké národní akademie věd doporučila vývoj vesmírného dalekohledu jako část vesmírného programu a roku 1965 byl Spitzer jmenován do čela komise která měla za úkol definovat jeho vědecké cíle< ref> Vesmírná astronomie se začala pomalu rozvíjet po druhé světové válce kdy vědci našli možné uplatnění pro vynálezy raketové technologie jež se dostala do popředí zájmu Roku 1946 bylo pořízeno první ultrafialové spektrum Slunce z výšky 88 km pomocí přístrojů nesených v trupu rakety Mise OAO ukázaly jak důležitou úlohu by v astronomii mohlo sehrávat pozorování z vesmíru V roce 1968 se zrodily smělé plány NASA pro vývoj zrcadlového dalekohledu s průměrem 3 metry známým jako Velký orbitální dalekohled či Velký vesmírný dalekohled Jako datum jeho vypuštění byl navržen rok 1979 Plány zdůrazňovaly potřebu servisních misí s lidskou posádkou k teleskopu aby bylo zaručené že tak finančně náročný projekt bude mít příslušně dlouhou životnost Paralelně vyvíjené plány pro znovupoužitelné kosmické raketoplány naznačovaly že technologie která umožní servisní lety k dalekohledu bude brzy dostupná Hledání prostředků Úspěch programu OAO podpořil zvyšující se konsenzus mezi astronomickou komunitou že Velký vesmírný dalekohled zkratka LST – by měl být hlavním cílem Roku 1970 NASA vytvořila dvě komise jednu pro konstrukční část projektu a druhou pro stanovení vědeckých cílů projektu Velmi obtížné bylo získání peněz na dalekohled který měl být mnohem dražší než jakýkoliv dosavadní teleskop na zemském povrchu Kongres Spojených států amerických si nejprve vynutil škrty v plánovací fázi projektu skládající se z velmi detailních studií potenciálních přístrojů a technického vybavení dalekohledu Roku 1974 škrty ve veřejných výdajích podnícené prezidentem Geraldem Fordem vedly Kongres ke zrušení celého financování vesmírného teleskopu Odpovědí na tento krok byl v USA začátek celonárodního lobbistického úsilí za dalekohled koordinovaného astronomy Mnozí z nich se setkali s jednotlivými kongresmany a senátory osobně a při tom organizovali také dopisové kampaně Národní akademie věd vydala zprávu zdůrazňující potřebu vesmírného teleskopu Senát Spojených států amerických nakonec souhlasil s přiznáním alespoň poloviny původní finanční částky pohybující se v rozmezí 400−500 miliónů USD Problémy s financováním vedly k redukci projektu Původně navrhovaný průměr zrcadla se snížil z 3 m na 24 m a navrhovaný 05 m teleskop pro testování systémů použitých na hlavním dalekohledu byl zrušen Redukce však vedla také ke kompaktnější a efektivnější konfiguraci technického vybavení dalekohledu Finanční problémy naznačily nutnost spolupráce s Evropskou kosmickou agenturou ESA která souhlasila s dodávkou několika přístrojů mezi jinými i solárních panelů Současně uhradila přibližně 15 % nákladů výměnou za garanci 15 % pozorovacího času teleskopu pro evropské astronomy Konstrukce Jakmile dostal program zelenou rozdělily se úlohy a práce na projektu Odpovědnost za design vývoj a výstavbu mělo Marshall Space Flight Center Goddardovo centrum pro vesmírné lety mělo na starosti celkový dozor nad vědeckými přístroji a pozemní řízení mise Optická soustava Optická soustava dalekohledu používá systém hyperbolických zrcadel Ritchey-Chretien < ref> Zrcadlo a optická soustava teleskopu byly jeho nejdůležitějšími součástmi a designéři je navrhli tak aby splňovaly náročné podmínky kosmického prostředí Dalekohledy mívají obvykle zrcadla vyleštěná s přesností na asi desetinu vlnové délky viditelného světla ovšem pro pozorování v oblasti od ultrafialového záření až do oblasti záření blízkého infračervenému muselo být zrcadlo vyleštěné s rozlišením 1 65 vlnové délky viditelného světla což je asi 10 nanometrů< ref> Společnost Perkin Elmer navrhovala důmyslné počítačem řízené leštící stroje které by vybrousily zrcadlo do požadovaného tvaru Kvůli možným komplikacím pověřil tým konstruktérů firmu Kodak aby sestrojila záložní zrcadlo broušené tradičními brusnými technikami Další záložní zrcadlo vyrobené firmou Itek je dnes využíváno v teleskopu s průměrem 24 metru v Magdalena Ridge Observatory< ref> Výroba zrcadla společností Perkin Elmer začala v roce 1979 Použito bylo nízkoroztažné sklo Aby byla hmotnost co nejmenší skládalo se zrcadlo ze dvou částí silných asi 25 cm mezi kterými se nacházela mřížka se strukturou včelí plástve Broušení zrcadel pokračovalo až do května 1981 Zrcadlo bylo definitivně dokončeno v roce 1981 přidáním odrazové vrstvy hliníku silné 75 nm a ochranného nátěru z fluoridu hořčíku silného 25 nm který zvětšil odrazivost zrcadla v ultrafialovém spektru< ref> Pochybnosti o schopnostech společnosti Perkin Elmer pracovat na takto náročném projektu pokračovaly NASA odložila datum startu až do dubna 1985 Skluz v plánech narůstal asi o měsíc za čtvrt roku Obal dalekohledu Obal ve kterém je zabudovaný dalekohled spolu s ostatními přístroji představoval pro inženýry další značně složitý problém Byl navržen tak aby odolával častým změnám teploty při přechodu ze zemského stínu na přímé sluneční světlo a zároveň aby jeho stabilita umožňovala mimořádně přesné zaměření dalekohledu Vícevrstvý izolační plášť udržuje konstantní vnitřní teplotu celého tělesa a obklopuje lehkou hliníkovou schránku ve které spočívá dalekohled a ostatní přístroje Uvnitř schránky drží grafito-epoxidová kostra nejdůležitější části celého komplexu pevně usazené< ref> Přestože konstrukce obalu postupovala o poznání hladčeji než konstrukce optické soustavy společnost Lockheed byla neustále v časovém skluzu a měla problémy s navyšováním rozpočtu V létě 1985 překročila konstrukce obalu rozpočet o 30 % a časový plán byl překročen o tři měsíce Zpráva Marshallova střediska vesmírných letů hovořila o tom že společnost Lockheed se raději spoléhala na příkazy od NASA než aby při stavbě převzala iniciativu do vlastních rukou Původní přístroje HST nesl při startu pět vědeckých přístrojů kombinovanou širokoúhlou a planetární kameru WF PC WF PC spektrometr s vysokým rozlišením GHRS vysokorychlostní fotometr HSP kameru pro záznam velmi slabých objektů FOC a spektrograf slabých objektů FOS WF PC sloužilo jako dvě kamerová zařízení s vysokým rozlišením pro zobrazení primárně určené pro pozorování ve viditelné oblasti spektra Mohlo pracovat ve dvou režimech přičemž v prvním mělo jeho zorné pole velikost 27 × 27 obloukových minut v druhém pak 12 × 12 obloukových minut První režim sloužil ke sledování vzdálenějších objektů druhý pro sledování bližších těles např planet Zařízení zkonstruovala Laboratoř proudového pohonu při NASA a zakomponovala do něj sadu 48 filtrů izolujících spektrální čáry se speciálním astrofyzikálním významem Přístroj obsahoval 8 CCD čipů z nichž každá z obou kamer využívala přesně polovinu Kombinovaná širokoúhlá kamera WFC pokrývala úhlově větší pole na úkor nižšího rozlišení planetární kamera PC zachycovala snímky pomocí větší ohniskové vzdálenosti než čipy u WFC čímž dosáhla většího zvětšení GHRS byl spektrograf určený na snímání objektů v ultrafialové části spektra Zařízení vyrobené v Goddardově centru vesmírných letů bylo schopné dosáhnout spektrálního rozlišení 90 000< ref> Pro snímkování v ultrafialové oblasti byla optimalizována i zařízení FOC a FOS; obě měla nejvyšší prostorové rozlišení ze všech zařízení na dalekohledu FOC bylo vybaveno trojstupňovým fotonásobičem a sloužilo ke sledování velmi slabých objektů FOS byl spektrograf a studoval optická spektra velmi vzdálených objektů Jako detektory nevyužívaly CCD čipy ale digikony na počítání fotonů FOC zkonstruovala Evropská kosmická agentura a FOS postavila společnost Martin Marietta dnes pod společností Lockheed HSP byl navržený a vyrobený na Wisconsinsko-Madisonské univerzitě Měl za úkol pozorovat proměnné hvězdy a ostatní objekty které mění svoji jasnost Pracoval v ultrafialovém a viditelném světle Měřil rychle změny světelného toku a polarizaci světla Dokázal provést naráz téměř 100 000 měření za sekundu s fotometrickou přesností přibližně 2 % nebo i lepší Tři senzory naváděcího systému Hubbleova vesmírného dalekohledu jsou primárně určené na udržení přesného zaměření teleskopu během pozorování ovšem dají se využít i k mimořádně přesné fotometrii; přístroj dokáže měřit s přesností na 0000 3 úhlové vteřiny Pozemní kontrola Za vědecké řízení dalekohledu a předávání získaných dat astronomům je odpovědný Vědecký institut Vesmírného dalekohledu STScI Založen byl v roce 1983 po roztržkách mezi NASA a vědeckou komunitou kdy se NASA snažila udržet kontrolu činnosti dalekohledu v rámci svých struktur ale vědecká obec ji chtěla vykonávat na akademické půdě STScI se nachází v areálu Univerzity Johna Hopkinse v Baltimoru ve státě Maryland a řídí ho Asociace univerzit pro výzkum v astronomii AURA tvořená 34 americkými institucemi většinou univerzitami a sedmi mezinárodními pobočkami Evropským astronomům poskytuje podobnou službu Space Telescope−European Coordinating Facility ST–ECF založená v Garchingu u Mnichova v roce 1984 STScI má na starosti plánování pozorování Hubbleův dalekohled obíhá Zemi na nízké oběžné dráze To je výhoda pro servisní mise raketoplánů ovšem současně to znamená že Země zakrývá množství vesmírných objektů po téměř polovinu oběžné doby dalekohledu Kvůli zvýšené úrovni radiace také pozorování nemohou probíhat pokud teleskop přelétá nad tzv Jihoatlantickou anomálií která se vyskytuje v místě největšího přiblížení tzv van Allenových radiačních pásů k zemskému povrchu Dalekohled také nesmí být namířen do okolí Slunce aby nedošlo k poškození optické soustavy OTA gama zářením což mj znemožňuje pozorování Merkuru Tato oblast má rozlohu kolem 50° Kvůli naváděcím senzorům FGS se dalekohled musí vyhýbat i světlu odraženému od Země a Měsíce takže jejich směrem může být natočen jen tehdy když jsou FGS vypnuté V rovině oběžné dráhy dalekohledu však existují i tzv oblasti souvislého pozorování velké asi 90° ve kterých se dají vesmírné objekty pozorovat delší dobu Kvůli precesi dráhy se poloha CVZ pomalu mění s periodicitou 8 týdnů Během pozorování v CVZ může světelné záření odrážené Zemí po delší dobu dosahovat značně velké intenzity protože limbus planety zabírá v určitých oblastech CVZ až 30° zorného pole teleskopu Oběžná dráha Hubbleova dalekohledu zasahuje až do nejvyšších vrstev zemské atmosféry čímž dochází při oběhu okolo Země ke změnám které nejsou zcela přesně předvídatelné Hustota těchto vrstev atmosféry se mění v závislosti na mnoha různých faktorech takže odchylka při předpovědích dráhy dalekohledu na nejbližších 6 týdnů může narůst až na 4 000 km v horizontálním směru Plán pozorování se z tohoto důvodu vypracovává jen na několik dní dopředu Technickou údržbu dalekohledu má na starosti NASA spolu s Goddardovým střediskem pro vesmírné lety sídlícím v Greenbelte ve státě Maryland 48 km jižně od STScI Správnou dráhu dalekohledu monitorují nepřetržitě 24 hodin denně čtyři týmy letových kontrolorů tvořící spolu tzv Tým letové dráhy Hubbleova vesmírného dalekohledu Hubble's Flight Operations Team< ref> Havárie Challengeru odklad konečný start Na začátku roku 1986 vypadal říjnový start dalekohledu již celkem reálně ale havárie raketoplánu Challenger zastavila americký vesmírný program Flotila zbylých raketoplánů zůstala v hangárech a start Hubbleova vesmírného dalekohledu byl o několik let posunut Teleskop musel být umístěn v čisté místnosti musel být prohlížen a pravidelně byl čištěn dusíkem Tato údržba stála měsíčně asi 6 milionů dolarů což projekt dále prodražovalo Na druhé straně inženýři využili získaný čas na vykonání rozsáhlejších testů a na různá vylepšení Americký vesmírný program byl znovu spuštěn v roce 1988 a 24 dubna 1990 úspěšně vynesla dalekohled na oběžnou dráhu mise STS-31 pomocí raketoplánu Discovery< ref> Z původně odhadované sumy 400 milionů dolarů stálo vybudování dalekohledu doposud více než 25 miliardy USD Souhrnná cena do dnešního dne se odhaduje na několikanásobek konstrukční ceny přičemž výdaje USA se pohybují v rozmezí 45 miliardy až 6 miliard dolarů Evropský finanční příspěvek se odhaduje na 593 milionů euro odhad k roku 1999< ref> Chyba hlavního zrcadla V průběhu několika týdnů po vypuštění se zjistilo že dalekohled má problémy se systémem optiky Přestože první snímky pořízené dalekohledem vypadaly ostřejší než srovnatelné snímky z pozemních teleskopů byla jejich kvalita pod hranicí očekávání Obrázky bodových zdrojů měly průměr až 1 úhlovou vteřinu namísto zamýšlené desetiny úhlové vteřiny Analýza snímků ukázala že příčinou problému je chybně vybroušené primární zrcadlo Navzdory tomu že šlo o do té doby pravděpodobně nejpřesněji vytvarované zrcadlo a jeho odchylka od ideální tvaru nepřesahovala předepsanou odchylku 1 65 vlnové délky světla bylo na svých krajích příliš ploché a odchylovalo se až o 23 mikrometru od požadovaného tvaru Výsledkem byla vážná sférická aberace tj chyba při které se světlo odražené z okrajů zrcadla soustředí v jiném bodě než světlo odražené od středu zrcadla Závažnost chyby zrcadla závisela na druhu pozorování Obrázky jasných objektů a spektroskopická pozorování nebyly chybou téměř vůbec ovlivněné protože střední část zrcadla byla vybroušená v požadovaném tvaru Znatelně snížená však byla kvalita snímků matnějších a slabších objektů nebo snímků s vysokým kontrastem Znamenalo to že nebylo možné rozběhnout téměř žádný kosmologický program protože takové programy vyžadují právě zmiňované snímkování matných objektů I přesto byl Hubbleův vesmírný dalekohled v prvních třech letech mise schopen vykonat množství produktivních pozorování Protože se poměrně rychle podařilo vadu identifikovat astronomové mohli optimalizovat výsledky pozorování pomocí důmyslných technik zpracování obrázků např tzv dekonvoluce a zmenšit tak její dopad na kvalitu snímků Původ problému Komise vedená Lew Allenem ředitelem Laboratoří proudového pohonu měla za úkol vyšetřit jak mohla chyba vzniknout Zjistila že zařízení testující přesný tvar zrcadla tzv nullcorrector nebylo správně zaostřené – jedna čočka byla umístěna s 13 mm odchylkou od správného místa Komise konstatovala že společnost Perkin-Elmer během leštění zrcadla sice jeho povrch analyzovala ještě dvěma dalšími zařízeními která shodně naznačovala že zrcadlo má sférickou aberacii ovšem nakonec se rozhodla výsledky testů ignorovat Komise obvinila v první řadě společnost Perkin-Elmer Vztahy mezi NASA a Perkin-Elmer byly během konstrukce celého komplexu dalekohledu kvůli časovému skluzu a předražení výstavby velmi napjaté NASA zjistila že Perkin-Elmer nekontrolovala výrobu zrcadla dostatečným způsobem a že tímto úkolem nepověřila své nejlepší odborníky na optiku Samotná NASA si rovněž vysloužila kritiku za to že se spoléhala na výsledky testu kontroly kvality jen z jednoho přístroje Návrh řešení Dalekohled byl navržen tak aby k němu bylo možné vyslat servisní techniky a opravit jej na oběžné dráze Astronomové společně s techniky začali okamžitě hledat nějaké možné řešení daného problému které by se dalo použít při první servisní misi naplánované na rok 1993 Společnosti Kodak a Itek měly každá vybroušené náhradní zrcadlo měnit ho na oběžné dráze však nebylo možné Přenést celý dalekohled dočasně na opravu zpět na Zemi by bylo velmi nákladné a časově náročné Vzhledem k tomu že dalekohled měl zrcadlo vybroušené sice do chybného ale přesně známého tvaru bylo rozhodnuto vyrobit zařízení které by mělo stejnou optickou chybu avšak s opačným znaménkem Tento doplňkový přístroj měl hrát podobnou úlohu jako mají brýle Jako první krok bylo třeba zjistit přesnou hodnotu chyby hlavního zrcadla Analýzou obrázků bodových zdrojů dospěli astronomové k závěru že hodnota kónické konstanty zrcadla byla −101324 namísto plánované −100230 Stejná hodnota vyšla i z výsledků analýzy zařízení na leštění zrcadla které používala společnost Perkin-Elmer a také z výsledků analýzy interferogramů které technici získali při pozemních zkouškách Kvůli designu zařízení umístěných v těle dalekohledu byly zapotřebí dva druhy korekce Kombinovaná širokoúhlá a planetární kamera 2 s novými vyměněnými zrcadly která směřovala paprsky na 8 navzájem oddělených CCD čipů tvořících obě kamery měla nahradit původní kombinovanou širokoúhlou a planetární kameru Inverzní optická chyba zabudovaná na povrch čipů měla úplně odstranit aberaci hlavního zrcadla U dalších přístrojů však nebyl podobný zásah možný a proto si vyžádaly externí korekční zařízení Systém na korekci aberace pro FOC FOS a GHRS se nazývá Korekční osová náhrada optiky vesmírného dalekohledu a skládá se ze dvou zrcadel umístěných v dráze světla na hlavní zrcadlo Jedno z nich je vytvarované tak aby odstranilo aberaci Servisní mise a nová zařízení Servisní mise 1 prosinec 1993 Dalekohled byl od prvopočátku konstruován tak aby mohl být pravidelně udržován Avšak poté co se objevily problémy se zrcadlem ukázala první servisní mise že astronauti budou nuceni provést sérii dodatečných úprav a instalaci korekční optiky Sedm astronautů vybraných pro servisní misi trénovalo používání velkého množství speciálního nářadí potřebného k opravě Hubbleova teleskopu Mise STS-61 raketoplánu Endeavour proběhla v prosinci 1993 a zahrnovala instalaci několika zařízení a různého vybavení Mezi nejpodstatnější úpravy patří výměna vysokorychlostního fotometru za „balíček korekční optiky COSTAR a výměna WFPC za WFPC2 s interním korekčním optickým systémem Dále došlo k výměně řídící elektroniky solárních panelů čtyř gyroskopů dvou elektronických kontrolních jednotek a dvou magnetometrů Také byl upgradován software palubních počítačů a Hubble byl poté posunut na vyšší oběžnou dráhu jelikož během 3 let došlo k jejímu přílišnému poklesu vlivem tření o řídké svrchní vrstvy atmosféry< ref> 13 ledna 1994 ohlásila NASA že mise byla úspěšně dokončena a představila sérii mnoha ostrých záběrů vesmírných těles Servisní mise 2 únor 1997 Úkolem servisní mise 2 Discovery STS-82 byla výměna zařízení GHRS a FOS za spektrometry Space Telescope Imaging Spectrograph STIS a Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer NICMOS a dále technického a výzkumného páskového záznamníku za nový elektronický Dále byla opravena tepelná izolace a znova upravena oběžná dráha Servisní mise 3A prosinec 1999 Servisní mise 3A Discovery STS-103 proběhla v prosinci 1999 Jednalo se o odštěpnou misi od původně plánované servisní mise 3 Vznik varianty 3A byl vynucen nenadálým selháním tří palubních gyroskopů čtvrtý gyroskop selhal několik týdnů před začátkem mise což Hubbleovi zcela znemožnilo provádět vědecká pozorování Mise 3A nahradila všech šest gyroskopů vyměnila sensor pro jemnou navigaci a počítač instalovala Voltage temperature Improvement Kit VIK – zařízení pro ochranu baterií před přebíjením – a opět vyměnila tepelnou izolaci Servisní mise 3B březen 2002 Během mise 3B Columbia STS-109 v březnu 2002 bylo nainstalováno nové zařízení – Pokročilá pozorovací kamera ACS – která nahradila FOC Také došlo k opravě zařízení NICMOS které již v roce 1999 vyčerpalo zásobu chladicí látky Byl instalován nový chladicí systém který teplotu dostatečně snížil a zařízení tedy bylo opět použitelné Nově udržovaná teplota 7715 K byla sice vyšší než s jakou počítaly původní plány ~61 K na druhou stranu však byla zase mnohem stabilnější Během mise 3B byly již podruhé vyměněny solární panely Konstrukce nových panelů byla odvozena od panelů použitých u družic komunikačního systému Iridium a jejich velikost činila pouhé dvě třetiny původních panelů přičemž ale poskytují o 30 % více energie Takový přírůstek energie umožnil simultánní spouštění palubních přístrojů a zredukoval problémy s vibrací které vznikaly ve chvílích kdy se starší a méně pevné panely dostávaly do slunečního svitu a naopak Menší velikost panelů znamenala také menší tření o svrchní vrstvy atmosféry Dále byla vyměněna Hubble's Power Distribution Unit energetická distribuční jednotka která umožnila provádět kompletní restarty všech zařízení< ref> Servisní mise 4 květen 2009 Servisní mise 4 SM4 byla závěrečná mise raketoplánu Atlantis STS-125 k údržbě Hubble Space Telescopu v květnu 2009 Celkem proběhlo 5 výstupů astronautů do kosmu Při nich byla provedena výměna porouchané jednotky SI C&DH Science Instrument Command and Data Handling výměna obou bloků baterií BMU Battery Module Unit výměna všech tří jednotek gyroskopů RSU Rate Sensor Unit každá jednotka obsahuje po dvou gyroskopech instalace úchopového zařízení SCM Soft Capture Mechanism instalace nové kamery WFC-3 Wide Field Camera 3 instalace nového spektrografu COS Cosmic Origins Spectrograph oprava kamery ACS Advanced Camera for Surveys oprava spektrografu STIS Space Telescope Imaging Spectrograph výměna navigačního senzoru FGS-2 Fine Guidance Sensor 2 a instalace tří panelů tepelné izolace NOBL New Outer Blanket Layers Cíle mise byly splněny Teleskop je připraven na svou poslední návštěvu která ho pošle na jeho poslední cestu do atmosféry Země cca 2014 A do té doby už nebudou potřeba žádná dodatečná korekční zařízení pro eliminaci sférické aberace zrcadla protože tuto korekci nyní už provádí sama optika Druhotné korekční členy z předešlých misí byly naopak odstraněny Teď konečně může HST využívat všechny své funkce s jejich plnou přesností a kapacitou jak byly od počátku projektovány Vědecké výsledky mise Důležité objevy Hubbleův vesmírný dalekohled pomohl astronomům rozluštit mnohé dlouhotrvající otázky a poskytl též impuls ke vzniku otázek a teorií nových Mezi prvořadé úkoly mise patřila měření vzdáleností Cefeid typu proměnných hvězd vykazujících přímý vztah mezi periodou proměnlivosti a jejich absolutní hvězdnou velikostí Tato měření byla o mnoho přesnější než ta předchozí a podařilo se tedy výrazně omezit rozsah odhadovaných hodnot Hubbleovy konstanty jež určuje rychlost rozpínání vesmíru a která souvisí i s jeho věkem Před vypuštěním Hubblea dosahovala chyba při odhadování konstanty i 50 % Pozorování Hubbleova vesmírného teleskopu zpochybnila některé teorie o vývoji a budoucnosti vesmíru Astronomové z týmu „Vysoké–z pro hledání supernov a Supernova Cosmology Project použili dalekohled také pro pozorování vzdálených supernov během nichž objevili důkaz že se rozpínání vesmíru vlivem gravitace nezpomaluje ale naopak zrychluje< ref> Zrychlování poté potvrdily i některé pozemské teleskopy spolu s dalekohledy na oběžné dráze a jeho hodnotu určily ještě přesněji Navzdory tomu však příčina tohoto zrychlování není stále zcela jasná Snímky a spektra které poskytl Hubbleův vesmírný dalekohled byla využita i při dokazování přítomnosti černých děr v centrech blízkých galaxií Výskyt černých děr v centrech galaxií se předpokládal již v 60 letech 20 století a v 80 letech bylo objeveno i několik kandidátů ale teprve až výzkum provedený Hubbleovým dalekohledem naznačil možnost že černé díry se nachází v centrech všech galaxií Dalekohled dále potvrdil že hmotnost těchto černých děr je přímo spjatá s vlastnostmi galaxií HST pozoroval také srážku komety Shoemaker-Levy 9 s planetou Jupiter v roce 1994 která se naštěstí pro astronomy udála pouhých několik měsíců po opravě optiky dalekohledu Jeho fotografie byly ostřejší než jakékoliv předchozí snímky od roku 1979 kdy kolem Jupitera proletěla sonda Voyager 2 Zároveň hrály důležitou roli při studiu dynamiky srážky komety s Jupiterem což je událost o níž se astronomové domnívají že nastává v průměru pouze jednou za několik set let Mezi další významné objevy patří protoplanetární disky v mlhovině M42 a objev optických protějšků stále ne zcela objasněných gamma záblesků< ref> Hubbleův vesmírný dalekohled byl využit i ke studiu objektů nacházejících se na okraji sluneční soustavy – trpasličích planet Pluta Dále se používal pro sledování vzdálených planet sluneční soustavy jako např Neptunu Na základě tohoto pozorování vznikla animace ukazující dynamické změny v atmosféře plenety< ref> Unikátním odkazem který nám projekt Hubbleova vesmírného dalekohledu zanechal jsou snímky tzv Hubbleových hlubokých a ultra-hlubokých polí Při jejich snímání byla využita jedinečná citlivost přístroje na vlnové délky ve viditelném oboru spektra Vznikly tak velice detailní snímky velmi malých oblastí v souhvězdí Pece na nichž je možné vidět galaxie vzdálené i několik miliard světelných let Nikdy předtím se astronomům nepodařilo zobrazit ve viditelném světle takto vzdálené objekty Hubbleův dalekohled tak poskytl pohled do raného stádia života vesmíru Dopad na astronomii Pozitivní dopad Hubbleova dalekohledu na astronomii vyplývá z mnoha objektivních měřítek Více než 4000 prací založených na datech poskytnutých Hubblem bylo zveřejněno v odborných časopisech a ještě více z nich bylo představeno a diskutováno na astronomických konferencích Pokud se podíváme na různé odborné astronomické práce z období několik let po jejich zveřejnění asi jedna třetina z nich nebyla nikdy citována z prací založených na údajích z Hubbleova dalekohledu však nebyla nikdy citována pouze 2 % Práce založená na Hubbleových pozorováních bývá v průměru citována dvakrát tak často než jiná astronomická pojednání Z přibližně 200 nejvíce citovaných prací zveřejňovaných každý rok je kolem 10 % založeno právě na datech poskytnutých Hubbleovým dalekohledem Ačkoliv měl HST velmi pozitivní dopad na astronomii je nepopiratelné že suma vynaložená na tuto misi byla obrovská Vypracovaná studie týkající se relativních dopadů různých dalekohledů na astronomii zjistila že data z HST jsou sice např oproti 4m pozemnímu dalekohledu Williama Herschela 15 × častěji citována ovšem stavba a provoz HST stojí 100 × více< ref> Učinit rozhodnutí mezi investováním do pozemního dalekohledu versus vesmírného dalekohledu je velkým dilematem do budoucna Rozvoj adaptivní optiky rozšířil možnosti snímkování s vysokým rozlišením i pomocí pozemních dalekohledů Rozdíly v kvalitě pozorování mezi adaptivní optikou a HST se mohou lišit případ od případu Lze však říci že ve viditelném světle může adaptivní optika zaostřit pouze velmi malou část zorného pole zatímco HST může provádět snímkování s vysokým rozlišením v širokém úhlu Využívání dalekohledu O svůj díl pozorovacího času se může přihlásit kdokoliv; neexistují žádná omezení co se týče národnosti či příslušnosti k určité akademické instituci Žádosti je možné zasílat většinou v předem vypsaném období jednou ročně a vítězné návrhy jsou poté zapracovány do jednoletého pozorovacího cyklu Návrhy jsou děleny do několika kategorií Všeobecná pozorování  – ta jsou nejčastější a zahrnují rutinní pozorování Snímkovací pozorování  – zahrnují krátká pozorování konkrétního cíle která nepřesahují 45 minut celkového času Snímkovací pozorování obvykle slouží k zaplnění časových mezer které zůstanou nevyužity mezi různými všeobecnými pozorováními< ref> Astronomové se mohou ucházet i o pozorovací možnost zvanou „Cíl příležitosti Target of Opportunity tzn že pokud se Hubbleův dalekohled v konkrétní chvíli během řádné mise náhodou „podívá do místa na obloze které se kryje s Cílem příležitosti je daná chvíle využita ke splnění tohoto požadavku Dále je možné na základě žádosti využít i tzv Ředitelský čas který tvoří asi 10 % celkového času O tuto možnost se astronomové mohou ucházet kdykoliv během roku Přednost mají většinou takové návrhy které se týkají pozorování nějaké výjimečné události ve vesmíru jako je např výbuch supernovy Času DD bylo využito mimo jiné i k vytvoření tzv Hubbleových hlubokých polí a Hubbleových ultrahlubokých polí Během prvních čtyř cyklů dostali možnost v rámci času DD i amatérští astronomové Amatérská pozorování První ředitel STScI Riccardo Giacconi v roce 1986 oznámil že přenechá část času DD k dispozici amatérským astronomům Tento čas sice představoval pouhých několik hodin za celý cyklus i přesto ale byl zaznamenán z řad amatérských astronomů obrovský zájem< ref> Jednotlivé návrhy na pozorování byly přísně revidovány zvláštní komisí složenou z předních amatérských astronomů Schváleny byly pouze takové návrhy které byly prokazatelně vědecky přínosné které se neduplikovaly s požadavky vědců a které šly uskutečnit pouze díky jedinečným vlastnostem HST Celkem byl pozorovací čas přidělen 13 amatérům jejichž pozorování se postupně uskutečnily v letech 1990–1997 Jedním z nich byl projekt s názvem Transition Comets – UV Search for OH Emissions in Asteroids Poté ovšem došlo k výrazným škrtům v rozpočtu STScI což způsobilo úplné zastavení dalších amatérských pozorování Přenos a zpracování dat Přenos na Zemi Data získaná dalekohledem jsou v první fázi uložena přímo v teleskopu Když byl Hubble vypuštěn k uskladnění sloužily magnetické pásky Ovšem během servisní mise 2 a 3A byla tato média nahrazena zařízením solid-state drive Z paluby teleskopu jsou data odesílána na zemský povrch přes soustavu satelitů pro přenášení dat TDRSS  – systém satelitů na nízké oběžné dráze které mohou komunikovat se Zemí po dobu přibližně 85 % času jednoho oběhu kolem Země Data jsou z TDRSS přenášena na pozemní střediska; nejprve do Goddardova centra pro vesmírné lety a poté finálně do Vědeckého institutu Vesmírného dalekohledu STScl k archivaci Archivace Všechna data z Hubblea jsou dostupná v archivu STScI Pozorování uskutečněná v tzv „ jsou z tohoto nařízení vyjmuta a jsou poskytnuta široké veřejnosti téměř okamžitě Kalibrační data jsou taktéž přístupná krátce po získání Všechna data z teleskopu jsou archivována v grafickém formátu FITS který je vhodný pro astronomické analýzy ale ne pro veřejné použití Díky projektu Hubbleova dědictví jsou vybrané fotografie zpracovávány do formátů JPEG a TIFF Poté jsou prezentovány široké veřejnosti< ref> Zpracování Astronomická data zachycená na CCD čipech musí prodělat několik kalibračních kroků předtím než jsou použitelná pro astronomické analýzy STScI vyvinul sofistikovaný software který je schopen požadovaná data z archivu automaticky kalibrovat pomocí nejvhodnějšího dostupného formátu Tento proces kdy počítače během výpočetního času zároveň s jinými úkoly kalibrují data umožňuje že i velká množství žádostí o data jsou vyřízena a vrácena zpět k žadateli během několika dnů Hlavní pozemské observatoře využívají proces automatické kalibrace dat ve stále větší míře Pokud astronomové chtějí mohou získat soubory s kalibračními daty a provádět kalibraci ve svých střediscích To je výhodné zejména tehdy jsou-li ke kalibraci potřeba jiná než automaticky vybraná data Analýza Data z teleskopu mohou být analyzována pomocí mnoha rozdílných programů STScI prosazuje na míru vyrobený software Systém pro analýzu dat z vesmírného dalekohledu který obsahuje všechny programy potřebné pro kalibraci nezpracovaných dat Obsahuje také další plug-iny pro zpracování astronomických dat Navíc je upravený přesně na míru dat z Hubbleova vesmírného dalekohledu Tento software běží jako modul počítačového programu Image Reduction and Analysis Facility IRAF populárního softwaru pro zpracovávání astronomických dat Význam pro veřejnost Pro projekt Hubbleova vesmírného dalekohledu bylo vždy důležité mít na své straně přízeň široké veřejnosti neboť na jeho stavbu a provoz byly vynaloženy značné příspěvky daňových poplatníků< ref> Po těžkých začátcích kdy byl projekt v očích veřejnosti kvůli chybě hlavního zrcadla „pošramocen první servisní mise díky níž nová optika v dalekohledu začala na Zemi dodávat mnoho mimořádných fotografií reputaci napravila O informovanost veřejnosti se stará hned několik aktivit Projekt Hubbleova dědictví byl založen proto aby lidem zpřístupňoval výběr kvalitních snímků zajímavých a zvláštních vesmírných objektů Tým projektu je složen z amatérských i profesionálních astronomů a snaží se zdůrazňovat estetickou stránku pořízených snímků U některých vizuálně zajímavých vesmírných objektů nebyly dosud pro účely vědeckých studií pořízeny snímky v dostatečně širokém barevném spektru aby se z nich daly sestavit také atraktivní fotografie Pro tyto účely má projekt k dispozici určité malé množství vlastního pozorovacího času dalekohledu< ref> Veřejnost je o výsledcích HST informována také institutem STScI který se stará o několik obsáhlých internetových stránek Tyto činnosti koordinuje Kancelář pro vztah s veřejností Office for Public Outreach která byla založená v roce 2000 aby za podporu celého programu zajistila americkým daňovým poplatníkům určitou zpětnou vazbu V Evropě je hlavní institucí která se stará o propagaci Hubbleova dalekohledu od roku 1999 Hubbleovo centrum Evropské kosmické agentury < ref> Kancelář má sídlo v koordinačním středisku Space Telescope European Coordinating Facility ST-ECF v Mnichově Hlavní činností kanceláře je zveřejňování fotografií a nejnovějších vědeckých poznatků V areálu soudního dvoru ve městě Marshfield ve státě Missouri rodišti Edwina Hubblea je vystavena replika Hubbleova vesmírného dalekohledu Budoucnost Selhání vybavení Minulé servisní mise nahradily staré přístrojové vybavení za nové čímž nejen oddálily jeho selhání ale také vytvořily nové možnosti výzkumu V srpnu 2004 selhal pohonný systém spektrometru Space Telescope Imaging Spectrograph – STIS takže celé zařízení přestalo pracovat Taktéž hlavní kamera selhala elektronicky v červnu 2006 a elektronika záložní selhala 27 ledna 2007 Zdálo se nepravděpodobné že by výzkum mohl pokračovat nadále bez servisní mise Hubble využívá ke své stabilizaci v prostoru gyroskopy které mu možňují udržovat přesnou a pevnou polohu k zaměření zrcadla na vybrané astronomické objekty V běžném provozu jsou potřeba gyroskopy tři dalekohled je možné nasměrovat i za použití dvou ale v takovém případě je pozorovací prostor omezen a observatoř a je obtížnější provádět snímkování které vyžaduje přesné zaměření V roce 2005 bylo rozhodnuto přepnout dalekohled do módu řízení pouhými dvěma gyroskopy aby se prodloužila doba mise Stalo se tak v srpnu téhož roku přičemž další dva gyroskopy zůstaly nevyužité ale připravené jako záloha Dva další gyroskopy byly již nefunkční a nepoužitelné Pokud by Hubble zůstal pouze na jednom gyroskopu což se dle některých tehdejších odhadů mohlo stát již v roce 2008 byl by nadále nepoužitelný Kromě gyroskopů potřeboval Hubble vyměnit také baterie Robotická servisní mise byla vyhodnocena jako příliš choulostivá neboť by mohla ve svém důsledku nevratně poškodit celý teleskop Protože dalekohled byl navržen tak aby během servisních misí mohl získávat energii přímo z raketoplánu někteří odborníci považovali využití tohoto externího zdroje za výhodnější než výměnu vnitřních článků< ref> Pokles oběžné dráhy Hubble obíhá Zemi v extrémně řídkých horních vrstvách atmosféry která postupem času zapříčiňuje nerovnoměrný pokles jeho oběžné dráhy Pokud by nebyl znovu naveden na vyšší oběžnou dráhu vstoupil by do hustších vrstev atmosféry někdy mezi lety 2010 až 2032 Přesnější datum není možné určit neboť závisí mimo jiné na sluneční aktivitě ovlivňující horní vrstvy atmosféry Na klesání teleskopu má vliv i funkčnost Hubbleových gyroskopů neboť jeho vhodná orientace snižuje tření o atmosféru Při vstupu do hustších vrstev atmosféry by nejspíše nebyl zničen celý dalekohled Části konstrukce a hlavního zrcadla by pravděpodobně přežily a podle některých odhadů existuje při nekontrolovaném pádu Hubblea na zemský povrch určité riziko až 1700 ztrát na životech< ref> Vzhledem k tomu že mise STS-125 byla úspěšná a podařilo se vyměnit vadné gyroskopy bude přirozený pokles dráhy dalekohledu oddálen NASA původně plánovala že Hubblea během mise STS-144 bezpečně sejme z oběžné dráhy a dopraví na Zem Dalekohled by pak byl zřejmě vystaven ve Smithsonově institutu Toto řešení však již nepovažuje za praktické neboť cena jednoho letu raketoplánu je příliš vysoká okolo 500 mil USD podle některých odhadů Navíc program raketoplánů byl v roce 2011 ukončen V neprospěch hovoří i obavy o bezpečnost posádky raketoplánu Namísto toho se NASA rozhodla že k dalekohledu připojí externí pohonnou jednotku která by ho bezpečně navedla do atmosféry a pomohla tak kontrolovat jeho pád Debaty nad poslední servisní misí Raketoplán Columbia měl původně navštívit Hubbleův dalekohled v únoru 2005 Hlavní úlohou mise měla být náhrada naváděcích senzorů dvou nefunkčních gyroskopů umístění ochranné pokrývky na poničenou izolaci výměna kombinované širokoúhlé a planetární kamery 2 novější širokoúhlou kamerou 3 a instalace přístroje Cosmic Origins Spectrograph COS Tehdejší ředitel NASA Sean O'Keefe nicméně z obavy před opakováním havárie raketoplánu Columbia rozdhodl že všechny budoucí lety raketoplánů musí být naplánovány tak aby byly schopny bezpečně dosáhnout mezinárodní vesmírné stanice kde by mohly být vyřešeny případné závady a odkud by se raketoplán mohl bezpečně vrátit na Zem Bohužel v současné době raketoplány nejsou schopny dosáhnout zároveň oběžné dráhy Hubbleova vesmírného dalekohledu a při stejné misi se dostat i na rozdílnou oběžnou dráhu ISS Všechny plánované pilotované mise k teleskopu byly proto zrušeny< ref> Toto rozhodnutí bylo napadeno mnoha astronomy kteří považovali hodnotu Hubbleova dalekohledu za dostatečně velkou k tomu aby člověk podstoupil určité riziko Pomyslný nástupce HST Vesmírný dalekohled Jamese Webba JWST nebude s největší pravděpodobností vypuštěn dříve než dojde ke stažení Hubbleova dalekohledu – tedy až po roce 2013 Rozhodnutí umístit JWST na vyšší oběžnou dráhu na které nebude možné v případě náhlé poruchy rychle zjednat nápravu ještě více rozdmýchala diskusi Astronomická veřejnost však vyjádřila názor že pokud by měla být poslední servisní mise Hubbleova dalekohledu hrazena z prostředků určených pro JWST tak by se od ní mělo upustit V lednu 2004 ředitel OKeefe uvedl že se na základě velkého nesouhlasu veřejnosti a žádosti Kongresu Spojených států amerických rozhodl zrevidovat své rozhodnutí o zrušení poslední servisní mise Hubblea 13 června 2004 bylo panelem Národní akademie věd Spojených států amerických vydáno doporučení podle kterého má být Hubble uchován i přes zjevná rizika Souhrnně toto doporučení sdělovalo že by se „NASA neměla žádným způsobem pokoušet bránit v provedení servisní mise na Hubbleově vesmírném dalekohledu V srpnu 2004 OKeefe oficiálně požádal Goddardovo centrum pro vesmírné lety aby připravilo detailní návrh na robotickou servisní misi k Hubbleu Tyto plány však byly později zrušeny neboť robotická mise byla popsána jako nereálná S příchodem nového ředitele NASA Michaela D Griffina se změnil přístup k poslední servisní misi Toho času Griffin uvedl že je ochoten znovu zvážit možnost servisní mise s lidskou posádkou Zanedlouho po svém uvedení do úřadu požádal Goddardovo centrum pro vesmírné lety aby pokračovalo v přerušených přípravách V říjnu 2006 Griffin vydal konečné rozhodnutí a uvedl že dává misi definitivně zelenou Jedenáctidenní mise STS-125 měla být provedena pomocí raketoplánu Atlantis a původní datum startu představoval 14 říjen 2008 Nakonec se ukutečnil 11 května 2009 Servisní mise 4 zahrnovala výměnu starých baterií za nové výměnu všech gyroskopů instalaci širokoúhlé planetární kamery a spektrografu Cosmic Origins< ref> Problém bezpečnosti byl nakonec vyřešen tak že během mise STS-125 odstartoval raketoplán Atlantis s cílem dosáhnout oběžnou dráhu HST a současně byl na druhé startovací rampě připraven raketoplán Endeavour aby mohl v případě potřeby odstartovat a zachránit posádku Atlantisu Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Karel Pacner Antonín Vítek technetidnescz Ilegalita z lat in-legalis nezákonný označuje stav kdy nějaká osoba skupina osob nebo organizace provádí soustavně a vědomě nějakou zákonem nepovolenou činnost V politologickém významu označuje skupinu či organizaci která působí utajeně a "mimo zákony" proti vůli určitého státu Politologie V moderní teorii společnosti se i politické uspořádání státu politický režim chápe jako výsledek dohod nebo sporů mezi různými názorovými či zájmovými skupinami občanů Pokud nějaká skupina nebo organizace nemůže nebo nechce prosazovat svůj názor veřejně a zákonnými prostředky může "odejít do ilegality" nebo "do podzemí" a provozovat svoji činnost utajeně Může používat konspirační metody právně kvalifikované jako spiknutí její příslušníci se mohou skrývat změnit si identitu a ve skrytu působit proti danému politickému režimu Takové metody nemůže stát tolerovat i když názory pronásledované skupiny nemusí být nemorální a vůči špatnému režimu mohou být dokonce legitimní např odboj V době míru se však i hnutí která politický režim kritizují snaží konflikt nevyhrocovat a užívat metody které pokládají za legální Hnutí za lidská práva v komunistických režimech v 70 a 80 letech trvala na tom že zákony neporušují a že jejich cíle jsou ve prospěch státu Československá prokuratura v lednu 1977 varovala mluvčí Charty 77 že se jejich činnost pohybuje "na hranici legality" neoznačila ji však za ilegální Německý sociolog Niklas Luhmann hovoří o "použitelné ilegalitě" brauchbare Illegalität a vymezuje ji jako "jednání v organizaci nebo společenském systému jež sice porušuje formální pravidla pro cíle systému nebo jeho stabilitu je ale užitečné" Ilegálové Velký společenský problém představují v současných bohatých zemích nelegální přistěhovalci či ilegálové kteří se někdy ucházejí o statut uprchlíků Z přísně právního hlediska mohou být vyhoštěni humanitární organizace však upozorňují na jejich nouzi zejména pokud jde o rodiny s dětmi a zasazují se o jiná řešení Ve slabším významu se používá výraz underground angl což znamená podzemí podzemní hnutí a často označuje umělecké hnutí které nenásilně protestuje proti oficiální kultuře či společenským poměrům vůbec Odkazy Reference Literatura Encyklopedický slovník Praha ED 1993 Heslo Ilegalita W Fuchs-Heinritz et al hsg Lexikon zur Soziologie Opladen Westdeutscher Verlag 1994 763 s ISBN 3-531-11417-4 Související články Odboj Spiknutí Underground Irsko< ref> < ref> také a < ref> Irská republika je stát v severozápadní Evropě zaujímající zhruba pět šestin povrchu stejnojmenného ostrova Irsko sousedí na severu s částí Spojeného království – Severním Irskem Jeho břehy omývá na západě Atlantský oceán na východě Irské moře na jihovýchodě Svatojiřský průliv a na jihu Keltské moře Irsko je unitární parlamentní republika v čele s prezidentem Hlavním městem je Dublin Samostatné Irsko je výsledkem mnoholetého boje za nezávislost na Spojeném království Velké Británie a Irska 29 prosince 1937 se Irská republika stala nástupcem Irského svobodného státu jenž byl založen 6 prosince 1922 Ačkoliv se irský hrubý domácí produkt na hlavu ve světovém měřítku pohybuje mezi 12 až 17 místem v závislosti na zdroji bývalo Irsko jedním z nejchudších států západní Evropy a mělo vysokou míru emigrace V 50 letech 20 století byla zavedena ekonomie protekcionismu a Irsko se v roce 1973 připojilo k Evropskému společenství současné Evropské unii V 80 letech 20 století vedla ekonomická krize Irsko k započetí velkých ekonomických reforem Následná liberální ekonomická politika mj výrazné snížení daní ve srovnání s ostatními zeměmi EU vedlo k celkové ekonomické prosperitě v letech 1995–2007 Období si díky tomu i vysloužilo přezdívku „Celtic Tiger Irsku náleží jedenáctá příčka žebříčku indexu lidského rozvoje 2014 Stát se pyšní největší kvalitou života na světě – drží první místo Irsko je členem Evropské unie a OSN a zakládajícím členem OECD a Rady Evropy Irská neutrální politika znamená že není členem NATO přestože se podílí na mírových operacích OSN Etymologie Ve čtvrtém článku Ústavy Irska je uveden irský název státu a jeho anglická alternativa Podle zákona z roku 1948 který upravoval přenos zbývajících povinností monarcha na voleného prezidenta je jméno pouze „popisem státu ale není jeho oficiálním jménem Tím zůstává nadále jméno Irsko Změna názvu státu by vyžadovala změnu ústavy Původ označení a tím pádem i je značně nejasný Výklady původu názvu starými irskými legendami však jsou pro etymologický výzkum takřka bezcenné V Caesarově díle se pak už nachází název Hibernia jenž pravděpodobně vznikl kontaminací původního označení a latinského slova který znamená V rané irské literatuře se pak objevuje staroirský termín ze kterého se vyvinul již zmíněný současný název Z tohoto základu se přidáním germánské koncovky -land charakteristické pro pojmenování země vytvořil současný anglický název V jazycích příbuzných irštině velštině a bretonštině se používaly pro označení Irska tvary Ywerddon Iwerdon a Iverdon vycházející z protokeltského ɸīwerjō V současné době se pak jedná o tvar velšký a bretonský ; dále také V irské mytologii byl jedním z božských eponymů pro Irsko společně s eponymy Banba a Fódla Dějiny Irsko je nástupcem dominia nazývaného Irský svobodný stát Toto dominium vzniklo 6 prosince 1922 když celý Irský ostrov vystoupil ze Spojeného království Velké Británie a Irska Nicméně hned další den se parlament Severního Irska podepsal pod angloirskou dohodu aby se připojilo zpět ke Spojenému království Tato událost je známá jako rozdělení Irska Irský svobodný stát zanikl v den kdy bylo formálně založeno Irsko – tedy 29 prosince 1937 V roce 1973 se Irsko připojilo k Evropskému společenství současné Evropské unii Geografie Irský ostrov je s rozlohou 84 412 km² druhým největším z Britských ostrovů Omývají jej vody Atlantského oceánu na západě Keltského moře na jihovýchodě a Irského moře na východě Irsko používá GMT UTC v Irsku označovaný jako Stejně jako ve všech zemích EU zde letní čas začíná poslední březnovou neděli v 100 UTC a končí poslední říjnovou neděli v 200 UTC Čas se pak posouvá na UTC+1 Povrch Povrch Irska je převážně nížinatý zejména pak v centrálních oblastech Hornatiny se vyskytují v blízkosti pobřeží Nejvyšším vrcholem je Carrauntoohil 1041 m n m v pohoří Macgillycuddy's Reeks Mezi další významná pohoří patří Wicklow Mountains na východě a Antrim Plateau v Severním Irsku Vodstvo Nejdelší řekou nejen Irska ale i Britských ostrovů je 386 km dlouhá řeka Shannon Na jejím toku jsou tři velká jezera po proudu Lough Allen Lough Ree a Lough Derg Největším jezerem ostrova je Lough Neagh v Severním Irsku Ostrov si vysloužil přezdívku „Smaragdový ostrov díky bujné vegetacikterá je zde díky mírnému klimatu a častému jemnému dešti Příroda Na většině území Irska leží louky a vřesoviště 15 % území pokrývají rašeliniště a 5 % rozlohy zaujímají původní listnaté lesy V zemi překvapivě rostou vavříny myrty a planiky které rostou především ve středomoří Irská fauna už není tak bohatá jak bývala před příchodem lidí S jejich příchodem vymizely zdejší populace bobrů divokých koček medvědů a vlků Dnes zde žijí hlavně drobní hlodavci ptáci a ovce Vůbec tu nežijí hadi Nejhůře obdělavatelná půda leží v jihozápadních a západních krajích Tyto části jsou velmi hornaté s nádhernými výhledy Klima Hlavní vliv na podnebí v Irsku má Atlantský oceán s teplým Severoatlantským proudem To znamená že výkyvy teplot v Irsku nejsou tak vysoké jako v jiných oblastech se srovnatelnou zeměpisnou šířkou Mořský vliv na teploty je nejsilnější na západním pobřeží směrem do vnitrozemí se pak snižuje Převládají zde teplá léta a mírné zimy Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 9 °C< ref> V lednu dosahuje přibližně 5 °C a v červenci stoupá k 15 °C Roční úhrn srážek se zde pohybuje od 800 do 2800 mm Průměrná doba se sněhovou pokrývkou se pohybuje od 5 dní na jihozápadě do 24 dní na severu země Typická délka trvání sněhové pokrývky hlubší než 1 cm ač se rok od roku liší se pohybuje od jednoho do dvou dnů v pobřežních oblastech kdežto ve vnitrozemí to může být až 10 dní; nejdelší sněhovou pokrývku pak zaznamenávají Wicklow Mountains – až 30 dní Průměrná doba slunečního svitu je v Irsku 325–375 hodin denně zatímco celoroční doba se pohybuje mezi 1400 a 1700 hodinami Nejslunečnějšími měsíci jsou květen a červen s průměrným denním slunečním svitem mezi 5 a 65 hodinami Nejvíce slunečního svitu dopadá v jihovýchodní části země až 7 hodin Nejméně slunečního svitu naopak na Irsko dopadá v prosinci hodnoty se pohybují od hodiny na severu po 2 hodiny na jihovýchodě Politika Irsko je unitární parlamentní republika Dvoukomorový parlament se nazývá Oireachtas horní komorou je senát – Seanad Éireann a dolní komorou je poslanecká sněmovna – Dáil Éireann Zatímco senát má 60 členů sněmovna má 166 členů Sídlem parlamentu je Leinster House v Dublině Předseda vlády se nazývá Taoiseach je jmenován prezidentem na návrh Dáilu Současným Taoiseachem je Enda Kenny ze strany Fine Gael V čele státu stojí prezident volený na sedmileté funkční období – může být zvolen na maximálně dvě období Funkce prezidenta je spíše reprezentativní Současným prezidentem je od roku 2011 Michael D Higgins Administrativní dělení Irsko se tradičně rozděluje do čtyř provincií – Connacht Leinster Munster a Ulster dříve též existovala provincie Meath – tzv Střední království Provincie se dále dělily na 32 hrabství pro administrativní potřeby britské správy Šest hrabství Ulsteru zůstává pod britskou správou díky referendu z roku 1973 Zbylých 26 hrabství nyní tvoří Irskou republiku Jsou to Zvláštní samosprávné postavení mají města Dublin Cork Limerick Galway a Waterford Zbytek hrabství Dublin je rozdělen na Dún Laoghaire – Rathdown Fingal a Jižní Dublin Hrabství Tipperary se pak dělí na Severní a Jižní Tipperary Kód popisující jednotlivá hrabství je Pro každé hrabství má tvar IE-AA kde AA je jedno- či dvoupísmenná zkratka hrabství Obyvatelstvo Genetické výzkumy ukazují že první osadníci Irska migrovali z Pyrenejského poloostrova během konce doby ledové Po mezolitu přinesli migranti z neolitu a doby bronzové do Irska keltskou kulturu a jazyky Kultura se rozšiřovala po ostrově a gaelské tradice se staly v Irsku převládající Dnes mají Irové převážně gaelský původ a přestože část populace je norského anglonormanského anglického skotského francouzského a velšského původu tyto skupiny netvoří výrazné menšiny Gaelská kultura a jazyky tvoří významnou část národní identity Ve Spojeném království jsou irští Travellers etnická menšina politicky spojeni s pevninskými romskými a cikánskými skupinami ale v Irsku ne – tam jsou klasifikováni jako „sociální skupina Irsko má nejrychleji rostoucí do počtu populaci v Evropě Růst v roce 2006 byl 25 % třetí rok bez přerušení byl větší než 2 % Tak rychlý růst může být přičten klesající úmrtnosti zvyšující se porodnosti vysoké imigraci – imigranti nyní tvoří přibližně 10 % irské populace Významným faktorem růstu je i fakt že Irsko je jedna ze tří zemí Evropské unie spolu s Maltou a Polskem kde jsou zakázány potraty jsou povoleny pouze v případě ohrožení života matky< ref> Jazyky Oficiální jazyky v Irsku jsou irština a angličtina přičemž převládá angličtina Lidí žijících v irsky mluvících komunitách Gaeltachtech jsou pouhé desetitisíce Žijí izolovaní převážně na západním pobřeží Silniční značky jsou většinou dvojjazyčné ale v Gaeltachtech jsou pouze irsky Pouze v angličtině je většina veřejných vyhlášek a tisknutých médií Většina vládních publikací a formulářů je jak v angličtině tak v irštině a občané mohou se státem jednat i v irštině Podle sčítání lidu v roce 2006 je 1 656 790 lidí 39 % v Irsku schopno domluvit se irsky; přestože není dostupný žádný průzkum pro anglicky mluvící nejspíše jich bude téměř 100 % Irská populace se v posledních letech podstatně zvětšuje Mnoho tohoto populačního růstu může být připisováno imigrantům a vracejícím se Irům často s dětmi narozenými v cizině kteří ve velkém počtu emigrovali v dřívějších letech velké nezaměstnanosti Mimo to je porodnost v Irsku dvakrát větší než úmrtnost což je ve státech západní Evropy velmi neobvyklé Přibližně 10 % irského obyvatelstva tvoří obyvatelé cizí národnosti Sčítání lidu 2006 Central Statistics Office publikovala předběžná zjištění z sčítání lidu v roce 2006 Ukazují toto Celková populace Irska byla 23 dubna 2006 4 234 925 obyvatel což je o 317 722 81 % více než v roce 2002 Celkový počet nenárodních obyvatel občané pocházející z cizí země v Irsku je 419 733 okolo 10 % navíc 1 318 lidí „bez národnosti a 44 279 lidí bez uvedené národnosti Největší počet imigrantů pochází ze Spojeného království 112 548 následováno Polskem 63 267 Litvou 24 628 Nigérií 16 300 Lotyšskem 13 319 USA 12 475 Čínou 11 161 a Německem 10 289 Populace z roku 2006 byla naposledy překonána v roce 1861 kdy v Irsku bylo 44 milionů lidí Nejmenší populace Irska byla zaznamenána v roce 1964 – 28 milionů Všechny provincie Irska zaznamenaly nárůst populace Populace Leinsteru vzrostla o 89 % a populace Munsteru o 65 % Hospodářství V současnosti je nejméně rozšířeným odvětvím irského hospodářství zemědělství Vytváří asi 5 % HDP Jen pro srovnání služby 49 % a průmysl 46 % Irsko má nepříliš významné nerostné bohatství Těží se především olovo a zinek dále měď rašelina stavební materiál stříbro a zemní plyn Rozvíjí se především průmysl chemický a petrochemický elektronický kovozpracující nábytkářský a potravinářský Vyrábějí se zde i dopravní prostředky a počítače Nejdůležitějším odvětvím zemědělství je tradiční chov ovcí ovčí vlna je vyvážena do jiných zemí Dále se také pěstují brambory Zajímavosti To že se na ostrově nevyskytují hadi je vysvětleno legendou Údajně je měl z ostrova vyhnat svatý Patrik patron Irska V cizině žije více lidí irského původu desítky milionů než v samotné zemi V roce 2013 uvedlo irský původ 333 milionů Američanů< ref> Na počest svatého Patrika se každoročně 17 března slaví po celém světě Den svatého Patrika Odkazy Poznámky Reference Literatura Související články Irové Svatý Patrik Severní Irsko Velikonoční povstání Irská republikánská armáda Seznam měst v Irsku Politický systém Irska Externí odkazy Isaiah Msibi 15 února 1984 je běžec ze Svazijska Zúčastnil se Letních olympijských her 2008 v Pekingu kde startoval v běhu na 1500m V rozběhu měl čas 35135 což mu dalo celkové 46 místo Reference Istanbul neboli Konstantinopol turecky İstanbul; z řec εἰς τῆν πόλιν eis tén polin v 15 století vyslovováno is tin polin „do Města je největší turecké město důležitá obchodní křižovatka a brána Orientu Charakter města Istanbul je proslulý především jako město které se rozkládá na dvou kontinentech Do historie se zapsal pod různými jmény Byzantion Konstantinopol nebo Cařihrad Oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje úžina Bospor V evropské části se nachází většina významných památek z dob byzantské říše a také historické centrum města původem ještě z dob římské říše Bospor je strategická mořská úžina dopravně velmi využívaná Její název znamená „Ten s úzkým hrdlem Hloubka tohoto průlivu činí 118 metrů dlouhý je 315 kilometrů Tato mořská cesta spojuje Černé moře s Marmarským Podle pověsti přepluli Bospor jako první Argonauti hledající zlaté rouno Přibližně 20 kilometrů jižně od Istanbulu se nachází Severoanatolský zlom litosférické rozhraní s častým výskytem různě silných a ničivých zemětřesení Historie Bohatá historie města sahá až do časů antiky; město vzniklo jako malá osada Byzantion jejíž další rozvoj byl ovlivněn Konstantinem I Velikým který město přetvořil v metropoli celé východořímské říše Nejdříve bylo pojmenováno Nova Roma Nový Řím to si ale Konstantin brzy rozmyslel a přejmenoval ho po sobě jako Konstantinopol neboli Konstantinopolis Město se stalo i centrem řecké kultury a později i pravoslavné církve Vzniklo spoustu významných církevních staveb z nichž nejznámější je Hagia Sofia ve své době největší stavba svého druhu na světě Později v roce 1204 byla Konstantinopol vypleněna vojsky 4 křížové výpravy Istanbul byl za časů byzantské říše jako Konstantinopolis hlavním centrem všeho obchodu a kultury zůstal jím i po dobytí Osmany Ti sem přesunuli své hlavní město ležící dříve v Malé Asii a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám Mezi obyčejnými Turky se rozšířil dnešní název města Istanbul Do roku 1930 se však město oficiálně nazývalo Kostantiniyye a zahraniční sáty stále město nazývali jako Konstantinopol Teprve až v roce 1930 bylo město oficiálně přejmenováno na Istanbul a bylo rozhodnuto že dopisy adresované do Konstantinopole budou skartovány Vznikly nové mešity Modrá mešita Tulipánová mešita Sulejmanova mešita na mešitu byla přebudována i katedrála Hagia Sofia Velký počet velmi bohatě zdobených chrámů z Osmanské doby je pozůstatkem pravidla podle něhož každý panovník postavil na svojí počest vlastní mešitu Usazovali se zde obchodníci z porobených území kupříkladu z Řecka Srbska Bulharska či Arménie; Istanbul tak získával kosmopolitní ráz Ke konci 19 století byl už moderním milionovým městem s podzemní i tramvajovou dráhou železniční spojení do Evropy bylo samozřejmostí Jak postupně Osmanská říše slábla hrozilo stále více že bude Istanbul obsazen cizími vojsky Výslovně mělo o získání metropole někdejší Byzance zájem Rusko které to považovalo za ideologický i mocenský cíl; ziskem tohoto města by se nejen naplnily cíle řady panslavistů ale ze strategického hlediska by Rusko mohlo kontrolovat jedinou spojnici mezi Černým a Středozemním mořem Západní mocnosti během dělení evropské části Osmanské říše Istanbul Rusku sice několikrát přislíbily nakonec se však tento zábor nerealizoval Nejblíž k němu ale mělo ruské imperiální vojsko během války v letech 1877–1878 Změnou pro celé město se stalo vypuknutí první světové války v níž se Osmanská říše již jako velmi slabá přidala na stranu Německa a Rakouska-Uherska Válku však země prohrála Istanbul byl obsazen vítěznými mocnostmi Anglie a Francie a říše se rozvrátila Za pět let byla pod vedením Kemala Atatürka ustanovena republika z taktických důvodů však došlo k přesunutí sídla státu do Ankary Ta leží ve vnitrozemí a v případě další války by nebyla tak snadno napadnutelná Istanbul poprvé ve své historii se stal pouhým městem Ve městě žilo ještě v 50 letech 20 století velké množství Řeků kteří tu tvořili komunitu žijící zde již od doby pádu Byzantské říše Po nepokojích v září roku 1955 však byli nuceni odejít; stali se totiž terčem násilných a nenávistných útoků tureckých ultranacionalistů Tehdejší premiér Turecka Adnan Menderes který za těmito útoky stál poté zahájil velkou modernizaci celé země která se samozřejmě dotkla i jejího největšího města a která měla za cíl také odvést pozornost od zvěrstev běsnící turecké lůzy Postavily se nové silnice a dálnice objevily se továrny vzrostla ekonomika S tím také rostla životní úroveň a to přimělo i další Turky aby se nastěhovali do Istanbulu Z milionového města se stalo během třiceti let pětimilionové a do roku 2000 již předstihlo ve své velikosti Paříž Mnoho malých vesnic v okolí velkoměsta se změnilo na čtvrtě s městskými domy a průmyslem mnohdy však byla úroveň zástavby velmi nízká Bospor byl přemostěn dvěma zavěšenými mosty vznikla dálnice do hlavního města Ankary vyrostly mrakodrapy Jako velice významná kulturní a obchodní křižovatka vždy přitahoval lidi všech profesí národností a náboženských vyznání Proto lze říci že je dnes Istanbul kosmopolitní město kde vedle sebe nyní již v přátelství a míru žijí muslimové židé a křesťané Členění Istanbulu Istanbul je jedním ze dvou měst Turecka druhým je město Izmit která má hranice shodné s hranicemi své provincie< ref> Istanbul je tvořen z celkem 39 samosprávných správních obvodů nacházejících se na evropské a asijské straně Památky Každá epocha zanechala ve městě nesmazatelné památky nejstarší z nich jsou až z doby východořímské říše Konstantinův sloup Je také znám pod názvem Čemberlitaš – nejstarší stavební dílo ve městě Postaven roku 330 u příležitosti povýšení Byzantionu na hlavní město říše římské císařem Konstantinem Velikým Sulejmanova mešita Sulejmanova mešita díky poloze na jednom z istanbulských kopců je dobře viditelnou dominantou města Byla postavena za vlády Sülejmana Nádherného za jehož vlády se stala Osmanská říše světovou mocností Čtyři minarety s celkem 10 balkóny mají symbolizovat že Sulejman byl desátým osmanským sultánem a čtvrtým padišáhem od dobytí města Mešita je vrcholné dilo osmanské klasiky a tomu odpovídá i interiér který osvětluje celkem 138 zdobených oken Mešita byla postavena za pouhých sedm let Od roku 1557 shlíží její silueta na město až dodnes Kromě koberců arkád z lomených oblouků a žulových sloupů zaujmou i lustry s bronzovými svícny mezi nimiž jsou vidět velká černá pštrosí vejce Samotná mešita je součástí komplexu staveb ke kterým patří medresa karavanseraj zbrojnice nemocnice imaret lázně a obchody Tyto paláce však byly pro sultána příliš malé a proto se rozhodl vybudovat palác Topkapi Palác Topkapi Palác Topkapi byl sultánovou rezidencí až do roku 1839 a zároveň centrem vlády nad celou říší V některých dobách zde žilo až 5 tisíc lidí a serail tak byl městem ve městě viz také Klenotnice v paláci Topkapi Palác byl od ostatních částí města oddělen vysokou pevninskou zdí Jeho název pochází z děl střežících vstup do něj Palác Dolmabahce Palác Dolmabahce je reprezentační empírový palác na břehu Bosporu kam se v roce 1855 přestěhoval sultán Abdulmecid I i se svým dvorem V mořské hladině se zrcadlí až přezdobená stavba osmanského slohu jejíž stavba byla prý tak nákladná že ve velké míře přispěla ke státnímu bankrotu v roce 1876 Přepychové řešení interiéru věrně ctí tradice pohádkových sultánských paláců jen jeho styl je méně orientální Obdivuhodné je množství zlata a těžkých brokátů ve spojení s velkými prostorami Toto sídlo tureckých sultánů zabírá plochu asi 700 tisíc metrů čtverečních Jedná se o velký komplex paláců pavilonů mešit fontán a nádvoří Celý komplex můžeme rozdělit do čtyř nádvoří a komplexu harému Hagia Sofia Hagia Sofia neboli Chrám Svaté Boží Moudrosti je světoznámá stavba v zátoce Zlatý roh Od roku 1935 až do současnosti slouží jako muzeum Stavbu dal postavit letech 532–537 císař Justinián I 2712537 císař slavnostně otevřel chrám a údajně zvolal "Zvítězil jsem i nad tebou Šalamoune" Katedrála je považována za nejhonosnější stavbu byzantské architektury Stavělo ji na 10 000 mužů po dobu šesti let Jde o jednu z největších náboženských budov na světě Původně byla křesťanskou patriarchální bazilikou Po dobytí Konstantinopole Osmany 1453 byla upravena sultánem Mehmedem II který ji dal při zachování interiéru přeměnit na mešitu a přistavěl k ní čtyři minarety opěrné zdi studny kuchyni a náhrobní stavby V jejím okolí je pohřbeno pět tureckých sultánů Roku 1934 nařídil Mustafa Kemal Atatürk tehdejší prezident Turecké republiky že Hagia Sofia bude sekularizována a přebudována na muzeum Mešita Sultan Ahmed Díky obložení stěn modrými dlaždicemi je Mešita Sultan Ahmed též známa jako Modrá mešita Je nejznámějším symbolem Istanbulu hned po Hagii Sofii jedná se o největší mešitu ve městě která jako jediná má šest minaretů U mešit platí pravidlo běžná mešita má jeden minaret lepší může mít dva minarety ale šest minaretů smí mít pouze mešita v Mekce Pověst proto praví že sultán musel nakonec nechat postavit v Mekce sedmý minaret Tulipánová mešita Tulipánová mešita je mešita postavená v 18 století za Mustafy III Mešita je nejhezčím příkladem osmanského baroka Beyazitova věž – dobře viditelná dominanta univerzity z 19 století Archeologické muzeum Archeologické muzeum Arkeoloji Müzesi je muzeum s významnou sbírkou antického umění ve městě Nejznámější exponát je socha Alexandra Velikého a sarkofág z roku 310 před naším letopočtem Bazary Velký bazar je obrovský trh pod jednou střechou klasický osmanský trh Téměř 4000 malých krámků se tu tísní jeden vedle druhého z toho polovina patří zlatníkům Turisté procházejí nekonečnými chodbami a míjí nepřeberné množství zboží Mezi další známé bazary patří Egyptský bazar a Knižní bazar Egyptský bazar se nachází na břehu Bosporu u Galatského mostu Je o mnoho menší než Velký bazar ale má své kouzlo Prodává se tu většinou koření a sušené ovoce Prodejci mají zboží ve velkých pytlích a odvažují požadované množství Nelze opomenout Jerebatanské cisterny postavené v šestém století Dokážou pojmout 80 tisíc metrů krychlových vody Osobnosti Calouste Gulbenkian 1869–1955 – obchodník s ropou a mecenáš umění Doprava Městská Istanbul jako jedenáctimilionové velkoměsto má vlastní systém městské dopravy V rámci něj je provozována rozsáhlá síť autobusů tramvají jedna linka podzemního i pozemního metra Systém se průběžně rozšiřuje Istanbul je znám svým velmi krátkým metrem Tünel z roku 1875 které bylo otevřeno jako druhé po londýnském metru Partnerská města Almaty Kazachstán Ammán Jordánsko Athény Řecko Baku Ázerbájdžán Barcelona Španělsko Bejrút Libanon Benátky Itálie Berlín Německo Bratislava Slovensko Budapešť Maďarsko Caracas Venezuela Constanța Rumunsko Džidda Saúdská Arábie Havana Kuba Karáčí Pákistán Kazaň Rusko Kolín nad Rýnem Německo Oš Kyrgyzstán Petrohrad Rusko Plovdiv Bulharsko Pusan Jižní Korea Rabat Maroko Sarajevo Bosna a Hercegovina Skopje Makedonie Štrasburk Francie Taškent Uzbekistán Vídeň Rakousko Reference Literatura Jan Lukavec "Zde jako by celý vesmír a všechny zvuky i barvy se sloučily v báseň" Istanbul očima evropských spisovatelů Svět literatury 2009 40 s 46-51 Orhan Pamuk "" 2007 Související články Tramvajová doprava v Istanbulu Galatasaray Litesi Istanbulská univerzita Externí odkazy Itálie italsky Italia je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově Na severu hraničí s Francií 488 km Švýcarskem 740 km Rakouskem 430 km a Slovinskem 232 km Uvnitř Itálie leží dva městské státy Vatikán 32 km a San Marino 39 km Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia Z východu Itálii omývá Jaderské moře z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře Celková délka pobřeží je 7600 km K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři Sardinie a Sicílie Itálie je členem OSN NATO Rady Evropy EU Schengenského prostoru a Eurozóny Hlavním městem je od roku 1870 Řím Dějiny Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku ale přidala se na stranu Dohody Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa což nakonec vedlo k porážce Itálie Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou Itálie je zakládajícím členem EU a NATO Starověk a středověk Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států částečně založených v rámci řecké kolonizace a také hlavně v severní části pak města Etrusků V 8 století př n l se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově a nejen na něm po více než tisíc let Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n l Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary Novověk Na Apeninském poloostrově existovalo více států Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II do Italského království Další státy například Benátsko nebo Papežský stát byly připojovány postupně v následujících letech V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915 po válce připojila území Jižního Tyrolska přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu Postupně ovládl zemi Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu Fašistická Itálie vedla výbojnou politiku a v roce 1939 obsadila Albánii Dne 28 října 1940 zaútočila italská vojska také na Řecko Mussoliniho spojenectví s hitlerovským Německem za druhé světové války vedlo nakonec k porážce Itálie v roce 1943 Království bylo v roce 1946 nahrazeno demokratickou republikou V období mezi léty 1945–1993 měla Itálie 52 vlád Itálie se stala zakládajícím členem NATO a Evropského hospodářského společenství později EU v současné době je jednou z ekonomicky nejsilnějších zemí Evropy Geografie Vodstvo a členění státu Pobřeží je na západě členité se zálivy na východě ploché Celková délka pobřeží je asi 7600 km Povrch převážně hornatý Dominují Západní a Východní Alpy na severu přesahující 4000 m n m včetně nejvyšší hory Mont Blanc 4807 m n mMonte Bianco V nich jsou častá jezera Lago di Garda Lago Maggiore Lago di Como vzniklá ústupem pleistocenních ledovců Celý Apeninský a Kalabrijský poloostrov Calabria a největší středomořský ostrov Sicílii Sicilia vyplňuje pohoří Apeniny dosahující téměř 3000 m n m Pásmo Apenin je seismicky velmi aktivní Častá jsou zemětřesení a erupce sopek Vesuv Vesuvio Etna nejvyšší činná sopka Evropy 3323 m n m a sopek v souostroví Lipari Hospodářsky významná je Pádská nížina v okolí řeky Pád Po Druhým největším ostrovem Středozemního moře je Sardinie Sardegna Moře Itálie je obklopená mořem pro svůj peninsulární charakter Středozemní moře původně Mare Nostrum naše moře jak mu říkali Římané je z historických důvodů rozděleno na čtyři části Jaderské moře Tyrhénské moře Jónské moře a Ligurské moře Na západ od Sardinie se nachází Sardské moře Mar di Sardegna a na jih od Sicílie Sicilský kanál Canale di Sicilia a Maltézský kanál Canale di Malta Sicílii od Kalábrie odděluje Messinská úžina Stretto di Messina a od Afriky Sicilský kanál Seznam geografických útvarů moře Ligurské moře Tyrhénské moře Středozemní moře Jónské moře Jaderské moře zálivy Janovský záliv Gaetský záliv Salernský záliv Tarentský záliv Benátský záliv průlivy Messinský průliv Otrantský průliv Bonifácký průliv ostrovy Sicílie Sardinie Elba souostroví Toskánské souostroví Arcipelago Toscano Kampánské souostroví Arcipelago Campano Eolské ostrovy Isole Eolie Tremitské ostrovy Isole Tremiti Isole Pelagie Isole Egadi poloostrovy Apeninský poloostrov Salentina Kalabrijský poloostrov Gargano pohoří Apeniny Alpy Dolomity jezera Gardské jezero Lago di Garda Como Lago Maggiore Trasimenské jezero řeky Pád Adiže Adige Tibera Tevere Arno Piave Ofanto Sineto sopky Etna Vesuv Vesuvio Stromboli Podnebí Alpy leží v mírném pásu s rozdíly mezi vrcholy hor a údolími Pádská nížina má chladný vnitrozemský charakter Zbytek území leží v Středozemní klima s typickým horkým suchým létem a mírnou zimou bohatou na srážky Administrativní rozdělení Itálie se dělí na 20 krajů regioni< ref> z toho 5 má autonomní status Oblasti se dále až od roku 2013 dělí na celkem 109 provincií Politický systém Území státu se člení na 20 krajů regione a ty dále na 109 okresů provincií provincia a dále na obce které jsou seskupeny v oblasti pod jednu větší zvanou comune Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament který tvoří Poslanecká sněmovna a Senát Ústava je kontrolována Ústavním soudem Prezident je volen parlamentem a krajskými sbory Voliči volí své zástupce do senátu parlamentu a regionálních rad Poslanecká sněmovna má 630 členů senát 326 z toho 10 na doživotí bývalí prezidenti a jiní ústavní činitelé Itálie patří do skupiny sedmi nejbohatších a nejrozvinutějších států světa G7 a je jejím zakladatelem Společně s Nizozemskem Belgií Německem Lucemburskem a Francií je zakladatelem Evropské unie EU Ekonomika Itálie je vysoce rozvinutý průmyslově- zemědělský stát nejrozvinutější v jižní Evropě Uvnitř samotného státu je velký rozdíl mezi průmyslovým severem a zemědělským jihem což zapříčiňuje i separatistické tendence na severu především v Lombardii Milán Převažuje export Měnou je euro do roku 2002 platili lirami Zemědělství Na celkovém hrubém národním produktu se podílí jen asi 1 % ale je v něm zaměstnáno téměř 6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Orná půda zabírá 416 % území lesy 224 % a louky a pastviny asi 15 % Je rozdíl mezi zemědělstvím na severu a na jihu Na severu se uplatňuje privátní intenzifikované zatímco na jihu latifundie Pěstují se tyto plodiny pšenice ječmen žito oves kukuřice rýže brambory cukrová řepa sója slunečnice olivy citrusy jablka hrušky broskve luštěniny tabák vinná réva a zelenina Itálie vyniká ve sklizni vinné révy a výrobě vína Sklizeň okolo 9 000 tun ročně je největší na světě a výroba okolo 57 000 hektolitrů vína je srovnatelná jen s produkcí Francie Chovají se tato zvířata skot ovce prasata drůbež koně osli kozy a bourci morušoví Velmi významný je též rybolov Významnými zemědělskými oblastmi jsou Pádská nížina Apulie Toskánsko Sicílie a Kampánie Průmysl Itálie má malé zásoby paliv Téměř veškerá se dovážejí Naopak velký potenciál mají v energetice vodní zdroje Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod Zemní plyn se v malé míře těží na severu Jaderského moře na jihu Apenin a na Sicílii Ropa v ještě menší míře na jihu Sicílie Stojí zde čtyři jaderné elektrárny jejich produkce byla pozastavena na základě referenda v roce 1987 v Alpách se nachází mnoho vodních elektráren poblíž Livorna dokonce jedna geotermická přesto převažují tepelné V malé míře se těží i asfalt a hnědé uhlí přesto je Itálie v současnosti na třetím místě v Evropě ve výrobě oceli V Itálii jsou významná ložiska mramoru pyritu kamenné a draselné soli síry a rtuti Itálie je známa strojírenstvím především dopravním Známá je společnost FIAT Holding FIAT Iveco Ferrari Lancia Alfa Romeo Maserati a společnosti vyrábějící zemědělské stroje a vlaky Itálie je pátá na světě ve stavbě lodí 0777 mil BRT v roce 1999 Dalšími odvětvími jsou průmysl elektrotechnický chemický textilní papírenský potravinářský průmysl stavebních hmot a výroba železa a oceli Itálie je po Číně a Hongkongu třetí největší vývozce 28 mld USD a sedmý největší dovozce textilních výrobků 15 mld USD V potravinářství je významná produkce vína cukru masa mléka sýrů těstovin vlny a rybích výrobků Doprava Dopravní síť je hustá a kvalitní Je zde celkem 6 500 km dálnic spojujících všechny oblasti země Železniční síť disponuje s 16 225 km tratí z toho 855 km jsou tratě vysokorychlostní Itálie má velkou námořní a leteckou flotilu státní aerolinie Alitalia jsou členem SkyTeam stejně jako ČSA Významné námořní přístavy jsou Janov Genova Livorno Neapol Napoli Salerno Reggio di Calabria Palermo Tarent Taranto Bari Ancona a Terst Trieste Velká letiště jsou Řím-Fiumicino-Leonardo da Vinci Milano-Malpensa a Palermo-Falcone Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod Cestovní ruch Itálie patří mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa Zemi ročně navštíví mezi 40 a 105 miliony turistů < ref> Turismus zde přitom tvoří asi 12 % HDP Turisty sem lákají antické a středověké renesanční památky Řím Roma Florencie Firenze Benátky Venezia Pisa pláže prakticky celé pobřeží Bibione Rimini; Gardské jezero hory Alpy Cortina d'Ampezzo i venkov Umbrie Toskánsko Lákadly jsou i lázně a různé filmové a hudební festivaly Benátky San Remo V Itálii se nachází nejvíce kulturních památek zapsaných na seznamu UNESCO 47 Demografie S téměř 60 milióny obyvatel podobně jako Velká Británie a Francie patří Itálie k nejlidnatějším státům Evropy a je nejlidnatější z celé jižní Evropy Itálie bývala zemí masové emigrace ke konci dvacátého století se naopak stala jedním z vyhledávaných cílů imigrace Imigranti pocházejí hlavně z Rumunska a severní Afriky Města Urbanizace dosahuje 67% V Itálii je mnoho měst s více než sto tisíci obyvateli Tabulka ukazuje počet obyvatel u deseti nejlidnatějších italských měst Nejlidnatější města Řím Roma 2 774 000 obyvatel Milán Milano 1 256 000 obyvatel Neapol Napoli 1 004 000 obyvatel Turín Torino 903 000 obyvatel Palermo 687 000 obyvatel Janov Genova 610 000 obyvatel Bologna 374 000 obyvatel Florencie Firenze 356 000 obyvatel Bari 317 000 obyvatel Catania 313 000 obyvatel Benátky Venezia 272 000 obyvatel Etnické skupiny Převažující národnost je italská 94% avšak někteří Italové pocházejí z jiného národa a mají jiný mateřský jazyk Týká se to Sardů na Sardinii hovořících sardsky Rétorománů u východní části hranic se Švýcarskem hovořících rétorománsky Tyrolanů na severu u hranic s Rakouskem hovořících německy a Provensálců na západě u hranic s Francií hovořících francouzsky Přistěhovalci pocházejí především z bývalých kolonií Libye Somálska Etiopie a Albánie ale i z Maroka V souvislosti s arabským jarem a válkou v Sýrii je Itálie vystavena náporu všemožných migrantů z arabských zemí kteří se do země snaží dostat přes středozemní moře Náboženství V Itálii má největší podíl katolické obyvatelstvo 85-90% Je to dáno historií a velký vliv má i samotný Vatikán a osobnost papeže v současnosti Argentinec italského původu František Ostatní obyvatelé jsou většinou ateisté a jen malá část tvořená především přistěhovalci vyznává islám Státní a náboženské svátky 1 leden – Nový rok Capodanno 6 leden – Tři králové Epifania Pasquetta – Velikonoční pondělí pohyblivý svátek 25 duben – Den osvobození Festa della Liberazione 1 květen – Svátek práce Festa del Lavoro 15 srpen – Nanebevzetí Panny Marie Ferragosto 1 listopad – Svátek všech svatých Ognissanti 8 prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie Immacolata Concezione 25 prosinec – Narození páně Natale 26 prosinec – Svátek sv Štěpána Santo Stefano Kultura Kuchyně Odkazy Reference Literatura Související články Italské království Politický systém Itálie Externí odkazy Ivan Fuksa 15 července 1963 Příbram je český politik od května 2010 do listopadu 2012 poslanec Parlamentu České republiky a od července 2010 do října 2011 ministr zemědělství v Nečasově vláděV letech 1992–2002 působil jako 1 zástupce starosty v Příbrami v letech 2002–2006 byl starosta Příbrami a v období 2007–2010 byl prvním náměstkem ministra financí České republiky Vzdělání a profesní kariéra Fuksa vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní v Praze a Vysokou školu dopravy a spojů Pracoval u Dopravních podniků v Praze a po návratu do Příbrami v roce 1988 se stal učitelem odborných předmětů na Střední průmyslové škole tamtéž Několik měsíců před Sametovou revolucí byl vyšetřován Státní bezpečností< ref> Politická kariéra V roce 1990 byl jako člen Občanského fóra zvolen členem městského zastupitelstva Příbrami Spoluzakládal příbramskou Občanskou demokratickou stranu ODS Jako její lídr ji dovedl k vítězství v komunálních volbách v roce 2002 a stal se příbramským starostou ve funkci nahradil Josefa Vacka< ref> Fuksa byl spolu s celým vedením příbramské radnice vyšetřován policií v souvislosti s úplatkářskou aférou kolem společnosti Tender Group kterou odstartovala razie v roce 2002 Po šesti letech důkladného prošetřování všech zakázek policie konstatovala že v Příbrami nedošlo k žádnému porušení zákona V roce 2006 Fuksou vedená ODS získala v zastupitelstvu 11 křesel z 25 ale nedokázala najít koaličního partnera a odešla do opozice Starostou se stal Josef Řihák ČSSD 29 ledna 2007 byl ministrem financí Miroslavem Kalouskem jmenován prvním náměstkem Na podzim 2007 stanul v čela vládní komise pro rozvoj Brd 13 července 2010 byl jmenován ministrem zemědělství České republiky Jako své priority v úřadu uváděl vyjednání spravedlivých podmínek pro české zemědělce v EU; úspory v resortu poctivou a racionální správu majetku státu; ochranu půdy před erozí povodněmi a zastavováním; zvýšení konkurenceschopnosti českého zemědělství a dokončení majetkového vypořádání Kritickou pozici k práci ministra Fuksy zastávaly dřevozpracovatelské organizace a Hnutí Duha a to především kvůli připravovanému tendru na těžbu dřeva Ivan Fuksa ve funkci ministra zemědělství prosadil novou koncepci hospodaření v Lesích ČR tzv „Dřevěnou knihu i mimoparlamentní Zelení Dne 4 října 2011 byl na návrh premiéra Nečase odvolán Nečas ho kritizoval za údajnou nedostatečnou aktivitu ve vládě sám Fuksa to dal do souvislosti s vnitrostranickým bojem ve středočeské ODS Na podzim 2012 patřil mezi 6 nespokojených „rebelujících" poslanců kteří nebyli ochotni podpořit vládní balíček určený pro snížení státního schodku Vládní balíček totiž obsahoval mimo jiné i zvýšení dolní sazby DPH o jedno procento které především představovalo předmět Fuksovy kritiky Ivan Fuksa na 23 kongresu ODS vysvětloval pozici rebelujících poslanců ODS k úspornému balíčku a na poslední chvíli se rozhodl kandidovat na post předsedy ODS a získal podporu 30 % delegátů nicméně dosavadní lídr strany Petr Nečas svou pozici obhájil 6 listopadu pak Fuksa složil poslanecký mandát s tím že pro návrh prosazovaný premiérem a většinou v ODS nemůže hlasovat< ref> Na konci listopadu potvrdila společnost Český Aeroholding že se Fuksa od ledna 2013 stane vrchním ředitelem společnosti Na starost by měl mít zejména řešení privatizace Českých aerolinií Kvůli celému politickému obchodu podal advokát Václav Láska trestní oznámení na exposlance Fuksu Šnajdra a Tluchoře kvůli podezření z přijetí úplatku a na premiéra Nečase kvůli podezření z uplácení< ref> 13 června 2013 byl Fuksa zadržen při rozsáhlé akci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Nicméně na základě usnesení Nejvyššího soudu který ve věci rozhodl tak že se na předmětné jednání exposlanců Fuksy Šnajdra a Tluchoře vztahuje poslanecká imunita byli společně 16 července 2013 z vazby propuštěni< ref> Osobní život Fuksa je podruhé ženatý z druhého manželství má dvě děti Je aktivním sportovcem věnuje se námořnímu jachtingu zdolal vrchol Mont Blancu a dokončil několik mezinárodních maratonů Odkazy Reference Externí odkazy v pořadu Impulsy Václava Moravce Jan Jiří I Saský německy Johann Georg 5 března 1585 Drážďany – 8 října 1656 tamtéž pocházel z rodu Wettinů a byl saský kurfiřt od roku 1611 do své smrti Vzhledem k zemím Koruny české hrál významnou roli během třicetileté války Bojoval na straně protestantů a zprvu byl jeden z kandidátů na Českou korunu později ale roku 1620 přislíbil pomoc při potírání revolty v Čechách za příslib obou Lužic V roce 1635 dokonce podepsal pražský mír čímž definitivně získal Lužice a přestoupil na stranu katolíků Životopis Jan Jiří se narodil Kristiánovi I Saskému a Sofii Braniborské jako druhorozený syn Kurfiřtem se stal v roce 1611 po smrti svého bratra Kristiána Byl horlivý luterán povahy násilné oddán pití a výstřednímu životu za což byl také znám pod přízviskem „veselý kurfiřt Roku 1619 byl korunován Fridrich Falcký českým králem ale vzhledem k tomu že Jan Jiří také částečně o tuto korunu usiloval považoval tuto korunovaci jako osobní křivdu Později hlasoval při volbě císaře Svaté říše římské národa německého pro Ferdinanda II Víc než jeho politický vliv mu během třicetileté války přinesla úspěch výhodná zeměpisná poloha Saska které sousedilo s Českou korunou Výhodná poloha se projevila již roku 1620 kdy byl 21 března na mühlhausenském konventu přesvědčen hrabětem Oňatem ke spolupráci s císařem spolu s bavorským vévodou Maxmiliánem Dohodu z Mühlhausenu stvrdil velkou službou když napadl Lužice a Slezsko kde se proti němu postavil slezský velitel Jan Jiří Krnovský Po bitvě na Bílé hoře získal obě Lužice v léno které mu bylo pražským mírem potvrzeno dědičně Jiné odměny se mu nedostalo navíc restitučním ediktem z roku 1629 byly ohroženy statky které katolické církvi zabavil Za švédské války chtěl zachovat neutralitu a zabránil Gustavu Adolfovi přechod přes Labe u Vitemberka čímž zavinil pád Magdeburka Teprve když ligistické vojsko zpustošilo jeho zemi uzavřel s Gustavem spolek a saské vojsko pod Arnimem bojovalo po boku Švédů u Breitenfeldu a vniklo do Čech Po smrti Gustavově a po vítězství císařských u Nordlink zavřel s císařem roku 1635 pražský mír a spojil se s ním proti Švédům a Francouzům Za to mu Banér v letech 1635 1636 a 1639 zpustošil zemi úplně a podobně hospodařil Torstenson který porazil Sasy u Jutrobogu a vymáhal krutě kontribuce válečné až do zavření příměří roku 1645 Vestfálským mírem bylo Janovi potvrzeno čeho se mu pražským mírem dostalo Jeho obsáhlé zpravodajské službě především potom agentu Fridrichu Lebzelterovi nebo neznámému „písaři A dnes vděčíme za velmi podrobný popis vlády Fridricha v zemích Koruny české < ref> Rodina Jan Jiří se oženil dvakrát V roce 1604 se Sibylou Alžbětou Württenberskou a v roce 1607 s Magdalénou Sibylou Braniborskou Děti měl pouze s druhou ženou Sofie Eleonora 1609–1671 ∞ lankrabě Jiří II Hesensko-Darmstadtský Marie Alžběta 1610–1684 ∞ vévoda Fridrich III Schleswig-Holstein-Gottorfský Jan Jiří II 1613–1680 kurfiřt saský August 1614–1680 vévoda sasko-weißenfelský Kristián I 1615–1691 vévoda sasko-merseburský Magdalena Sibylle 1617–1668 Mořic 1619–1681 vévoda sasko-zeitský Reference Japonsko Nihonkoku Nipponkoku je císařský ostrovní stát ve východní Asii Na západě ho Korejský průliv odděluje od pobřeží Koreje Japonské moře ho odděluje od Severní Koreje a Ruska Japonské ostrovy Rjúkjú z východu ohraničují Východočínské moře a na jihu sahají až k Tchaj-wanu Jméno Japonska doslova znamená Země vycházejícího slunce 日 ni slunce 本 hon původ 国 koku země Čínsky se tytéž znaky čtou Ž'-pen-kuo odtud zřejmě pocházejí názvy v  evropských jazycích francouzské Japon anglické Japan Symbolem Japonska je sopka Fudži Fudži-san které nerodilí mluvčí někdy nesprávně říkají Fudži-jama což vzniká špatným čtením znaku pro horu japonské čtení "jama" zaměněno za sinojaponské čtení "san" Historie Historická období Historie Japonska se dělí na jednotlivá dílčí období Džómon 縄文時代 10  000 – 300 př n l Jajoi 弥生時代 300 př n l – 710 n l Nara 奈良時代 710 – 794 Heian 平安時代 794 – 1185 Kamakura 鎌倉時代 1185 – 1333 Muromači 室町時代 1333 – 1568 Azuči-Momojama 安土桃山時代 1568 – 1600 Tokugawa nebo také Edo 江戸時代 1600 – 1868 Meidži 明治 1868 – 1912 Taišó 大正 1912 – 1926 Šówa 昭和 1926 – 1989 Heisei 平成 od 1989 Prehistorie Archeologické nálezy ukazují že Japonsko bylo osídleno ranými humanoidy přibližně před 500 tisíci lety v průběhu starší doby kamenné V opakujících se ledových dobách které probíhaly v posledním 1 milionu let bylo Japonsko pravidelně spojováno s asijským kontinentem pevninskými mosty přes Sachalin na severu a pravděpodobně přes Kjúšú na jihu čímž byla umožněna migrace lidí zvířat a rostlin z oblastí dnešní Číny a Koreje na japonské ostrovy S koncem poslední doby ledové a globálním oteplením se na přelomu střední a mladší doby kamenné – kolem roku 11 tisíc před naším letopočtem – objevila kultura Džómon Jomon která byla charakteristická polo-kočovnou společností lovců a sběračů a výrobou nejstarší známé keramiky na světě Předpokládá se že příslušníci kultury Džómon jsou předchůdci prvních Japonců a dnešního národa Ainu Začátek období Jajoi kolem roku 300 př n l je spojený s příchodem nových technik z asijského kontinentu jako je pěstování rýže stejně jako s masivní migrací z nejrůznějších částí Asie – z Korey a Číny především pak z oblastí Pekingu a Šanghaje a z jihu po moři Nicméně několik současných studií ukazuje že období Jajoi je o 5 až 6 století delší než se původně předpokládalo neboť masivní migrace je nutná k vysvětlení razantního vzrůstu populace Ze 3 století př n l pochází první historicky doložitelný název Japonska čínský znak 倭 Wa Tradiční Japonsko Podle tradiční japonské mytologie bylo Japonsko založeno v  7 století př n l původním císařem Jimmu Během 5 a 6 století bylo zavedeno čínské písmo a buddhismus spolu s ostatními aspekty čínské kultury nejprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny Císařové byli formálními vládci nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty regentů nebo šógunů vojenských správců Původní politická struktura zajišťovala že když byla válka mezi rivaly skončena vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian plný název je Heiankjóto kjóto což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu dnešní Kjóto kde z milosti císaře s jeho formálním souhlasem vládl V roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici odmítl se přesunout a následně vládl z Kamakury na jih od dnešní Jokohamy Šógunát Kamakura byl poměrně stabilní nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako období Sengoku neboli „období válčících států V roce 1600 v bitvě u Sekigahary šógun Tokugawa Iejasu buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval šógunát Tokugawa v malé rybářské vesničce Edo původně přepisováno též jako „Jeddo která je dnes známá jako Tokio východní hlavní město Od druhé poloviny 16 století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska Španělska Nizozemí a Anglie V první polovině 17 století podezříval japonský šógunát katolické misionáře že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima také Dešima u Nagasaki Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města Tato izolace trvala 251 let dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě Následně došlo k podpisu obdobných smluv Ansejské dohody i s evropskými mocnostmi Moderní dějiny Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost Po Válce Bošin v letech 1867 – 1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře V roce 1867 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito dnes známý jako Meidži a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem tzv reformy Meidži Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce včetně západního právního řádu a vlády Spolu s dalšími ekonomickými sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti Jako výsledek čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a polovinu Sachalinu a později v roce 1910 okupovalo Koreu Na počátku 20 století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu vedoucímu k invazi do Manžuska a druhé čínsko-japonské válce 1937 Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu Japonsko trpělo nedostatkem strategických surovin ropy kaučuku barevných kovů atd které muselo dovážet Proto se Japonsko zajímalo i o bohatá naleziště v jihovýchodní Asii Kvůli válce v Číně a obsazení leteckých a námořních základen ve francouzské Indočíně 6 července 1941 bylo na Japonsko uvaleno embargo a USA zmrazily japonská aktiva ve svých bankách V souvislosti s expanzí do jihovýchodní Asie a Pacifiku považovali někteří japonští vůdci za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v  Pearl Harbor 1941 aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku Nicméně vstup Spojených států do 2 světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska Po dlouhém pacifickém tažení se Spojenci dostali až k japonským ostrovům Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo 15 srpna 1945 Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA až do roku 1952 po jejímž skončení zahájilo významné ekonomické oživení které vrátilo ostrovům prosperitu Úspěch olympijských her v Tokiu v roce 1964 je považován za jeden z mnoha znaků že Japonsko znovu získalo svůj národní status Ostrovy Rjúkjú zůstaly pod správou USA až do roku 1972 aby byla zajištěna stabilizace východní Asie a významná vojenská přítomnost USA zůstává až do těchto dnů Geografie Japonsko leží na východním okraji asijského kontinentu Stát je tvořen řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu Největší ostrovy jsou od severu k jihu Hokkaidó 北海道 Honšú 本州 největší ostrov Šikoku 四国 a Kjúšú 九州 K  těmto ostrovům patří i skupina menších ostrovů v  bezprostřední blízkosti i ostrovy více vzdálené např Okinawa Celková délka pobřeží všech ostrovů je 33 889 km Japonsko je země z velké části hornatá Nejvyšší horou je Fudži 3776 m další nejvyšší hory jsou uvedeny v seznamu japonských třítisícovek nejprominentnější hory jsou v seznamu japonských ultras Lidé se soustřeďují převážně do pobřežních oblastí Hustota obyvatelstva je velmi vysoká; Japonsko je co se týče hustoty zalidnění 30 na světě Slabá zemětřesení jsou častá protože Japonsko se nachází na hranici tří tektonických desek Velká zemětřesení se vyskytnou během každého století několikrát a často také vyvolají vlny tsunami Poslední velká zemětřesení byla v  letech 1923 Velké zemětřesení v Kantó 83 stupně 1995 Zemětřesení v Kóbe 72 stupně 2004 oblast Čúecu 69 stupně a 2011 Zemětřesení a tsunami v Tóhoku 89 stupně které pravděpodobně připravilo největší katastrofu od 2 světové války Počet mrtvých se odhaduje až na 11 000 a čtvrt miliónu lidí připravily živly o domov Podnebí Japonska je oceánické vlhké a monzunové ale díky rozloze země se klima v různých oblastech liší Období dešťů začíná na Okinawě počátkem května na ostrově Honšú pak uprostřed června kde trvá cca 6 týdnů Na přelomu léta a podzimu přinášejí silné deště také tajfuny Administrativní dělení Japonsko se dělí na 47 prefektur Hlavní město Japonska Tokio 東京 má 82 milionů obyvatel včetně předměstí až cca 12 milionů Tokio není v Japonsku oficiálně město Jde o jednu z několika prefektur 3 6 které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio přesněji jako Velké Tokio Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy císařský palác a centrum oblasti Naopak 1 3 prefektury je pokryta horami a lesy Další významná města Jokohama 横浜 35 mil Ósaka 大阪 26 mil Nagoja 名古屋 22 mil Sapporo 札幌 18 mil Kóbe 神戸 15 mil Kjóto 京都 15 mil Fukuoka 福岡 14 mil Hirošima 広島 11 mil Hlavní ostrovy Hokkaidó 北海道 Honšú 本州 Šikoku 四国 Kjúšú 九州 Politika Japonsko je konstituční monarchie kde moc císaře je maximálně omezena Jeho funkce je pouze reprezentativní ústava z roku 1947 definuje jeho pozici takto „Císař je symbol státu a jednoty národa odvozuje svou moc a postavení od vůle národa v němž tkví nezávislá moc Nepřímo je tedy řečeno že Císař již není pozemský potomek bohů ale běžný monarcha Toto prohlášení učinil císař Hirohito Moc drží v rukou převážně japonský premiér a další zvolení členové Národního shromáždění zatímco svoboda volby spočívá na japonských občanech< ref> Císař působí především jako hlava státu při diplomatických příležitostech Současným císařem je Akihito Jeho nástupcem na trůně je Naruhito korunní princ Japonska Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Japonský parlament Skládá se z Poslanecké sněmovny která má 480 členů volených každé čtyři roky nebo při předčasných volbách a Sněmovny rádců s 242 členy volených na šestileté období Aktivní volební právo mají osoby starší 20 let volí se tajně do všech zastupitelských úřadů Největší opoziční stranou byla po desetiletí sociálně liberální Demokratická strana Japonska DPJ které poprvé a s velkým náskokem zvítězila v předčasných parlamentních volbách v srpnu 2009< ref> Premiér je hlavou vlády je jmenován japonským císařem poté co je navržen parlamentem a Poslanecká sněmovna mu musí vyslovit důvěru Mezi jeho důležité pravomoci patří jmenování a odvolávání ministrů z nichž většina musí být členy parlamentu V současnosti slouží jako předseda japonské vlády Šinzó Abe Historicky byl japonský politický systém ovlivněn hlavně Čínou Nicméně ke konci 19 století byl právní systém z velké části založen na evropském právu zejména pak na systému ve Francii a Německu Například v roce 1896 japonská vláda zavedla občanský zákoník založený na německém modelu S poválečnými změnami zůstává tento zákoník platný i v dnešním Japonsku< ref> Moc zákonodárná náleží japonskému Národnímu shromáždění Současná ústava vyžaduje aby císař vyhlásil legislativu která prošla parlamentem aniž by mu dávala pravomoc zákon odmítnout Moc soudní je v Japonsku rozdělena do 4 základních stupňů Nejvyšší soud a 3 stupně nižších soudů Ekonomika Japonská ekonomika je třetí největší na světě a dá se označit za asijskou ekonomickou velmoc dopravních prostředků elektroniky strojírenství Těží ze vzdělané a disciplinované pracovní síly v posledních letech ji ale trápí deflace Mezinárodní vztahy Japonsko má dodnes řadu pohraničních sporů o území s okolními státy Ruskem Čínou Jižní Koreou Tchaj-wanem Demografie muži 62252 mil ženy 65183 mil Ekonomicky činné obyvatelstvo 66990 miliónu k 31 12 2001 Absolutní roční přírůstek obyvatelstva k 1 10 2002 cca 145 000 obyvatel Relativní průměrný roční přírůstek obyvatelstva v roce 2002 011 % Demografické složení v roce 2002 děti do 15 let 142 % populace osoby nad 65 let 185 % populace Průměrná délka dožití muži 7773 let ženy 8464 let Národnostní složení Japonci 983 % ostatní národnosti Korejci632 tis Číňané 381 tis Brazilci 265 tis Filipínci 157 tis Američané 46 tis Peruánci 50 tis Thajci 24 tis Britové 15 tis Vietnamci 14 tis Celkem žije v Japonsku přes 178 mil nejaponského obyvatelstva Kultura Velmi známé je japonské umění krásného písma kaligrafie komiksy manga čtou se jak je pro Japonsko typické zprava doleva origami skládačky z papíru ikebana umění aranžování květin a čajové obřady Významným symbolem Japonska je i kimono tradiční japonský oděv mnohdy viděný na umělkyních zvaných gejša společnice které baví tradičními tanci hrou na hudební nástroje příjemnou konverzací apod; třebaže se jako běžný oděv již téměř nenosí často v rodinách či u osob ctících tradici je používán při významných příležitostech svatba ap Tradiční japonské divadlo nó a japonské divadlo kjógen byly vyhlášeny jako světové nemateriální kulturní dědictví UNESCO Japonská kinematografie obohatila filmy o žánry anime jde o kreslené filmy či seriály džidaigeki – japonské historické filmy o samurajích japonský horor J-horor filmy s obřími netvory kaidžú pink filmy název z angličtiny – japonská „softcore pornografie filmy o Jakuze Fotografie Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky řemesla a umění fotografie v Japonsku mimo jiné důsledkem změny technologie zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění Fotografie se v Japonsku vyvíjela za silné spoluúčasti a zájmu od počátků tohoto umění k úspěchům značného počtu Japonců ve světě fotografie do dnešních dní Situaci ovlivnila izolace země která byla stranou od okolního světa až do roku 1854 Jedním z průkopníků fotografie byl Švýcar Pierre Rossier kterého na východ poslala londýnská firma Negretti and Zambra Do tohoto umění zasvětil fotografy jako byli Ueno Hikoma Horie Kuwadžiró nebo Maeda Genzó První evropští turisté sem začali připlouvat v 70 letech 19 století a fotografie se začala rozvíjet komerčně Pečlivě kolorované snímky zobrazovaly nejen staré Japonsko a jeho památky ale také japonské zvyky portréty japonských krasavic a samurajů Přibližně 80 léta v japonské fotografii byla mezníkem kdy začalo tvořit více japonských fotografů například Kazumasa Ogawa Adolfo Farsari Raimund von Stillfried Kusakabe Kimbei Šin’iči Suzuki nebo Tamamura Kózaburó Byli to oni kdo připravili cestu pro tuto rychle rostoucí profesi během druhé poloviny 19 století Fotografie v Japonsku byla časem přijata jako umělecká forma a dnes se japonští fotografové aktivně účastní na klíčových výstavách po celém světě V Japonsku se nachází celá řada předních světových výrobců klasických i digitálních fotoaparátů a fotografické optiky nespočet fotografických organizací a každoročně je udělováno několik fotografických ocenění Náboženství Hlavními japonskými náboženstvími jsou šintoismus a buddhismus Specifikou Japonska je že většina lidí se hlásí k oběma hlavním náboženstvím Podle statistického průzkumu provedeného Japonským Ministerstvem školství kultury sportu vědy a technologií 文部科学省 MEXT jsou přibližné počty věřících šintoismus 107 mln obyv budhismus 89 mln obyv křesťanů 3 mln obyv jiné 10 mln obyv Běžně se uvádí údaje cca 70 % šintoisté 30 % buddhisté Tyto údaje je však třeba považovat za zavádějící jelikož větši Japonců pouze udržuje některé národní zvyky tradice a pověry lze srovnat s tím když český ateista slaví Vánoce Běžně je v šintoistické svatyni koutek pro buddhisty a naopak Ke křesťanství se hlásí 1 % obyvatel podle jiných údajů až 6 % V zemi také působí mnoho sekt které tato náboženství kombinují na vzestupu jsou nyní sekty vyznávající boha Kušizaka které jsou známé svým velmi pozitivním přístupem k tělesné lásce Zajímavosti Mezi celosvětově známé japonské výrazy patří například aikido bojové umění bonsaj zakrslý stromeček jehož vzhled má napodobovat tvary velkých stromů v přírodě drift automobilový sport řízený smyk vzniklý v Japonsku gejša společnice kamikaze „božský vítr – sebevražední letci za 2 sv války karate bojové umění katana japonský samurajský meč lehce šavlovitého tvaru nindža nájemný vrah špión sakura japonská třešeň samuraj bojovník ekvivalent evropského rytíře seppuku vulgárně harakiri obřadní sebevražda mečem pro zachování cti suši tradiční japonské jídlo připravované z rýže ryb a mořských řas cunami anglický přepis tsunami z výrazu 津波 znamenajícího vlna v přístavu jedna nebo několik po sobě jdoucích vln na hladině moře které vznikají při silném zemětřesení pod hladinou moře podmořském sesuvu nebo dopadu meteoritu do moře nebo jeho blízkosti Oblíbený a známý je i sójový tvaroh tofu; dále šóju sójová omáčka a pasta miso ze zkvašené rýže obilí a sójových bobů Odkazy Reference Literatura Alan Macfarlane Japonsko za zrcadlem Na Drahách 369 760 01 Zlín v roce 2013 1vydání Externí odkazy Jemen oficiálně nazývaný Jemenská republika je stát na jihu Arabského poloostrova v jihozápadní Asii Sousedí se Saúdskou Arábií na severu a Ománem na severovýchodě Z jihu jej omývají vody Arabského moře z jihozápadu průliv Bab-al-Mandab a ze západu Rudé moře Součástí Jemenu je také ostrov Sokotra který leží 415 km na jihovýchod v Arabském moři Hlavním městem je San'á Dějiny Území Jemenu bylo během historie pod vládou mnoha říší a království Nejznámější je říše Sabejská která ovládala území mezi léty 750 před nl 115 nl V roce 631 ovládl území Mohamed a začal se zde šířit islám V 16 století se stal Jemen součástí Osmanské říše Místní obyvatelé však vyhnali Turky v roce 1635 V roce 1839 zabrali velice strategický přístav Aden Britové Město Aden leží na jihu Jemenu a je to největší přístav v zemi Kdo kontroluje tento přístav de facto kontroluje spojení mezi Rudým mořem a Indický oceánem nejsnazší lodní spojení mezi Evropou a Indií Turci znovu zabrali v 70 letech 19 století severní Jemen a udrželi ho až do začátku první světové války Po vyhnání Turků připadl severozápadní Jemen islámským vůdcům imámům Aden se stal v roce 1937 britskou korunní kolonií a později byla vytvořena pod správou Britů Jihoarabská unie V roce 1962 byl v severozápadním Jemenu svržen poslední imám a byla vyhlášena Jemenská arabská republika zkráceně Severní Jemen Následovala občanská válka Na jejím konci v roce 1967 vznikla na jihu země Jemenská lidově demokratická republika zkráceně Jižní Jemen Její vláda byla silně komunisticky zaměřená Mírové soužití dvou Jemenů trvalo jen krátce a v roce 1979 vypukla mezi nimi válka Po válce představitelé obou Jemenů usedli k jednacímu stolu Po kolapsu celého východní bloku došlo k sjednocení obou Jemenů v roce 1990 Sjednocený stát musel přežít další válku která začala roku 1994 kdy se bývalý Jižní Jemen pokusil znovu osamostatnit Jižní Jemen byl poražen a byla vydána nová ústava Podle ní je v čele státu prezident a vládu vede ministerský předseda V době podepsání ústavy byl prezident ze Severního Jemenu a ministerský předseda z Jižního Jemenu Jemen je podle ústavy pluralitní republika s více politickými stranami Po sjednocení bylo dohodnuto přenesení hlavního města z Adenu do San'á Obyvatelstvo Podle odhadů žilo v roce 2014 v Jemenu 24 milionů obyvatel 46 % z nich je mladších než 15 let a 27 % starších než 65 let V roce 1950 zde žilo 43 milionu obyvatel a dle odhadů jich v roce 2050 bude kolem 60 milionů V žebříčku světové porodnosti je na 30 místě kdy na jednu ženu připadá 445 dítěte Rychle roste i populace samotného hlavního města San'á V roce 1978 mělo okolo 55 000 obyvatel a na počátku 21 století jsou to téměř 2 miliony Jemenská společnost je z velké části rozdělena do kmenů v městských částech do kast V severní hornaté části země existuje kolem 400 kmenů Velmi početná je menšina Jemenců perského původu která zde žije přes tisíc let Žila zde i významná židovská komunita V letech 1949-1950 bylo během operace Létající koberec z Jemenu přepraveno 47 000 jemenských Židů do Izraele Dnes jich zde žije okolo 200 V jižní části země žije kolem 100 000 obyvatel indického původu Asi 75 % obyvatel žije na venkově Naprostou většinu obyvatel tvoří muslimští Arabové Malou menšinu tvoří přistěhovalci z Afriky asi 12 % Asie či Evropy V roce 2007 zde asi 124 000 uprchlíků žádalo o azyl mezi nimi přes 110 000 Somálců 11 000 Iráčanů a 2 000 Etiopanů Až 1 milion Jemenců žije v Saúdské Arábii a 70 000 – 80 000 ve Velké Británii Dle ústavy je islám státním náboženstvím Zákony neumožňují muslimům konvertovat k jinému náboženství Okolo 65 % obyvatel jsou sunnité a 35 % tvoří šíité Sunnité jsou soustředěni převážně na jihu a jihovýchodě země Kolem 1 % Jemenců nevyznává islám Je zde okolo 3 000 křesťanů židé hinduisté nebo ateisté V Adenu jsou tři katolické kostely jeden anglikánský a hinduistický chrám Na severu země je jedna synagoga V roce 2005 umělo číst a psát 73 % mužů a 35 % žen Geografie Povrch je velice rozmanitý Západ země pokrývají vysoké hory Směrem na východ se pohoří postupně snižuje a na východě tvoří rovinnou tabuli Klima je tropické a velmi suché Výjimku tvoří západní horské oblasti Srážky sem přináší letní monzun z Indického oceánu Většina území má ale méně než 100 mm srážek za rok Vegetaci tvoří suchomilné rostliny a v úrodnějších západních oblastech rostou i ovocné stromy Ekonomika Jemen patří k nejméně rozvinutým zemím Polovina obyvatel je zaměstnána v zemědělství Pěstují se převážně pšenice proso a brambory Vývozním artiklem je hlavně káva víno a bavlna Velice významným druhem obživy je tradiční rybolov V 80 letech byla v oblasti objevena ropa Však průmysl se rozvíjí pouze v Adenu kde se nacházejí velké ropné rafinérie Dále se těží draselné soli a fosfáty v zemi neexistuje železniční síť a silnic s pevných povrchem je jen pár na západě Mezinárodní letiště je v hlavním městě Saně v přístavu Aden ale i v Taizu Sociální péče a školství jsou na velice nízké úrovni Vzděláni je sice bezplatné ale pro velké množství dětí které nebydlí ve městě je prakticky nedostupné Jemen patříval k prioritním zemím české zahraniční rozvojové spolupráce Jednalo se o pomoc především ve dvou sektorech energetika a vodohospodářství pitná voda čištění odpadních vod Administrativní dělení V roce 2004 byl Jemen rozdělen na 21 provincií muhafazah množné číslo muhafazat ; tento výraz se do angličtiny obvykle překládá jako governorate gubernie a jeden samosprávný územní celek< ref> Průměrná rozloha provincie je 27 788 km2 Provincie jsou dále rozděleny na 333 oblastí muderiah které jsou ještě dále rozděleny na 2210 podoblastí ve kterých se celkem nachází 38 284 měst roce 2001 Významná místa v Jemenu Sana'a – hlavní město Aden Al-Hudayda Zabid Šibam Sokotra Reference Externí odkazy – neplatný odkaz ! – neplatný odkaz ! Jihoafrická republika zkráceně JAR často též Republika Jižní Afrika< ref> je jeden z nejvyspělejších afrických států Na hrubém domácím produktu celé Afriky se podílí více než jednou pětinou Leží na jihu afrického kontinentu Sousedí s Namibií Botswanou a Zimbabwe na severu Mozambikem a Svazijskem na východě Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho Oficiální názvy Vzhledem k velkému počtu úředních jazyků má Jihoafrická republika více oficiálních názvů Republic of South Africa anglicky Republiek van Suid-Afrika afrikánsky iRiphabliki yeSewula Afrika jižní ndebele iRiphabliki yomZantsi Afrika xhosa iRiphabhuliki yaseNingizimu Afrika zulu Rephaboliki ya Afrika-Borwa sotho Repabliki ya Afrika-Borwa jižní sotho Rephaboliki ya Aforika Borwa tswana iRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika swati Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe venda Riphabliki ra Afrika Dzonga tsonga Historie Obdobně jako jiné africké země má i JAR velice dlouhou historii lidského osídlení Podle archeologických nálezů se na území JAR vyskytoval již Australopithecus africanus před třemi miliony lety dále pak člověk zručný člověk vzpřímený a člověk rozumný Před příchodem Evropanů na území dnešní Jihoafrické republiky žili Sanové Khoikhoiové a později také Bantuové Evropská kolonizace V roce 1488 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz Vylodil se v Zátoce mušlí Mossel Bay Dalších sto let zde přistávaly lodě pouze z Portugalska; Portugalci zde však žádné osady po střetech s domorodci nezakládali Prvními evropskými osadníky v oblasti byli až Holanďané koncem 16 a v 17 století Tehdy námořní cesty na jihu Afriky od Portugalců převzala holandská Východoindická společnost Ta vyslala v roce 1652 do Stolové zátoky tři lodě s 90 lidmi různé národnosti vedené zkušeným obchodníkem a cestovatelem Janem van Riebeeckem Ti zde vybudovali první osadu Kapské město zahrady zemědělské plantáže vinice Na těžkou práci si přes Východoindickou společnost nechali přivážet otroky ze severu protože místní Hotentoti kmeny Khoikhoiů a Sanů pro práci nebyli vhodní O pár let později začali zakládat v okolí další farmy Z Evropy přijížděli další osadníci zejména Němci V roce 1688 sem dorazila skupina 200 francouzských Hugenotů V 18 století připlouvalo k jihoafrickým břehům přes 80 lodí ročně; také díky tomu sem byly zavlečeny neštovice které způsobily zdecimování nejen osadníků ale zejména domorodců V 19 století byli Búrové potomci prvních holandských osadníků vytlačeni dále do vnitrozemí kde založili vlastní státní celky Natal Transvaal a Oranžský svobodný stát přičemž neváhali místní obyvatelstvo zabíjet ve velkém rozsahu< ref> Britská nadvláda Během 18 století vyhlásila Nizozemská Východoindická společnost bankrot a vládu nad okolním mořem převzala Anglie V roce 1796 britský výsadek obsadil kolonii poprvé roku 1806 pak definitivně V roce 1820 sem připlulo 4000 britských osadníků Británie zakázala obchodování s otroky a v roce 1833 zrušila otroctví Búrům otroci z plantáží utíkali jejich farmy zanikaly V první búrské válce 1880–1881 byli Britové poraženi Konečné ovládnutí oblasti Brity přišlo až po druhé búrské válce 1899–1902 Dne 31 května 1910 byly všechny provincie sloučeny v Jihoafrickou unii která získala statut dominia Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantů v Kimberley a zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu Rozvoj průmyslu byl navíc umocněn v době velké hospodářské krize díky vysokým cenám zlata a diamantů Hospodářský růst trval nepřetržitě až do druhé poloviny 20 století Tento pozitivní vývoj však byl v příkrém rozporu s trendy vývoje politického Jihoafrická unie se účastnila druhé světové války na straně spojenců V roce 1948 pak ve volbách zvítězila Národní strana spojená s režimem apartheidu Tento režim se po celou dobu své existence střetával se značným odporem na mezinárodní scéně Nezávislost 31 května 1961 země získala nezávislost a změnila název na Jihoafrickou republiku Na protest proti nepřátelským postojům některých členů Britského společenství národů JAR z tohoto svazku vystoupila Od šedesátých let jsou zřizovány takzvané bantustany samosprávná území vyhrazená pro původní obyvatelstvo Mezinárodní olympijský výbor na svém zasedání v Amsterodamu v roce 1970 rozhodl Olympijský výbor JAR suspendovat a tuto zemi vyloučit z olympijského hnutí do doby než zruší rasovou segregaci barevných sportovců< ref> V srpnu až říjnu 1975 se jednotky Jihoafrické republiky zapojily do konečné fáze Angolské války za nezávislost na straně UNITA Jonase Savimbiho ale byla zatlačena zpět vojáky nasazenými z Kuby Boj proti apartheidu získal na intenzitě v 80 letech Při různých nepokojích a demonstracích byly zabity desítky lidí Poslední bělošský prezident F W de Klerk 16 listopadu 1989 zrušil v Jihoafrické republice rasovou segregaci povolil Africký národní kongres a souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994; po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela Politika JAR má dvoukomorový parlament Národní rada provincií s 90 členy a 400členné Národní shromáždění Zástupci do Národního shromáždění jsou voleni na pětiletá funkční období na bázi proporčního volebního systému bez jakékoliv vstupní hranice Do Národní rady je v každé provincii zvoleno deset zástupců rovněž na pět let Volby do obou komor probíhají vždy současně Nejsilnější politická strana příp koalice v Národním shromáždění formuje vládu v jejímž čele stojí prezident republiky V současné době je místní politická scéna ovládána Africkým národním kongresem – ANC– který ve volbách 2009 získal 659 % hlasů Jeho nejsilnější soupeř Strana demokratické aliance získala 167 % hlasů ANC tak těsně ztratil ústavní většinu v parlamentu Administrativní dělení Země se dělí na 9 autonomních provincií číslo odpovídá číslu na mapě hlavní město v závorce Západní Kapsko Kapské město Severní Kapsko Kimberley Východní Kapsko Bisho KwaZulu-Natal Pietermaritzburg¹ Svobodný stát Bloemfontein Severozápadní provincie Mafikeng Gauteng Johannesburg Mpumalanga Nelspruit Limpopo Polokwane Geografie JAR má 2 500 km mořského pobřeží na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán a vysokou rozmanitost klimatických podmínek Na západě země se rozkládá poušť Kalahari východ země má spíše subtropické klima Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami které dosahují výšek až 3 500 m Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva Johannesburg Pretoria Tato oblast má obrovské zásoby zlata Velmi známá je Stolová hora zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské město V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí z nichž nejznámější jsou Krugerův NP NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth Největšími městy jsou Kapské Město 2 984 000 obyvatel Durban 2 531 300 obyvatel i s předměstími 3 800 000 Johannesburg 1 975 500 obyvatel i s předměstími 5 550 000 Pretoria 1 473 800 údaje jsou z roku 2004 Ekonomika JAR je v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí má dobře vyvinutý obchod se službami a je již dlouho industrializovaná HDP na obyvatele měl však v 80 a začátkem 90 let let sestupnou tendenci od konce 90 let zase stoupá JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie HDI Index lidského rozvoje Jihoafrické republiky který do poloviny 90 let stoupal začal klesat ke stoupající tendenci se vrátil v roce 2005 Na jeho poklesu mezi lety 1995 a 2005 mělo největší podíl drastické zkrácení délky života 1990 615 let 2006 51 let způsobené především pandemií AIDS a selháním vlády v boji proti ní JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin ale nemá ropu Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice pšenice cukrové třtiny a produkci vlny kuřat skotu ovcí Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP což znamená výrazný nárůst oproti počátku 90 let Hlavními obchodními partnery země jsou USA Velká Británie Německo Belgie a Japonsko Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACU a JARS Vyváží se hlavně diamanty zlato největší zásoby na světě a některé rudy strojírenské výrobky Dováží se potraviny výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata ale také v produkci platiny rud chromu a vanadia Významná je těžba černého uhlí i železné rudy V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě v Transvaalu JAR zajišťuje téměř 2 3 produkce elektřiny pro celou Afriku V JAR se nachází jediná komerční jaderná elektrárna na africkém kontinentě JE Koeberg Energetická krize V roce 2007 státem vlastněný dodavatel elektrické energie Eskom začal pociťovat nedostatek kapacit v oblasti výroby a rozvodu elektřiny To vedlo k neschopnosti plnit běžné požadavky průmyslu a spotřebitelů což vedlo k rozsáhlým výpadkům které zasáhly celou zemi Spouštěcím impulsem byla porucha v jaderné elektrárně Koeberg nicméně od té doby se situace ještě zhoršila Dodavatel byl široce kritizován kvůli neschopnosti adekvátně udržovat svoje elektrárny nemluvě o výstavbě nových elektráren které by zajistily dostačující energetickou kapacitu Zdravotnictví Problémem je vysoký výskyt nemoci HIV AIDS; počet nakažených dnes dosahuje 52 milionů lidí Jihoafrická vláda vyvinula řadu projektů ke zlepšení této situace ty ale ve většině nemají žádné výsledky Podle organizace Human Rights Watch se Jihoafričanky bojí rodit ve státních nemocnicích V JAR v letech 1998 až 2007 stoupla úmrtnost rodiček čtyřnásobně ze 150 na 625 na sto tisíc narozených dětí JAR tak nemá šanci splnit cíl rozvoje stanovený OSN který předpokládá snížení úmrtnosti do roku 2015 na 38 na každých sto tisíc porodů Obyvatelstvo Černoši tvoří 792% obyvatel země Mezi ně patří Čwanové Zuluové Khosové Matabelové Sutové Svazijci Vendové a jiní Běloši resp Afrikánci se na složení obyvatelstva podílejí 89 % míšenci Barevní 89 % a Indové nebo Asiati 25 % ostatní cca 05 %< ref> Kromě toho v zemi žijí také Sanové dříve označovaní jako Křováci Označení „barevný je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského khoiského a evropského původu Samotní barevní se tomuto označení vyhýbají V době politiky apartheidu měli barevní lepší přístup ke vzdělání než černoši Barevní v letech 1950–1983 neměli volební práva stejně jako černoši ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu Barevní rovněž představovali výraznou opoziční sílu v boji proti apartheidu Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel Islám vyznává 2 % hinduismus 15 % a původní kmenová náboženství 285 % obyvatel Od roku 1994 tedy od pádu apartheidu jsou denně brutálně vražděni příslušníci bílé menšiny bez ohledu na věk a to zejména v oblastech Mpumalanga Gauteng a Limpopo Od roku 1994 bylo zavražděno na 4 000 bělochů na farmách a dalších 70 000 v městských aglomeracích V důsledku toho dochází k odlivu bílého obyvatelstva do anglofonních zemí jako je Austrálie Spojené království a Irsko Od roku 1994 opustilo Jihoafrickou republiku odhadem na dva miliony bělochů Ekonomika JAR na to v současnosti doplácí protože jí chybí kvalifikovaná pracovní síla Další z příčin proč bílí z JAR odcházejí je systém pozitivní diskriminace tj zvýhodnění černého obyvatelstva Pozitivní diskriminace má být prevencí dominance bělochů v privátním sektoru Běloši jsou diskriminováni také ve vzdělání V roce 2009 přiznal kanadský soud 31letému bílému Jihoafričanovi Brandonovi Huntleymu status uprchlíka Učinil tak s ohledem na nebezpečí které mu doma hrozí kvůli jeho barvě pleti Huntley vyrůstal v Kapském Městě a jak sdělil kanadskému soudu byl tam sedmkrát napaden z toho třikrát nožem Útočníci mu přitom údajně nadávali do bílých psů Vládnoucí strana v Jižní Africe – Africký národní kongres ANC – označila toto rozhodnutí za rasistické Kriminalita Podle průzkumu pro období 1998–2000 vypracovaného OSN je Jihoafrická republika celosvětově na druhém místě ve vraždách a na prvním místě v přepadení a znásilnění na jednoho obyvatele Oficiální statistiky ukazují že v JAR je každý den zavražděno 50 lidí Znásilnění je v Jižní Africe častým problémem Jedna třetina z 4000 žen které byly v jednom průzkumu dotazovány uvedla že v uplynulém roce byla znásilněna Jižní Afrika je zemí s nejvyšším výskytem dětských a kojeneckých znásilnění na světě Násilníkům hrozí 2 roky za mřížemi< ref> < ref> V průzkumu mezi 1500 školáky na černošském předměstí Soweto čtvrtina všech dotazovaných chlapců uvedla že "jackrolling" hovorový název pro znásilnění byla zábava Běloši se stahují do bezpečnějších čtvrtí a střežených zón tzv gated communities Mnoho emigrantů z Jihoafrické republiky také uvádí že zločin byl rozhodujícím důvodem pro jejich odchod ze země Problémem je velké množství legálně i ilegálně držených zbraní a problémy s jejich regulací – země tak drží druhé místo v počtu vražd a zabití způsobených střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel hned za Kolumbií Denně je střelnou zbraní zabito v průměru 18 lidí Nepříjemně to dokazují informace přímo od policie z JAR Každý den umírá v JAR průměrně jeden až dva policisté Dalším z problémů jsou únosy automobilů< ref> Odkazy Reference Literatura Související články Afrika Africká unie Cape Point Seznam představitelů Jižní Afriky Externí odkazy John Fitzgerald Kennedy 29 května 1917 – 22 listopadu 1963 neformálně označovaný jako Jack Kennedy či JFK byl 35 prezident USA 1961–1963 Je považován za ikonu amerického liberalismu Jde o jediného prezidenta v historii USA který se hlásil ke katolické církvi a poslední demokratický kandidát ze severních států který byl zvolen prezidentem Dosud je i nejmladším zvoleným prezidentem nejmladším prezidentem je Theodore Roosevelt který nastoupil do úřadu ve 42 letech po atentátu na svého předchůdce Americká veřejnost jej považuje za jednoho z největších prezidentů historikové jsou však opatrnější a mluví spíše o mírně nadprůměrném Během jeho vlády ukončené kulkou atentátníka proběhla Invaze v Zátoce sviní Karibská krize byla vybudována Berlínská zeď a začaly první střety Války ve Vietnamu Dále pokračovalo vesmírné soupeření mezi USA a SSSR a ve svém tažení pokračovalo v Evropě i v USA Hnutí za lidská práva Mládí Narodil se 29 května 1917 Rose Fitzgerald Kennedyové a jejímu autoritativnímu manželu Josephu Kennedymu Měl postupem času sedm mladších sourozenců a jednoho staršího bratra Otec Joe „velvyslanec byl autoritativní ctižádostivý a nevěrný patriarcha kennedyovského klanu který dokázal svou přítomností vybičovat své potomky k mimořádnému úsilí které sledovalo jediný cíl zavděčit se otci Vychovával své děti k mimořádné ctižádosti soutěživosti a snaze za každou cenu vyhrát Po určitou dobu byl Joeovým bodyguardem chameleonský Frederick Joubert Duquesne Jackova matka byla zbožná katolička o jejíž výchově literatura udává že byla pedantská a neláskyplná Podle oficiálních životopisů se v domácnosti Kennedyů na Abbotsford Road v Brooklynu v Bostonu k sobě lidé chovali slušně ale v čistém slova smyslu se nemilovali existovali vedle sebe žili spolu a děti mezi sebou soutěžily o přízeň rodičů Po absolvování Choate School ve Wallingfordu ve státě Connecticut nastoupil JFK stejně jako jeho starší bratr Joe ml na Harvard který v roce 1940 absolvoval s vyznamenáním Jeho disertační práce Proč Anglie spala se díky jeho otci stala bestsellerem Původně se jmenovala Setkání v Mnichově ale na radu otce název změnil Pojednává o Mnichovské dohodě V USA se prodalo 55 000 a v Anglii 35 000 výtisků V roce 1941 nastoupil – přes svůj chatrný zdravotní stav – do armády v hodnosti podporučíka Působil v oblasti Šalamounových ostrovů kde jako poručík Lieutenant Junior Grade velel torpédovému člunu PT-109 V noci z 1 na 2 srpna 1943 byl PT-109 taranován a potopen v úžině Blackett japonským torpédoborcem Amagiri Zde utrpěl JFK další vážné zranění zad první měl již z amerického fotbalu Několik dní se se svou posádkou skrýval bez jídla na březích ostrůvku než byli zachráněni Tuto kritickou událost mu později připomínal kokos s vyrytou zprávou o trosečnících na jeho pracovním stole Následně obdržel Řád purpurového srdce Po válce pracoval krátce jako novinář Byl přítomen při mírových rozhovorech v Postupimi a na zakládací schůzi OSN v San Francisku Během celého dětství a dospívání prošel několika školami a prodělal snad všechny možné dětské nemoci Lze říci že s menšími či větším přestávkami v mládí měl zdravotní problémy téměř pořád Později lékaři zjistili že trpí Addisonovou nemocí která mu pomalu likvidovala nadledviny a imunitní systém a nutila ho brát pravidelně injekce Po válečném zranění měl vleklé problémy se zády kvůli nimž musel prodělat několik operací Dne 12 srpna 1944 tragicky zahynul jeho starší bratr Joe v letecké vojenské akci Joe Kennedy ml pilotoval bombardér PB4Y-1 Liberator BuNo 32271 T-11 přestavěný na létající pumu Měl splněno 25 ostrých akcí a tím příležitost odcestovat zpět do USA Přesto se na poslední let v operaci Afrodita přihlásil jako dobrovolník Liberator byl naložen výbušninami celkem 96025 kg Torpexu a 2721 kg TNT a měl být naveden na rozestavěné postavení německého 150mm děla V-3 u Mimoyecques Ještě nad Anglií ale Liberator explodoval JFK tak zaujal místo nejstaršího syna a tím i břemeno politických ambicí svého otce Počátky politické kariéry Po druhé světové válce se začal věnovat politice a v roce 1947 se stal kongresmanem V roce 1953 se stal poprvé senátorem znovuzvolen 1958 za stát Massachusetts když vyhrál o 70 000 hlasů nad republikánským senátorem Henry Cabotem Lodgem Právě Lodge byl v roce 1960 nominován jako kandidát na viceprezidenta v republikánské straně a opět proti Kennedymu prohrál V roce 1963 ho JFK jmenoval velvyslancem v Jižním Vietnamu V roce 1956 se JFK pustil do budování svého vlivu a popularity v očích amerického národa Byl rozhodnut stát se prezidentem V jeho úsilí ho bezvýhradně podporovala celá rodina a jeho kampaně se i přes svůj odpor k politice účastnila i jeho manželka Jackie která v tomto období prodělala dvě riziková těhotenství V tomto období prošlo jejich manželství krizi během níž jeho žena jednou potratila a po druhém rizikovém těhotenství se jim 27 listopadu 1957 narodila dcera Caroline Měl tehdy vlastně štěstí že nezískal v roce 1956 demokratickou nominaci na úřad viceprezidenta USA o kterou usiloval Tím by získal nálepku toho kdo prohrál s Eisenhowerem K zisku nominace potřeboval 6865 hlasů ale získal 6545 hlasů Nakonec byl na sjezdu v Chicagu místo něj navržen Estés Kefauer který vytvořil neúspěšný tandem s Adlaiem Stevensonem V listopadu 1960 získal těsnou nadpoloviční většinu v prezidentských volbách Nixona porazil o 119 450 hlasů když získal 34 227 096 hlasů voličů Vyhrál ve 23 státech Unie a na hlasy volitelů poměrem 303219 20 ledna 1961 se oficiálně stal prezidentem Spojených států V témže roce 1960 se narodil i jeho další syn John junior V roce 1961 se uprázdnilo křeslo v Senátu USA Otec Joe P Kennedy chtěl tuto funkci ponechat pro nejmladšího z bratrů Edwarda Moorea Kennedyho kterému v té chvíli ještě nebylo 30 let nar 2221932 tedy nesplňoval věkovou hranici pro senátora Proto hlava rodiny přesvědčila massachusettského guvernéra aby do Senátu dočasně jmenoval rodinného přítele Kennedyů Benjamina Smithe který se mandátu vzdal ve prospěch Edwarda Kennedyho v roce 1962 Ten byl zvolen v řádných senátních volbách v roce 1964 a znovuzvolen v letech 197019761982198819942000 a 2006 Stal se druhým nejdéle sloužícím senátorem v Kongresu USA po západovirginském senátorovi Robertu Byrdovi Prezident USA Těsný rozdíl ve volbách s Richardem Nixonem napovídal že jeho prezidentství bude nesmírně obtížné Zejména v domácích problémech se plně nemohl opřít ani o Sněmovnu reprezentantů a Senát přestože v nich demokraté měli většinu Mnoho z nich totiž bylo ze starého Jihu a v celé řadě otázek neměli daleko k postojům konzervativních republikánů v oblasti lidských práv jim rozhodně chyběla snaha provést potřebné reformy Prvními zkouškami prošel již při vytváření vlády a dosazování lidí do administrativy kde se mu nakonec podařilo prosadit do funkce ministra spravedlnosti svého bratra Roberta "Bobbyho" Kennedyho který se na jeho stranu postavil prakticky ve všech krizových situacích v průběhu jeho vlády Po celou dobu svého nedokončeného mandátu měl poměrně vysokou a stabilní důvěru v oblasti zahraniční politiky důvěra v domácí politice měla výrazně větší výkyvy a nebyla tak velká Prvním problémem který je čekal byla snaha o oživení americké ekonomiky s jejíž stagnací se projevil i problém poměrně vysoké nezaměstnanosti Tuto situaci řešila jeho vláda pomocí daňových reforem jejichž dopad na ekonomiku USA je hodnocen jako pozitivní Některé body jeho volebního programu se mu dařilo prosazovat velmi obtížně těmito body byla především nová koncepce ve školství zdravotnictví a bydlení Velkým problémem byla otázka občanských práv Segregace černošského obyvatelstva na Jihu se projevila v několika krizích zejména pak při zákazech přístupu černošských studentů na některé jižanské univerzity např v květnu 1960 v Alabamě v září 1962 v Mississippi nebo v květnu 1963 opět v Alabamě Několikrát musely zasahovat federální složky a několikrát musel Robert Kennedy z titulu ministra spravedlnosti silně intervenovat aby situaci uklidnil Přestože Kennedy podporoval myšlenku rovnosti všech lidí podpořil například demonstraci za občanská práva u Lincolnova památníků 28 srpna 1963 kde Martin Luther King přednesl svůj nejslavnější projev I have a dream… podařilo se mu díky slabé pozici v rámci politického rozložení sil prosadit jen minimum nových zákonů o občanských právech Po celou dobu svého mandátu se snažil tajit nejen své zdravotní problémy ale i své mimomanželské aktivity k čemuž neváhal využít i svého vlivu na Hooverovu FBI Zdá se že jeho žena byla ochotna tento jeho povahový rys tiše tolerovat alespoň co se veřejné podpory týče Na své postavení první dámy si nějakou dobu zvykala ale měla zálibu v umění a kultuře což ji pomohlo se adaptovat Brzy v Bílém domě pořádala mnoho večírků za přítomnosti hollywoodských celebrit a dá se říci že pro svůj moderní styl byla u veřejnosti ostatně stejně jako on sám velmi oblíbená Stejně tak měla mnoho fanoušků v zahraničí což se projevovalo při zahraničních cestách s prezidentem například při cestě do Francie velkou vřelostí Evropanů k prezidentskému páru J F Kennedy byl oblíben u veřejnosti i u novinářů také díky svému pozitivnímu přístupu k nim včetně svého pověstného humoru Jako první začal pořádat tiskové konference prezidenta v přímém přenosu což mu u občanů přineslo velkou oblibu Když se ho ptali na jeho pocity z prezidentování v roce 1963 místo velkých slov která rád používal ve svých projevech zavtipkoval „Mám krásný dům do kanceláře to není daleko plat je dobrý Tento příklad stejně jako mnoho dalších naznačuje že Kennedy měl cit pro práci s veřejným míněním a uměl ho využívat Zahraniční politice ve které se cítil silnější dominovalo soupeření se Sovětským svazem Studená válka a celkové rozložení sil dvou velmocí mělo ovšem vliv na to že i ostatní problémy politika v Latinské Americe politika vůči Kubě otázky Západního Berlína Laosu Vietnamu i spolupráce se západoevropskými spojenci byly do velké míry vždy otázkami soupeření s vlivem Sovětského svazu a komunismu jako takového JFK byl v zásadě odpůrcem zbrojení nicméně neústupnost N S Chruščova času vedla k nutnosti zvyšovat výdaje na obranu Velkým neúspěchem jeho zahraniční politiky byl pokus o svržení Castrova režimu za pomoci kubánských emigrantů v dubnu 1961 tzv invaze v Zátoce sviní Kvůli naprosto nedokonalé přípravě a špatnému odhadu politických vojenských i špionážních složek akce selhala Dalším problémem bylo jednání se sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem Na schůzce ve Vídni v červnu 1961 byl zklamán jeho neústupným a mnohdy otevřeně nepřátelským postojem zejména pak v otázce všeobecného odzbrojování a v otázce Německa a Západního Berlína To se projevilo při první velké krizi v červenci a srpnu 1961 kdy došlo k postavení tzv berlínské zdi Kennedy dal ovšem již při televizním projevu 25 července 1961 Moskvě striktně najevo že svobodu Západního Berlína je připraven bránit i vojensky Druhou a ještě závažnější byla tzv karibská krize V květnu a červnu 1962 se Sověti rozhodli umístit na Kubě rakety které by jim umožňovaly útok na východní pobřeží USA Poté co zpravodajské služby zjistily budování základen rozmísťování těchto raket a současně jejich dopravu sovětskými loděmi na Kubu stál Kennedy před otázkou jak tuto krizi vyřešit Přestože tlak zejména ze strany armádních kruhů na přímý zásah bombardování invazi či jiný vojenský způsob konfliktu byl poměrně silný rozhodl se Kennedy nakonec tváří v tvář hrozbě nukleární války zahájit námořní blokádu Kuby a vyzvat Sověty veřejně aby ustoupili< ref> V televizním projevu 22 října 1962 který sledovalo 100 miliónů lidí varoval Chruščova před uvrhnutím světa do války a řekl že Spojené státy nemohou takovéto ohrožení své bezpečnosti tolerovat Usvědčil Sověty ze lživého tvrzení že na Kubu jsou dopravovány pouze obranné prostředky Sověti evidentně s takovou reakcí nepočítali a byli zaskočeni 28 října po diplomatických jednáních své rakety z Kuby stáhli výměnou za veřejnou záruku USA že neprovedou invazi na Kubu a za skryté ujednání v rámci něhož USA stáhly jaderné střely ze základen v Turecku Po této Karibské krizi došlo ke snaze obou stran k jednání o určité formě odzbrojení on sám byl v tomto směru velmi aktivní a v květnu 1963 pronesl slavný tzv mírový projev kde požadoval mír pro muže a ženy celého světa mír nejen pro tuto dobu ale i jednou provždy a to z vůle všech který by nebyl být nikomu vnucován zbraněmi Během léta 1963 po mnoha jednáních pak Sovětský svaz vyslovil souhlas s první smlouvou o zákazu zkoušek jaderných zbraní mezi oběma velmocemi Součástí americko-sovětského souboje byl také souboj v dobývání vesmíru Po sovětských úspěších byl nucen reagovat a v květnu 1961 představil ve zvláštním poselství v Kongresu ve své době smělý a neuvěřitelný plán do konce desetiletí poslat lidskou posádku na Měsíc a zajistit její bezpečný návrat Tím de-facto odstartoval program Apollo který byl završen 20 července 1969 první krokem člověka na Měsíci Neil Armstrong při letu Apolla 11 Na podzim roku 1963 začal pracovat na přípravě souboje o své druhé volební období Přes některé neúspěchy cítil že má velkou šanci uspět i v dalších volbách V listopadu 1963 jeho další plány tragicky přerušil atentát při jeho cestě Dallasem Osobní život Pro veřejnost se jednalo o mladého a charizmatického člověka jehož reprezentativní vzhled a šarm působil na velké procento žen Byl okouzlující inteligentní a žádaný V soukromém životě byl především nemocný člověk nepolepšitelný sukničkář ohleduplný manžel a oddaný syn Svou budoucí manželku Jacqueline Bouvierovou poznal v květnu 1951 na večeři u manželů Bartlettových Oba na sebe navzájem zapůsobili ale rozešli se bez dalšího významnějšího zájmu V té době se také intimněji seznámil s Audrey Hepburnovou a o něco později s Marilyn Monroe S Jackie se zasnoubil až 23 června 1953 a 12 září se v kostele Panny Marie v New Portu vzali Jackie byla zajímavá žena Vysoce inteligentní okouzlující vtipná a reprezentativně působící Na veřejnosti projevovala své emoce minimálně byla dokonalá herečka a dokázala se stejně jako její manžel až nadlidsky ovládat V rodinném prostředí však byla schopna vyvolat hysterické scény zejména pokud šlo o bránění soukromí jejích dětí Když se rodina nastěhovala do Bílého domu Jackie celé zařízení s velkým vkusem přestavěla a vedla prezidentskou domácnost s velkou zodpovědností Na podzim roku 1954 prodělal složitou operaci páteře která ho téměř stála život Jeho manželka ho v té době velmi podporovala a starala se o něj v době jeho dlouhé rekonvalescence Během tohoto období napsal i svou první opravdovou knihu Profily odvahy se kterou mu Jackie velmi pomohla a která byla oceněna Pulitzerovou cenou Dodnes patří mezi nejpopulárnější z amerických prezidentů tuto jeho stálou popularitu způsobilo několik faktorů mezi nimiž je na předním místě jeho schopnost pracovat s médii jeho zásluha o znovu získané americké sebevědomí odvaha v Karibské krizi zahájení projektu Apollo a také skutečnost že byl zastřelen čímž se stal obětí Atentát Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho byl spáchán v pátek 22 listopadu 1963 v texaském městě Dallas ve 1230 místního času John F Kennedy byl smrtelně raněn střelou z pušky Carcano M91 38 když v rámci kampaně pro prezidentské volby 1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze doprovázený manželkou Jacqueline texaským guvernérem Johnem Connallym a jeho manželkou Nellie Vážně zraněn byl rovněž guvernér Connaly atentát však přežil Kennedy se tak po Lincolnovi Garfieldovi a McKinleymu stal čtvrtým americkým prezidentem jenž podlehl následkům atentátu spáchanému v době jeho funkčního období< ref> Vyšetřování Warrenovy komise 1963–1964 Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů zkr HSCA 1976–1979 a různých vládních agentur došla k závěru že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států< ref> Sněmovní komise navíc konstatovala že vražda byla výsledkem „rozsáhlého spiknutí V pozadí atentátu mohl stát například kubánský režim Fidela Castra Sovětský svaz kubánské komunity na území USA CIA a dokonce viceprezidentovi Lyndonu B Johnsonovi Atentát na mimořádně populárního prezidenta vyvolal celosvětový ohlas Státní pohřeb se konal Arlingtonském národním hřbitově 25 listopadu 1963 a účastnilo se jej 220 zástupců zemí z celého světa Sovětský svaz nevyjímaje Jako málokterá jiná politická událost se zavraždění Kennedyho silně zapsalo do paměti veřejnosti Spojených států takže většina pamětníků dodnes ví co dělali ve chvíli kdy se zprávu o atentátu dozvěděli Citáty Odkazy Reference Christopher Andersen Jack a Jackie Kennedyovi – americké manželství Nakladatelství PRÁH pro Knižní klub Praha 1997 Robert Dallek Nedokončený život John F Kennedy 1917–1963 Argo Praha 2006 Profiles in Courage Knižní publikace které napsal JFK Why England Slept New York 1941 Portréty odvahy Praha Argo 2013 Profiles in Courage 1955 Pulitzerova cena A Nation of Emigrants New York 1958 The Strategy of Peace New York 1960 To Turn the Tide New York 1962 The Burden and the Glory New York 1964 Stěžejní literatura o JFK Adler Bill The Kennedy Wit Boston 1965 Budín Stanislav Dynastie Kennedyů Praha 1969 Cross Robin JFK A Hidden Life Londýn 1992 Hersh Seymour The Dark Side of Camelot New York 1997 Lane Mark Honba za právem Kritika způsobu vyšetřování vražd presidenta Kennedyho policisty J D Tippita a Lee Harveye Oswalda prováděného Warrenovou komisí Praha 1967 Z anglického originálu Rush to Judgment Londýn 1964 MacGregor Burns James John Kennedy A political Profile New York 1960 Manchester William Portrait of a President Boston 1962 Puzzo Mario K znamená Keneddy Salinger Pierre With Kennedy New York 1966 Schlesinger Arthur mladší A Thousand Days John F Kennedy in the White House Boston 1965 Sidney Hugh John F Kennedy President Boston 1965 Sorensen Theodore The Kennedy Legacy A Peaceful Revolution for the Seventies Toronto 1969 Summers Anthony Conspiracy who killed President Kennedy Boston 1983 Taterová Milada Novák Jiří Kdo střílí na presidenty? Praha 1968 Volek Jindřich Meze odvahy Politický profil J F Kennedyho Praha 1965 Volek Jindřich Kritické dny J F Kennedyho Praha 1968 Whalen J Richard The Founding Father New York 1964 Externí odkazy aktualnecz 14 říjen 2008 aktualnecz Josef Tuček 22 listopad 2007 video z cyklu České televize Historický magazín Kalendář lat calendarium od calendae původně svátky novoluní je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších zejména v rámci roku Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem zvláště pro účely společenské náboženské hospodářské a politické zaznamenané v přehledu událostí Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem a nebo pojmenované Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků let např juliánský a gregoriánský kalendář V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní týdnů a měsíců na určitý rok například tištěný nástěnný a stolní kalendář případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků včetně jmenin umožňující plánovat Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení Kalendářní systém Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data Jednotkou kalendářového členění je vždy den každý kalendářní systém tedy stanovuje počátek konec dne pravidelné členění roku na menší části počátek roku Nový rok Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků letopočet a jeho počátek éru Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1 leden 10 dní po zimním slunovratu Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let to jest roků které mají druhý měsíc únor o jeden den delší 29 únor Přestupný je každý rok jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule pak je přestupný pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský Řehoř Gregorius Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů které se pravidelně opakují dny rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce astronomický měsíc střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako měsíční čtvrti a kalendářní měsíce od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména roky oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období Z nich nejnápadnější nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce tak důležité pro zemědělství a obchod se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů Hlavní typy Podle toho kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost se obvykle rozlišuje Lunární kalendář Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer za soumraku kdy lze Měsíc pozorovat Solární kalendář Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář jehož základem je rok resp tropický rok doba oběhu Země okolo Slunce přibližně 36525 dne Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny čtyři roční období jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den Čistě sluneční kalendář však není praktický roční období jsou příliš dlouhá Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního Lunisolární kalendář Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc Pravý astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" astronomický měsíc Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského gregoriánský kalendář jeho předchůdce juliánský kalendář čínský egyptský indický makedonský a perský japonský židovský kalendář Naopak např islámský kalendář zůstal čistě lunární na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne Počátek roku Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou kde se vedou záznamy a účty platí daně a podobně Počátkem roku bývaly buď jarní svátky snad hlavně u pastevců anebo dožínky slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu Odtud pochází i dnešní začátek školního roku kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní Počátek letopočtu epocha Letopočet éra jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře dělení času v rámci roku v běžném užití se ale s ním spojuje Počátek letopočtu se nazývá epocha dobu od epochy pak odborníci označují jako éru tj letopočet také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky Stanovoval se velmi různě zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn jako dodnes v Japonsku a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly nýbrž jmenovaly podle konsulů Obdobně se určoval rok i později např podle místních biskupů včetně římských papežů i jiných významných osob Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád od 776 př n l a římský letopočet ab urbe condita „od založení města Říma 753 př n l Křesťanský letopočet od narození Krista který se dnes všeobecně užívá vypočetl resp stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500 Tento letopočet se prosadil až od 9 století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000 Přesné datum narození Kristova není známo velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve tj již před naším letopočtem Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny hidžra 622 vznikl v 7 století Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku Týden Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible Gn 1 jako obdoba pracovního období Tvůrce světa V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům jako v antickém Římě jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích České názvy jsou pořadové úterý čtvrtek a pátek podle jejich pořadí podle středu pracovního týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota" dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku Novodobé reformy kalendáře Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat Např gregoriánskou velmi mírnou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918 Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny přes něž se překládají „pohyblivé svátky Velikonoce Svatodušní svátky Roš ha-šana ramadán a pod tradičně odvozované od Měsíce ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18 století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře někdy podnícené revolucí jako francouzský revoluční kalendář viz níže který se však neprosadil a brzy zanikl podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30 let Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné; aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá Obvykle se navrhuje aby se na konci roku zařazoval jeden den v přestupném roce dva který by nebyl součástí týdne ani měsíce Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi takže rok může souhlasit s cyklem týdnů a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech ostatní o 30 dnech Jiný radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny" Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60 letech 20 století se dokonce zdálo že je mezinárodní organizace schválí nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo Významnější kalendářní systémy Egyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem; roku 266 př n l zavedl Ptolemaios III přestupné roky Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského Řecký kalendář Řecký den začínal východem slunce Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní Počátkem letopočtu byl první den první olympiády 8 červenec r 776 př n l Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem Od 87 olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv Metonův 19letý cyklus a od 3 roku 112 olympiády 76letý Kalipův cyklus který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den Mayský kalendář Mayský letopočet začínal rokem 3114 př n l podle Thompsonovy korelace a pracoval s cykly po 5119 letech „Velkými roky Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let Mayské datum pro tento den totiž je 130000 4 Ahau 3 Kankin zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př n l bylo 00000 4 Ahau 8 Cumhu někdy označované jako 130000 A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin Juliánský křesťanský kalendář Juliánský kalendář zavedl v předkřesťanském Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př n l Měl 12 měsíců po 29 30 nebo 31 dnech dohromady 365 dnů a nově začal 1 ledna místo 1 března Latinské názvy a v dalších jazycích 9 až 12 měsíce dosud zachovávají číslování od března např září september Každý čtvrtý rok je přestupný čili přidává se jeden den na konec měsíce února Sedmý měsíc roku náš červenec byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní Délka kalendářního roku je mezi siderickým hvězdným rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný siderický rok Za součást tohoto kalendáře se považuje i křesťanský letopočet který byl ale zaveden až o řadu staletí později Kvůli kumulované odchylce od slunečního tropického roku vznikl Gregoriánský kalendář přesněji „gregoriánská korekce Juliánského kalendáře protože jde pouze o korekci přestupného vkládání dnů a sám kalendář se nezměnil Křesťanský juliánský kalendář v plném rozsahu dodnes používá většina pravoslavných křesťanů počítá se podle něj v historii i před naším letopočtem a používá se i v astronomii Židovský kalendář Den začíná západem slunce již z Bible Gn 1 má týden sedm dnů od posledního dne který se nazýval „šabat pochází naše sobota Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě Roky se dělí na jednoduché 353 354 nebo 355 dnů a přestupné 382 384 nebo 385 dnů a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé Jednoduché normální mají 12 měsíců V přestupných letech se mezi 6 měsíc adar a 7 měsíc nizan zařazoval přestupný měsíc veadar Začátek roku byl určován „modelem tj novoluním které je nejbližší podzimní rovnodennosti Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7 říjen 3671 př n l což je také první rok první epochy tišry; tento letopočet se však objevuje až ve středověku Gregoriánský kalendář Gregoriánský kalendář vznikl úpravou juliánského kalendáře za papeže Řehoře Gregor XIII v r 1582 když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní Rok 1582 byl zkrácen o těchto 10 dnů a počet přestupných let byl zredukován tak že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty Kalendář v užším slova smyslu se tedy vůči juliánskému nijak nezměnil Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná Snahy o vytvoření tzv věčného kalendáře kde by odchylka neexistovala mají tedy spíše akademickou povahu Islámský Islámský kalendář je výjimečný tím že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce běžné i v daleko jednodušších kulturách korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje Byl zaveden chalífou Umarem roku 637 počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 hidžra Liturgické kalendáře Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria zvláštní význam měl až do 20 století římský kalendář se jmény světců Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti které nezačínají půlnocí ale již západem slunce předchozího dne tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer Francouzský revoluční kalendář Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24 listopadu 1793 během tzv jakobínské diktatury tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky 1792 rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců Podzim vendémiaire měsíc vinobraní brumaire měsíc mlh frimaire měsíc jinovatky Zima nivôse měsíc sněhu pluviôse měsíc dešťů ventôse měsíc větrů Jaro germinal měsíc rašení floréal měsíc květů prairial měsíc luk Léto messidor měsíc žní thermidor měsíc horka koupelí fructidor měsíc plodů Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech dekády Dny se jmenovaly podle praktických věcí potřebných k životu den ovoce lilku … Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti tj Rozumu se slavil v červnu Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804 Hypotetický keltský kalendář Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky tak zvaný kalendář z Coligny Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky podle jiných gallský keltský kalendář o němž se zmiňují latinští autoři César Plinius mladší Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce Den začínal večer měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci srv anglické fortnight S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" a Stonehenge atd množství spekulací které se však vesměs nedají věrohodně podložit Odkazy Reference Související články Astronomické cykly Český liturgický kalendář Český státní svátek Chronologie datování Století Letopočet Rok Přestupný rok Kalendářní měsíc Kalendář literatura Sovětský revoluční kalendář Výčet zim Íránský perský kalendář Etiopský kalendář Oromo kalendář Somálský kalendář Budhistický kalendář Baháistický kalendář Externí odkazy Literatura Bláhová M Historická chronologie Libri Praha 2001 800 stran ISBN 80-7277-024-1 Hlaváček I a kol Vademecum pomocných věd historických Jinočany H& 1997 448 s ISBN 80-86022-09-9 Kotulová Eva Kalendář aneb kniha o věčnosti a času Nakladatelství Svoboda Praha 1978 vyd 1 192 s Ottův slovník naučný heslo Kalendář Sv 13 str 777 Sokol J Čas a rytmus 2 vyd Oikumene Praha 2004 332 str ISBN 80-7298-123-4 Kancelář prezidenta republiky zajišťuje výkon pravomocí protokolární povinnosti a další funkce spojené s osobou prezidenta České republiky Charakteristika Kancelář je organizační složkou státu hospodaří s nemovitým majetkem tvořeným areálem Pražského hradu a zámkem Lány dále vyplácí rentu bývalému prezidentu republiky a disponuje pravomocí zřizovat příspěvkové organizace V současnosti existují dvě takové organizace Správa Pražského hradu a Lesní správa Lány Kancelář prezidenta republiky sídlí na Pražském hradě V čele stojí vedoucí Kanceláře neformálně zvaný „kancléř kterým je v současnosti Vratislav Mynář Vedle civilní Kanceláře prezidenta republiky je i Vojenská kancelář prezidenta republiky Vojenská kancelář je součástí ozbrojených sil v čele stojí náčelník jmenovaný prezidentem republiky Přehled vedoucích kanceláře prezidenta republiky Karel Schwarzenberg 1990–1992 Luboš Dobrovský 1992–1996 Ivan Medek 1996–1998 Ivo Mathé 1999–2003 Jiří Weigl 2003–2013 Vratislav Mynář od března 2013 Odkazy Reference Literatura Zdeněk Koudelka Prezident republiky Nakladatelství Leges Praha 2011 224 s ISBN 978-80-87212-95-0 Související stránky Prezident České republiky Pražský hrad Vojenská kancelář prezidenta republiky Externí odkazy Kanonizace je v křesťanství proces zahrnutí do kánonu a to buď do kánonu posvátných knih viz biblický kánon nebo do kánonu svatých tedy kanonizace ve vlastním slova smyslu svatořečení Dějiny svatořečení V rané církvi neexistoval žádný oficiální proces kanonizace kult svatých se šířil v závislosti na veřejné úctě k danému člověku a byl někdy regulován v rámci diecéze biskupem Dřívější uctívání pohanských bohů splynulo s některým kultem světce Nejnápadnějším příkladem je svatá Brigita a keltská bohyně Brigid Lidem zůstala známá postava ale jejich mysl se od její všemocnosti začala upírat k tomu že svatá měla svoji moc od Krista Způsobem ekvivalentním dnešní kanonizaci byla až do 10 století elevace a translace ostatků mučedníka či svatého do kostela O ní rozhodovala a ji prováděla veřejná moc ať již církevní či světská někdy působily obě moci součinně Ostatky mohly být od vrcholného středověku i rozděleny a uloženy na větším počtu míst což byl nástroj církevní politiky kterým bylo možno rozšířit kult světce na další území a ovlivnit proud poutníků což mělo i hospodářské aspekty Prvním svatým kanonizovaným papežem byl sv Ulrich augsburgský biskup jenž zemřel roku 973 a jehož Jan XV kanonizoval roku 993 O dvě staletí později papežové začali vyhrazovat právo kanonizace Svatému stolci Alexandr III a tato praxe se stala součástí církevního práva za Řehoře IX 1227–1241 Kanonizace je dnes považována za neomylný úkon papeže a jako takový má mezi katolickými věřícími velkou autoritu V průběhu dějin proto došlo k formalizaci a byrokratizaci celého procesu do několika etap které se zabývají životem zkoumaného člověka Papež Sixtus V 1585–1590 pověřil povinností vést beatifikační a kanonizační proces Kongregaci pro bohoslužbu jedné ze složek římské kurie Urban VIII zakázal veřejný kult osob které nebyly církví prohlášeny za blahoslavené či svaté; výjimkou byla úcta k osobám která je nepamětná tj déle než 100 let Toto ustanovení spolu s dalšími úpravami Benedikta XV se dostaly do Kodexu kanonického práva z roku 1917 Kanonizační proces podle kodexu 1917 Tento kodex dělí kanonizaci na formální a mimořádnou Formální kanonizace Formální beatifikace či kanonizace se skládá ze čtyř etap informativní zkoumání – přísluší biskupu dané diecéze představení kauzy – přísluší spolu s dalšími Kongregaci pro bohoslužbu a papeži apoštolské zkoumání definitivní soud V 60 letech 20 století papež Pavel VI zjednodušil tento proces a převedl jej pod Kongregaci pro svatořečení kterou zvlášť zřídil Diecézní zkoumání se provádí ve spolupráci s Vatikánem a proto odpadá jeho zdvojení Celé zkoumání shromažďuje všechen materiál který se váže k pověsti či dílu dané osoby Biskup ustanovuje postulátora tj osobu která představuje celou kauzu a stará se o ni a také promotora víry jemuž se běžněji říká „ďáblův advokát Samotná kanonizace je ukončena slavnostním prohlášením za svatého papežem Pro ukončení kanonizačního procesu je zapotřebí alespoň dvou autentických zázraků které se udály na přímluvu po beatifikaci daného člověka Mimořádná kanonizace Mimořádná kanonizace je prostým papežským potvrzením že daný člověk je svatý Týká se pouze osob jejichž úcta byla v době Urbana VIII 1634 nepamětná Současná praxe v katolické církvi Reforma kanonického práva roku 1983 přinesla změnu i v procesu kanonizace Zkoumání začíná na diecézní úrovni a biskup schvaluje zkoumání ctností člověka který je „podezřelý z toho že byl svatý Toto zkoumání musí schválit také Vatikán a nesmí začít dříve než pět let po smrti daného člověka avšak papež má pravomoc tuto dobu zkrátit jak se stalo třeba v případě Matky Terezy Po ukončení tohoto kroku je zkoumaná osoba prohlášena za služebníka Božího a celé zkoumání se přesouvá na Kongregaci pro svatořečení Ta přiděluje postulátora jenž shromažďuje potřebné informace o daném kandidátovi Kongregace poté může navrhnout papeži aby služebníka Božího označil za ctihodného Další postup záleží na tom zda byl ctihodný mučedníkem Byl-li jím papež pouze vydá prohlášení o mučednictví které umožňuje beatifikaci po které mučedník dostává přízvisko blahoslavený a den v církevním kalendáři Pokud mučedníkem nebyl je zapotřebí autentického zázraku na jeho přímluvu; jedná se většinou o zázračné uzdravení jehož objektivitu lze určitým způsobem prokázat Aby mohl být blahoslavený prohlášen za svatého je potřeba ještě jednoho zázraku Prohlášení o svatosti dané osoby je považováno za neomylné prohlášení o blahoslaveném či ctihodném nikoli Svatý pak může být předmětem veřejné úcty po celém světě nikoli pouze v místní diecézi a dostává také datum v církevním kalendáři platném pro celou církev Kanonizace v pravoslaví Kanonizace je v pravoslavných církvích slavnostním prohlášením nikoli procesem Biskup přijímá žádost o kanonizaci dané osoby prošetří ji a svěří komisi která vydá k dané věci stanovisko Související články Seznam světců a mučedníků katolické církve Svatý Blahoslavený Ctihodný Translace náboženství Mučedník Kapské Město afrikánsky anglicky [] xhosa iKapa je druhé největší město Jihoafrické republiky hlavní město provincie Západní Kapsko a zároveň legislativní hlavní město Jihoafrické republiky sídlí tu jihoafrický parlament a další vládní instituce Díky svým přírodním scenériím mimo jiné Stolová hora nebo mys Dobré naděje je označováno jako jedno z nejkrásnějších měst světa a stalo se oblíbeným turistickým cílem Kapské Město bylo první evropskou osadou na území dnešní Jihoafrické republiky proto je jihoafričany často označováno jako „ – mateřské město Historie V oblasti Západní Kapsko žili lidé dlouho před příchodem Evropanů nevytvořili si ale vlastní písmo takže o prehistorii těchto míst je známo jen velmi málo První písemnou zmínku učinil až portugalský objevitel Bartolomeo Diaz v roce 1486; po dvě následující století nebyla tato oblast Evropany trvale obývána Novověk Kapské Město založil v roce 1652 Jan van Riebeeck jako zásobovací stanici pro holandské lodě plující do východní Afriky Indie a Asie; toto místo bylo ideální pro založení přístavu protože se nachází v zátoce chránící lodě před rozbouřeným mořem Kvůli ochraně před domorodým obyvatelstvem postavili Holanďané pevnost Fort de Goede Hoop – dnešní Castle of Good Hope Počet obyvatel ale rostl jen velmi pomalu a se vzrůstajícími požadavky na pracovní sílu začala holandská Východoindická společnost dovážet otroky z Madagaskaru Indie Malajsie a Indonésie V této době žilo ve městě málo evropských žen proto vznikala četná smíšená manželství mezi Evropany a domorodými Afričankami nebo Asiatkami jejich potomci se dnes označují jako Cape Coloureds Během následujících 150 let pod nizozemskou správou se z Kapského Města stal důležitý přístav poskytující odpočinek námořníkům plujícím dále do Asie V průběhu americké války za nezávislost na konci 18 století stáli Nizozemci společně s Francouzi na straně Američanů což mělo za následek vojenské střety mezi Británií a Nizozemím Po bitvě u Muizenbergu v roce 1795 obsadili Britové dočasně Kapské Město na základě mírové smlouvy v roce 1803 ale připadlo zpět Nizozemcům Po další prohrané bitvě u Bloubergstrandu asi 25 km severně od Kapského Města v roce 1806 a poté co se holandská Východoindická společnost dostala na pokraj bankrotu připadlo Kapské Město i s celou kolonií od 13 srpna 1814 definitivně Britské koruně Objev nalezišť zlata a diamantů ve městě Witwatersrand blízko Johannesburgu vyvolal na konci 19 století v jižní Africe zlatou horečku Kapské Město následně sice ztratilo prvenství v počtu obyvatel ale na druhou stranu velice profitovalo ze zvýšeného obchodního ruchu Právě tehdy vydělal jmění tehdejší ministerský předseda Kapské kolonie Cecil Rhodes toho času žijící v Kapském Městě jako majitel těžební společnosti De Beers která dodnes těží nejvíce diamantů na světě V této době také eskalovalo napětí mezi britskou koloniální správou novými přistěhovalci nazývanými „uitlanders a Búry potomky nizozemských přistěhovalců kteří se snažili zakládat vlastní státy ve středu země Důsledkem tohoto napětí byly dvě búrské války; po vítězství v obou střetnutích vyhlásili Britové v roce 1910 Jihoafrickou unii s Kapským Městem jako legislativním hlavním městem 20 století Epidemie dýmějového moru v roce 1901 posloužila koloniální správě jako záminka pro zavedení rasové segregace známější pod afrikánským názvem apartheid – černošskému obyvatelstvu byly vyhrazeny dvě městské oblasti oddělené od ostatní populace V roce 1948 vyhrála volby National Party která slibovala zákony na další podporu rasové segregace V následujících letech byla všechna městská území rozčleněna na rasových základech z některých předměstí kde dříve vedle sebe žili příslušníci více ras se museli černí obyvatelé vystěhovat a jejich bývalá obydlí byla nezřídka určena k likvidaci Nejznámějším příkladem je District Six který byl zdemolován v roce 1965 poté co byl vyhlášen jako okrsek pro bílé; následně z něj bylo nuceně vystěhováno 60 000 černochů V Kapském Městě žilo mnoho odpůrců apartheidu; mnozí z nich byli internováni jako političtí vězni na Robben Island vzdáleném cca 10 km od pobřeží Jedním z nich byl i Nelson Mandela který z balkónu radnice Kapského Města pronesl svoji slavnou řeč a tím předurčil novou etapu vývoje Jižní Afriky Od pádu apartheidu v 90 letech se Kapské Město v mnoha věcech změnilo centrum města se stalo bezpečnější což mimo jiné přispělo k razantnímu se zvýšení ceny pozemků a nemovitostí a dále bylo vytvořeno mnoho programů pro revitalizaci příměstských oblastí Přesto ale většina lidí stále žije ve stejných městských částech má stejné příjmy a sociální postavení jako za dob apartheidu Některé věci se naopak zhoršily město bojuje s epidemií AIDS a nárůstem především drogové kriminality Přesto ale dnes Kapské Město zažívá nebývalý turistický boom možná i proto že je bezpečnější než ostatní jihoafrická velkoměsta jako Johannesburg Pretoria nebo Durban 3prosince 1967 v místní nemocnici Groote Schuur uskutečnil tým profesora Christiaana Barnarda první transplantaci srdce Geografie a klima Centrum Kapského Města se nachází na severním konci hornatého Kapského poloostrova který zabíhá na jih do Atlantského oceánu a je zakončen mysem Dobré naděje Nad městem se tyčí asi kilometr vysoká Stolová hora ohraničená strmými srázy Devils Peak a Lions Head V městské oblasti se nalézá mnoho vrcholů vyšších než 300 m; mnohá předměstí Kapského Města se nacházejí na velké planině Cape Flats která spojuje poloostrov s pevninou Kapské Město leží v subtropickém pásu s dobře rozeznatelnými čtyřmi ročními obdobími V zimě která trvá od května do srpna převažují severozápadní větry z Atlantiku Zimní měsíce jsou chladné s nejnižšími průměrnými teplotami okolo 7 °C V tomto období spadne nejvíce srážek ale v důsledku značně členitého terénu jsou srážkové úhrny značně územně diferencované V údolích a na pobřeží jsou průměrné srážky 515 mm rok v horách 1500 mm rok Léto trvající od listopadu do února je teplé a suché Převažují jihovýchodní větry označované jako „Cape Doctor protože díky nim se rozptýlí zplodiny z městské dopravy Nejvyšší průměrné letní teploty nepřesahují 26 °C Demografie Podle sčítání lidu v roce 2001 mělo Kapské Město 2 893 251 obyvatel „Coloured míšenci evropských a asijských přistěhovalců tvoří 4813 % obyvatel černí Afričané 31 % běloši 1875 % a Asiaté 143 % 466 % populace je mladší 24 let jen 5 % populace je starší 65 let Medián střední hodnota věkové struktury je 26 let; na každých 100 žen připadá 924 mužů; ve městě je 194 % nezaměstnaných – 583 % z nich jsou černoši 381 % Coloured 31 % běloši a 05 % Asiaté 414 % obyvatel Kapského Města mluví doma afrikánsky 287 % jazykem Xhosa 279 % anglicky 07 % jazykem Sesotho 03 % jazykem Zulu 01 % jazykem Setswana a 07 % mluví doma některým z neoficiálních jazyků 766 % obyvatel jsou křesťané 107 % ateisté 97 % muslimové 05 % židé 02 % hinduisté a 23 % obyvatel vyznává další náboženství 42 % obyvatel starších 20 let nemá žádné vzdělání 189 % má základní vzdělání 643 % střední vzdělání a 126 % vyšší než střední vzdělání Medián ročních příjmů pracujících občanů ve věkovém rozmezí 15-65 let je 25 774 jihoafrických randů přibližně 82 000 českých korun Ekonomika Kapské Město je ekonomickým centrem provincie Západní Kapsko na jeho území se nachází také důležitý přístav a letiště Pro ekonomiku města jsou též důležité vládní instituce na nichž jsou závislá mnohá odvětví služeb Kapské Město také hostuje mnoho konferencí zejména v Cape Town International Convention Centre Město v současnosti zažívá prudký rozvoj stavebnictví a obchodu s realitami – mnoho lidí si zde staví letní domky nebo se sem stěhuje na stálo Prudký rozvoj také zažívá obchodní centrum města Investory do této oblasti láká především relativně kvalifikovaná pracovní síla – je zde relativně hodně lidí se středoškolským vzděláním nebo mezinárodně uznávanými diplomy Provincie Západní Kapsko vytváří čtvrtinu jihoafrické produkce zemědělských výrobků nejvíce se zde pěstuje ovoce víno a květiny a v této provincii se také vytváří více než polovina celkových jihoafrického exportu Většina produkce se vyváží přes Port of Cape Town nebo Cape Town International Airport v Kapském Městě mají své závody mnohé loďařské společnosti Tato provincie je také důležitým energetickým centrem země; v Atlantském oceánu byla navíc v nedávné době objevena ložiska ropy a zemního plynu Další důležitá průmyslová odvětví jsou textilní průmysl a informační technologie Provincie Západní Kapsko je také důležitým turistickým regionem Jihoafrické republiky – turistika představuje 98 % HDP provincie a zaměstnává 96 % pracovní síly V roce 2004 tuto oblast navštívilo 15 milionu turistů Turistika Díky příjemnému klimatu krásným přírodním scenériím a relativně dobře rozvinuté infrastruktuře se Kapské Město řadí mezi nejoblíbenější turistické cíle Jihoafrické republiky Přírodní zajímavosti Jednou z nejznámějších přírodních pozoruhodností Kapského Města je Stolová hora kolem níž se rozprostírá Table Mountain National Park Úchvatnou scenérii také skýtá hornatý Kapský poloostrov zakončený mysem Dobré naděje Kvůli krásnému výhledu na Atlantik a blízká pohoří též mnoho turistů s oblibou projíždí úzkou silnicí Chapman's Peak Drive spojující města Noordhoek a Hout Bay Díky unikátní poloze Kapského Města je možné za pouhý jeden den navštívit několik různých typů pláží zasazených v odlišném přírodním prostředí Pláže při Atlantském oceánu mají většinou chladnější vodu naproti tomu voda v zátoce False Bay má teplotu vyšší v průměru o 10 °C Všechny pláže jsou velice oblíbené ale na Atlantském pobřeží existuje rozvinutější infrastruktura a větší množství restaurací a kaváren Nejznámější kapská pláž Boulders Beach je známá pro svou kolonii afrických tučňáků Blízká města Stellenbosch Paarl a Franschhoek jsou oblíbenými cíli milovníků vína V okolí je také možné pozorovat velryby a delfíny město Hermanus je známé velrybím festivalem Architektura a městský život Kapské Město je jedinečné svým architektonickým dědictvím zejména četnými památkami ve stylu Cape Dutch – tento styl kombinuje francouzské nizozemské a německé architektonické prvky Nejvýznamnější památky lze najít v Central Business District staré vládní budovy a v ulici Long Street Jednou z nejoblíbenějších městských nákupních zón je dnes viktoriánský komplex Victoria and Alfred Waterfront vystavený v blízkosti doků; nachází se zde několik stovek obchodů a akvárium Two Oceans Součástí osobitého kouzla V&A pod touto zkratkou je často označován je fakt že starý přístav je nadále v provozu a návštěvníci mohou nerušeně pozorovat přístavní ruch V centru města je možné navštívit další zajímavá místa mimo jiné nejstarší budovu v jižní Africe – Castle of Good Hope barokní pevnost postavenou v roce 1666 Další architektonicky zajímavé objekty jsou například městská radnice City Hall postavená roku 1905; dále St Georges Cathedral sídlo anglikánského arcibiskupa; National Gallery a National Museum Velice oblíbená je Long Street kde se nachází mnoho restaurací a kaváren Kultura a sport Turisticky velice atraktivní je Robben Island afrikánsky '' zapsaný do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO Za doby apartheidu zde byl tábor pro politické vězně kde pobýval i bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela nebo Govan Mbeki otec současného jihoafrického prezidenta Thabo Mbeki Každoročně se 2 ledna v Kapském Městě koná Cape Town Minstrel Carnival známý také pod afrikánským názvem Kaapse Klose Soutěžící skupinky minstrelů v pestrobarevných kostýmech promenují městem a hrají na rozličné hudební nástroje Za zmínku také bezesporu stojí botanická zahrada Kirstenbosch při jižním úpatí Stolové hory kterou v roce 1902 věnoval Kapskému Městu Cecil Rhodes Byla původně vytvořena ohrazením pozemků kde se vyskytovaly vzácné druhy rostlin – tímto způsobem nebyla v té době na světě postavená žádná botanická zahrada V okolí Kapského Města je populárním sportem surfování; město každoročně pořádá soutěž Red Bull Big Wave Africa Další populární sporty jsou kriket plavání fotbal a ragby Kapské Město často hostuje zápasy národního ragbyového týmu – „Springboks v roce 1995 se zde hrály některé zápasy ragbyového mistrovství světa v ragby včetně semifinále Město má také velice kvalitní ragbyový klub „The Stormers V jihoafrické první fotbalové lize hrají dva fotbalové kluby z Kapského Města Ajax Cape Town a Santos Football Club V Kapském Městě se také bude hrát několik zápasů budoucího mistrovství světa ve fotbale v roce 2010 Doprava Letecká doprava Cape Town International Airport je hlavní letiště na území Kapského Města a druhé největší letiště Jihoafrické republiky Má přímé spojení s většinou větších měst v jižní Africe a mnoha městy po celém světě S ohledem na blížící se datum zahájení fotbalového mistrovství světa v Jihoafrické republice prochází letiště rozsáhlou renovací která zahrnuje stavbu nových vysokokapacitních garáží rekonstrukci terminálu pro vnitrostátní lety a výstavbu nového terminálu pro mezistátní lety Průběžně se také zlepšuje nákladní kapacita letiště na okolních volných plochách se staví nové kancelářské prostory a hotely Námořní doprava Kapské Město má jako přístavní město obrovskou tradici a i v současnosti je situováno na jedné z nejdůležitějších námořních tras světa Přístav se nachází na sever od Central Business District v zátoce Table Bay v roce 2004 přístav odbavil 3 161 lodí a 92 miliónů tun zboží; v objemu odbaveného zboží je v Jihoafrické republice po durbanském přístavu druhý největší Hlavní základnou jihoafrického námořnictva je blízký Simon’s Town Harbour který se nachází v zátoce False Bay Železniční doprava V Jihoafrické republice je hlavním provozovatelem železničních tratí firma Spoornet dálkové osobní spoje má na starosti divize Shosholoza Meyl Tato společnost provozuje denní spoje do Johannesburgu přes Kimberley a jednou týdně do Durbanu přes Kimberley Bloemfontein a Pietermaritzburg směr Kapské Město Durban každé pondělí a směr Durban Kapské Město každou středu Kapské Město je také konečná stanice luxusního vlaku Blue Train Příměstskou železniční dopravu provozuje společnost Metrorail která spravuje celkem 96 zastávek příměstských vlaků Silniční doprava Z Kapského Města vedou tři důležité dálnice national road N1 směr Bloemfontein Johannesburg Pretoria a dále do Zimbabwe; N2 směr Port Elizabeth East London a Durban a N7 spojující Kapské Město s provincií Northern Cape a Namibií N1 a N2 začínají v Central Business District N1 pokračuje severovýchodním směrem a N2 jihovýchodním okolo Cape Town International Airport Kapské Město má také vlastní síť dálnic tzv M-roads propojujících různé městské části Městskou autobusovou dopravu v Kapském Městě zabezpečuje společnost Golden Arrow Bus Services dálkové meziměstské linky provozuje vícero společností Na rozdíl od většiny ostatních měst není v Kapském Městě povoleno taxikářům jezdit volně po městě a vyhledávat pasažéry smějí pouze přijet na předem sjednané místo Ve městě proto vzkvétá systém minibusových taxi která jezdí po určených trasách a dají se zastavit pokynem ruky což ale s sebou přináší jisté potíže – řidiči za minibusem často nestačí zareagovat a tímto způsobem vzniká množství dopravních nehod Minibusy jsou mnohdy přeplněné a ve špatném technickém stavu dopravní nehody těchto vozidel bývají proto tragické tento způsob dopravy ale stále využívá mnoho obyvatel Majitelé většinou vlastní a provozují více minibusů a často se stává že mezi nimi vypukají rozepře kvůli obsluze nejlukrativnějších tras Školství Spolu s Johannesburgem a Pretorií patří Kapské Město k nejdůležitějším univerzitním centrům Jihoafrické republiky Kvalitě univerzitního vzdělávání pomáhá relativně vysoká úroveň financování z veřejných i soukromých zdrojů Od konce apartheidu prošlo vzdělávání restrukturalizací z čehož profitovaly zvláště „nebělošské školy jako University of the Western Cape Nejvýznamnější a zároveň nejstarší jihoafrickou univerzitou je University of Cape Town UCT založená v roce 1829 tehdy pod názvem South African College Její hlavní kampus se nachází na úpatí Stolové hory v blízkosti Devil’s Peak Má šest fakult ekonomickou Commerce technickou Engineering lékařskou Health Sciences humanitní Humanities právnickou Law a vědeckou Science; v roce 2005 na ní bylo zapsaných 21 713 studentů Mezi bývalé absolventy patří i tři držitelé Nobelových cen Aaron Klug chemie 1982 Allan McLeod Cormack lékařství 1979 a J M Coetzee literatura 2003 Mezi nejznámější současné profesory na této univerzitě se řadí například George Ellis spolupracovník Stephena Hawkinga University of Cape Town se dodnes se řadí mezi nejlepší university na africkém kontinentu V Kapském Městě se dále nachází University of the Western Cape UWC Cape Peninsula University of Technology vzniklá v roce 2005 sloučením Cape Technikon s Peninsula Technikon a Stellenbosch University která je vzdálená přibližně 50 km od města Některé její campusy jsou ale blíže městu například Tygerberg Faculty of Health Sciences a Bellville Business Park Kvalitní obchodní školou business school je Graduate School of Business při University of the Western Cape která se nachází v blízkosti komplexu Victoria & Alfred Waterfront Od 90 let se výrazně rozvíjí anglické jazykové školy Language Schools kterým se daří přilákat zájemce o studium z celého světa díky důrazu na kvalitu výuky Výuka angličtiny se stává velice výnosným odvětvím což přispívá k rozvoji celého města Externí odkazy V češtině V angličtině ;Státní organizace ;Turistika Karlovarský program byl program požadavků na československou vládu který vyhlásil Konrad Henlein na sjezdu Sudetoněmecké strany v Karlových Varech 24 dubna 1938 Tomuto datu předcházelo připojení Rakouska k Říši 13 března které vyvolalo opojné nadšení naprosté většiny sudetských Němců 28 března se pak Hitler setkal s Henleinem a domluvili se na dalším postupu ohledně Československa „Wir müssen also immer so fordern dass wir nicht zufriedengestellt werden können zněla jejich slova „Musíme tedy požadovat vždy tolik abychom nemohli být nikdy uspokojeni Bezprostřední události které karlovarskému sjezdu předcházely pak byly Vůdcovy narozeniny 20 dubna a 22 dubna začala německá armáda připravovat Fall Grün vojenské zničení Československa Program obsahoval osm bodů a vycházel z porady Henleina s Adolfem Hitlerem 28 března v Berlíně Byl naplněním staré snahy českých Němců rozdělit české země na českou a německou část< ref> Body programu Nastolení úplné rovnoprávnosti sudetoněmecké národnostní skupiny s českým národem Uznání sudetoněmecké národnostní skupiny jako právní osoby za účelem zachování tohoto rovnoprávného postavení ve státě Stanovení a uznání sudetoněmeckého územního osídlení Vytvoření sudetoněmecké samosprávy na územích osídlených sudetskými Němci ve všech oblastech veřejného života jež se týkají zájmů a záležitostí sudetoněmecké národnostní skupiny Ustavení zákonných ochranných opatření pro ty sudetské Němce kteří žijí mimo území souvisle osídlená sudetskými Němci Odstranění křivd spáchaných na sudetských Němcích od roku 1918 a náhrada škod které těmito křivdami vznikly Uznání a realizaci zásady podle níž by v německých oblastech měli pracovat němečtí veřejní zaměstnanci Plná svoboda přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru Tyto požadavky československá vláda pod tlakem událostí 5 září 1938 v podstatě přijala když předložila „Návrh o postupu jednání ohledně úpravy národnostních otázek S tímto souhlasil jak britský vyjednavač lord Runciman tak vyjednavači SdP Avšak cílem Hitlera ani Henleina nebylo řešení sudetoněmecké národnostní otázky ale rozbití Československa a jeho úplné ovládnutí Proto už za pouhé dva dny přišla ostravská provokace poté přerušení jednání ze strany Henleina a rozhlasový projev Hitlera který vyprovokoval ozbrojený puč sudetských Němců v Československu Reference Externí odkazy Karlovy Vary německy Karlsbad anglicky Carlsbad je statutární město v západních Čechách a metropole Karlovarského kraje Počet obyvatel ve městě se pohybuje kolem 50 tisíc a rozloha činí 5910 km² Je významným lázeňským střediskem se známým sklářským a potravinářským průmyslem Je to nejnavštěvovanější lázeňské město v Česku< ref> Historie Přibližně kolem roku 1350 uspořádal císař Karel IV při svém pobytu v Lokti výpravu do loketských lesů kde nechal na místě údajného pramene založit lázně nazvané Horké Lázně u Lokte které byly později přejmenované na Karlovy Vary Následně dne 14 srpna 1370 Karel IV udělil lázním městská práva stejná jako v Lokti V roce 1522 vychází první odborná kniha o Karlových Varech a jejich léčebných vlastnostech od lékaře Václava Payera jež je vydána v Lipsku O 60 let později zasahuje město velká povodeň a v roce 1604 pak katastrofální požár která zcela poničí město podobná událost se přihodí i roku 1759 1775 Johann Georg Pupp položil základ rozvoji hotelu Grandhotel Pupp V roce 1807 začíná ve městě výroba likéru Becherovka který se v následujících letech stane známým nejenom v Česku ale také ve světě V roce 1844 se ve městě začíná rozvíjet další průmysl tentokrát zaměřený na vývoz vřídelní vody Rozvoj města potřebuje ke svému růstu napojení na železnici a tak roku 1870 je město napojeno na evropskou železniční síť Koncem 19 století se mění Karlovy Vary také architektonicky Stále více se prosazuje historizující styl staveb neoklasicismus neobaroko neorenesance Největší vliv na celkový vzhled lázeňského města mají v tomto období především stavební projekty firmy Fellner a Helmer podle jejichž návrhů vzniká ve městě asi 20 budov mimo jiné také Grandhotel Pupp divadlo Císařské lázně kolonáda Sadového pramene a Vřídelní kolonáda dnes již neexistující Během první republiky je ve městě roku 1929 otevřeno letiště Karlovy Vary které umožňuje pohodlné cestování pro majetné turisty Po druhé světové válce dochází v Karlových Varech podobně jako jinde v Česku k vysídlení německého obyvatelstva do Německa Roku 1946 byl uspořádán první ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary který město proslavil ve světě a každoročně láká množství filmových nadšenců a známých celebrit z celého světa Po nástupu komunistů k moci dochází v roce 1948 k zestátnění lázeňské léčby která je opětovně navrácena do soukromého vlastnictví po Sametové revoluci v roce 1989 Současné město neleží přesně na místě kde bylo založeno ale vlivem eroze podložní desky řekou se pozvolna posunovalo proti proudu řeky v závislosti na tom jak se objevovaly nové prameny Obyvatelstvo Podle sčítání 1921 zde žilo v 1 134 domech 19 480 obyvatel z nichž bylo 10 726 žen 862 obyvatel se hlásilo k československé národnosti 17 173 k německé a 133 k židovské Žilo zde 16 201 římských katolíků 901 evangelíků 65 příslušníků Církve československé husitské a 2 115 židů Německé obyvatelstvo tvořilo před druhou světovou válkou většinu města poté bylo vysídleno na základě Benešových dekretů K lednu 2014 od předešlého ledna klesl počet obyvatel o necelé čtyři tisíce obyvatel pokles pod padesátitisícovou hranici pro město znamená ztrátu minimálně tří zastupitelů a také méně peněz z rozpočtového určení daní Pamětihodnosti Kostely kostel sv Máří Magdaleny z roku 1737 je nejvýznamnější barokní památkou Karlových Varů pravoslavný Chrám sv Petra a Pavla z roku 1898 kostel sv Urbana – postaven po roce 1500 s využitím prvků staršího kostela je tak nejstarší zachovanou církevní stavbou města evangelický Kostel sv Petra a Pavla z roku 1856 poutní kostel sv Anny v Sedleci z roku 1745 řeckokatolický hřbitovní kostel sv Ondřeje z roku 1500 anglikánský kostel sv Lukáše z roku 1877 ruiny kostela sv Linharta ze 13 století Kaple Kaple Ecce Homo z roku 1897 zaniklá Kaple Panny Marie Krásenské z roku 1800 Kaple sv Vavřince z 18 století Rozhledny Rozhledna Diana z roku 1914 Aberg Doubská hora z roku 1905 Vyhlídka Karla IV rozhledna z roku 1877 Goethova vyhlídka z roku 1889 Další Karlovarské městské divadlo v pseudorokokovém slohu z roku 1878 Císařské lázně Parkhotel Richmond Vyhlídka se sochou kamzíka Přírodní poměry Město se nachází nedaleko zalesněné oblasti CHKO Slavkovský les a vojenského újezdu Hradiště s charakteristickou flórou a faunou Oblast je současně bohatá na mineralogické nálezy Vodstvo Karlovy Vary leží na soutoku řek Ohře Rolavy a Teplé Městskou částí Dvory protéká Chodovský potok Na úseku Ohře protékající městem leží dva jezy Tuhnický jez a Jez u Solivárny Hospodářství Oblast oplývá přírodním bohatstvím což se projevuje v místním průmyslu který je zaměřen na jeho využívání Jedná se o již zmiňované minerální prameny výroba balené minerální vody či ložiska kaolínů jehož se využívá pro výrobu zdejšího porcelánu Lázeňství Místní lázeňství je založeno na využívání minerální vody s léčivými účinky která vzniká v granitovém krystaliniku v hloubkách okolo 2 000 metrů Zdejší voda má blahodárný vliv na léčení jaterních a střevních chorob na žaludek a játra Chemicky se jedná o vodu NaCaSO4< sub> která vyvěrá o teplotě 73 °C ze 60% ve Vřídle vydatností okolo 2 000 l m Mineralogické složení se pohybuje okolo 59 65 g l s obsahem CO2< sub> 0375 0750 g l K věhlasu lázní velmi významně přispěl lékař dr David Becher zem 1792 který se zasloužil hlavně o modernizaci karlovarské balneologie V 19 století na jeho práci navázali dr Jean de Carro dr Rudolf Mannl a dr Eduard Hlawaczek Ve městě se nachází množství lázeňských domů např Grandhotel Pupp Význam a ohrožení pramenů Prameny jsou v současnosti významným zdrojem příjmů pro město které si uvědomuje jejich cenu a závislost a snaží se o jejich ochranu V minulosti se již stalo že prameny v oblasti „vyschly" což bylo způsobeno neodbornou těžbou hnědého uhlí v Sokolovské pánvi kdy se podařilo prorazit kolektor podzemní vody na dolu Marie Majerové Následně došlo k zatopení dolu a současně dočasnému vyschnutí pramenů ve Varech Poté bylo nutné důl uzavřít a proraženou oblast vybetonovat I přes tento zásah se ale nepodařilo zcela obnovit vydatnost pramenů a poklesla i teplota vřídla Druhým problémem trápícím město je přirozená vodní eroze která se zahlubuje do podložní vřídelní desky Panují předpoklady že pokud by tuto nepříliš mocnou desku prorazila došlo by k úniku minerálních vod přímo do řeky a nikoliv přes prameny Město se proti tomu brání tím že nechalo Koryto řeky vybetonovat či vložilo betonové bloky Další ochranný krok je regulace výstavby kolem pramenů Kolonády Ze 28 karlovarských pramenů je 13 včetně pramenů Dorotka a Štěpánka 15 zachyceno a používají se pro pitné kúry Ve městě je celkem 5 kolonád Sadová kolonáda — Pramen Hadí Pramen Sadový Pramen Svoboda Mlýnská kolonáda — Pramen Skalní Pramen Libuše Pramen Kníže Václav I a II Pramen Mlýnský Pramen Rusalka Tržní kolonáda — Pramen Tržní Pramen Karla IV Zámecká kolonáda — Pramen Zámecký dolní Pramen Zámecký horní Vřídelní kolonáda — Vřídlo Sklářství Sklárna Moser Porcelán Starorolský porcelán Moritz Zdekauer Hotelový porcelán G Benedikt Sedlecký kaolín Jídlo a nápoje likér Becherovka od Jana Bechera produkty z minerálních vod např Poděbradka nebo Mattoni Karlovarské oplatky vznikly v roce 1867 Kultura Ve městě se nachází divadlo a množství kinosálů ve kterých se každoročně koná významný filmový festival kde se také uděluje každoročně velká cena — "Křišťálový glóbus" a několik hlavních cen Také je ve městě letní kino které dlouhá léta chátralo v roce 2011 bylo rekonstruováno Divadlo Divadlo Vítězslava Nezvala bylo slavnostně otevřeno v květnu roku 1886 Stavbu navrhl ateliér Ferdinanda Fellnera a Hermana Helmera Kina ve městě Kino Čas Kino Drahomíra Panasonic Filmotéka Vrchní prchni! — 1980 Kopytem sem kopytem tam — 1988 Rytíři ze Šanghaje — 2003 Poslední Prázdniny — 2006 Casino Royale James Bond — 2006 Mezinárodně Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary Vzdělání Ve městě se nachází 16 poboček mateřských škol11 Základních škol 2 Základní umělecké školy14 středních škol a 5 vysokých škol Doprava Silnice Městem prochází důležité silniční tahy R6 I 6 — trasa Cheb — Karlovy Vary — Praha Rychlostní silnice R6 prochází městem nově od roku 2008kdy byl vystavěn průtah městem I 13 — trasa Karlovy Vary — Ostrov — Chomutov I 20 — trasa Karlovy Vary — České Budějovice Železnice Karlovy Vary leží na hlavní železniční trati Cheb — Ústí nad Labem trať 140 ze které zde odbočují regionální tratě do Mariánských Lázní a Johanngeorgenstadtu Významné železniční stanice Horní nádraží protíná trať Cheb – Chomutov Dolní nádraží regionální tratě do Mariánských Lázní Železniční zastávky Stará Role Dvory Doubí Cihelny Letiště Letiště Karlovy Vary je mezinárodním veřejným civilním letištěm nachází se 45 km jihovýchodně od centra města v místní části Olšová Vrata V roce 2011 odbavilo téměř 100 000 cestujících Pravidelné linky přivážejí po celý rok turisty zejména z Ruské federace letní charterové linky využívají obyvatelé regionu při cestě k moři Městská hromadná doprava Městská hromadná doprava je v Karlových Varech zajišťována výhradně autobusy Zvláštností jsou zde dvě lanovky lanová dráha Diana a lanová dráha Imperial z nichž na té druhé platí jízdenky běžné MHD V minulosti se také několikrát uvažovalo o zavedení trolejbusové dopravy v Karlových Varech Roku 1914 vydala rakouská vláda koncesi na stavbu a provozování tří úzkorozchodných tramvajových tratí; Dopravní podnik Karlovy Vary provozuje od dubna do října po městě linku vyhlídkového turistického silničního vláčku na lince označené A Interval je kolem 2 hodin od května do září jezdí linka denně v dubnu a říjnu jen o víkendových dnech včetně pátku Cestující s předplatným na MHD mají poloviční slevu Ve městě je provozována turistická doprava kočáry Město však má problémy s vytyčením dostatečného množství vhodných stanovišť kde koně s kočáry vyčkávají na zákazníky V roce 2013 se město rozhodlo že nebude omezovat počet kočárů v ulicích ale schválilo regulaci podmínek pro provozování této služby S jednotlivými provozovateli chce uzavřít tzv „Smlouvu o užívání kočárové dopravy Podle smluvních podmínek mohou koně pracovat pouze 6 hodin plus celkem 2 hodiny na výjezd ze stájí do města a návrat zpět Město rovněž zavedlo poplatek a to 20 tisíc Kč ročně? za spřežení Na Divadelním náměstí byl pro potřeby napájení koní a úklidu zřízen hydrant V létě 2013 podle Karlovarského deníku jezdilo přibližně 18 povozů Životní prostředí Významným zdrojem emisí a hluku je průtah silnice R6 I 6 který protíná město v údolí Ohře Odpadní vody Čištění odpadních vod pro město zajišťuje ČOV Drahovice výstavba 1967 a následná modernizace< ref> Odpady a recyklace Svoz směsného komunálního odpadu ve městě provádí společnost AVE CZ odpadové hospodářství s r o a likvidace je prováděna na skládce Činov Andělská HoraSvoz tříděného odpadu plastpapírsklo provádí společnost Resurspol s ro a úprava je prováděna na třídící lince v Otovicích Sběrné dvory Růžový vrch — Horní nádraží sjezd z ulice Jáchymovská RESUR spol s ro< ref> Rybáře — UL Buchenwaldská křižovatka s ulicí Celní Marius Pedersen as< ref> Členění města Karlovy Vary se v současnosti skládají z 15 místních částí a 15 katastrálních území Bohatice Cihelny Čankov Doubí — k ú Doubí u Karlových Var Drahovice Dvory Hůrky — leží na k ú Olšová Vrata Karlovy Vary – leží na k ú Karlovy Vary a Tuhnice Olšová Vrata Počerny Rosnice — k ú Rosnice u Staré Role Rybáře Sedlec — k ú Sedlec u Karlových Var Stará Role Tašovice Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Andělská Hora Březová Dalovice Hory Jenišov Mírová Otovice a Všeborovice< ref> Správní území Karlovy Vary jsou okresním a krajským městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem Okres Karlovy Vary se skládá ze 53 obcí ORP z 40 obcí Osobnosti Johann Josef Loschmidt 1821–1895 rakouský fyzik a chemik Heinrich Mattoni 1830–1910 podnikatel zakladatel firmy Mattoni Ludwig Moser 1833–1916 rytec zakladatel skláren Moser Franz Planer 1894–1963 americký filmový kameraman českého původu František Běhounek 1898–1973 český fyzik a spisovatel sci-fi Karl Hermann Frank 1898–1946 bývalý knihkupec prvorepublikový politik člen SdP Sudetendeutsche Partei a aktivní nacista státní tajemník úřadu říšského protektora později popraven Walter Kaufmann 1907–1984 hudební vědec skladatel pedagog a dirigent Jan Pohan 1930 český herec Jiří Bartoška 1947 český herec prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech Josef Vilém z Löschneru 1809 český balneolog a rektor Univerzity Karlovy Martin Havelka 1958 český divadelní a filmový herec hrající v Městském divadle Brno Jiří Dostál 1973–1999 český spisovatel sci-fi Tomáš Vokoun 1976 český hokejista Georg Riedel 1934 švédský skladatel a jazzový hudebník Hana Soukupová 1985 česká modelka Partnerská města Carlsbad USA 1991 Cassino Itálie 1991 Viareggio Itálie Kusacu Japonsko 1992 Baden-Baden Německo 1998 Bernkastel-Kues Německo 2000 Varberg Švédsko 2004 Omsk Rusko 1 února 2006 Reference Literatura Stanislav Burachovič Karlovy Vary a jejich vlastivědné písemnictví Státní okresní archiv Karlovy Vary 2000 ISBN 80-238-5363-5 BURACHOVIČ Stanislav WIESER Stanislav Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách na Moravě a ve Slezsku Praha Libri 2001 ISBN 80-7277-048-9 Související články Židovský hřbitov v Karlových Varech Externí odkazy __TOC__ Kauza Nagyová je mediální označení politické aféry která vypukla v červnu 2013 Na jejím počátku stály 13 června zásahy policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ÚOOZ proti několika politikům a úředníkům kteří byli podezíráni z korupce a zneužití pravomoci úřední osoby Vyšetřování kauzy nepřineslo ani po roce a půl důkazy o oprávněnosti zásahu a celé akce Otázky vyvolává i účelovost propojení jednotlivých údajných větví případuhttp echo24cz a ip5Z8 ivo-istvan-po-roce-jsme-ve-fazi-sbirani-stripku http echo24cz a iKF9p prava-pricina-kauzy-nagyova < ref> Jednou ze zadržených a následně obviněných byla Jana Nagyová po sňatku dne 21 září 2013 Jana Nečasová tehdejší vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky Po ní byla kauza mediálně pojmenována Kauza dne 17 června 2013 mimo jiné vyústila v demisi předsedy vlády Petra Nečase který rezignoval také na funkci předsedy Občanské demokratické strany< ref> Nejvyšší soud ČR později na základě stížností dvou ze zadržených exposlanců rozhodl o jejich vynětí z pravomoci orgánů trestního stíhání Dne 16 července 2013 byli tři bývalí poslanci ODS Ivan Fuksa Marek Šnajdr a Petr Tluchoř propuštěni z vazebních věznic Důvodem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR byla jejich poslanecká imunita až do složení mandátu která se podle usnesení soudu na jejich případy vztahuje Dne 19 července 2013 byla z vazby propuštěna i Jana Nagyová a další tři zadržovaní a k tomuto dni se ve vazbě již nenacházela žádná z původně zadržených a obviněných osob spojených s touto kauzou Policejní akce Policisté zatkli 13 června 2013 vládní úřednici Janu Nagyovou poslance Ivana Fuksu a Petra Tluchoře a dále také Ondreje Páleníka Romana Bočka Milana Kovandu a Lubomíra Poula Média spekulovala o tom že odjeli ze země na základě zprávy kterou o akci předem dostali Policejní akce se připravovala mnoho měsíců Podle Roberta Šlachty z ÚOOZ byla akce původně plánována na pozdější termín avšak po zjištění že jedna z osob měla opustit Českou republiku byla její realizace uspíšena Policejní razie byla provedena na základě vyšetřování zaměřeného na údajné vazby mezi několika politiky a úředníky a také podnikateli Ivo Rittigem a Romanem Janouškem Policisté kromě jiného zabavili v bankovních bezpečnostních schránkách desítky milionů korun a kilogramy zlata za jejichž majitele považovali Romana Janouška Ten svou spojitost se zabavenými cennostmi popřel< ref> Zadržené osoby V kauze byly zadrženy tyto osoby většina z nich následně obviněna< ref> Jana Nagyová – vrchní ředitelka kabinetu premiéra Petra Nečase a jeho tehdejší mimomanželská partnerka pozdější manželka; obviněna z podplácení a organizování trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy Krajský soud v Ostravě vyhověl stížnosti proti vazbě; následně vyšetřována na svobodě Ivan Fuksa – bývalý ministr zemědělství a poslanec za ODS; v lednu 2013 se stal členem představenstva Českého Aeroholdingu; obviněn z úplatkářství v souvislosti se složením poslaneckého mandátu; ve vazbě od 15 června do 16 července kdy Nejvyšší soud rozhodl o jeho vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení na základě poslanecké imunity Petr Tluchoř – bývalý poslanec a předseda poslaneckého klubu ODS; média na podzim 2012 spekulovala o jeho možném odchodu do ČEZ což on sám odmítl; obviněn z úplatkářství v souvislosti se složením poslaneckého mandátu; ve vazbě od 15 června do 16 července kdy Nejvyšší soud rozhodl o jeho vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení na základě poslanecké imunity Marek Šnajdr – bývalý poslanec za ODS; obviněn z úplatkářství v souvislosti se složením poslaneckého mandátu; ve vazbě od 16 června do 16 července kdy Nejvyšší soud rozhodl o jeho vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení na základě poslanecké imunity Ondrej Páleník – bývalý ředitel Vojenského zpravodajství a od listopadu 2012 šéf Správy státních hmotných rezerv; obviněn ze zneužití pravomocí veřejné osoby; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy Krajský soud v Ostravě vyhověl stížnosti proti vazbě; následně vyšetřován na svobodě Roman Boček – bývalý náměstek Ministerstva dopravy a poté Ministerstva zemědělství; od října 2012 člen představenstva Českých drah; obviněn; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy Krajský soud v Ostravě vyhověl stížnosti proti vazbě; následně vyšetřován na svobodě Jan Pohůnek – ředitel odboru vnější kontroly Vojenského zpravodajství; obviněn ze zneužití pravomoci veřejné osoby; ve vazbě od 15 června do 19 července kdy byl propuštěn na pokyn Vrchního státního zastupitelství v Olomouci; následně vyšetřován na svobodě; od 17 června dočasně postaven mimo službu Milan Kovanda – ředitel Vojenského zpravodajství od listopadu 2012; obviněn ze zneužití pravomocí veřejné osoby; zadržen a od 15 června vyšetřován na svobodě; od 17 června dočasně postaven mimo službu Lubomír Poul – vedoucí Úřadu vlády a nadřízený Jany Nagyové; v prosinci 2012 se stal členem dozorčí rady ČEZ; byl původně rovněž zadržen ne však obviněn Nezadržené osoby Dalšími osobami figurujícími v kauze které však nebyly v polovině června 2013 zadrženy jsou Petr Nečas – do 17 června 2013 předseda vlády a předseda ODS tehdejší manžel Radky Nečasové nadřízený a tehdejší mimomanželský partner Jany Nagyové; policií podezříván z korupce v případě tří exposlanců ODS; vyslechnut jako svědek; dne 17 června rezignoval na funkce předsedy vlády a předsedy ODS; poslanecká sněmovna obdržela 8 července žádost o jeho vydání k trestnímu stíhání která však byla 17 července stažena Ivo Rittig – podnikatel a lobbista; policií podezříván z ovlivňování veřejných zakázek neobviněn; policie provedla domovní prohlídky a dočasně zabavila některé předměty Roman Janoušek – podnikatel; policií podezříván z ovlivňování veřejných zakázek neobviněn; policie provedla domovní prohlídky a zabavila některé předměty Libor Grygárek – bývalý náměstek Vrchního státního zastupitelství v Praze; podezříván že chránil před stíháním podnikatele Rittiga a Janouška neobviněn Václav Ryba – podnikatel; podezřelý neobviněn Tomáš Hrdlička – podnikatel a člen ODS; podezřelý neobviněn Jiří Toman – podnikatel a bývalý vedoucí odboru městského investora Magistrátu hlavního města Prahy; podezřelý neobviněn Politické souvislosti Protože měli přinejmenším dva zatčení blízkou spojitost s premiérem Petrem Nečasem Jana Nagyová byla vrchní ředitelkou sekce kabinetu předsedy vlády a Lubomír Poul byl vedoucí úřadu vlády vyzvala parlamentní opozice premiéra k rezignaci K ředitelce premiérova kabinetu Janě Nagyové přivedlo policisty podezření na trestnou činnost žalobce Grygárka a podnikatelů Janouška Rittiga či Hrdličky jak vyplývá z usnesení o zahájení trestního stíhání které zveřejnil elektronický deník E15 Účast premiéra nebo jeho povědomí o nezákonném sledování popřela Nagyová i sám Nečas< ref> Vývoj kauzy v roce 2013 Červen 2013 Čtvrtek 13 června Hodinu po půlnoci z 12 na 13 června začala rozsáhlá policejní akce na Úřadu vlády Další akce probíhaly až do brzkého odpoledne i na ministerstvu obrany pražském magistrátu v Lesích ČR v mělnické firmě Kardio Port a na dalších místech Policie předala první obvinění Domovní prohlídku provedla mimo jiné i u Libora Grygárka který však nebyl zadržen< ref> Pátek 14 června I přes dosavadní nedostatek přesných a ověřených informací všechny hlavní tištěné deníky věnovaly kauze značnou část svého obsahu Základní informace o zásahu sdělil olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan na dopolední tiskové konferenci Ve věci bylo činné Vrchní státní zastupitelství v Olomouci byť bylo podle trestního řádu nepříslušné O odnětí věci jinak příslušnému Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázání ji do Olomouce rozhodlo 11 ledna 2012 Nejvyšší státní zastupitelství protože ve věci původně šlo i o prověřování podnikatelů Iva Rittiga a Romana Janouška a na pražském státním zastupitelství působil s nimi spojovaný náměstek Libor Grygárek< ref> Server E15 zveřejnil usnesení o zahájení trestního stíhání Sedm zatčených a obviněných bylo policií vyslýcháno Advokát Jany Nagyové Eduard Bruna později uvedl že proběhla několikahodinová domovní prohlídka jejích kanceláří a bytu v Praze-Modřanech Policie ji poté asi dvě hodiny vyslýchala Žalobci podali sedm návrhů na vzetí do vazby Policie převezla obviněné k ostravskému okresnímu soudu aby o vazbě rozhodl O celé záležitosti mimořádně jednala poslanecká sněmovna parlamentu Poslanec Jiří Šlégr LEV 21 při svém vystoupení oznámil že se vzdává svého poslaneckého mandátu ČSSD předala předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové žádost o hlasování o nedůvěře vládě Prezident Miloš Zeman se mezitím na Hradě setkal postupně s policejním ředitelem Martinem Červíčkem premiérem Petrem Nečasem a předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou Sobota 15 června Okresní soud v Ostravě jednal o vzetí obviněných do vazby Státní zástupce podal žádost na vzetí do vazby také Marka Šnajdra Premiér Nečas vydal prohlášení s omluvou za jednání Jany Nagyové popřel že by o něm měl povědomí a ohlásil její odchod z Úřadu vlády Prezident Zeman se vyjádřil že vznesená obvinění považuje za vážná a dostatečně podložená< ref> Neděle 16 června Okresní soud odpoledne uvalil koluzní vazbu také na Marka Šnajdra který v době čtvrtečního zatýkání nebyl v Česku Ten získal post předsedy dozorčí rady společnosti Čepro poté co se vzdal poslaneckého mandátu< ref> Podle pozdějších informací médií měl být Šnajdr umístěn do ostravské vazební věznice stejně jako Nagyová a Fuksa zatímco Tluchoř a Páleník do Vazební věznice Olomouc a Boček do vazební věznice v Brně< ref> Během večera probíhala jednání uvnitř ODS a poté i uvnitř vládní koalice Nečas tak vyšel vstříc rostoucí kritice z regionálních vedení ODS i vyjádřenému postoji vedení TOP 09 že chce pokračování koalice do řádných voleb i za cenu obměny premiéra< ref> Pondělí 17 června Ministr obrany Vlastimil Picek dočasně zprostil výkonu služby ředitele Vojenského zpravodajství generálmajora Milana Kovandu a také zpravodajce plukovníka Jana Pohůnka kvůli jejich zapojení do kauzy a to až do rozhodnutí soudu o jejich zavinění Milan Kovanda policii přiznal sledování premiérovy manželky Vojenským zpravodajstvím důvodem však dle něj byla bezpečnost státu Obvinění týkající se dvou pracovníků úřadu odmítl Ve večerních hodinách ÚOOZ provedl v Hrusicích u Prahy domovní prohlídku u advokáta Tomáše Jindry který je poradcem ministra zemědělství Petra Bendla a zároveň poradcem ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby Podle MF DNES měla prohlídka souviset s podezřením z manipulací veřejných zakázek a praním špinavých peněz kolem Iva Rittiga a Romana Janouška Prezident Miloš Zeman se dopoledne setkal s Petrem Nečasem na zámku v Lánech Výkonná rada ODS po svém odpoledním jednání pověřila stranické grémium sestavením nové vlády na stávajícím koaličním půdorysu V 18 hodin podal předseda vlády Nečas demisi do rukou prezidenta republiky Miloše Zemana Ten jej pověřil dalším vedením kabinetu do jmenování nové vlády< ref> Nečas odstoupil také z postu předsedy Občanské demokratické strany Média v průběhu dne spekulovala o možných scénářích dalšího vývoje o osobě možného Nečasova nástupce ve vedení ODS o tom zda se stávající vládní koalice dohodne na pokračující spolupráci a novém premiérovi koho prezident pověří sestavením vlády zda vláda získá důvěru poslanecké sněmovny nebo jestli parlamentní opozice prosadí konání předčasných voleb Komentátor Bohumil Doležal položil v souvislosti s celým případem kolem aféry Jany Nagyové a očekávaným odstoupením premiéra Nečase otázku zda „se někdo zabýval podezřením že celé obvinění může být také jen účelový slepenec jehož smyslem není očista koalice ale tak říkajíc politická změna< ref> Ke kauze se poprvé mediálně vyjádřil i Zemanův prezidentský předchůdce Václav Klaus Svému nástupci doporučil aby se při výběru nového premiéra neukvapil ODS varoval před navržením někoho blízkého odstupujícímu Nečasovi Uvedl také že by politici měli vzít politiku „pánům v kuklách zpět do svých rukou Jako možné řešení politické krize uvedl vznik nového politického subjektu nebo transformaci některého ze stávajících Úterý 18 června Média informovala o tom že součástí policejních akcí předchozího týdne byla také domovní prohlídka u podnikatele Jiřího Tomana někdejšího vedoucího odboru městského investora na Magistrátu hlavního města Prahy On sám však policií nebyl obviněn Prohlídka proběhla v jeho nepřítomnosti Server E15 zveřejnil 16stránkový text obvinění bývalé vrchní ředitelky kabinetu předsedy vlády Jany Nagyové Romana Bočka Ivana Fuksy Marka Šnajdra a Petra Tluchoře V policejních odposleších figurovali podle dokumentu také předseda představenstva ČEZ Podle dokumentu měl premiér Nečas slíbit úplatek trojici rebelujících poslanců a zajistil i jeho poskytnutí a to podle návodu Jany Nagyové a Romana Bočka Náměstek Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Pavel Komár podle České televize potvrdil že Petr Nečas je v kauze veden mezi podezřelými Představitelé ODS Martin Kuba a Marek Benda uvedli že pokud by policie požádala poslaneckou sněmovnu o Nečasovo vydání poslanci ODS by nejspíš s vydáním nesouhlasili Podle jejich výkladu se totiž nejednalo o korupční jednání Vít Bárta naopak uvedl že poslanci Věcí veřejných by v případě žádosti hlasovali pro vydání Probíhalo zasedání poslanecké sněmovny jehož původním programem mělo být hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě Protože však podal premiér demisi už předchozího dne stal se návrh bezpředmětným Opozice však požadovala rozpuštění sněmovny a vzhledem k rozložení politických sil by rozhodnutí mohlo záviset na nezařazených poslancích Nezařazený poslanec Petr Fiala který také patřil k „rebelům uvnitř ODS oznámil že hodlá podpořit směřování k předčasným volbám Představitelé ODS zatím nezveřejnili konkrétní jméno kandidáta který by měl sestavit novou vládu stávající koalice Podle vyjádření Martina Kuby by mělo být známo do konce týdne Středa 19 června Policie v Ostravě podruhé vyslýchala Janu Nagyovou a to za přítomnosti advokátů dalších obviněných Ministr spravedlnosti Pavel Blažek uvedl že nechá přezkoumat adekvátnost předchozích policejních zásahů Grémium ODS po svém jednání oznámilo záměr navrhnout jako kandidátku na vládní předsednictví stávající předsedkyni poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou< ref> Čtvrtek 20 června Dopoledne na policii vypovídal ministr financí Miroslav Kalousek Protože Český Aeroholding a Čepro kde získali posty Fuksa a Šnajdr spadají pod ministerstvo financí byl to on kdo je na místa jmenoval Po výslechu pro média uvedl že oběma místa nabídl až poté co se vzdali svého poslaneckého mandátu a u obou shledal vhodnou kvalifikaci Podle vyjádření Tluchořova právníka Kalousek u výslechu uvedl že s ním o postu ve státních firmách nejednal Nominaci Miroslavy Němcové na předsedkyni vlády potvrdila svým usnesením výkonná rada ODS Média spekulovala o tom že by Němcovou na pozici předsedkyně poslanecké sněmovny mohl nahradit místopředseda ODS Jiří Pospíšil Ten připustil že by o takové možnosti vážně uvažoval tyto úvahy však označil za předčasné< ref> Pátek 21 června Kriminální policie vyzvala Jiřího Tomana k podání vysvětlení< ref> Okresní soud v Ostravě obdržel stížnost Ivana Fuksy proti vzetí do vazby< ref> Prezident Miloš Zeman přijal v Lánech Miroslavu Němcovou s Martinem Kubou za ODS a poté Karla Schwarzenberga s Miroslavem Kalouskem za TOP 09< ref> Sobota 22 června V sobotu prezident přijal v Lánech nejprve předsedu KSČM Vojtěcha Filipa a místopředsedkyni Miloslavu Vostrou Na pozdější hodinu bylo ohlášeno setkání s Bohuslavem Sobotkou a Michalem Haškem za ČSSD Neděle 23 června Ředitel ÚOOZ Robert Šlachta v televizním pořadu Otázky Václava Moravce popřel opakovaně zaznívající podezření že by zásah policie na Úřadu vlády a na dalších místech byl nepřiměřený Popsal také podrobněji rozsah a formu zásahu Předseda strany Věci veřejné Vít Bárta a předsedkyně poslaneckého klubu této strany Kateřina Klasnová se odpoledne setkali v Lánech s prezidentem Zemanem Podle Bártova vyjádření jednali o policejním vyšetřování a vládní krizi< ref> Miloš Zeman v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán naznačil svou preferenci tzv „vlády odborníků a záměr jmenovat v úterý nového premiéra jehož hodlal vybrat ze čtyř uvažovaných osobností Představitelé hlavních parlamentních stran se k podpoře nebo účasti na takové vládě vyjádřili spíše skepticky s tím že koaliční strany preferovaly spíše vládu Miroslavy Němcové a opoziční strany předčasné volby Pondělí 24 června Policie vyslechla podnikatele a bývalého vedoucího odboru městského investora na pražském magistrátu Jiřího Tomana Podle jeho advokáta policie prošetřovala veřejné zakázky v někdejším působišti a vztah Tomana k Romanu Janouškovi< ref> Zpravodajský server Lidovkycz zveřejnil vyjádření Petra Nečase že se Jana Nagyová scházela s Ivem Rittigem a Romanem Janouškem na jeho příkaz aby od nich zjistila informace „z pražského podnikatelského suterénu které mohly být důležité pro jeho politické rozhodování Nečas však odmítl že by s nimi jednal sám nebo že by mu mohli podsunout své zájmy< ref> Podnikatel Ivo Rittig podal žalobu na místopředsedu ČSSD Lubomíra Zaorálka kvůli jeho výroku v němž jej při svém projevu na plénu Poslanecké sněmovny označil spolu s Romanem Janouškem za lupiče Rittigova advokátka Karolína Babáková uvedla že hodlá „podávat žaloby proti všem výrokům které klienta neoprávněně napadají< ref> Předsedkyně strany LIDEM Karolína Peake jednala s prezidentem Zemanem na Pražském hradě o řešení vládní krize Prezident potvrdil svá předchozí vyjádření preference tzv úřednické vlády Média spekulovala o osobách možných předsedů takové vlády jejím složení a působení< ref> Úterý 25 června Manželka předsedy vlády Radka Nečasová byla předvolána na policii k výslechu využila však své právo nevypovídat dle § 100 trestního zákoníku< ref> Karolína Peake po jednání republikové rady strany LIDEM potvrdila podporu možné vládě dosavadní koalice vedené Miroslavou Němcovou s podmínkami v programové oblasti Prezident republiky Miloš Zeman pověřil Jiřího Rusnoka sestavením nové vlády S odvoláním na německé noviny Die Welt napsaly Lidové noviny ve svém onlinovém vydání že Rusnokem sestavená vláda asi ztroskotá v parlamentě což však prezident Zeman ve svém plánu dopředu zohlednil Červenec 2013 Úterý 2 července Policie vyslýchala řidiče Úřadu vlády Jiřího Pertla a jeho přítelkyni které podle obvinění nechala Jana Nagyová neoprávněně sledovat Odpoledne policie vyslechla také další zaměstnankyni úřadu Alenu Hegrovou Petr Nečas dopisem požádal dozorujícího státního zástupce Rostislava Bajgara aby byl v souvislosti s kauzou sledování své manželky a dalších lidí co nejdříve policií vyslechnut Odůvodnil to snahou neprodlužovat vazbu zadržených osob Jany Nagyové a dalších< ref> Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman obdržel stížnosti všech obviněných proti zahájení trestního stíhání ze strany olomouckého státního zastupitelství Čtvrtek 4 července Policie odpoledne krátce vyslechla předsedkyni poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou ve věci trojice bývalých poslanců ODS Pondělí 8 července Kancelář předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky informovala že státní zástupce Ivo Ištvan sněmovnu požádal o vydání premiéra v demisi Petra Nečase k trestnímu stíhání Předsedkyně Miroslava Němcová postoupila žádost mandátovému a imunitnímu výboru a vyjádřila názor že poslanecká sněmovna rozhodne o vydání na své zářijové schůzi< ref> Úterý 9 července Ministr spravedlnosti v demisi Pavel Blažek požádal dopisem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o zodpovězení 19 otázek týkajících se případu< ref> Středa 10 července Na policii vypovídal předseda dozorčí rady společnosti Český Aeroholding Michal Mejstřík v souvislosti s vazebně stíhaným Ivanem Fuksou< ref> Čtvrtek 11 července Podnikatel Roman Janoušek byl jako podezřelý podat vysvětlení na policii obviněn však nebyl Policie vyslýchala také člena dozorčí rady Čepra Jana Klecha< ref> Vrchní žalobce Ivo Ištvan v České televizi uvedl že by všechny výslechy v kauze mohly být ukončeny do poloviny srpna Potvrdil že o vydání Petra Nečase ke stíhání bylo požádáno jen v souvislosti s tzv politicko-korupční částí kauzy Pátek 12 července K policejnímu výslechu byl pozván bývalý předseda vlády Petr Nečas a to v souvislosti s jeho rolí v politicko-korupční části kauzy Petr Nečas případ po výslechu označil za vykonstruovaný politický proces Už dopoledne vypovídal na policii také poslanec ODS Boris Šťastný Podle jeho vyjádření se policisté zajímali o okolnosti schvalování daňových zákonů Sobota 13 července Petr Nečas v deníku Právo přiznal svůj vztah s Janou Nagyovou Uvedl že za ní jednoznačně stojí a se vztahem s ní počítá i do budoucna< ref> Pondělí 15 července Jana Nagyová byla z vazební věznice převezena k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 aby vypovídala jako svědkyně v případu zveřejnění svých odměn na úřadu vlády Předvolán byl jako svědek i Petr Nečas který se však písemně omluvil z rodinných důvodů< ref> Mluvčí ostravského krajského soudu Lucie Böhmová oznámila že soudní senát nadále studuje spisový materiál a rozhodnutí o stížnostech na vazbu očekává nejdříve koncem týdne< ref> Úterý 16 července Jan Pohůnek požádal ostravský okresní soud o propuštění z vazby Jako jediný ze zadržovaných předtím nepodal proti vazbě stížnost Mluvčí soudu Alexandr Dadam informoval že se soud má žádostí zabývat ve středu 17 července< ref> Nejvyšší soud ČR rozhodl o návrzích na vynětí vazebně stíhaných bývalých poslanců Marka Šnajdra a Petra Tluchoře z pravomoci orgánů činných v trestním řízení Rozhodnutí odůvodnil tím že poslance chrání imunita vztahující se na výkon poslaneckého mandátu do něhož soud řadí i různé politické dohody či politická rozhodnutí Nelze je tedy stíhat za kroky které učinili ještě před svou poslaneckou rezignací Činy následující po rezignaci už soud neposuzoval Rovněž neposuzoval případ Ivana Fuksy který se na něj neobrátil Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan potvrdil bezodkladné zpracování příkazů k propuštění z vazby Petr Nečas vydal prohlášení v němž požadoval aby byl případ nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem odebrán Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci a aby nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová podala návrh na kárné řízení se státními zástupci Ivem Ištvanem a Rostislavem Bajgerem Samotné státní zástupce vyzval k rezignaci< ref> Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan v České televizi uvedl že žádost o vydání expremiéra Nečase bude stažena neboť není možné přikročit k jeho trestnímu stíhání dokud se nevyřeší otázka rozsahu poslanecké imunity členů Sněmovny< ref> Prezident Miloš Zeman později v Senátu České republiky prohlásil že v důsledku propuštění bývalých poslanců Tluchoře Šnajdra a Fuksy z vazby ztratil důvěru v Nejvyšší soud ČR< ref> Středa 17 července Proběhl policejní výslech svědka Miroslava Dvořáka předsedy představenstva Českého Aeroholdingu Právní zástupce Marka Šnajdra Lukáš Trojan který se výslechu účastnil vznesl námitky proti jeho zákonnosti s ohledem na předchozí výrok Nejvyššího soudu< ref> Okresní soud v Ostravě zamítl žádost Jana Pohůnka o propuštění z vazby Pohůnkův právní zástupce Michal Hráský uvedl jako důvod skutečnost že ještě nebyli vyslechnuti všichni utajení svědci Jeden výslech měl podle jeho vyjádření proběhnout týž den další dva v pátek 19 července Proti rozhodnutí soudu podal stížnost o níž by měl rozhodnout Krajský soud v Ostravě Ten rozhoduje i o stížnostech na vazbu ostatních obviněných Ivo Ištvan se vyjádřil že trestní stíhání stále pokračuje a žalobci budou zkoumat rozsah poslanecké imunity v případě tří zadržených a následně propuštěných exposlanců Uvedl že zastupitelství požádá Nejvyšší soud ČR aby upřesnil zda se jejich vyjmutí z působnosti orgánů činných v trestním řízení týká i jednání mimo sněmovnu Poukázal přitom na obdobné rozhodnutí téhož soudu v případu Víta Bárty a Jaroslava Škárky podle nějž se vynětí vztahuje pouze na jednání na půdě sněmovny Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny PČR na týden přerušil jednání o vydání Petra Nečase k trestnímu stíhání a to v návaznosti na avizované stažení žádosti ze strany vrchního zastupitelství Předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová krátce nato potvrdila že storno žádosti obdržela a postoupila jej mandátovému a imunitnímu výboru< ref> V médiích probíhala diskuse o tom zda představuje výrok Nejvyššího soudu ČR příliš extenzivní výklad ústavy a zda by byl přezkoumatelný Ústavním soudem Názory citovaných teoretických i praktických právníků a politiků se však různily V reakci na veřejnou debatu vydal Nejvyšší soud ČR prohlášení v němž odmítl některé zaznívající názory že by soud svým rozhodnůutím „posvětil beztrestnost jednání poslanců spočívající například v krádežích vydírání násilném jednání a podobných trestných činech pokud k nim dojde v prostorách Poslanecké sněmovny< ref> V reakci na Nečasovu výzvu uvedl Ivo Ištvan že by rezignace měla být vázána na porušení povinností čehož se dle vlastních slov nedopustil Rezignovat proto odmítl Odvolání vrchního státního zástupce odmítla také ministryně spravedlnosti Marie Benešová a obdobné výzvy označila za politický nátlak Uvedla že státní zástupci měli jen jiný právní názor než Nejvyšší soud podle něhož jsou imunitou chráněny i politické dohody a kompromisy a že je nelze odvolat jen na základě odlišného právního názoru Petr Nečas na tiskové konferenci emotivně reagoval na snahu státního zastupitelství přeformulovat obvinění exposlanců ODS na jednání mimo poslaneckou sněmovnu Kritizoval i ministryni Benešovou za to že odmítla Ištvana odvolat V komentáři na svých webových stránkách reagoval také Václav Klaus který varoval před snahou „skupiny prokurátorů a policistů kriminalizovat politická jednání a politické dohody Namísto – dle něj nedostatečné – personální změny vyzval k zásadní změně systémové Server Týdencz zveřejnil dopis třicetileté dcery Jany Nagyové Nikoly kterým se obrátila na předsedu senátního podvýboru pro lidská práva senátora Jiřího Čunka Vyčetla policii nedodržování presumpce neviny její matky a podmínky v cele předběžného zadržení Čunek dopis označil za závažný podnět a přislíbil prošetření Generální inspekce bezpečnostních sborů žádný podnět v této věci neobdržela Mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták záležitost nekomentoval a vězeňská služba případné pochybení odmítla Čtvrtek 18 července Roman Boček byl převezen z brněnské vazební věznice do pražského sídla ÚOOZ v ulici Na Perštýně k dalšímu výslechu Podle Šnajdrova advokáta Lukáše Trojana však Boček využil svého práva nevypovídat s poukazem na to že Nejvyšší státní zastupitelství doposud nerozhodlo o jeho stížnosti proti obvinění< ref> Nejvyšší soud ČR odpoledne odeslal advokátům a státním zástupcům podrobné odůvodnění svého úterního verdiktu< ref> Robert Šlachta z ÚOOZ odmítl výzvu politiků ke svému odstoupení Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uvedl že některé výroky politiků překračují hranici osobních útoků či nátlaku Internetový deník Insider informoval že osmičlenný tým policistů a státních zástupců čelí celkem 27 trestním oznámením která podali advokáti osob vyšetřovaných či prověřovaných v rámci kauzy Jejich postup tak přešetřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů< ref> Pátek 19 července Krajský soud v Ostravě jednal od osmi hodin neveřejně a bez účasti advokátů o stížnostech podaných proti vazbě Krátce po desáté hodině jim vyhověl a rozhodl o propuštění Jany Nagyové Romana Bočka a Ondreje Páleníka z vazby Dle uvážení soudu již pominuly důvody koluzní vazby a nehrozí že by při pobytu na svobodě ovlivňovali svědky Nadále by měli být stíháni na svobodě Mluvčí soudu také uvedla že rozhodnutí neznamená že by Okresní soud v Ostravě při dřívějším rozhodnutí o vzetí do vazby pochybil< ref> Kolem půl jedné Jana Nagyová opustila vazební věznici v Ostravě kde ji vyzvednul expremiér Petr Nečas Už v poledne opustil Ondrej Páleník věznici v Olomouci a kolem jedné hodiny i Roman Boček věznici v Brně Na pokyn Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v pozdějších odpoledních hodinách opustil brněnskou vazební věznici i Jan Pohůnek Jeho právní zástupce Michal Hráský potvrdil že hodlá podat návrh na zastavení trestního stíhání< ref> Podle státního zástupce Ištvana proběhly téhož dne další výslechy svědků s utajenou identitou a některé další byly naplánovány na příští týden ČTK uvedla že by podle jejích informací měli být následující týden policií vyslechnuti i poslanci Tomáš Úlehla a Jan Florián kteří také patřili mezi rebelující poslance dále generální ředitel Českých drah Petr Žaluda a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš V dalším týdnu by pak měli následovat ministr obrany Vlastimil Picek jeho předchůdce Alexandr Vondra a úřadující předseda ODS Martin Kuba< ref> Média s odkazem na nejmenovaný důvěryhodný zdroj zveřejnila dokument označený za usnesení Nejvyššího soudu ČR o vynětí Marka Šnajdra z pravomoci orgánů činných v trestním řízení a to včetně odůvodnění< ref> Sobota 20 července Deník Právo informoval že podnikatele Ivo Rittiga má v souvislosti s kauzou nově zastupovat bývalý vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula Rampulův někdejší náměstek Libor Grygárek přitom rovněž figuruje ve vyšetřování jako jeden z podezřelých v rámci skupiny která měla ovlivňovat veřejné zakázky Vlastimil Rampula potvrdil že mu Rittig udělil plnou moc k zastupování problematičnost vazby na Grygárka však popřel< ref> Ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta v rozhovoru pro deník MF DNES uvedl že s postupným propuštěním všech zadržovaných z vazby souhlasí neboť většina svědků už byla vyslechnuta Vyjádřil osobní přesvědčení že všichni obvinění skončí u soudu< ref> Neděle 21 července Ivo Ištvan v Otázkách Václava Moravce uvedl že považuje za téměř jisté zastavení trestního stíhání tří bývalých poslanců Nejvyšším státním zastupitelstvím a to s ohledem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně jejich imunity Kauza by se tak vrátila zpět do stadia prověřování Státní zástupci podle Ištvana analyzují bude-li možné znovu zahájit stíhání tak aby bylo v souladu s rozhodnutím soudu V takovém případě by opět požádali také o vydání Petra Nečase Ištvan také uvedl že v případu údajného zneužití Vojenského zpravodajství by mohla být podána obžaloba do konce září< ref> Senátorka Eliška Wagnerová tamtéž uvedla že chce iniciovat podání senátního návrhu k Ústavnímu soudu ČR aby zrušil ustanovení trestního řádu které se týká imunity poslanců a senátorů a na jehož základě Nejvyšší soud vyňal exposlance z pravomoci orgánů trestního stíhání< ref> Expremiér Petr Nečas v rozhovoru pro časopis Týden uvedl že plánoval koncem léta zveřejnit svůj záměr odejít z politiky a pouze dokončit poslanecký mandát a rovněž že jeho přítelkyně Jana Nagyová chtěla oznámit odchod z funkce vrchní ředitelky jeho kabinetu Vyjádřil také domněnku že tento záměr musel být vyšetřovatelům z odposlechů jasný a že se mohl stát důvodem ke spuštění červnové policejní akce Státní zástupci v Česku dle něj začali systematicky odstřelovat ústavní činitele a politiky kvůli existenci společenské poptávky Zmínil i své podezření o existenci kontaktů Ivo Ištvana na některé představitele ČSSD jmenovitě např Lubomíra Zaorálka Pondělí 22 července Média s odkazem na nejmenovaný důvěryhodný zdroj zveřejnila také druhý dokument označený za usnesení Nejvyššího soudu ČR o vynětí Petra Tluchoře z pravomoci orgánů činných v trestním řízení včetně odůvodnění Úterý 23 července Vyšetřovatelé vyslechli poslance ODS Tomáše Úlehlu a Jana Floriána v části týkající se údajné politické korupce< ref> Středa 24 července Vláda Jiřího Rusnoka stáhla z projednávání návrh zákona o státním zastupitelství Nový zákon měl krom jiného zrušit vrchní státní zastupitelství v Praze a Olomouci a zavést zvláštní protikorupční útvar Návrh zákona již 12 června prošel v poslanecké sněmovně prvním čtením někteří poslanci k němu však měli výhrady a ohlásili že jej budou chtít upravit Ironicky se k možné souvislosti vyjádřil dříve i exministr spravedlnosti Pavel Blažek< ref> Čtvrtek 25 července Prezident Miloš Zeman přijal na Pražském hradě vrchního státního zástupce Iva Ištvana jeho práci ocenil a vyjádřil mu podporu Prezidentovo gesto kritizoval mimo jiné místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek který je označil za přiznání souvislosti mezi policejním zásahem a Zemanovým úsilím o politické změny Podle sociálně-demokratického předsedy senátu Milana Štěcha bylo pozvání na místě ČTK citovala domněnku politologa Jana Outlého že Zeman pozváním Ištvana sledoval jen vlastní mediální obraz< ref> Pátek 26 července Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nezastavil zcela trestní stíhání v kauze Nagyová zrušil však usnesení o zahájení trestního stíhání tří bývalých poslanců ODS Marka Šnajdra Petra Tluchoře a Ivana Fuksy v případu údajné politické korupce a spis vrátil Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci k novému rozhodnutí Stíhání ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství však Pavel Zeman nezrušil Stejně tak nezrušil stíhání Jany Nagyové a Romana Bočka V jejich případě však označil za nutné provést změnu v původní právní kvalifikaci „návod k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby Srpen 2013 Pondělí 12 srpna Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci podal Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí v otázce v jakém přesně rozsahu jsou podezřelí tři poslanci a expremiér Nečas vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení Poukázal přitom na to že podle šetření měly probíhat tajné schůzky nejen na půdě parlamentu Uvedl několik míst v Praze včetně Úřadu vlády Kramářovy vily budovy Českých drah také v Hrzánském paláci v restauraci Vojanův dvůr ale i na brněnském Výstavišti a ve dvou brněnských hotelech Účastníci schůzek mezi sebou údajně hovořili šifrovaným jazykem a předem domluvenými hesly Úterý 27 srpna Policie provedla výslech úřadujícího předsedy ODS Martina Kuby a to zejména v linii údajného podplacení tří exposlanců a v souvislosti s jeho setkáním s Ivo Rittigem< ref> Středa 28 srpna Prezident Miloš Zeman podepsal rozhodnutí o rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky které bylo ještě téhož dne vyhlášeno ve Sbírce zákonů a vešlo tak v platnost Prezident tak učinil na základě předchozího usnesení sněmovny ze dne 20 srpna Září 2013 Sobota 21 září Na zámku Mcely se v odpoledních hodinách oženil Petr Nečas s Janou Nagyovou poté co se v srpnu rozvedl se svou předchozí manželkou Radkou Úterý 24 září Jana Nečasová dříve Nagyová se dostavila k výslechu do pražského sídla ÚOOZ odmítla však vypovídat Její právní zástupce Eduard Bruna uvedl jako důvod že se necítila ve formě a potřebovala si utřídit poznatky ze svého stíhání< ref> Říjen 2013 Středa 2 října Marek Šnajdr rezignoval na své místo v dozorčí radě společnosti Čepro aby firma v souvislosti s kauzou nebyla mediálně poškozována Ministr financí v demisi Jan Fischer už dříve avizoval že by ho chtěl odvolat< ref> Středa 9 října Někdejší vedoucí Úřadu vlády Lubomír Poul odmítl svou svědeckou výpověď v kauze< ref> Pondělí 21 října Důstojník vojenské tajné služby Jan Pohůnek se dostavil k dalšímu výslechu Státní zastupitelství rozšířilo jeho obvinění o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby Podle obvinění měl navrhnout aby sledování Nečasovy manželky a dvou zaměstnanců Úřadu vlády prováděla soukromá agentura a tu pak přes prostředníka sehnat Faktury agentury pak hradilo Vojenské zpravodajství Pohůnkův advokát Michal Hráský podal proti obvinění stížnost< ref> Úterý 22 října Policie pokračovala výslechem bývalého ředitele Vojenského zpravodajství Milana Kovandy Jeho obvinění ze zneužití pravomoci úřední osoby rozšířila o porušení povinnosti při správě cizího majetku a to v návaznosti na rozšířené obvinění Jana Pohůnka Kovandův právní zástupce Jiří Matzner podal proti novému obvinění stížnost< ref> Čtvrtek 24 října Podle předchozího oznámení olomouckého státního zástupce Pavla Komára se měl uskutečnit výslech Kovandova předchůdce Ondreje Páleníka Čtvrtek 31 října Nejvyšší soud rozhodl o žádosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 12 srpna 2013 Podle soudu je třeba vnímat všechna jednání exposlanců Tluchoře Fuksy a Šnajdra směřující k jejich vzdání se mandátu 7 listopadu 2012 jako celek a nelze je stíhat ani za ta jednání která probíhala mimo prostory Poslanecké sněmovny Soud zároveň rozhodl že expremiér Petr Nečas není z pravomoci orgánů činných v trestním řízení vyňat a za případné trestné činy jej stíhat lze protože po rozpuštění sněmovny už nebyl chráněn procesní imunitou podle čl 27 odst 4 Ústavy na rozdíl od tří exposlanců kteří díky vzdání se mandátu byli kryti indemnitou podle čl 27 odst 2 Ústavy Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není žádný opravný prostředek přípustný< ref> Další vývoj v roce 2014 Leden 2014 Čtvrtek 9 ledna Média informovala o tom že Nejvyšší státní zastupitelství zamítlo žádosti o přezkoumání postupu policie a žalobců ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství které podali Milan Kovanda Ondrej Páleník a Jan Pohůnek Ti si v prosinci 2013 prostřednictvím svých právních zástupců stěžovali na to že byl k vypracování odborného vyjádření přizván policejní Útvar zvláštních činností přestože pracuje odlišně než armádní složky Nejvyšší státní zastupitelství však neshledalo napadený procesní postup nezákonným ani nedůvodným< ref> Čtvrtek 16 ledna Exposlanci ODS Petr Tluchoř Marek Šnajdr a Ivan Fuksa požádali ministerstvo spravedlnosti o odškodné za údajnou morální újmu za vazbu stíhání ušlý výdělek a náklady na právní služby každý ve výši přibližně 4 milionů korun Média o tom informovala v pondělí 21 ledna O záměru požádat o odškodnění informovali advokáti už v listopadu 2013< ref> Pátek 24 ledna Česká advokátní komora vrátila Rittigovu advokátu Tomáši Jindrovi zapečetěné a u ní uložené věci Šlo mimo jiné o počítač nosiče dat a dokumenty které policie zabavila při Jindrově květnové domovní prohlídce v Hrusicích u Prahy Už v září 2013 komora odmítla věci vyšetřovatelům předat kvůli povinnosti advokátů zachovávat mlčenlivost kterou dle jejího výkladu nezrušil příslušný krajský soud Ten byl požádán o vydání souhlasu s nahlížením okresním soudem který nařídil domovní prohlídku Petr Nečas podle pozdějšího vyjádření podal na Generální inspekci bezpečnostních sborů trestní oznámení na Roberta Šlachtu< ref> Únor 2014 Úterý 11 února Policie obvinila z podplácení expremiéra Petra Nečase Jeho obhájce Josef Lžičař uvedl že nejspíš podá proti obvinění stížnost a bude požadovat také vyjádření Nejvyššího soudu Sám Nečas vyslovil domněnku že se mu tím policie mstí za trestní oznámení které 24 ledna podal na ředitele ÚOOZ Roberta Šlachtu Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Ivo Ištvan vydal usnesení kterým byl Nečas obviněn už ve středu 5 února 2014 Žalobce na webových stránkách zastupitelství uvedl že kauza má dát odpověď na otázku „zda v procesu projednávání a schvalování zákonů které ovlivňují život všech občanů se mají poslanci ve smyslu svého ústavního slibu řídit svým nejlepším vědomím a svědomím a mandát vykonávat v zájmu všeho lidu nebo zda a nakolik je přípustné aby jejich rozhodování mohlo být ovlivňováno slibem nebo poskytnutím osobních výhod Středa 12 února Detektivové ÚOOZ provedli prohlídku jednoho z obchodů v pražské Pařížské ulici luxusního zlatnictví Cartier a to kvůli šperkům v hodnotě řádově milionů korun které dříve našli u Jany Nagyové Policisté hledali doklady o jejich ceně a nákupu Čtvrtek 13 února Policie ráno v Praze zatkla podnikatele Ivo Rittiga a obvinila jej z trestného činu praní špinavých peněz Podle médií policie zatkla také jeho advokáta Davida Michala jednatele společnosti Neograph Jana Janků právníka Petera Kmeťa a další zatykač vydala na právníka Marka Stubleyho toho času pobývajícího v zahraničí Deník iDNEScz uvedl že při vyšetřování vedoucímu k zatčení pomohly i některé důkazy které policie zadržela při domovní prohlídce v Rittigově vile v létě 2013 Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová uvedla že „skutkově spolu tyto kauzy nesouvisejí Pátek 14 února Advokát Petra Nečase podal stížnost proti obvinění jeho klienta Úterý 25 února Petr Nečas odmítl vypovídat u policejního výslechu k němuž byl jako obviněný předvolán a to až do doby kdy Nejvyšší státní zastupitelství rozhodne o jeho o jeho stížnosti proti obvinění< ref> Generální inspekce bezpečnostních sborů nezjistila podezření ze spáchání trestného činu tím že došlo ke zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové Trestním oznámením které kvůli zveřejnění dříve podal Petr Nečas na šéfa ÚOOZ Roberta Šlachtu se ještě měl zabývat odbor vnitřní kontroly policejního prezidia který prověřoval jestli nemohlo dojít ke spáchání kázeňského nebo jiného přestupku Březen 2014 Úterý 4 března Policie obvinila podnikatele Iva Rittiga kvůli úniku informací z Bezpečnostní informační služby BIS Podle některých médií byly obviněny i další osoby včetně Jany Nečasové Nagyové která měla Rittigovi předávat některé materiály tajných služeb a právník David Michal z kanceláře MSB Legal Čtvrtek 6 března Úřad pro ochranu osobních údajů zahájil správní řízení s ministerstvem vnitra jako správcem osobních údajů kvůli zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové který v prosinci 2013 poskytl Robert Šlachta pořadu České televize Otázky Václava Moravce Úterý 25 března Exposlanec Petr Tluchoř odmítl vypovídat Duben 2014 Čtvrtek 3 dubna Podnikatel Ivo Rittig byl předvolán k výslechu odmítl však vypovídat Podle jeho právní zástupkyně proto že státní zástupce nedokázal srozumitelně vysvětlit k jakým skutečnostem se má vyjádřit< ref> Úterý 22 dubna Úřad pro ochranu osobních údajů udělil pokutu ve výši 60 tisíc Kč ministerstvu vnitra za zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové Úřad ve svém rozhodnutí uvedl že zveřejnění nelze zdůvodnit veřejným zájmem< ref> Středa 23 dubna Útvar pro odhalování organizovaného zločinu znovu vyslechl místopředsedu TOP 09 Miroslava Kalouska ve věci údajného uplácení trojice exposlanců funkcemi Zodpovídal dodatečné otázky týkající se obvinění bývalého premiéra Nečase v této kauze< ref> Čtvrtek 24 dubna Jana Nečasová Nagyová odmítla vypovídat při odpoledním výslechu na ÚOOZ stejně jako u předchozích výslechů Předtím téhož dne policie vyslechla předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga podle jehož vyjádření se kriminalisté snažili potvrdit některé své teorie a v předchozích dnech i Miroslava Kalouska a Martina Kubu Květen 2014 Středa 14 května Žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vyňali případ údajného zneužití Vojenského zpravodajství ke sledování exmanželky Petra Nečase z kauzy Červen 2014 Pondělí 2 června MF Dnes a další média informovala o tom že Nejvyšší státní zastupitelství zamítlo stížnosti Ondreje Páleníka Jana Pohůnka a Ivo Rittiga proti rozdělení případu Ti uváděli že není jasné z čeho byl případ vylučován označovali vyloučení za neúčelné nebo argumentovali že tím mohla být krácena jejich práva na obhajobu Státní zástupce Zdeněk Kasal v usnesení o zamítnutí mimo jiné uvedl že právo na obhajobu nebude dotčeno a že má rozdělením dojít k urychlení celého řízení Pátek 6 června Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podalo obžalobu na Janu Nečasovou Nagyovou v kauze údajného zneužití Vojenského zpravodajství Kromě ní obžalovalo ze zneužití pravomoci úřední osoby i bývalé ředitele Ondreje Páleníka Milana Kovandu a zpravodajce Jana Pohůnka Obžaloba následovala po zamítnutí stížnosti obžalovaných proti vyloučení věci k samostatnému projednání podána však byla až po vyřízení stížností obžalovaných proti vynětí této části kauzy k samostatnému projednání Čtvrtek 12 června Senátor Jiří Čunek podal Nejvyššímu státnímu zastupitelství trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli úniku odposlechů z vyšetřování kauzy Učinil tak z pozice předsedy senátního podvýboru pro lidská práva na základě předchozího rozhodnutí podvýboru Vyjádřil názor že zveřejňování odposlechů narušuje hladký průběh vyšetřování a poškozuje obviněné a jejich rodinné příslušníky< ref> Pondělí 23 června Mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství oznámil že zamítlo stížnosti Davida Michala Ivo Rittiga Tomáše Jindry a Jany Nečasové proti usnesení o zahájení trestního stíhání ve věci údajného úniku informací z Bezpečnostní informační služby< ref> Pátek 27 června Obvodní soud pro Prahu 1 ve zrychleném neveřejném řízení uznal Janu Nečasovou vinnou a formou trestního příkazu jí udělil roční podmínečný trest s odkladem na čtyři roky a čtyřletý zákaz působit ve státní správě Šlo o linii kauzy zneužívání Vojenského zpravodajství v níž byli stíháni i dva jeho bývalí ředitelé Ondrej Páleník a Milan Kovanda a jejich podřízený Jan Pohůnek a to ze zneužití pravomoci úřední osoby a přečin při správě cizího majetku Oba bývalé ředitele předal ministerstvu obrany ke kázeňskému potrestání neboť jejich jednání vyhodnotil jen jako přestupek Pohůnkovo stíhání soud zastavil neboť jeho jednání rovněž nevyhodnotil jako trestný čin< ref> Úřad pro ochranu osobních údajů v týdnu zamítl rozklad jenž podalo ministerstvo vnitra proti šedesátitisícové pokutě kterou mu úřad udělil 22 dubna za prosincové zveřejnění části videozáznamu ze zatýkání Jany Nagyové Červenec 2014 Proti rozhodnutí soudu z 27 června o Janě Nečasové podala obviněná počátkem července odpor Září 2014 Dne 3 září zrušil Městský soud v Praze červnové rozhodnutí obvodního soudu a kauzu vojenské zpravodajské služby mu vrátil k novému projednání Listopad 2014 Dne 20 listopadu 2014 bylo zahájeno hlavní soudní líčení ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství Soudní řízení v roce 2015 Odkazy Poznámky Reference Externí odkazy – přehled článků k tématu na iDNEScz – stručný souhrn a přehled článků k tématu na Aktuálněcz – přehled článků k tématu na iHNedcz včetně politické roviny – chronologický přehled událostí na České novinycz včetně politické roviny Konrad Ernst Eduard Henlein 6 května 1898 Vratislavice nad Nisou< ref> – 10 května 1945 Plzeň byl nacista sudetoněmecký politik a vůdce separatistického hnutí Život Mládí Henlein se narodil v tehdejším Maffersdorfu dnes Vratislavice nad Nisou součást Liberce jako syn úředníka Němce Konrada Henleina a Češky Hedwigy rozené Dvořáčkové Se svými rodiči žil v Rychnově a po absolvování obchodní akademie v Jablonci nad Nisou se roku 1916 přihlásil do armády Během první světové války byl na italské frontě zajat a domů se vrátil až v srpnu 1919 Politická kariéra Pracovat začal jako bankovní úředník v jablonecké České obchodní bance odkud však brzy přešel do Kreditanstalt der Deutschen Byl velmi aktivní v turnerském hnutí roku 1923 se stal vzdělavatelem mládeže ještědsko-jizerské turnerské župy Od října 1925 pracoval jako učitel tělocviku v Aši kde se také seznámil s dcerou kavárníka Emmou Luisou Geyerovou se kterou se v roce 1926 oženil Roku 1928 již jako populární osobnost zřídil v tomto městě také ústřední turnerskou školu V říjnu roku 1933 založil politické hnutí Sudetendeutsche Heimatfront SHF které se později 1935 přeměnilo na Sudetendeutsche Partei SdP Postupně získal podporu nacistického vedení a díky kontaktům na západní politické kruhy dosáhl mezinárodní diskuse nad sudetoněmeckou otázkou Tuto otázku ovšem sám vyhrotil a to neustálým stupňováním svých požadavků Mezitím například přednášel v prosinci 1935 v londýnském královském institutu Dokonce se chtěl stát prezidentem Československa S Adolfem Hitlerem se setkal poprvé v srpnu roku 1935 Druhá polovina 30 let byla dobou jeho vrcholného úspěchu Přestože vedle českých agrárníků nejsilnější politická strana zůstala SdP v opozici v níž jí chtěli čeští a ostatní němečtí politici izolovat To však SdP umožnilo nadále vystupovat z pozice kritika koalice což jí v době kdy ještě stále panovala v pohraničí vysoká nezaměstnanost a bída umožnilo nadále zvyšovat počet svých příznivců Sám Henlein byl ve složité pozici protože v SdP existovaly různé názorové skupiny mezi kterými musel manévrovat Přitom se snažil zavést do strany nacistický vůdcovský princip tj vybudovat si absolutní autoritu Sám záměrně nikdy ani nekandidoval do Národního shromáždění aby se mohl prezentovat jako „čistý vůdce svého lidu který nemá s pražskou politikou nic společného V první polovině 30 let zastával Henlein ve svých veřejných projevech autonomistický program a celkově protinacistické postoje protože jednak hrozil zákaz SdP československou vládou a jednak bylo třeba otupit antipatie spannovské frakce SdP Neboť jak ve svém dopise A Hitlerovi mimo jiné uvedl „Sudetské němectví je si vědomo zvláštní politické úlohy vůči antiněmeckému zadání a vůči politice Československa určované Západem a bolševickým východem a chce být faktorem nacionálněsocialistické říšské politiky SdP musí skrývat své přiznání k nacionálnímu socialismu jako světovému názoru a politickému principu Jako strana v demokraticko-parlamentním systému Československa musela navenek ve svých ústních a písemných projevech na shromáždění a v tisku v parlamentu ve své vlastní výstavbě a při organizování sudetského němectví používat demokratickou terminologii a demokraticko-parlamentní metody Neměla by proto nezasvěceným říšskoněmeckým kruhům připadat jako sporná a nespolehlivá Spornost vnějšího obrazu SdP je prohlubována tou okolností že SdP vnitřně po ničem jiném tak netouží jako po vtělení sudetoněmeckého území ba celého česko-moravsko-slezského prostoru do říše avšak navenek musí vystupovat za zachování Československa a integritu jeho hranic a musí se pokoušet nastolovat reálně vyhlížející vnitropolitický cíl pro svůj politický boj Otevřeným stoupencem Hitlera se stal až v roce 1937 kdy radikální nacistické křídlo SdP vedené K H Frankem získalo převahu Roku 1937 se Henlein sešel s Adolfem Hitlerem a přislíbil mu absolutní věrnost tedy dobrovolně se stal jeho nástrojem Společně formulovali taktiku „vždy žádat víc než je možné splnit kterou se pak SdP řídila až do rozbití Československa Protože koaliční vláda začátkem roku 1937 veřejně vyhlásila program odstranění veškeré diskriminace Němců v obsazování úředních míst atd a začala připravovat různá opatření k dosažení úplné rovnosti musela SdP ve své rétorice stále přitvrzovat Zároveň šlo o čas protože Hitler nechtěl vzhledem k rychlému pokračování pevnostních staveb hlavní úseky měly být bojeschopné roku 1940 likvidaci Československa odkládat Klíčový rok 1938 V září 1938 když jednání mezi SdP a vládou Československa dospělo do bodu kdy vláda s drobnými výhradami v podstatě přistoupila na všechny požadavky SdP především dalekosáhlá přestavba státu na autonomistickém principu a kdy ne zcela malá část představitelů SdP otevřeně přiznávala že bylo dosaženo toho oč usiloval jejich maximalistický program Ernst Kundt Sebekowsky byla jednání ze strany Henleina a Franka přerušena pod záminkou incidentu který se odehrál v Ostravě zřejmě byl uměle vyvolán aby tuto záminku poskytl Jednání tak nebylo nikdy dokončeno po dobu SdP iniciovaného přerušení jednání se SdP pokusila ve dnech 13 – 15 9 1938 v několika okresech za pomocí zbraní propašovaných z Německa o ozbrojený převrat s cílem tato území násilně připojit k Německu Převrat byl okamžitě potlačen policií celníky a armádou Většina guerillových bojovníků včetně Henleina a většiny politiků SdP uprchla do Německa V zasažených okresech bylo vyhlášeno stanné právo Dne 15 9 byla SdP postavena mimo zákon a na její představitele byly vydány zatykače Důvodem převratu byla právě skutečnost že už nebylo možné stupňovat dále požadavky a dosažení shody mezi SdP a vládou by vedlo k uklidnění a upevnění Československa tedy přesně opaku situace o níž se snažil Hitler Henlein mezitím v Německu z uprchlých bojovníků zorganizoval tzv Freikorps sám se stal jeho velitelem a během několika dní vyslal své skupiny do Československa znovu Tato akce se někdy označuje jako druhý pokus o převrat Teroristická aktivita se soustředila na západní a severní příhraničí Druhý převrat byl rovněž potlačen Zaznamenal však úspěch v okrese Aš kde guerillu podpořily z Německa i jednotky SS Československá vláda se domnívala že Hitler se snaží rozpoutat těmito akcemi válku kterou by pak vydával za útok Československa na Německo a proto vydala armádě rozkaz aby se stáhla na hranice okresu Aš Tento okres tak byl ponechán svému osudu a Freikorps spolu s SS ho obsadily už týden před Mnichovskou dohodou Z okresu Aš bylo několik stovek lidí uneseno „zatčeno do Německa Celkově oba pokusy o puč zanechaly nejméně několik desítek mrtvých na obou stranách Boj byl ze strany Freikorpsu veden se značnou krutostí a zákeřností; citován bývá např případ vesnice Habersbirk kde mnohonásobná přesila zmasakrovala místní četníky ztýrala místní české civilisty atd Říšským komisařem a místodržícím Z Německa se Henlein vrátil až po mnichovské dohodě již jako Hitlerem jmenovaný 1 10 1938 říšský komisař pro sudetoněmecké oblasti Účastnil se osobně vítězného průjezdu Hitlera pohraničím Jako správce těchto oblastí byl zodpovědný za veškerý teror kterého se nacisté dopustili po obsazení pohraničí vůči Židům Čechům a německým antinacistům např bývalý sociálnědemokratický starosta Ústí nad Labem Leopold Pölzl byl tažen městem na oprátce a měl být ulynčován k smrti kdyby ho náhodou nezachránilo z rukou davu gestapo Když SdP splynula s NSDAP a vznikla župa NSDAP Sudety stal se jejím župním vedoucím Byl také Obergruppenführerem SS a od 1 května 1939 byl říšským místodržícím Jeho osobní mocenské postavení však bylo spíše špatné Řada jeho nejbližších spolupracovníků z bývalé SdP byla z politických důvodů odstraněna např Heinz Rutha byl gestapem udán čs policii pro tehdy trestnou homosexualitu a v československém vězení v roce 1937 spáchal sebevraždu Henlein byl mužem s vysokou funkcí ale jeho vliv byl omezený Smrt V pondělí 7 května 1945 odjel Henlein z Liberce aby se pokusil vyjednat s Američany mimo jiné také uznání Mnichovské smlouvy Podařilo se mu dostat se až na území osvobozené americkou armádou kde však byl u Lokte zajat vyslýchán a uvězněn v Plzni Když zjistil že s ním nikdo jednat nehodlá a že je považován za válečného zločince podřezal si sklem z rozbitých brýlí časně ráno 10 května žíly Pohřben byl v neoznačeném hrobě v Plzni V dokumentech Mezinárodního trestního tribunálu v Norimberku který se konal po válce je Henlein otevřeně označován za válečného zločince Zajímavosti Osobu Henleina zmiňuje i Divadlo Járy Cimrmana které jako místo narození zmiňuje fiktivní obec Liptákov Henleinovo jméno použili rovněž autoři pořadu Česká soda pro persiflážní reklamu na novou "Škodu Henlein" < ref> obsahující narážky na teroristickou činnost bojůvek SdP a na dva pokusy o ozbrojený puč které Henlein se svou stranou zorganizoval v září 1938 Reference Literatura Karpaš R a kol Kniha o Liberci Dialog Liberec 1996 Externí odkazy video z cyklu České televize Historický magazín Lampedusa je ostrov ve Středozemním moři který patří Itálii Je největší ze souostroví Pelagických ostrovů Má rozlohu 202 km² Nachází se 205 km od Sicílie a 113 km od pobřeží Tuniska Obyvatelé se živí rybářstvím zemědělstvím a turistikou Na ostrově nejsou zdroje vody s výjimkou nepravidelných srážek Fauna a flora je podobná jako v severní Africe Od přelomu tisíciletí se ostrov stává hlavním imigračním místem Evropy K jeho břehům téměř denně příplouvají lodě s imigranty z Afriky Odkazy Reference Související články Linosa Lampione Pantelleria Pelagické ostrovy Externí odkazy Letiště Leoše Janáčka Ostrava do prosince 2006 Letiště Ostrava-Mošnov je veřejné mezinárodní letiště Nachází se 35 km východně od Studénky zhruba 7 km od nejjižnějšího cípu Ostravy-Proskovic na území obcí Mošnova Albrechtiček a Petřvaldu Historie V místě současného letiště vzniklo nejprve v roce 1939 polní letiště německé Luftwaffe pro útok na Polsko Výstavba stálého letištního areálu započala v roce 1956 a byla dokončena v říjnu 1959 V téže době byl na Mošnov převeden veškerý provoz z nevyhovujícího letiště v Ostravě-Hrabůvce Civilní letový provoz zajišťovala společnost ČSA část letiště sloužila pro vojenské účely Dne 21 8 1968 přistál na Mošnovském letišti stíhací bombardovací pluk APIB s letouny Su-7B a sovětský tankový pluk obsadil letiště Odtud také nějakou dobu působily sovětské transportní letouny An-12 Po revoluci v roce 1989 bylo vojenské využívání letiště ukončeno a provozovatelem se stala Česká správa letišť Dne 1 července 2004 bylo mošnovské letiště převedeno do vlastnictví Moravskoslezského kraje podle zákona č 166 2004 Sb a jeho provozovatelem se stala společnost Letiště Ostrava a s V roce 2004 bylo letiště zbaveno práva vstupního místa pro provádění rostlinolékařských kontrol jež byly soustředěny na letiště Praha-Ruzyně což omezilo možnost nákladní dopravy roslinných potravin a krmiv Tento krok byl odstraněn roku 2006 změnou zákona o rostlinolékařské péči kdy se letiště Ostrava i Brno-Tuřany staly vstupním místem pro provádění dovozní rostlinolékařské kontroly< ref> Za 320 miliónů korun 280 miliónů poskytl kraj 40 miliónů Evropská unie byla vybudována nová odletová hala otevřená 13 prosince 2006 Přejmenování letiště v roce 2006 Od 13 prosince 2006 se letiště jmenuje podle hudebního skladatele Leoše Janáčka rodáka z nedalekých Hukvald Letiště pokřtil hejtman Evžen Tošenovský společně s ředitelem Letiště Ostrava Vybíralo se ze tří jmen Jan Amos Komenský Sigmund Freud a Leoš Janáček Letecká spojení Hlavními dopravci působícími na mošnovském letišti jsou ČSA několikrát denně spojení do Prahy operováno letadly ATR 42-500 a ATR 72-200 Společnost Travel Service pak provozuje pravidelnou linku do Paříže Od listopadu 2012 je zároveň v provozu spojení do Vídně které zajišťuje společnost Danube Wings Zároveň jsou v provozu charterové linky které provozují společnosti ČSA Travel Service Bulgarian Air Charter Hemus Air Karthago Airlines Nouvelair či Monetenegro Airlines V lednu 2008 poprvé odstartoval z Ostravy Boeing 737-800 na charterové lince společnosti Travel Service do Bangkoku V tiskové zprávě ČSA ze dne 121 2015 byla představena pravidelná linka do německého Düsseldorfu jejiž provoz bude zahájen v březnu 2015 Tato linka však budí rozporuplné emoce neboť je ze strany ČSA prezentována jako přímá přestože je plánováno krátké mezipřistání v Praze Na jaře 2008 bylo na letišti otevřeno letecké opravárenské centrum CEAM které poskytuje servis jak turbovrtulovým Saabům domácí společnosti Central Connect Airlines tak velkokapacitním strojům zahraničních společností Od června 2013 zajišťuje společnost Ryanair třikrát týdně pravidelnou linku do Londýna Zrušené linky Letiště se už dvakrát pokoušelo zřídit pravidelné letecké spojení do Mnichova Od května do listopadu 2005 provozovala pravidelnou linku Ostrava Mnichov německá společnost Cirrus Airlines Od září 2009 do 26 března 2010 provozovala stejnou linku třikrát týdně společnost Central Connect Airlines Od 2 září 2008 mělo letiště pravidelnou linku do Moskvy Linka od 15 února 2010 nelétá a její obnovení se neplánuje Vytížená byla z deseti až patnácti procent Linka skončila dříve než měla začít ztrátový provoz dotovat ruská letecká společnost Doposud ztráty hradila společnost Letiště Ostrava< ref> Obnova vozového parku letiště Ostravské letiště se snaží o rozvoj nabízených služeb a jedním z kroků jak toho docílit je obnovou letištní vozové techniky Vozový park letiště zahrnuje různé tahače letadel pojízdné nákladní pásy sekačky sněžné frézy pluhy pro údržbu dráhy v zimních měsicích přitom některé pluhy byly v provozu od roku 1968 Zakoupením nových tahačů je letiště připraveno na přistání největších dopravních letadel např Boeing 767 nebo Airbus A380 Vedení letiště si slibuje rychlejší odbavení letadel a zvýšení jejich bezpečnosti během zimy i po dobu 24 hodin denně Rychlost odbavení je jedním z klíčových faktorů jak na letiště přilákat nízkonákladové letecké dopravce díky novému vozovému parku se letiště stalo atraktivním pro nízkonákladovou společnost Ryanair Mezi novinkou je i tzv friction metercož je upravené osobní vozidlo které má mezi dvěma zadními koly ještě jedno speciální které se samo dobržďuje Na základě tření s vozovkou pak počítač zpracovává údaje o tom jak kluzká je ranvej Tyto údaje technik sdělí pilotovi letadla ten se může připravit na přistání a počítat předem s možnosti prokluzu kol letadla Pořizovací cena nového vozového parku letiště je 339 miliónů Kč z této částky činila dotace 250 miliónů Kč od Evropské unie z regionálního operačního programu Veřejná železniční trať Dnem 13 dubna 2015 byla zprovozněna pro cestující železniční trať až na letiště Tím se Letiště Leoše Janáčka stalo prvním mezinárodním letištěm v ČR kde je tato možnost dopravy Trať odbočuje ve stanici Sedlnice z trati Studénka – Veřovice avšak peážování přímých spojů z Ostravy na letiště po této trati není v jízdním řádu pro cestující v této tabulce vyznačeno; spoje jsou uváděny pouze v tabulce č 270 Česká Třebová – Přerov – Bohumín Budoucnost letiště Podle schváleného generelu rozvoje letiště do budoucna plánuje výrazné zvýšení počtu přepravovaných osob ze současných asi 300 tis až na 1 mil do roku 2010 do roku 2015 pak až 15 miliónu Rozvojový plán letiště zahrnuje také například vybudování hotelu vícepodlažních parkovišť nebo ploch pro kongresové a nákupní centrum Počítá se také s rozšířením opravárenských služeb letadel a vybudováním nového terminálu pro nákladní leteckou dopravu podél jižní odbavovací plochy letiště Pravidelné linky Praha Paříž Vídeň a Londýn Ryanair od 2013 Galerie Odkazy Reference Externí odkazy 19 června 2012 Hry XXIX olympiády se konaly v čínském Pekingu od 8 srpna 2008 do 24 srpna 2008 Zástupci několika desítek zemí bojovali celkem o 302 sady medailí ve 28 sportech Mezi nově zařazené disciplíny patřila například cyklistická disciplína BMX nebo takzvaný plavecký maratón Některé nevládní organizace protestovaly proti olympijským hrám kvůli porušování lidských práv v Číně Hlavním stadiónem her je Pekingský národní stadion ; Běijīng guójiā tǐyùchǎng; Pej-ťing kuo-ťia tchi-jü-čchang běžně označovaný dle své podoby jako „Ptačí hnízdo ; Niǎocháo; Niao-čchao Mottem pekingské olympiády je „Jeden svět jeden sen ; Tóng yīge shìjiè tóng yīge mèngxiǎng; Tchung i-ke š'-ťie tchung i-ke meng-siang Pekingské olympijské hry mají rekordní počet maskotů pět postav nesoucích bohatou symboliku jmenují se „Šťastné děti ; Fúwá kapr Pej-pej Bèibèi – modrá prosperita vznešenost a čistota vodní sporty panda velká Ťing-Ťing Jīngjīng – černá radost čest a naděje silové a úpolové sporty olympijský oheň Chuan-chuan Huānhuān – červená vášeň nespoutanost míčové sporty tibetská antilopa Jing-jing Yíngyíng – žlutá zdraví pohotovost a ohebnost atletika vlaštovka Ni-ni Nīnī – zelená štěstí nevinnost a živost gymnastika Tyto figurky jsou implikovány stykem s mořem lesem ohněm zemí a oblohou což naráží na harmonii člověka s přírodou a odpovídá myšlence „Zelené olympiády Kromě toho jsou do figurek Fuwa integrovány mnohé prvky čínské kultury Zajímavé je rovněž to že jména těchto pěti postaviček sestavená za sebou připomínají čínskou větu „Peking tě vítá ; Běijīng huānyíng nǐ Pět olympijských postaviček v neposlední řadě barevně reprezentuje pět olympijských kruhů Rozpočet olympiády byl 42 miliard amerických dolarů a výdaje na reklamu v Číně díky olympiádě stouply o 19% Známé značky si od olympiády slibovaly velké zisky< ref> Volba pořadatele O tom které město uspořádá olympijské hry v roce 2008 se rozhodlo 13 července 2001 na zasedání MOV v Moskvě Spolu s Pekingem usilovaly o pořádání také Toronto Paříž Istanbul a Ósaka Již v 1 kole hlasování dostal Peking nejvíce hlasů ale protože nedosáhl absolutní většiny hlasovalo se ještě jednou tentokrát již bez vyřazené Ósaky Ve 2 kole již 56 ze 105 pověřených členů MOV dalo svůj hlas čínské metropoli Mohly tak vypuknout mohutné oslavy jak přímo v Moskvě tak i v Číně Peking tak na druhý pokus uspěl – při první kandidatuře roku 1993 dali delegáti přednost australskému Sydney Vrcholní představitelé čínského státu rovněž dali slib že se již nebudou opakovat potíže při stavbě olympijských sportovišť jako v Aténách a svůj slib dodrželi Všechna sportoviště byla dokončena rok před zahájením soutěží a předána do užívání sportovcům Na drtivé většině z nich také proběhly testovací předolympijské závody Kontroverze Mnohé organizace vyzývají k bojkotu Olympijských her v Pekingu Organizace jako Studenti pro svobodný Tibet požadují bojkotovat hry z důvodu čínské okupace Tibetu Organizace Amnesty International poukazuje na čínskou angažovanost v Dárfúrské krizi Čína také bojuje se silným znečištěním v Pekingu a okolí které doufá organizační výbor odstranit před začátkem olympiády Mezinárodní olympijský výbor zaujímal zdrženlivý postoj v diskusích o lidských právech v Číně V Pekingu došlo k několika zatčením po pokusech protestovat proti čínské politice v Tibetu< ref> Cesta olympijské pochodně Oheň který vzplane na olympijském stadiónu při slavnostním zahájení pekingských her byl zapálen 24 března krátce po 11 hodině SEČ na tradičním místě ve starořecké Olympii Čest zapálit oheň dostala řecká herečka Marie Nafpliotu Díky dobrému počasí mohl být olympijský oheň zapálen v rozvalinách chrámu bohyně Héry tradičním způsobem tedy pomocí parabolických zrcadel Než se oheň vydal na nejdelší pouť v historii přibližně 137 000 km putoval týden po území Řecka a prvním členem štafety byl řecký taekwondista Alexandros Nikolaidis Akt zapálení ohně byl narušen několika demonstranty kteří protestovali proti potlačování lidských práv v Tibetu Jeden z demonstrantů se dostal až téměř k vedoucímu organizačního výboru Liou Čchi který právě vedl u řečnického pultu svůj proslov Demonstranta však dokázala chytit ochranka Liou Čchi ale svou řeč nepřerušil a zůstal klidný Do celého světa hlásal "Olympijský oheň bude šířit světlo a štěstí mír a přátelství naději a sny všech Číňanů i lidí celého světa" K incidentu se vzápětí přihlásila pařížská organizace Reportéři bez hranic Podle zahraničních agentur byl přímý přenos z Olympie v čínské televizi v době incidentu přerušen a nahrazen předtočenými záběry Žádný z komentátorů neinformoval o tom co se přímo na místě událo O několik desítek minut později došlo k dalšímu protestnímu aktu když si tibetská žena zahalená do červené látky lehla na cestu před běžce s pochodní poblíž Olympie Předseda Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge který se obřadu též zúčastnil se snažil držet napjatou situaci v mantinelech klidu "Olympijské hry se musí odehrát v mírovém prostředí Vysíláme dnes poselství olympijského příměří" prohlásil Zástupci organizačního výboru pak pochodeň převzali v řecké metropoli aby ji dopravili do Pekingu kde se pochodeň rozdělila Jedna pochodeň se vydala na cestu kolem světa a druhá zamířila na nejvyšší horu světa Mount Everest na jejíž vrchol ji horolezci vynesli ve čtvrtek 8 května v devět hodin ráno místního času Soutěže Program Sportovní disciplíny Zahajovací ceremoniál viz Zahajovací ceremoniál XXIX letní olympiády Vrcholy her Zajímavosti O jeden ze skandálů her se postaral švédský zápasník Ara Abrahamjan který na protest proti údajně nespravedlivému výsledku svého zápasu v semifinále při předávání medailí sestoupil z pódia a položil svoji bronzovou medaili na zem MOV ho za toto nesportovní chování vyloučil z her Pořadí národů Účastnické země Her se zúčastnilo 205 zemí První účast zaznamenaly následující země Černá Hora Marshallovy ostrovy a Tuvalu Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi 2008 Summer Olympic games countriessvg|Účastnické země 2008 Summer olympics team numbersgif|Počet sportovců zastupujících jednotlivé země < gallery> Česko na LOH 2008 Odkazy Reference Související články Olympic Watch Kvalifikace na Letní olympijské hry 2008 Štafeta olympijské pochodně 2008 Pekingský národní stadion Externí odkazy Libye je arabský stát v severní Africe u Středozemního moře Jejími sousedy jsou Egypt Súdán Čad Niger Alžírsko a Tunisko Jméno státu má původ ve starořeckém mýtu o Libyi V roce 2011 zde proběhla občanská válka mezi stoupenci Kaddáfího džamáhíríje a povstalci zastupovanými Národní přechodnou radou a podporovanými NATO Válka skončila vítězstvím povstalců Dějiny Město Leptis Magna patřilo k významným obchodním centrům Římského impéria V 7 století oblast dnešní Libye dobyli Arabové a v roce 1551 Osmanští Turci V letech 1911–1943 byla Libye italskou kolonií Itálie tuto bývalou osmanskou provincii získala na základě Smlouvy z Lausanne po vyhrané italsko-turecké válce kdy byli Turci tlačeni hrozícím konfliktem s balkánskými státy donuceni podepsat s Itálií mírovou smlouvu V rámci této smlouvy vyklidili Tripolsko a Kyrenaiku a předali ji pod správu Itálie Kyrenaiku se však Italům nepodařilo zcela obsadit a tak požívala značné autonomie v rámci italské koloniální říše vlastní parlament Až po další válce v letech 1922–1928 byla Kyrenaika zcela podrobena a roku 1929 spojena s Tripolskem a Fezzánem Itálie musela poté čelit tuhému odporu beduínských povstalců zesílenému v průběhu první světové války kdy byli zásobováni dodávkami zbraní od Centrálních mocností Poslední odpor byl zlomen roku 1935 dobytím oázy Kufra Italská vláda poskytovala kolonistům velké subvence v roce 1940 jich v Libyi žilo přibližně 110 000< ref> V roce 1938 se pobřežní části Kyrenaiky i Tripolska staly integrální součástí Itálie zatímco ve vnitrozemí vznikla provincie Libyjská Sahara Během druhé světové války bylo území Libye svědkem rozsáhlých válečných operací Válčící strany Němci Italové a Britové se střídali v kontrole nad touto oblastí Ke konci roku 1942 se Britům podařilo definitivně vytlačit italsko-německé jednotky z Libye Po zbytek války a po ní byly Tripolsko a Kyrenaika spravovány Velkou Británií Po druhé světové válce bylo území bývalé Italské severní afriky rozděleno na historické regiony Tripolsko pod vládou Britů Kyrenaika pod vládou Britů a Fazzān pod vládou Francouzů Poté co došlo v roce 1949 k rozsáhlým nepokojům rozhodla OSN o plném osamostatnění Libye Toto rozhodnutí bylo naplněno roku 1951 kdy spojením Fezzánu Tripolska a Kyrenaiky vznikl nezávislý federativní stát Libye jako Libyjské království pod vládou krále Idrise I emíra Kyrenaiky a Tripolska V roce 1963 byl za autoritativní vlády zrušeno federativní členění země V roce 1969 proběhl vojenský puč vedený skupinou plukovníků pod vedením Muammara Kaddáfího Libye po roce 1969 postupně začala usilovat o pozici regionální mocnosti v Africe Ze země byly vykázány americké a britské jednotky znárodněny zahraniční ropné společnosti Muammar Kaddáfí začal podporovat povstalecké skupiny které v mnoha zemích Afriky ale i Evropy a Latinské Ameriky ohrožovaly tamní vlády V 70 a 80 letech navíc Libye zvýšila tlak a následně i vojensky intervenovala v sousedním Čadu bývalé francouzské kolonii ve střední Africe na což Francie odpověděla vojenským zásahem Francouzské jednotky se tak v roce 1986 přímo střetly s Libyjci v rámci operace Épervier Francie zničila libyjské radarové zařízení a pomohla čadskému prezidentovi Habrému dobýt okupovaný sever země Zahraniční vztahy pod Kaddáfím V červnu 1972 Kaddáfí oznámil že kterýkoliv Arab který si přeje se dobrovolně přidat k palestinským ozbrojeným skupinám „může zaregistrovat své jméno na kterémkoliv libyjském velvyslanectví které mu zajistí potřebný bojový výcvik Rovněž přislíbil finanční pomoc pro útoky Dále založil Islámskou legii 1972–87 – žoldnéřskou paravojenskou skupinu mající napomoci vytvořit z oblasti Sahelu jeden velký islámský stát Libye hrála klíčovou roli při podpoře ropného embarga v roce 1973 jako politické zbraně v naději že cena ropy vzroste tak že přinutí Západ zastavit podporu Izraele Opakovaně byly zasílány zbraně různým teroristickým a národně-osvobozeneckým skupinám v Evropě zbraně „bomby působící křeče a lámající ducha Británie jsou bombami libyjského lidu Např v roce 1973 zachytilo irské námořnictvo loď Claudia dopravující sovětské zbraně z Libye do Severního Irska pro Prozatímní irskou republikánskou armádu PIRA; o 14 let později francouzské úřady zastavily loď MV Eksund která dovážela přes 120 tun libyjských zbraní teroristickým skupinám zejména IRA a PIRA Kaddáfí byl těsným stoupencem ugandského diktátora Idiho Amina Libyjské jednotky byly poslány do Aminovy války proti Tanzánii kde padlo na 600 libyjských vojáků Kaddáfí pomáhal také středoafrickému diktátorovi Jean-Bédel Bokassovi Podporoval i etiopského levicového diktátora Haile Mariama Mengistua; dále cvičil a podporoval Charlese Taylora prezidenta Libérie obviněného za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti v Sierra Leone Libye měla rovněž úzké kontakty s režimem Slobodana Miloševiče V dubnu 1984 protestovali libyjští uprchlíci v Londýně proti popravě dvou disidentů Libyjští diplomaté při tom zastřelili 11 lidí a britskou policistku Incident k vedl k ukončení diplomatických vztahů mezi Spojeným královstvím a Libyí na více než 10 let O dva měsíce později prohlásil Kaddáfí že očekává od svých agentů likvidaci uprchlých disidentů i během jejich pouti do Mekky v srpnu 1984 Libyjské spiknutí bylo skutečně v Saúdské Arábii odhaleno a zneškodněno saúdskoarabskou policií Po prosincových bombových útocích na letiště v Římě a Vídni v roce 1985 při kterých bylo 19 lidí zabito a kolem 140 zraněno prohlásil Kaddáfí že bude pokračovat v podpoře RAF Rudých brigád a IRA tak dlouho pokud západoevropské země budou podporovat protikaddáfíovsky orientované Libyjce V roce 1986 oznámila libyjská státní televize že Libye cvičí sebevražedné jednotky k útokům proti evropským a americkým zájmům Libyjští agenti 5 dubna 1986 provedli bombový útok na diskotéku La Belle v západním Berlíně při kterém byli 3 lidé zabiti a 229 zraněno Po sjednocení Německa a otevření archívu Stasi vyšlo najevo že tato teroristická akce byla nařízena z Tripolisu provedena za spoluúčasti Stasi a souhlasu sovětských poradců v NDR 14 dubna 1986 USA provedly odvetnou operaci El Dorado Canyon Protizvzdušná obrana 3 vojenské základny a 2 vojenská letiště v Tripolisu a Benghází byly bombardovány Zabít Kaddáfího se sice nepodařilo ale o život přišlo několik desítek armádních důtojníků Kaddáfí oznámil že dosáhl unikátního vojenského vítězství nad USA a přejmenoval Libyi na Velkou libyjskou arabskou lidovou socialistickou džamáhíríji Kaddáfí stimuloval několik islámských a komunistických teroristických skupin až na Filipínách; také dotoval paravojenské skupiny v Oceánii Pokusil se radikalizovat i novozélandské Maory V Austrálii podplácel obchodní svazy a některé politiky V květnu 1987 pak Austrálie vypověděla diplomaty ze země a kvůli aktivitám v Oceánii přerušila s Libyí styky V roce 1991 dva libyjští tajní agenti byli státními zastupitelstvími USA a Spojeného království obviněni z účasti na explozi dopravního letadla letu Pan Am 103 Šest dalších Libyjců bylo souzeno v nepřítomnosti za bombový útok letu UTA 772 nad Čadem a Nigerem Rada bezpečnosti OSN požadovala aby Libye spolupracovala s vyšetřovateli letů UTA 772 a Pan Am 103 zaplatila odškodné rodinám obětí a zastavila veškerou podporu terorismu Odmítnutí Libye vedlo k vydání rezoluce rady bezpečnosti OSN 748 dne 31 března 1992 o uvalení mezinárodních sankcí vůči Libyi Opětné odmítnutí Libyí pak vedlo k uvalení dalších sankcí v listopadu 1993 V roce 1999 méně než 10 let poté co na ni byly uvaleny sankce Libye začala svoji politiku vůči Západu dramaticky měnit Po pádu režimu Saddáma Husajna v roce 2003 se Kaddáfí rozhodl zastavit projekt zbraní hromadného ničení a zaplatil téměř 3 miliardy eur na odškodnění rodin obětí letů Pan Am 103 a UTA 772 Tento čin mnohé západní země přivítaly a pohlížely na něj jako na významný krok k návratu Libye do mezinárodních společenstev Od roku 2003 se země pokoušela normalizovat vztahy s EU a USA V roce 2004 prezident George W Bush hospodářské sankce vůči Libyi ukončil a současně s ní navázal mezinárodní styky V lednu 2004 se konala první oficiální návštěva Libye a to delegací amerického Kongresu Občanská válka Během vlny úspěšných revolucí v Tunisku a Egyptě v roce 2011 byly svrženy staré autoritativní režimy V únoru 2011 propuklo v Libyi také povstání namířené proti režimu Muammara Kaddáfího Protesty nejprve zachvátily města v Kyrenaice zejména v druhém největším libyjském městě Benghází načež zde došlo ke střetům protestujících s vojskem a k pouličním bitvám Později se nepokoje přenesly i do hlavního města Tripolisu 21 února 2011 začala armáda letecky bombardovat protestující< ref> Dne 19 března 2011 vstoupila francouzská bojová letadla do vzdušného prostoru Libye O několik hodin později se připojila letadla nebo technika ozbrojených sil Velké Británie Španělska Itálie Belgie Spojených států amerických Kanady i některých arabských zemí Tyto státy podpořily povstalce a vynutily dodržování rezoluce číslo 1973 Rady bezpečnosti OSN o bezletové zóně nad Libyí Vojenská intervence výrazně změnila strategickou situaci na bojišti Kaddáfího síly přišly částečně o výhody spojené s používáním těžké bojové techniky a to nejen letadel ale také tanků dělostřelectva a podpůrných jednotek které byly vystaveny útokům letadel NATO To povstalcům umožnilo přeskupit své sily Podařilo se jim též navázat první diplomatické styky a s pomocí Francie vyzbrojit své jednotky Kaddáfí se naproti tomu ocitl v mezinárodní izolaci Byl na něj vydán mezinárodní zatykač a jeho zahraniční konta byla zmrazena V červenci 2011 začala koordinovaná ofenziva povstalců Během srpna 2011 se povstalcům podařilo dobýt téměř celé území Libye a 23 srpna 2011 dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju aniž se jim však podařilo nalézt samotného Kaddáfího Libyjská Dočasná národní přechodná rada již oznámila že přesídlí do Tripolisu Na začátku října došlo k potyčkám mezi povstaleckými brigádami přičemž 20 října byl Kaddáfí povstalci dopaden lynčován a následně zastřelen< ref> V následných průzkumech veřejného mínění vyjádřilo podporu zásahu NATO 75% Libyjců dle Gallupova průzkumu 85% Libyjců se v roce 2011 vyjádřilo že země "je na správné cestě" v průzkumu ORB Libye po Kaddáfím 7 července 2012 se v Libyi konaly volby do přechodného parlamentu Celkově čítá 200 poslanců z nichž 80 bylo voleno proporčně dle stranických kandidátních listin zbylých 120 nezávislých kandidátů bylo volených systémem relativní většiny Ze západu země pocházelo 100 poslanců z východu 60 a jihu 40 Regionální rozložení mandátů vedlo k protestům na východě země Některým místním obyvatelům totiž připadal počet jejich poslanců jako nedostatečný Kvůli sporům o počtu delegátů z jednotlivých částí Libye v kongresu zároveň Dočasná národní přechodná rada těsně před volbami rozhodla že samotnou ústavu vytvoří nezávislý přímo volený orgán s rovným zastoupením účastníků ze tří regionů Libye tj Kyrenaiky Fezzánu a Tripolska Pozorovatelé EU a OSN označili průběh voleb za úspěšný Moc byla předána parlamentu 8 srpna Ekonomicky země v roce 2012 navázala na předchozí úroveň vývozu ropy s 15 milionem vyvezených barelů vůči 16 milionům před konfliktem Libye nyní prochází demokratickou transformací demokratické státní instituce v zemi se stále formují a tvoří se aktivní občanská společnost Během revoluce i po revoluci se začala významně rozvíjet soukromá sdružení občanů která byla pod Kaddáfím zakázána Vznikly až tři tisíce občanských subjektů sdružujících občany ve volném čase či při politickém aktivismu v zemi vznikla od roku 1969 první svobodná média včetně televize či tisku Vytvořená centrální vláda je však slabá a nedaří se prosazovat její moc vůči ozbrojeným milicím které se od revoluce nadále nedaří demobilizovat ačkoliv existují vládní snahy o jejich integraci do státního rámce V zemi se vyskytují ozbrojené střety a násilí zaměřené především proti státním orgánům jakož i vysoká kriminalita Na počátku roku 2014 byla Libye řízena Všeobecným národním kongresem VNK který ovládli islamisté poté co byl v červnu 2013 Núrí abú Sahmajn zvolen předsedou VNK Ten zneužil své pravomoci k potlačení diskuse a jednání kongresu V prosinci 2013 VNK hlasoval pro přijetí práva šaría V lednu 2014 VNK nedostál své povinnosti odstoupit na konci svého mandátu a jednostranně si tak uzurpoval moc 14 února 2014 nařídil generál Chalífa Haftar rozpuštění kongresu a požadoval sestavení komise úřednické vlády která by dohlížela na nové volby Jeho požadavky však byly ignorovány Operace Důstojnost 16 května 2014 síly věrné generálu Haftarovi zahájily rozsáhlou pozemní a vzdušnou ofenzivu proti islamistům v Benghází přezdívanou Operace důstojnost O dva dny později se Haftar pokusil rozpustit Všeobecný národní kongres v Tripolisu Konflikt zabránil VNK zablokovat nové volby 25 června 2014 Tyto volby měly za důsledek vytvoření Rady poslanců namísto VNK a vyústily v drtivou porážku islamistů Konflikt eskaloval 13 července kdy islamisté reagující na drtivou porážku islamistických politiků zahájili Operaci Libyjský úsvit která měla za cíl dobýt mezinárodní letiště v Tripolisu Po 41 dnech bojů islamisté dne 23 srpna letiště dobyli 31 července 2014 byla v důsledku probíhajících bojů evakuována česká ambasáda v Libyi< ref> Geografie Libye se rozkládá na 1 759 540 kilometrech čtverečních což z ní činí 17 nejrozlehlejší zemi na světě Je tak rozlohou zhruba třikráte větší nežli Francie a jen o něco menší nežli Indonésie Její poloha se nachází mezi 19° a 34° severní šířky 9° a 26° východní délky Ze západu sdílí hranici s Tuniskem a Alžírem na severu tvoří přirozenou hranici středozemní moře východní hranice sdílí s Egyptem na jihu pak sousedí se Súdánem Nigerem a Čadem Její severní pobřeží o délce 1770 kilometrů je pak nejdelším pobřežím kteréhokoliv státu Středomoří Většinu území zabírá Libyjská poušť podnebí je povětšinou suché pouštní pobřežní oblasti pak mají mírnější středomořské klima Mohou se objevovat písečné bouře na území Libye lze nalézt i pouštní oázy Obyvatelstvo V roce 1998 53 milionů obyvatel V roce 2011 65 milionů obyvatel Hospodářství Vzhledem ke své poloze v subtropickém pásu suchému podnebí a množství pouští má Libye minimum půdy vhodné pro zemědělství Většina hospodářství je tak orientována k těžbě ropy a zemního plynu Libye má zájem na přílivu zahraničních investic do ropného průmyslu který se vinou desetiletí zahraničních sankcí potýká s celkovou technickou zaostalostí v 90 letech se odhadovalo že je k obnově ropného průmyslu třeba 30 miliard USD V nedávné době se země více snažila angažovat na mezinárodním poli například členstvím ve Světové obchodní organizaci WTO zejména poté co Muammar Kaddáfí odstoupil od snah vedoucích k výrobě ZHN a OSN zareagovala uvolněním ekonomických sankcí prosinec 2003 až duben 2004 Libye v nedávné době diverzifikovala své hospodářství a snažila se po vzoru některých bohatých ropných zemí v Perském zálivu rozvinout sektor služeb potenciál je viděn zejména v cestovním ruchu V posledních letech například země začala modernizovat svou leteckou společnost Afrikíja Airways která má ambici stát se hlavním leteckým přepravcem mezi Evropou a Afrikou Některé další charakteritiky 91 % plochy země je neproduktivní půda 95 % tvoří poušť nebo polopoušť obdělávané půdy je jen 15 % 75 % potravin se vlivem nedostatku zemědělské půdy musí dovážet Mezi plodiny vyprodukované v Libyi patří ječmen olivy datle fíky agrumy vinná réva rajčata tabák a halfa 80 % zemědělské produkce pochází z pobřeží Středozemního moře 30 % obyvatelstva žije na venkově 95 % vývozu tvoří ropa v 90 letech to bylo dokonce 98 % 20 % HDP tvoří průmysl nesouvisející s těžbou ropy a zemního plynu z toho nejvíce asi stavebnictví a rozvoj infrastruktury nejvýznamnější obchodní partneři Libye jsou Itálie Francie Německo Nizozemsko Španělsko a Spojené království Ropa Libye vytěží denně zhruba 16 milionu barelů ropy 2011 z toho jde 11 milionu na vývoz a většinu ropy odebírá Itálie Ve skupině OPEC je co do vývozu ropy 12 z celkového počtu 12 členských zemí Zemní plyn Země má rovněž zásoby zemního plynu jejichž potvrzený rozsah činí 53 bilionů kubických stop 08% celkových světových zásob plynu Libye produkuje v současné době cca 12 miliard kubických metrů plynu ročně Z toho je osm miliard exportováno do Itálie podmořským plynovodem Greenstream V zemí však neexistují plynové rozvody a obyvatelstvo se spoléhá na propan-butan v lahvích Voda V roce 1953 byl objeven první rezervoár „fosilní vody a od 60 letech 20 století byly v pěti podložích libyjské pouště objeveny další významné zvodně V roce 1973 byla provedena studie proveditelnosti projektu který by tuto vodu pomocí podzemního potrubí a sítě čerpadel dostal do obydlených oblastí u pobřeží Středozemního moře Samotný projekt zvaný The Great Man-Made River Velká člověkem vybudovaná řeka nebo Velká umělá řeka dokončení té poslední se předpokládá za 25 let Podnik by měl po dokončení stát 25 mld dolarů a v závěru stávající fáze rozšíření zásobovat zemi 368 miliony m³ vody denně s cenou 35 centů za m³ Zásoby fosilní vody by měly při této spotřebě vydržet tisíce let Vzhledem ke své kapacitě má potenciál umožnit obdělávání 155000ha dosud neúrodné půdy a zaručit všem Libyjcům hojnost pitné vody a spolu s tím větší samozásobitelství a menší závislost na dovozu potravin většinou z Francie Itálie Kromě fosilní vody využívá Libye také odsolování mořské vody v současnosti takto získává přes 18 milionu m³ sladké vody za den při provozních nákladech které činí 935 milionu USD ročně přičemž se plánuje navýšení tohoto množství až na 42 milionu m³ v průběhu roku 2016 při provozních nákladech 351 milionů USD< ref> Administrativní rozdělení Po získání nezávislosti v roce 1951 byla Libye federací 3 historických zemí Tripolsko na severozápadě Kyrenaika na východě a Fezzán na jihu Federativní uspořádání bylo zrušeno v roce 1963 Od roku 2007 Lybie sestává z 22 okresů arabský výraz shabiyah شعبية Reference Externí odkazy Lužice německy Lausitz polsky Łużyce hornolužickosrbsky Łužica dolnolužickosrbsky Łužyca latinsky Lusatia je historické území rozdělené dnes mezi Německo většina území Polsko a Česko V rámci Německa je rozděleno mezi spolkové země Svobodný stát Sasko a Braniborsko Polská část je rozdělena mezi vojvodství Dolnoslezské a Lubušské Historicky se území Lužice rozkládá podle toku Sprévy a tedy dělí podle nadmořské výšky na Horní Lužici na východě Zhořelecko a na západě Budyšínsko která je blíže Čechám a Dolní Lužici s centrem v Chotěbuzi která je severněji V Lužici se dodnes zachovalo slovanské osídlení Lužičtí Srbové Název Lužice Losicin Lonsicin je poprvé doložen v roce 932 zatímco kmen Lužičanů již v polovině 9 století Název Lužice označoval původně a pak až do počátku 15 století pouze území Dolní Lužice Dějiny Lužice Prehistorie Nejstarší doklady o lidské přítomnosti v Lužici pochází přibližně z doby 12 000 – 8 000 př n l tedy konce poslední doby ledové Jedná se o sídliště kultury magdalénien nalezená například v blízkosti dnešního Burku a Golßenu Z doby pozdější přibližně 8 000 – 6 000 př n l tedy od konce mladšího paleolitu do konce mesolitu pochází nálezy řady sídlišť na břehu jezera Reichwalde V 5 tisíciletí sporadicky na území Lužice pronikala neolitická kultura s vypíchanou keramikou vlastní neolit zde počal až od 4 tisíciletí s nástupem kultury nálevkovitých pohárů a kulovitých amfor Ve 3 tisíciletí se do Lužice stejně jako do velké části Evropy rozšířila eneolitická kultura se šňůrovou keramikou Země však stále zůstávala stále řídce osídlena a sídliště jsou zastoupena především krátkodobými loveckými a pasteveckými tábořišti Mezi významná naleziště z této doby patří například Schafberg a Weißag Únětická kultura doby bronzové do Lužice sporadicky pronikla na počátku 2 tisíciletí důvodem bylo i chladnější a vlhčí podnebí v 17 až 15 století př n l V 14 století př n l počal rozvoj kultury lužické a osídlení počalo být hustější Její pozdní fáze ve starší době železné se nazývá billendorfská kultura< ref> V téže době do této oblasti pronikali také kočovní Skytové V mladší době železné došlo ke sblížení s kulturou jastorfskou spojovanou s Germány V 2 století se rozšířila burgundská luboszycká kultura a na počátku 4 století byla Lužice z větší části opuštěna a není jasné jestli se zbytky Germánů setkaly s přichazejícími Slovany Příchod Slovanů Přítomnost Slovanů v Lužici je doložena pro konec 7 století případně počátek 8 století je však možné že do ní pronikali už od 6 století Postupně zemi osídlovali od jihu a jihovýchodu a později také od východu Především v Dolní Lužici počalo osídlení houstnout až v 9 století kdy se také objevila první hradiště Na území mezi řekami Labe a Bóbr zmiňuje Bavorský geograf kmeny Lužičanů Lunsizi s třiceti civitas pravděpodobně hradiště nejspíše v Dolní Lužici Milčany Milzane s třiceti civitas a Bjezučany Besunzane s dvěma civitas Milčané i Bjezučani sídlili nejspíše v Horní Lužici Uvažuje se také o kmenu Slubjanů Selpuli Selpoli zmiňovaných v první desetiletí 11 století společně s regiony Zara západně od dnešního města Żary a Nice s hradištěm v dnešních Polanowicích Již od přelomu 8 a 9 století se východní pomezí Lužice stalo cílem expanze Franské posléze Východofranské říše Ta zde vytvořila ve druhé polovině 9 století Východní Marku Později pod vedením především saských feudálů zde byla západně od řeky Labe nově zřízena Srbská marka Zároveň sem v letech 883-897 zasahovala moc Velkomoravské říše Středověk a raný novověk Po vzniku Německého království byla Lužice obsazena saským vévodou Jindřichem I Ptáčníkem a začleněna do Východní saské marky ovládané markrabětem Sigfriedem severnější část a do Míšeňské marky jižnější část Na území Budyšínska vznikla marka kterou spravovali od konce 10 století Wettinové od roku 1031 markrabí Východní marky Od počátku 11 století se střetávají v Lužici mocenské zájmy německého polského a českého státu Konflikt mezi polským králem Boleslavem Chrabrým a Jindřichem II od 1003 skončil po 15 letech bojů mírem v Budyšíně kterým bylo Budyšínsko připojeno jako říšské léno k Polsku Po Boleslavově smrti a rozkladu centrální moci v Polsku bylo Budyšínsko od roku 1033 opět císařovo V roce 1076 dostal lénem část území pozdější Horní Lužice a část Dolní Lužice Východní Marku český kníže a posléze král Vratislav II jemuž se ji však nepodařilo do roku 1081 86 ovládnout Znovu bylo území pozdější Horní Lužice připojeno k českému státu až za Soběslava I roku 1136 což trvalo do roku 1253 Dolní Lužice byla v 11–12 století získána saskými Wettiny podstatná část – Východní marka čili Ostmark v roce 1031 od roku 1303 04 patřila Askáncům kteří již předtím v roce 1253 vyženili s věnem české princezny Beatrix Boženy Budyšínsko a Zhořelecko V roce 1268 došlo poprvé k oddělení Zhořelecka od Budyšínska které se pak až do konce 14 století vyvíjelo samostatně Po vymření braniborských Askánců získali území v Lužici postupně Lucemburkové roku 1319 Budyšínsko 1329 Zhořelecko a 1346 Lubań které spolu s dříve českým Žitavskem vytvořily jednotný územní celek který je pak znám od roku 1410 pod názvem Horní Lužice V letech 1348 a 1364–68 byla přikoupena Karlem IV k České koruně Dolní Lužice trvale 1373 již roku 1356 inkorporovaná do rámce korunních zemí; do čela markrabství byl postaven fojt od počátku 16 století byli jmenováni fojtové dva Významné postavení v rámci Lužice mělo Šestiměstí spolek nejvýznamnějších měst na obranu jejich zájmů před loupeživými rytíři a konkurencí z ostatních měst v Říši Dolnolužické markrabství bylo v roce 1445 62 trvale ochuzeno o Chotěbuz s širším okolím území získal braniborský kurfiřt V letech 1469–1490 držel obě Lužice spolu se Slezskem a Moravou jako český protikrál Matyáš Korvín Po jeho smrti znovu tvořily součást České koruny Jeho násilné držení Lužice zřejmě neuznával pražský královský dvůr neboť česká královna Johana z Rožmitála vedle svých dalších titulů uváděla i titul markraběnka lužická Tento titul se například objevuje na pro Lva z Rožmitálu pro jeho cestu po západní Evropě Období od třicetileté války do Vídeňského kongresu V průběhu třicetileté války pak získal celou Lužici kromě území kolem Chotěbuzi které ovládalo od 15 století Braniborsko pražským mírem z roku 1635 saský kurfiřt Jan Jiří jako zástavu od císaře Ferdinanda II Po vestfálském míru 1648 byla zvýšena zástavní suma z 60 tun na 72 tun zlata 60 milionů na 72 milionů tolarů Další úprava znamenala právo výplaty až po vymření saského rodu po meči a návrat Lužice bez výplaty po vymření saského rodu po meči i po přeslici Lužice formálně zůstala součástí Koruny České v zástavě albertinské větve Wettinského tj saského královského rodu do 19 stol Lužičtí Srbové si zachovali katolictví a vlastně i národnost díky tomu že zástavní smlouva zaručovala náboženskou svobodu katolíkům a čeští králové na její dodržování dbali Období od Vídeňského kongresu do konce první světové války Podle ustanovení Vídeňského kongresu 1814-1815 připadla celá Dolní Lužice a severovýchodní část Horní Lužice Prusku V rámci Pruska pak byla Dolní Lužice začleněna do provincie Braniborska zatímco Horní Lužice se stala součástí provincie Slezska Zbytek Horní Lužice zůstal Sasku a tvořil pak jeden z jeho krajů „Markrabství Horní Lužice v letech 1835 1932 „Budyšínský kraj Saská část Horní Lužice měla rozsáhlou samosprávu včetně vlastního sněmu K poslední úpravě zástavního práva Lužice došlo po vídeňském kongresu kdy byla Lužice rozdělena mezi Sasko a Prusko Pruská část Horní i Dolní Lužice se měla vrátit Koruně České bez výplaty po vymření pruského královského rodu po meči celá zástavní suma byla vztažena k saské Horní Lužici a o výplatě platilo předchozí ustanovení Tyto smlouvy nebyly vzaty v úvahu po první světové válce při stanovení hranic Německa a Československa ale nebyly ani výslovně zrušeny Ovšem český saský i pruský královský rod byly ve stejném období sesazeny pro jejich nástupnické státy republiky Od konce první světové války do konce druhé světové války Po první první světové válce se objevilo hnutí požadující připojení k utvářejícímu se Československu když bylo toho zamítnuto snažilo se o vytvoření jednotného Lužického spolkového státu v rámci Německa což však také nebylo realizováno a tak rozdělení Lužice mezi Prusko a Sasko z doby Vídeňského kongresu přetrvalo až do konce druhé světové války V roce 1932 pak dochází ke zrušení Budyšínského kraje a jeho spojení se Saským krajem Drážďany do Drážďansko-Budyšínského kraje Období od konce druhé světové války do současnosti Na postupimské konferenci bylo území Lužice nově přerozděleno Území východně od řeky Nisy bylo přičleněno k Polsku dnes je tato část Lužice rozdělena mezi Lubušské a Dolnoslezské vojvodství zatímco na západ od ní se stalo součástí sovětské okupační zóny Německa Současně žádali v Československu žijící Lužičtí Srbové připojení Lužice k Československu což však nebylo realizováno Lužičtí Srbové také usilovali o vytvoření samostatného státu také neúspěšně Domowina zastřešující organizace Lužických Srbů pak požadovala začlenění celé německé části Lužice k Sasku V referendech v dosud pruské části Lužice hlasovaly pro připojení k Sasku pouze okresy na území dosavadní Horní Lužice součást dosavadní pruské provincie Slezska zatímco okresy na území Dolní Lužice součást dosavadní pruské provincie Braniborska to odmítly Proto pak byla dosud pruská část Horní Lužice začleněna do Saska zatímco Dolní Lužice zůstala součástí Braniborska jehož status byl později změněn na zemi Pruský stát byl rozhodnutím spojenců 25 února 1947 zrušen 7 října 1949 je na území sovětské okupační zóny Německa vyhlášen nový komunisty ovládaný státní útvar Německá demokratická republika NDR která byla zprvu až do 22 července 1952 federací 6 zemí Berlín Braniborsko Durynsko Meklenbursko Sasko Sasko-Anhaltsko 23 července 1952 byly země zrušeny a NDR se stává centralistickým státem v rámci kterého byla Dolní Lužice začleněna do Chotěbuzského kraje zatímco Horní Lužice byla rozdělena mezi Drážďanský kraj většina území a Chotěbuzský kraj severní část V roce 1989 je po bouřích komunistický mocenský monopol odstraněn 3 října 1990 pak dochází ke sjednocení NDR se Spolkovou republikou Německo Toho dne také dochází k obnovení zemského uspořádání na území bývalé NDR; v té době na území německé části Lužice působilo regionalistické hnutí „Iniciativa za nerozdělenou Lužici Inititative „Für eine ungeteilte Lausitz které však nenalezlo dostatečný ohlas a tak opět nebyla utvořena spolková země Lužice Téměř celá Německá část Horní Lužice byla znovuzačleněna do obnovené země Sasko a Dolní Lužice s malou částí Horní Lužice do Braniborska Tento stav trvá do současnosti Po roce 1989 se Lužičtí Srbové snažili o úzké vztahy s Československem a pak i s Českou republikou ale neúspěšně Národnostní práva Lužických Srbů jsou nyní garantována smlouvou polsko německou a konkordátem Svobodného státu Sasko s Vatikánem ale nikoli s Českou republikou Habsbursko-lotrinská dynastie dodnes disponuje titulem markrabě Horno- a Dolno Lužický který po právu náleží českému králi Reference Související články Lužickosrbská oblast osídlení Bílé Srbsko Lužická srbština Slovanské jazyky Literatura Externí odkazy Maglev – zkráceně z magnetické levitace – je nejmodernější nejrychlejší ale také nejdražší druh kolejové dopravy Poznámka Anglickou zkratku maglev začal v 60 letech používat fyzik Howard T Coffey v angličtině se používá jak pro fyzikální jev magnetická levitace tak pro technologii dopravních systémů založených na jejím principu Vlak se pohybuje na polštáři magnetického pole které je vytvářeno soustavou supravodivých magnetů zabudovaných v trati i ve vlaku Tento vlak má tedy místo kol speciální systém magnetů včetně lineárních motorů a pohybuje se několik centimetrů nad kolejnicí V Evropě se používá vzdálenost okolo pěti centimetrů v Japonsku kvůli geologické aktivitě okolo 10 cm Tratě pro Maglev jsou poměrně nákladné a musejí být z bezpečnostních důvodů stavěny na mostech nebo v tunelech což rozvoj této technologie také prodražuje Rychlost vlaků není teoreticky téměř nijak omezená rychlostní rekord v roce 2005 byl 581 km h a vytvořili jej Japonci< ref> V roce 2015 byl rekord opět překonán když vlak v Japonsku dosáhl rychlosti 603 km h V praxi je rychlost limitovaná spotřebou energie a aerodynamickým odporem tento problém se snažil vyřešit projekt Swissmetro tím že navrhuje provozovat dráhu v tunelech zbavených vzduchu až ke hranici vakua vactrain Takové řešení bylo navrženo i pro tzv transatlantický tunel V pravidelném provozu je Maglev jako příměstská dráha na letiště v Šanghaji V Japonsku plánují zprovoznit roku 2027 dráhu Tokio – Nagoja připravenou na prodloužení do Ósaky Maglev v provozu Transrapid je německý systém od 70 let realizovaný na několika zkušebních tratích např Transrapid Versuchsanlage Emsland u Lathenu v Emslandu Dolní Sasko a od prosince 2002 v Šanghaji jako příměstská dráha mezi městem a letištěm Obdobně Japonci tento druh dopravy zkouší od 70 let Dnes od roku 1996 je japonský JR-Maglev provozován na zkušební trati v prefektuře Jamanaši která je vedena převážně v tunelech V letech 1984 až 1991 byla v provozu zkušební magnetická městská dráha v Berlíně takzvaná M-Bahn fungující na podobném principu Stavba tohoto zvláštního vlaku i jeho vodicí dráhy byla v mnoha směrech velmi náročná Pohybující se vlak například dělí od dráhy jen tenká vrstva vzduchu V Šanghaji je měkká půda a proto stavitelé museli do vodicí dráhy zabudovat speciální spoje které je možné nastavovat a tím vyrovnávat změny způsobené sesedáním půdy Konstruktéři také museli vzít v úvahu drobné deformace ke kterým dochází u betonových nosníků mimo jiné rozpínání a smršťování způsobené změnami teploty Přesto má technologie využívající magnetickou levitaci řadu výhod Při jízdě nevznikají škodlivé výfukové zplodiny ani hluk způsobený motorem nebo koly Dráha a další technická zařízení jsou méně náročné na údržbu Magnetický vlak je také velmi úsporný Při přepravě stejného množství cestujících spotřebuje třikrát méně energie než auto a dokonce pětkrát méně než letadlo Ve skutečnosti tento vlak potřebuje ke vznášení méně energie než vyžaduje provoz jeho klimatizace Navíc dokáže stoupat do příkřejšího svahu a projíždět ostřejší oblouky než běžný vlak Díky tomu se při stavbě trati zmenšují nároky na úpravu terénu V říjnu byla otevřena Vysokorychlostní trať Šanghaj – Chang-čou která zkrátila jízdní dobu mezi těmito městy na 45 minut Magnetická dráha byla odložena na neurčito První evropský komerční projekt magnetické dráhy oznámilo Bavorsko roku 2007 Transrapid měl sloužit ke spojení centra Mnichova a mnichovského letiště V březnu 2008 byl ale projekt zastaven protože se jeho odhadované náklady z původních 185 mld eur vyšplhaly na 32 až 34 mld eur V Německu a mnoha dalších zemích se rozvíjí ekonomičtější síť vysokorychlostní železnice s klasickým systémem kolo-kolejnice která je organicky napojena na konvenční železniční infrastrukturu a s rekordy 4873 km h a 5748 km h rychlostně o mnoho nezaostává V Japonsku je v plánu zprovoznit do roku 2027 dráhu Tokio – Nagoja a do roku 2045 ji prodloužit do Ósaky Vlak by měl mít kapacitu asi tisíc cestujících a vzdálenost 332 km z Tokia do Nagoje má překonat za přibližně 40 minut do Ósaky pak celkem za méně než hodinu Princip levitace Vznášení vlaku nad kolejemi je zajištěno odpudivou nebo přitažlivou silou elektromagnetů magnetická levitace Někteří výrobci užívají klasické elektromagnety jiní zvolili elektromagnety se supravodivými cívkami Výroba dostatečně výkonných elektromagnetů s nepatrnou energetickou spotřebou je umožněna supravodivostí některých materiálů po ochlazení kapalným dusíkem Zajímavé je že dodnes neexistuje spolehlivá vědecká teorie vysvětlující tento jev Dosud známá teorie supravodivosti hovoří o tom že vibrace krystalové mřížky způsobí vznik Cooperových párů elektronů Teorie funguje na kapalném heliu a dalších látkách tak spolehlivě že za ni byla udělena Nobelova cena Zároveň však předpovídá že k těmto jevům nemůže docházet při teplotách větších než 23 kelvinů na což by kapalný dusík nestačil Za vyšších teplot musí Cooperovy páry vznikat jiným způsobem dosud přesně neobjasněným Odkazy Související články Magnetická dráha v Berlíně Magnetická dráha v Šanghaji Transrapid Vysokorychlostní vlak Vysokorychlostní trať dále magnetická levitace supravodivost vysokoteplotní supravodivost Externí odkazy DailyMail 4 6 2013 Reference Magnetická levitace je termín používaný pro stav kdy se předmět vznáší ve vzduchu pomocí odpuzování magnetu Předmět potřebuje magnetický podklad a magnet nebo magnetický náboj Pokud jsou oba dva předměty nabity kladně nebo oba záporně navzájem se odpuzují Magnetický podklad pak musí být položen nebo zasazen v zemi a levitující předmět se umístí nad něj Pokud pak odpudivá magnetická síla překoná gravitační sílu předmět levituje ve vzduchu Magnetická levitace se používá pro vysokorychlostní vlaky například v Japonsku nebo v Německu Vlak Maglev v Japonsku dokázal vytvořit vlakový rychlostní rekord 590 km h Marek Šnajdr 6 ledna 1975 Frýdek-Místek je český politik člen ODS a bývalý poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za tuto stranu Vzdělání a profese Po studiu na Gymnáziu Petra Bezruče ve Frýdku-Místku 1989 − 1993 absolvoval Fakultu financí a účetnictví na Vysoké škole ekonomické v Praze 1993 − 1998 V letech 1996 − 2006 působil ve firmách HPC as Hutní projekt Frýdek-Místek as Sunop Trade sro Metrostav as Merck Sharp & Dohme IDEA Inc ČR a Pfizer Politická kariéra Do ODS vstoupil ve svých osmnácti letech − v roce 1993 V letech 1995 − 1996 působil jako konzultant předsedy Hospodářského výboru PČR V letech 2006 − 2010 byl 1 náměstkem ministrů zdravotnictví Tomáše Julínka Daniely Filipiové a Dany Juráskové Od roku 2006 je rovněž členem správní rady VZP ČR v září 2010 se stal předsedou této správní rady V roce 2010 byl ze třetího místa kandidátky ve volbách 2010 ve Středočeském kraji zvolen do Poslanecké sněmovny PČR Během vládní krize v dubnu 2011 byl podle MF Dnes součástí radikální skupiny v ODS společně s Petrem Tluchořem či Pavlem Drobilem která požadovala ukončení koalice s Věcmi veřejnými i za cenu spolupráce s ČSSD či předčasných voleb Reference Externí odkazy Masakr je termín sloužící většinou pro označení hromadného vyvražďování ať už na lidech či jiných živých organismech V méně používané konotaci značí situaci která měla za následek velké ztráty na životech Masakr se nejčastěji používá ve spojení s hromadným zabíjením civilistů či odzbrojených vojáků během válek kteří nemají možnost se proti takovému jednání bránit což se ve většině případů následně považuje za válečný zločin Od genocidy pogromu nebo etnických čistek se masakr liší v tom že na rozdíl od nich se oběťmi masakru nestávají pouze příslušníci určité cílené rasy nebo etnika; na rozdíl od exterminace se masakr liší v tom že není tolik systematický programový a důsledný ale spíše nahodilý a vycházející z aktuálního průběhu konfliktu Masakry Bartolomějská noc Beslanský masakr Gnadenhüttenský masakr Tragédie v Jonestownu Katyňský masakr Malmédský masakr Masakr Dejr Jásin Masakr hugenotů ve Wassy Masakr na Columbine High School Masakr na Švédských šancích Masakr na Tchien-an-men Masakr na Virginia Tech Masakr u Fort Henry Masakr u Wounded Knee Masakr v Ascq Masakr v Babím Jaru Masakr v Batepá Masakr v Dak Son Masakr v Dunblane Masakr v Glencoe Masakr v Kirjat Šmoně Masakr v My Lai Masakr v Sabře a Šatíle Mnichovský masakr Nankingský masakr Obležení Waco Paraćinský masakr Srebrenický masakr Sumgaitský masakr Ústecký masakr Ustický masakr Velkomeziříčský masakr Vukovarský masakr Související články Genocida Pogrom Exterminace Holokaust Etnická čistka Medaile je zvláštní druh plastiky Tato plastika se užívá i jako vyznamenání nebo díky své trvanlivosti je vydávána jako připomínka významné události či výročí Medaile jsou také druhem investice kdy hodnotu drahého kovu nejčastěji zlata a stříbra zvyšuje i umělecká hodnota a precizní zpracování Zvláštním druhem medaile všeobecně užívaným je mince Medaile či mince je vytvářena medailerem Medaile je také jeden z názvů pro vyznamenání Rozdělení Státní vyznamenání České republiky Medaile Za hrdinství Medaile Za zásluhy Vědecká ocenění Darwinova medaile Leeuwenhoekova medaile Lorentzova medaile Zlatá medaile Linného společnosti Čestná oborová medaile Ernsta Macha Další Medaile Alberta Einsteina Medaile prof MUDr Jana Janského Medaile Alice Masarykové Medaile Jana Amose Komenského Medaile jako sportovní ocenění Medaile se při různých sportovních turnajích olympijských hrách mistrovstvích světa a dalších používají obvykle k ocenění prvních tří míst Za dosažení prvního místa bývá udělena zlatá medaile za druhé místo stříbrná a za umístění na třetím místě bronzová medaile Reference Externí odkazy Migrace je stěhování členů skupiny nějakých živých tvorů lidí nebo živočichů z jednoho místa do druhého Někdy se tohoto termínu používá i pro rostliny případně v přeneseném smyslu též pro neživé předměty např migrace vesmírných těles Z hlediska určité konkrétní populace lze rozlišit emigraci což je počet jedinců kteří se z této populace odstěhovali za určitou jednotku času zpravidla rok a imigraci což je naopak počet jedinců kteří se do této populace za příslušnou časovou jednotku přistěhovali Migrace v ekologii Migrace zvířat mohou být pravidelné cyklicky se opakující nebo nepravidelné náhodné a mohou mít různé příčiny Pravidelné migrace jsou většinou dané některými fázemi životního cyklu organismů Mohou opakovat v periodě denní cirkadiánní – příkladem je fytoplankton migrující za denního světla k hladině aby zde mohl provádět fotosyntézu naopak v noci se stahuje do větších hloubek aby unikl případným predátorům měsíční lunární – poměrně řídký případ souvisí zpravidla s rozmnožováním spojeným s konkrétní lunární fází roční – nejčastější případ patří sem jak migrace ptačí tah do „teplých krajin tak migrace velkých kopytníků na savanách řízené střídáním období sucha a dešťů popřípadě tah sobů v severské tundře Známé jsou i roční tahy lososovitých ryb koryty řek či tah lumíků Velmi zajímavé jsou i tahy některých druhů hmyzu kupř severoamerického druhu motýla z rodu Monarch Nepravidelné migrace mohou mít za příčinu lokální přemnožení zhoršení životních podmínek např znečištění úbytek potravy či jiných zdrojů nárůst počtu predátorů nebo kompetitorů Do nepravidelných migrací lze zařadit i šíření organismů např invazní nebo expanzivní druhy Délka migrace může být velice odlišná od několika metrů až po tisíce kilometrů Patrně nejdelší migraci vykonává rybák dlouhoocasý Sterna paradisaea který dvakrát za rok překoná téměř polovinu planety neboť léto tráví v Arktidě a zimu v Antarktidě Jeho migrační vzdálenost tak přesahuje 17 000 km Zajímavý je případ migrace některých druhů hmyzu přes Atlantský oceán 4500 km např saranče Schistocerca gregaria Migrace v lidské populaci Migrace je pohyb menšiny při němž dochází ke změně bydliště uvnitř nebo přes hranice libovolné administrativní jednotky v nejčastějším užití uvnitř státu či států kde jsou podobné či stejné ekonomické podmínky či platí podobné či stejné politické či náboženské zákony Migrace může mít či má značné ekonomické kulturní a populační důsledky je to jeden z nejdůležitějších regionálních procesů Z demografického hlediska lze migrace vyjádřit několika ukazateli Jedním z nich je migrační saldo někdy též „čistá migrace které vyjadřuje rozdíl počtu přistěhovalých imigrantů a vystěhovalých emigrantů v dané oblasti V závislosti na výsledku pak hovoříme buď o migračním růstu zisku či o migračním úbytku ztrátě< ref> Vypočítá se následovně M I E< math> kde M je migrační saldo I je počet přistěhovalých a E je počet vystěhovalých Celkový počet migrantů je uváděn jako migrační objem či migrační obrat který je součtem počtu přistěhovalých a vystěhovalých v dané oblasti Při stejných proměnných se vypočítá jako M_o I + E< math> Podíl migračního salda a migračního objemu vyjadřuje index migračního salda či migrační účinnost někdy je tento ukazatel označován i jako index atraktivity nebo index efektivity Dosahuje hodnot od -10 do 10 Vypočítá se následovně {\rm M_I} \frac{I-E}{I+E} \cdot 100< math> Imigrace Je výraz z pohledu cíle pohybu tak jak to vidíme jako číslo jedna na ilustraci imigraci přistěhování obyvatelstva Právě o imigraci mluvíme když jde o pohyb přes hranice státu či států kde jsou podobné či stejné stejné ekonomické podmínky či platí podobné či stejné politické či náboženské zákony do státu v němž jsou podmínky z některého zmíněného důvodu výrazně výhodnější Například ve Spojených státech amerických USA můžeme mluvit o irské imigraci připlutí lidí z Irska méně často jako o lidech připluvších z Irska o mexické imigraci příchodu lidí z Mexika méně často jako o lidech přišedších z Mexika O skupinách lidí přišedších ze stejné země či části země se spíše mluví jako o lidech nějakého původu na příkladu opět Spojených států amerických USA můžeme mluvit o lidech irského či mexického původu Emigrace Je výraz z pohledu zdroje pohybu odkud vychází tak jak to vidíme jako číslo dva na ilustraci emigraci vystěhování obyvatelstva O emigraci mluvíme když je ve hře prvek vůle když lidé mají na vybranou Pokud jde o akt kdy si lidé nemohou vybrat nebo by museli změnit například náboženství mluvíme o vyhnání a o exulantech a v některých souvislostech se spíše používá termín vyhnanci Příčiny vystěhování opět mohou být ekonomické politické nebo náboženské či kombinací několika Na příkladu České republiky můžeme mluvit o československé emigraci či několika československých emigracích podle toho zda máme na mysli souhrn či je chceme členit podle dat či událostí před kterými nebo po kterých se konaly předválečnou poúnorovou posrpnovou a můžeme mít na mysli samotný odchod proces pohyb či lidi odešedší z Československa podobně se například mluví o polské o ruské či francouzské šlechtické emigraci Reemigrace Třetí případ je reemigrace pohyb obyvatel který zahrnuje emigraci a zpětnou imigraci Migrace v oblastech konfliktů V oblastech konfliktů společenských včetně politických nebo ekonomických rozdílů migrace představují závažný socioekonomický problém Migrace mohou být dobrovolné za prací či za příbuznými či nucené jejichž příčinou je zpravidla silné zhoršení životních podmínek válečný stav diktatury atd Někdy nelze tyto dva druhy jednoznačně odlišit V současné době nejvíc emigrantů ve světě pochází z Afghánistánu 4 500 000 a Palestiny 4 123 000 Množství lidí kteří žijí v jiném státě než ve kterém se narodili se odhaduje na 150 000 000 až 185 000 000 Toto číslo závisí na způsobu výpočtu tj na to kdo všechno je pod pojem „žijí zahrnut Např podle statistik USA stačí pobyt déle než jeden rok Před 30 lety bylo toto číslo zhruba poloviční Populace některých států je tvořena z velké části právě těmito migranty např Austrálie 24 % Kanada 17 % Švédsko 12 % a USA přes 10 % Mezi migrujícími lidmi výrazně převládají migrace dobrovolné Uprchlíků a lidí žádajících o azyl bylo v roce 2002 asi 15 milionů toto číslo proti stavu z roku 1993 mírně pokleslo tehdy se jednalo o 163 milionu Ve většině států je velmi obtížné získat azyl neboť jejich azylová politika je postavena na velmi důkladném zkoumání důvodů emigrace a úspěšnost žádostí o azyl se tak pohybuje v jednotkách procent především z politických důvodů Po dobu vyřizování žádostí žijí lidé ve zvláštních zařízeních přičemž úroveň zde poskytovaných služeb je v řadě vyspělých států včetně USA velice nízká S ohledem na klesající populaci většiny vyspělých států se naskýtá otázka jestli řízená migrace zejména vzdělanějších vrstev obyvatelstva není řešením hrozícího stárnutí obyvatelstva Existují zde ovšem rozdíly kulturní a náboženské a v řadě případů též xenofobní nálady domácího obyvatelstva obávajícího se ztráty zaměstnání a nárůstu kriminality Migrace v informačních technologiích Migrace v IT znamená přesun dat z jednoho fyzického úložiště na druhé např přesun webových stránek z jednoho serverového hostingu na druhý Odkazy Reference Související články Irupce Uprchlík Drift Environmentální migrace Emigrace Externí odkazy Miloš Zeman 28 září 1944 Kolín je český politik ekonom prognostik a třetí prezident České republiky Úřadu se ujal složením slibu dne 8 března 2013 V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru jejíž existence byla umožněna na základě tzv „opoziční smlouvy s Občanskou demokratickou stranou Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010 ve kterých se strana nedostala do sněmovny< ref> V přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky První kolo vyhrál se ziskem 2421 % platných hlasů a v rozhodujícím druhém kole porazil tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se ziskem 5480 % platných hlasů Stal se zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou Život Dětství a mládí Narodil se 28 září 1944 v Kolíně Jeho matka Marie Zemanová 1917–1997 byla učitelka otec byl poštovní úředník Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli dále vyrůstal jen s matkou a babičkou Studium a povolání V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně Přitom hrozilo že mu bude odepřena možnost složit maturitu a to kvůli referátu ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T G Masarykem která byla komunistickým režimem zakázána Nakonec byl připuštěn k maturitě ale nebylo mu vystaveno doporučení ke studiu na vysoké škole Zeman z tohoto postupu později obvinil svou učitelku českého jazyka ta vinu odmítla Poté pracoval v účtárně v závodu Tatra Kolín Jeho spolupracovníci později vzpomínali že ho toto zaměstnání nebavilo a k ostatním byl přezíravý Díky praxi v závodu Tatra po dvou letech získal doporučení k dalšímu studiu Navíc kvůli srdeční vadě získal tzv modrou knížku a nemusel absolvovat základní vojenskou službu V roce 1965 začal dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze kde studoval obor národohospodářského plánování o dva roky později přešel na denní studium které zakončil roku 1969 Během studia bydlel na koleji Jarov Také spoluzaložil diskusní Studentský futurologický klub a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého Svou diplomovou práci napsal u profesora Věňka Šilhána Jeho tehdejší známí ho považovali za nadaného studenta a také namyšleného samotáře Rodinný život Z prvního manželství 1971–1978 s Blankou Zemanovou která byla jeho středoškolskou spolužákyní má syna MUDr Ing Davida Zemana PhD  1971 který pracuje jako lékař v oborech klinické biochemie a neurologie Podruhé uzavřel sňatek v červenci 1993 se svou asistentkou Ivanou Bednarčíkovou  29 dubna 1965 Do manželství se 1 ledna 1994 narodila dcera Kateřina Zemanová Se svou druhou ženou se Zeman seznámil v roce 1990 kdy jí nabídl práci asistentky Ta kvůli tomuto zaměstnání nakonec nedostudovala romanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně Po mateřské dovolené pracovala v několika firmách včetně Mold Vin CZ kterou vede Zemanův známý Zdeněk Zbytek Také pracovala na ředitelství pražského Výstaviště či na ministerstvu kultury ČR Později až do dubna 2012 byla zaměstnána jako kulturní referentka ve Správě Pražského hradu< ref> Od roku 2002 až do svého zvolení prezidentem České republiky v lednu 2013 trávil Zeman svůj čas převážně ve svém bytě v historické tvrzi v Novém Veselí okres Žďár nad Sázavou jejímž je spolumajitelem Mezi jeho zájmy patří pěší a lyžařská turistika četba nejrůznější literatury mj science fiction a hra v šachy< ref> Politická činnost Před rokem 1989 Během Pražského jara 1968 vstoupil do KSČ ze které byl v roce 1970 kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy vyloučen V letech 1971 až 1984 pracoval v tělovýchovném podniku Sportpropag v oddělení komplexního modelování Také se účastnil přednášek Vědeckotechnické společnosti Poté byl až do roku 1989 zaměstnán v podniku Agrodat kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů Od 31 ledna 1984 vedla Správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky součást Státní bezpečnosti Miloše Zemana jako prověřovanou osobu Není jasné co bylo důvodem sledování Svazek byl skartován na začátku prosince roku 1989< ref> V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu Jeho účinek umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky Za tento článek byl propuštěn z tehdejšího zaměstnání v Agrodatu „…s probíhající přestavbou dostává u nás skutečně prognostika poprvé normální podmínky pro svou existenci Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik při kterém často s hrůzou zjišťujeme že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných ať již uskutečněných nebo projektovaných rozhodnutí tohoto vedení – Miloš Zeman Prognostika a přestavba srpen 1989 Po otištění článku byl Janem Martinkem vedoucím redaktorem Hospodářského zápisníku Československé televize pozván do uvedeného pořadu jako host I přesto že v něm Zeman otevřeně kritizoval tehdejší režim byl záznam nakonec odvysílán Zeman v rozhovoru mj uvedl „Asi vás nepotěším Za posledních čtyřicet let jsme se dostali z desátého místa ve světě na čtyřicáté místo V některých oblastech je to ještě horší Například ve vědeckotechnickém rozvoji podle oficiálně publikovaných informací jsme dnes zhruba na úrovni Alžírska nebo Peru a hluboko pod Portugalskem které je považováno za nejzaostalejší zemi západní Evropy … Já sám si tento vývoj vysvětluji tím že jsme ekonomická rozhodnutí přijímali nepromyšleně že tato nepromyšlenost vyplývala především z toho že neexistovala zdravá soutěž alternativních rozhodnutí a že i rozhodnutí která měla velice varovné důsledky byla přijímána aniž by existovala jakákoliv společenská kontrola jejich efektivity … Nikde není řečeno že bez změny řízení bez skutečné přestavby by u nás ve velice dohledné budoucnosti nedošlo k prázdným obchodům inflaci stávkám manifestacím to všechno jsou samozřejmě věci které nikdo nechce slyšet ale prognostik je tady právě od toho aby varoval Sametová revoluce 17 listopadu 1989 a v následujících dnech se zúčastnil pražských demonstrací ale jeho přímou účast na demonstraci na Národní třídě 17 listopadu někteří vyvrací Jeho krátký projev na Letenské pláni 25 listopadu 1989 kde srovnával životní úroveň v Československu např s africkými státy měl u účastníků obrovský ohlas Poslanec Federálního shromáždění V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec respektive poslanec za OF do české části Sněmovny národů volební obvod č 3 – Praha 3 – Praha 10 Mandát obhájil za OF ve volbách roku 1990 Po rozkladu Občanského fóra přešel v roce 1991 do Občanského hnutí od ledna 1992 pak byl členem poslaneckého klubu Klub Sociálně demokratické orientace< ref> Působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru parlamentu Současně v letech 1990–1993 pracoval jako vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV do kterého nastoupil v lednu roku 1990 Jako poslanec Federálního shromáždění vyslovil nesouhlas s vysídlením Němců z Československa které označil za porušení demokracie a přirovnal ho ke stalinským nuceným migracím K roku 1990 se profesně uvádí jako vědecký pracovník Prognostický ústav ČSAV bytem Praha< ref> Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu nyní jako poslanec za Českou stranou sociálně demokratickou ČSSD volební obvod Jihočeský kraj do které vstoupil v roce 1992 Podle vzpomínek Vladimíra Špidly byl iniciátorem zapojení Miloše Zemana do ČSSD a na kandidátku této strany ve volbách roku 1992 jihočeský politik Václav Svoboda Kandidátce ČSSD totiž tehdy v jižních Čechách prý chyběla výrazná osobnost a Svoboda navrhl oslovit tehdy politicky nezařazeného Miloše Zemana Emisaři ČSSD náhodou dorazili za Zemanem jen o několik hodin dříve než se u něj se stejnou nabídkou objevili i vyslanci dalšího politického subjektu Liberálně sociální unie takže Zeman dal přednost ČSSD a odstartoval svou kariéru v této formaci Ve FS se profiloval jako zastánce udržení společného státu a navrhl vznik česko-slovenské unie I když byl návrh původně schválen nebyl pak dále rozvinut HZDS myšlenku unie podpořilo ale pro nesouhlas jejího koaličního partnera na federální úrovni ODS od této podpory později ustoupilo< ref> Předseda ČSSD V roce 1992 se Zeman stal předsedou městské stranické organizace ČSSD v Praze a o rok později i předsedou celé strany Ve funkci předsedy ČSSD působil až do roku 2001 Této politické straně s dlouholetou tradicí která však krátce po sametové revoluci byla jen jedním z mnoha politických subjektů dopomohl Zeman během několika let nejprve k pozici nejsilnější opoziční strany a nakonec i k vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny Předseda Poslanecké sněmovny Poslancem se znovu stal až po volbách do české Poslanecké sněmovny v roce 1996 kdy ČSSD pod jeho vedením dosáhla historického úspěchu který znemožnil tehdejšímu předsedovi Občanské demokratické strany ODS Václavu Klausovi sestavit většinovou vládu Za toleranci menšinové vlády získal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny které zaujímal až do předčasných voleb v roce 1998 Dne 14 září 1997 60 výročí úmrtí T G Masaryka obdržel v Rudolfinu "Čestnou medaili T G Masaryka" Masarykova demokratického hnutí spolu s Petrem Pithartem a Václavem Klausem Předseda vlády České republiky 22 července 1998 se po vítězných volbách stal českým premiérem kterým byl pak po celé volební období až do 12 července 2002 Jeho jednobarevná menšinová vláda byla tolerována ze strany ODS na základě tzv opoziční smlouvy Zároveň ve volebním období 1998–2002 zasedal jako poslanec v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky Již v průběhu funkčního období oznámil Zeman že v roce 2001 nebude obhajovat pozici předsedy ČSSD a toto místo přenechal Vladimíru Špidlovi který po dalších vítězných volbách ČSSD převzal po něm i funkci premiéra Zeman se poté stáhl do politického ústraní a tvrdil že politiku nadobro opouští ačkoliv média i část politické scény předpovídaly jeho budoucí návrat Návraty do politiky Brzy se Zeman o návrat do politiky skutečně pokusil když na základě svého vítězství ve vnitrostranickém referendu v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta České republiky Při volbě prezidenta dne 24 ledna 2003 však neuspěl byl vyřazen již v prvním kole V tajné volbě prohrál v souboji s bývalým předsedou ODS Václavem Klausem a senátorkou Jaroslavou Moserovou Překvapivě nízký počet hlasů dokazoval že ho nevolili ani někteří zástupci ČSSD Po tomto fiasku se stáhl a politické dění již pouze příležitostně glosoval Přesto nadále ovlivňoval politickou scénu zejména prostřednictvím svých stále četných příznivců v ČSSD např Zdeňka Škromacha Ostře kritizoval působení jak Vladimíra Špidly ačkoliv jej původně doporučil jako svého následovníka tak jeho nástupce Stanislava Grosse kterého považoval za hlavního viníka svého neúspěchu při prezidentské kandidatuře Smír uzavřel až s dalším předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem a to přesto že právě Paroubek v minulosti dlouhodobě patřil mezi Zemanovy ostré názorové oponenty Vztahy mezi ním a Paroubkem však výrazně ochladly po volbách v roce 2006 kdy se Zeman s Paroubkem zásadně rozešli v názorech na nejvhodnější strategii povolebního vyjednávání zkomplikovaného patovou situací v Poslanecké sněmovně Spory Miloše Zemana s Jiřím Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007 kdy Paroubek Zemana obvinil že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu sídla ČSSD Altner spor sice v roce 2000 vyhrál ale později tvrdil že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD Konflikt mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem vyvrcholil poté co na Miloše Zemana podal v souvislosti s touto kauzou trestní oznámení Jaroslav Novák známý pod přezdívkou Večerníček Miloš Zeman to označil za skrytou aktivitu Jiřího Paroubka a 21 března 2007 vystoupil z ČSSD Dalším náznakem návratu Miloše Zemana do politiky bylo otevření pražské kanceláře jeho příznivci < ref> Jeden z iniciátorů – Miroslav Šlouf – otevřeně řekl že cílem této akce je aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky Jiní představitelé ČSSD to však nepovažovali za reálné Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 ve kterých ZEMANOVCI nepřesáhli 5 % které jsou nutné pro vstup do poslanecké sněmovny oznámil svou rezignaci na post předsedy strany Do budoucna přislíbil straně svou podporu v dalších kampaních jako například ve volbách do zastupitelstev obcí 2010< ref> Dne 13 listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou SPO Prezidentské volby 2013 V roce 2012 oznámil že bude kandidovat s podporou Strany Práv Občanů v prezidentské volbě konané v roce 2013 V 1 kole prezidentských voleb které se konaly v termínech 11 a 12 ledna 2013 se Miloš Zeman umístil na prvním místě s počtem 2421 % hlasů Do druhého kola postoupil společně s Karlem Schwarzenbergem Ve druhém kole které se konalo 25 a 26 ledna 2013 získal 548 % hlasů a stal se novým zvoleným prezidentem České republiky Zvítězil ve všech krajích kromě hlavního města Prahy Podle zmínek v českém tisku respektive jeho onlinových vydáních byl zvolený prezident Zeman v zahraničních médiích po volbě označován za politika neomaleného stylu s populistickým akcentem Taková byla dne 26 ledna 2013 vyjádření francouzského deníku Le Monde podobně také německých novin Die Welt a rakouského deníku Kurier kde byl Zeman označen za "levicového populistu" stejně jako ve vysílání BBC Britský server The Telegraph uvedl že Zemanovu prezidentskou kampaň financovala ruská společnost Lukoil Prezident České republiky 2013 V 10 hodin a 17 minut v pátek 8 března 2013 složil Miloš Zeman prezidentský slib a stal se tak třetím prezidentem České republiky Složením prezidentského slibu se stal nositelem dvou nejvyšších státních vyznamenání Řádu Bílého lva a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka Již v březnu 2013 započal spor mezi Zemanem a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem o post velvyslance na Slovensku Zeman prohlásil že by na tomto postu rád viděl bývalou první dámu Livii Klausovou která ho podporovala během jeho prezidentské kampaně V dubnu 2013 Zeman řekl že případně obejde ministerstvo zahraničí a prosadí Klausovou přímo při jednání s premiérem To však nakonec neučinil Jmenování Klausové velvyslankyní schválila až Rusnokova vláda 31 července 2013 v tajném hlasování a to i přesto že sám Rusnok tvrdil že jeho vláda bez důvěry tento krok neuskuteční Ve funkci dne 3 dubna 2013 ratifikoval dodatek Lisabonské smlouvy který umožňuje vznik záchranného fondu tzv Eurovalu na pomoc ohroženým ekonomikám eurozóny Současně na Pražském hradě nechal vztyčit vlajku Evropské unie Oběma aktům v minulosti bránil předchozí prezident Václav Klaus Vlajka EU tím nad sídlem prezidenta zavlála poprvé od vstupu Česka do Unie v roce 2004 V květnu 2013 prohlásil že odmítá jmenovat literárního historika a kritika Martina C Putnu profesorem i přesto že byl navržen Karlovou univerzitou a splnil podmínky profesury Zeman své rozhodnutí odmítl zdůvodnit údajně z důvodu možného ponížení Putny Média následně spekulovala že důvodem mohla být častá kritika Putny na osobu Zemana to však sám Zeman odmítl Putna nakonec profesorem jmenován byl jmenovací titul ale nepřevzal od Zemana nýbrž od ministra školství Petra Fialy Fiala a Zeman se pak dohodli na tom že ministerstvo připraví novelu vysokoškolského zákona podle které bude profesory jmenovat ministr školství Tu v prosinci nový ministr Dalibor Štys předložil vládě ale ta ji vrátila k přepracování což blokuje jmenování dalších nových profesorů< ref> V červnu 2013 představil svůj Nadační fond na který bude každý měsíc až do března 2018 vkládat třetinu svého platu tedy 60 tisíc korun Fond má za úkol umoření státního dluhu Dne 25 června 2013 několik dní poté co podala demisi vláda Petra Nečase pověřil prezident Zeman sestavením nové vlády Jiřího Rusnoka Nevyslyšel tak požadavek vládní koalice která krátce před jmenováním přišla s tím že v dolní komoře drží potřebnou většinu 101 hlasů a na premiérský post prosazuje Miroslavu Němcovou Jmenování nové vlády následně kritizovali místopředseda Evropského parlamentu Othmar Karas a šéf tamního zahraničního výboru Elmar Brok kteří požadovali aby Evropská unie „rychle prověřila zda vznik vlády v ČR neodporuje unijním hodnotám Prezident Zeman na to reagoval s tím že by se měli nejprve seznámit s českou ústavou a dodal že Ústava ČR jasně říká že „prezident republiky jmenuje předsedu vlády aniž by stanovila podmínku že tuto vládu musí předem schválit sněmovna Dne 7 srpna 2013 před hlasováním o důvěře Rusnokově vládě opustili poslanci Tomáš Úlehla Jan Florián a Karolína Peake sněmovnu Vládě důvěra vyslovena nebyla absencí výše zmíněných poslanců však koalice přišla o většinu 101 hlasů a tak de facto zanikla Rusnok předal Zemanovi demisi vlády dne 13 srpna prezident pak jeho vládu pověřil pokračováním ve výkonu funkce v demisi až do složení vlády nové 28 srpna 2013 prezident Zeman podepsal rozpuštění sněmovny a vyhlásil termín předčasných voleb na 25 a 26 října 2013 V těchto volbách zvítězila Česká strana sociálně demokratická před hnutím ANO 2011 Do Poslanecké sněmovny zasedli také poslanci Komunistické strany Čech a Moravy hnutí TOP 09 Občanské demokratické strany hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové Po předčasných volbách si na den 26 října 2013 do zámku Lány pozval vedení ČSSD Haška Tejce Škromacha přitom řádně zvolený a úřadující předseda strany Bohuslav Sobotka pozván nebyl Hašek i další účastníci několikrát v médiích popřeli že by se schůzka konala ale nakonec pod mediálním tlakem schůzku potvrdili což vedlo k jejich rezignacím na vrcholné stranické funkce Zeman poté prohlásil že považuje za komické utajovat jakoukoliv schůzku a současně odmítl názor že by šlo o pokus o převrat ve vedení ČSSD V noci na 30 října 2013 utrpěl úraz kolene Dle slov jeho ošetřujícího lékaře a toho času úřednického ministra zdravotnictví Martina Holcáta Zeman v noci zakopl o shrnutý koberec a upadl na koleno Holcát dále řekl že léčba potrvá až šest týdnů během kterých bude Zeman chodit maximálně o berlích Kancelář prezidenta proto v daném termínu zrušila všechna plánovaná vystoupení Dne 29 listopadu 2013 převedl prezidentskou pravomoc udělování milostí na ministerstvo spravedlnosti jako výjimku si však ponechal pravomoc rozhodovat o osvobození z humanitárních důvodů De facto tak prezident bude určovat případ od případu kdy rozhodne sám a kdy bude rozhodovat ministerstvo V prosinci uvedl že nenaváže na tradici prezidentských novoročních projevů místo toho bude mít 26 prosince vánoční poselství ze zámku v Lánech Chce tak navázat na zvyk z první republiky kdy podobné projevy z období Vánoc měl Tomáš Garrigue Masaryk< ref> 2014 V lednu 2014 oznámil kandidáty na post ombudsmana Byli jimi Stanislav Křeček a Pavel Zářecký Druhý jmenovaný později nominaci z rodinných důvodů odmítl první ve volbě neuspěl a stal se zástupcem nové ombudsmanky Anny Šabatové Již v dubnu 2013 označil kancléř Vratislav Mynář bývalého hradního právníka Pavla Hasenkopfa spolu s bývalým vedoucím analytického oddělení hradu Ladislavem Jaklem a bývalým tiskovým mluvčím Václava Klause Petrem Hájkem za spoluautora Klausovy amnestie z ledna 2013 Zeman pak označil Hasenkopfa za autora kontroverzního aboličního článku na jehož základě byla zastavena stíhání trvající déle než osm let Brzy po tomto obvinění byl Hasenkopf ze služeb Hradu propuštěn V listopadu 2013 podal Hasenkopf žalobu na ochranu osobnosti na prezidentskou kancelář Zemana i Mynáře kromě „uvedení věci na pravou míru žádal od všech žalovaných celkem 1 milion Kč V srpnu 2014 však sporné strany uzavřely smír který soud schválil a jehož obsahem bylo pouze společné vyjádření podle nějž Hasenkopf nebyl jedním z „pravých otců amnestie Vypracoval její návrh který ale nebyl ze strany zaměstnavatele přijat konečnou verzi amnestie proto nemohl ovlivnit Kancléř Mynář nicméně hned druhý den na mimořádném tiskovém brífinku prohlásil že prezident republiky žádnou chybu neuznal a že trvá na tom že Hasenkopf se na přípravě amnestie podílel Ten na to reagoval prohlášením že podá na Mynáře trestní oznámení pro pomluvu V srpnu 2014 kdy vláda připravila služební zákon tento zákon zkritizoval a politické náměstky se kterými tento zákon počítá označil za „budižkničemy V září ve Sněmovně předeslal že pokud vláda politické náměstky ze zákona neodstraní zákon nechá vetovat a jestli Sněmovna jeho veto přehlasuje podá stížnost na Ústavní soud V říjnu Zeman zákon skutečně vetoval brzy poté Sněmovna jeho veto přehlasovala 7 listopadu podal prezident Miloš Zeman k Ústavnímu soudu návrh na zrušení služebního zákona< ref> Dne 24 října 2014 zahájil Zeman státní návštěvu Čínské lidové republiky poskytl rozhovor čínské státní televizi kde mimo jiné propagoval postavu českého krtečka Do se ČR se vrátil soukromým letadlem pronajatým skupinou PPF za což sklidil od politiků kritiku Jako důvod uvedl že se snažil stihnout oslavy 28 října konkrétně dekorování nových generálů Přiletěl tak do ČR o dvě hodiny dříve vládní letadlo totiž muselo kvůli tankování přistát v Úlanbátáru V listopadu 2014 v pořadu Hovory z Lán řekl „Vláda podle mého názoru dosud ve svém konání učinila jednu základní chybu že podlehla panu Kalouskovi a zkurvila služební zákon Sprostá slova zazněla také pří Zemanově "překladu" názvu a údajných textů ruské punkové kapely Pussy Riot kterou označil za „pornografickou skupinku vinnou výtržnictvím v pravoslavném chrámu a odmítl řazení členek kapely mezi politické vězně Z kategorie politických vězňů vyjmul také Michaila Chodorkovského kterého označil za spravedlivě odsouzeného tuneláře Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček uvedl že „se chtěl přiblížit světu svých odpůrců kteří doposud blahosklonně přihlíželi jadrným výrazům z úst jiných politiků a otevřel klíčové téma zda je přípustné takovéto výrazivo v politice využívat Během své návštěvy Velké Británie se Marija Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová k jeho výrokům vyjádřily Prohlásily že Zeman je jedním z evropských levicových vůdců který nerozumí tomu co se v Rusku děje a stejně tak nerozumí punku pročež by se k jejich produkci neměl vyjadřovat a na závěr označily jednání prezidenta za projev patriarchálního hloupého chlapa Zemanova vulgarita měla ohlas i v zahraničním tisku Při Zemanově cestě po Moravskoslezském kraji ho v Opavě jeden z přítomných nazval "ruským švábem" Na výročí sametové revoluce dne 17 listopadu 2014 se na Národní třídě sešlo několik tisíc lidí na demonstraci proti osobě prezidenta Protestující Zemanovi vyčítali vstřícný postoj k Rusku a Číně i jeho vulgární verbální projevy Při projevech ostatních prezidentů lidé ztichli a tleskali 16 listopadu 2014 poskytl prezident Zeman rozhovor Prvnímu kanálu ruské státní televize V němž mimo jiné označil konflikt na východně země za občanskou válku a ekonomickou pomoc Ukrajině označil za nesmyslnou dokud nebude dosaženo mírové dohody< ref> 20 listopadu si ukrajinské ministerstvo zahraničí předvolalo českého velvyslance Ivana Počucha a sdělilo mu že prezidentovy výroky považuje za nepřijatelné jelikož neodpovídají duchu tradičně přátelských česko–ukrajinských vztahů< ref> 2015 Dne 3 ledna 2015 poskytl rozhovor deníku Právo v němž ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka označil za „premiéra války který odmítá mírové řešení ukrajinského konfliktu< ref> O den později tedy 4 ledna vystoupil v pořadu Prezidentský Pressklub na rádiu Frekvence 1 Dne 27 ledna 2015 vystoupil Zeman na mezinárodním fóru „Let My People Live! s projevem kde přirovnal Islámský stát k nacistickému Německu a vyzval k ozbrojené mezinárodní akci proti němu Za to sklidil kritiku od ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka který eventuální vojenské tažení označil za „křížovou výpravu Zeman naopak Zaorálkova slova označil za politiku appeasementu a rozhodl se mu při nejbližší příležitosti věnovat symbolický Chamberlainův deštník Ten mu poté předal v únoru na schůzce vrcholných ústavních činitelů o zahraniční politice na Pražském hradě< ref> V tomtéž projevu označil Zeman dějinnou postavu novináře Ferdinanda Peroutku za autora článku s titulkem „Hitler je gentleman a výroku „Nemůžeme-li zpívat s anděly musíme výti s vlky který byl směřován na zahraničně-politické zaměření tzv druhé Československé republiky po Mnichovské dohodě Zeman za tuto část projevu sklidil velkou kritiku z řad historiků v čele s Petrem Zídkem který je zároveň žurnalistou Lidových novin a zástupců Sdružení Ferdinanda Peroutky Hrad se bránil tím že dokument je v současnosti dohledáván v archivech Byly uveřejněny články "Češi Němci a židé" a "Povinnost je jasná" Dne 8 února 2015 se Zeman v online rozhovoru pro Blesk TV vyjádřil ke kauze rodiny Michalákových V rozhovoru přirovnal norskou sociální službu Barnevernet jež děti odebrala k nacistickému programu Lebensborn Zároveň nevyloučil že na druhé volební období jako prezident už kandidovat nebude< ref> Během státní návštěvy Jordánska vyznamenal dne 11 února 2015 krále Abdalláha II Řádem Bílého lva za jeho roli v boji proti Islámskému státu Během státní návštěvy také vyjádřil český zájem o účast na rozvoji jordánské jaderné energetiky O den později při státní návštěvě Spojených arabských emirátů otevřel nové sídlo českého velvyslanectví v Abú Zabí< ref> V pátek 27 února 2015 uctil památku obětí střelby v Uherském Brodě< ref> Dne 1 března prezident odletěl na pracovní návštěvu Spojených států kde jako historicky první evropský státník vystoupil na konferenci lobistické skupiny AIPAC Při této příležitosti přednesl projev v němž se vyslovil pro rozhodnou mezinárodní akci proti islámskému terorismu s mandátem Rady bezpečnosti OSN Na konferenci se také setkal s premiérem Izraele Benjaminem Netanjahuem V březnu na závěr návštěvy Plzeňského kraje vyslovil pro zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi která se podle něj stala „špatnou komerční televizí Ta se ohradila a Zemanův výrok označila za „bezprecedentní útok na nezávislost veřejnoprávní televize který za dobu její existence v demokratické společnosti nemá obdoby Když poté o několik dní později neodvysílala Česká televize tiskový brífink mluvčího Pražského hradu Jiřího Ovčáčka přestože se Česká televize hájila tím že Hrad pro brífink neohlásil žádná zásadní sdělení a televize proto dala přednost aktuálním tématům prezidentská kancelář „považuje tento přístup za dětinskou pomstu České televize za názory prezidenta republiky a v dubnu podala stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání Zeman odmítl jako nesmyslné přirovnávat průjezd amerického konvoje vracejícího se z vojenského cvičení NATO v Pobaltí k okupaci a prohlásil „Zatímco v posledních měsících bojuji proti antiruským bláznům tak k tomu v poslední době přibyl boj proti antiamerickým bláznům< ref> Zeman potvrdil také že se v květnu 2015 zúčastní slavnostní vojenské přehlídky v ruském hlavním městě Moskvě k 70 výročí konce druhé světové války Za to byl kritizován pravicovou opozicí KDU-ČSL jej vyzvala aby si své rozhodnutí ještě rozmyslel Poslankyně Miroslava Němcová navrhla aby vláda cestu neproplatila ta však nakonec proplacení nákladů na cestu schválí Sám Zeman který je jediným prezidentem ze zemí Evropské unie který účast přislíbil prohlásil v březnovém Prezidentském Pressklubu na rádiu Frekvence 1 že jeho cesta do Ruska bude „výrazem vděčnosti za to že v této zemi nemusíme mluvit německy Do Ruska pojede proto aby vyjádřil úctu 150 tisícům sovětských vojáků kteří padli na československém území během osvobozování od nacistické okupace Předeslal že si nepodá ruku se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem který se oslav také zúčastní Zároveň ostře odsoudil výroky amerického velvyslance v České republice Andrewa Schapira který jeho plánovanou účast na oslavě v Moskvě označil za „prekérní vzhledem k bojkotu události většinou evropských státníků a vyjádřil se že „po tomto prohlášení má Schapiro dveře na Hrad zavřené Zatímco USA se postavily za Schapira ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ocenil Zemanovu vlastní důstojnost a hrdost Zeman má nyní v úmyslu spolu s Ficem položit 9 května věnec k památníku Neznámého vojína u moskevského Kremlu k uctění sovětských vojáků padlých v druhé světové válce Obdobného pietního aktu se chce zúčastnit také německá kancléřka Angela Merkelová o den později tedy 10 května 2015 Názory a postoje Miloš Zeman sám sebe označuje za „levicového politika a „tolerantního ateistu V oblasti ekonomie se považuje za keynesiánce V oblasti vnitřní politiky podporuje přímou demokracii v podobě většího uplatnění referend zavedení určité podoby sociálního státu podporuje zvláštní státní sociální podporu pro děti a důchodce nebo progresivní daň z příjmů Chce se také zasadit o zavedení povinného prokázání nabytí majetku včetně případné konfiskace nelegálně získaného majetku Podporuje zavedení institutu referenda dle švýcarského modelu a odvolatelnost poslanců lidovým hlasováním Uvítal by transformaci Senátu z přímo volené komory na orgán tvořený reprezentacemi krajských zastupitelstev K otázce přijetí eura je otevřený chce ho přijmout co nejdříve to bude možné Podporuje již zavedené zvýšení základní sazby DPH ale je zároveň pro to aby byla opět snížena tzv "snížená sazba" na základní potraviny a léky Také je proti zavedení školného na veřejných vysokých školách ale podpořil by zavedení pokut pro neúspěšné studenty Odmítavý postoj zaujímá i ohledně legalizace měkkých i tvrdých drog na jiné než lékařské účely naopak podporuje zrovnoprávnění homosexuálních párů s možností adopce dětí Již během předvolební kampaně opakovaně prohlašoval že je proti udělování milostí a amnestií a tohoto práva se veřejně vzdal krátce po složení prezidentského slibu Jako prezident by rád podpořil výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe Vztahy s Ruskem Americký list Washington Post označil Zemana za jeho proruské postoje jako "faktického mluvčího Kremlu" Vztahy s Čínou Je pro otevřenější spolupráci s Čínou V říjnu 2014 zde byl na státní návštěvě a prohásil že "respektuje územní integritu Číny že neuznává tibetskou exilovou vládu" za což si vysloužil kritiku od pravicových politiků Evropská unie Je zastáncem Evropské unie ale je eurofederalistou vystupuje tedy proti extrémnímu centralismu v EU Souhlasil se vstupem Chorvatska do EU a v EU si dle vlastních slov dokáže v budoucnu představit i Srbsko a Rusko Odmítavě jako o nové členské zemi EU naopak hovořil o Turecku Kritizoval také uznání Kosova samostatným státem přičemž jej označil „za teroristickou diktaturu financovanou narkomafiemi Společnou fiskální politiku považuje za potřebnou Islám a Blízký východ Negativně se vyjadřuje o islámu který označil za anticivilizaci financovanou z prodeje ropy a drog Odmítá rozlišovat mezi umírněnými a radikálními muslimy a nesouhlasí se stavbou mešit na území České republiky Krize na Ukrajině V souvislosti s ukrajinskou krizí která vypukla naplno v únoru 2014 a kde se spornou stala ruská anexe Krymu prohlásil o krymském referendu že je v rozporu s ukrajinskou ústavou a vyzval Evropskou unii a NATO k velmi razantní preventivní akci která by Rusko zastrašila před dalšími vojenskými výpady na Ukrajinu případně i do Moldavska Zároveň se však vyslovil proti uvalování blokád sankcí a embarg Dne 3 září 2014 v rozhovoru pro Frekvenci 1 uvedl že „zatím nebylo prokázáno že na Ukrajině je ruská invazní armáda a že „bere vážně prohlášení ministra zahraničí Lavrova že tam žádní ruští vojáci nejsou Dne 5 září pak během summitu NATO prohlásil že „není pochyb že Ukrajina čelí ruské agresi a že „nepochybuje o tom že tato agrese má několik podob mimo jiné například dodávky zbraní a dodávky dobrovolníků kteří nejsou dobrovolníci Životní prostředí K hrozbě globálního oteplování zaujímá podobně odmítavý postoj jako jeho předchůdce Václav Klaus když ji označil za „hysterii vyvolanou ekologickými lobbisty V roce 2010 pro agenturu Mediafax dále uvedl „Globální oteplování je v lidské historii po tisící prvé Globální oteplování je v historii planety po miliónté prvé Stejně tak je zde po tisící prvé a miliónté prvé globální ochlazování Pokládám teorii globálního oteplování za tvrzení které je založeno na lidské pýše tedy tvrzení že lidstvo svojí emisí skleníkových plynů může způsobit dramatické kolísání teplot na Zemi Zeman též souhlasí s prolomením těžebních limitů hnědouhelných dolů v severních Čechách a s tím spojeným bouráním obcí Zastává názor že Šumava je hospodářský les jako každý jiný je odpůrcem solárních a větrných elektráren a práva nevládních občanských organizací na účast ve správních řízeních s vlivem na životní prostředí považuje za „přemrštěná Podporuje naopak jadernou energetiku a dostavbu elektrárny Temelín Inkluzivní vzdělávaní Při své návštěvě Pardubického kraje dne 14 ledna 2015 řekl „Nejsem zastáncem názoru že by děti které jsou určitým způsobem handicapované měly být umisťované do tříd s nehandicapovanými žáky protože je to neštěstí pro oba… Z hlediska duševní pohody je daleko lepší když budou existovat praktické třídy Vůbec se mi inkluze nelíbí a jsem proti ní" načež je za tento výrok zkritizovala Národní rada osob se zdravotním postižením i ombudsmanka Anna Šabatová Prezidentův výrok zkritizoval také Petr Hrubý ředitel Jedličkova ústavu který poukázal na to že je k dětem třeba přistupovat individuálně< ref> Kritika Politické působení Miloše Zemana je spojováno s řadou afér a korupčních případů Kritizován byl i za výběr nejbližších spolupracovníků zejména šéfa svých poradců Miroslava Šloufa politického představitele předlistopadového SSM i KSČ Před volbami v roce 1996 jednal tajně s podnikatelem Janem Vízkem podrobněji Aféra Bamberg v roce 1999 vyšlo najevo zase vydírání správce Štiřínského zámku jeho poradcem Jaroslavem Novotným který po správci Václavu Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů na bývalého ministra zahraničí Zielence Ve stejné době bylo zjištěno že na zámku Štiřín bylo funkční odposlechové zařízení V květnu 2000 bylo odhaleno že v týmu Zemanových poradců vznikl materiál nazvaný Olovo který měl zdiskreditovat ministryni školství a Zemanovu stranickou kolegyni Petru Buzkovou Za jeho působení byla v roce 1998 uzavřena Opoziční smlouva s ODS za jejíhož trvání došlo podle dokumentárního filmu Vládneme nerušit natočeného dle stejnojmenné knihy Erika Taberyho k poklesu politické kultury zvýšení míry korupce k výhrůžkám a pokusu o vraždu novinářky Sabiny Slonkové Často mu bylo vytýkáno že do politiky vnesl nebývalou míru hrubosti a arogance On sám řekl že je arogantní jen vůči hlupákům Známé jsou zejména jeho četné urážky novinářů a politických protivníků ale i některé z jeho bonmotů které ve svých projevech často a rád používá V roce 1997 například druhou Klausovu vládu označil za „vládu zlodějů a tunelářů jindy zase na adresu novinářů řekl „Za celý svůj život jsem se nesetkal s blbějším a závistivějším stvořením než je český novinář V roce 2013 pronesl jeden ze svých bonmotů „knížata měla právo první noci a díky tomu zdegenerovala protože své nevolnice nemuseli znásilňovat nemuseli tedy vydávat energii na toto znásilňování Zatímco my zemani jsme si svého práva nejenom v sexuální oblasti vždycky toto právo museli těžce vybojovat a proto jsme nezdegenerovali' To pobouřilo množství lidí kteří tento výrok vnímali jako zlehčování aktu znásilnění V listopadu 2013 svým výrokem směřovaným k Bohuslavu Sobotkovi „Pouze ho upozorním že pokud bych ho jmenoval premiérem tak bude muset počkat protože to je poněkud důstojnější záležitost kterou nemohu řešit z invalidního vozíku urazil Radu zdravotně postižených která to vnímala jako znevážení invalidních osob Občas ve svém projevu používá vulgarismy Například v roce 2004 v rozhovoru pro Lidové noviny řekl „A když se zeptáte Čecha jak se má tak i kdyby minutu před tím vyhrál milion v loterii tak vám odpoví že to stojí za hovno V pořadu Hovory z Lán na podzim roku 2014 pronesl v přímém přenosu Českého rozhlasu hned tři vulgární slova kunda hovno a zkurvit< ref> V rámci předvolební kampaně pro prezidentské volby v roce 2013 požádal stejně jako další kandidát Jiří Dienstbier o podporu vedení KSČM V reakci na prezidentovo funkční období vznikla koncem roku 2014 počítačová hra s názvem PussyWalk která prezdenta představila jako hlavního hrdinu Hra se těší obliby po celém světě< ref> Zdravotní stav a životospráva Zeman během své kampaně při volbě prezidenta sám přiznal že denně vypije šest sklenic vína a tři „panáky tvrdého alkoholu nicméně doporučil Zemanovi i kvůli zjištěné cukrovce omezení konzumace alkoholu Zeman trpí cukrovkou a onemocněním nervů na nohách< ref> V květnu 2013 vzbudil Miloš Zeman značnou pozornost veřejnosti během otevírání komory s korunovačními klenoty v Svatovítské katedrále kde byl jedním z klíčníků Zeman se pohyboval nekoordinovaně přidržoval se stěn a působil dojmem opilého člověka Podezření na opilost později potvrdila účastnice ceremoniálu Miroslava Němcová která stála během události přímo vedle Zemana Podle Němcové byl Zeman viditelně opilý a bylo to také cítit z jeho dechu< ref> Odkaz v kultuře V roce 2007 o něm režisér Robert Sedláček natočil pro Českou televizi Brno dokument Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny V roce 2013 o něm tehdejší student FAMU Robin Kvapil natočil v rámci cyklu Expremiéři dokumentární portrét Miloš Zeman – Kronos český Publikace 1991 Naše posttotalitní krize a její možná východiska Léto ISBN ? 1995 Zpověď bývalého prognostika rozhovory vedené Janem Bauerem Dekon ISBN 80-85814-23-4 1998 Varovná prognostika kniha která v roce 1991 nevyšla Horizont ISBN 80-7012-095-9 2005 Jak jsem se mýlil v politice J Otto Ottovo nakladatelství ISBN 80-7360-260-1 2006 Vzestup a pád české sociální demokracie Andrej Šťastný ISBN 80-86739-22-8 2012 Zpověď informovaného optimisty Čas ISBN 978-80-87470-85-5 Odkazy Reference Literatura Související články Inaugurace prezidenta České republiky Miloše Zemana Seznam předsedů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Seznam premiérů Česka Seznam prezidentů České republiky Externí odkazy – Oficiální životopis na stránkách Úřadu vlády ČR vladacz zemannahradcz 2012 Milan Churaň heslo v encyklopedii Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20 století libricz 27 12 2007 ceskatelevizecz – pořad Naostro ČT z 9 6 2002 televizní debata ceskatelevizecz Ministerstvo spravedlnosti České republiky je ústředním orgánem státní správy v justiční oblasti Ministerstvo bylo zřízeno zákonem č 2 1969 Sb o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky Tento kompetenční zákon ve znění pozdějších předpisů vymezuje základní působnost ministerstva další kompetence jsou zahrnuty v jednotlivých zákonech Oblasti působnosti Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy státní zastupitelství probaci a mediaci a vězeňství je nadřízeno Vězeňské službě České republiky zajišťuje její telekomunikační síť vystavuje právní posudky k úvěrovým a garančním dohodám v nichž je smluvní stranou Česká republika zastupuje Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích Protokolů a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a koordinuje provádění rozhodnutí příslušných mezinárodních orgánů řídí Institut pro kriminologii a sociální prevenci Rejstřík trestů a Justiční akademii vede seznam rozhodců pro spotřebitelské spory Historie Za první republiky sídlilo spolu s tehdejším Nejvyšším správním soudem Nejvyšší soud sídlil v Brně v budově bývalé kadetky na adrese Mariánské hradby 2 Praha Do 31 prosince 1992 ministerstvo vykonávalo také správu státního notářství Související články Seznam ministrů spravedlnosti České republiky Seznam ministrů spravedlnosti Československa Externí odkazy Moskva rusky Москва je hlavní město Ruska o rozloze 2511 km² Má 12 108 257 obyvatel 2014 Představuje politické hospodářské a kulturní centrum země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol kostelů divadel muzeí a galerií Sídlí zde všechna ministerstva státní úřady i významné firmy a také patriarcha ruské pravoslavné církve Moskva je nejlidnatější město v Evropě a nejsevernější megalopole na světě Má největší počet rezidentních miliardářů na světě a je jedním z největších městských světových ekonomik Je klasifikována jako Alpha globální město Stojí zde TV věž Ostankino nejvyšší stavba v Evropě a Mercury City Tower nejvyšší mrakodrap v Evropě Historické centrum je staré stovky let v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví UNESCO Dějiny Počátky Moskvy V první polovině 12 století se nalézal na západním okraji Rostovsko-suzdalského knížectví v místech dnešní Moskvy zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky jenž byl podle řeky zván Moskva Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij ve 12 století začlenil dvorec do knížecího vlastnictví< ref> Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě Jurij Dolgorukij pozval svého spojence novgorodsko-severského knížete Svjatoslava na setkání o kterém letopisec zaznamenal „Přijď ke mně bratře do Moskvy Roku 1156 kníže Jurij v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví vybudoval v osadě pevnost obehnanou dřevěnou palisádou základ dnešního Kremlu V počátcích byla Moskva jedno z míst které mělo obranný charakter a sloužilo jako místo noclehu suzdalských knížat Kromě toho se nacházela na průsečíku několika obchodních cest což ji přeurčilo pro roli významného ekonomického centra Budoucí význam Moskvy byl zapříčiněn jednak rostoucí mocí vladimirských knížat která nakonec získala nad ostatními severoruskými knížaty převahu jednak stěhováním obyvatelstva do severovýchodních oblastí z jihu sužovaného nájezdy kočovníků V Moskvě se první usadil údělný kníže Daniil Alexandrovič zemřel 1303 syn Alexandra Něvského a založil tím moskevskou větev rodu Rurikovců Svou moc nad ostatními větvemi Rurikovců se snažila moskevská knížata zabezpečit i přenesením rezidence metropolity vší Rusi do Moskvy Ruští metropolité sídlili od počátku v Kyjevě metropolita Maxim však přenesl své sídlo do Vladimiru Jeho nástupce Petr v letech 1307–1326 vsadil na spolupráci s moskevskými knížaty a často pobýval v Moskvě Metropolita Theognost 1328–1323 pak přesídlil natrvalo do Moskvy kde nechal s podporou Ivana Kality a Simeona Hrdého vybudovat pět kamenných chrámů jako symbol prestižního postavení Moskvy Theognostovi nástupci již všichni sídlili v Moskvě a Moskva se tak stala nejen politickým ale i církevním centrem Ruska což se odrazilo i na stoupajícím počtu obyvatel v polovině 14 století jich v Moskvě žilo asi 30 000 Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností že se jednalo o sídlo jednoho z nejvýznamnějších ruských knížat který postupně sjednotil zemi Zlatá horda v průběhu mongolské invaze 1238 vypálila město a zabila jeho obyvatele Mongolové s tatary také vyplenili města Rjazaň Kolomna Vladimir Kyjev a ruský stát se byl nucen podrobit jejich nadvládě V roce 1380 porazil Dmitrij Donský na Kulikovském poli tatarské vojsko čím ukázal že Tataři nejsou neporazitelní sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382 při níž byla vypálena a vypleněna Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé jako však dříve i nyní se znovu vzpamatovala Moskva ve středověku a raném novověku Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III na řece Ugře dosáhl roku 1480 definitivního vítězství a vymanění z tatarské moci V roce 1472 se oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou to se odrazilo na podobě města kam Sofie pozvala architekty z Itálie Ti postavili Uspenský Archangelský a Blagověsčenský chrám Kreml rozmnožili věžemi a hradbami Kamenné stavby se začaly v té době množit kamenný palác si postavil například metropolita Iona Na počátku 16 století již okolí Kremlu mělo charakter evropského města ostatní čtvrti však byly ještě převážně dřevěné Roku 1478 připojil ke svému státu rozlehlé území Novgorodské země a v roce 1485 knížectví tverské Pod Ivanem III se město stalo hlavním městem ruské říše V roce 1571 Krymští Tataři napadli a vyplenili Moskvu spálili vše kromě Kremlu V roce 1610 vstoupil do Moskvy polský generál Stanisław Żółkiewski poté co porazil Rusy v bitvě Klušino Po povstání vedeném Kuzma Mininem a Dmitrij Požarskim došlo u bran Moskvy k rozhodujícímu střetu mezi Polsko-litevskou armádou a Rusy Polsko-lievská vojska byla rozdrcena a několik okupantů se ještě drželo za branami Kremlu avšak po dlouhém obléhání se vzdali 26 října 1612 Moskva druhým městem Ruska Město přestalo být hlavním městem Ruska v roce 1712 s výjimkou období 1728-1732 po založení Petrohradu Petrem Velikým v blízkosti pobřeží Baltského moře v roce 1703 Roku 1812 vpadl do země Napoleon Bonaparte avšak jeho tažení zakončené okupací Moskvy skončilo debaklem Napoleon byl poražen drsnou zimou a útoky ruských vojenských sil Napoleon byl nucen ustoupit tehdy zemřelo na 380 000 vojáků Grande Armée Od roku 1918 Nedlouho po podepsání Brestlitevského míru se z důvodu strachu z možné zahraniční invaze dne 1231918 stala Moskva hlavním městem RSFSR Moskevské metro bylo otevřeno v roce 1935 Po německé invazi 1941 se nacházel výbor obrany státu i generální štáb armády v Moskvě Německá skupina armád byla zastavena a odehnána na okraji města v Bitvě před Moskvou V roce 1980 hostila Moskva letní olympijské hry V roce 1991 bylo město dějištěm neúspěšném pokusu o převrat tzv Srpnový puč ze strany členů vlády proti reformám Michaila Gorbačova Když byl SSSR rozpuštěn na konci tohoto roku Moskva i nadále zůstala hlavním městem Ruska V Moskvě bylo spácháno několik teroristických útoků islámských radikálů například bombové útoky v Moskevském metru v roce 2004 a 2010 Přírodní poměry a podnebí Moskva se nalézá v evropské části Ruska na 5575° severní zeměpisné šířky a 3762° východní zeměpisné délky Město leží v průměrné nadmořské výšce 156 metrů v kopcovité krajině mezi řekami Volhou a Okou na řece Moskvě přítoku Oky která se následně vlévá do Volhy Řeka Moskva protéká územím města v meandrech ve směru severozápad-jihovýchod v délce asi 80 km má od 120 do 200 metrů našíř Do Moskvy se v katastru města vlévá další 140 vodních toků z nichž jen 14 nyní zůstává na povrchu ostatní byly kanalizovány V roce 1937 byl otevřen kanál Moskva-Volha který směřuje na sever Hranice města tvoří převážně dálniční okruh MKAD dlouhý 109 km na některých místech však město pokračuje i za něj Rozloha Moskvy činí v současnosti 1 09712 km² z toho přibližně třetinu zaujímá zeleň tvořená zhruba 100 parky či lesíky; vodní plochu tvoří kromě řek a kanálů asi 500 rybníků Kolem města se táhne 30 až 40 km dlouhý pás výletních lesíků s četnými zábavními atrakcemi Podnebí Podnebí je mírné kontinentální Zima je od poloviny listopadu do konce března V zimě mohou být periody 3-5 dní silných mrazů s noční teplotou okolo -20 °C ale výjimečně mohou teploty spadnout až k -30 °C V prosinci a na začátku ledna bývají často oblevy kdy teploty stoupají k +5 °C Přechodná roční období jaro podzim jsou krátká a téměř letní teploty jsou někdy už začátkem dubna Začátkem června se může krátkodobě ochladit Léto je od polovici května do začátku září a teploty často dosahují 30 °C Nejnižší naměřená teplota za posledních 130 let byla -422 °C a byla naměřena 17 ledna 1940 Nejvyšší teplota byla +39 °C a byla naměřena 29 července 2010 Obyvatelstvo V roce 2010 tvořilo část moskevského obyvatelstva z 9265% rusové 142% ukrajinci 138% tataři a 098% arméni Administrativní dělení Moskva je rozdělena do dvanácti okresů a ty dále na 125 čtvrtí Moskevské okresy jsou tyto čísla odpovídají číslům na přiloženém plánku 1 Zelenograd 2 Severní 3 Severovýchodní 4 Severozápadní 5 Centrální 6 Východní 7 Jižní 8 Jihovýchodní 9 Jihozápadní 10 Západní 11 Novomoskovskij 12 Troickij V čele každého okresu stojí prefekt jmenovaný starostou Moskvy a jemu bezprostředně podřízený Každý okres má také radu sestávající z 11 volených poslanců Kultura a pamětihodnosti Kreml s celkem 20 věžemi je nejobdivuhodnější pamětihodností Moskvy Tuto stavbu z červených pálených cihel vybudovali italští stavební mistři pozvaní v 15 století carem Ivanem III Kreml představuje nejimpozantnější soubor nejrůznějších architektonických forem Mezi nejznámější kostely a paláce patří chrám Nanebevzetí Panny Marie Успенский Собор se slavnými freskami chrám Zvěstování Благовещенский собор chrám sv Archanděla Michaela Архангельский собор a Velký kremelský palác Zastavme se na Rudém náměstí které je ze tří stran charakterizováno symboly – chrámem Vasila Blaženého mauzoleum V I Lenina a obchodním domem GUM zařazený mezi 10 nejluxusnějších obchodních domů světa ústřední dvoranu se zastřešením ze skla obklopují galerie s jednotlivými obchody a provozovnami služeb Pak následuje Tverská třída Starý a Nový Arbat Starý Arbat byl dříve centrem umění a literatury a dnes se zde nachází pestrý životem pulsující bleší trh Zato v Novém Arbatu jde posedět v některé z restaurací připravující speciality z téměř všech oblastí Ruska Dochovaly se překrásné stavby klasické Moskvy například opevněné kláštery a velký počet kostelů postavených v 16 století Bolšoj těatr je světově proslulé divadlo s velkou návštěvností V rozsáhlém areálu na severu Moskvy se nachází Výstaviště VDNCh „Výstaviště úspěchů národního hospodářství do roku 2014 VVC představující jak bývalé součásti Sovětského svazu v Muzeu SSSR tak i jinak tematicky laděné čtvrti Najdete tu tedy jak ukázky technického pokroku včetně rakety Sojuz nebo obřích prvků sovětské elektrické přenosové sítě tak zemědělské stavby například velkovýkrmnu vepřů nebo vyasfaltované koňské závodiště Nachází se tu i největší maketa Moskvy na světě< ref> lunapark Atomový pavilon Labyrint strachu Pavilon vesmíru atd Krásné jsou fontány Některé části výstaviště působí kontroverzním dojmem připomínající těžký život lidí v SSSR V Gorky Parku situovaném u řeky Moskvy a založeném v roce 1928 najdeme různé zábavní atrakce horskou dráhu ruské kolo či jeden z testovacích modelů raketoplánu Buran V Moskvě se také koná mezinárodní filmový festival mezi hlavními ceny se udílí zlaté a stříbrné medaile a také hlavní ruská filmová cena Nika Mezi další zajímavosti patří 160 tun těžký zvon Car kolokol dále úřední budovy ruského prezidenta Moskevská univerzita s výhledem na olympijský stadion v Lužnikách Treťjakova galerie se světově proslulou sbírkou a televizní vysílač Ostankino který je nejvyšší stavbou v Evropě V létě se stmívá až v jedenáct hodin Kulturní a historické památky Sport V Moskvě sídlí tyto sportovní týmy HC CSKA Moskva KHL LSK CSKA OHK Dynamo Moskva KHL Megasport Arena HC Spartak Moskva KHL Sokolniki Arena FK Spartak Moskva Ruská Premier Liga Otkrytie Arena PFK CSKA Moskva Ruská Premier Liga Lužniki PBC CSKA Moskva VTB United League a Euroliga v basketbale Megasport Arena BK Dynamo Moskva Russian Basketball Super League Krylatskoje Sport Palace Slava Professional Rugby League Slava Stadium Dynamo Moskva Russian Bandy Super League Krylatskoje Sport Palace Doprava Město má jako hlavní a největší v Rusku i jako jedno z největších na světě rozsáhlý dopravní systém Kříží se zde mnoho železničních silničních vodních i leteckých tras Moskva je nejzápadnější místo Transsibiřské magistrály Nachází se zde pět mezinárodních letišť největší jsou Šeremeťjevo Domodědovo a Vnukovo Též i systém MHD je největší a nejvíce vytížený v celé zemi; tvoří jej dvanáct linek metra tramvajová trolejbusová autobusová síť a monorail Metro je jedním z nejhlubších systémů na světě například stanice Park Pobědy je 84m pod zemí a má nejdelší eskalátory v Evropě Metro přepraví až 93 milionů lidí denně je to nejvytíženější metro mimo Asii< ref> Partnerská města Reference Literatura Externí odkazy česky rusky anglicky anglicky anglicky anglicky rusky rusky Muhammad Muhammad Mursí Issa Al-Aját   20 srpna 1951 byl pátým prezidentem Egypta V úřadu byl od 30 června 2012 do 3 července 2013 kdy byl svržen vojenským převratem Mursí je bývalý předseda Strany svobody a spravedlnosti která byla založena Muslimským bratrstvem po egyptské revoluci v roce 2011 V letech 2000 až 2005 byl členem Lidového shromáždění dolní komory egyptského parlamentu 24 června 2012 byl zvolen do úřadu prezidenta když ve volbách porazil svého konkurenta Ahmada Šafíka posledního předsedu vlády bývalého prezidenta Husního Mubáraka Po oznámení výsledku prezidentských voleb složil funkci předsedy Strany svobody a spravedlnosti Vzdělání Narodil se 20 srpna 1951 ve vesnici Adva v egyptském guvernorátu Šarkíja Studoval na Káhirské univerzitě kde v letech 1975 a 1978 obdržel bakalářský respektive magisterský titul v oboru inženýrství Ve studiích následně pokračoval ve Spojených státech kde v roce 1982 obdržel na Univerzitě jižní Kalifornie titul PhD rovněž v oboru inženýrství Po ukončení studií zůstal na univerzitě a pracoval zde až do roku 1985 jako odborný asistent V roce 1985 se vrátil do Egypta kde se stal učitelem na univerzitě v Zagazigu Se svojí ženou Nadžlou Mahmúdovou se oženil v roce 1979 Mají spolu pět dětí přičemž dvě z nich se narodily v Kalifornii a mají americké občanství Politická kariéra V letech 2000 až 2005 byl členem egyptského parlamentu do kterého byl zvolen jako nezávislý neboť straně Muslimského bratrstva nebylo za vlády prezidenta Husního Mubáraka dovoleno kandidovat Členem Muslimského bratrstva byl až do roku 2011 kdy přestoupil do nově vzniklé strany „Strana svobody a spravedlnosti kterou založilo právě Muslimské bratrstvo a jeho si zvolilo za prvního předsedu této strany Poté co byl v roce 2012 jejich kandidát na funkci prezidenta Chairat El-Šáter vyloučen z prezidentských voleb se on sám dříve byl nominován jako záložní kandidát stal novým kandidátem Strany svobody a spravedlnosti na funkci prezidenta Egyptské republiky Prezidentské volby 2012 V prvním kole prezidentských voleb které se konaly od 23 do 24 května 2012 získal Mursí 2478% všech hlasů a skončil tak na prvním místě s těsným náskokem před Ahmadem Šafíkem 2366% bývalým Mubárakovým premiérem Ve druhém kole které proběhlo 16 a 17 června se mezi sebou utkali pouze tito dva kandidáti Poté co bylo sečteno 99% hlasů oznámilo Muslimské bratrstvo že Mursí obdržel 132 mil 518% hlasů naproti tomu Šafík 123 mil hlasů Prezident Mursí složil 30 června 2012 prezidentskou přísahu a stal se prvním demokraticky zvoleným prezidentem Egypta< ref> V pozici prezidenta nahradil Husního Mubáraka který rezignoval na svůj post 11 února 2011 V létě 2013 však Egypt zachvátily protesty proti Mursímu Dne 1 července jej opozice vyzvala k odstoupení jinak pohrozila kampaní občanské neposlušnosti Ultimátum o den později vypršelo Mursí neodstoupil Odmítl i druhé ultimátum rovněž z 1 července v němž armáda vyzvala politiky aby se do 3 července rámcově dohodli na uspořádání země a vyšli vstříc „požadavkům lidu Po vypršení ultimáta armáda Mursího svrhla pozastavila platnost ústavy a vyhlásila úmysl prosadit brzké uspořádání předčasných voleb< ref> Prezidentský úřad po Mursím na přechodnou dobu převzal předseda Ústavního soudu Adlí Mansúr Po převratu Mursí byl zbaven moci a držen armádou na neznámém místě v izolaci Dne 26 července 2013 na něj egyptská prokuratura uvalila dva týdny vazby a obvinila jej ze spiknutí s Hamásem a podílu na únosech a vraždách vojáků a vězňů< ref> 4 listopadu 2013 byl v Káhiře byl zahájen soudní proces v němž byl obžalován z podněcování k násilí a zabíjení demonstrantů při protestech v prosinci 2012 za což mu hrozí až trest smrti Mursí soud neuznává chce se hájit sám a považuje se stále za legitimní hlavou státu Souzen je spolu se 14 členy vedení hnutí Muslimské bratrstvo< ref> Odkazy Reference Externí odkazy Nadace Wikimedia oficiálně anglicky zkracováno WMF je nadace která spravuje projekty Wikipedie Wikislovník Wikicitáty Wikiknihy Wikizdroje Wikimedia Commons Wikizprávy a Wikiverzita Byla založena 20 června 2003 zakladatelem Wikipedie Jimmy Walesem jako nezisková organizace podle zákonů státu Florida USA< ref> Cílem nadace je podpora a rozvoj otevřených wiki projektů a to tak aby bylo zajištěno že veškerý obsah těchto projektů zůstane pro uživatele a čtenáře zdarma V rámci založení nadace převedl Wales na nadaci také vlastnictví všech doménových jmen Wikipedie Wikislovníku a Nupedie včetně všech autorských práv na veškeré materiály týkající se těchto projektů které v té době vlastnil on nebo jeho firma Bomis Také nadaci daroval počítačové vybavení na kterém projekty nadace běží Firma Bomis také projektům v současné době financuje některé náklady na provoz a připojení k internetu Zbytek finančních prostředků získává nadace na základě dobrovolného sponzorství Nadace Wikimedia je veřejnou dobročinnou organizací a jako taková je podle paragrafu 501c3 zákona Spojených států o daních osvobozena od federální daně z příjmu Dary této nadaci lze v USA i v dalších zemích odečíst z daní Jméno „Wikimedia navrhl v březnu 2003 Sheldon Rampton Toto jméno je občas kritizováno pro svou podobnost s názvy Wikipedia a MediaWiki což někdy vede k nedorozuměním Projekty Nadace Wikimedia v současnosti provozuje následující komunitní projekty Pobočky Tzv pobočky doplňují mezinárodní činnost nadace Wikimedia Místní pobočky vznikají v různých zemích a jsou nezávislé na Wikimedia Foundation avšak úzce s ní spolupracují a lokálně podporují její cíle Především podporují projekty nadace tvorbu svobodného obsahu či organizování workshopů konferencí atd V současné době je založeno 40 místních poboček po celém světě< ref> Wikimedia Česká republika V Česku sídlí spolek Wikimedia Česká republika jehož cílem je především propagace a podpora svobodné tvorby na území České republiky se zaměřením na projekty nadace Wikimedia Odkazy Reference Související články Florence Nibart-Devouard bývalá předsedkyně správní rady Lila Tretiková ředitelka Nadace Wikimedia Sue Gardnerová odcházející ředitelka Nadace Wikimedia Externí odkazy PDF – dvoustránkový TIFF umístěný na stránkách floridského Ministerstva vnitra na stránkách floridského Ministerstva vnitra 29 července 2011 – Nazí a mrtví v anglickém originále The Naked and the Dead je kniha amerického spisovatele Normana Mailera z roku 1948 Jde o protiválečný román kde autor využil svých zážitků z války v Pacifiku Tato kniha byla jeho první a zároveň nejúspěšnější knihou Osud vojáků na tichomořském ostrově se zde stal podobenstvím společenských vztahů V českém jazyce byla vydána roku 1984 nakladatelstvím Odeon v překladu Jiřího Muchy Režisér Raoul Walsh'' natočil roku 1958 podle knihy stejnojmenný film Externí odkazy Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně je spolu s Nejvyšším správním soudem nejvyšším článkem v soustavě soudů České republiky Jeho hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů v trestním řízení a v občanském soudním řízení a to především rozhodováním o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím soudů nižších stupňů a zaujímáním sjednocujících stanovisek Soud vznikl v souvislosti se vznikem samostatné České republiky začátkem roku 1993 transformací Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky přičemž z dosavadního Nejvyššího soudu České republiky existujícího od uskutečnění federalizace Československa roku 1969 se stal Vrchní soud v Praze Soud sídlí v památkově chráněné budově postavené roku 1932 původně sídle Všeobecného penzijního ústavu Agenda Základem činnosti Nejvyššího soudu je rozhodování o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím odvolacích krajských nebo vrchních soudů – o civilních a trestněprávních dovoláních v trestním řízení také o stížnostech pro porušení zákona Tím plní svou hlavní úlohu jíž je sjednocování české judikatury Vedle toho Nejvyššímu soudu přísluší určitá speciální agenda – uznání rozhodnutí zahraničních soudů povolení průvozu osoby podle evropského zatýkacího rozkazu v rámci Evropské unie i v rámci vydávání do ciziny přezkum příkazů k odposlechu a záznamu nebo zjištění údajů o telekomunikačním provozu rozhodnutí v pochybnostech o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu mezi obvody vrchních soudů nebo určení místní příslušnosti v civilním soudnictví pokud podmínky pro takové určení chybí nebo je nelze zjistit Jednání soudu jsou obvykle přístupná ledaže je veřejnost z důležitých důvodu vyloučena veřejných zasedání v trestním řízení se účastní státní zástupci Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyšší soud rozhoduje buď standardně ve specializovaných senátech složených z předsedy a dvou dalších soudců nebo v jednom ze dvou velkých senátů kolegií které se skládají z předsedy a dalších alespoň osmi soudců daného kolegia Velké senáty rozhodují jen tehdy jestliže tříčlenný senát dospěl k právnímu názoru který je odlišný od dosavadní judikatury Nejvyššího soudu Kromě běžné rozhodovací činnosti také sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí ostatních soudů v občanském soudním řízení i v trestním řízení a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá na úrovni příslušného kolegia nebo v plénu sjednocující stanoviska Tato stanoviska stejně jako svá klasická rozhodnutí pak uveřejňuje na své internetové stránce v anonymizované podobě Kromě toho vydává i tištěnou Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek ve které jsou publikována všechna sjednocující stanoviska a některá významná rozhodnutí nejen Nejvyššího soudu Složení soudu Nejvyšší soud se skládá z předsedy a místopředsedů ty jmenuje ze soudců na funkční období 10 let prezident republiky dále z předsedů kolegií předsedů senátů a z dalších soudců Pro přidělení nebo přeložení k Nejvyššímu soudu musí soudce splňovat podmínku alespoň desetileté odborné praxe Soudci tvoří dvě kolegia trestní kolegium zhruba třetina soudců které vzniklo spojením původního občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia a tři členy zvláštního senátu v sídle Nejvyššího správního soudu jenž rozhoduje kompetenční spory o pravomoc nebo věcnou příslušnost v určité věci jmenuje předseda soudu Ten také každému soudci na jeho návrh jmenuje alespoň jednoho asistenta který pak z pověření soudce činí jednotlivé úkony soudního řízení Jako svůj poradní orgán má předseda k dispozici pětičlennou soudcovskou radu složenou ze zvolených soudců Nejvyššího soudu Předsedové Nejvyššího soudu JUDr Otakar Motejl 1993–1998< ref> JUDr Eliška Wagnerová 1998–2002 JUDr Iva Brožová 2002–2015 prof JUDr Pavel Šámal PhD od 2015< ref> Místopředsedové Nejvyššího soudu JUDr Pavel Kučera 1993–2010 JUDr Roman Fiala od 2011< ref> Historie Soudy předchozích státních útvarů Nejvyšší soud Československé republiky vznikl v roce 1918 v Praze ale brzy nato byl zásluhou tehdejšího prvního děkana brněnské právnické fakulty a poslance Františka Weyra přesunut do Brna Po druhé světové válce byla obnovena kontinuita československého právního řádu a státních orgánů Nejvyšší soud byl ale k 1 lednu 1950 přesunut do hlavního města Prahy Roku 1991 bylo rozhodnuto že se sídlo Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky nejpozději do konce roku 1992 přesune zpět do Brna k tomu ale došlo až v roce 1993 a dosavadní republikový Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Praze prošel transformací ve Vrchní soud v Praze Nejvyšší soud České republiky Nejvyšší soud byl až do roku 2002 na základě zmocnění čl 91 odst 1 Ústavy zákonem označován jako Nejvyšší soud České republiky tedy stejně jako bývalý nejvyšší soud české části ČSFR od té doby působí už pouze pod názvem Nejvyšší soud v občanském soudním řádu a trestním řádu však stále zůstalo označení „Nejvyšší soud České republiky Až do roku 1996 rozhodoval o mimořádných opravných prostředcích i pražský vrchní soud; Nejvyšší soud rozhodoval jen tam kde vrchní soud rozhodl o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně Poté však tato agenda přešla zcela na Nejvyšší soud který se tak definitivně stal vrcholnou soudní institucí Ve druhé polovině 90 let 20 století docházelo ke konfliktům mezi Nejvyšším soudem a Ústavním soudem V této souvislosti se hovoří o válce soudů Šlo o to že Nejvyšší soud opakovaně odsuzoval odpírače vojenské služby za nenastoupení do armády ačkoli Ústavní soud už nálezem sp zn IV ÚS 81 95 rozhodl že nelze za de facto jeden čin trestat dvakrát Nejvyšší soud jeho další podobné nálezy nerespektoval až do léta 1999 kdy silnější postavení Ústavního soudu uznal a ustoupil< ref> Po vzoru Ústavního soudu zřídila v roce 2000 předsedkyně Eliška Wagnerová ještě bez zákonné úpravy pozice asistentů soudců občanskoprávního kolegia a následně iniciovala jejich zákonné zakotvení a uznávání jejich praxe To bylo postupně upraveno v zákoně o soudech a soudcích občanském soudním řádu trestním řádu a v dalších zákonech týkajících se právnických povolání V roce 2006 odvolal bez bližšího zdůvodnění prezident Václav Klaus předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou Následně po jeho přidělení k Nejvyššímu soudu jmenoval prezident Jaroslava Bureše místopředsedou soudu I toto přidělení a jmenování zrušil na návrh Brožové Ústavní soud s odůvodněním že předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu lze jmenovat jen z řad soudců tohoto soudu a ne všech soudců přičemž JUDr Bureš nebyl jako soudce platně přidělen k Nejvyššímu soudu pro absenci povinného souhlasu jeho předsedkyně Proti tomuto výroku jako neústavnímu protestovala část ústavních soudců neboť Ústava v čl 62 písm f stanoví že předseda a místopředsedové Nejvyššího soudu jsou jmenováni „ze soudců bez výslovné bližší specifikace Část právní veřejnosti naopak výsledek celého sporu mezi předsedkyní Nejvyššího soudu a prezidentem republiky přivítala< ref> Sídlo Československý Nejvyšší soud původně sídlil spolu s Vrchním zemským soudem Zemským soudem pro věci civilní Okresním soudem Brno-město pro věci civilní a Okresním soudem Brno-venkov pro věci civilní v Brně v justičním paláci na Rooseveltově ulici nakonec sídlo pouze brněnského krajského soudu Ten ale pro všechny tyto instituce kapacitně nepostačoval a proto se roku 1931 rozhodlo o výstavbě samostatné budovy Vybráno bylo místo na tehdejším Akademickém náměstí na ulici Veveří kde měly vyrůst i budovy české techniky a univerzity Kvůli sporům o staveniště a politické situaci na konci 30 let však k realizaci záměru nakonec nedošlo Po roce 1945 se Nejvyšší soud přesunul do hlavního města a umístěn byl v justičním paláci na náměstí Hrdinů na Pankráci kde původně sídlil zemský trestní soud po roce 1993 sídlo pražského vrchního soudu a vrchního státního zastupitelství Od roku 1993 je sídlem Nejvyššího soudu opět Brno konkrétně funkcionalistická budova původně Všeobecného penzijního ústavu postavená v roce 1932 podle projektu Emila Králíka profesora brněnské vysoké školy technické Od 60 let 20 století zde sídlil Krajský výbor KSČ v roce 1986 proběhla podle projektu Milana Steinhausera nadstavba mansardového patra a do nádvoří byl vestavěn sál V letech 1994–1999 zde spolu se soudem sídlila i tehdy nově vzniklá Fakulta informatiky Masarykovy univerzity Jako další řešení vznikl projekt zcela nové budovy kde by navíc spolu s Nejvyšším soudem sídlilo i Nejvyšší státní zastupitelství Odkazy Reference Literatura Externí odkazy Neutralita z lat neutralis – nikomu nenáležící je pojem mezinárodního práva vyjadřující že stát není členem žádného z válčících bloků a může tedy spolupracovat s oběma Neutralitu upravuje pařížská deklarace z roku 1856 V haagská úmluva z roku 1907 neutralita v pozemní válce a XIII haagská konvence z roku 1907 neutralita v námořní válce Dočasně neutrální bylo Rakousko za krymské války či Švédsko za druhé světové války K neutrálním zemím dnes patří Irsko Rakousko Švédsko a Švýcarsko Je sporné zda stát může neutralitu vyhlásit jednostranně jako Belgie nebo Norsko před druhou světovou válkou Od druhé světové války je neutralita ve sporu Dobra a Zla považována za nemravnou Standardní členství v OSN neutralitu znemožňuje neboť každý členský stát je povinen se podřídit rezoluci Rady bezpečnosti Švýcarsko Prototypem neutrálního státu je Švýcarsko jehož permanentní neutralita je mezinárodně uznána Od dob studené války je však – ostatně jako i u jiných zemích viz např Francie SSSR Velká Británie – kritizována jeho spolupráce s nacistickým Německem U Švýcarska jsou uváděny uzavírání hranic před uprchlíky vracení Židů zpravidla od hranic vydávání majetku Židů pod nacistickým tlakem zatajení a přivlastnění si bankovních kont Židů kteří zahynuli při holocaustu Reference Norman Kingsley Mailer 31 ledna 1923 Long Branch New Jersey – 10 listopadu 2007 byl americký spisovatel svými reportážemi a reportážními romány se zařadil k tzv novému žurnalismu Studoval na Harvardově univerzitě Roku 1942 musel narukovat do americké armády v letech 1944–1946 se účastnil bojů v Tichomoří Získal dvě Pulitzerovy ceny Život Narodil se v židovské rodině v New Jersey Dílo Ve svých románech a reportážích se pokusil kriticky popsat problémy Spojených států Nazí a mrtví – 1948 protiválečný román kde použil některé své vlastní zážitky z války v Pacifiku Tato kniha byla jeho prvotinou a zároveň jeho nejlepší a nejúspěšnější knihou Osud vojáků na tichomořském ostrově se zde stal podobenstvím společenských vztahů Americký sen – 1965 vypovídá o poválečné Americe Co děláme ve Vietnamu? – 1967 Katova píseň – 1979 za toto dílo obdržel Pulitzerovu cenu – 1980 Román s dokumentárními rysy o soudním procesu s dvojnásobným vrahem – Gary Gilmorem Román se velmi přísně opírá o fakta ale i o osobní rozhovory s tímto vrahem Dávné večery – 1983 Ostří hoši netančí – 1984 Duch Děvky – 1991 rozsáhlý dvoudílný román o historii CIA a kubánské krizi V roce 2009 v Českém rozhlasu byl román zpracován jako desetidílná dramatizace překlad Robert Křesťan rozhlasová úprava Jan Kolář režie Markéta Jahodová účinkují Jan Hartl Lucie Štěpánková Václav Postránecký Ladislav Frej Vladimír Dlouhý Naďa Konvalinková a další Evangelium podle Syna – 1997 Lesní zámek aneb Hitlerův přízrak – 2007 fantaskní román o dětství Adolfa Hitlera na jehož výchovu dohlíží ďábel Reportáže Bílý černoch The White Negro Armády noci – text protestující proti válce ve Vietnamu za knihu získal Pulitzerovu cenu Oheň na Měsíci – 1970 text o prvním přistání na Měsíci Odkazy Externí odkazy Reference Související články Americká literatura Druhá světová válka v literatuře Seznam amerických spisovatelů Nový Jižní Wales anglicky New South Wales je australský spolkový stát rozkládající se na východě Austrálie Má rozlohu 809 444 km² a 7 100 000 obyvatel Na jihu hraničí se spolkovým státem Victoria na západě se spolkovým státem Jižní Austrálie na východě s Tichým oceánem a na severu se spolkovým státem Queensland Jde o nejhustěji osídlený spolkový stát Austrálie Jeho metropolí je velkoměsto Sydney Na území státu leží Modré hory Blue Mountains a nejvyšší hory kontinentu Sněžné hory Snowy Mountains Název státu je odvozen od velšského regionu Jižní Wales Historie V roce 1788 byla v této části Austrálie založena trestanecká kolonie z níž se stala v letech 1824 až 1907 britská korunní kolonie Samosprávu měla od roku 1851 a později se stala členským státem Austrálie a došlo v ní k řadě územních změn Severní teritorium přešlo pod správu státu Jižní Austrálie oddělila se v roce 1825 Van Diemanova země a další< ref> Největší zajímavosti nejfrekventovanější silnice Austrálie Pacific Highway – spojnice Sydney s Brisbane New Parlament House Canberra – Nový Parlament v hlavním městě lyžování ve Sněžných horách Byron Bay – písčité pláže Tamworth Country music festival – svátek country hudby Bald Rock nedaleko Tanterfieldu – žulový monolit Western Plains Zoo Dubbo – zoologická zahrada Broken Hill – výpravy do dolů ostrov lorda Howa – rajský ostrov Trial Bay Goal – impozantní pevnost opera v Sydney světoznámá operní budova Odkazy Reference Související články Seznam národních parků Nového Jižního Walesu Seznam vulkánů Nového Jižního Walesu William Gullick navrhl znak N J W Externí odkazy Občanská demokratická strana ODS je česká liberálně konzervativní pravicová strana vládní v letech 1992–1996 1996–1997 potřetí od podzimu 2006 do jara 2009 a opět od července 2010 do července 2013 jako nejsilnější koaliční partner v kabinetu Petra Nečase Strana se profiluje jako konzervativní a ekonomicky liberální na domácí scéně a euroskeptická na scéně evropské ODS je společně s britskými Konzervativci a polskou Právo a Spravedlnost jednou ze zakládajících stran třetí největší evropské skupiny Evropští konzervativci a reformisté Hlavními hesly programu strany jsou „nízké daně zdravé veřejné finance nezadlužená budoucnost podpora rodin s dětmi a sociálně potřebnými adresný sociální systém snižování byrokracie uvolnění podnikání bezpečný stát a transatlantická vazba< ref> ODS vznikla na ustavujícím kongresu v dubnu 1991 po rozpadu Občanského fóra Jejím zakladatelem a předsedou do roku 2002 byl Václav Klaus následně zvolený prezidentem Druhým předsedou v období 2002–2010 byl Mirek Topolánek který v letech 2006–2009 vykonával i funkci předsedy vlády V roce 2010 byl zvolen třetím předsedou strany Petr Nečas kterého roku 2014 vystřídal Petr Fiala Prvním místopředsedou je Jan Zahradil řadovými místopředsedy Martin Kupka Evžen Tošenovský Miloš Vystrčil a Martin Novotný K 1 dubnu 2009 měla ODS celkem 33 916 členů kteří byli organizováni v 1 461 místních 92 oblastních a 14 regionálních sdruženích Program Svůj volební program pro volby v roce 2006 nazvala ODS „Společně pro lepší život< ref> či také „ODS Plus Tato kampaň následovala po tzv „Modré šanci která se jasně měla vymezit k tehdejším koaličním vládám pod vedením ČSSD a nabídnout pravicové alternativy tehdejších programů Program z roku 2006 ODS označila za opatření nutná k tomu aby bylo zastaveno plýtvání penězi ze státního rozpočtu zneužívání sociálních dávek a zadlužování státu snížena míra korupce posílena udržitelnost sociálního a zdravotního systému zvýšena motivace pracovat a snížena nezaměstnanost Základní součástí tohoto programu byla tzv rovná daň která poukazovala na přínosy podobného daňového systému který zavedla SDKÚ-DS na Slovensku kterou si ODS vyvolila za svůj vzor k následování Podle kritiky levicových politických stran se jednalo o šanci jen pro bohatší menšinu společnosti a vedoucí zejména k dalšímu „rozevírání nůžek mezi sociálními skupinami ČSSD kritické hlasy vtělila do vlastní „antikampaně s názvem ODS Mínus ve které zpochybnila například zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví a požadovala diskuze o školném a reformách klíčových zákonů Zahraniční orientace Občanská demokratická strana je od roku 1992 členem Evropské demokratické unie EDU společného pravicového uskupení několika desítek evropských politických stran liberálního a křesťansko-demokratického zaměření Občanská demokratická strana spoluzakládala společně s britskými Konzervativci evropskou politickou stranu Hnutí za evropskou reformu a evropskou parlamentní skupinu Evropští konzervativci a reformisté Orgány strany Nejvyšším orgánem ODS je podle stanov kongres Schází se každoročně obvykle na podzim V sudých letech se volí vedení Základní jednotkou ODS jsou místní sdružení Ta se seskupují do oblastních sdružení a ta dále do regionálních Nejvyšším orgánem každého sdružení je sněm místní oblastní a regionální který se koná podle stanov aspoň 1× ročně Mezi sněmy řídí činnost sdružení jeho rada Mezi kongresy rozhodují o činnosti strany výkonná rada která má v současnosti 22 členů členové grémia a po jednom zástupci z každého regionálního sdružení a republikový sněm členové grémia předsedové regionálních sdružení a předsedové oblastních sdružení Výkonná rada se schází podle potřeby nejméně 1× měsíčně< ref> Grémium průběžně řídí činnost strany mezi zasedáními výkonné rady Skládá se z předsedy strany jejích místopředsedů a předsedů parlamentních klubů Historie Občanské demokratické strany Od vzniku po rozštěpení Občanská demokratická strana byla založena 20 dubna 1991 na ustavujícím kongresu v Olomouci< ref> Občanské fórum se tím rozpadlo na dva subjekty ODS a středolevé Občanské hnutí Předsedou se stal dosavadní předseda OF Václav Klaus V listopadu 1991 ODS uzavřela koaliční dohodu s Křesťanskodemokratickou stranou KDS a na Slovensku s Demokratickou stranou Ve volbách v roce 1992 zvítězila koalice ODS-KDS ve všech zákonodárných orgánech ODS pak na federální úrovni uzavřela koalici s Hnutím za demokratické Slovensko v České republice pak s KDS KDU-ČSL a ODA Premiérem Československa se stal Jan Stráský premiérem České republiky pak Václav Klaus V průběhu roku 1992 se ODS z českých stran nejzásadněji zasloužila o rozpad Československa hlavně díky iniciativě předsedy Václava Klause< ref> V čele nezávislé České republiky pak provedla ODS zásadní transformační kroky a podílela se na začleňování země do západoevropských struktur; podala přihlášku ke vstupu do NATO i EU Dne 18 března 1996 se ODS sloučila s KDS již společně tak šly do parlamentních voleb v červnu V nich ODS znovu zvítězila ovšem pravicová koalice získala pouze 99 poslaneckých křesel kvůli úspěchu tzv nesystémových stran KSČM a SPR-RSČ Po jednáních do nichž se výrazně zapojil prezident Václav Havel byla dohodnuta menšinová koalice ODS KDU-ČSL a ODA tolerovaná Českou stranou sociálně demokratickou jejíž předseda Miloš Zeman se na oplátku stal předsedou Poslanecké sněmovny Na podzim 1996 získala ODS v prvních volbách do senátu 32 mandátů ODS však musela čelit vzrůstajícímu tlaku ze strany veřejnosti způsobený především zhoršením ekonomické situace strany koaličních partnerů a i z vlastních řad V souvislosti s finančními skandály na podzim 1997 odstoupil ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec a později místopředsedové strany Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Václava Klause k odstoupení Následně vládu opustili ministři za KDU-ČSL a ODA což vedlo k premiérově demisi Pro tyto události ODS zpopularizovala označení Sarajevský atentát neboť výzva přišla během Klausovy návštěvy na summitu středoevropských zemí ve válkou zničeném Sarajevu Přesto byl Václav Klaus v prosinci 1997 na 8 kongresu strany znovu zvolen předsedou ODS což vedlo po krátkém problematickém období ke stabilizaci strany; Pilipovo a Rumlovo křídlo ji opustilo a v lednu 1998 založilo Unii svobody ODS se pak nepodílela na dočasné polo-úřednické Tošovského vládě Od roku 1998 Po předčasných volbách v červnu 1998 v nichž dosáhla ODS nečekaně dobrého výsledku druhá za ČSSD s 28 % hlasů existovala možnost koalice některé z velkých stran s US a lidovci unionisté však vládu s vítěznou ČSSD odmítli < ref> Václav Klaus však podle novináře Erika Taberyho nabídl Unii svobody a KDU-ČSL „velmi kruté podmínky které tyto strany odmítly jako vydírání V této situaci ODS překvapivě uzavřela tzv Opoziční smlouvu s ČSSD podle níž se měl stát předsedou vlády Miloš Zeman výměnou za předsednictví obou komor parlamentu a důležitá správní místa pro ODS Občanští demokraté také měli zajistit schválení zákonů navržených ČSSD včetně reformy volebního zákona která měla posílit většinové prvky a byla zamítnuta Ústavním soudem To se setkalo s velkou nelibostí veřejnosti Děkujeme odejděte! nicméně vláda přežila do konce volebního období Před volbami 2002 opustila ODS skupina okolo tehdejšího pražského primátora Jana Kasla Nová strana se pojmenovala Evropští demokraté roku 2006 se spojila se Sdružením nezávislých kandidátů do politické strany SNK Evropští demokraté Ve volbách v červnu 2002 dosáhla ODS historicky třetího nejhoršího výsledku 245 % hlasů Václav Klaus na podzim dal svou funkci k dispozici; na 13 kongresu ODS v prosinci 2002 byl novým předsedou zvolen ostravský senátor Mirek Topolánek když o 11 hlasů porazil Petra Nečase< ref> Od té doby ODS vyhrávala všechny volby kterých se účastnila až do drtivé porážky na podzim 2008 Jednalo se o následující hlasování Prezidentské volby v roce 2003 kdy se prezidentem stal Václav Klaus Volby do Evropského parlamentu 2004 v nichž získala 9 z 24 mandátů Senátní a krajské volby 2004 v nichž získala 19 senátorských mandátů a hejtmany ve všech krajích vyjma Jihomoravského kraje Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2006 po kterých se stal předseda ODS Mirek Topolánek premiérem Senátní a komunální volby 2006 po nichž získala ODS většinu křesel v Senátu 41 z 81 volba prezidenta České republiky v roce 2008 kdy byl znovuzvolen Václav Klaus Senátní a krajské volby 2008 v nichž získala jen tři senátorské mandáty a ztratila všech 12 hejtmanů Po volbách v roce 2006 v nichž ODS po deseti letech opět zvítězila s historicky nejlepším výsledkem jakékoliv strany od vzniku republiky sestavila ODS koaliční vládu s KDU-ČSL a Stranou zelených Koaliční strany však získaly pouze 100 poslaneckých mandátů a tudíž se neobešly bez podpory poslanců Michala Pohanky a Miloše Melčáka kteří opustili ČSSD Patová situace vedla k několika měsícům křečovitého vyjednávání mezi stranami a politické nestabilitě Na konci roku 2006 tak ODS držela nejdůležitější ústavní i mocenské posty v zemi post prezidenta republiky Václav Klaus v té době ještě podporoval ODS předsedy vlády Mirek Topolánek 12 ze 13 krajských hejtmanů všechny mimo Jihomoravského kraje primátory většiny statutárních měst Praha Brno České Budějovice atd mimo Ostravy Jediný důležitý post jehož nedržela ODS byl post předsedy Poslanecké sněmovny tím byl Miloslav Vlček z ČSSD Mezi nejdůležitější kroky vlády ODS která nakonec vznikla patřila reforma veřejných financí příprava Evropského předsednictví důchodová a zdravotnická reforma Volební prohra v říjnu 2008 ve volbách do Senátu a krajských zastupitelstev kdy drtivě zvítězila opoziční ČSSD se stala živnou půdou pro kritiky Topolánkova vedení strany a posílila konzervativněji zaměřené tzv „rebely do jejichž čela se postavili Vlastimil Tlustý prezident Václav Klaus a Pavel Bém Mezi nimi a vedením ODS došlo k rychlému zhoršení vztahů které vyvrcholilo demonstrativním odchodem Václava Klause z 19 kongresu ODS a vzdání se postu čestného předsedy Na tomto kongresu se zároveň pokusil Topolánka vystřídat v čele strany Pavel Bém ale Topolánek svůj post obhájil V průběhu roku 2008 nicméně ODS i další koaliční strany přišly o podporu několika svých poslanců a v lednu 2009 vznikly nové strany které se zaměřily na nespokojence z ODS 24 března 2009 proběhlo hlasování o nedůvěře vládě PSP ČR vyjádřila nedůvěru kabinetu vedeného Mirkem Topolánkem; dva poslanci za ODS a dva za Stranu Zelených se rozhodli vládu nepodpořit hlavním z důvodů byl ostrý nesouhlas s tehdejšími praktikami Předseda strany Mirek Topolánek rezignoval oficiálně na svou funkci 13 dubna 2010< ref> Jeho pravomoci do volebního kongresu převzal z rozhodnutí výkonné rady již 1 dubna pověřený místopředseda Petr Nečas Toho pak 21 kongres Občanské demokratické strany zvolil předsedou strany Preference Na počátku 90 let měla ODS velikou podporu u veřejnosti a preference se tehdy pohybovaly kolem 35% Po sarajevském atentátu podpora ODS slábla nicméně po roce 1998 se preference začaly zvedat a pohybovaly se kolem 25 % Po nástupu vlády sociální demokracie roku 2002 pak podpora sílila volby v roce 2006 přinesly největší zisk přes 35 % hlasů Po pádu vlády se preference s ČSSD vyrovnaly ale volby roku 2010 nakonec straně přinesly jen 20 % Popularita pak prudce slábne předčasné sněmovní volby v roce 2013 strana získala pouze 77 % a na konci roku se její preference pohybovaly už jen kolem 4 % Po volbě nového vedení strany v lednu 2014 se nicméně propad preferencí zastavil Politici ODS Vedení strany Současné vedení ODS bylo zvoleno na 24 kongresu který se konal 18 a 19 ledna 2014 v Olomouci Předseda Místopředsedové Ostatní členové grémia Členové vlády V současnosti nemá ODS ve vládě žádného zástupce Poslanci Parlamentu České republiky V současnosti je členem poslaneckého klubu strany 16 poslanců Předsedou klubu je Zbyněk Stanjura 1 místopředsedkyní Jana Černochová a řadovým místopředsedou Petr Fiala Dalšími členy vedení poslaneckého klubu jsou Ivan Adamec a Jan Zahradník ODS nemá v předsednictvu Poslanecké sněmovny žádného zástupce ODS má zastoupení ve všech výborech k tomu má i přes špatný volební výsledek na starosti vedení mandátového a imunitního výboru Tento výbor vedl nejdříve Marek Benda poté co Miroslava Němcová nebyla zvolena místopředsedkyní dolní komory jí tuto pozici přenechal Senátoři Parlamentu České republiky V současnosti je členem senátního klubu strany 15 senátorů Předsedou klubu je Jaroslav Kubera 1 místopředsedou Miloš Vystrčil a řadovým místopředsedou Miroslav Škaloud Dalšími členy vedení senátního klubu jsou Tomáš Kladívko a Jiří Oberfalzer Značný podíl na vedení klubu i když neoficiálně má i místopředseda Senátu a neúspěšný prezidentský kandidát Přemysl Sobotka Poslanci Evropského parlamentu Jan Zahradil – předseda europoslaneckého klubu ODS místopředseda frakce ECR a 1 místopředseda ODS Evžen Tošenovský místopředseda europoslaneckého klubu ODS a místopředseda ODS Volební výsledky Volby do Federálního shromáždění Volby do Poslanecké sněmovny Volby do Evropského parlamentu Volby do Senátu Volby do zastupitelstev obcí Krajské volby Kritika Kritika Občanské demokratické strany vychází z různých ideových pozic a je běžnou součástí politického boje Velkých rozměrů dosáhla při skandálu s financováním strany a ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2006 kdy na kritice ODS postavila Česká strana sociálně demokratická svou volební kampaň nazvanou ODS Mínus ODS byla též kritizována ze strany politické pravice za nedostatečné prosazování pravicových hodnot v Topolánkově vládě Zejména šlo o podpis Lisabonské smlouvy Mirkem Topolánkem a snahu prosadit ji v parlamentu schválení antidiskriminačního zákona nebo uznání nezávislosti Kosova Kromě kritiky ideologické je ODS též terčem kritiky věcné nejčastěji v souvislosti s korupčním jednáním svých členů Zvlášť silnou nevoli vyvolal například bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček za jehož působení ve vládě získala jeho „bývalá firma Viamont miliardové státní zakázky Jde přitom o firmu s netransparentní vlastnickou strukturou která využívá listinné akcie na majitele Proto lze předpokládat že zde Aleš Řebíček stále vlastní nemalý obchodní podíl a při rozhodování o veřejných zakázkách se jako ministr dopustil střetu zájmů a obohatil se o stovky miliónů korun< ref> Významné osobnosti v historii strany Pavel Bém – místopředseda a primátor Prahy Pavel Blažek – místopředseda a ministr Rudolf Blažek – 1 náměstek primátora Prahy a náměstek ministra Petr Gandalovič – místopředseda a ministr Tomáš Chalupa – místopředseda a ministr Tomáš Julínek – ministr Václav Klaus – předseda čestný předseda ministr premiér a prezident Ivan Kočárník – ministr a místopředseda vlády Jaroslav Kubera – primátor Teplic a senátor Ivan Langer – místopředseda a ministr Miroslav Macek – místopředseda strany a vlády Petr Nečas – předseda ministr a premiér Miroslava Němcová – místopředsedkyně strany a předsedkyně poslanecké sněmovny Ivan Pilip – místopředseda a ministr Jiří Pospíšil – místopředseda ministr a europoslanec Jan Ruml – ministr a senátor Přemysl Sobotka – předseda senátu a prezidentský kandidát Jan Stráský – místopředseda ministr a federální premiér Bohuslav Svoboda – primátor Prahy a poslanec Vlastimil Tlustý – poslanec a ministr Mirek Topolánek – předseda senátor a premiér Evžen Tošenovský – místopředseda primátor Ostravy hejtman a europoslanec David Vodrážka – místopředseda a poslanec Alexandr Vondra – místopředseda strany a vlády ministr a senátor Jan Zahradil – místopředseda poslanec a europoslanec Odkazy Poznámky Reference Související články Modrý tým Senátorský klub Občanské demokratické strany Poslanecký klub Občanské demokratické strany Seznam kongresů Občanské demokratické strany Seznam volebních programů Občanské demokratické strany Externí odkazy Kapitola Adély Gjuričové v knize Rozděleni minulostí Vytváření politických identit v České republice po roce 1989 Olympijské hry jsou hromadná mezinárodní sportovní soutěž v mnoha různých disciplínách a sportech za účasti sportovců z celého světa které se pořádají jednou za čtyři roky toto období mezi jednotlivými hrami se nazývají "olympiáda" Svého předchůdce a vzor mají v antických olympijských hrách konaných ve starém Řecku v Olympii na poloostrově Peloponés Jejich zakladatelem byl podle pověsti Hérakles Pořádají se jako Letní olympijské hry od obnovení her v roce 1896 Zimní olympijské hry od roku 1924 Letní i zimní olympijské hry se konají jednou za 4 roky Až do roku 1992 se konaly vždy ve stejný rok v současnosti jsou termíny her posunuty tak aby se po dvou letech vystřídaly Samostatná avšak organizačně částečně přidružená je šachová olympiáda Od roku 2010 jsou také oficiálně pořádány i letní olympijské hry mládeže od roku 2012 pak zimní olympijské hry mládeže Historie První krůčky na cestě k novodobým hrám Antické olympijské hry byly nejvýznamnější největší a nejstarší z všeřeckých her Konaly se od roku 776 př n l až do roku 393 našeho letopočtu Roku 394 zakazuje olympijské hry zvláštním ediktem Theodosius I V roce 426 pak byl vydán rozkaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii Dílo zkázy bylo dokonáno zemětřeseními v letech 522 a 551 První krůčky na dlouhé cestě k prvním novodobým hrám patří řeckým učencům z Byzance kteří ve 14 a 15 století působili na italských univerzitách a jejich žákům Pietro Paolo Vergerio 1348–1419 profesor padovské univerzity byl první o kom je známo že vyhlásil právo muže na cvičení těla Vittorino Ramboldini de Feltre 1378–1446 šel ještě dál když v Mantově založil tělocvičnou školu První novodobá práce o olympijských hrách vyšla roku 1430 a byla dílem florentského básníka Matea Palmieriho Roku 1491 vydal Virgilius Polydorus knihu O posvátných hrách starých Řeků a roku 1569 vychází v Benátkách kniha významného humanisty Hieronyma Mercuriala O gymnastickém umění I když si tyto činnosti nekladly za cíl znovuobnovení olympijských her byly důležitým stupínkem na cestě k oživení tradice pěstování kultury těla První novodobé sportovní hry nesoucí označení olympijské byly Anglické olympijské hry které na svém venkovském sídle v Cotswoldu uspořádal roku 1604 Robert Dover Hry podporoval i velký příznivec a propagátor sportu král Jakub I Hry se měly konat každý rok za letního slunovratu na programu byly běžecké disciplíny hod kladivem míčové hry šerm holemi a zápas Mohli se zúčastnit jak šlechtici tak prostí občané některých disciplín dokonce i ženy Hry se dočkaly 40 ročníků a skončily nejpozději se smrtí svého zakladatele První kdo vystoupil s myšlenkou obnovení olympijských her byl v roce 1760 německý pedagogický reformátor Johann Bernhard Basedow Dalším velkým propagátorem vzkříšení olympijských her byl Johann Christoph Friedrich Gutsmuths Pod jeho vlivem uspořádaly některé tělovýchovné organizace v několika německých městech sportovní klání pod označením olympijské hry Novořecké olympijské hry 15 listopadu 1859 se v Athénách 20 000 diváků stalo svědky sportovních klání 300 soutěžících na prvních novořeckých olympijských hrách Hlavní zásluhu na jejich uspořádání měl hrdina osvobozovacích bojů Evangelos Zappas který jejich organizaci věnoval nejen značné úsilí ale i celý svůj majetek Myšlenka uspořádat novořecké olympijské hry se zrodila v Pyrgu Bylo to krátce po osvobození Řecka z turecké nadvlády kdy se místní městská rada rozhodla pro obnovení her přímo v Olympii Měly se konat každé čtyři roky 25 března tj na Den řecké nezávislosti Nepříznivé podmínky v Olympii bažinaté území plné komáru představovalo velkou hrozbu malárie vedly k tomu že se nakonec hry konaly až v listopadu a v Aténách Hry se pak konaly ještě v letech 1870 75 a 89 Novodobé olympijské hry Pierre de Coubertin se několik let věnoval studiu tělovýchovných systémů v anglosaském světě Své poznatky zpracoval v několika knihách a zároveň usiloval o jejich začlenění do francouzského výchovného systému Když viděl že jeho literární činnost nevzbudila dostatečný zájem rozhodl se přejít k činům V roce 1888 se rozhodl že obnoví olympijské hry Okamžitě začal pro tento záměr shánět podporu v okruhu svých známých a přátel a 25 listopadu 1892 vystoupil s touto myšlenkou veřejně na schůzi k 5 výročí založení Francouzské unie atletických sportů V roce 1896 se tak konaly v Aténách první novodobé olympijské hry Olympijská myšlenka Zformuloval ji Pierre de Coubertin ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti – tzv kalokagathía – posvátný mír ekecheiría slavnostní obřady při zahájení antických olympijských her ožívají v nové formě při dnešních OH obohaceny o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové politické a náboženské diskriminace o požadavek demokracie a internacionalismu Dnešní olympijská myšlenka je v podstatě vyjádřena v základním článku Olympijské charty Olympijská přísaha Slavnostní slib který skládají sportovci při slavnostním zahájení rozhodčí při slavnostním zahájení trenéři při slavnostním zahájení Pro všechny tři význam viz olympijský slib sportovec při podpisu přihlášky nový člen MOV Olympijské symboly Olympijské symboly a znaky vyjadřují olympijské myšlenky a univerzálnost olympijského hnutí jeho úkoly a cíle Jejich přesnou podobu i způsoby a pravidla pro jejich používání přesně definuje Olympijská charta Rozlišení nejvyšší symboly olympijského hnutí olympijský symbol vlajka heslo hymna emblémy znaky NOV národní olympijský výbor a organizačních výborů OH ZOH maskoty Olympijské kruhy Největším olympijským symbolem jsou olympijské kruhy které jsou vzájemně propojeny Pět kruhů představuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou šest barev včetně bílého podkladu barvy všech národů světa Existuje obecný názor že kruhy představují jednotlivé kontinenty ale není tomu tak Baron de Coubertin vnímal kruhy a barvy jako dva nezávislé symboly a MOV výslovně uvádí že žádný z kruhů nereprezentuje konkrétní kontinent Olympijské kruhy jsou součásti olympijské vlajky která má bílý podklad a v jejím středu je umístěno pět olympijských kruhů modrý kruh se nachází vlevo nahoře nejblíže žerdi černý kruh umístěn vedle modrého ve středu vlajky červený kruh se nalézá vedle černého žlutý kruh propojuje modrý a černý kruh zelený kruh propojuje černý a červený kruh Vlajka poprvé zavlála při VI olympijském kongresu v roce 1914 na olympijském stadiónu poprvé v roce 1920 Na OH se vyvěšuje vlajka kterou v roce 1920 věnovaly Antverpy na ZOH vlajka kterou v roce 1952 věnovalo Oslo Součástí historické vlajky je i olympijské heslo Citius Altius Fortius Rychleji výše silněji které vyjadřuje cíl olympijského hnutí úsilí o neustálý pokrok Pierre de Coubertin toto heslo převzal od svého přítele abbé Didona Nejvýznamnější symboly olympijského hnutí jsou podle čl 6 olympijské charty výlučným vlastnictvím MOV S výjimkou oficiálního olympijského dne nesmí NOV užívat olympijské symboly bez jeho výslovného povolení Nejvyšší symboly se nesmí použít ke komerčním účelům Kombinací olympijských kruhů s jinými znaky nebo atributy např se státní vlajkou vznikají emblémy znaky NOV a organizačních výborů OH ZOH jejichž jsou vlastnictvím musí však být schváleny MOV Nově používaným symbolem OH ZOH jsou maskoty které mají vyjadřovat národní tradici hostitelské země Olympijský ceremoniál Olympijský ceremoniál je soubor předepsaných obřadů pro zahájení a ukončení OH a pro rozdílení cen konající se v hlavním olympijském stadionu Zahajovací ceremoniál začíná příchodem hlavy státu země pořádající OH v doprovodu předsedy MOV a předsedy organizačního výboru her na olympijský stadion zazní státní hymna pořádající země defilé účastníků – každá delegace je označena standartou se jménem země a státní vlajkou Defilé zahajuje delegace Řecka a uzavírá je delegace hostitelské země; ostatní národy defilují v abecedním pořádku podle jazyka země která hry pořádá předseda MOV přednese uvítací projev a vyzve hlavu pořádajícího státu aby pronesl zahajovací formuli ozve se hlas trubek a za zvuků olympijské hymny je vztyčena olympijská vlajka předání oficiální olympijské vlajky starostovi pořadatelského města symbolické vypuštění holubů poznámka v současnosti se již neprovádí příchod olympijské štafety s pochodní Poslední běžec oběhne olympijský stadion a zažehne olympijský oheň slavnostní přísaha sportovců a rozhodčích První přísaha rozhodčích se uskutečnila na Letních olympijských hrách v Mnichově viz olympijský slib Na závěr zahajovacího ceremoniálu je hrána státní hymna hostitelské země Závěrečný ceremoniál Vlajkonoši zúčastněných delegací nastoupí spolu s nosiči standart s označením země na plochu stadiónu ve stejném pořadí a zaujmou stejná místa jako při zahájení Za nimi defiluje šest závodníků z každé delegace v osmi- nebo desetistupech bez rozdílu státní příslušnosti zazní řecká státní hymna na stožár stojící po pravé straně středového stožáru užívaného pro vlajky vítězů vystoupá řecká vlajka; pak vystoupá na středový stožár státní vlajka pořadatelské země a na stožár vlevo od středového vlajka země v níž se nachází město jež bude pořádat příští olympijské hry zazní státní hymna země příštích olympijských her předseda MOV vystoupí na pódium a krátkým projevem v němž poděkuje pořadatelské zemi a pozve k účasti na příštích olympijských hrách hry pak ukončí Zazní fanfára zhasne olympijský oheň za zvuků olympijské hymny je spuštěna ze stožáru olympijská vlajka při odnášení vlajky z olympijského stadionu je pozdravena pěti dělovými výstřely a pěvecké sbory zpívají na rozloučenou Ceremoniál předávání olympijských medailí se koná v průběhu olympijských her pokud možno ihned po skončení soutěže a na místě kde se soutěž konala Medaili předává předseda Mezinárodního olympijského výboru nebo určený člen MOV za doprovodu předsedy příslušné mezinárodní sportovní federace nebo jeho náhradníka závodníci kteří skončili na prvním druhém a třetím místě vystoupí na stupně vítězů; vítěz na nejvyšší středový stupeň druhý na stupeň po jeho pravici a třetí na stupeň po jeho levici na středový stožár je vztyčena státní vlajka země vítěze vlajky druhého a třetího závodníka na dvou stožárech vedlejších zazní státní hymna vítěze Olympijský ceremoniál se stal hlavním vzorem pro podobné akty řady mezinárodních sportovních soutěží Olympijské hry mládeže Mezinárodní olympijský výbor od roku 2010 organizuje také olympijské hry mládeže a to jak letní či zimní které jsou určeny dětem a mládeži Olympiády v přeneseném významu Olympiádami se často nazývají i různé místní nebo školní sportovní nebo i jiné soutěže napodobující skutečnou olympiádu Pro tělesně postižené sportovce bývá pořádána paralympiáda Názvem olympiáda byl inspirován i název Československých spartakiád Slova Olympiáda a Olympijský a slova odvozená stejně jako symboly pěti kruhů a olympijské pochodně jsou chráněna zákonem a nesmí se používat bez speciálního povolení Olympijského výboru Toto povolení má např Ministerstvo školství a smí se používat pro vzdělávací znalostní a dovednostní soutěže konané ve spolupráci se školami například matematická olympiáda fyzikální olympiáda chemická olympiáda astronomická olympiáda atd Pořadatelské státy a města Zvolené pořadatelské město olympijských her má jednou pro vždy právo k přídomku olympijské – tedy olympijské město Pořadatelská země má oproti ostatním zemím navíc právo postavit svůj národní olympijský tým ve všech olympijských kolektivních sportech aniž by se musela zúčastnit jakékoliv kvalifikace Odkazy Reference Související články Paralympijské hry Olympijské hnutí Externí odkazy Orkán čili uragán je nejvyšší dvanáctý stupeň Beaufortovy stupnice síly větru zapisuje se jako 12° B Označuje vítr o rychlosti 327 m s 118 km h a více Výskyty orkánu ve střední Evropě Daria 26 ledna 1990 maximální rychlost 200 km h Vichřice Vivian 25 – 27 února 1990 Wiebke 28 února – 1 března 1990 maximální rychlost 285 km h Vichřice Anatol 2 – 3 prosince 1999 maximální rychlost 183 km h Lothar 26 – 27 prosince 1999 maximální rychlost 272 km h Jeanett 26 – 27 října 2002 maximální rychlost 183 km h Gudrun 8 – 9 ledna 2005 maximální rychlost 144 km h Kyrill 18 ledna 2007 maximální rychlost 225 km h v ČR až 206 km h Emma 1 – 2 března 2008 maximální rychlost 222 km h v ČR až 166 km h Xynthia 1 Března 2010 239 km h Aholming Německo 13 července 2011 Joachim 16 prosince 2011 183 km h Andrea 5 ledna 2012 160 km h Christian 28 října 2013 194 km h Xaver 5 prosince 2013 maximální rychlost 229 km h Skotsko Německo a Polsko až 140 km h< ref> Orkán Niklas 29 března 2015 – 2 dubna 2015 maximální rychlost 192 km h v ČR až 125 km h Reference Externí odkazy Ostrava je statutární a krajské město na rozhraní Slezska a Moravy na severovýchodě České republiky poblíž hranice s Polskem Ostrava je počtem obyvatel a rozlohou třetí největší město v České republice druhé největší město na Moravě a největší město v českém Slezsku Ostrava je rovněž významným univerzitním a průmyslovým městem Ostrava leží na soutoku Lučiny Odry Opavy a Ostravice v geomorfologickém celku Ostravská pánev Délka místních komunikací činí 828 km Město o rozloze 214 km² tvoří celkem 23 městských obvodů ve kterých žije asi 300 tisíc obyvatel Ostrava sídlo Moravskoslezského kraje i okresu Ostrava-město je třetím největším městem Česka Ostravská aglomerace tvořená obcemi Ostrava Bohumín Doubrava Havířov Karviná Orlová Petřvald a Rychvald má téměř 500 tisíc obyvatel Ostravsko je také součástí hornoslezské metropolitní oblasti o populaci 53 milionu obyvatel Sídlem magistrátu je Nová radnice Ve městě sídlí též biskup ostravsko-opavské diecéze v budově biskupství na Kostelním náměstí u kostela svatého Václava Na území Ostravy se nachází čtyři městské památkové zóny< ref> V Ostravě se taktéž nachází Generální konzulát Polské republiky Znak a logo Městský znak je blasonován V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou provázený vlevo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a červeným semeníkem Kůň ve znaku nemá uzdu O původu znaku nejsou žádné zaručené informace Jistě se ví jen to že jeho nejstarší vyobrazení je na pečeti z roku 1426 barevný znak je doložen až v roce 1728 Kůň bývá vykládán jako symbol tranzitní polohy města nebo jako figura z erbu prvního fojta v Moravské Ostravě zlatá růže zřejmě pochází z rodového erbu olomouckého biskupa Stanislava Thurza k této verzi se současná historická literatura přiklání nejvíce Dle jiné teorie udělil biskup Ostravským koně do znaku za pomoc Hukvaldským; jejich pomoc byla tak rychlá že nepřátelé nestihli svým koním dát ani uzdu Lze se také setkat s pověstí podle které Ostravští vypustili během obléhání města koně bez uzdy branou čím zmátli obléhající natolik že se tito dali na útěk Na zasedání zastupitelstva 24 září 2008 bylo schváleno a poprvé veřejně představeno nové logo města Ostravy jehož autorem je Studio Najbrt Logo se skládá ze světlemodrých písmen OSTRAVA doprovázených třemi vykřičníky v tmavomodré barvě< ref> Historie První zmínka o Slezské Ostravě pochází z roku 1229 kdy je zmiňována jako osada zatímco Moravská Ostrava je zmiňována v roce 1267 a mluví se o ni jako o městečku Původně malá osada vznikla nad řekou Ostrá dnes Ostravice která jí dala jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu Poloha na zemské hranici v místě kudy procházela jantarová stezka vedla ve středověku k rozvoji města; po třicetileté válce kdy byla v rozmezí let 1621-1645 obsazena Švédy však význam Ostravy upadl V roce 1763 bylo ve slezské části Ostravy objeveno bohaté ložisko kvalitního černého uhlí což předznamenalo výraznou proměnu města V roce 1828 založil majitel panství olomoucký arcibiskup Rudolf Jan hutě nazvané po něm Rudolfovy Později tyto hutě přešly do majetku rodiny Rothschildů a získaly název Vítkovice Staly se jádrem rozsáhlého průmyslového rozmachu města jehož odrazem byla i ve druhé pol 20 století přezdívka města ocelové srdce republiky Po 2 Světové válce kdy byla Ostrava osvobozena Rudou armádou zde došlo k největšímu stavebnímu rozmachu v obytné výstavbě nejprve menší zástavba jen na území Poruby dnešní památkově chráněné domy v Sorele později masívní urbanizace méně kvalitních budov v Porubě i na Jihu za účelem vylidnění a následné likvidace centra kvůli těžbě Po rozsáhlém útlumu hutního a chemického průmyslu v kombinaci se zavíráním dolů na území města se od 30 června 1994 netěží a rozsáhlými investicemi do nápravy škod na životním prostředí se Ostrava výrazně pročistila Více na důrazu nabírá strojírenská aktivita a další obory Zároveň se stává výchozím bodem pro turistické regiony Jeseníky a Beskydy Vedle stovky hektarů rekultivovaných ploch má město celou řadu původních přírodních lokalit z nichž je celá řada udržovaných jako chráněná území Jedná se např o oblasti Polanský les a Polanská niva které jsou součástí chráněné krajinné oblasti Poodří K přírodním raritám na území města patří také bludné balvany ze švédské žuly původem ze Skandinávie Dalším unikátem je halda Ema Významné historické události v datech 1229 zmíněna ves Slezská Ostrawa v listině papeže Řehoře IX 1267 29 listopadu zmíněna osada Moravská Ostrava v závěti olomouckého biskupa Bruna 1205?–1281 před 1279 povýšení Moravské Ostravy na město první písemné doklady o kostele svatého Václava 1297 poprvé se písemně připomíná slezskoostravský knížecí hrad 1763 objev uhlí údolí Burňa 1828 založení železáren Rudolfova huť pozdější Vítkovické železárny 1889 dokončena stavba kostela Božského Spasitele 1919 založeno Národní divadlo moravskoslezské 1922 založen SK Slezská Ostrava 1924 29 ledna vzniká Velká Ostrava 1928 založen SSK Vítkovice 1930 postavena Nová radnice 1941 1 července pokračování integračního procesu města – připojení 8 slezských a 4 moravských obcí k Moravské Ostravě 1946 28 června Moravská Ostrava se výnosem ministerstva vnitra číslo 1522 1946 Ú l I přejmenovává na Ostravu později potvrzeno vyhláškou číslo 1953 založena Vyšší hudebně pedagogická škola v Ostravě od roku 1959 konzervatoř roku 1996 propůjčen název Janáčkova konzervatoř 1954 vznik Janáčkovy filharmonie Ostrava z rozhlasového orchestru 1955 ostravské studio Československé televize vstupuje do vysílání jako druhé televizní studio na území Československa i dnešního Česka 1959 vznik Pedagogického institutu ze kterého se v roce 1964 stává samostatná Pedagogická fakulta od roku 1991 Ostravská univerzita; otevřeno letiště Ostrava-Mošnov 1996 vznik ostravsko-opavské diecéze bulou Ad Christifidelium spirituali 1997 stopadesátiletá povodeň na Odře Opavě a Ostravici zaplavena většina níže položených částí Ostravy 2000 vznik Ostravského od roku 2001 Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě 2007 okres Ostrava-město rozšířen o některé okolní obce Obyvatelstvo Geografie Ostrava leží na soutoku Lučiny Odry Opavy a Ostravice Díky umístění v Moravské bráně spadá Ostrava do teplé klimatické oblasti s průměrnou nadmořskou výškou 210 m n m která svědčí řadě druhů fauny a flóry typických pro střední Evropu Proti jiným regionům se také liší určitými zvláštnostmi způsobenými vysokou koncentrací průmyslu hustou zástavbou a specifickými podmínkami Ostravské pánve Díky tomu zde panuje klima s horkými vlhkými léty a mírnými zimami Průměrná roční teplota je 102 °C leden −12 °C červenec 235 °C s ročním průměrem srážek kolem 580 mm Ze severu na jih Antošovice–Nová Bělá měří Ostrava 205 km z východu na západ Bartovice–Krásné Pole 201 km Délka místních komunikací činí 828 km Města v okruhu 300 km s počtem obyvatel 200 tisíc a víc Členění města V současnosti tvoří Ostravu dle jejího statutu 23 městských obvodů Dne 14 září 1990 Národní výbor města Ostravy rozhodl že Ostrava bude dělena na 22 obvodů s účinností od 24 listopadu 1990 1 ledna 1994 se od Poruby oddělil nejmladší městský obvod – Plesná Některé obvody zahrnují více katastrálních území Dle statutu města jsou některé městské obvody dále rozděleny do částí Představitelé Ostravy Až do roku 1945 stál v čele města starosta Po druhé světové válce tato funkce připadla předsedovi příslušného národního výboru Od roku 1969 byl předseda Národního výboru města Ostravy nazýván také primátorem Pouze tento titul se pak používá od roku 1990 až do současnosti Ze starostů Moravské Ostravy je nutno zmínit Hermanna Zwierzinu jejího prvního starostu a Johanna Ulricha který byl posledním starostou v éře Rakouska-Uherska Jedním z nejvýznamnějších starostů a zároveň prvním československým starostou byl Jan Prokeš který podpořil velkorysou výstavbu města a provedl rozsáhlou modernizaci infrastruktury Jeho zásluhy připomíná Prokešovo náměstí před Novou radnicí Speciální zásluhu má protektorátní starosta Emil Beier který prosadil to oč se snažil Jan Prokeš několik let před ním – spojit Moravskou a Slezskou Ostravu v jeden celek Z poválečných starostů zasluhuje pozornost Zdeněk Kupka který se 1 července 1969 stal první primátorem města Ostravy či Evžen Tošenovský který byl primátorem zvolen na tři funkční období po sobě a posléze se stal prvním hejtmanem Moravskoslezského kraje Instituce Krajský soud v Ostravě sídlí v historické budově na Havlíčkově nábřeží v Moravské Ostravě a jeho působnost se vztahuje na území celého původního Severomoravského kraje Okresní soud v Ostravě sídlí v moderní budově na ulici U Soudu v městském obvodu Poruba ten ale nepůsobí v celém okrese Ostrava-město jeho působnost je vymezena jen územím města Spolu s brněnským městským soudem jde co do počtu soudců o největší české okresní soudy K těmto soudům přísluší krajské a okresní státní zastupitelství kromě toho je zde ale i pobočka Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Doprava V Ostravě začaly tramvaje jezdit v roce 1894 kdy byl zahájen provoz parní tramvaje Postupně rozšiřující se síť byla v roce 1901 elektrifikována Nové tratě byly budovány především na jih a východ od centra města aby se nepřekrývaly se sítí úzkorozchodných drah mezi Ostravou Karvinou a Bohumínem V roce 1934 byla elektrifikována dráha ve Vítkovicích kterou provozovalo Vítkovické horní a hutní těžířstvo Na přelomu 40 a 50 let byly všechny společnosti provozující elektrické dráhy na Ostravsku spojeny do Dopravního podniku města Ostravy Za socialismu byly stavěny tratě do sídlišť Poruba a k továrnám Nová huť Po převratu v roce 1989 byla stavba tratí zastavena Na konci 90 let byl ještě otevřen úsek podél Místecké ulice V současné době patří ostravská tramvajová doprava k nejmodernějším v České republice Provoz trolejbusů začal podobně jako v mnoha jiných českých městech po druhé světové válce konkrétně v roce 1952 kdy byla zprovozněna okružní trať kolem centra města V 50 a 60 letech postupně trolejbusová doprava vytlačuje úzkorozchodné dráhy z města Na konci 70 let byla postavena trať na sídliště Fifejdy Prodlužování sítě skončilo až v polovině 90 let kdy se trolejbusy poprvé objevily v Koblově Plánuje se také propojení Ostravy s oderskou vodní cestou jako součást výstavby průplavu Dunaj-Odra-Labe< ref> Poblíž Ostravy se ve vzdálenosti asi 20 km od centra města nachází Letiště Leoše Janáčka Ostrava IATA kód OSR ICAO značka LKMT Přímo v Ostravě se nenachází žádné letiště Životní prostředí Vzhledem k vysoké koncentraci těžkého průmyslu má město dlouhodobě značně znečištěné životní prostředí zvláště ovzduší Ve znečištění rakovintvorným benzopyrenem patří podle měření Českého hydrometeorologického ústavu k nejzamořenějším oblastem České republiky Také koncentrace prachových částic jsou v ostravském ovzduší nejvyšší v zemi V roce 2005 překračovalo znečištění prachem přípustný denní limit po 160 dní roku Velkým problémem jsou také ropné laguny bývalé chemičky Ostramo které se nacházejí poblíž části Fifejdy Ty sice měly být zlikvidovány do konce roku 2010 vláda však i přes nesouhlas města a kraje schválila prodloužení akce o jeden rok V té době by laguny měly být odtěženy a na jejich místě by měla začít rekultivace která potrvá zřejmě až do roku 2018 Cena za likvidaci a rekultivaci přesáhne tři miliardy korun Vliv znečištění na zdraví Program Ostrava který sledoval dětskou populaci Ostravě-Bartovicích do věku 6 let nalezla zvýšené množství případů astmatu alergií a akutních respiračních onemocnění Podle studie má znečištění nezanedbatelný vliv na imunitu významná oxidační poškození vznik aterosklerózy nádorových onemocnění cukrovky a Alzheimerovy choroby Podle studie je hlavním zdrojem znečištění ocelárna ArcelorMittal Ostrava která způsobuje nadlimitní koncentraci benzopyrenu v ovzduší Špatnou situaci ovzduší Ostravska měla přímo na svém výjezdním zasedání v Ostravě řešit vláda Jana Fischera avšak kvůli podpisu smlouvy o jaderném odzbrojení mezi Ruskem a USA bylo toto zasedání přesunuto na jiný termín Krajský úřad připravil plány pro zlepšení situace které chce vládě předat na jejím zasedání v novém termínu Kultura a umění V Ostravě jsou čtyři stálá divadla Patří mezi ně Národní divadlo moravskoslezské které má dvě scény Divadlo Antonína Dvořáka a Divadlo Jiřího Myrona dále Divadelní společnost Petra Bezruče Komorní scéna Aréna a Divadlo loutek Ostrava které pořádá v liché roky mezinárodní loutkářský festival Spectaculo Interesse Ostrava a každý sudý rok festival Divadlo bez bariér Působí zde mezinárodně uznávaná Janáčkova filharmonie Ostrava Každoročně probíhá mezinárodní festival klasické hudby Janáčkův máj V roce 2000 založila harfistka Ada Balová mezinárodní festival Harfové dny Ostrava Od roku 2002 se v Ostravě pořádá hudební festival Colours of Ostrava V Ostravě Plesné tradičně probíhá folklórní festival Májová Plesnáhttp wwwkrasnaostravacz majova-plesna < ref>a Mezinárodní sochařské sympozium jehož produkty dnes zdobí nejen plesenský parčík ale i některá místa v centru např kostel svatého Václava Porubě či třeba v Třebovicích V Ostravě existuje řada galerií Historicky nejstarší je Galerie výtvarného umění se sídlem v Domě umění která spravuje významné sbírky českého i světového umění 19 a 20 století i díla regionálních umělců V roce 2009 Ostrava oznámila svou kandidaturu na Evropské hlavní město kultury 2015 Tento titul však získala Plzeň< ref> Muzea Citerárium – muzeum se sbírkou citer Hasičské muzeum města Ostravy Hornické muzeum OKD Landek Muzeum Mlejn – Mlýny na Ostravsku a okolí Keltičkova kovárna – stálá expozice kovářských a hornických exponátů NKP Důl Michal Ostravské muzeum Sakrální památky Evangelický Kristův kostel Kostel svaté Anny Ostrava Kostel svatého Bartoloměje Ostrava Kostel svatého Cyrila a Metoděje Ostrava Kostel svatého Jana Nepomuckého Ostrava Kostel svatého Josefa Slezská Ostrava Kostel svatého Josefa Moravská Ostrava Kostel svaté Kateřiny Ostrava Kostel Krista Krále Ostrava Kostel svatého Mikuláše Ostrava Kostel Nanebevzetí Panny Marie Ostrava-Michálkovice Kostel Nanebevzetí Panny Marie Třebovice Kostel Navštívení Panny Marie Ostrava Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie Ostrava-Radvanice Kostel Panny Marie Královny Ostrava Kostel Panny Marie královny posvátného růžence Kostel svatého Pavla Ostrava Katedrála Božského Spasitele Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Přívoze Kostel svatého Václava Turistické cíle Černá louka Ostravské výstaviště Dolní oblast Vítkovice Halda Ema Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy Masarykovo náměstí v centru Nová radnice Oblouk Sluneční hodiny a Hlavní třída v Porubě Ostravská Galerie Ostravské hradby Pohádkový orloj v Ostravě Pohádkový sklep strašidel Slezskoostravský hrad Stodolní ulice Svět miniatur Miniuni Slezskoostravská radnice Stará hvězdárna v centru Trojhalí na Karolíně Vítkovická hudební škola od Bohuslava Fuchse Zoologická zahrada Ostrava Ostravské vily Liskova vila Ředitelská vila Vítkovických železáren Vila Julia Eisnera Vila Hanse Ulricha Vila Karla Urbánka Vila Hanse Krause Vila Oldřicha Špačka Vila Františka Grossmanna Vila Paula Hawlika Mládež V rámci Ostravy funguje Parlament dětí a mládeže města Ostravy který sdružuje zástupce ostravských škol z řad mládeže umožňuje jim výměnu názorů a nabádá ostravskou mládež k aktivnímu využití volného času formou vlastních akcí i akcí svých partnerů Partnery parlamentu jsou např Magistrát města Ostravy Krajský úřad Moravskoslezského kraje Dětská tisková agentura Středisko volného času Korunka či Amnesty International Členská základna se pohybuje okolo 50 členů parlament vede pětičlenná rada Své zástupce parlament vysílá na krajská setkání a má i dva poslance v Národním parlamentu dětí a mládeže České republiky Založen byl 27 dubna 2007 na Nové radnici pod záštitou ostravského primátora Petra Kajnara Školství Střední školy 1st International School of Ostrava Biskupské gymnázium v Ostravě EDUCAnet – Soukromé gymnázium Ostrava Gymnázium Hladnov Gymnázium Olgy Havlové Gymnázium Ostrava-Hrabůvka Gymnázium Ostrava-Zábřeh Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě Jazykové gymnázium Pavla Tigrida Matiční gymnázium Ostrava Obchodní akademie a Vyšší odborná škola sociální Ostrava-Mariánské Hory Obchodní akademie Ostrava-Poruba Soukromá obchodní akademie v Ostravě Sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových Střední odborná škola dopravní a Střední odborné učiliště Ostrava-Vítkovice Střední odborná škola waldorfská Ostrava Střední průmyslová škola elektrotechniky a informatiky Ostrava Střední průmyslová škola chemická akademika Heyrovského a Gymnázium Střední průmyslová škola Ostrava-Vítkovice Střední průmyslová škola stavební Ostrava Střední škola elektrotechnická Ostrava Střední škola Ostrava-Kunčice Střední škola prof Zdeňka Matějčka Střední škola služeb a podnikání Ostrava-Poruba Střední škola společného stravování Ostrava-Hrabůvka Střední škola stavební a dřevozpracující Ostrava Střední škola teleinformatiky Ostrava Střední umělecká škola Ostrava Střední zahradnická škola Ostrava Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Ostrava Vítkovická střední průmyslová škola a gymnázium Wichterlovo gymnázium Vyšší odborné školy AHOL Vyšší odborná škola Vyšší odborná škola sociální Vyšší odborná škola Jana Ámose Komenského Vyšší odborná škola zdravotnická Vysoké školy Hornoslezská vysoká škola obchodní Zahraniční fakulta v Ostravě< ref> Newport International University externí pracoviště Ostrava< ref> Ostravská univerzita v Ostravě Panevropská vysoká škola pracoviště Ostrava Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Vysoká škola podnikání Sport v Ostravě Ostrava nabízí velké množství sportovního vyžití a zároveň se zde koná mnoho významných sportovních událostí díky toho Ostrava získala titul Evropské město sportu 2014< ref> Ostrava ve své historii hostila celou řadu sportovních událostí Mezi nejvýznamnější z nich patří 1986 MS v odbíjené žen 1987 MS ve vzpírání 1990 MS v házené mužů 1992 ME v kulturistice 1993 MS juniorů v ledním hokeji 2001 ME ve volejbale mužů 2003 ME ve futsale MS juniorů v krasobruslení 2004 ME ve futsale MS juniorů v latinsko-amerických tancích MS v ledním hokeji 2005 ME ve futsale MS v latinsko-amerických tancích 2006 ME v soutěži teamgym MS v kulturistice mužů 2007 první kolo světové skupiny Davis Cupu MS mládeže do 17 let v atletice 2008 MS ve florbale mužů – základní skupiny 2009 MS ve freestyle motokrosu 2009 ME U20 v rugby – skupina B 2010 MS v basketbalu žen 2011 ME v atletice do 23 let 2013 MS ve florbale žen 2015 MS v ledním hokeji Kromě toho se v Ostravě každoročně pořádá atletický mítink Zlatá tretra Ostrava a to od roku 1961 V Ostravě sídlí týmy FC Baník Ostrava fotbal HC Vítkovice Steel lední hokej NH Ostrava basketbal 1 SC WOOW Vítkovice a Remedicum Ostrava florbal Arrows Ostrava baseball a softball a VK Ostrava volejbal Partnerská města Známí rodáci Jehuda Bacon – izraelský malíř českého původu Jan Balabán – spisovatel žil zde od dětství Pavla Beretová – herečka Národního divadla v Praze Beno Blachut – operní pěvec Vlastimil Brodský – herec Slávka Budínová – herečka Bořivoj Čelovský – historik Oldřich Daněk – dramatik Miloš Dodo Doležal – kytarista zpěvák Miroslav Etzler – herec Tomáš Etzler – novinář Karel Fiala – herec Ota Filip – spisovatel Anna Friedlová-Kanczuská – architektka urbanistka Tomáš Galásek – fotbalista Petr Hruška – básník scenárista Ilja Hurník – hudební skladatel Igor Chmela – herec Divadla na Zábradlí Martin Chodúr – zpěvák vítěz 1 Česko-Slovenské Superstar Věra Chytilová – režisérka Eva Jakoubková – herečka Liana Janáčková – architektka starostka městské části senátorka Radim Jančura – podnikatel Marek Jankulovski – fotbalista Valentin Bernard Jestřábský – římskokatolický kněz kazatel a barokní spisovatel Zdeněk Jirotka – spisovatel Eva Jurinová – novinářka pedagožka Zuzana Kajnarová Říčařová – herečka Naděžda Kniplová – operní pěvkyně Martina Kociánová – televizní moderátorka Přemysl Kokeš architekt Irena Korbelářová historička archivářka proděkanka profesorka Richard Krajčo – herec a zpěvák Marta Ondráčková herečka a moderátorka Ivan Lendl – tenista Mario Lička – fotbalista Artur London – politik a publicista Otmar Mácha – hudební dramaturg Karel Müller archivář historik heraldik ředitel Zemského archivu v Opavě Jaromír Nohavica – písničkář Elly Oehlerová architektka Karel Reisz – filmový režisér Marie Rottrová – zpěvačka Petr Němec zpěvák Šlomo Rozen – izraelský politik a ministr Jiří Rusnok – býv předseda vlády člen Bankovní rady ČNB Jan Světlík – podnikatel Jaromír Šindel – hokejista Ladislav Špaček – pedagog spisovatel popularizátor společenské etikety Evžen Tošenovský – politik Radim Uzel – sexuolog Hana Zagorová – zpěvačka Lubomír Zaorálek – ministr zahraničních věcí Vilém Závada – básník Rudolf Zuber – kněz historik archivář knihovník Literatura JANČÍK Petr a kol '' Ostrava VŠB-TU 2013 ISBN 978-80-248-3006-3 Petr Bezruč Slezské písně Báseň Ostrava aj Odkazy Reference Související články Slezská metropolitní oblast území PR a ČR s centry v Katowicích a v Ostravě Okresní soud v Ostravě Ostravsko Ostravsko-karvinská uhelná pánev Externí odkazy – fotky Ostravy Web o kultuře Informace o městě kultuře a dopravě Prodej suvenýrů vstupenek a map Pákistán oficiálním názvem Islámská republika Pákistán je federativní republika ležící v jižní Asii Na jihovýchodě hraničí s Indií na severovýchodě s Čínou na severozápadě s Afghánistánem na jihozápadě s Íránem na jihu s Arabským mořem Pákistán je druhou nejlidnatější muslimskou zemí na světě Vlastní jaderné zbraně a byla do roku 2007 členskou zemí Commonwealthu a OIC Největším přístavem je Karáčí Etymologie Označení tehdejší severozápadní části britské Indie obývané muslimským obyvatelstvem jako Pákistán bylo vytvořeno v roce 1933 Choudhary Rahmatem Alim muslimským aktivistou Jedná se o akronym Pakstan z počátečních slov tehdejších provincií které zahrnovaly pozdější Pákistán Paňdžáb Afghánská provincie Kašmír Sindh a Balúčistán Písmeno "i" bylo přidáno pro usnadnění výslovnosti< ref> Historie Středověk a starověk Počátky rozvinuté civilizace na území Pákistánu lze vypozorovat už ve 3 tisíciletí př n l zejména v oblasti kolem řeky Indus naleziště Harappa Mohenjo-daro Od počátku 16 století n l existovala v Pákistánu Mughalská říše V této době se v oblasti silně prosadil islám Nezávislost a konflikty s Indií Pákistán byl později součástí Britsk